VOJENSKÝ GEOGRAFICKÝ OBZOR - vgo.army.cz · 6 Vojenský geografický obzor 2/2014 Téma V objektu...

Sborník geografické služby AČR

V OJENSKÝ G EOGRAF ICKÝ O BZOR

2/2014

Obsah

Úvodník ��3

Téma ��4

Čtyři dekády na stanici PolomIng. Libor Laža ..........................................................................................................................................................4

Seismická stanice Dobruška/PolomRNDr. Jan Zedník ....................................................................................................................................................33

Aktivity VÚGTK v oblasti gravimetrie a GNSS na stanici PolomIng. Jakub Kostelecký, Ph.D., Ing. Vojtěch Pálinkáš, Ph.D. ...................................................................................34

Meteorologická stanice H2PoloIng. Ivan Kain, Ing. Libuše Kulvaitová ...................................................................................................................37

Monitorování kvality ovzduší na stanici PolomIng. Martina Černá ..................................................................................................................................................38

Využívání seismických a geografických informací pro činnost složek integrovaného záchranného systému a potřeby vysílání humanitární pomociplk. Ing. Zdeněk Merta ............................................................................................................................................39

Devět let fotografování bolidů na stanici Polom v rámci mezinárodního projektu Evropské bolidové sítěRNDr. Pavel Spurný, CSc. ......................................................................................................................................40

Společenská rubrika ��45

Z archivu ��54Krajina v zrcadle času – Dobruška ..........................................................................................................................54

Události ��56

Anotace ��63

Contents

Foreword ��3

Theme ��4

Four Decades of the Polom StationIng. Libor Laža ..........................................................................................................................................................4

Seismic Station Dobruška/PolomRNDr. Jan Zedník ....................................................................................................................................................33

Gravimetry and GNSS Activities by the VÚGTK at the Polom StationIng. Jakub Kostelecký, Ph.D., Ing. Vojtěch Pálinkáš, Ph.D. ...................................................................................34

Meteorological Station H2PoloIng. Ivan Kain, Ing. Libuše Kulvaitová ...................................................................................................................37

Monitoring of the Quality of the Atmosphere at the Polom StationIng. Martina Černá ..................................................................................................................................................38

Use of the Seismic and Geographic Informations within the Integrated Rescue System in the Support of Deployment of the Humanitarian AidCol. Ing. Zdeněk Merta ...........................................................................................................................................39

Nine Years of the Photographing of the Bolids at the Polom Station as Part of the International Project of the European Bolid FrameworkRNDr. Pavel Spurný, CSc. ......................................................................................................................................40

Social section ��45

From archive ��54Landscape in the Mirror of Time – Dobruška .........................................................................................................54

Events ��56

Summaries ��63

Úvodník

Military Geographic Review 2/2014 3

ÚvodníkVážení přátelé,

již po čtyři desetiletí je – vedle provádění zeměměřických a dalších od-borných prací v oblasti geografického zabezpečení – nedílnou součás-tí působnosti geografické služby naší armády i monitoring speciálních jevů, ať jsou přírodního (přirozeného) nebo lidského (umělého) původu.

V období probíhající „studené války“ mezi zeměmi východního a zá-padního bloku bylo na přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulé-ho století rozhodnuto zařadit do působnosti tehdejší topografické služby Československé armády i sledování pokusných jaderných výbuchů pro-váděných „západními“ jadernými mocnostmi, Spojenými státy americ-kými, Francií a dalšími. K tomuto účelu byla na počátku sedmdesátých let zahájena výstavba a v roce 1974, jako nedílná součást tehdejšího Vojenského topografického úřadu Dobruška, byla uvedena do provozu specializovaná stanice s názvem Polom, umístěná v Orlických horách a určená k monitorování již zmíněných jaderných výbuchů, ale i přiroze-ných seismických jevů a provádění dalších geofyzikálních měření.

Za čtyřicet let svého fungování prošla stanice Polom celou řadou změn: od technicko-technologických, přes postupné úpravy (víceméně rozšiřování) působnosti až po začlenění stanice do sítí národních a mezinárodních odborných pra-covišť obdobného zaměření. Významným způsobem se stanice zapsala zejména do historie budování českých (dříve československých) geodetických a geofyzikálních základů. Stejně tak sehrává nepřehlédnutelnou roli v jednotném systému varování a vyrozumění České republiky.

Dnes se stanice Polom může pyšnit moderním technickým a technologickým vybavením, širokou působností v řadě přírodních věd (geodézie, geofyzika, astronomie, meteorologie) a zejména kvalitním a vycvičeným personálem, což je základní deviza tohoto pracoviště od jeho vzniku až do dnešních dnů. Práci na stanici Polom a jejímu rozvoji se za celou dobu její existence věnovala řada špičkových specialistů naší služby a partnerských organizací, zejména Akademie věd České republiky, rezortu Českého úřadu zeměměřického a katastrálního a Českého hydrometeorologic-kého ústavu. Výsledky dosahované tímto pracovištěm a jeho místo mezi obdobnými stanicemi v naší zemi a Evropě jsou důkazem, že se jejich společným úsilím podařilo vybudovat a udržet unikátní a špičkové pracoviště, které dělá čest geografické službě, rezortu obrany a České republice.

Vážení přátelé,

dovolte mi, abych při příležitosti 40. výročí zahájení provozu na stanici Polom touto cestou jménem svým a jménem vedení rezortu Ministerstva obrany poděkoval všem bývalým a současným pracovníkům stanice a také všem mimo-rezortním specialistům a organizacím za práci odvedenou pro naplnění působnosti a rozvoje pracoviště. Současně mi dovolte, abych stanici Polom popřál mnoho dalších úspěšných let, aby se ji nadále dařilo rozvíjet v jednotlivých obo-rech působnosti v souladu s nejnovějšími technicko-technologickými a vědeckými poznatky a aby nadále zůstávala platnou součástí bezpečnostního systému České republiky a geografického zabezpečení.

Plukovník gšt. Ing. Marek Vaněk

4 Vojenský geografický obzor 2/2014

Téma

Čtyři dekády na stanici PolomIng. Libor LažaVojenský geografický a hydrometeorologický úřad, Dobruška

Úvod

Geodetická, geofyzikální a hydro-meteorologická měření a jejich vý-stupy jsou nezbytné pro zabezpečení činnosti ozbrojených sil při obraně státního území i při plnění úkolů kri-zového řízení. Geografická služba Armády České republiky již 40 let disponuje unikátním pracovištěm, které v sobě všechny tyto aktivity integruje.

Pracoviště vzniklo v roce 1974 jako součást Vojenského topografického ústavu Dobruška (VTOPÚ). Impul-sem pro jeho vybudování byla doho-da socialistických států začleněných do vojenského paktu známého jako Varšavská smlouva. Záměrem této dohody bylo vybudovat na území tehdejší Československé socialistic-ké republiky geofyzikální centrum, které by zabezpečovalo vojenské požadavky v této oblasti.

Základním úkolem nového praco-viště měl být monitoring seismic- kých jevů, který by, v souladu s uzavřenými koaličními smlouva-mi a rezolucemi Organizace spoje- ných národů, zabezpečoval kontrolu pokusných jaderných výbuchů v celosvětovém měřítku. Z pohledu velení Varšavské smlouvy se jed-nalo zejména o monitoring aktivit na jaderných střelnicích Spojených států amerických (USA), Francie a v menší míře i Číny.

V průběhu let byly odborné úkoly plněné na stanici Polom postup-ně modifikovány, a to v souladu s technickým rozvojem a aktuální-mi požadavky armády. Důležitým znakem pracoviště vždy byla vyso-ká odborná připravenost jeho pří-slušníků. Díky ní pracoviště včas a flexibilně poskytovalo kvalitní in-formace, což umožnilo velení topo-grafické služby a následně i geogra-

fické služby obhájit jeho existenci v průběhu všech reforem armády.

Dnes stanice Polom plní ve prospěch součástí rezortu Ministerstva obra-ny (MO) a dalších mimorezortních uživatelů širokou škálu úkolů geo-grafického a hydrometeorologického zabezpečení ve struktuře Vojenského geografického a hydrometeorologic-kého úřadu (VGHMÚř).

70. léta – výstavba a zahájení provozu

První obrysy budoucí stanice Polom se začaly rýsovat již na konci šede-sátých let minulého století a defi-nitivní podobu projekt stanice do-stal na počátku let sedmdesátých. V tomto období byly prováděny rekognoskační práce, jejichž pro-vedení bylo nezbytné pro zaháje-ní projekčních prací a následnou vlastní výstavbu objektu.

Obr. 1 Lokalizace stanice Polom

Téma

5Military Geographic Review 2/2014

Téma

Protože srdcem nového pracoviš-tě měla být seismická stanice, jejíž provoz vyžaduje specifické pod-mínky, musela výběru vhodné lo-kality předcházet důkladná rekog-noskace, na které se podílela řada odborníků, včetně mimorezortních specialistů z Geofyzikálního ústa-vu Československé Akademie věd (GFÚ ČSAV). Jejím cílem bylo vy-brat pro výstavbu stanice takovou lokalitu, která by vykazovala co nejnižší seismický neklid způsobe-ný denním ruchem, zejména silniční a železniční dopravou nebo chodem velkých průmyslových strojů.

Na základě výsledků rekognoskace bylo přijato rozhodnutí vybudovat toto pracoviště v lokalitě Sedloňov--Polom, nacházející se na jižním úbočí Orlických hor pod vrcholem Vrchmezí v nadmořské výšce 750 m. Areál stanice Polom se nachází cca 14 km vzdušnou čarou severový-chodně od Dobrušky, ve které byl dislokován tehdejší VTOPÚ.

Pro umístění seismické aparatury byl vybrán objekt pohraničního opevnění vybudovaný v letech 1936 až 1938.

Základním faktorem pro výběr této lokality byly ideální geologické pod-mínky podloží, na kterém byl tento objekt postaven, a minimální rušení okolními vlivy v této lokalitě.

Projekčními pracemi výstavby stani-ce Polom byl pověřen Vojenský pro-jektový ústav Praha (VPÚ), který na základě požadavků stanovených spe-ciality tehdejší topografické služby Československé armády (TS ČSA), respektive VTOPÚ, zpracoval na pře-lomu šedesátých a sedmdesátých let komplexní projektovou dokumentaci.

Nedílnou součástí přípravné etapy výstavby stanice byly rovněž kon-zultace příslušníků TS ČSA, VTOPÚ a VPÚ se specialisty Institutu fyzi-ky Země Akademie věd Sovětského svazu; jejich obsahem byla zejména problematika výběru technického vy-bavení seismické stanice, zpracování projektové dokumentace a posouzení teoretických aspektů metod seismic-ké detekce jaderných výbuchů.

Vlastní stavební práce ve vybrané lokalitě, které byly zahájeny v roce 1972, zahrnovaly úpravu objektu

pohraničního opevnění a vybudo-vání dalších nových objektů, mezi které patřily provozní budova, zá-ložní zdroj napájení, observační stanoviště, inženýrské sítě a další objekty nezbytné pro zabezpečení chodu stanice. Stanice byla záso-bována vodou z vlastního zdroje a pro přívod elektrické energie byla zřízena vlastní transformační stani-ce. Areál stanice o celkové rozloze 1 750 m2 byl oplocen. S okolním světem byla stanice spojena tele-fonní a dálnopisnou linkou.

Řada náročných stavebních úprav byla provedena na objektu pohra-ničního opevnění, který musel být přizpůsoben svému novému poslá-ní – instalaci seismické aparatury. Enormní úsilí si vyžádalo zejména vybudování mohutného betonového pilíře v suterénu objektu, na kterém měla být umístěna seismická čidla. Otvor v železobetonové podlaze, vy-tvořený již v rámci rekognoskačních prací, musel být podstatně rozšířen, aby umožnil vybudování rozměrného betonového bloku, který musel být umístěn na rostlé skále a od tělesa ob-jektu byl oddělen gumovou izolací.

Obr. 2 Lokalita Polom před zahájením výstavby stanice na leteckém měřickém snímku z roku 1962


Téma

V objektu byly připraveny další místnosti určené pro umístění re-gistračních přístrojů a byly vybu-dovány potřebné rozvody elektric-ké energie. V jedné z místností byla vybudována akumulátorovna, která zabezpečovala nepřerušenou do-dávku energie všem přístrojům do okamžiku nastartování naftového agregátu záložního zdroje.

Konstantní teplota a vlhkost vzdu-chu ve vybraných místnostech byly udržovány klimatizačním zařízením

s automatickou regulací. Do objektu byla vybudována nová přístupová chodba. Odhlučnění bylo realizo-váno odstraněním všech potencio-nálních zdrojů hluku a kompletním zavezením celého objektu vrstvou zeminy a následným zatravněním.

V blízkosti objektu pohraniční-ho opevnění byla postavena nová provozní budova, která plnila tři základní funkce. První část pro-storů byla vyčleněna pro technic-ká pracoviště, která zabezpečovala

geofyzikální a seismická měření, a pomocné provozy – pracoviště operátorů, místnost pro cejchová-ní gravimetrů, fotokomora, archiv, akumulátorovna atd. Ve druhé části bylo umístěno energetické centrum stanice zahrnující zejména rozvod-nu elektrického napětí, kotelnu, strojovnu vzduchotechniky a te-lefonní ústřednu. Třetí část byla vyčleněna pro zabezpečení pobytu obsluhy stanice a její součástí byly ubytovací prostory, sociální zaří-zení a kuchyňka.

Obr. 3 Ukázka projektové dokumentace výstavby stanice Polom


Téma

Mimo oplocený areál stanice byl z technických důvodů (hluk a otře-sy) umístěn objekt, ve kterém byl umístěn naftový agregát sloužící jako náhradní zdroj v případě pře-rušení dodávky elektrické energie ze sítě. Nerušený provoz stanice byl dále zabezpečen stanovením ochranných pásem, v nichž byla omezena stavební činnost, která by mohla negativně ovlivňovat provoz seismické stanice.

Severně od provozní budovy byla v areálu stanice vybudována tři observační stanoviště, která byla určena pro provádění různých geo- detických a geofyzikálních mě-ření. Observační stanoviště byla s provozní budovou propojena dlážděnými chodníčky.

Z důvodu náročnosti stavebních prací a opakovaně se vyskytujících závad se předání objektu do užívání stále opožďovalo. Proto byla uza-vřena dohoda mezi investorem stav-by (Vojenské stavby) a VTOPÚ, na základě níž mohla být již na konci roku 1973 na stanici nainstalována seismická aparatura a mohlo být za-hájeno její ověřování.

Konečná kolaudace celého objektu proběhla úspěšně 12. května 1974

a od 1. června téhož roku mohl být na stanici Polom zahájen plnohod-notný zkušební provoz.

V průběhu výstavby stanice byl v areálu vybudován další objekt, který původně sloužil stavební fir-mě jako přístřeší pro pracovníky a bylo v něm uloženo nářadí a ma-teriál. Ve druhé polovině sedmdesá-tých let byl tento objekt přestavěn do podoby rekreačního a školicího střediska VTOPÚ. Budování toho-to objektu, který byl pojmenován „Na Skále“, probíhalo formou tzv. „Akce Z“ (označení pro neplacenou pracovní činnost obyvatel v dobách

komunistického režimu), do které se dobrovolně zapojila řada pracovní-ků dobrušského ústavu.

Organizačně byla stanice Polom v tomto období pod označením seismická stanice součástí středis-ka kosmické geodézie a geofyziky VTOPÚ. Personálně její činnost zabezpečovali tři vojáci z povolání v důstojnických hodnostech a čtyři vojáci základní služby. Kromě pl-nění odborných úkolů muselo osa-zenstvo stanice zabezpečit rovněž její běžný provoz včetně provádění úklidu, kosení trávy, odklízení sně-hu nebo přípravy stravy.

Obr. 4 Lokalita Polom po ukončení první etapy výstavby stanice na leteckém měřickém snímku z roku 1976

Obr. 5 Budování objektu „Na Skále“


Téma

Registrace seismických jevůNosným úkolem stanice v sedmdesá-tých letech (a prakticky i v dekádách následujících) byla registrace a vy-hodnocování seismických jevů. Tato činnost tvořila základní pracovní ná-plň příslušníků pracoviště.

Seismická stanice byla v této etapě vybavena sovětskou aparaturou, kte-rá se skládala z několika komponent. Na měřickém pilíři v suterénu objek-tu pohraničního opevnění byly umís-těny seismometry. K registraci verti-kální složky seismické vlny slabých blízkých a vzdálených seismických jevů sloužily seismometry SVK-3 a VKM-3. Pro registraci horizontální složky seismické vlny byly určeny dva seismometry SGKM-3.

K seismometrům byly připojeny zr-cátkové galvanometry GK-VII-M registračních přístrojů. V registrační místnosti – temné komoře – byl umís-těn registrační přístroj RS-II-MK, který prováděl záznam seismických jevů na fotocitlivý papír. Světelný paprsek o šířce 0,3 mm generova-ný kolimátorem K-III-M se odrá-žel od zrcátka galvanometru, které se vychylovalo v závislosti na síle seismického jevu, a dopadal na fo-tocitlivý papír upevněný na válci registračního přístroje. Pravidelný chod registračního přístroje zabez-pečoval hodinový strojek.

K registraci slabých místních a blíz-kých seismických jevů sloužily seis-mometry VEGIK-M.

Viditelný zápis seismických jevů byl prováděn pětikanálovým registrač-ním přístrojem N-320/5 se zesilovači typu F-122. Zápis na teplocitlivý pa-pír zabezpečoval registrační přístroj N-002. Dále byl využíván přenosný registrační dvanáctikanálový přístroj PGB-12-M. Navíc byl na seismic-kém pracovišti v provozní budově umístěn kompenzační liniový zapiso-vač (výrobek Laboratorních přístrojů Praha), který zabezpečoval viditelný zápis seismických jevů.

Již v rámci krátkého zkušebního provozu se umístění seismické sta-nice ukázalo jako správná volba;

Obr. 6 Seismometry SVK-3, SVKM-3 a SGKM-3

Obr. 7 Galvanometry GK-VII-M

Obr. 8 Napájecí a řídicí jednotka seismické aparatury


Téma

stanice byla schopna s vysokou přes-ností registrovat sílu a místo vzniku seismických jevů v celosvětovém měřítku. Bez problémů registrova-la blízké i vzdálené přirozené seis-mické jevy, jakož i seismické jevy vyvolané pokusnými podzemními jadernými výbuchy, které USA pro-váděly na jaderné střelnici v Nevadě či Francie na atolech v Tichomoří.

Povinností obsluhy stanice bylo vy-hodnotit seismický jev a do 20 mi-nut od jeho vzniku odeslat jeho pa-rametry přímou dálnopisnou linkou do Ústavu fyziky Země v Moskvě. Na základě smlouvy mezi tehdejší topografickou službou a seismic-kou službou sovětské armády byla recipročně sovětskou stranou denně poskytována souhrnná seismická informace, která byla využívána při plnění dalších analytických a vý-zkumných úkolů.

Analýzou charakteru průběhu seis-mické vlny byli kvalitně vycvičení operátoři schopni rozlišit, zda se jedná o přirozený či umělý seismic-ký jev. Denně bylo odesláno hlášení o cca 10 až 15 přirozených jevech. V případě umělých seismických jevů byli operátoři schopni na zá-kladě jejich charakteristického prů-běhu identifikovat jaderné výbuchy, u kterých určovali sílu v kilotunách, polohu a hloubku, ve které byly pro-vedeny.

Stanice samozřejmě registrovala rovněž pokusné jaderné výbuchy na střelnicích Sovětského svazu (Semipalatinsk v Kazašské oblasti a Nová Země v Archangelské ob-lasti). Avšak na základě „politické-ho“ rozhodnutí byly tyto záznamy z archivu seismických jevů, který je na stanici veden od roku 1975, neprodleně odstraňovány.

Geodetická a geofyzikální měřeníDalší oblastí, pro kterou byl areál stanice Polom po svém zprovoznění předurčen, bylo provádění praktic-kých a experimentálních geodetic-kých a geofyzikálních měření, která prováděli měřiči VTOPÚ, kteří za tímto účelem na stanici Polom dojíž-děli z Dobrušky.

Obr. 10 Registrační zařízení RS-II-MK

Obr. 9 Šestipérkový liniový zapisovač

Obr. 11 Seismometr VEGIK-M


Téma

Geodetickou síť tvořily kromě vy-budovaných observačních stanovišť i další měřické body, které byly v are-álu stanice a v jejím okolí postupně stabilizovány. Body měly určené tížnicové odchylky a astronomické souřadnice, polohu v Souřadnicovém systému 1942 (S-42) a nadmořskou výšku ve Výškovém systému balt-ském – po vyrovnání (Bpv).

Díky stabilitě podloží bylo jedno z měřických stanovišť vybudovaných v areálu stanice součástí základní geodynamické sítě. Na bodě označe-ném jako POLO byla potom v násle-dujícím období prováděna opakovaná gravimetrická měření. Gravimetrické přístroje byly cejchovány na stanici Polom v provozní budově v termické

komoře, která umožňovala přesnou regulaci teploty v rozsahu od –10 °C do +40 °C.

80. léta – plnění úkolů a další rozvoj

Osmdesátá léta byla obdobím, ve kterém byly provedeny další sta-vební úpravy areálu stanice Polom. Nejdůležitější stavební akcí tohoto období bylo vybudování observač-ního pavilonu určeného pro potřeby družicové geodézie. Projektovou do-kumentaci této stavební akce zpraco-val opět VPÚ.

Vlastní objekt observačního pavilonu byl navržen tak, aby byla využita dvě původní externí observační stanoviš-

Obr. 13 Ukázka projektové dokumentace dostavby observačního pavilonu

Obr. 12 Gravimetr ASKANIA Gs12


Téma

tě 3 a 3ex ležící na stejné vrstevnici a aby osu půdorysu pavilonu tvořila spojnice těchto stanovišť. Nad obě-ma stanovišti byla umístěna posou-vatelná střecha.

Stavba observačního pavilonu byla zahájena v roce 1983 a provázela ji řada organizačních problémů, které způsobily, že k formální kolaudaci stavby došlo až v roce 1986. Přesto již v zimě na přelomu let 1983 a 1984 byly do observačního pavilonu ve spartánských podmínkách nainstalo-vány první technologické komponen-ty fotografické observace umělých družic Země (UDZ), aby již v roce 1984 mohla být prováděna měření.

V roce 1984 byl v areálu stanice po-staven objekt garáže určený pro par-kování terénního vozidla.

Na počátku osmdesátých let praco-viště fungovalo pod názvem seis-mická stanice a bylo součástí stře-diska kosmické geodézie a geofyziky VTOPÚ. Od roku 1983 bylo praco-viště přejmenováno na seismickou skupinu a bylo organizačně začleně-no do výpočetního střediska geode-tických základů VTOPÚ. Personální složení pracoviště, včetně rozsahu zabezpečovaných činností, zůstalo stejné jako v předchozím období.

