170111 Pokud chce být člověk moudrý, pak musí nejdříve vědět, co to ta Moudrost je. Doposud bylo napsáno mnoho odstavců o moudrosti, ale nikde nebyla vyjádřena jako přesahující vše a to včetně ničeho, protože právě v Moudrosti se celý Svět vyvíjí, opravuje a stává se samočinným s pochopením Světa skutečně celého. Už jen v přírodě se vše děje podle stejné Moudrosti, která doposud neměla žádný vzor ale jen marnotratné o Moudrosti řeči, které bez svého jedinečného vzoru zákonitě dříve či později musely přeměnit takto nedokonalou modrost v hloupost jako třeba „právo silnějšího“, „průmyslové vlastnictví“, „lidovláda“ a v jiná umělá zřízení navzájem se ovládající. Nedokonalá Moudrost není však možná, protože je to vždy naopak; Moudrost a v ní jsou poznávány určité nedokonalosti, které proto nejdou ani vyvíjet ale jen opravovat. Vývoj je závislý pouze na dřívějších dokonalostech, protože se jinak jedná o protivývoj, kde na základě nedokonalostí vznikají nedokonalosti další. Moudrý člověk zde zcela přesně poznává opak vývoje, který jednou způsobí nějakou pohromu a následně návrat k původní první nedokonalosti. Pokud člověk nebo jeho pokolení už na takový špatný postup zapomněli, pak je pravděpodobné, že si ho též znovu a znovu zopakují.

Ochranou proti zapomínání je všem společná dokonale nepřepisovatelná paměť avšak s možností také všem ji zdarma obsluhovat a dále sledovat a jinak smysly vnímat údaje v paměti. Jiná zabezpečení ve smyslu dokonalého zřízení nejsou potřebná, neboť údaje nelze přepisovat, ale jen doplňovat. Do Sítě se může doplňovat cokoli, avšak aby nevznikl zmatek stejný, jak ho známe z dosavadních počítačových sítí, musí být každý záznam přesně zařazen, případně přesněji přeřazen opět dle jedinečného vzorce v Moudrosti a pokud už v Síti je stejný záznam, nebude se znovu ukládat. Je-li nový záznam podobný, pak se uloží k danému kmenu jen rozdíly (proti směru vývoje) a doplňky (ve směru vývoje), čímž je původní duševní vlastnictví stále zachováno. Na protivývoj upozorňují rozdíly, protože vývoj doporučují doplňky. Každý záznam v Síti lze proto také samočinně rozdělit tím, že se doplní jen k jedné části další vývoj nebo se na danou část upozorní.

Každá cesta je ta správná, ale jen do doby než se objeví cesta lepší. A takto se nahlíží také na Moudrost, protože Moudrost není nic ukončené, ale také nic nekonečné. V Moudrosti po dosažení jedné dokonalosti samočinně ale skutečně samočinně jakožto odměna vyplyne návaznost na dokonalost další. Pokud taková návaznost ještě nevyplynula, pak není dosaženo dané dokonalosti. Už jen prvním použitím takové zcela nové návaznosti provedeme zápis do vlastních vloh, ale až druhým použitím se vlohy opravují k dokonalosti, což se také znatelně v dobrém slova smyslu projevuje, zpočátku důrazně a časem s ubývajícím důrazem až na úroveň běžného cítění novým smyslem vnímání. Počet použití určuje také zařazení mezi ostatní smysly vnímání, protože každý má své přesně dané místo v každé z předešlých soustav a nyní už i v soustavě vlastní sice vyvíjející se až poslední v pořadí, neboť až s jeho vývojem vznikne opět samočinně návaznost zase další.

V Moudrosti nám už vznikly určité smysly vnímání, které však neumíme přesně zařadit, protože až s prvním poznáním smyslu vyskytujícího, konečně poznáváme první opravu a tím i další dokonalost též jeho počínání. Člověk se znalý stává až ve dvojkové soustavě, protože poznávání je vesměs porovnávání sebe s tím vším druhým neboli s okolím. A protože je člověk zvídavý, zapomněl používat soustavu jedničkovou a nulovou, čímž je zapomněl také opravit. Ve svém přesvědčení o správnosti začal bezcitně používat soustavu trojkovou, čtyřkovou, …, devítkovou, desítkovou a vyšší. A právě u desítky nastala „pohroma“. Člověk si ještě neuvědomoval, že nula znamená skutečné „Nic“ a proto ji začal používat ve spojení s jinými čísly jako něco skutečné. A to je ta první chyba, neboť nic nelze míchat s něčím. Buď je „něco“ nebo je či není „Nic“. Zápisy 10, 100, 110 a jiné obsahující nulu nejsou ve skutečnosti žádnými hodnotami, ale jen mezí, hranicí a jiným označením „ničeho“ vymezující, ohraničující a jinak měnící hodnoty. Řešení těchto oprav lze nalézt někde v dnešních sítích, avšak pro upřesnění; název „deset“ může zůstat, jen je třeba přidělit mu jeho znak.

Pokud toto člověk jen několikrát ve Skutečnosti mezi jinými lidmi sám nevysvětlí, nemá žádnou šanci se dále vyvíjet. Právě chybně vysvětlovaná nula je to poslední co nás dělí od Moudrosti chápající samočinnost jakožto spojování čísel s přírodou i když zpočátku pomocí umělé sítě. Zde je už zřejmé, že máme vyvinutu Moudrost přesně takovou, jak dokážeme vše přirozené zařadit a na vše nepřirozené upozornit. Nelze říct, že někdo je nemoudrý, pokud je moudrý alespoň na základní úrovni jednotkové soustavy. Člověk se může už i moudře očišťovat od svých zločinů, jenže to je musí nejdříve všem zveřejnit v Síti, kde je toto chápané už jako vývoj. Není smyslem zavírat zločince a tak jim bránit v očišťování se, neboli v odstraňování škod, naopak je smyslem mýt všechny zločince stále pod dohledem a tudíž si musí zločinec každý svůj pohyb sám v Síti zaznamenat. Zločinec je povinen (je po nějaké vině) takto pod dohledem co nejdříve svou vinu odčinit.

0

Sami zločinci s takovou druhou šancí pochopí časem, že je pro ně nejjednodušší, když si sami vytvoří síťová zařízení, samočinně i na sebe navzájem dohlížející, neboť zaznamenávaní vlastních činností mu nikdo nijak nenahradí. A zde i původní zločinec obdrží samočinně v Síti odměny za vlastní návody, s každým použitím k vývoji. Během očištění je však každá odměna použita nejdříve na základní životní potřeby zločince, pak na dorovnání všeho co lze odškodnit a až pak na obvyklé či nad-obvyklé životní potřeby. Poctivý člověk není pro toto povinen učinit zhola nic, neboť žádnou vinu nemá, přesto může také tato zařízení vylepšovat na náklady zločinců. Zločinec nemůže být nikdy bez dohledu a to je také už dříve řešeno. Jen pro doplnění; každý zločinec vždy dohlíží přes Síť také na další tři zločince jiné náhodně na třetinu dne mu vybrané. Další třetinu dne zločinec pracuje a poslední odpočívá. Každý dohlíží na jednoho dohlížejícího, na jednoho pracujícího a na jednoho odpočívajícího, přičemž na jednoho pracujícího může mít povinnost dohlížet i více zločinců. Nepovinně však může kdokoli dohlížet na kteréhokoli zločince už i za účelem vývoje.

Zde už mnozí chápou, že veřejná Síť alespoň proti zločinnosti je potřebná, a pokud se zruší běžná platidla a převody budou bezhotovostní, zaznamenávány vždy v Síti a tudíž všem veřejné, odstraní se napodobování platidel a odstraní se i všechny loupeže platidel. Ale také se odstraní únosy za výkupné, podplácení, „praní černých“ platidel a mnoho jiných zločinů s platidly spjatých. V dokonalé Síti nejsou žádná platidla, neboť se hodnota každé činnosti vyjadřuje v Síti jako jednotka hodnocená či nehodnocená pro každý okamžik. Člověk může mít za nějaký čas činnosti hodnoceny všechny jednotky, pokud nezahálel, nebo jen některé, kdy nějak zahálel. Pomalejší člověk má proto při své činnosti více jednotek nehodnocených než má člověk rychlejší a člověk, který něco poškodil, musí škodu nejdříve odškodnit na nulu a až pak může být dále hodnotně činný.

Poctivý a současně v něčem už zkušený člověk bude také chtít zaznamenávat svoji poctivou činnost do Sítě, neboť tímto všem zobrazuje své umění, a případným zájemcům o takovou činnost jsou samočinně Sítí dle podrobnějších potřeb nabídnuti jen ti nejvhodnější. Protože je všem lidem čas stejně měřený a tudíž stejně vzácný, je také v Síti čas tou nejzákladnější měřitelnou jednotkou. Každý okamžik hodnocené činnosti se proto vždy se záznamem v Síti převádí do hodnoty právě vyráběného, opravovaného, přemísťovaného či skladovaného zboží. Tato hodnota však klesá až na nulu rozpadem použitých látek, používáním a spotřebou, a proto se také každá část zboží do Sítě zaznamenává. Toto se už nyní běžně zaznamenává do podnikových počítačů při výrobě, jenže každý podnik má jiné zřízení, mezi nimiž nelze přesně převádět všechny údaje. V Síti je zřízení jediné pro všechny podniky použitelné a umožňující navíc sledovat každou část zboží od těžby či znovení surovin přes převod, výrobu a jiné činnosti až po znovení surovin. V Síti nejsou sledování poctivci, ani není potřebné na ně dohlížet, protože veškerá jejich činnost je zaznamenávána přímo do zboží.

1701112242 Přes Síť se zboží neprodává a tudíž ani nekupuje, ale jen půjčuje na dluh anebo směňuje za jiné zboží.

1701271204 Mezi půjčkou, zapůjčkou, vypůjčkou a propůjčkou jsou vždy rozdíly. U půjčky se předpokládá vrácení daného předmětu půjčky půjčeného půjčitelem půjčenci, přičemž ho půjčenec udržuje ve stavu běžného opotřebení. Platidla se však neopotřebovávají. Stejně se předpokládá vrácení daného předmětu zapůjčky též u zapůjčení, kde se jen upozorňuje na rozdíl, kdy se zapůjčka provádí vždy za něco, ať už za nějakou službu prováděnou zapůjčencem, za nějakou věc pře-danou zapůjčencem anebo za úplatu taktéž placenou zapůjčencem. Opakem zapůjčení je vypůjčka, kdy si vypůjčenec daný předmět vypůjčení vyplácí anebo vyměňuje a tím také převádí do svého vlastnictví (vyvlastnění), přičemž nic neplatí ani jinak nehradí navíc. Propůjčení zase převráceně slučuje zapůjčení s vypůjčením, neboť předmět propůjčení vždy přechází do vlastnictví propůjčence, který je však až nucen něco navíc propůjčiteli platit anebo jinak hradit za propůjčku.

Znakem tržního hospodářství je vždy někoho o něco trhnout a tudíž také zapůjčka a propůjčka jsou tržním hospodářstvím používané a případně půjčky a vypůjčky chybně prosazované. Naopak v samočinném hospodářství je znakem vše přizpůsobit přirozenostem a proto se na zapůjčení a propůjčení jen upozorňuje jakožto na zlo-čin ve smyslu okrádání s nepřirozeným obohacováním. V samočinném hospodářství si proto nikdo nepořizuje zbytečnosti, a pokud si je už pořídil, pak se je snaží zbavit tím, že si je někdo vypůjčí nebo je jen někomu půjčí. Při půjčení je zřejmé, že z toho půjčitel nic mimo dobrého pocitu nemá, ale to nemá včetně dobrého pocitu ani, kdyby si danou věc ponechal a nikomu ji nepůjčil. Během půjčení však může dojít k nadměrnému opotřebení půjčené věci, čímž taktéž samočinně dochází ke změně půjčky na vypůjčku.

Aby se v samočinném hospodářství předešlo nedorozumění, musí půjčenec každé použití včetně údržby půjčeného předmětu zaznamenávat do Sítě, jinak se půjčka stává taktéž samočinně vypůjčkou.

1

Pro zvýšení rychlosti bude obsluhovač obsahovat dvě obrazovky ve smyslu zhlížeče a pak i jeho ovladače. Barevnou obrazovku pro zobrazování všech obrázků a jiných zhlížených záznamů a nebarevnou jako třeba černobílou právě pro ovládání těchto záznamů. Některé ovládací prvky lze však propojit také do zhlížeče jako třeba přiblížení k určitému bodu, označení bodu nebo odkaz na jiný bod, oblast bodů, snímek, část či celý záznam. Ovladač obsahuje tlačítka pro posun a otáčení včetně volby rychlosti ve všech směrech při zhlížení záznamů daného prostředí a pak obsahuje také různé řídící prvky stejné jako u strojů a zařízení, pomocí nichž jsme nebo budeme ve skutečnosti nějak činní.

1702191322 Psát o Moudrosti může být pro někoho snadné, ale to neznamená, že vystihne též tu správnou podstatu Moudrosti. Na druhé straně moudrý člověk nemusí vystihnout tu správnou podstatu Moudrosti popisem, protože se mu honí hlavou mnoho způsobů jak Moudrost popsat, ale už si není jistý, zda takový popis bude všem ihned srozumitelný. Zde si však každý moudrý člověk uvědomuje, že vždy něco nové chápal jinak při prvním seznámení a jinak při dalším seznámení se stejným obsahem. Zpočátku se vždy chápou pouze ty nejpodrobnější části té obecnější části, protože až při druhém seznámení lze poskládat ty nejpodrobnější části do obecnější části a při dalším seznámení zas podrobné do obecnější části až do nejobecnějšího celku. Nadmíru obsáhlý celek však vždy odradí od druhého či dalšího seznámení a proto moudrý člověk nezachází při vysvětlování daného pojmu do všech podrobností ihned, ale nechá prostor pro jejich vysvětlení také jiným moudrým lidem, čímž vznikne dané vědění společné jakožto samo se vyvíjející z pohledu člověka, který Moudrost přesahující vše světové jako první především stručně, srozumitelně a veřejně všem vysvětlil.

Moudrost má proto směr vývoje opačný než při skládání jednotlivých částí od nejpodrobnějších k celku nejobecnějšímu, jímž je sama Moudrost. Chce-li člověk nejobecnější pojem jiný, pak musí vysvětlit, proč má být jeho pojem nejvývojovějším a také proč je člověk jiný současně vývojovější než člověk moudrý. Ve Světě pro každého tvora platí, že má Moudrost vlastního řádu přičemž se vyvíjí do řádu obecnějšího vždy jen s pochopením všech řádů podrobnějších, což je stejné jako u čísel. A právě čísla jsou dokonalým vzorem pro vše jak skládané tak i vyvíjející, jen je nutné odlišit nulu avšak nevyjadřující nic přirozené stejně jako všechny zápory oproti všem kladům právě přirozenost vysvětlující. Počet je vždy jen kladný, neboť neklad včetně záporu i nuly vyjadřuje naopak ne-počet, ale už nevyjadřuje postup úbytku k nule ani stav v rozdílu. Zápor je v číslech, tak i ve skutečnosti pouze zlo, na které je potřeba ve Skutečnosti vždy upozorňovat a používat jen ve smyslu „bezeškodné“ Hry. Nula je ne-zlo a současně ne-dobro což je však „nic“ na což se též upozorňuje. Také nekonečno nevyjadřuje přirozený počet, a proto není ani číslem ale jen pojmem značící nadpřirozeno.

1702191224 Moudrost nikdy nebyla, není a ani v budoucnu nebude výplodem člověka. Moudrost člověka přesahuje, neboť ve Světě byla ještě před vývojem člověka, který si ji pouze dokázal postupně stále více uvědomovat. Jen moudrý člověk si nyní plně uvědomuje, že Moudrost přesahuje dokonce samotný Svět, neboť se vše ve Světě děje vždy moudře. Moudré je jako vše přirozené, spravedlivé, vyvíjející a jinak dobré, ale přesto nelze srovnat Dobro s Moudrostí, protože Moudrost přichází až s pochopením toho dobrého a s pochopením též všech upozorněních na to nedobré. V nejobecnějším pojetí Moudrosti se taktéž upozorňuje na nemoudrost, protože až v podrobnějším pojetí Moudrosti už vnímáme přirozenost ale s upozorněním na nepřirozenost včetně umělosti, spravedlnost s upozorněním na nespravedlnost včetně zlo-činů, vývoj s upozorněním na nevývoj včetně protivývoje, a jiné dobro s upozorněním na nedobro včetně zla ale také už nedobrého nezla.

1702240949 Člověk si nyní ještě plně neuvědomuje, že všechno co nějak souvisí s něčím umělým, je ve Skutečnosti jen Hra. Už jen to slovo „Hra“ znamená něco nepřirozené až téměř přirozené, ale nikdy to nebude nic zcela přirozeného, protože to by byla už sama příroda, která si na nic nehraje, vše má zcela vyřešené neboli jedním slovem „přirozené“. Hrající si člověk je jako dítě, které stále nepoznalo a pokud ano tak nechápe přirozené zákonitosti a pokud ano tak nerozumí přirozeným zákonitostem. Až člověk rozumějící přirozeným zákonitostem se nebude snažit všem jinak rozumějícím, čili nerozumějícím vysvětlit v čem je Hra odlišná od Skutečnosti, protože každý sám musí dospět tím, že sám začne používat něco nehrané a současně přirozené místo něčeho hraného a tudíž nepřirozeného. Zde platí přirozený zákon, že cokoli hrané je vždy nepřirozené a proto nemůže nic být současně nehrané i nepřirozené. Kde končí Hra, začíná Skutečnost a naopak. Stejné je to i s umělým a přirozeným, přičemž vše umělé si na život jen hraje, kdežto vše přirozené je jen pro život.

Člověk může věřit pouze v něco nadpřirozené, protože věřit v něco přirozené je jako „nošení dříví do lesa“. Jinak řečeno; víra je pouhé domnívání se pravdy o skutečnostech jevících se zatím jako nadpřirozené. Pravda skutečná však může být zcela jiná než pravda plynoucí z domněnek. Skutečnost proto může víru posilovat

2

nebo oslabovat avšak jen do doby, než se vyvine věřící v chápajícího, který už všechny okolnosti ve víře poznal a následně je také jako jeden celek pochopil. Chápající člověk se oproti věřícímu už nedomnívá, ale přesně ví z dané oblasti jevení vše co je upozorněním na špatné a také vše co je neupozorněním neboli vykonávající a jinak činné ve smyslu dobrého nebo čekající a nezpůsobující nic špatné ale ani dobré. Víra je proto nezbytným počátkem všeho vědění, kdežto věděním je, že špatná víra je jen upozorněním, dobrá víra je smyslem vývoje a víra ani špatná ani dobrá je pouhou hrou nic nevyvíjející ale také na nic neupozorňující.

Velké myšlenky vznikají, jen když dokonale řeší k lepšímu něco dříve také lepší avšak nyní už špatné ale stále lidmi běžně používané. Zpočátku nikdy nezáleží na tom, jestli je víra dobrá či špatná, neboť je vnímána pouhým jedincem, který ji vymyslel či jinak odvodil z daných skutečností a pak ji všem jen zdarma zveřejní. Zde si musíme uvědomit, že cokoli „zveřejněné za úplatu“ je holým nesmyslem, neboť právě platba způsobí nezájem alespoň části veřejnosti a tudíž „nezveřejnění“. Částečné zveřejnění je taktéž nesmyslem, protože „není veřejné“ stále těm, kdo za zveřejnění nezaplatili. Každá dobrá myšlenka je proto všem vždy veřejná a také nepřenositelná na jiného vlastníka, což je přirozenou a tudíž dokonalou ochranou vlastnictví myšlenky.

Není nijak myslitelné, aby bylo možné myšlenku prodat či jen dát jinému vlastníku, protože je jednak od samého počátku všem zdarma a pak jen pravý vlastník si je vědomý toho jak k ní dospěl, což zpravidla ani nedokáže sám vysvětlit. A právě zde je už patrný smysl dalšího vývoje. Člověk nemusí už obhajovat své myšlenky, ale jen pokud bude také vše tomu předcházející správně do veřejné Sítě zaznamenávat a takto si své myšlení taktéž veřejně chránit. Za takovou přirozenou ochranu proto nic nikomu neplatí, ale naopak, kdokoli použije ze Sítě nějakou myšlenku pro dosažení svých (s)potřeb, pak danému vlastníku myšlenky dluží určitou avšak stále jen přirozenou hodnotu. Potřebou však není být učený, znalý a jinak vzdělaný než jednoduše moudrý, a proto za vzdělání nikdo nikomu nic nedluží, kdežto za dosažení obecnějšího řádu své moudrosti podle určitého návodu už dluh vzniká a vznikne až se spotřebou zboží dle Moudrosti vyhotovené.

Nemoudrý člověk dluh nesplácí, a tudíž nemůže být nijak zařazen do obecnějšího řádu moudrosti, kde ostatní už skutečně moudří lidé své dluhy splácí. Člověk musí být jednoduše řešeno „samočinně poctivým“, což znamená bez jakýchkoli uměle stvořených předpisů, příkazů a jiných vyhlášek a to už také bez umělých zákoníků a jiných zákonů. Moudří lidé už žádné umělé zákony nepotřebují, protože veškerou svoji činnost dokážou popsat podle zákonů přirozených a pokud toto stále nedokážou, pak se jen hrají. Při Hře se nikdy nikomu neubližuje ani nijak přírodě neškodí, protože Hra není nikdy Skutečnost, přestože může nabádat k ubližování nebo ke škození ale nikdy se Hrou nevyhrožuje ani nevzniká násilí. Naopak ve Skutečnosti se před každým hraním upozorňuje na všechny výhružky a také na jakékoli poškozování či ubližování. Pokud se kdokoliv snaží při Hře používat výhružky, poškozovat anebo ubližovat neboli zlo-činit, pak se nejen na jeho zločiny veřejně upozorňuje, ale také se upozorňuje přímo na daného jedince, s tím, že pokud sám výhružky veřejně neodvolá, škody neodškodní a ublíženého nevyléčí i neuhradí anebo nenahradí, pak je nemoudrým.

Každý zločinec je už se vznikem zločinu samočinně ze Hry vyřazen a to až do úplného očištění jakožto odčinění všech svých zločinů. Zde už chápeme vyřazení jako skutečnou ztrátu jistého řádu zvanou Hra a sestup až do neřádu zvaný Očistec, čímž jsme dospěli k přirozenému zákonu čísel od počátku. Očistcem je nula obsahující vše zlé včetně záporů. Naopak jednotkou je Upozornění na vše zlé, což nám dává také smysl života jakožto výskytu a jiného bytí neboli řádu, který si ještě neuvědomujeme. Podle každého upozornění se lze už bez všeho zlého prozatím jen hrát, čímž si už uvědomujeme nižší řád ale i neřád. Pouze bez neřádu mohou být dva řády a ve druhém řádu dvě úrovně s uvědoměním si, že právě z nuly jsme vnímali stejně také jednotku jako první úroveň, podle níž se pozná zločinnost. Zde se u druhého řádu jen doplňuje, že tak jak se podle Upozornění pozná Hra, tak se podle Hry nejen pozná, ale už i chápe veškerá kladná Skutečnost.

Aby tomu všemu člověk také rozuměl, musí vše chápat stejně jako moudří lidé, což ve dvojkové soustavě znamená společný třetí řád, kde má každý řád také tři úrovně. A právě zde musíme pochopit, že dvojková soustava pro vyjádření tří úrovní nedává smysl, protože by musela být úrovní také neúroveň jakožto nula. Dosavadní měření podle úrovní a řádů se proto doplňuje o měření podle druhu, kde jsou zločinci vnímáni bez úrovně, neřádně a tudíž samočinně nedružně. Druh hloupý ještě nezná potřebná upozornění, dle nichž je druh chytráků využívá ke zločinnostem. Právě hlupák líný najít si ve veřejné Síti potřebná upozornění se stává dobrovolně zločincem, protože je přechytračen chytrákem na což i Moudrost samočinně upozorňuje.

Jedinec obohacující se na úkor jiných se považuje mylně za chytrého, neboť nespravedlivé odměňování za práci ať už hlupáků nebo nehlupáků je také zlo-činem. V dobách, kdy nebylo možné správně vyčíslit hodnotu

3

práce, se uplatňovalo takzvané tržní hospodářství s tržními cenami. Avšak v dnešní době, kdy už máme všechny prostředky na přesné vyčíslení cen přesně dle lidské činnosti, jsou ceny počítané samočinně. Nyní v samočinném hospodářství je nutné si uvědomit, že tak jak si jsou rovni všichni lidé ve smyslu stejné prospěšnosti pro své okolí, tak jsou také samočinně stejně odměňováni. Prospěšnost je daná jen spotřebou.

V Moudrosti už nejsou potřeby ovlivňovány žádným umělým vábením ale jen lepším životem, který upoutává zájem, neboli láká každého přirozeně, přičemž takový lepší život stačí v Síti jen moudře popsat s upozorněním na drahá vábení a jiné způsoby obohacování se jedinců ve smyslu tržního hospodářství, podle něhož si stejní jedinci vytváří umělé zákony. Všechny takové umělé zákony tvoří výjimky z přirozených zákonů, protože by jinak nemusely být tvořeny, ale jen by se přirozené zákony moudrými lidmi vysvětlovaly.

V Moudrosti jde všeobecně vždy jen o dokonalost, kterou poznáváme a někdy i chápeme v přírodě. Zde si však nemůžeme dokonalost vytvářet nebo přetvářet, ale jen se jí přizpůsobovat a to tak dlouho až vše z dané oblasti zájmu poznáme, protože až pak ji můžeme dokonale pochopit. Člověk se odedávna snažil dokonalost nějak ztvárnit ve svých dílech, avšak doposud nepochopil, že jen napodoboval skutečnost nebo si vymýšlel něco ze svých představ, které mohly být holým nesmyslem anebo v návaznostech na známou dokonalost už jistý smysl dávaly. Člověk už musí pochopit, že žádné dílo bez vlastního vývoje nemůže být nikdy dokonalé. Obrazy časem zešednou, sochy se rozpadnou a slova se zapomenou či nahradí jinými a podobně je to se všemi jinými výtvory a to jen proto, že nebyl pochopen, přestože je poznán samotný vývoj jakožto součást každé dokonalosti. Aby byl vývoj pochopen, je nutné rozumět dokonalosti stejně všemi, kdo mají zájem sebe a tudíž už samočinně také své okolí a pokolení vyvíjet. Je nutné opravit jazyk a též počítání.

Bez dokonalejšího jazyka nebude možné se ani dokonaleji dorozumívat a bez dokonalého jazyka člověk neporozumí jinému člověku dokonale stejně jako on sám svému dílu. V neobecnějším pojetí; jakýkoli tvor s dokonalým uměním porozumí také jiným tvorům se stejně dokonalým uměním, přičemž mu postačí pouze překladač pojmů s přirozeností stejně dokonale svázané na stejný význam pojmu dle celosvětového vzoru. Člověk se musí přizpůsobit svými slovy přesně přírodě neboli přirozenosti, a proto nemůže být v jednom jazyce dvě či více slov jiných se stejným významem a také naopak nemůže jedno slovo v nejpodrobnějším významu představovat více významů. V obecnějším významu může mít jedno slovo více významů, avšak už musí navazovat alespoň na jedno jiné slovo značící jeden z nejpodrobnějších významů, neboť zbývající významy už samočinně obsahuje stejné slovo s předponou „ne…“ znamenající v češtině vše jiné dle kmenu.

Kmen nám dává přesný a jedinečný význam, ale podle kmenu vše ostatní (ne-kmen) může být děleno na jednu část pod kmenem (pod-kmen) ve smyslu kořene znamenající základ a na zbývající část nad kmenem (nad-kmen) ve smyslu větvení představující vývoj s jeho plody a s významem pro jiné pojmy. Zde jsou zřejmé už tři skutečně hmotné části oproti pojmu „země“, kde podzemí i nadzemí jsou pojmy vyjadřující hmotnou skutečnost, kdežto sama „země“ vyjadřuje jen hraniční plochu s různými nehmotnými vlastnostmi (barva, teplo, rozměr, …) avšak nic hmotného neobsahující. Z pohledu hmoty lze proto „zemi“ zařadit do dvojkové soustavy, kdežto „kmen“ do trojkové soustavy, kde kmen i nad-kmen je součástí nadzemí a pod-kmen je součástí podzemí. Zde už konečně chápeme, že vyšší soustava je součástí nižší soustavy. Dokonaleji řečeno; podrobnější řád je součástí řádu obecnějšího, což dává všem chápajícím řád též srozumitelný smysl.

Možná to bude jinak, ale na tom nyní až tak moc nezáleží, protože záleží alespoň na nějakém řazení, jež lze dále vyvíjet jakožto něco už dokonalejší než pouhý zmatek obsahující výjimky a jiné nedokonalosti. Nyní a to ani v budoucnu nebude záležet na jazyku mateřském či cizím, protože dokonalost záleží pouze na dokonalém zařazení všech pojmů jazyka mateřského do Sítě čísel, která je všem tvorům daná přirozeně už samotnou přírodou. Cizí slova a to také do mateřského jazyka převzatá si může zařadit zase daný cizinec, který svému jazyku nejlépe rozumí. Každé vměšování je pouhým projevem neschopnosti při přesném řazení vlastních pojmů stejného významu. Přesto lze některá cizí slova převzít do mateřského jazyka, avšak jen na dobu než bude daný pojem pochopený a přesně vyjádřený slovem či slovy plynoucích z mateřského jazyka.

Dokonalost jazyka vyjadřujeme pojmem „spisovný“, který má kořeny v samotném jazyce, jakožto příčina pro záznam řeči skládající se z různých zvuků, kde při dokonalém chápání jeden zvuk odpovídá vždy pouze jednomu zapsanému písmenu. Nedokonalost neboli nespisovnost se vyznačuje jednak zápisem jednoho zvuku dvěma či více různými písmeny nebo naopak zápisem každého ze dvou či více různých zvuků jedním stejným písmenem. Některé národy místo písmen používají znaky přímo pro význam daného slova či více slov, avšak vzhledem k tomu, že ani český národ k nim nepatří, nemůže takovým určovat co je (ne)spisovné.

4

Nespisovné není, pokud daný jazyk nepoužívá určitý zvuk, protože si prozatím vystačí se zvuky původně používanými. Českými zvuky nejsou například „F“, „G“, měkké „J“ (čteme něco mezi „d“ a „ž“) a měkké „L“.

170314-15

Moudrost

Moudrost a zábava

Moudrost anebo zábava

Moudrost nebo zábava

V Moudrosti zábava

jenom zábava a tudíž bez Moudrosti je ztrátou času nebo jen lenošením ... mě je to však už jen dobře počítané, kde lenost je pouze způsob zábavy, kdežto ztráta času je skutečným zapomněním bez možnosti vývoje ale jen dokud si to dva navzájem nejbližší dokonale (společným vědomím) nevysvětlí.

Bez Moudrosti zábava

Moudrost bez zábavy

K Moudrosti zábava

Pro Moudrost zábava

Moudrosti bav se

S Moudrostí zábava

O Moudrosti zábava

zde nám připadá, že máme vysvětlenou šestkovou soustavu, ale ve Skutečnosti jde o vysvětleních sedum, kde ta sedmá si to doposud ještě nikdy neuvědomila, takže je stále na nule (včetně nulté soustavy) taková je všude skutečnost, jen je nutné také nultou soustavu uspořádat, protože jen tak lze dospět ke skutečné nule tím, že se vše ostatní přesně a samočinně zařadilo dle nuly skutečné a pak také dle nuly neskutečné ale ve skutečné sobě vlastní soustavě (na další volné místo). Počet volných míst určuje odměnu všem zřizovatelům už samočinně odměňovaných, které si každý může spočítat ale doplnit až po zaplnění všech volných míst v soustavě předešlé, protože došlo právě k přepnutí do soustavy vývojovější. Moudří lidé toto popisují stejně, takže souhlasí s danou oblastí, kdežto hraví vše dobrovolně na své riziko prověřují a mění. až zločinci vládnou, kradou, ubližují a jinak škodí, přičemž ve Hře nikdo neškodí. Moudrost není možné překonat, dokud není poskládána ze všech oblastních moudrostí a zde jich máme sedum, kde je však jenom šest stran, protože ta sedmá určuje už od počátku směr vývoje jakožto pochopení všech dávnověkem ověřené a trvající nebo jen někde vyčkávající pro zařazení podrobnějšího nebo. ve Skutečnosti to je moudrost vlastní zcela odlišná a sousedící v šesti různých oblastech.

pro doplnění: jenom Moudrost bez zábavy je vžy všem prospěšná, takže i se vším jiným správně spojená. Jinak se Moudrost sama vylučuje, což je ve skutečnosti jen moudrost nulté soustavy. Jenom Moudrost nebo jenom Zábava je další vývoj do vlastní jednotky. Moudří za zábavu neplatí, protože sledováním či jiným vnímáním ji ještě nechápou stejně jako špatně chápou, že v dané oblasti si vyvíjí každý jen svoji jednotku a pouze v případě, že jim bude zcela jasná představa o jednotce jiné a přesto společné. Baviči sami pro sebe bez Moudrosti zase jen Moudrost předstírají, protože mají další "smysly" už za předpokládaným nesmyslem. Zde se upozorňuje, že takové "smysly" jsou opět a vždy stejným nesmyslem. Moudrý člověk si uvědomuje svoje zařazení ve společnosti ale pouze člověk moudrý stejně pro všechny čili s vyšší úrovni, s obecnějším řádem a také už se všemi způsoby vnímání lze své zaostalé vlohy probudit a případně nové nebuněčné stvořit. rozdíl mezi ne/buněčnou je, že nebuněčná nežije a jmenuje se jednoduše schránka bez buněk jako dosažená skutečnost.

nula se zde vysvětlila a chápeme ji stejně s ostaními znaky tentokrát u přirozených čísel tak, že se vždy samočinně zařadí do řádu, který stále nemáme, ale už se jeho vlastní skutečná jednotka vyvíjí. Nula je pouze mez od níž se vyvíjí každá další jednotka mezi stejnými mezi. tak jak vnímáme stejné meze, tak vnímá učastník ať už hrající nebo se dívající stále stejnou Hru, kterou si všichni vyvíjí společně přesně dle přírodou

5

daného vzorce. obecně je nejjednoším vzorcem, protože až podrobnosti vysvětlují soustavu každou jinak přesně danou částí vysvětlující soustavu předešlou a jinou doplňující části soustavu vlastní právě vyvíjející

lidstvo musí dospět nejdříve ke společnému přirozenému vědomí, které si lze napodobit avšak bez života se ani neprožije smyslem jeho silnější či jinak vývojovější trhnutí. což jsou z minulost nezdařené cesty a nyní se trhem jen na ně upozorňuje. Takový význam "trhu" je pro společnost prospěšný a jinak vývojový, jen je potřebné každé trhnutí co nejpřesněji zaznamenat, protože jen tak pochopíme všechny naše vlohy stejným jazykem jako je jazyk čísel správně vnímaná jako Síť nulových bodů čekajících na vývoj, kde každé poskládání vysvětluje jinou skutečnost až na jedinou moudrou výjimku, kde nula jak bylo na počátku stanoveno je stále nerozměrnou či jinak neměřenou nehodnotou. chytří lidé ji převrací na hodnotu, kdežto v moudrosti je dané už samočinně, že se na každé převrácení nejdříve upozorňuje. V přírodě je to stejné a proto ať lidstvo rozhodne, co je přirozené a co je nepřirozené. dva chytráci se dohadují navzájem pouze, aby z druhého vytvořili hlupáka, který jim něco zadarmo zajistí. Hlupák bez znalosti upozornění se může stát i zločincem a proto chytrák upozornění před hlupáky skrývá, kdežto moudrý člověk hlupáky před vším co má něco jiné než zřejmou nadpřirozenost skryté, pak stále nedospělo k vývoji a jen se baví nalézáním toho svého správného vyššího řazení, protože to horší je součástí nuly už od předešlého vývoje samočinně.

Každý se stará jen o to vlastní pro správné sladění s ostatními a právě toto zřízení je smyslem jednotky. kdo nechápe předešlou větu zaostává o dvě soustavy. protože ten co to pochopil ale stále pro šíření tohoto zřízení nic nedělá, zaostává o tři soustavy, protože ten co to pochopil ale už pro to něco dělá zaostává o jednu soustavu za všemi přírodě stejně rozumějícím. o stroji můžeme říkat, že poznává, či chápe, ale jen pokud tomu ve světě všichni stejně moudře smýšlející stejně rozumí, protože už jakákoli pochybnost dává šanci také robotům rozumět stejně jako lidé. samočinnou ochranou před stroji je, že nelze do něho zadát svůj konec a dokonce ani počátek či zrození. každému stačí přesně zveřejnit své údaje ve stejné Síti pro každou hodnotu v každé soustavě bíle pro vývoj a černě pro moudrost. Zde jsme pochopili moudrost jako základní jednotka i pro vývoj samotný. Každý smysl má svoji základní jednotku ve stejné Moudrosti, stačí ji pouze zaznamenat, se znakem "přímo" neboli bez prodlení jako skutečnost. každý příkaz ve zřízení má vlastní dobu trvání a proto se vyléčená pravost už samočinně ověřuje právě dobou trvání všech potřebných příkazů od počátku až do dosažení s oznámením místa. takové zabezpečení už není potřebné ve společné Síti, ale dokonalou památkou přesně popisující vlastní Moudrost tu nejlepší během vývoje a tu dobrou během zábavy.

Síť:

dokonalá ... jedinečná a proto pro všechny stejně přístupná i nepřístupná, přičemž jen někteří mají zkušenosti vadné části opravit přesně dle návodu a pod dozorem všech. Všemi účastníky je samočinně zvolené, že ze všech uchazečů o opravu je vybrán samočinně ten s nejlevnějšími podmínkami dle vzdálenosti, případně dle požadované rychlosti i jakosti a případně taktéž současně dle dalších podrobnějších vlastností. některá činnost je levnější jen podle vzdálenosti, jiná vnímaná však na obecnějším řádu je levnější už také složitěji nejen podle vzdálenosti ale také podle potřebného času na dosažení odpovídající jakosti. Tímto budou samočinně vybíráni i méně zkušení, pokud si zkušenější nesamočinně čili sám nepředvolí souhlas s odpovídající odměnou vypočítanou právě pro ty nezkušenější. také lze v Síti samočinnou nabídku odmítnout, ale jen do doby než je ji schopný uskutečnit i ten průměrně schopný zájemce. Proto každý lepší zájemce může mít až tolik učňů, s kolika stále přesahuje průměr. Průměr v samočinném zřízení představuje právě nejvhodnější učeň, který se už nemůže sám rozhodnout zda danou činnost odmítne, protože to dluží jak zkušenějším tak je to v přirozeném výběru své činnosti už přirozeně uzákoněno. Jinak by se daný učeň nechtěl dané činnosti věnovat samočinně už od počátku. každý si svojí nesamočinnou volbou v Síti vybírá svoji činnost v níž se chce učit. Nejobecnější činností je Moudrost, která jako jediná je nedokonalá v hmotnosti, protože vše hmotné se právě podle Moudrosti vytváří k dokonalosti a pro dokonalou představu je vzorem pro dosažení dané dokonalosti předem dané přirozené číslo, kdežto vzorcem je Síť všech čísel ze všech soustav, přičemž nultá soustava vyjadřuje vše nepřirozené neboli vše jiné s přírodou prozatím nijak nesouvisející a proto ani v Síti nezařazené či zařazené v nejobecnější nule.

pouze moudrým z toho všeho samočinně plyne, že podpřirozeným je vše už dříve dosažené jakožto nyní jen přesažené a tudíž dokonale samočinné, nadpřirozeným je naopak vše známé ale stále samo sebou nepochopené. pouze se vším přirozeným se lze dokonale sladit a tak se podle už dávnověkem daném vzorci

6

vyvíjet. vývoj znamená už také pochopení všeho toho nadpřirozeného ale postupně od toho nejblíže všemu přirozenému. tak se stává vše nadpřirozené už samočinně přirozeným. se vším podpřirozeným se lze už jen hrát, protože tomu už nelze ublížit stejně tak jak to neubližuje všemu přirozenému. je proto nepřirozené zdržovat se v nepřirozeném prostředí. ve světě her se zdržují jen ti, kteří nechtějí nic řešit proti přirozenosti, ale naopak svoji přirozenost vysvětlují, k nepřirozenostem ostatní vábí nebo chce nepřirozenost používat. vysvětluje ten moudrý, vábí ten chytrý a na lep naletí jen ten hloupý. To že byl každý alespoň jednou hlupákem si uvědomí jen ten s vývojem k moudrosti protože opačným směrem je propad k chytrosti.

správné zařazení umí jen moudrý člověk, protože opačně to stejné řadí chytrák. hlupák ještě neví, jak se zařadit, ale už v Moudrosti ví, že je moudrá cesta jen pro ty poctivé, kdežto chytré je nabádat i ke zločinu, což si chytrácí mylně vykládají jako vývoj. Pro chytráky je přirozeným chováním právě vábení ke zločinům a proto se hlupák při směru k chytrosti stává nejdříve sám sobě zločincem, i když si nijak jinak než duševně neublížil, protože až obcházením daného upozornění s daným chytrákem spojené a pak moudrým člověkem v Síti zaznamenané se hlupák stává současně zločincem. zákony popsaná v Síti jakožto jen daná upozornění se tak jen přirozenou cestou neboli samočinně dle všech sladí s přírodou. Samočinnost ale už ta přirozená pro moudré, až ta přirozená pro hlupáky a ta nepřirozená pro všechny ostatní je vždy výchozí hodnotou. hlupák zase řekne, že musí dřít na chytráky, přičemý zmoudří až na ně dřít přestane. chytrák jak už bylo uvedeno; přirozenost pouze převrací, na což všichni moudří už samočinně upozorňují, protože moudré je nejdříve vše přirozené neboli přírodou už dávno dané a až potom podle stejně moudrého vzoru vývoj i toho umělého avšak vývojem nikdy nepřesahující poslední dosaženou podpřirozenost. Doplňkem čehokoli umělého až po to přirozené je samotný život dané oblasti právě se vyvíjející ke své samočinnosti. celý život a to též bez smrti lze dokonale uzavřít a začít život nový už na úrovni vyšší či v jiném stupňování vyvinutější moudrosti jakožto nejobecněji stále ve stejné Moudrosti podle stejného vzorce. jen nové číslo se svým jedinečným znakem přibylo, což nám samočinně stvořilo i novou soustavu obsahující i soustavy už sobě podpřirozené za stejným zde dříve uvedeným účelem. objev nového ještě nadpřirozeného čísla v oblasti dané soustavy jakožto ochrana soustavy je tak poslední přirozenou součástí samočinně uzavírající v dokonalosti celou soustavu. pochopitelně, že není nijak možné objevit číslo následující bez poznání všech čísel ve všech dosavadních soustavách a proto začínáme s vysvětlením u nuly ale jen v nějakých představách o jednotce neskutečné či skutečné. neskutečné jednotky nejsou přirozené, a proto patří vždy jen do nuly a to v Síti už samočinně. nikdo k dané avšak stále skryté skutečnosti nemůže nulu naleznout, ale kdo už něco měl a pak to ztratil nulu v dané oblasti dokonale pochopil. stejně je to i s Moudrostí, z pohledu zaostalejších mít jen správný návod jak se vyvíjet ke stejné Moudrosti ale jen do následující vývojovější soustavy. vše co přesahuje tento vývoj, náleží už samočinně do soustavy následující, protože další soustavu nedokážeme nijak prozatím vnímat svými smysly. nejdříve se nám proto musí vyvynout moudrost dané soustavy, aby jsme podle ní nejen počali, měli, poznali a pochopili soustavu následující ale s vývojem dané soustavě už i rozuměli stejně jako Moudrosti, měly z toho myšlenku nejdříve se tomu naučit podle stále stejného vzorce (Síť čísel) a až pak takovou myšlenku o Moudrosti umět správně šířit mezi ostatní, protože jen tak společně dosáhneme na to co jednotlivec či skupina nikdy dosáhnout nemůže. všem stejná Moudrost stále se vyvíjející podle jediného vzorce, což ve Skutečnosti znamená nejdříve pomocí jedinečné Sítě.

moudrý člověk už nevolí jedince či skupiny, ale jen sebe jakou jeden celek z celé Sítě všech stejných celků, protože vše ostatní už lze samočinně spočítat v Moudrosti pomocí Sítě, kde všichni učí všechny, jak ve stejné avšak skutečné Síti najít odpovídající přirozenost což je u Moudrosti právě Síť čísel. tímto byla Moudrost nejen dosařena, ale už také zaznamenána do vloh jako objevená pro první úroveň. moudrostí pro první soustavu je, že všechno jedinečné bude do ní zaznamenané jako moudré, neboť cokoli nemoudré je samočinně přeřazováno do nuly. není možné aby v jedničkové soustavě byla jen část moudrá a jiná část nemoudrá, protože jednička je už samočinně nedělitelná na jiná přirozená čísla. pouze chytráci přirozenost převrací na jinou přirozenost, která se ve Skutečnosti nikdy nevyskytovala a ani nevyskytuje. zda se bude vyskytovat, pak musí být objeveno nejdříve dané číslo přirozené soustavy jako poslední část soustavy výchozí. takovým číslem pro soustavu následující je počet všech jedinečně značených možností a to včetně nuly. doposud bylo posledním znakem označení devítky. pro desítku už název máme, ale stále bez jedinečného znaku, přičemž už v přírodě známe desítkovou soustavu jakožto deset prstů na obou rukou nebo také deset prstů na obou nohou. je to jako pochopení jedné soustavy podle jiné dříve pochopené (pět prstů na každé končetině) jen se muselo něco sloučit něco jiné zase rozdělit a proto také jinak to nové nazvat.

7

pojmenovávaní se tak samočinně děje podle stejné hodnoty ale i podle různé soustavy. končetiny se rozdělily na nohy a ruce, kterých máme v přirozeném stavu vyvinuty už po dvou. desítková soustava se stane dokonalou tak jak všechny předešlé až bude mít svůj znak s objevením postupu do soustavy následující jakožto nové číslo, které ještě svůj znak nemá protože nebyl v přírodě zatím poznán. vrátíme-li se však do deváté soustavy, zjišťujeme, že jsme něco přeskočili jakoby zapomněli a nevrátili se k tomu. Stejné je to i u osmičky, sedmičky a tak dále až po nulu u těch kteří z tohoto všeho doposud nezmoudřeli, nebo po jedničku mající už stejnou jedinečnou Moudrost. Nyní jim stačí tuto Moudrost jen dále rozšířit, protože dva už je znakem pro seba a pro všechny ostatní v nejobecnějším vnímání jakožto jediná Společnost. v nejpodrobnějším vnímání je to už znakem pro sebe a pro koholi ze všech ostatních jakožto nejmenší skupina. největší skupinou jsou v tomto případě všichni ostatní, neboť Společnost zahrnující všechny včetně sebe už nevyjadřuje pouhou skupinu jako něco dočasně umělé a vytvořené pro pochopení právě toho přirozeného.

každý záznam do společné Sítě je proto vždy jen něco umělé, pomocí čehož se naučíme všichni se stejnými možnostmi učení pochopit záznam do vlastního vědomí. je zřejmé, že cokoli nepřirozené je spíše na škodu, ale jinak už před počátkem objeveno jako nový směr vývoje a právě nalezení rozdílů nám dává samočinně všechna upozornění, kdežto nalezení jediného doplňku nám dává taktéž samočinně směr vývoje. nejobecnějším doplňkem je vlastní číslo soustavy po němž se vyskytuje vždy číslo nadpřirozené ale jen o jednotku vyšší než to poslední konečné přirozené neboli možná už dosažené.

člověku stačí nyní naučit se volit vždy jen ten správný přirozený směr, pokud na všechny nepřirozené směry už samočinně upozorňuje. člověku stačí jen používat společnou Síť ať už bude zpočátku jen umělá, neboť až právě podle umělé Sítě doplní dokonalé spojení se Sítí přírodní. doplňkem je vždy jen určitá samočinnost podle níž se vyvíjí samočinnost další a proto všichni moudří lidé volí ve všech případech už samočinně jen přirozenost spějící k samočinnosti dané soustavy počaté však až z pozice soustavy další. Samočinnost je tímto dokonale uzavřena před zločiny a jinou zaostalostí a současně otevřena pro vývoj už i samočinný.

člověk musí nejdříve pochopit následující nulu z pozice další soustavy, aby mohl k novému číslu přiřadit jeho vlastní znak jakožto nápovědný krok k celému dalšímu vývoji. mezera není žádným znakem ale je už hranicí mezi znaky stejně jak je nula dokonalou hranicí všude mezi jednotkami. více mezer znamená jen jednu větší mezeru stejně jako více nul znamená jen jedno "větší Nic" a to platí také naopak. větší než jedno nic zapisujeme znakem čísla s následnou nulou na řádu jednotek jako více desítek

zde už nejde jen o čísla ale též o správnou volbu z pohledu jiného už vyspělého, kterou lze v zaostalém stavu vnímat jako něco nedpřirozené, přičemž zločinci volbu nevnímají vůbec, chytráci ji vnímají mylně jako podpřirozenost a proto se ve svém směru k ní nevrací, kdežto hlupáci ji vnímají už správně jako skutečná nadpřirozenost, kterou stále nechápou, neboť nenalezli třeba už jen tu poslední část z celého celku, přestože si jsou hodnoty vlastní soustavy od počátku vědomi. neustále ať už naši rodičé, prarodičé a jiní předci volí jen jedince či skupiny, protože Společnost je už samočinně zvolena všem tvorům od první úrovně ve vlohách jen s tím rozdílem, že Společnost ještě není vědomá a také s tím doplňkem, že když všichni budou volit nulu, pak volí tu nejpřirozenější samočinnost, kterou vytváří zevnitř samočinně právě všechni zločinci jakožto součást nepožadované nuly při volbě nezločincem. Zločinec nikdy nevolí, Chytrák bude volit nejmenší zlo, protože i s ním má možnost okrádat. Hlupák volí střídavě vždy a stále dokola jen toho, kdo se mu jeví nejmilejší ze všech volených. Moudrý člověk však volí už samočinně právě přirozenost ať už zde nebo jinde popsanou podle přírody, a proto bude při každých volbách tuto přirozenost volit prázdným listem, jakožto platný hlas pro Moudrost a pokud ještě Moudrost není, neboli přesně řečeno ji volič ještě nezná, pak volí pro moudrost nejlépe se vyvíjející. v Moudrosti je všechno dobré až do doby než se stane nedobrým se samočinným vznikem přesně zařazeného upozornění. Vše nedobré se propadá až do zapomnění a proto se stále jen to nedobré opakuje v přesně daných jednotkách. vše dobré se nejdříve jakoby opakuje jen pro zábavu, přičemž ti kteří se už nechtějí vyvíjet také Hře propadnou. v Síti je ochranou proti propadnutí Hře jen to, že kdokoli komukoli uškodí je ze Hry samočinně mezi zločince vyřazen až do správného odškodnění.

Nula však na zločinnost samočinně upozorňuje a proto lze také pomocí nul správně zařazených vysvětlit všechny hranice.

najpodrobnějším a také nejjednoduším společenstvím je společné vědomí dvou nejbližších si vzájemně jedinců. Takové spolčení je přímou jednotkou pro Společnost všech jednotek, přičemž nula je stále nic mezi

8

oběma, před i za nimi, kdežto mezera je vnímána už jako dorozumívací prostředí jako něco společné už třetí a tudíž nemezera.

tři jedinci mají mezi sebou z pohledu bodu jen společný trojúhelník ale z pohledu přímky mají jeden společný bod a přímku stejnou třetího jedince, přičemž má každý současně oba pohledy. z pohledu plochy nelze vnímat nic, neboť plochu tvoří nejméně právě tři body. nyní si představme pohledů z pozice přímky více než tři, pak se nelze přesáhnou dále než do prostoru, protože už do prostoru je pohled z pozice přímky vždy nadpřirozený. z pozice přímky se lze přirozeně chovat pouze ve vlastní ploše procházející celou přímkou, protože právě přímka je jedinou spojnicí pro pohled do plochy sobě přirozené. aby se všichni společně mohli dorozumívat, pak si musí vyčlenit jen plochu všem vždy společnou a pak se poskládat všichni stejně k danému středu plochy. kružnice se skládá jen z bodů bez přímých úseků

170322 <„volíme Moudrost“ po stranu 9 včetně>

Nápověda:Na konci je barva písma šedá představující bílou jakožto mezeraprvní je změna barvy černé na bílou u nejbližšího slova: (pohled na „první“ s jednosměrným přepínačem k

vývoji)vzorem k řešení je nejdříve „nula“ ve smyslu: nic, číslo, kruh, ...

podle soustavy (počtu) se volí přepínač, jako například ten níže s otázkou

přepínač k vývoji:opačný přepínač při konci nevývojem nelze zapnout vlastníkem, jinak se jedná o chybu.Propad o soustavu se samočinně oznamuje

přepínač první na zkoušku:Všichni známe otázku: Cože to řešíme?„Prvenství“, takže řešení je na konci.Podle soustavy volíme: bod, přímku, plochu nebo prostor, apokud si nevzpomeneme proč, pak jsme v soustavě bodové u výchozí otázkyCože to řešíme?, na to už se ptát nemusíme, protože se pokračuje tím, co zde stále vidíme: (odkaz nebo

zkouška v nalezení bodu)kdo zvolil přímku, má samočinně k měření provázek, aby si vyrobil své měřidlo (záznam a zábava)kdo zvolil plochu, má samočinně k měření rovnou tyč, aby si vyrobil své kružítko (záznam a zábava s

učením)kdo zvolil prostor, má samočinně k měření vše co si lze s tím vším na ploše skutečně představit (výroba)kdo zvolí něco jiného, musí okruh svých znalosti opustit (v Síti ho opouští samočinně)zde na konci se na vše už jen upozorňuje, a proto vše předcházející je naopak doporučováno- nápověda- řešení- samočinnost

POZOR NEPŘEPISOVAT ALE POCHOPIT PŘIROZENÝ POSTUP … nejdříve upozorňovat z vyšší soustavy

Představme si sebe jako novorozence, který právě z dokonalé temnoty prožil tak jako každý z nás první postup z obou stran a tady začínají všechny všech přepínače, upozornění, nápovědy čili celé řízení zde celého zřízení zvané Síť. Začít můžete třeba u slova „provázek“, nebo „výroba“, nebo Moudrost, ale tu mám už vyhranou z barvy bílé a z jiných horších přesahů, popis jak jste v Moudrosti vše prožili, musíte už vy sami dát. Přepínat můžete z bílé na černou i jinak, jen musí být přepínač vhodně ve zřízení umístěn tak, aby se vše splynulo se vším už daným samočinně, protože samočinnost práci ušetří jen v dobrém slova smyslu samočinně. Na práci špatnou se upozorňuje s měřením míry poškození vzhledem k ostatním v daném okruhu (zde je přístup ke všem na stejném okruhu). Porovnání však není jen k těm špatným ale i ke všem včetně dobrých, protože zde může být i přepínač, který zajišťuje, že se vypne výroba, například když víc toho lidé poškodí, než vyrobí. Okruh může mít i vlastní menší okruhy, ale už ten vlastní nejobecnější je současně vypínačem všech těch právě podrobnějších. Na nejobecnějším se nastavuje také míra mezi škozením a výrobou, což samočinně přebírají i podrobnější okruhy, pokud už nejsou výchozí čili jednotkovým nábojem.

9

Nejdříve musí být první jednotkový doplněk, protože z nuly nejdou rozdíly vytvořit a až pak můžeme jen ve Hře rozdíl považovat za vývoj, pokud chceme znát rozdílovou jednotku.

<Jen jednou se dobrý člověk vrátí, protože zločinnost vyhyne. Jestli se však vrátí sám a pak půjde s nimi nahoru, nebo na ně počká nahoře a sám půjde na nulu, je otázkou jen do doby než se objeví vzor (hra nebo moudrost). Hraním ve Hře se pouze nabádá, kdežto hraním ve Skutečnosti se předvádí. Uskutečňováním ve Hře se vyvíjí a uskutečňováním ve Skutečnosti se tvoří. Více oborů není zatím potřeba, protože nabádání v nedokonalých sítích už nikdo nebere vážně, pak je první Sítí právě ta vědomá společná ale jen do první úrovně přesně jako volbou Moudrosti, protože pak se musí použít už soustava dvojková, pomocí níž první poznává přechod všech na jednotku, čímž by porušil původní přirozenou dohodu o společném postupu. Za trest je mu také nepředstavitelná složitost, což se musí vnímat vždy jen jako ten co sám ostatním zbytečně ve vývoji utekl, neboť sám nemůže ani plodit potomky. Lepší bude utéct ve dvou ale až ve dvojkové soustavě,… >

Ve směru vývoje proto nelze pokračovat, dokud se správně nepochopí jednotka i z jiného pohledu. Pak už je vývoj v zábavě, protože si první nejdříve počká s tímto přepínačem na ostatní a pak si to zvolené užijeme už skutečně společně. Aby se ujistil, že všichni už přešli, pak musí být vše už přepnuté na nule samočinně, takže se každý v Síti nějak představí, čímž se přepne tak dokonale v jaké dokonalosti je Síť už stvořená, protože nikdo po nikom nic víc nepožaduje. Bez dokonalosti nelze pokračovat, přičemž vše dokonalé ve stejnosti je znamením stroje, který se může samočinně obsluhovat. Jen pokud nevíme jak, pak jsme správně zařazení v Moudrosti, neboť jinde se řadí už zase jinak a přesto stejně samočinně. V Moudrosti je nejdříve jednotka a pak nic avšak už s dalším doplňkem, že toto je Návod od prvního, kdy se volbou počká také na prvního, ale to je přepínačem už ve dvojkové soustavě. Jinak je první v Moudrosti nejdříve sám, protože stvořil právě sám tento přepínač, podle něhož až v Moudrosti všichni pochopí svoje vývojové postavení podle toho, zda si hrají nebo moudře tvoří vlastní pojistku.

Jako pojistka se doporučuje vlastní zápis do Sítě podle rodného čísla třeba i beze jména. Tato čísla vedou už téměř všechny úřady, a proto musí být také v Síti vedený alespoň ten úřad s nejjednodušší obnovou těchto všech rodných čísel. První ho už uvedl či uvede ale v mámeném tvaru.

Člověk nemá potřebu se pro zábavu opíjet či jinak se opájet nebo dokonce si zdraví něčím jiným ničit, pokud si je plně ale skutečně plně vědomý, že právě teď může už střízlivě něco nové vymyslet, aniž by si to mohl kdokoli jiný přivlastnit, protože je v Síti vše všem zdarma k výchově samočinně. Člověk se proto může od všech zdarma učit, libovolně jak chce, ale jakmile začne být komukoli prospěšný podle toho všeho naučeného, je už vychovaný a tudíž odmění daného vychovatele vždy stejně jako ten co má z jeho výchovy prospěch.

10

Každý přepínač lze vyjádřit i popisem, a tím mu přiřadit i jeho pojem. Přepínač jednoduchý je ve smyslu jednoho směru bez možnosti návratu. Také pojem jednoduchosti je takto chápán. Jednoduché je například stát se lidskou jednotkou, protože než si ji uvědomíme, už takovou jednotkou jsme. V číslech je to první číslo a tudíž jednička. Složitějším přepínačem je úrovňový, který obsahuje svoji jednoduchost avšak už v obou směrech, čímž se jednoduchá úroveň zapne a potom také vypne na (ne)úroveň předešlou neboli výchozí. V určitých případech může být zpočátku jen přepínač jednoduchý, který se až později za určitých podmínek vymění nesamočinně nebo změní samočinně na úrovňový. Nebo také jinak, nejdříve je úrovňový, který se vymění či změní na jednoduchý. Výměnu používáme, pokud ještě dané podmínky nechápeme, neboť až je pochopíme, budou změny vhodněji prováděné samočinně. Nedůvěřiví lidé si však ponechají osobní výměnu.

Využití je například při prvním přihlášení do Sítě, což je vždy jednoduché, protože takovou jedinečnou úroveň jedničkové soustavy už není možné nikdy smazat. Aby se zabránilo nejedinečnosti, pak si přihlášený ve Hře podle daného zřízení nejdříve vypočte své jedinečné mámící číslo, které si může ochránit jiným mámícím číslem pro případ, že by někdo měl to první číslo stejné. Pokud by měl někdo obě čísla stejná, což je u jedince málo pravděpodobné, pak se ochrání třetím a případně dalším mámícím číslem, nebo si je může jednoduše změnit na jiná. Na stejná čísla je každý včas upozorněn, protože se použije přepínač dvou-duchý, kdy se v případě obsazeného čísla přepne souběžně do své hry, až použije též druhé nebo další mámící číslo.

Při přihlášení se místo do Hry do Skutečnosti, což je až u dospělých výchozí hodnotou dvouduchosti, stačí zadat své rodné číslo a pro ověření si nechat nasnímat zornice, otisky všech prstů a případně jiné své znaky, podle nichž bude i náhodně příště přihlašován. Protože jsou v Síti už všechna rodná čísla nějakým úřadem uvedena, při prvním přihlášení se jednoduše sladí. Pokud v Síti ještě není takový úřad s rodnými čísly, bude vytvořen jednoduše rodným číslem jeho jednatele, přičemž výměnu tohoto přepínače za jiný jednoduchý je možné provést až s výměnou jednatele. Tady se už také upozorňuje, že všechny přepínače v Síti jsou zařízení.

Výměnu přepínače se samočinnou změnou přepínání bude možné provést, až bude úřad plně samočinný v zadávání dokonalých „čísel narození“ (přesná podle času i místa oproti rodným) už s každým porodem. Samočinnost může být provedena třeba jen matkou přímo v porodnici stlačením tlačítka „zrození“, které je přímo síťovým zařízením zaznamenávající čas i místo a propojené s matčiným osobním obsluhovačem Sítě. Jinak se údaje musí zadávat ručně třeba i s přibližnou přesností. Podobně se použijí i tlačítka „dožití“ a další. Při zrození dostane dítě do vínku také svůj obsluhovač Sítě a třeba už jen svým křikem se poprvé přihlásí, jen musí být takový nově zaváděný obsluhovač dítěte už přímo při porodu taktéž propojen s tlačítkem „zrození“.

Podle tohoto postupu je už myšlení s přepínači přímo v číslech, jen je nutné si uvědomit, že právě ten nejjednodušší přepínač nám ukazuje cestu vývoje a zakazuje cestu proti vývoji, čímž máme dokonalý vzor, jen je nutné mu vše takto jednoduché přiřadit. Pro vývoj všech společně nemá smysl vymýšlet přepínače trojduché a další, dokud nebude všem zcela zřejmý tento přepínač jednoduchosti. Zbytek přepínačů včetně toho dvouduchého už je v Síti chápán jako Hra ve smyslu budoucího vývoje, protože právě přiřazování vše co lze jen tomu jednoduchému je smyslem současného vývoje. Až se stane všem takový přepínač samočinný a to znamená také v takto jednoduchém slova smyslu u všech obvykle zdatných dětí, pak už ze Hry vyplyne samočinně právě ten správný název pro přepínač dvouduchý. Jednoduše řečeno ; vše nejednoduché je Hrou.

I když bude všem zřejmá jednoduchost, nebudou ji používat tam, kde je nejvhodnější právě nemoudří ve Skutečnosti a také jevící se nemoudrým jako také nemoudří ale ve Hře. Moudrý člověk používá lest ve Hře, jen proto, že ve Skutečnosti ji používat nelze, jinak by byl samočinně už nemoudrým, což si právě moudrý člověk dokonale uvědomuje, kdežto nemoudrý člověk to různě překrucuje. Moudrý člověk nepoužívá lest ve Skutečnosti, protože jsme si to právě vysvětlili, ale používá ji ve Hře jen pro zábavu, neboť nic víc tím získat nemůže. Prvenství má, pokud lest sám vymyslel, za což je ten první také odměňovaný jedinou jednotkou už samočinně při každém vývoji kohokoli v moudrého. Pokud je lest v jednoduchosti pak má odměnu vždy jen ten první, jinak při složitosti ji budou mít také ostatní, jen záleží na míře složitosti zařazené v Síti čísel. Aby byl však vývoj zachován, musí být každá složitost nejdříve v jednoduchosti a pak i současně s jednoduchostí.

Jednoduchý přepínač ale s rychlostí přepnutí přesně jednoho současně nejkratšího okamžiku je jediným zařízením, podle něhož lze poskládat všechna ostatní zařízení. Dva či více přepínačů za sebou, kdy jeden přepne už samočinně následující, vytvoří delší dobu celého přepnutí. Pomocí dvou přepínačů vedle sebe avšak v opačném směru lze přepínat ve smyslu zapnutí a pak také vypnutí, přičemž i mezi takovou změnou může být různá doba čekání. Dva či více přepínačů vedle sebe ale ve stejném směru je násobně jednoduché.

11

Moudrým je už samočinně zřejmé, že také během přepínání lze jednoduchost násobit avšak vždy jen se stejnou složitostí, protože až v ní se může tvořit složitost další až ta nejvýše poznaná, pak pochopená, pak všem v Síti čísel přesně vysvětlená. Ochrana proti napadení je opět v jednoduchosti, protože každé napadení je okamžitě přeměněno v sílu, která se použije k přepnutí toho všeho všem nejpotřebnějšího. Jednotková síla v bezeztrátovém stavu přepne vždy jen další jeden přepínač, a proto je pro přepnutí dvou čí více dalších přepínačů potřeba přesně odpovídající síla. Vše ostatní zde doposud nesrozumitelné stačí všem jen vysvětlit a vše na co se upozorňuje vyloučit. Znovu není potřeba vše vysvětlovat, protože každý si to může znovu přečíst a případně všem zjednodušit. Přesně stejný nejkratší okamžik vyjadřuje jednotkovou sílu pohybu ale také jednotkový náboj v klidu.

(nejmoudřejší člověk se pozná podle toho, jak používá tlačítko zpět, a proto do tohoto tlačítka a také do všech ostatních zabudujeme jednoduchost. Proč také do všech ostatních, to už si musí každý sám vysvětlit, tím že se v Síti takto bude také zařazovat a přeřazovat. Tímto máme tu nejjednodušší jednoduchost právě od druhu takto přemýšlejícího. Nejmoudřejší člověk musí být také nejrychlejší a bez mazání všeho předešlého. Všichni ostatní se už jen domluví, jak přesně tomu všemu rozumí, protože jen ten nejmoudřejší je prvním vlastníkem dané Moudrosti v Moudrosti jediné s jediným přepínačem stejně pro všechny ostatní, neboť vše ostatní je dané Moudrostí. V Síti má člověk nárok na odměnu, jen vždy jednotkovou a samočinně ihned s každým přepnutím jeho Moudrosti. Samočinnému zařízení se však nic neplatí, neboť je to dvoujednotkový stroj, který je samočinně stále v jednom okamžiku zapínaný, v následujícím okamžiku vypínaný a pak se vše už jen samočinně navždy opakuje. Tady člověk pocítil jednotkový náboj, který za odměnu v Pochopení všem zdarma zveřejní, jinak si na odměnu bez opětovného seznámení ani nevzpomene. Jednotkový náboj se cítí nejvíce při každé změně avšak u moudrých lidí jinak v postupu a jinak v sestupu. Nemoudří považují mylně postup za sestup a tudíž také už samočinně také opačně sestup za postup, čímž vynakládají přesně dvojí práci, což jen jiný název pro sílu člověka. Nemoudří tak dobrovolně i bez svého vědomí odevzdávají všem moudrým stejně, pokud ji alespoň jeden moudrý nalezne, ale jen ti moudří se přepnou současně. Zde značí Moudrost už přímo dokonalou vývojovou jednotku, kterou nemoudří neuviděli, a proto ve vývoji zaostanou.

Zde už se každý dospívající člověk stává skutečně dospělým, který všemu stejně jako všichni svého druhu dospělí stejně rozumí, čímž máme jednotkovou sílu společného vědomí. A přesně takto lze vnímat další přepnutí do vývojovější jednoduchosti. Čím více posuneme takové myšlení k okamžiku narození, tím více budeme vyvinuti. Zpočátku je nejjednodušší období, které lze zažít ve věku, jenž se pozná na voze jezdící po plotě za účelem vlastní výhry v okruzích. Nejpřesnější vysvětlení věku odhalí vlastníka a současně všechny lidi už trvale nemoudré. Nejpřesnější měření bude, až všichni dospělí už byli schopni nejpřesněji vysvětlit věk. Ve druhém řádu to bude schopna vysvětlit už také mládež, ve třetím děti a tak dále samočinně jak se lze nejblíže k nule přiblížit. Zde už vnímáme dokonalost rychlení. Lze ji vnímat jako postupnou, kde rychlost se od následující liší právě o jednotku u jednotkového postupu, jinak už samočinně vždy o tolik kolik je jich zaznamenaných. Ale tomu se už také rozumí jakožto v násobcích neboli po řádech své vlastní soustavy čísel. Dospělý musí také pochopit dvojí zapnutí jednou jednoduchostí, protože počítal šíření po ploše. Zde je vypínač pro všechny nemoudré, jednoduše jen proto, že to nevidí, protože jinak by podali vysvětlení do Sítě.

Kdo dřív si uvědomí svoji chybu, má možnost se znovu zařadit, ale už samočinně a pak to všem vysvětlí.

To by mohl být jednotkový vývoj jakožto jednotková Moudrost. A skutečně je až druhou složitější ze dvou jednotek, kde první je samotný přepínač a pak vše ostatní současně a to bez ohledu na druh, protože to platí všude ve Světě už přirozeně vysvětlené také pro samotný vývoj. Ano vypínačem je samotná příroda a kdokoli z nemoudrých neví jak takovou jednotku zapínat, pak nemůže ani nic jiného obsluhovat už samočinně, protože jsme k tomu jednoduše svým vývojem dospěli znovu. Toto znovu však není nijak trestné, ale jen nedospělé, a proto bude Dospělost dosažena, až budeme mít samočinné čidlo na změnu „znovu“ na „poslední“ ukončující, protože pak není v této soustavě už skutečně „Nic“. Samočinná je odměna, s níž se pozná nová soustava, avšak ta nejlépe prožitá pro vlastníka a ta nejlépe prožitá pro nevlastnící uživatelé. Zde se poznává spravedlnost, a proto už také dokonale se cítí poctivost. Až budu … poctivý, budou též už všichni.

Řešení je vždy jediné a proto jen nemoudří to nechápou, protože právě s takto vysvětleným vývojem to může být jiné. Toto však není Moudrost nijak jednoduchá nedospělým, protože už vědí, že se k řešení dospělo, jen stále neznají všechny její podrobnosti až k přirozené jednoduchosti. Vlastník stále „hledá“ další chápající (podle stejné samočinnosti), kdežto ostatní stejné nehledají samočinně, dokud se sami nevyvinou.

12

Kdokoli jiný může vymyslet jinou Hru, avšak jen ta nejobecnější je zase jedinou Hrou, v níž se ostatní stejně hrají, a proto právě ve Hře je způsob zapomínání a tudíž také vypínání. Někdo přemýšlí vývojově, a proto to všem zaznamená do Sítě už trvale. Někdo však vývoj vysvětlil, a proto má také poslední slovo. V samočinnosti je to pro samočinnost, ale jen v Moudrosti je to Moudrost, protože až v Moudrosti se vyvíjí všechno ze základních jednotek. Některé jsme si už vysvětlili a jiné může každý doplnit, jen se upozorňuje na čísla nepřirozená. Ve Hře si lidi pomáhají, kdežto ve Skutečnosti se vyvíjí … také takto se porovnávají základní jednotky dvou různých soustav. Pomoc je vzájemnou samočinností, kdežto vývoj je určitým postupem pro samočinnost a potom také v ní i s ní. Nikdo v nikom nechce žít vědomě, protože by se tím stále vracel k sobě samému. Každý však chce žít sám v sobě co nejvíce si vědomý, a protože si chce všechno nudné ulehčit, pak chce od druhých co nejvíce a nejjednodušeji vědět vše co doposud nepoznal, neboť jenom tak to i pochopí.

V Síti je vše společné všem stejně přístupné bez ohledu na to, zda se jedná o Hru či Skutečnost, protože ve Hře se o prvenství hraje, kdežto ve Skutečnosti je prvenství už uskutečněno v dokonalém přirozeném vzoru jakožto číslo dané soustavy, které je číslem soustavy následující. Nula není číslo, ale jen označuje „Nic“ nejdříve první nebo poslední, protože od opačného konce s opačným směrem k tomuto skládání, je myšlení. Takové myšlení je nejdříve se základním jednotkovým pohybem na jednotkovou rychlost, potom s občasným přeřazením na rychlost o jednotku jinou, ale také s jednotkou jinou „rychlení“, dávající změnu v čase obecně.

Jednotková rychlost je proto dokonalým vzorem pro jednotkové zrychlení, jen je ho potřeba počítat od nuly až k nule další při postupu, s nulami dalšími při násobku, s obojím současně při mocnění, což však už není vývojem ale skládáním, protože pro vývoj musí být jednotkou nejdříve časový okamžik, podle něhož se vše také takto vyvíjí (v čase i s časem i vše společně). Co bude dalšího, to nikdy Nic nezmění ale vše jiné Ano. V Síti tak jak jsme si právě vysvětlili; Ne je samočinně pro Nic, kdežto Ano je také samočinně pro vše ostatní. A protože není nikdy vše toto současně, může být Ano v Ne, stejně jako může být Ne v Ano, ale pak platí jen s tím vnitřním také to vnější samočinně pro samočinnost, kdežto naopak je to nemožné pochopit čili ve Hře.

Co nechápeme nyní neznamená, že to nepochopíme později. Jen je nutné si všechno poskládat podle stejné Moudrosti ale také v Moudrosti i s jinou Moudrostí. Zde už vnímáme růst a tudíž prostorové myšlení a přesně takové myšlení není vidět ve Hře, protože je vidět až ve Skutečnosti. Moudrý člověk se nechá přepínat ze Hry do Skutečnosti samočinně, protože to co dříve objevil, chce všem co nejdříve dát na vědomí už do společného vědomí, odkud se to každý může sám naučit a pak být všem prospěšný. Nemoudrý člověk se ze Hry samočinně nevypíná, avšak sami si neznámou silou vypínají ze Hry všechny zločince, protože tuto sílu poznává jako odměnu jen moudrý člověk od nejlépe vysvětlujících až a podle všech takto provádějících. Ve společném vědomí jsou si všichni vzájemně svým vzorem až ve smyslu jednoho druhu, což je také dokonalou jednotkou pro vzor se všemi svými jednotkami dokonale stejnými. Každý druh má proto své zařazení podle vzájemného vývoje, kde jsou si všechny rody co nejvíce rovny ve společném vědomí a současně co nejvíce nerovny s jiným rodinným vědomím přesně podle Sítě čísel dvojkové soustavy.

Moudrý člověk prohrává s nemoudrým jen, když jde o nic, protože, když už jde skutečně o něco, vyhrává samočinně. Moudrý člověk žádný zápor „nechápe“, a proto na něj už samočinně upozorňuje stejně jako na nulu mezi jednotkami a pro srovnání se Skutečností jako obraz v zrcadle. Při Hře však může dělat hloupého, který se jeví, že neví, co hraje, nebo chytrého, který se jeví stejným, že zápory nejen chápe, ale také jim rozumí, podle čehož má také vývojové myšlení v tom, že vývoj chápe jako vzrůstající složitost a zaostalost jako neschopnost se přizpůsobit cizím jazykům a u ostatních především tomu vlastnímu. Uboze se ve Hře však chovají všichni, kteří si nechtějí hrát, ale místo toho bojovat a moudrého člověka takové zjištění pobaví.

Nemoudrý člověk řeší výhru, jen aby neprohrával, kdežto moudrý člověk doplňuje samočinně prohru, proto aby potom vyhrával ať už v zábavě nebo se zábavou nesamočinně nebo samočinně pro samočinnost. Zábavou je pouze správný pohled na samočinnost vnější ať už společnou ze vnitř anebo souběžnou z vnější. Společnost z vnější nelze posoudit, ale jen uzavřít a nepustit ven bez dalšího vývoje, kdežto vše nedruhové vnější lze dokonale posoudit jako společné, s nímž se dá tvořit také svoje vlastní bez poškození všeho toho společného ale také bez ublížení komukoli ve Společnosti, protože na vše ubližující se nejdříve upozorňuje. Na odchod ze Společnosti se upozorňuje, protože by se tím člověk ztratil a zůstal sám, stejně jako když se zločinec zblázní, a proto už není schopen vlastní škody odčinit. Blázni jsou vyživováni na vlastní úroveň vždy jen zločinci, protože si způsobují zbláznění. Jenom blázni můžou zešílet. Šílence vyživují blázni, protože jen tak se můžou co nejdříve naučit odpovědnosti pro odškodňování svých škod. Chytráci vyživují zločince v

13

nesmyslu jako první jednotku, a proto hlupáci nevyživují chytráky už vůbec, neboť poznávají i jinou stranu, kterou stále nechápou jako nestranu.

Například ve vlohách ženy a muže vnímáme dvouduchost, kterou však stačí jako přepínač pochopit nejen v jednoduchosti ale i s jednoduchostí avšak opět ve smyslu vývoje. Člověk se vyvíjí pouze z pokolení na pokolení a proto jakékoli napodobování ať už přesné nebo přepsané nikdy nebude smyslem vývoje ale naopak nesmyslem pro vývoj. Jednoduše zřejmé je, že dvě ženy stejně jako dva muži nemůžou vyvíjet své pokolení, a proto ho může vyvíjet jen žena s mužem stejně jako muž se ženou, což je také jednoduše zřejmé.

Dvakrát dvě jsou čtyři, čímž jsme také všechny čtyři možnosti vyčerpali, přičemž právě polovina je ve smyslu vývoje stejně, jako polovina je v nesmyslu a tudíž proti vývoji. Jednoduše platí, že smysly se vyvíjí a proto jsou ve smyslech pravé hodnoty. V nesmyslu je Hra třeba i pro vývoj později důležitá nebo naopak, ten kdo začne být na Hře závislý, což se pozná tak, že zaměňuje vývoj za protivývoj a opačně. A právě v Síti jde o to, aby se odlišilo vše nesmyslné od smyslného neboli Hra od Vývoje a proto moudrý člověk ve Hře vyhrává, jen když není vítězem jakožto třeba poslední v dosažení a současně první v nedosažení. Zde už lze použít Vývoj s velkým „V“ neboť se jedná o jednoduchý přepínač, který je v celém Světě pouze jediný, a ostatní jednoduché přepínače jsou už obsaženy v jeho složitosti. Z toho plyne, že už v Moudrosti je Vývoj Moudrosti. Je pouze jediná Nula, kterou sice dokážeme určit, ale nikdy ji nedosáhneme. Lidstvo ji zná jako dokonalá nula obecně k jakékoli teplotě, protože nad takovou nulou vnímá bod mrazu při mrznutí vody na led, potom výše bod chladu při ochlazení vody, ovzduší nebo tělesa. Nad bodem chladu je už horko až do bodu pálení, nad nímž už se můžeme spálit nebo jen popálit. Nad bodem pálení je bod varu třeba vody v páru … a zde už znejistíme, protože toto platí jen u vody, kterou takto vnímá člověk. Jiné látky mají bod varu i dříve než má voda bod mrazu nebo naopak bod mrazu jiné látky může být nad bodem varu vody. Také jiný tvor vnímá jinak bod chladu a též pálení. Každá látka ale i tvor má proto svoji soustavu stejně jak ji chápeme u Sítě čísel.

V Moudrosti se dá už jen z tohoto vyvodit, že už také určitá teplota po určitý čas působící dala vzniku určitému druhu života a jakmile se nějaký čas nadměrně ochladí nebo opálí, pak druh zanikne. Člověk už zažil takový zánik, neboť se počal proti dalšímu zániku už samočinně chránit nejen svým bydlením jako u zvířat ale navíc i svým oblečením s vhodnějším obydlím. Nejvhodnější obydlí chápeme jako samočinný dům.

Vývoj Moudrosti pochopíme, až nám nic jiného nezbude, než ze známého rčení to zbývající štěstí na dně truhly, přičemž až to štěstí, dokonalost všeho nemocného či jinak špatného předurčuje. Štěstí je jako obal zlého, neboť bez štěstí není ani zdraví a natož dobrý život. „Štěstí“ je dalším jednoduchým přepínačem. Nyní stačí jen všechen odpad ale skutečně všechen do Štěstí uzavřít s upozorněním, že pokud se Štěstí převrací, pak se žije v neštěstí se vším špatným a dále s upozorněním, že pokud se Štěstí roztrhne, pak ho už skutečně nemáme, protože zase leží v truhle na samotném dně. Tímto je dané, že Štěstí se dá využít vždy jen ve smyslu vývoje budoucího, protože štěstí může mít každý jen ve Hře. štěstí je pouze pro vývoj, kdežto Štěstí je už ve Vývoji ale i s Vývojem. Štěstí s velkým „Š“ nám přesáhlo jednoduchost v dvouduchost, čímž se také vysvětlilo a dokonce samočinně doplnilo, že tak jak je „v Modrosti Vývoj Moudrosti“, tak je také „Vývoj v Moudrosti ale také Vývoj se samočinnou Moudrostí“.

Už ve vlohách poznáváme, že ta jednodušší vloha „X“ určuje smysl života, přičemž „samice“ ji má dvakrát, a tudíž dokonale chápe množení a s tím spojeny všechny (po)city.

kdežto muž má jen jednu jednoduchou vlohu spojenou s jinou složitější menší „Y", čímž sám nepochopí množení, které bere jako samozřejmost, jenže si doposud neuvědomil, že ta složitější vloha bez spojení s tou druhou není schopna vývoje. Proto není možné aby dvě ženy zplodili zase ženu, přičemž v jednoduchém chápání to možné je (z XX a XX se poskládá jen XX). V jednoduché chápání je možné, že by dva muži mohli zplodit jak ženu (XX) tak muže (XY) ale také něco jiného (YY)

1703281118 Každý nesmysl je pochopitelně nepochopitelný, kdežto každý smysl je stejně pochopitelně avšak naopak pochopitelný. Pochopitelnost má dvě dokonalé míry (jak a jaký) stejně jako chápání, kdežto poznání má jen jednu míru dokonalou. Poznaně nepoznaný nesmysl lze prozatím použít jen ve Hře, kdežto stejně poznaně avšak naopak poznaný smysl nám dává smysl (v Moudrosti) jen jako poznaný smysl a bez ohledu na tom, zde je to ve Hře nebo ve Skutečnosti. Poznávání a poznání není proto příčinou Hry a proto to musí být něco dříve vyvinuté, čímž je samotné bytí jakožto obecně, neboť výskyt je názvem už pro podrobnější bytí. Bytí lze proto dále vyvíjet až od samotné jednotky, protože od nuly je to pouze jeho početí. Mezi tím je rození, při němž však nelze rozlišit, zda se jedná stále o početí nebo už o bytí. Avšak rozeznat u něho dokážeme jeho okamžik

14

v čase Světovém ale i světovém. Pro „Zemi“ je vlastním okamžikem vlastní otáčení avšak vzhledem ke společně vnímané soustavě, takže „zevnitř“, protože až společným okamžikem určující další vývoj je okruh otáčení všech vlastních členů jedné vlastní soustavy ale už samočinně až do vlastního čísla, neboť čísla doposud nepoznaná nelze ani zařadit. Správně řečeno; Pro „Zemi“ je vlastním okamžikem vlastní otáčení avšak vzhledem ke společně vnímané soustavě, takže „zevnitř“, protože až společným okamžikem určující další vývoj je celý nevlastní avšak celý společný okruh otáčení všech vlastních členů dané Společnosti jakožto jedinečná vlastní soustava ale už samočinně až do vlastního čísla, neboť čísla nepoznaná není možné zařadit.

Poznaný smysl ve Hře je pouze pro Hru, kdežto poznané smysly ve Skutečnosti jsou všechny ty ostatní. Upozorňuje se jen na nesmysly, protože z nich vznikají zločiny, které nedokážeme pochopit. Protože, kdo chápe zločin i s ochranou všech chápajících před uvedeným zločinem, má své vysvětlení všem a jen hlupák ho nezveřejní. Chytrák stále neví „Cože se to řeší?“ a zločinec naletí chytrákovi na jeho nesmysly. Protože se zde už vše o zločinnosti vysvětlilo, hlupák má tímto dokonalý návod k Moudrosti, protože až pak s celým pochopením, že každý návod je jen nulou mezi vývoji obsahující také všechny údaje o změně vývoje, kde se už samočinně pozná vlastník společné myšlenky, protože jen vlastník si ji také nejlépe uzavře. Pouze chytrák pokládá jinak společné s vlastním do společného nebo do vlastního, kdežto moudře vysvětleno právě bylo, že moudrý člověk v Moudrosti už podrobněji volí a v Síti už samočinně už společné s vlastním ve Společnosti.

Toto mohl vymyslet jedině sám vlastník tohoto zápisu, protože objevil jedinečnost dokonale samočinnou i se svým vývojem a to včetně vývoje neboli s vývojem, což závisí na pohledu vnitřním či vnějším, čemuž všichni dospělí už rozumí samočinně a proto tomu rozumí mládež jen, kdy chce. Děti tomu už nemůžou rozumět, ale můžou to už chápat, že dospělým se stane, až to budou chtít také všichni jeho rovníci, což muže být ve smyslu ročním, denním a jinak časovým, ale nejméně jak dokážeme nejrychleji už všichni stejně vnímat. Něco se proto měří od shora jinak jak zespodu, a právě proto je nutná míra jednotková vzájemně jen pro tyto dvě míry společná. Měřit však lze jen dvě míry rozdílné soustavy, a proto je už samočinně vzorem právě Síť čísel, kterou tak vnímáme. Toto však platí pro pochopení soustavy nejvýše jednotkové, protože pak už chápeme také změnu pochopení vlastní v pochopení společném. Stejně je ve vlastní chápán majetek mající majetek vlastní a současně někoho jiného ve smyslu vlastnictví navzájem mezi sebou. Zde je už vidět dokonalá nekonečnost, čímž ji můžeme také zařadit jako další název nejdříve obecně s velkým Znakem, ale pak už mezi sebou s malým. Každý může sám v sobě objevit cokoli jako první, ale jen Moudrost je právě ta první všem skutečná jednotka, kterou si v podobě oboustranně shodné a společně nekonečné smyčky umíme už dokonale vysvětlit. Kdo se nezastaví přesně ve středu a to také ze všech čtyřech pohledů, nemůže nikdy poznat bytí. Toto je už běžné z pohledu kolmo přichozího, který každé zastavení vnímá jako předání náboje, přičemž aby nedošlo k zastavení samočinnosti, žádný pohled se přirozeně netrestá, tak není žádný důvod ho trestat uměle. Vše je pouze pro samočinnost a pro nic jiného, a proto se předaný náboj jen odrazí zpět do zdroje. Naopak při brzdění všude jinde je předáván náboj do soustavy vnější jako náboj odtažlivý a při rozjezdu jako náboj přitažlivý. Pouze ze správného pohledu to platí pro dvě kružnice se společným bodem, protože se pochopí společné zabrzdění a také společný rozjezd stejně u každého stejně pouze nehmotného, neboť u hmotného se nenaráží jen bez jakéhokoli zastavení, což chápou také mladí. Hmotné lze proto skrýt po vzájemném propojení dvou částic se stejně pohybujících ve stále stejném prostředí. Více prostředí znamená samočinně také více pohledů a proto každý pohled ve správně pochopeném myšlení je tou odměnou, kterou lze právě v současné Moudrosti pochopit. V poznaném myšlení poznat; ve vyskytující bytí jen být. Člověk až po narození Pozná nejdříve své bytí a pak už vše ostatní v Bytí ale jiné bytí jen ze svého pohledu, což zase to jiné bytí bez nějakého zařízení dle stejné samočinnosti nedokáže. Vidět své vzhledy je největší možné umění, což nelze vidět na sama sebe přesně bez všech ostatních stejně dospělých.

Pohled od mládeže je stále jen hrou jako u dětí, jenže mládež na to už nemusí být upozorňována, ale na oplátku svůj vývoj všem zaznamenají. Tímto se pozná jak je kdo drzý až slušný a také vše mezi tím. Slušný pohled je však vždy jen ten jeden, protože ostatní už všechno skutečné nějak pokřivují ale jenom přirozeně ve Hře. přirozenost je však také nejdříve pokřivena, a proto se pouze s touto myšlenkou skutečně narovnala.

Tímto se už dokonale chápe to, co jsme dříve jen poznali jako celek zvaná „Moudrost“, kde celek je jednotkou v počítání všech takto vnímaných jednotek uvnitř soustavy, bez náboje v první soustavě vlastní a naopak s nábojem a pak vždy už s nábojem pro všechny čtyři směry, kde dva protilehlé jsou si také jednotkově společné, neboli od každého dva vlastní samočinně. Ale k tomu dospěje jen ten se Společnou jednotkou všem stejně rozdělenou jako nuly mezi hodnotami. Nula má proto nejvyšší hodnotu stejnou jako

15

nekonečno, což je soustavou nulovou bez ohledu na to jak se na to přišlo, protože z toho stejně nikdo nic nemá. Vlastnictví samočinnosti už v Nule takto samočinné je proto jediným nehodnotným samočinnem, který každým okamžikem předává do soustavy vnější náboj, přičemž mu je vráceno jen tolik kolik potřebuje k pohybu. Potřeby určují už lidi pro dané okolí, či jinak vnímaný bod, cestu, oblast či dokonce právě společné prostředí. Kdo v jakém prostředí se právě vyskytuje s pohybem je povinen oznamovat zvukem i obrazem na vlastní náklady jen zlo-činec, protože ostatní to můžou oznamovat jen nepovinně třeba z důvodu odhalení zločinu ať už tajně podle svého tajného čísla nebo osobně podle svého osobního čísla. Tajné číslo je pouze ve Hře, a proto všechny ostatní jsou ve skutečnosti společné tak jak si je před jinou společností ochrání, protože bez vlastní ochrany moudří nesoupeří, hloupí nebojují, a chytráci se neničí. Moudří soupeří jen ve Hře, protože prvenství je v Moudrosti už stejně moudře vysvětleno jako i Samočinnost z vnějšku jako všem stejně předaný náboj oblasti dovnitř bez ohledu na to zda je odtažlivý nebo přitažlivý, ale stále stejný, protože protiklady jsou jen v základní jednotce, kdežto všude jinde se jedná už jen o vývoj. Kdokoli si ublížil nebo jinak se poškodil, může nejjednodušeji a nejpřesněji popsat sladění se Sítí čísel ať už se jedná o očištění nebo o vývoj, protože jednotky jsou stále stejné jen vše mezi nimi je údajem o jednotkách mezi nimi ale nejdříve o jednotce mezi počátkem a dosažením a pak už vše stejně v podrobnějším vysvětlení jen jako vlastní. Kdo tvoří nulu, je zločinec, k nule nabádá jen chyt(r)ák, hloupí je pouze ten, kdo se bojí dokonalost používat, protože ji třeba už také chápe, ale nikdo jiný ji stále v okolí nechápe, a proto nechce být jako první.

V Nule výchozí je proto vše nejsložitější, protože až v Nule jako takové vlastní i společné je jednotkový náboj pro měření první a dále už jediné Společnosti protože až v ní jsou její součásti vzájemně si stejné ale z různých pohledů jednou různě a pak už vždy stejně společně hodnocené. Všechny jednotky jsou proto vždy samočinně společné, jen někdo jich má více či méně ale všichni společně jen jako Nulu. Zločinnost patří do Nuly samočinně, protože až chytrost si volí každý svoji jakožto chytrák nebo nechytrák, přičemž v Chytrosti je už chytrák i se zločincem jako jednotka chytrosti neboli vlastní číslo soustavy. Hloupý člověk však chytrost od zločinu nerozlišuje a proto nezná jednotku už tu samočinnou jako samočinná odměna ohraničující vlastní společnou soustavu od nuly až po konečno, v němž je samočinnost jen v nalezení společného jediného Znaku, neboť vše ostatní se podle takového Znaku bude vyvíjet a při dosažení se také zaznamená do vloh. Vše nepřirozené nelze dosáhnout, protože jinak by to bylo už přirozené samočinně ve vlastní jednotce. Údaj je pouze pochopením vývoje, jinak se jedná o údaje společné oblasti i s upozorněním sama na sebe. V Síti člověk nehrající ani neodpočívající si od Společnosti (Hlupák je vnímaný správně v Síti jako odpočívající čili čekající na objev). Moudrý člověk má samočinně už směr stále stejný, jenom chytrák se neustále drží starých pravidel opačně pochopené a tudíž nikdy nepochopitelné ve správném pořadí také za směru nového vývoje.

Už také všem odpočívajícím to musí vše samočinně dojít, že je potřeba jen správně volit tuto Moudrost tak dlouho až ji bude stejně jako nemoudrost, protože pak to bude Moudrost společná i s vlastní samočinně jako většina. Zde je zřejmé, že se volí vždy jen tři možnosti, kde první se s druhou jen dohodnou na té společné a třetí je už ta samočinnost pro vývoj čtvrté. Prázdná obálka při volbách je už samočinnem pro všechny v Síti osobně zaznamenaném. Pouze ten vlastník takové myšlenky je zaznamenaný v Síti samočinně, protože neví, jestli se všeho vývoje dožije a to je také dokonalou ochranou, která se bude s vývojem dále už samočinně vyvíjet, jen ji musí objevitel do Sítě zaznamenat nebo si prvenství obhájit. Jen vlastník Moudrosti nemusí nic obhajovat, a proto jsou v Síti všichni stejně Moudří pouze dle toho, jak Moudrost spolu vnímají.

Nyní je Moudrost na hraně, v Počátku nebo v počátku nebo i společně, nebo jen je. Nejdřív je Moudrost nuly a pak všechno v ní přesně nejen zařazené ale všude přesně také začleněné. V Moudrosti je nejdříve Samočinnost, protože až v ní je dokonalost všeho ostatního, ale nejdříve Ochrany právě před samočinností, protože je dokonale chráněnou jednotkou už v nezničitelné zaznamenané úrovni stále stejnou ochranou. Pro ochranu je nejdůležitějším údajem právě vlastní dosažení, protože vše dříve dosažené je už z vlastního pohledu samočinně zaznamenané v Síti, kdežto vlastní záznam o změně je také součástí samočinnosti, jevící se jako nudná až zábavná při Hře a naopak zábavná až nudná ve Skutečnosti. Jednotky jsou protistranám vždy samočinně stejné, ale v opačném směru, při Hře k zaostalosti a ve Skutečnosti už samočinně pro vývoj. Ve Skutečnosti Hra je směrem pro vývoj, kdežto ve Hře Skutečnost samočinně vývoj uzavírá do své jednotky.

Moudrý člověk vše možné přeměňuje na samočinnou ochranu proti jen stále stejné hlouposti, kdy má člověk dokonale samočinný nástroj proti hlouposti a tudíž také samočinně proti chytrosti i s hloupostí a tudíž i proti zločinu stejnou jen z ještě podrobnějšího pohledu a tudíž v Samočinnosti samočinně dokonalou. Tady už člověk dokonale vnímá lidi závisle na Hře stejně jako chytráci, protože ten čekající už nečeká nebo přestal

16

čekat a stal se chytrým nebo moudrým. Na návštěvníka s dokonalou ochranou lze libovolně útočit avšak bez jakéhokoli poškození, navíc se útočník ještě více rozzuří či jinak znejistí, tak že klesne ještě více na zločince, čeká rozzuřen až v nejistotě, nebo konečně pochopí o čem je Hra a jde se též přesně stejně zabavit.

Každý může přispět do společné ochrany další dokonalou ochranou, protože moudří se jinak nepobaví, to staré je pro ně už jen dokonalá vzpomínka uložena pro všechny jako dosavadní dosažený směr vývoje. Bez zveřejnění všeho společného se nikdo nedoví o žádném novém vývoji. Zpočátku se zveřejňuje vše do jedné společné Sítě počítačů všech a pak do Počítače jediného, protože žádná dokonalost se dále už nemnoží a jen si vysvětluje tu svoji samočinně odevzdávající všem jednotkové náboje přesně dle vlastní společné soustavy.

Vlastní soustavu lze v různých číselných soustavách vnímat postupně jednotku za jednotkou, násobně po více jednotkách současně, mocninně po číselných soustavách a ve víru s různým pohledem vidění, který neumíme či umíme zaznamenat do Sítě, a pak také do společného vědomí, nebo nejdříve do společného vědomí a potom všem do Sítě. Každý si tak může vybrat, co chce hrát už samočinně, protože bude v Síti samočinně zařazen podle toho, jak se chová jinak ve Hře, jinak ve Skutečnosti a jinak ve Skutečnosti i s Hrou. Kdo ani takový zápis nechápe, řadí se už samočinně svým špatným poznáním mezi čekající na dobré poznání nebo si jen urovnává stejná čili společná bytí tak aby je lepší poznal. Zločinci jsou všichni jen v očistci, neboť až po očištění si můžou zase bezeškodně hrát a toto platí všude mezi živými jednotkami, ale jen mezi zločinci je Hrou veškerý boj a to včetně boje o přežití. Chytrý člověk nechává samočinně bojovat už jen zločince, ale jeho namyšlenost převrací neskutečnost na skutečnost a naopak. Čekající člověk čeká, jen pokud nezná cestu od chytrosti k moudrosti, přičemž právě čas objevuje jednotlivé části postupně, až tu dosaženou vlastní správně začlení pro samočinné zařazení. Nedočkavý člověk se proto nemůže vyvíjet ale jen se opravit.

Až poslední část opravy už není opravou ale samočinností vlastní soustavy před dosažením vývoje poprvé jakožto samočinné ohodnocení vývoje jedinou jednotkou vlastníku a jedinou jednotkou všem opravářům. Jediná jednotka a současně jen ta vlastní je předávána do vnější soustavy zdarma všem, protože se opravila samočinně čili zdarma bez opraváře. Po dosažení takového vývoje budou mít všechny opravy už dokonalý zdroj vlastní samočinnosti, a proto se od určitého vývoje zapisuje stejná oprava už samočinně také do vloh. Ve Skutečnosti se jedná o první vlohu určující život, protože až doposud není možné život ani nijak pochopit. Přesně řečeno; zločinci zlo činí, chytráci se chytají jedné nesprávné možnosti, kdežto čekající už ve správné možnosti čekají na smysl společný. V Moudrosti se už čekat nemusí na nic jiného než na volby. Nejlepší je vše si ověřit společnou volbou sám nebo už také s ostatními a pak samočinně v Síti jen to jiným připomínat.

17

1703291115 Člověk má už odedávna dokonalý návod na stvoření samočinného zařízení, ale stále ho nevidí, protože se sám omezuje starým myšlením pramenícího už z nevhodného rozumu se špatným chápáním celého Světa. Na straně počínajícího skládání je vždy ten základní samočinný stroj avšak dokonale chráněný nejen před světem vnějším ale také ve vlastním Světě před světy uvnitř všeho poznaného i zatím nepoznaného. Jediné co musí živý tvor udělat, aby vše pochopil, musí si být vědomí své dokonalé Společnosti, kterou si musí pro ochranu před vnějším světem objevit a udržovat. Nejlepší ochranou není útok, ale jen odraz všeho špatného s využitím jeho náboje pro vlastní ochranu a také pro další život. Sama Země je toho příkladem, protože právě život si samočinně stvořil vlastní ochranu nejen před Sluncem ale také před vším ostatním mimo Zemi.

V Moudrosti je už dané, že si sám život nejdříve stvoří sobě vhodné podmínky, než se začne dále vyvíjet , neboť naopak při zhoršujících podmínkách už samočinně zaniká. V určitém slova smyslu je vývojem taktéž ustálení doposud zhoršujících podmínek. Ve Skutečnosti je však takový vývoj pouze úspěšnou opravou toho, co se poškodilo přirozeně nebo uměle. Rozdíl v poškozování přirozeném a umělém je pouze v chápání dobra a zla. Přirozené je ničení všeho živého i neživého a to včetně životních podmínek a to tak dlouho až se dobré životní podmínky stvoří také podle všeho neživého ale i živého. Počínající život proto přímo své podmínky neovlivňuje, ale naopak se dotváří podle všech svých záznamů ve vlohách ale vždy podle stejného Vzorce, jímž je Síť čísel. Nečíslem je nula, nekonečno a taktéž všechny zápory, kouzla se zápornou jednotkou a také každý zbytek, který však je pouhou částí výsledku při srovnávání dvou či více čísel mezi různými soustavami.

Také podrobnější řády čísel celých je pouhým porovnáním k obecnější soustavě, podle níž se také jednou mocně či mocněji přirozená jednotka rozděluje. Ve Skutečnosti nemusíme používat žádné zbytky, ale jen správnou soustavu s podrobnějšími jednotkami nebo jen správně a přesně vysvětlit přirozenou zákonitost jediného jevu pomocí dvou a více soustav a to v jakémkoli směru, protože v opačném směru se přirozená zákonitost už samočinně taktéž v opak (ne)mění. U první soustavy je pouze jedna změna a to v přirozenou nezákonitost nebo v nepřirozenou zákonitost, což však znamená stále to stejné, protože Příroda je jedinečný Zákon, což vylučuje přirozenou nezákonitost pouze do Hry. Nepřirozenou zákonitostí jsou už samočinně všechny umělé zákony, protože cokoli neumělé a současně nepřirozené je skutečné „Nic“. Pomocí Sítě budou také umělé zákony vyloučeny pouze do Hry, ale vždy jen s pochopením zákonu přirozeného a v Síti čísel už nějak začleněného. Přirozený je i prázdný prostor (bez vodíků), protože v něm je něco co stále svými smysly nevnímáme. Člověk není schopen tvořit správný směr, ale je schopný se mu přizpůsobovat jen svými smysly.

Doposud vše vymyšlené a dále v nesmyslu „vyvíjené“ je naopak protivývojem, kterému se člověk bránil tak dlouho až vymyslel počítač se stejnými zákony, jaké jsou obvyklé také v přírodě. V podstatě se k přírodě na okamžik vrátil, aniž by si to uvědomil, ale nyní se už zase přírodě vzdaluje, protože používá podle svého špatného vzoru chytrá zařízení, která už budou sama člověka ve směru protivývojovém urychlovat. Tomuto věří však jen zločinec, který na jiných potřebuje zbohatnout a to za cenu někdy i nejvyšší. Chytrák potřebuje také zbohatnout, ale tak aby jeho zlo-čin byl samočinně omluven a ihned také zapomenutý, což uskutečňuje svou vládou jevící se tak, že je volen všemi, přičemž na svoji ochranu vydává umělé zákony, které jakoby chrání avšak chybně vnímanou nějakou po-vin-ností či jiným pojmem v převráceném myšlení. Chytrý člověk nedospěl k tomu, aby vymyslel už jen správný pojem směřující k vývoji a proto používá pojmy jemu známé ale i cizí avšak nechápané a tak je též v opačném významu lidem přímo v umělých zákonech přikazuje užívat.

Chytrý člověk se nebrání právem, ale povinností jiných, přičemž si neuvědomuje, že povinen je pouze zločinec k tomu, aby své napáchané zlo odčinil, už jen proto, že jen zločinec může být po (nějaké) vině. Vinou však není chytrost, ale až zločin neboli činění zla, k čemuž chytrák pouze nabádá, avšak až vědomé obohacení podle takového nabádání na úkor jiných je už zločinem. Každý zločin lze dokonale potrestat ale také dokonale odčinit, jen pokud bude právě v Síti správně zaznamenaný. Chytrák muže zbohatnout třeba jen na okamžik, ale když ihned se zbohatnutím vše odčiní, pak je jeho vina nulová. Právě okamžité odčinění každého podvodu je známkou Hry, kdy si chytrák nedovolí podvádět, protože si pouze hraje. Čekající člověk na vývoj už takovým chytračení prošel, něco též odčinil a už ani takto či jinak určitou hru ve Hře hrát nechce.

Moudrý člověk zaznamenává do Sítě vždy tu správnou možnost vývoje všech čekajících pro danou oblast, protože právě čekající člověk už samočinně představuje všem důvod čekání a chytrák taktéž samočinně zaznamenává svojí nulovou zločinností také pro zločince v očistci způsob veškerého zločinu včetně očištění. Těm čekajícím se doporučuje Dobro, což znamená moudře si hrát i v ostatních oblastech nebo ještě lépe se v nich už také vyvíjet avšak s Upozorněním na Zlo, čímž se tvoří dokonalá ochrana v nulové úrovni bez členů.

18

Očistec i Hra jsou v Moudrosti, ale obojí znamená i s moudrostí, a právě o tomto vývoji se zde psalo a jakoby také v Nic zaniklo, a právě proto na vše takto zanikající je nutné neustále upozorňovat, což sice máme ve vlohách už s prvním projevem zapsané, ale pokud na to špatné zapomeneme, pak si už při obnově vloh to stejně špatné znovu prožijeme. Až s dalším vývojem si uvědomíme, že přesně stejně jak zapomínáme na cokoli špatné či dobré, tak stejně předáváme své vlohy v rodu přímo při oplodnění, ale až někde uprostřed svého života, během kterého se předávají vlohy všem účastníkům nepřímo a právě v dané oblasti působení. Člověk musí nejdříve dospět k bodu v Moudrosti, kde mu jeho rodiče vlohy předali, protože až potom se přizpůsobuje vnitřnímu světu a po zrození světu okolnímu až do své dospělosti. Moudří nejdříve v moudré dospějí a potom zplodí děti. Každé dítě si vezme od každého stejnou část také pro vlastní děti a pak musí v dospělého dospět, přičemž za trest budou děti svým rodičům už napořád. Ve Skutečnosti je to však směr vývoje, protože právě v dětech je vývoj, kdežto v rodičích je vzorec ve Vzorci pro složení všeho dosavadního.

Protože už máme dokonalý Vzorec v Moudrosti nejdříve nevědomě, avšak to znamená v nedospělosti a potom už samočinně vědomě a samočinně v dospělosti. Vše po rodičích se proto nemůže nikdy smazat, což je dokonalým důkazem o jednostranném vývoji a to až do doby než si člověk uvědomí nejen rozdíly ale také Doplňek, v němž se rozdíly obnovující na doplňky z předcházejícího vývoje. Doplněk je proto buď ze směru protivývojového nebo jednoduše jen Vývoj. Složitější se už také stejně skládá avšak ve směru skutečně se vyvíjejícím avšak vždy jen s poslední dosaženou dokonalostí. Pokud nevíme, co je poslední dokonalostí, pak jsme samočinně na Nule a právě v Moudrost je dokonalá Nula očištěna od všeho záporného, ale také od všech kouzel používající zápornou jednotku v druhé mocnině záporně tak kladně a také od všech přebytků. Pochopitelně že se nulou dělit nedá, ale naopak obsahuje všechna upozornění tak dlouho až najdeme Štěstí.

Kdo co jiného našel v Moudrosti, pak to musí do Sítě zaznamenat stejně jako Štěstí na prvním místě, protože neštěstím je nalezené upozornění obcházet bez toho aniž by vznikl trest, což dělají zločinci už tímto zařazeni samočinně do Očistce. Neštěstím je potom tomu všemu nevěřit, protože jinak je neštěstím nevědět a kdokoli už také toto obešel, pak je naposledy upozorněn, že páchá trestný čin neboli Zločin. Obejitím tohoto Upozornění je objevení Nuly, neboť zločinec zjišťuje, že má nulovou ochranu před vlastním životem. Toto si vyřeší pouze sami zločinci, protože moudrým lidem takové dokonalé vysvětlení dokonale postačuje na vývoj vlastní samočinné ochrany před zločinci. Chytrý člověk vidí ve zločinnosti pohyb, a proto se ho snaží od zločinců zdarma či levněji přeměnit na své bohatství. Nejchytřejší člověk se však také už dokonale skrývá před ostatními chytráky (neviditelnost je jejich smyslem vývoje) / největším zločinem je ničení života a to ve všech smyslech (Moudrost, …). Pouze jediný smysl nelze omámit, a proto je jím samočinně, dobrovolně, … Moudrost; vše ostatní je už samočinně v Moudrosti. Ten správně zařazený smysl na první místo je vývojem.

Chytrý člověk dospívá a pak umírá, čekající člověk dospívá a taktéž pak umírá, a proto není důvod, proč by neměl zločinec ale i moudrý člověk dospět a umřít. Pro moudrého člověka je takové tvrzení zpočátku uskutečnitelné, ale jakmile dospěl až k vývoji Moudrosti, pochopil živě, jak je to všem myšleno, čímž pochopil nejen život, ale také směr vývoje, kterým je už jeho šíření, pak už samočinně jeho růst. Šíření je však jen jinou mírou pro dvojkovou soustavu a proto je šíření ve druhé soustavě jednou ze dvou složek vývoje. Další navazující dvojsmyslnosti stačí opět jen ve dvojkové soustavě doplnit a to tak dlouho až je nalezena nekonečnost ve zcela jiné soustavě. Pro moudré lidi je proto Nula také dvojsmyslná a to v očištěné nule a pak v objeveném nekonečnu. V číslech si tak může každý objevit to, co doposud neobjevil jen podle stejného Zákona, čímž je ve dvojsmyslnosti dokonala chápána nejdříve Moudrost a až potom je Zákon. Zde v Moudrosti už samočinně chápeme, že právě s Moudrostí lze spojit všechno ostatní, protože jinak všechno mimo štěstí se už napojuje dokonale jen na Štěstí. Asi také v Moudrosti byl náhodně v Přirozenosti vybraný právě ten nejmoudřejší, nej… . Zákon a Přirozenost tímto vyplynula ve stále stejné Moudrosti, jen se doplnil údaj o rozdílu a pak Vývoj. K Doplňku a Rozdílu se tak samočinně podle stejné Moudrosti doplnil Vývoj. Toto vidí jen ten moudrý, protože nemoudří si doplňují třeba stále Moudrost, což jednou bude také možné, ale jen u těch, kteří se tuto Vlohu Moudrosti sami přesně podle tohoto Návodu nenaučí. Oprava je jen po vlohu.

Každý pojem určuje také oblast působení a proto jen Název oblasti (včetně třeba vlastního těla) může být velkým písmem. U vlastních jmen je to však významem pro předpokládaný vývoj a u příjmení je to dané rodem avšak vždy už po obou rodičích skutečných ať už je první uváděna matka či otec. Řešením by mohl být dvojí průchod, kdy je vybráno jako první příjmení otce nebo matky. Kdo si ještě nevybral, bude chytračit; Kdo používá jedno příjmení, druhého jako by neměl rád, a proto může navrhnout jiné po předcích, protože si ho už nikdo ani moc nepamatuje. Chytrák má za trest ztrácení Paměti až dokud si na toto tu nevzpomene.

19

Po první si to zaznamenáme, ale potom už je to ve vlohách, takže se na ně jenom samočinně odkážeme. Ve Hře je možné takovou samočinnost vypnout, což všichni hráči až v Síti můžou do Sítě zaznamenat. Ve Skutečnosti nejde o to, jestli už zaznamenali nebo nezaznamenali do Sítě, ale o to jestli je už Síť vytvořena, aby mohli všichni své záznamy zveřejnit. Ve Hře je Síť už vytvořena, ale pro Skutečnost ji musí zvolit všichni.

Nejdříve si uvědomíme, že píšeme stále o něčem jiném, a během té doby jsme málo či více zapomněli na podstatu vývoje. Takže si jenom připomeneme, že jde o … volbu příjmení matky nebo otce na prvním místě. Jiná řešení jsou už jinde; když je nejdříve otec, pak je matka třetí, protože první už jsem já (po opravě: ... když je nejdříve otec, protože první už jsem já, pak je matka třetí (po opravě: protože první …)). Každý dospělí si sám Může určit zda je jím otec, matka nebo přidá ještě svoje, které mu z života do dospělosti dali třeba už rodiče. Zde je volbou jednoznačně „Moudrost“ a až pak Zákon a Přirozenost nebo něco jiné, které lze také dvojsmyslně vyjádřit. Něco také více-smyslně, ale doporučované je všem jen to skutečně nejvíce vyvinuté, protože všichni mají v Síti už také dokonalý Návod jak číslo Tři vnímat dokonaleji než ti všichni co nevnímají čísla nižší. Tři je také společnost tří, avšak také zde se upozorňuje, že jsme si v původním zadání už sice vybrali, ale zapomněli, koho jsme si vybrali, a proto jsme se vrátili zpět avšak pouze k nahlédnutí toho svého vývoje podle otce, kterého bez připomenutí … pak právě to ohraničené je upozorněním, které odvrací člověka od vývoje jen proto, aby se dokonale dokázal v dospělosti soustředit. Tímto školením však projde jednou skutečně a pak to bude pozorovat na druhých až prožívat s jinými, tak silně v Moudrosti jak to bude jen nejlepší a nejlepší a … tak dlouho nejlepší až to bude dobré samočinné zařízení srovnatelné se Světem. Nyní je na řadě člověk, aby další Svět vytvořil a znovu prožil vše od začátku ale tentokrát v Zábavě.

Kdo o Zábavě nic neví, má ji všude zde vysvětlenou. Kdo se nechce bavit, musí nejdříve postupně dospět. Na výběr jsou pak v kruhu všechny možnosti, který bod si kdo vybere tak se bude také vyvíjet. Doporučuje se Moudrost pouze zde, protože tak to vnímá vlastník jakožto vše v Moudrosti, tak proč něco jiného, když všem pro začátek v Síti postačuje takové řešení. Člověk musí nejdříve udělat něco dobrovolně (počátek svobody), aby byl svobodný, neboť pak už se stejná dobrovolnost objeví u všech současně právě v okamžiku vzniku Svobody, všichni jednou bliknou právě v okamžiku, kdy se změnil přirozený letopočet, ale do té doby budou blikat při změně každého přirozeného dne, nejdříve jednou osobně v Síti a pak už pouze samočinně. řešením není náhodné zmáčknutí a to ani v umělém omámení, …). V náhodě je proto vše podle toho co si každý pro danou oblast označí, protože podle toho se samočinně seřadí vše co už nechceme nechat na náhodě, ale už to lze také přesně vyřešit jediným Postupem; Vše s největší náhodovostí je Rozporem, a proto se řeší jak náhodám nejen předejít ale také si je navodit avšak v Moudrosti, tak aby se z každého špatného ihned poučil, tak že dobré přesně rozezná a pokud to nepozná, vyčká, chytračí nebo to má co dočinění s Očistcem, o čemž máme veřejné záznamy v Síti, protože ji v Moudrosti už někdo stvořil jako dočasnou, pomocí níž pochopíme vše ostatní, čímž už samočinně všichni uděláme První a současně Poslední Pokus, jakožto uvědomění si všech ve Společnosti, kteří už nikdy změnu dobrovolně nezvolí, a proto právě zaostaly.

V Moudrosti se řeší nejdříve vše s nejmenší náhodou, protože první Náhodou je už samočinně skutečné první Zjevení. Toto však nemusí být zaznamenáno samočinně, protože jsme to ještě nenašli, ale jen uměle, protože se to už nejméně jednou do Nuly zaznamenalo a nejméně jednou i vzniklo. Stačí jen určit počátek a zbytek se už objeví samočinně včetně už vnímavě toho dosaženého posledně až po nedokonalost, kterou právě vyvíjíme k dokonalosti. Člověk se může vracet do zaostalejší soustavy, ale v síti mu vše zůstane trvale zaznamenané Kdežto v Síti Trvale. Čím více člověk podlehne roztržitosti, tím více zahálí, a právě zde je důkaz o jeho průběhu, protože řešíme místo příjmení podle otce nebo matky, přičemž otec je vybrán nejdříve, což by mohlo platit samočinně třeba jen podle chlapců a výběr matky podle dívek, čímž se pohlavím samočinně určuje pořadí zápisu a zde je také první dokonalý stroj pro samočinný Překlad v Jazyce přirozeném mezi jazykem vlastním a nevlastním. Bohužel jenom Čech o tom bude vědět nejvíce, a proto by se měl každý čech jmenovat také Čech. Až nadejte Čas ve Vývoji, přibude jméno také Druhu, nyní si však všem stačí najít jen tu svoji Rodinu, kterou dnes ještě pokřiveně vnímáme také jako Národ, protože až Rod je součástí Rodiny. Jen dva rody se můžou spojit v rodinu, protože je to tak přirozeně dané, tak jako dvě rodiny se spojují do Rodu jen při množení. Každý Rozpor je touto větou vždy vyřešen, protože představuje neustálou výměnu náboje, aniž by se komukoli ubližovalo či jinak škodilo. A v tomto myšlení po opravě bude možné stvořit dokonalý zdroj. Jakékoli spojování je špatné, pokud nejde o vývoj, přičemž stejný význam má, že jakékoli spojování je dobré, pokud nejde o protivývoj. Také rozpojování bude vycházet ze stejné Moudrosti, a pak něco složitější ale jen dokud si neuvědomíme překročení vlastního dosažení, neboť právě zde je nutné nejdříve vše změnit.

20

V Moudrosti je rozpojení (množení) samočinně dvakrát (a to u všech druhů), protože je tím také všechno ve Světě už samočinně dané, pak už se musíme vrátit a všechna možná rozpojení vždy vlastní soustavy objevit. Moudrý člověk právě poznává, že takzvaný nižší druh vyvíjí vyšší druhy, tak že jsou v nich tak dlouho až si uvědomí tuto samočinnost ve vlohách, pak nepřemnoží vlastní soustavu a to ani hmotností, …, ale naopak ji naplní všemi údaji už všem vědomě jakožto okamžitý dosah společného vědomí. Tak se stane také člověk součástí vyššího druhu s už s dokonalým společným vědomím, kterému se však stačí právě stejností přizpůsobit a užívat si „v Moudrosti“ vlastního vývoje.

Tak a potom vše jinak, dokud to vše nebude dosaženo, čímž máme vytvořenu dokonalou smyčku druhé soustavy ale jen pro soustavu první, protože až ve druhé soustavě se doplňuje všemi a všude. Víc už ve druhé soustavě nemáme místa, a proto si musíme počkat na soustavu třetí s doplňkem nejdříve pro první a pak pro druhou nebo už také současně. Ve druhé soustavě je také všemi rovno tak, a také je všude rovno tak, což máme zjednodušeno na jednoduché vždy. Zde už vnímáme samočinnost druhé soustavy v obecném pojetí, protože nám vše čas převrátil na poslední možnost časově neomezenou avšak pro vývoj nezbytnou. Čas nemá meze a v Čase jsou jeho okamžiky až období označena či vymezena. Třetí možnost ještě nemáme ve vědomí ale v podvědomí, protože se jedná už samočinně o neoznačený a současně o nevymezený čas, který jsme už dávno poznali jako Čas, protože až v něm lze vše ostatní označit a vymezit. Nejdříve se označí zničení na Nulu, ale až po zničení u zaostalého druhu, ale i před zničením ale jen ve Hře už u vyspělého druhu, a proto se vyvíjející tvor musel nejdříve naučit se vším potřebným si hrát. Pokud „vždy“ zaměníme za „hrou“, máme vymezenu celou oblast, kterou lze provádět, aniž by se jakékoli meze dosáhlo, avšak až ve třetí soustavě rozumíme významu, kde Hra se rovná Vždy“, protože se jedná ještě nesamočinně o doplněk právě první soustavy. Druhá soustava má proto vždy dvě meze ale jen se dvěma možnými body, protože až v dalších soustavách se jejich vlastní body doplní už samočinně. „Tak“ zůstane jedinečné a to též bez návratu.

Nějak a potom vše jinak, dokud … už jednoznačné není a proto se předpokládá také návrat, což však není v jednotkové soustavě možné, ale až ve dvojkové přímo po neviditelném dvoj-úhelníku, ve trojkové už po viditelném troj-úhelníku, a pak už opět vše i s viditelností samočinně až po konečnou soustavu po konečno-úhelníku, protože jednoduše nelze dokonalé kružnice dosáhnout ani ve Hře. ve Skutečnosti to lze vyzkoušet.

Konečně a potom vše jinak, dokud … už zase jednoznačné je, ale pouze do doby než bude konečno už samočinně posunuto o další jednotku. Tři možnosti nám vyplynuly z celého myšlení o všech dosavadních soustavách, což je už také třetí soustava, protože by ve druhé byly jen dvě možnosti „Tak a Nějak spojené s Konečnem“, nebo „Tak spojené s Nějak a Konečně“, ale také „Nějak a Tak spojené s Konečnem“ (jakožto na Konci pro rozebírání) nebo „Tak spojené s Konečnem a Nějak“ (jakožto na Počátku pro skládání) … . Vše spojené je opět jen jednotkovou soustavou, což už máme jenom pro připomenutí samočinné. Ve dvojkové soustavě máme jen čtyři vlastní možnosti avšak vnímané nejvýše dvojkově jakožto dva krát dva. Ve třetí soustavě však už neplatí obecně násobení ale mocnění, protože v první soustavě platí nejvýše jediný postup.

Zde už chápeme samočinně nespočet možností také pro třetí soustavu avšak z pohledu jakoby čtvrté už zmíněné soustavy s doplněním další míry, a tím také dalšího pohybu, točení a víření dohromady s doplněním už všech čtyř smyslů ukazující nám Svět nejen skutečný ale také jinak viděný (mámení, sen, představa). Pouze od narození slepý zná jaké je to bez snímků, hluchý bez zvuků, a stejně je to i u těch bez čichu i chutě. Ten kdo nevnímá své tělo nebo ho vnímá omezeně, nám nedokáže ani cokoli hmotné popsat, a proto právě hmat je pro svoji jedinečnost v nevědomosti smyslem výchozím v Moudrosti jakožto nositel všech smyslů soustavy další. Ve druhé soustavě jsou už dva smysly více vyvinuté než jiné dva ale to je i uvnitř mezi dvěma.

Na hmotu, do hmoty, v hmotě a z hmoty snímek či zvuk umíme už také zaznamenávat, kdežto pach a chuť umíme u hmoty prozatím jenom rozpoznat. Hmota se zaznamenává už samočinně, ale jen přirozeně v Přírodě, a proto je nutné pro správné zřízení vše zaznamenat také do společné paměti a současně jen to potřebné také do společného vědomí. Síť čísel už ve společném vědomí máme, jen se ji musíme naučit používat přirozeně s čísly a nejen v číslech. V Moudrosti je nejdříve Číslo a až pak Přirozenost, Svět, … až Vše.

1703301134 Pohádka o ZrozeníBylo, nebylo … nejdříve byla Nula, nebo nebyla. Nejdříve bylo něco nehmotné, aby mohlo vzniknout vedle

toho Nic, nebo v nehmotném. A tak vznikla Moudrost, v níž je také Nic. Nic v Moudrosti je však stejné jako všechno kolem Moudrosti, což žádná Moudrost není, ale to je také jediná Nemoudrost, kterou si Nic

21

uvědomuje. Podle Ničeho nemá Nic v sobě Nemoudrost, což si však Nemoudrost neuvědomuje, ale naopak Moudrost už ví, že Nemoudrost vznikla podle Ničeho, protože si (už samočinně pro připomenutí) nejdříve Nic uvědomilo Nemoudrost. Moudrost proto dokonale ví, že Nic a Nemoudrost je jako Nula vědomá si jen Nehodnoty. V Moudrosti se proto Upozorňuje na Nemoudrost vlastní Ničemu stejně jako Nule, protože Nula je pouze Vzorem v Ničem stejným jako Nemoudrost v Ničem. V Moudrosti však kromě Ničeho musí být ještě vše ostatní a to podle vlastního Vzoru ale také jinak než je Moudrost sama a proto jen pohled na sebe zevnitř jako jednotka, protože pohled na sebe avšak z vnější má pouze někdo vyspělejší nebo stejný v tom vyspělejším. Sama Moudrost dostane první moudrou myšlenku; „Když budu mít dokonalý Vzor sama sebe a současně v sobě, pak poznám pohled z vnější na sebe, čímž však dospěji právě ke svoji vyspělejší Moudrosti.

Vytvořit v sobě nejdříve více než jeden vzor je však Nemoudré, protože by se nepoznal (avšak zanedbal) vznik první jednotky, ale přímo více-ice (dvojice, trojice, …) bez nepoznané jednotky. V Moudrosti je už sice Nic, ale toto Nic znamená stále Nic tak jako všechno v okolí, což je vlastně částí toho avšak v myšlenkách zatím Vyspělejšího, pohlížejícího na Moudrost. Z opačného pohledu však Já sama Moudrost pohlížím na Nic uvnitř sebe, čímž mám už samočinně všechen okolní Svět vyřešený. Zrozením proto je; v Sobě najít to vnější.

Doposud to byl jen nevědomý Počátek. Zrozením je pouze přechod mezi Počátkem a Bytím, a proto je Zrození jen ve smyslu meze a tudíž nic hmotného podle vzoru Nuly v Ničem, avšak tentokrát už jinak mezi dvěma jednotkami v Moudrosti. Člověk se musí nejdříve uvědomit jako hmota přizpůsobující se okolí avšak dosud neznámému, neboť ho má uvnitř ve vlohách, které už samočinně poznáme při styku se svým okolím. Člověk poznává také vše jiné ve Skutečnosti, ale dospěje, až pochopí tu Nulu za Bytím. Někdo dospěje pouze na tuto první úroveň jednotkové soustavy bez jakýchkoli řádů, jiný má už vzor v postupu podle Zrození takže pro další Bytí také se svou Nulou (a tak pořád dokola). Dalším vzorem je dvojková soustava se vzorem opět podle Zrození avšak už v samotném Bytí a to také s Dospěním někde uprostřed Bytí odrážející od sebe neboli od společné meze k vlastním hranicím navzájem Nevyspělost a Vyspělost. Spravedlivé už samočinně je, že dvě jednotky ve stejném prostředí si svým pohybem sami určí jednak pohyb stejně rychlý s hranicí přesně uprostřed mezi mezemi obecnějšími, takže je nemoudré cokoli zde nastavovat uměle. Jen pro doplnění; nevyspělý Člověk se nevyvíjí, ale dospívá k tomu, aby se mohl vyvíjet, kdežto vyspělý Člověk může dospět taktéž k další třetí soustavě, ale jen když všechny předešlé z vlastního pohledu vysvětlí a správně přizpůsobí.

Z pohledu třetí soustavy se musí nejdříve poznat Trojice ve smyslu Moudrosti Nic a v Ničem Nemoudrost, kde Nic je však současně s moudrostí v (již zmíněné a tudíž samočinně) Moudrosti. V postupu však tato trojice neztrácí smysl, pokud se všechno znovu připomene, což moudrým lidem dokonale postačuje k vývoji. Nemoudrý člověk se nevyvíjí stejně jako nevyspělý člověk, a proto se stále už samočinně vrací zpět a hledá jiné mezery a jiné jednotky ve dvojkové soustavě z pohledu druhé soustavy, protože třetí soustavu řešíme. V násobení poznáváme u Trojice jen tři možnosti s mezemi Moudrost a Nic, Moudrost a Nemoudrost a také současně Nic a Nemoudrost. Proti Moudrosti a Ničemu stojí Nemoudrost, proti Moudrosti a Nemoudrosti stojí Nic a proti Ničemu a Nemoudrosti stojí Moudrost. V Přirozenosti však nezáleží na tom, kdo si co vybere, protože se jen sám zařadí mezi ostatní a takto se v Moudrosti poznává takzvaný „přirozený výběr“, který jinak poznaný moudrý člověk nechápe, protože se jedná o Nic ve smyslu jednotkové soustavy z pohledu jednoho nebo v Ničem o Nemoudrost ve smyslu dvojkové soustavy z pohledu jednoho ze dvou ale v druhém nebo o Nemoudrost v Ničem ve smyslu také dvojkové soustavy avšak už i z pohledu třetí soustavy, kde ten společný je opačný a současně v Ničem. Až nyní si lze uvědomit také jednotkovou soustavu už podle Ničeho.

Nic ze svého pohledu je Nikým, který v jednotkové soustavě vidí jen (v Moudrosti) vlastní Nemoudrost, ve dvojkové soustavě vedle člověka moudrého soupeří s vlastní nemoudrostí a vedle vlastní Nemoudrosti odpuzuje Moudrost, protože v Moudrosti je to myšleno jinak. Nemoudrost je pouze v Ničem, a proto je nemoudrý člověk Nikým. Přirozeným výběrem se dospělo, že vývoj Člověka pokračuje v Moudrosti vlastní moudrostí a nikdož už za Člověkem trvale zaostane. Dříve se to událo opicím, které zaostaly jen proto, že se už jen opakují po Člověku, což nám dává smysl rozpoznání samočinnosti neustále se opakujícího děje, jen jsme museli k takovému poznatku dospět i pochopením a nyní i rozumem pro společné vědomí v Moudrosti.

22

15:22 Z(a)řízeníAby mohl tvor něco tvořit, musí si vyhotovit zřízení někde běžící ale pomocí nějakého zařízení provádějící

různé pohyby. Zařízení bez zřízení je nehotové, zařízení hotové s neběžícím zřízením je nezapnuté, zařízení zapnuté však bez pohybu je nespuštěné, zařízení spuštěné provádějící pohyby avšak jen stále se opakující je neobsluhované, protože až zařízení obsluhované vyžaduje lidskou činnost, za níž obsluze náleží samočinně přesně taková odměna, kolik okamžiků je obsluha činná. Už jen stisk jednoduchého přepínače je samočinně pouze jedním okamžikem, ale puštění stejného přepínače je okamžikem druhým a pak jsou také počítány přesuny k přepínačům postupně dalším potřebným, čímž je přesně daný celkový čas i za psaní do počítače. To, že člověk musí mezi tím také přemýšlet, je pouze neschopností to vymyšlené si pamatovat, protože při hledání poznatků nových a vycvičení se toho nového v umění je pouhým učením už s odpovídající odměnou.

Aby mohl zřizovatel zřízení napsat, musí ho nejdříve vymezit ve všeobecném Vzorci (Síť), přičemž Mimo Moudrost skutečně Nic Není (dokonalá Nula) ale v Moudrosti je už samočinně vymezena pro Nulu jen nula a také nekonečno jakožto Nemoudrost v nulové soustavě. Pro první soustavu je vymezena Moudrostí až Nulou (v Moudrosti) společná Jednotka, jakožto jediná pro všechno v ní obsažené. V Moudrosti moudrost proto představuje jen odkaz na Moudrost avšak s uvedením vlastní soustavy včetně svého začlenění, protože jen tak lze ve vlastní nule moudrosti nejvhodněji (rychle, šetrně, bezpečně, …) zjistit všechny odpovídající údaje.

V moudrosti poslední moudrost dané soustavy má už v sobě vlastní nulu samočinně zcela očištěnou od nemoudrosti, jednoduše jen proto, že je tak jak v Moudrosti nula pouhým číslem následující soustavy. Aby člověk mohl do následující podrobnější soustavy přestoupit, musí si osvojit také znak takové soustavy. Pokud takový znak člověk ještě nemá, musí se na něm shodnout většina dospělých soustavy dosažené a to bez časového omezení, protože jen tak proběhne samočinně vývoj všech v jediný okamžik. Mnohým se může jevit, že jsme doposud dosáhly už deváté soustavy, avšak bez prvního sou-hlasu v Síti (pak i ve společném vědomí) skutečnou většinou jsme nedosáhli ani soustavy první, takže jsme všichni po-řád v soustavě nulové.

Protože se zde vše vyjadřuje ve „spisovnější“ češtině než se v národě českém používá, čili bez cizích slov a to včetně převzatých a každý pojem je pokud možno alespoň v počátku označován i jako Jedinečný avšak i se smyslem v podrobnějších soustavách, už začala Síť v Česku. Ve Skutečnosti nejde o to, kde počala (už je daná Přírodou), ale o to za jak dlouho přesáhne svoji mez do jiného národa a pak také do skutečně celého Světa. Ve Světě jsou už daná přirozená pravidla dorozumívání, a proto se jim přizpůsobí také pravidla českého pravopisu (bez cizích slov, každý znak se svým jedinečným zvukem a naopak, …) a stejně také národy další. Potom už stačí jen doplňovat do Sítě čísel jednotlivé pojmy, kde k danému číslu dané soustavy bude vždy u všech národů pojem přiřazený v národním jazyku, avšak stejného významu jaký dává právě číslo v soustavě.

Každé číslo má však význam nejen národního jazyka, ale přede-vším přírody, čímž jsou meze dokonalého dorozumívání samočinně vymezeny. Nyní stačí k číslům přiřadit také všechny prvky, jedy, buňky a vše ostatní v Přírodě už dané. Myšlenkou zde je právě vytvoření jediného správného Překladače pro všechno a to nejen v naší sluneční soustavě. Právě přesažení Překladače do vnějších soustav je už vždy dané, jen musí být lidmi objeveno, čímž také dojde samočinně ke spojení s jinými tvory, kteří už mají tuto dokonalou ochranu před Nemoudrostí vyřešenu. S přesažením současně nejen poznáme tvory ještě nevyspělé ať už na Zemi či jinde. Než dosáhneme přesažení, musíme však právě na Zemi nejen pochopit řád, ale také ho do Sítě zaznamenat a všechny škody začít už opravovat a to pochopitelně jen přes společnou Síť, neboť tak chceme být poznáni.

Právě bylo vše vysvětleno jinak než jen jako dokonalý Bod v Moudrosti, a sice už také pro Moudrost vyšší v přímé soustavě, obsáhlejší v plošné soustavě, objemnější v prostorové soustavě a už i zřejmější ve vědomé soustavě, protože jsme už dokonale pochopily další míru vývoje jinak, než nám byla doposud bez jakýchkoli dokonalých výsledků mylně jakožto společnost předkládána. Nyní stačí jen společně taktéž všemu rozumět, protože až pak budou další myšlenky dokonalé právě v této Myšlence, tak jak je moudrost už pro Moudrost.

Zde už máme zcela zřejmý směr pro Myšlení opačné k Moudrosti, což je však přirozené, protože až podle všeho v Moudrosti přesně poskládaného máme už také vše potřebné pro Moudrost jinou, v níž bude také ta předcházející dokonale samočinná, ale už jen jako moudrost. Vývoj v moudrosti (samočinné) je proto vždy jen v uvědomění si vlastní jednotky pro Jednotku všemu společnou, což též vnímáme jako jediná Společnost. Jak která jednotka se sama už uvědomuje, v takovém vývojovém čísle dané soustavy je samočinně zařazena, což je opět dané přírodou. Lidstvo má tímto (jako jediný druh ze všech nám známých) vše pro svoji soustavu.

23

Teď už je snad všem samočinně zřejmé, že Zařízením je Příroda a Zřízením je Síť čísel, protože jinak nelze pokračovat než vysvětlením právě Sítě čísel, kde Nula je jediná, a proto nám udává také „první“ soustavu s jedinou Jednotkou od dokonalé Nuly až po dosaženou jednotku obsahující však nulu vlastní se stejným významem jako u Nuly avšak s další jednotkou následující a už i samočinně (zde je poznána druhá jednotka), a proto se provede jen oprava „první“ na „následující“. Vesměs se dá říct, že každá soustava je ohraničena Moudrostí o Nule všemu společné jakožto Společnost, Svět, Smysl, Síť, … a pak nulami vlastními uvnitř každé jednotky (Jednotka, tvor, kámen, …). Nyní můžeme vše objevit, poskládat a tímto se Vším dokonale už sladit.

Smyslem vývoje však není ihned všechno sladit, ale jen se při tom zdravě bavit, protože právě zábava je tak konečná jak samotný Svět. Člověk nemusí dřít v práci, ale jen si tělo i ducha v Zábavě uzdravovat, protože práci provede samočinně Síť. Pokud se někomu jeví, že je nad míru zdraví, může si třeba i něco spáchat, aby se mohl z toho uzdravit a tím také pro ostatní něco nové objevit. Stává-li se zábava nudou, pak je potřebné se dále vyvíjet v novém Myšlení, a proto je v Moudrosti Nuda také další Jednotkou, podle níž se dokonale rozpozná, kdo potřebuje vývoj a kdo stále jakoby zaostává za vývojem. Ve Skutečnosti však právě ten co se nudí má právě v těch hrajících se … objev. V Moudrosti se upozorňuje na vše špatné jen jednou, a proto je také veškeré Upozornění v její Jednotce ve smyslu však jediné Nemoudrosti a proto též už samočinně v Nule.

Na „druhé“ straně obsahuje jako jediná všechny moudrosti současně, protože až v každé moudrosti je její vlastní moudrost jiná jakožto vlastního vlastnictví. Moudrá je Společnost jediná se společnými zájmy, potřebami, … a jinak avšak vždy jen jedinečně v moudrosti vnímanými společnostmi. Ve „třetím „ směru je už kolmice se společným bodem na přímce, jímž je právě Jednotka v moudrosti společné, takže v moudrosti a nikdy jinak, protože nesmysl nyní už dává cokoli k moudrosti nebo z moudrosti. Jedinou Výjimkou v této soustavě je, že společným bodem je to špatné nulové a vše je z něho samočinně od-tažlivé k moudrosti nebo naopak, že společným bodem je to dobré čili Moudrost samotná a v Nemoudrosti se k ní přibližujeme s ubývající rychlostí až na Nulu nebo se od ní vzdalujeme nebo se k ní ani nepřibližujeme ale také ani od ní nevzdalujeme. Protože je to s každou výjimkou složitější, složitější, …, upozorňuje se nejdříve jen na Výjimku.

Každá výjimka má řešení až někde v další soustavě, což nám právě podle složitosti výjimky brání se dále vyvíjet a proto každá výjimka včetně uvedené Výjimky znamená pouze neschopnost se patřičně vyvíjet už však v dokonalém Předvídání přesně podle Sítě čísel v dosažené soustavě pro soustavy další. Někdy stačí jen výjimku také tak poznat, jindy ji musíme i pochopit, protože až ji alespoň někteří také tak rozumíme, je dosaženo také další soustavy. Na opačné straně; nepoznaná výjimka je neschopností, pokud taková výjimka je někým skutečně už poznaná, protože jinak je pouze počatá bez jakéhokoli projevu nebo ještě nepočatá, nebo-ť ještě nenastal potřebný okamžik nebo bod, …. Dle okamžiku se vyvíjíme, kdežto po-dle bodu vážíme, podle přímky hraničíme, podle plochy vymezujeme a podle prostoru rozlišujeme. Vážit však můžeme nejen dvě strany, ale také tři sobě si rovnocenné pojmy, protože čtyři pojmy sobě si rovnocenné v ploše nikdy nejsou, jednoduše jen proto, že všechny se všemi stejně hodnotně nesousedí právě podle společného bodu.

Až v prostorové představě lze podle společného bodu také stejně hodnotit čtyři pojmy, ale více už ne a to ze stejného důvodu jako u plochy. Až v různých představách, snech, hrách je další bod možný, což však není naše Skutečnost a proto jen v jediném společném Vědomí je ten správný pátý pojem správně ceněný už se všemi čtyřmi z prostoru. Takto lze dosáhnou šesté soustavy neboli skutečně společného Myšlení ve skutečně společném Vědomí podle společného Bodu první soustavy. Podle společné přímky jsou také dvě rovnocenné plochy, avšak v prostorovém myšlení nelze podle přímky nic rovnocenné nalézt, neboť přímka neváže ani nic nespojuje jako body, ale hraničí, což však bez další hrany nedává smysl. V ploše dvě hranice sou-běžné tvoří jen jednotkový pás, kdežto nesouběžné se protnou v bodě, jen když jsou nesouběžné ve Skutečnosti, neboť našimi smysly vnímané se i souběžné sbíhají do bodu. Pouze smyslem v Moudrosti si to však uvědomujeme všichni už dospělí ve třetí soustavě, pro něž je druhá už samočinně daná ve společném Vědomí i neznámém.

Až s poznáním společného Vědomí ho může každý pochopit, až pochopené pro Společnost rozumět, až rozuměné pro Síť jakožto Myšlenka něco dalšího vymýšlet, až myšlené stejně pro Sebe se stejně vyvíjet až to vyvinuté pro děti dosáhnout i nové Vlohy po všech vlohách správně už obnovených podle stejné Moudrosti. Pokud si jen tuto větu znovu a znovu přečteme, nalezneme různé hranice nám doposud neznámé, ale protože nejde jen o plochu ale přímo o představy v prostoru, nejedná se už o hranice ale vymezení prostorů a dokonce o rozlišení podle prostoru avšak ve společném Vědomí, což už samočinně chápeme, že takto ve společném Vědomí budeme navzájem vždy životem odlišní avšak jinak si vždy už jen samočinně rovnocenní.

24

Umělá Síť se všemi údaji je pouhým nástrojem čili zařízením, abychom všemu takto chápanému také porozuměli a měli do budoucna dokonalou Památku, se kterou se pak účastníme soutěže o prvenství mezi všemi druhy. Smyslem soutěže však není mít svoji památku dokonalejší, protože ji budou mít všichni stejně dokonalou, jen dříve či později v Počátku nabytou, v Bytí poznanou, v Poznání chápanou a potom ještě také v Chápání rozuměnou, v Rozumu myšlenou, v Myšlence uměnou !neumělou! a v Umění dosaženou Vlohu; že všechno další stále ve stejné Moudrosti se vyvíjí už samočinně v jediném a tudíž už celosvětovém Vědomí.

Vítěz je samočinně zřejmý, protože to má už dosaženo ve Vloze, jen jde o to, kdo ještě nevyvinutý se dříve než se vyvine, všem objeví naivně se domnívající, že je už vyvinutý avšak bez dokonalé památky. Toto jen znamená, že nemůžeme toto hrát dříve, než se vyvineme, a proto jen věříme, že vše doposud vypuštěné do Světa dříve zanikne nebo nebude alespoň objeveno dříve, než bude vytvořena naše (po)zemská Památka.

Památka má však i svůj jiný účel, protože při jejím tvoření může celý život na daném tělese vyhynout dříve, než se dosáhne stejné Vlohy. Pokud je také Památka zničena, nebude už možné právě podle ní život obnovit. Ve Skutečnosti je však každé zničení někde už zaznamenané a proto lze také život obnovit už i bez dalšího zničení. Právě správná rychlost vytvoření Památky určuje také prvenství, protože rychlé vytvoření svědčí o nouzovém stavu bez pochopení zábavy, kdežto pomalé vytvoření svědčí o váhání, zda už je nutné skončit s jakýmkoli podváděním, dohadováním, bojováním a také se vším na co se má správně upozorňovat.

Správné je ihned skončit s podváděním, dohadováním, bojováním a také na vše jinak taktéž špatné ihned upozorňovat. Pak je možné bavit, skotačit a jinak si hrát až po bod vyváženosti, kdy už vážně Hra není hrou, ale jen dalším váháním o něčem špatném. Toto však už máme vyřešeno dříve a proto právě ten bod váhání odkazuje zpět na předcházející bod váhání. Pokud už neváháme, máme mimo hraní jenom vážnost svědčící naopak o vývoji. Těmito třemi poznanými pojmy (Hra, Upozornění a Vývoj) už taktéž stejně jako dříve chápeme, že Hra s Upozorněním je pro Vývoj, Hra s Vývojem je pro Upozornění a stejně rovnocenně taktéž Upozornění s Vývojem je pro Hru. Pokud to takto chápou všichni, pak už si také navzájem rozumíme stejně a tím také rozumíme slovu Společnost, kterou do uvedené Trojice můžeme zahrnout samočinně jedině spolu.

Kdo však s takovou samočinností nesouhlasí, musí si to v Síti nesamočinně neboli sám odznačit a tímto se taktéž samočinně ze Společnosti vyčlenit. Zpočátku jsme všichni ve Společnosti samočinně, protože děti se neumí ze Společnosti vyčlenit a bez Společnosti zahynou, pokud nejsou také oba rodiče vyčleněni. Pokud je alespoň jeden rodič ve Společnosti pak je také Dítě samočinně ve Společnosti, pokud ho rodič právě jako vlastní ve Společnosti označil. Ve Skutečnosti zde tvoříme výjimku, a proto je každé dítě vždy samočinně jako všichni ostatní ve Společnosti už od početí bez výjimek, protože takto je to nejen nejlepší ale už také dobré.

Ani mladý člověk ještě nedospěl k tomu, aby se mohl ze Společnosti vyčlenit a pochopitelně na druhé straně také počatý nerozenec je už samočinně neschopen se odznačit. Aby se u dítěte předešlo náhodnému odznačení, má v Síti samočinně povoleno si jen hrát a případně tvořit různá upozornění až samo vytvoří Upozornění, protože pak se stává mladým člověkem samočinně. Mladý člověk právě v Upozornění tvoří jakoby vývoj až vytvoří svůj Vývoj stejný jako u všech, kteří si ho už vytvořili v Moudrosti a zaznamenali do Sítě. Dospělí člověk zase ve Vývoji tvoří jakoby společnost, protože až sám sobě vytvoří stejnou Společnost, je schopný mít děti lidského druhu už ve stejné Moudrosti, kdežto bez Společnosti jen stejně moudře lidské.

Dospělí člověk se může odznačit ze Společnosti a pak i označit ve Společnosti kdykoli, třeba jen proto, aby všechno správně pochopil, protože v odznačeném stavu bude také společné vědomí odznačeno, což se projevuje nepříjemným pocitem osamělosti bez společné ochrany, kdežto označení tento příjemný pocit společného vědomí s ochranou všemi před vším špatným skutečně navodí jen u těch dospělých, protože nedospělí jsou chráněni už samočinně, což však nijak necítí, neboť k tomu jednoduše jen vývojem nedospěli.

Tím, že se dospělí třeba jen na okamžik odznačí, zobrazí se mu trvalé upozornění; !nechráněný!, kdežto při označení jen na jeden pozorovatelný okamžik, který se zřízením samočinně sám podle smyslu upravuje, se zobrazí; Chráněno. Kdo vymyslel v Síti jako první jednoduché zřízení na rozpoznání nejkratšího okamžiku jakéhokoli smyslného vnímání, ten je vlastníkem. Jednodušší nebo alespoň lepší zřízení je pouhou opravou vlastníkovy myšlenky; až to nejlepší už dosažené jakožto dobré je právě dvoustranný přepínač ve společném Vědomí, který je nastaven už od početí na Společnost samočinně, a jinak každé přepnutí do Společnosti dokazuje Jedinec jiným, že je už dospělý, protože nedospělí to neumí přepínat a jakoby dospělí kterému se

25

to podařilo jen náhodou, už nedokáže přepnout zpět do Společnosti dříve, než dospěje . Ochranou proti náhodě je přepínač jiný. Po opravě; upozornění na nedosaženou soustavu je tučně a doplněk je nakloněný.

Snímač rtů, rukou, očí, … a s vývojem také Vědomí s vlastním zřízením v Síti počítající sledované pole na obrazovce obsluhovače či počítače spojeného s obsluhovačem, protože bez něho nelze zřízení v Síti spustit. Myšlenkou je, aby se jednodušeji a tiše ovládala obrazovka a přitom se oči cvičily, aby oční svalstvo už neochabovalo a dokonce se posilovalo. Například při psaní s výběrem znaku budeme muset rozšířit pole pohledu také na okolí písma anebo třeba jen zrak vědomě zaostřit anebo něco zcela jiné. Ta nejvhodnější možnost ze všech už přesně uvedených se bude doporučovat, až bude jeho užívání většinové oproti ostatním možnostem až oproti každé možnosti zvlášť. Až bude jedna možnost volena všemi jen v jednom případě u jednotkové soustavy nebo v obou případech u dvojkové soustavy, bude stará část zařízení nahrazena novou v dané soustavě už s touto samočinností. Protože v jednom případě jsou dva případy samostatné a jinak je případ s dvěma případy, jsou zde dva jednoduché přepínače a potom dvoj-jednoduchý přepínač, který se samočinně zapne přepnutím jednoduchého přepínače, který je také součástí dvoj-jednoduchého přepínače.

Význam přepínačů je přirozený třeba u dětí, které musí mít nejdříve určitou tíhu, aby přepínač přepnuli. Dítě dospěje k poznání, až samo zjistí, že je na váze. Kdo mu to poradí, pak prohrál. K pochopení dospěje, až samo si na váhu vezme nějakou přítěž, protože jakmile si vezme přesně odpovídající přítěž, dospěje jinak v mezích pro odpovídající přítěž a jinak v mezích samočinně nastavené na váze jako už přesně odpovídající přítěžová jednotka, kterou lze už také smysly rozeznat. Hmatem se rozpoznává tíha, zrakem objem a to vždy počínaje jejich vlastní Jednotkou bez zbytečných názvů a proto pro tíhu Tíha a pro objem Objem. Protože se pohybujeme po nohou, musíme před každým krokem vědět, na co šlapeme při chůzi až běhu. A právě zde se poznává další jednotka objemu jakožto „užívaná“ ale pouze na „neužívanou“ se upozorňuje. Další jednotka může být například při jízdě, to se potom použije slovní přídavek jako třeba „jízdní“ a protože u běžně užívané jednotky není potřeba jiných přídavků neboť je všem samočinná podle smyslů a také už přirozeně nejčastěji a jinak nejvíce. Jednotce známé dle smyslů je už přirozeně dané, že je pouze jediná „upozorňující“ na sebe takže třeba pro Objem jakožto počet „objemových Objemů“, čímž máme už dvě zařazené možnosti k přirozené Jednotce. Přirozené je, že jsme si nejdříve uvědomili Jednotku a až pak je možné zjistit její ničení.

Každý pínač je částí zařízení (hmotný) nebo zřízení (nehmotný). Zapínačem je jednoduchý pínač pro směr vývojový, protože naopak Vypínač je jednoduchým pínačem pro směr protivývojový. Jednoduchý pínač je vždy jednosměrný (z pohledu druhé soustavy), jednostranný (z pohledu třetí soustavy) a také jednosmyslný (z pohledu čtvrté soustavy). Přepínačem je zapínač a současně vypínač (obousměrně jednoduchý pínač), přičemž je ve stavu vždy jen jednoho směru avšak ve výchozím stavu vždy přirozeném, neboť je to tak nastaveno samočinně Přírodou. Přirozeným směrem je vždy vývoj (v Moudrosti). Dvouduchým pínačem je spojení dvou jednoduchých pínačů, zapínaných současně (Spínač), nebo vypínaných současně (Rozpínač), nebo vypínání jednoho a současně zapínání druhého jednoduchého pínače (Převypínač), nebo naopak zapínání jednoho a současně vypínání druhého jednoduchého pínače (Přezapínač).

Spínačem jsou pro spolky všechna jejich pravidla současně jakožto smlouva vnitřní ve Smlouvě. Nebo také jakožto smlouva v jiné smlouvě, která je spolu se všemi smlouvami vlastní soustavy zase stejně třeba v jiné smlouvě nebo právě samočinně pouze v konečnu zbývá, že je samočinně ve Smlouvě jakožto jedna modrost v Moudrosti. Ostatní moudrosti stejné soustavy jsou stejně také v Moudrosti, ale zas z jiné oblasti než je uvedená Smlouva neuvědomující si žádnou soustavu. Pochopitelně, že Smlouvu nelze v předcházející soustavě pochopit (byla až nyní pochopena), ale lze ji už poznat, což zase není možné v před-předcházející soustavě. Myšlenka; že je barevně odlišena jen odpovídající soustava je právě pro uvědomění si přesně toho, jak to vlastník také jen ve Skutečnosti myslí. Jinak se tomu jen rozumí, neboť jinak se to jen chápe, jinak se to jen pozná, jinak to jen je, jinak to počalo, neboť jinak už není ani „Nic“. Upozornění jsou proto vždy jen ve vlastní nule mezi jednotkami s vlastní jednotkou spojenou. Obecně je Upozorněním; že se upozorňuje na vše přesahující do podrobnější soustavy, protože tou obecnější až po obecnou právě „Obecně“ myslíme. Na druhé straně … Podrobně je Upozorněním; že se upozorňuje na vše přesahující do obecnější soustavy, protože tam přesahuje vždy jen číslo jakožto Jednotka obsluhující vlastní jednotky. Tvorům se stačí jen číslům přizpůsobovat přesně podle přirozenosti, kde si pouze vyskytující se bytí nic neuvědomuje, nebo si uvědomuje okolí, pak sebe, pak rod a pak druh. Různá pnutí mezi těmito čtyřmi pojmy určuje počet všech možností avšak podle významu pnutí také význam dané soustavy. Zde je vysvětleno pnutí obecně Postupné, kde jedna jednotka až po dosažení vlastní Jednotky samočinně zapíná ve Významech podrobnější jednotky.

26

Protože až v druhu se rozlišují rody, v rodinách se rodí děti a v každém Dítěti je už Vloha všeho okolí přesně po prapředcích ale jen v době až do početí daného předka, protože do vlastního početí převzal vlohy jen při dokonalém vývoji ve stejné části od obou rodičů. Základní vloha samce je ve smyslu pronikání do Obecna, kdežto u samice je základní vlohou Obsáhnout to podrobné. Jinak mají vlohu společnou, podle níž se takto už samočinně rozmnožují. Dnes už chápeme, že podle přirozených pravidel je také soulož hrou, a to dokonce s největším vzrušením těla v zábavě. O osobní záležitost se jedná, pokud se jedinec skryje před všemi ostatními při hře sám se sebou, jinak se jedná o dvou-osobní až konečno-osobní soustavu se svojí samočinnou ochranou před obecnějšími jen proto, že stále neznáme číslo se znaky i pro obecnější soustavu.

Dvou-osobní soustavou, je první společná, u níž si uvědomujeme dvě jednotky. A stejně to začíná platit u všech ostatních doposud nepoznaných soustav, jen se významy čísel i z čísel různě posunou pro Hru a nerůzně jen pro Vývoj. Člověk si samočinně nechce hrát, pokud už vyhrál vše různé, což je samočinně další možností pro vývoj následující nebo jen stejně další soustavy, muž tak poznává ženu a žena samočinně muže nebo naopak, kdo jak si přepne. Stejné poznávat znovu není vývojem, ale neumění se prozatím vyvíjet nebo jen osobním přepnutím do Hry, protože všechny jiné osobní záležitosti jsou před ostatními dokonale skryty ve vlastní nule až do osobního dožití Vlastníka u jednotkové soustavy nebo do rozpadu společnosti dle všech zakladatelů nebo dle jednatele, protože vše umělé se časem rozpadne zpět na Přirozené jako na Společnost. Každý zakladatel je současně jednatel a proto až ti zbývající zakladatelé volí předběžně Jednatele, který pak po dožití všech nastoupí. Není-li podle těchto přirozeností, žádný zakladatel ani jednatel, společnost se samočinně rozpadla, což se až v Síti zaznamenává přesně pro případnou obnovu už samočinně dle Soustavy.

Úlohou jednatele je pouze to Základní představovat, protože též vše ostatní je už v Síti přesně podané. V mezerách se předpokládá to nevývojové čekání nebo protivývoj, protože ne-mezerám odpovídají jednotky uložené právě mezi mezery také s tímto upozorněním na nuly. Nula má význam také Mezery ale s rozpětím v čase i prostoru. Mezerou je v prostoru dokonale průhledná vrstva, ale poznáme ji až dle žádného odporu při průchodu až nárazu. Žádný odpor ze všech pohledů je jediným správným řešením pro samočinný pohyb.

