Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů PhDr. Peter...

Mediální komunikace

Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů

PhDr. Peter Jan Kosmály, Ph.D.

11. 3. 2015

Mediální komunikace – okruhy přednášek:

1. Jazyk, znak, komunikace. Teorie komunikace, teorie informace, informační proces a modely komunikace.

2. Znak a znakové systémy. Sémiotika. Sémiotická lateralita. Sémantický trojuhelník a typologie znaků. Mystifikace v znakových systémech, dekódování mýtu. Metatvorba.

3. Typy mediálních teorií a přístupy k médiím.

4. Předpoklady vzniku masová komunikace. Stručná historie vybraných médií.

5. Média a kodifikace (skutečnosti). Zpravodajské hodnoty. Medializace a mediální realita.

6. Teoretici a teorie médií.

7. Hyperrealita, virtuální realita, fikce.

8. Sociologie masové komunikace - školy a představitelé

9. Sociologie mediální komunikace - sociální konstrukce, realita, síť

10. Výzkum v oblasti mediální komunikace - základy vědeckého výzkumu

Mediální komunikace – okruhy přednášek:

11. Psychologie masové komunikace - školy a představitelé

12. Psychologie masové komunikace - neuro přístupy

13. Účinky mediální komunikace

14. Publikum masové a mediální komunikace

15. Systém (struktura) médií a mediální systém (aparát).

16. Nová média a digitalizace

17. Mediální antropologie, archeologie, studia.

18. Mediální etika a vzdělávání.

http://mediaanthropology.webnode.cz/kurzy/medialni-komunikace/

http://mediaanthropology.webnode.cz/kurzy/medialni-komunikace/?utm_source=copy&utm_medium=paste&utm_campaign=copypaste&utm_content=http://mediaanthropology.webnode.cz/kurzy/medialni-komunikace/




Zadání seminární práce

pro studenty kombinovaného studia letní semestr 2014

Téma: Pilotní šetření a prezentace seminární práce

1. Projekt pilotního šetření

2. Definování výzkumného problému, metod, technik, vzorku a základního souboru

3. Zadání šetření

4. Vyhodnocení šetření

5. Prezentace výsledků (zpráva o šetření)

• Prezentace seminární práce ze ZS (snímky, nahrání, el. podklady)






1. Teze o účelově-racionálnosti jazykové komunikace v daném společenském uspořádání je tezí:

a) existencialistickou

b) hermeneutickou

c) dialektickou

d) strukturalistickou

2. Co je strukturalizmus?

3. Vysvětlete pojmy teorie informace redundance, entropie a informace.

4. Jakobsonovo schéma komunikace a funkce jazykové komunikace.

5. Vysvětlete exnominaci – pojmenování druhotným označujícím systémem – na konkrétním příkladě.

6. Co znamená rámcování komunikátu (ve smyslu recepční teorie Stuarta Halla)?

7. Jaký je rozdíl mezi virtuální realitou a hyperrealitou?

8. Co je simulakrum?

9. Uveďte příklad na typ, stereotyp a archetyp.

10. Co je mediokracie a co medializace?

11. Charakterizujte 4 přístupy k médiím (McQuail): přenosový, rituálový, propagační a příjmový model.

12. Kdo byl Paul Lazarsfeld a jaký typ výzkumu se s ním spojuje?

13. Co jsou intervenující faktory a jak ovlivňují masovou komunikaci (Klapper)?

14. Mediálně komunikační modely Shannon-Weavrův, Osgoodův a Schrammův, S-M-C-R model Davida Berla, komunikace události podle Gyorgy Gerbnera.

15. Funkce masové komunikace podle H. Lasswella

16. Teorie užití a uspokojení, spirála mlčení, agenda setting, gatekeeping, kultivační teorie jako koncepce mediální komunikace.

17. Čtyři fáze výzkumu a teorie mediálních účinků podle D. McQuaila. Období všemocných a slabých médií, období dohodnutého vlivu médií.

