Vysoká škola ekonomická v Praze

Národohospodářská fakulta

Hlavní specializace: Národní hospodářství

Vývoj českého zbrojního průmyslu po

rozpadu federace

Bakalářská práce

Autor: Hana Erika Radochová

Vedoucí práce: Ing. Marek Vokoun

Rok: 2012

Prohlašuji na svou čest, ţe jsem diplomovou práci vypracoval samostatně

a s pouţitím uvedené literatury.

Hana Erika Radochová

V Praze, dne 27. 8. 2012

Poděkování: Na prvním místě bych ráda poděkovala Ing. Marku Vokounovi za vedení mé práce

a připomínky v průběhu zpracování tohoto tématu.

Na druhém místě bych ráda poděkovala Mgr. Josefu Radochovi za odborné konzultace,

bez nichţ by tato práce nemohla vzniknout.

Abstrakt:

Zbrojní výroba historicky patřila k tradičním odvětvím a vţdy tvořila významnou část

české průmyslové výroby. Zvláštností celého zbrojního průmyslu je úzká vazba na stát,

státní politiku a mezinárodní postavení státu. Podíl soukromého a státního sektoru se

v různých obdobích měnil, ale vţdy bylo v zájmu státu ponechat si ve svém vlastnictví část

výrobních a opravárenských kapacit. V současné chvíli stále dochází k slučování, nebo

ukončení činnosti některých státních podniků. Státní politika vţdy ovlivňovala rozmístění

zbrojních závodů na teritoriu státu ve vazbě na jeho ohroţení. Samotné rozmístění

obranného průmyslu na teritoriu mělo a má velký vliv na celkovou zaměstnanost

v jednotlivých regionech. Zvláštností obranného průmyslu je velký vliv technických

inovací a vysoká náročnost na strojní vybavení a i kvalitu personálu. V regresní analýze

delšího časového horizontu vidíme změny v produktivitě zbrojařství v ČR v čase

a prostoru. Rostoucí produktivita se projevuje v Libereckém a Ústeckém kraji, a to

zejména díky návaznosti na výrobu obrněných a jiných vozidel a jejich vybavení, která se

v současné chvíli jeví jako velmi efektivní. Zajímavostí je, ţe státní podniky se jeví jako

efektivnější. neţ podniky v soukromém vlastnictví. Z dat dále vyplývá, ţe změny ve

sloţení a struktuře ozbrojených sil ČR mají přímý vliv na strukturu a velikost obranného

průmyslu. Je rovněţ moţné pozorovat přímé vazby velkých zbrojních kontraktů AČR na

efektivitu jednotlivých podniků. Zvláštností je, ţe si stát ponechává moţnost zadávat část

kontraktů přímo svým státním podniků, coţ výrazně ovlivňuje efektivitu jejich

hospodaření. Vzhledem k prokázané závislosti politických rozhodnutí na strukturu

vlastnictví a efektivitu zbrojní výroby bude dále zajímavé sledovat vývoj v této oblasti na

základě implementace Bílé knihy o obraně.

Abstract:

The defense industry historically belonged to the traditional branches and always made the

considerable part of the Czech industry. The peculiarity of the arms production and the

whole defense industry is its narrow connection with the state, state policy and

international position. The division of the private and public sector was changing in

different periods, but it was always in a large interest of the state to keep in its property

some parts of the production and repair capacities.At present it still occurs consolidation or

closure of some state enterprises. Also the state policy significantly influenced the location

of arms races on the state territory in the connection on its emergency. The location of

defense industry by itself had and even now has the great influence on the general

employment in particular regions. The peculiarity of the defense industry is the great

influence of technical innovations and high demand of machine equipment and the quality

of staff. In analytical section we showed the productivity of weaponry in the Czech

Republic in time and space with assistance of chosen indicators and regressive analysis of

longer time span; Increasing productivity is reflected in the Liberec and Usti region,

particularly through developing/building the armored and other vehicles and equipment,

which seems to be very effective nowadays. It is interesting that state enterprises seem to

be more efficient than enterprises in private ownership. From the data we can draw some

other conclusions that the changes in the structure of Army Forces of Czech Republic have

direct influence on the structure and the size of the defense industry. It is also possible to

observe direct connection of big army contracts of Czech Army and efficiency of particular

firms. The peculiarity is that the state is keeping the possibility to make the part of the

contracts directly to its state companies, which greatly influence their efficiency of

economy. Because of the shown dependence of political decisions on the structure of

ownership and efficiency of arms production it would be interesting to follow the

development in this field on the basis of White book about defense.

Klíčová slova:

zbrojní průmysl, armáda, soukromý sektor, státní sektor, zbrojní produkce, regulace

Key words:

arms indurstry, army, private sector, public sector arms production, regulation

Obsah Úvod ...................................................................................................................................... 1

1. Pohled na historii zbrojního průmyslu v Českých zemích ................................................ 3

1.1. Meziválečné období ................................................................................................... 3

1.2 Zbrojní výroba v letech 1939 - 1989 .......................................................................... 6

1.3 Zbrojní výroba koncem 80. a začátkem 90. let ......................................................... 10

1.4 Dílčí závěr - Historie a tradice zbrojního průmyslu ................................................. 16

2. Vojenské opravárenské podniky (VOP) a vojenské technické ústavy (VTÚ) ................ 19

2.1 Vojenské opravárenské podniky ............................................................................... 19

2.2. Zaniklé stání podniky – vojenské opravárenské podniky ........................................ 19

2.3 Existující stání podniky – vojenské opravárenské podniky ...................................... 23

2.4 Vojenské technické ústavy ........................................................................................ 25

2.5 Dílčí závěr - Státní podniky ...................................................................................... 30

3. Analytická část - Analýza produktivity ........................................................................... 32

3.1. Data .......................................................................................................................... 32

3.2 Model 1 - klasická regresní analýza ......................................................................... 34

3.3. Model 2 - lineární regresní analýza - průřezová data (cross section) plný model ... 35

3.4. Model 3 - přidání kontrolních proměnných ............................................................. 38

3.5 Model 4 - panelová data ............................................................................................ 40

3.6 Model 5 - panelová data odhad s fixním (pevným) efektem .................................... 41

3.7. Model 6 - náhodný efekt pro velké regiony ............................................................. 42

3.8. Model 7 - finální nebalancovaná data pro malé regiony ......................................... 44

3.9. Model 8 - finální balancovaná data pro velké regiony ............................................ 45

4. Výsledky regresní analýzy............................................................................................... 47

4.1. Kapitál, práce ........................................................................................................... 47

4.2. Státní podnik, konkurs ............................................................................................. 48

4.3. Jednotlivé typy produkce ......................................................................................... 49

4.4 Regiony ..................................................................................................................... 50

4.5. Jednotlivé roky ......................................................................................................... 50

Závěr .................................................................................................................................... 52

Literatura ............................................................................................................................. 55

1

Úvod

Na teritoriu České republiky byly vţdy soustředěny velké kapacity zbrojního průmyslu.

Zdejší firmy byly významnými výrobci zbraní a v některých případech udávaly i směr

vývoje. V průběhu 20. století došlo k řadě společenských změn a v návaznosti na ně

docházelo ke změnám i struktuře výroby. Zatímco ještě ve třicátých letech byl český

obranný průmysl schopen vlastního vývoje dělostřeleckých systémů, tanků a letadel, po

druhé světové válce jiţ nebyl schopen udrţet celou původní strukturu výroby, ale přesto

ČSSR patřila k významným producentům zbraní, byť se podíl vlastních konstrukčních

řešení postupně zmenšoval.

Zásadní změna přišla po roce 1990, kdy byla na základě politického rozhodnutí nejprve

omezena zbrojní výroba a v roce 1993 se federace rozpadla. Většina výrobních kapacit

zůstala ve Slovenské republice a na území České republiky se formovala zcela nová

struktura obranného a bezpečnostního průmyslu, jejíţ produkci a produktivitu práce

ovlivňovaly státní zakázky na přezbrojení armády a významné zmenšování ozbrojených

sil.

Zvláštností tohoto sektoru průmyslu je významná regulační role státu, který můţe

ovlivňovat vývoj pomocí licenční politiky na obchod s vojenským materiálem a má

schopnost ovlivňovat trh rovněţ pomocí produkce státních podniků. Svůj vliv na zbrojní

produkci mají také státy, na jejichţ území sídlí firmy kooperující s českými firmami

a jejich mezinárodní zájmy. V případě sofistikovaných výrob nemusí souhlasit s uzavřením

kontraktu na dodávky zbraní do třetích zemí a to jak z politických tak hospodářských

důvodů.

Politické změny, změna spojeneckých závazků a redukce ozbrojených sil měla vliv na

strukturu a rozmístění zbrojního průmyslu na území republiky. Tyto změny se rozdílně

promítaly do jednotlivých regionů a ovlivňovaly strukturu zaměstnanosti. Z analýzy dat je

moţné doloţit vliv zásadních změn ve struktuře ozbrojených sil na zbrojní produkci a z dat

je moţné usuzovat na vliv velkých modernizačních projektů armády na výkonnost

obranného průmyslu. Rostoucí produktivita se nám tak projevuje pouze v Libereckém

a Ústeckém kraji, kde je produkce zaměřená na výrobu obrněných a jiných vozidel, nebo

jejich vybavení, který jako jediný typ produkce ve všech modelech vykazuje rostoucí

produktivitu. Neproduktivním odvětvím se jeví komunikační a radiolokační systémy,

jejichţ výroba byla orientovaná na státy Varšavské smlouvy.

2

Z dat není moţné usuzovat, jakou strategii sleduje stát v této oblasti. Je to vidět

z neujasněné koncepce státních podniků. Redukce armády vyvolává zvýšenou potřebu

poskytování sluţeb civilními subjekty a je nepravděpodobné, ţe stát připustí v této oblasti

plnou privatizaci. Velký vliv na činnost soukromého sektoru má neujasněnost koncepce

rozvoje ozbrojených sil. Jak uvádí komentátoři v tisku, prochází armáda nějakou formou

reorganizace kaţdé 3 aţ 4 roky a má vleklé problémy se sestavením střednědobých

a dlouhodobých plánů. Tento stav bude nahrávat spíše velkým zbrojařským firmám

působících v ekonomicky silných státech a povede pravděpodobně k další redukci

obranného průmyslu České republiky. Je příznačné, ţe část obchodu se zbrojním

materiálem tvoří odprodej pouţité výzbroje ze zásob ČSLA a provádění oprav

a částečných modernizací těchto komodit. Výhodou můţe být znalost východní zbrojní

produkce a zároveň moţnost přístupu k západním technologiím. Jedná se však spíše

o systémy pro země s menšími obrannými rozpočty.

Je škoda, ţe odchod řady odborníků a zmenšení vědecké základny neumoţňuje udrţet krok

ve vývoji kdysi špičkových oborů, jako byla výroba pasivních sledovacích systémů.

Zmenšování počtu odborníků a zuţování vědecké základny nutné k udrţení kroku

v inovacích bude mít zřejmě v budoucnu zásadní vliv na strukturu zbrojního průmyslu

i velikost jeho produkce.

V první kapitole jsem stručně shrnula vývoj obranného průmyslu na území České

republiky od roku 1918 do roku 1991. Rozsah a zaměření práce bohuţel neumoţňuje

detailnější rozbor jednotlivých období. Z informací vyplývá, ţe v daném období dochází

k postupnému sniţování oblastí, ve kterých je český obranný průmysl schopen udrţet na

světové úrovni. Postupně dochází ke snoţování podílu výrobků vlastní konstrukce

a přechází se na licenční výrobu zbraní a zbraňových systémů. Dochází k profilaci do

jednotlivých oblastí, ale vznikají i zcela nová, světově unikátní, řešení (například vývoj

pasivních sledovacích systémů). V druhé kapitole jsem se zaměřila na popis vývoje

v udrţování státních výrobních a opravárenských kapacit (vojenské opravárenské podniky)

a výzkumných kapacit (vojenské technické ústavy). Pro zbrojní výrobu je charakteristické,

ţe si stát ponechává část kapacit zbrojního průmyslu ve svém vlastnictví. Ze získaných dat

je moţné posoudit, jak se tyto kapacity zmenšují ve vazbě na změny organizační struktury

a velikost ozbrojených sil. Ve třetí kapitole se věnuji zpracování získaných dat a vysvětlení

jednotlivých výsledků. Ve čtvrté kapitole je pak souhrnný přehled daných výsledků podle

jednotlivých proměnných.

3

1. Pohled na historii zbrojního průmyslu v Českých zemích

1.1. Meziválečné období

Po rozpadu Rakousko - Uherska se české země potýkaly s nesnadným

úkolem, a to zajištěním dostatečné zbrojní výroby pro své potřeby. V roce 1918 se v našich

zemích nacházelo poměrně velké mnoţství podniků věnujících se zbrojní výrobě. Za

zmínku stojí Škodova továrna v Plzni, Vítkovické ţelezárny, Sellier and Bellot, Nobelova

dynamitka v Bratislavě, Vojenské dílny (později Zbrojovka) Brno a Česko-moravská

Kolben Daněk v Praze. Kromě těchto velkých podniků se na našem území také nacházelo

několik menších podniků. Většina zbrojovek rozhodující zbrojní závody byly

v soukromém vlastnictví. Bohuţel však poţadavky nově vzniklé československé armády

byly jiné, neţ poţadavky bývalé rakousko - uherské armády. Bylo to dáno jednak sloţením

armády, kdy důraz byl poloţen na pozemní vojsko a zcela chybělo námořnictvo.

V minulosti se řada podniků zabývala výrobou zbraňových systémů pro rakousko-uherské

námořnictvo (například Škodova továrna v Plzni byla významným výrobcem lodních děl).

Rozdíl byl také ve velikosti obou armád. Logicky byly ozbrojené síly

Československé republiky podstatně menší neţ císařská armáda a tento fakt měl vliv na

vyuţívání vybudovaných kapacit zbrojní výroby. Bylo nutné hledat nová odbytiště a více

se zaměřit na vývoz. První světová válka také přinesla zásadní změny ve struktuře

a organizaci armád. Do výzbroje armád bylo zavedeno letectvo a v návaznosti na rozvoj

této nové zbraně bylo nutné vyvinout novou výzbroj pro boj s jinými letadly – kulomety

a pro vyuţití letectva ve prospěch pozemních sil – letecké pumy. Zároveň došlo jiţ

v průběhu války k rozdělení letectva na stíhací určené pro boj s letectvem protivníka

a bombardovací pro vyuţívání ve prospěch pozemních sil.

V návaznosti na rozvoj letectva musely být vyvinuty zbraně pro boj

pozemních sil s letectvem a pro ochranu důleţitých objektů. Československý zbrojní

průmysl vynikal ve vývoji protiletadlových kanónů a výsledky z jejich vývoje byly vyuţity

Německem ve 2. světové válce.

Nové poţadavky na výzbroj vznikly také v pozemním vojsku. Objevují se

obrněná vozidla a to jak v podobě kolových obrněných automobilů, tak v podobě pásových

tanků. Nově byly také formulovány poţadavky na mobilitu vojenských jednotek a masivně

jsou zaváděny automobily jako základní druh dopravního prostředku i jako tahače děl.

Tento vývoj byl příleţitostí pro podniky Škodovu továrnu v Plzni a Česko-moravskou

Kolben Daněk, které vyvinuly velmi dobré tanky a podniky TATRA a Praga, které

4

vyráběly pro armádu nákladní automobily. "Vojenská speciální vozidla hrála významnější

roli až ve 30. letech, kdy si Škodovy závody v a ČKD osvojily výrobu tanků vesměs původní

konstrukce“ [Fajman (1993; 35)]

Řada podniků se musela přeorientovat a zároveň vznikly podniky nové.

mezi ně patří např. Explosia v Semtíně, Československá zbrojovka v Brně nebo Česká

zbrojovka ve Strakonicích.

Potřeba zavedení nových zbraní a modernizace stávající výzbroje vyvolávala velké

poţadavky na finanční prostředky a výroba nové techniky byla sloţitější a časově

náročnější. Bylo nutné změnit hospodaření s prostředky na pořizování výzbroje. "K rozvoji

zbrojní výroby dochází především v okamžiku, kdy se mění hospodaření s vojenskými

prostředky. Do té doby hospodaření rozpočtovými úvěry určenými na nákup vojenského

materiálu znamenalo jejich čerpání do konce roku, kdežto cyklus zbrojní výroby trvá ve

většině případů dva roky. Proto v letech 1922 - 24 nebyl rozpočet vojenské správy správně

použit a nebyl dodržen ani zbrojní a výstrojní program stanovený hlavním štábem. Proto

byl v r. 1926 zřízen zákonem 240/1926 SB "Fond pro věcné potřeby národní obrany".

Roční čerpání částek nebylo vázáno žádnou úvěrovou lhůtou. Tyto neomezené úvěrové

lhůty umožnily expanzi vojenské výroby." [Fajman (1993; 33)]

Po roce 1929 naše zbrojovky vstoupily na světový trh. Díky dobré

vybavenosti domácích podniků, zdatnosti konstruktérů, vysoké úrovni dělníků a zbrojní

konjunktuře (od r. 1933) začal růst československý vojenský export. Ve prospěch

československého zbrojního průmyslu také působila změna mezinárodní situace. Dochází

k nárůstu mezinárodního napětí a státy začínají ve větší míře investovat do výroby a

nákupu zbraní. Po nástupu nacizmu v Německu je zřejmé, ţe můţe dojít v Evropě

k dalšímu velkému konfliktu a vlády se na tuto situaci připravují. Díky výrobním

kapacitám a kvalitě produkce patřilo Československo mezi největší vývozce zbraní v

celém meziválečném období.

5

Tabulka 1 - Největší vývozci zbraní v letech 1930 - 1937

Rok

Pořadí Podíl ČSR na

světovém

exportu zbraní

(v %)

1.

2.

3.

1930 Anglie Francie USA 9,5

1931 Anglie ČSR USA 11,1

1932 Anglie Francie Švédsko 4,0

1933 Anglie Francie Švédsko 8,5

1934 ČSR Anglie Francie 27,0

1935 ČSR Anglie Francie 24,4

1936 Francie Anglie ČSR 15,5

1937 Anglie Německo ČSR 11,9

Zdroj: [Olšovský R. (1993, 35) ]

Nejvíce se z Československa vyváţely pěchotní a dělostřelecké zbraně s příslušným

střelivem. Aktivum vykazovali v zahraničním obchodě výbušniny."