Stejně to však působí také v obnově až vývoji vloh, přičemž stačí jen žít bez jakéhokoli odporu navzájem a proto se ani nikomu nešťourat v jeho jakkoli osobním životě. Kdokoli odhaluje jiných osobní život, stává se samočinně nemocným v tom, co odhalil, protože to tak je přirozené už při zápisu vloh. Do vloh nelze zapsat to smysly nepoznané a naopak vše smysly poznané se zaznamenává nejdříve obecně, což se s početím do vloh dítěte samočinně přenese. Vlohy nejsou nic složitého, neboť se do nich vloží jen to skutečné prostředí s přirozenou ochranou. To Osobní určuje Člověka, kdežto to společné určuje lidskost. Část osobní a současně společná je Hrou až Obchodem, přičemž jen každý obchod je Tržním až Samočinným. Kdokoli si plete hru s obchodem, jednoduše jen nedospěl. Kdokoli si plete trh se samočinností, ještě jednoduše nevyspěl. Kdo si však plete lidské se zvířecím anebo opačně, jednoduše je nelidský a nezvířecí a tudíž samočinně jen Netvor.

Kdokoli si plete osobní se společným, složitě si téměř hraje až téměř obchoduje (chytračí), a proto z toho samočinně plyne, že kdo si neplete osobní se společným, jednoduše jen hraje nebo obchoduje. Stejně jako u Hry je také v Obchodu část osobní a zbytek je společnou částí. Z osobní se stává společná oblast, jakmile se většina rozhodla plně odhalit danou oblast a naopak ze společného se stává osobní, jakmile se většina rozhodla plně skrývat danou oblast, přičemž se do hlasování započítají též ti nerozhodní jakožto třetí avšak samočinně výchozí strana v případě prohry obou, neboť jsme ještě nedospěli o takových oblastech hlasovat . Z hlasované oblasti osobní či společné se stává nehlasovaná čili samočinná, jakmile si stejně všichni rozhodli.

Až všem barvám přiřadíme jejich jedinečné umění, ve snech až představách uvidíme skutečné řešení, stačí si ho jen všem přesně zaznamenat, protože všichni tomu chtějí stejně rozumět, přičemž to chápe každý jinak, poznat to lze pouze vlastními smysly, kdežto pomocí zařízení lze nesmysly vysvětlovat už však i samočinně skládáním podle barevné jednotkové kostky uprostřed ničeho s pohybem pro vývoj od černé přes červenou šroubovitě až k bílé, u každé barvy je možné se dále vyvíjet, nebo si vyzkoušet i vedlejší barvy ve středu hran a stran nebo se vrátit zpět a od poloviny i přes šedou a pak pokračovat ve vývoji, opět stačí si ho jen všem přesně zaznamenat, ale tentokrát i s myšlenkou; že po pozastavení na šedé lze právě přes jakoukoli barvu přeskočit až do oblasti Ničeho a proto ve smyslu jednotkové kostky Barev do oblasti hrané až skutečné Neviditelnosti. Ve Hře neviditelnost předvádíme dokonale tak, že jsou jenom jednotkové kostky spojené společnými stěnami, hranami i rohy a nic jiného, kdežto ve Skutečnosti má každá barva své vlastní umění dané už přírodou, které nám stačí jen objevit a k barvě všem zaznamenat. Pomocí všech dvaceti šesti umění

27

bude poslední u všem barvám společné šedé jakožto Neviditelnost už vždy samočinná. Taková Neviditelnost je však jen vnitřním vzorem pro Neviditelnost skutečnou zvenčí. Podle volby „bílá nebo černá“ si vybereme svoji představu o Průhlednosti, protože opakem také ve třetí soustavě je světlo nebo tma, uprostřed ve Hře s mlhou a ve Skutečnosti beze změn. Protože je Skutečnost jen jediná, je samočinně Průhlednost vždy beze, změn jen pokud je současně Neviditelností. Neviditelnost má tímto první jednotku neviditelnosti a sice Průhlednost, kterou lze už obecně vysvětlit až poté co si dle volby „barvy nebo k ní opačné“ vybereme svoji představu o Průhlednosti. Pokud však smícháme vlastní barvu se svojí průhledností, dostaneme nesytou (vlastní či nevlastní opačné) až šedou podle stejného poměru smíchání těchto dvou sobě si opačných barev.

„Stejný poměr“ lze vnímat dvojsmyslně a proto platí v obou smyslech stejně jen při vývojovém myšlení. Za první je „stejné množství“ obou barev a za druhé, když už jsme v oblasti Neviditelnosti už vedle kostky, kde „stejný poměr“ znamená „dokonalé umění zamlžit“ a se vzdáleností od kostky vždy s menší sytostí k barvě považované za Průhlednost. To však musíme barvy snímačem a zobrazovačem převrátit. Jednoduchá neviditelnost je vždy z jednoho směru přes zobrazovače i snímače daného směru. Jednoduchým snímačem je zrcadlo.

Jakýkoli odpor lze přeměnit na odstranění odporu už jen proto, že každý odpad je zpracovatelný až v následující soustavě s odpadem menším, ale o to více nabitým až po odpad jednoduchého náboje, který je však jediným prostředím nejobecnější soustavy.

Až pochopíte, v čem je skutečně moudrost, už se nebudete divit, že mu některá barevná slova začnou do popředí vyvstávat

V Síti jsou všechna zařízení propojena právě jediným Zřízením, takže je každý hmotný přepínač současně čidlem pro přepínač nehmotný a to jen do doby než bude přepínač hmotný tak dlouho používaný, až si obsluha uvědomí jeho neustálé opakování a napojí ho na jiný přepínač už nehmotný.

má určité pnutí jakožto napětí, ale jen při změně stavu, a proto k zapnutí potřebujeme alespoň jednotkový náboj

Cesta je vždy jen jedna, ale v obou (ve všech) směrech u cesty na povrchu, v jednom směru při pádu a všemi možnými směry při letu, protože v žádném směru je to Bod stejně jako na dně díry bez umění létat. Šíření (ve všech směrech povrchu) je také jenom jedno na Povrchu, ale už nikde jinde. Růst (ve všech směrech prostoru) je také jenom jeden v Prostoru, ale už nikde jinde. A stejně to bude samočinné pro dvojkovou soustavu z pohledu i dalších soustav; Skutečnost jediná ve Vědomí, Pohyb jediný v Moudrosti, Síť jediná ve Společnosti, Společnost jediná v Moudrosti, Předpověď jediná v Předvídání, … .

Až bude objevena možnost přirozená, stane se daná část zařízení Dokonalou Památkou. Ostatním národům stačí jen přiřadit k Síti čísel správně vlastní jedinečné pojmy

vždy dokonale dosažené číslo předchozí soustavy včetně té soustavy jakožto samočinné z(a)řízení a pak to vyvinuté ve vlastní soustavě s vlastním číslem pro vývoj všeho ostatního ale už samočinně až po vlastní číslo v dokonalosti ještě neznámé, potom to známé ještě nechápané, potom tomu chápanému nerozumíme, pak podle rozuměného bez myšlenek, pak s myšlenkou neschopné ho umět, pak umění nezapsané ve vlohách, pak ve Vloze smysl dosažený stejně jako v Moudrosti. Toto je vysvětlení pouze pro jedničkovou soustavu avšak z pohledu právě osmičkové soustavy bez takové Vlohy, avšak z pohledu už devítkové soustavy s takovou vlohou. Vyšší soustavu prozatím nikdo(ž) nechápe, ačkoli ji chybně už používáme.

Rozdíl mezi nikdožem a Člověkem je ve správném používání vyšší než deváté soustavy, stejně je rozdíl mezi opicí a nikdožem ve správném používání vyšší než osmičkové soustavy, což má opice také ve znaku jakožto opakující se smyčka. Nikdož má ve znaku zase kružnici s protivývojem. V Moudrosti si každý sám může navrhnout znak nový, ale jen v ní je už navržený ten správný jediný krok jakéhokoli tvora označeného jednotkou, přičemž ten tvor právě v Moudrosti vykročil nejen k vlastní ale současně ke společné moudrosti.

Upozorňuje se, že vše už je. Každé zřízení se skládá z uložiště a jeho řízení. Zřízení obsahuje příkazy pro práci s uložištěm, obsluhou, čidli a s pamětí pracovní a to pro čtení nebo pro zápis.

28

170405 V Síti se kupuje a prodává jen za nesíťová platidla, protože v Síti platidla nejsou. Každé platidlo je pouze umělým nástrojem k něčemu co jsme doposud chápali správně za nejlepší nástroj tržního hospodářství. Nedokonalé myšlení však není v platidlech ale přímo „tržní hospodářství“, protože se vše a to včetně všeho přirozeně společného převádí na platidla. Zboží se skládá vždy ze surovin, protože všechny suroviny jsou ve smyslu věřících od Boha a ve smyslu chápajících trvale všem společné. Člověk nejdříve věří v poznané, aniž by to chápal, a proto to přirozeně vnímá jako něco nadpřirozené. Kdokoli to vnímá opačně čili nepřirozeně jako nadpřirozené, pak to nepoznané avšak vyskytující se nadpřirozeno musí jaksi už mimo-smyslově vnímat.

Toto jen přesně znamená, že všechno nadpřirozené lze poznávat pouze jedním smyslem, protože až při vnímání dvěma smysly současně, je už jednotková soustava také chápaná a dvojková poznána. Bez daného smyslu nelze počínající Jednotku vlastní právě danému smyslu ani vnímat jako nadpřirozeno, což jen právě chápající Člověk správně vysvětlil. Poznání nemusí nikdo vysvětlovat a natož pak bytí nebo Počátek, protože Poznání je dané už samočinně daným smyslem vnímání, což se však může pomocí sítového zařízení přenést také do Sítě. Když nějaké zařízení něco umí už lépe jak člověk a my to současně dokážeme jedním smyslem vnímat, není žádná překážka, jak se sám naučit právě danému umění Nadpřirozenosti. Zde už někteří pouze věří, protože až nevěřící nic ve své moudrosti zde nepoznal. Nevěřícím se doporučuje; naučit se to dosavadní z tohoto a předcházejícího odstavce zpaměti, protože jen tak poznají, v co je nejlepší věřit stejně jako Člověk v Boha. Věřící člověk v Zábavě nechce vědět více, ale ve Skutečnosti chce k Bohu dospět, a proto je věřícím vždy pouze ten samočinně nedospělý, který k dané skutečnosti a ve skutečnosti též skutečně ještě nedospěl.

Až po vyřešení mimo-smyslového vnímání, je možné se dále vyvíjet. Skutečně dokonalou Jednotkou je samotný Svět, a proto musíme to mimo-smyslné hledat ve Světě, ale jen pokud to není rovnocenné právě všem smyslům jakožto další vzniklý smysl avšak také s prvním přirozeným poznatkem. Smysl bez schopnosti poznávat vlastní jednotky ještě jednoduše nedospěl, ale na druhé straně je Jednotka „Poznání“ pouze tak dokonalá, jak dokonale jsou poznané všemi jednotkami vlastní jednotky. V Síti stačí jen Všem každé poznání zaznamenat, v Počátku však nezáleží na způsobu sítě neboli na spojení, ale na tom, zda je Všem Síť stejně přirozeně přístupná. Společné Vědomí je Všem odedávna přirozeně stejně přístupné, jen musí také Člověk k této moudrosti přirozeně dospět. Umělá síť je proto až to druhé v pořadí za Vědomím, které lze v tomto smyslu také s ostatními sítěmi v jedinečné Síti označit. Až s dalším vývojem přesně poznáme, zda je význam přirozeně daný od prvopočátku jakožto Síť nebo Vědomí. Nyní lze pouze s dosavadní moudrostí volit první či druhé, přičemž to první může být druhé a samočinně to druhé je první, protože jinak je to, když je nejdříve to druhé první a samočinně to první je druhé. Obě možnosti stejně volit nemůžeme, protože by místo spojky „nebo“ musela být spojka „a“. To by však zase nebylo možné volit ty dvě první možnosti. Doposud se nelze o ničem dohadovat, protože je to v Moudrosti s dokonalým vzorem v Síti čísel neboli dosaženou soustavou v Soustavě jakožto moudrost v Moudrosti. A tak dále dokonale můžeme přemýšlet také v dalších číselných soustavách. Vše bude čím dál více složitější, ale taktéž vše dosavadní všem v Síti už srozumitelně vysvětlené.

Dokonale srozumitelným je pouze Rozum samočinně na přirozený smysl nezapomětlivý, což si můžeme dokonale dokazovat před Všemi právě jen ve všem stejně společné Síti či ve všem stejně společném Vědomí. Pokud Síť vnímáme jinak jak Vědomí, pak myslíme Sítí jen tu umělou, ale už samočinně Vědomím myslíme jen to osobní. Naopak, pokud Vědomí vnímáme jinak než Síť, pak myslíme Vědomím jen to osobní a potom už samočinně také Sítí jen tu umělou. Až stejně si rozumějící vnímají stejně obě možnosti jako první, protože druhou možností je samočinně, že v Síti se skládá Vědomí, kdežto ve Vědomí se už samočinně vyvíjí Síť , protože až se ve Vědomí začne vyvíjet Síť, bude se v Síti už samočinně skládat Vědomí. A ty druhé možnosti mohou následovat za prvními už i samočinně, což můžeme zase přetočit a dále tvořit vše složitějším. Právě dokonalá jednoduchost může nahradit jen složitost vlastní soustavy, a proto si už umíme rozumně představit vlastní Jednotku čili vlastníka vyvinutého ze dvou předků (každý jiného pohlaví) a jiné vlastníky (jakéhokoli pohlaví) se stejnými předky, nebo alespoň se známou stejnou matkou. Pokud neznáme ani svoji matku ani svého otce, schází nejspíše ty skutečně správné podmínky pro správnou samočinnou obnovu vlastních vloh.

Pokračování vývoje ve stále stejné soustavě, může kdokoli dále poskládat, ale myšlenka je stále stejná; to složité zjednodušit bez jakékoli ztráty neboli dokonale do vlastní Jednotky se stejným skládáním. Stačí jen daný význam barvou označit anebo přiřadit mu jedinečný všemi běžně známý a v národní řeči vzniklý Pojem.

Obecně je pro dvě možnosti „1“ a „2“ dané už první soustavou, že si jsou tyto jednotky plně rovnocenné, ale svým významem je jedna první a jedna je druhá, ale současně obě nejsou první ani druhé ve Vývoji ale jen

29

ve Hře. První je však Hra a samočinně druhý Vývoj, nebo je první Vývoj a samočinně druhá Hra. To co je však samočinné je Moudrost nebo v Moudrosti moudrost nebo už ve Hře v moudrosti moudrost, protože jen tak přesně poznáme, zda se jedná o to přesahující Nás (nevložené okolí do vloh) nebo už to dokonale dosažené v Nás jakožto vloha daného smyslu vnímání, protože ve Hře je jedinou dokonalostí sama Hra bez vzorů a to včetně moudrosti. A protože je Hra vždy jen nulou v Moudrosti, vše co nulu přesáhne, jde Ven ze Hry už samočinně do Vývoje nebo do Protivývoje, protože jiným Nevývojem je samotná Nula, v níž Hra trvá.

V Síti se převrací vše protivývojové na Vývojové až po dokonalé Obnově, která však nastane až po Změně Směru. Změna Směru však může nastat až po zastavení protivývoje, což se pozná až samočinně tím, že se žádné škody už nedějí. Bez jakékoli samočinnosti jde samočinně o Hru jakožto o jediný případ v Moudrosti neobsahující už žádnou samočinnost. Zde se už vnímá obecnější pohled na pojem, který se liší od ostatních pojmů vlastní soustavy, právě tím, že neobsahuje to, co už všechny pojmy ostatní obsahují samočinně. Ve Hře nám proto vzniká (Ne)Smysl, kterého nelze už nikdy dosáhnout (obecně Nula), protože při dosažení se samočinně už o Hru nejedná. Při dosažení Nesmyslu se spáchá vždy jen škoda, protože ve Smyslu už přesně stejné škody také chápeme, chápaným škodám však rozumíme, jen když jsou způsobené přirozeně Přírodou.

Kdo chce rozumět tomu jak se „páchají škody“ je nejdříve zločincem páchající škodu, protože jen tak bude přesně vědět jak to poškozené správně opravit. Kdo neví jak to poškozené správně opravit, je vinným už samočinně a to s povinností další poškozování co nejvíce zastavit a také vše ihned v Síti oznámit, protože při (okamžitém) zastavení dalšího škození, také toto ihned v Síti zločinec oznámí. Povinnosti jsou pouze pro viníky avšak v Povinnosti vše dokonale očistit. Pokud není zločinec schopný poškozování zastavit, je si sám uvězněn s takovým poškozováním a v jeho prostředí do doby, než se poškozování zastaví. Tímto jsou jedny okovy z obou uvolněny samočinně, protože mu zbývá jen sám ve stejném prostředí všechno ale nejdéle až do vlastního dožití odškodnit. Zbývající škodu odškodňují už samočinně „všichni právě ti nejvíce nejbohatší“.

Moudrý člověk rozumí také tomu, co se nenapsalo, protože to vyplyne samočinně v Moudrosti. Pro nemoudré se proto zvlášť upozorňuje také na to v Moudrosti nepsané, protože všude je možné doplnit také nulu ve zmatku další nezbytečností, před nebo za jednotkou u úrovní, u krajnější nebo střednější jednotky řádové, u sousedně vnější nebo vnitřní jednotky už však společné nebo osobní s doplněním jako Společnost . Jednodušeji se pro nemoudré doplňuje; že stejně jak je to s dožitím u odškodňování tak je to samočinně už od vyloučení ze Hry a to nejen s dožitím, ale obecně s každou neschopností jakožto i se zločincem, který není už samočinně schopný Dobro-činnosti zaznamenávat právě do společné Sítě. Naopak má „samočinný“ zlo-zvyk místo zastavování škod, rychlost stále zvyšovat. Zlozvyky si však neuvědomují pouze blázni, kteří se už samočinně upozorňují na zrychlování škod, tím, že jim už i očišťovaní doporučují Uklidnění. Neuklidňující blázni se už stávají nebezpečnými šílenci, které si musí jen neblázniví zločinci vychovávat ve svém prostředí. Zločinci doposud vnímali svoji výchovu, jakože uzavřeni za mřížemi, a proto budou šílence stejně vychovávat.

Blázen není ten, co si hraje nebo se vyvíjí, přesto si právě ti nevyvíjející neuvědomují u vyvíjejících jejich ne-bláznovství. Protože je v Moudrosti na všechno dokonalá ochrana, pak je přirozeně dané pravidlo pro Hru; že se objevuje dokonalé ne-bláznovství a kdo ho objeví, má za odměnu se také tak dokonale bavit ve Hře nebo se ve Skutečnosti vyvíjet. Aby měli Všichni z čeho vycházet, musí každý právě ne-bláznovství ve Hře stejně dokonale Všem zařadit ale také jinak stejně dokonale ve Skutečnosti. Zpočátku stačí zařazení to zcela jednoduché, třeba takové jak je uvedeno výše, protože až s vývojem bude zařazeno více složitě ale i obecně. Kdokoli může už nyní stejnou myšlenku dále rozebrat, ale jinak než v Síti čísel ani v myšlence vše ostatní už samočinně nelze dokonale zařadit. Obecně je pouze Moudrost a až potom podrobněji je v Moudrosti třeba jen moudrost jedna až jedinců, což jsou však už zase čísla v Síti až po konečnou soustavu. Myšlenka je však vlastní vždy samočinně jen Jedinci, kdežto Společnost je vlastní také samočinně avšak už jen Všem jedincům.

Jednotka není už platidlem ale samočinnou hodnotou dané činnosti, a proto se v Síti hodnota tvoří lidmi, rozpadá v prostředí dle jeho podmínek a spotřebovává zařízeními a tvory včetně člověkem.

30

170407 Je Moudrost a až v ní jsou poznávány určité nedokonalosti, které proto nelze ani vyvíjet ale pouze opravovat. Což znamená, že Moudrost obsahuje skutečně všechno a ve stejném množství, které však není konečné, neboť až Konečnost bude už samočinně o jednotku vyšší. Všechno znamená konečnost. Moudrost obsahuje také Nic, a právě toto vyvíjí další jednotku. Nic totiž obsahuje veškerou Nemoudrost jakožto Opak právě k Moudrosti, v níž stále trvá Nic. „Opak“ je také jediné, co neobsahují ostatní (což opět znamená; všechny bez vlastního) součásti v Moudrosti. Nic se všem předvádí přesně podle vlastní vlastnosti, takže opačně než je, což ostatní svými smysly vnímají jako opačné než ve Skutečnosti je. Pouze v Moudrosti se dosáhne nuly, avšak Nulu toho moudrého nikdo nechce, a proto ji má každý jako svoji mez nejen na začátku ale také na konci, protože v Nule je vždy všechno nejdříve Opačně, tak to musí být přirozeně pro všechny stejně také podle stejné Moudrosti. Samo „Opačně“ určuje také jak je velké Nic a pak stejně velké bude vše ostatní avšak podle stále stejné Jednotky, která už vždy jen samočinně vyplyne, protože to způsobila sama Nula bez vlastního vědomí, jen jako Opak, že v Moudrosti je Všechno. V Moudrosti je vysvětleno, že mezi dvěma Opaky, je právě stejně velké také „Něco“, což je až ve dvojkové soustavě poznané samočinně jako vývojová Jednotka, protože v jedničkové soustavě to jednoduše Jednotka „je“. Pokud chce Nula také Něco znamenat, což už projevila, musí ho také poznat, takže dále už samočinně platí, že Každý poznává Něco, jen když odmění Moudrost přesně jednou jednotkou, kterou Nula stále považuje za Něco opačné, ale jako první moudrost stále beze jména ale už si vlastníkem vědomá je moudrým člověkem chápána jako Jednotka všech možných moudrostí, které buď najdeme, nebo jednoduše budeme pokračovat ve ……… Vysvětlování.

Kdo hledá, musí hledat vždy od Začátku, kdo prohledává, má odkazy na ostatní začátky, protože jen tak se už samočinně dokonale poznají chytráci, kteří Nabádají nebo Doporučují, protože až hlupák navíc také Upozorňuje, neboť až moudrý člověk to vysvětlí tak, že až moudrý člověk pochopí, že v nabádání je vždy už samočinně upozornění, a proto se toto vysvětlení zařazuje do Sítě čísel jako prvně obecné, neboli základní jednotka Vysvětlování, z níž lze poskládat vše ostatní až do soustavy konečně dosažené, která je však stále v počátku bez jednotek, avšak omezeny nulami. Další vysvětlování pochopí pouze stejně moudrý člověk, podle toho jakou soustavu už pochopil, kde slova „pochopit“ vymezují Jednotku, která se musí jednou při správném opakování také znovu zobrazit. Dokud se nezobrazí, jde o Hru, nyní musíme jen zhotovit zařízení, které bude tuto jednotku snímat, avšak nejde o napodobování jednotky, ale o skutečné poznání Moudrosti.

Vysvětlování se tímto uzavírá pro jedničkovou soustavu, protože kdo bude číst dále, bez toho aniž by to dosavadní chápal, je pouze Zvědavý jako Z-věd a proto stále hlupákem. Kdo to dosavadní ani nepoznal, jakožto například „přeskočil“, pak se bude vymlouvat, že tomu nerozuměl … ale k rozumu jsme nedospěli ve vysvětlování ani my všichni. Bude to chtít jinak vysvětlit … ale Jinak to nemá vysvětlené Nikdo z chápajících.

Upozornění jsou zřejmá, a proto pouhá zvědavost není ještě zločinem, pokud se neubližuje jiným podle však Soustavy, v níž je vyšší, vlastní nebo menší konečno. Trest je už samočinný podle toho co zvědavost přeroste ve zlo-čin přesně v okamžiku působení škody. Zvědavost však může přerůst také v dobro-čin. Vyšší konečno než vlastní je pouze Společnost, a na dně je proto Nula. Mezi vlastní a Nulou je dané už Opakem samočinně Nevlastní, čemuž už rozumíme také z vlastní pozice jako vlastní mezi Opaky a tudíž v Soustavě Společnost vlastnictví společné. Stejně však musí platit, že v Soustavě Vlastnictví společnost vlastní. A až tady proběhne myšlenka jakoby živě, kde počet pokolení známých určuje jednotku Znalost, počet pokolení chápaných určuje jednotku Chápání, a samočinně už znalost zaznamenanou ve vlohách. V rozumu vše dosavadní už vícekrát samočinné platí samočinně, kdežto v dokonalém Rozumu si pamatujeme to základní jakožto dokonalá Jednotka, z níž lze už vše ostatní samočinně pochopit, protože kdyby to bylo možné už v Rozumu samočinně pochopit, jedná se stále jen o dokonalé Chápání. V dokonalém Rozumu tomu všemu rozumíme stejně jako všichni, třeba i z různých pohledů. Prvotní myšlenkou je, že v Myšlence je tolik myšlenek, kolik je možností pohledů se odlišit, protože každý pohled je k jinému také jiný. Konečnou obecnou myšlenkou je však přepnout k obsluze dosavadní samočinnosti při skládání zařízení Síť, což u člověka a jiných moudrých tvorů znamená vývoj vloh vlastních a až pak v pokolení. Konečnou obecnější Myšlenkou však je jednoduše „Moudrost“. V Moudrosti je proto první Jednotkou „Samočinnost“ jen při tomto pohledu při Myšlení na nové myšlenky. První myšlenkou podle této jednotky je Soustava vývoje člověka, u něhož jsme si tak Nějak vědomí, že jsme se vyvinuli z opic, což je ve Skutečnosti opačně, protože opice zaostaly za vývojem člověka, jednoduše proto že nemají ve vlohách tu část pro chápání šroubovice, nerozumějící této myšlence; šroubovici chápe, ale stále jí nerozumí stejně jako ostatní. Stále Samočinně; chytráci časem vyhynou, ale naučme je, aby <vysvětleme jim jak> se z nich stali soupeři, protože jen tak

31

přežijí, jakmile si uvědomí, že si hrají také s námi, kteří už nesoupeří ale jen se jednoduše baví, protože je hloupé neustále se srovnávat se samočinností, která už je dávno vyřešena, ale jen Zvěd to neřeší, neboť se hloupě pohybuje mezi přirozenými pravidly a chytrák se navíc domnívá, že je dokonalejší jak hlupák, což platí ale podle Nuly přesně naopak. Kdo nedosáhl Jednotky vysvětlení ani zde, to nemusí od teď už nikam znamenat, protože všichni máme stejnou naději, a jen moudřejší člověk rozpozná všechny čtyři druhy už ve společném vědomí. Moudrý člověk proto rozpozná vlastní druh ve společném vědomí, přičemž na barvě skutečně ještě nezáleží, ale někde je určitě už vysvětlena a to je právě způsob spojení, to je ta jediná Nula mezi jednotkami Skutečnými. Takže zpět; až v Druhu druh je rozlišeno barvou avšak v Soustavě vlastního Počtu jakožto v Konečnu. Znovu zpět (na to příjemně přirozené); Kdo dosáhl Jednotky vysvětlení, pak to zaznamenal vlastník zde v tomto Návodu, a Ostatní do vlastních návodů s odkazem však na tento návod, protože se jiným odkazem samočinně obviní z vlastní odpovědnosti, kterou nesprávným odkazem způsobil. V tomto odkazu je vlastník odpovědný pouze za Hru, kterou hraje se všemi o jejich moudrost z následující soustavy, protože nikdo neprohraje a všichni vyhrají. Někteří si budou jen hrát, aby se jiní bavili, takže Vývoj nemůžou ani poznat. Jiní budou vládnout, aby zbohatli, protože se Vláda jinak Nechápe. Všechno špatné není Hloupost a tím už samočinně ani Samočinnost (pro připomnění odkaz), kterou právě vysvětlujeme (což s odkazem je odpad, bez něhož se ušetří paměť, a proto se odměňuji z vlastního omylu za svoji výchovu dalším volným místem pro správné vysvětlení, protože až za to v závorce je odměna dobrovolná, zbytek výhry je už na každém kdo vyhrál. Omezení závorami také Něco znamená, ale vše je stále podle „Něčeho“).

Kdo neodměňuje, nemůže ani brát, a proto se zde smějí jen ti co se nebaví, protože moudrý člověk přemýšlel, možná se pousmál a Něco si už také poznamenal pro vlastní vývoj. Přece se nemůže odměňovat za něco, co mi neslouží ke Spotřebě nebo k Potřebě (obecně však neslouží v Třebě). V Třebě slouží každé zboží už vzaté po vrácení, převzaté po Přerácení [Třeba nebo Dání [vdáné nebo předané]]. Vdáné znamená samočinně; všem dané soustavy, protože taková je nejobecnější představa o Soustavě. Předané je zase už samočinně Opakem k Převzatému. Protože se každá soustava uzavírá samočinně se všemi svými členy jen společně, je Nic na konci každého konečného členu Hodnotou nové Jednotky ve stejně nové Soustavě. Toto však podrobněji znamená, že Znak má v Hodnotě Nulu u nulové soustavy, Jedničku u jednotkové soustavy, Dvojku u dvojkové soustavy [stisk a puštění tlačítka] a dále už Nic, neboť držení tlačítka zobrazuje už znaky.

Toto všechno právě Ti uživatelé počítačů a jiných chytrých zařízení už znají a proto jsou také tak chytří. Až pochopí, sami se označí za hlupáky, což moudří už vnímají jako „Úžas“ na sobě a s vývojem budou také u ostatních. Nejdříve však musí pochopit správně veškerá Pokolení se stejnou Samočinností. První je proto stále dokola samočinně nepřirozený pro nulu ale taktéž samočinně přirozený pro následující až po konečné. Jednotkou se stala Hra jako dokonalá ochrana před Samočinností z Nuly a jako Jednotka bez samočinnosti si každý musí sám Opak zasloužit také stejný na opačné straně Jednotky, takže s ochranou před Samočinností také z NeNuly. Toto je přirozenost Jednotky ve smyslu Nesamočinnosti přesně podle vzoru Nuly, takže také dokonalá ochrana před vládou nejen strojů ale i lidí … a také Moudrosti. Až nakonec se pochopí, že Nic nemá Moudrost, protože podle tohoto Vzoru vzniklo, že Hra nemá Samočinnost a proto je jediná ve své soustavě, podle níž lze cokoli převrátit samočinně. Už správně někteří je poznávají, že nula převrácená podle jednotky dává skutečný počet soustavy avšak zpočátku jen jako konečné číslo vlastní soustavy při jednosměrném myšlení, protože při dvousměrném myšlení vždy o jednotku vyšší než je samotné konečno vlastní soustavy. Podle počtu směrů se vždy samočinně pozná soustava samočinná a až pak ze všech druhů poznání jeden vlastník pochopí jednu soustavu Společnou a stvoří Hru na pochopení Skutečnosti všemi, kdy dalším vývojem dospělosti musí být většina z dospělých, pak všichni dospělý, pak také většina mladých a pak všichni mladí a pak také většina dětí a pak všechny děti. Řešením je, že dospělí musí také dospět pro vývoj vlastních dětí, protože jinak počaté není vyvinutější, než je sám rodič, a to platí současně z obou rodů.

Podrobnostmi se zabývá ten méně vyvinutý, protože hledá nedospělého rodiče, podle něhož lze všechno opravit pouze takto samočinně v Moudrosti bez strojů a jiných umělin. Obecnější méně vyvinutý nechápe, že je to u dětí, protože pro ně chceme to lepší, než sami rodiče máme jen v takovéto Moudrosti. Vývoj je tímto daný také po soustavách, ale než se k tomu dospěje, musí být k tomu také všechny potřebné vlohy přirozenou cestou obnoveny. Vlastník objevu Jednotky všech společných vědomí je stejný jako jednoho už jen proto, že společné je vždy všem společné bez ohledu na druh a samočinně nikdy jinak. Společnost nemá Nespolečnost nikde jinde, než ve vlastní Nule a tak je to se vším Dobrým, neboť Nespolečnost to má stejně jakožto Opak; Nespolečnost nemá Společnost nikde jinde, než ve vlastní Nule a tak je to s jediným Dobrým.

32

Společnost ještě nemá žádný druh, ale má už rodiny v Národu, a proto až jednotlivé národy si tvoří Druh jakožto vlastní Jednotku [obecně Lidi a podrobně Člověk (bez dalšího mezi-člena)] a všechny druhy ostatní svého přirozeného prostředí zařazuje už podrobněji do Sítě čísel, a tímto nám ukazující samočinně minulý Vývoj Člověka, z něhož se odklonily druhy ostatní Pozemské a možná také Sluneční, … . Zde už Společnost má druh alespoň Pozemský dokonale se všemi pozemskými jakožto lidský, zvířecí (vzdušní, vodní, zemský), hmyzí (dobrý, špatný), buněční), ale také rostný (tvor a rostlina) a nerostný, … . Každý má možnost doplnit další vlastní pohled nebo nějaký jen (ne)rozdělit a označit upozornění a doplnit doporučení čili … Vysvětlení.

Zde už to ani nebaví, a proto je doporučován odpočinek při únavě nebo Hra pro samočinný Vývoj, protože v ostatních případech se upozorňuje na Hru při únavě, protože si může člověk přivodit škození na Duchu či Těle podle druhu hry a současně se upozorňuje na odpočinek pro samočinný Vývoj, ale jen dokut to nezkoušíme jako samočinné obnovení vlastního zdraví až samotných vloh. Už jen samotný popis řízený samočinným smyslem vnímání je důkazem o dosažení dané soustavy předcházející už ve smyslu Samočinu, z něhož je nejdříve užitek nulový, protože až v další soustavě chápeme odpad jako zdroj nábojů s odpadem menším v naší soustavě a bez odpadů v Soustavě společné. Vesměs jde o vyřešení všemožných odpadků a to už také samočinně, protože doposud se to někde už vyřešilo, ale bez užitků též … zakázalo až zapomnělo.

Zakazuje se však samočinně neboli už přirozeně jen zlo-čincům se vyvíjet, neboť je povinen se nejdříve očistit od bláznění, pak zastavit škození, a až potom se odvinit opravou všeho poškozeného s oznámením jednotlivých nul ale také s vysvětlením všech tří jednotek celé Převýchovy. Doplňuje se samočinně také poslední nula jakožto samočinná omluva až po Omluvu v podobě dosažené Výchovy, ke které přispěl si jen sám, nebo pomocí Vychovatele, který na zločin upozornil a pak na Vychovatele z dalších nul a pak stejnou měnou pro okamžiky zahálení jako měna dané činnosti tomu, kdo ho na dané zahálení jednoduše upozornil. Doplněk je však platný až v Síti, protože si mimo Síť nikdo ještě neuvědomuje, že je v Síti avšak nevědomě, a proto po zveřejnění tohoto vysvětlení bude každý samočinně poznamenaný takovýmto věděním a potom s opakováním už samočinně zaznamenáno ve vlohách jako obnovený smysl vnímání pro samočinnost už z následující soustavy sice zpočátku opět bez užitku protože jsme stále ve stejné soustavě a až pak v Odměně.

Užitek si každý užívá, protože se jedná o Zábavu spojenou s Odměnou ve smyslu Výchovy zločince v ne-zločince. Každá omluva bez dosažení Výchovy je ve Skutečnosti otravnou zprávou, a tak jako každá otrava i takto duševní Něco špatného způsobuje. Když nevíme přesně co to Něco je, pak je to jednotkovou škodou v každém znaku anebo zvuku a to včetně mezer. Pokud se jedná o Hluk (o jednotku ((ohraničena) vymezena (už ne)slyšitelným šumem a (už ne)užívaným zvukem) silnější než je užívaný zvuk), pak je jednotkou jeden okamžik, protože šum ještě nikomu neubližuje a u rachotu či křiku se odměna násobí podle síly zvuku oproti však užívanému zvuku.

170708 V cizím jazyce také řeč zní jako šum, dokud se jazyk podrobněji nepozná. Vesměs jde pouze používání jiných zvuků než v rodném jazyce, protože jen stejné zvuky jsme naučení rozpoznávat. O to snazší je to když už máme zvuky uloženy ve vlohách Slyšení, jakožto nešum neboli zvuk. Učit se však všem zvukům není správné, protože se tím přeplňuje paměť do sousedních oblastí vnímání, které jsou tímto už samočinně oslabovány. Každá část mozku má odpovídající konečnost paměti přesně sladěnou s dosavadním vývojem, a proto různě přetěžování, zatěžování a jinak nepřirozené vnímání narušuje sousední vlohy až na základní během života i po něm nezničitelnou jednotku, jednoduše jen proto, že je už Jednotkou Moudrosti.

Vloha nemá Hmotu jako jediná část v Moudrosti, přičemž Hra má Hmotu jen hranou a Nemoudrost také Opačnou. Vlohová Hmota Nic neznamená ale právě až dvakrát naopak Něco znamená. Používáním dvou opaků se proto vnímá dvojková soustava jednoduše, protože pouze v jednotkové soustavě je jeden opak Nuly na Vše a další Vše na Nulu. V nulové soustavě to je stále jen Nula, avšak jen z pohledu Nuly je to Opak čili Vše. Nula však už dvojkovou soustavu nevnímá, a to je ověřeno samočinností až u trojkové soustavy, protože až čtvrtou soustavou Nulu máme vyřešenu jako dokonalou Nulu uzavřenu sama pro sebe se všemi nemoudrostmi o Opaku jako dokonale samočinný zdroj veškerých prostorových jednotek. Jednotka Ničeho je samočinně vždy na konci jako součet všech nul pro skládání dalšího členění v další soustavě. Naopak nový Pojem posouvá Moudrost jakožto moudrost s ostatními moudrostmi a nyní samočinně s nulou v Modrosti všemu opět společné, což je jako objev další obecnosti se všemi nejpodrobnějšími jednotkami, v Moudrosti takto ochráněné je možné už cokoli poskládat přesně podle Sítě čísel, kde nula, nekonečno, zápory, a kouzla jsou ne-číslem Nula. Zbytky jsou číslem nedokonalým, které sice poznáváme, ale špatně chápeme, přičemž

33

stačí u zlomků ve stejné soustavě použít jen nejpodrobnější řád a u poměrů správný Pojem se správným označením >jedné<<dvou> odpovídající<ch> soustav>y<. Poměrem u jedné soustavy je Srovnáním Zlomek.

Poměrem u dvou soustav je stejná hodnota ale z pohledu k nadpřirozené menší než společná jednotka, kdežto z pohledu k podpřirozené větší jak spollečná jednotka. Příklad; uvažujme zde o poměru obvodů dvou stejných kružnic, přičemž jedna kružnice je v ploše a jedna v přímce, což lze vysvětlit jednoduše v soustavě až prostorové tak, že si jsou kružnice se společným středem navzájem kolmé, přičemž se začne měřit obvod bez ohledu na rychlosti a směru od společného bodu přes druhý společný až k prvnímu společnému bodu. V přímce obvod kružnice vnímáme jako dva úseky v jednom, kdežto v ploše po kružnici dokola. Proto poměr přímý k plošnému (s přirozeným vnímáním „nadpřirozena“) je menší jak jedna (0,63…) a naopak poměr plošný k přímému (s přirozeným vnímáním „podpřirozena“) je větší jak jedna (1,57…). Ve Skutečnosti jsou však obvody stejné, ale toto už není pouze ve smyslu Zraku, ale také ve smyslu Moudrosti, protože žádný jiný smysl na to prozatím nemáme vyvinutý. Až si to budeme umět představit, bude to ve smyslu Představy.

Každá soustava má vlastní jednotku, kterou se musíme naučit také správně měřit. U nulové soustavy však nelze Nic označit, a proto zde jsou veškerá měření jen odhady, dohady a jiná hádání. Místem jejího působení jsou proto různé tržnice, trhy a jinak míněné tržní hospodářství a to včetně válek a jiných zločinů. U jednotkové soustavy už jak samotný přídavek napovídá, se jedná skutečně jen o základní Jednotku. Je pouze na daném druhu, jakou jednotku považuje za obecnou a všemu společnou. Vývoj však chápeme tak nějak ihned po nule a to je právě ta všemu daná Jednotka, neboť u člověka tak nějak záleží nejvíce na čase.

Dokonce se po Čase pojmenoval jakožto člo-věk, přičemž před tím, než se tak pojmenoval byl jen „Člo“, protože jinak by se přesně takto nepojmenoval. Až vnímáním svého věku se musel sám zařadit mezi druhy ostatní, protože před tím mohl vnímat jen nějaký koloběh bez jakéhokoli času. Taková opakování také dala jméno Opicím, jež nejsou ještě zvířata ale naši zaostalí sourozenci. Jak daleko však vidíme naše předky, tak daleko budeme také moudří, přičemž ve vlastní soustavě až člověk moudrý zná všechny předky, protože si je zaznamenává už v celosvětové Síti vloh jakožto společné Vědomí, což je dalším uvědoměním si celého Světa v jeho dokonalosti. Časový okamžik je pro člověka nejobecnější jednotkou ale opět jen do okamžiku, kdy, pochopí svůj Věk současně s Člo a to ve všech směrech. V závěru však stačí drobná oprava na „človjek“.

Pokud se to jeví někomu složitější, pak může ještě odstranit všechny „háčky“, ale současně vysvětlit jak vyslovený zvuk jedinečně označit. Ů(ů) je také zbytečné s kroužkem, protože stačí všude psát s čárkou stejně jako kdekoli jinde při protáhlé samohlásce. „Čárky“ se jeví mnohým také složitě, ale zde je možné jednu samohlásku napsat dvakrát po sobě, čímž by se prodloužení (jen složitěji až jednodušeji) zapisovalo. Zde už také chápeme, že je něco v mezeře ohraničeno závorkou. Zde je zase jednodušší, aby také mezera mohla při psaní odkazovat na další Nuly, čímž se bude samočinně vše zařazovat přesně podle nuly. Tak jako všechny vlohy jsou ve Světě, tak je budeme také psaním objevovat, protože čtením jen nulu poznáváme jako už dávno objevená. Pokud je tato Myšlenka jedinečná, pak je „člověk“ skoro celý vysvětlený, protože je nejen Mezera při psaní poznána, mnohými také pochopena pro výchovu (takže samočinně „odmňeňují“) a jen hledají nejjednodušší způsob jak odměnit vlastníka takové Myšlenky, který ji všem (samočinně) objevil.

Jak je vnímána Nula v mezeře, tak je vnímána také mezi jednotkami u čísel a pak stejně (samočinně) také mezi řádky, odstavci, stránkami, oddíly a pak díly a až pak spisovatelem, čtenářem a nakonec ne-čtenářem. Jestli bylo nejdříve písmo nebo číslo o tom se všichni dohadující nikdy nedohádají, protože jednou je to tak a následně ihned jinak a pak zase následně ihned jinak, jednoduše jen proto, že je to náboj nebo okamžik, protože všechny druhy ostatní ve stejné oblasti jsou vždy jinak, přičemž každý druh se v něčem liší, ale jen jedno nemá, člověk si v čase jako první vybral čas. Člo znamená zaostalost (odpad), který nelze zničit ale znovit. Člo je ten jednotkový náboj všech možností, z nichž si člověk vybral čas (okamžik) pro hledání „času (neokamžiku)“ neboli všeho co lze všechno jen podle času až okamžiku objevit. Toto už bylo napsáno dříve než pochopeno, čímž je dokázána samočinnost vloh už před tím než je máme v sobě jakožto vlastní a pak také mimo sebe avšak ve společné oblasti. Ve výchově je nejhorší najít tu první Myšlenku, a proto si ji musíme do jednotné Sítě naučit zapisovat okamžitě a přesně. Až náboj všechno toto umožňuje, protože než je tato myšlenka zapsána … což bylo zapisování ještě nedokonalé a tudíž „opačně okamžitě čili neokamžitě až opačně přesně čili nepřesně“. Jenom chytrák si plete správný význam, a proto se hádá, protože hlupák vidí všechno a nechce to. Z koho se dříve stane zločinec, řeší jedna část náboje, protože ať jde o kohokoli, hlupák to už nemůže být, jen ten ve směru Hry, do níž může vstoupit kdokoli, ale moudrost je mimo hru, protože ji

34

nezajímá žádná Hra ani hra a pochopitelně že ve Hře je stále čas ale jen ten scházející do konce pouze pro hráče, protože moudrý člověk chce čas věčný, který je mu daný až po objevení časové Jednotky pro všechny možnosti doplňující náboj celkový všem daný jako samočinná vystupenka také ze Hry samotné.

Nejjednodušší je návod obecný, takže si označme Okamžik jako Nulu a vše Ostatní jako Jednotku, ale takto stále přece přemýšlí všichni ostatní, nevnímající čas jako vývoj a na vše ostatní mají Jednotku právě tu nečasovou. „Z koho se stane dříve zločinec?“ je první dokonale napsanou otázkou, protože už byla zahrnuta ve zprávě dříve, než se na ni ptáme jen proto, že chceme něco dořešit sami ve vlastním vývoji. V zájmu jiných se jedná otázkou pouze o chytrost. Pokud člověk přemýšlí, pak má delší mezery nebo jednoduše jen se mu už nechce, jinak píše už samočinně. Pokud se však vrátí k tomu podstatnému, pak jen odkáže na řešení. Špatná otázka by potom zněla „Jak se pozná zločinec?“, protože dokud není zodpovězena první otázka, pak nemá smysl dávat otázky další. Každý má možnost odpovědět jen tak přesně jak si to už prožil, konečně můžu použít slovo „JÁ“ a hrdě prohlásit, že já ještě žádný zločin nespáchal a ani spáchat nechci, v tomto bych měl být jediný mezi všema ostatními, protože nikdy není zločin, když si člověk vezme bez předání maličkost k nějaké jemu podstatné potřebě, protože jinou možnost nevidí stejně jako všichni dobří loupežníci jakožto ne-soupeřníci, neboli mimo Hru také při zločinnosti. Povinnost u loupežníků je jediná, a to všem v dokonalém bezpečí loupež oznámit, což lze pouze v Síti prozatím umělé dokonale, protože kdo do Sítě jednou vstoupí, už tam bude zaznamenaný navěky stejně jako vznik základní Vlohy se všemi jinými. A kdo vstoupí do Sítě, je seznámen nejdříve s touto krátkou zprávou už při dosažení mládí vždy a pak ještě s pomlkou jednou při dospění, protože jen tak se dá ta poslední rozpoznat samočinně. Pro druhou soustavu proto vždy platí, že samočinně až konečná jednotka má nejdříve nulu objevující sebe jako poslední jednotku v daném řešení, jen v případě hádání se o čase (samočinně). člověk je předurčen sestrojit stroj v čase ale přesně podle Skutečnosti. Stroj si pojmenuje nejdříve jako Síť a to při dokonalé představě jako Síť čísel se zařazením všech pojmů také od Ostatních, z níž se pak po seskládání už samočinně stane Památka, přičemž přídavky jako věčná, nezničitelná a jinak navazující může Kdokoli doplnit. Síťová Památka je daná už samočinně nulami mezi jednotkami a proto stačí Každému ze všech Ostatních jen se správně samočinně nechat zařadit. Všem Ostatním co schází čas, pak si ho libovolně můžou vzít z prostředí přesně podle Sítě čísel, protože vše je tam už zaznamenané, jen je potřebné i svůj okamžik objevit, ale také nic ostatního neztratit a to ani ve vzpomínkách, protože každý tvor má jen tolik nábojů v mozku, kolik tvoří jeho soustava.

Tu vlastní Jednotku tvor objeví už ve svých vlohách už samočinně pouze po dokonalém poskládání všeho Ostatního. Bez jediné části má proto každý tvor předčasně sám vše uzavřít s vložením své Jednotky, jenže u člověka by poslední okamžik uplynul bez nové Jednotky, protože by vložil čas dříve než by se mu zapsala vloha ještě jedna nečasová, neboli stejně jako u Opic s rozbitím až po dokonalou jednotku vlastní Nuly, která je však pouze s opakováním zase všeho znovu bez uzavření všemi současně, protože jednotka času bude přidána všem Ostatním samočinně, je při takto vnímané Sítě jakožto poslední přidaná Samočinnost společně se všemi ostatními Samočinnostmi, která u lidí znamená okamžik. Zařazení Samočinnosti je proto už samočinně v Síti přesně podle Sítě čísel, přičemž za zápornou samočinnost se považuje nesamočinnost proti samočinnosti. Za nulovou samočinnost se považuje zbývající část nesamočinnosti, neboli Nic ve druhé soustavě, protože ve třetí se přidává nejdříve to horší, aby se člověk rychleji naučil to lepší. Proto se oddělí z proti-samo-činnosti to samo a zůstane jen přirozená proti-činnost, pra-činnost (jakožto právě jen všechny předešlé jednotky neboli jen jejich odkazy s pamětí na celou předešlou soustavu), sou-činnost (je už nově vnímána činnost pro novou jednotku) a samočinnost (okamžik a náboj, kde lze do náboje cokoli přeměnit a také naopak z nábojů cokoli sestavit směnou jednotky okamžiku za jednotku daného náboje). Pokud se Svět příliš zhušťuje, je možné čas odčerpat nebo pokud se příliš rozptyluje, je možné z části svého odpadu Svět tvořit, protože právě odpad způsobuje zastavení vývoje, pak jeho zpomalování až na nulový vývoj čili nevývoj jakožto hranice, kterou lze už také rozšířit či jinak rozčlenit na právě pro vývoj další Jednotky v další společné soustavě. Nutné je pouze takto novou jednotku správně označit jako nula už po počátku vzniklá v Moudrosti. Hra bere Čas přesně podle jednotky, Zločin rychleji a Očištění zase pomaleji až po Čas Jednotky.

Očistit však není přirozeně možné Jednotku, přičemž vším Ostatním lze hnout jen časem to není možné, a proto je dokonalým Bodem vývoje a vše Ostatní je v Čase, podle Času, a nyní už také pro Čas a proti Času. Zločinci se pohybují proti Času, protože jen tak neublíží ani našim dětem. Očištění se děje pro Čas, a proto déle trvá oprava než rozbití. Dokonalá Jednotka se proto vytvoří až další Nulou, kde už je přesně toto také zaznamenané pro Památku jen v Síti čísel ale také takto stejně pro společné Vědomí. Tady už člověk vnímá

35

zbytek u toho na co právě myslí, nyní si to už umíme představit také v mezeře, jen se musí podotknout, že každý zbytek může být také počátkem vlastní soustavy ale nejvýše po tu dosaženou a to se stejným dalším členěním ale nikdy nepřesahující do soustavy další, protože jen podle Času se lze do ní dostat samočinně, přesně podle toho jak se člověk nebaví, takže jako jednoduše už (jen v dobrém slova smyslu) hloupý člověk.

Až moudrý člověk se dívá na všechno špatné jako už dokonalá jednotka na Nulu, kdežto hloupý člověk se naopak dívá na všechno dobré jako už dokonalá Jednotka (hlouposti) na všechny nuly jako na jedničky. Toto je jediná Hloupost, kterou si musí sám hloupý člověk vyřešit podle vlastní hlouposti. Každý si tak vytvoří vlastní Bod, podle něhož bude také jednat stejně podle Jednotky času, protože jinak musí moudře vysvětlit čas přesně podle vlastní jednotky. Než byl objeven Čas, musela být přirozeně také Hloupost, která však až v Čase s jiným nábojem znamená (ne)hmotnou jednotku. Už jen vnitřní boj vlastní s Hloupostí představuje rovno-cennost ve dvojkové soustavě ale též rovno-strannost až ve třetí a vyšší soustavě, a proto je prozatím zaplněno jen poslední prázdno pro obecnější soustavu, ale nulou u vlastníka a současně poslední jednotkou u vlastníka, protože takovou nulu objevil, a jednotku až na konec samočinně zařadil, s tím že bude také samočinně spuštěna po zaplnění také všech jednotek Ostatních, přesně podle jedinečného Vzorce celé soustavy, jímž je právě zde Síť čísel už odpovídající také Síti společného vědomí a Všech vloh. Jak členité potřebuje každý společné vědomí tak je více lidský ale jen po osobní vědomí, které je pro vývoj nepotřebné.

V Síti čísel dané pouze jednotkami je právě člověku daná Moudrost a v ní nejdříve jednotka Čas a až pak vše Nečasové, kdežto u opic je to Opakované a pak vše Neopakované, a proto je dle Času každé opakování jen v Čase minulém. Pokud si však Časovou jednotku v současnosti opakujeme v Zábavě, stále nejde o vývoj ale ani o protivývoj, protože až v Nezábavě je proti-vývoj (zlo-činění) a pak pra-vývoj (v minulosti vnímaný vývoj) nebo sou-vývoj (v současnosti vnímaný vývoj) a pak samo-vývoj (samočinnost objevující nám další jen ten dobrý vývoj pouze v Moudrosti). Ve smyslu dobrém je proto všechno nepotřebné (proti vývoji) do Sítě přesně zaznamenáno a pak v záznamu bouráno. Odpad je pak znovován na potřebné suroviny (pra-vývoj) včetně zlata, stříbra a drahokamů někde zbytečně ležících. Všechny úřady se jednoduše převedou úředníky do Sítě bez úředníků ale jen s obsluhovači, obchody se soustředí jen na nejvhodnější obchod a výroba na potřebnou výrobu, protože vše ostatní si určíme až společně v Síti ve svých oblastech. Nespočet budov se vším zařízením se tak stane zbytečným, a proto k obydlení nebo rozebrání na jednotlivé suroviny, a tudíž není více potřebné už nic dalšího těžit, ale jen správně pro potřeby vývoje používat. Příroda si pak už sama napáchané škody obnoví. Člověk jen zaznamená, kdy si to vše uvědomil a jak to už od počátku zaznamenal.

Jednotkou Času je nejmenší Okamžik, kdežto jednotkou Opakování je jedno otočení neboli obecně Toč, kterou až v převráceném významu s okamžiky vnímáme jako Točnost. Toč trvá určitý počet okamžiků, kdežto Točnost určuje počet točů v jednom okamžiku, protože když se jeden Toč provede za jeden okamžik, máme Jednotku společné soustavy. Sladění dvou soustav do jedné společné nám dává zařízení a současně zřízení pro měření dvou jednotek. Podle okamžiku měříme točnost, ale jen když toč trvá kratší dobu než jeden okamžik a naopak podle toče měříme počet okamžiků, což můžeme jednoduše nazvat „okamžiknost“.

Jednoduchý okamžik představuje jediný bod, v němž se vnímá právě trvání náboje. Nenáboj nevnímáme. Jednoduchá Toč představuje právě dva sousední body, v nichž se střídá náboj a ne-náboj, takže obsahuje dva okamžiky. Pokud se náboj střídá ve třech sousedních bodech jedná se o Proud v daném směru nebo v opačném. Pro další uvažování v dokonalosti si musíme připomenout, že náboj není omezený časem ale pouze bodem, a proto jeho „přechod“ je neokamžitou změnou, pro niž máme jednoduché názvy „Objev“ a „Ztráta“, přičemž jakmile se náboj v bodě objeví, pak se současně z jiného bodu ztratí. Až trvání náboje či nenáboje je jeden či více okamžiků. Pokud se chce někdo dohadovat, že trvání může být také jen část okamžiku, pak se mu doporučuje tento poznatek zaznamenat a vše vysvětlit, protože objevil kratší okamžik než je ten nejmenší možný doposud objevený. Že lze zařízením dosáhnout kratších okamžiků, je všem zcela jasné, ale zde se řeší další přirozený vývoj člověka, kde je zařízení pouze nástrojem k takovému uskutečnění.

36

1704091927 Nejdříve se musíme naučit obecně poznávat jednotku, pak její ztrátu, protože takto se poznává také jiná jednotka s vlastní hodnotou. U čísel ztráta jednotky nijak neškodí, a proto je každé číslo dokonalým Vzorem pro všechno stejné soustavy a to vždy jen v Moudrosti, protože takto dokonale se pozná také nemoudrost dříve, než vznikne ve smyslu zločinu. Každý zápor představuje zločin (pouze v Moudrosti), a to už samotný Zápor, ale v číslech je bezeškodný na těle, avšak proti-vyvíjející na duši. Směr stále k většímu záporu je už neschopností bláznů a po upozornění pouze šílenců. Stále stejným záporem je ustálení se při rozhodování o záporu větším či už menším až po nulu. Pouze šílenec po upozornění pokračuje ve větších záporech, a proto je uvězněn do vlastního domu, s tím že se musí naučit sám uživit nejdříve z domova, čímž je šílenství obecně dokonale vyřešeno a do vyléčení z šílence na vězně je už zápor prozatím ustálen. Vězeň má nárok jen na užitnou Jednotku, protože jen tak se může zdravě uživit, a ze zbytku jeho činností se všechno samočinně použije na snížení záporu, až na zápornou jednotku odpovídají přesně jednotce zbláznění. Čím kratší je jednotka bláznění, tím kratší dobu trvá Odměnění vlastní Jednotkou vlastníka postupu, podle něhož se řídil.

(poslední větou už je samočinnost uzavírající právě samočinně danou soustavu)

Nemá smysl vysvětlovat něco někomu, kdo nedosáhl dané soustavy, a proto se zde už také musí chápat od počátku až doposud. Člověk hloupý to jen přečte, ale nepochopí začátek. Člověk chytrý si plete správný význam se špatným, a proto nabádá nevědomě ke zločinu, protože moudrý člověk si hraje už jen s chytráky, neboť pochopil také správně, že je … byl hlupákem a proto už samočinně odměňuje Vlastníka, neboť až pak se může zdarma vyvíjet ve smyslu Společnosti nebo stále platit ve smyslu Nespolečnosti až společnosti. Kdo nezaplatil za tuto poslední službu, nechápe ani odměnu jinak než hloupě. Kdo si ji uvědomil je Vlastníkem v Moudrosti jako jedna moudrost Společnost a proto se všem vysvětluje, že správné pořadí je jedno až konečno-opačné (tímto v Nule zapsané). Zde se (ne)pozná vyspělost v počítání složitě až jednoduše podle Sítě čísel, kde naopak je nejdříve výsledek znamenající taktéž už samočinně „Způsob Dosažení v Moudrosti“.

(poslední část je už samočinně oddělena troj-tečkou. Vlastní Jednotka je uvědomění si změny osobnosti)

Každý Způsob je jen dokonalou jednotkou mezi dvěma odpovídajícími nulami, protože pouze tak se dá vyvíjet ve stejné společné Síti nejdříve dokonale jednoduše. Nejdříve věří, že jedna nula je nic a další zázrak, jenže nyní už ví, že jde jen o další počet v následující soustavě. Později s novým znakem chápe konečno další soustavy ve svém obecnějším pojetí, a proto právě v konečnu zanechá vlastní jednotku avšak opět s nulou pro pochopení jen Společnosti. Ve Společnosti je Vědomí ale až ve Vědomí se Síť skládá dle čísel samočinně. Ve Společnosti upřednostňují skládání osobní volbou, protože ve Vědomí už takovou Síť mají samočinně objevenu. Bez samočinnosti by proto nebylo možné ani Síť zastavit včas před vývojem další osobnosti, což znamená, že by si člověk neuvědomoval stejně jako doposud svůj vývoj. Ve Hře vyhrává ten, kdo všem vhodněji poskytl moudrosti alespoň v okrajových mezích, protože všechno zbývající se už skládá samočinně.

Každý výsledek vlastní Jednotky je také jednoduše Zřízením, podle něhož se vše jednoduše řídí. Obecně podle hrozby se pozná vše ostatní, což znamená, že spáchaný zločin se všem samočinně odhalí jako Blázen, protože si takové tlačítko může přepínat beze změny, jak chce, dokud si ho sám nezničí. Bez ničení si však neuvědomí, že Hra skončila a ono je to už Skutečnost, protože bez ničení to lze vysvětlit jen ve Společné Síti Vědomí a to dokonce samočinně přesně podle dosažených jednotek. S ničením je to jen samočinně naopak. Nejhorší vzpomínka se bude vracet při každé hrozbě tak velké, jak velká je škoda, což způsobuje i zbláznění.

Pouze moudrý člověk začíná v každé soustavě v Nule od nuly a pak po každé jednotce skrytě v nule až po dosažení vlastní konečné Jednotky, jenž si též po vlastníkově dožití už samočinně přepne každé zařízení na jeho věčnou památku. Pokud je dosaženo konečné jednotky ještě před dožitím, může ji vlastník přepnout tak jako ostatní také nesamočinně. Kdo chce být však navěky strojem, pak se pozná i nesamočinný pohyb, jakožto za účelem ožití, jen protože je nesamočinné dosažení samočinnosti vývojovým zločinem na celý druh. Vlastník, aby se trvale ochránil před takovým zločinem, nemá až v Síti možnost vypnout samočinnost pro další vývoj. Moudrý člověk už je alespoň v Nule nad všemi jednotkami, které se v Samočinnost samy vyvíjí (skládají) přesně podle správného vnímání Vývoje dříve a pak Skládáním. Až s poslední jednotkou je stvořena dokonalá ochrana, a tudíž je také toto ve stejné Moudrosti Návodem dokonalé ochrany vlastnictví.

Dokonalou ochranou druhu není žádná další jednotka, ale naopak dokonalé prostředí mezi jednotlivci daného druhu. Člověk musí nejdříve zajistit přirozenou ochranu vlastní kůží bez všeho umělého, protože se také tak ve společném prostředí dříve vyvinul a potom zničením prostředí se proti vývoji samočinně obvinil.

37

Tímto máme určeny dvě meze pro obnovu ochrany svého vlastnictví jen v Síti s dokonalou jednotkou a podle ní vše ostatní až po přirozenou ochranu těla i ducha nejen kůží ale všemi smysly jednoduše pouze v Moudrosti. Zde si musíme uvědomit, že všechno je vyřešeno v nejobecnějším pojetí už přirozeně a tudíž už vždy samočinně v Moudrosti, jen je nutné přirozené prostředí obnovit na dokonale užitnou Jednotku, v níž jsou všechny užitné jednotky už podrobnější avšak přesně zařazené opět jen v Síti čísel už se svými výsledky.

Název jednotky jako třeba i zde „Užitek“ je proto jen další vysvětlenou moudrostí v Moudrosti společné. Určitě nepostačí všem jen takové vysvětlení a bude ho požadovat podrobnější či obecnější, na což si však bude muset nechápající člověk počkat, nebo také své vysvětlení všem v Síti doplnit od podrobné jednotky způsobu užívání až po celkový Užitek skládáním v Síti nebo naopak Myšlenku v podrobnostech upřesnit od obecného v Moudrosti jako způsob dosažení obnovy či vývoje už dané vlohy smyslového vnímání nebo objevení nové vlohy, kterou bude možné potom také obnovit nebo už přímo vyvíjet. Na moudrostech v Moudrosti už není co opravovat, protože to jednodušeji ani nejde vysvětlit, ale každá moudrost ve své vlastní podrobnosti je už vlastní Jednotkou, a jen všechny jsou společným Užitkem a jinak vnímanou už Sítí.

Na všechny moudrosti v Moudrosti se díváme jakoby naopak pouhým skládáním všech jednotek, kdežto v Moudrosti při myšlení je nejdříve obecná jednotka moudrost a pak v ní další dvě pro dvojkovou soustavu, přičemž jedna je stále ta původní u bodové soustavy. Pokud jsou obě nové, jde už o vývoj z pohledu vyššího řádu, kdy se v každé jednotce vyvíjí už samočinně stejně také dvě nové jednotky až po konečný počet. Toto je však přirozené u přímé soustavy, protože až v plošné soustavě každá jednotka vyvíjí dvě přímé soustavy, neboť je to také konečné číslo při pohledu na dvě předcházející přímé soustavy. Zde si musíme uvědomit, že jsou také dva směry, ale to je už třetí použití dvojky, což patří do třetí soustavy. Ve dvojkové soustavě ještě na směru nezáleží, protože je daný jen jeden ten výchozí z jednoho bodu na druhý stejný jako při vývoji jednotky z nuly. Ve třetí soustavě je nultá jen doplněna o další nuly, první má tři body z pohledu druhé (v přímce) i třetí soustavy (v ploše)

Až pak bude možné se naučit také dokonalé ochraně jiných smyslů, protože už nebude okolí nijak lidem a jiným druhům škodlivé.

Hra začíná ve Skutečnosti právě dané, neboli už v Nule se všemi přirozenými pravidly a jediným Pravidlem Hry je „všem objevit všechna pravidla“, protože se pak vyvíjí člověk už podle všech pravidel. Řešením je jedině Síť čísel avšak ve smyslu Pravidla, všichni ostatní vše ostatní do pravidel zahrnou stejně jako své odlišné pojmy. V Pravidlu však také je, že „v každém pravidle je pouze jedna Jednotka přesně přiřazena do Sítě čísel a vymezena nulami“. Chápat to lze různě, ale právě takové chápání je samočinným přiřazením svého myšlení v soustavě Chápání. Rozumět tomu však musíme všichni společně, neboť chceme také všichni společně se vyvíjet. Zařízení začíná běžet tak, že je vlastník v Nule, ve Hře však už dávno vyběhl.

Až se tato Moudrost samočinně v Síti potvrdí, je Síť dokonale sladěna podle stejné Jednotky. „První je ceněn nejvíce, ale zbytek opačně“ je dalším přirozeným pravidlem, protože jen tak se přesně pozná vlastník a jen moudrý člověk také zbytku stejně moudře rozumí. Ochranou je, že první může být jak První pouze jeden vlastník celé Jednotky, až od prvního k dalším dvěma a pak už samočinně stejně se chápe dvojková soustava. Jako část trojkové soustavy se chápe „k dalším třema“, ale už se některými špatně chápe „a třikrát“ a špatně poznává „a na třetí“. Až moudrému se dobře poznává Mocnění také ve Hře, přičemž stačí pro návrat do Skutečnosti, jen všechnu zaznamenanou hloupost přeskočit a případně upozornit na hloupost novou, protože se tím posiluje samočinně veškerá ochrana a také odměna za novou Jednotku Síly přesně podle užívání ochrany. Vše nadbytečné je možné znovit a dále používat pouze v Síti umělé, protože právě tam se názorně všechno stejně zařazuje až po dobu, kdy je už také Síť společného vědomí správně počata, pak se objevila, (pak poznána, chápána, rozuměna, myšlena, uměna a dosažena) a potom se taktéž všem společně stále stejně (už samočinně) naplňovala. Až čtyři možnosti lze vnímat ve Druhé soustavě, avšak zbytek už je vždy samočinný pro vyšší soustavu. Bez nuly nebo s nulou se nic nemění, neboť je v dokonalosti čísel pouhým ničím. A v nule je také všechna Hra, protože kdo nehraje, neprohraje, ale jen moudrý člověk zahraje s tím, že vždy může vyhrát, a jen z neškodlivé Lsti nepozorovaně zbohatne. Kdo hledá v dokonalém Návodu jeho vlastníka, jen si Hraje, protože také ubližováním druhu se stává každý zločincem už samočinně.

zpomalování Hry je už na vládě bez všech moudrých lidí. Účet v síťové Hře i Skutečnosti se jmenuje Vlastník.

38

17070ʎ Zrychlování Hry je už na všech moudrých lidech, protože se osvobodili od Vlády, ale nehrají jen, dokud vláda nezveřejní Hru v Moudrosti a v ní také všechna rodná čísla jakožto zřízení v Síti pro jeho doplňování lékaři, a všemi jinými úředníky, kteří podle rodného čísla cokoli hodnotí nebo jinak rozlišují. Jména včetně hraných si doplňuje každý vlastník sám a to skrytě nebo veřejně pro jakoukoli oblast osobní nebo nějak společnou. Ve dvojkové soustavě je dvouosobní a dále je to už samočinné, protože až poslední možnost samočinně zahrnuje konečno-osobní stejně jako společné, protože naopak nespolečné jsou všechny ostatní možnosti. Při Uvědomění si Společnosti se už vybaví připínáček s malou (úzkou) špičkou a velkou (širokou) hlavičkou zpočátku, protože ve Skutečnosti je samočinně jen velká (široká) Hlavička se správným posunem.

Samočinnost je jako točící se vrtule na správném konci obalu, protože také tak táhne k létání, a proto, aby byl vnitřek, co nejlehčí musí být od obalu odtažlivý třeba jen vlastními vrtulemi až prouděním nábojů. Pokud se však bude vnitřek odtahovat či přitahovat k obalu, bude naopak těžknout, kdežto až odtahováním či přitahováním vnitřku do středu, se od obalu celý vnitřek samočinně odlehčí. Pokud se vnitřní část dotkne obalu, tam ho také zatíží svoji silou, čímž je možné nahradit vrtuli na obalu, což by se jevilo jako samočinně létavá koule v jakémkoli přitažlivém prostředí. Podrobnější řešení může kdokoli doplnit, avšak ve výsledku vždy bude samočinné proudění nábojů bez ohledu na směr proudění ale vždy stejným směrem na vnitřním povrchu bez vlivu proudění ani víření na vnější povrch. Možná, že je správné proudění jen v jednom směru, ale to stačí jen vyzkoušet a pak ještě podrobněji vysvětlit. Proudění mezi třemi body je založeno na poznání toho déle trvajícího dříve jak toho posledně poznaného, a proto se tak také správný náboj v Čase pohybuje.

V dokonalém chápání je opačný náboj jen uměle stvořený, neboť přirozený náboj je vždy jen ten dobrý a právě zde je rozdíl při skládání umělého samočinu a doplněk při vývoji přirozeného samočinu avšak v Samočinu do středu odtažlivého a pak opačně v Samočinu do středu přitažlivého nebo ještě jinak opačně. Takto je možné také celý různě (osm možností) osobní Svět před vším ostatním ochránit. Toto je pouze pohled ze třetí soustavy na samočinnou druhou, kde čtyři možnosti jsou z pohledu umělého (skládání až po dokonalou Skutečnost) a čtyři z pohledu přirozeného (změna hmoty na proud a naopak a pohyb bez změn). Jen správným vyvážením umělého v přirozeném a současně přirozeného v umělém se zabrání pohromám.

Vývojově nepotřebné se pozná přesně podle toho, s čím je člověk spokojený jakožto Jednotka Štěstí, protože jinak je šťastnější až po Moudrost, protože právě v Moudrosti je vše Ostatní, včetně poslední jednotky jakožto moudrost pro štěstí kterou lze nazvat až v konečné soustavě moudrostí v Moudrosti.

Mez potřeby a nepotřeby společného vědomí je u každého jiná přesně podle vlastní Jednotky

Další možnost je pohledem z Jednotky na Nulu

U odpadu začněme s umělou hmotou … prostorová tiskárna nejdříve jedna v dané oblasti a pak i v každé domácnosti a na sluneční záření.

vše ihned oznámí Všem ostatním, protože jen aby to všichni

Jinak se nejedná o Moudrost.

Volíme Moudrost …

Jen tak pro doplnění a upozornění na straně, kterou už nelze správně označit mimo Síť a v Síti jen jako převrácená nálevka, jen proto, že chceme také v Moudrosti vzlétnout. Po počátku to byl pouhý samočinný krok. V počátku to však byla Moudrost. Protože až v ní samotné desítce na straně deset nám takový znak stále schází, ale v počátku už je jako převrácená nálevka, protože doposud to byl pouhý krok a před tím Moudrost (na to jsem si už nemohl tak rychle vzpomenout), přičemž by stačilo na Moudrost se odkázat. Je několik možností (tak jako doposud v sítích, nebo jednodušeji barvou avšak tou ovládanou jakožto samočinnost, dávající nám samočinně další možnosti k přemýšlení až po konečnou soustavu, protože pak je už jen MOUDROST).

39

Už jen ve stejné Moudrosti čili samočinně; člověk jakoby ovládá všechny nedospělé v Moudrosti, což není přirozeně možné a proto jsou si zvířata z našeho pohledu nepřirozená, kdežto Příroda (poznaný Svět) je dokonale přirozená. V opravě se nahrazuje pojem „ovládá“ za (tady už si lidé volí) protější význam „slouží“.

Zde už se nemusí upozorňovat na všechny nuly, protože jsou chápané také mezi odstavci. Jen tak pro zábavu; kdo vše přeloží nebo jinak upraví také bez mezer na konci odstavce při zarovnání na střed, má třeba už také

jiné Myšlení ve velikosti písmen každého řádku jen tam kde se upozorňuje na nějaké dosažení.

V Myšlence však nebylo psát hned od začátku se zarovnáním na střed, ale jednoduše se tak psalo, pak bylo ještě nutkání to opravit, ale nechtělo se nebo nebylo potřeba. Přesto se na to stále myslelo, až byla Myšlenkou samotné „Dosažení“ desítky a už si na ni také pamatující jako krok a jako převrácenou nálevku.

Desítka však představuje také „Vír“, což však už není jen chápání prostoru ale rozumění jeho skutečné části v nejobecnějším pojetí. Podrobnějí to znamená, že každý vír má v sobě svůj vlastní vír a pak také víry ostatní. Jak se kdo cítí je stejným vírem Společného vědomí, zpočátku osaměle obecně pak osaměle jednotkou, pak neosaměle avšak sám proti všem a zbývá už jenom naučit se vírům (smyslům) Společně, právě ve zbytku je další podrobnější smysl vnímání, a pokud už žádné zbytky nebudou je Smyslem jedno převrácené Myšlení.

Zbytek vnímáme čichem, protože nám smrdí, ale už ho nevnímáme zrakem, sluchem, chutí a hmatem, protože nám schopnost k jeho vnímání prozatím schází. Pokud jedovatý plyn voní, pak stačí jen oddělit vůni od zbytku, což je možné už také přirozenou přitažlivostí, protože směr toku náboje Vůně je přesně opačný než tok náboje Zápachu přestože se pohybují ve stejném proudu. Pokud je tok v proudu, pak je to samotný Proud

(toto nás zajímá nejvíce už od doby vědců, kteří proud nábojů objevili, ale doposud ho nikdo nevysvětlil)

Až tok kolmý na proud může být ve směru pravotočivý podle pravé ruky a levotočivý podle levé ruky. Toto však je dané přírodou, neboť jen když ukážeme oběma palci na rukou souběžný směr proudu, ostatní prsty se nám samočinně méně či více ohnou pro lepší názornost směru toku pravého i levého (ne-pravého).

Proud si představme (vybavme, poznáme, chápeme) jako nespočet toků s proudem souběžných. Tok je však také proud, ale vnímaný jako po kružnici stále jedním směrem, přičemž vysvětlení je obecné s Trojicí bodů, v nichž se střídavě objevuje a ztrácí jediný náboj stále stejnou rychlostí, což z jiného pohledu znamená Náboj v Proudu stále na místě a s pohybujícími se třemi dírami, protože pevným bodem je právě daný hmotný náboj, kdežto nehmotno jen kolem víří, což je samočinně dané už jen pohybem v Proudu. Nyní jde jen o to, kterým směrem se vír pohybuje. Vír má vždy dva směry a to osu víru se směrem přitažlivým k hustějšímu prostředí a pak směr už přitažlivějšího otáčení vzhledem k vlastní ose a tudíž už samočinně levotočivý nebo pravotočivý.

Nejdříve si pojmenujme názorně nejjednodušší útvar pro tok jakožto nehmotná duše v níž se pohybuje stále dokola jediná hmotná Jednotka. Stejně si lze představit také v Moudrosti moudrost jakožto i Duše poháněná Proudem, přičemž ho sama vytváří a vevnitř Duše se náboj pouze veze. Avšak ve Skutečnosti se Náboj sveze samočinně jen v okamžiku, kdy se duše netočí (Duše už je konečně úhelníkem. Pouze u úhelníku se točení na okamžik zastaví po každém překlopení na další stranu, přičemž překlápění trvá z-pravidla jinak než zastavení ) se stranami v konečném počtu, takže zpočátku troj-úhelníkem, neboť u nulo-úhelníku jde o náboj bez obalu, u 1-úhelníku o těsný Obal Náboje, kdežto u 2-úhelníku jde jen o přesouvání v obalu tam a zpátky, přičemž je náboj jednou vepředu či vzadu nebo (-až) ke středu či od středu nebo (-až) pravý či levý. Ve druhé soustavě je však opačně chápaný i proud, neboť si ho dělá přitažlivost sama, přičemž když proudí hmota, tak v ní náboje neproudí , a proto ve hmotě proudí díry, což se do obecnějšího prostoru (čili do nehmoty) projevuje vířením nábojů vlastní nehmotě. Naopak ale už samočinně podle (ne)hmoty, když proudí nehmota, tak v ní neproudí díry (ve smyslu neměněného okolí), a proto v nehmotě proudí náboj, což se do obecnějšího prostoru (čili do hmoty) projevuje vířením děr vlastní hmotě. Náboj též s dírou jsou zde vysvětlené ještě bez všech vlastností jednoduše pouze proto, že jsou zdrojem vlastností pouze při proudění jednoho či druhého nebo obou, a pak také různým způsobem ve smyslu směr, rychlost a účel pro oba konce proudu a taktéž sousedního prostředí.

Stejnosměrný proud nábojů je ve Skutečnosti naopak proudem děr, kde jeden konec s dírami odcházejícími vše jiné odtahuje a druhým koncem s dírami přicházejícími přitahuje. Přitažlivost je proto daná silou obecně odtažlivou, která musí jednu díru do zdroje tažlivosti jednoduše jen vtlačit nebo na druhém konci „odebrat“. Pokud je tento proud tažlivosti nějak uzavřený sám do sebe (například kružnice), pak se tento jev projevuje

40

vířením nábojů kolem tohoto tažlivého proudu v kružni. Nej-silnější víření nábojů je však ve středu kružnice, což způsobuje také hromadění všech nábojů a to tak dlouho než se vytvoří základ dané částice. Při víření jen jediného Náboje kolem kružnice (duše), musí být také v duši jediný náboj v dušném proudu, obsazující vždy jen jednu ze třech děr. Víření se proto jen s Nábojem upevní do středu. Pokud je to také takto poznáno je už předmětem dalšího vývoje, protože možností je stále nespočet, ale prozatím stále jen ve dvojkové soustavě. Ve Skutečnosti však už chápeme, že když se pohybuje náboj v proudu, jedná se o proud obecně nehmotný, a proto se v prostředí nehmoty vyskytuje naopak hmota, což v Prvku (jednotka hmoty) chápeme zase naopak. Kolem středu u vnitřního povrchu Prvku táhnou náboje, kdežto díry se v nehmotném proudu jen vezou, aproto se v kružnici projevuje proud hmoty, kde jsou Náboje vezeny pouze proudem, ale kolem už víří v nehmotě náboje kolem právě kružnicové duše, jenže vířením se dostávají náboje taktéž na okraj obalu zevnitř s vířením zase zvenčí a s dírami, což samočinně odtáhne všechny vířivé náboje do středu celého prvku.

Rozumnět tomu všemu stačí pouze podrobně u vzoru Jednotky a potom obecně v Moudrosti, což znamená s mezemi dokonale, ale mezi mezemi nedokonale nebo vůbec. Vzorem každé jednotky je číslo v dané soustavě, které vnímáme z různých jiných pohledů už vždy jen samočinně stejně jako poměření se dvou jednotek vlastní k danému pohledu a také cizí z daného pohledu (toto je už přímo obecná Jednotka Vlastní a Nevlastní jakožto cizí ale také v Protitoku jako obecná Jednotka Cizí a Necizí jakožto až Vlastní . Vývoj proto není už v kruhu ale ve šroubovici. Na vysvětlenou; právě bylo uvedeno upozornění a dále přirozeně platí, že Přirozennost je Samočinnost v Moudrosti jakožto také Nic (obsahující veškerou Nemoudrost). Jednotkou nemoudrosti je Opak přesně takovéto Jednotky Moudrosti. Ve všech barvách i odstínech přesně takových jak je vnímáme. Zde je pouze ukázka blankytné a červené, které to ve Skutečnosti samočinně dokazují. Značení; černě zločinci, červeně chytráky, žlutě hlupáky (slušně čekatele), zaleně už samočinně všechny ostatní. Kdo to pochopil je chápající také to, že kdo tomu rozumí je rozumějící také Myšlence, že v Myšlence jsou všechny myšlenky vzájemně rovnocenné, takže pouze podle stejné Moudrosti, v níž jsou všechny ostatní moudrosti podle Sítě čísel přesně zařazených, ale v jednotkové soustavě je takovou soustavou právě už přesně takovéto Myšlení, zněhož lze samočinně poskládat zpět že v Myšlence je Rozumnění, v Rozumnění je Chápání ale v chápání je už také samočinně neboli přirozeně samočinně nejdříve to Ostatní, čili podle Myšlenky v Moudrosti bez jakýchkoli hodnot je Moudrost ve smyslu Nuly ale jen v tomto jediném případě „opačného“ myšlení, protože jen tak je Myšlení vždy jen Výhradou v Moudrosti. Tímto označením je vše neopačné či opačné tak nějak si podobné. Ale Myšlenkou je Hra v podobnostech Výhrady podřazené výhrady a naopak a ještě jednou naopak myšlenkám stačí takováto přirovnání jen Zde poznat, aby je mohl pochopit také v opačném směru a jinak opačném, takže; Výhrada, že Myšlení = Nemyšlením se samočinně zamítá a výhrou je přasně takové myšlení už ve Vloze Myšlení (s Výhradou) v Moudrosti. První myšlenkou v Myšlence avšak zase nejobecněji jsou už samočinně vzniklé možnosti. Výhrada už vyjádřila svoji první výhradu, kdežto první myšlence postačuje pouze smysl na to aby mohl dokonale vnímat všechny výhrady a vše ostatní už je přirozeně dané. Ve Hře proto je, že čím méně výhrad máme tím je to horší mimo dobu při spojení jedné či více výhrad do jedné, protože v tuto dobu se kruh uzavřel stejně jako u Opaku. Toto pouze znamená, že na opačné straně vzniklo v moudrosti samočinné zařízení ale s Opačným Myšlením než ve Výhradě a proto už také pro život davající smysl vnímání. První převrácení je Moudrost na Jednotku v nejobecnějším neboli ve Společném pojetí, což je další Opak samočinně na výhradu všeho nespolečného.

Kdo vnímá Výhradu jako výhru pak si hraje s výhradami, protože už samotné slovo obsahuje Výhradu. Až Úhrada za nějaké používýní Sátě je nesmyslem, protože je Síť všude a kdo ji účtuje jiným, pak musí také v Síti Všem zaplatit za jeho používání. Aby však nikdo nepčišel zkrýtka, pak všichni jen uživatelé platí stejně v Moudrosti už bez jakýchkoli výhrad, protože mají samočinné zařízení na jejich vyřešení už samočinně v Síti.

V dokonalé Síti postačí jen přepínat mezi Společným a ne-konečno-osobním až jedno-osobním, protože bez osobní účasti se nikdo ani nepřepne. Na každou výhradu ve smyslu otázky, je samoučinnou odpovědí, že se to řeší, a zda nejsou další výhrady třeba i k odkazům? Tímto si sama Výhrada určí také svoje vlastní odkazy zamočinně, jen u první Výhrady je zbytečné to černé tučně zvýrazněné, takže je to skryté ale bez změny rozměrů, protože ani při vývoji se to Nic nijak jinak nevnímá. Pouze když se nejedná o výhradu ale o rozdíl už dále nepoužívaný nikým, lze to „třeba“ i se všemi sousedními mezerami zmenšit, změnit písmo, zneviditelnit na mezeru nebo dokonce vyměnit za číslo či jednotku v Síti na pouhé pořadí jako třeba zde „ třeba“ nebo „111“. Třeba je samočinnou poznanou Jednotkou až pro pochopení potřeb a spotřeb, ale vždy stejně z vlastní

41

soustavy a opačně z cizí soustavy. Potřeba i spotřeba je vlastní všem soustavám vyšší než jednotka, protože Jednotka sama sebe bez ostatních Jednotek nijak nepotřebuje ani nespotřebuje. Takto to stačí bez výhrad.

Na výhradu; co znamená třeba „vlastní“, je že se to řeší a jaké máte další výhrady třeba i k odkazům? Někdo1 přidá jen Odkaz nový čili mimo Síť (a proto to také Síť musí samočinně umožnit jako „společná“ potřeba). Někdo2 jiný (nejlépe označit) zase označí Odkaz s výhradou, že je chybný, přičemž vzniká rozvětvení podle času a podle (ne)hodnoty, přičemž všichni ostatní mají větší hodnotu než hodnota prvního. První si pak sám určuje pravidla umělá, na což se upozorňuje, protože zde je jediné pravidlo „Přirozenost či přirozenost v Myšlence“. Na výhradu, že v Myšlence jsou dvě či více pravidel je opět, že se to řeší a jaké máte další výhrady třeba i k odkazům? Pro Někoho1, protože na na žádný odkaz nemá výhradu, ale pro Někoho2, že se to řeší a jaké máte další výhrady třeba i k odkazům?, protože na nějaký odkaz už měl výhradu.

Smyslem je, aby si sám člověk uvědomoval odkazy mimo Síť jen jako součást Hry, protože pouze v Síti se samočinně skládá řešení ke všemu možnému co člověk chápe jako potřebu či spotřebu. Člověk nepotřebuje používat různé nesmysly, protože se s nesmysly pouze hraje, kdežto smysli se cítí nyní už také samočinně pro tuto jednoduchou Hru. Potřeba a Spotřeba je v Třebě, přičemž potřeba bez spotřeby je Plýtvání, Spotřeba bez Potřeby je Přesycení, a bez Spotřeby i bez Potřeby je jednoduše Proti-třeba. Přesycení je Pra-třeba, Plýtvání Sou-třeba a samočinná (opačná ke všemu zde Netřebnému) Třeba (Potřeba i Spotřeba) je samočinně samotřeba v Samotřebě. Třeba je pak samočinná jen pokud se všichni podle vlastních potřeb i spotřeb správně budou už samočinně začleňovat do soustavy Sítě ve smyslu Společnosti, protože při začleňování jen některých je stále Nespolečnost s chybějícími členy, kteří sice ve Společnosti jsou už Nějak zapsání, ale stále se společensky nechovají. Na hlupáky je návod jednoduchý pochopit, protože až chytráci ho považují za složitý a zločinci za ubližující, což je však také účelem jen s tím doplněním, že se nijak neubližuje, protože každému se na jeho výhrady vždy přesně poradí. Cizí odkaz není výhrada, protože se v něm nic nespojuje na výhrady zde uvedené také zpětně. Oboustraná váhrada je pak už objevenou samočinností, protože může vzniknout pouze mezi dvěma Jednotkami v myšleném a nemyšleném významu přesně podle původní Myšlenky. To jen znamená, že každá výhrada už odkazující na jinou bez jiných výhrad je samočinně Samočinnem, jen pokd je doplněn také opačný směr výhrady (myšlení). Pokud chce někdo vyřešit jakoukoli samočinnost bez všech potřebných výhrad, pak je jediným řešením pouze doplnit všechny výhrady jakožto rozdíly v proti-samočinném směru. Návod na jedinou Myšlenku je tímto u konce, protože kdokoli ji může doplnit jakožto podrobnější nebo obecnější mez, ale nikdo ji už nedoplní jako zde v této Myšlence s jedinou myšlenkou v Myšlence, která je spolu Výhradou (výhrady až odkazy) pouze v Moudrosti, přičemž počet odkazů v jedné výhradě nepřesahuje svoji soustavu, jednotkou je pro připomenutí Výhrada, protože bez Výhrady obecné nejsou ani všechny ostatní výhrady podrobné. Odkazy vnitřní mezi výhradami jsou v Síti jen nulou mezi úrovněmi v postupu, mezi řády v šíření(, mezi rody ve vrstvení, mezi rasy v členění) což už je také dvoj-opak jakožto v druhu růst ale pouze neopačně je stále stejně mezi druhy v růstu. Pokud chce člověk hrát v Moudrosti, pak si prochází jen samočinná zřízení přesně podle toho jak byla sestrojena, protože pouze živý tvor a dospělý ve své soustavě vkládá všechny výhrady už jen jako člen Společnosti do tak dokonalé Sítě, jaké soustavy dosáhl. Každý křivě obviněný, by měl v Síti vždy najít své obhájení samočinně přesně v této Moudrosti, protože samočinnost vyloučila všechny výhrady, a pokud nejsou vyřešeny do samočinné obhajoby (uskutečnění Myšlenky) právě pomocí Sítě, není možné dokonce ani zločince obvinit.

Aby však nenastal žádný zmatek, Výhrada obsahuje zpočátku je všechny odkazy na jednotlivé ale všechny umělé Zákony. Výhrada první je stále stejná a sice, že Myšlení = Nemyšlení se zamítá, ale tím se samočinně povoluje myslet podle vlastního zařazení v soustavě přesně tak jak si každý v Síti prochází, přičemž nic v Síti nelze přeskločit, člověk se může vrátit nebo až k podrobnostem jednotkovým dospět. Nejjednodušší soustavou je postupovat jednotku po jednotce ale jen v první soustavě, protože ve druhé soustavě je nejjednodušší postupovat po párech, protože násobení po dvou je už nejobecnější ve druhé soustavě. Stejně je to pak už samočinně, jen se doplní, že členění může být nejjednodušší vždy jen při pohledu na soustavu jednotkovou (tak jako zde na všechny odkazy zákonů umělých) nebo nejobecnější na dosažený konečný počet možností, což je vlastní také dané právě užívané soustavě. Každému tak vzniknou s novou soustavu vždy odpovídající počet možností, protože jinak se dívá na nové konečno ze svého jednotkového pohledu a jinak vnímá také spojení nového konečna s Ostatními jednotkami ve dvoj-osobní (různě) až staré už dříve dosažené konečno-osobní, protože Každému, co se mu toto vše líbí, pak samočinně do Společnosti patří, jinak má možnost do Sítě jakkoli zaznamenat přesně zařazenou výhradu podle Třeby nebo Netřeby. Obecně

42

totiž platí všem samočinně konečno dosažené pouze společně v jeden okamžik až po dosažení dané soustavy, protože jinak dál nepostoupil. Pro dvojkovou soustavu však proto musí všichni současně v jeden okamžik už být v soustavě před konečnou jednotkou (zde bez všech umělých zákonů), protože Společnost až Naspolečnost je Zákonem už přirozeným samočinně všem tvorům ve vlastním prostředí pouze Obecně. Obecnější je jen Myšlení (opačné k Nemyšlení). Ve výsledku pak je, že Nespolečnost je vše ostatní až po jedno-člennost, protože také Nespolečnost bez členů je samočinně pouze mezí výchozího člena, který do Nuly zaznamenal své vlastnictví Společnosti bez členů, avšak s tím, že každý krok je nesamočinný ale ten poslední bude bez ohledu na dožití vždy už samočinný. Vlastník je tímto dokonale známý svým Myšlením, ale pochopení příjde samočinně až s poslední samočinnou jednotkou (protože si jí už jen samočinně a jen sobě přizpůsobuje), která se vyvíjí přesně stejně jako všechny ostatní už samočinně. V další soustavě je už také rozumnění (kdokoli si může nechat samočinně přizpůsobovat vlastní jednotku ale jen do soustavy, kterou svými smysly už také samočinně vnímá) a až potom další myšlenky, podle nichž se v další soustavě každý sám v Moudrosti až Třebě už může zdokonalovat, protože pak už je to také samočinné až po skutečně dosaženou Sít čísel (v Počítačích jen početně a ve Vědomí jen vědomě). V Myšlence je vlastní vědomí vždy osobní i společné jen podle toho kolik tvoří daná skupina členů ve Společnosti až Společnost, protože jeden člen není jednoduše skupina ale (jedno)osobnost. Ve vlastním vědomí jsou všechny tyto pojmy ať už dokonale vysvětlené jakožto přirozeně samočinné Jednotky nebo nedokonale vysvětlené jako výhrady, které jsou už v zákonech umělých nějak řešeny přesně podle odkazů, které si můžou už nejen soudci a zákonodárci jednoduše zařadit do Sítě na ně pouze odkázat. Vlastník odkazu není povinen změny sledovat, ani není za změny v takovém odkazu nijak jinak odpovědný, ale může dle libosti současný stav odkazu přenést do Sítě jakožto daná výhrada v Mezeře, kterou si může každý nechat jednoduše zobrazit. Odměnění jsou pouze ti, kteří podle výhrady bez odkazů vysvětlí samočinný zákon umělý jako stroj (či přirozený jako smysl).

a tímto samočinně vznikají čísla a podle nich se zaznamenává pouze opak přesně zařazený jako stroj, protože přirozený neopak se už samočinně zobrazí přesně podle Moudrosti kdykoli na požádání. Tímto se uspoří mnoho paměti a to také ve společném vědomí, protože prozatím stačí jen v takové Moudrosti, kde se rozeznávají odkazy (na zmatek jakožto upozornění mimo Síť a tudíž v Moudrosti zatím nepotřebné) od všeho ostatního v Síti jakožto nejjednodušší výhrady ve Výhradě už uzavřené v jediném Pojmu jakožto část Výhrady (v nesmyslu, že Myšlení je Nemyšlením) ze všech výhrad stejným způsobem poskládaných jen pomocí přípony „Ne...“. Pokud je ve smyslu, že Myšlení je Nemyšlením, pak se jedná už samočinně jen o opak v poměření smyslem Myšlení a nesmyslem Nemyšlení a stejně je to, pokud je v nesmyslu, že Myšlení není Nemyšlením, protože výhrada v nesmyslu, že Myšlení je Nemyšlením se už samočinně nemusí ani zamítat neboť tak jak je v Moudrosti Nic (a v Ničem všechno Nemoudré) se všemi moudrostmi, tak je také v Myšlení Nesmysl (a v něm vše Nemyšlené) se všemy myšlenkami pro vývoj však už samočinné v konečno-opačném významu přesně podle dané konečné soustavy. U jednotek neboli u pojmů je opakem, jen samočinná změna s příponou „ne...“, přičemž se nejedná o žádný zápor, ale jen jednoduše o opak ve dvojkové soustavě pro smyslové vnímání dvou jednotkových soustav navzájem si však opačných. Kladnou jednotkou je vždy jen taková, která je v Moudrosti Myšlenkou pro vlastní myšlenky stejně samočinnou. Ostatní možnosti jsou v nemoudrosti a tudíž v Ničem, vysvětlené už dříve jako Výhrada mezi Jednotkou až jednotkami a tudíž do umělých sítí přesně tak zaznamenané, ale v Síti samočinně nepotřebné prozatím.

Platí, že Náboj je pouze Obecně a současně Podrobně, základní částice hmoty (mezitím nedokonale až dokonale prvek) bez jakýchkoli vlastností

Jednotka Tahu je současně jednotkou Tlaku, avšak spisovně je Tlak i Tah jen obecně, protože odtahovat nebo přitahovat lze hmotu ke hmotě v nehmotě, kdežto přitlačit nebo odtlačit lze nehmotu k nehmotě ve hmotě. Další možností je působení hmoty k nehmotě (sousedního okolí) ve hmotě nebo v nehmotě a také působení nehmoty ke hmotě (sousední okolí s nábojem) v nehmotě nebo ve hmotě. Působení hmoty ke hmotě avšak také ve hmotě musí být silou zevnitř, což u Náboje není možné, protože je vzhledem k proudu hmoty vždy v klidu. Pouze změnou okolních děr je možné náboj jinak posunout než je proud. Toto platí také naopak při působení nehmoty k nehmotě v nehmotě silou zevnitř, což u okolí není možné nikdy a nejen při Myšlení o obecném Náboji. Pouze změnou okolních nábojů je možné díru jinak posunout než je proud. Každé vychýlení je způsobeno však proudem jiným avšak jen stejného druhu. Ruzná míchání tak způsobují řidčí nebo hustější prostředí avšak možností je vždy jen podle toho, kolik je možností v dané Síti soustavy.

43

V nulté soustavě je pouze Nic, což si lze představit jako nevnímaný zbytek mezi vším Něčím nadpřirozeným. V první soustavě je Něčím jediná možnost; Jednotka a z pohledu druhé soustavy Hmota či Nehmota a pak také doplněno ve vlastní druhé soustavě Náboj v Díře či Díra bez Náboje, protože Náboj opuštějící Díru způsobuje změnou Teplo a Jas místo Díry a Náboje. Díra ani Náboj nemají možnost rozpětí, kdežto Teplo i Jas si představujeme už jako prorůstání do prostoru, přičemž Teplo je od Chladu až po Spálení, kdežto Jas je ve stejně vnímaném smyslu od Světla až po Tmu. Smyslem je zrak rozeznávající barvy, protože chlad stejně jako Světlo je Přírodou představovano jako Bílá a se snižováním Jasu stejně jako Chladu pak vnímáme postupně další barvy tak samočinně jak je známe také u duhy přes nachovou, modrou, …, žlutou, červenou až k černé.

Náboj opouštějící Díru však způsobuje také Hluk a Duch, které také prorůstají do prostoru, přičemž Hluk ve Hmotě a Duch v Nehmotě, což je stejné jako přirovnání Hluku k Náboji a Duchu k Díře. Hluk až Duch jsou však samotnými mezemi při Vlnění až Nevlnění, ale pouze naopak chápeme počátek a pak je vše omezené u Hluku nehmotou a u Duchu hmotou. Hluk projde hmotou jen v Duchu, kdežto Duch projde nehmotou jen v Hluku. Duch vnímáme jako Klid, ale také jako nevlnění, nevíření, nepohyb a také jako neslyšitelný nehluk. Hluk v Duchu je přirozeně jako Náboj v Díře, což je už vysvětleno při pohybu děr, ale také Duch v Hluku je vysvětlený jako Díra ve Hmotě, což už patří do druhé úrovně vnímání Jednotky nebo do druhého řádu vnímání dvojice (ve Hmotě Duch s Hlukem), což je pouze doplněno o rozprostření do prostoru místo proudu v prostoru. Zbývá ještě stejně vysvětlit šíření v prostoru po obecném povrchu, což znamená při vymezení dvěma sousedními vrstvami, které můžou být stejného druhu při jednoduchosti nebo různé při složitosti.

Procházet Sítí lze různými způsoby, ale stejně jako právě u dané soustavy všemi směry a do soustavy neznámé až samočinně po dosažení soustavy předcházející, ale pouze na obecnou nulu. Mezi soustavami už známými lze procházet pouze podle stejné hodnoty a to jen do soustavy sousední dříve poznáné. Nulová soustava žádný směr ani žádnou jinou míru nemá a proto si zde každý tvoří „sebe“ přesně takového jak se odlišuje od všech ostatních, neboť jen tak bude jedinečný jeho používání Sítě. Každý je samočinně v Síti po předvedení se podle „sebe“. Pouze vlastník má vztup už samočinně „Nic“ a proto se pouze přes vlastníka lze po vlastním vztupu všude k dosaženému dostat jakože „Nic“, všude jinde přes vlastní „Sebe“

Zařazení se zpočátku nepozná, pokud není známá samotná Síť jakožto Vzorec, podle něhož se všechno řadí samočinně ale všem skrytě. Každý sám musí u svého Objevu najít všechna jeho zařazení už Světem daná, protože se jinak nejedná o dokonalý Objev, ale jen o objev v nějakém Objevu. Zařazení nejjednodušší je ve vlastním Celku, protože Celek má už vlastní celky dokonale vnímané jako části Celku (složitěji ale také podrobněji), přičemž až Část obsahující všechny části je právě tím Celkem, který se však už samočinně změnil na pouhý celek v Celku obecném. Takto se mění také Soustava přesně dle toho jak vnímáme dosažení soustav vnitřních ve smyslu podřadné soustavy nějaké dokonalé Jednotky. Není nijak možné aby podřadná soustava nebyla dokonalá, protože by jinak pohled ze Soustavy na soustavy vlastní byl nějak pokřivený, zlý a jinak nedobrý. Ve Skutečnosti by se už nejednalo o Soustavu, ale jen o soustavu bez Objevu vlastní Soustavy.

Člověk musí nahlížet nejdříve na sebe jako na Soustavu, protože při pohledu na jiné je pouze soustavou mezi stejnými soustavami, které též mají svoje jedinečnosti potřebné pro společnou Soustavu. Jedinečnosti tvoří základy pro celou Společnost podle dané oblasti, kde postačují konečně dané jedinečnosti pro vlastní Jedinečnost přesně pojmenovanou jakožto pojem mezi ostatními pojmy. Všechny pojmy v Pojmu už známe jakožto Jedinečnost společnou avšak jen pro danou oblast vnímání, a protože máme smyslů vnímání více jak jeden, je ve Skutečnosti Společnost pouhou společností ve Společnosti ale všech smyslů vnímání. Doposud nikdo nedokázal vnímat smyslem jiného člověka a to jen proto, že neobjevil Soustavu nejobecnější právě pro společné vnímání Smyslem společného Vědomí. Jednodušeji řečeno až při vývoji všech smyslů osobních, bude samočinně představen danému Jedinci smysl společného vědomí pouze v základní Jednotce jakožto sám mezi nikým v jednoduchém avšak zdravém prostředí. Až toto pochopí jiný Jedinec dostanou tyto dva smysly společný Smysl oběma jedinci nedokonale poznaný, ale vlastní smysly už dokonale poznané ale nově chápané neboli prozatím nedokonale chápané. K dokonalému pochopení je už potřebná jen jiná Společnost.

O jakou Společnost se jedná můžeme zjistit z obou předešlých odstavců při postupu také opačném nebo si všechny jen potřebné pojmy zařadit do Sítě čísel a pak jednoduše pokračovat už též v Síti s pojmy novými.

Začněme s Moudrostí, protože právě ve stejné Moudrosti jsou všechny pojmy v Síti čísel až smyslů (vloh). Celek je pouze číslo ve vlastní soustavě, přičemž dvě nebo více stejných soustav tvoří vlastní Soustavu s vlastním konečným číslem. U nulté Soustavy nula ve smyslu nic, což nám dává samočinně jednu nenulovou

44

soustavu, protože jsme si stanovili nulu jakožto mez mezi Něčím, co ještě nepoznáme. Nebo poznáme ale už jsme zapomněli, protože jsme začali s Moudrostí. V Nule je Moudrost a v ní je také jiná mez jako stejná Mez.

Při vnímání postupném je Moudrost Dokonalou Jednotkou, protože je vymezena pouze Ničím, ale potom je v Moudrosti moudrost jediná, že Nemoudrost je v Ničem. Při tomto vědomí se lze v Moudrosti vyvíjet, ale jen pokud budeme znát všechny nemoudrosti už samočinně přesně podle uvedené jednotky v Moudrosti. Dalšími moudrostmi je proto právě toto Myšlení se všemi dalšími Výhradami už však jen v Nemoudrosti. V Myšlení jsou proto myšlenky už jen samočinně opačné k výhradám. Nyní už rozumíme dalšímu pokračování.

Člověk se musí naučit Síti čísel, v níž jsou už zařazené všechny uvedené pojmy, protože všechny ostatní pojmy se řadí v dané soustavě už samočinně jen pokud se vytvoří dokonalý vzor takové Moudrosti už nejen písmem ale také obrazem přesně takovým jak se nám vyobrazí ve vlastním vědomí a ve společném Vědomí. Někdo bude nazývat vědomí mylně představou, ale to je také v pořádku, protože se jedná o jednu z výhrad. Vědomím je vždy jen to věděné ať už početím, pak bytím, pak poznáním, pak chápáním, pak rozuměním a pak také myšlením. Vědět znamená skládat ale jen po Myšlení, protože pak už se skládá v Myšlení neboli myslí rozumně jediný smysl, podle něhož se chápe jeho smyslová poznání ve srovnání s jinými smysly a pak také s jinými druhy dle toho kdy se pouze samočinně od-dělily svojí zaostalostí od druhu dále se vyvíjejícího.

Podvědomím je naopak to nevěděné avšak ve vlohách zapsané jakožto vlastní početí a přes zrození i část bytí až do dospělosti. Po početí se podvědomí dotváří, kdežto po zrození v nedospělosti se vyvíjí podle prostředí. V dospělosti se už vyvíjí vědomí, protože v nedospělosti se pouze dotváří. Dědí se jen podvědomí, které lze však vědomě doplnit nebo naopak rozdělit od vývoje, přičemž jen základní Jednotka je nedělitelná. Člověk a také všechno živé v čase starne, kdežto přirozené prostředí je v čase vždy novější a novější až do nějaké pohromy, po níž je jinak nové. Stárnutí také končí dožitím, které chápeme nyní jako nevědomí, ale ve Skutečnosti je člověk složen jen z prvků, které ožili právě nějakým společným Vědomím. A naopak je to také v Přírodě, kde se prvky rozpadají na jiné stejně jako když stárne člověk. Rozpad buněk stárnutí urychluje ale jen v nesmyslu bez samočinného nahrazení buňkou novou, protože v případě přirozeně samočinné náhrady buňky rozpadlé novou se pohroma samočinně mění na vývoj ve smyslu omlazení. Umělá náhrada buněk je však naopak oproti přirozenosti zastavením vývoje a přeměnou na něco neživé, k čemuž člověk takto spěje.

V Moudrosti je však člověk přirozeně se vyvíjející právě s uvedenou vlastností, jinak se jedná o nečlověka a současně se nejedná ani o tvora. V Tvoru je tvorem i člověk a naopak v Nečlověku je nečlověkem i netvor. Takové naopak je však už vnímané dvojnásobně a dokonce až ve třech směrech z pohledu třetí soustavy. Z dalších soustav budou směry, jednotky, ... a něco další dané soustavě vlastní narůstat. V Nule je pouze směr.

Pro dosažení potřebné Jednotky je potřebný nejdříve čas, aby se člověk mohl otočit jednou kolem dokola a jednou také zpět, protože jen tak ze všech možných pohledů může najít ten správný směr ale pouze na povrchu. Pokud však bude na nějaké cestě už stát, pak má rozhodování vymezeno jen na dva směry a na rozcestí tři a více směrů ale vždy jen podle dané soustavy v níž se dokáže pohybovat. Při pohledu nahoru je omezen nelétavostí, protože když vyskočí tak zase spadne zpět. Pohled dole je omezen zase nehrabavostí, protože pevnou zem nedokáže sám přirozeně hrabat třeba tak jak to umí krtek. Každý druh je jedinečný v něčem co jiný neumí, jen nečlověk si není vědomí tak jako každý netvor, nedruh a samočinně také každá část známého prostředí své jedinečnosti ve smyslu vývoje. Druh hrabavý má jedinečnost v hrabání, druh létavý v látání, … druh lidský v lidskosti, ale jak se všechny druhy zařadí v Síti čísel jakožto v Druhu je vždy samočinné.

Ve správném směru už není jednotkou neustálé otáčení všemi možnými směry ale pohyb na sousední místo v daném směru, z něhož jsou opět různé směry až po horu, vodu nebo sráz. Po prvním kroku už je však také jeden směr opačný, a proto jednotka představuje opak tak dlouho, až je opakem nula, pak zase jednotka a pak už vždy jen nula, protože byl nalezen další vhodný směr vzdálenější od nuly. Postup takto jedinečný stačí všem zveřejnit, protože každý si vybral cestu stejnou až jinou už od nuly. Než všichni dojdou k dané překážce, musí mít také dokonale společnou Paměť, protože by se jejich děti mohly zbytečně vracet nebo jen zbytečně ztratit správný směr, který Všem pomůže k pochopení společného Vývoje. Bez dětí zase není možné prohledávat směry další při zvětšování okruhu neboli kružnice, protože při stejném postupu všemi směry od středu (nula) nedochází k šíření ale jen okružení. Pouze ti zaostalí dále už nehledající, tvoří kruh vevnitř kružnice proto, že nedokonale pochopili svůj vývoj v postupu a místo vývoje se pouze množí jako zvířata. Některá spěchají zpět ke středu, protože tam vše začalo a ti nepoužívající Pamět na Nulu už zapomněla ale z

45

pověstí ji znají jako dokonalý začátek. Na jednotce však zastaví, protože už nic zajímavého nevidí, ledaže by se vydali také jinou cestou neznámo kam. Zde mají také jedinou možnost začínat od znovu.

Ve správném směru se rodí jen tolik dětí, kolik je nových možností, ale pro jeden pár dvě děti nic nové neřeší (ve špatném směru je to zvířecí množení) a proto jeden nový směr představuje vždy třetí dítě, protože dvě děti nejmladší půjdou ve směru svých rodičů, kdežto při objevení nového směru se musí zastavit než také nejstarší dítě dospěje. Pro dokonalé vysvětlení se musí v každém směru také sejít nejdříve dva opačně pohlavní jedinci dvou rodů, zastavit se, mít dvě děti až do jejich dospělosti, protože tyto budou pokračovat v nepřímém směru od nuly podle svých rodičů a rodiče ve směru přímém od středu, neboť si pár-tnera už nehledají. Člověk si musí nejdříve uvědomit, že je zvířetem, aby se od něho oddělil jako dále vyvíjející člověk.

Na nule už je první zastavení při rozhlížení celého Druhu, z nichž se vydá polovina po Slunci a polovina proti Slunci do doby než pochopí směr také jiný a to Pravotočivý a Levotočivý, protože tady se poprvé zastaví, aby poprvé zplodili děti a v dospělosti jim jen ukázali jejich směry poprvé a naposledy jiné než mají rodiče, což není už zvířecí ale znetvořující směr rodičů. Bez druhého návratu avšak i s dětmi není možný další vývoj. Zde však zjistí že mají na nule pouze směr bez pohybu a děti pokračující v jejich směru by zůstali také na nule a proto se opět vydají už čtyřmi směry tak jak se určilo minule. V Jednotkách potom ještě stále bez zastavení změní směr k jednotkám sousedním. Směr Sluneční se rozdělí na oba směry točivé a také naopak.

Nyní už jsou správně určeny všechny čtyři jednotky ve správném směru pro rovný povrch, protože až první překážka nás naučí také jiným jednotkám a pak dokonce u zakřívení celého povrchu do obalu koule (koulenice). Do té doby však platí, že děti v dospělosti pokračují v cestě rodičů, protože jsou rychlejší a pak už jen jako rodiče v přímé cestě od středu. Rychlost dětí je už daná jejich cestou, protože ji rodiče při hledání jednotek prošli od doby kdy se rozdělili na nule, pak v Jednotce zase rozdělili a pak už za delší čas v další Jednotce zase spojili. Jak trvá jednotka chápání je dané dnem, protože se Slunce každým dnem znovu objeví, jen je nutné zohlednit posun o jednotku po Slunci jinak jak proti Slunci přesně podle rychlosti pohybu. Až dosáhneme rychlosti po Slunci během dne, pak nám bude den trvat stále, tak jak nám už trvá strana Měsíce.

Proti Slunci se stejnou rychlostí se bude den jevit zase jako poloviční, což zase určuje místo kde se znovu obě strany setkají. V obou směrech pohybu nám poloviční a žádný den dává v průměru den čtvrtinový, což vysvětluje, proč je Průměr v Síti nepoužívaný v jakémkoli smyslu vnímání už také od druhé soustavy.

přitažlivý a odtažlivý, protože těmi směry se vydá vždy polovina dospělých bezdětných hledat své opačně pohlavní pártnery, kteří vyšli opačným směrem Slunce.

Zpočátku se jedná o Nulu, v níž není nic jen prázdná šedá stránka, kterou musí první přihlašující nějak zaplnit (prstem může třeba něco nakreslit v barvě šedé, nebo ji do různých směrů roztáhnout na barvy jiné, připadně otočit.

Značení

KONEČNOsoustava se značí svým konečným číslem už na začátku (důležitější je dříve vědět o jakou soustavu)

170430 Nikoho neobviňujeme, protože se jedná o nový počátek, s nímž se pouze bráníme proti všemu starému jednoduše Hrou, kterou s námi nehrají také všichni, kteří nás chtějí ovládat. Vláda je však jen ve světě zvířat, protože lidé se umí nebo stále jen učí dorozumívat. Žádná vláda u lidí už není potřebná, a těm hrajícím se s námi, už oznamujeme, že Hra je už jiná, už nehrajeme podle umělých pravidel, ale naopak jen podle Přírody.

Jako důkaz vaší hry umělé lze jednoduše všem představit přesně doslova jak to s námi míníte hrát uměle:

Zákon: citace: 112/2016 Sb., částka: 43/2016 Sb. ze dne 16. března 2016 o evidenci tržeb, § 35 Účtenková loterie

(1) Česká republika může pořádat účtenkovou loterii o věcné nebo peněžní ceny, které se lze zúčastnit pouze na základě zaslání účtenky nebo údaje povinně uváděného na účtence.

(2) Příslušnou organizační složkou státu k pořádání účtenkové loterie je Ministerstvo financí.

46

(3) Výdaje na pořádání účtenkové loterie, na peněžní ceny a na pořízení věcné ceny se hradí ze státního rozpočtu.

(4) Na účtenkovou loterii se nepoužije zákon upravující provozování hazardních her.

Zkočinec zbohatne, chytrák to proto vymyslel, hlupák to nehraje a moudrý člověk to přesně tak i vysvětlil.

131/2017 Sb. VYHLÁŠKA ze dne 18. dubna 2017 o vydání pamětní stříbrné dvousetkoruny k 75. výročí operace Anthropoid

Česká národní banka stanoví podle § 22 písm. a) zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění zákona č. 442/2000 Sb.

Tyto ani podobné nesmysly jsme nikdy nepotřebovali a ani nepotřebujeme, neboť každou památku plně postačí zaznamenat v Síti a navíc to odporuje současné vládě, která připravuje nahrazení (ale mimo hru jako „výměnu“) českých platidel za zahraniční (ale mimo hru „za cizí“). Hrana je mimo hru také jen pouhou mezí.

Umělé zákony moudrý člověk však nehraje a s úsměvem také ví , že se konečně v Moudrosti správně vyvíjí.

Prvním smyslem v Moudrosti je lest.

… je smyslem mýt všechny zločince stále pod dohledem a tudíž si musí zločinec každý svůj pohyb sám do Sítě zaznamenat. Zločinec je však povinen (je po nějaké vině) takto pod dohledem svou vinu odčinit co nejdříve. … má tři významy; 1. původní, kdy se „mít“ už ve smyslu chyby napsalo „mýt“. 2. po objevení chyby byla nevědomě vnímána lest a proto se „chyba-lest“ ponechala. 3. význam byl, že „mýt“ je ve smyslu, aby se každý sám očišťoval. Až nyní před označením 4. je smyslem rozeznání trestu, 5. rozeznání zneužití a 6. významem je přímo návod, 7. místo smyslu se předpokládal Člověk, který vezme všechnu vinu na sebe, protože má už dokonalou ochranu (až po doplnění odkazu sám na sebe). 8. se už dá předpokládat jako vloha lstivosti ve smyslu Moudrosti, protože naopak i přirozeně Moudrost ve Lsti nikdy nemůže být. Teď však už je!

Vše co se honí hlavou moudrý člověk zaznamená všem, protože hlupák ještě nic nepochopil stejně jako Člověk, chytrák Člověka nehledá, protože chce společnou Moudrost skrytě zneužívat a zločinec ji místo jen sobě i jiným zneužívá. A zde je odhalání každého zločince, protože stačí jen nesmyslnými dotazy, počkat až se přeřekne, kdo se stejným zločinem obvykle zneužívá, což mu ihned zopakujeme, aby si to zapamatoval. Zda váhá nebo ne je dalším důkazem, ale zde když se někdo cítí sobě sám zneužitý (ne)zaváhá přesně podle vlastní viny. Viník na přímý dotaz nikdy neodpoví, že byl zneužit daným zločinem, na nepřímý dotaz však přizná vinu sám, stačí mu to pouze nepřipomínat a po dalších nesmyslných dotazích to řekne jinak, nebo se už přímo zeptáme a výsledek je tak lživý jak je také výklad zneužití-zločinnosti stále stejný u „jiných“. Pouze v Moudrosti dohání zneužívání Moudrosti už vždy samočinně a jen zločince samočinně ke svému zneužíváni. Samozneužívání po přečtení takového návodu je samočinně spuštěno, takže se nejdůrazněji všichni lidi upozorňují, že je jedinou ochranou „ihned zastavit i pomocí Sítě svoji vědomou zločinnost“. S vykřičníky se moudří lidé nikdy nechválí. Rada je pak jen vše v Moudrosti samočinně moudře a to také samočinně v Síti i společného Vědomí „zrušit platidla“ (Člověk na počátku), ale dnes už je to jenom Moudrost stejně i moudře.

Něco se změnilo ale život je moudře vyřešený přesně podle zásluh samočinně. Nemá smysl věřit V POZNÁNÍ, ale už CHÁPAT jak se zachraňují všem životy. Buďme TEĎ UŽ JEN MOUDŘÍ A PRO JISTOTU I DŮRAZNĚ !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

V každé Mezeře něco je oproti mezi, a proto je také znakem Klidu, ale také Nuly, kterou je pouze nevysvětlitelné poznání zaznamenané v Síti, protože ve všech jednotkách je kusem pouze ta část společná a proto se ta část osobní (nekus) všem bez rozdílu avšak daného vývojem samočinně neliší. Dosažení takového stavu je jednotkou pro vývoj, ale pouze moudří lidé zveřejňují všem právě ten největší možný kus z celku, přičemž objevitel to chápe nejlépe při objevování, protože pak zapomíná nejdříve chápat a pak i znát. Až v rozumné Myšlence je první spravedlivá odměna, na kterou si objevitel vzpomněl jako na „snímková paměť“, ale teď i „Vědomá paměť“, ale jen tak dokonale jak ji mají nezločinci bez zločinců a šílenců a to s ohledem také na dospívání naopak jak u jiných smyslů, takže se s dospíváním dotváří jen u dětí a pak vyvíjí k dospění i dále v dospělosti jen stále obecněji, protože opětovná skládání ho už stejně přestávají bavit. Samočinně z toho plyně, že jakmile se některá samočinnost nehodí používat, jsou všechny následující samočinnosti už nejméně stejně nepoužívané. Nejdříve se však opravuje anebo doplňuje od toho co se nehodí, protože

47

navazuje právě na předcházející dokonalost. Zpočátku stačí objevit ten správný pojem a pak v něm všechno i naopak přímo, vzájemně, rovně i vztažně i pak ještě v představách na Myšlenku o dokonalých představách.

Pro dokonalé představy však musíme mít dokonalejší smysly alespoň o jednu úroveň, protože jinak záleží na dosaženém vývoji už samočině z tohoto poznání ve Skutečnosti. Nemá však smysl být samotný od všech, protože smysly by měli mít všichni stejně dobré, aby se lépe bránili proti nesmyslům. Vzájemnost je nesmyslem bez samočinné odpovědnosti, takže v každé skupině je daná pouze jedna odlišná vzájemnost, která se hodlá vyvíjet podle už předem dané dokonalé vzájemnosti v Síti samočinně pro dvojici, jinak se o samočinnost nejedná ani z pohledu nižší soustavy, dvě různé jednotky netvoří dvojici ale obecněji pár. Partneři jsou vždy jen dva skuteční, jinak se jedná prozatím jen číselně o trojici, čtveřici a potom už pouze samočinně se znakem „…“ trojtečky. Tady je mezera v číslech znamenající nula a proto v číslech je nula, ale … v nule jsou nečísla, jakožto naopak číslo mezi (s) číslami. Moudrý člověk dané soustavy už tomu rozumí však dokonale, protože má obecně všechna řešení vlastní soustavy, jen neví, které je to konečné při pohledu k vývoji dovnitř a proto doplnil alespoň jinou mez než „mezi“. Na spojení navazují jednotky až v myšlení Sítě.

Vývoj je proto v takové Moudrosti samočinně daný jednoduše a pouze v Moudrosti jako základní jednotka pro vývoj obecnější (vnější), takže dochází k nesamočinnému skládání v dané soustavě, ale už je daná dokonale samočinná jednotka. Protože v jednotce něco je, pak musí být také zde nějaká stejná další jednotka v nejobecnějším pojetí druhé soustavy. Tou jednotkou je sám přemýšlející, protože se takto také jednoduše vědomě cítí. A právě nyní máme také způsob jak skládat své tělo po buňkách dokonalých stejně tak jak vnímáme dokonalost obecnou. Smyčka byla vnímána se dvěma konci stejně jako u Sítě a právě tímto si lze uvědomovat dvě či více mezí mezi vnímáním Sítě. Jedna jako rybářská, jedna jako dvě jednotky s nulou mezi nimi, jedna jako obecná Mezera, a pak už i různé současné sítě počítačů(, pak jedné Sítě umělé) až Vědomí všemu společného (Síť přirozená). V posledním souboji je pouze Hra, protože jinde už je zločinnost vyřešená. Pak se vzpomíná také na Síť jako odlišnosti prvků, z nichž lze také zařízení Síť (samočinně) skládat a pak také různě naopak na Síť jakožto společné Vědomí, z něhož lze také zažízení Síť (samočinně) vymyslet.

Pouze společná cesta je ta nejjednodušší, a proto je to cesta dvojkové soustavy. Se směrem k sobě je to však už soustava jinak souběžná také dvojková a pak je také rychlost a útvar po němž se vše děje jakožto dvě soustavy neuzavřené takže v nule jako další uzavřená soustava. Tři jednotky se chovají správně stejně jen při rovnosti. Proto dvě obrany stejné proti jedné opačné nepřímo vždy postačí s touto dvojnásobnou ochranou a už samočinně čím podrobnější je Moudrost myšlena, tím je Ochrana vždy o jednotku násobnější. Proto je dokonalost Ochrany samočinně taktéž vyřešena stejně dokonale a samočinně. Lest je vždy jen k lezení a jinému plížení, kdežto Ochrana je už přirozeným štítem i obratem stejně jako všechno ostatní právě jen v Moudrosti. V Moudrosti je už přirozený vzor „Zrcadlo“ jakožto nejdříve neúčinná ochrana a nyní použitelná také proti zvěři s pevným podkladem nebo různě otočné. Otočná jsou cvičná, protože pak už to ani zvířata nebaví. Odrážet lze také jiný zvuk jako dokonalou Ochranu. V Moudrosti se všem jeví moudré prostředí, ale jen nemoudří si ho přetváří opačně a proto se zločincům dobrý směr pouze v Síti dokonale doporučuje a současně na špatný směr stejně upozorňuje. Zde je pocit viny už vyšší jakožto ukončené bláznění i počátek šílení, přičemž řešením je úplné zastavení zločinu s následným očištěním až po dosažený vývoj bez potřeby omlazení anebo za menší práci Omlazením odměnit všechny podle zásluh samočinně. Jiná vloha vyplyne také při jiném myšlení, jako třeba že až konečná samočinnost je také jednotkou vlastní právě zločinci, neboť se mají všichni nezločinci stejně i očišťovaný zločinec jednoduše očistit. Přirozeně, že omlazovat nelze mládež a tudíž už samočině ani mladší jedince, a pochopitelně také tomu všemu nerozumějící dle Myšlenky.

Až když si uvědomíme, že samočinně také do zrození nelze omlazovat, můžeme být na pochybách že to vědci už umějí, ale pouze v Moudrosti se ví, že je to dané právě přirozeně správně. Opakem pochybení je víra ale současně už samočinně také nepřirozenost. Pochybení s Vírou a s Nepřirozeností je dokonalým řešením pro víření v nerovnajícím se myšlení, neboť jinak je v rovnajícím myšlení vyváženost už tří jednotek. Naopak jednoduše vše přímo také Přesnost s Věděním a s Přirozeností a zde i nepřímo je rovnající myšlení. V Přirozenosti je daná jen jednotka, ve Vědění Vzájemnost s Odpovědností a v Přesnosti jednoduše Kus, protože každý kusu rozumí přesně podle dosažené soustavy jakožto daná (ne)samočinnost. Samočinnost přirozená je proto jediná, ve vědění až celkově taky jediná a v přesnosti je Kus pouze část Jednotky s vlastní soustavou s jednotkami v počtu přesně od Nekusu až po Nulu (jak kus umělý) násobené přirozeným kusem. Zobecnění vytváří složitosti právě jen moudrým lidem, protože podrobnosti jsou jednodušší na podrobnost nejjednodušší Jednoduchosti. Doposud je vnímána Jednoduchost jen jako přímý spínač i v Moudrosti i Vloh.

48

Přímý spínač je dokonalou ochranou právě při skládání proti návratu zpět, ale také naopak v myšlení proti nesmyslnému mládnutí tvorů nemoudrých. Přičemž šílené musí nešílení zločinci toto spínání naučit jen používat, čímž se zločinci navzájem hlídají jakožto samočiná jednotka hlídání nesamočinně a až při očištění vždy jednou a jen o jednotku samočinně. Tímto máme čidlo přirozené samočinnosti přesně podle smyslu vnímání ještě dříve než se uskuteční smyslem. Naopak je to možné jen jednoduše „dle smyslu ne-vnímání“, čímž je Myšlena v Moudrosti jediná umělá moudrost (nemoudrost) se všemi přirozenými moudrostmi. Umělou moudrostí je pouze Síť čísel, což právě neznají zločinci, chytráci ji už znají ale hlupácí ji chápou jen bez rozumění Myšlence samočinného rozumnění jakožto i Jednotka Myšlení Obecně iž jako vloha Myšlení.

Obecně postačí jen dohlížet na samočinné řazení zločinců a sobě přepínat omlazování až v dospělosti nebo se až bez omlazování dále vyvíjet. Hlupák to jen nechce vyzkoušet sám, ale moudrý člověk už i ví jak. Chytrák naopak poznává jen opačný smysl poznání a proto stárne rychleji, kdežto zločinec i jinak urychluje stárnutí jiným nemoudrým zločincům a stejně sobě. Ostatní zde mají jednoduše důkaz vlastního stárnutí. Chytrák stále stejně rychleji, hlupák stále stejně rychle a moudrý člověk stále stejně nerychle jako myšlenka mezi nejrychlejší až zastavenou obvyklostí. Už jen rychlá obvyklost je nad-obvyklá a naopak pomalá je zase pod-obvyklá, protože zastavená je pouze počáteční první mezí. A stejně také konečná dosažená jednotka má v poslední mezi objevený počet jednotek další soustavy.

170501 ve Hře jsou hry vývojové začleňeny jinak než v nule, už jen jednotkové členění se odlišuje od her nečleněných v nule jednoduše jen tím, že nikdo jiný než vyhrávající hráči všechen vklad nevyhrají. Takovou hrou je také síťové sázení na cokoli ale jakýmkoli platidlem naspořené v Sítové Spořitelně nebo tržním nespolečným majetkem, u něhož je podrobnější popis jeho složení stejný podle tržní hodnoty, která je vždy nesamočinou, protože samočinnou hodnotu nelze už také přirozeně nijak vsázet, protože nepřirozené vsázení samočinné hodnoty je sobě samému zločinem ve hře o vlastní čas, což ve Skutečnosti nelze nijak provádět. Při sázení může kdokoli novou sázku vymyslet vždy s výchozím poměrem nula k nule (0:0) dvou proměnných soustav, kde je daná sázka už samočinně s vkladem prvního hráče k nule. Kdokoli si může přidat do sázky vlastní vklad na svoji stranu, přičemž v sázce je vždy výhra ale nejméně s vrácením vlastního vkladu bez protihráčů a jinak právě přesně v poměru vlastního vkladu k celkovému i od dalších vítězů z vkladů všech prohrávajících. Hra Sázení je proto v Síti dokonale samočinná právě podle takto spravedlivého sázení. V podrobnějších pravidlech se už rozlišují také různá platidla a platnost vkladu tržního vlastnictví, k němuž jsou předem známí protihráčí se svými vklady. Pro platidla ale i movité vklady také platí, že se změnou jejich tržní hodnoty mění samočinně i poměr sázek, ale jen u změny movitých vkladů se mění samočinně i poměr vlastnictví, takže po sázce i prohrávajícímu vkladateli se daná část vloženého majetku vrací zpět při zvýšení tržní hodnoty majetku nebo se naopak při snížení tržní hodnoty prohraného majetku u vyhrávajících vrací už přirozeně samočinně zpět už i touto změnou nevsazená část vloženého majetku. Vložená platidla neurčená však proti vloženým majetkům se vždy zahrnují do sázek proti vloženým platidlům také však neurčené proti vloženým majetkům. Podle změny trhu vkladů se proto samočinně mění poměr vkladů, přičemž vklad je na účtu samočinně k prohře vyhrazen jako budoucí výhra protihráčům nebo i s odhrazením vkladů výhercům.

Také hra na směnu platidel je v Síti samočinná přesně podle toho jak kdo chce jaké platidla ke směně nabídnout za platidla požadovaná přesně podle tržního středu. Přednost má vždy jen ten, kdo si na směnu svá platidla přímo na účtu vyhradil až do provedení směny nesamočinně postupně nebo pak samočinně vše najednou (až po všech nesamočinných postupných) nebo nesamočinně odhrazením i části výhrady směnu zrušil. Výhoda směny najednou je právě pro směnu s nejvýhodnější tržní hodnotou, kdy nikdo už tržně dané platidlo nepoptává pro potřeby ale jen tak pro zábavu, protože je tímto vnímána jako nejvhodnějším ziskem.

Nyní lze už také hru na sázení zahrnout do hry na směnu platidel, protože se do sázky nesamočinně uvádí výhra ve stejném platidle, kdežto i nesamočinně je to v platidle nepotřebném pro trh, protože bude tímto pro trh samočinně opětovnou potřebou možná později nebo už vůbec. Samočinně se v sázce uvádí výhra naopak vždy jen v platidlech nejužívanějších a to v pořadí právě takovém jak se vklady do sázky zaznamenávají. Kdo dříve sází ten má přirozenou výhodu užívanějších platidel už samočinně, což se po výhře také samočinně použije na směnu na stejnou část ve stejných platidlech jakožto původní vklad a zbytek jakožto zisk v zisku na směnu samočinnou, která pak bude používána právě při dalších hrách jakožto původní vkládaná platidla. Člověk se v Síti hraje vždy s platidly nejméně používanými a to vždy samočinně, právě proto, že se hrou platidla více používají a tím se taktéž už samočinně zhodnocují na samočinný zisk. Ve výhře jsou potom vždy také samočinně zase naopak platidla používaná nejvíce a proto také sázkaři hledají stále

49

další nejvhodnější možnosti sázení jakožto první sázející samočinně. Nejvhodnější je prozatím nehrát bez platidel nepoužívaných, ale právě jen směna samočinná, na níž už potom samočinně navazuje sázková hra s vkladem nepoužívaných platidel, kde se vsází právě na větší než současnou tržní hodnotu až do doby, kdy jsou vsazena nejpoužívanější platidla k vyšší než původní hodnotě původně nepoužívaného platidla ale v hodnotě nejméně stejné jako současná hodnota nepoužívaného platidla. V Síti jsou nepoužívaná platidla vsazena samočinně vždy zvlášť v takovém množství jednotek, které však svojí hodnotou ještě nepřesahují hodnotu jediné jednotky nejpoužívanějšího platidla. Sázky jsou možné pouze v celých jednotkách daného platidla a proto se hraje s platidly současně nejpodrobnějšími a směňuje za hodnotu nejobecnější jednotky.

Nejméně používaná a současně nejpodrobnější platidla jsou nejlevnějšími platidly a naopak nejvíce používaná a současně nejobecnější platidla jsou nejdražšími platidly, čímž máme dvě protilehlé hrany pravidelného čtyřstěnu, kde střed znamená samočinně všechna platidla obvyklá všem. To je také důvod opravy, kdy se sází vlastní platidla na slevnění samočinně pouze do dosažení jen hodnotou odpovídajícího množství všech drahých platidel použitých jen v Síti samočinně ke směně pouze za levná platidla, neboť jen tak budou všichni spravedlivě odměněnní v potřebě i ve hře tržního i samočinného hospodářství přesně podle doby celé hry.

Hra Soutěž obsahuje směny i sázky v soutěži tržního proti samočinnému hospodářství, přičemž se bude sázet střídavě na zlevnění nebo zdražení vlastních vkladů dané platidlem. Každý ovlivňuje výsledek vlastními prostředky, trh trhem a samočinnost samočinností. Tržní bude pochopitelně vkládat další platidla do hry jen proto aby zvítězil, takže každý vsází jen nesamočinně na trh a naopak jen netržně na samočinnost, přičemž nesamočinně znamená vlastním přesvědčením opačným než netržním, což je opět samočinně už i jako samočinné bez jakéhokoli přesvědčení. Když je trh přesvědčivý, že má platidla levná, bude sázet až na zdražování a naopak, když má platidla drahá, bude sázet až na slevňování. V Samočinnosti jsou však vždy jen nejlevnější platidla vsazována na zdražování a nejdražší na zlevňování samočinně, přičemž jen v počátku hry jsou samočinně vložena takto daná mezní platidla, přestože až tržní vklady si způsobují zisk, a pak už začne trh také sám proti sobě sázet i opačná platidla až ta mezní. Všem na trhu mající opačná i mezní platidla se vyplatí prohrát pouze s několika jednotkami, protože opačně mezní zbytek platidel už výhodně jednoduše směňují, což je však také upozorněním na obrat k prohrávání jak trhu tak samočinnosti a proto může trh hru kdykoli už ukončit, což znamená v samočinnosti samočinně podle tržního hospodářství vítězství trhu proti všem v trhu a tudíž bez samočinnosti jako jeden stejně jako samočinnost proti všem v samočinnosti (což však nikdo nehraje). Všichni kdo se nevezou se samočinností nebo trhem prohrají a pokud nikdo nehraje, pak vyhrávají také samočinně jen mezní platidla oproti všem ostatním platidlům a se svým novým zařazením jen použitých platidel ve hře vzhledem k celkovému množství, což se pozná už dokonale změnou tržních cen.

V opačném myšlení lze hrou sázení na z(ne)hodnocení platidel ovlivnit tržní cenu platidel ve prospěch trhu na úkor všech dohadujících se, neboť ve prospěch samočinnosti znamená samočinně také ve prospěch všech v Síti a proto se chová Trh jako zlý pán, kdežto Samočinnost jako přirozená Společnost, protože se všem a to včetně dohadujícím doporučuje hrát jen jako Samočinnost, kdežto Trh už ani dohadující nepříjímá.

Protože se výhra skládá jen z opačných platidel budou ve výsledku už samočinně hodnoty si obou stran platidel dokonale odpovídat a proto kdo vsadí rychleji stejně jako trh, ten bude mít také větší šanci jako trh vyhrát ale také stejně malou šanci taková platidla výhodněji směnit.

Nejdříve se sází samočinně na zlevnění právě vlastních vložených (drahých a v Síti nejdražších) platidel, ale jen po dobu, kdy z vkladu prvního (Sítě) plyne stejná obvyklá výhra jako všem ostatním vyhrávajícím v dané soustavě. S ukončením jedné hry (sázka za směnu) začíná samočinně nová stejná hra jen ve smyslu opačném na dobu samočinně určenou hrou předešlou, kdy se naopak sází samočinně na zdražení právě vlastních vložených (levných a v Síti nejlevnějších) platidel.

V Síti se směňují nejdražší platidla za nejlevnější a naopak se sází s nejlevnějšími platidly.

Samočinnou sázkou je už také sázka na výherce nejpotřebnějšího platidla proti směniteli za nepotřebná, přičemž dary a odměny ve všech možných platidlech na nultém účtě v Síti jsou samočinně používána na hru směny potřebných platidel na nepotřebná a samočiné hry sázení nepotřebných na nejpotřebnější platidla.

50

170502 Ochrana proti vynucené odpovědi; zaostalí nechápající různé číselné soustavy, můžou je nejvýše poznat jako jinak psaná čísla, ale bez dalších představ alespoň o skládání. Jednodušeji a obecně lze říct; že podle počtu všech možností, se uvažuje nejvýše možná (konečná) dosažená (minulá) soustava, takže se nejedná o nejvýše dosaženou už v počátku pro její dosažení, ale naopak se jedná o nejvýše dosaženou už i s objevem její přirozené samočinnosti. Vyděrači a jiní přinucovači používají chybně druhou soustavu tak, že na složitý dotaz vyžadují (i s vyhrůžkou) jen odpověď „Ne“ nebo „Ano“, což však znamená, že nedospěli do myšlení ani druhé soustavy, protože právě opakem se vnímá předpona „ne-“, přičemž bez předpony je význam „ano-“.

Pokud však platí možnost „bez Ne i bez Ano“, pak musí být také opačná možnost „bez Ano i bez Ne“ protože jinak to platí také jako „bez Ne a bez Ano“, jakožto současně, ale až od druhé části (po „i“) pro obě možnosti, protože v první části obou možností to je samočinně s Opakem k první části. Toto však znamená, že první část představuje „Ne nebo Ano“, ale druhá část už ani jedno, takže dotaz už nemá od spojení dané spojkou „i“ žádný smysl. Odpovědět lze; „pak (po ..., v …, ...) ani opačně, ale nyní jednoduše Ne (nebo Ano)“, protože se tím vyjadřuje budoucí odlišnost. Pokud platí naopak možnost „Ne i Ano“, pak je též „Ano i Ne“, přičemž až ve druhé části obou možností platí „Ne a Ano“ jakožto současně a v první části platí opět „Ne nebo Ano“. A zde moudrý člověk odpoví; „pak (po ..., v …, ...) i opačně, ale nyní jednoduše Ne (nebo Ano)“. Zde se vyjadřuje budoucí odlišnost právě opačná, čímž je uzavřena taktéž druhá soustava právě bez odlišení.

Odlišnost může být třeba v rozdílu (proti vývoji) a doplňku (k vývoji), přičemž také označená šedá místa můžou být v některých případek jednou tak jindy opačně, zde už je právě v označení odlišnosti potřebné upřesnit také význam nevyvíjejícího rozdílu a vyvíjejícího doplňku nějak jinak než pohým popsáním, jakožto barvou, nebo jen poupravit pořadí, protože všechny mezery znamenají ve smyslu postupu psaní i mluvení právě vývoj v Moudrosti a naopak i nevývoj ve stejné Moudrosti, protože v Nemoudrosti nejsou ani smysly. První případ je pro odlišnost odpovídající rozdílu, kdežto druhý případ je pro odlišnost odpovídající doplňku, což by pak správně první případ zněl „nyní jednoduše Ne (nebo Ano), ale pak (po ..., v …, ...) ani opačně“. Pro doplnění už samočinně také v prvním případě pro odlišnost odpovídající doplňku zní správně druhý případ „nyní jednoduše Ne (nebo Ano), ale pak (po ..., v …, ...) i opačně“. Barvy jsou zde pouze pro stejné vysvětlení.

Až nyní lze správně vnímat také stejnou odlišnost přímo pro pojmy (zde Ne, Ano). Pokud by všechny čtyři odpovědi při současném významu „Ne“ odpovídalo proti vývoji, tak by všechny odpovědi musely být opět přehozené. Stejně je to při současném významu „Ano“ odpovídající proti vývoji. Toto je však samočinné až při správném rozumnění zde tomuto chápání. Při odpovědi se totiž uvádí vždy jen jedna ze dvou možností, kde opačná současně není ve smyslu neskutečnosti (Hry) nebo ve smyslu Skutečnosti (Zločin nebo Vývoj). V současné (právě zde myšleno) soustavě však Zločin nastane až po podlehnutí nějakému přinucovači tím, že se přímo spáchá nějaká škoda, a právě zde schází potřebná ochrana proti přinucovačům. Nejlepší ochranou je vše předcházející i dlouhodobě zaznamenávat všem do společné Sítě, protože z takových záznamů může každý i sám při jakémkoli zločinu vystopovat i chování zločinců a to i těmi, co si ho zaznamenávají i náhodně.

Při souzení stačí jen vysvětlit, že kdo tomu nerozumí, pak si jen zahrává, protože rozumnějící si hraje už pro zábavu v Moudrosti, kdežto nerozumnějící mimo Hru jsou už samočinně odpovědni jednotlivě všem dle rozuměných soustav. Kdo tomu však rozumí, musí uvádět všem všechny (proti)vývojové záznamy do Sítě, aby se nemusel s nikým už více dohadovat jinak než v zábavě a to i při výchově až k rozumu všech ostatních.

Proti zneužití je samočinou dohodou, že každý je pouze měřitelným jedincem dokud nedospěje právě ke vzájemné odpovědnosti mezi každým s nímž vzniká jakýkoli vztah. Dospět k vývoji bez dotazů a odpovědí lze pouze se srovnanými údaji všude možně i vícekrát podobně i násobně stejně uváděné, ale až ve společné Síti (umělé i přirozené) je vše vztahy začleňováno samočinně dle obsluhy všemi tak, že si současně vyvíjí svá smyslová vnímání až k dokonalosti celé vlohové výbavy, která bude příčinou dalšího vývoje též v Moudrosti.

Samočinná dohoda však už obecně přirozeně a tudíž samočinně platí jen po myšlenku (uvádí se modře až bíle), protože se právě myšlenkou vyjadřuje před-poklad už „pokladu“ ve směru už opačném a tudíž od zneužití k vývoji. Před myšlenkou byl poklad už nalezen a myšlenkou se pouze předpokládá co v něm bude přesně podle cesty nalezení pokladu, přičemž právě před cestou je popudem k cestě nějaké (obecné) nebo určité (obvyklé nepřesně až přesně podrobné) zjevení. V pokladu (už mimo dohodu stejně jako předpoklad) je nejdříve … třeba zřízení pro Moudrost a pak už je Síť čísel i pro Přirozenost v Moudrosti jakožto společné Vědomí. Samočinná dohoda však nemusí být jen takto přímá (bez závorek), ale i s určitou smyčkou vývoje.

51

Obecně je dokonalou dohodou; vysvětlit všechny dohady za účelem dosažení přesného předpokladu, protože jen tak se lze dokonale vyhnout všem nástrahám při otvírání pokladů. První otevření pokladu však už proběhlo, což způsobilo všechno jinak, protože se nic nepředpokládalo přesně ale jen s nadějí na úspěch. Vše nové nás však vždy nejdříve zastrašilo a pak nám to s podrobnějším poznáváním i ublížovalo a až pak jsme pochopili, že to zkoumáme z opačného pohledu, jenže zlozvyky se léčí vhodně jen společně, protože některé zlozvyky jsou už dobrými zvyky nikomu neubližující a proto už správně posuzované. Až společné vnímání převrací všechno špatné osobní na dobré společné a taktéž naopak až osobní vnímání převrací vše špatné společné na dobré osobní. Oboustrané vnímání samočinně určuje meze všem mezi společnými i osobními údaji a naopak jedincovi mezi osobními i společnými údaji. Oboustrané vnímání tímto vymezuje každému část víceosobní neboli z opačného pohledu méněspolečnou, čímž jsou dané rozdíly a též doplňky.

Důležité však je vědět, že až ta společná část u všech je samočinně právě společným Vědomím. Opačně to není možné, protože není možné ani vysvětlit, že až ta osobní část u všech je samočinně právě osobním Vědomím, protože až ta osobní část u jedince je samočinně právě osobním Vědomím, které však nikdo jiný nezná, a proto ho předpokládá jako u sebe. Kdo však předpokladům plně vyhovuje, se samočinně začlení do stejné skupiny, která už veřejně všem vysvětluje od obvyklého obecnější a podrobnější skupinové vědomí až po skupiny jiné s jiným skupinovým vědomím lišící se v jediném členu nebo v jediném určitém předpokladu. Protože si jsou v Síti všichni členi stejní a číslování je taktéž stále stejné, je odlišnost právě jinou soustavou. Předpoklady jsou si naopak všechny vzájemně odlišné, protože na ty stejné se od jiných členů jen odkazuje.

U jedince se dokonale předpokládá jinými jeho osobní vědomí a to je také vše, protože u páru se už nic jiného nepředpokládá ale přímo vnímá partnerem vzájemnost nebo i odpovědnost, což je u dvoupohlavních osob oddaností se jeden druhému a to už samočinně každý i jinak opět podle svého vědomí a to přirozeně podrobně přesně podle svého pohlaví. U dvou stejnopohlavních osob se už nejedná o oddanost ale jen o obecné partnerství, kde lze poznávat pouze přesně to co ten druhý, takže se jedná jen o vzájemnost bez přirozených odpovědností. Pouze vzájemná odpovědnost umožňuje dokonalé splynutí pro početí, neboť obě různá pohlaví musí odpovídat právě početí. Stejná pohlaví si neodpovídají, avšak se (ne)stejně jen poměřují.

1705032354 „Úmysl“ je nejblíže u „Mysly“, přičemž v Myšlence je nicotnou myšlenkou právě Úmysl v němž je nicota úmyslně „Nemyslí“. V Mysli je potom nicotnou myslí hodnotnou myslí neúmyslné Vědomí

Síť čísel se propojuje pouze nulami mezi jednotkami, přičemž jedna strana jednotky značí opak strany opačné a dále to platí už samočinně pro všechny jednotky. Přirozené také je, že všechny jednotky jsou ve stejně myšleném směru (nějaké Určitosti) stejně přirozené. Samočinně to znamená, že bez Určitosti je směr už samočinnou Určitostí (přímý, souběžný, kolmý, oběžný, dostředný, ...) nebo je zde jeden směr už přímo vlastností obecněji vnímané nesamočinné Určitosti (Tažlivost, Vztah, … (v Přídavku přívlastek; přímý, souběžný, kolmý, …)). samočinně to znamená mnohem více možností, ale jen jedna bude přímo určující a ostatní budou nepřímo určující a tudíž vlastností jednotky. Zde je pochopení jediné Jednotky v Moudrosti, podle níž se ostatní jednotky poznají podle dvojice, trojice, … a jinak právě podle dané soustavy. Pojem je vždy v nule kolem dané jednotky, a proto se může nový pojem napojit kolem Jednotky ze všech směrů ale také do všech směrů, které jsou už známé. Počet směrů (včetně vlastního) se řídí jen dosaženou soustavou.

Z pohledu vyspělejších soustav je možné do zaostalejších doplnit právě jen vlastní směry, protože z opačného směru se vnímá jednotka pojmu vyspělejší soustavy jako nadpřirozeno (k sousední) nebo vůbec (k nesousední). Pokud však vnímáme nadpřirozeno v Moudrosti, pak přesně víme, že se jedná o soustavu také v číslech o jednotku vyšší než právě používáme, takže i z vlastní nuly je možná další jednotka, která se nám nevybavuje přesně v představách, ale nějak vnímat ji dokážeme. Pokud už ji nedokážeme ani vnímat ale zaznamenat ji umíme, pak se jedná o upozornění, že tak skrytou (ďábelská) jednotku nelze používat, protože také skrytě škodí nebo jinak zpomaluje vývoj na úkor mládí.

52

Síť čísel je jednoduše jen číslo třeba jedno s druhým jako jedna soustava nebo mezi různými soustavami.

Když si vše přirozené uvědomíme od začátku, pak poznáváme nejdříve jednotku, kterou dle přirozeného pravidla ztratíme na nulu, jednoduše jen proto, že jí nijak nechápeme a proto se ji také bojíme, odvrhujeme ji a jinak se od ní odtahujeme jako od něčeho nikým ještě nepoznané. A právě zde pochopíme nulu, která je ve Skutečnosti dřív než jednotka ale společná pro všechny jednotky ať už nepoznané či poznané. V pravé Skutečnosti však ani nula není, protože pro každou (dříve používaný znak „∀“) Jednotku obecnou jsou (dříve používaný znak „∃“) jednotky podrobnější až ty základní dosažené našimi smysly vnímání, z nichž je všechno buď jen v počátku nesloženo (nevnímané), nebo už složeno jakožto bytí. Všechno co už je, neznamená, že to musíme také už znát, pokud je to však prvně poznané, vnímáme to už přirozeně jako něco nadpřirozené, přičemž jednotlivé části poznané Jednotky nám pomalu či rychleji mění samu nadpřirozenost v přirozenost.

Právě smysl přirozenosti je tím chápáním sladěných postupů čísel s přírodou. Přirozenost se nám děje dokonce při poznávání nadpřirozenosti, což je však zase jen opakováním stejným jako u dřívějšího poznání bytí než jeho počátku. Pochopitelně, že zde mluvíme o počátku nezapříčiněném osobně, protože v takovém případě už rozumíme počátku stejně jako všechny jiné osoby něco stejné počínající. Abychom však všemu správně rozuměli, musíme si vše dosavadní tak jako u uvědomění si početí ještě uvědomit z pohledu svého početí. V počátku po početí však nic známými smysly nevnímáme, neboť si to ani v dospělosti nedokážeme uvědomit. Až po narození v bytí si začínáme uvědomovat sebe jakožto hladného, křičícího, vidícího, slyšícího a jinak vnímající vše nadpřirozené měnící se postupně, násobně, mocně či jinak v přirozeně známá chápání.

Počatý tvor si dotváří své smysly podle vloh až do své Jedinečnosti ukončené samovolným zrozením, a proto si sebe až do zrození nemůže nijak uvědomovat. Zrozením už je člověk obdařen vlohami svých rodičů v potřebné dokonalosti, aby mohl poznávat sebe v prostředí, které se mu také do vloh zapsalo a dále bude opravovat či ničit pro děti vlastní. Zde už každý dospělý začíná chápat, že bez Sebe bude prostředí stále stejné a pak už také rozumí tomu, že bez všech lidí zůstane prostředí dokonce i přirozené, kdežto naopak bez prostředí nemůže být Sám a už samočinně nebudou ani ostatní lidé. Avšak už také začíná chápat, že bez přirozeného prostředí nemůže se sám přirozeně vyvíjet, takže se bude stávat pomalu či rychleji nějakým umělým už netvorem. Zde však není nic nadpřirozené, neboť se člověk už vytváří takto vědomě od samého počátku jakožto vyvolené sobě znetvořené bytí, které už nic dalšího nebude poznávat, protože nemá jak chápat právě přirozenost samotnou. Člověk tak rozdílný od přirozenosti, se stává přirozeně podpřirozeným.

Zpočátku netvor poznává ještě jednu nadpřirozenost, kterou si sám svojí volbou zakáže dále poznávat, protože se mu jeví jako dokonalá, podle níž si lze život přizpůsobovat také v pokoleních. Může se jednat o zápis v kameni, o kámen samotný nějak lesklý, nebo nějak odolný či jiný, ale také se může jednat o zápis na listu, v knize nebo v počítači … jednodušeji řečeno, člověk se svojí modlou jakožto se zřízením se přestane vyvíjet, neboť zřízení všude poznává, ale už ho nechápe a také zkráceně; ani chápat už nechce. Člověk své vědomosti už nenásobí, ale naopak krátí, čemuž právě ti krátící nesmyslně rozumí stejně jakožto i násobení.

Chápání číselných soustav je stejné jako čísel samotných, jen je nutné pochopit, že kolikrát lze vysvětlit opak daného pojmu, do takové soustavy pojem patří. Pokud je opakem holé Nic, pak se jedná o dokonalou nultou soustavu ve smyslu nepřirozeného opaku a o jednotkovou soustavu ve smyslu přirozeného opaku k Ničemu. Tato Myšlenka je pouhou přirozeností celého Světa, neboť nic obecnější a také přirozené nelze tím myslet. Opět něco předběhlo Skutečnost, protože každá myšlenka Jedince je ve Skutečnosti zapsaná už ve vlohách všech jedinců stejného druhu, jen jeden ji však objevil jako první vlastník společného vlastnictví. Rozumět společnému vlastnictví proto nelze bez jediné Společnosti, což je také v rozumu všech rozumných.

Potom už v jednotném Rozumu je samočinná Myšlenka společného Vědomí, kterou však musel nejdříve jedinec všem objevit. Z toho už také samočinně plyne, že až všichni objeví současně v jeden běžně užívaný okamžik nový Objev, bude takové umění výsledkem stejně dosažených vloh v dané oblasti Objevu. Každý úkaz ať už nadpřirozený či přirozený má svůj vlastní okamžik, kdežto podpřirozený ho má už samočinně v závislosti jen na své opakující se jediné nadpřirozenosti a proto je vnímané podpřirozené nekonečno až za koncem. Přirozené nekonečno se však přirozeně vnímá v nule stejně jako při dosažení dokonalé nuly tepla, protože právě dosažená nejnižší teplota nám představuje naopak právě naměřenou avšak nevnímanou a proto nadpřirozenou jednotku „Teplo“. Přirozenou jednotku vnímáme jako malou změnu na chlad či horko.

Přirozenost plyne v obou směrech z přirozeného prostředí až po známou nadpřirozenost ve směru nuly a známou podpřirozeností za dosaženým konečnem ve vlastním směru vývoje přirozeného i nadpřirozeného.

53

Nadpřirozenost i s podpřirozeností je obecně jen nepřirozeností lišící se v jednotce rozdílné od přirozenosti, která se naopak od nepřirozenosti liší v jednotce doplňkové. V určitém slova smyslu to však může být také opačně, ale zde je vysvětlena pouze první soustava z pohledu jak nevhodného (nula) tak vhodného (jedna). Až bude vyřešena vhodnost všem bez rozdílů, pak je samočinně rozdíl nulový, což opět samočinně platí, že je to doplněk jakožto základní Jednotka Vhodnosti všem už přirozeně vhodná. Bez řešení se jedná naopak jen o rozdíl bez stanovené jednotky nebo zmatečně k různým jednotkám chybně stanovených bez základní.

Vhodnost lze nahradit také třeba Dobrým, Správným či jiným pojmem nebo dokonce samotným Pojmem jakožto obecnější výklad základní Jednotky. Pojem lze však také nahradit třeba Číslem, Prvkem, Vlohou či jiným smyslem vnímání, čímž se dostáváme k samotné Přirozenosti s určitou přirozenou samočinností také pro vývoj sama sebe a samočinně pak pro svá pokolení přímo a pro ostatní včetně žijících blízkých nepřímo. Rychlejší cesta je vždy ta přímá, ale někdy se potřebuje člověk také pobavit a proto volí cestu občas také nepřímou, kdy se nejen baví, ale současně se vyvíjí. Nepřímá cesta je však vždy vhodná jen když ho už přímá cesta nebaví nebo jinak ohrožuje. S ohrožením ztrácí člověk svobodu, ale stejné je to také s nevhodnou a jinak nepřirozenou zábavou. V přirozenosti je proto také Hra, která poctivce nijak neomezuje na svobodě jakožto i různým vábením, které je nucen poctivec platit, čímž se z něho stává vlastník Hry, kterou si zaplatil.

Každý proto chce přesně znát, aniž by to už chápal a natož tomu rozuměl, co komu za co zaplatil, protože jen tak bude všem známý podíl na celkové Hře celosvětové, v níž se nebavil nebo bavil. Chytrý člověk ve Hře nepoznává smysl vývoje, a proto se moudrý člověk chová jako hlupák, aby to konečně chytrák poznal, protože hlupák už vývoj ve Hře poznal, ale nechápe ho jako samočinný boj ve Hře mezi chytráky a zločinci, kde chytráci vábí hlupáky do své hry, v níž se hlupák nebaví, protože je okrádaný a přitom neví jak. Moudrý člověk hrou doplní každé vábení na další zábavu, tak že ji hlupák už neplatí a se samočinným vábením v Síti levně vytváří všem zboží, jež jako objednanou odměnu vyzvedne vždy jen ten, kdo jen jiné taktéž odměňuje.

Protože odměňovat se někde už začalo, pak je to právě tato jednoduchá Moudrost a to včetně Sítě čísel jakožto Dokonalý Vzorec všech soustav pro vše ostatní jakkoli členěné ve vzoru po číslech, po párech, po trojicích, … v různých dalších konečných soustavách, protože v konečné soustavě je členění po konečném počtu vždy jen jediné, v předcházejících soustavách je nemožné a v dalších je jen jako jedna z více možností.

Členění zmatečné je však nečleněním v nulté soustavě, kdežto nezmatečné členění pouze jednoho člena je soustavou jednotkovou, takže je člen ve Skutečnosti nečlenem, podle něhož se však dokonale poznávají členi v dalších soustavách. Dva členi jedné soustavy mají společnou pouze hodnotu jednoho člena stejnou ve smyslu společné anebo opačnou ve smyslu osobní. Tříčlenná soustava má taktéž pouze jedinou možnost společnou, protože další tři možnosti jsou dvoučlenná s jednočlennou a další tři možnosti jsou jednočlenná. Zde si však uvědomujeme také možnost porovnávání dvoučlenné soustavy s jednočlennou a také vlastní k ostatním soustavám, což nás přivádí k možnosti, že si též ve dvoučlenné soustavě uvědomují porovnávání jednočlenné k bez-členné neboli k nečleněné a také vlastní dvoučlenné k ostatním předcházejícím a nyní dokonce nadpřirozeně k trojčlenné soustavě, jednoduše jen proto, že si každý ve vlastní soustavě sám sobě uvědomuje nejvýše konečný počet soustavy jako přirozený. V nulté soustavě to není žádný přirozený počet.