18. Co je pseudoprostředí v pojetí W. Lippmana?

19. Nakreslete Lasswelove paradigma a k jednotlivým veličinám uveďte příslušné výzkumní přístupy.

20. Co je šum a kteří teoretici jej aplikovali na strojovou i masovou komunikaci?

21. Komu se připisuje S-M-C-R model a co vyjadřuje?

22. Jak probíhá komunikace o události podle G. Gerbnera?

23. Co je hegemonie a jak ji v souvislosti s masovou komunikací vysvětlil Stuart Hall?

24. Co je teorie recepce?

25. Vysvětlete dualitu publika (dvojí původ).

26. J. Habermas a jeho pojetí veřejné sféry.

27. Co je normativní teorie médií?

28. Jaká jsou hlavní témata týkající se struktury/systému médií?

29. Uveďte alespoň 3 normativní teorie a hlavní důvod jejch kritiky.

30. Jaký je rozdíl mezi pojetím veřejné služby v USA a v Evropě?

31. Co vyjadřují dvě dimenze mezinárodní komunikace (Mowlana) – technologická a komunikační?

32. Co je to křížové vlastnictví (cross ownership)?

33. Co je duální systém?

34. Známé typologie znaku, významní autoři typologií.

35. Sémiotika, její základní oblasti, různost pohledů na zkoumání znaku.

36. Charakterizujte mediální kompetence (stručně: z čeho se skládají – obšírně: svou představu)

37. Co jsou epistemické kompetence?

38. Charakterizujte inovovanou Bloomovu taxonomii (stručně: uveďte dvě dimenze – obšírně: tabulku a příklad vzdělávacího cílu)

Studijní podklady v elektronické formě:






Vliv vědeckých disciplin:

• psychologie a sociální psychologie:

aspekty existence člověka a interakce s prostředím

sociální psychologie v USA:

- výzkum Střediska skupinové dynamiky v Ann Arbor (Kurt Lewin)

- sociologický výzkum na Yale University (Carl Hovland)

- sociálněpsychologický výzkum (Paul Lazarsfeld)

• politika a politologie: média jako objekt i subjekt politiky, analýzou médií se analyzuje politika (účinky politické přesvědčovací komunikace, účinky propagandy)

- média jako nástroje politických cílů

- médiá mají vlastní politiku

Výzkum masové komunikace překonával mnoho teorií a náhledů a

tak, jak se vyvíjeli média, vyvíjeli se i teorie médií.

Dnes je jich nesčetné množství, některé navazují na tradiční teorie, na

přenosový model – někdejší dominantní paradigma, na behaviorální

teorie (podnět – reakce), nebo se orientují moderním výchovně-

vzdělávacím směrem, nebo kulturně-kritickým.

Pro každý směr výzkumu byl důležitý společenský kontext, ve kterém

se rodil, a každý výzkum jistým způsobem reflektoval jisté naděje i

obavy.

Po období prvotních teorií a modelů (Lasswell, Lippmannn) nastala

změna před 2. světovou válkou a v USA vznikly dvě významná centra

výzkumu:

• Institut pro užité sociální vědy na Kolumbijské univerzitě v New Yorku

• Institut pro výzkum komunikace na Yaleské univerzitě (Carl I. Hovland)

Význam ve výzkumu skupinové komunikace sehrálo i výzkumné středisko

skupinové dynamiky vedené Kurtem Lewinem, založené v roku 1945 na

Institutě pro technologie v Massachusetts.

Sociologicky orientovaná skupina kolem Paula Lazarsfelda se začala

orientovat na výzkum působení rozhlasu v politických kampaních a na to,

jak masová komunikace vplývá na změnu názorů a postojů.

V roku 1940 uskutečnili výzkum v Erie County (v státě Ohio) a ukázal se

překvapivě malý vliv masových médií na rozhodování se voličů. Omnoho

silnější se ukázal osobní vliv.

Tento jev potvrdilo později množství dalších výzkumů a byla formulována

teze o dvoustupňovém toku masové komunikace:

Sociálněpsychologicky orientovaná skupina na čele s Carlem I.

