Vývoj společnostiEvoluce vs. revoluce

• SPOLEČNOST = sebereprodukující, seberegulující se systém udržuje STAV DYNAMICKÉ ROVNOVÁHY(neustále dochází ke změnám, ale společnost jim dokáže přizpůsobit, lidé začnou změnu akceptovat, přijde rovnováha) homeostáze, ekvilibrium – zachován řád

Společenské procesy• Při analýze sociálních systémů (ať už jsou to sociální

skupiny nebo celé společnosti společnosti) musíme uvažovat o PROCESECH:

• vzniku a zániku• integrace (spojování) a dezintegrace (rozložení) • růstu a odumírání • diferenciace (základem diferenciačního procesu je dělba

práce – každý dělá něco jiného, kooperace služeb) a unifikace (všichni jsme stejní, funguje na principu nápodoby, učíme se díky nápodobě

• rozvoje a stagnace (zastavení na krátký okamžik, nikdy se společnost úplně nezastaví)

• řízení a regulace

Sociální změna

• = nový kulturní prvek, nový sociální útvar (soc. skupiny, agregáty v podobě davu), změna kulturních vzorců, sociální struktury (př. politická strana, fast foody, surfování na netu)

• - všude kolem nás = svědčí o vývoji (kvantitativní, kvalitativní)

• - lze je doložit empirickým (zkušenostním) pozorováním

Zdroje změny

• Prostředí, přírodní zdroje (vyčerpání zdrojů), populační vývoj

• Kulturní inovace, technologický vývoj (nové potřeby, postupy uspokojování, od 19. st. oblast vědy a techniky, vzdělanostní úroveň obyvatelstva (to co máme z kulturního hlediska)

• Individuální činy aktérů (Hitler,…) – podněty z reformních a revolučních hnutí

Formy vývoje společností

• Vývoj má své různé formy a nestejná tempa.• Obecný předpoklad: vývoj = pohyb na vyšší

úroveň• Nelze vyloučit:• - vývoj opačný = DEGENERACE,

REGRES(=návrat k předchozí úrovni) (př. fáze životního cyklu,…)

• - zastavení vývoje = STAGNACE

• sociální změny v současných společnostech jsou ve srovnání s minulostí velmi rychlé - týká se to materiální kultury, institucí, životního stylu

• nejvlivnější jsou dva obecné přístupy. Prvním je přístup, jenž navrhuje sociální evolucionismus, jehož představitelé se pokoušejí propojit biologickou a sociální změnu. Druhé stanovisko je spojeno s historickým materialismem

• (evoluce, cyklus, revoluce, pokrok) • - mezi sebou se vzájemně odlišují podle typu a

rychlosti soc. změn• EVOLUCE• - vývoj kdy dochází k pozvolným soc. změnám, jsou

společností akceptovány• - od vývoje očekáváme obvykle zlepšení = POKROK• - silná tradice evolucionistického myšlení• EVOLUCIONISMUS (H. SPENCER) – postupnost

změn (H. Spencer před Darwinem)• konfliktní pojetí: sociální darwinismus• sociokulturní pojetí (T. PARSONS)

Herbert Spencer (1820 – 1902)

• Nevlivnější filosof a vědec své doby, sociologie byla pouze částí jeho zájmů

• Práce Principy sociologie (1876-1896 )• Studoval spisy Comta a přijal některé jeho myšlenky

(dělení sociologie na studium sociální statiky a dynamiky, význam rozvoje průmyslu, úsilí o hledání zákonů vývoje, dělení na vojenské a průmyslové společnosti) odmítl ovšem Comteovy názory politické a etické

• Byl proti zasahování do přirozeného vývoje společnosti

• Spencer rozlišoval společnosti jednoduché a společnosti složené. Skupina se totiž podle Spencera nemůže proměnit ve společnost pouhým růstem svých členů, ale je potřeba, aby k tomuto růstu došlo spojováním více skupin. Tak vznikají společnosti (skupiny vyššího řádu).

• Základem pro pochopení vnitřního vývoje společnosti je Spencerovi zákon zachování a přeměny hmoty a energie.- v hmotě existují přitažlivé a odpudivé síly, díky nim se každý organismus (i sociální organismus) proměňuje a vyvíjí. Tento vývoj má v důsledku vztahu protikladných sil určitý rytmus. Nejdříve vlivem přitažlivých sil dochází k integraci, pak převáží odpudivé síly, zvyšuje se pohyb a tření ve společnosti a nastává dezintegrace. Součástí integrace je diferenciace společnosti (která ovšem následně posiluje dezintegraci).- cílem je aby dezintegrace nepřekročila určitou mez

Talcott Parsons (1902 -1979) – moderní evolucionista

• Základní pro všechny lidské kultury je, jak uvádí Parsons, komunikace a základem komunikace je jazyk. – Jazyk je tak první a nejdůležitější evoluční univerzálií

neexistuje žádná lidská společnost, která by neměla jazyk. Dalšími třemi evolučními univerzáliemi, které nalézáme i v nejranějších formách společnosti, jsou náboženství, příbuzenství a technologie. Tyto čtyři univerzálie se týkají tak zásadních aspektů lidské společnosti, že bez nich nemůže dojít k žádnému procesu sociální evoluce

