Centre for Analysis of Regional Systems cenars.upol.cz
Vývoj ekonomických teorií a teorií regionálního
rozvoje
Regionální rozvoj:
proces zabezpečující růst ekonomického a sociálního potenciálu regionu, kterého využívání má vést ke zvyšování životní úrovně jeho obyvatel, k sociálnímu a ekonomickému rozvoji státu, při zachování (trvale) udržitelného rozvoje
pozn. v ekonomii se používá často termín hospodářský rozvoj (příp. hospodářský růst)
v ekonomii však vždy jde o růst v kladném smyslu, v geografii může mít v případě nepříznivého vývoje i záporný charakter
Teorie regionálního rozvoje:
konvergenční (teorie regionální rovnováhy)
autoři se přiklánějí k názoru, že přirozenou základní tendencí regionálního rozvoje je vyrovnávání rozdílů mezi regiony
divergenční (teorie regionální nerovnováhy)
zastánci těchto teorií jsou přesvědčeni, že v průběhu vývoje dochází spíše k dalšímu zvětšování meziregionálních rozdílů
epizodické (příp. periodické) teorie reg. rozvoje
v regionech je přirozené střídání období prosperity a úpadku
Teorie difúze:
prostorové šíření, toky a pohyby v čase
pro regionální rozvoj je zajímavé hlavně studium šíření inovací
typy difúze: expanzivní, hierarchická, relokační
Hamplova teorie hierarchie reality:
vytváření stále nových nositelů diferenciace, zatímco o vývojově nižších jevů dochází prostřednictvím difúzních procesů k postupnému poklesu (meziregionálních) rozdílů
Regionální politika:
řídící činnost státu a institucí územní působnosti, která směřuje k vytváření vhodnějších podmínek pro dynamický a všestranný rozvoj regionů s maximálním využitím geografického, lidského a ekonomického potenciálu
- je syntetizujícím procesem k prosazování mikrofaktorů i makrofaktorů rozvoje ekonomiky
Typy regionální politiky:
strategická – zaměřená na dosažení vnější
konkurenceschopnosti státu jako celku tím, že bude
posílená konkurenceschopnost a atraktivita jádrových
aglomerací daného státu (např. Nizozemsko s cílem
posílit Randstad v konkurenci s Londýnem, Paříží,
Milánem, Frankfurtem…)
pojišťovací – zaměřená na zmírnění ekonomických
a sociálních problémů v zaostávajících či strukturálně
postižených regionech a na posílení vnitřní
soudružnosti státu
HLAVNÍ VÝVOJOVÉ ETAPY TEORIÍ REGIONÁLNÍHO ROZVOJE A REGIONÁLNÍ POLITIKY
Obecný přístup (ekonomická teorie):
neoklasický (1920-1940)
Převažující teorie regionálního rozvoje:
teorie regionální rovnováhy (zejména tzv. neoklasické modely)
Regionální politika:
základní koncept – „dělníci za prací“, používaný nástroj zvyšující mobilitu pracovních sil
Thünenův model využití země (z geografie zemědělství)
předchůdce neoklasických modelů
Christallerova teorie centrálních míst (z geografie sídel)
na města bohatý sektor
na města chudý sektor
Teorie centrálních míst (Löschova modifikace)
Obecný přístup (ekonomická teorie):
keynesiánský (1950-1975)
Převažující teorie regionálního rozvoje:
teorie regionální nerovnováhy (např. teorie kumulativních příčin, teorie pólů růstu)
Regionální politika:
„práce za dělníky“, nástroje podporující příliv investic ze soukromého i veřejného sektoru do problémových regionů (investiční dotace, relokace institucí)
Kruhová kumulativní kauzace negativních faktorů (Myrdal, 1957)
snižování počtu míst
v průmyslu a zemědělství
snižování zaměstnanosti,
nezaměstnanost
snižování reálního příjmu
selektivní migrace (mladé a
vzdělané obyvatelstvo
úbytek obyvatelstva a jeho
stárnutí
méně peněz v oběhu
snížení zaměstnanosti ve službách (obchod)
menší počet pracovních míst
selektivní migrace (mladé a
vzdělané obyvatelstvo)
úbytek obyvatelstva a jeho stárnutí
deficit pracovních zdrojů pro
otevření extenzivní produkce
snižování počtu ekonomicky
aktivního obyvatelstva
selektivní migrace (mladé a