V návaznosti na vzrůst nebezpečí války začalo od roku 1934 docházet

k přemísťování podniků v rámci republiky. "Brněnská zbrojovka přemístila výrobu

pěchotního střeliva z Bratislavy do Povážské Bystrice a Sellier & Bellot přestěhoval celý

svůj závod do Vlašimi. Brněnská zbrojovka také vybudovala nový závod ve Vsetíně" [Alferi

(2010, kapitola Ruční palné zbraně)] Tyto změny byly vyvolány potřebou rozmístit

výrobu na větším území a eliminovat tak moţnost likvidace výrobních kapacit v případě

války. Při volbě umístění podniků byly zohledňovány potřeby jejich obrany proti leteckým

útokům i za cenu, ţe to ovlivňovalo moţnosti jejich rozvoje. Příkladem takového postupu

jsou Blanenské strojírny, jeţ byly umístěny v úzkém údolí, které je moţné velmi dobře

bránit proti náletům, ale velmi komplikované je umístění výrobních hal. Důsledky tohoto

rozhodnutí ovlivňují činnost tohoto podniku aţ do současnosti.

Kromě změn ve struktuře výroby bylo nutné také hledat nová místa

k vývozu a zabezpečit tak vyuţívání vybudovaných kapacit. Zde opět působil fakt, ţe na

území republiky bylo několik firem na podobném stupni rozvoje, jeţ byly schopné vyvíjet

kvalitní zbraně. Tento vývoj je velmi nákladný a pokud firma neuspěla v domácím

výběrovém řízení, mohla se pokusit o vývoz a tím získat část nákladů vloţených do vývoje

zpět. Takovýto stav nastal například v důsledku vývoje nového středního taku pro potřeby

armády. U zbraní zavedených do výzbroje bylo velmi výhodné zvýšit sériovost výroby

jejich exportem Mezi destinace, do nichţ byl realizován ve větším měřítku vývoz, patřily

státy Malé dohody, Blízký a Střední východ, Čína a Latinská Amerika, Sovětský svaz (ten

aţ po spojenecké smlouvě z r. 1935).

6

1.2 Zbrojní výroba v letech 1939 - 1989

V průběhu války byl československý zbrojní průmysl zapojen do válečného

úsilí a podniky byly nuceny plnit plány fašistického Německa. "Celá řada vojenských

výrobních objektů, jež nebyly do března 1939 dobudovány, jsou později fašistickým

Německem dokončeny a jejich kapacita je využívána k plnění fašistických plánů." [Fajman

(1993; 37)] Pro potřeby německé armády byly také částečně vyuţity výsledky práce

českých konstruktérů. Nejznámější je pouţití tankových podvozků a protiletadlových

kanónů. Místní zbrojovky sice vyráběly, ale konstruktérům nebyla svěřena vývojová a

konstrukční činnost, coţ mělo značný vliv na poválečnou výrobu.

Částečně byly výsledky práce českých konstruktérů vyuţity také na straně

spojenců. Některým konstruktérům se podařilo při odchodu do emigrace vzít sebou plány

nových ručních zbraní a ty pak byly vyráběny ve Velké Británii a zařazeny do výzbroje

pozemních jednotek.

I po skončení války se pokračovalo ve výrobě zbrojní techniky podle

německých vzorů. V tomto období byly také zbraně vyráběny podle vzorů ukořistěných ve

válce. Bylo však jasné, ţe takováto neunifikovaná výzbroj není vhodná, neboť klade velké

nároky na logistické zabezpečení a opravárenské kapacity. V období do roku 1948 se však

situace měnila jen pomalu.

Po roce 1948 došlo k zásadním změnám. Armáda přešla reorganizací na

sovětský typ. Došlo také na unifikaci výzbroje se sovětskou armádou. Toto rozhodnutí

mělo velký vliv na strukturu a orientaci československého zbrojního průmyslu. Ve vazbě

na vzrůst mezinárodního napětí dochází k velkému zvýšení počtů armády a masivně je

zaváděna nová výzbroj ve velké většině na základě licencí ze SSSR.

Dochází k velkému zvýšení kapacity nyní jiţ znárodněného průmyslu

a masivnímu nárůstu centrálně plánované zbrojní výroby.. Při obnovování a nové výstavbě

zbrojního průmyslu samozřejmě byly vyuţívány licence ze SSSR a tím byl tento rozvoj

značně urychlen.1 "Jestliže v roce 1950 činí objem zbrojní výroby 100 %, potom v roce

1951 to bylo už 198% a o dva roky později 384%. Podíl zbrojní výroby na čs. strojírenství

vzrostl ze 4% (1950) na 27% (153)." [Fajman (1993; 38)]

1 Údaje o nárůstu výrobních kapacit a požadavcích na počty kusů výzbroje vznášené velením armády jsou uloženy ve Vojenském historickém archivu v dokumentech Správy raketového a dělostřeleckého vyzbrojování. Tato složka byla odpovědná za plánování pořizování výzbroje i za vývoj nových zbraní. Dokumenty jsou v současnosti již odtajněny.

7

S takto zrychleným rozvojem se samozřejmě pojí i nutnost následných

investic do dalších prvků vojenské síly státu, a tak celkové výdaje na armádu a bezpečnost

v letech 1949 - 1953 činily 235,7 mld Kčs, coţ představovalo polovinu tehdejších investic

do hospodářství. Díky takto velkému a rozvinutému zbrojnímu průmyslu patřilo

Československo k důleţitým regionům v rámci RVHP a export zbraní do těchto států činil

v roce 1952 29%.

V návaznosti na změnu mezinárodní situace a předpoklad vedení války na území

Čech dochází v první polovině padesátých let také k přesouvání zbrojního průmyslu na

území Slovenska, jeţ mělo v případě konfliktu na západní hranici tvořit zázemí a nebylo

v přímém dosahu západních armád. Vznikají zbrojovky jako ZTS Martin, Detva, ZVL

Pováţská Bystrica a další. Tento vývoj však měl také negativní dopad na pokračování

zbrojní výroby ve Škodě Plzeň. Tato v minulosti velmi významná zbrojovka s tradicí

výroby děl, leţela příliš blízko předpokládané fronty, a tak byla zbrojní výroba v tomto

podniku utlumena. Dopad tohoto rozhodnutí byl pro podnik zásadní. Došlo k zániku

dovedností dělníků i ztrátě výrobních kapacit, a tak nebylo po roce 1989 moţné výrobu

těţkých zbraní v tomto podniku obnovit, i kdyţ takové pokusy byly.

Vzhledem k výraznému vzrůstu poţadavků na dodávky výzbroje ze strany

velení armády nebyly československé zbrojovky, přes výrazný nárůst kapacit a výroby

schopny plnit sovětské nároky, a tak se začala část technologií dováţet ze Sovětského

svazu. Vzhledem k předválečným tradicím a schopnostem konstruktérů, techniků a dělníků

"... se mohlo v krátké době stát Československo hlavním dodavatelem zbraní zemím

Varšavské smlouvy." [Fajman (1993; 39)]

8

Graf 1 - Vývoz československých zbraní do zemí VS (1956 - 1960 = 100)

zdroj: [Fajman (1993; 102)]

Takto velký nárůst zbrojního průmyslu si však vyţádal omezení civilní

výroby. Např. výroba osobních automobilů poklesla v r. 1953 o 68% oproti r. 1951, coţ

mělo velký vliv na vnitřní stabilitu trhu a vyvolávalo inflační tlaky v ekonomice.

Obyvatelstvo nemělo moţnost realizovat své mzdy, coţ vyvolávalo ve společnosti

nespokojenost.

Stav byl nadále neudrţitelný a od roku 1954 došlo k postupnému sniţování

výdajů na armádu, a řada kapacit těţkého průmyslu nebyla vyuţívána.

Koncem roku 1954 došlo k další změně mezinárodní situace. NSR

vstoupila do NATO a tento krok vyvolal opatření zemí sovětského bloku opatření

k modernizaci armády. "V tomto období nároky na zbrojní průmysl rostou rychleji

a předstihují technickou úroveň a tempo technického rozvoje našeho hutního

a strojírenského průmyslu." [Fajman (1993; 41)] Koncem roku 1964 oznámila sovětská

strana, ţe jiţ nemá zájem o dovoz zbraní z našich zemí, a tak se československý průmysl

přeorientoval na vývoz do nesocialistických zemí. V těchto letech je jiţ výstavba nových

kapacit rovna takřka nule. "Tempo růstu zbrojní produkce včetně výroby zboží v 50. letech

činila 42%, v 60. letech 27%, v 70. letech 20%. v 80. letech se dynamika blížila první

polovině 60. let." [Fajman (1993; 45)] V tomto období začal být kladen důraz při

rozhodování ekonomickou efektivnost podniků namísto tempa investování.

9

Ukázalo se, pro potřeby československé armády byl náš průmysl zbytečně

velký. Významnou měrou ovlivňoval efektivnost zbrojní výroby přístup k licenční

politice, praktikovaný ze strany Sovětského svazu.

Vědeckotechnický pokrok neumoţňovat zemi velikosti Československa

udrţovat krok ve vývoji nových zbraňových systémů v celé šíři produkce. Technická

vyspělost domácích podniků umoţňovala provádět licenční výrobu těţkých zbraní – tanků

a bojových vozidel pěchoty (BVP1 a BVP 2). Letecký průmysl byl schopen zvládnout

výrobu proudových stíhacích letadel.

V tomto období také dochází k vývoji nových zbraní podle domácí

konstrukce. To, ţe tyto zbraně byly zavedeny do výzbroje v armádách členských států

Varšavské smlouvy, ukazovalo na jejich kvalitu a schopnosti konstruktérů. V oblasti

leteckého průmyslu byl vyvinut a vyráběn proudový cvičný letoun L 29 Delfín a jeho

modernizovaná verze L 39 Albatros. Do doplnění palubními zbraněmi byly rovněţ

vyváţeny jako podzvukové bitevní letouny do rozvojových zemí.

Vynikajících výsledků dosáhli konstruktéři ručních zbraní. ČSLA byla jako

jediná ze zemí Varšavské smlouvy vyzbrojena vlastní verzí samopalu a lehkého kulometu

(Sa vz. 58 a UKL vz. 59). Samostatně byl vyvinut také malý samopal ŠKORPION. Tyto

ruční zbraně představovaly výhodný vývozní artikl a byly masivně vyváţeny.

V padesátých letech byl vyvinut vlastní typ automobilu nákladního

terénního středního (ANTS) Praga V3S, Na podvozku tohoto automobilu byla vytvořena

řada speciálních nástaveb domácí konstrukce. Kvalitu tohoto automobilu dokládá, ţe byl

z výzbroje armády vyřazován aţ po padesáti letech sluţby.

Samostatnou kategorii představuje výroba automobilů nákladních terénních

těţkých (ANTT) vyráběných firmou TATRA Kopřivnice. Vynikající kvality podvozků

těchto automobilů byly opět vyuţity pro konstrukci dalších typů zbraní. Bohuţel

vojenskopolitické zájmy neumoţňovaly vyváţet tuto techniku do všech zemí, které o ně

projevily zájem.

Na bázi vozidel TATRA byl v šedesátých letech vyvinut střední kolový

obrněný transportér OT 64 SKOT. Tento transportér nahrazoval ve středoevropských

armádách sovětský typ BTR 80 a své kvality prokázal ještě v devadesátých letech při

nasazení v misích na balkáně.

10

Na podvozku TATRA 810 a později TATRA 815 byl vyráběn 122 mm

raketomet vz. 70 a domácí konstrukce byla s rovněţ samohybná kanónová houfnice

(ShKH) ráţe 152 mm DANA. Zvláštností této zbraně bylo pouţití velmi pokrokového

poloautomatického systému nabíjení. Ve vývoji této zbraně po roce 1990 pokračoval

slovenský zbrojní průmysl a v úpravě na ráţi 155 mm byla zbraň exportována do Řecka.

Vynikající výsledky byly dosaţeny ve výrobě a vývoji radiolokační

techniky. Československý průmysl dodával pro potřeby vzdušných sil radarovou techniku

a koncem šedesátých let bylo dosaţeno vynikajícího výsledku vyvinutím pasivních

sledovacích systémů. Tyto systémy představovaly ve své době absolutní špičku

a podléhaly nejpřísnějšímu reţimu utajení. Prvním systémem by v roce 1962 zavedený

systém KOPÁČ (korelační pátrač), na nějţ navázaly systémy RAMONA – pouţitý syrskou

armádou ještě v první válce v perském zálivu, mnohem slavnější TAMARA, kterou po

sloučení Německa převzal do výzbroje Bundeswehr a v současnosti pouţívaný PSS Věra

ve stacionární i mobilní podobě.V druhé polovině osmdesátých let se Československý

zbrojní průmysl se také zapojil do vývoje automatizovaných systémů velení a řízení

a optoelektronických průzkumných systémů. Zde však představovala zásadní omezení

zpoţdění ve vývoji výpočetní techniky a optoelektronických systémů. Kvalita konstruktérů

se však ukázala po roce 1989, kdy byl dokončen a do operačního nasazení nasazen

dělostřelecký průzkumný systém SNĚŢKA. Nadčasovost a originalita jeho konstrukce se

ukázala při pouţití na misích v Bosně, kdy umoţňoval velmi efektivně monitorovat území

a napomáhat oddělení válčících stran.

1.3 Zbrojní výroba koncem 80. a začátkem 90. let

V tomto období je politickému vedení Varšavské smlouvy jasné, ţe není

moţné dále udrţovat objemy zbrojní výroby a početní stavy armád. Snaha o vytvoření

vojenské rovnováhy extrémně zatěţovala hospodářství socialistických států. Poměr

obyvatelstva byl 1:2 ve prospěch NATO a členy Severoatlantické smlouvy hospodářsky

silnější státy. Zrychlující se vědeckotechnický rozvoj kladl velké poţadavky na cykly

modernizace výzbroje. Odčerpávání zdrojů a kapacit průmyslu vedlo k nerovnováţným

stavům a ţivotní úroveň obyvatelstva začala stagnovat. Toto poznání vedlo k řadě iniciativ

ke sníţení rizika vzniku války a sníţení stavu zbraní v Evropě a ve světě.

Důsledkem těchto jednání a politické změny v rámci zemí Varšavské

smlouvy vedou ke zmenšování rizika vypuknutí další světové války a následně dochází

11

v druhé polovině 80. let k dalšímu poklesu sníţení velikosti ozbrojených sil

v Československu a zároveň celé Evropě. Tím se sniţuje počet státních zakázek pro zbrojní

průmysl a následně dochází i k jeho zmenšení. Samostatný faktor představovalo sníţení

počtu mladých muţů schopných slouţit v armádě. Demografický vývoj způsoboval, ţe

nebyl dostatek muţů v rekrutačním věku a bojeschopnost jednotek se udrţovala s velkými

obtíţemi.

Tabulka 2 - Zbrojní výroba ČSFR 1987 - 1992 (v cenáých roku 1988)

zdroj: [Fajman (1993, 50)]

Od konce studené války se státní rozpočty na obranu drasticky sníţili. Trh zbraní se

tak stal více konkurenční. Ekonomické tlaky nutí obranný průmyslu proti omezení exportu

[Golde, Tisher (2004, 673)], avšak český stát stále silně reguluje tuto oblast.

V roce 1992 došlo k poklesu zbrojní výroby o 80% v České republice a dokonce

o 90% ve Slovenské republice. V návaznosti na tento pokles začalo docházet ke konverzi

zbrojního průmyslu na civilní výrobu. Tento proces není spojen se zavíráním zbrojovek,

ale s jejich postupnou přeměnou výrobních plánů a zaplněním mezer na trhu jejich

výrobky. Zbrojní továrny začaly masivně přecházet na civilní výrobu a čerpaly rozsáhlé

dotace ze státního rozpočtu. Předpoklad manaţerů, ţe se podaří najít mezery na trhu, se

nepotvrdil. Firmy se svými výrobky narazily na nabídku zavedených výrobců a obsazený

trh.

V Československu byla konverze spojována s nutností velkých strukturálních změn.

Mezi tyto prvky podle Prof. Ing. Ladislava Ivánka, DrSc. patří:

1. Značný rozsah zbrojního průmyslu u nás - Nikde jinde ve světě se nepočítalo

s takto velkým sníţením stavu zbrojního průmyslu, přičemţ k největším změnám

dochází na území Slovenska;

2. Vysoké tempo konverze - mělo dojít k poklesu o 25 - 30% v časovém horizontu

čtyř let, přičemţ ve světě dochází k meziročnímu sniţování přibliţně o 5%.

12

3. Značná nerovnoměrnost - v jednotlivých letech proběhla přeměna průmyslu

velmi nevyváţeně. V roce 1889 došlo k celkovému sníţení produkce o 29%,

přičemţ na Českou republiku připadalo 14% a na Slovenskou republiku 42%.

K podobně nerovnoměrnému sníţení došlo také v roce 1991, kdy z celkového

poklesu 67% připadalo na české území 60% a na slovenské 70%. Rovněţ rok 1990

se vyznačoval zmenšením převáţně české části zbrojního průmyslu a to o 26%

(Slovensko 9,5%) z celkového poklesu o 20%. Nejvyrovnanější rok byl 1992.

4. Výrazné zaostávání náhradních programů - tyto programy nebyly schopny

vyváţit pokles zbrojní výroby civilní výrobou.

5. Nemožnost dlouhodobější přípravy konverze - omezování zbrojní výroby

v Československu bylo náhlé a probíhalo v tak velkém mnoţství, ţe se konverzní

plány vyznačovaly nedostatečnou koncepčností, neujasněností jak útlumových

programů vojenské výroby, tak rozvojových programů přechodu k civilní výrobě.

6. Problém v ujasňování rozvojových programů vojenské výroby - zachování

kapacit zbrojního průmyslu závisí hlavně na rozsahu, zaměření a moţnostech

exportu. Vyjasnění těchto otázek vede k efektivnějšímu průběhu konverze.

7. Hospodářská recese - konverze probíhala v podmínkách hospodářské recese, coţ

vede v podnicích k různým ekonomickým problémům jako je např. platební

neschopnost.

8. Transformace ekonomiky - nezanedbatelný vliv na průběh konverze měl také

fakt, ţe probíhala při přechodu od centrálně plánované ekonomiky k ekonomice

trţní.

