Tanu - pdf.biblickaspolocnost.sk Rabanan.pdf · tanu rabanan Vy š e h rad. Tato publikace je...

T a n u R a b a n a n

a n T o l o g i e R a b í n s ké

l i T e R aT u R y

P e T R s l á m a

a n T o l o g i e R a b í n s ké l i T e R aT u R y

petr sláma

tanu rabanan

Vy š e h rad

Tato publikace je výsledkem badatelské činnosti v rámci výzkumného záměru MSM 0021620802 – Hermeneutika křesťanské, zvláště protestantské tradice v kulturních dějinách Evropy a vychází s jeho finanční podporou.

Lektorovali:Doc. Petr Chalupa, Th.D., CMTF UP v OlomouciDoc. PhDr. Bedřich Nosek, CSc., Ústav židovských studií při HTF UK v Praze

Copyright © Petr Sláma, Th.D., 2010

ISBN 978-80-7021-722-1

Vyobrazení na přebalu:Iluminace z Kaufmannovy hagady (Maďarská akademie věd v Budapešti, MS A 422, fol. 45r), pořadu domácí velikonoční slavnosti (sederu) z Katalánska 14. stol. n. l.Detail zobrazuje druhý přípitek, doprovázený slovy „Požehnán buď Hospodine, Bože náš, králi světa, jenž tvoříš plody vinné révy“.

Vyobrazení na vazbě:Úvodní strana Mikraot gdolot, komentovaného vydání židovské Bible, k Pentateuchu, Lvov 1909

7

Tuto knihu chci věnovat jejímu redaktorovi, panu Jaroslavu Vrbenskému. V roce 1952 byl na deset let uvězněn kvůli svým křesťanským postojům. Po návratu z vězení pracoval od konce šedesátých let v nakladatelství Vyšehrad. Během dvou desetiletí tzv. normalizace připravil k vydání desítky knih, které zázrakem unikly oku cenzury (redakčně přivedl na svět knihy Teilharda de Chardin, Corretty S. Kingové, Josého J. Lozana, Miloše Biče, Amedea Molnára, A. de Saint-Exupéryho, Milady Vilímkové, Pavla Preisse, Petra Pokorného a dalších). Po listopadu 1989 dbal o to, aby se česká veřejnost mohla seznámit s prvotřídní domácí i zahraniční filosofickou, teologickou a judaistickou tvorbou; ne nutně vždy tou nejnovější, zato vybíranou tak, aby v daných disciplínách pomohla navázat přetržený rozhovor (Dietrich Bonhoeffer, Jiří Němec, Otto Hermann Pesch, Jan Sokol, Rolf Rendtorff, Raymond E. Brown, Bonaventura Bouše, Simon P. de Vries, Rupert Berger, Hans Küng, Günter Stemberger, Peter Schäfer a mnozí další.) Také tuto knihu doprovázel zájmem a ne-změrnou trpělivostí, bez nichž by jistě nevznikla. Za přečtení rukopisu a cenné připomínky k němu děkuji oběma lektorům i kolegovi Petru Tomáškovi. Případné chyby ovšem zůstávají mé.

PS

9

Obsah

1 Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 151.1 Číst rabínskou literaturu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 151.2 K volbě písma, funkci závorek a interpunkci . . . . . . . 201.3 Způsob přepisu hebrejštiny a aramejštiny . . . . . . . . . . 22

2 Teologické východisko: písemná a ústní tóra . . . . . . . . 242.1 Tóra v Bibli . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 252.2 Tóra jako logos . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 262.3 Tóra jako zákon . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 292.4 Ústní tóra jako záruka výlučného vztahu . . . . . . . . . . 302.5 Ústní tóra jako záruka aktuálnosti . . . . . . . . . . . . . . . 312.6 Písemná tóra jako zjevený artefakt . . . . . . . . . . . . . . . 332.7 Rabínská vykladačská pravidla . . . . . . . . . . . . . . . . . . 362.8 Písemná a ústní tóra: od počátku souběžně . . . . . . . . . 40

3 Dějinný rámec rabínského hnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . 423.1 Dějiny ve službách teologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 433.2 Politický rámec rabínského židovství . . . . . . . . . . . . . 443.3 Od Peršanů k helénistickým královstvím . . . . . . . . . . 453.4 Pod vládou cézarů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 503.5 Peršané neboli „Babylon“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54

4 Tradiční periodizace rabínských dějin . . . . . . . . . . . . . . 584.1 Období druhého chrámu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 594.2 Období tanajců . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 604.3 Období amorajců . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 624.3.1 Izraelští amorajci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 634.3.2 Babylonští amorajci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 654.4 Závěrečné období (savorajců a gaonů) . . . . . . . . . . . . 67

5 Žánry a díla rabínské literatury . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 695.1 Mišna a Tosefta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 695.1.1 Mišna . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71

10

5.1.2 Tosefta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 765.2 Talmudy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 765.2.1 Talmud jeruzalémský neboli Jerušalmi . . . . . . . . . . 785.2.2 Talmud babylonský neboli Bavli . . . . . . . . . . . . . . . 795.3 Midrašická tvorba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 825.3.1 Halachické midraše . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 845.3.2 Agadické midraše . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 855.4 Targumy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86

6 Židovství očima okolního světa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 926.1 V antice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 936.2 V Novém zákoně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 956.3 Podle apoštolských otců . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 986.4 V křesťanské Evropě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1006.5 Křesťanští hebraisté . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103

7 Okolní svět v pojetí rabínské literatury . . . . . . . . . . . . . 1067.1 Dynamika vyvolení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1067.2 Sedm přikázání synům Noachovovým . . . . . . . . . . . . 1077.3 Rabínská literatura o křesťanech . . . . . . . . . . . . . . . . . 110

8 Další směry židovského myšlení . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1148.1 Vykladači podvojné Tóry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1148.2 Dějepisectví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1188.3 Polemiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1208.4 Filosofie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1248.5 Mystické tradice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1328.6 Chasidismus a ortodoxie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1368.7 Sionismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1398.8 Wissenschaft des Judenthums a moderní studium judaistiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143

9 K této publikaci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1529.1 Proč právě tento výběr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 152

10 Targum . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15410.1 Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15410.2 Gn 4,1– 8 v Bibli a v targumech Neofiti, Onkelos a Pseudojonatan . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 156

11

11 Mišna a Tosefta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16011.1 Mišna, traktát Brachot . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16011.1.1 Mišna, traktát Brachot – úvod . . . . . . . . . . . . . . . . 16011.1.2 Mišna, traktát Brachot – text . . . . . . . . . . . . . . . . . 16211.1.3 Exkurz: Provolání Slyš a jeho požehnání . . . . . . . . 17611.1.3.1 První ranní požehnání Jocer or . . . . . . . . . . . . . . 17611.1.3.2 Druhé ranní požehnání Ahava raba . . . . . . . . . . . 17711.1.3.3 První večerní požehnání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17811.1.3.4 Druhé večerní požehnání Láska . . . . . . . . . . . . . 17811.1.3.5 Provolání Slyš . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17811.1.3.6 Ranní požehnání Emet ve-jaciv . . . . . . . . . . . . . . 18011.1.3.7 Večerní požehnání Emet ve-emuna . . . . . . . . . . . 18111.1.3.8 Druhé večerní požehnání Haškivenu . . . . . . . . . . 18211.1.3.9 Modlitba Osmnácti [resp. devatenácti požehnání] neboli Amida . . . . 18211.2 Mišna, traktát Avot . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18911.2.1 Mišna, traktát Avot – úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18911.2.2 Mišna, traktát Avot – text . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19111.3 Mišna, traktát Jadajim . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21511.3.1 Mišna, traktát Jadajim – úvod . . . . . . . . . . . . . . . . 21511.3.2 Mišna, traktát Jadajim – text . . . . . . . . . . . . . . . . . 21611.4 Tosefta, traktát Brachot . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22611.4.1 Tosefta, traktát Brachot – úvod . . . . . . . . . . . . . . . 22611.4.2 Tosefta, traktát Brachot – text . . . . . . . . . . . . . . . . 229

12 Midraše . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26712.1 Mechilta de-rabi Jišmael . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26712.1.1 Mechilta – úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26712.1.2 Mechilta, paraša Be-šalach, traktát Amálek 1 (Ex 17,8nn) – text . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27012.1.3 Mechilta, paraša Jitro, traktát Ba-chodeš 5 (Ex 20,2nn) – text . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27712.2 Sifra . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28112.2.1 Sifra – úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28112.2.2 Sifra Va-jikra, Ptichta – text . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28412.2.3 Sifra Va-jikra, Be-har, paraša 1 – text . . . . . . . . . . . 28512.2.4 Sifra Va-jikra, Be-har, paraša 2, kapitola 1 – text . 29112.3 Be-rešit Raba (Genesis Raba) . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29712.3.1 Be-rešit Raba – úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 297

12

12.3.2 Be-rešit Raba I (ke Gn 1,1) – text . . . . . . . . . . . . . 29912.3.3 Be-rešit Raba XXII (ke Gn 4) – text . . . . . . . . . . . . 31012.4 Va-jikra Raba (Levitikus Raba) . . . . . . . . . . . . . . . . . 32012.4.1 Va-jikra Raba, paraša Emor, kapitola XXVII – úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32012.4.2 Va-jikra Raba, paraša Emor, kapitola XXVII – text . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32212.5 Tanchuma neboli Jelamdenu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33712.5.1 Tanchuma neboli Jelamdenu, paraša Ki tisa 33–36 – úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33712.5.2 Tanchuma, paraša Ki tisa, paragraf 33 – text . . . . . 33912.5.3 Tanchuma, paraša Ki tisa, paragraf 34 – text . . . . . 34112.5.4 Tanchuma, paraša Ki tisa, paragraf 35 – text . . . . . 34212.5.5 Tanchuma, paraša Ki tisa, paragraf 36 – text . . . . . 34412.5.6 Tanchuma, paraša Ki tisa, paragraf 37 – text . . . . . 344

13 Talmud jeruzalémský (Jerušalmi) a traktát Avot de-rabi Natan . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34613.1 Jerušalmi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34613.1.1 Jerušalmi, traktát Pesachim, VI,1 – úvod . . . . . . . . 34613.1.2 Jerušalmi, traktát Pesachim, VI,1 – text . . . . . . . . 34813.2 Avot de-rabi Natan . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35413.2.1 ARN IV – úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35413.2.2 ARN IV – text . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 355

14 Talmud babylonský (Bavli) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36214.1 Bavli, traktát Brachot . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36314.1.1 Bavli, Brachot 28b – úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36314.1.2 Bavli, Brachot 28b – text . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36414.2 Bavli, traktát Šabat . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36514.2.1 Bavli, Šabat 29b –31b – úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . 36514.2.2 Bavli, Šabat 29b –31b – text . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36614.3 Bavli, traktát Chagiga . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37714.3.1 Bavli, Chagiga 14b –16a – úvod . . . . . . . . . . . . . . . 37714.3.2 Bavli, Chagiga 14b –16a – text . . . . . . . . . . . . . . . . 37814.4 Bavli, traktát Bava Mecija . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38614.4.1 Bavli, Bava Mecija 58b –59b – úvod . . . . . . . . . . . 38614.4.2 Bavli, Bava Mecija 58b –59b – text . . . . . . . . . . . . 38714.5 Bavli, traktát Sanhedrin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 394

13

14.5.1 Bavli, Sanhedrin 90a – 99a – úvod . . . . . . . . . . . . . 39414.5.2 Bavli, Sanhedrin 90a – 99a (Perek chelek) – text . . 39814.6 Bavli, traktát Mnachot . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45114.6.1 Bavli, Mnachot 29a –29b – úvod . . . . . . . . . . . . . . 45114.6.2 Bavli, Mnachot 29a –29b – text . . . . . . . . . . . . . . . 452

15 Glosář a rejstříky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45415.1 Glosář (rejstřík a slovník důležitých termínů rabínské literatury) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45415.2 Rejstřík rabínů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51215.3 Rejstřík biblických míst . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53215.4 Rejstřík jmen. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 542

16 Summary . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 547

15Číst rabínskou literaturu

1 Úvod

Literatura: Charlotte Elisheva Fonrobert a Martin S. Jaffee, The Cam-bridge Companion to the Talmud and Rabbinic Literature, Cambridge: Cambridge University Press, 2007; Jacob Neusner, Invitation to the Tal-mud: Revised and Expanded Edition Including Hebrew Texts, New York: Global Publications, Binghamton, 2000; Shmuel Safrai, The Literature of the Sages I. a II., Philadelphia: Fortress Press, 1987; Solomon Schech-ter, Aspects of Rabbinic Theology: Major Concepts of the Talmud, New York: Macmillans, 1909 (reprint 1998); Günter Stemberger, Das klas-sische Judentum, C.H. Beck, 2009; Efraim Elimelech Urbach, The Sages: their concepts and beliefs, Cambridge: Harvard University Press, 1975.Česky: Abraham Cohen, Talmud pro každého: Historie, struktura a hlavní témata Talmudu, Praha: Sefer, 2006; Christoph Dohmen a Günter Stemberger, Hermeneutika židovské Bible a Starého zákona, Praha: Vyšehrad, 2007; Ja‘akov Newman a Gavri‘el Sivan, Judaismus od A do Z: Slovník pojmů a termínů, Praha: Sefer, 1992; Tomáš Pěkný, Historie Židů v Čechách a na Moravě, Praha: Sefer, 2001; Kurt Schu-bert, Židovské náboženství v proměnách věků: Zdroje – teologie – filo-sofie – mystika, Praha: Vyšehrad, 1999; Efraim Karol Sidon, Nová praž-ská pesachová hagada: s poučným výkladem a v překladu rabi Efraima Karola Sidona a s učeným doslovem dr. Bedřicha Noska, Praha: Sefer, 1996; Pavel Sládek, Malá encyklopedie rabínského judaismu, Praha: Libri, 2008; Günter Stemberger, Talmud a midraš: Úvod do rabínské literatury, Praha: Vyšehrad, 2. rozšířené vydání 2010.

1.1 ČíST RABíNSKOU LITERATURU

Čtenář má před sebou výběr z textů židovské rabínské literatury formativního období (2.–7. století n. l.). Nadepsán je slovy Tanu rabanan, která v aramejštině znamenají naši mistři vyučovali, naši mistři mají tradici.1 Jde o ustálenou frázi, kterou → Tal-

1 Gramaticky správně by ovšem fráze zněla tno rabanan. Pod vlivem hebrejštiny se ale ustálila výslovnost tanu rabanan.

16 1 Úvod

Mišna

Bible

mud babylonský používá tam, kde bude citovat starší, → tanaj-skou tradici. Tato fráze ale současně dobře vystihuje, oč jde v ra-bínské literatuře. Jde o učení jednoho z proudů židovství pozdní antiky, proudu, který svou poslušnost Bohu vyjadřuje studiem. Jde ale současně o filosofickou, literární, historickou, přírodo-vědnou – a jak uvidíme, především pozoruhodně teologickou tvorbu. Protagonisté rabínského hnutí hovoří o tradici „našich učenců, jejich památka buď požehnána“, hebrejsky chacha-mejnu zichronam li-vracha. Akronym těchto slov, ChZ“L [cha-zal], je hrdé označení rabínského hnutí, používané v hebrejštině až podnes. Proud židovství, který se v rabínské literatuře dostává ke slovu, se ovšem teprve v průběhu druhé poloviny prvního tisí-ciletí prosadí jako proud v židovství většinový. Když dnes mlu-víme o židovství, míváme většinou na mysli právě tento proud. To, že se postupně prosadil právě tento, zatímco ostatní proudy a skupiny židovství přelomu našeho letopočtu (např. esejci, fa-rizeové či saduceové) zanikly, klesly k hranici nevýznamnosti, vplynuly do jiných velkých proudů jako je právě rabínské židov-ství nebo křesťanství, to je vývoj nesamozřejmý, ale při zpětném pohledu doložitelný.

Prvním hmatatelným plodem tohoto hnutí je Mišna, doku-ment přibližně srovnatelný s křesťanským → Novým zákonem, jak pokud jde o rozsah, tak pokud jde o význam. Mišna byla se-psána na přelomu 2. a 3. století n. l. a s překvapivou samozřej-mostí se brzy stala programovým dokumentem hnutí. Během čtyř následujících staletí vzniká rozsáhlá knihovna textů, které rozvíjejí témata nastolená v Mišně.

Je-li ovšem jedním ohniskem rabínského uvažování Mišna, pak jeho protějškem a současně druhým ohniskem je Bible. Mlu-víme-li o Bibli, máme zde samozřejmě na mysli onu knihu, kte-rou sama rabínská literatura nazývá Čtení [hebr. Mikra] nebo Písmo [hebr. katuv] a ke které odkazuje jako ke zdroji nezpo-chybnitelné autority (ustálenými formulacemi, „neboť / jak je psáno“ či „neboť / jak je řečeno“). Křesťané tuto knihu ve svém dvojdílném kánonu nazývají Starý zákon.


židovská Bible nebo Starý zákon?

Talmud

Exkurz: Jak nazývat Bibli?

V posledních desetiletích se mezi evropskými a americkými křesťany, akademickými teology i zaujatými laiky, diskutuje o tom, jak tedy tuto knihu nazývat. Tyto diskuse jsou důsled-kem zvýšené citlivosti vůči projevům antijudaismu, který při-spěl k šoá. Za jeden z nenápadných projevů vyvlastňujícího vztahu k Židům někteří chápou samotné označení Starý zá-kon (ve smyslu „zastaralý“) jako protiklad Nového zákona (ve smyslu „nyní výlučně platný“). Objevilo se několik alter-nativních názvů. Označení Tenach (někdy též Tanak či TNK) je akronymem tří částí knihy v židovském dělení, Tóry, Pro-roků [nviim] a Spisů [ktuvim] ). Nábožensky neutrální, avšak ne docela přesné, je označení Hebrejská bible. Pomíjí totiž tu její část, která byla sepsána příbuznou aramejštinou. Přesnější je proto hovořit o židovské Bibli. Mezi ní a mezi Starým zá-konem křesťanské Bible není pouze rozdíl jazyka. Od svého vzniku se křesťanská misie pohybuje v řeckém jazykovém prostředí. Zde se již několik staletí používá řecká verze Bible, tzv. → Septuaginta, která se od židovské Bible liší nejen uspo-řádáním knih, nýbrž také jejich počtem a v případě některých knih i rozsahem. Pozoruhodným příspěvkem k této termino-logické diskusi je také návrh katolického teologa Ericha Zen-gera používat namísto Starého zákona označení První zákon, namísto Nového pak Druhý zákon.

Z jedné strany tedy můžeme říci, že nejstarším souvislým projevem rabínské literatury je → Mišna. Z druhé strany tato li-teratura zůstává principiálně neuzavřená. Myšlenkovým výcho-diskem rabínské literatury je totiž učení o podvojné → tóře (viz kap. 2, s. 24), podle něhož je ústní tóra, tedy rabínská literatura, neoddělitelně spojená s písemnou tórou, tedy s Biblí. Jejich vzá-jemná provázanost a závislost brání tento systém před ustrnutím.

Tuto jedinečnou syntézu ústní a písemné tradice provádí → Babylonský Talmud, 4.–7. století n. l., který je svým rozsa-hem srovnatelný se souborem křesťanské patristické literatury. Standardní vydání tohoto Talmudu by dosáhlo tří tisíc stran, od 16. století je vydáván společně se středověkými komentáři

18 1 Úvod

midraš

halacha a agada

umístěnými vždy na krajích stránky. Takové vydání Talmudu tak dosahuje bezmála šesti tisíc stran.

Tam, kde se rabínská literatura výslovně obrací k → Bibli, ho-voříme o rabínském → midraši. Nejde přitom jen o výklad Bible ve smyslu moderní exegeze, usilující především o věrnost pů-vodní intenci autora biblického textu. Spíše zde jde o nalézání, ba vytváření významu biblického textu pro situaci posluchačů. Apriorním předpokladem midrašického výkladu je, že Bible má svůj význam pro jakoukoli situaci lidského života. Od konce 3. století n. l. byla taková tvorba shromažďována do midrašic-kých sbírek k jednotlivým biblickým knihám. Pro příslušníka takřka kteréhokoli z dnešních proudů židovství je tato literatura, resp. její „Učení“, prvořadým kritériem židovské identity. Je ale současně jakýmsi praktickým návodem, jak své židovství kon-krétně žít.

Tento dvojí smysl rabínské literatury (základ židovské iden-tity i soubor konkrétních předpisů pro všechny oblasti lidského života) odpovídá dvěma základním modům rabínské rozpravy, modům, pro které se ustálila dvě podstatná jména slovesná: → halacha a → agada. Slovo halacha je odvozeno z hebrejského slovesa הלך [h-l-k], „jít, chodit“. Slovo agada (používá se tato arameizovaná forma, méně pak hagada) vychází ze slovesa נגד [n-g-d, hifil], „vyprávět, zpřítomňovat“. Halacha se – často do nejmenších detailů – zaobírá předpisy pro jednotlivé oblasti života, agada vypráví příběhy. Spíše než o pouhé žánry, jde v případě obou o dva různé způsoby myšlení. Halacha je odpo-vědí na otázku, jak náležitě židovsky (tedy talmudicky, mišna-icky, potažmo biblicky) žít. Agada je odpovědí na otázku, proč vůbec žít židovsky, na základě jaké minulosti a tváří v tvář jaké budoucnosti. Narativním způsobem, vyprávěním příběhů ze ži-vota rabínských učitelů či biblických hrdinů, někdy ale také jen pomocí výčtů, seznamů, přísloví apod. předkládá agada obraz společenství, putujícího dějinami, které z textu napřahuje ruku ke svému čtenáři a ukazuje mu na halachu jako na bránu, kterou se může k tomuto společenství připojit. Oba způsoby myšlení, halacha i agada, se navzájem doplňují, odkazují jeden k dru-hému. Málokde je tato dynamická propojenost tak zřejmá jako při slavení → pesachového sederu, domácí → liturgie židovské velikonoční večeře. Jednotlivé přesně popsané úkony (halacha)


Talmud a křesťané

viz kap. 7.3, s. 110

lid Hospodinův

slouží k tomu, aby mohl každoročně nezkráceně zaznít příběh (agada) o tom, že Hospodin vysvobozuje svůj lid z egyptského – a všech dalších – otroctví. Tato zvěst ovšem zpětně zdůvodňuje detailní pozornost věnovanou jednotlivým úkonům sederové večeře.

Rabínská literatura je inspirací a obohacením také pro ty, kdo nejsou Židy. Především, jde v ní o pokračování rozhovoru, zapo-čatého na stránkách židovské Bible. Bez repertoáru biblických příběhů zůstanou nepochopitelné evropské dějiny a jejich kul-tura. K těmto příběhům patří i ona nesamozřejmá skutečnost, že si je, vždy s trochu jinými důrazy, vyprávějí dvě společenství, která jsou po staletí znesvářená, vyprávějí si je Židé i křesťané. Rabínská literatura formativního období je vzorkem toho, co si nad Biblí vyprávějí Židé. Přesto se právě v ní mohou křesťané mnohé dozvědět. Především o sobě samých. Nejde o senzační odhalení o Ježíši Nazaretském, synu žoldnéře Pantery, která by na nás na stránkách Talmudu či midrašů čekala. Rabínská lite-ratura věnuje nastupující křesťanské církvi překvapivě malou pozornost. Oněch nemnoho přímých zmínek o Ježíši nebo jeho následovnících je vesměs z pozdní doby. Také jako zdroj in-formací o dobovém pozadí Nového zákona rabínská literatura poslouží jen velmi omezeně. Nejstarší dílo rabínské literatury, → Mišna, je nejméně o sto let mladší než nejmladší spisy No-vého zákona a je v mnoha ohledech záměrným přetavením před-chozích tradic. Užitečnější může být křesťanům rabínská litera-tura tím, že je zrcadlem jejich vlastního čtení Bible. Čtou-li Židé a křesťané jeden a tentýž starozákonní příběh, proroctví či při-kázání, docházejí v jeho výkladu nejednou k odlišným závěrům. V zrcadle rabínské literatury si křesťanský čtenář uvědomí, že ani on nečte Bibli bez zaujetí, prost předchozích otázek, vědo-mostí – a předsudků. A ty spolu s celkovým rámcem jeho uvažo-vání určují, co z Bible zaslechne.

Vedle této hermeneutické lekce je zde ještě jeden důvod, proč by měl křesťanský čtenář o rabínské literatuře vědět. Křesťanská víra se totiž opírá o biblické vyprávění o cestě lidu Izraele ději-nami a o svědectví o Ježíši, který z tohoto lidu pocházel a upro-střed něj působil. Izrael před tváří Boží je v tom příběhu kolek-tivním hlavním hrdinou, „zvláštním lidem“. Navzdory hlasům proroků, kteří do „vlastních řad“ Izrael tepou, a přes všechny

20 1 Úvod

kulturní dědictví

nepřátelské hlasy v dějinách církve zaznívá také z křesťanské Bible nepřeslechnutelně, že Izrael Božím lidem být nepřestal.2

Kromě toho je rabínská literatura jakožto soubor pozdně an-tických textů také součástí evropského intelektuálního rozho-voru. Je pokusem odpovědět na podobné podněty a otázky jako křesťanství. K jejímu podhoubí patří kromě židovské Bible i jiné myšlenkové tradice: římské právo a řecká filosofie. Učenci, kteří na stránkách Mišny, midrašů a Talmudů diskutují, jsou přísluš-níky jednoho z největších tavících kotlů lidských dějin, jímž byla kultura pozdního → helénismu. Přestože zde narazíme na vý-slovné odmítnutí mnoha projevů této civilizace (např. jejího překladu hebrejské Bible do řečtiny), je tato literatura v mnoha ohledech její přímou dědičkou. Jedním z dějinných paradoxů je, že právě rabínská literatura spolu se středověkou civilizací arabsko-islámskou zakonzervovaly a pronesly na práh novověku mnoho z myšlenkových pokladů řeckého světa.

Rabínská literatura tedy není jen sbírkou biblických výkladů a dobových zvyklostí. Je také uchopením a přetvořením starších tradic. Podnětem k jejímu sepisování byl pád Jeruzalémského chrámu. V roce 70. n. l. ho po nezdařeném židovském povstání vyloupili a zbourali Římané. Na troskách někdejších jistot se ži-dovští učenci prvních staletí n. l. snaží zvážit, v čem byly dosa-vadní jistoty nosné, v čem zklamaly a oč se lze opřít dnes. Tím je rabínská literatura neocenitelnou školou analogického a tvůr-čího myšlení. Její zdánlivě suchopárné třídění a srovnávání není ničím jiným, než nalézáním – a nejednou dokonce troufalým ustavováním – řádu a významu tam, kde vládl chaos.

1.2 K VOLBě PíSMA, FUNKCI ZáVOREK A INTERPUNKCI

Na první pohled působí stránky překladu rabínské literatury komplikovaně. Je tomu tak proto, že se snažíme zprostředkovat značnou chronologickou, ale také jazykovou a funkční mnoho-tvárnost předloženého materiálu. Ústřední „dogma“ rabínské

2 K aspektům této trvalé volby viz Martin Prudký, Zvláštní lid Páně: křesťané a židé, Brno: CDK 2000.

21Způsob přepisu

hranaté závorky

literatury, její axiom podvojné → Tóry, přímo vede k tomu, že je tato literatura do značné míry literaturou citátovou. Když např. → Bavli uvádí→ Bibli, má tato citace jinou závažnost, než když cituje → Mišnu, a to má zase jinou závažnost, než když rozvádí svůj vlastní argument. Abychom odstínili, jakým „tónem“ tato literatura, která ve své době nezná systém poznámek pod čarou, právě mluví, zavádíme následující systém:

■ Biblický citát, tedy nezpochybnitelnou autoritu písemné → tóry, použitou v rabínské literatuře, uvádíme polotučně. Při citování Bible většinou vycházíme ze znění Českého ekume-nického překladu, vždy při tom ale překládáme z hebrejského, resp. aramejského originálu a znění přizpůsobujeme rabínské argumentaci. Na odchylky od znění ČEP výslovně upozorňu-jeme pouze tam, kde jde o odchylky výraznější, zpravidla ply-noucí z toho, že jejich výklad midrašickým způsobem předpo-kládá alternativu → masoretskému znění textu.■ Když Talmudy nebo některé midraše citují jako autoritu Mišnu nebo jiný → tanajský materiál, uvádíme tento citát kapi-tálkaMi.■ Když autor rabínské literatury přejde z hebrejštiny do pří-buzné, přece však svébytné aramejštiny, není to podle Jacoba Neusnera pouze známkou většího nebo naopak menšího stáří citátu. Spíše jde o změnu statutu: aramejština je jazykem hypo-téz, hledání a rozhovoru, hebrejština je naopak jazykem výcho-disek, norem a předpokladů. Od většinové hebrejštiny proto od-lišujeme kurzivou ty části textů, které jsou psány aramejsky.