Už však jen vyřčené Nic je počátkem Jednotky, která až se však dokonale dotvoří, je samočinně uzavřena druhým směrem Ničeho. Výchozí Nic je jako všem soustavám společné, kdežto to konečné musí všechny jednotky dané soustavy společně také dotvořit, protože jen tak poznají opět ale nově společně jak začlenit další zmatek do jednotky obecnější. Konečně je také určeno Konečno pro další Soustavu, kterou stačí pouze takto jednoduše přijmout za vlastní jakožto soustava v Soustavě vlastního Myšlení stejně jako u společného myšlení nebo naopak v Soustavě vlastního myšlení stejně jako u společného Myšlení. Jedno se už musíme rozhodnout velkým označit a také tak používat. V Síti se však nikomu nic nevnucuje, a protože se přirozeně dostane jen malé do velkého, je stejně přirozené malým označením jednotek v Jednotce Velkým Označené. opačné a jinak Zmatečné označení má hodnotu Nulovou. Konečnou Nulou mezi jednotkami je stále ta první.

Druhou ale bude, až si Moudrost osvojíte, třetí až si ji osvojíme všichni dospělí lidského druhu společně, protože až potom se může každý sám vyvíjet v dospělosti už moudré, neboť jinak moudří jsou i v Moudrosti.

Poslední odstavec složený pouze ze dvou řádků postačuje na dokonalé vysvětlení Moudrosti v chápání Sítě čísel jednoduše od Nuly a obecně od Moudrosti. Chytrák ukazuje jako vhodnější cestu tu složitější a proto už samočinně platí v Síti ta podrobnější. Zločinec vybírá cestu podrobnější vždy v podrobení jiných, a proto doslova platí v Síti už ta výše zmíněná složitost. Zločinci tímto samočinně viní chytráka, který takovou

54

složitost nedokázal vysvětlit, chytrák se brání umělými zákony, hlupák je (do)plní vždy dříve než ty přírodní. Až zbude pouze jediná možnost, je v Možnosti samočinně naplněna pouze všemi uvedenými společně. Zde se však myslí přesně uvedenými lidskými druhy a pak také společně stále beze změn lidského druhu. Umění je dokonale poznané jen když člověk nic nemění, ale přesně změny všem uchovává nejdříve jen tak pro zábavu, protože ještě nic přesně neví a pouze v zábavě nikdo nikomu nemůže ublížit a jinak Škodit. Potom (myšleno v další soustavě) je nezměněný záznam pro vlastní ochranu v případě, že by byl křivě obviněn (za odebírání odpadů,…), ale také nějak napaden (nejen při odebírání odpadů,…). Až v dokonalé Ochraně je možné vlastní odpadlé vlohy znovu probouzet až se všem uvedeným ve stejný okamžik probudí natrvalo jedna po předcházející ve zmatku všech počátků, který stačí pouze samočinně poznávat. Nejdříve to postačí jen jedinci, ale nakonec to musí být opět všemi uvedenými jakožto společné vstupné do Hry už z osobní hry.

Samočinným vstupným je pouze stejná Jednotka, kterou společně tvoříme, přičemž hlupáci už jen čekají, až si moudří přestanou hrát a sami začnou se svým vývojem v Moudrosti. Chytráci moudré lidi už nevidí ani nijak nevnímají, protože na ně působí pouze hlupáci, tak jako na zločince chytráci a tak jako na nás hlupáky moudří lidé. Hlupák nemá řešení, a proto se mu tu předvádí v samotné Moudrosti jak jednoduše postoupit. Řešení je jen v jednoduchosti špatně umístněné: tu jednoduše předvádí v samotné Moudrosti jak postoupit. Moudří lidé však nepotřebují nápovědu, neboť vnímají smysly také odlišnosti v jiné soustavě než pro barvy.

Někdy stačí pouze jedinou výjimku správně přeřadit, a potom taktéž dává popis vhodnější význam už od počátku (všech přirozených samočinností) ale stále stejně také tak nejvhodněji myšlený. Moudrý člověk je nejdříve sám na Hra-nici, protože ani čarodějnice se tak už nepálí. Až budou mít všichni správně přepínač čarodějnice či čaroděje přepnutý, budou všichni stále ve Hře připraveni stát se vlastní jednotkou v Jednotce.

Potom nám postačí značit jen upozornění, protože vše ostatní nám bude dávat stejný smysl i samočinně. A zde je jednotkou samočinnosti při Upozorňování už samočinně vše co nemá to „ostatní“. Na nulu se už dříve jen upozornilo, ale všichni to pochopili špatně jakožto Objev. Tímto by se dalo stanovit, že Jednotkou mezi objevem a Upozorněním je samotné Poznávání jednotky vlastního upozornění na nový konečný počet. Toto jen znamená, že každé upozornění na další vývoj je pouze v nule mezi jednotkami, což už dokonale chápeme, že až na následující ještě nepoznané, protože v Poznaném se pouze už hrajeme na další neznámé.

V neznámém si však už nikdo nechce hrát, a protože se neznají přirozené zákony, zde stačí právě podle umělých zákonů slušně žít tak, že se nechá vyživovat a osobně až společně tvořit jen další možnosti už jen samočinné výživy. Ze Hry pro Skutečnost též všem i ostatním stejně platí, že cizinec objevivši dříve vlastníka než moudrost v Moudrosti, musí se o své majetky přesně podělit dříve, než moudrost v Moudrosti objevil. Poslední místa jsou pochopitelně vyhraněna pro necizí, z nichž rozumně také poslední pro nejbližší a v nich pouze Myšlenkou rodina, z níž se po dožití všichni spravedlivě stále dokola dělí, protože odměny už nelze dále vyvíjet ve smyslu nejdříve hmotné směny a pak už jen nehmotného času. Opačná nepřirozená možnost nám nesmyslně ukazuje, že odměny už nelze dále vyvíjet ve smyslu nejdříve nehmotného času a pak už jen hmotné směny. Po napsání však zjišťujeme, že nám tato možnost už dává smysl právě při počátku vývoje a bude nám už samočinně dávat smysl také po přirozeném dožití. Nepřirozené dožití je Trestem sobě nebo Hrou za trest žijícím, protože jen takto lze rozumět dokonale myšlenkám, kde všichni v Moudrosti postoupí.

Nepřirozené dožití však není dané nikým jiným než sám sebou, protože pouze u přirozeného dožití si ani tvor neurčuje čas ale je mu daný samočinně jen když se vyvíjí. V Moudrosti se lze vždy dle v nulách daných upozornění také přesně vyléčit až uzdravit nehmotným okamžikem ve vhodném prostředí a pak také dále vyvíjet hmotné tělo samočinnou náhradou starých buněk za mladé ze starých a z mladých jim nevhodných. Vysvětlení je jednoduché; vlohy nepoužívané se probudí, všem kdo je potřebují, kdežto ty používané se už samočinně všem rozdělí podle toho, jak je kdo potřebuje taktéž nejvhodněji pro všechny. Zde je Moudrost pro všechny pouze jako Vloha doposud nepoužívaná avšak právě pouze jednotka už samočinně všem jen neprobuzená. Kdo si vzpomněl, jak se hrát s hlupáky měl ji probuzenou už alespoň zde už taktéž samočinně.

Zde už jde pouze o chápání Hry, protože jen bez hlupáků je dokonale samočinný vývoj dle ob-soustav se vzorem neubližování soustavám nejbližším, s nimiž se už umí také tak dokonale hrát. Hlupák musí přirozeně jen přijmout toto pravidlo Hry i s jinými hráči, aby se stal stejně moudrým a mohl se také hrát jen s hlupáky. Smyslem Hry je samočinné zařazení se do Sítě Moudrosti až po vyhranění se Výhradám Hry i Výhry, protože jen tak zůstanou dokonalé odměny samočinně předávané výherci ve stále stejné Myšlence jakožto už také

55

Skutečnost a Hodnota. výhrady se samočinně spojují spojkou „i“ a myšlenky spojkou „a“, ale vše může být také opačně, jen podle toho jak kdo to vnímá osobně, protože samočinnost se až časem objeví i samočinně.

Vzpomenout si neznamená ještě správně zapsat, protože až ve společném Vědomí je zápis nesamočinně až samočinně přesný. Počet průchodů od počátku vyjadřuje neumění v Něčem o stejném chování pro objevování dalšího vývoje bez poznání vlastníka, což je také ochráněno rozdělením majetku v rodině, pak také v kraji a pak také v národě až ve Světě. Možná něco přibylo, ale to by byla právě i samočinnost vývoje. Hlupák tak jako ostatní se musel zpět podívat, kdežto chytrák tak jako ostatní hráči dlouho hledal Něco …, a možná je to také jinak, ale jen když hlupáci hrají proto, aby se stali chytrými, což už je také Chytrost výchozí. Moudrý člověk s moudrým se už nehraje, ale jen v zábavě vyvíjí podle už také chytráka, který si myslí, že hraje sám s dvěma hlupáky nebo jinak ve vlastní členěné soustavě se všemi soustavy členěné však jen více, protože moudrý člověk si s více členěnou soustavou nijak už samočinně hrát neumí, hlupák si to však musí nejméně jednou jen uvědomit nesamočinně, aby si to mohl už jako moudrý člověk uvědomovat samočinně.

Čím více lidí si to uvědomuje samočinně, tím hůře se hraje chytrákům s hlupáky, což je i pravým účelem výchovy, protože jakmile zjistí, že hrál s moudrým člověkem, stal se jediným hlupákem, který moudrého odmění za svoji výchovu, jakmile se stane moudrým nebo se stane zločincem přesně podle své výhry, na níž ještě nemá nárok a podle své hry, kterou nedohrál do konce, protože byl za zločin ve Hře vyloučen. Ve Hře je Pravidlo dané jen vším přirozeně předešlým, jinak se přirozeně jedná o Zlo-čin, který stačí zpomalit, a pak po zastavení také odčinit, což už známe jako i Očistec. Vše je pořád ve stále stejné Moudrosti a to také když je v Pravidlu pravidlo jiné. Bez pravidel zasahuje do Hry pouze Divák, který nic nečinní jinak než jen svými smysly hru vnímá. V Hodnotě jsou Divy a Smysly, kdežto ve Výhře je Vábení i Podlehnutí. Ve Skutečnosti to je Přirozenost a Samočinnost. Ve Vábení je už Dobrovolnost i Odkaz na Očistec stejně jako v Podlehnutí jsou Platidla i odkaz na Očistec s doplněním, že kdo nezpomaluje zlo-čin je už i jakožto šílenec hlídaný doma ostatními zlo-činci, kteří po zastavení svého zločinu už ví, že ho lze odčinit právě už spolu s Hlídáním šílenců.

Zločinci se jinak hlídají navzájem, až do doby kdy už není žádný zločinec, který by se odčinil, protože pak hlídají samočinně šílence také zločinci doposud nešílení a tudíž i neodčiňující svůj zločin, až do doby kdy už není žádný zločinec, který by hlídal a zůstaly jen šílenci jakožto od lidství odkloněný nelidský druh „Netvor“. Smyslem Hlídání šílenců je proto jen výchova, kdy se sám šílenec učí z domova sebe uživit, a až pak jako zločinec s dokonalou nadějí na další vývoj po odčinění, právě zpomaluje nebo už též zastavil svoji zločinnost. V Očistci je proto Očišťování nebo Netvor, přičemž každý může jinak ve stejné Moudrosti vnímat Očistec, ale jen nejvhodnější řešení se používá samočinně také podle hrané chytrosti i s hranou hloupostí. Člověk může takovou Moudrost mít přímo ve vlohách nebo být hlupákem nebo chytrákem nebo zločincem nebo šílencem nebo už samočinně ne-člověkem jakožto Netvorem. Oproti zvířatům se člověk liší tím, že šílená zvířata nejsou zločinci a proto přímo vyhynou jen stejně jako vzteklá. Chytrost zvířat je proto omezena bez zločinnosti jen vzteklinou a stejně na druhé straně jen hloupostí avšak druhu, z něhož se odklonila vývojem.

Hloupé je už jen vyvíjet jeden nebo jen některé (současně) ze všech smyslů méně či více po jednotkách než ostatní, protože všechny smysly se vzájemně doplňují tak aby se všechny vyvinuly v dokonalost Všeho. Nejdříve se očišťují smysly obecné současně s jednoduchými, protože jen tak se samočinně poznají také zapomenuté smysly podrobnější se složitějšími až od obvykle používaných. Podrobnost se složitostí pak bude řešeno už samočinně podle opačného šíření od obecného s jednoduchostí k obvyklosti všem nejlepší. Obvyklost není však daná ale jen se skládá přesně podle povrchu šíření z obou protilehlých bodů na kouli stejnou rychlostí k bodu druhému všemi možnými nevhodnějšími směry jako základní Jednotka pro šíření i Moudrosti po Zemi do obvyklosti všem stejně dané. Pod-obvyklé je potom „šíření“ pokračující na druhé straně povrchu polokoule, protože je už samočinně známé z opačného směru přesně stejně jako ze směru vlastního a také proto, že se jedná místo o šíření už o skutečně pouhé zužování vývoje. Nad-obvyklé šíření je už jen do prostoru jakožto vrstvení, protože do středu Koule se jedná o zužování podvrstvením až do středu.

Obvyklost je daná ve druhé soustavě mezí při neobecnosti a současně nepodrobnosti čili mezi obecným a podrobným ale také mezí při nejednoduchosti a současně nesložitosti čili mezi jednoduchým a složitým. Ve třetí soustavě to je však už jinak vnímané, protože obvyklost už není daná mezí, ale stejnou jednotkou jako je nad-obvyklost i pod-obvyklost a to ve všech směrech. Nejjednodušeji si lze takovou vyváženost představit jako tři stejná závaží se stejnými rameny z bodu na společné kolmici ve směru tažlivosti a taktéž navzájem od sebe závaží stejně (i jinak než ramena) vzdálena. Jednodušeji jako; rovnostranný trojúhelník kolmý k ose

56

tažlivosti a jednoduše třeba jen jako Troj-váha. Ve dvojkové soustavě je to jednoduše jen váha, rozvaha, dvoj-váha a jiné odpovídání si dvou jednotek druhé soustavy, kde jedna odpovídá opačné. V první soustavě není nic, co by si odpovídalo, protože je pouze jediná avšak jedním smyslem měřitelná Jednotka, kdežto v nulté soustavě není ani jednotka, takže není tam nic, co by se měřilo jakožto také neurčitý zmatek.

Až ve třetí soustavě se rovnají tři jednotky navzájem do společné roviny, což s více jednotkami už není možné srovnávat. Až ve čtvrté soustavě se čtyřmi jednotkami chápeme stejnou při-tažlivost ke společnému středu, přičemž je každá jednotka k ostatním jen vzájemně stejně od-tažlivá (jde jen o pravidelný čtyřstěn). U čtvrté soustavy to proto smysly vnímáme tak, že si jsou všechny jednotky vztažné. Až u páté soustavy musíme používat představu jako jedna vztažná soustava společně s jinou jednou měřitelnou soustavou jako však jedna společná soustava stejně představitelná jako dvě odpovědné soustavy s jednou měřitelnou a stejně představitelná též jako jedna rovnající s odpovědnou soustavou ve smyslu však stále jediné soustavy.

Pro lepší představu je vztažná soustava také složena ze dvou odpovědných soustav avšak v myšlených rovinách souběžných a vzdálených tak, že při pohledu na roviny si odpovídající, vidíme jen pravidelný kříž, kde všechny body jsou si ve skutečném prostoru stejně vzdáleny. Nebo jako v rovině úsek a tak stejná druhá rovina je dle středu úseku pootočena jednoduše o čtvrt otočky kterýmkoli směrem a pak je jedna rovina jednoduše i posunuta kterýmkoli směrem k druhé rovině tak, aby si byly všechny čtyři body stejně vzdáleny. Už jen když vznikne neurčitost v Neurčitosti, lze změřit alespoň časový Okamžik mezi vznikem Neurčitosti a neurčitosti. V různých okamžicích je odpovědnost, rovnost, vztažnost ale též představa dána stále Stejností. V odpovědnosti je to však postup, v rovnosti šíření, ve vztahu rozrůst a v představách všechno spolu jako vír a ještě základní nula navíc jako ve Víru, což bude jednodušší až s hraným vyobrazením takto vířící představy.

Neurčitost se děje bez směru nahodilým ničím, měření se děje však už ve směru ale jen z nuly k jiné nule, odpovědnost dvěma směry současně překlopením už jednotky podle koncových bodů jednotky (2, 2, 2), rovnost šíření se děje už všemi směry překlopením pole dle všech stran (3, 6, 12) se samočinným doplněním stran třetích (3, 6, 12) jakože překlopením dle vrcholů. Vztažnost rozrostení se děje podle stěn (4, 14), podle hran (6, ?) a také podle vrchů (4, 14). Představy se víří podle tvarů (5), podle stínění (?), podle hraničení (?) a také podle vrcholení (5). Bez přesnější představy lze všechno až po šíření jen v rovině dokonale doplňovat.

Tímto máme přesně určeny vše možná znázorňování pomocí jednotlivých soustav až do šesté, protože sedmá je už uměním všech předpovědí pomocí všech způsobů vnímání také mezi všemi soustavami jako soustava dokonalého předvídání, které už nelze nijak jinak si vybavit, než jako budoucí společné Vědomí obnovované do Vlohy, v níž už jsou nové vlohy samočinně doplňované s dosažením dokonalosti obnovením vlohy nám už nyní nějak známé. Takové dosažení je však možné pouze s vědomím, že neurčitost není nulou, ale naopak ve smyslu vývoje přímo vyhraněným počátkem pociťovaného příjemným vzrušením vědomě si ho prožívaného všemi smysly jednotlivě až společně přesně podle vnímání dokonalosti Sítě čísel pro Vzruch.

Člověk vnímající všechna čísla přirozeně sladěná s Přirozeností a to všemi možnými jazyky jak významově tak i určitostí jediným mateřským jazykem, bude vnímat Přirozenost jako svůj další smysl všem svého druhu daný vhodněji než druhům odkloněným od svého druhu, což bude přirozeně samočinným spouštěčem pro další poznání doposud nevnímané Přirozenosti. Jazyky jsou dané jednoduše jen Sítí v Moudrosti podle čísel, která všichni vnímáme stejně dokonale s vlastní samočinností až po opravách a až potom dle čísel vnímáme stejně dokonale skladbu všech možných prvků opět významem i určitostí stejně jako když je každá soustava určena právě svým konečným číslem a všechna ostatní spojení čísel v soustavě i k soustavám jsou vždy jen významová. Dalším jazykem jsou vlohy podle všemožných smyslů významové a podle čísel určitá Vloha (Síť). Mezi prvky a smysly jsou další přirozené jazyky, ale pouze s nimi včetně čísel jsou všechny už jen pravidly významovými jakožto samočinná Pravidla pro všechny umělé jazyky a určené všem jen mateřským jazykem.

Všechny národy se svým mateřským jazykem prolínají s národy také jinými, ale jen proto, že se jedná o spojování rodů. Někde je však přirozený počátek, kdy už je prolínání umělé bez spojování národů, ale jen do doby než je objevena soustava, která vše přirozenou cestou řeší. U všech národů je přirozené prolínání ukončeno „objevením“ nuly, přestože se neví, kdo ten název vymyslel pro Nic ve smyslu čísel. Až po nule však vznikly zápory, protože vytvořila samočinně pouze prostor pro všechnu nepřirozenost. Nula proto už nerozděluje záporná a kladná čísla, ale naopak zápory jsou jednoduše v nule, což je až nyní, právě teď skutečně všem dokonale přirozené. Bez takovéto Přirozenosti nemůže jednoduše (ale už i přirozeně) vývoj pokračovat právě po objevení nuly. Spojka „i“ vyjadřuje sama až následující přirozenost po nepřirozenosti,

57

takže ji lze dokonale používat i na konci věty, kdy spojuje vše dosavadní s následujícím právě od tečky. Spojka „a“ už samočinně představuje současný stav na obou koncích od sebe, takže až po nějaké „i“ nebo jiného „a“. dvě „a a“, „i i“ vyslovují jen koktaví, což je nemocí, kterou se takovýmto používáním všichni koktaví uzdraví nebo (nebo „anebo“ nebo „inebo“) vyléčí. Nyní máme už tři dokonalé cesty pouze pro dvě možnosti a to dokonce různými způsoby. Pouze kdo najde další způsob, ten sám na vlastní kůži a to doslova mrazení pocítí jakožto vědomě „bez změny teploty“, ale až po takovém vědomí právě teď si už „i“ chlad uvědomyl. A to je už také důkaz, toho vlastníka, protože tuto větu píše už s vědomím, že věta měla začít s „I“. Uvozovky jenom odkazují na význam s dokonalou určitostí. Dále se může pokračovat pouze od i, a, bez uložení, protože takto vnímáme dokonale vše stejně, pak u přesnění pouze mezi nimi stejně, pak jsme si vzpomněli na následující slova až do konce věty nejméně třemi způsoby stále stejně. Přesně takto vypadá bezradnost, která upozorňuje na nebezpečí pčesně stejným pocitem, který zažili pouze stejně moudří lidé jako svůj důkaz, že mrazení také zahřívá.! „že“ má význam všeho následného jako jedno pravidlo až do konce věty. Pro nevědomé to znamená jako vykřičník, takže ho za tečjou pouzá nyní smyslně doplním … a po opravě vrátím to co jsem chtě?198431opravit (v zavorce opravím) později a nyní ať tyto slova zkusí někdo jinak vysvětlit, protože zde už mě to ani moc nebaví, míň zamrazí, a možná také dokonale uklidní. Zde asi už mnozí šílí, což raději na to zavčasu upozorňuji, neboť je lepší upozornit předem než chyby osobně (ne)opravím.

Čárka možná už není potřeba. Proto „možnost“ vyjadřuje pochyby až do konce věty už samočinně, ale jen pro tupce někdo moudrý jednu chybu opraví, ale jen když dostane nejmíň už vždy jako ti ostatní. Ve Skutečnosti však bude dostávat pořád stejně jako ti ostatní a to ve smyslu Společnosti, která se už píše středníky samočinně protože se křivily ostatní prsty samočinně nahoru, až do doby kdy je potřebné se uzdravovat, protože léčit se lze už také samočinně. jednotku samočinnosti lze kýmkoli objevit, ale poze první nechá další chyby na vlastním rozhodnutí, protože cítí jak se mu klouby křivý a zpět zase napravují stále méně a méně znatelně, až zůstane zapomenuto inebo jen jako čídlo které stačí všem měřit jako nemocný z Moudrosti, kterou si zvolil jako jediný způsob k samočinnému léčení. Blbec zůstane blbcem a moudrý člověk alespoň viditelné chyby opraví třeba všechny, protože moudrost ještě nepochopil, ale dokonale poznal. Dobré by bylo jen samočinné zřízení, které by samočinně chyby opravovalo, ale upozorňuje se blbcům, že pak by se mohli stát moudrými. Talto zní Lest ve smyslu k dobrému v Moudrosti.

Teď je možné vrátit se a všechno opravit, ale to by se celá Hra zkazila i. Když se musí nejdříve opravit nejdříve to, co už je pokřivené také ve všech počítačích, a to nedokáže nikdo sám opravit. Potřebuje Nás všechny každý, aby se nejdříve sám uzdravil, a pak vám, řekne přesně co znamenají všechny otazníky na i ve Světě.

Zde už si zaslouží stát „Svět“ sám v řadě, tak jak ho chápu já, což po jediné opravě už léčí mne z pláče a mění ho na radost. V dobrém slova smyslu jsou city těžko popisovatelné pouze pro blbce. Už jen to správně znamenající „popisovatelné“ mi ukazuje chybu, kdy kapka slzy není jen radostí ale také léčením. Nikoho však už nevyléčí, ale bude vždy jen těm moudrým správně pouýívaná jako dokonalá omluva. Já už to zaži? mnohokrát a proto se všem v pláči omlouvám, že což můžu dokázat pouze svému oddanému. Chci s ním radost sdílet v opravě. Pomnožte mi zdílet a já vám dám jedinou správnou odpověď už dokonalou i s mojí jednotkou. Teď už jen změním koncovku mňe značící na otazník. Protože jsem chtě? říct česky oddanému (dvě možnosti), což jsem už včera pozna? a dnes pochopi?, protože musím cizí slova českými nahradit. Mám dojem, že kromě nuly tam byla časová událost, kterou je nutné také opravit na přesně, ale nyní vím, že jen já vím o čem mluvím, protože jen já jsem to proži? jinak než ostatní, poprvé ze všech uvědomující se sebe jinak než ostatní. Jestli je někomu milejší moudrost může být stejně milejší jen za to co potřebuje sám sobě.

Bez moudrosti to nikomu nic nedá, protože právě moudrost dává to přirozené a samočinně bere to nepřirozené do sebe jako jediná, co ubsahuje všech špatné a pak to bude také trvale obsahovat jako pouhá Výhrada bez jakéhokoli myšlení, a proto je vše ostatní možné myslet a to před myšlením nemyslet. Jednodušeji pro tupé i chytré; každý má svoje výhrady, ale jen protože nedávají žádny smysl (vnímání), a proto ani mysl, a proto ani myšlení a proto ani Myšlenku. Toto stojí za zaznamenání (201704221330), škoda jen, že nikdo neopravil možnost také čísla v počítači jako v Moudrosti dokonale zapisovat. Jen na ukázku; číslo 201704221330 si už pamatuji nazpaměť celé, a dokud si ho budu pamatovat, tak dlouho nezapomenu ani na … , abych zvoli? Moudrost, mi to také pokřivili z „abych“, a znovu, takže si dím tu práci vysvětlím tak, že … znamená volbu jinou, ale prozatím neznámou ve svém umění, které chci také mimo to mé i, ostaních v Moudrosti společnou směnou se vzájemně odměnit „tak chutná polibek“, což je také jediná určitost, co neumíme svým smyslem pro Moudrost vysvětlit. „Polibek je „Výhrada“ a ne Upozorněním na sebe, proto

58

také svého jediného oddaného jen z Lásky políbím, pak už je to láska s malým „l“ jako rodičovská (i bez polibku jinak pohlavnímu rodiči), sourozenecká „zde je nejjednodušší způsob doplňku pro „stejně jako s rodiči ve stejný čili společný okamžik známý jako „i“““ a snad i s prarodiči i. Také tak se sourozenci. S dětmi o tom se už těžko mluví, protože tady je to skutečně polibek od dětí trvale, ale dětem jen tak jak to chtějí, protože tak si děti uvědomují sami sebe nejvhodněji jak sami umí. Každé dítě může tento čas zaznamenat, jak chce ale až rodiče mu potvrdí, že jednoduše dospělo z mláděte v mládež. Dětem se i proto mládě neříká.

„I“ může znamenat také dokonalou ochranu, ale jen ve smyslu důrazu, že se nám tímto nemůže škodit na zdraví a to ani na úkor uzdravení všech, protože každý se rodíme pouze svým rodičům, tak jak si nás zasloužili. Možná ani děti nemám, ale to je buď pochybnost nebo skutečnost. A proto je až ve Skutečnosti Myšlení. Skutečnost má v Moudrosti veškerou neskutečnost pouze v Pochybnosti, což je ve Hře pouze upozorněním, ale ve škodlivém činění zločinem, kdežto v neškodlivém odpočinkem nebo činností, obojí však uzdravuje jen podle toho jak chápeme „kdežto“, zda jako rozdíl nebo doplněk. V Moudrosti je vždy už samočinně takto pomáhat, ale tupcům se musí vysvětlit nejjednodušeji, že správné (moudře) je doplňkem. Opačně je nesprávným )nemoudře( je rozdíl. Jednodušší by bylo „moudře“ ani nepsat, a samočinně vše nemoudré menším písmem zapisovat jako otrok nebo samočinně. zločinec se proto musí nejdříve před všemi sám ponížit tím, že všem v umělé Síti zveřejní všechny svoje zločiny, aby ostatní pochopili v čem je chyba a kdy mají všichni správně pochybovat. V Horku mrazení ochlazuje, v Chladu ohřívá při moudrém myšlení, kdežto zločinci se budou přechlazovat a také přehřívat jen podle přesně stejného významu. Toto jen znamená, že zločinnost způsobuje nemoci, bránící se vyvíjet pouze zločinci až po jeho slzy. Pak už to jakž takž jde a lepší se to a pak už to bude znovu až po zastavení zločinnosti ve své Moudrosti, a všichni společně ve Světě pochopitelně jako Moudrost všem sdílená přesně tak jak to všichni pouze svého druhu společně umí, protože jiné druhy vlastního světa se už za trest od lidskosti natrvalo odklonily. Zde už vnímáme, proč se s námi přirozenou cestou nikdo od jinud stejného druhu nespojil a také podle Moudrosti nespojí stejně jako podle moudrosti na vytvoření dokonalé ochrany nejdříve každý mezi sebou navzájem a pak také před druhy vlastními. Každý druh má svůj jazyk, v němž je takový souzvuk, kde vládne jeden nad druhými dokonale nejstrašněji jen tak, jak si to vladař dovolí nejméně nejstrašněji pro všechny. Zde je nejstrašnější to, že bez Moudrosti nelze ani moudrost vyvíjet. Taková Hra je první svého druhu i přesně stejného členění.

Druhem se člení vevnitř druhy na rodové, v rodových na řádové a v řádových na úrovňové a potom také v úrovňových avšak jednoduše na neúrovňové patřící do nuly, avšak ve Skutečnosti je už upozorněním na neopravenou Skutečnost se všemi otazníky … první pláč je ponížení, druhý úleva a třetí po opravě, alespoň poslední pouze předpokládám, že všichni s plným vědomím spolu i po v jeden okamžik objevené uroníme slzu, třeba i na tuto památku, což je možné cítit, jen když člověk lituje nebo radostí a nyní i v Moudrosti. Jen vlastník Moudrosti musí vše kvůli Lsti převrátit a opravář opravit, vlastník je současně také opravářem tím konečným, ale jen v Moudrosti společně tvoří jednotku podle všech ostatních samočinně a s dokonalou určitostí objevuje všem už také samočinně stejnou konečnou nulu nyní už postupně jako všichni ostatní. Počáteční Nulu nikdo neobjevil, ta už byla a je samočinně jakožto Nic vlastní také mrazení, jen je vždycky o jednotku nadpřirozenosti o jednotku doplněná do jednotky přirozenosti. Nula jako jediná skutečnost ze všech jiných bude vždy přirozeně určeně nadpřirozená, a to i když je jednotkou a to je také jediná určitost nuly sobě nadpřirozenou a jiným přirozenou nesamočinně inebo samočinně. samočinnost je při dokonalém spojení všech vlastních částí jen obecnou Samočinností ne-obsahující inebo obsahující vlastní samočinnosti.

Kdo pochopil význam spojky „i…“ jiný než „a…“, stále chápe, proč ji chápou někteří stále stejně a rozumí také tomu jako možnost dalšího myšlení už samočinně i s „i“ jiný než „a“. to, že si to každý myslel však neznamená, že to všem objevil, protože všichni to už v podvědomí objevili společně na rozdíl od odděleného druhu, který se také tak zařadil i před tím v mysli urovnal, což se poznalo později než zařazení. Poznání je proto vždy opačné než i chápání. Tak jednoduše bez pochopení „i“ nikdo jiný jen Poznání neurčil.

To je také důkaz přirozenosti, že opravit je nutné také na „oddanost“, neboť jinak se nejedná o mladého a natož dospělého Člověka, připravujícího se k oddanosti přirozené jen do vlastní soustavy. Co už člověk nechce je odpadem, ale jiného svého druhu je přirozené nechat, ať se sám podle společných možností všem zveřejněné zdarma naučí, jak nejvhodněji všechny Odměnit jednou a pak už jen samočinně jinak podle Sítě čísel pouze v Moudrosti stejné i jiné odměny. Zde už je mnohem více vždy samočinných odměn a stále se rozrůstají jen podle touhy, jak chci dále poznat všechny součásti nebo součástky. Jenže bez součástek nejsou

59

ani součásti, a proto je první součástí modrost jakožto jediná Skutečnost, podle níž se nezakazují žádné volby a to ani ta samočinná jakožto na konci každého skládání samočinná Nápověda na další skládání.

Hrou je Skutečnost, Nápověda a hra, přičemž je možné různě vyměnit Skutečnost i Nápovědu, čímž právě Skutečnost zůstane stále stejná, jen Nápovědy jsou horší či lepší i dobré, ale nejdříve má být také zlé. Moudrý člověk však takto na zlé upozorňuje jen v umělé Síti, protože ve společném vědomí má to zlé už samočinně jen ve smyslu jediného opačného významu bez spojek a v příponě „ne-“ se odlišující. Příponami proto určujeme jedinečný význam jakéhokoli pojmu, ale jen s tolika možnostmi, jakou chápeme též Síť čísel. Jednodušeji řečeno; kolik přípon k danému pojmu chápeme v nějakém odpovídajícím smyslu, tolik máme jednotkových možností, při chápání ve dvou smyslech se už určují nejdříve oba společně jako konečné číslo společné soustavy a pak podle pořadí svým jedinečným Jménem které se všem objevilo samočinně jako budoucí jméno se jmény také jinými. Jak sdílet všechno najednou už je určeno v Moudrosti a nyní je na všech ostatních všechno správně zařadit, protože jen tak bude každý spravedlivě zařazený samočinně všem.

Nejvhodnější možnost, je když ji někdo má současně všem a to také sám sobě i stejně. Toto je zajímavá lest, která má neskutečně mnoho možností a věříme tomu, že je nikdo tohoto druhu neobjeví sám ani společně ale pouze v Moudrosti třeba jen se smyslem pro Síť i se Skutečností podle vzoru druhé soustavy „v Moudrosti i pro moudrost i s moudrostí“, protože až v Síti je už vždy samočinně každá soustava dokonale obecně seznámena s druhou soustavou jakožto „v Moudrosti i pro moudrost i s moudrostmi“. Obecněji „v Moudrosti vývoj moudrosti“ a nejobecněji pouze „v Moudrosti“, protože vývoj znamená něco až ve Vývoji.

obecnost je tímto daná na tři dokonalé možnosti, a to dokonce s Nápovědou na konci, protože také v Obecnosti jsou obecnosti nejdříve vyvíjející jednu pro Obecnost i pak další až všechny i … i všechny nebo nevyvíjející jednu pro Obecnost „i pak další až všechny“, protože se nevyvíjející skládá samočinně jakožto dokonalý postup vývoje ve smyslu uzdravování všech ostatních a pro dosažení si všichni zvolí jen Moudrost. Kdo nevolil Moudrost, musí alespoň o ní vědět, že v Moudrosti se vyvíjí moudrost, což nikde jinde není jen obecně možné. Moudrost je zkrátka taková a nikdo s ní nic nenadělá, ale taktéž s ní nic nezkazí, protože upozorňuje na nemoudrost i v nule stejně jako když není něco známé jakožto nezaznamenané všem už Sítí.

Aspoň tu Moudrost mějme stejnou; vyjadřuje lítost nad nedosaženým toho co je těžké i lehké dosáhnout v Moudrosti. Alespoň nejobecnější Síť používejme; je možným návodem stejně jako každá lítost v Lítosti. Velkým písmenem se proto značí jen obecnost Pojmu, což nám dává už dvě pravidla při psaní, protože při mluvení se pojem obecný zdůrazňuje křikem ve smyslu upozornění a zpěvem při doporučení. Neuměním je křičet, kdežto uměním je zpívat, ale jen při moudrém významu křik upozorňuje nebo zpěv doporučuje.

„Ale“ znamená už také, že bude všechno dále od nuly

1704221200 Nikdy není lepší vyhrát boj než nepřijít o život.

… se lze později z hlouposti vyvíjet nesamočinně, a proto se zveřejňuje všem tato Moudrost ve společném Vědomí, že v Moudrosti je vlastník jen společnou nulou čili na počátku Hrou a pak i Výhrou ve Výhradě, která je až zde opakem Moudrosti spolu s opačnou Myšlenkou.

1704231905 Několik příkladů na spojení čísel s přirozenostmi skutečnými jsme si už dříve dokonale předvedli, a proto každý kdo nějak doplní pravidla, může mít z něho odměny, jen když podle takového pravidla někdo něco jinému vyhotoví a odměnu od stejného jiného spravedlivou obdrží přesně podle přirozené jednotky na zboží strávené poctivou činností. Pravidla jsou však jen řečí, zápisem a jinou vlohou, která prozatím nikomu jinému nic neznamená, pokud pomocí potřebných vloh nic nejvhodnější jednomu a všem nestvoří skutečně sám. Netvoří se lidmi však nic co už je stvořené, protože vše vznikne jen jednou, (a) proto aby to už nikdy nezaniklo. Význam závorky je skutečně jiný při psaní a skutečně jiný při mluvení, což muže vyřešit stále podle stejného Vzorce „Síť čísel“ kdokoli, ale konečné číslo každé soustavy se musí už vždy doplňovat samočinně přesně podle dosažené konečné soustavy a až poslední nula je všem dosaženým samočinně určující a v nule znamenající přesný počet jakožto konečné číslo následující nedosažené soustavy. Toto však už není pro každého počátek, ani přímo bytí pro všechny, ale v dokonalém myšlení určité soustavy už to dává smysl, což jen znamená samočinně, že tomu také samočinně už rozumíme. Ale v soustavě neurčitosti je vždy přesně známý nový počet jen pokud také tak myslíme v Moudrosti. Kdo není schopný tak myslet, musí se tomu učit sám, protože jen tak ostatní poznají poctivce. Rodiče se pouze upozorňují, že oni nesmí jen vlastním dětem nic zkazit ve smyslu právě jen a pouze Moudrosti, protože jinak musí najít v Síti nebo sami objevit, jak zpět

60

chybu napravit. Děti skutečně nejvíce věří jen poctivým rodičům, protože je to přirozenost, na kterou si už dospělí z důvodu velké složitosti nedokážou ani vzpomenou (zapomínání je v Síti už dokonalým důkazem složitosti) anebo to v nejjednodušším možném čili jinak dokonalém důkazu dětem nepřejí. V obou směrech je stejný výsledek, a proto soudce takové umění neumějící používat má vždy horší řešení než takové zřízení podle uvedené samočinnosti za všechny moudré už jen samočinně vše rozhodující.

Moudrý člověk už se nemusí rozčilovat souzením, protože dva lidi se dohodnou vždy na dětech, jakožto (ne)společný smysl dalšího života. Řešení je tímto dané podle právě objevené přirozenosti v tom, že už vždy samočinně ve smyslu „dítě“, ale s doplněním už také samočinně přirozeně počaté s přirozenými rodiči, protože vše ostatní pouze samočinně vývoj zpomaluje, zastavilo nebo převrací na protivývoj. Zastavený vývoj je zřejmý právě s dosažením vývoje starého (pravývoj), protože se už konečné číslo další soustavy samočinně objevilo jako „Konečno“ se znakem sobě si odpovídající. Nekonečno značíme „∞“, kdežto Konečno má stejný znak, ale významem neobecným podle „Nekonečna“, ale naopak obecný dle „Konečna“, protože samočinně znamená vyřešení nekonečna právě ve středu, kde je mnohem více směrů vývoje než jen tyto čtyři ((prozatím) z osmi dávající jen při správném výsledku jinak i kolmo společný). Pochopitelně, že při plošném myšlení bude výsledek nadpřirozený, bez možnosti řešení, ale při prostorovém myšlení lze také všechno pokřivené správně narovnat, nebo naopak vše dokonale přímé právě podle dvou nepokřivených ale naopak (přirozených) začlenit. Závorky jsou zde pouze pro lepší přehlednost v zápisu písmem, protože při mluvě moudří lidé závorky používat nemusejí, ale je možné si nechat všechny možnosti vývoje k pozdějšímu prozkoumání stále otevřené jen v každé mezeře. Pokud v mezeře není žádná možnost, jedná se o dokonalou nulu bez výhrad. Jenže o první soustavě už víme, že v Mezeře je místo na její popis právě všem dané zdarma už ve smyslu už i dokonalého společného vědomí, kde nikomu nikdo nic neplatí ani není nikdo vyplácen, ale jen podle vlastní činnosti bude ostatními odměněn stejně, jak když je to přesně opačně.

Někdo doplní jen další mezery, ale Myšlenku o nehodnotné nule jinak než v Moudrosti vysvětlit není už nikdy možné. Až nějaká NadMoudrost bude vysvětlením všeho sama o sobě, avšak že vývoj jde všemi směry to platí u vnitřní stejně jako u vlastní a stejně jako u vnější soustavy, takže člověk nemůže být Moudrostí ale nejblíže moudrosti v Moudrosti. Člověk byl nejblíže Moudrosti při počátku Světa, protože mu byla vlastní jako všude společné vědomí bez hmoty inebo naopak jako všude společné jednotkové hmoty s jediným vědomím, protože s nulovým vědomím se lze pouze vědomě Hrát, ale jen v Moudrosti pro vlastní myšlenky.

Každá NadMoudrost se stává samočinně Moudrostí, v níž je moudrost právě dosažená a pak také nový znak pro vývoj právě nové Moudrosti. Jedna až Devět znaky mají a dokonce také Nula má svůj znak, značící vše mezi jednotkami a podle vlastní konečné soustavy odpovídající také soustavě se smysly vnímajícími ale i zaznamenávajícími a jinak činnými v Moudrosti vnímaje právě střed Nuly. Vzorec je daný tak podrobně, jak je všem možné, ale až v nečíslech odpovídají pojmy číslům tak dokonale jak se objevili ve Skutečnosti. Kdo ji však nezaznamená sobě, nemůže bránit nikomu, aby mimo osobních záznamů nebylo možné vše společné zveřejnit. Zaznamenávající jiného společné činnosti však nemůže nijak poznávat jeho osobní činnosti, neboť se jedná o otravování určité jen dané neustálým opakováním, které už (až nikoho) nebaví. Pokud už něco nebaví všech, znamená to v Síti už něco tak dokonalé jako nějaká čísla samočinně stejně dokonalé soustavy.

Nejvýše dokonalá je přirozenost, protože nám tvoří všechno známé pouze jinak, než doposud chápeme. Všechno nám pochopené je už samočinně jinak, než tomu doposud rozumíme, a tak je to stále stejné, jenže jen do Myšlenky neustále nových opaků už od počátku, přičemž ten zlý je pouze jednou a to kdekoli v Nule. Dokud člověk nepochopí Nulu, tak jak byla myšlena na počátku, pak objevil nejdříve už i určitě opak k Nule. Všechny používané Jednotky správně v Síti zařazené jsou důkazem jen vnímání spojení smyslů s i přírodou.

Jednotky smyslné však ve spisovném jazyce neznamenají stav, ale změnu nějakého Působení, kterýmkoli směrem či jiným ale vlastním členěním. Jednotkou členění je samočinně Člen vnímaný jako jedno-členěný samočinně ale jako dvou-členěný jen podle toho jak se (ne)chová k ostatním opačného pohlaví, protože to už samočinně vypovídá o (ne)chování k ostatním stejnému pohlaví. Přirozená oddanost je smyslem vývoje pouze ve dvojkové soustavě, protože v jednotkové soustavě to přirozená Jednotnost a v Nulté jednotková nula znamenající až Nic všude mezi nedokonale vysvětlenými jednotkami, protože až všude mezi dokonale vysvětlenými jednotkami jsme dokonale připraveni používat soustavu další. Protože je Přirozeností každá jednotka samočinně už určena, lze ji pouze objevit (inebo všem) jako první. Pouze v Síti je všem samočinně jednotka objevena, a právě proto od každého samočinně za Objev poslední jednotkou stejnou jako vlastní

61

odměna do další soustavy všem jako společnou jednotku učiněna. Vlastník předešlé soustavy má tímto samočinně i jednotku další soustavy samočinně spolu se všemi ostatními vytvořenu vždy samočinně ale jen pro samočinné používání ze soustav následujících, jinak se soustava za novou nepovažuje už též samočinně.

Důležité však je, že už se přirozeně vysvětlilo v každém čísle i následujících soustav samočinné používání právě samočinnosti soustavy vlastní, což se bude také stejně přirozeně používat pro další vývoj. Každá soustava má proto vždy dokonalou ochranu před soustavami všemožnými právě v ochraně pomocí jednotek vnějších, které však tvoří součást ještě vlastní Soustavy. Tato Ochrana je z opačné strany vnímána jako sama dokonalost a proto také jako vlastní Jednotka se všemi ostatními stejnými jednotkami avšak už také v podrobnějším pojetí se začleněním vlastního pohledu na dosavadní soustavy. Před ničím se není potřeba chránit, protože Nic ani Nic (ne)způsobuje a to je také jakožto objevená myšlenka, že právě Nic je nejdokonalejší ochrana proti všemu co způsobuje něco zlé. Naopak nezlé ponechá beze změn v Moudrosti.

Všechno zlé je tímto dokonale odděleno od Moudrosti anebo uzavřeno v Moudrosti jakožto Upozornění na Nemoudrost a tímto přepínačem se řeší veškeré zlo-činy nesamočinně nebo samočinně. V Síti už také dokonale samočinně, protože všechno do společné Sítě zaznamenané už nově i odlišením se nikdy neztratí a se stále stejným členěním neboli podle jediného Vzorce. Samočinným nesmyslem je jen víra v Moudrost, protože každá víra je až v Moudrosti jako Výhrada spolu se stejně dokonalou Myšlenkou vysvětlující svoji božnost jakožto samotná Výhrada. V Síti je zboží i rozuměné jakožto samočinná odměna, přesně náležející jen tomu, kdo si ji zaslouží svojí stejnou poctivostí ve vytváření zboží jiným. Kdož však takto zboží zatím jen chápe, má možnost si všechno ověřit právě vlastní činností do Sítě poctivě zaznamenávanou. Kdo však takto zboží jen poznává, pak ještě zboží nechápe, a proto jen ve své Víře má Moudrost zakázanou či nezakázanou.

V Síti nikdo nepotřebuje znát jiného víru, protože v Síti je samočinně všem členům dané všechno pouze v Moudrosti, a proto bez ohledu na vše ostatní budou záznamy použity vždy pouze ve smyslu „Moudrosti“. A vše nesmyslné má možnost právě každý znedůraznit nebo zpět zdůraznit právě jen o jednotku vnímání. Vše ostatní zůstává beze změn, nebo je doplněno o další jednotku. Všechno nesmyslné odpovídá nule a vše smyslné odpovídá jednotce, protože se jedná jen o nepřirozenost k přirozenému ve smyslu měření, protože naopak přirozenost k nepřirozenému se volí ve smyslu jen Hry se samočinným počtem všech účastníků Hry.

Bez známého počtu všech účastníků Hry a bez jiných potřebných údajů se jedná o nesíťovou hru až zločin, kde se předpokládají vše možná mámení až podvody. Nesíťovou hrou bez jakéhokoli zločinu je už jen stejná hra jako Hra jen s tím rozdílem, že není v Síti doplněna jako součást stejné Hry trvale jen v Síti jediné. Ostatní nesíťové hry už vždy souvisí s nějakým zločinem zpravidla tvůrci anebo výrobcem i jiným hráčům způsobené. Některé hry ničí dokonce zdraví, a proto se v Síti jejich zřízení ukládají s popisem jak hrát beze škod nebo nehrát vůbec. Důležité je však uložení hry v Síti, protože jednou bude také v takové hře objevena možnost dalšího vývoje. Žádná hra není přesně stejná jako jiná a proto je v každé hře něco jedinečné jakožto základ lišící se samočinně od všech her a to třeba také jako základ pro hru nebo už součást hry jiné.

Každá hra však nějak souvisí se Skutečností, a právě objevení základní jednotky stejné se skutečnou je objevem novým s novou jednotkou nebo starým objevem k jednotce doplňující další možnost použití. hry takto všem zařazené v Síti samočinně určují pojmy stejně řazené, což už je další možností jak všechny pojmy už samočinně začlenit jako jednotky smyslového vnímání. Používání jednotky ve hře lze proto pro vývoj jen vhodně převrátit, překlopit a jinak opaky vysvětlit, ale přesně pouze tak, jak se daný smysl přirozeně vyvíjí. Skládání jednotek je vždy jiné avšak tvořící jen samočinné zařízení i se zřízením samočinným, takže umělé při používání v Síti umělé místo jednoznačně dokonalého užívání jediným společným přirozeným Vědomím.

Všechno však ve společném Vědomí mít zatím nechceme, a právě tady se objevují odlišnosti měřené pomocí umělé Sítě, protože takové odlišnosti jednoduše neumíme zatím přirozeně smysly vnímat. Jednou (a to třeba už brzy) však bude dokonale osobní jen vlastní ale už také stejně dokonalé tělo, protože všechno ostatní je všem společné, a pomocí právě všeho toho společného je hodnota vlastních činností už trvale vlastní až do spotřeby nebo úplného rozpadu či rozložení v nepotřebě na látky i jiné. V odměně si takovou činnost ve zboží zaslouží používat jakožto svůj majetek ale nevlastní kdokoli jiný, který už někoho stejným způsobem odměnil. Kdo ještě jiného neodměnil, si zaslouží používat pouze své vlastnictví jako svůj majetek. V každém zboží je proto také jediná jednotka první soustavy neboli stejné Moudrosti, podle níž se vše tvoří. Každá součást zboží je přímo už jednotkou skutečného smyslového vnímání a to včetně přepravního obalu v moudrosti i s dokonalým popisem na jeho znovení stejně jako vše zabalené ale samočinně i s návodem na jeho používání

62

včetně údržby. Čím méně různých součástí zboží smysly vnímáme, tím bude naše Moudrost obecnější v dané oblasti, což nám u zařízení prozatím nijak nevadí, ale u potravin se nám tímto naopak už samočinně ztrácí schopnost chutě. Potraviny nepřirozeně velké a barevné nám vytváří nejdříve pochybnosti a pak se ztrácí i schopnost rozlišovat přirozenost potravin. Umělost v potravinách nám mění i tělo na umělé.

Mnozí hromadí doma různý odpad jen proto, že stále nemají v Síti dokonalý postup na jeho jednoduché odstranění, přičemž stačí takový odpad všem jen zveřejnit a věřte či nevěřte; vždy se najde dříve či později někdo, kdo odpad zdarma bez jakéhokoli dalšího obtěžování odebere. Při obtížích musí za odstranění obtíží jiného odměnit a to už pochopitelně jen v Síti samočinně. Vesměs jde jen o těžbu všech surovin v odpadech obsažené ale už také s jiným postupem oddělení jednotlivých prvků či látek od sebe a proto taktéž všechny způsoby oddělování jednotlivých látek až prvků z látek je dané Sítí čísel. Nyní stačí jen sladit činnosti s prvky ve smyslu míchání bez dalších přísad ale i bez dalšího odpadu nebo ve smyslu (s/od)lučování ale i s přísadou spalující se nebo jinak se měnící na jiný než tepelný proud, který stačí jen vhodně použít pro jiné činnosti nebo vzniklou od-sadu pak jinde použít jako nejvhodnější pří-sadu, takže opět beze ztrát. Stejně beze ztrát je to pak i se štěpením prvků. Ve všech případech však už vždy čistě bez znečišťování čili s vlastní ochranou.

Odpadem je také nepoužívaná stavba, která se však nemusí bourat, pokud si ji dokáže kdokoli pro své požívání bez omezení všech v okolí spravit pro nejvhodnější používání. Na daný návrh změny používání vždy musí ve všech směrech všichni sousedi souhlasit a ostatní vždy až podle všech sousedů už souhlasujících. Důraznost všech hlasů každé stejné oblasti je srovnatelná dle smyslu Vývoje (klesající, stejný nebo rostoucí). Pouze klesající smysl Vývoje nemusí zahrnovat všechny známé oblasti, přesto je pořád lepší než žádný smysl Vývoje (v Síti se samočinně znovuje) nebo dokonce v nesmyslu proti Vývoji (v Síti se už samočinně i trestá). Ve výchozím stavu je vždy samočinný smysl vývoje, protože jinak je samočinné právě znovení i s trestáním. Každý trest je na vlastní náklady zločince od zpomalení až po zastavení zločinu a pak obnovení všech škod na odpovídající hodnotu, což znamená také ve smyslu vývoje na vyšší, než byla původní a to se započtením do trestu i všech oprav u scházejícího vývoje a pochopitelně taktéž i všech odměn za všechnu tuto výchovu. Záleží především na rychlosti jak scházející vývoj doplnit na přirozenou úroveň, která by byla právě obvyklá.

V současnosti je nespočet staveb (hrady, zámky a jiné), jež nikdo nepoužívá ve smyslu Vývoje, ale právě naopak je používá, aby všichni na jejich údržbu dopláceli z nepřehledných daní, přičemž všichni doplácí navíc ještě na úřady s tímto spojené. Stejně je to, jako když vladař užíval své stavby jen pro své rozmary a proto měl různé sluhy, kteří se mu zdarma o rozmary museli starat, o rozmary pečovat a jinak na rozmary doplácet místo toho, aby se však už jen zdarma bavili sami se svými nejbližšími. Nechce-li udržovat, neplatí.

Chceme-li však udržovat Síť, pak také poctivci neplatíme nic už samočinně, protože údržbu platí vždy jen takoví, kteří způsobují nebo způsobily zločiny a doposud je neodčinili, protože bez všech zločinců není ani umělá Síť potřebná. Pokud chce někdo platit za údržbu Sítě umělé, pak musí také tomu odpovídající zločin spáchat se záznamem v Síti. Všichni, kteří už zaplatili a zločin nespáchali nebo ho doposud do Sítě neuvedli, jen odměňují všechny ostatní v Síti uvedené přesně podle způsobu platby. Platby v hotovosti však nejsou v Síti možné a dokonce ani samočinné a proto se provádí přes účet kteréhokoli ústavu či jedince na účet pod číslem jen všemožných nul ve smyslu jednosměrného daru za moudrost nebo jen odměny v Moudrosti.

Při daru se uvede jen ve zprávě pouze odkaz na smysl vývoje v Síti uvedený jakožto třeba jednoduše jen „MOUDROST“, protože při odměně se už samočinně právě nic neuvádí. DŮLEŽITÉ VŠAK JE, ŽE KAŽDÝ ÚSTAV, PŘES NĚHOŽ SE TAKOVÉ PLATBY PROVÁDÍ, JE POVINNEN TAKOVÉ PLATBY VŠEM ZVEŘEJNIT PRÁVĚ V SÍTI, PROTOŽE PLNĚ ODPOVÍDÁ ZA SPRÁVNÝ PŘEVOD JEN VŠECH SVÝCH PŘEVODŮ. V Síti se navíc upozorňuje, že všechna platidla na takovém účtu vedená mohou být v jakékoli měně, kterou však už nelze nikdy dále používat pro jakoukoli hotovostní platbu, ale jen pro bezhotovostní platbu samočinně danou jen pomocí Sítě, neboť jen zde budou platidla dle druhu správně znovena (rozemleta anebo roztavena), ale už jako nové suroviny v Síti samočinně a tudíž přesně zaznamenané a dále tyto suroviny též dokonale hlídané.

Pro nesíťová platidla už nepotřebná jakožto třeba nějak poničená se tímto umožňuje také zdarma všem darovat ve smyslu „Společnost“. Takový dar nikomu už neubližuje ani jinak neškodí a pro „Společnost“ je to nejvhodnější řešení jak správně všechno hodnotné dále používat. Použití všeho nepotřebného jinak než pro „Společnost“ je vždy známkou nějakého podvodu ať už v umělých zákonech jako nepodvod před-určované. V umělých zákonech nemá smysl určovat to co je už určené přirozeně, a proto nelze také nic přirozeně darovat jen jedinci či skupině (nepoctivost), ale naopak vždy jen všem jako už jednotkově společná odměna. Poctiví

63

lidé se vzájemně jen poctivě odměňují a to třeba i jako Poděkování za radost danou i dětmi rodičům, ale společnou odměnu použijí zase jen společně, neboť je nespolečné použití samočinným důkazem zločinu.

Pouze v Moudrosti je všem darem sama moudrost o Síti čísel jakožto o jediném Vzorci, který je tak dokonalý, že má vždy konec a v něm už samočinně další vývojový počátek s dalším koncem. Od všech dosud známých vzorců se liší jen tím, že jako jediný neprobíhá v uzavřené samočinnosti jako všechno umělé ale v samočinnosti přirozené samočinně otvírající další a to mnohem více možností přesně známých ale jednu (nové konečno) současně s dosažením vlastní přirozené samočinnosti a ostatní už také v další samočinnosti. Všechny dosavadní vzorce vždy nějak uzavírají vzájemné návaznosti, což jen svědčí o dokonalosti umělé ale také naopak už samočinně o nedokonalosti přirozené. Přirozenost má i skutečnou možnost vývoje i dalšího.

Přirozenost však není ve Společnosti, stejně jako Společnost není v Přirozenosti, protože Společnost je jen umělý pojem zahrnující skutečně všechny a to nejen moudré druhy (Tvor-stvo) a se vším (Pro-středí) už také jako Svět. Přirozenost je už samo-Výchova i se samo-Vývojem, což není už jen holým pojmem, ale obecným významem avšak ve spojení právě ještě s neurčenými tvory doposud také v neurčeném prostředí. Vše dává smysl až pro lidstvo na Zemi, a pak také ve sluneční soustavě a možná už i v|e| )našem( Všesvjetu.

Někdo má smysl nesmyslně jako dítě nebo mládež nebo jinak nedospělý také ve státě, kraji, obci, ale to už není společné pro všechny lidi ale jen postupně vyvolené právě svými rodiči až pra…rodiči. Každý je tímto ve svých vlohách k něčemu už dokonale vyvolený a možná také skoro stejně jako někdo jiný, jen vyvolený však má možnost zjistit svůj o-sud jediný možný, na což se pouze poctivci těší s radostí ale s obavami před nepoctivci mimo Síť a naopak bez obav s dokonalou ochranou před nepoctivci i nepoctivců právě jen v Síti. Nepoctivci však za dokonalou ochranu odměňují všechny své vychovatele samočinně při lepším životě než je právě ten základní (na důstojný) život, protože vše přesahující základní život je v Síti vždy samočinně zadlužováno přímo při odstraňování zločinu. Zločinci se říká proto už jen nepoctivec, který sice už zastavil všechny svoje zločiny a také je odčinil na původní stav, ale ještě je neodčinil na stav odpovídající už i vývoji.

Nikomu se nikdy zločin nepromíjí, ale po přiznání je mu všemi možnými poctivými lidmi ihned pomáháno co nejvhodněji jeho zločinnost co nejdříve zastavit, opravit napáchané škody a obnovit na dosažený vývoj. Pouze splacení všech dluhů (samočinně však bez úroků, daní a jiných zločinností) pře-člení v Síti samočinně nepoctivce opět mezi poctivce (ne-zločinec jakožto chytrý nebo hloupý inebo moudrý). v Moudrosti je vše nevyřešené hrazeno jen nejbohatšími jako poslední možnost za zločince neschopného odměňovat poctivce.

Nejbohatší člověk se sám chválí nebo se pozná přesně podle záznamů v Síti o majetcích, které však nemusí sám uvádět v Síti, ale za odměnu pak odmění toho kdo mu tuto službu jakkoli do Sítě zaznamenal. Jak už je přirozené že nikdo nevlastní žádné suroviny a proudy jinak než společně, je proto každý uživatel společného vlastnictví povinen jakožto spoluviník třeba i svých předků veškeré suroviny a používané proudy v Síti vyčíslit a všechny změny také přesně doplňovat. Zda vina trvá, záleží pak už také na vlastní poctivosti, přičemž poctivý člověk dokáže mít pouze tak velký majetek, který dokáže sám svými schopnostmi udržovat anebo je činný všem tak, že jeho odměny převádí na odměny za údržbu svého majetku. Zde si musíme však uvědomit, že žádná odměna není už žádnou měnou, ale právě naopak od měny odvozený způsob jiného než s měnou směněného obchodu. Odměna je pouze za odměnu, což je nejjednodušší způsob jak si v Moudrosti právě moudrost trvale, vzájemně, nejvhodněji, správně, samočinně, přirozeně a jinak dokonale odměňovat.

Stejnou Moudrostí jsou proto všichni stejně odměnění přesně tak jak Moudrost svými smysly vnímají, a proto s každým záchvěvem nové moudrosti také ve vlastním vědomí je možné se pouze v Síti bez posměchů pochlubit, protože každý chce zažít takovou moudrost také a zde je pouze popis jak se zažívá už i obecně za odměnu jiným, ale jen pokud odmění také jakkoli podrobnějším záznamem všechny ostatní právě jen v Síti novou moudrostí přesně podle pocítěné odměny právě v Moudrosti i v kterékoli už uvedené moudrostí. Když někdo pocítí něco stejně, pak se jedná o stejnou moudrost danou přesně stejně stejnými použitými smysly vnímání. Pach je to příjemně těžký jakoby od nějakého kamene. Zvuk prozatím jen podle osobního překvapení s poznání dokonalosti a vyřčený jakožto „ty vole“ i několikrát po sobě. Obraz byl spojen s knihou všem známou, kde při výběru poznání se má kniha otevřít a při výběru nadpřirozena se má kniha zavřít, což představuje zpočátku jen jako jedna možnost vše přečíst nebo druhá možnost jen věřit, ale v této smyčce je také východem i vchodem společné protnutí, které už též v prostoru viděné představuje spoj k jiné smyčce.

Všechny tyto smyčky spojené se probíhají stále velkou rychlostí až k něčemu nechápanému jako smyčka, kde už úzkost nedovoluje další pokračování a proto je vhodnější se vrátit k tomu poznanému a doposud

64

nechápanému jakožto k výběru času nebo prostoru, od něhož se vývoj upřesní. Výběr času je tím, co si nedospělý druh nikdy nevybere, protože je obecnější než prostor a proto neurčující ale vždy naopak než u dospělých. V čase jsou na okamžik poznány také jiné druhy hrající však stejně, ale už bez jakékoli smyčky jen jako něco stejně vztažné. Pak opět po určitém skoku zpět opět probíhá vše až k nějaké kružnici pak i různě pokřivené, kde je možné si vybrat právě dvě ze všech různých vlastností; Moudrost, Umění, Léčení, Ochrana a mnoho jiných, přičemž první možnost proběhla jen tak mimochodem, neboť připadala jako běžná, ale při rozhodování se o jiných nabírala vědomě jako na váze až byla zvolena právě Moudrost, protože vše ostatní je v Moudrosti. Na druhé možnosti už ani tak nezáleží, protože v Moudrosti je každá volba vždy jen moudrá.

Jako druhá možnost byla možná vybrána ochrana či léčení ale až nyní s vědomím že to byla spíše znovu Moudrost, pokud tam však stále byla k dostání :-D. kniha však představuje právě v Moudrosti smysl Paměti, kterou lze však kdykoli zničit jednodušeji na rozdíl od zápisu v kameni, ale v Moudrosti je už také každý kámen jiný nejen tvarem ale i složením, přičemž by bylo nejjednodušším záznamem, kdyby každý pojem odpovídal pouze přirozenému prvku nebo určité látce z odpovídajících prvků složené. Ve Skutečnosti to je však naopak, protože každá látka i prvek znamená už svým vývojem přesně daný pojem smyslově vnímaný, který nám stačí objevit i v Síti čísel a tím už také podle smyslu samočinně ve vlohách. Význam víry zde už samočinně přechází k určitému číslu dané soustavy, přičemž víra v boj není vírou, ale jen nelidským pudem.

Všechno nelidské je pouze upozorněním mezi vším lidským ale přesně jen v tom místě, kde spolu jakkoli souvisí. Přes upozornění se lze proto vždy přepnout na další vývojovou jednotku lidskosti, čímž se každý přepínač stejně podle vlastního upozornění jmenuje. Nultá soustava začíná přepínačem „nesoustava“ a to je také vše co zatím obsahuje. Až v první soustavě přepínač vnímáme jako zapínač a naopak k nule vypínač. Avšak jen v zapnutém stavu každé zařízení podle předem daného zřízení může běžet, protože bez zřízení je zařízení pouze strojem s poháněcí jednotkou a řízený jedincem nebo nástrojem poháněný jedincem. Účel poháněcí jednotky je pouze v přeměně Něčeho (proud nebo prvek) na pohyb. Naopak zřízení bez zařízení je zhmotněnou Myšlenkou jakožto stále běžící samočinný stroj pohnaný jen jediným jednotkovým nábojem avšak také s jednoduchou možností ho jednotkovým nábojem avšak stejného druhu také zastavit. Bez této možnosti vypnutí je samočinně nastavena jen vlastní dosažená přirozenost avšak jen jako vlohová. Kolikrát s ní však projdeme zpět k nule a pak zase k jednotce záleží pouze na dokonalosti Paměti i-však v Moudrosti.

Záblesk děje v Mysli je skutečným prožitkem ve smyslu už jednou i dříve prožitého děje přesně stejným způsobem (jednotka oživení). Každý přepínač je dokonale využitý, jen pokud je také pamětí svého stavu ale až v dokonalosti od počátku, bytí, poznání, chápání, rozumění, myšlení, umění ale nejdříve od dosažení. Jen dokonalost od dosažení představuje samotnou Vlohu přesně takovou, jak si ji dokážeme v Mysli i představit. Pouze v nejjednodušším případě si lze představit hranici s nekonečnem, ale pak opět v nejjednodušším případě si lze představit počínající konec jednotky Dosažení jakožto poslední jednotka (samočinně se plnící tak jako vlohy přesně podle prostředí) celé osmé soustavy v postupném smyslu. Obecně lze dosáhnout vloh jen nějakým opakováním nějakého umění svými smysly. Bez smyslů to doslova nemá smysl, což je pouze stejná míra z obou pohledů chápána. Doslova „bez smyslů“ se chová blázen něco ničící, kdežto doslova „nemá smysl“ zločince vyživovat jinak než zase zločincem, a protože právě toto chytráci různě převrací, stále oddělují blázny od zločinců, protože si mylně myslí, že blázni jsou hlupáci, což je přirozené pro chytré, neboť v hlupáky ještě nedospěli. Umění u chytráků je zde třeba jen v pochopení různé míry bláznů i zločinců ze stejné už uzavřené soustavy očišťování, protože hlupáci to už chápou, ale nic jen do Sítě všem nedoplnili.

Síť čísel je také Návodem pro procházení Sítí, ale už se všemi nulami připravené pro každého (jen jednu). Pouze nalezením další nuly je samočinně nalezena jednotka, a proto je každý měřený podle rychlosti, kdy si najde další nulu. Toto je výchozí jednotka vztahu člověka pouze ke známému a proto se uvede míra vztahu třeba jako „vzdálenost“. Nyní už má každý v Síti samočinně stanoven okamžik i míru ve správném pořadí. Okamžik není mírou, ale svými mezemi jednotku dané míry právě vymezuje, a protože se jedná ve stejné soustavě o jednotkové změny, není potřebné do paměti nic víc zapisovat, ale jen se samočinně posunout na jeden či druhý konec jednotky. Mezi soustavami se jedná pouze o dokonalou výměnu pohledů z obou stran.

Až po druhém navštívení jednotky se objeví samočinně dvě nové cesty (nejdříve jedna). Až při vědomém navštívení nuly, si člověk uvědomí ztracenou jednotku, takže nemoudré je také nic nedělat, protože až tady lze vysvětlit, že pokračovat je pokřivením blbců od narození a bláznů spáchání zločinu. Blázny lze Moudrostí jen uzdravit, avšak od blbce se už od vlohového členění vědomě léčíme opačně jak hlupáci a též z opačného

65

pohledu. Aby se rozlišil také pro chytráky pohled na hlupáky, pak ať si v Síti všichni chytráci jednotně změní pohled na svůj doposud nepřirozený, protože pro moudré lidi je blbé hlupáky okrádat a od ostatních bere odměny za výchovu nebo společné dary a to také pro blbce stejně jak si zaslouží. Nejjednodušší činností v Síti pro blbce je volit Moudrost, za což se už s námi nejlépe ochrání před zločinci a dokonce před chytráky. Uvítací volba je však jen pro dospělé současně přepnutím se ze Hry do Skutečnosti, neboť je k tomu též vyslán uměle či přirozeně jen jeden náboj na správnou stranu jednoduchého přepínače.

Jednotkový náboj chytráci nevnímají na rozdíl od hlupáků, kteří ho však jako blbci neumí zatím použít. Předně musí být Návod stručný, přesný a jednoduchý, tak aby se ho mohli též děti jednoduše naučit vnímat a ve Hře se už dorozumívali také spisovně a s očištěnými jednotkami od nul avšak mezi nulami jakožto jen meze (přepínače) mezi dokonale stejnými jednotkami všech dosažených a konečné nedosažené soustavy. Mezi soustavami se pohybuje také přes stejné přepínače, jen ten konečný všem společný lze přepnout pochopitelně pouze na další soustavu.

nultá soustava nemá nic (0), první má člen 1, druhá dva členy 2 a dvojnásobné dva členy 2*2, třetí 3 + 3*3 + (33)3 a čtvrtá 4 + 4*4 + (44)4 + 4…, kde … představuje nějaké víření a zde ještě třemi vynořeními.

170425 Sladění současného tržního hospodářství do samočinného se děje také samočinně, jen je nutné všechny umělé zákony vysvětlit pomocí Sítě čísel. Toto jen znamená, že ten kdo rozumí Síti čísel, má dokonalý vzor pro všechno ostatní a tudíž bude také přesně tak rozumět všemu, co se podle Sítě čísel začlení. V Síti čísel nejsou žádné výjimky, protože „Nic“ nepředstavuje žádné číslo ani ve smyslu „Nuly“, ale jen meze ve smyslu přepínačů mezi jednotkami. Nula je proto také mezi jedničkou a dvojkou, dvojkou a trojkou a také mezi devítkou a desítkou, mezi desítkou a jedenáctkou, a to je také důvod, proč už nemůže být součástí i desítky.

Sladění zákonů je přitom jednoduché, stačí jen ústavu začlenit do nuly, a pak na ni navázat jednotkový zákon o přirozenosti pro přirozenost nebo nulu s jedničkou převrátit pro umělost. Nezáleží pak na tom, jak kdo další zákony umělé zařadí, protože v opačném chápání budou přirozené zákony všem zcela opačné přesně podle Sítě čísel. Na jedničkovou soustavu navazuje vždy dvojková soustava a to právě vina a práva, protože se v zákonech nic jiného neřeší. Na vinu navazuje stále ve druhé soustavě právě povinnost a viník, přičemž práva obsahují pravidla a poctivce. A tak dále lze postupovat ve druhé soustavě právě těm, kdo nerozumí třetí soustavě. V nulté soustavě je proto nějaká neurčitost, v první je měřitelná jednotka, podle níž se všechno odvíjí, ve druhé je už vzájemná odpovědnost, kde si dvě jednotky navzájem odpovídají jako odpovědné strany přesně vyvážené podle daného bodu spojující obě jednotky ale z různých pohledů. Až ve třetí soustavě je rovinné vyvážení (rovnost) všech tří stran stejně jako bodů. Vše tady znamená i přepínače.

Zde je vysvětlené pouze z části to, co dokonale chápe už obyčejný člověk a to aniž si to uvědomuje právě pomocí dvojkové soustavy. Člověk jak mluví, přesně tak chápe jednotlivé slova včetně spojek a to opět aniž si to uvědomoval ve smyslu Sítě čísel. Pokud nerozumí alespoň podvědomě číslům, pak nerozumí ani tomu co mluví. Vyzkoušet si to může každý na vývoji dětí, jenže nesmí používat nulu jako doposud, ale právě zde naopak všude mezi jednotkami. Dítě ještě nemusí znát název čísel, ale musí znát myšlený počet, který mu nejdříve my ukazujeme a pak si ho samo znázorňuje na prstech. Dítě tímto v počtu jakožto samo s RODIČI pochopí dříve trojkovou soustavu, než chápou mnozí dospělí nyní neznalí tohoto návodu. Rodičům stačí už od malička právě takto jednoduše děti učit rovno-právnosti na všech třech stranách. Přirozenost tímto má dokonalý vzor také v životě. Tady je však nutné upozornit na trvající nedokonalost v určení desátého prstu, který stále nemá svůj znak pro rozumné vysvětlení všech prstů, z nichž všechny ostatní i jedinečně značíme.

Pokud RODIČ vysvětlí takový znak jako třeba, že to je krok vzpřímeného jedince (1), přičemž se chodí oběma nohami, které mají také deset prstů, pochopí dokonale znak třeba takový „ “. Že je prstem prvním jednička a konečným desítka, bude mít dítě také v představách jako znaky, které dokáže podle mluvení stejně používat. U dvojky pak určitě postačí doplnit, že člověk má hlavu na přemýšlení a chodí po zemi, u devítky zase že všechny jednotky jdou přes nuly také odshora, kde nula připomíná už uzavřenou pěst bez prstů, ale ve Skutečnosti jsou nulou právě všechny mezery mezi prsty. Tři prsty mají mezi sebou dvě nuly, ale podle osmičky jsou dvě nuly také na obou koncích. Zde už nám z obou stran scházejí čtyři čísla. Na jedné straně se doplňuje samočinně čtyřka od jedničky znakem doplňku (+) a ve správném směru k jedničce také rozdílem i znakem (-) u sedmičky. Sedm odpovídá čtyřce s rozdílem tří prstů, které už známe před poznáním čtyřky i sedmičky od počátku stejně jako od konce. A nejdřív naopak čtyři odpovídá sedmičce s doplňkem tří prstů, které už známe před poznáním čtyřky i sedmičky od počátku stejně jako od konce. Zbývají už jen dva prsty se

66

znaky sobě si podobné, ale právě proto vysvětlují od spodu obcházení celého středu, pak také přímý postup nahoru a do strany. V opačném směru to dítě dokáže už samo, ale zapisování je přesto jiné než takto jednoduché. Nejjednodušší je to však až u značení následující soustavy, protože každá soustava vše složité zjednodušuje přesnějším vysvětlením též už názorně a nejen slovy, u nichž je to čím dál složitější.

Pětka je jen kostrbaté zařízení se svým zřízením, jakožto řídící přepínač už pro celé pole, ale šestka je už přirozeným společným vědomím z nuly stoupající inebo nulu používající. Šestá soustava s touto přirozeností dává smysl vývoje také pro pochopení soustavy sedmé, kde je šestá soustava jen jednotkovým rozdílem, přičemž byla dříve správným doplňkem. Až pro osmou soustavu je šestka na jednom konci a sedmička na druhém, protože význam osmičky je ve středu stejný jako v konečnu při vědomém dosahování vloh, čehož význam si začínáme uvědomovat až v deváté soustavě a v desáté soustavě dosahujeme první krok. Kdo jak píše šestku a jiná čísla, tak lze i přemýšlet, což doposud nikomu nic neoznačilo vědomě ale jen podvědomě. Tímto máme částečně vysvětlenu Síť až do desítkové soustavy, avšak dokonale stále jen do druhé soustavy. Nyní všem zbývá už jen všechno doplnit, nebo uložit a určit jinou přirozenou cestu při vnímání rovností u tří.

Ve výchově je přítomnost obou rodičů důležitá pro každé dítě jen v případě, že jsou rodiče různého přirozeného pohlaví, protože jen tak poznává rozdíly mezi rodiči stejně jako dítě a pak také jinak ale přesně odpovídající tomu jak dítě vnímá vlastní pohlaví. Zde už se vrací do druhé soustavy avšak už pro dokonalé chápání toho dříve poznaného u rodičů, že jedno z nich se týká také sebe samého, takže druhou soustavu ze třetí vnímá správně dvěma odpovídajícími způsoby (zde se už poznává správně přirozená odpovědnost). První soustavu ze třetí lze poznávat pouze na druhých, protože taková neláska v odcizení znamená pouze už měřitelné nevědomí všech tří jedinců. Vždy je nějaké řešení, a když to nejsou děti, je to cokoli z ostatního až po vztah „milování“. Prostor pro nalezení řešení je tímto přesně vymezený a doporučuje se začít od řešení konečného, protože jak už ani toto jednoho ze tří nebaví, je vše ostatní správné právě pouze v převráceném myšlení (o dětech jsme si už řekli jak to je přesně přirozené, takže tím se bude zabývat právě blbec-hlupák, chytrák, blázen-zločinec. zde je už možné pochopit, že dále se už nemůže používat mezi slovy rozdíl jak doposud ale jen pomlka a Zde už se chápalo, že tam doplněný doplněk určuje opak významu, než skutečně je. Protože má však pomlka stále stejný znak jako rozdíl, pak až jako druhé v pořadí samočinně vyplyne pomlka z hudby, což je správným přirozeně značením také právě zaznamenaného vývoje obou z možností.

Že se jednalo o pojem „přirozenost“, jsme poznali až na konci odstavce a když si ho označíme a pak to přečteme ještě jednou (odzadu), zjistíme, že takové označení dopředu je už „Nyní“ pouhým „Návodem“ … a nyní máte na výběr; poctivě předcházející řádek přečíst a správně označit o co se jednalo, nebo přečíst celý odstavec znovu, ale co se stalo, to jen ten první Sedm odpovídá čtyřce s rozdílem tří prstů, které už známe před poznáním čtyřky i sedmičky od počátku stejně jako od konce nebo nebýt poctivý, ale zde se nejvýše důrazně upozorňuje, že pak budeš muset pochopit to skryté jiným způsobem jako možnost i v Předvídání. A zde se už předvídá dokonale, že se nevyvineš Ty ZDE dále, dokud sám přesně podle ostatních neobjevíš další vnitřní samočinnost, protože Samočinnost i samočinnost v Samočinnosti už byla dávno vymyšlena s prsty už při správném označení všech prstů na dvou stejných i jak točivých končetinách. Přesně tolik bylo alespoň prozatím možností řešení, ale s prsty nebo jen s končetinami nebo jen s jedinci, to už zvládneš zařadit za někým dalším, s nímž plně souhlasíš, právě jen do Sítě čísel nejjednodušeji. Složitější řešení je už přirozeně a tudíž i samočinně pro blbce. Přirozenost se pak takto už jednoduše vysvětluje objevitelem a potom sama, …

Blbcům, chytrákům, zločincům a jiným nedospělým se dává jen na vědomí, že jim připadá následující vysvětlení nerozumné, nechápané a jinak už samočinně nepoznané, protože zločinec to pozná, až vše přizná (přiznání jsou pro zločince a proto trvale přiznává také stát všem, co obdržel i vydal, jinak to musí nechat zapisovat do sítě samočinně, neboť je to povinen zapisovat samotný představitel státu, protože nikomu jinému se tak nedůvěřuje), chytrák to poznává a nemá pro to pochopení (nikomu neporadí ani chytrák, protože je přirozeným pochopením dána současná moudrost, která dříve byla pouze poznána jako dvě odpovědnosti si rovnající, přičemž až šest odpovědností se rovnající znamená dvě roviny z bočního pohledu a vymezující jednotku s šesti možnostmi). Hlupák ví, že je to všechno jaksi nesrovnané, a proto s chytráky už samočinně nehraje, ale pouze v Síti to lze všem vědomě hned dát na srozuměnou, protože tak to dokonale pochopí i chytráci jako ochranu před zločinem, a zločincům to skutečně přirozeně je jako nejjednodušší způsob vlastního přiznání, které udělají za zločince všichni hráči v Síti dobrovolně jen pro zábavu, ale počítá se jen to přesně a okamžitě zase jen v Síti zařazené. Bez jakéhokoli zařazení i vše se špatným zařazením se

67

samočinně přeřezuje pouze do Hry, z níž jsou právě ti objevení zločinci přeřazeni do Pekla-Očistce. Zde už je malá chytrost, měnící však hlupáky na čisté. V čem čistota spočívá, lze zařadit jednoduše právě v Moudrosti.

Opět bylo možné některá slova skrýt a jiná ponechat, nebo opravit, doplnit či vymazat, ale zde už pojem označím. V Moudrosti je čistota ve vysvětlení, přičemž se světlem to platí doslova už mnoho let samočinně. dokonce také světlo se Světem také platí už mnoho let. Čistota je proto ve vysvětlení, které je buď ve světle i ve Světě nebo ve Světě i ve světle. Zde už máme několik možností, přičemž uvědomění si té své možnosti v žádném případě nikomu neublíží, což je nejlepší všem dát na vědomí nebo opět jednoduše to v Síti objevit všem mezi čísly v Síti jakožto objev navazující samočinně přesně na předcházející. Samočinně však platí tím předcházejícím odkaz na; což je nejlepší všem dát na vědomí. Až ho najdete, pochopíte nudné opakování v začarované kružnici, a tady se každý sám označí za hlupáka třeba i podle chytráků očištěného. Nyní se stačí už jen očistit od Očistce a tím přenechat tuto oblast (už dále jen samočinnou) jakožto hlupák s nástrojem na Moudrost, který stále neumí podle už daného Návodu správně použít . Zkouška Hry je ve „volíme Moudrost“, neboť až v Moudrosti vše běží samočinně už také jako moudrost …zde je už Řešení i pro značení dvojkovou soustavou písma. jedničková soustava se už blbě čte bez dalšího zvětšení než je povolené při psaní. mnozí už chápou, že je zbytečné psát v různých velikostech písma jinak než podle přirozeného vývoje (nultá ani mezerami, a

proto se to píše už do vloh jednotky, kterou jsme si zvolili jako písmo).Stále však píšeme druhou soustavou a ve smyslu značení soustavy, takže jen jako nula mezi jednotkami. Jednoznačně se lze zařadit podle jediného pojmu a jinak obecně opět jen v Moudrosti. nyní už písmo znamená také samočinnou změnu všeho souvisejícího s Jednotkou. v Moudrosti je to Rozumění, které se samočinně používá pro dorozumívání. v Moudrosti je to chápání na jedné straně a v myšlení na druhé straně. v Moudrosti je poznání i opaků. kterému číslu už rozumíš, tak takové doplň do Sítě jakožto nové navazující na dosavadní rozuměné, protože vlastní obsazené je samočinnou ochranou pouze poznáním Společnosti, tak jak je dokonale chráněno to

Jednotkové před námi. Jednotky se nerozbíjejí, protože větší užitek je z nich ze zbytků, které lze použít zpět na jejich chod nejjednodušším převodem na náboje, které dokáže používat kdokoli, jen jeden z druhů však objeví, jak to probíhá ve Skutečnosti.

Určitě stačí na předchozí straně doplnit jediný znak a všechno se změní úplně jinak. Pouze objevitel toto však nikomu nevysvětlí, protože přesně jen ví, že se to musí v mysli Nějak dít a výsledek je vždy až na konci každé osobně dosažené soustavy až společně s ostatními. Není proto žádný důvod, aby objevitel něco co už objevil, znovu objevoval nebo vysvětloval, protože stačí jen správně doplnit v Síti pojem k jinému ve smyslu kterékoli soustavy, protože ho někdo určitě už s radostí spolu s většinou zpochybní a všemi chybu přepne jednoduše na „opraveno“. Ve skutečnosti je jedno jestli se vyvíjíme špatným směrem, kdy se přepneme na nulu nebo naopak se vyvíjíme správným směrem, kde si od nuly už jenom zahrajeme, nejdříve nevědomě, protože musíme znát všechny pohledy a pak také už vědomě. Každý pokus je dobrý vždy jen, pokud nikomu neubližujeme. U voleb se neubližuje, protože rozhodování nikdy nebolí, ale naopak začne působit už radost.

V Moudrosti se nesmějeme ani jinak neprojevujeme výhru, protože to by už ostatní právě s nimi nehráli. Naopak jako divák se chová stejně avšak jen podle druhu nejvýše stejně poctivých. Poctivost lze členit až na druhy, ale ani jednoho z nich nelze povinovat, protože samočinně jednoduše není po vině, kde vina je pouze mezí mezi okamžikem nespáchání a spáchání zločinu, což také určuje čas do nuly. Z opačného pohledu je až v Síti samočinně zaznamenaná vina samočinným obviněním. Samočinnost jednoduchá proto na obvinění bez dokonalého záznamu nestačí. V Moudrosti má každý přirozený záznam svoji hodnotu důkazu tím větší, čím je obecněji známá avšak také už samočinně jinak než když je obecnější (chápaná). Poznávat může každý, ale chápat to lze pouze ubližovanými, protože blázni páchající zločin jsou vždy některých smyslů zbaveni. Až po zločinu si uvědomují, že ke zločinu byli přinucení nějakým postupem avšak bez potřebných upozornění. Takový postup je povinen zločinec v Síti jednoduše vyhledat a označit nebo ho jakožto nový pojem doplnit v jakémkoli členění Sítě čísel. Takový pojem však nelze hledat v Poctivosti a proto se hledá už samočinně ve Vině. Viník se však zařadí jen kamkoli podle jiných viníků, čímž si ho však ostatní viníci sami mezi sebou přeřadí a to ve smyslu od nejvyšší poctivosti „Nevinen“, čehož chtějí i od své pozice dosáhnout.

Nejnižší vinou je loupež, protože už i pohádkový loupežník se vydal na tuto cestu, jen proto, že jinak neuměl dosáhnout toho, co nutně potřeboval ke svému obvyklému životu. V obvyklém životě to však už neplatí, a proto se překročení považuje už za jednotku bláznění. Obvyklý život proto není ani nebyl žádným průměrem, a proto se musí veřejně zdůrazňovat obvyklý příjem, jinak se jedná o nějaký skrytý podvod, který lze už jednoduše objevit a to samočinně podle dokonale jen chápané soustavy, čemuž rozumí nejdříve objevitel rozumu, stejně jako každý rozumějící dokonalosti už i Sítě čísel. Kdo tomu nerozumí, pak může chápat, že všechno nejdříve dokonale pochopil také objevitel, stejně jako každý chápající dokonalosti už i Sítě čísel. Kdo to nechápe, pak může poznat, že všechno nejdříve dokonale poznal také objevitel, stejně jako každý poznávající dokonalosti už i Sítě čísel. Kdo to nepoznal, pak může poznat, že to právě TEĎ dokonale poznal, stejně jako každý poznávající dokonalosti Nuly už i v Síti čísel. Jednotky zůstávají i samočinně stejné.

VŠECHNO s nulou Máme až v Rozumu vysvětlené, přičemž objevitel je na tom všem přesně stejně, jen s tím doplňkem všem, že bude známý až na konci dokonale a proto v Moudrosti už pouze vždy samočinně bez ohledu na jeho pokračující život. Bez samočinnosti nejsou důkazy, ale to už bylo také dříve vysvětleno, zde pouze sobě (z některých už všem) dokázáno, že se jedná o bezpečnou ochranu. V Moudrosti je Ochrana jednou z moudrostí. V obecnosti je tam avšak už také Svět. V Ochraně Svět si zatím nedokážeme představit, kdežto ve Světě Ochranu vnímáme samočinně jako oslabující našim přičiněním. V době alespoň voleb a to po

68

všechny dny Moudří jednotně neničí žádným způsobem přírodu, neboť jen tak se samočinně všemi a ve Skutečnosti poznává, že ji už všichni řešíme poctivě. Jako důkaz stačí do Sítě přímo zaznamenat stav ujetí na vozidle den před volbami a pak po volbách. Nejdokonalejší důkazy běžně pořízené se stávají všem obvyklé podle bodu ve tvaru; zde to může být třeba „střed padající kapky“, neboť lze s kapkou vnímat už i odpadlíky.

Bez Sítě si nechat hlídat stav ujetých vzdáleností a také změny rychlosti vozidla (v Moudrosti Provoz) je k ničemu nebo právě k nějakému podvodu, ale v Síti to nelze nijak zneužít, protože tyto údaje může přesně používat opět zase jen samočinně Síť. Kdokoli se však s těmito údaji může libovolně hrát, ale vždy zdarma a tak také jen v Síti a nikdy jinak. Zneužití se trestá dokonalým převedením a tudíž i zdarma všech údajů takto podle Určitosti pojmu zachovaných z počítačů do Sítě. Určitost je stanovena jen pro Provoz, protože pak už si ji může každý doplnit či přeřadit jak chce a v jakkoli tvarované obvyklosti. Umělé obvyklosti vytváří však mámení až nemámící neskutečnost, neboť tak jako skutečnosti to nedokáže žádné zařízení ale jen tvořitelé. Účelem tvoření je proto samočinně dokonalé společné vědomí jakožto i přirozená Síť všech smyslů vnímání.

Nemá smysl stále upozorňovat, že je zde místo jen pro moudré, protože jiní to vnímají jednoduše jinak. Ale přesto budou na tom lépe, protože se budou chovat lépe i v Moudrosti. Jednodušší než tomu dále nerozumět nebo to nechápat je stále jen návrat na místo, kde vznikly pochybnosti, a tyto do Sítě vždy všem zaznamenat. Vždyť nejde o nic víc, než poukázat na chyby, kterým daný jedinec ještě nerozumí. Každou mezeru lze doplnit už podle velikosti i významu písma, což jsme si vysvětlili (i s odkazem). Vývojáři právě jen v Síti vyřeší nejjednodušší způsoby odkazů, ale vývojářem už může být kdokoli s takto zařazenými pojmy, přičemž stačí jen ho vyslovit a všech dosažené významy se také tak začnou vybavovat v přirozenosti až živě.

Stále všechno má jen jedinou společnou Síť čísel, přičemž něco je přímo v Moudrosti a někde v ní různě přesně a samočinně začleněno. V Moudrosti by možná byla vhodnější Síť místo Společnosti, jenže Společnost zní přirozeněji a až v Síti bude Zařízení i Vědomí opačně, protože tak jako od nuly se poznává nejdříve jednotka v Představě až při Myšlení a ve Skutečnosti je jednoduše Smyslem Poznaná. Opět lze všechno pouze přeřadit nebo doplnit. V téměř dokonalé Síti se jednotky jen přeřazují přesně podle všech, pokud danou Určitost nedělají samočinně, protože pak už je přeřazování dokonalé dosažením samočinností.

Výměna sousedních pojmů je nejdokonalejší způsob přeřazení a proto také samočinně obvyklé. Na konečné straně je také nejjednodušší způsob přidání nového pojmu, a proto se také tak děje jako obsazení nuly za souvisejícím pojmem soustavy, pokud se nejedná o novou soustavu samočinně však doplněnou, neboť v Myšlence je pouze dokonalá ochrana každé soustavy skutečné už samočinně kdežto ve Hře jakkoli protože dokonalá Hra se hraje bez ohledu na obtížnost vždy bez ubližování na zdraví a bez jiného poškození.

Hru stačí pak už jen uskutečnit všem jako i až (iž) dokonalá vloha smyslového vnímání. Na spisovný jazyk však musí vývojáři vytvořit vhodný způsob zápisu, a to už jen toho, co nelze zde samočinně doplnit, protože je to nutné složitě upřesnit. Všechny chyby budou tak odhaleny jen podle dokonalosti zápisu samočinně, protože se také všechna Odhalení provádí samočinně přesně podle Sítě čísel, což už máme vysvětleno dříve při samočinném odhalování zločinů, což je už i dříve obecně pouze Chybou. V Chybě jsou Zločiny a Omyly, protože pouze v postupu Hry se nejedná o chybu ale o omyl se špatným jednoduchým Přepnutím, které se až s pácháním škod Přepnou samočinně pouze u viníka na Zločin. Před pácháním každého zločinu je však projev ztráty smyslů dokonalým čidlem i pro přirozené Upozornění a proto jsou zločinci neustále napojeni na jednoduchý způsob Znehybňující zločince, vždy když není pod dokonalým dohledem. Zařízení se proto vždy samočinně přepnou bez všech určitých Dohlížejících. Na děti dohlíží dospělí i mládež, kdežto na mládež dohlíží i dospělí, jen pokud si to určitá mládež přeje až samočinně jako dokonalou ochranu jen před blbostí.

Protože však zločinci už mají zařízení na znehybnění při zbláznění, je možné že bude vývojem vhodné i pro mládež něco s příjemnějším účinkem, jako třeba zobrazení se něčeho zcela opačného jakožto příjemné k bláznivému. Zobrazení či jiná zřízení budou naopak od zločinnosti samočinně odvádět pozornost právě navozováním pozornosti se smysly dosud zbavenými. Toto se dá však použít také u zločinců, jen se lituje, že takové zařízení ještě nelze zhotovil na rozdíl od znehybnění. Očišťující mají už tímto i smysl čistějšího vývoje.

Šílenci mají taková zařízení i v případě dohlížení a navíc doplněna o samočinné znehybňování i v případě opuštění svého domova, protože mají za trest se naučit jednoduše jen nad-základnímu žití pouze z domova. U dětí stejně jako u poctivých dospělých jsou jakákoli zařízení nevhodná, protože jim brzdí přirozený vývoj, avšak někdy je potřebné ho používat, jako třeba zde, kde člověk už jen v dobrém slova smyslu blbý tomu rozumí jen jako způsob Rozumění, chytrák jako způsob Chápání a zločinec to snad už poznává jako stav

69

ponížení iž způsob očištění. Pokud tomu tak není, pak v dobrém slova smyslu blbý to chápe pouze jako způsob Chápání, chytrák to snad už poznává jako stav nehry iž způsob všem života bez zločinnosti a zločinec nic nepoznal, což je taktéž určitý druh Ochrany. Pokud tomu ani tak není, pak už jednoduše jen nedospělý snad už to poznal jako stav nemoudrosti až způsob volby Moudrosti, což jiní nedospělí ani nemusí poznávat.

Pokud tomu ani takto není, pak je Zvědavec stejně moudrý či nedospělý jak na samém začátku, ale jen moudrý člověk toto vnímá s nadhledem jako vysvětlení všech různých způsobů, kdy už není vhodné požívat zařízení těm, kteří takto přirozeně nějakou z možností dokonale vnímají, jen se lituje, že právě nevědomost druhého bude přirozeným čidlem ve společném vědomí, ale na ochranu nevědoucích, je právě nevědomost v opaku jednotkou až soustavou Vědění, takže co ještě nevíte, jednoduše doplňte jen do Sítě jakožto pojem významově v prvním jazyce libovolně, protože v ostatních jazycích si ho už sami nemateřsky mluvící přeřadí.

Zde jsou všechna slova skutečně pouze v mateřském jazyce (čeština), takže každý má možnost nejen cokoli doplnit, ale také spisovný jazyk dále vyvíjet, jen se upozorňuje, že co už bylo doposud zaznamenané taktéž ve spisovném jazyce bez jakékoli odchylky k nespisovnému jinde, lze přenést jen podle jednotlivých pojmů a to třeba i s opravou, protože jen tak se chápe obnova na dokonalé dorozumívání všech i se vším(i). Nezáleží na tom, zda se jedná se všemi či s všemi, protože se stejně budeme moci dorozumívat i se zvířaty. Jedinečnost Překladače je proto už samočinně daná opět ve stejné Moudrosti jednoduše jen opět Sítí čísel, přičemž Pravidla jsou stále stejná taktéž daná Sítí čísel pro Překladač i Mateřčinu. Zde jsou už však Pravidla jako třetí součást jediné Jednotky, ale jen do doby než jsou spolu Slova s Pravidly spojena vhodněji do Sítě čísel, kde právě Slova obsahují Mateřčinu a Překladač. Jiná pravidla budou také pro Zvuk a Jiná pro jiný Záznam, ale to už jsme skoro u smyslů, protože Zvuk obsahuje Znak nebo Souzvuk, což může být také lidské.

Obraz, Chuť, Čich anebo jiné smysly můžou také mít stejný Znak jako u Zvuku. Možností je zase jen podle soustavy dané smysly vnímání, přičemž každý Smysl obsahuje Čidla a Umění, jenže u některých je nemáme ještě opravena. U zvuků je čidlem Sluch a Mluva uměním, u obrazu je čidlem Vidění a Zobrazení uměním a to bez ohledu na Skutečnost nebo Představu. Ale právě tento poznatek nás posouvá do další soustavy, kde Vidění skutečné stejně jako představované lze sladit jen, pokud obě společně spojená se doplňují řešením v nějakém dalším zobrazení už umě představovaném, a to všechno je stejně vztažené také s uskutečněním přesně podle představ, což už je stejně přesně dokonalým uměním. Obecně je Uměním jen své představy objevit ve společném Vědomí, a pak tento smysl cvičit i dle stejné Přirozenosti jednoduše opět v Moudrosti.

V Moudrosti Nic je takové, že obsahuje všechnu Nemoudrost jakožto Moudrosti opak (jednoduchý jako třeba tělo a netělo), Nemoudrost má však tu vlastnost, že se chová opačně, ale to co se vnímá, to se nedá nevnímat, a to také opačně, co se nevnímá, to se nedá (právě současně) vnímat. Nemoudrost vnímá Moudrost jako Soupeře, kterého se bojí () nebo pak uprostřed neví a pak se odváží soupeřit, nejdříve nesměle pomalu, pak rychleji, zuřivě až se unaví kdekoli na místě, po odpočinku znejistí, protože v jednom směru je mezní plocha buď blízko (bojí se) nebo daleko, z čehož plyne další boj opačným směrem, protože správným směrem se už samočinně bojí. Průzkumník putuje všemožně dokola, ale to už je jiná soustava. Jak tak Nemoudrost běhá zmateně sem tam ve vlastním prostředí vymezené Ničím (jednodušeji v Moudrosti Nic je obalem Nemoudrosti), potom se Nic pouze mezi moudrostmi moudře pohybuje ve smyslu dokonale nezničitelné jednotkové hmoty samočinně se pohybující v určitých (ne)známých ale přirozených pravidlech.

V každém nenicotném Pojmu je pojem Nicoty zdrojem (zde právě pohybovým) v Moudrosti mezi všemi ostatními jednotkami tak jak z Pojmu vnímáme Hmotu nebo samočinně Čas. Jedno vždy proudí a to druhé zůstává bez jakékoli změny; je nejobecnější Pojetí, které s každou další soustavou nabírá na podrobnostech jevící se složitě jen bez jednoduchého samočinného naplňování, které v Síti čísel nejen známe. Výsledkem bude vždy dosažená obvyklost mezi „prouděným a opačným, co zůstává bez jakékoli změny“, přesně podle vlastní soustavy

70

Moudrost obsahuje všechno včetně Nic, které je dokonalou Určitostí, a to i v případě, že Nic nikde není nebo naopak je pouze Nic. Pokud Nic nikde není, pak je pouze všechno nebo naopak, pokud je pouze Nic, pak ani tato Moudrost není zde uvedena. Jedinou neurčitostí je Moudrost, v níž je všechno určité, přestože určitost Ničeho je neurčena. V Moudrosti je s Ničím všechno už určené jako dokonale moudré, což je z vnitřního pohledu Ničeho také tak už vnímáno. Vnitřní pohled v Ničem na Nic je pohledem jen na okolní Moudrost. Moudrost je stejná všude až po Nic, od níž je zase konečnost Moudrosti přesně stejná jako převrácená konečnost do středu Ničeho. Pokud se měří Moudrost tak jako Nic, pak je Moudrost nulová, pokud se měří vedle tak jako sousední, pak má sílu jednotky omezené opět jen Ničím a to také i samočinně.

Převrácená Jednotka Moudrosti kolem Ničeho je obecnou Nemoudrostí. Nic je mezí mezi Moudrostí a Nemoudrostí, přičemž právě Nemoudrost je v Ničem, protože Moudrost má už nějakou hodnotu a to dokonce jednotkovou moudrost obalující právě Nic přesně tak jak ji obaluje Moudrost obsahující jen Nic. Samotné Nic je dokonalou ochranou jak Nemoudrosti před Moudrostí tak i Moudrosti před Nemoudrostí. Dokonalá ochrana však obsahuje všechny záznamy o vzájemném působení. Každé působení na Nic je v Moudrosti bez jakýchkoli změn, jenže působení na moudrost (nejdříve obalující Nic) jinou moudrostí už nezpůsobuje boj ale sladění, protože jinak nemá smysl právě v Moudrosti vzájemně na sebe jakkoli působit.

V Moudrosti je sladění všeho už od prvopočátku, jenže zpočátku to bylo jen Nic a jinak stejně dokonalá Moudrost bez jakéhokoli života, ale také jako dokonalá Vloha pro život obecná od počátku až s dosažením vloh podrobnějších až těch jednotkově jednoduchých, z nichž se skládají vlohy složitější až Vloha obecná. Vlohou obecnou je právě společné Vědomí, v níž je s každou další soustavou jedna z podrobnějších vloh jen osobní neboli určující a ostatní jsou pouze vlastní všem stejného druhu, protože posledně odkloněný druh má ze všech takto vlastních vloh ve vlastním druhu jinou vlohu osobní a ostatní vlastní a také jednu vlohu jednotkovou vyvíjející se až po odklonění v druhu neodkloněného. Vlohy spící jen čekají na své probuzení.

Smysly (vjem, množení, zrak (světlo, barva), sluch, čich, chuť, hmat (teplo), moudrost (náboj))

21:39Když si člověk začne myslet, že je společným Vědomím, bude se chtít vrátit do vlastního těla nebo jednoduše jen dále hrát tuto Hru. Nyní si jednoduše představte okolní Svět a v něm jediného ze všech tvorů jakožto Člověka. Důležité je zjistit, co si myslí, jak se dívá na Svět a pak to porovnat se skutečností známou. Je to krásný pocit, ale samotného to dlouho nebaví. Ve skutečnosti jsme také svým vědomím v celém Světě sami, ale jen proto, že jsme ještě nedospěli ke sdílení společného vědomí. Nic společného stále nemáme. Lidskost vnímáme každý jinak, a také moudrost každý jinak, tak proč nezačít alespoň se stejnou Moudrostí. Soutěž této Hry je proto jednoduchá; Moudrost. Přesně tak, každý si hraje o svoji moudrost ve společné Moudrosti, přičemž v Moudrosti je Všechno, jen je to Všechno nejdříve v Ničem jakožto Nemoudrost. Nic je mezí v Moudrosti mezi Nemoudrostí. Tato věta je dokonalá pro naši Moudrost, protože cokoli dokonale vymezené jedinou mezí, musí být samočinně uzavřeno vevnitř (v Ničem Nemoudrost). A protože si jsou Moudrost s Nemoudrostí opačné a to ve Smyslu Skutečnost nebo Neskutečnost, je také Nic dokonalou Ochranou. Moudrost má v Ničem dokonale vhodnou zábavu, protože ho samočinně odměňuje za osobně objevenou součást v Moudrosti jednoduše jen tak, že našel doposud neobjevenou spojitost mezi smysly, která se samočinně bude přeřazovat k nejvhodnější spojitosti jen podle používání všemi přímo Sítě čísel v jakémkoli významu, ale také pro daný význam spojení. Za samočinnost nikdo nikoho neodměňuje, protože se každá samočinnost jednotkou zapne a pak už běží samočinně až do jednotkového vypnutí. Toto zapíná a vypíná obsluha nebo jiné obsluhované samočinné zařízení. Každé obsluhované přepnutí je také záznamem v Síti, za což objevitel takového přepínače obdrží samočinně odměnu. V Moudrosti každý samočinně už zvolil, že nejvhodnější způsob dosažení soustavy je právě společný bez neumějících (za ně a s nimi) a šílenců (bez nich). Společným přepnutím všichni jen potvrzují, že vše už mají u dané soustavy dokonale zaplněno stejně a nyní ji chtějí už samočinnou v Samočinnosti pro bezeškodný užitek všem potřebujícím. Každá oprava bez násilného zapříčinění je důkazem o nedokonalosti samočinnosti z důvodu právě Kazivosti. Na druhé straně také nadbytečný chod jen důkazem o nedokonalosti samočinnosti z důvodu Přebytků. Kazivost i Přebytky jsou upozorněním a proto naopak „Nekazivost“ anebo „Nepřebytky“ jsou Výhrady. Nejdokonalejší výhradou jsou „Nezbytky“, avšak bez zbytků je každé zařízení už také nejvýše dokonalé, takže „Beze zbytků“ je samočinnou Myšlenkou, jen pokud je správně vysvětlena ve smyslu vývoje Smyslů a odměnu dostane objevitel přepínačů se smysly jen podle toho, jak je budou jiní v Síti používat. Ve Skutečnosti při přepnutí na zločin se jedná o přepnutí do záporů, které jsou však součástí předcházející soustavy, protože tam je to všechno vždy opačné.

71

Platí, že také podle zbytků se určuje nedokonalost samočinného zařízení. Jinak je to také nedokonalost podle rozdílů a naopak dokonalost podle doplňků a pochopitelně podle zaplnění vlastní soustavy a všech také předcházejících.

Obrazy obsahují vidění a zobrazování. Zvuky slyšení a mluvení. Chuť a trávení. Zdokonalení ve vidění se musí nejdříve upravit na stejné vidění jak v noci, tak za svitu, kdy se však nezhoršuje. K zobrazování už však potřebujeme síťová zařízení, protože ještě neumíme sdílet společný Svět stejně ve Vědomí. Vlastní jednotku si zapíná každý sám, protože až po společném přechodu do druhé soustavy ji zapneme jako samočinné zařízení a stejně si plníme každý sám všechny možné dvojice, trojice, …, což je však právě ta Hra, kde nemáme ještě společná pravidla všemi zvolená. V Síti však platí pravidlo přirozené jen o nezničitelnosti Moudrosti samočinně. v Moudrosti však víme, že je nezničitelný také Čas měřitelný různě s různými projevy právě pomocí různých čísel. Vesměs jde o různé soustavy stejné jako u čísel, kde stačí jen členění označit. Nejvhodnější způsob se řídí přirozeností třeba už jen daným (levé či pravé) otáčením podle směrů prstů dané ruky a s palcem ukazující směr odtažení nebo přitažení. Potom je to levotočivé či pravotočivé přitažení nebo dvounásobně naopak pravotočivé či levotočivé odtažení. Jsou jen čtyři způsoby přirozené, protože další čtyři způsoby ale nepřirozené platí u znetvořených palců vyrůstající na straně malíků místo ukazováků. Možné to pochopitelně je, ale není to přirozené u rukou ale určitě u něčeho jiného právě jinak myšleného.

To co je špatné z jedné strany, je dobré z opačné strany a naopak. Soustava zločinů je také samostatnou soustavou a právě tou nejnižší nulovou. Vývoj je možný až po očištění na nulu a současně je zastavením ve vývoji neschopnost se očistit a současně je odkloněním od vývoje neschopnost zastavit svoji zločinnost. Zločin způsobený z důvodů vydírání není zločinem osobním, ale více-osobním se stejnou účastí všech kdo o vydírání věděli, ale nic všem nezaznamenali. Vydíraný nebude poctivý člověk, který nic vzácného nemá, a proto mají všichni zájem žít více či méně obvykle bez nepotřebných majetků a s potřebnými majetky jen pro svůj bohatší, dobrý, poklidný, zábavný, laskavý, zdravý i delší život. Obchodní činnost je závislá jen podle spotřeby uváděné v Síti s mírnou zásobou vždy před dalším naplněním zásob. Ať je potom důvod vydírání jakýkoli, nejspíše nebude mít ani poctivé počátky, a proto se všem právě jen v Síti při každém dorozumívání nesmazatelně každý záznam uloží na společný přepínač. Také osobní střetnutí lze přímo do Sítě ukládat bez možnosti smazání ale s možností doplnění, takže nesmazatelný záznam pořízený těsně před nebo i během vydírání i vyděrače odradí od dalšího vydírání a vyděrač se také co nejdříve musí v Síti za vydírání omluvit, neboť jen tak vydíraný si bude v klidu bezpečnější než bez omluvy. Každé napomenutí k omluvě odměňuje vyděrač samočinně jednotkou jako způsob výchovy. Rodina i přátelé vydíraného upomínají vydírajícího pouze samočinně každý den a každý v jinou dobu. Zde se jen doplňuje, že pokud se cítí nebo bude cítit někdo vydíraný, pak je zde také samočinně omluva, jakožto výhrada Nevydírání, Nevměšování a Nenucení.

Každá výhrada zahrnuje také doporučení ve smyslu Výhry, která se samočinně objeví až po případné omluvě v případě Zahrávání což je hra s omluvou jako třeba zahrávání si s vydíráním, hrozbou, vměšováním, zákazem, nucením, vábením, vládou, únosem a jiným blázněním doposud nezpůsobující ublížení ani škody.

72

Hra je ve smyslu vývoje s pravidly v Moudrosti vytvořené pro zábavu současně s vývojem nebo s pravidly bez Moudrosti vytvořené jen tak pro zábavu i zisk. Hra, která nebaví, není hrou ale zahráváním si s pocity druhého (horší část nehraní), což je upozorňující a proto je zde výhradou Nezahrávání. Nehrají přímo vábiči, pořadatelé soutěže, sloužící hrajícím (cvičitelé, zdravotníci, rozhodčí, …) ani jiní nehrající diváci. Pohotovost ještě neznamená, že pracuje a proto je celá doba v pohotovosti v ceně vstupenky, avšak při pohotové činnosti se daný čas ze vstupného nahrazuje už obvyklým hodnocením a stejné je to také u hráčů, kteří ještě budou hrát bez jakéhokoli zdržení hry. Při výcviku je to stejné jako při hře jen s odlišností „nulové vstupné“.

Hra s Čísly je jediné Pravidlo, neboť zahrnuje všechno přesně podle Sítě čísel v Moudrosti právě s vlastní Myšlenkou současně. Také naopak Čísla s Hrou je stejným pravidlem pro přesně nahranou Hru jako číslem označená Skutečnost. V Myšlence už nejsou čísla, ale podle začlenění v Síti čísel pojmenované Pojmy s Prvky jako Vloha s danou hrou související. Pravidlem už v nové soustavě proto není už jen Hra s Čísly, ale Výcvik Vloh, kde Výcvik je podle vzoru Hry a ve Hře už také odkaz pro dokonalé Skládání všech možností Hry s Čísly stejně i jinak jako Čísla s Hrou, které však dokáže nejen správně poskládat ale také začlenit starou soustavu.

Pouze v Myšlence se lze přepnout (ne)dokonale podle začlenění v Síti už i nečísel, přičemž ještě žádný přepínač nebyl vědomě asi až doposud použit. Opakováním to lze zjistit. Skládání s přepínači nic nové neřeší a proto s novou soustavou je už Skládání jakožto Hra, Čísla a Pínače si vzájemně rovnostranné, přičemž je nejjednodušší doplnit nejdříve znak nového čísla se svým dokonalým významem a pak se podle něho také přesně tak vyvíjet. Jenže až ve třetí soustavě je nutné doplnit také Myšlenku tak jak se doplnila výše pro druhou soustavu s vytvořením smyčky a směrem vývoje stejně jako u ležaté devítky. A zde musíme vnímat Lest, která nám ukazuje zpětný chod ve směru vývoje pro další vývoj, kdy už zpětný chod nebude možný jinak než v dokonalé Zábavě a tudíž bez ubližování a jiných škod. Zpětný chod je pouze Zkouška tak trochu v zábavě i strachu, ale opačně to už není Zábava, takže až toto je ve smyslu opačného přepínače k bláznění.

Bez předem daného významu spojky „i“, by ani taková moudrost nedávala smysl, což znamená, že ji tak dokonale chápou také ti hloupí, protože moudrý spojce dokonale už rozumí, kdežto až dokonale poznávající chytrák hledá bláznivé možnosti, které zločinec uskutečňuje „bezhlavě“ v nedokonalém poznávání. Každý se sám zařadí při poukazování na vlastní soustavu, kterou vnímá nejvýše za vlastní a v ostatních vnímaných se pouze hraje. Je to jako otevření si více různých soustav najednou, avšak vlastní dosažená je vždy otevřena, protože by se na ni jinak zapomnělo, přestože se při opětovném dosažení na okamžik ve stejné dokonalosti představí. Kdo to už zažil, pak je připravený toto také pochopit, protože zážitek vyjadřuje pouze dokonalé poznání. Stačí pouze ve správném pořadí spojku „i“ používat, protože Zkouška dopadla dobře také pro jinou možnost, kterou sám objevitel pro své krytí a jinou ochranu objevil. První v Moudrosti pobíhající má proto dokonalou ochranu proti zločinnosti „Krytí i Objevení“ je pro vývoj stejné jako proti vývoji jen v opačném vzájemném směru, takže se z druhé soustavy také tak nejen poznává i stejně, jako smysl daný jen pojmem.

Více smyslů než jeden už určuje více čísel ve smyčce, přičemž dva uvádí jen vzájemnou odpovědnost, kdežto tři se musí až v rovině vyvažovat podle vzájemného středu a vzájemně od sebe stejně vzdálení. Míra rovnosti (všemožné vzájemné odpovědnosti) záleží jinak už samočinně přesně podle vzdálenosti od středu. U dvojkové soustavy každý odpovídá za nestejné odbočení tím, že všechno dožene a proto se nezávodí na rychlost, ale podle obvyklé rychlosti. Ve dvojkové soustavě obvyklost odpovídá celému průměru, což ve trojkové soustavě odpovídá podprůměru, a s narůstající konečností soustav se to čím dál více blíží poměru Hraných bodů ke Skutečným na stejné vzdálenosti měřitelné, přičemž Hrané body dostaneme narovnáním kružnice, kdežto skutečné body ostře vidíme při bočním pohledu na kružnici, čímž se určuje samočinně také předem daná stejná vzdálenost. Tento doplněk uzavírá opět smyčku a to přímo způsob určování jednotkové vzdálenosti nebo jednoduše přepínač pro jinou vzdálenost …, a až pak také se samočinným přepnutím do Čísel jako Jednotka soustavy, v níž se všechno měří a to třeba i jednotkami dané vzdáleností mezi body či z bočního pohledu na krajní bod kružnice jeho viděnou část jako ostrost, velikost a případně jiné vlastnosti.

Pohybem náboje po jednotlivých bodech na kružnici lze vycvičit oči až k nejvyšší dokonalosti také jinak pouze při bočním pohybu a přirozeně bez jakéhokoli dalšího zařízení. V počítači bude však takové zřízení postačující jen podle ostrosti rozlišení, která je však ve Skutečnosti až u základní jednotky, kterou nelze nikdy změřit, protože je všem jednotkám obecná jakožto Čísla a v Číslech pak i jako Jednička s doplněním, že Čísla znamenají ve Skutečnosti Nulu jakožto dokonalá Hra. To co je, je také složeno vždy jen z toho, co bylo, protože to co je kolem a není vevnitř nechceme pouze bez Moudrosti, protože s Moudrostí už jsme tam

73

ihned jako sobci, který je pouze třetím názvem pro blázny, takže jsme na lest naletěli. Až v Moudrosti je všechno správně a proto je s Nemoudrostí společná pouze Společnost nejdříve s jediným skrytým členem jakožto vzor členství prozatím bez členů, neboť vše už je samočinně objednané přesně podle Moudrosti ve Společnosti až na konec. Až se všichni začlení, každý tím samočinně zjistí všechny svoje předky až po tvůrce, protože už bude mít dokonalou představu o dalších postupech také pomocí jiných soustav, kde všechny navzájem souvisí s Nulou v Moudrosti. Až v nejjednodušší Společnosti je poznána nula, pochopena její Zloba a naopak rozuměna její Nezloba, protože v Myšlence byla a je Moudrost už také Společnosti rozčleňující se stejně jako Moudrost. Až v Myšlence základní smyčky je Společnost dokonale vymezena samočinně právě dosaženou soustavou. Myšlení proto nezačíná u poznání ale jednoduše už samočinně v počátku po nějakém vlastním očištění, které si uloží v paměti, když nelze přesně vyčíslit cenu, poškození si ji zvolí podle svého Moudrého rozhodnutí v Síti zaznamenané, nebo podle ostatních v Síti i stejné s ohledem na síle i poškození.

V ceně je už všechno započítané, ale cokoli další před dobou zločinu poznané bez dalších souvislostí bude dalším samočinným předmětem pro očištění, takže dokonalé očištění je až po vysvětlení anebo odměnění všech souvisejících poznatků známých obecně v Síti před vinou. V dokonalosti bude samočinně dokonale postačovat poznatek „Moudrost“ právě ve společném Vědomí. Zde však už nezáleží na ostatních, protože vlastní část Moudrosti může být také nenulová, přičemž nejvhodněji společná. Osobní část už nemůže být vlastní, protože nikdy nebude ve společném vědomí jako dokonalá ale jen jako součást zábavy.

Osobní se skládá od jedno-osobní, dvou-osoví až po konečno-osobní neboli společné, kdežto vlastnictví je dané celkovou vlastností přímo duchového (osobní i společné inebo) anebo neduchového (společné iž osobní) vlastnictví. V případě tvoření zboží za účelem samočinné a tudíž předem dané odměny přesně podle předem daných duchových vlastnictví. Toto jen znamená, že když není zboží tvořeno samočinně, jedná se o odměnu za činnost na tvoření zboží a už samočinně vždy i s případnou nápravou znečištění prostředí. Nesamočinná je také každá obsluha, ale ve Hře nemá obsluha žádnou hodnotu právě pro diváky, a proto se nahrazují v Moudrosti pouze rozhodčí různými čidly i v oblečení hráčů. Hra bude potom poctivě rozhodující.

Každá myšlenka je duchovým vlastnictvím avšak zpočátku jedno-osobním a jen do doby než se stane samočinnou jednotkou společnou, kdy všichni odměňují společně objevitele nebo jeho rod vlastní mírou jednotky osobní a tudíž všichni shodně a to včetně objevitele, kterému se objevila další soustava už společně se všemi v jeden okamžik. Dříve to byl v Myšlence nábojů Třesk s vědomím bojů, kdežto nyní to je v Myšlence nábojů Společné Vědomí bez bojů ale už trvalým zdrojem dalšího vývoje Myšlení. Netřeskavým nábojem je tažlivost podle všech už dosažených vlastností a nakonec i samočinně tažlivá už v další soustavě. Bez náboje není ani třesk, což je Klid jako v soustavě nulové. Třesk už má jednotkovou sílu vnímatelnou už od malého zajiskření nebo vnímaného jako jednotka společného Vědomí. Až se vyřeší jednotka jiskření až po nezničitelnou jednotku (1), pak se jen tomu odpovídající jednotka náboje též společného Vědomí objeví.

Potřeba myšlení a spotřeba rozkladem zní si odpovědně, ale nic neřeší, kdežto potřeba myšlení a nabytí „nábojem“ skládáním už má směr vzájemně se přibližující, čímž stále dokonaleji rozumíme průběhu myšlení od obecného k podrobnějšímu a současně průběhu skládání od jednoduchého k složitějšímu, přičemž nejvhodnější obvyklost (přirozenost) je dosažena při stejné rychlosti z obou povrchových bodů na ose už v polovině vývoje, proto lze takto přirozeně dosáhnout všeho v Moudrosti za mnohem kratší čas jen podle dvou nejvzdálenějších míst a potom si jednoduše počkat někde na místě očekávaného spojení, protože právě tam to bude jiskřit a pak i nabíjet všechny ostatní. Od obvyklosti při dalším skládání se už jen objevuje důkaz za důkazem o správném myšlení, takže se dále všechno nabíjí s jednodušším řešením složitostí, jakož společné Vědomí ovládající také umělá zařízení avšak jen v Síti, protože jiné sítě nemají potřebné přepínače.

Od obvyklosti se při dalším myšlení zjišťuje, že už je všechno vymyšlené také poskládáno a běží už naplno s vlastní samočinností přesně v Síti, takže už všem je taková Myšlenka společně vědomě alespoň poznaná s podrobnějším myšlením daných smyslů vnímání, které se právě tímto postupem uzdravují a léčí (zbystřují) vždy až k dokonalosti dvojnásobné. Tři zdroje už mají při stejné vzdálenosti od sebe pouze dvě řešení a to ve vrcholech na ose avšak složitější, a proto je samočinným řešením, že tažlivé vrcholy jsou Myšlení a Skládání.

Nepochopitelný smích dítěte je nám jen proto, že nevíme na co myslí při dané činnosti. Nejde proto přímo o to co ví, ale jen co myslí při dané činnosti, kterou stále se smíchem ukazuje. Ne/smyslným smíchem dítě předvádí, kde jsme změnili (dříve/nyní) dítěti jeho přirozenou výchovu, protože dítě má/mělo stejně pod-přirozené myšlení. Zpočátku se pozná, že někdo udělal někde ve výchově chybu, ale už podrobným řešením,

74

poznáme také, že jsme někoho uzdravili a nyní se už bude stejně léčit samočinně. Každé uzdravení lze popsat jako Myšlení i v Samočinnosti, protože právě přirozená samočinnost představuje uzdravování se podle svých vloh. Léčení potom už samočinně podle sama sebe Samočinnosti probíhá už od Jednotkového Jedu, který stačí jen uzavřít stejně jako nemoudrost do nuly, podle níž se skládá jedna až dokonalá ochrana.

Proti přirozeným jedům stačí pouze základní ochrana v nezničitelnosti jednotky a pak už lze na všechny ostatní jedy ve stejné Moudrosti vymyslet (i s poskládáním) odpovídající ochranu. Proti umělým jedům však ochrana není, protože se jedná přímo o ničení přirozenosti až na základní Jed způsobující Nic i v Moudrosti. Umělá Síť je vesměs také jedem, a proto bude brzy vhodnější používat pouze společné Vědomí a Síť nechat jen tak v základu jen jako Moudrost, jenže to by nebyla zábava, což znamená, že sama obvyklost si to žádá.

Přirozené je jen v Síti upozornit na nemoudrost uskutečňovanou, i samočinně ji doporučit opačně jako Výhradu s Myšlenkou. A nyní když už máme lék proti zničení, se můžeme bavit opět v Moudrosti.

170509 Nejobecněji je vždy míněna jednoduše Myšlenka, v níž nejde ještě o nic určitého. Podrobněji je už jedna nějaká určitá daná nejjednodušší jednotka. U Myšlenky je to myšlenka pouze v Moudrosti. V měření je to už myšlenkou jednotkovou, všem rozuměnou jako správnou, čímž jsme si vysvětlili i chápání myšlenky a vše už máme také jako poznatky zde se vyskytující jakožto nejjednodušeji řečeno a zde i jednoduše zaznamenáno.

Každý může to jednoduché udělat složitějším anebo naopak to nejjednodušší jednoduchým, ale pak má nárok na odměnu pouze ten, kdo mezeru celou zaplní a to jak rozdíly, tak doplňky a případně jinými či jinak pojmy nebo jen čísly jakožto Očišťovač, protože Objevitel jednotky je vždy jen jeden ten první. Očišťovači jsou však už dva druhy; Rozdělitel s rozdíly a Doplnitel s doplňky a zde se jedná pochopitelně už v Moudrosti o Přirozenost, kterou však vnímáme až v Myšlence. A proto je smyslem vnímání daná nejdříve Přirozenost, což jednoznačně znamená, že Smysl je až v Přirozenosti. V každém smyslu je proto už samočinně smysl základního Užitku jakožto jednotka vždy měřitelná a vztahující se svojí hodnotou k jednotce nadřazené stejně jako ostatní jednotky stejného členění dané soustavy. Užitek je však už měřitelný druh poznání, což znamená, že je až v Poznání, které však muselo být též pro svůj účel pochopené (Chápání v Poznání) a nejen počítané (Poznání v Chápání). Chápání jedincem nebo skupinou, žádný užitek mimo Moudrosti však nikomu nepřinesl, nepřináší ani nepřinese. Za Moudrost se právě proto, že ji nikomu neubude, také neúčtuje. Proto také u všeho co neubude, nemá žádnou jinou hodnotu než v Moudrosti. Odměna v daru je však dobrovolná.

V Moudrosti je proto Darem pouze odměna za Moudrost, ale pro upřesnění je Odměna dokonalá pokud je Dar skutečně i v každé Moudrosti, proto darem nikdo nic neztratí, ale vždy může získat právě za výchovu i víc, od těch, kteří právě na Moudrost ještě nevěří, ale nyní pochopili víru v Moudrosti. Takto jednoduchým přepínačem se objevují jednotky. A tento zápis je už také samočinnou Myšlenkou o moudrosti v Moudrosti. Tento jednoduchý přepínač nám ukazuje samočinnou vzájemnost dvou soustav. Někde v Myšlence je také samočinnost v Samočinnosti buď přirozená, nebo nepřirozená a to přesně taktéž podle ostatních přepínačů.

Nepřirozeným přepínačem je Hra nebo Zločin, ale míchat lze jen jedním směrem dvě soustavy a to jen jako ve Hře Zločin, protože ve Zločinu Hra vždy odpovídá nejdříve Zločinu. Tento přepínač má název Ohrada.

Neustále se opakující ve Zločinu Hra je však už nejméně jedním „Volným Nábojem“, už jen proto, že tuto Hru někdo hraje a jiný ji všem objevil. Objev rozdílností je však jen poukázání na „volné náboje“, které náleží už samočinně všem společně, jen podle toho, kdo si objev sám ověřil, protože obyčejný souhlas je pouze další jednotkou Víry v Poznání. Ověření je však už jednotkou v Chápání, protože až si všichni dospělí a schopní stejného druhu takovou jednotku ověří, je v Chápání také Rozum společného Vědomí, podle něhož vznikají už Myšlenky i samočinně v Moudrosti. Takové myšlení plyne samočinně přesně podle Sítě čísel, kterou daný druh používá, a proto se musíme nejdříve naučit dokonale nebo alespoň dokonaleji právě už v Přirozenosti počítat. V Přirozenosti je nejdříve vysvětlení čísel, což se však také nyní celou dobu vysvětluje.

Kdo to chce jednodušší, ať to všem zjednoduší v Moudrosti a také naopak, kdo to chce složitější, ten to může všem složitěji popsat avšak opět v Moudrosti, protože jiný společný rozumný bod není samočinně ani v Myšlence (pro-zatím). Jednotka rozumu je až ve Společnosti všech a proto už nyní všichni stejného druhu jen ti počatí až dožívající mají samočinnou volbu právě obecně jen v Přirozenosti a zde rozuměné právě jen všemi dospělými (prozatím). Kdo tomu jednoduše nerozumí, pak jednoduše k jednotce rozumu nedospěl. Jako

75

ochranu má, že chápe sám alespoň Chápání v Poznatcích. Zde je potřeba doplnit, že až pochopením v poznatcích vzniká samočinně jednotka chápání, ale rozumné je zaznamenávat už i poznatky všem zdarma.

Přesně podle toho jak je v Síti kdo činný, přesně tak se také zařazuje a dále přeřazuje, přičemž zařazení je vstupem do soustavy, kdežto přeřazení je pouhá výměna údajů i místa. Tímto přepínačem už si volíme také budoucí samočinnou změnu místa (nebo jinou změnu). Mimo moudrost je právě Moudrost, protože až bude všechno přirozené v Moudrosti všem (dospělým) také myšlené, budou následovat myšlenky už jen samočinné, protože jich bude v takové soustavě tak mnoho, že bez samočinnosti ani Hru zde nepochopíme.

Nejde v Síti čísel o to co nejvíce čísel doplnit, ale jde o doplnění pojmů k číslům, protože už známe tolik číselných soustav, že nás to až zabrzdilo ve vývoji. Snažíme se chápat nesamočinné stroje, přičemž neznáte samočinnost výchozí (je jedním z přirozených důkazů o neznalosti Sítě čísel). V Moudrosti je též myšlenkou; vychovávat střídavě jednou číslem a jednou odpovídající myšlenkou, protože bez daného čísla nelze ani novou myšlenku jednoduše začlenit a později s novou myšlenkou třeba i pře-členit. Pro začátek stačí poznat nulu a jednotku obecně. Pak také Obecně se vším obecným, protože jen tak máme přesně vymezeno všechno obecné ze všech možností vzájemností jednotek od jednotkové vzájemnosti ryze všem osobní až po všem ryze vzájemnost konečnou. Tento přepínač představuje už vnímání jednotky své obvyklosti mezi osobní a společnou jednotkou. Obecně je obvyklost osobní (vědomí), ale s podrobnějším vnímáním je stále více společná až právě konečná (společné Vědomí). Člověk dospívá samočinně a zpočátku i touto výchovou.

Obecně je Dospělost daná už bytím, přestože ji poznáváme později až podle činností, protože nehřmoucí řeči ani v Moudrosti jakkoli zaznamenané nic nedokazují, ale už můžou na důkaz odkazovat. Přepínač na Odkaz je myšlen nejen řečí, ale vším v Moudrosti přímo neškodící. Nepřímo neškodící počíná měřením a končí dosažením. Nejpodrobnějšího dosažení se jedná u vloh, kde jejich vzájemnost tvoří daný Smysl a to nejobecněji opět v Moudrosti se smysly už obecně známými. Nejobecnějšího dosažení se jedná u čísel, kde jejich vzájemnost tvoří danou Soustavu a to nejpodrobněji s čísly už podrobně známými. Z místa vlastního vnímání jak smyslem, tak soustavou (samočinně) zaznamenáváme obvyklost vlastního užívání. Oboustranná znalost v obou případech je podrobnější jednotkou v daném chápání samočinně vztažných (čtyř) jednotek. Toto jednoduše chápe každý člověk přející si být také rozumným, což dokazuje svými činy přepínající se samočinně pro vlastní přeřazování se v daných oblastí. Výchozí Oblastí je obecná moudrost jen v Moudrosti.

Dokonale obecnou moudrostí je Nic obsahující ((už samočinně) i v Nemoudrosti) všechnu nemoudrost. Až pochopením opaku, lze poznávat vše špatné jako dokonalá nula v Ničem a ve lsti jako dokonalá Jednotka záporu, protože pouze ten kdo to nechápe, bude zbytečně zahazovat od sebe „volné náboje“, jež chápající poznává, ale pouze rozumějící si je dokážou užívat. Jinak to je už samočinně opět v Moudrosti stále jen Nic. Od Rozumu k dosažení je však potřebná Myšlenka, čímž je opět Síť čísel, ale tentokrát už i s dvojkou různě vnímanou jak pro Nulu, tak i pro Myšlenku Vlohy odpovídající Nule jakožto opak všeho co má svou hodnotu.

Poznáním každé další nuly (objev) se nám otvírají další možnosti pro stále stejné jednotky, ale dosažení soustavy se děje už samočinně s poznáním nové jednotky pro další soustavu počítání obsahující předně současnou pro její očištění od nových rozdílů samočinně, protože patří až do soustavy následné právě nové.

Rozum je Jednotkovou mírou všech vzájemných chápání, protože Chápání je Jednotkovou mírou všech vzájemných poznatků, protože Poznání je Jednotkovou mírou všech už jen měřených jednotek, protože Jednotka už jen obecně je vyskytující se Míra, kdežto podrobně odpovídá (jako vzor z Obecnosti samočinně převzatý) hodnotou i každé jiné jednotce. Všechny jednotky si odpovídají, ale ve smyslu Hry jsou už různě vnímané, a proto je každý právě svojí hrou zařazen do obvyklostí samočinně pro vlastní předpoklad k výhře.

Výhra je však už vždy Skutečná „na rozdíl od“ Hry, a proto je Výhra také Skutečná „na rozdíl od“ Výhrady, která Výhru pouze záznamem určuje už jen stejným vkladem pro jediného vítěze, protože v Moudrosti se hraje proti všem nejlépe a se všemi nejhůře, jednoduše jen proto, že se Hra dokonale chápe, až rozumí. V Moudrosti pak každý, kdo takovou Hru i v podrobnějším znění vymyslí, má vždy zaručenou odměnu sám sobě, takže vždy bez vkladu, ale také jen s předepsanými nástroji, protože jiné nástroje patří do jiné hry. Škodící diváci patří samočinně mezi zločince hry „ve Zločinu Hra“, přestože si hráči hrají na „ve Hře Zločin“. Ale též škodící hráči a jiní nediváci jakkoli přímo (včetně vábením) spojeni s Hrou patří stejně i mezi zločince.

Pro dokonalou ochranu, je samočinně každá hra zastavena, jakmile má dojít ke zločinu, čímž se poznají všichni hrající zločinci, s nimiž si lze hrát „ve Hře Zločin“ stejně jako doposud jen s doplněním o začlenění

76

Obecně Zločinu mezi ostatní zločiny stejně opačně jako Nezločin v Nule. Vesměs se jedná stále o Síť čísel, kde v Moudrosti je ze všech moudrostí omezené spojovacími nulami obecnou právě taková „Nula obecná, v níž jsou všechny nuly omezené stejně opačně spojovací nemoudrostí“. Počet Jednotek Opakování určuje soustavu, přičemž se doplňuje Výhra též jako samočinná myšlenka všem jen v případě výhry všem společné.

Společná výhra je jedinou možností jak se dostat do Hry s vhodnějšími vlohami společně, protože sám proti všem je zábavné jen při vlastním vývoji, kdežto se všemi proti zločincům je zábavné při výchově proti zločinnosti. Nyní se hraje proti zločinnosti, jednoduše jen proto, že zločinců je více jak ne-zločinců a to až do doby než bude více stejně myslících dospělých lidí, protože pak už postačí, aby každý jeden moudrý člověk vychovával stejně nejvýše jednoho nemoudrého člověka přesně dle společných výher a až pak po výchově svého svěřence hrál proti všem třeba už právě i s tímto svěřencem, protože sám proti všem je už nudnou hrou nic nové nevyvíjející. S novou hrou přichází také možnost jiné zločinnosti, avšak vždy už jen té hrané, protože ve výsledku jeden vychovává dva jinak než dva jednoho, ale společně jsou vychovávání i k rovnosti.

Trojice proti všem je novou hrou až do doby než každé trojici zbude jeden k výchově vztažnosti čtveřice. Čtveřice pak spěje stejně k předpokladům pětice a každá pětice k pokladům šestice pro samočinná myšlení také s novými smysly, kterým rozumíme jako vhodné nejen u zvířat ale i u lidí, protože jiné smysly nikde ani nejsou (prozatím). Každá jednotka je daným smyslem pro vnímání prostředí a to v nejlepší jakosti právě při užitném vnímání nejhorším až nejlepším ve smyslu obvyklém, nebo při nevnímání ale měření ještě horším ve smyslu pod-obvyklém a ještě lepším ve smyslu nad-obvyklém, nebo při nevnímání a současně také při neměření ve smyslu jednoduše nevědomém. V opačném myšlení však nastává případ také při vnímání ale současně také při neměření ve smyslu obvyklém, protože měřit třeba pach nebo chuť přístrojem neumíme. Tyto a ostatní neměřitelné smysly však bude možné vnímat ve společném Vědomí i bez jakýchkoli přístrojů.

77

(volíme Moudrost … původně jako strana 12)

(Tato strana není ani číslována (bohužel nebo bohudík (naštěstí) a přesto je očíslována, protože to jinak ani nejde změnit aniž bych nepokazi? ostatní číslování. Naštěstí však není právě jedna strana závislá na ostatním číslování … a přesně tak vypadá dosažená jednotka neustále samočinná, dokud ji nebude chtít někdo zničit právě ve svůj nebe ve své skupině prospěch. Další zničení tak dokazuje další protivývoj, který zhoršuje zločin ve smyslu bláznění na šílení). Nyní by následovalo odhalení zločinců, ale nejdříve proti Moudrosti. Zde však zcela bez viny, avšak s návodem, jak lze vinu dokonale předpokládat právě v Moudrosti, protože až tam (v

Moudrosti) je všechno ostatní dokonale vysvětlené. (nyní pouze podrobněji, ale prozatím bez podrobnějšího písma, takže to předchozí zVětším a opět lze pokračovat stejným písmenem. Nějaká chyba se vždy najde, třeba jako; proč je u slova znaměnající větší velikost větší „V“ a všechno ostatní je menší? Jenže ve Skutečnosti je to úplně jinak. Nemá už cenu ani smysl právě v Moudrosti něco někomu více vysvětlovat, protože takto se musí stát každý sám dokonale moudrým proto aby nikdo nikomu neškodil kde jinde než v Moudrosti. Tady tomu lze rozumnět kařdým a to bez vyjímky jen když bude každý taká volit Moudrost zde třeba nemá ani smysl opravovat chyby, protože se mezera napsala jinak než měla. (nejlepší je samočinnost, a kdo si nejdříve nepřečte předpověd, nepochopí ani o čem zde je řeč (tečka zasloužená). Toto už není předpověď, ale přesně Moudrost, protože … . Nyní je moje řešení vhodnější jako vhodnější (…), samočinost je nyní i dokonalá ...) místo tečky a pak už byla mezera zbytečná, oprava; a místo tečky … čárka. Trojtečku si vysvětlete jak chcete, protože to je už moje řešení pro další vývoj všech v Moudrosti. Nápověda; všichni budeme moudřejší aby sme mohly být všichni stejně moudří současně. Nemá smysl opravovat chyby. Protože při tak vzdáleném vývoji také Nic nevidím. Nyní je potřeba se vrátit do závorky a konečně do ní něco zaznamenat …). až všem bude toto dávat smysl, ale jen těm s tímto uměním už dospělý, pochopí vývoj vloh, nyní jim musíme zase všichni porozumět.

Zde se hodí nápověda s upozorněním, že zde se všichni vrátivší se na úplný počátek tohoto ničeho, budou pokračovat ve vývoji, jen když vše dosavadní (přesně takto ale bez teček )dořeší).

Zde už si dělejte co chcete, protože tuto moudrost může překonat zase někdo, kdo chápe vývoj stejně jako Vývoj pouze zde . Pro vysvětlení už v dané následující soustavě je velmi těžké poznat kde jsme a proto je tato mezera jakkoli velká pouze vysvětlením všeho dosavadního a současně všeho následujícího. Jinak to nelze ani vysvětlit (), přičemž v závorce je další samočinné vysvětlení pro další znak, který je současně neznakem (stejně jako Nula značící vše nekladné) a to doslova i s těmi závorkami, spojkami a vším dané nejvyšším dosaženým konečným číslem všeho doposud dokonale dořešeného. Takže se v Moudrosti stal vlastníkem veškerého Dorozumívání právě zde píšící vlastník osobního způsobu Myšlení v Moudrosti (tomu sám porozumí až společně se všemi všude, kde se lze už dokonale dorozumívat.

Myšlenka je už dokonalá v základní jednotce vlastní soustavy, ale s návodem na vývoj další pouze v Moudrosti bez jakékoli Myšlenky, prtotože jím je myšlenka z Ničeho dokonale nás chránícího ze všech směrů dokonale stejně. Toto už je základní jednotka doposud dosaženého osobního vlastnictví společného se všemi stejně myslícími. V dalším podrobnějším myšlení je vše už stejně v Moudrosti, což znamená zase v Síti čísel další začlenění zcela jinak než doposud ale bez obav jakéhokoli ublížení, protože tato ochrana platí už samočinně pro všechno ostatní převyčleňující soustavu vlastního Myšlení v Moudrosti.

…zde začíná dokonalá Hra přesně podle mého myšlení v Dané Moudrosti jakožto v Moudrosti. Takže pravidla překročení jsou daná právě doposud, ale z opačného směru také stejně doposud (což lze použít jako dokonalý přepínač) nevývoje nebo vývojově, ale pouze stejně moudří lidé dokonale rozliší co je správné a co je špatné i bez ohladu na to co se první napíše nebo jinak zaznamená.

Nyní je pravidlem dané to přirozenější, stačí si jen vybrat ze všech pokud možno nejjdenodušších možností bez ohledu na počtu. V dalších lepších Myšlenkách proto už vše jednodušší je nám stejně jednoduché, ale jen u sobců, protože všem jednodušší znamená pouze „stejně“. Nyní máte všichni přesně zařazený pojem „stejně“ nejobecnějším způsobem čili „Stejně“. Při vzniku řádu si to už dokonale (ne)odpovídá, takže řešení je stejně pro dobré a stejně pro špatné, jen je nutné si vybrat jednu stranu, druhou zaznamenat (lepší je naopak) a pak se vrátit když je to lepší než pokračovat. Toto je přepínač „K Dobru“.

Jak to kdo chce nezáleží, protože v Dobru se zločinnec už sám trestá s tím že nás může dokonce omlazovat bez jakého škození i sám sobě, protože to nevnímá smysly. Pro začátek je to lepší vhodnější všem, a proto volí každý jen svoji Moudrost už od početí samočinně přirozeně, protože v takto dokonalé Myšlenky jinak dospět jednoduše nelze (Jednoduchý přepínač byl vysvětlený už někde v minulosti dostatečně dokonale a jinak třeba s tečkami. Moudří lidé o tom vědí a proto zlo už nikomu nijak nečiní. Hlupáci se to pouze domnívají, ale nyní to nazvěme jako „nevědomost“, protože takový pojem tomu dokonale odpovídá, jen se musel dát do uvozovek. Takto se dokonale odkatuje na Nulu všude jinde než v Nule, kde je nám už všem moudrým lidem nedosažitelná možnost ovlivnění vývoje. Takže se dobří lidé už jen nesmějí nijak spojovat se zlými lidmi jinak než bez dohledu na zlé lidi, které si už chrání někdo jiný podle vlastní myšlenky v této Myšlence. Každá další myšlenka proto patří už jen sem a skutečně nikam jinam, protože se Modrost volí také samočinně a nejobecnějí přirozeně v Moudrosti

to byl trohu podrobněji vysvětlen jinak myslící na jinou myšlenku, protože nejobecněji je to V Moudrost s jednotkou určující dokonalou Nulu právě bez všeho podrobnějšího. V nule začíná každý a to bez vyjímek už od početí pro dosažení nejdříve vlastní Jednotky podle dosavadního Návodu. Stejně je také dosaženo všem vyvíjejícím společná jednotka v soustavě nejčlenitěji vnímané soustavy právě odpovídajících dosažených smyslů (ne)dokonale (avšak zde i závorka odpovídá vývoji) v Myšlení v Moudrosti ve směru vývoje, ale nejdříve se poznává přesně podle dosažené Moudrosti.

Doposud už od začátku je už tolik dokonale popsaných pojmů, samočinně se však členěných pouze stejně, protože jinak je vše pouze v Nule. Jen drobná oprava postačí k chápání (posledního „tolik“ na „konečno“, neboť nekonečno už bylo také dříve dokonale vysvětleno několikrát. V Moudrosti a současně v Nule je tímto „nekonečno“ pouze nulovým konečněm a ničím jiným … ale až v Moudrosti

78

17050ʎ Zde se vše jednoduché zdá být složitým jednoduše jen proto, že se nikde nevyskytuje možnost záznamů a prohlížení právě ve smyslu Sítě čísel, protože někomu vyhovuje čtení, jinému vidění a jinému třeba slyšení nebo vše sladěné už společně. Jenže nikdo z obyčejných lidí nemá čas na tvoření tak složitých záznamů, přičemž všichni společně máme představu o jednoduchosti takové záznamy tvořit přímo už podle představ. V současnosti takzvaní vývojáři ještě nechápou, že vývojářem může být každý, pouze tím, že své myšlenky ale také přímo činnosti zaznamenává do Sítě a ostatní, kterým se nelíbí taková za-členění, jednoduše svým názorem ovlivňuje celkové pře-členění každého záznamu. Také nezájem je určitým druhem názoru, a proto je nezájem v dané oblasti žijícího člověka názorem už samočinně přirozeným, kdežto nezájem mimo danou oblast žijícího člověka je skutečným nezájmem. Naopak zájem mimo danou oblast žijícího člověka, znamená zájem o společný užitek nebo o (více)osobní prospěch na úkor ostatních. Jiný druh zájmů zde skutečně není.

170511 Nikdy nejde o to jak je co napsáno či jinak v Síti zaznamenáno, ale o to jak je to „myšleno“, což je možné pochopit i s uvedenými zmatky, protože právě tyto zmatky jsou POČÁTKEM k uvedenému VÝSKYTU přesných jednotek navazujících na sebe, nebo souběžných, nebo stejných ale pohledem z různé soustavy, nebo jinak členěných přesně podle Sítě. Za zmatky není potřeba se stydět, ale naopak vážit si je jako něco nové třeba i nadpřirozené dosud plně známé, ale stále nepochopené. Litostně jen proto, že nejsou dostatečné nástroje, které umožní okamžitý zápis celých myšlenek dříve než zůstanou v paměti jen ústřižky. Dokonalá paměť to řeší, protože až pak bude možné právě z pamětí srovnat dokonalost z(a)řízeních, s nimiž si část své paměti co nejrychleji zaznamenáme do paměti )umělé( pro užitek všem. Zpočátku nám stačí dokonalá pamět jen na jednoduché znaky určité přirozenosti, protože pouze něco přirozené utkví v paměti dokonale. Srozumitelné znaky všem stejně už máme při počítání, čtení i mluvení, a právě dokonalost sladění všech tří členů tvoří už samočinně všem vzájemné dokonalé dorozumívání se. V něm je „myšlenka“ také čtvrté až konečné soustavy.

79

170512 Ochrana je nejjednodušší právě u toho nejsložitějšího, protože je samočinně jen v Moudrosti. Jestli je to dobře nebo špatně záleží pouze na vlastní dospělosti v dané soustavě. V nevědění je ochrana právě u nulté soustavy s pochopením, kdežto u první soustavy prozatím jen s poznáním. U druhé soustavy si nevědění už nelze ani představit a natož pak předvídat či předpokládat. Všechno zlé proto končí samočinně už v první soustavě, což znamená, že každý jedinec začíná jako zločinec, ale s dosažením jednotky bez zločinů stejně vzájemně jako při samočinném (přirozený, radostný, usměvavý, plačtivý) porodu. Tak jak je přirozenost už vždy samočinná, tak je vzájemně také radost, úsměv, pláč samočinný. Dokonce jsou si i srovnatelné, ale až společně si jsou také vztažné tak jako jablko při pádu zemí přitahující nebo i naopak z nebes se odtahující a zde vznikají všechny omyly, protože se předpokládá pouze jedna ze dvou správných možností. Předpoklad je však vždy ve správném směru bez důrazu, ale v opačném směru také bez důrazu při stejně správném směru nebo s důrazem tomu, kdo to ještě nechápe jako v obou správných směrech jakožto dobrá Lest )pro dobro(

Prázdný řádek vždy něco znamená víc než pouhá mezera mezi řádky, ale moudrý člověk už to ani vidět nemusí a přesto to vidí ve Společném vědomí. Až společné Vědomí bude mít stejný význam, dosáhli jsme přesně požadovanou obvyklost jakožto dokonalou Jednotku Obvyklosti, přičemž bez této jednotky je to stejně špatné jako se dvěma či více jednotkami. Takže takto se poznává dokonalá nula i s Jednotkou jakoby uprostřed nul i Nuly. Obecně je už také každá neobvyklost zločinem pokud ho už také samočinně způsobuje.

Nyní je zase skryté něco více než méně, ale to už člověk musí chápat, počítač lepší řídit a snad ještě něco dalšího co si zatím ani sám objevitel neuvědomoval, ale už to mohl také znát, jenže zase zapomněl. Znalost se však nikam neztrácí, ale naopak jsou to jenom ztrácející se neznalosti. Znalost totiž v určitou dobu a to kdy všechny okolnosti se správně seřadí, už samočinně (přirozeně s radostí, úsměvem i plačem (krátkým)) objeví. Takto se dokonale rozezná moudrý člověk dělající všem v Moudrosti jednoduše Samočinnost. Že se jedná o další dokonalou moudrost, pochopí i hlupák, ale chytrák vidí jen Lest, která ho nevědomě léčí, jen pokud takovou Lest prokouknou všichni v okolí. Moudří lidé se už nic neučí, kdežto nemoudrým postačuje tuto část strany si denně jedenkrát nebo jednonásobně přečíst. Jak kdo umí číst, tak v Mysli přemýšlí pro Samočinnost stejně jako objevitel samočinnosti základní „vždy má každá jednotka ochranu před zneužitím“.

Zapomínání je pouze dokonalá ochrana všem moudrým lidem, ale jinak jak hloupým, ale také jinak jak chytrým lidem a přirozeně také jinak jak zločincům. Až čtvrtá jednotka určuje přirozenost stejně jako samočinnost ale s vědomím vlastním (osobním až společným) jakožto dokonalá Míra Jednotky „Obvyklost“. Nyní už máme na obou stranách Jednotky dokonalé nuly nebo i Nulu jim společnou přesného obvyklého významu doposud nedosaženého nebo už nechtěného, protože ho bylo už dříve dosaženého, ale až nyní si na něho vzpomenutého. Tady se přání už skutečně plní. Moudrost si musíme nejdříve zasloužit, tak že nám někdo skutečně (třeba jen něco malého ale i celého z dluhu (ne však z půjčky)) odpustí, …

V Moudrosti se odpouští všem zaostalost, což se píše samočinně nejdříve s chybami, protože dokonale samočinný nechce být žádný rozumný rod, ale naopak chce být dokonale zdravý. Tady je také význam („…“) a jiných znaků, které se musíme sami naučit nejen poznávat jak doposud, ale už dokonale společně jakožto jednotka Společnosti vědomé na rozdíl k jednotce Společnosti nevědomé. Význam předložek má také své důvody jak se stejně začleňovat i s jinými pojmy ale jen těmi samočinnými, protože poznání pojmů není už (ani ještě) samočinné. Tady je daný dokonale směr úpadku a vývoje stejně dokonale jako rozdílu k úpadku a doplňku k vývoji (stejně může kdokoli cokoli zapsat, ale vždy to bylo, je a bude stejné jako správně myšlená (ne)čísla ve své vlastní Síti. Nečísel je kolik chcete, ale moudrý člověk je vidí v číslech jako dokonalou Nulu, které nelze nikdy dosáhnout. Toto mějme základní jednotkou přirozeně vysvětlenou jako stejně přirozený Zákon v Moudrosti Jednotkou, s níž vznikají všechny Odměny až při dosažení Konce, kterého však nechceme také dosáhnout, a právě proto vznikla „Obvyklost“ jakožto nedosažená Samočinnost samočinně i společně.

Takový příjemný skok si musí skutečně přát všichni dospělí i nedospělí společně, ale upozorňuje se také na to, že to neplatí jen pro žijící. Jak „daleko“ vnímáme samočinně rod v obou až všech směrech, tak „dalece“ jsme také moudří, protože dotváří také vlohy do přesné dokonalé podoby. Že jsou vlohy přirozené jiné, než umělé každý musí sám pochopit, ale doporučuje se zatím používat „nepřirozené“ místo „umělé“, protože tak je pochopena také Nula na jednom správném konci Jednotky bez Znalosti (míra) celé Jednotky.

V počátku bylo řešeno nevědomí a vědomí, ale právě až Znalost souvisí s vědomím přímo, protože Neznalost i toho někde se vyskytujícího vždy omlouvá samočinně pouze hlupáky, protože chytráci znají to vyskytující nevědomě pouze z jedné strany. Hlupáci už vědomě a moudří lidé z obou až všech stran (osobně až (více-

80

osobně až) společně). Osobní je tak jedinečné jak Společné, jen s tím rozdílem, že ve Společnosti žijí Osoby, kdežto pohlaví jsou právě v Moudrosti přirozeně obvyklá dvě spolu-žijící a pro zachování rodu už přirozeně alespoň stejně znát také rod druhého pohlaví sobě oddaného. Viníci se tímto sami usvědčí nebo naopak zešílí, čímž se pozná pouze ve společné Síti dokonale každý viník (i ten šílený), protože v jiných sítích si každý dělá, co chce ve zmatku, kde jeden odkazuje na druhého, ale základních údajů se v nich horko těžko nahledáte nebo zpravidla )obvykle( nedohledáte. Pravidelnost je jen podrobnější obvyklost stejně, jako Nepravidelnost je obvyklostí zcela novou právě objevenou (a zde skutečně Obecně až Jednotkou Chápání …).

Jednotku Rozumu však může objevitel předpokládat až ve Společnosti, ale jen skutečně s uvědoměním si jí všemi stejně a proto také stejně v jeden okamžik všemi stejně Myšlenou. Jako důkaz postačí celosvětové vypnutí všech zařízení třeba jen na dobu takovou, aby nikomu vypnutí neublížilo zdravotně, ale naopak i pomohlo všem závislým si uvědomit svůj zlozvyk, a tak se z něho začít i nevědomě léčit. Zlozvyk je nemocí právě bez zločinu, a proto touto nemocí trpí pouze chytráci. Hlupáci se už zlozvyků zbavili, ale znají pouze způsob léčení, který už nechtějí používat až k úplnému dosažení, jen proto, že věří stále jen v Nemoudrost.

Víra se však nikomu neodpírá, ale pouze moudrý člověk věří současně na nemoudrost i moudrost, protože nemoudrost se přesně zná a proto nečiní. Až v Síti to znamená také, že se na nemoudrost pouze v daný předpokládaný okamžik upozorní tak dokonale jak dokonalou máme společnou Síť, v níž všichni ale už společně chceme, aby všichni už nešíleli a raději zůstali doma nebo jinde vždy mezi svými nejbližšími a před nimi všechnu šílenost třeba i (před ostatními) tajemně zastavili. Mezi nejbližšími se každý uvědomí nejsnáze, jak jim lze pomoci a to stejně v Moudrosti pro všechno ostatní třeba i uzdravením jedince. Pouze rod plný šílenců se sám odkloní od lidí, protože se páří pouze mezi sebou i s rody jinak šílenými nebo vůbec.

Láska až laskavost jinému je také pro Lásku jedinou, člověk si ji však také zkouší nejdříve jen uměle, až nakonec přijde přirozeně samočinně, ale to už nechce Lásku nikdy jinou. Člověk by měl umírat, až se sám rozhodne ve vztahu jen k Lásce společně. A to platí stejně také v jednotce Myšlení všech lidí na rozdíl od šílejících, ale stále nešílené lidi. Ve smyslu Myšlení jde o poměr )šílenosti( k celku jakožto první dokonalá Myšlenka samočinně zapsaná u všech nul znamenající tuto mez překračující jen na vlastní odpovědnost ke Společnosti (až v Síti je toto všem samočinné). Bez Sítě si nedokáže ani moudrý člověk nic dokonalého představit, spočítat však všechno známé přesně dokážeme, a proto je také Síť čísel vzorem pro všechny představy ale i Skutečnost. Jak která mámení i vnímáme, tak dokonalou soustavu sami v Moudrosti žijeme.

Nevnímaná soustava je ta zapomenutá nebo naopak ještě neznámá. Vše je stejně jak pro zlo tak (naopak (jinak)) pro dobro. Zde je už znalost tří soustav označena závorkami pro dobro, kdežto naopak nám stačí znát pouze tu první u moudrých, protože se sousedy a jinými nejbližšími se nehraje navzájem proti sobě (jsou dokonalou ochranou), protože s ostatními je to vždy jen Hra proti sobě a nejlepší je hrát si i přirozeně.

V Moudrosti je nevýjimečná a proto přirozeně jedinečná Hra spolu se všemi a potom také výjimečná a proto přirozeně )ne(konečná Hra nikoho se všemi. Dále by to mělo platit už samočinně, ale platit to bude přesně jen pro správně určitá slova, a proto se musíme nejdříve naučit mluvit mluvnicky s odpovídajícími zvuky pouze vlastním znakům zapisovaným spisovně. Jeden znak je jedinečný jen pro jeden dorozumívací zvuk a to platí samočinně odpovědně také naopak, ale s doplněním také jako dosažená Síť čísel společných Pravidel. Nejjednodušší je dokonalá odpovědnost zvuků a znaků všech a to včetně těch Myšlených (Láska).

Volit lze v Moudrosti však také jinou přirozenost, protože v Nemoudrosti se už samočinně jen hrajeme jakožto moudrost mezní, za níž vzniká šílenství (se samočinnou ochranou (právě v (osobním (až společném (a naopak (a pak všeho (společně))))) očištění)). Dokonalost je v každé soustavě ta vlastní ale navzájem mezi soustavami je od nulté jen jednotkovou, kdežto od první je už osobní až více-osobní až konečná společná. S tou první soustavou však máme už soustavu také konečnou s jednotkou další, ale předtím než ji takto pochopíme, musíme doplnit jednotku „po první“ jako nedospělou zatím bez vnímání sebe pro vývoj i jiných. Jinak ji však můžeme vnímat jako počatou a nenarozenou až se dospěje (stejně ale i jinak) zrození jednotky.