"V této souvislosti mělo závažnou úlohu vytváření makroekonomického rámce

ekonomické reformy, zejména stabilizační měnová i finanční restriktivní politika,

liberalizace cen, změna vlastnických vztahů - hlavně velká privatizace a restituce, řešení

měnových otázek i sociálních souvislostí." [Fajman (1993; 55)]

Restriktivní fiskální a monetární politika má za následek sniţování vládní

poptávky, coţ vede k nedostatečné kompenzaci zbrojní poptávky. To má za následek, ţe

sniţování vojenských výdajů není kompenzováno růstem poptávky po civilní výrobě

zbrojního průmyslu. Soukromá spotřeba také neroste z důvodu rostoucích cen, coţ má

rovněţ nepříznivý vliv na přeorientovávající se vojenský průmysl. Kromě soukromé

poptávky se také sniţuje i investiční poptávka podniků po výrobních prostředcích, čímţ

dále dochází ke zhoršení moţností odbytu civilní výroby zbrojovek.

13

Privatizace zbrojního průmyslu probíhala v Čechách formou přímého prodeje,

aukčního prodeje i kupónovou privatizací. Zbrojovky byly zařazeny do obou vln kupónové

privatizace. Stát si zajistil moţnost rozhodovat o podnicích i po transformaci díky tzv. zlaté

akcii. Ta menšinovému vlastníku (státu) zajišťuje moţnost zastoupení v představenstvu

firmy. Zároveň je při drţení těchto akcií vyplácena dividenda. Dále byl u některých

podniků určitý podíl ponechán ve fondu národního majetku a předpokládalo se jeho

pozdější odprodání zahraničnímu investorovi, s nímţ však ještě nebylo uzavřeno výběrové

řízení.

Dalším opatřením bylo převedení části akcií některých podniků (5 - 15%) bez

úplaty na obec. Převedení většího podílu akcií na obec, nebo jejich vyčlenění jako akcií

zaměstnaneckých nebylo většinou dovoleno.

"Průběh prvních dvou kol první vlny kupónové privatizace ukázal, že o většinu

zbrojních podniků byl zpočátku menší zájem, a to zejména na Slovensku. Výjimku tvořily v

České republice podniky Blanické strojírny, Sellier a Bellot Vlašim a Česká zbrojovka

Uherský Brod, které se pro velký zájem dostaly již v 1. kole do převisu poptávky nad

nabídkou." [Fajman (1993; 62)] Ve třetím kole privatizace však dochází ke změně a většina

zbrojovek má větší poptávku po akciích neţ je jejich nabídka.

Většina zbrojních podniků byla nasazena do druhé vlny kupónové privatizace.

V této fázi se však jiţ uskutečňovaly i jiné formy privatizace, neţ byla ta kupónová. Mezi

nejdůleţitější podniky zařazené do této vlny patří Tesla Pardubice, Explozia Semtín a Pal

Magneton Kroměříţ.

Jedním z největších přínosů privatizace je vstup soukromého sektoru do zbrojního

průmyslu, coţ umoţňuje zvýšení efektivnosti těchto podniků. Do této chvíle byl také

zbrojní průmysl pod neustálou kontrolou státu a byl zde převáţně uplatňován

vojenskoekonomický cyklus výzkum - vývoj - výroba - přejímka a spotřeba. V rámci

centrálního plánování byla zbrojovkám odčerpávána většina zisků, coţ mělo za následek

praktickou nemoţnost tvoření rezervních fondů, které by usnadnily konverzi zbrojních

podniků na civilní výrobu.

"Současně je ovšem třeba vidět i některá pozitiva zbrojních podniků. Tyto podniky

jsou zpravidla moderní a dobře technicky vybavené, mají odpovídající technickou

základnu, disponují kvalifikovanou pracovní silou s velmi dobrou pracovní kázní a byly

charakteristické i důrazem na kvalitu své produkce. K tomu přistupuje i postupné

zdokonalování podnikového managementu a jeho snaha o zavádění nové podnikatelské

14

kultury. Uvedené okolnosti vytvářejí opět lepší předpoklady pro adaptaci zbrojních

podniků na tržní ekonomiku." DOC. [Fajman (1993; 64)]

Vzhledem k poměrně rychlé konverzi zbrojního průmyslu došlo k náhlému útlumu

vojenské produkce, coţ mělo za následek vznik nadbytečných, pro zbrojní průmysl však

nezbytných zásob surovin, jako např. titanu a speciálních ocelí. Také se uvádí, ţe jedna

třetina aţ tři čtvrtiny výrobních prostředků těchto podniků byly jednoúčelově zaměřeny na

vojenskou produkci a nebyla zde moţnost jejich konverze na civilní výrobu. Tento stav si

vyţádal další nutné investice do inovace strojního vybavení vhodného pro alternativní

civilní produkci, aby nově vyráběné zboţí bylo na trhu konkurenceschopné.

Dřívější preferování vojenské výroby před soukromou mělo za následek, ţe některé

výrobky nebyly dostatečně inovované, a tak v rámci světového trhu konkurenceneschopné

a v mnoha případech nebylo moţné konkurovat ani cenou. Působil zde rovněţ

psychologický moment otevření trhu, kdy si řada spotřebitelů pořizovala techniku

zavedených značek z důvodu „prestiţe“.

Z technicko - organizačního hlediska bylo pro zbrojovky výhodné přejít na civilní

výrobu s podobnou výrobní technologií. "Dnes již přímo legendární je příklad pracovních

skupin zaměstnanců společnosti Lucas Aerospace, kteří v roce 1976 připravili náhradní

program 150 výrobků, což podnítilo zpracování alternativních výrobních programů

i v dalších vojenskoprůmyslových společnostech." [Fajman. (1993; 67)]

Celkem bylo předloţeno 300 projektů nově se přeorientovávající civilní výroby z

98 podniků za celkové realizační náklady 26 mld. Kčs s poţadavkem na státní finanční

pomoc.

Tabulka 3 - Ztráty z rychlého útlumu zbrojní výroby

Zdroj:[ materiály FMH, FMF, MH SR; dostupné z FAJMAN (1993, 71)]

15

Vláda přijala program, v němţ se zavázala odkoupit nevyuţitou část

nepouţitelných zásob a nevyuţitelných základních prostředků. Celkově pro tento účel

vyčlenila 2,6 mld. Kčs, kde na nepouţitelné zásoby připadalo 1.9 mld. Kčs a na

nevyuţitelné základní prostředky zbytek, 0,7 mld Kčs. Porovnáním těchto údajů ukazuje,

ţe stát přispěl podnikům 60% z celkové částky na zlikvidování nepotřebných zásob.

U nevyuţitých základních prostředků měla být ta část, jenţ nebyla zatíţena úvěrem a byla

jednostranně zaměřená na výrobu zbrojního průmyslu, fyzicky zlikvidována a odepsána na

vrub základního jmění podniku. Prostředky s nesplaceným úvěrem a jednostranným

zaměřením měli být likvidovány jejich prodejem, nebo fyzicky. Zůstatek nesplaceného

úvěru sníţený o výnos z likvidace, měl být uhrazen ze státních prostředků. Zaplacená část

těchto prostředků byla odepsána na vrub základního jmění podniků.

Vládou odkoupené nevyuţité zásoby a jednostranné prostředky měly být následně

nabídnuty k prodeji ve veřejné soutěţi. Celková trţba z tohoto odprodeje se předpokládala

ve výši 1,4 mld. Kčs, z čehoţ připadalo na zásoby 1mld. Kčs a na základní prostředky 0,4

mld. Kčs. Realizací tohoto prodeje se mohl konečný dopad na státní rozpočtové

prostředky sníţit z 2,6 na 1,2 mld. Kčs. Tento odkup prováděly pověřené firmy TRADE

INVEST, TRANSAKTA a INVEST UNION Praha. Do konce roku 1992 byly podle

různých zdrojů s firmami uzavřeny smlouvy o odkupu v celkové výši 1,7 - 2,3 mld. Kčs.

Dalším opatřením, který stát zavedl v rámci pomoci zbrojním podnikům bylo

prodlouţení existence tzv. fondu speciální technik s dotací 0,5 mld. Kčs z fondu

strukturálních změn federálního rozpočtu. Vzhledem k náhlému sníţení vojenského

rozpočtu o 1,5 mld. Kčs hrozilo zastavení zbrojní výroby potřebné k udrţování dostatečné

obranyschopnosti státu. Vojenská technika zařazená do tohoto programu byla určená

především pro vývoz. Bylo stanoveno, ţe pokud tato produkce nebude v roce 1991

vyvezena, tak jí ministerstvo obrany v roce 1992 odkoupí za vlastní prostředky.

Jiţ v roce 1989 uvádělo 13 podniků, ţe nejsou schopny samy unést ztráty spojené

s přechodem k civilní výrobě. Tyto ztráty zisku byly v letech 1990 - 1993 odhadovány na

50 mld. Kčs a po odečtení povinných odvodů na 22mld. Kčs. Část těchto nákladů

samozřejmě byly podniky schopny nést samy, ale i tak poţadovaly od státu finanční pomoc

v hodnotě asi 12 mld. Kčs. Posléze byl tento poţadavek sníţen na 8 mld. a pak dále na 5

mld. Kčs. V těchto částkách velký podíl představovaly návratné prostředky v souvislosti

s odkladem odvodů ze zisku.

Státní instituce však tyto podnikové poţadavky odmítaly a snaţily se je

minimalizovat. Kladly důraz na to, ţe podniky by si měly umět pomoci samy, bez dalšího

16

zásahu třetí strany v souladu s principy trţní ekonomiky. V roce 1990 ţádaly podniky

pomoc ve výši 2 mld. Kčs, avšak stát jim uvolnil pouze 1,2 mld. Kčs. Zbylé náklady měly

být hrazeny z vlastních zdrojů, z úvěrů a případně i ze získaného zahraničního kapitálu.

Pokud by firmy prokázaly svou efektivnost, uvaţovalo se o poskytování úvěrů se státní

zárukou.

Protoţe podniky nebyly schopné programy svých alternativních výrob zabezpečit,

usnesla se vláda, ţe vyčlení na prodlouţení existence fondu speciální techniky dalších 1,5

mld. Kčs na konverzi na základě schválených projektů.

Tabulka 4 - Projekty konverze s podporou federálního rozpočtu

Zdroj: [materiály FMH; dostupné z FAJMAN (1993, 74)]

Podpora státu v roce 1991 měla být orientována hlavně na investiční činnost,

hrazení úroků z úvěrů na daný projekt, nákup licencí a poplatků s tím spojených.

Maximální výše státní podpory byla určena na 30% investičních nákladů. "Na realizaci

přijatých projektů v roce 1991 bylo vynaloženo celkem téměř 2,7 mld. Kčs. Tyto náklady

byly hrazeny z vlastních zdrojů podniku pouze z 20%, z bankovních úvěrů z 22% a ze

zahraniční kapitálové účasti z 5%. Na státní prostředky tak připadalo v průměru 53% krytí

všech nákladů na náhradní programy. Řada podniků měla tendenci požadovat krytí těchto

nákladů státními dotacemi až ze 70% a ukázalo se, že některé podniky byly financované

pouze ze státních rozpočtových prostředků." [Fajman (1993; 75)] Platební neschopnost

podniků dosáhla jiţ v polovině roku 1992 15 mld. Kčs. Určitou úlohu v této špatné situaci

hraje fakt, ţe některé konverzní projekty byly nedostatečně připraveny, přidělené dotace

nebyly vyuţívány efektivně a také tzv. předprivatizační chování podniků, čímţ je myšleno

to, ţe byl kladen důraz na krátkodobá opatření a udrţení plné zaměstnanosti.

1.4 Dílčí závěr - Historie a tradice zbrojního průmyslu

Výroba zbraní patřila v Československu k významným odvětvím hospodářství.

Československý průmysl představoval špičku mezi zeměmi východního bloku a byl

17

schopen produkovat širokou škálu zbraní a byl schopen provádět i vlastní vývoj

zbraňových systémů. V rámci jeho výstavby bylo moţné navázat na předválečnou minulost

a vyuţít výrobní kapacity a zkušenosti techniků a dělníků, jeţ byly získávány uţ od dob

Rakousko-Uherska.

V poválečném období byla provedena velká restrukturalizace zbrojního průmyslu

a nové kapacity byly budovány v předpokládaném zápolí středoevropského bojiště – na

východě Čech, na Moravě a hlavně na Slovensku.

Československo exportovalo zbraně do řady zemí, kde nebylo v politickém zájmu

Sovětského svazu se přímo angaţovat.

Politické prostředí však také dávalo limity pro exportní moţnosti i pro vývoj

nových zbraní. Zbraně byly přednostně dodávány spřáteleným státům nebo zemím s nimiţ

země východního bloku úzce spolupracovaly. V případě rozvojových zemí nebo hnutí

odporu tak byl export prováděn na základě vládních úvěrů, u nichţ nebylo vţdy jisté, ţe

budou splaceny.

Mezi významné obchodní partnery v této době patřily arabské země zvláště Lybie,

Sýrie, Egypt, Alţírsko. Z latinsko-amerických zemí byla velkým odběratelem

československých zbraní Kuba.

Při vývoji nových zbraní mělo konečné slovo společné velení členských států

Varšavské smlouvy, a v rámci tohoto velení měli hlavní slovo sovětští generálové. Ti

pochopitelně upřednostňovali zájmy svého obranného průmyslu, a tak nebyly některé

slibné projekty dokončeny.

Významný rozvoj byl dosaţen v produkci těţkých nákladních automobilů,

elektronických systémů, obrněných transportérů a cvičných proudových letounů. V těchto

segmentech byly výsledky práce československých konstruktérů zařazeny do výzbroje

středoevropských armád.

Vynikajících výsledků bylo dosaţeno v oblasti pasivních sledovacích systémů, kde

bylo dosaţeno světové špičky. Tyto systémy však podléhaly přísnému utajení a jejich

export byl významně regulován.

Zásadní zvrat nastal po roce 1989. Politický tlak na rychlé omezení zbrojní výroby

a konverzi podniků vedl k zásadnímu sníţení exportu. Předpoklad politického vedení státu,

ţe dojde k omezení zbrojení, se nenaplnil a tradiční trhy převzali jiní dodavatelé.

18

Přes vynaloţení velkých prostředků se konverze podniků na civilní výrobu nedařila a došlo

k velkému propadu výroby se zásadními sociálními důsledky.

Vzhledem k rozmístění zbrojních závodů se problémy ve větší míře projevily na

Slovensku a byly jedním z faktorů, které vedly k rozdělení Československa.

Zmenšení státu a na to navazující zmenšení armády vedlo opět ke sníţení

poţadavků na nákup nové výzbroje.

Dalším faktorem, který by si zaslouţil samostatné zkoumání, je přístup velení AČR

k problematice vyzbrojování a z toho vyplývající důsledky na činnost podniků zbrojního

průmyslu. Po celá devadesátá léta byly velením armády zpracovávány ambiciózní plány,

jeţ vyvolávaly v podnicích iluzi o velké poptávce po nových zbraňových systémech. Tyto

plány se však nikdy nenaplnily, coţ mělo také vliv na stav českého obranného průmyslu.

19

2. Vojenské opravárenské podniky (VOP) a vojenské technické ústavy (VTÚ)

Československá lidová armáda disponovala svými vlastními kapacitami v oblasti

opravárenství – vojenskými opravárenskými závody a byla zřizovatelem rovněţ skupiny

vojenských technických ústavů, které poskytovaly armádě speciální sluţby při vývoji

a zavádění nové techniky a prováděly odborné zkušebnictví vojenského materiálu. Síť

těchto podniků byla velmi hustá a byly rozmístěny v týlu předpokládaného rozvinutí vojsk.

Byly dislokovány především v severozápadních Čechách, na střední a severní Moravě a na

území Slovenska.

Z hlediska vlivu na situaci v České republice bude zajímavé sledovat vývoj VOP

rozmístěných na jejím území. Z analýzy dat v obchodním rejstříku je jasné, ţe proces

transformace těchto firem začal ihned po vzniku České republiky a pokračuje aţ do

současnosti. Významnou měrou ovlivňovala strukturu zmenšování armády, ale z části byl

také patrný vliv politických rozhodnutí, neboť tyto státní podniky představovaly

v regionech významné zaměstnavatele a jejich urychlené rušení by vedlo k významnému

zvýšení míry nezaměstnanosti v regionech a zvýšení sociálního napětí. Je ale zřejmé, ţe

jak se zmenšují počty armády, zmenšují se i poţadavky na opravárenské kapacity a mění

se jejich struktura.

2.1 Vojenské opravárenské podniky

Jednotlivé vojenské opravárenské podniky vznikají v roce na přelomu června

a července 1989 a jejich zřizovatelem je federální ministerstvo národní obrany2. Pro

ilustraci uvádíme jejich přehled se zaměřením hlavní činnosti. V první části přehledu

budou uvedeny státní podniky, jeţ jiţ zanikly, ve druhé části státní podniky, jejichţ činnost

ještě pokračuje.

2.2. Zaniklé stání podniky – vojenské opravárenské podniky

Specifickými státními podniky byly:

Vojenský projektový ústav s.p. Jeho specifikou bylo poskytování speciálních

sluţeb při přípravě a projektování staveb. Tento státní podnik zaniká jiţ ke dni 31.5.1992

a jeho právním nástupcem státního se stává příspěvková organizace Vojenský projektový

2 Zdroj . Obchodní rejstřík

20

ústav Praha. Pro potřeby naší práce je jeho existence příliš krátká a obsah činnosti

specifický.

Vojenská lázeňská a rekreační zařízení Praha s.p. Jedná se o specifický státní

podnik, který provozoval vojenská rekreační zařízení a prováděl také zabezpečování

dovolených vojáků z povolání, občanských zaměstnanců armády a jejich rodinných

příslušníků v zahraničí. Provozoval také vojenské lázeňské domy v lázeňských městech

a rehabilitační zařízení. Specifikou činnosti tohoto státního podniku je poskytování

restauračních sluţeb a sluţeb cestovního ruchu. Státní podnik zaniká 30.1.1992 s tím, ţe

jeho majetek přechází na nástupnickou organizaci Vojenská lázeňská a rekreační zařízení

p.o.

Oba výše uvedené státní podniky uvádíme jen pro úplnost. Jejich zaměření je

natolik jiné neţ ostatních státních podniků a doba trvání tak krátká, ţe nemá smysl jejich

činnost dále analyzovat.

Vojenský opravárenský podnik 013, Horka nad Moravou, s. p. Původním

předmětem činnosti této opravárenské kapacity bylo zabezpečování oprav radiolokační

techniky a částečně zdravotnické techniky pro potřeby ČSLA. Z údajů v obchodním

rejstříku je zřejmé, ţe předmět činnosti tohoto státního podniku se od původního zaměření

značně odlišuje a podnik musel hledat další moţnosti činnosti. Tento státní podnik zaniká

dne 1.10.1997 bez likvidace.