Hranaté závorky [uzavírající slovo nebo větu] jsou překladatel-skou pomůckou, která umožní zachovat úsečný styl písemného záznamu a současně texty učinit srozumitelnými. Jak napovídá již označení „ústní tóra“, původním mediem těchto sbírek bylo ústní předávání. Písemný záznam je z hlediska rabínského myš-lení jen jakýmsi záchytným bodem pro toho, kdo má jeho obsah znát z velké části zpaměti. Sloveso, používané často pro činnost rabínských žáků, š-n-h, znamená také memorovat, učit se zpa-měti. Pokud se učenec k psanému záznamu obrací, pak potřebuje jen připomenout, naťuknout. Proto tak úsporný styl: mnohé z textů rabínské literatury jsou – s trochou nadsázky řečeno –

22 1 Úvod

lomené závorky

kurziva a hranaté

závorky +

uvozovky v přímé řeči

„taháky“ ústní Tóry. To ovšem dnes není situace většinového čtenáře. Text proto v hranatých závorkách doplňujeme tak, aby sled myšlenek dával smysl i pro toho, kdo v rabínské tradici není doma.

Lomené závorky uzavírají v kapitole 14, věnované Talmudu babylonskému, údaj o stránce, např. {12a}. Talmudy nebyly ni-kdy rozděleny na menší jednotky, jakými jsou třeba verše Bible. Je proto zvykem citovat Talmud odkazem k číslu listu a k tomu, zda jde o přední {a} nebo zadní {b}stranu tohoto listu.

Vedle výše uvedeného pravidla, podle něhož používáme kur-zivu tam, kde chceme upozornit na aramejštinu originálu, pou-žíváme kurzivu také k vyjádření odborných, neobvyklých ter-mínů, případně takových, které chceme zdůraznit. Podobně je tomu s hranatými závorkami: kromě výše uvedeného vysvětlu-jícího doplnění přeloženého rabínského textu používáme hra-natých závorek také tam, kde pro termín uvedený řecky nebo hebrejsky nabízíme fonetický přepis. Je tomu tak zejména v zá-věrečném glosáři.

Svérázný problém při překladu rabínské literatury předsta-vuje použití uvozovek pro přímou řeč. Jak čtenář uvidí, forma-tivní rabínská literatura není autorským dílem, nýbrž je litera-turou tradiční, mající za sebou ústní fázi předávání. Často jde o řetězce výroků učenců k určitému tématu. Tyto výroky na sebe někdy navazují a reagují. Uvádět je však v uvozovkách by zna-menalo text uvozovkami zahltit. Uvozovky proto rezervujeme pouze pro ty případy přímých řečí, kde jde o skutečný dialog.

1.3 ZPůSOB PŘEPISU HEBREJŠTINY A ARAMEJŠTINY

Neuzavřenou otázkou je v českém prostředí způsob přepisu heb-rejštiny a aramejštiny. V této práci se pokoušíme o dodržení zá-sad, jak je abstrahujeme z literární produkce domácích židov-ských a judaistických zdrojů (zejména publikací nakladatelství Sefer). Ty jsou ovšem samy někdy nejednotné a i v rámci jed-noho díla nedůsledné. Zásady, kterými se řídíme v této publi-kaci, lze shrnout takto:

23Způsob přepisu

■ Rozlišujeme třenou a raženou výslovnost u souhlásek b, k a p. Slovo „dobrý“ proto přepisujeme tov, nikoli tob.■ Ignorujeme geminaci, zdvojení souhlásek, k němuž z různých důvodů v hebrejštině dochází. Slovo „smíření“ proto píšeme kipur, nikoli kippur.■ V přepisu nezohledňujeme délku samohlásky ani přítomnost či nepřítomnost podkladového konsonantu (tzv. mater lectionis). Píšeme proto Jonatan, nikoli Jónatan.■ V přepisu rezignujeme na rozlišení souhlásek, které jsou různé, v češtině však znějí podobně nebo stejně (např. třené kaf a chet, tet a tav, samech a sin). Slovo „moudrost“ proto píšeme chochma.■ Tzv. pahlásku, nazvanou ševa či šva mobile většinou igno-rujeme (níže uvádíme výjimky, kdy ji zohledňujeme). Slovo „modlitba“ proto píšeme tfila, nikoli tefila nebo t’fila.■ Pahlásku, nazývanou šva mobile, přepisujeme samohláskou e v těchto případech:– když je na začátku slova pod konsonantou jod. Píšeme proto

Jerušalajim, nikoli Jrušalajim;– když po souhlásce s tímto šva následuje laryngála (alef, he,

chet, ajin). Píšeme proto Nechemja, nikoli Nchemja;– když po souhlásce s tímto šva následuje sykavka. Píšeme

proto Nezikin, nikoli Nzikin;– když je toto šva mobile pod proklitickou předložkou, která

v hebrejštině s následujícím slovem vytváří jeden tvar; v pře-pisu ji však oddělujeme divizem. Píšeme proto be-rešit, nikoli b-rešit.

■ Výjimku z těchto pravidel představují termíny či jména, je-jichž užití je v češtině hluboce zakořeněno, například tóra nebo Abraham (tam, kde je míněn biblický praotec).

454 15 Glosář a rejstříky

15 Glosář a rejstříky

15.1 Glosář a výběrový rejstřík důležitých termínů rabínské literatury

[Čísla za heslem udávají strany výskytů; číslice vysazené kurzivou označují místa, která předmětu věnují více pozornosti.]

agada / hagada hdga jindy hdgh [agada, hagada] jeden ze dvou navzájem komplementárních způsobů myšlení rabínského

židovství znamená dosl. „vyprávění“ (tím druhým je → halacha). od-vozena od slovesa n-g-d (hifil) „vyprávět“, zaujatě předkládá příběhy židovských dějin, a to s cílem nadchnout pro poslušnost tóře a jejím předpisům, sdílení jejích světonázorových východisek a loajalitu vůči její vykladačské tradici i jejím nositelům.

[18, 31, 33, 37, 44, 57, 63, 79, 83, 84, 85, 109, 118, 124, 152, 236, 267, 269, 297, 321, 338, 346, 354, 355, 362, 363, 366, 377, 387, 398, 433, 452, 489, 516, 521]

Achajmenovci dynastie perských vladařů, kteří od 6. do 4. století př. n. l. ovládali malou

asii a blízký východ včetně země izraele a egypta. název připomíná ná-čelníka achajmena (hachámaniše), který se počátkem 7. století př. n. l. chopil moci v jz. oblasti iránu, jejich expanze ale začala až za vladaře kýra ii.velikého.

[45, 46, 54]akademie / ješiva hbyvy nebo atbytm [ješiva nebo mtivta] doslova sedění; na některých místech termín označuje institucionalizo-

vané shromáždění rabínských učenců. v tomto smyslu bývá někdy pře-kládáno jako akademie. v tanajských a amorajských textech jde většinou o jednorázové či delší dobu trvající soustředěné studium spojené s oso-bou učitele nebo místem konání.

[57, 61, 66, 67, 79, 80, 111, 118, 119, 120, 122, 139, 143, 150, 221, 222, 268, 282, 352, 464n, 496, 513n, 518n, 521, 523–528, 530n]

almužna → dobročinnost

455výběrový rejstřík termínů

Amida → Modlitba osmnácti požehnání [161, 182n]amoraité → amorajci amorajci ~yarwma [amoraim] označení rabínských učenců talmudického období (od edice → mišny

kolem r. 200 n. l. do doby, kdy v 6. století n. l. získal hrubé rysy → tal-mud babylonský). je odvozeno z aramejského slovesa r-m-a, a-m-r, „říci, vykládat, přednášet“. k plodům jejich činnosti patří → gmara obou talmudů, ale také množství midrašů. název pochází z tradiční periodi-zace, podle níž amorajci navazují počátkem 3. století n. l. na → tanajce, následováni počátkem 6. století → savorajci. tradice rozlišuje amorajce země izraele a babylona.

[29, 59, 62nn, 65nn, 69, 71, 76, 78, 79, 80, 84, 89, 90, 118, 152, 154, 190, 282, 297, 320, 337, 346, 354, 456, 463n, 466, 471, 494, 504, 512–531]

andělé, andělské třídy: ofanové / serafové / cherubíni ~ynpwa ~yprf ~ybwrk [ofanin / srafím / kruvim]

biblická a agadická kategorie stvořených bytostí, které slouží jako boží poslové. biblická kniha daniel některé zmiňuje jménem (michael a Ga-briel), jiné uvádí pod jejich skupinovým označením (ofanim, dosl. kola, v ez 1; srafim, okřídlení hadi z iz 6; dále kruvim či cherubíni v Gn 3,24 i na truhle smlouvy, viz ex 25). v → deuterokanonických textech je role andělů ještě důležitější. rabínská literatura přebírá biblický a apokryfní slovník, andělské bytosti ale za pomoci obrazu božího nebeského dvora často sdružuje do kategorie → přisluhujících andělů.

[171, 172, 177, 303, 327, 465, 469, 476n, 485, 493, 495n]Anikonismus / anikonický označení pro teologicky motivované odmítnutí zobrazovat božstva nebo

i další jevy či předměty. [108]apikoros swrwqypa [apikoros] označení pro odpůrce rabínského judaismu, ponejprv doložené právě

v mišně sanh X,1. ačkoli jde o grécismus, označující původně stou-pence populární filosofické školy epikura ze samu (4.–3. století př. n. l.); v brh 17a a v bsanh 38b je slovo etymologizováno od kořene r-p-k [k-p-r] „popírat“, nebo r-q-p [p-k-r], „odpadnout“. v rabínské litera-tuře ovšem nejde o stoupence epikurovy filosofie, nýbrž o popěrače boží všemohoucnosti, viz Perek chelek (kap. 14.5.2). maimonides v úvodu k mišně uvádí výslovně, že jde o aramejské slovo a shrnuje rabínskou tradici, která diferencuje mezi apikorem a minem: epikoros věří příliš


málo (nejčastěji popírá proroctví, potažmo autoritu rabínů), min naopak věří i věcem, jimž nemá, např. → deuterokanonickým knihám.

[126, 196, 398]apokalyptika žánr i typ myšlení, inspirovaný bezprostředním očekáváním dramatic-

kého, myticky zarámovaného konce světa. ve středomořském prostoru se objevuje ve 3. století př. n. l. jako odraz rozpadu mocenských struk-tur a jako projev víry, že bůh radikálně změní stávající neutěšené po-měry. žánr hojně zastoupený v nekanonických knihách židovské bible, v kumránu, ale i v novém zákoně (knihou Zjevení, řecky apokalupsij).

[114, 132n, 397, 421, 465n, 474, 495, 510, 525]argument, doklad, evidence hyar [raaja] logická kategorie, používaná v tanajské a amorajské literatuře; zpravidla

jde o doklad agadického nebo halachického tvrzení biblickým veršem. [67, 80, 85, 111, 118, 152, 210, 219, 233, 237, 250, 261, 283, 287, 293,

299, 300, 307, 313, 347, 350nn, 356, 362, 391, 395, 402, 404nn]asyrské písmo yrwva btk [ktav ašuri] tradiční označení pro tzv. kvadrátní písmo, které se mezi židy rozšířilo

po návratu z exilu v takové míře, že nahradilo písmo paleohebrejské. [225, 441]aškenazský, jidiš yznkva [aškenazi] označení, utvořené ze jména aškenaz, jednoho z vnuků noachových

(Gn 10,3), vztaženého ve středověku na území zhruba odpovídající Francké říši. židé na tomto území, k němuž patří také Česká republika a které se v důsledku židovských migračních vln a zřejmě také konverzí rozšířilo do východní evropy, vytvořili svébytnou subkulturu. jejich všedním, neliturgickým jazykem byla jidiš, středověká němčina, oboha-cená o množství hebraismů a slavismů a zapisovaná hebrejským písmem.

[53n, 100, 103, 115nn, 130, 134, 137, 140, 143, 185, 362, 502, 505, 511]Babylon lbb [bavel] označení lokality v parthské a později sasánovské Persii, v níž židé

od dob asyrské a novobabylonské invaze a odvedení do zajetí pobývali v → exilu. ve druhé polovině 1. tisíciletí n. l. předčili babylonští židé díky lepšímu institučnímu zázemí svým významem a svou literární pro-dukcí (především talmudem babylonským) židovstvo země izraele.

[16, 44, 45, 54n, 56nn, 63, 65nn, 76, 78–81, 87, 89, 93, 118nn, 121, 141, 154, 223nn, 272, 297, 320, 346, 349–353, 354, 358, 395, 415nn, 435, 446, 455nn, 463nn, 471n, 482, 494, 501, 512–531]


Babylonský talmud → Bavli bar Kochbovo povstání → bar Kosiba bar Kosiba, Šimon abswk rb !w[mv [šimon bar kosiba] vůdce protiřímského povstání v letech 132–135 n. l. jeden z nejdůleži-

tějších → tanajců, rabi akiva, jej považoval za mesiáše, používal pro něj titul bar Kochba, „syn hvězdy“, a kvůli své podpoře povstání skončil mučednickou smrtí. Pozdější tradice se staví k bar kosibovu vystoupení převážně negativně, což se odráží v jeho označení bar Koziba, „syn lži“.

[51, 52, 56, 61, 72, 108, 339, 397, 418, 442]bar Koziba → bar Kosiba barajta atyyrb [barajta] kategorie talmudické argumentace. doslova „vnější“, znamená → tanaj-

skou tradici, která se nedostala do mišny a kterou nyní cituje → amoraj-ská literatura. bývá uvedena ustálenou frází tanu rabanan nebo tanja.

[32, 61, 73, 81, 111, 363, 500, 505, 527]bat kol → božská ozvěna Batyra hrytb [batyra] osada babylonských židů, kteří se se souhlasem heroda velikého (74 př.

n. l. – 4 n. l.) usadili severovýchodně od jezera kineret, v oblasti někdej-šího bašanu. vyprávění o rozhovoru synů či starších z batyry a hilela staršího v → jerušalmi vede k domněnce, že blíže neznámí obyvatelé tohoto města stáli na přelomu letopočtu v čele → sanhedrinu, než toto místo postoupili hilelovi.

[37, 61, 347, 349nn, 412, 434, 521]Bavli, Babylonský Talmud ylbb dwmlt [talmud bavli] Zkrácené označení talmudu babylonského, vrcholného díla formativ-

ního období rabínského židovství, rozvrženého na tematickém půdorysu → mišny (viz kap. 5.2.2, s. 79nn a kap. 14, s. 362nn).

[15, 17, 21, 22, 32, 44, 54, 56n, 60, 62, 64–68, 79nn, 88, 105, 108, 111, 112, 115nn, 119, 139, 152, 168, 210, 281n, 346, 362nn, 471, 503, 505]

Bible, TN“K, Tenach, Starý zákon, rabínská Bible, židovská Bible, Čtení arqm [mikra]

Závazný, kolektivně uznávaný soubor starověkých židovských knih, → kánon. v rabínském židovství je tento soubor totožný s tzv. písemnou → tórou, která je komplementární s celkem rabínské tradice, tzv. ústní tórou. název mikra znamená doslova „čtení“, prozrazuje původní poslání bible být tím, co se čte při → bohoslužbách. středověcí rabínští komentátoři nazývají tento soubor knih akronymem tenach (nebo


tn“k), podle 3 částí: tóry, Proroků (neviim) a spisů (ktuvim). židé tra-dičně používají tzv. rabínskou bibli, vydanou roku 1517 danielem bombergem v benátkách a obsahující také → targumy a rašiho a ibn ezrův komentář (viz kap. 5.4, s. 86). tento soubor knih uspořádaný podle → septuaginty tvoří spolu s → novým zákonem křesťanskou bibli; v tomto kontextu se pak nazývá starý zákon.

[16, 17, 19nn, 24 –29, 31–33, 34nn, 36nn, 39n, 59, 63, 72, 78, 83, 86nn, 90, 91 95nn, 99nn, 103, 105, 115nn, 118, 121nn, 127, 129, 134, 138, 140, 144, 152, 154nn, 198, 209, 210, 211, 216, 225, 233, 261, 264, 267–271, 276, 282, 298, 305, 309, 315, 318, 321, 327, 338, 342, 363, 375, 401, 404, 406, 414, 424, 433, 439]

bohoslužba → liturgie božská ozvěna lwq tb [bat kol] dosl. „dcera hlasu“, instance přímého božího zjevení. ne vždy má ale

poslední slovo. [210, 326, 379, 392, 421, 436]budoucí věk / budoucnost / věčnost / eschatologie / eschatologický

abh ~lw[ [olam ha-ba] kategorie rabínského světonázoru. ve dvoustupňové představě dějin,

kterou rabínská literatura na mnoha místech předpokládá, je budoucí, doslova „nadcházející“ věk eschatologickou budoucností, v níž bude zřetelně a všem viditelně dáno zapravdu hodnotám rabínské literatury. oč rozšířenější je představa této zásadní dvojstupňovitosti, o to méně konkrétní je rabínská literatura v rozvíjení konkrétních představ o tomto věku. Protikladem budoucího věku je tento věk.

[44, 158, 194, 199, 201, 203, 209, 211nn, 263, 265, 278, 300, 306, 323, 328, 338, 345, 352, 364, 371, 381, 383, 385, 389, 394, 398nn, 401n, 407–409, 441, 446, 450]

budoucnost, která má nastat awbl dyt[ [atid la-vo] synonymum → budoucího věku [174, 197, 278, 330, 336]buran rwb [bor] dosl. planý, nepěstovaný. nelichotivé označení, které rabínská litera-

tura používá pro ty, kteří nejen že neznají tóru, ale neumějí se chovat ani ke svým bližním. významově blízké termínům → neotesanec a → ne-vzdělanec.

[194, 231, 263n ]cadik → spravedlivý [137n]


celopal hlw[ twlw[ [ola, olot] typ oběti popsané v bibli (ex 20,24; lv 1 aj.) a prováděné v jeruzalém-

ském chrámě. nejdůležitějším znakem této masité oběti je to, že se celá spálí k poctě boží, nic z ní není určeno jako potrava kněžím (na rozdíl od oběti pokojné).

[312n, 354nn, 358, 369]cizinec yrkwn [nochri] označení nežidovského obyvatelstva, které ve svých individuálních pří-

slušnících přichází do styku s židy. kvůli středověké křesťanské cenzuře někdy v tiscích nahrazeno šifrou „služebníci hvězd“, „pohané“.

[107, 171, 374n, 407]co když ale amlyd [dilma] Fráze talmudické argumentace, která uvádí hypotetickou možnost vý-

kladu, jež bude zpravidla v zápětí odmítnuta. [399, 401, 402]cyklus synagogálního čtení → paraša časy, systém časových údajů Časové údaje v rabínské literatuře většinou odpovídají římskému počí-

tání času, které den rozděluje v poledne na dopoledne (ante meridiem) a odpoledne (de meridiem). noc se dělí na čtyři bdění, dvě před a dvě po pevně stanovené půlnoci. relevantní je to např. v traktátu brachot mišny i tosefty, kde jsou uvedeny hodiny jednotlivých modliteb. jed-notlivé číselné údaje je třeba počítat od 6:00, tedy např. bra i,2 stanoví povinnost pronést modlitbu „do tří hodin“, tedy do 9:00.

jemnější dělení uvádí tbra i,1: „chvíle“ je zde 1/24 hodiny, „chvilka“ 1/24 chvíle, „okamžik“ 1/24 chvilky. [229]čemuž odpovídá → tomu odpovídá červená kráva hmda hrp [para aduma] obětní zvíře, zmiňované v nu 19,2. její popel má sloužit k přípravě očiš-

ťující vody. náležitostem rituálu, který se v mnoha momentech vymyká logice ostatních obětí, je v rabínské tradici věnován traktát mišny, na-zvaný Para.

[75, 347, 351n] činy praotců, zásluhy praotců twba hf[m [maase avot] odkaz k příběhům o praotcích abrahamovi, izákovi a jákobovi, kteří

jsou příjemci několikanásobného božího zaslíbení. v textech jich bývá


použito tam, kde se apeluje na boží milosrdenství. vazba se někdy pře-kládá jako „zásluhy praotců“, v samotném biblickém líčení těchto udá-lostí je důraz položen spíše na boží vyvolení.

[273n ]čistý rwhj [tahor] halachická kategorie, bohatě doložená již v bibli. Představuje optimální

stav člověka jakožto tělesné bytosti s pevně stanoveným místem v celku stvoření. je předpokladem → způsobilosti člověka k mnoha nábožen-ským úkonům, s touto způsobilostí ale není totožná. opakem je → ne-čistý. rozhraní čistého a nečistého je věnován traktát mišny jadajim (viz kap. 13.3, s. 215).

[55, 71, 177, 189, 215nn, 217nn, 353, 427, 459, 473n, 480, 484] Čtení → Bible David, davidovský → mesiáš [45, 65n, 97, 99, 120, 186n, 198, 208, 211, 213, 240, 245, 265, 307, 330,

336, 343, 352, 360, 366–70, 375, 380, 386, 389, 396n, 413, 417– 421, 424, 428 – 430, 438 – 441, 444 – 446, 448n]

dávka hmwrt [truma] Prvotina úrody, která z obětovaných plodin země podle nu 18,11nn při-

padne kněžím. detailům ustanovení se věnuje traktát truma, ale také traktáty bikurim, jadajim aj.

[75, 162, 171, 220, 223, 229, 262, 326, 400]Den smíření ~yrwpkh ~wy [jom ha-kipurim] svátek, vycházející z biblického ustanovení v lv 16. Připadá na 10. den

podzimního měsíce tišri, prvního v židovském → kalendáři. je svátkem úplného postu a bedlivého očišťování, zpytování svědomí, kajících mod-liteb – a četby z knihy jonáš.

[75, 205, 231, 240, 242, 257, 283, 292n, 295, 334, 369]desátek, zdesátkovat, druhý desátek rf[m [maaser] halachická kategorie přímo navazující na biblické ustanovení odevzdá-

vat desetinu výnosu lévijcům (nu 18,21). teprve úroda náležitě zdaněná, „desátkovaná“ je způsobilá ke konzumaci. tzv. druhý desátek (maaser šení) je halachické ustanovení vycházející z dt 14,22nn; podle něj je po-vinností desetinu ze zbývající úrody spotřebovat v jeruzalémě. každý druhý a šestý rok se namísto druhého desátku odděloval tzv. desátek chu-dému (maser oni), prostředky určené k dobročinným účelům.

[75, 96, 171, 193, 200, 206, 216, 222–224, 231, 262, 286, 290 –293, 295, 304n, 400]


Desatero přikázání twrbd trf[ [aseret ha-dibrot] soubor deseti přikázání, která podle ex 20 a dt 5 daroval mojžíšovi

na dvou kamenných deskách hospodin. Z umístění desatera na dvou důležitých místech tóry lze usuzovat, že desatero mělo symbolizovat přikázání jako taková. v polemice s proudy, které ovšem tóru redukují pouze na desatero, byla v židovské liturgii role desatera poněkud osla-bena.

[109, 127, 206, 267, 268n, 272, 277, 298, 306] desky twxwl [luchot] Zkratkovité označení dvou kamenných desek, na kterých bylo mojžíšovi

uděleno → desatero přikázání (viz ex 24,12). [206, 210, 259, 342–344] deuterokanonické knihy ~ynwcxh ~yrpsh [ha-sfarim ha-chiconim] starověké, zpravidla hebrejsky nebo řecky psané židovské spisy, u nichž

nepanuje shoda v tom, zda jsou součástí → kánonu → bible, jak tvrdí některé komunity. jde především o knihy, které obsahuje → septuaginta navíc oproti židovské bibli, tedy tzv. apokryfy či knihy pseudepigrafní.

[28, 132, 399, 455n, 539n] deuteronomistický kategorie moderní biblistiky, vycházející z hypotézy německého bada-

tele 20. století martina notha. Podle ní tvoří knihy tzv. Předních proroků, tedy jz, sd, obě samuelovy a obě královské, jednotné historiografické dílo, sepsané v předvečer nebúkadnesarova zboření jeruzalémského chrámu nebo po něm. ideovým klíčem k dějinám izraele jsou podle této hypotézy působení proroků a 5. kniha mojžíšova (deuteronomium), které líčí dějinný neúspěch a utrpení izraele jako pobídku k pokání a po-slušnosti hospodinu.

[43, 268, 355] diaspora → exil [44, 47, 51, 53, 55, 56, 63, 122, 139, 497, 502] dílčí případ jrp [prat] logická kategorie, jedno ze sedmi hermeneutických pravidel (hilelo-

vých), nazvané klal u-frat u-frat u-chlal. jde o pravidlo pro zobecňování. na několika místech má slovo (s předmětem v dativu) poněkud jiný význam: znamená vyloučení.

[38, 285]dílo Stvoření tyvarb hf[m [maase be-rešit] souhrnné označení tradic, rozvíjejících mystické motivy vyprávění


o stvoření, jak je zachyceno zejména v Gn 1–2. tyto tradice bývají roz-víjeny spolu se spekulacemi, založenými na líčení tajemného „vozu“ v ez 1.

[134, 174, 176n, 258, 260, 300, 306, 378]dílo vozu hbkrm hf[m [maase merkava] souhrnné označení mystických tradic založených na líčení tajemného

„vozu“ v ez 1 a rozvíjených spolu s → dílem stvoření. [134, 377nn]dobrá náklonnost bwjh rcy [jecer ha-tov] antropologická kategorie rabínského myšlení, opak zlé → náklonnosti. [196]dobré oko → zlé oko [195, 208]dobročinnost hqdc [cdaka] jeden z nejdůležitějších etických požadavků židovství. termín cdaka

původně znamená spravedlnost. významový posun od spravedlnosti k dobročinnosti představuje jedinečný příklad pojetí boha v židovské bibli: spravedlnost jako jeden z božích atributů se projevuje příklonem k těm, kterým je spravedlnost upírána a kteří jsou znevýhodněni. k dob-ročinnosti jako nastolování spravedlnosti sdílením hmotných statků s chudými jsou voláni všichni majetní.

[207, 326] dodatky ~ypswm @swm [musaf, musafim] Zvláštní modlitby, připomínající oběti konané v chrámu o některých

svátcích a o šabatu. sestávají ze tří prvních a tří posledních požehnání → modlitby a ze zvláštní modlitby k dané příležitosti.

[166n, 182, 242] doklad → argument [229] dostát → platnost [163n, 229, 234, 239, 245n, 254, 280, 385] druhý desátek → desátek ynv rf[m [maaser šeni] halachická kategorie, část již → zdesátkované úrody, která má být sně-

dena v jeruzalémě. [75, 171, 223]druhý chrám → dům, druhý [20, 40, 44, 50, 50 – 61, 72, 95, 98, 111, 120, 132n, 161, 226, 394n, 449,

462, 464, 469, 473, 483nn, 496, 498, 503, 510]


dům Hilelův, dům Šamajův yamv tyb llh tyb [bejt hilel; bejt šamaj] dvě školy tanajských učenců, odvozující svůj původ od učitelů ob-

dobí druhého chrámu, hilela a Šamaje, kteří prý působili v zemi izraele na přelomu letopočtu. množství tanajských a amorajských tradic používá protikladu obou domů k tomu, aby rozehrálo dialektiku a symetrii zákona a milosti. ve většině případů dům hilelův náročnost zákona → ulehčuje, dům Šamajův naopak → ztěžuje.

[161–163, 172–174, 221, 230, 242n, 256n, 288, 298, 309]dům, druhý; druhý chrám ynvh tybh [ha-bajt ha-šeni] tradiční označení jeruzalémského chrámu, který v roce 70 n. l. po po-

tlačení židovského povstání zbořili římané. Podle vyprávění biblických knih ageus, Zacharjáš, ezdráš a nehemjáš i podle líčení josepha Flavia započali židé se stavbou této svatyně po návratu z babylonského zajetí v 6. a v 5. století př. n. l. vyprávění předpokládá, že chrám byl vybudo-ván na místě, kde původně stál chrám vybudovaný králem Šalomounem (viz 1kr 6).

[59, 175]Eden → zahrada Eden eisegeze → exegeze [30]eruv, pl. eruvin bwr[ [eruv] halachická kategorie, dosl. „prolnutí“, „smíchání“. cílem „prolnutí“ je

ulehčit omezení činnosti platné pro šabat. Principem je anexe oblastí, kde by jinak platilo šabatové omezení, takovými oblastmi, kde šaba-tové omezení neplatí. např. spojením dvou či více dvorů v nějaké čtvrti vzniká jeden virtuání prostor, jeden „dvůr“, v rámci něhož neplatí šaba-tové omezení chůze.

[75, 339n] esejci → Kumrán [16, 49] eschatologie → budoucí věk [86, 142, 322, 338, 394, 398, 422, 439] evidence → argument exegeze výklad nějakého autoritativního textu. řeckého termínu, který doslova

znamená „vynášení, vyvádění“ významu → kanonického textu komu-nitě věřících, se používá pro křesťanský výklad → bible, přestože ety-mologicky stojí velmi blízko specificky rabínskému termínu pro výklad


bible, jímž je → midraš. jako nežádoucí alternativa exegeze se někdy hovoří o eisegezi. jde o novotvar, vytvořený náhradou předpony ex- (vy-, z-, od-) předložkou eis- (do-, ve-). Z exegeze, vývodu či výkladu, se tak stává eisegeze, „vkládání“ nových významů do vykládaného textu. v osvícenském pojetí platila eisegeze za vrcholný teologický nešvar. v poněkud jiném světle eisegezi hodnotí novější literárně teoretické pří-stupy, které zdůrazňují roli čtenáře, který vždy do textu vnáší něco ze svých otázek a témat.