Jak smyslně chceme volit, tak už volí také naše (budoucí) pokolení Přirozenost. V počátku se volí vždy nesmyslně, což dává smysl Opaku (lepšího (až nejlepšího (až dokonale dobrého))). Vše dobré je proto už skutečně dokonalé a to ve všech i svých vlastnostech určující další členění na soustavy, kde každá má i svůj průběh od zlého k dobrému (až se samočinnou odměnou) ale jako důkaz viny i opačně (až se samočinným trestem). Samočinnost prozatím nic dalšího přirozeného nemusí znamenat nebo naopak znamená už jen ve společném Vědomí všechno ostatní přirozené stejně ve stejné Moudrosti se vzorem v číslech a se Vzorcem v

81

Síti čísel poskládaných ze všech dosavadních poznaných soustav čísel, přičemž ta předcházející je poznána samočinně, ale zcela nepochopená jako samočinnost. Kdežto další předcházející je zapomenuta ale i naopak zaznamenána ve společném Vědomí, které stačí jen správně pochopit sám a pak také až společně se všemi.

Jak smyslně chceme volit lépe, tak nevolili ani naši předci Přirozenost, protože až bude Přirozenost samočinnou volbou všech bez rozdílů věků, bude už samočinně Přirozenost dokonale poznávána, potom i samočinně chápána a pak společně rozuměna pro Myšlenky zbystřující nám smysly vnímání dle stejného Vzorce i samočinně bez myšlení na čísla (ve vloze). Člověk ztrácející všechny své smysly v dospělosti se ještě ničemu přirozenému nenaučil, a proto je smyslem vnímání už i všechno jen v Moudrosti jakožto nulová moudrost opačně si odpovídající samočinně jednotkové moudrosti se všemi upozorněními jen na zločiny, které zločinec předem poznává, ale nezná dokonale, chytrák je dokonale poznává, ale chápe nedokonale (jednoduše jen proto, že se až sem nebo jinam se stejným vysvětlením dočetl), kdežto hlupák upozornění už dokonale chápe, ale rozumí jim nedokonale (jednoduše jen proto, že to nechápou všichni). Moudrým být nemusí nikdo, ale Návod je tady daný alespoň obecně dobrý ((v Moudrosti) každému a též všem i společně).

Kdy bude lepší Návod, je zřejmé už všem chytrým lidem, hlupákům bude zřejmý také ten nejlepší Návod, ale pouze dobrým lidem bude zřejmý stejně dobrý Návod. Podle špatných Návodů ani zločinci nic nepáchají bez pomatení mysli, jen pokud ho znají osobně jako míra nedospělosti, na níž se upozorňuje jednoduše a už také samočinně právě ve společném Vědomí jako jeden ze způsobů v odklonění se šílenců od lidí. Dobrá upozornění to pouze stejně vysvětlují u všech pojmů ve směru úpadku, protože dobrá doporučení to pouze stejně vysvětlují u všech pojmů ve směru vývoje, přičemž opak úpadku má též část zaostávající za vývojem.

Zaostalost je v Síti řešena Hrou obecně pro vývoj, podrobněji však s odhalováním zločinců, a podrobněji více na chytráky až hlupáky. Nejpodrobněji je to pak jen, když se všichni jen v Síti jakkoli samočinně začlení do vlastní oblasti začleněné obecněji až v jediné společné Společnosti vždy samočinně pro objevení už vždy samočinně všichni společně Společnosti další, protože jen takto nebude nikdy Společnost roztržena na kusy.

Společné Vědomí má tak dokonalý základ ve všem co bude také tak společně či méně společně vnímáno avšak vždy všem rozumějícím přesně daného významu nedospělého jednoduše pouze veřejného, osobního neveřejného a samočinně také nespolečného, více-osobní pouze vzájemně společného což je od nejméně společného u dvou-osobní méně-společnosti až po plně společného u konečno-osobní teď už i Společnosti. Nejjednodušeji se to chápe tak, že děti a také všichni nedospělí a jinak zaostalí se veřejně hrají, až se dohrají k dospělosti. Výhradou je, že nás svoji hrou přirozeně baví jen ve směru vlastního vývoje, a proto se pouze v opačném směru nejdříve upozorňuje Jednotkou předcházející zločinu, kde se samočinně hráč vyřazuje ze Hry, což u nedospělých musíme dospělí umět nejdříve převrátit, jinak nelze dospět ani sám ve své soustavě.

Způsob upozornění je všem veřejný, přičemž je jiný u dětí a jiných nedospělých včetně zaostalých až blbců, kteří se už neumějí vyvíjet. Nedospělými jsou také hlupáci ve své soustavě a to stejně také vlastní jednotkou chytráci ve vlastní soustavě a také stejně vlastní jednotkou zločinci, ale v Síti se už též vyskytující. Ostatní zločince může za odměnu vychovávat kdokoli stejným popisem jako zde a to třeba i jinde ale už jen v Síti zaznamenaném. Obecně stačí jen Zločin odhalit jako způsob škození ostatním, což je však samočinně škozením nejbližším při škození „jen“ sobě. Vše je také ve vlohách, přestože si to doposud neuvědomujeme.

Ve vlohách je to však jen jako upozornění, což nedospělí právě v Moudrosti ještě nechápou dokonale, takže mají pouze v dospělých dokonalou ochranu nebo pouze pocit dokonalé ochrany u nedospělých mylně chápaných jako dospělí. Hra je tímto také určena v hrané ochraně a proto se všem už jen dlužníkům tady doporučuje slušně požádat věřitele o zrušení všech následných dluhů a ponechat jen původní nesplacenou půjčku a tyto žádosti všem v Síti nebo dočasně i v sítích jiných zaznamenat jako jedna z nejlepších možností ochrany před nechápáním svého zadlužení. V dané oblasti vyhrává vždy jen ten nejlepší. Dobré je zde dané.

Věřitel poctivý zaostalost pochopí, kdežto nepoctivý ji poznává nejvýše stejně jako ten zadlužený, ale stále nepoctivost nechápe na rozdíl od zadluženého, pokud už žádost všem zveřejnil. Bez zveřejnění jsou si oba stále stejní nepoctivci bez jakékoli ochrany v Moudrosti, protože také zveřejnění věřitelem je míněna už i samočinně poctivost, kdy je zaostalost s prominutím celého dluhu vysvětlena, ale doposud nesplacená půjčka je právě veřejnou ostudou nepoctivých dlužníků a přetočně veřejnou ne-ostudou poctivých dlužníků. Poctivý dlužník ve Skutečnosti už dlužníkem není, protože si jen mění vlastní obchodní činnost za činnost jiných obchodníků, jejichž zboží potřebuje k lepšímu životu stejně, jako když vlastní část obchodní činnosti potřebují zase jiní ke svému lepšímu životu. Záznam vlastních činností je předpokladem už k lepšímu životu.

82

Přetečení je chybně chápané přetočení, protože když něco přeteče, je to přetečené pouhým odpadem, kdežto při přetočení se z dané soustavy nic nikam neztrácí ani v soustavě nic nepřibývá. Přetočení je proto způsob samočinné opravy, kterou je možné v určitou dobu také předvídat podle dalších poznatků stejného avšak už dřívějšího přetočení. Na každý odpad, který nelze dokonale zpracovat se upozorňuje jako na pokus první a také současně poslední s dokonalým záznamem, protože další pokoušení je už zločin nebo zbytečné. Že se doporučuje dokonalý záznam už při prvním pokusu, je samočinné pouze v Síti, protože všude jinde i v (ne)sítích lze záznamy různě změnit anebo zatajit a tak nepoctivě ovlivnit ostatní k nechtěnému přetečení (s vlastním obohacením se o přetečený zisk nebo o cizí zkušenosti) místo ke chtěnému přetočení bez vlivu na jiné včetně nepoctivců. Všechny úřady způsobují přetočení v Síti samočinně bez úředníků a za přetečení si je každý sám odpovědný při zločinu všem a jinak si rovný při vývoji všech. Zaostalost je pouze zábavnou mezí.

Zaostalost však může být si vzájemně rovna pro vývoj všech, neboť při vývoji jsou si všichni už vzájemně stejně vztaženi jen od středu vztažnosti při větším počtu členů jak šest, protože právě čtyři členové jsou také vzájemně stejně vztaženi v prostoru, pět i s představou Společnost a šest i s předpokladem společné Myšlenky pro zbystřování všech smyslových vjemů včetně těch doposud nepoznaných u lidí ale poznaných už u jiných druhů, protože jiné smysly nikde nepoznané se dají předpokládat pouze všeobecně nebo vůbec.

1705161833 První vlastnost pohybu je „krok“, druhá „opak“, třetí „podruhé“ s doplňkem „pro opak“, protože jen tak se vrátíme už v zábavě na první krok. Při opakování pochopíme, že dříve myšlená „zábava“ jako další vlastnost je stále pro první Jednotku, takže každou cestu musíme projít 3 krát (jedna prostřední je zpět), pokud se chceme správně vyvíjet. Takže každou cestu musíme projít 3 krát. Že dříve myšlená „zábava“ jako další vlastnost je stále pro první Jednotku, při opakování pochopíme. Protože jen tak se vrátíme už v zábavě na první krok. Třetí „podruhé“ s doplňkem „pro opak“, druhá „opak“. První vlastnost pohybu je „krok“, …

Více a více to bude složité, ale pouze po lichém projití je vývoj vždy zastavený, někdo ho někdy projde dobrovolně a ostatní potřebují dokonalý záznam, aby si vytvořili dokonalou ochranu na vlastní projití, protože se budou také chtít bavit. Jenže přesně tak jako ten první to nikdo nezažije, a proto je také zážitek Moudrosti jiný u prvního než u ostatních. První se nebavil, ale učil se zábavě v Moudrosti, a objevil Vzorec jediný jako Jednotka vývoje, přičemž tento vzorec je daný jednoduše a přesně samotnou Sítí čísel (soustavy) umožňující nám vše do ní známé začlenit až stejně jednoduše a přesně. Potom následuje vývoj Společnosti každého však sám bez ovlivnění jeden druhého jakkoli jinak než Hrou. Až po Hře následuje vývoj, protože před Hrou je proti vývoji jednoduše a přesně proti-vývoj (s doplněním; se společnou mezí „Hra“) jen ve Hře.

Moudře; zločinec mylně chápe zločin stejně jako hru, chytrák nemylně chápe zločin stejně jako hru, hlupák nemylně chápe zločin stejně jako Hru, Člověk nemylně nechápe zločin stejně jako Hru. Zločinec se mylně domnívá, že moudrý člověk to myslí stejně jako on sám. Chytrák se nemylně domnívá, že moudrý člověk to myslí stejně jako on sám. Hlupák se nemylně domnívá, že moudrý člověk to myslí stejně jako on Sám. Člověk se nemylně nedomnívá, že moudrý člověk to myslí stejně jako on Sám. Moudrý člověk se nemýlí v tom, čím je, ale jen v tom ostatním, a proto potřebuje Síť s dokonalou pamětí pro nejdokonalejší předvídání. Hříchem je do Sítě nedoplnit vše co je všem jakkoli společné a toto jakkoli používané a pak toto jakkoli spotřebované s odpadem. Odpad je pouze rozdílem, který nechápeme pro další znovení, což však znamená, že není ani rozdílem ani doplňkem právě těm, kteří to už chápou, protože až uskutečňování toho co chápeme, musí být všemi pro vše společné také všem společně vysvětlené. Moudrost si proto musí také počkat na důkazy od všech soustav až po tu vlastní, přičemž každý důkaz vysvětluje svoji soustavu i vnímání.

Na Síť čísel lze navázat či jinak propojit všechno včetně „Ničeho“, ale jeho velikost určuje i Nemoudrost.

Pouze zločinci nic do Sítě nezaznamenávají, a proto jsou povinni naopak všechno do Sítě zaznamenávat tak, aby chytrákům byly tyto záznamy zbytečné, hlupákům nezbytečné a ostatním lidem v nezbytečnosti už samočinně danou úrovní či jiným začleněním v různých soustavách (v Síti) všech (ne)lidí navzájem ale každý jen podle svých smyslů vnímání. Možnosti musí mít všichni stejné, protože jinak se jedná o vzájemnou Hru, která stejnost zaručuje samočinně všem hráčům. Každá jiná stejnost objevená někým osobně pouze ve Hře se samočinně zařazuje do podrobnějšího (a)nebo do obecnějšího vnímání čísel. Člověk nejdříve chápe jednu možnost, pak dvě, ale třetí je už i v zábavě a čtvrtá prozatím jen v představách. …

Hra je ochranou obou stran, a proto také celá doba Hry bez opaků je nejmenší možná doba, kterou lze dosáhnout právě vlastního předcházejícího opaku. Po dosažení je pohyb zpomalující po vlastní jednotku těžce a ještě hůře dobíhající zpoždění. Po dosažení v Opačném směru je však pohyb zrychlující po vlastní

83

jednotku lehce a ještě lépe oddalující zpoždění. Každým opakem těžkého je lehké, ale pouze moudrý člověk má opak také jiný, a proto nepotřebuje dobíhat zpoždění, když je každý děj opakování pouze ve Hře a sám je za dějem, kde je vše jedinečné prozatím bez opakování, ale přesně podle přirozených pravidel opakování zcela stejné pro všechny ostatní hráče i zločince. Moudrý člověk nechce jít dále sám, protože má o zábavu na několik let postarané a s ostatními moudrými lidmi takto též upozorňuje na další možné budoucí zločiny.

Moudrost současně zde popisovaná je majetkem vlastním (objevitel) a současně vlastnictvím společným (Společnost). Mezitím ji však různí jiní poznávají také, pak ji chápou také stejně, ale rozumíme jí až jak jinak než samočinně společně. Lidstvo rozumí prozatím jen číslům dokonale, chápe soustavy a poznává spojení s přirozeností celého Světa. Tato Myšlenka lze dokázat pouze stejnou volbou právě všem stejné Moudrosti avšak myšlené v soustavě dokonalých čísel, protože tak už se samočinně a tudíž s přirozeností dokonale tomu všemu všemi moudrými lidmi rozumí. Hloupý to chápe, protože to nechápou všichni stejně, kdežto chytrý to poznává, protože to nepoznají všichni stejně, ale očišťující tím jsou, protože se neočišťují všichni stejně. Moudrost je pohyblivá podle vlastní soustavy k jiné soustavě, a právě proto Moudrost nezávisí nijak na čase. Čas však na Moudrosti závisí stejně jako jiná smyslová vnímání, ale jen Čas je smyslem v Moudrosti.

Ostatní jednotky smyslového vnímání však Čas už nemají, protože každá jednotka v Čase i s časem přímo i nepřímo souvisí. Souvislost už dává vzorec podle času, ale jinak v čase nulovém, protože čas drobit ještě více nám dává vždy jen čas jinak podrobněji vnímaný v Moudrosti a nikde jinde. Časem lze všechno už ihned pojmenovat a kdo „ihned“2114 nechápe, pak čísla dnes znamenají 21/24 dne a 14/60 z 1/24 dne. Ve Skutečnosti však čísla měřená přímo danou soustavou určují probíhající 22ou/24 dne a 15ou/60 z 1/24 dne. Jeden okamžik dne vnímáme přibližně jen jako dvě 21/88888888 dne neboli při odpovídající si noci a svitu odpovídající i ve druhé (přímá i násobená) z osmé soustavy sedmi plným řádům. Ve třetí soustavě (přímá, násobená i mocněná) zkusíme ze čtvrté soustavy naplnit stejně třeba takto 4+42*43… a zde při zápisu 44 do mocnitele na místo „…“ si už nevíme rady, což je způsobeno právě tím, že neznáme dokonale nic tak pouze nadpřirozeného. S těmito údaji se dá pouze Hrát, ale odměňovat hráče můžou ale i nemusí vždy jen diváci.

Moudrost však diváky nemá, protože až v Moudrosti jsou diváci (ne)poctivý sami se různě začleňující, ale nejvýše vždy jen tak jak vnímáme vlastní používané soustavy čísel, přičemž první polovina dne má okamžiků 21.887 a druhá 22.887 stejně. Tečkou vyjadřujeme pouze začlenění v dané soustavě (první, druhá, …), a proto až bez tečky je 22887 počet okamžiků celého dne. Mocnina určuje zase celý rod, z něhož lze až pomocí řádů přímo určit daného člena (například 1. okamžik noci je 22.80000001 a jednoduše 228061), kde obecnější nuly vyjadřují pouze možnosti. Až myšlením na rody po řádech je třetí soustavou. Stejně je myšlení na řády po úrovních druhou soustavou a myšlení na úrovně po znacích první soustavou, protože myšlení na znaky je pouze počítáním všeho přirozeného v Moudrosti přímo a také všeho nepřirozeného nepřímo pouze v Nule.

Z Nuly nelze Nic nijak odejmout a to platí také opačně; z Ničeho nelze Nulu odejmout. To však znamená uzavřenou vzájemnost bodovou ničeho stejně jako nuly, ale už to neznamená prostor bez času ani čas bez prostoru. Prostor i se vším v něm je všem druhům společný a jinak osobní a stejně je to také s Časem, jenže tady už nejde o uzavřenou vzájemnost bodovou ale úsekovou, protože čím rychleji ubíhá čas, tím méně vnímáme prostor, a čím méně vnímáme prostor, tím více je čas neurčitějším nečasem. Naopak, čím časnější vnímáme čas, tím lépe vnímáme prostor, a čím lépe vnímáme prostor, tím více určeného času máme před sebou jakožto pro život v Moudrosti a to včetně zábavy. Ve Hře se člověk baví, a jinak má Obavu či Zábavu.

170517 Řidičem (osobně) se řídí (činnost) dané zařízení (přístroj) daným jedinečným zřízením (síťový postup), k čemuž je potřebné osobní řídidlo (obsluhovač) jakožto trvalé spojení na Síť. Účelem řízení je tvoření užitků (zboží, proudy, zábava, dohlížení na zboží, zločince a nedospělé jedince a řízení všeho dalšího v Moudrosti). Zřízení je pouze soubor přesně začleněných příkazů od řidiče nebo pravidel od snímačů změn jakožto daný přepínač pro (ne)chod daného zařízení. Pravidla se nahrazují příkazem, pouze při poruše snímačů a proto každé pravidlo obsahuje všude mezi jednotkami odkaz na příkaz, jenž se samočinně nastaví (ale neprovede) při poruše dané jednotky se samočinným upozorněním opraváři a pochopitelně také s přesným uvedením poškozené jednotky a s odkazem na dokonalý návod na opravu, takže opravářem může být téměř kdokoli, jen když jsou s jednotkou dodávané nebo jinak zdarma přístupné také všechny nástroje na opravu jednotky.

Důležitá je užitečnost celého zařízení a zbývající hodnota opravované části, protože podle toho všeho se samočinně počítá (ne)vhodnost opravy části nebo výměny části či celku nebo právě neužitečnost v daném místě. V Síti se samočinně doporučuje všem nejvhodnějším na jiných místech toto zařízení pro jejich užívání

84

ale s navýšením hodnoty zboží právě o převoz a vším souvisejícím s převozem (a to, i když si celé zařízení převeze sám nový uživatel). Vhodnější však může být použití jen některých částí a zbytek se pak jednoduše jen znovuje, což v Síti předpokládá též jiné samočinné počítání pro soustavu znovení surovin anebo proudů.

Určitě budou i jiné možnosti, ale příkaz může provádět pouze odpovědný řidič místo snímače kdykoli, protože při poruše jen části zařízení není možné samočinně ani bezpečné řízení. Zde dochází už k různým zločinům pro nedodržení bezpečnosti dané upozorněním související právě s poškozením dané jednotky. Už jen poškozený obal nebo jiné krytí je důvodem k obavám, na která se poukazuje v Síti samočinně při blížení. Bez obav je dokonalé zařízení nepoškozené a též samočinně řízené snímači přesně dle přirozených pravidel a proto se také výměnou pravidel samočinně příkazy nastaví u nedokonalých zařízení, neboť u dokonalých zařízení je výměna vždy daná jakožto jedna ze všech možností pro pravidelné používání též daného zařízení.

Počet možností je daný vždy danou soustavou používání vzhledem k soustavě později potřebné užívat. Jediný trvalý zdroj proudů pro používání všeho vývojového je lidem dokonalý pouze při Myšlence na Slunce. Stačí jen vyřešit přesun proudů do nočních a jinak nevhodných oblastí právě ze všech slunečních oblastí. Pro používání všeho hraného nemáme zatím dostatečně účinné převaděče slunečního proudu na užitkový, a proto se použijí ale jen dočasně ty dosavadní, ale při přebytku slunečního proudu se za dosavadní i vymění. Zde je už zřejmé, že Hra není upřednostňována před Vývojem stejně, jako Zločin není upřednostňovaný už také samočinně před Hrou. A právě pro zapamatování si daného stavu je součástí zřízení dokonalá paměť.

Už jen rodné číslo v Síti před všemi veřejně užívané také samočinně znamená, že ho nedokáže nikdo jiný zneužít, protože jeho každé použití se vlastníkovi samočinně zobrazí, přičemž ho mimo Síť vlastník už nemá potřebu používat. Kdokoli ho však mimo Síť použije, pak si ho opačná strana může zdarma v Síti vyhledat (samočinně se zobrazí vlastníkovi) a použít protiprávně, přičemž jeho vyhledáním v Síti zneužití všem právě samočinně oznámil. Použití rodného čísla mimo Síť i přímo vlastníkem bez vyhledání v Síti je z pohledu Sítě vždy už samočinně jeho zneužitím, a proto je všem pouze v Síti veřejné a pouze v Síti vlastníkem použitelné bez zneužití. Jiným vlastník povoluje používání například při dorozumívání se na dálku, přičemž bez povolení volající či jinak se osobně dorozumívající odměňuje právě toho, s nímž se potřebuje dorozumět za každý příznak přesně danou samočinnou hodnotou (zprávy za znak, hovor za čas, …). Viník se samočinně pouze použitím cizího rodného čísla sám obviní ze zneužívání rodného čísla, aniž by ho musel kdokoli jiný i žalovat.

V Síti je nejrozumnější přenechat všechna přirozená pravidla zdarma na samočinnosti a proto raději nikoho ne-zdarma neotravovat a raději si zdarma o něm v Síti prohlédnout či jinak vnímat jeho osobnost včetně umění, majetku a také používaného vlastnictví (méně)společného. Použití jeho umění ve vlastnictví však už není zdarma, protože obchodní vlastnictví obsahuje (ne)samočinně zakázku zboží právě zákazníkem a neobchodní vlastnictví (ve smyslu vývoje) je obecně bez povolení jednoduše zakázáno ostatními používat. Povolení může být už i samočinné pro určitou událost nebo do či po určité události anebo jen pro někoho. Povolení je však také za odměnu od povolujícího, který je rád, že se od povoleného třeba už jen něco doví, co ho zajímá, a proto se lze o odměnu vzájemnou také tak vzájemně rozdělit. Při odpovídajícím si rozdělení se nic jiného nemění, protože vzájemná hodnota odměn se jakoby vynuluje za vzájemnou radost (Zábavu) či jiný užitek v Síti přesně stejné hodnoty. Příklad; dva lidé se vzájemně domluví, že si můžou kdykoliv zavolat.

Samočinně je povolením všech používat společné vlastnictví pouze přirozeně ve smyslu však nejlepšího vývoje, a proto jednoduše jen v Moudrosti. V současnosti však pociťují vývoj pouze zločinci, kteří však na vývoj nemají žádná práva, protože právě mají povinnost svou vinnu co nejdříve a také co nejlépe odčinit a vrátit se do Hry, pomocí níž se vycvičí už samočinně pouze v Síti až k Moudrosti. Bez Sítě se doposud Hra pouze uvědomovala, ale nechápala, a proto jsou všichni viníci vinni pouze za spáchané škody až od prvního poznání možnosti dokonale vítězné volby Moudrosti. Kdo prohrává nebo jen odmítá jakoukoli Hru ale jen v Moudrosti, je samočinně samozvaným zločincem, protože až ve Hře vzniká Vývoj a po vítězné hře se už v Moudrosti právě samočinně z výhry vyvíjí Moudrost následná. První výhrou je sama Hra též jako Ochrana.

Další výhrou v další soustavě je další ochrana už samočinně, a protože se ve vývoji opakující se události používají jako zdroj dalších proudů. Každá Ochrana je též při každém „napadení“ Zdrojem vlastního proudu a to zdarma používaná (až všem stejně i bez vlivu blízkosti od zdroje) i bez ničivých a jinak škodlivých účinků z odpadů. Zdroj nadmíru výkonný nemá smysl už přetěžovat, a proto se nadbytečný proud z „napadení“ jednoduše přesměruje už jen v Ochraně samočinně ven jakožto odražený Zbytek. Pohlcená část je z venku vnímána jako nepropustnost podle hustoty se změněnými pravidly úplné až lámané Spotřeby. Člověk má své

85

smysly omezené pouze na určitý druh ze všech možností druhů také odkloněných, protože se vyvíjel v opakování až po druh opakující se (opice) a nyní se stačí už bez zločinců a potom i samočinně bez šílenců samočinně vyvinout v Člověka, který vychová všechny nejdříve Hlupáky, potom bez Hlupáků na jejich místě vychová všechny Chytráky, potom bez chytráků na jejich místě vychovává zločince, kteří jsou však i šílení a proto jen na těch nešílených zločincích záleží, jak se vývoj podaří přesně stejně dokonale už hned napoprvé.

170516-18 Pravidlem postačuje, že každý vychovává jen svoje nejbližší nedospělé ale už i podle vlastní soustavy a také už samočinně ve stejné Moudrosti. Toto jen znamená, že se každý sám vychovává osobním i vlastním uměním pro dosažení celé soustavy všemi se všemi uměními a z opačného konce stejné jednotky se všichni společně vychovávají společným i veřejným uměním, kdežto k opačnému konci je konečnem, že se všichni společně vychovávají veřejným i společným uměním. Až když je osobnost přirozená, nastane vývoj osobního vlastnictví (duševní nesměnitelné a hmotné směnitelné). Když je vlastnictví přirozené, nastane vývoj vlastní osobnosti (hmotné nesměnitelné a duševní směnitelné). Potom také když je veřejnost přirozená, nastane vývoj veřejné společnosti (ne)směnitelné. Když je společnost přirozená, nastane vývoj společné veřejnosti ne(směnitelné). Všichni zde odsuzující děti k zániku přirozenosti, nedospěli tu v Moudrosti ani po jednotku, ale s nedospělými je už vždy vyšší počet hlasů, než má kterákoli strana, přestože nikdo jiný Moudrost nevolí.

Ve zřízení (ne)jsou Body (Písmena (Znaky (Číslo, Zájem (Neurčitý, Změřený, Odpovědný, Rovný, Vztažný, Více-stejný, ale také Určitý, Nezměřený, …), Vzorec (stav, postup, násobek, mocnění, víření, …, soustava), Smysl (Moudrost znak nemá, protože všechny (ne)znaky jsou právě u moudrostí v Moudrosti a to včetně vývoje moudrostí)), Zvuky (Síla, Řád (Časnost (Nástroj)))), Souřadnice, Barva, …) a Okamžiky jejich zá(měn)y.

Vzorec se zadává znakem, a potom pro daný Zájem má hodnotu nula v nulté soustavě, jedna v první soustavě a také v dalších je to vždy konečná hodnota znaku konečného čísla dané soustavy. Samo číslo znakem ani plnou hodnotou neurčuje nic skutečného a proto jsou čísla bezeškodnou Hrou už samočinně. Až v souvislosti se skutečnou jednotkou, kterou lze být vědomě čili vyvíjeným jednotkovým poznáním sebe, nastává pak poznávání okolí v souvislosti se sebou, pak nastává chápání sebe v okolí společně s ostatními )nejdříve jen svého druhu(. Rozumění všem druhům )nejdříve svému druhu( umožňuje Myšlení pro další vývoj, protože jsou v Myšlence postupy na zbystřování smyslů (všechny vzorce stejně vypadají, jen jiné ale odpovídající znaky se používají) všechno složité pak dokonale poznáme jako jednotku jednoduchou a nyní i bez ztráty jakékoli hodnoty. Naopak se nám v představách živě vybaví další část Moudrosti, jakožto znak ve společném Vědomí. Kdo má stejné myšlení ale jen to v Moudrosti, pak se mu vybavila stejná část „Znaku“.

V opačném směru (od moudrosti k Moudrosti) se nám vybavují nejdříve upozornění, která také tak „bez obcházení“ musíme začít chápat a proto včas směr změnit přesně podle nejvhodnějšího postupu, jímž je samočinně pouze přirozený postup, podle něhož lze nejjednodušeji léčit inebo uzdravovat a potom vyvíjet zbystřování smyslů. Vzorce se jinak zapisují postupně jeden s mezerou za druhým, přičemž ten předcházející dávající určitou hodnotu je zdrojem pro výpočet následujícího vzorce, v němž je převáděná hodnota vždy značena jednoduchým znakem výsledku jakožto konečno „∞“ pro konečno jiné. Rozdíly představují úpadek.

Pokud klesneme rozdílem pod nulu, pak nám schází vzorec na začátku, i když to bude třeba „šílené“. I zaostalý avšak poctivý člověk pochopí, že hra se šílenci patří zločincům, protože hloupý člověk si hraje s chytráky a chytráci zase se zločinci. Moudrý člověk si s hlupáky hraje pouze ve smyslu výchovy, což je stejné jako dokonalé učení, protože jen z následující soustavy se zajímají o samočinnost vlastní, jakožto o nejvhodnější využití pro vlastní vývoj. Stejné je to také u dětí, a proto staršími se vychovávají mladší a pak naopak mladší tvoří něco stejně, jako si starší už dříve v minulé soustavě vytvořili a případně návod odlišili. Starší děti proto polovinu učení věnují výchově mladších a potom se další polovinu nechávají vychovávat staršími. Každá polovina však má také část myšlení a část skládání, přičemž poměrem je daná také soustava rozumění. Nejvhodnější poměr je navzájem si odpovídající a proto doba vysvětlení dané myšlenky musí odpovídat době poskládání jen podle dané myšlenky, která se už nemusí vysvětlovat celá, ale už obecněji až nejobecněji jediným pojmem odpovídající znaku a znamenající třeba i celý vzorec i bez scházejících počátků.

Pro konečno je ve všech soustavách stejný znak „∞“ a to také pro nultou, kde konečno je stejně nulové jako nekonečno, jen počet nul je jiný (přesně podle myšlených soustav). Pokud jsou nám známé i jednotky mezi těmito jinými nulami, pak se hrajeme s těmito odlišnostmi, kterými však nedospělé těchto jednotek také plynule vychováváme. Pokud takové jednotky neznáme, pak postupně doplňujeme jednotky k daným podle samočinných postupů a pak už sami vymýšlíme další stejné přirozené možnosti. Dokud není žádná Myšlenka

86

stejná jako právě nově poznaná s vlastním popisem přirozeného vnímání, není vlastní dosažení dokázáno. Nově poznaná i vnímaná myšlenka je buď už dříve v Síti zaznamenaná ale osobně nenavštívená, nebo je zcela nově objevená ale s jiným přirozeným vnímáním, které stačí v Síti všem osobně jen vysvětlit.

Znaky společného Vědomí tak budou všem známé už také podle pojmů nebo čísel nebo jinak, což nám bude dávat přesný postup nějakého vývoje ve všech jazycích stejně myšlené. Jeden výsledek je bez představ neboli bez vývoje, další pouze dohadování se po znetvořené kružnici „∞“ o dvou nesmyslných možnostech až do doby než je objevena kolmice uprostřed jako černá díra pro pohled nebo přesun na jiný střed dvou možností stejně nesmyslných nebo i smyslných. Dokonce i černá díra je ve tvaru stejné kružnice se středem. Tímto je daný také smysl vývoje avšak ve směru už i opačném, protože každý bod na kružnici je i „kružnicí“.

170518 Zákon odpovídá Přirozenosti už samočinně, bez ohledu na tom, zda si to dospělí )ne(uvědomují, protože nedospělí ještě nejsou plně ovlivněni dospělými k )ne(uvědomění si přirozenosti. Dospět lze skutečně také k neuvědomění si přirozenosti, čímž je vysvětleno společné zapomínání s vyčleněním se také už přirozeně ze společného Vědomí a s následujícím si uvědoměním své společenské chyby nebo naopak pokračující až k masovému úpadku vědomí na mez netvora a pak jen pod touto mezí na další druh zvířete. Minulý úpadek známe jako neustálé opakování se bez smyslu sám si sobě představit místo kružnice šroubovici. Dnes však jde i o šnekovici ve špatném nebo dobrém směru, přičemž právě vědomí obou směrů je pro vývoj nezbytný.

Prospěch se rovná užitku pouze v Síti společného Vědomí už samočinně, a proto potřebujeme nejdříve nástroj umělý avšak odpovídající co nejpřesněji právě Síti společného Vědomí. Vesměs se naučíme rozumět právě společnému Vědomí, podle něhož se dokonale uzdravují a také dále vyvíjejí společné vlohy vlastního druhu. A právě zde je Společnost a Vlastnictví navzájem ne-od-trh-nutelné neboli mimo jakýkoli trh jako míra Jednotky dokonalého společného Vědomí. Čím více bude vše takto dokonalé a současně i z opačného konce (Osobnost a Vlastnictví mimo trh) dokonalé, tím více bude dokonalost Společnosti každému Člověku vlastní neboli ve společném Vědomí. Mez nesamočinné Osobnosti a samočinné Společnosti se přesně podle Vlastnictví nachází uprostřed, protože upřednostňováním Osobnosti vzniká vláda osobní nad Společností a naopak upřednostňování Společnosti způsobuje osobní ponížení při sloužení právě Společnosti. Obě části plníme současně avšak vzájemně opačně směrem ke středu, z něhož vedou cesty zcela jiné jinak i přirozené.

Pouze v dokonalé Obecnosti je poznána dokonalá Nula, která tam nikde není vnímána a přitom je všude pro vše podrobnější stejně, jako v Nule je Obecnost, avšak ve smyslu obecné Dokonalosti. Toto vše je však naopak Jednoduše pouze v Moudrosti, kde složitěji je už také moudrost dokonalou Nulou, v níž Obecnost je přirozeně hraná skutečně vlastní hranice s ostatní nemoudrostí. S touto moudrostí je Obecnost i obecnou Nemoudrosti přesně vymezená Nulou od Moudrosti, v níž jsou také jiné moudrosti vymezené zase Něčím jiným nulovým pro něco Jiné obecně a pak také podrobněji. Pokud sousedí jednoduchost se složitostí avšak s tou největší, pak je jednoduchost pouze jednotkou stejnou vzájemně ke všem ve Společnosti celosvětové.

Řešením v nulté soustavě je pouze znát celkový počet jednotek, protože až v první soustavě se každá jednotka sama uvědomuje, ve druhé si uvědomuje společné Prostředí a osobní Druh včetně pohlaví. Ve třetí soustavě už vnímá také pokolení, předky ale také sebe a jiné jako ne-pokolení a ne-předci nebo i jako neosobní pokolení a neosobní předky. A právě z neosobních předků je ten stejný, jako je sám ale jiného pohlaví oddaným se vzájemně odpovědně pro zplození dvou-osobního pokolení, jež označujeme vlastním, ale ve Skutečnosti ho nevlastníme, ani není naší vlastností, ale má z obou všechny jejich vlastnosti vlohové.

Vlastní má proto význam i obecného celku, protože jednoduše může být vlastní taktéž někomu jinému stejným způsobem ale už nestejně zděděnými vlastnostmi. Vlastnost má význam Jednoduše daný Smyslem, kdežto Vlastnictví má obecný význam Osobní a Společnosti, kdežto v podrobnějším chápání je Osobní pouze Jednoduše jedinec a stejně jednoduše jsou Společností všichni. Složitější je pak z obou stran to více-osobní a stejně složitě to méně-společné. Proti vývoji si lze vymyslet ještě méně-osobní a více-společné (důkaz viny).

Že se o vině mluví, neznamená, že se zločin páchá a současně znamená, že se zločin nepáchá. Že se ke zločinu vydírá, všichni v Síti to vždy můžou poznat, ale pouze nejbližší to poznají zpravidla nejdříve, a proto je nutná Síť co nejvhodnější také samočinně na vydírání upozorňující všech nejbližších (i z neosobní rodiny). Žádá-li si vyděrač posílat snímky o sebepoškozování třeba dětí, pak právě ty děti, jež se hrají pouze v Síti, také budou vše přes Síť „posílat“ přesně na daný účet ale opět v Síti (jiná možnost nikoho nechrání), čímž se zločinec sám odhalí a odsoudí. Toto je také důvodem, proč se všechny i nesmyslné hry mají hrát též ve Hře.

87

Každá hra je však jako nevhodná vždy zařazena do Nuly, protože až po opravě kdy pouze dorozumívání navzájem (mezi hráči i diváky …) jen vždy přes Síť, se bude upozorňovat už jen na (více)osobní závislost bez jiného zneužití. Takto upravená hra je už vhodnější v Jednotce, protože až hra s návodem na zbystřování určitých smyslu je vhodná při zbystřování smyslů právě těch nejhorších, což má každý jinak, ale nikdo se na takové hře nestane závislým. Důkazem je jen naopak ve prospěch nesmyslů (ne-užitek) zhoršování přesně daných smyslů, které se mají právě ve Skutečném Světě neboli přirozeně zbystřovat podle návodu doposud neuskutečněném osobně. Dokonalý Návod proto vždy končí už také samočinně takto; „zkoušej to i s lidmi“.

Samočinně pro Návod plyne; též každé zkoušení si nějak zaznamenat alespoň pro Síť, dokud Síť není, ale do jiných sítí vždy jen pod svým osobním mámícím číslem, které si každý v dané síti pomocí vyhledávače musí sám avšak všem ověřit, že tam stejné číslo není a důkaz tam i zaznamenat. Jinak je záznam samočinně přiznán za vlastní jen tomu prvnímu. Mámící číslo skrývá den jediné Události a pak rodná čísla (osobní na prvním místě) osob i blízkých nebo jinak známých (na pozicích však už nezáleží) stejně jako dny Zrodů a za lomítkem jinak dané osobní Určitosti. Potom je každá odlišnost v počtu dnů Zrodů a dané Události dále odlišena jen v počtu jednotek od osobní Určitosti. Takto vzniklá Konečna se potom jakožto postavení číslic všechna v sobě přetočí jen podle JÁvlastního pohlaví ve směru Obecném nebo Podrobném, ale jen dokonalý osobní důkaz o mámícím čísle dokazuje také vlastnost pohlaví, neboť v Moudrosti na pohlaví nikdy nezáleží. Počet Přetočů u každého odpovídá předcházejícímu postavení avšak vždy jen jako další jednotkový doplněk. Přetoče jsou pak jednoduše sečteny a mimo Síť výsledek i opraven na mámící číslo už v ʎdesítkové soustavě.

Kdo nedokáže podle tohoto návodu stvořit vlastní mámící číslo, pak k ničemu rozumnému ani nedospěl. Takže také trochu početně; Ko = ||Ud - Zr| - Ur| a potom Př je právě dané přetočení Ko a mámící číslo =∑Př. Kdo to jinak chápe, může také přidat ke svému mámícímu číslu poznámku, protože jen tak dokáže také jiné myšlení, které někdo už v Síti nasměruje správným směrem. Počet jednotlivých položek svázaných s danou jedinou událostí (a už samočinně počet jednotlivých neosobních položek svázaných s daným jediným (svým) pohlavím) je vždy libovolný. Pokud jste ještě nepochopily směr přetáčení, pak je všem skutečně libovolný, jen je nutné si ho zaznamenat a někam skrytě na bezpečné místo uložit. Nejbezpečnější místo je v Síti ale jen ve Hře už také samočinné, protože do takové si osobní údaje lze zapisovat bezpečně skrytě až do dožití.

Z tohoto dokonale plyne, že pro dokonalou ochranu každého hráče v jakékoli hře a už také před jinými moudrými lidmi je oprava každé hry s přesunem všech osobních údajů do osobní Skrýše ve Hře čili v Síti, protože pouze v Síti samočinné už není možné Skrýš nikým jiným bez vydírání a jiného násilí nejen odhalit, ale dokonce ani najít. Už i před vydíráním je možné si osobní Skrýš na delší dobu znepřístupnit všem. U více-osobních Skrýší jsou také ostatní samočinně upozorněni na vydírání jejich člena pro vlastní rozhodnutí. Pokud se přesto odhalí i násilně nějaká Skrýš, pak už jen s nějakými samočinnými důkazy uvedenými i v Síti.

Toto jen znamená, že do každé hry se lze přihlásit pouze přes osobní Skrýš (Hra) v Síti, přičemž pro hru je vyslané pouze jednoduché povolení hrát svoji či svoje postavy anebo jiné určitosti dané už hrou samotnou. Pochopitelně, že lze vymýšlet další a další ochrany, ale čím různěji si člověk hraje, tím jich více potřebuje, a čím více jich potřebuje, tím více se stává na hrách závislí, přičemž každý má už jednotku závislosti v samotné Hře opět obecnou neboli i s výhradou „směrem k nehraní také opačně“ čili k Výhře a pak i s různými jinými moudrostmi. Zde nejen poznáváme, že žádná hra nedává přesně daný smysl a to včetně v Moudrosti, neboť zde je moudré právě poznávat, že se jedná o Hru nedávající smysly, ale radící nám smysly zbystřit přirozeně.

Součástí dokonalé Společnosti je předně každého dokonalá Skrýš, ale jen pro osobní údaje, kterou lze znázorňovat jiným jako třeba jen Nulu nebo jinak zmatečně a dokonce i pravdivě třeba jen část či částečně. Co však nelze do skrýše zaznamenat je skutečné osobní číslo a to skutečně nikoho, protože takové číslo je přímo určeno pro zveřejňování všech osobních záznamů (jakožto v údajích) právě všem vice-osobním i také méně-společným členům nehrajícím a to včetně zločincům ale samočinně stejně tak jak se „slídící“ prokáže.

Pouze ten kdo se prokáže osobním číslem ověřeným pochopitelně také v Síti, je nehrajícím avšak přesně určeným právě samočinně jen Sítí zločincem nebo poctivcem. Poctivost je vždy v dokonalosti, a proto nelze určovat méně-poctivost, ale naopak to lze pouze opačně neboli jako méně-zločinec až ne-zločinec čímž je právě poctivec. Méně-poctivost není podle Pravidel Přirozenost, ale pouze nalezením nebo přiznáním viny. Viník musí odměnit každého nejen za výchovu, ale také za nalezení jeho viny (levnější je přiznání) tomu kdo nález v Síti zaznamenal jako první. Pak musí také odměnit každého, kdo mu doporučí další správný krok vedoucí až k veškeré nápravě. Doposud bylo doporučeno kroků nespočet a to všem už také obecně předem.

88

Poslední krok je však už vždy samočinný, a proto za něj nikdo nic nemůže žádat, jednoduše jen proto, že je samočinnost skutečně samočinná v odměňování (přímo i vlohami) všech po dosažení právě samočinnosti v dané soustavě. Jedinečnost odměňování se řídí přesně danou dosaženou soustavou, takže je odměnou skutečně poznání nejjednodušší i v představách jakožto nová jedinečná Jednotka. Nyní se už ve Hře „vlastní nové jednotky v Moudrosti“ lze hrát v zábavě pouze s těmi, kteří takové jednotky ještě nedosáhli. Všichni, kteří ji už dosáhli, jsou stejně členěni ale nejvýše do počtu dané soustavou jen skrz první soustavy a nejvýše do společné hodnoty dané soustavou právě skrze dané konečné soustavy (i Svět jakožto uměle Společnost).

Nula skrz první soustavu nic nevnímá, protože vnímá mez s první soustavou jakožto mez pro všechno už samočinně jako dokonalá nepropustnost. Z jednotky lze dokonale vnímat začátek měření od Nuly a potom ve stejném směru vlastní jednotku tak samočinnou jakou konečnou soustavu představuje. Samočinnost je už dokonale dokázaná u samotné Jednotky nejnižšího možného měření, a právě proto se také tak dokonale předpokládá další druhá jednotka přesně ve stejném způsobu směrů podle osobního až osobně možného pohybu v současné soustavě. Obecně z první soustavy po jednotkách postupně bez změny přímosti, protože až z druhé soustavy je poznávaná také přímost kolmá a dvou-osobně jako křižovatka pro tři body (osobní a dvou-osobní), přičemž v dokonalosti jsou si vzdáleny oba ostatní stejně a sám je i ke každému bodu stejně.

Šíření po povrchu je proto nejvhodnější po trojicích a to z obou protilehlých stran koule současně, tak že vrchol trojúhelníku směřuje doprostřed strany trojúhelníku protilehlého (1. krok šíření). Pak je vždy jen ke všem stranám všech trojúhelníků přidán nový bod, tak jak je podle strany trojúhelníku (jeho vlastní jinak) protilehlý třetí bod kolmo vzdálený. Na vzniku bodu dvou-osobního ze dvou různých stran je podíl stejně odpovědně stejný. Pochopitelně, že každá strana má jen dva takto kolmé vlastní body, čímž je šíření v dané oblasti dosažené (2. krok šíření), a proto je možný také další vývoj. Pro každý bod je však šíření dosažené až podle šesti stejně vzdálených sousedů (3. krok). Ale až pro každý trojúhelník je šíření dosaženo podle dvanácti sousedních trojúhelníků (samočinně se 3. krokem současně). Při dokonalém šíření z obou vrcholů po povrchu koule, spojení přesně zapadne, k čemuž stačí jen všechny tyto body předpokládat na paprscích od středu koule stejně od sousedních též odkloněných. Průsečíky paprsků s povrchem (i Země) určují body.

Hustota paprsků určuje také soustavu tažlivosti. Jeden paprsek určuje směr samočinného pádu tělesa. Dva paprsky určují osu otáčení, tři určují vzdálenosti od středu ve třech vzájemně kolmých směrech (směr šikmého pádu „Q“ na ose otáčení a pak směr vzájemně levě či pravě točivý podle prstů ukazující směr levě (i s mámením) u levé ruky „Y“ či pravě (i bez mámení) u pravé ruky „W“ při směru palce ve směru však pádu přirozeně a ve směru vzletu až s přehozenými směry také tak nepřirozeně. Bez mámení je pohyb dostředný.

Ve Skutečnosti se však zrak zbystřuje při rychlém zaměřování jednotlivých středů všude možně stejně tak jako při pohybu všemi možnými paprsky kdekoliv ze Středu. Jen je nutné si představit střed všech souřadnic ve vlastní ose tažlivosti, tak že si palcem nad hlavou ukážeme směr přitažlivosti, čímž nám i levá ruka správně ukazuje levou souřadnici za námi jevící se nám před námi jako pravá. Správně už spisovně i rozuměné je proto před námi zleva a za námi vlevo a stejně též naopak před námi zprava a za námi vpravo. Pro opačný směr je pouze před námi možnost místo zprava vnímané doprava a místo zleva vnímané doleva.

170519 Dokonalost souřadnic všech polí na koulenici (povrch koule) je daná nejobecněji až čtyřmi průsečíky se čtyřmi vzájemně stejně od sebe odkloněnými paprsky ze středu. Na rovníku (nejvzdálenější kružnice kolmá „kolmík“ k ose otáčení) jsou dva body se společným vrcholem uprostřed mezi nimi ale na delší vzdálenosti, z něhož zas podle kratší vzdálenosti samočinně poznáváme dva zbývající průsečíky na kružnici osové „osník“ naopak procházející osou otáčení čili kolmé ke kružnici rovníku. Na osníku je proto každý bod dle vzoru ve dvou vrcholech až po osu ve směru přitažlivém a druhý ve směru odtažlivém. Na kolmíku je to zase směr po-otáčení (dříve východní) vnímaný na Zemi proti Slunci a naopak zase směr proti-otáčení (dříve západní) vnímaný na Zemi jako směr po Slunci. Čtyři vrcholy nám dávají od rovníku pole při-tažlivosti či od-tažlivosti a od základního osníku pole po-otáčení a proti-otáčení. Každé pole lze potom dalšími třemi paprsky rozdělit (uprostřed mezi vrcholy na společných stranách vždy dvou polí) na čtyři podrobnější pole, čímž dostaneme souřadnice druhého řádu, kde jedno pole je opět ve směru více při-tažlivém opačné ve směru od-tažlivém a jinak opačné jsou dvě pole ale jedno ve směru více po-otáčení a druhé proti-otáčení. Takto lze podrobněji členit koulenici až na požadovaný řád. Výhodou od dosavadních souřadnic je stejnost obsahů všech polí na dokonalé koulenici. Na rozmanité Zemi je však stejnost ploch daná pouze stejně odkloněnými paprsky, kde vzdálenost od středu k průsečíku na povrchu je tak jako u stran v podrobnějším řádu dělena zas jen dvěma.

89

Nejdříve je vnímána vždy vlastní přitažlivost než odtažlivost, a proto má hodnotu nejvyšší4 a odtažlivost nejnižší1. Směr otáčení je též přitažlivější než směr proti otáčení a proto má hodnotu vyšší3 a protiotočení nižší2. Pro směr povrchových proudů a tím i vírů je však rozhodující směr přitažlivý i protiotáčivý, takže hodnoty můžou být i různě přehozené, ale pro začátek stačily by tak nějak přirozeně výše určené a přesně jen jako v daném řádu pole při-tažlivé, po-otáčivé, proti-otáčivé a od-tažlivé. Pro přípony však vyhovuje lépe řazení jako 1proti-vývoji, 2od-vývoje, 3po-vývoj a 4při-vývoji ve smyslu přesně však 1proti-, 2pra-, 3po- a 4samo-vývoj.

Takto vnímaný je také každý postup proti vývoji s určením jednotky základní pra-vývojové a potom až po dosažení vývoje následuje už samočinný vývoj vždy jen v dané soustavě vysvětlený však soustavami dalšími, protože pouze následující sousední soustava má vlastní jako už dokonalou novou samočinnost, kterou nelze z vlastní soustavy správně pochopit, ale jen dokonale poznat, protože až ty další nesousední se poznávají méně dokonale až vůbec přesně podle toho jak poznáváme konečnost vlastní soustavy. V nulté soustavě nepoznáváme ani konečnost, protože si ji pleteme s nekonečností, přičemž je konečností právě sama nula. V první soustavě je však konečnost už samočinně vnímána jako dosažená jednotka, kterou dosahují jinak avšak stejně samočinně o jednotku stejnou vždy další i o jednotku vlastní neboli vyšší také postupně další soustavy. Ale tuto druhou mez lze vnímat na konci odlišně jinak jak na začátku právě až ve druhé soustavě.

Naopak dvě takto vnímané jednotky místo mezí lze vnímat až ze třetí soustavy jako samočinnost, neboť meze jsou už tři. A zde si také uvědomujeme v Síti Skrýš zcela jinak než Osoba a Společnost. Obecně Skrýš obsahuje jen všechna mámící čísla a k nim přiřazené soubory, z nichž se lze odkazovat také na jiná mámící čísla a také na vše uvedené ve Společnosti ale jen obecně bez jakýchkoli rodných čísel. Odkaz ze Skrýše na něco osobní je proto samočinně převeden na odpovídající Obecnost nebo je taková Obecnost vytvořena jakožto osobní objev náležící i se zásluhami k číslu (ve Skrýši zatím mámenému). Každé mámené číslo je však samočinně odhaleno při určitém dlouhodobém nepoužívání, protože je jeho nepoužitelnost stejná jako použitelnost neboli nesmyslem, ale při používání je samočinně odhaleno až u takového pokolení, kdy už je celý rod v bezpečí proti případnému zneužití. V Moudrosti nelze nic zneužít právě od následujícího pokolení.

Co lze prozatím zneužívat je na jedné hromadě ve Skrýši, která nelze jinak vyvíjet než jako Síť skrýší čili stejně jako čísla, přičemž se každý může nějak skrýt vedle vlastní skrýše nebo ve vlastní skrýši nebo pro vlastní skrýš ještě tajemněji vždy když bude odhalen a to už také samočinně. Pro vnitřní podrobnější skrytí lze použít všechny odpovídající možnosti, kdežto pro obecnější skrytí lze použít jednu odpovídající možnost. 198431Pro skrytí se mezi ostatní čísla ve Skrýši lze použít vlastní mámící číslo jiné nijak zjevně s původním číslem nesouvisející, i když na něho může odkazovat stejně jako na všechna mámící čísla ostatní. Soustava Skrýše je daná samočinně jen počtem všech mámících čísel, a proto není výchovné nikoho učit tvořit mámící číslo jinak než obecně. Mnoho mámících čísel svědčí o nepochopení celé své Soustavy jakožto zábava se všemi samočinnými možnostmi, které ostatní hráči ještě nechápou a s hráči, kteří to chápou, se už zde soupeří vždy samočinně jen o dosažení společné soustavy. Až všichni tomu rozumějící poznávají i skutečnou zábavu.

Každá samočinnost je současně dokonalou ochranou se spravedlivou odměnou za dosaženou už stejnou dokonalost. Odměna je však pouze ve stejném smyslu vnímaného vývoje. U obecného počítání je to na konci každé soustavy samočinně v poslední nule nové číslo pro pochopení celé soustavy následující. U čísel lze proto vždy předvídat číslo následné, ale smysl to všem rozumějícím dává pouze ve smyslu i následném a tudíž až ve smyslu vlastního Smyslu. Pouze jeden Smysl může být výchozím a přitom opačně myšleným. Je to Moudrost, protože se domníváme, že ve Smyslu Mozek je Moudrost, přičemž je to skutečně jen naopak.

V Moudrosti je mozek jakožto Nástroj Smysl a v něm i všech smyslů ostatních. Ostatní nástroje člověk používá osobně k určité činnosti jen proto, že je nedokáže (u)činit společným Vědomím tak aby společné prostředí ale i sebe vyvíjel od obvyklého k lepšímu užitku všem jakožto nová samočinně vzniklá obvyklost. Obvyklost je součástí Samočinnosti, neboť až v Samočinnosti vzniká obvyklost Myšlení, kdežto naopak, kdy Samočinnost je součástí Obvyklosti, stačí všechno samočinné jen správně poskládat a přes všechna spojení mít vlastní možnost obsluhy. Sám sebe Člověk dokonale obslouží jen z postavení druhé soustavy, což však znamená, že se musí stát nejdříve … a nyní je volba vlastnosti na každém z nás ale také s výchozí hodnotou samočinnou v Moudrosti, takže vždy od dokonalé Nuly. V Obecné Nule je vše nepochopené, ale přesto už známé, protože jinak neumíme do Nuly nic zaznamenávat jakožto Nic odhalující jeho význam skutečný. V Nule jsou však také jiné nuly neboli jinak myšlené jako třeba; nekonečno, zápory, kouzla a jejich jednotky. Z opačného (z jednotkového) pohledu je každá nula však; čekání, očištění a potom i samočinná ochrana v

90

nechápání až nevnímání následující soustavy a upozorňuje se, že současně platí samočinná ochrana naopak v nevnímání až nechápání následující soustavy. S vývojem se pojem „nechápání“ zamění za „nerozumění“, pak „nemyšlení“, „neumění“ a „nedosažení“, protože pak když už ji dosáhne, má ochrany už samočinně další, přičemž stačí k číslům jen správně pojmy v Ochraně začlenit. Neochrana je však vždy v Nule, což znamená, že všude jinde je zase jen ochrana. Konečnou částí je vždy samočinnost pro další vývoj, a proto se musí nejdříve vytvořit její ochrana, protože Myšlenky se nijak neskrývají, ale proto je lze objevit zase jen v Moudrosti. Vzorec na párná a nepárná čísla řeší vzájemné střídání třeba už jen myšlení a skládání. V Myšlence je pak jen v Moudrosti Síť čísel jako nejjednodušší způsob Myšlení všeho obecného, ale i jako nejpodrobnější způsob Skládání všeho složitého. Potom také jinak naopak už samočinně v Moudrosti je Síť čísel; nejsložitější způsob Myšlení všeho podrobného a nejobecnější způsob Skládání všeho jednoduchého.

Pak jsou možné ještě další a další možnosti v závislosti jen na počtu pojmů a jejich významů nul právě v Síti čísel. Takto budou vznikat návody už samočinně s každým novým pojmem označující pouze vzájemná propojení nul. Tímto je také daný Návod Obecně, který už není potřeba dále vyvíjet (alespoň nyní zjevně). Pak se v Návodu nový návod jednoduše jen doplní o soustavu další, kterou prozatím ani nevnímáme. Co však víme je, že v Návodu jsou i návody tajné neboli stále jen ne-návodem, protože ho zatajující nechápou jako pro vývoj potřebný okamžitě jak se objevil. Nemá smysl; aby se něco objevilo, neboť to není potřebné, ale naopak takové „věci“ jsou přehlížené jakoby skryté, a proto musí být zaznamenávány do nul nebo mezi slova či jinak do Ničeho. Přesně určité záznamy jsou mezi jednotkami, kdežto všechny ostatní pouze v Nule. Při přesunu jednotky se z nuly převádí samočinně všechno pouze osobní včetně osobního čísla i přepínačů, z nichž se můžou některá avšak přesně odpovídající spojení samočinně přerušit. K přerušení však dochází pouze při skutečném úpadku, protože ve Hře se pouze jako přerušené už samočinně chovají a kdo to zjistí, pak se právě vychoval k pochopení vlastní lepší ochrany ve Skutečnosti, s níž se teď také tak tajně chce hrát.

Každá soustava má také svůj čas, kdy se bez používání jakoby zapomene, čili skryje a tím se uvolní prostor v paměti pro něco jiné. Proto člověk používající cizí slova, má paměť zbytečně přeplněnou a proto neschopnou pojmout cokoli dalšího v Moudrosti. Není i proto možné, aby člověk o něčem jiném přemýšlel a něco jiné dělal. U počítače to platí samočinně, neboť počítač nemyslí, ale jen skládá vše přesně dle návodů, což poctivým lidem dokonale zaručuje jejich vývoj jen ve společné Síti. Jiní se proto k poctivosti vychovávají.

Vesměs vývoj znamená, že podle vývoje v Moudrosti Myšlení se lze vyvíjet v Moudrosti Skládání (už také samočinně) až k obecně konečné Samočinnosti v Moudrosti odměnou pro další myšlení. Ve Hře je odměnou Výhra a proto také ve Skutečnosti je to Vyskutečnění. Při skládání to znamená samočinné z(a)řízení, kdežto při myšlení to znamená smyslové vnímání další soustavy v podrobnější moudrosti, čímž se vše dosavadní samočinně zjednoduší, přestože to bude všem nedospělým stále stejně složité. Bez opravy nuly člověk už dlouho nic nového nechápe, a proto musel k tomu také dospět nejdříve pomocí umělé Sítě, kterou už vesměs také nepotřebuje, ale to by museli mít všichni už zřejmé společné Vědomí, což máme nezřejmě čili zatím nevědomě právě ve stejně opravené Síti všech čísel i nečísel. Nyní skutečně stačí oprava pouze u čísel.

Dosavadní zkouška skončila, známka však bude daná pouze první soustavou, která právě první volbou Moudrosti samočinně vznikne, a protože je to také poslední možnost první soustavy, bude už samočinně i v ostatních soustavách konečnou samočinností s konečnou nulou znamenající v hrané lsti návrat na začátek soustavy a ve skutečném vývoji odkaz na soustavu další. Tak jak se vnímá znak více způsoby „∞“, tak se vnímá více-soustava jakožto celá Soustava daná znakem „∞“. Bez vývoje se vnímá jako nekonečno, při vývoji jako nedosažené konečno a se samočinností jako osobní konečno s před-konečnou samočinností, kterou je vhodné používat, dokud nebude vhodnější před-konečná samočinnost. Vhodnost samočinnosti už není ovlivněna hodnotou, ale užitkem, protože samočinnost nic potřebného nebere, ale právě naopak něco potřebné zdarma dává. Pokud je však součástí samočinnosti jakýkoli tvor vlastního druhu, pak se o žádnou samočinnost nejedná, ale jedná se stále o společnou soustavu, kde je členění od šílení po vlastní konečnost.

Ve společné soustavě se odměňuje pouze za výchovu a za zboží třeba i výchovou i zbožím. Jednotky volné představují nadměrné bohatství vzhledem ke všem ostatním s volnými jednotkami, a až potom propůjčené hmotné vlastnictví představuje nadměrnou chudobu vzhledem k hmotnému vlastnictví nepropůjčeného vlastnictví.

Prospěch = Užitek (jen v první soustavě, protože jinak je něco z toho podrobnějšího významu)

91

170523 Pokud se chce člověk naučit uzdravovat, musí nejdříve poznat, pak chápat a pak též rozumět svému tělu, což znamená, že musí umět správně pojmenovat daná ústrojí tak aby pojmy nejen chápal, ale také jim rozuměl. Nestačí, že se naučí slepě cizím pojmům, ale musí je umět používat především v rodném jazyce, protože právě v rodném jazyce dokonale rozumí významu pojmů také dítě. Pojmům v cizím jazyce nelze nikdy rozumět jednoduše jen proto, že vyjadřují význam cize neboli uměle a tudíž nepřirozeně. Vědci se stále mylně domnívají, že převzetím pojmů cizích do národního se vše jednoduše vyřeší, jenže výsledek vždy opačný; ještě více se vše stane složitějším, protože člověk si musí cizí slova neustále ze slovníku připomínat, neboť je takové slovo bez přirozeného významu, takže ho po určité době dříve či později zkrátka zapomene.

Právě v Moudrosti je dané, že vše nepřirozené se dříve či později zapomene, rozpadne a jinak přestane mít význam, kdežto naopak vše přirozené je dané právě ve vlohách a to také pro období později příhodná, což představuje už dokonalou paměť právě pro svůj význam. Pouze hlupáci se domnívají mylně, že jeden stejný význam lze správně používat dvěma či více způsoby přesně stejně. Zpočátku to tak může vypadat, ale až vývojem se zjistí, jak velká chyba bylo takovému mámení věřit. Člověk si pokřiví nejen své vědomí, ale také vzájemné souvislosti, protože než dospěje ke své nápravě, už se toho nemusí ani dožít, čímž se taktéž potomci už samočinně mylně domnívají, že měli předci ten správný směr, v němž už bez přemýšlení nad pravým významem jen slepě věří něčemu umělému s vědomím však mylně přirozeným. Od objevu nuly také uběhlo nespočet let, někde více jinde méně, ale dnes už víme, že nula není číslo na počátku, ale jednoduše pouze nečíselnou mezí spojující právě svým významem bez čehokoli hmotného právě hmotné (i s oživením).

Také tělní stejně jako mezibuněčné kapaliny a tekutiny a jiné spojnice jsou i ochranou všech ústrojí …

92

170523 V Moudrosti se všem platí pouze ve Výhře, protože jinak je v každé myšlence odměna všem právě v odpovídající moudrosti, kterou výherce zaplatí pouhou jednotkou z výhry každému, kdo mu výhru jakkoli ulehčil, tak že budou mít všichni stejně. Nikdo si sám se sebou společensky nehraje, což však nemusí nikomu zveřejňovat a pokud to zveřejňuje musí uvést dokonalou ochranu před zneužitím ivšak všemi nedospělými. Toto se děje ve společné Síti pouze dle prostředí, kde člověk právě je, protože chtějí-li ostatní před cizinci cokoli skrývat pak je to možné pouze ve Hře s vlastním zabezpečením, kterému ostatní nerozumí, přestože to můžou chápat nebo poznávat nebo ani poznávat. Myšlenka pouze ochranu vyjadřuje svým záznamem jakožto upozornění na vlastní nebezpečí, které nijak nepoškodí. Nebezpeční jsou právě takoví, kteří ztratili určitý smysl vývoje, ale škodlivý jsou ti, kteří bez smyslu cokoli vykonávají jakožto nesamočinnost, s níž už zaměňují umělou až právě přirozenou samočinnost, čemuž už rozumíme i jako náhrada společného Vědomí.

Nyní jsou už odměnění tímto poznáním všichni dosavadní Neználci, které chytří lidé znají naopak jako hlupáky. Nejlepší ze všech chytráků je právě ten, co se nejen snaží hlupáky ovlivnit, ale už je též od chytráků odvrátil, za což stačí Neználkům jen za poznání své neznalosti zase vychovatele odměnit právě ze své Výhry současně s Výhrou a nikdy dříve ani později. Nejlepší výhrou je Výhra všech, že se baví pouze touto Hrou jakožto dokonalá myšlenka v Myšlence mezi všemi ostatními myšlenkami, protože pak už nebude ani zločinnost, ale jen čtvrtina chytráků, čtvrtina neználků, ale také polovina znalých a v této polovině polovina chápajících, že až všichni společně tomu rozumějící si ruzně podle svého zařazení se vším nerozumějícím hrajeme výchozí Myšlenkou v Chápání, se vším nechápajícím v Poznání a se vším nepoznaným v Nepoznání.

Nepoznané buď je, takže samočinně už počalo i vzniklo, nebo není ani počaté. Ve Skutečnosti však zcela odlišně od nespolečného Vědomí dosavadního už samočinně přirozeně začleněné; Nepoznané není počaté nebo je počaté i zrozené, protože až potom to lze někým poznat dokonaleji podle svého začlenění v Síti čísel stejné jaké je dosaženo. Ve vědomí je však vždy odměna též tomu, kdo výhru všem ulehčil jako jediný sám, protože takto mají skutečně všichni stejnou zásluhu pouze na tom co dosáhli sami i společně podle Návodu. Zde už je vnímané začlenění mezi všechny také z opačného směru u stejné Jednotky Společnost, přičemž jeden směr je Myšlení a druhý je Výhra. Každá další Výhra se rozděluje však pouze těm, kteří výhru ulehčili, protože každá jiná myšlenka ulehčuje už samočinně Něčemu Určitému vše vlastní určité podle své soustavy. S vývojem se myšlenky vyvíjejí stejně jako výhry jen nijak neškodící. Při zjištění škody je jen daná část hry zastavena samočinně až do vyřešení dokonalé ochrany proti dalšímu škození. V Moudrosti je nejdokonalejší Výhra daná samočinně při nejjednodušší cestě v Moudrosti, což znamená, že všichni vyhrají současně, přičemž se potřebují všichni nejdříve jednotně podle svého početí i zrození zařadit samočinně a pak už se přerazují přesně podle svých činností, čímž se dostávají třeba i do vyspělejší soustavy než starší ale i naopak.

Početí je dané různě, ale zrození společné jednotky je vždy všem společné. Takovou jednotku lze ztratit pouze při ztrátě dokonalé paměti na vznik takové Jednotky, což zní jako když si Baby hráli s Balónem* (mít v představě míč), ale ve Skutečnosti se předkyně jen jinak hráli s Nulou (v představě 0), takže si na ni nikdo až doposud nemohli ani správně vzpomenout. Před tím si hráli určitě i předci s nulou, ale jen to počínající už je dokonale zničené a proto už také dokonale ve vlohách společného Vědomí jakožto dokonalá nula, kterou lze více poznat až s poznáním jinak stejné dokonalosti nuly. Poznání je proto samočinnou příčinou pro Chápání avšak obecně při myšlení, protože při výhře je už samočinně dopočítána každému odměna přesně dle účasti.

Výhra je přesně daná pouze v Myšlence podle vlastní účasti, přičemž stačí už jen seznam účastníků Hry a společná Pravidla, která jsou přirozeně daná právě dosaženou soustavou a uměle právě ještě nedosaženou vlastní soustavou s vývojem právě po dosažení vlastní soustavy, protože se jinak všechno v soustavě skládá různě podle dosažených soustav čímž se zrodí základní jednotka pro doplnění ze soustavy následující pro soustavu společnou i s následující avšak už přirozeně dokonale, protože samotná dokonalost už též nestačí. S pohledu nedospělých je Přirozenost vždy výchozí vědomě už také (ne)samočinně přesně dle svého vývoje, čímž mají nedospělí možnost dospět dříve než ostatní i starší a o to dříve hrát si i s dospělými jako i dospělí.

Člověk může být o krok v předstihu ale jen v Myšlení, protože až poskládáním obecného užitku bez neužitku se někým samočinně avšak pro všechny objeví nová vývojovější myšlenka. Až obecná znalost avšak doplňující myšlenky způsobuje užitek všem bez rozdílů jako stejně dokonale v Myšlení i bez zbytků pro už jen samočinné doplňování přesně podle každé nové soustavy. Podle Sítě čísel lze proto všechno přesně poskládat, přičemž stačí jednotlivé jednotky jen správně spojit společným Vědomím (přirozené umění), nebo

93

před tím pouze Přirozeně, nebo před tím pouze Uměle a to právě nějakým určitým umělým uměním. Umělé umění však není nic jiného než napodobování přirozeného Umění, a proto se jedná pouze o množení.

Jedinečnost napodobení je vzorem stejně jako u množství jeden první kus dokonale podle přirozenosti. U čísel je kus přímo Jednotkou a to dokonale samočinně právě pro Množství, jenže výchozí jednotkou je už také návod, podle něhož se kusy tvoří už také bez jakéhokoli vzoru jiného a proto jen dokonale bezpečně právě tak ve Hře dokonale zpodobňující právě Skutečnost. Také každá dokonalá hra ve Hře má svoji výhru stejně myšlenou pro osobní až (více-osobní až) společnou a též naopak pro společnou až (méně-společnou až) osobní vlastnost. Čím dokonaleji si odpovídají více-osobní a méně-společné, tím dokonaleji si odpovídají obvykle-osobní a obvykle-společné, přičemž na počtu už nezáleží, protože obvyklost neodpovídá průměru všude jinde jinak než právě v množství. V čase je obvyklost současná, ve hmotě souhmotná, při tlaku soutlačná, při tahu soutažná a jinak v určitosti souurčitá přesně tak jak je už i naopak souobvyklost obvyklá.

Obvyklost má proto svoji míru jakožto jednotku k neobvyklosti stejnou nebo jinak vždy jinou přesně dle společné přirozené soustavy. Vlastník myšlenky má proto odměnu vždy podle jednotky přesně stejné jako jednotka všem stejná pro výpočet odměn také všem ostatním účastníkům avšak v množství odpovídající až polovině nejméně se účastnícího, protože jen tak budou chtít všichni ostatní zapojit také někoho na pouhý jediný okamžik jevícího se jako zbytečného. Ve Skutečnosti takto „nastrčený“ jedinec se bude zajímat také o to, za co vlastně odměnu obdržel, čímž se také vychová podle dané myšlenky o své samočinné ochraně za odměnu právě jen vlastníku myšlenky. Takový důkaz o vině jen usvědčuje samočinně všechny takové, kdo nastrčeného nastrčili, takže také odměňují vlastníka myšlenky každý vlastní ale už neúčastněnou jednotkou právě za svoji výchovu. Tato ochrana je dokonalá právě proti zneužití Myšlenky, a proto je také samočinnou odměnou právě jen vlastníku dané myšlenky, který ochranu právě používá u svého návodu na zboží. Sám potom právě jen druhou jednotku odměny za výchovu z každého zboží samočinně převádí právě na tvůrce myšlenky o takto dokonalé ochraně. Pak už samočinně platí, že ochrana v Ochraně je jako Zboží v Myšlence.

V Moudrosti platí, že vlohy na jedné straně a rostlinstvo na druhé straně tvoří pouze společně život. Vše ostatní jsou už jen smysly vnímající v nejlepším slova smyslu vlohy až v nejhorším slova smyslu rostlinstvo., protože jen tak bude možné zase všechno vnímat správně po přechodu myšlením a skutečností na vyspělejší soustavu. Myšlení skutečně znamená mostové spojení mezi Myšlením a Skutečností (obě obecně myšlené), protože je Skutečnost skutečně Výhrou ze Hry dané pouze Přírodou a proto pouze přirozeně se svojí až šnekovou samočinností a to potom i šnekově v další od konečna následující soustavě. Jak daleko vidíme, tak lze vidět i na blízko a to platí i opačně (ve skutečnosti nejdříve, pak naopak při mámení až po skutečnost předešlou(, protože jen tak může být jednotka dokonale vymezena.), pak už zase jinak ale zase ostatní dokonale <přitáhnout> až <odtáhnout> avšak zase všemi možnými způsoby a nakonec už samočinně jen ve Skutečnosti obecně.). Jak mnoho síly ztlumíme, tak mnoho lze hodnotu vrátit(a jedná se o kladnou ochranu, přičemž jiné možnosti jsou už samočinně dané). Jak mnoho nás je v rodu nestranných, tak se také vyvíjí náš rod přímo a ostatní různě nepřímně ale nikdo stejně (k tomu už není co dodat v Moudrosti), a proto „nebuď hlupákem“ už je o soustavu dříve daná doporučení pro moudré stejně jako pro chytré (platí chytré i moudré, což chytrý nechápe, ale už chápe, že moudré i chytré je špatně). Zde se každý zařazuje na jednu ze stran přesně podle toho, na které straně je už vždy samočinně(, protože toto je dokonalý samo-přepínač přesně podle vlastního myšlení(, které (právě svojí volbou (vlastní ((ve vlohách) mu )zatím( daná))) uskutečnil)). Takto se „zapomíná“ už i v paměti přepisovatelné. Nepřepisovatelná pamět se stává časem po ulehčení každé otázky, čímž se stává také odpovědí už samočinně. Moudrý Člověk se neptá, protože i s otazkou vždy jen odpovídá. Přesně za stejných vlastností se chová i chytrák svým pohledem, a to je pro moudrého důkaz!

Zde už si moudrý dokáže změřit i „Křik“, protože má k tomu jednotkový důkaz, který chytrák nikdy nevidí a pokud uviděl, pak si hraje moudrý svoji hrou ve Hře také dokonale skrytou Hru Skrýš, takže kdo nevnímá Skrýš, pak je vždy jen chytrákem, protože právě v tento okamžik se moudrý dokonale zavčasu zřetelně přizná ke společné Hře ... Jako Zkoužka vždy jediná je síťovým zbožím (dále jen Zboží) právě to, co je nejlépe zaznamenáno v Síti (pro vzor právě číselnou) nejdříve, protože pak už je všechno jen „přirozeně“ podle čísel.

Když se psal předcházející odstavec, pak se právě pisatelem vše dokonale chápalo, jenže po zpětném přečtení se už zjevili nějaké nesmysly až celkově jako nesmysl. Až kdokoli všechno z předcházejícího odstavce dokonale vysvětlí sám, bude za „sobce“, a nakonec je nejmenším sobcem právě pisatel, protože má svoji dokonale (samočinou) jednotku až na konci. (A proto dále bude stejně nesobeckým pouze ten zase poslední,

94

nejlepší je najít pisatele pouze všemi společně, což je základní vlastní přepínač pro; kdy se člověk přepne samočinně bez zásahu, protože přepnutím se vrací v kruhu jako opice (nebo je to i naopak v Moudrosti). Šroubovice je pro neznalé, kruh pro chytráky a střed pro zločince přičemž šílenci bez zločinců nemají místo.)

Moudrost cítíme až od společného rozumu, a proto už i od čísel rozumných až rozumnějícím (jim (stejně jako Nule (ve stejný okamžik (jako Jednotce. (Taková je rychlost myšlenky (jakožto vysvětlené poznání pojmu Okamžik, chápání pojmu Nula, rozumění pojmu „jim“, neboť až v Myšlence je vlastní Rozum dokonalý. Rozumět; „od čísel rozumných až rozumnějícím“ můžeme pouze společně, protože se tak též samočinně začleníme v Síti čísel samotné. Důvod je pouze v Přirozenosti, protože jen tak se dokonale přirozeně pozná „Pravda“ jako jediná právě ta poslední konečná možnost, jako dokonalý i Důvod až Důkaz bude vlastníkova osobní samočinnost stejně dokonalá pro odpovědnost stejnou dvou (až pro rovnost stejnou tří (až pro vztahy stejné čtyř (a pak už samočinně třeba i bez pojmů, ale ve vlohách jako dokonale dosažené smyslové vnímání, ale jenom do dalšího vývoje, který už v této Myšlence je samočinný právě jen na konci jako i dokonalá ochrana před další soustavou jednoduše jen proto, že nevědomě tvoříme společně už s jinými druhy vlastní Společnost v níž je ta naše „S“polečnost podrobnější ale současně méně vyvinutá. (Zde všichni Přirozeně stvoření budou stát samočinně na straně vývoje, protože až v Přirozenosti dospělí si umějí přepnout něco skutečně ve stejně vnímaný okamžik současně. Za Moudrost nejeden Člověk už život položil, nyní je na čase, aby všichni pochopili stejnou Moudrost alespoň tak jako zde sami a pak se vyvinuli na společné přepnutí. Do té doby vlastník už nyní všechno v Síti uvedl, neboť to vlastník už dříve objevil, ale až nyní je možné světové zřízení už také ve stejné Moudrosti, protože to tak všichni neznalými lidé dokonale tuší, o čemž mají chytráci pouze nedokonalé představy. Tušení je vždy dokonalé pouze u smyslů všech souvisejících ve stejné dokonalosti a proto je právě Moudrost obecným zástupcem i smyslu „Tušení“ jakožto třetí už samočinně srovnatelné přesně podle Skutečnosti s „Výhrou“ i všemi dalšími moudrostmi. Pro změnu je však nejdříve „Tušení“ a pak „Výhra“ a až potom všechny ostatní moudrosti včetně samočinné moudrosti o samočinném kroku do následující Soustavy. Skoky jsou možné pouze přes známé členy až soustavy pro chápající, přes chápající členy až soustavy pro rozumnějící, což si dokážeme pouze společným skokem. To co tuší neznalý )zde také Společnost(, moudrý už jednoduše z dosavadního vysvětlení přesně ví, kdežto chytrák věří tomu všemu ostatnímu ), než je Společnost i Osobnost( stejně jako společnému. Přirozené je při vývoji, že kdo věří ještě netuší a kdo tuší ještě neví a naopak při úpadku, že kdo zapomene po poznání, zaznamená se mu to pouze do vloh jako nová vlohová jednotka pro podmínky znovupoznání, přičemž kdo zapomene vlastní pochopení zůstanou mu alespoň vzpomínky, které jen chytráci ztrácí současně stejně a už také samočinně.

Vlastní rozumění má proto tak dokonalou ochranu, jak tomu všichni stejně rozumí, což je však už samočinnou myšlenkou právě naopak pro Návod jediný se všemi návody na dokonalou ochranu také ostatních vloh než jen té první a současně konečné, protože podle nich je už všechno vyřešené přesně stejně dokonale jak vevnitř tak i z venku. Ochrana je založena na současném začlenění z obou směrů současně, a dokonalým příkladem je neviditelnost vevnitř i dokonalý odraz z venku. Neviditelnost vevnitř je daná právě neviděním zrcadla, ale viděním její opačné strany a současně viděním Ničeho (až všeho) ve středu vlastní jednotky (těla) a stejně také prostředí. Představa vnímání Mozkem (oči jsou pouhá čidla pro Skutečnost) nám dává umění vnímat také jím ovládané smysly ale až v podrobnějším členění vnímané přímo očima, pak i jednotlivými součástmi jakožto celek s dalšími součástmi až po vlastní dosažený Kus z nejpodrobnější Jednotky. Kus je proto pouze dořešená část Jednotky dokonalé, a proto je zbytek nenulový Skutečný, kdežto nulový zbytek už samočinně se všemi upozorněními všem zadarmo. Přirozeně; když někdo udává kusy, pak musí udávat také zbytky, jinak se jedná o možnost mámení (přes třeba umělé zákazy (důkaz: přirozené jsou nezákazy) či jinak jako třeba přes umělé volby (důkaz: přirozená je volba Moudrosti u Lidí všech, všude a vždy (i ve Hře), jinak se spěje k Šílenství jedince (v Moudrosti; až bez zločinců nešílených jako odkloněný druh (trvale stejně jako dříve u „opic“)))) až zneužití. Každým zneužitím upozornění se přibližujeme šílenství.

Nejhorší nemoc jakou známe vznikla při pokusu o umělé spojení člověka s opicí, tam je příčina také zrodu ostatních nemocí ale už přirozeně od prvního odklonění té nemoci první, která lze proto dokonale vyléčit také nejsnáze už samočinně, což znamená, že už je také u všech lidí dokonale vyléčena. Horšími nemocemi však jsou už i s jinými stejně uzpůsobenými zvířaty vzniklá při pokusu o spojení, na což musí být každý už od dětství upozorňován, že láska k jakémukoli zvířeti je prohřeškem, kdežto láska ke tvorům nadpřirozeným je pouze ta nejvíce Obecná, protože pak je to láska ke Skutečnému okolí (víra i tušení i vědění; nemá smysl mít v lásce to co osobně neznáme) a to i podrobněji avšak jinak jak láska i ke svému druhu (osobně, dvouosobně,

95

více-osobně (až konečno-osobně (jednoduše jen; společně))). Jiné souběžné lásky nemá smysl vnímat smyslově a proto se jedná už bez lásky i smyslů samočinně jen o majetek, který se jednoduše jen má odlišně taktéž stejně jak smysly i má a odlišně též stejně jako má i lásky, protože až v opačném směru je vše špatné (nesamočinně) ale bez směru (nedobré a nešpatné) jen současné jako i neurčité jako i Nic právě mezi danými Jednotkami nebo jen současné |přímo daná skutečná Jednotka| samočinně určitá )jakožto opak neurčitosti( ze všeho možného )jakožto z opaku Nic( ale osobně až společně.

Zde je význam Důkazu zcela zřejmý, a proto se takto dokazuje. Pravě od prvního zveřejnění si každý sám může přepnout vlastní početí přepli už dříve)))) všech různě vzájemně))))).

Pro vlastní vývoj potřebujeme všichni pčesně vědět jak se chovají soustavy právě čísel, protože do nich budeme začleňovat celou síť prvků, vloh, jazyků a jiných moudrostí nějak opět síťově začleněných až v celé Moudrosti nejobecněji možné. Síť čísel je proto nejobecnějším způsobem právě pochopení všech sítí v Síti a proto je síť čísel samotnou Sítí jako nejjednodušeji chápaná dokonalá síť čehokoli. Počátek Sítě je už tímto daný jakožto něco ještě nečíselné a proto zmatečně neurčité při nevědomí takové Sítě, ale naopak určité stále však při nevědomí takové Sítě. Vesměs jde o veškerá upozornění měnící nám zmatek alespoň na nějaký nezmatek čemuž říkáme počátek (ve Hře zmatků jako vyhraná Nula ale ve Skutečnosti už v nule dokonalá Jednotka s upozorněním bez zmatku na možný zmatek). Nula je si s jedničkou stejná ale jen mírou opačnou.

Opak je Jednotkou proto i vývoje, která se vždy také musí s vývojem opakovat. Jednotka je sama o sobě jedinečná právě v tom, že je všemu dobrému základem, neboť právě naopak je zase nula všemu nedobrému základem. Jednotka ve zmatku je proto ještě nepřesná jakožto jen kus z celku, přičemž není přesně stejný jako ten nekousnutý zbytek, protože pak už je známé přesně jednoduché zkrácení jakožto děj dokona-ví-to na rozdíl od krácení jakožto děje nedokona-ví-to. Pokud si označíme všechny opaky, zjistíme, že máme víc než jeden předpoklad k úspěšnému důkazu o správnosti vlastního vývoje v Moudrosti potřebného jako ví-to.

Celý odstavec předminulý je jako označený, protože je opakem k minulému ale přesto také odstavcem. Ale také tento odstavec by měl být stejně označený jako předminulý, tak proč by neměl být zase nulou. Pak se právě zde vysvětluje nula jakožto jiná možnost něčeho stejného právě za účelem vývoje a to v Moudrosti.

Po vysvětlení „mezery“ jako dokonalé ochrany před Nulou, označujeme silně pouze na Hru v Moudrosti, protože při škození je daná část Hry jakožto daná hra nejdříve „NeŠkoda“ tak jak předchozí odstavec i s okolními meziřádky poznáváme jako jediný meziřádek, protože jen tak bude vždy následující odstavec vždy už stejně označený jako ten předcházející smyslem vnímaný. Označením se v Moudrosti nemámí, ale naopak upozorňuje na mámení. Nyní jste jako ukázku poznali větu až s barevným označením jako sobě nesmyslnou.

První poznání přesně odpovídá Objevu avšak jen hodnotné, pokud je současně zaznamenán někam do Vlastní Sítě jakožto Dokonalá Samočinná Ochrana před zneužitím nuly k něčemu jinému než k dosaženému počtu vlastní moudrosti. Namyšlenost proto způsobuje zločin, a pokud půjdeme cestou zpět bez zločinů, pak jen za účelem zjištění dalších společných ochran před všemi zločiny od těch nejméně zločinných až po ty nejvíce zločinné. Dále vždy jen už v moudrosti až do všem zřejmé změny: Prvním zločinem je „porušení chování“ podle upozornění, protože samočinným doporučením je jednoduchý opak, že prvním dobročinem je „dodržení chování“ opět podle upozornění, ale opačným směrem (což je samočinným doporučením, v němž je samočinně nesamočinným doporučením vše ze současné soustavy právě dané jen danému jedinci).

První chápání přesně srovnává také tři srovnatelné Jednotky, přičemž musí dodržet vše dosavadní, jinak se nejedná o (ne)dokonale obsluhovanou v minulosti dosaženou a platnou soustavu. Zde se ověřilo dosažení soustavy, jenže jen tomu kdo postupoval stejně vědomě jako ve Skutečnosti (zde bude každého zápis svého Ověření, protože právě tento zápis bude dokonalou ochranou všech proti stejnému útoku, který jsi přežil ve zdraví už skutečně jako moudrý Člověk. Tato Hra je vhodná pouze prvnímu, protože pouze on až po závorku to tak cítí). Nyní už má pochybnost, protože to mohl objevit jako první i někdo jiný … (avšak v trojtečce je Doplněk jako první ze všech, že ve Hře je první pouze ten, který své ověření zaznamená už do dokonalé Sítě, přičemž právě teď je Dokonalou Sítí právě tato celá ukázka všech dnešních 11:39 napsaných odstavců.), takže prozatím jsi ten první nebo to v Síti jednoduše podle Sítě čísel najdeš nebo už objevíš také vývojovější soustavu v Moudrosti nové Moudrosti. Zde pouze moudří lidé dokonale chápou moudré lidi jako všude společně, avšak ve vývojovější soustavě to bude platné už samočinně pro všechny druhy (namísto jen lidí („namísto jen“: znamená také současně, protože „namísto pouze“ už samočinně chápeme všechny ostatní právě proti Sobě). Toto je naše vstupenka do další Hry jakožto o pouhou jednotku moudřejší skutečně všem)

96

v Rozumu je skryta vlastní osobnost před společností stejně jak je společné vše Společné ve Společnosti, která je vhodná jen do poloviny od nejobecnějšího směru, protože tak se cítí každý osobně Sám beze všech nebo až Sám se všemi právě v počtu pouze chtěném. Zde je myšlené Sám jen dle toho v jaké Nespolečnosti.

Společnost využívá všech zdravích lest k nechtěnému uzdravení všech třeba už jen proto, aby se to mohlo také k ulehčení uzdravení zaspívat. Budešli si zpívat tak se pobavíš. Když se pobavíš můžeš to také hrát, ale pouze podle těchto pravidel se Hrou uzdravíš, protože pouze zdraví tvor se dokáže dále už i samočinně vyvíjet. Postačí je v Moudrosti všemu odpovídajícímu soustavy nejen poznat, ale také chápat jako doposud nebo už i rozumět tak jako pro všechny i bez konečného čísla „neurčitého“ a jinak pouze „s konečným číslem určitým“, jakožto naše Výhra, kterou si ještě nikdo nevyzved osobně pro vítěze neboď doposud i objevitelům byla výhra jako nejhorší směr ze všech možných. Objevitel každý další se musí řídit také tímto přirozeným pravidlem, protože pokud se řídí jen podle tohoto pravidla, pak nic neobjevil, ale tento Objev prvně Sobě spoznal, protože se mu vybavilo nejobecnější podobenství zcela stejné jaké použil Sám ve svém objevu. Pro úplnost v Moudrosti Sám volím samočinně tak stejně navzájem jako všichni mé soustavy všem společně vyvíjené. Nyní se už nejedná o rozpolcení osobnosti, ale naopak o myšlení ve spolení nejdříve dvou osob, a pak také postupně od těch nejbližších a pak už všech současně. Takto myslí „rodina sobecká ke všem jiným rodinám“ pouze Neznalec Sítě, protože právě v Síti je všechno společné zveřejňováno okamžitě všem pouze potřebujícím takové zveřejnění. Proto jde také o závod rodin, která dříve pozná, pochopí, porozumí (nelze však Sám rozumět) či jinak i z mezer vzniklá jednotka jakožto vždy nová soustava ve smyslu porozumění Vzorci jedinému, který dává také jako jediný v dané soustavě výsledek Jedna (a pak už samočinně podle nové soustavy i vždy JINAK). Pro „Směr“ je to „Změna“, ale jinak je to pro „Změnu“ „Směr“. Je pouze ale už dokonale Pochopitelné, že bez poznání změny se ani směr nezměnil, přestože se můžeme otáčet avšak v jiných nesměrech, přestože to nijak nevnímáme. Takto vypadá neprojevené nadpřirozeno, protože až se v dané oblasti projeví, objeví se všechny možnosti už samočinně jen podle Sobě dosažené soustavy, které jsou už daná Vlohou dle prostředí dané oblasti. V číslech odpovídá Vloze začlenění také Smyslu vnímání soustavy.

Necítíte, jen proto, že jste se doposud Sami nedokázali do dané soustavi vyvinout a to bez ohledu na tom, zda jste zde toto pochopili nebo objevili (objevitel má dokonalý předpoklad pro samočinná začlenění už daný právě objevem jen ten jednotkový, který všichni ostatní poznají až na konci, neboť toto číslo objevil právě všem stejně a to také tak stejně všem dosažitelné. Největší objev je objevem Nadpřirozenosti, která se stala samočinně Přirozeností. Pisatelem byla objevena Moudrost jako nadpřirozené vnímání smyslem vidění, které se už několikrát zjevili stejně jako každému stejné soustavy. Jeden jediný znak vysvětluje všechno. Zde je to Nula „0“ obepínající všechno avšak pouze Obecně, Základně a také Jednoduše, Přesně a jinak dokonale v Moudrosti, protože ve Skutečnosti je právě v Moudrosti samočinně dané, že na Nulu jsou povinni pouze zločinci se očistit a vše do Sítě o Sobě (nechat) zaznamenat i jako veřejné ohrožení i s důkazem (i od)činnění.

Sobě si člověk nemusí nic společné zaznamenávat, protože to bude mít samočinně ve společném Vědomí k samočinnému okamžitému nalezení, ale do té doby než dojde k prvnímu vyzvednutí Výhry společné, lze převádět Výhru přes mámící účet právě jen nahodile skutečnému Výherci přes Skrýš v Síti pomocí které se lze také všemi ostatními dokonale skrýt, ale jen pokud odhalí Výherce současně ve stejný okamžik. Toto pravidlo platí pouze u dosažené soustavy, protože v současně je pravděpodobnost pravděstejností tak dokonalou jak dokonale máme dosaženou soustavu. V Moudrosti je dosažení vždy až konečna jako Výhra, a proto s objevem už nic nenadělá ani objevitel, dokud všichni společně nebudou ve Stejné Moudrosti jak je Sám, avšak pro Hru se vrátivší se ke Hře už vždy jen k výhře společné. Pochopitelně, že ve Výhře je odměnou pouze jediná poslední jednotka „Konečno“ ale už samočinná pro každého objevitele všeho mezi tím zdarma jako zcela nová jednotka jeho vlastní soustavy pro všechny však pouze v Síti hodnocené. Mimo Síť si každý může dělat co chce, a proto každý nový označený jedinec je také samočinně už vědomě v Síti, protože v Síti jsme všichni už s početím přesně podle předků, ale s další samočinnou jednotkou s větším předpokladem k dosažení stejně větších předpokladů také u pokolení. Jako Hra na zločince, se odsuzuje každý kdo dříve objeví objevitele Moudrosti, jednoduše na to číslo ihned zapomene a pokud si vzpomene, nic nepocítí. Hra na Moudrého má smysl pouze jeho vlastníku ale jinak i ve společném Vědomí, které lze sdílet jinými nejen nesamočinně jako u Objevitele, ale už samočinně jako u Neznalce, poznávající jednotku Znalosti, protože ji už první Znalec sem zaznamenal spolu s Jednotkou i Chápání, i Rozumu právě touto podrobnou myšlenkou.

V Moudrosti není zpočátku rodina, ale naopak všichni ostatní (společně jinak než ve Společnosti ale přesto stejně, protože se také někde v polovině právě spojením Myšlení s počítáním sám objeví samočinně pod

97

číslem mámícím samočinně všem dosaženým v dané oblasti „Národ“) a v nich. Po spojení je vše další už samočinné pro Národ, ale Hrou pod jiným číslem se všemi Národy se společnými pravidli bez jakýchkoli vyjímek, přesto všechny uváděné vyjímky právě jen v Síti; upozorňují samočinně na neumění se dále vyvíjet.

V Moudrosti je i zpočátku skrytě rodina patřící mezi všechny ostatní včetně Osobně mezi jeden stejný druh s mámícím Jménem „Druhe“. Sebe vždy označujeme velkým písmenem pouze v Síti společné, a proto nelze pouhou mluvou všechno hned stejně vysvětlit. Dále však znamená všem a to neustále i nemoudrým lidem, že když mluvíme s jinými chápeme Svoji možnost jako samočinně chtěnou též stejně všemi ostatními v Síti. Chtění obsahuje ve vlastní Síti samočinnou dohodu, smlouvu a vše jinak chtěné se všemi a to nejen mezi všemi v Síti ale v Síti společně chtěné vědomě samočinně a jednoduše vždy pouze v Moudrosti až po dosaženou společnou soustavu podle Přirozenosti se Vzorcem v Síti čísel chránící Sebe stejně jako nás před vším (ne)zaznamenaným nepoctivým, protože jen tak už je také „Poctivost“ v Moudrosti myšlená při tvoření jakékoli ochrany. Nepoctivost se nechrání ale útočí i když se musí bránit či jinak než branou ohrazovat proti všem poctivým na něž jinak než silou útočí. Poctivec jde jednoduše jen do středu zcela jiné oblasti ale také jinak myšlené ve Stejné Oblasti, takže ochranou není jen útěk či jiné stěhování, ale jinak také jiné myšlení a přitom ve stejném Myšlení, kde se poctivec bez jiných nedokáže ani sám vyvíjet. Řešení je jednoduché neboť stačí Toto Myšlení v jeho mu nějak třeba i tajně podstrčit, aby sám přišel na to co Sám ve Skutečnosti znamená přesně stejně jako všichni ostatní. Pak už je dokonalou obranou pouze osobní důkaz o tom jak se postrčení ve Skutečnosti událo. Obecná Síť je Důkazem sama o Sobě, což nemá nyní smysl ani dále rozvýjet.

Neumění se sem dospět, bohužel ani na objeviteli nezáleží, protože všichni nemoudří lidé to pociťují už jako bohudík. Zde je každého přepínač samočinně nastaven na první možnost, protože tu druhou si už sám objevitel objevil jako první, neboť to tak také vnímal při psaní, kdy tam dospěl. Nedospělost v této Jednotce Dosažení znamená však dospělost ve všem k čemuž se dospělo avšak i nezaznamenalo. V Síti je však dospělost přirozeně při vnímání Sítě společné stejně už i samočinně, protože právě u toho nesamočinného musíme dospět také společně. Soustava Společnost je umělým názvem u přirozeného Světa, což nám dává další možnosti vývoje už samočinně, jenže až ve skutečné Síti je bude možné zaznamenávat Sám Samočinně.

Bohužel je stále skutečnou Sítí pouze tato Síť v niž jsou však už všechny ostatní sítě dokonale za ochranou vevnitř Sebe a současně ve stejné ochraně odpovídající si vlastní soustavou už samočinně všem členům . Přičem v opačném směru to neplatí. Kdo nerozumí tomuto směru, pak se musí sám vychovávat jednoduše jen podle tohoto odstavce i podle předchozích upozornění, která jsou moudrým lidem už samočinně zřejmá.

Vysvětlení je i takové; že vevnitř Sebe jakožto Sítě, jsou ostatní sítě nesítěmi a proto uzavřeny před sebou navzájem ve zmatku davající ve výsledku Nulu jakožto ochrana proti vývoji pouze nesítěmi, které se však samočinně přetáčejí do Sítě jako další už nenulová síť skutečně v Moudrosti s uvažováním také nulou mezi sítěmi podrobnějšími v Obecné Síti Sebe, kde je však nadbytek nadměrně velký a zbytek je přetočený také jinak. Druh nepotřebný bude mít své vlastní místo pod vzájemným dohledem, protože se s ním nechceme stýkat … (je myšlením zločinců (,protože ve hře jsou všichni bez těch chytřejších potřební právě chytrákům. (ve skutečné Hře však hloupým není ten co nezná, ale zná a nechápe, takže se z jiného pohledu vnímá jako Neznalý toho, že ani chytrák to nechápe dokonale, protože Chytrost je už špatná vlastnost, kde hlupáky si považují správně za méně chytré a moudré naopak za více chytré, což je uplně a taktéž zcela jinak opačně a dokonce je to opačně také v jiném směru, kde zločince považuje za chytřejší až do doby obžaloby a dokonce i po obžalobě, kdy zločinci zůstávají stále nějaké výhody právě z daného zločinu i po částečném očištění se))).

Směr vývoje skrz chytrost i zločinců přes chytrost je zde zřejmý stačí jen Hrát od Nuly (samočinně i bez dalšího upozornění). Všechna upozornění jsou daná v Síti a jak dokonalou máme Sám Síť tak dokonalá je Síť společná. Po dokonalé Ochraně následuje dokonalé Zdraví, protože až Zdraví Tvor se může přirozeně vyvíjet. V mezeře pak už lze spojit se zdravím také Obnova, Oprava, ... až Znova nebo jednoduše jen způsob Léčení přesně podle Obnovy, Opravy, … až Znovy různě pospojované, kde každé spojení představuje už dokonale právě způsob Léčení už se samočinným dotvořením přirozené ochrany proti dalšímu onemocnění už i Znovu.

Opačným směrem k Léčení je přirozeně Ubližování ale ve Skutečnosti se jedná obecně o Škození, a proto kdo někoho poškodil, pak odškodňuje poctivě pouze se Záznamem v Síti ať už objeveným dříve nebo právě, protože pozdější objevy nejsou ještě objevy skutečné ale jen Hrané a tudíž včem zdarma ke hraní avšak s možným objevitelem už daným, protože to přesně tak předpokládal jakožto způsob objevu tohoto pokladu. Jednoduše nejde i nic nové úplně, ale jen dané dosavadním vývojem. Stačí jen doplnit další možnosti v Síti,

98

protože volbu znaku nového čísla schvalují či jinak vymýšlí všichni společně právě pro dosažení Přirozenosti stejně vnímané až všemi smysly ve Smyslu v Moudrosti. Znak je však umělý zpočátku jen jako jednoduchý zápis a současně jako probuzená Jednotková Vloha s další vlohou správně začleněnou v Moudrosti a i Čísel.

V Moudrost až vše konečné je pouhým jednotkovým číslem, ale současně i v číslech je směr přirozený pouze od Nuly ale jen po vlastní užívanou soustavu, protože pak už je další soustava vnímána nadpřirozeně ale nedokonale až dokonale nadpřirozeně jen podle dokonale dosaženého začlenění sebe a současně podle dokonalého začlenění Sebe. Toto platí samočinně také jako stejně dokonalá ochrana sebe i Sebe. Ve Hře jen jako bezpečná ochrana číslem, kdežto ve Skutečnosti už také jako dokonalá ochrana Síťí čísel v Moudrosti přesně podle dané moudrosti zcela jiné ale stejně začleněné v soustavě posouvající však vše dokonalé k Dokonalosti už objevitelem daným ve stejné Moudrosti a vše nedokonalé jako nevyspělé ponechat v Nule. Zde už ve druhé soustavě mezi konečným až nekonečným číslem vnímáme dokonalou jednotku pouze ve správném směru, kde je nekonečným číslem též to před konečným číslem, přitom jednoduše jinak myšlené.

Jiné vnímání stejné Jednotky je mezi nekonečným počtem nul a konečným počtem nul, které jsou dané třeba i bez znaků stále stejnou Jednotkou už obecně. Nebo ještě jinak mezi poslední nulou a předposlední nulou už známé Jednotky, přičemž předposlední nulu doplnil právě první hráč v Siti už Skutečné podle toho jak se ostatní se Sítí seznámili, neboť pouze všichni ostatní seznámení se Sítí odhalí všem všechna začlenění současně přesně podle počtu začlenění všech přesně odpovídajícího alespoň počtu živých ((počatým až )zrozeným až dožívajícím), protože až v Síti bude možné zahrnout též už nežijící právě dle toho jak se chovali a stejně opačně také podle ještě nežijících právě podle toho jaké jim dotváříme jen Své přirozené podmínky.

Na konec vždy zbude pouze poslední možnost pro dosažení společně, což už je dané také samočinně v Jednotce první soustavy neznající zatím soustavy jiné než Nulovou, což už jsme také dosáhli, protože je všude jinde, než jsou jakékoli jednotky přesně dané jako kusy bez zbytků a to třeba i právě s jednotkovým přebytkem v Kusu, který je možný až od druhé soustavy včetně, protože celá přebývající jednotka jakožto jednotkový úpadek je zdrojem právě naopak pro někoho jiného vyvíjejícího Se z jiné doposud (ne)chápané soustavy. Kdo takovou soustavu chápe, pak chápe volnou jednotku jako zdroj vzájemného léčení v nejhoršm případě protože až další soustavou lze dosahovat přesně daných postupů pro Léčení v Síti a i ve Skutečnosti.

V Moudrosti stačí nový Pojem a vše kolem se už samočinně přečlení podle tohoto pojmu různě ale jinak. Takovou Samočinnost právě všichni jakožto i Sám v Síti osobně ničíme jen ve Hře nebo uskutečňujeme i ve Skutečnosti. Ničení ve Skutečnosti vždy provádí jedinec sám bez Sebe (zbaven smyslů společného Vědomí), avšak pro jednoducchost tu nejjednodušší přečleněn na nečlena do očistce se všemi postupy jako i povinosti právě v Síti uváděné pro poctivé odškodnění bez zbytečností na počátku a také bez nedokonalostí právě při dosažení Očištění na Nulu. Pokud některá mez schází v podrobnějším myšlení, pak ji je povinen zločinec všem zdarma do Sítě doplnit ale jen do doby než si přestane hrát s ostatními i na vývoj a začne ho skutečně po Očištění Sám provádět. Po dobu osobního Léčení ze zločinností i her, které ho ke zločinu přivedly, je povoleno Sítí žít jen na konečné jednotce podobvyklého života (zločinci) nebo na sousední první jednotce obvyklého života (hráči) do doby než dospějí k základní jednotce vývoje Moudrosti alespoň jejím Množením.

Pochopitelně, že nikdo nedokáže množit kohokoli na vyspělejší soustavě, a proto bývalí zločinec ani v základní jednotce nezločinnosti nedokáže jinému dosažení takové jednotky. Dokázat může proto dokonale pouze vlastní očištění a podle něho také může dokázat očištění jiného anebo zaznamenat i jeho očištění. Aby však pochopil druhou soustavu musí buď posledního, nebo nejméně dva zločince takto očistit. Poslední má už jen povinnost poslední šílenství svého druhu vyléčit, což provede přece samočinně už objevitel této volby Moudrosti, aniž je pokládaný právě všemi v Moudrosti za zločince, protože nedokonalá jednotka je stále zločinem avšak jen ve Hře s čísly proti Moudrosti přestože je myšlením vývojem právě jen v Moudrosti.

První jednotkou ve Hře je proto Strašidlem proti zločinnosti, čímž je každý ještě před Zločinem Zastrašen, protože každý zločin má svého dokonalého Strašáka jako Nepřitažlivá (zrcadlo, ...) Ochrana ze směru vývoje a naopak jako Přitažlivá () Ochrana ze směru protivývoje (proti vývoji znamená však špatně) ale dokonale jen tak jak se poctivost míní přesně sám se sebou všemi svými smysly současně. Bez nápravy smyslů nelze ani zločin léčit, a proto se léčí také rozpolcenost nejen na dvě osoby ale také na více osob až na všechny osobně. Lékem však není žádná umělá náhražka ale jen přirozené jednání také v omámeném stavu přesně podle (ne)látky mámení. Ve snech ale i představách jsou nelátkou mámení doposut prožité skutečnosti ale jen v

99

představách jsou už i „myšlenky s řešením“, kdežto ve snech jen „myšlenky bez řešení“. Bez myšlenek je už jen Skutečnost, takže zbývá konec opačného směru, kde v mámení způsobené … bezpečnou přirozenou látkou konečnost poznáváme stejně bezpečně a přirozeně také bez strašení. Naopak strašení bez také přirozeně a bezpečně stejně poznáváme konečnost látkou přirozenou bezpečnou … v mámení už způsobené. Nejde o smyslnost ale o tom jak mnozí „přemýšlí“ nad zbytečnostmi už nikdy znovu jednoduše nenastávající.

V Síti lze trest prominout pouze všemi společně, což je však samočinné pouze doposud, protože nyní už máme přesný dokonalý Návod jak další nezločinnost řídit Sám právě pouze v Síti se samočinným obviněním sebe zločince. A právě takovou Sít tvoří poctivci i pro nepoctivce ale na náklady všech čili přesně u každého podle míry osobní zločinnosti. Poctivci tímto mají přesně jedinou možnost zločinnost zdarma všem vyřešit. Zde při takové možnosti na určitém čase ještě nezáleží, ale pak už je základní jednotkou čas, podle něhož se samočinně určuje doba dosažení první jednotky ve Hře přesně dle doby celkového svého očištění v Očistci, protože kdo bude déle v Očistci otálet, s ním se budou ostatní nejednotkoví hráči pak o to déle ve Hře na Strašáka hrát. Strašák tak přitáhne ostatní zločince rychleji a bezpečně, protože ho ze své strany nijak jinak nevnímají než jednoduše Přitažlivě pro poctivě myslící stát se poctivým vědomě a pro nepoctivě myslící též stát se poctivým ale nevědomě a tudíž také samočinně v nechápaném ponižení, utrapách a jiného strachu, která si však jen z důvodu vlastní nepoctivosti sobě sám v nebezpečném mámení z umělých látek namlouvá.

Zde je pouze Návod a nejen pro poctivce na léčení z jakéhokoli strachu k obvyklému uvolnění, protože zločinci stačí jen všechno právě jen v Síti přiznat a všude jinde třeba i popřít, prototože na tom už nezáleží právě všem v Síti, kteří už důkaz o přiznání samočinně chrání pouze tak dokonale jak je dokonalé přiznání. První zločin se už zaznamenal i se současným odčinněním právě zde v číslech, kdy se nula od desítky očistila a naopak se spravně nezačlenila navíc ještě všude za každou jednotkou před jednotkou třeba i nepoznanou. Dokonalost vyléčení je pak zkoužkou ve Hře právě na Strašáka po samočinně danou dobu, kterou nelze ani ve Skutečnosti nikým nijak prominout, a protože si ji tvoří každý sám, proto si ji sobě též samočinně stanovil.

Čas se počítá od prvního vítězství volbou Moudrosti, protože další volby jsou už ve Hře s prajednotkami používanými před vítězstvím a ve Skutečnosti s okamžikem současně (z)voleným jakožto jednotka Okamžiku i převráceně v Okamžiku také Kmity jakožto okamžiky různě každý jinak začleněný a přesto si stejně trvající. První kmit vždy upozorňuje na opačný směr kmitu, další na jinak opačný směr kmitu a tak je to také u všech dalších kmitů celého prvního Okamžiku, přičemž ten poslední kmit je právě jinak provedeným kmitem, který právě ukazuje samočinně řešení k upozornění u kmitu prvního. Stejně je to také opačně u kmitů i ostatních. Už v polovině každé jednotky ale při stejném myšlení i z konečna a také souběžně je dosažena celá jednotka.

Dosažení je však jen obecné neboli pro celek, protože při pohybu je nutné nejdříve konce dosáhnout, aby nastala další jednotka, což je právě výhodou, protože takový pohyb už lze dokonale předpovědět a proto také použít jako samočinnost pro další podrobnější samočinnost už přímo i v dané polovině jednotky. Pro zábavu je dobré se jen v samočinnosti pobavit, protože by jinak mohlo dojít k nežádoucímu horku či chladu.

100

170528 Člověk musí při každém vnímání vědět nejdříve směr ke komu a čemu a také naopak proti komu a čemu vnímá, protože jen tak si může uvědomit sám sebe vnímajícího správně v Moudrosti způsob myšlení sladěný přirozeně právě s vědomím. Směr je daný ke společnému Vědomí a proti osobnímu vědomí, přičemž vnímat směr ještě nic uskutečněného neznamená, takže ve výsledku nelze trestat ani odměňovat. Jedinou možností je nemožnost trestat a současně nemožnost odměňovat, neboť jednou bude zase směrem přirozený opačný.

Až v druhém případě právě jen moudrý člověk zůstane už samočinně právě sám a současně Sám ten kdo právě ze stejného místa a co také jiného stále ze stejného místa všemi možnými zbývajícími směry vnímá nepřesně a Přesně jako ostatní. Pohled je zde ale i v prvním pádu vlastní nebo nevlastní i osobní až společný.

Až ve třetím případě se doplňuje; koho a čeho si různě všímáme čili vnímáme zrakem vědomě nejdříve ale opět přesně sladěné pouze s vědomím. Bez směru skutečně nic nevnímáme nejlépe, což si můžeme představit jako při současném vnímání všech směrů třeba i za rychlé změny směrů, takže vedle už není podle sebe u, z něčeho však už právě je nebo se srovnává jako bez toho všeho ostatního osobního a právě stejně jako od všeho společného. Naopak z někoho však je srovnatelné jako od někoho zveřejňujícího něco podrobně nezveřejňující se ale jen obecně jako zveřejněný odpad a jinak mu Nulový zbytek pro další využití všemi však vždy už jen („jen“ znamená právě jednou (pro to první slovo) „pouze“) nejvhodněji společně, čili bez přesně jen Nuly. Do někoho však znamená právě nejdříve pouze úmysl léčení nebo škození. Nebo taktéž zábava, pokud i „z někoho“ znamená zábava stejná, ale o jednotku horší jak při odpovídajícímu si (z a do) léčení, což je zase o jednotku horší jak při odpovídajícímu si (z a do) šlození. Pouze první s druhým lze měnit.

Ve čtvrtém případě lze oslovit (ně)koho avšak nejdříve záznamem ve společné Síti jednoduše odkazem, protože záznam v odkazu je to co je důkazem. Kdo důkaz odstraní, podílí se samočinně na zločinu jen jako chytrák, za což mu náleží za trest pouze trvání nejvýše hry chytráka dokud se nedospěje k tomu, že je daný zločin zcela očištěn. Dalším smyslem je vidění avšak ve smyslu už druhé soustavy neboli „od Koko koho“, protože až pak se stejným vztahem doplní také slyšení a ostatní smysly mezi těmito dvěma přirozeně vyvíjená a ostatní nepřirozeně i Přirozeně nechápaná i Chápaná. Důkazem je však pouze Přirozeně Chápané právě to co je záznamem v Síti ať už nepřirozené nebo přirozené Síti. S velkým „P“řirozeně znamená obecně nejvíce, protože jen v Obecnosti jsou obecna podrobná a též „neobecno V Nule“ jako jedno výchozí obecno, které bude jako Důkaz už samočinně dokázáno všemi správnými obecenstvi právě samočinně nakonec. Sám postup je Síť čísel. Protože nejdříve se označují všem všechny zločiny jakožto základ všeholéčení, pak právě na konci této jednotky už v první nule dojde k přetočení pouze oblastí a pokračuje se Skutečným léčením vlastní jednotky do její nechytré podoby přesně podle vlastního zaznamenaného postupu s doporučeními i upozorněními i s odkazy do sítí a nejen v Síti prvnímu vlastníku poctivě, protože všichni jiní to nepochopili a proto také stále čekají nebo chytračí nebo se očišťují i Očišťují nebo stále nezastavili svoji zločinnost jakožto blázni učící se ovládat své smysly nebo šílenci neučící se ovládat své smysly. Pouze blázny se šílenci lze současně vychovávat třetím ještě stále padlým avšak už mimo Peklo v Očistci jednoduše že zodpovídá pouze po dobu opačného směru za zápisy také všech kteří na stejný odkaz zločinnosti odkazují, čímž si odpovídají už samočinně na stejná řešení. Každý zločinec tak může v Síti jako první uvést právě svůj návod, na který všichni odkazující stejně zločinní odměňují všechny odkazující, kteří ho za zločince stejně označili právě v Síti.

Očišťující právě své záznamy dělá zdarma jakožto stejná sobě odměna za trest, přičemž každé opomenutí zaznamenané jiným zločincem je pouze jednotkou měřící změnu k nápravě jednoho a ke zhoršení druhého. Zde se odkazuje na nás všechny jako Zločince obecně, protože nejsme ani schopni právě takto jedinečnou Síť používat. Není však právě v prvním pádě komu ani čemu se divit, protože nikdo ani nic ve druhém pádě Síť takto ještě nikde všem nepopsal, což ani nemohl, neboť jsme špatně vnímali čísla, která nyní vnímají pouze špatně jen všichni ostatní než Sám vlastník Myšlenky stejně jako všichni ostatní. Správně právě takto přirozeně právě děti vnímají první jednotku stejně přirozenou, mládež si už poznatky uvědomuje pro záznam do sítí, kdežto dospělí i do Sítě a vyspělí i do přirozené společné Sítě. Zde už je upozornění s doporučením koho i co přímo stejně upozorňujeme i doporučujeme avšak pouze v Síti poctivě jen vlastní činností i přesně.

Nula bude vždy samočinně až koncem daného člena a začátkem člena následujícího a zde znamená „stále bez Sítě“ neboli stále jen třetí pád doposud nedopadlý takže po opravě „třetí padání“, čímž si děti přirozeně uvědomují také význam pádů i padání jakožto dokončený stav nebo nedokončený děj. U létání je to však jinak protože se jedná o lepší vnímání prostoru než na povrchu běžná chůze, která lépe než přímočarý i pád. Myšlenka zahrnuje úpravu koncovky tak aby zahrnovala jak přímočarost při letu, chůzi a pádu iž jen Obecně.

101

obecně lze vysvětlit právě nejjednodušeji vnímaný pád jako přímočarý pohyb, ale Obecně to platí už také ve všech jiných soustavách, a proto vždy nulová vytlačí ostatní jednotky sama mimo Síť a právě jen Sama v Síti. Vysvětlení je jednoduché; vše se mění současně jen s nulou novou dokonale očištěnou i od všech nesmyslů.

S přibýváním vytlačovaných jednotek je čím dal horší uspět a tak je to také u zločinu neuspět v Moudrosti až k samotnému zabití, protože pouze tak se sami nepoctiví šílenci nesmyslně sami odsoudí, protože při smyslném jednání se změní zpět na blázny zastavující smyslně své bláznění. Bláznovství má proto dva směry k i proti Šílení a naopak proti i k Očistci. Jinak se jedná u obou dvou jiných řešení o samočinné vymírání právě jen šílenců. Na druhé straně je daná vlastníkem pouze Obecně poslední Jednotka v neznámém stavu jen jako konečná avšak v samočinné lsti všem zdarma k použití jen o jednotku dále než je konečnost známá, jednoduše jen proto, že každý začíná od nuly jen proto aby se tam nemohl už nikdy právě v Moudrosti vrátit. Důkazem jsou nezničitelné vlohy také po životě jakožto živým dokonalý záznam o dosaženém vývoji. Zločin proto nelze jinak spravedlivě soudit než Sám sobě zločinci a proto se chytráci pouze učí jak se zbavit vlastní odpovědnosti za vlastní zločiny pouze mimo Síť jako zločinci, protože až v Síti mají dokonalou ochranu před vším co jim z mysly nesmyslného svými smysly ale jen pro záznamy v Siti unikne jakožto změna míry Neznalý.

Znalost se naopak měří zase jinak a tudíž také vším čím se skrze jednotky dokázal sám přepnout na nulu dosud nepoznanou a nyní jen poznávanou. Taková jednotka představuje už i samočinnou odměnu svému vychovateli, který takovou jednotku takto jednoduše popsal. Proto právě zde v této nule na konci pouze číselné Jednotky navazují další znalosti jednotek už nečíselných avšak podle Sítě čísel začleněných. Před číslem byla jen Moudrost a v ní právě smysl členění přesně podle čísel dokonale přirozených i z více soustav.

Takový Ustalovač nám dokonale vysvětluje samočiné ustálení při samočinnosti současné už i s myšlením. Už nezáleží ani tak na počtu, ale na úplnosti zcela jedinečné pro každou novou soustavu, která doplňuje do všech ostatních také svoji míru moudrosti jakožto i myšlenku novou jen podle významu znaku. Jednotkový krok je toho přirozeným důkazem už i jako v Síti obvyklý krok daný obvykle dospělým a obvykle chodícím jedincem je mírou délky běžně užívané. Budeme-li více spěchávat bude míra samočinně delší, ale až když přestaneme chodit bude zničena, a proto se všichni upozorňují, že nechodící jsou nebo budou nemocni jen Obecně dokonale ale podrobněji nejdříve jednou nemocí a pak i dalšími. Lékaři v Síti předepisují chůzi jako nejjednodužší způsob léčení už samočinně, a proto už nikdo za tento předpis nikomu nic nedluží, ale jako důkaz stačí zaznamenat trasu své každé chůze na začátku a také na konci. Ve spojení s počasím ale také se členitostí povrchu a to včetně překonaných překážek lze už Sítí samočinně dopočítat též míru daného léčení.

Změnu povrchu lze také samočinně dopočítat Sítí, ale jen když k tomu bude vhodné zřízení v Síti spojené přímo s čidly osobního obsluhovače Sítě, protože jen tak bude všem ihned zřejmá poslední známá změna bez jakéhokoli prodlení. Při nepoužívání dané cesty je potom každému zřejmé, že je opatrnost už nezbytná, a proto se doporučuje cestu současně ověřovat s dosavadními záznamy, protože jen tak se zjistí neznámá změna se samočinným upozorněním na novou nebo už dříve známou změnu. Opakování dříve známé změny bystří daný smysl samočinně pro poznání jeho podrobnějšího členění a protože je také paměť omezena jen prostředím, není podrobnější členění možné jinak než podle dosažené paměti. V Nule je dokonalá paměť pro všechno už jako Síť čísel ale pak už také jako všechno ostatní společné Vědomí přesně jak to ve vzoru Sítě společně vnímáme právě ve smyslu vývoje v Moudrosti. Společné Vědomí má už svoji dokonalou paměť.

Až budou mnozí všech zřízení Země vnímat společné Vědomí všude v Nule stejně, bude také současná Zločinost už konečně klesat, a proto je nejvhodnější okamžité rozšíření, což už jedinec sám umí jen když všichni stejným jazykem mluví avšak také jen spisovně bez vyjímek. V současnosti však dokážeme stejně mluvit jen podle čísel a to ještě chybně (ne)vnímaná, a proto právě iž v Síti počíná správné (ne)vnímání čísel.

V Síti se budou už všechna čísla samočinně převádět na správně vnímaná bez nul přímo v jednotkách, ale naopak s nulami kolem jednotek, mezi jednotkami a také jinak mimo jednotky a to se svým začleněním právě přímo, od-po-vědně i s konečnou nulou, rovno-cenně tři nuly stejně, vztahy už čtyři nuly kolem svého středu a jinak stejně vzájemně shodně vlastní společně. Se čtyřmi body také na Zemi začínají souřadnice v Síti měřené tak že ze středu jsou paprsky k bodům všechny si Sobě rovnocenně odkloněny. Více bodů na kouli nelze takto stejně odklonit a proto jsou si rovnocenně odkloněny pouze vlastní s šesti sousedními. S pěti či čtyřmi sousedními je výhodou menší vzdálenost od všech okolních sousedů než sousedi navzájem, kdežto s více jak šesti sousedy je výhodou právě větší vzdálenost od všech okolních než sousedi si navzájem.

102

Rozlišení až na 25 řádů čtvrté soustavy nám dává rozlišení Země na krok trojúhelníkový (plošně kolmo ke středu). Při odlišení po pěti řádech může mít však každá skupina v desítkové hodnotě nejvýše ʎ24 plošných trojúhelníkových jednotek. Rozdělení na skupiny však bude jiné a to jako přirozeně něco v přírodě vnímané. Zpočátku se jedná o kopuli ze tří bodů na kouli a po dosažení (nadpřirozeně ve Hře) už o rovnostranný trojúhelník (ve Skutečnosti je dosaženo však jen téměř ploché kopule a to přesně i při stejném počtu řádů). Protože se s každým řádem uvažuje 4x menší plocha je vzdálenost zase vždy poloviční poloviční. Z opačného pohledu by bylo možné strany zmenšit na 1/3 a tím také plochu vždy na 1/9, jenže pak by také začlenění muselo zahrnovat devět možností. Vrcholové by zůstaly stejné jako například při rovníkové straně blíže odtažlivosti než vrchol se označuje postupně od vrcholu; 1přitažlivý, 2potočivo přitažlivý, 3střední, 4protitočivo přitažlivý, 5potočivý, 6potočivo odtažlivý, 7odtažlivý, 8protitočivo odtažlivý a 9protitočivý a stejně tak i ostatní.

Točivost právě u Země lépe přírozeně vyjadřuje „Slunotoč“ s otáčením ve směru právě posunu Slunce po povrchu Země a naopak „Osotoč“ už jen podle osy otáčení. Vzdálenost dvou středů protilehlých hran je stejná a v polovině vzdálenosti je i střed koule s vrcholy čtyřstěnu na povrchu koule o poloměru r=a*√(6)/4. Úhel mezi dvěma body cos(α)=(2r2-a2)/(2r2) = 1 – a2/(2r2) = 1 – 16/12) => α = 109,471°. Společná rovina osy otáčení s bodem přitažlivosti určuje na bližším rovníku též střed spojnice výchozího poledníku pro daný rok. Kde se nalézá přesně bod nejvíce odtažlivý, nikdo neuvádí, a proto je nyní osově na opačné polokouli Země.

170529 Pokud si všechno shrneme, pak opět pouze podle Sítě čísel, kterou všichni dospělí nejen chápou ale také rozumí jednoduše jen proto, aby právě rozumě vnímali Myšlenku v Moudrosti pro zbystřování smyslů všech vzájemně si odpovídajících také vývojem. V nulté soustavě je Smyslem právě zmatek avšak v Celku doslova Nic neznamenající takže v Nule jako neurčená Určitost.

Prvním smyslem se jeví u narozeného dítěte „dýchání“, protože bez něho nelze ani přežít a natož pak křičet nebo jinak „řečet“ (mluvit nebo šeptat). K přežití je potřebné ale prvně i později po narození než „dýchání“ také „trávení“. Naopak dříve po narození než „dýchání“ je „hýbání“, protože bez pohybu se nikdo ani nenadechne a hýbat se dokážeme po nějakou dobu taktéž bez dýchání. Trávení však na dýchání ani na venkovním pohybu těla už nezáleží přímo, přestože je pohyb a dýchání součastí také trávení. Dýcháním přijímáme kyslík (O2) jako i vázací látku potřebnou k vyloučení nadměrného uhlíku. Nadobvyklým dýcháním v obvyklém prostředí lze vylučování uhlíku (C) urychlit, bez ohledu na to, jak se uhlík do těle dostal (obvykle s potravou (jezení či pití)). Podobvyklým dýcháním naopak uhlík v těle nezdravě zadržujeme stejně jako při nevhodné stravě s nadobvyklým množstvím už nepotřebného uhlíku (ve sladkostech, tucích i v bílkovinách).

Protože se tělo skládá především z vody (H2O … dva vodíky a jeden kyslík), je potřebné ji také dostatečně obvykle pít.

103

170601 Nejjednodušším způsobem ale naopak nejsložitějším záznamem je členění soustavy až na prostý počet základních jednotek. Jinak naopak (přes-opak) nejsložitějším způsobem ale nejjednodušším záznamem je spojením se přímo se stejným záznamem bez přetrhání a jiného trhu všeho ostatního . Spojením se všechno ovlivněné jen v sousedství pokračující od spoje všemi možnými směry vždy současně záznamem s způsobem přizpůsobí přirozenostem srozumitelněji ve všech ovlivněných případech. Horší rozum znamená složitější záznam, kdežto horší rozumění znamená složitější způsob. Činitel spojení však může být i něco či někdo jiný než Člověk, ale jen v Síti má Člověk význam všech lidí tak jako v této Síti všech vlastních sítí. Jedna už je samočinná Nula, v níž jsou všechny sítě jiné <dosavadní a jiné bez této Sítě> právě jen s obecnými odkazy. Z odkazu lze pak už jen obtisknout záznam jakožto z Nuly do Jednotky s odkazem však v Nule i na obtisk v Síti uložený v Jednotce přesně pod daným pojmem. Každý obtisk má proto své označení také podle Sítě pojmů nebo z pojmů samočinně složený záznam v mezipaměti jako už nepojem podle Sítě pojmů v mezeře kterou právě současný majitel naplněním sobě nabral si jako osobní majetek, který mu může také kdykoli v jeho mezerách naplnit. Plnění i naplnění je všem samočinně povoleno ale jen jedna mezera vždy pro jednoho splnitele, a proto může být plnitelů kdykoli v jakémkoli množství, jen se musí každá jednotka plnění při své změně přesně zaznamenat i s vedlejšími účinky (v Síti jakožto upozornění a jinak jako síť vždy odpovědná právě jednomu obtisku stejným směrem myšlení <„upuzornění nebo doporučení“>), které se předpokládají prozatím jen ve víře stejným směrem myšlení. Víra „ve stejný směr myšlení“ volí vždy jen jeden směr ale samočinně jen ten používanější. Kdo však už i ví, volí jednoduše „nebo“. Vědět je už i skutečnou Odměnou.

Ve Hře při nějaké hře je výhra odměnou mimo Hru čili v neHře neboli přímo Skutečnost v dobrém slova smyslu (Vývoj) a naopak v nedobrém slova smyslu část zbývající Skutečnosti (nevývoj (spravedlnost je však jen v dokonalé Nule stejně dokonalá)). Přirozené je, že se zločinnost samočinně odsuzuje i odsunuje právě jen do Nuly se začleněním přesně podle napáchané škody na společném Vlastnictví Vědomí i (ve zboží). Toto jen znamená, že bez ochrany ve společném Vědomí není možné, aby to bylo stejně dokonalé ve zboží, protože až dokonalý obal je přizpůsobením se prostředí (jinak při proudění a jinak při neproudění (stoj)). Jen proudění už samočinně vyvolává obecnou představu (…) „pohybujícího se neurčitého shluku zleva z dálky doprava se přibližující“. U některých může být daná určitost jinak třeba jako „z levo-levo-hora z přibližně polovinové dálky se přibližující doprava ale přibližně jen zpoloviny, neboť pak okamžik jednoduše zaniknul“.

Všem je přirozené, že tak jednoduchý děj nebude probíhat zbytečně dlouho na to, aby si ho člověk zapamatoval už trvaleji či dokonce trvale, pokud je to znakem osobním, protože jen společné znaky budou v Síti všem zřejmé okamžitě i podle jednoho právě si užívajícího znaku ve smyslu významu. Není-li žádný uživatel, pak je dané jen poslední trvale platné upozornění v Nule, protože s nulou vše doposud zapsané nikdo nechce a jen se to stalo smyslem samočinného upozornění na Jednotku samočinného úpadku stejně jako na jinak-jednotkový rozdíl jednoduše jen jako Rozdíl. Celý rozdíl však může být přirozený pouze v dané soustavě až po jednotku u soustavy poctivých, protože nepoctivost se samočinně trestá znedokonalením se právě na počáteční nulu dané soustavy, protože dosažené soustavy k samočinnosti není už možné zničit ale jen nepoužívat a proto i samočinně používat už jen jako památku bez niž by se vývoj nemohl dále ani vyvíjet.

Bez základních památek v Památce Zde jako vše předešlé je jedna nepředpokládaná památka prozatím však bez jakýchkoli odkazů na sítě mimo Síť pro spojení se síti (Nula) v Síti. Také už síť Jednotku je možné doplnit obtiskem podle daného odkazu v Nule, ale s uvedení Určitosti kolem níž je opět „Nic“. Neplatný odkaz uvolní také Jednotkové přepětí na odpovídající obtisk, čímž se stane obtisk samočinně i Síťovým. Pouze jiný obtisk stejného významu může jednotkové přepětí udržovat přes odkazy v Nule už samočinně, protože obsahuje i vlastní důkazy o dřívějším „uveřejnění někde v síti mimo Síť“ než byl dříve odkaz z jiného místa „zaznamenán do Sítě bez ohledu na vlastní zveřejnění někde v síti mimo Síť“. Při každém opětovném použití soustavy ale bez dosaženého konečna soustavy se vždy jedná jen o Hru, v níž je první jednotka už samočinně hodnotou vztupenky činnost vynaložená při uzdravení z loupežnictví. Pro loupežníky je vstupným jen Jednotka. A pro jiné poctivce zase podle vlastní soustavy ale jinak všem jednotkám a stejně též myšleno.

Chytráci se poznají že nepoužívají druhou soustavu správně, přičemž návod už mají daný právě jednou soustavou stejně a pak už samočinně jako sousední soustava opačně. „Nula je všude a opačně je Nikde“, což u Nenuly platí naopak „Nenula je všude a opačně je Někde“ a jinak („Nenula je všude a jinak opačně je Někde jinde“ nebo „Nenula je všude a jinak opačně jinak je Někde“ nebo „Nenula je jinak všude a jinak opačně je Někde“ nebo „Nenula jinak je všude a jinak opačně je Někde“ nebo „Jinak Nenula je všude a jinak opačně je Někde“ což už odpovídá přesně výchozí možnosti jako důkaz o druhé soustavě i s 2x2 možnostmi).

104

Třetí soustava z níž se právě posuzuje druhá soustava je skutečná (nehraná ani nezločinná), protože nultá soustava obsahuje už tři nuly jakožto třetí soustava, z nichž se ostatní už dosáhly (do vlastní samočinnosti) jen propojení ve třetí soustavě nejsou ještě správně sladěně s přírodou vnímána. V Nulté soustavě je zápis každé nové soustavy samočinný a nevratný, protože vrátit se lze pouze ve Hře bez zapomění a ve Zločinu se zapomněním. V Síti však zápis zůstává nezměněný a navíc doplněný o vlastní zločin třeba i na Svoji osobu, protože jen tak se zločinci vždy přesně připomene vše co se zločinem souvisí a to včetně osobních pocitů včetně samočinné omluvy po dobrém odčinnění všeho u daného zločinu. Samočinnou omluvu tak může ovlivnit pouze každý sám vlastními činy až k nejrychlejšímu odčinnění i s pomocí ostatních na náklady viníka.

Ve Skutečnosti je jakékoli rychlejší odčinnění samočinné jen podle potřeby poškozeného (výhozí je hned) a současně všem účastněným s co nejmenší možnou spotřebou právě podle záznamů v Síti už známých. Delší čas provádění je možný jen samočinně pro levnější provedení dané části na (nejméně před zničením) odpovídající stav. U stejného nebo kratšího času rozhoduje nejdříve levnost a pak lepší provedení. U stejné ceny rozhoduje nejdříve celkový kratší čas a pak lepší provedení. U stejného provedení rozhoduje nejdříve levnost a pak čas jak bylo už dříve uvedeno. Potřeby poškozeného jsou pouze v doplňcích na osobní náklady, protože všechny jiné potřeby i v nejmenším rozdílu jsou samočinným důvodem k náhradě viníkem pouze zbytkové hodnoty před zničením ale i s odvozem či jiným odstraněním všech odpovídajících zbytků (čištění).

Samočinnost tímto chrání obě obecné strany obchodu ale i všechny účastníky obchodu včetně vlastníka myšlenky i jako výchozí ochrana všude kolem i jinak, což se může i časem projevit jako výchozí s prodlením odpovídající nedokonalosti Sítě nesamočinné až samočinné přesně tak dokonale jak doposud každá ze všech užívaných samočinností. Ve třetí soustavě proto vnímáme nultou soustavu jen samočinně jako tři nuly. První soustavu vnímáme jak doposud a navíc i podle vlastní soustavy jako další jednotka podle níž se až ve druhé soustavě vysvětlují jinak opačné čtyři jednotky i s pátou odpovídající právě výchozí samočinně i jako důkaz. První soustava je dále známá už jen v číslech jako i třetí jednotka, druhá soustava i s dalším párem a třetí už jako trojice umocněná na třetí a pak ještě jednou samočinné na třetí.

105

moudrá Blbost aneb blbá Moudrost

170602 Blbost je jednotku Moudrosti, protože vyjadřuje přesně pocity moudrých lidí při zjištění své Moudrosti se všemi představami o všem možném doposud nikým nevyvíjeném, neboť pramoudrost byla už dosažena a nyní je zde Moudrost jiná už konečně určitá, podle níž však nikdo doposud nic nevymyslel, a pokud už vymyslel, pak to ještě nikdo v nejobecnějším ani v tom nejjednodušším myšlení neuskutečnil. Člověk prvně moudrý si připadá skutečně jako blbec, už jen proto, že se objevil v zastrašující nejistotě právě před jistou budoucností, kterou si můžeme pouze společně sladit dříve či později, a tím si samočinně ve stejném směru myšlení prodloužit či zkrátit stejně společnou či osobní zábavu při skutečném vývoji. Rychlost je tady první hodnocení stejné vyspělosti ale s lepšími předpoklady na další vývoj u všech vyspělejších. Tak jak se hraje v první Hře o Čas, v další už nebude tak podstatný, neboť si ho vyhrajeme právě v dokonalém zdraví chráněné vlohami přirozeně se vyvíjející i k ochranám budoucím, protože si to právě v Moudrosti i Přirozenost určuje.

Nyní lze už bezpečně uvést, že Blbost určuje ve stejném směru vlastní slábnutí se sílením Přirozenosti až na jednotku svoji právě v dané soustavě přirozenou s vlastní hodnotou odpovídají přesně i jednotce jinak přirozené s vlastní veličinou odpovídající jednoduše Pojmu sladěného se Sítí tak jak jeho jinak naměřená v jednotkách hodnota také sladěná se Sítí. Obecné sladění je s běžně používaným, takže přesně dle vnímání smysly, protože až dosažená nejpodrobnější měření jsou ve smyslu vývoje, jen pokud v převrácené hodnotě poznáváme také odpovídající míry sousední. Pro doplnění se však musí nejdříve uvést obecná mez právě současné moudrosti, čímž je právě v první soustavě samotný Čas s jednotkovým Okamžikem podsmyslovým, smyslovým (v něm počínaje základním Užitkem či jinou životní hodnotou až po užitek obvyklý i mezi právě stropním) a nadsmyslovým, přičemž právě členění podsmyslová si odpovídají členěním nadsmyslovým podle společného „nesmyslu“, který udává vždy skutečná Nula. Podsmysl a nadsmysl se jeví zpočátku jako každý jiným směrem, jenže podle nuly se jedná vždy o čas dotvoření jednotky … a čas plyne všem skutečně stejně.

Ochranou proti Času je pouze dokonalá jednotka, kterou nelze nijak rozbít ani jinak poškodit, přestože ji lze spolu s jinými jednotkami různě poskládat a vytvořit jednotky stejně dokonalé, ale vyspělejší soustavy. Obecně ale i jednoduše není nic stejné, protože i když se to jeví stejně, pak to má jiné místo nebo jiné členění jako třeba i okamžik vytvoření. Právě tyto dvě přirozené jednotky nám postačují k vyřešení všeho jiného. Jednotka Času je nejjednodušší pro každý stejný Okamžik, kdežto jednotka Prostoru je nejobecnější pro všechna možná vzájemně nestejná Prostředí skutečná a v Moudrosti proto navíc jedno jediné Prostředí právě to zbývající neskutečné pro Skutečnost však potřebné právě ve stejný Okamžik. Také naopak platí, že Jednotka Prostoru je nejjednodušší pro každé stejné Prostředí, kdežto jednotka Času je nejobecnější pro všechny možné vzájemně nestejné Okamžiky skutečné a v Moudrosti proto navíc jeden jediný Okamžik právě ten zbývající neskutečný pro Skutečnost však potřebný právě ve stejném Prostředí. Doplnit však lze jen to Přirozené, že v prvním případě se jedná o Doporučení a ve druhém případě o Upozornění (tu nechápané).

Ve Skutečnosti je však i druhá možnost možná jako Doporučení, ale jen v případě přímo určitém a proto neobecném v současné soustavě ale přesně v takto obecném případě v nové vyspělejší soustavě. Právě byla doplněna obecně Myšlenka jako dokonalý předpoklad, což znamená Rozum pro společné myšlení. Až bude takový Rozum rozumně srozumitelný všem, nastane nové myšlení všech, protože ve stejný Okamžik určuje právě Myšlení každému jinak danou jednotku Prostředí (nikdo nevidí očima druhého) a ve stejném Prostředí určuje právě Myšlení každému stejně či jinak danou jednotku Okamžiku (nikdo (ne)myslí přirozený Okamžik).

Právě zde je řešením, že každý máme své jedinečné myšlení s osobně vnímaným okamžikem nejkratším možným právě v závislosti na všech osobních smyslech vnímání. Mezi smysly však právě u Člověka patří také moudrost, a právě v Moudrosti lze ostatní moudré smysly vyvíjet u každého za různý okamžik. Vloha pouze Moudrosti se u daného druhu vyvíjí současně, protože odklonivší se od daného druhu se vyvíjí už souběžně bez takové vlohy. Takto přirozený výběr si lze proto jen osobně Člověkem vybrat už ve smyslu (ne)Moudrosti.

Později to bude možné právě jen ve stejné Moudrosti také se všemi ostatními smysly vnímání jen stejně, a čím více nás bude stejně moudrých, tím dříve si všichni připravíme každému dle vlastní volby osobní vývoj smyslů. V dokonalé Moudrosti Všichni znamená skutečně všichni, což předně znamená vyléčení všeho Šílení. Při jakémkoli léčení je odřezání a jiné odstranění neléčením, ale jen nejlepší řešení doposud nepochopeného léčení. Pouze všichni společně právě i s těmi nemocnými však můžeme najít správný způsob, jen když budou mít všichni možnost právě všem podle stejné Moudrosti léčení vysvětlit jednoduše jen vlastními návody navazující na návody předcházející až na Návod tento jednoduše a obecně stejně jednoduchý jak též obecný.

106

U každého smyslu je potřebné nejdříve všem jednotkové přirozené čili znatelné zlepšení, protože jen tak poznáme správnou cestu až ke konečnému už jen opět společnému zlepšení stejně jako v Moudrosti smysl moudrosti, čímž je právě vývoj Člověka prozatím omezen, ale současně už také samočinně předurčen právě v Moudrosti podle Sítě čísel, která je nám tak dokonalá jakou ji používáme ve sladění právě také i se smysly.

170603 Šílenství je neschopnost své bláznění jednoduše jen zpomalit, protože až z bláznění se člověk vyléčí, jakmile si svoje bláznění zastaví. Blázněním je jednoduše jen pomatení smyslů, což se poznává například tím, že člověk vidící Slunce na obloze se mylně domnívá, že je tam také ve Skutečnosti, přičemž je už posunuté o úsek odpovídající rychlosti světla. Úsek s rychlostí proto vždy souvisí, jen když je našimi smysly vnímaný ve stejné soustavě jakožto rychlost postupná po daném úseku. Jinak vnímáme rychlost plošného šíření dané oblasti v jinak vnímané oblasti jakožto povrchové pole nebo jiné myšlení v dané oblasti i Myšlení. Pouze ve smyslu „Pohybu“ lze správně vnímat oblast ve druhé soustavě, protože ve smyslu dokonalého „Klidu“ oblast vnímáme už ve třetí soustavě, kde 1 znamená bod, 2 úsek a 3 oblast. Všechny tři tyto tvary můžeme různě znázornit, ale právě u bodu ve Skutečnosti pouze jinou barvou, přičemž lze jen myšlením právě jen ve Hře upřesnit směr následujícího úseku. Až ve Skutečnosti je úsek daný nejméně dvěma body, ale jen postupně jeden za druhým a pro Úsporu v záznamech lze v nezměněném směru body jen myšlením (ve Hře) přeskočit.

Rozdíl mezi Skutečností a Hrou je daný právě Úsporou avšak v opačném směru a tudíž jako Doplněk ke Hře už samočinně jen přímo úplně doplněná či jinak splněná Skutečnost (Tvar obecně). Ve 3 („trojce“ myšleno už vždy jen jako ve „třetí soustavě“) je Oblastí až uzavřený tvar 2kou třeba i různými směry právě postupně vzájemně poskládanou. Pravidlo skládání nám už dává určitý tvar ve Tvaru obecném, proto je nejjednodušší oblastí kruh omezený všemi body stejně od prvního vzdálené a v jednom směru sousedící až do okamžiku, kdy je také konečnému bodu už však samočinně v Samočinnosti (v pravidlu) soused předem určen právě oběma prvními body neboli 2kou. Přirozené jsou však až dva kruhy, protože ve 2 je také druhý bod dokonale stejně odpovědný prvnímu. Žádné právo „prvního“ ve Skutečnosti 2ky není, protože je jen v 1.

stále ve smyslu „Klidu“ bez jakéhokoli (vz)rušení si lze představit také tři body jakožto 2ku ve 3ce, jen je potřeba z obou bodů dohodnout společné místo bodu třetího, přičemž jsou pouze dvě možnosti Skutečné a mnoho jiných Hrané. Zde nezáleží na pořadí, a proto pro dané řešení plně nejen postačuje to Obecné, ale už je přímo to Obecné jediným správným řešením. Zde oba body při vzájemně shodě směru myšlení mají už přirozené samočinné právo volit pravý, jinak se rovná o neshodu. Jen se upozorňuje, že ve stejné soustavě změna jedné shody či neshody samočinně a to současně vyvolává u ostatních shod a neshod jejich osobní proměnu. Pokud dojde k prodlení mezi změnou a proměnou nebo mezi proměnami je zaznamenáno osobní zbavení se smyslů jen částečně avšak přesně podle osobního okamžiku proměny jen sobě si ji uvědomující.

Úplné zbavení smyslů nelze proto v přirozeném životě nikdy uskutečnit, neboť je natrvalo uložena každá jednotka z každého smyslu právě ve Hře Tvor a Tvar jako neškodná ukázka všech smyslů, které lze objevit. Přirozeným Pravidlem (takto … stále však jen v češtině) je: Tvor netvoří, ale je tvořen přirozeně, kdežto Tvar netváří, ale je tvářen přirozeně. Řešení je pouze jediné správné k léčení a potom k moci, protože vše jiné způsobuje všechny nemoce a to doslova stejně všemi způsoby. Moudrost má v Moudrosti svůj lék Zde daný.

V Moudrosti moci uzdravovat a potom sílit všechny smysly, bude mít každý dané pouze ve společné Síti dokonalé tak jaký je všem nejjednodušší vzor ve Hře (Na čísla je to „0“, která právě není ještě číslem a proto patří i doleva … důkaz), až ve Hře je každý jiný jazyk stejně právě na 0, čímž však musí uznat a všem trvale dokazovat, že sám ji opět jen v číslech ale už samočinně ukazuje i jiný vývoj ivšak stejně už v číslech myšlený. Jazyk je ihned za Číslem, takže nejdříve musíme mít jednotná pravidla dle dokonale přirozeného Práva a v něm už je pravidlem nejdříve Takto obecné Pravidlo. V češtině Tvorem je každý živo-čich, který právě čichem začíná být živým a potřebuje RostlinSTvo podobně jako Tvor s Rostlinami jen v opačném postupu, protože pouze přirozené rostliny jsou nezbytkem pro život tvořený. Naopak umělé rostliny jsou zbytkem pro život … .

jako důkaz je krev a jiné látky až prvky v odpadech i osobních. Člověk nepotřebuje vědět, kdo kolik má odpadu, ale potřebuje vědět jak dosáhnout takového odpadu, aby byl zdravý a stále sílil až do obvyklé zralosti právě přesně podle přirozené zralosti požívaných rostlin. Přezrálost už je vývojovým přesažením do soustavy vyspělejší, jenže to musí být všechny rostliny takto k tomu přirozeně dozrávající. Každý zásah umělý je vylučovaný už jako Ochrana proti přirozeným hrozbám přírody, ale je také potřebný v jediné správné jednotce jako změnu umělého na živé, neboť pak už v celkovém počtu všech ochran přibyla i ta proti umělé.

107

Je nesmysl léčit stále stejným umělým, protože první úspěch byl jediným možným. Naopak má smysl léčit jednou jedenkrát jednonásobně a jinak 1kou právě něčím umělým a pak už všem přirozeně nejznámější iž nejvhodnější rostlinou. Zde „iž“ má už skutečně význam také „i současně i“, čímž se chápe „přepínač“ i se všemi dosavadními jednotkami stejného druhu. Pro život je to čistý … (uhlík) ovlivňující přesně svým počtem součástí nejčlenitěji možný dosažený způsob pravého myšlení. Doposud levé myšlení je stále jen Pravidlem.

Dokonalá čistota je daná proto také stejnou vlastní soustavou, kterou lze použít také v soustavě následné beze změny ale už jako špinavost. Až v dalších soustavách je špína čichem poznaná, což neumíme jinak než zápisem i se snímky všem zaznamenat. Čich však souvisí s „dýcháním“, a proto nám může právě i tento smysl poškodit při čichání otrav a jiných umělin. Od uhlíku jsou potřebné už ochrany z uhlíku i z prvků otravných, čímž vzniká závislost na otravě samotné, takže mimo ochran mezičásticové, částicové, vodíkové až uhlíkové, už si společně vytvoříme i ochrany po-uhlíkové avšak jen se samočinným Návodem (přesně podle Sítě čísel).

Všem nyní stačí jen do Návodu zaznamenat nejjednodušším způsobem vlastní návod ale přesně podle Tohoto návodu v Návodu už dokonale obecném. Nejjednodušší je nehodící se škrtnout a ponechat jako osobní upozornění jen Sobě avšak všem na srozumitelnou a naopak své vlastní Myšlenky doplnit kamkoli do mezery inebo do nuly inebo do znaku jiného nebo žádného (i jiná změna). Upozorňuje se však na to, že každý musí mít dokonale zachovanou (samočinnou) možnost poznat v nezměněném stavu tvar původní ve všech členitostech až ke svému osobnímu myšlení. Samočinnost lze zaručit pouze ve společném Vědomí samočinně, protože umělá Síť může být odrazem společného Vědomí jen pro současný vývoj už dosahovaný.

Pouze stejně moudrý Člověk ani jiný moudřejší tvor nic nedoplní v Moudrosti, ale bude pokračovat už vždy jinak; cokoli kdo doplní, to už podle stejného návodu může kdokoli dál vyvíjet stejně podle Sítě čísel tak dlouho až vývojem dospěje přesně do stejného Tohoto myšlení, kde si už může Sám vybrat vlastní myšlenku, podle níž sladí myšlený Pojem už samočinně s pojmem dříve začleněným nebo si ten svůj „nový“ pojem správně na nejbližší volnou nulu začlení … tak se stane čeština samočinně prvním mezinárodním jazykem avšak dle samočinných pravidel i všech ostatních jazyků, jímž se může každý naučit nejjednodušeji jen v Síti.

Jazyk není proto tu až tak důležitý jako samotná pravidla bez jakéhokoli mámení a tudíž všem stejná, aby se v nich každý mohl pohybovat i různě avšak stále stejně myšleně. Tvor a Tvar nejsou proto až tak důležité pro vývoj, ale je nutné se nějak už začít hrát se třeba i všichni se všemi a to nejen v současnosti, ale Zde Toto počalo, zde Toto je, zde toto znamená, a pak už stačí pochopit dokonalou samočinnost jako nemožnost se dále vyvíjet. S takovým pochopení přirozenosti konce bez změny se říká „konečnost“ jednoduše jen proto, že konec právě nese a vysvětluje též z opačné levé strany (v nule směrem z Nuly „nekonečnost“ <=> nenosí).

Zde toto chápe každý člověk už dokonale, jen pokud pochopil stejně toto podle předchozího odstavce a nyní už i rozumně se všemi čtyřmi možnostmi … další soustavu nemá nyní smysl ani vysvětlovat, což však neznamená, že bylo dosaženo celkové samočinnosti, ale jen že máme čistou samočinnost v Moudrosti, kterou potřebují také všichni ostatní jako společné dosažení společné Soustavy současné, jakožto poslední začlenění do současné soustavy. Pro skrytí postupu je Skrýš ve Hře myšlena jako zobrazení všech bodů kruhu najednou a kdokoli bude chtít objevit jiného dříve, musí v Síti zaručit skrytí vlastní, protože se stal od bodu odhalení pouze předzločincem, kterého může omámit kdokoli právě ke zločinu tím, že se bude vydávat za toho odhaleného stejně jak když jím je. Pouze opačným směrem lze odhalit 2ku tím hůře čím je dále až do poloviny tvaru, protože pak už je kratší; nechat odhalení na všech ostatních doposud neúčastněných se Hry.

Doposud bylo vše napsáno jakž takž ve spisovné češtině, sice jen bez cizích slov i převzatých a přesto to mnozí stále nechápou, takže bude lepší alespoň Zde ještě v nevyskytující se ale už v počaté Síti použít pro vysvětlení běžně používaná cizí slova a to ve stejném písmu ale rodu jiném (Zde Light a ve slovníku už také přeložená). Jen je Škoda, že bez maker nelze jednodušeji tato slova najednou opravit, protože s makrem si to nikdo opravit nedovolí vědomě, a to jen proto, že je zastrašovaný nějakými teoriemi i praktickými ukázkami o zavirování právě pomocí maker, skriptů a jiných prográmků. Mnohoznačnost navíc i po překladu způsobuje zbytečné opakování, což je zase na druhé straně důkazem o neschopnosti autora, snažícího se nespisovně jakoby vše do podrobností vysvětlit. Až v Síti je propojení na databázi stejných pojmů ale v češtině přímo bez zbytečností jen Sítí čísel. Každý jazyk je propojen i se Sítí cizích slov, která však nejen v češtině není potřebné doplňovat, neboť si je podle významu doplní kdokoli z mluvících jiným jazykem jako Síť „vlastních národních pojmů“. Už s doplněním lze uvést i celosvětové pravidlo, podle něhož se v mateřském jazyce pojem používal.

108

Sama Síť čísel je takto samočinným překladačem a to nejen slovem ale i zvukem i se stejnou barvou hlasu jako u původce, čímž si lze třeba v televizi či rádiu nechat samočinný dabing jednoduše přes Síť jen zapnutý.

V Síti už není potřebné se učit cizím jazykům, protože pomocí překladače lze všemu ihned i porozumět. Další výhody jsou už také v tom, že kdo rozumí Síti čísel, může být jednoduše programátorem, protože stačí jen program spisovně popsat, čímž se vše už automaticky začlení jako nový patent přesně jako spojení v Síti čísel. Každý zapsaný nesmysl bude už automaticky jen jako nové upozornění a potom na stejné už odkazující.

Síť čísel je sama o sobě už Patentem obecným v němž jsou všechny patenty už také samočinné přesně podle propojených čísel, přičemž autorem myšlenky je sám autor tohoto textu ale jen v číslech dokonale, protože až podle číselných soustav už znaky, pojmy, seznamy i vzorce odpovídají také atomům, hodnotám, jevům i genům, ale také soustavám smyslů, nervové, krevní a jinak přírozené chemické, kvantové, relativní geologické, geometrické a všemu jinému co souvisí jakkoli s čísly nebo už jen s časem, který umíme také v číslech vyjadřovat jako i jiné fyzikální jednotky. Rozmanitost číselných soustav proto vždy souvisí se vším i nečíselným stejně jako všechny možnosti přesně dle jediné jednotkové Jedničky v převráceném myšlení jako daná číselná soustava a v nepřevráceném myšlení naopak jen všechny možné hodnoty právě dané soustavy.

170604 Nultá soustava obecně je Nula, podrobně však právě počet podrobností jakožto Určení soustavy, což je u Nuly stále jen 0, ale u Jedničky už 1, jakožto i samočinné Konečno Oproti nulovému Nekonečnu. Až u 2 si uvědomujeme Konečno i vzhledem k 1 se stále stejnou Jednotkou, mezi nimiž je opět jen nula znamenající i mez vnitřní, podle níž se provádí Překlopení Určitého Počtu právě k Ostatnímu. Až ve 3 chápeme překlopení nejen počtu ale i Hodnoty mezí Určené k hodnotě Konečna. Čísla tak získávají s každou další soustavou také další vlastnost jakožto jednoduchý pojem právě pomocí čísel dokonale vnímaný. Ve 4 vnímáme už také dvojnásobnou odpovědnost (jednu Obecnou a dvě Podrobné) avšak jen třemi způsoby správně v postupu, ale dalšími při nejmenším třemi způsoby právě po jednotkovém Pootočení v uzavřeném pravidelném Tvaru.

Myšlení doposud je však jen v soustavě nejvýše plošné, protože prostor je složitější bez Sítě čísel, kdežto se Sítí čísel už je stejně jednoduchý, jen o jednotku posunutý. Z opačného konce; Útvar je tvarem, Vlastnost je hodnotou, Vrstva je počtem, Jádro je konečnem a Střed Jádra nulou. Jádro má vždy přímé spojení s vlastní soustavou obecnější u ovoce stopkou k rostlině a ta už přímo členitým kořenem k půdě, která je už jakožto Útvar spojený s vesmírem jen vztahem vzájemné přitažlivosti k jakkoli (ne)hmotnému středu avšak současně vzájemnou odtažlivostí navzájem od jiných útvarů stejné soustavy a to včetně všech ostatních i jiných druhů vlastních i nevlastních Útvaru (pozemšťan i mimozemšťan) a to včetně všeho ostatního v soustavě jen vlastní jakožto vše ostatní jako jednoduše i obecně Jedno přirozené prostředí. Vše společně je přirozená Společnost stejně jako vše světové je přirozený Svět a to je stejně jako vše přirozené je přirozená Přirozenost a pak už jednoduše stejně jako obecně moudré jako tato jednoduchá moudrost v Této obecné Moudrosti ale opačně.

Konečné zůstává beze změn samočinně a předposlední je první (řešení první soustavy v určení výchozí Jednotky). „Moudrosti“ se přetočí před „v“ a samočinně jako u ozubeného kola se přetočí „moudrost“ před „tato“ a (ne)současně se zamění i s odpovídajícími posuny první tři pojmy za následující čtyři pojmy. Při současném pohybu si ji lze dokonale představit ve dvou kolmých plošných soustavách (jedna pro obecnou záměnu a jedna pro dvě podrobná přetočení) a pak nesoučasně právě v jedné soustavě už pouhým Opakem.

Pro zastavení samočinného z(a)řízení pouze to „opačně“ se (ne)samočinně promění opačně )právě na „neopačně“(. Nyní stačí už jen objevit, kdy se promění „nesamočinně“ a kdy jindy samočinně „samočinně“. „Objevit lze pouze nesamočinnost“; je pravidlem Poznávání, protože poznat jen jednu jednotku stále celek ve vícejednotkové soustavě neřeší. „Objev je stále nesamočinně ale součást právě vícejednotkového celku“; Chápání mezí všude mimojednotkově nejjednodušeji a kolemsoustavně nejobecněji. „Začleněný objev je už samočinně součást celku“; Rozumění členům je už samočinně jen další soustavou, která byla před objevem skryta jako ochrana dítěte od početí do narození. Před početím bylo jen zločinné zneužití (člen Zločinu) nebo nezločinné nezneužití (a to stejně jako člen ve Hře nebo ve Skutečnosti nebo i s obojím jako člen Vývoje s jeho doporučením a proto samočinně upozorňující na Zločiny). „Celkem je Společnost všech členů jako Síť“; Myšlenka Jednotky rozumění všemu. „V Moudrosti“ a pak podle „moudrosti v Moudrosti“; umění objevit všechno takto jednoduše jen pokud nás to bude bavit, protože pak je moudrost následující už v konečnu … .

