VYSOKÁ ŠKOLA BÁSKÁ TECHNICKÁ UNIVERZITA OSTRAVA...

VYSOKÁ ŠKOLA BÁŇSKÁ-TECHNICKÁ UNIVERZITA OSTRAVA

Fakulta stavební

Závěrečně zprávy z praxí

v rámci projetu Partnerství pro české brownfieldy

3. Díl

Praxe konané v období

Červen 2013 – duben 2014

Editor: Doc. Ing. Barbara Vojvodíková, Ph.D.

Závěrečně zprávy z praxí v rámci projetu Partnerství pro české brownfieldy - 3. Díl

© Autorský kolektiv:

Bártová Ivana Bělová Markéta

Burian Marek Čada Jan Daněk Kamil Ďásek Karel Dvořáček Pavel Fajkus Čeněk Gumulcová Karolína Hájek Petr Hapl Jakub Helisová Martina Hladík Ondřej Holiš Jaroslav Horák Jan Hřebačková Hana Charvát Jan Charvát Vítězslav Chotěnovská Klára Kičmerová Markéta Kniezková Adéla Kohan Tomáš Košťál Karel Krajčovičová Barbora Langhammer Libor

Lhotská Lucie Lokšová Terézie Lošáková Lenka Machát Jan Maxová Simona Mikešová Klára Minařík Vladimír Nečas Ondřej Nováček Alexandr Ondračková Kateřina Orsáková Diana Pisaríková Irena Rašovská Michaela Rezek Petr Simon Michal Sopoušková Petra Šebestová Barbora Šilhan Zdeněk Šmehlík Vladimír

Šupolová Jana Teichman Marek Trčálková Magdaléna Trchalíková Lucie Vacek David Žárský Ondřej

Tato publikace byla připravena díky podpoře projektu Partnerství pro české brownfieldy

Registrační číslo: CZ.1.07/2.4.00/17.0033, který je podporován z finančních prostředků

Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu

První vydání, 2014

ISBN 978-80-248-3382-8

Tato publikace neprošla jazykovou úpravou

Obsah

ZPRÁVA O PRAXI V DIAMO s. p .......................................................................................... 6

Zpráva z praxe – Spolupráce na návrhu rekonstrukce objektu administrativní budovy v areálu

Charity sv. Alexandra ............................................................................................................... 11

Aktualizace databáze brownfieldů na území města Ústí nad Labem ....................................... 15

Seznámení s databází českých brownfieldů a setkání se zástupcem společnosti Vítkovice

machinery group ....................................................................................................................... 28

Návrh dočasného využití budovy bývalé Káznice k účelům kreativního centra v Brně .......... 32

Předprojektová příprava brownfields – praxe .......................................................................... 67

Nákladové nádraží Žižkov a Rohanský ostrov ......................................................................... 71

Praxe ve firmě CZECHINVEST .............................................................................................. 79

Výtvarná a divadelní dramaturgie Kreativní centra Brno – v prostorách bývalé káznice v Brně

.................................................................................................................................................. 83

PICAS-hliněné omítky ............................................................................................................. 91

Zpráva z praxe – Návrh interiéru obchůdku pro výstavu a prodej drobných předmětů z výroby

chráněných dílen Charity Sv. Alexandra .................................................................................. 95

Kotevní a injektážní systémy ................................................................................................. 104

Plechárna – stanovení indikátorů pro měření vlivu kreativního a volnočasového centra na

sídliště Černý Most. ................................................................................................................ 108

Mapování kreativních průmyslů v brně ................................................................................. 113

Maniny a Rohanský ostrov ..................................................................................................... 122

Břidlicový důl Radim ve Svatoňovicích ................................................................................ 131

Brownfields v Moravskoslezském kraji ................................................................................. 136

Aktualizace databáze brownfieldů na území města Ústí nad Labem ..................................... 141

Zpráva z praxe – Ostrava v datech ze Sčítání lidu, domů a bytů 2011 v komparaci s daty ze

Sčítání lidu, domů a bytů 2001 ............................................................................................... 150

Nákladové nádraží Žižkov, Rohanský ostrov a Maniny ........................................................ 153

Zpráva z praxe – seznámení se s brownfieldy ....................................................................... 160

Bratislava: Cvernovka ............................................................................................................ 163

Zpráva z praxe v oblasti Dolní oblast Vítkovice .................................................................... 170

Zpráva z praxe – Benchmarking případových studií regenerací brownfields tažených kulturou

................................................................................................................................................ 175

Faktory ovlivňující úspěšnost regenerace brownfieldů na území města Ústí nad Labem ..... 190

Výroba lepených lamelových konstrukcí ............................................................................... 197

Stanovení indikátorů pro měření vlivu kreativního a volnočasového centra Plechárna na

sídlišti Černý Most ................................................................................................................. 202

Návrh vizuálního stylu pro dočasné využití bývalé budovy Káznice .................................... 206

Regionální operační program Moravskoslezsko Oblast podpory- 2.3 Podpora využívání

brownfields ............................................................................................................................. 210

Závěrečná zpráva – Dolní oblast Vítkovic, brownfield ......................................................... 213

Průzkum pro ověření aktuálního stavu kontaminace Dolu Darkov – lokality bývalého

úpravárenského závodu Karviná ............................................................................................ 218

Maniny a Rohanský ostrov ..................................................................................................... 222

Oceňování nemovitostí: ocenění vybraných pozemků – brownfieldů ................................... 233

Zpráva z praxe – Návrhy na využití brownfieldu Hrušov (Ostrava) ...................................... 238

Zpráva z praxe – Správa databáze brownfieldů Moravskoslezského kraje ............................ 241

Odběry vzorků a měření hladin kontaminovaných podzemních vod na odvalu dolu Václav

v Orlové.Měření hladin podzemních vod v jímacím území Nová Ves - Dubí a jeho okolí. .. 246

Řešení prohlídkové trasy pro veřejnost v brněnské káznici ................................................... 251

Pracovní stáž ve firmě GEOENGINEERING ........................................................................ 256

Úvod

Tato publikace je souborem zpráv z praxí, které zpracovali studenti v rámci účasti na praxích

projektu Partnerství pro české brownfieldy.

Studenti se těchto praxí účastnili nad rámec svých běžných studijních povinností. Účastnili se

jich studenti z různých vysokých škol v České republice. Rozsah praxe byl vždy 5 dnů.

Přičemž tyto dny nemuseli být těsně za sebou.

Struktura zpráv byla předepsána spíše rámcově než formálně, ale v zásadě platí, že student

měl jednak uvést kde na praxi byl, co tam dělal a především co se naučil. Pořadí zpráv je

podle abecedního pořadí příjmení studentů

Pro každého studenta byla také zpracovaná zpráva od supervizora v dané organizaci, ale tato

hodnocení nejsou součástí této publikace.

V této publikaci jsou uvedeny zprávy z praxí, které se konaly většinou od května roku 2014

do dubna 2014. Za správnost údajů vždy ručí autor zprávy.

ZPRÁVA O PRAXI V DIAMO s. p

Termín: 26. 8. - 30. 8. 2013

Jméno: Ivana Bártová, Ostravská Univerzita, katedra sociální geografie a regionálního

rozvoje

Místo praxe: Diamo s.p.

ÚVOD

Ve dnech od 26. 8. do 29. 8. 2013 jsem, na doporučení paní Doc. Ing. Barbary Vojvodíkové PhD., navštěvovala státní podnik DIAMO. Zpočátku jsem si nedokázala představit, jak by mohla má praxe probíhat a jak by má návštěva mohla podniku přispět. Poté, co jsem si však přečetla zprávy studentů, kteří tuto instituci navštívili již přede mnou, jsem si představu vytvořila. Nemělo se jednat o klasickou praxi, ale spíše bych řekla o podrobné seznámení se se strukturou a fungováním daného podniku, přesněji - s jedním ze čtyř odštěpných závodů – se závodem ODRA o. z.

ZÁKLADNÍ INFORMACE O DIAMO s. p. a ODRA o. z.

Zakladatelem státního podniku DIAMO je Ministerstvo průmyslu a obchodu. DIAMO se v roce 1992 stalo správcem majetku Českého uranového průmyslu, který zanikl důsledkem útlumového programu pro těžbu uranu a ukončením těžby uranu na ložisku Příbram. Má za úkol řešit následky těžby ložisek všech rud na území České republiky, ať už rud uranových nebo uhelných.

Odštěpný závod ODRA byl zřízen v roce 2002 za účelem správy, sanace a likvidace následků důlní činnosti v útlumové části Ostravsko-karvinských dolů. Je rozdělen na dvě nižší organizační jednotky, to na jednotku Povrch a na druhou jednotku Důl. Hlavní činnosti, které vykonává středisko Povrch, jsou mimo jiné - péče o zlikvidovaná důlní díla, správa svěřeného majetku, správa skládky odpadu Lagun, péči o kulturní památky. Středisko Důl zajišťuje čerpání důlních vod. Povinností ODRA o. z. je také vyřizování sociálně zdravotních nároků horníků atd.

CÍL PRAXE

Jak jsem již předeslala v úvodu, mým úkolem bylo poznat činnost a seznámit se s chodem

odštěpného závodu ODRA. Měla jsem navštívit některé kulturní památky, které má závod

v péči; v terénu se seznámit se spravovanými areály, mezi něž patřily i Laguny. Nedílnou

součástí mělo být navštívení oddělení evidence nemovitostí a GIS a oddělení obchodu. Bylo

mi také nabídnuto podívat se na práci střediska Důl … nabídku jsem s nadšením přijala.

PRŮBĚH PRAXE

V pondělí jsem byla přivítána na středisku Povrch, přesněji na oddělení správy lokalit. Zde se mne ujal pan Ing. Jiří Králík, který mne obeznámil s mou úlohou a uvedl mne do organizace celého týdne. Také mi samozřejmě podal základní informace o činnosti podniku i odštěpného závodu. Taktéž mi sdělil netušenou informaci a to tu, že činnost státního podniku bude trvat do roku 2032. V daném roce by měl být podnik zrušen.

Poté jsem byla svěřena, mistru správy lokalit a technikovi ostrahy, panu Josefovi Podhornému, který se kterým jsem navštívila areály Pokrok, Trojici a areál dolu Bezruč. Zde jsem viděla kontrast mezi prosperujícím areálem na Pokroku a Trojici, kde mají své sídlo, sklady nebo provozovny perspektivní firmy a mezi chátrajícím areálem Bezruč, na kterém se nachází budovy určené spíše k demolici než k sanaci. Nicméně se v tomto zdevastovaném areálu nachází 3 kulturní památky, o které se středisko Povrch stará a rekonstruuje. Nejdůležitější, co jsem se však dozvěděla, bylo, že hlavním úkolem DIAMO s. p. je rozprodat pokud možno všech majetek do soukromých rukou. Prostory, které se zatím neprodaly, jsou pronajímány - většinou jako kanceláře. Nejvyšším cílem DIAMa je tedy podle mého ulehčit státu, a i proto je zřejmě plánován zánik podniku na rok 2032, kdy by snad měl být prodán všechen majetek soukromníkům.

S panem Podhorným jsem poté také navštívila areál František, jehož sipověž, darovaná obci Horní Suchá, měla spoustu návrhů na využití, jako například restaurační zařízení nebo vybudování sjezdovek. Tyto smělé plány se však neuskutečnily. V areálu Barbora jsem měla možnost seznámit se soužitím pracovníků státního podniku a nepřizpůsobivými občany. Tito vykopávali železo v neoplocené části areálu, což je jim tolerováno. Nebýt tohoto kompromisu ze strany podniku, mohlo by být vandalství daleko závažnější.

Případ sám pro sebe jsou Laguny. Vznikly jako skládka odpadu při rafinérské výrobě. Jednalo se o tři postupně navýšené valy, do kterých se vypouštěl odpad – R1, R2, R3. R0 byl prostor močálu, kam se odpad vypouštěl z prvopočátku. Tyto „přehrady“ velmi zatížily životní prostředí. Sludge – kysele bahno prosakuje do půdy a znečišťuje taktéž i podzemní vody. Tyto sludge se zavápní a vznikne neutralizovaná hmota, která se již dá dále využít. DIAMO vypsalo výběrové řízení o sanaci a likvidaci lagun. Vítězná společnost má tedy za úkol napravit ekologické zatížení. V současné době se však sanace pozastavila z důvodu objevených komplikací s dekontaminací půdy. Stále však probíhá čištění podzemních vod. Ze všech čtyř lagun jsou doposud zlikvidovány sludge ve třech z nich. Zbývá zavápnit poslední lagunu a dekontaminovat všechnu zasaženou půdu. Je to běh na dlouhou trať, který si žádá nemalé finanční dotace ze strany státu.

Na oddělení evidence nemovitostí a GIS mne paní Marcela Macičková, mající na starosti mapovou dokumentaci, seznámila se svou prací a ukázala mi podklady, se kterými pracuje. Výsledkem práce celého oddělení jsou precizní mapové dokumentace, které obsahují

všechny informace o spravovaných pozemcích a budovách. Tyto informace jsou dostupné na Intranetu závodu a umožňují maximální zrychlení vyhledávání potřebných dat.

Jak jsem již psala výše, dle mého hlavním cílem odštěpného závodu ODRA je prodat státem svěřený majetek. Proto jsem navštívila i oddělení obchodu. Přivítali mne pánové Ing. Václav Dostál – specialista prodejů a Petr Chudoba – referent prodejů. Základním pilířem je převod daného majetku. Převod lze provést darováním, nejčastěji obci, která se o něj poté svědomitě stará. Nebo lze majetek standardně prodat, a to buď ve veřejné soutěži, nebo pokud je pouze jeden zájemce, přímým prodejem. Na tomto oddělení jsem se také dozvěděla, kolik stojí průměrný pozemek nebo budova nabízená k prodeji. Byla jsem také obeznámena s vybranými záměry investorů.

Mým posledním zážitkem bylo navštívení dolu Jeremenko. V tomto dolu se již netěží uhlí, ale čerpá se podzemní voda, stejně tak v dolu Žofie. Čerpadla, která odčerpávají vodu do Ostravice, tak umožňují karvinským horníkům stále těžit uhlí. Kdyby nebyla hladina korigována, podzemní voda by stoupla a zatopila ještě nezatopené doly. Na vlastí kůži jsem zažila jaké to je mít nad sebou cca 580 metrů horniny a jaké je spouštět se rychlostí 3 m/s.

ZÁVĚR

I přesto, že praxe byla spíše vícedenní exkurzí v podniku, byla zajímavou zkušeností.

Proto bych ráda poděkovala všem lidem, kteří se mne ujali a byli ochotni mi vysvětlit svou práci. Díky zaměstnancům, se kterými jsem měla možnost se setkat a komunikovat, byla pro mne návštěva státního podniku DIAMO nesmírně příjemným zážitkem.

Zpráva z praxe – Spolupráce na návrhu

rekonstrukce objektu administrativní budovy

v areálu Charity sv. Alexandra

Termín: 14. 11. - 22. 11. 2011

Jméno: Markéta Bělová , VŠB – Technická univerzita Ostrava, Fakulta stavební

Místo praxe: Charita sv. Alexandra

Úvod – Charita sv. Alexandra

Charita sv. Alexandra zahájila svou činnost v roce 2001, její hlavní činností je práce s handicapovanými lidmi, jejich opětovné začleňování do společnosti a poradenská činnost. Pro tyto účely charita provozuje chráněné dílny a několika svým klientům nabízí možnost bydlení. Pro své aktivity však Charita potřebovala odpovídající prostory, a proto si za své sídlo zvolila komplex budov bývalého dolu Alexandr na Holvekově ulici. Důl byl již v té době delší dobu opuštěný a chátral, tedy typický brownfield. Většina budov v areálu byla ve zcela neuspokojivém stavu, a proto se Charita postupně snaží o rekonstrukci bývalých důlních objektů a jejich transformaci k potřebným účelům. Tyto snahy jsou však neustále mařeny okolními obyvateli, kteří do areálu neustále vnikají a kradou zejména kovové části staveb. Jednou ze současných priorit je tedy důsledné zabezpečení celého areálu. Práce navíc komplikuje fakt, že stavby jsou kulturními památkami, tzn., že všechny práce podléhají schválení příslušných úřadů.

První budovou, která byla rekonstruována pro potřeby Charity byla tzv. „Kovárna“, ve které jsou dnes umístěny chráněné stolařské a textilní dílny. Veškeré prostory jsou dnes kompletně bezbariérové a jejich užívání osobami se sníženou schopností pohybu a orientace tedy nic nebrání.

Dalšími budovami, které Charita získala do svého vlastnictví byly kočárovna a administrativní budova. Vzhledem k nedostatku finančních prostředků byla budova kočárovny využívaná spíše provizorně jako zázemí pro chráněné dílny ve vedlejší kovárně. Nicméně nedávno prošla rekonstrukcí také tato budova. Tato rekonstrukce byla dokončena v roce 2010.

V nejbližší době má proběhnout rovněž kompletní rekonstrukce administrativní budovy. Představitelé Charity předpokládají, že po rekonstrukci bude v této budově umístěno několik bytových jednotek pro klienty Charity, kteří tak nebudou nuceni dojíždět ze vzdálenějších částí Ostravy, navíc pro ně bude zajišťován také nezbytný servis. A právě spolupráce na návrhu regenerace této administrativní budovy byla hlavní náplní mé praxe.

Teoretické vstupy

Hlavním cílem mé praxe bylo navrhnout základní funkční členění pro budoucí využití administrativní budovy. Vzhledem k tomu, že budova bude po rekonstrukci využívána zejména lidmi s handicapem, musel být návrh zpracován v souladu s platnou legislativou, která se touto problematikou zabývá, zejména se jedná o vyhlášku č. 398/2009 Sb. o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb.

Legislativou je stanoveno, že dle této vyhlášky se má postupovat v případě návrhu

a) pozemních komunikací a veřejného prostranství,

b) občanského vybavení v částech určených pro užívání veřejností,

c) společných prostor a domovního vybavení bytového domu obsahujícího více než 3 byty, upravitelného bytu nebo bytu zvláštního určení,

d) pro výkon práce celkově 25 a více osob, pokud provoz v těchto stavbách umožňuje zaměstnávat osoby se zdravotním postižením nebo stavby pro výkon práce osob s těžkým zdravotním postižením.

Zmíněné administrativní budovy se tedy týká zejména bod c), neboť součástí objektu mají být 4 bytové jednotky, kde budou ubytováni někteří klienti Charity. K problematice řešení bytových prostor pro osoby se sníženou schopností pohybu a orientace vyhláška uvádí mj. toto:

- Přístup do všech prostorů určených pro užívání veřejností musí být zajištěn vodorovnými komunikacemi, schodišti a souběžně vedenými bezbariérovými rampami nebo výtahy. U změn dokončených staveb na přístupu pouze do vstupního podlaží lze v odůvodněných případech použít zdvihací plošinu.

- Bytový dům s výtahem musí umožňovat užívání všech společných prostor osobami s omezenou schopností pohybu nebo orientace. Stavba bytového domu bez výtahu musí umožňovat užívání společných prostor nejméně v jednom podlaží, které slouží převážně pro bydlení.

- Přístupnost všech prostor domovní vybavenosti, tj. určených sklepních boxů, místností pro kola a kočárky nebo vozíky, dílen, prádelen a sušáren, prostoru pro kontejnery, včetně jeho výškového umístění, případně úkrytu CO musí být řešena z hlediska osob používajících vozík.

- Rovněž musí být řešeno parkování nebo garážování vozidel přepravujících osoby těžce pohybově postižené a přístup ze zastávky veřejné dopravy.

- Přístup ze zastávky veřejné dopravy k domu musí být pro zrakově postižené bezpečný a orientačně jednoduchý zejména s ohledem na způsob přecházení.

- K upravitelnému bytu musí být zajištěn bezbariérový přístup pro osoby s omezenou schopností pohybu nebo orientace.

- Dispoziční řešení musí odpovídat manévrovacím možnostem vozíku a jeho bezkoliznímu průjezdu všemi místnostmi a prostory. Nejmenší plochy obytných místností a kuchyně stanoví příslušné normové hodnoty.

- Vstupní dveře do bytu, vnitřní průchody a dveřní otvory musí mít šířku nejméně 900 mm. Všechny dveře v bytě, vyjma vstupních, musí být bez prahů. Na obou stranách dveří musí být dostatečný prostor pro manipulaci s vozíkem.

- Obytné i pobytové místnosti, předsíně a chodby bytu musí při předpokládaném rozmístění nábytku umožňovat otáčení vozíku o 360°, tomu odpovídá kruhová plocha o průměru 1500 mm. V bytě pro více než jednoho uživatele se musí prokazovat v obytných místnostech základního charakteru, zejména u obývacího pokoje a jedné ložnice, dostatek prostoru pro pohyb dvou vozíků současně. Dále musí být vymezen prostor pro skladování vozíku.

- Okna v obytných a pobytových místnostech smí mít parapet nejvýše 600 mm nad podlahou.

- Rozvody energií v bytě musí být takové, aby nemusela být použita žádná lokální topidla ani ostatní spotřebiče s otevřeným plamenem.

- U staveb, které jsou kulturními památkami, se ustanovení této vyhlášky použijí s ohledem na zájmy státní památkové péče.

Obr. 1 – Současný stav administrativní budovy

Popis konkrétních prací

V rámci praxe bylo mým úkolem nejprve nastudovat projektovou dokumentaci současného stavu a na jejím základě určit potenciální místa, na které má být soustředěna pozornost z hlediska zmíněné vyhlášky při návrhu regenerace administrativní budovy. Poté jsem si celou budovu fyzicky prošla a určená místa zdokumentovala. Součástí práce byla také návštěva Územního odborného pracoviště Národního památkového ústavu v Ostravě a konzultace požadavků památkářů na zvažovanou rekonstrukci. Konzultantem byl Ing. Bc. Jiří Dudek, jednání byl přítomen také ředitel Charity pan Ing. Pavel Folta.

Na základě uvedených podkladů pak byl zpracován rámcový návrh funkčního členění objektu administrativní budovy s tím, že součástí byly také vzorové ukázky řešení jednotlivých bezbariérových prvků, které by se v rámci rekonstrukce daly použít. Vedením Charity pak bylo přislíbeno, že zpracovaný materiál bude předán společnosti, která bude připravovat komplexní dokumentaci návrhu rekonstrukce a tento materiál se tak stane jedním z podkladů.

Zhodnocení praxe

Praxi hodnotím velmi kladně. Zejména si cením zkušenosti s osobním jednáním na Národním památkovém ústavu. Praxe mi dala možnost ověřit si teoreticky nabyté znalosti na konkrétním případě regenerace brownfield. Oceňuji také to, že vykonávaná práce měla přímou souvislost s oborem Městské inženýrství, který studuji. Jako negativum vnímám omezenou délku praxe, nicméně věřím, že některý z dalších studentů bude v této práci

pokračovat a výsledkem bude regenerovaná administrativní budova schopná plnit požadavky na užívání osobami se s níženou schopností pohybu a orientace. Praxi v uvedené organizaci mohu svým potenciálním následovníkům zcela jistě doporučit, všichni, se kterými jsem se setkala byli velmi přátelští a snažili se mi pomoci.

Aktualizace databáze brownfieldů na území města

Ústí nad Labem

Termín: 3. 11. - 9. 11. 2013

Jméno: Marek Burian, Ostravská univerzita v Ostravě, Katedra sociální geografie a

regionálního rozvoje,

Místo praxe: Magistrát města Ústí nad Labem

Úvod

Jsem studentem geografie a regionálního rozvoje na Ostravské univerzitě v Ostravě. Praxi na magistrátu v Ústí nad Labem jsem si vybral z důvodu, že město Ústí nad Labem je v mnohém podobné Ostravě, kde studuji. Ústí, stejně jako Ostrava, je město se silnou průmyslovou tradicí a po transformaci ekonomiky muselo čelit podobným problémům. Ústí se po roce 1989 muselo vypořádat s ukončením produkce řady průmyslových podniků a opuštěné objekty zůstaly nevyužity a momentálně představují pro město značnou zátěž. Tyto objekty jsou označovány jako brownfieldy a město se snaží tuto problematiku řešit jejich opětovným využitím. Brownfieldy netvoří pouze opuštěné průmyslové areály, ale i vybydlené domy, často ve velmi špatném technickém stavu a lokalizovány v sociálně vyloučených lokalitách (tzv. sociální brownfieldy).

Praxi jsem vykonal na již zmiňovaném magistrátu Statutárního města Ústí nad Labem, konkrétně na odboru strategického rozvoje pod vedením ing. Marty Šaškové. Město se snaží problematiku brownfieldů řešit zapojením do projektu Partnerství pro české brownfieldy, které se zaměřuje na intenzivní výměnu zkušeností a informací v oblasti regenerace brownfieldů. Cílem tohoto projektu je propojení výzkumu s praxí, čehož má být dosaženo prostřednictvím odborných stáží, workshopů a seminářů. Mimo to se město v letech 2008 – 2012 účastnilo mezinárodního projektu COBRA-MAN, který se zaměřoval na regeneraci brownfieldů. Tento projekt umožnil zástupcům města účastnit se mezinárodních konferencí a přímo tak podpořil transfer know-how a způsobů řešení této problematiky z jiných měst. Hlavním opatřením regenerace brownfieldů je řešení tohoto problému na evropské úrovni pomocí vytvoření koncepce managementu (pozice brownfield manažera). Hlavním výstupem v rámci projektu COBRA-MAN bylo vytvoření databáze brownfieldů nacházejících se na území města. Účelem této databáze je přehledné poskytnutí všech relevantních informací pro potencionální investory. Dalším důkazem, že město se snaží problematiku brownfieldů řešit v dlouhodobé perspektivě, bylo schválení Strategie přístupu k brownfieldům, jež je zároveň implementačním nástrojem priority tvorby urbanisticky hodnotného území současné Strategie rozvoje města Ústí nad Labem do roku 2015.

Teoretické vstupy pro praxi

V České republice se můžeme setkat s několika definicemi brownfieldů. Národní strategie regenerace brownfieldů definuje brownfield jako „nemovitost (pozemek, objekt, areál), která je nedostatečně využívaná, zanedbaná a může být i kontaminovaná. Vzniká jako pozůstatek průmyslové, zemědělské, rezidenční, vojenské či jiné aktivity. Brownfield nelze vhodně a efektivně využívat, aniž by proběhl proces jeho regenerace“. Podobných definic existují spousty, nicméně brownfieldy musí splňovat následující charakteristiky:

jsou to lokality, které byly dotčeny vlastním předchozím využitím,

jsou zchátralé nebo využité pouze částečně,

nacházejí se v zcela nebo částečně rozvinutém urbanizovaném území,

vyžadují určitou intervenci, mají-li být znovu smysluplně využívány,

mohou mít skutečné nebo domnělé problémy se znečištěním.1

Podle analýzy provedené na podzim roku 2009 se na území města Ústí nad Labem nachází 97 brownfieldů, které pokrývají plochu 429,5 ha. Celkem tak brownfieldy zabírají téměř 12 % zastavěného území města a 4,5 % ze správního území města. Město Ústí nad Labem si je vědomo problému, které brownfieldy pro rozvoj města představují. Rozpadající se nemovitosti často ve velmi špatném technickém stavu a neudržované plochy mají negativní vliv na image města a odrazují potencionální návštěvníky a investory. Regenerace brownfieldů je ale v mnoha případech velmi obtížná. Hlavním problémem je, že město vlastní jen několik z celkového počtu brownfieldů a u mnoha z nich je nejasná vlastnická struktura, která brání regeneraci. Ty brownfieldy, které vlastní město, se snaží regenerovat zejména prostřednictvím dotačních titulů ze strukturálních fondů. Jak již bylo zmíněno, Ústí nad Labem je postiženo vysokým počtem brownfieldů, které zabírají relativně vysoký podíl rozlohy města. Jen pro informaci, tyto objekty cca dvakrát převyšují celé zastavitelné území města. Pro další rozvojové aktivity již město nabízí jen omezené možnosti a stává se tak závislé na okolních obcích. Brownfieldy tedy disponují vysokým potenciálem z hlediska jejich polohy často v blízkosti centra města.

Brownfieldy je možné rozdělit do několika kategorií (podle rozlohy, původního využití apod.), nejdůležitější je ale zhodnocení rozvojového potenciálu brownfieldu. Pro tyto účely se používá kategorizace brownfieldů do 3 katetorií (A, B, C), přičemž brownfieldy typu A jsou ty nejperspektivnější, které mají nejlepší vlastnosti (výhodná poloha, jasné vlastnictví apod.) a potřebují jen minimální podporu ze strany města. Zatímco brownfieldy typu C jsou ty, u nichž převládají špatné vlastnosti a jejich šance na regeneraci jsou minimální. Můžeme se setkat i s brownfieldy typu D, které jsou v natolik vážném stavu, že již ohrožují životní prostředí či lidské zdraví.

Cílem je vytvoření databáze brownfieldů, která pomůže pochopit a analyzovat jejich problematiku a napomůže jejich regeneraci. Vytvoření databáze ale není zázračný lék. Je to jen pomocný nástroj, který je nutné neustále aktualizovat a jeho úspěch závisí na následných vhodných implementačních opatřeních a podpoře ze strany města.

Téma praxe a jeho plnění

Předmětem mé praxe na magistrátu v Ústí nad Labem byla aktualizace databáze brownfieldů společně s fotodokumentací a popisem aktuálního stavu. Na práci jsem pracoval s kolegou z Ostravské univerzity. Mimo to jsme se pokoušeli navrhnout formy využití do budoucna. Výstupem z praxe byla aktualizovaná karta brownfieldů nacházejících se na

1 Webové stránky www.cabernet.org

území ORP Ústí nad Labem (viz příloha č. 1). Přednostně jsme se zabývali brownfieldy typu A. Celkem jsme jich tak zdokumentovali 46 (viz příloha č. 2). Praxe trvala celkem 5 dní, z toho první tři dny jsme strávili v terénu pořizováním fotografií a analýzou jednotlivých brownfieldů. Další dny jsme se zabývali kompletováním informací a přenášením dat do karet brownfieldů.

Jednotlivé brownfieldy se nacházely v různém stavu, od těch, u kterých proběhla úspěšná regenerace, po ty, u kterých od vytvoření databáze neproběhla žádná změna. Brownfieldy druhého typu bohužel převažovaly. Opětovná využitelnost jednotlivých brownfieldů závisí na několika faktorech. Mezi nejdůležitější patří vyjasněná vlastnická struktura, ochota majitelů jednat, lokalizace brownfieldu, technický stav apod. Jednotlivé brownfieldy se v těchto ohledech dosti lišily, což výrazně ovlivňuje možnosti jejich revitalizace. V rozdělení brownfieldů do kategorií (viz předchozí kapitola) nicméně spatřuji určitý problém. Některé objekty byly v tak dezolátním stavu, že i přes sebelepší polohu či další příznivé faktory působící na jejich revitalizaci, pokládám za jediné možné řešení jejich demolici. Navrhoval bych tedy přehodnocení systému rozdělení a přesunutí některých brownfieldů do kategorie B.

V průběhu praxe jsme měli možnost cestovat vlastním autem i s řidičem, což nám velmi usnadnilo práci a byli jsme schopni v omezeném časovém úseku zdokumentovat vyšší počet brownfieldů. Při rozhovorech s panem řidičem jsme mohli poznat názor na problematiku brownfieldů z pohledu řadového občana města, což považuji za velice přínosné. Grafy číslo 1 a 2 znázorňují rozdělení brownfieldů podle typu a rozlohy. Zde je patrné, že nejčetnější skupinu tvoří bytové brownfieldy, které tvoří téměř polovinu všech brownfieldů na území města. Z pohledu rozlohy tvoří nejvýznamnější (a druhou nejčetnější po skupině brownfieldů s méně než 0,1 ha) skupinu brownfieldy s 5 a více ha, což jsou zejména staré průmyslové areály, které tvoří necelých 90 % z celkové rozlohy brownfieldů ve městě.

Graf č. 1 - Rozdělení brownfieldů podle typu ve městě Ústí nad Labem

Zdroj: Karta databáze brownfieldů ORP Ústí nad Labem

Graf č. 2 - Rozdělení podle kategorie rozlohy ve městě Ústí nad Labem (v ha)

Zdroj: Karta databáze brownfieldů ORP Ústí nad Labem

Při práci v terénu jsme navštívili nejvíce bytových brownfieldů, které se nacházely často v sociálně vyloučených lokalitách. Při této příležitosti nás doprovázel zaměstnanec magistrátu, Mgr. Jan Husák, který zde zastává funkci koordinátora pro integraci, a informoval nás o souvislostech a příčinách vzniku tzv. sociálních brownfieldů. Z hlediska prostorového dopadu mají nejvyšší vliv na město výrobní brownfieldy, což jsou zejména rozlehlé průmyslové areály po již nefungujících podnicích. V některých případech se výrobní brownfieldy nacházejí nedaleko městského centra a mají tak negativní vliv na image města. K nejrozlehlejším areálům, které jsme navštívili, patřila průmyslová zóna Tonaso, sklárna Předlice, brownfield na ulici Drážďanská a Palivový kombinát Úžín, všechny s rozlohou přesahující 5 ha.

U návštěvy průmyslové zóny Tonaso nás doprovázel její manažer, Mgr. Petr Nikolič, který nás informoval o aktuální situaci v průmyslové zóně. Celý areál dosahuje rozlohy až 40 ha a dříve sloužil pro výrobu sody, jež byla ukončena v roce 1991. V současnosti je areál využíván pouze částečně a funguje zde cca 70 nájemníků z oblastí chemického průmyslu, kovoobrábění atd. Problémem brownfieldu je nízká využitelnost areálu. Nachází se zde mnoho průmyslových objektů, které jen stěží najdou opětovně využití (např. silo na výrobu sody, manipulační jeřáb nebo chátrající vápenné pece). Dalším problémem je lokalizace v povodňovém území řeky Labe, a tak i možnost kontaminace řeky během povodní. Chybí zde finance na údržbu komunikací a budov areálu. Nemalý problém představuje také kriminální činnost, zejména krádeže železa. Návrh na využití objektu by bylo vybudování teplárny, která by vytápěla městskou čtvrť Neštěmice a výroba elektřiny pro areál. Investice v první etapě by se pohybovaly v rozmezí 90 - 120 mil. Kč. Tento návrh je momentálně ve fázi studie proveditelnosti.

Obr. č. 1 – Chátrající jeřáb a nevyužívané vápenné pece v průmyslové zóně Tonaso

Zdroj: Vlastní foto

Brownfield Cukrovar na ulici Pražská se nachází mezi frekventovanou silnicí I. třídy a levým břehem Labe poblíž městského centra. Cukrovar je jen jedním z několika brownfieldů, které se na Pražské ulici nacházejí. Areál rafinérie cukru vznikl koncem 19. století. V dobách největší slávy produkoval desítky tisíc tun cukru ročně a většina produkce směřovala na export. V posledních letech objekt sloužil převážně jako skladovací prostory. V současnosti je vlastníkem nábytkářská firma B-Mark a objekt se nachází ve špatném technickém stavu. Firma B-Mark se snaží najít spoluinvestora, který by zde pomohl vytvořit obchodní centrum. Objevila se i možnost vybudovat v bývalé fabrice loftové byty. Hlavním problémem jsou vysoké finanční náklady a taky skutečnost, že v územním plánu je toto území určeno pro sklady a průmysl. Součástí areálu jsou rovněž dva cihlové komíny, jejichž demolice by znamenala pro potencionálního investora vysokou finanční zátěž.

Obr. č. 2 – Vizualizace obchodního centra Cukrovar

Zdroj: Webové stránky Ústeckého deníku

V Ústí nad Labem najdeme také brownfieldy, u nichž proběhla kompletní revitalizace a bylo je tak možné vyřadit z databáze brownfieldů. Jedním z nich je areál bývalého statku v městské části Předlice. V době konání praxe zde probíhala rekonstrukce objektu na školící středisko. Tento projekt je spolufinancován EU z Evropského fondu pro regionální rozvoj. Součástí projektu je také vytvoření plochy veřejné zeleně a vodního prvku.

Obr. č. 3 – Brownfield Statek Předlice v letech 2013 a 2009


Dalším příkladem úspěšné revitalizace je poštovní areál v městské části Předlice. Jedná se o areál spadající do kategorie 2 – 4,9 ha a v současnosti je celý využíván Českou poštou.

Obr. č. 4 – Poštovní areál Předlice


Závěrečné zhodnocení

Praxi na magistrátu hodnotím jako jednoznačně pozitivní zkušenost. Poprvé jsem měl možnost poznat, jak probíhá práce na magistrátu v praxi. Ústí nad Labem, se stejně jako Ostrava, potýká s vysokým počtem brownfieldů. Podle mého názoru, největší problém představují rozlehlé průmyslové areály a tzv. sociální brownfieldy. První skupina je spojena s ekonomickou situací města, kdy mnoho podniků zkrachovalo a městu zůstaly pouze prázdné budovy továren, pro které se opětovné (často úplně jiné) využití hledá jen stěží. Pro příklad by mohl sloužit komplex brownfieldů na ulici Pražská, což je jakási vstupní brána do města pro návštěvníky z Prahy (a nejen odtud). I přes atraktivní prostředí u řeky Labe, zchátralé budovy jsou to první, co lidé přijíždějící do města vidí a rozhodně to nepůsobí dobře na image Ústí. Ačkoliv existuje ochota a plány na revitalizaci, jen malá část jich byla realizována. Hlavním problémem brownfieldů obecně je nejasná vlastnická struktura a často i neochota majitelů s nemovitostmi něco dělat. Velice obtížné je také najít investora, který by musel investovat nemalé finanční prostředky a nedávná finanční krize revitalizaci brownfieldů nepřispěla. U skupiny sociálních brownfieldů spatřuji problém zejména v rostoucí polarizaci obyvatelstva, kdy se skupiny sociálně nepřizpůsobivých občanů shlukují do stejných lokalit. Neřešení tohoto problému může vyústit v sociální nepokoje či další sociální polarizaci. Platí zde stejné problémy jako u výrobních brownfieldů. Důležité je, že se město snaží s tímto problémem něco dělat. Veřejná podpora je v tomto naprosto zásadní, i když v některých případech je dopátrání se vlastnické struktury či svolání všech zainteresovaných aktérů k jednomu stolu velice obtížné. Situaci v Ústí můžu srovnat se situací v Ostravě a za rozhodující faktor by se dal označit soukromý sektor, či dokonce jednotlivec s vizí. V případě Ostravy se dá za takového vizionáře označit majitel Vítkovice Holding Jan Světlík, kterému se podařilo vnuknout veřejnosti svou vizi a z obrovského brownfieldu Dolní oblasti Vítkovic dokázal vytvořit životaschopnou část města. Místo, které bývalo centrem těžkého průmyslu, je nyní unikátním kulturním centrem Ostravy. Podobné unikátní objekty jsou i v Ústí. Jen záleží, zda se najde podobný investor, který by byl schopen uskutečnit zde něco obdobného. Město by se mělo pokusit vytvořit z bohaté průmyslové tradice svou silnou stránku a snažit se o zlepšení své image kombinací velice atraktivního prostředí a průmyslového bohatství. Co se týče revitalizace brownfieldů, ta nemůže být postavena jen na soukromém sektoru.

Ten může být impulzem vize, nutná je ale spoluúčast veřejných prostředků. Důležité je tedy nalezení konsenzu mezi soukromým a veřejným sektorem.

Co se týče doporučení pro další aktualizaci databáze brownfieldů, z mého pohledu je důležité upřednostnit kvalitu před kvantitou. To znamená zabývat se menším počtem brownfieldů, ale zato důkladněji. Brát v potaz okolí objektu a všechny další relevantní faktory, které na brownfieldy působí a pokusit se navrhnout nejlepší možnost využití. V některých případech může být i demolice objektu a následná rekultivace území lepší, než záchrana objektu za každou cenu.

Závěrem bych chtěl poděkovat všem, kteří jakkoliv přispěli při práci na mé praxi. Obzvláště bych chtěl poděkovat Ing. Martě Šaškové a Bc. Jakubovi Dubišarovi za poskytnutí užitečných rad, informací a za vstřícné jednání v průběhu praxe.

Zdroje

Bergatt Jackson, J. (2010): Analýza brownfieldů v ORP Ústí nad Labem a ve Statutárním městě Ústí nad Labem. Praha. IURS.

Bergatt Jackson, J. (2010): Metodika inventarizace brownfieldů v úrovni ORP. Praha. IURS.

Ministerstvo průmyslu a obchodu. (2008): Národní strategie regenerace brownfieldů. Praha.

http://www.usti-nl.cz/cz/podnikatelum/projekty-podporene-eu/cobra-man.html

http://www.czechinvest.org/data/files/strategie-regenerace-vlada-1079.pdf

http://ustecky.denik.cz/zpravy_region/ctete-z-cukrovaru-chteji-nove-byty-20130714.html

http://ustecky.denik.cz/zpravy_region/20070817_wv_revitalizace_prazs.html

http://www.5plus2.cz/15856/v-cukrovaru-byty-proc-ne

Příloha č. 1 – Příklad aktualizované karty brownfieldu

Příloha č. 2 – Seznam analyzovaných brownfieldů

Název brownfieldu Regenerac

e

Rozloha

(v ha)

Charakter Kateg

orie

Palivový kombinát Úžín Ne 5 a větší Výrobní a průmyslový A

Statek Předlice Ano 2-4,99 Komerční B

Loděnice Ne 2-4,99 Dopravní A

Hala Kili Pražská Ne 0,5-0,99 Výrobní a průmyslový A

Cukrovar, Pražská ul. Ne 0,25-0,49 Výrobní a průmyslový A

Průmyslová zóna Tonaso Ne 5 a větší Výrobní a průmyslový B

Sklárna Předlice Ne 5 a větší Výrobní a průmyslový A

Hala Pražská Ne 0,25-0,49 Výrobní a průmyslový A

Dům Pražská Ne Menší než

0,1

Bydlení A

Domy na Nivách Ne 1-1,99 Bydlení B

Hotel Máj Ne 0,5-0,99 Občanská vybavenost B

Čajkovského 6 - Vila Ne 0,25-0,49 Bydlení A

Mlýn Chabařovice Ne 0,1-0,19 Smíšený komerční a

bytový

A

Vrak Lodi u Labe Ano Menší než

0,1

Městská zeleň A

Předlice, Škol.nám. 7,

Byt.dům

Ne 0,1-0,19 Bydlení B

Předlice, Prostřední

67,Byt.dům

Ne Menší než

0,1

Bydlení B

Předlice, Prostřední 40,

Byt.dům

Ano Menší než

0,1

Bydlení B

Předlice,Lounského 8,

Byt. dům

Ne Menší než

0,1

Bydlení B

Předlice,Nám.P.Velik. 5,

Byt.dům

Ne 0,1-0,19 Bydlení B

Předlice, Tovární,

Byt.dům

Ne 1-1,99 Bydlení B

Čajkovského 14, kasino Ne 0,25-0,49 Bydlení A

Vaňov vrátnice UJEP Ne Menší než

0,1

Občanská vybavenost A

Matiční 17, dům Ne Menší než Bydlení A

0,1

Svádovská 13, byt. dům Ne Menší než

0,1

Bydlení A

Budova Ve stráni, Vaňov Ne 0,25-0,49 Tech. plochy a tech.inf A

Budova Neštěmice Ne Menší než

0,1

Smíšený komerční a

bytový

A

Autosalon Nissan Ano 0,1-0,19 Komerční A

Nádraží Západ a kolejiště Ne 5 a větší Komunikace, dopravní

plochy

B

Depozitní plocha Ne 0,5-0,99 Komerční A

1. Máje 15, Byt. Dům Ne 0,1-0,19 Smíšený komerční a

bytový

A

Konečná 11, Byt. domy Ano Menší než

0,1

Bydlení B

Předlice, Hrbovická 31,

Byt. dům

Ne Menší než

0,1

Smíšený komerční a

bytový

A

Garáže Ne 0,1-0,19 Dopravní A

Bělehradská 29, Byt. dům Ne Menší než

0,1

Bydlení A

Dvojdomí – Byt. Dům Ne 0,1-0,19 Bydlení A

Revoluční 82-70 a více Ne 2-4,99 Smíšený komerční a

bytový

A

Poštovní areál Předlice Ano 2-4,99 Komerční A

Garáže Vinařská Ne 1-1,99 Dopravní A

Dráždánská 37-41 Ne 5 a větší Výrobní a průmyslový A

Dráždánská / Zolova Ne 2-4,99 Výrobní a průmyslový A

Zahradnictví Ne 5 a větší Jiné A

Dráždánská Ne 2-4,99 Výrobní a průmyslový A

Budova Tovární Ne 0,25-0,49 Komerční A

Čajkovského, K Prameni

7, Dům

Ano 0,25-0,49 Bydlení A

Továrna U Skladiště Ne 1-1,99 Komerční A

Plocha Pražská Ne 1-1,99 Jiné A

Seznámení s databází českých brownfieldů a

setkání se zástupcem společnosti Vítkovice

machinery group

Termín : 9. 12. - 13. 12. 2013

Jméno: Jan Čada, Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, Stavební –

Prostředí staveb

Místo praxe: Czechinvest

Úvod

Odborná pracovní stáž proběhla v kancelářích firmy CZECHINVEST na adrese Na Hradbách 18, Moravská Ostrava (5. podlaží). Odborným vedoucím praxe byl určen Ing. Ivan Turek

CzechInvest – O společnosti

CzechInvest je agentura, která se zabývá podporou investic a podnikání v rámci ČR. CzechInvest je státní příspěvková organizace přímo podřízená Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR, která zesiluje konkurenceschopnost české ekonomiky prostřednictvím podpory malých a středních podniků, podnikatelské infrastruktury, inovací a získáním zahraničních investic v oblasti výroby, strategických služeb a technologických center.

CzechInvest ulehčuje komunikaci mezi státem, podnikateli a Evropskou unií. CzechInvest zaopatřuje veškerou oblast podnikání ve zpracovatelském průmyslu, a to prostřednictvím prostředku z Evropské unie, a také z prostředků České republiky. CzechInvest v zahraničí propaguje Českou republiku je vhodnou lokalitu pro investice zahraničních investorů. CzechInvest je výhradní organizací, která smí svým nadřízeným orgánů předkládat žádosti o investiční pobídky, také podporuje české firmy, které mají zájem zapojit se do dodavatelských řetězců nadnárodních společností. Za pomocí služeb a rozvojových programů tak CzechInvest podporuje rozvoj domácích firem, českých a zahraničních i celkového podnikatelského prostředí.

K službám poskytovaných CzechInvestem patří:

-informace o možnostech podpory pro malé a střední podnikatele

-implementace dotačních programů financovaných EU a státem

-formální poradenství k projektům

-správa databáze podnikatelských nemovitostí

-podpora subdodavatelů – správa databáze českých dodavatelských firem

-pomoc při realizaci investičních projektů

-zprostředkování státní investiční podpory a evropské podpory

-afterCare – služby pro zahraniční investory, kteří již působí v České republice, podpora při reinvesticích

Obr.1 Logo agentury CzechInvest


Cílem praxe v agentuře CzechInvest bylo vyzkoušet si, jakým způsobem se s jednotlivými brownfieldy v praxi nakládá, jakým způsobem ve se vyhledávají, dokumentují a zveřejnují pro zájemce kteří mají zájem do daných lokalit investovat. Celí seznam těchto brownfieldů najdeme na stránkách www.czechinvest.org.

Konkrétně jsem byl na obhlídce brownfieldu ve Vítkovicích – obhlédnutí a zdokumentování stavu Dolní oblasti Vítkovic a možnosti využití popřípadě prodeje ze strany společnosti Vítkovice machinery group.

Seznámil jsem se systémem CzechInvest, kde se vše eviduje:

-úvodní popis brownfieldu

-bližší GPS souřadnice a odkaz na Google Maps

- majetkoprávní vztahy

-stav brownfieldu a jeho případné využití – pro vhodného investora

Průběh praxe ve společnosti CzechInvest

První část praxe byla zaměřena na:

-seznámení s pracovním prostředím a vybavením kanceláře agentury CzechInvest v Ostravě

-seznámení s databází Brownfieldu v rámci celé České republiky

V rámci praxe jsem byl pod dohledem Ing. Ivana Turka seznámen s databází, která shromažďuje informace o brownfieldech v celé České republice. V databázi u jednotlivých brownfieldů byly informace tykající se GPS polohy, odkaz na google map, rozlohu, adresa brownfieldu kde se nachází. Další činností byla ukázka jak jednotlivé brownfildy vkládat do

http://www.czechinvest.org/

databáze. Poté jsem měl možnost si vyzkoušet jak daný systém vkládaní do databáze českých brownfieldů funguje a pracuje.

Poté pod vedením Ing. Ivana Turka jsem měl možnost se seznámit s prací všech zaměstnanců v pobočce CzechInvestu v Ostravě. Následně probíhala diskuze nad využitím a brownfieldů a následně názorné ukázky toho jak některé z brownfieldů našli nového investora, který je asanoval a následně je využívá pro své podnikatelské záměry.

Práce v terénu – Konkrétní schůzka o možnostech využití brownfieldu

Před samostatným navštívením brownfieldu jsme museli získat teoretické znalosti o místě kde se daný brownfild nachází. Příprava znamenala nachystání pomůcek na zapisování údajů, fotoaparát pro pořízení záznamů, atd. Po přípravě pomůcek a zjištění teoretických znalostí jsme z kanceláře v centru Ostravy cestovaly do objektu kanceláří společnosti Vítkovice machinery group.

Zde jsme měly schůzku se zástupcem společnosti ohledně pozemků a objektů, které by chtěly zařadit do databáze brownfieldů. Tento zástupce společnosti má na starosti pozemky a objekty zpravované společnosti Vítkovice machinery group.

Na této schůzce nám bylo povězeno jak společnost Vítkovice machinery group přišla k pozemků a halám v Dolní oblasti Vítkovic. V dnešní době je tato oblast rozdělena do 3 částí. První část je NKP – areál vysokých pecí ´´Dolní oblast Vítkovic´´. Druhá část jsou výrobní a skladovací haly které patří do společnosti Vítkovice machinery group a nebo jsou pronajímány soukromým osobám a firmám od společnosti Vítkovice machinery group. Třetí část Dolní oblasti Vítkovic byla předmětem naší schůzky. Tato oblast je jen minimálně využívána je zde areál jedné společnosti a jeden objekt slouží společnosti ČEZ jako trafostanice. Další části je volný pozemek o celkové výměře cca 5 Ha, který je asanován a připraven k výstavbě. Další části slouží soukromé společnosti jako skladovací plocha pro stavení suť. Poslední a největší částí jsou pozemky a objekty které jsou dlouhodobě nevyužívány a v dezolátním stavu a také je na nich ekologická zátěž z dřívějších dob kdy zde probíhala výroba.

Po obhlídce všech 3 části jsme se podrobněji zaměřily na tu část, která by měly být zařazena do databáze brownfieldů. S Ing. Ivanem Turkem jsme pořídily několik fotek daného areálu. Prohlídka objektů a jejich vnitřních prostor nebyla možná z důvodu nebezpečí a nepříznivého počasí. Na objektech se podepisuje jak chátráním stáři tak i zloději kteří kradou na tšchto budovách železné komponenty jak nenosného charakteru tak nosného charakteru.

Zástupce společnosti Vítkovice machinery group hlavně zajímaly možnosti umístění a propagace dané části Dolní oblasti Vítkovic. Pozemky byly o velikosti desítek Ha cca a několik výrobních i nevýrobních prostor. Propagace a umístění dané části Dolních oblasti Vítkovic je poté na agentuře CzechInvest. Schůzka byla jen informativního charakteru v rámci propagace a umístění daných ploch a objektů v dané fázi nepřipadalo v úvahu. Následné schůzky jistě budou pokračovat. Zástupce společnosti Vítkovice machinery group musí nejprve dané informace projektu přednést před generálním ředitelem společnosti Vítkovice machinery group. Ing Ivan Turek si poznamenal základní informace o daných objektech a pozemcích.

Tyto plochy a objekty při mé praxi nebyly zařazeny do databáze ale v nejbližších měsících a po schůzkách s agenturou CzechInvest si myslím že dané objekty a plochy budou zařazeny do databáze brownfildů.

Výstupy praxe

Získané informace o daném území byly informativní. Další schůzku jsou v plánu a poté tyto informace budou zpracovány do digitální podoby a publikovány na internetu v databázi brownfieldů agentury CzechInvest.


Hlavním supervizorem byl pan Ing. Ivan Turek, kterému bych rád poděkoval za vstřícnost a trpělivost. V rámci mé praxe v agentuře CzechInvest jsem poznal, jak se publikují a sepisují nové brownfieldy. V mém případě to byla informativní schůzka o brownfieldu v Dolní oblasti Vítkovic

Praxi v agentuře CzechInvest hodnotím kladně. Rozšířila mi obzory v mém studijním životě a popřípadě i mém profesním životě, i když jsme studentem oboru prostředí staveb. Praxe byla krátká ,ale zase velice obsáhlá a informativní.

Návrh dočasného využití budovy bývalé Káznice

k účelům kreativního centra v Brně

Termín: 15. 7. – 30 .8. 2013

Jméno: Kamil Daněk, Ondřej Hladík, Barbora Krajčovičová, Petra Sopoušková, Jan

Machát

Místo praxe: Jihomoravské Inovační Centrum (JIC) a spolupracující organizace

Úvod

Kamil Daněk

Program vypsaný VŠB – TU Ostrava, který se jmenuje Partnerství pro české brownfieldy je zaměřen na intenzivní výměnu zkušeností v oblasti regenerací brownfieldu. [Partnerství pro české brownfieldy 2011] V rámci tohoto projektu skrze Jihomoravské Inovační Centrum (JIC) dostali stážisté Kamil Daněk, Ondřej Hladík, Barbora Krajčovičová, Petra Sopoušková a Jan Machát příležitost uplatnit své znalosti z oborů architektura a sociologie. Projekt JICu se zabývá konkrétně kreativním centrem, které se má realizovat v budově bývalé káznice na Cejlu. Myšlenkou kreativního centra v Brně se začala zabývat Mgr. Chrástová. Posléze se vedení projektu ujalo JIC respektive MgA. Zdeňka Kujová. Projekt kreativního centra zahrnuje podporu kreativního odvětví “V městě Brně je velký kreativní potenciál a je potřeba podporovat tvořivé lidi a jejich nápady - mají totiž, kromě jiného, prokazatelně zásadní vliv na celkový rozvoj města. Kreativní odvětví hrají důležitou roli pro města a jejich občany a projevují se významně v zaměstnanosti i ekonomice města a kraje.” [Kreativní Brno 2013]

Předložená práce se zabývá dočasným využitím budovy káznice. Téma práce bylo vybráno z několika důvodů. Jedním z nich je, že námi navrhovaného dočasné využití by se mohlo realizovat již v období před započetím plného provozu káznice. Navíc se zprovozní místnosti, které již nebudou nadále podléhat devastaci, nebo se tempo devastace sníží. Dočasné využití navíc slouží i k vytvoření povědomí veřejnosti o existenci a fungování káznice – “naučí” se do těchto míst chodit. Tento poslední bod je vysoce důležitým, protože jakmile vznikne zájem o danou lokalitu, bude se tento zájem šířit a posilovat.

Zájem generuje zájem. V rámci tématu byli osloveni odborníci z dané problematiky. Byli to konkrétně Mgr. Jan Hladík z Regionální Rozvojové Agentury Jižní Moravy (RRAJM), Šárka Svobodová z Fóra pro Architekturu a Média (4 AM), Michaela Hečková z Plechárny, Ing. arch. Marcela Drkošová z odboru územního plánování a rozvoje města Brna, Mgr. Tereza Chrástová z kanceláře strategie města Brna.

Pro lepší ilustraci fungování podobných projektů se tým vydal i na další místa v České republice, na nichž se inspiroval podobnými projekty, které na území ČR vznikly, vznikají či budou vznikat. Konkrétně v Praze a Ostravě, v Praze to byla Plechárna a MeetFactory v Ostravě Provoz Hlubina. Pro potřebu rozšíření znalostí o další case-studies, s ohledem na časové možnosti, byly využity informace, které nám poskytli realizátoři daných projektů na internetu či v oficiálních publikacích.

Kreativní a komunitní centra v ČR

Ondřej Hladík

Jak už bylo naznačeno v úvodu, během stáže jsme měli možnost navštívit několik kreativních a komunitních center v České republice a zároveň se tak setkat s některými zainteresovanými aktéry. Navštívili jsme tak ostravský Provoz Hlubina, pražskou MeetFactory a Plechárnu. Setkali jsme se také se členkou občanského sdružení 4AM – fórum pro architekturu a média. Díky těmto návštěvám jsme měli možnost podívat se na vlastní oči, jakým způsobem jsou dané prostory řešeny a seznámit se blíže s koncepty těchto projektů. Na závěr této části ještě přibližujeme čtenáři plzeňskou Moving station, která oživuje plzeňskou kulturní scénu.

PROVOZ HLUBINA

Obrázek 1 Objekt dolu Hlubina, autor Kamil Daněk.

Provoz Hlubina je projekt občanského sdružení Hlásím se k továrně, které usiluje o kulturní oživení národní kulturní památky Důl Hlubina, která se nachází v Ostravě v městské části Vítkovice. Od roku 2009 se občanské sdružení snaží o dosažení jejich hlavního cíle, a to vzniku plně funkční nezávislé kreativní čtvrti. Od roku 2009 se tento prostor stal místem mnoha uměleckých a kulturních událostí, které ovšem většinou probíhaly jednorázově. 1. května roku 2010 pak začal fungovat Provoz Hlubina. V současné době probíhá revitalizace objektů, které dříve sloužily běžnému provozu dolu Hlubina. Jedná se o sklad materiálně technického zabezpečení, skladu a průběžné jídelny, starých koupelen, kompresorovny, těžní věže a spojovacího mostu. Zadavatelem revitalizace a správcem areálu je zájmové sdružení právnických osob Dolní oblast Vítkovic. Díky revitalizaci je zabráněno postupnému chátrání budov a celá oblast tak bude moci být zpřístupněna veřejnosti. Kromě uměleckých, kulturních a sociálních aktivit má tento areál sloužit i jako výchovně vzdělávací centrum. Plánuje se i propojení prohlídkové trasy Dolních Vítkovic s Provozem Hlubina.

Po dokončení všech stavebních úprav se počítá se tří fázovým programem. V ranních a dopoledních hodinách by pak měl Provoz Hlubina primárně sloužit účelům vzdělávání, v odpoledních hodinách volno časovým aktivitám a večer především zábavě. Areál tak má sloužit účelům vzdělávání, umělecké tvorbě, ale měl by být i místem k setkávání a diskuzi a samozřejmě místem, kde probíhá kulturní a společenský život Ostravy. V areálu by pak konkrétně měly být k dispozici rezidenční prostory pro české i zahraniční umělce, zkušebny a ateliéry, výstavní prostory, kino, kavárna s klubem, klubovnou a bazar.

V rámci stáže jsme navštívili Provoz Hlubina v době konání druhého ročníku rezidenčního stanového campingu a uměleckého festivalu Deepcamp, který probíhal 14. až 24. srpna 2013. Specifikem Deepcampu je to, že přihlásit se do festivalu může každý, ovšem záleží na produkci festivalu, jestli vybere jeho projekt. Do samotného festivalu bylo vybráno třicet sedm projektů z oblasti výtvarného umění, hudby, literatury, filmu, divadla a videoartu. Výsledky jejich tvorby pak byly prezentovány 23. a 24. srpna. Při návštěvě samotného areálu jsme se setkali s hlavní představitelkou zájmového sdružení Dolní oblast Vítkovice Martou Pilařovou. Ta nás ochotně provedla po celém areálu Provozu Hlubina a seznámila nás s konceptem Deepcampu i celého Provozu Hlubina. Také nás provedla po celém areálu, který v současné době je částečně v rekonstrukci, která má být dokončena v roce 2014. Od roku 2015 se pak počítá s kolaudací a plným provozem.

Při návštěvě Provozu Hlubina a po setkání s Martou Pilařovou nás především překvapil rozsah a rychlost probíhající revitalizace celého areálu. To je možné především díky vstřícnému přístupu vlastníka areálu Dolní oblast Vítkovice, který aktivně iniciuje revitalizaci areálu pro účely nezávislé kreativní čtvrtě. Velký vliv na celou oblast Dolních Vítkovic má předseda představenstva strojírenských Vítkovice Holding a. s. Jan Světlík. Dalším pozitivem je vřelý přístup partnerů projektu Moravskoslezského kraje a statutárního města Ostrava, bez jejichž podpory by revitalizace celého areálu neprobíhala tak snadno.

MEETFACTORY

Obrázek 2 Čelní strana budovy MeetFactory, autor Kamil Daněk.

MeetFactory je obecně prospěšná společnost, založena roku 2001 a s původním sídlem v továrním objektu z roku 1898 v Praze 7 v Holešovicích. V současnosti sídlí na Smíchově na Praze 5 v bývalé továrně. Tuto budovu začalo užívat od roku 2005 a po rozsáhlé rekonstrukci od podzimu roku 2007 zde byla zahájena residenční činnost. Přestože je budovana poměrně špatně přístupném místě mezi dálnicí a železniční tratí, získala si oblibu veřejnosti a je hojně navštěvována. Všechny prostory jsou vybaveny poměrně prostě a účelově, aby se v nich mohli umělci lépe seberealizovat. Kromě rezidenčního ateliéru mají k dispozici pouze základní vybavení a to postel, stůl a židle. Umělci také sdílejí společnou koupelnu, toalety, kuchyň a k dispozici je i prádelna a project room.

Hlavním cílem MeetFactory je být mezioborovým a mezinárodním prostředníkem na umělecké a kulturní scéně. Toho se snaží dosáhnout i díky možnosti rezidenčního bydlení a užívání ateliérů pro české i zahraniční umělce. Prostor pro svoji realizaci tu ovšem

nedostávají pouze umělci, ale také čeští i zahraniční kurátoři a dramaturgové. Ač dává největší důraz na výtvarné umění, můžeme se zde setkat s divadlem, filmem, hudbou a samozřejmě se zde konají i přednášky, diskuze a veřejná čtení. MeetFactory se také ve všech svých aktivitách snaží zpřístupňovat současné umění veřejnosti.

PLECHÁRNA

Obrázek 3 Pohled na skatepark a čelní část budovy Plechárna, autor Kamil Daněk.

Plechárna se nachází na pražském sídlišti Černý Most, který spadá pod správní obvod Prahy 14. Černý Most je panelové sídliště, jehož výstavba probíhala ve dvou etapách. V roce 1980 byla dokončena první etapa a to výstavba sídliště Černý Most I. a v období od roku 1985 do roku 1992 probíhala druhá etapa. Bylo tak postaveno sídliště Černý Most II. na jehož jižním okraji se nachází budova Plechárny. Budova bývalé kotelny, která byla využívaná i jako autoservis, se sice nenachází v centru sídliště Černý Most, přesto má poměrně výhodnou pozici. Plechárna totiž přímo sousedí vedle již existujícího skateparku a basketbalového hřiště. Navíc se jedná o místo, kde se napojují cyklistické trasy, na kterých se dá díky vhodnému povrchu provozovat in-line bruslení. Zároveň je to i místo kam se lidé ze sídliště chodí projít nebo vyvenčit své psy.

V rámci sídliště, které je domovem pro 24 681 obyvatel (Český statistický úřad 2012), se jedná o zcela ojedinělý projekt, jelikož zde chybí místo pro setkání a trávení volného času pro obyvatele sídliště Černý Most. Obecně je na sídlišti velký nedostatek zařízení občanské vybavenosti, jako jsou fungující relaxační, restaurační či sportovní zařízení. Lidé tak často jezdí za kulturou mimo sídliště, čímž je dán prostor sociálně nevhodnému a deviantnímu chování.

Plechárna tak má sloužit k oživení a aktivaci veřejného prostoru a jeho obyvatel. Vazba na místní obyvatele je v tomto projektu velice důležitá, jelikož má vést k vytvoření pozitivního vztahu obyvatel k celému sídlišti Černý Most. Toho má být dosaženo díky fungování komunitního centra a kreativního inkubátoru. Plechárna ovšem není projektována pouze jako samostatná budova, ale jako areál pro volno časové aktivity se sportovní zónou. V celém areálu tak budeme moci nalézt skate a bike shop, tělocvičnu, kavárnu, vnitřní skate park, zkušebny, design studio, integrační centrum a svojí otevřenou klubovnu by měla mít i církev

bratrská. V rámci Plechárny by měli pracovat i externí pracovníci, kteří se budou starat o pravidelný program. Realizátorem celého projektu je občanské sdružení Zahrada a příspěvková organizace Praha 14 kulturní.