[18, 36, 78, 84n, 99, 104, 115, 127, 146, 268, 297n, 329, 347n, 396] exil, diaspora twlg někdy také twcwpt [galut nebo tfucot] kategorie biblických dějin, látky spojené s přesídlením židů z jeruza-

léma a okolí do mezopotámie v důsledku porážek jeruzaléma novoba-byloňany. tyto události na sklonku 7. a v 6. století př. n. l. jsou v bibli interpretovány jako hospodinův trest vůči izraeli za jeho nevěrnost hos-podinu. bible poté líčí návrat židů a výstavbu druhého chrámu v jeruza-lémě (knihy ageus, Zacharjáš, ezdráš a nehemjáš), ale také paralelní osudy židů, kteří v babyloně, později ovládaném Peršany, zůstali (např. kniha ester). v období amorajců (3.– 6. století n. l.) postupně rabínské akademie babylona zastíní tvorbu učenců v zemi izraele, všeobecné autority se domůže talmud babylonský, vyjadřující exilní perspektivu.

[45n, 55n, 60n, 80, 106, 120n, 142, 223, 240, 293nn, 396, 407, 412n, 444, 456, 518n]

exilarcha atwlg vyr [reš galuta] titul, který se v rabínské literatuře používá pro hlavu židovských obcí

v parthském a sasánovském „babyloně“. [56n, 65n, 68, 121n, 472, 518n]falsafa souhrnné označení myšlenkových směrů v islámu 8.–13. století n. l.,

které rozpracovávaly klasickou i pozdější řeckou filosofii. název je zko-moleninou řeckého slova filosofia.

[130]farizej yvwrp [pruši] Příslušník jednoho z laických náboženských a společenských hnutí

mezi židy období → druhého chrámu. Farizeové vznikli z umírněných kruhů stojících za povstáním → makabejců ve 2. století př. n. l., usilovali o rea listické podřízení všech oblastí života tóře. rabínská literatura je v mnoha ohledech pokračovatelkou hnutí farizeů, odmítá ale jejich par-tikularismus.

[16, 30, 49n, 59, 62, 74, 225n]


Gabriel layrbg [gavriel] Postava jednoho z → andělů, známá z knihy daniel. vystupuje v apoka-

lyptických souvislostech a ztělesňuje boží trestající moc. [303, 397, 431n, 435, 455]gaon, pl. geonim, gaonát !wag [gaon, pl. geonim] dosl. „excelence“. uctivé označení představitelů etablovaných babylon-

ských akademií v suře a v Pumbeditě v 7.–11. století. to, že se v těchto akademiích prosadil talmud babylonský jako ústřední náplň studia, při-spělo k jeho písemné fixaci a všeobecnému rozšíření v židovstvu. v is-lámském období akademie přebírají ve stále větší míře také správní úkoly; v této době pak hovoříme o gaonátu. jeho autorita ale není přijí-mána všeobecně a např. maimonides se k ní stavěl značně rezervovaně.

[39, 56, 58, 66nn, 76, 79, 81, 88n, 115, 118n, 121n, 126, 137n, 282, 471]Gehena ~nyhg [gehinom] místní, často symbolické a hodnotící vlastní jméno. název odvozený

z ~nh yg [gej hinom], „Údolí hindovo“, jižně od jeruzaléma. Z něko-lika zmínek v bibli plyne, že šlo o místo, kde se prováděly lidské oběti (jr 7,31nn; 2kr 23,10). Později se stává označením pro posmrtné místo utrpení, peklo. v tomto smyslu ho používá jak nový zákon, tak rabínská literatura.

[192, 209, 258, 301, 323, 365, 382n, 389n, 489]gematrie ayrjmyg [gematria] Patrně zkomolením z řeckého grammateia [grammateia] nebo gewmetri,a

[geometria]. interpretační metoda vycházející ze zlidovělého pythagorej-ství, zastoupená již v bavli a později rozvíjená v kabale, která vytváří sou-vislost mezi slovy na základě jejich stejné nebo obdobné číselné hodnoty.

[39, 134, 136, 201, 442]geniza hzyng [gniza] archiv či odkladní prostor pro opotřebované nebo jinak problematické

svitky a bohoslužebné náčiní, nesoucí na sobě boží jméno. takové před-měty podle → halachy nesmějí být jednoduše vyhozeny, nýbrž obřadně pohřbeny. v roce 1896 byla ve Fustatu v dnešní káhiře v koptském kostele sv. michala objevena zapomenutá geniza někdejší ben ezrovy synagogy. význam nálezu, obsahujícího bezmála tři stovky tisíc fragmentů hebrej-ských, judeo-arabských a aramejských textů, pro biblistiku a judaistiku rozeznal a pilnou publikační činností doložil tehdejší docent judaistiky v anglické cambridge salomon schechter, který tam přednášel judaistiku.

[90, 111, 134, 182n, 187, 297, 322, 354, 370, 372]geonim → gaon


ger → konvertita geula → Vyjití z Egypta [180]ghetto oddělená čtvrť mnoha evropských měst, v níž žili židé. Pravidlo, že mají

židé žít stranou ostatního obyvatelstva, zákonně petrifikoval 4. laterán-ský koncil roce 1215. označení se vžilo podle benátské židovské čtvrti Geto nuevo, dosl. „nová huť“.

[144]gijur → konvertita gmara armg [gmara] studium tradice, učení se (z aramejského g-m-r). v užším slova smyslu

představuje gmara soubor amorajského učení, které je uspořádáno podle mišny a spolu s ní představuje jeden ze dvou talmudů, jeruzalémský nebo babylonský.

[71, 78 – 80, 116, 168, 346nn, 362, 364, 366, 377, 387, 399, 452, 455]Góg a Magóg gwgmw gwg [gog u-magog] jména dvou vojevůdců ze severu, kteří podle → apokalyptických před-

stav pěstovaných po začátku letopočtu rozpoutají boj proti izraeli. Před-stava vychází z biblické knihy ezechiel 38 a 39, kde vystupuje „Góg ze země magóg“. bible zde zřejmě zachycuje vzpomínku na maloasijského krále Giga z 8. století př. n. l.

[232, 322, 336, 421, 431, 441]gojim, goj ~ywg [gojim] souhrnné označení pro nežidovské lidstvo, dosl. „národy“. v bibli se

singuláru slova goj používá pro jakýkoli etnicky definovaný národ, včetně izraele (např. Gn12,2; ex 19,6). v pobiblické době se význam slova mění: goj označuje individuálního příslušníka nežidovských ná-rodů, slovo má nezřídka pejorativní význam. synonymní s označením „národy světa“.

[30n, 107, 123, 224, 232, 269n, 278–280, 289, 302, 330n, 333, 336, 341, 397, 406, 414, 425, 432, 434, 443, 474, 479, 481]

hagada → agada [15, 18, 39, 84n, 152]halacha hkloh [halacha] jeden ze dvou navzájem komplementárních základních způsobů myšlení

rabínského židovství (tím druhým je → agada). doslova „chození, jití“, od slovesa h-l-k, „chodit, kráčet, jít“, představuje halacha jednotlivou odpověď na otázku, jak jednat, aby to bylo v souladu s tórou, i soubor těchto odpovědí. slovem halacha označujeme také jednotlivé halachické


ustanovení (např. „halacha je podle rabiho Xy“) a rovněž nejmenší sta-vební jednotku („verš“) mišny a tosefty.

[18, 33, 35, 37, 43n, 55, 57, 63nn, 70nn, 78nn, 83n, 89, 116nn, 122, 124n, 133, 135, 139, 142, 152n, 189nn, 199, 201, 206, 209, 211, 216, 228, 230, 234, 236n, 248n, 252, 256, 267, 281n, 296, 307, 320, 322, 338, 347nn, 351nn, 362–367, 371, 391n, 401, 408n, 417, 426, 452, 470, 480n, 490, 493, 510]

Halel llh [halel] oddíl ž 113–118, který se čte při důležitých svátcích. [234]haskala hlksh [haskala] termín označující program a projevy osvícenství a racionalismu 18.

a 19. století n. l. mezi evropskými židy. nejdůležitějším představite-lem tohoto hnutí byl moses mendelssohn. hnutí propagovalo mezi židy osvícensky pojaté vzdělání namísto tradiční výuky v → ješivách, něm-činu namísto jidiš, bibli namísto rabínské literatury, mravnost namísto dogmat a zvyků. o haskale podrobněji v kapitole 8.8. Wissenschaft des judenthums, s. 143nn.

[138, 144, 146n]Hasmonejci ~yanwmvx [chašmonajim] označení dynastie makabejců, kněžského rodu, který se v judsku v prvé

polovině 2. století př. n. l. postavil do boje proti nadvládě helénizova-ných syrských seleukovců. Po dobu více než jednoho a půl století vládli jeho příslušníci v jeruzalémě, než je v roce 6. př. n. l. politickými ma-névry o moc připravili římané.

[48–50, 59, 107, 442, 510]havdala hldbh [havdala] liturgická kategorie, dosl. „rozlišení“, od slovesa b-d-l. označuje mod-

litby a úkony vyznačující rozhraní slavnostního a všedního na konci šabatu či svátku. jejich jádrem je požehnání, pronášené nad vínem nebo jiným slavnostním nápojem: „Požehnán buď hospodine, bože náš, králi světa, jenž rozlišuješ mezi svatým a všedním, mezi světlem a temnotou, mezi izraelem a národy, mezi sedmým dnem a šesti dny díla. Požehnán buď hospodine, jenž rozlišuješ mezi svatým a všedním.“

[168, 173, 241, 257]hebrejské písmo yrb[ btk [ktav ivri] označení pro předexilní paleo-hebrejské písmo, dochované zejména

v epigrafice, odlišné od tzv. → asyrského písma. [116, 134, 225]


helénismus, helénizace kulturně-historická kategorie, zavedená v 19. století německým histori-

kem johannem Gustavem droysenem. Popisuje silný vliv řecké kultury na kultury národů podmaněných koncem 4. století př. n. l. alexandrem velikým, ale také vliv těchto kultur na kulturu řeckou, její internaciona-lizaci a globalizaci. tento vliv je zřetelný při formování židovské bible i při vzniku rabínského židovství i křesťanství.

[18, 20, 26n, 43, 45 – 48, 53nn, 93, 96, 107n, 114, 133, 467, 473, 495n]hermeneutické pravidlo → pravidlohláskovat jméno Hospodinovo hgh [h-g-h] vyslovovat jméno hospodinovo → jméno bez použití obvyklých substi-

tuentů s cílem magického využití. samo sloveso h-g-h může v kontextu židovské bible mít pozitivní význam „rozjímat“, např. v ž 1,2.

[399] hlazených kamenů → komnata hlazených kamenů [61] hluchý, bláznivý a malý !jqw hjwv vrx [chereš, šote ve-katan] standardní kategorie právní nezpůsobilosti, „nepříčetný“ z hlediska

halachy. Z kontextu vyplývá, že „malý“ zde znamená nezletilý. [217]hoden → zásluhy, mít [131, 163, 177, 231, 364, 385, 408n, 423, 445, 447] hodina → časy [162, 165nn, 188, 206nn, 229, 239, 276, 243, 273, 435]hřích ajx [vp !w[ [chata, peša, avon] náboženská a teologická kategorie, označující příčinu, projev nebo dů-

sledek porušeného vztahu člověka a boha. oproti významovému rozrůz-nění jednotlivých termínů v židovské bibli jsou v rabínské literatuře ter-míny chata, peša, avon prakticky zaměnitelné. v této knize překládáme jako hřích, provinění, vina, svévole.

[18, 158, 193n, 199, 206, 208n, 217, 222, 263n, 270, 272n, 275, 314n, 318, 327, 330, 350, 367nn, 376, 381, 447, 485n, 506]

chala hlx [chala] bochánek bílého kvašeného chleba; původně těsto uschované před upe-

čením a přimíchané do těsta při dalším pečení. [19, 75, 206] Chanuka hkwnx [chanuka] svátek připomínající zasvěcení jeruzalémského chrámu v roce 164 př.

n. l., po úspěšném povstání makabejců proti helénistické nadvládě. slaví se osm dní v zimě počínaje 25. dnem měsíce kislevu.

[48, 115, 312]


chasid, chasidismus → zbožný [48n, 59, 64, 66, 74, 134 –138, 143n, 194, 499, 502, 509n, 527]chatima hmytx [chatima] kategorie literární a žánrové analýzy rabínské literatury, doslova „závěr,

pečeť “. označuje závěrečnou část homiletických midrašů, nezřídka ori-entovanou eschatologicky. u → požehnání označuje závěrečnou doxo-logii shrnující ústřední téma požehnání.

[86, 322]Chazaři ~yrzwk [kuzarim] označení nesemitského etnika usídleného mezi Černým a kaspickým

mořem. Podle středověkých zmínek židovských sefardských autorů při-jaly během 8.– 9. století chazarské elity židovství, viz kap. 8.3, s. 123.

cherubíni → andělské třídy [171, 172]Chílek a Bílek qlybw qlyx [chilek u-vilek] rétorický obrat, odkazující k imaginárním postavám s lehce negativními

konotacemi. [448] chrám → dům druhý [20, 26, 34, 37, 40n, 44 –51, 55n, 58 – 61, 72nn, 93, 95nn, 98, 111nn, 117,

119n, 132n, 161n, 167, 171, 175, 187, 191, 205, 213n, 222, 226, 234, 264, 272, 304, 313, 316, 350, 354n, 357–360, 368n, 394, 410, 413, 428, 449, 451n, 459, 462, 468, 472– 475, 483n, 497, 500, 517n]

Chrámová hora tybh rh [har ha-bajit] místo v jeruzalémě, kde stál hospodinův chrám. již v bibli tento termín

konotuje dobu po zboření chrámu babyloňany (jr 26,18). [380, 428]chvíle → časy [229, 251]chvilka → časy [229]jako když jednou… b hf[m [maase b…] Fráze, která uvádí názorný příklad, který má osvětlit dané, zpravidla

halachické, ustanovení. doslova „skutek o …“, překládáme frází „jako když jednou…“

[162, 165, 220, 230, 249n, 252, 264, 277, 299, 304, 307, 324, 339, 356, 372nn, 378, 380, 382, 449]

jako když na světě ~lw[h ghwnb [be-noheg ha-olam] Fráze, která uvádí názorný příklad, který má osvětlit dané, zpravidla

halachické, ustanovení. doslova „po způsobu světa…“ [299n, 303]


Jamnie → Javne [30]Javne, Jamnie hnby [javne] město na pobřeží středozemního moře, 25 km na jih od moderního tel

avivu. Podle legendy v arn 4 (viz kap. 13.2.2, s. 358nn) se v javne po svém útěku z obleženého jeruzaléma usadil raban jochanan ben Zakaj, aby tam „vyučoval své žáky, ustanovil modlitbu a vykonával přikázání“. v sebepojetí rabínského hnutí představuje javne okamžik nového zrodu judaismu bez chrámu a obětí, soustředěného na studium. Podle hojně traktovaného přesvědčení pak tzv. synoda v jamnii kanonizovala přesný tvar židovské bible. o kanonicitě některých knih se ovšem mezi rabíny vede spor ještě ve druhém století, viz mjad iii,5, kap. 11.3.1, s. 221. spíše než o jednorázové synodě, lze tedy v souvislosti s javne uvažovat o začátku směru, který si svou teologií dvou tór, písemné a ústní, pevný, tedy kanonický, tvar židovské bible brzy vynutil.

[60n, 111, 202, 235, 359, 496, 512, 517, 523, 529n]Jeruzalémský Talmud, Jerušalmi dwmlt [talmud jerušalmi] soubor tradic izraelských amorajců uspořádaný na půdorysu mišny, viz

kap. 5.2.1, s. 78 a s. 346. [64, 78 – 80, 87– 90, 154, 346, 438]ješiva → akademie [61, 120, 139, 150, 467, 512]jho nebeského království ~ymv twklm lw[ [ol malkut šamajim] obrat agadické argumentace, ironická metafora vyjadřující náročnost ale

také zaslíbení spojená s poslušností tóry. [164, 177]jho přikázání → jho Tóry [164]jho Tóry hrwt lw[ [ol tora] obrazné vyjádření pro náročnost životní cesty určené halachou. jako

takové představuje jednu z vrcholných rabínských ctností. oddanost této cestě vyvazuje člověka z poslušnosti vrchnosti a obecným mravům.

[95n, 106, 142, 198, 279, 425]Jidiš → aškenazský [91, 138, 142, 144, 467]jiná cesta trxa $rd [derech acheret] eufemismus pro heretický směr, před nímž rabínská literatura varuje.

největší odpadlík rabínské literatury, elíša ben avua, je po své apostazi nazýván acher, „jiný“.

[260]


jiná možnost rxa rbd [davar acher] obrat midrašické argumentace, dosl. „jiná věc“. objevuje se po skon-

čení výkladu nějakého biblického místa jako signál, že bude následo-vat alternativní výklad téhož místa. je konkrétním projevem polysémie, víceznačnosti biblického textu.

[175, 230, 256, 260, 278n, 280n, 289, 294, 299, 301, 306, 311, 314, 318, 323n, 327, 334n, 342, 368, 390, 423, 430, 440]

Jméno ~v [šem] jeden z uctivých opisů božích. tendence k podtržení transcendence boží

je patrná již v bibli všude tam, kde je namísto zřejmě původního aktéra, boha či hospodina, použito spojení slovo boží nebo jméno boží, nebesa, Pán apod. rabínská literatura je svědectvím pokračování této tendence a používá k božímu označení např. označení místo, awh $wrb vwdq [ka-doš baruch hu], „svatý-budiž-požehnán“ nebo ~lw[h lv wnwbr [ribono šel ha-olam], „Panovník věčnosti“.

[167, 184, 192, 202, 226, 255, 264n, 353, 429]kabala hlbq [kabala] lidové označení židovských mystických tradic. termín sám znamená

„to, co je přijato či přijímáno“, tedy tradice. od konce 12. století n. l. se slova používá pro mystické tradice, viz kap. 8.5, s. 132.

[39, 104, 132 –137, 191, 465, 494, 497, 502]kala hlk [kala] označení pro pravidelná setkání babylonských amorajců, savorajců

a gaonů, při němž se probírají rabínské látky. setkání měla zásadní vliv na úpravu a redakci látek shromážděných v → bavli.

[66n, 102]kalendář systém měření času, založený na cyklicky se opakujícím → novoluní

(latinsky calenda), resp. ročních obdobích. židovskou tradicí se pro-línají dva kalendáře. Předexilní kenaanský kalendář, který začínal na jaře (ex 12,1nn, měsíc aviv), byl později vystřídán kalendářem, jehož → nový rok je v podzimním měsíci tišri (a pokračuje měsíci chešvan, kislev, tevet, švat, adar, nisan, ijar, sivan, tamuz, av a elul).

[122, 292, 482, 504]kánon / Tóra / Pentateuch / proroci / Spisy / Septuaginta kategorie křesťanské dogmatiky. Závazná a explicitní definice toho,

které spisy tvoří bibli. samo slovo ovšem přes řečtinu pochází z oblasti levanty a souvisí se slovem hnq [kane], třtina, odtud míra délky, odtud kritérium.


důležitý rozdíl ve vztahu křesťanů a židů k židovské bibli spočívá v tom, jakým způsobem obě komunity tyto židovské spisy rozdělují. Za-tímco křesťané rozdělují knihy septuaginty, řecké verze židovské bible, na Pentateuch, knihy historické, knihy poetické a knihy prorocké, rozdě-lují židé svou bibli na tóru, Proroky a spisy.

[16, 30, 33, 40n, 57, 90, 97, 99, 113, 127, 133, 216, 366, 372]kantor rwbc xylv [šliach cibur] doslova „vyslanec obce, veřejnosti“, původní označení toho, kdo v obci

vyhlašoval začátek i konec šabatu a během bohoslužeb vedl modlitby. jeho úkoly se překrývají s úkoly pozdějších kantorů a synagogálních sluhů.

[169, 171]karajci ~yarq neboli arqmh (yl[b) ynb [karaim] označení židovské sekty nespokojené s autoritou babylonského → exil-

archátu, resp. ústní tóry a hlásající autoritu pouhé bible. označení ka-rajci patrně souvisí s hebrejským názvem pro starý zákon, Mikra, odvo-zeným od kořene k-r-a, „číst, volat, nazývat“. vznikli jako následovníci anana ben davida z bagdádu v 8.–9. století, viz kap. 8.3, s. 121.

[115, 119 –123, 282]kav bq [kav] jednotka objemu zvíci asi 1,4 litru. [222, 236, 238]každodenní zápalná oběť → oběť každodenní… [37, 75, 161, 239, 349n] kmen !yynb [binjan]: qal, nifal, piel, pual, hitpael, hifil, hofal Gramatická kategorie hebrejštiny; jeden ze sedmi možných konjugač-

ních vzorů, podle nichž je teoreticky možné časovat slovesný kořen. Po-užitý kmen dokresluje význam slovesa: rozhoduje o míře jeho intenzity (piel) až kauzativity (hifil) a o rodu činném, zvratném nebo trpném.

[24, 233, 250] kněz !hk [kohen] autorizovaný funkcionář kultu. vyprávění bible spojuje kněžský úřad

s potomky jákobova syna léviho a v jejich rámci pak s potomky mojží-šova bratra árona. v období druhého chrámu stál v čele židovské pospo-litosti velekněz. kastovně definovaná (po otci děděná) dominance kněží vzala za své pádem druhého chrámu po roce 70 n. l. na příslušníky kněž-ských rodin se ale podnes vztahují některá sňatková i jiná omezení. Při synagogální bohoslužbě předčítá kněz z tóry jako první.

[25, 48, 60, 168, 195, 271, 353, 356, 460, 467, 474, 488, 495n, 500, 519]


komnata hlazených kamenů tyzgh tkvl [liškat ha-gazit] místnost, ve které se podle zmínek rabínské literatury scházela v období

druhého chrámu židovská velerada, sanhedrin gdola, jednasedmdesá-tičlenné grémium. tvořila součást severní chrámové zdi a zasahovala tak jak území chrámu, tak území vně chrámu. název patrně poukazuje na pozdní, helénistický, styl komnaty.

[61]konsonantní text → masora [34, 121, 274, 287, 302n, 309, 386, 421]konvertita, konverze, ger, gijur rg [ger] halachická kategorie, označení člověka nežidovského původu, který se

připojil k židovství a přijal vnější znaky tohoto kroku. v pojetí rabín-ského židovství tak nejde pouze o obřízku, ale také o přijetí → jha tóry. Pro toho, kdo takový krok učiní, uplatňuje rabínské židovství označení, které má v židovské bibli spíše význam host, imigrant (od slovesa g-v-r, přebývat, viz jméno Geršom, ex 2,22 aj.). Plného konvertitu označuje jako ger cedek. rabínská literatura dále používá biblického termínu ger tošav (lv 25,47; nu 35,15) k označení sympatizanta s židovstvím, který v → helénizované zemi izraele žije v sousedství židovské obce, ctí jedi-ného boha (řec. fobúmenos), ale plnou konverzi nepodstoupil.

[29, 36, 56, 88n, 98, 102, 104n, 107n, 119, 123, 145, 186, 224, 245, 254, 321, 333, 374n, 387n, 393, 434, 437, 484, 515, 526]

kor rwk [kor] jednotka objemu zvíci asi 360 litrů. [261]korelace srs [seres] jedno z vykladačských → pravidel rabiho eliezera, znamená dosl. „vy-

trhnutí, anastrofa“. spočívá v obrácení významu či pořadí slov v bibli za účelem korelace, ironie či jiné figury při midrašickém výkladu, → kap. 2.7.9.

[40, 323] koruna → používat korunu [193, 202n]koupel, mikve hwwqm [mikve] halachicky upravená koupel umožňující znovunabytí → čistoty. [73, 75, 166, 217, 236, 258, 286] Kumrán, Kumránci, kumránská sekta, esejci !rmwq tbryx [chirbet

kumran] lokalita na severozápadním břehu mrtvého moře. koncem 40. let zde


bylo objeveno množství svitků biblických i mimobiblických nábožen-ských textů psaných hebrejsky, aramejsky a řecky. místo je proto někte-rými badateli považováno za sídliště židovské apokalyptické skupiny, kterou mnozí ztotožňují s esejci.

[16, 26, 49, 114, 456, 487]Kutejec ~ytwk ytwk [kuti, kutim] Pejorativní označení samařanů, založené na vyprávění 2kr 17. Po po-

rážce izraele asyrský král vystěhoval jeho obyvatele a v samařských městech usadil lid z babylona, kútu a dalších míst. nejpozději od dob hasmonejců panovalo mezi židy a samařany nepřátelství, přestože obě skupiny sdílely nejen víru v hospodina, ale také společný Pentateuch. v jejich věrouce nehrálo roli vzkříšení a je proto možné, že v případě některých výskytů v rabínské literatuře jde spíše o polemiku se sadu-ceji nebo jinými proudy popírajícími vzkříšení. vzhledem ke středo-věké cenzuře slídící po narážkách na křesťany je možné, že na někte-rých místech dnešního výskytu slova stálo původně gojim, minim nebo nocrím, pronárody, sektáři nebo nazaretští.

[171, 174, 245, 402]kvůli nebesům, oběti, Tóře… samotným ~ymv ~vl [le-šem šamajim…] jemná distinkce rabínského myšlení, všímající si takového jednání, jehož

nejhlubším motivem není časný ani věčný prospěch, ale sama instance, uvedená v závorce, reprezentující boha (nebesa, oběti, tóra apod.).

[26, 194, 196, 203, 208]Léto milostivé → milostivé léto [283, 286n, 291–297, 441]lévijec ywl [levi] označení příslušníka kasty kultických asistentů. vyprávění bible je

spojuje s potomky jákobova syna leviho. Po zboření jeruzalémského chrámu ustaly jejich specifické funkce, vědomí lévijského původu se ale v rodinách udržuje. Při četbě z tóry v synagoze zaujímá případný lévi-jec důstojné místo hned za knězem, před ostatními „syny izraele“.

[47, 74, 223, 254, 276, 400, 460]libra arjyl [litra] jednotka váhy, odpovídá asi 0,5 kg. [424]lidé twyrb [brijot] doslova „tvorstvo“, od slovesa arb [b-r-a], „tvořit“. v rabínské literatuře

použito často v užším smyslu a bez pejorativního přídechu jako „lidé“. [192, 196, 199, 201n, 210, 212, 239]


liturgie, bohoslužba hdwb[ [avoda] veřejná aktivita k poctě boží. v této práci se omezujeme na kultický

kontext slova, tedy na takové aktivity, při nichž lidé vzdávají hospodinu poctu způsobem, který je ustanoven židovskou tradicí. důležitým ry-sem této tradice je, že se profiluje po pádu jeruzalémského chrámu jako náhrada jeho obětního provozu. Základ židovské bohoslužby spočívá ve třech každodenně pronášených → modlitbách, nazvaných podle chrá-mových obětí Šacharit, Mincha a Maariv.

[18, 41, 46, 48, 55, 57, 60, 70, 72, 74, 83, 88, 117, 123, 129, 133, 141, 161, 173, 187, 191, 354, 357, 458, 467, 492n, 508]

log gwl [log] jednotka objemu u tekutin zvíci 3 decilitry. [216, 218, 222, 290n]loket hma [ema, pl. amot] jednotka délky, asi 30 cm. [166, 229, 237n, 340, 391n, 421]lulav → Stánků, svátek [244, 326, 499]Makabejci → Hasmonejci [48n, 58, 225, 359, 464, 467, 530]marná modlitba awv tlypt [tfilat šav] teologická kategorie; modlitba, která svým obsahem naplňuje skutko-

vou podstatu 3. přikázání desatera („nevezmeš nadarmo“). [174, 261]masora / vokalizace / nevokalizovaný text hrwsm [masora] exegetická kategorie; doslova „předávání, traditio“, označuje plody

práce s textem bible, jak se jí věnovali židovští učenci země izraele i ba-bylona. největšího vlivu dosáhla škola působící ve 2. polovině 1. tisíci-letí n. l. v galilejské tiberiadě. Plody její práce představuje vokalizace konsonantního, pouze souhláskami zapsaného, hebrejského a aramej-ského textu bible (pouze tento nevokalizovaný text bible představuje písemnou → tóru, vokalizace sama již spadá do oblasti tóry ústní), sta-novení teamim, tedy tzv. přízvuků, a poznámek k výskytu některých ter-mínů v bibli a jejich doporučenému čtení.

[21, 34, 105, 121, 191, 216, 233, 299, 303, 315, 320, 426, 436, 481] memra armym [memra] kategorie rétorické analýzy talmudu. aramejsky označuje „průpověď “,

krátký amorajský výrok obsahující ucelenou myšlenku. vyšší jednotkou talmudické argumentace je → sugija.