Registrace seismických jevůRegistrace seismických jevů v osm-desátých letech plynule navázala na předchozí dekádu a z pohledu topo-grafické služby se stala rutinním úko-lem stanice Polom. Protože se prak-ticky nepodařilo dosáhnout zákazu zkoušek jaderných zbraní, nezměnilo se ani hlavní poslání stanice Polom – sledování zkoušek jaderných zbraní v celosvětovém měřítku.

Z hlediska technického vybavení stanice nadále využívala kompo-nenty sovětské seismické aparatury pořízené při zahájení provozu seis-mické stanice, přičemž část technic-kého vybavení byla obměněna nebo modernizována již na konci sedmde-sátých let. Další dvě etapy obměny komponent seismické aparatury pro-běhly i v osmdesátých letech (po-slední v roce 1989).

Obr. 15 Zařízení časové služby

Obr. 16 Kolimátor K-III

Obr. 14 Instalace technologie fotografické registrace UDZ v observačním pavilonu


Téma

Geodetická a geofyzikální měřeníGeodetická měření na stanici Polom byla v osmdesátých letech ve zna-mení využívání v té době nových a progresivních metod družicové geodézie. Tento trend sledovala i to-pografická služba vybudovánín spe-ciálního observačního pavilonu, ve kterém měly být nové technologie fotografických a dálkoměrných ob-servací UDZ instalovány.

Prakticky však první družicová měření na stanici Polom proběhla ještě před dostavením observační-ho pavilonu. Jednalo se o dopple-rovská měření využívající signály družicového navigačního systému TRANSIT provedená v roce 1984 v rámci kampaně nazvané DOC-84, což byl projekt vědeckotechnické spolupráce geodetických služeb socialistických států tehdejší Rady vzájemné hospodářské pomoci ře-šicí problematiku přesných geode-tických sítí.

Bod POLOM byl jedním z dvaceti zaměřovaných bodů a byl jediným na území tehdejšího Československa. Vlastní měření provedli měřiči moskevského Ústavu fyziky Země kanadskou dopplerovskou aparatu-rou CMA-761, přičemž observace byly prováděny po dobu deseti dnů. Výsledkem měření byly nevyrov-nané souřadnice bodu POLOM ve Světovém geodetickém systému 1972 (World Geodetic System 1972, WGS72). Následně byly výsledky měření na všech bodech zpracovány a bod POLOM se stal součástí mezi-národní dopplerovské sítě.

V letech 1986 až 1988 byla ve spolupráci VTOPÚ, Výzkumného ústavu geodetického, topografic-kého a kartografického (VÚGTK) a Astronomického ústavu Českoslo-venské akademie věd (AsÚ ČSAV), který zajistil polské dopplerovské aparatury DOG-2 a DOG-3, na Polomu prováděna dopplerovská měření. Polom byl jedním z bodů mezinárodní dopplerovské sítě za-měřených v rámci kampaně GSSS-DOC 87 (na území Československa byly zaměřeny dále body Skalka a Veľký Inovec). Měření na Polomu

byla prováděna rovněž v rámci zhuš-tění Národní dopplerovské sítě.

Osmdesátá léta v geodézii byla celo-světově orientována na využití UDZ ke zpřesnění charakteristik zemské-ho tělesa cestou jejich fotografické a dálkoměrné observace. Tento trend se nevyhnul ani topografické službě,

která v průběhu osmdesátých let na stanici Polom naistalovala a využíva-la obě tyto technologie.

Pro fotografickou observaci UDZ na hvězdném pozadí byla použita fotokomora AFU-75, která byla dří-ve nainstalována v areálu VTOPÚ v Dobrušce. Technologie pro fotogra-

Obr. 18 Fotografická komora AFU-75 ještě na pilíři v areálu VTOPÚ

Obr. 17 Souprava dopplerovské aparatury DOG-3


Téma

fické observace UDZ byla umístěna v prostoru observačního stanoviště 3 v zimě na přelomu let 1983 a 1984, tedy ještě v době, kdy zde probíhaly stavební práce. Okamžitě po instalaci byly zahájeny praktické observace, při kterých fotokomora pořizova-la snímky drah družic na hvězdném pozadí, které byly po fotolaborator-

ním zpracování vyhodnocovány na specializovaném pracovišti pomocí monokomparátoru ASCORECORD.

Snímkové souřadnice byly odesí-lány do vyhodnocovacího centra v Moskvě, kde probíhalo jejich kom-plexní zpracování. Fotografické ob-servace na Polomu byly prováděny

pouze po krátké období. V roce 1986 byla fotografická aparatura AFU-75 předána VÚGTK na dlouhodobou zápůjčku.

Technologie pro dálkoměrnou ob-servaci UDZ byla umístěna v pro-storu observačního stanoviště 3ex v roce 1986. Pro měření byl pou-žíván laserový dálkoměr LD-3 so-větské výroby. Laserová měření byla na stanici prováděna do konce osmdesátých let. Získané výsledky však ukázaly, že laser LD-3, pů-vodně určený pro meteorologická měření, nebyl schopen zabezpečit požadované parametry přesnosti, pročež byl provoz tohoto zařízení pouze experimentální.1)

1) Je otázkou, jakým směrem by se ubírala tato oblast, kdyby byl využit laser, jehož vývoj probíhal ve spoluprá-ci VTOPÚ a AsÚ ČSAV v šedesátých a sedmdesátých letech. Experimentální provoz tohoto laseru prokázal velmi dobré výsledky, které zabezpečovaly určení topocentrické vzdálenosti UDZ s přesností ±2 metry. Na základě „poli-tického“ rozhodnutí však bylo přistoupe-no k zakoupení zmiňovaného sovětského laseru LD-3.

Obr. 20 Laserový dálkoměr LD-3 instalovaný v observačním pavilonu (vlevo) a jeho řídicí panel (vpravo)

Obr. 19 Fotografická komora AFU-75 v „ochranném obalu“ na stanici Polom


Téma

90. léta – nejistota a nový začátek

Počátek devadesátých let byl obdo-bím zásadních společenských změn. Toto období, ve kterém byl zahájen proces ukončování „studené vál-ky“, bylo pro stanici Polom obdo-bím vpravdě osudovým. V důsledku těchto změn, zejména pak změny zahraničně-politické orientace České a Slovenské Federativní Republiky (ČSFR) a následně České republiky (ČR), došlo k přijetí nové vojenské (obranné) doktríny a přehodnocení úkolů armády (včetně úkolů topogra-fické služby).

Navíc v této „revoluční“ době zača-la být problematika registrace seis-mických jevů považována některý-mi armádními funkcionáři (včetně funkcionářů tehdejší topografické služby) za zbytečnou a byla utlumo-vána. V této situaci, kdy registrace seismických jevů byla hlavní pra-covní náplní stálého stavu stanice Polom, byla nastolena otázka, co dál. Jednotlivé názory se pohybovaly od úplného ukončení vojenského vyu-žití stanice (a jejího předání některé z civilních organizací), až naopak po rozšíření její činnosti o další odborné aktivity.

V důsledku těchto událostí došlo 30. srpna 1991 (bez předchozího upozornění) k přerušení dálnopis-ného spojení stanice Polom s mos-kevským vyhodnocovacím centrem, čímž stanice ztratila přístup k souhrn-ným zprávám o seismických jevech. V této situaci pokračovala stanice v registraci seismických jevů pouze v „autonomním“ režimu.

Situace okolo stanice Polom se za-čala uklidňovat až v průběhu roku 1992. Významně tomu mj. přispělo ze strany Sovětského svazu ukon-čení spolupráce v oblasti dodávek seismických dat k 31. říjnu 1992.

Dalším důležitým faktorem, kte-rý se zasloužil o „přežití“ stanice Polom, byla intenzivní a aktivní spo-lupráce tehdejší topografické služby Armády České republiky (TS AČR) s Geofyzikálním ústavem Akademie

věd České republiky (GFÚ AV ČR) a americkou mapovací službou Defence Mapping Agency (DMA).2) Na jejím základě byla plnohodnot-ně obnovena registrace seismických jevů a došlo k zapojení stanice Polom do dalších odborných mezirezortních a mezinárodních aktivit.

Ruku v ruce s „existenční“ stabilitou došlo i k realizaci drobných inves-tičních akcí zaměřených na vylep-šení infrastruktury stanice. V rámci těchto akcí dostaly všechny objekty na stanici také nový nátěr. Pro napl-nění požadavků ochrany životního prostředí začala být pro vytápění všech objektů využívána místo naf-ty a uhlí elektrická energie.

S rozvojem elektroniky a stále širšího využívání výpočetní techniky při pl-nění odborných úkolů byly na stanici postupně modernizovány komuni-kační linky propojující jednotlivé ob-jekty v areálu stanice i linky spojující stanici s okolním světem.

2) Výsledkem této spolupráce bylo podepsání první smlouvy mezi minister-stvy ČSFR a USA o výměně informací a spolupráci v oblasti geodézie, geofyzi-ky, mapování, digitálních dat a v dalších souvisejících oblastech, kterou podepsali dne 10. prosince 1991 ministr obrany USA Richard Cheney a ministr obrany ČSFR PhDr. Luboš Dobrovský.

Z personálního hlediska byla deva-desátá léta pro stanici Polom obdo-bím zásadních změn podmíněných dříve zmíněnými změnami ve po-liticko-vojenské orientaci ČR, za-hájením zásadní reformy armády i hledáním místa stanice Polom ve struktuře topografické služby.

Praktickým důsledkem těchto změn bylo, že počet vojáků z povo-lání (operátorů tvořicích stálý stav stanice) byl redukován na jednoho důstojníka (vedoucího seismické skupiny) a jednoho praporčíka (zá-stupce vedoucího seismické sku-piny), kteří zabezpečovali plnění odborných úkolů a řízení rutinního provozu stanice.

V první polovině devadesátých let na stanici Polom stále sloužili vo-jáci základní služby a absolventi vojenských kateder vysokých škol, kteří byli po úplné profesionaliza-ci VTOPÚ v roce 1995 nahrazeni strážnými z řad občanských za-městnanců. V tomto personálním složení fungovala stanice Polom do počátku nového tisíciletí.

Ve druhé polovině devadesátých let došlo v rámci změny organizační struktury VTOPÚ k přejmenování pracoviště na skupinu správy kom-parační základny.

Obr. 21 Lokalita Polom na leteckém měřickém snímku z roku 1993


Téma

Registrace seismických jevůRegistrace seismických jevů pro-bíhala na stanici Polom na počátku devadesátých let stále pomocí so-větské aparatury, v té době již tech-nicky i morálně zastaralé. I v tomto období poznamenaném existenč-ními i technickými problémy (viz výše) odváděla stanice špičkovou profesionální práci.

V roce 1992 byla na základě smlouvy mezi TS AČR a GFÚ AV ČR zastara-lá sovětská technika nahrazena špič-kovou seismickou a telemetrickou aparaturou Q52K americké firmy Quanterra a širokopásmovým zpět-novazebným seismometrem Strec- keisen STS-2 švýcarské výroby. Časová synchronizace seismické aparatury byla zabezpečena přijí-mačem GPS (Global Positioning System), jehož anténa byla umís-těna na horní části objektu pohra-ničního opevnění.

Data se záznamem seismických jevů byla pomocí mechaniky in-tegrované v seismické aparatuře ukládána na datové pásky, které byly následně odesílány k dalšímu zpracování na pracoviště GFÚ AV

ČR. Zároveň byl signál přenášen do počítače na pracoviště operátorů v provozní budově. Souběžně s tím probíhal rovněž analogový zápis seismického jevu na fotocitlivý pa-pír. Operátoři mohli provádět on-line vyhodnocení seismických jevů na monitoru počítače pomocí apli-kačního software dodaného společ-ně se seismickou aparaturou.

Ani přes „oteplování“ mezinárodních vztahů nebylo v devadesátých letech dosaženo úplného zákazu zkoušek

jaderných zbraní. Na počátku deva-desátých let bylo na stanici Polom registrováno několik pokusných ja-derných výbuchů (např. francouz-ský pokus o síle 60 kT na ostrovech Tuamotu v roce 1990 nebo americký pokus o síle 50 kT v Nevadě v roce 1991). V tomto období prováděla ja-derné pokusy rovněž Čína.

Naopak ve druhé polovině devade-sátých let prováděly zkoušky pouze Indie a Pákistán, které v tomto obdo-bí dokončily vlastní vývoj jaderných

Obr. 23 Seismogram francouzského jaderného pokusu na ostrovech Tuamotu 11. listopadu 1990

Obr. 22 Seismometr Streckeisen STS-2


Téma

zbraní. Z tohoto hlediska bylo zapo-jení stanice Polom do systému mezi-národní kontroly jaderných výbuchů významným prvkem posilování dů-věry a bezpečnosti.

V tomto období stanice registrovala rovněž řadu významných přiroze-ných seismických jevů, např. ze-mětřesení na Kurilských ostrovech v roce 1994 s magnitudem 8,3 nebo v Indonésii v roce 1995 s magnitu-dem 8,2.3)

Díky dlouhodobé zkušenosti s touto činností a kombinací ideální lokality se špičkovou technikou se seismická stanice Polom zařadila k nejcitlivěj-ším světovým seismickým observa-tořím. Stanice dostala mezinárodní označení DPC (Dobruška/Polom/Czech Republic) a stala se opěrnou stanicí České národní seismické sítě.

Následně se stanice zapojila do globálního seismického systému SPYDER (System to Provide You Data from Earthquakes Rapidly), který je provozován konsorciem IRIS (Incorporated Research Institutions for Seismology), které sdružuje více než čtyřicet americ-kých univerzit. V roce 1996 byla stanice Polom přijata do Federace digitálních seismických sítí FDNS (Federation of Digital Broad-Band Seismograph Network), která sdru-žuje okolo 120 nekvalitnějších seis-mických stanic světa.

V létě roku 1998 došlo k poškození seismické aparatury zásahem blesku. Péčí GFÚ AV ČR byla poškozená aparatura dočasně nahrazena jinou seismickou aparaturou. V tomto

3) Magnitudo [M] je veličina používaná pro vyjádření síly zemětřesení z na-měřené amplitudy pohybu půdy na seismických stanicích. Velikost země-třesení je tak charakterizována jedním číslem. Účinky zemětřesení na povrch (intenzita otřesů půdy) se mění místo od místa. V praxi se využívá několik magnitudových stupnic. Nejznámější je Richterova stupnice zavedená v 30. le-tech dvacátého století. Doposud nejsil-nější zemětřesení s magnitudem 9,5, při kterém zahynulo téměř 6 000 lidí, bylo registrováno 22. května 1960 v Chile.

období probíhala pouze registrace seismických dat bez možnosti jejich archivace a zhotovení analogových záznamů. Tento stav trval do prosin-ce téhož roku, kdy se na Polom vrá-tila opravená aparatura Q52K a kdy byla registrace seismických jevů ob-novena v plném rozsahu.

Zároveň byla technologie registrace seismických jevů na fotocitlivý papír nahrazena bubnovou registrací BR95 českého výrobce VISTEC, která pro-vádí registraci na termopapír.

V červnu 1999 byla seismická apa-ratura Q52K nahrazena v té době

modernější a výkonnější aparaturou Quanterra Q4120. Výměna aparatu-ry přinesla zvýšení výkonnosti a byl zlepšen i uživatelský komfort, pro-tože záznam dat byl prováděn na (v té době vysokokapacitní) disky ZIP. Aparatura byla rovněž vybavena integrovaným přijímačem signálu GPS pro časovou službu a průběžné monitorování polohy.

Vylepšení doznaly rovněž ovládání seismické aparatury z řídicího počí-tače, software pro zpracování, ana-lýzu a interpretaci seismických dat, napojení na počítačovou síť nebo systém zálohování dat.

Obr. 24 Seismická aparatura Quanterra Q4120

Obr. 25 Bubnová registrace BR95


Téma

Geodetická a geofyzikální měřeníGeodetická měření na stanici Polom v devadesátých letech byla ve zna-mení modernizace geodetických základů a stejně jako seismická mě-ření byla realizována v rámci mezi-rezortní a mezinárodní spolupráce. Typickým rysem té doby byl nástup nových moderních metod založených na využití amerického družicového navigačního systému GPS. Souběžně s tím byly ze stanice Polom postupně odstraňovány technologie fotografic-ké registrace UDZ a technologie la-serových družicových měření.

Měření GPS byla na stanici Polom zahájena již na podzim roku 1992

v rámci kampaně VGSN-92 (Vojenská GPS síť nultého řádu), která měla za cíl definovat na území tehdejšího Československa Světový geodetic-ký systém 1984 (WGS84 – World Geodetic System 1984). Celkem bylo zaměřeno 10 bodů, z nichž jedním byl i geodynamický bod POLO umís-těný v areálu stanice Polom. Vlastní observace GPS provedli měřiči DMA geodetickými přístroji GPS Ashtech MD-XII. Stejně tak i zpracování mě-řických dat a výpočet geocentrických souřadnic definičních bodů WGS84 proběhlo péčí specialistů DMA.

Další měření GPS na stanici Polom prováděli již měřiči VTOPÚ vlast-

ními aparaturami Geotracer 100. Tato měření (jakož i měření v rámci kampaně VGSN-92) ukázala, že bod POLO není z hlediska svého umís-tění zcela ideální pro přesná měření GPS. Problémem bylo zejména stíně-ní družicového signálu observačním pavilonem a stromy v okolí a více-cestné šíření signálu způsobené jeho odrazem od stěn observačního pavi-lonu (tzv. multipath).

Z tohoto důvodu bylo v roce 1995 na objektu pohraničního opevnění vybudováno nové observační sta-noviště označené jako POL1, které bylo předurčeno pro umístění anté-ny plánované permanentní referenč-

Obr. 26 Měřické body kampaně GPS VGSN-92

Obr. 27 Observační stanoviště POLO Obr. 28 Budování observačního stanoviště POL1


Téma

ní stanice GPS topografické služby. Měřický pilíř s nucenou centrací byl vybudován přímo na stropnici objek-tu pohraničního opevnění, což řadí bod POL1 mezi body s nejlepší sta-bilizací na území ČR. Přesné souřad-nice observačního stanoviště POL1 ve WGS84 byly zaměřeny diferenční metodou GPS a po jejich verifika-ci byla geodetická měření na bodě POLO ukončena.

V následujících letech proběhla na bodě POL1 řada měření GPS slou-žících ke zpřesnění geodetických základů. Od druhé poloviny roku

1998 byl na stanici Polom zahájen zkušební provoz referenční stanice GPS. Regulérní kontinuální provoz referenční stanice na stanici Polom byl zahájen v roce 1999.

Její srdce tvořil přesný dvoufrekvenč-ní dvanáctikanálový geodetický přijí-mač GPS Trimble 4000SSi vybavený technologií Super-track (Maxwell) pro velmi přesné zpracování druži-cových měření. Vlastní přijímač GPS byl umístěn ve stejné místnosti jako seismická aparatura a stíněným kabe-lem byl propojen s anténou Trimble Geodetic L1/L2 umístěnou na obser-vačním pilíři POL1.

Měření na bodě POL1 byla rovněž součástí kampaně VGSN-99, je-jímž cílem bylo zpřesnění WGS84 na verzi WGS84 (G873)4) na území ČR. Měření GPS na sedmi definič-ních bodech WGS84 zabezpeči-li měřiči VTOPÚ. Zpracování dat a výpočet zpřesněných souřadnic bodů VGSN-99 zabezpečila ame-rická NIMA (National Imagery and Mapping Agency), která v roce 1996 nahradila DMA.

Data referenční stanice GPS byla rovněž využívána při zpracování di-ferenčních měření mapovacími sys-témy GPS v rámci plnění vojensko-odborných úkolů VTOPÚ. Řízení referenční stanice a distribuce dat

4) V označení G873 představuje písmeno G zkratku pro GPS a číslo 873 vyjadřuje počet týdnů od zahájení fungování GPS.

byly realizovány prostřednictvím celoarmádní datové sítě.

Dalším výsledkem spolupráce TS AČR a DMA bylo obnovení gra-vimetrických měření na stanici Polom. Hlavní důvod volby lokali-ty Polom byl stejný jako v případě výběru místa pro seismickou stani-ci – vysoká stabilita geologického podloží. Dalším důvodem bylo i to, že se v blízkosti nachází body verti-kální kalibrační základy Dobruška- -Šerlich.

Absolutní tíhový bod je stabilizo-ván mosazným šroubem v podla-ze objektu pohraničního opevnění v místnosti, která sousedí s míst-ností, v níž jsou umístěna seismická čidla. V roce 1993 bylo na Polomu provedeno měření absolutním gra-vimetrem AXIS FG 5 č. 107, které provedli měřiči DMA.

Od druhé poloviny devadesátých let začala být technologie GPS rovněž využívána pro provádění přesných geodynamických měření, která slou-ží ke sledování deformací a pohybů zemské desky. Koordinaci těchto měření na našem území zabezpečuje VÚGTK. Bod POL1 byl díky kvalit-ní stabilizaci zařazen mezi základní geodynamické body Geodynamické sítě ČR, na nichž jsou prováděna měření GPS.

V souvislosti s využitím magne-tometrických měření proběhla ve druhé polovině devadesátých let

Obr. 29 Bod POL1 s GPS anténou Trimble Geodetic L1/L2

Obr. 30 Referenční stanice Polom na bázi přijímače Trimble 4000SSi


Téma

v areálu stanice Polom příprava na vybudování sekulárního magnetic-kého bodu, na němž měla být prová-děna kontinuální měření změn mag-netického pole Země. Pro umístění bodu bylo vybráno místo v západní části areálu, které bylo dostatečně vzdálené od ostatních objektů, aby byly v maximální míře eliminovány jejich rušivé vlivy.

Za použití nemagnetických mate-riálů byl vybudován měřický pilíř a základní deska pro usazení měřic-kých přístrojů. Pro celkové zlepšení observačních podmínek byly z areá- lu odstraněny nepotřebné kovové předměty (např. nepoužívaná nosná konstrukce odsouvací střechy obser-vačního pavilonu). V blízkosti mě-řického stanoviště bylo cca 200 m původního oplocení nahrazeno ne-magnetickým oplocením. Dále byly připraveny podmínky pro propojení měřického stanoviště s provozní bu-dovou nezbytnými energetickými a datovými linkami.

Souběžně s přípravou stanoviště sekulárního magnetického bodu probíhaly na stanici Polom zkoušky magnetometrické soupravy pro pol-

ní měření zakoupené v roce 1997. Pro zjišťování absolutní hodnoty intenzity magnetického pole byl určen jednoosý protonový mag-netometr PMG-1. Pro zjišťování magnetické deklinace (inklina-ce) sloužil nemagnetický teodolit Theo 015B s magnetickou sondou Bartington MAG 01H.

Projekt vybudování sekulárního bodu na stanici Polom nakonec ne-byl doveden do úspěšného konce. Příčinou bylo zásadní snižování fi-nančních prostředků, které spolu se změnami priorit bylo důvodem, že se nepodařilo (do dnešních dnů) reali-zovat nákup potřebného technického vybavení – dvouosého protonového magnetometru.