Hovlandem zkoumala vliv propagandy a persuaze (přesvědčování) a

výsledkem byli teorie, které vycházeli z předpokladu, že lidé usilují o

„konzistentní“, „rovnovážnou“, „symetrickou“ postojovou

strukturu. Proto jakékoli vnější vlivy vyvolávajíci u jedince kognitivní

nebo emotivní disonanci, vyvolávají rovněž úsilí o rovnováhu.

Gerhard Maletzke : 1963, Pressure and spontaneous feedback

Kognitivní disonance a selektivní expozice

Teorii kognitivní disonance publikoval v roku 1957 (A Theory Of

Cognitive Dissonance) Leon Festinger, americký

sociálněpsychologicky orientovaný vědec, studoval i u Kurta Lewina.

Festinger zkoumal zákonitosti tvorby sociálních sítí a prokázal, že lidé

se „zpřátelují“ nejen na základě společných zájmů, ale hlavně na

základě fyzické blízkosti (sousedé). Kognitivní disonance vyjadřuje, že

rozporuplnost v přesvědčení nebo ve víře zapříčiní nepohodlné

psychické pnutí, takže lidé pak přizpůsobí své názory (snaha o

konsonanci), nikoli okolí.

Teorie selektivní expozice pak vysvětluje motivaci lidí selektivně

vyhledávat informace, které podporují dřívější rozhodnutí nebo

existující postoje, a tak se aktivně vyhýbat protichůdným

informacím.

Se selektivní expozici souvisí i selektivní vnímání

(„nesympatický“ obsah lidé nevnímají nebo si jej přizpůsobí) a

selektivní retence (zadržení: zapomenutí, vytěsnění).

Některé známé sociálněpsychologické experimenty

Aschův experiment (1951)

Asch vyzval studenty, aby porovnávali velikosti čar na sérii kartiček. Uvedl to jako test zraku, ale ve skutečnosti šlo o test posuzující konformitu.

Studenti-spolupracovníci byli předem instruováni, aby v některých případech odpovídali jednotně (12× z 18 případů) a hlavně „špatně“. Poslední odpovídal student, který o ničem nevěděl. Ostatní taktéž neměli vyjadřovat žádné zvláštní reakce na odpovědi druhých. Pouze poslední byl evidentně nesvůj, potil se a nadměrně gestikuloval.

Zatímco v pokusné skupině, která odpovídala sama za sebe, neudělalo 35 ze 37 účastníků žádnou chybu (95 % lidí odpovědělo vždy správně), vlivem skupinového tlaku neudělalo chybu pouze 25 % účastníků (47 % udělalo alespoň jednu chybu (1-7) a 28 % 8 a více (z 12)).

http://cs.wikipedia.org/wiki/Aschův_experiment






Milgramův experiment (1963)

Psycholog Stanley Milgram se pokusil otestovat lidskou vůli podvolit se autoritě v případě, že je účastníkovi nařízeno ublížit dalšímu účastníkovi. Výsledky experimentu byly šokující...

Účastníci dostali role „učitelů“ a „studnetů“ a v případě špatné odpovědi měl učitel studentovi způsobit stimulaci elektrickým proudem. Navíc byli učitelé vyzvání zvyšovat intemnzitu elektrošoků v situaci, kdy student opakovaně odpovídal špatně.

Navzdory výkřikům a projevům bolesti od studenta ve vedlejší místnosti účastníci pokračovali na pokyn vedoucího experimentu v brutálních trestech.


Milgramův experiment (1963)

Ze začátku se „žák“ pletl jen málo, ovšem čím více stoupala intenzita „šoků”, tím přibývalo i chyb. „Učitel“ slyšel, jak „žák“ při 75 V začíná naříkat, při 120 V křičel, že to bolí, při 150 V nechtěl pokračovat, při 180 V sténal „nemohu tu bolest vydržet“, při 270V byly výkřiky stále zoufalejší. Při 300 V „žák“ zavolal, že už nebude odpovídat, ale experimentátor „učiteli“ řekl, že mlčení se považuje za špatnou odpověď. Od 330 V „učitelé” slyšeli jen ticho. V místnosti s „učitelem“ byl vedoucí pokusu, který jej povzbuzoval větami typu: „Prosím pokračujte“, „Experiment vyžaduje, abyste pokračoval“, „Je nezbytné, abyste pokračoval“ a nakonec „Nemáte jinou volbu, musíte pokračovat“.