V rámci prohlídky jsme se setkali s Michaelou Hečkovou z organizace Praha 14 kulturní, která se stará o komunikaci a propagaci projektu. Po prohlédnutí areálu a seznámení se s hlavním konceptem nás při našem rozhovoru nejvíce zaujal případ „místního hrdiny“. Místní hrdina je osoba, která má dostatečný sociální kredit a sociální kapitál v určité lokalitě. Jedná se o osobu, která se v dané lokalitě dlouhodobě realizuje, je lokálně známou veřejnou osobou a často je i iniciátorem a vůdčí osobou určité aktivity probíhající v dané oblasti. Praktickým příkladem je Jiří B., třicetiletý skateboardista, který se aktivně podílel na výstavbě už existujícího skateparku. Díky jeho sociálním kapitálu získal pro vznikající projekt mladé skateboardisty, kteří se dobrovolně podílejí na úpravě a zvelebování okolí i samotné Plechárny. Zároveň Jirka B. díky svým zkušenostem a znalostem dané lokality pomáhal při mapování potencionálních aktivit a vhodného programu. Kromě toho zná i místní obyvatele a tedy i lidi, kteří jsou potencionálně aktivní v realizaci programu a propagaci projektu.

PRÁDELNA BOHNICE

Michaela Hečková je mimo jiné i manažerem multifunkčního prostoru Prádelna Bohnice. Jak už název napovídá tak tento prostor v budově z počátku 20. století sloužil jako prádelna pro Psychiatrickou nemocnici Bohnice v Praze 8. Budova přestala být využívaná na počátku 90. let. Od roku 2011 se v ní začaly konat jednorázové kulturní akce zaměřené především na současné vizuální a živé umění. Realizátorem projektu je občanské sdružení Tolerdance. Hlavním cílem projektu je pak sbližování a seznamování veřejnosti s bohnickým areálem. Jde o vytvoření pozitivního vztahu mezi veřejností a institucí Psychiatrické léčebny. Především má vést ke sblížení a přiblížení pacientů, kteří zde jsou hospitalizováni.

4AM

Obrázek 4 Rosického 1, 3. patro - sídlo 4AM, autor Kamil Daněk.

Během naší stáže se konal v Prádelně Bohnice projekt s názvem Psychoanalýza jednoho prostoru, který pořádá občanské sdružení 4AM. Ve svých aktivitách se nezaměřuje pouze na architekturu, ale i na urbanismus, městský prostor, nová média a současné umění. S jedním z členů 4AM jsme měli možnost se setkat v jejich sídle v ulici Rosická 1 v Brně, a to se Šárkou Svobodovou.

Od ní jsme se dozvěděli proč 4AM je v budově, která patří Českým drahám a je v těsné blízkosti Brno-dolní nádraží. Jedním z důvodů je to, že budova se nachází v demoličním území. Díky tomu tak jsou v budově nízké nájmy - cca 100 Kč za metr čtvereční i s energiemi, přičemž nájem za chodby a toalety se rozpočítává na všechny nájemce na patře. V budově využívají kromě kanceláří i sklad a případně si jednorázově pronajímá prostor pro přednášky. Přesto by uvítali větší prostory pro workshopy a výstavy. V současné době neinvestují do vybavení a úpravy vnitřních prostor.

Obrázek 5 Interiér sídla 4AM na Rosického 1, autor Kamil Daněk.

Dalším z témat, kterým jsme s Šárkou Svobodovou probírali, byla role městské samosprávy v rámci kulturních zařízení. Tato role by měla být městotvorná, tedy by měla reflektovat potřeby města a jeho obyvatel. Městská samospráva by měla především vytvářet podmínky pro vyvážený rozvoj celého spektra aktivit, které by mohli vznikat a být rozvíjeny občany daného města.

MOVING STATION

Centrum Johan se nachází v Plzni v městském obvodu Plzeň 3. Sídlí v nádražní budově Plzeň – Jižní předměstí, která roku 1986 přestala sloužit původnímu účelu. V následujících čtrnácti letech nebyla budova nijak využívaná a do roku 2000 postupně chátrala. V roce 2000 se v této budově začaly konat první kulturní akce a od podzimu se zde začalo občanské sdružení Johan starat o stálý kulturní program. Vznikl tak komunikační prostor, který se jmenuje Moving Station. Hlavním cílem tohoto projektu je zabránění devastace historické budovy z roku 1904 a zahájit v ní kulturně-sociální revitalizaci, která bude sloužit především k rozvoji nezávislé kultury a umění. Tehdejší stav budovy popisuje občanské sdružení na

svých oficiálních internetových stránkách takto: „10. září 2000 jsme poprvé společně vstoupili

do hlavní haly opuštěné odjezdové budovy nádraží Plzeň - Jižní předměstí. Hala byla zašlá, zaplněná harampádím, v kopuli létali holubi. Procházeli jsme zdevastovanými místnostmi, objevovali jsme skrytá zákoutí.“ [Johancentrum 2013]

Moving station se nesnaží o rozvoj pouze nezávislého umění, ale je i zaměřeno na komunitní kulturní a sociální projekty. Kulturní akce se dají rozdělit na tři hlavní sféry. Jedná se o umělecké projekty, ke kterým se mimo samotnou kreativní tvorbu dá zařadit konzultace a produkce tvorby a pořádání festivalů a výstav. Dále to je vzdělávací sféra starající se jak o estetický, tak i osobní a sociální rozvoj osobnosti a komunitně orientované sociální práce, jejichž účelem je rozvoj komunity a práce s dobrovolníky. Moving station je tak nejen tvůrčím místem, který stimuluje uměleckou činnost, ale je i prostorem určeným k mezioborovému

http://www.johancentrum.cz/moving-station/o-nas.html

setkávání, komunikaci a diskuzi. Za zmínku ještě stojí to, že Johan centrum je jediným zástupcem z České republiky, který je členem mezinárodní sítě Trans EuropeHalls. (Trans EuropeHalls je mezinárodní síť nezávislých kulturních center, které pořádá mezinárodní konference a stáže a výměnné pobyty.)

Poznatky

Na základě navštívených míst jsme přišli na několik základních poznatků, které nám mohou pomoci při realizaci a pochopení potřeb kreativních jedinců. Především by budoucí kreativní centrum mělo být řízeno (minimálně programová náplň) samotnými umělci. V nejvhodnějším případě by bylo vhodné najít jedince či skupiny, které se v daném sociálním a kulturním prostředí pohybují a mají tak zkušenosti a znalosti s potřebami potencionálních návštěvníků. Příhodným řešením by bylo, kdyby se jednalo o kreativního jedince, který pochází z dané lokality, jak už bylo uvedeno výše na příkladu Plechárny a jejího „lokálního hrdiny“. Jeho přítomnost a aktivita by mohl být lákadlem i pro ostatní rezidenty z této lokality.

Nalezení lokálního hrdiny není snadný úkol. V případě Plechárny se hrdina „nabízel“ sám. Jeho aktivita a chuť měnit veřejné dění okolo sebe, spolu s veřejným uznáním, se tak jevily jako ideální vlastnosti. Otázkou může být, zdali se někdo takový v lokalitě kreativního centra nachází? Při jeho hledání je především zapotřebí důkladné znalosti dané lokality a sociálních vazeb jejích rezidentů. Proto je vhodné se obrátit na organizace, občanská sdružení a kulturní instituce, které mohou pomoci při jeho identifikaci. Pro nás by mohly být vhodné: IQ Roma servis, Teen Challenge Brno, divadlo Neslyším, Muzeum Romské kultury či organizátoři pouličního festivalu Ghetto festu (a další), který se koná v prostorech na ulici Bratislavská před káznicí. Samozřejmě se nabízí i možnost sociologického kvalitativního výzkumu, které by mohl zmapovat sociální vazby a jejich vzájemné orientace. Důležité je si uvědomit, že lokální hrdina nemusí být typickým příkladem kreativce, ale jeho zapojení může pomoci přijetí a ztotožnění obyvatel s Kreativním centrem.

V paralele k lokálnímu hrdinovi, můžeme hovořit i o nalezení „kreativního hrdiny“. Mělo by se jednat o veřejně známou nebo známé osobnosti z brněnské kulturní a umělecké scény. Nemusí se jednat o úspěšného kreativce, ale o jedince, který je aktivní a má zájem o šíření a budování kulturní a umělecké scény v Brně. Příkladem nám může být například osoba Ondřeje Kobzy, který v Praze ve Vršovicích vlastní dvě kavárny, které se stávají místem setkávání kreativců. V podzemních prostorách jedné z kaváren se nachází i výstavní a koncertní prostory. Je asi nejvýraznější osobou, která se zasloužila za aktivaci Vršovic, která se v současnosti přezdívá pražský Montmartre. Dále je známým pro aktivaci pražské Náplavky, kde se v letních měsících scházejí desítky turistů, ale především místních obyvatel, ale i kam se sjíždějí obyvatelé z celé Prahy. Také stojí za iniciativou piana do ulic. Ta může být známá i brněnským obyvatelům, jelikož od konce srpna můžou piana, leč v omezené míře, potkávat i v Brně. Tuto iniciativu dokonce podpořil i magistrát města Brna.

Samotné prostory, které by měly být k dispozici kreativním jedincům, nemusí být nijak upravené. Kreativci si je mohou například drobnými stavebními úpravami sami přizpůsobit k obrazu svému, jako v případě Moving station nebo Plechárny, anebo se mohou realizovat na jejich výzdobě (MeetFactory). Samozřejmě ani nijak speciálně upravený prostor není překážkou pro kreativní jedince (tak jak to ukázaly prostory Prádelny Bohnice, dočasné využité Provozu Hlubina). Pokud by tyto prostory nebyly poskytnuty zadarmo, měla by být výše nájemného minimální. Příliš vysoká cena nájemného by mohla odradit zájemce od realizace sice nekomerčních, ale zato kulturně a sociálně přínosných akcí (4AM). Kreativní centrum by od první chvíle mělo fungovat jako otevřená platforma pro setkávání se umělců s rezidenty. To je důležité pro vytvoření pozitivního vztahu a přijetí nejen programové části, ale i daného místa za své, což je v rámci kontextu dané čtvrtě velice potřebné. Také si myslíme, že je důležité, aby v rámci kreativního centra fungovalo občerstvení s posezením, kde se můžou návštěvníci zdržet, pobavit se či diskutovat před či po kulturním programu (Provoz Hlubina, MeetFactory, Plechárna, Moving station). Kreativní centrum také nemusí od začátku fungovat ve stálém provozu, ale mohou se v něm odehrávat jednorázové kulturní a umělecké

akce (dočasný provoz Hlubiny, Prádelna Bohnice). Místní obyvatelé si tak můžou pomalu začít zvykat na nově vznikající kreativní centrum a jejich budoucí rezidenty.

SWOT analýza dočasného a okamžitého využívaní káznice

Barbora Krajčovičová

Tabulka 1 Silné a slabé stránky bývalé budovy káznice, autorka Barbora Krajčovičová.

S-silné stránky

potenciál budovy a její umístění v rámci čtvrtě

situovaní v rámci města

stav části budovy Bratislavská

dispozice komplexu i budovy umožňující

dočasné řešení

variabilita prostor

umístění v blízkosti historického centra, pěší

dostupnost

dobrá dostupnost MHD

blízkost trasy pro cyklisty

možnost dočasného využití budovy pro uvedení

kreativního centra

rozproudění kulturního života v oblasti/hybná

síla – zájem generuje zájem

tvorba veřejných prostranství/setkávání lidí,

komunitní projekty

dvory, jako další venkovní prostor

velké vnější stěny (mohou sloužit jako výstavní

plocha)

celkové oživení města

lidé v dané lokalitě

zapojení lidí různého věku/statusu apod.

- velké množství kreativních lidí v Brně -

poptávka po podobných prostorách

W-slabé stránky

technický stav/ sítě- elektřina, voda,

kanalizace- v případe, že nebudou zcela k

dispozici, je třeba uvažovat nad dočasným

řešením

-vysoká vlhkost budovy /narušení provozu

sezónní možnosti

lokalita vs. město/rasismus

každý nájemník si bude muset všechno

finančně hradit sám, co se týká rekonstrukce

svého prostoru /je to možné řadit i k silným

stránkám

možný hluk z části, kde bude probíhat

rekonstrukce

nepochopení funkce kreativního centra, jeho

podhodnocení na vliv stavu společnosti v

městě

-negativní minulost x pozitivní budoucnost

komplexu

- rozdrobenost kreativců podle profesí

O-příležitosti

rozproudění aktivit

zaplnění prázdného místa v rámci kulturního

života města a jeho rozvoj

podpora ze strany města /uvědomení si

důležitosti této instituce

využití prostor budovy

ateliéry

spolky

neziskové organizace

kavárna/ jídlo (fast food)

klub

galerie

workshopy

koncerty

fotolaboratoře

zkušebny

coworking

umělecké specifikované dílny s potřebným

zázemím

apartmánové rezidenční bydlení

sklad

využití dvoru

veřejné x semiprivátní prostranství /setkávání

lidí

hra

promítání

tance

četba

galerijní prostory uvnitř/ ve dvoře

komunitní zahrady

koncerty

divadlo

exteriérové zdi

galerie na vnějších stěnách /kresby, sochy,

malby, plakáty, fotky…

interaktivní hry /didaktické

street art

prezentace kreativního centra

T-hrozby

odmítnutí kreativci /zlé podmínky

malá různorodost rezidentů

odmítnutí lokální komunitou/ odmítnutí ze

strany ostatních lidí (nebydlících v této

lokalitě)

vandalismus/ krádeže/ neuhlídání budovy

neuchycení se jednotlivých aktivit

chybějící sítě- menší možnosti

- lhostejnost k projektu

Tabulka 2 Příležitosti a hrozby bývalé budovy káznice, autorka Barbora Krajčovičová.

Návrhová část

CÍLOVÝ STAV

Petra Sopoušková

Ideou dočasného využití káznice je směřování ke stavu plně fungujícího, finančně udržitelného kreativního centra. Ideálním případem, který by měl nastat spuštěním dočasného provozu je vytvoření místa, které bude vnímáno pozitivně jako centrum kreativity především samotnými kreativci a lidmi zabývajícími se kreativním průmyslem. Bude jejich partnerem, se kterým rádi spolupracují, a ne nadřazenou organizací. Toho může být dosaženo například vhodně nastavenou výší nájemného, možnosti úprav vnitřních i vnějších prostor. Samozřejmě nejde jen o hmotnou podporu, ale také by Kreativní centrum v případě individuálních potřeb kreativců mělo pomáhat základní kurátorskou, dramaturgickou a mediální činností, jako je tomu u Moving station nebo MeetFactory. Na druhé straně se mohou kreativci podílet na programové náplni pro veřejnost i mimo rámec jejich soukromé tvorby. Příkladem z praxe může být Plechárna, kde se nájemníci musí podílet na programu nebo MeetFactory, kde se během týdne konají otevřené dílny. Dalším cílem je pak přijetí nové funkce káznice okolím a veřejností jako kreativní centrum.

Námi je navržena aktivizace budovy s počátkem v oblasti vnitřního dvora č. 3 a křídla H, které je v nejlepším stavu. Počítá se s tím, že pokud projekt bude úspěšný, vygeneruje se zájem i o ostatní křídla. Budova káznice byla rozdělena na části 0-5 (obr. 1 vpravo). Jedná se o samostatně přístupné části (přístup je uvažován z vnitřních dvorů), s možností nezávislosti provozu na okolních částech, ve kterých by mohla proběhnout rozdílná míra rekonstrukce dle požadavků a schopností nájemců. Vytvořily by se tak různorodé typy prostorů s rozdílnými cenami nájmů. Jednotlivé části by však byly nadále propojeny chodbami.

Na obrázku 1 vlevo jsou tyto části naznačeny. Dvory 1 a 3 by se staly veřejným prostorem, čímž by se káznice stala otevřeným centrem. Dvůr č. 2 by byl využíván převážně pro vnitřní potřebu KC. Společenská část by obsahovala pronajímatelné prostory zejména pro workshopy a různorodé akce. Měly by sloužit jak nájemcům káznice, tak i jiným zájemcům o pronájem. Ke dvoru č. 3, pak přiléhá kavárna s denním provozem.

Jsou navrženy jednotlivé dílčí projekty dočasného provozu, které se na aktivizaci káznice mohou podílet. Mimo těchto projektů je možno káznici pronajímat i jiným potencionálním zájemcům, ovšem za podmínky, pojí-li se jejich činnost s ideou KC.

UPRAVENÝ PROSTOR vs. NEUPRAVENÝ PROSTOR

Prostor je zpravidla očištěn od veškerých zbytečných prvků a vymalován bílou neutrální barvou. Cílem úprav je vytvoření neutrálního flexibilního prostoru. Veškeré úpravy jsou navrženy pronajímatelem. Vytvoření neutrálního prostoru tak zahrnuje i možné přerušení návaznosti na původní atmosféru místa, nutnost investic pronajímatele a omezení úprav prostor pro nájemce.

Neupravený prostor znamená, že úprava prostoru je ponechána na nájemcích. Nájemce zodpovídá za pronajatý prostor.

Pro dočasný provoz káznice byla vzhledem k povaze projektu zvolena varianta neupraveného prostoru.

UPRAVENÝ PROSTOR NEUPRAVENÝ PROSTOR

+ -estetičnost, čistota prostoru

-reprezentativnost

-vyšší nájem

+ -nízké investice

autentičnost

-možnost úpravy prostoru dle aktuálního

vývoje projektu

-nejsou nutné zásadní stavební práce

-možnost začít využívat prostoru ihned

Obrázek 6 V levé části obrázku se nachází 1NP a v pravé 2NP, autorka Petra Sopoušková.

-není vyloučeno směřování ke stavu

“upravený prostor”

-stav prostoru si určují sami nájemci –

mají za prostor zodpovědnost

- -vysoké počáteční investiční nároky

-využívání prostor je odloženo až po

ukončení prací

- -větší nároky na nájemce

-podmínky pro chod jsou náročnější

Tabulka 3 Výhody a nevýhody přístupu pronajímatele, autorka Petra Sopoušková

Obrázek 7 Příklad upraveného prostoru Hangar, Barcelona, autor Hangar.org.

Obrázek 8 Příklad neupraveného prostoru 4AM, Brno, autor Kamil Daněk.

PROJEKT č. 1

Podstatou úspěšného projektu je dostat se do podvědomí lidí. Pro projekt Kreativního centra je zásadní, aby se o něm dozvěděli potencionální nájemci i lokální obyvatelé. Budova káznice je pro mnohé místní obyvatele neznámým objektem, ačkoli kolem něj denně procházejí. Pokud nějakou informaci přece jen ví, je negativního charakteru vzhledem k minulosti budovy.

Cílem projektu č.1 je zviditelnění káznice jako KC a vytvoření pozitivního vztahu k němu.

Nejjednodušší komunikační plochou, vzhledem k uzavřenosti objektu jsou fasády na ulicích Bratislavská a Soudní. Na fasádě z ulice Bratislavské byly navrženy plochy pro prezentaci kreativního centra a plochy venkovní galerie.

Jistou paralelu a snahu o upoutání pozornosti skrze vizuální komunikaci s veřejností můžeme nalézt na příkladu Provozu Hlubina. Konkrétně se jedná o umělci vyzdobené podchody u tramvajové zastávky Důl Hlubina. Podchody byly vyzdobeny během prvního ročníku Deepcampu. V následujícím roce byly opět kreativně vyzdobeny podchody a nadzemní kryty podchodů. Vzhledem k tomu, že se vchod do areálu nachází cca 80 metrů od tramvajové zastávky, ke které se musí přijít podchodem, je tento způsob komunikace s návštěvníkem velice efektivní. Návštěvníkovi sděluje, že je na správném místě a je od počátku vtažen do atmosféry místa.

Obrázek 9 Příklad výzdoby vnějších prostor zastávky tramvajové dopravy MHD Ostrava Důl Hlubina, autor Kamil Daněk.

Plochy pro prezentaci (Obr. 10 modrá barva) mají sloužit k čitelnější orientaci v účelu budovy a upoutáním na vchod, jehož nevýhodou je nutnost vstupovat do veřejného prostoru skrz budovu H. Ztvárnění fasády by mělo být trvalejšího charakteru, vystihujícího typ plánovaného provozu, tedy kreativního centra.

Plochy pro galerii (Obr. 9 růžová) jsou pak prezentací jednotlivých uměleckých projektů souvisejících s kreativním centrem či lokalitou. Počítá se s obměnou děl po určitém časovém intervalu, například tři měsíce.

Pro vytvoření vztahu lokálních obyvatel a káznice byla vyčleněna fasáda na ulici Soudní (červená), která má sloužit jako legální graffiti plocha. Parkoviště podél fasády bude zrušeno a nahrazeno skulpturami určenými k sezení, ať už při výtvarné činnosti nebo k odpočinku a setkávání místních obyvatel, zejména tedy mládeže. Graffiti plocha bude jasně vymezena bílou pod malbou. Bude určena jak k samostatné činnosti, tak workshopům vedených lektorem. Přesné podmínky fungování budou specifikovány dle zájmu okolí.

Skulptury k sezení by taktéž měly být výsledkem činnosti místních obyvatel spolu se sídlícími umělci, aby se vytvořil vztah, který by z části zabránil jejich ničení. I přesto je vhodné použít nízko nákladové materiály odolné vůči poškození.

Pokud bude zrušení parkovacích míst nemožné, navrhujeme zábor vždy 2-3 sousedících parkovacích míst. Zábor by se po určitém časovém intervalu a dle potřeby posouval podél celé zdi na ulici Soudní.

Inspiraci ze zahraničí lze najít v přílohách Artwall a ViennaDonaukanal, kde se jim věnujeme více.

Reference

ARTWALL

Provoz galerie na opěrné zdi Letenských sadů byl inspirován americkou umělkyní Barbarou Benish, která na konci 90. let přišla s nápadem využívat tento prostor k prezentaci současného umění. Zeď, která původně sloužila k propagaci komunistického režimu, po jehož pádu pak několik let zela prázdnotou, tak v roce 2000 ožila jejím projektem „FlowerPower“, zrealizovaným s organizační pomocí Centra pro současné umění Praha.

Projekt Artwall si klade za cíl podporovat pronikání současného umění do mimo galerijního prostředí. Tento cíl vychází z povahy místa, které svou dominantní polohou zaručuje účinnou komunikaci s veřejností. Vzhledem k množství řidičů aut a cestujících, kteří každodenně projíždějí po nábřeží, je Artwall jednou z nejnavštěvovanějších českých galerií.(Artwall 2013)

Obrázek 10 Pohled na budovu Káznice z ulice Soudní s vyznačenou plochou pro možné grafické využití, upravila Petra Sopoušková.

Obrázek 11 Pohled na budovu Káznice z ulice Bratislavská s vyznačenou plochou pro možné grafické využití, upravila Petra Sopoušková.

Obrázek 12 Příklad mimo galerijního prostředí - opěrná zeď Leteckých sadů, autor Artwall.

VIENA DONAU KANAL – LEGAL GRAFFITI WALL

Legální plochy pro grafity tvorbu jsou přístupné pro kohokoli v jakoukoli dobu. Plochy jsou opěrnými zdmi vodního kanálu, který je o několik metrů snížen pod úroveň terénu a prochází v těsné blízkosti centra Vídně. Jsou zde cyklostezky po obou březích, dočasné stánky s občerstvením a zelené plochy určené k rekreaci. Vyčleněné plochy nejsou nijak regulovány, slouží k relaxaci a sebevyjádření obyvatel.

Obrázek 13 Příklad využití stěn k sebevyjádření obyvatel, Vídeň Dunajský kanál, autorka Silmanja.

PROJEKT č. 2

Cílem projektu č. 2 je snazší komunikace mezi potencionálními zájemci o kreativní centrum a projektovým manažerem projektu. Dále pak usazení projektu v káznici a její zavedení jakožto místa, kde Kreativní centrum vzniká. Dát najevo, že projekt KC je opravdu reálným a jeho fungování není dalekou budoucností. Zájemce o KC by tak byl informován přímo na místě a mohl by být ihned proveden budovou. Místní obyvatelé by měli čas pomalu začít změnu v oblasti vnímat.

Je navrženo užívání místnosti v mezipatře křídla H (Obr. 13 fialově vyznačeno) jako sídla projektového manažera. Červeně vyznačená oblast je prostor, který bude přístupný veřejnosti za předpokladu, že bude využíváno i vnitřního dvora 3. Pokud bude projekt 2 fungovat samostatně, počítá se s uzavřením budovy pro veřejnost a vstup bude umožněn jen v případě návštěvy projektového manažera, či po předchozí domluvě.

Předpokládá se, že sítě pro energie budou pro variantu, kdy bude v budově sídlit pouze projektový manažer, dostačující. V případě nefunkčního hygienického zázemí je možno domluvit využívání zázemí Muzea romské kultury.

Pro správu a zabezpečení budovy by bylo vhodné využít prostorů vrátnice (červená barva). Fialová tečkovaná linka značí průchod do vnitřního dvora (více Projekt 3). Pokud by průzkum sítí a kanalizace ukázal, že je možné využívat WC v 1NP, které je přístupné z mezipatra, počítá se s jejich zpřístupněním a případně opravami. Pokud ne, je nutné umístit do dvora

mobilní zařízení.

Obrázek 14 Vyznačení průchodu z ulice Bratislavská budovou na dvůr s možným využitím místností, upravila Petra Sopoušková.

PROJEKT č. 3

Projekt má za cíl probudit život v káznici i za situace, kdy není možné využít vnitřních prostor budovy.

Koncept je založen na využití vnitřního dvora 3 jako veřejného prostoru, který v okolí ulic Bratislavská a Francouzská schází. Vstup do dvora je skrz křídlo H z ulice Bratislavská. Rozšiřuje tak jakési samovolně vzniklé centrum čtvrtě tvořené pláckem s platany, Muzeem romské kultury a v budoucnu opraveným parkem Hvězdička.

Budovy okolo dvora budou zabezpečeny proti vniknutí, vstup bude pouze schodištěm z ulice Bratislavská, nejlépe zajištěn vrátným.

Dvůr bude otevřen pouze v době chodu kavárny, která má zajišťovat sociální kontrolu nad prostorem.

Ve dvoře byla dále navržena komunitní zahrada tvořená pytli o průměru 1m, naplněnými zeminou. K organizaci chodu zahrady je možné se inspirovat například sdružením Kokoza, či Prazelenina. Jedná se o aktivitu, kdy si jednotlivý zájemci pronajmou za poplatek (např. 850Kč) jeden pytel, kam zasadí rostliny dle svého výběru a po celý rok se o ně starají. Organizace zahrady spočívá v zajištění zahradnických pomůcek a pořádáním setkávacích akcí. Kladným důsledkem komunitních zahrad je pak rozvíjení sousedských vztahů, vztahu k přírodě. Zájem o tento typ zahrad mají většinou rodiny s dětmi.

Kavárna je navržena pod přístřeškem. Měla by mít dočasný charakter a být mobilní, možné je například zapojit mobilní "kavárny" firmy Kofi Kofi. Je u ní umístěn zásobník pitné vody a taktéž jímka na odpadní vody. WC je pak řešeno pomocí toitoi umístěných vedle komunitní zahrady. Elektrická energie, pokud by nebyla možnost využít sítě v káznici je řešena generátorem umístěným v odhlučněném a veřejnosti nepřístupném místě. Zásobování a obsluha zásobníku, jímky či toitoi je možná vjezdem z dvora 1, skrz budovu ubytoven sousedící z káznicí z jihu a navazující na ulici Cejl, po předchozí dohodě s majiteli. Vjezd je zabezpečen proti vniknutí cizích osob.

Před kavárnou je vyhrazen prostor pro akce typu koncert, divadlo, promítání. Prostor by měl sloužit pro akce jak kavárny, tak i potencionálních zájemců o působení v kreativním centru. Je vyhrazen prostor pro pódium a další pro eventuální umístění židlí.

Dále je vymezen prostor pro workshopy, hry dětí lokálních obyvatel, či jiné činnosti. Je možnost zde umístit odpočinkové místo jako altán a pískoviště s lavičkami, sloužícími taktéž pro návštěvníky komunitní zahrady.

Veškerý mobiliář by měl být výsledkem workshopů v káznici, vytvářených jak osobami z kreativního průmyslu, tak místními obyvateli. Workshop na výrobu mobiliáře můžou vést například paletky.cz, které vytvářejí z chemicky neošetřených palet nábytek a doplňky. Mimo jiné se podíleli i na výrobě venkovního mobiliáře pro Plechárnu. Další vybavení, které je dočasného charakteru by mohlo být získáno z “druhé ruky” jako dary či přes servery typu nevyhazujto.cz .

Součástí veřejného prostoru by měla být I prezentace projektu Kreativního centra a historie káznice. Tato historie by měla reflektovat minulost místa, připomínat jak stavebně historický vývoj budovy, tak historii vztahující se k jednotlivým lidským osudům.

Cílem projektu je navázání na místní komunitu skrze kreativní projekty potenciálních zájemců o fungování v káznici.

Pokud by byl projekt veřejného prostoru úspěšný a vyžadoval by více prostoru, je vhodné využít dvůr č. 1 k časově omezeným akcím (např. letní kino, divadlo, …), nebo přesunutím projektu komunitní zahrady do jiného dvora, kam by byl přístup umožněn taktéž jen v

určitých hodinách. Pokud by to stav budovy umožňoval. Navrhujeme začít využívat společenského prostoru a přemístěné kavárny do budovy H (Obr. 15 vlevo).

Obrázek 15 Nastínění a umístění možných aktivit na dvoře v prostorách budovy Káznice, upravila Petra Sopoušková.

Reference

KOMUNITNÍ ZAHRADY

I v Česku je na co navazovat, zahrádkářské kolonie tu mají tradici už od 20. let minulého století. Princip komunitní zahrady se však od klasické zahrádky na předměstí přece jenom liší. Především tu nemají jednotliví zahradníci svou vlastní oplocenou parcelu, prostor je volně přístupný všem, kdo na zahradu docházejí. Přesto není vyloučeno, aby každý dostal vlastní kousek záhonku. To mu zároveň nebrání zalít nebo vyplít i sousedovu část, pokud se na tom dohodnou, a službu si třeba později oplatí. Takové zahradničení má pak i sociální rozměr. Především sdružuje lidi z okolí, a to mezigeneračně i napříč různými etnickými, náboženskými či sociálními skupinami.

Příkladem komunitní zahrady může být Prazelenina, kde cena pronájmu jednoho pytle se zeminou je na rok 850 Kč, k tomu se vybírá kauce 150 Kč pro likvidaci jednotlivých záhonů po skončení sezóny. Pronájem zahrnuje velký pytel 1x1x1 m, hliněnou směs, dřevěnou paletu pod pytel, vodu na zálivku a volný vstup na dílny a akce pořádané v Prazeleninové zahradě. Od 13:00 do 22:00 si můžete svou úrodu chodit pečovat a sklízet. Kromě záhonů nabízejí na Jižním Městě i společný kompost. Výborný způsob, jak zacházet s domácím odpadem ekologickou cestou.(EnviWeb s.r.o. 2012)

Obrázek 16 Pronájem na pytel činí 850Kč, autor Prazelenina.

PROJEKT č. 4

Barbora Krajčovičová

Nástin využití budovy káznice na Bratislavské pro dočasné fungování

Budova na ulici Bratislavská je z celého komplexu káznice nejmladší a nejzachovalejší. Její stav je dostačující na to, aby mohla být hned využívána jako startovací budova Kreativního centra. Cenné informace je možné čerpat přímo z výše uvedené SWOT analýzy dočasného využití káznice, to znamená vybrat silné stránky a příležitosti a co nejlépe je zpracovat a využít, naopak co nejvíce eliminovat slabé stránky a hrozby, které je ale důležité mít na paměti.

Při předpokladu, že většina budov bude rekonstruována podle poptávky a určitě v několika fázích, je nutné uvažovat nad možným dočasným využíváním a zároveň nad co nejlogičtější a nejefektivnější etapizací rekonstrukce.

My budeme v této části uvažovat nad tím, jak by bylo možné využít budovu na Bratislavské a její přiléhající dvůr (jak bylo více uvedeno v předchozích projektech) na rozproudění aktivit Kreativního centra a jeho zakořenění v dané lokalitě, ale i mezi kreativními profesemi, což by mělo přispět i k rozkvětu města Brna jako takového. Kultura a vzdělanost jsou totiž nejlepšími měřítky stavu společnosti v daném městě.

Při nástinu využití vybrané budovy je potřeba brát v potaz i to, jestli bude možné napojení na rozvodné sítě, nebo nikoliv. Je pravda, že varianta bez sítí je chudší o některé, pro kreativní centrum zajímavé činnosti, no není nemožná a je třeba počítat i s ní.

Varianty:

V případě, že není možné používat sítě

V předchozích projektech bylo rozebráno, jak by bylo možné využít dvory bez rozvodných sítí (elektřina, plyn, voda) pomocí dočasných řešení jako například chemické záchody, generátor elektrické energie a cisterna vody ve dvoře, či používání toalety v blízkém Muzeu romské kultury. Ano, je to omezující, ale je třeba se na to dívat z hlediska sezónního využití. Tady se přímo nabízí galerijní účely. Celá budova by mohla být v návaznosti na dvůr jednou velkou galerií obrazu, plakátu, fotografií a tak dále. Je možné taky v letních měsících využívat prostory za účelem různých workshopu od designových, architektonických, teoretických až po divadelní, či fotografické. Prostor má neomezené možnosti jenom tím, jaký je. Bez dalších zásahu navíc.

V případě, že sítě jsou plně k dispozici a funkční

Tato nejoptimističtější varianta budovy, která je plně k dispozici, v sobě skrývá široko spektrální množství využití tohoto unikátního prostoru. Budova na Bratislavské může být podle své dispozice rozdělená a daná do pronájmu jednotlivým kreativcům, umělcům, skupinám, spolkům, či neziskovým organizacím. Je třeba myslet i na společné prostory a prostory, kde by byli různé sdílené věci například kopírka, fotolaboratoř, dílny, grafický lis a podobně. Půdorysné členění budovy umožňuje i na některých místech zvětšení prostoru a odstranění dřevotřískových příček, příklad celého třetího podlaží. Je zbytečné vymýšlet úplně přesné dispozice, protože ty budou z velké části ovlivněny hlavně poptávkou podnájemníků a jejich potřeb na prostor, ale je možné alespoň schematicky rozdělit budovu.

Jednotlivě po podlažích je možno si různé účely jenom přibližně pro lepší představu o provozu budovy nastínit. Jistě se začíná vstupním podlažím z ulice Bratislavská. Toto podlaží má své specifikum, a to, že je to v podstatě mezi podlaží. Ulice Bratislavská je totiž umístěna o cca 1,70 m nad rovinou 1.NP budovy a dvora k němu přiléhajícího (Obr. 16). Protože toto mezipatro je jakýmsi spojovacím článkem právě tady by měla být správa celé budovy jako i kreativního centra, její zázemí a vrátnice, protože celý provoz je třeba mít pod dohledem. Z této části, kde je prostor i na určité zázemí workshopu, nebo další zázemí správy budovy tzn. možné bydlení pro správce, je po točitém schodišti přístup do nižšího podlaží, kde jsou dvě velké umývárny. Tento fakt, že tyto prostory v budově jsou a ještě k tomu v tak dobrém stavu jenom podporují myšlenkukreativního centra, kde mohou umělci tvořit, ale zároveň se mohou po práci umýt, nebo přespat.

Obrázek 17 Rozmístění možných aktivit v prostorách mezipatra - vstupního podlaží od ulice Bratislavská, upravila Barbora Krajčovičová.

1.NP je, jak už bylo zmíněno a jeho dispozice je velice zajímavá, co ale není vůbec na škodu, nacházejí se tady místnosti dostatečně velké, aby pojali i větší množství lidí. Dalšími plusy jsou vysoké stropy a přímá návaznost na dvůr.

Důležitým společenským a provozním prvkem je kavárna, kde se dá i najíst a kde by našla zázemí i přednášková, koncertní, či diskusní složka. Kavárna by určitě měla mít přímou návaznost na dvůr, to znamená být s ním v jedné rovině, aby dvůr sloužil i jako její přirozené pokračování do venkovního prostoru. Všechna zmíněna hlediska jsou v tomto případě splněna.

Za zmínku stojí, že kavárna nebo jiné občerstvení je prvek, který je přítomný ve všech kreativních centrech, který jsme navštívili a mimo jiné i v Moving station. Výhoda občerstvení a kavárny je také v tom, že láká potenciální návštěvníky i v době, kdy se program nekoná, nebo o něm nemají povědomí. Daný areál rovněž nabízí i možnost odpočinku a relaxace i v době po skončení kulturních akcí a prodlužuje tak čas zde strávený.

Samostatnou kapitolou je část úplně napravo z pohledu od dvora. Tato je primárně přístupná z dalšího křídla a také z dvorní části. Je to v podstatě samostatný objekt s velkou místností v přízemí, se suterénem a jedním nadzemním podlažím. Tato část se přímo nabízí pro residenturu jedné ucelené struktury, organizace, například soukromé školy umění fungující obdobně jako Scholastika v Praze. Jsou tady prostory pro vystavování, sklady, specializované dílny, či kanceláře. Mohlo by tady vzniknout i propojení mezi kreativním centrem s množstvím různých umělců, kteří by ve škole vyučovali a zároveň by měly i své místo v části Kreativního centra. Tato složka sama o sobě by byla i výdělečná.

Dvůr je v případě káznice stmelujícím prostorem, který je multifunkční. Jeho využití se váže hlavně na letní měsíce a obsahu množství různých činností jako například prostor k workshopům, kulturním akciím, ale i jako prodloužení náměstí, mohli by zde být například komunitní zahrady a tak dále (Projekt 3).

Budova má i sklepní prostory, to znamená 1. PP (Obr. 18), které by mohlo být po malých úpravách a vyřešení vysoké vlhkosti spodní konstrukce místem pro komorní hudební klub a zkušebny, prostory pro nahrávání, hudební komorní klub, který by mohl být přesně pod kavárnou. Dané místo má výbornou dostupnost z různých částí budovy. Na klub mohou navazovat zkušebny a dále místnosti potřebné pro chod Kreativního centra například

místnost pro vyvolávání klasických fotografií. Samozřejmě je nutno myslet i na skladové prostory a to nejen v tomto podlaží, ale i v těch ostatních.

Dvě nadzemní podlaží jsou samostatnou zajímavou kapitolou, ani jedno si není podobné. Každý předchozí rezident si svůj pracovní prostor upravil, častokrát například rozdělením většího prostoru na menší dřevěnými příčkami. My protože chceme, aby budova byla co nejdřív živá a aktivní, plná lidí a kreativní, inspirující atmosféry považujeme za zbytečné investovat peníze do vylepšení místností, či nějaké větší rekonstrukce této budovy pro dočasné účely. Je na každém novém nájemníkovi jak si daný prostor zabydlí a co je důležité určit si tyto a další hranice hned na začátku, tak aby měl podnájemce pocit, že je v místě, kde muže volně tvořit, ale aby i nájemci nevznikla žádná škoda.

Kreativní centrum i v současném stavu by mohlo poskytovat některé zastřešující funkce, například přednáškovou místnost, dílny a podobně. Ty by mohly být v centrální části druhého nadzemního podlaží, které je výborně zachovalé, s vysokými stropy a bez předchozích zásahů. Ostatní části podlaží, by mohly být upraveny podle požadavků a potřeb. Je pravda, že je zde mnoho malých místností, no i ty je potřeba a jsou žádané. Avšak prostor je možné přizpůsobit odstraněním některých dělících příček, aby vyhovoval i lidem, kteří potřebují na

Obrázek 18 Přízemní patro s vyznačenými oblastmi možného využití a aktivit s nimi spojenými, Barbora Krajčovičová.

Obrázek 19 První podzemní patro s vyznačením umístění možných aktivit, upravila Barbora Krajčovičová.

svoji práci větší, často i vzdušnější prostor. Třetí podlaží se nerozkládá na celém prostoru, ale tvoří asi jeho třetinu. Tento prostor byl celkem nepatřičně rozčleněn na malé části, buňky a proto je i tady možno si ho pozměnit. Hodilo by se sem například coworkingové pracoviště, to znamená sdílené kanceláře pro kreativní odvětví. Při odstranění některých příček je možno tento a i další materiál znovu využit, například na mobiliář centra, kavárny. Nic

nevyjde nazmar a zároveň to dokáže sloužit novému účelu.

Obrázek 20 První nadzemní patro s vyznačením možného umístění aktivit, upravila Barbora Krajčovičová.

Obrázek 21 Druhé nadzemní patro s vyznačením možného umístění aktivit, upravila Barbora Krajčovičová.

Role neziskových organizací Kamil Daněk

Následující kapitola se bude zabývat přiblížení důležitosti občanského sdružení, jako

prvku, který se významně podílí na iniciaci a přeměně brownfieldů. Jeho význam bude

ilustrován nejen na publikacích vydávaných RRAJM s názvem Případové studie regenerace

Brownfieldů, ale i na publikaci Nadace partnerství – Prostory, Průvodce tvorbou a obnovou

veřejných prostranství a na základě rozhovorů s Mgr. Janem Hladíkem a Šárkou Svobodovou.

Dále bude v této kapitole předestřena důležitost obnovy brownfieldů, jak na regionální úrovni,

tím je myšleno město i jeho nejbližší okolí, tak na nadregionální a mezinárodní úrovni.

„Evropské vnímání vidí brownfields jako opuštěné, nedostatečně využívané nebo prázdné území, které může, ale nemusí mít ekologickou zátěž.“[Institutu Udržitelného Rozvoje Sídel 2006]Brownfieldy jsou často palčivým problémem nejen měst, ale i obcí zejména z toho důvodu, že se jejich přítomnost negativně odráží na městském působení na investory a samotné občany a může být tedy spjata s odmítavými emocemi vážící se k daným prostorám. Majitelé vidí většinou dvě možnosti jak se zachovat k těmto prostorám. Jednou z možností, ta nejjednodušší, i když pro veřejnost a image města ne příliš reprezentativního rázu, je objekt zbourat a na jeho místě vystavět objekt nový. Tato možnost je lákavá z důvodu nižších nákladů pro investora, mnohdy jsou náklady na zbourání a znovu vystavění budovy menší jak na rekonstrukci stávající budovy. Druhou možností je objekt zachovat a citlivě reflektovat jeho nové využití v rámci jeho stavby a okolního kontextu, v němž se konkrétní budova nachází. Některé postoje veřejnosti jsou ukázány na příkladu renovace Švýcarny ve Slatiňanech. Lukáš Blažek z Regionální Rozvojové Agentury Pardubického Kraje (RRAPK) nastínil dva možné dopady jednotlivého chování

: “Revitalizace brownfieldu, v tomto případě nemovité kulturní památky, není a nebude

jednoduchá a bezproblémová záležitost. Zde (ve Slatiňanech) měl vlastník nemovitosti dvě

možnosti. Buď nechat objekt dále chátrat, až by za pár let nezbývalo nic jiného než jej srovnat

se zemí, nebo se pokusit o jeho obnovu. V prvním případě by byl vystaven veřejnému tlaku, že

se nestará o svůj majetek a nechává stále pustnout zajímavou stavu, v druhém případě se

vystavuje nařčením, že utrácí miliony za opravu nepotřebného objektu, který většina občanů

navštíví stejně jen jednou či dvakrát za život. Co člověk, to názor.” [Gašpar 2012: 13]Na

zvoleném příkladu je nastíněna možnost, jak se veřejnost může zachovat k projektu obnovení

brownfieldu.

Galerie Vaňkovka je příkladem v zapojení veřejnosti skrze Občanské sdružení Vaňkovka do obnovy chátrajícího komplexu budov. Spolupráce veřejnosti v brněnském prostoru rekultivovala objekt uprostřed Brna a zasloužila se o zlepšení vzhledu města. Občanské sdružení Vaňkovka se zasloužilo ve spolupráci s městskou samosprávou o vznik nové dominanty města Brna. Občanské sdružení tlumočící zájmy veřejnosti vytvořilo precedens v komunikaci mezi investorem, městskou samosprávou a občany. Sdružení v tomto případě vyjednalo kompromis mezi plánem silného investora a to zredukování budov bývalé továrny na minimum a očekáváním rezidentů o plné rekonstrukci všech budov. Projekt sice zahrnoval destrukci určité části areálu, ale zároveň zachoval jiné. Tato revitalizace je úspěchem na poli znovuvyužití brownfieldů.

“Zásadní podmínkou pro úspěch akce bylo nalezení smysluplného využití objektu,

jeho zapojení do života obce při zachování památkových hodnot architektury. V tomto smyslu

byla nalezena optimální shoda pro zřízení „Společenského centra Vošárna“ jako místa pro

společenské setkávání zájmových spolků a občanů Raduně.” [Gašpar 2012: 8] Jak můžeme

vidět na daném případě nejdůležitějším je na resuscitaci brownfieldů nalezení jejich účelu

využití.

Spolupráce za tímto účelem není omezena jen na projekty o velikosti brněnské Galerie Vaňkovky, týkají se i dalších méně známých projektů, jenž jsou ovšem pro obyvatele daného regionu stejně důležité. Na příkladu Vošárny v Raduni je možné ilustrovat, jak veřejné mínění a spolupráce mezi lidmi dokáže přinést praktický úspěch v rámci znovuvyužití brownfieldu. Zámecká prádelna a sušárna z první poloviny 19. století se ze zanedbaného a chátrajícího stavu stala za pomoci Občanského sdružení Vošárna budovou, která nabízí kulturní a sociální vyžití obyvatelům obce a jejího blízkého okolí. Spolupráce mezi obcí a občanským sdružením opět vedla ke kýžené rekonvalescenci, která začlenila budovy do živoucího organismu obce. (Gašpar 2012: 5-8)

Zapojením veřejnosti do možnosti rozhodování o budoucí tváři města otvírá nové možnosti k vytváření mentálních map občanů města, které integrují místa zpět do života města/obce. Například projekt Využití Panského dvora v Kunovicích pro podnikatelský inkubátor. “Tím, že se areál nestal unaveným autonomním celkem, ale především svým nádvořím se naopak otevřel veřejnosti, získala myšlenka regenerace tohoto brownfieldu další podstatný rozměr.” [Gašpar 2011: 24] Jak z uvedeného úryvku od Mgr. Ivany Majíčkové z MÚ Kunovice vyplývá, prostor bez lidí, a tedy autonomní, uzavřený, není organickou součástí městského prostoru a jako takový bude nevyužíván veřejností.

Dalším příkladem potřeby přivést a zapojit veřejnost do obnovy je Fabrika ve městě Svitavě. Jedná se o otevření komplexu. Tedy vytvoření nové komunikace pro pěší. Fabrika nacházející se u náměstí dlouho blokovala jednu z jeho stran a musela se obcházet ať už z jedné či z druhé strany. “Logicky tak stavba jen pokračuje ve svém životě, pouze se změnil její účel. Nezměnily se však základní principy. A tyto principy se dále otevřely spolu se stavbou pro veřejnost, která musela dříve Fabriku obcházet jako překážku na cestě a která naopak dnes je vedena cestou procházející objektem. Cestou, která spojuje nově vybudované parkoviště po zbourané staré škole v zeleni s náměstím, která se díky všem aktivitám umístěným ve Fabrice stala cílem.” [Božek 2010: 6] A tak se z jednoduchého propojení mezi jednotlivými body stala nezanedbatelná výhoda, která nechala vzniknout aktivitám, jež jsou samy navštěvovány. Nutnost uvědomění si zapojení brownfieldů do organismu života města si přiznávají nejen samotná občanská sdružení ale i investoři, jak ti, kteří cílí svou činnost na občana přímo, tak ti kteří nejsou přímo závislí na občanech.

První druh investora zastupuje MORAVAN DEVELOP, s. r. o.. Inženýrka architektka Marcela Drkošová zachytila přístup investora k obnově bývalé textilní továrny následovně: “Díky odvaze investora na příkladu budovy Moravanu získali první praktický příklad, že lze i v našich podmínkách využít mnohé zchátralé tovární objekty, i když nejsou památkově chráněny. Nové architektonické zásahy byly podřízeny duchu původní stavby, jsou neokázalé a střídmé za použití nejjednodušších a nejkvalitnějších materiálů.” [RRAJM 2011: 10] Dále poukazuje na to, že: “Architekt společně s investorem byl od začátku přesvědčen, že kouzlo industriální architektury musí být nadále vnímatelné i po rekonstrukci. Shodli se na nezbytném zachování jak původního stavebního charakteru budovy, tak i na řadě autentických stavebních článků.” [Venclík 2006: 11] Jak můžeme vidět, investor si zvolil citlivé zachování původní vizáže budovy současně při nalezení nového využití prostor.

Zástupcem druhého typu investora jsou Brněnské komunikace a. s.. Tento investor se rozhodl umístit svou základnu pro správu městských komunikací do areálu bývalých městských jatek ve městě Brně, i když investor sám přímo neláká občany a zákazníky k přímé návštěvě v jeho prostorách, zvolil si cestu reprezentativního působení na veřejnost. “Postupně je obnovována původní středověká osa areálu. Po odbourání pozdějších, nepůvodních přístaveb a nástaveb jsou opět odhalovány původní objekty, prozatím s ne vždy ukončenou úpravou vnějších plášťů a fasád. Tento stav je způsoben skutečností, že

část budov lze po odstranění přístaveb vrátit do původního stavu, u části je však poškození nevratné a pro takové musí být hledán v prostoru areálu nový výraz.” [Venclík 2007: 20] Tento přístup k brownfieldu není typickou přeměnou průmyslově nevyužívaného prostoru na byty či občanskou vybavenost, investor v daném prostoru nahradil předešlé zpracování masa za méně intenzivní činnost.

Kombinace starého a nového, hledání využití pro starší budovy s co nejmenšími zásahy do jejich struktury je základním kamenem každé revitalizace brownfieldu. Zahraničním příkladem pro plynulý přechod od staršího k novému využívání jeMuzejní centrum Mistelbach - MZM v Rakousku, kde došlo k využití komplexu budov bývalé továrny na pluhy ke galerijní činnosti. “Je to velmi zdařilá kombinace starého a nového - nového je zde právě tolik, aby naplno vyznělo jeho zvláštní využití a starého j zase právě tolik, a by komplex splynul se svým okolním prostředím, s kulturní krajinou Weiwierteh.” [RRAJM 2011: 30]

Oba tyto typy investorů pochopili jednu důležitou věc, a to nutnost návaznosti změny profilace budovy na předešlé fungování budovy zaznamenanou na mentální mapě obyvatel města. Jestli se investor nebude ohlížet na předešlé fungování a zařazení oblasti do povědomí obyvatel riskuje možné negativní reakce na nově vzniklé objekty, které nereflektují jak minulost samotné budovy, tak zapojení do širšího rámce. Tento zásadní faktor mobilizuje občany, kteří na tento popud zakládají občanská sdružení na podporu revitalizace brownfieldů. Avšak o.s. či zainteresovaní investoři se mohou setkat s nepochopením ze strany městské samosprávy. Jak tomu bylo v případě regenerace brownfieldu s názvem “lokalita Věžní” ve městě Šternberku. “Setrvačností představ, letité návyky, omezené vnímání změn na území města - to vše zpomalovalo rozhodovací mechanismy městské samosprávy a komplikovalo hledání společného výstupu se soukromou společností.” [Venclík 2006: 24]

Existující obavy z možného nenalezení, nebo z nalezení neúspěšného uplatnění brownfieldů je jak bylo možno vidět na předchozích ukázkách nepodloženy. Brownfieldy mají širokou paletu uplatnění od základny správy komunikací přes vznik pěší zóny až po komunitní centrum. Výše bylo zmíněno, že dalším možným a velice častým využitím brownfieldů je úprava pro průmyslové potřeby. Avšak zde nastává problém, který je často až neřešitelný. Projekt v obci Horní Suchá revitalizoval důl František a řešili běžný problém. “Do brownfieldu bez úprav nikdo nepůjde, a už vůbec ne jako první. Pokud však začneme projektovat a stavět bez konkrétního uživatele, může dojít k plýtvání vynaloženými prostředky, když konkrétní investor má nakonec požadavky jiné. Je naprosto nutná flexibilita při průběhu vlastní stavby a pružná reakce na její změny před dokončením, což by při využití dotačních prostředků mohl být problém.” [Venclík 2007: 18]

Je zcela jasné, že investor, ať už pochází z veřejného či soukromého sektoru, se může bránit jakékoli rekonvalescenci brownfieldu. Vždyť, jak to shrnul Jaroslav Malát z odboru rozvoje města Hodonín na příkladu areálu bývalých kasáren v Hodoníně, “všechny kroky konverze jsou spojeny pochopitelně s obsáhlými výdaji veřejných prostředků. I přesto, že výsledky projektu byly odhadovány v záporných číslech již v prvopočátku, bylo k němu ze strany Města Hodonín přistoupeno.” [Venclík 2006: 28] Město Hodonín si uvědomilo, že komerční přístup k využití brownfieldů nemusí vždy vést v jeho prospěch, nebo rentabilitu, ale je zde jeden nezanedbatelný důvod.“Důvodem zde totiž nebylo dosažení cílů, které sledují podnikatelské subjekty v podobě kapitálového zisku, ale prvořadé zabezpečení kvalitních podmínek dalšího rozvoje města.” [Venclík 2006: 28]

Městská samospráva má dvě funkce a to městotvornou a městoobslužnou. V první funkci je zahrnut rozvoj a vývoj kvalitativní a kvantitativních možností samotného města, jejichž význam je jak regionálního charakteru tak i nadregionálního. Ve druhé funkci je obsažena činnost sloužící k uspokojování potřeb obyvatel města. [Mates, Wokoun 2001] Revitalizace brownfieldů zapadá do obou výše zmiňovaných oblastí, jedná se o činnost, která, jak už bylo ilustrováno na příkladech, zapojuje veřejnost do rozhodování o rozvoji města. Nadále se s každým obnoveným brownfieldem snižuje procento již zastavěné, ale částečně či vůbec nevyužívaného prostoru na katastru města, snižuje se nespokojenost obyvatel v rámci

komunikace s městkou samosprávou a zároveň se zvyšuje, s každým úspěšným provedením obnovy brownfieldu i spokojenost s prostorem města. Příklady pozitivních regionálních dopadů bylo již několik uvedeno. Nadregionální dopad úspěšné revitalizace se projevuje ve všeobecném povědomí, které se šíří mimo region stavby. Galerie Vaňkovka je známá nejen v rámci jihomoravského kraje, ale i v okolních krajích, stejně tak Muzejní centrum Mistelbach v Rakousku o které by mohlo být inspirací pro další podobné revitalizace.

Zapojení veřejnosti

Nadace partnerství již několik let zprostředkovává představy veřejnosti o místech, kde se má realizovat revitalizace prostoru. Participace veřejnosti na utváření veřejného prostranství je vysoce důležitá z prostého důvodu a to z důvodu toho, že jej budou užívat. Jeho uživatelé by tedy měli možnost zapojit se do návrhů jak realizovat přeměnu svého okolí. Tuto skutečnost popsala organizace v publikaci Prostory, Průvodce tvorbou a obnovou veřejných prostranství a v Revitalizace vnitrobloků, Metodika k zapojení veřejnosti do plánovacích procesů. Jedná se o návod, který popisuje to jakým způsobem začlenit myšlenky rezidentů do nově se obnovujícího se prostředí města.

Jedná se o několikafázový proces, zahrnující tři fáze. V první fázi se celý proces zabývá přípravou a komunikací je to fáze, kdy se pořizuje seznam majitelů půdy, na které bude probíhat rekonstrukce nadále, je nutné zjistit seznam lidí, kteří jsou důležití pro danou oblast. S danými informacemi a lidmi se může sestavit komunikační plán a harmonogram aktivit, které se specifikují a přiřadí se k nim osoba, která bude odpovědná v rámci plnění dané činnosti. Další fází je analýza současného stavu. Tato fáze obsahuje několik pod fází, mezi něž patří mapování místa a kvalitativní průzkum, v prvně jmenované se sleduje trasování pěšího pohybu, kdy se dbá na to, jak jsou které cesty využívány, následuje analýza parkování a to jakým způsobem jsou spravována a udržována daná místa. Ve druhé jmenované pod fázi jde o rozhovory jak s klíčovými osobami, tak s uživateli. Do této pod fáze dále náleží i příprava a vyhodnocení dotazníku. Jednou z podstatnějších a důležitějších fází celého procesu je veřejné plánovací setkání, které je opět rozloženo do několika pod fází, které zahrnují přípravu setkání, předem připravený program setkání s následnou facilitací a zápisem během setkání zakončením je výstup z veřejného setkání. Následný výsledek je předložen místní samosprávě či investorovy, který z poznatků, reflektující přání a potřeby residentů a zainteresovaných osob, může nadále vycházet. (Nadace Partnerství 2011, 2013)

RRAJM Regionální Rozvojová Agentura je významným hráčem na poli obnovy brownfieldů. Podporuje rozvoj a napomáhá k investicím a inovacím. V současné době agentura plní funkci zprostředkovatele, tedy zajišťuje plynulou výměnu informací mezi koncovým subjektem a institucemi, které nabízejí různé operační programy, které by mohly být využity při regeneraci brownfieldů na jižní Moravě.

Projekt dočasného využití bývalé budovy káznice, budoucího kreativního centra, byl probírán s Mgr. Janem Hladíkem. Tento rozhovor byl obohacující o možné postupy v rámci potenciálního financování jak dočasného tak i trvalého provozu.

Jedním z možností je účast evropských fondů, jež jsou ale vázány na určité podmínky a výsledky projevující se výraznou úpravou prostoru. Tato úprava by se ovšem nemusela zamlouvat cílenému klientovi, kterým je kreativec. Kreativci dávají přednost neupravenému prostoru, kde mohou projevit své tvůrčí vlohy a představy. Další možností je spolupráce se silným investorem. Tato možnost by vyžadoval najít dostatečně silného a motivovaného investora, který by byl ochoten vložit větší finanční obnos na zajištění provozu. Třetí možností je rozdělit káznici na několik částí, které by mohli být pronajímány menším investorů a současně by zde koexistovali s kreativci, kteří by zde mohli tvořit a obohacovat dané společnosti svým kreativním přístupem. Každá z daných investičních cest má své klady

i zápory. Ať už jsou to na jedné straně striktní předpisy Evropské Unie, anebo komercionalizace kreativního centra, druhý případ, či distingovaný přístup kreativců k autoritám a upravenému prostoru na straně druhé.

Důležitým poradním hlasem v oblasti možného financování jak dočasného, tak trvalého provozu, by měla být organizace, která má mnohaleté zkušenosti s podobnými projekty. Touto organizací by mohla být RRAJM a konkrétněji její zaměstnanec Mgr. Jan Hladík. On sám má pestrou zkušenost v oblasti brownfieldů a investic, ať už se jedná o přípravu projektů pro ROP JV (Regionální Operační Program Jihovýchod), nebo administraci a realizaci programu One-stop-shop v JMK (Jihomoravský kraj), či mnoha dalších. Spolupráce těchto dvou institucí by mohla usnadnit vytvoření finančně vyvážené prostředí.

Dočasné využití První část práce je věnována jednotlivým příkladům kreativních a komunitních center, které se nacházejí na území české republiky. Tyto centra mají různorodou minulost a průběh realizace avšak lez v nich vysledovat prvky, které je spojují. Jsou jimi alespoň částečná participace kreativců na vedení centra, důležitost zapojení místních obyvatel do organizace, fungování a programu centra, částečná či úplná neupravenost prostoru a přítomnost občerstvovacího zařízení.

Díky SWOT analýze dočasného užívání prostoru káznice jsme si uvědomili její silné, ale i slabé stránky a zároveň příležitosti a hrozby, které toto fungování muže přinést. Při následném zpracovávání jednotlivých variant řešení jsme se snažili pracovat hlavně se silnými stránkami a příležitostmi.

V následujícím oddíle bylo za cíl představit budoucí stav, tedy k čemu můžeme dojít s anebo bez využití sítí, byl zde vysvětlen rozdíl mezi upraveným a neupraveným prostorem a řečeno čemu dávají kreativci, budoucí residenti kreativního centra, přednost. Poté byly nastíněny jednotlivé možnosti dočasného využití bývalé budovy káznice.

Projekt č. 1 představil možné využití stěn budovy, tyto stěny jsou vhodné pro grafické vyjádření kreativity lidí, jak residentů, tak obyvatel káznice. Navíc by daná plocha mohla být využita v rámci propagace samotného kreativního centra.

Projekt č. 2 spočívá v přenesení vedení kreativního centra do budovy káznice, zřízením kanceláře se využije daný prostor navíc se místo opět zpropaguje a upoutá na sebe pozornost, dalším kladem je samotná přítomnost rozhodující osoby na místě.

Projekt č. 3 nastiňuje řešení s užíváním části komplexu káznice, konkrétně na ulici Bratislavská. Tento pracuje se všemi dosavadními informacemi, které jsme o provozu nashromáždili. V budově na přízemí je nejdůležitějším prvkem kavárna, jako shromažďovací, veřejné místo. Přízemí budovy patří správě komplexu a kreativního centra. Další části jsou popsány jen schematicky a měli by být určeny k pronájmu pro kreativce, seskupení, či jako coworkingové pracoviště.

Projekt č. 4 zde jsou představeny jednotlivé činnosti, které se mohou na daném místě dělat. Jsou dvě možnosti a to možnost v první jsou sítě dostupné a ve druhé nikoli. Na obrázcích je umístění jednotlivých návrhů například kavárna, jež je částečně v přízemí a částečně na dvoře, tak kanceláře kreativního centra.

V kapitole Role neziskových organizací byl předestřen význam těchto organizaci pro budoucí osud brownfieldů, která vytváří kompromis mezi zájmy investora a představami veřejnosti o možnosti rekonstrukce brownfieldů. V podkapitole zapojení veřejnosti byl naznačen návod jak aktivovat místní obyvatele, tak aby řekli svůj názor na budoucí vývoj ve svém okolí, tedy na revitalizaci brownfieldů.

Vizualizace ilustrují stav, který by mohl být dosažen, kdyby budovy bývalé káznice mohli být dočasně využívány.

Během postupného seznamování se se situací kreativních center v ČR bylo dosaženo dvou poznatků a možných návrhů v řízení kreativního centra. Jedním z nich je, že by ve vedení kreativního centra bylo občanské sdružení. Dané sdružení by se staralo o komunikaci mezi rezidenty, kreativci a městskou samosprávou, dále by vytvářela podmínky pro rozvoj, jak kreativního centra a kreativců samotných. Takovými občanskými sdruženími by mohlo být například 4AM. Dané sdružení spojuje kreativce a samo o sobě tvoří kreativní prostředí. Další možností vedení kreativního centra je spojení několika významných osob. Jak bylo poznamenáno v podkapitole Poznatky, jednalo by se o „místní hrdiny“ a „kreativní hrdiny“. Z daných osobností by se vytvořilo uskupení, které by následně vedlo kreativní centrum.

Předložená práce prezentuje možná dočasná využití prostor budov bývalé káznice, budoucího kreativního centra a ukazuje za pomocí vizualizací možný vzhled daných budov. Navíc přináší nástin možného budoucího řízení kreativního centra.

Vizualizace

Obrázek 22 Dvůr číslo 3 před zahájením dočasného využívání kreativním centrem, autor Jan Machát.

Obrázek 23 Dvůr číslo 3 po zahájení dočasného využívání kreativním centrem, autor Petra Sopoušková.

Obrázek 24: Budova Káznice z ulice Bratislavská před zahájením dočasného využívání, autor

Jan Machát.

Obrázek 25: Budova Káznice z ulice Bratislavská v době dočasného využívání, autor Petra Sopoušková.

Použité zdroje

Použitá literatura

Božek, Václav. 2010. Případové studie regenerace brownfieldů. Brno. Jihomoravský kraj.

Gašpar, Vladimír. 2011. Případové studie regenerace brownfieldů. Brno. Jihomoravský

kraj.

Gašpar, Vladimír. 2012. Případové studie regenerace brownfieldů. Brno. Jihomoravský

kraj.

Mates, P., Wokoun, R. a kol.: 2001. Malá encyklopedie regionalistiky a veřejné správy.

Praha. PROSPEKTUM.

Nadace Partnerství. 2011. Revitalizace vnitrobloků: Metodika k zapojení veřejnosti do

plánovacích procesů. Brno.

Nadace Partnerství. 2013. Prostory: Průvodce tvorbou a obnovou veřejných prostranství.

Brno.

RRAJM. 2011. EUREGIO city.net: Příklady regenerace brownfields v Jihomoravském

kraji a Dolním Rakousku. Brno. Jihomoravský kraj.

Venclík, Milan. 2006. Případové studie regenerace brownfieldů. Brno. Jihomoravský kraj.

Venclík, Milan. 2007. Případové studie regenerace brownfieldů. Brno. Jihomoravský kraj.