Další aktivitou v této oblasti realizo-vanou na konci devadesátých let bylo vybudování bodového pole v areálu stanice Polom a jejím okolí. Bodové pole je tvořeno měřickými stanovišti s hloubkovou stabilizací a nucenou centrací a slouží k ověřování charak-teristik přesnosti geodetické techni-ky a zabezpečení odborného výcvi-ku příslušníků geografické služby. Původní záměr využít toto bodové

pole rovněž jako rezortní geodetický komparační etalon nebyl z technic-kých, legislativních a organizačních důvodů realizován.

Meteorologická měřeníJiž od druhé poloviny devadesá-tých let začala být na stanici Polom prováděna v omezeném rozsahu i meteorologická měření, která sou-visela zejména se zabezpečením provozu referenční stanice GPS. Měření byla zabezpečována čidly pro měření teploty, vlhkosti a tla-ku, jejichž data byla zpracována A/D převodníkem DRAK3. Takto získaná meteorologická data byla využívána například pro zpracová-ní měření GPS v rámci kampaně VGSN-99 zaměřené na zpřesně-ní geodetického systému WGS84 nebo při opakovaných geodynamic-kých měřeních.

Po ničivých povodních v regionu Orlických hor byla v roce 1998 sta-nice Polom vybavena automatickým srážkoměrem MR3H poskytnutým Povodím Labe, s. p. Toto zařízení slouží k identifikaci extrémních srá-žek v oblasti Orlických hor. V pří-padě překročení limitní hodnoty je řídicí jednotkou umístěnou v objek-tu pohraničního opevnění automa-ticky vyslána informace o možné hrozbě lokálních záplav na Povodí Labe, s. p., které neprodleně přijímá příslušná opatření.

Obr. 32 Měřický bod s hloubkovou stabilizací a nucenou centrací

Obr. 31 Testování magnetometrické soupravy v areálu stanice Polom


Téma

Nové tisíciletí – nové úkoly

Počátek nového tisíciletí byl pro armádu typický pokračováním řady zásadních reformních opatření, kte-rá měla praktický dopad i na fun-gování všech součástí geografické služby. Navzdory těmto povětšině

restriktivním, opatřením se geogra-fické službě i v těchto složitých pod-mínkách podařilo obhájit existenci stanice Polom.

Od července 2003 pracoviště po-kračovalo v plnění úkolů jako sou-část VGHMÚř, který se stal ná-

stupnickou organizací zrušeného VTOPÚ, Vojenského zeměpisného ústavu a Povětrnostního ústředí AČR. Praktickým důsledkem těch-to zásadních změn bylo rozšíření spektra odborných úkolů plněných na stanici Polom o meteorologická měření.

Obr. 35 Areál stanice Polom na šikmém leteckém snímku z roku 2001

Obr. 33 Meteorologická budka na objektu pohraničního opevnění a senzory tlaku (vlevo), vlhkosti (uprostřed) a teploty (vpravo)

Obr. 34 Srážkoměr MR3H Povodí Labe, s. p.


Téma

Důležitou investiční akcí na stanici Polom v tomto období byla výstavba nové čističky odpadních vod v roce 2001, která nahradila stávající a z hle-diska ochrany životního prostředí již nevyhovující řešení. V roce 2003 proběhla rekonstrukce observačního pavilonu a objektu „Na Skále“. Cílem těchto úprav bylo zlepšení ubytova-cích podmínek pro měřiče provádějí-cí observace v lokalitě Polom, účast-níky školení a rekreanty.

Vývoj personálního zabezpečení stanice v první dekádě nového tisí-ciletí byl ovlivněn změnami daný-mi zásadní reformou všech součás-tí geografické služby v roce 2003. Vzhledem k rozšíření odborné pů-sobnosti stanice Polom o problema-tiku meteorologie byla tabulková místa strážných nahrazena tabulko-vými místy operátorů.

Souběžně s reformami se v tomto období několikrát změnil rovněž název pracoviště. Dnes provoz sta-nice Polom zabezpečuje oddělení speciálního monitoringu, které je součástí střediska geografického a hydrometeorologického zabezpe-čení VGHMÚř.

Registrace seismických jevůV oblasti registrace seismických jevů se toto období neslo v duchu dalšího vylepšování technických parametrů přístrojového i softwarového vyba-vení. V roce 2004 byl k aparatuře Quanterra Q4124 (4120) připojen seismometr EpiSensor FBA ES-T americké firmy Kinematics, který umožňuje registraci velmi silných blízkých seismických jevů.

Péčí středozemního seismologic-kého datového centra MedNet (Mediterrean Network)5) byly v říj-nu 2006 na stanici Polom instalová-ny 3 širokopásmové jednosložkové senzory Streckeisen STS-1, které představují absolutní světovou špič-ku ve své oblasti. Tyto seismomet-5) Datové centrum MedNet zahrnuje síť seismických stanic rozmístěných na území středomořských států a v jejich blízkém okolí. Cílem MedNet je mít k dispozici co nejpřesnější data z této seismicky aktivní oblasti. Obr. 37 Instalace seismometrů Streckeisen STS-1 specialisty MedNet

Obr. 36 Staniční budova na počátku nového tisíciletí v různých ročních obdobích


Téma

ry nahradily do té doby používaný seismometr STS-2.

V květnu 2007 byla na stanici umístěna nová seismická aparatu-ra Quanterra Q330HR, která byla pořízena v rámci investičního pro-gramu geografické služby. K apa-ratuře byly připojeny seismometry STS-1, což přineslo další výrazné zvýšení výkonnosti. Na stanici byla ponechána aparatura Q4120 nále-žející GFÚ AV ČR, ke které jsou připojeny seismometry VEGIK-M a EpiSensor FBA ES-T.

Všechna tato zlepšení vedla k tomu, že dnes je stanice Polom schopná registrovat celé spektrum seismic-kých jevů od blízkých slabých ze-mětřesení po nejsilnější světová ze-mětřesení. Navíc zařízení umožňuje registraci dlouhoperiodických kmitů Země, které vznikají po silných ze-mětřeseních.

V roce 2011 byla provedena moder-nizace bubnové registrace BR95.

Vlastní vyhodnocení seismických jevů se od začátku nového tisíciletí do současnosti provádí standard-ním rutinním způsobem. Hlášení o významných seismických jevech

Obr. 39 Celkový pohled na pilíř se seismickými senzory (v popředí staré sovětské senzory VEGIK-M, uprostřed černý EpiSensor FBA ES-T, v pozadí senzory STS-1)

Obr. 38 „Vnitřnosti“ seismometru Streckeisen STS-1


Téma

s magnitudem >5,0 registrovaných v zájmové oblasti (Evropa, severní Afrika, Blízký východ) nebo ce-losvětově lokalizovaných jevech s magnitudem >5,9 jsou neprodleně předávána Společnému operační-mu centru MO (SOC MO) a stálé směně integrovaného záchranného systému (IZS).

Po vyhodnocení dosavadní spolu-práce v této oblasti byl ze strany IZS vznesen požadavek, aby varovné zprávy pro území Evropy byly zpra-covávány již pro seismické jevy od magnituda 4 a více. Stanice Polom začala tato hlášení rutinně zpracová-vat od 1. června 2012.

Všechny takové jevy jsou ověřo-vány prostřednictvím serveru GFÚ AV ČR (program ANTELOPE), případně pomocí dalších seismic-kých serverů.

Podle aktuálních požadavků SOC MO a IZS jsou hlášení o seismic-kých jevech upřesňována telefo-nicky. Tento systém poskytuje štábu IZS možnost neprodleně realizovat opatření k nastartování záchranných akcí, jak tomu bylo např. v případě ničivého zemětřesení v íránském Bamu v prosinci roku 2003.

Z nedávné doby je možno uvést ni-čivé zemětřesení o síle 9,0 stupňů Richterovy škály u japonského os-trova Honšú z 11. března 2011, v je-hož důsledku vznikla vlna tsunami vysoká téměř 40 metrů, ostrov se posunul o 2,5 metru a zemská osa se vychýlila o 16 cm.

Pokusné jaderné výbuchy v tomto období prováděla na svých střelni-cích pouze Severní Korea. Obr. 42 Ukázka formuláře „Hlášení o seismickém jevu“

Obr. 41 Modernizovaná bubnová registrace BR95

Obr. 40 Seismická aparatura Quanterra Q330HR


Téma

Obr. 44 Průběh seismického jevu způsobeného pokusným jaderným výbuchem provedeným Severní Koreou dne 12. února 2013

Obr. 43 Část seismogramu se záznamem zemětřesení u ostrova Honšú dne 3. března 2011


Téma

Geodetická a geofyzikální měřeníGeodetická měření na stanici Polom navázala na úkoly plněné v předcho-zím období.

Měření GPS se stala rutinním úko-lem a jejich hlavním obsahem bylo zabezpečení provozu referenční sta-nice GPS.

V roce 2003 došlo k výměně původ-ní antény Trimble Geodetic L1/L2 za špičkovou anténu Trimble Zephyr Geodetic využívající technologii Trimble Stealth, která byla doplněna ochranným sférickým krytem.

Na začátku roku 2006 byla prove-dena výměna přijímače Trimble 4000SSi za novou referenční stanici Trimble NetRS. Zpracování a orga-nizace dat jsou zabezpečeny progra-mem GPSBase.

Touto modernizací byla zabez-pečena plná kompatibilita s refe-renční stanicí provozovanou GPS Informačním a sledovacím středis-kem Armády České republiky, kte-rá je umístěna v areálu VGHMÚř v Dobrušce a pro kterou je refe-renční stanice na Polomu od roku 2005 záložní.

Obr. 46 Referenční stanice Polom na bázi přijímače Trimble NetRS

Obr. 47 Anténa Trimble Zephyr Geodetic na observačním stanovišti POL1

Obr. 45 Celkový pohled na pracoviště vyhodnocení seismických jevů


Téma

V roce 2009 byla referenční stanice GPS Polom zapojena do Výzkumné a experimentální sítě pro observace GNSS6). Od roku 2011 je Polom jako externí referenční stanice součástí sítě CZEPOS (Síť permanentních stanic GNSS ČR), kterou spravuje Zeměměřický úřad (ZÚ). Tato síť poskytuje data pro zpracování di-ferenčních měření metodami RTK (Real Time Kinematic) nebo dife-renční GPS. Stanice je rovněž sou-částí evropské permanentní sítě EPN (EUREF Permanent Netvork).

V tomto období došlo i ke zkvalit-nění registrace meteorologických dat nezbytných pro zpracování přes-ných GPS měření. V roce 2007 byla v blízkosti bodu POL1 instalová-na čidla pro měření vlhkosti půdy. Meteorologická data registrovaná meteorologickými čidly a systémem DRAK3 byla v roce 2012 nahrazena standardními meteorologickými daty poskytovanými vojenskou meteoro-logickou stanicí (viz dále).

V roce 2003 bylo na tíhovém bodě 79 Polom provedeno další tíhové měření. Měření provedli měřiči VÚGTK absolutním gravimetrem Micro-g Solutions FG5 č. 215. Řada

6) GNSS – Global Navigation Satellite System

opakovaných tíhových měření byla provedena rovněž v období od roku 2007 do konce roku 2012.

Této problematice se podrobněji věnuje příspěvek Ing. Kosteleckého a Ing. Pálinkáše Aktivity VÚGTK v oblasti gravimetrie a GNSS na stanici Polom v tomto čísle VGO.

Meteorologická měřeníBudování meteorologické stanice na Polomu bylo zahájeno v roce 2002, kdy zde začala být systematicky sbí-rána základní meteorologická data zahrnující teplotu, vlhkost a srážky. Standardní pracovní náplní personálu stanice Polom se meteorologie stala v roce 2003 po vzniku VGHMÚř.

Obr. 49 Meteorologická „zahrádka“ na objektu pohraničního opevnění

Obr. 48 Absolutní gravimetr Micro-g Solutions FG5 na stanici Polom


Téma

Od začátku roku 2005 začala me-teorologická stanice Polom rovněž provádět klimatologická měření pro potřeby Českého hydrome-teorologického ústavu (ČHMÚ). Pracoviště bylo zpočátku vybave-no klasickými meteorologickými čidly, která byla posléze nahrazena jejich moderními elektronickými ekvivalenty.

Tato modernizace technického vyba-vení a systematická příprava perso- nálu stanice vytvořily podmínky k to-mu, aby stanice Polom na konci roku 2005 prošla certifikací a aby se od 1. ledna 2006 stala součástí sítě vo-jenských meteorologických stanic, je-jichž data jsou v součinnosti s ČHMÚ distribuována do mezinárodní výmě-ny meteorologických informací.

Stanice je vybavena špičkovou me-teorologickou technikou, zejména přístroji finské firmy Vaisala. Pro měření výšky spodní základny ob-laků (až do výšky 7 500 m) slouží ceilometr CL 31, který umožňuje měření až pěti vrstev oblačnosti a v případě srážek nebo mlhy udá-vá vertikální viditelnost. Množství a intenzita kapalných nebo tuhých

Obr. 50 Větroměrný systém

Obr. 51 Digitální heliograf SD 6

Obr. 52 Ceilometr CL 31 Obr. 53 Čidla teploty a tlaku


Téma

srážek je registrována člunkovým digitálním srážkoměrem MR3H.

Další přístroje slouží k měření teplo-ty, vlhkosti a tlaku. Na stanici se měří rovněž přízemní teploty (ve výšce 5, 10, 20, 50 a 100 cm) a půdní teploty. K měření rychlosti a směru větru se

užívá větroměrný systém s ultraso-nickým anemometrem WS 425, kte-rý je umístěný na vrcholu 10 metrů vysokého stožáru. Délka a intenzita slunečního svitu se registruje pomo-cí elektronického heliografu SD 6. Data jsou zpracovávána programem MONITWIN, který slouží rovněž

k sestavování a odesílání meteorolo-gických hlášení.

Hlavním úkolem stanice Polom v oblasti meteorologických měře-ní je nepřetržité pozorování stavu a vývoje počasí a zpracování me-teorologických a klimatologických hlášení. Pravidelná hlášení jsou vy-tvářena každou hodinu a obsahují informace o teplotě, tlaku, teplotě rosného bodu, vlhkosti, tlakové tendenci, rychlosti a směru větru, dohlednosti nebo výšce, množství a druhu oblačnosti. Hlášení jsou odesílána na oddělení hydrometeo-rologického zabezpečení VGHMÚř a do ČHMÚ.

V rámci další spolupráce s ČHMÚ byl v říjnu 2013 v areálu stanice Polom nainstalován kontejner au-tomatického imisního monitoringu, jehož čidly je průběžně zjišťová-no znečištění ovzduší v lokalitě Orlických hor. Souběžně s ním pro-bíhá rovněž měření úrovně radiace pro Úřad pro jadernou bezpečnost (ÚJB). Kromě analyzátorů plynů je kontejner vybaven základními me-teorologickými čidly pro určování teploty, vlhkosti, rychlosti a směru větru nebo intenzity slunečního zá-ření. Výsledky těchto měření jsou dostupné na internetových strán-kách ČHMÚ a ÚJB. Této problema-tice se věnuje příspěvek Ing. Černé Monitorování kvality ovzduší na sta-nici Polom v tomto čísle VGO.

Obr. 54 Uživatelské rozhraní programu MONITWIN

Obr. 55 Pracoviště vyhodnocení meteorologických informací

Meteorologické rekordy na stanici Polom

Nejvíce srážek za 24 hodin 79,7 mm / 21. 7. 2011

Minimální teplota –23,1°C / 22. a 23. 1. 2006

Maximální teplota 33,3°C / 28. 7. 2013

Maximální náraz větru 109,4 km/h 18. 01. 2007

První sníh na stanici 13. 10. 2009

První záporná přízemní teplota 14. 9. 2012

První záporná teplota 3. 10. 2013


Téma

Od roku 2005 je na základě smlou-vy o spolupráci mezi VGHMÚř a Astronomickým ústavem Akade-mie věd České republiky (AsÚ AV ČR) na stanici Polom prováděno systematické fotografování boli-dů – jasných meteorů prolétajících zemskou atmosférou. Program foto-grafického výzkumu meteorů v ČR koordinuje oddělení meziplanetární

hmoty AsÚ AV ČR v Ondřejově, je-hož pracovníci patří k předním světo-vým kapacitám v tomto oboru.

Bolidová kamera, která je součástí Evropské bolidové sítě, pracuje v au-tomatickém režimu, přičemž pracov-níci stanice zabezpečují výměnu zá-sobníku v kameře a občasné servisní úkony. Na stanici bylo za dobu čin-

nosti (do konce měsíce června 2014) pořízeno více než 2 172 snímků, přičemž bylo registrováno přes 100 průletů bolidů. Detailnější informace o fotografické registraci bolidů jsou uvedeny v příspěvku RNDr. Pavla Spurného, CSc., Devět let fotografo-vání bolidů na stanici Polom v rám-ci mezinárodního projektu Evropské bolidové sítě v tomto čísle VGO.

Obr. 57 Bolidová kamera AÚ AV ČR na stanici Polom

Obr. 56 Kontejner automatického imisního monitoringu na stanici Polom


Téma

Obr. 58 Celkový pohled na objekt pohraničního opevnění s geodetickými, meteorologickými a astronomickými senzory

Obr. 59 Areál stanice Polom na leteckém měřickém snímku z roku 2012


Téma

Závěr

Při bilancování uplynulých čtyř de-kád existence stanice Polom je mož-né konstatovat, že toto pracoviště, mnohdy ve složitých podmínkách, poskytovalo a poskytuje rezortním i mimorezortním uživatelům aktuální seismická, geodetická, geofyzikální a meteorologická data v požadova-ných termínech a kvalitě.

Hlavní podíl na tom má zejména odborná připravenost a osobní ak-tivita personálu stanice, který se v celém průběhu její existence po-dílel, mimo plnění odborných úko-lů, rovněž na jejím technickém roz-voji i zabezpečení běžného života. Důležitou roli při plnění odborných úkolů sehrála odborná pomoc ze strany mimorezortních partnerů, zejména GFÚ AV ČR, ZÚ, VÚGTK a ČHMÚ.

Od počátku devadesátých let minulé-ho století, kdy se změnou politicko- -vojenské došlo k „odtajnění“, se stanice Polom stala rovněž jed-ním z pracovišť VTOPÚ (následně VGHMÚř), na kterém je rezortním, mimorezortním i zahraničním ná-vštěvám prezentováno spektrum odborných aktivit vykonávaných ve prospěch obrany státu a krizové-ho řízení.

V letošním roce stojí stanice Polom na prahu páté dekády své existen-ce. Jak se již stalo nepsaným zvy-kem, i tato dekáda byla zahájena další reformou armády. Jako již poněkolikáté, stanice Polom obhá-jila svou existenci a je připravena všestranně plnit úkoly geografic-kého a hydrometeorologického za-bezpečení ve prospěch rezortu MO i dalších uživatelů.

Na závěr nezbývá než stanici Polom do budoucna popřát perspektivu dal-šího odborného rozvoje a dostatek fi-nančních prostředků na modernizaci technického vybavení a infrastruktu-ry. V neposlední řadě popřejme sta-nici Polom dlouhodobou existenční stabilitu, která bude srovnatelná se stabilitou geologického podloží, na kterém je vystavěna.

Stanice Polom ve struktuře VTOPÚ a VGHMÚř

Vojenský topografický ústav (VTOPÚ)

Středisko kosmické geodézie a geofyziky

Seismická stanice

mjr. Ing. Pavel Mašek 12/1973 – 08/1975

mjr. Ing. Drahomír Dušátko 08/1975 – 12/1976

pplk. Ing. Jaroslav Koblížek 12/1976 – 12/1980

kpt. Ing. Jaroslav Fiedler 12/1980 – 06/1982

pplk. Ing. Dimitrij Pago 06/1982 – 11/1983

Výpočetní středisko geodetických základů

Seismická skupina

pplk. Ing. Dimitrij Pago 11/1983 – 10/1987

pplk. Jaroslav Dvořák 10/1987 – 10/1992

Středisko geodetického zabezpečení

Seismická skupina


Velení VGHMÚř

Skupina správy komparační základny


Vojenský geografický a hydrometeorologický úřad (VGHMÚř)

Odbor geodézie, fotogrammetrie a DPZ

Oddělení speciálního monitoringu a metrologie

o.z. Jaroslav Dvořák 07/2003 – 12/2006

o.z. Ing. Josef Jelínek 01/2007 – 12/2007

Oddělení speciálního monitoringu a metrologie Polom

o.z. Ing. Josef Jelínek 01/2008 – 12/2010

Středisko geodézie, fotogrammetrie a monitoringu

Oddělení monitoringu Sedloňov

o.z. Ing. Zdeněk Ledvinka 01/2011 – 06/2013

Středisko geografického a hydrometeorologického zabezpečení

Oddělení speciálního monitoringu

o.z. Ing. Zdeněk Ledvinka 07/2013 –


Téma

AČR Armáda České republiky AsÚ ČSAV Astronomický ústav Československé

akademie věd AsÚ AV ČR Astronomický ústav Akademie věd

České republiky Bpv Výškový systém baltský – po vyrovnáníCZEPOS Síť permanentních stanic GNSS ČR ČSFR Česká a Slovenská Federativní

Republika ČHMÚ Český hydrometeorologický ústav DMA Defence Mapping Agency DGPS diferenční GPSEUREF Europian Reference Frame EPN EUREF Permanent Netvork FDNS Federation of Digital Broad-Band

Seismograph Network GFÚ ČSAV Geofyzikální ústav Československé

Akademie věd GFÚ AV ČR Geofyzikální ústav Akademie věd

České republiky GPS Global Positioning System IRIS Incorporated Research Institutions for

Seismology IZS integrovaný záchranný systém

MO Ministerstvo obrany NIMA National Imagery and Mapping

Agency RTK Real Time Kinematic S-42 Souřadnicový systém 1942 SOC MO Společné operační centrum MO SPYDER System to Provide You Data from

Earthquakes RapidlyTS ČSA topografická služba Československé

armády TS AČR topografická služba Armády České

republiky UDZ umělá družice Země ÚJB Úřad pro jadernou bezpečnost VGHMÚř Vojenský geografický a hydrometeo-

rologický úřad VPÚ Vojenský projektový ústav Praha VTOPÚ Vojenský topografický ústav DobruškaVÚGTK Výzkumný ústav geodetický,

topografický a kartografický WGS72 World Geodetic System 1972WGS84 World Geodetic System 1984 (Světový

geodetický systém 1984)ZÚ Zeměměřický úřad

Použité zkratky

[1] Projektová dokumentace výstavby stanice Polom.

[2] Výroční zprávy VTOPÚ a VGHMÚř za roky 1992–2007.

[3] BŘOUŠEK Luděk. Šest let vojenského zeměměřictví v Dobrušce …a něco navíc. Dobruška : Vojenský geografický a hydrometeorologický úřad, 2011.