[80]


měřice has [sea] jednotka objemu, odpovídá řeckému sa,ton, které české překlady uvádějí

jako měřice; asi 13,5 litrů. [236, 290, 396, 417]mesiáš, syn Davidův xyvm [mašiach] technické přízvisko autorizovaného, dosl. „pomazaného“ velekněze,

později krále z rodu davidova. Podle biblického vyprávění knih samue-lových a královských byli pomazáním ustanoveni za krále saul, da-vid a po něm další bibličtí králové. sukcese davidovských králů skon-čila porážkou jeruzaléma novobabylonským králem nebukadnesarem v r. 586 př.nl. Přestože někteří příslušníci davidovského rodu přečkali babylonské zajetí, v helénistickém období se představa korunovace davi-dovského krále eschatologizuje, mění se v očekávání mesiáše očekávána jako předzvěst definitivního božího nastolení řádu. Z tohoto východiska vyrůstá pozdější křesťanské ztotožnění mesiáše s nazaretským ježíšem, ale odtud je pochopitelný také spíše okrajový zájem, který postavě me-siáše věnuje rabínská literatura.

[44, 52, 56, 64, 95 – 98, 110, 124, 131, 135n, 143, 153, 163, 232, 301, 304, 394, 396nn, 407, 417n, 421, 438 – 443, 445 – 450, 457, 476, 518]

mesiášské dny xyvmh twmy [jemot ha-mašiach] označení krátké epochy, s níž jako s předzvěstí → budoucího věku počí-

tají někteří učenci rabínské literatuře. rysy bolesti a úpadku těsně před-cházejících nastolení budoucího věku vyjadřuje metaforické označení této epochy jako „porodních bolestí mesiáše“.

[44, 141, 232, 394, 407, 441, 447, 449n]Metatron !wrjjym [metatron] jméno představeného andělů, v potalmudické tradici přebírá funkci pro-

středníka mezi bohem a lidmi, ba jakéhosi menšího boha. jméno snad derivací slovesa rjn [n-t-r], „střežit“.

[134, 377, 381]mezuza azwzm [mezuza] drobná schránka, připevněná k pravému dveřnímu rámu vchodů

do domů, bytů i obytných místností, obsahující svitek s prvními dvěma částmi Provolání Slyš (dt 6,4 – 9 a dt 11,13 – 21) a jméno [Šadaj], „mocný“, které je akrostichem slov šomer daltot Jisrael. Zvyk se odvo-zuje od ustanovení v dt 6,9nn.

[166, 235, 265, 326, 452]midraš vrdm [midraš] souhrnné označení pro rabínský výklad bible. společným jmenovatelem

jinak značně rozrůzněných typů midrašů je pojetí dvojí tóry, písemné


a ústní, viz kap. 5.3, s. 82nn a kap. 12, s. 267nn. oproti modernímu, his-toricko-kritickému výkladu bible, který usiluje o rekonstrukci autorské intence, je pro midrašický přístup k bibli určující především bohatství významů, které text má pro svého příjemce, čtenáře.

[18, 19 –21, 28, 30n, 34, 39, 58n, 63, 65, 69, 80, 82–87, 89 – 90, 115, 133n, 137, 152, 210, 227n, 236, 267–269, 271, 281–283, 293, 297–299, 305, 308, 315, 319 –322, 337–339, 354, 386, 394 –396, 413, 464, 492n, 502]

Michael → andělé [303, 496]mikve → koupel [75, 217]milosrdenství / skutky milosrdenství ~ydsx twlymg [gmilut chasadim] etická kategorie, dosl. „poskytování, konání zbožného milosrdenství“.

nejsilnějším rysem tohoto typu chování je pomoc tam, kde si nuzní ne-mohou nikterak pomoci sami, ať již jde o hladové, právě se vdávající nebo i zesnulé.

[135, 158, 168, 176n, 183n, 186 –188, 191, 196, 245, 271, 277, 310, 354n, 357n, 390, 412, 447, 460]

milostivé léto lbwy [jovel] halachická a přeneseně také eschatologická kategorie; znamená dosl.

„beran“. jde o metonymické označení padesátého roku, během něhož má podle lv 25,10nn dojít k majetkové restituci, včetně propuštění heb-rejských otroků. název jovel souvisí se → šofarem, beraním rohem, po-mocí něhož se troubením tento rok vyhlašoval. v představách proroků (iz 61,1nn) a apokalyptiků (kniha jubilejí) se představa milostivého léta stala metaforou spásné změny, kterou hospodin chystá pro svůj lid.

[283, 286n, 291– 297, 441]Milostivě uděluješ poznání t[d ~dal !nwx [chonen le-adam daat] modlitba; čtvrté z devatenácti požehnání tzv. → modlitby osmnácti po-

žehnání, viz kap. 11.1.3.9, s. 184. [168, 184, 241]minim → sektáři [110n, 456, 474, 496]míra → stupeň [75]Místo → Jméno ~wqm [makom] eufemismus pro boha; → jméno. [167, 195n, 198 –200, 205, 210, 212n, 216, 239, 243, 251, 270, 273, 277,

344, 356, 375, 378, 471]


mistr → rabi [32, 59, 62, 131, 137, 139, 191, 203, 211n, 249 –251, 253, 272n, 317, 337,

339, 352, 368, 371, 382–385, 404n, 418, 437, 439, 481, 486, 494]Mišna hnvm [mišna] název konstitutivního dokumentu rabínského hnutí, který na přelomu

2. a 3. století n. l. sestavil v tiberiadě na základě starších tradic jehuda ha-nasi. k označení tohoto dokumentu je použito obecného jména, ozna-čujícího „učení“ ve smyslu „opakování, memorování“. termínu mišna se v rabínské literatuře používá také pro označení nejmenší jednotky tanajské literatury, srovnatelné zhruba s biblickým veršem, viz kap. 11, s. 71nn.

[16n, 19 –21, 30n, 41, 44, 52, 55, 57, 60–65, 67, 69, 71–75, 76, 78 – 81, 83n, 95, 105, 107, 116n, 125, 133, 135, 138, 146, 148, 152n, 160 –162, 168, 189 –191, 201, 209n, 215n, 223, 226, 230, 236, 267, 282n, 290, 296, 320, 322, 327, 334, 341n, 344, 346 –348, 354, 362–367, 375, 377n, 386n, 394n, 398, 431, 451n, 455n, 459n, 485, 505, 521, 525n, 539]

mít právo, být oprávněn, autorizován yavr [rašaj] halachická kategorie, použitá často negativně: člověk není oprávněn uči-

nit to nebo ono. [118, 139, 146, 161, 168, 229, 230, 237, 247n, 250n, 253n, 289, 291, 306,

340]Mocnou láskou hbr hbha [ahava raba] modlitba; druhé požehnání před → Provoláním Slyš. [177]Modlitba (osmnácti požehnání) yrf[ hnwmv tlypt [tfilat šmone esrej,

šmone esrej] nazývaná také amida nebo pouze modlitba. jakožto pevně ustanovená

modlitba ([bq tlypt, [tfilat kava]) bývá chápána v protikladu k úpěn-livé prosbě (~ynwnxt, [tachnunim]). stanoveny jsou také časy jejího pro-nášení; těchto časů se týká část traktátu mišny brachot. Podle obětí, které se přinášely v chrámě, rozlišujeme 1) „modlitbu rozbřesku“ či ranní modlitbu, rxvh tlypt [tfilat ha-šachar] či tyrxv [šacharit], 2) od-polední modlitbu či modlitba oběti, hxnmh tlypt [tfilat ha-mincha] a 3) večerní modlitbu, br[h tlypt [tfilat ha-erev] či byr[m [maariv]. o vzniku této tradice vypráví tosefta brachot iii,1, viz s. 239.

[60, 74, 111, 141, 161, 165nn, 183nn, 196, 227, 229, 230, 234nn, 239nn, 244nn, 265, 359, 470, 475, 484, 506nn, 530]

modlitební → třásně [179, 262, 265, 326]


modlitební řemínky → tfilin [116, 221, 235, 238, 262, 265]modloslužba, modlářství, modloslužebník hrz hdwb[ [avoda zara] náboženská aktivita k poctě někoho jiného než hospodina. hebrejsky dosl.

„cizí (boho)služba“. Patří k nejpřísněji zakázaným činnostem a je zahrnuta také v sedmi přikázáních synům noachovým (viz kap. 7.2, s. 107nn).

[37, 75, 108n, 174, 206, 259, 281, 308, 343, 390, 411, 419, 434, 443] mohlo by se (říci, myslet, odvodit…) … lwky [jachol] Fráze, kterou je uveden takový výklad biblického textu, který bude vzá-

pětí vyvrácen frází → „učení nám však k tomu říká…“. typické pro mi-draš sifra.

[286n, 291nn] mudrosloví kategorie moderní historické a literární kritiky, která v bibli i v mnoha

jiných starověkých literaturách rozeznává zájem o nalézání skrytého řádu světa. tento řád je zpravidla výsledkem božího stvořitelského aktu, platí ale ve větší nebo menší autonomii na stvořiteli a jako takový je výzvou lidskému hledání a schopnosti zobecňovat, viz kap. 2.2, s. 26nn.

[27, 29, 62, 133, 190, 396]mudroslovný → mudrosloví mužové Velkého shromáždění → Velké shromáždění [59, 191, 512]náklonnost, zlá nebo dobrá → zlá náklonnost [158n, 175, 196, 201, 204, 260, 269, 314n, 406]národy světa, pronárody ~lw[h twmwa [umot ha-olam] → gojim. [30n, 107, 123, 224, 232, 269n, 278–280, 289, 302, 330n, 333, 336, 341,

397, 406, 414, 425, 432, 434, 443, 466n, 474, 481, 489]nasi → patriarcha [52, 60, 71, 270, 448, 478, 487, 521]nasměrovat (srdce, mysl), nasměrovaný !wk [k-v-n] agadická a spirituální kategorie; metaforické vyjádření pro intenci,

úmysl. [163, 167, 212, 227, 234n, 243n]naši mistři mají tradici !nbr wnt [tno rabanan, běžně čteno jako tanu

rabanan] ustálená fráze talmudické disputace, pomocí níž se uvádějí starší, tanaj-

ské tradice. [15, 61, 364, 373, 376, 378, 380, 382, 387, 393, 404, 407, 413, 415, 437,

439, 440]


navštívení hdyqp [pkida] eufemismus pro početí, resp. pro sex, ale v jiném kontextu také pro boží

trestající či naopak zachraňující vstup na scénu. [406, 420]nazaretští ~yrcwn [nocrim] kategorie náboženských různic. název znamená „strážci, střežící“

a označoval židovské skupiny předkřesťanské a raně křesťanské doby, charakteristické vznícenou zbožností a selektivní poslušností tóry. dru-hotně se název vztahuje také k přízvisku ježíše nazaretského a stal se termínem označujícím křesťany jako takové; → sektáři.

[110n, 186]Nebesa ~yymv [šamajim] eufemismus pro boha; → jméno [64, 164n, 177, 191, 194, 202n, 208, 223, 272n, 277, 308, 353, 365, 376,

390]necudnost twyr[ nebo hwr[ [erjot nebo erva] halachická kategorie, hebrejsky doslova nahota. souhrnný eufemismus

pro přestupek v oblasti sexu. [108n, 378, 411]nečistý, nečistota hamj [tame, tum’a] halachická kategorie, jejímž opakem je → čistý. nejde o kategorii

mravní; v tomto smyslu bývá slova použita leda obrazně. spíše jde o ka-tegorii světonázorovou: nečisté je to, co se z nějakého důvodu nachází mimo své místo určení a jako takové je zdrojem chaosu. nečistota v ně-kterých případech znamená také halachickou → nezpůsobilost předmětu či osoby, není s ní však totožná.

rabínská literatura rozlišuje nečistotu podle míry „nakažlivosti“, je-jímu odstupňování se věnuje traktát talmudu babylonského bchul 33b. v mišně jad iii,1 (s. 220) se setkáváme se čtyřmi termíny pro znečištění, spíše než o čtyřstupňovou škálu jde ale o dvakrát dva stupně: znečištění počáteční hlxt [tchala], „zdroj“, a znečištění druhotné twynv [šnijot], „příjemce“. jinde jsou použity termíny hamjh ba [av ha-tum’a], „pů-vodce“, a hamjh dlw [velad ha-tum’a] „plod“.

v traktátu jad iii,5 jsou jako nečisté označeny knihy bible a některé další svaté předměty. termín nečistý se tak významově překrývá s kate-gorií tabu, jak dokládá citát rabana jochanana ben Zakaje (viz jad iv,6, s. 225): „jejich nečistota je přímo úměrná tomu, jak jsou milovány“.

[215nn, 71, 117–221, 225, 256, 319, 333n, 350, 353, 364n, 391, 400, 405, 417, 421, 426]


nečti zde… yrqt la [al tikrej] Fráze midrašické exegeze. na základě předpokladu záměrné mnoho-

značnosti písemné tóry vybízí ke čtení s jinou než masoretskou vokali-zací.

[271, 371]nechť nás poučí náš mistr wnybr wndmly [jelamdenu rabejnu] Fráze otevírající mnoho midrašických homilií. kvůli častému výskytu

ve sbírce tanchuma bývá tato nazývána tanchuma jelamdenu. [249–251, 337, 339]neotesanec ~lwg [golem] Pejorativní označení pro člověka neuvyklého rabínské argumentaci. Pro-

tiklad → učence. [206]neplatný bk[m [meakev] halachická kategorie u komplexních celků, kdy absence nebo poškození

jedné části znehodnocuje celek. tvořeno participiem pielu slovesa b-k-[ [a-k-b].

[32, 452n]nesluší se → obecná slušnost [439]nesmí se → zakázat [88, 163n, 165n, 172, 224, 236, 246, 276, 327, 342, 350n, 380]nevokalizovaný text → masora [315, 320, 326, 436]nevzdělanci #rah ym[ nebo ~[ [am nebo amej ha-arec] kategorie k vykreslení skupinového sebevědomí stoupenců rabínského

hnutí; doslova „lid země“. v navázání na mladší vrstvy hebrejské bible (např. ezd 4,4) jde o pohrdlivé označení pro židovské obyvatelstvo, které nesdílí rabínský ideál studia tóry. Přes původně kolektivní význam ter-mínu „lid“ se v rabínské literatuře prosazuje spíše význam „přísluš-ník lidu“. tam, kde je míněno větší množství, je slovo ~[ [am] pou-žito v množném čísle. analogický vývoj prodělalo např. slovo ywg [goj] „pronárod“, plurál ~ywg [gojim], „pohané“.

[121, 199, 207] nezdesátkovat → desátek [171]nezpůsobilý lwsp [pasul] halachická kategorie, vyjadřující nepoužitelnost k nějakému určení, za-

příčiněnou zpravidla fyzickým poškozením. bývá za určitých okolností


vztažena na lidi, nástroje, knihy, ale i např. výpověď svědka. opakem je → způsobilý (kašer).

[205, 216n, 220, 334, 351, 451– 453, 468, 480, 511]No neblázni! arbg awhhd hyxwr xpyt [tipach ruche de-ha-hu gavra] Fráze vyjadřující vzrušení mluvčího hyperbolickou kletbou, dosl. „ať

odejde duch onoho muže“. [305, 325]noachité → synové Noachovi [108]noční příhodu, kdo měl yrq l[b [baal kri] halachická kategorie, dosl. „pán příhody“, ten, kdo měl poluci. [166, 236]notarikon !wqyrjwn [notarikon] jedna z 32 vykladačských metod rabiho eliezera: slovo či jméno je roz-

loženo na několik částí, které představují začátky nebo konce slov, tvo-řících dohromady výpověď.

[40, 268, 271n, 276, 428n]novoluní Vdx var [roš chodeš] kategorie měření času; začátek měsíce, stanovený vždy na den, kdy

po fázi novu začne měsíc opět „dorůstat“. Podle nu 10,10 měl být tento okamžik vyhlášen troubením polnic. stanovit novoluní (na základě zprávy věrohodných svědků) představovalo na počátku amorajského období důle-žitou oblast patriarchovy autority, uplatňované v této otázce i vůči baby-lonu, než byl ke konci období zaveden pevný → kalendář. Pořad denních modliteb je vzhledem k radostnému charakteru svátku rozšířen.

[56, 241, 242, 349, 393, 471, 503]Nový rok hnvh var [roš ha-šana] židovský svátek počátku nového roku, dosl. „hlava roku“. slaví se první

dva dny měsíce tišri (na přelomu září a října) a otevírá desetidenní období pokání, které vrcholí → dnem smíření. novým rokem je svátek vyzna-čující začátek náboženského roku a s ním souvisejícího nového každo-ročního cyklu četby tóry.

[75, 231, 244, 283, 292n, 295, 312]Nový rok stromů → Tu bi-švat [288]Nový zákon soubor spisů, které navazují na židovskou bibli neboli starý zákon

a tvoří tak druhou část křesťanské bible. řecky psaná evangelia (anga-


žovaně vyprávěný život židovského učitele ježíše nazaretského) a další spisy (epištoly, tedy dopisy nejstarších učitelů a vůdců církve, zejména Šaula z tarsu, Šimona bar jony a jochanana, neboli Pavla, Petra a jana, dále skutky apoštolské neboli příběhy o vzniku církve a apokalypsa) zřejmě pocházejí z 1. století n. l. a jako autoritativní text („nový zákon“ jako pokračování „starého zákona“) byly v církvi uznány do 4. stol. n. l.

[16n, 19, 28, 30, 95 – 98, 103, 110n, 120, 148n, 445, 456, 458, 465, 488, 495, 500, 532]

obecná slušnost #ra $rd [derech erec] etická kategorie, dosl. „cesta země“, odpovídá společenské shodě o tom,

co se v dané kultuře dělá či naopak nedělá. rabínská literatura doporu-čuje obecnou slušnost respektovat, varuje však před tím, aby se stala hodnotou nejvyšší.

[193, 198, 200, 211n, 272]obecné pravidlo, celek, zobecnění llk [klal] Základní logická kategorie, umožňující rozlišit všeobecné a → dílčí,

resp. generalizovat či naopak specifikovat. objevuje se v sedmi hilelo-vých hermeneutických pravidlech jako klal u-frat u-frat u-chlal, o něm podroběji v kap. 2.7.5, s. 38.

[38n, 249, 249, 284nn] oběť každodenní (zápalná) dymt [tamid] typ oběti ustanovené v bibli a provozované v době druhého chrámu.

Podle ex 29,38–46 šlo o jednoročního beránka obětovaného dvakrát denně. tato oběť se stala vzorem ranního a večerního Provolání Slyš v době po pádu chrámu.

[37, 75, 161, 239, 349n]oběť pokojná ~ymlv [šlamim] typ oběti ustanovené v bibli a provozované v době druhého chrámu.

Podle lv 3 byla zvláštním svátkem lidu před hospodinem. obětován byl pouze tuk dobytka, který byl na vnitřnostech. Část masa připadla kněžím, zbytek snědli obětující.

[308, 312n]oběť, obětování twlw[ xbz [zvach, olot] náboženský úkon, vlastní mnoha kulturám, kterým je božstvo obdaro-

váno. obětovaný předmět se zpravidla zničí (často ohněm) nebo je jinak vyjmut ze svého profánního užití. dalšími motivy, které mohou být v oběti přítomny, je hostina, stvrzující sounáležitost obětujících navzájem nebo i s božstvem, a náhrada za škody, vzniklá božstvu porušením smlouvy.


rabínská literatura předpokládá oběti, o kterých hovoří bible. v té se ale setkává několik pojetí a není proto v jejich použití zcela důsledná.

Právě v otázce obětí se ale zřetelně ukazuje teoretický zájem učenců: dis-kuse je především cvičením v kategoriálním myšlení, nikoli praktickým návodem, jak obětovat.

[37, 154, 156, 166, 222, 308, 313, 322, 326, 332–336, 355, 415, 436, 451]obětní dar, mincha hxnm [mincha] termín z oblasti obětního provozu, po pádu chrámu označení odpolední

modlitby. Původně obecné označení pro dar, v systému obětní termi-nologie druhého chrámu znamená nemasitou, zpravidla obilnou, oběť. v amorajském období se prosazuje pojetí modlitby mincha jako odpo-lední → modlitby bez → Provolání Slyš, dnes prakticky tvoří úvod k ve-černí modlitbě.

[38, 255, 313, 329, 451]obnažovat tváře Tóry hrwtb ~ynp twlgl [giluj panim be-tora] exegetická a teologická kategorie, označuje takovou interpretaci tóry,

která je v rozporu s rabínskou zejména v otázce závaznosti halachy. označení je ozvukem polemiky učenců s alegorickými vykladači, ja-kými byli Filon alexandrijský a později křesťané.

[199]obrácení → pokání [159, 184, 304, 422, 443, 445, 447]obřízka hlym tyrb [brit mila] rituální úkon, kterým se uskutečňuje fyzická přináležitost k lidu izra-

ele a k hospodinu. v navázání na biblickou zmínku v Gn 17,9 –14 aj. je osmý den po narození všem chlapcům nebo židovským konvertitům odstraněna předkožka penisu.

[49, 56, 107n, 111, 262, 266, 286, 326, 335]Obživení mrtvých → Udatné činy [131, 168, 204, 241, 245] oč více → kal va-chomer [175, 192, 211, 228, 250, 264, 280, 384, 403, 434]očistit → čistý [189, 218, 350]očistná oběť tajxh [he-chatat] typ oběti ustanovené v bibli (lv 4,1–5,13; nu 15,22) jako očistná pro-

cedura a provozované v době druhého chrámu. etymologicky souvisí se slovesem hřešit, které má ale v pielu význam očistit od následků hříchu.

[222, 339]


oddíl rds [seder] jeden z šesti tematických celků, z nichž je uspořádána mišna i další díla

rabínské literatury, komponovaná na půdorysu mišny (tosefta, jeruza-lémský i babylonský talmud). souhrnně se tato tvorba nazývá akro-nymem Šas, ze slov šiša sdarim, „Šest oddílů“. každý oddíl se skládá z 10 –15 → traktátů, podrobněji viz kap. 5.1.1 mišna.

samotný termín seder znamená pořad a v kontextu judaistiky se ho po-užívá také jako označení pořadu pesachové hostiny.

[71n, 75, 78, 80, 117, 161, 190, 215, 346, 354, 363, 365, 375, 377, 386, 389, 451, 486, 505]

odkud plyne, odkud víme !yynm [minajn] Fráze midrašické a talmudické disputace, která se ptá po biblickém zdů-

vodnění nějakého tvrzení. [32, 169, 197n, 233, 258, 259, 272n, 286n, 289, 291n, 308, 341, 344, 356,

380, 389, 399, 400nn, 404n, 407nn, 418, 420, 430, 441, 453]odplata, mzda rkf [schar] odměna za nějakou činnost. to, že v rabínském myšlení vyvolává každé

jednání nějakou bohem ustanovenou a člověkem zakoušenou odezvu, je součástí rabínského náboženského světonázoru. diskuse se vedou o tom, které jednání jakou mzdu působí, podobně jako o tom, kdy a jak je člo-věku jeho mzda vyplacena.

[158n, 181, 186, 190, 192n, 196n, 201, 203, 205nn, 211, 322n, 326, 341, 345, 364, 404, 409]

odpolední modlitba → modlitba, → obětní dar [38, 166, 239n, 242, 252, 305, 308, 313, 329] odpouštění, rok → šmita [283, 285n, 288, 294nn, 321]odstranění zásob, odstranit rw[yb [biur] halachická kategorie, ustanovení (v Švi vii,7 aj.) vztahující se k sed-

mému roku → odpouštění, podle něhož bylo k začátku tohoto roku třeba nashromážděné zásoby zničit nebo nabídnout chudým.

[289, 295n, 346]ofanové → andělské třídy [177]okamžik → časy [229]oprávněn → zásluhy [73, 118, 146, 161, 168, 229, 237, 247, 248, 253n, 340]


ordinace hkyms smicha halachická a správní kategorie, veřejné potvrzení kompetence žáka

v → halachických a → agadických otázkách, pronesená učitelem a kva-lifikující žáka k používání titulu → rabi, mistr. židovství nemá jednot-nou a centralizovanou správní strukturu, zpravidla se ale při tomto úkonu opírá o zmínku v talmudu bsanh 5a, podle níž tvoří podstatu tohoto kroku kladná odpověď na otázky „může učit, může soudit, může označit za povolené?“ (viz kap. 8.6, s. 138).

[56, 59, 61, 138n, 151, 494, 521, 529, 530]Osmnáct požehnání → Modlitba [111, 141, 161, 165 –168, 182, 196, 227, 229, 234n, 240, 242n, 245, 265,

478, 507, 530]otázka zůstává wqyt [tejku] Fráze rabínské argumentace, vyjadřující slepou uličku, formalizované

„nevíme“, aramejsky doslova „zůstává k vyřešení“. [431]otevřít → pticha [85, 160, 162, 230, 264, 268, 282, 284, 297, 299 –301, 306, 310, 317,

322, 326n, 330, 332n, 335, 367, 368, 383]Palestina → země Izraele [36, 47, 49, 51, 53, 56, 65, 78, 99, 108, 140n, 143, 146, 150n, 183]Panovník věčnosti → Jméno [32, 273, 276, 306, 325, 343, 345, 357, 360, 368n, 376, 389, 393, 406,

421, 428, 432, 437, 453n]paraša, sidra, cyklus synagogálního čtení hvrp hrds [paraša, sidra] oddíl → tóry připadající v rámci pravidelného čtení → bible na určitý

týden. oddíly bývaly nazvány podle svých prvních slov a tyto názvy představovaly v době před rozdělením bible na kapitoly důležitou ori-entační pomůcku. izraelský tříletý cyklus čtení kratšího textu (sidry) byl postupně nahrazen babylonským jednoletým cyklem (oddíl se nazýval paraša). některé midraše nesou stopy uspořádání podle tříletého cyklu a teprve pozdějšího přizpůsobení praxi jednoleté.

v některých midraších se slova paraša používá jak ve smyslu týdenního čtení, tak v obecném smyslu jedné z více kapitol nějaké paraši, takto např. v midraši Gnr.

[85, 270, 277, 282n, 285, 291, 320, 322, 337n, 339, 341n, 344] páry twgwz [zugot] označení pro etapu dějin rabínského hnutí necelých dvou století před

přelomem letopočtu, charakterizované celkem pěti dvojicemi učenců.


jde o středověkou periodizaci. Podle ní byl vždy první z dvojice → patri-archou, druhý představeným soudního dvora. Poslední pár představují v rabínské literatuře hilel a Šamaj.

[512nn, 523]patriarcha, patriarchát, nasi ayfn [nasi] nejvyšší představitel židů na území východořímské říše po pádu chrámu.

termínu nasi, „kníže, představený“ je vícekrát použito v bibli (ex 16,22) i v sektářských textech z → kumránu. Podle tradiční peri o dizace rabín-ského hnutí souvisel úřad patriarchy s institucí → sanhedrinu z doby dru-hého chrámu, jehož prý byl patriarcha představeným. historicky správ-něji můžeme s úřadem patriarchy počítat až od 3. století. Podrobněji o instituci židovského patriarchátu v kap. 3.4 Pod vládou cézarů, s. 52.

[53, 56, 190]pea hap [pea] halachické ustanovení týkající se žní; hebr. doslova „okraj“. vychází

z lv 19,19, verše, jenž zakazuje žnout „své pole až do samého okraje“. cílem je, aby zde mohli paběrkovat chudí. rabínská tradice tento okraj stanoví na 1/60 plochy, která měla být požata.

termín p. v plurálu se vztahuje k „okrajům plnovousů“. Ze zákazu „zo-havovat je“ (lv 19,27) se vyvinul zvyk popuštěných licousů, pejzů (ze slova peot)

Pentateuch → kánon [46, 105, 472, 474]perská míle hsrp [parsa] jednotka délky, asi 4,3 km. [434]Pesach xsp [pesach] jeden ze tří židovských poutních svátků, připomíná biblické vyprávění

o vysvobození izraele z egyptského otroctví. slaví se sedm (mimo zemi izraele osm) dní počínaje 14. dnem lunárně stanoveného měsíce nisanu, tedy v březnu nebo dubnu. Podle ustanovení ex 12–13 sestávala hostina z pečeného beránka, nekvašeného chleba a hořkých bylin. již před vzni-kem rabínského hnutí platil a rabínská literatura – především v tematic-kém traktátu Pesachim – poměrně přesně stanovený pořad (hebr. seder) rodinné hostiny, při kterém se pojídají zeleninové a ovocné pokrmy s pe-čenou masitou kostí, vejcem a čtyřmi poháry vína a dialogickou formou se připomíná událost vysvobození z otroctví i jiných pronásledování.