Použité internetové stránky

Artwall. 2011. O projektu. www.artwall.czArtwall. Praha. Citováno 28. 8. 2013. Dostupné

z http://www.artwallgallery.cz/cs/content/o-projektu.

Český statistický úřad. 2012. Městské části hlavního města Prahy. www.czso.cz ČSÚ.

Praha. Citováno 30. 8. 2013. Dostupné z

http://www.czso.cz/xa/redakce.nsf/i/mesta_a_obce.

EnviWeb s. r. o. 2012. Zahradníci v džungli betonu. www.enviweb.czEnviWeb s. r. o.

Brno. Citováno 29. 8. 2012. Dostupné z

http://www.enviweb.cz/clanek/urban/91195/zahradnici-v-dzungli-betonu.

Institutu Udržitelného Rozvoje Sídel. 2006. Co to jsou „Brownfields“, Existuje definice

Brownfields?. www.brownfields.cz IURS o. s. Praha. Citováno 1. 9. 2013. Dostupné

z http://www.brownfields.cz/o-cem-to-je/co-to-jsou-brownfiedls/.

Johancentrum. 2013. O nás, Jak to všechno začalo. www.johancetnrum.cz Johancetnrum.

http://www.artwall.cz/

http://www.artwallgallery.cz/cs/content/o-projektu

http://www.czso.cz/

http://www.czso.cz/xa/redakce.nsf/i/mesta_a_obce

http://www.enviweb.cz/

http://www.enviweb.cz/clanek/urban/91195/zahradnici-v-dzungli-betonu

http://www.brownfields.cz/

http://www.brownfields.cz/o-cem-to-je/co-to-jsou-brownfiedls/

http://www.johancetnrum.cz/

Plzeň. Citováno 30. 8. 2013. Dostupné z http://www.johancentrum.cz/moving-station/o-

nas.html.

Kreativnibrno.cz. 2013. Kreativní Brno. www.kreatinibrno.cz Kreativní Brno. Brno.

Citováno 30. 8. 2013. Dostupné z http://www.kreativnibrno.cz/.

Partnerství pro české brownfieldy. 2011. Vyšší Škola Báňská - Technická Univerzita

Ostrava. http://www.kreativnibrno.cz/. Ostrava. Citováno 30. 8. 2013. Dostupné

z http://fast10.vsb.cz/brownfield/en/.

Použité fotografie

Obrázek na přebalu. Tereza Chrástová. 2010. www.brno.cz Chrástová Tereza. Brno.

Citováno 1. 9. 2013. Dostupné z http://www.brno.cz/brno-aktualne/brnensky-

metropolitan/v-byvale-kaznici-bude-lapena-kreativita/.

Obrázek 1 - 5, 8, 9. Kamil Daněk. 2013.

Obrázek 17 - 21. Upraveno Barborou Krajčovičoou na základě výkresů ze STP 2013.

Obrázek 1, 6, 8, 10, 11, 14, 15, 23, 25. Upraveno Petrou Sopouškovou na základě výkresů

ze STP 2013.

Obrázek 7. Hangar.org. 2013. Hangar. www.hangar.orgHangar. Barcelona. Citováno 26.

8. 2013. Dostupné z http://hangar.org/webnou/wp-content/uploads/2011/07/Que2.jpg.

Obrázek 12. Artwall. 2011. Kennardphillipps - Bohatství Národů. www.artwall.czArtwall.

Praha. Citováno 28. 8. 2013. Dostupné z http://www.artwallgallery.cz/cs/content/galerie.

Obrázek 13. Silmanja. 2013. Vienna – colourfulwalkaroundtheDanubeCanal. www.travel-

slow.comSilmanja. Citováno 29. 8. 2013. Dostupné z http://travel-slow.com/en/wp-

content/uploads/2013/01/donaukanal.jpg.

Obrázek 16. Prazelenina. 2013. První sklizeň. www.prazelenina.czPrazelenina. Citováno

30. 8. 2013. Dostupné z http://prazelenina.cz/fotogalerie/?album=1&gallery=8.

Obrázek 22, 24. Upraveno Janem Machátem na základě podkladů STP 2013.



http://www.kreativnibrno.cz/

http://fast10.vsb.cz/brownfield/en/

http://www.brno.cz/

http://www.brno.cz/brno-aktualne/brnensky-metropolitan/v-byvale-kaznici-bude-lapena-kreativita/

http://www.brno.cz/brno-aktualne/brnensky-metropolitan/v-byvale-kaznici-bude-lapena-kreativita/

http://www.hangar.org/

http://hangar.org/webnou/wp-content/uploads/2011/07/Que2.jpg

http://www.artwall.cz/

http://www.artwallgallery.cz/cs/content/galerie

http://www.travel-slow.com/

http://www.travel-slow.com/

http://travel-slow.com/en/wp-content/uploads/2013/01/donaukanal.jpg

http://travel-slow.com/en/wp-content/uploads/2013/01/donaukanal.jpg

http://www.prazelenina.cz/

http://prazelenina.cz/fotogalerie/?album=1&gallery=8

Předprojektová příprava brownfields – praxe

Termín: 22. 7 .-30. 8. 2013

Jméno: Karel Ďásek, Masarykova Univerzita v Brně, katedra Sociologie FSS MU

Místo konání praxe: Agentura pro regionální rozvoj

Úvod

V průběhu svých studií jsem se postupně začal profesně profilovat s tím, že se budu věnovat urbanismu, veřejnému prostoru a životu ve městě. I díky tomuto faktu jsem se přihlásil do projektu „Partnerství pro české brownfieldy“. V rámci projektu lze realizovat neplacenou stáž ve vybraných organizacích. Z možného seznamu jsem si tedy zažádal o stáž v DHV ČR, spol. s r.o., Regionální radě regionu soudržnosti Moravskoslezsko a Agentuře pro regionální rozvoj, a.s..

Představení ARR

Právě v posledně jmenované společnosti jsem také svoji stáž zrealizovat a to v srpnu 2013. Agentura pro regionální rozvoj (dále jen ARR) je zřízena Moravskoslezským krajem. Byla založena za účelem podpory rozvoje regionu. Svoje činnosti směřuje ve prospěch kraje, obyvatel, institucí a dalších subjektů. Mezi konkrétní aktivity ARR se například řadí:

Rozvoj inovačních aktivit v Moravskoslezském kraji

Realizace vybraných projektů naplňujících Inovační strategii

Zpracování strategií a koncepcí obcí, svazku obcí, mikroregionů aj.

Sledování absorpční kapacity Moravskoslezského kraje ve vztahu k finančním

nástrojům EU

Analytické a evaluační práce a studie

Zpracování žádostí o dotace

Zpracování a aktualizace Strategie rozvoje Moravskoslezského kraje, její monitoring

Zpracování a aktualizace Regionální inovační strategie, její monitoring

Příprava kraje na programovací období EU 2014-2020

Pořádání konferencí, seminářů a kulatých stolů na daná témata

(Zdroj: webové stránky ARR)

Má práce v ARR spočívala v předprojektové přípravě brownfieldů v Moravskoslezském kraji. Kraj nabízí starostům a starostkám krajských obcí pokrytí nákladů na vypracování studie využitelnosti starých, nevyužívaných objektů v obcích. Role ARR zde byla konzultační, agentura zprostředkovává styk představitelů obce s architekty a je nápomocna ve všech fázích projektu – od vypisování veřejné zakázky až po finální úpravy.

Popis a charakter práce

V rámci praxe jsem se podílel na vyúčtování krajské dotace a zpracování závěrečných zpráv. Zpracoval jsem zejména následující projekty: „Bývalý objekt armádního zařízení v Osoblaze“ a „Areál zámku v Chotěbuzi“. S oběma projekty jsem se pečlivě seznámil a následně zpracoval závěrečnou zprávu. Pracoval jsem také s výpisy z jednání, služeb apod. U objektů bylo zejména nutné popsat jejich historické zázemí, aktuální stav, návrhy možných rekonstrukcí, analýzu potřeb obce, regionu či kraje v návaznosti na možnou využitelnost. Dále bylo nutné popsat ekonomickou stránku problematiky – zejména cenu případné regenerace těchto brownfields, ale také návratnost investic.

Osoblaha

"Objekt původně sloužil armádě jako převážně kancelářské prostory, v současné době je nevyužíván, je zpracována studie využitelnosti. Objekt má tři nadzemní a jedno podzemní podlaží. Za objektem je parcela pro využití k objektu." (viz obr. č. 1)

Obr. č. 1

Chotěbuz

Bývalý zámek byl v letech 1960-2000 využíván jako mechanizační středisko školního statku. Kolem zámku se nacházejí pozůstatky hal, dílen, garáží a kravínu, vše je v havarijním stavu. V areálu je také rekonstruovaná věž (zámecká hláska) a historická brána. (viz obr. č. 2, 3, 4)

Obr. č. 2

Obr. č. 3

Obr. č. 4


Do praxe jsem se přihlásil s očekáváním nahlédnout do instituce veřejné sféry. To se bezesporu povedlo. Dozvěděl jsem se navíc, jakým způsobem se zpracovávají závěrečné zprávy, vyúčtování dotací, předprojektové přípravy atd. Po této stránce hodnotím stáž jako úspěšnou.

Zdroje:

Agentura pro regionální rozvoj, http://arr.cz/

http://arr.cz/

Moravskoslezský kraj, http://podnikatel.kr-moravskoslezsky.cz

http://podnikatel.kr-moravskoslezsky.cz/

Nákladové nádraží Žižkov a Rohanský ostrov

Termín: 23. 2. - 1. 3. 2014

Jména: Pavel Dvořáček, Lucie Trchalíková, David Vacek, VŠB-TUO, Městské inženýrství,

Místo praxe: IREAS, institut pro regionální politiku, o. p. s

Úvod

Stáž byla vykonávána v organizaci IREAS, institut pro regionální politiku, o. p. s. v Praze. Celou praxí nás provázela RNDr. Michaela Pixová, Ph.D., která nás nejprve seznámila s obecnou teorií brownfiledů a také nám přidělila zájmové oblasti. V rámci těchto stáží jsou zpracovávané dvě lokality brownfieldů. Řeší se historické souvislosti, majetkoprávní vztahy, plány developerů apod. Předmětem stáže jsou tyto dvě lokace nádraží Žižkov a oblast Rohanského ostrova a Manin. Obě lokality jsou velice zajímavé a v každé jsou jiné limity pro další využití. V rámci získání více informací o lokalitách jsme měli sjednaných několik schůzek, kde jsme se dozvídali názory, jak ze strany města tak například architektů.

Cíl stáže

Cílem praxe bylo zjistit, jakou sehrál roli občanský sektor při schvalování Nákladového nádraží Žižkov národní kulturní památkou a prohloubit informace o této lokalitě. Dále jsme měli možnost nahlédnout do výpisu z katastru nemovitostí oblasti Rohanského ostrova a Manin, kde jsme vypracovali zjednodušený přehled majetkoprávních vztahů této lokality. Dílčím cílem bylo dozvědět se o této lokalitě co nejvíce informací v rámci sjednaných schůzek. Jedna z nich se odehrála v sídle společnost Sekyra group s panem Ing. Leošem Anderlem, a druhá se odehrála v sídle společnosti Karlín group s paní Mihulkovou Urbanovou.

Vlastní práce

Role občanského sektoru při schvalování NNŽ kulturní památkou

V květnu 2010 Klub za starou Prahu podal nový návrh na památkovou ochranu nádraží (předchozí návrh Národního památkového ústavu zůstal 7 let nevyřízen) a v lednu 2011 mu ministerstvo kultury vyhovělo. Vlastník zastoupený společností ŽSD však podal proti rozhodnutí rozklad, který řešila rozkladová komise ministerstva kultury. V té době vzniklo občanské sdružení Tady není developerovo za účelem záchrany budov. V březnu 2011 byla již uspořádána první veřejná debata o Nákladovém nádraží Žižkov, která zaznamenala velký zájem veřejnosti. Sdružení celý případ značně medializovalo, pozvalo k vyjádření odbornou veřejnost a aktivně vstoupilo do řešení sporu jménem tisíců občanů, kteří podepsali petici za zachování Nákladového nádraží. Zástupci sdružení předali petici osobně ministrovi kultury Jiřímu Besserovi a zorganizovali několik odborných i veřejných debat, výstav, workshopů a dalších doprovodných akcí o současnosti a budoucnosti nádraží. Občanské sdružení vyvolaly širokou debatu o alternativním využití tohoto komplexu a tím soukromý sektor, zastoupený převážně společností Sekyra group byl donucen respektovat tlak veřejnosti a přemýšlet o novém řešení, které bude počítat se zachováním současných budov.

Obr. 1. Foto kolejiště

Využití budovy a další postup

Prohlášení budovy Nákladového nádraží Žižkov kulturní památkou bylo vyvrcholením teprve první etapy úsilí sdružení Tady není developerovo o jeho záchranu.

Dlouhodobý plán konverze budovy pro kulturně-vzdělávací účely, který od sdružení přejala radnice Prahy 3 a souhlasí s ní i vlastník České dráhy, předpokládá administrativní rozdělení budovy a vznik subjektu, složeného z veřejnoprávních i soukromých kulturních institucí, z nichž každá by byla vlastníkem části budovy. Předběžný zájem projevily: Městská knihovna, Muzeum hlavního města Prahy, Galerie hlavního města Prahy, Národní filmový archiv nebo Uměleckoprůmyslové muzeum, Galerie Jaroslava Fragnera, trvalý zájem má i Designblok.

Klíčová jsou nyní jednání s Hlavním městem Prahou a Ministerstvem kultury, město je projektu nakloněno. Dále se čeká na vyjádření advokátní kanceláře, které byl zadán požadavek na vyjádření, zda lze tak velký prostor Nákladového nádraží Žižkov majetkově rozdělit na menší dílčí části a tím je rozprodat například státním institucím. Radnice Prahy 3 proto nyní zpracovává tzv. management plán konverze. Výstupem by měl být komplexní analyticko-návrhový materiál, se kterým bude možné oslovit jednak architekty pro zpracování návrhů v soutěži, tak investory ve veřejném i soukromém neziskovém sektoru s cílem získat je pro účast v projektu.

Discovery group

Plán developerské společnosti Discovery Group na zástavbu severní části území představuje pro rozvoj území v souladu s památkovou ochranou budovy Nákladového nádraží radikální proměnu. Má zde vyrůst obří obchodní centrum lidově zvané „MONSTRMARKET“ s obchodními plochami o velikosti 36 860 m2. Betonový komplex obsahující vedle obchodního kolosu také byty, kanceláře až do výše čtrnácti pater, sportovně-relaxační centrum a hotel na Basilejském náměstí, má platné územní rozhodnutí stavebního úřadu MČ Prahy 3 a od listopadu 2013 také územní rozhodnutí Magistrátu hl. m.

http://www.discovery-group.cz/cz/projects.php?id=10

Prahy, vydané navzdory odvoláním téměř všech účastníků řízení, včetně radnice MČ Praha 3, Útvaru rozvoje hlavního města nebo Žižkov Station Development. Stavbu může nyní zastavit už jen nařízení soudu (pokud některý z účastníků podá a vyhraje správní žalobu) nebo ustoupení samotného developera např. kvůli nedostatku financí.

Nesouhlasné stanovisko s realizací projektu předimenzovaného nákupního centra zaujala kromě mnohých občanských sdružení také městská část Prahy 3 v čele s místostarostou Matějem Stropnickým a odvolala se k magistrátu. Ten však zatím nerozhodl, o schválení tedy zatím rozhoduje magistrátní stavební úřad. Ten buď s projektem vydá souhlas nebo nesouhlas, nebo věc vrátí zpět na úroveň městské části. Vydá-li nesouhlas, lze očekávat odvolání investora, který mohl hrozit i arbitráží, protože společnost Discovery group mají v projektu zainventovanou přibližně 1ml korun.

Obr. 2 Rozvojové území Discovery group

Srovnání zájmů mezi soukromým a veřejným sektorem

Developer zajišťuje investiční výstavbu rezidenčních bytů, kancelářských budov, obchodních center či jiných soukromých i veřejných prostor. Jeho cílem většinou bývá nákup pozemků pro budoucí výstavbu, objednávat architektonické studie a projektovou dokumentaci pro dané území, prodej a spekulace s nemovitostmi a projekty. Developer je podnikatelský subjekt, jehož cílem je ze svých aktivit utržit zisk. V tržní ekonomice je tento způsob výstavby a pracování s rozvojem území nejrozšířenějším principem, jakým se rozvíjí současné urbánní prostředí. Tento způsob výstavby nahradil koncepční výstavbu měst z 18. až 20. století, která byla dovršena centrálním plánováním v totalismu. Velkým problémem investiční výstavby je krátkozraký záměr investora, který svou stavbu navrhuje na současné potřeby ekonomiky a zvyklosti společnosti, které se mění v čase rychleji než zamýšlená životnost stavby. Je to například způsobené faktorem tzv. „krátkých peněz“, které si investor půjčuje od banky a jeho záměrem je vystavěnou, lépe ještě rozestavěnou nemovitost prodat budoucímu vlastníkovi a to nahrává tomu, že investor nemá potřebu budovat projekt v nadčasovém měřítku. Developer se tedy z podstaty své činnosti zaměřuje na konkrétní stavbu, která většinou nebere v potaz celistvou koncepci urbánního území. Investor řeší pouze atraktivnost svého projektu a pokud není svazován územním plánem, či jinými

regulativy, tak není nucen budovat projekty s vyšším důrazem na nadčasovost a s respektováním základních a ověřených principů urbanismu.

Veřejný sektor hájí širší zájmy, jako je například životní prostředí, kulturní hodnota stavby a snaží se své poznatky zakládat na vyjádření odborníků, jako jsou například architekti, urbanisti, historici či sociologové. Veřejnost může svou aktivitou zakládat občanské sdružení, která medializují problematiku vývoje daného území a tvoří jakousi oponenturu developerovi při plánování. Doménou občanských sdružení je velká podpora veřejnosti, která může ovlivnit rozhodování politických představitelů a tím nastavit těsnější kritéria při plánované investiční výstavbě. Občanské sdružení pořádají workshopy, kulturní akce. Do akcí zapojují studenty architektury, kteří vytvářejí alternativní možnosti využití a tím ukazují, že existují i jiné studie pro tvorbu daného území, než prezentuje developer.

Rohanský ostrov a Maniny

Na Rohanském ostrově působí převážně dvě hlavní developerské společnosti a to Karlín group a Sekyra group. Karlín Group pracoval na projektech od budovy Danube house po rezidenční dům River Diamond, následné území po ulici Šaldovu je jejich projekt River Gardens.

Obr. 3 River Diamond

Pozemky na Rohanském ostrově nakupovali postupně, něco byla dražba Českých drah, něco bylo Dopravního podniku, nakupovali je kolem roku 2000. V roce 2006 uspořádali urbanisticko-architektonický workshop. Pozvali si 12 architektonických kanceláří z celé Evropy, také si najali společnost DAK z Hamburku, což jsou architekti, kteří se zajímají o pořádání architektonických soutěží rozvoje širších území. Ti pomáhali s výběrem architektů, jelikož mají přehled a také s organizací workshopu. Také pozvali odbornou porotu, což byli architekti ze zahraničí i z Čech, pozvali i Magistrát, aby měli v průběhu možnost se k projektu vyjádřit. V porotě byl Ivan Kroupa, pan Šafr, a další ze zahraničí.

Jelikož území potřebovalo úpravu územní plánu, navýšení koeficientu, snažili se zainteresovat i město, aby s tím bylo seznámeno, aby měli přehled, a aby na tom pracovali spolu.

Workshop byl 2kolový, nejprve se dělal urbanismus, v 1. Kole se hodnotily jednotlivé návrhy, zvítězil návrh architektonického ateliéru Baumschlager-Eberle. Tento návrh se v podstatě dodržel.“

Karlín group bojovala za to, aby se dělící komunikace vytvořila co nejtěsnější. Proti byla policie, která chtěla mimoúrovňové křížení, podchody, nadchody, lávky, ale Karlín group nechtěla vytvořit bariéru. Byla pro úrovňové křížení se světelnými křižovatkami, protože je to městotvorné a netvoří bariéru.

Nyní jim patří celá rezidence na východní straně mezi Thámovou a Šaldovou ulicí.

Území mezi Karlín group a Sekyra group je park daný územním plánem, který dělí jejich ,,území“, ale žádná komunikace z hlediska společného duchu výstavby není. Ovšem vztahy mezi jednotlivými developery na Rohanském ostrově jsou dobré, ono je vše totiž zajištěné vzájemnými smlouvami.

Povodně se dotkly Karlína spíše v pozitivním smyslu, jelikož ulice byly zdevastované a městská čtvrť musela hodně investovat do infrastruktury. To také přilákalo lidi a investory.

Obr. 4 Základní mapa oblasti

Také se vybudovala protipovodňová opatření. Karlín group navyšovala koeficienty o 2 na K. Bylo to údajně potřeba, protože se to posuzuje pro každou funkční plochu a bylo potřeba vytvořit hlukovou bariéru. Kdyby se ty 2 části posuzovaly společně, tak by k navyšování nedošlo.Developerská společnost Sekyra group má rozsáhlé pozemky na území Manin pronajaté, zajištěné smlouvou o smlouvě budoucí ke koupi. Na tyto pozemky byla v roce 2008/2009 vypsána soutěž Hlavním městem Praha. Soutěž byla dvoukolová, v prvním kole se soutěžil architektonický návrh, ve druhém kole cena. V jejich návrhu je oddělení původního ostrova korytem řeky a na vybudovaném ostrově zřídit park. Dále vystavět několik rezidenčních i administrativních budov o výšce 8 až 10 podlaží. Výstavba je plánována na několik etap, nyní budou ovšem realizovat pouze první. Bude se jednat především o několik bodových domů, které prosazují proti návrhu města o kompaktní zástavbu kolem koryta řeky.

Majetkoprávní vztahy

Rozhovor s Mihulkovou Urbanovou (Karlín group)

,,Naše společnost pracovala na projektech na Rohanském ostrově od budovy Danube house po rezidenční dům River Dimond, následné území po ulici Šaldovu je náš projekt River Gardens. To je pro nás území Rohanského ostrova. Potom další pozemky, Maniny, na ně byla vypsaná soutěž, které jsme se také účastnili, ale kterou vyhrál Sekyra Group, takže projekt dále zpracovávají oni.

Pozemky na Rohanském ostrově jsme nakupovali postupně, něco byla dražba Českých drah, něco bylo Dopravního podniku, řekla bych, že jsme je nakupovali kolem roku 2000. V roce 2006 jsme uspořádali urbanisticko-architektonický workshop. Pozvali jsme si 12 architektonických kanceláří z celé Evropy, také jsme si najali společnost DAK z Hamburku, což jsou architekti, kteří se zajímají o pořádání architektonických soutěží rozvoje širších území. Ti nám pomáhali s výběrem architektů, jelikož mají přehled a také s organizací workshopu. Také jsme pozvali odbornou porotu, což byli architekti ze zahraničí i z Čech, pozvali jsme i Magistrát, aby měli v průběhu možnost se k projektu vyjádřit. V porotě byl Ivan Kroupa, pan Šafr, a další ze zahraničí.

Jelikož území potřebovalo úpravu územní plánu, navýšení koeficientu, snažili jsme se zainteresovat i město, aby s tím bylo seznámeno, aby měli přehled, a abychom na tom pracovali spolu.

Workshop byl 2kolový, nejprve se dělal urbanismus, v 1. Kole se hodnotily jednotlivé návrhy, zvítězil návrh architektonického ateliéru Baumschlager-Eberle. Tento návrh se v podstatě dodržel.“

(Následuje popis území Rohanského ostrova na modelu:

Řeší se vztah mezi novým a starým Karlínem, ,,Karlín group bojoval za to, aby se dělící komunikace vytvořila co nejtěsnější. Proti byla policie, která chtěla mimoúrovňové křížení, podchody, nadchody, lávky, ale my jsme nechtěli vytvořit bariéru. Byli jsme pro úrovňové křížení se světelnými křižovatkami, je to městotvorné a netvoří bariéru.

Na doporučení poroty, aby celé území nedělal jeden architekt, jsme rozdělili území na 4 části a každé části jsme přidali 3 architekty, takže soutěžilo 12 architektů ve 4 skupinách po 3. 3 území vyhrál jeden architekt a v jednom se porotě líbilo více návrhů a tak nechali pracovat Davida Chipperfielda, M2N a Baumschlager-Eberle.“)

,,Nyní nám patří celá rezidence na východní straně mezi Thámovou a Šaldovou ulicí. V projektech už počítáme s tím, že se to může prodat, nikdy není dané, jestli to i postavíme. Proto děláme povolení zvlášť na každý projekt, pouze zasíťování se musí dělat společně.

Začali jsme v 90. letech koupením několika industriálních budov, jako Palác Karlín, administrační budova ČKD, Corzo a celý areál kotelny. 1. budovou byl Palác Karlín kolem roku 1998-1999, dále Corzo, dokončené r. 2002, obojí dělal Ricardo Boffil. Corzo se dělalo pro Bakalu. Budova není památkově chráněna, ale je ceněna. Dlouho hledala účel využití po rekonstrukci a proto tak dlouho trvalo, než se začalo rekonstruovat. Zůstaly tam starý sloupy, kompletní ocelová konstrukce, která se opískovala. Celkově to bylo velice komplikované a nákladné.

Území mezi Karlín group a Sekyra group je park daný územním plánem, který dělí naše ,,území“, ale žádná komunikace z hlediska společného duchu výstavby není. Ovšem vztahy mezi jednotlivými developery na Rohanském ostrově jsou dobré, ono je vše totiž zajištěné

vzájemnými smlouvami. Scházíme se jen pokud je potřeba řešit, když chce někdo něco měnit. V momentě, kdy jde vše v souladu s ÚR, tak potřeba není.

S odporem jsme se ze strany občanských sdružení nesetkali, maximálně sousedé chtějí vědět co se v jejich blízkosti děje, a proto otevřeně prezentujeme projekt na schůzi společenství vlastníků. Jednalo se o debaty na téma hluku při výstavbě nebo zastínění novou stavbou.

Možnost dozvědět se o projektu mají na stavebním úřadě, v momentě zahájení stavebního řízení, námitky byly ale víceméně vyřešeny hlubším pochopením a vysvětlením projektu. Ani památkáři neměli námitky, proběhly prezentace ještě před stavebním řízením, kde si stanovily některé podmínky, které byly následně dodrženy.

Povodně se dotkly Karlína spíše v pozitivním smyslu, jelikož ulice byly zdevastované a městská čtvrť musela hodně investovat do infrastruktury. To také přilákalo lidi a investory. Také se vybudovala protipovodňová opatření.

Ekonomická krize se na nás podepsala. Stavělo se méně projektů, bylo složitější získat úvěr na výstavbu. Byla potřeba větší část vlastních prostředků. Nyní už je to lepší, není to jak před krizí, ale trh se trochu rozhýbal.

Nyní začínáme pracovat na novém projektu, poprvé mimo Karlín, jde o podobně velké území, jedná se také o brownfield. Pozemky již máme zakoupené. Nachází se v Modřanech. Dále pokračujeme na území Karlína a nějaké možnosti jsou ve starém Karlíně.

Ještě co se týče Karlína, koeficienty se navyšovaly o 2 na K. Bylo to potřeba, protože se to posuzuje pro každou funkční plochu a bylo potřeba vytvořit hlukovou bariéru. Kdyby se ty 2 části posuzovaly společně, tak by k navyšování nedošlo.


Během týdne spolupráce s RNDr. Michaelou Pixovovou, Ph.D. jsme získaly základní povědomí o událostech a dění v lokalitě Nákladového nádraží na Žižkově a oblasti Rohanského ostrova. Na základě výpisu z katastru nemovitostí, o který zažádala skupina před námi jsme přiblížily majetkoprávní vztahy v lokalitě Rohanského ostrova. Tato praxe v institutu Ireas byla pro nás přínosem, jednak z podstaty samotného poznání těchto dvou brownfieldů, ale taky velkou zkušenosti při jednání s odborníky a lidmi, kteří při proměně těchto lokalit sehráli velkou roli. Všechna jednání, včetně těch o Nákladovém nádraží Žižkov, byla velice zajímavá. Příležitost účastnit se této týdenní praxe nám přineslo velmi podrobné přiblížení problematiky brownfieldů v praxi a stalo se nám to příležitostí, jak obohatit naše teoretické studium.

Praxe ve firmě CZECHINVEST

Termín: 7. 10.-11. 10. 2013

Jméno: Čeněk Fajkus, VŠB – TU Ostrava, Fakulta stavební

Místo praxe: Czechinvest

Úvod

Odborná pracovní stáž proběhla v kancelářích firmy CZECHINVEST na adrese Na Hradbách 18, Moravská Ostrava (5. podlaží). Odborným vedoucím praxe byl určen Ing. Arch. Igor Gargoš.

CzechInvest – o společnosti

Agentura pro podporu podnikání a investic CzechInvest je státní příspěvková organizace podřízená Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR, která posiluje konkurenceschopnost české ekonomiky prostřednictvím podpory malých a středních podnikatelů, podnikatelské infrastruktury, inovací a získáváním zahraničních investic z oblasti výroby, strategických služeb a technologických center.

V rámci zjednodušení komunikace mezi státem, podnikateli a Evropskou unií CzechInvest zastřešuje celou oblast podpory podnikání ve zpracovatelském průmyslu, a to jak z prostředků EU, tak ze státního rozpočtu. CzechInvest dále propaguje Českou republiku v zahraničí jako lokalitu vhodnou pro umisťování mobilních investic, je výhradní organizací, která smí nadřízeným orgánům předkládat žádosti o investiční pobídky, a podporuje české firmy, které mají zájem zapojit se do dodavatelských řetězců nadnárodních společností. Prostřednictvím svých služeb a rozvojových programů tak CzechInvest přispívá k rozvoji domácích firem, českých a zahraničních investorů i celkového podnikatelského prostředí.

K službám poskytovaných v CzechINVESTU náleží:

informace o možnostech podpory pro malé a střední podnikatele,

implementace dotačních programů financovaných EU a státem,

formální poradenství k projektům,

správa databáze podnikatelských nemovitostí,

podpora subdodavatelů – správa databáze českých dodavatelských firem,

pomoc při realizaci investičních projektů,

zprostředkování státní investiční podpory,

afterCare – služby pro zahraniční investory, kteří již působí v České republice,

podpora při reinvesticích.

Obr.1 Logo firmy CzechInvest


Cílem praxe bylo vyzkoušet si, jak se nakládá s brownfieldy v praxi, jak se vyhledávají, dokumentují a publikují pro případné investory.

Konkrétně se jednalo o brownfield v Paskově – zdokumentování stavu Paskovského zámku a záměr obce k jeho využití.

Měl jsem možnost nahlédnout do systému CzechInvestu, kde se vše eviduje:

úvodní popis brownfieldu,

bližší GPS souřadnice a odkaz na Google Maps,

majetkoprávní vztahy,

stav brownfieldu a jeho případné využití – zacílení na určité typy záměru.

Průběh praxe ve společnosti CzechInvest

Po obsahové stránce, byla praxe v první fázi zaměřena na:

seznámení s pracovním prostředím a vybavením projekční kanceláře,

seznámení s databázemi BROWNFIELDU celé ČR.

Pod dohledem Ing. Arch. Gargoše jsem byl seznámen s databází týkající se brownfieldů celé ČR (v databázi byly všechny brownfieldy celé ČR + jejich popisy, tzn. poloha GPS, odkaz na GOOGLE Maps, majitelé apod.) a se samotnou činností týkající se ukládání do databáze. Od prvního impulzu kdy se agentura dozví o novém brownfieldu, přes samotnou obhlídku až po uložení do databáze.

Následně pod vedením Ing. Arch. Gargoše proběhla prohlídka práce všech zaměstnanců Ostravské pobočky. Poté následovala diskuze nad využitím brownfieldů a názorné ukázky z databáze.

Práce v terénu – konkrétní jednání o budoucnosti brownfieldu

Příprava na práci v terénu zahrnovala kromě získání teoretických znalostí i zajištění potřebných pomůcek (např. na zapisování údajů, pořizování fotodokumentace apod.). Poté jsme cestovali na konkrétní místo, v našem případě směr město Paskov.

V souvislosti s tímto brownfieldem nás čekala nejprve schůzka s panem starostou Petrem Baďurou. Pán starosta nám v kostce pověděl historii Paskova, abychom věděli všechny souvislosti vývoje zámku a vůbec Paskova, a poté přešel k samotné historii zámku. Především k historii posledních 50 let. Před revolucí sloužil zámek jako nemocnice onkologie Fakultní nemocnice Ostrava - Poruba. Lidé využívali celý areál včetně parku. Když se v roce 2004 za posledním pacientem zaklaply dveře, zámek zůstal prázdný a postupně chátral. Občas byl využíván i jako místo pro úkryt bezdomovců.

Dnes už však zámek nepatří do majetku Fakultní nemocnice Ostrava, jelikož byl v dražbě vydražen za cca.30mil.městem Paskov. Paskov s ním má velké plány. Podle představ obce barokní zámek do dvou let opět ožije a pacienty by měli vystřídat senioři. Domov by jich tady mělo najít více jak 80.

V další fázi diskuze nad osudem zámku byla otázka kde získat peníze na finančně nákladnou rekonstrukci a následnou propagační akci. Toto vše je už ale právě úkolem státní agentury CZECHINVEST. Pan Gargoš si poznamenával veškeré možnosti jak pomoci projektu k úspěchu. Primárním cílem bude dát tento brownfield do celorepublikové databáze a zveřejnit ji.

Poté jsme provedli průzkum areálu Paskovského zámku s jeho důkladnou prohlídkou a pořízením fotodokumentace.

Výstupy praxe

Takto získané informace bylo následně nutné zpracovat do přehledné podoby. Takto zpracované informace byly převedeny do digitální podoby a publikovány na internetu v rámci databáze brownfieldů společnosti CzechInvest.

Obr.2 Čelní pohled na Paskovský zámek Obr.3 Vstupní brána s věží

Obr.4 Foto chátrajícího areálu zámku Obr.5 Kaple


Hlavním supervizorem byl pan Ing.Arch Igor Gargoš, kterému bych chtěl poděkovat za trpělivost a vstřícnost. V rámci praxe jsem poznal, jak se objevují, sepisuji a publikují nové brownfieldy. V tomto případě zámek v Paskově.

Praxi hodnotím jako přínos pro mou další budoucnost v praxi v oblasti brownfieldu, jakožto studentovi oboru městského inženýrství, ale na můj vkus byla praxe velice krátká a strohá. Na druhou stranu v ní bylo zachyceno vše podstatné.

Literatura:

[1] Brownfields a průmyslové dědictví – nástroje rehabilitace sídel a krajiny – Výzkumné centrum prům.dědictví ČVUT 2006

[2] ZAMARSKÝ,V.Tylčer,J.Střelec,T.: Regenerace průmyslových ploch II.díl, VŠB TU – Ostrava 2011

[3] Internetové stránky - http://www.vipzamek.cz/mesto-paskov-hodla-do-dvou-let-ozivit-mistni-zamek/

Seznam obrázků:

Obr.1 Logo firmy CzechInvest – autor: www.czechinvest.cz

Obr.2 Čelní pohled na Paskovský zámek – autor: vlastní zdroj

Obr.3 Vstupní brána s věží – autor: vlastní zdroj

Obr.4 Foto chátrajícího areálu zámku – autor: vlastní zdroj

Obr. 5 Kaple – autor: vlastní zdroj

http://www.vipzamek.cz/mesto-paskov-hodla-do-dvou-let-ozivit-mistni-zamek/

http://www.vipzamek.cz/mesto-paskov-hodla-do-dvou-let-ozivit-mistni-zamek/

Výtvarná a divadelní dramaturgie Kreativní

centra Brno – v prostorách bývalé káznice v Brně

Termín: 7.2. - 28.2.2014

Jméno: Karolína Gumulcová, Divadelní fakulta Janáčkovy akademie múzických umění v

Brně

Místo praxe: JIC

Praxe v rámci rozvoje Kreativního centra Brno

Hlavní myšlenka, která iniciovala naši praxi a stáž, je záměr města Brna vybudovat Kreativní centrum Brno. Tématem našich stáží jsou potenciální dočasné aktivity, které by za určitých podmínek mohly probíhat v historickém objektu bývalé káznice na Cejlu před oficiálním spuštěním a samotnou realizací Kreativního centra jako takového.

Naším úkolem bylo zamyslet se nad možnostmi kulturních a jiných doplňkových a marketingových akcí pro dočasný provoz v káznici Naše praxe a stáže navazují na předchozí část stáží, které se návrhy pro dočasný provoz také zabývaly. Pro budoucí realizaci Kreativního centra byla vybrána bývalá káznice, prozkoumal se její stav a možnosti využití pro tento záměr. Objekt tvoří komplex vzájemně propojených budov, který je vymezen ulicemi Soudní, Cejl a Bratislavská v Brně.

Kreativní centrum Brno se při supervizi nad stážemi spojilo s organizací Tripitaka, o.s., se kterým v minulém roce spolupracovala na pořádání Ghettofestu 2013. Hlavní cíl organizace Tripitaka, o.s. se pohybuje na propojování umění, sociální práce a vzdělávání. Mezi cíle sdružení patří rozvoj vzdělanosti v oblasti kultury a podpora začínajících výtvarných umělců, literátů a umělců národnostních menšin v rámci České republiky, což úzce souvisí s myšlenkou vybudovat Kreativní centrum Brno právě v lokalitě/čtvrti Cejlu a v dané městské části města Brna.

Hlavním úkolem mé stáže bylo zamyslet se nad potenciálními a dočasnými aktivitami, probrat možnosti využití prostoru bývalé káznice vzhledem k realizaci výtvarných a divadelních koncepcí. To vše v rámci dosavadního chodu káznice, tudíž bez použití finančních zdrojů, nebo za minimálního finančního čerpání. Snažili jsme se vymyslet aktivity, které by za určitých podmínek mohly probíhat v historickém objektu bývalé káznice už na jaře do podzimu 2014. Mou stáž zaštitoval a dohlížel Mgr. Pavel Strašák, který také působí v sdružení Tripitaka, o.s.. Přesným zadáním mé stáže bylo navrhnout výtvarnou a divadelní dramaturgii dočasného chodu káznice z pohledu managementu umění a kurátora, produkci kulturních akcí. Zamýšlela jsem se nad koncepcemi kulturního programu a na kurátorské a organizační přípravné práce, které by vyústily ve výtvarný výstavní program a téma umění ve veřejném prostoru.

Kapitola – teoretické vstupy pro praxi

V rámci dosavadního provozu v období od jara do podzimu 2014 jsme se zamýšleli na low-costovými možnostmi a nad využitím a zapojení brněnským umělců, začínajících umělců, nebo studentů uměleckých oborů a uměleckých škol v Brně. Naší hlavní myšlenkou bylo oživit prostor bývalé káznice, udělat z něj živý a inspirativní prostor jak pro aktivně tvořící část brněnského uměleckého světa, tak pro návštěvníky a brněnskou veřejnost, kteří by prostory káznice navštěvovali za účelem kulturního poznatku díky výstavám a přímým kontaktem s uměním, nebo v rámci divadelní dramaturgie, která by se v prostorách děla.

První z koncepcí je výtvarná koncepce:

Mezi první myšlenku, jak z prostoru bývalé káznice vytvořit umělecký inkubátor, patří vytvořit v malých pokojích ateliéry umělců. Prostory pokojů – ateliérů – by se přes léto „pronajaly“ mladým umělcům a ti by v prostorách káznice tvořili umělecká díla. Jedna z možností tvorby v káznici by byla podmínka, že výsledné umělecké dílo by patřilo a zůstalo káznici a poté sloužilo v rámci výstavy.

Rádi bychom umělecky pojali zeď u hlavního vstupu, tedy ulici Soudní. Umělci, kteří by během léta aktivně působili v „ateliérech“, by se ve své tvorbě nechali inspirovat potemnělou atmosférou místa a její historií, tudíž by v káznici přímo vznikla umělecká díla pro káznici (například pro výzdobu zdi na ul. Soudní). Další z možností je samozřejmě umělce nechat volně tvořit a prostory pronajatých ateliérů otevřít veřejnosti jako prodejní galerie, sloužící umělcům k propagaci sebe a své tvorby a k případnému prodeji uměleckých děl.

Jelikož bychom chtěli dát také prostor mladým umělcům a studentům, velmi zajímavá nám přišla také možnost k prezentaci vysokých uměleckých škol v Brně, například FaVU, nebo JAMU, nebo středních uměleckých škol. Všechny umělecké školy prezentují tvorbu svých žáků na klauzurách v prostorách školy, bylo by jistě zajímavé přesunout tyto prezentace mladých umělců do prostor káznice. V rámci průzkumu trhu jsem vytvořila seznam ateliérů uměleckých škol, které by se mohly zapojit.

Spolupráce se školami:

Fakulta výtvarných umění VUT v Brně (https://www.ffa.vutbr.cz/favu/struktura/ateliery)

o Ateliér environment

o Ateliér grafického designu

o Ateliér grafického designu 2

o Ateliér intermédia

o Ateliér kresby a grafiky

o Ateliér malířství 1



o Ateliér multimédia

o Ateliér performance

o Ateliér produktového designu

o Ateliér sochařství 1

o Ateliér sochařství 2

o Ateliér tělového designu

o Ateliér video

Divadelní fakulta Janáčkovy akademie múzických umění v Brně

(http://difa.jamu.cz/obory-a-ateliery/) – Ateliér scénografie

Střední škola umění a designu, stylu a módy a Vyšší odborná škola Brno

(http://www.supsbrno.cz/)

Střední škola umění a designu, Vyšší odborná škola restaurátorská, Brno

(http://www.ssudbrno.cz/main.html)

Druhou z koncepcí, kterou bych se ve své práci chtěla představit, je divadelní koncepce a divadelní dramaturgie.

https://www.ffa.vutbr.cz/favu/struktura/ateliery

https://www.ffa.vutbr.cz/ateliery/aen

https://www.ffa.vutbr.cz/ateliery/agd

https://www.ffa.vutbr.cz/ateliery/agd2

https://www.ffa.vutbr.cz/ateliery/ain

https://www.ffa.vutbr.cz/ateliery/akg

https://www.ffa.vutbr.cz/ateliery/am1



https://www.ffa.vutbr.cz/ateliery/amu

https://www.ffa.vutbr.cz/ateliery/ape

https://www.ffa.vutbr.cz/ateliery/apd

https://www.ffa.vutbr.cz/ateliery/as1

https://www.ffa.vutbr.cz/ateliery/as2

https://www.ffa.vutbr.cz/ateliery/atd

https://www.ffa.vutbr.cz/ateliery/avi

http://difa.jamu.cz/obory-a-ateliery/

https://www.ffa.vutbr.cz/ateliery/amu

Divadelní dramaturgie

Light design a video mapping

Site-specific, projekty na hranici divadla a výtvarného umění

V rámci divadelní koncepce bychom se prostor snažili „ožít“ třemi druhy živého umění, do kterého sám návštěvník – divák může zasahovat. Jedná se o klasickou divadelní dramaturgii, přehlídky Light designu a video mappingu a site-specific projekty, které se zaměřují na zajímavá místa a projekty na hranici divadla a výtvarného umění. Do káznice rádi pozvali mladé divadelní studenty (JAMU v Brně), dobrovolníky, kteří působí ve dramatických kroužcích, nebo neprofesionální divadelní skupiny. Prostor bývalé kaple je k velmi vhodný k pořádání těchto podobných aktivit. Rádi bychom i v tomto případě otevřeli prostor veřejnosti a snažili se o propojení ducha místa s tvorbou živého umění.

Také bychom rádi navázali na trend, který se v poslední době velmi rozmáhá hlavně v rámci evropských metropolí, což je přímý kontakt architektury, stavby a světla – light design a video mapping. Tento trend se velmi rozmáhá a prostory káznice by mohly oživit.

Poslední idea využití káznice k živému divadelnímu umění je poskytnutí prostoru site-specific projektům a projektům na hranici divadla a živého umění. V České republice je velmi aktivní celá řada podobných projektů (např hra Divadla Feste Marie Restituta – Nemocnice na kraji říše, Divadlo Continuo, Studio ALDENTE a další…). Bylo by pro skupiny, které se zabývají podobným typem umění, využít právě prostory bývalé káznice vzhledem k její historii, místě a géniu loci.


Práci na mém tématu „Výtvarná a divadelní dramaturgie Kreativního centra Brno – v prostorách bývalé káznice v Brně“ hodnotím pro mě jako velmi přínosnou. Poznala jsem díky jejímu vypracování zajímavé lidi, kteří mě inspirovali a donutili se nad tématem realisticky zamyslet. Má práce může sloužit jako inspirace pro další lidi, kteří se divadelní dramaturgií a výtvarným konceptem budou dále zabývat. Ve své podstatě je má práce velmi široká, ale pouze jemně se dotýká jednotlivých témat, žádné z nich neprozkoumává do hloubky. Tento přístup ani v našem případě není možný, jelikož se nemůžeme opřít o téměř žádné finanční ani lidské zdroje, na jejichž základě všechny projekty stojí. Možná alternativa je soustředit se na jeden z uvedených projektů a propracovat ho hlouběji.

http://is.muni.cz/thesis/prace_na_stejne_tema.pl?furl=%2Fth%2F263154%2Fff_b%2F;so=nx;ks=marie%20restituta%20o%20nemocnice%20na%20kraji%20rise

http://is.muni.cz/thesis/prace_na_stejne_tema.pl?furl=%2Fth%2F263154%2Fff_b%2F;so=nx;ks=marie%20restituta%20o%20nemocnice%20na%20kraji%20rise

Návrh dočasného kulturního provozu v objektu bývalé káznice se

zaměřením na hudební, auditivní a filmovou oblast

Termín: 7.2. - 28.2.2014

Jméno: Petr Hájek, Masarykova univerzita, Ústav hudební vědy

Místo praxe: JIC

Informace o organizaci

Stáž, které jsme se spolu s mými kolegy měli možnost zúčastnit, je plodem příkladné součinnosti mnoha jednotlivců ale i organizací, kterých se zájem soustředí na myšlenku znovu vzkříšení objektu bývalé káznice na Cejlu. Ústředním pojítkem mezi všemi zapojenými členy je projekt Kreativní centrum Brno Magistrátu města Brna, Jihomoravského inovačního centra a manažerka Mgr. Zdeňka Kujová, která ho řídí. Právě díky ní vznikl důležitý „přemosťující” prvek mezi brněnskou radnicí a občanskými sdruženími (Pomezí o. s. a Tripitaka o. s.), které mají záměr realizovat v prostorách káznice své tvůrčí vize.

JIC je zájmové sdružení právnických osob, které podporuje spolupráci mezi průmyslem, výzkumnými pracovišti a veřejnou správou. Centrum vytváří prostředí pro snadnější inovační podnikání na jižní Moravě. V rámci projektu Kreativního centra Brno jsme se měli možnost podílet na ověřování možnosti budoucího využití městského objektu bývalé káznice pro kulturní účely. Účastníci stáže se pod lektorským vedením supervizorů z o. s. Tripitaka a o. s. Pomezí, kteří se rovněž zapojili do projektu Kreativní centrum Brno, věnovali přípravě kulturního provozu v prostorách brownfieldu káznice. Supervizoři vedli stážisty individuálně dle jejich studijního zaměření a zájmů.

Já osobně jsem spolupracoval s lektorkou Šárkou Kropáčkovou, která již 3. rokem pořádá brněnský festival Ghettofest, odehrávající se v těsné blízkosti káznice. Jakožto členka o. s. Tripitaka se dlouhodobě věnuje produkci kulturních událostí a společně s ostatními členy o. s. se podílí na rozvoji komunit skrz umění, sociální práci a vzdělávání.

Výchozí krok pro plánování kulturního programu: Stanovení cíle a úvodní

analýza

Ačkoliv jeho skutečná realizace závisí zejména na vyjádření městských zastupitelů a městské rady, může tato teoretická příprava posloužit jako zdroj inspirací a nápadů, při plánovaní kulturního provozu v obdobných prostorách. V mé stáži jsme se společně s lektorkou Šárkou Kropáčkovou zaměřili na hudební, auditivní, resp. zvukovou oblast a také na oblast filmovou. V celkové koncepci jsme se rozhodli nevynechat úvodní analýzu, která byla důležitým výchozím krokem při plánování. Poznání a analýza všech aspektů situace okolo brownfieldu káznice je v našem pojetí nezbytnou součástí jakékoliv koncepce kulturního programu.

Atraktivní areál, který se nachází v blízkosti historického centra Brna, je dobře dostupný MHD. Vycházíme-li z předpokladu, že oblast, ve které káznice leží, je synonymem sociální segregace a její pověst zdobí četné nevábné přívlastky, tak přítomnost kulturního programu se jeví jako důležitá, ne-li přímo nutná. Bývalá káznice a její rozsáhlé a autentické prostory skýtají možnost přilákat návštěvníky z celého Brna a mohou v této oblasti vytvořit nové společenské centrum. Našim cílem je přenést část kulturní produkce přímo do nitra káznice.

Po materiálové stránce jsme pro plánovaný program dobře zabezpečeni. Tripitaka o.s. dokáže zajistit veškerou potřebnou techniku jako je dataprojektor, plátno, mixpult, kabeláž, mikrofony, reproduktory a pod., která je k produkci hudebních akcií nutná. Mimo to je možné

počítat i s velkým množstvím stolků a židlí, které potenciálním návštěvníkům mohou zpříjemnit chvíle strávené v káznici. V objektu lze k produkci využít zejména velké nádvoří, rovněž tak i kapličku nebo cely.

Při plánovaní programu jsme museli brát na zřetel zejména fakt, že:

k dispozici není elektrická ani vodovodní přípojka

k dispozici nejsou zatím žádné toalety

v areálu káznice se nacházejí části, které z hygienických či bezpečnostních důvodů zatím nemohou být zpřístupněny veřejnosti

k dispozici pro kulturní program nemáme žádné finanční zdroje

kvůli absenci topení v areálu a jeho celkovému charakteru je většina budoucích akcí závislá od počasí

navrhovaný program by neměl vyžadovat nákladné úpravy prostor a v případe nutnosti by jeho ukončení mělo být organizačně i zdrojově nenáročné.

Vzhledem k možnosti odstranění, neboli alternativního řešení vyčtených nedostatků (generátor, přenosné toalety, koryta s vodou, atd.) je možno kulturní provoz rozčlenit na základě jeho finanční náročnosti vyplývající z dostupnosti komodit potřebných k zajištění akce.

V neposlední radě bychom mohli zmínit i kulturní dění v obdobných prostorách brownfieldu bývalé Zbrojovky. V současné době občasně hostí taneční akce a plánuje pořádat větší festivaly, jejichž dramaturgická odlišnost naší činnosti nijak výrazně nekonkuruje. Zbrojovka také hostila divadelní představení studentů. Druhým, dnes již nečinným místem je areál brněnské Vlněny, kde se konaly zejména sporadické multimediální večery a hudební koncerty alternativních žánrů. Dění v obou prostorách naznačuje zájem ze strany veřejnosti. Projekt káznice se liší zejména aspirací na novou společenskou funkci a celkovou revitalizaci. Mimo jiné je zaměřen na širokou veřejnost a obdobně bude tyto aspekty reflektovat i kulturní program káznice, který by v ideálním případě měl prosazovat rovnováhu mezi oddechovou a kulturní funkci.

Popis práce v rámci stáže a její výstupy

Práce na projektu započala osobní návštěvou budovy káznice. Mgr. Zdeňka Kujová provedla všechny stážisty a lektory prostorami brownfieldu. Po věcné úvodní přednášce jsme dostali k dispozici veškeré tištěné podklady, které byli relevantní ve vztahu k naší budoucí spolupráce s JIC. Jednalo se zejména o už vypracované projekty, analýzy a studie, také o pracovní verzi studie proveditelnosti Kreativního centra Brno. Po sérii úvodních společných setkání jsme pracovali individuálně v 2-členných skupinách (student-lektor) a mimo to jsme se pravidelně setkávali ke společným konzultacím s ostatními pracovními skupinami. Jak jíž bylo výše zmíněno pod vedením supervizora Šárky Kropáčkové měla naše skupina na starost navrhnout kulturní provoz brownfieldu v oblasti hudební, auditivní a filmové.

Výhodou navrhovaného kulturního programu je, že k jeho uskutečnění nejsou nutné nákladné stavebně-technické změny objektu a že vyklizení prostoru po jeho přerušení a nebo ukončení je otázkou hodin, nikoliv dnů. Navrhovaný kulturní program se snaží pracovat

se současným stavem káznice a s její dočasným začleněním na kulturní “mapu” Brna a s její autentičností. V tomto stádiu je ještě příliš skoro na řešení konkrétní dramaturgie kulturního programu. Jisté ale je, že se bude muset popasovat s bohatou kulturní nabídkou města Brna a se zaběhlými kulturními stánky, které budou káznici konkurovat. To je hlavní důvod proč by se měla značná část energie soustředit na komunikační strategii a PR. Do úvahy v tuto chvíli přichází také otevření prostoru jiným sdružením a spolupráce se subjekty, které by měli zájem vyprodukovat kulturní akci v těchto atraktivních prostorách.

Hudební, zvuková a filmová koncepce kulturního provozu v káznici byla rozdělena na základě kritéria nákladovosti na nízko-nákladovou složku a na složku s vyššími náklady. Druhá složka pak byla rozdělena na kulturní akce, kterých organizování buď spoléhá a nebo nespoléhá na financování veřejnými zdroji, resp. granty a fundraising. Na tomto místě je nutné zmínit, že fundraising je součástí všech navrhovaných kulturních aktivit, avšak některé na ně spoléhají více a jiné méně. Všechny tři skupiny kulturních akcí mohou probíhat paralelně v jakýchsi “vrstvách” a mohou se mezi sebou navzájem doplňovat nebo spolu komunikovat.

Nízko-nákladové kulturní aktivity v hudební, auditivní a filmové oblasti

I přes to, že jsou pro běžný provoz nutné alespoň částečné úpravy a chybí energetické, nebo hygienické zázemí je v takovýchto prostorách možné uspořádat několik druhů akcí. Zejména takové, u kterých se předpokládá časová náročnost v okolí 1 hodiny a svojí diváckou účastí nepřesáhnou stanovené množství (dle počtu organizátorů a typu akce). Z dlouhodobého hlediska je ale takovýto provoz málo rentabilní a jen stěží dokáže využít veškerého potenciálu, který káznice nabízí. Důležitým kritériem při plánovaní je obeznámit potenciální návštěvníky s veškerými podmínkami a také omezení a koordinace jejich pohybu v areálu. V káznici je za současných podmínek v tuto chvíli možné z našich zdrojů zorganizovat:

Akustický koncert (v dané situaci jde ale o akci s nízkou rentabilitou)

Akustický workshop – Vytvoření zvukové mapy káznice (začlenění do zvukové mapy Brna)

Chill-outová zóna v rámci Ghetto Fest 2014 (příjemný poslech a oddech v prostorách káznice, využití zdrojů z Ghetto Fest)

Filmové natáčení (využití káznice pro produkci audiovizuálních děl)

Kulturní program, který vyžaduje vyšší náklady

Do této kategorie je zařazen kulturní program, kterého existence je podmíněna zabezpečením (uzpůsobením a vyčištěním) alespoň části prostoru káznice. Nevyhnutnou součástí je také přítomnost inženýrských sítí, resp. zabezpečení jejich alternativy (generátory, TOI TOI, koryta s vodou, cisterny). Je patrné, že se jedná o nákladné položky a samotná realizace bude bez počátečního kapitálu velmi obtížná. Alternativy k financování těchto nutných zásahů představují zdroje městské části neboli Magistrátu města Brna, rovněž tak sponzoring soukromých subjektů.

Zabezpečení realizace samotného kulturního programu se sebou nese také velké náklady, které lze úplně nebo alespoň částečně pokrýt z výběru vstupného a činností plánovaného baru / kavárny. Z tohoto důvodu je tato kategorie členěna ještě do dvou samostatných částí.

Z hlediska hudební, auditivní a filmové koncepce se před námi otevírá možnost koncipování kulturního programu i na základě rezidence umělců a s tím souvisejícím otevřením prostor káznice pro uměleckou intervenci. Vytvořená díla by pak sloužila prezentačním účelům přímo v prostorách káznice a zvýšila by tak její hodnotu. Neméně důležité v naší koncepci je i zohlednit samotnou budovu káznice a její specifičnost. Různé site-specific umělecké projekty by měly být zaměřené zejména na atmosféru této budovy a s její architekturou.

Kulturní program, který vyžaduje vyšší náklady, ale nevyžaduje grantové dotace

Do této kategorie jsme zařadili takový typ akcí, které si dokážou na sebe “vydělat”. Za ideálních podmínek jsou k hudební produkci dostupné kromě otevřeného dvoru také cely a rovněž kaple. Ve variantě, kdy k dispozici bude jenom otevřený dvůr, máme možnost v káznici uspořádat pravidelný program. Aby byl takovýto provoz rentabilní, je součástí otevřeného dvoru také bar - kavárna. Výnosy z této vedlejší činnosti umožní pokrýt režijní náklady a také část nákladů spojených s administrativou nebo propagaci celého programu. Vybrané vstupné, jehož výše by měla motivovat návštěvníky, pak může posloužit k pokrytí cestovních nákladů, případně honorářů umělců a bude financovat samotný program. To znamená, že v případě promítání filmů v plánovaném letním kině, budou ze vstupného hrazeny náklady distributora filmu v závislosti na smluvním vztahu nebo dohodě.

Nutno ještě jednou zdůraznit, že Tripitaka o.s. vlastní veškerou potřebnou techniku a dokáže zajistit dostačující množství židlí a stolků pro takovýto provoz pod širým nebem. Výhodou otevřeného dvora je existence přístřešku (na obrázku je značen modrou barvou). Pravidelný program v týdnu jsme zvolili na základě osobních zkušeností kvůli tomu, že pravidelná programová struktura na základě týdnu (kalendáře) napomáhá lepší orientaci návštěvníků. Dle možností a projeveného zájmu se může navržený 4 denní provoz rozšířit i o zbývající tři dny.

1. Pravidelný týdenní provoz: Pondělí - Volno

Úterý - Volno

Středa - Volno

Čtvrtek – Večery s DJ’s

Pátek – Koncert

Sobota – Letní kino: Dokumenty + afterparty

Neděle – Letní kino: Film

2. večery s vážnou hudbou v kapličce (sbory, malá hudební tělesa) 3. zvukové instalace / Sound Art

Kulturní program, který vyžaduje vyšší náklady a vyžaduje grantové dotace a

fundraising

Vícedenní festival zaměřený na sound-art, zvukové skulptury, ambientní hudbu a živou hudební produkci (koncept tohoto festivalu vychází z brněnské bohaté hudební tradice a přítomnosti uměleckých aktivit stejného charakteru v Brně a jeho okolí. Jde především o zvukové instalace a interaktivní zvukové instalace, které budou zohledňovat své okolí a prostor. Dále pak o hudbu minimalizmu a serializmu a improvizovanou hudbu. Ačkoliv se jedná o artificiální hudbu muže být celý program rozšířen o rovinu, která by program překlenovala směrem k mainstreamu, resp. populární hudbě. Většina děl bude vznikat ve spolupráci s HF JAMU, Ústavem hudební vědy FF MU a umělci jako jsou Ivan Palacký, Jiří Suchánek nebo Jonáš Gruska. Mimo hudební a zvukovou oblast může být festival rozšířen o všechny formy uměleckého projevu, protože práce s prostorem není jen výsadou zvukového umění. Důležitou součástí takovýchto aktivit je umožnit umělcům rezidenci nebo alespoň dlouhodobě zpřístupnění areálu káznice)


Výsledkem mé stáže a rovněž tak stáže mých kolegů vznikl teoretický návrh na kulturní provoz objektu káznice. Jelikož praxe nezahrnovala i jeho praktickou realizaci, tak z mého pohledu mi v stáži chyběla zpětná vazba v podobě skutečné realizace. I když jsem do projektu vstupoval informován o této skutečnosti, až na samotném konci stáže jsem si uvědomil, že by to skutečně prověřilo naší dovednosti. Cíleně jsem uvedl toto tvrzení už na začátku, poněvadž bych nerad končil svou správu negativním konstatováním. Mým důvodem je veliká spokojenost s přínosy, které jsem díky této stáži získal.

Díky této příležitosti jsem získal neocenitelný přehled o náročných podmínkách, které panují v kulturním sektoru a častokrát souvisejí s kulturním provozem brownfieldů. Rovněž jsem měl možnost zjistit, že v kulturním plánování jde o kombinaci tvůrčích vizí s organizačními schopnostmi a dovednostmi. Mimo pečlivé přípravy v plánovaní a znalosti legislativy bych doporučil jiným studentům podobného zaměření pečlivě vybírat z dostupné literatury, která častokrát reflektuje jenom obrovské organizace anglosaské kultury a s reáliemi, které čekají mladého absolventa v České republice má pramálo společného. Možnost absolvovat praxi u začínajícího projektu v sobě zahrnuje získání dovedností, které se v literatuře nenacházejí a souvisejí zejména s přípravou projektů.

PICAS-hliněné omítky

Termín: 1.12. - 20.12.2013

Jméno :Jakub Hapl, VŠB – TU Ostrava, Fakulta stavební

Místo praxe: Picas – hlíněné omítky

ÚVOD:

Firma PICAS, u které jsem měl sjednanou stáž se zabývá především výrobou hliněných omítek. Firma vyrábí různé druhy hliněných omítek, které se skládají z písku, hlíny, jílu a bylin nebo jiných vláknin. Zakládá si na čistě přírodních materiálech, tedy bez žádné chemie a to ani u světlejších barevných omítek. Dalším charakteristickým znakem je přidávání bylin (např. kopretina - příjemný jemný vzhled, kostřava krátká – rustikálnější vzhled, kostřava dlouhá – vytváří větší dynamiku stěn,stonky rostliny se natočí ve směru nanášení omítky) do omítek a u konkurenčních firem se s touto přísadou moc nesetkáme. Byliny zatím nemají žádný podložený důkaz o zlepšení vlastností, ale jde tu spíš o vnitřní pocit a nádherné aroma při nanášení těchto omítek. Firma vyrábí jemné i hrubé omítky a dále má výrobny rozděleny na serii Econom, Art a Cottage.

Obr.1 Ukázka nanášení hrubé omítky Tierrafino Obr.2 Logo firmy provedené proškrabáváním, do hrubé i jemné omítky Econom a Art ; okolní omítka Cottage


Obecně hlína, je materiál obnovitelný, jenž byl dříve používán ve stavitelství a dnes opět zažívá svou renesanci. Návrat k těmto původním způsobům stavění z přírodních materiálů konkrétně stavění z hlíny by bylo možné použít na obnovu zemědělských brownfieldů. Použitím starých metod a původních materiálů by bylo blahodárné nejen k zachování původního vzhledu s čímž by památkáři byli spokojeni, ale také by obnovilo výhodné vlastnosti, na které se postupem času opomnělo.

Průběh stáže

Dříve se pro výrobu nebo úpravy staveb na vesnici využívaly tzv. hliniště, které se vyskytovaly téměř v každé vesnici či obci. Hliniště byly vykopané plochy, z nichž se těžila hlína. Dnes firmy vyrábějící hliněné omítky nebo jiné výrobky z hlíny spolupracují se spoustou dodavatelů materiálů (specializují se na daný druh suroviny), které jsou k výrobě potřeba jako např. hlína, jíly, písky atd. Většina firem hliněné omítky pouze vytváří směsi na základě empirického míchání potřebných materiálů. Suroviny se dávkují nejprve do nádob na množství objemu Obr.4 nebo na jejich hmotnost a následně se vkládají do míchačky s třídičkou Obr.3. U některých firem ( Picas) se míchá stále ručně.

Obr.3 Stroj na míchání a roztřídění materiálu Obr.4 Nádoby na suroviny připravené u míchačky

Neobvyklá situace nanášení hrubé omítky Tierrafino Base jako finální (povrchovou) vrstvu Obr.1. Tierrafino Base jde o velmi kvalitní hliněnou omítku z Nizozemska tvořenou z písku, hlíny a případně také slámy. Obecně všechny hliněné omítka se míchají v nějaké kádi s vhodným (předepsaným množstvím) vody Obr.5. Tyto omítky nelze zamíchat pouze na začátku ,ale i v průběhu jejího nanášení. Je totiž nutné sledovat strukturu hmoty omítky, aby nám nakonec nezůstaly pouze hrubé části např. sláma. Omítky jsou nanášeny klasicky zednickou stěrkou, ručně oplácáváním stěny a nebo mechanicky pomocí strojní omítačky. Povrch se upravuje filcováním (zahlazování omítky vlhkou houbou).