[4] FIEDLER Jaroslav. Zjišťování parametrů jaderných explozí seismickými metodami. Vojenský topogra-fický obzor, 22, 1977, č. 1, s. 69–96.

[5] JELÍNEK, Josef. 50° 21’ 00” N – 16° 19’ 20” E – 748 m n. m. Vojenský geografický obzor, 51, 2008, č. 1, s. 42–44. ISSN 1214-3707.

[6] JELÍNEK, Josef. Kvalitní a přesná meteodata již pátým rokem. Vojenský geografický obzor, 53, 2010, č. 2, s. 12–18. ISSN 1214-3707.

[7] LAŽA Libor, DVOŘÁK Jaroslav. Geodetické, geofyzikální a hydrometeorologické úkoly plněné pra-covištěm speciálního monitoringu a metrologie POLOM. Vojenský geografický obzor, 48, 2005, č. 1, s. 38–43. ISSN 1214-3707.

[8] SPURNÝ, Pavel. Fotografování bolidů na území České republiky v rámci mezinárodního programu Evropské bolidové sítě. Vojenský geografický obzor, 50, 2007, č. 2, s. 35–39. ISSN 1214-3707.

[9] ŠILHAN Vladimír, HRABÍ Marcel, TŮMA Miloš. Místo a úloha stanice Polom v TGZ. Dobruška : Vo-jenský topografický ústav, 1992.

[10] UTĚKAL Josef. Laserové sledování UDZ pro geodetické účely. Vojenský topografický obzor, 21, 1975, č. 2, s. 1–4.

[11] VATRT Viliam, DVOŘÁK Jaroslav, POKORNÝ Jaroslav. Studie charakteru VTER POLOM. Dobruš-ka : Vojenský topografický ústav, 1998.

Literatura a zdroje


Téma

Seismická stanice Dobruška/PolomRNDr. Jan ZedníkGeofyzikální ústav Akademie věd České republiky, Praha

V podzemním bunkru měřicí zákla-dny Polom někdejšího Vojenského topografického ústavu Dobruška (VTOPÚ) uvedli inženýři Axel Plešinger, Petr Jedlička a Josef Horálek z Geofyzikálního ústa-vu Akademie věd v Praze (GFÚ) v roce 1992 do provozu třísložkový širokopásmový seismometr STS-2 švýcarské firmy Streckeisen a ame-rickou digitální záznamovou apara-turu Quanterra Q52K. Seismometr i registrační zařízení byly do GFÚ objednány koncem osmdesátých let z „kapitalistické ciziny“ a na tehdej-ší dobu představovaly velkou inves-tici a byrokratické komplikace. Jak se obě zařízení ocitla ve vojenském zařízení na Polomu?

Do GFÚ docházel za dr. Vítem Kárníkem, předním evropským seis- mologem, kpt. Ing. Drahomír Dušát-ko, který zprostředkoval kontakt na VTOPÚ. Po jednáních na Generálním štábu bylo umožněno uzavřít smlou-vu o spolupráci mezi GFÚ a VTOPÚ a nainstalovat zařízení na Polomu na hřebeni Orlických hor. Seismometr STS-2 byl na pilíři na dně bunkru prv-ní, který byl orientován k severu, ni-

koliv na jadernou střelnici v Nevadě či na Novou Zemi v Severním ledo-vém oceánu.

Stanice Dobruška/Polom (mezi-národní kódové označení DPC) se vyznačuje mimořádně nízkým při-rozeným seismickým neklidem. Má také velmi výhodnou polohu pro lokalizaci jak zemětřesení na hronovsko-poříčské zlomové linii, tak i silných přirozených i induko-vaných otřesů v polských měděných dolech v Lubinu a v uhelných do-lech v Hornoslezské pánvi. V oblasti Hronovska a Náchodska došlo k jed-něm z nejsilnějších otřesů v Čechách vůbec, a to v letech 1883 a 1901.

V roce 1996 se stala stanice DPC součástí světové Federace digitál-ních seismických sítí, která sdružuje 120 vybraných obzvláště kvalitních seismických observatoří po celém světě. V roce 1998 byla stanice DPC zasažena bleskem, který poničil apa-raturu Quanterra. Ta byla v červnu 1999 nahrazena novější verzí Q4120 od stejného výrobce. V květnu 2007 došlo k další modernizaci záznamo-vého zařízení. Špičková aparatura

Quanterra Q330HR nyní umožňuje zaznamenat jak slabá lokální ze-mětřesení, tak nejsilnější světová zemětřesení v plném rozsahu. Pro případ silného lokálního otřesu, kte-rý nastal v roce 1901, je k zařízení Quanterra od června 2004 připojen i seismometr EpiSensor, který regis-truje bez přebuzení zrychlení půdy až do čtyřnásobku hodnoty tíhového zrychlení Země. V říjnu 2006 stře-dozemní seismologické datové cen-trum MEDNET se sídlem v Římě pro stanici DPC bezplatně poskytlo tři velmi širokopásmové seismome-try STS-1, které jsou považovány za vrchol, čeho lze v oboru mechanické konstrukce seismometrů dosáhnout. Tyto jednosložkové sensory umís-těné na skleněných podložkách pod vakuovanými skleněnými poklopy umožňují registrovat např. i dlouho-periodické vlastní kmity Země, které vznikají pouze při mimořádně silných zemětřeseních, jaká nastala v prosin-ci 2004 u Sumatry v Indonésii nebo v březnu 2011 u ostrova Honshu v Japonsku.

Interpretace seismických dat pro-bíhá na pracovišti Polom rutinně. Digitální záznamy jsou od roku 2000 nepřetržitě přenášeny inter-netem do datového centra v GFÚ, kde jsou zpracovávány spolu se záznamy ostatních stanic České regionální seismické sítě i dalších evropských stanic. Data ze stanice DPC tak přispívají k rychlé loka-lizaci významných zemětřesení, k tvorbě seismických bulletinů a katalogů a k mezinárodní výmě-ně dat. Až do roku 2003 byly zá-znamy nahrávány na magnetické pásky DAT a pravidelně odesílány poštou k archivaci do světové da-tabáze seismologického konsorcia IRIS v Seattlu ve Spojených stá-tech. V dnešní době jsou data pře-nášena internetem a uchovávána na velkých diskových polích a vy-sokokapacitních robotech. Obr. 1 Seismometr EpiSensor


Téma

Aktivity VÚGTK v oblasti gravimetrie a GNSS na stanici PolomIng. Jakub Kostelecký, Ph.D., Ing. Vojtěch Pálinkáš, Ph.D.Výzkumný ústav geodetický, topografický a kartografický, v.v.i., Zdiby

Úvod

První spolupráce mezi pracovníky Výzkumného ústavu geodetické-ho, topografického a kartografické-ho (VÚGTK) a pracovníky stanice Polom probíhala v 70. a 80. letech 20. století zejména v oblasti foto-grafického pozorování družic po-mocí komor AFU-75 a posléze ob-servacemi dopplerovského systému TRANSIT NNSS.

V 90. letech na ně navázala spolupráce v oblasti jiné techniky kosmické geo-dézie – GNSS, tj. globálních navigač-ních družicových systémů – původně se jednalo zejména o systém GPS NAVSTAR. Tato spolupráce spočíva-la v provádění observací aparaturou GNSS ve vlastnictví VÚGTK v rám-ci kampaní v Základní geodynamické síti České republiky (ČR) organizova-ných Zeměměřickým úřadem v Pra- ze (ZÚ) na geodynamickém bodě POLO, který je stabilizován pilířem v areálu stanice Polom. Kampaně proběhly v letech 1995, 1996 a 1999. Od roku 1996 probíhaly na stejném bodě též kampaně CEGRN (Central European Geodynamic Reference Network), při kterých byla zaměřo-), při kterých byla zaměřo-vána sít geodynamických bodů států střední a jihovýchodní Evropy.

Od roku 2007 se rozeběhla spoluprá-ce v dalších oblastech.

Měření tíhového zrychlení absolutním gravimetrem

V podzemním objektu stanice Polom je stabilizován jeden z 15 absolutních tíhových bodů základního tíhového bodového pole ČR [1]. Je stabilizo-[1]. Je stabilizo-. Je stabilizo-ván mosazným šroubem v úrovni be-tonové podlahy místnosti č. 4. První absolutní měření tíhového zrychlení bylo provedeno v roce 1993 gravime-trem FG5 č. 107 obsluhovaným pra-covníky Defense Mapping Agency armády USA.

Další absolutní měření tíhového zrychlení provedl VÚGTK na za-kázku ZÚ na bodě 79 Polom v dub-nu 2003 gravimetrem FG5 č. 215 [2] (viz obr. 1). V roce 2007 byla zahájena řada měřických kampaní, při kterých bylo opakovaně určo-váno tíhové zrychlení absolutním gravimetrem na třech vybraných absolutních tíhových bodech v ČR. Mezi ně byl vybrán i bod 79 Polom. Časové rozvržení jednotlivých kam-paní předpokládá alespoň 2 kam-paně v každém roce. Cílem je sle-dování dlouhodobých a sezónních změn tíhového zrychlení. Sezónní změny souvisí zejména s časově

proměnnou distribucí vodních hmot (v lokálním, regionálním i globál-ním měřítku), které byly prokázány na celé řadě tíhových bodů, včetně bodu 80 Pecný [3, 4].

Do konce roku 2012 bylo provedeno 13 kampaní. Výsledky (viz obr. 2) ukazují na malé sezónní variace zrychlení (do 2 µGal) během roku, což je pravděpodobně způsobeno zejména podpovrchovým umístěním tíhového bodu, kdy obvykle dochází ke snížení změn tíhového zrychlení hydrologického původu v důsledku opačné fáze lokálních a globálních hydrologických vlivů [3, 4].

Obr. 1 Příprava absolutního gravimetru FG5 č. 215 pro měření na bodě 79 Polom


Téma

Měření environmentálních parametrů

Protože dominantní vliv na sezónní změny tíhového zrychlení má ak- tuální hydrogeologická situace v oko-lí bodu, bylo na stanici Polom instalo-váno několik typů čidel pro sledování změn obsahu vody v půdním profi-lu. Z měření meteorologické stanice Polom jsou využívána měření úhrnů srážek a měření meteorologických parametrů: teploty vzduchu, relativní vlhkosti vzduchu a atmosférického tlaku. Dále byla v roce 2007 insta-lována tři čidla pro měření vlhkosti půdy pro měření v hloubkách 0,1 m, 0,5 m a 0,9 m pod povrchem (viz obr. 3). Záznam měřených vlhkostí půdy je ukládán v intervalu 10 minut.

Dalším významným parametrem ob-sahu vody v půdním profilu je výška hladiny podzemní vody, jejíž měření se obvykle provádí ve staré studni nebo v hydrologickém vrtu. Na stani-ci Polom se zvažovaly dvě varianty: první předpokládala vyvrtání nového hydrologického vrtu v areálu stani-ce, druhá byla postavena na využití existující vrtané studny v podzemním objektu. První varianta se ukázala jako nerealizovatelná z ekonomické-ho hlediska. Pro realizaci druhé va-rianty byla v archivních materiálech vyhledána poloha původní vrtané studny v objektu, studna byla odkryta

a v rámci možností (cca 2 m) vyčiště-na. Bylo konstatováno, že studna má trvalý odtok, takže hladina podzemní

vody je konstantní. Pro ověření toho-to zjištění bude do studny instalováno čidlo pro měření výšky hladiny vody.

Obr. 2 Časová řada tíhových zrychlení měřených absolutním gravimetrem FG5 č. 215 na tíhovém bodě 79 Polom. Chybové úsečky představují dlouhodobou reprodukovatelnost gravimetru 1,2 µGal = 1,2 × 10-8 m/s2 .

Obr. 3 Instalace čidla vlhkosti půdy VIRRIB v hloubce 0,9 m


Téma

Data z GNSS stanice

Vedle geodynamického bodu POLO byla v roce 1995 zřízena nová sta-bilizace pro permanentní stanici GNSS, která je označována POL1. Stabilizace byla osazena anténou Trimble Zephyr Geodetic se sfé-rickým krytem (obr. 4), ke které je připojen přijímač Trimble NetRS. Přijímač komunikuje s registračním počítačem, na kterém je spuštěn Trimble GPSBase software.

V roce 2009 byla stanice POL1 zapojena do CZEPOS (Síť perma-nentních stanic GNSS ČR). Pro tento účel byl na registračním počí-tači instalován doplňkový software, který zajišťuje:

odesílání uložených hodinových a) souborů s intervalem záznamu 1 sekunda ve formátu RINEX do operačního centra Geodetické ob-servatoře Pecný v Ondřejově, od-kud jsou dále distribuovány na datové servery CZEPOS,odesílání proudu real-time dat ve b) formátu RTCM 2.2; data vytváří přijímač Trimble a v reálném čase posílá po sériové lince do počíta-če, kde je aplikace NTRIPserver odesílá na NTRIPcaster k další distribuci (též na datové servery CZEPOS).

Software na registračním počítači též zajišťuje záznam měření z čidel envi-ronmentálních parametrů (viz před-chozí kapitola).

Dalším cílem bylo přihlášení sta-nice POL1 do Permanentní sítě EUREF (EPN – EUREF Permanent Network), ale to se nakonec nepoda-řilo. Stanice byla centrální kanceláří odmítnuta, protože ve střední Evropě je již dost stanic zapojených do EPN. V síti CZEPOS stanice pokrývá úze-mí na rozhraní české sítě CZEPOS a polské sítě ASG EUPOS.

Závěr

Výše popsaná navázaná spolupráce je úspěšná, produkuje důležitá data a je dobrým podkladem pro pokračo-vání v dalších letech. Stanici Polom a její zaměstnancům přejeme do dal-ších let mnoho úspěchů a dobré pod-mínky pro práci.

Literatura a zdroje

Obr. 4 Anténa referenční stanice GPS na stanici POL1

[1] LEDERER, Martin; PÁLINKÁŠ, Vojtěch; KOSTELECKÝ, Jakub. Opakovaná absolutní tíhová měření v České gravimetrické síti. Geodetický a kartografický obzor, 52 (94), 2006, č. 6, s. 101–109. ISSN 0016--7096.

[2] KOSTELECKÝ, Jakub; PÁLINKÁŠ, Vojtěch; ŠIMON Zdeněk. Měření tíhového zrychlení a absolutní gravimetr FG5 č. 215 na Geodetické observatoři Pecný. Geodetický a kartografický obzor, 48 (90), 2002, č. 11, s. 205–214. ISSN 0016-7096.

[3] PÁLINKÁŠ, Vojtěch; KOSTELECKÝ, Jakub; DOHNAL Michal; ŠANDA Martin. Analýza hydrologic-kých variací tíhového zrychlení na Geodetické observatoři Pecný. Geodetický a kartografický obzor, 56 (98), 2010, č. 5, s. 93–103. ISSN 0016-7096.

[4] PÁLINKÁŠ, Vojtěch; LEDERER, Martin; KOSTELECKÝ, Jakub; ŠIMEK, Jaroslav; MOJZEŠ, Marcel; FERIANC, Dušan; CSAPÓ, Géza. Analysis of the repeated absolute gravity measurements in the Czech Republic, Slovakia and Hungary from the period 1991–2010 considering instrumental and hydrological effects. Journal of Geodesy, 2013, Volume 87, Issue 1, pp 29–42. DOI:10.1007/s00190-012-0576-1. ISSN 0949-7714.


Téma

Meteorologická stanice H2PoloIng. Ivan Kain, Ing. Libuše Kulvaitováodbor profesionální staniční sítě, Český hydrometeorologický ústav, Praha

Prvního ledna letošního roku uply-nulo už osm let od doby, kdy vojen-ská meteorologická stanice (MS) Polom (označení H2Polo) začala každou hodinu předávat zprávy o přízemních meteorologických pozorováních z pozemní stanice (SYNOP) do sítě Českého hydro-meteorologického ústavu (ČHMÚ). MS Polom je jediná vojenská me-teorologická stanice, která je sys-témem měření a pozorování blízká horským meteorologickým stanicím ČHMÚ. Vysoká úroveň a mimo-řádně nízká chybovost předávaných zpráv SYNOP jsou nepochybně odrazem profesionality a zájmu pracovníků MS Polom o meteoro-logická měření a pozorování.

Spolupráce mezi odborem profesio- nální staniční sítě (OPSS) ČHMÚ

a MS Polom byla od samého počát-ku bezproblémová – od nesmělých začátků se rychle rozvinula do vzá-jemných dobře fungujících konzul-tací a předávání si zkušeností mezi civilními a vojenskými pozorovateli. Pracovníci MS Polom se pravidelně aktivně účastnili všech metodických porad OPSS v Radostovicích zamě-řených na problematiku meteorolo-gických měření a pozorování. Proto v odboru profesionální staniční sítě považujeme pozorovatele vojenské MS Polom tak trochu za součást naší staniční sítě.

Ze strany OPSS stojí za připomenutí pomoc při technickém zabezpečení meteorologickými přístroji, stejně jako pomoc pracovníků observatoře Temelín při správě a udržování soft-warového vybavení MS Polom.

Hlavně díky zájmu pozorovatelů a je-jich školitelů se 21.–23. dubna 2008 uskutečnilo úspěšné odborné škole-ní příslušníků hydrometeorologic-ké služby Armády České republiky a vedoucích meteorologických stanic a observatoří ČHMÚ k problematice sestavování meteorologických zpráv právě na MS Polom. Přínosem ško-lení bylo ujasnění si společné meto-diky pozorování a měření.

Na závěr připojujeme tabulku s po-čtem chyb vojenských meteorolo-gických stanic v jednotlivých letech, která více než všechna pochvalná slova o práci MS Polom ukazují vy-sokou kvalitu jejich měření a pozo-rování.

Stanice / Rok 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013Kbely 60 33 25 11 6 5 11

Čáslav 68 8 12 15 14 15 7

Pardubice 39 69 10 17 8 9 6

Polom 2 4 1 3 2 0 1

Náměšť nad Oslavou 17 5 7 3 6 7 5

Přerov 5 4 1 3 1 0 -

Obr. 1 Odečítání meteorologických údajů v počátcích fungování meteorologické stanice Polom

Obr. 2 Uživatelské rozhraní aplikace pro zpracování hlášení SYNOP


Téma

Monitorování kvality ovzduší na stanici PolomIng. Martina ČernáOddělení ochrany čistoty ovzduší, Český hydrometeorologický ústav, Hradec Králové

Dne 29. října 2013 bylo oddělením ochrany čistoty ovzduší Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ), pobočka Hradec Králové, zahájeno měření kvality ovzduší na stanici Polom v obci Sedloňov. Do areálu seismické a meteorolo-gické stanice Vojenského geogra-fického a hydrometeorologického úřadu byl přesunut kontejner au-tomatického imisního monitoringu z lokality Šerlich v Orlických ho-rách. Lokalita Šerlich se stala ne-vyhovující z důvodu vzrůstajícího lesního porostu v bezprostředním okolí stanice.

Měření na stanici Polom poskytuje cenné informace o kvalitě ovzduší v oblasti nezatížené přímým vlivem činnosti člověka (průmysl, doprava ad.), monitoruje dálkový i přeshra-niční transport znečišťujících látek a zároveň umožňuje hodnotit vliv znečištění ovzduší na vegetaci – ze-

jména lesní porosty. Naměřené kon-centrace znečišťujících látek jsou reprezentativní pro oblast v rozsahu desítek až stovek kilometrů.

Na stanici Polom jsou monitorová-ny koncentrace oxidů dusíku (oxidu dusnatého, oxidu dusičitého, sumy oxidů dusíku), přízemního ozonu a suspendovaných částic frakce PM10 – jedná se zejména o pracho-vé částice o průměru 10 µm (mi-krometrů) a menším. Doprovodné měření představuje monitorování úrovně radiace pro Úřad pro jader-nou bezpečnost.

Dosud naměřené hodnoty vykazují očekávaný charakter a jsou srovna-telné s koncentracemi měřenými dří-ve na stanici Šerlich v Orlických ho-rách. Žádný legislativou daný imisní limit, vyhlášený pro ochranu zdraví lidí či ekosystémů a vegetace, nebyl na stanici dosud překročen.

Veškerá měření na stanici Polom jsou plně automatizovaná a umožňu-jí v podstatě okamžitý přenos namě-řených hodnot až do centrální data-báze Informačního systému kvality ovzduší, kde jsou shromažďována data ze všech měřicích stanic kvali-ty ovzduší v rámci České republiky. Tyto údaje jsou dále zpracovávány, vyhodnocují se z nich maximální i průměrné koncentrace znečišťu-jících látek a dlouhodobé trendy celkového poklesu nebo nárůstu znečištění ovzduší. Porovnávají se s hodnotami imisních limitů, což jsou nejvyšší přípustné koncentrace znečišťujících látek v ovzduší dané legislativou.

Údaje o aktuální úrovni znečištění ovzduší a mnoho dalších informací, týkajících se kvality ovzduší i dal-ších činností ČHMÚ, jsou uvedeny na stránkách portal.chmi.cz.

Obr. 1 Kontejner automatického imisního monitoringu v areálu stanice Polom


Téma

Využívání seismických a geografických informací pro činnost složek integrovaného záchranného systému a potřeby vysílání humanitární pomociplk. Ing. Zdeněk Mertaoddělení operačního a informačního střediska, Generální ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky, Praha

Oddělení speciálního monitoringu (OdSMo) Vojenského geografické-ho a hydrometeorologického úřadu (VGHMÚř) zabezpečuje mimo jiné provoz seismické stanice Dobruška/Polom označené jako DPC. V přípa-dě seismických aktivit, které přesáh-nou 6. stupeň magnituda (celý svět) nebo 5. stupeň magnituda (Evropa), poskytuje toto pracoviště informa-ci o seismické aktivitě ve formě „Hlášenky o seismickém jevu“ ope-račnímu a informačnímu středisku Ministerstva vnitra – Generálnímu ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky (OPIS MV GŘ HZS ČR).

Využití „Hlášenky o seismickém jevu“:Informace je neprodleně předána • operačnímu a informačnímu cent-ru Ministerstva zahraničních věcí (OIC MZV), které zabezpečuje in-formování příslušného zastupitel-

ského úřadu České republiky (ČR) v postižené zemi (možnost včasné reakce ze strany zastupitelského úřadu na vznik situace).Informace je využita pro zapojení • se ČR do humanitární pomoci po-stižené zemi (§ 7 odst. 4 písm. a) zákona č. 239/2000 Sb., Minister-stvo vnitra organizuje záchranář-skou a materiální pomoc do za-hraničí ve spolupráci s Minister- stvem zahraničních věcí, složkami integrovaného záchranného systé-mu nebo ústředními správními úřady). Uvedení předurčených sil a prostředků do pohotovosti pro-vádí na pokyn řídicího důstojníka OPIS MV GŘ HZS ČR po obdr-žení informace o vzniku závažné mimořádné události v zahraničí nebo při vyžádání pomoci ze za-hraničí. Z tohoto pohledu je zřej-mé, že zejména v případě mož-nosti vyslání českého vyhledá-

vacího a záchranného USAR (Urban Search and Rescure) týmu je včasná informace o vzniku události velmi žádaná (obecně se bere v potaz nasazení záchran-ných týmů v postižené oblasti do 72 hodin od vzniku události).