http://cs.wikipedia.org/wiki/Milgramův_experiment






Stanfordský experiment (14.-20, 8. 1971)

Spočíval v uzavření určitého počtu dobrovolníků do uměle vytvořeného vězení v rolích vězňů a dozorců a sledování jejich chování. Psycholog Philip Zimbardo rozdělil 9 a 9 účastníků do dvou skupin – „vězňi a dozorci“. Experiment se odehrával ve sklepních prostorech Stanfordské univerzity a musel být po šesti dnech předčasně ukončen. Vězni se druhý den vzbouřili a reakce dozorců byly nečekaně brutální.

Způsob, jakým bylo v krátké době změněno chování především dozorců, byl zcela šokující jak pro ně, tak pro Zimbarda samotného. Ukázalo se, že zdravý člověk, je-li vystaven extrémním podmínkám, se může radikálně změnit (nebo změnit své chování), a to ve velmi krátké době...Hlavní závěr, který Zimbardo učinil z tohoto experimentu, byl názor, že brutální zločiny například v době války nejsou dílem žádných psychopatů ani lidských zrůd, ale obyčejných lidí, vystavených nepřekonatelnému tlaku okolností.

http://cs.wikipedia.org/wiki/Stanfordský_vězeňský_experiment http://www.prisonexp.org/

http://cs.wikipedia.org/wiki/Stanfordský_vězeňský_experiment

http://cs.wikipedia.org/wiki/Stanfordský_vězeňský_experiment

http://www.prisonexp.org/



Systémová teorie

Skupinová dynamika je metoda, kde systémové uvažování pomáhá porozumět sociálním interakcím zkoumáním rozdílů.

Charakteristiky systému podle Batesona:

• Systém pracuje s rozdíly definovanými jako odchylky od hranice, za kterou se už tvoří informace;

• Systém se skládá z „uzavřených smyček“ nebo obvodů, podél kterých fungují rozdíly nebo transformace;

• Události v systému jsou spíš napájeny v rámci systému než vlivem spouštěče (když se dotknete šneka, děsí vás to spíše díky vlastní energii než energii z vašeho kontaktu);

• Systémy vykazují rekurzivitu nebo kruhovou příčinnost, co znamená, že systém využívá výsledky svých vlastních operací jako základ dalších operací.

Bateson, G. (ed.) A sacred unity: Further steps to an ecology of mind. Rodney Donaldson. San Francisco: Harper Collins. 1991. s. 212.

Jednotky, které charakterizoval Lev Vygotsky jako zóny proximity jsou příkladem systémového uvažování.

Berger a Luckmann při výkladu způsobu vzniku institucí zcela

opomíjejí otázku, proč ke konsensu dochází. Podle nich je volba,

jaký způsob řešení problému se stane institucí, zcela arbitrární.

Úplně opomíjejí otázku, jakým způsobem se na výběru instituce

podílí fungování samotné reality (jen způsob řešení, který je v

souladu s realitou, může být dlouhodobě funkční).

Niklas Luhmann, který se pokouší o zavedení systémové teorie do

sociologie, tvrdí, že sociální systémy jsou autopoietické

(sebevytvářející se) a sebereferenční.

STODOLA, JIŘÍ. Individua, sociální sítě a poznání: Možnosti a limity kognitivního a sociálně-doménového paradigmatu v informační vědě a realistický model domény. ProInflow [online]. 21.08.2012 Dostupné elektronicky na: <http://pro.inflow.cz/individua-socialni-site-poznani-moznosti-limity-kognitivniho-socialne-domenoveho-paradigmatu-v-infor>. ISSN 1804–2406.

http://pro.inflow.cz/individua-socialni-site-poznani-moznosti-limity-kognitivniho-socialne-domenoveho-paradigmatu-v-infor























Autopoiesis je termín, který do biologie zavádí Maturana a Varela,

a v podstatě znamená vlastnost živých systémů, kterou popsal již

Aristotelés – jejich schopnost udržovat se v uspořádaném stavu,

hýbat sebou a čerpat ze svého okolí energii a informace.