Vojenský opravárenský podnik 014, Uherský Brod, s. p. Podle jeho umístění je

moţné usuzovat, ţe jeho původním účelem vzniku byly opravy ručních zbraní a výroba

trenaţérů k nácviku střelby. Z údajů v obchodním rejstříku je zřejmé, ţe i tento státní

podnik obtíţně naplňoval své kapacity a management se pokoušel najít nové oblasti

činnosti. Tento státní podnik rovněţ zaniká dne 1. 10 1997 bez likvidace.

Vojenský opravárenský podnik 083 Český Dub, s. p. Tento státní podnik

zabezpečoval opravy osobních terénních automobilů (UAZ 469) pro potřeby ČSLA

a následně i AČR. Zpracoval vlastní návrh jejich modernizace a úpravy na nové standardy.

Tyto verze však jiţ nebyly do AČR zavedeny a jejich komerční prodej nebyl

úspěšný..Podnik byl zrušen bez likvidace 6.2.1998.

Vojenský opravárenský podnik 065, Český Těšín, s.p. Primárním úkolem tohoto

státního podniku bylo zajišťování oprav spojovací techniky. Státní podnik zaniká ke dni

10.6.1998 bez likvidace.

21

Vojenský opravárenský podnik 064 Hradec Králové, s.p. Předmětem činnosti

státního podniku byly opravy především spojovací techniky a výpočetních prostředků.

Státní podnik zaniká bez likvidace k 1.12.1998.

Vojenský opravárenský podnik O82 Kutná Hora, s.p. Předmětem činnosti státního

podniku bylo provádění oprav, modernizací a rekonstrukcí speciální techniky, výroba

a opravy prostředků pro manipulaci a uskladnění materiálů a po roce 1991 také výroba

a opravy prostředků pro manipulaci a uskladnění materiálů, opravy a dlouhodobá ochrana

vstřikovacích zařízení automobilní techniky. Státní podnik zaniká výmazem z obchodního

rejstříku dne 20.12.1999.

Vojenský opravárenský podnik 042, Olomouc s.p. Další z podniků zabývající se

strojírenskou výrobou, opravami speciální techniky a výrobou učebně výcvikových

pomůcek. Státní podnik zaniká dne 7.10.2002 sloučením se státním podnikem VOP 026

Šternberk. Výroba v Olomouci je ukončena a areál je prodán.

Vojenský opravárenský podnik 011, Mostkovice s.p. Státní podnik zajišťoval

oblast metrologie a kalibrační sluţby, učebně výcvikové pomůcky a vývoj a výrobu

technologických zařízení pro potřeby armády. Státní podnik zaniká 31.7. 2003

Vojenský opravárenský podnik 084 Olomouc, s. p. Tento státní podnik byl

zřízen k zabezpečení oprav těţkých nákladních automobilů, výroby speciální výcvikové

techniky a učebních pomůcek, výrobě speciálních přístřešků a hal . Podle údajů

v obchodním rejstříku bylo proti s.p. vedeno v roce 2002 několik exekučních řízení.

Podnik zaniká bez likvidace 10.2. 2004.

Vojenský opravárenský podnik 012, Nový Jičín, s.p. Státní podnik se

specializoval na výrobu a vývoj střeliva, zbraní a zbraňových systémů , systémů řízení

palby, provozování střelnic a opravy speciálních vozidel na nichţ byly zbraně a systémy

řízení palby umístěny. Státní podnik zaniká 1.7.2004 sloučení s VOP 025 Nový Jičín.

Vojenský opravárenský podnik 081 Přelouč, s.p. Předmětem činnosti tohoto

státního podniku bylo zajišťování oprav speciální techniky, opravy nákladních automobilů,

výroba náhradních dílů a příslušenství k nim. Dále zabezpečoval vývojovou a servisní

činnost, technickou pomoc vojskům. Zvláštností proti ostatním s.p. byla správa a řízení

středního odborného učiliště včetně svářečské školy. Na státní podnik byl dne 19.2.2004

vyhlášen konkurz, který trvá doposud.

22

Letecké opravny Kbely s.p. Jedná se o státní podnik zabývající se opravami

letecké techniky a výzbroje, naváděcích systémů , systémů řízení palby a systémů velení

a řízení. LOM Kbely zanikají 12.1.2004 sloučením s LOM Malešice.

Vojenský opravárenský podnik 025 Nový Jičín, s. p. Tento státní podnik se

specializoval na opravy těţké pásové bojové a ţenijní techniky. Hlavním předmětem jeho

činnosti byly opravy tanků. V devadesátých letech pracoval na modernizaci tanku T 72 na

modernizaci T72M4CZ. Úkol byl úspěšně vyřešen a vzniklo velmi zajímavé řešení této

modernizace ve spolupráci s italskými a izraelskými firmami. Tank byl zaveden do

výzbroje AČR. Bohuţel však byl úkol dořešen v době, kdy poklesl význam tanků

v moderních evropských armádách a kvůli pouţitým izraelským dílům, nebylo moţné tank

exportovat do arabských zemí. |Bylo vyrobeno pouze 30 ks bojových a velitelských tanků

a několik kusů vyprošťovacích tanků. Ještě pod tímto číslem se podnik zúčastnil

výběrového řízení na dodávky kolových obrněných transportérů pro potřeby AČR

a výběrové řízení se mu ve spolupráci s rakouským výrobcem podařilo s typem PANDUR

8x8 vyhrát. Součástí dodávky je i implementace moderní zbraňové stanice izraelského

výrobce. Výroba těchto vozidel pokračuje i v současnosti. V současné době jsou vozidla

nasazena u našich jednotek v Afghanistánu. Státní podnik zaniká dne 1. ledna 2010

sloučením s VOP 026 Šternberk s.p.

Shrnutí - zaniklé státní podniky

Mezi roky 1989 a 2010 bylo zrušeno celkem 13 vojenských opravárenských

podniků – státních podniků. Jejich vysoký počet ukazuje, jak mohutná byla opravárenská

základna ČSLA a jak velký počet osob zaměstnávala. Termíny rušení jednotlivých státních

podniků je moţné svázat se sniţováním počtů armády a tím i sniţováním poţadavků na

zabezpečení opravárenských kapacit. K prvnímu velkému rušení útvarů dochází v roce

1997 a následně je zrušeno 6 VOP. Druhá vlna změn přichází v návaznosti na tzv.

Tvrdíkovu reformu3. V této fázi zaniká rovněţ 6 VOP – státních podniků.

Jako zatím poslední zaniká v roce 2010 VOP – 025 s.p. sloučením s VOP - 026 s.p.

zvláštností tohoto sloučení je, ţe nový podnik sídlí v Novém Jičíně v areálu zaniklého

podniku a výrobní areál VOP – 026 je postupně uvolňován k privatizaci. Podle zpráv

3 Koncepce výstavby profesionální Armády České republiky a mobilizace ozbrojených sil

České republiky, č.j. V40545/5/2002-3691, jejíž zkrácená a neutajovaná verze byla publikována na internetových stránkách MO a ve zvláštním vydání časopisu Vojenské rozhledy

23

z tisku je část areálu tohoto státního podniku v současnosti pronajata firmě EXCALIBUR

ARMY CZ a.s.

Část areálů zaniklých s.p. byla převzata soukromými subjekty, které navázaly na

původní činnost zaniklých subjektů a dále podnikají v obdobných oblastech činnosti4.

Tradičně (hUallachain, 1987) mají státní výdaje na obranu vliv na zaměstnanost ve

zpracovatelském odvětví a přímo v podpořených podnicích zbrojí výroby a nepřímo i na

regionální rozmístění firem.

2.3 Existující stání podniky – vojenské opravárenské podniky

Opět pro úplnost uvedeme i státní podnik, který přímo nesouvisí s předmětem

opravárenské činnosti a výroby zbraní, ale je součástí soustavy státních podniků a patří

k těm úspěšnějším a dobře hospodařícím. Jedná se o Vojenské lesy a statky ČR, s.p..

Zvláštností v činnosti tohoto podniku je, ţe mimo standardní sluţby ve správě lesů ve

vojenských výcvikových prostorech (VVP) poskytuje i sluţby v oblasti střeţení objektů

ministerstva obrany. Vykonává tedy činnost jako bezpečnostní agentura.

V současné době zůstávají ve správě resortu obrany pouze dva státní podniky, do

nichţ se soustředily opravárenské, výrobní a vývojové činnosti ve prospěch AČR.

V oblasti pozemní techniky, zbraní a zbraňových systémů je to VOP-026

Šternberk, s.p. Tento státní podnik se stal nástupnickým podnikem pro Vojenský

opravárenský podnik 025 s.p., a Vojenský technický ústav Vyškov, s.p5 a Vojenského

opravárenského podniku 042, s.p.

Jak je uvedeno v obchodním rejstříku, výrazně se rozšířil předmět podnikání a je

otázkou, zda bude v silách podniku poskytovat úplný soubor sluţeb z tolika různých oborů.

V letech 2010 – 2012 došlo ke sníţení počtů personálu a to nejen v dělnických profesích.

Tento stav povede k zúţení jiţ tak malého počtu odborníků a pravděpodobně zhorší

moţnosti generační obměny na místech techniků a konstruktérů. Vzhledem k rozsahu

činností a potřebě udrţování kapacit pro zkušebnictví6 bude mít tento stav velmi

pravděpodobně vliv na konkurenceschopnost státního podniku v budoucnosti. Pozitivně na

4 Jako příklad je možné uvést firmy působící v areálech bývalých VOP 064 Hradec Králové, nebo 081 Přelouč.

24

stabilizaci personálu však můţe působit rozmístění jednotlivých divizí s.p. v regionech

s vysokou mírou nezaměstnanosti a obecně neochota obyvatelstva stěhovat se za prací do

jiných regionů.

Hospodaření VOP – 026, s.p. je zatím v černých číslech díky podílu na výrobě

obrněných transportérů PANDUR. Klesající rozpočet AČR a další předpokládané

sniţování počtů osob i techniky povede v budoucnu ke sníţení objemu státních zakázek

a zvýšení tlaku na získávání výrobního programu v mezinárodní kooperaci nebo v civilním

sektoru. Od 16. dubna 2012 se mění název podniku na nový název VOP CZ, s.p.

[VOP CZ (2012, kapitola Historie)]

K zabezpečení oprav techniky vzdušných sil zůstává jediný podnik LOM Praha

s.p. Sníţení rozsahu vzdušných sil bylo podstatně větší a rychlejší neţ v oblasti pozemních

sil. Vzdušné síly AČR představují pouze zlomek vzdušných sil AČR a rovněţ počty kusů

a typů techniky se výrazně zmenšily. Páteř vzdušných sil tvoří letouny JAS 39 GRIPEN,

jeţ provozuje AČR na základě leasingové smlouvy a servis je prováděn dodavatelem.

Letouny L-159 jsou opravovány.

Největší objem zakázek tvoří:

Podpora ţivotního cyklu vrtulníků;

Simulační technologie se zaměřením na letectvo,

Vývoj a výroba systémů velení a řízení pro potřeby vzdušných sil;

Výroba a opravy pístových motorů;

Zabezpečení výcviku pilotů v Centru leteckého výcviku v Pardubicích.

Přes dlouholetou tradici, zkušenosti a jedinečné vlastnictví licencí pro opravy

ruských vrtulníků řady Mi v rámci zemí NATO není pro podnik snadné naplnit výrobní

kapacity. Vzhledem ke sniţování rozpočtu AČR je pravděpodobné, ţe bude nutné hledat

další moţnosti získávání zakázek v mezinárodní kooperaci a v civilním sektoru.

Shrnutí - existující podniky

Existence pouze dvou státních podniků je logickým vyústěním sniţování počtů

AČR

a z toho vyplývajícím sniţováním poţadavků na zabezpečování oprav techniky a vývoj

nových systémů. Přesto, ţe část sluţeb byla převzata soukromými firmami, je v zájmu

státu ponechat si některé strategické opravárenské kapacity, nebo provozovat činnosti, jeţ

25

jsou pro soukromé firmy ztrátové, ale pro fungování armády nezbytné. Jak ukazuje Bílá

kniha

o obraně, bude nutné i v budoucnu hledat nové moţnosti vyuţívání civilních kapacit ve

prospěch zajišťování obrany

Jak ukazuje existence Centra leteckého výcviku v Pardubicích, je moţné část

činností doposud zabezpečovaných vojenskými útvary přenést na civilní podnik, který

můţe lépe vyuţívat kapacity a vhodným způsobem nahrazovat výpadky v naplňování

kapacit ze strany ozbrojených sil. Vzhledem k tomu, ţe příslušníci armády jsou drahou

pracovní silou a moţnosti rekrutace se stále sniţují, je pro AČR výhodnější soustředit

vojáky do bojových útvarů a útvarů bojového zabezpečení a vybrané činnosti nakupovat.

Provozování centra také umoţňuje vyuţívat zkušeností bývalých příslušníků armády, do

jejichţ výcviku byly investovány velké prostředky a kteří jiţ nemohou slouţit v bojových

útvarech.

Zvyšující se nároky na kvalitu personálu a jeho znalosti vytváří rovněţ nové

poţadavky na zabezpečení odborníků pro zabezpečení provozu a opravy zbraní

a zbraňových systémů. Jak ukazují zkušenosti z členských států NATO, bude nutné

vytvořit legislativní předpoklady pro vyuţívání civilních odborníků ve prospěch

ozbrojených sil i v prostoru nasazení. Je předpoklad, ţe i v budoucnu bude docházet ke

zmenšování stávajících státních podniků, ale také ţe jejich existence bude zachována.

2.4 Vojenské technické ústavy

Zvláštní skupinu vojenských zařízení představují vojenské technické ústavy (VTÚ).

Tyto organizace existovaly od roku 1994 jako příspěvkové organizace Ministerstva

obrany. Podobně jako v případě vojenských opravárenských podniků navazovaly na své

předchůdce z doby ČSLA. Původním posláním těchto ústavů bylo zpracovávání zadání pro

vývoj nových zbraňových systémů a systémů velení a řízení, dozorování vývojových prací

prováděných buď organizacemi MNO nebo národními podniky, zkušebnictví a částečně se

podílely i na vývoji a nových systémů. V neposlední míře se také podílely na provádění

kontrolních zkoušek nové techniky7 a poskytovaly podporu útvarům armády při provádění

vojskových zkoušek.

7 Při zavádění nové techniky se v armádě provádějí tři typy zkoušek. Nejprve by měly být

provedeny podnikové zkoušky, které provádí výrobce a jsou plně hrazeny z jeho peněžních prostředků. Po jejich splnění následují kontrolní zkoušky prováděné zadavatelem, v podmínkách MO sekcí vyzbrojování (od 1.1.2013 jej nahradí národní úřad vyzbrojování - NÚV), jež mají za úkol prověřit, zda byly splněny takticko-

26

V dubnu a květnu byly z těchto VTÚ vytvořeny příspěvkové organizace AČR.

Zůstaly jim doposud plněné povinnosti, ale zároveň přibyly sluţby ve prospěch MO při

zastupování ve výborech NATO. S redukcí počtů armády a odchodem řady odborníků se

také zvýšila úloha těchto ústavů při vydávání a údrţbě českých obranných standardů

(ČOS) a zvýšil se podíl na tvorbě vojenských předpisů.

Úkoly těmto ústavům byly zadávány formou takzvané „technické pomoci“, coţ

byla forma zadání úkolů jednotlivých uţivatelů. V průběhu devadesátých let takto byly

zadávány

i úkoly při vývoji nové techniky mimo oficiální programy výzkumu a vývoje a bez veřejné

soutěţe. MO bylo za tento postup opakovaně kritizováno a ve snaze problém řešit vznikla

nejprve myšlenka spojit VTÚ do jednoho státního podniku. Jeho jádro vzniklo na bázi

vojenského technického ústavu pozemního vojska (VTÚ PV). Hlavní myšlenkou v této

etapě bylo oddělit zkušebnictví od výroby a zachovat mu autonomii a nestrannost. Dne

4.6.2002 vznikl Vojenský technický ústav s.p. Peníze (2012, Vojenský technický ústav

Vyškov, s.p)., ale neţ mohla být myšlenka dokončena, změnil se názor a o jednotlivé VTÚ

byly připojeny ke státním podniků VOP-026 Šternberk a LOM Praha. VTU Ochrany Brno

(VTU O) byl zařazen jako organizační sloţka státu do sestavy společných sil a VTU

Elektroniky (VTÚ E) byl transformován na Agenturu rozvoje informatiky a zařazen do

přímé podřízenosti GŠ AČR.

Vojenské technické ústavy také prováděly kusovou a malosériovou výrobu

vojenské techniky. To jim umoţňovalo určitou schopnost samofinancování. V největší

míře se samofinancování dařilo VTU O, následovaly VTÚ Výzbroje a munice (VTÚ VM),

a VTÚ Pozemního vojska (VTÚ PV). Malý podíl vlastních výkonů měl VTÚ Elektroniky

(VTÚ E). VTÚ Letectva a protivzdušné obrany (VTUL a PVO) byl plně závislý na

dotacích z MO.

V roce 2003 bylo provedeno spojení VTU PV a VTÚ VM s VOP – 26 Šternberk

a VTUL a PVO s LOM Praha jako jejich samostatné divize. Tím vzniká kuriózní situace,

kdy jedna divize výrobce techniku vyrábí, nebo modernizuje a druhá ji zkouší. Výrobce

technické požadavky uživatele. Tyto zkoušky jsou hrazeny z rozpočtu ministerstva obrany a jejich cena je zahrnuta do celkových nákladů na zabezpečení kontraktu. Ke zkrácení potřebného času a ušetření peněžních prostředků je možné provést spojení podnikových a kontrolních zkoušek do „spojených podnikových a kontrolních zkoušek“ (SPKZ). Závěrečnou fázi zkoušek představují vojskové zkoušky, jež provádí útvary a zařízení AČR podle nařízení NGŠ AČR. Tyto zkoušky jsou placeny z rozpočtu armády teprve na základě jejich úspěšného splnění je možné zavést pořizované komodity do výzbroje AČR.

27

také zabezpečuje provádění zkoušek na technice dodávané do AČR jinými výrobci a hrozí

střet zájmů. Oba státní podniky ubezpečují, ţe jsou schopni zabezpečit plnou objektivitu

zkušebnictví, ale je pravděpodobné, ţe v budoucnu bude nutné tento rozpor řešit.