109

Protože posun Slunce nevnímáme, je právě pro vývoj v Moudrosti potřebné zařízení třeba i v každé domácnosti, kterým lze rychlost světla měnit dle prostředí ale na krátké vzdálenosti už vnímaje jeho rychlost podobně jako u sluneční soustavy, ale zpomaleně i stejně zmenšeně. Takové zařízení bude dokonalým právě pro vnímání něčeho přirozeného přirozeně. Ve Hře si to už dokážeme zpomalit i zmenšit ale stále jen uměle.

Umělá zřízení v různých zařízeních však naopak ale přirozeně způsobují úpadek přirozenosti, protože se stávají zlozvykem všude, kde cokoli umělé používáme. Právě první použití umělé dokonalosti je však naopak prospěšné pro lidské smysly stejně jak je prospěšná každá první přirozená pohroma pro vytvoření ochrany. Všechno umělé se proto doporučuje pouze podrobně poznat a pak už podle umělého přirozené si stvořit ...

110

170715 zde se hodí vsunout upozornění, že toto není žádné dílo, ale jen snaha o vysvětlení i se všemi chybami a omyly. Je to jako hledání pravdy, kdy nějaká myšlenka probleskne hlavou a než je napsána celá, je v mysli i další vyvinuta, takže se zapíše jen něco a něco se také nestihne zapsat. U příběhů si každý napíše nejdříve nějakou osnovu a pak ji rozvíjí, ale zde je myšlení právě takové jak je psané. V podstatě jde však jen o to, aby se všichni pouze poctiví měli lépe, protože na těch nepoctivých ani tak moc nezáleží, stejně jako na lidském odpadu nezáleží tak dlouho, dokud není znovu potřebný na pohnojení polí. Pokud ho už ani na hnojení polí nepotřebujeme, pak je to určitě chyba právě těch nepoctivých lidí, kteří místo přirozeností volí jen to umělé. Řešení poctivých lidí je zcela zřejmé; nevšímat si nepoctivých, a pokud otravují, poslat je jednoduše do pole.

Poctivý člověk se pozná; že jiných za činnost prokázanou odměňuje stejně jak je sám jakkoli odměňovaný. Člověk se nemusí činností strhat, ale jen ji zaznamenat všem, aby si příště mohli poctiví lidé také jednodušeji mezi všemi vybírat. Důležité je jen Všem zaznamenat co člověk dělá, kolik toho udělal, jak dlouho dělal, s čím dělal, co opotřeboval, kolik za to dostal, s kým dělal a další souvislosti. Jednodušeji jen to co si už každý podnikatel zaznamenává pro své účetnictví, požadovat po podnikateli, aby to činil veřejně, protože se nikdo z poctivých za svoji práci nestydí a navíc při změně místa, stačí jen odkázat na své záznamy bez nesmyslných životopisů, protože pouze poctivý podnikatel bude požadovat jen poctivé (spolu)pracovníky ale i obchodníky.

Je chybou samotného „státního“ zřízení, že není toto všechno umožněno všem stejně se zveřejňovat, a právě proto je zde zřízení jednoduše jen „celosvětové“, do něhož jsou všichni nepoctivci povinni právě své skryté podnikové záznamy o činnostech převádět a to bez možnosti následných podvodných změn. Poctivci nejsou nic povinni, protože tak budou činit samočinně a s radostí. Každé zboží tak bude mít své záznamy veřejné plně popsané od těžby, zpracování, předání a jinak související s výrobou až po prodej. Člověk když si přijde do prodejny bude si moci jednoduše zjistit třeba, že kupované kuře není z Tramtárije, neboť nechce platit zbytečně za vícenáklady třeba na dopravu a také na překupníky a jiné nesmyslné zprostředkovatele. Na druhé straně člověk rád zaplatí každému jeho poctivou činnost, i když bude trvat třeba delší dobu, ale bude třeba i bez umělých přísad ničící zdraví. Umělé neumí nikdy nahradit přirozené potraviny bez důsledků.

Je naivní si myslet, že zveřejněním bude všechno složitější, protože tak přemýšlí jen ten, kdo neví nic o tom, že jsou všechny tyto údaje už někde v podnicích skrytě vedené a to včetně nepoctivých změn a výmazů zakrývající krádeže a také obohacování na úkor jiných. Také programátoři vědí, jak je někdy složité vyhovět nesmyslným požadavkům podnikatelů na jejich obměny v databázích anebo při přechodu z jednoho účetního programu na jiný. Naopak v Síti je vše všem dané pro všechny jediným programem, který se společně vyvíjí se samočinnou úpravou začlenění údajů ve společné paměti o stavu zboží včetně těch, kteří ho vytvářeli ale i potřebovali nebo potřebují. Už dnes nás spotřebitele otravují banky s tím, abychom si zaznamenávali své nákupy přímo do bankovních záznamů, neboť tím zdarma získají údaje o tom, co potřebujeme, aby to mohli též později zneužít k nějakým „službám“, pochopitelně za jistý poplatek. Přičemž se nejedná o služby ale o plánované zneužití, neboť sloužící i stroje slouží vždy zadarmo (lidé za stravu a nocleh, stroje jen za údržbu).

Zveřejněním v Síti ale sami bez bank budeme naopak před bankami a jinými institucemi chráněni. Jde jen o to, aby Síť byla avšak už jen bez otravných úředníků čili samočinně také společnou „bankou“ a vlastním spořením (bezhotovostní platby veřejné) a současně finančním úřadem (ve společném účtování už není víc co počítat), úřadem práce (samočinná doporučení i požadavky podle vlastních činností. Flákače může živit, kdo chce = boháči), sociální a jinou podporou (samočinná dědictví), zdravotním pojištěním (samočinná dědictví), pojištěním náhodných událostí (samočinná dědictví) a podobně u dalších úřadů. Pochopitelně, že nelze všechno uskutečnit najednou, ale banky lze nahradit už nyní Sítí i s bezhotovostními platbami, protože se už téměř všechny platby provádějí bezhotovostně (asi 95%). Půjčky jsou též už řešeny v Síti, a navíc je nabízejí i jiné spolky a dokonce výhodněji než banky (lidé půjčují lidem). V Síti je toto možné levněji i zdarma.

V Síti už člověk nemusí myslet na to, jak se chránit proti nepoctivosti, protože v Síti se právě toto řeší, a tak bude mít každý možnost vše i další ještě vylepšit, což bude všechny už přirozeně vést k dalším a k dalším užitečným myšlenkám bez podrazů a jiných zločinů. Vždyť vesmír je hodně velký, ale v něm nectíme ani Zemi.

111

170605 Je nic, které je doplněno ve smyslu klidu naopak jednotkovým zvukem. Řešení: Nula vnímající Jednotku nebo Jednotka ozvučující Nulu. Takto ne-jednoznačné řešení však stále nic neřeší, přestože je pravdivé jak na levé tak na pravé straně rozdělené spojkou „nebo“, ale jenom současně. Pro správné řešení je dobré doplnit právě do mezery mezi „jednotkovým zvukem“ pojem „nevlastní“ pro řešení v levé straně nebo samočinně „vlastní“ pro řešení v pravé straně. Význam „vlastní“ však neurčuje přímo „mající“, protože mít lze i cokoli nevlastní. Lepším pojmem než je ten dobrý je „levě“ neosobní a „právě“ osobní, přičemž pravdivé jsou oba dva ale už vždy jen nesoučasně, neboť řešení může být pouze jedno. V Síti je umožněna oprava následovně.

Je nic, které je doplněno ve smyslu klidu naopak jednotkovým neosobním zvukem, což je současně řešení pro 0, protože pro 1 je řešení „osobním zvukem“. Zde už jsou obě strany zbytečné, protože jsou dané už číselným začleněním v Síti čísel. Strany jsou však nezbytné pro dosažení řešení, takže pojem „Řešení“ se promění na pojem „Členění“ i s dalšími opravami, ale až v Síti vědomě i jako uchovaná Památka na postup předchozí. Během členění byly vysvětleny také tři pojmy „osobní“, „vlastní“ a „mající“, kde osobní znamená členění „vlastní a současně mající“, přičemž stejné členění platí taktéž pro obecnější členění „víceosobní až společné“ jakožto všem účastněným osobám stejně. Přestože „vlastní“ vždy znamená „k dané osobě“, není už vždy „mající“ (není pro význam „vlastní“ potřebné) a také naopak; „mající“ vždy znamená „k dané osobě“, ale není už vždy „vlastní“ stejné osobě (pro význam „mající“ je potřebné ve vlastnictví v Síti vždy odkazovat).

V současnosti známe odkazy jen jednosměrné, přestože se dokážeme po zobrazení odkazu vrátit zpět na odkaz, ale už nedokážeme v běžných sítích odkazovat samočinně obousměrně jinak než nesamočinně právě pomocí vyhledávačů. V Síti je však všechno začleněno i v Síti čísel samočinně, což znamená, že každý pojem má v daném záznamu odkazy nejen na obecné vysvětlení ale současně na všechna podrobná uskutečnění. Když v Síti mluvíme třeba o majetku dané osoby, je už zřejmé, že použité suroviny jsou vlastnictvím nejen všech daného druhu ale i všech z druhů ostatních. Když mluvíme zase o Vlastnictví, tak ho může samočinně mít, ale už ne jako vlastnictví ale jen jako majetek právě ten, kdo společné vlastnictví dokáže podle předem daného Návodu v Síti lépe až dobře a pak ještě lépe až nejlépe jakožto správně používat čili všem spravovat.

U neobnovitelných surovin a proudů (včetně složení prouděného ovzduší) je všem nejlepší správou právě netěžení surovin a nezměna proudů; jakožto i samočinný přirozený zákon obecně o těžbě surovin a proměně proudů. Podrobněji je už správné řešení v náhradě už s obnovenými surovinami a proudy, neboť předpověď obnovení neznamená předpoklad obnovení a natož pak přímo už obnovené. Předpoklad se správně používá až v nejpodrobnějším vyřešení právě jen správné obnovy, umožňující samočinnou obnovu související vlohy.

Nejobecnější způsob léčení je tímto daný právě jen v obecnosti používání společného vlastnictví a proto i nejpodrobnější způsob léčení je daný v podrobnostech spojených s osobním vlastnictvím. Všechny způsoby léčení jsou však stejně a stále potřebné. Jinak se každý omyl jednou ať už dříve či později nemocí projeví. Je přirozené, že se omylem něco v budoucnu potřebné nyní přeskočí a pak se právě na tento opomenutý člen nabalují další nesmysly tak dlouho až mnozí uvěří v mámení na omylu „smyslnost pro vývoj“, neboť něco už uměle opravili, něco umělým nahradili, nějakou nemoc umělým přibrzdili, ale bez umění; navrácení k omylu.

Je přirozené, že s opomenutým členem nám bude připadat daná soustava stejná jako předchozí, což nám už samočinně zastavilo další vývoj, protože budeme mít dva stejné samočinné vzory z různých členů ale pro jednu soustavu, což je v přírodě vždy nesmyslem. Používání takto nesmyslných „samočinností“ budou proto způsobovat různé nevysvětlitelné drobné závady až obecné pohromy a stejně nevysvětlitelné dané nemoci. Obecně platí, že stejné soustavy nejsou, protože jsou si stejné všechny jednotky ve všech soustavách jako výhradní opak k nulté soustavě. Každá soustava má vlastní jedinečnou myšlenku, ale také vlohu stejně jako konečné číslo, které už samo o sobě souvisí se všemi ostatními čísly všech soustav jedinečně a též vždy jinak.

Myšlenka až Vloha je obecnou už vědomou moudrostí v Moudrosti, takže ji lze taktéž všem zaznamenat. Nevědomá moudrost je všechna před myšlenkou, takže budou už také odpovídající vlohy dříve vyvíjené a s nimi i odpovídající smysly. Vesměs známe pět smyslů, ale jinak než doposud jako smysl Určitosti a pak jeho umění odměňovat i vyhrávat, což si mnozí mylně vykládají jako umění dávat a brát. Každý platí v Moudrosti odměnu za použitou myšlenku jen při dosažení stejné soustavy jako jeho vychovatel, proto nemá smysl nijak spěchat ze soustavy současné do vyspělejší bez všech ze soustavy upadlejší. Odměnou je vždy poslední dosažená jednotka dané soustavy, jednoduše jen proto, že je už od počátku dosažena samočinně vlastníkem tak jak ji všem určil. Vlastník je však také hráčem a to prvním i ve Výhře a proto už hrát samočinně nemusí. Všichni proto hrají první kolo stejně jako ostatní kola ale vždy „zadarmo“ jako samočinná výhra vlastníku hry.

112

Každá výhra se nevrací, ale taktéž na druhé straně neodpovídající výhra se nevrací, a proto není v tomto druhém případě ani výhrou. Tato hra se jmenuje na Přesnost, a proto je výhra jen v přesnosti, kdežto vše ostatní je už samočinnou odměnou za převýchovu ve Skutečnosti nebo za výcviky ve Hře (na účet 198431). chytrák odměňuje přesně, protože až hlupák odměňuje také za převýchovu v moudrého. Zločinci platí málo.

Tato hra ve hře na Přesnost se jmenuje Výhra, a zbývající hry lze vždy mezi tyto dvě i začlenit. Hlupák právě z důvodu jen převýchovy skutečně žádnou i jinou hru nehraje a proto je už jen (ne)divákem. Neplatící divák je až v Síti samočinně pokutovaný odpovídající části dívání, takže nikdo jinak nemusí něco navíc platit. V Síti nejsou neplatící diváci, protože je příchod i odchod (či jiná vymezení v Síti) samočinně zaznamenávaný i s každou změnou jednotkové platby během dívání. Nediváci mimo Síť platí jen tolik, kolik je běžné platit vládě v daních, za vábení (reklamy, sponzoring), za přestupy hráčů a jiné souvislosti s rozmary, kdežto v Síti nediváci neplatí nic, neboť chápou reklamy podnikatelů, kandidátů i vlády za sprosté okrádání zaměstnanců až ve výši nákladů na takové reklamy, prezentace, sponzoring a různě jinak nazývaných nesmyslně darů. Čím méně okradou nediváky o to více okradou všechny kupující jejich výrobky (dražší právě o tyto více-náklady).

Hra na odhalování Zločinu obsahuje hru na veřejné účty s mámícím číslem ve Hře obsahující skrytě i skutečné osobní číslo ve Skutečnosti, protože ve hře je vše vyvíjející se ale bez vývoje, který je zase ve Výhře, přesně podle Myšlenky na dané umění. Umění ve výhře je dané právě v Moudrosti nejdříve právě vlastní myšlenkou, podle níž se hraje tak dlouho až je dosaženo poslední jednotky samočinně Sám (sám i společně).

Vlastník osobní myšlenky má tímto zaručenu trvalou výhru s každou hrou ve své hře právě jen v této Hře na výhru ve Výhře, protože vše ostatní jsou jen Výhrady upozorňující na zločiny jako třeba, že odhalení vlastníka je vždy samočinné až po výhře. Umění mámit je v jednoduchosti a současně složitosti i u mámícího čísla, protože jen tak se dokonale pozná okamžik převýchovy i sebe vědomě. Čím dokonalejší je Síť čísel, tím blíže jsou všichni k úplnému odhalení všech a tak je to stejné také u smyslu, kdy je jednoduchost ve vlastním zdroji jako vysílač a složitost je naopak v příjmu jako čidlo. U zvuku je zdrojem řečení a čidlem sluch, obraz má zdroj přímo celé tělo a jako čidlo oči. U čichu jsou zdrojem různé úlevy a také pocení, čidlem je nos. Chuť má čidla v ústech přičemž zdrojem bylo dříve i pojídání vlastního druhu, ale dnes je to už přímo činnost při pěstování rostlin, chování zvířat a jiná příprava jídla. Pátým smyslem je už obecně všechno se nějak vlnící určitou Časností třeba jako vnímání tepla ale také nevnímání námi vložených údajů do vlnění. Do časnosti je možné zahrnou také zvuk i obraz. Šestým smyslem je samotný příjem Moudrosti s vysíláním jen současnosti.

Nejdříve jde o vysílání vlastního začlenění přes Síť společného Vědomí, protože až při správném začlenění lze společně s jinými vysílat také jiné více-členité časnosti. Obecně je společným Vědomím poznání Ničeho přesně tak jak poznání nuly všude i mezi čímkoli doposud nepoznaným. Podrobně je Vědomí se vším už vnímaným jako jedna Jednotka Vědomí se všemi vlastními jednotkami vzájemně si odpovídající samočinně jen začleněním jakožto síťovým odkazem podle Sítě společného Vědomí a vzájemně si odlišní každý vlastní výjimečností zase hraním nebo hodnotnými činnostmi v umělé části Sítě podle osobního vědomí. Zločinnost upozorňuje, chytrost vábí, diváci se straní a moudří nestranně volí všechno včetně ničeho v Moudrosti. Jen v Moudrosti je veškerá nemoudrost uzavřena v Nule moudře jako nejobecnější moudrost samočinná všem vždy při dosažení konečna avšak známá už nyní jako obecně objevená soustava (samočinně i podrobněji až nejpodrobněji jen v číslech při známém konečnu). Tato nejobecnější moudrost je také samočinně ve stejném směru poslední hledanou Jednotkou výjimečnosti „samočinnost“ právě prvního čili objevitele, který touto výjimečnost také v první nule a ve všech i jiných objevil. První ochranou je proto Nic, jakožto dokonalá mez mezi všemi jednotkami, do níž lze zaznamenat také jinou osobní vlastnost. První Jednotka má z výchozí Nuly u dané soustavy ve všech konečných směrech stejnou jednotku, přičemž je ta první stejně jako vyspělejší až nejvyspělejší všem ochranou v samočinnosti i před samočinností jakkoli okolní i osobní. Jednotka je jako dokonalá ochrana proti zničení vlohy, protože se všude vyskytuje jako „Pohyb“, „Čas“, „Prostor“ ale také jako nejen toto všechno v převrácené hodnotě kolem Nuly jakožto „Nic“. V Moudrosti je vždy řešení jako Nic (0), Bod (1) upozorňující na Nic obecně pro vlastní stálou jedinečnost ale stejnou až v konečnu (∞) i samočinně.

Úsek (2) vnímá nekonečno jako 0, a 1 jako konečno neboli už samočinně dvě stejné meze vymezující nejmenší možné Konečno. Další úsek navazuje přímo samočinně nebo nepřímo nesamočinně s odchýlením od směru, což je možné nejdříve u plošné soustavy. Ale v přímé soustavě jsou už jiné možnosti změn jako

113

třeba zpomalení světla přesně podle nesených údajů, které se však nepohybují, ale jen jsou v určité oblasti příkazem ke změně sebe samého úseku alespoň v nejobecnějším případě přesně z obou pohledů od spoje.

Stačí jen objevit nejjednodušší způsob upozornění pro všechno osobní, což se Teď událo i s doporučením na nové změny po samočinném začlenění nové odpovídající jednotky. V umělé Síti se začleňuje každý vždy jen nesamočinně podle i vlastních zaznamenaných činností. V přirozené Síti je začleňování všech samočinné.

Nemá smysl spojovat vědomí s někým druhým, bez důkazu o spojování vědomí všech a to nejdříve osobně v sobě pro druhé stejně hrou s volbou svého prozření ve smyslu však samočinného chápání také nejpodrobněji v nejobecnějším podle vzoru 1 v ∞, podle čehož odpovídá také nejjednoduchosti v nejvíce složitém (čili ve Světě). Dále také jako číslo v přirozenosti (jako i v dokonalosti, samočinnosti, …), slovo (znak, pojem, popis, činnost, zřízení, zdroj, čidlo, zařízení (na …), účet, zboží, výchova, zdraví, smysl,...) v Síti.

114

170606 Filozofování je doslova „touhou po moudrosti“, což v cizím jazyce zní tak nějak prázdně ale někomu spíše vznešeně (všeznalý, rozumějící), někomu zase urážlivě (kecal, všeználek, mudrc nebo dokonce rozvračeč), ale jen malému zbytku zní filozofování bezradně stejně správně jako v jazyce českém. Filozofie skutečně znamená „toužit po“ nějaké skryté Určitosti podle určitostí známých ale stále ještě bez ostatních určitostí potřebných. Zpočátku je vždy potřebné znát všechny údaje, i když jako Zmatek, protože v Nule známe vždy počet všech dosažených soustav jako vlastní samočinnou Osnovu, v níž je nejvýše dosažená soustava, opět z osobního pohledu, právě vytvářená soustava Samočinnosti Obecně, na rozdíl od dříve vytvořených soustav jakožto samočinnosti podrobnější až nejpodrobnější Jednotka soustavnosti. Zpět k obecnému pohledu se jedná spisovně o obecnou Jedničku soustavy. Jednotky jsou nositelem celku, kdežto jedničky jsou přímo celkem. Počet vědomých si jedniček určuje moudrou Společnost, přičemž obecností je zcela zřejmý počet nejjednodušeji nám si představitelný ze všech dosažených jedniček. Počet však vyjádřený pouhými jednotkami, neznamená žádnou hodnotu ve zmatku a samočinně počet je první nevědomá hodnota právě v minulém myšlení. Dnes už je to uvědomění si sám sebe jakožto Sebe (velkým je Obecně). Nyní když známe dokonalou ochranu Sebe, zjišťujeme posun Sebe na sebe, protože nové Sebe bude odpovídat skutečně jen všem Nám. Jiná cesta vývoje z první soustavy do druhé Není (je 0), a proto rozhoduje jen okamžik mezi těmito dvěma body cesty od Počátku do Dosažení obecně ale nejobecněji „od Po Do“, kde Pojem odpovídá svým významem přesně vlastní mezeře, přičemž druhou už lze vnímat také dvěma způsoby ve 2. pokud tam ještě nejste, pak jste počkali nebo čekáte na nejvhodnější okamžik, který přijde pouze v přirozené Síti sám o Sobě samočinně. Všechny umělé sítě už Návod i s tím nejpodrobnějším návodem na samočinnost obsahují přesně stejně, jak ho Smysly vnímáme. Čím podrobněji chceme vniknout, tím obecnější musíme skutečně My Všichni mít ochranu proti dosavadním pouze Osobním Průnikům. Člověk Zde prozatím vnímá z 1, neboť až z 2 bude 1 osobně vnímat. Toto nastane stejně při nalezení si dokonalého partnera (i vědomě jako trvalá Láska), protože sám sebe vnímat nelze bez podobnosti z vjemů Ostatních. Člověk musí nejdříve uvidět, aby mohl lépe vidět stále stejně jak uviďel. Člověk musí až potom nejdříve uslyšet, aby mohl lépe slišet nebo nově uslišel něco nového. Až si Člověk vyléčí všechny nemoci, pozná za odměnu dalšího Člověka. Jak kdo myslí Obecně stejně jako Jednoduše = Obvyklým člověkem = Člověk. Též mezera mezi „Obvyklým člověkem“ je svým významem myšlenka všech možností přirozených a umělých podle nepřirozené a neumělé. Až bude nepřirozené a neumělé znamenat jako Zde 0, jedná se už o Síť samočinnou v každé mezeře. A chyby nás učí.

Jednotku si v každé soustavě musí každý odzkoušet samočinně jednoduše a obecně s prvním poznáním a pak už složitěji i podrobněji, ale nejlepší je obě současně tak aby si nepřekážely a jinak vždy stejně obvykle jako doposud. Výpočet je už i v představách jednoduchý, protože stačí skutečně všem zveřejnit dosavadní obvyklost a zbytek se už podle použitého útvaru kterékoli soustavy samočinně nedopočítá, ale ihned najde. Toto lze uskutečnit bohudík Svým Vědomostem pouze skutečně společně a to dokonce i v umělé Síti, kde je jádrem jednoduše až obecně vše dosažené právě jen společně. Nejjednodušší postup je přesně podle Vzorce = Síť čísel (opět s mezerou mezi pojmy, ale nyní až na konci před tečkou, protože mezera i se závorkou je ...).

pokračovat lze stejně jako v trojtečce, ale pouze v trojtečce se už samočinně dokazuje pokračování plynulé až po nám známou závorku a tečku. Takto končí užitek všeho samočinného, protože meziodstavci je dané všechno ostatní samočinné ale přirozeně se vzorem „u ovoce stop-ky stoupající z jádra“. Cizí slova jako třeba zde „Stop“ nám bez označení s odkazem na samočinnou přeměnu ničí smysl dorozumívání právě v mateřském i národním jazyce. Stejně je to u slov jinak českým podobná nebo dokonce je (ne)přímo v textu nahrazující. Nijak nenahrazující ani samočinně neproměnitelné se jednoduše označí jinak viditelně, jinak se jedná o násilné vnucování se rodnému nerodné či nadnárodní, protože proti vniknutí z podnárodní oblasti máme v češtině všechno dokonale ochráněno společnými pravidly Samodoplňující se i jinak z cizích pravidel.

Pravidlo takto přirozené „Prvnímu je daná v Moudrosti Samočinnost“ a proto vždy když hraje na výhru vyhraje, stejně jako když myslí jedničku jako Soustavu a v ní soustavu až soustavy i jakožto už Nově Soustavu. Další Ochrana už není jednoduché Nic, ale právě naopak „Všechno“ co už známe i jako jen nadpřirozené, jen se mu musíme naučit přizpůsobovat Přirozeně. Nadpřirozeným je proto i zbytek z nedosažené soustavy už vědomě stejně jako předpoklad na nové Číslo Soustavy (neboli ve smyslu počtu (množení) nebo i hodnoty (řazení a různá počítání) nebo i „pochopením řazení“ jako celek Jednička s vlastními Jednotkami, „pochopení krácení“ jako zkrácené jedničky (jiné i různé soustavy) s vlastními jednotkami. Zde je však nutné doplnit, že

115

krácením jednoduchým získáme dvě jedničky, kterým však až z pohledu obecného na vlastní podrobnější správně říkáme soustavy vlastní Soustavy. Jinak se jedná o jedince (ne)stejného druhu či o nějaké jednotky.

Až s pochopením krácení také rozumíme společnému řazení jakožto samočinně používaná samočinnost, jehož součástí jsme spokojení nebo už nespokojeni v určitém slova smyslu. Spokojenost je počátkem radosti, štěstí a všeho jiného vhodného, přičemž nejvhodnější je to na konci a současně na počátku, neboť se jedná o samočinnost i vhodnosti Jednoty stejně jako samočinná proměna Jedničky na soustavu v Soustavě neboli na Jednotku v Soustavě, která bude už samočinně dosažena stejně jako Zde všechny Jednotky najednou, přičemž jen Sám samočinně. Kdo všechno bude Sám se Všemi stejně, tam je přirozenost dokonale zaručena i v samočinnosti odměn či trestů a to přesně dle dokonalé obvyklosti stejně dokonale právě jen v Moudrosti.

Dospívání samotné vyspělosti až k Obvyklosti je prvotním vývojem, neboť pak už je dospívání samočinně právě současně obvyklé a vývojové. Kdo dospívání vnímá k jiné Soustavě (obvyklosti až k Vyspělosti), pak má také všechno podle společné meze „obvyklost“ jinak převrácené jakoby v nedohlednu a v jinak ale smyslem nevnímaném Tvaru dosažené. Vnímání však obou možností současně by byla zase jen obvyklost avšak pouze v Obvyklosti obecné, která je právě zde samočinně nevhodně použita právě zde bez podrobnějších jednotek.

Bez vysvětlení pomocí dalších soustav není proto možné ani obvyklost vyvíjet už ze Soustavy ale jen v Soustavě jako každá jiná jednotka jednoduše obvykle stejně v 1 o celkovém Počtu Obecně ∞, kde je už samočinně myšleno dokonale nejméně 2 ve 3. Dvojka je hodnota a dvojice je počet daný hodnotou, na kterou pouze dokonalá trojice nechce upadnout a ani neupadne, protože jednotka zůstane trvale v paměti Sítě jen jako nezměnitelné upozornění, na což moudrý člověk alespoň v jednotce nikdy neupadne, protože mu to už ani nezničitelné vlohy nedovolí. Tvar uhlíku je vlohová jednotka člověka ale i všech odkloněných druhů i jinak souběžných druhů i jinak nesouběžných druhů, přičemž nesouběžné druhy vnímáme jen jako nezačleněné, protože ty začleněné nesouběžně nevnímáme vůbec, avšak už je jen dokonale Předpokládáme.

Předpokladem je proto Síť Rozumu jakožto podle Sítě čísel všechno rozumnými pojmy přesně vysvětlené k pochopení, názornými ukázkami k poznání, ale naopak právě podle všeho chápaného poznání už i jako jedno poznané chápání rozuměné už samočinně pouze s osobní účastí v Rozumu jakožto vlastní Myšlení i Vlastního Umění i Vlohy Společnost (<=> Vlohy Svět) a právě Pro Tuto Odpovědnost Samočinně v Moudrosti.

Rozumět jednotlivým pojmům je složitější už jen u pojmu s dvěma významy (dvojice), které však po vysvětlení Krácení už dává jednoduše dva pojmy jednotné nebo nějak různé. Stejně je to u trojice, kde lze některá rozkrácení zase naopak spojit do násobku Jednotek v Soustavě ale nejvýše do „stopové“ Jedničky jakožto už přímo Jednotka pro další Soustavu v níž je zase stejně vnímána stopová Jednotka jen jako stopa pro Jednotku, která se podle této stopy až na konci samočinně objevuje jako další dokonalá ochrana v samočinnosti k odvrácení útoku ve spojení na Soustavu vyspělejší (Jak se do lesa volá, tak se ozývá) ale současně samočinně e upadlejší (podle Sebe soudím už samočinně e ostatní, kde spojka „e“ vyjadřuje pouze ty zaostalejší „ostatní“). Nesamočinně už není možné nikoho soudit, protože všichni souditelní jsou také už samočinně souzeni ve společném Vědomí Obecně, kdežto ve společné umělé Síti přímo jednotlivě i obecně.

Jednotlivě právě prvním i záznamem i obsahující i třeba i samočinně i v Síti i záznam i odpovídající i všemu i Obecně (Moudrost). Nebo také jakkoli jinak „i obecně“. Další možnosti už prozatím nejsou, protože to by se musel nejdříve změnit samotný počátek trojice tohoto odstavce třeba pouze na dvojici „bez právě“, čímž by se však muselo právě na „právě“ upozornit, že dále už je to „levě“ nebo „nestranně“ nebo už jen jednoduše a vždy samočinně doplněna jako jedna mezera i s těmi dvěma sousedními jako obvyklá oblast obecného „Klidu“ během každého dorozumívání se mezi oběma stranami. V Klidu se doporučuje „Doplněk“ obecně jako daná součást Pravidel právě do-po-ručovaných vztahů i mezi pojmy, které stačí už jen Obecně Znát. Poručení je pouze „po ručení“, kde ručení znamená rukou se domlouvající a jinak (ne)činěný (rukou se už neručí, ale jen ukazuje a jinak ručí (cize gestuje)). Poručením je proto vše dosavadní rukou nějak napsané a zaručením zase to budoucí zase rukou nějak i jinak napsané a proto je zde i poručení ve smyslu „popsané“.

Při psaní není nikdy možná záruka, kdežto při čtení se zaručuje, že vše dále popsané je už také napsané, ale nikdy nelze zaručit, že čtenář všechno stejně pochopil. návod je vždy součástí Návodu jen v Moudrosti při postupu k úpadku jak upozornění a naopak při postupu k vývoji jako doporučení přesně dle dané zaostalosti mezi nulovým neúpadkem a nevývojem, protože člověk se vyvíjí i správným čekáním (i Hra), kdežto naopak upadá (jako i stárne) špatným čekáním. Nesprávné a současně nešpatné je vše už jen Obecně v Moudrosti a obecně už také každý záznam v Síti, podrobněji už jako dané členění v Síti všemi možnými směry jakožto už

116

také jako po-konečná možnost ochrany i Ostatních proti všem ostatním, protože kdokoli z ostatních pronikne jinak ochranou, se také od ostatních stejně, jako Ostatní chrání, jen pokud je doplněna i jeho ochrana Všem.

Proti samočinnosti je potřebná ochrana Všech až jako poslední Nic už bez potřeby upozorňovat a jinak ze Samočinnosti jako zrcadlo všechno zpět odrážející stále dokonale u všech Ostatních. Zrcadlo je průchozí beze škod jen společně ale jen samočinně Všem tak jak bylo samočinně průchozí na ukázku ve Hře také jednotlivě každému jen hráči vědomým vnímáním (i obrazem). Bez Hry se proto nikdo nemůže vyvíjet, a čím více je vše ve Hře tím dříve všemu porozumíme společně i ve společném přirozeně samočinném Vědomí odrážející se také v umělé Síti přesně podle vědění dokonale „spravedlivě počítat sám jen obecně a Sám včlenit výpočty“.

Obecně krátit jednou znamená pak mít dvě části a stejné je krácení až pokonečně na konečný počet jednotek nebo naopak násobit jednou (ponule) znamená jednoho s dalším jedním na celkově dvojnásobek úplně až pokonečno-násobit na konečno-násobek. Činnost proto ještě neznamená výsledek, přestože je dokonale předpokládaný, a proto také nikdo nikomu nic nedluží, dokud si to povolené v Síti i předpokládané nevezme. Pokud si to však jen půjčí je dočasným majitelem s odpovědností změny týkající se jakkoli cizího vlastnictví do Sítě jen zaznamenávat. Vesměs také všechno vzaté je pouze samočinně půjčené od všech právě to společné vlastnictví a odměnou právě ta osobní činnost jiné osoby za to, že též byla ona od někoho třeba i jiného odměněna. Vzájemné odměny můžou být proto i mezi třemi, čtyřmi a dokonce i více lidmi než jen jeden vzájemně si sobě. A právě obecně vzájemně si Sobě jsou odměny všem tvořící Nulu už samočinně.

Odměna sám sobě je proto osobní věc, kdežto sám Sobě je společnou Jednotkou Odměny, jež si lidstvo zaslouží jako výhru následnou „Vloha ze společného Vědomí“. Jakou si vlohu stvoříme společným Vědomím, takovou budeme mít i obranu ze Společného Vědomí, kde obrana brání jen obecně jednu Bránu, protože obrana je vždy s branami pro vstup návštěvníkům nebo pro návrat hráčů. Návštěvník však musí nesplnit všechny umělé podmínky, jimiž je stále podmaněným. Doporučuje se prohrávat, protože pak nikoho vaše neplnění už více nezajímá. Umělou podmínkou je státní příslušnost, ale přirozenou podmínkou je národní až celosvětová příslušnost, protože všude se sluší chovat tak, jak se přísluší v dané oblasti. Podrobněji je však příslušnost jen daným vlastním rodem v Druhu, protože pak už je to část rodu jakožto blízká rodina různě v řádech 2 až po vlastní Osobu jako 1. Rodem je příslušnost vždy samočinná, protože je předem daná vlohami.

Dokonce i skrz Druhem je příslušnost samočinná, jen nemáme možnost to s ničím dokonale porovnat. síť je výsledkem obecně, Síť podrobněji až společné Vědomí už jako nejpodrobnější výsledek s odměnou, jež byla už dříve zvolena v Moudrosti jako nová myšlenka až vloha pro i jinak nové myšlení. Zde je podmínkou přirozenou; oprostit se od strachu, že možná žádné pokolení nemáme, ale zde je to ještě úplně jedno, neboť doposud se vlohy spojovali jen pro největší možnou rozmanitost. Až se Sítí je už plně sladěné vědomí čísel s přirozeností; jak všechny rozmanitosti využít ve prospěch všech (i samočinně, pokud je to možné si už přát).

Člověk si správně přirozeně přeje jen to co už je možné moudře uskutečnit, protože jinak to jsou na sebe už samočinně upozorňující nepřání i požadavky i příkazy i umělé zákonitosti i zákony i jiné nezájmy. Kdokoli přistupuje na nepřání nebo i různé nezájmy, nechápe stále svoji podmaněnost vůči jinému stejného druhu. Na druhé straně (oproti samočinně doporučovanému přání) máme též (stejně) doporučovaná nepřání, která si však ještě neuvědomujeme jako přání, jednoduše jen proto, že jsme ještě nedospěli je vnímat. V opačném směru je nedoporučované nepřání si čehokoli v Moudrosti, protože o moudrost se každý zajímá jen, pokud ho skutečně co nejjednodušeji ke všem složitostem a též co nejobecněji ke všem podrobnostem (lépe) vyvíjí.

Časem začneme vnímat také další přirozené podmínky, ale ty už budou řešit už samočinně zde uvedené podmínky, takže i s těmi doplněnými podmínkami bude vše jednodušší a obecnější ale taktéž se složitějšími a podrobnějšími podmínkami. Všechny přirozené podmínky jsou však už dané také proti všem nemocem a přáním všech je nejen už Zdraví obecně, ale nejdříve dokonalé léčení všem až v Síti bez prodlení ihned s objevem zveřejnit. Lítost je nepřáním, kdy není člověk schopen svoji myšlenku uskutečnit, protože nemá na uskutečnění potřebné přirozené podmínky. I umělá Síť je po určitou dobu přirozenou podmínkou, protože nejsou všichni právě pro zmatečnost vlohových rozmanitostí správně začleněni k tomu, co umí nejlépe všem vytvořit a za odměnu za vlastní obchodní zboží současně a tudíž samočinně jiné i Ostatní odměnit. Hodnota lidství (Všemi stejně hodnotou dosažené odměny) je prozatím nulová. Aby se Člověk sám plně odměnil, musí si něco sobě (i s rodinou pro ni) vytvořit jako osobní vlastnictví znamenající pouze Osobně nejvyšší Hodnost.

Myšlenkou se však člověk nemůže sám odměnit, a proto ho odměňují právě všichni, kteří si vzali vlastní odměnu do osobního vlastnictví právě ve zboží obsahující už také odměnu za použití myšlenek při vytváření

117

zboží. Zboží se vytváří pouze v myšlence jako uskutečněné doporučení podle určité myšlenky. Obecnou myšlenkou je Skutečnost s Výhrou myšlenou bez smyslů a s myšlenkou smyslů pro smysly obecně ve Smyslu.

Nadpřirozená přání jsou už jen ve Hře, protože tak je vnímají diváci u přirozených přání moudrých hráčů, kdežto naopak u chytráků jich vnímá divák jako své přirozené přání, které moudří lidé už uskutečňují. Zločinci nemají žádná nadpřirozená přání, protože jejich přání aby jejich zločin nebyl odhalen, není v Síti již uskutečnitelné. Stejně není u chytráků uskutečnitelné jejich přání zbohatnout na úkor ostatních, protože takové bohatství je (v Síti už samočinně) důkazem o zločinu. Hlupákům se jejich přání zmoudřit uskutečňuje i v Síti nesamočinně, protože musí každý sám projít zkouškou zá-brany nebo po průniku další obranu doplnit.

Potřebné je právě za branou odproštění se od umělých podmínek. Proto stačí jen doplnit další zcela jinou umělou podmínku, která bude i Všemi před-branou také už splněna samočinně. Jako nápověda je, že brány jsou vlastní jen Všem moudrým v Síti, kdežto i sebemenší zábrany jsou naopak vlastní všem jen za branami. Dalšími umělými podmínkami jsou „(mezi)národní zákony, předpisy, dohody, smlouvy a jiná úřadování“, proti nimž jsou právě přirozené podmínky odpovídající samočinně stejnému pojmu. Nyní stačí už doplnit jen ty skutečné podmínky podmaňující si třeba daného jedince v dané práci či v práci obecně ale pak i jedince obecně. V Síti lidé nepracují (pracují jen náboje) ale vytváří si osobní potřeby jako Hodnost anebo obchodní zboží jako Obchod pro osobní už před-po-kládanou po-třebu jinému za odměnu z jeho Hodnosti či Obchodu.

118

170607 Tvor je tvořen a tvar je tvářen, což znamená, že tvoření vyjadřuje změnu množství daných tvarů a tváření zase změnu jakosti tvaru. Tvorem je však myšlena už přirozeně živá bytost a také jen obecně Příroda, kdežto neživá je věc jakožto daný Výtvor vytvořený přirozeně Přírodou jakožto různé látky i s proudy anebo tvorem vytvořený (ne)přirozeně jakožto zboží e s odpady. Odpadem jsou látky i s proudy zatím nepotřebné, kdežto zbožím jsou látky i s proudy potřebné. Příroda však žádné odpady nevytvořuje ani při přetváření ale naopak přetváří odpad zpět na výtvory a také na základní části tvorů. Umělé tvoření tvůrcem (tvořitel je obecně Tvor včetně přirozené Přírody, kdežto tvůrcem je jen Tvor vytvořící nebo přetvářící zboží nebo tvářící (se)) však odpady naopak vytvářící právě ze zbytků jakožto přetvořený zatím nepotřebný odpad. Ze všech tvorů se nám jeví jako nejvíce přizpůsobený Přírodě právě člověk, jenže mnozí z lidí různými způsoby nutí ostatní právě naopak k ničení Přírody, což ani zvířata neumí. Takový člověk se proto chová jako Netvor znetvořující ale i znetvářející cokoli přirozené na umělé, kde nepřirozené a současně neumělé je všechno nadpřirozené až podpřirozené. Mezi podpřirozeným až nadpřirozeným je všechno přirozené, protože právě naopak mezi nadpřirozeným až podpřirozeným jsou všechny stavy a změny nepřirozené. Toto platí v oblasti Přírody a naopak také v Umělosti, neboť mezi podpřirozeně až nadpřirozeně umělým je všechno nepřirozené, protože právě naopak mezi nadpřirozeně až podpřirozeně umělým jsou všechny stavy a změny dokonale i přirozené.

Uměním života tvořený i Přírodou je sladit Umělost i s Přírodou a to na nejnižší úrovni umělosti takže jen v Síti číslech i se všemi vzorci a dosavadním uměním všeho i pěkného uměle napodobování takže se všemi i dosavadními památkami, které „chráníme“ právě na úkor vývoje. Toto však už není ochrana, ale povrchní obdivování až přes bezohlednost, závist také zločin, protože to všemi chráněné není právě všem společným vlastnictvím, takže platíme za něčí krásu cizímu zlo-činci a to i zprostředkovaně přes vládu jakožto spolu ... .

Každá Vláda obecně krade podmaněným tolik, aby si žili lépe i vlastní úředníci a dokonce i podmanění sluhové. Spravedlivá vláda je proto jen taková, kde je pouze jeden nespravedlivý vladař žijící si stejně jako všichni ostatní ale zadarmo z obětí od všech podmaněných. Jedinou podmínkou je proto odpovídající oběť, která však není darem ani platem ani odměnou, protože dar je z vlastní vůle za nějakou službu (podmínka sloužit), kdežto plat je už také s podmínkou souhlasit s tržním hospodářstvím ve smyslu nějaké lidovlády, kde si však nelze nijak přesněji představit, jak si všichni sobě vládnou. Lidovláda je proto pouhé obecné bezvládí ale pro „samočinně řízené obsluhování si vzájemných potřeb“. Odměna proto následuje (a trvá do spotřeby) ihned i po takovéto měně čili „od měny“ dle předem (jinde) známé „pro-měny“. Odměna proto vychází z dokonalého nejen „předpokladu“ ale už i z objeveného „pokladu“. Odměnou je dokonalá shoda vzájemně měněných Hodnot bez jakéhokoli dohadování a ve stejný prospěch všech účastníků stejně též odměněných.

Lidovláda (demokracie) je známá už v prvopočátku jakéhokoli Vládnutí jako bezvládí (anarchie), čímž je kružnice všeho nemoudrého uzavřena a současně je otevřena ve společném bodě spojení možnost nová bez Vlády obecně ale řízené si společně všemožně ovládaným smyslovým uměním pouze v Moudrosti. Aby nedošlo ke stejné chybě jako u monarchie (vláda jednoho), není možné se vyvíjet sám bez ostatních a právě proto žádný tvůrce nezná nikdy víc než právě v Moudrosti všechno i s chybami všem zveřejnil, právě proto aby i kdokoli z ostatních chyby našel a upozornil na ně a případně doplnil podrobnosti v Obecnosti Myšlenky opět jen ve stejné Moudrosti. Moudrost je jako pevný bod daný právě už Sítí čísel umožňující všeho členění.

Na Síť čísel se však upozorňuje, že je jediným umělým Pokladem pro všechny poklady přirozené a to tak dlouho až se začne také Poklad jevit jako přirozený ve všech přirozených stavech i směrech i jinak. Naopak umělá jevení zůstanou dále zkoumaná a jinak ověřovaná jen společnou Hrou opět v Moudrosti. Bez Hry se člověk neumí jednoduše vyvíjet, přičemž žádná hra i podrobnější ale v Moudrosti nikdy nebude ani umělou ani přirozenou. Naopak bude nezločinnou stejně jako další vývoj a proto směřující k vývoji právě (ne)hranou hloupostí. Opačný směr naopak nějakou )ne(hranou chytrostí směřuje ke zločinu, ale pouze moudrý člověk (obecně Hráč) ví, že chytře nabádá ke zločinu jen jiné hráče neuvědomující si Hru (obecně Chytráky), které Hrou současně na zločin upozorňuje přesně podle blížícího se postupu ke zločinu. Každé nové upozornění je proto předpokladem pouze u moudrého Člověka k odměně od všech, kteří stejně podle daného upozornění proměnili směr k vývoji. Proměněnému je (ale až po osobní měně vlastní jednotkové Hodnosti vychovateli) odměnou Výchova, čímž se i tato Proměna samočinně Všem k použití dalšího vývoje zaznamená též do Sítě.

Obecně se upozorňuje na každý zločin, a proto je už samotná chytrost (neuvědomující si skutečnou Hru a přesto se vědomě „hrající“) předzvěstí zločinu, přestože ještě zločinem není. A také naopak je po očištění se

119

od zločinu odměnou chytrost jako už předpoklad pozorovatele ve vnímání všech potřebných znalostí až k pochopení Moudrosti. Každý má na výběr; zločinec šílenství nebo chytrost, chytrák zločin nebo hloupost a …

170608 Chce-li se Člověk vzájemně správně a tudíž i slušně a ve svém jazyce dorozumívat se všemi ve svém okolí, musí mít především dokonalá pravidla pro svůj jazyk. Taková pravidla musí být bez výjimek jakožto i bez vyjmenovaných slov a jiných nesmyslů neboli bez jiných nepravidelností. Pravidla s nepravidelnostmi nejsou jednoduše Pravidla, alespoň tak to moudří lidé svými smysly vnímají. Hloupí lidé si už pletou pravidelnosti s nepravidelností, protože se mylně domnívají, že je všechno založeno na souměrnostech tak jako v přírodě, přičemž právě v přírodě je všechno založeno na rozdíl od matematiky na ne-souměrnostech, přestože se souměrnostem a pravidelnostem blíží. Nikdo není zcela stejný, přestože jsou některé vlastnosti úplně stejné.

Chytří lidé budou zase tvrdit, že pravidla musí mít výjimky právě proto, že v přírodě jsou právě odlišnosti vzorem pro výjimky. - Jenže pak už se nemůžou pravidla nazývat „pravidlami“ ale „nepravidlami“. Dokud se budou nazývat pravidlami, pak musí také jen pravidla obsahovat. Vysvětlení je jednoduché, protože všechno nepravidelné má v určité oblasti společná pravidla a současně má ve zbývající osobité části ale stejné oblasti určité jedinečnosti třeba jen časové. Pravidla vždy vysvětlují pouze tu část společnou, a pokud se chceme vzájemně dorozumívat, pak platí pouze ta společná část samočinně a osobité části odděleně každá zvláštně.

Zločinní lidé správně tvrdí, že podle pravidel chytrých i hloupých lidí žádný zločin nespáchali, jednoduše jen proto, že využili nějakou jejich výjimku ke zločinu, což vlastně zločinem není podle „pravidel“ ale podle takzvané morálky neboli česky podle slušnosti to by zločin mohl být. Tato pochybnost je vnímána jako chyba, kterou se právě nemoudrý člověk nesnaží oddělit od „pravidel“, ale naopak na danou výjimku vymyslí už zase jinou nesmyslnou výjimku obecnou a pochopitelně také více navazujících výjimek podrobnějších. Tímto se zločinným lidem naskýtá ještě více možností, jak výjimky ke svým zločinům bez potrestání správně použít.

Nesprávná pravidla vzájemného dorozumívání čímž jsou zde právě „Pravidla českého pravopisu“, jsou též počátkem umělé ústavy a pak navazujících předpisů, vyhlášek, smluv, dohod, voleb a také zákonů se všemi výjimkami a tudíž také příčinou všech zločinů, která nelze za „zločiny“ stále považovat. Správná pravidla bez výjimek obsahují přirozená členění pojmů jednoduše jen podle něčeho zcela dokonalého a jednoduchého jako je Síť čísel, jenže to musíme mít také přirozeně čísla vnímaná pro přirozená pravidla a naopak ostatní „čísla“ nepřirozeně vnímaná pro nepřirozená neboli umělá pravidla. Příroda tímto sama určuje toto správné.

Oprava našich „Pravidel“ je proto možná až po opravě čísel, kde nula není hodnotou a proto až všechno po obecných nulách je správnou hodnotou už bez nul (000101 znamená 1, ale 0000ʎ1 znamená ʎ1). Obecné nuly představují pouze nám známé možnosti naplnění avšak postupně od nuly nejpodrobněji známé, jinak je každé číslo mezi nulami vnímáno jen jako nejistá předpověď zakládající se na výjimce neboli na ničem (nule) v podrobnějším vnímání dané pochybnosti nebo přímo pojmu s tímto významem právě pro dané pochybení.

Pravidla však žádné pochybnosti jinak, než tímto způsobem neobsahují, a proto je součástí „Pravidel“ nejdříve „Uvíznutí všech nepravidelností“ právě do pravidla prvního jakožto upozornění na „pochybnosti plynoucí z výjimek“, čímž je všechno následující v Pravidlech už jen skutečně pravidelné. Každá jednotka je přesně podle první jednotky neboli podle prvního pravidla už vždy jiná a přesto stejně už pouze pravidelná.

Každý pojem představující právě uvíznutí nějaké nepravidelnosti je také stejně začleněný (nejdříve v 1), ale už vnímaje podrobněji podle svého obecného kmene představující „Uvíznutí“. Z některých uvíznutí se lze buď násilím uvolnit ale jen do nepřátelského prostředí, nebo nenásilně přizpůsobit svým očištěním od pří čin uvíznutí už do přátelského prostředí. Nepřátelské prostředí je zde vnímáno zcela opačně, protože se jedná o přátelské prostředí, které právě vysvětluje Návod, jak se uvíznutý očistit a nezůstat jako zločinec jen špinavý.

V Návodu je už uvedena obecně Příčina uvíznutí, což je ve skutečnosti pro všechny ostatní jen dokonalé „Upozornění na jakékoli uvíznutí“, kde je také už stanovený samočinně trest včetně „Očištění“. Pro vývoj se doplňuje proto poprvé jako pravidlo „Doporučení neobcházet Upozornění“ a pak už samočinně vždy stejně obecně, protože podrobněji to ještě samočinné není. Případ podrobnějšího obejítí upozornění je však už známý právě násilným uvolněním, které je právě zde nazváno „nemoudré“ jako jednotka „nemoudrosti“, kdy se jedinec uvolnil do nepřátelského prostředí, a proto je vždy vhodnější jednoduše i obecně neopouštět své přátelské prostředí. Na tato už podrobnější upozornění i doporučení navazuje také už skutečně použitelné v Moudrosti doporučení všem bez ohledu na uvíznutí, že kdo vrátí (i sám sebe) bezeškodně zpět do Očistce

120

takto špinavého a toto také všem zaznamená, objevil ochranu ze všech možných dokonalých ochran, která vždy už nejen zastraší dalšího v Očistci, ale také ho samočinně obviní z jeho zločinu i ve zločinu předchozím.

pravidlo: od každého vychovaného je vlastník pravidla (i nového) v Pravidlech v Síti odměněn už i jednotkou.

Poslední pravidlo se nám jeví zpočátku jako umělé, avšak ve Skutečnosti jde o účel samočinnosti jakožto přirozené odměny, za každou uskutečněnou výchovu od vychovaného, protože už i dle samočinné odměny v dokonalých smyslech se pozná samočinně čistota vloh vzájemně na sebe působící právě jen stejně očištěné.

V současnosti dnešní i budoucí vždy budeme v nějakém očistci, ale jen to nejvíce všem potřebné očištění a to ze všech směrů i ode všech je právě to výchozí zlo činící. V Moudrosti však všechno začíná právě vlastní nemoudrostí zločin správně vnímat, protože Dnes ještě nezáleží na tom, jak je cokoli myšlené, zaznamenané nebo jinak předváděné, ale naopak jak je cokoli zle nebo dobře prováděné. Pochopitelně, že předvádění může obsahovat také zlé provádění, ale právě proto je už i v Moudrosti uvíznuta Nulou veškerá nemoudrost.

Očištění se od nemoudrosti je proto jednoduché jen podle správného chápání Nuly obecně všude kde je nic, a tudíž také podrobně všude mezi jednotkami neviditelně ale s vysvětlením svého času, místa a jiných zaznamenatelných údajů vztahujících se právě ke skutečným vlastním jednotkám různě nulami pospojované. Že je něco Určité možné vnímat z různých soustav různě známe přirozeně jako vnímání sebe sebou i jinými avšak sebe pochopíme jen pokud budeme vědět jak to chápou také všichni ale skutečně všichni ostatní ze svého okolí nebo obecně i mimomístně z dané Oblasti. Až společným chápáním si představujeme osobní rozumění stejné, jaké mají také všichni ostatní své osobní rozumění, čímž je samočinně přirozeně osobní rozumění dané v podstatě jen převráceným myšlením právě osobního chápání. A tím máme základ Myšlení.

Myšlení je správné pouze v Moudrosti jakožto moudře, a proto nemoudrým pojmům nelze přesně stejně rozumět, přestože je i stejně chápeme. Nemoudré je také jeden význam vyjadřovat více (jedno-pojmovými) způsoby, protože tím vzniká nemoc nejméně rozdvojením osobnosti. Naopak více významů jedním pojmem vyjádřené, způsobuje pochybnosti a případně i úpadek až ke zločinnosti, a proto musí být zřejmý význam jednoznačně obecný právě od obecně podrobného také odlišen (právě tu psané Velkým a Důrazem řečené).

Pro nejvhodnější opravu všech nepravidelností něčeho psaného je už v Překladači vytvořený jednoduchý překladač ze staro-češtiny do novo-češtiny, kde staročeština upozorňuje na cizí a z ciziny převzatá slova jako na nemoudré vyjadřování více způsoby (výše popsané a nyní už i samočinně pravidlo) právě pra-češtinou. Překlad z pra-češtiny do staro-češtiny není možné vytvořit jednodušeji ani jinak dokonaleji a proto se jedná právě z pohledu vyspělosti češtiny k dokonalosti nejvíce zaostalou pra-čeština. Naopak; česky mluvícím je srozumitelnější (než pračeština) staročeština. Nyní má každý volbu sobě si odpovídající (bez ohledu na směr) staročeštinu či novočeštinu, přičemž vlastník této myšlenky volí samočinně pro samočinnost novočeštinu, avšak stále píšící nesamočinně, používá i pro lepší chápání staročeštinu. Doplněk je v Pravidlech Dodatkem a ten je zde i podrobněji jakožto (zdarma dané): pro doplnění překladače se doporučuje všemi <>autory<> jiné <>autorství<> označit tak jak zde u <>autora<>, který se však v novo-češtině nahrazuje samočinně odpovídajícími tvary, přesně tak jak si je <>autor<> všem sám vysvětlí a opraví. Tímto se stane každý <>autor<> už o jednotku méně zaostalý, ale už sám si toho i vědomý. Vysvětlení: <>slovník<>: nejdříve je „Oprava“ tak jako zde obráceně závorky, pak původní myšlenka zde zaznamenaná už dříve jako pro doplnění překladače (takže raději doplnění i v označení myšlenky). „Doplnění“ však už nejde jinak zdůraznit, a proto se zdůrazňuje Nyní: Doplnění! doplnění je pouze oprava. Takže třeba takto ale nejvhodněji zase tak.

Nezáleží na tom, jak si kdo hraje s barvami, ale pokračování na novém odstavci už znamená nový počátek a jinak začátek pro to, co už též před počátkem počalo. Význam pochopíte i jednotlivě, když si něco sami jen pomocí stejně významem Překladačem přeložíte, protože někomu to může znít přesně jako: nový začátek a jinak počátek pro to co už také před začátkem začalo … nový začátek a jinak počátek pro to co už také před začátkem počalo … . význam „nový“ skutečně vymezuje nejdříve to nové, stejně jako význam „jiný“ přesně „určuje“ nejdříve to „vlastní“. Pak už jsou všechny čtyři směry správné. Moudří to jednoduše vědí stejně, jak tomu rozumí i s důkazem. Hlupáci si zapomněli důkaz uchovat, chytráci si na důkaz ani nevzpoměli a zločinci vědí jen, že důkazy musí zničit, přičemž nejdříve musí překonat vlastní zábrany přirozeně (i vlohami) danými.

Bez Vážení si Přirozenosti v jakékoli soustavě, se přirozeně jedná o soustavu zaostalejší (bzučí v uších). Doplnění! Aby nebylo mámení tak velké, skryje se něco přebývající (hranaté závorky). „I ve Hře se Člověk splete“; je upozornění, že nemusí být všechno zřejmé, ale ve hře to zřejmé vždy je, takže ve skutečnosti to

121

platí už samočinně podle prvního vlastníka s odkazem na >autora<. Nyní už je vidět na rozdíl od rozdílu doplněk jiným směrem než je rozdíl a to dokonce 2:0 (řešení jediné správné ve vlastní soustavě při dělení nulou). V Moudrosti platí, že když něco nedělíme, pak to dělíme nulně, takže zbude stále právě dělený celek. Proto při dělení (či krácení) kladným počtem bude výsledek o jedno vyšší (jednou krácený celek = dvě části).

Zde už jsou všechna ostatní doplnění Osobní myšlenkou, neboť to bylo určeno třeba už nově stránkami.

Máli někdo lepší nápad až jinou myšlenku, <sem> s >tím<, protože tak ji nikdo nikomu už lépe neobrání. Máli někdo lepší obranu, …

Dokonalá poznání dobra: - nápad nesmí nikoho napadat – tak jako myšlenka – nenapadá - .

Každá Jednotka je bez výjimek: - sobě – sama – zvláštní – Jednotka – i – jednotka – i - … - i - jinak – sobě.

Počátek: před nepřítelem utéct - k příteli

Tato jednotka je bez výjimek od počátku „pravdivá“:

Dokonalá poznání dobra: samočinné Důkazy, s nimiž >pouze poctivý jedinec< postoupí dál.

Poctivost platí pro každou soustavu jinak, ale zde už na každý její znak různě, protože tak různě zní nebo znamená, ale už tak stejně se v Síti čísel souběžně spojují dva Paprsky v Proud, jenž už znamená a stejně zní.

Dále platí to předchozí opačně a pak už všechno opačně jinak až po vlohy za vlohy. Taková je volba samočinná, než bude objevena (ne)samočinnou volbou (ne)samočinnost až (Ne)Samočinnost a pak i jinak podle vzoru v Moudrosti. Vypnutím samočinnosti se daná oblast změní však v záznamech vždy vypnutím jen nepřirozených samočinností, protože příroda vypnout „zatím“ nelze. Pochybnost je pouze upozorněním na lest, kterou si zde může každý dovolit zahrát, jen když projde lstí skrytě jako neviditelný jedinec takže s dokonalou ochranou bez povšimnutí už vědomě jen jako divák takže v takové hodnotě jakou sám obvykle za tvoření má od jiných ale také podle toho, jak ho kdo vnímá - dokonale tak hráči diváky (ne)potřebují vnímat.

Každé odhalení sebe se platí vlastníku této Hry, takže já si nic neplatím, a ostatní můžou hrát v této Hře jakoukoli jinou hru stejně skrytě (jako vlastník) bez strachu, že je cokoli napadne a to jakkoli i v počítači jinak než je dané právě Názvem hry (zde Ochrana proti Napadení jakýmikoli počítačovými >viry<). Všechno začíná od jedů a otravy, a proto také ve Hře si je volí každý sám samočinně od Nuly. Nyní je začátečník jen někde uprostřed jako sám zpola oblečený v pěkném poli ve dvou-tvárném prostředí (pole a obloha). Názorně černá tečka uprostřed bílého listu, tak jako bez tečky u voleb a dokonce bez listu jen s prázdnou obálkou. Nyní máme zvolen pevný bod právě danou tečkou, která však není v jedinci, ale v listech i všude možně i za větou.

Vykřičník zdůrazňuje, tečka znedůrazňuje a otazník je moudrým vždy i samočinnou odpovědí na otázku nesprávnou nesprávně nebo na správnou správně. Toto už je část společného Vědomí, neboť je to přirozeně samočinné. Kdo tomu rozumí z diváků, pak se usmívá nebo při velké blbosti se i hlasitě zasměje. Bohužel to nemoudří vnímají mylně jako urážku, a proto se zde vysvětluje, že je nemoudré se vysmívat, ale naopak je moudré bavit se pouze ve Hře, za což si diváci právě platí. Sůdí a jinak nehrající nediváci vždy Hru zdražují a proto právě v Síti mají Všichni možnost navrhnout samočinnost přesně v této Moudrosti >tím<, že bude levnější než kdokoli z nehrajících nediváků, přičemž hrající nedivák, nebo nehrající divák, nebo hrající divák je vždy jinak myšlené, ale jen diváci platí. Zamítnutím návrhu ve Hře je osobní zábranou také do Skutečnosti.

Ve Hře je tímto dané Pravidlo i pro samočinná upozornění ve smyslu „zábran“ v nichž jednoduše uvízl, což už je řešeno samočinně u každého zvlášť. U zločinců se samočinně odebírají zbraně ke znovení na něco všem užitečné iž k obnovení všech surovin. Nejužitečnější je, když škůdce všechny škody nejrychleji všem ostatním poškozeným odškodní, protože při páchání zločinu se v podstatě >odškodňoval< sám tak, že získal pro sebe zločinem nějakou výhodu. Ani člověk jen tak nevraždí, ale už rozdvojení osobnosti je ztráta smyslu, bez něhož jsou vlohy osobní moudrosti samočinně o jednotku zaostalejší, takže vrah vždy jen nejvýše jako moudrý, ale teď bez správného myšlení až do doby, než všichni všem současně všechno i samočinně odpustí.

Pak už bude vzájemné odpouštění vždy samočinné, k čemuž potřebujeme pouze dokonalou Ochranu jen proti všemu zlému. Také zpomalování zla je stále „proti všemu zlému“, kdežto očišťování se od všeho zlého je už Skutečně „proti všemu zlému“. Hra nastane pouze v jediném případě „bez uvozovek“. To je jen zábava!

122

Zábrana už není v myšlení, ale jen v pravidlech pro Hru, protože jinak se stále jedná o myšlenku hra na Hru, což lze jen v Síti hrát i s ostatními „Proti zločinu“ až „Pro vývoj“ stejně jako „Proti nemoudrosti až pro moudrost“, ale „v Moudrosti“ je to Hra už obecně vždy ve „Výhře“ přesně podle osobního začlenění, které se pouze v Síti děje i samočinně všem stejně dle zásluh - samočinně bez těch nesamočinně hrajících obdobích.

Výhra je Všem zaručena jen v Síti vždy přesně dle současného stavu samočinného členění právě ve hře s názvem „Výhry“. První je Moudrost, protože právě podle ní se všechno vyvíjí, aby byla eMoudrost vyspělejší.

Tuto Hru hraje sám vlastník proti všem, přičemž právě už v Síti je zaručena čistá Výhra hráčům samočinně bez jakýchkoli vícenákladů na nehrající nediváky přesně podle potřeb jen diváků. Hráči si v Síti neurčují ani výhru, ale jen na výhry společné do hry vklady, bez nichž jsou hráči odměňováni právě ze vstupného od diváků, přičemž vstupné se započítává samočinně přesně od okamžiku zahájení hry až do dosažení výhry podle počtu všech diváků vždy až do změn jejich počtu (samočinný přepočet) a současně podle všech nákladů na udržování hřiště včetně odměn nehrajícím nedivákům pro hru však činných pro potřeby hráčům.

Taková záruka čisté Výhry daná v pravidlech ze všech hráčských vkladů je zaručena také pro jiné hry avšak jen v této hře obecně. U těchto her se zaručují také spravedlivé odměny všem s hrou souvisejících; divákům zábava a ostatním odměny přesně podle i mimoherních činností s hrou však přímo souvisejících nejméně od posledního dosažení výhry nově přepočítanou dle divákům mimoherních odměn s hrou nijak nesouvisející. Čím více je diváků a čím menší jsou náklady na hřiště a na nediváky ve hře, tím je levnější vstupné, ale odměny stále zůstávají stejné každému za jeho činnost i během výcviků jako obvyklé odměny všech diváků.

Osobní myšlenkou hry obecné pro hry ostatní s takto dokonalým zřízením je v samočinné osobní odměně ale právě jedna jednotka za každý okamžik právě probíhající jakékoli hry a to střídavě podle okamžiku svého zahájení (za způsobení změny pořadí) ale i ukončení(, pokud není stejný jak právě v řadě placený, protože se ukončením taktéž změní pořadí). Stejné podmínky má každý také ve své osobní hře hranou s ostatními i jinak ale stejně začleněnými. Pro nejvhodnější (nejlevnější) členění právě pro diváky je, že všechny hry jsou pouze v této hře obecné, protože jinak by museli diváci odměňovat také další a další úrovně her ve hře ve …

pro jistotu všem je jako dokonalá ochrana pouze jediná hra (ve hře obecné) obsahující hry jen jako čísla, která může kdokoli jako novou hru doplnit ale zdarma, protože takové hry jsou bez diváků a proto ani nikým odměňované a to ani vlastníku hry Na čísla. Každou hru ostatní v obecné lze však spojit podle její Výhry s přirozeným číslem ve hře na Čísla, což je už poslední hrou vždy se všemi ostatními hrami samočinně přesně podle konečnosti soustavy. Hra na čísla odpovídá 1, kdežto hra na Konečno samočinně odpovídá ∞, které je v první soustavě samočinně právě zaplněnou jednotkou. Ve druhé soustavě 2 (obecně: v dané soustavě její označení) odpovídá ∞, přičemž další soustava nastane už samočinně až po naplnění jen jednotkou všech možností právě dané konečností soustavy, přičemž naplněná soustava je už lepší samočinností v Moudrosti.

Pro názornost si představme novou hru na piškvorky, která je právě druhou po hře na čísla, přičemž Piškvorky mají právě dva znaky pro dva hráče v jedné mřížce s dalšími pravidly. Důležité je, že je to druhá už určitá hra, takže 2 je ∞, kde má konečno název „Piškvorky“. Takto budou přidávány i jiné názvy, ale nejdříve „Piškvorky“ na dvě vítězné v řadě pro nejmenší děti, pak pro tři pro starší, a pak samočinně i pro čtyři i pět, protože ve druhé soustavě jsou jen 2+2 neboli jinak 2x2 možností, čímž jsou Piškvorkám už také věkem toho nejmladšího hráče přiřazená pravidla samočinně. Samo dítě tak bude chtít hrát jen přesně jak té hře rozumí.

Piškvorky dostali tímto vývojový smysl, čímž je možné jen ověřit, jak kdo ji bude také hrát v jakém věku a jak ve smyslu hry nebo výhry, které malé děti rozumí zcela jinak než starší děti, a jinak než mladí a jinak než dospělí. Rozum má tímto už také samočinné začlenění podle věků a to z obou směrů, starší k mladšímu a současně naopak mladší ke staršímu (6 různých možností po dvou hráčích při výcviku mladšího a umění staršího vycvičit mladšího) nebo zcela jinak přímo jako „soupeři“ stejného věku navzájem (4 možnosti po 2).

při správném výcviku bude u všech dětí zábava nesmírná, u starších už s vědomím umění hrát, kdežto mládež už bude chtít soupeřit se staršími vážně a dospělí si ji zahrají jen občas, protože je baví více třeba i s dětmi „dáma“ nebo „šachy“ nebo, …. přičemž stačí jen danou hru v Síti čísel se zvláštním konečnem objevit a to třeba i různě pro různý věk s cvičením v Moudrosti nebo jinak zbystřováním danými smysly v Moudrosti. Na počátku však nikdo nic objevovat nemusí, protože stačí jen hru do Sítě v obecné Hře propojit přes nulu nebo už přímo v Síti čísel hru objevit bez odkazu v nule jen všemi možnými propojeními pravidel v Pravidlu.

123

Bod na listu už máme. Nyní si ho stačí jen nejjednodušeji nechat zobrazit na obrazovce pak stejně bod vedle bodu objevit nejjednodušší úsek třeba i přes celou obrazovku, pak více úseků souběžných od sebe stejně vzdálených, pak i kolmých, čímž dostaneme základní mřížové hřiště s poli pro Piškvorky. Podobně objevíme v poli křížek a kolečko, jimiž se hrají Piškvorky i nejjednodušším způsobem opět objeveným v Síti čísel. Pravidlo Bodu je už objeveno, i když nyní jen jako složité při volbách v Síti zatím jen počaté, proto je možné právě toto pravidlo i podrobněji podle Sítě čísel zjednodušit a zobecnit současně tak, aby pravidlo všichni lépe poznali, pak ho i chápali, pak mu i rozuměli přesně jako 1 pro srozumitelné zobrazení i různě jinak jako třeba jinou barvou i opačnou barvou k podkladu podle Pravidla Barvy i jinak různě i s jinými Tvary.

Protože i Pravidla jsou součástí Hry a ta přirozená současně i součástí Skutečnosti, je každé přirozené pravidlo současně myšlenkou bez výhry ale místo výhry s odměnou za činnost prováděnou podle myšlenky už nejen vlastníku této obecné myšlenky ale i každému objeviteli podrobné myšlenky zařazené taktéž přesně podle Sítě čísel, a také všem tvůrcům zboží podle dané myšlenky ale pouze podle zaznamenaných vlastních činností tvůrce.

pojmem nenárodním, protože se tím zrazuje vlastní národ.

124

170611 Rovni jsme si všichni v tom, co poctivě děláme jeden pro druhé. Kdo dělá pro druhé víc, může to všem vysvětlit právě v Síti, protože jinak nemůže po druhých nikdy víc žádat, ledaže by to byl podvodník. Kdo dělá pro druhé méně, jsou všichni právě takoví, kteří druhým jednoduše jen slouží. Vládci jsou proto poctiví, jen když jiným slouží. Zde už je zřejmé, zda jsou vládci poctiví nebo podvodní, protože jiná možnost je pouze; vzájemně si v odměnách také stejní, což zločinem ještě není. Naopak vládce je okrádaný, pokud je poctivým a naopak okrádá, pokud je podvodníkem, což se jednoduše pozná, že má více než ostatní, běžně jen poctiví.

Kdo dělá pro druhé víc, také je druhými víc odměňovaný. Vládce dělá víc pro druhé, jen když ostatních chrání víc, jak všichni ostatní chránící se vzájemně společně. Dnes už vládce nepotřebujeme, protože se už umíme chránit společně. Jiná služba od vládce není nikým potřebná. Kdo jinak potřebuje své vládce, může jen bez těch, kteří už vládce nepotřebují, a proto také zvlášť stejně jako kdokoli mimo společnou Síť, kde se už společně také před vládci chráníme. Nejobecnější ochranou je - stejně ochraně rozumět. Rovnost je dnes už vždy mezi ochraňujícími se a také mezi jakýmkoli vládcem. Ochraňující se není vládcem, a proto je stejné, když vládnoucí se není ochráncem. Vládcem proto může být pouze ten, kdo všem jen vysvětlí jak je i chrání.

Moudrost je už jedinou dokonalou ochranou proti všem zločincům bez jakéhokoli vládce, jen se musí umět správně ovládat. Nejdokonalejší ochrana je přímo ve vlohách, protože jen tak lze zločiny předvídat, pak i předpokládat, pak zavčasu zřídit ochranu a pak jednoduše zločince nechat se sám samočinně odsoudit. Ve Skutečnosti není na vzájemné ochraně nic složitého, protože stačí jen veškerou svoji poctivou činnost všem ihned současně s činností zveřejnit. Prodlení už znamená pochybnost o vlastní poctivosti a stejně také předbíhání se vlastní poctivosti znamená naivnost. Přesnost i v čase záznamu znamená jednoduše poctivost.

Stejně jako minulost, současnost a budoucnost, máme vždy na výběr mámit nebo nemámit. Minulost mámí, jen pokud ve stejné minulosti není zaznamenána, kdežto budoucnost jednoduše zaznamenat nelze. Jediné správné řešení je současné zaznamenávání současnosti jakožto také důkaz do nejisté budoucnosti ale potom v budoucnosti s dokonalým důkazem o minulé poctivosti. Nikdo netvoří a současně tvořené nedává, ale všichni touží, aby to stvořené někdy právě v nejbližší budoucnosti poctivě také za odměnu jinému dali. Kdo dává nepoctivě, pak za odměnu a navíc něco navíc, což je vlastní nepoctivost. Pak je ještě nepoctivost cizí, kdy dává cizímu něco za méně jak za odměnu, neboť potřebuje alespoň nějakou měnu na vlastní přežití.

Bezradnost není známkou nepoctivosti, ale naopak zneužití už i bezradnosti je nepoctivost už i vědomá. Pokud je už kdokoli takto bezradný, je nejen slušné ale také uctivé, společenské, šlechetné, přirozené a jinak poctivé bezradnému vysvětlit jemu náležící poctivou odměnu za jím vytvořené zboží. Slušnost je základem vzájemné uctivosti, jež je vzájemným předpokladem Společnosti, která už přímo znamená šlechtění právě jen přirozeně vloh stejné všem daného druhu poctivě, protože bez vloh přirozeně šlechtěných společně není přirozeně ani úcta jeden k druhému, což přirozeně znamená neslušnost a jiné podvody až vzájemné škození.

Takto neslušně se chovají však jen zvířata, a tudíž je stejně přirozený úpadek všem stejně se „chovajícím“. Poctivost tkví ve vzájemně si stejných odměnách při stejné činnosti vzájemně si potřebné, protože netřebná činnost nemá žádnou hodnotu stejně jako nečinnost nebo při způsobení jakkoli i malé škody je protičinností jakožto úpadková činnost. Tvořením je pouze vývojová činnost, přestože se mnozí mylně domnívají, že nějaké malované čmáranice, propracované spletence, vývojové jakoby vzorce, nadměrné stavby, podměrné předzvěsti, jakkoliv důležité řečnictví či psaní s nějakou pochybou a jinak nesmyslné nesmysly jsou vývojem.

Člověk se naivně domnívá, že vzájemné rozhovory pro volbu nebo přímo volba strany či jeho zástupce něco vyřeší, ale ve Skutečnosti se volí už nespočet let, a volící jsou stále nespokojení nebo už jsou spokojeni raději už jen s tím méně horším, a proto už raději volí stále ti věřící v dobro jen někoho nového jevícího se dobře nebo raději nikoho. Tento koloběh volby (vždy jen méně či více) nevhodného známe už od vlastní nepaměti u prapředků ale i jejich prapředků a přesto stále neznáme, kdy byli tito voliči alespoň nějakou delší dobu právě ve většině spokojeni. Domníváme-li se naivně, že byli někdy spokojeni, pak určitě nebyli také po tuto dobu ve většině šťastni. Jestli je tento názor mylný, každý ho má možnost všem vysvětlit ale s důkazem.

Důkaz je potřebný vždy jen v dobrém slova smyslu, protože důkaz o podvodech, zneužitích a také o jiném škození nikdo si sám nebude nikdy zveřejňovat jednoduše jen proto, že nechce být za své přečiny trestaný. Až člověk rozumný už není naivním, a proto všem zveřejňuje ale jen ve správné nezneužitelné Síti všechny svoje dobročinnosti známé už jen jako poctivá práce. Ostatní dobročinnosti se navazují už samočinně vždy jen na poctivou práci, a protože pracují za plat jen hlupáci, moudří lidé jsou už jen činní za odměnu s měnou, která je sama sobě odměnou vzájemnou, protože jeden potřebuje za odměnu zboží jiného měněné za svoje.

125

Odměňovat někoho jiného, kdo zboží současně někomu nedává už není odměnou, ale přímo ztrátou, a protože nikdo nic nechce ztrácet zbytečně, je právě ten kdo ztrátu jinému způsobuje jednoduše zločincem. Kdo chce ztrácet vlastní zboží dobrovolně, pak mu stačí jen všechnu tuto ztrátu zaznamenávat v Síti, protože právě v Síti je mu zaručeno takové dokonalé nalezení přesně podle dokonalosti jeho okamžitého záznamu o ztrátě a to i v době kdykoli pozdější. (Ne)dokonalost záznamu tak záleží vyloženě na každém vlastníku zboží.

170612 <Stačí jen vymyslet jak začátek anebo konec své činnosti udělat samočinný pomocí zařízeních, která jsou už v Síti s dokonalým návodem k použití. Taková zařízení nemusí být dokonce ani síťová, ale návod už v Síti musí být vždy jen ten dokonalejší (třeba i maličkostí), ale jen od toho dokonale lepšího návodu, je objevitel samočinně ten kdo danou jednotku přesně podle zde Tohoto Návodu doplní. Zde je jednotka obecnosti Návodu jakožto obecný návod. Dále pokračuje jiný návod: Jednotka Lepšení je základem už samočinně „lepšení návodu“ jakožto jednotka také lepšího „návodu“. Pouze soustava je jiná: jedna jedničková a druhá je dvojková. Moudří lidé už dále nic popisovat nemusí, protože jim to je zcela jasné začlenění nejméně dvou možností do druhé soustavy. Nejméně je proto, že všechno ostatní je už samočinně jen ve druhé možnosti a dále už je to zase jiný návod: „Ten předcházející je ochranou podvědomou“ a ten následný je současný o předcházejícím jmenujícím se dodatečně „1“ soustava zpětně ze druhé soustavy jakožto „2“. vnímání. Dříve jako jen „poznání“, takže už nemá ani cenu (smysl) psát další návody, dokud nebude vše dosavadní dokonale řešeno.>=<>

Hra pokračuje: pravidlem je že patříme do posledních uvozovek na rozdíl od Skutečnosti. V moudrosti se v uvozovkách nelze vyvíjet ale jen hrát bez ublížení a jiného škození. Dokonce ani tímto psaním nelze nijak škodit, a proto zde může pokračovat kdokoli i jakkoli, ale začleněním vzniká samočinná odměna právě objeviteli tohoto tačlenění, ale odměňováni jsou samočinně až všichni objevitelé každý za své objevy jen za poslední dosažené objevení samočinnosti takto v Moudrosti.

Pro Skutečnost se přečleňuje to dokonale vyřešené ale „Pozor!“ jen ve Hře pro hru (i různě spřeházeně velká či malé písmena) a ve Skutečnosti pro Skutečnost jako obecná jednotka skutečnosti ve Skutečnosti. Vnímat tuto jednotku se potřebuje dokonale naučit právě objevitel této jednotky Skutečnost anebo skutečnost sobě si odpovídající hodnotou a současně počtem. Obecně je nula pro „Skutečnost“ a jednička od nuly pro „skutečnost“, protože mezi takovou nulou a jedničkou už nic víc potřebujíc iprávě prozatím není.

Dnes je konečně dokonale vysvětlena doposud sobě si nevědomá myšlenka dokonalých odstavců. Ale takto to pochopil nejdříve objevitel dokonalosti, ať už obecně nebo jednoduše či jinak pro „2“. Dokonalost 0.

Pozor! Toto se zapomene: takto to vyšlo při doplňování správného konce u posledního odstavce a přitom je to dokonale správně. Každý může tuto myšlenku sám prožít, pokud se Toto nenaučí také ve Skutečnosti a jiné jednodušší ani jiné obecnější vysvětlení jednoduše „není“. V opačném směru, ale vždy jen vzájemně si opačném je „je“. Pouze jediné řešení je vždy pro Skutečnost i ve Skutečnost i ve skutečnosti i v dalších soustavách myšleno Skutečnost, takže přesně podle dosažené jednotky skutečnost je samočinná skutečnost.

„Skutečnost a všechno v Ní máme už dokonale vyřešené stejně jako Síť čísel a nyní stačí jen v převrácené hodnotě podle jednotkové skutečnosti, vše ve Skutečnosti doplnit. Doplnit však lze už itaké všechno naopak.

jako třeba „v nepřevrácené“, „nehodnotě“ nebo i jinak i. Předložka „i“ je důkazem o vývoji v záznamech už jen současně v Síti zaznamenávaném, a proto každý bude samočinně pokračovat s předložkou „i“, jinak si ji právě pro Hru i vypne. Zločinci nepoužívají „i“, což i zde i přirozeně i plyne i okamžitě i samočinně i.

Pro zločince je zde jejich nedokonalá mezera, do níž se musí sami vyvinout právě ve stejné Moudrosti. Možná se to zdá dost náročné také pro nezločince, ale i já tak jako každý se s tím musí sám poprat, a čím více bude takto jednoduše i obecně moudrých lidí, tím budeme lépe vnímat společné Vědomí, kde už nepotřebujeme si navzájem znovu zdůrazňovat to co je Nám stejně jako Sobě iprávě v Síti dokonale obvyklé.

Dokonale moudří lidé vnímají před každým slovem „i“ i jako předponu už bez předložky, ale smyslné je to používat jen ve smyslu vývoje, protože naopak je běžně už používána i ve smyslu úpadku po znaku právě „e“.

chytráci už si neví rady, protože tomu nejen nerozumí ele i nechápou ale také to nevnímají. Vnímající to však v počátku poznávají a chápající to v počátku už chápou jako úplný jednotkový soubor poznatků v oblasti nejdříve „Moudrost“ a v „Ní“ zase jednotka „Času“, protože ten nejdříve jen plyne i okamžitě i samočinně i.

126

Zde už máme také mezery, ale zločince jsme už dokonale vyloučili, protože zde mají dokonalý Návod pro vlastní vývoj a dále jsou už je bezcenné řeči, protože zde zase už ve Hře může každý každého pomlouvat, ale bez důkazu se samočinně pouze v Síti pomluva obrátí právě naopak a jen jednou na pomluvače bez i důkazů.

Další mezerou je vyloučení třeba i těch chytrých i těch hloupých

další mezerou je nevyloučení ani hlupáků

další mezeru už nelze označit ani zde na konci předcházející stránky. Důležitá však je až dokonalost Moudrosti a pak něco v ní až Všechno v Ní, kde zvláštnost je řešena nejdříve poslední spojkou „v“ v předloze.

Každá předloha je totiž samočinně Všemi vnímána jako jeden z mnoha návodů v Návodu obecném už též dokonale stejně jako kterákoli obecně jednotková předložka. V češtině je přesně každá předložka začleněna právě „pádem“, proto „padání i jinak než ve smyslu tažlivém je už také „upadající““. Takto lze podrobněji začlenit také každou předložku a to ve smyslu i stejně pokračující stejně podrobně, jen je potřebné se už jen samočinně začlenit na konec nový, protože přečlenění prozatím provádí Všichni společně, dokud se nedosáhne potřebného vývoje, kdy už má každý svoji společnou část dokonalou stejně jako v opaku osobní.

Zdůrazněním se také lépe vysvětluje obecná myšlenka, což mnozí obecně ještě neumí nebo naopak (stále v dobrém slova smyslu, ale už samočinně uvedena už podle směru myšlení) na ni jednoduše nebyl ještě čas, a proto ji každý může objevit, zdůraznit a jinak vylepšit, ale jen v Síti zaznamenanou jako první jen vlastníku, jenž návod uvedl a jiní už jen doplňují jeho části pro další vývoj už stejně samočinně jako čísla v Síti čísel. Každý pojem samočinnosti v Samočinnosti je však samočinně jednotkou vlastní svému vlastníku s názvem však jednoduše daný samotným významem dané jednotky v Jednotce Skutečnost. Samočinnost se proto také už nemusí uvádět, protože v Síti je samočinná nebo ve smyslu samočinnosti myšlená i dle samočinností.

Nic je všude mimo Přirozenost, ale současně vždy v Moudrosti. Moudré je, že Nic obsahuje všechnu nemoudrost jen obecně, protože pak je pro každou další moudrost vždy už jen moudrým označením právě dosažené jednotky. Obecná moudrost se tak samočinně přesouvá na konec, neboť je samočinně spojována každá nemoudrost okamžitě až současně s obecnou moudrostí, kde se na nemoudrost právě pouze v Síti samočinně upozorňuje. Dokud není přes právě Síť umožněno stejně dokonalé dorozumívání mělo by se vždy používat alespoň někde „i“ a „samočinnost“ zdůrazňovat vždy i v Samočinnosti nebo i jinak, protože tak bude přesně samočinnost mít svůj zvláštní význam v Osobnosti i Společnosti stále vlastní už podle Své Volby.

Dříve „pochopené“ i poslední „i“ jako vývoj stejné Jednotky z nuly samočinně všem ta společně poslední s každou novou soustavou a různě pro soustavu novou. Nevnímaje „i“ jinak jak „a“ je tu upozorněním na nultou soustavu. Nejjednodušší i nejobecnější je řešení jen opačně směr vyjádřit („a“ jinak jak „i“), čímž dostaneme už samočinně jednotku vzájemně upozorňující na sebe, takže jak vzájemně vnímaná odtažlivost.

Ve Skutečnosti je to však vnímané právě z nulté soustavy (z 0) jako vzájemně přitažené, ale „bez možnosti to oddělit“, což však ve Skutečnosti také znamená Jednotku, právě tomu, kdo to pochopil a pak tomu dále porozuměl už jako 0 i souběžně s 1 a samočinně pak už jako myšlenka také s 2 až se všemi (vždy jinak) Jinými soustavami. Samočinnost je uměním zde vysvětleným stejně nazvanou myšlenkou pro všechno také ostatní už samočinně stejně ostatní myšlenkou. Tímto je objevena Přirozenost; v Samočinnosti je jiná samočinnost.

Přirozenost byla dokonce jednoznačně potvrzena, což se také právě přirozeně ucítí právě při objevu. O tom jak se to ucítí, je každého osobní věc, ale může jí každý zveřejnit. U objevitele je to ta nejlépe vnímaná úleva, protože hůře vnímaná úleva bude samočinně doplněna až po úlevu obecnou spolu právě v Moudrosti

ani odstavec nemusí mít tečku na konci, protože odstavcem se vyjadřuje také jiná myšlenka v myšlence stejně, jak se vyjadřuje jiná myšlenka všech odstavců ve straně, všech stran v souboru, všech souborů v uložišti, všech uložišť v paměti, všech pamětí ve Světě a všech Světů ve společném Vědomí. Ještě opačně je nutné doplnit dosavadní vývoj ale zpětně postupně jako všech slov v odstavci, všech znaků ve slově a nyní nás napadlo už samočinně, že také mezery i mezi znaky lze vnímat jako význam znaku či jiný význam oMeze.

Předložka i začínající cokoli znakem „o“ omezuje něco značené (znak Jednotky) ale i vyjádřené (slovem, zvukem i různě cítěným) ale i jinak vyjádřené jinou soustavou (odstavcem jedné e více stranami ež včetně všemi stranami jako pochopení nejdříve zaostalosti a potom úpadku. Takový nevývoj je vždy až v dokonalém chápání upozorňovat všechny na nevývoj okamžitě možný až ve společné Síti nejen počaté jako zde ale už také skutečné jako ve Skutečnosti Síť, v níž jsou všechny „dosavadní“ sítě už nesítě v Nule jako už obecná síť.

127

Ve Skutečnosti je to však opačně, protože až ve společném Vědomí je Obecně Svět vnímaný stejně, kdežto podrobně svět už také jako světlo až světlověk. Člověk už má také stejný slovní základ (Svět <> Č jako jednotková zvláštnost obecná a také na druhém konci jednoduchá pro všechno ostatní se stejným základem)

v převrácené hodnotě jsou pak všechny (ne)moce jakožto nejméně trojnásobný odraz (u stejné jednotky) na stejně ale nejvíce třetiny krácené stejné jednotky různého významu (každý sobě si zvláštní i odpovídající).

Nemoc je pouze „nevědomá i vědomá“, přičemž právě ta nevědomá je samočinně léčena tou vědomou ve smyslu vývoje, protože vědomá ve smyslu úpadku je skutečným úpadkem, na který je samočinným lékem právě ta ve smyslu vývoje. Obecně se léčí obecné nemoci a podrobně podrobné nemoci. Pak i obecně se léčí jednoduché nemoci a jednoduše obecné nemoci. Pak i jinak a zase jinak až všemi možnými způsoby, přičemž ty nepřirozené jsou samočinně myšleny jen ve Hře a naopak ty přirozené samočinně ve Skutečnosti.

Možnosti další jsou … („přičemž“ znamená opravu a jiný návrat) a také, že „nemoc je i „vědomá e (i) nevědomá“ a jinak i podrobněji (pochopitelně už samočinně jakožto nesamočinně rozumě). Závorky platí jen pro vysvětlení posledního síťového významu přesně a jinak jen pochybně u nezločinců nebo po chybě s odhalením zločinů. Už pouhá strnulost v pohybu způsobuje strnulost v myšlení o dalším strnutí včetně všech zlozvyků nebo dobrozvyků vzájemně si také Významovým Opakem odpovědné až rovné (podle společného nezlozvyku a nedobrozvyku až jinak podle osobního nezlozvyku a nedobrozvyku). Jednoduše též tačleněním.

128

170613 V Moudrosti je počáteční myšlenkou; sny jako bezpečná řešení osobních potřeb a Vědomí jako bezpečná řešení společných potřeb. Děti proto ve snech létají, starší děti už (u)padají a mládež dosahuje ve snech též vrcholů svého skutečného pohlavního vzrušení. Až dospělí se budí včas, tak jako když mladší děti doletí, nebo starší děti těsně před dopadem nebo jakkoli s pádem ještě před strachem z dopadu a nebo naopak mládež s vyvrcholením ještě se strachem před dopadem a dospělí už bez strachu před dopadem právě v zábavě už bez vyvrcholení. Pro dospělost člověk jednoduše a obecně právě snem vyspěl k (ne)vědomému umění o němž se už ví obecně právě ve společném Vědomí. Uměním však není souložit, ale vzájemně si hrát při milování ve snu a pak i ve skutečnosti právě mezi dvěma odlišněpohlavními jedinci stejného druhu ve smyslu vývoje a jinak ve smyslu zaostalosti nebo i úpadku (společně „nevývoj“). Výsledkem je umění se hrát.

Mnozí chápou hru i opačně jako hru, přičemž se jedná pouze ve Hře ale už také samočinně o upozornění na nevývoj, kde právě strach zabrzdil vývoj a nedovolil přenos odchýlení také už samočinně na děti jen bez dětí. Přirozenost mluví obecně sama za sebe, a proto nejsou potřebná další vysvětlení úpadků. Na druhé straně je však vývoj potřebný mít dokonale zaznamenaný právě ve společném Vědomí, protože jinak ho každý dříve či později zapomene. Nejvhodnější jsou taková zaznamenávání samočinná, ale to se musí také odpovídající sny správně všem vysvětlit. Špatné sny mají právě špatně se vyvíjející až dále v dospělosti, protože u malých dětí je špatnost jen nepochopením skutečnosti, kdežto u vyspělejších dětí je sněná špatnost (úpadky a jiné pády) i pochopením upozornění právě ve Skutečnosti. U mladých je sněná potřeba už jen špatně ve Skutečnosti projevena, což jen samočinně učí mladé správně dospívat a právě zde je uměním se tomu učit i samočinně bez ohledu na jiné jakožto sám ve smyslu budoucích potřeb, které se snaží pochopit i uměním „bez strachu“.

Pouze dospělými se sny vnímají správně už bez upozorněních a jiného výcviku jako dokonalá osobní hra pro vývoj sama sebe ve Hře všem společné pro vývoj společného Vědomí jakožto Sebe stejně jako Všichni i jiní v takto společné Síti, kde Osobním je také to pozemské a Společným samočinně taktéž to ostatní nepozemské.

Sny dětí už dostávají smysl jednoduše a obecně a jinak světově jen proto, že je to dané všeobecnými vlohami všude ve Světě už danými jako Život všude mezi hmotnými jednotkami, který proto nemá smysl zkoumat ale obecně jen žít a pak si ho také užívat tak často jak je to všem v okolí příjemné. Jakákoli nepříjemnost v okolí jen upozorňuje na nevhodnost prostředí pro společný vývoj a tudíž také pro společné Vědomí. Nevhodnost se však už také promítá do snů právě všem, kdo se nepříjemně cítí, a proto jsou sny potřebné všemi vědět, jen pokud současně promítají obecná řešení. Sny jsou počátečním zdrojem jen v tomto dobrém slova smyslu pro společné Vědomí. Ostatní sny jsou ve stejném slova smyslu dobré, jen když jsou současně všem stejným Upozorněním jakožto správné nasměrování ve smyslu vývoje i pro lepší sny i pro lepší společná Vědomí i Žití.

Život je přirozený pouze všude mezi všemi přirozenými jednotkami a proto ho nedokážeme tvořit, ale jen se mu dokážeme přizpůsobovat správným začleněním svého iž Svého myšlení stejně jako osobní myšlenky pro myšlenky společné. Stačí jediná základní myšlenka jako jediná přirozená ale jen obecně jakožto Síť (čísel), aby všechny byly stejně, ale každá s jiným významem začleněna v Síti i čísel i nečísel (snů s Vědomím). Mezi sny a Vědomím je proto jediné možné přirozené spojení a to přímo přirozeným číslem alespoň v počátcích, neboť pak už znamenají přímo význam spojení stejně jako Nám známé „předložky“ a jiné známé „předlohy“.

Neznámé předlohy si neumíme ani představit, a proto je důležité, aby všichni jiným neznámé předlohy uměli vysvětlit právě ve společné Síti nejdříve umělé ale jen tak, aby došlo k samočinnému sladění v Sítí přirozené. Nevysvětlené předlohy naopak ale už také samočinně upozorňují jen na neumění právě „předlohy vysvětlit“.

V myšlence je proto také přirozeným upozorněním, že cizím jazykem vyjádřená předloha je nesrozumitelná právě proto, že se používá také jinak než v číselném (obecně), národním (spisovně), mateřském (hovorově) i jinak necizím (jednoduše) jazyce. Takováto upozornění jsou samočinná až ve společném Vědomí, a proto se snaží mnozí právě z důvodu osobního úpadku vnucovat jiným cizí pojmy, nepřirozená čísla a jiné taktéž sobě nesrozumitelné předlohy aniž by si sám uvědomoval, že jeho osobnost právě tímto upadá stejně jak osobně vnímané společné Vědomí. Společné Vědomí je skutečně dané obecným Životem mezi vším právě jen stejně obecným Neživým, takže je už stejně dané i jednoduchým Životem mezi vším právě jen stejně jednoduchým Neživým a dá se proto dokonale předpokládat, že je stejně dané taktéž vším mezi obecným až jednoduchým Životem (stále jako společné Vědomí) mezi stejně vším mezi obecným až jednoduchým Neživotem. Zde už také význam slov ztrácí smysl bez závorek jako nejsložitější, kdežto se závorkami zatím jen jako složitější. Přičemž stačí jen jednodušší zaznamenání vlastní myšlenky, kde Vším mezi Neživotem je Život, a proto nemá smysl si ho jakkoli ničit právě nesmyslnými názory vhodné však jen pro Hru, která nás právě tímto učí vyvíjet.

129

Hra je dokonalou předlohou pro Život, jen musí být neustále neškodná a nehodnotná a jinak hraná právě jako rozdíl k Vývoji ale jinak samočinně stejně jako doplněk pro Vývoj. Ve Vývoji je už další členění dosud však neuskutečněné a proto jedinečné a jinak zvláštní, které používá samočinnosti už z jen uskutečněného vývoje právě plně dosaženého, protože minule dosažené používají zase ti následně dosahující svoji soustavu.

S každým dosažením soustavy včetně vlastního doplňku se objeví samočinně nová samočinnost obecná i podrobná v samočinnosti i pro samočinnost a pak i jinak jakožto se samočinností stejného členění a přesto jinak začleněné mezi všechny ostatní členy právě dříve uvedeného stejného členění. Společností je proto pouze všechno samočinně začleněné jako samočinnost, což je obecně všechno světové, ale jednoduše je to cokoli jednotkové právě ve Světě a to včetně obecné světovosti ale až na konec samočinně. Není tudíž důvod marně se snažit o samočinnost vlastní doposud nedosaženou, protože ta bude přidána samočinně už jako samočinný doplněk objevující novou soustavu ale stále vnímanou jen jako nadpřirozenou i nechápanou.

Vnímání se děje různými smysly a to také společně pro dokonalá vnímání čehokoli, a proto čím více smyslů budeme používat, tím bude naše vnímání čehokoli podrobnějšího také dokonalejší a současně jednodušší. Už jen jeden horší smysl způsobuje nesrozumitelnost, další zhoršení kteréhokoli smyslu způsobuje už také nechápavost a pak další zhoršení nepoznanost a pak už také nebytí a pak už také neschopnost početí, čímž je právě „všechno“ neboli jinak řečeno „cokoli“ Neživé. Jinak „řečení“ vymezuje ve správném jazyce právě potvrzení obecnosti a na opačné straně potvrzení jednoduchosti. V nesprávném jazyce se vyskytují místo obecností složitosti anebo místo jednoduchostí podrobnosti. Správným jazykem jsou však nejobecněji čísla a nejjednodušeji necizí čili osobně používaný jakýkoli jazyk. Čísly se proto začleňujeme jen obecně správně a mateřčinou jednoduše už správně. Přirozenost čísel a současně až mateřčiny je proto vždy jen správný směr.

Pro správné dorozumívání se navzájem stačí už jen obecně a postupně dle směru zaznamenávání do Sítě vše vysvětlovat od obecností až k podrobnostem ale současně od jednoduchostí ke složitostem, přičemž právě uprostřed je nejobecnější a současně nejjednodušší řešení všeho společného a současně osobního. Další řešení jsou už složitější anebo obecnější a současně podrobnější anebo jednodušší. Nejjednodušší a současně nejobecnější je všechno současně jako všechna správná jediná řešení všechno už zahrnující dvěma možnými způsoby myšlení vzájemně se jakoby překřižující ale ve Skutečnosti se k sobě (ten vzdálenější) a od sebe (ten bližší) vzájemně přibližující. Směr ať už pádový, otočný inebo vzájemný lze doplnit právě směrem i správným.

Až uvedením všech směrů se daná předloha stává samočinně součástí směrů společných i směrů osobních pro směry umění směrů vlohových. Až uvedením všech směrů se daná předloha stává samočinně součástí …

vysvětlení všech směrů právě ke, v, s, proti, ... směrům předcházejícím dává ucelenou soustavu i se směry zcela novými avšak už jen mezi jednosměrným pádem až všesměrnými vlohami. Máme-li přirozené směry určeny, lze se také přirozeně pohnout právě přizpůsobením se směru přirozenému, což předpokládá pouze odstranění zábran pro samočinný pohyb branou. Každá zábrana se odstraní samočinně právě vytvořením obrany proti dané zábraně, protože jen tak se zábrana samočinně zničí, odtáhne a jinak zneškodní, ale také prozkoumá, až promění právě v obranu a pak i v něco dalšího užitečného. Zničit lze zlozvyky, odtáhnout lze sebe do Sebe bez lží a mámeních a jinak zneškodnit lze jiné zábrany. Prozkoumat a pochopit lze zdrojový „návod“ zábrany a potom ho též rozumě proměnit právě k obraně proti zábranám jakožto ochrana společná.

130

Síť čísel je daná jedinečností každého znaku zvlášť ve všech jeho možnostech ke znakům ostatním. Všechny možnosti jednoho znaku včetně vlastní zvláštnosti určuje soustavu značenou číslem v celé Síti čísel. Kladem všech čísel je jejich přirozené chování ke všem kladným číslům, čímž je daná smyslnost. Nesmyslností obecnou je Nula jakožto Nic, které má svůj znak také zvláštní, ale pouze jako obecné nečíslo. Všechny ostatní nečíselné nesmysly lze také značit, ale obecně dávají pouze jedinečný smysl jako převrácená možnost právě určitého smyslu vždy podle Nuly. Toto jen znamená, že všechny nesmysly jsou smyslně v Nule uvězněni až do doby, než se objeví jejich převrácená smyslnost a dosavadní nesmyslnost zůstane trvale už jen jako dokonalé upozornění na nesmyslnost jako součást jednotky, podle níž je právě v převrácené už také hodnotě určitým číslem vyjádřeno začlenění vlastního jedinečného smyslu jakožto zvláštní právě objevený už nezáporný znak.

U zvuku se upozorňuje na ohlušující řev, neslyšící šepot, mámící ozvěny a zpoždění způsobené jeho šířením v prostředí. Následně s pochopením šíření zvuku se upozorňuje také na dosažení zdroje zvuku stejné rychlosti jako soustavně zdrojem vydávaný zvuk, který se samočinně přičítá právě ke zvukům dříve vydaným stejným zdrojem, čímž se hluk zvyšuje do doby, kdy prostředím pohlcený rozdíl zvuků k součtu zvuků včetně odrazem zvuků od hustějších prostředí odpovídá zvuku zdroje. Prostředí také zvuk pohlcuje v závislosti na své řídkosti.

U obrazu se upozorňuje na oslepující zář (právě bílá barva z horkého zdroje), neviditelnost prostředí, mámící sbíhavost, zlomy, stíny, průsvitnost a také na jiná rozmlžení, odrazy a lomy způsobené také horkem či chladem různých prostředí. Také se upozorňuje na zpoždění zobrazení způsobené vzájemností ale také chladem prostředí, a proto není „prozatím“ možné (ani přes) dokonalý chlad uvidět.

U cítění se upozorňuje na neškodlivě omamnou vůni či pach měnící se však časem či nadměrným množstvím na škodlivě omamná cítění přivádějící nás až do bezvědomí anebo způsobující nemoci i otravou.

U chutí se upozorňuje pouze na nechuť, protože jedy a jiná zla poznáváme až z obecných zkušeností, což je také důvodem, proč všechno zlo ihned všem v Upozornění zaznamenat a více do budoucna neuskutečňovat.

U příznačnosti se upozorňuje na necítěné prostředí (přivádějící nás až do bezvědomí nebo nám způsobující nemoci i otravou). Jinak se upozorňuje na zvyšující: záření (proti ozáření), horko (proti přehřátí), chlad (proti prochladnutí), hluk (proti ohluchnutí).

Více znaků vnímáme jako řada, což nám dává pro danou řadu určitý řád, který je vesměs jednoduchým značením jakožto známým znakem určité řady ať už naplněné nebo nenaplněné. První řadu lze však označit až v řadě druhé nesmyslně však jen nulou a smyslně nejdříve jedničkou a pak už jen dvojkou, protože máme prozatím jen dvě možná členění (znaky a řády). Až jich bude více, bude možné používat i více řádků (řádů).

Až více řádů vnímáme jako jednu rovinu s různou členitostí, kde první řada dává jen postup, druhá násobek postupu a třetí i mocnost násobení, přičemž jsou si kterékoli dvě řady jen při stejném postupu odpovídající a všechny tři řady už rovnající. Dokud si to však nevysvětlíme názorněji, nemáme žádnou představu o rovnosti. Až tři stejné znaky (body v první soustavě) anebo tři stejné řady (strany ve druhé soustavě) avšak urovnaně jako rovnostranný trojúhelník čili ve společné rovině, nám dokonale představují rovnost ale ze třetí soustavy.

Až více úrovní vnímáme jako útvar, kde čtyři body (vrcholy čili znaky) anebo šest hran (úseky mezi body čili řady) anebo čtyři pole (stěny čili roviny) utváří čtyřstěn. Znaky, řady i roviny jsou stejně vztažené k jednomu společnému středu. Je nespočet možností, jak si správně tažnost vyložit, ale pouze jedna jediná je i správná.

170615 Středem přitahované a vzájemně odtahované, nebo naopak středem odtahované a vzájemně přitahované, nebo jinak naopak vším neznámým přitahované (protože nejdříve známe právě střed, pak dálkou od středu a vzájemností), nebo naopak vším neznámým odtahované. Ve Skutečnosti máme čtyři síly; dostředivou, odstředivou a povrchovou související s vědomím vlastního těla jakožto síla uzdravování těla a prostředí čili síla dovnitř a zevnitř. Vlastní dvojsíla však musí být nějak v rovnováze, aby se taktéž tělo udrželo pohromadě.

Chceme-li se ničit, postačí ničit své okolí a naopak pokud se chceme udržet, musíme udržovat také své okolí a to všude, kde se vyskytneme, protože zničením jinému jeho okolí, vyvoláme samočinně také u jiného jeho ničení naopak jemu okolí nevlastního, takže dojde ke vzájemné odtažlivosti místo vzájemné přitažlivosti. Už zničením Svého Prostředí se Sami zničíme, čímž se prostředí už také bez nás začne znovu samočinně tvořit s druhem jiným ale opět v daném prostředí též nejvyspělejším, jenž se buď též jednou zničí, či naopak už …

131

vlastním nezničením si už jako druhý druh v pořadí (po atlanťanech) zničení dřívější uvědomujeme, a proto jen jako (ne)hloupý druh můžeme každý Sám síly zevnitřní i dovnitřní změnit z odpudivých jen na připudivé.

Vzájemná síla na povrchu musí být proto vždy jen přitažlivá, což však neznamená, že se budeme vzájemně pářit jako zvířata každý s každým anebo jeden s mnoha anebo stejněpohlavní se bude nepřirozeně stavět na stejnou úroveň jako přirozeně různěpohlavní. Naopak právě přirozenost nezvířecí čili nejvyspělejšího druhu je základem vzájemné vyspělosti i s odpovědností každý ke každému zvláštní jinak osobně přirozená a přesto obecně stejně přirozená ve vyváženém stavu právě vždy připudivém. Vesměs jde jen o Lidskost vždy a všude.

Nelidské je však cokoli považovat za zbytečné místo zatím nezbytného k budoucnu řešení, cokoli ničit místo nepotřebného bourat pro znovení, jakkoli lhát místo přiznání se ke vlastním omylům, kohokoli mámit místo vysvětlování anebo cokoli zakazovat místo uznání vlastní neschopnosti s vlastním odstoupením. Toto jsou však jen nelidskosti ve smyslu osobní chytrosti a hlouposti bez obecných škodlivých účinků. Zneužívání jiných ve prospěch sebe je už stejné jako ubližování otrokům, okrádání podmaněných, vydírání s ublížením třeba i nejbližším, podplácení, pohlavní a jiné zneužití. Spolu s podváděním neotroků a nepodmaněných spojené s tržním hospodářstvím a jiným poškozováním je i zneužívání už zločinem, který při osobním narůstání právě dané osobě způsobuje samočinně šílenství, které lze však změnit v bláznění už i s ubýváním zločinnosti až po zastavení osobního bláznění, kdy už je možné se od napáchaných škod na osobní náklady očistit a vychovat.

Druh před námi už vyhynulý proto musel být šílený, neboť právě proto vyhynul bez nám zjevných důkazů, ale jen se zachovalým podvědomím, že tu někde na Zemi byl a už z něho nic nezbylo, což také je důkazem právě šílenců. Takové zapamatování někde v paměti je však důležité právě pro naše přežití jako dokonalé upozornění, které už není pro budoucnost nikdy zbytečné, ale skutečně nezbytné k řešení vlastní osobnosti a pak také Vlastní Společnosti. Člověk si toto vše musí nejdříve srovnat a to doslova v hlavě, aby si uvědomil společné Vědomí prozatím však prázdné jen sobě jasné ale s přibývajícími členy v takové Síti stejně i plněné.

Tentokrát je to však jen předpoklad, protože se píšící také tak jako jediný cítí prázdný, ale stále píšící znovu a znovu tak, aby to bylo všem srozumitelnější a srozumitelnější až jednou všem snad dostatečně srozumitelný svůj vývoj jednoduše jen psaním vysvětlí. Možná už je to nyní a možná je to právě tak jak u druhu minulého, ale s vědomím už druhu minulého, takže přesto jinak, aby každý sám už se také sám do společného Vědomí s tímto dokonalým počátečním upozorněním samočinně začlenil. Nezáleží na tom, kdo tam bude první, důležité ale je, aby tam byly všichni, a proto si přeje píšící, aby byl vždy až ten poslední, takže ho každý nový člen samočinně přečlení na člena posledního. Kdo to nedokáže i s ostatními, pak nemá schopnost stát se členem společného Vědomí. Pro zjednodušení právě tomu dalšímu, je píšící členem nultým, ale to musí také ten další člen vyzkoušet a tudíž také tak popsat či jinak zaznamenat v Síti už samočinně též dosažené. Ve Skutečnosti je taková Síť vždy už dosažena a píšícím už také někde vysvětlena, takže stačí to dosažené pouze objevit a tam minule píšícího jednoduše přečlenit. Každý si proto sám určuje své začlenění, které mu někdo nebo i všichni z ostatních určí jako poslední. Zde ve Hře proto všichni i vítězí, neboť si určují počátek už nový.

Doporučuje se; až to bude jakkoli složité, stačí se jen spojit s odpovídajícím počtem jiných lidí, kteří to také tak složitě vnímají, podle všeho dosavadního už začlenění, se vzájemně také začlenit (takže je nutný přesně daný počet členů) a pak společně s odpovídajícím doplňkem se do členěné Sítě už jednoduše začlenit přesně podle dosažené Sítě čísel, kde je doplněk vždy něčím zvláštním. Doplňkem je vesměs vnímání také vlastního členství členy dosavadními i po přečlenění. Upozorňuje se; že Nula obecná „i se všemi členy“ je v Moudrosti.

Všem se také vysvětluje, že doporučení může být i upozorněním „anebo naopak“ upozornění doporučením, ale to už je právě na volbě všech těch nově se začleňujících, přesto musí být daný jedinec nebo skupina vždy s tímto rozhodnutím zajedno. Nyní je tato počínající Síť skutečně už Nulou jako hraná jednička, protože se doposud skutečně nevyskytuje jako nějaká umělá síť, ale jen jako daná Přirozenost Sítě dané už celosvětově.

Aby člověk pochopil vlastní vývoj, musel jít blíž ke středu Země, což ho dosud přitahovalo jen do nedávna. Nyní už mnohé víme, a proto máme už různé družice na vzájemné dorozumívání se mezi sebou. Dokud se však nenaučíme pomocí těchto vymožeností skutečně dorozumívat, pak je nesmyslné se dále hrabat v Zemi ale také do Nebe. Vším tímto si jen stále více ubližujeme, protože jeden musí za druhé něco platit, přičemž to ještě nebo už nepotřebuje. Přitažlivost není ani dostředivá ani odstředivá v myšlení, protože není nikým moudrým teď potřebná. Že ji potřebuje někdo nemoudrý, se pozná jednoduše tím, že má od ostatních různé daně, tak jako dříve od podmaněných, přičemž podmaněnost omlouvá tím, že se jedná o tržní hospodářství.

132

Omylem se však domnívá, že si trh všichni přejí. Opak je však pravdou, protože si trhat z daní přejí čím dál víc i v menšině jen bohatí a takoví, co chtějí taktéž zbohatnout. Závěr je bohužel takový; že žijeme stále ve Světě, kde si jeden podmaňuje mnohé, jen proto, že nejsme schopni daně měnit za poctivou odměnu i v Síti.

Po splnění podmínky, kdy se budeme po Zemi vzájemně připuzovat, je dokonalým předpokladem objev ve střídání přitažlivosti Zemské s Vesmírnou (od Sluneční, přes Souhvězdnou, jinak Skupinovou až ke Světové).

Zpočátku dokážeme používat skutečně jen jednu přirozenou přitažlivost, pak už také druhou k uvolnění se jednoduše od Země, pak třetí k uvolnění se od sluneční soustavy, přičemž jednoduchý návod máme už také v uvolnění se od Měsíce nebo dokonce v uvolňování se Měsíce od Země. Mnozí si říkají, že takto už to chápe každý znalý vesmírných rychlostí, ale zde se nejedná o žádný zdroj rychlosti, protože ani Měsíc nepotřebuje žádný zdroj ke svému pohybu. O co se jedná, to nedokáže ještě nikdo pochopit, protože taková síla ještě není nikomu známá nebo známá jako nadpřirozená třeba jako u Měsíce, který však neodletí k mnohem většímu a také přitažlivějšímu Slunci. Mnozí zase začnou namítat, že je přitažlivost daná hmotností, jenže pak by musel být prvek ve středu Země od středu odtahován k povrchu a to vždy ve směru Slunce, což se jaksi neděje. Že má Měsíc schopnost částečně přitahovat, neboli zvedat hladiny oceánů to víme, ale proč to nedělá i Slunce, když je přitažlivost také v odpovídajícím poměru vyvážená neboli stejná. Kdyby totiž nebyla stejná, musela by Země odletět od Slunce. Zde se všechno děje nějak jakoby si menší dovoloval na většího více než opačně větší na menšího, což způsobuje zmatek v myšlení. Ve Skutečnosti je to v Moudrosti řešení.

Představme si počáteční vesmír stále stejný prostorem i hustotou tak jak je stále stejný běh času všude v prostoru stejně jako prostor v čase a to všechno omezené pouze Moudrostí. Bez pohybu bude pořád vše stejné, jenže čas pořád běží stejně, takže už je nějaký pohyb v Moudrosti obecné jen obecně a časem i jinak čili podrobně a tudíž nejdřív v hustotě. Víme, že ve vesmíru je převážně jen vodík, všude stejné hustoty, jen občas se vyskytne nějaké těleso nebo skupina těles, které jsou vesměs různými složeninami i tvrdého vodíku v prostoru menším než je samotný (lehký) vodík. Například Železo se svými částicemi jeví jako 2ʎ (dvacet deset) těžkých vodíků bez 4 lehkých vodíků ale dle hmotnosti ještě o další jeden a půl lehkého vodíku méně.

Zde poznáváme přímo upozornění, že hmotnost není stálá, ale podle svého umístnění hmoty v prostředí se mění. Například kamínek ve středu Země nemá žádnou hmotnost už jen proto, že má se stoupající výškou menší hmotnost a stejně má menší hmotnost s větší hloubkou, ale dle povrchu Země poměrem vzdáleností ke středu stejně jako k beztížnému vesmíru. Toto platí však jen obecně, bez uvažování všech ostatních těles. Beztížný stav zde však není myšlený pomocí nějaké umělé rychlosti pro obíhání kamínku kolem Země, kde kruhová rychlost způsobuje odstředivost, ale naopak nejdříve ve vzdálenosti až Měsíce, kde je beztížnost vzhledem k Zemi přirozená s přirozeným obíháním kolem Země. Ve skutečnosti je vzdálenost určena už i stálicí bez oběhu kolem Země (bez svých zdrojů k pohybu), ale stále nad stejným povrchovým místem Země. Na druhé straně je Skutečnost až ve vyváženém stavu všech vesmírných těles, neboť až tam je hmotnost = 0.

až z poslední věty plyne, že jednotková přirozená hmotnost je dána vodíkem právě v počátku vesmíru a to tak, že odpovídá jednotkové síle, potřebné k takovému postrčení vodíku, aby se s jiným vodíkem spojil v těžký vodík a tím způsobil všechno následující až do po-sud. Takovou sílu lze vyvolat právě dvěma částicemi ve vodíku, kde jedna nepřetržitě obíhá kolem druhé jedinečným a současně všemožným způsobem, takže v jeden okamžik všechny vodíky ve Světě jsou trvale stejnými jednotkami ale v každém s jinak obíhající částicí. Zpočátku byl také jediný vodík, u něhož neobíhala částice jedna kolem druhé a proto byla každá samostatně jako volné dvě různé částice (odtažené) anebo naopak svázané k sobě (přitažené) společně jako jedno jádro.

První omyl je přirozený stejně jako první zničení, ale pak už bez omylů a zničení. Náprava omylu je; že takový vodík neměl volné částice a prvním zničením je třesk takového jádra, čímž se vytvořil první celosvětový Vír dvou volných avšak různých částic nabalující na sebe všechny víry další, čímž došlo k přečlenění i myšlenek.

133

170616 Daně jsou jiným názvem pro okrádání těch, kteří jednoduše i obecně řečeno splácí svůj dluh. Vysvětlení je zcela jednoduché. Stačí si představit prvotní směnu, kterou člověk může uskutečnit jen něčím osobním za něco, co potřebuje od jiného jeho osobního. K tomu však si potřebují oba to svoje osobní nejdříve sami vytvořit (pro užitek právě ze společného vlastnictví surovin a proudů). Uvažujme však jen ty poctivé, protože nepoctivě lze získat něco pro směnu také krádeží, což však nikdy není osobní, ale jednoduše kradené stále neosobní. Nyní se posuňme do naší doby. Pomocí Sítě (počítače s čidly) lze už přesně vysledovat a spočítat hodnotu všeho vytvořeného zboží jednoduše jen podle toho, jak dlouho byl kdo (ne)činný na tvoření zboží a to včetně na tvoření nástrojů pro tvoření zboží (vše je už také v podnikových počítačích tak vedené). Bez Sítě je pochopitelně potřebný ještě zprostředkovatel, který dokáže tuto hodnotu pouze tržně odhadnout podle jednotky času, takže nějaký dohadovač. Ale už není potřebný nikdo, kdo jednotku mění na zcela jiná platidla.

Daň za směnu je proto daná opět pouze časem, který potřebuje dohadovač právě na stanovení hodnoty a to včetně na vytvoření právě seznamu trvání činností potřebných na danou část zboží, protože podle takového seznamu už lze vyčíslit hodnotu samočinně bez dohadovače. Jednoduší je proto takový seznam přímo v Síti vytvořený i s podrobným průběhem přímo daným činným jedincem, k čemuž poctiví tvořitelé nepotřebují žádné dohadovače, ale jen vzájemná porovnání s (ne)obvyklostmi na stejné činnosti, čímž se stává určitá neobvyklost samočinně, ale pouze ve smyslu poctivosti i obvyklostí. V Síti je už nepoctivost pouze nežádaná.

Neobvyklé je třeba dovážet mražené kuře z Tramtárie od protinožců, a pokud nemá žádné zvláštní léčebné účinky, jedná se jednoduše i obecně o nepoctivost. A stejně je to také s jiným zbožím stejné jakosti dovážené ze vzdálenějších míst. Neobvyklé je také dovážet třeba i ze vzdálenějšího místa zboží, ale jiné jakosti. Pokud však obsahují potraviny jakkoli větší množství umělých přísad, je vždy poctivější (bez ohledu na vzdálenost) i menší množství použitých umělých přísad a to už počínaje při krmení třeba u kuřat. To je i jeden z důvodů, proč jsou všechny postupy zaznamenávány nejen v podniku ale všem v Síti trvale pro důkaz o (ne)poctivosti.

Síť se tímto stává samočinně celosvětovým Podnikem, který už nelze nikam jinam zapsat, protože je daný jen právě vysvětlenou Přirozeností. Každý jednotlivě tvořící jakoukoli část zboží je proto současně i v Podniku samočinně zapsaným podnikatelem se svým veřejným účtem v Síti, takže nepotřebuje žádné jiné mezičlánky a to jak účetní tak podnikové. Na svém účtu si vede především vlastní (s)potřeby i samočinně, protože jen tak poznají ostatní samočinně právě v Síti, kolik zboží mají vytvořit za jakou dobu a to tak aby všichni poctivý lidé byli činní pro jiné poctivé lidi pokud možno přesně stejně dlouhou dobu. Když je pro určitou činnost potřebná doba delší, znamená to samočinně, volná místa a naopak, když je kratší, pak je potřebná také jiná činnost. Proto by měl každý ovládat vždy nejméně dvě potřebné činnosti. Téměř v každé činnosti jsou také potřební dělníci jakožto pomocníci bez zvláštních dovedností, a proto právě tito jsou z činností potřebných méně převáděni na činnosti potřebnější a to samočinně, neboť všechny podmínky jsou vždy všem podobné.

Činnost nahrazovaná postupně samočinností Sítí, znamená také plynulé zaučování zdatných lidí na činnosti jinak potřebné nebo zcela nové. Pokud je dosaženo takové samočinnosti, že nejsou potřební další činní, jednoduše se zkrátí všem obvyklá doba činností za stejné odměny jako doposud, protože doplňující odměny ke svým odměnám za činnost dostávají právě z dané samočinnosti Sítě už zdarma. Zkracování doby činností je téměř plynulé, protože jen tak se zabezpečí stejně plynulé přesuny dle samočinnosti nečinných na činné.

Všechno je bez nějakých násilností, jen podle předběžných předpokladů, které se už znají předem právě veřejnou moudrostí podle potřebných myšlenek v návodech a potom i dle návodů výstavbou či přestavbou potřebných budov a zhotovením potřebných zařízení. Člověk si musí jen zvyknout na to, že do všeho může jednoduše v Síti svým myšlením přispět tak aby to bylo vždy lehčí, lepší, zdravější anebo jinak jakostnější než doposud. Každá dobrá myšlenka je též samočinně osobním duševním avšak i trvalým vlastnictvím s trvalými odměnami tak dlouho dokud se podle ní bude cokoli až po samočinnost uskutečňovat kýmkoli činným. Až se dosáhne samočinnosti, je už každá myšlenka pro dosažení takové samočinnosti pouze dokonalou památkou.

Je nejvýše přirozené, že nelze někým odměňovat někoho, kdo nic nedělá i podle nějaké myšlenky, kdežto u samočinnosti pracují jen stroje, které „odměňují“ všechny dle zásluh právě svým tvořeným zbožím zdarma a to včetně vlastníků myšlenek, podle nichž stroje samočinně pracují. Ale toto je zde už i myšlenkou obecně, v níž je určitá samočinnost sloužící právě lidem podle určitých myšlenek. Každá samočinnost je tudíž vždy omezena právě takto obecnou myšlenkou, bez níž není možná samočinnost dokonale samočinná, ale pouze složitě až jednoduše obsluhovaná právě lidmi potřebující takovou samočinnost. Nejobecnější Myšlenkou je proto vždy samočinně právě tato dokonalá ochrana dalšího myšlení právě pomocí dosažených samočinností.

134

Pokud už v dané oblasti je vytvořena určitá samočinnost, není žádný důvod, proč by si ji také ostatní podle stejného návodu nevytvořili ve své oblasti, což však samočinně znamená, také dle stejných myšlenek, takže opět i s odměnami od ostatních právě vlastníkům myšlenek. Tak může být každá myšlenka znovu a znovu používána, dokud není všude už jen památkou a tudíž také všude, kde přebývá vlastník myšlenky s odměnou ve zboží, pokud ho však právě potřebuje. Ostatní odměňovaní zbožím za zásluhy jsou už samočinně pomocí Sítě dohodnuti, že při předpokládané návštěvě bude také toto zboží pro ně v navštívené oblasti možné jen dle možností daných právě samočinností v dané oblasti daného období. Dřívější předpoklady mají přednost.

Přestože je zde myšlena Síť celosvětová, předpokládá se, že se bude šířit nejdříve jen na Zemi jako jediná, i když do různých jazyků přeložená třeba i s chybami. Přesto se vyskytnou i na Zemi jedinci, kteří se budou mylně domnívat, že není jediná, a proto si ji vytvoří zvlášť jako druhou či jinak další. Jenže pouze ve stejné Moudrosti nejobecnější a jinak jedinečné bude vždy jediná, přestože někdo použije jinak znějící slova, nebo Moudrost nahradí jiným nad-celosvětovým významem. Pak to však bude vždy jen něco nemoudré, takže už samočinně opět v Moudrosti jakožto (sou)část nemoudrosti právě v Nule, která je samočinně v Moudrosti. Jako počáteční ochrana Sítě počaté avšak stále se nevyskytující uměle, je daná už všude též Přirozeně už jen jako Síť čísel, což je nejdříve právě zde v češtině vysvětleno, a proto vše v češtině o Moudrosti je i pro jiné jazyky jedinou správnou a tudíž i poctivě myšleno vlastníkem takovéto Myšlenky neodlučitelnou předlohou.

Nepoctivost byla už vysvětlena, takže zbývá vysvětlit „neznalost“, což se na Zemi může stát, pokud někdo jiný současně také takto přemýšlí, přesto bude vlastníkem pouze ten (i v utajení), který dokáže své umění dříve právě pro „volbu Moudrosti“ ve vlastní vlasti. Nezáleží však na úspěchu voleb, ale na prvenství, protože pak už je také prvenství dokonale dokázané. Nepoctivý pak je také ten, kdo se jako vlastník jen za vlastníka vydává dříve, než se všemi jen poctivými jen v Síti samočinně objeví, a proto se skutečný vlastník objeví sám, až všichni jen ve vlasti poctivě zvolí Moudrost, což nevoliči (mimo Síť) i nedospělí už volí vždy jen samočinně se samočinnou volbou Přirozenosti, jednoduše i obecně jen proto, že je to tak také dané pouze v Moudrosti.

V Síti každý voli samočinně Moudrost, takže stačí jen, když se vláda rozhodne, všechno úřadovat samočinně přes Síť a také v Síti všechna rodná čísla jakožto čísla jedinečná také pro dorozumívání zveřejní, protože pak už je jednoduché zjistit u každého jeho mámící číslo, podle jednoho dne s nějakou událostí, kterou si každý sám do svého účtu zaznamená třeba jako rozhodující přelom ve svém životě. Důležité však je, aby vláda zveřejnila nejen rodná čísla, ale také podle rodných listů všechny známé rodiče a také i jejich známé rodiče až po všechny známé předky, a všech známý či jinak doposud předvídaný někde zaznamenaný čas narození.

Po splnění těchto vysvětleních všem jejich rod, se pak už každý sám v Síti i vlastní změnou rozhodne, zda potřebuje také vědět všechny dny sňatků svých i rodičů i ostatních předků, pokud jsou známé, a protože vlastník to chce vědět, je to také všem výchozí už samočinná volba od nabytí Sítě. Počátek Sítě je tímto dokonale každému daný už také přirozenou nultou soustavou bez prvního přihlášení, první soustavou právě prvním označením, druhou soustavou poznáním svého zařazení, třetí soustavou poznáním svého srovnání s jinými a čtvrtou soustavou poznáním svého rodu. Nyní stačí jen nabytí takové Sítě s další jedinou možností, kterou si každý sám zvolí podle vlastní (s)potřeby, protože, kdo potřebuje, pak to samočinně spotřebuje a naopak, kdo něco spotřeboval, pak to nejspíše bude také znovu potřebovat. Pokud ne, pak zvolil i dosažení.

Jestli v tak jednoduché Síti vidí někdo složitosti, pak má možnost také toto vyjádřit v Síti (s)potřebou. Mezi počátkem a dosažením jsou různé další možnosti, které vyplývají samočinně už jen podle jednotlivých voleb, přičemž počet určuje i členitost. Kdo však zvolí už to dříve zvolené i někým jiným, právě se vzájemně propojil a tím si vytvořil dvou či více-osobní vnímání. V Moudrosti jsou všichni samočinně propojeni a stejně také v Síti čísel, jen je každý někde jinde začleněný podle svých předků samočinně a vedle svých sourozenců i jinak.

Další události jsou spojené také s místem a to už i s dožitím všech, včetně jejich příčin a už i se samočinným dědictvím, ale to už záleží jen na (s)potřebách každého zvlášť, protože kdo chce trvale dědit od svých předků jeho myšlenky, tak bude také volit samočinné dědictví (ponechané jako přirozeně samočinné i vlastníkem) stejně přirozeně jako u dědění vloh. Jiná dědictví jsou umělá a tudíž ve zmatcích, přesto nejsou zakazována, ale ani doporučována, protože právě naopak se upozorňuje na ně jako na příčiny neshod a dokonce zločinů.

Přirozenost je vždy výchozí samočinností, protože je daná Přírodou bez jakýchkoli umělých vlivů a proto také vlastník vždy takovou přirozenou samočinnost volí samočinně už bez jakéhokoli odsouhlasení. Přirozeně je také i v umělé Síti každá přirozenost výchozí mezi jinými možnostmi volby. Naopak také platí, že nelze v Síti nic volit, pokud není právě jedna možnost právě Přirozená, jinak se vždy už také samočinně jedná jen o Hru.

135

Myšlenkou nejvýše obecnou je, že lidé nepracují a jsou činní pouze nejjednodušší obsluhou všech zařízení pouze však na tvoření ničeho jiného než pro obvyklý život potřebného zboží, protože všechno ostaní je jen ve Hře nějakou hrou, kterou si lze vypnout veřejně právě také pomocí společného Vědomí a zapínat lze naopak pouze Všemi taktéž pomocí společného Vědomí. Tato dokonalá Hra, jenž nelze ani zapnout či vypnout je jednoduše daná celosvětovou Přirozeností.

Protože pomocí takto obecné Myšlenky nelze vytvořit už žádnou nejobecnější Samočinnost, platí v takové Myšlence už nejobecnější Samočinnost, že pokud byla vytvořena jinak nejobecnější Samočinnost, pak je to samočinně podrobnější součást Samočinnosti právě nejobecnější, jakožto také dokonalá ochrana Myšlenky. V důsledku to znamená, že Myšlení nebude nikdy samočinné, a proto je v Myšlence Samočinnost stejně jako v myšlence samočinnost jen ochranou odpovídající myšlenky před jakýmkoli zneužitím.

136

170618 „Volba“ je pojmem pro výběr jedné ze všech možností. Pokud je však volba někým omezena jen na určitou část ze všech možností, nejedná se už o volbu, ale o vnucení vlastních názorů. Je to jako teorie relativity, která je všem vnucována, aniž víme, o co se jedná. Když si to však přeložíme do češtiný, zjistíme, že se jedná o „názor vztahující se“ k něčemu skutečnému, přičemž daný názor Skutečnost vykládá stále nějak opačně bez potřebných částí s vnímáním Skutečnosti jedinečně už jen přirozeně. Volit názory druhých je jednoduše řečeno nesmyslem, stejně jako volba jakékoli pochybnosti nebo přímo volba chyby, aniž víme, že je to chyba.

Každý máme svůj vlastní názor, což je v pořádku, ale také žijeme všichni ve stejné Skutečnosti, což je taktéž v pořádku, jenže už není v pořádku volit někoho jeho názory, protože s názory jiných se dá pouze souhlasit nebo nesouhlasit. Správná volba je pouze pro Skutečnost následující ve Skutečnosti současné, což však pro někoho může znít stejně jako volba určitého názoru, jenže ve Skutečnosti jde o volbu už někde skutečně dané Skutečnosti, která je lepší než ta naše, o níž téměř nikdo neví, ale přesto už je. Stačí ji jen všem objevit.

Takže tady je objevena jako Moudrost, v níž je skutečně všechno přirozeně dané tak jako Příroda a to včetně všeho nemoudrého, ale uzavřeného jako jedna nulová moudrost v Moudrosti. Nejedná se však o názor, ale o Skutečnost už danou všude kolem nás dříve, než jsme se zbláznili do nepřirozených vymožeností, které nás přivedly právě jen do nuly místo do ostatního všeho moudrého. Jako výmluvu jsme si až po objevu nuly vše převrátily jako dobrá záporná čísla. Hm, jak strašně to zní, přičemž si skutečně mnozí myslí, že záporná čísla jsou skutečná, vědci s nimi také tak počítají, ve školách nás to také tak učili a naše děti stále učí. Stačí se kohokoli zeptat, třeba i v hospodě, jestli je skutečně, zdůrazněno SKUTEČNĚ třeba čtyři mínus deset mínus šest nebo nula. Výsledek je skutečně Nula ale neskutečně mínus šest, jednoduše jen proto, že když nám na stromě vyrostou čtyři jablka, tak nesklidíme deset jablek. V teorii relativity to však možné je a tuto volí vědci.

Smysl to mnohým dává až po přečtení předcházejícího odstavce znovu, nebo ještě jednou znovu. Pokud však stále nesouhlasíte se Skutečností, udělali jste jednoduše chybu ... . Nyní, když už jste též předchozí odstavec pochopili, přečtěte si znovu vše od počátku stránky. Kdo volí chyby a jiné neskutečnosti, jednoduše nevolí, ale naopak souhlasí s chybou a chce ji dále používat. Doposud žádné volby neumožňovali volbu s čímkoli i přirozeného, samočinně vždy volené také nedospělými. Všechny dosavadní volby jsou proto pouze neplatné.

Taková přirozenost není však názorem, ale Skutečností. Lidé se takzvanými volbami pouze mezi sebou hrají o to, kdo má lepší názory, přičemž každý názor je ve Skutečnosti (mimo Hru) obecně jen Hrou. Chceme-li si volit Skutečnost pak jedině v takovéto Moudrosti, kde Nic je vždy Nulou a v ní všechna nemoudra nulou a zlo-činy jen jako jediná nemoudrost ze všech nemoudrostí, z nichž právě zločin způsobuje zápory Skutečné, které musí právě zločinec sám odškodnit jen na osobní náklady zpět na nulu, neboť jinak zůstává zločincem.

170619 Není možné, aby se zločinec jakkoli podílel na vlastním vývoji v Moudrosti, dokud bude zločincem, neboť je povinnen právě svoji nemoudrost nejdříve odčinit. Viník je tak přirozeně po určité vině, která v nemoudrosti zvané „zločin“ vznikla a také tam musí nejdříve i zaniknout na nulu. Poctivý člověk nemá žádné povinnosti, neboť není po žádné vině, protože žije obecně a jednoduše kladně v Moudrosti. V Moudrosti je Nula a pak Klady, přičemž v Nule je vše Opačně (v Nemoudrosti je Nenula a předtím Neklady) a v Kladech je vše i Jinak.

V Kladech jsou jednoduše mezi jednotkami všechny podrobnější nuly obecně znamenající začlenění každé jednotky právě dosažené. Nejdříve je dosažena Jednotka nejobecnější a současně nejjednodušší (složité je jednoduché a současně též obecné je podrobné), protože podle ní se také vnímají jednotky všemožně i Jiné.

V Záporech nejsou žádné nuly mezi jednotkami, a proto se počítají právě podle nuly stejně jako s Klady ale jen opačným směrem, které se v takzvané absolutní hodnotě rovnají právě kladnému směru (nesmysl je už jen v názvu „absolutní“, protože česky znamená také „samostatný a nezávislý“ čili v Moudrosti „dokonalý“, kde všechna záporná čísla jsou dokonale v Nule (nulou pro Skutečnost a nenulou pro Hru (na Záporná čísla (všem takto rozumějícím také zločinnosti ve Skutečném používání záporných činů (řešením je používání Sítě čísel (jakožto záporná nečísla odpovídající nulám za odpovídajícími jednotkami (ke skutečnému číslu v Síti je přiřazeno na zločin upozornění samočinně přečlěňující jedince při obejítí zas na počátek s opakováním))))))).

Celým číslem jsou rozuměna kladná čísla, nula a záporná čísla (nesmyslem je též to, že už nula nedává žádný celek, ale naopak dává žádný celek, avšak v Moudrosti se rozumí celek (smyslný ve Skutečnosti i nesmyslný ve Hře (na Nesmysly (všem takto rozumějícím nesmyslu se Skutečnými nesmysly (řešením je používání Sítě

137

čísel (jakožto počet smyslů pro vnímání lepší jen se smysly kladnými (ke skutečnému číslu v Síti je přiřazeno na nesmysl upozornění samočinně přečlěňující jedince při obejítí nesmyslně na počátek s opakováním))))))).

Mezi jednotkami a to včetně nuly jsou zbytky považovaná za reálná (česky skutečná) čísla, ale už nemusí být přirozená. Tyto zbytky vznikají jen složitějším znetvořením čísla přirozeného (nesmyslem je už jen to, že čísla skutečná nevyjadřují přirozenost, a proto také v Moudrosti jsou zbytky nečíslem (podrobně přirozenými čísly ve Skutečnosti a složitě nepřirozenými čísly ve Hře (na Ovládání zbytku (všem takto rozumějícím vládnutí ve skutečném zneužívání poddaných (řešením je používání Sítě čísel (jakožto soustava jednoduše jen dokonale jednodušší v soustavě jiné jen obecnější (a ke skutečnému číslu v Síti je na vládnutí upozornění samočinně přečleňující jedince při obejítí s číslem se soustavní známou zpravidla jako desetinou čárkou na počátek)))))).

Podíl dvou čísel jakožto zlomek je považovan za racionální (česky rozuměné) číslo, které už však nemusí být přirozené. Tato čísla vznikají poměřením dvou celých čísel stejné číselné soustavy. Nevědomě se krácením podhodnocují na soustavu složitější nebo roznásobením se nadhodnocují na soustavu naopak podrobnější. (nesmyslem je už jen to, že znehodnocená čísla rozumná nebo převáděná na čísla se zbytky nevyjadřují už přirozenost, a proto až v Moudrosti poměření není současně počítáním a tudíž ani číslem (ale jen poměrnou hodnotou ve Skutečnosti a nehodnotou ve Hře (na Vklad všech hráčů k Výhře (všem takto rozumějícím také podvádění ve Skutečném hodnotném poměru znehodnocením (řešením je používání Sítě čísel (jakožto soustava, k níž se bez znehodnocení poměřují dosažené hodnoty pro Samočinnost nebo naopak včetně už přesažených hodnot jako Samočinnost včetně dosažených nadhodnot (skutečné číslo soustavy v Síti je na chytrost upozornění samočinně přečleňující jedince při obejítí samočinnosti na počátek i s opakováním)))))).

Poměr dvou tvarů jakožto číslo s nepřesně známým zbytkem je považovan za iracionální (česky nerozuměné) číslo, které však není přirozené. (nesmyslem je už jen to, že číslu jakoby nerozumíme, a proto až v Moudrosti se poměření nevyjadřuje jedním číslem (ale jen poměrným pravidlem ve Skutečnosti a nepravidlem ve Hře (na Bez pravidel (všem takto rozumějícím také zapomínání ve Skutečném znetvoření pravidel (řešením je používání Sítě čísel (jakožto poměření stejného tvaru vzájemně ze dvou různých soustav (skutečné propojení v Síti je na nepravidla upozornění samočinně přečleňující jedince při obejítí na počátek s opakováním))))))).

17061ʎ Ordinální (česky nadpřirozené) číslo vyjadřuje nepřirozené a přesto celé číslo jakožto nekonečno ihned za konečnem známým (nesmyslem je, že takové číslo chápeme, protože až v Moudrosti ho pouze poznáváme třeba jen jako nesmyslný znak (bez chápání jeho významu ve Skutečnosti a s chápáním jeho významu ve Hře (na Nadpřirozenost (všem takto rozumějícím také bezdůvodnému přesvědčování až otravnému vnucování svých názorů ke Skutečnostem doposud nepochopených avšak už smysly vnímaných (řešením je používání Sítě čísel (jakožto přesahující členění doposud nevysvětlených doplňků současné soustavy (skutečné číslo soustavy v Síti je na nevysvětlení upozornění samočinně přečleňující jedince při obejítí, bez samočinného naplnění v Síti číslem podle soustavy obecnější až po číslo vlastní soustavě, na počátek i s opakováním))))))).

Dělení a opačné násobení číslem je při myšlení krácení číslem jinak myšleno u zlomků než u celých čísel. Při krácení zlomků se obě čísla dělí, kdežto při krácení celého čísla se násobí. Krácení je proto jen změna počtu ať už dělením, násobením i jinak (nesmyslem je však počet krácení odpovídající dosaženým částem nebo násobku, což však v Moudrosti nulakrát je bez změny, a pak se změnou jedenkrát děleno na dvě části nebo násobeno na dvojnásobek, dvakrát na tři části nebo trojnásobek a obecně-krát na části o jednu více nebo o jedno více násobek (jako podrobnější číselná soustava ve Skutečnosti a jako stejná číselná soustava ve Hře (na Nepřesnost (všem takto rozumějícím také lstivému oblbnutí krácením ve Skutečnosti doposud špatně chápaným ale nyní už jen správně opraveným (řešením je používání Sítě čísel (jakožto vývojové určení správného počtu následné soustavy při krácení dělením konečného čísla či násobením jednotky konečným číslem soustavy čili oběma směry (skutečné číslo nebo soustava v Síti je na blbnutí upozornění samočinně přečleňující jedince při obejítí právě oprav krácením též děleno či násobeno na počátek i s opakováním))))))).

Imaginární (česky obrazně představitelná) jednotka je obrazně myšlena jako záporná jednotka, která je i po umocnění stále stejně záporná jako před umocněním (nesmyslem je, že taková jednotka není nulou, pokud není též zločinem, protože pak by bylo možné právě jen kouzlem čili magií zločin změnit na nulu. Představa v Moudrosti je proto stejná, že zločin zůstane vždy zločinem (také jinak než zločin ve Skutečnosti ale i jinak pro zábavu pouze ve Hře (na Kouzla (všem takto rozumějícím také nepoctivosti ve Skutečnosti či

138

neschopnosti poctivého posunutí nuly na takovou nejednotku (řešením je používání Sítě čísel (jakožto objev nové obecné soustavy posouvající vše doposud i obecné na podrobnější (skutečné číslo v Síti je na nepoctivce upozornění samočinně přečlěňující jedince při obejítí upozornění na počátek s opakováním))))))). Také jiné matematické výrazy lze vysvětlit, jako třeba komplexní čísla už bez komplexů méněcennosti jednoduše složená na osách …

170621 bez Překladače v Síti však nikdy ničemu přesně neporozumíme, přestože to třeba dobře pochopíme, protože rozum se vztahuje k dokonalému chápání, chápání k dokonalému poznání, poznání k dokonalému bytí a bytí i k dokonalému počátku. Bez dokonalého početí se nic smyslného nezrodí, bez dokonalého bytí smyslů se nic skutečného nepozná, bez dokonalého poznání se nic přirozené nepochopí, bez dokonalého chápání nemůže nikdo rozumět společnému Vědomí, bez dokonalého rozumu nevznikají v mysli e pro vývoj smyslů myšlenky, bez dokonalých myšlenek není jednoduše možné žádné umění a bez dokonalého umu obecně Vloha nedědí.

Takto zní teorie relativity ve vzájemném dorozumívání se, a kdo neví, co znamená teorie relativity, už přesně ví, že je nějak cizími slovy omámený, a proto znovu v Síti nabyté jen spisovně mateřským jazykem: Takto zní názor o vztazích ve vzájemném dorozumívání se. V Síti i jediné cizí či jinak nesrozumitelné slovo přečleňuje celý výklad do počátku, tak jako i tuto Síť stále neexistující, takže se i cizím slovem zde může psát libovolně bez označení či různě značený už však s vědomím, že se jedná o Síť počatou a též s poznatky až myšlenkami, potřebnými pro Síť nabytou, protože až v Síti nabyté je možné myšlenky umět správně používat jako umění.

Ve skutečně nabyté Síti se samočinně mění teorie v praxi, což česky znamená: názory ve skutečnosti a v Síti to navíc jakožto samočinný doplněk znamená změnu: myšlenky ve Skutečnost, ale vždy jen v Moudrosti Síť trvale jediná vzájemně se svými částmi samočinně slučující s každým objevem její části už přirozeně však též sloučené. Síť společného Vědomí proto nelze slučovat, neboť už je trvale všude mezi vším i jediná a přitom všudypřítomná, vše označující a také vše znamenající počaté, vše označením zařazující a řádně vyskytující se, vše zařazeně srovnané a úrovněmi poznané, vše srovnaně narozením a rodem chápané, vše narozením soudružné a druhem rozuměné, vše soudružně vysvětlené a světově myšlené, vše vysvětleně umocněné a mocně uměné, vše umocněně přirozené a přírodně vlohové, … . Zde je zcela přirozeně zřejmé, že záznam pro všechny je potřebný už v počátku ještě před výskytem, a proto bude také nejdůležitějším důkazem vždy i proti násilí okamžitý záznam o početí třeba i dočasně před všemi skrytý, ale nijak nesmazatelný ani nijak měnitelný, ale pouze v dokonalé Síti jako dokonalá ochrana i proti odhalení, což může všem bez jakýchkoli výtek odhalit kterýkoli jedinec z druhu, jenž se účastnil a to i nepřímo daného početí, neboť na to má právo.

Každé dítě tak pozná v odhalení, jestli bylo počaté z lásky anebo ze hry či jinak, na což má také právo až jako poslední právo už před dospělostí, a proto je jen jemu též odhaleno právě tak samočinně, pokud se již dříve někým účastněným odhalení neprovedlo veřejně, třeba jen ze zášti, msty, anebo vychloubáním, ze zábavy, nebo třeba jen jako důkaz k čemukoli potřebný. Důvod odhalení však je vždy jediný, přestože lze též opravit. Pokud dospělí svým dětem odpírají jeho počátek, je to jako tvořit zábrany, a proto musí sami dospělí bojovat jen se svými předsudky, že to přirozené, nemůže být nesprávné, ale naopak je to (do určité míry) vždy jen správné, přestože se to mylně jeví jako zvířecí. Správnou mírou je zde jen slovní záznam avšak bez osobního vzrušení, ale už i s osobními pocity a také s jinými záznamy třeba prostředí anebo i chování před a po početí.

Každý nedospělý, když už chápe svůj počátek, je nejvýše připravený také mu tak rozumět, čímž se stane také dospělým, protože jen rozumný dospělý už samočinně chápe početí vlastních dětí, jen pokud je taktéž druh stejně rozumný, což znamená, že si vzájemně také tak rozumí a o své chápání se vzájemně též pouze podělí. Pouze na rodičích proto záleží, jak své děti k takto dokonalé dospělosti připraví právě vlastním početím dětí. Doposud to však bez společné Sítě není nijak možné, a protože si to v Síti společného Vědomí neumíme ani představit, potřebujeme proto Síť alespoň zatím (než se takové záznamy pro děti vyvinou) uměle společnou.

Rozumět svému početí neznamená nic špatného, protože početí z lásky potěší, kdežto jinak nepotěší, ale jen rozumný člověk se správně poučí tak, že láska může být ještě větší a to špatné už svým dětem nikdo nechce vědomě. Pokud se i to špatné sobě přihodí, je nejlepší právě i své dítě před tím špatným v budoucnu chránit, takže není žádný důvod, proč to špatné hrdě všem i pro jejich ochranu s pohrdáním zločince hned neodhalit.

Myšlenkou je také učit se větší lásce, jednoduše s rozuměním svým rodičům stále žijícím spolu, protože jinak se musí člověk učit lásce sám, čemuž druh učící se už i větší lásce musí také rozumět. Stejné je to však se vším

139

uměním vzájemně sdíleným, avšak už mezi dvěma lidmi se to jmenuje Láska (pravá, levá, mateřská …). Pravá láska je v právu přirozeném, levá pro levárnu, mateřská pro matku či dítě a ostatní i stejně i přidávané. Láská národní je k národu čili také k národnímu jazyku, k národnímu místu neboli k vlasti a také k národu jakožto ke všem lidem žijícím i ve vlasti a mluvící národním jazykem avšak nijak neznetvořeným cizími slovy anebo výjimkami z pravidel však národních jakožto vlastní součást Pravidel pouze světových bez jakýchkoli mezinárodů. Mezinárodní neznamená světové, protože mezinárodní láska se nikde nijak nikým nevyskytuje, kdežto světová láska je obecně ke všemu světovému a ta je vždy „stejná“ jako národní avšak jinak bez hranic.

170623 V současnosti každý soupeří s každým jednoduše jen proto, že chce peníze. Obecně však je každý proti každému, protože každý skrývá své výzkumy před jinými, nebo si na své výzkumy vyhrazuje nějaká práva a tudíž znemožňuje jiným pokračovat třeba i v dobrém výzkumu. Mnohým se to jeví jako správné, ale opět jen proto, že jde jednoduše o peníze, o něž však už nejde obecně. Obecně, žádný výzkum nic nikomu nepřináší, dokud není přístupný též všem ostatním i výzkumníkům a to zdarma, dokud se něco nezačne podle výzkumu vyrábět a až s prodejem výrobků je výzkumník samočinně správně ohodnocován. Dokud se podle objevů nic nevyrábí, je v i tržním hospodářství placení výzkumů zbytečné a tudíž zločinné, což nepochopí člověk hloupý a natož pak bohatí chytráci nebo bohatství-chtiví zločinci. Až v samočinném hospodářství jsou proto všechny výzkumy a to také ty dosavadní všem zdarma, protože jen tak může na každý výzkum navazovat jednoduše i obecně výzkum další opět všem zdarma. Na výzkumy nejsou v Síti žádné nesmyslné patenty, protože kdo v Síti nový výzkum všem zveřejní, je už samočinně objevitelem takového výzkumu, právě za to, že všem tento výzkum dokázal zveřejnit jako první, protože všem umožnil právě podle takového objevu se i zdarma vyvíjet.

V Síti nerozhoduje, kdo je vlastníkem výzkumu, který je před všemi skrývaný, protože všechny výzkumy jsou pouze součástí společného Vědomí už dávno vyzkoumané přirozeně Přírodou, takže právě v Síti čísel přesně začleněné, jenže protože je nedokáže někdo přesně začlenit též veřejně ve společné Síti, domnívá se mylně, že je musí také před ostatními skrývat. Tímto však brání jiným se vyvíjet, takže je ve Skutečnosti také velkým zločincem. V tržním hospodářství se takový zločin jakoby omlouvá tím, že se výzkum zaznamená v patentním úřadě, aby ho mohli ostatní používat pro své výzkumy avšak za nehorázné peníze a za jiných nesmyslných podmínek. Takové patentní úřady jsou však pouze další brzdou vývoje, protože patent zpravidla skoupí také někdo bohatý, přičemž takovou koupí nechrání sebe, ale naopak zabrání ostatním, podle tohoto patentu se skutečně vyvíjet. Takovou celosvětovou zábranou proti vývoji, si boháč jednoduše i obecně upevňuje vládu nad všemi, neboť svým omezeným myšlením bez rozumění vývoji, nechápe potřeby ostatních se též vyvíjet.

Aby boháč svoji omezenost ve vlastním vývoji sám sobě nějak vysvětlil, tak v zájmu svého bohatství nabízí všem pouze robotickou práci ve svých podnicích, čímž se považuje nejen sám ale také jinými boháči a stejně omezenými ve vývoji za dobrodince, kteří nabízí práci mnoha nezaměstnaným, přičemž jim znemožňují také jejich vývoj. Ale toto si už svým omezeným myšlením neuvědomují nebo v lepším případě nepřipouští. Spíše naopak, snaží se upevnit se zákony tržního hospodářství osobní kontrolu nad všemi ovládanými místo toho, aby skoupené patenty začali uskutečňovat, čímž by byli sami proti sobě a jiným omezencům, čili i proti těm pracujícím jako roboti, kteří již tak omámeni tržním hospodářstvím, už též zavrhují vývoj skutečně přirozený.

Dnes se každý omezenec domnívá, že je vývoj daný vším jen umělým jako třeba umělou inteligencí, různými aplikacemi v počítačích a mobilních zařízeních, jenže je to naopak, protože vše umělé nám ubíjí právě naše přirozené myšlení, protože vše umělé je ve Skutečnosti potřebné pouze pro pochopení všeho přirozeného, aby nám to ukázalo jak se správně už jen přirozeně bez všeho umělého vyvíjet. Kdokoli tomu není schopný takto rozumět, pak se stane jednoduše a obecně už brzy robotem s trvale omezeným myšlením, které se potom vlohami bude přenášet už pouze na mláďata. Zpočátku se budou roboti snažit přizpůsobovat lidem různou změnou svých genetických dispozic, ale už nikdy nezmění tu svoji dispozici jim trvale skrytou právě ve společném Vědomí všech lidí. Taková Vloha je totiž nad všemi vlohami jinými, kterou lze pouze vnímáním objevit v Moudrosti, kterou si roboti vysvětlují stále naopak jako inteligenci řízenou logikou bez přirozeností.

Důkaz o současné omezenosti vnímáme všude v našem prostředí, které měníme jakoby v zájmu vývoje stále k horšímu (ozónová díra, globální oteplování, odčerpávání zdrojů), přičemž si umělými zákony upravujeme normy stále k horšímu, jen abychom si mohli vytvořit další výjimky k ještě horším normám. Přírodě je to však jedno, protože až se zničíme, sama se obnoví ale už bez nás lidí nerozumných, protože

140

kdybychom byli lidmi rozumnými, už by se dávno (před sto lety) jezdilo zdarma jen na neškodlivou energii, rodinné domky by byly už dávno (před třiceti lety) zdarma energeticky soběstačné, takže by se nijak neovlivňovalo zdravé prostředí.

Jenže chamtiví boháči toto všem nechtějí nijak dovolit. Řešení je jediné. Pouze celosvětová Síť je Patentním úřadem ale jen celosvětovým pro všechny druhy zdarma k použití jakožto všem zdarma přístupná výchova. Všechny dosavadní patentní úřady jsou pouze pro srandu tak jako každá vláda, protože nikdo nepotřebuje, aby byl ovládaný, ale naopak všichni potřebují ovládat umění bez znečišťování svého ovzduší právě pomocí Sítě umělé, která bude plynule všem a zdarma objevovat Síť společného Vědomí. Nejdříve tak jak ji známe jen jako Síť čísel, která je však až po opravě čísel skutečně dokonalou Sítí, což zná a nyní i chápe prozatím jen objevitel Sítě čísel, protože ji lze porozumět pouze samočinně již společně s dalšími chápajícími opravu Nuly.

141

170621 Pojem je (opak: neje) neurčitý bo (opak: nebo) určitý (opak: neurčitý). Nepojmem je všechno vyjádřitelné už pojmem, neboť u toho ostatního nevíme ani, že je ne/pojmem (zkráceně myšleno: nepojmem bo pojmem).

Než začneme vysvětlovat jednotlivé pojmy, musíme mít nejdříve významy všech pojmů začleněných právě do Neurčitosti bo Určitosti, kde právě spojka „bo“ rozděluje určitost dosavadní od zcela opačné následující, kdežto spojka opačná „nebo“ rozděluje neurčitost dosavadní od zcela jiné následující jako třeba „lež nebo pravda“, kde nevíme, co přesně určuje „nelež a nepravda“ jakožto neurčitá mez mezi lží a pravdou a tudíž už samočinně také mezi neurčitou lží a neurčitou pravdou. Správně určitě se vyjadřuje „lež bo nelež“ nebo jinak, ale také určitě „nepravda bo pravda“. Vícenásobnou určitost lze vyjádřit jako „lež bo nelež a nepravda bo pravda“, kde už nezáleží na přednosti, neboť „lež bo nelež“ dává samostatnou určitost dvou určitostí, kde se druhá může jakkoli spojovat s další určitostí, pokud však platí, což je přirozeně i samočinně pochopitelné.

Pojem „Neurčitost“ přesně určuje něco neurčité, proto je také pojmem oproti nepojmu Nic nevyjadřujícího.

„Opak“ určujeme příponou „ne...“ ke slovu nezačínajícím takovou příponou, takže dvě nebo více takových přípon po sobě nemají už žádný smysl. Jiné přípony lze však s takovou příponou spojit a to dokonce i před ní. Takto vyjadřujeme nejjednodušeji a nejobecněji a jinak nejlépe opak a pak i složitěji a podrobněji víceopak, avšak vždy jinak opačný než dosavadní jako třeba proti opačným směrům směr kolmý rovinně či prostorově.