V případě, že se jedná o jakoukoliv pomoc (záchranářskou, materiál-ní, finanční, nebo vyslání expertů) ze strany ČR vůči postiženému stá-tu, je velice důležité, aby informace o vzniklé situaci přišla na kompetent-ní složky v co nejkratší době. Proto je důležitá spolupráce mezi OPIS MV GŘ HZS ČR a OdSMo VGHMÚř, neboť zabezpečuje včasné poskytnu-tí kvalitních informací o lokalitách postižených zemětřesením, které jsou nezbytné pro plánování činnosti všech zúčastněných složek .

Obr. 1 Distribuce informací o vzniku seismického jevu


Téma

Devět let fotografování bolidů na stanici Polom v rámci mezinárodního projektu Evropské bolidové sítěRNDr. Pavel Spurný, CSc.Astronomický ústav akademie věd České republiky, Pecný

V tomto příspěvku chci přiblížit jed-nu relativně mladou, nicméně velmi úspěšnou observační činnost, která je systematicky provozovaná na de-tašovaném pracovišti Vojenského geografického a hydrometeorologic-kého úřadu (VGHMÚř), na stanici Polom v Orlických horách. Jedná se o celooblohové fotografování přele-tů jasných meteorů – bolidů, které je zde nepřetržitě od 29. června roku 2005 prováděno každou jasnou noc v rámci mezinárodního pozorovací-ho programu Evropské bolidové sítě. Program fotografického výzkumu meteorů je v naší republice koordino-ván oddělením Meziplanetární hmo-ty Astronomického ústavu Akademie věd České republiky (AsÚ AV ČR) v Ondřejově a jak již bylo předeslá-no, stanice Polom, která patří mezi 11 páteřních stanic České bolidové sítě (viz obrázek 1), se na něm svými po-zorováními též významně podílí.

Výzkum meteoroidů, tedy nejmenších těles, která patří do systému mezipla-netární hmoty, je jedním z tradičních odvětví astronomie v České repub-lice. V AsÚ AV ČR v Ondřejově je úspěšně prováděn po řadu desetiletí. Hlavní smysl tohoto výzkumu spočí-vá především v popisu dějů při prů-niku meteoroidů nadzvukovou rych-lostí atmosférou Země, v odvození fyzikálních vlastností a chemického složení různých typů meteoroidů, ve stanovení jejich původu, rozložení ve sluneční soustavě a ve zjištění jejich vztahu k mateřským tělesům, tedy ke kometám a planetkám na jedné stra-ně, a různým typům meteoritů nale-zených na Zemi na straně druhé.

Meteoroidy jsou tělesa natolik malá, že je zatím není možné studovat ji-nak než díky jejich interakci se zem-skou atmosférou, kdy dochází k jejich prudkému zahřátí a vzniku jevu me-teoru. Větší meteoroidy svítí v atmo-sféře jako bolidy a to v rozsahu vý-

šek přibližně od 100 km a pronikají do hloubky výjimečně až 20 km nad zemským povrchem. Hloubka průni-ku závisí na mnoha parametrech, pře-devším pak na velikosti původního tělesa, jeho rychlosti, jakou vlétá do atmosféry a která je v širokém roz-mezí 10–72 km/s a neposlední řadě také na jeho vnitřní struktuře a slože-ní. Tyto bolidy pak můžeme sledovat několika různými metodami, z nichž nejpřesnější a u nás také nejrozvinu-tější je fotografický a fotoelektrický záznam.

Systematické fotografické sledo-vání meteorů se provádí na našem území již od roku 1951 a jeho prů-kopníkem byl vynikající astronom RNDr. Zdeněk Ceplecha, DrSc., který v tomto oboru dosáhl světo-vé proslulosti. Nejprve se jednalo o dvojstaniční pozorování se systé-mem kamer, které pokrývaly pouze část oblohy. Tento experiment byl v polovině šedesátých let minulého století postupně nahrazen mnohem rozsáhlejším celooblohovým foto-grafickým programem pokrývajícím velkou část střední Evropy – tzv. Evropskou bolidovou sítí (EN). Tato síť vznikla nejprve na území Čech a Moravy a byla založena na méně přesných zrcadlových celoobloho-vých kamerách.

Po připojení Německa v roce 1968 a postupně dalších středoevropských států se rozrostla na téměř celé úze-mí střední Evropy pokrývající roz-lohu asi 1 milion km2. Samozřejmě, že hlavním impulzem pro vznik to-hoto velmi úspěšného pozorovací-ho programu byl vyfotografovaný pád Příbramských meteoritů v roce 1959, který se stal světovým primá-tem naší astronomie a který je neod-myslitelně spojen se jménem právě Dr. Zdeňka Ceplechy. Avšak kromě naděje na zopakování fotografické-ho záznamu pádu meteoritů, hlav-

ním důvodem pro založení této roz-sáhlejší sítě pro optická pozorování přeletů jasných meteorů bylo získat údaje o tělesech, jejichž vstupní hmota přesahovala 1 kg a o jejichž populaci na začátku 60. let minulého století nikde na světě neexistovaly žádné spolehlivé údaje.

Zatímco způsob fotografování bo-lidů v okolních státech (především v Německu) zůstal zachován prak-ticky bez podstatnější změny až do současnosti, česká část sítě, která je nepřetržitě centrem ať už samotné-ho fotografování či organizace a ná-sledného zpracování a interpretace výsledků těchto pozorování, prošla několika zásadními kvalitativními změnami. První velmi zásadní změ-nou, která se uskutečnila od poloviny 70. let minulého století, byl přechod od méně přesných zrcadlových ka-mer k používání špičkových objek-tivů typu rybí oko se světelností 3.5 a ohniskem 30 mm od německé fir-my Zeiss Distagon. Tyto objektivy používáme dodnes, protože jejich optická kvalita umožňuje určovat všechny důležité parametry průle-tu meteoroidu zemskou atmosférou s velmi vysokou přesností (viz dále příklad výsledků). Celá viditelná hemisféra je zobrazena do obrázku o průměru 80 mm a obvyklá pozič-ní přesnost kdekoliv na snímku je v průměru lepší než jedna oblouko-vá minuta. Záměna původních zrca-dlových kamer za menší a podstatně efektivnější kamery typu rybí oko přinesla podstatné zpřesnění všech určovaných údajů. Celý pozorovací systém byl však závislý na poměrně náročné lidské obsluze našich kamer na každé stanici.

Začátkem nového tisíciletí tak pro-běhla další naprosto zásadní mo-dernizace celého systému pozo-rování bolidů u nás. Potřeba této modernizace byla vynucena novými


Téma

okolnostmi, které začaly ohrožovat funkčnost celé bolidové sítě. Z vel-ké části jsou totiž naše kamery prak-ticky od počátku existence bolidové sítě umístěny na stanicích Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ). To bylo dáno jednak velmi vhodně umístěnými stanovišti me-teorologických stanic, která jsou ve velké většině na relativně odlehlých místech, což je pro astronomická pozorování jeden z nutných před-pokladů, a dále trvalou přítomností spolehlivé a kvalifikované obsluhy. Avšak s přechodem na částečně au-tomatický provoz meteorologických pozorování především v nočních ho-dinách začal být náš program ohro-žen a tudíž automatizace i našich pozorování byla naprosto nezbytná. Proto jsme vyvinuli zcela nové plně automatické kamery, které nahradi-ly dosud užívané manuálně obslu-hované kamery (viz obrázek 2, kde je tato automatická bolidová kame-ra právě na stanovišti na Polomu). Tyto moderní přístroje nejenže plně nahradily původní kamery, ale dá-vají tak přesné a komplexní údaje o přeletech bolidů nad územím celé střední Evropy, jaké nikdy předtím nebylo možné získat žádným jiným pozorovacím systémem nejen u nás, ale i kdekoliv na světě. Navíc došlo i k výraznému zefektivnění celého

pozorování a tudíž i počtu zachy-cených bolidů. Jedinou význam-nější nevýhodou tohoto systému byla nutnost fyzického transportu pořízeného snímku do Ondřejova, jeho vyvolání a teprve poté násled-ně proměření a použití k výpočtům. Focení totiž probíhá na plochý film (Ilford 125 ASA, rozměr 9 × 12 cm), přičemž plný zásobník v kameře obsahuje 32 filmů. Standardně tedy trvá asi 5–6 týdnů, než dojde k na-focení všech filmů v zásobníku a ná-sledně jejich výměně a odeslání do Ondřejova. To je také jediná činnost obsluhy této kamery na stanovišti (samozřejmě kromě mimořádných servisních situací).

Díky mohutnému rozvoji digitální fotografie v minulých letech a jejího možného použití i pro snímání boli-dů bylo však možné i tuto nevýho-du odstranit a vyvinout zcela novou digitální bolidovou kameru, která poskytuje v reálném čase všechna potřebná data a to při splnění základ-ního požadavku na zachování nebo dokonce mírného zlepšení přesnosti získaných dat. Tento typ kamer je v současné době již plně otestován a první vyrobené kusy jsou postupně rozmísťovány na stanice české části Evropské bolidové sítě. V součas-nosti tyto kamery pracují na 4 sta-

nicích a během letošního roku dojde k jejich umístění na dalších minimál-ně 5 stanic, včetně Polomu.

V souvislosti s automatizací tohoto druhu astronomických pozorování jsme provedli i částečnou redislokaci našich stanic, protože jsme již nebyli tolik závislí na každodenní obsluze a mohli jsme tak hledat i nová místa, která lépe vyhovují pokrytí našeho území. Dnes tak máme v činnosti 11 stanic prakticky rovnoměrně pokrý-vajících celou naši republiku, jak je schematicky ukázáno na obrázku 1. Průměrná vzdálenost mezi nimi je asi 100 km a vzhledem k podstatně menší náročnosti na provoz digitální kamery předpokládáme ještě pod-statně lepší pokrytí našeho území a i umístění dalších stanic v blízkém zahraničí tak, aby navazovalo na naši síť.

Jak již bylo zmíněno na začátku toho-to příspěvku, automatická bolidová kamera byla nainstalovaná na stanici Polom 29. června 2005 (obrázek 2). Od té doby zde probíhají systematic-ká pozorování každou noc a to i při zatažené obloze, protože i když ka-mera nefotografuje, tak je v činnosti aspoň čidlo jasu, které zaznamenává světelné křivky bolidů, tedy průběh svícení bolidu během jeho průletu

Obr. 1 Aktuální rozložení stanic Evropské bolidové sítě v České republice a nejbližším okolí


Téma

atmosférou, a to s velkým časovým rozlišením 5 000 vzorků za sekundu. Ukázka takové světelné křivky boli-du s velmi vysokým rozlišením, která byla pořízená na Polomu 22. 9. 2012, je na obrázku 3. Co se týče vlastní-ho fotografování, tak do konce února 2014 bylo pořízeno celkem již 2 079 snímků, přičemž v naprosté většině je pořizován jeden snímek za celou noc a za tuto dobu bylo zachyceno více než 100 jasných meteorů. To jasně dokumentuje vysokou efek-tivitu pozorování a užitečnost této stanice pro celý program pozorová-ní bolidů. Tato efektivita pozorování na Polomu je zdokumentována na obrázku 4, kde je vidět úspěšnost pozorování v jednotlivých letech. V porovnání s ostatními stanicemi vychází Polom jako mírně nadprů-měrně úspěšná stanice.

Jako ukázku schopnosti tohoto pozo-rovacího systému a zároveň přínosu stanice Polom uvádím následující příklad. Jedná se o jasný kometární bolid z 11. dubna 2008, který nese označení EN110408. Byl vybrán proto, že byl dostatečně jasný a tu-díž dostatečně ilustrativní a přitom Polom společně se sousední stanicí Svratouch byl nejbližší stanicí k jeho atmosférické dráze. Proto i data z Polomu byla pro určení všech pa-rametrů jeho průletu velmi důležitá.

Tento bolid je velmi pěkně vidět na obrázku 5, na kterém je výřez jižní části oblohy z původního celoob-lohového fotografického snímku. Všechny automatické kamery a tedy i kameru na Polomu provozujeme ve fixním režimu, což znamená, že kamera je pevně spojená se zemí a hvězdy na snímku jsou zobrazeny jako různě dlouhé obloučky pod-le délky expozice a vzdálenosti od nebeského pólu. Přerušování stopy bolidu, v tomto případě 15krát za sekundu, je způsobeno dvoulistým 90° sektorem, který se otáčí stabili-zovanou frekvencí těsně nad emulzí plochého filmu a který slouží k ur-čení rychlosti a brzdění meteoroidu v atmosféře.

Bolid EN110408 patřil k jednomu z nejjasnějších bolidů vyfotografo-vaných v roce 2008. Fotograficky se tento bolid podařilo zachytit na 5 stanicích naší bolidové sítě a to na Polomu, Svratouchu, Červené hoře, Veselí nad Moravou a Churáňově. Všechny základní údaje popisující tento bolid, které, jak je vidět podle uvedených chyb určení jednotlivých parametrů, jsou velmi přesné, jsou shrnuty v tabulce 1. Jednalo se o vel-mi křehký meteoroid s velmi porézní strukturou, který snadno v atmosféře fragmentoval a přestože měl relativ-ně malou rychlost a na tento typ me-

teoroidů i velkou vstupní hmotnost, tak zanikl v atmosféře velmi vysoko. Jak svou strukturou tak i jeho před-srážkovou dráhou ve sluneční sou-stavě, která, jak je vidět z tabulky 1, se vyznačovala především afelovou vzdáleností ležící až za drahou plane-ty Jupiter, se tedy jednalo o typický kometární bolid. Takto velké kome-tární bolidy s tak dobře určenou drá-hou a strukturálními parametry jsou velmi vzácné.

Na příkladu tohoto zdánlivě méně významného bolidu (nejednalo se o možný pád meteoritu) jsem chtěl ukázat, co všechno jsme z našich po-zorování schopni určit a jak užitečné a cenné informace získáváme mimo jiné i ze stanice Polom. Závěrem bych chtěl velmi vyzdvihnout vynikající spolupráci se všemi spolupracovníky jak na stanici Polom, tak na nadříze-ném pracovišti, bez jejichž pomoci a obětavé práce by provoz automatic-ké kamery nebyl vůbec možný.

Jak bylo již uvedeno výše, celý tento projekt je založen na dlouhodobém systematickém shromažďování dat a jednoznačně lze konstatovat, že za devět let provozu bolidové kamery na Polomu se tato stanice stala jed-noznačně jedním ze základních pilířů České bolidové sítě, projektu, který je unikátní v celosvětovém měřítku.

Obr. 2 Automatická bolidová kamera na stanici Polom


Téma

Obr. 3 Světelná křivka bolidu EN220912 pořízená automatickou bolidovou kamerou na Polomu

Obr. 4 Četnost fotografování bolidů na Polomu v jednotlivých letech


Téma

Bolid EN110408Datum 11. 4. 2008Čas (UT) 0h10m53,9s ± 0,2s

Maximální absolutní jasnost –11,1Původní hmota (kg) 5

Atmosférická dráhaPočáteční výška (km) 95,81 ± 0,02Zeměpisná délka začátku (stupně E) 16,60858 ± 0,00003Zeměpisná šířka začátku (stupně N) 49,79821 ± 0,00001Koncová výška (km) 71,81 ± 0,02Zeměpisná délka konce (stupně E) 16,49699 ± 0,00014Zeměpisná šířka konce (stupně N) 49,56219 ± 0,00006Délka světelné dráhy (km) 36,74Trvání (s) 1,62Sklon dráhy k zemskému povrchu (stupně) 40,78Počáteční rychlost (km/s) 22,72 ± 0,02

Poloha radiantu a dráha ve sluneční soustavě (J2000.0)Rektascenze geocentrického radiantu (stupně) 349,66 ± 0,04Deklinace geocentrického radiantu (stupně) 73,036 ± 0,012Geocentrická rychlost (km/s) 19,74 ± 0,02Hlavní poloosa dráhy (AU) 3,563 ± 0,015Excentricita dráhy 0,7333 ± 0,0011Perihelová vzdálenost (AU) 0,95037 ± 0,00005Afelová vzdálenost (AU) 6,18 ± 0,03Argument perihelu (stupně) 151,37 ± 0,02Délka výstupného uzlu (stupně) 21,3797Sklon dráhy k ekliptice (stupně) 27,715 ± 0,022Původ kometární

Tab. 1 Údaje o dráze v atmosféře a ve sluneční soustavě pro bolid EN110408

Obr. 5 Světelná stopa bolidu EN110408 zachycená automatickou bolidovou kamerou na stanici Polom; přerušování stopy je způsobeno rotujícím sektorem z důvodů určení rychlosti a brždění tělesa v atmosféře (15 přerušení/s)


Společenská rubrika

85. výročí narozeníprof. Ing. Milan Burša, DrSc. *4. 7. 1929[VGO 1/2004 a 1/2009]

80. výročí narozeníplk. v. v. Ing. Jan Kotva *16. 5. 1934[VGO 1/2009]

pplk. v. v. František Blažek *25. 5. 1934[VGO 2/2014]

plk. v. v. Ing. Jiří Knopp *2. 6.1934[VGO 1/2009]

plk. v. v. Ing. Drahomír Dušátko, CSc. *3. 9. 1934[VGO 1/2004 a 2/2009]

pplk. v. v. Ing. Vlastimil Rybenský *14. 10. 1934[VGO 2/2009]

pplk. v. v. Ing. Stanislav Kamarád *23. 10. 1934[VGO 2/2009]

plk. v. v. Ing. Vladimír Šilhavý *27. 11. 1934[VGO 2/2009]

75. výročí narozeníplk. v. v. Ing. Vladimír Balšánek *7. 7. 1939

Ing. Marta Šimonová*21. 7. 1939[VGO 2/2014]

70. výročí narozeníplk. v. v. Ing. Anton Kozák*4. 4. 1944[VGO 2/2014]

pplk. v. v. Ing. Jaroslav Čtvrtečka *12. 5. 1944[VGO 2/2014]

Ing. Vladimír Čihák *30. 5. 1944[VGO 2/2014]

pplk v. v. Ing. Josef Falta*8. 7. 1944[VGO 2/2014]

110. výročí narozeníplk. Vojtěch Moravec *25. 6. 1904 – †20. 2. 1969[VGO 2/2014]

105. výročí narozeníplk. Ing. Miloš Jelínek*31.7.1909 – †?[VGO 2/2014]

85. výročí narozeníplk. Ing. Ján Puškár*10. 8. 1929 – †31. 10. 2006[VGO 2/2014]

plk. Ing. František Kučera *18. 12. 1929 – †31. 5. 2005[VGO 2/2014]

85. výročí narozenípplk. Ing. Bohuslav Filipovský*31. 8. 1934 – †30. 9. 2006[VGO 2/2014]

Dne 9. června 2014 zemřel ve věku 86 let prof. Ing. Zdeněk Nevosád, DrSc.*9. 6. 1928 – †9. 6. 2014[VGO 1/2008]

Čest jeho památce.

BLahoPřejeMe...


PřiPoMíNáMe...

NaVžDy oDešLi...



žiVotoPiSy

Podplukovník v. v. Ing. František Bla-žek se narodil 25. května 1934 v Davli u Prahy. Tam vychodil povinnou škol-ní docházku i nástavbový jednoroční učební kurz.

Poté se přihlásil do Vojenského výcvi-kového střediska Vojenského zeměpis-ného ústavu Praha (VZÚ) na učební

obor reprodukční fotograf (původně na mědirytectví), kam nastoupil v září 1949. Po závěrečných zkouškách v čer-venci 1952 obdržel výuční list a jako osmnáctiletý získal hodnost rotného. Díky výtečným studijním výsledkům byl vyslán do školy důstojníků v zá-loze v Rokytnici v Orlických horách. Odtud byl jako rotmistr z povolání převelen do druhého ročníku nově vzniklého Ženijně-technického učiliš-tě v Litoměřicích. Z učiliště byl v roce 1955 vyřazen v hodnosti poručíka. Poté nastoupil do VZÚ na funkci zástupce náčelníka oddělení fotoreprodukce.

V roce 1958, po vzniku armádních kar-toreprodukčních odřadů (KRO), mu byla nabídnuta funkce náčelníka od-dělení reprodukce u odřadu v Táboře. Nabídku přijal a až do roku 1974 tuto funkci zastával. V roce 1974 absol-voval jednoroční zdokonalovací kurz

ve Vojenském topografickém ústavu v Dobrušce a poté zastával funkci zá-stupce velitele KRO.

Do důchodu odešel v roce 1991 v hod-nosti podplukovníka. Jako důchodce zastával ještě po dva roky funkci ve-doucího tiskárny v Táboře.

K jeho hlavním mimopracovním ko-níčkům i v současné době patří chata-ření a zahrádkaření. Spolu s manželkou vychovali syna.

(Zdroj: http://www.vojzesl.cz; redakčně upraveno)

FRaNtišek BLažek

Ing. Vladimír Čihák se narodil 30. květ-na 1944 v Praze, kde v roce 1961 ma-turoval na jedenáctileté škole. V roce 1962 nastoupil na Vysokou školu chemicko-technologickou (VŠCHT) v Praze, specializace elektrochemie, kterou úspěšně dokončil v roce 1967. Po studiu na VŠCHT nastoupil na několik dní (před vojenskou základ-ní službou) do chemického závodu Spolana Neratovice.

V roce 1968, po ukončení roční vo-jenské základní služby, nastoupil krátce zpět do Spolany Neratovice, kde obratem rozvázal pracovní po-

měr a přešel do firmy Barvy a laky, n.p. (BaL), do oddělení tiskových barev. V této firmě si doplnil vzdě-lání postgraduálním studiem na VŠCHT v Pardubicích, obor nátěrové hmoty. V BaL začaly jeho kontakty s Výzkumným střediskem 090 Praha (VS 090) při spolupráci na vývoji of-setových přenosových barev.

Po odchodu z BaL v roce 1977 přijal zaměstnání ve VS 090 a byl zařazen do skupiny kartografické tvorby a re-produkce (SkKTR) na místo chemic-kého inženýra. Byl hlavním řešite-lem i spolupracovníkem při řešení řady úkolů. Plně se věnoval úkolům technického rozvoje v oblastech kar-tografie, kartoreprodukce, polygrafie apod. Podílel se na zabezpečování nových technologií, přístrojové tech-niky, materiálů a pomůcek pro roz-množovny i razítkárny.