Dalším faktorem také je, ţe nároky na technické vybavení zkušeben jsou velmi

vysoké a zkušebnictví zpravidla neprodukuje potřebný zisk na obnovu zařízení. Přesto je

v zájmu státu tuto schopnost zachovat.

Vojenský technický ústav elektroniky p.o. (Praha Jinonice).. Do působnosti

tohoto VTÚ patřilo zabezpečování vývoje a zavádění operačně taktických informačních

systémů pozemních sil, vývoj a zkušebnictví spojovacích prostředků a velitelských

stanovišť. Ústav se podílel na zpracování takticko-technických poţadavků na

strukturované kabeláţe, štábní informační systém a komunikační infrastruktury. VTÚ je

31. 3. 2003 zrušen. Část zaměstnanců přešla do VTUL a PVO. Do tohoto VTU byly

přeneseny některé činnosti v oblasti vývoje nové techniky a plnění vědeckých úkolů.

Nástupcem ústavu byl přímo podřízený útvar GŠ AČR Agentura rozvoje informatiky.

Vojenský technický ústav ochrany p.o. (Brno). Do působnosti tohoto ústavu patří oblast

ochrany proti zbraním hromadného ničení (OPZHN), radiolokační technika včetně

pasivních sledovacích systémů a správa databáze a tvorba ČOS, vojenská chemie,

materiálové inţenýrství, elektronický boj a maskování. Ústav zaniká 30. 9. 2003 bez

nástupce. Tento ústav měl největší podíl vlastních výkonů a úspěšně spolupracoval se

zahraničními firmami. Při transformaci ústavu do nové struktury doplatil na svůj profil

činnosti. Vzhledem k zaměření na oblast OPZHN a pasivní systémy, jeţ jsou profilovými

oblastmi AČR v rámci NATO, byl ústav reorganizován na organizační sloţku AČR. Tím

došlo k přerušení moţnosti získávat zahraniční granty, zhoršilo se odměňování pracovníků

a došlo k poklesu výkonnosti ústavu jako celku. Po vyhodnocení stavu bylo rozhodnutí

změněno a v roce 2005 byl VTU O zařazen do VOP-26 Šternberk jako jeho samostatná

divize [VOP CZ (2012, kapitola Historie).]

Vojenský technický ústav výzbroje a munice p.o (Slavičín).. Tento VTÚ vznikl

v roce 2003 při vzniku příspěvkových organizací, oddělením od VTÚ PV Vyškov. Mezi

jeho profilové oblasti patří zkušebnictví munice, likvidace munice, vývoj a výroba

průzkumných systémů pro dělostřelectvo, vývoj a výroba zbraní, zkoušení zbraní

a zbraňových stanic. Ústav také provádí kusovou výrobu speciálních souprav pro

28

Vojenskou policii a vojenské zpravodajství. Je garantem pro zkoušky inerciálních

a satelitních navigačních systémů. Ústav vlastní některé unikátní technologie, k likvidaci

speciální munice. Zajímavostí je, ţe jako vedlejší produkt při vývoji sofistikovaných

průzkumných systémů se pracovníci ústavu podíleli na vývoji a zavedení produktů pro

počítačem podporovanou výuku (CBT). Ústav zanikl v roce 2003 přiřazením k VOP 026.

Šternberk, kde měl postavení samostatné divize.

Vojenský technický ústav pozemního vojska Vyškov p.o.

Největšího rozvoje dosáhl tento vojenský technický ústav na konci osmdesátých let,

kdy byla ve Vyškově provedena rozsáhlá výstavba areálu tohoto ústavu. Naštěstí investice

nebyla dokončena, a i tak bylo po rozdělení republiky a zmenšení armády velmi sloţité

tento areál vyuţít. Základní výhodou tohoto ústavu bylo, ţe byl dislokován hned vedle

areálu Vysoké vojenské školy pozemního vojska a bylo tedy moţné vyuţívat i kapacity

jejích kateder. Jak vyplývá z názvu, ústav se soustředil na vývoj techniky pro

mechanizované vojsko, ţenijní vojsko, logistiku a zdravotnickou sluţbu. Částečně se

podílel i na vývoji pasivního sledovacího systému Věra, kdy vyvíjel speciální stoţár pro

jeho mobilní verzi. V ústavu je vybudována speciální laboratoř pro zkoušky EMC,

disponuje polygonem pro zkoušky pásové a kolové techniky a unikátními zařízeními pro

výcvik potápěčů. Výrobní kapacity ústavu umoţňují kusovou výrobu speciální techniky

a nástaveb. Ústav je garantem pro kontrolní zkoušky techniky pozemního vojska. Ze

známých projektů se podílel na modernizaci tanku T 72 na verzi T72M4CZ, modernizaci

vozidla BRDM, zavádění vozidel T810 a lehkých obrněných transportérů pro potřeby

nasazení v zahraničních misích. Hospodaření tohoto ústavu zatěţovaly vysoké náklady na

odpisy budov. Ústav zanikl v roce 2003 přiřazením k VOP 026 Šternberk jako samostatné

divize.

Vojenský technický ústav letectva a protivzdušné obrany p.o. (Praha – Kbely)

Jak vyplývá z názvu, jedná se o jediný technický ústav pro zabezpečení vzdušných

sil. V gesci tohoto VTÚ je vykonávání národní autority v oblasti letecké techniky,

vybavení letadel a vrtulníků a radiolokační techniky ke sledování vzdušné situace. Bez

certifikace vydané tímto ústavem není moţné pouţívat ţádnou vojenskou leteckou

techniku ani zabudovávat ţádná zařízení do letadel a vrtulníků provozovaných vzdušnými

silami AČR. VTÚ se také podílel na vývoji systému velení a řízení vzdušných sil

a provádí kontroly a certifikace zařízení míst velení. Významně se podílel na vývoji

29

a kontrolních a vojskových zkouškách letounu L 159, kde poskytoval také AČR potřebnou

podporu při řízení tohoto projektu. Poměrně známým je jeho samostatný vývoj

bezpilotního průzkumného systému SOJKA a jeho následné zavedení do AČR. Tento VTU

také dlouhodobě spravuje pro Ministerstvo obrany Distribuční a informační centrum

NATO RTO. I tento VTÚ zaniká v roce 2003 sloučením s LOM Praha s.p., kde má

postavení odštěpného závodu. [VTUL (2012, kapitola Historie VTÚLaPVO)]

Na závěr a pro úplnost je nutné se zmínit ještě o firmě Vojenský technický ústav

Vyškov, s.p., kterou je moţné najít v jak v obchodním rejstříku, tak na vyhledávačích.

Vznik tohoto státního podniku se datuje do roku 2002, kdy vznikla myšlenka sloučit

vojenské technické ústavy do jednoho celku a vytvořit zvláštní státní podnik. Vzhledem

k tomu, ţe legislativa neumoţňovala zakládání nových státních podniků, měl být vyuţito

zániku VOP 012 a příslušně upravena jeho zakládací listina. Tímto krokem by byla

zajištěna nezávislost zkušebních kapacit na výrobcích a zabráněno moţné zpochybňování

výsledků jednotlivých zkoušek. Tento státní podnik by také mohl poskytovat své

specialisty pro potřeby dohledu nad vývoje a výrobou materiálu pro potřeby AČR. Podnik

byl zaloţen, bylo jmenováno jeho vedení, ale další kroky nenásledovaly. Co vedlo vedení

resortu obrany ke změně názoru a zařazení VTÚ k VOP 026 a Lom Praha, není známo.

Podnik formálně zanikl v roce 2004.

Shrnutí - Vojenské technické ústavy

Stávající model zařazení VTÚ není příliš vhodný. Relativní samostatnost si

zachovává pouze VTUL a PVO, kdy je moţné deklarovat nezávislost zkušeben zařazených

do odštěpného závodu. Postavení ostatních VTÚ je sloţitější. V rámci VOP 026 Šternberk

(před sloučením s VOP 025 Nový Jičín) měly postavení samostatných divizí a i na

internetových stránkách vystupovaly jako relativně autonomní jednotky. Jejich postavení

v organizaci podniku se blíţilo postavení VTÚL a PVO.

Po sloučení VOP 025 a VOP 026 byl tento stav změněn a podle internetové

prezentace zřejmě došlo k uţšímu propojení těchto divizí s podnikem. Tím je ale narušena

nezávislost zkušeben, které certifikují výrobky jak mateřského závodu, tak jiných výrobců.

Přes slovní deklarace o nezávislosti a hrozbě případné ztráty certifikátu je zde nebezpečí

moţného zpochybňování výsledků zkoušek. Jasně se to prokázalo v projektu PANDUR,

kde jedna divize (VTÚ PV) prováděla zkoušky, druhá divize (VTÚ VM) poskytovala

výrobci zbraňové stanice konzultace a podporu při vytváření technické dokumentace.

30

Pozitivem v tomto případě bylo, ţe finálním výrobcem byl v té době samostatný VOP 025.

Jakmile však byl výsledek prvních kontrolních zkoušek nevyhovující, vznášeli zahraniční

dodavatelé připomínky k tomuto stavu.

Podle informací z tisku je si zřejmě vedení resortu obrany této situace vědomo

a hledá nový model fungování VTÚ. V tisku se objevily zprávy, ţe by měly být tyto ústavy

znovu soustředěny do většího celku. Jaká bude ale finální podoba, není v tomto okamţiku

jasné. Bude však zajímavé sledovat, jak problém technické podpory armády a nezávislého

zkušebnictví vedení resortu vyřeší.

2.5 Dílčí závěr - Státní podniky

Vzhledem k rozsahu a zaměření práce není moţné se problematice vojenských

opravárenských podniků více věnovat. Ze seznamu VOP je zřejmé, ţe AČR zdědila

z předchozího období značné opravárenské a vývojové kapacity, které mnohonásobně

překračovaly její potřeby. Z přehledu zanikajících podniků je moţné vysledovat, ţe

jednotlivé VOP zanikají nebo transformují ve třech vlnách. Vţdy je to v návaznosti na

změny koncepce výstavby armády a zmenšování jejího rozsahu.

Samostatnou kapitolu představují vojenské technické ústavy. I v tomto případě se

hledaly různé modely jejich fungování, ale jejich počet se od roku 1994 nemění, jen jsou

hledány nové moţnosti jejich financování a organizačního začlenění. Spojení těchto ústavů

se státními podniky sniţuje tlak na rozpočet Ministerstva obrany proti modelu

příspěvkových organizací, ale vyvolává diskuse o objektivnosti v oblasti zkušebnictví

a sluţeb při kontrole vývoje a výroby.

Současný model jednoho státního podniku zajišťujícího opravy techniky vzdušných

sil a jednoho pro pozemní síly se asi nějaký čas měnit nebude. Případná změna stavu by

musela být vázána na zásadní změnu koncepce výstavby AČR nebo uzavření dohody

o specializaci v rámci sdílení schopností. I v Bílé knize o obraně (BKO) se předpokládá

ponechat část zajišťování oprav techniky v působnosti státu. Udrţování opravárenských

kapacit je nutné zachovat i v případech jejich nerovnoměrného vyuţití v delším časovém

období. Pokud by se stát spoléhal na sluţby soukromých firem, musel by jim udrţování

nadbytečných kapacit kompenzovat, a zatím nejsou hotové studie, v kterých oblastech by

bylo vhodnější volit variantu kapacit v reţii státu a kdy pouţít soukromých firem. Podle

dosavadních zkušeností jsou opravárenské kapacity nasmlouvány u soukromých výrobců

v případech málopočetné techniky, nebo vysoce sofistikovaných zbraňových systémů.

31

Vlastní výrobou budou zřejmě VOP nadále zajišťovat výrobu některých speciálních

systémů v kusové a malosériové výrobě. Podle dosavadních zkušeností jsou schopny

v některých segmentech konkurovat cenou a pruţností na plnění poţadavků uţivatelů.

Vzhledem k omezenému mnoţství výrobců komponent je moţné udrţovat i odpovídající

úroveň technických parametrů výrobků.

Je velmi pravděpodobné, ţe bude nutné řešit postavení zkušeben a laboratoří

vykonávajících funkci národní autority. Tyto činnosti jsou velmi náročné na vybavení

a schopnosti personálu a jen v nejoptimálnějších případech jsou schopny pokrýt náklady na

svou činnost. Dosahují zisku jen ve výjimečných případech. Z těchto důvodů je

nepravděpodobné, ţe bude zájem soukromého kapitálu.

32

3. Analytická část - Analýza produktivity

3.1. Data

Následující tabulka ukazuje přehled základních proměnných, které jsme pouţili v modelu

produktivity na zaměstnance, a které budou pouţity v následujících modelech. Trţby

a kapitál jsou uváděny v tisících Kč. Data jsou sbírána 13 let, od roku 1998 do roku 2010.

Proměnné státní podnik, konkurs, lt, svv, krs, ov, z, chz, vvo, vbs, o označujeme jako

dummy proměnné a sledujeme u nich, zda je konkrétní společnost splňuje. Pokud ne,

označíme takový podnik 0. V datovém vzorku je celkem 583 pozorování.

Vysvětlení pojmů, které budou v následujících analýzách pouţívány:

Tabulka 5 - Přehled základních proměnných

kapitálKapitál uvádí netto hodnotu dlouhodobého hmotného

majetku v jednotlivých letech.

HHIHerfindahl - Hirschman index měří míru koncentrace na

trhu skrze sumu čtverců podílů firem na trhu.

státní podnikStátní podnik je takový, ve kterém stát vlastní více jak 20%

podíl a má tudíţ určitou rozhodovací moc.

konkursPodnik v konkursu je takový, kde je zpeněţen majetek

vlastníka a ten je rozdělen ve prospěch věřitelů.

lt Podnik vyrábějící leteckou techniku a její zařízení.

svv Podnik vyrábějící systémy velení a jeho vybavení.

krs Podnik vyrábějící komunikační a radiolokační systémy.

ov Podnik vyrábějící obrněná a jiná vozidla a jejich vybavení

z Podnik vyrábějící zbraně, systémy řízení palby, munici.

chzPodnik vyrábějící ţenijní, chemické a zdravotnické

vybavení

vvo Podnik provádějící vývoj, výcvik a opravárenství

vbs Podnik vyrábějící vybavení bezpečnostních sluţeb

o Podnik provádějící obchodní a ostatní činnost

region 1 Jihomoravský kraj

region 2 Královehradecký kraj

region 3 Liberecký kraj

region 4 Moravskoslezský kraj

region 5 Olomoucký kraj

region 6 Pardubický kraj

region 7 Praha

region 8 Středočeský kraj

region 9 Vysočina kraj

region 10 Zlínský kraj

region 11 Ústecký kraj

33

Přehledové statistiky:

Tabulka 6 - Souhrnné charakteristiky proměnných

proměnné

počet

pozorování průměr

standardní

odchylka min max

id 583 40,581 21,438 1 79

rok 583 2004,979 3,501 1998 2010

trţby 583 1108028 3212285 9 22800000

zaměstnanci 583 522,209 914,5898 1 4500

kapitál 583 260047,2 480583,6 2 2776902

HHI 583 1924,522 191,3389 1591,79 2255,747

státní

podnik 583 0,0634 0,244 0 1

konkurs 583 0,0172 0,13 0 1

lt 583 0,2041 0,4034 0 1

svv 583 0,1235 0,3293 0 1

krs 583 0,283 0,4509 0 1

ov 583 0,1647 0,3712 0 1

z 583 0,1269 0,3332 0 1

chz 583 0,2641 0,4413 0 1

vvo 583 0,2692 0,444 0 1

vbs 583 0,2212 0,4155 0 1

o 583 0,3516 0,4779 0 1

Tabulka 7 - Souhrnné charakteristiky proměnných region

proměnné region pozorování průměr

standardní

odchylka min max

region 1 jihomoravský 583 0,1063 0,3085 0 1

region 2 královehradecký 583 0,0086 0,0923 0 1

region 3 liberecký 583 0,0086 0,0923 0 1

region 4 moravskoslezský 583 0,06 0,2378 0 1

region 5 olomoucký 583 0,024 0,1532 0 1

region 6 pardubický 583 0,1372 0,3444 0 1

region 7 praha 583 0,4563 0,4985 0 1

region 8 středočeský 583 0,0549 0,228 0 1

region 9 vysočina 583 0,0189 0,1362 0 1

region 10 zlínský 583 0,1149 0,3192 0 1

region 11 ústecký 583 0,0103 0,101 0 1

Specifikace modelu – produktivita

Produkční funkce, kterou v následujících modelech budeme pouţívat, vychází z klasické

Cobb-Douglesovi (C-D) produkční funkce. Tu ekonomické učebnice definují jako

agregátní produkční funkci vyjadřující závislost domácího produktu na kapitálu a práci.

34

Vyznačuje se konstantními výnosy z rozsahu8 a konstantními podíly kapitálových důchodů

a pracovních důchodů na domácím produktu. V práci pouţijeme rozšířenou C-D produkční

funkci o dummy proměnné charakterizující vlastnictví a mj. produkci a regiony. Odvození

funkce vyjadřující produktivitu práce na kapitálové intenzitě vychází ze standardní analýzy

produkční funkce9 a je následující:

Teoretický model

Q/L = Y = A.(K/L)α.(L)

α+β-1

Ln(Y) = α.ln(K/L) + (α+β-1).lnL + ln(A)

Ekonometrický model

Nejprve bude provedena analýza pro průřezová data pro otestování základních

charakterisitk modelu:

Ln (Y) = _Konstanta + β1.Ln(K/L) + β2Ln(L) + β´x´(set dummy proměnných) + ε

Dále budeme sledovat panelovou strukturu dat a model s fixními efekty, kde „ai“

reprezentuje časově stálý individuální efekt podniků:

Ln(Yit) = _ai + Konstanta + β1.Ln(K/L)it + β2Ln(L)it + β´x´(set dummy proměnných) it + εit

Pro moţnost sledovat podniky bez individuálních efektů bude slouţit panelový odhad a

náhodným efektem s chybou ui obsahující část individuálních efektů společných mezi

firmami (typ produkce, forma vlastnictví, region), vhodnost pouţití tohoto modelu bude

testováno Hausmanovým testem oproti modelu s fixním efektem.