[18, 37n, 75, 85, 157, 191, 222, 286, 312, 346 –353, 501]


pietismus → zbožný [72, 74, 134]písaři ~yrpws [sofrim]

Úředníci starověkých institucí. nejčastěji se rekrutovali z kněžských kruhů, ale nebyli zásadně uzavřeni laikům. v perské a helénistické době stáli spolu s kněžími v čele židovského společenství. je možné, že právě provoz škol, ve kterých se připravovali na své povolání, vedl ke vzniku uzavřeného souboru spisů, později považovaných za → kánon bible. Písaři vystupují často na obranu tóry (2mak 6,18) a poněkud proto splý-vají se → zbožnými. → deuterokanonický sírachovec (sír 38,24 –39,11) uvádí ideálního písaře. na stránkách nového zákona vystupují jako zá-koníci. v rabínském pojetí dějin bible sehráli úlohu kodifikátorů, je-jichž autorita je nižší než autorita bible. detailům písařského povolání je věnován traktát sofrim.

[88, 186, 213, 221, 326, 374, 385, 435, 439]písemná tóra → Tóra [17, 25, 30n, 33n, 40, 73, 80, 83, 87, 274, 287, 344, 366, 374]písmo asyrské → asyrské písmo [225, 441] písmo hebrejské → hebrejské písmo [116]pita typ [pita] chlebová placka, bochníček chleba. [169n, 235, 211, 217, 229, 246, 248n, 254, 260, 265]pláň Dura arwd t[qb [bikaat dura] místo, na němž podle da 3 nechal nebúkadnesar zhotovit sochu, které

se měli všichni poklonit. rabínská tradice tuto pláň ztotožňuje s plání, na které má podle ez 37 svou vizi ezechiel.

[328, 413]platnost, platit, splnit acy [j-c-a] halachická kategorie; označuje něco nebo někoho, kdo dostál nárokům

zákona. [163n, 169n, 229, 234, 236, 239, 245n, 254, 280, 385]plod nečistoty → nečistý plot (Tóře) hrwtl gyys [sjag le-tora] metaforické označení pro tendenci vykládat ustanovení tóry raději

přísně, aby ani náhodou nedošlo k porušení zákona. [191, 212]


podobenství lvm [mašal] agadická a literárněteoretická kategorie; příběh, který dokládá některé

tvrzení. rabínská literatura takového příběhu s oblibu požívá pro vyjá-dření různých aspektů vztahu boha a lidí. nejčastější postavou, k níž je bůh přirovnán, je pozemský král, dosl. „král z masa a krve“.

[32, 79, 152, 269, 277, 280, 331–334, 375, 412, 434, 449] podporovat → za pravdu dávat [309, 445]podsvětí lwav [šeol] agadická kategorie, biblický termín pro podsvětí či původně prostě jámu

nebo hrob jako eufemismus pro smrt a synonymní s → gehenou. [204, 301, 323, 411n] pohané ~ybkwk ydbw[ [ovdej kochavim] agadická kategorie, doslova „služebníci hvězd“, pejorativní označení

příslušníků nežidovských národů, které slouží jiným bohům; zkracuje se akronymem akum, pl. akumim.

[93, 96n, 111, 121, 153, 173, 233, 342, 366, 395, 401, 404n, 409]pokání, obrácení, návrat hbwvt [tšuva] jedna z ústředních figur bible a tradic, které z ní vyrůstají: metaforou

změny směru chůze popisuje situaci, kdy si člověk při setkání s bohem uvědomuje svou nepatřičnost a dává se na cestu nápravy a změny. Při-tom dochází k poznání, že plné obnovení předchozího stavu není možné a že je nezbytná boží záchranná iniciativa.

[159, 184, 196, 203, 208, 304, 319n, 331, 387n, 398, 402, 422, 437, 443, 445, 447, 450n]

Posvěcení dne, modlitba ~wyh tvwdq [kdušat ha-jom] modlitba, která o šabatu nahrazuje 4.–16. požehnání → modlitby, viz

kap. 11.1.3.9, s. 189. [189, 241n, 252n]poukázat na problém a-m-r ymr [r-m-a, ramej] obrat talmudické nebo midrašické argumentace: poukaz k protikladu

či problému plynoucího ze dvou nebo více biblických veršů. [406n, 424, 445, 447]používat korunu agtb vmtvh [hištameš ba-taga] Poněkud nejednoznačný termín midrašické exegeze opisující intrumen-

talizaci tóry. Podle pozdějších výkladů (arn Xii) znamená koruna tajemství božího jména (jeho čtyř písmen) a „používat korunu“ pak magické zacházení s božím jménem.

[193, 202]


povinen, být dlužen, provinit se byyx [chajav] halachická kategorie stanovící povinnost vykonat nějaký úkon. Často

poté, co člověk překročil přikázání, vzniká na straně člověka objektivně stanovená vina neboli povinnost překročení řešit (obětí, náhradou, poká-ním). opakem je → „zprostit“ (patar).

[157, 175, 226, 254, 263, 283, 292, 296, 339, 349] povinnost, vina, dluh hbwx [chova] → povinen, být [157, 162, 173, 222, 283, 292n, 296, 320, 358, 366n]povoleno → povolit [108, 172, 237n, 243, 267, 367, 486, 509]povolit, je povoleno; smí se rtn hi, rtwm [mutar] halachická kategorie; označující nějakou činnost v případě halachického

sporu za přípustnou. opakem je → zakázat. [73, 139, 108, 163, 172, 224n, 237n, 243, 245n, 267, 284, 287nn, 296,

350, 352, 367, 380, 523]pozemský, pozemšťan ~dw rsb [basar ve-dam] agadická kategorie, dosl. „tělo a krev“. bývá použito o pozemských vla-

dařích v protikladu k nebeskému vladaři, tedy bohu. [264, 299n, 303, 307n, 318, 352, 364, 365, 368, 369n, 403, 405]požehnání hkrb [bracha] Pevně stanovená doxologie, oslavná či děkovná modlitba. o modlitbách

tohoto typu pojednává traktát brachot mišny a tosefty. mají zpravidla tříčlennou strukturu: 1. úvodní doxologii, začínající slovy baruch ata, „Požehnaný jsi“. nazývá se pticha a která volně přechází ve 2. ústřední část modlitby, rozvíjející dílčí téma dané modlitby. 3. modlitba je uza-vřena doxologií, která zpravidla lehce obměňuje znění ptichy a shrnuje („pečetí, proto se jí říká chatima). o případném zkracování předepsa-ného znění pojednává tbra i,5, s. 230.

[55, 75, 141, 160n, 163 –178, 180nn, 185, 188n, 196, 227–231, 234 –236, 240 –249, 251–265, 280, 306, 314, 334, 357, 363, 467, 469, 508]

Pravdivé a pevné / Vyjití z Egypta / Zastání bycyw tma ~yrcm taycy hlwag [emet ve-jaciv, jeciat micrajim, geula]

názvy pro první ranní požehnání po → Provolání Slyš, utvořené buď podle počátečních slov nebo shrnujícími názvy, plně uvedeno v kap. 11.1.3. exkurz: Provolání Slyš a jeho požehnání.

[164, 180n, 229, 240]Pravdivé a věrohodné hnwmaw tma [Emet ve-emuna] První večerní požehnání po → Provolání Slyš, plně uvedeno v kap.

11.1.3. exkurz: Provolání Slyš a jeho požehnání. [181]


pravidlo / hermeneutické pravidlo / stupeň, míra / způsob / mida hdym [mida]

exegetická a agadická kategorie. označuje buď jeden z vykladačských postupů rabínské literatury. amorajské období přináší několik seznamů takových postupů, např. sedm vykladačských pravidel hilela staršího a jejich rozšířenou podobu, třináct pravidel rabiho jišmaele, viz kap. 2.7, s. 36nn a kap. 12.2.2, s. 284.

na obecnější rovině slovo mida označuje stupeň v hierarchii atributů nějakého jevu.

specifický význam získá termín mida v kontextu úvah o božím soudu, kde slovo označuje jednu ze dvou základních strategií božích, pravidlo soudu či trestu a pravidlo milosti či dobroty.

[36 –39, 276, 284, 296, 305, 347, 350n, 361, 375, 399, 403] pravidlo milosti → pravidlo [135, 158, 259, 410] pravidlo soudu → pravidlo [259, 410, 421, 442, 448]právo mít → mít právo problém ayvq [kašja] Fráze talmudické argumentace: přiznaný rozpor, s nímž si učenci nevědí

rady. se záporkou (la kašja) slouží jako signál, že zdánlivý rozpor či pro-blém bude vyřešen.

[311, 406n, 411, 442n, 445]promíjení dluhu → šmita [441]Proroci → kánon [17, 19, 25n, 30, 43, 45, 85, 88, 90, 95, 97, 99, 116, 123, 131, 133, 141,

176, 191, 224, 232, 244, 278, 307, 320, 327, 351, 354, 396, 401, 408, 416, 420n, 424 – 427, 434, 437n, 449nn, 457, 461, 471n]

prosbul lwbswrp [prosbul] halachické ustanovení, které reaguje na to, že se instituce → promíjení

dluhů každého → sedmého roku zvrátila ve skutečný opak své původní intence: věřitelé odmítali půjčovat peníze z obav před tím, že by o ně sed-mým rokem přišli. Podle ustanovení hilela staršího (bGit 36a) proto se obě strany dohodnou na uložení sumy u třetí, „právnické“ osoby (odtud název: sumu bylo třeba deponovat před radou, řecky pro.j boulh.n), na niž se nevztahovala povinnost prominout dluh sedmého roku.

[503]


prostě to znamená jvp [pšat] kategorie rabínské hermeneutiky: prostý význam biblického textu,

na roz díl od midraše či mystického významu. odpovídá origenově fyzickému významu.

[115, 128, 401]Provolání Slyš [mv tayrq [krijat šma] liturgická kategorie; oddíl z dt 6,4nn, začínající slovy „slyš, izraeli:

hospodin náš bůh, hospodin jediný“, doplněnými o dva další úryvky z Pentateuchu (dt 11,13–21 a nu 15,37– 41) je základním vyjádře-ním židovské víry. Pronáší se nejméně dvakrát denně, viz kap. 11.1.3, s. 176 –182.

[73, 160 –166, 176 –182, 196, 226n, 229 –231, 234 –239, 421, 244, 265, 332, 421, 476, 478, 483n, 490, 506]

prozkoumávat → midraš [83, 306, 309, 311, 372, 376, 379, 431]přednost, mít !yxwd hxwd [doche, dochin] halachická kategorie, která řeší případy kolize dvou ustanovení. slovo

znamená „potlačovat“ a vztahuje se k jednomu ustanovení, které má přednost před jiným ustanovením. klasickým příkladem takového kon-fliktu v rabínské literatuře je případ, kdy svátek Pesach, bohatý na přede-psané úkony, připadne na šabat, den přikázaného odpočinku.

[37, 65, 241, 292n, 298, 247, 347–350, 420]příbytek !kvm [miškan] agadická kategorie, označuje putovní chrám, který podle ex 26 vyrobil

mojžíš na boží pokyn ještě na poušti. v knihách ex – nu představuje prototyp budoucího chrámu, v knihách Proroků a spisů slouží jako poe-tické označení jeruzalémského chrámu.

[186, 233, 323, 343n, 424, 430]příjemce nečistoty → nečistý [220n]příkaz → přikázání přikázání, příkaz hwcm [micva] halachická kategorie, základní „jednotka“ halachického myšlení a kon-

krétní projev dogmatu o dvou → tórách: jednotlivé přikázání halachy. v tradičním pojetí je jich 613 (akronymem tarjag micvot, dělí se na 365 zákazů a 248 příkazů (v agadické antropologii odpovídá počtu údů lid-ského těla).

[19, 26, 37, 60, 95, 107–111, 116n, 122, 127, 131, 160, 162nn, 168, 177–180, 189, 193, 201nn, 206, 209, 214, 226n, 229nn, 245, 255, 259,


261–266, 268nn, 275, 280, 286, 289, 292, 304n, 307, 318, 323, 338, 359, 366n, 370n, 385, 390, 392, 408, 413, 418, 427]

přímá úměra rmwxw lq [kal va-chomer] exegetické pravidlo výkladu od jednoduššího (zřejmějšího) k těžšímu

(méně pravděpodobnému), uvedené v souboru hilelových i jišmaelo-vých pravidel a velmi často používané, viz kap. 2.7.1, s. 37.

[37, 211, 250, 264, 280, 284, 296, 308, 349 –351, 375, 385, 403, 411] přisluhující anděl trvh $alm [malach ha-šaret] Postava rabínské → agady vycházející z představy boha jako krále ne-

beského dvora. Přisluhující andělé, sběrný termín pro starší látky, které anděly blíže specifikují, tvoří jeho služebnictvo.

[379, 385, 414, 433, 437, 450]přitěžovat rymxm [machmir] halachická kategorie, přitěžovat, vykládat halachu náročnějším způso-

bem, na rozdíl od protichůdné tendence halachu ulehčovat lqym [mej-kel]. ve vzpomínce tanaitských a amoraitských textů je přitěžování spo-jeno nejčastěji s → domem Šamajovým, ulehčování naopak s domem hilelovým.

[221, 223, 284, 288]pticha hxytp [pticha] kategorie stylistické analýzy midraše. dosl. „otevření“, představuje cha-

rakteristický způsob midrašické homilie. význam vykládaného verše přitom nevzniká jeho výkladem, ale vytvořením kontextu, v němž právě verš „dává smysl“, viz kap. 5.3.2, s. 85n.

v kontextu liturgickém označuje p. úvodní formulaci jednotlivé brachy, tedy slova baruch ata adonaj…, „požehnaný jsi, hospodine…“

[85, 268, 283, 284, 297, 310, 320, 322, 333, 366, 490]Purim ~yrwp [purim] jarní svátek, slaví se 14. a 15. dne měsíce adaru. název purim znamená

hebrejsky „losy“ a připomíná původní význam svátku: věštebné vrhání losů spojené patrně s jarní rovnodenností. kniha ester, která se při svátku čte, ovšem svátek přeznačuje jako připomínku toho, jak díky statečnosti mordokaje a jeho příbuzné, perské královny ester, židé vyvázli z nebez-pečí, které na ně v perské říši strojil nepřítel haman. během středověku nabyl svátek silně karnevalových rysů.

[242, 244]původce nečistoty → nečistý [220]


raban → rabi [59 – 61, 112, 119, 161n, 165, 167, 170, 190, 193, 195n, 218, 220, 224n,

235, 238, 242, 248n, 252, 255, 305, 352, 354n, 358nn, 363n, 372n, 378n, 387, 392n, 295, 401, 403]

rabi, rav, raban !br br ybr [rabi, rav, rabban] hebrejský či aramejský titul pro člověka, který vyniká v nějaké oblasti;

česky mistr. Šerira Gaon na sklonku 10. století n. l. systematizuje ten-denci patrnou na stránkách rabínské literatury, podle níž je titul rabi vyhrazen izraelským tanajcům a amorajcům, kteří dosáhli → ordinace. titul rav pak v tomto systému označuje učence ordinovaného v baby-loně. titul raban pak označuje patriarchu, na stránkách rabínské litera-tury ho ovšem často nese např. raban jochanan ben Zakaj (viz s. 58).

ráj / sad / zahrada sdrp [pardes] termín pocházející z perštiny, označující uzavřenou zahradu, přeneseně

v amorajské a pozdější literatuře také uzavřené sféry božího přebývání („nebe“, „ráj“), do kterých se za určitých okolností podařilo vstoupit čty-řem pozemšťanům (Šimon ben Zoma, rabi Šimon ben azaj, rabi akiva ben josef a elíša ben avuja, zvaný acher). autor kabalistické knihy Zo-har moše z leonu vykládá koncem 13. století slovo pardes jako akronym čtyř úrovní smyslu biblického textu: pšat (prostý význam), remez (sym-bolický, filosofický význam), draš (standardní rabínský výklad) a sod (mystický výklad).

[377n, 380, 385, 405, 509, 517, 529, 530]Ranní modlitba → Modlitba [39, 130, 239n, 259, 262, 282]Raši, rabi Šlomo Jicchaki y¾¾vr [raši] Zkratka, označující středověkého vykladače písemné i ústní tóry jmé-

nem Šlomo ben jicchak (1040 –1105 n. l.). jeho glosy k převážné většině gmary talmudu babylonského jsou v tištěných vydáních uvedeny v tzv. rašiho písmu vedle textu na vnitřním okraji strany, viz kap. 8.1, s. 115.

[90, 103, 115n, 362, 369, 389, 426n, 435n, 441n, 451]rav → rabi [32, 59, 65nn, 82, 86, 88, 118nn, 136, 236, 281n, 300n, 304, 306, 308,

311, 313n, 316n, 319n, 328nn, 333, 345, 352, 368 –371, 376, 381, 384n, 389nn, 399n, 402, 407–410, 412n, 415, 417, 419n, 422, 424, 427– 433, 436, 438 – 441, 443 – 450, 452n]

rohovník bwrx [charov] název stromovité rostliny (Ceratonia silika), lidově nazývané svatojan-

ský chléb nebo karob. [391]


rok odpočinutí či odpouštění → šmita [283–288, 291n, 295n, 391]role, svitek hlgm [mgila] označení původního media přenosu a uchovávání biblických a rabín-

ských textů, zdůrazňující jeho svinutý tvar. Často synonymum slova sefer, svitek. Podle kontextu může jít o označení knihy ester.

[40n, 75, 87n, 221, 225, 234, 244]Rommovské vydání odkaz k produkci tiskařské dynastie bratří a vdovy rommových, kteří

od roku 1799 v litevském vilně, které tehdy náleželo carskému rusku, vydávali v masovém nákladu důležitá díla rabínské literatury. Pozdější vydání dodržují jejich skladbu stránky, protože většina děl rabínské lite-ratury se cituje právě pomocí údaje o stránce.

[118, 137, 378, 387, 398, 452, 505, 545]rozlukový lístek Jg [get] halachicky předepsaný dokument zrušení manželství. náležitostem ta-

kového dokumentu je věnován traktát Gitin. rozlukový lístek dává vždy pouze muž ženě a to i v takových případech, kde rozvod iniciuje žena. muže v takovém případě k podání lístku může přimět soud.

[75, 226]říká Učení → Učení říká [199, 204, 233, 240, 258n, 265, 272, 275, 285–289, 291–296, 308, 315,

353, 377, 402, 407, 412, 451]saduceové ~yqwdc [cdukim] označení skupiny či kasty v době druhého chrámu. její příslušníci svůj

původ odvozují od biblického sádoka, kněze, který se podle vyprá-vění 1kr 1– 4 v zápase o davidovo nástupnictví přiklonil k Šalomou-novi a stal se hlavním knězem jeho chrámu. Ze zmínek u josepha Flavia (vž 2,164), podle něhož prý „o bohu tvrdí, že stojí mimo konání nebo dohlížení na zlo“ a z nového zákona (mk 12,18), podle něhož „říkají, že není vzkříšení“, šlo zřejmě o asimilovanou židovskou elitu soustředěnou kolem chrámu a otevřenou spolupráci s helénistickými a římskými úřady.

[16, 46, 120n, 225n]Samael lams [samael] agadická kategorie, andělská bytost převážně záporných rysů, známá

z mimokanonických apokalyptických spisů. Často vystupuje jako an-děl smrti, pokušitel či žalobce a podle některých zmínek eschatologický odpůrce archanděla michaela.

[157]


Samaří / Samařan / samařský → Kutejec [43, 45n, 399]Sambation !wyjbms [sambatjon ] agadická kategorie, bájná řeka, kterou překročilo deset ztracených

kmenů izraele. během týdne teče tak prudce, že rve kameny z písku, o šabatu však ustává. josephus Flavius (vž 7,96 – 99) odvozuje její ná-zev od slova → šabat.

[340]sanhedrin, jindy syndrium, velerada !yrdhns [sanhedrin ] označení rozhodčí a poradní instituce; zkomoleně z řeckého sune,drion

[synedrion], dosl. „společné sezení“. tato instituce s různou mírou auto-nomie stávala v čele helénistických politických útvarů (měst, městských svazů apod.) nahrazujíc klasické označení boulh, [búlé], „rada“. rabínská literatura spojuje vzpomínku na tuto aristokratickou a zřejmě podle po-třeby velekněze a později římanů obměňovanou instituci v jeruzalémě s akademiemi v javne a v Galileji a později s patriarchátem.

[52, 60, 73, 75, 130, 139, 347, 386, 394n, 398]sedm druhů !ym [bv [šiva minin] sedm druhů plodin vypěstovaných v zemi izraele, na něž se vztahují

ustanovení o prvních plodech. talmud bbra 41a dokládá z dt 8,8, že jde o pšenici, ječmen, vinnou révu, fíky, granátová jablka, olivový olej a med.

[170, 249] sedmý rok → šmita [55, 75, 206n, 222nn, 283, 287–292, 295n, 404n, 441]sefardský ydrps [sfaradi] označní, utvořené z biblického (abd 1,20) místního jména sfarad, vzta-

žené ve středověku na Pyrenejský poloostrov, ovládaný tehdy islám-skými umajjovci. Po dobytí poloostrova křesťany (1492) byli poslední židé spolu s muslimy ze Španělska vypuzeni. usadili se v severní africe, na blízkém východě i jinde. do dnešního dne představují svébytnou sub-kulturu, jejich všedním, neliturgickým jazykem bylo ladino a arabština.

[57, 101, 115nn, 119, 123n, 129n]sektáři, minim ~ynm [minim] souhrnné označení pro příslušníky původně židovských hnutí, která

byla z hlediska rabínského pravověří heretická. tato hnutí vznikají často na okraji většinového židovství nebo v jeho těsném sousedství. s rabinis-mem sdílejí nejen mnoho společných představ, ale nezřídka také Písmo. Podle pozdějšího úzu pojem označuje křesťany (nocrim, „nazaretské“), původně ale označuje spíše stoupence všelijak gnozí ovlivněných nauk.


[40, 110n, 114, 121, 126, 175, 186, 245, 264, 269, 278, 306, 365, 395, 401, 403n, 440, 449, 474, 480, 515, 520, 528, 530]

Septuaginta / LXX označení pro řeckou verzi židovské bible, nazývanou později starý zá-

kon, součást křesťanské bible. vznikla v prostředí řecky hovořící židov-ské diaspory s centrem v egyptské alexandrii do konce 2. století př. n. l. apokryfní list aristeův vypráví, že ji pro svou knihovnu v alexandrii nechal přeložit král Ptolemaios ii. Překlad prý pořídilo 72 starců povola-ných z jeruzaléma; pracovali prý každý samostatně, přece však došli ke stejnému výsledku (arst 301–321). smyslem legendy je podpořit nárok septuaginty na stupeň svatosti srovnatelný s hebrejskou biblí. v reakci na křesťanské přijetí septuaginty jako starého zákona ale židé do 2. století n. l. od používání septuaginty upustili.

[17, 27, 29, 34, 58, 88, 90, 309, 408, 416]serafové → andělské třídy [177, 303, 327] sfira, pl. sfirot hryps [sfira] termín z oblasti → kabaly, označující jednu z deseti částečně autonom-

ních mocností, vycházejících z božského ejn sof, „nekonečna“ a tvoří-cích dohromady komplexní a dynamickou představu božstva. etymolo-gicky termín souvisí s řeckým sfai/ra, koule, sféra; bývá však odvozován z hebrejského slovesa r-p-s, „vypočítávat“; znamená pak „výčet, vypo-čítávání“. desetici sfirot tvoří keter = koruna; chochma = rozum; bina = porozumění, vhled; chesed = smilování; gvura = síla, přísnost, tiferet = nádhera; necach = věčnost; hod = sláva; jesod = pevnost; malchut nebo šechina = království nebo spolubytí boží.

[133, 135]sidra → paraša [85]sionismus twnwyc [cijonut] termín označující program a projevy židovského nacionalismu, plně for-

mulovaného jako politický program na sklonku 19. století n. l. theodo-rem herzlem, viz kap. 8.7, od s. 139.

[138–143, 150n]skupinka hrwbx [chavura] sociologicko-náboženská kategorie, označuje úzká mužská zájmová

společenství období druhého chrámu, tvořící podhoubí farizejského hnutí. [74, 172]


skutky milosrdenství → milosrdenství [191, 245, 354n, 357, 447]směsi ~yalk [kilaim] halachická kategorie, označuje kombinace látek, semen a druhů, zaká-

zané podle lv 19,19, dt 22,9 –11. [75, 257n]smět → povolit [163, 244, 246, 287, 296]smicha → ordinace [138n]sofrim → písaři [33, 87]sota hjws [sota] halachická kategorie, označující ženu, podezřelou z cizoložství. nu

5,11–31 zavádí k prokázání její neviny ordál, zkoušku spočívající v tom, že žena pozře „hořkou vodu“. stejnojmenný traktát mišny, věnovaný této otázce, praxi důkazu neviny zkouškou neruší, ale podrobuje ji mnoha dalším podmínkám, takže minimalizuje případy, kdy jí smí být použito.

[75, 327, 439n]soukromník jwydh [hediot] kategorie společenského rozvrstvení; z řeckého idiothj [idiotés], opak

funkcionáře či reprezentanta hnutí nebo instituce. někdy se významově blíží pojmu → nevzdělanec.

[385, 404n]Spisy → kánon [17, 25, 30, 85, 90, 297, 320, 396, 401, 458, 471n, 492]sporné, zda bylo desátkováno yamd [dmaj] halachická kategorie, dosl. „zdánlivé“. týká se plodů, u nichž je sporné,

zda prošly → zdesátkováním. [171, 295]spravedlivý qydc [cadik] biblický termín pro toho, kdo usiluje o život v poslušnosti boží vůli,

opak svévolníka. v pozdější době představuje etický a spirituální ideál rabínského hnutí. v rámci hnutí chasidismu 18. století n. l. bývají jako cadikové označeny vůdčí osobnosti tohoto hnutí; v pojetí stoupenců jsou často nadáni nejen výjimečnou poslušností, ale také nadpřirozenými silami.

[59, 60, 111, 137n, 186, 191, 192, 195, 197, 203, 205, 210, 212, 213, 226, 228, 240, 250, 300n, 307, 322nn, 326, 329, 335, 338, 341, 345, 354, 371,


381n, 385, 398, 403, 407, 411n, 414 – 419, 421n, 424, 430, 434, 437n, 442, 445, 449nn, 500n]

spravedlnost → dobročinnost [61, 177, 180, 185nn, 194, 208, 213, 304, 319, 321–324, 343, 401, 412,

414, 421, 445] Stánků, svátek twkws [sukot] židovský svátek, připomínající cestu pouští a pobyt izraelců ve stáncích

(lv 23,39nn). slaví se 7, resp. 8 dní počínaje 15. dnem posledního mě-síce tišri, tedy ke konci podzimní sklizně, kolem níž se vyvinul (ozvuk viz ex 23,16). jeden ze tří poutních svátků. Při modlitbách a předepsa-ných úkonech je přitom třeba použít tzv. čtyři druhy, tedy lulav (palmo-vou ratolest), etrog (citrusový plod), hadas (myrtu) a aravu (vrbovou větev).

[75, 244, 261n, 313]stanovený, ustanovený → Modlitba [166, 167, 196, 227, 239]starší ~ynqz pl., !qz [zaken, zkenim] označení (příslušníka) grémia stojícího v čele obce, tvořeného staršími

a zkušenými členy obce. s nějakou podobou takového grémia počítají takřka všechny kultury antiky (gerousia, presbyteroi sená), liší se však, pokud jde o jejich pravomoce a vztah k dalším elitám ve společnosti.

[26, 30, 37, 186, 191, 213, 224, 245, 249n, 265, 347, 349, 352] stejná fráze hwv hryzg [gezera šava] exegetické pravidlo, jedno ze sedmi midot hilela staršího, spočívá

v přenášení významů dvou biblických výroků na základě stejné fráze použité v obou, viz kap. 2.7.2, s. 37.

[37, 284, 347, 349nn]studium, studovat dwmlt [talmud] termín pro studium rabínské literatury. označuje zároveň vnitřní logiku

tohoto studia, spočívající v sounáležitosti písemné a ústní tóry. cílem tohoto studia je osvojení této logiky, zvládnutí techniky argumentace a nabytí schopnosti samostatného úsudku, halachicky správného a dolo-ženého biblí.

[16, 60, 64, 67, 72, 74, 78n, 111n, 137n, 190, 193 –199, 203, 209 –212, 236, 281, 354 –357, 369, 374, 381, 388n, 396, 408, 425n, 439, 466, 470]

Stvoření → dílo stvoření [24, 27nn, 34, 101, 109, 127, 129n, 134n, 158n, 174, 176n, 189, 226, 258,

260, 298 –312, 315, 341, 350, 370, 378, 394, 408, 432, 441, 450n]


substituční model kategorie křesťanské teologie, zevšeobecňující popis vztahu křesťanů

a židů, podle něhož křesťané nahradili (substituovali) židy ve svazku boha a jeho vyvoleného lidu. ačkoliv tento model doznal v křesťanském světě širokého rozšíření, nepředstavuje nutný závěr nového zákona, ba právě zde proti němu zaznívají výhrady, viz kap. 6.2, s. 97.

[97n, 100]sugija hygws [sugija] kategorie talmudické argumentace, dosl. chůze (z aramejského y-g-s,

„ jít“). označuje samostatný amorajský esej, který je redakčně přiřazen k příslušné mišně. dílčí krok sugiji, jakým je výrok učence, zapojení → tanajské → barajty nebo hypotetický, zpravidla aramejsky formulo-vaný příběh, se nazývá memra.