Obr.5 Míchaní finální hliněné omítky Tierrafino

Získané vědomosti

Hliněné omítky se míchají přibližně v poměru objemu 25% hlíny a 75% písku. Přesný poměr závisí na druhu omítky, zda se jedná o hrubou omítku ( frakce písku ≥ 2 mm ) nebo o omítku jemnou ( frakce písku < 2 mm) a samozřejmě také na druhu a množství příměsí (např.stébla obilí - řezanka, konopí, byliny, celulóza,..). Hlíny používané do omítek se těží z podorničních vrstev v 1,25 m (hlíny s organikou tzv. živé hlíny,používané pro léčebné účely v terraterapii), ale také z velkých hloubek cca z 30 m. Hlíny z takových loubek jsou sterilní a proto přidává firma PICAS do omítek byliny, které je ‚oživí‘ vrátí organiku.

Jíly, které se do omítek také přidávají zajišťují lepší adhezi mezi materiály, plní funkci pojiva a písek funkci plniva. Do omítek se přidávají tři základní jíly: kaolinit, illit a morntmorilonit [1].

Kaolinit: váže na sebe menší množství vody => malá pevnost a malé smrštění, dobrá

plastičnost

Illit: váže více vody než kaolinit => větší pevnot a plastičnost, vyskytuje se

v cihlářských hlínách

Montmorilonit: schopnost přijmout a udržet velké množství vody, velká pevnost, ale

velké smrštění

K různému zabarvení hliněných omítek slouží přírodní pigmenty – okry a hlinky. Tyto pigmenty jsou z přírodních barevných hlín bez přídavku umělých barviv v podobě jemného prášku bez hrudek. Používají se ke zbarvení hliněných omítek, vápna, sádry, cementu a veškerých barev. Do omítek je však vhodné přidat maximálně 10% objemového množství pigmentu, při použití větší dávky je nutné do omítky přidat ještě pojící látky (lepidlo). Zabarvení lze dosáhnout také pigmenty minerálními a oxidy, které jsou vyrobeny zahřátím anorganických pigmentů a přírodních složek na vysokou teplotu. Oxidy mají

vysokou tónovací schopnost, a proto je možné do omítek přidávat maximálně v 5% objemovém množství. Oba druhy pigmentů jsou odolné vůči UV záření [2].

Závěr

Průběh stáže probíhal v opláštěné výrobní hale firmy Picas nacházející se v Hradčanech u Brna, kde jsem se setkal s materiály potřebnými pro výrobu hliněných omítek a poznat tak blíže jejich vlastnosti. Další část stáže byla orientována na praxi s řemeslníky (zpracování a nanášení hliněných omítek na různé povrchy stěn). Dozvěděl jsem se o tom jak probíhá výroba hliněných omítek a následně také viděl aplikování omítek v praxi.

Seznam použitých zdrojů

Literatura:

[1] Chybík J. Přírodní stavební materiály, ISBN 978-80-247-2532-1

Internetové stránky:

[2] http://www.picas.cz

Zpráva z praxe – Návrh interiéru obchůdku pro

výstavu a prodej drobných předmětů z výroby

chráněných dílen Charity Sv. Alexandra

Termín: 16.9. - 31.10.2013

Jméno: Martina HELISOVÁ, VŠB – TU Ostrava, Fakulta stavební,Katedra městského

inženýrství

Místo praxe: Charita Sv. Alexandra

Charita Sv. Alexandra

Charita sv. Alexandra byla registrována jako právnická osoba - organizační složka církve v rejstříku Ministerstva kultury dne 29.5.2001 dle zákona č. 308/1991 Sb. pod registračním číslem 8/1-08-720/2001.

1. června 2001 pak Mons. František Václav Lobkowicz, biskup ostravsko-opavský vydal zakládací listinu Charity sv. Alexandra.

Charita sv. Alexandra sídlí v areálu bývalého uhelného hlubinného dolu Alexandr v Ostravě-Kunčičkách na Holvekově ulici 651/28. Tento areál byl v roce 2001 prohlášen Ministerstvem kultury kulturní památkou pod rejstříkovým číslem 10423/8-3329.

První budovou, která Charita sv. Alexandra získala koupí, byla "Kovárna". V té od začátku sídlí chráněná dílna stolařská a textilní společně s vedením společnosti. V budově je též umístěn humanitární šatník. Tato budova prošla v létech 2005 až 2006 celkovou rekonstrukcí, kdy byla uvedena do původního historického stavu a zároveň byla vybudovaná v prvém patře nová textilní dílna společně se speciálním výtahem pro tělesně znevýhodněné zaměstnance a případně zákazníky či hosty. Celá budova je charakteristická svým bezbariérovým přístupem.

V roce 2008 získala Charita sv. Alexandra bezúplatným převodem další dvě budovy se statutem chráněné kulturní památky od Statutárního města Ostravy a to "Kočárovnu" a "Administrativní budovu".

Budova "Kočárovny" byla od roku 2005 pronajímaná od s.p. Diamo a sloužila jako zázemí pro Chráněnou dílnu na zpracování plastů. Po převodu do vlastnictví Charity sv. Alexandra byla v dubnu 2009 zahájena generální oprava této budovy. V tomto roce se podařilo opravit a uvést do stavu v souladu s požadavky příslušných památkových institucí tři fasády, opravit kanalizaci, vybudovat novou ekologickou kotelnu a zcela nové sociální zázemí pro zaměstnance chráněné dílny na zpracování plastů. Na začátku roku 2010 pak byla opravena poslední, západní stěna budovy a celý proces opravy byl ukončen vydáním kladného kolaudačního rozhodnutí v říjnu 2010.

Chráněnou kulturní památku "Administrativní budova" převzala Charita sv. Alexandra, stejně jako dvě výše uvedené také ve zcela desolátním stavu. Záměrem je v časovém horizontu 2010-/2012-15/ (dle získávání finančních prostředků

z Evropských fondů, grantů a nadací) rekonstruovat tuto budovu pro potřeby tzv. Chráněného bydlení pro 9 klientů. Předpokládané náklady budou činit cca 12 miliónů korun.

Vstupní údaje

Počáteční informace:

Rozměry místnosti (viz. obrázek zaměřeného půdorysu místnosti)

Fotodokumentace stávajícího stavu místnosti

Zadání práce:

Vybraná místnost byla při zadání požadavku o návrh využívaná jako sklad materiálů a přístrojů. Nově bude určená k výstavě a prodeji drobných předmětů vyrobených zaměstnanci charity v jejich vlastních chráněných dílnách.

Požadován byl především návrh úložných prostorů, návrh výstavných polic a celkové řešení místnosti.

Půdorys stávajícího stavu a půdorys návrhu:

Fotodokumentace stávajícího stavu místnosti:

Popis praxe

První jednání s panem ředitelem se týkalo výběru místnosti pro návrh interiéru. Na základě potřeby zvláštních skladovacích prostor pro vytvořené výrobky z chráněných

dílen a jejích následnou výstavu před prodejem, byla vybrána místnost doposud využívaná jako skladovací a odkládací. Byl zde uložen starý nábytek, materiály, výrobky a mimo jiné stroje. Pro tuto místnost byl požadován návrh interiéru jako úložný a vystavovací prostor.

Při dalším setkání byla již místnost vyklizená. Došlo k zaměření rozměrů místnosti a pořízení fotodokumentace. Proběhla také konzultace se zaměstnankyněmi šicí dílny a zapsání jejich požadavků.

Pří dalších konzultacích jsme probírali postupně vznikající návrh, až po jeho konečnou verzi. Výstupem návrhu jsou vizualizace budoucí zařízené místnosti. V místnosti byl při realizaci použit nábytek na míru z dílen Charity sv. Alexandra.

VIZUALIZACE NÁVRHU:

Detaily návrhu:

Seznam použitého vybavení:

Velký úložný regál 1 ks

Střední úložný regál 1 ks

Malý úložný regál 1 ks

Stůl 1 ks

Židle 2 ks

Hodiny 1 ks

Květina 1 ks

Zrcadlo 1 ks


Za velký přínos praxe pro mne samotnou považuji vyzkoušení si práce s lidmi a jejich rozlišnými názory na věc, tedy možnost vyzkoušet si vytvořit vlastní návrh interiéru v reálné praxi. Bylo potřeba využít jak nápady mne samotné, tak zakomponovat požadavky ostatních účastníků a budoucích uživatelů. Praxe pro mne byla zajímavá a utvrdila mne v přesvědčení, že bych se návrhu interiérů dále věnovala ve své budoucí práci. Mimo jiné bylo skvělé vidět nakonec realizovanou podobu mého návrhu.

Kotevní a injektážní systémy

Termín: 22.4. - 22.6.2013

Jméno: Jaroslav Holiš, VŠB - TUO, fakulta stavební

Místo praxe: Minova Bohemia s.r.o

Firma Minova Bohemia s.r.o. a cíle praxe

Minova Bohemia s.r.o. je součástí celosvětové skupiny Minova International, která zaměstnává po celém světě více než 1200 odborníků, disponuje výrobnami v řadě států čtyř kontinentů a dodává materiály a technologie do více než čtyřiceti zemí světa. Výrobní program a specializace zaměstnanců skupiny Minova jsou zaměřeny především na tři základní oblasti trhu – hornictví, podzemní výstavba a pozemní stavitelství.

Odborná praxe byla koncipována v několika okruzích jak praktických tak ryze teoretických. Praktická část proběhla v podobě exkurzí konkrétních staveb, teoretická část byla vykonána v areálu firmy Minova Bohemia s.r.o. se zaměřením na injektážní techniku, využitou mimo jiné v rámci brownfieldu Karolína při výstavbě komplexu Nová Karolína. Praxe byla uskutečněna po celé České republice (Ostrava, Plzeň a Praha).

Obr. 1 - mapa navštívených míst v rámci praxe

Cíle praxe a teoretické vstupy

V rámci specializace firmy bylo hlavním Cílem praxe seznámení s kotevní a injektážní technikou, kterou poskytuje firma Minova Bohemia s.r.o. a dále obeznámení s vybranou problematikou velkých staveb, jak s praktického hlediska tak teoretického.

Firma Minova Bohemia s.r.o. poskytuje mimo jiné v rámci svých zakázek i technickou podporu pro své produkty, což se projevilo i v rámci praxe. Firma se totiž mimo jiné podílela na regeneraci ostravského brownfieldu Karolína, který byl asanován v 90. letech minulého století a který našel nové využití. Původně se zde nacházely objekty Žofiiných hutí a důl Karolína doplněný koksovnou. Nově vystavěné objekty regenerující toto území zasahovaly

Sídlo firmy

Exkurze metra

Napínání kotev

mimo jiné i do ochranného pásma bývalé těžní jámy Karolína, s čímž souvisí problematika poddolovaného území, s kterou bylo nutné počítat. Dále bylo nutné počítat v rámci projektu Nová Karolína s výskytem podzemní vody, metanu, radonu a bludných proudů. Společnost Minova Bohemia s.r.o. se zde podílela svými produkty na pojistném systému hydroizolační vrstvy, která měla v rámci projektu atypické požadavky v podobě vysoké výměry pojistného systému. Tento požadavek vznikl z ekonomických důvodů. Jedním z cílů odborné praxe bylo seznámení s tímto projektem a to v návaznosti na odbornou prohlídku stanice metra, jakožto taktéž atypického projektu se složitým způsobem hydroizolace stavby.

Napínaní kotev, výstavba stanice metra, seznámení s injektážní technikou,

obeznámení s aktivací pojistného injekčního systému hydroizolace

Cílem první části odborné praxe bylo seznámení se s kotevní technikou a napnutí kotev pažící stěny nacházející se v komplexu hlavního vlakového nádraží v Plzni, která vznikla v blízkosti podchodu v rámci modernizace tohoto objektu. V počátku musely být kotvy zkráceny z důvodů nemožnosti napojení hydraulického zařízení (obr. 2). Posléze bylo toto zařízení dočasně připevněno na předepínanou kotvu a mohla být vnesena požadovaná síla do konstrukce opěrné zdi prostřednictvím kotevního bodového prvku. Tato síla musí být z počátku vyšší a konstrukční prvek jí musí odolat, což se projevuje nepřekročením předepsaných deformací. Tyto deformace jsou měřeny pomocí magneticky upnutého měřidla, které je připevněno na hydraulický lis. Pokud je deformace vyšší, znamená to, že daná kotva není dostatečně propojena s horninovým prostředím a dostatečně nepřenáší vyvolané zatížení dále do zeminy.

Obr. 2 - zkracování kotvy

Obr. 3 - zatěžování kotvy

V další části proběhla prohlídka na stavbě metra linky A a to konkrétně stanice Veleslavín. Jednalo se o hloubenou a především raženou část stanice metra, kterou prováděla firma Subterra a. s. jako subdodavatel. Stanice byla budována jako trojlodní, vnitřní a vnější části byly budovány s odstupem nezávisle na sobě. Prostřední část (trámy a sloupy) byla betonována monoliticky z vysoce tekutého betonu, což kladlo značné nároky na bednění. Vzhledem k nezávislosti budování tunelů byly kladeny vysoké nároky na detail hydroizolace v části spojující vnější a vnitřní lodní trakty, kde bylo využito plechů s krystalizační vrstvou. Celková hydroizolace byla budována jako uzavřená a to pomocí stříkané mezilehlé izolace.

Obr. 4 - pohled na raženou trojlodí část stanice

Obr. 5 - ražená část stanice

V poslední části praxe byly rozebrány možnosti techniky firmy Minova Bohemia s.r.o. a projekt hydroizolaze spodní stavby obchodně zábavného centra v rámci komplexu Nová Karolína. V rámci této stavby a jejího umístění v prostředí bývalého brownfieldu vznikaly vysoké nároky na hydroizolační systém, který musel být volen s pojistným injektážím systémem. Tento systém je za běžných okolností použitelný do průměrné výměry cca 100

m2 (předpoklad má do 150 m2), ale z ekonomických důvodů byl nakonec požadován v rozsahu 250 m2, kvůli těmto požadavkům bylo nakonec nutno vyvinout novou injektážní směs, která pokryla nároky tohoto konstrukčního řešení (jednalo se o zvýšení doby gelovatění a zpracovatelnosti přibližně o dvojnásobné hodnoty oproti klasickým a to na cca 60 minut). Na tomto příkladě jde vidět schopnost přizpůsobit technické vlastnosti použitých injektážních směsí dle potřeby projektu.

Závěr a zhodnocení

Praxe byla velmi inspirující a to především z důvodů jiného pohledu a uplatnitelnosti znalostí z oborů geotechnika u otázek týkajících se problematiky brownfieldů. Další přínos spočíval v doplnění teoretických znalostí a názornou ukázkou z praxe. Pozitivum této zkušenosti byla mimo jiné i její různorodost a pestrost. Jelikož injektážní směsi umožňují krom těsnění vod i plynů, naskytují se zde možnosti prozkoumat využití těchto technik v prostředí odvalů a usměrnění vzniklých nebezpečných plynů nebo navštívit a informovat se o již zabezpečených územích s nebezpečím průsaků kontaminovaných vod, které nohou vznikat v blízkosti odkališť a podobných již nepoužívaných objektů.

Plechárna – stanovení indikátorů pro měření vlivu

kreativního a volnočasového centra na sídliště

Černý Most.

Termín: 15. – 19. 11. 2013

Jméno: Jan Horák, Ostravská univerzita v Ostravě, Katedra sociální geografie a

regionálního rozvoje

Místo praxe: Hl. město Praha, kreativní a volnočasové centrum Plechárna

Plechárna

S kolegou A. Nováčkem jsem v termínu 15. – 19. 11. 2013 absolvoval odbornou praxi v Praze v kreativním a volnočasovém centru Plechárna. Tento brownfield, konkrétně se jedná o bývalou kotelnu a později autoservis, se nachází na okraji sídliště Černý Most na Praze 14. Momentálně je budova Plechárny pod příspěvkovou organizací Praha14kulturní, která se jí snaží předělat na kreativní a volnočasové centrum. Do provozu byla Plechárna uvedena v září letošního roku a jejím cílem je poskytnout volnočasové vyžití pro obyvatele sídliště Černý Most. Budova se nachází v bezprostřední blízkosti skateparku, který se stal základním kamenem pro celé centrum. Plechárna se postupně začíná přeměňovat dle návrhů architektonického studia Edit!. V bezprostřední blízkosti postupně vznikne parkour park, dirt bike dráha a cvičiště pro street workout.

Obr. 1 Architektonická vize využití Plechárny

Uvnitř samotné Plechárny již funguje sportovní hala s možností zahrát si badminton, stolní fotbálek nebo ping-pong. V hale se nachází i skateboardingové překážky, takže se jedná o jednu z mála hal, kde se dá jezdit i v zimních měsících. Další částí budovy jsou zkušebny pro začínající kapely a také Café Plechárna. Realizátorem celého projektu je Zahrada o.p.s. a Praha 14 kulturní. Několik metrů od Plechárny plánuje magistrát hlavního města Prahy

vybudovat přírodní park s in-line dráhou a dalším vybavením. Díky tomuto projektu by Plechárna získala velmi zajímavou a výhodnou polohu na rozmezí parku a velkého sídliště. Jedním z podporovatelů projektu Plechárna je i Nadace OKD, která projekt finančně podpořila (815 000 Kč) z programu Sídliště žije.

Obr. 2 Aktuální vzhled Plechárny (19. 11. 2013)

Cíle praxe

Náš pobyt na Plechárně začal organizační schůzkou s naší supervizorkou Mgr. Michaelou Hečkovou, která působí jako programová ředitelka v organizaci Praha 14 kulturní a s ředitelem této organizace MgA. Davidem Kašparem. Prvním bodem bylo podrobné seznámení se s Plechárnou, nastínění vizí projektu a hlavních problémů sídliště Černý Most. Na této organizační schůzce nám byl také zadán program na následující dny praxe. Cílem se nám stalo splnit následující úkoly:

1. Vytvořit metodiku měření dopadů činnosti Plechárny na sídliště Černý Most.

2. Navrhnout místa vhodná pro umístění nástěnek s informacemi o Plechárně a

orientačního značení směřujícího k Plechárně.

3. Navrhnout opatření, která by měla zlepšit obraz Plechárny v očích místních.

4. Prostudovat veškerou dokumentaci o Plechárně a kultuře na Praze 14 a zjistit, zda

nechybí nějaký významný dokument potřebný pro budoucí rozvoj Plechárny.

Indikátory vlivu Plechárny na sídliště Černý Most

Jednou z hlavních náplní Plechárny je práce s dětmi z přilehlého sídliště. Stejně jako i u jiných velkých sídlišť, se Černý Most potýká s minimem možností smysluplného využívání volného času. Právě to se negativně projevuje na místní mládeži, která se poflakuje, chodí za školu a experimentuje s alkoholem a lehkými drogami. Nevýhodou Plechárny je to, že většina těchto věcí se v minulosti děla právě v její blízkosti, a to na místním skateparku. Ten je i nyní v očích hlavně starších obyvatel sídliště problémový, což vrhá špatný stín i na samotnou Plechárnu. I proto je důležité kvantifikovat vliv Plechárny na celé sídliště a zjistit jak moc Plechárna ovlivňuje jeho vývoj a hlavně jeho obyvatele. Cílem našeho prvního a hlavního úkolu bylo vymyslet indikátory a vytvořit srozumitelnou metodiku měření dopadů činnosti Plechárny. Sociální dopady kultury, v tomto případě přímo kreativního a volnočasového centra, je poměrně těžké měřit. Je zde možnost si toto měření nechat udělat od expertní firmy, což je, ale neúměrně drahé. I proto, jsme se při navrhování indikátorů rozhodli pro ty, které si Plechárna může zajistit sama svými kapacitami a za předpokladu ochoty třetích stran s ní sdílet data – zejména pak společností, jejichž zřizovatelem je stejně jako u Plechárny město nebo městská část. Další indikátory pak byly navrženy na základě dat, která jsou poměrně jednoduše získatelná, neboť je ve svých ročenkách zveřejňuje Český statistický úřad. Celkově se nám podařilo navrhnout 6 hlavních indikátorů a 3 vedlejší. Hlavní jsou – záškoláctví, kriminalita mládeže, kriminalita dospělých, nezaměstnanost mladých, graffity index, návštěvnost akcí. Indikátor záškoláctví je možné rozdělit na celkovou absenci nebo pouze na neomluvené hodiny žáků. Graffity indexem jsou myšleny náklady technických služeb na odstraňování tagů za dané období. V indikátoru návštěvnosti akcí můžeme nalézt i počet členů místních kroužků. Dále jsme navrhli jakési sekundární indikátory, které lze poměrně snadno sledovat, a mají jistou výpovědní hodnotu o vlivu Plechárny, ale často podléhají velkému vlivu vnějšího prostředí, jako je ekonomika a společenské trendy. Je to návštěvnost webu a facebooku Plechárny, migrační saldo sídliště Černý Most a změna cen nemovitostí v okolí Plechárny.

Zvolení těchto indikátorů si vyžádalo myslet nestandardně, dá se říci, že kreativně a improvizovat. Navržené indikátory jsme poté použili při sestavení indexu, který vyjadřuje vliv Plechárny na sídliště Černý Most. Aby tento index měl co největší výpovědní hodnotu, tak jsme vymysleli systém, který umožňuje jednotlivé indikátory ocenit váhou a tím zohlednit jeho význam. Tento index jsme navíc doporučili srovnávat s indexem z jiného sídliště, na kterém se nenachází žádný projekt podobný Plechárně, což by pomohlo podchytit význam Plechárny. Porovnání těchto dvou indexů by mohlo být velmi zajímavým a výsledek by mohl mít zajímavou výpovědní hodnotu, nicméně vyžaduje ochotu další městské části tento index vypracovat. Námi navržený index, ale nedokáže zcela přesně vystihnout jaký vliv má Plechárna na vývoj sídliště. Proto jsme se rozhodli navrhnout dotazníkové šetření, které by pomohlo zjistit názory místních obyvatel na působení Plechárny. Jedna z otázek se například ptá na počet hodin volného času, který obyvatelé sídliště tráví mimo Černý Most. V případě porovnání výsledků několika šetření po určitých časových intervalech by měl počet hodin strávených mimo Černý Most vlivem aktivit Plechárny klesat. Zároveň jsme stanovili minimální počet respondentů a na základě zkušeností s jinými dotazníkovými šetřeními jsme vytvořili časový odhad pro zpracování tohoto dotazníkového šetření.

Dalším úkolem, který jsme v průběhu praxe řešili, bylo navržení nejvhodnějších míst pro umístění nástěnek a orientačních cedulí směrující návštěvníky na Plechárnu. Už při našem příjezdu na sídliště nám bylo zřejmé, že nějaké značení je určitě potřeba. Pokud totiž případný návštěvník Plechárny přijede na Černý Most metrem, tak bez znalosti místního prostředí nemá šanci se sám dostat až k budově Plechárny. Místa, která přístup k Plechárně usnadní a zároveň budou místní informovat o programu, který se v Plechárně odehrává, měla být vybrána na základě několika průzkumů terénu a prohlédnutím map sídliště. Největší pomůckou, ale byla exkurze po sídlišti s místním rodákem a zároveň zaměstnancem Plechárny Vojtěchem Havlovcem. Jelikož se na sídlišti Černý Most narodil, tak důkladně zná všechny jeho zákoutí a dobře ví, kde se shromažďuje nejvíce lidí nebo kudy lidé chodí do práce. Na základě těchto informací jsme stanovili několik míst, která považujeme za důležitá při orientaci na cestě do Plechárny. Výstupem je jednoduchý grafický návrhu vhodných míst pro značení, viz obrázek č. 3.

Obr. 3 Návrh míst pro značení cesty na Plechárnu

Třetím úkolem bylo navrhnout, jak by bylo možné zlepšit obraz Plechárny v očích místních. Tato část sídliště byla vždy vnímána spíše jako problémová. Je třeba změnit vnímání místa z pohledu rodičů a seniorů sídliště Černý Most a ukázat jim, že Plechárna a její okolí není pouze místem, kde se scházejí mladí skateboardisté a experimentují zde s alkoholem a lehkými drogami. Jako vhodné se jeví akce pro rodiče s dětmi, např. Den otců atd. Zkušenosti z výzkumů místních komunit suburbánních zón ukazují, že právě tyto akce jsou nejlepším způsobem, jak aktivizovat místní společenský život. Ikdyž se jedná o naprosto jiný typ zástavby, tak míra anonymity je zde podobná. Takové to akce nejen, že pozvednou a zlepší obraz Plechárny v očích starších obyvatel sídliště, ale zároveň pomohou vytvářet nové kontakty a omezí sociální segregaci.

V rámci čtvrtého úkolu jsme důkladně prostudovali všechny dostupné materiály a vypracované dokumenty, které se Plechárny týkají. Na základě toho jsme doporučili vytvořit jakousi „studii opodstatněnosti“. Tato studie by zastřešovala veškerou dokumentaci, která se Plechárny týká, jako jsou Plácky Terezy Klímové, komunitní monitoring, Strategický plán rozvoje kultury, sportu a volného času, architektonického návrhu atd. Zároveň by zde byly vyjmenovány faktory opodstatněnosti fungování Plechárny. Minimum volnočasového vyžití, počet kulturních a společenských akcí na Černém Mostě a podíl Plechárny na nich. V rozpočtové části by měly být konkretizovány náklady na realizaci a provoz, údržbu, odhady případných příjmů. Tyto údaje by se daly využít pro výpočet ekonomického a sociálního dopadu na lokalitu.


Odbornou praxi, kterou jsem absolvoval v Praze na Plechárně, považuji za velmi přínosnou. Podstatné pro mě bylo získání nových poznatků, zkušeností a kontaktů. Vzhledem k charakteru zadané práce jsem mohl rozvíjet schopnost individuální práce a práce v cizím prostředí. Praxi na Plechárně bych určitě doporučil všem studentům, kteří se zajímají o problematiku brownfieldů. Plechárna je totiž vhodným místem k poznání práce, která je spojená s přetvářením brownfieldu na kulturní centrum. Díky poloze na okraji velkého sídliště je Plechárna ideálním bodem pro studenty, kteří se zabývají tzv. měkkými faktory regionálního a lokálního rozvoje, sociology nebo statistiky. Další účastníci praxe mohou navázat na výstupy práce, kterou jsme s kolegou Nováčkem vypracovali. Naopak studenti architektury či stavitelství by zde mohli načerpat nové zkušenosti vzhledem k plánovaným zásahům do vzhledu centra a jeho okolí.

Mapování kreativních průmyslů v brně

Termín: 15.5.- 4. 7.

Jména: Hana Hřebačková, Vítězslav Charvát, . Klára Chotěnovská, Michaela Rašovská

Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Divadelní fakulta, Ateliér divadelního

manažerství

Místo praxe: JIC Brno

Úvod

Studie mapování kreativních průmyslů v Brně je jednou ze součástí projektu Kreativní centrum Brno, což je pracovní název budoucího centra pro podporu kreativních odvětví v městě Brně. Toto kreativní centrum by mělo podporovat začínající podnikatele v oblasti kreativních odvětví a udržovat talentované lidi v Brně. Kreativní centrum by mělo být vybudováno v prostorách bývalé káznice, která se nachází v blízkosti centra města Brna a v současné době je tento prostor nevyužívaný a je tedy jedním z brownfieldů města Brna. Vybudování Kreativního centra by mohlo přilákat do Brna i nový druh investorů, kteří jsou na kreativní průmysly napojeni.

Projekt Kreativní centrum Brno je součástí Regionální inovační strategie Jihomoravského kraje 3 a Koncepce ekonomického rozvoje města Brna. Realizátorem projektu je Jihomoravské inovační a hlavním cílem řešitelského týmu je zpracování studie proveditelnosti, která bude výchozí oporou pro vznik Kreativního centra.

Konkrétní výsledky jsou ve zprávě smazány, protože výzkum ještě není dokončen. Finální mapování a jeho výstupy budou zveřejněny v roce 2014 na www.kreativnibrno.cz.

Metodologie mapování kreativních odvětví

V rámci kvantitativního mapování kreativních průmyslů bude zkoumáno následujících 11 oblastí kreativních průmyslů:

Hudební průmysl

Scénická umění

Kulturní dědictví

Video a film

Rozhlas a televize

Videohry

Reklama

Design

Knihy a tisk

Architektura

Výtvarné umění

Ostatní (umělecké vzdělávání, kulturní kavárny..)

Na jaře 2013 probíhal výzkum prvních čtyř mapovaných odvětví: hudební průmysl, scénická umění, kulturní dědictví a rozhlas/televize.

Výzkum probíhal ve spolupráci se studenty magisterského stupně oboru Divadelní manažerství na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Hlavním cílem bylo zmapovat množství subjektů v daných odvětvích na území Brna a vyhledat maximum dostupných informací o těchto subjektech – zejména právní formy, počet zaměstnanců, roční obraty a další ekonomická data. Z těchto subjektů byl vybrán reprezentativní vzorek zástupců, kteří by se mohli účastnit navazujícího kvalitativního výzkumu plánovaného na podzim 2013.

Jako nejvhodnější způsob mapování se ukázala práce s více databázemi a jejich vzájemné porovnání. Výchozí databází byla databáze Albertina, která poskytuje základní výpis subjektů působících v ČR. Jedním z nejdůležitějších kritérií, kromě sídla subjektu, je definování tzv. CZ NACE, neboli kódu, který klasifikuje ekonomické odvětví, ve kterém subjekt působí. Pro další srovnání se výzkum opíral o Registr ekonomických subjektů Českého statistického úřadu (RES ČSÚ) a další podpůrné databáze pro jednotlivé oblasti. V dalších fázích pracovali výzkumníci s informacemi dostupnými na webových stránkách konkrétních organizací.

Základním problematickým bodem celého výzkumu byla kvalita dostupných dat. Kódy NACE (tedy příslušnost k určitému ekonomickému odvětví) jsou mnohdy velmi obecně definované a lze si pod nimi představit prakticky cokoliv. Při filtraci subjektů na základě jejich NACE se stávalo, že byla odfiltrována řada subjektů, které do daného odvětví patří. Dalším nedostatkem této metody je fakt, že subjekty někdy působí pod jiným profesním názvem než jsou registrovány nebo z nějakého důvodu mají oficiální sídlo v jiném městě než ve kterém reálně působí.

Výzkumníci dále popisovali absenci dat o počtu zaměstnanců či ekonomickém obratu. RES mnohdy nepřinesl další informace, které by nebyly již obsaženy v databázi Albertina.

Hudební průmysl

. Vítězslav Charvát

Kromě problémů s obecnosti jednotlivých CZ NACE, popisuje autor také fakt, že subjekty získané z databází se mnohdy často registrují pod několika kódy a tak je velmi obtížné zjistit, čím se opravdu zabývají a zdali jsou ještě ekonomicky aktivní. S tím souvisí i další problém a to neochota subjektů poskytovat všechny potřebné informace do takovýchto databází.

Kromě databází Albertina a RES byl při výzkumu využit také server bandzone.cz jako jakási podpůrná databáze, která umožňuje filtraci subjektů na základě místa působení. Problematické je, že většina kapel není nikdy registrována a pokud ano, tak je to právě server bandzone.cz, který neposkytuje informace i počtu členů, ekonomické aktivitě nebo zda-li je takové uskupení ještě aktivní.

Tabulka č. 1: CZ NACE-HUDEBNÍ PRŮMYSL

CZ NACE – HUDEBNÍ PRŮMYSL

18.13 Příprava tisku a digitalizace dat

18.2 Rozmnožování nahrávacích nosičů

32.2 Výroba hudebních nástrojů

47.43 Maloobchod s audio a video zařízením

47.63 Maloobchod s audio a video záznamy

56.3 Pohostinství

58.19 Ostatní vydavatelské činnosti

59.2 Pořizování zvukových nahrávek a hudebně vydavatelské činnosti

60.1 Rozhlasové vysílání

77.22 Pronájem videokazet a disků

85.52 Umělecké vzdělávání

90.03 Umělecká tvorba

90.04 Provozování kulturních zařízení

94.99.2 Činnosti organizace na podporu kulturních činností

Hudební odvětví v Brně podle tohoto výzkum obsahuje xxxx subjektů získaných z databáze Albertina, xx subjektů získaných z RES (které se ovšem v naprosté většině shodují s údaji z Albertiny – RES přinesl 20 nových subjektů) a xxx hudebních uskupení, které jsou na serveru bandzone.cz registrovány pod městem Brno. Dohromady se tímto výzkumem objevilo xxxx subjektů z města Brna, o kterých však nemáme všechny potřebné informace, nedokážeme s přesností říct, čím se opravdu zabývají a navíc nevíme, zda ještě existují.

Z hlediska ekonomického obratu je na prvním místě firma Point CZ, s.r.o. (xxx mil.), druhý v pořadí Prello, s.r.o. (xxx mil.). Roční obrat v rozmezí xxx mil. má hned několik subjektů, mezi kterými najdeme například Národní divadlo Brno, přísp.org. nebo Základní umělecká škola Františka Jílka.

Návrh reprezentativního vzorku subjektů:

Filharmonie Brno, p.o.

Level B Production – Fléda s.r.o.

BUJO Art a Gregory management s.r.o.

JAZZFESTBRNO o.s.

Janáčkova akademie múzických umění v Brně, veřejná vysoká škola

Konzervatoř Brno

Kavárna Trojka, s.r.o.

Pod Obrazy kavárna

Kytary.cz, s.r.o.

LÍDL Music, s.r.o.

Indies Production (Hana Vojtěchová)

Expozice nové hudby (Tomáš Vtípil, František Chaloupka, Viktor Pantůček)

Ensemble Opera Diversa

Klub Alterna

Mersey Music Klub

Metro music bar

Perpetuum Music Club

hudební portál Město hudby

Národní divadlo Brno – opera

Městské divadlo Brno – muzikál)

Hudební teoretik (bude zastoupen někým ze škol?)

MU FF – Hudební věda

Scénická umění

. Michaela Rašovská

Rozsáhlá oblast scénického umění se vztahuje na činnost divadel, divadelních spolků, tanečních souborů, kulturních domů, festivalů, agentur klubů, ale také uměleckých škol nebo kurzů. Filtrace velkého počtu subjektů s sebou zároveň přináší určité nedostatky.

Autorka postupovala od vyčlenění subjektů v Jihomoravském kraji pouze pro město Brno. Následně i po provedení této základní filtrace obsahovala databáze stále několik tisíc, nebo dokonce desítek tisíc subjektů, jež z velké většiny neměly se scénickým uměním nic společného.

Bylo tak nutné ještě více omezit kódy NACE, které zároveň odfiltrovaly subjekty, jež do odvětví nepatřily, ale také bohužel subjekty, které ano. Tento problém vychází z faktu, že jednotlivé kódy NACE jsou většinou velmi obecné a pod mnohými je možné představit si víceméně cokoliv. Například pro NACE 90.02 Podpůrné činnosti pro scénická umění najdeme subjekt Žijeme golfem s.r.o., který po prozkoumání webových stránek nemá se scénickým uměním nic společného. Ne vždy se ale dá takovýto subjekt podle názvu odhalit. V takovém případě se ukázalo zmapování těchto subjektů dle kódů NACE velmi náročným.

Kromě absence ekonomických dat autorka poukazuje také na to, že velké procento subjektů působí pod úplně odlišným názvem, které nemá nic společného se jménem, pod kterým je registrován, nebo jej provozuje osoba samostatně výdělečně činná, jež je zapsána pod vlastním soukromým jménem. Není tak možné tyto subjekty jednoznačně identifikovat a přiřadit.

Tabulka č. 2: CZ NACE - SCÉNICKÁ UMĚNÍ

CZ NACE – SCÉNICKÁ UMĚNÍ

85.32.2 Střední odborné vzdělávání na středních odborných školách

85.52 Umělecké vzdělávání

90.01 Scénická umění

90.02 Podpůrné činnosti pro scénická umění



93.21 Činnosti lunaparků a zábavních parků

93.29 Ostatní zábavní a rekreační činnosti j.n.

94.99.2 Činnosti organizací na podporu kulturní činnosti

94.99.3 Činnosti organizací na podporu rekreační a zájmové činnosti

Po základní filtraci bylo vyčleněno v oblasti scénických umění přibližně xxx subjektů.

Ve většině případů bylo možné jasně identifikovat právní formu, která byla v databázi uvedena. Nejvíce zastoupenou právní formou těchto subjektů byla na prvním místě forma Osoby samostatně výdělečně činné a následně Občanského sdružení.

Tyto subjekty pak ale nebylo možno seřadit dle jejich tržní síly, protože údaje o ročních obratech a počtu zaměstnanců těchto subjektů bohužel v databázi chyběly. Výjimkou však byla oblast divadel, která většinou tyto údaje obsahovala a nejsilnější subjekty tak bylo možno víceméně jasně identifikovat a seřadit. Jako subjekty s nejvyšším obratem byly identifikovány tyto:

Městské divadlo Brno, p.o.: minimální obrat xxx mil. Kč

Turistické informační centrum města Brna: minimální obrat xx mil. Kč

ZUŠ Vítězslavy Kaprálové: minimální obrat xx mil. Kč

Jako subjekt s nejvyšším počtem zaměstnanců v tomto odvětví bylo identifikováno Národní divadlo Brno, p.o. (xxx zaměstnanců).


Městské divadlo Brno, přísp. org.

ND Brno, přísp. org.

Loutkové divadlo Radost, přísp. org.

Centrum experimentálního divadla v Brně, přísp. org.

Divadlo Bolka Polívky, s.r.o.

Taneční divadlo Mimi Fortunae

Divadelní spolek Slawjena, o.s.

Divadlo na pavlači, o.s.

Divadlo IN Flagranti, o.p.s.

Veselá divadelní společnost, o.p.s.

VUS Ondráš

Beat up Brno, o.s.

TŠ Starlet Brno

Taneční škola Dynamic

Centrum tance

KC Semilasso

Dělnický dům

Stadec Brno, o.s.

Sál B. Bakaly

Kulturní středisko OMEGA

KD Rubín

Divadelní svět Brno

Mezinárodní festival divadelních škol SETKÁNÍ/ENCOUNTER

Mezinárodní festival Janáček Brno

Tanec Brno

festival Tales of Sahara

Kulturní dědictví

Hana Hřebačková

Oblast kulturního dědictví zahrnuje činnost galerií, muzeí a podobných zařízení. Autorka výzkumu upozornila na nedostatek ekonomických dat o organizacích a počtu jejich zaměstnanců. Často bylo složité se dostat i ke kontaktním údajům, které organizace neměly zveřejněny.

Tabulka č. 3: CZ NACE - KULTURNÍ DĚDICTVÍ

Na základě databází podle CZ NACE (viz výše) bylo vyfiltrováno xxx relevantních subjektů, z nichž byl vytvořen reprezentativní vzorek xx subjektů.

Z hlediska právní subjektivity jsou nejčastěji zastoupena sdružení (například svaz, spolek, společnost, klub) a poté následují příspěvkové organizace zřizované státem nebo územně správními celky.

Největší počet zaměstnanců má Moravské zemské muzeum v Brně (jedná se o rozmezí xxx zaměstnaných osob). Na druhém místě s počtem xxx zaměstnanců je Moravský zemský archiv v Brně a Moravská zemská knihovna v Brně.

CZ NACE – KULTURNÍ DĚDICTVÍ

85.32 Sekundární vzdělávání

85.32.2 Střední odborné vzdělávání na středních odborných školách

85.42 Terciální vzdělávání

85.52 Umělecké školství

91.0 Činnost archivů, knihoven, muzeí a jiných kulturních zařízení

91.01 Činnosti knihoven a archívů

91.02 Činnosti muzeí

91.03 Provozování kulturních památek, historických staveb a obdobných turistických

zajímavostí

94.9 Činnosti ostatních organizací sdružujících osoby za účelem prosazování společných zájmů

94.99 Činnosti ostatních organizací sdružujících osoby za účelem prosazování společných zájmů

j.n.


94.99.9 Činnosti ostatních organizací j.n.

Nejvyšší dohledaný finanční obrat se pohyboval v rozmezí xx mil. Kč (Knihovna Jiřího Mahena v Brně, Muzeum města Brna). Následuje Technické muzeum v Brně s obratem ve výši 10 – 29 mil. Kč.


Galerie Aspekt, s.r.o.

Galerie Eskort

Společnost Muzea romské kultury

Muzeum romské kultury, státní p. o.

Muzeum města Brna, přísp.org.

Muzeum starých strojů a technologií, o. s.

Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, o.s.

Moravská zemská knihovna v Brně

Střední škola uměleckomanažerská, s.r.o.

Kulturní cirkus

Základní umělecká škola Orchidea clasic, s.r.o.

Společnost pro lidové tradice Jihomoravského kraje o. s.

Spolek pro zachování kulturních tradic, o.s.

Studentské kulturní sdružení Trias

Sdružení přátel kultury a kulturních památek, o.s.

Živá historie - občanské sdružení

Slatinský Historický Klub

Yore - Občanské sdružení přátel historie

Umělecké sdružení Parnas

Společnost pro historii a šerm Manus Armata

Vojenský veterán klub 1. Kozohorská divize

Rozhlas a televize

Klára Chotěnovská

Z oblasti televizního a rozhlasového vysílání byly zkoumáni provozovatelé těchto vysílání. Součástí oblasti filmu a videa jsou zejména produkční a distribuční společnosti, kina videopůjčovny, specializované prodejny nebo společnosti poskytující služby a zařízení.

Na problém autorka práce narazila hned v samém počátku mapování a to při definování jednotlivých CZ-NACE. Otázkou například bylo, do jaké kategorie NACE spadají kina.

Mohlo se jednat o činnosti pro osobní a duševní pohodu stejně jako o ostatní zábavní a rekreační činnosti. Pro jistotu byly tedy zvoleny a prozkoumány obě dvě kategorie.

Dalším problémem bylo sídlo subjektu. Například Český rozhlas má v registru uvedeno sídlo v Praze. Pokud se tedy vyfiltrovaly pouze subjekty se sídlem v Brně, rozhlas zde nebyl uveden i přesto, že v Brně také působí (obdobně Česká televize).

Na velký problém narazila autorka v souvislosti s rádii. Ta jsou totiž většinou zřizována společnostmi, jejichž název se liší od názvu rádia a vzájemná propojenost rádia a společnosti tedy může být přehlédnuta. Mnohdy se tyto společnosti zabývají i jinými činnostmi než pouze zřizováním rádia a proto jsou informace o jejich obratu nebo počtu zaměstnanců zavádějící.

V databázi Albertiny i RESu bylo velké množství osob, podnikajících na základě živnostenského oprávnění. Podle NACE sice bylo zřejmé, že tyto osoby spadají do zkoumané oblasti, blíže zjistit čím se přesně zabývají, však bylo nemožné. Někdy také bylo možné nalézt subjekty, jejichž NACE se absolutně lišily a byly oborově různorodé, což působilo zvláštně (např. firma má jedno NACE z oboru kultury a druhé z oboru zemědělství).

Tabulka č. 4: CZ NACE - ROZHLAS A TELEVIZE

Výsledkem mapování je adresář čítající celkem xx subjektů v kategorii rozhlas, televize, film a video. Z výše popsaných problémů je však zřejmé, že toto číslo však nemusí být konečné.

V adresáři byly nejvíce zastoupeny právní subjektivity - společnost s ručením omezením, podnikatel/fyzická osoba nezapsaná v obchodním rejstříku, akciová společnost a nadační fond.

Neexistuje jeden konkrétní subjekt, který má nejvyšší obrat. Podle databáze Albertina je nejvyšším obratem xx milionů, který má hned několik subjektů:

D.V.F., s.r.o.

Brněnská soukromá televize, s.r.o.

CZ NACE – ROZHLAS A TELEVIZE

47.43 Maloobchod s audio a video zařízením

47.63 Maloobchod s audio a videozáznamy

47.78.1 Maloobchod s fotografickým a optickým zařízením a potřebami

59.11 Produkce filmů, videozáznamů a televizních programů

59.12 Postprodukce filmů, videozáznamů a televizních programů

59.13 Distribuce filmů, videozáznamů a televizních programů

60.10 Rozhlasové vysílání

60.20 Tvorba televizních programů a televizní vysílání

77.22 Pronájem videokazet a disků



93.29 Ostatní zábavní a rekreační činnosti j. n.


96.04 Činnosti pro osobní a fyzickou pohodu

Direct Film, s.r.o.

Herlango, s.r.o.

Nadační fond Radia Proglas

olmiSat, s.r.o.

Radio Proglas, s.r.o.

Radio Station Brno, s.r.o.

Sasfin, a.s.

TSI System, s.r.o.

Ynos, s.r.o.

Podle dostupných dat má nejvíce zaměstnanců Rádio Proglas xx, dále Herlango, s.r.o. xx a Sasfin, a.s. xx.


Český rozhlas Brno

Rádio PROGLAS s.r.o.

Rádio Krokodýl

Brněnská televize B-TV

Česká televize

Direct Film

A-line TV

Kino Art

Cinema City

Videosat

Závěr

I když výzkum neprobíhal bez problémů, jeho realizace je velkým pokrokem v problematice kreativních průmyslů na území České republiky, zejména pak ve městě Brně. Díky realizovanému výzkumu je možné se zamýšlet nad problémy souvisejícími s metodikou mapování a snažit se je řešit tak, aby byla data do budoucna kvalitnější a úplnější.

Jako velký problém se ukázal fakt, že značné procento subjektů působí pod úplně odlišným názvem, které nemá nic společného se jménem, pod kterým je registrován, nebo jej provozuje osoba samostatně výdělečně činná, jež je zapsána pod vlastním soukromým jménem. Nebylo tak možné tyto subjekty identifikovat a přiřadit.

Maniny a Rohanský ostrov

Termín: 6 .10. - 12. 10.2 013

Jména: Jan Charvát, Michael Simon VŠB – Technická univerzita Ostrava Fakulta stavební

, Katedra prostředí staveb a TZB

Místo praxe: IREAS, Institut pro strukturální politiku, o. p. s

1.Úvod

Stáž byla vykonávána v organizaci IREAS, Institut pro strukturální politiku, o. p. s. se sídlem v Mařákova 292/9, 160 00 Praha 6 v kanceláři v ul. Štěpánská 16, 110 00 Praha 1, zabývající se regionálním rozvojem, lidskými zdroji a životním prostředím, pod vedením paní Mgr.A. Lucie Doleželové, Ph.D. a paní RNDr. Michaeli Pixové, Ph.D. .

Celkové zaměření stáže se týkalo problematiky brownfieldů. Tedy, nejdříve se seznámit s obecnou problematikou brownfieldů, jejich vznikem, dopadem na společnost a tvář města, dále pak následnou koncepcí jejich řešení po stránce architektonické, urbanistické a využití území s aspekty společenskými, kulturními a vůbec potřebami lidí v daném regionu. Aktuálně řešené brownfieldy ,pro které byla vymezena tato stáž, jsou ve dvou lokalitách a obě se nacházejí v Praze. Z niž jedna je Nákladové nádraží Praha - Žižkov a druhá rozsáhlejší lokalita je oblast od dolní Libně po Karlín nazývané Maniny a Rohanský ostrov.

Cíl stáže

Cílem stáže bylo v dané oblasti ,u nás to tedy byla oblast Manin a Rohanského ostrova , zjistit majetkoprávní vztahy a připravit podklady pro další skupiny po nás působící.

Podklady byly myšleny ve formě map, plánů, výpisů z katastrálního úřadu a dalších veřejných institucí, dále pak podklady od soukromých vlastníků, investorů potažmo developerů kteří jeví o oblast zájem. Lidé kteří budou přicházet po nás by měli využít podklady námi připravené ,ale také si upřesňující podklady pak sami dohledat-obstarat.

Řekl bych, že naše práce, náplň stáže a její cíl, byla zamýšlena jako obecný průzkum - předvoj pro hlavní detailnější práci na tomto projektu.

Vlastní náplň práce

Den 1.-pondělí

Stáž začala pondělním dopolednem, kdy jsme se sešli v kanceláři IREASu v účasti vedoucí stáže paní Doleželová a paní Pixová, studenti Michael Simon, Jan Charvát a Libor Langhammer.

Dopoledne jsme pak probrali první část teorie problematiky brownfieldů, co sledovat, chování města k problematice brownfieldů, socio-ekonomická problematika, udržitelný rozvoj, nástroj ZAC používaný ve Francii, problematika brownfieldů v Anglii.

V odpoledních hodinách jsme se podívali do prostorů Nákladového nádraží Praha – Žižkov a pracovní den ukončili jednáním na radnici Městské části Praha 3 s místostarostou panem Matějem Stropnickým o problematice Nákladového nádraží Praha – Žižkov, kde nám byly poskytnuty materiály k tomuto tématu.

Obrázky:Obr.1-Nákladové nádraží Praha-Žižkov – obecná mapa

Obr.2-Nákladové nádraží Praha-Žižkov - letecká mapa

Obr.1-Nákladové nádraží Praha-Žižkov – obecná mapa

Obr.2-Nákladové nádraží Praha-Žižkov - letecká mapa

Den 2.-úterý

V úterý jsme opět začali v dopoledních hodinách podobně jako v pondělí, pokračováním v přednášce o problematice brownfieldů. Odpoledne jsme pak projeli oblast Manin a Rohanského ostrova na kolech a shlédli aktuální reálný stav a celkovou velikost onoho prostoru, na kterém se vyskytují jak volná prostranství ,tak zastavěné využívané i nevyužívané plochy a budovy. V podvečer jsme pak probrali detaily pracovní náplně a upřesnili jsme si výběr oblastí k řešení.

Obrázky:Obr.3-Oblast Manin a Rohanského ostrova – obecná mapa

Obr.4-Oblast Manin a Rohanského ostrova - letecká mapa

Obr.3-Oblast Manin a Rohanského ostrova – obecná mapa

Obr.4-Oblast Manin a Rohanského ostrova - letecká mapa

Den 3.-středa

Ve středu v jsme v dopoledních hodinách pracovali na hledání mapových dostupných mapových podkladů, kontaktovali architekty kteří pracovali na studiích řešení Manin a Rohanského ostrova, dále pak investory jako Sekyra group atd… .

Odpoledne jsme byli na jednání na /tvaru rozvoje Prahy (URM) viz Zpráva z jednání na URM a večer jsme byli na setkání Palmovka jinak viz Zpráva ze setkání Palmovka jinak.

Zpráva z jednání na ÚRM

Dne 9.10.2013 ve 14 hodin jsme měli sjednanou schůzku na Útvaru rozvoje města Prahy (ÚRM), kde jsme se sešli s panem Ing. Arch. Pavlem Benešem a Ing. Dominikem Alešem.

Cílem naší schůzky bylo zjistit majetkoprávní vztahy v námi zkoumané oblasti dolní Libně a Rohanského ostrova.

Pánové nám předložili plánovací dokumenty, na kterých bylo území Manin rozděleno na tři oblasti, dle vlastníka, či nájemce:

River City

River Garden

Sekyra Group, a.s.

První etapa výstavby,River City, je již v plné proudu,prakticky takřka před dokončením. Oblast nazvaná River Garden je také transparentní a ví se, co je zde v plánu. Ale nad poslední částí Manin stále visí otazník. Majitelem pozemků je město Praha, které ovšem pozemky před několika lety pronajalo developerské firmě Sekyra Group, a.s. za neprůhledných podmínek. Pan Sekyra našel v nájemní smlouvě nedostatek a proto městu naplatí za rozsáhlé pozemky žádný nájem.

Byli nám poskytnuty plánovací dokumenty,které přikládáme v příloze.

Zpráva ze setkání Palmovka jinak

Dne 9.10.2013 se naše tříčlenná skupina studentů na stáži a Mgr.A. Lucie Doležalová zúčastnila setkání občanů Prahy 8 se členy sdružení 8Jinak. Na programu prvního,z celkově dvou plánovaných setkaní bylo najít:

Hodnoty,problémy současného stavu Prahy 8 + priority tamních občanů

Cílové aktivity v prostoru, kde se pohybují a žijí

Cílový charakter veřejného prostoru

Případná rizika, což se bohužel kvůli nedostatku času nepovedlo

Celé participační setkání vedl Ing. Arch. Petr Klápště a Ing. Arch. Lukáš Vacek, kteří navazovali na poznatky z akce Zažít Libeň jinak! Která se odehrála necelý měsíc před setkáním, přímo v ulicích dolní Libně.

V úvodu moderátoři zrekapitulovali problémy týkající se okolí Palmovky. Hlavním problémem nadměrné zatížení oblasti automobilovou dopravou. Jako další byl částečně představen tzv. Metropolitní plán hl. města Prahy a plánované vybudování Rohanského ostrova dle návrhu architektů Suchého a Novotného.

Poté se rozeběhla diskuze, do které se již zapojili i občané. Nejprve hledali pozitiva a následně negativa dolní Libně a Manin. Pořadatelé si všechny podněty zapsali a následně mají v plánu provést analýzu, kterou budou prezentovat na setkání č. 2.

Participačního setkaní se zúčastnilo cca. 30 občanů a mělo velmi kladné ohlasy.

Den 4.-čtvrtek

V tento den jsme v dopoledních hodinách pokračovali ve středeční práci. Také jsme vybrali největší parcely v prostoru Manin a Rohanského ostrova a dohledali aktuální majetkoprávní poměry - viz Tabulka 1.Výpis parcel-majetkoprávní vztahy. V odpoledních hodinách jsme navštívili Katastrální úřad pro hlavní město Prahu ,kde jsme se snažili dohledat historii majetkoprávních vztahů v dané oblasti – viz Jednání na Katastrálním úřadě pro hlavní město Prahu. Dále jsme pak pracovali na informacích nám poskytnutých.

http://wp.czu.cz/person/9775

Jednání na Katastrálním úřadě pro hlavní město Prahu

Jednání na KU bylo uskutečněno dne 10.10.2013 ,kde jsme chtěli zjistit majetkové poměry na jednotlivých pozemcích spadajících do rozvojového území Maniny (dolní Libeň) a Rohanský ostrov.

Dají se zjistit aktuální majetkové poměry na www stránkách KU , ale pro zjištění předchozích majetkových poměrů (vlastníci v průběhu několika desítek let) se musí podat písemná žádost (viz přiložena) na KU.

Dle vyjádření pracovnice KU se každá neověřená stránka zabývající se vlastnictvím dané parcely zpoplatňuje 20 Kč a každá ověřená stránka 50 Kč. Neověřené stránky se dají zpětně ověřit. Po podaní žádosti má KU ze zákona 30 dní na reakci.

Přikládáme soupis parcel s daty ,u kterých bude třeba podat žádost na KU.

Č. ČÍSLO

PARCELY VLASTNICKÉ PRÁVO JINÍ OPRÁVNĚNÍ

KATASTRÁLNÍ

ÚZEMÍ VÝMĚRA [m2]

1 767/1 HL.M.PRAHA KARLÍN 123 970,0

2 767/2 Tělovýchovná jednota

Karlín Tesla KARLÍN 5 957,0


4 767/5 HL.M.PRAHA Svěřená správa nemovitostí ve

vlastnictví obce - Městská část Praha 8 KARLÍN 39 687,0








12 767/66 RiGa Residence East a.s. KARLÍN 9 950,0

13 767/69 RiGa Residence West a.s KARLÍN 1 096,0

14 767/117 Riga Office East s.r.o KARLÍN 3 326,0

15 768 Česká republika Právo hospodařit s majetkem státu -

Povodí Vltavy, státní podnik KARLÍN 7 062,0



BYLA VYBRÁNA VĚTŠINA POZEMKŮ NAD 1 000m

2

Tabulka 1.Výpis parcel-majetkoprávní vztahy

Den 5.-pátek

V poslední den naší stáže jsme dokončovali zprávy a tabulky do finálních podob.

Viz Tabulka 2.- Mapové podklady .

ČÍSLO POPIS MAPY

GEO PORTÁL VÝBĚR MAP

1 OBECNÁ AKTUÁLNÍ

2 LETECKÁ AKTUÁLNÍ

3 LETECKÁ HISTORICKÁ (1836-1852)

4 LETECKÁ HISTORICKÁ (1938)



7 LETECKÁ HISTORICKÁ (1999-2000)


GEO PORTÁL MAPOVÉ APLIKACE

GEO PORTÁL ATLAS ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

9 KATASTR NEMOVITOSTÍ

10 DIGITÁLNÍ MAPA

11 ÚZEMNÍ PLÁN

12 CENOVÁ MAPA

13 MAJETKOPRÁVNÍ VZTAHY

14 INFORMACE O POVODNI 2013

15 HLUKOVÁ MAPA

16 IMISE V REFERENČNÍCH BODECH

17 IMISNÍ MAPY

18 IPPC-INTEGROVANÉ POVOLOVÁNÍ

19 NÁKLÁDÁNÍ S KOMUNÁLNÍM ODPADEM

20 OCHRANA PŘÍRODY A

KRAJINY

Tabulka 2.- Mapové podklady

Závěrečné zhodnocení stáže

Výsledkem naší práce jsou nasbírané mapové podklady různých charakterů, vytvořené tabulky s informacemi (přidané originály tabulek v Excelu) a zprávy z jednání. Celkově byla tato stáž pro nás velkým přínosem. Jednak jsme se dověděli o teorii ale i praxi problematiky řešení brownfieldů, ale i nabrali mnoho zkušeností s vyhledáváním informací a hlavně s jednáním na úřadech. Mnoho pojmů učených ve škole jsme si spojili s reálnými ,,věcmi“. Nebyla to sice práce tvořivého charakteru, kterou jsme asi očekávali ,ale celkový přínos v podobě zkušeností a nasbíraných informací převyšuje možný výsledek vlastní tvorby. Dá se říci ,že tato stáž nám ,,otevřela oči“ ,kdy jsme uviděli problémy kooperace státní správy se soukromými investory, přístup státní správy k majetku státu a vůbec celkovou realitu.

Touto stáží by měli projít studenti ,aby viděli jak to v reálu chodí. Že projekty nejsou jen o tom je vymyslet a vytvořit v kanceláři, ale značná část práce se koná na úřadech a jednáních.

,,A že za vším jsou peníze, až na prvním místě!“

Břidlicový důl Radim ve Svatoňovicích

Termín: 3.2. - 28.2.2014

Jméno: Markéta Kičmerová, Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava, Fakulta

stavební

Místo praxe: Geoengineering, spol. s r. o

Úvod

Praxi jsem absolvovala ve společnosti Geoengineering, spol. s r. o. pod vedením pana Ing. Pavla Šípka. Probíhala v období od konce měsíce ledna do konce měsíce února roku 2014 v rozsahu 5 dní, kdy se její náplň zaměřovala hlavně na projekt brownfieldu areálu břidlicového dolu Radim ve Svatoňovicích – Starých Oldřůvkách.

Společnost Geoengineering, spol. s r. o. se zabývá projektováním a inženýrskou činností v oblastech geotechniky a inženýrské geologie, podzemního stavitelství, hornictví, mostů, vyztužování železobetonových konstrukcí a infrastruktury. Společnost zaměstnává celkem tři autorizované inženýry v oboru Geotechnika, jedním z nich je Ing. Šípek, který mě praxí vedl.

Co se týče samotného areálu dolu Radim, dle prvních záznamů probíhala těžba již v průběhu roku 1854. Ukončena byla zhruba v roce 2003, kdy byl areál dolu uzavřen. V současné době nový vlastník dolu zahájil nutné práce ke zpřístupnění dolu s cílem obnovení těžby na ložisku jílovitých štípatelných břidlic. Od prvopočátku těžby do znovuzpřístupnění dolu v roce 2013, byl vstup na ložisko břidlic umožněn pouze úzkou vstupní štolou (viz. Fotografie 1), s navazujícími slednými chodbami (viz. Fotografie 2) vedenými v pruzích dobývaných břidlic v celkové délce chodeb asi 1 km.

Fotografie 1 – Pohled na původní profil zaústění vstupní štoly dolu

Fotografie 2 - Pohled na původní profil vstupní štoly a sledných chodeb

V roce 2013 byl vybudován nový vstupní portál a vstupní štola byla rozšířena (viz. Fotografie 3). Profil vstupní štoly byl zajištěn důlní výztuží (viz. Fotografie 4). Rozšíření vstupní štoly vedlo k nutnosti zbourání přilehlých budov vykazujících znaky brownfieldů, které byly následně nahrazeny stavebními buňkami (viz. Fotografie 5).

Fotografie 3 – Zářez svahu v místě vybudování nového portálu vstupní štoly

Fotografie 4 - Pohled na portál a rozšířený profil vstupní štoly

Fotografie 5 - Náhled na okolí dolu

Na Obrázku 1 jsou patrné změny provedené a plánované (tj. prodloužení vstupní štoly a vyztužení prostoru navazující odbočky) zakreslené do archivní mapy dolu. Zelenou barvou je znázorněno již provedené rozšíření vstupní štoly, modrou pak plánované prodloužení a vyztužení prostoru odbočky.

Obrázek 7 - Archivní mapový podklad areálu dolu Radim se zakreslením změn

Na základě geologického průzkumu ložiska z roku 1992 bylo výpočtem zjištěno přibližně 444 tisíc m3 geologických vyhledaných zásob břidlice vhodných pro další výrobu. Geologické zásoby zde byly vymezeny do 8 bloků od povrchu po úroveň 460 m. n. m. Na ložisku jsou zastoupeny horniny břidlic, prachovců a drob s malým množstvím křemene, který zde vyváří hlavně v puklinách a na klivážních plochách karbonátové žilky.

Vytěžená břidlice se dá s ohledem na těžební metodu a skladbu výrobků dále použít jako střešní krytina, obklad, dlažba, přírodní drť, břidlicová moučka nebo pro tvorbu zahradní architektury.

Popis praxe

Praxe se soustředila na břidlicový důl Radim ve Svatoňovicích, jak je patrné již z názvu zprávy. Konkrétně šlo o technické řešení zpřístupnění dolu v rozsahu rozšíření vstupní štoly a navazující důlní odbočky, včetně zajištění stability důlních děl ocelovou výztuží. Cílem stavebních úprav a rozšíření profilu je zajištění požadovaného průjezdního profilu pro pohyb těžních mechanismů a dopravních prostředků.

Společnost Geoengineering, spol. s r. o. provádí projektovou činnost na dole Radim od počátku roku 2012. Z této doby také pochází Fotografie 1. V této době společnost zpracovala výchozí projekt úpravy vstupní štoly. Technické řešení stabilizace zaústění štoly bylo postaveno na technologii hřebíkování, s lícní úpravou stříkaným betonem. Samotný portál měl být ve stropní části stabilizován kotveným železobetonovým prahem. Navazující úsek vstupní štoly byl navržen v rozšířeném typovém profilu OO-O-16 (bxh=5,6x3,6m). Odvodnění vstupní štoly bylo navrženo povrchovým odvodněním, s využitím podélných betonových žlabů. Důležitost odvodnění je patrná z množství vody prosáklé do dolu i mimo něj (viz. Fotografii 6 a Fotografie 7).

Fotografie 6 - Voda v dole před úpravami

Fotografie 7 - Voda v okolí dolu v rámci úprav pro rozšíření vstupu

Úvodní projekt z roku 2012 ovšem realizován nebyl. Investor požadoval další rozšíření profilu vstupní štoly a portálu (bxh=7,10x4,55m) a ověřeny byly také rozdílné geologické podmínky oproti původním předpokladům projektu.

Následně byl v roce 2013 vytvořen nový projekt, který navazoval a doplňoval projekt původní z roku 2012. Vstupní štola byla navržena v délce cca 25 m a provedena v investorem požadovaném rozšířeném profilu OO-OSB-ATYP (bxh=7,10x4,55m). Výztuž tohoto díla je realizována ocelovou obloukovou výztuží. V úvodní části vstupní štoly v délce cca 9 m jsou výztužné oblouky založeny na železobetonovém základovém pásu. V době ražby (rozšíření profilu) bylo předpolí zajišťováno injektážními deštníky s pomocí tyčových svorníků.

Od února letošního roku je firmou Geoengineering, spol. s r. o. připravován projekt, který řeší zajištění vyraženého prostoru odbočky bezprostředně navazující na vstupní štolu. Požadavkem investora je zajištění vyraženého prostoru odbočky důlní ocelovou obloukovou výztuží (viz. Obrázek 2).

Obrázek 8 - Ocelová výztuž v prostoru odbočky vstupní štoly

Mou praxi u společnosti Geoengineering, spol. s r. o. započala návštěva břidlicového dolu Radim ve Svatoňovicích, při které jsem si mohla důl a jeho okolí detailně prohlédnout. Toto považuji za velký přínos absolvování praxe, jelikož běžně by mi přístup do tohoto areálu nebyl umožněn. Další dny praxe pak probíhaly v sídle společnosti, kde jsem měla možnost nahlédnout do materiálů (současných i minulých) týkajících se tohoto dolu a celé si je prostudovat s případným vysvětlením nejasností, pokud jsem na nějaké narazila. Dále jsem měla možnost za chodu pozorovat průběh zpracování PD – stabilitní zajištění a návrh výztužné konstrukce v prostoru odbočky, což mi poskytlo vhled do pracovní náplně geotechnika a problémů, se kterými se potýká.