Ln(Yit) = ui_+ const + β1.LnKoverLit + β2lnLit + β´x´(set dummy proměnných) it + εit

3.2 Model 1 - klasická regresní analýza

Tabulka 8 - Základní produkční funkce

ln(prod)

standardní

chyba

ln(K/L) 0,189 *** 0,0340

ln(L) -0,1216 *** 0,0286

konstanta 6,7941 *** 0,2421

R² 0,0771

koeficient

Data: Vlastní zpracování dat na základě dat databáze Albertina. *** - Koeficient je signifikantní na hladině

významnosti 1 %, ** - 5%, * - 10 %.

8 V našem modelu předpokládáme, že koeficient u zaměstnanců vyjde nevýznamný nulový, v případě jeho pozitivního vývoje model bude vykazovat rostoucí výnosy z rozsahu, v opačném případě klesající výnosy z rozsahu při zaměstnání dodatečného pracovníka. 9Romer, David. Advanced Macroeconomics. 2. vyd. McGraw-Hill/Irwin, 2000.

35

V tabulce uvedené údaje jsou výsledkem klasické regresní analýzy a jsou

interpretovány takto: pokud přidáme 1% K/L, tak Q/L vzroste o 0,19%. V praxi to

znamená, ţe kdyţ zvětšíme kapitál na zaměstnance (kapitálovou intenzitu) o 1%, vzroste

nám produktivita práce o 0,19%. To nám poukazuje na pozitivní vazbu mezi mnoţstvím

kapitálu a produktivitou práce. Tento výsledky si můţeme vyloţit tak, ţe zbrojní výroba je

technologicky velmi náročná. Armáda je nucena pracovat i v extrémních podmínkách a to

vyţaduje vysokou kvalitu strojů, se kterými pracuje. Zároveň jsou stále vyvíjena nová

moderní zařízení, která vyţadují nové investice do kapitálu. Obdobně se podíváme i na

pracovníky. Zvýšíme-li o 1% L, tak Q/L nám klesne o 0,12%. To nám poukazuje na

negativní vztah mezi rostoucím mnoţstvím pracovníků a produktivitou práce. Tradiční

společnosti vyrábějící tradiční komodity zpravidla disponují specificky vyškoleným

personálem. U velkých firem se také můţe jednat o neefektivitu práce v důsledku zajištění

okrajových činností, jako je např. ochrana objektů, nebo další různé bezpečnostní prvky

(např. opatření nutná k získání bezpečnostní prověrky).

Firmy ve zbrojním průmyslu se však vyznačují velkou různorodostí. Proto jsme se

rozhodli provést Breusch-Paganův test pro heteroskedasticitu v lineární regresi. Tím jsme

otestovali, zda odhadovaná různorodá rezidua z regrese jsou závislá na hodnotách

nezávislých proměnných. Chi kvadrát s jedním stupněm volnosti se rovná 42,28. Tím se

nám potvrdila veliká různorodost modelu. V následujících modelech budeme tedy místo

standardní chyby uvádět robustní standardní chybu a model rozšíříme o další proměnné.

3.3. Model 2 - lineární regresní analýza - průřezová data (cross

section) plný model

V tomto modelu jsme přidali dummy proměnné, které vystihují jednotlivé znaky

týkající se zbrojního průmyslu a mohly by mít vliv na produktivitu práce. Mezi tyto

proměnné řadíme typ produkce (lt, svv, krs, ov, z, chz, vvo, vbs, o), region, ve kterém

podnik sídlí, zdali se nachází v konkursu, a jestli se jedná o státní podnik.

36

Tabulka 9 - Průřezová data (cross section) plný model

ln(prod)

robustní

std. Ch. ln(prod)

robustní

std. Ch.

ln(K/L) 0,2349 *** 0,0361 region 2 -0,6451 ** 0,2842

ln(L) -0,1405 *** 0,0355 region 3 0,7148 *** 0,2167

statni podnik 0,3902 0,2577 region 4 -0,5678 * 0,3355

konkurs -6,7579 *** 0,3585 region 5 -2,2221 *** 0,6745

lt 0,0633 0,1694 region 6 -0,4658 ** 0,1792

svv 0,1912 0,1702 region 7 0,1358 0,1290

krs 0,0969 0,1305 region 8 -0,1131 0,3102

ov 0,4769 *** 0,1685 region 9 -0,4366 ** 0,2061

z -0,3574 ** 0,1803 reregion 10 -0,4823 ** 0,2013

chz 0,0848 0,1271 region 11 6,1169 *** 0,5864

vvo -0,5156 *** 0,1624 konstanta 7,0262 *** 0,3160

vbs -0,3130 ** 0,1347 R² 0,3422

o -0,3659 ** 0,1702

koeficient koeficient

Data: Vlastní zpracování dat na základě dat databáze Albertina. *** - Koeficient je signifikantní na hladině

významnosti 1 %, ** - 5%, * - 10 %.

Přidáním dalších proměnných se nám zvýšila vysvětlená variabilita modelu ze

7,71% na 34,22%. Výsledky se ve velkém měřítku od prvního modelu neliší. Pokud

budeme sledovat standardní interpretaci našeho modelu za jinak nezměněných podmínek,

pak v průměru za jinak nezměněných podmínek: Přidáním 1% kapitálu vzroste

produktivita práce o 0,23%. Zapojením 1% dodatečného pracovníka klesne produktivita

práce o 0,14 %. V konečném měřítku to znamená, ţe míra výnosů z kapitálu je o 4,59 %

větší oproti prvnímu modelu. Zároveň tento model ukazuje na to, ţe výnosy z práce jsou

ještě o 1,89% menší neţ v původním modelu. Jestliţe se podnik nachází v konkursu, klesá

dle očekávání jeho produktivita práce o 6,76 %.

Vyrábí-li podnik obrněná a jiná vozidla a jejich vybavení, je jejich produktivita

práce o 0,48 % větší. To můţe být vysvětleno tím, ţe při výrobě těchto strojů se pouţívá

zpravidla sériová výroba, která umoţňuje efektivní alokaci mezi prácí a kapitálem.

Zároveň však produktivita klesá, kdyţ se podnik zabývá výrobou zbraní, systémů řízení

palby, munice (o 0,36 %), vybavení bezpečnostních sluţeb (o 0,31%), provozováním

obchodní a ostatní činnosti (o 0,37 %), nebo vývojem, výcvikem a opravárenstvím

(o 0,52 %). Tato činnost je více náročná na lidskou práci, je zde menší mnoţství příleţitostí

pro substituování práce kapitálem, uplatňují se zde především prvky malovýroby a zároveň

stát velmi reguluje obchod se zbrojním materiálem.

Na základě regionálního rozloţení můţeme říct, ţe produktivita vůči firmám

v (Region 1 - Jihomoravský kraj) je vyšší v Libereckém kraji (o 0,71%). Výroba v tomto

37

regionu je vázána na výrobu dílenských prostředků a speciálního nářadí pro opravy. Toto

odvětví zaţilo v posledních letech rozvoj v souvislosti s výrobou armádních vozidel

a kolových obrněných transportérů, coţ zvýšilo poptávku po dílenských prostředcích

(mobilní dílny a nářadí) a zvýšila se sériovost. To vedlo ke zvýšení produktivity práce

v tomto regionu. A v Ústeckém kraji (o 6,12 %), ve kterém dochází především k výrobě

obrněných a jiných vozidel. Tato výroba je typická svou sériovostí a tudíţ efektivnější

alokací mezi prací a kapitálem. Klesající produktivita se projevuje v Královéhradeckém

kraji (o 0,65 %), Moravskoslezském kraji (o 0,57%), v Olomouckém kraji (o 2,22%),

v Pardubickém kraji (o 0,47 %), na Vysočině (o 0,44 %) a ve Zlínském kraji (o 0,48%).

Klesající produktivita v Královéhradeckém kraji můţe být vysvětlena poklesem armádní

poptávky po zboţí, které bylo v tomto regionu specificky vyráběno. V Moravskoslezském

kraji dochází ke sloučení dvou státních podniků do jednoho v souvislosti sníţení poptávky

po jejich zboţí a sluţbách. K tomuto poklesu dochází i u soukromých podniků z důvodu

ukončení velkých zbrojních modernizačních projektů (T810, L159). V Olomouckém kraji

se opět projevuje vazba na cykly velkých modernizačních projektů AČR. (např. zavádění

noktovizorů). Pardubický kraj se vyznačuje relativně velkou různorodostí produkce. Avšak

i zde se projevuje cyklus armádních zakázek, dále relativně malá sériovost výroby

a v některých případech i kusová výroba coţ neumoţňuje zefektivnění alokace mezi prací

a kapitálem. Na Vysočině se projevuje vazba na technologicky a pracovně náročnou

výrobu a opět se zde projevuje vazba na cyklus vojenských dodávek. Ve Zlínském kraji se

firmy opět potýkají s poklesem poptávky v návaznosti na armádní cyklus. V ostatních

případech nevyšlo umístění firem v daných regionech signifikantní.

Pokud se jedná o státní podnik, roste v tomto modelu produktivita práce

o 0,39 %.Tento ukazatel se však jeví jako nesignifikantní. Další nesignifikantní údaje se

jeví: podniky vyrábějící systémy velení a jejich vybavení; komunikační a radiolokační

systémy; ţenijní chemické a zdravotnické vybavení a podniky provozující obchodní

a ostatní činnost. Konstanta, výchozí úroveň, zde reprezentuje podnik, který je

v soukromém vlastnictví, není v konkursu a je z Regionu 1 (Jihomoravský kraj). Vyráběné

produkty nejsou v průřezovém vyjádření výlučně dané (buď anebo, jako třeba vlastnictví),

proto jsou zahrnuty všechny.

38

3.4. Model 3 - přidání kontrolních proměnných

I v tomto modelu pouţíváme stejný postup jako v modelu 2. Přidáním dalších

koeficientů (roky a Herfindalův index) provedeme test robustnosti modelu a budeme

sledovat, zda se veličiny nějak výrazně změní.

Tabulka 10 - Cross section model s přidáním dalších proměnných

ln(prod)

robust

std. Err ln(prod)

robust

std. Err

ln(K/L) 0,2368 *** 0,0361 region 9 -0,4682 ** 0,2044

ln(L) -0,1443 *** 0,0355 region 10 -0,5219 *** 0,2018

statni podnik 0,4219 0,2596 region 11 6,0345 *** 0,5818

konkurs -6,6737 *** 0,3964 HHI -0,0124 0,0103

lt 0,0525 0,1675 (HHI)² 0,000003 3,00E-06

svv 0,1869 0,1679 rok 2 -0,3196 0,3681

krs 0,089 0,1299 rok 3 0,0786 0,231

ov 0,4469 *** 0,1697 rok 4 -0,4173 0,3435

z -0,351 * 0,181 rok 5 -0,0076 0,2145

chz 0,0832 0,1292 rok 6 omitted

vvo -0,5287 *** 0,1602 rok 7 omitted

vbs -0,301 ** 0,1352 rok 8 0,0246 0,2339

o -0,3782 ** 0,1701 rok 9 0,1982 0,2185

region 2 -0,7136 ** 0,2891 rok 10 -0,049 0,2132

region 3 0,6926 *** 0,2369 rok 11 0,3298 * 0,1904

region 4 -0,5611 * 0,3321 rok 12 0,2078 0,2033

region 5 -2,2641 *** 0,6735 rok13 0,3472 * 0,2027

region 6 -0,4742 *** 0,1793 konstanta 19,6414 * 10,087

region 7 0,1145 0,1282 R² 0,3517

region 8 -0,1227 0,3075

koeficient koeficient

Data: Vlastní zpracování dat na základě dat databáze Albertina. *** - Koeficient je signifikantní na hladině

významnosti 1 %, ** - 5%, * - 10 %.

Tento model představuje moţný test robustnosti. "Zatřásli" jsem s modelem

a testovali platnost odhadu přidáním dalších proměnných. Podniky vlastněné státem by

měly být méně produktivní, neţ ty soukromé. Dále předpokládáme, ţe podniky v konkursu

budou velmi neproduktivní. Nepředpokládáme změny v produktivitě závislé na typu

výroby a regionálním rozloţení.

Přidáním dalších proměnných jsme zvýšili míru vysvětlení variability modelu

z 34,22% na 35,17%. Kapitálová intenzita stále zvyšuje produktivitu práce, v tomto

modelu o 0,24 %, coţ je o 0,0018 % více neţ v minulém modelu. Navýšení mnoţství práce

stále sniţuje produktivitu, tentokrát o 0,14 %, coţ je o 0,0038 % víc, neţ v minulém

modelu. To, zdali se podnik nachází v konkursu, sniţuje produktivitu o 6,67 %, coţ je

o 0,84 % méně, neţ tomu bylo v předešlém zkoumání (6,76 %).

U typu výroby vývoj, výcvik, opravárenství; vybavení bezpečnostních sluţeb;

zbraně, systémy řízení palby a munici; obchodní a jiná činnost se nám i nadále projevuje

klesající produktivita práce, tentokrát o 0,53 %, 0,3 %, 0,35 % a 0,38 %. U vývoje,

39

výcviku, opravárenství a obchodní a jiné činnosti se jedná o nárůst o 0,13 %, respektive

o 0,12 %. V případě typu výroby vybavení bezpečnostních sluţeb se jedná o mírné

zlepšení z 0,31 % na 0,3 %, coţ odpovídá zmenšení neefektivnosti o 0,12 %. Produkce

typu obrněná a jiná vozidla a jejich vybavení se i nadále vyznačuje rostoucí produktivitou

práce o 0,15 %.

Z hlediska regionálního rozloţení zbrojní výroby můţeme konstatovat, ţe roste

produktivita opět v Libereckém (6,69 %) a Ústeckém kraji (o 6,03 %). V obou regionech

se však jedná o mírné sníţení produktivity práce oproti minulému modelu o 0,22 % v kraji

Libereckém, respektive o 0,82 % v kraji Ústeckém. Klesající výnosy se projevují v kraji

Královehradeckém o 0,71 % (další sníţení produktivity o 0,69 % oproti minulému

modelu), Moravskoslezském o 0,69 % (sníţení o 0,12 %), Olomouckém o 2,26 % (sníţení

o 0,04 %), Pardubickém o 0,47 % (sníţení o 0,008 %), Zlínském o 0,52 % (sníţení

o 0,04 %) a na Vysočině o 0,47 % (sníţení o 0,014 %). Klesající výnosy v Jihomoravském

kraji mohou být vysvětleny technickou náročností výroby, malosériovostí a zároveň

i například klesajícím počtem vojenských objektů a dislokačních míst, kterých se

budovaly a provozovaly zabezpečovací systémy. Zároveň se stále zmenšuje rozsah

vojenských a bezpečnostních výstav (IDET), které byly výhradně pořádány v tomto

regionu.

Roky, které jsou uvedeny v tabulce, začínají proměnnou rok 2, čemuţ odpovídá rok

1999. Proměnné rok 6 a 7 byly vyřazeny z důvodu konstantnosti (kolinearity). V letech

2008 a 2010 rostla produktivita práce o 0,33 %, respektive o 0,35 %. Do tohoto období

jsou kumulovány velké modernizační projekty AČR. Např. jiţ zmiňovaná sériová výroba

obrněných transportérů a Tatry 810 ovlivnila výrobu optoelektronických, spojovacích

a dílenských prostředků.

Jako nesignifikantní se jeví koeficienty pro státní podnik, pro výrobu typu letecká

technika a její vybavení; komunikační a radiolokační systémy; zbraně, systémy řízení

palby a munice; ţenijní, chemické a zdravotnické vybavení; systémy velení a jeich

vybavení; kraj Praha, Středočeský kraj, ukazatele HHI a (HHI)² a roky, 1999, 2000, 2001,

2002, 2005, 2006, 2007 a 2009.

Z výsledků pozorování vyplývá, ţe pokud nebudeme brát ohled na

heteroskedasticitu, vychází koeficienty u různých proměnných přibliţně stejně. Potvrdili

jsme závěry týkající se produktivity podniků v konkursu, potvrdily se nám rostoucí výnosy

z kapitálu a klesající výnosy z práce. Nepodařilo se nám odhalit vliv druhu vlastnictví na

produktivitu z důvodu nesignifikantnosti výsledků.

40

3.5 Model 4 - panelová data

V tomto finálním přístupu k odhadu našich dat dále zvýšíme vypovídací hodnotu

odhadovaných modelů. Panelová data vznikají opakovaným pozorováním jednotlivých

proměnných, které vykazují stejné charakterové vlastnosti. Celkem se provedlo 583

pozorování rozdělených do 77 skupin a 13 let. Předmětem zkoumání jsou data týkající se

jednotlivých firem, ta data, která jsou v čase konstantní, byla modelem s fixními efekty

automaticky odstraněna.

Tabulka 11 - Panelová data

ln(prod)

robust

std. Err ln(prod)

robust

std. Err

ln(K/L) 0,151000 ** 0,0605 region 2 omitted

ln(L) -0,5697 *** 0,1109 region 3 omitted

statni podnik omitted region 4 omitted

konkurs -8,34017 *** 0,3614 region 5 omitted

lt omitted region 6 omitted

svv omitted region 7 omitted

krs omitted region 8 omitted

ov omitted region 9 omitted

z omitted reregion 10 omitted

chz omitted region 11 omitted

vvo omitted konstanta 9,2876 * 0,7166

vbs omitted R² 0,2557

o omitted

koeficient koeficient

Data: Vlastní zpracování dat na základě dat databáze Albertina. *** - Koeficient je signifikantní na hladině

významnosti 1 %, ** - 5%, * - 10 %.

V tomto modelu se R² (within) rovná 0,2557 coţ znamená, ţe je vysvětleno cca

26 % variability modelu. Do regrese tak vstupují za kaţdou jednotku pouze její odchylky

od průměrných hodnot. Z tohoto důvodu nám z panelu dat vypadla proměnná státní

podnik, protoţe se tato veličina od roku 1998 do roku 2010 neměnila. Dále nám vypadly

proměnné týkající se typu produkce a regionálního rozloţení.

Výsledky tohoto modelu jsou velmi podobné předchozím pozorováním. Stále se

zde uplatňují rostoucí výnosy z kapitálu a to o 0,15 %. Ve srovnání s ostatními modely se

jedná o mírný pokles. Rovněţ se i v tomto modelu projevují klesající výnosy z práce, a to

o 0,57 %. Stále také přetrvává klesající produktivita, jedná-li se o podnik, který se nachází

v konkursu - o 8,34 %.

41

3.6 Model 5 - panelová data odhad s fixním (pevným) efektem

V tomto modelu jsme přidali kontrolní data (údaje za jednotlivé roky) a zatřásli

modelem podobně jako v případě modelu 3. Proměnné, které jsou konstantní, byly

z modelu opět automaticky odstraněny.