[80, 362n, 365n, 395]Sukot → Stánků, svátek Svatý-budiž-požehnán awh $wrb vwdq [kadoš baruch hu] nejčastější uctivé označení, kterým se zejména v amorajské literatuře

po roce 200 n. l. nahrazuje → jméno boží. v rukopisech i tištěných edi-cích bývá uvedeno zkratkou kb“h.

[30, 32, 197, 204n, 213n, 237, 251, 275–279, 299, 302nn, 306nn, 319, 322n, 325n, 328 –333, 335n, 339 –345, 356n, 360n, 365, 367–371, 376, 381, 384n, 389, 392, 399, 401nn, 405, 407, 411– 416, 421– 426, 428nn, 432n, 435, 437, 356, 441– 443, 448, 451, 453]

svatyně svatých ~yvdq vdq [kodeš kodašim] biblické označení nejdůležitější, vnitřní části jeruzalémského chrámu.

Původně zřejmě označení všeho, co je určeno pouze áronovským kně-žím (např. lv 14,13).

[167, 175 –177, 222, 243, 350, 360, 368]svévolník, svévolný, svévole [vr [reša] biblický termín pro toho, kdo se vědomě protiví boží vůli. opak → spra-

vedlivého. [184, 186, 192, 195n, 202n, 205, 207nn, 279, 301, 317, 322nn, 329, 335,

339, 341, 382n, 385, 413, 417n, 423n, 427, 431, 434, 437]svitek rps [sefer] doslova „zápis“, pořizovaný v době vzniku rabínské literatury na perga-

menový nebo papyrový svitek (sefer, někdy také mgila). Praxe vázání rozsáhlejších textů do svazků, kodexů, dosl. „desek“, se rozšiřuje teprve od 4. století n. l. zejména v křesťanských kruzích.

[26, 40n, 87n, 221, 225, 441]


sympatizant → konvertita [121, 437]Syn (výhonek) Davidův → mesiáš [186n, 438 – 441, 444nn, 448n]synagoga tsnk tyb [bejt kneset] Židovské komunální centrum, jaká vznikají na sklonku perského období,

řecky s u n a g w g h ., dosl. „shromáždění“. v další fázi přebírají také boho-služebnou funkci, snad s úmyslem napodobit bohoslužbu v chrámě nebo se k ní připojit. Podrobněji viz exkurz: synagoga v kap. 3.5, s. 54n.

[53, 54n, 56, 88, 94, 98, 102, 104, 137n, 147, 160, 172, 199, 234, 267, 282, 337, 382n, 426, 459, 465, 486, 502]

synové Noachovi / „noachité“ xn ynb [bnej noach] eklesiologický termín označující nežidovské lidstvo. tím, že rabínští

učenci nežidy označují s odkazem na spravedlivého noacha z Gn 6 – 9, přiznávají jim právo na jejich nežidovskou existenci a implicitně odmí-tají jejich konverzi, viz kap. 7.2, s. 107nn.

[107–110, 205n, 269, 280, 312n]šabat tbv [šabat] halachická a liturgická kategorie, den odpočinku. Praxe každotýden-

ního dne odpočinku je v židovské bibli zakotvená na ústředních místech (Gn 2,2; ex 20,8; lv 19,3; dt 5,12). Zvyk je možná transformací mezo-potamských zvyklostí, již ve starověku se stal důležitým odlišujícím zna-kem židů v diaspoře. rabínská tradice mu proto věnuje značnou pozor-nost.

[37, 48, 73, 75, 86, 96, 108, 130, 165, 173, 176, 189, 191, 205, 227, 229, 241nn, 249, 252n, 257, 283, 292n, 320, 335, 338 –341, 347–350, 352, 365nn, 369, 373, 381n, 419, 428, 441, 463, 467, 489, 492, 496, 508]

šamír rymv [šamir] agadická kategorie, označení bájného červa, jehož tvrdosti nic neodolá.

Pomáhal prý při stavbě Šalomounova chrámu. [206]Šapur II. rwbv [šabur] jméno perského (sasánovského) vladaře Šapura ii. viz kap. 3.5 Peršané

neboli babylon. [54, 56]Šavuot, svátek Týdnů tw[wbv [šavuot] jeden ze tří židovských poutních svátků, připomíná dar tóry. slaví se

6. dne měsíce sivanu, 50 dní od Pesachu (řecky penth,konta [pente-konta], odtud např. anglické Pentecost pro křesťanský svátek letnic,


který svátku týdnů odpovídá). svátek nastupujícího léta byl svátkem první sklizně; mezi aškenazskými židy se při tomto svátku čte kniha rút.

[191, 439]Šechina hnykv [šechina] agadická kategorie, označení pro boží ochrannou přítomnost ve světě.

Původní tvar slovesného substantiva „pobývání“ se již v rabínské a poz-ději kabalistické a chasidské literatuře stává do jisté míry samostatnou hy-postazí boha, který doprovází a posiluje svůj lid na jeho strastiplné cestě.

[197n, 233, 279, 311, 327, 344, 369, 371, 375, 379, 385, 407, 437, 442, 498]škola vrdmh tyb [bejt ha-midraš] nejdůležitější součást rabínské infrastruktury, sloužící k předávání

a osvojování rabínské učenosti. Před dobou rabiho, tedy před rokem 200 n. l., existovaly školy zřejmě pouze jako neformální společenství okolo výrazného učitele. s narůstajícím vlivem rabínské učenosti v rámci ži-dovství se studium stává nejdůležitější aktivitou místních židovských obcí, takže se škola stává součástí synagogy, ba nezřídka ji svým význa-mem zastíní.

[32, 84n, 90, 138, 167, 207, 224, 237, 252, 257, 364, 370, 374, 382, 385, 426, 429, 437, 453]

škůdce Izraele larfy anwf [sone jisrael] agadická kategorie, dosl. „ten jenž nenávidí izrael“, inverzní sebeozna-

čení izraele, používané v rabínské literatuře tam, kde je vyslovena kri-tika izraele. v některých případech patrně míněno ironicky.

[414, 435]šlo by to amlvb [bi-šlama] kategorie talmudické argumentace, dosl. „v pohodě, v pokoji“. Fráze,

kterou se připouští jedna a vylučuje druhá z navržených možností. [419]Šlomo Jicchak, rabi → Raši [103]šmita, rok odpouštění, sedmé léto hjymv [šmita] halachická kategorie, doslova „propuštění, promíjení dluhu“, uložené

každý → sedmý rok. během tohoto roku platí na základě dt 15, 1–18 povinnost prominout dluh, na základě lv 25,4 –5 povinnost nechat pole ladem. jednotlivým aspektům šmity je věnován traktát Šviit. aby zabrá-nil zneužívání promíjení dluhů, které na straně věřitelů vedlo k odmítání půjčovat, zavádí dle tradice hilel starší institut nazvaný → prosbul.

historicky lze o počátcích a podobě roku šmity říci velmi málo. Praxe sedmiletého cyklu v obdělávání země je známa např. z ugaritu z doby


před 14. stoletím př. n. l. Z předexilních dob o ní v zemi izraele ovšem nemáme kromě bible žádné svědectví. v poexilní soutěži teologických koncepcí je v Pentateuchu zachycena s již zmíněnou víceznačností. v ob-dobí druhého chrámu, zejména od doby helénistické a římské nadvlády, je zvyk sedmého roku šmity bohatě doložen. Platil pouze na území země izraele. o tom, že byl skutečně dodržován, a to v podobě, kterou před-kládá dt 15, svědčí nepřímo opatření, kterým podle pozdější tradice (bGitin 36a) na přelomu letopočtu vynikl hilel starší. ve snaze vyhnout se ztrátě svých pohledávek odmítali věřitelé půjčovat před blížícím se sedmým rokem peníze. Původní úmysl opatření se tak obracel ve svůj opak. aby věřitelé zcela nepřestali v letech před sedmým rokem půj-čovat peníze, zavádí hilel možnost převést svou pohledávku na obecní radu (odtud název → prosbul – pros boulé, před radu), čímž je tato po-hledávka vyňata z působnosti sedmého roku, o němž je v dt 15,2 řečeno odpustí každý věřitel pohledávku ruky své, kterou měl vůči svému bližnímu. není-li formálně pohledávka v ruce věřitele, povinnost odpus-tit ji se na ni nevztahuje (viz kap. 12.2.1, s. 283).

[283 –288, 291n, 295n, 391]šofar rpwv [šofar] roh bravu upravený tak, aby s jeho pomocí bylo možno troubením vy-

hlašovat důležité události náboženského → kalendáře. Podle ex 19,16 zněl hlas šofaru před darem tóry na sinaji, šofarem se dle lv 25,2 vy-hlašuje → milostivé léto. Používal se na židovské svátky, např. → nový rok → novoluní, na závěr → dne smíření.

[185, 244, 283, 292nn, 321, 327] talit tylj talit modlitební plášť, používaný muži v souvislosti s ustanovením

o → třásních. [237, 326]Talmud, Bavli, Jerušalmi dwmlt [talmud] název jednoho ze dvou syntetických děl formativního období rabínské

literatury, staršího jeruzalémského t. (jerušalmi) a mladšího, kompo-zičně propracovanějšího a nesrovnatelně vlivnějšího babylonského t. (bavli, v standardním vydání necelých 6 tisíc stran), zachycuje tanajské i amorajské tradice první poloviny 1. tisíciletí n. l. uspořádané na tema-tickém půdorysu mišny (viz kap. 5.2, od s. 76). v samotném talmudu ovšem termín talmud znamená „učení“ a frází → „učení nám k tomu říká“ uvádí biblický citát.

[17n, 19 –22, 24n, 31nn, 39, 42, 44, 54, 56 – 60, 62 –71, 75, 76 – 82, 87,


89, 99, 102–105, 111, 113, 115nn, 119, 124, 133, 137, 139, 142nn, 146, 152, 160, 168, 209n, 228, 281n, 344, 346, 348, 354, 362n, 365, 377n, 387, 394nn, 398, 426, 452, 455nn, 464nn, 480, 485n, 494, 500]

tanajci, tanaité, tanaitský ~yant [tanaim] Zpětné označení rabínských učenců nejstaršího, mišnaického období

(do roku 200, viz kap. 4.2, s. 60). Pro příslušníky dalšího období ra-bínské učenosti, amorajce, představují tanajci nezpochybnitelnou auto-ritu. označení tanajci, sg. tana, je odvozeno z aramejského slovesa t-n-j (hebr. š-n-h), učit se, memorovat zpaměti. slovo tana v sg. může ozna-čovat také někoho, kdo zpaměti zvládl značnou část učení.

[16, 21, 29, 37, 59 –63, 66, 69, 71, 72, 76, 78, 81, 84, 98, 100, 108, 118, 135, 152, 190, 215, 226n, 267, 281n, 354, 377n, 387, 395, 397, 431, 512nn]

targum ~wgrt [targum] jeden z žánrů rabínské literatury, parafráze části židovské bible. Zákla-

dem slova je akkadský kořen r-g-m, hlasitě předčítat, viz kap. 5.4, s. 86. [31, 69, 86–91, 146, 152, 154 –157, 424, 458, 514, 541]tento věk hzh ~lw[ [olam ha-ze] agadická kategorie pro vyjádření rabínské eschatologie. jako protiklad

→ budoucího věku vyjadřuje tento věk současnost jako epochu předběž-nosti a neúplnosti, očekávající na naplnění.

[163, 201, 203, 209, 211–213, 232, 265, 278, 306, 322n, 328, 371, 381, 401n, 407nn, 421, 432, 441, 450]

teodicea Filosofická kategorie zavedená v 18. století G. W. leibnizem, dosl.

„ospravedlnění boha“. Poosvícenské označení pro diskusi o tom, jak se shoduje pojetí všemohoucího boha s přítomností zla ve světě. Zpětně lze této diskusi přiřadit také některé výroky rabínské literatury.

[110, 154, 321, 397, 434]Tfilin, modlitební řemínky !ylypt [tfilin] modlitební řemínky, dvě drobné krabičky z kůže, obsahující několik bib-

lických textů (ex 13,1–10; ex 11,11–16; dt 6,4 – 9 a dt 11,13 –19). na zá-kladě halachicky tvůrčího čtení ex 13,9 a dt 6,8 si je připevňuje ten, kdo se modlí, na čelo a na levou ruku.

[165n, 221, 245, 238, 262, 265]to tedy / to totiž znamenají slova… bytkd ayh adh [hada hi di-chtiv] Fráze homiletických midrašů, kterou se vyprávěný příběh spojí s biblic-

kým textem jako jeho názorný výklad. [302nn, 314n, 323 –327, 331n, 335n, 414, 419n]


tomu odpovídá wb acwyk [ke-joce bo] exegetické → pravidlo, jedno ze sedmi midot hilelových. umožňující

argument na základě analogie (viz kap. 2.7.6, s 38). [38, 232n, 250, 275, 407, 422]Tóra hrwt [tóra] agadická kategorie, ústřední termín rabínské teologie, derivát slovesa

h-r-y [j-r-h iii], vyučovat. dogma o podvojné tóře, písemné (bibli) a ústní (rabínské literatuře), tvořící dohromady tóru, zjevenou v rámci smlouvy mezi bohem a jeho lidem izraelem mojžíšovi a jeho nástupcům, tvoří základ a východisko rabínského židovství, viz kap. 2, s. 24 –41 (ně-kolik stovek dalších výskytů termínu tóra je rovnoměrně použito na vět-šině stran knihy).

Tosafisté twpswth yl[b [baalej ha-tosafot] kategorie tradiční židovské historiografie, doslova „autoři doplňků“.

souhrnné označení zeťů a žáků → rašiho, kteří ve 12.–14. stol. n. l. v troyes i jinde v aškenazské oblasti rozvíjejí interpretační metodu svého mistra. na stránkách → rommovského vydání bavli jsou jejich glosy k jednotlivým termínům, tištěné tzv. rašiho písmem, uvedeny na vněj-ším okraji stránky.

[89n]Tosefta atpswt [tosefta] jedno ze základních děl rabínské literatury; aramejsky doslova „dopl-

nění“. soubor → tanajských, převážně → halachických, látek, shromáž-děný asi jednu generaci po edici → mišny, v polovině 3. stol. n. l., viz kap. 5.1.2, s. 76 a kap. 11.4.1, s. 226.

[55, 69n, 72, 75, 76, 88, 109, 116, 152, 160n, 226 –229, 266, 346n, 526]traduje se aynt [tanja] Fráze talmudické argumentace, uvádí → barajtu, tanajskou tradici. syno-

nymem fráze tanu rabanan. [332, 339, 367, 391n, 400, 402, 407, 412, 414, 439 – 443, 447, 449]traktát tksm [masechet] samostatná tematická kompozice (doslova „tkanina“) textů rabínské

literatury. každý ze šesti oddílů mišny je tvořen zhruba 10 traktáty. všech 63 traktátů mišny představuje dohromady podrobný půdorys ra-bínského myšlení, zachyceného v toseftě i v talmudech jeruzalémském i babylonském.

[55, 60, 67, 70 –76, 79n, 87, 102, 107, 109, 117nn, 127, 130, 134, 139, 152, 160 –163, 175, 189nn, 201, 209n, 215n, 220n, 226 –229, 266nn, 270, 270, 282n, 346, 348, 354, 362, 365, 377n, 386n, 389, 394, 451n]


trest twn[rwp [puranut] utrpení pojaté jako božský trest za spáchaný hřích. [190, 203, 271, 321, 323, 390, 410, 431]třásně, modlitební tycyc [cicit] halachická kategorie; součást mužského oděvu, viditelně vyjadřující,

že její nositel na sebe přijímá → jho tóry. tvoří je čtyři copánky, přede-psaným způsobem upletené ze čtyř nití a připevněné ke čtyřem rohům modlitebního pláště. Praxe je odvozena z nu 15,37nn a z dt 22,12.

[179, 262, 265, 326]Tu bi-švat, 15. dne měsíce švat Jbvb w“j [tu-bi-švat] židovský svátek, nazývaný jako „nový rok stromů“, slaví se v den

po úplňku před svátkem Pesach, tedy na počátku jara. výraz w“j [tu] je číselným údajem pro 15.

[288]Tvůrce světla rwa rcwy [jocer or] název modlitby, která se spolu s modlitbou mocnou láskou pronáší

denně ráno před → Provoláním Slyš. [176n]učenec, učenci ~kx [chacham, chachamim] označení, vyjadřující skupinové sebevědomí stoupenců rabínského

hnutí. [20n, 32, 36, 44, 55, 61– 66, 71, 73n, 76, 85, 99, 101, 104n, 111, 115, 117,

119n, 122nn, 129, 133, 138, 147, 161nn, 167, 170, 172nn, 191nn, 195, 201, 206nn, 210n, 216, 220nn, 227nn, 231n, 236, 239, 242n, 245n, 249n, 254, 256n, 267n, 272, 281, 287n, 292, 296n, 264, 307, 354, 356 362, 370n, 377n, 382, 384, 386n, 391n, 394n, 399, 410, 415n, 418n, 444, 448, 451]

Učení (nám k tomu, nám tím) říká rmwl dwmlt [talmud lomar] Fráze talmudické argumentace; uvádí jako řešení nějaké otázky biblický

citát. [199, 204, 233, 240, 258n, 265, 272, 275, 285 –289, 291–296, 308, 315,

353, 377, 402, 407, 412, 451n]Učenost → Učení [64, 125, 193n, 199nn, 204, 206, 211n, 239n, 268, 366, 383]Udatné činy, Obživení mrtvých twrwbg [gvurot] název modlitby, druhé z devatenácti požehnání → modlitby. vrcholem

božích udatných činů je obživení, vzkříšení mrtvých. [168, 183]uhranutí → zlé oko [195n, 208, 415]


ulehčovat → přitěžovat [221, 284, 288, 425, 463, 493]úpěnlivá prosba ~ynwnxt [tachnunim] spirituální a liturgická kategorie, označení naléhavé prosebné modlitby,

která není – tak jako → modlitba – pronášená přesně stanovenými slovy. [167, 187, 196]ustanovená modlitba [bq tlpt [tfilat kava] spirituální a liturgická

kategorie, označení pevně formulované modlitby, vztahuje se zpravidla k → modlitbě osmnácti požehnání.

[166, 167, 196, 227, 239]ustanovit → Modlitba ústní → Tóra [17, 21n, 24n, 30nn, 33, 34, 40n, 78, 80, 91, 111, 116 191, 341, 338, 363,

366, 374]večerní → Modlitba [166, 239]věk → budoucí [44, 158, 194, 199, 201, 203, 209, 211nn, 263, 265, 278, 300, 306, 323,

328, 338, 345, 352, 364, 371, 381, 383, 385, 389, 394, 398nn, 401n, 407–409, 441, 446, 450]

velekněz lwdg !hk [kohen gadol] → kněz. [46 –50, 59n, 93, 205, 225, 293, 355, 360, 374n, 380, 415n, 472, 476,

496, 512, 530]Velké shromáždění, mužové hlwdg tsnk [kneset gdola] instituce, která podle zmínek v rabínské literatuře spravovala židovské

záležitosti v jeruzalémě v poexilním období. její vznik je tradičně spo-jován s událostí, kterou líčí ezd 10 a neh 8 a ztotožňovaná s jeruzalém-ským synedriem, viz kap. 4.1, s. 59.

[59n, 191, 271, 355]vhodný, hodný → hoden [131, 163, 177, 180, 231, 364, 385, 408n, 417, 423, 425, 445, 447] vina → povinen [402, 358, 366n, 402]vokalizace → masora [34, 105, 121, 191, 216, 233, 299, 303, 315, 320, 426, 436, 475, 481]volná analogie vqyh [hekeš] kategorie talmudické argumentace, podobná → stejné frázi, která však

umožňuje analogii i tam, kde není použit stejný termín. volná analogie ku podivu není uvedená v žádném ze seznamů hermeneutických pravidel.

[286, 289, 349n]


vyhnanství → exil [50, 185, 192, 203, 206, 410]Vyjití z Egypta / Geula, modlitba ~yrcm taycy nebo hlwag [jeciat mic-

rajim] nebo [geula] název modlitby, která se pronáší po ranním Provolání Slyš. Připomíná

vysvobození izraele z egypta, viz kap. 11.1.3.6, s. 180. [163n, 180, 229 231n, 234, 240]výklad, vykládat → midraš → exegeze [18–21, 24, 31– 40, 62, 66, 68, 73, 78, 80, 83, 85 – 88, 90n, 103, 111,

114 –117, 122n, 127nn, 133, 138, 152n, 163, 193, 215, 231, 236, 267nn, 272nn, 276 –279, 281–284, 289, 291, 293nn, 297–302, 306, 310nn, 314n, 317n, 320 –324, 326 –330, 332–337, 342, 347, 349, 351, 353n, 356, 362n, 366nn, 371–374, 377nn, 384, 386n, 389n, 396, 408, 417, 420nn, 436, 442, 449n, 452]

výmluva hp !wxtp [pitachon pe] kategorie rabínské apologetiky, označuje argument, který v polemice

nahrává protivníkům; doslova „otevírač úst“. [278, 279n]Výtah z Modlitby yrf[ hnwmv !y[m [me-ejn šmone esrej] → Modlitba liturgická kategorie, označuje zkrácenou formu → modlitby, obsahující

pouze první a poslední tři požehnání, již je zvykem modlit se o šabatu. [167]výtok, kdo měl bz [zav] halachická kategorie, společný termín pro člověka, který měl výtok tě-

lesných tekutin. [75, 161, 166, 205, 236]výuka harwh [horaa] kategorie rabínské historiografie, označuje dějinné období, během ně-

hož se formuje tradice v takové podobě, která je pro následující generace normativní. Podle listu Šeriry Gaona končí toto formativní období ravem ašim a ravinou.

[67, 78, 138, 202, 466]výzva k požehnání !wmyzh tkrb [birkat ha-zimun] liturgická kategorie, označuje požehnání, kterým člověk vyzývá spolu-

stolovníky, aby pronesli požehnání nad jídlem. [171, 254n, 258]vzkříšení mrtvých ~ytmh tyyxt [tchijat ha-metim] věroučná kategorie, vyjadřuje naději jednotlivce na návrat do života spo-


jenou se začátkem → budoucího věku. Zdůvodnění této naděje je ústřed-ním tématem oddílu bavli, bsanh 90a.

[153, 394nn, 398 – 402, 407nn, 413]za pravdu dávat [-y-s [s-j-a] termín midrašické a talmudické argumentace: dosl. „pomáhat“, tedy při-

dávat váhu či další argument nějakému tvrzení. [302, 309, 312, 406, 419]zahrada Eden !d[ !g [gan eden] agadická kategorie, dosl. zahrada rozkoše, ráj. vypráví o ní příběh

o stvoření člověka (Gn 2,8). v době kolem přelomu letopočtu je před-stava takové zahrady eschatologizována, stává se označením odměny, které se člověku dostane po smrti (viz lk 23,43).

[209, 301, 309, 318, 325n, 365, 382, 451] zahrnutí ywbyr [ribuj] kategorie rabínské hermeneutiky, jedno z 32 exegetických pravidel

rabiho eliezera. stanoví, že použití částic af, gam a et naznačuje, že vý-pověď platí nejen pro předmět, jemuž částice předcházejí, ale také pro položky, které s ním volně souvisejí.

[39, 268, 276, 284, 286]zakázat / je zakázáno / nesmí se r-s-a [a-s-r] halachická kategorie, označuje výrok, kterým je nějaká činnost ozna-

čená za nepřípustnou z hlediska halachy. opakem je → povolit. [73, 88, 163n, 165n, 172, 224, 236, 246, 276, 288, 295, 327, 342, 350n,

367, 380, 410, 416]západ abr[m [maarava] agadická a halachická kategorie, označení → země izraele či Palestiny

z perspektivy babylonského židovstva. označení používané především v talmudu babylonském.

[78, 89, 243, 384, 388, 406]zásluhy, mít / být zasloužilý / oprávněný / hoden yakz, twkz, y-k-z [zakaj,

zchut, z-k-j] halachická kategorie, dosl. být čistý, nevinný, v některých souvislostech

oprávněný, mající nárok na ocenění. [158n, 194, 208, 212, 214, 273, 368, 381n, 397, 420, 435]zbožný dsx [chasid] označení pro příslušníka některého z hnutí, která v době → druhého

chrámu a v následujících obdobích kladou důraz na osobní zbožnost a detailní poslušnost zákona (1mak 2,42; 7,12nn; 2mak 14,6). v době


hasmonejské se z nich rekrutují příslušníci farizejského hnutí i různých proudů apokalyptiků. v rabínské literatuře zejména pozdějšího období neznamená toto označení příslušnost k nějakému hnutí, nýbrž spíše indi-viduální charakteristiku. východoevropský chasidismus 18.–20. století n. l. se svým důrazem na cit a počátečním odporem k rabínské vzděla-nosti je od původních forem chasidismu značně vzdálen.

[64, 134, 141, 167, 186, 195, 207, 210, 368, 380, 389, 439, 477, 488, 520n]

zdesátkovat → desátek [75, 171, 290n]zdroj nečistoty → nečistý [220]země Izraele, Palestina larfy #ra [erec jisrael] halachická, agadická i politická kategorie, označující území, které podle

rabínské interpretace bible daroval hospodin synům izraele po vyve-dení z egyptského otroctví. hebrejština do dnešního dne používá pro příchod do této země slovesa a-l-h, „vystoupit“, pro odchod slovesa j-r-d, „sestoupit“. některé zemědělské a bohoslužebné předpisy se liší pro zemi izraele a pro všechny další země. je proto překvapivé, že se bib-lické údaje o přesném rozměru zaslíbené země různí, viz Gn 15,18 –19; nu 34,1–12; ez 47, 13 –20; Git i,2; tŠvi iv,11; jŠvi vi,1, 36c.

[47, 50, 53, 56, 60, 63, 65, 72, 79n, 89n, 93, 100, 122, 129, 139, 141nn, 161, 182, 222n, 227, 243, 256, 280n, 290, 293, 297, 320, 346, 353, 373, 384, 394, 400, 412, 415, 423]

zevšeobecnění ba !ynb [binjan av] kategorie rabínské hermeneutiky, jedno ze 7 exegetických pravidel hile-

lových, podle něhož se podmínka či rys nějakého ustanovení vztáhne na jiné srovnatelné případy, viz kap. 2.7.3 – 4, s. 37.

[37n, 284]zkoumat, prozkoumávat → midraš [83, 306, 309, 311, 372, 376, 379, 431]zlá náklonnost [rh rcy [jecer ha-ra], aramejsky avyb arcy [jecira

biša] agadická kategorie rabínské antropologie: tendence ke zlému, která sou-

visí se skutečností lidské stvořenosti. v rabínském pojetí ale nemá fatální následky. hovoří se o ní právě proto, aby byl člověk povzbuzen k odporu vůči jejímu vábení.

[158n, 175, 196, 201, 204, 260, 269, 314n, 406]


zlé oko / uhranutí [rh !y[ [ajin ha-ra] etická a mudroslovná kategorie rabínské literatury, vyjadřující závist,

nepřejícnost a škodolibost. Pro opačné vlastnosti se používá termínu → dobré oko.

[195n, 208]znečistit → nečistý [117, 216 –222, 225, 227, 250, 256, 350] zprostit rjp [patar] halachická kategorie, znamená zprostit povinnosti nebo trestu. opakem

je → být povinen, dlužit, muset. [161, 165nn, 170, 226, 230, 235n, 248, 253, 255, 366n, 405]způsobilý rvk [kašer] halachická kategorie způsobilosti k nějakému určení. opakem je → ne-

způsobilý (pasul). aškenazskou výslovností vzniká běžně užívané ozna-čení „košer“.