Sebereference znamená schopnost referovat k sobě, což v podstatě

znamená poznávat sebe sama, tj. učinit sebe objektem vlastního

poznání. Takovou schopností však disponují jen inteligentní tvorové

(spolehlivě ji můžeme připsat pouze lidem, ačkoliv někteří autoři ji

rozpoznávají i u některých vyšších živočichů). V Luhmannově pojetí

je tedy sociální systém v podstatě živý a sebevědomý, což je

vlastnost individuí.

























Doména je složitý agregát, který se skládá z

• objektů zkoumání

• subjektů poznání a tvůrců informačních objektů

• informačních objektů

• informačních a komunikačních vztahů mezi objekty zkoumání, subjekty a informačními objekty

• vztahů souladu či nesouladu mezi objekty, subjekty a informačními objekty, které vznikají na základě informačních a komunikačních vztahů

























Psychologické aspekty užití kognitivních technologií

• Zpětná vazba

• Vizualizace

• Koncentrace

• Vytváření separovaných mentálních modelů

• Konstruktivismus

• Akomodace

• Hra

Psychologické aspekty užití kognitivních technologií ve výuce

• Akomodace – korekce pomocí počítačových programů

• Hra - Počítačová hra rozvíjí logické a strategické myšlení, postřeh, zvyšuje sebedůvěru, pomáhá postiženým. Hra produkuje radost, dokáže zaměstnat jedince a vyplnit mu volný čas.

- pomáhá v učení a hlavně je přirozenou součástí života

Sociologické aspekty užití kognitivních technologií ve výuce

• Informační technologie jsou jakýmsi urychlovačem působení učitele ve výuce: dokáží znásobit účinek dobré, ale bohužel i špatné výuky

http://eamos.pf.jcu.cz/amos/kat_mat/externi/kat_mat_9782/k12.htm



• Zpětná vazba

Zpětnou vazbou je člověk zpraven o úspěšnosti či neúspěšnosti svého počínání.

Počítač může poskytnout zpětnou vazbu prakticky okamžitě.

Neosobní poskytování zpětné vazby posiluje intensionální (vnitřní) motivaci žáka, kdy snaha vyřešit problém není nahrazována snahou zviditelnit se v očích učitelových a zalíbit se mu [Fontana]. Zodpovědnost za správnost řešení nemůže žák přesunout na jinou osobu.





• Vizualizace

- používání nákresů, náčrtků, obrázků, grafů

- Člověk má omezenou tzv. aktivní paměť, kterou při učení nedokáže překročit.

- Učí-li se člověk nějaký nový abstraktní pojem, spotřebovává velkou část své aktuální paměťové kapacity na představování si dané situace, na které učitel pojem vysvětluje... Vizualizace pomáhá část aktuální paměti uvolnit ve prospěch dalších mentálních činností (jako je indukce, abstrakce, komparace, dedukce, symbolizace apod).




• Koncentrace

Pomoc počítače zde spočívá v tom, že za žáka vyřeší snadné jednotlivé dílčí kroky, které vykoná na žákův příkaz, a nechá jej koncentrovat myšlení pouze v úrovni vyšší.

• Vytváření separovaných mentálních modelů

Dostatečně dlouhým opakovaným získáváním separovaných modelů člověk získá dostatečnou zkušenost s daným pojmem, aby si mohl vytvořit model obecný, univerzální. Nedostatečné získání a zpracování separovaných modelů vede k formalismu, tedy k situaci, kdy člověk vytvoří chybný obecný model daného jevu či pojmu.

• Konstruktivismus

Počítačové prostředí ...ověřuje v praxi nápady, hypotézy, a žák může vlastní aktivitou daný nový pojem zkonstruovat, přijít “na to” sám, objevit jej pro sebe.