Jeden den praxe jsem se pak věnovala jinému projektu, a to stabilizaci cesty a přilehlého svahu v Jeseníkách, přesněji cesty z Hvězdy vedoucí na Praděd. Tento projekt byl v minulosti připraven, ale následně nerealizován a momentálně se jedná o jeho možné budoucí realizaci. Možností prostudování tohoto projektu jsem získala vhled nejen do samotného řešení problému, ale také do administrativy kolem něj, kterou musí projektant vyřešit s různými institucemi a osobami, jak státními (např. orgány CHKO, ministerstvo ŽP ČR), tak soukromými (např. osoby dotčené realizací projektu, tj. majitelé přilehlých pozemků). Oproti předešlému projektu, který se věnoval břidlicovému dolu, byl právě tento projekt administrativně velmi náročný.


Mým cílem pro absolvování této stáže bylo poznat, jak vypadá v praxi pracovní náplň geotechnika, například v podmínkách brownfieldů. Ovšem absolvování praxe mé očekávání předčilo. Zejména jsem ocenila přístup Ing. Šípka, který mi vysvětlil jakékoliv nejasnosti v projektech a také mi objasnil navrhování a posuzování výztužné konstrukce daného dolu v příslušných počítačových programech, se kterými jsem se zatím na VŠB neměla možnost setkat.

Dalším studentům bych rozhodně doporučila podobnou stáž absolvovat, jelikož jsem díky ní poznala v praxi, jak vypadá pracovní náplň absolventa perspektivního oboru, který mne zaujal.

Brownfields v Moravskoslezském kraji

Termín: 13.8. - 20.9.2013

Jméno: Adéla Kniezková, Ostravská univerzita v Ostravě, katedra Sociální geografie a

regionálního rozvoje

Místo praxe: Agenturae pro regionální rozvoj a.s

Místo výkonu práce

Svou praxi jsem vykonávala v Agentuře pro regionální rozvoj a.s. (ARR), která sídlí v Ostravě, na ulici Na Jízdárně 7/1245. Tato agentura byla založena za účelem podpory rozvoje regionu, jako akciová společnost, a svými činnostmi napomáhá rozvoji MSK, který je jejim vlastníkem. Svou činnost a aktivity zaměřuje ve prospěch obyvatel, institucí a ekonomických subjektů.

Činnost ARR je rozdělena do čtyř segmentů:

1.) Strategie a inovace - V rámci tohoto segmentu se ARR zaměřuje na rozvoj inovačnícj strategií; realizaci vybraných projektů; zpracování strategií a koncepcí obcí a mikroregionů; zpracování žádostí o dotace; přípravu kraje na programovací období EU 2014-2020 atd.

2.) Podnikání a dotační management - Zaměření na podporu podnikatelů a zvýšení zaměstnanosti v MSK; pořádání konferencí, seminářů a akcí na daná téma atd.

3.) Cestovní ruch a marketing - Agentura se snaží o zatraktivnění a budování image kraje. Zabývá se např. konáním promoakcemi, či tvorbě projektů (např. ortofotomapy aj.)

4.) Vzdělání - Zaměřuje se na zvýšení kvality služeb a motivace; tvoří e-learningové kurzy atd.2

ARR se začala již v roce 2005 věnovat přípravě a realizacím projektů zaměřených na regeneraci brownfiledů. Byla rovněž vytvořena (a stále je aktualizována) databáze takovýchto nevyužívaných areálu, a je dostupná na oficiálních, webových stránkách Agentury a stránkách MSK (pod názvem studie lokalit brownfields podpořených Moravskoslezským krajem v letech 2005-2013).

Jako příklad projektů realizovaných ARR, bych uvedla lokality města Ostravy. Jde o lokality - Ostrava-Hrušov a Areál sadu Maxima Gorkého (Ostrava-Kunčičky).


Hlavním cílem této praxe pro mě bylo seznámit se s praktickou částí stránky regionálního rozvoje, a doplnit si mé teoretické znalosti, kterými se zabývám při studiu na katedře Sociální geografie a Regionálního rozvoje na univerzitě Ostravské v Ostravě.

Pod vedením a dohledem supervizora Ing. Simony Šafránové jsem byla seznámena činnostmi Agentury pro regionální rozvoj v oblasti brownfields - předprojektové přípravy, brownfield tripu, poradenstvím, dotací atd..

V rámci odborné praxe jsem se věnovala předprojektové přípravě brownfields, dotované z rozpočtu Moravskoslezského kraje. Z velké části jsem se podílela na vyúčtování této krajské dotace, konkrétně na projektu "Zámecký areál s parkem v Jindřichově", pro který byla v

2 ARR - arr.cz

průběhu roku 2013 zpracována studie využitelnosti. Dále jsem připravila ostatní podklady, které byly potřeba předložit v rámci vyúčtování. Měla jsem také možnost se podílet na konečné aktualizaci dokumentu "Studie lokalit brownfields podpořených Moravskoslezským krajem v letech 2005 - 2012", kterou zpracovala Agentura pro regionální rozvoj v roce 2012. Vyhledávala jsem aktuální statistická data a zapracovala jsem je do textové části dokumentu. V rámci aktualizace jsem dále doplnila dokument o lokality podpořené Moravskoslezským krajem v letech 2011 a 2012.

a. Definice brownfieldů

V České republice je oficiální definice dle Ústavy pro ekopolitiku, která za brownfieldy označuje plochy:

- nevyužívané nebo ekonomicky nedostatečně efektivně využívané,

- původně průmyslové, logistické, komerční či obytné objekty v kompaktně zastavěných územích,

- původně zemědělské, vojenské i další plochy a budovy ve „volné“ krajině

- s neprůhledným majetkoprávním uspořádáním

- se zdevastovanými výrobními či jinými budovami3

Do lokalit brownfieldů můžeme zařadit např. areály dolů, skládky odpadů, bývalé vojenské objekty, bývalé zamědělské družstva aj. ARR k dnešnímu dni posuzuje 36 takovýchto lokalit, které se nachází na území MSK (celkově se jedná o stovky areálů). Kraj těmto lokalitám od roku 2005 poskytuje každoroční dotace na regeneraci, jejiž cílem má být zvýšení přitažlivosti lokalit a snížení výstavby na zelených loukách.

Popis konkértní práce

Na odbornou praxi jsem docházela v předem domluvených termínech. Má náplň práce je již popsána výše. Hlavním úkolem praxe byla spolupráce na vyúčtování krajské dotace, na projektu "Zámecký areál s parkem v Jindřichově". V rámci tohoto projektu jsem si pečlivě prostudovala předloženou studii a následně jsem vytvořila textovou část závěrečné zprávy včetně popisu jednotlivých jednání aj.

b. Předmět studie

Předmětem tohoto projektu je zámek s parkem v obci Jindřichově, který se nachází u silnice II. třídy vedoucí ze Zlatých Hor do Krnova. Spolu s přilehlým dendrologicky zajímavým parkem je zapsán v seznamu kulturních památek. Studie v rámci projektu regenerace tohoto areálu obsahuje informace a doporučení o možných využitích zámku a hodnotí stav parku.

c. Historie a současý stav

Jindřichov se rozkládá v severozápadní části okresu Bruntál, v Moravskoslezském kraji. Jedná se o obec založenou před r. 1256. Na jejím území se nachází výše jmenovaný areál zámku. V areálu se nachází také zámecký park a hospodářské budovy (včetně bývalého pivovaru). Historie zámku v Jindřichově sahá až k počátkům 13. stol., kdy pod něj spadalo panství a přilehlé pozemky olomouckého biskupství, které ho drželo ve svých rukou až do roku 1633. Zámek byl několikrát stavebně upraven. V 2. pol. 17. století byla původní renesanční tvrz nahrazena uzavřenou barokní budovou a po požáru r. 1844 byla provedena radikální přestavba Antonínem Archem a baronem Albertem Kleinem do klasicistní, moderní podoby (pouze v jádře jsou do dnes zachovány renesanční části). Po 2. světové válce byl zámek upraven a využíván pro potřeby domova pro mládež. Následně, až do roku 2010, jako

3 databáze brownfieldů - www.brownfields.cz

domov pro mentálně postiženou mládež. V roce 2010 ho spolu s parkem získala obec Jindřichov do užívání. V současnosti je areál zámku využíván pouze nárazově pro potřeby obce a společenské akce, kde je využívána stávající jídelna s kuchyní.

d. Výsledky průzkumů realizovaných v rámci projektu

Zámek je v dobrém technickém stavu. Hlavní budova je cihelná stavba s klenutými a dřevěnými stropy. Části stropů nad 2. NP jsou v současné době staticky zajištěny, z důvodu pravděpodobného dožití únosnosti materiálu. Vstupní rizalit a předložený balkon jsou v havarijním stavu. Při provádění budoucí stavební činnosti je nutné respektovat podmínky Národního památkového ústavu, a to tak, aby bylo možné zámek využívat dle dnešních trendů a současně zakonzervovat historicky důležité konstrukce.

Odborný rozbor jednotlivých průzkumů, které byly v rámci projektu realizovány, je podrobně sepsán ve studii samotné.

e. Analýza nabídky a poptávky

Obec Jindřichov má díky zpracovanému Územnímu plánu a Plánu obnovy a rozvoje obce jasnou představu o svých cílech a potřebách. V územním plánu je objekt zámku veden jako plocha pro občanskou vybavenost. Obec by uvítala rozvoj v oblasti sociální péče, veřejných služeb a občanské vybavenosti, zdravotnických zařízení, rekreačních a volnočasových aktivitách.

Z analýzy trhu/konkurence pro spádovou oblast severovýchodního cípu okresu Bruntál a Albrechticko vyplývá, že žádný z provozů, které poskytují služby seniorům a zdravotně či tělesně postiženým občanům, není schopno poskytnout službu komplexně pod jednou střechou, a to společně se zdravotní péčí a volnočasovými aktivitami. Areál zámku byl pro tento záměr shledán jako naprosto ideální.

f. Variantní posouzení

V rámci projektu regenerace zámeckého areálu s parkem v Jindřichově byla vytvořena studie ve třech variantách. Za pomoci zastupitelstva obce i široké veřejnosti, byla následně zpracována výsledná „Optimalizační varianta“, která vychází z aktuálních potřeb obce v roce 2013 s prognózou do roku 2026. Studie je rozdělena do provozních a funkčních celků tak, aby bylo možné ji plně využít při časovém i finančním plánování jednotlivých etap výstavby, a také jako podklad v rámci zadávací dokumentace.

Jedná se o variantu, která byla vybrána jako nejideálnější. Hlavní využití zámku je navrženo pro bydlení seniorů, které lze v případě potřeby využít jako malé startovací byty. Dále je v ní zohledněna komplexní potřeba zdravotních služeb v areálu, věnován dostatečný prostor prádelně (finanční příjem), navržena modernizace technologie gastro, zřízení posilovny, začlenění společenských prostor (využití pro obyvatele zámku i občany obce). Účelem nádvoří bude poskytnutí společenského klidového prostoru suplující náměstí (přenesení centra obce do historicky zajímavého prostředí). Dále varianta navrhuje částečné využití zámku pro společenský život (historie, knihovna, muzeum, kavárna) a ubytování penzionového typu.

V rámci projektu byl vytvořen časový harmonogram prací pro optimalizační variantu A. Jedná se pouze o časové orientační rozložení prací. Realizace je podmíněna přísunem financí a podpor, které mohou harmonogram radikálně změnit. Rovněž potřeby obce mohou návaznost jednotlivých etap měnit. Celý harmonogram je rozdělen do deseti etap. Jednotlivé etapy jsou odhadovány na různě dlouhé realizační období od 6 – 24 měsíců. Předpokládané ukončení celého projektu je odhadováno na rok 2026.

g. Závěr a zhodnocení

Postup zpracování studie proběhl v několika krocích. Hlavním úkolem bylo najít vhodné využití areálu zámku, včetně navazujících ploch zámeckého parku. Nutné bylo také posoudit objekt z hlediska stavebně technického a dispozičního, pro možnost nového využití. Úvodem se zpracovatel studie osobně seznámil s areálem a dostupnou dokumentací, analyzoval informace a provedl průzkumy pro vypracování jednotlivých tematických variant řešení a pro zpracování komplexní studie regenerace zámeckého areálu v Jindřichově.

Zpracovatel studie regenerace „Zámeckého areálu s parkem“ na základě vstupních informací, dat a konzultací se zastupiteli obce Jindřichov, zpracoval čtyři možné varianty. Všechny varianty byly posouzeny, jak z hlediska architektonického a stavebně technického, tak především z hlediska ekonomického. Na základě doporučení zpracovatelem a rozhodnutí obce Jindřichov byla vybrána optimalizační varianta A jako nejvhodnější řešení. Dále zpracovatel studie obci doporučil sledovat v budoucnosti některé cíle, jako jsou sociální péče (priorita), veřejné služby a občanská vybavenost, zdravotnické zázemí, společenský klub nejen pro seniory, podpora turistického ruchu a volnočasové aktivity.

V krátkosti shrnuto – realizací tohoto projektu získá areál možnost stát se komunitním, ubytovacím, kulturním i zdravotnickým centrem obce i širokého okolí, v němž se budou pravidelně potkávat občané různých věkových kategorií.4


Během praxe jsem se dozvěděla mnoho nových a užitečných infromací a tipů, které doplnily mé aktuální znalosti. Absolvovaná stáž pro mě byla velkým přínosem a s jejim průběhem jsem velmi spokojená. Podrobně jsem např. nahlédla fungování ARR, do tvorby závěrečných prací… Výše zmíněná práce mě velmi oslovila, a díky nabídce vedení Agentury, budu uvažovat o další spolupráci.

Také přístup zaměstnanců ARR byl nad míru očekávání. Všichni přítomní byli velmi vstřícní a ochotní pomoct mi s jakýmkoliv problémem. Jsem velmi ráda, že jsem dostala příležitost této praxe, a že jsem jí naplno využila. Všem potencionálním zájemcům z řad studentů tuto možnost praxe vřele doporučuji. Myslím, že je to skvělá možnost jak se dozvědět víc.. Ostatnímdoporučuji navštívit oficiální webové stránky ARR na kterých je umístěno mnoho užitečných informací.

Použité zdroje

Agentura pro regionální rozvoj. Dostupné z: <http://arr.cz/index.php?lang= >, [online 2013-09-20]

Historie ARR, online [ 201,-09-20 ]. Dostupné z: http://arr.cz/cs/historie

Profil firmy, online [ 2012-09-20 ]. Dostupné z: http://arr.cz/cs/profil-firmy

Brownfields,online [ 2012-03-09 ]. Dostupné z:http://podnikatel.kr-moravskoslezsky.cz/brownfields.html

Národní databáze brownfieldů, online [ 2013-09-20 ]. Dostupné z:http://www.brownfields.cz/wp-content/uploads/2007/11/studie-vjk-vladka-2005.pdf

Studie lokalit brownfiled podpořených Moravskoslezským krajem v letech 2005-2012, online [ 2013-09-20 ]. Dostupné z: http://arr.cz/images/stories/aktuality/brownfield/Studie_brf_121214.pdf

4 ZÁVĚREČNÁ ZPRÁVA Z REALIZACE STUDIE V RÁMCI PROJEKTU REGENERACE

„ZÁMECKÉHO AREÁLU S PARKEM“ V JINDŘICHOVĚ (vlastní tvorba)

Závěrečná zpráva z realizace studie v rámci projektu regenerace „Zámeckého areálu s parkem“ v Jindřichově. (vlastní tvorba)

Aktualizace databáze brownfieldů na území města

Ústí nad Labem

Termín: 3.11. - 9.11.2013

Jméno: Tomáš Kohan, Ostravská univerzita v Ostravě, Katedra sociální geografie a

regionálního rozvoje, obor Geografie a regionální rozvoj


Úvod

V rámci projektu Partnerství pro české brownfieldy jsem se účastnil studentské praxe na magistrátu města Ústí nad Labem společně s kolegou z ročníku. Oba jsme studenty magisterského studia Ostravské Univerzity. Město Ústí nad Labem jsme si s kolegou vybrali proto, že nám v mnoha aspektech dnešního vývoje připomíná náš region. Lze říci, že Moravskoslezský kraj a Ústecký kraj se stále vyrovnává s transformací a restrukturalizací, které proběhly po roce 1989. Případné zkušenosti získané v Ústí nad Labem můžeme posléze využít při řešení podobných situací v našem regionu. Dalším důvodem je, že problematiku brownfields jsme v rámci našeho vzdělávání poznali pouze povrchně, aniž bychom věděli, jaká je opravdová situace v praxi. Praxi v Ústí nad Labem jsem vnímal jako možnost se seznámit s problematikou brownfields více "do hloubky" a zároveň získat nové poznatky a zkušenosti, jak se k daným situacím stavět, aby to vedlo ke konstruktivním řešením.

Samotná studentská praxe probíhala na Magistrátu města Ústí nad Labem pod vedením Ing. Marty Šaškové, konkrétně na odboru strategického rozvoje.

Teoretický výstup

Prvně je třeba nadefinovat, co je brownfield. Brownfield lze definovat jako majetek (pozemek, budova, areál), který není dostatečně využíván. Zároveň dochází k zanedbávání, k devastaci či kontaminaci (pozemku, budovy či areálu). Daný brownfiled nelze efektivně využít, aniž by proběhla regenerace. A ve většině případů se nacházejí v rozvinutých sídelních oblastech. Brownfieldy lze několika způsoby kategorizovat. Můžou se kategorizovat dle zisku/ztráty při regeneraci. K této kategorizaci se používá A-B-C-D model.

A typ brownfieldu: je charakterizován jako ekonomicky velmi životaschopný a zároveň se jená o velmi komerčně výhodné území

B typ brownfieldu: tyto brownfieldy jsou charakteristické tím, že jsou na hranici komerční výhodnosti

C typ brownfieldu: regenerace těchto brownfieldů není zisková

D typ brownfildu: tyto brownfieldy jsou rizikové a nebezpečné pro bezpečnost a zdraví občanů. Musí zde docházet k regeneracím, aby nedošlo k nehodám, ale zároveň regenerace není zisková.

Dále lze brownfieldy klasifikovat dle rozlohy území, kontaminace území, finanční náročnosti, lokalizace v prostoru, atraktivnosti území apod.

Samotné brownfieldy mohou vytvářet problémy, které vážně ovlivňují veřejný prostor a rozvoj území. Mají výrazné socioekonomické dopady na danou oblast. V tomto případě lze zmínit vznik tzv. sociálních brownfieldů, které mohou vést ke vzniku sociálně vyloučených lokalit. Kromě socioekonomických dopadů jsou významné ekologické a urbanistické dopady brownfieldů na území, kde se nacházejí. Snižují atraktivitu a estetickou kvalitu daného území.

Z výše uvedených důvodů je důležité, aby postupně docházelo k řešení situace brownfieldů. Jednak je důležité vytvořit systém prevence, který by případně předcházel vzniku brownfieldů a předběžně by monitoroval potenciálně ohrožená místa, jednak je třeba se pokusit o postupnou regeneraci a rekultivaci již vzniklých brownfieldů. Samotná revitalizace spočívá "v rekonstrukci nevyužívaného a zanedbaného objektu pro nové využití. Někdy ale technický stav objektů (spojený např. i s ekologickou zátěží) neumožňuje provedení rekonstrukce. V tom případě proces regenerace brownfieldů zahrnuje dvě základní fáze: fázi rekultivace (vyčištění území, obnovení stavu podobného greenfieldu) a fázi obnovy (uvedení lokality opět k efektivnímu využití). U větších areálů často dochází ke kombinaci obou typů regenerace (některé objekty se rekonstruují, v části proběhne rekultivace a obnova). Kvůli vysokým nákladům a rizikům, které jsou spojeny s těmito typy projektů, však soukromý sektor nemá o investování do regenerace brownfieldů zájem. Z tohoto důvodu je v případě potřeby vhodné, aby fáze rekultivace (případně celého procesu regenerace) podpořil veřejný sektor tak, aby byl projekt dále komerčně životaschopný."5

V samotném Ústí nad Labem se dle analýzy provedené v roce 2009 nachází 97 brownfieldů na celkové rozloze 429,5 ha. Celkově brownfieldy zaujímají 11,7 % ze zastavěného území města a 4,5 % ze správního území města. Je zřejmé, že brownfieldy negativně ovlivňují Ústí nad Labem. Mají negativní vliv na image, zatěžují finančně samotné město. Na území je několik velkých průmyslových brownfields, které vznikly z bývalých velkých průmyslových podniků. Dalším problémem je vznik sociálních brownfieldů a s tím spojené sociální problémy, které město musí řešit.

Téma a plnění praxe

Úkolem praxe, kterou jsem absolvoval s kolegou z Ostravské univerzity, byla aktualizace databáze brownfieldů v Ústí nad Labem. To souviselo s popisem aktuálního stavu, fotodokumentací aktuálního stavu a nakonec v navržení možných řešení daných brownfieldů. Průběh praxe probíhal tak, že jsme na magistrátu obdrželi seznam brownfieldů, které máme aktualizovat a vytvořit novou fotodokumentaci. Dokázali jsme navštívit a vyfotit 46 brownfieldů. Jednalo se o brownfieldy typu A a posléze o několik brownfieldů typu B. Město nám poskytlo auto s řidičem, takže doprava k brownfieldům byla rychlá a velmi nám to usnadnilo práci a zároveň pan řidič byl velmi vstřícný a dokázal nás seznámit se samotnými brownfieldy. Během praxe jsme navšítivili několik průmyslových brownfieldů, které vznikly po roce 1989 zánikem či oslabením výroby. V souvislosti s tím jsme navštívili např. průmyslovou zónu Tonaso. Zde nás doprovázel manažer zóny Mgr. Petr Nikolič, který nám poskytl výklad o historii a současných problémech zóny. Kromě brownfieldů vzniklých z průmyslových areálů jsme navštívili bytové brownfieldy (domy, ulice). V rámci toho jsme se ocitli v sociálně vyloučených lokalitách (např. Předlice), kde se tyto domy převážně vyskytovaly. Během této návštěvy nás doprovázel zaměstnanec magistrátu, který nám poskytl odborný výklad o situaci v Předlicích.

Naším výstupem z praxe byla aktualizovaná karta brownfieldů, které se nacházejí v ORP Ústí nad Labem. Mezi 46 aktualizovanými brownfieldy se nacházejí ty, které již prošly rekonstrukcí a lze je vyřadit ze seznamu brownfieldů (např. Autosalon Nissan), poté zde jsou

5 Národní strategie regenerace brownfieldů. In: [online]. 2008 [cit. 2013-12-08]. Dostupné z:

http://www.czechinvest.org/data/files/strategie-regenerace-vlada-1079.pdf, str. 4

brownfieldy, jejichž stav se od roku 2009 pouze zhoršil. Našly se i případy, kdy bohužel dezolátní stav brownfieldu vedl k demolici objektu. Bohužel je třeba konstatovat, že převládají brownfieldy jejichž stav se od roku 2009 nezměnil anebo se změnil k horšímu. Hlavními důvody tohoto stavu jsou zejména nevyjasněná vlastnická struktura (majitel se ocitá v exekuci a správu nad objekty přebírá konsiladační banka), dále lokalizace brownfieldu, vysoké investiční náklady na revitalizaci apod. Na revitalizaci rekonstruovaných brownfieldů se podílel veřejný sektor. Jedná se například o objekt bývalého Autosalonu Nissan, z kterého vznikl přednádražní prostor na břehu Labe. Tento projekt byl financován především z evropských fondů. Dalším příkladem revitalizace pomocí financování z evropských fondů je přeměna bývalého statku v Předlicích na školící středisko. Dalším důležitým aktérem jsou soukromí investoři, kterým se podařilo rekonstruovat anebo rekonstruují několik bytových brownfieldů.

Předlice

Tuto městskou čtvrť Ústí nad Labem, zejména oblast okolo Školního Náměstí, ulice Prostřední a ulice Hrbovická, lze zařadit do sociálně vyloučené lokality. Toto území u obyvatelstva Ústí nad Labem vyvolává negativní emoce a strach. Je zde vysoká míra nezaměstnanosti, nízká míra vzdělanosti, místní občané žijí ve vysokých počtech v nevyhovujících bytech za vysoký nájem. Okolí domů je neudržované, samotné domy jsou v mnoha případech v hrozném či v dezolátním stavu. V této oblasti bylo v roce 2009 identifikováno 5 bytových brownfieldů (Školní nám. 7, Prostřední 40 a 67, Lounského 8, Hrbovická 31) plus byly ještě v Předlicích identifikován bytové domy na náměstí P. Velikého a na ulici Tovární.

Během naší návštěvy v Předlicích nás doprovázel zaměstnanec magistrátu Mgr. Jan Husák, který se zaměřuje na problematiku sociálně vyloučených lokalit a romského obyvatelstva a poskytl nám informace o minulosti a dnešní situaci v Předlicích. Předlice byly v minulosti atraktivní čtvrtí tvořenou domy, které byly postaveny na počátku 20. století a za 1. republiky, a které mají vysokou architektonickou hodnotu. Avšak po roce 1989 se v těchto domech vystřídalo mnoho majitelů a někteří se ocitli v dluzích a na ty domy byla posléze uvalena exekuce. Nyní jsou pod správou konsolidační banky a žádný z aktérů nemá zájem řešit žalostný stav budov. Jedná se o bytové domy na ulici Lounského 8 a Prostřední 67. Dalším problémem je, že se do této oblasti začali sestěhovávat sociálně slabší obyvatelé. Samotná politika vlastníků domů nepomáhá zlepšit situaci, protože mnozí využívají situaci těchto občanům tím, že neadekvátně zvyšují nájemné a zároveň nejeví zájem o jakékoliv zlepšení situace v domech. Na druhou stranu lze pozitivně vnímat aktivity studentů fakulty umění a designu místní univerzity JEP. Ti v rámci projektů, které mají za úkol zlepšit povědomí a situaci v Předlicích navrhovali například nové řešení městského mobiliáře (nové lavičky). Je třeba říci, že je to jedna z možností, jak této lokalitě pomoci. Myslím si, že je třeba zapojit do aktivit především obyvatele Předlic a zároveň vytvářet společné aktivity s obyvateli z ostatních čtvrtí, aby tato lokalita byla u občanů Ústí nad Labem vnímáná pozitivně nikoliv negativně. Například zapojit žáky základních a středních škol do projektů, které by měly za úkol mapovat minulost a současnost Předlic a následně o Předlicích dělat workshopy, výstavy atd.

Bytový dům, Školní náměstí 7 – Momentálně je tento šestipodlažní bytový dům ve fázi rekonstrukce a je využíván pro sociální bydlení. Jsou zde nová plastová okna, ale fasáda domu je neudržována. Přední část domu je v lepším stavu než ta zadní část.

Obrázek 1: Bytový dům, Školní náměstí 7

Bytový dům, Prostřední 67 - Jedná se o třípodlažní rohový dům s vysokou architektonickou hodnotou. Od revoluce dům vystřídal mnoho majitelů. Poslední majitel se ocitl v dluzích a momentálně je na dům uvalena exekuce a dům je pod správou konsolidační banky. Banka o dům nejeví žádný zájem a dům je ve špatném technickém stavu - chybějící okna, padající omítka. V tomto případě by se město mělo pokusit kontaktovat vlastníka a věřitele a vysvětlit jim danou situaci a pomoci jim při hledání řešení nastálé situace. Zajisté vše bude záležet na ochotě vlastníka a věřitele tuto situaci vyřešit. Zde by byla případně vhodná kombinace rezidenční funkce a komerční funkce v přízemí.

Obrázek 2: Bytový dům, Prostřední 67

Bytový dům, Lounského 8 - Jedná se o rohový dvoupodlažní dům v dezolátním stavu. Chybí okna, propadlé stropy, stopy po požáru. Dům je volně dostupný a hrozí nebezpečí vniknutí do objektu a úrazu. Tento dům má podobnou historii jako dům č. 67 na ulici Prostřední a v posledních 20 letech vystřídal několik vlastníků a nyní je pod správou konsolidační banky. V tomto případě by byla logická demolice, díky velmi špatnému stavu a

nebezpečí vážného úrazu. Oprava domu by znamenala vysokou investici a vyřešení vlastnických vztahů může trvat dlouho, tak řešení demolice považuji za nejlogičtější, jelikož zdraví a bezpečí obačanů by mělo být na prvním místě.

Obrázek 3: Bytový dům, Lounského 8

Bytový dům, Prostřední 40 – Tento dům jako jeden z mála prošel rekonstrukcí. Na domě je nová sytě červená fasáda a nová plastová okna. Momentálně je dům obývaný. Na druhou stranu lze říci, že zde proběhla necitlivá rekonstrukce domu, která nereflektuje bývalé hodnotné architektonické prvky domu.

Obrázek 4: Bytový dům, Prostřední 40

Obrázek 5: Mapa Předlic s vyznačenými brownfieldy

Zdroj: Mapy.cz; vlastní tvorba

Domy na Nivách

Jedná se o bloky bytových domů, které po obou stranách lemují ulici na Nivách. Tyto domy pocházejí z 1. republiky a mají vysokou architektonickou hodnotu a bohužel je potkal podobný osud jako domy v Předlicích a to, že po roce 1989 se několikrát změnila vlastnická struktura. Nynější majitel je v dluzích a je na něj uvalena exkuce, takže jsou domy pod správou konsolidační banky. Tyto třípodlažní domy s podkrovím jsou značně v dezolátním stavu. Chybí střechy, propadlá patra, zborcené zdi apod. Samotná oblast působí velmi depresivně a je zřejmé, že tento brownfield má negativní vliv na rozvoj okolí. Domy v okolí mají také zhoršený technický stav a začíná se zde tvořit sociálně vyloučená lokalita, jelikož se zde koncentrují sociálně slabší občanéz města. Jakákoliv regenerace tohoto brownfildu by znamenala rozsáhlé investice. Bez velkého investora tuto lokalitu nečeká světlá budoucnost. Na druhou stranu by tato lokalita byla ideálním místem pro spojení rezidenční a komerční funkce.

Obrázek 5: Domy na Nivách

Bytové domy, Konečná 11

Ulice Konečná se třemi bytovými domy může být příkladem pozitivní regenerace brownfields. Momentálně zde probíhá rekonstrukce bytových domů na třípodlažní domy s podkrovními byty. U dvou domů je již nová fasáda, nová střecha a nová okna. Jeden z domů ještě čeká rekonstrukce a dá se očekávat, že se uskuteční.

Obrázek 6: Bytové domy, Konečná 11


Tato studentská praxe v Ústí nad Labem mi darovala mnoho nových zkušeností a znalostí v problematice brownfieldů. Zjistil jsem jaký vliv mohou mít brownfieldy na rozvoj města a jakým způsobem mohou měnit jednotlivé čtvrti. Také jsem měl možnost se dozvědět, co je v

mnoha případech důvodem vzniku brownfieldů. Například oslabování průmyslu a zároveň nedostatečná poptávka po využití průmyslových objektů. Dále veřejný sektor má často omezené možnosti ve využití a regeneraci brownfieldů. Všimli jsme si, že podobné problémy jaké jsou v Ústí nad Labem jsou v přeneseném měřítku i u nás v Ostravě, což potvrdilo naše tušení před začátkem praxe.

Na závěr bych chtěl poděkovat především Ing. Martě Šaškové za vedení během praxe, Bc. Jakubu Dubišarovi za doplňující poznatky, našemu řidiči za jeho vsřícnost a ochotu a nakonec všem lidem z magistrátu, s kterými jsme se setkali.

Zdroje

1. Národní strategie regenerace brownfieldů. In: [online]. 2008 [cit. 2013-12-08]. Dostupné z: http://www.czechinvest.org/data/files/strategie-regenerace-vlada-1079.pdf

2. Závěrečné zprávy z praxí v rámci projetu Partnerství pro české brownfieldy. In: [online]. 2012 [cit. 2013-12-08]. Dostupné z: http://fast10.vsb.cz/brownfield/documents/zpravy_z_praxi_1_web.pdf

3. Analýza brownfieldů v ORP Ústí nad Labem a ve Statutárním městě Ústí nad Labem. In: [online]. 2010 [cit. 2013-12-08]. Dostupné z: http://www.usti-nl.cz/files/analyza-p.pdf

Přílohy

Tabulka 1: Přehled zpracovaných brownfieldů

Název brownfieldu Stav Rozloha (v ha) Charakter KategoriePalivový kombinát Úžín Neregerováno 5 a větší Výrobní a průmyslový A

Statek Předlice Regenerováno 2-4,99 Komerční B

Loděnice Neregerováno 2-4,99 Dopravní A

Hala Kili Pražská Neregerováno 0,5-0,99 Výrobní a průmyslový A

Cukrovar, Pražská ul. Neregerováno 0,25-0,49 Výrobní a průmyslový A

Průmyslová zóna Tonaso Neregerováno 5 a větší Výrobní a průmyslový B

Sklárna Předlice Neregerováno 5 a větší Výrobní a průmyslový A

Hala Pražská Neregerováno 0,25-0,49 Výrobní a průmyslový A

Dům Pražská Neregerováno Menší než 0,1 Bydlení A

Domy na Nivách Neregerováno 1-1,99 Bydlení B

Hotel Máj Neregerováno 0,5-0,99 Občanská vybavenost B

Čajkovského 6 - Vila Neregerováno 0,25-0,49 Bydlení A

Mlýn Chabařovice Neregerováno 0,1-0,19 Smíšený komerční a bytový A

Vrak Lodi u Labe Regenerováno Menší než 0,1 Městská zeleň A

Předlice, Škol.nám. 7, Byt.dům Neregerováno 0,1-0,19 Bydlení B

Předlice, Prostřední 67,Byt.dům Neregerováno Menší než 0,1 Bydlení B

Předlice,Prostřední 40, Byt.dům Regenerováno Menší než 0,1 Bydlení B

Předlice,Lounského 8, Byt. dům Neregerováno Menší než 0,1 Bydlení B

Předlice,Nám.P.Velik. 5,Byt.dům Neregerováno 0,1-0,19 Bydlení B

Předlice, Tovární, Byt.dům Neregerováno 1-1,99 Bydlení B

Čajkovského 14, kasino Neregerováno 0,25-0,49 Bydlení A

Vaňov vrátnice UJEP Neregerováno Menší než 0,1 Občanská vybavenost A

Matiční 17, dům Neregerováno Menší než 0,1 Bydlení A

Svádovská 13, byt. dům Neregerováno Menší než 0,1 Bydlení A

Budova Ve stráni, Vaňov Neregerováno 0,25-0,49 Tech. plochy a tech.inf A

Budova Neštěmice Neregerováno Menší než 0,1 Smíšený komerční a bytový A

Autosalon Nissan Regenerováno 0,1-0,19 Komerční A

Nádraží Západ a kolejiště Neregerováno 5 a větší Komunikace, dopravní plochy B

Depozitní plocha Neregerováno 0,5-0,99 Komerční A

1. Máje 15, Byt. Dům Neregerováno 0,1-0,19 Smíšený komerční a bytový A

Konečná 11, Byt. domy Regenerováno Menší než 0,1 Bydlení B

Předlice, Hrbovická 31, Byt. dům Neregerováno Menší než 0,1 Smíšený komerční a bytový A

Garáže Neregerováno 0,1-0,19 Dopravní A

Bělehradská 29, Byt. dům Neregerováno Menší než 0,1 Bydlení A

Dvojdomí – Byt. Dům Neregerováno 0,1-0,19 Bydlení A

Revoluční 82-70 a více Neregerováno 2-4,99 Smíšený komerční a bytový A

Poštovní areál Předlice Regenerováno 2-4,99 Komerční A

Garáže Vinařská Neregerováno 1-1,99 Dopravní A

Dráždánská 37-41 Neregerováno 5 a větší Výrobní a průmyslový A

Dráždánská / Zolova Neregerováno 2-4,99 Výrobní a průmyslový A

Zahradnictví Neregerováno 5 a větší Jiné A

Dráždánská Neregerováno 2-4,99 Výrobní a průmyslový A

Budova Tovární Neregerováno 0,25-0,49 Komerční A

Čajkovského, K Prameni 7, Dům Regenerováno 0,25-0,49 Bydlení A

Továrna U Skladiště Neregerováno 1-1,99 Komerční A

Plocha Pražská Neregerováno 1-1,99 Jiné A

Zpráva z praxe – Ostrava v datech ze Sčítání lidu,

domů a bytů 2011 v komparaci s daty ze Sčítání

lidu, domů a bytů 2001

Termín: 16.9. - 29.11.2013

Jméno: Karel Košťál, Ostravská univerzita v Ostravě, Přírodovědecká fakulta, Katedra

sociální geografie a regionálního rozvoje

Místo praxe: IURS – Institut pro udržitelný rozvoj sídel o. s.

Základní informace

Realizovaná praxe proběhla v jednotlivých 5 dnech od 16. 9. do 29. 11. 2013 na ostravské pobočce Institutu pro udržitelný rozvoj sídel. Nezisková organizace IURS – Institut pro udržitelný rozvoj sídel o. s. – se zabývá problematikou udržitelného využití území. Zaměřuje se zejména na otázky související s udržitelností rozvoje v urbanizovaném prostředí. Cílem IURS je:

poukázat na bariéry udržitelného urbánního rozvoje,

identifikovat a podporovat cesty vedoucí k dosažení integrovaného územního rozvoje,

iniciovat procesy vedoucí k vytvoření vhodných nástrojů udržitelného rozvoje území,

podporovat vytváření hlubšího oborového porozumění a expertízy,

poskytovat know-how těm, kdo je potřebují,

zvýšit společenskou informovanost o podstatě problematiky udržitelného rozvoje.

Obr. 1 Logo organizace IURS – Institutu pro udržitelný rozvoj sídel o. s.

Cíle praxe

Cílem mé praxe byla analýzy dat ze SLBD 2011 a jejich komparace s daty dostupnými za SLBD 2001. Cílem projektu bylo také identifikovat rozdíly a vývoj mezi lety 2001 a 2011. Data byla porovnávána v rámci 23 ostravských městských obvodů. Druhotným cílem

výzkumu bylo identifikovat na základě indikátorů městské obvody s podobnými či naopak odlišnými ukazateli.

Popis vybraných komparovaných ukazatelů

Pro ilustraci v závěrečné zprávě prezentuji některé mnou zkoumané ukazatele. V rámci komparace jsem za zabýval následujícími indikátory:

počet obyvatel,

počet obyvatel/km2,

počet obyvatel 0-14,

ekonomicky aktivní obyvatelstvo,

míra nezaměstnanosti,

neúplné vzdělání nebo bez vzdělání,

počet obyvatel romské národnosti,

neúplné rodiny,

nekvalitní byty,

bytový fond,

m2 na osobu v bytě,

vybavení domácností,

průměrný věk,

osoby v zařízeních,

osoby v nájmu,

2 a více hospodařících domácností v jednom bytě,

podíl rozvedených,

počet osob na byt,

osoby mimo byty a zařízení.

Počet obyvatel

Martinov získal mezi léty 2001 – 2011 26,9% obyvatel, avšak v absolutních hodnotách je to pouze 403 obyvatel. Podobný vývoj zaznamenal městský obvod Krásné Pole, v němž byl zaznamenán nárůst o 23% z 629 obyvatel. Nárůst poštu obyvatel zaznamenaly především městské obvody s venkovským charakterem. Tento trend je způsoben především procesem kontinuální suburbanize.

Celkově z 23 městských obvodů klesá počet obyvatel pouze v 6 - ti lidnatých městských obvodech (Poruba, Moravská Ostrava a Přívoz, Mariánské Hory a Hulváky, Ostrava Jih, Svinov a Vítkovice). Více než 12% obyvatel ztratil městský obvod Poruba a centrální městský obvod Moravská Ostrava a Přívoz. V absolutních hodnotách nejvíce obyvatel ztratil nejlidnatější městský obvod Ostrava – Jih (11 121 obyvatel).

Míra nezaměstnanosti

Přestože všeobecný diskurz hovoří v souvislosti s Ostravou o vysoké nezaměstnanosti trend ve všech městských obvodech s výjimkou Martinova pokles. V Martinově je nárůst 7, 1% způsoben jednak útlumem provozu masokombinátu a dalšího potravinářského průmyslu na území městského obvodu a omezením počtu pracovních míst v Ústředních dílnách Dopravního podniku Ostrava.

V roce 2001 byla dramatická míra nezaměstnanosti v městském obvodě Vítkovice 35,6 %. V roce 2011 je ve Vítkovicích míra nezaměstnanosti „pouze“ 22,2%.

Neúplné vzdělání nebo bez vzdělání

V Ostravě roste vzdělanost ve všech městských obvodech. V roce 2001 se alarmující čísla týkala městského obvodu Vítkovice kdy podíl obyvatel bez vzdělání nebo jen se základním vzděláním byl téměř 39,9%. V roce 2011 je podíl jen 27,4%. Podíl osob se základním vzděláním vyšší než 20% je také v městských obvodech Slezská Ostrava, Michálkovice, Mariánské Hory a Hulváky.

Romové

Obyvatelé se k romské národnosti ve sčítání lidu domů a bytů nehlásí. Přestože, SLBD v roce 2011 umožnilo uvést dvě národnosti, nárůst počtu Romů nenastal. Stal se pravý opak a ve všech městských obvodech s výjimkou Pustovce, Martinova a Michálkovic. Změny však byly v desetinách procent.


Na základě takto popsaných údajů je možné identifikovat určité socioprostorové nerovnosti, tzn. lokality s větší či menši atraktivitou pro své obyvatele. Během sledovaného desetiletí došlo v rámci vývoje v Ostravě pouze k dílčím změnám. Z komparovaných dat lze identifikovat několik výsledků. Město Ostrava a jeho populačně největší městské obvody trvale ztrácí své obyvatele, avšak populačně posilují zejména městské obvody venkovského charakteru na okraji města. Tento vliv souvisí s atraktivitou těchto městských obvodů a tzv. suburbanizací. V Ostravě lze také během zkoumaného desetiletí identifikovat několik zvláštních faktorů:

Ve sledovaném desetiletí probíhala v Nové Vsi výstavba a opravy původního bytového fondu zničeného po povodních v roce 1997. V letech následujících byla v katastru Nové Vsi vystavěna dálnice D47, což vedlo k dalšímu zneatraktivnění životního prostředí v této lokalitě.

Zvláštním typem proměny prošel také venkovský obvod Martinov, který se díky uzavření podniku nabízejícího práci pro velkou část tamních obyvatel nyní potýká se sociálními problémy pramenícími z vysoké míry nezaměstnanosti v této lokalitě. Současné otevření ubytovny podpořilo velký nárůst obyvatel (za 10 let cca 30 %), avšak především nízkého socioekonomického statusu.

Opačným trendem je Slezská Ostrava, která je specifická velkou rozlohou a územní heterogenitou. Na tomto území lze identifikovat lokality s vysokou mírou negativních ukazatelů sociální segregace, avšak také atraktivní lokality s lukrativní novou bytovou či domovní zástavbou.

Nákladové nádraží Žižkov, Rohanský ostrov a

Maniny

Termín:

Jméno: Libor Langhammer, UJEP – Univerzita Jana Evangelisty Purkyně,

Přírodovědecká fakulta – PřF, Katedra geografie

Místo praxe: IREAS

Úvod – informace o organizaci

Praxe se konala ve dnech 7. – 11.10 v organizaci IREAS. Organizace zpracovává nezávislé odborné analýzy a evaluace, věnuje se vzdělávací a publikační činnosti. Tematicky se zaměřuje na oblasti regionálního rozvoje, životního prostředí, problematiky trhu práce a jeho rozvoje.

Naše náplň praxe spočívala v řešení problematiky brownfieldů. Jednalo se o dvě lokality na území hlavního města Prahy. Lokality Nákladové nádraží Žižkov a oblast dolní Libně po Karlín, nazývaná Maniny a Rohanský ostrov.

Cíl praxe

Našim úkolem bylo prvně zmapovat vymezení daného území, zjistit jeho hranice, velikost a rozlohu. Následně jsme se zabývali vyřešením majetkoprávních vztahů a stávajících vlastníků daných dvou území. Tyto získané informace mají následně pomoci v práci dalším skupinám, které se budou praxe účastnit.

Průběh praxe

Jak již bylo zmíněno, praxe probíhala po dobu pěti pracovních dnů, proto zde stručný výčet všech pěti dnů, jak praxe den po dni probíhala.

Den 1.

Praxe započala v pondělí dopoledne, kdy se všichni účastníci sešli v kanceláři organizace IREAS. Účastnili se jí vedoucí p. Doleželová a p. Pixová a tři studenti Libor Langhammer, Jan Charvát a Michael Simon.

Dopolední část se zaobírala převážně teorií, když byla představena problematika brownfieldů a byli jsme uvedeni do problém.

Odpoledne návštěva první oblasti, NNŽ. Proběhlo setkání s ing. arch. Lukášem Vackem, který se zabývá problémem nákladového nádraží Žižkov. Představil nám současný stav, stav vlastníků území, záměr investorů atd. Následně proběhlo setkání na radnici Městské části Praha 3 s místostarostou p. Matějem Stropnickým, který se také vyjádřil k této problematice a objasnil nám vizi, jakou vidí tato část města ohledně budoucího využití NNŽ. Bylo nám také poskytnuto spoustu užitečných materiálů, které se týkají NNŽ. Přesněji jsou k dispozici:

- Podkladová studie NNŽ – MČ PRAHA 3 - Tisková zpráva MČ PRAHA 3 z jednání o NNŽ - Návrh nové formulace urbanistických zásad pro přestavbu území brownfieldů

NNŽ - Návrh obsahu master management plánu NNŽ

Obr. č. 1 – První sledované území NNŽ

Den 2.

V dopolední části znovu řešena a dokončena problematika brownfieldů v ČR a zahraničí.

Odpolední část nás seznámila s druhým, námi sledovaným územím Maniny, Rohanský ostrov. Velkou část území jsme si prohlédli, probrali stávající situaci a zabývali se otázkami, co s dalším využitím území. Po prohlédnutí této druhé lokality jsme se na informační schůzce domluvili na rozdělení území, na kterých jsme dále pracovali. Jedna skupina dostala tuto oblast dolní části Libně a druhá NNŽ. Po těchto dvou dnech následovala do konce týdne už převážně vlastní práce studentů, kdy jsme pracovali na určených územích.

Obr. č. 2 – Druhé sledované území Rohanský ostrov, Maniny

Den 3.

Dopolední práce na projektu. Následná odpolední návštěva ÚRM – útvaru rozvoje hlavního města Prahy, kde jsme se dozvěděli zajímavý pohled odborníků na námi dvě sledované lokality a obdrželi zajímavé mapové podklady. Večer návštěva městské části Praha 8, setkání nesoucí název Palmovka jinak, kde se skupina odborníků spolu s občany participuje na přeměně této městské části k lepšímu.

ÚRM

Sjednaná schůzka proběhla s pány Ing. Arch. Pavel Beneš a Ing. Dominik Aleš. První jmenovaný se orientuje na část Rohanský ostrov – Maniny a druhý jmenovaný na Nákladové nádraží Žižkov. Našim cílem bylo zjistit majetkoprávní vztahy na sledovaných územích. Informací se dostalo jako kolegům, kteří řeší oblast Libně tak mně ohledně NNŽ.

Stav současných vlastníků pozemků na území NNŽ je následující:

- České dráhy a. s. - Česká republika - Hlavní město Praha - Soukromí vlastníci CCZ, a. s. - Soukromí vlastníci Seky Group, a. s. - Soukromí vlastníci Rail Real s. r. o. - Ostatní soukromí vlastníci

Palmovka jinak (převzato + doplněno)

Dne 9. 10. 2013 se naše tříčlenná skupiny studentů na stáži u Mgr. A. Lucie Doleželová zúčastnila setkání občanů Prahy 8 s členy sdružení 8Jinak.

Na program prvního, z celkově dvou plánovaných setkání bylo najít:

- Hodnoty a problém současného stavu Prahy 8 + priority tamních občanů - Cílové aktivity v prostoru, kde se pohybují a žijí. - Cílový charakter veřejného prostoru. - Případná rizika, což se bohužel kvůli nedostatku času nepovedlo.

Celé participační setkání vedl Ing. Arch. Petr Klápště a Ing. Arch. Lukáš Vacek, kteří navazovali na poznatky z akce Zažít Libeň jinak!, která se odehrála necelý měsíc před setkáním, přímo v ulicích dolní Libně.

V úvodu moderátoři zrekapitulovali problém týkající se okolí Palmovky. Hlavním problémem je nadměrné zatížení oblasti automobilovou dopravou. Jako další byl částečně představen tzn. Metropolitní plán hl. města Prahy a plánované vybudování Rohanského ostrova dle návrhu architektů Suchého a Novotného. Poté se rozvinula diskuze, do které se již zapojili i občané. Nejprve hledali pozitiva a následně negativa dolní Libně a Manin. Pořadatelé si všechny podněty zapsali a následně mají v plánu provést analýzu, kterou budou prezentovat na setkání č. 2.

Participačního setkání se zúčastnilo cca. 30 občanů a mělo velmi kladné ohlasy.

Pracovní výsledky prvního veřejného setkání a výčet nejdůležitějších pozitivních a negativních bodů je následující:

Pozitiva / hodnoty

1. dobrá dopravní dostupnost MHD 2. rekreační potenciály řeky Vltavy – cyklo 3. existující cyklostezka podél Rokytky – bezpečné napojení do centra a

Vysočan 4. synagoga – stopa minulosti 5. charakter – vesnické domy, kaplička, usedlost, posvícení 6. sokolovna – architektura, aktivity 7. spojení s Bohumilem Hrabalem 8. Libeňský ostrov a jeho rekreační potenciál, péče zahrádkářů o okolí a místo,

skautská a vodácká klubovna – komunita 9. Vltava a Rokytka – nábřeží propojuje místa 10. Divadlo

Problém / negativum

1. Auta parkující na pěší zóně, I dlouhodobě na chodnících a přechodech pro chodce

2. Žádné náměstí nefunguje jako náměstí pro chodce, není korzo. Je tam hluku, smog, auta. Nejsou lavičky, prostory nejsou ohraničené, dvě výškové úrovně.

3. Zanedbaný, zchátralý veřejný prostor Elsnicova nám. Odříznuté od okolí. 4. Zanedbaný, zchátralý veřejný prostor u metra 5. Chybí uliční zeleň 6. Tři herny naproti škole, existence heren přitahuje a koncentruje problémové

lidi 7. Neutěšený a zanedbaný stav synagogy a veřejného prostoru v okolí, není

odpovídající předprostor. Překáží stánky 8. Havarijní stav Paláce Svět 9. Nadbytek prázdného, nikým nevyužívaného neudržovaného prostoru 10. Hluk, prach, smog z dopravy

Den 4. a 5.

Vlastní práce studentů na určených lokalitách v projektu. Závěrečná poslední páteční schůzka a vyhodnocení celého týdne s následujícím zadáním, co dále po projektu.

Zajímavá je vzniklá situace kolem památkové ochrany a celého areálu NNŽ. Vývoj názorů je velmi odlišný ze všech stran. Jsou zde velmi návrhy jak ze strany MČ Prahy 3, ÚRM Prahy, investora, vlastníků a široké veřejnosti. Konflikt nastává hlavně mezi soukromými vlastníky a MČ Praha 3 společně s ÚRM, kde se obě strany snaží co nejvíce hájit své zájmy a je tak velmi složité najít nějaký konsens a řešení do budoucna.

MČ Praha 3 a NNŽ

Část Prahy 3 prosazuje mnoho bodů, které mají platit při přeměně NNŽ. Hlavní prioritou je zachovat funkčně konvertovanou budovu nádraží pod památkovou ochranou. Tuto budovu chce následně přetvořit na víceúčelový prostor s převažující kulturní a vzdělávací funkcí.

Rozvoj celého území samozřejmě předpokládá vznik obytné čtvrti městského charakteru, kde předpokládaný počet nových obyvatel bude cca. 10 tisíc. Mimo toto velké číslo novách obyvatel je zde podmínka, že výška zástavby bude respektovat obvyklou podlažní krajinu okolních částí Vinohrad a Žižkova. Území totiž leží na pohledové hraně Pražské památkové zóny. Obchodní zařízení nebude řešeno jako jeden komplex ale bude kopírovat periferní vzory. Tyto body patří mezi nejdůležitější požadavky, které by měl splnit vítěz případné urbanistické soutěže. Samozřejmě je zde více méně významných věcí, které je potřeba splnit. Zde právě vzniká problém, jelikož soukromý vlastník a investor se snaží celou transformaci části NNŽ řešit výhradně sám aniž by byl ochoten spolupracovat s okolím a veřejností.

Soukromý vlastník (Sekyra Group, Discovery Group)

Dva hlavní soukromí vlastníci velkých části území NNŽ. Patří mezi největší hráče, kteří hovoří a budou se podílet na přeměně prostoru NNŽ. První zmiňovaný, Sekyra Group je ochoten přistoupit s mírnou úpravou na většinu požadavků a tím byl tak nebyl výrazný problém při budoucí realizaci projektu.

Problém nastává hlavně u vlastníka Discovery Group. Tato společnost nerespektuje skoro žádné body z požadavků MČ Prahy 3 a tak je zde velmi složité najít nějakou vzájemnou

dohodu, která posune celou věc o krok dál. Mezi hlavní problém patří to, že projekt vůbec nekopíruje výškovou hladinu okolní zástavby a je tak značně naddimenzován. Tím zde vznikl problém ohledně pohledové hrany přesně tak, jako u nedalekého komplexu Central Park Praha. Dalším velkým problém je to, že současný návrh vlastníka se snaží totálně izolovat od zbylé části NNŽ a vznikl by tak samostatný separovaný blok od zbytku NNŽ.

Pro představu zde přikládám současný návrh Discovery Group, jak si představuje budoucí realizaci a vzhled jimi vlastněný prostor na území NNŽ.

Z obrázku je možné číst to, že zde není respektována výšková hladina staveb.

Obr. č. 3 – Návrh realizace NNŽ společností Discovery Group

Souhrn

Co s prostorem celého NNŽ v budoucnu není jednoduchá otázka. Určitě není na místě hanit plány ať už MČ Prahy 3 či soukromých investorů, spíše by se obě strany měly snažit nalézt co nejoptimálněji vzájemnou shodu, aby bylo možné co nejdřív s celým prostorem něco dělat. Bohužel jako všude jinde stojí v rozumném řešení překážka v podobě financí. Samozřejmě, že investor za vším vidí hlavně vidinu zisku ale z části by měl také respektovat, kde se území nachází a jeho vliv na okolní území. Pokud nebudou na prvním místě finanční a ekonomické zájmy, věřím, že jsou schopné se obě strany časem domluvit a spustit tak tento velký projekt, který by byl po dokončení určitě jako pro MČ Praha 3 tak pro celou Prahu velikým přínosem a velkou inspirací pro mnoho dalších projektů, které se snaží řešit podobnou problematiku.

Závěrečné zhodnocení týdenní praxe

Výsledkem naší práce jsou sesbírané různé dokumenty a informace, které mají posloužit dalším skupinám v následující práci.

Pro mě osobně byl týden velikým přínosem. Za veliké plus považuji hlavně to, že jsem se seznámil s tím, jak věci fungují v praxi a všechno není jenom o teorii. Celý projekt a

problematika brownfieldů je velmi zajímavé téma, tudíž bych take proto rád zůstal minimálně v kontaktu a měl možnost se dostat k dalším informacím.

Velké poděkování samozřejmě patří obou garantům projektu a to p. Lucii Doleželové a p. Michaele Pixové.

Zpráva z praxe – seznámení se s brownfieldy

Termín: 18.6. – 12.7.2013

Jméno: Lucie Lhotská , Ostravská univerzita v Ostravě, katedra sociologie

Místo praxe: Rada regionu soudržnosti

Regionální rada regionu soudružnosti Moravskoslezsko

Praxe byla vykonávána na Regionální radě regionu soudružnosti Moravskoslezsko, která se zabývá správou finančních prostředků alokovaných v Regionálním operačním programu Moravskoslezsko. Hlavním úkolem této organizace je poskytování dotací především na rozvojové investiční projekty a to tak aby z nich měl region a hlavně místní obyvatelé co největší přínos.

Podle § 16 odst. 4 zákona č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, ve znění pozdějších předpisů, jsou orgány Regionální rady následující:

Předseda regionální rady – hejtman Moravskoslezského kraje - Miroslav Novák

Výbor regionální rady

Úřad regionální rady

Tato organizace spravuje prostředky ze strukturálních fondů Evropské unie prostřednictvím regionálního operačního programu NUTS II MORAVSKOSLEZSKO 2007 – 2013 (dále jen ROP Moravskoslezsko). Cílem tohoto programu je přispět k celkovému rozvoji regionu Moravskoslezsko. Regionální operační program NUTS II Moravskoslezsko 2007 – 2013 je rozdělen do čtyř prioritních os, které jsou dále rozděleny do několika oblastí podpory.

http://www.rr-moravskoslezsko.cz/moznosti-financni-podpory

Prioritní osa č. 2. Podpora prosperity regionu se v jedné ze svých oblastí podpory zaměřuje na podporou využití brownfieldů, na níž byla praxe primárně zaměřena.

Úvod do problematiky brownfieldů na území České Republiky

Hlavním cílem praxe bylo získání nových dovedností z oblasti brownfieldů a rozšířit si tak své obzory.

Rozmanitý ráz regionu vytváří v Moravskoslezském kraji zajímavá místa pro bydlení. Přitahuje svými kulturními i technickými památkami široký okruh turistů, nejen z České Republiky. Na druhé straně ovšem prosperita regionu je snižována kvalitou života a s tím související nezaměstnaností a neméně důležitým faktorem jakým je image regionu, která je poznamenána průmyslovou historií a to zejména na Ostravsku, Karvinsku a Novojičínsku.

Hlavním cílem prioritní osy č. 2, je podpora prosperity regionu, pro který je potřeba vytvořit vhodné podmínky. S tímto v Moravskoslezském kraji neodmyslitelně souvisí i regenerace brownfieldů, které se následně dají využít vhodným způsobem.

Brownfield je nemovitost (pozemek, areál, objekt či stavba), která nemá dostatečné využití, popřípadě je již opuštěn a pro své okolí představuje potenciální riziko (např. ekologické, estetické). Nejčastěji brownfieldy vznikají jako pozůstatek těžebních, zemědělských či jiných průmyslových aktivit. Problém těchto lokalit lze řešit buď obnovením jejich funkce nebo nahrazení novým typem využití.

Z ROP Moravskoslezsko je podporována regenerace nemovitostí – pozemků typu brownfield, jejichž plocha bude po regeneraci z více než 50% využita pro neprůmyslové účely. Není podporována regenerace nemovitostí pro výstavbu velkoplošných obchodních center, pro zemědělství, energetiku ani stavebnictví. Regenerace lokalit typu brownfieldů je podporována především v případech, kdy jsou tyto lokality vzhledem ke své poloze, minulému využití, kontaminaci a jiným zátěžím nezajímavé pro soukromé investice. Výsledkem podpořených projektů je lokalita připravená pro novou výstavbu (tzv. „minulý brownfield“).

Regenerace lokalit typu brownfieldů je podporována s plánovaným převážným budoucím využitím pro: veřejné služby, veřejná prostranství, obchod i služby. Součástí podporovaných projektů z oblasti 2.3 Podpora regenerace brownfields ovšem není jejich následné využití.

Seznámení s organizací, hodnocení konkrétních projektů financovaných

z Regionálního operačního programu Moravskoslezsko

Nejdůležitějším bodem celé praxe je bezpochyby důkladné seznámení s organizací a jejím chodem. V první části mé praxe jsem se se svým supervizorem, Ing. Radkem Březinou, který pracuje jako referent implementace programu, detailně seznámila s chodem organizace, s jednotlivými odděleními a jejich činnostmi. Také mne seznámil čím se Regionální rada regionu soudružnosti Moravskoslezsko zabývá. Materiálů, které jsem následně dostala k dispozici byla opravdu spousta.

Dalším krokem, který byl potřeba k poznání fungování této organizace bylo studium dokumentů, jako je příručka pro žadatele nebo příručka příjemce, podle kterých se zájemci o dotace musí řídit. Dále zde patří metodické pokyny, které se týkají různých oblastí spjatých s dotacemi – například metodický pokyn pro veřejné zakázky či metodický pokyn způsobilé výdaje a vícenáklady projektu.

Další krok vedl k prostudování COST BENEFIT analýzy, kde žadatelé o dotace měří náklady projektu vůči socio-ekonomickým přínosům pro společnost, a také jsem měla možnost

vyzkoušet si rozhraní žádosti o dotaci (tzv. Benefit) ve kterém si žadatelé celou žádost vyplňují.

Nejzásadnější činností mé praxe v této organizaci bylo zkušební hodnocení dvou různých projektů, které byly financovány prostřednictvím ROP Moravskoslezsko. První projekt, který jsem dostala za „úkol“ prostudovat a dle aktuálních metodik ohodnotit byl projekt týkající se brownfieldu. Jednalo se o tři zchátralé domy v obci Věřovice, které se měly zbourat a plocha měla být následně zatravněná. Na poprvé mi hodnocení zabralo spoustu času, je potřeba se umět vyznat v tabulkách a v jednotlivých bodech, na které je kladen důraz. Samozřejmě jsem hodnocení neměla 100% shodné s hodnotiteli z Regionální Rady, nicméně jsem si to alespoň vyzkoušela ze strany poskytovatele dotace. S panem Březinou jsme následně celý projekt a především hodnocení společně rozebrali a objasnili si, co a jak mělo být, respektive jak hodnocení tohoto projektu viděli referenti implementace programu z Regionální Rady. Druhý projekt se také týkal prioritní osy č. 2, ovšem jiné oblasti. Konkrétně spadal pod oblast podpory 2.4 Marketing regionu. Tento projekt byl o něco málo rozmanitější ale zato také mnohem obsáhlejší. Opět následovalo prostudování daného projektu a následné hodnocení a rozebrání s panem Březinou jak to mělo správně vypadat.

Po zhodnocení všech aspektů jsem dospěla k názoru, že mne osobně zaujal projekt z oblasti regenerace brownfieldů o něco více než projekt zaměřený na marketing, neboť byl stručnější a mnohem jasnější.

Má praxe byla v Regionální radě regionu soudružnosti Moravskoslezsko u konce a následovalo zopakování veškerých nabitých vědomostí.


Praxe v regionální radě regionu soudružnosti Moravskoslezsko pro mne byla zcela nová zkušenost. Vzhledem k tomu, že studuji obor Management v neziskovém sektoru na Ostravské univerzitě v Ostravě jsem si připadala první dny jako Alenka v říši divů. Stěžejním bodem bylo poznání a hlavně pochopení celé organizace jako takové, což se díky mému supervizerovi podařilo poměrně rychle.

Dozvěděla jsem se spousty informací ze „zákulisí“ organizace, které doufám jednoho dne budu moci ať už při výkonu práce v mém studovaném oboru popřípadě ještě lépe i v soukromém životě řádně využít. Nyní už vím jak je složité procházet si projekty do detailů mnohdy v časovém presu a následně dělat závěry, které musí být objektivní a správné.

Dozvěděla jsem se spoustu informací o brownfieldech, o kterých jsem před praxí neměla nejmenší tušení.

Vzhledem k tomu, že jsem neměla zkušenosti z toho oboru probíhala má praxe opravdu spíše teoreticky než-li prakticky. Bylo potřeba si pečlivě prostudovat veškeré materiály a následně si něco ,,vyzkoušet“, což byla opravdu zábava!

Praxe je nejvhodnější pro studenty, kteří se touto problematikou zabývají, neboť přínos jaký jim tato organizace může poskytnout je obrovský! Organizace má velice dobré zázemí, na základě, kterého si ji troufám řadit mezi jednu z nejlepších v tomto oboru. Nabízí mnoho možností a zkušeností, které může předávat dál, a zcela jistě bude. Minimálně lidem jako jsem já, kteří byli na počátku naprostí nováčci v oblasti brownfieldů pomohla objasnit co to znamená, co to obnáší, z čeho a jak se dají čerpat finanční prostředky.

Bratislava: Cvernovka

Termín: 9.6. - 15.6.2013

Jméno: Terezie Lokšová, Fakulta sociálních studií, Masarykova univerzita

Místo praxe: SPECTRA (Central European Research and Training Centre in Spatial

Planning)


Univerzitní pracoviště SPECTRA (Central European Research and Training Centre in Spatial Planning) při Fakultě architektury STU v Bratislavě se zabývá multidisciplinárním výzkumem v oblasti prostorového plánování, udržitelného územního rozvoje a participace. SPECTRA je zapojena do dvou projektů, které se zabývají rozvojem brownfieldů – Circuse a Browntrans. V rámci projektu Browntrans se centrum zabývá transferem know-how a vytvořením studijních a informačních materiálů, Circuse se zaměřuje na cyklické využití brownfieldů.