V roce 1988 dokončil postgraduální studium na VŠCHT v Pardubicích, obor nehalogenstříbrné procesy a produkty. V roce 1992 při reor-ganizaci topografické služby byla SkKTR přičleněna k Vojenskému

zeměpisnému ústavu Praha (VZÚ) a Ing. Čihák pokračoval na dalším rozvoji v oblasti kartografie, zejmé-na na rozvoji technologie digitálního systému tvorby a tisku map. Úkol nebyl vzhledem k reformě geografic-ké služby v roce 2003, zrušení VZÚ a rozpuštění SkKTR dokončen.

V roce 2003 Ing. Čihák odešel do předčasného důchodu a s manželkou se odstěhoval na chalupu v podhů-ří Železných hor. V současné době žije na chalupě i v Praze. Byl dva-krát ženatý, s první manželkou má dva dospělé syny; druhá mu zemřela v roce 2008.

Ing. Čihák je autorem a spoluautorem řady přijatých přihlášek vynálezů, pokrývajících výsledky výzkumné a vývojové činnosti jeho pracoviště.


VLaDiMíR Čihák



Podplukovník v. v. Ing. Josef Falta se narodil 8. července 1944 v Dobrušce, kde prožil i své mládí. V letech 1950 až 1962 navštěvoval 12 tříd Střední všeobecně vzdělávací ško-ly v Dobrušce; studium ukončil maturitou.

Dne 1. 10. 1962 nastoupil do základ-ní vojenské služby jako žák školní jednotky Ženijně-technického uči-liště v Bratislavě (ŽTÚ), směr topo-grafický. Po jejím ukončení pokra-čoval od 29. 8. 1963 jako posluchač topografického směru ŽTÚ. Zde byl

při vyřazení dne 1. 8. 1965 jmeno-ván poručíkem z povolání.

Po skončení ŽTÚ nastoupil k 5. geo- detickému odřadu Dobruška, na funkci velitele geodetické čety-geodeta. Od 24. 8. 1966 působil ve funkci náčelníka geodetické skupi-ny-geodeta. V letech 1968 až 1973 absolvoval studium na Vojenské akademii Antonína Zápotockého Brno (VAAZ), studijní obor geodé-zie a kartografie.

Po ukončení studia na VAAZ na-stoupil dne 24. 8. 1973 k Západnímu vojenskému okruhu na funkci náčel-níka výpočetní skupiny 1. armádního geodetického odřadu ve Stříbře. Zde plnil úkoly výpočetního charakteru při různých vojenských cvičeních. Dne 13. 8. 1975 byl přemístěn do Vojenského topografického ústavu Dobruška (VTOPÚ) na funkci ná-čelníka oddělení geodetických a to-pografických podkladů geodeticko-dokumentačního provozu, kterou zastával až do 31. 10. 1983. Zde plnil především odborné úkoly v rámci

shromažďování, ukládání a využí-vání geodetických a topografických podkladů. Významným úkolem bylo naplňování registru geodetických polohových bodů a s využitím vý-početní techniky i příprava podkladů pro tvorbu nových katalogů souřad-nic geodetických bodů v S-42, poz-ději v S-42/83. Mezitím, v roce 1980, absolvoval tříměsíční přeškolovací kurz důstojníků topografické služby při VAAZ, specializace kartorepro-dukce.

Dne 1. 11. 1983 byl ustanoven do funkce zástupce náčelníka provozu geodetických základů výpočetní-ho střediska geodetických základů VTOPÚ. Dne 26. 10. 1989 byl po-věřen výkonem funkce zástupce náčelníka provozu astronomicko-geodetických výpočtů střediska geo- detických základů, kterou zastával do 31. 10. 1992. Dne 1. 11. 1992 byl ustanoven do funkce náčelníka stře-diska geodetického zabezpečení a od 1. 10. 1995 (až do svého propuštění ze služebního poměru vojáka z povo-lání dne 30. 9. 1996) zastával funkci

joSeF FaLta

Podplukovník v. v. Ing. Jaroslav Čtvrtečka se narodil 12. května 1944 v Bohuslavicích nad Metují. Po ab-solvování základní školy nastou-pil do Vojenského gymnázia Jana Žižky v Bratislavě, které ukončil v roce 1961 maturitou. Dále pokra-čoval jako posluchač topografického směru Ženijně-technického učiliš-tě v Bratislavě, kde v rámci studia ukončil základní vojenskou službu a při vyřazení dne 31. 7. 1964 byl jmenován poručíkem z povolání.

V období od 11. 7. 1966 do 22. 7. 1970 absolvoval studium oboru geo-dézie a kartografie na Vojenské aka-demii Antonína Zápotockého v Brně (VAAZ), kde obhájil diplomovou práci a získal titul zeměměřického inženýra.

Po absolvování VAAZ nastoupil dne 23. 7. 1970 do Vojenského topogra-fického ústavu Dobruška (VTOPÚ) na funkci náčelníka měřické skupi-ny-staršího geodeta Topograficko- -geodetického odřadu. Dne 10. červ-na 1971 byl přemístěn k armádnímu kartoreprodukčnímu odřadu (akro) 10. letecké armády v Hradci Králové na funkci zástupce náčelníka; pozdě-ji byl ustanoven do funkce náčelníka tohoto odřadu. V roce 1990 se stal ná-čelníkem 10. akro v Hradci Králové, tuto funkci vykonával až do roku 1997, kdy se stal náčelníkem karto-reprodukčního odřadu Vzdušných sil v Praze-Kbelích. U 10. akro se věno-val řízení kartoreprodukčních prací, zejména dotisku bojové situace do

topografických map a speciálních údajů důležitých k řízení letecké-ho provozu. Dále zabezpečoval tisk zvláštních případů za letu pro škole-ní pilotů. Dne 30. května 1999 odešel do starobního důchodu.

Jaroslav Čtvrtečka se ve svém vol-ném čase závodně věnoval sportovní střelbě, a to jako závodník i rozhod-čí. Jako aktivní střelec se významně angažoval při výstavbě podzemní střelnice v objektu bývalého vojen-ského soudu v Hradci Králové. Jeho celoživotním koníčkem je filatelie, které se věnuje i jako dopisovatel filatelistických časopisů. I v důcho-dovém věku se věnuje práci v oboru vojenské topografie.

Jaroslav Čtvrtečka žije v Hradci Králové, je rozvedený a má dvě dce-ry.

plukovník v. v. Ing. Karel Vítek

jaRoSLaV ČtVRteČka



náčelníka skupiny archivů střediska redakce a leteckých snímků.

Po propuštění ze služebního poměru vojáka z povolání pracoval od 1. 10. 1996 do 31. 7. 2004 jako technický pracovník na oddělení kartogra-fických a geografických podkladů. Dne 1. 8. 2004 odešel do starobní-ho důchodu, ale ještě do 30. 6. 2006 pomáhal třídit, evidovat a ukládat geografické podklady na pracoviš-ti vědecko-informačních podkladů Vojenského geografického a hydro-meteorologického úřadu.

Celkem při plnění úkolů topogra-ficko-geodetického zabezpečení od-pracoval téměř 41 roků. Při výkonu vojenských funkcí i v osobním ži-votě se vyznačuje přímým jednáním a kamarádskou povahou. Vojenské a pracovní povinnosti plnil vždy od-povědně a s odbornou erudicí. Do hodnosti podplukovníka byl povýšen dne 1. 10. 1982.

Podplukovník v. v. Ing. Josef Falta je nositelem medaile „Za službu vlasti“, která mu byla udělena v roce 1979 a medaile „Za zásluhy o obra-

nu vlasti“, která mu byla udělena v roce 1986.

Ing. Falta byl ženatý s manželkou Blankou, která předčasně skonala v roce 2004. Spolu vychovali dcery Petru a Markétu. V současnosti žije v Dobrušce. V důchodu je plně za-městnaný úpravou a opravou zdědě-né chalupy v Dolech u Dobrušky.


Podplukovník Ing. Bohuslav Filipovský se narodil 31. srpna 1934 v Novém Kníně, okr. Dobříš. Po ab-solvování základní školy v Novém Kníně zahájil středoškolské studium na Ruském gymnáziu v Praze. Školu však po prvním ročníku opustil z dů-vodu úmrtí otce, neboť tento fakt zcela zásadně změnil chod celé jeho rodiny (střední školu pak dokončil a maturitu získal až na Vojenské aka-demii Antonína Zápotockého v Brně (VAAZ) v roce 1961).

V roce 1948, ve věku čtrnácti let, nastoupil jako elév do Vojenského zeměpisného ústavu Praha (VZÚ). V následujícím roce nastoupil do Vojenského výcvikového střediska VZÚ, které absolvoval jako vyuče-ný fotogrammetr v roce 1952. Zde také vykonal základní vojenskou službu a poté nastoupil do Školy dů-stojníků v záloze pěchotního směru v Rokytnici v Orlických horách, kde byl přijat 17. 9. 1953 za poddůstoj-níka z povolání. Dne 1. 9. 1953 na-

stoupil již jako rotmistr z povolání do 2. ročníku Ženijně-technického učiliště v Litoměřicích (ŽTU), směr topografický. Při vyřazení ze školy byl 28. 8. 1955 byl povýšen do první důstojnické hodnosti.

Po absolvování ŽTÚ pracoval v letech 1955 až 1957 ve VZÚ. Dne 16. září 1957 nastoupil do Vojenského topografického ústavu Dobruška (VTOPÚ) na funkci to-pografa III. třídy a později II. třídy u 4. topografického oddělení to-pografického odboru. Zde se jako výkonný topograf podílel na plně-ní úkolů topografického mapování území státu v měřítku 1 : 25 000 a 1 : 10 000.

V letech 1961–1966 absolvoval vy-sokoškolské studium na VAAZ, obor geodézie a kartografie, kde získal ti-tul inženýra zeměměřictví. Po skon-čení studia na VAAZ se vrátil do VTOPÚ na funkci staršího důstojní-ka pro fotogrammetrické sledování a vyhodnocování fotogrammetric-kého odboru. Od října 1972 do září 1978 zastával funkci náčelníka 2. fo-togrammetrického oddělení.

Po reorganizaci VTOPÚ v roce 1978 byl ustanoven do funkce náčelníka fotogrammetrického oddělení vý-početního střediska automatizované tvorby map, kterou zastával až do 1. listopadu 1983. V rámci svého působení na fotogrammetrických pracovištích se přímo podílel na to-pografickém mapování 1 : 10 000

a obnově topografických map mě-řítka 1 : 25 000. Dále podle potřeby prováděl speciální fotogrammetrické práce s využitím letecké a pozemní fotogrammetrie. Jako náčelník foto-grammetrických pracovišť se podílel na rozvoji analytické aerotriangulace pro zhušťování bodového pole a ře-šení technologií tvorby ortofotomap letišť a lesních map pro Vojenské lesy a statky. Podílel se na instala-ci a zavádění fotogrammetrických přístrojů (diferenciální překreslovač Stereorigomat a později Topocart s Ortofotem, Kartoflex a Topoflex) do výrobních technologií VTOPÚ. V závěru svého působení na foto-grammetrii stál u zavádění digitál-ních technologií využívání leteckých měřických snímků.

V období od prosince 1983 do října 1989 zastával funkci zástupce ná-čelníka provozu astronomicko-geo- detických výpočtů. Dne 23. října 1989 byl přemístěn do podřízenos-ti Velitelství Západního vojenské-ho okruhu Tábor. Zde působil až do svého propuštění ze služebního poměru vojáka z povolání 26. září 1991. Celkem ve VTOPÚ a dalších zařízení topografické služby odpra-coval při plnění úkolů topograficko-geodetického zabezpečení více jak 36 oků. Do hodnosti podplukovníka byl povýšen 1. dubna 1975.

Podplukovníku Ing. Bohuslavu Filipovskému byly uděleny medai-le „Za službu vlasti“ (v roce 1957), „Za zásluhy o obranu vlasti“ (v roce

BohuSLaV FiLiPoVSký



Plukovník Ing. Miloš Jelínek se na-rodil 31. července 1909 v Klatovech. V letech 1933–1934 absolvoval vo-jenskou prezenční službu u dělostře-leckého pluku v Praze a Kladně, kde

dosáhl hodnosti podporučíka. V roce 1934 nastoupil do Vojenského ze-měpisného ústavu Praha (VZÚ), kde působil v hodnosti poručíka jako geodet.

Druhou světovou válku strávil ve funkci měřického komisaře v Zeměměřickém úřadě Čechy a Morava v Praze. Od května 1945 dál pracoval na pozici geodeta ve znovuzřízeném VZÚ. V letech 1949–1951 vystřídal ve VZÚ funk-ce velitele astronomicko-geodetické skupiny, velitele geodetického od-dělení a náčelníka měřického oddě-lení. Ve funkci náčelníka měřického oddělení přešel v červnu 1951 do 2. VZÚ (pozdější Vojenský topogra-

fický ústav – VTOPÚ) Dobruška, kde od listopadu 1951 do března 1953 působil ve funkci náčelníka geodetického odboru.

V březnu 1955 byl převelen do Litoměřic do Ženijně-technického učiliště, kde do konce září 1956 vy-konával funkci náčelníka topogra-fického oddělení. V září 1956 byl převelen zpět ke VTOPÚ a k 8. říjnu byl ustanoven do funkce náčelníka ústavu. Tuto funkci vykonával do ledna 1960. Ke dni 31. 1. 1960 byl přeložen do zálohy.

(Redakce)

MiLoš jeLíNek

Plukovník v. v. Ing. Anton Kozák se narodil 4. dubna 1944 na východ-ním Slovenku, v Prešově. Základní a všeobecné vzdělání získal v letech 1950 až 1962. Jeho zájem o země-pis a mapy ho přivedl do Ženijně-technického učiliště v Bratislavě, kde v letech 1962 až 1965 studoval obor geodézie a kartografie.

Po ukončení učiliště byl vyřazen v hodnosti poručíka a přidělen do Vojenského topografického ústavu Dobruška (VTOPÚ) jako topograf- -náčelník měřické skupiny. V této funkci plnil především úkoly souvi-sející s velkoměřítkovým mapová-ním a obnovou topografických map 1 : 25 000.

V letech 1975 až 1979 absolvoval s výtečným prospěchem Vojenskou akademii Antonína Zápotockého v Brně, obor geodézie a kartografie a vrátil se do VTOPÚ na funkci zá-stupce náčelníka geodetického oddě-lení.

Počátkem roku 1980 byl odvelen na topografické oddělení Generálního štábu Československé armády. Zde se podílel na plánování a přípravě mapové výroby, řízení normotvorné

činnosti, rozvoji mapové a vojensko- -geografické produkce služby a na ko-ordinaci mapové tvorby vojenských topografických služeb spojeneckých armád. S civilní geodetickou a kar-tografickou službou spolupracoval jako člen názvoslovné komise, ter-minologické komise a člen redakční rady nového Československého at-lasu, která však svou činnost v sou-vislosti s rozpadem Československa předčasně ukončila.

Od roku 1990, kdy došlo ke kvalita-tivní změně v oblasti zahraniční spo-lupráce, byl vzhledem ke své jazyko-vé vybavenosti stále více využíván při zabezpečování zahraničních kontaktů topografické služby. V roce 1991 ab-solvoval studium na pražské pobočce European Business School a násled-ně absolvoval stáž ve Spolkové re-publice Německo. V roce 1993 byl

aNtoN koZák

1980) a „Za zásluhy o rozvoj vojen-ské geodézie a kartografie“ (v roce 1991). Při výkonu vojenských funkcí i v osobním životě se vyznačoval pří-mým jednáním a kamarádskou pova-hou. Vojenské a pracovní povinnosti plnil vždy odpovědně a s odbornou erudicí.

Po propuštění ze služebního poměru vojáka z povolání absolvoval rekva-lifikační masérský kurz a až do roku

2006 pracoval jako masér v Praze a v Karlových Varech. Byla to jedna z mála profesí, kde se mohl uplatnit poté, co v roce 1992 přišel o zrak.

Bohuslav Filipovský byl sportovně založený, v rámci tělesné přípravy VTOPÚ chodil hrát hlavně fotbal. Spoluhráči vzpomínají na jeho za-pálení pro hru a spontánní reakce, když se mu akce zdařila či nikoliv. Byl ženatý a s manželkou Boženou

vychovali dceru Evu a dva syny, Jiřího a Radima. V Dobrušce si po-stavili rodinný dům, kde rodina žila až do roku 1997, kdy se odstěhovala do Prahy.

Podplukovník Filipovský zemřel ná-hle 30. září 2006 ve věku 72 let.




pověřen vedením zahraničních styků; byl u zrodu všech dohod o spolupráci s mapovacími (geografickými/topo-grafickými) službami západoevrop-ských armád a USA. V této funkci byl až do roku 1997, kdy na vlastní žádost odešel do zálohy.

Po ukončení činné služby vojáka z povolání nastoupil jako občanský zaměstnanec do Vojenského země-pisného ústavu (VZÚ), kde se vě-noval své oblíbené geografii. Jeho velkými koníčky jsou geografie,

angličtina a sport (od roku 1959 do roku 1980 hrál aktivně fotbal a běhal na lyžích).

Ve VZÚ se podílel na plnění vý-zkumných úkolů a na tvorbě a obno-vě vojenskogeografických informací a odborných dokumentů různého druhu, terminologických publika-cí apod. Zrušení VZÚ v roce 2003 ho těžce zasáhlo, neboť ho zastihlo v plné tvůrčí síle v době, kdy mohl zúročit své letité vojenskogeografic-ké a vícejazyčné terminologické zna-

losti a zkušenosti. V letech 2003 až 2005 pak pracoval na Ministerstvu obrany, oddělení vydávání osvědčení za odbojovou činnost.

V roce 2006 odešel do důchodu. V místě bydliště se aktivně zapojil do práce představenstva Společenství pro garáže. Přiměřeně věku se věnu-je sportu a rozvíjí své výše zmíněné koníčky.


Plukovník Ing. František Kučera se narodil 18. prosince 1929 jako syn rolníka v obci Zrnětín na Svitavsku. V Mladošíně vychodil pět tříd obec-né školy a v Litomyšli pak sedmitříd-ní reálné gymnázium, které ukončil v roce 1948. Po ukončení studia byl krátce zaměstnán jako skladník a pak do roku 1950 pracoval jako mzdový účetní.

Na vojenskou základní službu nastou-pil v roce 1951 v Jaroměři. Posléze absolvoval poddůstojnickou školu (Stará Boleslav, Turnov) a v roce 1951 ukončil v Mladé Boleslavi ško-lu důstojníků v záloze, obor minový a dělostřelecký. V roce 1952 zahájil službu velitele čety u 22. dělostřelec-ké brigády v Turnově, poté absolvo-val v Hranicích kurz náčelníků voj-skové topografické služby a v roce 1953 sloužil jako velitel topografické čety opět u 22. dělostřelecké brigády v Turnově.

V roce 1953 zahájil studium oboru geodézie a kartografie na ženijně-

-technické fakultě Vojenské tech-nické akademie v Brně. Po ukonče-ní studia nastoupil v roce 1958 do Vojenského zeměpisného ústavu Praha (VZÚ) jako redaktor. Později byl ustanoven do funkce náčelníka redakčního oddělení a v roce 1963, po přeměně oddělení na odbor, se stal náčelníkem redakčního odbo-ru a zároveň hlavním redaktorem ústavu. Zde setrval do roku 1967, kdy přešel na topografický odbor Generálního štábu, kde působil ve funkci staršího důstojníka skupiny vyhodnocování válčiště.

V letech 1969–1970 absolvoval vyšší akademický kurz geodézie a kartografie na Vojenské akade-mii Antonína Zápotockého v Brně (VAAZ). Po jeho absolvování byl až do roku 1989, jako vedoucí starší důstojník-specialista, ustanoven do funkce náčelníka operační a orga-nizační skupiny a zároveň zástup-ce náčelníka topografické služby Generálního štábu.

Jeho odborná činnost byla za období strávené u topografické služby znač-ně rozsáhlá. Po příchodu do VZÚ se aktivně zapojil do tvorby jak topogra-fických map, tak i map tematických, obecně geografických a vojenských speciálních map.

V šedesátých letech min. stol. se ve spolupráci s katedrou geodézie a kar-tografie VAAZ a Československé akademie věd účastnil na tvorbě Československého vojenského atla-su, vydaného v roce 1965. Podílel

se na zpracování jeho vojenskohis-torické části a některých úvodních a tematických map. Při následném vydání Vojenského zeměpisného at-lasu, vydaném v roce 1975, působil jako odborný zástupce předsedy re-dakční rady.

Koncem šedesátých let se ve spolu-práci s Vojenským historickým ústa-vem podílel na zpracování mapových příloh rozsáhlé publikace Dějiny druhé světové války 1939–1945. Ve spolupráci s katedrou geodézie a kar-tografie VAAZ stál u zrodu koncepce a realizace nové mapy pro operační stupeň velení v měřítku 1 : 250 000 v pozemní a letecké verzi, která však i přes velice kladné stanovisko čs. ar-mády byla koalicí armád Varšavské smlouvy zamítnuta.

Značné úsilí věnoval názvoslo-ví v mapové tvorbě. Od nástupu k VZÚ působil do roku 1969 v ná-zvoslovné komisi při Ústřední sprá-vě geodézie a kartografie. Spolu se skupinou kartografů této komise a vysokých škol se podílel na zpra-cování českých ekvivalentů pro třináctidílný terminologický slov-ník z oboru geodézie a kartografie vydaný v roce 1973 ve Spolkové republice Německo.

V období let 1969–1989 působil rovněž v nově vzniklé Názvoslovné komisi při Českém úřadě geodézie a kartografie, která se věnovala ob-lasti pomístních a zčásti i místních jmen tehdejší České socialistické republiky a dále vžitým geografic-

FRaNtišek kuČeRa



kým jménům ze zahraničního území. V názvoslovné komisi se věnoval rovněž terminologickým otázkám z oblasti geodézie a kartografie, na jejichž základě byly zpracovány vý-kladové slovníky termínů z jednotli-vých oborů, které se staly základem československých státních norem.

Kromě své interní odborné publi-kační činnosti v roce 1975 zpra-coval a vydal služební pomůcku Topografické mapy západoevrop-ských států. Aktivně rovněž působil v Československé vědeckotechnické společnosti.

Za svůj profesionální, vysoce odbor-ný a obětavý přístup byl vyznamenán medailemi Za službu vlasti, Řádem práce, Rudé hvězdy, Za vynikající práci, Za obranu vlasti a za Zásluhy o ČSLA I. stupně. Do zálohy byl ze

služby vojáka z povolání propuštěn dne 30. 6. 1989.

Po odchodu do zálohy působil ve VZÚ až do jeho zrušení v roce 2003 jako občanský zaměstnanec. Věnoval se převážně oboru vojen-ské geografie, kde využíval bohaté zkušenosti z předcházejících funkcí. Velmi významně se podílel na zpra-cování edicí Svět slovem a mapou, Vojenskogeografická informace, Ak- tuální vojenskogeografická informa-ce, Geografická informace z jednot-livých států sousedících s Českou republikou a Rychlá geografická in-formace.