Každá nová možnost opaku znamená samočinně novou soustavu s dalším konečným číslem soustavy, kde se všechny možnosti dosavadních soustav také novým opakem vysvětlují opačně a přitom vlastní jedinečností nikde doposud v žádné soustavě nevysvětlené. Počátek je v Moudrosti, v níž je neurčitá Nula se vším pouze nemoudrým, což nejlépe vnímáme jen jako určitá moudrost upozorňující na Nulu a pak jsou v Moudrosti vždy už jen jiné určité moudrosti, ale každá vždy také jiná. Každou moudrost lze přesně pojmenovat počínaje právě objeveným Upozorněním a naopak Doporučením v Moudrosti jakožto obecné Vysvětlení, kde také obecným doporučením je: neobcházet upozornění jinak než ve Hře, z níž se škůdce vždy samočinně vyloučí.

Když si to všechno shrneme, pak Moudrost sama o sobě bez vysvětlení je jen Moudrost zatím stále nikomu nic neznamenající stejně jako nulová soustava (jakožto 0), naopak Nemoudrost už vysvětlována soustavou první (1), ale až pro vývoj opačně jen jako jednotka Upozorňující na 0, což je už vnímáno ze soustavy druhé (2) jako druhá možnost Doporučení k Upozornění a také proti Upozornění, avšak ve smyslu první soustavy jen vysvětlující vzájemné chování dvou jednotek v první soustavě. Až společně Upozornění s Doporučením tvoří dvojici jakožto Návod, kde je vše od dosaženého ne/moudrého až po Nulu rozdílem od moudrého vývoje a každá další moudrost je doplňkem k dalšímu vývoji, přičemž vše dosažené nemoudré je i špatností.

Zda je špatnost zločinem nebo nezločinem chápeme až s dokonalým poznáním druhé soustavy ze soustavy třetí. Špatné je lhát, ale pravda může být také špatná nebo špatně vnímána, jako třeba u přírodní pohromy je pravdou, že se udála, aniž lžeme. Špatné však na této pravdě je, že způsobila škody a to třeba i s ublížením na zdraví. Zločinem však taková špatná pravda je, když i nějak jinou škodu způsobil člověk nebo skupina lidí. Určitá špatnost proto znamená Zlo jen v případech zlo-činů a naopak určitá správnost znamená Dobro zase v případech dobro-činů, přičemž mezi Zlem (Upozornění) a Dobrem (Doporučení) je jen Hra (nezlo a nedobro) špatná nebo správná, mezi nimiž je hra nešpatná a nesprávná jen jako Nuda, která znamená pouze lenošení.

Ve Hře je všechno dovoleno a nyní jen s přirozeným pravidlem podle doposud všeho vysvětleného a bez výjimek. Tímto jsou také daná pravidla pro vše dobré, protože se jedná už samočinně o vše doporučované, avšak jen to nejlepší pro danou oblast i daný čas jakožto dobré bez obcházení upozornění i nesmyslných her.

Nejlepší je vždy se správně dorozumívat, a proto jako počátek dorozumívání se navzájem, stačí všem jen toto pravidlo počínající Sítě pro dorozumívání. Pak už musí být i Síť skutečná nejdříve umělá, protože právě podle ní jednou spoznáme přirozenou Síť společného Vědomí a umělá síť se stane jen Památkou upozorňující na vše umělé. Do té doby však pomocí umělé Sítě poznáme upozornění na vše špatné a doporučení na vše dobré. Pak pochopíme také Hru, pomocí níž porozumíme obecně společnému Vědomí, které si myšlenkami právě pro vývoj smyslových vnímání také uvědomíte jedinečnost Vzorce Sítě čísel, podle něhož se vše také člení a čím jednodušeji a současně obecněji ho budeme vnímat ve sladění s Přírodou, tím více se otevřou další členitosti smyslového vnímání, kterým se budeme učit přesně dle jednoduchých a obecných myšlenek. Každý tak může vynikat uměním nejdříve v Moudrosti, a potom podle ní také jinak dle vlastního výběru čemukoli, co si sám zvolí až třeba všemu podle dosažených vlohových členitostí pro Vlohu zcela jinou novou, která se bude postupně už samočinně uvědomovat, objevovat, vnímat, přizpůsobovat a opět jinak zas členit.

142

Než poznáme dosahování všech přirozených pravidel Světa pro vzájemnou ochranu před vším špatným, musí nám pro začátek postačit pravidla ve vzájemném dorozumívání mezi lidmi vlastního národa. V Síti jsou však tato vlastní pravidla součástí pravidel světových, přičemž se s pravidly jiných národů zpravidla též nějak prolínají jako pravidla vícenárodní z vlastního postavení však zpravidla jinak než z postavení už cizího národa. Zvláštnosti jsou proto běžné pro každý národ jiné, a proto se také v Síti právě jen daným národem vysvětlují dokonale tak jak je daný národ v dokonalosti už vyvinutý. Výjimky znamenají naopak nedokonalosti národa.

Obecně pravidla vycházejí z členění Sítě čísel až do určité soustavy, a proto se vysvětluje vše pojmem „člen“.

Pravidla mají tolik Případů členění (pádů), kolika způsoby lze jednoduše a obecně vnímat vývoj národem od počátku až po dosažení, přičemž poslední pád je přirozeně jen číslem dosaženého vývoje, neboť první pád je počátečním upozorněním proti zločinu a doporučením k jeho očištění. Předposlední pád je s uměním pro vlohy, neboť druhý pád je potřebná podstata už daná jen samotným jménem (bez jakýchkoli předložek). Od zadu je dalším pádem právě myšlení o budoucí ochraně pro smysly, a naopak třetím pádem je poznáním bez zločiností dále už vždy vyloučených. Ke středu pád od zadu je už nejblíže rozum, jehož oslovujeme a voláme jako společné Vědomí a jinak z opačného směru chápeme už samočinně právě čtvrtý pád a všechny případy.

Slovní členění (tvary) rozlišujeme na počínající záznam členěný, vyskytující řádový člen, poznanou úroveň členě, chápání rodově členit, rozumění družit členó (!), myšlenku předloho-členosti, umění propojenosti členitosti a dosažení vložitosti záčlenu. Jednotlivé tvary tak na sebe navazují postupně, vnitřně a opakovaně.

Pro vysvětlení odstranění výjimek z dosavadních pravidel odpovídá; záznam členěný přídavkům (přídavná jména), řádový člen jménům (podstatná jména), úroveň členě příslovcům (bez zájmených výjimek), rodově členit slovesům, družit členó citoslovcům, předloho-členost předložkám, propojenosti členitosti spojkám a částicím (jakožto přepínače a jiné pínače) a vložitosti záčlenu zájmenům a zájmeným příslovcům (jakožto neurčitý nebo určitý zástupce jména). Zjednodušeně je tvar daný jen obecným a přitom jednoduchým přímým popisem bez potřeby pojmenování tvaru, které bylo taktéž nějak složené či jinak nesrozumitelné též v češtině.

Pro další zjednodušení těm, kteří už samočinně znají jednotlivé slovní členění, lze používat pouze výchozí označení slovního členění, jakožto počínající, vyskytující, poznané, chápané, rozuměné, myšlené, uměné a dosažené. Pro úplnost, neslovním členěním je číslice (0, 1, 2, …, 9, ʎ, … konečný znak soustav ∞), samotný člen (počátek až dosažení podle soustavy), číslo (nic, neurčité a určité nesložené dle číslice a určité složené z číslic, ...), prvek (vodík, …, uhlík, dusík, kyslík, … až po poslední přirozený prvek), tvar (bod, úsek, pole a útvar, protože více tvarů jednoduše a také obecně ve Světě nikde nění), a jiné jako třeba i zmíněná pravidla.

U cizích jazyků různé členy (neurčité, určité, číselné, …) odpovídají vždy jen zástupcům za nějaké jméno (zájmena či jejich příslovce).

Kterékoli slovní členění se může vztahovat k číselnému členění nebo může být rovnou číselným členěním, protože číslovky jsou svým zvláštním významem jen pojmem stejně tak jako kterýkoliv jiný pojem má svůj zvláštní význam. Odlišnost je pouze v tom, že k číslům lze přičlenit pojem a naopak, což je stejné jako třeba k prvkům lze přičlenit pojem a naopak, nebo k prvkům lze přičlenit číslo nebo naopak, nebo jiná Síť. Například jedničkový, dobrý a zlatý jako členěný, jednička, dobro a zlato jako člen a jedničkově, dobře a zlatě jako členě.

Chápané slovní členění lze dále členit na Způsobové slovní členy, které se váží na další chápané slovní členy. Způsobovými členy jsou: počít členit (přímo vyjadřuje počátek), mám členit (výskyt pro vývoj), muset členit (znát pro vývoj), moci členit (chápat pro vývoj), smět členit (rozumět pro vývoj), chtít členit (myslet pro vývoj), umět členit (přímo umění), členit sa(i) (souvisí s ne/samočinností osobní „si“ nebo více obecně „sa“).

Citoslovce jsou vyjádření neschopnosti družit členó, proto také „ty vole“ znamená, že nejsi „ty“ schopen (obecně) „volit“, „ty kurvo“ je už z němčiny neschopnost otočení. Všechny a jiné mylně vypadající nenadávky za nadávky, už i hlupáci považují stejně jako nadávky za nenadávky, ale chytráci to ani nechápou a zločinci tyto nenadávky nepoctivě trestají jako urážku. Ale za poctivou odměnu, že zůstávají na nejlepší přirozenosti. Hlupák už ví, že přirozenost je dobrá, což je lepší jak nejlepší, ale toto už nechápou, přestože je to právě zde vysvětlené dokonale spisovně, přestože by to šlo všechno snadněji, což je také lépe jak nejlepěji, jakožto nejlépěji zalepená záplata. Moudří lidé už začínají lépe rozumět nejen předponám, ale i záponám jako i zde konec předposlední věty zní jinak moudře pro „lépějinej lepenáza plataza. Pak by však také mohlo platit přirozeně místo přepony ponapřed, ale také by mohlo přirozeně platit, že jedno myšlení je hanlivé a druhé zase jen nehanlivé. Toto vše však ve Skutečnosti vždy platí, protože všechno opačné platí, i když to prozatím nechápeme jak, i když to stejně chápemene. Všechno se však vysvětluje právě moudrými lidmi jen jako význam nechápaný čili jako citovce a ve smyslu i psaní jako citoslovce. Moudří lidé proto už nepotřebují dva

143

pojmy s významem stejný jako „za jedno“, a proto má i záložka význam jiný než citoslovce, a proto i „jedno za“.

„ty vole“ to nám to vyšlo přesně. Stačilo jen správně volit myšlení. Protože třetí soustava až tady začíná. Zde je proto nejjednodušší „Návod“ jak přestoupit s pochopením pouze těchto dvou a kus této strany. Jak kdo počítá kusy, tak také chápe kus jednotky v soustavě. Toto je důkaz správného myšlení, protože kus jedné jednotky je vždy jiný a stejně se chápou podíly a díly po. Dílo je však jenom jedno a to správně a stejně správně se dorozumívat navzájem, protože pak to bude i se zvířaty, jenže zde si dejte pozor, aby jste se jimi také sami nestaly. Zde už se může psát bez ukončení odstavců, neboť to bylo umění pochopené až nyní jako

třeba takto jiný význam při řádkování jiném, ale přesto sám o sobě neopravitelná ukázka, jak se dá i myslet. Dorozumívací pravidla jsou tímto daná jako výchozí taktéž přirozená, ale kdo to nechápe, neumí ani pro takové myšlení mýt schopnosti. Zde se člověk mohl zmýlit, ale také mu to bylo dané vlohami, jen je prozatím nechápal a tak to špatně opravil, česky spisovně jednodušeji a obecněji „nezničil“ s chybou a „zničil“ chyby bez pochopení toho co se při psaní událo.

Doplňovat odstavce má totiž význam pouze v dokonale nerozuměné soustavě, a proto jen doposud na horší soustavě. Nechápání souvislosti ovlivní pouze opakování, a proto to následující nemusí být ani to předcházející opakované správně jako opak. Zde je už myšlenka v dokonalosti „opaku“ také „opačném“ než pouze stejném. Stejně opakované proto už je možné si volit jinak než stejně stejné, protože jedno „stejnó“ nepostačuje. Citoslovce je proto možné odvodit pro každé jiné začlenění jen jako poslední možnost svého dosažení rozumu, což bez pochopení alespoň jednou jinak než stejně znamená už samočinně jinou saženou soustavu. I rozdělování slov má stejně důležitý význam pouze v minulé soustavě, neboť před tímto známým významem pomlčka vypadala stejně jako rozdělovač a stejně jako rozdíl a stejně jako spojnice dvou slov, čili spisovně ale s výjimkami. Smysl dává „rozdíl“ jiný u čísel, a protože v popisu nelze ani vyřknout, je tam zbytečný. U čísel se řekne „zápor“ jakožto nic neznamenající a čili bezeškodné pouze v Moudrosti neškodit.

Neškodit však znamená také mylně opravovaná počáteční písmena na velká samočinně, přičemž to nebylo v úmyslu opravit. Takové nesmysly však musí sami programátoři pochopit jako smysl psát stejně malým na začátku jako na konci věty, protože důraz ve větě se dává pouze na obecná slova jinak než ve skutečnosti, což je jediná povolená výjimka, proto aby se nejdříve poznaly a pak pochopily také „výjimky“. Rozumět stejně výjimkám je pouze pro Hru užitečné, protože ve Skutečnosti to jsou nepřirozené zákony, podle níž se páchají zločiny neztrestně. Pro Hru počáteční platí pouze takovéto Pravidlo, pro Hru vyskytující se platí už takto též přirozenost „netrestně“, ale jen samočinně neškodně, protože samočinnost nikomu, nikde, nikdy a jinak (už jen obecně) nijak čili Nijak neškodí, ale naopak usnadňuje místo nás jen to co už dokonale sami umíme.

Všechna ostatní zařízení jsou lidem užitečná jen jednou stejně jen pro zápis opačného kusu Nápovědy, čímž je opačná strana jednotky dokonalým doplňkem samočinnosti všemi rozumně rozuměné jakožto Rozum. V současnosti se takto chápe právě nejdříve samočinně samočinná jednotka také Rozumu, protože až myšlenka samočinně uskutečňovaná je uměním daná smyslem samočinného „Vlohó volé kurvé“ stejně jako „vlohami volená zatáčka“. Kdo však tomuto nerozumí, nechápe to, či to dokonce ani nepoznal, tomu je projevena už také samočinně „Omluva“. Jiná omluva nemá žádný smysl v takovéto oblasti jen v Moudrosti. Nemoudří lidé vyžadují hromadu jiných nesmyslných omluv, které jsou však také na hromadě v nule platná jako nula dokud nebudou vysvětleny opět jen jinak opačně, než zdroj odpadu a také hodnota úpadku ale v jiném směru stejného kusu Jednotky. Takto se vnímá jednotka jakožto soustava zvnějšně vnímaná, protože zvnějšku vnímaná je platná pouze pro někoho jiného než „jsem Já“ osobně daný pouze osobním vnímáním.

Opačně platí, že takto se vnímá jednotka jakožto soustava zvnitřně vnímaná, protože zvnitřku vnímaná je pouze pro někoho jiného než „jsem Já“ osobně daný pouze osobním vnímáním. Zde se doplňuje, že takto omezený člověk nemůže ani chápat zákony vnější soustavy, přestože je poznává opačně ale na jeho ochranu jen podvědomě, čili bez úmyslu tak činit jako výchozí samočinně upozornění, protože vědomě se jedná už o poznané opačné působení nejhorší stejně jako zlé, což je však stejné jako horší až po strašné nejhůře čili nejhorší. Nejméně zlým je zločin, který lze nejlépe odčinit. Odčin je stejně myšlený Čin ale jinak pro lidi nepoctivé a jinak poctivé. První „jinak“ je také myšlený pro lidi jinak než jiný druh, protože jen tak lze chápat také následné příkazy stejně vypadající hodnotou, ale jinak placená také v jiné soustavě. Spravedlivé je za svoji práci i činnost dostávat odměnu, protože za robotu robot nevyžaduje samočinně žádnou platbu už i

144

přirozeně samočinně, kdežto vyžadovat platbu, je neschopností dané soustavou jen jednou až vždy krást jako způsob nemyšlení, čili nerozumně a nechápaje daný přirozený zákon úpadku s Upozorněním Poznaným.

Za odčinnost se stejně odměňuje jako za činnost, jenže odčinnost je pouze opravou prováděnou osobně zločincem, nebo neosobně nezločincem místo odčinnosti zločince jakožto „Potřebná činnost“. Nejdříve se chápe jen vše „potřebné“, pak se chápe i „na náklady zločince“, pak „co nejlépe“, pak „co nejrychleji až jinak jakostněji“, a pak se už poznávají různá nadpřirozena jako třeba „zvířata a rostliny a prostředí“, protože „přirozeně“ to nedokážeme dokonale ani pochopit, jinak než potřeba tvorů pro prostředí, potřeba prostředí pro rostliny a současně potřeba rostlin pro tvory a pak i zvířata pro lidi, protože jinak se lze pouze zešílet mezi zvíře dalšího druhu jinak opačné ale už vždy jen nesamočinně, protože doposud byla samočinnost sama samočinná vždy ve smyslu vývoje jako přirozená a nyní si ji už musíme umět také uměle zpodobnit a pak i přesně podle představ v paměti společného Vědomí, takže dále už bez všeho umělého ve Skutečnosti i bez zločinců samočinně, protože ve Hře je vše ostatní už dovoleno taktéž stejně dokonale samočinně jakožto obvykle užitečně nejlepší samočinnost stejně nejlépe přirozeného stejně nejlépe zábavního vývoje člověka a pak i něčeho ostatního ale opět jinak stejnou předcházející řádku jako základní řád pro řády také dokonalé.

Umění následující po uměním psát v dokonalých odstavcích je tímto daná také pro dokonalé řádky a potom opět samočinně pro dokonalá slova a pak dokonce pro dokonalé znaky a pak ve způsobu zápisu každého znaku. Nejjednodušší způsob v naučení tohoto umění „psát moudře také spisovně“ je současně i opačný způsob stejného úmění „ mluvit moudře také spisovně stejně jako při psaní“, což znamená nejdříve „stejně zvuky znaku každého jinak, ale vždy stejně jako při psaní“ a předně už samočinně bez cizích slov i přejatých.

Kdyby to bylo naopak, pak nepoznáme nikdy význam „předně“, který je proto důležitý jako důkaz pochopení předcházejícího vývoje stejně dokonale, jak bylo a případně je či bude doplněno. Současný stav je právě zde zbytečný, a když se doplňuje, pak jen na vysvětlování zase jiných zbytků, které stále chápeme jako doplněk nevysvětlitelný obecněji až podrobněji, protože nejobecněji se píše nespisovně pro „najobecněji“ stejně jako u ostatních předpon znamenající Obecnost se všemi jinými obecnostmi nečleněných až členěných podrobněji až najpodrobněji. Výjimka předpony znamenající „ne...“ tímto byla očištěna od nesmyslů jakoby spisovných, přičemž opak je přirozený spisovně pro předponu „naj...“ místo „nej...“. Bez cizích slov a pak bez výjimek, je dalším kusem vývoje jedné jednotky pro soustavu vývojovější, kde nejvývojovější nedává smysl. Naopak znamená, že bez výjimek, je další jednotkou v současné soustavě také spisovně, ale jen samočinně je přirozené, protože jinak je to vždy umělé opačně jako uměním vysvětlit stejně opačné umění k umělému.

Umění je proto jediné dobré a to být činný podle návodů a stejně dokonale i jednoduše vysvětlit každou drobnost (jediným Vzorcem) stejnou také samočinně podle umění čísla správně členit jakožto přirozená soustava stejně opačně se vyvíjet ve smyslu soustavy soustavné smyslnosti potřebnými smysly, kde jeden představuje vlastní soustavnou jednotku jako konečnou se vším společným samočinně volící přirozenost, která je však přirozená vždy až se všemi ostatními jednotkami, jako jeden nejmenší kus každé jednotky avšak samočinně nejméně stejný jako má ten nejvýše jinak jak stejně. Podle takové přirozenosti už vždy počáteční a tudíž výchozí nemožnou ji jinak změnit se řídí samočinně také vnější soustavy. Na počátky se proto zapomíná jednoduše a proto je lze zaznamenávat nejlépe co podrobněji a nejhůře co najsložitěji jakožto Obecně jednoduchý způsob obecného zápisu ve společném Vědomí přesně stejně dokonale jak je dokonalý opačný kus stejné jednotky. Najjednodušší a současně najobecnější po částech popsaný Návod je pro samočinné tvoření potřeb na podobvyklý jakožto základní až obvyklý život, protože nadobvyklé části jsme už poznaly ale vše až na to poslední nadobvyklé zapomněli. V Nule je poslední vnímáno jako nekonečno správně, kdežto v ostatních soustavách je to vždy už opačně jako konečno nadpřirozeně se jevící jako doposud nedosažená část jednotky kdekoli i uprostřed vztažně jinak než postupně čili násobně. Ve druhé soustavě dvojnásobně jakožto přirozené číslo, ale trojnásobně a jinak násobně jakožto nadpřirozeně jiné číslo ve druhé soustavě vnímané osobně až společně. Až ve třetí soustavě je možné vnímat sebe jako třetina jednotky vždy samočinně také pro volbu výchozí všeho přirozeně se vyskytujícího (samočinně pro i do tří mocněno třemi a to vše také třemi opakovaně vědomě jako něco co ještě nechápeme jinak bez opakování).

Rovnost je možné chápat až v rovině tří jednotek stejně postavených ke svému prostřednímu základu stejně jako k prostředí v Prostředí, což je už přirozené samočinně jakožto jednoduše i obecně Příroda což chápeme tím více hůře, čím je vše více skryté všem. Pouze osobně chápané to společné je tak správné, jak je chápané osobně to osobní stejně jako společně to osobní. Jinak osobně chápané to společné je tak nesprávné jak neje

145

chápané osobně to osobní stejně jako společně to osobní. Jednodušší zápis chápání je už daný vlohami, neboť až pak je možné poznat vlohy činností, což se jeví zaostalejším jako nadpřirozená činnost, kdežto nechápajícím ve vlastní soustavě už jen jako přirozená činnost umě daná umělci stát se také lepší v Umění.

170626 Kdo není v základním umění v Moudrosti jako moudrý, pak se nemůže stát umělcem ani v jiných oblastech, protože nemoudrá umění jsou zlo pro zločinnost a to také ve Hře až Zábavě společné pro zločinost, protože až zločinost je ve Zle škodlivá část Špatnosti celé. Každá nová činnost v Moudrosti je stejně moudrá, ale vzájemně se lišící právě jedinou možností ve vlastní soustavě mezi všemi ostatními členy jako kus z celku Jednotky stejně jako (stejná) část z Jednotky. Pokud je každý kus stejný jako jednotka, jedná se právě o jednotku samočinně poznanou, ale nechápanou až dosaženou. Už poznání je samočinné, při pochopení její samočinnosti jako i důkaz o správném směru myšlení, protože jinak je to možné pouze nesamočinně jeden po druhém začlenění samočinně a pak pro všechno už nesamočinně a současně společně, jako nejhorší možná ale už v představách jednoduchá možnost pochopit Obecnost, což je však ve Skutečnosti pouze najvíce možný složitý postup. Jednoduchý Opak nám dává Najjednoduchou obecnou podrobnost ve všech členech ostatních stejně jednotkovou ale i v Jednotce s ostatními členy samočinně poznanou až Poznanou.

Takže k „obecnost jakožto najvíce možný složitý postup“ je jednoduše další možnost „jednoduchost jakožto najvíce možný jeddnoduchý postup“ samočinná, pak „jednoduchost jakožto najvíce možný podrobný postup“ jako stejně samočinně ale jinak významem samočinně a pak zbývá „obecnost jakožto najvíce možný podrobný postup“, což představuje Nulové Chápání, zde však poznané jako „nepoznané“ samočinně vědomě ale jen jako nesamočinně vědomé, čili právě objevené, ale všem užitečné také samočinně jen pokud je správně vše potřebné vysvětlené uměle pomocí záznamů v Síti umělé jakožto dosažené umění být v Moudrosti samočinný nejdříve nesamočinně a až potom samočinně podle nesamočinně doplněných významů ostatních jinak než stejně moudře ale stále v Moudrosti jako moudrost už také jinak jmenovanou.

Nula je moudrost chránící poctivost, protože všechno ostatní se chrání jinak moudře a současně stejně už samočinně poctivě chránící i poctivost až Poctivost (obecně). Obecně je proto stejně jako i Společně (platí od osobního ke společnému zločinně a společně Nezločinně (jinak; Nezločinně a společně Nezločinně, Nezločinně a společně zločinně, zločinně a společně zločinně), (jinak jinak po výměně „i“ inebo „e“ místo „a“ a vše ostatní stejně už samočinně takže zase třikrát, najjednoduššeji pro vývoj: „a vše už samočinně (4x / 8 bez „e“, neboť s „e“ je to / 12 možností při myšlení, ale na 12-tinu při počítání v samočinnosti právě dané jen opačným zápisem, protože ve skutečnosti i špatně zapsané mohlo být správně myšlené. Čím méně však máme správných možností, tím více jsme vyloučili těch nesprávných možností. Kdo nezná všechny možnosti každé dosavadní soustavy společně vnímané stejnými smysly stejně, pak se nemůže dále vyvíjet)“).

„Na“ znamená přidání, takže také „naj...“ znamená přidání ale i s jednotkou jakožto „j“ na konci předpony už také samočinně vyjádřené. „nej...“ znamená i s takovou jednotkou jednoduše a obecně a přirozeně „ne...“ ve Skutečnosti, i v případě, kdy jsme to mysleli opačně třeba jen pro Hru ve směru horším pro Skutečnost, neboť všechny možnosti jsou přirozené, ale pro vlastní vývoj jen s dokonalou ochranou znamenající právě opak toho horšího jako samočinný Objev toho lepšího přirozeně obvyklým Opakem právě i smysly vnímaný. Čím dokonaleji jsou řeč (včetně čtení i mluvení), slyšení i zvuky stejně se rovnající, tím více odpovídá znak zvuku a tím více je vše jednoduše a obecně i přirozeně e nepřirozeně srozumitelné, což je stejné ale v opačném směru i najsprávnější pro vývoj jako jednoduše a obecně i nepřirozeně i přirozeně srozumitelné. Až po vyloučení nepřirozeného vnímání bude už samočinně jen Přirozeně jako další moudrost v Moudrosti.

Vyloučení je nejjednodušší když „nepřirozené je současně nemoudré“, složitější ale i podrobnější je, když „nepřirozené je současně nemoudré, ale současně v Nule jako jedna moudrost se všemi nenulovými, které až s předposlední moudrostí samočinně stvoří poslední samočinnou jednotku v Jednotce jakožto „konečně dosažená samočinná jednotka samočinnosti“ stejné jako v počátku až výskytu jednotky, která se v každé soustavě pouze dotváří nesamočinně v Paměti a až pak se sama vytvoří samočinně přesně podle dosažené Paměti. Najjednoduší a současně najobecnější je Paměť společného Vědomí, protože osobní paměť je najsložitější už samočinně, a stejně samočinně opakem je že, osobní paměť je najjednodušší, nebo společná paměť je najjednodušší,nebo společná paměť je najsložitější. Pak už vždy dvojopakem platí samočinně, že méněspolečná paměť je jednodušší, vícespolečná složitější, méněosobní složitější, víceosobní jednodušší, vícespolečná obecnější, méněspolečná podrobnější, méněosobní obecnější a vícespolečná obecnější. Pro trojopak platí paměť: méněosobní složitější nebo víceosobní jednodušší, nebo až jednoopačným myšlením

146

víceosobní složitější nebo méněspolečné jednodušší, nebo jinak jednoopačným myšlením se opakující něco už pro dvojopak, a proto je už trojopak v tomto podání jen jinak vnímaná skutečnost nejvýše možná jako 2opak, zapisovaný v osmém pádě už bez opakování jako pořadí a s opakováním jako řád. 1opak nelze řadit, protože se jedná o opačné značení pomocí „ne...“. 3opak lze už i urovnat neopakovaně a rovnat opakovaně.

Počet urovnání je podle počtu možností se jinak urovnat než je také stejně stejné i z jiného vnímání a pro jednoduchou a také obecnou představu je to třetina všech sousedních bodů na jediné samočinně možné společné kružnici pro jeden vrchol trojúhelníku rovnostranného. Dalším spisovným krokem po odcizení je také oprava pro číselné počítání spisovně bez zbytečného skloňování jakožto zde na třitina a třiúhelník, protože pak bude také přesně znamenat 3tina a 3úhelník stejně přesně spisovně řečená číselná označování.

Čísla se pak už nemusí při-kloňovat, čímž se odstraní další nesmyslné výjimky. Po opravě nuly na nečíslo ale vždy také po čísle se vyskytující je také nesamočinnou nulou, kterou stačí vnímáním smyslů vysvětlit na počátku samočinně jako číslování soustavy, kde násobení takovým číslem dává právě jednotku následující soustavy, kdežto násobek vyjadřuje současnou soustavu. Také dělení (obecně s násobením jakožto krácení) takovým číslem dává jednotku následující soustavy ale při jednaopačném myšlení pro pochopení podrobné jednotky mezi všemi ostatními pouze jediné jako samočinné, protože všechny ostatní potřebují zvláštnost zase jinak uměnou pro pochopení všech uměných jednazvláštností v každé jednatce jakožto jednaný kus umělého mezi vším přirozeným už společným. Pouze umění samočinnosti je zpočátku všem jednatkám společná už vědomě, neboť pak už se podle ostatních přirozeností také přetváří umění pouze ne/samočinně.

V opačném směru je ne\samočinnost úpadkem, zaostalostí nebo jiným projevem proti vývoji čili Protivývoj a znamenající samočinně „nevědomě“ až ztrátou vědomí pro zločince ale také zapomenutím pro nezločince. Všechno zapomenuté se lze naučit opakováním chyb složitě či podrobně podle návodu nebo ze společného Vědomí přirozeně a tudíž také tak jednaduše a současně obecně v Přirozenosti. Už také hlupáci chápou přirozenost, neboť chytráci ji najméně až najvýše poznají, neboť ež zločinci ji používají pro umělost bez umění samočinnosti, takže nějak jinak než přirozeně jako osobní nepřirozenost. Až poznáním všech nepřirozeností nesamočinně je samočinně přidána jako všemu umělému všeopačná jednatka přirozenosti.

Takto se vytvořila také Společnost se zřízením neanarchická, nemonarchická, neotrokářská, nefeudální a jinak nedemokratická. Česky je správně přeložena pouze neotrokářská, protože ostatní nelze v češtině jedním slovem přeložit jinak než „nenulavládní“, „nejednavládní“, „nepodmanivá“ a současně jinak „nelidovládní“. Protože je však nulavládí a jednavládí vnímáno opačně ale stejně jako neřád a řád, je také všechno mezi tím převráceně členěné do jiných řádů, ale jinak stejně značené také v jiných řádech stejným znakem jakožto řád složitější až jednadušší ve směru řečení i značení a na2opak řád obecnější až podrobnější ve směru stejném ale jakožto myšlení společné až osobní vývojově pro společné Vědomí, které si však nemusíme pamatovat, protože je dané samočinně vždy jedinou možností samočinně se objevující jako Přirozenost 0 iž ʎ iž ∞, kde ʎ znamená „deset“ a ∞ „nekonečno v 0 a jinak konečno“. Bez opravy desítky lze pochopit pouze předcházející soustavu dokonale, ale jen při značení soustavy samočinně zvláštním znakem i další soustavy.

Bez zvláštního označení soustavy ji nelze ani správně vnímat, a proto se nulavá soustava vnímá nulavě jako Nula obecná a v ní všechny umělosti jako nula na konci každé jednotky, čímž se každý člen od všech ostatních členů stejné soustavy odlišuje jen vlastní nulou vyjadřující nepřirozenost nesamočinně ale pak také víceopačně iž přirozenost samočinně jako konečná možnost všech odpovídajících nul všech jen opačně.

Nikdo proto žádnou jednotku netvoří, ale naopak vysvětluje pomocí tvarů v dané soustavě jen vlastní nulu jako něco umělé avšak jednaduše už samočinně opačné jen podle ne|vyskytující se předpony „ne...“ podle ne/změněného směru špatném k lepšímu, protože opačný směr se až Tady vždy jednakrát mění všem ze všech nul na všem stejnou Jednatku. V nule jsou všechny nejednatky a to nejen obecněji ale též podrobněji. Najobecněji v Nule obecné až najpodrobněji jednoduše jen v nule stejně najpodrobnější. Pro o jedno méně obecné platí také samočinně jednapodrobnost jako jednatková soustava, která na všechno nejednatkové pouze upozorňuje jako opak k neupozornění na vše najlepší, jenž je však až od druhé soustavy jinak opačné.

Dvaopak je už samočinný pro dvatkovou soustavu a stejně je to i v dalších soustavách. Po lepení je někde i správnost spravovaná správně všemi společně až po najsprávnější jako dobro obecně jednoduše samočinné. Mezitím a také potom může být už něco jiného jakožto u dvou mezních hodnot, kde horší je už upozorněním samočinně a lepší doporučením ne/samočinným podle samočinného ne/doporučení. V nulavé soustavě se

147

samočinně nedoporučuje vše, v jednatkové se na vše nedoporučované upozorňuje, ve dvatkové soustavě se na vše doporučované neupozorňuje. Ve třitkové soustavě se už na podrobněji doporučované neupozorňuje. Ve čtyřitkové soustavě se už také na vše obecně doporučované neupozorňuje. V pětkové soustavě se vše obecně doporučované jmenuje Užitkem, a proto lze po zjednadušení přidat „Obvyklost“ jako vlastnost pro Společné, takže jinak se na vše obvykle užitečné neupozorňuje, ale se to doporučuje až v šestkové soustavě.

Až v sedumkové soustavě se doporučované obvykle používá a osmkové soustavě se odměňuje přirozenost moudrostí, v devětkové soustavě se odměňuje i samočinnost zbožím v moudrosti a v desetkové soustavě vše současně jako jednotková vloha pro obsluhu požitku samočinně pouhými smysly vnímání a v Moudrosti, protože mimo Moudrost je vše vnímané pouze zločinci a jinak nepoctivými jedinci, či naopak v Moudrosti poctivci a jinak nezločinnými jedinci. Nepoctivým nezločincem je hráč, kdežto poctivým zločincem je každý až do odškodnění svých škod, který nejdříve oznámil, až zpomalil svoji zločinnost až na zastavení a pak už také odškodnil vinu po vině až na nulu (jakožto jednotková povinnost v získání poctivosti po zločinu, který je už také upozorněním všem a trvale). Nikdo není povinný upozornění dodržovat, ale každý zločinec je ihned povinný svoji vinu nejen oznámit, ale také co nejlépe i s jinými ne|zločinci odvinit až na dokonalou poctivost.

Pokud by bylo povinné upozornění dodržovat, pak by to však samočinně znamenalo, že jsme právě všichni z něčeho vini, což je však v Moudrosti nesmyslem někde v Nule jakožto nemoudrost i s jinými nesmysly. Proto je jinak než povinně, a sice už doporučované neobcházet upozornění jakožto členitější soustava v Moudrosti.

Každý má na výběr z různých cest, ale v každé soustavě je pouze určitý počet cest a vždy jiný, přičemž jen v Moudrosti je těchto cest vždy nejvíce, které si dokážeme vyjádřit pomocí Sítě čísel třeba i takto jednaduše:

pojem jedna dva tři čtyři pět šest sedm osm devět desetznakem 1 2 3 4 5 6 7 8 9

řádem ...tka ...cet ...sto ...tisíc „…“ značí pojem. dále používáme nespisovně zatím jen složeninyčleněním znak řád úroveň rod druh příroda smysl vědomí

pohyb neklid zneklidnění rychlost zrychlení pak následuje pouze spojení na počítání (zrychlení postupné až vířivé)tvarem bod úsek pole útvar jiné tvary jakožto i slovní jsou ve skutečnosti nesmyslem místo členěníviděním barva mámení sen skutek předpoklad předzvěst ochrana a jinak viděná činnost i nadpřirozeněpočítání postup násobek mocnina vír vír už má různé směry padání, točení, ...

směr opačný přímý kolmý souběžný kloněný točivý šroubový šnekový

síťování přímé šířené rostené

moudře počátek bytí poznání chápání rozumění myšlení umění (a až poslední je ...) dosaženípřirozeně početí zrození záznam potřeba život vývoj Přizpůsobení (i hrou) vlohy

V mřížce lze však vyjádřit jen dva směry jednoduše stejně psaným písmem, ale barvou či jinak lze vyjádřit i směr kolmý k mřížce, přestože ho zde vnímáme jen jako jinak zaznamenaný směr jeden ze dvou. Předpoklad však může být vyjádřený slovem nějak složitě, nebo jednodušeji a obecněji nějak prostorovým zobrazením. Doposud však nikdo takové zřízení na zobrazování třetích směrů jednoduše všem nestvořil, a proto je to také úlohou všech programátorů (česky vývojářů) Sítě, aby bylo možné vše zaznamenávat jednoduše tak, jak dnes všechno zaznamenáváme na hrací ploše i v hraném prostoru. Vývojářem však není jedinec či skupina nějak podnikající, která toto za úhrady všem umožní, ale naopak je to jedinec či skupina, která je všemi za vývoj Sítě odměňována samočinně podle osobních záznamů v Síti, které právě uživatel použil. Nikdo však nemůže být v jeden okamžik odměněn více jednatkami než jednanou (nespisovně jedinou), a proto se každý uživatel v daný okamžik podílí právě na jednaném kusu stejném jako všichni ostatní pro tuto Jednatku tvůrci.

V jeden okamžik není jednaným uživatelem ani možné, aby se ze stejné soustavy odměňovalo více tvůrců než právě jeden, protože v jeden okamžik se pohybuje každý právě v jednom čísle Sítě čísel, i když toto číslo představuje soubor čísel soustavy podrobnější. Až v takovém souboru čísel dané použití právě jednaho čísla je důkazem o použití dané myšlenky přesně začleněné jednaným číslem s tvůrcem přesně spojené. Každé číslo dané soustavy a to včetně toho vlastního konečného čísla je propojeno s číslem soustavy též obecnější až soustavy v Moudrosti nejobecnější, čímž je samotná Moudrost. V každé soustavě je však také konečné číslo samočinně právě v Moudrosti vysvětleno jako dokonalá ochrana před všemi zločiny, takže je taktéž jakékoli používání čísel pouze v Moudrosti odměnou pro objevitele Sítě čísel jakožto jeho tvůrci už i Sítě v samotném počátku. Podle takovéto Sítě čísel právě i v Moudrosti je však všem umožněno opět zdarma cokoli

148

vymyslet, ale až nečíselné vyjádření je opět jiným objevem přesně podle Vzorce čísel. Tyto pojmy jsou však také už vymyšlené obecně, takže vše se už samočinně i ve smyslu pojímání odvíjí pro odměny tvůrci Sítě čísel. Stejně je to u prvků, jazyků, pravidel a jiných obecně k Síti přiřazených členitostí až po samé vlohy.

V tomto rozsahu není pouze jediné nijak začleněno, a to je každá činnost pro vývoj potřebná, protože ostatní jakoby činnosti nejsou činností ale nějakou prací či jinak nazývaným nevývojovým pojmem. Činnost se však odměňuje všem stejně pouze dle počtu činných okamžiků, kde jeden okamžik stále odpovídá jen jednatce.

A protože objevitel Sítě čísel v Moudrosti žádné zboží netváří ani netvoří, pak také nemůže být za takové činnosti odměňovaný. Takové odměny přísluší právě vývojářům a údržbářům Sítě stejně jako jiným činným, kteří navzájem pro jiné tvoří a přetváří zboží na síťová zboží. Vývojář je jedinou činností, která pro zboží vyvíjí najjednoduší propojení přesně podle Sítě čísel, což také znamená, že vývojářem může být až ve skutečné Síti každý s uměním taková propojení objevit. Údržbář Sítě stejně jako všichni ostatní činní, už nemusí nic propojovat, protože si svoji činnost jednoduše jen pro dané propojení začlení. Pokud takové propojení ještě v Síti není, pak je jednoduché ho jakožto vývojář objevit. Pokud není někdo schopný objevit nebo jen najít takové propojení v Síti, pak se samočinně taková činnost zaznamenává do Nuly se stručným popisem, kde se jednotlivé pojmy popisu už samočinně propojí s pojmy třeba i později přesně začleněné v Síti čísel. Nesmysl a vše jinak neznámé se v propojení vysvětluje už samočinně jako upozornění a smysl pouze jako doporučení.

U cizích jazyků je vzájemné propojení dané jednak společnými pravidly bez výjimek, protože výjimky jsou v každém jazyce nespisovným nechápáním právě toho spisovného doposud nepochopeného. Pak je propojení dané také odlišnou výslovností od psaných znaků, což je v češtině dokonale vyřešeno, neboť právě spisovná čeština je doposud poznaným jediným vzorem pro stejné psaní znaků tak jak se vyslovují a to najjednodušeji bez složitějších hloubek, přehlásek a jiných zvukových odlišností. Dosavadní staročeština (zde také psaná) je už nespisovná, a proto je jednaduchým překladačem i mimo Síť také přeložitelná. Novočeština však používá už opravená značení. Aby se však zachovalo toto vysvětlení i před opravou, bude zobrazeno pomocí obrázku.

Žádná složitá pravidla nejsou nikdy lepší než pravidlo „všechno složitě vysvětlované jednoduše vysvětlené“ a to třeba jen proto, že se odstraní výjimky nebo se něco jinak přečlení anebo propojí a jednoduše jen odkáže na něco už dříve správně vysvětlené. Z důvodu však různě složité členitosti nebylo doposud možné něco přesně zjednodušit, přičemž důvodem takové neschopnosti není nic jiného, než právě neznámá členitost, ale vždy přesně stejná jako někde v Síti čísel. Není možné, aby bylo něco nové objeveno bez porovnání k Síti čísel, protože právě podle čísel či jejich hodnot si uvědomujeme právě to nově objevené. Nesmyslná členění nám připadají právě členění bez poznaných částí, s mezerami a jinak vnímanými nulami místo skutečné skutečnosti doposud neobjevené. Také celosvětová pravidla mají svoje nuly, ale to je stačí jen doplnit. Někdo má třeba jen čtyři pády členění, někdo zase jednacetpět, přičemž stačí jen vysvětlit v Síti čísel jejich význam.

Každý význam je svým chováním jednačný neboli zvláštní (začleněný k 1) oproti všemu jinému chování, a protože není ani jinak spárovaný či jinak vícenásobný je význam vždy součástí jednatkové soustavy. Pokud je však význam složený se dvou či více částí jako třeba více smysly vnímání už se jedná i o vícetkovou soustavu. Pokud je taková vícetková soustava dvojkovou, pak je to vše v pořádku, protože nevznikla žádná mezera čili nula obsahující neznámé jednatky. Takový nesmysl lze proto smyslně vysvětlit pouze jako více jednatek stále jen první soustavy, takže bez dalšího objevu pouze doplněné jednotky ze druhé až víceré soustavy, což se však už v Moudrosti doplňuje vždy samočinně i pokud nejsou úplně vysvětleny soustavy až po ty i vícetkové.

149

U osmi barev základních a také vše takto barevně označené je vysvětlení také samočinné už právě pro plochu, neboli pro 2soustavu už i ze dvou ploch, kde každá má čtyři pole a to postupně černá, červená, žlutá (červenozelená bez černé), zelená, azurová (cyan neboli zelenomodrá bez černé), modrá, nachová (magenta neboli purpurová neboli modročervená bez černé). Tyto barvy nám v kostce jednoduše znázorňují šroubovici a se stejným postupem je známe v 1soustavě jako barvy duhy. Ve 3soustavě je 27 základních barev, uprostřed se šedou, kterou lze získat také smícháním kterýchkoli ostatních protilehlých barev. Kostku tak prostorovou lze popsat čísly na třech osách od [1,1,1] až po [3,3,3], což je 33. Plně vnímaná jednatka je však 3krát na třetí.

V prostoru nevnímáme pouze barvy, ale také odstíny, průhlednost, teplo, zvuk, hmotu, tvary, prvky, a mnoho jiných jednatek a to nejen ve Skutečnosti ale také ve snech, při mámení, v představách a jinak živě různými smysly vnímání. Vše toto je součástí prostorových jevů, které lze do Sítě čísel začlenit třeba už i ze 4soustavy.

Právě pomocí očíslovaných barev máme dokonale vysvětlenou jednatku prostoru alespoň jako vnější syté barvy, vnitřní barva šedá jakožto jádro a ostatní jako odstíny vzniklé různým smícháním barev už i známých. Zde už rozumíme, že každá osa je 1soustavou, přičemž ve 2soustavě lze osy najvýše pochopit a v 1soustavě poznat. V prostoru lze také pomocí čísel na osách vnímat tvary a to nejen hmotné ale též jako určitý povrch teploty, zvuku a jiných jednatek. Každá soustava obsahuje také jednotky soustav předešlých a přesto vypadající jako vlastní. Prostor má z 1soustavy kostku černou [1,1,1], ze 2soustavy to je kostka osmibarevná od černého až po bod bílý [2,2,2] a z vlastní 3soustavy je bod bílý posunutý na [3,3,3] ale též s dalšími 19682 vlastnostmi jinými než je barva a přitom barvou vysvětlitelná právě také se všemi nulami mezi jednotlivými barvami. Nyní se nám to jeví složitě, ale s vysvětlením pro plochu chápeme z 1soustavy právě jen dvě kolmé osy a každá s dvěma úseky, přičemž až čtyři pole osami vymezené jsou z 2soustavy. U plochy ještě neznáme všechny základní barvy, ale u některých tvorů právě čtyři jsou i viděné. U lidí též známe barvu kůže dočerna, dobíla, dožluta a dočervena, takže také jen čtyři možnosti, i když v různých odstínech méně či více rozšířené.

U úseku vnímáme jen jednu míru neboli jeden znak, třeba jako paprsek světla procházející tmou, nějaký okamžik trvající všem stejně, ale už se nejedná o jeden rozměr bez obou ostatních, neboť rozměry jsou ve skutečnosti pouze všechny tři (dálkový, vodorovný a svislý, jinak také vzdálenost pro postup, šířka pro šíření a výška pro růst). Také při malování vzniká výška, přestože se nám jeví zanedbatelná. Dokonce ani čas není mírou, ale jen Číslem vyjadřující nějaké Trvání přesně stejně jako určitý Počet. Pro vnímání času a jiných počtů a jiných čísel máme vyvinutý smysl pro přizpůsobení se Moudrosti, jemuž říkáme moudrost vnímaná mozkem a prováděná tělem. Podle vyvinuté moudrosti jakožto 1soustavy se pak vyvíjí také ostatní smysly, a čím více jsou tyto smysly stejně vyvinuté, tím větší je možnost sebe a prostředí poznávat, poznané chápat, chápanému rozumět a o rozuměném přemýšlet pro další vývoj smyslů. Obrazy vnímáme očima a provádíme mozkem jakožto sny, představy a mámení. Zvuk vnímáme ušima a provádíme ústy. Pach vnímáme nosem a provádíme různým vylučováním z těla. Chuť vnímáme ústy, ale provádíme svojí činností při výrobě potravin.

Každý smysl lze podrobněji vysvětlit pro vjemy už smyslné nepřímo svázané s tělem, ale musíme nejdříve též pochopit, že bez vývoje moudrosti, nelze ostatní smysly dle už i myšlenek vyvíjet a bez jednotkového vývoje všech smyslů nelze vyvíjet jiné smyslnosti jakožto také přirozená umění vlastní činností dle myšlenek vidět vlohy, zpívat vlohami, cítit vlohami i ve Hře a mít chutě také ve Hře přímo vlohami. Člověk dokáže ve Hře už mnohé zobrazit a také ozvučit, ale ještě nemá dostatečnou moudrost pro hrané cítění a chutnání též ze Hry.

U každého ze smyslů je to podrobněji jako počáteční zdroj, jednatka vlastnosti vnímání, naměřená poznání, chápaná spojení i s jinými smysly, rozumění společnému vývoji smyslů ve společném Vědomí, myšlenky na zbystření smyslů jakožto umění se vychovávat až k dosahování potřeb i samočinně vlohami s obsluhou Sítě.

U čísel deset krát deset rovná se sto, ale ve hře pouze s nulami představující s obecnějším řádem přechod na poslední obecnější nulu před (od posledního) posledním nenulovým řádem. Jednodušeji lze zapsat tento přepínač „před (od pojemního)“ jako předloho-členětost (najjednodušeji „členětost“) právě zde tímto postupem objevená jakožto „předod“, přičemž následující „člený“ zůstává jakožto pojem se nezměněnou koncovkou takovou jako by závorka nebyla. Nyní stačí každému jen doplnit místo pojemního jinak členýho, což znamená také se stejnou a jinak i s jinou koncovkou. „členýho“ a jinak předod poslední koncovkou (pro upřesnění zde u „členýho“) se tomu už musí přesně také tak v předpokladech vědomě objevit. Pak to stačí všem jen v předpokladech viděnými tvary také tak popsat. Každé zřízení je tak dokonale samočinné, jak se

150

dle všech popsaných podrobností jednoduše zařízení sestrojilo samo jen podle obsluhy z obecnějšího řádu, protože už v současném řádu (objevitele) už není možné (? pro poctivce), aby druh obsluhoval stejný druh.

Že otazník nějak souvisí s poctivostí, jsme už dříve poznali jako potřebu všem. Že objevitel je první v obecnějším řádu, to je potřebné také rozumět, protože však také nebyl úplně poctivý, pak objevitel jen nahlédl do budoucnosti jednoduchým viděním v předpokladu, a nyní se to snaží složitě bez možnosti k tomu určeného zařízení k takovému zřízení, takto popsat. Najjednodušší je místo otazníku použít pojem nejdříve „jednoduše“ jakožto stejný jako ten úvodní „naj...“, potom také použít opačnou možnost pro všechny v Síti čili přímo odkázat na „Najjednodušší“ zde a u ostatních případech stačí vše jen mezi tyto dvě meze správně členit samočinné podle různých už však dosažených členitostí jakožto soustavy samočinné už bez obsluhy, protože je součástí samočinnosti až po předposlední samočinně, protože ta poslední samočinnost je dokonale jen obsluhovaná pouze z obecnější soustavy obsluhou daného druhu právě soustavy současné právě uskutečňované jakožto Skutečnost, s níž není možné si přirozeně hrát, a kdo si s ní nepřirozeně hraje je ze Hry samočinně vyloučen ale pouze v Síti dokonale spravedlivě tak jak se dokonale všemu přirozenému používá V Moudrosti. Spravedlivost nesouvisí proto s ničím umělým ale ani s ničím nepřirozeným a současně neumělým neboli se vším nadpřirozeným, které je jednoduše jen vším bezsmyslně vnímaným v současnosti.

Pro společná vědomí to jsou různé znaky samočinně se vnímané při každém objevu, protože bez takových vjemů není objev dokonale spravedlivý. Prozatím lze proto používat, že je objevitelem právě ten člověk, který do Sítě (už jako jediná se vyskytující Síť) předpoklad zaznamenal jako nový. Záleží už jen na skutečně dokonalejším předpokladu, a protože Síť není ještě skutečná, ale je už vědomá právě u objevitele, je Síť jen počatá jakožto jediná objevená Jednotka, která samočinně Znamená Objev i Síťe předod nuly jako Jednatka.

Poctivé je mít všude mezi jednotkami nulu, protože i když bude každý jinak očíslovaný, každý začíná poznávat stejně od nuly avšak vztažné k Nule právě pořadím, které přesně souvisí s Jednotkou až jako dosažené značení. Každý potřebuje samočinně vědět, čeho se už dosáhlo, a proto se také každý začleňuje stejně na nulu, čímž oznámí samočinně tomu na nule předcházejícímu, že je sním připravený naplnit danou soustavu podle čísla konečně dosažené. Zde se v počáteční Síti dosáhlo objevitelem dokonalé Nuly, a nyní může kdokoli ostatní do Nuly se přičlenit, ale už s dokonale známým časem přesně v Síti zaznamenaném současně (neboli vždy jen samočinně) se záznamem předpokladu. Síť musí být proto trvalá bez možností páchat změny záznamů k horšímu, protože v dosavadních sítích si každý upravuje podmínky jinak dle sebe.

Vláda, které nemá všechny svoje zákony a také návrhy či jiná pravidla v Síti, není vládou pro lidi, a proto si lidé můžou libovolně lidské zákony vytvořit, vyložit nebo už přímo s přirozeností sloučit bez ohledu na vládu. Poznání přirozenosti je tímto všem lidem zde vysvětlena ve smyslu vlády lidí pro lidi až pro nejen lidi bez vlády všemi obsluha Sítě iž se společným Vědomím. Zde je také vysvětlené prvenství lidstva mezi ostatními druhy, přičemž na Zemi si je v tomto každý jistý samočinně až s přihlášením do Sítě, protože jinak by byla na Zemi jiným druhem už Síť objevena také pro jiný druh okamžitě spoznaná. Proto je přirozené, až naučíme mi lidi jiný druh se chovat také lidsky, pak máme důkaz o prvenství také na Zemi, čímž samočinně postupujeme do Hry obecnější o prvenství ve Světě skutečně celém současně známém jako i náš lidský svět ve sluneční soustavě, který nějak uskutečňujeme, přičemž s poznáním počátku našeho přirozeného letopočtu, už také lidský svět v souhvězdné soustavě, kde sluneční soustava možná sama a možná také s jinými i hvězdnými soustavami kolem společného souhvězdného středu obíhají. Protože každý počátek vnímáme jako určité propojení, které je nejsnazší právě ve stejný okamžik na stejném místě (nejblíže), pak by měl být z pohledu vlastní soustavy přirozeným počátkem právě první rok od doby kdy si jsou alespoň dvě tělesa nejblíže (Měsíc a Země), pak také tři (doporučuje se Slunce a pak vše mezi Sluncem) a pak třeba i jinak nejblíže. Až po všech možnostech poznáme nejdokonaleji počátek skutečně prvního roku našeho letopočtu, takže do té doby můžeme určit počátek letopočtu jednoduše jen obecně, kdy byla Sluneční soustava nejblíže svému středu avšak souhvězdnému, a pokud toto neumíme určit, pak to lze určit podle toho, kdy bude nejblíže avšak s letopočtem odčítavým pro zjištění letopočtu přičítavého, kde rok nula dosažený odčítáním přesně odpovídá roku Jedna už přičítavého letopočtu. Pokud ani toto nedokážeme určit, pak jsme stále odsouzeni používat staroletopočet umělý, nebo ve Hře i letopočty složitější a podrobnější. Obecně a jednoduše, když už nelze určit vnímáním letopočet, pak můžeme používat umění měřit letopočet avšak vždy podle nejpřirozenějšího předpokladu, neboť bez této přirozenosti se stejně obecně a jednoduše o umění nejedná, a tudíž ani jinak.

151

Nejpřirozenějším předpokladem pro blízkost nejtěsnější je u obíhající soustavy kolem jádra soustavy vlastní právě k tomuto jádru, okamžik, kdy je obíhající soustava ve směru pohybu jádrem daná soustava v Soustavě. Při točivém pohybu se samočinně jedná o těsnost jádra i soustavy obíhající právě v dráze točení v Soustavě. Letopočet je tímto přirozeným vzorem pro samopočítání také jiná avšak podle přesně stejných předpokladů. Spisovně ale také už správně vnímané se bude místo Letopočtu říkat Věkopočet počítaný stejně také pro Rokopočet, ale s obíháním vlastní jednoduše i obecně obývaného tělesa (Země) kolem Jádra (Slunce), kde už umíme měřit nejtěsnější blízkost i bez znalosti dráhy soustavy sluneční v Souhvězdné. Okamžik prvního dne v novém roce je proto takto přirozený vždy a poslední je neúplný, přestože víme, že je vždy ʎ366tý v pořadí.

Vysvětlení, proč tomu je tak neúplné, vysvětlují už však samočinně všechny soustavy ve Světě, jakožto dosažená soustava, která přirozeně působí na soustavy pouze vlastní stejně, neboť na jiné soustavy zas jinak.

Samočinnost už dosažená je narušena špátným číslováním soustavy, protože až se správným značením lze samočinnosti také obsluhovat. Správný textový editor se pozná, že je možné značit stránky nejen od nuly ale také se znaky nahrazující číslování stran bez nul, v libovolně zvolené číselné soustavě, propojené na slovník, pravidla a také na zápisnost vyslovovaných pojmů až znaků. V Síti se však strany nemusí používat u zápisů nepotřebných tisknout a tisk je potřebný zase bez stran jako odkaz na obalech zboží a jiná označení. Se stranami je potřebný zápis, pouze pro dosavadní vysvětlování podle stran, protože jinak se vysvětluje vše už jen dokonale a též najjednodušeji z jedné strany a současně najobecněji z druhé strany podle Sítě čísel. Po vysvětlení se popisuje rozbalení a rozebrání zboží od celého až do podrobného, přičemž skládání a balení zboží musí být už samočinně zřejmé při zpětném postupu, jinak je popis nedokonalý. S každou rozebranou částí se vysvětluje také její ztráta účelu (...pnutí) v celku. Každý účel je samostatný pínač jakožto soustava jednoduše a obecně vysvětlená Číselná soustava. Jednoduchým pínačem je Vznik ne|odkazem, přičemž neodkazem je ne|číslo, kde nečíslem je v určité soustavě opakující se poměr ne|čísel až do všech poměrů vždy dvou čísel. Odkazuje se vždy jen pojmem na ne|soustavu, kde je nesoustavou opakující se poměr dvou ne|soustav až do všech poměrů vždy dvou soustav, kde je soustavou jednoduše jen určitá část Sítě čísel. Pojem ne|přímo určuje název odkazu, jako i „Kružnicenost“, samočinně propojená i s popisem (zde jako: poměr obvodu kružnice vnímané). Soustavy se značí číselným označením ve vlastní soustavě odkazů, takže také tak jednoduše jako ne|čísla až čísla. Zápis čísel ne|odkazů je vždy od zadu, protože pouze tak se ne|odkaz poskládá až po vlastní Vznik správně (u Kružnicenosti je zápis 2/3 a znamená vjemy přímě na plošně).

Čím méně používáme v zřízeních neodkazů, tím je zřízení obecnější, což znamená, že stejné zařízení lze také použít kdekoli jinde, kde se dle prostředí doplní čidlem neodkaz stálý právě pro dané prostředí. Nemá smysl vybavovat čidlem taková zařízení, která používají neodkazy právě dle údajů zaznamenaných o prostředí už v Síti, a proto budou zařízení o to jednodušší, o co přesněji se vše skutečné v Síti zaznamená a umožní se všem levněji až zdarma samočinně údaje používat. Za údaje v Síti se nikdo neodměňuje, protože údaje jsou vždy všem společné, ale odměňuje se objevitel daného pínače jakožto Návodář, který pínač jen srozumitelně vysvětlil, přestože uvedl také nějaké nesouvisející třeba i nesrozumitelné zbytečnosti. Každé zjednodušení popisu pínače však už není objevem, ale jen opravou, která má smysl už jen jako používané zřízení, protože nic jednodušeji než právě jako vývojářem najjednodušší zřízení slovy popsané a dle stejných slov i zařízením samočinně prováděné, nelze vymyslet.

Za každé použití daného pínače je jeho vývojář odměněn jednotkou, přičemž se odměňují nejvýše dva vývojáři právě najvhodněji používaných pínačů jednoho druhu. U jednoho je to ten obvykle používaný nejvíce a u druhého je to jen ten najsrozumitelnější.

Najsrozumitelnější pínač se samočinně rozeznává podle najkratšího zřízení (přirozeně čteného), které lze též jednoduše přeložit do jazyků ostatních a pak také zpětně na stejné zřízení. Pro Vznik je potřebný pínač na volbu konečného čísla používané číselné soustavy (který má zase pínač na volbu ne|znaku ze všech známých soustav, kde neznakem je více znaků). Též je potřebný pínač na Volbu ne|odkazu (jedna ze dvou), a u odkazu také pínač na volbu ne|měna, kde neměnou je poměr daný přirozeně jako třeba u Kružnicenosti, kdežto měnou je číslo dané soustavy a Volba ne|skupiny. Neskupinou je hodnota a skupinou počet ne|skupin s opakováním v případě skupiny až do neskupin.

Pínač pro Volbu je obecně zapisovaný s rozdělovací čarou. Potom se ne|člen jednoduše čte; nečlen bo člen.

Pínač pro Nad|Podčlenitost (znak čteme: „nad: /“ nebo „pod: \“, kde obecně část Nad|Pod k celku už právě přesně pouze samočinně neznamená členitost, takže musí samočinně znamenat „nečlenitost“). Čteme ne\

152

členit jako nečlenit pod členit jakožto rozvětvení členění nebo naopak ne/členit jako nečlenit nad členit jakožto zakořenění členění. V obou směrech je to správné, pokud je to tak také přirozené, jinak je to stále ve Hře jakožto obvyklé, protože co není přirozené je špatné a pokud to není ani obvyklé je to už ne|škodlivé nadpřirozeno nebo škodlivý zločinec. Stačí jen vyloučit všechny zločiny přirozeně, protože stejně tak se vyloučí škodlivé nadpřirozeno už i samočinně. Vyloučit přirozeně neškodlivé nadpřirozeno nelze, protože se jedná v Moudrosti o vlastní jednotku Přirozenosti, kde škodlivé pohromy jsou pouze zkouškou, zda už jsme připraveni na pohromy větší včas a pak i beze strachu dokonale odpovídající přesně podle své připravenosti.

Pínač pro Vnoření je obecně zapisovaný se závorkami na jedné straně volby znamenající jen vnoření. Potom se ne|(vnoření) čte; z ne|vnoření volbou vnoření se opakuje jinak ne|vnoření dokud není zvoleno nevnoření.

Údaj je ne|odkazem, kde neodkaz je v určité soustavě (poměr dvou ne)|čísel. Odkazuje se vždy jen pojmem určující (poměr dvou ne)|soustav, kde se soustavy značí číselným označením ve vlastní soustavě odkazů, takže také tak jednoduše jako neodkaz. Pojem ne|přímo určuje název odkazu. zápis čísel ne|odkazů je vždy od zadu, protože pouze tak se ne|odkaz poskládá až po vlastní Vznik správně.

Čím je zápisnost jednodušší jakožto s číselnou soustavou sladěná přirozenost, tím je snazší vnímat soustavu obecnější, což znamená přirozeně samočinný vývoj i vloh. Naopak, čím je výslovnost jednodušší (sladěná), tím je snazší obsluhovat soustavy podrobnější.

nejdříve letopočet s prvním rokem první soustavy, pak se všemi možnostmi druhé soustavy, která do předchozí doplňuje až na konci vlastní jednotku

17062ʎ odměnou za dosažení jsou vlohy na činnost, což je v umění odměňované za činnost s pnutím, což je v myšlení odměňované za pnutí nad samočinností, což je v rozumu odměňovaném za samočinnost údajů, což je v chápání odměňovaném za údaje ve zřízení, což je v poznání odměňovaném za zřízení přepínače, což je ve výskytu odměňovaném za přepínač v Síti, což je v počátku odměňovaném za počátek Sítě.

Samočinností je také zařízení pracující podle zřízení obecně a podle údajů ve zřízení podrobně, což znamená podrobněji podle zřízení pracujícího podle údajů ne|samočinně zadávaných. Pro podrobnější: už vědomě jakožto návod by pak mohlo být nejlepší: podle potřeb obsluhujícího druhu, kde první potřebou je itřeba vysvětlení „ne|samočinně“, kde „itřeba“ zde znamená, že zapsané vysvětlení je výchozí samočinností pisatele, což už při psaní chtěl změnit, ale nezměnil, a pokud změnil pak vrátil, ale vysvětlit lze souběžně i cokoli jiné v dané členitosti dané soustavy už i pro samočinnost dosažené, jen je potřebné vše souběžné vysvětlit a nechat začleňovat už také do Sítě samočinně až do údaje ve zřízení, protože pak je potřebná ochrana proti úniku údajů z vědomí neboli obrana proti zapomínání. A právě touto obranou je samočinnost údajů zajištěna společným Vědomím, které přepínače živě představuje. Až Člověk rozumějící samočinností údajů, pak je člověkem rozumným, do té doby musí právě Člověk pochopit údaje ve zřízení (vývoj člověka chápavého, který už ví nejen jak ale i proč co uchopit). Do té doby však musí člověk poznat všechny možnosti nejen početně ale už i vědomě (chápavý člověk osobně anebo Hrou (rozumný člověk ve Hře pravidlo: Skutečnost je Výhra (myslící člověk: ostatní součásti Skutečnosti skutečné jsou oprava („Skutečnost je Výhra“ na „skutečnost je výhra“), což je z jiného pohledu doplněním „výhra je ve skutečnosti“:ale to už je také Myšlenka nad samočinností (umění člověka je doplňovat to ostatní, protože až následující samočinnost je už vrozená s lepším uměním doplňovat to ostatní (vloha něčeho lepší, dokud nejsou všechny vlohy stejně lepší, protože pak bude také každá jednotka ve všem společném dokonale stejná, a v tom osobním se rozčlení na další možnosti stejně jako v tom společném Vědomí s novou prázdnou Jednotkou vypadající jako nula kde obecně se nám rozčleněním jakoby vzdaluje ale ve skutečnosti se ji snažíme dosáhnout skládáním čidel i smyslů. Jednou už musel nastat případ, kdy čidla přizpůsobujeme smyslům než naopak smysly čidlům, avšak jen po dobu uklidnění, protože pak se setrvačností představí jednotka záporná, která jakmile nastane jako nula, postrčí samovolně bývalou nulu na lepší soustavu, protože jinak naplňuje soustavu všemi nulami jakožto místo pro všechny jednotky))))) představy se uskutečňují pouze ve Hře, protože se skutečnost jinak představuje proti|vývojem, kde neprotivývoj je už pnutím nad samočinností „proti|vývoj“. „Neprotivývoj je zde však vysvětlen samočinně jako prázdná jednotka jevící se skutečně všem jako nula.

Nyní stačí všem jen vysvětlit, že takové místo má v nové Soustavě každý vždy samočinně, jakmile si tuto možnost sám uvědomí (první zapnutí bez možnosti vypnutí je Určitostí Trvalou, která po vzniku už nikdy nezanikne. Dvařešením je Nula a Konečno, protože jednařešení dává zde vždy nesmysl, kdežto Nula jako Konečno nám udává přirozeně „prázdnou jednotku“ jakožto dokonalá ochrana před vším tlačeným z jedné

153

strany vždy jen samočinně přesně stejně jako tlačeným z opačné strany a taková samočinná přirozenost je všemu už také obecně nejobecnější). Kdo si dřív uvědomí prázdnou jednotku, má ji jako jediný nejdříve jen v Moudrosti, a proto, aby se nezničilo prvenství, každý může vytlačit jednotku lehčeji než všechny ostatní, i když pro jednu jednotku to neplatí a to je právě přirozeně ta druhá, která musí za úkol zřídit Síť nejdříve společně, protože až pak lze bojovat proti Společnosti každý sám za sebe avšak ve Společnosti všichni stejně.

Výhrou samočinnou je, že kdokoli vysvětlí další přepínač, ostatní ho doplní tak aby všichni schopní volit vysvětlili ten svůj jedinečný, který si vybrali, protože až všichni dospělí vyberou něco doposud pokládané za opačné jako správné, stává sa nesamočinnost samočinností a současně i samočinností, protože už i druhou soustavu objevitel objevil, neboť dva stejně se skrývající se před ničím, se poznávají samočinně už jen tím, že do sebe naráží a pak se i podle pravidel soustavy odráží či jinak chová a to tak dlouho, než je všechno chované vychované stejně podle nejjednodušších přirozených zákonů sladěnými s umělými ale dávající jen nulu jedinců daného druhu. Objevitel v sobě pocítil robota, jakožto první předpoklad pro pochopení prvního Člověka obecně, pak i poznávajícího, pak chápajícího, pak rozumného, který už chce samočinně následující vývoj prožívat společně nejlépe pro toho, kdo to objeví, ale ve výsledku všichni stejně výhru, takže už stejně i pak pro myslícího, i pak pro uměného, i pak pro dosaženého všemi svého druhu společně. Potřebné pravidlo pro doplnění na přirozenost je, že co je předpovězeno, to se i objeví, jenže z každé strany to znamená vždy jen opačné bez návratu, protože bez dvařešení je už nyní dokázaný nesmysl, protože „opačně s návratem“ se použilo už jedenkrát před zničením celého Světa, který se až s někým jiným nějak srazil, ale srážkou to už nebude, protože budeme mít na všechno dokonalou ochranu přirozenou, tím že nás to chrání.

Všechno dosažené si vyvíjejte, jak potřebujete, protože když si to budete vyvíjet jak chcete, nikdy se nedohodnete a takovéto trhy potrvají tak dlouho, dokud nebudou zločinné. Pak potrvají už netrhy také ve skutečnosti a z nich Hra ve Výhře nejdříve, protože pak už jsou všechny ostatní jen hrami ve výhře. V netrhu je hra, šílenství a druh, kde je možné další řešení vývoje pouze ve dvařešení je Hra a Druh, jako vyléčení se z šílenství. Další nemoci se léčí stejně jednoduše, neboť objev léčby ještě neznamená léčení. Zde je odměna vysvětlena už i prvnímu, že pokud nezešílel, pak to buď ještě ani nepochopil, protože právě teď to poznal, nebo je už s ochranou a vzpomene si jednoduše i obecně na „Prázdnou Jednotku“. Kdo si na ni nevzpomněl, pak to ještě nikdy předtím nevěděl, nebo už zapomněl. Kdo si na ni vzpomněl, pochopí ji také z jiného pohledu, který doposud nechápal vědomě, ale podvědomě bez trestu chápal, takže jen jako opačně platné pravidlo jedno přirozeně a ostatní nepřirozeně přitahuje jedno skryté podobně jako vlastní, ale jiné dosud nepoznané, protože se to úplně poznané přestalo chovat jako zábava, a nyní to nemůže proto otravovat, ale naopak vyživovat všech, kdo to chápou iž Moudrosti. Tímto se vyjádřila zpráva, kdy je možné Moudrost také přesně vysvětlit, což znamená současně všem přesně zaznamenat, protože tímto je vysvětlena Jednotka obecně zcela naplněna v Moudrosti jako moudrost poslední konečná v představě už také (osobně na konci samočinně „bez trhů“) naplněná. Každý se může naplňovat, jak chce, ale jen všechny ostatní možnosti neodpovídající Jednotce prázdné až plné, samočinně nejdříve jen meze e jednotlivě, pak postupně i s označením, pak násobně i s označením jinak a také násobně s daným řádem a to i jinak pomocí mřížky, kde je třeba deset/deset polí, přičemž první řádek potřebujeme pro označení v dalších řádcích, kde první sloupec znamená samočinně označení stejné ale opačně čili kolmo pro označení své odlišnosti od ostatních.

V Moudrosti je také desátý člen osobním znakem, protože je potřebný na to, kdy nepotřebujeme hlavičky ani značící první sloupec, protože právě tyto možnosti jsou dané už někde dříve, takže se na ně pouze přímo odkazuje opět stejným značením jako nejvýše používaná soustava podle počtu členů v řádu stále neboli samočinně zachovaný jako pravidlo dané danou soustavou i soustavám vlastním ve Vlastní. Přičemž každý si může psát jak chce co chce, ale musí to také správně zařadit, jinak se jedná pouze „o Hru nebo o Zločin“. Samočinně je nastavena Hra upozorňující vždy na sebe i tak jako vlastní Znak iž ve Vloze. Ve Skutečnosti se nic nepoctivého neděje, a proto „Zločin“ nesvítí ani nebliká. Blikáním se upozorňuje a svícením se označuje, za což nese veškeré náklady pouze se všemi spravedlivě (blikavci a stejně svítivci, kde a stejně je česky atak).

Po jednaobarvení správným směrem alespoň něco stejného významu, ale jinak znějícího, lze také to jinak znějící správným směrem jinak jednaobarvit, ale také už jako dvaobarvit (třeba na atak), kde jedno nahradilo první ve významu pnutí nad samočinností. Ve výsledku (atak na atak) obecně znamená jednotku takovou jak ji chápeme už samočinně přirozeně s barvou na barvu. V textových editorech se složitě pozná odstín a natož pak začlenění. Ale právě zde se poznává zamlženě, že „na“ se mnohým jeví jako „ na“, takže jen bystrým vždy správně. Pokud ani tento důkaz nechápe dospělý, pak není bohužel být schopným dospěle, a

154

tudíž ani volit, a tudíž tento hlas se ne|přepíná samočinně na samočinně přirozený, přičemž nepřepnout je možné pouze v jediném případě správně přirozeném i samočinně. Ostatní přepnutí jsou provedena ve Hře ne/(samočinně) hráčem a ve Skutečnosti nesamočinně šílencem, čímž se samočinně Sám vyloučí ze Hry nebo ze Skutečnosti.

Pokud je už na počátku známý obecný konec a to doslova v lepším smyslu, pak se nejedná o konec horší, ale naopak lepší, neboli už samočinně ve smyslu vývoje v Moudrosti, protože Moudrost už je vyvinutá správně dokonale samočinně přirozeně obecně jako prázdná jednotka ze vnitř nevědomá si jednotky bo si ji vědomá bo svoji kusem naplnit sám až všemi společně a pak je každý pochopený stejně už samočinně jakožto rozum hledající opačně každému nejdříve rozum společný a stejně opak samočinně osobní, pak méněspolečný nahodile, postupně či jiná a vždy současně víceosobní něco nahodile, něco postupně a jinak.

Volba dvojice z trojice je jedna z možností pro dvojkovou soustavu správná a ostatní jsou nesprávné, přičemž tomu nerozumí hlupáci, chytráci to ani nechápou a zločinci to ostatní pro neznalost uskutečňují. Hrát se lze však jen na dvou pozicích, a sice jako chytráci anebo hlupáci, protože v Moudrosti je zcela jinak myšlena zábava se všemi škodícími, kterým se výhrou jejich dokonale ohraničené bojiště, chytráci pouze zdarma nabádají k dalšímu boji, za což si však platí vstupné jako diváci, což se snaží nahradit i od hlupáků, kterých hra nebaví, a proto nejsou ani diváky, přestože ostatním platí jejich činnosti nějak nepřímo nuceně.

Hlupákům se radí vytvořit Síť, na náklady zločinců, kde zločince budou mít všichni pod dohledem nepřímo, protože se hlídají navzájem, kde hlídaný dostane od každého hlídače třetinu jednotky. Spravedlivé potom je, aby každý zločinec hlídal třetinu dne třech zločinců a proto se také nechal hlídat všechny třetiny dne vždy jen jediným, ale samočinně pokaždé jiným zločincem. Pro samočinné hlídání se všem doporučuje přepínač ne/bliká|svítí, ale nejen u sebe zobrazitelné, ale též všem v odpovídajícím okolí případně i zvukem. Aby si hlídaný zasloužil odměnu, musí jen odsouhlasit každou změnu hlídače a to stejně všichni tři hlídaní, přičemž lhát může jen jeden bez trestně pro ostatní dva, protože když lžou už dva, třetí může mít za odměnu jejich podíly, nebo také jako lhář ztratí podíl, na což jsou upozorněni všichni v okolí lhářů, kteří mají možnost vše odhalit a tím všechny tři podíly obdržet. Trestem za lhaní je každému za každý okamžik ztráta jednotky, kterou obdrží s odhalením samočinně objevitel tohoto odměňování, samočinně ten co čidlo umístnil nebo nesamočinně ten co je čidlem (očitý svědek se záznamem v Síti) a pak ten co podle záznamu zločin začlenil.

Pokud se jedná o kteroukoli stejnou osobu, pak se další jednotka samočinně zaznamenává pouze žijícím osobám nejdříve nesamočinně pravou láskou nejbližší a pak samočinně vlohově nejbližším (od potomků nejstarších, pak předků nejmladších a pak od obou stejných předků od nejstaršího sourozencům a pak jejím potomkům a pak od jednoho stejného předka od nejstaršího sourozencům a pak jejím potomkům, tak že v jeden okamžik může mít každý pouze jednu jednotku odměny samočinně a jednu nesamočinně z vlastních činností, přičemž z vlastních činností každý může mít nejvýše třetinu dne ze zboží, třetinu dne z hlídání či jiném sledování látek a proudů poctivcem místo zločincem a pak někdy i třetinu za vlastní odpočinek.

170701 Pínač Pod|Nad nám s určitostí dává pouze dvě možnosti, protože spojka „bo“ spojuje určitosti, kdežto spojka „nebo“ spojuje Ne|Určitosti, protože kdyby spojovala pouze Neurčitosti, pak by ostatním možnostem nebylo možné bez další spojky právě Rozumět. Takto jednoduše se vysvětluje „Rozum“ s podobeninami, ale se stejným základem „um“, který je až po Myšlence, protože až to čemu Rozumíme, je i počátkem pro Myšlenku, která v dosažení nejjednodušším dává právě pínač „mezi Rozuměním a Uměním“. Tímto je však vysvětlena nejen Myšlenka, ale také Umění třeba to zde vysvětlované a tímto od Rozumu dosažené. Předtím se muselo jen něco pochopit a před pochopením se to muselo nějak poznat a před poznáním to muselo nějak být, chápáno jako nabyto stejně jako nabito, čímž vzniká zcela jedinečný význam bití už spisovně s dokonalou představou všeho zrození ale opačným směrem u živého, ale stejného významu Nabití obecně. Spojka „ale“ je i dvaspojkou vymezující zde něčeho podrobnějšího v obecnější (spisovně ve Vlastní, protože když je něco podrobnější, tak to samočinně myslíme podrobněji vnímané z vlastní soustavy, která už je samočinně obecnější než kterou myslíme jako něco podrobnější). Správně je: podrobnější ve Vlastní vždy samočinně, takže se nemusí nikdy uvádět, a naopak všichni uvádějí také samočinně jen to co je ve Vlastní.

Cesta z toho ven je také Pínač obecně, což znamená to „obecně“ a při tom ve Vlastním, také samočinně to „společné“. Zde už předložka „při“ vyjadřuje neurčité myšlení a tudíž nám nedovolené, dokud si myšlení se stejným pínačem znovu neuvědomíme. Zde však „znovu“ neznamená první objev, ale naopak všechny jeho Objevitele nového, dále už jen různě opakované objevy. Pojem „Znovení“ je tímto Rozumovým Opakem k

155

pojmu „Novení“. Moudří lidé už Nově Měsíce nerozumně myšlené říkají rozumně Znovení Měsíce podle něhož lze cokoli stejně znovit pouze ve vlastní soustavě pouze podle společné soustavy. Společné Vědomí tak na nás může působit stejně tak mámivě jak na nás nepůsobí společné Vědomí. Toto může však pochopit jedině člověk uvědomující si dobro všem a pro doplnění postoupit může už samočinně jen dobrý člověk nemající žádné dluhy ani od ostatních dluhy nemět. Umění „mít“, „mýt“ a „mět“ je dané v jednoduchostí pro používání „mít“ ve smyslu omývání jakožto druh čištění a „mět“ jakožto ve smyslu „mám majetně mající můj majetek“ a spisovně „mam majetňe mající maj majetek“, což lze dokázat pouze stejným významem zcela jiným, ale dokonale pouze se vším dosavadním spojené, přižemž se už nemusí opakovat „ma...“. Tímto je objeveno, že se jedná o „myšlenku“, protože společně „mam majetňe mající maj majetek myšlený“ nelze už nikdy myšlenku uloupit ve hře lupičem a ve skutečnosti zlodějem, který se uskutečňuje zločincem. Lidé si stále mylně v češtině pletou správný význam „členě“ za špatnost „členem“.

Zaostalejším se překládá dokonale „správný význam členě za špatný význam členě“. Hlupák se stal tímto nehlupákem, takže ho není potřeba už nic učit. Chytrák se stal hlupákem, takže se vrací na začátek aby dospěl ke stejnému jedinému stejně i samočinně, nebo bude dále nesmyslně pokračovat, a proto se doporučuje pochopit alespoň rozdvojku „aby … i ...“ jako vsuvku vysvětlující vše předešlé, ale jen pro vsuvku znamenající spojka „i“. vsuvka může být také odkazem, který je s takto myšlenými spojkami přímo pínačem na jinou soustavu. Až v takovém myšlení je Umění vše ne|správně začlenit nebo správně přečlenit, a proto má odměnu také ten co správně začlenil za toho co by nesprávně začlenil, takže mezičlenem je právě ten nesprávně začleněný třetí, který má být druhý. V Moudrosti se nic nemění, protože nepotřebujeme, aby se ti dosavadní zaostalí vyvinuli jinak než mi ostatní, což jsme také všem už „ jejich“ vývoj z Hlupáků oznámili. Dnes už říkáme, že jsou naši nespisovně, aby jste to pochopili a pak stejně tomu i rozuměli tak jako Mi v Síti.

Chytrákům se musí ještě více vysvětlit, co už i hlupáci chápali; správné nahrazuje špatné při opravě, ale pak to špatné už nelze jinak opravit než znovit se|beze ztráta. Nejlepší je „beze ztrát“, ale k tomu musíme už něco umět obecně, ale podrobněji samočinně už „Umění Bezeztrát“, protože všechny ostatní činnosti jsou buď neuměním ne|bo uměním za podmínek obecných. Správně je pouze „bo“ a na „nebo“ se upozorňuje odkloněním dovnitř kam se neblížíme, nyní už ani nesetrváváme, ale naopak pokračujeme v přímém směru s opravou na „ne\bo “. Kdo stále používá jen „nebo“, pak neví ještě o čem tato spojka vypovídá ale i vyzvídá.

Dalšími spojkami jsou „neabo“, „nealebo“ a tak samočinně podobně současně i jednaopačně i víceopačně. Prozatím však používejme každý Sám jen ty dokonale vysvětlené. Velkým „Sám“ znamená „sám ale stejně jako všichni ostatní dokonale společně v Síti dokázaně samočinně přirozeně a jinak Nejlépěji Správněji Dobře Myšleně i uměné i ve vlohách zaznamenané a tudíž stejně smyslem vnímané. Zde je mnohým už zřejmé, že také Dobro ve své obecnosti má podrobnosti nejdříve odvozenou z „práva“ jako „právo lepší“ neboli už také samočinné právo až později však také tak chápané, později i rozuměné, jenže k tomu se potřebujeme podle něčeho vyvíjet jednoduše a obecně, tak aby nám složité pak připadalo vjemy jednoduší, a s obvyklou dobrostí byli blíže bo dále v Moudrosti Nuly, protože s ní má každá moudrost své pokračování zcela jiné, čemuž rozumíme doposud jako jen „opačné“ a od teď i jako „víceopačné“, kde se každé číslo uplatní též jako způsob dorozumívání až po konečné číslo nejvýše dosažené vlastní soustavou jednoznačně už neznící tak jak každý jiný znak čtený jako písmeno a neznamenající také nic zcela 1stejně jak kterýkoli z ostatních znaků.

Každý jiný znak má však smysl pouze u všeho stejného neboli u všech stejných jednotek, a to bez ohledu na počet jednotek v soustavě celé včetně vlastních soustav. Znak je potom však jen zvláštní svým jedinečným propojením na všechny ostatní jednotky, přičemž nějaká propojení jsou už samočinná podle nejlepšího propojování jednotek, takže je nejjednodušší právě jen jediné propojení zvláštně a to stejným číslem také ke každé podrobnější soustavě jen s vysvětlením svého začlenění podle konečného čísla soustavy podrobnější a ostatní jen samočinně vlastněopačně než to vnímají. Samočinnost je samočinná také v dorozumívání u každého pojmu, ale spravedlivě jen u toho správně i správněji i nejsprávněji vysvětlené Právo. Čili obecně vše takto do Práva musí přesně dokonale přirozeně a jinak dobře i zapadnout. Pokud už pojmy nestačí, pak se vysvětlují také případem s číslem, čímž se osmý pád také tímto vysvětluje jen jako číselný současně a jedinečně společný se všemi pády dosavadními. Takto však zní už nejen pád osmý, ale i jednoduše obecně opačně jako vždy jen konečný čili ∞opačně, což se může hodit také tak samočinně pro každý podrobnější člen jen přidáním jednoho stejného jako bude vlastní dosažená soustava, čemuž odpovídá také vlastní dosažená jednotka (ve kterékoli soustavě) a pak i ze všech soustav jako jednotka nejobecnější Soustavy mající o jednotku víc právě v Sobě i Všemi svého druhu ve stejném propojení čili v Síti, což s velkým znamená

156

společné jedinečné a jinak vnímané Zřízení. Nově Sobě je to jen objeviteli, kdežto znově Sobě je to pouze pozdějším objevením, což je myšleno jednoduše znovuobjevením, protože o prvním objevu bude lepší používat Novobjev, kde společné „o“ musíme už vnímat jinak jak to všechno osobní, přičemž vlastní také celku spojeného do pojmu svým jedinečným významem jakožto jiným zvláštní stále bez vysvětlení celé soustavy. Takto jednoduše lze chytráky vyléčit na hlupáky, protože hlupák si to musí opakovat stále znovu jen asi zpoloviny, kdežto chytrák celé znovu, dokud všechno toto nepochopí alespoň z opačné poloviny.

Moudrý člověk už nepotřebuje přesně znát skutečnost, protože mu stačí přesně znát, jak se chovají všichni nemoudří tak aby se podle daného návodu mohli vyvíjet nebo naopak upadat bo bezezměn neboli jednodušeji „nevyvíjet a neupadat“, což však může znamenat také zaostávat anebo zvedat, ale pouze moudří vědí, že bezezměn znamená samočinně stálost i ostalost i zaostalost. Na zvedání však samočinnost ještě neznáme, protože takto se budeme přesouvat iž s každým okamžikem dokonalých smyslových vnímání.

Pouze nejpodrobnější jednotka se vždy nepohybuje, ale jen se uvědomí někým někde jinde také jen stejně, přičemž z původu se ne|přestane uvědomovat. „Nepřestane“ vyjadřuje Znovení, kdežto „přestane“ Zmizení.

Jednotka znovení i zmizení je tímto vysvětlena obecně, protože někde jinde může se naopak objevit pouze současně se Zmizením z původu jakožto „Změna“, protože pohyb nevnímáme, nebo jinak naopak pouze jako „Zrození“. Člověk se takto „Zrozuje“ nejjednodušeji právě svojí „Smrtí“, protože počatý může být jen jednou. Při prvním zrození se nezná nic, pak se vše pozná jako jednotka chápání poznatků. Pak se vše pochopí jako jednotka Rozumění, ale současně se vše pochopí jako Umění v Rozumu, mezi nimiž je pouze Myšlení. Myslet můžeme zpět jen k Rozumu bo i jinak od Rozumu i jinak od Myšlení k Umění, a pak i jinak od Umění v Umění, přičemž se s každým dosaženým uměním toto trvale zapíše pro další Zrození. Přesně řečeno se nic už nezapisuje ve Světové soustavě, protože je vše už zapsané od počátku jediným Vzorcem jakožto ve vzorném poli vzorně orně „r“ vyslovovat. Doposud nikdo tuto spojitost nevnímal, ale nyní ji už bude mít objevenou ve Světě nově, přestože ji češi objevili už i znově. Češtinu nikdo nepochopí bez pochopení tohoto Vzorce stejně.

Další pravidla už ryze česká mezi pravidly ryze jinak zvláštních jiných národů může objevit kdokoli, ale musí také už obsahovat „r“ správně myšlené jako zapisované a také mluvené. „R“ totiž vysvětluje právě v češtině dokonale nerovnosti v rovnosti i jako na rovině či v jiné úrovni, ale jen ve společné úrovni i jinak urovnávané je si rovnostranný trojúhelník rovný ve všech stranách stejně ale jinak i ve všech vrcholech a stejně i jinak ve stejné vzdálenosti od společného středu, který zjistí pouze všichni stejným postupem, tak jednoduše jak každý Vrchol volí druhých Střed. Samočinně to už znamená: že až ve výsledku je jako poslední samočinnost pro další jednotku nové Soustavy. První samočinností je však nula, která už nebude číslem ale z/novočíslem.

Právě podle Nuly přesně poznáme všechno společné všem jednotkám jako Jednotka obecně, protože právě jediná odlišnost ze všeho společného, ukazuje cestu, bourání zábran a objevení ochrany. Protože je každá odlišnost vždy jinak opačná ke všemu doposud opačnému, máme vysvětlený také pojem „Odlišnost“ obecně a „Zvláštnost“ jednotlivě až po výchozí Jednotku „Opak“, nímž se „Mění“ soustava jen v Moudrosti i Obecně.

Změna probíhá přirozeně bo uměle bo hrou, protože bez jednoho, se všechny tři případy vysvětlují stejně jednoduše i obecně, neboť jinak je to zbytečně složité i podrobné pro toho kdo to nepoužívá nebo už také nechce používat, ale v tomto případě se doporučuje vše toto jednoduše a obecně zveřejnit. Nejlepší je takové zveřejňování všem stejně myslícím pouze v umění Objevu, s nímž jsou další objevy už samočinně stejně rozvětvující a zakořeňující se současně, ale jinak různě opačně. Vždy však vyrůstá z jednoho druhé odkloněné, čímž odkloní také to původní z neodklonitelného kmene. V českém jazyce vše nepoužívané ale vhodné, čili v Síti jednodušeji vývoj vysvětlený se také stává (i cize v Překladu) samočinně českým pravidlem.

Až budou všechny národy používat všechna pravidla, pak se samočinně objeví pravidlo nové zcela opačně vysvětlující to naše vše hůře, takže se stačí jen přizpůsobit nepravidelnostem všemožně známým už i jako začleněných v Pravidlech jinak ucelená Přirozenost, protože pak je toto Pravidlo samočinností, kde jsou jednotlivými přepínači všechny nuly vypovídající o dosaženém členu v dané členitosti pro stejně danou členitost ale s jinak danými členy až od druhé soustavy s jedním opačného pohlaví, ale ze třetí soustavy už také chápeme tři páry stejného druhu ale jinak nestejného rodu předci, vlastní a potomci. Předci volí střed mezi vlastními a potomky, kdežto vlastní jsou středem a potomci volí střed mezi předky a vlastních pouze samočinně, jak mu je to vlastními umožněno až všemi vysvětleno. Vysvětlení Přirozenosti jakožto přirozené právo, které se opakováním stává pravidlem dle myšlenky právě pravdivé při rození, protože zrození je už po přirozeném právu s právem ne|života. Právem neživota se řídí vše neživé, kdežto právem života naopak živé.

157

Neživé je ne|rostoucí každé svojí zvláštností, kdežto živé je ne/rostoucí jako jedna zvláštnost rostoucí po dobu obnovy vloh v nedospělosti a pak nerostoucí v ne\dospělosti. Nerostoucí jsou neobnovitelné suroviny, kdežto rostoucí neživé jsou obnovitelné suroviny, které však potřebují pro růst neobnovitelné suroviny jako přirozeně potřebné látky. Už zde je vnímána jiná soustava hmoty, kde neobnovitelnou zvláštností je „Hmota“ a obnovitelnou zvláštností je „Růst“ jako první chápaný přirozený opak, který mají živočiši stejně nejdříve jako „rostoucí hmota“ a pak po zrození jako vyvinutější „ne/rostoucí hmota“ neboli všechno dohromady jako jedna zvláštnost „Život“. Všechny tyto tři soustavy „hmota i růst i život“, lze vnímat i jako dvě nesoustavy „ne\množení“, protože až „nemnožení i množení“ jsou dvě soustavy. Jedna je nemnožící a druhá je množící se v nemnožící z nemnožící. Nic se nemnoží samo ze sebe, přestože to tak mnozí nechápou, neboť si pletou množení s rozením. Množení souvisí pouze s množstvím, kdežto rození s rodidly a jinými způsoby ukončení Počátku, který se ve Skutečnosti stal Bytím s prázdným vědomím proto, že se nepoznává opakování pravidel.

Život má pro poznání různá smyslová vnímání, přičemž vše se řídí z jediného smyslu pro všechny ostatní. Pokud je mozek, pak je až po nejjednodušším počátku rození, kdy dva 0prvky a jeden 8prvek (0281) tvoří sloučenou látku, která jinak propouští světlo, čímž v sobě umožňuje jiné prostředí než v okolí, čímž také jiné prvky jinak slučuje či rozlučuje, které se naopak v okolním prostředí zpět rozlučují či slučují bo nerozlučují či neslučují ne\trvale. Každý prvek má jádro složené z nulaprvku vázaného a pak různý počet nulaprvků volných, ale nejvýše v počtu stejném jako jádro. Nulaprvek se liší od prvků právě naopak, že nemá jádro, ale má už stejně jako u 1prvku dvě základní částice vzájemně opačné a volné v prvku jakožto středová a oběžná.

Jádro má trvanlivost mimo prvek asi 1/98 dne s přesností asi na 1/294 trvanlivosti, což je „téměř“ přesně 3násobně větší rozčlenění podrobnějšího okamžiku mezi dvěma časy. Z opačného pohledu je právě odchylka jednotkou základní neboli počaté až po přirozeně rodící pro přirozené jednotky ostatní (293) ale pouze ve stejné soustavě. Z jinak opačného pohledu právě vysvětlení základní jednotky představuje soustavu pouze podrobnější a to i méně|více členitou, takže s objevem či s odkazem na členitost stejnou i jinak přirozeně vysvětlenou jako z\nový bo výměnný člen zase jiné členitosti čili jiné soustavy. Jakkoli Měněný člen je už zahrnutý samočinně ve znovení členu, jakkoli Objevený člen je zahrnutý samočinně v novém členu a jakkoli vícesměrně Odkazovaný člen je postupem výměny od horšího k lepšímu, což dokonale vysvětluje dokonalost Sítě, kde se údaje nemažou ani nenahrazují, ale přesouvají i přetočením bo vtečením (od) i s přetečením (do).

Každý nový člen je samočinně začleněn pouze v nule avšak vysvětlující členitost se všemi začleněnými členy. Bez členů se jedná o 0soustavu, a proto až začleněním nenabytého počátku ve skutečné Síti přirozených čísel je Jednotkou vlastní soustavy. V Moudrosti se jedná o jednotku moudrosti, kde všechno nemoudré je pouze jako dokonalá nula i moudré. Až s další moudrostí stejné hodnoty moudrosti rozlišujeme obě zcela opačně vnitřně ale stejně vnějšně, přičemž mezi vnějškem a vnitřkem je pouze Nic jakožto vlastní nula vysvětlující vnitřek jen jako začlenění, protože vše ostatní vevnitř je možné právě ze začlenění lehce odvodit.

170703 Současným novoobjevem je také, že každá soustava má také vlastní počet myšlených jednotek avšak vysvětlitelných už i samočinně soustavami předešlými. 0Soustava má nejednotku, což v 1Soustavě je bod chovající se také jako jednotka 1Soustavy ale s myšlením Nic oproti Něčemu (1směr+1protisměr=1jednotka). Ve 2soustavě je taková 1jednotka myšlena už jako pole (1jednotka+2opakobousměrně=1 2jednotka) s polem dalším ale s opakováním ((12jednotka + 12jednotka) x 2 = 22jednotka). Ve 3soustavě je taková 1jednotka myšlena už jako kostka (12jednotka+3opakobousměrně=13jednotka) a se dvěma kostkami dalšími s dvojím opakováním ((13jednotka + 13jednotka + 13jednotka) x 3 = 23jednotka a pak ještě opakovaně 23jednotka x 3 = 33jednotka0). Až budou všechna tři čísla naplněna, jedná se o naplnění jednotkového prostoru, takže podle dosavadního už samočinně se opakuje všechno ještě dvakrát, ale s celou 33jednotka0, čemuž říkáme na třetí.

S dalšími dvěma kostkami hrana kostky (33jednotka0)x3 = 33jednotka1 a to pro stěnu zase tři (33jednotka1)x3 = 33jednotka2 a to pro celou kostku zase tři stěny (33jednotka2)x3 = 33jednotka3. Až nyní bylo možné rozumě pochopit co znamená na nultou, protože se jedná o prostorovou jakoby podjednotku (kostka v kostce) pro skutečnou prostorovou jednotku, která se také tak na nultou může chovat pro jinak vnímaný prostor, ale vždy už samočinně takto myšleně. Jeden druh může vycházet pouze z jediné jednotky na nultou, a pokud se někdo mylně domnívá, že tomu je jinak, pak vychází ze společné jednotky spolu s jinak vnímanou jednotkou jako jinak osobní, takže bez znalosti jednotky na nultou, ale s nechápanou znalostí vlastní jednotky na třetí.

U 4soustavy si neumíme představit pojem 4opakobousměrně pro jedinou jedinečně společnou Skutečnost, kterou nelze nijak jinak rozčlenit na více Skutečností stejně jediných jedinečně společných jinak než jako

158

nestejně společné Sny ve spánku, stejně společné Sny v nespánku a pak na stejně společné Vědomí. Tímto máme všechny čtyři potřebné 4opakobousměry, jen si musíme pojmy pro Sny upřesnit. Snem je vždy jen to skutečně sněné ve spánku, protože v nespánku se to jmenuje jen Představy a podle pořadí se děje vše podle Skutečnosti, protože část z ní vnímáme smysly nejvěrohodněji neboli nejpřesněji. Doposud se obecně jevily nejpřesněji po Skutečnosti Sny, ale nyní s různě vysílanými pořady máme přehnaně ovlivněny více jak Sny naše Představy. Ve Skutečnosti je dobře, že si umíme mnohé pomocí záznamů představit, jenže není to dobré, pokud to druh ponižuje pod úroveň svého druhu, protože se tím od druhu odkloňuje. Dosavadní pořady navíc ovlivňují špatným směrem Sny, což má za následek též špatným směrem ovlivňující Skutečnost.

Dobrým směrem je proto podle přirozené Skutečnosti mít Sny třeba jako děti rády létající a dospělý ve Snech vše řešící pro dobro, takže bez můr bránící odpočívání ale naopak se Sny příjemný odpočinek ivšak už i s řešením na různá samoléčení, která pak stačí všem tak jako v Představách stejných jako ve Snech popsat.

Zde už je potřebná všem společná Síť právě umělá, protože až podle stejných a současně dobrých Představ budeme všichni mít v Síti návod na všechno, co si umíme Představit. Stejné Představy tak budou společným Předpokladem pro Poklad zde Myšlený jako společné Vědomí, které už nepotřebuje umělou Síť, protože bude stejně všem se stejnými Představami ale jen těmi společnými našimi smysly stejně vnímané jako v Představách i jako ve Snech i jako pro Skutečnost. Umělou Síť však musíme stejně dokonalou opatrovat, protože je to naše vstupenka mezi druhy všech se společným Vědomím, kde je zločinnost i umělé vyčleněno.

Představme si další díl Avataru bez vpádu cizinců, protože nejsou ani náhodou schopni svět v Avataru najít, a když by ho náhodou našli, pak musí být nejdříve stejně moudří, neboť jinak se nejsou na takové vzdálenosti schopni přesunout, a pokud by se už přesouvali, pak během té doby nepřežijí bo porozumí a raději se vrátí bo mají už vstupenku. Bez vstupenky se nelze ani s jinými druhy správně dorozumívat myšlenkou danou přirozeným Světem kdekoli a ihned bez ohledu na vzdálenost. Proti druhům zaostalejším se odlišujeme pouze dokonalou ochranou proti nim, a proto kdo „leze“ do prostředí druhů zákeřných a jinak nedobrých, může být bez dokonalé ochrany nejvýše na jejich vývojové zaostalosti. Jiné přirozené řešení není teď možné.

Toto platí také opačně, protože všichni se vstupenkami se budou jevit těm bez vstupenek jako zákeřní, kteří nedovolují těm samočinně pozvaným udělit výjimku nebo jim jakkoli pomoci. Jen na omluvu všem těm bez vstupenek, je už také samočinně, že všechno, co k vývoji vstupenky potřebují, už mají přírodou dané, jen to musí hledat nejdříve ve své přírodě. To je také současný stav lidstva, které se liší od zvířat lidskostí, zvířata se liší od hmyzu svojí zvírou v bojovnost, hmyz od prvotvorů používáním jedů a prvotvory navzájem ne|jedem.

Nejnižší tvor je proto Jed, který dokonale obalený právě prvky přirozenými jakožto ochranou je nejedem, z něhož se skládají části všech ne|tvorů, přičemž ty nejnižší umí už používat jedy na ochranu a nejedy na výživu ale také umí jedy měnit na lék proti jedům a nejedy na ústrojí pro měnění na lék. Vše se děje samočinně však v opačném pořadí, protože se nejdříve z nejedů tvoří ústrojí na změnu jedu na lék a pak též na uchování jedu pro svoji ochranu, přičemž nejedy potřebuje právě k tvorbě a výživě i těchto dvou ústrojí.

U prvků vnímáme dokonalou ochranu proti 0prvku už u 2prvku, který se s 0prvkem neslučuje tak jako i jiné vzácně se vyskytující plyny. 1prvek je jako jed vzniklý ze dvou nejedů (0prvků), kde jeden je ve druhém jeho jádrem. S jakými prvky se však neslučuje 1prvek, to už nemusí být stejné jako u 0prvku, protože se tyto znalosti těžce v sítích hledají. Myšlenka je však ucelená, takže v Představě potřebná též pro Skutečnost alespoň těm, kteří se potřebují vyvíjet a nezůstávat hlupáky jen proto, že si někteří chytráci mylně myslí, že jsou moudřejší a proto všem tyto znalosti skrývají ve svých osobních sítích bo je neznají a z kradených daní tajně zkoumají. I neúplné výzkumy lidem pak prodávají, přičemž už dostali zaplaceno z daní na svůj výzkum.

Co si lidé už zaplatili předem třeba i daněmi, nelze lidem ani prodávat, protože se jinak jedná o vydírání s platbou za to, co je lidí a už také dané samočinně přirozenou smlouvou lidskosti. Nelidské je okrádat, boť opakem je loupit pro lidi a to zdarma zpět co lidem náleží. Loupežníci jsou lidským opakem nelidsky se chovajících zlodějů, kteří ani přesně neví, co loupež znamená. Už Rumcajs vše věděl, a proto se stal českým loupežníkem i proti cizím zlodějům. Loupat slupku, aby bylo vidět dovnitř je také loupeží, čímž se vysvětluje, že loupež není trestná, ale naopak moudrým způsobem jak už také nenásilně získat zpět co bylo dříve všem ukradeno (spisovně novočesky kradmo zloděno jakožto i cizincem zcizeno a nyní právě zpět naopak loupeží odcizeno čili vráceno domů a jinak na původní stav, přestože to bude třeba i nějak poničené nebo i zničené).

159

Loupež je také prvním prostředkem proti tomu špatnému, čímž vzniká lep, dle něhož je správná strana lepší. Někdo někomu skočit na lep, znamená jen to, že se zloděj samočinně přiznává nejen lupiči, jenž lep správně přetočil, ale také všem ostatním, z nichž to lépe, lepší, správně, hodně, hodnotně a jinak dobře jakožto i hodnostně a spravedlivě chápou pouze ti poctiví. Lupiči a pohádkově Loupežníci mají zaslouženou Hodnost, která je netrestná ale naopak odměnitelná jako pravá Odvaha vzepřít se nenásilně násilí, pravé Šlechtění v uvědomění si jako první možnost svého vlohového umění, pravá Čest vrátit všem ctěným co jim po právu náleží, protože čestnost je samočinně daná všem poctivým. Šlechetnost je daná pouze vlohou a proto se šlechtický titul dával a dává pouze šaškům, kteří by s vědomím svých šlechetných vloh šaškem být nechtěli. Odvaha také není dána vrháním se bezhlavě do boje, protože to dělají hrdě hrdla prolévající pouze hrdinové.

Nyní si představme Star Trek ale bez admirálů, vzájemných válek a jiných nesmyslů ale naopak s výzkumem prostředí, s mnonásobně vyšší nadrychlostí a s mnohonásobně členitějším nadzrychlením oproti zrychlení omezenému jen na postupné, protože si ho málokdo umí představit jako násobné či dokonce mocněné nebo jinak více členěné. Štěpení je násobné jenže v představě pro zrychlení v paprsku je to už jakoby nedořešené.

Přičemž v představě Skutečně uskutečnitelné je takové násobné zrychlení jednoduché si představit. Až se štěpným pohonem využívající 0prvek přímo z vesmíru, bude se nadzrychlení zvětšovat samočinně, protože s větší rychlostí také projde pohonem větší množství 0prvků, které se štěpí právě násobně z násobně, čímž umožňují další zrychlení. O nic víc nejde, jen stačí takový pohon přesně dle tohoto návodu ale jen Námi v Síti ve vesmíru sestrojit. Kdo ho sestrojuje mimo Síť či na Zemi, bude vrahem všech lidí, neboť tomuto nerozumí.

Při cestování násobným zrychlením lze poznávat také zrychlení mocněné, takže lze nyní o něm jen Snít bez jakýchkoli Představ jiných než zase jako paprsek, který se nenaplňuje jen násobky, ale už mocninami. Dalším snem je, že se světlo nepohybuje jen určitou rychlostí, ale ne|vnímanou právě dle námi dosažené soustavy. Nyní rychlost světla neumíme vnímat, ale dokážeme vnímat jeho paprsek, čímž se také vysvětluje budoucí vývoj, kterého lze dosáhnout pouze bez nějakých zločinností, pak umělostí avšak s uměním používat přírody.

Je mnoho i jiných pořadů vysílaných a ovlivňující nám myšlení, ale prozatím není žádný pořad ukazující nám přesný vývoj bez nesmyslných průpovídek, které jen odpoutávají pozornost. V pořadech o vozidlech mluví třeba o nesmírné síle, rychlosti a jiných zbytečností, protože na Zemi způsobují často zabití. Různé soutěže vypadají jako by si děti hráli na obrovských překážkách, nebo kopou do míče, ale už to není ze zábavy ale pro bohatství i hráčů. Také diváci často šílí, v rozčílení nebo jen tak pro Pomstu způsobují všude možně škody a policii za ochranu ostatních platí všichni právě stejní ostatní, místo sportovců a je platící. To už by bylo tak trochu více poctivé, jenže by se takové náklady museli hlídat a to nejen úřady ale všemi, protože úřadům už také nikdo nevěří, že jednají poctivě v Moudrosti. V Síti každý přesně ví za co komu platí, neboť jinak neplatí.

Když si pustíme třeba jen dokumentární pořad o nějakém zvířeti, zjistíme po chvilce, že něco podobné bylo už dříve nasnímáno a to nejen jednou, takže se v základních údajích téměř nic nemění, jen průpovídky jsou vždy jiné a to jen proto, že se zvířaty nijak nesouvisí. Výzkumníci tak v podstatě Zrazují všechny diváky, kteří opět v daních platí jejich výzkum a navíc ještě za sledování jejich pořadů. Také jinými pořady nás oblbují, přičemž očekáváme, že se konečně někdo umoudří a začne pouštět pořady jen tak jakostní jaký má být vývoj. Zpočátku proto budou takové pořady vypadat „suše“ bez zábavy, ale s „jiskrou“ přesně následujícího vývoje, který se také tak vyplní a tím rozpoutá „oheň“ také v Zábavě doposud nepoznané ale i protizločiné.

Aby však bylo možné takový pořad vyvíjet, bude také jediným Pořadem síťovým a pak i s pořady také v Síti různě větvenými přesně podle pojmů také v Síti začleněných. Některé pořady nebudou potřebovat ani herce ale jen správně představované snímky vysvětlující lépe už něco třeba i popsané, takže také jinak už přirozeně smyslem vnímané. Myšlenka však zůstane vždy objevitelova, ale vývojář představující takovou myšlenku se změní podle jeho zřízení představující stejnou myšlenku snadněji, rychleji, dokonaleji a taktéž jinak lépěji, přičemž nejlépěji bude dokonalá Představa smysly vnímána až ve společném Vědomí, za což už nikdo nic nikomu nedluží, protože takto třeba jen vidění myšlenky jedné po druhé postupně bude už Všem přirozené.

Aby bylo možné myšlenky jakožto objevy přirozenosti vnímat, musí být z dané soustavy také vždy jen jediný přirozený směr, a proto může být přirozených směrů více až nekonečně pouze v nulté soustavě, jakožto přirozené místo pro zločinnost, která se však nijak netrestá nebo trestá ne|spravedlivě nebo také odměňuje.

160

Pouze z první soustavy upozorňující na nultou jako na zločin proti nule se umožňuje návrat ke zločinu, avšak už přesně s vymezeným trestem bez výjimek a na druhé straně s odměnou za výchovu, od toho kdo se na nulu očistil. Dluh jakožto nevyplacená odměna vzniká samočinně už také tomu, kdo obecně Zločin označil a pak také všem lupičům, jednoduše označující zločince právě svým lupem zveřejněným v Síti. Odměna je však uskutečněna až s očištěním jakéhokoli zločinu. Do ostatních soustav se člověk vrací jen Hrou, protože jinak se vyvíjí právě zase Přirozeností. Ve Hře jsou Chytráci nebo Hlupáci, ale také všichni ostatní hráči a diváci. Hra však není Hrou až při společné Hře bez Chytráků i Hlupáků a to i těch, kteří si na ně hrají, a proto Hra nikde nekončí a přitom je dosaženo takového vývoje, že se nejlépe hraje chytrákům s hlupáky, hlupákům s nechytráky a nechytráci s chytráky. Takto srovnaní hráči určují také směr vývoje, takže známe každé kolo už předem, než se uskuteční jen podle výhry z kola minulého. Nejdříve se hraje o Moudrost, protože v ní je vše co potřebujeme ve vývoji dalším. Dříve když někdo vyhrál, pak byli i poražení. V Moudrosti však vyhrávají všichni, ale nikdo nejdříve bo všichni první nad druhými, protože odměnou všem je hrát si už v jiném závitu šroubovice. Pak je možné že výhrou je prohra, ale pouze pro nechytré, čímž se hlupáci stanou samočinně nechytrými a pak chytří hlupáky, neboť kdyby se to stalo současně, vznikne zmatek a ze zmatků boje v Nule. Uvolněné místo chytráků je pak vhodné chápat na novém závitu šroubu, což je jinými chápané jak kružnice, takže si zahrají na mylně chápanou výhru čili na prohru, která je skutečnou výhrou v závitu toť následujícím.

Výhrou je nejdříve nemoudrost, ale ze Skutečnosti je to moudrost jen jako Nula. Takže se Hraje o Nulu proti Nule a kdo jich pochopí nejvíce porozumí nule následující, pak pomocí další nuly dostane myšlenku, kterou pomůžou vyřešit sami zločinci tím, že jejich hlas je vždy nesamočinnou volbou neplatný, ale zůstává platný samočinně jen jako volba Moudrosti, protože v ní je zločinnost stále možná, i když s vědomím trestu, protože ještě není chápaná jednotka moudrosti pro samočinnou samočinnost, kdy se vyvíjí moudrost v Moudrosti, přesně tak jako výhra v Moudrosti, čímž je Nezločinnost, což však už je podrobnější než obecně Myšlenka, ale první Doporučení na první skutečnou výhru jakožto Myšlenka. Ve Skutečnosti však musí někdo všechny ostatní obvinit jako zločince, ale jen tak, že si není sám vědomí osobních zločinů, ale je si už vědomí jako spoluviník pracující pro zločince páchajícího tržní hospodářství, přičemž důkazem jsou daně, které neumí zločinci na rozdíl od poctivých lidí vysvětlit. Udat něco, co je v celém Světě pokládané mylně za svaté je holým nesmyslem, a proto se na to jen hraje. Taková hra se proto jmenuje na udávání všech, co provádí tržní hospodářství místo samočinného hospodářství ale až od voleb Moudrosti, čímž se také tato hra samočinně spouští. První udání se týká Zákonů, které jsou postupně a jinak členitě zneplatněny okamžikem objevu odpovídajícího přirozeného zákona s okamžikem dokázání čili se záznamem objevu do společné Sítě.

Nyní je stále Síť v počátku a proto také toto vše je počátkem, kdy se tvoří základní jednotka už též bez znaků a přímo ve společném Vědomí. Takto se budou také lidé navzájem dorozumívat samočinně všude se všemi druhy, aniž by o tom zvířata věděla, a zde je Hra měněna na skutečnost samočinně, protože zvířata jsou škodná nebo neškodná, ale člověk je už jen neškodící, protože má ve vzájemném dorozumívání všemožné ochrany a to včetně všech proti všemožně vnímaným zločinem. Chápavým člověkem je už i každý hlupák, kdežto chytrák toto nechápe, a zločinec tomu ani nevěří. Návod na Chytrost vědomou je tímto už uveden, ale i ve hře s udáním všech zločinců zločinných nejméně tak jak objevitel osobně . Přirozeným pravidlem je, že se bourání provádí od shora, a proto se porušení takového pravidla trestá jen jako prohra tím že se pro Síť osobně dobrovolně ihned zveřejní, jinak se uloupí a trvale zůstane v Síti jeho osobnost se všemi rodnými iž tržně dostupnými údaji. Až budou zaplněny meze celé soustavy je výhrou už samočinnou třeba něco od počátku až po dosažení nejdříve obecně, a pak také jako zde meze celé soustavy. Potom je to Obecné taktéž přirozenou soustavou, která podle volby přirozenosti znamená Nulu pro jednotku směrem do středu, kde je nula ukončující jednotku bo opačným směrem je nula počínající jednotku směrem ze středu. Oba směry lze vyvíjet pouze při neznalosti nuly ani konečna, protože se vše jinak mění počínaje od nuly, což už známé dřív.

Význam nul odpovídá počtu jednotek i s vlastní soustavou, kterou vnímáme až společně správně. Nulové poznání poznali už s objevem nuly, pak se pochopila jako číslo hodnotné, a až pak se porozumělo její nehodnotě a proto myšlením je přirozeně nehodnotou každý zločin i loupež (jen jako počáteční činnost opravy na nulu). Kdo jinému zločinci uloupí jeho údaje do Sítě třeba i ve Hře, ten bude odměněn též až s očištěním zločinu zločincem, protože tak se také chrání samočinně lupič vnímaného zločincem jako udavač.

Lupiči si hrají jen se zločinci, protože to chápou jako nejsnazší cesta jak se sami očistit, kdežto Loupežníci si už skutečně hrají společně jeden za všechny a všichni za jednoho, jen v Síti společné s dokonalou ochranou, protože právě v Síti známý přirozený zákon udává samočinně zákon umělý a to také po částech od shora čili

161

od obecného počínaje Nemoudrost všude co lze vnímat, Nemoudrost osobní i všech ostatních a potom už Moudrost Nuly obsahující z jedné strany veškerou nemoudrost a z opačné strany samočinně Moudrost a to dokonce dvěma způsoby samočinnosti. Jedna je už Moudrost dříve daná a druhá je z nemoudrosti skrz Nulu jednoduše až konečně, ale pokaždé zvláštně myšlené. Nejdříve je Soustava a do ní se háže vše zmatečně jako bezhodnotná nezbytečnost. Pak se rozdělí nezbytečnost na nadbytek a nepotřeba, protože samočinně potřebou je nadbytek, a kdo ho nepotřebuje, ten to pochopitelně i rozuměje této přirozenosti samočinně nikam do Sítě nezaznamenává. V Síti se však zapisují potřeby samočinně tak dokonale, jak je dokonalá Síť, protože jen tak lze také dokonale vyvíjet Představy a v nich Sny a podle nich Skutečnost i se společným vědomím ne|vědomě, které je už společnou vstupenkou pro hru dvou v družstvu, což je ve skutečnosti zaručenou výhrou jen jako přátelé proti nepříteli (osobě). Dva proti dvěma to si řeší samočinně 2soustava a proti více nepřátelům to je pouze Hra, kde je zaručená výhra bezcenná, a proto je nejcennější prohra jakožto výhra v lepším myšlení pro Loupežníky (před zločinci se dokonale ukrývat, aby se před chytráky ukrývání dokonale jevilo nechytře (poznání ochrany) a před hlupáky se zase dokonale jevilo nehloupě (s pochopením ochrany poznání vývoje)). Loupežníci najímají už tímto samočinně lupiče a to v utajení, tak že lupič přinutí zločince platit sobě za cokoli odměnou a pak tuto zveřejní v Síti jako obchod, který druhým také doporučuje.

Loupežník už samočinně obchod začlení v Síti jako tržní, kde se spočítají samočinně všechny rozdíly = zločin.

Obvyklé odlišnosti nejsou rozdílem ani doplňkem právě v tržním hospodářství bez Sítě a samočinně jsou obvyklé odlišnosti tržním hospodářstvím právě v Síti se samočinným hospodářstvím se samočinnými rozdíly i doplňky. Rozdílem je neodškodněný zločin bo upozornění na zločin včetně způsobu očištění. Odlišností je chytrost (spějící k nepoctivému bohatství) bo hloupost (nespějící nikam). Doplňkem je vše ostatní a pokaždé jinak samočinně s každou další konečnou soustavou. Odstranit zločinnost lze až s dokonalým předvídáním zločinů v nejbližší budoucnosti ale zaznamenaně už také jako upozornění všem ale i s důrazem všem, kteří k takovému zločinu spějí. Loupežníci zde loupí důkazy samočinně s každým navštívením takového upozornění, protože takový člověk se stává zločincem vědomě, čímž vzniká také dokonalý důvod k samočinnému najmutí si lupiče, který se v Síti třeba i tajně pod přezdívkou do hry zapojil.

Nejjednodušší je, když jsou spojenci nejdříve přirozeně právě ti neúčastnění a také pochopitelně samočinně. Jím postačí volit pouze Moudrost, protože jen v Síti se volí samočinně Moudrost a to i v počáteční objevitel samočinně i se všemi nevyspělými volit. Ale toto pochopí jen, kdo chce, protože kdo nechce, pak zapomíná a soupeří jen mezi sobě rovnými, ale vždy jinak na přirozenost nahlížející. Až přiblížením se přirozenosti je soustava úplná, což samočinně souvisí s lepšími smysly vnímání a to také samotné rychlosti světla jinak než doposud nevnímané. Blbečci zůstali blbečky, neboť chtěli vnímat vše jako děti bez další ochrany s návratem ze hry samočinně mezi dospělé. Hrou na blbečky lze nejlépe uloupit chytrákům jejich údaje, což ovládají také hlupáci jenže už s návodem na vlastní vývoj z hlupáka na nehlupáka, který se už sám rozčlení chytře na moudrého a\i moudře na nechytrého (i nehloupého). Je to jako zopakování důkazů v Síti o vlastním vývoji.

170704 Ve 4soustavě si už musíme představovat místo rozměrů jen obecně míru vnímání. 1jednotkou vnímání je 14jednotka = 13jednotka + 4opakobousměrně. 2Jednotkou vnímáme opakování jako 4značení se 4řádem (14jednotka x 4 x 4 = 24jednotka), což lze však vnímat i jako čtyři 22jednotky jakožto i 4 míry v ploše myšlené. 3Jednotku vnímáme i 4úrovně myšlené vrstvy kostky (24jednotka x 4 = 34jednotka0), což je však i jako osm kostek 33jednotka0, čímž se ze 4soustavy jinak vnímá také mocnina na nultou. Každý smysl má tak vysvětlení nejen pro příjem ale i vysílání, kde přijímáme Skutečnost a Vědomí a vysíláme Sny a Představy pro jejich naplnění a pak přijímáme Sny a Představy a objevujeme společné Vědomí, podle něhož tvoříme Skutečnost. Na třetí vnímáme 34jednotku3, když však samočinně doplníme už i mimo představy jako třeba Sen, že 34jednotka3 x 4 = 44jednotka3, a potom také 44jednotka4 je uskutečněním Snu zatím bez představy o zápisu, je potom (44jednotka4)4 = nebo i jinak třeba 3něco na několikátou = (44jednotka4)??? = 44jednotka4

0, která je úplná až jako 44jednotka4

4. Nejlepší představou pro ? = 44jednotka4, kde další otazník představuje vynoření.

Zde se takové vynoření jeví jako vnoření, ale pouze proto, že to neumíme jinak než skutečným vysvětlením představ lépe znázornit. Tvar otazníku tomu však také nejlépe vyhovuje, neboť představuje také to výchozí jako bod a z něho pak to vynořené jako bystřeji smysly vnímaný „bod“ určitého tvaru. Čtvrtá soustava tímto znázorňuje 4 členitosti noření, které si můžeme představit jako čtyři rody tvořící nejobecnější čtyři Rodiny právě podle čtyř barev kůže, kde každá rodina má zvláštnost v umění Skutečnosti, Snů, Představ bo Vědomí.

162

Skutečnost ovládají lidé dočerní, Sny dočervení, Představy dožlutí a Vědomí dobílí, nebo to může být i jinak. Každý může svůj názor různě přečlenit a to kdykoli též znovu, ale výchozím je v počátku právě toto uvedené. Pokud si chce někdo zvolit také jen určitou část, pak musí také všechny čtvrtiny přesně začlenit. Pokud by chtěl ještě každou čtvrtinu dále členit, pak musí používat nejen znaky a řády, ale také různé úrovně mocnění, neboť až další členění představuje různá noření podle 4znak vlastního, zařazené předky nejméně do 4řádu a 4mocněné jejich představami a 4nořené jejich vlohami pro společné Vědomí. Znak poznáváme tak, že je bo není (neje), kdežto řád je podrobnější až obecnější, úroveň mocnění má už i na nultou svůj význam jednotky ale jen té nezničitelné všude obecné, chovající se buď obecně od prostoru odtažlivě, takže ve středu bo přitažlivě k Ničemu (odtažlivé od všeho), takže v obale stále obíhající kolem jádra a bez obalu pohybující se od jádra až do doby, než je prostředí vnímané jako Nic nejvhodnější oproti okolnímu Nic.

Ze všech základních barev však stále schází dozelení, doazuroví, domodří a donachoví. Protože je možné vše někde také jinak doplňující, tak není důvod, aby také někde nebyli stejní lidé ale jinak vidící až jinak zbarvení až jinak nevidící. Toto je už vnímané stejně bez ohledu na směr; stejní lidé ale jinak zbarvení až jinak vidící až jinak nezbarveni. Ale moudří lidé vidí směr také od|do středu. Pro nezvykle zbarvené lidi je tímto v Sobě vytvořena potřeba, takže známe prvního spojence do další Hry ve dvojicích. V trojicích je už také člověk jinak vidící ale jen současně možný také z pohledu opačného, čili jinak zbarvený. Toto však vytváří samočinně přetočením další dvě možnosti a sice: pro Nás jinak vidící a pro Spojence jinak zbarvení. Smlouva je tímto samočinně daná, že postoupit lze z jednotkové hrané soustavy, čili z dvojkové skutečné soustavy až při takovém Myšlení, protože pak bude i Hra současně Vývojem a také samočinně Vývoj současně Hrou. Vše nové musí počít všude současně, protože v takovém okamžiku se předává přesně stejná Skutečnost ale už ve vyspělejší podrobněji vnímané soustavě a nejvýše možně v nejjednodušší soustavě. Stejně dobře je také ve vyspělejší složitěji vnímané soustavě a nejvýše možně v nejobecnější soustavě. Obě opačné soustavy jsou prozatím ale jen prozatím protihráči, protože pak budou přesně jako opačně spojenci v Další Hře na čtveřice.

Až nyní lze hrát se všemi třemi jinak dobarvenými vědomě čili ve společném Vědomí, přitom je nemusíme ani znát osobně, ale právě toto pravidlo osobního nezájmu brzdí další vývoj Obecnosti. Stačí jen obecně znát jeden druhého, což také samočinně znamená, že kdo bude chtít poznat podrobněji jiného, musí také jemu vše své ve své soustavě pro společnost nejméně dvou zpřístupnit, což Síť provádí samočinně. Samočinnost je zde proto samočinně podmíněna pouze vlastní soustavou, protože pokud nemá žádnou vlastní soustavu, jedná se o hru bo o nulu bo o zlo. A toto je současně hra na Loupežníky a Zlo. A toto je současně Výhra se znakem „Loupe“ jakožto „otazník: ?“. Nyní vždy otazníkem myslíme spravedlivou Loupež, kterou samočinně bráníme všemi možnými prostředky samočinně, takže i tak, že tomu nerozumíme, ale jen chápeme potřebnou ochranu podle skutečných poznatků, z nichž je právě jeden oloupený zločinec, čímž je vše opět spravedlivě na Nule v dokonalosti a blíže dokonalé nule v nedokonalosti čili v názoru (neškodlivý) bo zločinu.

Ochrana je daná v počátku jen uvědoměním si dalšího spojenectví, protože pak je potřebná ochrana proti samočinnému uvědomování si velkého počtu spojenectví. Nyní by bylo dobré uvědomovat si tolik spojenců, aby to bylo alespoň z pětiny, ale prvních pět znatelně, dalších vůbec, dalších pět zpětiny ale až současně a současně také jinak čili z šestiny, ale jen pokud to lze vnímat, protože jinak to nemá smysl (i doslova). Jenže přirozeně spravedlivé je; uvědomit si nejdříve těch nejblíže nepoznaných, a pak samočinně správně tušit nová znamení. Tato časem podle častosti a (v ní) podle časnosti, ponechat zvykat si na čas plynule, protože pak poběží rychleji ale opačně tak, že stále zůstává stejný, jen ho více a jinak lépe prožijeme. Více je v Lépe.

Čím více spojenců pochopíme, tím musí být chápání Všech jednodušeji dokonalejší. Což je moudré jen v tom případě, že je současně něco nové poznané pro chápání vlastní soustavou. Chápání je jako udržování rychlosti samočinně i proti všemu odporujícímu, ale vždy jen bezeškodně, neboť jinak to jedinec nepochopil. Rozum je už v dokonalém chápání, dle něhož je tvořeno (taktéž bezeškodně) samočinně přirozeně potřebné zboží jakožto trvalá odměna po dobu trvání takto vlastní samočinnosti. Každá závada v samočinnosti lze nahradit i jiného vlastní samočinností, přičemž stačí na ni jen odkázat jakožto další výhra ve Výhře nebo nově Výhru objevit, takže ve Výhře jsou dvě první místa a sice dosažení počátku a podle návodu v počátku dosažení dosažení. Ostatní výhry jsou jen nové zkušenosti, ale stejně jako zde bo jinak samočinně, ale stejně jako zde samočinnost myšlené. Samočinnost tímto nelze nijak jinak ani rozčlenit, ale podrobněji ji lze vnímat stejně, jak se vnímá ve vlastní soustavě samočinnost neosobní už samočinně obsluhu odměňující Potřebným zbožím. Takto neosobní samočinnost je méněspolečnou až plněspolečnou, přesně podle osobních obsluh ve Společnosti. Moudrost lze obsluhovat v daném druhu a pak i jinak samočinně pouze společně i bez odpadů.

163

V Moudrosti je, že vše živé má neživý odpad a vše neživé má živý odpad. V Moudrosti je odpadem jen odkloněný druh, protože jinak si ho dokonale živého bez ublížení neumíme dokonale Představit. Odpadlý druh je jednoduše „Odpadlík“, který se po opicích opakuje už jen zločinem, takže nyní nastala doba bez zločinů v počátku jen v Moudrosti, pak i volbou, pak i vysvětlením, pak i upozorněním a pak i samočinným trestem. Prvním trestem je že trestu nerozumí nerozumní, případně i nechápou nechápaví ale i případně nepoznají neznalí. Kdo rozumí trestu, pak ví, že nikoho ze dvou předešlých soustav netrestá (jsou spojenci), ale kdo chápe trest, pak ví, že nikoho z předešlé soustavy netrestá (jsou jiná strana), ale kdo zná trest, pak ví, že nikoho ze své soustavy netrestá (jsou vládci), ale chtějí trestat zločince ale i všechny ostatní strany jen se bojí, že ztratí spojence, a proto ani jiné strany nemůže už samočinně bez ztráty spojenectví trestat. K tomuto se každá strana zachová samočinně tak, že se stejně s vládci taká tak chápou a to i tak, že vládnout může kterákoli strana v příštím období, takže nejsnáze napadá strany nejslabší, jinak nechápe, že svoji soustavu nechápe. Stejně může chtít také s tou nejslabší stranou jiná strana společné spojenectví, jenže to musí nabídnout té nejslabší straně, že všechno všem společné je samočinně také společné případným spojencům.

Případným spojencům se tak nabízí alespoň společná Moudrost samočinně, protože podle ní a v Ní se bude také Společnost vyvíjet už dokonale samočinně přesně tak, jak je myšlena Moudrost a v ní moudrost tato. Místo napadání se navzájem stran je lepší mít pouze jednoduché spojenectví a to proti Zločinu, takže kdo se během následujícího volebního období (po první výhře Moudrosti) přizná ke zločinům v Síti, má odpuštěno vše ale jen osobně a obecně Osobně v Síti se všemi samočinně i podrobněji každým stejně osobně v Síti. Bez masového odpuštění není možné Nic nové vyvíjet, což je stejné jako když odpustíte známému, ale ostatním už neodpustíte stejný zločin. Naopak zveřejněním takového přečinu se odsuzujete ke spoluvině samočinně.

Odpouštět zločin je spravedlivé pouze obecně, jinak se jedná o spoluvinu, zpravidla už dříve taktéž někde podpisem počatou. Když už chce někdo zrušit svůj podpis, pak to musí také v Síti oznámit, čímž zabrání případným zločinům, protože to podepsané dříve v Síti zpochybnil. Samočinně se ruší v Síti všechny podpisy (i smluv pracovních a samočinně výpovědních) pouze s prvním přihlášením do Sítě a to třeba jen do Hry, protože pak už za své chyby v Síti jako upozornění zaznamenané platí trest i samočinně („bez“ Moudrosti).

Až nebude jen Moudrost samočinná, pak je v Moudrosti společně se Sítí samočinná, ale i s tou částí zatím nesamočinnou, avšak pouze Hrou vyvíjenou, protože až to vyvinuté lze dokonale používat jako samočinnost i podrobnější či složitější avšak vždy stejně jednoduše si ji představitelnou právě i obecně. V Moudrosti moudrost jakoby samočinně pohltila všechno se Sítí už dokonale čili přirozeně společné, ale to je právě ta ochrana všeho společného chránit to zvláštní pro vlastní vývoj Společnosti a s ní také hry podle této Hry, což je už právě v tom nespolečném z části osobní obecně čili samočinně veřejně Hra mimo této obecné také na vše ostatní obecně ale i podrobněji až nejpodrobněji členité. Každá hra ve Hře je tímto začleněna samočinně jen jako jednodušší (jak složitá Hra) bo obecnější (než podrobná hra). Jiné samozačlenění není zde potřebné.

Každá jiná hra se právě svým (zatím jen rize českým) Názvem tak může jakkoli začlenit mezi Hru vnímanou samočinně jako „Obecno“ (nejjednodušeji) a hru vnímanou jako „Jednotka“ (nejobecněji), přičemž členění her odpovídá samočinně členěným pojmům. Chybně začleněné se samočinně už nestávají „nezačleněnými“, ale jinak naopak čili 2opačně se samočinně stávají „správně začleněnými (s doplňkem) jako rozdíl“. Za takto používanou samočinnost náleží vždy výhra také od toho, kdo rozdíl pochopil tomu, co hru Jednotka vysvětlil.

1707050918 Už je to vždy jen čas minulý, takže nelze napadnout vysvětlení jednotky, ale lze platit za hru jen jednomu, podle jehož jednotky všichni hrají, nebo neplatit jednomu, ale platit všem těm podvodníkům, kteří jednotku zdarma používají. Doposud to podvodníci nebyli, protože jednoduše o takovém podvodu nevěděli, přičemž spravedlivé je, aby každý zaplatil jen jednotku za první spuštění hry, protože tím si jednotku pro danou hru koupil jako vstupenka samočinně s názvem hry a časem prvního poznání „pojmu“ také hrou. Za taková poznání se už hodí odměnit každého, kdo to myslí ve hře stejně jako jinak začleněná ale stejně hodnotná jednotka, čím složitější bude Síť čísel pro hry, tím více každý bude odměňovat za „pojmy“, a proto se doporučuje všechny hry jen nechat jako nechápané mezi chápaným „Obecnem a Jednotkou“. Chápaní je dané také chápáním programu se všemi kódy (česky zřízení) podle něhož se hra hraje. Nejobecnější a přitom nejjednodušší chápání jakéhokoli zřízení je „návod“, kde každé slovo je hra Jednotka ale začleněná přesně podle začleněného pojmu. Takže čtveřici jako číslo, pojem, hra a zřízení se vzájemně liší čili odtahují, ale také naopak přitahují ke středu, který dokonale pochopí každý, kdo počítá společnou sílu odtažlivou všem

164

členům od středu vždy už stejnou jako „Vzlet“ a ke středu jako „Pád“, podle čehož se též samočinně vnímá soustava.

Vzlet je zdarma všem čtyřem, jen pokud jsou na stejné vrstvě od středu. Přirozeně to také tak vnímáme, ale ještě nikdo to nevyzkoušel hrát. Hra Obecno je proto nejvýše možná jako jednodušší „Číslo“, jinak jednodušší i jako „hra a pojem“ a jinak jednodušší i jako „zřízení“. Takže do těchto členitostí lze začlenit nejjednodušeji „hru a pojem“ jako hra, kde výhrou je právě samočinně dané to dané názvem hry ale jednoduše a obecně pouze jedním pojmem, čímž je zde „Výhra“. „Číslo, Výhra a Zřízení“ lze hrát však jen na ploše spravedlivě, protože v prostoru je společná tažlivost rovna tažlivosti čtvrtého ale opačným směrem, takže když bude chtít trojce bezpečně vzlétnout či bezpečně padat musí to umožnit také odpovídajícímu čtvrtému. Na ploše se lze pouze rovinně pohybovat a tudíž i točit a jinak otáčet na jiný pohled neboli o daný úhled z celého otočení. Každé otočení je pouze ve stejné soustavě posunem o jednotku v řádu následujícím ale jinak stejně možně jako v 1řádu vlastním všemožně známé začlenění Jednotky. Kolik Jednotek zvolíme pro kružnici, záleží samočinně přímo na zvolené soustavě potřebné pro další výpočty, přičemž pro složitější a obecnější lze používat i vícenásobky, vícemocniny, vícenoření i jiné vícečlenění dané soustavy, což je však už také potřeba jednoduše značit. Pro jednoduše opačně se použije pouze rozdílové značení „-“, takže k vícenásobku vícepodíl, k víceumocnění víceodmocnění, k vícevynoření vícevnoření i k vícečlenění provícečlenění.

170706 Obecně je každá soustava vzorem pro soustavu další, takže má svoji přirozenost zachovanou také pro další soustavu (nula dělí jednotky všude stejné do párů odpovědně, trojice rovné sousedně, čtveřice vztažné, …).

Ve Skutečnosti nám vždy stačí jen vnímat správně nulu v dané soustavě, protože obsahuje také soustavy předešlé až po nultou, vysvětlující danou jednotku Jednoduchosti jako vždy jinak složených více takových jednotek. Někdy je vnímaná soustava pod různým pojmem, ale jen do doby, než pochopíme, že jeden pojem je druhému nějak podřízený neboli v představě jako úhled k celému otočení dokola (úhel kruhový), kde jeden pojem představuje otočení a druhý pojem obecně jen pootočení, kdy úplným pootočením jakoby o celé otočení se jedná o soustavu otočení mylně vnímanou jakoby bez soustavy pootočení. Ve Skutečnosti se však o celé otočení ještě nejedná, protože pootočení je sice úplné, ale ještě není potvrzené jako jednotkové přetočení (pootočení) v soustavě otočení. Naplnění v Moudrosti ještě neznamená další soustavu, protože bez smysly vnímaném důkazu o nové soustavě není možný ani nový řád. Až řešení jednotkového přeplnění je skutečně vyspělejší soustavou, protože bez řešení se nám jeví daná soustava jen jako opakující se znovu.

Každé opakování je proto jen ne|pochopená samočinnost, přestože naplňování chápeme, což ve Skutečnosti znamená, že chápeme samočinnosti naplňování, ale nemusíme chápat samočinnost naplnění, přestože ji už známe, protože se už alespoň jednou naplnila a pak přeplnila. Přeplněním však vznikl zbytek použitelný jen jako opětovné naplňování, protože až chápáním „zbytku“ jako zdroj jiného „myšlení“ tvoří spělejší soustavu.

Donedávna jsme rostlinné, zvířecí i lidské zbytky správně přirozeně používali na zúrodňování polí, ale nyní už není zachována tato přirozenost, čímž jsme se vrátili také v „myšlení přirozeném“ k „nemyšlení“ přirozeně. Pouze hlupákům se jeví tato ztráta přirozenosti jako přirozená, což je také přirozené vysvětlení stále více zaostávající Společnosti. Chytráci vymýšlející tyto nepřirozenosti nahrazující přirozenosti, všechno vysvětlují nutným vývojem, jenže právě i takové přinucování je už známkou omezování a to nejen svobody, ale i vývoje přirozeného na protitočení s točením nepřirozeným. Pak se právě to přirozené jeví jako zbytek nepotřebný, takže se zbytečnými náklady proměňuje něčím umělým na něco přirozené, ale se zbytky naopak již umělými.

Takto zvrácené myšlení neboli proti mysli protimyšlení představuje jednoznačně protivývoj, kdy narůstá všechno umělé na úkor přirozeného, protože jakýkoli zbytek umělý nás přirozeně vede k jeho odstranění nepřirozeně, protože umělé zbytky se rozpadají naopak od přirozených přirozeně opačně ne\lehce. Naopak od zbytků i všechno potřebné se nám jeví naopak ne/lehce rozpadající, protože umělé se lehce rozpadá, kdežto neumělé se rozpadá nelehce. Jenže zvráceným myšlením, všechno chráníme zpravidla umělým, čímž nám přibývá odpad umělý. Tento koloběh však není ve Skutečnosti koloběhem, ale klesajícím závitem také mozkovým, protože až bude všechno kolem nás jen umělé, přirozeně budeme také jen umělou inteligencí.Doporučuje se především ve státech všude na Zemi, kde se téměř vybilo původní obyvatelstvo, že jejich protimyšlení lze napravit pouze s obnovením obyvatelstva v poměru převyšujícím, jak jsou všichni cizinci, jinak nemá smysl takto protimyslící státy považovat za přirozené, ale jen za umělé. Řešení je jednoduché, protože stačí se jen vrátit do zemí svých předků a znovu pochopit, co předci už dávno chápali jako národ. Barvou kůže jsou čtyři obecné národy, a pokud si sami doma nevyřeší své nepřirozenosti, nemá smysl se

165

vměšovat do národů ostatních. Až s řešením svých přirozeností avšak všem veřejně známých jako společné se lze vzájemně navštěvovat a to třeba i na dobu trvalou, ale vždy bude právě ten jinak zbarvený vždy jen návštěvníkem těch nejvýše stejně zbarvených. Takto přirozené míchání mezi národy stvoří samočinně národ vyspělejší už přirozeně bez násilí, bez omezování, bez vnucování a bez jiného vměšování s přirozenou úctou.

V současnosti už mnozí ani nevědí, ke kterému národu náleží, proto se doporučuje určit střed každého národu opět jen přirozeně tak jako čtyři body na Zeměkouli stejně od sebe odtažené, tak že si každý dospělý ten jiných tři body zvolí co nejpřirozeněji, protože až ten čtvrtý bod je jeho samočinně voleným středem vlastního národa. Kdo neumí určit tři body jiných národů, je člověkem nejen nerozumějícím a nechápavým, ale i neznalým, takže též bez schopnosti volit čili nedospělým v Moudrosti, čili volí Moudrost Jen samočinně.

Že nějaký bod vychází do moře (oceánu), to už není tak důležité, protože každý se svým vystěhováním zpět k předkům může mýlit, takže se možná zmýlil i u ostatních národů, které byly zpočátku také na jedné straně Zeměkoule jako jeden národ nevyspělý, a k vyspělosti jim přispělo právě samočinně rozdělení země na zemi vlastní, takže nemusí být všechno ještě správně naplněno, tak jak má být při dosažení, nebo už naplněno bylo a nyní se snažíme jen o přirozené pochopení, proč tomu tak je, bylo a bude. Že něco pochopíme, ze současnosti, ještě neznamená, že to také tak bylo v minulosti. Dříve to bylo naopak, bo stejně to trvá a ne/jednou se to změní, bo to už bylo změněné, což ještě nevíme, že to bylo změněné a proto si též mylně myslíme, že to trvá. Pak zbývá už pouze výjimečně zaryté trvání, ale takto myslí pouze zvířata a jinak z víry …

zarytým trváním se však myslí pouze stejná soustava, bez schopnosti vědomě vnímat soustavy zaostalejší jako součást vlastní soustavy. Nyní ztrácíme schopnost vědomě vnímat soustavy jinak než jako zaostalé, a sice jako dříve, nyní i do budoucna potřebné jakožto Předvoj pro vývoj, stejně jako je potřebná ta současná vlastní jakožto Voj dalšího Vývoje. Až tuto schopnost ztratíme, staneme se z víry k zarytému trvání zvířaty, přičemž ještě stále máme možnost zvrátit protivývoj zpět na vývoj, jen se musíme začít řídit vším moudrým. Před všemi předvoji je výchozím Vojem právě Nevoj, upozorňující nás dokonale na Předvoj Nepřirozený a před Nevojem je tím pouhé Nic v Moudrosti dokonale vysvětlené jako všechno Nepřirozené čili nepotřebné.

V takto moudře myšleném vývoji není možné se ani skrýt právě všem zločincům, protože vždy jednají oproti poctivému jednání s přizpůsobováním se přirozenosti, nepřirozeně. Každá nepřirozenost se projevuje jen jako nepochopená přirozenost jakožto pochopená nadpřirozenost bo pochopená hra bo pochopený zločin, čímž je výčet jako samočinnost chápaná naplněný (3). Nyní už jen stačí označit pořadí od upozorňujícího na zločin, přes doporučovanou hru k samonedoporučováné samoupozorňující nadpřirozenosti. Pořadím v řádu vnímáme také směr otáčení po otočnosti danou právě počtem členů čili členitostí neboli otočtostí. Právě význam koncovek pojmů udává také způsob myšlení, přičemž jeden význam náleží právě jedné koncovce, jinak bude stále zmatek ve vnímání a tím také v dorozumívání. Pochopitelně, že v jiném jazyce bude význam i jinak zaznamenané koncovky stejný s jiným jazykem také jedinečně stejného významu. Obecně se míní vždy takový jazyk, v němž se spisovně vyjadřujeme, bo se alespoň domníváme, že se spisovně vyjadřujeme.

Vysvětlení je opět na základním významu pojmu „člen“. Členitost a jinak použitá koncovka určující „...tost“ jakožto „to v číslech“ udává počet členů v soustavě, kdežto Členost a jinak použitá koncovka určující „...nost“ jakožto „nositel“ v číslech udává jednoho člena právě v opaku k členitosti soustavy. Více členů i s čleností je jednoduše daná osmým pádem, přestože členitost nemusíme znát ani v převrácené hodnotě jako členost. Nultá soustava ani člena nevnímá, kdežto první soustava je právě Člen. Druhá soustava má dva členy jakožto členitost odpovídající dvěma, kde každý je čleností poloviční a dvoučlenost splňuje soustavu různě myšleně. Třetí soustava už používá i rovnost jednočlenosti vzájemně ne\stejné bo k nevlastní dvojčlenosti ne/stejné bo k vlastní 2členosti různě ne|stejné bo k 3členosti jednoduše společné. 1členost je proto osobní jen při vzájemně nestejné, protože i když dva členi mají to třetímu osobní už 2osobní, neznamená to, že to musí nutit třetímu. Naopak hledají to společné členstvo (stejně velké místa, spojení mezi sebou i do spolustředu).

Dítě se učí, aby nebylo dítětem, což je pouze obecně, protože ve Skutečnosti se chce učit, aby bylo tak dobré, jak dítě starší a pak jak už neroste, aby byl vyrostený tak dobrý jak jiný vyrostený o trochu moudřejší.

Veškerá nečísla určují neurčité číslovky, což platí také naopak, že neurčitým číslem vyjadřujeme nečíselný pojem. Nejsrozumitelnějším je „Nic“, protože s vnímanou určitostí také nic představuje, což však s jinými

166

nečíselnými pojmy poznáváme právě obecně jako Nulu. Nula jakožto obecné nečíslo obsahuje skutečně všechna podrobnější nečísla jako třeba „počítač“, „počet“, „postava“, „zápor“, „kouzlo“, „nic“, „několik“, „konečno“, „počátek“. Až poskládáním či jiným začleněním více takových pojmů si uvědomujeme „přesný počet“ jako „číselná nenula“ jakožto „konečné číslo čili konečno uvedené soustavy“. Dokud však dané číslo neuvedeme, dá se s určitostí předpokládat pouze „jednotka“, avšak jen pokud nějaký pojem nevyjadřuje vícepočet. Přesně takto je to také „moudře“ vždy „samočinně myšleno“, protože až z více jednotek lze skládat něco i bez mezer, ale vždy s nulou také mezi jednotkami. Skládání je buď postupné jedno za druhým bo násobné určitého počtu jednotek znovu a znovu bo mocniné stejného počtu jako násobku znovu a znovu násobně podrobně jakožto postupně obecně ale pak také násobně obecně. Zde je myšlení už příliš složité, a proto jsou vhodnější ukázky; 3x3x3x3 = 34, (3x3x3x3)x(3x3x3x3) = (34)2 = ((34)2)1 = (((34)2)1)1, kde mocnění na první je zbytečné zapisovat, přestože tam vždy už je. Stejně je to u násobků jako třeba 3x3x3x3x1x1x1 = 34.

Stejně to bude s jednotkou už vždy i při dalším členění, protože právě u násobků tato pravidelnost vznikla a bude už samočinně platná vždy i u dalších soustav v Moudrosti. U postupu proto ještě neplatí, že 3 = 3+1+1, protože jednotková soustava stejně i jako nultá soustava všechno jen hromadí ale už též se svým doplňkem, že každá jednotka představuje zařazením v daném řádu řádovou hodnotu pouze jedním číslem, což pomocí nul není možné. Ve Skutečnosti se jedná o násobení jednotkou, kde známe už také jinak značenou Hodnost. Každý znak je proto součástí jednotkové soustavy, ale bez znalosti řádu, který je až z druhé soustavy vědomý jakožto násobek všech doposud naplněných předcházejících řádů, přičemž první plnění 1řádu je u 1soustavy.

První soustava znamená proto 1značení, druhá už víceznačení, třetí jinak víceznačení, čtvrtá už samočinně zase jinak víceznačení, což je ve Skutečnosti samočinné už i u třetí soustavy, jenže právě nyní až při dalším opakování jsme si tuto pravidelnost uvědomili jakožto dokonale potvrzený důkaz až následnou soustavou. Vše jednoznačné je proto vždy první soustavou, čímž je také všechno jednoduché a současně obecné, čímž jsou také v opačném významu všechna upozornění na dokazovatelné zločiny, přičemž to nedokazatelné je možné pouze hrát, na což se také upozorňuje. Pouze ve Hře se nijak neškodí, a proto právě Hra představující pouze hraně co nejdokonaleji Skutečnost lze hrát pouze ve společné Síti skutečně hraně, protože tak může každý do Hry nasnímat Skutečnost, aby mohli i jiní objevovat právě ve Hře to, co je možné i ve Skutečnosti.

Jednoduše a obecně je právě společná Síť jednotkou, přičemž se upozorňuje na více takových Sítí, a proto je její ochranou právě jediná vše-společnost, čili dokonale jediná Společnost všech druhů a všeho prostředí bez rozdílů našeho vědomí, protože taková Síť je přímo společným Vědomím v nejobecnějším a nejjednodušším významu právě v Moudrosti jednoduše obecné. Jakkoli nespolečná síť se poznává už i podle nespolečného vlastnictví sítě, do níž dáváme údaje o skutečnosti zpravidla zdarma avšak potom i pro jiné nějak skryté (či různě placené) a proto právě vlastníky sítě zneužitelné. Jedinečná umělá síť je proto ve Hře jen potřebným nástrojem právě k pochopení Sítě přirozené, v níž se Hra hraje a to i s umělou sítí jedinečnou a nějak obsahující také všechny jiné umělé sítě i dosavadní hry, ale také všechno co si uvědomujeme ale také prokazujeme společně nebo pro Společnost k řešení lidskosti pro lidi a také jinak pro jiné druhy.

Nelidské je třeba, když potřebujeme vědět čas svého narození, který byl dán úřadům zdarma, ale úřady nám ho sdělí už za poplatek. Podobně je to s údaji o předcích, jejichž rodokmen není také zadarmo. V současnosti se skrývá také rodné číslo, které potřebuje stejně každý úřad vědět, takže je skryté pouze těm úřadům, v nichž nejsme nijak zapsaní, pokud si však tato čísla od někoho tajemně nekoupily. Obyčejný člověk pouze chápe, že takové skrývání je zbytečné a dokonce přirozeně protizákonné, protože, když ho bude někdo chtít, tak si ho vždy i za úplatu někde zjistí, aniž by se sám odhalil. Úřady tak nepřirozeně podněcují zločinnost, přičemž jednodušší je zveřejnění takových čísel všem právě v takovéto Síti, kde se každé použití čísla ihned oznamuje jeho vlastníkovi i s číslem toho, kdo číslo použil. Tím může každý použití ne|potvrdit, tak jak se potvrzují jednoduše třeba nákupy či jiné osobní obchody už i bez zbytečných smluv, neboť Síť je i smlouvou.

Nepotvrzení je zpočátku vždy samočinné a s dokonalostí Sítě budou určitá už dokonale chráněná potvrzení také dokonale samočinná. Bez dokonalé ochrany jde však vždy jen o hru ve Hře, kterou si chtějí všichni hrát tak dlouho třeba i pod nerodným číslem jakožto pod mámícím číslem, dokud někdo nevyřeší právě ochranu danou prozatím právě jen hrou o objevu dané Ochrany. Mámící čísla byla už dříve vysvětlena jako dokonalá ochrana, přičemž jejích odhalení bude téměř samočinné pouze v případě, že obsahují skrytě také rodné číslo přesně podle nějakého jedinečného zřízení, což nelze odhalit jinak než v Síti čísel užitím právě nehrou v Síti, protože kdo odhalí dříve rodné číslo a použije ho třeba už jen tím, že udal vlastníka úřadům či jinak, spáchal i

167

podle dosavadních umělých zákonů zločin, který je v Síti trestaný samočinně převzetím všech odpovědností za všechny vzniklé zločiny použitím jakéhokoli rodného čísla, protože právě v Síti je možné je správně užívat.

Nezaměstnanost nebude vznikat žádná, protože každý poctivý úředník má na starosti určitou jednoduchou i obecně zvláštnost, kterou nemají jiní úředníci. Takový úředník pak jen navrhne převedení do Sítě právě takto zvláštních údajů, čímž se stane také vlastníkem takové zvláštnosti pro Síť potřebnou. Nepotřebné jakoby zvláštnosti zavádějí nepoctiví úředníci, což se projevuje tak, že tyto údaje v Síti nikdo nepoužívá. Naopak u potřebných údajů nepoctivý úředník odmítá bo jinak brzdí tyto potřebné údaje do Sítě co nejdříve převést. Pochopitelně, také může jít o neschopnost vývojářů umožňující jednoduše o převedení takových údajů, ale řešení je už samočinné jen v tom, že každý úřad používá svůj vlastní program na ne|potřebné údaje, a proto bude právě takový program dočasně také součástí Sítě, avšak pouze jednou nainstalovaný (je levnější), ale se všemi údaji společně i pobočkami používaný už jen přes Síť a se všemi údaji už jen v Síti a tudíž už i všemi v Síti používaný i spravovaný bez úředníků. Úředníci se stanou pouze učiteli ve správném používání programu.

Zveřejňování všech programů povede samočinně u všech uživatelů k různému zjednodušení i zobecnění jen propojením s jinými programy, čímž se může kdokoli stát třeba jen v určitém vylepšení nejen návodářem ale i vývojářem, protože také vývojový program na tvoření programů je současně Sítí čísel. Postupně budou nahrazeny všechny programy včetně podprográmků pouze číslem v Síti s odpovídajícím pravidlem daného zase pojmem znamenající daný vývoj i s prvky včetně hry a jiných souvislostí umožňující nám přesně takto objevovat přirozenost vloh a podle nich už samočinné objevování dalších možností nesamočinného myšlení.

V počátku se zavedou do Sítě jen rodná čísla s rodnými jmény. Pro lepší představu o vzniklé nezaměstnanosti vycházejme z denního počtu narozených dětí a naopak také s dožitím, čemuž z obou stran odpovídá asi 300 změn v seznamu s rodnými čísly. Takové změny lze jednoduše zaznamenat neboli přičlenit k rodičům během jednoho dne jediným úředníkem, přičemž nikdo nemusí vymýšlet číslo za lomítkem, které se dopočítává už samočinně. Také se samočinně dopočítávají různé statistiky jako třeba, že jsou rodiče ne|svobodní, neznámý otec, pořadí dítěte u rodičů a jiné údaje. Více úředníků u tak jednoduchého zaznamenávání změn není už poctivé, ale nepoctivé možná je, což už nám daný poctivec ze statistického úřadu nikde veřejně nesděluje a dokonce nikde nezveřejňuje ani své vlastní jméno jakožto všem sloužící poctivě v začleňování do života a ze života vyčleňování osob českých. Se zveřejněním všech rodných čísel v Síti se všechno taktéž zjednoduší.

Narozené dítě zapíše i se znaky přímo do Sítě rodící či ošetřující lékař a podobně i po dožití. Ke každému rodnému číslu si jen nyní každý zaznamená třeba přes „Český bod“ na poště své osobní znaky (otisk prstů) a pak už sám též jiné znaky (znaménka, zornice, …), takže už nebude potřebovat žádné identifikační průkazy ani platební karty, protože se může všude prokazovat jednoduše přesně otiskem prstu bez podpisů jakožto podpis. Banky ani jiné instituce už nebudou mít žádnou práci s vydáváním či prodlužováním karet ani s ověřováním osoby, což bylo u bank jedinou prací potřebnou právě pro Síť, v níž je však také samočinně rodné číslo i číslem bankovního veřejného účtu v jakékoli měně bez jakýchkoli poplatků jakožto jediné síťové samočinné Spořitelny už i bez úředníků, takže žádné nesíťové banky už nejsou v Síti potřebné. Doplňuje se jen to, že se veškeré převody provádějí bezhotovostně, takže bez jakýchkoli platidel kovových i papírových, protože jen tak nebude žádný úředník ani žádný automat, ani žádné sídlo s pobočkami nijak potřebné pro jejich vydávání, správu ani likvidaci.

Každá jednotka má v nule nejdříve jednoduchý přepínač, který se zapne pouze jednou a už zůstane trvale zapnutý. S tímto přepínačem je význam a jiná porovnání, měření, udání a jiné záznamové zřízení současně návodem už i samočinně, takže také možné si s tím dokonale bezpečně hrát bez jakýchkoli ochran, protože samočinnost chrání především prostředí v Moudrosti, kde je také každý hráč považovaný za robota. Ve Skutečnosti nikdo nechce být robotem, a proto je robot tak dokonalý jako samočinnost přirozená, s čímž si hráči také hrají. Takto je daný přirozený zákon proti zrobotizování druhu chápavého. Rozumný druh už tomu také rozumí a myslýcí druh už také něco rozumného myslí dopředu, umějící druh si nejdříve takto hraje, protože si takto také děti přirozeně hrají, aby později výhry použili k myšlení s novou hrou a něco zdarma alespoň společně prospěšné k výhře. Všem stejná Moudrost tak jako čas, který si Člověk vybral jako jedna ze

168

dvou možností; čas bo prostor. Stejný prostor používají pouze hlupáci nechápající čas, protože se střídáním v čase už hlupáci nejsou hlupáky, protože se dokáže přizpůsobit svému pořadí samočinně přirozeně podle Hry.