[165, 205, 210, 217, 222, 237, 334, 351n, 417, 427, 451nn] žák učenců → učenec ~kx dymlt [talmid chacham] → učenec. [21, 31, 61, 80, 139, 190, 191n, 195, 207n, 249, 372n, 379nn, 384, 387,

438, 440, 448]


15.2 rejstřík rabínů, větŠinou tanajců nebo amorajců, kteří vystuPují na stránkách Přeložených teXtů

uvedeni jsou také ti učenci, které rabínská literatura připomíná jako před-chůdce hnutí. vzhledem k tomu, jak silnou má rabínská literatura hala-chickou a agadickou agendu, daří se spíše jen výjimečně spojit životní data rabínských učenců s vnější historií. Za jménem rabínského učence proto zkratkou uvádíme, zda jde o tanajce (t) nebo amorajce (a). v případě amo-rajců pak také to, zda jde o mistra z oblasti babylona (babylonský amorajec, ba) nebo mistra ze země izraele (izraelský amorajec, ia). Za touto zkrat-kou pak ještě číslovkou generaci v rámci tradiční periodizace. Periodizace, kterou zde uvádíme, se přidržuje údajů v databázi rabínské literatury bar ilanovy univerzity (judaic responsa version 17#) a lehce se proto odlišuje od periodizace, kterou uvádí Günter stemberger v knize Talmud a midraš: pro generaci žáků rabiho akivy je zde vyhrazena zvláštní generace (t3, ni-koli mladší skupina t2, jako u stembergera). tam, kde se učencovo jméno vyskytuje ve dvou či více podobných formách, uvádíme obě, oddělené zna-ménkem /, např. chanina / chananja. tam, kde se v textech objevuje bez otcovského přízviska nebo místa původu, uvádíme tento údaj v závorce.

traktátu avot a výjimečně i jiná místa navíc počítají kromě generací tanajců a amorajců také s pěti dvojicemi učenců, kteří tanajskému období předcházeli a spojují ho s obdobím mužů → velkého shromáždění. ozna-čujeme je písmenem Z (ze slova zug, „pár, dvojice“). tam, kde je otcovské či jiné přízvisko uvedeno v závorce, znamená to, že tento učenec na strán-kách rabínské literatury vystupuje bez něj. jména řadíme abecedně podle prvního jména a otcovského nebo místního přízviska bez ohledu na slova bar, ben či předložky.

níže uvádíme události a osobnosti charakteristické pro jednotlivé tanaj-ské a amorajské generace: Z1–Z5: období typizovaných párů či dvojic (zugot), sahající od → vele-

kněze Šimona spravedlivého na konci 4. století př. n. l. až po hilela a Šamaje v 1. století př. n. l.

t1: generace rabana jochanana ben Zakaje a ješivy v javne (po roce 70 n. l.)t2: léta do bar kochbova povstání (90 –130 n. l.)t3: žáci akivovi a jišmaelovi (130 –160 n. l.)t4: starší současníci rabiho (160 –200 n. l.)t5: mladší současníci rabiho (po roce 200)

513rejstřík rabínů

a1: mladší současníci tanajců, např. rabi jehošua ben levi (do poloviny 3. století)

a2: současníci rabiho jochanana v izraeli a rava huny v babyloně (druhá polovina 3. století)

a3: silný vliv babylona a rozkvět jeho akademií (začátek 4. století n. l.)a4: abaje a rava v babyloně (prvá polovina 4. století n. l.)a5: tanchuma bar aba v izraeli (2. polovina 4. století n. l.)a6: rav aši a ravina, první souhrnná revize (mahadura) materiálu, viz

bbb 86a (začátek 5. století n. l.).

Aba bar Abo → RavAba Aricha → RavAba bar Juda(n), rav: blíže neznámý amorajec [314]Aba bar Kahana, rabi: ia3; tradent rabiho jochanana a dalších velikánů

izraelské i babylonské tradice, významný agadista. [304, 370]Aba bar Memel, rabi: ia2–3. [350]Aba Serungajský, rabi: ia, amorajec, agadista blíže neznámého data. [301]Aba Šaul: t2; žák rabana jochanana ben Zakaje. nebo stejnojmenný blíže

neznámý učitel v bavli. [195, 399]Abaje: ba4; spolu se svým mladším kolegou ravou jsou považováni

za první redaktory talmudu babylonského. žákem raby bar nachaniho a rava josefa.

[388, 390, 402, 409, 431, 439n, 442, 447, 449, 513, 524n, 527n]Ada Karchina, rav: ba5; žák rava kahany. [410]Agra, rabi: aa2; tchán rava aby. [453]Ahava bre de-rabi Zejra, rabi: ia4; agadista, působil v cesareji. [304]Acha, rabi: it4 –5. [311] Acha, rav: ia3; často v talmudu jeruzalémském. [328, 330, 381, 441]


Acha bar Ada, rav: ba3; žák ravův, pobýval v zemi izraele. [400]Acha bar Jaakov, rav: ba3–4 [381]Acher → Elíša ben Avuja [377n, 381–385, 471, 494, 514, 517, 520, 526]Ajbo, rabi: ia3, žák rabi janaje, agadista. [316, 319]Akavja ben Mehalalel: Postava rabínské paměti předtanajského období,

současník hilela a Šamaje starších. [197]Akilas / Akvila / Onkelos: t3; žák rabiho eliezera a jehošuy; podle tradice

byl jedním z autorů revize překladu židovské bible do řečtiny (akvilův překlad v oriónově hexaple?) a právě jemu je prý také připsán aramej-ský → targum.

[88, 290, 307]Akiva ben Josef, rabi: t3; největší z učenců své generace a v mnohém pří-

kladný žák rabiho eliezera ben hyrkana i rabiho jehošuy. také on se dle tradice dožil 120 let, ale skončil svůj život na římském popravišti. vyni-kal exegetickou metodou, věnující detailní pozornost formálním aspek-tům textu. jeho diskusním partnerem byl rabi jišmael.

[32, 61, 71, 84, 100, 167n, 170, 172, 200, 220, 222, 229, 235, 237, 239n, 249n, 267, 281, 307nn, 311, 314, 322, 339, 341, 377–380, 382, 385 –387, 392, 399, 402, 442, 452nn, 457, 494, 512, 516nn, 520 –524, 526, 528 –531]

Alexandri, rabi: ia3; žák rabiho jehošuy ben leviho a rabiho jochanana. jeho jménem tradují především učenci z judska, z lodu a cesareje.

[418, 445]Ami, rabi: ia3; žák rabiho jochanana i babylonských učenců rava huny

a rabiho ošaji, často zmiňován se svým přítelem a kolegou rabim asim, působil v tiberiadě.

[315, 385, 519, 525]Antigonos ze Socha: učenec předcházející období párů, žák Šimona spra-

vedlivého, učitel josiho ben joezera a josiho ben jochanana (Z1). [191]Aši, rav: ba6; představený akademie v suře i celé generace přelomu 4.

a 5. stol. n. l. s jeho a ravinovým jménem jsou spojeny dvě mahadurot (počátky redakčního zpracování?) talmudu babylonského.

[67, 409, 431, 441, 509, 513n, 528]


Ašian bar Nidbach: a3; tradent rabiho jehudy. [452] Avahu, rabi: ia3; žák rabiho jochanana, působil v přímořské cesareji,

vynikal polemikami se sektáři a dobrými styky s římskými úřady. [327, 386, 390, 431n, 436, 449, 450, 451]Avin / Avun, rav: bia3–4, jeden ze zprostředkovatelů babylonských a izra-

elských tradic. žák rabiho jochanana. [315, 352]Avtaljon: spolu se Šemajou Z4; učitelé hilela a Šamaje starších. [36n, 192, 347, 349, 351, 397, 437]Azarja, rabi: ia5; agadista, tradoval výroky rabiho jicchaka bar marjona,

často spolu s rabim jonatanem ben chagim. [316]ben Bag Bag, (Jochanan): blíže neznámý tanajec, snad současník hilela

staršího nebo rabiho jehošuy, snad konvertita. [209, 214]Banaja, rabi: t5 nebo ia, blíže neznám. [304]Brachja, rabi: ia 4, žák rabiho chelba. [304, 314, 319, 331, 333nn, 425]Cadok, rabi: t1; současník rabana jochanana ben Zakaje. [202, 235, 241]Dimi, rav: a3 – 4, babyloňan, který častěji pobýval v zemi izraele a oběma

oblastem zprostředkovával tradice té druhé. [384, 388]Dosa ben Horkinas: t1–2; starší příslušník generace javne. [199]Dostaj (syn rabiho Janaje), rabi: t5; pohebrejštěle z Dositheos, součas-

ník rabiho jehudy ha-nasiho. [199, 261]Dusa, rabi: ia3. [450]Elazar ben Arach: t2; jeden z největších žáků rabana jochanana ben Za-

kaje; věnoval se mystickým tradicím → díla vozu. neměl žáků, často uváděn bez titulu rabi.

[195n, 378n]Elazar bar Avina, rabi: ia3; v textech někdy jako rabi lazar. [306]


Elazar ben Azarja: t2–3, potomek kněžské rodiny, dočasně – ani ne dva-cetiletý – postaven do čela sanhedrinu, když byl z funkce odstaven raban Gamliel.

[163, 167, 200, 221nn, 230n, 235, 311, 352, 449]Elazar z Bartoty, rabi: t3; žák rabiho jehošuy a přítel rabiho akivy. [198]Elazar bar Brachja, rabi: blíže neznámý učitel. [425]Elazar bar Cadok, rabi: t2–3; byl svědkem poměrů v jeruzalémském

chrámu před zbořením. [241, 390]Elazar ben rabi Josi Galilejský: t4 [308, 412]Elazar / Eliezer ha-Kapar: t5; vrstevník rabiho; sídlil v lodu, kde byl

učitelem jehošuy ben leviho. [204] Elazar ben Matja, rabi: t3 – 4; patřil k učencům z javne, vládnoucím prý

70 jazyky. [250]Elazar Modainský, rabi: t2–3, žák rabana jochanana ben Zakaje; součas-

ník a odpůrce bar kochbova povstání; tradent → agady. [199, 270, 373]Elazar ben Patra: t3 – 4; působil v seforis, během pronásledování po bar

kochbově povstání o vlásek unikl smrti. [425]Elazar (ben Pdat), rabi: ia2; v babyloně se učil u rava Šmuele, v tibe-

riadě u rabiho jochanana, po němž stanul v čele tiberiadské akademie. [64, 312, 376, 388, 390, 409 – 411, 419, 423, 444, 447]Elazar (ben Šamua), rabi: t4; žák akivův a učitel rabiho jehudy ha-na-

siho. [61, 203, 240, 242, 371n, 376]Eliezer (ben Hyrkanos), rabi: t2; zeť rabana Gamliele staršího; půso-

bil v lodu. Přestože byl dle slov svého učitele, rabana jochanana ben Zakaje, nejučenějším ze všech jeho žáků, viz avot ii,8, s. 195, a vynikal pamětí i schopností polemiky, skončil zavržen ostatními učenci, když se nepodrobil jejich rozhodnutí, viz bbm 58b –59b, s. 391n.

[39, 61, 88, 100, 162, 167n, 172, 195n, 222, 224, 246, 270, 275n, 307, 312, 359, 364, 370, 387, 391nn, 402, 412, 415, 431, 443n, 449, 473, 482, 509, 514, 519n, 522n, 524n, 530]


Eliezer / Elazar (ben) Chisma, rabi: blíže neznámý učenec. [201, 270]Eliezer ben Jaakov: t1; s přízviskem starší: předává tradice, které se týkají

chrámu, a je podle bjoma 16a autorem traktátu midot. t4; žák rabiho akivy a zeť rabiho Šimona bar jochaje. rozlišit, o kte-

rého z obou jde, není vždy možné. [203, 294, 400, 414]Elíša ben Avuja: t3; odpadlík od rabinismu, přezdívaný Acher, „jiný“.

současník rabiho akivy, spolu s nímž, Šimonem ben azajem a Šimonem ben Zomou „vstoupili do ráje“.

[204, 377, 381, 494, 520, 526]Gamliel Starší, raban: t1; podle tradice vnuk hilelův a → patriarcha, otec

rabana Šimona ben Gamliele a děd rabana Gamliele (z javne). [165, 193, 395, 401, 403]Gamliel II. (z Javne), raban: t2; vnuk rabana Gamliele staršího a ná-

stupce jochanana ben Zakaje. v letech mezi 80 – 90 až zhruba do roku 110 byl vůdčí postavou rabínského židovství. dobře vycházel s řím-skými úřady, kvůli příliš autoritativnímu vystupování byl podle bbra 27b dočasně nahrazen v čele úřadu elazarem ben azarjou.

[61, 161n, 165, 167, 170, 224n, 235, 249, 305, 372n, 392n]Gamliel, syn Rabiho, raban: ia1; [190, 193]Gidel, rav: ba2–3, žák ravův a Šmuelův, později působil v zemi izraele. [371, 448]Gviha ben Psisa: legendární postava rabínské kolektivní paměti, podle pří-

běhů, v nichž vystupuje, byl současníkem alexandra velikého ve 4. sto-letí př. n. l.

[395, 403nn]ben He He: blíže neznámý tanajec, snad konvertita. [209]Hilel Starší: zakladatelská postava rabínské kolektivní paměti z 1. století

př. n. l., spolu se Šamajem starším tvoří Z5. Podle tradiční představy je zakladatelem dynastie patnácti generací patriarchů. v mnoha rabínských legendách představuje tento babyloňan, jehož rodina prý byla králov-ského – davidovského – původu, vlídnou a tolerantní tvář tóry. jeho žá-kem byl raban jochanan ben Zakaj.

[36n, 39, 56, 60, 100, 118, 161nn, 172nn, 190, 192, 194n, 202, 208, 221, 228, 230, 239, 242n, 256n, 265, 282, 288, 298, 309, 347–353, 366, 373nn, 448n, 457, 461, 463, 483, 487, 491– 493, 499, 501, 502n, 505, 510n, 512, 514n, 517, 523, 528]


Hilel, rabi: ia5; patriarcha z poloviny 4. století. je nejspíše oním patriar-chou, jehož zmiňuje synagogální nápis v chamat tiberias. Za jeho života se pokusil císař julián vybudovat opět chrám – s čímž zajímavě kontras-tuje jeho mesiášská skepse. neplést s hilelem starším, zakladatelskou postavou rabínské kolektivní paměti.

Huna, rav: ba2; žák ravův, po čtyřicet let stál v čele akademie v suře. Po smrti rabiho jochanana uznávají jeho autoritu i galilejští učenci. uči-tel rava josefa a ravy.

bt5; exilarcha a současník rabiho jehudy ha-nasiho. jméno huna ovšem neslo několik dalších babylonských amorajců.

[65, 300n, 304, 308, 311, 313, 316n, 329, 333, 376, 427, 452, 513n, 519, 524, 527n]

Chalafta z Kfar Chananja, rabi: blíže neznámý učenec, který vystupuje v traktátu avot a v toseftě.

[198]Chama bar Chanina, rabi: ia2; syn rabiho chaniny bar chamy, působil

v seforis. [419, 444]Chana bar Bizna, rav: ba2–3; agadista, soudce v Pumbeditě, tradent ra-

biho Šimona chasidy, jehož zřejmě poznal během pobytu v zemi izraele. [389, 408]Chanan bar Tachlifa, rav: ba3; znám pouze díky svému dopisu ravu

jose fovi. [441]Chananja ben Akašja, rabi: blíže neznámý tanajec. [214]Chanin, rabi: několik učenců tanajského a amorajského období je nazváno

tímto jménem, jež je odvozeninou jména chanan. [309]Chanina / Chananja ben Akavja: t4; působil v tiberiadě. [235]Chanina ben Dosa, rabi: t1; charismatická postava rabínské kolektivní

paměti 1. století n. l. s jeho jménem jsou spojeny příběhy o síle přímluv-ných modliteb a o zázračných uzdraveních. chaninovy zázračné schop-nosti bývají ovšem někdy relativizovány nejvyšší hodnotou, jíž je rabín-ská učenost.

[112, 169, 199, 244]Chanina ben Gamliel, rabi: t4; syn rabana Gamliele z javne a starší bratr

rabana Šimona ben Gamliele; polemizoval s rabi akivou a jeho žáky. [248]


Chanina / Chananja ben Chachinaj: t2; mučedník protižidovských represí rozpoutaných po bar kochbově povstání.

[198, 250, 379]Chanina (bar Chama), rabi: ia1; přezdíván chanina veliký; přišel

do země izraele z babylona, stal se oblíbeným žákem rabiho jehudy ha-nasiho.

[271, 303, 313, 315, 389, 423, 444, 448]Chanina (bar Idi), rav: ?a? [319, 384, 390, 419]Chanina bar Papa, rabi: ia3 [391, 424]Chanina Představený kněží, rabi: t1; představitel kněžských kruhů, které

stály u zrodu rabínského hnutí. [197]Chanina / Huna ze Seforis: [352]Chanina / Chananja ben Teradjon, rabi: t3; otec brurji a tchán rabiho

meira, žák rabi eliezera, vyučoval v sichnin, mučedník represí po bar kochbově povstání.

[197] Chija bar Aba, rabi: ia3; původem babyloňan, snad z rodiny exilarchy,

žák ravův, dovolává se davidovského původu. v zemi izraele žákem rabiho jochanana aj. usadil se v tiberiadě a věnoval se obchodu s hed-vábím.

[307, 386, 408, 420, 450, 520, 524]Chija bar Josi / Josef, rav: ba2; žák ravův a Šmuelův, po příchodu

do země izraele žákem rabiho jochanana. [343]Chija (Raba, Rova nebo Veliký), rabi: učenec přechodu období tanajců

a amorajců. babyloňan, který se stal žákem a přítelem rabiho jehudy ha-nasiho. strýc a učitel ravův. s jeho a ošajovým jménem je spojena redakce tosefty.

[76, 313, 343, 372]Chisda, rav: ba2–3, představený → akademie v suře, žák ravův a rava

huny, učitel ravy. Po mládí stráveném v chudobě se obchodem domohl značného majetku.

[390, 407, 436]Idi, rav: i-ba3 – 4, babyloňan, který pobýval dlouho v Zemi izraele, žákem

rabiho asiho, po návratu do babylona jeho tradice pěstoval raba. [333]


Imi / Ami, rabi: ia3; syn natanův, žák rabiho jochanana, do jisté míry také rabiho ošaji.

[315, 352, 385, 403]Isi / Josef ben Jehuda / Akavja: t3; učenec nestabilního jména, nazýván

také josef z humlu, isi ben Gur arje, isi ben Gamliel aj. žák rabiho ela-zara ben Šamuy, přítel rabiho Šimona bar jochaje.

[274]Jaakov, rav: ba3, žák rava jehudy a rava chisdy. [311]Jaakov bar Acha, rabi: ia3. [376]Jaakov bar Idi, rabi: ia2. [447, 452]Jaakov (ben Kurša), rabi: t4; vnuk elíši ben avuji; varoval rabana Ši-

mona ben Gamliele před plánem rabiho meira a rabiho natana na jeho diskreditaci.

[203]Jaakov bar Zavdi, rabi: ia4; žák rabiho avahua a rabiho josiho. [327]Janaj, rabi: ia1; žák rabiho jehudy ha-nasiho a učitel rabiho jochanana,

rabiho Šimona ben lakíše i jehošuy ben leviho. Zakladatel ješivy po-blíž safedu, vynikal bohatstvím a dožil se dlouhého věku.

[199, 203, 261, 313, 370, 376, 448]Jehošua (ben Chananja / Chanina), rabi: t2; vyučoval v Pkiin. žák ra-

bana jochanana ben Zakaje, diskusní partner a oponent rabiho eliezera ben hyrkana, učitel rabiho akivy a rabiho jišmaele, jehož vykoupil z ot-roctví v římě. stál za odstavením rabana Gamliele z čela patriarchátu. vynikal znalostí jazyků a diskusemi s nežidovskými partnery.

[32, 61, 88, 100, 162, 167, 195n, 220, 224n, 250, 270, 273, 275n, 307, 312, 324, 341, 358n, 379nn, 392, 402, 412, 415, 431, 443, 514nn, 522n, 530]

Jehošua ben Karcha, rabi: t4; přítel rabana Šimona ben Gamliele, dis-kutuje se sektáři. dožil se dlouhého věku a vyučoval také rabiho jehudu ha-nasiho.

[164, 311n, 423]Jehošua ben Kivsaj: blíže neznámý amorajec. jehošua ben levi, rabi: ia1; agadista z judska, žil v lodu; žák elazara

kapary a učitel rabiho jochanana, rabiho elazara a rabiho chiji bar aby; příkladný svou zbožností, spojován s mystickými tradicemi.

[348, 353]


Jehošua ben Levi: ia1; jeden z nejvýznamnějších agadistů, vynikal svou zbožností. Působil na jihu, zejména ve městě lod. byl žákem rabiho ela-zara ha-kapara a podle tradice také rabiho.

[31, 64, 112, 210, 305, 307, 317, 324, 408, 424, 432, 445n, 451, 514, 516, 520 –525, 528, 530n]

Jehošua bar Nechemja, rabi: ia4; agadista, žák rabiho chaniny bar jicchaka. [310, 341]Jehošua ben Prachja: spolu s nitajem arbelským tvoří Z2. [192]Jehošua ze Sichnin: ia4; agadista, žák rabiho leviho. [302, 313, 316, 334]Jehuda ben / bar Baba: t3; diskusní partner akivův, vynikal zbožností.

Po smrti akivově ordinoval navzdory zákazu úřadů jeho žáky, za což i jej postihla mučednická smrt.

[61]Jehuda ben Batyra, rabi: buď t1; který žil v babylonském nisibis, nebo

bt3; narozen v římě, jenž do nisibis uprchl před pronásledováním. [61, 412, 434]Jehuda (bar Ilaj), rabi: t4; žil v galilejské uše. žák rabiho akivy, podle

tradice prý podle jeho slov zapsal sifru. byl oponentem rabiho meira a rabiho Šimona a halacha bývá v těchto sporech podle něj.

[88, 164, 166n, 169nn, 174, 203, 221, 229, 231, 234, 236, 239n, 246, 249, 252, 254, 257, 260, 263, 281, 293, 295, 309, 318n, 328, 356, 371, 388, 412, 526]

Jehuda (ben Jechezkel), rav: ba2, žák ravův i Šmuelův, zakladatel aka-demie v Pumbeditě, která působila přes 800 let. Po něm ji vedl raba bar nachmani.

[32, 66, 368n, 370?, 376, 391, 399n, 408, 417, 428, 429nn, 441, 448, 450, 452n]

Jehuda bar Nachmani, rabi: t3; předčasně zemřelý žák akivův. [87]Jehuda ha-Nasi (Patriarcha či Kníže) / Rabi: t5; kolem roku 200 n. l. re-

digoval mišnu; vrcholná postava období tanajců. Působil v galilejských centrech bejt Šearim a posledních 17 let svého života v seforis. byl sy-nem rabana Šimona ben Gamliele a žákem žáků akivových. jeho žáci tvoří základní kádr první generace amorajců: rav, rabi jochanan aj. ti-tulován rabejnu ha-kadoš, „náš svatý mistr“, ale především rabi (s vel-kým r; jde ovšem o akronym slov rabi jehuda). vypráví se o jeho bohat-ství, dobrých vztazích s římem a oddanosti tóře.

[61n, 65nn, 71, 193, 204, 229, 233n, 238, 243n, 270, 277, 323, 354, 372, 383n, 395, 405n, 448nn, 478, 515n, 518 –521, 525nn, 529]


Jehuda Nesija, rabi: ia1, rabiho vnuk a rovněž patriarcha. [62, 323]Jehuda ben Pazi: ia3; tradent rabiho jochanana a jehošuy ben leviho. [306]Jehuda bar Simon, rav: ia3 – 4; tradent rabiho jehošuy ben leviho a ra-

biho jochanana. [301, 316, 324, 332, 334]Jehuda /Judan bar Šalom, rav: ia5; midrašický vykladač a soudce,

žák rabiho josiho, kolega rabiho jony a rabiho Pinkase, oponent rabiho matanji.

[30, 341n]Jehuda ben Tabaj: spolu s Šimonem ben Šetachem jeden z Z3. [192]Jehuda ben Tejma: t3; blíže neznámý tanajec. [209]Jicchak, rav: bt4 –5; žil v babylonském nahar Pkod. [25]Jicchak bar Avdimi, rav: ba2–3. [436]Jicchak Napacha, rabi: ia 2–3; část života působil v tiberiadě, později

v cesareji. Pobýval rovněž v babyloně, kde byl ve styku především s nachmanem bar jaakovem, agadista.

[311, 314, 326, 332, 335, 413, 426, 432n, 434]Jicchak (bar Pinchas), rabi: ia2; žák rabiho jochanana a rabiho elazara,

agadista, který navštívil babylon. [301, 303, 316, 421, 430, 438, 440]Jirmeja, rabi: ia4; původem babyloňan, který se v mládí přistěhoval

do země izraele. žák rabiho Zejry. tam, kde bavli uvádí „na západě se říká“, je míněn názor rabiho jirmeji.

[304, 307, 392, 442]Jirmeja bar Aba, rav: ba2; žák ravův a Šmuelův, učitel rava jehudy, rava

Šešeta a rava chisdy. [405, 413, 420, 432]Jirmeja ben Elazar, rabi: ia3; agadista. [326]Jišmael (ben Elíša), rabi: t2; současník bar kochbova povstání; působil

na jihu judska; žák rabiho eliezera i rabiho jehošuy; diskusní partner rabiho akivy, proti jehož důsledně midrašickému výkladu prosazoval zásadu „tóra mluví jazykem lidí“.


[39, 61, 84n, 172, 199, 223, 230, 242, 267, 269, 282, 284, 308, 311, 322, 330, 376, 400, 402n, 409, 491, 493, 512, 514, 520, 523, 525n]

Jochanan ben Broka: t2; žák rabiho jehošuy, přítel rabiho elazara chismy. [202, 242, 293]Jochanan ben Jehošua: t3; švagr rabiho akivy. [222]Jochanan (bar Napacha), rabi: ia2; nejvýraznější postava své generace

amorajců, žák rabiho ošaji, ale také babylonského rava. Pocházel ze seforis, vyučoval v tiberiadě. jeho žákem a později přítelem a švagrem byl reš lakíš (rabi Šimon ben lakíš), k jeho žákům patřila i celá násle-dující generace amorajců. maimonides mu připisuje redakci jeruzalém-ského talmudu.

[64n, 302n, 309, 316, 336, 367, 376, 383 –386, 388n, 400 – 402, 408, 413 – 416, 422– 427, 432nn, 438, 445, 447, 448, 450nn, 513 –514, 516, 518n, 520 –529, 531]

Jochanan ha-Sandelar: t4; žák akivův. Pocházel z alexandrie; jeho pří-zvisko je možná spíše než poukazem k jeho obuvi či povolání zkomole-ninou „alexandrijský“.

[203]Jochanan ben Zakaj, raban: t1; zakladatelská postava rabínského židov-

ství; žák posledního z párů, hilela a Šamaje; podle tradice se dožil 120 let, z čehož se podle brh 30b „čtyřicet let věnoval živobytí, čtyřicet stu-diu a čtyřicet let vyučování“. vyučoval v bror chajil, po útěku z jeruza-léma obleženého římany v → javne. Pětici jeho významných žáků tvoří tanajci eliezer ben hyrkanos, jehošua ben chananja, josi kněz, Šimon ben ntanael a elazar ben arach.

[60n, 100, 107, 112, 119, 190, 195n, 224n, 354n, 358nn, 363n, 378n, 387, 470, 480, 494, 512n, 515 –517, 520, 523n, 526, 529]

Jona, rabi: ia4 –5, žák rabiho jochanana, ilaje, Zejry, spolu s rabim josim vedli akademii v tiberiadě. v době pronásledování povolil židům v Ga-lileji péci chléb v sobotu.

[305]Jonatan (bar /ben Josef / Josi), rabi: t4; žák rabiho akivy a především

rabiho jišmaele. [202, 287, 323] Jonatan ben Chagi: ia5; agadista, tradoval výroky rabiho jicchaka bar

marjona, často spolu s rabim azarjou. [316]


Jonatan, rabi: ia1; původem babyloňan, agadista, který přišel do země izraele, učitel rabiho Šmuele bar nachmaniho.

[399, 400, 414, 442]Josef, rav: ba3; syn chijův, představený akademie v Pumpeditě. k jeho

žákům patřili rav huna a rav jehuda, abaje, rava a mnozí další. [329, 420, 424, 439, 441, 447nn]Josi (ben Chalafta), rabi: t4; žák rabiho akivy, halachista ze seforis, uči-

tel jehudy knížete, vynikal v polemikách s nežidy. stejně bývá citován také ia4.

[61, 164, 196, 202, 216 –219, 221, 236, 239nn, 246, 252, 258, 270, 289, 294, 379, 402, 520, 522n]

Josi bar Chanina, rabi: ia2–3; žák rabiho jochanana, agadista. [300, 312nn, 318]Josi bar Jehuda z Kfar Bavli, rabi: blíže neznámý tanajec. [204]Josi ben Dormaskit, rabi: t2; přízvisko znamená zkomoleně „syn dama-

šanky“. žák eliezera ben hyrkana. [224]Josi ben Joezer ze Credy: spolu s josi ben jochananem z jeruzaléma tvoří

Z1. [191]Josi ben Jochanan Jeruzalémský: spolu s josim ben jezerem ze credy

tvoří Z1. [191n] Josi ben Kisma, rabi: t3; učitel rabiho chaniny ben teradjona; v době bar

kochbova povstání udržoval dobré vztahy s římskými úřady. [213, 446]Josi be-rav Bun / bar Avin, rabi: ia5; významný halachista, během života

pobýval v babyloně, ale navrátil se do země izraele, tradoval zejména látky spojené s rabim jochananem.

[350, 353]Josi Galilejský, rabi: t3; příslušník generace javne, současník rabiho

akivy a rabiho tarfona, s nimiž se nezřídka vítězně přel. [172, 231, 412, 432, 516] Josi Kněz, rabi: t2; jeden z pěti nejdůležitějších žáků rabana jochanana

ben Zakaje, příkladný svou zbožností. [195, 379]Josi bar / ben Nehoraj, rabi: ia1; učitel rabi jochanana, kolega jehošuy

ben leviho. [329]


Josi, rabi: ia4 –5, spolu s rabi jonou stáli v čele galilejských amorajců po smrti rabiho amiho a rabiho asiho.