• společnosti se vyvíjejí směrem k větší složitosti (vnitřní diferenciaci)

Materialistický přístup - Karl Marx• Ve svých dílech prezentoval obecnou teorii dějin i teorii

společnosti • Jde o teorii objektivistickou, zaměřenou na poznání struktury

(v Comtově duchu by dalo říci jde o „sociální statiku“) stejně jako zákonů dynamiky

• Základna společnosti – Produkční síly (technologie, lidská práce)– Produkční vztahy

• Nadstavba – kultura v širokém významu (morálka, zákony atd.) • Pojem „nadstavba“ neznamená, že jde o fenomén irelevantní,

ale spíše, že se nedá analyzovat pouze s pomocí svých vlastních obsahů, ale je vždy potřeba vzít do úvahy jaká je podoba

Marxova vývojová stádia

• Archaická formace – kolektivní vlastnictví, • Antická/asijská formace – neustále velký vliv

kolektivity, jsou to ovšem už společnosti usedlé, využívající zemědělství a také otrockou pracovní sílu

• Feudální formace

• Kapitalistická formace

• Komunistická formace

Modely sociálního vývoje

• CYKLUS – Pitirim Sorokin• - série dílčích opakujících se změn (kolísání stavu,

oscilace kolem zákl. hodnoty)• - nacházíme je v ekonomice, politice (střídání vlád,

hospodářský cyklus,…)• POKROK• - vývoj k lepšímu, k vyššímu vývojovému stupni• - o jeho existenci a směru vedeny spory – kritika:

je hodnotící (subjektivní)

Znaky vývoje

• zvýšení schopnosti adaptace, rychlosti regenerace, autoregulace

• lepší obrana• zdokonalování struktur, růst autonomie při

zachování integrity a akceschopnosti• vyšší úroveň uspokojování potřeb• rozšíření možností volby, racionality,

nezávislosti a svobody

Jak poznáme vývoj?

• operacionalizace kritérií – oblasti, kde ho lze prokázat:• péče o zdraví (nemocnost, průměrná délka života)• úroveň bydlení, stravování• pokrok ve vědě, technice, informatice• mobilita, cestování• demokracie, lidská práva, civilizovanost, kultivace a

zjemnění mravů• Pokrok přináší i negativní důsledky (nezamýšlené) –

jaderné zbraně, šíření nemocí• PARKINSONŮV ZÁKON: ,,Rozrůstání plodí složitost a

složitost plodí zánik“

Sociální revoluce• - změna, která je rychlá, náhlá, kvalitativní, proměna soc. systému

(systému společenských vztahů) obvykle na základě boje o moc• Každá revoluce má své:• - příčiny, podmínky, aktéry, fáze, důsledky,

Příčiny revolucí

• Nespravedlivá (nelegitimní) distribuce statků a moci• Možnost alternativního uspořádání společnosti (ideologie kdo jiný by měl

vládnout a proč)• blokování změny (k přístupu moci)• krize legitimity (oprávnění) a fungování politických institucí• ztráta podpory mocenských orgánů (armáda, policie) – důležitá

podmínka!!!• = roste pravděpodobnost náhlé změny (ekonomické)

• REVOLUCE = střet velkých soc. skupin = změna poměrů, nové uspořádání spol.

• Nositel, hegemon revoluce: sociální (třídní) základna, ideologie, řídící a organizátorské centrum, sympatizanti a spojenci.

• Vítězové a poražení: kontrarevoluce =(poražení vyprovokují další revoluci), restaurace původního režimu

Fáze revoluce

• příprava, nazrávání revoluční situace• vypuknutí na základě nějakého (spouštěče)• eskalace, stupňování radikalismu• stabilizace výsledků změny• korekce výsledků, upevnění moci (revoluce požírá

své děti)• druhá generace vůdců, reprezentace vítězné

třídy• korekce excesů, náprava chyb a škod

Moderní revoluce se pokoušejí nastolit nejen nový politický či ekonomický řád, ale také nový řád kulturní

Příklad: Revoluční kalendář ve Francii

• Francouzský revoluční kalendář byl kalendář zavedený ve Francii rozhodnutím Konventu

• Důsledek snahy nahradit vše zažité, především to, co mělo křesťanské kořeny

• Kalendář byl zaveden 24. 11. 1793, letopočet začínal prvním dnem francouzské Republiky, tedy 22. září 1792.

• Kalendář byl zrušen Napoleonem 31. března 1805 – důsledek vnitřního odporu uvnitř Francie, ale také snaha usmířit se s církví

Revoluční kalendář ve Francii

• Rok rozdělen do dvanácti měsíců po 30 dnech – měsíce dostaly nová jména (např. thermidor - měsíc horka, koupelí)

• Každý měsíc rozdělen do 3 týdnů po deseti dnech (které byly označeny prostě jako první až desátý)

• Byly odstraněny křesťanské svátky a místo nich byl každý den věnován nějakému zvířeti, rostlině nebo pracovnímu nástroji.