vzdělané obyvatelstvo)
snižování reálního příjmu
menší počet pracovních míst
snížení zaměstnanosti
ve službách (cestovní ruch)
menší zájem o návštěvu
území
zhoršení kvality dopravní
sítě
redukce dopravní
přístupnosti
zastánci tzv. „velkého státu“
John Maynard Keynes (1883-1946)
Karl Gunnar Myrdal (1898-1987)
Aplikace v reálné politice
Keynesovy myšlenky aplikovány hlavně při řešení velké hospodářské krize v 30. letech 20. století
Obecný přístup (ekonomická teorie):
neomarxistický (1970-1985)
Převažující teorie regionálního rozvoje:
teorie regionální nerovnováhy (např. teorie nerovné směny)
Regionální politika:
návrhy na opatření neomarxisté neformulovali; v některých socialistických zemích byla regionální politika velmi účinná (např. v bývalé ČSSR), ale za cenu ztráty ekonomické výkonnosti a vnější konkurenceschopnosti celého státu
Obecný přístup (ekonomická teorie):
neoliberální (1975-)
Převažující teorie regionálního rozvoje:
teorie regionální rovnováhy i nerovnováhy (např. nová teorie růstu, teorie závislosti na zvolené cestě)
Regionální politika:
„podpora lokální iniciativy“, podpora malých a středních firem, decentralizace kompetencí, deregulační opatření
„Rakouská škola“
Ludwig von Mises (1881-1973)
Friedrich August von Hayek (1889-1992)
Aplikace v reálné politice: přelom 70. a 80. let
Velká Británie Margaret Thatcher
USA Ronald Reagan
QWERTY klávesnice
Silicon Valley
Obecný přístup (ekonomická teorie):
institucionální (1980-)
Převažující teorie regionálního rozvoje:
teorie regionální nerovnováhy (např. teorie průmysl. okrsku, teorie učících se regionů, triple helix, klastry, globální komoditní/hodnotové
řetězce a globální produkční sítě)
Regionální politika:
„spolupráce a inovace“, podpora malých a středních firem, šíření inovací, networking, gradualistická proměna místních institucí založená na učení
Regiony tzv. „třetí Itálie“
Triple helix (trojitá šroubovice) široké pojetí inovačního systému
veřejná správa na
národní/regionální
úrovni
úzké pojetí inovačního systému:
subsystém firem a VaV institucí
univerzity, VaV instituce,
intermediální instituce
(VaV parky, centra pro
přenos poznatků a
technologií apod.)
aktéři soukromého
sektoru (firmy)
Local buzz – global pipelines
Oděvný komoditní řetězec
Škola „nové ekonomické geografie“
Paul R. Krugman (1953-)
rostoucí světová ekonomická integrace a globalizace vede díky poklesu dopravních nákladů i obchodních (celních) bariér k větší specializaci na lokální a regionální úrovni, což firmám umožňuje dosáhnout vnějších úspor
Základní otázka jednotlivých směrů (role státu v ekonomice)
krajní stanoviska:
neintervencionistické (minimální vstup státu)
v případě zejména neoklasických, příp. neoliberálních směrů
intervencionistické (velké zásahy státu)
v případě zejména neomarxismu, příp. keynesiánství
pozn. většina současných teorií se oběma extrémům vyhýbá
Ekonomie a budoucnost?
všechny ekonomické teorie třeba brát s rezervou…
ekonomové se např. nedokážou shodnout na
příčinách současné ekonomické krize
ekonomové se nedokážou shodnout ani na
možných řešeních současné ekonomické krize
Schematický přehled směrů v teoriích reg. rozvoje ve 20. století
-7
-6
-5
-4
-3
-2
-1
0
1900 1910 1920 1930 1940 1950 1960 1970 1980 1990 2000
Pozitivismus (lokalizační teorie,sektorové modely,
nová ekonomická geografie - Krugman)
Kritický racionalismus (keynesánsko-
instuticionalistické teorie - Myrdal, Perroux)
Strukturalismus (marxistické
teorie - Harvey, Emmanuel)
Poststrukturalismus (reflexivita,
moc, kulturní praktiky)
Hermeneutika a teorie strukturace
(výrobní okrsek, instituce, "networks")
Kritický realismus (Massey,
Sayer, "locality debate")
Schematický přehled filosofických směrů v teoriích regionálního rozvoje ve 20. století