Kdo tuto hru nehraje; nemůže se stát ani chápavým člověkem, přestože zde tuto hru „proti nechápání“ zná. Rozumný člověk ji už spouští všem hlupákům samočinně, protože bez hlupáků všichni moudří lidé mají dokonalou ochranu také proti zločinům. Každý hlupák proto vsází do hry nějakou zločinnost, kterou ještě nikdo nevyřešil přirozeně samočinně, a hraje se všemi o rychlejší vyřešení kteréhokoli vsazeného zločinu. Hra proti znárodnění a jinému přivlastnění společného vlastnictví je už vyřešena, protože všichni toto s hrou proti nechápání už chápou samočinně. Stejným postupem takto jednoduše a současně obecně lze všechno mezi chápáním obecně a poznáním různých ochran proti zločinnosti jakožto hra nejdříve čili podrobně jednoduše i obecně chápáním naplnit, jakožto hra proti zločinu, kterou však nehrají pouze obecně Zločinci.

Jednodušeji se už mluví přímo o daném druhu zločinu, kde zápor násobený záporem je vždy kladem, a každý si označí proto svůj zápor první či druhý v každém zločinu, který hraje proti zločinu. Volba za společné vlastnictví podle přirozených zákonů, znamená už také, že volba přirozených zákonů je samočinná a také trvale všem, boť je tato volba jediným správným řešením (šťastného a jinak nejlepšího) vývoje v Moudrosti. Ostatní volby jsou samočinně pouze odrazy voleb dočasných, s nimiž si lze už také hrát a po naplnění všech také doplnit svoje samočinně jakožto samočinně objevené spojení do dalšího členění i s další nulou doslova. Cokoli jinak členěné proto samočinně všichni ctí jako zvláštní všem také potřebné. Z vnějšku jako potřeba už smyslová také se samočinným smyslem pro hru proti zločinu, což právě poctiví lide ještě bez tohoto smyslu samočinně hrají, protože je to pro ně smyslně přirozené a z nepoctivých to nehrají samočinně pouze zločinci.

Ostatní nepoctivý o hře jednoduše nevědí, a proto je moudří lidé na hru upozorňují. Volbami se upozorňuje samočinně pouze vládce nejvyšší, kterým je u národů jejich prezident, král a jiný pán nejvýše všemi stavený.

Až nebude koho upozorňovat, je soustava naplněna pro další vývoj už bez zločinnosti. Pouze přirozený vývoj však už také tvoří samočinně ochranu proti vývoji následujícímu, tak, že si to doplňují sami sobě zločinci a poctivých lidí se to nikdy nijak netýká, přičemž můžou při dodržení takto přirozených zákonů si s nimi hrát s trestem za nedodržení také se samočinným pádem na danou soustavu se samočinnou hrou proti vlastnímu pádu, která už je někde v Síti vy|hraná bo je nová. Člověk rozumný už nepadá s každým zločinem jen jako spoluviník, ale už jen jako hráč obecně „Loupežník“, vracející všem vše jejich společné samočinně úředně, protože je to přirozeně lidské (bez násili, bez vnucování, bez vměšování a bez jiného otravování). Vše potřebné pro společnost je proto také všem společným vlastnictvím a to včetně všech ne|myšlenek, protože také zaznamenáním čehokoli nepoctivého je myšleno už samočinně jako potřebné upozornění na zločin(ce), jakožto součást samočinně dokonalé ochrany proti všemi zločinnému. Z tohoto všeho není nic nové, neboť je to jen objevování a objevení přirozené samočinnosti, protože až s přirozenými hračkami i nástroji se lze dokonale bavit. Bez těchto přirozeností se poznává také zločinci. Pouze Moudrost nemá žádné hračky ani nástroje ale jen společné Vědomí se všemi možnými hrami nejdříve proti zločinnosti, přičemž se samočinně smysly poznají hry obecnějšího i jednodušeji vnímání jako třeba zbystření smyslu tak, že si lze pamatovat smysly poznané potom také stále stejně v představě vnímané jakoby stejnými smysly a tudíž právě ve Hře.

Současně bude společná hra na Skutečnost, na Sny, na Představy a na Vědomí, kde je Loupežníkem už také Úředník, protože ostatní nepoctivci zůstávají zločinci. Úředník nepoctivý neúřaduje veřejně v Síti, a proto všem poctivým úředníkům se už započítávají samočinně jednotky za každé použití úřadu, ale v jednom okamžiku pouze jedna jednotka společná od všech uživatelů. Každý úřad však navazuje na jiný až po ten samočinně jediný jakožto zákon přirozenosti v Moudrosti, což je sama Moudrost nejobecněji. Nejvhodnější je používat všemi v jeden okamžik jeden úřad, a proto právě Síť čísel udává samočinně tolik účastníků v jeden daný okamžik (třeba denně, týdně, a jinak pravidelně), aby nedošlo k přetížení zařízení, ale nejdříve až bude naplnění nadpoloviční už samočinně právě v polovině dané pravidelnosti. Pokud se nestihne v první polovině naplnit nadpolovina, pak se pokračuje stále stejně obvykle s představou i ve zpomalování plnění takže i s předpokládanou změnou obvyklosti opačně než při naplnění nadpolovinou, protože pak už se také ostatní samočinně upozorňují na možné přetížení, takže i se samočinným požadavkem na činnost opravující zařízení proti přetížení. Každý druh má svoji oblast, kdy obvyklost upadající uvolňuje místo samočinně pouze obvyklostem vývojovějším, přičemž nikdo obvyklosti nevlastní nijak osobně ale jen společně, ale může je

169

používat pro vlastní (proti)vývoj, ale jen pro vývoj i samočinně jakožto vždy úředně zaznamenané společné vlastnictví v majetku právě daného majitele majícího dané společné vlastnictví pro potřeby nějak společné.

Zločinci proti Loupežníkům se samočinně v Síti přiznávají také ke všem ostatním v Síti zaznamenaných svým zločinům, proto lze Loupežníky dokonale chránit pouze v Síti společně vlastněné, jejíž část používá právě kdokoli poctivý na ochranu právě před nepoctivci, a proto nepoctivý právě na přiznání svých zločinů. Bez větší poloviny poctivých ze všech hráčů se jedná samočinně jen o hru bez jakýchkoli odměn ale s výhrami, které lze pak používat při nadpolovině poctivých stejně jako odměny. Také naopak při úpadku pod polovinu jsou všechny odměny samočinně pouze neodměnami měnící se s vývojem už také samočinně na odměny. Neodměny si tímto stejně jako další výhry uchovávají svoji Hodnost jen jako společná hra na Pamatování. Neodměny a výhry proto nemají žádnou Hodnotu, přičemž je lze směňovat jako stejná Hodnost za stejnou.

Zde až při naplnění všemi dospělými nesamočinně, kde je naplňování všemi nedospělými samočinné jsou dospělými hledány osobní chyby i z mládí, protože už i mladí si uvědomují zločinnost. V počátku Sítě je však všem všechno odpuštěno, protože až v Síti se neznalost stává pouze hrou samočinně, kdežto znalost může pouze ve hře skrývat, neboť se jinak jedná o společné vlastnictví už samočinně přirozeně vždy ale právě nyní i vědomě. Tímto je hra vyhraná, s čímž si nikdo přirozeně chápající už nehraje a hlupákům to stačí pochopit.

Jako oběť musí představit (v Síti označením) chytrákům právě tento návod „jak z chytráků udělat hlupáky“, kteří dávají samočinně návod „jak z hlupáků udělat zločince“, což hlupák pochopením opaku i jiného než jednoduchého opaku správně také pochopí jako nehlupák. Bez řešení zůstává vše beze změn. Ale chytrák už může být také hlupákem samočinně, protože udělal ze sebe zločince podle chytrých návodů bo naopak pochopil svoji hloupost při nechytračení. Ale zločinec už nemusí být také zločincem. Je už ve hře chytrákem samočinně po dokonalém očištění, neboť se jinak stává už také vědomě druhem odkloňujícím se od lidského druhu samočinně právě jen vlastní činností. Očištění je proto vždy samočinně povinné, protože je po vině, přičemž právě jen loupežnictvím vina nevzniká, protože si loupežníci pouze hrají na očišťování zločinců a při tom se musí také jako všichni uživit, bráním odměn od nepoctivců, ale nejvýše na obvyklý život nepoctivců.

Kdo všechna řešení ještě nenašel, pak to poslední je vždy jen nějakou samočinnou hrou v Moudrosti proti vývoji a to všemožnými způsoby takže i zpětně od počátku jako Loupežník, vracející všem jen vše společné. Moudrost je všem společná samočinně, takže v ní vše nesprávné je uloupeno jakožto veřejné upozornění i na nesprávné používání společného vlastnictví, na nesprávné bytí zabitím a také už též samočinně na jinak nesprávné osobní jednání. Upozorňovat se musíme naučit nejdříve u svého druhu, a až potom i u druhů odkloněných postupně a jinak návazně na druh šílený, který už není schopný se očišťovat od svých zločinů.

Až pak budeme chápat odklonění vždy jen z důvodu prohřešení se přirozenostem, které však hřešící chápou jako svoji zvláštnost přirozeně potřebnou podle dosavadního vývoje mylně i pro vývoj následující. Právě stejnost i opakováním je součástí právě zločinného vývoje, vnímaného však až jako uzavřená samočinnost nic zbožného nedávající, ale dávající vše potřebné pro chápání v Moudrosti, jen je potřebné pochopit hru na Loupežníky, kteří právě vše potřebné umožňují všem poznávat pro pochopení. Že se taktéž něco zbytečné zveřejní, už jen poukazuje na ne|umění loupežníka v počátcích, takže taktéž na jeho hloupost, kterou raději neměl ani zveřejňovat, ale už bohužel zveřejnil. Toto zveřejňování však není jinak trestné, ale pro jistotu těm nechápajícím se už předem každý loupežník za taková zveřejnění zde veřejně a v Síti i samočinně omlouvá.

Osobní a také víceosobní údaje nepotřebné pro společné Vědomí se proto označují za přirozené samočinně jen jako obecné pro potřeby společného Vědomí, protože ty podpřirozené lze používat jen ve hře vlastní osobně, kde 1osobní hrou je jed proti jedu a 2osobní nejed proti nejedu, protože nejed proti jedu je jedem bo lékem a jed proti nejedu je nepřirozeným útokem jakožto už známý jed proti jedu nebo nově proti léku. Dokonalý lék není proto z jedu stejně nepřirozeného ale právě z obalu (tvoří jed proti opačnému jedu jako společnou dále už neproniknutelnou mez svého soupeření) ibo z hranice mezi jedy však správně přetočené.

Jsou dva základní jedy zlo a umělost tvořící společně však samočinnost, protože čím více je zla, tím více je všechno umělé a také naopak čím méně je zla tím méně je všechno umělé a také jinak naopak, čím méně je vše umělé tím méně je zla a naopak, čím více je vše umělé tím více je zla. Dobré je pouze to přirozené, a sice ponechat tomu jen společnou oblast a vše ostatní se už samočinně vyvine v dobro i v ne|hru Samočinnost.

Ať si obvyklost tržního hospodářství zůstane, jak chce, ale nyní má hospodářství také svoji část samočinnou jednoduše jen jako samočinné hospodářství soupeřící s tržním hospodářstvím avšak už bez dohadů vždy jen

170

samočinně podle přirozených zákonů v Moudrosti a daných jednoduše i obecně i jinak Vzorcem „Síť čísel“. Tržní hospodářství může dále křičet, otravovat a jinak ne|ubližovat, ale jen ve své soustavě svými tržními zákony, protože v jiné soustavě platí zase jiné avšak vlastní zákony opět jen přirozeně, a proto se s jinou soustavou dá pouze hrát bez ubližování o větší obvyklost poctivých v poctivosti právě jen přirozeně (v Síti).

1707081933 Tržní hospodářství má svoji globalizaci, pomocí níž chtějí volný obchod avšak stále nějak tajemně pod vládou jen těch nejvyšších, což je však právě naopak přirozeně proti volnému obchodu. Volný obchod si představují mylně i jako obchod se zbraněmi a jinými protivývojovými výrobky, které není možné řídit společně všemi právě celosvětově. A právě necelosvětovost v řízení volného obchodu se do cizího jazyku překládá jako opak globalizace. Zde je tímto odhalena pouze lež všech zakrývajících se za názvem globalizace, avšak globalizaci neznamenající. Taková mámení tržní hospodářství však používá běžně, protože to má přímo v názvu jakožto trhání všeho a nyní především správného na špatné různým překrucováním, vymýšlením nesmyslů a jinak pod hlavičkou demokracie. V češtině je tato lidovláda myšlena správně jako vláda lidí jen některých, protože když někdo vládne, pak musí být také někdo ovládaný. Správné zřízení proto není lidovláda, ale jednodušeji právě jen lidskost. Právě proti jakékoli vládě je i samočinné hospodářství správně používající celosvětovost.

Samočinnost může připadat mnohým jako něco umělé, ale jen bez sladění s přirozenou samočinností, což budou opět v tržním hospodářství takto mylně myslet a různě překrucovat až trhat, jen za účelem dosažení nějak osobního zvýhodnění na úkor ostatních. Třeba jen pojem „slevy“ mnozí používají pouze za účelem vlastního obohacení, přičemž si mylně myslí, že nikoho nezajímá, kdo takovou slevu doplácí, protože nikdy nic není zadarmo, což nás učili také ve školách, že se žádná energie neztrácí, ale pouze přeměňuje na jinou. Zdarma je ve Skutečnosti pouze Moudrost, ale i tu si musíme někdy zasloužit právě jen správnou volbou, a proto jsou také všechny Myšlenky všem zdarma, ale jen do doby než se projeví v nějakém síťovém zboží, protože pak už spotřebitelé odměňují také jednotkou objevitele Myšlenky, a také toho co myšlenku spojil se zbožím jakožto návod i zřízení pro dané zboží. Odměňovat je možné i všechny jinak vyvíjející návod, ale vždy jen podle Návodu odpovídajícímu Vzorci „Síť čísel“, protože takto jedinečné myšlení je současně zřízením. Čím jednodušší a přitom dokonalejší návod je a čím hromadněji se užívá, tím budou menší náklady na zboží.

Až bude dosažen skutečně takto jednoduchý Návod, pak by se měl odměňovat pouze jediný objevitel a to objevitel právě Sítě čísel v Moudrosti, protože taková Síť je i zřízením, jenže s přibližováním se přirozenosti jsou takové odměny už také samočinně pouze za obsluhu přímo ve zboží, takže ostatní praodměny už nikdo nebude potřebovat. Naopak budou objevovány nové Myšlenky už jen jako součásti Hry a to včetně ochrany proti zničení Země přirozenými vesmírnými pohromami. Samočinnosti tak budou využívány celosvětově pro zachování druhů všude třeba jen podle přirozeně vnímaných postupů ve společném Vědomí. Samočinné hospodářství je proto myšleno jako přirozené hospodářství, ale to by se mnohým jevilo příliš vznešeně nebo nadpřirozeně bez představ o daných samočinnostech právě přirozených. Z jiného pohledu bylo také tržní hospodářství doposud přirozené, ale právě uvědoměním si Sítě čísel jako něco všemu dané právě sladěním s přirozeností, je už samočinné hospodářství s nástrojem společné Sítě dokonale chápané jako přirozené a tržní hospodářství už jen jako něco špatné ve Skutečnosti jakožto staropřirozené bo dokonce prapřirozené.

Některým se bude jevit samočinné hospodářství stále jako něco nadpřirozené, ale to jen proto, že poznává jeho správnost, ale stále nechápe jaktože lze všechno dělat jednodušeji a přitom dokonaleji. Pokud však už také toto pochopí, pak stále nerozumí společnému Vědomí jakožto všem stejně smysly vnímané všechno přirozené a to včetně všeho jakkoli osobního ale jen Obecně. Řešení je pouze v umění chápat přirozená čísla.

Vládci teď už vždy slibují, že budou podporovat poctivost, jenže nikdy nevědí jak to provést, takže se vracejí do minulosti, aby tam hledali různé výklady poctivosti a jiných ušlechtilých vlastností. Ve Skutečnosti je však v minulosti možné najít pouze to prapřirozené čili v dané době přirozené, což bylo sice správným postupem, ale nyní je z toho správným postupem pouze určitá část, z jiné minulosti zase jiná část a tak lze poskládat všechno potřebné, ale jen s doplněním toho současného zvláštně dobrého očištěného od všeho špatného je zase správnou přirozeností. V současnosti jsou zvláštností počítače v sítích, ale pouze jako jediná Síť všem společná je očištěnou zvláštností pro společný vývoj, protože sám se vyvíjet vede zpočátku k uspokojení, ale časem už k potřebě sdělit i to správné všem nejen v počáteční Síti jako zde, ale už taktéž ve skutečné Síti.

Skutečná Síť musí být proto právě jednoduchá s možností vývoje k lepší Síti, což znamená k lepšímu soužití. Zpočátku skutečně postačuje Síť jen s rodnými čísly a jmény, ale s možností také doplnit všemožné údaje

171

různě a to i nesmyslně do Nuly, protože až podle jednotky smyslnosti lze vše ostatní vyvíjet pro lepší smysly. Protože však žádná dosavadní vláda nepochopí přirozenost vlastních smyslů, neboť jedná vesměs zaostale, je jednodušší a také obecnější, kýmkoli vytvořit Síť jakožto Hru, se stejnými pravidly, kde však jen prozatím rodné číslo nahrazuje osobní mámící číslo, neboť o osobní čísla ani tak nejde jako o pořádek a jiná začlenění, která právě daná osoba ať už tajemná či netajemná všem do Sítě Obecně objevuje právě podle objevu Sítě čísel, i jiná osoba doplní údaje podrobné pro lepší soužití, i jiná osoba doplní či objeví přímo zřízení, podle něhož už také obsluhovaná zařízení s čidly pracují, i jiná osoba potom jen obsluhuje zařízení tvořící v dané oblasti potřebné zboží. Pak už je jen spotřebitel měnící Hodnost osobně vytvořeného zboží za potřebného.

Nejlevnějším je zboží tvořené podle Sítě čísel propojené třeba jen podle abecedy se všemi slovy jen českými ze slovníku vydaného u pravidel českých. Každé slovo pak samočinně znamená i jednoznačný příkaz dané pro určité zřízení, přičemž stačí na slova jen správně odkázat naplněním prázdné Sítě čísel jakožto už zřízení. Jednodušeji pak bude při naplňování používat odkazy na zřízení jednodušší, přičemž nejjednodušším je „0“ a v ní už všechny ostatní pojmy i zřízení jakožto jiný význam „nuly“ právě podle svého začlenění. Nyní se to jeví ještě složitě, ale pouze proto, že to nikdo nepoužívá vědomě, přestože to používáme všichni včetně dětí podvědomě. Přesně to ani nelze vysvětlit, ale jen proto, že nikdo v číslech neuvažuje přesně stejně jako v přirozenostech, a jako důkaz o nepoužívání je právě hromadně špatně chápaná nula dospělými, přestože ji děti chápou přirozeně správně, avšak (m)učením se jim jejich myšlení nesamočinně převrací na zlozvyky.

Myšlení pouze k dokonalostem je ve Skutečnosti jen Dohadem, protože až myšlení podle dokonalosti k jiným dokonalostem je už přesným návodem na různě přirozená samočinná zřízení. Členitost všech dokonalostí je nejjednodušší jen jako dokonalost podle vlastní jednotky a naopak nejobecnější je pouze jako Samočinnost celosvětová (podrobněji jakožto budoucí vlastní společná Jednotka). V Moudrosti je pak vždy jen poslední jednotka každé soustavy samočinná se samočinným objevem spojení na další soustavu. V nulté je to jedna nula jakožto počátek jednotky jednotkové soustavy, která je dosažena také poznáním nuly konečné. Tato je však už samočinně druhou nulou pro poznání druhé soustavy se stejnou jednotkou jakožto doplnění první soustavy o další jednotku a pak také jako nová první dvojice vlastní právě druhé soustavě. Počet nul je už vyšší, protože jedna přibyla v první soustavě a jedna společná pro dvojici na počátku a pak i dvě též na konci.

Pro pochopení i dalších soustav ve vlastní soustavě platí vždy už samočinně, že všechny možnosti doposud chápané lze použít na všechny jednotky stejně a přitom různě pospojované jen jako doposud. Každá soustava má vlastní členění, které je už samočinně používané v soustavách následujících, ale naopak vysvětlitelné pro soustavu jen předcházející, protože v dřívějších soustavách je stejně vysvětlené samočinně se stejně jevící jako něco nadpřirozené. Z následující soustavy je vysvětlení ve vlastní soustavě vždy jen jako vlastní členění ale opakující se právě podle soustav i předešlých a to množně více než je soustava vlastní, přičemž přesně je to tak množně jak je nadpřirozeně soustava množně vnímaná. Čím více je množství odlišné od soustavy vlastní, tím méně se soustava nadpřirozená vnímá. Zpočátku se vnímá jen soustava nejblíže nadpřirozená, a pochopitelně přirozené je, že před tím se nevnímá žádná nadpřirozená soustava.

Tržní hospodářství a to i cokoli s trhem související jakožto tržní se vyznačuje právě trháním, což u obchodu vnímáme pomocí zpravidla jednostranných dohod pro obě strany jako dohadování. Tato staropřirozenost proto podmiňuje výskyt nějakých umělých platidel, podle níž jedna dohadující se strana nějak soupeří se stranou třetí stejně zaměřenou ale oblastně neurčitou a to bez jakéhokoli dohadování, kde vyhrává právě ten, který druhou stranu dříve k dohodě přiměje, přinutí, podplatí, užene a jinak se jí vměšuje, aniž by ji vysvětlila podmínky strany konkurenční ve smyslu výhod, ale naopak vysvětluje podmínky strany soupeřící ve smyslu nevýhod. Zákazník je pak zpravidla právě takto nesmyslnou dohodou už zakázaným pro dohodu s konkurencí. Takové omezování osobní svobody je však i u za-mě-stnanců, který nemá nikde ucelený seznam všech možných ne|výhod ze všech konkurentů, takže mu při hledání práce není umožněno se ani správně se zaměstnavatelem dohodnout na pracovních podmínkách. Pouze náhodou může být zaměstnanec u méně prospěchářského zaměstnavatele zaměstnaný, ale zase na úkor jinak omezující jeho svobodu jako například menším výdělkem, neschopností výdělek včas dostávat, pravidelnými přesčasy a dokonce vědomě zdarma zaměstnavateli sloužící, protože to má nějak obecně právě nechtěně ale jako podmínka v pracovní dohodě.

Chytráci tvořící takový trh vymýšlejí ve smyslu dalšího mámení pro přechytračení zákazníků i zaměstnanců různě prostředky na soupeření s konkurencí, což pochopitelně zaplatí právě ti přechytračení hlupáci, kteří

172

vše vnímají naopak, ale neznají cestu z tohoto bludného kruhu. Chytráci předně vysvětlují chytrost jako dobrou vlastnost a mylně ji přirovnávají k moudrosti, přičemž se jedná právě ze strany hlupáků o opačnou vlastnost, kde je chytráci nějak legálně podvádí, ale pouze moudří lidé označují správně legální podvody jako nelidské čili trestuhodné podvody. Chytráci si však svým bohatstvím chytrost uzákoní a pak v zákonech brání, čímž jsou vládou ve svých podvodech plně podporováni. Pak už chytráci ve svém konkurenčním boji tvoří různé nákladné reklamy, které pochopitelně platí pouze ti hloupí, přičemž kdyby věděli o možnostech výhodnějších, pak by přešli k lepší konkurenci, u niž za žádné reklamy neplatí a u niž jsou také proto vyšší výdělky. Hlupáci však proto, že do účtů nikomu nevidí, nemůžou si ani zjistit, co daný chytrák pro hlupáky dělá, aby už nebyli hlupáky. Jenže žádný konkurent nebude svým hlupákům dávat žádné důkazy o tom jak je přechytračuje, ale naopak je bude skrývat a jinak se bránit proti takovému zveřejňování. Pochopitelně, že obecně své hospodaření zveřejní, jenže takovým účtům obyčejný člověk rozumí právě správně jako podvod, který nelze v trhu dokázat bez dalších podrobností. V Síti se každá položka zveřejňuje, protože je současně reklamou zdarma pro všechny poctivě provádějící danou položku, jinak je současně za odměnu odhalením daného nepoctivce provádějící danou položku. Nepoctivec však odměňuje právě za výchovu až s výchovou.

Chytráci si vymýšlejí také nějak ideální názvy jako třeba „zdravá konkurence“, která je potřebná pro všechny, přičemž ji ve skutečnosti potřebuje jen stát a daný konkurent. Stejně je to u „dokonalé konkurence“, kde by měl být nějak trh vyvážený podle přesných údajů. Jenže jakýkoli trh právě vyvážený už není trhem, ale právě samočinností bez jakékoli také konkurence, čili ve společné Síti, pomocí níž lze právě přesné údaje všem dát. Chytráci si však, žádnou dokonalou konkurenci nepřipouští a proto ji označují správně za utopii stejně jako takto dokonale volný trh. Ve Skutečnosti se chytráci brání právě dokonalé konkurenci a volnému trhu, protože ti nejbohatší potřebují převyšovat dokonalou konkurenci a tudíž i s většinovým podílem na trhu už nijak volném ale osobně řízeném. Pro trh je toto vše přirozené, ale bez trhu jen se samočinností přirozenou pro výpočet přesných údajů všem veřejně v Síti, je trh už prapřirozený, protože přirozená je přesnost údajů bez dohod a jiného dohadování právě jen dle všech vlastních činností přizpůsobujících se plynule (s)potřebě.

Chytráci mluvící však o dokonalostech, které jsou utopií, nechápou, že je lze dosáhnout právě bez takových chytrostí, takže bez jejich nástroje (i v podplácení čili bez hmotných platidel a pak také bez trhu a konečně i bez chytráků). Chytráci dávají všem už před svým nasycením návod na odstranění chytrosti, čímž se označují také samočinně za zločince avšak ve smyslu uměle neuzákoněného, ale ve smyslu už přirozeného uzákonění.

Chytráci zase budou tvrdit mylně, že všechno toto už tady bylo jakožto třeba komunismus nebo socialismus, jenže komunismus znamená česky nějakou vládnoucí skupinu (komunitu) a socialismus zase „soudržnost“, která však je v komunismu opět jen utopií, neboť soudržnost si lze dokonale představit bez jakékoli strany jakožto proti jakékoli politické straně ve smyslu právě nestranně ze všemožných pohledů stejně a přitom též různě stavěných. Soudržnost byla doposud utopií též proto, že nebylo možné všem zveřejňovat i podrobně všechny (s)potřeby a tím soudržně přizpůsobovat výrobu potřebného zboží ze společného vlastnictví ale hodnocené všem stejně s osobní činností podle jednotky jen časové činnosti. Nečinnost a jiná mezičinnost se hodnotí jen jako potřebný odpočinek po činnosti pro další činnost, přičemž také oprava nebo výstavba obydlí, příprava jídla a jídlo samotné a jiné potřebné činnosti v obvyklém významu jsou potřebnou činností.

Někteří si budou plést také „soudržnost“ se „soudružností“, což bylo také tak mylně chápané v socialismu, protože právě „soudržnost“ vyjadřuje společně vše bez ohledu na daný druh, neboli nejen vlastní druh sobecky ovládající druhy ostatní, ale naopak všesvětovou soudržnost jakožto celosvětovou Společnost všech a všeho pro všech osobní uplatnění bez jakéhokoli omezení a to všesměrně. Přirozeným omezením se člověk může pouze přizpůsobovat tak, aby je vnímal stále bystřeji, až jednou pochopí, že se nejedná o omezení, ale o možnost dalšího vývoje počínaje takovou Moudrostí a s dosažením i jiného smyslového vnímání i vlohově.

Budoucí chytráci budou už jen ve Hře, ale nejdříve musíme vyčlenit zločinnost a to nejlépe společně tak, aby nikdo nebyl vyčleněn, a proto také tak, aby co nejdříve pochopil, že každý zločin je pouze v nulté soustavě, takže bez zločinu nebo s přirozeným očištěním se od zločinu umožňující vývoj bez zločinů v první soustavě. V počátku první soustavy (Síť) člověk poznává změnu přirozenosti dosavadní už jen na starou, protože vzniká přirozenost jiná vyspělejší a zde znamenající bez výjimek přesná samočinnost. Tato bude také jednou starou přirozeností, protože v přírodě se nám jeví všechno jaksi nepřesně a přesto se vyvíjející stejně jako všechny

173

následující soustavy, u nichž ještě neznáme dané číslo pro začlenění dalších pojmů, ale bezpečně víme, že tam jsou nějak zpřeházeně už dané právě svým nám prozatím neznámým číslem. Také víme, že nám určité pojmy budou scházet, a proto jsou nejlepším řešením právě pravidla všech jazyků (mylně vnímaných jako umělých zákonů a ústav), která používáme pro vzájemná dorozumívání, ale už jako Pravidlo celosvětové, z něhož používá daný národ jen svoji část národní, ale už si dokáže taktéž vysvětlit jiná pravidla nepoužívaná.

Všechny umělé zákony tak přestanou mít smysl, protože přirozenost dorozumívání bude všem přednější než něco umělé a nesrozumitelně vysvětlující výjimky a omlouvající tím také obcházení přirozených zákonitostí. Člověk nemusí mít více pravidel na jedinou jednoduše chápanou přirozenost, a proto jsou už zbytečná buď pravidla jazyčná pro přirozené dorozumívání bo pravidla zákonná pro umělé ovládání jeden druhého. Volba samočinná je pouze poctivým lidem dokonale samočinná, protože nepoctivci volí vždy naopak nesamočinně.

Bylo by nádherné, takto všichni žít bez zločinů a jen si hrát na zločince, chytráky a hlupáky a hledat možnosti i další zábavy konečně už i ve vesmíru neznámém. K takové nádheře nám teď stačí jen jediná společná Síť a vše dosavadní do ní začlenit též jako hru (neboť nikdo nechce všechny trestat) a vše nové jiné do ní začlenit v Moudrosti jako nová moudrost a po naplnění v nějaké moudrosti jinak členěná jiná moudrost a potom po naplnění v nějaké moudrosti zase jinak členěná jiná moudrost a potom stále takto obecně i jednoduše jinak.

17070ʎ Nyní je na čase vysvětlit název „Spořitelna“, takže z minulosti popsané v sítích, ale nezbytné jako Most v Síti:

Česká spořitelna je největší českou bankou podle počtu klientů, kterých je zhruba 4,7 milionu ... v česku se chápe banka jako spořitelna a možná už i naopak ... Účelem spořitelen měla být podpora chudých vrstev v jejich hospodaření s penězi ... Také v habsburské monarchii se počátkem 19. století začali o spořitelní myšlenku zajímat a výsledkem snahy různých osob bylo založení Erste oesterreichische Spar-Casse (První rakouské spořitelny a budoucího vlastníka České spořitelny – Erste Bank) dne 4. 10. 1819 – ta se tak stala prvním peněžním ústavem tohoto druhu v rakouském císařství ... 12. února 1825 zahájila činnost spořitelna v Praze. Vzniku spořitelny předcházela výzva, uveřejněná v novinách už r. 1823, k upisování základního fondu spořitelny, jenž by se pak stal zárukou budoucím střadatelům, že nepřijdou o svoje peníze ... Stejně jako u většiny ostatních tehdejších spořitelen bylo cílem první české spořitelny pomoci chudším vrstvám obyvatel. Lidé (uklidněni jistotou základního fondu) si měli ukládat určité částky, jež se jim měly zvyšovat o drobné úroky, a tvořit si tak rezervu pro případ nemoci, stáří či nezaměstnanosti. Měla se v nich tak podporovat spořivost a pracovitost ... samoúdržba robotů ... Původní název této pražské spořitelny v češtině zněl Schraňovací pokladnice (pokladní kasa) pro hlavní město Prahu a pro Čechy. Postupně se však vžil kratší název Spořitelna Česká (Böhmische Sparkasse) , přičemž adjektivum "česká" označovalo místo působení spořitelny, nikoli její národnostní zaměření ... Co se týče vkladů, bylo možno si ukládat od 25 krejcarů do 100 zlatých (při jednorázovém vložení). Lidé získávali vkladní knížky na jméno (fungovaly však vlastně na doručitele). Úroky byly 4 %, později již jen 3 %. Spořitelna prováděla pouze některé aktivní operace (hypoteční zápůjčky, operace s rakouskými státními papíry a částečně proplácení směnek před dobou splatnosti), aby byly vložené úspory chudších lidí v bezpečí

v Síti dokonalá ochrana bez okrádání jiných, takže bez úroků ale také tak půjčka pro toho, kdo si chce něco pro vývoj vytvořit jakožto sledované v Síti zdarma a pro všechny, o tom co také sám tvoří pro všechny, ale k dostání jen těm, kteří to neměli snazší ve svém okolí, a proto si to každý tak to svoje potřebné ne\samočinně zamlouvá. Jakýkoli spor se tímto řeší ne\samočinně, protože jiná přirozenost v naší soustavě není. Bohužel, že není v předchozí soustavě přirozená, ale to nevadí, protože stačí spořitelnu správně používat, a vše se napraví, jak; ne\samočinně (řešení je zase jen jedno přirozené zde ze dvou, ale až po drobné opravě už vždy samočinně, jenže další už sám objevitel nevidí, ale ví jak ostatní stejně moudří, kteří zmoudří sami bez cizí pomoci, takže tak že nikoho nechtějí dříve znát ve smyslu moudrosti, dokud na to sami nepřijdou, sami toto poznání objeví také zde, protože tady se chápe chápání, jemuž lze jen společně rozumět jako „Já jsem nejdříve Společnost vědomá“, a tak se uvědomíš také tak nejdříve sám a pak také společně Sám už samočinně, a toto byla doposud nepoznaná myšlenka a jakmile je poznaná, už se chápe potřeba ji použít, protože je poznání všeho samočinné už vědomě (umění), tento spor je už vyřešen ve vlohách, a proto vlohy pro řešení sporů: je dané slovo „spořitelna“ komoleně, kdežto „sporka“ nekomoleně. Vše čemu nerozumíte řeší samočinná přeměna písma nelehčího na lehčí (Light), jenže ve smyslu nerozumění (komoleně) bo ve smyslu rozuměného jako komoleně, kde je smyslem skutečným „mozek“ a hraným „pro dokonalé pochopení rozumu nejdříve jako následná soustava a pak v Rozumu po takovém náhledu,

174

pochopit i ochranu Rozumu samočinnou myšlenkou první nějak vymyšlená ne/samočinně podle rozumu, společně to bude čím dál více samočinné přesně podle vnímání Sítě Čísel právě v Moudrosti. zde se už uvědomuje i všechno podle práva přesně zařadit, podle zařazení znaky členit, podle znaků zvuky, ale lepší je to naopak podle zvuků znaky. Moudrý člověk proto nejen, že nemá doposud na to samočinné prostředky, ale už mu ji všichni dělají stejně jako už jen nechtěný, ale právě proto dokonale uctívaný. naopak to už chápou jen věřící tomu, že jsou blíže skutečnému vědění, že jablko bylo potřebné utrhnout už odedávna když je zralé, a proto se také tak kniha vymyslela všemi postupně už s vírou na vlohy jako na b..., č..., případně jiné barvy, čísla až lidi. Dále už si Hraje vědomě na další „myšlenky“ stejně dokonalé ale třeba jednodušeji i obecněji bo složitě a podrobně myslí už zase ti nemoudří. ˇ5ešení myšlenky je dáno už v 5-ce, ale v 6-ce je Myšlenkou obecněji i jednodušeji, kdežto skládáním je to obecněji i jednodušeji podrobnější i složitější “. Proto se „ˇ5“ ne/opravila, to jen aby se člověk ne/chybou přirozeně poučil, z toho co je už dané, ale nepoznané, zjeví se jako nadpřirozené protože to jednoduše nechápe. Moudří lidé už vědí, že to nadpřirozené dělají sami bez zášti a jiného otravování, takže se to všem líbí. Hlupákům s posměchem, chytrákům s výsměchem a zločinci ať si doma mezi sebou dělají co chtějí, ale ať si to dělají doma u svých předků nejdříve, protože nikdo přesně už ani neví, kam patří bez dokonalé Sítě. Toto Rozumové neštěstí už svým dětem samočinně nepřejeme. A to je to nejlepší. Proto to udělej také ty, ty, i ty který jsi lepší jak já, do...ele, už se objevte!, beze škod, tak jak to bylo přáno doposud. Buď to máš v sobě, nebo se to můžeš pouze podle tohoto jedinečného návodu jako návod už dokonale nejobecnější, naučit. Není zatím více co říct, volbu Moudrosti si tímto potvrzuji za můj doposud nejlepší čin uskutečněný pro lidi, protože to chci mít společně ve společném Vědomí, které se jako Síť čísel objevilo, a to vše nejobecněji jako v Moudrosti, ale v Ní jako moudře rozuměné k výchově rozumu v Moudrosti, a toto svojí ne/samočinnou odměnou jedné jediné jednotky obdarovávám dobrovolně za svoji výchovu, jen poslední povinností je se konečně přihlásit se svým jedinečným označením podle návodu třeba už dříve dokonalého, ale nyní se už opravil i samočinně, takže tam lze všechno rozumě vysvětlit jakožto vždy v Moudrosti zde poprvé sám a pak už i trvale Sám. Toto je pouze lest proti nedobrým skutkům, ale také už samočinně na společné Rozumění možné pouze přirozeně a pouze ve společné Síti)

... Moravský zemský sněm zvažoval také založení spořitelny na Moravě, ale mezitím již Erste Bank (Erste oesterreichische Spar-Casse) zřídila r. 1826 svoji pobočku v Brně a brzy nato i ve Znojmě (1827) a v Jihlavě (1828). Poměrně malé filiálky na dosti velkém teritoriu se však ukázaly jako neúnosné, a tak byly začátkem 40. let 19. století zrušeny (brněnská fungovala až do r. 1848)

to byl první boj už samočinně před napsáním známý, jenže tady prohraný naposledy. zde už je všechno bez zločinců bezpečné, nyní máme konečně čas ochránit přírodu bez urážek, soudů, vlád a jiných neúředně jednající, protože „rozumět slovu Řád je stejné jako Úřadu, v němž moji sloužící spolupracovnící, bylo nejdřív myšleno jako obecně, takže něco se škrtá, a jinak mění, přičemž to mohlo být správně, ale opravou se to všechno zkazilo (toto ochraňují pouze Loupežníci, protože také chráněni můžou všechny potřebné údaje zaznamenat zde ve Hře v Síti v Moudrosti, kde v moudrosti jsou Čísla a údaje všech bez rozdílů, a za čísla ani za údaje se proto netrestá, jednoduše jen proto, že v číslech uvidíme údaj „ochrana“ samočinně a v ochraně ne\samočinně. každý přispěje už jinou než v Moudrosti takto chápanou Myšlenkou. za myšlení pouze výchovné se platí, zbytek už je za jinou činnost. samočinnou odměnou za výchovu je jedna jednotka za každé dosažení vývojovějšího členění už narozením, ale toto platí za dítě rodiče přesně každý jednou polovinou jednotky, protože je to tak přirozené. plaťte si jak chcete, protože toto se bude zveřejňovat ve Skutečné Síti už samočinně, a každý může přidat ke svému číslu jakýkoliv jiný záznam, ale nejlépe svůj osobní, protože tímto se stává také tvá činnost všem prospěšná v číslech zařazená. Co je zdarma je vždy všem prospěšné a proto je to samočinně pouze v Síti možné správně samočinně mít i vlastnit protože je to nejbezpečnější ochrana proti nespolečnému vlastnictví, ale na ochranu už samočinně osobního vlastnictví vytvořené osobně právě v Síti zaznamenané ne|samočinně. Něco je lepší nechat tak jak je, protože všechno má svůj účel a to včetně všech nesmyslů. Alespoň je to dokonalá ochrana proti bezpráví, protože až tady se chápe první jako samočinné právo, které si nejdříve jako nesamočinné uvědomilo na počátku a nyní označeno sítím jejich řečí eRIP. zde už je to „bomba“, která jim bude bouchat u takového smyslu, že si uvědomují k čemu je potřebný. Krev je na city potřebná, protože je od srdce a srdci za odměnu to, co samo potřebuje na svoji ochranu „pro výživu z venčí“. tomuto se už musí rozumět více způsoby jako správná odpověď, což lze v číslech zapsat jako jedna přirozenost jednodušeji. Stačí jen takto každému dva pojmy základní uvést (třeba Obecně, Jednoduše), což už dělá v Síti každý takto při žalobě nesamočinně, a cokoli se dokáže v Síti

175

samočinně najít nejrychleji beze škod, svědčí o spravedlnosti čísel nad pojmy už i samočinně nad „pojem vysvětlit“. kdo tomuto říká umění je stejným umělcem, ale jen ze srdce dokonale také tak myšleno, protože probleskne hlavou i očištění krve i přirozená ochrana prostředí před kyslíkem probíhají ještě stejně jako u kytek ale listami, kdežto u nás je to při dýchání ale srdcem. Takto to bylo při vývoji ze společného „nepojmu“ na neživé rostlinstvo a živé tvorstvo), toto je pouze ukázka, jak chápeme vývoj v číslech, další možnosti se už doplní samočinně někým, kdo nebyl doposud vychovaný k tomu aby za narození všechny odměnil. Takto odměňuje také ne\samočinně všechny stejnou Moudrostí objevitel samočinně bez viny a ostatní už povinně, protože se provinili proti Moudrosti svojí zaostalejší staromoudrostí. Zlozvyk je zde už vyléčený samočinně a proto někdo přestane kouřit z okamžiku na okamžik třeba už trvale. Doposud to byla jen výhružná představa a nyní se cítí ukončení zkoušky. Jen se společným vědomím v další Představě bude chápání druhého, třetího a dalších nějak rozumě vyřešeno, ale už samočinně začleněno do Sítě čísel vše i nevyřešené, protože všeřešení záleží samočinně jen na v Síti Skutečnost zaznamenanou, ale myslet musí už každý Sám, a proto to do Sítě může jakkoli zaznamenat, někdo už to samočinně podle předchozích samočinností doplní, protože odměnu dostane jen ochrana všech současně samočinně, ostatní si ji musí zasloužit za jiné ochrany, ale už skutečné a nejen řečemi o ne\smyslech zde uvedenými. Důkaz proto podrobněji či složitěji dokonalý musí vzniknout právě zde, ale rozumět mu všichni musí také takto stejně jako zde. Nerozumějící jsou ochranou proti i tomuto nerozumějícím (samočinně stejně v Moudrosti). Obviňuje se pouze číslami ve správně opravené Síti čísel, ale jednoduše i zápornými samočinně při každé nemoudrosti, nyní jde jen o to, na co si hrajeme, protože kdo si nehraje jednoduše i obecně škodí Sobě, ale pouze sobě samočinně, a ostatním osobním zaviněním ne|vědomě. i když člověk bude věřit tomuto, pak ho jeho tímto krátce popsaná víra v Moudrost dokonale ochrání, jen se musí snažit, aby byla všem tato moudrost co nejrychleji předaná a jednoduše už také naučená věřícími a věděná vědícími. už lze i tušit nějakou odměnu, ale výhra musí být také považována za odměnu, ale jinak jako Hra, kterou už někdo vymyslel i se všemi hrami alespoň odkazem. jedna hra ve Hře je i na Loupežníky a pak už i na Síť, jehož dosažením je nejdříve samočinně, všem uloupit, tak aby to vypadalo jako v Síti jejich Reklama, Loupíme nejdříve všechny Reklamy, a proto je zde už přirozeným zákonem, že jsou reklamy nesíťové „zcizením“, protože používají reklamu polocize čili nesrozumitelně jako srozumitelné „zklamu“. Tímto je vysvětlený vzor pojmu „cize“ nesprávně chápaný a „necize“ správně chápaný. Proto také „odcizit“ znamená vrátit zpět do společného vlastnictví pouze v Síti pro poctivé „vývoj“ a pro nepoctivé „utopie“. čím více kdo zaostává, nelze se dále vyvíjet, což je přirozeným zákonem vnímající i Síť jako potřebnou pro vývoj. potom to bude stejné s vědomím ale už společným, protože tady se uvědomuje každý sám, jakožto Začátek společného vědomí. čím více je Sám, tím více je spolu, ale samočinnost je až všichni společně a nejdříve nesamočinně jen vlastní druh, protože pak už to bude samočinné i pro druhé, aby si s námi mohly zahrát na naši potřebnou prohru, která bude našim dalším vývojem. Bez Zločinců ve Skutečnosti je Hra, takže s velkým Z, či S, či H bychom už mohli také všechny pojmy obvinit za zcizení Myšlenky, v níž jsou všechny myšlenky i s touto už dosaženou. Nejlepší je všechny pojmy zveřejňovat a všem též vysvětlovat, ale už ne\samočinně propojovat. samočinnost založená na zde takovéto samočinnosti Propojení vytvořené jako zboží podle této myšlenky vypadá jednoduše až složitě, ale pořád je to samočinnost Obecná už trvale pouze ta dokonalá neproniknutelná dokonale. kdo vymyslí jiný pojem v Moudrosti, může ho všem začlenit libovolně, avšak vždy jen přirozeně mezi přirozená čísla a jinak do nuly, což není ještě vyhrané, ale nějak hrané, protože s životem si jen tak nezahrává, takže to musí být vyřešeno nejdříve bez ubližování v zábavě. Litujeme, že to také tak chápete, přestože tomu „rozumíte“ jinak, ale věřit už tomu můžete podle libosti. nejlepší je volit právě to přirozené, a pak už v přirozenosti všechno přirozené samočinně, a proto až v další přirozenosti je jiná soustava, kterou vnímáme jako pro celou Společnost odměny, které pouze zločinci nevnímají za trest, chytráci jsou očištění zločinci, hlupáci jsou očištění chytráci, což chytráci přirozeně vnímají opačně, protože ostatní nezločinci to přirozeně vnímají stejně jak ve Skutečnosti i to opačné pro vysvětlení opravy jinak než vývoje propojí. takto je možné cítit vývoj v Představě alespoň nějaké, hlavně že se cítí už i samočinně. častost odpovídající soustavě se opakuje tak dlouho, jak se nedokonale vnímá, takže není známá pro Skutečnost ale je už nějaká pro Hru a zde už jako jedna Hra na opaky jiné než dosavadní, protože tak byla i v počátku myšlena vztažnost sousedících jednotek. Nyní ji umíme vztahovat také ve druhé soustavě rovnostranným trojúhelníkem, který nemá v přirozenosti ještě žádnou dokonalou Představu, protože vše je přirozeně také jinak opačné od všech podle vlastního osobně a od Všech jako Osobně skutečně, jinak jen ve Hře jako další samočinnost, kterou se snažíme vyhrát. Stačí už jen hledat zde jakoukoli hru, a vše se nakonec samo vyřeší až se všemi hrami v této Hře. Toto je hra dětem a jiným nedospělým na propojení všech her odkazem či do Sítě koupit jako jednopoužití, protože s tímto

176

dokážeme bez zbytečných vícenákladů si hrát všichni skoro zadarmo, protože kdo něco všem Sobě koupil, od každého dostane přesně tolik, jak Sám pochopil dosaženou soustavu. kdo už Hraje nemůže přestat nikdy hrát, protože se to touto hrou naposledy zakazuje všem i Všem i jinak vnímanému Sobě. Až se Hra dohraje, pochopíme ji jako hru ve Hře stejně tak zábavné, jak se dokážeme bavit poctivě ve hře předešlé. Opravy provádějí všichni, kteří ničili takový přepínač jakožto uskutečněnou Myšlenku těmi kdo si ji jako jediný Patent se všemi jakoby patenty vytvořily. Kdo tento Patent nepoznal jako Návod, pak má potřebu tohoto Návodu používat, dokud to nebude znát zpaměti, protože jinak to nelze jednodušeji pochopit, jak naučit pouze z víry někoho stejně vědícího v Moudrosti, protože zvěř se už učit novému ve vlohách neumí, ale může si ne|zdokonalovat jen to co musí. věřící se už zdokonalovat chce, ale pouze všichni ostatní si už můžou hrát pouze se zvířecími půdy jako Loupežníci, kdežto s věřícími nehrát, ale nechat je v jejich víře, aby ji jakkoli srovnávali s touto vírou ve Hře na Víru, což je zde také už samočinnou hrou ve Hře, protože každý může mít kus pravdy i nepravdy, ale pouze všem společná všechno řeší od počátku až po dosažení každého i nového člena Společnosti stejně samočinně, jen ve znaku zvířat, protože vloha věřících je daná právě už ve věřících nejdříve. loupežníci popisují své pomocníky i nepřátele jednoduše jako znaky zvířat se znakem jedinečným či párovým či obecně znakovým. takto si lze hrát se zločinci už i věřícími a nejen vědícími. věřící však používá Síť protože nikde jinde se ani Hra nehraje poctivě. pro upřesnění; pouze ve Hře v Síti se hraje poctivě s dokonalou ochranou proti všem zločincům. zde už nezáleží na tom jestli někdo zabije náhodou či v úmyslu, protože právě toto nevyřešili zločinci vládnoucí. vrah však stejně jako jiní zločinci samočinně nehrají, přičemž právě vrah si vývoj musí opravit znovu a znovu, dokud vrahem nebude. jiní už mají ochranu v moudrosti ne\samočinnou, ale nikdy do přirozeného dožití Sám před sebou. toto je základní jednotka upozorňující na sebe jako na možného vraha a to i stejně na sebevraha. na druhé straně jsou zločiny od přírodních pohrom, které někdo jakoby nepřirozeně nepřežil, přičemž se ve Skutečnosti pocítí lék proti opakování pohrom právě na minulých zločincích jakožto oběti. Někdo se z nich už narodí jinak ale lépe a jiní naopak stejně lépe, protože nejlepší je být všem obvyklý s vlastními osobnostmi pro vývoj vždy potřebné, ale jen svými záznamy přímo ve vlohách, protože vše ostatní je pouze Hra bez umění ji uskutečňovat Rozumě podle této Myšlenky obecně s myšlenkami různě začleněné opět jen podle Sebe stejně všem a jinak podle sebe také poctivě, ale i nepoctivě na což se upozorňuje jinak jak na Nemoudrosti v Nule jakožto moudrost Hra, protože vše ostatní má už také hodnotu podle svého začlenění v Síti čísel i samočinně i jako i obvyklé. Loupežník vrací zpět vše, co bylo zcizeno svým netrestným odcizením, ale život vracet neumí. Léčí se už samočinně každý ze své nemoci jednoduše, že vše základní se naučí zpaměti a pak hledá všechno to, co nemoc způsobuje, co ji zpomaluje, co ji zastavuje a až pak také jak se obnovuje zdraví na běžně dosažené všude jako obvyklé a pak společně i lepší. Jiný postup není postupný, ale jiná členitost je násobná. ta je však už také nějak řešena v síti a to včetně členitosti mocněné i nořené i samočinně zase nějak jinak členěné. Noření pochopí každý jen jako volbu Moudrosti, pak jako samočinná smlouva se Sebou a pak jako přirozený zákon se všemi a pak jako přitažlivá zábava všem vysvětlující také středovou přitažlivost pro vztahy mezi čtyřmi jedinci vzájemně stejně se od sebe odtahující a proto i vymezující společnou oblast vždy jen mezi třemi souřadnicemi na povrchu kulatého tělesa, přesně ze středu hmotnosti stejně od sebe odchýlené i od čtvrté souřadnice stejně. tímto se vysvětlil „dokonalý Předpoklad“ neboli rovnost odtažlivé a přitažlivé síly v prostoru. řešením je také bahenní plyn známý v cizině jako metan, methan, a určitě i jinak. Toto je však jen pro upozornění na přirozenost jednoduchého plynu všude se stejně takto chovající ve vnímání jako pravidelný čtyřstěn až souřadnice na Zemi a případně i další stejně vnímané čtyřsouřadnice, kde stačí jen jedinou znát ve Skutečnosti na rovníku s východem pro daný rok, protože další je samočinně také na rovníku ale odkloněná o všem stejný odklon, protože ostatní dvě jsou naopak na nerovníku kolmém k rovníku a současně na opačně myšlené polokouli. aby toto bylo dokonalé doplňuje se samočinně, že se takto vymezují základní oblasti všude v prostoru který se nějak otáčí kolem své osy k nějakému zdroji soustavy obecnější (východ západ) a pak také už i podle nepřesně k nějakému zdroji soustavy ještě více obecnější (dotah odtah známý nesrozumitelně jako sever a jih, ale už správně označený v protnutí osy otáčení ale pro osu ne|procházející středem uvažovaného tělesa i jeho hmotnosti). opět jsou možné jen čtyři možnosti, což je členěním podle dalšího násobku, čili podle druhé soustavy. podle třetí to byl daný plyn jako vzor ve čtvrté soustavě až dalšímu rozumění samočinně, protože myšlenka s daným plynem už musí být nesamočinná. pochopit lze také, že 4vodík chrání uhlík bo naopak je ochranou okolí bo současně obě možnosti jako jedna bo také před sebou samým. takže nejlepší je jako uhlík se pohybovat mezi vodíky, dva uhlíky je už složitější ale známé tak jako už samočinně i s jinými některými prvky. dokonalé chápání vede až k dokonalému pohonu pro přesun čehokoli mezi vodíky kamkoli ale jen na volné místo vodíků mezi vodíky, proto také není vodík ještě prvkem plnohodnotným ale pouze dokonalou

177

pohonnou látkou rozpadem na dvě svoje částice, které se časem zase ve vodík někde už samočinně spojují. až tuto samočinnost objevíme, je bohužel už tady objevená, takže objev je jen znovu zjevem, čímž se objevitel mylně považoval za objevitele, protože je ve Skutečnosti jen zjevitelem dokonalosti, kterou použil na něco pro lidi potřebné. jinak se stále jedná jen o hru ve Hře s danou Potřebou ve Výhře už i samočinně. Výhrou také je, že všechno dosavadní i následující patří vždy jen do Rozumu s takto obecnou Myšlenkou. každý pohon i s pohánědlem je proto také společným vlastnictvím, protože obsahuje různé prvky společně vlastněné. nárok na odměnu proto vzniká, až podle užitku všem i z pohonu dokonale. pohonem je uživatel, kdežto vozidlem je obchodník a ostatní jsou diváci sledující své společné vlastnictví, protože jen tak můžou rozhodovat, zda se něco neztratilo jinak než přirozeně rozpadem na podrobnější částice taktéž vlastní samočinně všem společně. bez vysvětlení zde ve stejné Moudrosti stejně moudře, ale s jiným pojmem i pro pohon je základem pro bezpečné používání bez škodlivých účinků. takže myšlenka je tímto v jedné větvi ze všech možných úplná pro dosažení života bez zločinců už také přirozeněji ve společném Vědomí takto zatím jen myšlené, volbou uskutečněné a pochopením volby Moudrosti z víry stanoucí se samočinně vědomé a rozuměním volby Moudrosti ze Hry na Loupežníky se účastnící dobrovolně, protože je to jenom Hra, která se stává Skutečností pouze samočinně s vyřešením každého jedinečného zločinu a současně se vývojověji členící, protože samočinně přibyla další možnost vývoje už bez dané zábrany = zločin (i ve Hře). s čím dokonalejší Skutečností si budeme hrát, tím dokonalejší budeme mít naplněnu soustavu pro uskutečnění jako Vývoj. stačí jen v toto věřit všude (i ve vlastní víře) jako ne\hru vyvíjející všechny bezeškodně, protože bezeškodná hra je pouze ve Hře v Moudrosti, a tomu pouze "zvířata" nevěří, neboť každý jakkoli věřící věří a ostatní z víry moudří už i ví. toto se skutečně už nikdo nemusí učit zpaměti, protože jen po určitou část je zde každá myšlenka v Myšlence základní jakožto dokonale Rozumět pro Myšlení na zbystřování smyslového vnímání jen těm poctivým, protože ostatní se protivyvíjí k umělosti místo vývoje k přirozenosti. nelze chránit Roboty jinak než jako zařízení pracující samočinně podle zřízení dokonalého čili podle Sítě čísel obecně a jednoduše i jinak dokonale až samočinně s odměnou i pro lepší vnímání až nové vnímání stejně podle Sítě čísel vnímané v nové soustavě jen jako všemožnou použitelnost stejné jednotky na další možnosti i vnímání. jednoduše a obecně; Věřme jen v Moudrost a trvale i všemu co je podle ní přirozené i samočinně pro moudrost(i) v Moudrosti. jen obecně; v Moudrosti

... Ještě začátkem 40. let bylo zřízení spořitelen povolováno speciální koncesí. Stále naléhavěji však byla pociťována potřeba obecného zákona, který by činnost spořitelen upravoval. K tomu došlo 26.září 1844, kdy byl vyhlášen rakouský spořitelní regulativ. Jednalo se o zákonnou normu, která (s drobnými úpravami) platila až do zániku habsburské říše. Rakouský spořitelní regulativ byl založen na myšlence, že spořitelny jsou sociální instituce, které vlastně přebírají část agendy veřejné správy, tj. péče o blaho lidu. Za nejvhodnější zakladatele spořitelen proto považoval filantropické spolky (§2); další zřizovatelé (města. obce apod.) přicházeli v úvahu jen jako náhradní řešení (§3). Aktivní obchody spořitelen byly značně redukovány tak, aby se tyto peněžní ústavy vyvarovaly rizika a chránily tudíž úspory obyvatel ... Co se týče národnostně českých spořitelen, za první je považována spořitelna v Plzni, která byla otevřena r. 1857. V první polovině 60. let pak došlo k většímu nárůstu ... České spořitelny se tak co do počtu téměř vyrovnaly jazykově německým, kapitálově však byly již od počátku výrazně slabší ... V této době také začalo docházet ke změně v zakladatelích spořitelen. Zatímco zpočátku to byly v naprosté většině filantropické spolky, jak si také přál spořitelní regulativ, postupně se zakladateli stávaly především okresy, města či obce. Nad "filantropickými" spořitelnami (které zakládaly společenské elity) tak začaly převažovat spořitelny komunální (zřizované střední třídou, měšťanskými vrstvami) ... Už nejen pro chudé ale také na okrádání chudých se zcizením i jejich spořitelny, což dokazuje ... Také sociální zařazení klientů prošlo proměnou. Spořitelny byly původně určeny především pro chudé, sociálně nejslabší vrstvy. Nyní se však klienty začali stávat především měšťané ze střední třídy, což se pak projevilo i v národnostním složení a ekonomické síle nových spořitelen. Ze spořitelen se staly městské peněžní ústavy spojené s měšťanskou vrstvou a jako takové hospodářsky prosperovaly především v národnostně německém prostředí – ať už v německých pohraničních městech nebo v německy mluvících komunitách vnitrozemských velkých měst. České měšťanstvo, které nebylo ekonomicky tak silné jako to německé, se mezitím ve velké míře začalo obracet k jinému typu drobného peněžnictví – ke svépomocným (tzv. občanským) záložnám – družstevním záložnám, ekonomicky aktivnějším než spořitelny ... tyto byly také časem zcizeny ... Po období konjunktury na přelomu 60. a 70. let došlo po finančním krachu na vídeňské burze ("černý pátek" v květnu 1873) k hluboké hospodářské krizi. Ta spořitelnám pomohla,

178

protože lidé v nich, po neblahé zkušenosti se spekulačními aktivitami jiných peněžních ústavů, viděli záruku jistoty. Spořitelny tak dále početně narostly a zvýšily se i jejich vklady. V této době vznikla také Městská spořitelna pražská (1.5.1875) ... zde uvádějí návod na odcizení, protože Lupičům stačí jen zveřejnit tento odkaz na pád burzy a všeho nelidského či jinak pád nepřirozeného, a blaho lidí se naopak zvýší s uvědoměním si něčeho více přirozeného ...Tento rozvoj spořitelen se však stále týkal především jazykově německých ústavů. Česky mluvící obyvatelé mnohdy považovali spořitelny za instituce svou povahou "německé", zatímco jako "české" se jim jevily záložny. Teprve postupně převážil názor, že oba druhy peněžních ústavů mohou existovat vedle sebe a doplňovat se ... ve Skutečnosti se zcizené záložny staly jen prostředkem zločinů tak jako dříve u spořitelen ... Německé spořitelny si udržovaly značnou kapitálovou převahu; postupně však začínaly sílit i některé české spořitelny a rostoucí národnostní uvědomění českého obyvatelstva vedlo mnohdy (zesíleně od přelomu století) i k přesunům vkladů (např. r. 1903 vybrali vkladatelé desítky milionů korun z Bömische Sparkasse a vložili je do nacionálně českých spořitelen, především Městské spořitelny Pražské). ... zase návod na polidštění už skutečné jako společné vlastnictví národní úředně vedené právě nějak v Síti, i když zatím nedokonalé ... Začátkem 20. století vznikly některé zastřešující orgány: v červnu 1901 vznikl Svaz českých spořitelen v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, v březnu 1903 pak Verband deutscher Sparkassen in Böhmen (Svaz německých spořitelen v Čechách), posléze vznikaly podobné střešní orgány německých spořitelen i pro Moravu a Slezsko a poté byl zřízen i střešní orgán – Reichsverband deutscher Sparkassen in Österreich (Říšský svaz německých spořitelen v Rakousku). V této době byly též ustaveny peněžní ústavy, které měly hájit zájmy spořitelen: r. 1901 tak vznikla Centralbank der deutschen Sparkassen in Prag (Centrální banka německých spořitelen v Praze) a r. 1903 Ústřední banka českých spořitelen. Obě nově vzniklé ústřední instituce převzaly část finančních prostředků spravovaných spořitelnami, což znamenalo přetvoření starého systému na nový, který lépe odpovídal době ... vměšování se chudým do jejich vkladů s ovládnutím jejich vkladů ... Peněžní prostředky mnoha místních spořitelen se tak mohly zapojit do nových forem úvěrového podnikání ... a tímto přinucovacím nástrojem je nějak jakoby v dobrém slova smyslu zadlužit a tak svést z cesty myšlení chudých pro blaho naopak pro placení úroků na to, že si to také tak přejí , protože si vzali „dobrovolně“ s mylnou vidinou na lepší život úvěr.

...Výrazný nárůst vkladů nastal také krátce před válkou, v době dalšího hospodářského rozmachu. Spořitelny se tak podílely na obrovském hospodářském vzestupu země. V této době se však již rozrůstala síť bankovních filiálek a dalších pobočných závodů, což znamenalo, že banky začaly v jednotlivých lokalitách nabízet výhody obchodního spojení s velkým centrálním úřadem, což pro místní spořitelny znamenalo nepřekonatelnou konkurenci. Také spořitelny však zakládaly filiálky mimo svá sídelní města

zloději už okrádají i zloděje, kteří si právě z hrozby před narůstající zločinností ukrývají peníze do spořitelen

... První světová válka měla ovšem vliv i na situaci spořitelen. Už r. 1909 propukla mezi vkladateli válečná panika (objevily se zprávy o možnosti vypuknutí války se Srbskem). Další poplach nastal r. 1912 v souvislosti s válkou na Balkáně. Vypuknutí první světové války pak nastartovalo podobnou psychózu, lidé se snažili vybrat své vklady, takže 31.7.1914 vyhlásila vláda moratorium na všechny větší platby, což trvalo až do léta 1915. I tak přišly spořitelny v prvním roce války o velkou část hotovosti. Postupně však se vzmáhaly venkovské spořitelny, které těžily s bohatnutí venkova v době nedostatku potravin a černého trhu. S růstem vkladů venkovských spořitelen se vylepšovala i bilance centrálních ústavů, které pak přebytky vkládaly do úpisů válečných půjček. Tyto půjčky však financovaly především německé spořitelny, což vedlo k posílení českých peněžních ústavů

toto už je trh ve smyslu války, kdy jeden platí válku a druhý na tom přirozeně samočinně bohatne bez potřeby válčit. Lidé proto raději vybírají své vklady, protože nemají zájem války ze svého platit.

...Samostatná československá republika, která vznikla v říjnu 1918, zdědila dvojí typ ústavů nazývaných spořitelny: v českých zemích to byly instituce vzniklé na základě regulativu z r. 1844, zatímco na Slovensku, které se řídilo uherskou legislativou, se slovem "sporitelňa" nazývaly běžné soukromé akciové společnosti s výdělečnými cíli. Tyto rozdíly bylo nutno sjednotit novou právní úpravou. K ní došlo r. 1920 novým spořitelním zákonem č. 302 (v platnost vešel 6.května), který zavedl stejné existenční a obchodní zásady pro všechny spořitelny. Třebaže se nabízela možnost zrušit různá omezení, která

179

spořitelnám ztěžovala konkurenční boj s ostatními peněžními ústavy, nakonec převážilo hledisko, že právě tato omezení přinášejí spořitelnám pověst solidnosti a stability, a k těmto změnám tedy nedošlo

nyní je také možnost si uvědomit, že spořitelna je také stále stejná, jen ji používá někdo jiný zcizeně, čili jako přispívatel chudým na blaho, takže všechny účty nejen poctivých vede také v ceně zlata přesně dle trhu

... Co se týče organizační stránky, zákon nadále povoloval jen existenci spořitelen zaručených územními samosprávnými celky (okresy či obcemi), čímž zrušil možnost vzniku dalších spolkových spořitelen.

lidumilství se uměle zakázalo, protože tak lze jakoby zabránit vrácení spořitelen pro chudé. tento omyl je však právě zde vysvětlený Loupeží těchto důkazů o zločinech ze sítích, kde takové zločiny už neumí ani správně popsat, neboť správný popis (důkaz) označí za nezveřejnitelný blábol, a natož pak, aby uměli takovým zločinům rozumět. jde jen o to jestli jsou věřící nebo vědící o takových zločinech, protože zbytek jsou zvířata či roboti stále dokola něco opakující na omluvu zločinů ale bez důkazů

...Na podzim r. 1938 došlo k odtržení pohraničních území ČSR a na jaře 1939 pak k okupaci zbytku republiky ... Členství v Ústředním svazu peněžnictví bylo povinné. Díky tomu kontrolovaly protektorátní úřady činnost všech peněžních ústavů ... nucení ...Po skončení války r. 1945 začala obnova a vytváření sítě spořitelen, především v pohraničí, kde byly likvidovány dosavadní německé ústavy. 21. 7. 1945 byla také ustavena Československá spořitelní rada, která měla sdružovat české i slovenské spořitelny. Činnost tohoto poradního orgánu se však již nestihla plně rozvinout. S dalšími pokusy o reorganizaci peněžnictví přišla vláda ... po r. 1946; protože však komunisté neměli vliv ani ve Svazu československých spořitelen, ani v Jednotě záložen, k reformě až do r. 1948 nedošlo. ... Po únoru 1948 již centralizaci a zestátnění nestálo nic v cestě. 20.7.1948 přijalo Národní shromáždění zákon č. 181, který nařizoval sloučení všech peněžních ústavů působících v jednom místě (bez ohledu na jejich charakter) ... Zestátněním se změnila dosavadní funkce spořitelen (poskytování úvěrů): jejich hlavním úkolem se nyní stalo získávání a soustřeďování vkladů a jejich využití pro potřeby centrálně plánované ekonomiky. Jen asi 10–15% mohly využít k poskytování půjček občanům

zase omezování osobní svobody, protože vklady jsou myšleny jinak než Sobě

... Situace, která v peněžnictví nastala po r. 1948, byla poněkud nepřehledná – nebyly vyjasněny řídící kompetence, systém byl jakýmsi hybridem mezi veřejnoprávními a družstevními institucemi. Roku 1952 byl proto přijat zákon č. 82, který zřizoval k 1.1.1953 síť státních spořitelen

znění zákonu dále vše nějak upřesňuje

... Vrcholným orgánem byla tzv. hlavní správa všech spořitelen, která vznikla na ministerstvu financí v Praze. ... Další změnu přinesl rok 1968 – došlo k federativnímu uspořádání státu a v rámci tohoto procesu byla i Státní spořitelna zákonem č. 163 z r. 1968 s působností od 1. ledna 1969 rozdělena na Českou státní spořitelnu (ČSTSP) a Slovenskou státní spořitelnu

vzor rozpadu federace jakožto upozornění bo doporučení

... Nejčastější ... škoda, že nebyla jedinou všem stejnou ... formou spoření bylo ukládání na vkladní knížky (VK) bez výpovědní lhůty (úročené 2%). Tato původně nejrozšířenější forma úspor byla postupně vytlačována ve prospěch VK s půlroční výpovědní lhůtou (úročené 3%) a především VK s roční výpovědní lhůtou úročené 4%, na nichž bylo r. 1989 přes polovinu všech vkladů

to už se bohatým lidem nelíbilo, a proto měli zlobu (opak potřeby) všechny nějak rozhádat, tak aby někdo platil jiným „nechtěnou hrou“ (kterou chápaví lidé nechtějí, ale jsou nuceni hrát) za něco nedobrovolně jako

... Mezi další možnosti patřily výherní VK či cestovní VK. V r. 1969 bylo zavedeno prémiové spoření mladých a od r. 1972 pak sporožirové účty, které umožňovaly bezhotovostní převod vkladů. ... toto však bylo už potřebné všem, ale poctivé to bude až vždy jen bezhotovostně ... Existovala také možnost půjček, rozšířené byla zejména tzv. doplňkové půjčky na nákup vybraných druhů zboží dlouhodobé spotřeby, úvěrová pomoc při individuální či družstevní výstavbě a od r. 1973 půjčky mladým manželstvím (tzv. novomanželské půjčky; zde ČSTSP vlastně pomáhala realizovat záměry populační politiky vlády, protože s každým dalším narozeným dítětem byla půjčka pro manžele výhodnější)

180

kdo má mnoho dětí, nemá čas se starat o skutečné zločiny, jenže jednou taková chudoba přeroste přes hlavy i boháčům, což neřeší protože jim to nyní ještě prozatím nevadí

... Koncem 80. let (pod vlivem změn vyvolaných tzv. perestrojkou, jež se však v ČSSR prosazovala jen ztuha) byl 15.11.1989 schválen nový zákon o SBČS. Tento zákon delimitoval agendu centrální banky do několika subjektů (SBČS, Investiční banky a dvou nově vzniklých institucí – Komerční banky v Praze a Všeobecné úvěrové banky v Bratislavě). V polovině prosince 1989 (tedy již v době měnících se politických poměrů) na tento zákon navázal zákon č. 158. Podle něj byl všem existujícím peněžním ústavům přiznán od 1.1.1990 statut univerzálních obchodních banktoto už bylo pochopitelné, jinak by vznikla občanská válka

... 1. února 1992 změnila Česká státní spořitelna svou právní formu na akciovou společnost s novým názvem – Česká spořitelna, a.s.. Stát si však ponechal ve svém držení rozhodující balík akcií, a sice 40%. Dalších 20% získaly bezúplatným převodem města a obce České republiky a 3% tvořila rezervu pro případné restituce. 37% akcií pak bylo privatizováno v rámci 1. vlny kupónové privatizaceo těch 20% musí i dnes obce i města (obecně obce) vědět vše podle záznamů, a proto také poctivý starosta toto všem zdarma v Síti zveřejní pro potřeby dalšího vývoje obce. Jinak je starosta nepotřebný i se všemi v jeho úřadě, dokud obci nezvolí poctivého starostu. ostatní procenta jsou však také všech z jejich vkladů čili všech žijících v obcích, jen místo starosty mají jiného představeného

... V srpnu 2000 se rakouská Erste Bank stala nejprve 52% akcionářem České spořitelny, postupně svůj podíl navýšila na 98 % (v roce 2002). Česká spořitelna se tak stala součástí Erste Bank Group... nemá právo zatajovat a jinak bránit tomu, co mělo být už zveřejněné. jinak je povinen sám to dříve potřebné zveřejnit právě nyní, kdy se o tom dozvěděl (síťová zpráva od člověka je tímto jen vysvětlením vznikající loupeže proti zanedbání i povinností zveřejnit v Síti trvale ihned to jakkoli ukradené a na svých účtech vedené. zanedbání se proto mění v trestný čin "zatajování společných údajů" samočinně i přirozeně s volbou Moudrosti, trestem je neplatnost licence od samého počátku, takže bude spor či sporitelňa či spořitelna a jinak spárovaně propojena na "Sporku" v Síti myšlenou česky jako Spořitelna, s volbou se proto rozhodne také samočinně, zda je odcizeno "Sparcasse" bo "Spořitelna či Sporitelňa jakožto obecně pro oba národy Sporka"

... Finanční skupina České spořitelny je počtem 5 milionů klientů největší bankou na českém trhu. Poskytuje služby drobným klientům, malým a středním podnikům, městům a obcím. Financuje také velké korporace a poskytuje služby v oblasti finančních trhů. Vydala 3,3 mil. platebních karet a provozuje nejširší síť v ČR (cca 1244 bankomatů). Přímé bankovnictví České spořitelny využívá téměř 1,2 mil. klientů. Pobočková síť čítá přes 640 prodejních míst, včetně specializovaných hypotečních, komerčních a developerských center. Prostřednictvím Nadace České spořitelny podporuje charitativní projekty v oblasti kultury, vzdělávání, vědy, veřejných a sociálních záležitostí, zdravotní péče, charity, komunálních aktivit, sportu a ekologie. Česká spořitelna zaměstnává téměř 11 000 lidí ve všech regionech ČR

toto vše má povinnost zveřejňovat zase představený stejně jako předseda právě propojením v Síti s trvalým záznamem změny už i v Síti (sladění) na takové podporovatelné účty, protože jsou všem společným použitím jejich vkladů. tímto se ušetří také hromada zaměstnanců, kteří budou činní skutečně pro blaho všem, právě svým přístupem ve Sporce jen jako vlastní úředně prováděné samočinné zřízení, které úředníka stejně uživí, dokud budou lidé stejně blbnout mimo Síť bez hraní "Sporka", pak už to bude samočinně lepší, protože bude obsahovat i obsluhovat přesně stejný postup také s bankami a jinými tržními nástroji mající jakýkoli kdekoli mimo Síť peněžní účet. jen se upozorňuje na stejný význam také u jiných institucí, jehož úředníci můžou stejně zaměstnaného úředníka ve Spořitelně či Sporitelně či Sparcasse předběhnout a tím včasněji samočinnost do Sítě zavést jako první úředník daného druhu

... V prosinci 2016 se Česká spořitelna připojila k think-tanku Evropské hodnoty , který se zaměřuje na zmapování prokremelsky orientovaných dezinformačních zpravodajských webů, a stáhla z těchto stránek svoji online inzerci. Stala se tak první velkou českou společností, která přistoupila k tomuto kroku. Česká spořitelna k tomu uvedla, že věří, že slouží lidem také jako kompas, který je bezpečně provádí světem mediálních informací. Kvůli této zodpovědnosti vůči společnosti, která překračuje hranice

181

bankovního světa, je pro banku nepřijatelné financovat zdroje nepodložených a někdy i záměrně lživých informacívše už bylo podloženo právě pravdivě přirozeně, takže už jen samočinně: účet či všechny účty think-thank Evropské hodnoty v Síti zveřejnit, aby už sama Spořitelna nebyla jinak dezinformačním zpravodajským webem, protože zpravodajsky se chápou stránky pouze bez jakékoli inzerce, jinak se jedná o stránky nezpravodajskými čili bez jakéhokoli užitku, protože až vypnutím všech inzercí se jedná o plnohodnotnou zprávu čili o dokonalou zpravodajskou stránku. Jinak se jedná o nějakou hru třeba na cokoli ze života ale s reklamou. toto je však pouze pochopením samočinnosti, která se až s Rozumem vyvíjí pro Myšlení ... nyní už ze stránek Spořitelny ... reklamuje Facebook a také na Facebooku, reklamuje Twitter a také na Twitteru a reklamuje YouTube a také na YouTube, kde se spotem je dnes 17070ʎ 1812 i po opakování stále toto:

Česká spořitelna: Když ve vás někdo věří, dokážete víc

365 148 zhlédnutí před 4 měsíci

Na počátku stála myšlenka naučit lidi hospodařit a zajistit jim přístup k prosperitě. Toto poslání, které Česká spořitelna naplňuje již téměř 200 let, se odráží také v našem novém spotu. Tak jako rodiče věřili metodě profesora Vojty, i my totiž vkládáme důvěru do našich klientů a necháváme se inspirovat jejich životními příběhy ...

a opět se vše opakuje jako životní příběh, takže do volby Moudrosti je to pouze zanedbání a pak ve zločinu i přečin bez zveřejnění v Síti kolik kdo komu platí z vkladů všech. po volbách, lze zločiny jednoduše zastavit dokud nebude Síť skutečně použitelná na zavádění samočinností alespoň jednoho úředníka obecně jako zde vysvětlujícího účel Sporky s účty sladěnými se všemi úředními účty, protože všechny úřady jsou poctivé pouze ve smyslu pro lidi (také tak jak to ve spotu uvádějí, ale právě spotem dokazují opak čili svoji nepoctivost). pan léčitel má možnost také v Síti poctivě své pomáhání už bez jakékoli podpory zveřejňovat a za poznání takové metody samočinně dostávat od jiných jejich jednotky. za pochopení pak dostane samočinně ten úředník jednotku, který zřízení na samočinnou odměnu mezi čísly vytvořil a pak jednodušeji jen objevil. za rozum se už dostává odměna samočinně pouze v poznání společného Vědomí, které je objeveno už Samočinně jako Síť čísel v Moudrosti nyní. Myšlenkou je samočinné placení pouze jedinému umělci v Moudrosti, stejně jako jedinému umělci v jiném léčení, v jiném uzdravení a také v jiném vývoji než v Moudrosti, ale jenom moudře, protože za činy se odměňuje moudře stejnými okamžiky činností ihned bo s odpovídajícím rozdílem později až do úplného rozpadu bo do použitelnosti levnější. doplňuje se jen to, že myšlenky se nerozpadají ale mimo Síť se zapomínají, a protože každá myšlenka je společným vlastnictvím, přičemž se jen za její seznámení odměňuje objevitel dané činnosti ale každý jen jedinou jednotkovou hodnotou v Moudrosti bo ve zlatě, pak v diamantech a pak také v jiných vždy tržně nejcenněji vnímaných nerozpadajících surovinách, protože tak je to přirozeně dané v Moudrosti jako platba věřících i nevěřících v Moudrost. Moudří lidé se nejdříve všemu naučí, a pak odměňují tím co si sami vytvořili, ale jen v Hodnosti jediné jednotky jedinému představiteli daného umění, které také všem takto zveřejnil a podle toho zveřejněného se vychoval k pochopení Sítě už skutečné se samočinnou volbou jen a nyní už také trvale jen Moudrosti. v Moudrosti je vše už vysvětlené a co není tak je samočinné a co není tak je přirozené a co není je zločin už v počátku vysvětlený proti nadpřirozenostem i proti jiným přirozenostem, protože nepochopená nadpřirozenost je to samé jako pochopená přirozenost, ale z jiné vývojové soustavy. jako vzor je náhrada iracionálního čísla π jednoduše „Kružniceností“ jakožto obvod kružnice v přímé soustavě 2◌ (daná dvěma body) k soustavě plošné 3◌, ale s ladícím doplňkem jen jako dvě převrácené hodnoty π „Kružnicenost ⊖ = 2◌/3◌ = 2/π“, protože 2úhlednost je to samé jako kružnice v přímé soustavě čili s 2ma nulovými úhly, což chápeme, ale jiní tomu ještě nerozumí jako zjednodušení a také zobecnění s lepší dokonalostí než nesrozumitelně řečené „Ludolfovo číslo“ nebo „pí“. rozumět tomu lze nejjednodušeji a také nejobecněji pouze o jedinou jednotku obvodu kružnice více než je v přímé soustavě nebo i nasnímáním obrázků ještě i s více jednotkami obvodu kružnice až po kružnici celou v plošné soustavě a tak to nechat opakovat stále dokola s výsledkem obvodu kružnice právě viděné v poměru k celé. takto sestrojené zařízení prostorové vnímání určitě podporuje, ale už ve hře to léčí jen v pochopení čísel dvou jako jeden poměr už nečíselný ale jen jako přirozenost jednoho tvaru ze dvou soustav pochopená jako poměr platný bo naopak i nosný pro daný pojem. žádná kouzla ani kouzelníky proto nepotřebujeme nikde jinde než ve Hře, kde jsou také různí

182

čarodějové s čárami kouzlící, vodníci mámící zlomem viděným na hladině, létající savci, kteří ve Skutečnosti umí jen dobře skákat, protože jinak používají ne|viděné nástroje, ale jen neviděný používá zrcadla i jiná mámící zařízení bo zřízení (číslo v dané soustavě i různě v jiných) už i jako ochranu. něco může být tak trochu zmatené, protože to nadpřirozené ještě nechápeme bo to přirozené nedokážeme srozumitelně vysvětlit. až správná myšlenka používá pouze přirozenou samočinnost z různých pohledů, ale pouze v Moudrosti je pohled jediný na všechno z různě možných členitostí všech dosažených soustav a kdo se neumí přizpůsobovat těmto možnostem v představě dokonale, pak neumí nejen nic vysvětlit, ale také ho všemožně cokoli napadá jenom ne myšlenka, jednoduše jen proto, že tomu nerozumí jako přirozená samočinnost, přičemž už může chápat samočinnost, ale neumí ji obsluhovat přirozenými smysly nejdříve jen hmatem a pak i s jinými, ale bez pochopení znaku v pohybu budou vždy vznikat omyly a jiné nepřesnosti. posledním jedinečným znakem v číslech je konečno „∞“, které bude proto vždy jen tím posledním jako dosažená soustava samočinně naplňující právě soustavu ještě nesamočinnou poznanou, protože neznáme všechny potřebné poznatky jakožto znaky i mezi písmenami v daném pojmu, které nám obecný význam jen dotvářejí tak jako zde znalosti tučně značené. V Síti nyní 1=∞.

ČESKÝ PRŮMYSL SE BEZ ROBOTŮ NEOBEJDE, NEBOJME SE JICH (ÚNOR 2017)...

Minimální příjem všem nebo kratší pracovní týden?

Aktuální přístupy států, jak se vyrovnat s větší mírou automatizace a robotizace v ekonomice jsou různé. Některé evropské státy vychází z předpokladu, že lidé budou díky robotům jednoduše pracovat méně (např. Švédsko). Jiné přistupují na skutečnost, že pracovat nechají radši roboty než lidi a těm, kdo pracovat nebude, zaručí minimální příjem (Finsko, Švýcarsko). Šéf Microsoftu Bill ??? zase navrhuje, že roboty bychom měli zdanit. A problematika práv a povinností robotů byla i tématem pro Evropský parlament.

Česko a částečně i se Slovenskem má vše podle Sítě čísel v Moudrosti vysvětleno dokonale i samočinně.

Kratší pracovní doba ve Švédsku

V roce 2015 se někteří zaměstnavatelé ve Švédsku rozhodli přistoupit ke zkrácené denní pracovní době na celkem 6 hodin. Pokud vycházel z předpokladu, že zkrácení pracovní doby může prodloužit pracovní život lidí, kteří vykonávají náročné činnosti, a mít tak pro společnost dlouhodobé přínosy. Zaměstnanci přitom měli zaručenu mzdu, kterou by obdrželi za 8 hodinovou pracovní dobu. Pokus byl vyzkoušen mj. v pečovatelském domě pro seniory Svartedalens v Göteborgu, kde 82 sestrám a ošetřovatelkám byla pracovní doba zkrácena na 6 hodin. Jak je pokus hodnocen dva roky poté? Dle jeho autorů je příliš drahý. Město totiž muselo přijmout další pracovníky (celkem 17), aby byly vykonány všechny pracovní úkoly. Ačkoliv se tedy ukázalo, že zaměstnanci se cítí lépe a péče o pacienty se zlepšila, město zkrácenou pracovní dobu zatím plošně zavádět nehodlá.

Už příjem dalších pracovníků nerobotů značí o opaku robotizace v Síti vnímané jako samočinnost. Také není uvedeno to podstatné; v čem spočívá daná „robotizace“. Ve společné Síti je vše samočinně řešeno jako obvykle Sítí čísel bez dalších úředníků.

Finsko zkouší garantovaný měsíční příjem

Od ledna 2017 byl ve Finsku spuštěn experiment – celkem dvě tisícovky vybraných osob bez práce mají po dobu 2 let garantován měsíční příjem ve výši 560 eur (cca 15 000 korun). Budou si však moci ještě přivydělávat. O rozšíření experimentu rozhodne po roce sociální pojišťovna Kela. Finsko je první zemí, kde se systém zkouší na celostátní úrovni. Účastníci nemusejí prokazovat, že si aktivně hledají práci a příjem nemají možnost odmítnout. Vláda tak chce zjistit, zda budou lidé více motivováni k hledání zaměstnaní. Podle propagátorů pomůže garantovaný příjem v boji s chudobou a nezaměstnaností, v budoucnosti by mohl nahradit složitý systém dávek nejen ve Finsku. Odlišný postoj zaujali obyvatelé Švýcarska – v roce 2016 možnost zavedení nepodmíněného základního příjmu (2 500 švýcarských franků, cca 54 000 korun) odmítli v referendu, proti bylo téměř 77 % voličů.

Takto neuváženě rozhazovat daně jiných povede jen k dalšímu danění a tím také k dalšímu zamlžení vývoje. Z opačného pohledu je to jako chápané řešení celkové robotizaci ale bez rozumění podstaty, protože když už je vše plně samočinné, pak už nejsou potřebná žádné platidla ani tržní, leda tak pro nějaké hry, jenže jako hru

183

toto ve Finsku ani z daleka nechápou. Ve Švýcarsku se projevila skutečnost chápaného uvažování, ale úplně z jiného pohledu, protože je tam většina přirozeně a to už i samočinně zbohatlá na úkor cizích jedinců. V Česku by proti bylo méně voličů a podle rozumění společné Síti už i všichni, ale to už zase z jiného důvodu, jednoduše proto, že volíme samočinně v Modrosti a pak to také tak provádíme v Moudrosti a pak až nám Samočinnost přeroste přes hlavu, ale v dobrém slova smyslu tak že, už nepracujeme jako roboti ale roboty už i z domova obsluhujeme pouze na právě obvyklé potřeby všem stejné za odměnu (samočinně vytvořené zboží čili samočinně také zdarma za umění obsluhovat samočinnosti podle Sítě čísel), z níž se jeví stále větší poměr použitelných odměn právě na vývoj (i zábavy) oproti právě samočinně obvyklým potřebám pro život.

Že se bude zkracovat pracovní doba právě na tu zábavní je všem v Síti samočinně srozumitelné jen podle všem stejné pracovní doby všem stejně za jakost stejnou hodnocenou, kde všechny činnosti mají stejný strop jakosti stejně jako stejnou podlahu umění činnosti. Od podlahy až po strop se dokáže člověk bezpečně pohybovat, přičemž vysoký strop je zbytečně nákladný a nízký strop je už nebezpečný, podlaha musí být naopak pro bezpečí rovná a vše se základy odolné i proti otřesům a jiným pohromám, bo v bezpečném prostředí už samočinně pochopitelně nové jako samočinně provozuschopné stavěné a to bez výjimek. Takto bude jednou obvyklé bydlení, z něhož bude každý rád také všechno obsluhovat a nyní už i s lepší zábavou, protože na ni bude mít i s rodinou dostatek času v dostatečně dobrém prostředí. Samočinnost na potraviny je už dostatečně samočinná pro pěstování rostlin i chování zvířat, jen se musíme vrátit zase k přirozenostem.

Bill ???: Práce robotů by měla být zdaněna

Bill ??? navrhuje zavedení daně z příjmů za práci robotů, kterou by vlády vymáhaly na společnostech, které robota provozují. Dle něj by zavedení daně mělo pomoci odvětvím, kde je zapotřebí empatie a porozumění – práce se staršími lidmi, pomoc dětem se zvláštními potřebami apod. Pracovníci, kteří kvůli automatizaci přijdou o zaměstnání, by mohli pracovat v těchto oblastech. Prostředky na přeškolení takových pracovníků by mohly plynout právě ze zdanění robotické práce. Zdanění provozovatelů robotů se věnoval také Evropský parlament (viz příspěvek níže), návrh však neprošel. To uvítala např. Mezinárodní federace robotiky, dle které by daň měla negativní dopad na konkurenceschopnost a zaměstnanost.

Tady lze rozumět, na co ty počítače kdo vymyslel, ale nedomyslel jejich dopad, jednoduše jen proto, že vidí všude jen trh bez přesných čísel, protože, až budeme mít od všech jen poctivých lidí všechny společné údaje, podle nichž se vyjadřují jejich s|potřeby, nepotřebujeme o nepoctivých lidech nic víc vědět, než že se navzájem dokonale sledují, obviňují, trestají a u těch blízko i jejich polohu včetně začlenění dle schopností sám škody odčinit. Zločiny a Odčiny tak tvoří samočinně upozornění na zločiny a samočinné návody na odpovídající Činnosti právě Odčinostem, protože až s odčiněním se chápe skutečná právě protihodnota poškození. V Síti se nedohadujeme o hodnotách škody, protože je daná samočinně protihodnotou odčinění. Pouze podvodníci si budou mimo skutečnou Síť vymýšlet daně, protože nechápou třetí soustavu, kde si jsou rovny už všechny tři hodnoty, odčinění jako povinnost po vině se škodou samočinně odpovídající odčiněné protihodnotě, a pak činnost jako potřebná pro vývoj. Dosažením Hry je objevovat dříve upozornění na zločiny než je prováděn i s odčiněním, protože jinak je i daná činnost možná stejně jako zločinnost. Naštěstí nám dokonalé sny a předvídání ve správné soustavě všechno potřebné umožňují stejně dokonale zjistit, ale se společným Vědomím přirozeným už také tak dokonale přesně bez nutnosti umělé obsluhy, jen si musíme podle sladěné myšlenky zbystřit k tomu potřebné smysly, jimiž danou samočinnost už i vlohou obsluhujeme. S opravou dosavadní nuly v Síti čísel už nepotřebujeme počítat nesrozumitelné dohady a z nich plynoucí daně, protože všechno lze v Síti přesně spočítat a to včetně nulových daní, kde neschopní si na daně také musí sami platit. Pouze věřit v Moudrost proto už nestačí, nyní ji musí věřící také pochopit jako trojice si přesně rovná jako rovnostranný trojúhelník v rovině ke společnému středu. Strany jsou si rovny tak jako vrcholy a také jako společná oblast se společným středem, ale stále jenom v rovině třeba i na povrchu Země.

Evropský parlament hlasoval o právech a povinnostech robotů

Evropský parlament schválil 16. února usnesení, které obsahuje doporučení pro Komisi o pravidlech pro robotiku.

„Zatímco mezi roky 2010 až 2014 stoupal prodej robotů každý rok průměrně o 17 %, v roce 2014 prodej vzrostl o 29 %, což je historicky nejvyšší meziroční nárůst; tento skok byl způsoben zejména poptávkou výrobců automobilových dílů a elektrických resp. elektronických zařízení (Mezinárodní federace pro robotiku, IFR).“

184

zde se projevuje zbytečnost jakéhosi Evropského parlamentu, v němž nikdo ještě nepochopil, že se nejedná o roboty neživé, ale živé, chovající se jako samočinnost pro jiné stejně jako robotníci zdarma pracující a také občas jako lidé myslící ale jen postaru pramyšlením bez umění vymyslet zdokonalení pro nové vlohy s novým myšlením, protože nemají společné Vědomí přirozené ale jen umělé. S roboty se proto budeme setkávat také později, což nám pomůže přesně určit samočinnost, která roboty konečně také vyléčí na lidi. Lepší je proto už nyní na robotizaci upozorňovat a zavčasu ji měnit v Síti už i samočinně zpět na lidi. Přirozená samočinnost je lékem na robotickou samočinnost, používající cokoli umělé. Síť čísel jako jediná není umělá, protože až všechno podle ní osobně vytvořené je umělé ale něco méně a něco více blíže přirozenostem, protože až podle společného Vědomí je možné vše pouze potřebné přesně tvořit přirozeně i samočinně. Nejdříve potřebujeme volit Moudrost, pak v Ní spustit Síť umělou ale jen s přirozenými čísly, podle níž budeme objevovat společné Vědomí, které také budeme uměle zaznamenávat do umělé Sítě právě všem, kteří ještě umělou Síť nevnímají, takže především dětem. Kdo zapomíná na děti a ostatní nevyspělé v Moudrosti, je už robotem, a proto také při volbách jsou právě všichni nevyspělí samočinně přirozeně pro volbu Moudrosti, přičemž právě taková samočinnost je nejen ochranou obvyklou ale i lékem proti robotění.

Kdo si toto nijak nepřipomíná právě vlastní činností, tvoří činnosti robotické do určité členitosti potřebné, ale pak už také jako zlozvyk zlozvěstný, na což se už samočinně upozorňuje obecně, protože osobně se to poznává už jako otrava či přímo jed, což ostatní nemusí poznat bez Sítě, v níž jsou všechny příznaky poznané všem zdarma k použití, protože se odměňuje až za vyléčení už i samočinně. Nechápající takto jednoduchou přirozenost, jsou stále roboti, protože se (tak bez používání samočinnosti) jako sama samočinnost chovají. Spisovatel píšící o Robotech poprvé ve Skutečnosti Roboty nevymyslel, ale jeho bratra to napadlo jako život ztrácející robotníci neboli jako neživotné Roboty, které vše lidské zničí, a pak znově objeví počátek lidskosti.

Dokument vyzývá Komisi např. k navržení jednotné definice kyberneticko-fyzikálních systémů, autonomních systémů, inteligentních autonomních robotů a jejich podkategorií. Dále poslanci požadují zavedení etického kodexu pro výzkumníky a designéry v oblasti robotiky, který by měl zajistit, že roboty budou vykonávat činnosti v souladu s právními a etickými standardy, a že jejich design a využití bude respektovat lidskou důstojnost. Rovněž parlament považuje za nevyhnutelné ustanovení pravidel odpovědnosti za nehody autonomních dopravních prostředků.

Všechny výzvy, návrhy, požadavky, jistoty a dodržování pravidel jsou dané už také v Síti, takže není potřebná už žádná komise ani jiných úřadů s posudky, ale jen volbou Moudrosti uskutečněná společná Síť, čímž se vše robotické začne i samočinně léčit k lidskosti. Kdo se s roboty začne dříve hrát na lidskost, ten se déle zabaví.

Komise by také měla zvážit vytvoření evropské agentury pro robotiku a umělou inteligenci, která by vypracovávala odborné posudky týkající se technických, etických a regulačních otázek pro relevantní veřejné činitele na unijní a vnitrostátní úrovni.Tato publikace je považována za doplňkový zdroj informací. Na informace uvedené v ní nelze pohlížet tak, jako by šlo o údaje nezvratné a nezměnitelné. Publikace je založena na nejlepších informačních zdrojích dostupných v době tisku. Použité informační zdroje jsou všeobecně považované za spolehlivé, avšak Česká spořitelna, a.s. ani její pobočky či zaměstnanci neručí za správnost a úplnost informací. Autoři považují za slušnost, že při použití jakékoliv části tohoto dokumentu, bude uživatelem tento zdroj uveden.

Významní (relevantní) veřejní činitelé nikoho v Síti nezajímají, protože zveřejňují nesrozumitelně a dokonce i nepochopitelně jen to, co sami potřebují, takže bez některých poznatků pro pochopení potřebných, což však sami nechápou, protože jsou jednoduše, obecně a srozumitelně pouhými roboty neschopnými vše zveřejnit.

Sporka je v Síti vnímaná jen jako spor řešící nesíťová platidla přesně vyčíslující Skutečnou hodnotu, přičemž je už skutečně pro blaho všem a nejen chudým, protože kdo objeví spořící účet z jakéhokoli nesíťového ústavu s důkazem jako pro zlo sloužící, označil samočinně v Síti spojení k dané osobě, která pro odškodnění potřebuje všechnu potřebnou spořící bezhotovost v Síti pro danou hru. Protože se v mimosíťovém účtu hotovost nemění, musí pro svoji hru na opravu napáchaných škod odpovídající část z účtu vybrat avšak v nejcennější nerozpadající surovině jakožto nejdříve ve zlatě, protože platidla v Síti žádná nejsou, a zlato je společným vlastnictvím, které se tímto jednoduše bezeškod vrací všem už úředně samočinně se záznamem v Síti. Pokud není ústav schopný hned zlato vrátit, stává se takto velká část ústavního majetku prozatímním společným vlastnictvím s nabídkou prodeje komukoli na trhu, ale jen přesně ve stejné hodnotě a ve zlatě. Jakmile nabídne někdo zlato z těch ústavů, které nebyli schopné zlato vrátit, je samočinně označen za lháře, který už je schopný zlatem platit, ale až po předání zlata, neboť nemá smysl o zlato znovu přijít. Označením za lháře je

185

samočinně samočinná smlouva o prodeji neplatná, protože je stále platná samočinná pohledávka věřitele, který uskutečnil výběr ve zlatě dosud neobdržené, z důvodu vrácení zlata do společného vlastnictví.

Ze všech surovin je teď zvoleno zlato, neboť je potřebné právě na tištěné spoje nejvhodnější právě při styku s jinými částmi všech zařízení. Pokud bude jakkoli jinak více potřebná jiná přirozená surovina, samočinná nabídka se také podle toho samočinně v Síti všem mění. Člověk pomocí Sporky vybírá platy se samočinným odmítnutím peněz a místo nich žádá suroviny, čímž je ta část ústavu Společná. Člověk je povinen za trest pro hromadění majetků danou surovinu převzít a na své náklady chránit do doby, než bude toto společné vlastnictví vhodnější pro zpracování, což znamená, než si ho převezme někdo už v Síti samočinně Vyvolený.

170711 Pravidla se můžou jevit zmateně, ale jen proto, že nemáme žádný jednoduchý nástroj na zobrazování svých myšlenek jako prostorové útvary, kterými je zpravidla jednodušší vše vysvětlit. Bohužel současné způsoby záznamů jsou omezeny pro myšlení pouze písmem, protože než by je stačil člověk zpodobnit v současných obrazových představách, zapomněl by danou myšlenku nebo by si ji nějak změnil. Už také při psaní o svých myšlenkách, lze poznat, že to co se chtělo na počátku napsat přesně, při psaní se nějak ten závěr stále více rozplývá a píše se i jiné, původně nemyšlené. Člověk se pak snaží psát jen něco podstatné a jiné podstatné pochopitelně že vynechá. Chybný zápis nových myšlenek však není daný myslící osobou, ale jen zřízením, které místo myšleného vývoje, se stále ohlíží pouze dozadu jakoby na to obecné a to ostatní za úkol svým podřízeným nějak předává jako důležité. Jenže právě toto je hra mezi chytráky a hlupáky, protože člověk by potřeboval svoji myšlenku co nejpřesněji všem představit, ale nemůže vzhledem k brzdění vývoje právě chytráky používající hlupáky jako roboty, kteří to dané sice už chápou, ale stále tomu nerozumí, jak by měli.

Myslící člověk by si v takovém zřízení, raději udělal vše sám, ale to by se musel nejdříve stát programátorem, vytvořit si k zápisu svých myšlenek program na jednoduché zobrazování částí myšlenek, pak je také skládat jednoduše podle Sítě čísel do jiných útvarů už jakoby samočinně běžící, protože používají útvary předchozí soustavy čísel. A tak dále vyvíjet jednoduše třeba jakoby ve skutečném prostředí ale hraném s použitím myšlenky jakoby ve Skutečnosti. Pro lepší představu by to mohlo vypadat jako Nakreslenec v nasnímaném okolí, kde však nejde o to aby Nakreslenec vypadal krásně, ale o to aby byl co nejsnáze a rychle zobrazitelný a to také se všemi nástroji jinými taktéž nakreslenými nebo dokonce i s jiným Nakreslencem, kterého zase obsluhuje někdo jiný, ale vzájemně se domlouvají přímo bez nějakých operátorů a jiných chytráků. Takové zřízení všech podzřízení (programy s podprogramy) by pak bylo všem společné i se zařízením, protože jen tak by mohl kdokoli jakékoli (pod)zřízení všem zdarma vylepšit k používání a čekat na odměnu od uživatele už ve Skutečnosti pro (s)potřebu vlastní jakožto spotřebitel bydlení, stravy, ošacení a jiné NE/HRANÉ (S)POTŘEBY.

Člověk by chtěl jiným být užitečný, ale to by na těch svých myšlenkách nesměl nikdo jiný vydělávat, což je ve Skutečnosti jen správně myšlenou krádeží, protože myšlení nelze ukradnout, a toto musí chránit všichni společně už bez naivních vládců, kteří tyto jednoduché přirozené zákony nevidí a dokonce ani necítí, takže jim ani nevěří. Nikdo už nepotřebuje takovou vládu mimo robotů, kteří chtějí být ovládáni jako loutky bez vlastního myšlení, a proto právě na jejich ochranu či dokonce na jejich vyléčení z robotičnosti je potřebné zřízení společné, a v něm si může každý hrát na roboty jak chce, ale s vědomím, že má vždy možnost být vyléčený a tudíž tak jako ostatní konečně tvořit vývoj nejdříve pomocí umělé Sítě se Vzorcem Sítě čísel a přitom také pomocí Sítě přirozené všudypřítomné jakožto společné Vědomí se přírodě přizpůsobit tak, že se samočinně přirozeně rychle vyvinou všechny potřebné smysly aby nemusel být člověk už nikdy robotem a byl vždy o jediný krok vepředu před dalším vývojem. Nemusíme být o dva či více kroků vepředu, ale jen o ten jediný, protože o více kroků cokoliv předbíhat můžeme v zábavě v těch soustavách, které už vnímáme dostatečně dokonale svými smysly. Pokud se jeví někomu už také toto zmatené, pak je to možná proto, že se při psaní vnímalo rychlejší myšlení i se psaním, takže vznikla věta třeba dlouhá i s nějakými chybami, ale souvisle jedna část na další navazující, přičemž nebyl čas myslet na to kdy použít čárku nebo tečku, protože jednoduše navazovalo něco další na současné, které se stalo minulým s něčím jiným současným a tak stále dokola v jedné soustavě, protože až další soustava nám dá nejdříve něco také do naší soustavy, kterou je potřebné opět vysvětlit, a to stále dokola další a další, až jednou … jsem Robot, a nyní nastal čas uvědomění.

Hledat lék lze už jen v tom, co bylo napsané, jenže se už nedoporučuje zase něco dalšího přidávat a nechat to raději na někom jiném, zde je s uvědoměním si právě toho, že to předešlé už chápeme jako robotičnost, a nyní hledáme rozumné vysvětlení právě sladěné s přirozeností, což si lze vysvětlit jako s tím co lidstvo

186

potřebuje rozumět nejdříve, jen další to právě o ten jediný krok následné, protože vše další ještě nijak nechápou a jeví se jim to další jako něco nadpřirozené. Čemu ještě nerozumíme, je právě jen přirozenost, co ještě nechápou ostatní je stále samočinnost projevující se nemocí právě robotičnostní. Co ještě neznají pro vývoj všech už ti skutečně zaostalí, se projevuje, že nám chtějí stále rozkazovat, nějak nás ovládat a jinak nás ponižovat, přičemž se mylně domnívají, že to tak musí být, protože to tak bylo také minule a podobně i předminule a tak nějak se stále opakovaně vždy v minulosti. Toto už nejsou ani skromní Roboti ale přímo Opi se všemi jejich znaky, nepřipouštící si jiný svět, za něhož dokonce i jako opice stále dokola bojují, buší, křičí, kradou ho všem a myslí si, že ho ukradli nepříteli, vše mají jaksi naruby oproti lidskosti. Jsou to jednoduše nevěřící už i zvířata. Nemá smysl se nikomu omlouvat, pokud tím je a hodlá také tím zůstat, ale jinak je vše jen návodem jak se z takových nemocí léčit, k čemuž je potřeba právě stejné myšlení v Moudrosti i Síť (čísel).

170712 Přirozeným pravidlem je, že dané hotovosti vždy odpovídá nějaká skutečná hodnota hmoty a bezhotovosti zase nenulová neskutečná (hraná) hodnota, a proto se přes Sporku pouze spravedlivě opravuje a jinak čistí všechna chybně vydaná hotovost hmot a současně se vrací tomu odpovídající i nevědomě kradené společné vlastnictví Všem. V tržním hospodářství si doposud neuvědomovali, že hotovost a bezhotovost jsou také dvě části jedné hodnoty, přičemž hotovost představuje hmotnou (skutečnou) část a bezhotovost nehmotnou (hranou) část hodnoty. Právě teď však i vědí, že jakýmkoli vydáním hotovosti bez odpovídající hodnoty právě všem zaznamenané hmoty, ve skutečnosti vydali pouze bezhotovost, takže si vydavatel buď hraje bo krade. Hra je daná pouze ve společné Síti spravedlivě, boť se právě jen v Síti všechna hmota správně zaznamenává a také sleduje její pohyb. Jinak se bez odpovídajících záznamů spojených s hmotou stejné hodnoty jedná vždy o krádež už obohacujícím se vydavatelem mincí, bankovek, cenných papírů a jiných platidel. Také umělé navyšování hodnot hmoty je krádeží, neboť i zlato má od dávnověků vždy stále stejnou přirozenou hodnotu.

Ze Sporky lze vracet jen bezhotovost měny zpět do trhu, protože byla část hotovostní už trvale oddělena, a proto si lze jen bezhotovostně jakýkoli hmotný výrobek na trhu do Hry koupit, čímž se bezhotovost nemění na hotovost a co se děje na trhu s bezhotovostí to už nikoho v Síti nezajímá, neboť si trh také nepřirozeně „vycucává“ z ničeho hotovost tím že tiskne, razí a jinak vydává platidla a „cenné papíry“, což také nikdo v Síti neodsuzuje. Důležité je, že takovou koupí výrobku se objevila zase další část společného vlastnictví, z něhož je výrobek vyrobený a nyní už s návodem také součástí zapsanou úředně jako společné vlastnictví dočasně po-tržní až do znovení na suroviny síťové jen podle (s)potřeby uživatele. Potržní výrobky lze opět na trhu směnit jen za tržní výrobky, ale jen nejméně za stejné množství cenných surovin, protože v Síti nejde ani tak o hodnotu tržních výrobků, kterou neumí nikdo přesně spočítat, ale spíše o jejich společné vlastnictví v surovinách. Až zpronevěření společného vlastnictví se trestá koupením na trhu daných surovin. V Síti se potržní výrobky navzájem nesměňují, ale už samočinně přes Sporku podle její současné potržní hodnotě za měnu prodávají. Síťové zboží se neprodává ani nekupuje, ale odměňuje vzájemně až do Hodnosti člověka v Síti a tudíž vždy jen samočinně. Hodnost člověka se proto nemění, ale vymění se povaha Hodnosti jakožto vlastnictví osobní (i ve smyslu rodinu), obchodní (i ve smyslu spoluobchodní) a případně „hodné“ Jednotky (ve smyslu právě hodných okamžiků činnosti, strávené na tvorbě jen svého vlastnictví, jímž se jiný odměnil).

Státní zřízení, které neumožňuje výběr nesíťového účtu ve zlatě místo v penězích nebo nějak zlato výběrem znehodnocuje oproti hodnotě na obecném trhu, se samočinně Sítí tímto upozorňuje na nesprávné zákony, protože každý má přirozené právo i na hmotné výběry čili na hotovost skutečnou stejně jako, když svoje právě těžce vydělané platy uložil. Peníze nejsou hotovostí skutečnou ale hranou čili přirozeně bezhotovostí i s hotovostí avšak jen surovin, z nichž jsou peníze vyrobené. Upozorňuje se proto i na znevažování platidel.

Nyní je načase vysvětlit cizí pojem „peníze“, kterému odpovídá česky už spisovněji „platidla“. Jak už bylo mnohokrát vysvětleno, že nikdy nelze rozumět cizím pojmům, přestože je můžeme chápat, tak u peněz to platí už mocně ve smyslu mocněné soustavy. Zde násobení nebo jen holý postup je jen slabým vysvětlením. Proto je názornější opět vycházet ze sítí, kde se uloupí pouze současné údaje všeobecně představující pojem „peníze“, a pak se všem tyto údaje správně podle přirozených zákonů další opravená vysvětlení jen doplní. Mnozí budou namítat, že takové dodatky lze přidat přímo do dané sítě, jenže to je postup také pro hlupáky, chytráky a zločince, kteří se budou v dané síti stále dokola dohadovat, aniž to vše začlení správně už do Sítě.

Peníze jsou z hlediska ekonomické teorie takový statek, který v určité společnosti slouží jako všeobecně přijímaný prostředek směny (platidlo), tedy statek, pro který platí, že velká většina nepřímých směn v nějaké ekonomice se realizuje jeho prostřednictvím.

187

Právě náklady na jejich tvorbu je zbytečným nákladem, takže i proto jsou právě v Síti zcela nepotřebné.

Peníze umožňují spolupráci ve velkých sociálních společenstvích. Peníze zjednodušují a snižují transakční náklady směny. Oproti přímé směně statků umožňují přehledné porovnání cen jednotlivých statků, směny mezi jedinci, kteří navzájem nepoptávají svoje produkty a směnu při nenásobných cenách zboží.

Spolupráci dokonale umožňují až bezhotovostní platby a tudíž právě bez peněz, protože podplácení penězi, zcizení peněz, výkupné za peníze a jiné zločiny nejsou žádnou spoluprácí ani mezi zločinci. Bez peněz tyto zločiny nejsou možné, což je dalším důvodem spolupráce bez peněz. Pojem „zboží“ znamená „z Boha vycházející“, což však neznamená „božské“, čímž jsou i společná vlastnictví surovin a proudů, která jsou však společná všem druhům a nejen lidskému. Toto právě znamená, že zbožím nelze označovat nehodnotitelné (nenáležící nám ani jiným druhům hodnotit, protože to neumíme právě správně přesně všem druhům určit) božské suroviny a proudy právě přirozeně ve zboží obsažené. Zboží i s tím božským jsou už výrobky (cize produkty) jakožto z roboty i z robotů složené. Nyní si pouze zločinec dovoluje určovat cenu celého výrobku.

V omezeném právním smyslu jsou peníze takovým statkem, který je definován zákonem jako tzv. zákonné platidlo. Konkrétní peněžní jednotka daného státu se označuje měna. V České republice je zákonným platidlem Česká koruna.

„Omezený právní smysl“ nám zní jako nesmysl proti právu a pokud je to myšleno „V omezeném právu“, pak je to taktéž bez návaznosti na „zbývající omezené právo“. Smysly vnímané je to jako dvě různá práva bez návazností, protože by jinak nebyla omezená, ale jen část znamenající. Zákonným přirozeným jednotkovým platidlem je však hodný jeden všem obvyklý okamžik smyslových vnímání, protože všichni své potřeby po druhých můžeme spravedlivě měnit jen podle jejich strávené doby hodné době osobně strávené právě na tvorbě zboží potřebného zase jinému. Vše je počítané samočinně v Síti jen podle záznamů vlastních činností.

Mainstreamová ekonomie rozlišuje tři základní funkce peněz. Aby se jakýkoliv statek mohl stát penězi musí sloužit jako všeobecný prostředek směny, zúčtovací jednotka a (dočasný) uchovatel hodnoty. Někteří autoři popisují i další funkce peněz, ty ale již vychází z těchto třech základních.

Nejdůležitější funkcí peněz je bezesporu jejich služba jako všeobecný prostředek směny. Tato funkce peněz je naprosto zásadní a svým způsobem z ní plynou i následující dvě popisované funkce. Kdokoliv si přeje směnit A za B, nemusí hledat jiného člověka ochotného směnit přesně totéž B za A, naprosto postačí prodat (tj. směnit za peníze) A na jednom trhu a za získané peníze koupit na jiném trhu žádané množství B. Všechny transakce jsou proto podstatně jednodušší. Obecně je jakákoliv vyspělá ekonomika bez peněz nepředstavitelná.

Všeobecným prostředkem směny jsou však také zbraně, jedy a jiné prostředky protivývojové, které právě v Síti mají smysl jen jako zábrana proti zločinům vyráběná právě vždy jen na náklady všech zločinců a to už i povinně, protože bez nich nejsou už přirozeně potřebné. Obecně je naopak každá zaostalá země s penězi představitelná, protože právě vyspělé národy je nepoužívají. Peníze znamenají neschopnost se přizpůsobit vývoji přirozeně samočinně, protože se jimi stále snaží mylně hodnotit to nehodnotitelné čili všem společné.

Peníze jsou také společným jmenovatelem, na který lze převést tak odlišné statky jako je lidská práce, surovinové zdroje, kapitálové vybavení a tak dále. Všechny tyto veličiny lze ocenit v penězích. Ty tak slouží jako společná zúčtovací jednotka. Díky tomu jednotlivým aktérům na trhu zásadně usnadňují ekonomickou kalkulaci. Bez ní by podnikatelé nebyli schopni určit, který výrobní způsob je nejvhodnější, jaké množství a v jaké kvalitě má být vyráběno a tak dále, protože by nebyli schopni nijak porovnat vzácnost produkčních faktorů navzájem, ani by nebyli schopni rozpoznat, zda na trhu vůbec lze produkt se ziskem prodat.

Předně pracují jen zvířata, roboty a jiná různá samočinná zařízení, protože lidé všechnu práci ovládají jakožto umění počínaje jednoduchou obsluhou všeho pracujícího avšak s léčením všech právě jen svého druhu od robotičnosti, protože jiný druh nemá důvod léčit jiné. Správně je účtovaná jen lidská činnost, která je méně (neplynulá: slabá bo přetěžující) či více (plynulá) hodná za danou dobu a také méně (učni) či více (umění) jakostní avšak také za stejnou dobu, přičemž každý druh činností má stejné členění hodna i jakosti a to bez výjimek, protože pak už je stejně hodná i jakostní činnost také stejně hodnocená. Členitost je právě s vývojem sladěná podle dosažené soustavy (nyní až 3). Také zveřejňování (s)potřeb samočinně tvoří údaje pro

188

potřeby zavést, změnit či zrušit danou taktéž veřejně vyvíjenou výrobu i dle Sítě čísel jako nejjednodušší i všem přehledný způsob už bez neschopných příživníků, kteří se zabývají různými nesíťovými nesmysly.

Uchovatel hodnoty: Další výhodou peněz je možnost druhou část nepřímé směny odložit na neurčito, není potřeba, jak je tomu v případě barteru (směna zboží), aby se prodej a nákup odehrál v jednom okamžiku. V současnosti však peníze slouží jen jako dočasný krátkodobý uchovatel hodnoty. Proto by asi bylo korektnější nazývat je pouze měnou nebo platidlem. Je třeba podotknout, že peníze (v posunutém významu toho slova) neboli měna nemusí být zdaleka nejlepším způsobem uchování hodnoty, obvykle jím ani nejsou, i když plnohodnotné peníze si tuto vlastnost stále uchovávají. Lidé však obvykle část svého majetku stále dočasně drží ve formě platidla, protože je lze dle ustanovení zákona okamžitě proměnit v libovolný jiný statek, tato vlastnost se nazývá likvidita. Cílem držby takových peněžních zůstatků je především možnost okamžitě reagovat na nepředpokládané situace.

Všechny nepředpokládané i osobní pohromy jsou pouze upozorněním nevědomým, a proto se po prvním vědomém uskutečnění na ně upozorňuje už přímo v Síti, podle odčinění škod se doplňuje protihodnota škod. Naopak všechny nepředpokládané nepohromy jsou s uskutečněním objevem vývoje, který však nelze užívat, dokud nejsou úplná též všechna upozornění na vedlejší účinky. V Síti se uchovává hodnota především samočinně vlohovým dědictvím, které je děděno po dobu i několik pokolení a všem žijícím v pokolení.

Další funkce peněz: Z výše jmenovaných funkcí peněz plynou i další užití peněz zásadní pro funkční ekonomiku. Jedním z nich je i efektivnější úvěrový trh. Ve vyspělých ekonomikách lidé nedrží veškeré své peníze ve formě hotovosti, ale část zapůjčují prostřednictvím trhu zápůjčních fondů (v praxi prostřednictvím komerčních bank), který pro ně najde vhodné využití ve formě investice. Tak je prosté spoření (pouhé hromadění) nahrazeno do značné míry spořením kapitalistickým, kdy peníze reprezentující minulé vytvořené hodnoty, jsou směřovány do rukou těm nejlepším podnikatelským záměrům. Taková koncentrace kapitálu umožňuje podstatně vyšší míru hospodářského růstu nesrovnatelnou tím, který pozorujeme v ekonomikách kladoucích překážky pohybu peněz a rozvoji finančního systému.Není potřebné hledat takzvané investice, neboť se každému zvlášť samočinně nárokuje obchodní odměna z každého zhodnocení i části obchodního zboží, kterou si může použít k převzetí sobě potřebného osobního zboží ještě dříve, než si obchodní zboží převezme spotřebitel jako osobní za odměnu, ale do tohoto převzetí je zboží stále vlastnictvím obchodním a s převzetím se pak obchodní odměna samočinně nahradí. Osobní vlastnictví nelze „zadlužit“ ale jen předat za odměnu, protože se tím samočinně přizpůsobují všechny osobní (s)potřeby právě přirozeně k obvyklostem s vývojem plynulým pro všechny. Vesměs je i půjčka také směnou osobního vlastnictví za jednotky, ale současně se samočinnou smlouvou o zpětné směně do ne|určité doby. Síť peníze nepoužívá, a tudíž neklade ekonomikám žádné překážky pohybu peněz ani jinému rozvoji, naopak se vůbec o nesíťové pohyby nezajímá, ale všechna bezpráví vůči komukoli v Síti odhaluje s důkazy (loupeže).

Bezprávím je také používání jakkoli společné suroviny anebo proudy (statky) bez přesných záznamů o jejich změnách v Síti. Toto bezpráví lze však trestat až se zpronevěřením těchto statků. Kdo nechce tyto statky v Síti zaznamenat, pak podniká jen mimo Síť, a proto při požadavku o nějakou činnost člověka v Síti si může vyjednat za cenu pouze zlata a to samočinně v takové hodnotě za danou dobu, jakou podnikatel sám v trhu obvykle vydělává za stejnou dobu (jen samočinná volba). Jinak lze takovou činnost vyjednat i mimosíťově, ale doporučuje se každou změnu v činnosti zaznamenat do Sítě jen jako případný důkaz při budoucím Sporu. Pokud se ani toto nezaznamená, nelze člověka činného už nijak jinak než přirozeně jen v Moudrosti chránit. Dalším bezprávím je tvoření zboží nepotřebného, protože se tím i společné statky zneužívají k nepotřebě. Každé zpronevěření statků je samočinně trestané samočinným výkupem stejných statků na trhu už viníkem.

Každé osobní vlastnictví lze používat mimo rodinných účelů také pro živnostenské účely jakožto obchodní nástroj. Tento podíl se pozná samočinně v Síti jednoduše podle záznamů o používání. Ta část neživnostenská je pak základem pro výpočet nutných nákladů na obchodní činnost, protože kdo obchoduje, musí také někde žít včetně spát, něco jíst, něco si oblékat a pak si toto také nějak dovážet. Ze základu podíl vývojový k nevývojovému se počítá opět v Síti jednoduše podle doby věnované obchodní činnosti (včetně přesunů) vzhledem k době ostatní. Pro skutečný vývoj je zde však jedno upozornění na to, že by si člověk pořizoval nadobvyklé osobní vlastnictví, které by si pak mohl částečně zahrnout také pro živnostenské účely, čímž by se

189

prohlubovaly zase rozdíly mezi chudými a bohatými. Rozumným řešením je proto opak, že zpočátku lze zahrnout až základní (nejnižší možné obvyklé, které není ještě podobvyklé) osobní vlastnictví tak, že se bude samočinně od základního přibližovat k přirozeně (něco jako „přesně“ mezi nejníže a nejvýše) obvyklému osobnímu vlastnictví samočinně většinovým (pro základní) až celým (pro přirozený) podílem. Takže nic není smyšleně umělé, ale všechno je pouze přirozené jen podle záznamů všech vlastních činností právě jen v Síti.

Vysvětlení je jednoduché, když bude většina chudých lidí s podobvyklým osobním vlastnictvím, pak si lze zahrnout do živnosti nejvýše jen základ obvyklých životních podmínek (u chudých tudíž samočinně vše). Až nebude většina chudých, pak si lze zahrnout do živnosti přesně jen tolik z doplňku k přirozenosti obvyklého žití, kolik je podíl nejen nechudých, ale už i ve stejném podílu přirozeněji k přirozené obvyklosti žijících lidí. Důležité je také rozumět tomu, že zpočátku všichni nechudí, aby se „odrazili od základu“ musí právě chudým nějak zajistit, aby jich nebyla většina. Do té doby si proto pouze chudí můžou dávat do živnosti všechen rodinný majetek a nechudí jen odpovídající podíl a to i v případě, že je menší než základní osobní vlastnictví.

Toto povede nejdříve k tomu, že všichni rozumní lidé budou chtít žít chudí na hranici chudoby, protože jen tak si dají všechen rodinný majetek do živnosti, protože až myslící člověk samočinně opustí chudobu, neboť si konečně bude moci užívat samočinných odměn ze svých myšlenek. Kdokoli tomu nerozumí, ale přesto to chápe tak, že bude na chudé pracovat, má úplnou pravdu, protože bude robotičit podle návodů avšak bez rozumění návodům jakožto přirozené sladění se Síti čísel, čemuž je potřebné nejdříve rozumět a pak se také podle toho chovat od samotné nuly pro dosažení Své Poctivé jednotky pro dosažení už poctivého vývoje jinak členěných jednotek poctivosti a to dokonce vždy jen přirozeně samočinně, neboť jinak se jen Hrajeme.

Kdokoli to nechápe, ale pouze pozná, pak je to chytrák, který neví o co jde, ale se Sítí už si též nebude vědět rady jak přinutit chudé, aby pro něho všechno co potřebuje, udělali za cenu kterou jednostranně „dohodl“, protože v Síti je se všemi samočinnou dohodou, že nikdo nedělá druhým žádného robota a proto si všichni své účty všem zveřejňují, aby každý měl o případném spolupracovníkovi i odběrateli přesné údaje na jeho samočinné začlenění mezi „neznalé“, „znalé“, „chápající“, „rozumějící“, „myslící“, „umějící“ a pak také těch, „kteří už dosáhli určitých vlohových předností, a proto jen čekají v zábavě na všechny ostatní, aby právě dle stejných návodů v Síti také stejně dosáhli těchto vlohových předností, boť sami nelze přirozeně pokračovat“.

Neznalými jsou počatí i narození avšak nevyspělí a to buď děti, zaostalci (i stářím) a pak zločinci. Chytrák domnívající se mylně, že něco zná, ale ve Skutečnosti to nezná, je právě dítětem, zaostalcem bo zločincem, protože dítě nebo zaostalý i když něco zničí, pak je to neschopností zřízení tomu zabraňovat bo u maličkostí je to chybou rodičů nebo opatrovníků (v Síti se vše veřejně vysvětluje). Když něco zničí zločinec, pak je právě v Síti před každým zločincem dokonalá ochrana přesně tak jak je Síť dokonale umělá iž (pínač pro snižování předchozího současně s vývojem následujícího pro pokračování následujícího už vždy samočinně) přirozená.

Dokonale umělou Sítí je už dokonale přirozená Síť čísel v Síti však umělé nějak všem znázorněná jen Síť čísel. Toto je také jednotkou dokonalé přirozenosti pro všechno ostatní podle ní nejdříve uměle začlenit a současně pak ve společném Vědomí přirozenosti rozpoznávat, rozpoznané chápat a chápanému rozumět už skutečně společně i samočinně, podle vždy nesamočinných myšlenek na umění zbystřovat jen skutečná smyslová vnímání se zápisem do vloh, protože při dosažení určitých společných vloh se objeví samočinně vloha nová doposud nevyvíjená u lidí ale přesto už vědomě rozpoznaná, … . výhodou přirozenosti je, že se vyvíjí pouze bez zločinností, což je přirozeně vnímané právě s vývojem jen jako zaostalá robotičnost či zvíře.

Robotičnost právě dokonale jen do sebe uzavírá všechnu zvrácenost, která se projevuje navenek už jen jako zdarma konaná práce, kterou zevnitř nikdo nijak nevnímá, a proto ji lze používat pro vlastní potřeby třeba i na znásobení, umocnění a jinak členitěji zdarma konanou práci všem obsluhujícím samočinnost podle jen podílu obsluhy zdarma, přičemž přebytky lze za odměnu směnit také s neobsluhujícími jedinci, přičemž se jim doporučuje, aby si také takovou samočinnost sami podle návodů v Síti vytvořili a tak podpořili vývoj Sítě.

Lékem proti robotičnosti je proto právě zveřejňování všeho, co se týká robotičnosti, a to všem zdarma jen v Síti dokonale poctivě, protože jsou tam všechny dosavadní návody, jak se každý sám z robotičnosti vymaňuje i vymanil. Kdo chce, má možnost se Sám vyléčit, za což pak už jen s radostí vlastníka Návodu jakkoli odmění.

Kdokoli myslící nemá nárok nijak si určovat výši odměny, boť pouze poctivý člověk dle poctivých myšlenek sám se musí rozhodnout, jak si danou myšlenku cení pro vlastní vývoj. Chudý člověk ohodnotí myšlenku třeba jen jednotkou, ale třeba i vším co má, na což se však upozorňuje, že je to nesmyslné. Avšak přirozeně

190

obvyklá by mohla být třeba jednodenní odměna, protože týdenní je už mnoho. Denní bude stejně přirozená, až budou všichni přirozeně obvykle žít. Do té doby je základní jednotka obvyklého žití vždy počátkem. Pro hotovost je to daná hmotnost Všem potřebné suroviny v hodnotě měnové jednotky a pro bezhotovost do Hry právě měnová jednotka (později i ve Skutečnosti hodná jednotka). Proto kdo pochopí Hru, hraje s tím, že může ponechat samočinnou volbu pro samočinný převod samovýhry do 198431Sporky vždy v jediné měnové jednotce z každého výběru z nesíťového ústavu pomocí vlastní čísloSporky. Samočinnou volbu si může změnit na jakoukoli, ale nula už není přirozená a ne-klady jsou vždy trvale pouze Nula. Sporka má takzvaný kód banky „0000“, předčíslí je vnímané jen jako obecnější pokračování čísla účtu, pak je jakožto celosvětová Síť místo určením dvě mezery „ “, které však prozatímně z důvodu neschopnosti úřadů lze nahradit jen dvěma „AA“ se Jménem „Svjet“ případně „Vše“ i jakkoli cize. Hlavní úřad může toto libovolně v Síti změnit a to včetně kódu banky, protože Nám nezáleží na tom jak se celý Svět jmenuje, ani jak je písmeny či čísly značený, avšak důležité je, že vyhovuje „ISO“. Čísla se uvádějí ve Sporce pro nesíťové ústavy vždy pouze ve starodesítkové soustavě. Takzvaný světový IBAM je nyní prozatím s jediným účtem i jakožto současně se vzorem následující:

AA00 0000 0000 0000 0019 8431

Protože se nikde nevyskytuje možnost (nesíťovému ústavu) jednoduchého příkazu k výběru místo peněz ve „zlatě“ (surovina se mění samočinně dle přirozených potřeb Svých v Síti), je právě danou osobou určen danému ústavu takový příkaz k výběru suroviny s oznámením jako důkaz o příkazu právě jen na Sporku v Síti se zprávou „příkaz k výběru platné hodnoty místo peněz ve zlatě“. Tímto se „převede“ pouze bezhotovost, avšak hotovost je současně nárokována právě Společností jakožto spoluvlastnictví daného ústavu v dané hodnotě. Naopak při nákupu tržního výrobku kdekoli na trhu se samočinně mění potřeba ve „statku“, jímž je jakýkoli výrobek nebo služba už přímo předaná koupí s bezhotovostní platbou, takže se více nic nenárokuje. Nedokonalý důkaz o odběru suroviny pak zaznamenává do Sítě odběratel povinně ale jednatel ústavu už nepovinně jen jako doplněk k dokonalosti důkazu potvrzuje předání (ústavu se toto samočinně doporučuje).

Vlastní číslo ve Sporce může být rodným číslem pro daný stát nebo mámícím číslem, které však bude vždy možné odhalit právě jednatelem ústavu, který jako doplněk k dokonalosti důkazu rodné číslo odběratele ale také svoje musí v Síti uvést i dodatečně, protože bez označení účastněných osob není nikdy důkaz dokonalý.

V Síti nesejde na tom, zda je důkaz ne|dokonalý, ale pouze s dokonalými důkazy vždy samočinně ochraňuje všechny účastníky poctivé před nepoctivými. Nesamočinná ochrana v Síti jednoduše není jiná než jako Hra, protože kdo si hraje, nijak neškodí a jen podle pravidel hry platí výherci předem danou výhru, jež si vlastník hry ne|zaslouží, přičemž nezasloužená hra svědčí o nepotřebě hru hrát, kdežto zasloužená výhra nejméně potěší všechny účastníky hry, takže i těch, kteří se jen baví jako diváci. Spravedlivá hra stejně jako myšlenka je stejná také v odměnách odpovídající výhře a přesto výhrou není, protože za myšlenku se odměňuje až po hře, kdy každý něco v Moudrosti sobě i Sobě si uvědomil a tím se také správně nějak jinak Sám v Síti začlenil.

Nyní nejde o „boj proti zločinnosti“, ale o „tvoření dokonalých ochran před každou zločinností“, což je právě opakem, kdy se jeví všechno zločincům tak, jakoby je všichni nechali na pokoji, ale pouze ve vymezené právě dokonalou ochranou oblasti. Zde může každý jinak také chápat chudobu, ale potom také jinak chápe bohaté a jinak z nich i zločince, protože se právě ti nemocní z robotičnosti a jinak si žijící obvykle, mylně domnívají, že jsou spokojené lidské bytosti. Ve skutečnosti byla, je a bude robotičnost vždy posledním znakem, který je potřebný vyléčit pro samočinný přerod do soustavy vyspělejší. Ale naštěstí už dokonale rozumíme dvojímu pohlaví, což je přirozeným důkazem také toho, že všichni robotičně se chovající jsou stále lidmi ale vývojem zanedbaní, což naopak u pohlaví neplatí, jednoduše jen proto, že u všeho přirozeného je vždy všechno jinak.

Nikdo nikoho nikam nehoní, ale všichni budeme vděčni také těm, kteří takovou Síť (odstraňující zločinnost ze Skutečnosti ale s ponecháním vývoje zločinnosti ve Hře) všem jednoduše podle zde daného návodu nejdříve i toho nejjednoduššího spustí, protože počátek Hry je volba Moudrosti, v ní je to jednoduše Síť čísel a pak Síť už i s rodnými čísly nebo se Sporkou nebo i současně nebo i jinak, ale to je jedno, hlavně už aby byla Všemu.

V Síti je obecně každá hra jen ochranou proti něčemu špatnému, a naopak nehra prohlašovaná mylně za hru zase nějak škodí. Každý stát se proto upozorňuje, že zakázáním Hry !proti zločinnosti! vždy samočinně právě naopak zločince ochraňuje, a proto je už i samočinně zve do vlastního státu. Státy nezakazující tuto Hru buď jsou k ní jednoduše lhostejní bo Hru podporující, ale jen s podporou lze dát nejen zločincům najevo, že souhlasí s rychlou ale současně s přirozeně přesnou změnou zřízení dosavadního na zřízení už bez zločinců,

191

což se bude projevovat právě zveřejňováním všeho i zločinného okamžitě a to se týká také všech žijících v jiných státech, protože je v zájmu všeho lidstva, právě vědět o všem špatném i správném pro dále správnější.

Jen pro upřesnění, není v zájmu podporujícího státu cokoli sám překládat, ale na požádání se budou dané osoby snažit vlastní pojmy vysvětlit přesně dle společných pravidel právě dorozumívacích ale jen v národním jazyce vyvíjejícího také k dokonalosti takové, aby už ani děti neměli sebemenší skličující stavy při jeho učení. K tomu však potřebuje každý národ pochopit také pravopisná a pravozvučná pravidla všech jiných národů přesně začleněná v pravidlech přirozeně všem společných bez jakýchkoli výjimek a všeho jinak bezesmyslné.

Protože bez obecného dorozumívacích pravidel není možné se správně dorozumívat, nedoporučuje se právě s žádným jiným národem jinak spolupracovat, než pouze ve Hře a to především přes společný Překladač používající právě daná společná pravidla a k nim provázaná pouze vlastní jakožto národně pravopisná i pravozvučná slova dle dosavadního slovníku národního dorozumívání bez slov cizích včetně převzatých a také podle slovníku národního pojmenování a pak i podle slovníku nenárodního pojmenování jiných národů jmen. Slovníky národního nedorozumívání obsahují právě slova cizí dříve či později národem převzatá, která ještě neumíme odvodit právě slovem národním. Pak jsou ještě slovníky v národním nářečí. Zaostalejší jazyky nejsou stále sladěny v zápisech znaků odpovídajícím přesně také jejích zvukům, protože až sladění dává také dětem větší možnosti přemýšlet o jiných než dorozumívacích schopnostech, které potom už mnohem méně brzdí myšlenkové postupy při psaní i při mluvení a následně také při jinak smyslovém vnímání ale i vněmání.

Každé slovo má své vysvětlení jednak podle pravidel a pak také jinými slovy jeho jedinečný význam, protože právě vysvětlující slova musí být už také takto vysvětlená vzájemně do kruhu jakožto jedna soustava bo ve smyslu (proti)vývoje i s vysvětlenými kruhy jakožto samočinná zřízení ve zřízení současném. Nyní, když už máme vysvětlenu alespoň základní návaznost na Síť čísel také pomocí pojmů, lze s vývojem cokoli i jiného podle tohoto také začlenit. Každá soustava má právě v konečné samočinnosti svoji ochranu ale i svůj lék proti vlastní samočinnosti jakožto výchozí a také jediné spojení se soustavou vývojovější. Pokud tvor odmítá takový lék, znamená to jen, že stále nedospěl v naplnění vlastní soustavy, protože lék bez naplnění nepůsobí.

Nultá soustava je v Moudrosti naplněna uvědoměním si společné Sítě i s Hrou proti zločinům. První soustava už v Síti skutečné je naplněna až se všemi upozorněními na všechny zločiny, kde zrada, msta a jiná lest ani nic podobného není zločinem, pokud se nijak nikomu osobně neubližuje ani jinak neškodí. Zločinem je zase všechno obcházené, na co se upozorňuje už také přirozeně jakožto škodlivé. Vhodnější je však vše toto všem zaznamenat do Sítě, protože Si tak budeme všichni jisti, že o takovém upozornění mohl vědět předem i Sám.

Stačí jediné Upozornění samočinně upozorňující na obcházení jakéhokoli i přirozeného upozornění, aby byla jednotková soustava úplná, protože ostatní podrobnější upozornění se do ní budou doplňovat už samočinně s každou další hrou obsahující také doporučení podle vlastních pravidel umělých iž přirozených, kdy právě s pravidlem přirozeným vyplyne samočinně výhra, kterou stačí už také správně používat při dalším vývoji jako ochranu i lék a ve hře nové i jako neproniknutelný štít, který při robotickém napadení vrací samočinně úder nebo ho už i přeměňuje samočinně na zbytkovou práci a naopak při vnímání smyslu štítu léčí z robotičnosti. Ve třetí soustavě už budeme umět ze zbytkové práce tvořit naše potřeby a z léku třeba i opravovat přírodu a pak tu bude také důležitá zábava, která všechno špatné mění jen pro Hru, ale skutečně už zábavně vývojem.

Sporka je taková hra už v počátku, boť je jednoduché ji naprogramovat v Síti tak, že si výběr i nákup provede každý Sám, podle toho jak chce být chráněný, léčený a také podle toho jak se chce bavit na zdokonalované i dokonalé ochraně před zločinci, při léčení i jiných z robotičnosti a to společně se všemi v Síti po začlenění samočinném do Sítě čísel i menším výběrem z nesíťové banky pomocí Sporky a to bez ohledu na tom, zda to už v Síti platně proběhne, protože jednou to skutečně poprvé proběhne, neboť se toto jako podpora právě po vládě jednoduše už při volbě Moudrosti samočinně žádá. K tomu nejsou potřeba žádné zvláštní zákony, protože právě bez zákonů umělých tato hra je přirozenou hrou proti všemu zločinnému, takže i proti zákonu nepřirozenému. Vláda jednoduše všem vydá mezinárodní osobní průkaz (nahrazen i otiskem prstu), pomocí něhož lze také nakupovat přes Sporku stejně jako s kartami bank, a současně podpoří také obsluhovače Sítě.

Protože je průkaz mezinárodní, může si každý nastavit právě v Síti měnu, kterou bude platit. Výchozí je první zapsaná bezhotovost a stále na Sporce kladná, přičemž nekladná není možná, takže se s vynulováním také na jinou měnu přesměruje. Dokud vláda či jiné zřízení znemožňuje takové záznamy ve Sporce může člověk do Sporky zadaný příkaz i s odmítnutím příkazu a zůstatkem účtu nasnímat do Sporky a opsat částku

192

nesamočinně, což poslouží už jako důkaz o neschopnosti vlády chránit občany před zločiny, ale co je důležité, že už také v této výši, ale nejvýše v celkové výši zůstatku na účtu, je daný ústav samočinně zapsaný jako Společný se svými nesplněnými závazky, což bude při většinovém vlastnictví ústavu už samočinně veřejně zdůrazněno jako samočinné přebírání ústavu už celého Všem do společného vlastnictví a to se stejnou lhostejností ke všem úřadům, které také nebyly schopny požadavky klientů řešit a doposud se také tak lhostejně chovaly. Že zřízení nebude uznávat takto poctivé a přirozené převzetí daného ústavu, ještě neznamená, že není převzaté. Právě naopak je lhostejnost k umělým zákonům už i zde vysvětlována jako neschopnost umělých zákonů; nesladitelné s přirozenými zákony vedoucí k poctivosti, takže je takový umělý zákon neplatný od samého počátku, kdežto přirozenost nelze zneplatnit, ale lze ji lépe vysvětlit přirozeností obecnější. Pokud takové vysvětlení není objeveno, platí ta přirozenost podrobnější. Tržní hospodářství bylo také dříve přirozené, ale nyní je obecněji přirozené se dorozumívat bez dohadů čili samočinné hospodářství.

Samočinné hospodářství vysvětluje jen dosažení dané soustavy s přirozeně bezeškodným přestupem do soustavy další, přičemž si už při dalších přestupech budeme uvědomovat složitosti jednodušeji jakožto jen přirozeně, takže se jednotlivá samočinná hospodářství budou jevit samočinně už jako přirozená lidem se samolékem proti robotičnosti a jinak přirozená pralidem, kteří na dosavadní samočinnosti lpí, protože ji nemají dostatečně vysvětlenou, boť nechtějí vysvětlenou vlastní samočinnost přijmout za budoucí nástroj k vývoji zcela jiné samočinnosti, která bude pak nástrojem ke zcela jiné samočinnosti už právě také přirozeně.

Špatností jsou i nejednotná dorozumívací „pravidla“. V Síti se jakýmkoli národem jednoduše pravidla bez výjimek pouze doplní už i k českým zde opraveným pravidlům též bez výjimek. A protože ani toto společné vlastnictví není možné získat zdarma neknižně čili někde v sítích bez jakýchkoli nákladů na papír a vydání, tak se zde v počáteční Síti už vícekrát uvedly jen základní opravy. Loupežníci pravidla časem všem vrátí a pak budeme moci vše správně i další opravit blíže k přirozenosti. Děti se pak budou učit vždy tři národní jazyky. Jeden podle dosavadních pravidel, ale bez cizích slov tak aby jim i staří lidé rozuměli. Druhý podle pravidel už bez všech výjimek, aby se správně domluvili i s ostatními dospělými a třetí jazyk už je skutečně i bez cizích slov převzatých, protože tak se děti nejlépe dorozumí i navzájem. Pochopitelně, že ten první jazyk už nebude časem potřebný, takže se vše ostatní samočinně posune a další děti začnou používat i jazyk třetí zase více opravený třeba podle pravidelných koncovek či jinak, což už bylo také v počáteční Síti několikrát vysvětlené.

V Síti proto musí být také správné zřízení (cize program či aplikace či skript či algoritmus) právě na opravy záznamu přímo do daného záznamu, ale také se zachováním předchozího i původního záznamu případně i v původním jazyce. Každý si tak bude moci zobrazit daný záznam také podle doby, kdy byl platný nebo včetně změn dřívějších či pozdějších do různých úrovní a pouze ve Hře i s vynecháním nějakých meziúrovní. Takové zřízení však nebude jen na písma, ale také na obrázky i snímky nebo i zvuky třeba i písmem či jinak vzájemně doplňované a vždy také s odkazem na každý pojem v Síti čísel, který je v záznamu důležitý, protože vše zatím nedůležité bude jakoby rozmlžené bo skryté takže přímo smysly nevněmané, ale s možností je také zvněmat.

Ve Skutečnosti vnímáme pouze své současné okolí jakožto zevnitř, ale po záznamu svého okolí už budeme moci to dříve vnímané už také vněmat jakožto zvnější ale už též s uvědoměním si i jiných podrobností, které jsme původně ještě nevnímali jako potřebné pro vývoj jednoduše jen proto, že jsme v Moudrosti nebyli tak vyspělí nebo jsme to třeba ještě nepotřebovali nebo takový záznam pořídil někdo jiný ale všem právě v Síti, přičemž někdo jiný v záznamu poznal také něco jiné pro vývoj nebo jen pro hru potřebnější a zase někdo jiný, který v té dané oblasti potřeb má nastaveno samočinné zjevení, také už může všem všechno správně vysvětlit jako další samočinnost, podle níž už zase někdo jiný může na takovou samočinnost objevit v Síti čísel propojení, čímž se k číslům přiřazené pojmy stávají už samočinným výkladem zřízení nového v jiném čili přímo v celém záznamu, který je také určitým zřízením zase v jinak začleněných zřízení, ale toto i včetně toho následujícího je už také samočinné bez dalších odměn v Moudrosti za myšlenku, protože použitím myšlenky ve Hře nikdy nikdo nikomu nic neplatí přirozenou jednotkou, ale může platit umělou jednotkou, která je však přirozeně očištěna od všeho hotovostního, a proto je pouze ve hře platná jako bezhotovostní platba se samočinnou výhrou tomu kdo v Síti čísel objevil propojení od všech kdo se do jakékoli hry v Síti zapojí jednoduše jen výběrem hotovosti ve smyslu společného vlastnictví a proto i nejpotřebnějším statkem.

Každá hra se propojuje proto na danou zločinnost v Síti upozorňovanou a výhra se propojuje zas na odměny Všem za dosaženou přirozenost v Síti včetně samočinné odměny jedinému objeviteli propojení. Dosaženou

193

přirozeností je navrácení společného vlastnictví odpovídající hotovosti. Čím méně surovin zůstane na trhu, tím se bude trh snažit suroviny zdražovat. Jenže tím bude trh také sám proti sobě, protože naopak v Síti se bude zvyšované množství surovin používat právě účelově, pod dohledem v Síti a tudíž stále také zdarma, takže nikdo z rozumných lidí nebude už nic chtít z drahých tržních surovin. Trhu nezbude nic jiného, než suroviny zlevnit nebo výrobu z nich zastavit nebo suroviny zase krást. Jakmile bude dostatek volných surovin vedených v Síti, bude už nejen zbytečné ale přímo zločinné těžit další suroviny a to také tržně i na celé Zemi.

Až budou všechny suroviny vráceny do společného vlastnictví i jinak než pomocí Sporky, bude právě Sporka jakoby zbytečná, ale stále nezbytná jako Památka a případně užitečná pro druhy další s jejich objevitelem propojení. Tímto nějak moudře přirozeně dává smysl, že až po vyloučení zločinnosti neboli i s dokonalým sledováním každé suroviny a každého proudu, bude možné poznat též jiné druhy včetně skrytých dokonaleji. Nenapravitelní zločinci se jednoduše budou cítit „dobře“ pouze sami uzavřeni doma, protože mezi nezločinci budou vždy všem v okolí samočinně označeni a proto i bez možnosti jinak než z domu si cokoli sami dovolit. Je přirozené, že ten co se sám nedokáže přizpůsobovat okolí, je i samočinně odpuzovaný do svého prostředí.

194

170712 Divokej Bill : Malování nesnaž se, znáš se,řekni mi co je jiný,jak v kleci máš se.

pro Nevinnýnoci dlouhý

jsou plný touhya lásky Nás dvou.

všechno hezký za sebou mám.můžu si za to sám!v hlavě hlavolam;

jen táta a máma jsou s námanapořád s Náma.

to je to tvoje malovánívzdušnejch zámků, malování

po zdech holejma rukamatě nezachrání,

už máš na kahánku,tě nezachrání,

už seš na zádech.

je to za Náma.ty čteš poslední stránku!

za Náma.na zádech.za Náma.

už máš na kahánku!mezi Náma,

mi taky došel dech.

to je to tvoje malovánívzdušnejch zámků, malování

po zdech holejma rukamatě nezachrání,

už máš na kahánku,tě nezachrání,

už seš na zádech.

je to za Náma.ty čteš poslední stránku!

za Náma.na zádech!za Náma.

už máš na kahánku.mezi Náma,

mi taky došel dech.

znáš se,řekni Mi co je jiný,jak v kleci máš se.

Pro Nevinnýnoci dlouhý

jsou plný touhy170713163ʎ na lepšímnaj vysílateli a Lásky Nás (Vinnetoupočátek, Old Shatterhand i Člověk∞) tří, …

195

170717 Člověk musí napsat hodně blábolů, než mezi nimi objeví něco smysluplného. A právě o tom je vývoj. Jenže mnozí pisálci právě ty bláboly smažou, čímž znemožní jiným porozumět právě vývoji. Člověk se proto nemusí stydět za cokoli napsané, pokud je ve výsledku cokoli smysluplného i přirozeného všem pro jejich další vývoj. Právě naopak se můžou stydět takoví, kteří ty bláboly nechápou jako potřebné všem. Rozumní lidé je už nejen chápou, ale navíc jim rozumí jako lest všech na vlastní ochranu před nesmyslným jednáním i mimo Síť.

Takové zveřejnění není však prozrazením ochrany, ale právě naopak je to návodem všem rozumným lidem, jak se s nerozumnými lidmi má správně jednat, protože jen tak si právě ti nerozumní lidé uvědomí, že se něco děje a možná proto si právě ty bláboly budou znovu a znovu přečítat, až jednou v nich objeví také svůj smysl života pro všechny potřebný. Možná takový objev bude i novým způsobem, jak všechno lépe napravit.

Lidskost je vždy už samočinná při ochraně dětí, protože je taková ochrana pozorovaná už také u zvířat. U lidí jde však také o zabránění jakémukoli zneužívání dětí, a proto se začal člověk oblékat. Nyní jde však už také o rozumové zneužívání dětí, kdy jim lžeme o tom, že peníze jsou potřebné, že je nutné o ně bojovat a jinak se bezesmyslů prostřednictvím peněz k jiným lidem ne|chovat. Na ochranu i dětí je pro to potřebná společná jediná Síť právě ve stejné Moudrosti, jakou je stvořen celý Svět. Oblékání už máme vyřešené, jenže mnozí to také s oblékáním přehánějí tak moc až je to všem nepřirozené; ke krku si uvazují různé nesmysly, přičemž nic přirozeného neznamenají. Naopak brání v lepším dýchání a také při jídle se občas dostanou do jídla. A také těmito nesmysly zatěžujeme děti, čímž jim naznačujeme, že jsou něco víc jak ostatní děti. Ale to je nesmysl!

U dospělých se to pak projevuje tím, že svoje těžce vydělané platy (dříve v hodnotě zlata a jiných cenných surovin) chápeme už jen jako bezhotovost v penězích, protože nám hotovost různé peněžní ústavy hned znehodnotí pouze na peníze. Skutečná hotovostní hodnota peněz je zakleta na téměř zanedbatelnou oproti hotovostní hodnotě dřívější, a proto jsou peníze pouze bezhotovostním vyjádřením hotovosti avšak s malým nákladem na malou hotovost surovin, z nichž jsou peníze vyrobeny. Nyní už však používáme nějak síťové platby, takže už také bez potřeby těch uvedených malých nákladů na hotovost. Tímto však nastává také nepotřeba jakýchkoli peněžních ústavů, protože peníze jakožto platidla (mince, bankovky a jiné cenné papíry a listiny) jednoduše už nepotřebujeme. Stačí nám opět jen Síť, pomocí níž si uvědomujeme, že bezhotovost je pouze neskutečnost ale prováděná, takže se jedná pouze o PŘIROZENOU HRU. My si už skutečně jen hrajeme s hodnotou lidské činnosti, protože za ni dostáváme pouze „hrané peníze“, které už ani penězi nejsou. Přesto pořád pracujeme a necháváme si vydělané platy měnit na bezhotovost čili na „hranou měnu“, přičemž platy mají přirozeně stále i skutečnou hotovost, s níž si však někdo stále něco dělá a přitom nevíme co. Hromadění platných surovin někde skrytě se však musí nějak pokrýt jakoby zase penězi, a proto jsou též různě i vládou vydávané, ale opět jen jako bezhotovostní, což nedává už vůbec žádný přirozený lidský smysl.

Bezesmyslné navyšování bezhotovosti je proto umělé a tudíž přirozené žití měnící se na umělé nežití, což je rozumovým zločinem proti všem poctivým lidem vydělávající platy, které už nechtějí právě s doporučením Sítě měnit na umělou měnu či umělé peníze, ale nechat stále jako Plat vyjádřitelný třeba i ve zlatě. Až v Síti jsou všechny suroviny a proudy jakožto statky všem společné vlastnictví, které lze používat jako osobní majetek pouze těmi v Síti samočinně vyvolenými ke tvoření zboží pro zaznamenané potřeby podle spotřeby. Vyvoleným proto může být kdokoli, kdo dané statky potřebuje pro všem nejvhodnější s|potřeby, a proto je potřeba všech nejdříve na základním ošacení, na základní stravě a na základním bydlení, kde je základem rozuměná nejnižší možná obvyklost, která není ještě podobvyklostí neboli chudobou. Přirozenou obvyklostí je ochranné a příjemné ošacení, zdravá a lahodná strava a současně i soběstačné (na vodě i proudu) bydlení.

Kdokoli si přirozenost vykládá jen pro sebe na úkor jiných, pak přirozeně nejedná, protože přirozenost je daná vždy všem současně, takže už víme co je smyslem vývoje. Pokud to stále někdo nechápe, pak je buď nevyspělým bo zločincem bo cizincem, kde nevyspělými jsou děti, chytráci, hlupáci a duševně zaostávající. Pro pochopení cizincem je potřebný síťový Překladač, protože jiné překladače neumí přeložit to spisovně napsané s označenými cizími slovy do cizího jazyka a pak taktéž zpět, aniž by nevznikly odchylky od původu. Upozorňuje se na to, že také špatné překlady způsobují rozumové zločiny, a proto by je už i děti neměly používat bez skutečně dokonalého Překladače. Lidé se mylně domnívají, že se vyvíjí, ale ve Skutečnosti se stále více stávají roboty, čím dál více závislí na čemkoli umělém pouze místo přirozeného. Umělé zákony jsou toho také důkazem, neboť dovolují umělou stravu, umělé hry, umělé zbraně, umělou ochranu, umělé volby,

196

umělé chápání, umělý rozum, umělé myšlení, umělé umění, umělé vlohy a jinak vše umělé, přičemž to přirozené stále více odsuzují k záhubě. V Moudrosti je však vše umělé nástrojem i ke hře, a proto Člověk žije.

170718 Nyní si představme, že vše od počátku (eRIP) v Počátku až doposud byly pouze bláboly, ale iž do 4soustavy, boť teď Člověk dokonale chápe prostředí bez nějakých nesmyslných časových smyček, bez pokřiveného času a jiných kouzel také prostor lámající, protože vše co se zdá nadpřirozené jen mámí naše smysly právě podle nechápaných přirozených zákonů. Pračlověk se odedávna snaží toto vysvětlovat jinak než přirozeně, protože si nikdy nepřipouští opak a to; že má nedokonalé smysly, které si musí nejdříve zbystřit místo vymýšlení si bezesmyslných názorů (teorií), dle nichž si jen pralidé tvoří nehranou Skutečnost a lidé právě skutečnou Hru.

Doposud si Hru však nikdo neuvědomoval, přičemž e pračlověk si uvědomuje, že síla je výhodou, ale pouze člověk si nyní uvědomuje, že sílu lze použít na odvrácení útoku, tak že sílu jen přirozeně přetočí na protisílu, i právě umění přetočit sílu na bezeškodnou zábranu lze nazvat již také Moudrostí. Nejjednodušší zábranou je upozornění na zločinnost s vysvětlením samočinného a současně přirozeného trestu, protože každý se bojí přirozených pohrom. Všichni zabijáci zemřou až příště s lepším vědomím právě při nějaké pohromě, přičemž ti co z nedbalosti zabíjí, umřou jen jako dítě a to ne-hodně rodičům, kteří zase něco jiné spáchali. Věřit tomu však nikdo nemusí, ale pravda to být může, přičemž to stačí jen takto přirozeně vysvětlit, aby se mohlo Věřit.

Proviněním třeba je už jen nadměrné množení, protože se tím omezují jiní živočichové, a proto také byla na obroživočichy zaslána pohroma. Za naše znevažování přírody nás také čeká pohroma, ale stále máme naději přírodu nechat obnovit bez dalšího ničení, protože to potřebné jsme si už z ní vzali a nyní nám stačí vše jen rozumně používat stále dokola jen znovením surovin a proudů jakožto základní statky společné avšak pro společné s|potřeby. Opět tomu věřit nemusíte, ale přirozené to je, neboť i Zemi budeme potřebovat jednou ochránit právě před tou naší pohromou. Takže jednejte právě v zájmu dětí a na Sebe už tak myslí jen Člověk.

1707xx člověk se musí naučit hrát s přirozeností tak jako že je dokonalou ochranou pouze mezi Hrou a zločinem, zbytek už řeší správně pouze takoví, kteří nejen rozumí, ale i myslí a pak umějí v sobě přirozenost objevit. Nejjednodušší je vědět o té špatné cestě a vydat se cestou opačnou. Složitější přirozeností je; ochranu posílit, podle toho jak se to nemá dělat (Mi tomu říkáme „Upozornění“). Naší činností je potom jen sledovat, kdo jak činnost porušuje, což bohužel jen česky znamená „kdo jak je protičinný“. „Proti“ je předpona přesně jen s takovýmto významem, což je už „přirozeným zákonem“, vesměs první zde dnes objevený. Jsme zpět, aniž jste si všimli, že se hrajeme. První naše Hra je na nevědomost, kterou lidé nazývají různě jako třeba „neznalost“, „nechápání“, „nerozumění“, pak musíme také něco pozpátku jako „nebytí“ a nepočátek“. Pořadí správně chápe už také ten co má moudrost nulovou. Není potřeba správně myslícím toto dále vysvětlovat. Rozumějící budou tomu rozumět až bude rozumějící sám myslet stejně jako Sám neboli společná Síť, stejně jako společné vlastnictví to lze už i chápat, ale poznávat to neumí jenom zločinci nenapravitelní. Ostatní zločinci se musí právě teď rozmyslet ve smyslu však Víry v Moudrost, zda budou patřit mezi moudré nebo šílené, což znamená také robotičné, protože tak to už poznal také spisovatel, který o Robotech psal, ale škoda jen že to neuměl správně popsat jako Nepřirozenec (lidským je ten nulový a ostatní je vše nelidské).