Tabulka 12 - Panelová data, odhad s fixním efektem

ln(prod)

robust

std. Err

ln(K/L) 0,208 ** 0,0833

ln(L) -0,6061 *** 0,12

HHI -0,0124 0,0105

(HHI)² 0,000003 3,00E-06

rok 2 -0,6008 0,4084

rok 3 -0,0906 0,2208

rok 4 -0,6711 * 0,3802

rok 5 -0,2907 0,2418

rok 6 omitted

rok 7 omitted

rok 8 0,072 0,1232

rok 9 0,3457 *** 0,1064

rok 10 0,1522 0,1695

rok 11 0,3494 *** 0,1236

rok 12 0,3023 ** 0,1374

rok13 0,4807 *** 0,1331

konstanta 22,0493 ** 10,3986

R² 0,2179

koeficient

Data: Vlastní zpracování dat na základě dat databáze Albertina. *** - Koeficient je signifikantní na hladině

významnosti 1 %, ** - 5%, * - 10 %.

Tato data vysvětlují cca 22% variability modelu. Po přidání kontrolních dummy

proměnných můţeme vidět, ţe mezi K/L a Q/L stále přetrvává pozitivní vztah. Nadále zde

také můţeme pozorovat klesající výnosy z práce a to v hodnotě 0,61 % při dodání jednoho

dalšího procenta práce.

Proto, abychom však mohli sledovat i časově stálé modelem "vyhozené" proměnné,

potřebujeme pouţít model s náhodným efektem. Pro otestování vhodnosti uţití tohoto

modelu jsme udělali Hausmanův test, který pouţití tohoto modelu nedoporučil. Analýzu

jsme tedy rozdělili na sledování malých a velkých regionů – co do počtu pozorování, tj. do

počtu zastoupení podniků ve zbrojařském průmyslu (viz Tabulka 13), kde tak firmy budou

mít spíše podobné rysy srovnatelné v čase i mezi sebou. Pro takto rozdělené regiony uţ

nám Hausmanův test potvrdil pouţití modelu s náhodným efektem. Následující tabulka

ukazuje rozdělení regionů na malé a velké.

42

Tabulka 13 - Rozdělení regionů

velký region

počet

pozorování

v regionu percent malý region

počet

pozorování

v regionu percent

jihomoravský 62 12.16 královéhradecký 5 6.85

moravskoslezský 35 6.86 liberecký 5 6.85

pardubický 80 15.69 olomoucký 14 19.18

praha 266 52.16 středočeský 32 43.84

zlínský 67 13.14 vysočina 11 15.07

total 510 100 ústecký 6 8.22

total 73 100

Data: Vlastní zpracování dat na základě dat databáze Albertina. *** - Koeficient je signifikantní na

hladině významnosti 1 %, ** - 5%, * - 10 %.

Mezi velké regiony tak řadíme kraje: Jihomoravský, Moravskoslezský, Pardubický,

Zlínský a Prahu. Mezi malé regiony patří kraje: Královéhradecký, Liberecký, Olomoucký,

Středočeský, Vysočina a Ústecký. Analýza se nám tímto trochu mění, při interpretaci jiţ

bude třeba odděleně hledět na produktivitu firem z malých a velkých regionů, kde velikost

je definována počtem firem.

3.7. Model 6 - náhodný efekt pro velké regiony

Tento model je pouţíván, pokud nepředpokládáme, ţe individuální efekty mají zásadní

vliv na odhad a konzistenci parametrů. Naopak tyto individuální efekty částečně pustíme

do modelu jako další vysvětlující proměnnou, která je společná mezi podniky v daném

sledovaném čase.

43

Tabulka 14 - Náhodný efekt pro velké regiony

ln(prod)

robust

std. Err ln(prod)

robust

std. Err

ln(K/L) 0,1892 *** 0,0505 region 10 -0,7671 0,5532

ln(L) -0,4101 *** 0,095 rok 2 0,2775 0,4647

statni podnik 1,3585 * 0,7773 rok 3 -0,1434 0,1794

konkurs -7,3438 *** 4,20E-01 rok 4 -0,2994 0,2651

HHI 0,0389 0,0265 rok 5 -0,5775 * 0,3075

(HHI)² -0,00001 7,00E-06 rok 6 0,3474 0,4278

lt -0,1528 0,4544 rok 7 -0,83 ** 0,3841

svv 0,1906 0,3665 rok 8 -0,723 * 0,396

krs 0,2465 0,3249 rok 9 -0,454 0,29

ov 1,1218 ** 0,5732 rok 10 -0,4506 0,329

z -0,0333 0,476 rok 11 -0,4411 0,38

chz -0,0975 0,4107 rok 12 omitted

vvo -0,5774 0,3789 rok13 omitted

vbs -0,1508 0,3813 konstanta -27,5908 25,1831

o -0,7445 0,4803 R² 0,424

region 4 -1,4543 1,0512

region 6 -0,8427 0,5635

region 7 -0,3633 0,4413

koeficient koeficient

Data: Vlastní zpracování dat na základě dat databáze Albertina. *** - Koeficient je signifikantní na hladině

významnosti 1 %, ** - 5%, * - 10 %.

V tomto modelu se R² (between) rovná 0,4244, coţ znamená, ţe data

vysvětlují cca 42 % variability modelu. I zde se nám projevují rostoucí výnosy z kapitálu

o 0,19 %. To je sice trochu méně, neţ tomu bylo v předchozím modelu (0,21 %), ale jinak

tato hodnota nevybočuje z řady ostatních. Dále si i nadále můţeme povšimnout klesajících

výnosů z práce o 0,41 %, které také oproti minulému modelu klesají pomaleji. Poprvé se

nám objevuje signifikantní výsledek pro produktivitu státních podniků, které vykazují

rostoucí tendenci - o 1,36 %. Tento zajímavý jev můţe být vysvětlen tím, ţe určité státní

zakázky nemusí být přidělovány na základě veřejné soutěţe, ale jsou přidělovány přímo

státním podnikům. [Racek (2012; Usnesení vlády České republiky ze dne 16. července

2003 č. 724 + 2P)] Tato výjimka se týká především oprav zbraní, zbraňových systémů

a systémů velení a řízení. Státní podniky mají povolení pro mezinárodní obchod

s vojenským materiálem a mají také příslušné bezpečnostní prověrky. Zároveň díky přímé

vazbě na zřizovatele (ministerstvo obrany) méně podléhají hospodářským cyklům. Podniky

v konkursním řízení se i nadále vyznačují klesající produktivitou.

Pro různé typy zbrojní výroby vyšel koeficient signifikantní pouze pro podniky

zabývající se výrobou obrněných a jiných vozidel a jejich vybavení. V tomto případě se

44

zde jedná o rostoucí produktivitu o 1,12 %. Tato hodnota v poměru k minulé zaznamenala

docela značný nárůst - z 0,45 %, coţ je 0,67% nárůst.

V letech 2002, 2004 a 2005 se nám vţdy projevuje klesající produktivita a to

v hodnotách -0,58 %, -0,83 % a -0,72 %. Tato klesající výnosnost můţe být dána sníţenou

schopností rezortu obrany realizovat zakázky a efektivně čerpat své zdroje. Zároveň by

poprvé vznikla moţnost kumulovat prostředky v rezervních fondech.10

Koeficienty pro

tyto roky se však jeví signifikantní poprvé aţ v tomto modelu, tudíţ je nemůţeme porovnat

s předchozími hodnotami.

Jako nesignifikantní se v tomto modelu jeví koeficienty pro HHI, HHI², typ výroby:

letecká technika a její vybavení; systémy velení a jejich vybavení; komunikační

a radiolokační systémy; vývoj, výcvik, opravárenství; výbava bezpečnostních sluţeb;

podnik provozující obchodní a ostatní činnost; zbraně, systémy řízení palby a munice;

ţenijní, chemické a zdravotnické vybavení, všechny druhy velkých regionů a roky: 1999,

2000, 2001, 2003, 2006, 2007, 2008, 2009, 2010.

3.8. Model 7 - finální nebalancovaná data pro malé regiony

Tabulka 15 - Nebalancovaná data pro malé regiony

ln(prod)

robust std.

Err ln(prod)

robust

std. Err

ln(K/L) 0,5761 0,4041 rok 2 1,8725 * 1,044

ln(L) -1,1154 *** 0,2265 rok 3 0,3843 0,6717

statni podnik 9,2119 *** 1,8506 rok 4 -1,3052 2,0319

konkurs -76,5791 6,11E+01 rok 5 -0,4854 0,7434

HHI 0,0803 0,0637 rok 6 0,9849 0,8572

(HHI)² -0,00002 1,00E-05 rok 7 -1,5479 1,1474

lt 9,8817 *** 1,3861 rok 8 -0,8909 0,9572

svv -13,9772 1,9161 rok 9 -0,8063 0,7181

krs omitted rok 10 -0,5579 0,8716

ov 5,8675 *** 0,4088 rok 11 -1,0567 1,0552

z -64,9591 61,9007 rok 12 omitted

chz -67,3295 61,552 rok13 omitted

vvo -68,4653 61,415 konstanta omitted

vbs omitted R² 0,9841

o -73,7821 61,2222

koeficient koeficient

Data: Vlastní zpracování dat na základě dat databáze Albertina. *** - Koeficient je signifikantní na hladině

významnosti 1 %, ** - 5%, * - 10 %.

10Analýza rizik Směrnice ministra obrany pro rozvoj a činnost rezortu ministerstva obrany část IV Věcné zdroje a část V Věcné zdroje, plánování, programování a rozpočtování, autor: sekce obranné politiky a strategie MO, Praha, říjen 2006

45

V tomto modelu se R² (between) rovná 0,9841, coţ nám říká, ţe je vysvětleno cca

98 % variability modelu. I v tomto modelu se projevují klesající výnosy z práce v hodnotě

-1,12 %. To poukazuje na rychleji klesající výnosy z práce o 0,51 % oproti předchozímu

modelu (0,61 %). Státní podnik zde vykazuje rostoucí výnosy o 9,21 %. Typy produkce

letecká technika a její vybavení spolu s obrněnými vozy a jejich vybavením vykazují

rostoucí tendence v produktivitě a to o 9,88 %, respektive o 5,87 %. Tato rostoucí

výnosnost letecké techniky a jejího vybavení je dána výstavbou učebně výcvikové

základny letectva v Čáslavi a Náměšti nad Oslavou. Dále docházelo k modernizaci letecké

techniky a prostředků protivzdušné obrany a modernizace vrtulníků. Dále implementace

zařízení pro provozování nadzvukových letounů. Tyto hodnoty jsou ve srovnání

s předchozími modely velké. Podniky zabývající se výrobou systémů velení

a jejich vybavení v tomto modelu vykazuje klesající výnosy o 13,98 %.

V případě let se v tomto modelu jeví jako signifikantní pouze rok 1999, kdy

dochází k růstu produktivity o 1,87 %. V tomto roce v souvislosti s přistoupením ČR do

NATO započala první vlna přizpůsobování vybavení vojenských jednotek aliančním

poţadavkům. V rámci tohoto úkolu bylo zadáváno velké mnoţství státních zakázek.

A zároveň v tomto roce dochází k ukončení ţivotního cyklu techniky a materiálu

pořízeného v závěru komunistické éry.

Nesignifikantní proměnné v tomto modelu jsou: produktivita kapitálu, produktivita

podniků v konkursu, typy zbraně, systémy řízení palby a munici; ţenijní, chemické

a zdravotnické vybavení; vývoj, výcvik, opravárenství a obchodní a ostatní činnost, roky

2000 - 2010.

3.9. Model 8 - finální balancovaná data pro velké regiony

Následující model je téměř shodný s modelem č. 6. V tomto modelu však byly pouţity

pouze podniky, u nichţ jsme měli přesný počet pozorování pro 8 sledovaných let. Tuto

podmínku pro velké regiony splnilo 24 firem.

46

Tabulka 16 - Balancovaná data pro velké regiony

ln(prod)

robust std.

Err ln(prod)

robust std.

Err

ln(K/L) 0,2613 *** 0,0538 region 6 -1,235 *** 0,4528

ln(L) -0,6133 *** 0,1124 region 7 0,1318 0,3913

statni podnik 1,692 *** 0,6359 reregion 10 -0,6392 0,6773

lt -0,1143 0,5442 rok 6 -0,027 0,1046

svv 0,0281 0,8682 rok 7 0,1459 0,1347

krs -1,4058 ** 0,6334 rok 8 0,3452 ** 0,1625

ov 0,4657 0,6124 rok 9 0,3642 *** 0,0989

z -0,201 0,6177 rok 10 0,4605 *** 0,0938

chz -0,5387 0,3775 rok 11 0,3165 *** 0,0925

vvo -2,0838 *** 0,59 rok 12 0,2529 *** 0,1217

vbs -0,3808 0,3309 konstanta 10,7559 *** 0,9388

o -1,1332 * 0,6192 R² 0,6323

region 4 -0,9391 ** 0,3877

koeficient koeficient

Data: Vlastní zpracování dat na základě dat databáze Albertina. *** - Koeficient je signifikantní na hladině

významnosti 1 %, ** - 5%, * - 10 %.

V modelu se R² (between) rovná 0,6323, coţ znamená, ţe vysvětlujeme cca 63 %

variability modelu. Stále zde vidíme rostoucí výnosy z kapitálu o 0,26 %, coţ je oproti

nebalancovanému modelu rozdíl o 0,07 %. V tomto modelu se nám také i nadále ukazují

klesající výnosy z práce o 0,61 %, které se od nebalancovaného modelu liší o 0,2 %. Státní

podniky zde vykazují rostoucí produktivitu o 1,69 %. To je o 0,33% více, neţ tomu bylo

v nebalancovaném modelu.

Klesající produktivitu můţeme vidět u podniků vyrábějících vývoj, výcvik, opravárenství

o 2,08 %, obchodní a ostatní činnost o 1,13 %, komunikační a radiolokační systémy

o 1,41 %. Tuto hodnotu však nemáme s čím porovnat. Jako signifikantní se jeví poprvé aţ

v tomto modelu. V návaznosti na sniţování velikosti armády dochází ke zmenšování

poţadavků na výrobní kapacity komunikačních a radiolokačních systémů, zároveň tato

výroba byla v předrevoluční době orientována především na státy Varšavské smlouvy.

Skončily poslední vývojové projekty z minulé doby (mobilní letištní radiolokátor

KOMÁR). Tato výroba také přechází z velkosériové výroby na malosériovou

a z malosériové na kusovou.

Moravskoslezský kraj a Pardubický kraj shodně vykazují klesající produktivitu.

U Moravskoslezského kraje se jedná o pokles o 0,94 % a u Pardubického o 1,23 %.

V letech 2005 aţ 2009 můţeme vidět rostoucí produktivitu. V roce 2005 je to o 0,35 %,

2006 o 0,36 %, 2007 o 0,46 %, 2008 o 0,32% a v roce 2009 o 0,25 %. Na základě přijetí

koncepce výstavby profesionální armády a mobilizace ozbrojených sil AČR přepočítané

47

v roce 2003 na sníţený zdrojový rámec dochází k modernizaci radiolokačních systémů

protivzdušné obrany a jsou rozvíjeny pasivní sledovací systémy (VĚRA). Zároveň je

zahájena masivní výstavba leteckých základen a míst velení letectva.

Jako nesignifikantní se v tomto modelu jeví všechny typy produkce (vyjma komunikačních

a radiolokačních systémů; vývoje, výcviku, opravárenství; obchodní a ostatní činnosti),

údaje pro regiony Prahu a Zlínský kraj a pro roky 2003 a 2004.

4. Výsledky regresní analýzy

V této kapitole se nachází shrnutí předchozího modelování a interpretace dosavadních

poznatků. Červeně jsou označeny nesignifikantní výsledky.

4.1. Kapitál, práce

Tabulka 17 - Srovnání výsledků pro proměnné práce a kapitál na zaměstnance

produktivita

práceK/L L

Model 3 - OLS 0,2368 -0,1443

Model 4 - FE 0,151000 -0,5697

Model 5 - FE+ 0,208 -0,6061

Model 6 - RE VR 0,1892 -0,4101

Model 7 - RE MR 0,5761 -1,1154

Model 8 - RE VR B 0,2613 -0,6133

Data: Vlastní zpracování dat na základě dat databáze Albertina

V uvedené tabulce jsou hodnoty, které jsem dostala postupným modelováním. Ve všech

modelech si můţeme všimnout rostoucích výnosů z rozsahu u kapitálu. Armáda, jeţ je

nucena pracovat i v extrémních podmínkách, vyvíjí velký tlak na kvalitu zařízení, které

musí pouţívat. Této kvality je dosahováno za pomoci technologicky velmi náročných

strojů. Také s pokrokem vědy jsou vyvíjena stále nová zařízení, která vyţadují další

investice do kapitálu. Naproti tomu si můţeme všimnout, ţe u práce se projevují klesající

výnosy z rozsahu. Tato skutečnost můţe být dána tím, ţe firmy potřebují specificky

vyškolený personál. Dále tuto neefektivitu můţe způsobovat zajišťování okrajových

činností firem, jako jsou ochrana objektů a náklady spojené se získáváním různých

bezpečnostních prověrek.

48

4.2. Státní podnik, konkurs

Tabulka 18 - Srovnání výsledků pro proměnné státní podnik a konkurs

produktivita prácestátní

podnikkonkurs

Model 3 - OLS 0,4219 -6,6737

Model 4 - FE omitted -8,34017

Model 5 - FE+ / /

Model 6 - RE VR 1,3585 -7,3438

Model 7 - RE MR 9,2119 -76,5791

Model 8 - RE VR B 1,692 /

Data: Vlastní zpracování dat na základě dat databáze Albertina

U dummy proměnné státní podnik můţeme pozorovat zajímavý výsledek. Vychází nám

zde rostoucí výnosy, ale tento výsledek se v některých modelech (např. model 3) jeví jako

nesignifikantní. To částečně můţeme vysvětlit tím, ţe v roce 2003 byla zahájena reforma

ozbrojených sil ve vazbě na profesionalizaci a vstup do NATO. Po schválení reformy vláda

rozhodla svým usnesením (ze dne 16. července 2003 č. 724 + 2P), ţe některé modernizační

projekty uvedené v příloze číslo 1 budou realizovány výhradně prostřednictvím státních

podniků. Tím tyto podniky získaly významnou výhodu při získávání velkých zakázek.