Teoretické vstupy pro praxi + popis konkrétních prací

Mým úkolem byla revize modelu zapojení veřejnosti do procesu urbánní regenerace a návrh konkrétních praktik jak veřejnost „vtáhnout do hry“ na konkrétním příkladu známého bratislavského brownfieldu Cvernovka, který podrobněji představím níže. Cvernovka je ukázkovým příkladem komplexu který našel své dočasné využití, avšak jeho budoucnost je nejasná a předmětem sporu jež však není explicitně otevřený. Náplní mé praxe bylo seznámení se s případem, rozhovory s lidmi angažovanými v případu Cvernovka, zaměstnanci volnočasových zařízení v okolí a mapování zdrojů mobilizovatelných pro občanskou participaci.

Teoretická východiska

Model CoSGOP (metodika kolaborativního, strategického, na cíl orientovaného procesu regenerace) představuje pět fází regenerace a správy brownfieldu: Benchmarking (analýza problémů a potenciálů, analýza stakeholderů a vytvoření rámce pro spolupráci), Tvorba vizí (identifikace cílů a alternativ), Předvídání (plánování – sladění zájmů, operacionalizace potřebných kroků), Implementace (samotná realizace), Monitoring a adaptace (hodnocení proběhnuvšího procesu, otázka udržitelnosti, případná úprava strategií) (Ladzianska, Jamečný 2007)

Tento model však na své úrovni explicitně neřeší sociální a kulturní aspekty regenerace brownfieldů a z nich vyplývající potřebu zahrnout veřejnost do celého procesu – brownfieldy bývají součástí intenzivní městské zástavby, často i historicky propojené se svým okolím

(Petríková 2012). Regenerace není jen otázkou hmotné obnovy komplexu, důležitou roli zde hraje řešení zpravidla přidruženého sociálního vyloučení, zohlednění potřeb místních obyvatel a obecněji pak otázky kulturních hodnot, identity a image. Tyto aspekty si do procesu regenerace také musí najít cestu – zároveň však mohou být v protikladu se zájmy vlastníka objektu a podpora ze strany města také nemusí být přímočará, jediná cesta jak na ně upozornit pak vede přes přímé zapojení veřejnosti.

Sociální a kulturní aspekty

Důraz na sociální a kulturní cíle (jak jsou shrnuty například v Petríková 2012) – zachování kultury podstatné pro místní obyvatele, vytvoření vhodných pracovních míst, podpora sociální rovnosti, posílení vztahu k místu, vylepšení image brownfieldu, důraz na

udržitelnost, zajištění fyzické dostupnosti a kvalitního prostředí pro místní obyvatele vůbec není samozřejmý. Brownfieldy často patří kvůli svým prostorovým dispozicím (uzavřené komplexy) k „zapomenutým“ oblastem, ke kterým většina městských obyvatel ztratila vztah – či jej nikdy neměla. Tato distance je často paradoxně prohloubena využíváním brownfieldů pro kulturní průmysl – tyto aktivity mají potenciál oslovit pouze výseč společnosti se specifickým druhem kulturního kapitálu, ale většinové obyvatelstvo se na prostor dívá s nedůvěrou či nepochopením.

Český a slovenský urbánní kontext je navíc ve srovnání například s Velkou Británií dosti specifický (Szabová 2002), kultura participace zde není rozvinutá, občané si v plánovacím a rozvojovém procesu teprve hledají své místo a jejich participace pouze pozvolna získává legitimní status. Zapojení obyvatel celý proces zpomaluje a dělá jej komplikovanějším (Brody 2003), nicméně účast veřejnosti je pro úspěch celého projektu velmi důležitá a funguje oboustranně: místní obyvatelé mají nejlepší přehled (expertní vědomí svého druhu) o fungování a potřebách lokality, mohou také co procesu vnést spousty detailů a nápadů, které by v kolektivu odborníků a úředníků nevznikly (Brabham 2009 : 244). Zapojení obyvatel také vytváří komunitu, posiluje vztah k místu, podporuje demokratické rozhodování, umocňuje přirozený dohled a omezuje vandalismus (ekopolis 2010 in Sršňová 2013)

Úskalí občanské participace na příkladu brownfieldu Cvernovka

Tovární komplex má nezanedbatelnou historii – podnik byl založen již v roce 1895, ve 20. letech 20. století měl až 800 zaměstnanců a v 60. letech jako znárodněný podnik zaměstnával 2500 lidí (galeriacvernovka 2011). Po uzavření podniku v 90. letech komplex prošel rukami několika majitelů, až jej v roce 2011 koupila developerská společnost Hamilton Group. Jednatel společnosti Jeremy Cristau si najal PR agenturu sídlící na Cvernovce a ve spolupráci s ní do médií vyslal zprávu, že Cvernovku jako komplex hodlá zachovat a cení si jejího industriálního dědictví. Navzdory tomu však za necelý půl rok začalo bourání nejstarších, historicky cenných budov. V současnosti dění kolem Cvernovky utichlo, nic se dál nebourá, ale ani nestaví a záměry developera stále nejsou jasné6. Developer navíc za bourací práce dluží značnou částku peněz.

Obr. 1 Struktura komplexu a jeho zasazení do okolí

Trojúhelníkový komplex je ze dvou stran obklopen hustou bytovou zástavbou, na jihu jsou volné plochy které zůstaly po demolici brownfieldů. Lokalita je velmi dobře dostupná.

6 na webových stránkách (http://sk.jfhdevelopments.eu/sk/projects/project/archive/bct-projekt-parickova-

bratislava.html) je sice zveřejněn nástin projektu, je však zjevně neaktuální (počítá s výstavbou od roku 2012) a

navíc plán neodpovídá reálným dispozicím.

http://sk.jfhdevelopments.eu/sk/projects/project/archive/bct-projekt-parickova-bratislava.html

http://sk.jfhdevelopments.eu/sk/projects/project/archive/bct-projekt-parickova-bratislava.html

Zástavba je nesouvislá, budovy vznikly v různých letech a pro různá využití. Celý komplex je uzavřený do sebe a kromě obchodů ústících do ulice nemá veřejnost dovnitř přístup. Objekty jsou stále využívány – stará přádelna, jediná část vyhlášená za technickou památku je sídlem designových studií, ateliérů, a dnes již nefunkční galerie. Dále jsou zde výše zmíněné obchody (nábytek, dětské oblečení) a různé menší podniky.

Obr. 2, 3: vnitřní dispozice objektu (veřejnosti nepřístupné), budova přádelny

Obr. 3, 4: malé podniky, obchody

Ve snaze o vyhlášení celého komplexu technickou památkou se společně angažovala dvě občanská sdružení – Klub ochrany technických památek (KOTP) a Bratislava Otvorene (BAO). Tato sdružení pak aktivně vystupovala proti bourání a nyní jej po roce připomněly vydáním tiskové zprávy. Bourání k Cvernovce přitáhlo i značnou pozornost veřejnosti – informovala o něm všechna hlavní slovenská média, avšak posléze zájem opět opadl.

Kromě těchto nárazových vln zájmu se kolem Cvernovky vytvořila živelná komunita pravidelných návštěvníků kulturních akcí, které zde pořádalo o. s. Čerstvé Ovocie zaměřující se na podporu nekomerčního umění a kultury či jiné kulturní subjekty které v památkově chráněném objektu sídlí. Je zde bezpočet ateliérů a studií, nejsou však žádným způsobem organizovaní, není žádné „my“, které by zaštiťovalo Cvernovku navenek a systematicky komunikovalo s okolím. To má za následek výše zmíněnou propast mezi současným osazenstvem a veřejností – z rozhovorů vyplynulo, že místní obyvatelé se na architekty, grafiky a designéry sídlící na Cvernovce dívají jako na „feťáky a potkany“. Události konané na Cvernovce sice přitáhnou návštěvníky z celé Bratislavy, jedná se ale o dost specifickou část veřejnosti. Potřeba propagace a otevření se je nicméně uvědomována – nedávno se konal den otevřených dveří, nicméně propagace odpovídala specifičnosti dění – chyběly například letáky či plakáty pomocí kterých by se o akci dozvěděli lidi žijící v okolních čtvrtích.

Cvernovka má přitom silnou historii, byl to silný podnik, který zaměstnával mnoho obyvatel Bratislavy – mohla by proto být důležitým zdrojem kolektivní paměti. V činžovní čtvrti která k Cvernovce přiléhá navíc bydlí mnoho důchodců a je pravděpodobné, že se mezi nimi nacházejí i bývalí zaměstnanci. Kromě toho se v bezprostřední blízkosti objektu nachází KD Ružinov, který zajišťuje kulturní program přitahující lidi z okolí i z celé Bratislavy a nabízí stejně jako nedaleké volnočasové centrum Kulíšek různé kroužky a aktivity pro děti a mládež. Je zde i domov důchodců.

Developer plánování projektu veřejnosti vůbec neotevřel. Jediný krok tímto směrem bylo pravděpodobně vyžádání si životopisů a portfolií od lidí kteří v objektu sídlí – za jejich služby však nezaplatil a s nájemci vůbec nekomunikuje. Město i městská část jsou také pasivní a nesnaží se do rozvoje lokality veřejnost jakkoliv zahrnout či zjišťovat potřeby, které by mohly být v rámci rozvoje brownfieldu zohledňovány. Neotevírá se tak v protikladu k výše zmíněním modelům a konceptům žádná oficiální cesta, kterou by se veřejnost mohla zapojit přímo ani zprostředkovaně. Není tedy možné vycházet z představovaných modelů, ani se spokojit s představením technik sdílení nápadů a crowdsourcingu – je třeba spíše využít uvedených sociálních a kulturních zdrojů k aktivizaci veřejnosti „zdola“ a vytvoření platformy, která rozdrobené skupiny spojí / zaštítí a bude schopná zdroje efektivně mobilizovat. Je také nutné překonat skutečnost, že neziskové organizace a občanské iniciativy nemají často příliš dobré jméno - „aktivismus“ je v našem kontextu často ještě vnímán jako negativní termín a je zde velká komunikační propast.

KOTP a BAO spolu sice na případu Cvernovky spolupracují, jedná se však pouze o jednu z mnoha aktivit a proto Cvernovce není věnována systematická pozornost a není na ni soustředěno tolik energie, kolik by mohlo. Dále je zde ateliér Bavlna, který pořádal den otevřených dveří a na září chystá velkou výstavu o historii Cvernovky doprovázenou cyklem přednášek o industriálním dědictví. Několik dalších ateliérů pořádá menší výstavy bez výrazné publicity. Nedaleko Cvernovky také sídlí Design Factory která se přímo neangažovala, jednoznačně však stojí na straně zachování objektu. Velká nesourodost a absence společné organizace znemožňuje více soustředěnou aktivitu a komunikaci s městem, developerem i veřejností – konzistentní celek který by sdílel cíle a zároveň využíval pestrou škálu kolektivních zdrojů bude mít mnohem silnější pozici.

Spoluprací s bezprostředním okolím je možné přemostit kulturní rozdíly a získat podporu lidí přináležících ke stejnému městskému obvodu, tedy politickou reprezentaci. Navíc právě tito lidé disponují lokálním „expertním“ věděním a jejich potřeby by měly být do budoucího projektu Cvernovky promítnuty. Místní kulturní dům, domov dětí či domov důchodců navíc efektivně sdružují místní obyvatele a mohly by proto bez dodatečných nákladů fungovat jako kontaktní centra skrze které je možné snadno šířit informace. Mohou také být platformou pro kolektivní aktivity a artikulaci názorů (debaty, kulaté stoly, hry zapojující místní děti a mládež). Ve spolupráci s těmito subjekty je například také možné provést dotazníková šetření o stavu služeb v okolí a představách obyvatel o budoucím rozvoji lokality (Szabová 2002). Existuje dokonce projekt vypracovaný studenty architektury ze STU, který by mohl sloužit jako inspiraci pro diskuze.

Cvernovka jako místo kolektivní paměti a velkého kulturního kapitálu v sobě má velký potenciál ke vzbuzení zájmu. Existuje bohatý archiv fotografií a dokumentů, stále ještě žijí lidé kteří zde pracovali (a zdá se, že někteří z nich Cvernovku navštívili při dni otevřených dveří). Konání akcí které mohou přitáhnout širší publikum je nejlepší cesta jak překlenout kulturní propast a ukázat lidem jaká Cvernovka opravdu je a proč stojí za pozornost a zachování. Je to i způsob, jak komplex znovu vrátit na mentální mapu Bratislavy a připomínat, že celá záležitost není uzavřena a stále je zde prostor pro vstup veřejnosti a artikulaci zájmů.

Obr. 5: nálepka na budově přádelny

Závěrečné zhodnocení praxe

Praxe byla přínosná na mnoha rovinách – komplexní seznámení s městem, které má rozsáhlou historii demolice brownfieldů a zároveň jsou zde jasně vidět následky – s výjimkou komplexu Eurovea v podobě nesourodé a nefunkční zástavby či opuštěných parcel které zbyly po zbourání industriálních komplexů, ale roky nebyly zastavěny. Týden byl také dostatečná doba na hloubkové seznámení se se zvolenou problematikou, nicméně to nestačilo na domluvení všech potřebných rozhovorů, zejména se mi nepodařilo získat rozhovory se zástupci výše uvedených občanských sdružení KOTP a BAO a úředníků na městské části, které by do problému vnesly pohled z jiného úhlu.

Použitá literatura

Brabham D.C. 2009. Crowdsourcing the public participation process for planning projects. Planning Theory, 8 (3): 242-262.

Brody, S.D., Godschalk, D.R., Burby, R.J. 2003. Mandating Citizen Participation in Plan Making: Six Strategic Planning Choices. Journal of the American Planning Association 69(3): 245–64.

Galeria Cvernovka http://galleriacvernovka.sk/cvernovka/ (cit. 23. 6. 2013)

Ladzianska, Z., Jamečný, Ľ. 2007. Regenerácia brownfieldov ako problematika plánovania a manažmentu. In: Juniorstav 2007: 9. Odborná konference doktorského studia. Brno : Vysoké učení technické v Brně.

Petríková, D., Vojvodíková, B. (eds.). 2012. Brownfields - handbook Browntrans. Ostrava : VŠB-Technical University of Ostrava.

Sršňová, M. 2013. Verejné priestory v procese urbánnej regenerácie na vybranom území mesta Malacky (diplomová práce). Bratislava : STU, Ústav managementu.

Szabová, A. (trans.). 2002. Participácia funguje!: 21 technik komunitnej participácie pre 21 storočie. Bratislava : Vzdelávacia nadácia Jana Husa.

http://galleriacvernovka.sk/cvernovka/

Zpráva z praxe v oblasti Dolní oblast Vítkovice

Termín: 19.7. - 16.8.2013

Jméno: Lenka Lošáková, VŠB-TU v Ostravě, Katedra městské inženýrství,

Místo praxe: DOV

ÚVOD – INFORMACE O ORGANIZACI

Místo konání praxe:

Dolní oblast Vítkovice se nachází poblíž centra Ostravy ve Vítkovicích. Zahrnuje rozsáhlý průmyslový areál Vítkovických železáren s unikátním souborem industriální architektury.

Oblast je zapsána v seznamu Evropského kulturního dědictví jako národní kulturní památka.

Obrázek 9 – Lokalita praxe

Praxe pro sdružení Dolní oblast Vítkovice

Zájmové sdružení právnických osob „Dolní oblast VÍTKOVICE“ bylo založeno v roce 2007 za účelem realizace projektů obnovy a znovuzpřístupnění národní kulturní památky (NKP) - „Důl Hlubina, vysoké pece a koksovna Vítkovických železáren“.

Cílem činnosti sdružení je zajistit zachování NKP pro další generace, avšak dát bývalému industriálnímu areálu moderní, neotřelou a přitom užitečnou podobu. Prostory a objekty se tak postupně proměňují ve vysokoškolské, vědecko-výzkumné a kulturní zázemí i zóny pro volný čas.

Má sloužit všem obyvatelům Ostravy od těch nejmenších až po nejstarší, stejně jako návštěvníkům a turistům ze všech koutů světa. Mělo by být místem, kam budou lidé s chutí chodit trávit svůj čas a kam se budou všichni rádi vracet. Kde se budou žáci a studenti od

http://cs.wikipedia.org/wiki/Ostrava

http://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%ADtkovice_%28Ostrava%29

http://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%ADtkovick%C3%A9_%C5%BEelez%C3%A1rny

http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Evropsk%C3%A9_kulturn%C3%AD_d%C4%9Bdictv%C3%AD&action=edit&redlink=1

http://cs.wikipedia.org/wiki/N%C3%A1rodn%C3%AD_kulturn%C3%AD_pam%C3%A1tka_%C4%8Cesk%C3%A9_republiky

mateřských až po vysoké školy chodit dennodenně vzdělávat, kam budou díky špičkovému vybavení a kapacitě směřovat obří kongresy a kam se za skvělým společenským nebo kulturním programem vydají rodiny s dětmi i party kamarádů.

V současné době patří do portfolia sdružení také péče o největší hornické muzeum v České republice „Landek Park“ nebo o průmyslovou památku „Trojhalí Karolina“. Vzniká tak synergicky propojený prostor podél řeky Ostravice, rozšiřuje se centrum města a efektivně se propojuje správa nejvýznamnějších technických památek a historicko-průmyslových skvostů v regionu.

Autorem projektů je Jan Světlík, šéf strojírenského holdingu Vítkovice, jejich architektonická koordinace pak probíhá pod dohledem významného českého architekta Josefa Pleskota.

Obrázek 10 -Vítkovice Vysoké pece

Stavba, kde probíhala má praxe:


Cílem praxe bylo co nejvíce se naučit z teorie brownfieldu a stavebnictví obecně. Bohužel detaily o dekontaminačních metodách, pokud se nějaké prováděly nemám, pouze vím, že celá novostavba stála okolo 250 miliónů korun.

P opis konkrétních prací, projektů jednání

1.den

Má praxe začala příjezdem do Ostravy v pondělí 29.8.2013 dopoledních hodinách, kde jsem se setkala s panem Ing. Jakub Švrček, Ph.D. na Vítkovickém zámečku. Pan Švrček byl velmi příjemný, vysvětlil mi, o jaký projekt se jedná a zajistil mi prohlídku areálu, kterou jsem měla absolvovat ještě tentýž den, a zajistil mi vstup na stavbu, kde má praxe měla následující dny probíhat.

Po rozloučení s panem Švrčkem a domluvě, že se v pátek spojíme a domluvíme ukončení praxe jsem se vydala na již zmíněnou prohlídku Dolní oblasti Vítkovice.

Prohlídka začala v bývalém Plynojemu, který je typicky brownfield. Prováděl nás starší velmi příjemný pán, který nám během exkurze oznámil, že oblast zná velmi dobře hlavně proto, že zde kdysi působil jako kontrolor a zpestřoval nám prohlídku příhodami z dob, kdy byly ještě Vítkovice v chodu. Zde nám nastínil stručně minulost Dolní oblasti. Dozvěděli jsme se mnoho zajímavostí, ve stručnosti - ve Vítkovicích byly v roce 1828 založeny železárny nazvané podle majitele Rudolfova hut’. Důl Hlubina, koksovna a vysoké pece vytvořily ojedinělý komplex od těžby uhlí, přes úpravnu, výrobu koksu až k samotné výrobě surového železa.

Obrázek 12 - Velký svět techniky

Obrázek 13 - Velký svět techniky Obrázek 11 - návrh území architektem

Na žádném jiném místě v Evropě nebyl tento složitý technologický proces pohromadě na jednom místě. V roce 1998 se posledním odpichem zastavila výroba.

Bývalý plynojem se díky architektu Josefu Pleskotovi a jeho AP Ateliéru proměnila v Multifunkční aulu Gong. Provádí se zde kongresy, koncerty a jiné společenské akce. Gong je vhodný taktéž pro vzdělávací akce. Vstupní hale Gongu vévodí osmimetrový obraz Antona Pettera „Zavraždění svatého Václava“ z roku 1844.

Dále naše prohlídka pokračovávala směrem k pecím a koksárnám, dozvěděli jsme se, jak se vyrábělo železo a odpichovala struska, nakolik stupňů a jak se železo zahřívalo, jak se koks ochlazoval s spoustu dalších velmi zajímavých informací. Vyjeli jsme lanovým výtahem na vysokou pec po kolejnici, která se dříve používala pro vsázku do VP1. Průvodce nám vysvětlil, že zde architekt navrhl přístřeší ve tvaru bájného ptáka Fénixe, který má být představovat, že Vysoké pece také vstanou „z popela“, jako bájný Fénix. Dále nám bylo řečeno, že architekt má další plány v areálu, jako jsou výstavba dalšího brownfieldu, a tou je bývalá betonová budova, která má být využitá tak, že se dovnitř bude umístěn mig21 a návštěvníci budou moct vyzkoušet let v tomto známem letadle. Jedním z monumentu vysokých pecí pak plánuje architekt výstavbu lanové dráhy, spojující Vysoké pece s Hlubinou.

Ukončení exkurze proběhlo ve velíně, kde jsme zhlédli interaktivní video výroby železa v pecích.

Tímto mé poznávání oblasti nezkončilo, dalším mým úkolem bylo navštívit VI. energetickou ústřednu, zvanou jako U6.

IV. Energetická ústředna je dalším typickým brownfieldem. Kdysi využívaná ústředna je nyní předělána na Interaktivní muzeum, nabízející prostor na atraktivní a zábavnou ukázku tradičních technologií našeho regionu. Nyní označována jako U6 - Malý svět techniky. Na návštěvníky zde čeká zhruba stovka interaktivních exponátů představujících vše, co bylo vymyšleno za posledních dvě stě let ve vědě a technice. Malý svět techniky je inspirován Julesem Vernem. Malí i velcí návštěvníci se na vlastní kůži seznámí s dějinami techniky od parního stroje přes strojírenství a výrobu oceli až po létání do kosmu nebo potápění hluboko pod hladinou oceánu. Snaha byla, aby Svět techniky nebyl pouze muzeem, ale spíše poučnou hernou, kde se návštěvníci vzdělávají nenásilnou zábavnou formou, aniž by si toho vlastně všimli.

Touto exkurzí můj den skončil a odnášela jsem si spoustu nových informací.

2. den

Pan Švrček mi první den domluvil, že v 6h ráno na mě bude u vrátnice na stavbu čekat technický dozor investora, pan Tomáš Jasek, který mě bude mít na starost následující dny praxe. Tak se také stalo a v 6h jsme se s p.Jaskem vydali do jeho kanceláře, kde jsem se dozvěděla, co vše mě čeká. Dozvěděla jsem se, že se staví nová budova - Velký svět techniky, který by měla plynule navazovat na Malý svět techniky, ovšem ve větším měřítku. Začátek mého prvního dne na stavbě byl převážně informativní, seznamovala jsem se se stavbou, prohlížela výkresy a četla technické zprávy a jiné věci. Asi v polovině dne mě p.Jasek vzal na kontrolní den, kde se potkal spolu se stavbyvedoucím a zástupci dalších firem pracujících na stavbě. Na schůzce se projednávaly okolnosti ohledně příjezdové cesty k objektu a napojení teplovodu. Řešil se hlavně ohledně příjezdové komunikace k objektu, kterou měla na starost jiná firma, než stavěla stavbu. Příjezdová komunikace měla být podle plánu již dávno hotová, bohužel se stavba zbrzdila již na úřadech, proto se nyní na stavbě potkávaly firmy, které se potkávat vůbec neměly. Nakonec se dohodli tak, že firma, která staví stavbu si ponechá plochu, na které bude chodník široký 8m, vedoucí těsně kolem

stavby, aby se měla jak na stavbu dostat a druhá firma začne stavět komunikaci s tím, že chodník dodělá později. Na schůzi se samozřejmě projednávaly později i detaily ohledně stavby se stavbyvedoucími. Po ukončení schůze mě p.Jašek provedl celou stavbou a předal mi informace o budově. Následně jsme šli zpět do jeho kanceláře, kde mi dal práci, kterou jsem měla začít dělat. Jednalo se o kontrolu stávajícího stavu podle výkresové dokumentace. Jako první jsem měla zkontrolovat v 1PP-4NP, jestli jsou podle výkresové dokumentace správně nainstalovány sprinklery. Tuto práci jsem tento den nestihla celou, část práce jsem dělala následující den.

3.den

Dodělávala jsem kontrolu sprinkleru z minulého dne a bylo zjištěno, že počet ks sice sedí, ale nesedí typy sprinkleru. Tento problém se dále řešil. Po kontrole sprinteru jsem byla poslána na kontrolu světel opět v celé budově. Světla, která byla namontována již převážně seděla, ale nebyly nainstalovány všechny. Bylo mi řečeno, že během práce mám pozorovat práce na stavbě, proto jsem se vyptávala dělníku, kdo co dělá a jak bude stavba dále probíhat atd. Na konci dne, když jsem zkončila s kontrolou světel mi byla zadána kontrola požárních hlásičů, včetně vedení. Tato práce již byla trošku náročnější, jelikož jsem se musela vyhýbat betonáži podlah, která byla již v pokročilejším stádiu než minulé dny.

4.den

Pokračovala jsem v kontrole požárních hlásiču, která mi zabrala velkou část dne. Během kontroly jsem se s p. Jaskem účastnila kontrolního dne, kterého se kromě p.Jaska účastnil také p. Švrček, projektant a stavbyvedoucí. Procházeli jsme celou stavbu a řešili nesrovnalosti. Tento kontrolní den trval něco kolem 2h. Po ukončení kontroly stavby si šli sednout do zasedací místnosti, kde asi další 2h řešili nesrovnalosti okolo interiéru budovy. V tuhle domu jsem dělala administrativní pro p.Jaska, četla si stavební deník aj. Po ukončení schůze jsem dostala od p. Jaska úkol překreslit data z jednoho výkresu do druhého. Během této práce jsem našla ve výkrese chyby, proto jsem dostala za úkol tyto chyby opravit.

5.den

Dodělala jsem zbytek oprav na výkresu požárního hlásiče a s p. Jaskem jsme šli na stavbu zkontrolovat další věci, jako vzduchotechnika, světla a sprintery která domontovali a veškeré instalace ve špatně přístupných, neosvětlených prostorách. Na konci dne jsem dostala poslední úkol, a to zkontrolovat kanalizační a vodovodní vedení, které již sedely.

Zhodnocení praxe

Praxe se mi líbila, všichni lidé, které jsem potkala byli velmi hodní a ochotní a snažili se mi poskytnout veškeré informace, které jsem chtěla. Bohužel ale týdenní praxe podle mě není zcela dostatečná na získání potřebného množství informací o stavbě a už vůbec ne o pracích na stavbě celkově. Samozřejmě mi to v něčem pomohlo a změnil se mi názor na stavby obecně, ale ocenila bych mnohem více a déle trvajících praxi během studia.

Zpráva z praxe – Benchmarking případových

studií regenerací brownfields tažených kulturou

Termín: 10.2. - 21.3.2014

Jméno: Simona Maxová, Ostravská univerzita v Ostravě, Přírodovědecká fakulta, Katedra

sociální geografie a regionálního rozvoje,

Místo praxe: IURS – Institut pro udržitelný rozvoj sídel o.s


Realizovaná praxe proběhla ve dnech od 10. února do 21. března 2014 na ostravské pobočce Institutu pro udržitelný rozvoj sídel. Nezisková organizace IURS – Institut pro udržitelný rozvoj sídel o.s. – se zabývá problematikou udržitelného využití území. Zaměřuje se zejména na otázky související s udržitelností rozvoje v urbanizovaném prostředí. Cílem IURS je:

poukázat na bariéry udržitelného urbánního rozvoje,

identifikovat a podporovat cesty vedoucí k dosažení integrovaného územního rozvoje,

iniciovat procesy vedoucí k vytvoření vhodných nástrojů udržitelného rozvoje území,

podporovat vytváření hlubšího oborového porozumění a expertízy,

poskytovat know-how těm, kdo je potřebují,

zvýšit společenskou informovanost o podstatě problematiky udržitelného rozvoje.

Obr. 1 Logo neziskové organizace IURS– Institut pro udržitelný rozvoj sídel o.s.

Cíle praxe

Cílem praxe bylo seznámení se s expertízou IURS, obecný náhled na projekty, které IURS realizoval nebo realizuje. Vzhledem k mému zaměření studia – Geografie a regionální rozvoj – jsem se chtěla zaměřit na velmi specifické téma a to roli kultury v regeneraci průmyslových brownfields. Touto tematikou se dlouhodobě zabývá Mgr. Blanka Marková, u které jsem praxi realizovala. Magistra Marková mi poskytla k nastudování několik odborných článků a studií v českém a anglickém jazyce, nad kterými jsme následně kriticky diskutovaly.

V rámci praxe bylo zahrnuto zpracování benchmarkingu vybraných průmyslových brownfields, které byly přeměněny na kulturní centra. Jednalo se o bývalé průmyslové areály, které byly přeměněny v rámci realizace kulturního eventu Evropské hlavní město kultury ve městech Plzeň, Dortmund a Linec.

Popis projektů

Tabačka v Linci

Tabačka v Linci byla založena již v roce 1850. V roce 2008 se byla výroba cigaret v Linci ukončena. V následujícím roce město Linec realizovalo Evropské hlavní město kultury. V roce 2010 koupilo město Linec tento 38.148m2 velký komplex prázdných budov za cenu 20,4 milionů. Po zakoupení tabačky založilo město Linec rozvojovou instituci, která je zodpovědná za provoz tabačky - Tabakfabrik Linz Entwicklungs- und Betriebsgesellschaft mbH. Od jejího zakoupení městem se zde konala řada kulturních akcí.

V tabačce na začátku roku 2013 pracovalo/sídlilo 111 osob, přičemž rozvojová společnost si klade za cíl mít do konce roku 2013 300 nájemníků v areálu. Vedení rozvojové společnosti má za úkol pronajímat prostory tabačky a podporovat rozvoj malého a středního podnikání zejména z oblasti kulturních a kreativních průmyslů (o to se stará další instituce financovaná jak městem Linec, tak spolkovou zemí Horní Rakousy) ale také řemesel (stolařství, svářečství, klempířské a soustružnické práce, tisk). Cílem je oživit průmyslový areál a napojit jej do života města.

Světovar Plzeň

Kulturní továrna Světovar je prezentována jako jeden z hlavních projektů Evropského hlavního města kultury 2015 v Plzni. Původní areál bývalého pivovaru, který byl založen ve 20. letech minulého století a následně byl přebudován na kasárny, leží na jižním okraji rezidenčního městského obvodu Slovany. Tento prostor v současné době patří radnici. Je zde možnost vybudovat místo, kde se potkává tanec, hudba, divadlo, výtvarné umění, ale zároveň, vzhledem k velikosti areálu, je zde potenciál také vybudovat studentské bydlení, kanceláře, obchody, restaurace, atd. (Světovar, 2013).

Město Plzeň prostřednictvím Útvaru koncepce a rozvoje města Plzně uspořádalo v roce 2010 urbanisticko-architektonickou soutěž na řešení celého prostoru. Cílem soutěže bylo nalezení optimálního propojení využití stávající lokality a nově navrhovaných aktivit, které v dané městské čtvrti chybí.

I přesto, že areál stále čeká na rekonstrukci, jejíž přípravy jsou již v plném proudu, tak prostor nezůstal opuštěn. Naopak byl využit pro mnoho zajímavých aktivit. Za zmínku stojí např. rezidenční pobyty, které jsou pro vybrané umělce možností tvořit a několik týdnů se soustředit pouze na svoji práci. Zajímavou akcí byl taktéž Plzeňský týden kulturních fabrik, který proběhl 16 – 19. 9. 2013, a v rámci kterého ve Světovaru proběhlo mnoho zajímavých aktivit jako odborná konference, workshopy, hudební produkce. Cílem všech těchto akcí je seznámení veřejnosti se záměrem rekonstrukce Světovaru a se způsobem, jak fungují industriální prostory, které jsou přeměněny na kulturní a komunitní centra jinde v Evropě (Září na Světovaru – co se chystá, 2013).

Bývalý pivovar Union v Dortmundu

Díky zisku titulu Evropské hlavní město kultury v roce 2010 se do rozvojové agendy města Dortmund začlenila i tematika kulturních a kreativních průmyslů. Bývalý pivovar Union byl přeměněn na centrum pro umění a kreativitu. Regenerace areálu, jejímž hlavním aktérem je město, trvala téměř 20 let (provoz byl uzavřen v roce 1994). Areál bývalého pivovaru získalo město Dortmund od vlastníka Radeberger Gruppe v roce 2007 (http://www.baukunst-nrw.de/objekte/Dortmunder-U--597.htm). Většina budov bývalého pivovaru byla stržena a zachována byla pouze budova se zlatým U na věži, jelikož je památkově chráněna.

Stavební náklady regenerace pivovaru vyšplhaly na celkových 85,3 milionů euro (ruhrnachrichten.de).

Nyní ve zcela zaplněném bývalém pivovaru sídlí řada veřejných kulturních institucí (muzeum Ostwall, laboratoře, seminární místnosti, kino), vzdělávacích (Technická univerzita Dortmund) a gastronomická zařízení. U je řízeno uměleckou agenturou, která má na starosti spolupráci mezi jednotlivými institucemi v budově U i v jejím okolí. Je nutno zmínit, že v U nesídlí pouze kulturní instituce, ale také společnosti, které si mohou dovolit zaplatit vysoké nájemné (jako např. dvě zdravotní pojišťovny) (Lauderbach, 2012).

Závěr

Uvedené případové studie regenerace průmyslových areálů na kulturní zařízení byla realizované v rámci Evropského hlavního města kultury. Tahouny regenerací bylo u všech uvedených případů město, které kulturních aktivit využilo jako nástroje pro znovuoživení prázdných budov.

Kulturní centra v rakouském Linci a v německém Dortmundu jsou řízeny speciálně založenými agentury, které mají provoz „kulturních fabrik“ na starosti. V Plzni je regenerace prozatím řízena Útvarem koncepce a rozvoje města Plzně. Náklady na regeneraci a následný provoz kulturních center jsou značně vysoké, a proto v Tabačce i Dortmunder U sídlí vedle neziskových a kulturních organizací i firmy, řemeslníci a zdravotní pojišťovny, které jsou schopny pokrýt vysoké náklady na provoz budov. Do budoucna bude zajímavé sledovat, jak dopadne regenerace bývalého pivovaru v Plzni.

Realizovaná praxe byla velmi zajímavá a jistě bude přínosem i pro mé studium Geografie a regionálního rozvoje.

Analýza budovy Nákladového nádraží Žižkov z hlediska

historických a architektonických hodnot a následné zhodnocení

navrhovaných variant řešení konverze

Termín: 24.11. - 30.11.2013

Jméno: Klára Mikešová, Technická univerzita v Liberci, Fakulta Umění a Architektury

Místo praxe: IREAS, Institut pro strukturální politiku, o.p.s.

1. Kapitola – IREAS

Tento projekt byl realizován ve spolupráci se společností IREAS, plným názvem IREAS, Institut pro strukturální politiku, o.p.s., který byl založen prof. Ing. Jiřinou Jílkovou, CSc. V roce 2001. Společnost analyzuje, rozvíjí a vytváří podmínky pro veřejnost, odborníky i instituce pro přizpůsobení se změnám v rámci mezinárodního kontextu.

2. Kapitola – teoretické vstupy pro praxi

Předmětem zájmu a mým tématem zadání je brownfield v centru Prahy - Nákladové nádraží Žižkov. Vzhledem k mé odbornosti a dohodě s garanty praxe, jsem se věnovala areálu Nákladového nádraží z pohledu analytického, urbanistického, veřejno-právního a architektonického. Tento projekt vytváří analýzu o fungování regenerací brownfieldů z různých pohledů (investorský, legislativní, odborný a z pohledu veřejného zájmu).

Jako podklady byly zvoleny práce předchozích studentů v rámci této praxe, jmenovitě

Libor Langhammer a jiní. Dále byly jako zdroje použity tyto dokumenty:

Použité dokumenty:

Znalecký posudek Prof. Ing. arch. Tomáše Šenbergera z roku 2011(neveřejné,

nepublikovat bez souhlasu)

Návrh na prohlášení Nákladového nádraží Žižkov, Praha 3-Žižkov za nemovitou kulturní

památku (nepublikovatelné, Šenberger)

Znalecký posudek prof. Šlapety z roku 2010 (neveřejné, nepublikovat bez souhlasu)

Fotodokumentace:

Lukáš Beran, Tomáš Adamec, Jan Langer (všechna práva vyhrazena, nepublikovat bez

souhlasu)

Použitá literatura:

Pražská nádraží ne/využitá, kolektiv autorů , Benjamin Fragner, Tomáš Skřivan (eds.),

Praha, 2012

Charta industriálního dědictví (TICCIH), červen 2003

Internetové zdroje:

http://cs.wikipedia.org/wiki/

http://www.rozhlas.cz

http://aktualne.centrum.cz

http://www.denik.cz

3. Kapitola – popis konkrétních prací, projektů, jednání

3.1 Časový rámec praxe

(24.11. – 30.11.2013 tj. 5 pracovních dní):

V pondělí 25.11. 2013 jsem se setkala s jednou z organizátorek praxe RNDr. Michaelou Pixovou PhD., která mě seznámila s mým programem a úkoly na následující týden. Ve stejný den (pondělí) jsem jednala s panem Ing. arch. Lukášem Vackem, který nám podal stručnou historii území Rohanského ostrova a Manin. Pak jsme měli jednání na Úřadu městské části Praha 8 s architektkou Zikmundovou. V úterý 26.11.2013 jsem věnovala čas seznámení s podklady a vlastnímu výzkumu. Ve středu 27.11.2013 jsme měli schůzku s Prof. ing. arch. Šenbergerem na ČVUT.Ve čtvrtek 28.11.2013 jsem jednala s Ing. arch. Zdeňkem Fikarem, vedoucím útvaru rozvoje Městské části Prahy 3. V pátek 29.11.2013 jsem se seznámila s druhou garantkou projektu Mgr.A. Lucií Doležalovou, PhD. a probraly jsme mou dosavadní práci a její vhodné úpravy a doplňení.

3.2 Názorové shrnutí konzultace s panem Prof. Ing. arch. Tomášem

Šenbergeraem a odkaz na jeho znalecký posudek z roku 2011 (neveřejné,

nepublikovat bez souhlasu)

Profesor Šenberger je pro zachování budovy Nákladového nádraží Žižkov a současně také pro vybourání dvou polí přední fasády, aby se umožnilo vjetí tramvajové dopravě, ale jeho vize (i jeho studentů) jdou mnohem dál a radikálněji při zpracování konverze Nákladového nádraží žižkov. Profesor Šenberger považuje za přijatelné nedělat z budovy zakonzervovanou časovou schránku, ale posunout její pojetí jinam se zachováním stop minulosti a jejího genia loci. Kombinace různorodého využití umožní ekonomickou životaschopnost celého projektu. Přál by si, aby se u nás v Čechách historie stala pozitivně vnímaným jevem a nikoli zátěží. „Developer počítá jen červená a černá čísla, je mu úplně jedno, co se na pozemku postaví,“ řekl.

3.3 Názorové shrnutí konzultace s panem Ing. arch. Zdeňkem Fikarem

(vedoucí Odboru územního rozvoje, Úřad městské části Praha 3)

[email protected]

O Discovery Group a.s.:

http://cs.wikipedia.org/wiki/

http://www.rozhlas.cz/

http://aktualne.centrum.cz/

http://www.denik.cz/

mailto:[email protected]

Z popudu Úřadu městské části Prahy 3 byla na území Nákladového nádraží Žižkov vytvořena stavební uzávěra, která zablokovala veškeré stavební i jiné akce.To zkomplikovalo pozici Discovery Group a.s. a provedení jejích záměrů. Existuje možnost získat výjimku ze stavební uzávěry a to získat souhlas URMu (tehdejší vedoucí Radim Votava, který proti radě svých odborníků souhlas podepsal))a Rady Hlavního města Prahy. Tuto možnost Discovery Group a.s. využila a pro svou stavbu si díky tomu 15.11.2013 získala společnost kladné Rozhodnutí Magistráti hlavního města Prahy , ve kterém se potvrzuje územní rozhodnutí a možnost výstavby záměru Discovery Group a.s.

Discovery Group a.s. projektuje zastavění severovýchodního cípu pozemků bývalého Nákladového nádraží Žižkov. V projektu byla původně nákupné galerie zapuštěná několik pater pod zem a využití pochozí střechy v úrovni běžného terénu jako parku. Půdorysně celý komplex připomínal britskou vlajku (soukromá poznámka pana Fikara: „No nepřipadáme si pak jako britská kolonie?“) Takto zpracovaný projekt nezískal stavební povolení. Současné potvrzené plány obsahují byty, hotel, obchodní průchozí pasáž a obchodní dům Tesco, jejíž budova je nákladními rampami otočená proti v současnosti památkově chráněné budovy Nákladového nádraží Žižkov.

O pozemcích jako celku:

Úplně první studie ing. arch Sedláka počítala se zachováním budovy Nákladového nádraží Žižkov a navrhuje pouze „useknutí“ zadních traktů provozní budovy tak, aby bylo možno vytvořet spojující park mezi Židovskými pecemi a Olšanskými hřbitovy. Druhá varianta, která vznikla na přání Městská části Praha 3 po několika letech, nepočíta s kompletní budovou nádraží a zachovává pouze jižní křídlo.

Dopravní problematika protažení ulice Olšanské a napojení na Javorskou spojku je dále řešena dopravní studii. Při současném stavu křižovatka před Nákladovém nádražím Žižkov generuje 17 tisíc pohybů za den, které jsou v dnešním provozu hraniční. Pokud se vytvoří nové dopravní spojení není pouhým řešením, které bude dopravní zátěž odvádět, ale i v druhém směru generovat. Také takto velká a komplikovaná křižovatka není brána jako městotvorný prvek.

Podle pana Fikara je celkové provedení privatizace pozemků velmi nešťastné. Ve světě (např. Benelux) se při regeneraci brownfieldů začíná s inventarizací pozemků, následně se pozemky od odlišných majitelů vykupují/vyvlastňují a teprve ve chvíli, kdy stát vlastní brownfield jako celek bez jakékoli problematické vlastnicko-právní zátěže, zadává se studie na využití pozemku. Na základě studie si stát určí podmínky a regulační plán pro budoucího investora a až pak se vybírá zájemce z řad investorů. V případě Nákladového nádraží Žižkov nejprve došlo k privatizaci pozemků a teprve teď dodatečně se vyjednávají podmínky projektu.

Problematika převodu majetku Českých drah na obec souvisí také s privatizací. Podle práva České dráhy nemohou bezplatně převádět svůj majetek na obce ani v případě, že se jedná o veřejný zájem. Z vlastnictví Českých drah lze v současnosti pozemky vyvést pouze veřejnou dražbou,která nahrává soukromým spekulantům s pozemky. Developeři takto skupují pozemky Českých drah, které ale podle územního plánu nejsou určeny k zastavění, a teprve následně žádají o změnu územního rozhodnutí pro své účely. Podle pana architekta Fikara by bylo vhodné prosadit novelu, která umožní Českým drahám v jasně veřejném zájmu své pozemky na obce převést.

Vize pro metro D také zasahuje do pozemků Nákladového nádraží Žižkov a jeho případná realizace výrazně zvyšuje hodnotu pozemků. V této chvíli je metro v této oblasti jen velmi teoretické, protože ve financování rozvoje metra dostali přednost prodloužení trasy do Motola a na letiště Václava Havla a realizace náhradní trasy místo Nuselského mostu přes Písnici na Jižní město. Také pro realizaci metra D v oblasti Nákladového nádraží není

kapacitně důvod. Ve velmi blízkém okruhu je stanice metra A Želivského a ze severní strany stanice metra B Palmovka. (Soukromí dopravácký vtip od pana Fikara: „Olšanské hřbitovy by se pak staly nejlépe dopravně obslouženými hřbitovy na světě.“)

Developer Sekyra Group a.s. si nechal zpracovat svou studii od architektonické kanceláře A.D.N.S. v roce 2008 (prý na přání pana Pavla Hurdy tendenčně zpracovánou ve stylu amerického Manhattanu), která překračovala výškovou hladinu budov v daném místě obvyklou a zdvojnásobila předpokládanou kapacitu vůči Sedlákově studii. Takto vysoký počet obyvatel vyžaduje vytvoření nové školy v této oblasti. Žádný z developerů si tuto záležitost nepřeje vzít na starost.

Spojená studie developerů z roku 2010 obsahovala dnes již odsouhlasený stavební plán skupiny Discovery Group a.s., dále pak projekt společnosti RailReal a.s. navržený architektem Ing. arch. Frantou ve stádiu pro územní rozhodnutí a návrh Sekyra Group a.s. počítající s administrativní čtvrtí směrem k ulici Jana Želivského a za ní v klidové zoně obytná čtvrť zajištěná tunelem, který bude skrývat prodlouženou Olšanskou ulici. Tunel byl zvolen jako výhodné řešení co se týče ekologického využití pozemku a zeleně, také jako způsob hlukové bariéry a v neposlední řadě jako šance na využití výkopovvé zeminy z ostatních projektů. Tunel se stal sporným bodem mezi developerem a Městskou částí Praha 3 a to z hlediska financování projektu, které by developer rád viděl na straně městské části, která to ovšem z jasných finančních důvodů odmítá. Běžná praxe je, že se pozemek zprivatizuje, investor na něm postaví budovy včetne dopravní infrastruktury a po kolaudaci silnice věnuje za symbolickou cenu městu, protože údržba silnic znamená další náklady, o které investor nemá zájem. Zavedená praxe se v tomto bodě kříží s představou provedení tunelu na pozemcích developera městem. Město s takovým požadavkem nesouhlasí.

V roce 2010 PhDr. Matěj Stropnický zakládá občanské hnutí „Tady není developerovo“ jako protiváhu k názorovým proudům ODS. Je zahájeno jednání s Národním filmovým archivem (NFA) o možnosti využití administrativní budovy Nákladového nádraží Žižkov jako skladu. Za tímto účelem NFA žádal o 300mil. dotaci, která byla ale časově omezená, což komplikuje dlouhodobé vyjednávání. Studie URMu pro využití této budovy NFA ukazuje, že by bylo třeba vybourat dvě pole v administrativní (dnes již památkově chráněné) budově nádraží a přivést sem tramvajovou dopravu. („Když se mu veznou pohyb a vlaky, nádraží je mrtvé.“) Na základě takto radikálního řešení byla Ministerstvem stažena dotace pro NFA a jednání se zastavila.

Spory vně Městské části Prahy 3 mezi PhDr. Matějem Stropnickým a Ing. Vladislavou Hujovou zdržují jednání a do budoucna mohou způsobit, že developeři rozhodnutí radnice obejdou a situaci si vyřeší sami bez jejich souhlasu. V této chvíli u pana architekta Fikara leží 5 variant územního plánu oblasti od URMu, které jsou součástí přílohy.

3.4 Analýza Nákladového nádraží Žižkov:

3.4.1.Popis objektu:

Nákladové nádraží Žižkov je hlavové velkokapacitní nákladové nádraží, jehož celková rozloha odpovídá cca 38 hektarům.

Hlavní budova nádraží je typologicky kombinací halového nákladového nádraží a patrových skladišť. Provozní budova (parc. č. 4481/1) má dvě čtyřtraktová křídla se dvěma patry a dvěma suterény. Podélné fasády přízemí obou křídel jsou lemovány zastřešenými rampami. Z logiky věci vnitřní rampy orientované do kolejiště jsou vagónové a vnější automobilové.

Provozní křídla jsou řešena modulárně, kde se plná pole střídají s půlpoli prosklených fasád. Severní křídlo je složeno z šesti a jižní z osmi modulů. Jižní křídlo tak dosahuje úctyhodné délky 350 metrů. Obě křídla jsou vzájemně propojená jak suterénem, tak ocelovými konstrukcni spojovacích můstků nad kolejištěm.

Správní budova (čp. 2200) je orientovaná kolmo na provozní křídla a souběžně s ulicí Jana Želivského. Předsazená fasáda je řešena obkladem z kabřince.

Dvě vrátnice (parc. č. 4474 a 4475) symetricky umístěné vlevo a vpravo před hlavní budovou doplňují kompoziční řešení areálu. Za pravou z nich je umístěna samostatně stojící vodárna (parc. č. 4476).

A)Umístění objektu:

Správní budova (obr.1 budova vyznačena červeně) je umístěna mimo městský blok, vyosena z pravidelného rastru blokové zástavby, křížící přímo ulici Olšanskou. Komplex stojí na relativně volném pozemku bývalého kolejiště.

Obrázky – Budova Nákladového nádraží Žižkov, mapa, Obr. 1

Komplex je částečně bez čísla popisného a hlavní budově odpovídá číslo 2200. Nákladové nádraží Žižkov zasahuje parcely 4481/1, 4474, 4475, 4476 na katastrálním území Praha 3-Žižkov.

Orientace budovy ke světovým stranám, kdy dlouhá průčelí provozních křídel směřují na sever/jih, splňuje povinné limity pro oslunění případných budooucích obytných prostor.

B) Rozbor objektu:

Komplex Nákladového nádraží žižkov sestává z provozní budovy nádraží s konstrukcemi železobetonových ramp, z jejich zastřešení, z ocelových výtahových věží a lávek (obr. 2), ze správní budovy (vše 4481/1), dvou budov vrátnic (4474 a 4475) a vodárny (4476). Všechny

stavby se stylově řadí k meziválečnému funkcionalismu, jehož projevem jsou jednoduchost , střídmé linie a oproštění od dekoru.

Obrázky – Fotografie vnitřního kolejiště s výtahy, spojovacími můstky a rampami, autor:

Tomáš Adamec, Obr.2

C)Prostorové uspořádání

Budova tvaru U sestává ze dvou paralelních křídel skladů a napříč položené administrativní budovy. Severní a jižní skladové křídlo je ve druhém směru dělené na sekce délky 44m. V severním křídle 6 sekcí, v jižním křídle 8 sekcí. Sekce jsou od sebe odděleny obslužnými a komunikačními jádry. Hloubka severního křídla je 18 m, hloubka jižního křídla je 20 m. Administrativní budova má hloubku 17m a délku 85m. Všechny části budovy jsou tedy koncipované jako přirozeně osvětlené a větrané – hloubka jednotlivých sekcí to při světlé výšce podlaží umožňuje. Z důvodů skladování i sypkých hmot je obvodová stěna skladových částí vyplněna vyzdívkami, s parapetem výšky kolem 1,8 m. Okenní otvor je pak v horní části mezi parapetem a stropní konstrukcí.* (odstavec převzat ze Znaleckého posudku Prof. Ing. arch. Tomáše Šenbergera z roku 2011)

D)Konstrukce:

Nákladového nádraží je vícepodlažní budova se třemi nadzemními a jedním (v části dvěma) podzemním podlažím. V administrativní části je železobetonový skelet koncipovaný jako trojtrakt, s modulací 4,35m x 6m(7m), 3m, 6m. Konstrukční výška je v přízemí 4,5m a v patrech 3,75m.

Základní nosná konstrukce skladové části je železobetonový monolitický skelet, plochostropý s hřibovými hlavicemi hřibové stropy, jejichž nosnost je projektovaná na hodnotu 2000 kg/m2. Základní modulová osnova skeletu je 5,8m x 5,28m v uspořádání konstrukční trojtrakt

(severní část skladiště) a 5,28m x4,84m v uspořádání konstrukční čtyřtrakt (jižní část skladiště). Světlá výška skeletu je v přízemí 4,8m, v patrech 3,2m a v suterénech více jak 5m. Tloušťka stropních i střešních desek je cca 30cm. Skelet je včetně polovičního „hřibu“ promítnutý i do obvodové stěny. Sloupy jsou osmiboké, masivní, s proměnným průměrem podle umístění v podlaží (od průměru 85cm v suterénu, do průměru 58cm ve 2. patře). Profil sloupů souvisí s mimořádným zatížením (více jak 1000kg/m2), na které jsou konstrukce dimenzované. * (odstavec převzat ze Znaleckého posudku Prof. Ing. arch. Tomáše Šenbergera z roku 2011)

E)Historie objektu:

Autoři projektu výstavby budovy Nákladového nádraží Žižkov jsou Ing. Karel Caivas a Ing. arch. Vladimír Weiss. Projekt výstavby se datuje od roku 1930 (obr.4) a končí zahájením pravidelného provozu 1. března 1936. Samotná stavba byla logisticky i stavěbně náročná a na dodávkách se podílela celá řada firem. Jmenovitě firma Karla Skorkovského, Bohumila Belady a Františka Strnada, ocelové konstrukce dodala ČKD a výtahy vinohradská firma Jan Prokopec.

Obrázky - Fotografie současného využití, autor: Tomáš Adamec, Obr.3

Obrázky – Historický snímek provozu Nákladového nádraží Žižkov, zdroj:

www.stavbaweb.dumabyt.cz, Obr. 4

Význam nádraží z hlediska dopravního a skladovacího uzlu začal klesat po více jak 30ti letech, po dobudování potravinového skladiště ve Strašnicích v roce 1966.

V roce 2002 byl v budově Nákladového nádraží ukončen provoz a od roku 2010 nejsou povoleny vjezdy vlaků do areálu. Budovy jsou prozatimně využívány jako sklady či obchody v pronájmu různých firem.

3.4.2. Účel objektu:

A)Minulý: Velkokapacitní koncové nádraží sloužilo nejen rychlé překládce zboží,

zejména potravin, na nákladní automobily, ale zároveň umožnilo jeho krátkodobé skladování

ve strojních chladnicích.

B)Současný (obr.4):

Pro oživení areálu a přitáhnutí pozornosti médii a veřejnosti na jeho komplikovanou

situaci se v současné době konaly v areálu Nákladového nádraží některé kulturní akce.

V říjnu 2013 zde probíhal 15. ročník přehlídky moderního designu Designblok, který velmi

dobře kontrastoval s průmyslovým funkcionalistickým okolím. „Líbí se mi právě ten kontrast

mezi starým, plus instalace nových krásných věcí,“ glosuje jedna z účastnících se

designérek. *(zdroj citace: www.rozhlas.cz)

Stavebně technický stav:

Kvalitně provedené železobetonové a ocelové konstrukce jsou dosud v dobrém technickém

stavu, dochovány jsou četné technické a architektonické detaily stavby.

C)Budoucí

Budoucí účel stavebního komplexu je ovlivňen celou řadou faktorů a v současnosti se

o jeho využití vedou živé diskuze. Kříží se zde záměry vlastníků pozemnků (Sekyra Group

a.s., Discovery Group a.s., Railreal a.s.) s názory nového zastupitelstva Úřadu městské části

Praha 3 (Ing. Vladislava Hujová, PhDr. Matěj Stropnický) a zástupců odborné i laické

veřejnosti (VCPD, Klub za starou Prahu, Tady není developerovo). Kompletní seznam viz

„Zainteresované subjekty“ a „zainteresované osoby“.

Zainteresované subjekty:

Sekyra Group a.s.

Discovery Group a.s.

RailReal a.s.

Magistrát Hlavního města Prahy

Úřad městské části Praha 3

Útvar rozvoje hl. města Prahy

Klub za starou Prahu

Výzkumné centrum průmyslového dědictví

Technické muzeum

Občanské sdružení „Tady není developerovo“

Zainteresované osoby:

Ing. Leoš Anderle (ředitel developmentu Sekyra Group, a.s.)

Ing. arch. Jan Aulík, architekt ( vedoucí ateliéru na FA ČVUT)

PhDr. Richard Biegel, Ph.D. (jednatel Klubu za starou Prahu, ÚDU FF UK)

Ing. arch. Otto Dvořák (Discovery Group, a.s.)

PhDr. Benjamin Fragner (ředitel VCPD FA ČVUT)

Ing. Vladislava Hujová (starostka Městské části Praha 3)

PhDr. Matěj Stropnický (zastupitel Městské části Praha 3)

Ing. arch. Zdeněk Lukeš (historik architektury)

Ing. Milan Matzenauer (člen představenstva a náměstek generálního ředitele pro

správu majetku ČD)

Ing. arch. Petr Preininger (architekt a urbanista, specialista na dopravní řešení)

Ing. arch. Jan Sedlák, urbanista (vedoucí ateliéru FA ČVUT)

prof. PhDr. Rostislav Švácha, CSc. (Ústav dějin umění AV ČR, AVU, FF UP)

4. Závěrečné zhodnocení

Hodnoty objektu:

Jde o největší dochovanou funkcionalistickou průmyslovou stavbu v Praze. Nákladové nádraží Žižkov je souborem, který projevuje kvality urbanistické, umělecké i technické a podle řady odborníků splňuje podmínky k prohlášení kulturní památkou.

„Domníváme se, že soubor budov žižkovského nákladového nádraží je důstojným reprezentantem kvalit funkcionalistické industriální architektury, který nemá v Praze obdoby. Jeho zachování a vkomponování do nové výstavby Žižkova pomůže této čtvrti si zachovat svoji původní industriální tvář. Nákladové nádraží Žižkov s novým využitím a v nových urbanistických souvislostech může být pro moderně se rozvíjející čtvrt hodnotným souborem, který může organicky vytvořit její nové přirozené centrum.“*(citace ze znaleckého posudku Prof. Ing. arch. Tomáše Šenbergera, neveřejné).

Historik architektury Zdeněk Lukeš nádraží označil za úžasnou stavbu, na kterou by Praha 3 měla být hrdá. Architektka Eva Dvořáková z Národního památkového ústavu ji považuje za nejdokonalejší funkcionalistickou průmyslovou stavbu z počátku 30. let v Praze, na které se podíleli špičkoví odborníci a stavěly ji prvotřídní firmy, a ve své době šlo o provozně nejdokonalejší nádraží v Evropě. Podle zdůvodnění návrhu NPÚ z roku 2003 byla ve své době nejmodernější svého druhu v Československu a jednou z technologicky nejpokročilejších v evropských souvislostech. Jako doklad racionalizace provozu navazuje zejména na nákladové nádraží v Curychu z roku 1896 (navrhl Ing. Robert Moser) a řadu meziválečných staveb v Evropě (Drážďany, Lipsko, Mnichov, Milán, Varšava). Novinkou v případě této budovy byly patrové objekty skladišť propojené výtahy s propojujícími tunely v suterénu, nekolidujícími s drážní manipulací v přízemí objektu. Typově je stavba podobná dvěma pražským stavbám, které jsou památkově chráněny od roku 2002: veřejnému skladišti dostavěnému roku 1928 od architekta Františka Bartoše v Holešovickém přístavu a poštovnímu skladišti ve Vysočanech z let 1931–1932 od Josefa Kalouse. *(odstavec převzat z http://cs.wikipedia.org)

Klub za starou Prahu považuje soubor budov nádraží za důstojného reprezentanta kvalit funkcionalistické industriální architektury, který nemá v Praze obdoby. Přeje si zakomponovat původní budovy s novým využitím do nových urbanistických souvislostí.

Podle historika architektury Benjamina Fragnera by lidé dnes měli vnímat především urbanistickou roli stavby. „Místo ve městě, které zaujímá právě toto nádraží, jeho velikost - což bude potom jistě činit problémy při využití - je něco, co poznamenává celé území kolem, a právě i z toho důvodu to má pro další utváření města výjimečný význam,“ poznamenal.

Jako zástupce názoru laické veřejnosti uvedu promluvu divadelního technika Národního divadla Cyril Chrouse, který si areál prohlédl jako účastník Designbloku. „Když jsem sem přišel poprvé, tak mi to dost evokovalo Ostravu – zrezivělé, ocelové obludy, které ale mají co říct,“ *(zdroj citace: www.rozhlas.cz)

Řízení o památkové ochraně:

Režim památkové ochrany byl zvolen nejen na základě unikátních stavebně-technických, historických a architektonických vlastností budovy, ale také v konfrontaci vůči její možné likvidaci. V této chvíli byla památková ochrana určitým řešením, avšak nikoli finálním, protože velmi ostře definuje způsob její regenerace a to by mohlo naopak způsobit zapouzdření a následnou nemožnost využívání budovy k novým účelům.

V letech 2005–2013 proběhl úřední, politický a ekonomický boj o zachování budov nádraží. Hlavní objekty byly prohlášeny kulturní památkou poprvé 3. prosince 2010, po několika kolech odvolání a nových rozhodnutí nakonec ochrana hlavní budovy nabyla účinnosti 12. března 2013. V lokalitě je plánováno vybudování sídelního a administrativního komplexu pro 15 tisíc obyvatel.

Všeobecné shrnutí podmínek:

(Otevřenost areálu) Z urbanistického pohledu jsou nevhodná taková řešení, která by areál ponechala uzavřený a neprostupný. Vytvoření samostatné obytné čtvrti jako bariéry pro své okolí bez větších návazností a možností využitelnosti městských funkcí je krok nesprávným směrem. Stejně tak monolitická administrativní stavba dává veřejnému prostoru jen malou přidanou hodnutu a negativně ovlivňuje denní harmonogram okolí svou pracovní dobou 7 – 16 hodin, kdy po zbytek dne je prostor téměř bez života. Proto je vhodné zvolit různorodou kombinaci funkcí areálu.

(Zpracování parteru) Parter budov funguje jako městotvorný prvek a dotváří a oživuje uliční prostor. Jeho přínos a funkce by se neměla podceňovat, jinak dochází k vytvářejí monolitických výškových budov bez lidského měřítka.

(Technické požadavky)Předložené projekty musí splňovat požadavky, vyplývající ze stavebního zákona, příslušných vyhlášek i požadavků zúčastněných orgánů státní správy. Jde o celý komplex nezbytných nároků na hygienické parametry (osvětlení, větrání), tepelné posouzení budovy (zvýšení tepelně izolačních vlastností obvodových plášťů), požadavky požárních atp.

(Výška parapetu)“Určitým omezujícím prvkem univerzality je výška parapetu, která není pro běžné typologie praktická a vyžádala by si příslušné korekce. Při zachování současné výšky parapetů je možnost nového využití významně snížena na takové funkce, při kterých nepotřebuji výhled z budovy a rovnoměrné denní osvětlení.“*( citace ze znaleckého posudku Prof. Ing. arch. Tomáše Šenbergera, neveřejné).

Shrnutí podmínek je nekompletní, ale v rámci omezeného času věnuji toto téma ke studiu jiným. Děkuji za pochopení.

Navrhovaná řešení:

Jedná se o v současné době komplikovanou situaci jak z pohledu urbanistického, majetko-právního, legislativního či dopravního. Je to prostor, kde dochází ke střetu různých

zájmových skupin (viz Zaintersované subjekty) a tak se řešení na využití Nákladového nádraží Žizkov zákonitě různí. Na základě výzkumu a rozhovorů předkládám soupis navrhovaných řešení a jejich zhodnocení. V obecné rovinně lze objekt při vhodných korekcích využívat pro celou řadu funkcí: sklady, depozitáře, výstavní prostory, galerie, malá sportovní zařízení, laboratoře a výzkumná pracoviště, obchodní a prodejní prostory, bydlení (trvalé, přechodné – koleje, hotel), ateliéry, designerská studia, knihovny, administrativa. Nákladové nádraží jako víceúčelová výrobně-technická stavba je podle názoru Prof. Ing. arch. Tomáše Šenbergera zcela univerzální, variabilní a dokonale adaptabilní, co se týče její možné konverze.

Vzhledem ke značné velikosti komplexu je vhodné uvažovat kombinace funkcí a to tak, aby byly ekonomicky i jinak atraktivní a udržitelné. „Využití by mělo být takové, že to bude jakýsi krystalizační bod dalšího rozvoje, čili nějaká veřejná nebo kombinovaná funkce tak, aby právě tento objekt přitahoval pozornost celé okolní části města,“ myslí si historik architektury Benjamin Fragner.

Na základě těchto názoru oslovují radnici se zájmem o možný pronájem části budoucího revitalizovaného objektu různé příspěvkové organizace ministerstva kultury nebo hlavního města: Galerie hlavního města, Muzeum hlavního města, Městská knihovna, Uměleckoprůmyslové museum, Národní filmový archiv a další. Zájem mají i soukromé subjekty jako Designblok, Code:Mode nebo Židovské muzeum.