Přístup ke komunikaci jako k zpracování informací (information

processing): 1950 – 1960, první počítače umožňují psychologům

srovnávat způsob, jakým ukládá a zpracovává informace počítač na

rozdíl od člověka (mysl, paměť, myšlení).

Selektivní pozornost: šum a další rušení komunikace již nebyly

otázkou techniky (Shannon, Weaver), ale percepce (vnímání) a

recepce (příjmu), rozdělení pozornosti, přepínání pozornosti

Kapacita pozornosti: omezená na jistý počet věcí a zpracuje omezené

množství informací

Instrukční dizajn: paměť se nemá přetěžovat, má dokončit úkol než

začne další; pokud jsou paměť a mysl přetíženy, učení se nemůže

uskutečnit

Kognitivní přístup • Jean Piaget (1896-1980) - Vývojová stádia, vývojová psychologie, - vliv strukturalizmu a konstruktivistická teorie znalosti, - stádia kognitivního vývoje: Senzomotorické stádium: od narození do 2 let života Předoperační stádium: od 2 do 7 let (egocentrické myšlení) Stadium konkrétních operací: od 7 do 11-12 let (logika, klasifikace) Stadium formálních operací: 12 let ... (konstrukce idejí, abstraktní myšlení). Dopad na počítačové vědy a vědy o umělé inteligenci: „Seymour Papert použil Piagetovu práci při vytváření Logo programming language. Alan Kay použil Piagetovy teorie jako základ pro Dynabook programming system concept,...k vyvinutí Alto prototypu, který jako první objevil základy grafického uživatelského rozhraní (GUI) a ovlivnil vytvoření uživatelských rozhraní v 80. letech 20. století a později.“

zdroje: http://cs.wikipedia.org/wiki/Jean_Piaget ; http://en.wikipedia.org/wiki/File:Jean_Piaget_in_Ann_Arbor.png

http://cs.wikipedia.org/wiki/Jean_Piaget

http://en.wikipedia.org/wiki/File:Jean_Piaget_in_Ann_Arbor.png

Kognitivní přístup • geštalt (gestalt) psychologie (od roku 1900) - schémata, které si učící se vytváří v reakci na prostředí - 2 předpoklady: - Paměť – organizovaný systém zpracování informací; - Primární znalosti (prior knowledge) – tvoří epistemické kompetence - schéma jako základní jednotka porozumění vzdělávacímu obsahu (Piaget) - vývojové procesy podle Piageta: adaptace na prostředí: po vyvolání

interakce (disonance) nastává začleňování nových informací do stávajících konceptů (asimilace), pak může proběhnout proces změn stávajích schémat (akomodace). Učení pomocí opakovaných akcí využívá proces zrcadlové abstrakce (reflecting abstraction); schopnost identifikovat vlastnosti objektů podle toho, jaké účinky na ně mají různé akce, využívá proces empirická abstrakce (empirical abstraction). Jsou to dvojí procesy vytváření nového kognitivního stádia (cognitive stage). Následuje rozpoznávání složitějších objektů a vytváření složitějších úkonů. Pokud znalosti získané v jednom stádiu vedou prudce a rapidně k novému, vyššímu stádiu pochopení, říkáme, že proběhl „gestalt“.

zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Jean_Piaget

http://cs.wikipedia.org/wiki/Jean_Piaget

Kognitivní zátěž (cognitive load): John Sweller - pracovní paměť umí procesovat 7 +/- 2 schémat - na řešení problému potřebuje učící se množství kognitivní procesní kapacity, má omezenou „pracovní paměť“, ale neomezenou dlouhodobou paměť (schémata se do ní ukládají a z ní vyvolávají) - teorie z oboru instrukčního dizajnu (instructional design), kde je

informací to, co svojí strukturou dovoluje učícímu se vyvíjet schémata automaticky a rychle (tyto informace jsou uchovávány v dlouhodobé paměti jako návyky)