Tento fakt, však ovlivňuje pouze některé podniky s ohledem na jejich zaměření výroby. To

můţe vysvětlovat, proč se výsledek jeví jako nesignifikantní, neboť některé podniky (VOP

025 a VOP026) získávají řadu významných zakázek, kdeţto např. LOM Praha poskytuje

sluţby, ve prospěch vzdušných sil (budování učebně výcvikové základny). Podniky, které

se nachází v konkursu, shodně vykazující klesající produktivitu práce, coţ jsme

předpokládali. Za tuto neefektivnost můţe zodpovídat vysoká dluhová zatíţenost a také

problém konkursního správce, který nemusí znát všechny informace potřebné k tomu, aby

podnik pracoval efektivně.

49

4.3. Jednotlivé typy produkce

Tabulka 19 - Srovnání výsledků pro jednotlivé typy produkce

produkti

vita

práce

lt svv krs ov z chz vvo vbs o

Model 3

OLS 0,0525 0,1869 0,089 0,4469 -0,351 0,0832 -0,5287 -2,0838 -0,3782

Model 6

RE VR -0,1528 0,1906 0,2465 1,1218 -0,0333 -0,0975 -0,5774 -0,1508 -0,7445

Model 7 -

RE MR 9,8817 -13,977 omitted 5,8675 -64,959 -67,33 -68,465 omitted -73,782

Model 8

RE VR B -0,1143 0,0281 -1,4058 0,4657 -0,201 -0,5387 -2,0838 -0,3808 -1,1332

Data: Vlastní zpracování dat na základě dat databáze Albertina

U typu produkce letecká technika a její vybavení nám vyšel signifikantní výsledek pouze v

modelu 7. V tomto případě zde můţeme sledovat rostoucí produktivitu práce. Tato rostoucí

výnosnost můţe být dána zvýšenou poptávkou ze strany státu z důvodu modernizace

leteckého vybavení, implementace zařízení pro provozování nadzvukových letounů

a výstavba nových učebně výcvikových základen.

Pro společnosti věnující se výrobě komunikačních a radiolokačních systémů vychází

signifikantní výsledek pouze v modelu 8. V tomto případě zde můţeme pozorovat klesající

produktivitu práce. U tohoto typu produkce dochází k výraznému sniţování kapacit

výroby. Tato výroba byla před rokem 1989 orientovaná především na státy Varšavské

smlouvy. Zároveň také došlo k ukončení posledních vývojových projektů z dob minulých

(mobilní letištní radiolokátor KOMÁR).

Typ produkce obrněná a jiná vozidla a jejich vybavení se vyznačuje rostoucí produktivitou

práce. Tento typ produkce se vyznačuje zejména svou sériovostí ve výrobě a také

neustálou poptávkou armády po tomto typu zboţí.

U společností vyrábějících zbraně, systémy řízení palby a munici je signifikantní výsledek

pouze v modelu 3. Tento typ produkce se od přechodu k profesionální armádě potýká

s nedostatečnou poptávkou z důvodu přeplnění skladů, a také velmi neefektivním

objednáváním zboţí ze strany státu, kdy podniky vyrábí pouze malosériově.

Podniky věnující se typu produkce vývoj, výcvik opravárenství se vyznačují klesající

produktivitou práce stejně jako typ produkce vývoj, výcvik, opravárenství a obchodní

a jiná činnost. Tato činnost je více náročná na lidskou práci, je zde menší mnoţství

50

příleţitostí pro substituování práce kapitálem, uplatňují se zde především prvky

malovýroby a zároveň stát velmi reguluje obchod se zbrojním materiálem.

4.4 Regiony

Tabulka 20 - Srovnání výsledků pro regiony

produkt.

práce

region

2

region

3

region

4

region

5

region

6

region

7

region

8

region

9

region

10

region

11

Model 3 -0,7136 0,6926 -0,5611 -2,2641 -0,4742 0,1145 -0,1227 -0,4682 -0,5219 6,0345

Model 6 -1,4543 -0,8427 -0,3633 -0,7671

Model 8 -0,9391 -1,235 0,1318 -0,6392

Data: Vlastní zpracování dat na základě dat databáze Albertina

Klesající produktivita se nám objevuje v Královéhradeckém kraji, Moravskoslezském,

Olomouckém kraji, Pardubickém kraji, na Vysočině a v Zlínském kraji. Většina podniků

v těchto krajích se potýká s nedostatečnou poptávkou ze strany státu, téměř nulovým

exportem a malosériovostí, aţ kusovostí výroby. Rostoucí produktivita se nám ukazuje

v Libereckém a Ústeckém kraji. V Libereckém kraji se vyrábí především dílenské

prostředky a speciální nářadí pro opravy. Tato výroba je úzce svázána s výrobou

armádních vozidel, která v posledních letech zaţila velký rozvoj. Tento nárůst poptávky

vyvolal zvýšení sériovosti, coţ umoţnilo zefektivnění výroby. V Ústeckém kraji dochází

především k výrobě obrněných a jiných vozidel a jejich vybavení. Tento typ výroby se

vyznačuje také sériovostí, která pomáhá zefektivnit výrobu.

4.5. Jednotlivé roky

Tabulka 21 - Srovnání výsledků pro jednotlivé roky

produkt.

prácerok2 rok 3 rok 4 rok 5 rok 6 rok 7 rok 8 rok 9 rok 10 rok 11 rok 12 rok 13

Model 3 -0,3196 0,0786 -0,417 -0,0076 0,0246 0,1982 -0,049 0,3298 0,2078 0,3472

Model 5

FE+ -0,6008 -0,091 -0,6711 -0,2907 0,072 0,3457 0,1522 0,3494 0,3023 0,4807

Model 6

RE VR 0,2775 -0,143 -0,299 -0,5775 0,3474 -0,83 -0,723 -0,454 -0,4506 -0,441

Model 7

RE MR 1,8725 0,3843 -1,305 -0,4854 0,9849 -1,5479 -0,8909 -0,8063 -0,5579 -1,057

Model 8

RE VR B -0,027 0,1459 0,3452 0,3642 0,4605 0,3165 0,2529

Data: Vlastní zpracování dat na základě dat databáze Albertina

51

U let 1999, 2006, 2007, 2008, 2009 a 2010 můţeme pozorovat rostoucí produktivitu práce.

V roce 1999 můţe být tato rostoucí efektivnost způsobena přistoupení ČR k NATO, coţ si

vyţádalo přizpůsobování vybavení našich jednotek jednotkám aliančním. V rámci tohoto

úkonu bylo zadáváno velké mnoţství státních zakázek. Zároveň také dochází k ukončení

ţivotnosti vybavení pořízeného v závěru předrevoluční doby. Roky 2006 aţ 2010 jsou

spojené s přijetím koncepce výstavby profesionální armády a mobilizace ozbrojených sil

AČR. Zároveň také probíhá výstavba leteckých základen a míst velení letectva. V letech

2001, 2002, 2004 dochází k sníţení efektivnosti. To můţe být způsobeno sníţenou

schopností rezortu obrany realizovat zakázky a efektivně čerpat své zdroje Zároveň zde

poprvé vznikla moţnost kumulovat prostředky v rezervních fondech.

52

Závěr

Zbrojní výroba a zbrojní podniky jsou výrazně ovlivňovány státní politikou. Zajištění

vnější a vnitřní bezpečnosti je veřejným statkem, na jehoţ zajištění není nikdy vynakládán

dostatek peněţních prostředků a je moţné říci, ţe nízká je jakákoliv vynaloţená suma.

Vţdy bude existovat rozdíl mezi představami a poţadavky vojáků a moţnostmi státu tyto

představy naplnit. Dalším charakteristickým jevem je rychlé zastarávání pořízených

prostředků bez ohledu na to, zda byly skutečně pouţity. V rámci běţné činnosti armády

a při zajišťování výcviku dochází k rychlému morálnímu zastarávání pořízených komodit,

jeţ je výrazně rychlejší neţ jejich fyzické opotřebení. Svou roli sehrává také případné

nasazení ozbrojených sil do operací. Jak ukazují zkušenosti s nasazením AČR v misích,

muselo dojít v první dekádě 20. Století ke značné obměně zbraňových systémů

a prostředků logistického zabezpečení na základě získaných zkušeností bez ohledu na

původní koncepci výstavby ozbrojených sil.

Dalším faktorem ovlivňujícím stav zbrojního průmyslu je zrychlování technického rozvoje.

V současné době jsou schopné investovat dostatečné prostředky do vývoje nových zbraní

pouze velké firmy, jeţ zpravidla sídlí v ekonomicky silných státech. Ostatní země se

mohou na výrobě podílet nebo vyvíjet jednotlivé komponenty.

Na formování zbrojního průmyslu se výraznou měrou také podílí vnitřní a vnější prostředí.

Z hlediska vnitřního prostředí stoupá ochota veřejnosti investovat prostředky veřejných

rozpočtů do nákupu zbraní s pocitem ohroţení. Jako příklad takové země je moţné uvést

Izrael, který je sice rozlohou i počtem obyvatel malou zemí, ale pocit ohroţení jej vedl

k velkému rozvoji obranného průmyslu a jeho výrobky představují v řadě komodit špičku.

U obyvatelstva České republiky je v současnosti tento pocit malý a převládá přesvědčení,

ţe bezpečnost země je zaručena členstvím v NATO. Podíl obranných výdajů ve veřejných

prostředcích klesá a armáda se neustále zmenšuje, coţ má vliv na obranný průmysl.

Z vnějších faktorů zde působí mezinárodní postavení ČR a moţností provádět obchod

s vojenským materiálem. Moţnost účastnit se mezinárodních tendrů je často ovlivňována

rozhodnutím vlád jiných zemí o moţnosti vývozu technologií (dílčích systémů) do třetích

zemí. Tento jev se jasně projevuje například na projektu výroby podzvukového bitevního

letounu L-159, kde je moţnost prodeje vţdy podmíněna souhlasem vlády USA.

Vzhledem k vysokým nákladům na kapitálovou vybavenost podniků a schopnost provádět

inovace je dalším ovlivňujícím faktorem velikost trhu, na němţ je zbrojní produkce

53

realizována. Platí nepsané pravidlo, ţe armády zpravidla nenakupují produkci, jeţ není

zavedena v armádě nebo policii země, ve které má výrobce své sídlo. Mnoţství nakoupené

produkce a její sortiment je tedy přímo úměrný velikosti ozbrojených sil a jejich sloţení.

Jestliţe je AČR cca šestkrát menší neţ ČSLA je i mnoţství nakoupených komodit značně

niţší a v některých případech se ze sériové výroby stává malosériová a z malosériové

kusová. Tím je ale ovlivněna schopnost vkládat prostředky do vývoje a dosahovaná cena

konečné produkce.

Část zbrojního průmyslu je vţdy vlastněna státem. Je to ovlivněno snahou udrţovat

kapacity pro případ vnějšího ohroţení a zachovat určitou autonomii v rozhodování

o vyuţití obranných kapacit. V podmínkách České republiky jsou to především kapacity

v opravárenství. Je to dáno i faktem, ţe mnoţství objednávek v jednotlivých letech značně

kolísá a pro soukromé firmy by bylo neefektivní drţet volné kapacity. S problematikou

volných kapacit se potýkají i státní podniky a mají v zakládacích listinách uvedenu

i činnost při zajišťování civilní produkce.

Jak ukazuje teoretická část, došlo v oblasti opravárenských kapacit ke značné redukci

a v současné době zabezpečuje jeden státní podnik opravy pro vzdušné síly a jeden pro

pozemní síly. Postup zániku vojenských opravárenských podniků v letech má přímou

návaznost na zásadní změny výstavby AČR. Je moţné konstatovat, ţe první vlna následuje

po rozdělení státu a druhá vlna navazuje na profesionalizaci armády. Při sběru dat bylo ale

zjištěno, ţe značka VOP (původně vojenský opravárenský podnik) má stále dobrý zvuk

a objevuje se v názvech nástupnických firem, jeţ v současnosti nemají se zbrojní výrobou

nic společného, ale často sídlí v prostorech původně vyuţívaných státními podniky.

Jiné neţ ekonomické faktory také ovlivňují teritoriální rozmístění podniků zbrojního

průmyslu. Od poloviny třicátých let do roku 1990 byly kapacity přednostně budovány ve

východní části země. Tato snaha byla ovlivněna vojensko-strategickým uvaţováním

a vedla k zániku zbrojní výroby u některých tradičních výrobců, jako byla Škoda Plzeň.

Přes snahu managementu této firmy se nepodařilo zbrojní výrobu v tomto podniku obnovit.

Hospodaření státních podniků výrazně ovlivňuje usnesení vlády umoţňující některé

činnosti zadávat přímo státním podnikům bez veřejné soutěţe a značný podíl činností

zajišťovaných ve prospěch AČR. Podíl sluţeb poskytovaných specialisty státních podniků

ve prospěch ozbrojených sil stoupá s poklesem počtů armády a úbytkem jejích specialistů.

Je nepravděpodobné, ţe by i v budoucnu byly tyto čisti prováděny prostřednictvím

soukromého sektoru. Podle současného návrhu strukturálních změn resortu ministerstva

54

obrany obsaţených v Bílé knize o obraně je moţné usuzovat na nový pokus o nalezení

vhodného modelu struktury státních podniků.

Je pravděpodobné, ţe v relativně krátké době dojde ještě k dalšímu sníţení kapacit zbrojní

produkce v návaznosti na předpokládané sniţování stavu ozbrojených sil. Bude rovněţ

zajímavé sledovat vývoj v efektivitě státních podniků po provedení avizované reorganizace

a ukončení projektu Pandur.

55

Literatura

Bílá kniha o obraně, Ministerstvo obrany ČR, 2011. ISBN 978-80-7278-564-3

TŮMA, M. -- JANOŠEC, J. -- PROCHÁZKA, J. Obranná politika Československé

a České republiky (1989-2009). Praha: Ministerstvo obrany ČR - Prezentační a informační

centrum MO, 2009. ISBN 978-80-7278-522-

DOC. PHDR. ADOLF FAJMAN, CSc. Zbrojní výroba, konverze, obranyschopnost. Praha:

1993 Kolektiv autorů, 1993. ISBN 80 - 85469 - 49 - 9., stran 124

ŠTANCL, Luboš. Zbrojní průmysl v podmínkách globalizace. Ekonomika a Management.

2009 (2), 7-19. ISSN 1802-3975

Zbrojní průmysl na území Československa do roku 1945, [dostupné online]

http://alferi.unas.cz/zbrojni%20prumysl.htm k 22.4.2012

VOP CZ. Historie [online]. 2012 [cit. 2012-05-23]. Dostupné z:

http://www.vop.cz/cz/kategorie/historie.aspx

LOM PRAHA. LOM PRAHA s.p. - O nás [online]. 2012 [cit. 2012-05-23]. Dostupné z:

http://www.lompraha.cz/o-nas

Peníze. Vojenský technický ústav Vyškov, s.p. - IČO: 26287811 [online]. 2012 [cit. 2012-

05-23]. Dostupné z: http://rejstrik.penize.cz/26287811-vojensky-technicky-ustav-vyskov-s-

p

VTÚLAPVO PRAHA. Historie VTÚLaPVO [online]. 2012 [cit. 2012-05-23]. Dostupné z:

http://www.vtul.cz/?page_id=27

KRČ, Miroslav. Vojenské výdaje v letech studené války a po jejím skončení. Praha: Ústav

mezinárodních vztahů v Praze, 2002. ISBN 80-85864-93-2.

Ministerstvo průmyslu a obchodu. Seznam držitelů povolení k zahraničnímu obchodu s

vojenským materiálem [online]. 2012 [cit. 2012-05-29]. Dostupné z:

http://www.mpo.cz/dokument56926.html

AOBP: Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu ČR. Členové AOBP [online]. 2012

[cit. 2012-05-29]. Dostupné z: http://www.aobp.cz/clenove-aobp

Vojenské rozhledy: Stručný pohled do historie operačního umění a jeho soudobé aspekty.

Praha: Ministerstvo obrany České republiky – Odbor komunikace a propagace MO, 2012,

XXI. (LIII.), 2/2012. ISSN 1210-3292. Dostupné z: Vojenské rozhledy. Praha:

Ministerstvo obrany České republiky – Odbor komunikace a propagace MO, 2012, XXI.

56

(LIII.), 2/2012. ISSN 1210-3292. Dostupné z: http://www.mocr.army.cz/multimedia-a-

knihovna/casopisy/vojenske-rozhledy/vojenske-rozhledy-2-2012-69474/

Vojenské rozhledy: Česká republika a její účast v evropských vojenských dopravních

organizacích. Praha: Ministerstvo obrany České republiky – Odbor komunikace a

propagace MO, 2011, XX. (LII.), 1/2011. ISSN 1210-3292.

Vojenské rozhledy: Rozpočtová politika české vlády ve věcech vnitřní a vnější bezpečnosti

po roce 1998. Praha: Ministerstvo obrany České republiky – Odbor komunikace a

propagace MO, 2011, XX. (LII.), 3/2011. ISSN 1210-3292.

Vojenské rozhledy: Stín jaderné války nad Evropou (1945–1968). Praha: Ministerstvo

obrany České republiky – Prezentační a informační centrum MO, 2010, XIX. (LI.), 4/2010.

ISSN 1210-3292.

USNESENÍ VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY ze dne 16. července 2003 č. 724 + 2P: k

realizaci projektů strategického charakteru, které souvisejí s integrací a členstvím České

republiky v Organizaci Severoatlantické smlouvy (NATO) [online]. 2003 [cit. 2012-07-18].

Dostupné z:

http://racek.vlada.cz/usneseni/usneseni_webtest.nsf/0/3B0B9908DCEA32C6C12571B600

6C2A2B

Vojenské rozhledy: Zkušebnictví ve VTÚPV Vyškov, VOP-026 Šternberk, s.p. Praha:

Ministerstvo obrany České republiky – Prezentační a informační centrum MO, 2009,

XVIII. (L.), 1/2009. ISSN 1210-3292.

Vojenské rozhledy: Pohled na naši armádu před deseti lety. Praha: Ministerstvo obrany

České republiky – Prezentační a informační centrum MO, 2009, XVIII. (L.), 4/2009. ISSN

1210-3292.

hUallachain, B.O., 1987. Regional and Technological Implications of the Recent Buildup

in American Defense Spending. /Annals of the Association of American Geographers/,

77(2), s.208--223

Golde, S. & Tishler, A., 2004. Security Needs, Arms Exports, and the Structure of the

Defense Industry: Determining the Security Level of Countries. /The Journal of Conflict

Resolution/, 48(5), s.672--698.