František Kučera byl otcem dvou synů – Miloše a Zbyňka. Na praco-vištích, kde působil, byl vždy oce-ňován nejen pro své profesionální kvality a pracovitost ku prospěchu

tehdejší topografické služby, ale také pro svůj charakter – přímost v jednání, otevřenost a osobní po-chopení pro své spolupracovníky a podřízené.

Plukovník Kučera zemřel 31. května 2005.


Plukovník Vojtěch Moravec se na-rodil 25. června 1904 v Nové Pace. V rodině bylo 9 dětí, z nichž však 4 zemřely v ranném věku. Po ukončení obecné školy navštěvoval Vyšší stát-ní reálku v Nové Pace, kterou ukon-čil maturitou 23. 6. 1923.

Po ukončení středoškolských stu-dií nastoupil na Vojenskou aka-demii v Hranicích, kterou absol-voval v roce 1924. V témže roce nastoupil do Dělostřelecké apli-kační školy v Olomouci. V letech 1925 až 1927 přednášel základy geodézie na Vojenské akademii v Hranicích. V letech 1927 až 1933 působil u Dělostřeleckého pluku 301 v Olomouci.

V roce 1931 uzavřel sňatek s Růženou Ježkovou z Jaroměře a v roce 1935 se jim narodil syn Vratislav. Od roku 1933 až do de-mobilizace v roce 1939 působil v hodnosti kapitána a později štáb-ního kapitána u Dělostřeleckého pluku v Rakovníku. Po demobiliza-ci v roce 1939 se rodina přestěhova-la do Prahy. Za protektorátu Vojtěch Moravec pracoval jako geodet u Zeměměřického úřadu Praha. V květnu 1945 se aktivně účast-nil Pražského povstání a byl znovu přijat do aktivní vojenské služby v Československé armádě.

Po obnovení činnosti Vojenského zeměpisného ústavu v Praze (VZÚ) v roce 1945 nastoupil na fotogram-metrické oddělení topografické-ho odboru, který se po roce 1949 transformoval do topograficko-fo-togrammetrického odboru. Vojtěch Moravec tehdy patřil mezi zkuše-né a pro fotogrammetrii zapálené pracovníky, kteří ve VZÚ po roce 1945 významně přispěli k rozvo-ji letecké stereofotogrammetrie. V dubnu 1948 byl mjr. Moravec vyslán na měsíční odbornou stáž do Švýcarska a v roce 1949 na měsíční odbornou stáž do Paříže.

V roce 1951, po rozdělení VZÚ, byl pplk. Moravec převelen do nově vy-tvořeného 2. VZÚ v Dobrušce (od roku 1952 Vojenský topografický ústav – VTOPÚ) do funkce náčel-níka topografického odboru, kterou zastával od června 1951 do září 1952. Zde se podílel na přípravě bu-doucího fotogrammetrického praco-viště ústavu. V roce 1952 byl pplk. Moravec povýšen do hodnosti plu-kovníka a ustanoven do funkce ná-čelníka fotogrammetrického odboru VTOPÚ, kterou zastával až do září 1957. V rámci výkonu své funkce se podílel na přípravě nového to-pografického mapování s využitím leteckého měřického snímkování a fotogrammetrie pro zpracování to-pografických map měřítka 1 : 25 000 v souřadnicovém systému S-52.

Dne 30. září 1957 byl plukovník Moravec propuštěn ze služebního poměru vojáka z povolání a přelo-žen do zálohy. Po odchodu do zálo-hy ještě několik let vypomáhal při letních polních měřických a vyhod-nocovacích pracích. V roce 1967 se rodina odstěhovala z Dobrušky do Brna, kde 20. února 1969 plu-kovník v. v. Vojtěch Moravec ve věku 64 let zemřel.

Vojtěch MoRaVec



V roce 1955 obdržel plukov-ník Moravec od prezidenta Československé republiky medaili Za zásluhy o obranu vlasti.

V době své aktivní činnosti v rámci VTOPÚ plukovník Vojtěch Moravec spolupracoval s řadou významných spolupracovníků: tech. pplk. Fran-

tiškem Burešem, tech. pplk. Bole-slavem Červinkou, mjr. Ing. Bohu-mírem Kováříkem, Jaroslavem Kava-nem, pplk. Ing. Otokarem Krásným, Oldřichem Loudou, Františkem La-budou, Antonínem Malcem, Fran-tiškem Perglem, tech. pplk. Josefem Sýkorou, Josefem Šlajsem, tech. pplk. Václavem Šťastným, Karlem

Uherem, Bohumilem Vrhelem, Fran-tiškem Vaňhou a dalšími.

Ing. Vratislav Moravec; plukovník v. v. Ing. Karel Vítek

(redakčně upraveno)

Plukovník Ing. Ján Puškár se naro-dil 10. srpna 1929 v Továrném na východním Slovensku. Po studiu obchodní akademie a po základní vojenské službě, kterou dokončil v roce 1952 jako podporučík a ve-litel čety, zvolil novou životní cestu – stát se vojákem z povolání a vojen-ským topografem.

V období 1952–1953 absolvoval topografickou školu při Vojenském topografickém ústavu Dobruška (VTOPÚ), kde se také do roku 1954 podílel na novém topografic-kém mapování území státu. Jako nadaný a perspektivní důstojník byl vyslán ke studiu geodetického obo-ru Vojenské technické akademie v Brně, kde v roce 1959 promoval a získal titul zeměměřického inžený-ra. Po návratu do VTOPÚ zastával v ústavu stále vyšší a odpovědnější funkce; naposledy do roku 1967 pů-sobil jako zástupce velitele topogeo-detického odřadu.

V roce 1967 nastoupil na topografické oddělení Generálního štábu, kde do roku 1971 odpovídal za úsek vědec-ko-technického rozvoje topografické služby a topografické zabezpečení vojsk. V letech 1971–1972 absolvo-

val zahraniční postgraduální studi-um, po němž byl k 1. 9. 1972 ustano-ven do funkce náčelníka Vojenského zeměpisného ústavu Praha (VZÚ). Tuto řídicí funkci úspěšně zastával sedmnáct let, až do roku 1989; v his-torii VZÚ byl nejdéle nepřetržitě sloužícím náčelníkem ústavu.

Pod vedením plukovníka Puškára prošel VZÚ významným a všestran-ným organizačním a technologickým rozvojem. Ústav se stal vedoucím pracovištěm vývoje a provozování vojenskogeografického informační-ho systému, odpovědným a vedou-cím pracovištěm vývoje a tvorby vojenských speciálních map, jedním z vývojových a následně provozních pracovišť uplatnění automatizace v kartografii a geografii, vývojovým pracovištěm pro armádní aplikaci mikrografie a reprografie, pracoviš-těm odpovědným za zabezpečová-ní polygrafických potřeb a služeb pro Ministerstvo národní obrany a Generální štáb čs. armády.

Celé toto období lze charakterizovat jako období přechodu od geografie popisné ke geografii analytické a in-formatické, od ruční kartografické tvorby map k prosazení mechaniza-ce a posléze automatizace procesu jejich tvorby, v polygrafii přechod ke standardizovaným a stabilizo-vaným technologiím založeným na využívání nových druhů materiálů umožňujících mechanizaci až auto-matizaci dříve rukodělných, často na individuálním přístupu pracovníků, založených prací.

S využitím výsledků a možností vědecko-technického rozvoje pro-bíhalo v ústavu prakticky nepřetr-žitě zavádění nových technologií,

materiálů a nových geografických podkladů a produktů pro potřeby ar-mády. V souladu s potřebami rozvoje vojenství byl prováděn vývoj a zavá-dění nových druhů vojenských speci-álních map a vojenskogeografických informací. Po roce 1975 byl provoz-ně zaveden systém automatizované tvorby vojenských speciálních map a dalších armádních produktů. Pro stabilizaci barev a racionalizaci tisku vojenských map vůbec byl zaveden jejich stabilizovaný čtyřbarvotisk.

Odbourávány byly technologie pou-žívající zdraví škodlivé látky – v re-produkční fotografii byl mokrý pro-ces kolodiový na skleněné desky plně nahrazen rozměrově stálými plochý-mi filmy, v knihtisku byla horká saz-ba využívající slitin olova nahrazena titulkovací a později automatizova-nou programově řízenou fotosazbou. Pro přípravu tisku vícebarevných tiskovin a zhotovování barevných výtažků se prosadily polygrafické skenery. Základní technologií tisku se stal ofsetový tisk na průmyslo-vě připravované presenzibilizované hliníkové tiskové desky umožňující automatizované kopírování a vyvo-lávání.

Stranou pozornosti nezůstala ani knihařská úprava produkce. Nové bezpečnější snášecí a řezací stroje, stroje na počítání papíru, stroje pro automatizovanou vazbu a laminaci vytvořily z knihárny a expedice mo-derní pracoviště.

Významné úsilí bylo věnováno vývo-ji a zavedení prostředků a pomůcek pro přípravu štábů a vojsk, pro raci-onalizaci práce štábů. Byla to tvorba vojenskogeografických výcvikových filmů,diafilmů a výcvikových pomů-

jáN PuškáR



Ing. Marta Šimonová se narodila 21. července 1939 v Dolním Smrč-ném (nyní Brtnice) na Vysočině. Po skončení základní školy studovala na jihlavském gymnáziu, které ukon-čila maturitou v roce 1957. Po ma-turitě nastoupila na Vysokou školu chemicko-technologickou (VŠCHT) v Praze, kterou absolvovala v roce 1962. Dalších pět let pracovala jako vedoucí laboratoře Obchodních sla-doven v Ivanovicích na Hané.

V roce 1967, po přestěhování do Dobrušky, byla přijata na výzkum-né oddělení Vojenského topogra-fického ústavu (VTOPÚ) jako výz- kumná a vývojová pracovnice

v oboru fotochemie. Přestože je-jím původním oborem byla kvasná potravinářská technologie, velmi brzo se díky svému samostatnému úsilí zorientovala ve fotochemii. Úspěšně absolvovala dvouleté post-graduální studium teorie a praxe fotografického obrazu na VŠCHT v Pardubicích. Později obhájila od-bornou atestaci vyššího stupně.

V roce 1972 se stala příslušnicí Výzkumného střediska 090. Po jeho zrušení v roce 1993 se vrátila do VTOPÚ, kde až do roku 1995, kdy odešla do starobního důchodu, pů-sobila na pracovišti fotolaboratorní-ho provozu. Jako pracující důchod-kyně pak ještě tři roky pracovala ve Vojenském zeměpisném ústavu Praha, kde v roce 1998, v důsledku náhlého těžkého onemocnění, své pracovní působení v topografické službě ukončila.

Jako řešitelka či spoluřešitelka se Ing. Šimonová (i ve spolupráci s ci-vilními firmami) zabývala pestrou škálou úkolů v oblasti zpracování leteckých měřických snímků, vývoje chemické laboratoře VTOPÚ, vývoje tuzemských vyvolávacích automatů,

výroby a zajišťování leteckých filmů a kopírovacích materiálů, převodu snímků na nehořlavou podložku, aplikace reprografie a mikrografie v moderních kartoreprodukčních procesech, ekologie a odpadového hospodářství apod. Vedle své pra-covní činnosti měla i bohatou pub-likační činnost v Čs. vědecko-tech-nické společnosti, v Čs. společnosti chemické Československé akademie věd a v České komoře fotografů.

Marta Šimonová se v mládí věnovala atletice, zejména běžeckým disciplí-nám. Později byla zanícenou turist-kou a milovnicí přírody. Je i známou mykoložkou. V roce 1960 se vdala za Ing. Igora Šimona, pozdějšího příslušníka topografické služby, se kterým vychovali dvě dcery. Traduje se její ukončení rozhovoru s jedním významným odborníkem. Když se jí zeptal, co že má společného s něja-kým Šimonem, tak lapidárně odpo-věděla: „Jednu výzkumnou zprávu a dvě dcery“.

plukovník v. v. Ing. Karel Vítek (redakčně upraveno)

MaRta šiMoNoVá

cek o vojenskogeografických pod-mínkách obrany státu, souborů pro topografickou přípravu vojsk, pro výcvik v obsluze techniky.

Pod vedením plk. Ing. Puškára v tomto tvůrčím prostředí vyrostla řada odborníků, kteří se v dalších le-tech uplatnili v řídicích funkcích to-

pografické, dnes geografické služby Armády České republiky.

Za úspěšné a tvůrčí úsilí a výsledky při zabezpečování potřeb armády a obrany státu obdržel po právu ústav a jeho náčelník plk. Ing. Ján Puškár řadu ocenění, rezortních a státních vyznamenání.

Plukovník Puškár zemřel 31. října 2006.



Z archivu

Krajina v zrcadle časuZ archivu

Dobruška

1946

1976

Město Dobruška, o kterém existují první písemné zprávy z roku 1320, vznikla na místě osady Leštno nacházející se na křižovatce obchodních cest v podhůří Orlických hor asi 25 kilometrů severovýchodně od Hradce Králové. Dobruška je známá jako rodiště významné-

Krajina v zrcadle času


Z archivu


ho českého buditele Františka Ladislava Heka, ředitele národního divadla Františka Adolfa Šuberta a své mládí zde prožil též světoznámý malíř František Kupka narozený v blízkém Opočně. Dnes je Dobruška průmyslovým městem, ve kterém žije cca 7 000 obyvatel (včetně několika připojených obcí). Z hlediska armády je Dobruška významná tím, že zde kontinuálně od roku 1952 působí vojenští zeměměřiči – krátce pod hlavičkou Vojenského zeměpisného ústavu, poté Vojenského topografického ústavu a od roku 2003 Vojenského geografického a hydrometeorologického úřadu.


1996

2012

Vojenský geografický obzor 2/2014

Události

56

Z domovaUdálosti

V únoru 2014, v rámci poslední části důstojnického kurzu, zahájili studenti třetího ročníku bakalářské-ho studia oboru vojenské geografie a meteorologie práce na komplex-ním praktickém cvičení. Jeho cílem bylo připravit studenty na plnění praktických úkolů v rámci základ-ních funkcí v geografické i meteoro-logické službě, případně i civilního zaměstnání. Studenti si tak při plnění zadaných úkolů vyzkoušeli role ve-doucích malých skupin zodpovídají-cích za dílčí odborné úkoly a procvi-čili se v řadě činností souvisejících se sběrem a zpracováním dat. Završení praktického cvičení proběhlo ve dnech 12. až 16. května v rámci praktické části předmětu geografické a meteorologické zabezpečení.

Vlastní cvičení na základě připra-veného námětu probíhalo na řece Svratce v prostoru obce Březina u Tišnova a jejím přilehlém oko-lí. Hlavními úkoly, které byly před studenty postaveny, bylo zpracová-ní mapy velkého měřítka 1 : 1 000 a digitálního modelu reliéfu pro potřeby výstavby mostního provi-zoria, vytvoření topografické mapy 1 : 25 000 pouze na základě poskyt-nutých ortogonalizovaných leteckých snímků, vlastních měření a místního šetření v terénu, provedení hydrolo-gických měření na řece Svratce, ana-lýzy výškových a přízemních map a v neposlední řadě obsluha mobilní meteorologické stanice a tvorba me-teorologických zpráv.

V rámci oboru geografie vyjeli stu-denti do terénu, kde pomocí elektro-nického tachymetru získávali data potřebná pro tvorbu výškopisu a po-lohopisu zájmového území. Následně data zpracovávali pomocí speciál-ních počítačových programů, jejichž výstupem je mapa velkého měřítka 1 : 1 000 a digitální model reliéfu. Studenti též vytvořili topografickou mapu zájmového území. Data pro tvorbu topografické mapy byla zís-

kána vektorizací leteckých snímků, mapováním s využitím GPS přijí-mačů a na základě místního šetření. Získaná data byla zpracována v pro-středí programu ArcGIS a na základě vytvořeného značkového klíče z nich byla vytvořena topografická mapa.

Nebyla opomenuta ani praktická část v rámci oboru meteorologie, ve které se studenti seznámili s mobil-ní automatickou meteorologickou stanicí TACMET a naučili se jí ob-sluhovat. Dle harmonogramu drže-li na stanici osmihodinové služby, během kterých tvořili ze získaných

dat meteorologické zprávy SYNOP a METAR. Vyčleněná skupina stu-dentů měřila průtok vody v řece Svratce a další hydrologické cha-rakteristiky.

V rámci praxe si studenti osvěžili znalosti získané z výuky a osvojili práci s různými typy techniky, kterou budou využívat v rámci své budoucí praxe. Studenti si oblíbili především práci v terénu, na rozdíl od práce s různými speciálními programy, se kterou se ovšem úspěšně vypořádali.

(Studenti 3. ročníku oboru VGM)

Měřická praxe studentů univerzity obrany

Military Geographic Review 2/2014

Události

57

Jarní Praha po 14 letech opět uví-tala vojenské geografy a informa-tiky působící v projektech Defence Geospatial Information Working Group (DGIWG), Multinational Geospatial Coproduction Program (MGCP) a Tandem-X High Resolution Elevation Data Exchange Program (TREx), kteří se ve dnech 28. 4. – 9. 5. 2014 zúčastnili hned 4 konferenčních jednání technických a plenárních skupin (zkratky TC, TP, TG, PG). Oficiálním pořadatelem celého seriálu byla geografická služ-ba AČR ve spolupráci se Sdružením přátel Vojenské zeměpisné služby.

Jednání probíhala „bez oddychu“ každý den od rána až do podveče-ra. Naposledy se podobný maraton odehrál v Praze v roce 2000, kdy v bývalém Vojenském zeměpisném ústavu proběhlo 2týdenní jednání DGIWG TC a VMap1 TG. Další po-dobná setkání (zpravidla jednotýden-ní) se později odehrávala v menším rozsahu – ať už to byla Praha (2004, MGCP PG), Špindlerův Mlýn (2005, DGIWG TP) nebo Olomouc (2006, MGCP TG).

Rok 2014 prostě na Českou republiku „vyšel“ a nebyla to v žádném případě akce regionálního významu – v Praze probíhaly pomyslné „geograficko-in-formatické žně“, pořádané v tomto rozsahu vždy v jarním termínu jedním z členských států DGIWG.

O čem se jednalo?

DGIWG se dlouhodobě zabývá apli-kací celosvětově známých norem (standardů ISO a OGC) do podmínek obrany – ať už se jedná o metadata, webové služby, kartografické sym-boly, nové perspektivní formáty pro rastrové soubory nebo výšková data. Patří sem ale hlavně řešení koncep-ce modelu geografických objektů nové generace, nazývané Defence Geospatial Information Framework (DGIF). DGIF je nyní v centru po-zornosti DGIWG a je na něj soustře-děno maximum projekčních kapacit všech členských států.

Projekt MGCP si při svém vzniku v roce 2004 vytkl za cíl co nejrych-leji připravit databázi vektorových geografických dat z krizových ob-lastí celého světa. Koordinace ta-kovéhoto náročného mezinárodního projektu přináší mnohá úskalí tech-nického, ale i diplomaticko-politic-kého charakteru – tím se právě zabý-valo jednání Plenary Group v Praze. Obdobná iniciativa tohoto rozsahu ve světě jinde neexistuje a o nové mapy středních měřítek, odvozené z dat MGCP, je pochopitelně znač-ný zájem především v případě hu-manitárních a přírodních katastrof (zemětřesení v Haiti, situace v Libyi ap.). Jedním z posledních příkladů je využití těchto dat Světovou zdravot-nickou organizací (WHO) v Africe k navigaci očkovacích týmů v kam-pani proti dětské obrně, která v ně-kterých zemích kriticky ohrožuje dětskou populaci.

Projekt TREx, založený na podob-ných principech jako MGCP, si vytkl za cíl výrazně zpřesnit existující svě-tový výškový model (tím jsou mo-mentálně data SRTM z roku 2000). Nová generace výškových dat TREx s vysokým rozlišením (horizontál-ně do 12 m) vznikne v rámci mezi-národní spolupráce téměř 30 států a bude využívaná v mnoha obran-ných projektech. Na rozdíl od před-chozího modelu SRTM bude daty

kompletně pokrývat i oblasti kolem pólů. Podkladem budou radarová data pořízená družicemi TerraSAR-X a TanDEM-X. Organizačně je celý projekt postaven na kreditním sys-tému dat, kdy za více práce investo-vané do projektu získá členský stát více dat z databáze TREx. Aktuálním úkolem států sdružených v TREx je zpracovat produkční plán a podepsat smluvní ujednání celého projektu v Memorandu o porozumění.

Jednání probíhala v hotelu OREA Pyramida pod Strahovem, který se stal zázemím pro více než 90 delegá-tů z 26 států. Všichni zde našli klidné ubytování v relativně těsné blízkosti centra Prahy, ale i jednací sály vyba-vené na úrovni obvyklých kongreso-vých standardů.

Všechny konference zorganizoval tým lidí z Vojenského geografického a hydrometeorologického úřadu sou-středěný okolo kpt. Ing. Petra Jilka; celý tým se svého úkolu zhostil „na výbornou“.

Důkazem úspěchu bylo kladné hod-nocení vedoucích všech akcí a roz-zářené oči delegátů, opouštějících kongresovou Prahu. Příště se k nám služebně podívají nejdříve za 2 roky na jednání MGCP TG.

(Bělka, Kotlář, Tichý)

Geokonferenční maraton v Praze


Události

58

Pohyb v terénu je pro pozemní síly jednou z rozhodujících činností v bojových i nebojových podmín-kách. Možnosti pohybu jsou dány jak technickými parametry vojenské techniky, tak zejména geografickými a meteorologickými podmínkami v daném prostoru. Na katedře vojen-ské geografie a meteorologie Fakulty vojenských technologií Univerzity obrany v Brně je řadu let vyvíjen po-stup, jak modelovat pomocí digitál-ních geografických dat možnosti po-hybu techniky v prostoru. K ověření funkčnosti zde vyvinutých fyzikál-ních, matematických a informačních modelů byly ve dnech 6. a 7. květ-na 2014 uskutečněny ve Vojenském újezdu Březina zkoušky s technikou, která je v AČR nejčastěji používána.

V rámci dříve řešených výzkumných projektů a i v současnosti řešeného projektu pro rozvoj organizace byly vypracovány dílčí postupy, jak tes-tovat vojenskou techniku z hledis-ka překonávání terénních překážek, únosnosti půd, pohybu v lese a jiné vegetaci a v neposledním míře i z hle-diska stavu počasí a viditelnosti. Na základě již dříve uskutečněných testů byly vypracovány matematické mo-dely pohybu techniky v terénu a ty byly postupně aplikovány při řešení uvedených modelů pohybu v pro-středí geografických informačních systémů a za použití digitálních po-lohových i výškových dat, které jsou pro AČR vytvářeny vojenskou geo-grafickou službou.