1. vnitřní zátěž (intrinsic c. load): inherentní komplexnost, náročnost úkolu učící se nekontroluje, „porcování“ obsahu do věcných problémů

2. vnější zátěž (extraneous c. load): další a nadbytečné informace v průběhu výkladu, rozptyluje od učení, následek vysoké vnitřní zátěže,

3. podstatná zátěž (germane c. load): vědomá aktivita, úkolově řízena , vytváření schémat, přijatelná zátěž: vysoká vnitřní, nízká vnější, vysoká podstatná

zdroje: http://education.arts.unsw.edu.au/media/Profile/cache/R148174-sweller.jpg ; http://www.instructionaldesign.org/theories/cognitive-load.html

http://education.arts.unsw.edu.au/media/Profile/cache/R148174-sweller.jpg



http://www.instructionaldesign.org/theories/cognitive-load.html



Kognitivní věda

• Kognitivní věda je transdisciplinární obor, který se věnuje studiu procesů získávání a využívání znalostí, myšlení, učení a rozhodování nejen u lidí, ale i u uměle vytvořených systémů. K tomuto studiu využívá výsledky výzkumů i metody mnoha vědeckých oborů (např. filozofie, antropologie, lingvistiky, psychologie, informatiky, kybernetiky, biologie, neurověd, informační vědy). Cílem kognitivní vědy je tyto poznatky z jednotlivých oborů sjednotit a propojit a nahlížet na ně v širokém kontextu. Výsledkem zkoumání pak má být komplexní pohled na výše zmíněné procesy a lepší porozumění tomu, jak probíhají. Aplikací poznatků kognitivní vědy může být počítačové modelování jednotlivých kognitivních procesů či složitějších struktur simulujících lidské myšlení.

PILECKÁ, VĚRA. Vzájemné inspirace informační a kognitivní vědy. ProInflow [online]. 31.12.2009 Dostupné elektronicky na: http://pro.inflow.cz/vzajemne-inspirace-informacni-kognitivni-vedy. ISSN 1804–2406.

http://pro.inflow.cz/vzajemne-inspirace-informacni-kognitivni-vedy











Kognitivní věda

• kognitivní hexagram zobrazuje šest oborů spolupracujících v rámci kognitivní vědy

Vztahy mezi disciplínami

kognitivní vědy v roce 1978

PILECKÁ, VĚRA. Vzájemné inspirace informační a kognitivní vědy. ProInflow [online]. 31.12.2009 Dostupné elektronicky na: http://pro.inflow.cz/vzajemne-inspirace-informacni-kognitivni-vedy. ISSN 1804–2406. Citováno podle: MILLER, George A. The cognitive revolution : a historical perspective. Trends in Cognitive Sciences. 2003, vol. 7, no. 3, s. 141-144. ISSN 1364-6613.

http://pro.inflow.cz/vzajemne-inspirace-informacni-kognitivni-vedy. ISSN 1804–2406











Kognitivní věda

• vzájemná interakce

• a součinnost

• v rámci kognitivní vědy

Kognitivní věda,

obory a podobory,

které se na ní podílejí

PILECKÁ, VĚRA. Vzájemné inspirace informační a kognitivní vědy. ProInflow [online]. 31.12.2009 Dostupné elektronicky na: http://pro.inflow.cz/vzajemne-inspirace-informacni-kognitivni-vedy. ISSN 1804–2406. Citováno podle: HAVEL, Ivan M. Věda o duši. Vesmír. 2000, roč. 79, č. 7, s. 363. ISSN 0042-4544.













Kognitivní věda

Počátky kognitivní vědy byly ovlivněny pracemi z oblasti rané

kybernetiky ve 30. a 40. letech, např. Warrena McCullocha a Waltera

Pitse, kteří se snažili porozumět zásadám organizace znalostí v mysli a

vytvořili první varianty výpočetních modelů inspirovaných strukturou

biologických neuronových sítí.