Faktory ovlivňující úspěšnost regenerace

brownfieldů na území města Ústí nad Labem

Termín: 4. 2. – 12. 2. 2014

Jméno: Vladimír Minařík Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií Mendelovy

univerzity v Brně


Magistrát města Ústí nad Labem – Oddělení strategického rozvoje odboru

strategického rozvoje

Odbornou praxi v rámci projektu „Partnerství pro české brownfieldy“ jsem vykonával ve dnech 5. 2. až 11. 2. 2013 na odboru rozvoje Magistrátu města Ústí nad Labem. Mým supervizorem a konzultantkou byla referentka oddělení strategického rozvoje odboru rozvoje města Ing. Marta Šašková. Mezi hlavní činnosti tohoto oddělení patří například zajišťování zpracování strategických rozvojových dokumentů města, informování veřejnosti o záměrech strategického rozvoje města, zajišťování zpracování, realizaci a řízení integrovaných plánů rozvoje města, shromažďuje projektové záměry města, zajišťuje či zpracovává žádosti o dotace z vnějších zdrojů, koordinuje podávání žádostí o dotace pro městské organizace a obvody města, v tisku prezentuje realizované projekty, zajišťuje výrobu a distribuci informačních předmětů o projektech, pořádá konference a veřejná projednání k tématu strategického rozvoje a rozvojových projektů města, věnuje se přípravě a organizaci dalších forem financování rozvojových projektů města (EIB, PPP), realizuje agendu EU, zastupuje město a SMO ČR v pracovních skupinách vytvořených pro koordinaci urbánní politiky, strukturální politiky a evropské fondy, zastupuje město v národních a mezinárodních orgánech pro přípravu a implementaci dotačních programů, zabezpečuje administraci komise Programu aktivní politiky města Ústí nad Labem, zabezpečuje prezentace rozvojových záměrů a projektů města, asistuje při realizaci investičního záměru, adresně oslovuje a nabízí místní investiční příležitosti potenciálním investorům, nabízí prodej a pronájem vybraných pozemků v majetku města, zabezpečuje podklady pro výrobu materiálů o investičních příležitostech ve městě a jejich distribuci, zajišťuje a zpracovává projekty na oživení podnikatelských a investičních aktivit ve městě, spolupracuje na aktivitách k získání domácích a zahraničních finančních dotací, koordinuje spolupráci s Úřadem práce, Okresní hospodářskou komorou v rámci Investorského centra, spolupracuje s vládní agenturou CzechInvest (usti-nl.cz).

Město bylo aktivně zapojeno do mezinárodního projektu COBRAMAN, který měl za úkol přispět k regeneraci brownfieldů na území města. Realizaci tohoto projektu zajišťovalo právě oddělení rozvoje odboru strategického rozvoje. Hlavními výstupy města v rámci tohoto projektu bylo zmapování brownfieldů v okrese, vytvoření GIS vrstvy a databáze s informacemi k jednotlivým brownfieldům, webové řešení - zpřístupnění některých informací pro veřejnost, Strategie regenerace brownfieldů – realizační dokument Strategie rozvoje města do roku 2015, manuál pro práci brownfield manažera, příručka pro vlastníky brownfieldů. V současnosti je projekt již ukončen a pokračuje se v udržitelnosti projektu a v pravidelných aktualizacích databáze brownfieldů při aktualizaci územně analytických podkladů.

Cíl praxe

Cílem odborné praxe je za pomoci řízených rozhovorů s experty z různých oborů, kteří se problematikou brownfieldů zabývají, identifikovat a zanalyzovat faktory ovlivňující úspěšnost regenerace brownfieldů na území města Ústí nad Labem.

Řízené rozhovory s experty

Jméno a příjmení odborníka Profese

Ing. Marta Šašková Referentka oddělení strategického rozvoje odboru rozvoje města

Pavel Boček Náměstek primátora města Ústí nad Labem

Ing. arch. Vladimír Charvát Hlavní architekt města Ústí nad Labem a hlavní architekt vlastní firmy ATELIER CHARVÁT, s.r.o.

Mgr. Petr Nikolič Manažer průmyslové zóny TONASO a bývalý brownfield manažer v projektu COBRAMAN

Mgr. Martin Krsek Novinář, publicista a historik v Muzeu města Ústí nad Labem

Mgr. Jan Husák Koordinátor města Ústí nad Labem pro etnické menšiny

Tab. č. 1

První otázka se týká hlavních příčin vzniku brownfieldů v Ústí nad Labem. Odpovědi nejsou nijak překvapivé a většinou se shodují. Jako jednu z hlavních příčin vzniku vidí většina odborníků v problematické vlastnické struktuře spolu s neúspěšně provedenou privatizací v 90 letech 20. století. Další významný důvod uvádí například Ing. arch. Vladimír Charvát: „Devastace města 2. světovou válkou a vysídlení Němců, kteří byli hlavními zaměstnavateli, způsobily úbytek kvalifikované pracovní síly v regionu. Následné znárodnění a minimální inovace v odvětví až do 90. let měly za následek nízkou konkurenceschopnost podniků. Ing. Marta Šašková navíc přidává, že: „Ke všemu negativně přispívá i často obměňovaná místní samospráva, která problematiku brownfields neustále odkládá.“

Na další otázku týkající se toho, kterého druhu brownfieldu je ve městě nejvíce a které jsou nejvýznamnější, se odpovědi taktéž víceméně shodují. Ing. Šašková tuto situaci hodnotí zcela objektivním způsobem: „Do počtu převažují bytové brownfields, ale do rozlohy průmyslové.“ Jako aktuálnější problém pro město a občany ale vidí pan náměstek primátora Pavel Boček spolu s Mgr. Husákem i Mgr. Nikoličem bytové brownfieldy. Husák také tvrdí, že: „V republikovém porovnání bytových brownfieldů patří Ústí nad Labem mezi nejhorší města.“ Se zajímavým poznatkem přichází Mgr. Martin Krsek, jenž vidí jako jeden z nejvýznamnějších druhů brownfield bývalých správních budov, který je dle něj místní specifický druh.

Odpovědi na otázku nejvýznamnějších regenerovaných brownfieldů na území města se již různí. Avšak jako za určitě nejvýznamnější lze z odpovědí shrnout revitalizaci objektu Větruše, která má například dle p. Nikoliče hlavně ikonický význam pro město. Jako další významnou regeneraci uvádí shodně většina dotazovaných, a to revitalizaci objektu sektorového centra. Dále Mgr. Krsek uvádí jako pro něj velice povedenou regeneraci bývalé vozovny tramvají Bukov: „Kde se podařilo vložit do historického objektu autosalon a zároveň je to dokonce velmi estetické.“ Mgr. Nikolič přidává příklad penzionu v městské části Klíše, pan náměstek primátora opravy v městské části Předlice. Negativní pohled na tuto situaci ve městě má pan inženýr Charvát, který si regeneraci brownfieldu představuje naprosto jinak, než jak ve městě probíhá. „Rád bych viděl nevyužívané plochy transformované do podoby živého města, což se tu nedaří provést.“

Hlavní faktory toho, že byla regenerace těchto objektů úspěšná, vidí většina odborníků v tom, že se z nutnosti regenerace brownfieldu udělal veřejný zájem a spojují to s případem Větruše. Mgr. Krsek tvrdí, že: „Jakmile je regenerace brownfieldu veřejným zájmem, objeví se potenciál, jaký ten objekt může mít - a tak se to celé i prezentuje – investor dostane odpověď na otázku, proč se mu vyplatí investovat do kompletní rekonstrukce rozpadlého objektu namísto výstavby jednoduché a jednoúčelové budovy, která by pro něj byla rozhodně méně náročná a levnější.“ Mgr. Husák kromě veřejného tlaku navíc připojuje další faktory, jako jsou bezpečnostní důvody a ochrana zdraví, které byly v otázce regenerace sektorového centra rozhodující, nebo důležitý fakt, že tento objekt stál u frekventovaných ulic a kazil pozitivní obraz města. „Nejen veřejný tlak, ale i politické rozhodnutí a vůle je důležitým faktorem regenerace brownfieldů.“, uvádí Ing. Šašková. Podle Mgr. Nikoliče je celá regenerace hlavně otázkou peněžních prostředků. Podle pana náměstka dosti napomohl regeneraci v Předlicích příliv soukromých investorů, který celou situaci městu odlehčil.

Odpovědi na otázku týkající se potenciálu konkrétních brownfieldů ve městě se liší a bylo zjištěno několik objektů a lokalit, které mají pro budoucí rozvoj města předpoklady. Ing. Šašková shledává brownfield nedostavěného bloku 004 – tzv. „metra“ – na Mírovém náměstí jako objekt s obrovským potenciálem. Navíc dodává: „Leží v samotném centru města na lukrativní parcele. Má jednoduchou vlastnickou strukturu, takže jednání jsou možná.“ Náměstek primátora Boček vidí potenciál v příjezdové cestě do města z oblasti Vaňova, a to z důvodu dobré image města a také potenciálu rozumného využití prostoru města. Pan Ing. Charvát dodává: „Areál autobusového nádraží, které ve městě určitě chybí. Také by měl být renovován prostor nábřeží, které by mělo být nosným místem do budoucna.“ Podle Nikoliče by měl mít určitý potenciál například Hotel Máj nebo projekt revitalizace Krásného Března. Krsek přidává ideu: „Převést nákupní centra do prostor bývalých průmyslových komplexů, kde by se dalo například úplně jednoduše parkovat. Prostory tam jsou na sebe navázané a s dobrým komunikačním systémem.“ Avšak dodává, že: „Po výstavbě halových středisek je nejspíše poptávka po obchodních prostorách již vyčerpaná, takže o potenciálu lze polemizovat.“ Jako další příklady ještě doplňuje brownfield bývalých loděnic, které jsou široko daleko unikátní, nebo koncept společného využití obrovských areálů Setuzy a Spolchemie.

Nejproblémovější brownfieldy jsou podle dotázaných hlavně rozlehlé průmyslové areály v centru města a vylidněné domy a byty. Paní inženýrka Šašková říká, že: „Tyto vylidněné domy spouští lavinu dalšího vylidňování takřka celých čtvrtí. Problémové jsou také bývalé budovy sociální vybavenosti, jež jsou neudržované, a těžko se pro ně hledá nové využití. Velkým problémem města je i hlavní příjezdová cesta do Ústí, která je obklopená opuštěnými průmyslovými objekty, a degraduje pohled na město a kazí image.“ Odborníci se dále shodují nad problematickými oblastmi města jako Krásné Březno a Předlice nebo dle pana Krska také třeba sídliště Mojžíř.

Hlavní faktory bránící úspěšné regeneraci problémových brownfieldů shrnují odborníci do investorského nezájmu o investice do těchto objektů, ale i o vůli investovat ve městě obecně. Například p. Nikolič se k tomuto problému vyjadřuje: „Vzhledem k tomu, že v posledních letech nevyrostlo nic výrazného ani na zelené louce, tak nelze očekávat ani revitalizace starých průmyslových objektů nebo vybydlených domů, které jsou mnohem komplikovanější.“ Jako další významný faktor vidí dotázaní v problémové vlastnické struktuře, ke kterému přidává příklad Mgr. Husák: „Jeden obytný dům v Předlicích klidně vlastní 3 vlastníci, kteří povětšinou nejsou dohledatelní.“ Jako další faktory lze vyjmenovat takřka nulový trh s nemovitostmi a nedostatek investic státu do periferních měst (Ing. arch. V. Charvát), spekulativní jednání vlastníků a politické stanovení jiných priorit (Ing. M. Šašková), malé zapojení veřejnosti do této problematiky (Mgr. M. Krsek).

Na poslední otázku, jestli je možné tyto faktory nějak v budoucnu překonat, případně jakým způsobem, odpovídají dotazovaní odborníci poměrně skepticky. Avšak s několika nápady přichází Ing. Šašková, která kromě některých legislativních změn například ve stavebním zákoně, navrhuje snahu o maximalizaci zisku z nového programového období. Ale jako hlavní krok k překonání problému uvádí: „Uvědomění se obyvatel a zvýšení zájmu místních o tuto problematiku. K tomu by mohla pomoci i pomalu vznikající komunita lidí, kteří si hledají pozitivní vztah k městu a snaží se o změnu.“ Mgr. Husák navrhuje zavedení určitých bonifikací ze strany města pro vlastníky brownfieldů k podnícení investic, ale zároveň také dodává nutnost změny chování obyvatelstva: „Zapotřebí je změna chování samotných obyvatel problémových čtvrtí, protože za současného stavu to pouze nahlodává důvěru investorů.“ Náměstek primátora Boček vidí nutnost politické vůle: „Pokud bude dána tomuto problému priorita, tak lze regeneraci brownfieldů snadněji realizovat. Spolu se politickou snahou a tlakem by se nejspíše našla i vůle investorů.“ K tomuto se vyjadřuje Mgr. Nikolič, že: „To se zase setkává s otázkou, jestli se nejedná o mrhání veřejnými prostředky a muselo by se citlivě uvažovat o tom, jestli ony konkrétní objekty mají opravdu potenciál pro veřejné využití.“

Závěr

Za pomocí realizovaných rozhovorů s odborníky na problematiku se podařilo odhalit hlavní faktory, které ovlivňují úspěšnost regenerace brownfieldů na území města Ústí nad Labem. Na úspěšnou regeneraci brownfieldů má vliv kombinace mnoha faktorů. Jako nejvýznamnější ale lze zhodnotit vlastnické vztahy, náklady na regeneraci spojené s investorskou vůlí a také poloha brownfieldu, která rozhoduje o možném potenciálu. Nesmírně důležité je, aby se touto problematikou zabývalo vedení města dlouhodobě, protože procesy regenerace brownfieldů jsou vždy finančně a administrativně náročné.

Praxe byla velice zajímavou zkušeností a děkuji tímto za pomoc Ing. Martě Šaškové, která mne ochotně provázela po celou dobu praxe. Největším přínosem byla setkání a diskuze s odborníky na odlišnou problematiku, díky níž jsem získal mnoho užitečných informací z různých úhlů pohledu na brownfieldy. Shlédl jsem také všechny významné regenerované a neregenerované brownfieldy v Ústí nad Labem, místní problémové i prominentní čtvrti a důležité historické a moderní stavby.

Obrázky

Obr. 1 Větruše před regenerací Obr. 2 Větruše po regeneraci

zdroj: rozhledny.webzdarma.cz zdroj: krusnehory-erzgebirge.eu

Obr. 3 Sektorové centrum před regen. Obr. 4 Sektorové centrum po regen.

zdroj: nuts2severozapad.cz zdroj: msul.cz

Cukrovar v pozastavené fázi regenerace Opuštěná ulice Na Nivách

zdroj: realitnieso.cz zdroj: panoramio.com

Předlice Blok 004 na Mírovém náměstí

zdroj: ct24.cz zdroj: usti-aussig.net

Použité zdroje

Odbor rozvoje města. Statutární město Ústí nad Labem [online]. 2014 [cit. 2014-02-20]. Dostupné z: www.usti-nl.cz/cz/verejna-sprava/magistrat/odbory-oddeleni/odbor-rozvoje-mesta

Výroba lepených lamelových konstrukcí

Termín: 9. 10. - 20.12.2013

Jméno: Ondřej Nečas, VŠB – Technická univerzita Ostrava, Fakulta stavební, Katedra

stavebních hmot a hornického stavitelství

Místo praxe: Společnost INGENIA

Úvodní informace

Společnost INGENIA – dřevostavby se zabývá návrhem, výrobou i montáží dřevěných prvků. Oblast výroby zahrnuje především výrobu lepeného lamelového dřeva a dřevěných příhrad spojovaných styčníkovými plechy s prolisovanými trny pro krovy menších a středních rozpětí.

Výrobní hala stojící v obci Linhartovy je rozšířením stávajícího a v té době nevyužívaného kravína a bramborárny. Po ukončení aktivity v objektu vznikl v obci nevyužívaný areál a ubyla možnost práce v nejbližším okolí. Vznikl tak zemědělský brownfield, který by se dal charakterizovat jako dobře umístěný (blízko komunikace, železnice i vodního toku) a nacházelo se na něm málo objektů a k vzhledem minulosti využívání objektu nebylo třeba předpokladu kontaminace půdy ani přilehlého toku říčky Opavice, a proto se nemuselo přistoupit k návrhu sanačních opatření. Jednalo se tedy o typ lokality brownfieldu 1A. Se vznikem brownfieldů přichází mnoho negativních činitelů jako odvliv mladé pracovní síly, zhoršení ekonomického růstu obce, pokles hodnoty nemovitostí v okolí aj. Pro představu situace stavu zemědělských brownfieldů je poměr počtů různých typů brownfieldů v České Republice znázorněn na obr. 1 [1].

Obr. 1 Poměr brownfieldů v ČR (zdroj: http://www czechinvest.org/nsrbf)

Areál v roce 1994 odkoupil jednatel společnosti INGENIA a přestavěl na areál do současné podoby o rozloze 1 200 m2. Jedná se o poměrně moderně vybavený areál pro výrobu dřevěných konstrukcí převážně se stroji německé výroby.


Účelem praxe bylo především seznámit se s postupy návrhu a výroby lepených lamelových dřevěných konstrukcí a příhradových dřevěných konstrukcí. Tyto konstrukce jsou lehké, z obnovitelných zdrojů a velmi únosné což jim dává předpoklad pro široké využití při adaptacích budov brownfieldů. Samotná přístavba areálu byla zastřešena příhradovými dřevěnými nosníky, které si firma sama vyrobila. Nedílnou součástí praxe byl pobyt ve vý-robní hale, při kterém byla možnost sledování, jak se bývalá zátěž obce proměnila ve výrobní halu, jenž dává práci lidem v nejbližším okolí a díky své poloze u hranic nabízí práci i lidem ze sousedního státu - Polska. Důvodem volby praxe bylo i prohloubení praktických znalostí problematiky lepených spojů pro využití poznatků do bakalářské práce.

Dle literatury se lepené lamelové dřevo vyrábí o rozměrech – šířka 0,24 m, výška 2,0 m a délka 32 m (značně omezeno možnostmi přepravy). Důvody pro volbu lepeného lamelové dřeva je snadné vytvoření staticky výhodnějších prvků a vynikající požární odolnosti [2].

Definice lepeného lamelového dřeva dle ČSN EN 386 je definováno jako konstrukční prvek vytvořený slepením dřevěných lamel. Dle směrů lamel rozlišujeme lepené lamelové dřevo lepené rovnoběžně s vlákny a křížem lepené lamelové dřevo [3].

Dřevěné lamely tl. 35 mm pro exteriér a 50 mm pro interiér se lepí převážně polyuretanovými lepidly při vlhkosti 12 – 18 % (obr. 2). Spoje se realizují jako zazubené, takzvané „cink spoje“ Doba vytvrzování je 8 - 12 hodina doba dotvrzování je 36 - 72 hodin. Údaje se vztahují k teplotě okolního vzduchu 20 °C a relativní vlhkosti 65 %. Přesahy ve směru s vlákny jednotlivých lamel činí 30 – 40 mm [4].

Obr. 2 Spoje lepeného lamelového dřeva (zdroj: http://fast10.vsb.cz/odk

Popis prováděných činností

Náplní praxe bylo aktivní podílení se na momentálně realizovaných projektech ve výrobním závodu. Získávání zkušeností spočívalo nejen při čtení výkresové dokumentace pro jednotlivé konstrukční prvky lepených lamelových konstrukcí, ale i pomoc ve výrobní hale při jejich výrobě. Postupně tak byla možnost vyzkoušet si zalisování ocelových prolisovaných styčníkových plechů pro spoje dřevěných příhradových konstrukcí (obr. 3).

Obr. 3 Výroba dřevěné příhradové konstrukce

Dále spoluúčast při třízení a výběru jakostního dřeva pro dřevěné lamely, vytváření cink spojů, jejich lepení a vytvrzování při stlačení pomocí hydraulických zařízení (obr. 4).

Obr. 4 Tvarování prvku pomocí hydraulických zařízení

Po těchto úkonech je nedílnou součástí zapravení prvků pro požadovaný tvar a jejich finální povrchová úprava nátěrem (obr. 5).

Obr. 5 Úprava na tvar požadovaný projektem

Praxe se nezabývala pouze aktuálními projekty, ale i dlouhodobým studiem povětrnostních vlivů na lepené lamelové konstrukce, odpovídající třídě prostředí 3 (obr. 6 a 7). Konstrukce je takto vystavěna vlivům od roku 1994, tj. 20 let.

Obr. 6, obr. 7 Testované prvky lepeného lamelové dřeva

Zhodnocení praxe

Praxe probíhala v zajímavém prostředí staré ekologické zátěže (brownfieldu) přeměněnou na moderní výrobní halu, zaměstnávající v sezoně až dvě desítky lidí. Tato proměna areálu dozajista pomohla místní ekonomické situaci nejen tím, že umožnila práci v nejbližším okolí místních obyvatel. Náplní praxe bylo hlavně získání praktických zkušeností z oblasti výroby lepených dřevěných lamelových konstrukcí a možnost vyzkoušení si, jak probíhá proces od návrhu, přes realizaci až po expedici prvků. Odborná stáž též prokázala rozdíly mezi teorií a

praxí, zejména při technologických přestávkách, postupech a praktické udržitelnosti dodržování vlhkosti ve velké výrobní hale. Zkušenosti nabyté praxí jsou velice cenné, neboť se nedají získat jinak než odbornou prací pod vedením zkušenějších odborníků z praxe.

Seznam použitých pramenů

[1] Přednášky z předmětu Ekologické stavby: Doc. Ing. Barbara Vojvodíková, Ph.D.

[2] KUKLÍK P.: Dřevěné konstrukce, Praha: ČKAIT, 2005, ISBN 80-86769-72-0

[3] SVOBODA L., a kol.: Stavební hmoty, Bratislava: Jaga, 2007, ISBN 978-80-8076-057-1

[4] Přednášky z předmětu Ocelové a dřevěné konstrukce, část dřevěné konstrukce: Doc. Ing. Antonín Lokaj, Ph.D.

Stanovení indikátorů pro měření vlivu kreativního

a volnočasového centra Plechárna na sídlišti Černý

Most

Termín: 15. – 19. 11. 2013

Jméno: Alexandr Nováček, Ostravská Univerzita, Katedra sociální geografie

a regionálního rozvoje

Místo praxe: Plechárna

O Plechárně

V termínu 15. – 19. 9. 2013 jsem absolvoval s kolegou Janem Horákem praxi v Praze na Plechárně. Plechárna je brownfield nacházející se na okraji sídliště Černý Most. Tato budova původně sloužila jako kotelna, později se z části využívala jako autoservis. Aktuálně Plechárna spadá pod příspěvkovou organizaci Praha14kulturní, která se ji snaží přebudovat na kreativní a volnočasové centrum. V bezprostřední blízkosti budovy Plechárny se nachází skatepark, který však má mezi místními poměrně špatnou pověst (hluk, údajné místo distribuce drog). V současnosti se připravuje spojení tohoto skateparku s Plechárnou a rozšíření volnočasových aktivit o areál určený pro parkour, street workout a dirt bike. Jižně od sídliště pak magistrát hlavního města Prahy připravuje výstavbu parku, čímž Plechárna získá zajímavou polohu na pomezí sídliště a nového parku, který se má rozlohou řadit mezi největší Pražské parky.

Obr. 1 Aktuální podoba Plechárny, v pozadí sídliště Černý Most

V tomto roce byl projekt Plechárny finančně podpořen Nadací OKD - z tohoto pohledu se pak jeví symbolické, že na studijní praxi jeli studenti právě z Ostravského regionu, tedy regionu, ze kterého pochází ona finanční injekce, která projekt Plechárny pomohla nastartovat.

Cíle praxe

Praxe začala úvodní schůzkou na Plechárně, kde jsme se seznámili s programovou ředitelkou a naší supervizorkou Mgr. Michaelou Hečkovou a ředitelem Prahy14kulturní MgA. Davidem Kašparem. Oba nás poté provedli po Plechárně a nastínili základní problémy rozvoje tohoto brownfieldu a problémy sídliště Černý most. Prezentovali nám vizi Plechárny a motivaci pro konverzi tohoto brownfieldu na kreativní a volnočasové centrum. Poté jsme dostali za úkol po dobu praxe splnit následující úkoly:

Vytvořit metodiku měření dopadů činnosti Plechárny na sídliště Černý Most.

Navrhnout opatření, která by měla zlepšit obraz Plechárny v očích místních.

Navrhnou místa vhodná pro umístění orientačního značení vedoucího na Plechárnu.

Prostudovat veškerou dokumentaci o Plechárně a kultuře na Praze 14 zjistit, zda

nechybí nějaký významný dokument pro budoucí rozvoj Plechárny.

Aktivity na praxi

Plechárna funguje mimo jiné jako volnočasové centrum a pracuje s dětmi z přilehlého sídliště. Místní mládež má minimum možností smysluplného využívání volného času, což se nepříznivě projevuje v podobě „zevlování“, vandalismem, experimentováním s lehkými drogami, záškoláctvím, atd. Pro budoucí funkci Plechárny je nutné kvantifikovat její vliv na celé sídliště a zjistit, jak moc ovlivňuje jeho vývoj. Cílem našeho prvního a hlavního úkolu bylo vymyslet indikátory a vytvořit srozumitelnou metodiku měření dopadů činnosti Plechárny. Vzhledem k tomu, že sociální dopady kultury je poměrně těžké měřit, přičemž případné expertní měření je neúměrné drahé, rozhodli jsme se při navrhování vhodných indikátorů jít cestou, kdy si měření může zajistit Plechárna sama svými kapacitami za předpokladů ochoty třetích stran s ní sdílet data – zejména pak společností, jejichž zřizovatelem je stejně jako v případě Plechárny město nebo městská část. Další indikátory pak byly navrženy na základě dat, která jsou poměrně jednoduše získatelná, neboť je ve svých ročenkách zveřejňuje Český statistický úřad. Navrženými indikátory byla například míra záškoláctví, graffity (indikátor vyjádřen ročními náklady na čištění tagů), návštěvnost akcí a počet lidí v kroužcích na Plechárně atd.

Zvolení těchto indikátorů si vyžádalo myslet kreativně a improvizovat. Navržené indikátory jsme poté použili při sestavení indexu, který vyjadřuje vliv Plechárny na sídliště Černý Most. Aby tento index měl co největší výpovědní hodnotu, tak jsme vymysleli systém, který umožňuje jednotlivé indikátory ocenit váhou a tím zohlednit jeho význam. Tento index jsme navíc doporučili srovnávat s obdobným indexem z jiného sídliště, na kterém se nenachází žádný projekt podobný Plechárně, což by pomohlo podchytit význam Plechárny. Porovnání těchto dvou indexů by mohlo být velmi zajímavým a výsledek by mohl mít velmi zajímavou výpovědní hodnotu, nicméně vyžaduje ochotu další městské části tento index vypracovat.

Vzhledem k tomu, že námi navržený index i přes veškeré snažení nedokáže naprosto přesně vystihnout jaký vliv má Plechárna na vývoj sídliště, rozhodli jsme se navrhnout také dotazníkové šetření a určili podobu jednotlivých otázek a možných odpovědí. Zároveň jsme

stanovili minimální počet respondentů a na základě zkušeností s jinými dotazníkovými šetřeními jsme vytvořili časový odhad pro zpracování tohoto dotazníkového šetření.

Dalším úkolem, který jsme v průběhu praxe řešili, bylo navržení nejvhodnějších míst pro umístění orientačních cedulí směrující návštěvníky na Plechárnu. Vzhledem k tomu, že sídliště Černý Most, bylo podobně jako většina velkokapacitních sídlišť budovaná s malým ohledem na lidský rozměr, percepci prostoru a schopnost orientovat se v prostoru, je prakticky nemožné se pro nové a terénu neznalé návštěvníky přes sídliště na Plechárnu dostat. Na základě několika průzkumů terénu a zejména terénního šetření, na kterém nás doprovázel místní rodák a zaměstnanec Plechárny Vojta Havlovec jsme stanovili několik míst, která považujeme za klíčové při orientaci na cestě do Plechárny. Výstupem je jednoduchý grafický výstup návrhu vhodných míst pro značení (Obr. 2).

Obr. 2 Návrh míst pro značení cesty na Plechárnu.

Našim předposledním úkolem bylo navrhnout opatření, která by měla napomoci změnit negativní image Plechárny u místních obyvatel. V bezprostřední blízkosti Plechárny se nachází skatepark, který má mezi místními poměrně špatnou pověst (výskyt bezdomovců, místo distribuce drog nezletilým, zdroj hlučnosti, atd.), tato špatná pověst skateparku se pak přenáší i na Plechárnu, což není žádoucí. Aktivity na Plechárně se naopak snaží zredukovat výskyt sociálně patologických jevů a obohatit kulturní a volnočasové vyžití obyvatel sídliště. Na základě studia odborných textů o vývoji sídlišť, sociální segregaci, dopadů kulturních akcí atd. jsme navrhli několik doporučení, jak místní obyvatele blíže seznámit s fungováním Plechárny, což by mohlo zlepšit obraz Plechárny v očích místních obyvatel a zvýšit zapojení místních komunit do fungování tohoto měnícího se brownfieldu.

Na základě prostudovaných dokumentů o Plechárně jako byl architektonický návrh, Strategie pro kulturu, sport a volný čas, studie Terezy Klímové zabývající se plácky na Černém Mostě, antropologické studii společnosti Anthropopictures, případové studii o Plechárně Mgr. Blanky Markové atd. jsme doporučili vyhotovit dokument, který by veškerou dostupnou dokumentaci zastřešoval. Šlo by o jakousi formu studie opodstatněnosti. Zároveň by v tomto dokumentu měly zaznít předpokládané náklady na realizaci vize, provoz, údržbu a ekonomický dopad

projektu na lokalitu. Součástí tohoto dokumentu by se pak mohly stát i námi navrhované indikátory, případně index nebo výsledky dotazníkového šetření.

Obr. 3 Architektonická vize využití Plechárny


Dle mého mi praxe přinesla spoustu nových zkušeností, poznatků a kontaktů. Na praxi jsem se musel naučit improvizovat a myslet netradičně. Velmi poučným pak byla konfrontace představ získaných vědomostí studiem a sociální realitou.

Praxi na Plechárně bych doporučil zejména studentům zaměřující se na měkké faktory regionálního a lokálního rozvoje, sociologie a statistiky. Tito studenti by pak mohli navázat na výstupy práce, které jsme s kolegou Horákem vypracovali. Plechárna je rovněž místem, kde by mohli nové poznatky nabrat studenti architektury, kteří by mohli rozvézt architektonickou studii, kterou pro Plechárnu vypracovalo studio Edit!, nebo námi navrhnuté místa vhodná pro značení kudy se dostat na Plechárnu.

Návrh vizuálního stylu pro dočasné využití bývalé

budovy Káznice

Termín: 7.2. - 28.2.2014

Jméno: Kateřina Ondračková, Masarykova univerzita, Seminář estetiky

Místo praxe: Jihomoravským inovačním centrem (JIC) v Brně


Tato stáž týkající se využití bývalé brněnské káznice proběhla pod Jihomoravským inovačním centrem (JIC) v Brně, které pomáhá spojovat podnikání s výzkumem a vývojem. JIC je zájmové sdružení právnických osob se zaměřením na rozvoj podnikání v Jihomoravském kraji. Magistrát města Brna inicioval projekt Kreativní centrum Brno, který ve svém plánu řeší využití bývalé káznice v centru města. V rámci tohoto projektu Jihomoravské inovační centrum, které zpracovává studii proveditelnosti pro město, společně s projektem Partnerství pro české brownfieldy hledalo pro káznici možnosti dočasného využití prostřednictvím účastníků stáže, studentů Masarykovy univerzity v Brně.

Zároveň v projektu působil tým supervizorů z občanského sdružení Tripitaka, které svým zaměřením patří do oblasti umění, sociální práce a vzdělávání. Supervizoři vedli stážisty individuálně dle jejich studijního zaměření k hledání kulturního a vzdělávacího využití káznice jako brownfieldu.

Cíl praxe

Cílem mojí praxe bylo vymyslet komunikační strategii k propagaci nově vznikající kulturního programu v prostorách bývalé káznice. Komunikace bude probíhat prostřednictvím tištěných a dalších médií, internetu a guerillové kampaně. Vzhledem k omezeným prostředkům propagační kampaně se omezíme pouze na tisk a internet. Naštěstí díky bohatosti a možnostem těchto médií to nikterak neovlivní připravovanou kampaň. Nejen tisk ale i televizní a rozhlasové reportáže, v našich silách je i zařídit reportáže v ČT přes spřátelené redaktory a i nějaké rozhlasové pořady přes známé novináře. Téma je celkem atraktivní a zaujme, když dáme dohromady všechny kontakty, které jsme během studií nasbírali.

Všeobecné informace o zkušebním letním provozu budou plošně šířeny po celém nám dostupném spektru informačních zdrojů. Různé události (prohlídky/doprovodné akce), které budeme připravovat, budou propagovány na různých místech v závislosti na typu akce.

Výsledkem mojí práce ja kostra pro tvorbu vizuální stylu a propagace káznice.

Komunikační prostředky:

1. Tisk:

časopisy jednotlivých brněnských částí (např. Brno střed, Brno sever)

kulturní přehledy (Metropolitan, Kult, Metropolis Brno atd.)

plakáty a letáky s programem

letáčky TIC

Brněnský deník, ideálně článek v Respektu

2. Internet:

Facebook (oficiální FB stránka Káznice, stránky fakult a oborů VŠ v Brně, Festival

Ghettofest, atd.)

Webové stránky (JIC, Kreativní Brno, Ghettofest, Muzeum romské kultury, atd.)

3.Guerilla kampaň

Vytvoření symbolu /TIMO/ pro Káznici. Tento symbol by měl být použitelný

také formou šablony nebo tiskátka, aby bylo možné jej následné aplikovat

navštěvovaná místa, letáčky atd.

4. Virální videa

Série 5-6 virálních videí z Káznice. Videa by se měla zabývat tématy, která

jsou ve spojitosti s káznicí často probírána (duchové, Romové a jejich strach z

káznice, podivné zvuky, popraviště, věznice...). Každé video by mělo mít

vtipný a nečekaný konec.

5. Osobní doporučení, šeptanda

3. Rozpočet, zdroje

V této chvíli není žádný rozpočet na marketingové akce, snad je jen možné zajistit tisk, např. letáků.

Proto se naše kampaň musí omezit na práci dobrovolníků a stážistů.

Zadání grafické úpravy může být zadáno studentům v ateliéru grafické designu na některé z

uměleckých škol v Brně.

Na výrobu videí také seženeme skupinu dobrovolníků z řad brněnských uměleckých škol.

Vizuální styl:

Vizuální styl by měl mít zajímavou a pozitivní barevnost. Měl by se držet spíše v abstraktních liniích, aby ho bylo možné umístit na různé povrchy třeba i sprejem nebo barvou a štětcem. S tím také souvisí možnost prodloužení jinými projekty obsahující fotografie atd.

Logo:

Logo by mělo sloužit jako symbol pro celý objekt (viz obrazová příloha), který bude jasně rozeznatelný i bez dalšího textu. Jeho aplikace pomocí šablony a barevného spreje nebo tiskátka a barvy by měla sloužit širokému spektru využití od street artových akcí po tisknutí na letáčky či jiné předměty dle potřeby.

Leták:

Letáček, který by mohl podávat předběžné informace o otevření Káznice veřejnosti. Obsahovat by měl i mapku pro snadnější navigaci. Tento leták by bylo vhodné využít v případě, že ještě nebude zcela vyřešen program, ale bude jisté, že bude zahájen provoz.

Práce na projektu

Zahájení stáže se uskutečnilo přímo v budově Káznice, kde jsme byli všichni seznámeni s historií stavby i současnou vizí Kreativního centra. Společně jsme prošli celým komplexem a získali jsme tak povědomí o stavu budovy. Již před touto prohlídkou měl každý účastník stáže vybráno téma, kterému se má v rámci projektu věnovat. Prohlídka objektu byla tedy oficiálním startem pro první myšlenky k individuálním tématům.

Na seznámení s káznicí navazovaly v následujících týdnech schůzky s mým supervizorem Zdeňkem Raiserem, Zdeňkou Kujovou, ostatními stážisty a supervizory z občanského sdružení Tripitaka. Společně jsme řešili využití prostoru s různými možnostmi financování. Já sama jsem dále spolupracovala s Zdeňkem Raiserem na rozpracování konceptu vizuálního stylu káznice.

Supervizor mi doporučil odbornou literaturu a následně jsme debatovali nad nejpřímější a nejefektivnější cestou, jak oslovit obyvatele města Brna. Společně jsme vytvořili základ pro tvorbu vizuálního stylu. Shodli jsme se, že káznice by měla stavět na jednotném, čistém a barevně zajímavém vizuálním stylu, který bude možné aplikovat na různě velké plochy mnoha materiálů. Díky nízkému rozpočtu musíme počítat s použitím barev či sprejů. Momentálně je moje část připravena k realizaci.


Praxe probíhala za četných diskuzí, které přinesly své ovoce. Za celým procesem vznikl zatím abstraktní, ale zcela jasný výsledek. Jsem opravdu ráda, že jsem si mohla podílet na projektu, který má podle mě opravu smysl a byl by velkým přínosem pro Brno a jeho okolí. Doufám, že celý projekt bude brzy přiveden k životu a z našich projektů tak brzy vzniknou jejich realizace.

Jako studentka estetiky jsem získala nové znalosti z oboru, který sice není s mým studiem úplně totožný, ale je z oboru, kterému bych se v budoucnu ráda věnovala. Jsem ráda, že jsme dotáhli naše projekty do konce a jsou připraveny k realizaci.

Obrazové přílohy: Inspirace pro tvorbu loga

Obr. 1 Obr.2

Obr. 3 Obr. 4

Regionální operační program Moravskoslezsko

Oblast podpory- 2.3 Podpora využívání

brownfields

Termín: 8.11. - 20.12.2013

Jméno: Diana Orsáková, Vysoká škola báňská-Technická univerzita Ostrava, katedra

Městského inženýrství

Místo praxe: RR Soudržnosti Moravskoslezsko

Úvodní údaje o organizaci

Regionální operační systém Moravskoslezsko ( dále jen ROP Moravskoslezsko) je investičním programem, který napomáhá naplňovat cíle Evropské unie a její politiky sociální a hospodářské soudržnosti díky možnosti čerpání finančních prostředků ze strukturálních fondů Evropské unie.

Cílem programu je přispět k celkovému rozvoji regionu soudržnosti Moravskoslezsko.

Řídícím orgánem ROP Moravskoslezsko je Regionální rada regionu soudržnosti Moravskoslezsko.

Pro období let 2007-2013 je pro Moravskoslezsko vyčleněno ze strukturálních fondů Evropské unie přes 20 mld. Kč.

ROP Moravskoslezsko se skládá ze čtyř prioritních os, které jsou dále členěny dle oblasti podpory viz Obr. 1.

Obr.1 – Schéma ROP Moravskoslezsko

Cíl praxe

Cílem praxe bylo seznámení se funkcí ROP Moravskoslezsko a jeho oblastí podpory 2.3 Podpora využívání brownfields.

Brownfield = pozemek-nemovitost-areál-stavba-objekt, který je zanedbaný, opuštěný, nebo nevyužívaný popř. kontaminovaný.

Na území Moravskoslezského kraje bylo v roce 2004 v rámci projektu Národní strategie regenerace brownfields pro Českou republiku označeno 216 lokalit o rozloze 2269 ha jako plocha brownfieldů. Z nichž 43% tvoří bývalé průmyslové lokality.

Samotná podpora je umožněna projektům, které vyhovují požadavkům stanoveným Evropskou unií. Podporovány jsou projekty, díky jimž dojde k regeneraci brownfieldů, jejichž plocha bude po regeneraci využita z více než 50% pro neprůmyslové účely a projekty regenerace nevyužitých objektů – staveb pro neprůmyslové využití, pokud tyto objekty budou součástí regenerovaného pozemku, netvořící více než 10% výměry pozemku a účelnost jejich regenerace je doložena ekonomickým rozborem. Podporovány jsou se také projekty, jejichž budoucí využití není v době realizace známo.

Popis konkrétních projektů

V rámci mé praxe jsem si vybrala tyto projekty, které již byly v rámci ROP

realizovány, povoleny nebo zamítnuty:

1. Revitalizace opuštěného území bývalého zemědělsko-hospodářského areálu v Píšti( seznámení se projektem, bodové hodnocení projektu, kontrola bodového hodnocení )

2. Zpřístupnění území NKP Důl Hlubina ( seznámení se projektem )

3. Výtopna „U Korýtka“ ( seznámení se projektem )

4. Regenerace Brownfields -rozšíření výukového areálu Bělský les ( seznámení se projektem,

bodové hodnocení projektu, kontrola bodového hodnocení )

5. Průmyslová zóna Karviná( seznámení se projektem )


Díky této praxi jsem byla seznámena s brownfields z pohledu dotační politiky a regionálního rozvoje.

Teorie mi byla objasněna díky diskusi se supervizorem a praxe pomocí příkladů jednotlivých projektů.

Nejdříve mi byla představena Regionální rada – ROP Moravskoslezsko, možnosti dotační podpory - prioritní osy a oblasti podpory, pozice podpory využívání brownfieldů, povinnost žadatelů o dotaci – soulad s výzvou a metodikou. Dále jsem byla seznámena s náležitostmi projektů – žádostí o dotaci, studií proveditelnosti, marketingovou analýzou a cost-benefit analýzou. Měla jsem možnost si vyzkoušet hodnocení projektu „nanečisto“ s následnou kontrolou supervizorem. V závěru mi byly vysvětleny překážky v realizaci a v obdržení dotace.

Závěrečná zpráva – Dolní oblast Vítkovic,

brownfield

Termín: 1.11. - 20.12.2013

Jméno: Irena Pisaríková, VŠB-TU Ostrava, Katedra městského inženýrství

Místo praxe: Zájmové sdružení právnických osob Dolní oblast VÍTKOVICE

Úvod

Přijímací organizace „Zájmové sdružení právnických osob Dolní oblast VÍTKOVICE“ byla založena v roce 2007. Jde o organizaci realizující projekty obnovy a znovuzpřístupnění národní kulturní památky (NKP) „Důl Hlubina, vysoké pece a koksovna Vítkovických železáren. Členy sdružení jsou: VÍTKOVICE, A.S., VÍTKOVICE HEAVY MACHINERY, A.S., VÍTKOVICE REVMONT, A.S., VYSOKÁ ŠKOLA BÁŇSKÁ – TECHNICKÁ UNIVERZITA OSTRAVA.

Cílem činnosti sdružení je také dát tomuto areálu novou, užitečnou a moderní podobu - postupnou proměnou prostoru a objektů NKP na vysokoškolské, vědecko-výzkumné a kulturní zázemí i zóny pro volný čas a provozování „LANDEK PARKU“, bývalého „hornického muzea LANDEK“. “. Připravované i realizované projekty výrazně přesahují významem území města Ostravy, Moravskoslezského kraje i České republiky.

Dolní oblast VÍTKOVICE, zájmové sdružení právnických osob

Ruská 2887/101

706 02 Ostrava-Vítkovice

Obrázek 14 - Dolní oblast Vítkovic, panorama

Cíl praxe

Cílem praxe v Dolní oblasti Vítkovic bylo získat nové poznatky k tématu zpřístupnění a nové využití NKP Vítkovice a zkušenosti především na stavbě „Světa techniky“ – „Science and Technology Centrum“. Dále následovalo sepsání závěrečné zprávy a vytvoření prezentace. Součástí praxe byla i komentovaná prohlídka areálu Dolní oblasti Vítkovic, který je zapsán jako památka „Evropského dědictví“.

Odborný dohled nad mou osobou vykonával tým složený koordinátorem projektu a technického dozoru stavby „Světa techniky“.

Přínosem praxe pak jistě bylo získání zkušeností od profesionálního přístupu členů ze Zájmového sdružení právnických osob „Dolní oblasti VÍTKOVICE“ a orientace v prostředí, v kterém toto sdružení provozuje svoji činnost.

Seznámení s historicko-popisnou částí Dolní oblasti Vítkovic

NKP – areál „Dolní oblast Vítkovice“

Výroba železa na severní Moravě a ve Slezsku má dlouholetou tradici. Železo se v malých pudlovnách vyrábělo v Pobeskydí již v 17. a 18. století. Prudký rozvoj železářství na Ostravsku v 19. století umožnily hlavně dvě skutečnosti: použití kamenného uhlí v hutnictví a vynález parní lokomotivy.

Popis průběhu praxe

Prohlídky prostor areálů NKP

Na úvod praxe jsem se seznámila s celým prostorem areálu Dolní oblasti Vítkovic – komentovaná prohlídka koksovny, vysokých pecí a dalších technologických zařízení hutní prvovýroby. Dále seznámení s prostorem historického plynojemu dnes jako Multifunkční aula GONG a návštěva interaktivní expozice U6 – výstava techniky ve VI. Energetické ústředně U6 neboli „Malý svět techniky“.

Obrázek 15 - Multifunkčí aula GONG

Obrázek 16 - VI. energetická ústředna (U6)

Obrázek 17 - "Malý svět techniky"

Pomocné práce na stavbě „Světa techniky“

Po absolvování prohlídek jsem se seznámila s technickým dozorem stavby Světa techniky a byla jsem zasvěcena do náplně tohoto povolání.

Měla jsem možnost poznat celou stavbu a pomáhat při kontrole provedených prací na stavbě.

Obrázek 18 - stavba "Science and Technology Centrum"

Závěrečné hodnocení

Odborná praxe, kterou jsem vykonávala pod vedením Ing. Jakuba Švrčka , Ph.D. a pod dohledem Ing. Tomáše Jaska v areálu Dolní oblasti Vítkovic, byla pro mne velice přínosnou a cennou zkušeností. Praxe mi umožnila nahlédnout do skutečného procesu regenerace areálu a získat nové poznatky v oblasti brownfieldů.

Za možnost vyzkoušet si práci přímo na stavbě jsem velice ráda.

Zájmovému sdružení právnických osob Dolní oblasti Vítkovic bych chtěla moc poděkovat za tuto příležitost.

Průzkum pro ověření aktuálního stavu

kontaminace Dolu Darkov – lokality bývalého

úpravárenského závodu Karviná

Termín: 1.3.2014 -.15.4.2014

Jméno: Petr Rezek, Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, Fakulta

stavební, Katedra stavebních hmot a diagnostiky staveb,

Místo praxe: AQD – envitest, s.r.o.

Společnost AQD - envitest

AQD – envitest, s.r.o. poskytuje služby v oblasti životního prostředí. V mnoha případech se tato firma rovněž podílela a podílí na projektech výzkumu a vývoje MŽP a na zpracování různých koncepčních studií a metodických pokynů pro MŽP, souvisejících s problematikou starých zátěží, skládek a EIA.

V rámci činnosti v oblasti životního prostředí se AQD – envitest zabývá [2]:

kontaminacemi půdy a podzemních vod – průzkumy a také monitoringem;

prognózami šíření a důsledky kontaminace, analýzou rizik, hodnocením starých

zátěží;

sanačními opatřeními -koncepcemi, studiemi proveditelnosti, projekty, řízením sanací,

supervizní činnost;

ekologickými audity;

využíváním a ochranou podzemních vod;

hodnocením vlivů staveb a činností na životní prostředí (EIA);

podporou zavádění environmentálních systémů řízení (EMS);

poradenstvím a posudky (pro správní řízení, pro řešení střetů zájmů, supervize atd.).

Na Ostravsku se tato firma podílí na řešení nejvýznamnějších lokalit starých zátěží. Průzkumy znečištění, analýzy rizika či supervize sanací byly realizovány například na lagunách DIAMA v Ostravě, areálu KAROLINA, v hutním podniku VÍTKOVICE - dolní a horní oblast, chemickém podniku BC MCHZ, Třineckých železárnách, koksovně KJŠ, či při řešení problematiky nekontrolovaných výstupů metanu, apod. AQD – envitest se společně s dánskými specialisty a odborníky VŠB-TU Ostrava podílel na návrhu komplexní ochrany zdroje podzemních vod pro město Ostrava. [2]

Důl Darkov – lokalita bývalého úpravárenského závodu Karviná

Lokalita bývalého úpravárenského závodu Karviná (ÚZK) má rozlohu cca 6 ha. Tento areál na západní straně sousedí s areálem teplárny Dalkia (viz. obr. 1) a areálem bývalého Dolu Barbora, z ostatních světových stran je obklopen zelení.

Začátek provozu úpravárenského závodu Karviná jako suchá třídírny je datován do let 1936 až 1938, od roku 1951 bylo uvedeno do provozu vodní prádlo se zahušťovači, následně ukončené v roce 1989. V tomto roce byly ukončeny téměř veškeré aktivity, pokračovaly jen různé dílenské aktivity omezeného rozsahu. Po roce 2003 byly objekty závodu zbourány

a v současné době je toto území využíváno jako centrální skládka paliva (viz. obr. 2) společnosti Advanced World Transport a.s. [1]

Obr. 1 Areál teplárny Dalkia v pozadí Obr. 2 Skládka paliva společnosti AWT a.s

Z hlediska geologického je terén tvořen navážkami (mocnost 1 až 3 m), poté glacigenními souvkovými hlínami přecházejícími do glacilakustrinních písků (mocnost až 8 m), štěrkopísky (mocnost až 4 m), spodnobadenskými jíly (mocnost až 250 m) a horninami produktivního karbonu. Povrchově je lokalita odvodněna bezejmenným přítokem Soleckého potoka, který je přes lokalitu zatrubněn. Podzemní vody jsou vázány na propustné kvartérní sedimenty s volnou až mírně napjatou hladinou podzemních vod v hloubce 7,6 - 8,4 m pod terénem. Podzemní voda proudí směrem k východu až jihovýchodu s velmi malým spádem. [1]

Informace o kontaminaci horninového prostředí pocházejí z průzkumu pro analýzu rizika z roku 1998 (Kičmer, 1998). Při průzkumu kontaminace zemin bylo identifikováno několik izolovaných ohnisek organického znečištění (rozsah v řádech stovek m2) s překročením hodnoty kritéria C (dle Metodického pokynu MŽP 1996) pouze v ukazateli NEL (nepolárních extrahovatelných látek). Na území byla prokázána především přípovrchová kontaminace, jen v jednom případě kontaminace i ve větší hloubce. Z hlediska kontaminace podzemní vody byla dokumentována snížená kvalita podzemních vod v ukazatelích obecného chemismu a v ukazatelích dusíkového znečištění. Vzhledem k původnímu průmyslovému využití lokality bylo hodnoceno a následně i potvrzeno znečištění NEL (nepolárními extrahovatelnými látkami) a PAU (polyaromatickými uhlovodíky). [1]

Průzkum pro ověření aktuálního stavu kontaminace území

Obsah praxe byl zaměřen především na přípravnou část celého projektu. Tedy seznámení se s územím na základě terénního šetření i studiem dokumentů, obsahem a rozsahem uvedeného projektu průzkumných prací v bývalém průmyslovém areálu, a také používanými technologiemi a postupy geologických a hydrogeologických průzkumů.

V rámci ověření aktuálního stavu kontaminace horninového prostředí na lokalitách starých ekologických zátěží společnosti OKK Koksovny, budou v areálu bývalého úpravárenského závodu (ÚZK) Dolu Darkov prováděny průzkumné práce v uvedeném rozsahu [1]:

4 hydrogeologických vrtů, které budou vyvrtány, vystrojeny a po uplynutí 1 dne,

kdy dojde k odběru vzorků zemin a podzemních vod, budou vývrty zlikvidovány

a terén následně upraven;

2 mělkých sond s hloubkou do 2 metrů, které budou po odběru vzorků zemin ihned

zlikvidovány.

Obr. 3 Návrh umístění sondáže v areálu bývalého úpravárenského závodu [3]

V rámci prvního etapy bylo také navrženo umístění jednotlivých sond a hydrogeologických vrtů (viz. obr. 3), které je uvedeno na přiloženém snímku dané lokality. Jeden vrt bude proveden v severní části lokality v blízkosti původní správní budov (UZK-1A), případně lze tento vrt provést i u původní budovy koupelí a kantýny (UZK-1B, či UZK-1C). Další tři vrty budou provedeny v jedné linii při hranici kolejiště. Preferované umístění vrtů je přibližně ve středu dané lokality (UZK-2, UZK-3, UZK-4), v případě nutnosti je možné posunout tuto řadu vrtů východním směrem (UZK-3, UZK-4, UZK-5). Mělké sondy budou provedeny v severní části areálu, konkrétně severně od budovy bývalé kantýny a koupelí (S-1) a v oblasti bývalé remíze (S-2, či S-3).

Jejich umístění bylo vybráno na základě předpokládaného výskytu kontaminace na dané lokalitě (viz. analýza rizik z roku 1998), směru proudění podzemních vod a také lokalizaci bariér, konkrétně vytýčených inženýrských sítí, původních objektů úpravárenského závodu a přístupových možností. Jednotlivé náležitosti a možnosti sondáže byly prodiskutovány na osobním jednání se zástupci společnosti Advanced World Transport a.s., která tento areál v současné době využívá jako sklad paliva. Tato schůzka byla spojena taktéž s terénní prohlídkou lokality. Na základě uvedeného jednání a podání příslušných písemných žádostí bylo vytýčení inženýrských sítí a původních objektů společně se zajištěním přístupů k jednotlivým plochám provedeno právě společností AWT a. s.


Praxe byla absolvována především v přípravné části projektu průzkumných prací, který bude prováděn z důvodu ověření aktuálního stavu kontaminace horninového prostředí v areálu

bývalého úpravárenského závodu (ÚZK) Dolu Darkov. Účast na jednáních se zástupci stávajících majitelů, administrativní činnosti, přípravu umístění sondáže i seznámení se s použitými technologiemi hodnotím z hlediska své budoucí praxe jako velmi přínosnou i v oblasti mé působnosti, konkrétně diagnostiky staveb. Zajímavou zkušeností bylo taktéž seznámení se s problematikou a obsahem práce geologa a hydrogeologa.

Použité zdroje

[1] Szurmanová, Z.: Průzkum pro ověření aktuálního stavu kontaminace Vybrané lokality

SEZ společnosti OKK Koksovny, a.s. (realizační projekt). Ostrava, 2014.

[2] http://www.aqd-envitest.cz/

[3] http://kontaminace.cenia.cz/

http://www.aqd-envitest.cz/

Maniny a Rohanský ostrov

Termín: 24. 11. - 30. 11. 2013

Jméno: Barbora Šebestová, Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem,

Přírodovědecká fakulta,Katedra Geografie

Místo praxe: IREAS, institut pro regionální politiku, o. p. s.

Úvod

Stáž byla vykonávána v organizaci IREAS, institut pro regionální politiku, o. p. s. v Praze. Celou praxí nás provázela RNDr. Michaela Pixová, Ph.D., která nás nejprve seznámila s obecnou teorií brownfiledů a také nám přidělila zájmové oblasti. V rámci těchto stáží jsou zpracovávané dvě lokality brownfieldů. Řeší se historické souvislosti, majetkoprávní vztahy, plány developerů apod. Na každou stáž tedy studenti zpracovávají buď oblast nákladového nádraží Žižkov nebo Rohanského ostrova a Manin. Obě lokality jsou velice zajímavé a v každé jsou jiné limity pro další využití. V rámci získání více informací o lokalitách jsme měli sjednaných několik schůzek, kde jsme se dozvídali názory, jak ze strany města tak například architektů.

Cíl stáže

Cílem praxe bylo zjistit historické souvislosti v oblasti Rohanského ostrova a Manin. Původním záměrem bylo zjistit majetkoprávní vztahy v oblasti, ale bohužel k tomu byl potřeba výpis z katastru nemovitostí, který obdrží až některá z dalších skupin. Jeho vydání trvá až 30 dní. Dílčím cílem bylo dozvědět se o této lokalitě co nejvíce v rámci sjednaných schůzek. Jedna z nich se odehrála na městské části Prahy 8 s Ing. Zikmunodovu, druhá se odehrála na katedře architektury v areálu ČVUT s Ing. arch. Řezáčem.

Vlastní práce

a. Obecné informace

Rohanský ostrov je používaný název pro část Karlína. Jedná se o oblast bývalého ostrova, který vznikl v roce 1550. Původní název byl Šaškovský, podle jeho majitele. Ostrov vznikl na říčních nánosech a v době největší rozlohy sahal od Těšnova až po dnešní Šaldovu ulici. Po smrti Martina Šaška se ostrov stal obecním majetkem a jméno se měnilo podle správců (primátorů), kteří se o ostrov starali. 24. dubna 1774 prodala Staroměstská obec ostrov do rukou Aloise Tochtermanna za 4000 zlatých. Od roku 1777 byla vlastníkem Gabriela Rottenhanová. A jak již bylo zvykem, ostrov získal dle majitele nové jméno, tentokrát Rottenhanský. Roku 1830 byl majitelem Jiří Köppl a zákonitě se mu říkalo Köpplův ostrov. Přibližně kolem roku 1900 byl spojený s Jeruzalémským ostrovem. 19. století přineslo vybudování říčního přístavu a dokonce celnice. Existovalo zde spojení až do Hamburku a díky tomu i místní zájezdní hostinec dostal jméno U Města Hamburku.

Obr 2. Maninská regulace Zdroj:http://www.zastarouprahu.cz/base/vestniky/pdf/vestnik-2010-3.pdf

Obr. 1 Základní mapa oblasti

Zdroj: http://mpp.praha.eu/app/map/VykresyUP/

Přístav bohužel po regulaci Manin zaniknul a byl nahrazen. Polovina 19. století dala ostrovu jeho dnešní jméno podle pražského radního a tesařského mistra Josefa Rohana. Počátek 20. století, přesněji 1923-1929 je pro Rohanský ostrov období zániku kvůli rozsáhlé Maninské regulaci (viz obr. 1). Vodní tok Vltavy byl zkrácen a narovnán. Hlavním přístavem zůstaly Holešovice.

(zdroje: www.zastarou prahu.cz, www.cestovatel.cz, www.czumalo.wordpress.com)

http://www.zastarouprahu.cz/base/vestniky/pdf/vestnik-2010-3.pdf

http://mpp.praha.eu/app/map/VykresyUP/

Obr. 4 Nádraží Těšnov

Zdroj: http://www.geocaching.com/geocache/GC2BPN3_trocha-nostalgie-zanikla-trat-tesnov-vysocany?guid=a6301158-

df6a-48fa-8384-a00713850fb2

Roku 1817 byl založen Karlín, jako první město za branami města. Karlín zaznamenával postupně velký rozvoj. V roce 1822 byl založen přístav, který sloužil zejména pro nákladní přepravu. V roce 1832 byla založena „Rustonka“ továrna na parní stroje. U jejího vzniku stáli také bratři Thomasové, ale roku 1850 přešla do majetku Josepha Rustona. Ten byl britský lodní stavitel a podnikatel v říční plavbě. Díky společnosti Ruston a spol. byl v polovině 19. století spuštěn první parník Bohemia, který se ale plavil pod rakouskou vlajkou. Roku 1847 byla v Karlíně postavena první pražská plynárna. V 70. letech byly zbourány městské hradby a pozemky zde patřili k nejlevnějším.

V roce 1870 byla zavedena železnice díky společnosti Rakouské severozápadní dráhy. Karlín a jeho zázemí (Rohanský ostrov) zaznamenal obrovský boom (viz obr. ).

Obr. 3 Železnice v oblasti Karlína

Zdroj:http://czumalo.wordpress.com/2012/12/10/karlin-zeleznicni/

S historií železnice je nepochybně spjato také nádraží Těšnov. To bylo otevřeno v roce 1875, dříve se mu říkalo také Denisovo, ale původní název byl Praha – severozápadní nádraží. Toto nádraží bylo skutečně skvostem architektury, jednalo se o komplex novorenesančních budov. Dokonce bylo řazeno mezi nejhezčí nádraží střední Evropy. Svoji funkci plnilo necelých sto let. Jeho poslední roky se začali psát od okamžiku, kdy padlo rozhodnutí o

výstavbě severojižní magistrály. Roku 1972 tedy byl ukončen provoz a objekty postupně chátraly. Přestože bylo nádraží roku 1978 zapsáno na seznam stáních nemovitých památek, jeho konec se blížil. Nevznikly žádné konkrétní plány na jeho obnovu a využití a i přes protesty odborníků a veřejnosti bylo roku 1985 zbouráno. Před demolicí byly odstraněny architektonické a umělecké výzdoby, přesto krásu této budovy můžeme vidět již jen na starých fotografiích.

http://www.geocaching.com/geocache/GC2BPN3_trocha-nostalgie-zanikla-trat-tesnov-vysocany?guid=a6301158-df6a-48fa-8384-a00713850fb2

http://www.geocaching.com/geocache/GC2BPN3_trocha-nostalgie-zanikla-trat-tesnov-vysocany?guid=a6301158-df6a-48fa-8384-a00713850fb2

http://czumalo.wordpress.com/2012/12/10/karlin-zeleznicni/

Z historického pohledu je jasné, že rozvoj Rohanského ostrova závisel na vodním toku a železnici.

Po Maninské regulaci logicky zanikl i Karlínský přístav. Zmizelo celé rameno Vltavy, na jehož místě nyní nalezneme ulici Rohanské nábřeží. Část Manin byla zatopena novým korytem řeky a část připojena k Rohanskému ostrovu, který tím ztratil kontakt s vodou na severovýchodě. Omezení provozu železnice přišlo s rozvojem nákladového nádraží Žižkov, přesto byly jak pozemky, tak železnice využívány přibližně do osmdesátých let dvacátého století.

Obr. 4 Pohled na Rohanský ostrov 1957

Zdroj: http://www.zastarouprahu.cz/base/vestniky/pdf/vestnik-2010-3.pdf


Obr. 5 Pohled na Maniny, v době kdy byly ještě součástí holešovického břehu

Zdroj: http://www.zastarouprahu.cz/base/vestniky/pdf/vestnik-2010-3.pdf

b. Současný a nedávný rozvoj oblasti

Po roce 1930 se postupně stával Rohanský ostrov černou skládkou a industriální džunglí. Byly zde odstavná parkoviště, sklady, černé skládky. Dodnes zde stojí z té doby betonárka, která má také zájem, aby se mohla podílet na výstavbě developerských projektů. Podle dostupných informací fungovala původní železnice až do poloviny osmdesátých let dvacátého století. Přesto byl Rohanský ostrov spíše houštinou ukrývající velice lukrativní pozemky. V roce 2000 proběhla „čistka“ firma Svoboda vyčistila celou oblast nejprve od odpadu a sutí a poté provedla revitalizaci. Jednalo se o ohumusování půdy a dokonce vytvoření umělého mokřadu pro ohrožený druh ropuchy zelené, která žila pod Libeňským mostem. Dle zprávy Ing. Pavla Klega z 24. 4. 2007 byla dokončena všechna protipovodňová opatření, která celkově vyšla na téměř 626 milionů korun. Jejich výstavba proběhla za pomoci a přispění z fondů EU. Nicméně vymezení záplavových oblastí se jeví téměř stejné od roku 1994.

Po zasypání ramene Vltavy a postupném úpadku průmyslu a železnice, byl Rohanský ostrov dlouho černou skládkou. Během stavby metra (stanice Křižíkova, Invalidovna) sloužilo zdejší místo pro ukládání přebytečného materiálu. Pozemky byly zaneseny v územním plánu jako bílé plochy, tzn., než se na nich mohlo cokoliv dělat, musela nejprve vzniknout studie.

Od roku 1998 se chystal projekt River City Prague (RCP), který znamená pro Rohanský ostrov výraznou zástavbu. V roce 1999 byly zahájeny úklidové práce, které pozdržela povodeň roku 2002, která zasáhla nejen Rohanský ostrov, ale v podstatě celý Karlín.

V současné době bychom mohli pozemky rozlišit na 4 části. Jejich výstavba je etapizována. První etapa budov je dokončená zcela. Druhá a třetí etapa je stále ještě ve výstavbě. Za čtvrtou etapu by se daly považovat pozemky v majetku hl. m. Praha (v oblasti Manin), které má podle smlouvy (smlouva o smlouvě budoucí) v nájmu společnost Sekyra Group.