Řešení výše uvedených úloh dospělo v současné době do fáze, kdy bylo nutné otestovat jejich funkčnost pří-mo v terénu. Od počátku letošního roku v podstatě celá katedra pracova-la na přípravě scénáře komplexního cvičení, jehož cílem bylo tuto funkč-nost prověřit. Především musely být zpracovány varianty možností pohy-bu pro lehkou a těžkou kolovou tech-niku a pásovou techniku. Vzhledem k tomu, že geografická služba má k dispozici několik úrovní výško-vých digitálních modelů, bylo nutné vytvořit i varianty pro tyto výškové

modely. Zároveň, vedle datových zdrojů poskytovaných běžně z území ČR, byl pro danou lokalitu vytvořen polohový a výškový model odpoví-dající datovým zdrojům dostupným vojákům v zahraničních operacích (MGCP a SRTM). Celkem bylo na-konec vypočítáno přes 20 variant modelů pohybu. Z těchto modelů byly dále v rámci scénáře naplánová-ny pohyby techniky jak v denní, tak i noční době.

Vlastní testy byly provedeny v pro-storech takticko-pořadových cvi-čišť a dělostřelecké střelnice Kotáry ve Vojenském újezdu Březina. Testovanou techniku (UAZ 469, Tatra 810, Pandura II, BVP 2 a VT-72, který simuloval tank T-72) zajistila Vojenská akademie ve Vyškově. Pro každé vozidlo byla vypočítána v dané kombinaci digi-tálních dat ideální trasa mezi předem danými body s podmínkou minimál-ního využití stávajících cest.

Na začátku testů byly péčí Vojenského technického ústavu ve Vyškově změřeny konkrétní výko-nové parametry jednotlivých vozi-del. Poté vozidla postupně projíž-děla maximální možnou rychlostí vypočítanými trasami podle pokynů řešitelů a jejich stopa byla měřena pomocí GPS přijímačů. Současně se měřil i čas průjezdu vozidel jednotlivými úseky. Jednou z fází testů byla jízda vozidel za snížené viditelnosti a v noci. Týden předem a po celou dobu testů byly měřeny

meteorologické podmínky a v době testů i světelné podmínky včetně měření intenzity světel při noční jízdě. Okolí dílčích úseků skutečně projetých tras bylo i mapováno po-drobným tachymetrickým měřením, aby výzkumný tým měl k dispozici nezávislá měření pro kontrolu digi-tálních dat. Ve spolupráci s pedolo-gem prof. Praxem byly na trasách odebrány půdní vzorky k jejich poz-dějšímu rozboru.

Dva dny strávené ve výcvikovém prostoru s vojenskou technikou byly velice užitečné. Ukázaly, že vytvo-řené modely jsou do značné míry funkční, ale že je nutné některé jejich parametry ještě upravit. Velice uži-tečný byl i kontakt s řidiči vozidel, kteří s nimi jezdí každý den, a kteří poskytli další cenné informace. Snad jenom počasí „nevyšlo“ tak, jak bylo plánováno. Dlouhodobé sucho v pro-storu testů „zmařilo“ ověření vlivu meteorologických koeficientů zpo-malení vozidel. Další práce bude ře-šitele čekat v následujícím období, ve kterém bude nutné nasbíraný bohatý materiál zpracovat a vyhodnotit.

Na závěr bych chtěl jako odpovědný řešitel projektu poděkovat za spolu-práci především řidičům zabezpečo-vacího praporu Vojenské akademie, ale i všem pracovníkům Vojenského újezdu Březina a Vojenskému tech-nickému ústavu, kteří nám vyšli v or-ganizaci testů maximálně vstříc.

(Talhofer)

Vojenští geografové a meteorologové testovali průchodnost terénu


Události

59

Dne 26. května 2014 se na teniso-vých kurtech Vojenského geogra-fického a hydrometeorologického úřadu (VGHMÚř) v Dobrušce usku-tečnil 5. ročník tenisového turnaje SENIOR GEO CUP, který pořádal náčelník geografické služby Armády České republiky (GeoSl AČR) plu-kovník gšt. Ing. Pavel Skála ve spo-lupráci s ředitelem VGHMÚř plu-kovníkem gšt. Ing. Markem Vaňkem, a Sdružením přátel Vojenské země-pisné služby (dále jen „Sdružení“) zastoupeným jejím předsedou plu-kovníkem v. v. Ing. Bohuslavem Haltmarem.

Turnaje se zúčastnili bývalí a součas-ní příslušníci a příznivci GeoSl AČR. Funkcí hlavního rozhodčího byl po-věřen plukovník v. v. Ing. Karel Tůma, rozhodování zápasů a počítá-ní stavu si zajišťovali hráči sami.

V zahajovacím projevu ředitel VGHMÚř popřál všem hráčům hezké sportovní zážitky a vyjádřil přesvědčení, že se při vyhlášení vý-sledků a předání cen všichni sejdou ve zdraví a dobré pohodě. Předseda Sdružení poté poděkoval velení VGHMÚř za pomoc při zajištění tur-naje, ředitelce Kartografie Praha a. s. Ing. Svobodové za poskytnutí cen pro vítěze a všem přítomným popřál mnoho krásných sportovních zážit-ků. Hlavní organizátor turnaje plu-kovník v. v. Ing. Karel Vítek sezná-mil přítomné s organizací sportovní a společenské části turnaje. Při zahá-jení turnaje byly pořízeny společné fotografie hráčů, pořadatelů a dalších

přítomných. Zvlášť byly pořízeny fotografie hráčských dvojic, které byly hráčům předány při vyhlášení výsledků turnaje spolu s pamětními listy. Významnou pomoc při zajiš-tění turnaje dále poskytli o. z. Ing. Michal Král a praporčík Jiří Antoš, oba z VGHMÚř.

Do turnaje nastoupilo šest dvojic hrá-čů. Hrály se čtyřhry na jeden vítězný set, systémem každý s každým, na dvou velmi dobře připravených kur-tech. Počasí bylo slunečné, ale větr-né. V rámci dopoledního programu bylo odehráno osm zápasů. Po obědě v jídelně VGHMÚř si hráči a orga-nizátoři poseděli u kávy v zasedací místnosti VGHMÚř a společně za-vzpomínali na předchozí turnaje, ale i na veselé příhody ze společného působení u služby.

Odpolední zápasy byly odehrány cca do 15 hodin. Ing. Karel Tůma průběžně zapisoval výsledky zápasů a následně stanovil toto pořadí:

1. místo: Ing. Jiří Kučera a Ing. Milan Petřivý

2. místo: pplk. v. v. Antonín Srubjan a Lubor Srubjan

3. místo: plk. v. v. Ing. Zdeněk Marek a plk. v. v. Ing. Jan Knížek

4. místo: plk. v. v. Ing. Jiří Pešta a plk. v. v. Ing. Pavel Citta

5. místo: genmjr. v. v. Ing. Ladislav Kebísek a pplk. v. v. Ing. Otto Chlupáč

6. místo: Ing. Jaroslav Hertík a o. z. Miloš Malý

Po skončení zápasů ředitel VGHMÚř a předseda Sdružení vyhodnoti-li průběh turnaje, předali vítězům putovní pohár a všem hráčům pod-le umístění ceny a pamětní listy. Poděkovali i organizátorům turnaje za jeho přípravu a ocenili přátelskou a pohodovou atmosféru v průběhu celé akce. Na závěr vyjádřili pře-svědčení, že se podařilo pokračovat v dobré tradici a všechny přítomné pozvali na 6. ročník tenisového tur-naje SENIOR GEO CUP, který se uskuteční na přelomu května a červ-na příštího roku, a to opět na kurtech VGHMÚř v Dobrušce.

Po ukončení sportovní části akce se účastníci přesunuli do Fit Restaurace Bazén Dobruška, kde byla připrave-na společná večeře a přátelské po-sezení za účasti ředitele VGHMÚř. Posezení se kromě účastníků a orga-nizátorů turnaje zúčastnili plukov-ník v. v. Ing. Rudolf Filip, plukov-ník v. v. Ing. Josef Peichl, plukovník v. v. Ing. Vladimír Šilhavý a pod-plukovník v. v. Milan Horký. Zde přítomní pokračovali v přátelské besedě, vzpomínali na společné zá-žitky, ale i na nepřítomné kamarády a spolupracovníky. Po 19. hodině odjeli pražští účastníci mikrobusem do Prahy; místní se postupně rozešli kolem dvacáté hodiny.

Na závěr článku uvádíme vítěze prv-ních čtyř ročníků tenisového turnaje SENIOR GEO CUP, jak jsou uvede-ni na putovním poháru:

1. ročník (2010)Ing. Jaroslav Kocián Ing. Jiří Kučera

2. ročník (2011)Ing. Ladislav Kebísek Ing. Jiří Kučera

3. ročník (2012)Ing. Otto Chlupáč Ing. Peter Danč

4. ročník (2013)Antoním Srubjan Ing. Miroslav Vejda

(Vítek)

tenisový turnaj SeNioR Geo cuP 2014


Události

60

Dne 5. 6. 2014 se v konferenčním sále kina v Dobrušce uskutečnil se-minář s názvem Geografická podpora krizových situací. Seminář zorgani-zoval Vojenský geografický a hydro-meteorologický úřad (VGHMÚř) za účasti jednotlivých složek působících v oblasti krizového řízení. Cílem se-mináře byla výměna informací a zku-šeností v oblasti zavedených postupů a požadavků na geografické zabezpe-čení při krizových situacích.

Za Armádu České republiky (AČR) se akce zúčastnili ředitel odboru voj-skového průzkumu a elektronického boje MO plk. Ing. Vladimír Lang, zástupci velení geografické služby AČR (GeoSl AČR), VGHMÚř, zá-stupce Společného operačního cent-ra MO (SOC MO), zástupci kateder ženijních technologií a vojenské geografie a meteorologie (dále jen „K 210“) Univerzity obrany v Brně. Z civilních složek dorazili zástup-ci Policie ČR (PČR) z Policejního prezidia ČR v Praze a z Plzeňského kraje, hasičských záchranných sborů a záchranných služeb. Hosty semi-náře byli také představitelé vojen-ských geografických služeb Polska a Slovenska, kteří byli v těchto dnech účastníky trojstranného jednání ve VGHMÚř v Dobrušce na téma me-zinárodní spolupráce.

Role moderátora se zhostil pplk. Ing. Jiří Skladowski, který po celý den program řídil. V rámci zahájení semináře se úvodního slova postup-ně ujali ředitel VGHMÚř plk. gšt. Ing. Marek Vaněk a v zastoupení náčelníka GeoSl AČR pplk. Ing. Jan Marša, Ph.D. Připojili se rov-něž zástupci geografických služeb Polska a Slovenska a starosta města Dobruška Ing. Mgr. Petr Tojnar.

Po úvodních proslovech byl za-hájen dopolední blok přednášek věnovaný především vojenské té-matice. V úvodu zástupci K 210 vystoupili s přednáškou na téma vlivu terénu na činnost jednotek. Poté následovaly prezentace něko-lika pracovišť VGHMÚř zabývají-cích se přímou geografickou pod-porou. Prezentována byla například činnost oddělení geodetického za-bezpečení při stavbě náhradních přemostění, možnosti oddělení geo-grafického zabezpečení v Praze pro zpracování a tisk map, provádění analýz a tvorbu dalších aplikací, a dále schopnost oddělení mobil-ních prostředků plnit úkoly geogra-fického zabezpečení přímo v místě nasazení. Dopolední blok uzavřela přednáška zástupce SOC MO věno-vaná jejich činnosti a postupům při krizových situacích.

Odpolední blok byl zahájen pří-spěvkem na téma spolupráce ženij-ních a geografických jednotek při krizových situacích, který přednesl zástupce katedry ženijních techno-logií. Následovala prezentace pří-slušníků hasičských záchranných sborů, kteří nastínili, jak využíva-jí geografické informační systémy (GIS) např. pro vyhledávání adres a tras včetně mobilních aplikací apod. Poslední odpolední prezen-tace byla věnována PČR, která obdobně jako v případě hasičů prezentovala využití GIS pro svo-je účely, ať už v oblasti propojení policejních statistik s geografický-mi informacemi, tak jejich využití v situacích typu zvládání davu (de-monstrace, sportovní utkání), pod-pory pyrotechnických asanací nebo krizových únikový plánů. Na závěr bloku prezentací vystoupil i zástup-ce záchranných služeb a nastínil je-jich přístup k dané problematice.

Závěr semináře byl věnován disku-zi a dotazům jednotlivých účastní-ků. Nejvíce diskutovaným tématem byla obtížná dostupnost dat (např. historických leteckých snímků) od VGHMÚř. Ukončením diskuze byl program semináře vyčerpán.

(Bártek)

Seminář ke krizovému řízení


Události

61

Dne 18. června 2014 navštívi-li Vojenský geografický a hydro-meteorologický úřad (VGHMÚř) v Dobrušce rodinní příslušníci ge-nerála Josefa Churavého, jehož jmé-no VGHMÚř nese od 30. 6. 2013 ve svém názvu (viz VGO 2/2013). Návštěva se uskutečnila na po-zvání ředitele úřadu a navázala na první setkání, které se uskutečni-lo 18. prosince 2013 v historické budově Vojenského zeměpisného ústavu (VZÚ) v Praze. Návštěvy se zúčastnili vnuci generála Churavého Ing. Vratislav Churavý, Ing. Václav Churavý, Ing. Mojmír Churavý a Vít Churavý, pravnučky generála Churavého Ing. MUC. Eva Churavá a Ing. Magdaléna Churavá a manžel-ka Ing. Mojmíra Churavého Marie. Nejvýznamnější host, syn generála Josefa Churavého – sedmaosmdesá-tiletý PhDr. Miroslav Churavý, se ze zdravotních důvodů omluvil. Hosty doprovázeli náčelník geografické služby AČR (GeoSl AČR) plk. gšt. Ing. Pavel Skála, ředitel VGHMÚř plk. gšt. Ing. Marek Vaněk, zástupce ředitele VGHMÚř plk. Ing. Radek Wildmann, předseda Sdružení přátel vojenské zeměpisné služby (dále jen „Sdružení“) plk. v. v. Ing. Bohuslav Haltmar, místopředseda Sdružení plk. v. v. Ing. Karel Vítek a Ing. Michal Král.

Po příjezdu do úřadu a přivítání jeho ředitelem následovalo setkání hostů se zaměstnanci VGHMÚř a členy Sdružení na společenském sále, kde pracovník Vojenského historického ústavu Praha PhDr. Karel Straka, Ph.D. ve své přednášce přítomné se-známil se životem, prací a zejména neobyčejným hrdinstvím generála Josefa Churavého při odbojové čin-nosti v době okupace a při záchraně geografických podkladů VZÚ před nacisty na počátku 2. světové vál-ky [pozn. redakce: podrobný živo-topis gen. Churavého a informace o jeho činnosti jsme otiskli ve VGO 2/2013 a jsou dostupné na stránkách Sdružení (http:\\www.vojzesl.cz)]. Na závěr tohoto setkání vystoupil náčelník GeoSl AČR, který podě-

koval PhDr. Strakovi za poutavou a fakty doplněnou přednášku o ži-votních osudech a práci generála Churavého a vyslovil přesvědčení, že odkaz generála Churavého zůsta-ne trvale v srdcích a myslích budou-cích generací vojenských geografů a meteorologů.

Dalším bodem programu návště-vy bylo rámcové seznámení hostů s VGHMÚř, které provedl zástup-ce ředitele úřadu plk. Wildmann. Přítomné seznámil se stávající orga-nizační strukturou, počty, dislokací, hlavními produkty a úkoly úřadu v oblasti geografického a hydrome-teorologického zabezpečení.

Po obědě v jídelně úřadu následovala prohlídka vybraných pracovišť – geo- dézie, fotogrammetrie, archivu le-teckých měřických snímků, tiskárny, kartografie a dokumentačního fondu. Zde se hosté seznámili s používanou technikou, činností a zpracovávaný-mi produkty.

V odpoledních hodinách delegace na pozvání starosty města Dobrušky navštívila historickou městskou rad-nici. Místostarostka paní Čiháčková hosty seznámila s historií a součas-ností města. Ve svém vystoupení velmi kladně zhodnotila spolupráci vedení města s úřadem při propagaci města Dobrušky doma i v zahraničí

a vyzdvihla rovněž podíl zaměstnan-ců úřadu na práci pro město. Rodinní příslušníci generála Churavého se zapsali do pamětní knihy města. Na závěr návštěvy si prohlédli výstavku prací významného dobrušského ob-čana, světoznámého malíře Františka Kupky, prohlédli si město z věže dobrušské radnice a na náměstí se zastavili u dobrušské atrakce – „žu-lové koule“.

Po návratu zpět do úřadu hosté se zástupci geografické služby ho-vořili o životě a odkazu generála Churavého a probírali možnosti vy-budování pamětního místa s doku-menty a fotografiemi připomínají-cími jeho osobnost. K tomuto účelu zástupci rodiny úřadu zapůjčili his-torické rodinné dokumenty a foto-grafie. Na závěr návštěvy Ing. MUC. Churavá provedla zápis do kroniky VGHMÚř, kam napsala: „Děkujeme Vojenskému geografickému a hydro-meteorologickému úřadu generála Josefa Churavého a Sdružení přátel vojenské zeměpisné služby za pozvání na poutavou přednášku PhDr. Straky o životě našeho předka a zajímavou exkurzi po pracovištích úřadu“.

(Vítek; redakčně upraveno)

Návštěva rodiny generála churavého ve VGhMÚř


Události

Anotace

Aktualita

V roce 2013 byla dokončena důležitá fáze Projektu tvorby nového výško-pisu České republiky metodou letec-kého laserového skenování, o kterém jsme podrobně informovali ve VGO 1/2012. Pomocí vojenského letadla Turbolet L-410 FG a skenovacího systému LiteMapper 6800 bylo do-končeno pořizování surových lase-rových dat. Projekt tímto nekončí, začišťování dat a tvorba výstupních produktů Digitální model reliéfu 5. generace (DMR 5G) a Digitální model povrchu 1. generace (DMP 1G) budou probíhat až do konce roku 2016. V budoucnu se pak plánuje aktualizace vybraných částí těchto výstupních produktů, opět metodou leteckého laserového skenování.

Luboš Bělka

Letecké laserové skenování České republiky dokončeno

V červenci 2014 geografická služ-ba Armády České republiky ukon-čila 6. obnovu topografických map z území České republiky (současně jde o 2. vydání topografických map vyrobených podle standardů NATO). Mapy byly zpracovány v letech 2008–2014 podle vojenského předpi-su Mapové značky pro zpracování to-pografických map měřítek 1 : 25 000, 1 : 50 000 a 1 : 100 000 (Topo-4-5).

Obsahovou náplň těchto map tvo-ří data Digitálního modelu území 25 (pro TM 25 a 50) a Digitálního modelu území 100 (pro TM 100), jejichž druhá komplexní aktualizace proběhla v letech 2007–2014. Mapy byly zpracovány v prostředí digi-tálního produkčního systému Vo-jenského geografického a hydrome-teorologického úřadu v Dobrušce, postaveného na platformě ArcINFO.

Do konce roku 2014 budou všechny mapové listy topografických map nejnovějšího vydání vytištěny a za-řazeny do systému zásobování.

Tato obnova plynule navázala na periodický systém zpracování a ob-nov topografických map, zahájený tzv. základním mapováním (1952–1957) a pokračující tzv. 1. údržbou (1965–1976), 2. obnovou (1974–1982), 3. obnovou (1982–1989),

4. obnovou (1988–1996) a 5. obno-vou (2001–2005). Další, již 7. obno-va těchto mapových děl, bude zahá-jena v roce 2015.

Luděk Ovčarik

ukončena 6. obnova topografických map

Harmonogram provedení leteckého laserového skenováníČeské republiky

Gra�cký přehled roků redakční uzávěrky obsahu mapových listů TM 25zpracovaných v rámci 6. obnovy TM


Anotace

Všechny odborné příspěvky v tomto vydání sborníku Vojenský geografický obzor jsou věnovány tématu 40. výročí vzniku stanice Polom. Tato stanice plní ve prospěch součástí Ministerstva obrany České republiky široké spektrum úkolů v oblasti geodézie, geofyziky a meteorologie. Získaná a zpracovaná data jsou rovněž využívána dalšími složkami podílejícími se na obraně státu a krizovém řízení.

V příspěvcích je popsán historický vývoj stanice Polom z hlediska budování její infrastruktury, jakož i rozvoje jejího odborného zaměření v průběhu uplynulých čtyř dekád. Důležitou roli sehrává stanice Polom rovněž při plnění od-borných úkolů v rámci mezirezortní a mezinárodní spolupráce s dalšími odbornými nebo vědeckými institucemi. Této problematice se věnují příspěvky zpracované zástupci těchto spolupracujících organizací.

Anotovaná bibliografie příspěvků otištěných v tomto čísle

Summaries

All thematic articles in this issue of the Military Geographic Horizon magazine are dedicated to the topic of the 40th anniversary of the Polom station. This station accomplishes the wide spectrum of tasks in the field of geodesy, geo-physics and meteorology for the benefit of the parts of the Czech Ministry of Defence. Acquired and processed data are then also used by other components which participate on the defence of the state and the crisis management.

The articles describe the historical evolution of the Polom station in the area of the development of its infrastructure, as well as in its thematic orientation during last four decades. Polom station has the important role in the frame of the interdepartmental and international cooperation with other professional and scientific institutions. These points are covered in the articles written by the representatives of these cooperative organizations.

VOJENSKÝ GEOGRAFICKÝ OBZOR

Sborník geografické služby AČR

Vydává Ministerstvo obrany ČR, geografická služba AČRVojensky geografický a hydrometeorologický úřadČs. odboje 676518 16 Dobruška

IČO 60162694MK ČR E 7146ISSN 1214-3707PERIODICITA: dvakrát za rok.

Tiskne Vojensky geografický a hydrometeorologický úřad, Čs. odboje 676, 518 16 DobruškaNeprodejné. Distribuce dle zvláštního rozdělovníku.Elektronická podoba sborníku: http://www.geoservice.army.cz, http://www.topo.acr.

Za obsah článků odpovídají autoři. Nevyžádané rukopisy, kresby a fotografie se nevracejí.Tento výtisk neprošel jazykovou korekturou.

Šéfredaktor: Ing. Luděk Břoušek Zástupce šéfredaktora: pplk. Ing. Ilja SušánkaČlenové redakční rady: Ing. Libor Laža, kpt. Ing. Přemysl JanůRedakce: Ing. Luděk BřoušekGrafická úprava a zlom: MgA. Milan Kubec

Adresa redakce:VGHMÚř, Čs. odboje 676, 518 16 Dobruškatel. 973247803, 973247511, fax 973247648CADS: [email protected]: [email protected]

Vojenský geografický obzor, rok 2014, č. 2.Vydáno 31. 8. 2014.

Date post:	01-Sep-2019
Category:	Documents
Upload:	others
View:	12 times
Download:	0 times

VOJENSKÝ GEOGRAFICKÝ OBZOR - vgo.army.cz · 6 Vojenský geografický obzor 2/2014 Téma V objektu...

Documents