Kognitivní věda

Důležitý přínos znamenal vývoj na poli teorie algoritmů a digitálních

počítačů ve 40. a 50. letech, zejména práce Alana Turinga a Johna

von Neumanna. Von Neumannova architektura počítače byla pro

kognitivní vědu významná jako krok ve vývoji výzkumného nástroje

(počítače) i jako metafora mezi strojovým a lidským myšlením. Půdu

pro nové myšlenky v oblasti experimentální psychologie připravil

odklon od behaviorismu (který ignoroval některé otázky ohledně

lidského myšlení jako představivost, jazyk či řešení problémů),

reprezentovaný např. pracemi Noama Chomského či Karla Spencera

Lashleyho.













Kognitivní věda

• ...Podobu vědní disciplíny získala v polovině sedmdesátých let, kdy vznikla Společnost pro kognitivní vědu (Cognitive Science Society) a byl založen časopis Cognitive Science.

• Za zakladatele či průkopníky kognitivní vědy lze považovat tyto osobnosti: George Miller, John McCarthy, Marvin Minski, Allen Newell, Herbert Simon, Noam Chomsky.

• První z nich, psycholog G. Miller, ve svém článku z roku 19566 poukázal na omezení lidské mysli (např. kapacitu krátkodobé paměti) a vyjádřil domněnku, že tato omezení jsou v mysli vyřešena pomocí mentálních reprezentací, které informace zaznamenávají po malých dávkách. K zakódování a dekódování informace jsou pak zapotřebí mentální procesy.














Kognitivní věda

• Ústřední hypotézou kognitivní vědy, která je dostatečně obecná, aby zastřešila všechny současné teoretické přístupy v rámci kognitivní vědy, je komputačněreprezentativní uchopení mysli (CRUM – Computational-Representational Understanding of Mind).

• Podle tohoto přístupu lze lidské myšlení nejlépe pochopit a vysvětlit pomocí reprezentujících struktur v mysli a výpočetních procedur, které operují na těchto strukturách. CRUM využívá jak analogii s fungováním počítače (datové struktury – mentální reprezentace, algoritmy – výpočetní procedury, běh programu – myšlení), tak i analogii se strukturou mozku (konekcionistický přístup – neurony a jejich propojení hrají roli datových struktur a nervové vzruchy jsou analogií algoritmů).














Kognitivní věda

V současnosti podle Thagarda (2001) existuje šest hlavních teoretických přístupů k vysvětlení povahy reprezentací a výpočetních procedur (modelování myšlení) – logika, pravidla, pojmy, představy, analogie a konekcionistické sítě.

• Další přístup, který se uplatňuje v rámci experimentální robotiky a umělého života, vysvětluje kognici jako vzájemnou interakci těla agenta a okolního prostředí. Umělý život (artificial life, alife) se snaží porozumět základním obecným vlastnostem živých systémů pomocí vyvolání přirozeného chování v softwaru, hardwaru a biochemických sloučeninách. Studium základních abstraktních vlastností živých systémů, např. nezávislého adaptivního a inteligentního chování, tvoří styčnou plochu mezi umělým životem a kognitivní vědou (Bedau, 2003).

THAGARD, Paul. Cognitive Science. In Edward N. Zalta (ed.). Stanford Encyclopedia of Philosophy [online]. Fall 2009 Edition. Stanford : Stanford University, Center for the Study of Language and Information, The Metaphysics Research Lab, © 2007, first publ. Mon Sep 23, 1996, substantive rev. Mon Apr 30, 2007 [cit. 2009-12-03]. Dostupný z WWW: <http://plato.stanford.edu/archives/fall2009/entries/cognitive-science/>. ISSN 1095-5054.

BEDAU, Mark A. Artificial life: organization, adaptation and complexity from the bottom up. Trends in Cognitive Sciences. 2003, vol. 7, no. 11, s. 505-512. ISSN 1364-6613.


http://plato.stanford.edu/archives/fall2009/entries/cognitive-science/














Děkuji za pozornost!

PhDr. Peter Jan Kosmály, PhD.

V případě nejasností mě kontaktujte na: [email protected]

mailto:[email protected]



Date post:	29-Sep-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	0 times
Download:	0 times

Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů PhDr. Peter...

Documents