Podle ing. arch. Víta Řezáče koupila pozemky (I. etapa) od státu firma z Rakouska. Která začala stavět také první z budov tzv. Danube House. Projekty byly vytvořeny na 7 budov. V současné době zbývá postavit 3. Všechny pozemky byly dále údajně prodávány společně s projektem. Tedy záměry ve využití pozemku by se neměly měnit. Na katastru nemovitostí jsem měla možnost nahlédnout do historie budovy Danube House. Dostupná je do roku 1996, kde je zapsána firma RCP Alfa s. r. o., která je vlastníkem dodnes. U všech parcel prvních tří etap bylo zažádáno o výpis z KN (bývalí majitelé od roku 1989). Ze současného katastru je možné vyčíst současné vlastníky (viz níže)

Parcela číslo popisné současný vlastník LV

889/53 650 RCP Alfa, s.r.o. 560

889/70 654 RCP Delta, s.r.o. 563

889/116 661 RCP Amazon, s.r.o. 571

889/48 nemá RCP Beta, s.r.o. 561

889/18 nemá RCP Gama, s.r.o. 562

889/45 nemá RCP Gama, s.r.o. 562

889/44 nemá RCP Residence, s.r.o. 1480

889/73 657 Více vlatníků 1145

770/6 671 Topas REAL spol. s r.o. 2317

889/128 670 RiGa Office West a.s. 1879

927/4 577 KARO Reality s.r.o. 577

889/1 nemá KORTA Prague a.s. 577

889/127 nemá KARO Reality s.r.o. 1094

889/22 nemá RiGa Residence West a.s. 1881

889/121 nemá RiGa Residence West a.s. 1881

767/117 nemá Riga Office East s.r.o. 1880

767/66 nemá Riga Office East s.r.o. 1878

Z tabulky výše je patrné, že firma River City Prague má několik variant. Z obchodního rejstříku bylo dohledáno více informací o jednotlivých

firmách.

firma datum zápisu

do OR

společníci

RCP Alfa, s.r.o. 31.12.1999 EUROPOLIS CE Amber Holding GmbH 51

%

Union Investment Real Estate GmbH 49

%

RCP Delta, s.r.o. 31.12.1999 EUROPOLIS CE Alpha Holding GmbH 100

%

RCP Amazon, s.r.o. 9.6.2008 EUROPOLIS CE Alpha Holding GmbH 100

%

RCP Beta, s.r.o. 31.12.1999 EUROPOLIS CE Alpha Holding GmbH 100

%

RCP Gama, s.r.o. 31.12.1999 EUROPOLIS CE Alpha Holding GmbH 100

%

RCP Residence,

s.r.o.

9.6.2008 EUROPOLIS CE Ledum Holding GmbH 99,

60%

EUROPOLIS CE Kappa Holding GmbH 0,

40%

Topas REAL spol. s

r.o.

22.12.1993 Kara Handelsgesellschaft m.b.H, 50

%

Eximpol Industriewarenhandelsgesellschaft

m.b.H. 50

%

RiGa Office West

a.s.

3.7.2009 HB REAVIS GROUP B.V. (akcionář) 100

%

KARO Reality s.r.o. 31.12.2007 PAVEL KLVAŇA, dat. nar. 23. dubna

1975

100

%

KORTA Prague a.s. 14.12.2007 100x akcie

RiGa Residence

West a.s.

3.7.2009 11226x akcie

Riga Office East

s.r.o.

22.7.2009 HB REAVIS GROUP B.V. 90

%

DII Czech, s.r.o. 10

%

firma jednatelé

RCP Alfa, s.r.o. Dipl. Ing. Hedwig Höfler, dat. nar. 20.

září 1970

Ing. ALOIS VYLETA, dat. nar. 23. září

1968

Mag. Markus Kuttner, dat. nar. 4.

července 1976

RCP Delta, s.r.o. Ing. ALOIS VYLETA, dat. nar. 23. září

1968

Dipl. Ing. Hedwig Höfler, dat. nar. 20.

září 1970


července 1976

RCP Amazon,

s.r.o.


1968

Dipl. Ing. Hedwig Höfler, dat. nar. 20.

září 1970


července 1977

RCP Beta, s.r.o. Dipl. Ing. Hedwig Höfler, dat. nar. 20.

září 1970


1968


července 1976

RCP Gama,

s.r.o.


1968


července 1976

Dipl. Ing. Christoph Gutknecht, dat.

nar. 31. ledna 197

RCP Residence,

s.r.o.


1968


července 1977

Dipl. Ing. Christoph Gutknecht, dat.

nar. 31. ledna 198

Topas REAL

spol. s r.o.

Mag. Andreas Prokes, dat. nar. 29.

července 1959

Dr. Horst Jeschek, dat. nar. 4. srpna

1937

RiGa Office

West a.s.

KARO Reality PAVEL KLVAŇA, dat. nar. 23. dubna

s.r.o. 1975

KORTA Prague

a.s.

RiGa Residence

West a.s.

Riga Office East

s.r.o.

Mgr. Štěfan Stanko, dat. nar. 23. října

1979

ROBERT ULLMAN, dat. nar. 1. března

1967

Pavel Trenka, dat. nar. 11. července

1973

232


Během týdne spolupráce s RNDr. Michaelou Pixovovou, Ph.D. byla sestavena stručná historie oblasti. Byli lépe identifikované parcely, na kterých již jsou developerské projekty v plném proudu. Zároveň bylo zažádáno o výpis minulých vlastníku z katastru nemovitostí. Díky tomu by mělo být možné určit majetkoprávní vztahy v této lokalitě.

Celá stáž byla velkým přínosem nejen hlediska znalosti brownfieldů, ale především možností jednání se „zasvěcenými“ lidmi. Všechna jednání, včetně těch o nákladovém nádraží Žižkov, byla velice zajímavá. Už jen pro odlišnosti názorů nebo pohled na situaci. Možnost podílet se na tomto projektu mi také přinesla mnoho zajímavých poznatků o Karlínu jako takovém. Doufám, že se dalším skupinám povede celý tento projekt dokončit a třeba poukáže na některé zbytečné přešlapy, které nás stály nejednu významnou historickou památku.

Zdroje informací

1) http://www.atelier-fna.cz/urb_maniny.htm

2) http://www.praha.eu/jnp/cz/home/magistrat/tiskovy_servis/archiv_tiskovych_zprav/arc

hiv_listopad_2002_listopad_2006/archiv_listopad_2002_listopad_2006-

studie_krajinnych_uprav_rohansky_ostrov.html

3) http://czumalo.wordpress.com/2012/12/10/karlinsky-pristav/

4) http://www.karlin.cz/vsechny-reference

5) http://zpravy.e15.cz/byznys/reality-a-stavebnictvi/sekyra-zacne-po-ctyrech-letech-

platit-za-rohansky-ostrov-904870

6) http://www.konstrukce.cz/clanek/river-city-praha-neprehlednutelny-administrativni-

komplex-pod-drobnohledem/

7) http://czumalo.wordpress.com/2012/12/10/karlinsky-pristav/knih001/

8) http://www.cestovatel.cz/clanky/prazske-ostrovy-rohansky-ostrov/,

9) http://www.zastarouprahu.cz/base/vestniky/pdf/vestnik-2010-3.pdf

10) http://czumalo.wordpress.com/2012/12/10/karlinsky-pristav/

11) http://www.fasvoboda.cz/reference-uvod/refid-48/

12) http://byznys.ihned.cz/tagy/Rohansky-ostrov-97243

13) http://www.uppraha.cz/clanek/53/platny-uzemni-plan-hlavniho-mesta-prahy%C2%A8

14) http://sik.vse.cz/ss/denis.pdf

http://www.atelier-fna.cz/urb_maniny.htm

http://www.praha.eu/jnp/cz/home/magistrat/tiskovy_servis/archiv_tiskovych_zprav/archiv_listopad_2002_listopad_2006/archiv_listopad_2002_listopad_2006-studie_krajinnych_uprav_rohansky_ostrov.html



http://czumalo.wordpress.com/2012/12/10/karlinsky-pristav/

http://www.karlin.cz/vsechny-reference

http://zpravy.e15.cz/byznys/reality-a-stavebnictvi/sekyra-zacne-po-ctyrech-letech-platit-za-rohansky-ostrov-904870

http://zpravy.e15.cz/byznys/reality-a-stavebnictvi/sekyra-zacne-po-ctyrech-letech-platit-za-rohansky-ostrov-904870

http://www.konstrukce.cz/clanek/river-city-praha-neprehlednutelny-administrativni-komplex-pod-drobnohledem/

http://www.konstrukce.cz/clanek/river-city-praha-neprehlednutelny-administrativni-komplex-pod-drobnohledem/

http://czumalo.wordpress.com/2012/12/10/karlinsky-pristav/knih001/

http://www.cestovatel.cz/clanky/prazske-ostrovy-rohansky-ostrov/


http://czumalo.wordpress.com/2012/12/10/karlinsky-pristav/

http://www.fasvoboda.cz/reference-uvod/refid-48/

http://byznys.ihned.cz/tagy/Rohansky-ostrov-97243

http://sik.vse.cz/ss/denis.pdf

233

Oceňování nemovitostí: ocenění vybraných

pozemků – brownfieldů

Termín: 26.8. - 30.8.2013

Jméno: Zdeněk Šilhan, Masarykova univerzita, Katedra regionálního rozvoje

Místo praxe: Ing. David Hütter - OSVČ

Informace o organizaci, kde byla praxe vykonána

Podnikatel Ing. David Hütter, u kterého jsem vykonával praxi působí v oblasti oceňování nemovitostí a přírodních zdrojů a v oblasti poradenství s projekty související s ESF (Evropský sociální fond). Podle živnostenského zákona se jedná o oceňování majetku pro věci movité – živnost ohlašovací vázaná a o výrobu, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákon – ohlašovací živnost volná. V současné době je sídlo tohoto podnikatele v Ostravě Hrabůvce na ulici Hasičská 52.


Cílem praxe bylo ocenit vybrané pozemky, které jsou nebo byly vedeny jako brownfield. Po domluvě se supervizorem jsem měl za úkol ocenit jeden pozemek s pomocí cenové mapy a druhý pozemek klasickým způsobem. Na tomto místě bych rád uvedl něco o teorii oceňování nemovitostí a přírodních zdrojů.

Pro oceňování je klíčová především příslušná legislativa. Jedná se o zákon č. 151/1997 (dále jen „zákon“ nebo „ zákon o oceňování“) a o vyhlášku č. 3/2008 (dále jen „vyhláška“), která provádí některá ustanovení tohoto zákona. V zákoně jsou uvedeny obecné zásady a pravidla oceňování. Vyhláška a její přílohy jsou pak jakousi kuchařkou, podle které se posléze konkrétně oceňuje. Tyto dokumenty pak ještě doplňují cenové mapy, které jsou vydané pro některá města a posuzuje se podle nich cena pozemku.

V obecném slova smyslu vykonávají oceňování 2 druhy osob - znalci a odhadci. Odhadce se řídí podle zákona o živnostenském podnikání. Odhadní činnost podle tohoto zákona spadá pod vázanou živnost. Pro její činnost je nutné splnit několik podmínek. Mezi hlavní patří doložení příslušného vzdělání. Toto vzdělání je možné si splnit dvouletým kurzem, který nabízí některé specializované školy. Odhadce zpravidla nemůže dělat znalecké posudky. Může ale dělat asistenta soudnímu znalci nebo si od něj nechat své ocenění potvrdit příslušným razítkem. Pokud se odhadce specializuje na tržní oceňování (ne podle vyhlášky) může dělat experta např. v bankovním nebo pojišťovnickém sektoru. Znalec musí splnit podmínky pro vykonávání znalecké činnosti a musí být zapsán v seznamu znalců a tlumočníků příslušného kraje. Mezi hlavní podmínky patří především desetiletá praxe a splnění příslušného vzdělání.

Mezi hlavní metody oceňování patří podle zákona o oceňování nákladový způsob, výnosový způsob, porovnávací způsob, ocenění podle jmenovité hodnoty, podle účetní hodnoty, podle

234

kurzové hodnoty a sjednanou cenou. Jako hlavní můžeme považovat nákladový způsob, výnosový způsob a porovnávací způsob. Zákon upravuje tyto metody následovně: Nákladový způsob vychází z nákladů, které by bylo nutno vynaložit na pořízení předmětu ocenění v místě ocenění a podle jeho stavu ke dni ocenění. Výnosový způsob vychází z výnosu z předmětu ocenění skutečně dosahovaného nebo z výnosu, který lze z předmětu ocenění za daných podmínek obvykle získat. A konečně porovnávací způsob vychází z porovnání předmětu ocenění se stejným nebo obdobným předmětem a cenou sjednanou při jeho prodeji. Pro naše potřeby ocenění pozemku se jedná o výnosovou metodu.

Pro to, abychom mohli oceňovat je důležité mít příslušné podklady. Důležité je získat od zadavatele veškeré informace o specifikace daného objektu. Dále si musíme zajistit výpis z katastru nemovitostí a okopírovat se příslušnou část katastrální mapy. V našem případě se bude hodit i cenová mapa pozemků. V jistých případech jsou potřeba i nájemní smlouvy, stavebně právní dokumentace, pojistné smlouvy aj. Při oceňování je nutné provést také místní šetření a zjistit jestli se námi vlastněné údaje shodují se skutečností a zjistit další skutečnosti o objektu, které z katastru nemovitostí nezjistíme. Je potřeba si také zajistit veškeré další dokumenty, které mohou mít na ocenění vliv.

Cenová mapa stavebních pozemků obcí obsahuje textovou a grafickou část. V textové části pak najdeme věcnou analýzu místního trhu s nemovitostmi a komentáře k jeho možnému dalšímu rozvoji v grafické části pak najdeme mapu a vyznačené ceny pozemků. Podle vyhlášky musí být cenová mapa aktualizována každé 2 roky. Pokud je pro dané místo vydaná cenová mapa staršího data je nutné pozemek ocenit podle §28. Ne každá obec má vypracovanou cenovou mapu. Mají ji pouze větší města.

Kapitola – popis konkrétních prací, projektů jednání a diskuzí

Na úvod jsem absolvoval pohovor s Ing. Davidem Hütterem, který mě seznámil se základní teorií oceňování. Dověděl jsem se také o možnostech, jak se dá oceňováním živit. (obojí viz. výše). Posléze jsme prodiskutovali zadání mé práce a získal jsem příslušnou literaturu a cvičné ukázkové příklady.

Jeden pozemek jsem měl za úkol ocenit podle cenové mapy (§27 vyhlášky), druhý podle §28 vyhlášky. Pozemky měly být v současné době nebo v minulosti vedeny jako brownfield.

Jako první příklad jsem si vybral brněnský brownfield „Pozemky u podniku Nová mosilana“ v Černovicích. V tomto podniku se vyrábí obleky a dámské kostýmové tkaniny z vlny. Vedle tohoto podniku se ovšem nachází také nevyužité pozemky. Na těchto se nachází keřovitý porost a betonové plochy – pozůstatky po bývalém skladu. Pozemky jsou připravené pro stavbu, avšak v současné době jsou nevyužité. Jsou dobře přístupny z místní komunikace. K ocenění bylo potřeba:

výpis z katastru nemovitostí LV č. 10001 – informační systém

http://nahlizenidokn.cuzk.cz

http://nahlizenidokn.cuzk.cz/

235

kopie katastrální mapy – informační systém http://nahlizenidokn.cuzk.cz

výsledky místního šetření

Zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku v aktuálním znění, vyhláška

Ministerstva financí č. 279/1997 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona

č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, v aktuálním znění.

Cenová mapa, datum nabytí účinnosti 1.1.2012 – informační systém http://gis.brno.cz

Jelikož město Brno má zpracovanou cenovou mapu, která prošla aktualizací dříve než před dvěma roky, řídil jsem se §27. Parcelní číslo a výměra pozemků se zjistila v katastru nemovitostí. Došel jsem k následujícím závěrům:

Pozemek dle cenové mapy města Brna ZC (Kč / m2) : 2280 Kč

parc. číslo výměra (m2) cena (Kč)

1691 / 41 4 506 10 273 680

1691 / 96 8 337 19 008 360

1691 / 95 4 844 11 044 320

1858 / 1 991 2 259 480

celkem 18 678 42 585 840

Zjištěná cena tedy byla 42 585 840 Kč. Je nutno zdůraznit, že se nejedná o tržní cenu (určená zjednodušeně řečeno ochotou prodat a koupit) ale cena dle cenové mapy města Brna pro danou oblast.

V druhém případě již situace nebyla tak jednoduchá, protože jsem měl za úkol vybrat si místo, pro který není vytvořená cenová mapa. Nebylo jednoduché takové místo najít, protože brownfieldy se nachází především ve větších městech, které zpravidla svoji cenovou mapu mají vytvořenou. Nakonec jsem zvolil bývalý brownfield v Hustopečích u Brna – Herbenova farma. V současné době již pozemek našel uplatnění jako sklady. Pro náš případ ale budeme brát stav, kdy bylo místo ještě brownfieldem. Předpokládáme tedy následující: pozemek se nachází v blízkosti dálnice D2. V současnosti byly na pozemku zdemolovány staré nefunkční stavby – živočišná výroba a sklad obilnin. Pozemek je po demolici připraven ke stavbě, zasíťován. Nenachází se tam žádné trvalé porosty. Pozemek je dobře přístupny z místní komunikace i dálkové komunikace.


http://gis.brno.cz/

236

Pro posudek bude potřeba:

výpis z katastru nemovitostí LV č. 12397 – informační systém

http://nahlizenidokn.cuzk.cz

kopie katastrální mapy – informační systém http://nahlizenidokn.cuzk.cz

výsledky místního šetření

Zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku v aktuálním znění, vyhláška

Ministerstva financí č. 279/1997 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona

č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, v aktuálním znění.

Pro dané území není vytvořena cenová mapa. Je proto nutno oceňovat dle §28. Základní cena za m2 stavebního pozemku dle §28 odst. 1 činí 77,01 Kč. Pozemek má dobré předpoklady z hlediska své polohy ke komerčnímu využití jakou jsou sklady, domy, administrativní budovy a další inženýrské stavby. Nachází se v blízkosti komunikace D2 i v blízkosti města s více než 5000 obyvateli – dobrá dostupnost. Počítáme s přirážkou 10% (*1,1) – výhodná poloha. Zpracovatel však má za to, že blízkost nadregionální komunikace (dálnice D2) snižuje hodnotu pozemku a jeho potenciálního využití kvůli hlučnosti a prachu. Dle tabulky č.2 přílohy 21 – negativní účinky okolí proto navrhujeme srážku 5% (*0,95). Při přihlédnutí k přirážkám, srážkám a ostatním koeficientům, které jsou stanoveny v §28 jsem dospěl k následujícímu závěru:

cena (Kč/m2)

název parc. číslo výměra (m2) Zákl./uprav. Cena (Kč)

pozemek 3194 / 1 32 399 77,01 / 289,8235 9 389 991,58

Celková zjištěná cena je 9 389 991 Kč.


Průběh praxe byl velmi přínosný. Získal jsem nové zkušenosti, naučil se základy oceňování a dověděl se, jak ocenit pozemek podle cenové mapy a podle §28 vyhlášky. K nastudování doporučuji klasická skripta k oceňování nemovitostí, vyhledat si cvičné příklady a nastudovat zákon o oceňování a vyhlášku.



237

Zdroje:

Zákon č. 151/1997 Sb. O oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku)

Vyhláška č. 3/2008 Sb. (oceňovací vyhláška)

Základy oceňování nemovitostí, Ing. David Hütter 2010

Oceňování nemovitostí, Ing. Renáta Schneiderová Heralová, Ph.D., 2008

238

Zpráva z praxe – Návrhy na využití brownfieldu

Hrušov (Ostrava)

Termín: 1.2. - 28.2.2013

Jméno: Vladimír Šmehlík, Ostravská univerzita v Ostravě, Přírodovědecká fakulta, Katedra

sociální geografie a regionálního rozvoje

Místo praxe: IURS– Institut pro udržitelný rozvoj sídel o.s


Praxe proběhal v ostravské pobočce IURS. Na praxi jsem se rozhodl řešit problematiku brownfieds jak v kontextu fyzickém, tak i sociálním. V rámci motivačních rozvorů a konzultací a jsem byl seznámen s problematikou. Před nástupem na týdenní praxi jsem si prostudoval potřebnou literaturu.

Obr. 1 Logo neziskové organizace IURS– Institut pro udržitelný rozvoj sídel o.s.

Cíle praxe

Cílem mé praxe bylo vytvoření okružní trasy a výkladu týkající se lokality Hrušova, který je velmi postižen průmyslovým vývojem i sociálně prostorovou segregací. Následně jsem se pokusil vypracovat kreativního návrhu řešení situace v lokalitě. Za lokalitu vhodnou pro kreativní návrhy byl vybrán Hrušov také s ohledem na jeho polohu v blízkosti „upadajícího“ centra města. Na terénní exkurzi, v rámci které mi byl Hrušov představen, jsem se zároveň seznámil s problematikou brownfields, příp. blackfields. Dalším významným problémem na který jsem byl v případě Hrušova upozorněn je vysoký počet sociálně slabých či vyloučených obyvatel.

Ještě v rámci motivačního rozhovoru mi byla doporučena literatura k prostudování týkající se související problematiky. Popsaná lokalita mi představena v širokých historických, geografických, socioekonomických a dopravních souvislostech.

Brownfield Hrušov

Popis území

Hrušov, jako bývalá vesnice na hranici mezi Moravou a Slezskem na soutoku řek Odry a Ostravice, byla poprvé zmíněna v písemných pramenech v roce 1256, ale mnohem

239

důležitější se stala v 19. století. V roce 1838 po objevení černého uhlí (první důl byl otevřen v roce 1848) a následně zde byla zavedena železnice, která zrychlila proces industrializace a vznik významných společností, jako je první Rakouská továrna soda (1851) a v roce 1852 továrna na keramické výrobky. Industrializace urychlila urbanizaci, došlo k výstavbě kolonií (v 1860) a souvisejících zařízení, jako je škola, pošta a radnice. V roce 1908 se stal Hrušov obcí s cca 5000 obyvateli. V roce 1921 počet obyvatel dosáhl svého vrcholu (7736 obyvatel) - včetně Čechů, Poláků, Němců a Židů. Během nacistické okupace v roce 1941 byl Hrušov připojen městu Ostravě. Historicky se jednalo o ekonomicky i společensky rozvinutou oblast. V Hrušově působilo několik společenských a sportovní organizací (včetně veslařského oddílu). Jediným pozůstatkem této činnosti jsou dnes zchátralé koupaliště a tenisové kurty, které působí spíše odstrašujícím dojmem.

Ekonomická transformace a restrukturalizace odhalila po roce 1990 nedostatek konkurenceschopnosti místních podniků (šachet a chemické továrny), které byly uzavřeny a staly brownfields, nebo dokonce silně kontaminovanými blackfields.

Zóna Hrušov se nachází v blízkosti řeky Odry a dálnice D1, podél ulice Bohumínské. V jižním sousedství s tímto územím se nachází bývalý chemický závod (MCHZ), který je v současnosti v rukou soukromého investora a chystá se jeho transformace pro komerční využití. Oblast zóny má charakter "sociálního brownfieldu". Nebyla zde totiž soustředěna samotná výroba, ale budovy, které se zde vyskytují, sloužily jako ubytovny dělníků z okolních podniků. Tyto objekty fungovaly až do roku 1989, kdy dochází k částečnému vysídlení lokality. Tento jev poté vygradoval po povodních v roce 1997, kdy se tato oblast změnila v sociální brownfield. Významnou investici do lokality znamenala výstavba nové trolejbusu.

Popis sociálních problémů

Přední část Hrušova je zachovalejší a představuje pouze jednu sociálně segregovanou lokalitu na ulici Pláničkova. Zadní část Hrušova je segregovaná především na ulicích Riegrova, Pod Haldami a Verdiho. V oblasti zadního Hrušova bydleli především zaměstnanci OKD, Chemických závodů Ostrava – Hrušov a VŽKG. Po povodních v roce 1997 se z Hrušova z důvodu technického stavu domů odstěhoval velký počet původních obyvatel a následně zde byly nastěhovány opět převážně romské rodiny.

Specifická situace na Riegrové ulici

Vlastníkem bytového fondu v Hrušově byl úřad městského obvodu Slezská Ostrava, který na ulici Riegrova založil své odloučené pracoviště. Pracovníci úřadu zde zajišťovali veřejnou službu, která byla realizována přímo v lokalitě s dobrovolníky na mimoškolní aktivity dětí. Náklady na toto odloučené pracoviště byly asi 1 000 000 Kč ročně. Tyto náklady v prvním roce realizace projektu zaplatil městský obvod Slezská Ostrava. Následně v roce 2009 získal městský obvod 50% nákladů od Agentury pro sociální začleňování, ale to také byla jediná dotace, kterou městský obvod získal. Sociální práce v lokalitě byla velmi komplikovaná a nákladná a proto městský úřad své domy v lokalitě Riegrova prodal soukromému vlastníkovi a odloučené pracoviště v lokalitě zaniklo. Obyvatelům, kteří prokázali kompetence v oblasti bydlení, zajistil městský obvod bydlení mimo Riegrovou ulici. V této lokalitě je nyní vysoká fluktuace obyvatel a problémy v sociální oblasti se stále prohlubují. Představitelé městského obvodu v současnosti vyjednávají s představiteli neziskového sektoru o rozvoji komunitní práce v lokalitě Riegrova. Nájemní smlouvy jsou zde uzavíraný pouze krátkodobě, na dobu určitou. Domy jsou v havarijním stavu, neboť se nacházejí v oblasti, kterou v roce 1997 postihly katastrofální povodně. Po těchto povodních domy nebyly dostatečně ošetřeny a vysušeny, proto se téměř ve všech bytech vyskytuje plíseň. Omítky domů jsou oprýskané, společné prostory jsou neudržované a zanesené odpadky. Vchody jsou v dezolátním stavu, v jednotlivých bytech nejsou koupelny ani tekoucí teplá voda.

240

Toto rozhodnutí úřadu městského obvodu Slezská Ostrava považuji za nedobré, protože se tímto omezila sociální práce realizovaná v lokalitě.

Téměř všechny rodiny ze sociálně segregovaných lokalit v Hrušově jsou závislé na sociálních dávkách a dlouhodobá nezaměstnanost zde tvoří 97%. V lokalitě se vyskytuje celá řada sociálně patologických jevů, jako je kriminalita, závislosti (alkohol, drogy, gamblerství), lichva, zadluženost a exekuce.¨

Závěr

V rámci své praxe jsem navrhl trasu, která byla dále prezentována studentům a zájemců z VŠB a také Přírodovědecké fakulty Ostravské univerzity. V rámci praxe jsem se seznámil s celou řadou problematik, které ovlivnily vývoj Hrušova. Historický vývoj Hrušova byl významně ovlivněn industrializací (a následnou deindustrializací), ale také přírodními vlivy. Hrušov je opravdu místem, které si zaslouží pozornost, nejen proto, že je zde výrazná snaha aktérů nalézt vhodného investora, ale také z důvodu řešení obtížné životní situace místních obyvatel.

Praxi hodnotím pozitivně a jsem rád, že jsem se mohl seznámit s problematikou brownfields v Hrušově a podílet se na přípravě materiálů pro další studenty.

241

Zpráva z praxe – Správa databáze brownfieldů

Moravskoslezského kraje

Termín: 10. 10. – 29. 11. 2013

Jméno: Jana Šupolová, Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, Fakulta

stavební

Místo praxe: Agentura pro regionální rozvoj Moravskoslezského kraje a.s

Úvod praxe

Termín mé praxe probíhal v rozmezí od 17. 10. 2013 do 26. 10. 2013 ve společnosti Agentura pro regionální rozvoj Moravskoslezského kraje a.s., sílem v Ostravě, ulice Na Jízdárně 7/1245. Tato firma, kterou kraj vlastní, se zabývá rozvojem celého moravskoslezského regionu, podporou jeho obyvatel a správou ekonomických subjektů a organizací.

Agentura byla založena v květnu 1993 v Ostravě. Od té doby se podílela na nespočet aktivit podporující investory, soukromé podnikatele, neziskové organizace a samotné obce, jak po stránce informační, tak i zprostředkovává přípravy projektů, které umožňují čerpání finančních prostředků z Evropské unie. Dále řeší inovační strategii kraje, sbírá a vyhodnocuje statistické údaje, podporuje klastry, v podobě poradenství, informací, kontaktů a setkání. Pro uvedení příkaldu, v roce 2007 byla zpracována studie „Krok 1“, obsahující veškeré potřebné informace k jednotlivým brownfieldům na území MSK. Tato studie dala za vznik ucelené databázi, která má za úkol přitáhnout investory, podporuje rozvoj podnikatelských nemovitostí a slouží k propagaci této problematiky. Postupem času se dokumentace rozrůstá o nové části – „Krok 2 a Krok 3“, jenž seznam rozšiřují a obnovují zjištěná data. Mezi další projekty patří aktuálně zpracování analýzy „Strategie rozvoje Sdružení obcí Bílovecka“, jejímž předmětem je aktualizace informací o brownfieldech, rozvojových plochách, významných podnicích atd., aby mohly být zařazeny do současné databáze. ARR v tomto ohledu živě spolupracuje s hlavními představiteli řešeného území. Záměrem je zpracování a uspořádání těchto shromážděných dat a jejich zveřejnění na webových stránkách.

Jako úspěšně dokončený projekt uvádím plně zregenerovanou „Průmyslovou zónu František“ z obce Dolní Suchá, která také dostala ocenění v soutěži Podnikatelská nemovitost roku – Brownfield roku 2009, pořádanou agenturou CzechInvest. Zmíněné území bylo v minulosti využíváno jako černouhelný důl, využívaný do roku 1999. Před zdevastováním areálu ho zachránil projekt revitalizace území na moderní průmyslovou zónu. Nákladnou demolicí byly odstraněny nevyhovující objekty, a dále zbylé prošly rekonstrukcí, například bývalá administrativní budova dolu je v současnosti využita jako podnikatelský inkubátor, objekt Skipová věž však stále čeká na investora, který ji zrekonstruuje. Vytvořila se zde 14 hektarová plocha pro podnikatelské záměry, lehký průmysl a bydlení. Projekt byl financován z dotací Evropské unie a státu v rámci programu na revitalizaci MSK po důlní a hornické činnosti. V současnosti se zde nachází zhruba 30 firem, které vytvořily přes 300 nových pracovních míst. V blízké době se očekává využití zbylých 2/3 dosud nevyužité plochy.

242

Obr. č. 1 - Průmyslová zóna František

Společnost se také mimo jiné zabývá rozvojem cestovního ruchu a pořádání různých workshopů, konferencí a seminářů, dále organizuje mnoho vzdělávacích akcí a programů pro propagaci technických oborů, například vyhlášení technických soutěží a olympiád, připravuje různé besedy, exkurze, nabízí zpracování marketingových analýz, studií proveditelnosti projektu, žádostí o dotaci atd.


Cílem mé praxe bylo seznámení se s problematikou brownfieldů z praktického hlediska a podílet se na rozvoji Moravskoslezského regionu. Obsahem mé práce bylo získávání a zpracování informací o brownfieldech na tomto území.

Pro teoretický úvod je třeba vysvětlit pojem „brownfield“, kterým rozumíme území (zastavěné či nezastavěné plochy) dříve využívané, ale v současnosti z mnoha důvodů opuštěné a chátrající. Ve větším množství jde o průmyslové, zemědělské, dopravní, vojenské areály, či sociální rezidence. Působí jako estetické, sociální a ekologické negativum pro své okolí. Mnohdy je také situován ve vnitřní části města, kde zabírá velký prostor a znehodnocuje okolní pozemky. Dle předchozího využití je zde možné riziko kontaminace. Jeho zhoršující se technický stav může ohrožovat obyvatele města. Tyto negativní aspekty odrazují potencionální investory v obavách z velkých finančních nákladů, spojených s regenerací brownfieldu. Avšak využití těchto ploch je velmi podporováno z hlediska již zastavěného území než budování na nových plochách, kvůli kterému se jen rozšiřuje další oblast potencionálního vzniku brownfieldů. Mimo jiné jsou tyto projekty financovány státními a evropskými dotacemi.

Tvorba databáze brownfieldů Moravskslezského kraje

Po dobu mě praxe na mě dohlížel supervizor Agentury pro regionální rozvoj Bc. Pavel Hrabovský, který mě uvedl do projektu vytváření databází Moravskoslezského kraje veřejně přístupnou na webových stránkách v sekci určené pro podnikatele.

Mým prvním úkolem bylo zpracovat seznam databází brownfieldů MSK a porovnat s národní databází agentury CzechInvest. Ověření chybějících nebo lišících se položek na obou stranách, které je potřeba doplnit, uvedení chybných webových odkazů a údajů, či chybějící lokalizace na mapě. Jako informace veřejně dostupné, bylo nutné tyto nedostatky opravit.

243

Dalším krokem byla příprava složek pro jednotlivé brownfieldy ze seznamu CzechInvestu, scházející v databázi MSK, do které mají být doplněny. Úkol zahrnoval vytvoření položky brownfieldu obsahující tyto údaje:

Název brownfieldu

Lokalizace: Obec, okres, katastrální území

Plocha: výměra území, velikost zastavěné části, popis slovní řešené lokality, počet

objektů

Vlastnictví: počet vlastníků, typ vlastnictví (soukromé, veřejné, kombinované)

Dostupnost: vzdálenost od silnice 1. třídy, železnice, přístup k objektu

Využití: bývalé využití oblasti, stávající využití, využití dle ÚPD, opuštěnost areálu

Možnost kontaminace

Poloha GPS, mapové odkazy

Fotodokumentace řešené lokality

Připravené soubory byly poté zkontrolovány a zveřejněny na webových stránkách.

Jednou z částí bylo také zpracování nových údajů, poskytnutých starosty obcí Bílovecka v rámci programu Strategie rozvoje Sdružení obcí Bílovecka. Zde jsem se mimo brownfieldy věnovala také rozvojovým plochám území.

Obec Název Velikost v ha

Vlastnictví Využití před

Využití po Aktuální stav

Klimkovice Areál bývalé Hospodářské školy

8,5 soukromá firma

školství, praktická výuka

sociální služby

obč. vybavenost, průmysl

Klimkovice Areál bývalé Dřevovýroby

1,1 soukromá firma

prům. výroba

drobný průmysl

obč. vybavenost

Těškovice Areál zemědělského družstva - venkovská podnikatelská zóna

2,2 Kombinované Zemědělství zóna výrobních služeb

soukromý zemědělec, kovodílna, opravna motorových vozidel,

Velké Albrechtice

pravděpodobně 5 zemědělských areálů po zkrachovalém Sugal spol.s r.o. Bílovec, a to kravín, dva vepříny, sušárna - granulárna a středisko mechanizace v centru obce

celkem 29 ha

kombinované stát a PO

zemědělství zemědělství, skladování, výroba, parkování

částečně využíváno

244

Zbyslavice Areál bývalého ZD Slezan Klimkovice

2,3 soukromé zemědělství sídlo spediční společnosti soukromého přepravce

místo pro parkování, opravy nákl. vozidel včetně administrativní činosti

Tab. č.1 – Informace o brownfieldech obcí Bílovecka zaslaných jejich starosty

Jako další příklad mohu uvést brownfield – „Průmyslový park Karviná“, který byl v minulosti využíván jako kovovna. Tento areál s budovami se nachází v obci Karviná. S 15 zde situovanými objekty, výrobních hal a administrativních budov, čítá pozemek plochu o rozloze 12,2 ha. Je v soukromém vlastnictví a je v současnosti využíván k pronajímání objektů podnikatelským aktivitám. Pozitivem je dostupnost v podobě železniční vlečky i dobré silniční infrastruktury. V budoucnu je plánována rekonstrukce části objektů k obnovení průmyslové a podnikatelské činnosti v lokalitě a v jedné z části území by mělo dojít ke kompletní demolici budov se záměrem vybodování volnočasového centra.

Obr. č.2 - Průmyslový park Karviná

V konečné třetí etapě jsem byla pověřena vytvořit takovéto soubory i na straně databáze CzechInvestu s obdobným postupem jako v druhé části. Tyto položky však byly obsáhlejší, navýšeny o detailní informace například o jednotlivých budovách, stavu technické infrastruktury a ochraně památek. Všechny položky musejí projít administrátorskou kontrolou společnosti, aby mohly být také zveřejněny.

Takto byl cíl praxe splněn a obě databáze se synchronizovaly a navýšily o značný počet nových brownfieldů.

245


Konaná praxe mi přiblížila problematiku brownfieldů a její zviditelňování v praxi. Tato zkušenost mi pomohla vylepšit schopnost v oblasti získávání a zpracovávání informací. Také jsem měla možnost utvořit si představu o chodu agentury, kde mě příjemně překvapila velká vstřícnost a příjemná atmosféra. Avšak uvítala bych větší propojení činnosti se stavebním oborem.

Určitě bych praxi v rámci projektu brownfieldů doporučila jako dobrou zkušenost a rozvoj v této oblasti, který je jistě přínosný a perspektivní do budoucnosti.

Zdroj:

Agentura pro regionální rozvoj: < www.arr.cz>

Databáze brownfields Moravskoslezského kraje:<http:// http://podnikatel.kr-moravskoslezsky.cz/databaze_brownfields.html>

Národní databáze brownfieldů: <www.brownfieldy.cz>

Průmyslová zóna František: < http://www.czechinvest.org/brownfield-roku-2009-ze-zavreneho-dolu-moderni-pumyslova-zona>

246

Odběry vzorků a měření hladin kontaminovaných

podzemních vod na odvalu dolu Václav

v Orlové.Měření hladin podzemních vod v jímacím

území Nová Ves - Dubí a jeho okolí.

Termín: 6. 11. - 13. 12. 2013

Jméno: Marek Teichmann, VŠB TU Ostrava, katedra městského inženýrství

Místo praxe: AQD – envitest s. r. o

Popis organizace poskytující praxi

Společnost AQD – envitest s. r. o. byla založena koncem roku 2005 a poskytuje služby v oblasti životního prostředí. Nosnou aktivitou společnosti je řešení problematiky využívání a ochrany životního prostředí. Mezi tyto úkoly patří především projektování a realizace průzkumných prací, analýzy rizik, audity, sanace, včetně komplexního vyhodnocení a prognóz. Nabídka služeb:

Kontaminace půdy a podzemních vod – průzkum, monitoring

Prognózy šíření a důsledků kontaminace, analýzy rizik, hodnocení starých zátěží

Sanační opatření – koncepce, studie proveditelnosti, projekty, řízení sanací, supervizí

činnost

Ekologické audity

Využívání a ochrana podzemních vod

Hodnocení vlivu staveb a činností na životní prostředí (EIA)

Podpora zavádění enviromentálních systémů řízení (EMS)

Poradenství a posudky (pro správní řízení, pro řešení střetu zájmů, supervize, …)

Společnost má zkušenosti s více než sedmi sty hydrogeologickými a environmentálními projekty pro velké i malé podniky, pro řadu městských a obecních úřadů, pro kraje i pro zahraniční firmy.

Na Ostravsku se firma podílela a podílí na řešení téměř všech nejvýznamnějších lokalit starých zátěží. Průzkumy znečištění, analýzy rizika či supervize sanací byly realizovány mimo jiné na lokalitách lagun Diamo v Ostravě, areálu Karolina, horní i dolní oblasti hutního podniku Vítkovice, chemickém podniku BC MCHZ, Třineckých železárnách, koksovně Jan Šverma, problematice nekontrolovaných výstupů metanu, atd. Ve spolupráci s dánskými specialisty a s odborníky VŠB-TU Ostrava byl řešen návrh komplexní ochrany velkého zdroje podzemních vod Nová Ves pro město Ostrava. Firma se v neposlední řadě rovněž zabývá projekty výzkumu a vývoje Ministerstva životního prostředí či Technologické agentury České republiky a na zpracování různých koncepčních studií a metodických pokynů pro Ministerstvo životního prostředí, souvisejících s problematikou starých zátěží, skládek a EIA.

247

Základní údaje o místech výkonu praxe

Odval dolu Václav v Orlové

Zájmové území lokality Václav leží v Moravskoslezském kraji, při západním okraji katastrálního území Poruba u Orlové, poblíž sousedního území Rychvald. Lokalita je místně rozdělena na několik částí – areál Dolu Václav, dále hlavní těleso odvalu a prohořelá část odvalu. Celková výměra je přibližně 7 ha.

Předmětem projektu je sanace podzemních vod a zemin, která je prováděna na lokalitě hlavního tělesa odvalu a areálu Dolu Václav.

Obr. 1 Areál Dolu Václav v Orlové

Jímací území Nová Ves a Dubí

Zájmové jímací území Nová Ves a Dubí leží v Moravskoslezském kraji, ve středu města Ostravy a rozkládá se na území městského obvodu Nová Ves a Dubí.

Předmětem projektu je hydrogeologický monitoring jímacích území Nová Ves a Dubí, s cílem zajistit jeho maximální ochranu. V okolí vodního zdroje Nová Ves a Dubí existují zdroje znečištění podzemních vod jako např. areál koksovny Jan Šverma, BorsodChem MCHZ, nebo areál bývalé DEZY.

Popis prací probíhajících na zájmových lokalitách a náplň prací v rámci

praxe

Odval dolu Václav v Orlové

V rámci spolupráce na projektu odvalu dolu Václav v Orlové jsem byl v prvotní fázi seznámen s celkovou problematikou samotné lokality a s pracemi, které jsou na této lokalitě prováděny. Hlavní předmět prací na odvalu Václav jsou nápravná opatření, konkrétně sanace podzemních vod a sanace nesaturované zóny, tedy kontaminovaných zemin.

Sanace podzemních vod

Cílem sanace podzemních vod je odstranění rozpuštěné kontaminace v území odvalu Václav. Sanace podzemních vod v lokalitě začala probíhat po instalaci štětovnicových stěn vymezujících hlavní ohniska kontaminace. Vody z ohniska i okolí jsou pak nepřetržitě

248

odčerpávány přes čerpací vrty a čištěny na sanační stanici instalované v lokalitě. Vyčištěné vody jsou pak odváděny do infiltračních objektů. Z tabulky č. 1 lze vyčíst předpokládané doby čerpání pro vyčištění podzemních vod na maximální povolený obsah kontaminace. Předpoklad sanačního čerpání byl navržen na domu 4 měsíců, tj. po celou dobu obvodového pažení a následných zemních prací.

Sanace nesaturované zóny

Dle analýzy rizika a závěru provedeného předsanačního průzkumu lokality Václav byla stanovena dvě ohniska kontaminace zemin nesaturované zóny. První ohnisko o mocnosti cca svrchních 2,5 m je tvořené zejména kusovými úlomky dehtů, smíšenými se stavební sutí a částečně polotekutou dehtovou částí. Druhé ohnisko se nachází v podloží ohniska prvního a má mocnost cca 2 až 5 m. Toto ohnisko je zcela odlišné od ohniska prvního, obsahuje zejména masivní kontaminaci olejového až dehtového charakteru. Znečištění se vyznačuje vysokým obsahem polyaromatických a jiných ropných uhlovodíků a je zdrojem kontaminace podzemní vody.

Veškeré tyto zeminy je potřeba selektivně odtěžit a vytěžený materiál dle druhu kontaminace roztřídit. Tento materiál bude likvidován dle druhu kontaminace buďto ve spalovně společnosti SITA CZ, a. s. v Ostravě, nebo uložen na biodegradační ploše společnosti MS UTILITIES AND SERVICES, a. s. v Bohumíně. Celková suma nadlimitně kontaminovaných navážek je předpokládaná cca 8000 tun.

i. Práce prováděné v rámci odborné praxe

Společnost AQD envitest na odvalu Václav vykonává hydrogeologický monitoring sanačního čerpání. Těchto prací jsem se účastnil, přičemž samotná práce obsahuje odběry vzorků podzemních vod z kontrolních a monitorovacích vrtů a měření výšky hladin těchto vrtů v rámci sanačního monitoringu a hydrogeologického dozoru.

Při těchto pracích byly jednotlivé vrty postupně obcházeny, přičemž u každého vrtu bylo nutné nejprve zjistit výšku hladiny podzemní vody pomocí pásmového hloubkoměru. Následně byly pomocí čerpadel GIGANT odebírány jednotlivé vzorky těchto podzemních vod pro jejich laboratorní rozbor. Tato měření jsou prováděna v pravidelných týdenních intervalech na dostupných vrtech. Při našem měření jsme odebírali vzorky z celkem šestnácti vrtů s výškami hladin od 0,5 do 11 m. Tyto vrty jsou rovnoměrně rozmístěny po celé ploše odvalu Václav.

249

Tab. č. 2: Zápisník - výšky hladin spodní vody

Obr. č. 3: Vybavení pro odběr vzorků podzemních vod, měření hladin a odebrané vzorky

Jímací území Nová Ves a Dubí

V rámci spolupráce na projektu hydrogeologický monitoring jímacího území Nová Ves - Dubí jsem byl v prvotní fázi seznámen s celkovou problematikou samotné lokality a s pracemi, které na této lokalitě prováděny. Hlavním předmětem prací na jímacím území Nová Ves a Dubí je kompletní hydrogeologický monitoring stavu podzemních vod v celém území i jeho okolí.

Hydrogeologický monitoring zde sleduje celoročně průměrné denní pohyby stavy hladiny řeky Odry, srážky, čerpání vody na jímacích vrtech, chod hladin na jímacích i pozorovacích vrtech, sledování kvality podzemní vody a další práce související s ochranou vodních zdrojů Nová Ves a Dubí.

ii. Práce prováděné v rámci odborné praxe

Na praxi jsem se účastnil kontrolního monitoringu v jímacím území Nová Ves – Dubí a jeho okolí, kde jsme se zabývali přípravou na sledování hladin podzemní vody v oblasti údolní a hlavní terasy řeky Odry v zázemí vodního zdroje Nová Ves. Byl jsem seznámen s problematikou zatápění pozemků a budov v oblasti městského obvodu Nová Ves, včetně vlivu čerpání v jímacím území Nová Ves a vlivu řeky Odry na zatápění nemovitostí.

250

V průběhu praxe jsme měřili stavy hladin pomocí pásmového hloubkoměru v sanované oblasti starých ekologických zátěží v areálu společnosti BorsodChem MCHZ, s.r.o. a prováděli jsme podpůrné práce pro monitoring kvality podzemních vod přitékajících z této oblasti do jímacího území Nová Ves. Dále jsme měřili hladiny podzemní vody v oblasti městského obvodu Nová Ves, v oblasti hlavní terasy řeky Odry a v oblasti bývalé DEZY.


Praxe probíhala podle předem nastavených termínů schůzek, kdy jsme si s pracovníky společnosti ujasnili co, kdy a kde bude řešeno. V průběhu praxe jsem byl seznámen s bližšími informacemi o dané problematice jednotlivých akcí, na kterých jsem se podílel.

Dále jsem se ve vztahu k předmětu řešení praxe dozvěděl informace ohledně možných způsobů sanací a regenerací brownfieldů, způsobů provádění měření stavu hladin podzemních vod, jejich odběrů a vzorkování. Byly mi poskytnuty dokumenty, které mě seznámily s celým dlouhodobým postupem sanací, monitorování a hydrogeologických průzkumů v daných lokalitách. Rovněž velmi kladně hodnotím možnost vstoupit do areálu s právě probíhající sanací území, možnost si využívané technologie prohlédnout z blízka, pochopit základní principy, na kterých fungují a vyzkoušet si potřebné práce pro monitorování stavu takovýchto území vyzkoušet.

251

Řešení prohlídkové trasy pro veřejnost v brněnské

káznici

Termín: 7.2. - 28.2.2014

Jméno: Magdaléna Trčálková, Masarykova univerzita, Katedra archeologie a muzeologie

Místo praxe: Jihomoravské inovační centrum (JIC) v Brně


Tato stáž týkající se využití bývalé brněnské káznice proběhla pod Jihomoravským inovačním centrem (JIC) v Brně, které pomáhá spojovat podnikání s výzkumem a vývojem. JIC je zájmové sdružení právnických osob se zaměřením na rozvoj podnikání v Jihomoravském kraji. Magistrát města Brna inicioval projekt Kreativní centrum Brno, který ve svém plánu řeší využití bývalé káznice v centru města. V rámci tohoto projektu Jihomoravské inovační centrum, které zpracovává studii proveditelnosti pro město, společně s projektem Partnerství pro české brownfieldy hledalo pro káznici možnosti dočasného využití prostřednictvím účastníků stáže, studentů Masarykovy univerzity v Brně.

Zároveň v projektu působil tým supervizorů z občanského sdružení Tripitaka, které svým zaměřením patří do oblasti umění, sociální práce a vzdělávání. Supervizoři vedli stážisty individuálně dle jejich studijního zaměření k hledání kulturního a vzdělávacího využití káznice jako brownfieldu.

Cíl praxe

Zadáním bylo navrhnout několik variant řešení letního provozu káznice pro období červen – září 2014. Využití mělo být zaměřeno na oblast kultury a vzdělávání s ohledem na technický stav a možnosti budovy. Na základě toho se stáže účastnili studenti s daným zaměřením a zkušenostmi, kteří pod vedením supervizorů hledali realizovatelné možnosti.

Cílem mé stáže bylo navrhnout prohlídkovou trasu pro veřejnost, která by se mohla využít v dočesném provozu. Jelikož se jedná o budovu z 18. století sloužící jako káznice až do roku1956, existuje o této stavbě mnoho informací použitelných pro prohlídkovou trasu.

Prohlídková a vzdělávací trasa, kterou jsem navrhla, má návštěvníka provést nejzajímavějšími částmi budovy a seznámit jej s historií káznice v kontextu dobových událostí. Celou prohlídku by měl zabezpečovat a řídit průvodce, který návštěvníkům podá řádný výklad.

Prohlídka by byla zpoplatněna, a to tak aby zaplatila především výkon průvodce a náklady na elektřinu, což jsou jediné výdaje spojené s touto službou. Výhodou tohoto typu využití je nejen její finanční dostupnost, nulová nutnost zásahu do budovy, ale především schopnost zaměřit se na všechny cílové skupiny, což znamená zpřístupnění objektu široké veřejnosti.

Cena vstupného na osobu bez zvýhodnění (studenti, senioři) by se měla pohybovat okolo 50Kč. Zároveň je zde předpoklad, že prohlídka bude realizována pro pět a více osob. Průvodce by měl detailně ovládat historii stavby, orientovat se v událostech spojených s vývojem káznice a zároveň to vše poutavě prezentovat. Ohodnocení jeho času a schopností by mělo vyvážit přibližně 150Kč za prohlídku, což je 50 až 60 minut.

252

Základem prohlídkové trasy je osnova, která určuje 5 zastavení s danými tématy, které návštěvníka postupně seznámí s historickým vývojem káznice.

Jedná se o tyto části, které zde ve zkratce přibližuji:

a. Úvodní informace ke stavebnímu vývoji a využití samotné stavby.

Návštěvník by se měl v úvodu seznámit se vznikem stavby a jejím vývojem. Díky tomu dokáže porozumět současnému stavu budovy.

výstavbě káznice se rozhoduje vydáním dekretu v roce 1770, který nařizuje zřízení káznice pro celou Moravu. Stavba probíhá v letech 1772 až 1776 a poté se káznice stává na několik let sirotčincem. Ten se v roce 1784 ruší z rozhodnutí Josefa II. a budova se stává dle původního plánu káznicí.

Zásadní rekonstrukce probíhá v roce 1904, kdy se budova zvedá o jedno patro. V 2.½ 20. století se do budovy zasahuje spíše necitlivě. Po roce 1956 se do káznice nastěhuje Moravský zemský archiv, který mění užití budovy a v interiérech dochází k menším přestavbám. Archiv zde sídlí do roku 2007.

b. Historie káznice v 19. století

Navazující část popisuje historické události v káznici v kontextu dobových souvislostí v 19. století a přibližuje tak návštěvníkovi příběh stavby.

Jak jsem již zmínila, první v budově sídlí sirotčinec, který musí opustit prostor brněnské jezuitské koleje, ale je zrušen a v roce 1784 jsou zde umístěni první vězni. V 90. letech se káznice naplní vězni z jakobínského povstání a jejich počet vzroste až na 300 vězňů, ale i v tomto období je pobyt v káznici snad vůbec nejmírnější. Vězňům se dokonce díky zaměstnancům věznice daří komunikovat s okolním světem.

Po bitvě u Slavkova se zde navíc zřizuje špitál pro rakouské vojáky.

Zrušením věznice na Špilberku v roce 1855 zůstává káznice na Cejlu jediným zařízením svého druhu v Brně.

Zajímavostí této doby je život dozorců, kteří měli byty přímo v budově káznice.

c. Pracovní a životní podmínky vězňů

Důležité je upozornit na životní úroveň vězňů v káznici, která byla určena pro odpykání méně závažných trestů a výrazně se tedy lišila od způsobu života ve vězení, jako byl Špilberk.

Součástí výkonu trestu je práce v dílnách, která souvisí s rozšířenou textilní výrobou v Brně.

S rozvojem vězeňství vzniká tlak na vyšší zdravotní a hygienické podmínky ve věznici, což mnohdy komplikuje přeplněnost káznice vysoko nad její kapacitu.

d. Historie 1.½ 20. století

Poslední vývojová etapa prezentuje převážně velké změny v přístupu k vězňům, které se výrazně zhoršují s příchodem gestapa. Následují poválečné popravy lidí spojených s nacistickým režimem, jež co do počtu popravených nemají v historii káznice srovnání.

253

Období výrazného zlepšení vězeňských podmínek v době mezi válkami se v brněnské káznici projevuje např. možností ponechat si vlastní oděv, vydáváním vězeňských novin i většími příděly jídla.

Během druhé světové války se část věznice stává německou vyšetřovací vazbou a bylo zde i ženské oddělení brněnského gestapa. Podmínky pro vězně jsou zde mnohem tvrdší než v minulosti a to i přesto, že se jim čeští dozorci snaží všemožně přilepšovat, čímž riskují vlastní životy. Vězni zde trpěli násilím německých dozorců i hladem.

Nenávist k německému obyvatelstvu a kolaborantům a jejich věznění po skončení 2. světové války, způsobují přeplněnost věznice. S poválečným obdobím souvisí i soudy s retribučními vězni, při kterých se konaly popravy oběšením na nádvoří věznice.

Po změně politické situace v roce 1948 jsou zde umisťováni a popravováni političtí vězni a to do roku 1956, kdy funkce káznice zaniká a do budovy se stěhuje Moravský zemský archiv, který zde sídlí do roku 2007.

e. Budoucnost káznice

Závěr prohlídky by měl být inspirativním momentem, kdy se návštěvník seznámí s problematikou brownfieldů a bude nad ní více uvažovat. Tyto prostory v sobě mají základní otázku tykající se jejich budoucnosti. Je velmi důležité tuto otázku přenést na návštěvníka poté, co získá povědomí o historii stavby. Cílem historické prohlídky by tak nemělo být jen informovat a pobavit, ale také pomoci pochopit lidem bez aktivního zájmu o historii podstatu věcí, jež je přesahují i o několik set let.

Práce a jednání v projektu

Zahájení stáže se uskutečnilo přímo v budově Káznice, kde jsme byli všichni seznámeni s historií stavby i současnou vizí Kreativního centra. Společně jsme prošli celým komplexem a získali jsme tak povědomí o stavu budovy. Již před touto prohlídkou měl každý účastník stáže vybráno téma, kterému se má v rámci projektu věnovat. Prohlídka objektu byla tedy oficiálním startem pro první myšlenky k individuálním tématům.

Na seznámení s káznicí navazovaly v následujících týdnech schůzky s mým supervizorem Tomášem Mayerem, Zdeňkou Kujovou a ostatními stážisty a jejich supervizory z občanského sdružení Tripitaka. Společně jsme řešili využití prostoru s různými možnostmi financování. Já

sama jsem dále spolupracovala s Tomášem Mayerem na rozpracování konceptu prohlídky.

Supervizor mi doporučil odbornou literaturu, dával mi cenné rady při realizaci prohlídkové trasy a pomáhal mi hledat ideální možnosti realizace. Společně jsme řešili možnosti tohoto využití káznice až do výsledného plánu konkrétní prohlídkové trasy, kterou jsem ve zkratce naznačila v kapitole číslo 2.

254

Obrázky

Obrázek 1. Atrium Obrázek 2.

Obrázek 3. Cely Obrázek 4.

255

Obrázek 5. Kaple Obrázek 6

Zdroje

Věznice na Cejlu č. 71 (1772-1949), Mgr. Hana Frišaufová, Magisterská diplomová práce

Encyklopedie dějin města Brna, www.encykloepdie.brna.cz

Brno nacistické, Alexandr Brummer a Michal Konečný, ISBN 978-80-7294-956-4

Kreativní Brno, www.kreativnibrno.cz


S průběhem a výsledkem stáže jsem spokojena. Za celým procesem vznikl jasný výsledek a můj projekt je připraven do praxe. Jsem ráda, že jsem mohla být součástí projektu, který má smysl a jeho realizace by byla přínosem. Doufám, že snaha o zkulturnění káznice bude dál pokračovat a já si budu moci vyzkoušet výsledek své práce.

Jako studentka muzeologie jsem zde získala praktické zkušenosti, jež mi studium na univerzitě umožňuje jen minimálně. Mohla jsem zde uplatnit své teoretické znalosti a zjistit své schopnosti při řešení reálného projektu. To je pro mne nejcennější, jelikož si tak uvědomuji své možnosti a zjišťuji nedostatky.

256

Pracovní stáž ve firmě GEOENGINEERING

Termín: 12. 8. – 31 .8. 2013

Jméno: Ondřej Žárský, VŠB – TU Ostrava, Fakulta stavební

Místo praxe: GEOENGINEERING

Úvod

Odborná pracovní stáž proběhla v kancelářích firmy GEOENGINEERING na adrese Havlíčkovo nábřeží 38, Ostrava – Moravská Ostrava ve dnech 26.8. - 31.8.2013. Odborným vedoucím praxe byl určen Ing. Šípek.

Termín praxe byl stanoven na 5 pracovních dnů.

Praxe zahrnovala:

Seznámení s pracovním prostředím a vybavením projekční kanceláře

Seznámení s výpočetními softwary špičkové kvality

Práce v terénu na konkrétní stavbě

Exkurze na Dlouhé Stráně

Zaměřovací práce na dole ČSM

Činnost firmy

Projektování a inženýrská činnost v oblasti geotechniky, mostů, hornictví, podzemního stavitelství, inženýrské geologie, vyztužování železobetonu a infrastruktury.

Historie firmy

Rok založení 1992. V období 1992-1995 projektování ve výše uvedených oblastech a také realizační činnost v oblasti kotvení, injektáží a sanací betonových konstrukcí.

Od roku 1996 postupné rozšíření projekční složky, budování personálního a technického vybavení pro projekční a inženýrskou činnost ve výše uvedených oblastech. Při řešení jednotlivých problémů jsou uplatňovány konzultace s předními odborníky a nové výpočetní technologie v jednotlivých oborech. Firma spolupracuje např. s Fakultou stavební Vysoké školy báňské - Technické univerzity Ostrava. Současné vybavení firmy umožňuje rychlé a progresivní řešení jednotlivých problémů v uvedených oblastech. V roce 2001firma získala certifikát systému řízení jakosti ČSN EN ISO 2001, v roce 2005 certifikát environmentálního managementu ČSN ENISO 14 001.

Firma je držitelem Oprávnění OBÚ v Ostravě k činnosti podle § 2 písm. a), b), c), f), g) a § 3 písm. a), c), e), f), h), i) zákona č. 61/1988 Sb o hornické činnosti, výbušninách a st. báňské správě, ve znění pozdějších předpisů.

257

Firma zaměstnává 3 autorizované inženýry v oboru Geotechnika.


Cílem praxe bylo vyzkoušet si projektovou činnost, která se zabývá autorizovanou inženýrskou činností v oblasti projektování v rámci geotechniky.

Konkrétně se jednalo o zpracování projektové dokumentace ve všech stupních - poradenské a inženýrské činnosti v této oblasti.

Měl jsem možnost nahlédnout do řešení jednotlivých geotechnických problémů jako jsou:

Mikropilotové základy, pilotové stěny, pilotové rošty, pilotové skupiny

Posouzení plošných základů

Posouzení hloubkových základů - hloubka založení, zatížení, únosnost, stabilita, sedání

Stabilitní posouzení svahů - návrh sklonu svahů

Návrh a posouzení pažených stavebních jam - záporové pažení, štětovnicové stěny, podzemní stěny, rozpěrné stěny, kotevní systémy

Zakládání staveb ve zvláštních případech - zakládání na poddolovaných územích, násypech, sesuvných územích atd.

Opěrné a výztužné konstrukce - opěrné stěny, gabiony, hřebíkové stěny, hřebíkování, injektáže, použití geomříží a geotextilií.

Průběh praxe

V této kapitole podrobně popíši činnost, kterou jsme prováděli v projekční kanceláři firmy Geoengineering a práci v terénu.

V neposlední řadě bylo seznámit se s problematikou brownfieldů v rámci realizace přečerpávací vodní elektrárny zatopením nepoužívaných důlních děl v Ostravě.

Den první

Pod dohledem Ing. Šípka jsem byl seznámen s technologií týkající se bezvýkopových prací (základní rozdělení) a se samotnou projekční činností.

Pod vedením Ing. Kubaláka proběhlo přiblížením důlní projekční činnosti a ukázka projektové důlní dokumentace.

Poslední činností v projekční kanceláři bylo nastudování projektové dokumentace kanalizačního sběrače v Ostravě – Ludgéřovicích.

Následovala ukázka způsobu provedení bezvýkopových prací v terénu (řízené horizontální vrtání, protlačování a perforátor).

258

Obr.1 Perforátor Obr.2 Řízené horizontální vrtání

Den druhý

Po příjezdu na sídlo firmy jsme si mohli sami vyzkoušet dimenzování zajišťovacích výkopů pomocí softwaru Geo5.

Sada programů pro geotechnické účely (např. stabilitní výpočty, zakládání staveb nebo podzemní stavby. Řešili jsme návrh zajištění startovací jámy pro technologii protlačování. Zajištění stěn jámy bylo navrženo z profilů UNION.

Celý návrh a posouzení proběhl pomocí sady pro pažící konstrukce.

259

Obr.3 Statický model konstrukce Obr.4 Průběh ohybových

momentů

Den třetí

V ranních hodinách jsme vyjeli z Ostravy na přečerpávací elektrárnu Dlouhé Stráně. Účelem bylo zhodnotit možnost výstavby podzemní přečerpávací vodní elektrárnu v Ostravě zatopením starých, nepoužívaných, důlních šachet.

Průvodce nám byl pan ing. Vladimír Drobík z firmy Subterra a.s., který byl hlavní stavbyvedoucí po dobu celé realizace díla (celých 18 let).

Měli jsme možnost projít celé dílo - kompletní prohlídka kaverny s přečerpávacími turbínami, shlédnutí veškerého technického vybavení (transformátorovna, hasící místnost, atd.).

Nakonec jsme absolvovali prohlídku větracích štol, které byly vyraženy v těžkých podmínkách.

260

Obr. 5 Pohled do hlavní části kaverny

Den čtvrtý a pátý

Celé dva dny jsme strávili fárání na dole ČSM, který se nachází v městském katastru obce Stonava.

Naše práce spočívala v zaměřování a navržení rozmístění uzavíracích bran v nepoužívaných chodbách dolu ČSM – sever.

Práce probíhaly na 7. a 8. patře (hloubka okolo 650m pod povrchem).

Celkem se jednalo o 22 bran na dvou patrech. U každé brány bylo třeba určit rozpětí místa budoucího uložení brány a světlou výšku od počvy.

Realizace vybudování přečerpávací elektrárny

Jedná se o projekt v rámci brownfieldů, jehož cílem se možnost znovu využít nepoužívaná a chátrající důlní díla v Ostravě.

Hlavní myšlenka spočívá v tom, že by již nepoužívané šachty patřičně utěsnily a sanovaly. Poté by se v předem určených místech osadily vodní turbíny pro výrobu elektrické energie. Následně by se celý areál zatopil vodou, která by ve špičkách spotřeby energie kompenzovala nedostatek elektrické energie v síti.


Celá praxe proběhla kvůli možnosti vyzkoušení skloubení projekční činnosti od zadávací dokumentace, přes dokumentaci pro stavební povolení až k samotné realizační činnosti.

261

Hlavním supervizorem byl pan Ing. Šípek, kterému bych chtěl poděkovat za trpělivost a vstřícnost.

Praxi hodnotím jako obrovský přínos pro svoji další budoucnost v oblasti projekční činnosti geotechnických děl.

Literatura:

[1] FRANCZYK, Karel. Vybrané problémy mikrotunelování. Ostrava, 2008. 108 s., 16 s. příl.

Disertační práce. Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava. Fakulta stavební,

Katedra geotechniky a podzemního stavitelství. Vedoucí práce prof. Ing. Aldorf Josef, DrSc.

[2] KLEPSATEL, F., RACLAVSKÝ, J. Bezvýkopová výstavba a obnova podzemních

vedení.

Seznam obrázků:

Obr.1 Perforátor – autor: vlastní zdroj

Obr.2 Řízené horizontální vrtání – autor: vlastní zdroj

Obr.3 Statický model konstrukce – autor: vlastní zdroj

Obr.4 Průběh ohybových momentů – autor: vlastní zdroj

Obr. 5 Pohled do hlavní části kaverny – autor: vlastní zdroj

262

Název Závěrečné zprávy z praxí v rámci projektu Partnerství pro české brownfieldy- 3. díl

Autor: kolektiv autorů

Místo, rok, vydání : Ostrava, 2014, 1. vydání

Počet stran: 261

Vydala: Vysoká škola báňská-Technická univerzita Ostrava

Neprodejné

ISBN 978-80-248-3382-8

Date post:	22-Jul-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	2 times
Download:	0 times

VYSOKÁ ŠKOLA BÁSKÁ TECHNICKÁ UNIVERZITA OSTRAVA...

Documents