[329]Jošija (Raba), rabi: bt4; působil v hucalu, po příchodu do země izraele

byl žákem rabiho jišmaele. [323, 411]Judan: jméno několika amorajců, forma jména jehuda. [307, 317, 329, 331, 352]bar Kapara: t6 – ia1; učenec přechodu mezi obdobím tanajců a amorajců.

žák rabiho jehudy ha-nasiho; k jeho žákům patřili rabi ošaja, jehošua ben levi aj.

[300n, 306, 417, 420n]Katina, rav: ba2; žák reš lakíšův z doby, kdy zřejmě pobýval v zemi

izraele, měl blízko k apokalyptice. [440n]bar Kochba → Šimon bar Kosiba [51n, 56, 61, 72, 108, 301, 339, 397, 418, 442, 457, 512, 516, 518n, 522,

524n, 529]Lazar bar Avina, rabi → Elazar: [306, 313, 326]Levi, rabi: ia3; agadista formátu rabiho jochanana, jehož velikost uznával

i halachista rabi Zejra. [302, 305, 313, 316n, 319, 332–336]Levitas z Javne: t2; blíže neznámý tanajec. [202]Luliani bar Tverjani, rabi: ia4; jeho jméno uváděno v několika zkomole-

ných formách, pochází zřejmě z latinského julianus syn tiberiův. [303]Mana, rabi: ia5; jeden z posledních amorajců země izraele. [325, 352]Mar Zutra: ba6; představený → akademie v Pumbeditě. žák rava Papy. [381, 389, 423]Matana, rav: ba2; žák Šmuelův, kolega rava jehudy. anebo ba5; diskusní

partner abajeho. [304]Matja ben Chereš, rav: t3 – 4; pobýval v římě, žák eliezera ben hyr-

kana, asketa. [61, 203, 250]


Meir, rabi: t4; nejvýraznější učenec své generace; žák rabiho akivy. jméno znamená „osvěcující“. byl synem římského důstojníka, konvertity. k jeho učitelům patřil také elíša ben avuja, nazvaný acher. kvůli pokusu sesadit rabana Šimona ben Gamliele, otce rabiho, bylo prý později jeho jméno v mišně nahrazeno frází „jiní mají za to“. jeho žena brurja, dcera rabiho chaniny ben teradjona, se zapojovala do učených diskusí. Podle bsanh 86a je považován za autora anonymní (základní) vrstvy mišny.

[61, 71, 100, 164, 199, 202, 210, 218, 229, 236, 237, 246, 259nn, 265, 295, 323, 378, 381–385, 403, 407, 519 –521, 526, 529]

Mnachem, rabi: ia3; jeden z tradentů rabiho jochanana. [305, 336]Muna, rabi: t5; žák rabiho jehudy. [254]Nachman bar Jicchak, rav: ba4 –5; představený akademie v Pumbeditě,

žákem rava chisdy a ravy. [388, 419, 438, 448?, 450]Nachum z Gimza: humorná postava rabínské paměti z města Gimzo. Podle

btaan 21a je zároveň jeho přízvisko připomínkou jeho oblíbené fráze [gam zú], „také to je člověku k dobru“.

[308, 311]Natan (Babylonský), rabi: t4; původem babyloňan, starší současník a pří-

ležitostně oponent rabiho jehudy ha-nasiho, resp. jeho otce, Šimona ben Gamliele, kvůli čemuž je zřejmě jeho jméno v mišně nahrazeno frází „někteří říkají“. s jeho jménem je spojen traktát avot de-rabi natan.

[67, 175, 229, 271, 278, 354, 392, 393, 441n, 519n] Nehoraj, rabi: t3; podle zmínky v ber 13b jde o přízvisko rabiho meira.

stejně se ale jmenoval také t4; který s rabim meirem polemizoval, a ia, který tradoval Šmuelovy výroky, a další učitelé, specifikovaní otcov-skými jmény.

[203, 329, 440] Nechemja, rabi: t4; izraelský tanajec, diskusní partner jehudy bar ilaje,

podle bsanh 86a autor anonymní (= základní) vrstvy tosefty. [76, 318n, 328, 412, 440]Nechunja ben ha-Kana: t2; žák rabana jochanana ben Zakaje, učitel

rabiho jišmaele. Pozdější tradice mu připisuje autorství knihy Sefer ha-bahir.

[167, 198]Nitaj Arbelský: spolu s jehošuou ben Prachjou tvoří Z2. [192]


Ošaja (Raba), rabi: ia1; působil v seforis a v přímořské cezareji. otevírá midraš raba ke knize Gn. spolu s rabim chijou spojován se shromaž-ďováním → barajtot.

[76, 297, 299, 367, 514, 519, 523]Papa, rav: ba5; žák abajeho a především ravy, jehož věrným tradentem

se stal. věnoval se úspěšnému obchodování. [390n, 402, 415, 417, 427n, 432n, 445, 448n, 525]Pinchas (bar Chama, Kněz), rav: ia4; agadista, tradent rabiho jochanana aj. [336?, 341?]Pinchas ben Jair, rabi: t5; zeť rabiho Šimona bar jochaje, chasid z lodu,

vynikal pozorností detailům tóry. spojován se zázraky. [336?, 341?]Raba: ba3, syn nachmaniho, v mládí studoval u rabiho jochanana, přes

dvacet let stál v čele akademie v Pumbeditě, zemřel mlád. [371, 377, 447]Raba bar rav Huna: ba3, syn a žák rava huny, tradoval také učení ra-

vovo, Šmuelovo. [376n, 384]Raba bar bar Chana: ia3; babyloňan z rodiny ravovy, který se přestěho-

val do země izraele. [384n, 289]Raba bar rav Jicchak: ba3. [447]Raba bar Šila: ba3 – 4; žák rava chisdy, učitel rabiho Zejry. Zjevil se mu

elijáš. [384]Rabi → Jehuda ha-Nasi: [61n, 65nn, 71, 193, 204, 213, 229, 233n, 238, 243n, 372, 277, 323, 354,

372, 383n, 395, 405n, 449n, 502, 512, 516n, 521n, 526n]Rami bar Tamri: ba3. [453]Rav / Aba (ben Aricha), rav: ba1; vlastním jménem aba bar ajbo, pře-

zdívaný pro svou tělesnou výšku aba aricha („táta dlouhán“) a později, v jisté analogii k editoru mišny rabimu, jehož byl přímým žákem, pro-stě jen uctivě rav („mistr“). Po otcovské linii prý pocházel z → davidov-ského rodu. Zakladatel akademie v súře, smí diskutovat s tanajci. jeho diskusním partnerem byl Šmuel z nehardeje.

[32, 66, 281n, 300, 319, 368 –371, 389n, 399, 408, 412, 415, 417, 419, 422n, 428 – 432, 441, 443n, 446nn, 451n, 513, 517nn, 521nn, 527n, 530n]


Rava: ba4; syn rava josefa bar chamy a žák rava nachmana a rava chisdy, jehož dceru měl za ženu, představený akademie v machoze, diskusní partner abajeho.

[371, 375, 384, 389, 391, 407, 409, 418, 421, 436, 439n, 442, 513, 524, 527]

Rava bar rav Ula: ba3 – 4; abajeho a ravův kolega. [376]Ravina: ba6; žák ravy, spolu s ravem ašim se s jeho jménem spojuje

začátek ediční práce na talmudu babylonském. žil poblíž sury. [67, 409, 420, 425, 431, 509, 513n]Reš Lakíš: ia1; žák a švagr rabiho jochanana, někdejší gladiátor a dioný-

sovská postava mezi izraelskými amorajci. [65, 87, 319, 375, 384, 386, 406, 434, 447, 450n, 520, 523, 525, 531]Simaj, rabi: učitel konce tanajského období, jeho jménem tradoval rabi

jochanan. [400]Simlaj, rabi: ia2; poházel z babylonské nehardeje, ale přesídlil do jud-

ského lodu. vynikal v polemikách se sektáři. [442, 444, 449]Simon, rabi: ia2–3, žák rabiho jehošuy ben leviho, agadista. [442, 444, 449]Šamaj Starší: Postava kolektivní paměti rabínské literatury, spolu s hilelem

starším tvoří Z5. oproti vlídnému hilelovi představuje přísnou tvář tóry. [60, 100, 161nn, 170, 172n, 192n, 195, 208, 221, 228, 230, 242n, 256n,

298, 309, 366, 373nn, 463, 487, 493, 512, 514n, 517]Šejla, rav (rabi): Pod tímto jménem působilo několik učenců, t3; divo-

tvorce, jehož navštívil elijáš, ale také ba1, který spolu se svými žáky polemizuje s ravem.

[263, 439, 448]Šemaja: spolu s avtaljonem tvoří Z4. učitel hilela a Šamaje starších. [36n, 192, 347, 349, 351, 397, 437, 515]Šerira Gaon: Představený akademie v babylonské Pumbeditě 10. století n. l.,

vznešený, dle vlastních slov davidovského původu. je autorem epištoly, nazývané Igeret rav Šerira Gaon. na žádost židů z kairouanu v severní africe v ní popisuje okolnosti vzniku a redakce mišny a talmudu.

[58n, 65, 67, 119, 282, 494, 509]Šešet, rav: ba2–3; žák rava huny a rava jirmeji bar aby. [409]


Šimon ben Azaj: t3 – 4; žák rabiho akivy, jeden ze čtyř, kteří „vstoupili do → ráje“. nedosáhl rabínské ordinace.

[174, 201, 221n, 239, 250, 261, 263, 307, 370, 494, 517, 530]Šimon ben Elazar: t4; žák rabiho meira, polemizuje s jehudou ha-nasim. [204, 221, 238, 280]Šimon ben Gamliel, raban: Pod tímto jménem vystupují v rabínské lite-

ratuře dvě postavy, t1; syn Gamliele staršího. spolu s rabanem jochananem ben Zakajem

je spojen s činností školy v javne bezprostředně po pádu jeruzaléma v r. 70 n. l.

t4; otec jehudy ha-nasiho.v mládí se účastnil bar kochbova povstání, později podle tradice působil jako patriarcha v uše.

[165, 193, 218, 220, 238, 242, 248, 252, 255, 318, 352, 520n, 526]Šimon Chasida: ia1. [408]Šimon ben Jehocadak: buď t5 a učitel rabiho jochanana nebo ia3. [401]Šimon ben Jehuda (z Kfar Jako), rabi: t5; tradent výroků Šimona bar

jochaje. [212]Šimon (ben / bar Jochaj), rabi: t4; žák rabiho akivy, kvůli své kritice

úřadů se musel více než 12 let spolu se svým synem elazarem ukrý-vat v galilejské jeskyni. s jeho jménem je později spojována mechilta de-rabi Šimon a kvůli jeho mystickým zájmům také kniha Zohar.

[61, 84, 135, 212, 308, 317, 388n, 401n, 416, 432, 442, 446, 517, 520, 527]Šimon bar Kosiba: vůdce židovského protiřímského povstání ve 30. le-

tech 2. století. vlastním jménem Šimon bar Kosiba, byl svými stoupenci v aluzi na nu 24,17 (...vyjde hvězda z jákoba...) nazýván bar Kochba, odpůrci, k nimž se kloní i převládající názor rabínské literatury, naopak bar Koziba, syn lži.

[418, 457]Šimon ben Lakiš → Reš Lakiš: Šimon ben Mnasja: t5; diskusní partner rabiho jehudy ha-nasiho. [212]Šimon ben Ntanael: t2; jeden z žáků rabana jochanana ben Zakaje, zeť

Gamliele staršího. [195]


Šimon ha-Pakoli: t2; „ten, který dere len, dráč“. Podle bmgi 17b „uspo-řádal před rabanem Gamlielem v → javne → modlitbu osmnácti požeh-nání.

[161]Šimon Spravedlivý: postava rabínské kolektivní paměti, jeruzalémský

velekněz, jehož výroky rabínská literatura uchovala. žil v prvé polovině 2. století př. n. l., před vypuknutím povstání makabejců.

[59n, 191, 354, 357n]Šimon ben Šetach: spolu s jehudou ben tablem tvoří Z3. [192]Šimon Tejmanský: t3; žák rabiho eliezera, jehošuy a akivy, ovládal prý

70 jazyků. [217, 250]Šimon ben Zoma: t3; žák rabiho jehošuy, přítel rabiho akivy a rabiho

Šimona ben azaje. nedosáhl rabínské ordinace, ale podle bchag14b patřil ke čtveřici, která vstoupila do ráje – a navždy to ranilo jeho mysl.

[163, 231n, 248, 259, 370, 377, 380, 494, 517]Šmuel: ba1; diskusní partner ravův. vzdělán rabínsky, ale také v přírod-

ních vědách, zejména v lékařství a hvězdářství. tvrdíval o sobě: „v drá-hách nebeské klenby se vyznám stejně dobře jako v ulicích nehardeje.“ Přezdíván Šmuel Jarchinaa („Šmuel měsíčňan“). setkával se prý s per-ským vladařem Šapurem i. Přestože nedosáhl rabínské ordinace a nenese titul rabi či rav, stál mnoho let v čele akademie nehardeji, nazýván uctivě Mar Šmuel („Pan Šmuel“).

[56, 66, 380, 391, 407, 413, 415, 422n, 432, 443n, 446nn, 450, 519, 521n, 525, 526n]

Šmuel bar Jicchak, rav: ba3 – 4, žák ravův. [88, 304]Šmuel Malý: t2; podle bbra 28b zkomponoval 12. prosbu → modlitby,

týkající se sektářů. [111, 204]Šmuel bar Nachmani, rabi: ia2–3; jeden z důležitých agadistů, působil

v lodu, v jerušalmi a v midraších nazýván Šmuel bar nachman. žá-kem rabiho jonatana, jochanana a rabiho jehošuy ben leviho, byl znám svými návštěvami lázní v tiberiadě.

[330, 333n, 388, 399, 400, 414, 419, 437, 442]Šmuel bar Šilat: ba1–2, žák rava Šmuele, otec rava jehudy bar Šmuele. [370]Tabi, rabi: ba3; blíže neznám. [411]


Tanchum/a (bar Aba), rabi: ia6; významný agadista z antiochie, jemuž je připisován midraš tanchuma.

[302n, 309, 326, 337, 417, 420n]Tanchum bar Chanilaj, rabi: ia2; žák rabiho jehošuy ben leviho, aga-

dista. [414]Tanchum bar Chija: ia2–3, působil v tiberiadě, tradent rabiho jehošuy

ben leviho a rabiho jochanana. [302]Tanchum bar Marjon: ia3; žák rabi jochanana, agadista, jehož příběhy se

odehrávají v římě. [314]Tanchuma z Nevaje, ia4 –5. [366n]Tarfon, rabi: t2; diskusní partner akivův, vyučoval v lodu. [98, 100, 163, 170, 197, 223n, 249]Ula: buď ia2; pak synem jišmaelovým, nebo ia5. [376, 406, 409n, 437, 445, 447]Zejra, rabi: ia3; původem babyloňan, který přišel do země izraele, když

předtím studoval v akademiích v suře i Pumbeditě, tradoval jménem rava a Šmuele. v izraeli studoval u rabiho jochanana, reš lakíše a ra-biho elazara. Podle tradice prý držel sto dní půst, aby zapomněl, jak sám říkal, babylonské hlouposti.

[65, 304, 351, 411, 434, 440, 444, 452n]


15.4 jmenný rejstřík autorů a dějinných Postav Zmíněných v kniZe (kromě rabínských uČenců, uvedených v kaP.15.2)

AAbraham ibn ezra 115, 122Abraham ibn daud 58, 60, 119, 122,

128n,hanokh Albeck 69n, 72, 82, 160,

214nn, 298tiberius Alexandr 50Alexandr makedonský 43, 45 – 47, 54,

93, 321, 324n, 404n, salome (Šlomcijon) Alexandra 59Antiochos iv. epifanes 47nAntipater 49m. a. severus Antoninus → carracallaAristobulos I. 49, 107Aristobulos z Paneas 127Áron ben meir 122Artaxerxes 46yehuda Ashlag 132Augustus 50Šlomo Avineri 140michael Avi-Yonah 42

BWilhelm Bacher 58, 77, 146, 148, 403leo Baeck 146nmilan Balabán 124arthur Balfour 150selig Bamberger 115james Barr 24hans jürgen Becker 77Benjamín ben moše z nehavendu 121charles Ber Chavel 120dov Ber z mezriče 136nmichael Berg 132hugo Bergman 142, 151meir Berlin (Bar Ilan) 151samuel a. Berman 83jakob Bernays 146jon laurence Berquist 42

david Biernot 82jiří Blažek 176moses Bloch 147Gabriele Boccaccini 132Gerhard Bodendorfer 82daniel Boyarin 82, 150thorleif Boman 124ndaniel Bomberg 77, 90, 105, 114, 348,

458bohumil Bondy 92michael Banner 143max Brod 144jaroslav Brož 24, 82martin Buber 131, 136, 142, 151sanford Budick 82Giullio Busi 132johann Buxdorf 104

CPius iulius Caesar 49, 50severio Campanini 132luciano Canfora 41m. a. severus antoninus Carracalla

52, 395, 405nernest G. Clarke 86, 155tiberius Claudius caesar augustus

50, 94abraham Cohen 15, 58, 77arthur a. Cohen 124herrmann Cohen 131, 146nmenachem Cohen 86, 114, 155shaye j. d. Cohen 42, 69, 72nn, 92,

106leopold Cohn 125john j. Collins 132F. h. Colson 125dietrich Correns 70robert Cover 29Georg Cruciger 104

543jmenný rejstřík

ČFilip Čapek 24marek Čejka 136, 140tereza Černá 106

DGustav Dalman 149Pavla Damohorská 160herbert Danby 70slavomil c. Daněk 35nDareios III. 46david Daube 24, 82Philip r. Davies 24Franz Delitzsch 149jacques Derrida 131carmine Di Sante 160Diodor sicilský 93jan Divecký 115josef Dobrovský 105christoph Dohmen 15, 24, 34, 82mikuláš Donin 124m. mary Douglasová 215dan Drápal 92alfred Dreyfus 140jan Dušek 43František Dvorský 92

Ejohannes andreas Eisenmenger 102nismar Elbogen 146n, 160, 183isidore Epstein 77jaakov nachum halevi Epstein 69, 71john Wesley Etheridge 86Eusebios kaisarijský 92, 98n, 127

fPetr fiala 43filon alexandrijský 50, 94, 124, 126nn,

151, 484, 541israel finkelstein 27louis finkelstein 150stanley fish 82michael fishbane 82Gesius florus 50n

david (Gustav) flusser 58, 118, 142, 151

charlotte elisheva fonrobert 15, 69marvin fox 124jona fraenkel 82daniel h. frank 120, 124yitzhak frank 77Zacharias frankel 146jonas fränkel 146nharry freedman 83

Gdavid ben Šlomo Gans 118, 120elijahu ben Šlomo Gaon z vilna 137nGedaljáš 36, 47abraham Geiger 147ašer Ginsberg 141moses Ginsburger 90abraham m. Goldberg 69, 72lazarus Goldschmidt 77nralf Golling 143ignaz Goldziher 148Gomperzovi 148martin Goodman 43, 92, 110lester l. Grabbe 42heinrich Graetz 143bernard Grossfeld 86julius Guttmann 146

HPublius aelius Hadrianus 51, 108václav Hájek z libočan 102jehuda Halevi 120, 122nGeoffrey h. Hartman 82judith Hauptman 69, 76, 150miloš Havelka 125a. Peter Hayman 132maurice-ruben Hayoun 124, 144nnheinrich Heine 145isaak Heinemann 24, 33, 35, 146, 151josef Heinemann 160Hekataios z abdery 93Helena z adiabene 56, 119jan Heller 422


Herakles, byzant. císař 53johann Gottfried Herder 124nHerodes veliký 49nHérodotos z halikarnassu 43, 45theodor Herzl 139, 140n,moses Hess 139, 141abraham jehoshua Heschel 147, 150catherine Hezser 42Hieronymus → jeronýmjaakov josef ha-kohen ben cvi

Hirsch 136hartwig Hirschfeld 120samuel Holdheim 144oscar Holtzmann 70markéta Holubová 136, 176chaim Šaul Horowitz 82, 269, 272charles Horowitz 77ješaja Horowitz 141Wilhelm von Humboldt 145jan Hyrkan 107, 225Hyrkan II. 49

Chjehuda he-Chasid 132Pablo Christiani 123n

Imoše Idel 132n

JJaakov ben chajim 105Jaakov ben neftali 132louis Jacobs 76martin Jacobs 42martin s. Jaffee 15alexandr Jannaios 49, 107marcus Jastrow 77, 86, 287, 331adolf Jellinek 132, 134Jeroným (hieronymus) 62, 100Šlomo ben Jicchak → raširegina Jonas 147Josef ben matitjahu → josephusFlavius Josephus 92–95, 105, 118n,

354, 463, 496

Justin martyr 62, 92, 98císař Flavius Petrus sabbatius Justinian

(iustinianus) 53

Ksaul isaak Kaempf 176david Kaufmann 146, 148avigdor Karo 101josef Kimchi 123david Kimchi (= radak) 104, 116jaakov al- Kirkisani 121Guido Kisch 143menachem Kister 355jonathan Klawans 215Klement alexandrijský 127otakar Klíma 189Kosmas, kronikář 102david Kraemer 76moric Kraus 130, 176samuel Krauss 106, 112, 148luboš Kropáček 124michael Krupp 42, 69n, 77, 106, 140,

189, 191avraham jicchak Kuk (kook), rav 120,

143, 150ncvi jehuda Kuk 143Kýros II. veliký 45n, 452

Ljiří Langer 101, 136, 137oliver Leaman 124Gottfried Wilhelm von Leibniz 504oskar Leiner 143emannuel Lévinas 131etan Levine 86, 114lee israel Levine 42, 150Libanios z antiochie syrské 52saul Lieberman 70, 150, 228jack n. Lightstone 77, 81ofra Limor 120Gerhard Lisowsky 215rabi jehuda Liva ben becalela (= rabi Loew

či maharal) 115, 117, 120, 137karl Löwith 118martin Luther 101nn

545jmenný rejstřík

MMaharal → livamichael Maher 86moše ben Majmon ( = rambam či mai-

monides) 115nn, 124n, 129, 130jonatan Makabejský 48juda Makabejský 48nŠimon Makabejský 48n, 225mordecai Margulies 82, 322Markión ze sinopé 96reymund Martini 113Matitjáš z modiin 48martin McNamara 86Meir ben efraim 132Meliton ze sard 98nMenachem, syn judy Galilejského 51miloš Mendel 140moses Mendelssohn 131, 144Paul Mendes-flohr 124Menelaos, velekněz 47Mikuláš z kamenky 105Mikuláš z lyry 103david m. Miller 132Patrick d. Miller 215Pico della Mirandola 103moses Montefiore 141ladislav Moučka 132Muhammad syn abduláhův 53, 57, 89klaus Müller 106, 108sebastian Münster 104jehošua boaz Mvorach 117

Nandré Neher 115leon Nemoy 120císař Nero claudius caesar 51adolf Neubauer 58, 118jacob Neusner 21, 24, 42, 68nn, 74,

77n, 80n, 83, 92, 124n, 143, 150, 282, 362

ja‘akov Newman 15bedřich Nosek 70, 77, 125, 160, 189nmartin Noth 42n, 461tomáš Novotný 132

OOrigenes z alexandrie 52, 62, 88, 99Peter von der Osten-Sacken 143

PPavel, apoštol (Šaul z tarsu) 29, 95nn,

108tomáš Pěkný 15, 92eliezer Perlman / ben jehuda 141nPetr, apoštol (Šimon bar jona) 96Platon 127Petr Pokorný 43Gnaeus Pompeius magnus 49bezalel Porten 42Felix Pratensius 105johann Pfefferkorn 104 martin Prudký 20Ptolemaios I. soter 47Ptolemaios II. Filadelfos 497

Rjisrael avraham Rabin 82, 272mordecai dov Rabinowitz 125Radak → kimchiRambam → moše ben majmonRaši ( = rabi Šlomo ben jicchak raŠij)

103, 115, 362, 369, 426n, 436, 441, 451, 458, 494, 505n

Rembrandt h. van rijn 143ernest Renan 147johanes Reuchlin 103n, 113august Rohling 103stefan Rohrbacher 143vdova a bratři Rommovi 118, 137, 398,

495Franz Rosenzweig 131edmond james de Rothschild 141azarja dei Rossi 118, 120aryeh Rubinstein 136

SSaadja ben josef ha-Gaon 116, 120, 122magne Saebø 82shmuel Safrai 15, 69, 82, 86, 92


TŠlomo Tal 176julius Theodor 82jehuda ibn Tibon 123Šmuel ibn Tibon 129Titus Flavius → vespasianus Tobiáš(ovci) 47jiří Tobíšek 106karel van der Toorn 24

UFrank Ueberschaer 189chalifa Umar II. 53n, 57, 68efraim elimelech Urbach 15, 24, 106

Vjames c. VanderKam 132lenka Veselá-Prudková 92titus Flavius Vespasian 51, 354n, 358

Wjoel P. Weinberg 42isaak hirsch Weiss 82, 283isaak meyer Weiss (= Wise) 149julius Wellhausen 43, 45Paul Wendland 125G. h. Whitaker 125elie Wiesel 58judah Wistinetzky 132ernst Würthwein 40

Yyosef hayim Yerushalmi 77, 118

ZŠneur Zalman z ljady 136nerich Zenger 17, 24moses samuel Zuckermandel 70, 76leopold Zunz 144n

Sanbalat III. 46e. P. Sanders 73james a. Sanders 24, 28Seleukos I. nikanor 47císař julius Severus 52obadja Sforno 104herschel Shanks 42Peter Schäfer 43, 77, 92, 132, 134salomon Schechter 15, 24, 150, 354nadrian Schenker 155lawrence h. Schiffman 86Friedrich d. e. Schleiermacher 145Gershom Scholem 132n, 136, 151moses Schreiber (chatam sofer) 147stefan Schreiner 149kurt Schubert 15, 92, 149nathan Schur 120dov Schwarz 124karol efraim Sidon 15maurice Simon 83abu alí al-husajn ibn Sína neboli

avicena 126Gavri‘el Sivan 15Pavel Sládek 15Petr Sláma 24, 43, 82Willem Smelik 86daniel l. Smith-Christopher 106michael Sokoloff 77, 86Sokrates 127Zdeněk Soušek 132ondřej Stehlík 27august Stein 189adin Steinsaltz 58, 77n, Günter Stemberger 15, 24n, 34, 58, 70,

77, 81, 82, 92, 120, 144, 149, 512hermann l. Strack 143, 149Guy G. Stroumsa 120Willem Surenhuis 105

ŠŠaul z tarsu (→ Pavel, apoštol)miroslav Šedina 24, 124Šerira Gaon 58n, 67, 118n, 282, 494,

508, 528Šneur Zalman z ljady 136n,

54716 summary

16 summary

Tanu rabanan introduces the rabbinic literature of the formative period of jewish history (2nd–7th century ce). the book begins by pursuing the plu-rality and the centrality of the rabbinic concept of torah. this concept is rooted in a prolific interplay between the hebrew bible and the middle Pla-tonic logos theology which was common in the late hellenistic period. Fol-lowing the historical outline of the history of rabbinic movement, the most important genres and works of rabbinic literature are introduced chronolo-gically. the book elucidates unambiguously the character of the rabbinic literature by delineatig what this literature is not, namely by its medieval interpreters, jewish historiography and apologetics, philosophy, kabbalah and hasidism, Zionism and by the post-enlightenment’s Wissenschaft des Judenthums. comprising the major part of the book are czech translations of selected passages of tannaitic a ammoraitic texts. the anthology conta-ins three tractates of Mishna, one of Tosephta, passages from various types of Midrashim and minor tractates, as well as extracts from Talmud Yeru-shalmi and Bavli. in the end, an elaborated glossary of technical terms, a list of all rabbinic teachers mentioned in the text, an index of biblical quotati-ons and also an index of all non-rabbinic names conclude the book.

Keywords: rabbinic literature mishna tosephta babylonian talmud yerushalmi

e d i c e s v ě to v á n á b o ž e n s t v í

tanu rabanan

a n t o l o g i e r a b í n s ké l i t e r at u r y

petr sláma

Úvodní studii napsal, texty z hebrejštiny a aramejštiny vybral a přeložil, glosářem a rejstříkem opatřil Petr sláma

typografie Zbyněk kočvarvydalo nakladatelství vyšehrad, spol. s r. o.,

roku 2010 jako svou 954. publikacivydání první. aa 29,61. stran 552

odpovědný redaktor jaroslav vrbenskývytiskla tiskárna ekon, jihlava

doporučená cena 498 kč

nakladatelství vyšehrad, spol. s r. o.Praha 3, víta nejedlého 15e-mail: [email protected]

www.ivysehrad.cz

isbn 978-80-7021-722-1

Date post:	03-Oct-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	1 times
Download:	0 times

Tanu - pdf.biblickaspolocnost.sk Rabanan.pdf · tanu rabanan Vy š e h rad. Tato publikace je...

Documents