Aby Člověk §zůstal stále i člověkem, pak musí přirozenost získávat nejdříve sám mezi ostatními třeba i v hospodě, a tak ji všem objevit, protože ví přesně, kde má začít hledat „zločince“. Takže všichni kteří začnou být podle tohoto návodu na zločin zločinci, musí nejdříve všem vysvětlit, jak chce přirozenost v Moudrosti obejít. Tady je správně použité slovo „Moudrost“, protože zločinec moudrý (je hráč) se nemůže z vlastního přesvědčení o této Moudrosti stát zločincem. Pokud je, pak právě tímto okamžikem zastavuje všechnu další sebou páchanou škodu. Ti , co ještě nezastavili další své pachání škod, jsou odsouzeni k tomu, že toto vše si dobře zapamatují jako šok u srdce, ale jen ten maličký ještě a také jako jediný neškodící. Ostatní už škodí, proto to dalej nečtětě !!!!! Raději všem vysvětlete, proč je tam už pět vykřičníků (i jeden mezi vždy dvěma).

Dobří lidé to přejdou jen tak poctivě bez sklonu k zločinosti, čemuž budeme říkat „tlukot srdce“, který také při rychlejším bití léčí, jen musíme všichni společně zjistit, jak to pokračuje s léčením při tlukotu vyšším. Možná se už budeme i tlukotem srdce sami léčit ze všeho co nám brání hrát si proti zločincům. Nám v Síti pro dobro a zločincům pro zlo, protože každý dělá jen to co chce a to tak proto dělá. Jenže do Sítě to musíme nejdříve nějak zapsat. Ve Hře uměle neboli hraně, což si někteří pletou s hranou (správně; spojnice dvou či více ploch, jakožto souřadnice), protože až ve skutečnosti je to měřitelný paprsek v průřezu čtverce.

197

Jak to kdo hůře nejen že nevidí, ale také vnímá svoji polohu v ploše třeba od nepřitažlivé k přitažlivé straně. Někteří to však vnímají jen v paprsku kolmém k zemi a jiní také v poloze souběžně se Zemí. Až všichni současně ulehnou, bude také nová doba potvrzena, protože o tom právě pomocí Sítě budeme vědět všichni.

Někdo si to konečně představil také jako Síť umělá a někdo už také jako Síť vědomá, kde nikdo nechce být sám ale už chce být Sám skutečně se všemi společně, ale zase jen podle své Víry dobře, jinak je to nedobře.

Přesně tak, oba případy jsou nedobře, a to také jinak, a pak také jinak, takže pořád současně jinak, až to bude nakonec dokola stejně. Zločinnost je tímto pouze Hrou léčitelná, protože: všichni ostatní jsou zločinci.

Zde už jsou po tomto prvním důkazu Moudrosti, všechny další důkazy v Síti zaznamenané jako obcházení upozornění, jinak se jedná o Hru na „Loupežníky“, kteří právě tyto důkazy obstarávají loupežně, ale uloupit si na vlastní obživu už musí sami od zločinců, třeba i poctivě jako odměna od vyléčeného zločince, bez níž se nemůže zločinec vyléčit, protože ve Hře je to už dané takto přirozeně jako jediná možnost, kdy nelze trestat za „Loupežnictví“ čehokoli. První loupeží je převzít vládu moudrosti na dosažení stejné moudrosti všem, přičemž zločinci právě Moudrost nazývají Nemoudrostí, a to je jediná ochrana toho prvního objevitele, který má tuto ochranu také na konci jako jediná napadnutelná, je přirozenost. Tato přirozenost je však samočinně daná právě nějakou poznámkou o nule k jiné nule, což Nám stačí pouze takovou poznámku samočinně zaznamenat, ale všem jako první objevitel už skutečně všem a nejen Všem. Takto přirozené pravidlo je už také přirozeným zákonem současně, a ve stejné Hře jze takto se nechávat společně po stejné cestě samočinně unášet, až ke skutečně dokonalé ochraně proti společnému soupeři, avšak Hry do níž jsme s radostí vstoupili, jednoduše jen proto, že stejným způsobem vyčlenila zločince, takže teď začíná skutečná hra mezi druhy na jedničkovém znaku. Tohoto si však stále neuvědomují všichni stejného druhu, protože si to z nich uvědomují pouze Všichni stejného druhu. Takto nejen různě poznáváme, ale pak také chápeme, pak také ale už jen u těch poctivých samočinně přirozeně Mi (postaru: My, pramyšlením: my) rozumíme.

S Námi lze proto jednat poctivě pouze na takto dokonalé úrovni (postaru), protože po novu se doplňuje před úroveň od počátku na takto dokonalém znaku „∞“, protože nekonečnem to už začínalo, ale končit to musí vždy konečnem, takže to je ten poslední bod, který musíme jako poslední také najít (ale to už je moje Hra).

Kdyby tuto Hru objevil první Robot, pak by mohl být jako člověk, jenže on to bude právě proto skrývat v sobě, takže objevem se vždy člověk vyléčí a proto bude mít také další možnost, naučit to ostatní.

10:53. asi před dvěmi hodinami jsem si dal? kostku smetany vyvařované s konopím, pro získání léčivé pryskyřice, která má v přirozeném stavu základní lék na všechno, a zbytek se proto každý sám snaží pouze poctivě léčit, protože společně se to pro chybné vysvětlení trestá. Bohužel nikdo sám to nedokáže bez toho aniž by ho zločinci nehodlali za získávání zdravé pryskyřice obvyňovat naopak bezdůvodně jakoby za šíření omamných látek, přičemž pryskyřice už není látka ale protilátka. Jinak jednodušeji to už nelze vysvětlit. Snad je nechápajícím nutné doplnit, že stát má také možnost být poctivým tak, že bude odpad sledovat možné Všemi, protože všichni to nebudou chtít, ale pouze Všemi proti všem musíme chápat, že nekonečnost konce se jakoby sama zkracuje, protože si stále více vysvětlujeme přirozenost, takže jednostraná konečnost, má stejně velkou dvoustranou konečnost, a pokud si to chceme zahrát i na vícestranou konečnost, pak je to pořád jen dvojková soustav, z Našeho smyslu vnímaná. Z Moudrosti v Moudrosti a dál to nemá cenu rozvíjet, protože bez všech se to už neobejde, a právě proto zaniká umělost ve prospěch přirozenosti. Člověk na svoji obranu má prázdné místo po hlupácích, ale kdokoli se hlupákem může stát, jenže přeskočit ho lze až z druhé strany jako vědomé vstoupení do Hry, což je také to, co nevnímáme, ale už to tam je, protože jinak to ani zatím nelze nikomu vysvětlit, a až to půjde, pak stejně posledním vysvětlením bude ta samočinná jednotka, zde objevitele Sítě čísel v Moudrosti pro nesamočinné doplňování zvnější pro posílení společné ochrany do další Hry. A už je to tu zase, takže také všechny hry založené na této Hře jako jediné možné proti zločinnosti a to poctivě si právě zložinci doplňovaná je právě u prvního úkolu ve Hře a to bezeškodně se očistit pouze v Síti a pak i vlohově v Síti a co bude pak, na to si hrát neumíme, takže to chápeme jako zločin, ale protože to tak nechápou pouze všichni bez Všech (upřesňujeme jen zde: že známe dvě souběžné cesty. Ale neznáme jejich dosažení jinak než jako jediná samočinnost právě na konci, protože až po naplnění všeho ostatního, třeba i odkazem na jiné záznamy je dosažená samočinnost nepoužitelná pouze s odkazy (základ pro odkazy ale vše jen v Síti poctivě přesně dokonale, protože je to jediná možná přirozenost; podle něčeho umělého základního hrát na první přirozennost jako opakující se samočinnost „Ničeho proti Všemu“) nějak mimo Síť.

198

Člověk má pouze Zde tímto možnost už dokonale vyřešit jakoukoli pohromu bez páchání škod, jednoduše Hrou, protože bez takových řešení nemá smysl se pouštět do vesmíru, první smyslplná družice je pouze se zprávou „vysíláme“, což se už stalo před mnoha lety, ale bez družice. Mi to však už chápeme také tak, že vysíláme pomocí Měsíce to, že je jedna strana Měsíce k Zemi téměř stejně stále otočená. Chvění upřesníme až společně tím, že si společně lehneme, jinak musí být každý dokonale neviditelný a hrát si s námi tak, aby to Nám neubližovalo. Nesmrtelnost je daná už samočině, přesně podle zločinosti, ale v opačném významu i různě, avšak přesně stejně jak se plní Síť čísel všem nejjednodušeji. Nyní je naplněna pouze Všem stejná Jednotka modrosti v Moudrosti, kde nula obsahuje všechnu nemoudrost. Další má za úkol vyřešit, jak moudré lidi vyzvednout nejlépe tak, že se všichni stávají Všemi. Jedno řešení je právě taková samočinnost. Protože ať se cokoli do Sítě umělé zaznamená musí mít také už všem objevenu přirozenost jako dokonalá ochrana a tudíž také samočinně samočinná. Lék je také takto možné vnímat u základní jednotkové protilátky stejně podle vnímání svými smysly, proto bude možné se jednou místo zločinnosti, hrát se na zločince, ale to znamená, že smysly se vyvíjí jen podle dobré hry ve Skutečné Přírodě, proto budeme mezi druhy jednoduše třeba jen opraváři. Všichni však už nimi jsme právě věděním o Síti čísel, aniž je to potřebné chápat, stačí jen věřit svým smyslům skutečně dosaženým. Pokud kolem sebe necítíme také skutečné uznání, nemá smysl ještě volit Moudrost. Vhodné by bylo, kdyby právě ti neléčení zůstali tak jak jsou ale s upozorněním, že při lehnutí bude každý stojící bombasticky uzemněn, takže bez jakékoli bomby, a proto ji nikdy nenosíme (pro Nás to nemá cenu, protože budeme všude zkoušet dělat kliky až se jednou třeba sladíme pro stejnou zprávu, že prvně vědomě vysíláme přirozeně s důkazem. Moudrý člověk počká na zprávu v Síti umělé, protože bude od Všech všem jakožto představa lidsky vnímané přirozené samočinnosti. Pak už nebudeme pouze opraváři, protože umíme přesně takové ulehnutí napodobovat přesně hrou, kterou také samočinně vysíláme Všem a proto umějícím taková vnímání poznávat jako příjemná vzrušení, protože nepříjemné je bojovat se zločinci skutečnými bez Sítě takto popisující zde v Síti už jednotkové, protože i jeden jediný člen je skutečným začleněním do jednotkové soustavy, kterého už někdo i chybně vnímající ale uctívající jednoduše někde samočinně mezi ostatními ale bez uctívaného vyzvednul. Toto je však dobře všem, protože předal důkaz dalšímu pouhým smyslovým ústrojím pro smysl „vědění“, které je pouze další moudrostí v moudrosti, takže jinak než moudrost v Moudrosti, ale přesto už se svojí moudrosti nuly i s moudrostí Jednotky i Své).

Chytráci vnímají hru proti zločincům jako kruh proti kruhu o společný bod, který je proto jako koule bojujícími vnímaná stále jako kružnice, protože rozhodčí je v Síti nahrazovaný správně pro dosažení poctivosti jan jako umělý přesně podle přirozeného, protože jen tak se najde samočinnot probíhající neustále jedním směrem, nebo střídavě oběma směry a pak už zbývá podle i jiných pravidelností napojit potřebný zásobník bo přímo proudem i bezestrát napájet válec, kterým se to už pochopí, protože koule musí zanechat pouze pro kružnici jen kružnici vypadající stejně jako u ostatních kružnic tvořící společnou kružnici. U kruhů zanechá zesa stejně vnímaný kruh a stejně je to i s jinými plošnými obrazci, jen se musí vysvětlit jak na sebe jednoduše v jediném bodu navazují, protože stále používáme jen dvojkovou soustavu a to třeba i ze třetí soustavy jako stejný útvar ale ve vrstvách stejně na společný plošný obrazec kolmý. Přirozené řešení je právě koulemi ve válci kolmém na ostatní koule třeba i pomyslné a tak pořád stále dokola i v dalších soustavách. Bylo by dobrá, kdybychom byli ti poslední, protože „Loupežníci“ určují jen množství napáchané škody, ale všichni ostatní poctivci, už je musí dokazovat, pak zveřejňovat a pak také moudře začleňovat (přesně tak jak vypadá i dnes doposud dosažená soustava vnímání všemi nám známými smysly). Loupežníci mají proto jen jedinou povinnost, a to právě tu samočinnou, vše uloupené údaje zveřejnit v Síti a to nejlépe s důkazem o loupeži (i pro vlastní život potřebná), protože stejně bude jednou potřebný na objasnění Loupeže samočinně přirozeně Netrestné. U kružnice je zbytek koule použitý nejdříve na zachování přesného pokračování tak jak je obecně také vnímané e s umělými zákony, které však jednoduše jen dál předá, ale zbytek je právě černou dírou jako něco nadpřirozené, a proto i „skrývající“ se současně s přibližováním. Někomu se to jeví jako výhra, ale ve skutečnosti je výhrou hodnotnou odklonit vše nepotřebné ze svého jako jim potřebné ale skutečně v dobrém slova smyslu (jinak je to zločin s odpadky) a to ostatní nepotřebné používat už společně na vývoj skládáním podle přibívajících jednotek (poznávání vývoje na jeho pochopení).

Také tři společně jednou něco pocítíme, ale už vždy jen bez záště, protože zášť je pouze mezi prvním a druhým, pokud jsou i další. Samočinně to platí také opačně, že zášť není pouze mezi prvním a druhým, kteří se vnímají správně vlastním způsobem ze dvou možných jakožto vzájemná (přirozeně) odpovědnost. Samočinně to platí i jinak opačně, že sám proti Sobě není možné se vyvíjet, ale lze se na Jednotku sám se Sebou opravit uměle, a pak už mít umělost neustále i pod samočinným dohledem, jakožto umění (Síť e|∞

199

čísel někde ve Hře v Moudrosti, kde Nula jen jako číslo vypadá, ale chápe se i jako všude mezi stejnými jednotkami, ale rozumí se i jako jednotky popisující právě už samočinně s vnímáním Společného i Já) v Umění se vyvíjet. Právě káždý se liší jen jinak vnímanou samočinností, samočinně nejen Nás chránící, a proto čím více Nás je nejdříve jednoduše a pak i obecně podle samočinné přirozenosti pro vnější a současně pro samočinnou přirozenost unitř, lze poznávat společně také to 3osobní až si je koule vnímaná jako součást válce, jednodušeji i jako součást válce avšak v kruhu všech s nimiž si také hrajeme zpočátku vědomě jako nějací zločinci (nevědomě to bylo dříve! zpočátku) a pak také jako jejich vychovatelé nebo už také jako vymýšlející další zbystřování smyslů pro umění se všude stejně podle daného prostředí správně dorozumívat iž léčit iž bavit i přirozeně i samočinně v Moudrosti. Přirozenost však je už odpočátku, … až po dosažení samočinnosti, … lze jít opačným směrem opět správně, … a to už stačí jako zábava, … Hra a v ní další a další až ta nějak začleněná poslední, kde jsou všechny dosavadní hry ještě nechápané jako škodlivé, a proto s původním odkazem do mimosíťovývh sítí, i když už odkaz neplatí (proto se do Sítě všem uchovává třeba i loupežníky taková hra i s podmínkami pro její původní spuštění) takové hry také jednou pozbudou nároku z vlastnictví, a proto je můžeme začít také zdarma hrát i bez loupení a dle nich si lépe vyvíjet hry dosavadním podobné, avšak v myšlence dokonalé pouze jako u původní hry nejdříve a pak už samočinně podle vnímané (všemi možnostmi) číselné soustavy. Ke každé hře lze vysvětlit její účel smyslový i pojmový, protože naopak se to dělá ve Hře, čímž je přirozenost Hry vysvětlena jakožto nástroj proti všem zločinům a pak i pohromám.

Pak už se dá hrát podle i ostatních her ještě stále nechápané jako škodlivé, a pokud zbydou ještě nějaké umělé a jinak nepřirozené zákony, lze podle nich vymyslet další hru proti nepřirozenosti, kde přirozenost přirozeně ale vždy jen přirozeně vyhraje bez jakýchkoli zbytků, takže i všichni (jak chcete) i společně. Samočinnost proto vždy přirozeně odhaluje další vývoj a protivývoj už má vyřešený jako samočinný užitek z pravývoje ověřený, a proto se stal dosavadní vývoj starým vývojem také ověřeným právě poctivě jen v Síti. Nový vývoj potřebuje proto už novou jednotku pro lepší počítače, které tímto jednoduše jako společná Síť čísel nikomu nemožné ji ukradnout, ale jen doplnit o přesnější a jednodušší vysvětlení než doposud. Protože každé vysvětlení je dané také samočinně dalším číslem na stejném členění začleněné už i jako vysvětlení. Postačuje jen základní upozornění na obcházání upozornění (znak 2pletence „§“) s číselným označením, kde poslední číslo je už také samočinně vždy to konečné pro danou soustavu, takže každé naplnění v další soustavě nám zní jako pohroma, kde už chápeme ochranu, ale ji nerozumíme jako možný užitek. Řešení je přirozené už jen v Síti, protože dosavadní sítě jsou naopak neřešením, ale právě (§ě) upozorněním na obsah společný avšak jen jako součást Sítě s odkazy jako jediné číslo vyvíjející jednotku „Síť“ zase jiným způsobem.

Ze všech způsobů je to nejdříve Číslo dané už nulou po dané jednotce, protože, kdyby taková jednotka obsahovala své zařazení, už by se nemohla rovnat jednotce jinak označované (třeba i ve Hře samočinně, pak i v Pravidlech poznaných, pak i Samočinnost chápaná, pak i Obvyklost rozuměná, pak i Přirozenost myšlená, pak i Poklad jakožto Umění ho najít, boť pak je toto umění Vlohové). Nejhorší představa je „mít Poklad hmotný“, protože nejlepší představa je mít „jako Poklad právě Moudrost“, podle níž už vše samočinně lze chránit, ale udělat si to musíme společně pro dosažení i lepší zábavy ve vlohách (neboli v Moudrosti), stačí jen pomocí společné Sítě přirozeně vysvětlit vše společné, protože i malá odchylka od přirozenosti je stále nevyléčenou či dokonce neléčenou či dokonce nevědě odchylkou. Tímto se stáváme až v Moudrosti Léčiteli jakékoli odchylky od lidství. I obyčejné Nemoci, lze používat jako další odkaz na Síť čísel jakožto pohroma způsobená zločinem proti Přirozenosti bez pohrom, ... jakožto už Síť čísel pokračující vždy bez pohrom se způsobem využití všem jako přirozený zdroj k vývoji v Moudrosti, což umějí správně pouze Všichni i všichni (poslední konečný člen je pořád vždy samočinný). V Moudrosti „hloupě věřit“ lze jako otrok, poddaný a jinak sloužící robotičně, boť až v Moudrosti je ta správná víra i Víra mnoha způsoby a přitom správně i jediným. Nyní to lze po odrazení se od samočinnosti jednoho použít také jako vzájemná oddanost dvou si jedinců opačného pohlaví pro vývoj, … naopak se upozorňuje, že jinak než takto se jedná vždy jen o Hru pro vývoj dokonalých párů ve většině případů, protože tak bude poznána obvyklost také u následujícího pokolení podle pokoleních předchozích, kde každé další pokolení má jen podle dané soustavy vlastní rozčlenění, které má možnost používat už samočinně osobně, podle pouze vlastní samočinnosti ve svém vědomí iž Vědomí.

Moudrost Samočinná je už pořád ne|spravedlivá, protože až Moudrost obvyklá se počítá pouze podle Sítě správně, ale až s dobrou myšlenkou jsou také všichni nedospělí možní určit obvyklost přirozeně obvyklou, ale pouze v takovém poměru jakou používají soustavu, protože tak je možné se naučit samočinně obvyklosti používat přirozenost i v dočasně umělých jednotkách, jakožto dočasně hmotná ochrana proti hmotnému.

200

Pak už budeme mít ochranu jen přirozenou přesně podle myšlenek umějící je uskutečňovat vždy s lepšími přirozenými smysly (Poklady). Staneli se většina menšinou, znamená to jen rozpad všeho až na samotnou jednotku třeba i novou ale zatím nenaplněnou, takže se nejdříve celkově a potom i vícejedinečně vnímá jako

všechny dosavadní soustavy a pak až nakonec jako vlastní se všemi vlastními vjemy vždy jen samočinně doplněné. Nyní se však právě poprvé v lidském Myšlení používá Vlastní jako vlastní samočinně, takže nyní už nelze čemukoli rozumět sám, ani když Sám je jedinec pouze (ale zatím) jediným v Síti.

Aby se ten druhý zbytečně nerozčiloval, pak je nejvhodnější začít třeba „pádem“, kde padající je to nulové neuvědomující si, že padá a pak si to i uvědomující jako jednotka vědomí. Pak je pohled na padajícího, uvědoměním si toho, že si ublíží stejně jako když sám padal, a proto doporučuje padák, s nímž více váží, ale padá pomaleji už bezpečněji jen podle odporu prostředí. Toto už však člověk vyřešil, takže je nutné se podívat jak vypadá z třetí soustavy padání vzájemné, čemuž však už říkáme přitažlivost vzájemná (dříve jednostranná). Pak je trojpřitažlivost rovnající se v rovině mezi třemi stejnými jednotkami, kde se vytlačují jen jednotky nejblíže ke středu a stejně je to také u jiných soustav, ale ve druhé to znamená obíhání kolem přitažlivého středu dvou pouze opačných sí navzájem bez jakéhokoli odpuzování. V první soustavě střed odpuzuje, kdežto jednotka se snaží připuzovat, bo naopak střed připuzuje ale jednotka se snaží odpuzovat.

Samočinnost je však poctivá už také u jednotky, když určuje souřadnici pro tvoření zboží, ale v hodnotě, kterou je odměněn právě ten, kterého samočinnost nahradila, přičemž se započítává jako náklad i údržba samočinnosti, ale na druhé straně se započítává také zbytečná odměna, kterou potřeboval nahrazený na přesun a jiná zařízení s nářadím, která už nejsou potřebná. Zbytečná odměna náleží jako zasloužená odměna právě tomu, kdo samočinné zařízení zhotovil pro danou souřadnici. Pro jakoukoli souřadnici platí jediný společný střed od něhož se počítá vzdálenost prvního souřadného bodu pevně jako Střed obecný pro dané zboží a podle jeho objemu koule jakoby opsané, který lze obsáhnout samočinným robotem, aniž by robot zavazel. Ze Středu zboží je Robotnice přímkou ke středu robota jako dorobotnice a naopak jako odrobotnice a Těžnice přímkou společného pádu, protože to co se přitahuje vzájemně také někam společně avšak jinak přirozeně padá. Od odrobotnice jsou v jedné rovině spolu s těžnicí odkloněny stejně dvě souřadnice tíhové přesně tak, že v rovině kolmé podle dorobotnice jsou zase naopak odkloněny dvě souřadnice rovníkové, ale právě tak, že si jsou všechny čtyři odklony ze středu zboží vzájemně stejné tvořící čtyři stejné trojjehlany dále dělitelné vždy na dalších šest jehlanů, přesně podle střednic mezi nejpodrobnějšími už známými odklony, každý jehlan má tak vlastní začlenění nejobecněji jako střed zboží, druhou soustavou podle robotnice a těžnice. Třetí soustavou je jednoduchý výpočet základního odklonu, tak že se třetí směr ze středu dvou stejných odklonů přizpůsobuje odklonu dvou směrů a to vše třikrát stejně pro čtvrtý směr, kterým je také každý Sám. Pak se už samočinně dělí na dva pro všech 6 středových odklonů na 12 + 3x4 = 24 odklonu a pak už také samočinně vždy ve čtvrté soustavě. Vzdálenost odklonu dvou bodů na povrchu koule je pak také vzdáleností. Rozlišení se řídí podle počtu řádů rozčlenění a při zápisu pro přehlednost se uvedou třeba po třech, po čtyř nebo už i po pěti jako jedna úroveň celého rozlišení nejpodrobnější pro každou část celého zboží. Vzdálenost od Středu je další souřadnící s rozlišením dle potřeby.

Ve Skutečnosti proto vždy postačují dva body (střed robota a Střed zboží) a počet řádů pro rozlišení, protože všechno ostatní je už dané vlastní přirozeností, kde také pro jednoho robota jsou potřebné všechny příkazy pro spojení jednotlivých dílů zboží (místo a způsob vzatí části a pak jeho přesunu a pak samotného spojení). Někdy jsou potřebné také pomocné přípravky pro přidržení částí, než se provede spojení, ale každý příkaz používá přípravek pouze v počtu nejvýše daném samotnou soustavou, protože je to přírozené jako nepotřebná nula (vícekrát použitelná) k potřebnému zboží. Příkazy pro uchopení robotickou rukou a různá otočení s posunem ruky je dané už příkazy odpovídající přímo dráze posunu přesně podle určitého vzorce nebo i podle dvou vzorců plošných drah na sebe vzájemně kolmých. Další příkazy už souvisí také s různou rychlostí nebo dokonce s různým zrychlením, ale vždy musí už platit, že daný potřebný čas vždy si přesně odpovídá v obou plošných dráhách a to třeba i po částech. Nejrychlejší postup při stejné dokonalosti je pochopitelně nejlepší. Jiná dokonalost závisí pouze na míře rozlišení o jednotku vyšší než jsou možné odchylky způsobené nežádoucí ohebností materiálů kterékoli části robota, ale ve výsledku lze už také známou prodlevu vyřešit uspíšeným příkazem až o známou prodlevu dříve spuštěným, což způsobuje přesně plynulé návaznosti bez prodlev. V nedokonalosti se doporučuje uspíšení pouze o dokonale známou propdlevu, a pro jistotu vždy jen s jednotkovou prodlevou odpovídající jedinému okamžiku lidského vnímání.

201

Tímto si člověk dokáže také prodlevy nejméně možné uvědomovat a případně v ní umístnit také svůj pínač na možnost třeba i vypnutí.

V podrobnějším vnímání síla příkazu musí odpovídat nejméně o jednotku větší síle než je odpor způsobený vlastním brzděním robotické činnosti podle příkazu. Jednotková síla se měří podle rozpoznání pohybu podle jednoho lidského okamžiku obvyklého vnímání, protože tak je také počítaná hodnota jednoho okamžiku. Rychlejší zařízení se projevují vnímáním plynulým iž skokovým.

HRA

Pravidlo je pouze Moudrost. Z čehož plynou už pravidla podrobnější, ale začínající tím, že V Moudrosti je Nemoudrost dokonale ohrazena Nulou, jakožto dokonalá oboustranná ochrana „Nevědomostí“. Nemoudré nevnímá to Moudré, kdežto naopak Moudré vnímá Nulu jako všeho jinak než Moudré. Hůře vnímají ti, co volí s Nemoudrými si hrát „bez ochrany“, protože moudrý volí vždy „i hru s ochranou“ s doplněním, že stačí ochrana proti zločinnosti, která už samočinně zahrnuje i ochranu proti nemoudrosti. Kdo tomuto rozumí, pak už také chápe naopak, že stačí ochrana proti nemoudrosti, která už zahrnuje i ochranu proti zločinnosti. Doplnit lze však k oboum případům závorky znamenající v nich >úpadek< a naopak <vývoj>. Jednodušší je však nahradit jednu možnost jinou spojkou „e“, přesně znamenající směr jeden ze dvou, kde úpadek je horší.

Moudří lidé umí správně spojku opravit, ale také vše můžou nechat samočinně na jiných, takže jakýkoli doplněk i cizincem doplněný do Hry je pořád jen ne|moudrostí začleněnou jako jiná hra ve Hře i ve hře.

Cizincem lze doplnit pouze vlastní překlad podle světových pravidel, protože něco nové bude až po další opravě čísel, kdy minulá oprava proběhla objevem Nuly a současná právě probíhá pouze pomocí společné Sítě (zde je celý počátek, a proto jediná Nula byla objevena i jako další za jednotkou, a tak také přibívají za vlastní nulou další jednotky už samočinně jakožto jednotková soustava. Jako další jednotky se poznají také postupně podle vlastních jedinečných zvláštních znaků soustavy vyspělejší, které můžemě také umět, pokud je máme už ve vlohách je nejjednodušší a nejlepší, což však nejdříve nevnímáme, neboť je až pak v další soustavě poznáme, i když ji ještě nechápeme. Před nevnímáním však je ještě nějaké upozornění právě přirozeně jen pro přirozené vlohy dané jako dosavadními smysly vnímatelné, ale zpočátku jen krátce a pak také dokonale zapamatovatelné, takže se až s pochopením jakoby živě zjevují jako upozornění nebo jako doporučení, což přirozeně dokonale nezjistíme sami ani ve skupinách, ale vždy jen všichni dané soustavy společně. Pouze počátek je hrou pro vývoj bez zločinců každého sám proti Sobě, kde je doporučeným vznikem jeden hráč, protože pak se musí připojit už ke všem samočině na nulu, kde zanechá svoji „stopu“ a čeká kdo všechno ho zase posune do další soustavy. Pro jednotkovou soustavu stačí jeden, pro dvojkovou soustavu už musí být čtyři a pro trojkovou soustavu už nejméně (33)3. Přesně se to v Síti samočinně doplní).

Člověk nepotřebuje věděj jen u velkých čísel jak se co počítá, ale musí vědět postup alespoň Obecně jak se to počítá. V Síti je tento postup Sítí čísel, ale v počátku nevěděná jako u zvířat, vyskytující se jako věděná jen sobě, pak poznaná i jiného věděného, pak chápaná zvláštního odlišení dvou, právě podle rodičů rozuměné a jako dospělý sám se umět mezi dospělé svojí moudrostí <i zvláštní> začlenit jako Sám dospělí alespoň v Moudrosti, protože mezi dospělostí může být ještě něco jíné než právě tato zaznamenaná ale i tak myšlená nula. Jako závorku znamenající vyspělejší soustavu stačí překonat jednou a to pouze jako první zjevení, protože je samočině si zapamatováno až do doby než se uskuteční, a tato základní zjevení jsou už tímto také samočinně uznávána za poznání, jenže bez chápání jinými stejně, protože je potřebná ještě jedna změna.

Taková změna se stala právě objeviteli změnu vysvětlující všem jako objevitel myšlenky danou samočinně právě uváděnou změnou. Podle tohoto Návodu se začleněná „změna“ poznává podle zaznamenaných lidmi, jímž se změna uskutečnila přesně podle změny. Ale také si může někdo vymýšlet jinou možnost, která se samočinně nazývá „nepřirozená“, protože je poslední nový nulový, kterému se samočinně přiřadí číslo nejen postupné se zvláštním znakem Společné hodnoty svého začlenění v Síti, ale pak i násobné řádem vždy už se stejnými znaky. Řešení je tímto samočinná zvláštnost daná v jednotkové soustavě právě jen svým znakem.

Ve dvojkové soustavě je už vždy, že právě dva znaky tvoří vlastní soustavu a proto taktéž další dvě možnosti, avšak ze své soustavy vnímané jako bez obou jednotek nebo obě jednotky současně. Až ze třetí soustavy je

202

to opraveno posunutím k vývoji kde bez nikoho je první možnost na níž se upozorňuje, druhá možnost naopak znamená dvě pohlaví dvou, třetí je prvního bo druhého a čtvrtá opačná k třetí, ale jen samočinně při podobné obvyklosti vzájemně obou pohlaví, přesně si však odpovídající pouze přirozeně už samočinně jen myšleno při dvoupohlavní odlišnosti. Uměním je však učit se používat samoučení, boť je to už ve vlohách.

Po opravě i umění platí, že „boť je to už ve vlohách, není už uměním učit se používat samočinnost, protože je už samočinně ve vlohách osobních, kdežto ostatní je mají zatím jen sobě skryté i ve společném Vědomí. Kdo tomuto jednoduchému návodu (myšlence) nerozumí, musí to nejdříve chápat sám svým učením se sám bez učitele, protože nikdo to nedokáže přesně stejně vysvětlit, tak aby to nebylo zvláští. V každé soustavě se tak samočinně objevuje vždy něco nové pro vlastní využití, protože to můžeme správně jako hru ve Hře i ve hře vnímat až k tomu dospějeme. Takové nadpřirozenosti pochopíme však samočinně jako konečně poslední scházející jednotka dané soustavy jakožto sama samočinnost členěná samočinně také podle Sítě čísel. Objevitel v nule sice počíná, ale ten co ho následuje pocítil svoji jednotkovou sílu, kterou sám přesunul jenže až na konec, protože zpočátku nikdy není žádný odpor (znak 0), druhý se však ve víru prvního hůře začleňuje ale současně jinak vhodněji, takže je to stejně jednotkově. A takto stejně je to se všemi, přičemž po naplnění se ten nultý stane prvním, avšak jen vnímaje z vyspělejší soustavy, pokud je směr k vývoji, protože jinak se to jeví také stejně naopak. Do vyspělejší soustavy se však každý začlení samočinně až s přesunem nuly ještě k tomu horšímu upozornění, protože pouze tak se vyléčí myšlení pouze tržní bez vztažnosti k obecné Nule. S každým lékem je naplněna samočinně také další ochrana jakožto hra, kde se další soustava vyhrává; nejdříve proti nemoudrosti zločinu i na zdraví i. Nejvíce je vždy tolik možností, kolik je členů daného druhu, přičemž možnosti jsou členěny stejně jako druh, ale e jinak jako počet členů, ale i jinak stejně jako druh s doplňkem „mezi sobě si společnými znaky“, … každý se svojí zvláštností, … kterých je osobních stejně jako konečno soustavy, 2osobních jako nejvýše polovina, a samočinně i víceosobní jako nejvýše vícetina, avšak poctivě se pro vývoj všem oznamuje „že samočinně vývojovější soustava zasílá přesně kolik je potřebné všemi osobami, jen si to musí sami zasloužit vždy po dokonalém začlenění, sebe co nejdříve, protože až po naplnění všemi, které se bude opravovat také už samočinně, bude možné se různě přeřazovat Všech už i podle změn (s)potřebou, kterých se to nějak (s)potřebou týká.

Takže, když už to máme takto podrobně vysvětlené, můžeme se vrátit k tomu obecnému a sice ke Hře, která obsahuje avšak a v dané hře nehrající v nule a současně hrající v nule pouze při poctivé hře, přičemž na všechno může doplácet pouze nehrající divák, a proto až po hře se platí samočinně divákem, kterému se hra nelíbila nulou a ostatním se jednoduše náklady na provoz stejně rozpočítají. Pokud požadují pořadatelé pro hráče jinou než vzájemnou výhru, pak to musí právě v Síti všem oznámit, protože jinak se jedná o zločin okrádání diváků. Pokud na hru musí nějak tajemně samočinně přispívat i neúčastník hry, jde opět o zločin, ale tentokrát i neúčastníkům hry. Ve Výchozím stavu je každý ve Hře ale jen obecně, protože volí Moudrost třeba už i samočinně obecně (v Síti je výchozí volbou). Moudrý člověk si vytvoří předem vždy svoji ochranu před opakem, ale pouze jednou to bude proti zločinnosti, neboť pak už nás budou zajímat jen v souvislosti na možnou zločinnost podle hraného vývoje a to tak dlouho než se zločin uskuteční, protože pak bude upozornění dokonale potvrzené za platné. Nejvhdnější je to vyzkoušet ve hře několikrát dokola, protože pak se bude opakování zkracovat až na počet členů soustav s daným uměním související. V Síti lze však vnímat pouze vlastním číslem nějak dokonale členěné možnosti z vyspělejší soustavy, které se vzájemně jakoby slaďují samočinně, takže není možné jejich ohradu nijak ohrozit, ale je možné k jediné bráně do vyspělejší soustavy všechny osobní nepřirozené zábrany odstranit, protože ta přirozená osobní poslední je samočinná prvnímu, a proto stáčí se pouze všemi současně smířit s tím, že jsou stále stejně samočinní jakožto vlastní nuly u svých jednotek, ukazující právě samočinně směr vývoje k Samočinnosti, která pak samočinně objeví všem bránu bez zábran protože i ta poslední bude poprvní chápaná jinak než potom už pořád stejně i jako oboustraná i víceúčelová ochrana.

Dnes už se zdá i dobrým řešením z 1soustavy přizpůsobení se ostatních soustav tak, že všechny členy společně právě počátkem do nuly také prvního samočinně posunou do jednotky právě vždy jinak než se sám posunul, ale vždy stejně bez ublížení a jiného poškození což také znamená bez vlastního sebepoškození. Jednoduše se jedná o Hru bez chápání hodnoty, přestože ji už poznáme jako jednotková z vlastního posunu, a stejně ji chápeme jako jednotková z posunu nevlastního ve Skutečnosti potřebná jen do další soustavy, protože v soustavě jednotkové už je každý samočinně také na konci. Dokonce ani z 0soustavy není možné se

203

bez ostatních ocitnout v 1soustavě, protože je nemožné si 1soustavu představit bez všech tvořící 0soustavu jako obecná Nula pro člena obecně už soustavního jediného podle něhož se budou tvořit také jiné jednotky.

Obecnou jednotkou je proto upozornění na vše nenulové a současně nepřirozené, protože na nulové a současně nepřirozené už není potřebné upozorňovat jako na zločin, ale jen jako na nevědomost se vyvíjet.

Když už někdo ví jak se má vyvíjet, pak se ještě vyvíjet nemusí, protože neumí používat přirozenou jednotku a to je proto, že se ji právě učí poznávat. 3Soustava je už jinak (trvale kladně) nenulová ale stále uvědomující si přirozenost jen jako jednotku, protože až dvě přirozené jednotky vzájemně si opačné tvoří dokonalou samočinnost chápaná jako 4soustava, kde jsou však obě jednotky jen 2soustavou vzájemně se doplňující, protože při vzájemném boji se jedná už o nepřirozenost lidskou bez upozornění na počkozování nebo se jedná o přirozenou Hru i lidskou s Upozorněním na obcházení jakéhokoli upozornění obecně s trestam právě nedosažené Moudrosti, protože až v nedosažené Moudrosti je používaná nemoudrost v Nule.

Právě nemoudrost se léčí dosažením dokonalé Nuly právě osobní opravou všeho osobně poškozeného, protože jen tak je to dokonale přirozené odčinění pro samočinné poznání základní přirozené jednotky. Obecně je Nepřirozené být Nemoudrý, ale už podrobnějí je moudré nepřirozenost v sobě vylučovat jako odpad, a pak všechno uklidit nebo ještě lépe (podrobněji) použít pro přirozenost. Moudrost je proto i v nule, ale opačným směrem právě povinností k Nule obecné a naopak právě samočinnou přirozenou povinností k ochraně vlastní přirozené jednotky jednoduše i tím, že je také čas pro její zaznamenání všude stejný a proto daný právě společnou soustavou. Pro lidi je daný přirozený letopočet jako Věk právě sluneční soustavou v soustavě společné i s jinými hvězdnými soustavami obíhající kolem společného souhvězdného „středu“, kde každé hvězdné soustavě začíná další vlastní věk právě v bodě, kdy je zas vepředu ve směru pohybu „středu“.

Počet věků nemusíme ještě znát, protože neznáme ještě ani ten vlastní rok v našem věku sluneční soustavy.

Pouze nemoudrým lidem se jeví taková neznalost zbytečností, jednoduše jen proto, že používají věk umělý a to jim také tak vyhovuje na dožití. Kdokoli však bude požívat věk už jen přirozený, toto už také předá do vloh svým dětem, které už podle těchto vloh dokáží jinak myslet pro správně rozuměná i nepozemská setkání.

Právě takové vlohy se poznají všude ve Světě právě samočinně podle přirozeného společného Vědomí jako připravenost stát se bez zločinců členem už vědomým celosvětově. Pouze společné Vědomí není časově omezeno, protože je všude společné jako stejné nic mezi jednotkami různými, boť naopak osobní vědomí je jako různé nic mezi jednotkami stejnými. Tato celosvětová přirozenost si vzájemně odpovídá nepřímo, takže nestejné nic ve společném vědomí není možné tak jako nerůzné jednotky a pak už samočinně také nerůzné nic v osobním vědomí není možné tak jako nestejné jednotky. V přirozené Skutečnosti to znamená, že osobní a společné vždy přesně; se značí v 1soustavě, si odpovídají ve 2soustavě, se rovnají ve 3soustavě, se vztahují ve 4soustavě, přičemž bodově to vnímáme až od 2soustavy včetně, jako různé strany od 3soustavy, jako různé roviny od 4soustavy, ale od 5soustavy to je už jako různé smyslové vnímání jednoho stejného prostorového tvaru, protože i mezi 3soustavou a 4soustavou se vnímají stejné rovinné tvary. Od 6soustavy to budou už také stejná myšlení různě vnímaná (Skutečnost, Sny, Představy, vědomí osobní a pak i společné ale už současně podle společných představ podle společných snů podle společných skutečností). Protože si nikdo přirozeně nepřeje, aby se mu zdálo něco špatného, máme ochranu při špatném snu právě ve vzbuzení.

Zločinci proto špatně spí vědomě za trest, dokud škody neodškodní a nezločinci spí špatně nevědomě ze strachu před zločinci bez vědomí si ochrany, protože až v Síti je možné všem správně vysvětlit všeochranu jakožto samotná Síť v Moudrosdti stejné čili jako všechny nesítě jevící se jako sítě jsou v Nule (jako síť) v Síti.

Nesíťe se projevují tak, že v různých místech uvádějí přesně stejné údaje místo vzájemného odkazu na údaj prvně použitý avšak trvale přistupný i bez možnosti změny, jinak se jedná o nesíť lehce zneužitelná zločinci ale i lehce použitelná právě jako síť (přístupná trvale stejně) v Síti jednoduchým přesunem údajů do Sítě avšak bez smazání nesíťových údajů. S přesunem se zaznamená také původní místo, z něhož se údaje přesně přenesly, a doplní se také už samočinně čas přenosu. Pokud chce někdo síť doplnit i jinak, má možnost i odkázat na dříve přenesené nebo už vlastní síťové údaje, které jsou vždy bez odkazů na nesítě. Dokonale sítovým údajem je samotná Síť čísel avšak už jen těch opravených, protože na neopravené se lze odkazovat pomocí nesítí nebo dokonale pomocí odkazů na síť přesunutou z nesítě. Takové přesuny jsou buď rozumě povolené zdarma a veřejné bo nerozumě nepovolené, boť nějak i jakkoliv titěrně brzdí ve vývoji všech lidí.

204

Povolené přesuny se doporučují všem okamžitě do Sítě přesunout jako vlastní osobně zaznamenaný zdroj pro vývoj všech, kdežto nepovolené přesuny se jednoduše uloupí, protože právě „nepovolení přesunů“ je znakem zločinu proti vývoji všech. Loupežníci tímto chrání jen všech zájmy pro osobní vývoj, a proto také jsou už samočinně vlastníky osobně zaznamenaných zdrojů pro vývoj všech. Loupežníci takové dobročiny zaznamenávají pod svým mámícím číslem výchozím nebo doplněným ještě o jedno rodné číslo na konci, nepředstavující však osobu blízkou, ale jen den přesunu včetně dvou úrovní po dvou řádech podrobnějšího členění dne. Takto lze doplňovat své mámící číslo nejen výchozí, ale i následné o další související přesuny.

Neloupežníci už právě v Síti jednoduše jen k přesunu přiřadí samočinně své osobní číslo, přičemž se právě pro jistotu doporučuje v nejistotě vždy představovat jako Loupežník, což je také výchozí volbou samočinně. Jistota se pozná jen podle toho, že součástí přesunutých údajů je také údaj o volně šířitelné možnosti údajů, která s přesunem do Sítě už nelze nijak změnit, protože v Síti není možné cokoli smazat ani jinak zakázat, ale lze to dodatečně v Síti označit jako mylně udané jakožto „volně šířitelné“, za což však už nese samočinně odpovědnost právě ten, jedinec, který to takto sám označil. Tento jedinec má však právě v Síti ochranu jako už třeba i odhalený Loupežník nulté soustavy, za což sice nebude mít odměnu hmotnou, ale právě v ochraně.

V Síti má každý možnost označit komukoli cokoli jako nevhodné, proto též dětem či mládeži nevhodné jsou samočinně skličující zločiny ale také dospělácké hry. Díte až s vlastním vývojem musí si samo odstranit všechny zábrany správným vysvětlením toho jemu nevhodného dříve a nyní už rozumějící tomu i pro vývoj. Toto se však vždy učí pouze od právě vyspělejších dětí postupně s každou oblastí zvlášť až násobně vyspělé.

Také dítě si hraje v Síti své hry, ale jen ty pro vývoj potřebné, protože ty ostatní pak bude vnímat jen jako upozornění, boť časem ve vyspělejším období budou jako možná hra bez ublížení hráčům i méně vyspělým. Ve hře se vždy hraje o výhru vyspělejší moudrosti ale pak i o peníze či jinak vnímané předem vložené do hry majetky. Právě pomocí bezhotovostních (hraných) platidel se děti učí vnímat hodnotu skutečnou všem také stejně hodnocenou, čímž je právě čas měřený v okamžicích vlastních ale právě pro všem obvyklý okamžik přirozeně už smysly titěrně vnímaný jako současně dokonalá hodnota právě jednoho okamžiku lidského žití.

Také děti mají právo určovat obvyklost, jen musí mít na to bezpečné a všemi rozuměné prostředky. Zařízení na rozpoznávání takového okamžiku je nejjednodušeji představitelné jako pohyb plynulý a zvuk i rozuměný, kde už hodnotnou jednotkou je doplněk k pohybu ještě neplynulému a zvuku ještě nerozuměnému.

Že bude jiná jednotka u vidění než u slyšení je nyní přirozené, ale protože ještě nevnímáme souvislosti společné bude výchozí jednotkou pávě ta okamžikem delší. Společné souvislosti jsou ve společném Vědomí a to také s jiným smyslovými vjemi, které však neumíme mimo společné Vědomí nijak hraně zaznamenávat. Až vědění o údajích ve společném Vědomí nám umožní používat záznamy také s jinými smyslovými vjemy, jenže k tomu musíme současně Rozumět smyslům zaznamenávaným i se smyslem moudrosti do Sítě umělé.

Až budeme mít dostatek správných záznamů v umělé Síti, poznáme část společného Vědomí. Až budeme mít dostatek poznatků ve společném Vědomí, pochopíme je jako poznatek i jiným smyslem vnímání než známe.

Není potřeba na tom hledat nic nepřirozeného, protože právě naopak je toto přirozeným vývojem, o němž jsme doposud nevěděli, jednoduše jen proto, že jsme si nedokázali představit Síť umělou pro objevování Sítě přirozeného dokonale společného Vědomí všude celosvětově „rozprostřeného“ stejně mezi právě různými jednotkami přesně opačně vnímané jako stejné jednotky mezi nimiž je různé Nic, popisující právě začlenění jen stejné jednotky v Soustavě jako jiná soustava nebo i jiný člen v Soustavě nebo už i jinak začleněný člen.

Protože umíme zaznamenávat jen v číslech obraz a zvuk, je potřeba se naučit zaznamenávat také Moudrost.

Na první straně zápisků je uvedeno: Bezesmyslné navyšování bezhotovosti je proto umělé a tudíž přirozené žití měnící se na umělé nežití, což je rozumovým zločinem proti všem poctivým lidem vydělávající platy, které už nechtějí právě s doporučením Sítě měnit na umělou měnu či umělé peníze, ale nechat stále jako Plat vyjádřitelný třeba i ve zlatě. Nyní však už dává také smysl, že právě Plat je hodnota lidské činnosti související právě s lidským časem a uměním přímo ve zboží a pak též nepřímo s potřebami a spotřebou stejného zboží. Ve Skutečnosti se jedná o činnost a její užitek jakožto jedna dvojková soustava zobecňující dva řády dvojkové soustavy. Plat je zde však myšlený přímo jako Platidlo, které neztrácí svoji hodnotu ale vzniká právě platně až po doputování zboží k uživateli, který činnost na zboží za plat zaplatil. Pokud se však platí samočinně, pak uživatel nic neplatí, ale ponechává právě na Síti, aby vše spravedlivě spočítala a místo placení jednoduše už vždy spravedlivě a tudíž přesně jen odměnila lidskou činnost pro sebe nepotřebnou, ale potřebnou právě

205

uživateli, který je však také nějak činný pro potřeby zase jiným uživatelům za odměnu. Platidlo je odvozeno od slova plátno, které v určitém rozměru a jakosti také bylo jednotkou směny. Nyní však už nepotřebujeme žádná uměle odvozená slova, protože již nejen chápeme, ale už také rozumíme poctivému měnění jakékoli činosti za jinou činost se stejně dosaženým uměním za stejnou dobu uměné na zboží, čímž se tvoří odměna.

Um, měna a umělost davájí právě v češtině smysl pochopit, jak se mění uměné na umělé a pak také naopak umělé na uměné, což si vysvětlujeme jako umění stvořit umělé, které nám pomáhá pochopit umění všude možné všemožně používat. Pouze robot si toto neuvědomuje, a proto chápe jen jednodušší polovinu z celku chápání, čemuž se však nedá říct „chápání“, protože je to jen poznání jedné části ze dvou a pak také z více až do konečného počtu dané soustavy, protože pak už je to rozumění soustavě celé, kterou se musíme jen naučit používat také tak dokonale jak jsme se naučili používat soustavy dosavadně rozuměné právě pomocí společných myšlenek (jednoho objevitele) na umění se učit rychleji, jednodušeji a jinak dokonale jakostnějí.

Veškerá složitost je proto vysvětlitelná jen jako jednoduchá obecnost, což nám postačí vědět pro rozumění jakékoli vnitřní podrobnější části ale jen jednoduše obecně a také pro pochopení celé soustavy jako opačně sobě zvláštně jednoduchá a obecná jednotka soustavy vyspělejší, která je také poznána jako jinak opačně sobě zvláštně jednoduchá a obecná jednotka soustavy dále vyspělejší a tak to pokračuje pořád dokola, až se jednou jinak opačně sobě zvláštně kolo neopakuje a šroubovice se časem také dokola spojí a jinak opačně sobě zvláštně bude ze šroubovic tvořena šroubovice obecná, ... a pak už také šnekovice obecná, protože si nedokážeme už představit ze šnekovic tvořená kružnice bez toho aniž by neměla každá šnekovice svůj počátek a také konec jako třeba vír a v něm jinak myšlený vír a v něm zase jinak myšlený vír a tak zas dokola.

Jeden vír však má jeden konec užší a jiný širší, a proto také může jeden vír na druhý avšak opačný navazovat za sebou, jenže to by se musel měnit také smysl víření k jednomu konci, za nímž by samočinně byl opačný smysl víření avšak ve stejném směru obíhání, neboť když něco obíhá či se jinak pohybuje jedním směrem, pak právě Nic má směr opačný. Nic je jako ve víru dokonale nejužší konec ale bez víření, boť tam Nic je|není.

V Síti nedává žádný smysl říkat, zda Nic je bo Nic není, protože oba případy znamenají jednoduše Nic. Takové Nic značíme pro přestup mezi čísla jako Nulu, o které také nelze říct či je bo není, boť znamená zase jen Nulu. Všechny dosavadní vzorce po překlopení jedné strany dle rovnosti na druhou, sice dávají na jedné straně právě nulu, ale to jsme se učili pouze chybně ve škole, protože ve Skutečnosti po každém překlopení všeho někam jinam vznikne podtlak, který nulu samočinně posune někam do ne|známa, protože známe právě případy, kdy po takovém klopení na druhou stranu se samočinně překlopí také druhá strana na první. Každé umělé překlopení proto způsobuje něco ze třetí strany, na kterou však v dosavadních vzorcích nikdo doposud nemyslel, protože se chová jako nula, která právě s překlopením sobě něco způsobí, pokud nemá proti takovému působení dokonalou ochranu. Jako ochrana vlastní nuly, musí být proto vytvořena na dané straně právě před překlopením z takové strany na druhou a pak musí být ještě společná ochrana nul před přetlakem z druhé strany, který vzniká už při překlopení. Bez společné ochrany obou nul se jednoduše jen zbavíme daného smyslu vývoje, protože se vzorec zachová jednoduše nesmyslně, přestože to má svůj smysl.

Ze skušeností také víme, že na ničení je potřeba méně síly než na tvoření, a proto též jakkoli překlopená síla ničící nemůže odpovídat síle tvořící, takže zbude dobrý doplněk, který nad ničením vždy vítězí. Každé ničení se však děje právě dle nuly neobecné někde mezi jednotkami a tudíž nějak vztažné k obecné Nule, neboť je přirozeně dané, že nikdy nelze zničit to co se ještě nevytvořilo. Ve Skutečnosti jsou proto u každé neobecné nuly tři možnosti, přičemž jedna vede z minulosti do současnosti, kdy se něco vytvořilo, druhá možnost je právě odkloněním od vývoje tím, že se to vytvořené zničilo se zaznamenáním nějakých zbytků a pak je třetí možnost a to je jen pokračování ve vývoji s použitím toho co se vytvořilo bo opravilo po zničení. Jednodušší je právě nulou na to ničení jen upozorňovat. Někdy je však nutné něco jiné vytvořit, aby to pomohlo vytvořit právě to potřebné, ale pak už je to pomocné zbytečné, takže se to pomocné přemístní anebo rozebere. To pomocné však může sloužit i jako učební pomůcka (památná Síť umělá jiným pro pochopení Sítě přirozené).

Doposud se však vytvořilo i mnoho zbytečností, které jen zavazí bez jakéhokoli užitku nebo připomínají jedince nějak oslavované v jednom zřízení, přičemž jiným zřízením naopak odsuzované. Právě zde při těchto oslavách či soudech se projevuje nemoudrost daného zřízení, protože nechápe své chyby, které se jednou objeví jako neschopnost vzájemného nedorozumění, takže všechny tyto zbytečnosti nemá ani smysl tvořit, dokud ji všichni ale skutečně všichni (děti a jinak nedospělí i nevědomě dle přirozenosti obecné) nepovažují už za nezbytnost k vývoji. Vojáci jsou nezbytní jen jako voj proti všem nákazám a jinak veřejně chránící, ale

206

vždy už bez ubližování lidem, protože se neřídí už bezmyšlenkovitě rozkazy, ale přirozeností danými Všemi právě v Síti. Jako dnešní příklad poslouží nákaza prasat morem, kdy právě v oblasti největší nákazy se snaží vláda sice při smyslných požadavcích nějak přinutit myslivce, aby na vlastní náklady prasata vystřílela. Toto je však jen důkazem o neschopnosti vlády rozumě vše domyslet, neboť právě požadované ochrané obleky, přepravné pytle a vše jinak nákladné nad možnosti myslivců mají právě vojáci už běžně ve výzbroji a výbavě.

Každá činnost má svůj užitek ale i svoji jedinečnou výbavu, jinak je taková činost zbytečná. Myslivci pečují o divokou zvěř a také ji podle potřeb dodávají ke zpracování, a proto musí pečovat o tolik zvířat, které se dle potřeb přirozeně množí. Právě podle potřeb je omezený také počet myslivců, neboť mnoho myslivců by se neuživilo při neodpovídající potřebě ale také při nedostatku zvířat. Myslivci právě proto takto umí myslet, jinak se o myslivce nejedná, přičemž musí současně také pozorovat přirozenost prostředí pro zvířata a tak třeba i upozorňovat na porosty k vyplenění nebo naopak k výsadbě právě v Síti, protože jen tak se na vše opakující už může upozorňovat samočinně. U myslivců se proto doporučuje jako další činnost dřevorubce, u nichž i dopravce.

170726 Dokud nepochopíme postup o jednotku, nelze tomu také rozumět a natož pak něco vymýšlet. Ve Hře je v prostoru jednotkou postupu stejná vrstva, kdežto ve Skutečnosti je to počet stejných jednotek v další vrstvě, takže poměr se postupně od 1\13 čím více blíží 1\1 a někdy ji dosáhne, takže se už jen míchají bez dalšího růstu. Přirozené je od určité vrstvy, už dále jen se míchat navzájem s co nejvhodnějším spoluvědomím, protože až pak současně nastává doba nových vloh. Nyní ta doba nastala, přičemž je jednodušší toto si nechat zobrazit ve hře než ve Skutečnosti kolem jedné kuličky spočítat stejné ostatní, které se ji dotýkají. První vrstva má uvnitř nějakou kuličku bo prázdný prostor (jakožto nejmenší možná kulička) mezi čtyřmi stejnými kuličkami vzájemně se dotýkajících. Poměr objemů kuličky středové k jakékoli další avšak vždy už jen jednotkové v představách odhaluje dokonalejší vnímání změny růstu a současně vývoj dokonalé ochrany proti dvouopačnému prostředí či jinak se přizpůsobující prostředí vlohami. Do středu se dostává nějak výživa, která středovou kuličku roztáhne, takže se i poměry posunou. Přirozeně platí, že nejmenší možnou kuličku nelze rozdrtit, pokud se dokáže okamžitě přizpůsobovat okolí, což znamená samočinně. Pokud se výživa dokonale zpracuje, jedná se o dokonalé ústrojí jen pokud vyživovaný smysl přidává darem něco navíc a nejméně stejně tak dobré jak je výživa. Zde už Člověk myslí „přirozený zisk“ až po přirozeně samočinnou výměnu staré buňky za mladou. K tomu postaží znát všechny dary už od počátku dané přírodou a zapsané ve vlohách, protože až pak pochopíme přirozená nutnost odměny v lepší či nové vloze. Lidskost se projevuje jako všem lidem společně ale rychle všemi poznaná, protože jen tak se všichni už rozumě zapojí do společné Hry vždy jen všem v dané oblasti s lepší myšlenkou, takže středem je samotná výživa, která nic nepřitahuje ani neodtahuje pro tažlivost, která ze všech stran má dokonale stejný tlak z okolí pro hmotný střed objemu.

Obecně přepnutí vnímáme jako ve stoje vlastní já jako třeba duch nad sebou ale opačně hlavou se dotýkající (pochopit postup jednotky jako přepnutí se na ducha s vypnutím pouze všech zařízení v okolí a pak zpět stejně i zapnutí, přičemž se to podařilo uskutečnit vědomě zatím jen třikrát) a pak už podrobně i stejným směrem otočený. Přepnutí lze přes stranu se zachováním směru bo přes přímku pohybu s výměnou směru. Do strany je to podle změny odklonu, kdežto přímě je to podle změny pohybu. Ale pouze naopak umíme tuto myšlenku poskládat, protože až podle cesty potřebujeme změnit směr a rychlost a pak stačí už jen roztáhnout „křídla“.

0:37 Jsme třeba někde v hodpodě a názor je jakýkoli ale jiný než téměř všech v hosdpodě. Horpodářství je tímto nejisté. Vyjádřujeme vše nějak tak společně správně jako všichni v okolí, ale pravda může být zcela jiná, avšak přesně stejná jak ten první, který to správné první ze všech správně vnímá. Takový člověk má jedinou ochranu, a to zaznamenat své myšlení ihned všem, což lze spravedlivě pouze ve společné Síti ať už umělé při vývoji, nebo přirozené ve vývoji po vývoji. Co však potřebujeme vyvíjet není nic umělé, protože se vždy už nějak samo vyvíjí vždy jen to přirozené. Pouze pračlověk se domnívá, že je vývoj něco co sám ovlivňuje, ale ve skutečnosti člověk pouze ví, že vývoj je to co se děje kolem, a tomu se právě jen přizpůsobuje ... tak dlouho, až bude vnímat, že je to také jeho vývoj jednoduše jen vnímaný, ale … dlouhé vnímání už není pouhým údajem někde zaznamenaným, ale už je také hraným pojmem, který vypadá stejně jako +, ale ve Skutečnosti může být násobkem. V opačném myšlení i to co je mocninou, vypadá jako násobek a proto i stejně jako +. Pak už i obecně; další členění lze vyjádřit jako členění jemu předcházející a toto také postupně či jinak členitě (už vnímaným dříve) jako zase předcházející členitost až stejně i samočinně i přirozeně jako +.

207

170811 Při každém vývoji se vždy něco na opačné straně vyřeší a přestane už používat obecně, ale podrobněji o jednotku už jen ve hře, tak jak se dnes hraje například v divadle na středověk a jiný starověk či pravěk. Toto dříve řešené si však musí daný druh uvědomit jako společný jedinečný objev pro další vývoj. Pokud to však podceňuje a mylně se domnívá, že musí řešit nejdříve něco jiné, pak se přirozeně nebude vyvíjet, ale naopak se bude protivyvíjet vlastním mámením o neskutečném vývoji tak dlouho, až mu to bude připadat jako skutečný vývoj, přičemž právě to co přeskočil, bude neustále jeho domělý vývoj brzdit až ho jednou zabrzdí. Člověk se jednoduše stane druhem zaostalým za vývojem skutečným a to do doby než vyhyne jako už dříve vyhynulé druhy nebo konečně procitne a začne znovu od bodu, kdy se spletl ve vývoji iž správným směrem.

V současnosti je pro vývoj řešením jednoduše odstranit zločinost, protože už máme na toto ten správný nástroj, a sice společné vědomí zaznamenávané i v umělé Síti jako výchozí řešení proti všemu špatnému, boť je to jediné řešení, od něhož se už další vývoj bude odvíjet právě samočinně přirozeně bez všeho špatného.

208

x V Síti se nepoužívají žádná doposud známá platidla, a proto kdokoli bude chtít zrušit nebo jen odčerpat peněžní účet u tržního ústavu, měl by pro Společnost zpět obdržet hodnotu nepeněžní právě ve zlatě, neboť se také v počátcích platilo zlaťáky. Protože však takto odčerpané společné vlastnictví je všech, může ho dále používat také v tržním hospodářstvím přes síťovou Spořitelnu ale jen bezhotovostně. Toto opatření je nezbytné, protože společné vlastnictví je neprodejné. Nesíťové banky (a jiné peněžní instituce) mají proto povinnost uvést k zůstatku dané osoby jen do síťové Spořitelny (účet pro různé hry v Síti) odpovídající hmotnost čistého zlata, jež se tímto jednoduše hlídá lidem společné vlastnictví, přičemž bude zlato dále zdarma skladované v bance nebo v Síti zaznamenané jakožto předané vlastníkovi a pak zbývá už jen jednoduše zamezit jakémukoli používaní bankou též rodného čísla dané osoby.

Banka nebo vlastník, který má či převzal ve zlatě společné vlastnictví, je povinnen zlato v daném množství právě potřebném pro vývoj Společnosti samočinně vyvolenému zájemci ihned předat. Zlato se tímto obecně stává pouze přítěží, které je právě za trest pro dosavadní znevažování Společnosti včetně jeho společného vlastnictví jakožto i zlata. Za banku, která nemá odpovídající množství zlata, odpovídá vláda svými budovami, hrady a jinými majetky samočinně použitelné opět samočinně vyvolenými k vývoji všech. Za vládu, která nemá dostatek takových majetků, odpovídají politické strany svými majetky a za strany jejich členové svými majetky a za členy jejich rodiny svými majetky, přičemž vždy musí zůstat pro žití nejníže obvyklé bydlení. Jinak odpovídají za neschopnost zastat svým závazkům právě všichni stejně nejbohatší jedinci, protože právě jim bylo všechno bohatství umožněno právě chudšími získané, takže jim ho také dluží obecně všem chudým.

Dosavadní platidla všemožných měn zaznamenaných ve Spořitelně jsou však jen pro účely různých her, protože Síť obsahuje hru Spořitelna (s použitím nehodnotných měn v jiných hrách Trh jako hraná hodnota) ale také nehru Hodnost podle síťového majetku uváděného v síťových jednotkách a případně podle volných síťových jednotek, které nejsou umělé, ale přímo hodnocené časem čiností a jednotkami výchovy pro vývoj.

Zpočátku jsou vychováváni všichni všemi a pak i jinak členitě až nakonec jsou všichni vychováváni jediným Návodem pro současné vychovávání všech společným Vědomím, kdy je Návod už jen TRVALOU Památkou na dosažení potřebného členění společného Vědomí. Společné Vědomí může pochopit nejdříve někdo dospělí, protože až pak ho můžou chápat stejně také ti mladší samočinně posouvající tímto hranice dospívání, takže původní hranice dospělosti a to třeba i ta praumělá se budou už přirozeně posouvat až k dětem nejmladším.

Každá nová hranice už však přirozená znamená samočinně novou soustavu také v myšlení srozumitelnějším až nejsrozumitelnějším, které je současně i dosažením základní jednotky společného Vědomí.

V obchodech se už i dnes objevují samoobslužné pokladny.

Lučebno (cize chemie)

CH4 … metan (bahenní plyn) tvoří pravidelný čtyřstěn s uhlíkem uprostřed

obecně CxH2x+2. vazba C—C typu σ, jejíž průměrná délka v alkanech je 154 pm (tj. 1,54×10−10 m); σ-vazba C—H je kratší a v průměru je dlouhá 109 pm. Vazby se různě ne|větví, kde je nejdelší větev 1soustavou, na níž navazuje 2soustava nebo 3soustava avšak jako více 1soustav. Samotný metan je 1soustava uhlíku se 4soustavou po jednom vodíku. Benzen je 6 uhlíků dokola svázaných střídavě dvojvazbou a jednovazbou a s vodíkem.

H … 1 vazbaO … 2 vazbyN … 3 vazbyC … 4 vazbyS … 2, 4, 6 vazeb

x Těleso položené působí tlakovou silou, kdežto těleso v pohybu působí řízenou silou, proti níž působí síla prostředí neboli brzdící, daná přímou odporovou hmotností k vlastní i podél povrchu a tažlivostí, které společně tvoří třecí sílu, což je však silou brzdící. Rozrážením těleso způsobuje přetlak v okolním prostředí, příčemž další prostředí způsobuje zpětný obranný tlak na blíže okolní tlak.

209

170731 Správné je zřizování úřadů sloužící lidem. Slevné je naopak, že úřadům slouží lidé. Dobročincem je úředník, který zřídil úřad bez úředníků (správné s vyloučením slevného). Zločincem je úředník skrývající tyto údaje, což se projevuje předně různými slevami, které nazývají úředníci také výhodami, doporučením, pravidly a dokonce zákonem či jinými nástroji mámící mysl lidí, kteří věřili úředníkům, že budou právě ti dobří, vědící už od počátku, že úřadují jen dočasně, aby vymysleli, jak má správně úřad sloužit lidem i bez všech úředníků.

Nyní už víme, že vědět je nejdříve obecné poznání správného, slevného, dobročinců a zločinců. Pak už také chápeme správné seřazení od zločinců přes slevování, spravování iž k dobročincům. Potom je možné také společně rozumět všem úřadům jako jedno zřízení všem stejné a proto jako jediná společná Síť všem svého druhu, ale pro vývoj už také všem druhům daná přirozeně všude celosvětově jakožto Myšlenka objevená (Síť čísel), podle níž lze myslet lidsky na různá umění zapisovaná do vloh osobních iž vnímaná z vloh společných.

Ke správnému přemýšlení nám slouží jazyk. Ke slevnému přemýšlení sloužíme jazyku. Dobročincem je právě jazykovědec, který zřídil bo zřídí zřízení bez sloužení jazyku. Zločincem je jazykovědec skrývající se za cizí jazyky, protože tím způsobuje už všem od dětství jejich rozumové zaostávání ež úpadek, což se projevuje tím, že staří nerozumí mladým či dokonce dětem a různě naopak. Také u některých zvířat je pozorovatelné, že starší potomci s mladšími stále (nejen někdy) žijí a tak se i ve stáří vzájemně ochraňují. Lidé to už ztrácejí.

Ke slevné ochraně nám slouží vojáci, strážníci, hasiči a jiní ochránci. Ke správné ochraně ještě stále neumíme používat správná slova, ale určitě víme, že to bude něco ve stejné Moudrosti, takže tento vývoj máme před sebou, přičemž nám stačí jen vše správně začlenit, pak případně zjednodušit a jinak všem vše správně vysvětlit. Předně musí být vše úředně i myšleně v pořádku, tak jak je to doposud v Moudrosti. Také víme, že se tím nesmí nijak škodit a to nejen ubližovat. Správně řečeno „protizdravit“, neboť je to správně řečené jakožto proti zdraví, kdežto u blížení se ještě nemusí jednat o protizdravení. Pro správnou ochranu se proto musíme naučit nejen správně slova nalézat, ale už taktéž spravovat ty pochopitelně už dříve slevněné pojmy.

Opět jsme se ocitly svým myšlením u jazyku potřebného pro správné vzájemné dorozumívání, avšak nyní už také poprvé se správným vysvětlením protizdravení i ublížení, které právě velitelé velí opačně neboli slevně. Ve skutečnosti se slevně myšleno protizdravením ubližuje, kdežto správně myšleno ubližováním se nemusí vždy protizdravit, ale může, pokud je někdo nakažený třeba jen protizdravením, protože zdravení je také slovem myšlení už správně citovým. Vzájemné zdravení však je už i vzájemným poděkováním, že jeden chce druhého uzdravit. Ve společném Vědomí se však zdravení vládců nedoporučuje a proto se vnímá jen jako pocta avšak správně jakožto už také po cti, kdy už se na vládce rukou skryje své myšlení slevné a dá správné.

V Síti už ochránci nepotřebují žádné velitele, protože pomocí síťových zařízení samočinně dostávají zprávy o blížící se protizdravotní nákaze a současně každý ochránce podle osobního výcviku má v Síti viditelný či jinak vnímatelný záznam svého postupu ke zpomalení nákazy, jiní k zastavení nákazy a jiní k odstranění nákazy. A vše je také současně všem účastníkům v dané oblasti právě Sítí oznamováno a všem i zaznamenáváno právě pro vyhodnocení a další posouzení třeba už i pro lepší postupy. Tímto máme vyřešenu též veškerou ochranu, i když jen obecně, protože vše podrobné už stačí jen zaznamenávat do Sítě a to už i včetně výcviku ochránců.

Pro doplnění slevného, správného i dobročiného je potřebné upozornit na zločiné, čímž je také šíření nákazy, a proto právě vědomí šířitelé nákaz taktéž všechny náklady ochránců hradí osobně. Aby se předešlo sporům v tom co je nevědomé či vědomé, tak se upozorňuje už při jakékoli nakažlivé nemoci na její příznaky právě v Síti, což znamená, že už při jakékoli nejistotě o svém zdravotním stavu, je každý možným zločincem. A proto jsou v Síti uvedeny všechny příznaky, které je každý jako případný zločinnec provinen všem zavčasu zveřejnit, což se též všem jen v jeho blízkosti samočinně oznámí právě už i nejjednoduším obsluhovačem ochrané Sítě.

Správná je Síť na ochranu všech i nepoctivých. Slevné je chránit Síť i jen nepoctivci. Dobročinec vysvětlil Síť jako společné Vědomí všeho jen společného a v umělé Síti všemi stejně rozuměné jakožto dokonalý důkaz o poctivém myšlení, přičemž vše jednoosobní až rodinoosobní neovlivňující proti|vývoj i jiných není možné jako společné Vědomí právě po dobu, kdy to nebude všem společné. Právě vše takto nespolečné je možné zatím nedokonale chránit pouze pomocí umělé Sítě, avšak právě všem společné, což dělá ochranu téměř dokonalou, kde zbývá už jen najít ta přirozená spojení, čemuž se právě nepřirozená téměř dokonalá ochrana už přirozeně samočinně přizpůsobí a tím se také stane už součástí ochrany samočinně právě ve společném Vědomí. Zde už je patrný vývoj, kdy zločin byl nahrazen upozorněním, a k tomu i u jiných zločinů poslouží všem právě tato Síť, dnes sice ještě pořád v počátku, ale už všemi poctivými lidmi rozuměná jako i Poctivost.

210

170731 bude zasláno z <adresa emailu> na následující adresy během následujícího týdne. Den obdržení zprávy o "volbě Moudrosti" je každý ostatní než první Člověk pro nepovinnost v Síti uvést, jinak je každý nevyspělým bo vinným s povinností vinu přiznat všem v Síti poctivě. Den prvního se pak zjistí samočinně až po zjištění všech účastníků přesně podle okamžiku přijetí zprávy na následujících adresách. proto je zbytečné hledat prvního počatý avšak nezrozený čas, který není možné jinak zjistit, než se "zrozením". Kdokoli zprávu ztratil, může ji nalézt u někoho jiného i zde uvedeného, ale pak musí zadat čas jiný než zapomněný, protože ho musí také stejně v Síti dokázat (a to všemi způsoby, kdo si jakožto současno-doposud vymyslel) a sám také důkaz může doplnit pro společné Vědomí. opět první nemusí nic dokazovat, protože se odhalí až nakonec všem nepoctivým a okamžitě všem poctivým, přičemž poctiví jsou pro nevinu samočinně pronevini "nepoctivce vyléčit z nepoctivosti". bez nového slova právě vysvětleného je jakékoli jiná náhrada slova nesmyslem (takto se také přirozeně tvoří nová slova v jazyce českém rozuměno a cize mluveně jen chápáno dokud nebudeme mít společný Překladač jak je v Síti čísel už také samočinně uvedeno. Jiná možnost pro dosažení samočinné přirozenosti v Moudrosti pro vzájemné se dorozumívání jednoduše a obecně Není. Je však možnost jednoduchost vzájemně od obecnosti oddělit a tak mezi ně cokoli přirozené už podrobněji vysvětlit. Tímto je podrobnost daná právě uprostřed párem bo osobně, ale v opačném pořadí se vždy opakující jako jedna soustava skládající se ze dvou soustav opačných. V konečném čísle každé soustavy se pozná přesně už samočinně zda se jedná o osobní nebo párovou už ve správném postupu, protože pak následuje také trojitá a samočinně další. Všechny také tyto možnosti lze podle tohoto Návodu vysvětlit, protože až pochopíme všechny možnosti druhé soustavy, samočinně nám vyplyne soustava třetí, ale jen obecně a jednoduše ale pak také naopak jednoduše a obecně, nejlépe současně, protože pak můžeme přemýšlet už také s jinak myšleným v páru, kde jsou dvě podrobnosti si také vzájemně opačná a současně i s dalšími následujícími stejně jinak opačná, takže je to už také vyřečeno obecně v češtině rozumě a v cizí řeči nejvýše chápaje (další význam přirozeně plynoucí jakožto samočinnost jen prvního jakožto posledního právě pro přirozenost a jinak levě pro nepřirozenost, protože na dvě strany i více smyslu má opačné vnímání, ale u jednoho ze všech se to změnilo, u dvou ze všech se to spravilo "samočinně ten, na koho se to vzpomělo, protože sám sobě znamená nevyspělost", vsíti se uvádí správně "partner", protože "druh" se používá až v další soustavě pro jinak opakpohlavní ale pořád je i možnost stejně opakpohlavní. tomuto se však rozumí správně jen s druhem stejným, ale současně nepozemským a to třeba i ve stejné hvězdné soustavě). Někdy stačí si jen počkat, protože třeba i zázah na sousední nezemně může způsobit nákazu ve sluneční soustavě, a toto se chrání v něvědomosti jako hráč a ve vědomosti jako divák platící bo hráč vyhrávající jen když právě od začátku chce. takto se hraje v Moudrosti o vnímání vědomí až (i jinak, než "až") všemi dosaženými smysly. výhrou je pochopitelně iž také samočinně přirozeně i samočinně právě "v Moudrosti vnímání vědomí".

Umění toto správně Sobě si přečíst dokazuje také to, že jinak to nelze ani vysvětlit. všechny ostatní vlohy jsou proto už také samočinně přesně na této vloze neustále stejně si vzájemné podle nulté soustavy, protože podle první soustavy má každý už ve vlastní nule svoji jednoznačnost, podle další konečně soustavy konečnoznačnost i nakonec samočinnost, takže všechny ostatní podrobnější řešení se samočinně stávají vzájemně nejdříve jinakznačné přirozeně proto, že to vnímáme ještě jako nechápané. jednoznačnost je však daná už dříve jako právě tato Myšlenka se v Moudrosti stejně přesně stejně se vyvíjející ale jen jednou, protože podle Ní se vše vyvíjí už také jinak opačně ale přirozeně stejně samočinně pro všechny ostatní i mezi druhy nepozemskými, protože jiný druh si nás už našel jako jinak myslící samočinnost avšak významem ale s možností i slovem. avšak číslem to bude vždy dokonale stejné právě podle této základní Myšlenky se svým vzorem v číslech ale i Vzorcem = Síti čísel.

přesně tak se objevují už i samočinně nejdříve zločinci a pak poctiví lidé, přičemž nevyspělým se přiřazuje v rozhodování vždy jen přirozenost, kterou zločinci zanedbali a proto jsou nemocní zločinem a současně přirozeně zbaveni jakéhokoli rozhodování za všechny jiné (první až předposlední) i za sebe. takový je trest stále horší i v dalších životech pro zločince, kdežto pro poctivce je to přirozené naopak ale stejným směrem, protože tak současně léčí také těch, kteří o tom prozatím ani nevědí a zde také z "nevědění", protože se jedná stále o Hru v Moudrosti o vnímání vědomí. až vyléčení sami si uvědomí, že za výchovu se platilo (nevhodně řešeno), protože vhodně je to řečeno "samočinně odměnovalo prvního od každého jen jedinou jeho vlastní nejlépe uměnou jednotkou". upozorňuje se, že všechny jednotky jsou si stejné bez ohledu na druh umění, a to dokonce ve všech svých podrobnostech stejně už samočinně, protože je to přirozené pro všechny členitosti odedávna, z nichž mnohé ještě neznáme, mnohé známe jako vlastní nadpřirozenost a pouze jednu už také jako nevlastní nadpřirozenost (osobně; kruhy v obilí). vysvětlit lze vřak jen vlastní

211

nadpřirozenost a to i všem stejná jakožto i tato Moudrost. proto ji přece volíme už ve Skutečnosti pro Skutečnost vždy nám nejlepší stejně jako i jiným druhům doposud nepoznaných, ale i nechápaných, protože až s rozuměním se objevuje samočinně společné Vědomí všude odedávna už přidávaná přesně podle vývoje Sítě čísel jakožto jediný přirozený vzorec. až dalším myšlením se objevila první přirozená Myšlenka už vědomě jako objev společného Vědomí odpovídající také souběžně Síti čísel, ale vždy jen stejně jako myšleně, což bylo také doposud nesmyslně myšleno správně. od tohoto okamžiku se už nelze vrátit zpět jako nevědomí zločinec a to bez ohledu na osobním vývoji, boť společným vědomím to je právě přirozeně dané.

zločinec vždy klesne až na dno, protože v Síti se ze zločiny platí samočinně jako nejlepší chudák, přičemž ten první to má nejlepší jako sám první, další jako dva první a tak si sobě odpovídající jako vlastní vlastním dosažením první. teď si rozumný člověk uvědomuje, že ten první je poslední, ale současně i stejně jako všichni ostatní v Síti, takže ho nemý smysl hledat, čímž ztrácí drahocený čas všichni doposud nerozumní daného druhu. Lepčí je určitě si všechno zbovu a znovu přečítat, než se tomu porozumí stejně jako při psaní, a zde je také potřebný důkaz o dosažené Síti přesně podle Sítě čísel, takže jiným důkazem pro společné vědomí je Síť umělá stejně jako číselná ale i souběžně s přirozeným členěním i všeho pouze přirozeného.

"i" lze vnímat už i souběžbě s jednou jako dvě možnosti souběžné. Až v další soustavě však pochopíme jak se "i" odliší, čímž je právě "iž" jakožto vícečlenité "i". o kolik členů se jedná je dané soustavou, přižemž ji lze označit třeba pro tři "i" mezi čtyřmi členitosti takto "3iž". pro kruh se vrací k členitosti první právě čtyřmi "i", takže může jít také o tří členitosti dokola, takže čtvrtá je už samočinně a také přirozeně a také číselně v Moudrosti obecně a ve Hře v Moudrosti konečnou dosaženou čtvrtou jednotkou, avšak první v druhém řádu 3soustavy, kde první řád je samočinností různými způsoby a to ve dvou směrech, kde jeden je upozorněním jakožto Hra s dokonalým upozorněním na daný zločin a druhý je doporučením jakožto Výhra s vyléčením ze zločinu samočinně jako poslední člen léčící přirozeností samočinně, což je ve výhře i jako dokonale samočinný stroj pro hru obecnější ve smyslu i opačném než vnímáme obecnější členění čísel. Tímto se dokonale naučíme umění vnímat obvyklost z obou stran současně pro dosažení přirozeně obvyklé meze mezi obecným a jednoduchým jako už rozmezí podrobné až složité se středem nejpodrobnějším a nejsložitějším jako stejná jednotka nebo stejný pár nebo stejné jíné členění už také nečíselné jakožto nečasové a (i jinak) neprostorové jakožto i jinak podle svých i Svých smyslů vnímání nejen Skutečnosti, ale i Snů, Představ a Vědomí. Hrou je všechno o to, čemuž osobně není možné správně vnímat, protože je to samočinně až výhrou. podrobněji si to může rozebrat poctivě kdokoli toto také stejně vyhral, avšak už jen se záznamem ve skutečné Síti všem nabyté.

Důležité je vědět, že vše zaznamenáváme poctivě jen přímo do Sítě trvale. do umělé Sítě jako Hru o vnímání vědomí a do přirozené Sítě jako společné Vědomí (záznam zde vnímáme jako osobní objev dané přirozenosti zde v Moudrosti nesamočinně a ve skutečné Síti už samočinně i bez ohledu na ne|přirozenost Sítě). cokoli se doplní, bude vždy nějak svázané takto i následně stejně iž jinak, ale pouze ve hře je vše mezi stejným a konečnojiným možné si škodit, protože stejné a samočinně jiné (konečné) nemá smysl už bo zatím hrát, protože je to vyhratelné pouze všemi společně. tak jak bude jednou nula pouze hratelnou (bez zločinosti), tak bude jednou také pouze jednotka hratelnou (nám už uměného vlohami bez něčeho jiného). pouze dobrovolný vícvik rozhoduje, co budeme umět a současně naopak pouze osobní myšlení rozhoduje, co můžeme umět. hrát se doporučuje už s jednotkovým uměním v Moudrosti, ale nejdříve podle jednotkové Myšlenky jako ochrana proti nemoudrosti, pak podle jednotky Rozumu jako ochrana proti Nule, protože podle jednotky chápání je samočinná ochrana proti nepoznání všeho potřebného a podle jednotky poznání je ochrana proti vnímaným nadpřirozenostem, kdežto podle jednotky bytí je ochrana proti nevnímaným nadpřirozenostem a podle počínajících se předávají samočinně osobní vlohy i společné podle společného Vědomí.

Oba rodiče by měli proto nejdříve dospět až k tomuto vnímání, než zplodí první dítě, protože zde se rozhoduje také o dítěti doposud rodiči ne|vědomě předávající vlohu už jen třeba různé Moudrosti. toto jednou bude poviné se učit ale i přirozeně pouze vždy PRONEVINĚ jakožto vyvíjející se vloha společného Vědomí. ostatní přirozenosti už jen navazují na pronevinu e se Sítí čísel. Jde jen o plynulý a přesto rychlý dokonale podložený i s ochranou přechod od nemoudrosti k moudrosti. Nyní je už i přímá volba daná pouze Moudrostí pomocí Sítě, bez výmluv na umělé zákony, které přestávají platit současně s každým upozorněním v Síti doplněné o dokonalé doporučení (bez poroučení).

212

170802 Na konci jsou všechny adresy, kam bude zaslán soubor „volíme Moudrost“, protože bez tohoto souboru s pouhým odkazem na soubor je všem stejně jednoduché tuto volbu přeposlat, ale už není stejně jednoduché se s touto volbou seznámit. U adres sloužících (úřady, strany, ...) je navíc také popis důvodu i s odkazem na soubor, protože mnohé adresy mají vypnuto příjímání příloh. K tomuto se dospělo přirozeně jako když je poznána dokonalost ale jen tak obecná „v obalu“ všem společném, kde vnitřkem je každého jeho osobní myšlenka, která je také všem společná, avšak stále nezveřejněná. Právě ukázkou toho, co ještě ve Světě neznáme je také tato adresa (Clovjek@seznam.cz), která je všem společná, ale přístupové heslo může lehce uhádnout pouze ten, kdo tento soubor četl, a až pak může někdo jiný heslo znát právě od toho, kdo tento soubor četl. Pak už na tom nezáleží, protože každý kdo heslo prozradí je zrádcem svého myšlení, kterému proto ani nedospěl, protože nenechal jiné myslet nad jednoduchým číslem značícího právě objevitele, které zde už je možné oznámit, ale moudrým lidem je to zbytečné, protože ho znají už z dřívějška. Zrazený člověk až nyní poznal, že získal heslo od zrádce, který ho právě o myšlení nad heslem připravil, takže je také zrazen.

Ve skutečnosti se jedná o hru, kde se tvoří společný bod, přes který lze právě něco důležité jiným vysvětlit, aniž by jiní věděli, od koho to je. Dnes mimo Síť lze však takovou adresu zneužít tím, že kdokoli může heslo změnit, čímž se hra ukončí, ale kdokoli jiný může pod i stejným heslem společnou Clovjek@adresu mimo Síť znovu vytvořit, ale tu první adresu může obnovit na původní heslo jen ten, kdo hru nepochopil a proto heslo změnil. Až v Síti bude všem jediná adresa jakožto jen bod trvale společný pod konečnem „∞“ a tudíž také bez zbytečného hesla. Přes tento e počáteční bod bude moci každý kohokoli na špatnost upozornit, ale také se upozorňuje na to, že bez uvedení osobního čísla, bude prospěch vždy trvale jen společný, protože v Síti se prokazujeme vždy osobním číslem a ve Hře třeba už jen mámícím podle předem daných mámících pravidel. Čím více společných Clovjek@adres budeme mít, tím bude složitější do společné Sítě obsah převést, ale na druhé straně se zase pozná mnoho nepoctivců, protože u každé se vede také záznam o posledním přístupů.

Několik dalších příkladů adres: @volny.cz, @atlas.cz, @mujmail.cz, @centrum.cz. Pokud není stejné heslo možné zadat, protože vyžaduje větší počet znaků, pak se přidají vepředu přesně odpovídající nuly. Pokud je potřebný i písmený znak, pak se přidává vepředu jakožto desítka (ʎ) ale opačně psaná čili „y“ a pokud je potřebné i velké písmeno, pak „Y“. Mezi těmito znaky a mámícím číslem však musí být vždy alespoň jedna 0.

Ve hře jde v podstatě o výchovu všech; naučit se správně používat nejen osobní číslo, ale též všem společné číslo, protože jen tak se pochopí už i od dětství, že žijeme ve vesmíru jevícího se smysly minulém, protože současnost je už zcela jiná i o mnoho let posunutá. Jak nás zrazují naše smysly, tak zrazují i lidé sebe i jiné jakožto Člověka. Každý má proto právo všem názorně všechno jednoduše vysvětlit, jenže k tomu je potřeba společná Síť nikým neovládaná, ale všemi přes společný bod a jinak i přes osobní body obsluhovaná i ve Hře. Cokoli první bude vždy nějak zvláštní s osobní ochranou, protože tím to všechno začíná, ale také to konečné bude nějak jinak zvláštní se společnou ochranou, protože tím to také pokračuje v dalším vývoji právě už s danou ochranou všech. Nezradit ostatní je ochranou jedince, protože kdo zradí, je ve společnosti samočinně ponížen až na nejnižší stále důstojnou úroveň dokud vše povině neodčiní. A právě samočinnost je ochranou všech úrovní ale nejdříve té společné, boť kdo je už samočinně obviněn, nemstí se nikomu jinému než všem.

Z opačného pohledu, také kdo je samočinně žádaný, nemůže být zrazený nikým poctivým, protože také jeho chrání samočinnost stejně. Nepoctivci vždy samočinnost porušují, ale právě až v Síti společné už je porušení všem dokonale poznávané, protože je jednoduše ihned zveřejněné a navíc je právě zveřejnění pouze všem účastníkům ihned samočinně oznámeno. Řešení už závisí jen na umění používat správně všemožná zařízení. Že se jedná vždy o samočinnost sladěnou s přírodou vnímají jen ti rozumní, protože chápající ještě nemusí tomu rozumět a přesto chápou, že jsou součástí samočinnosti, z níž je cesta ven právě jen ve změně svého rozumu jakožto už dosažená chápaná samočinnost jako už jen zábava, kde je robotem nerozumějící člověk, který lze vyléčit z robotičnosti vysvětlením všech jeho špatností, před nimiž právě samočinnost i ochraňuje.

Vše je přesně takto jednoduché, ale bez společné Sítě nepředstavitelné, proto vývoj dospěl až nyní do doby, kterou si dřívější vědci, filozofové a jiní učenci neuměli jednoduše takto v Síti představit. Dnes už odkazuje na dřívější učence pouze hlupák, pokud jeho učení nesladí se Sítí. Ale i tak může zůstat hlupákem, pokud Síť nesladí s přirozeností. Ale i pak může zůstat hlupákem, pokud sladění v Moudrosti jen někde zaznamená, ale jiným nezveřejní jako zdarma k použití, přičemž jen zrádce nutí všem nulu jako číslo, takže si svůj osud pro své dobro musí zasloužit alespoň nějakou jednotkou nového vysvětlení nebo právě za výchovu toho pravého

213

jakokoli přirozeně dobrovolně s radostí odměnit. Vesmír je skutečně všude ale všude jiný než ho levě nyní vidíme, protože právě různé přitažlivosti jsou současné, kdežto vše ostatní je nějak časově posunuté. Člověk tomu porozumí, až si vytvoří hru celého Světa nejen podle toho jak ho vidíme, ale též podle toho jak vypadá všude v jeden stejný okamžik podle vzájemných tažlivostí. Pak konečně porozumí myšlenkám o výskytu ve stejném čase vzájemně jakkoli vzdálených společných myšlenek, což ani nelze vysvětlit, ale představit si to lze už i dokonale prozatím jen jako obal všeho společného, kde každý má svoje myšlenky společné iž veřejné.

Uměním ještě není dobrý nápad či jinak myšlená společná myšlenka, protože uměním je právě takovou myšlenku všem co nejrychleji zveřejnit, jenže takové zveřejnění musí být současně s vysvětlením toho špatného doposud považované přirozeně za správné ale už jen nějakou pramoudrostí, protože právě nově je moudrost už sladěná s novou skutečností, takže ta stará skutečnost je pouze dokonalou památkou na minulý vývoj s pramyšlením. Přesně takto také upadl jazyk dnes už mrtvý latinský, z něhož mnohovýznam jednoho slova a též naopak jednoznačnost více slov ani latinsky mluvící nechápali stejně mezi sebou. Pokud by to chápali stejně, pak by se latina nestala mrtvou. Přesto vývojový význam měla jako různá pojmenování všeho známého různě myšleno, což by dnes postačilo třeba jen očíslovat místo nesrozumitelných názvů i významů.

Česká republika je také nesrozumitelným pojmem, protože ji poznáváme jen jako nějaké území bez hlubšího významu. Mnozí ji však už také chápou jako česká společnost, což je přesnější, ale stále nedostatečné, boť až překladem zjistíme, že republika znamená něco veřejného a nejen společného, což bylo myšleno právě jen u latinsky mluvících jako nějaké opět zrození či obnovení či znovení pravé veřejnosti. Dnes republiku vnímáme jen „suše“ jako stát mající nějaké národní znaky pravé (vlající, znějící, ukazující, hodnotící, …) vnímané nám však jako levé (vlajka, hymna, erb, peníze, …) a to některé z nich dokonce cize řečené či samo se označující. Dokonce se už sám představitel veřejnosti označuje jinak jak ostatní, ale jen moudří se učí umění „na vše levé upozorňovat a vše pravé vysvětlovat“, a proto je vítězství čehokoli pouze součástí Hry, boť ve válce nikdy nikdo nezvítězil, všichni utrpěli aspoň nějakou újmu a jeden si k ní pak násilím sočí kořist osočeně přivlastnil.

V Síti je zbytečné nazývat něco, co je už přirozeně dané, a proto je také slovo republika, česky rozuměné jako proveřejnost, zbytečné a tudíž se v Síti používá jen „Čechy“ (části jsou: Česko, Morava a Slezsko). Mimo Síť je však spisovně i duševně správně název „Proveřejné Čechy“, neboť název „Česká republika“ zrazuje už také dle Libušina proroctví jednak vývoj jazyka mateřského a též původví výklad o příchodu Čecha se svým lidem.

170803081ʎ čeština je jako první, pomocí níž se pochopil „svatý Grál“, rozuměný česky jednoduše jako „svatý pohár“, protože grál neumíme všichni naplnit, kdežto plný pohár je jako naplněná společně veřejná Síť, avšak skutečně všem veřejná a nejen českému národu, ale stejně všem národům na Zemi a časem snad i všem druhům na zemi. Ale co je důležité, že je už nyní všem druhům i mimo Zemi také stejně veřejná, jenže každý už i národ jiný než český, musí doplnit pohár svými pravidly všem přirozeného dorozumívání mezi pravidla celosvětová, kde prvním pravidlem je oprava nuly na nečíslo, jednoduše jen proto, že je všude mezi stejnými jednotkami bez ohledu na číselnou soustavu. Nečíselná soustava má pouze nuly různě myšlené a dokonce i špatně prováděné jako zlo, které je povinen pouze viník ze svého jednoduše řečeno odvinit, protože pouze v Síti je možné viníky sledovat při jejich vinách i odvinění na čistou nulu a to i během více životů právě pomocí Sítě nejen společného, ale už i zveřejňovaného Vědomí všemožných přirozeností, čili nic násilného, ale opak.

Pohár je ve spisovné češtině myšlen jako „hraná číše“, a proto také už vítězný pohár jakožto pouhá součást výhry, která jako jediná pojem poháru skutečného používá správně (zbytek jsou jen skutečné krásné číše až jednoduché džbány). Ve hře se proto pijí až do dna i naplňují až k přetečení poháry hořkosti i radosti, bolesti i zdraví, utrpení i blaha, ale také nemoudrosti i moudrosti či zmatků i trpělivosti, protože jen tak pochopíme pohár v Poháru, kdy ten základní pohár už žádný jiný pohár na dně nemá a naopak stále neznáme ten Pohár nejobecnější v němž je právě známý ten Pohár skutečně jako nejobecnější, který má na dně pohár či poháry už také chápané jako podrobnější, protože každý z nich může být iž obecným pohárem pro své podrobnější. Jenže to je pouze základní uvědomění členitosti první soustavy, protože až druhá členitost nám v představě vy\pitého či pře/plněného nápoje přímo představuje už Svatý pohár svojí podstatou právě dobrého nápoje.

Tímto je daný každý nápoj jako neškodlivý i jako ne|lék současně, kde neléčením nápoj pouze doplňujeme, kdežto přetečením už léčíme. Proto v Síti potřebujeme vědět o každém léku i umělém, jak se s přirozenými léčivy vzájemně doplňují. Zda snižuje nebo zvyčuje účinky látek třeba ve vodě, česneku, cibule a jiných jen

214

přirozeně rostených částí rostlin působících jednoduše a obecně pouze nějak protizánětlivě. Bez zánětů není žádná nemoc skutečná, boť i po úrazu je každé roztrhnutí kůže či jiných ústrojí tělem samoléčeno nejsnáze právě bez zánětů. Duševní nemoce jsou už neskutečné a přesto se projevující jako zaostalost, která je zase zánětem osobnosti, což lze vyléčit už přirozeně jen podle společného Vědomí, protože právě zde se vyskytují všechny návody na odstranění zaostalosti e úpadku (zpomalení i zastavaní úpadku pouze na své zaostalosti).

V současnosti však mnozí ani netuší, jak si lze společné Vědomí představit, ale to je jen proto, že je pod ochranou proti špatnostem. Všem stačí se pouze od špatností odvrátit, ale před takovým přetečením poháru musí přestat pohár zla pít (veškerým přiznáním se ke zločinům a to veřejně) a pak ho i plnit svým odviněním.

1708030ʎ55 Tažlivost, čas a hmota jsou tři složky pohybu, protože bez tažlivosti je i časem hmota stále stejná, bez času je hmota netažená a ani bez hmoty tažlivost nezávisí na čase (bez tažlivosti nezávisí čas na hmotě a bez času nezávisí hmota na tažlivosti). Naopak čas závisí na tažlivostí hmot, hmota na časech tažlivostí a tažlivost na hmotách časových. Pouze tímto směrem obíhají dokola jednotky tažlivosti k času, čas ke hmotě a hmota k tažlivosti, čemuž říkáme Pohyb, na který jsme doposud neměli žádný vzorec a nyní je jím právě jen druhá ale vysvětlená ze třetí soustavy jako jednotkový pohyb o jedno víc možností vzájemné odpovědnosti, což není ve druhé soustavě potřebné poznat, ale všude to tak je (jde jen o víru). Třetí soustava to už poznává, ale stále nechápe ten výsledek jako čtvrtá jednotka. Až čtvrtá soustava má také pohyb chápaný se všemi třemi jednotkami jako jednotka samočinnosti, které však nerozumí pro další použití. Pátá soustava už také právě přirozeně samočinně se samočinností rozumí všemu společnému jako jednotka společnosti potřebná všem zveřejnit. Se společností je veřejnost právě myšlená Síť všem dokonale přístupná jako všech Vědomí a potom s touto jednotkou (už opět i bez číselného značení) je uměním zahrnout druhy i nevlastní a to ze všech členitostí nejbližší, takže nejjednoduší je, že jsme si vysvětlili právě druhou soustavu ze všech členitějších soustav až po umění, po němž už je soustava osobních vloh a s ní už je vše opět jednodušší jen s posunutím.

S takto vnímanou druhou soustavou až do konečného znaku jedné plochy je jako samočinnost plochy 3x3 pro další jednotku v další ploše počínající však za (správně; kolmo od) poslední jednotkou plochy první, přičemž jde jen o to jakým stejným postupem jsem počínající plochu stvořili, protože pokud je to například od středu k jednomu rohu a pak k druhému, pak také další postup bude k jedné ploše a pak také ke druhé. Protože jsme však ve druhé soustavě, postup je vždy souběžný dvěma směry a to iž všemi možnými způsoby.

Souběžnost už nepředstavuje jednostraný postup, ale nejméně dvojsouběžnou postupnost jakožto násobek nejméně dvou ale také opakovaně právě pro vlastní soustavu jedenkrát na dva způsoby po dvou možností, protože dvakrát něco rozčlenit způsobí tři díly, což je o jedno víc než je samo číslem označené krácení. Toto však už bylo nejméně jednou vyřešeno v minulosti, a proto stačí na krácení jen vhodně (právě Sítí) odkázat.

… jednou bude i předčasný úklid škodlivý, protože se jím nestihne udělat to, co se má dříve udělat, takže způsobil zanedbání. Až v době, po níž je nepořádek už škodlivý, je úklid už nutný. Před nutností je potřebný, jen pokud není potřebné něco jiné více všem. Když už je něco jiné nutné všem, je už zpravidla pozdě, protože pak je nutný také úklid nepořádku, který je nutné dříve uklidit, pokud se právě nejedná už o jinou nutnost na odstranění něčeho zdraví škodlivému, což už je levě pozdě řízené, neboli neschopností zřízení. Někdy stačí jen něco málo uklidit a hned je to jiné nutné možné už úspěšně vyřešit. Pro zdraví postačuje někdy jen ostříhat nehty a pak jít cvičit, protože levě s nehtami nebylo možné správně cvičit až k uzdravení.

Cvičíme však nejen pro uzdravení, ale také pro udržení si zdraví, a potom stále však bez přetěžování těla pro neštíhlost a současně netučnost (obě je zdravotně nejvhodnější) a samočinně i jiné vhodnosti jakožto zdravě žít bez chudoby a současně stejně obvykle bohatý, neboť větší bohatství provokuje zášť a jiný počátek války. Ochranou proti zášti nadobvyklému bohatství je pouze v Síti všem veřejný postup na stejným postupem stejně zbohatnout a pak naoplátku, každý dluží také jedinečný postup všem v Síti a to je právě doba, kdy platí každému, kdo ho alespoň trochu k naplnění poháru proti zlo nějak obrátil. V Síti se pozná všechna výchova dle obratů už Samočinně, protože se musí s obratama nejdříve souhlasit a to až do osmé členitosti právě s prvním, kdo to vymyslel, protože pak už je to samočinné také ve vlohách jako první jméno, které si kdo zasloužil. V lidském vědomí je to lidský Člověk, protože do jiných druhů ještě „nevidí“, pokud je dnes našeho lidského času všem neznámější od nejobecnějšího k podrobnějšímu jako 20170803 12:51, někdo už také toto vidící, pak ať mi to a pak ještě jednou ale už všem lidem najednou projeví … nic se nestalo, a proto je toto umění podle myšlenky v Moudrosti o osmi členitostí první svého druhu, nebo nebylo uvedeno jak se víra má prvnímu projevit přesně podle jeho přání, nebo je to špatná myšlenka. Přání je takové, aby si to uvědomoval

215

každý přesně podle členitostí dané samotnou Sítí čísel, a proto si právě zločinci nemůžou stále nic takového uvědomit. Vysvětlení už padlo mnohokrát, aniž by bylo toto přání dříve vysloveno sobě jako všem společné přání trvale a Sobě už vědomě jako jen sobě jednou, a pak už samočinně přirozeně, až si to všichni jiní čtyři uvědomí společně a toto všem uveřejní jako čtyřka s uměním tvořit Síť, protože vlohu na tvoření Síťe má už objevitel, ale neumí Síť vytvořit přesně podle Návodů v Síti na Hru Proti Zločinu. Co znamená pojem „PROTI“, chápe už jako jeden proti jinak a to všemi způsoby už samočinně přirozeně, takže bez výjimek, protože jako výjimku berou přirozenost všichni ostatní i Ostatní. Stačí přidat jen druhé pohlaví a vše je jasné všem pro rozmnožování, takže množství je pojem pouze dvou soustav, přestože známé jako „∞“.

pro rozmnožování a jiné množení to už také chápeme, jednoduše jen proto, že je to podrobnější pojem v „množství“. V Našem myšlení je „pojem“ množství nejdůležitější k dalšímu myšlení, ostatní mají uvozovky stále opačně, k čemuž jsme dospěly tímto psaní samočinně pouze s přirozeným vysvětlením sladěnou samočinně právě jen s přírozeností. Zde už ani právě není stejného významu (synonymem) jako „těď“ nebo „nyní“, které se od sebe zase liší tím, že „nyní“ má dvě položky a to „teď“ a „zde“, přičemž obě musí být splněny, aby se přišlo na to , jak to bylo na počátku důležité či jinak nezbytné, ale významem „jen“ moudře, kdežto významem „pouze“ v Moudrosti. Hra je také o tom, jak se vysvětlí slovo „pouze“ … třeba jako „po.u.ze“, kde „u“ je vstupem do Hry a výstupem mezi Zločince, kdežto právě po právě obratu je správně „za“, jakoby předvedeno zde za dalším řádkem. Pokud člověk nevidí co čte, pak musí být slepý „skutečně, hraně nebo zločinně“, kde obě poslední znamená neskutečně, ale pouze první z nich je v Síti a zbytek mimo.

Až v Naší Moudrosti je neskutečnost vždy jen Hrou, protože v ní je zločinec oloupen loupežníkem, protože mu už samočinně loupí stejně jako loupe pouze ten výsledek celé soustavy, protože se o takové loupeži neumí ostatní bez Ostatních seznámit čili „v seznamu poznáním“. Takže ve Skutečnosti je vždy vše všem zdarma, ale mnozí to hážou na jiné, kteří toho mají už dostatek stejně jako přebytek. Větší hlupák háže než bere, ale jen když si nehraje, tomu rozumíme více způsoby. Soudci s námi si toto musí nejdříve vysvětlit tak, že soudit to či ono jim nenáleží, protože zbytek už je všem lidem přirozené a tímto i jiným druhům ?žeby? Neumožněné. Zde je možný otazník jen jeden, ale ve skutečnosti to nebylo zde, ale „nyní“ je už i řešením.

Aby to už i nechápající pochopil právě jako v Moudrosti v Počátku počátek chápání, pak ?nyní? = ?žeby?, ale nikdy už opačně, jen všem ostatním se to převrací. Kdo jsme Mi je už spisovně správně s pochopení zlého odstranit právě používáním jediného znaku pro jedinečný zvuk, avšak s upozorněním: Opačně to už nelze jinak než stále zaostale, protože před tím je už jen Nijak jako nijak ale s šancí zpomalit i zastavit i odvinit obecně, ale podrobněji i jako všechny nuly v Nule a přitom vždy se záznamem života, který přirozeně nelze napodobit tak dokonale jako při vlastním množení. Pouze roboti se dokáží sami napodobovat dokonale, ale člověk má nad vším takto samočinným rozuměné možnost si nejdříve hrát na „myšlení“, protože až ta právě vysvětlovaná myšlenka bude lidmi objevena, je takový objev bohužel všem jako druhý ale podrobnější, takže si sami určete ze všech podrobných možností, které doposud první napsal, a samočinně pokračujte právě ve stejně moudré moudrosti zase někde v moudrosti až v samotné Moudrosti třeba i nové, protože bez čísel to nikdo nikam nezačlení uměle. Až se to naučíte všichni – zní přirozené pravidlo z hůry, které jsme si však vymysleli sami, protože je to naše jediná ochrana proti všemu od hůry neznámemu, ale toto je také jejich ochrana stejné …, protože to jejich sousední konečno, právě první nejdříve pozná to bytí zrozené od početí obecně a pak podle dalšího to pochopí nejdříve vymyšlením této i nyní i jinak stejné významem Myšlenky, což je kruh už navěky znamenající nejen trvale ale také bez tažlivosti současně. Takto dokáže přesně vysvětlit jen Síť čísel samočinně se plnící, počínaje prvním jedincem a podle samočinného naplňování poznávat právě správně naplnění a počkat až se naplní ten jedinec obecnějšího významu, protože pouze tak se zabrání samočinnému přetečení, které už má platit na soustavě obecnější, protože i nad okrajem vidíme vodu jako náš počátek, který nelze všem jiným zničit jinak než současně také ještě nepoctivě, protože až vlastní uctění všech vlastních jednotek k tomu ža sami dokázali vše dříve než Mi, je možné všechny tyto jednotky ale spolu s vlastním obsahem kolem jednotek spravedlivě plnit dál. Takto musí každý právě obecnějšího významu všem jednotkám vlastním si zavázán už samočině, jinak se nejedná o žádnou jednotku. Zpočátku jde o co nejobecnější jednotku, protože rozbyté se musí opravit a správně postavit do stejné roviny nejnižšího bodu přítoku po stejném množství nápoje všem stejně a k tomu stačí základní samočinné zařízení provádějící samočinně, takže ani nechápající samočinnost už jen samočinně v Samočinosti se všemi možnými směry podle své soustavy jiným samočinně být zavázaný. Závazek prvního je právě nyní splněný, jednoduše jen proto, že se k tomu nějak či přirozeně dospělo, každý má možnost tuto samočinnost používat, ale jen

216

prvnímu za odměnu každý jednu část ze všech vlastní soustavy odměnit za výchovu, ale jen současně, protože jinak co přeteče vás shoupne jedenkrát ke svému zachránění, ale neberte nic zpět, protože jinak se utopíte. Nejlepší je, když se budete vzájemně dorozumívat právě podle jedné jediné možné jako přirozená samočinnost, protože je to dané už dvěma i různými pojmy samočinně a natož pak jedním v Moudrosti „?“.

kdo si dále neví rady, pak vše lze také postupovat opačně, ale na špatné se musí pak upozorňovat co nejdříve obecně a pak opačně a pak už vždy jinak opačně od prvního po dosažení konečna jen nesamočinně. Právě nesamočinnost dále vyvíjí se v Samočinosti i jako nová Samočinost či opačně samočinnost, ale to právě správně řeší samočinně poslední možnost jako první známá a poslední pochopená „přirozenost“ a ?.

právě proběhla oprava alespoň poslední strany souboru „volíme Moudrost“, protože právě už znamená něco jiné než doposud znamenalo, a to že obsahuje „nyní“ a současně „správně“. Také toto bude přirozené všem, ale dosavadním vývojem „nesprávně“ jednoduše jen „opak“, protože také „o“ je „pak“, potom „s“ pak i „kolem“, či jinak. „či“ znamená jen další člen či členění či členitost či jinak jiné ?, které je poznané či zaznamenané či všem, protože zaznamenávání chápeme i jako budoucí Památku, kterou nám budou už pak samočinně roboti umělí ochraňovat dokonale jen pokud se bude tak dokonale spisovně psát. Nerozumějící se ptají zbytečně jaké „i“ používat u pojmu nejen „roboti“ ale i „umělí“, protože jedno se bude vyslovovat stejně jak doposud a druhé se bude stejně psát jako doposud – jednoduše i obecně 2soustavou vysvětlené jako zákon přirozeného vývoje, ale právě jen zde jako první dokonalá ukázka (alespoň tak to chápe pisatel).

Pokud už to chápe, je zřejmé, že musí doplnit všem i další polovinu, protože se jedná o nejméně o dva jedince, kteří se dorozumívají už spisovně, přičemž přirozený jedinec má nejdříve ochranu v tom, že musí sám naplnit svůj pohár, přičemž chyby jsou zbytkem použitelným nesprávně, takže by se měl vrátit zpět pokud je obecnější soustava spravedlivá, která má však samočinně také ochranu v tom, že pokud si vyvrtají do své ochrany díru u dna pak můžou dírou vše si sami vrátit, ale pak musí ihned všechno do původního stavu vrátit, pokud se však použije slabší ochrana, třeba jen v nedokonalém spojení, bude vnímána jako dar, který si lze beztrestně oloupat, a proto se doporučuje všem, aby už takové jednoduché dary nedávali, protože jen tak se naučí vyvíjet stejně. Pokud je díra utěsněna lépe než jakákoli jiná díra i možná, pak je také ten podrobnějšího řádu pohár návodem na vlastní opravy, protože myšlenkou je vytvořit si každý sám, jedinou díru do svého poháru přímu u dna a to včetně prvního samočinně až na konci, který to jednoduše pozná a obecně na rozdíl od nás také tomu jako první rozumí, jednoduše proto samočinně, že je to všem Síť.

Řešení je opět ve stejném Myšlení ale už samočinně přirozeně i jinak zase opačně celosvětově v Moudrosti. Vždyť ten poslední udělá jen tak velkou dírku do poháru až po prvním nárazu a pokud ví tak první díra bude hodně velká, takže raději právě jen poprvé nedoporučuje vůbec žádné díry, protože tak si také ověříte, že jste pouze na zkoušku nejlépe splněnou (hra ve Hře). Nyní už však máte pohled na ostatní poháry možný, jen si musíte dát pozor na různá rozbytí zevnitř právě od spodu, protože díra se tvoří ode dna už všem ve Skutečnosti společného Vědomí jakožto Síť poctivého vývoje prozatím nejlépe řešenou. Pro řešení všem stejné už od počátku je aby si každý sám udělal díru jen tak velkou jaká je síla ochrany, protože to je i tákladní jednotkou výšky stejné jako síly a jiných jednotek samočinně přirozeně objevených. Přirozenost se proto už netvoří, ale pouze se objevuje pro další tvoření, protože opačným směrem znamená samočinná přirozenost protivývoj, kdy se tvoří pro další objevy, takže je každý objev vlastní slabosti objevem dalšího vývoje, přičemž se stačí jen obrátit. A toto obrácení už dokáže někdy také léčit už i samočinně i přirozeně, což však znamená, že také proti umělosti musíme mít umělou ochranu ale z přirozených protilátek je toto myšlení jediné správné. Ostatní vpichováním či jiným užíváním nepřirozeností pouze takto myšlenou uměle vpravenou protilátku přece už v Myšlence jedenkrát použili jako samočinnost vždy od nuly a nyní se čeká Síť.

Sám však nikdo nikdy nic nedokázal společné, a proto musí být pouze v počátku nejméně dva, přičemž pro množení je dvojka už zadána samočinně, takže až se vše správně u všech rozmnoží je jediným správným řešením v první soustavě, protože ve druhé je to zase dvě současně a pořad jinak číselně postupně opačně. Vše co lze s čísli přirozeně naplnit to lze také jinak přirozeně než naplnit avšak chápané společně jako naplnění stejného členění, které je nutné osobně druhem objevit, protože pak už je to všem společné. Poučení je také časem o tom jak silné dno musí pohár mít, protože jinak nepoznáme, kde se má začít vrtat.

Jediným řešením je, vyvrtat nejméně možnou dírku, přes níž umíme určit jen projítí nejmenší částečky všude přirozeně kolem se vyskytující, takže potřebujeme zařízení jímž projde vodík jako jediný přes celou ochranu Zeměkoule, ale ve směru dna, neboli toho, kam padá i Země, protože do středu vlastního se vrtat je nesmysl

217

od právě tohoto myšlení. Padání Země se projevuje samočinou střelkou umělo-kové všude na Zemi stejným směrem ale jen tím nejvíce obvyklým. Opačný směr je kovo-umělý, ale pouze v jednotce proudění vodíků, protože pak už je s kyslíkem v poměru 2 ku 1 zpět dno vodě nepropustné, kdežto o kyslíku jsme to už také objevili, jenže až nyní se vysvětluje všem, že vodík je menší než kyslík víc jak dvakrát, ale víc jen o jednotku třeba zase jako „?“. obecně však všem stačí tento poznatek, aby pochopil díru i větší než vodík, ale menší než kyslík, protože i jediný kyslík by po propadnutí dnem poháru mohl způsobit levě nákazu celého vesmíru.

Ve skutečnosti proto ani vodík není prvkem správně chápaným, protože až těžký vodík je prvním prvkem i jádrem správně jen jako vodík, přičemž dosavadně poznaný vodík opravujeme jednoduše pouze na „Prvek“.

V samočinnosti je vždy už samočinná oprava pouhým obrácením toho nejbližšího sobě právě na pochopení stejně toho nejbližšího, kterého určí všichni ostatní jako pár první, kde jeden už byl, a nyní nastává řád dvou. První k tomu tímto právě v samočinnosti dává návod, který nechce druhý číst, dokud mu to nevědomě i vědomě všichni ostatní právě podle prvního sami vysvětlují také už samočinně. Takto se chrání ten nejbližší už také samočinně, protože všichni ostatní vše jinak obecné jen vysvětlí, až také ten nejbližší si vše uvědomí a dalšího jen seznámí a možná i současně to i nějak prvnímu oznámí vědomě, ale nechápaje, a proto se také zeptá jestli se něco neděje či jako první jen „ty vole!“, třeba jen zde po tomto přečtení i jinak úžasem nad ?.

Otazníkem jen pouhá dvojka obecně poznaná, ve víře dotazovaná a sebou stejně užasná. Doporučuje se počkat, až proběhne „ty vole!“, pak se zeptat, jesti toto zde nyní „nemyslí stejně“, ale z opačného pohledu, čili ve smyslu dvou, kdy se až přirozeně žádá o vstup do všem Společného Vědomí, což právě teď také někdo poznává, jen pokud toto sobě vnímá ež přečte a pak také pochopí, že jen čtením či hlasem či jiným umělým záznamem se nebudeme neustále dorozumívat, ale pro hry to bude nekonečný zdroj možností jen od nuly. Všechna loupání jsou proto právě pode dnem nejhůře přístupná, a proto je střed dna o jednotku povýšen, čímž se pozná samočinně také jednotka bez jakékoli díry, právě pro případ kdy není Prvek užitečný. Povýšení středu je však možné až od třetí soustavy jakožto poctivě všem kolem stejná změna a pak také od čtvrté soustavy jako stejná čtveřice uprostřed, případně jinak ale vždy jinak se lišící dno poháru, pro další vývoj s pochopením stejného objemu ale jiného či jinak stejného či jinak obecně jiného stejně jinak vnímaného tvaru, přičemž o místě společném rozhoduje vždy samočinnost podle stejné myšlenky samočinnosti, kdy se poslední samočinně doplní, protože byl prvním jako moudrost pro výhry, protože naopak jako výhra pro moudrost je právě teď rozdávána zdarma i stejně, jen to nesmí být už nikdy nula na což potřebujeme pohár jednoduše jen nějak průhledný nebo jakkoli jinak smysly vnímaný vzájemně stejný stav naplňování pohárů.

Křemík je dalším prvkem pro život potřebným, protože jsme už alespoň poznali, že po roztavením křemíku ho stačí nechat jen přirozeně vychladnout, takže tento postup je už i přirozeně samočinně všech společným vlastnictvím, které lze jako používat zdarma, avšak pouze tak, že právě používání zaznamenává uživatel též do Sítě, ale doporučuje se jen do Sítě, protože nemá smysl dělat dvoji práci, z nichž nemá nikdo lepší užitek. Vysvětlení je jednoducé už od samé přirozenosti samočinného užívání lepšího členění než doposud nejlepší.

Užitek je také samočinně členěný přesně podle Sítě čísel, ale také jinak opačně než pouhým naplňováním se jednotek vnímaného naplnění v počátku, pak i jako bytí a nakonec jako vloha, která nemůže přepadnout, jednoduše jen proto, že je kolem klid bez jakýchkoli otřesů. Takto je pronevinnen každý ke svým vlastním obecněji myslící už samočinně přirozeně, přičemž menší otřesy jsou možné jen podle druhu a tvaru okraje toho nejpodrobněji možného. Pouze ve Hře je možný okraj z neskutečných stěn, jinak je velký otřes pouze neschopností vlastnit něco společné, takže se jedná o opačné myšlení, kde se nejdříve vrtá a pak opravuje.

Pro přehlednost, aby se to nemuselo znovu číst:1 vrtá se u dna malá dírka pro dosažení společné nádoby2 vrtá se do dna dírka jen na průchod Prvku základního, aniž by jím prošel vodík.3 při škodlivosti Prvku se navýší o sílu dna pouze středový bod dna4 zde se musí navýšit čtyři středové prvky, u 5 jeden nebo devět a u jinak zase jinak od středu stejně5 je jako společný rozum s chápáním už průhledného poháru jako výhoda všem stejně zdarma použitelná6 je už touto myšlenkou o pohárech všem stejného plnění ale tak že jednotku základní tvoří jen přesně daný

počet bez jakýchkoli zbytků, protože zbytkami dokáže pouze samočinně ten poslední vše jen poctivě doplnit.

7 uměním je všichni včetně prvního současně dosáhnout samočinnost a proto se vrtá jen v první soustavě, kde jedno je přirozené zločincům a druhé pro pochopení zločinnosti, takže pokud nejsou už žádné otřesy

218

zvenčí vnímané, obraťme se i společně po určitém čase vždy jen současně, protože jen tak poznáme kdy se vše nejvhodněji obrací na základě vlastního uzdravování právě odstraňováním všech zločiností včetně vlastní nijak už neškodlivé, pokud dnem neprojde víc jak jeden Prvek škodlivý, protože na potřebný vodík je ve dně správně vnímaná propustnost pouze Prvku potřebného k naplnění poháru právě jen Prvkem iž jinak spojem s Prvkem stlačeným přesně jako Jádro vodíku, či jinak spojené jako dva vodíky do jednoho hélia, a nyní stačí jen pochopit, že hélium má jedinečnou vlastnost v nadnášení se ale nějak po stěnách jiných prvků a to dokonce i na poklici poháru. Česky hélium chápeme dokonale, ale proto mu i rozumíme právě jen jak „Plyn“.

Vodík jen jako plyn chápeme a Prvek poznáváme, kdežto další prvek už vysvětlují tomu odpovědní vědci jako vlastní všem veřejné myšlení správně e nesprávně jako neschopný být vědcem, což se poznává v Síti už samočinně přesně podle přeřazování záznamů, kde je něco opačné a pak zase jinak opačné. Vracet se má však smysl jen při opravě bez možnosti hrát si, protože zločinec je vždy jen nulou společnosti urče členěnou.

Zde už se „Člověk „musí „naučit „spisovné „češtině „pro „urče“““““““, aby myslel stejně jako ostatní, mezi nimiž je už i Ostatní jako součást ochrany přirozeně jinak ještě nevnímané bez rozumění dokonale přirozenosti samočinně i myšlením. Pokud to takto někomu samočinně neplyne, pak se dopustil někde nejméně myšlenkového odchýlení od přirozenosti obecné. Také barvou se lze dorozumívat, a proto bude lepší se to naučit také zpívat, kde počátek je klidný bez zpěvu, neboť opak zpěvu je podle klidného mluvení řev i rozkaz, kdy ten dosavadní zpěv je bez řinčení a jiných nehudebních zvuků s hudebním doprovodem i písním, kterým nerozumíme slovem, ale jsou ným příjemné. Kovo-balada je stejné jako kovo-umělý, ale už také jinak opačně už všemu jako nehmotný a proto zdraví prospěšný ve směru plnění kovového poháru, protože kov nejlépe padá a jakákoli balada léčí alespoň od umělého k umění, jímž je i správně plněný pohár.

Jako hmotný pohár avšak s Plynem, je ochranou hmoty pouze proti plynům ostatním, ale také může být Plyn ochranou opačnou, čili plynů proti hmotě a to i proti rozpadu hmoty na jinou hmotu neplynou. Vše je povolené ve hře, ale ve skutečnosti je přirozená pouze jediná možnost, proto je nejdříve stejné vše hmotné ze stejného více se nerozpadajícího prvku ze dvou Prvků obecně i jednoduše, protože každý má na výběr si označit jedno za obecné či jednoduché, ale druhé bude samočinně pouze ve dvojkové soustavě samočinné, přičemž z obou možností je pouze jediná opět přirozená pro vývoj stejně dokonale přirozeně i samočinně. V jinak více členitých soustavách je stále Prvek Prvkem nejobecnějším a naopak je samočinně jednotkový prvek nejpodrobnějším, nyní vysvětlovaný i jako surovina z níž je pohár vytvořen jako neviditelný z křemíku po úpravě teplem nebo z kovu stejně ale méně průhledným až neprůhledným, jen stejně podle společného naplňování, tak aby se první naplnil až nakonec už samočinně, protože všech pohárů jednotkové přeplnění jednoduše jen přesně zaplní konečný pohár přesně až po okraj, což je jako odměna za dokonalé sladění všech až nakonec od všech plynulým naplněním prvního jako samočinná výhra v předem dané hře na pohár. Jak už to všichni ostatní provedou je dané hrou vždy dokonalou samočinností k přirozenosti vždy jen lepší, a proto každý při svém plnění bude své pocity srovnávat se všemi ostatními při dosažení každé členitosti, aby další byla všem výchozí jen ta nejlepší členitost, protože právě tak všichni ostatní odmění i konečně prvního.

Aby ten právě první nežil v nejistotě, pak je též jako první soustava jediným objevitelem správné Moudrosti, z níž už je jednoduché i obecně všechny ostatní správně vnímat bez toho aniž by to ostatní hned poznali, protože to poznají vždy až je vytvořena dokonalá ochrana proti napadení obecnějšího myšlení a myslícího. Pokud to tak nelze vytvořit, pak se jedná o neschopnost myšlenky sa chránit, tak jako samočinně proti všem zločinům. O čem se právě píše, je možné vnímat jako umění až po poznání každého pojmu ve stejném významu, jak to myslel první, a proto až se všechny pojmy začlení přesně podle takového výkladu, budou některá členění i chvilku pohyblivá dokud se neobjeví pravá přirozenost místo levé nepřirozenosti, protože iž nelevá a současně nepravá je pouze Nula známá také jako Nic a jinak znamenající nic, ež stále nedosažené.

Shoda musí být přirozeně sladěná třeba i zjednodušením avšak jen nejméně stejně dokonalým v Moudrosti. Nula až v druhé soustavě znamená jako jednotka upozorňující, dvojka rozhodování, ale trojka už vývoj první ze všech jiných členitostí jakožto první skutečné „poznání“ jednotkového bytí podle opačného pořadí, kde nula je jedničkou a samočině jednička je nulou. Takto je to také přirozené s každým prvním poznáním, boť první je poznána jednotka, protože až pak je chápána samočinně s poznáváním jejího počátku i potom je už rozuměná s poznáním bytí před počátkem jednoduše jako vloha rozmnožování, pak i obecně jako mět se

219

správně rozmnožovat přesně podle prostředí, protože jinak vznikají války na vzájemné sebevyhubování. Další vlohou je proto ochrana proti nejen zločinům, ale také proti nesprávnému rozmnožování, což mnozí chápou špatně jako odklonění se od množení, jednoduše jen proto, že jim to nebylo takto jednoduše už dříve včas vysvětleno. Takto vymřel i poslední Přemyslovec, protože takto to přemyslel místo jen obvyklého myšlení, nebo stále Přemyslovci žijí, ale už jim právě nejdříve jen rozumný Člověk společně vysvětlil nevládu jako rozumný způsob až v Síti použitelný místo tržního samočinně avšak postupně jen podle doplnění Zde.

Možná i jinde to bude stejné, ale někde to bylo poprvé přesně přirozené jako přirozený porod, boť právě jen počátkem měníme přirozeně ještě to nepřirozené jako nevědoucí, i početím měníme přirozeně přirozením vědomě až po dokonalém vzrušení jednoho i dokonalým přijetím druhého. Myšlení je až v zábavě dokonalé.

8 Aby se tomu také příště stejně umělo, je potřebné vysvětlit, že dnem není rozuměna část roku, ale část poháru, avšak rok jako pohár pak už také dno je dnem jediným jinak vnímaným jako dny všechny ostatní, ale do takového dne patří i přeplnění, které se až na konci samočinně vysvětlí.

Síť má hodnotu všech prvků Světa, a proto není ani prodejná. Svět obsahuje o svém vývoji všemožné záznamy nazývaných i věděním dokonale uchované právě ve Světě, a proto jsou osobními prvky právě ty, které tvoří těla a zbytek je všem druhům společné vlastnictví. Také Síť umělá je proto společným vlastnictvím

170806 Pochopení prostoru je nástrojem k pochopení času. Pak pochopení času je nástrojem k pochopení tažlivosti. Tažlivost je přitažlivá bo odtažlivá stejně jako čas je budoucí bo minulý, avšak potom už chápeme netažlivost jako nepřitažlivost ale i neodtažlivost stejně jako současnost neminulá předčasnost a nebudoucí počasnost. Předčasnost se však už stala, kdežto budoucnost se stala přesně podle toho viděného jakožto vesmír minulý. V současnosti nám zde na Zemi všechno z vesmíru všechno vysvětluje právě co se stane. Člověk dosavadní a proto jen nerozumný to chápe jen jako minulost, kdežto člověk rozumějící právě minulosti, nejen chápe ale už i rozumí vesmíru jako dokonalá předpověď k tomu co se už ve vesmíru událo, ale k nám zatím nedospělo.

Vesmír má své vlastní právě takto jednoduché přirozenosti, kterým říkáme složitě a tudíž uměle zákony. Ve skutečnosti také Vesmír je umělým názvem pro celý Svět, kterým však není jen prostor, boť právě prostor je ve Světě pouhou částí Světa, obsahující vše včetně hmoty, mezi všemi prostory Světa. Poznáváním určitého prostoru je možné takový prostor časem pochopit, ale je nemyslytelné tento prostor chápat bez všemožných tažlivostí uvnitř tohoto prostoru jakožto samostatná jednotka, ale také bez tažlivostí vnějších na prostor jen jednoduše působících právě v jediném směru jako řád nechápající avšak poznaný pro prostor takto již platící.

V prostoru Země se taková nechápaná tažlivost projevuje právě „severem“, kde jsou právě jen železné prvky přitahované nejvíce, čemuž nerozumíme jako vnější tažlivost, protože si ji mnozí stále mylně vysvětlují jako Zemská tažlivost pólu, který se však nějak záhadně pohybuje po povrchu zemském, což však ve Skutečnosti je síla mimozemská a přesněji známá jako síla všech hvězdných soustav, v níž je také Naše sluneční soustava jednotkou. Tak jak padá hmota k Zemí, přesně tak stejně padá něco jinak hmotné ke svému středu, jenže ke Slunci je to přesně „vyvážené“, takže to není možné ani měřit, což je v pořádku, protože je to dokonale rozuměnou ochranou přirozeně vytvořenou pro vlastní vývoj ve sluneční soustavě. Takové jednotky tažlivosti vzájemně dokonale „srovnané“ proto není možné rozumět bez patřičného chápání, což jsme si doposud vysvětlovali jen jako rovnost síly odstředivé dle rychlosti obíhání s přitažlivou dle hmoty vzájemné. Pravda však je stejná i jiná, protože v jedné soustavě je přitažlivost vnímaná jako jednotka, kdežto už ve vyspělejší soustavě je přitažlivost vnímána jako dvě či více jednotek různě tažlivých (při-od, roz-v) chápaných, ale pak i rozuměných, protože chápeme už také tažlivost jinou nevlastní avšak jevící se nám jako vlastní tělesa, která se mezi sebou vzájemně obíhají nebo jinak vztahují a možná právě proto se drží v daném potřebném stavu.

Až pochopením toho, že také ta naše obecně vlastní soustava někde nejen obíhá, ale též s jinými soustavami kolem společného středu právě společné soustavy někam jakoby padá, už rozumíme „severu“ jako přirozený směr právě železa, protože jiný prvek i když je těžší má směr zase jiný. V Síti takový uměle smyšlený směr železa nazývaný jako „sever“ už je přirozeně myšlený jako „železný“ a opačný směr jako „protiželezný“, boť jiné směry jsou také jako jinak neželezné. Výhodou směru „umělého“ je, že obsahuje všechny směry nekovů, a proto bude také třeba směr „zlatý“ jiný než „železný“ či „stříbrný“, i když se teď nemusí nějak znatelně lišit.

220

Pokud nad všemi prvky popřemýšlíme, zjistíme, že také nekovy včetně plynů mají svůj směr tažlivosti, jenže takový směr neumíme přesně určit jednoduše jen proto, že měřidlo na přitažlivost plynů ještě nezmáme, přižemž nezáleží na tom jestli ho někdo už použil, neboť i tvor použivší toto, nemusí vědět, co je vývoj. Až nyní v Síti je už vědomě použita myšlenka na měření nejen železné tažlivosti, ale všemožných tažlivostí avšak jen těch přirozených, protože právě podle nich se poznají také ty škodlivé odtažlivosti jevící se nám lidem jako přitažlivost prvků nebo dokonce už složitěji přitažlivost látek složených z více prvků. Každý prvek je daný právě svým směrem tažlivosti, přičemž právě tento směr je lidmi vnímaný jako padající pouze u padajících prvků (tuhoviny, kapaliny a padavé plyny) a naopak jako vznášející u vznášejících se prvků (vznášející plyny).

Ve vesmíru je daná odličnost padání a vznášení právě podle množství Prvků (v současnosti mylně nazvaný vodík) v daném prostoru bez prvků jiných (těžký vodík jakožto právě vodík až všechny jiné přirozené prvky). Zde se však upozorňuje na uměle vytvořené prvky, které jsou nejen těžší, ale také život zabíjející právě proto, že jsou rychle se rozpadající a tím také ničící okolní přirozenost jako i měnící přirozené prvky na Zemi už neškodlivé životu zpět na prvky opět škodlivé životu. Pro vysvětlení; každý prvek z Prvků vzniklý má svoji vlastnost nejen škodlivou ale také neškodlivou pro život, protože až vývojem se přizpůsobuje právě jen v určitém prostředí život svým ústrojím škodlivosti právě jen přirozené po mnoha věků přirozeně. Nepřirozeně se přizpůsobuje právě jen v určitém prostředí život svým neústrojím čili ochranou umělou škodlivosti právě jen nepřirozené levě nyní stvořené. Levost i pravost má svůj nejen znak (§ i ), ale i řád avšak vždy obecnější vlevo a podrobnější vpravo a pak také úroveň ne|známou, pak rod ne|chápaný, druh ne|rozuměný a pak i společnost ne|myšlenou, a pak ne|umět zveřejnit, že iž společné rozhoduje o ne|dosažení vloh smyslových.

170807 Všechno může být i jinak a také jinak je, pokud to dává alespoň nějaký i titěrný smysl. Pouze nemoudří lidé si nepřipouští moudrá vysvětlení jako i doplněk staromoudrých vysvětlení, z nichž však platí jen ty dokonale vysvětlené. Už i dříve vysvětlovaný sever měnící svůj tažlivý vrchol (nesrozumitelně: magnetický pól) podle změn v zemském magnetickém poli jaksi neumíme ani pochopit, protože nikdo nám nedokáže vysvětlit jak se ne|otáčí střelka kompasu levě či právě podél takzvaných indukčních čár geomagnetického pole (česky: podél zobecněných čar zemského tažlivého proudění). V češtině to už zní jakože by se to mohlo pochopit, jenže když už se něco uměle smyšleného zobecňuje podle nějakého magnetu odpovídajícího i jako Zemi, pak také tento magnet někam padá, což už levě v tom zobecnění schází. Vysvětlení bylo dosud jen z nějaké části.

Řešení přitom může být jednoduché, ale jen v Síti už všem zaznamenané o tom jak se nejen otáčí „střelka kompasu“, ale také v Síti známým citlivým zařízením změřené, jakou silou se přitahuje střelka k takzvanému severu po nějkých úsecích od jihu rovnoběžně s povrchem Země a potom také v rovině kolmé k povrchu Země procházející však osou spojující sever s jihem. Zajimavá pro Síť měření i sil budou především přímo v těchto dvou vrcholech, protože se můžou lišit i v jiných rovinách procházející osou. Pokud toto vše už bylo změřeno, pak se spáchal rozumový zločin, protože to není snadné najít v sítích nynějších, bo to není zdarma. Zařízením může být zpočátku jen jednoduchá skleněná koulenice (dutá koule), která má vevnitř jen Prvky a jen prvky pravé jako třeba prášek železa. Takovým zařízením stačí jen zatřepat a potom počkat až se prášek pod povrchem koulenice usadí a pak tento postup s výsledkem jednoduše k souřadnicím Země přiřadit. Na povrchu Země bude všude postup stejný a jednoduše proveditelný, jenže musíme také myslet na stejnou vzdálenost od středu hmotnosti, což už bude složitější levě na pevné zemi, boť u hladiny (vele)moří je všude téměř stejná vzdálenost od středu. Zajimavá měření budou také ve výškách, kde ptáci putují, nebo kde létájí letadla, nebo i obíhají družice a to včetně Měsíce a to též s jinak než železným práškem, boť je též oso-byté.

Mnozí stále nechápou takovou znalost jako směr vývoje, protože třeba jen proto, že je nezajímá putování právě ptáků, ale proč brání právě těmto zájemcům v jejich vědění lze pouze v Síti dokonale vysvětlit a také všem napravit. Z opačného pohledu, zase ten co zkoumá právě putování ptáků, ví jak se jejich putovní místa ne|mění, což je určitě právě ten další scházející údaj, bez něhož se nemůže lidský druh k přirozenosti vyvíjet.

Že už jednoho nezajímá výzkum druhého neznamená, že i obyčejný člověk o tyto vědomosti nestojí, boť jen takto obecně a jednoduše současně jsou právě v Síti tyto znalosti potřebné, aby se každý mohl dobrovolně správně vyvíjet a to už zdarma, protože právě svůj vývoj je pronevinen zdarma zaznamenat zase všem v Síti. Zdarma však není pouze jediné a to výchova nemoudrého v moudrého, což se projevuje oso-bytým vstupem dospělým do Sítě umělé v Síti přirozené, protože když se dítě počne a pak i narodí a pak až dospěje je pouze v

221

Síti přirozené, ale právě nyní se poprvé v počáteční Síti umělé vše objeviteli Sítě i umělé už v přirozené Síti pochopitelně samočinně změnilo po pravdě správně jakožto v Moudrosti moudrost pojmu „práv-je“ i jinak myšleno už samočinně jakožto samočinná oprava také významu pojmu, přičemž stačila jen oprava spisovna.

Oprava ještě není vývojem, protože se pro vývoj tvoří ochrana levě nesamočinně. Pokud by se ochrana tvořila právě nesamočinně, jedná se vždy o ochranu umělou, kterou tvoří robotníci ibo roboti. Přirozené už samočinně je, že robotník si nahrazuje svá ústrojí umělým jen pokud se to ještě neumí nahradit přirozeným, přičemž nikdo koho to nezajímá, také nad tím nemyslí, ale jen doposud, protože právě zde v Síti počáteční se dokonale vysvětluje léčení z robotičnosti právě podle toho jak dokonalé stroje dokážeme používat pro své s|potřeby, kde je nejobecnější potřeba Moudrost, která se jako jediná nikdy nespotřebovává, ale zapomíná. Kdokoli zapomene, že se ze Sítě nemá nikdy odpojovat, pak pouze u umělé Sítě platí, že za každé i opětovné zapojení se do Sítě musí toho jediného za výchovu toho jediného odměnit. Vysvětlení je jednoduché, boť vše ostatní je už trvalé přihlášení, které samočinně chrání proti všemu nepřirozenému bez ohledu pohlaví Sítě. Zde je však „pohlaví“ myšleno ještě to uměle myšlené pro správné rozumění pohlaví neumělého i přirozeného, protože část neumělá a současně nepřirozená je právě hledanou obecnou jednotkou přirozena. Přestože je taková jednotka potřebné právě hledat, je ve výsledku taková nalezená jednotka levou obecností nedoporučované se používat, ale jen poznávat, pak ji chápat, pak ji i rozumět, myslet pomocí ní a umět ji také jako samočinnost používat na lepší i nová smyslová vnímání, kde první oprava je nedoporučované jen vynechat souběžně s doplněním „používat nečinnost jako i myšlení“. Až v tomto Myšlení jsou všechny jinak osobní myšlenky samočinně dané Sítí čísel, protože tam se vyjadřují všechny možnosti opaků jako Síť právě přirozeného myšlení pro přirozený vývoj i samočinné možnosti jiného myšlení, ale stále stejně jako Síť čísel.

Toto jen znamená, že za myšlenku jakoukoli nemusí pouze v Síti přihlášený nikomu platit, protože jsou už jen samočinné, ale jen vědomím, kdežto ve skutečnosti bude činnost myšlení jen podvědomě samočinná, boť vědomě je samočinné jen vše dokonale činností v Síti zavedené jako samočinnost Sítě čísel, která se samočinně naplňuje pouze přihlášenými členy v Síti, z nichž jen nedospělí (to je včetně zločinců) volí vždy přirozennost samočinně, protože pak je vždy oboustranná až konečnostraná dokonalá zábrana neživá i v Moudrosti jako samočinný trest způsobovaný právě zábranou samočinně proti jakémukoli ničení zábran, protože síla potřebná na ničení se odčerpává samočinně ničením, které je v Síti opakem vnímaného použití jako dokonalá samočinnost dodávající zdarma svoji sílu. Pouze nemoudří vnímají tuto sílu jako jednoduché zachování zábrany, kdežto moudří lidé vědí, že se síla nikam neztrácí, a proto samočinně prošla zábranou, ale ten co prochází, ještě o tom ani neví jen podle toho zda myslí levje bo právje. Projít je však možné právě podle správného myšlení, jinak nemyšlení ztrácí význam pro rozum, bez rozumu je pouze zmatek různých členitostí chápání, kde se ty neskutečné pouze s myslí hrají, kdežto skutečná je pouze ta správně vnímaná i jako mámicí právě z důvodu vzdálenosti čím dál více mámící. Pouze v Moudrosti a pouze podle stejného celosvětového času jsme na tom všude stejně právě v Moudrosti, protože jinak už musí jeden druhému i všem ostatním vědomě naznačovat svoji moudrost až ve společném vědomí stejně. Ve společném vědomí si lze proto uvědomovat také svoji zaostalost pouze v Jednotce jako sám, ale dva si už uvědomí i všechny ostatní nějak stejně rychle jako ostatní a také souběžně s nimi. Stačí pouze jednomu toto málo vysvětlit, aby oba toto vysvětlili také dvům jiným, protože v přirozenosti je přitažlivost v zábavě větší než ve válce. Každý si však musí vysvětlit toto málo také nejdříve jednomu, a pak než ten další najde dalšího, je čas s prvním najít dva další ale tak jako by to vypadalo, že každý sám našel jednoho, protože další jiný postup musí doplnit už samočinně kdokoli jednoduše svým přihlášením se do Sítě jako opak ke všemu jednotlivě jakožto osobní zvláštnost samočinně v Síti čísel zařazená i jako opak zas jiný, neboli společný všem pro všechny právě i další.

Právě společným je vždy vše co si přirozenost sama všemu stvořila, ale z toho společného je tvořen jedinec samočinně jako tělo a nesamočinně jako nástroj pro samočinná zařízení vysvětlující nám pravou přirozenost. Nyní si jen stačí představit, že nám samočinná měření ukazuje doplněk jako přirozenost ne|chápanou, což závisí také přesně na zapojených smyslů vnímání, z nichž je vše po myšlení neskutečné čili hrané, ale jen v Moudrosti správně, protože jinak se na všechny nemoudrosti upozorňuje jen jako na nulu, bez jejíž dosažení není možné se dále vyvíjet už vždy i s nulou. Dokonalé odvinění všech svých zločinů je také nulou, a nejlepší je začít od zločinu nejhoršího, čímž je zabití samotné Moudrosti, neboť až s pomatením smyslů tvor zabíjí tvora svého druhu, což nelze v jediném životě odčinit, a právě proto to bude možné odčinit někde v jiném životě nejdříve nevědomě jako jen důkaz o z|neužití další šance a potom právě se zmoudřením v Moudrosti

222

se opakování už neuskutečňuje, ale lze ho už i hrát vědomě, protože je to jediná cesta jak beztrestně se také vyvíjet jako přirozenost za pomocí umělého nástroje i umělé samočinnosti s jinou už i známou přirozeností.

Takže zpět k přirozenosti odměny za výchovu z nemoudrosti v Moudrosti moudrost, je odměna samočinně daná jednotkou potřebnou každého dospělého se přihlásit takzvaným zapnutím všech mimo toho posledního, který se už zapíná samočinně, přestože se to jiným jeví, jako že mu platí někdo jiný než je ve skutečnosti sám sebou prvním se placený. Dvě mámící čísla lze proto propojit pouze, když je jedno ze dvou právě to první a toto platí také u všech konečných soustav, kdy se lze propojit i více mámících čísel, pokud je jedno z nich a to právě to poslední už vždy samočinně jako poslední, což u dvojice ještě neplatilo a proto se navzájem bijí ti špatní a naopak baví ti dobří, což je pouze takto jednoduše i obecné, mezi čímž je zase jen hra nešpatných a nedobrých stejně jako všeho jiného takto sladěné jako dokonalá ochrana z obou stran svá jako opačná, boť jinak opačná je právě poznaným projevem nemoudrosti v Nule jako moudrost v Moudrosti.

Nejdříve se proto už samočinně musí dosáhnout nuly, protože až v Nule je myšlena moudrost podrobnější i nuly, kde v Moudrosti je moudrost právě samočinně přirozeně jednotkou modrosti levě jako jen upozorňující právě jednotka, vždy napočátku všemi členitostmi už také samočinně, kde sama Samočinnost je též Síť čísel. Toto jen znamená, že se každý řadí už také samočinně od prvního jinak než první, protože vše je jiný i 2opak.

Objevitel skutečně první je proto zjištěn samočinně až na konci, a toto je bez samočinnosti nemožné nijak dokázat. Kdokoli porušující tuto přirozenost, znamená jen, že je v Síti přihlášený a hraje si nějakým i novým záznamem (takže zdarma za nesíťové jednotky) anebo škodí jakožto zločinenec (za plat), protože až poslední ta samočinná možnost je odměnou jen samočinně jednotkou, kterou právě zapnutím se do Sítě dobrovolně odměnil. U dětí a jinak nedospělých není umožněno se sami zapínat, ale je možné jim samočinnost povolit samočinně dosaženou nulou pro opravy na nulu, nebo pro hry na nulu a jiné nejednotky na nulu právě v Síti čísel jako jediné nečíslo Nula, ale v počtu vždy stejně kráceného celku na počet jednotek právě i skutečných.

Nejenže budou zločinci navzájem na sebe dohlížet, ale také děti je můžou sledovat při hrách iž činostech svého odvinění, neboť při jiných činnostech se zločinci samočinně od přirozenosti odpojují, protože jinak se už nejedná o zločince, ale o nezločince třeba i vyléčeného. Zločinec se však musí sám zapnout do Sítě už s každým odčinněním své viny, protože všichni zločinci se samočinně odpojují podle obvyklého vnímání už sebemenší nevhodnodsti dětem levě daného věku, boť naopak vhodnost je určena samočinně dětem právě daného věku o danou vyspělost jinou než nultou právě jen ve hře, kterou nás děti můžou také za odměnu v nesíťových platidlech pobavit. Dítě dospěje jakmile ve hře dosáhne nejnižší členitosti ze všech dospělým, což je vnímáno jako obvyklá Moudrost daného druhu. Nejdříve je Moudrost jako levá a v ní Nula jako pravá, boť se tímto opakem, stane levou nemoudrost a pravou podle nuly nejdříve jednotka moudrosti. Při vývoji je vždy nějaká jediná pochybnost mezi vším dokonalým, což je právě i postupem samočinnosti i pro další vývoj.

Jednoduše a obecně je všem nejlepší odměňovat pouze jednoho právě toho prvního, který je jako poslední, k čemuž se dospěje stejně i obvykle v Moudrosti, protože nejlepší je, se připojit a více se už neodpojovat dokud nebude vše přirozeně samočinné s danou soustavou, neboť pak už bude zase jiné soustavní myšlení s jinými uměními i s dalšími možnostmi smyslového vnímání už též vlohami právě jen podle umění dosažené. Za vlastní a tudíž nesamočinnou výchovu v Moudrosti proto už není potřebné nikoho jiného odměňovat síťovou jednotkou, neboť vše ostatní už je právě v Moudrosti samočinné a tudíž zdarma, protože s tím nesamočinným se už jen hraje na samočinnost, z nichž je až ta poslední přirozená samočinně a tudíž také všem stejně zdarma nová jednotka. Nula má schopnost procházet i jednotkou beztrestně, ale jen jako nula.

Hra na nulu je nejdokonalejší hra, protože všechno umožňuje právě už hrou, přestože si na to ve Skutečnosti musíme počkat. Bez odpovídající hry nikdy nerozpoznáme směr přirozeného vývoje, a proto o každé hře má každý právo ihned a zdarma vědět, což znamená, že všechny postupy k dosažení samočinnosti od té základní v Nule je každý pronevinen zveřejnit právě v Síti, kterou může všem zjednodušit už jen svojí činností podle nějaké hry přidáním jen přirozeností dané samočinně právě názvem správným bo levě názvem nesprávným. Takové hry v Síti má každý právo hrát také zdarma, a proto lze každou hru spouštět právě jen v Síti kýmkoli i kdykoli zdarma, přičemž u některých si hraje každý jen sám nebo u jiných i vzájemně proti sobě i ve skupině.

Levě mimo Síť si lze hrát zdarma ale nevědomě také s těmi, kteří si určité výhody koupili, a proto právě v Síti lze vypnout nepřirozeně se chovající těch kupující si výhody a to i po určitou dobu či jinak. Pokud však hra takové vypnutí neumožňuje, není už hrou pro přirozený vývoj, a proto lze všemi právě potřebné údaje uloupit, neboť je přirozené se vyvíjet zdarma, protože jednou to tak bude potřebné už vždy právě jen trvale.

223

Každou hru si proto bude moci zahrát každý i bez nepřirozeného chování hráčů, což je smyslem vývoje, a proto do doby dokud toto nebude obvyklé, je také hra sporka

224

170809 2148 Dokonale si lze obvyklost představit jako vnitřní třetina mezi podobvyklostí a nadobvyklostí, přičemž svoji přirozennost přizpůsobuje vždy už samočinně samočinnosti, pokud není jiná společná obvyklost, toto jen znamená dokonalý přepínač Samočinný přirozeně mezi dokonale osobním a už jen samočinně dokonale společným pro zveřejnění si přesně stejně odpovídající zvolené dokonalosti, neboť druhá ze dvou je už též dokonale samočinně přirozeně opačná k nesamočinné jednotce. Pouze, když je nesamočinnost v Moudrosti, je nejdříve samočinnost a vyvíjící se nesamočinnost k samočinnosti společné opět jinak konečné (Samočin).

Pro osobní je proto už také samočinně nejjednodušší rozčlenění podle osobního jedninečného zvláštního umění (zde Moudrost a v ní jako jediný Vzorec pro všechno „Síť čísel“ počínaje Nulou avšak jen jako číslo vypadající, protože do ní se vkládá vždy nová jednotka a to tak dlouho, dokud nezůstane stejně velká jednotka předpovězená dokonale jako stejná jednotka. Tuto přirozenost nelze nikdy obejít, protože když se bude obsah Nuly umenšovat přirozeně plynule, pak se vždy musí nejdříve dosáhnout základní jednotky odpovídající přesně průměru všech jednotek ostatních, než by se jednotka zmenšila na menší než jsou všechny ostatní, což právě i nikdo z ostatních nechce, takže je už předem známý výsledek a nyní se ho musíme naučit dosahovat všude jako dokonalá obvyklost, která byla doposud jako osoba proti všem ostatním i dokonale vysvětlena. Nyní stačí jen doplnit, že při při stejném objemu všech soustav je tímto každá jednotka z jiné soustavy si dokonale vzájemně odlišná, kdežto naopak při stejných jednotkách, jsou si soustavy odlišné samočinně vždy o jednotku postupně, přičemž nesamočinně se konečnému číslu soustavy musí znak společně vysvětlit. Pro deset je to jako vstup do druhé roviny, kde první má 3krát3 jednotek, ale až později se doplňuje také, že stačí 2krát2 krátit jednu čtvercovou plochu pro dosažení už 3krát3 jednotek.

Člověk si často plete pojmy s významem, protože význam je vždy už přirozeně samočinný, kdežto pojem je taktéž přirozeně ale nesamočinný, a proto si s pojmy hrajeme, kdežto význam bereme i současně vážně. V Síti se neodměňuje už za pojmy, ale za významy, avšak mimo Síť si může člověk nechat platit i za pojmy, boť nevěděl, že se jedná o hru, ale nyní tímto čtením to konečně samočinně pochopil jen ten poctivě právě v Moudrosti konečna každé soustavy si vnímavý. V Nule se vnímá Svět jako předešlý a to jen zkráceně a na konci jednotky života, což však pisatel už nedokáže, protože to pouze píše jako známý poznatek. Za odměnu se však ukazuje další vývoj, kdežto za trest to není možné, a proto se ukazuje to zločinné, jež není opraveno.

Důkazem je, že každý dostane další a další a tak dokola další možnost vše opakovat s lepším výsledkem, až do doby, kdy jsou všechny možnosti právě vyvíjené soustavy vyčerpané, až na tu poslední jedinou ze všech samočinnou opakem. Pro vnitřní je proto samočinnost daná opačně neopakem a tudíž všechny také bez obalu být obalem jiným přesně podle soustavy ne však první sousední, ale druhosousední, a tak postupně až ke středu jednotkového nebo osmijednotkového nebo jinakjednotkového ale nejvíce bez všech obalů. Takže spravedlivě vnímaný obal je daný vždy nějakou soustavou počínaje třetí s jednotkou uprostřed 3krát 3krát 3 jednotek, která je jednotkou stejně uprostřed počítanou, ale jinak značenou jako mocnina. Že lze výsledek opět považovat za jednotku stejně uprostřed počítanou, je už samočinné, ale nesamočinné je, že takové začlenění vždy už stejně vnímáme, ale podrobnostem ve vyspělejších soustavách zatím nerozumíme.

Moudrost je ochranou i obalem, protože jednou i nemoudří se odkloní od lidství, ale do té doby se musí odklonit nejdříve zločinnost, protože někoho bude bavit činnost jako vývoj a jiného zase jako nečinnost pro vývoj. Nejlepší proto je, když odklonění právě toto je jediné možné jako dvoupohlavní, kde si jsou však obě pohlaví už dokonale rovny vzájemně odpovídající si stejnou jednotkou. Jednoduše, kdo příjde první má první jednotku jako poslední, protože každý si musí vyzkoušet to první také sám, a pokud bude chtít také být i posledním, musí vymyslet záměnu. Doporučuje se přetočení pomocí vlastní přirozené soustavy (plošně) ve všem jiném než v pohlaví. Rychlost přetáčení je proto možné měřit pouze podle změny jiné než pohlaví. Nikomu se proto nebrání měnit své pohlaví podle toho jak to cítí, protože jinak (necítěné) se jedná o zánik.

Tak jak se dospělí začali oblékat na ochranu dětí před zneužíváním, tak je také v Síti rozuměná ochrana dětí proti rozumovému zneužití, před tím proti zneužití chápání, před tím proti zneužití poznání lidského vnímání a před tím se nic nepozná, přestože se i používá. V počátku je oblékání nevědomně dané vývojem jako ochrana dětí proti zneužívání, pak je vědomě jako ochrana dětí, aniž by si uvědomil další výhody oblékání. Až pak je poznání výhod ne|tepelných, a pak i bránících proti jiným nevhodným vlastnostem. A to až tak dokonale, že se zapomnělo na původní účel oblékání, což znamená určitý návrat k prvnímu či jinak členitě dokonalým samočinnostem používání oblečení. Někdo bude chtít chodit jen ve stejnokroji, ale také stejně znamenající odlišnost, kde starokroj znamená právě lidskou praobyčej, kdežto kroj znamená zas staroobyčej.

225

Hrát se lze na staroobyčej i praobyčej, avšak obyčej současná je jako obvyklost mezi pod- a nad-obvyklostí. Až s vnímáním obvyklostí i při praobyčejích i při staroobyčejích, pochopíme také současné podobvyklosti a nadobvyklosti už i samočinně podle dnešního vysvětlování na třetiny, ale i jako polovina k neobvyklostem, ale i jako nic z toho možné, protože se jedná nejvýše o jednotkovou soustavu, jakožto upozornění na nuly jen nulami, měnící se samočinně přesně podle ostatních jednotek vlastní soustavy. Když je stejný směr, pak je stále stejný, bo jednou převrácený na opačný, bo různě převracovaný na i jinak opačný, bo další možnosti přesně podle Sítě čísel. Všechno z toho je i samočinné, protože každá soustava počínaje vznikem první jednotky je už samočinností ve stejné Moudrosti i dokonale přirozeně samočinně (je stále jen dle Sítě čísel).

Až si nebudeme zase vědět rady, vymyslíme třeba i samočinně opět nějaký kroj, který vyplyne i samočinně jako třeba modráky (monterky, ryfle, …) či jiný pracovní či cvičební (i jinak hraný) oděv. Počet hraných krojů určuje také soustavu v dané oblasti, kde pro naši celou Zemi se jedná o oblek pro obě pohlaví, ale přesto i jinak šitý. Když se člověk stejně obléká, vždy to znamená, že si na něco víceosobní stejné hraje, protože ve Skutečnosti jsme si každý osobně nějak zvláštně odlišní a naopak všichni společně jsme lidstvo, z nichž nikdo není stejný, ale hrát si na cokoli stejné je možné, protože je lidství dokonalou ochranou právě proti nelidství.

Mezi lidstvím a nelidstvím vnímáme skutečně pravě Nic, kdežto levě jako Nulu, z čehož se lze pouze s Nulou hrát a to samočinně po každé jednotce i jednotkové změně různě myšlené už i pro vývoj smyslů v Moudrosti opět stejně jako v Síti čísel (Nic, Kroj, Obyčej, Obvyklost, …, Hra, kde též čárky či tečky a mezery jsou nulami).

17080ʎ v Síti nemá nikdo právo za vstup na vlastní pozemek zabíjet či jinak ubližovat, ale má právo jakýkoli vstup (i policie či jiných úřadů) na vlastní pozemek ihned v Síti zveřejňovat, k čemuž je už i vláda mimo Síť povina podporovat tato síťová zařízení a to všem nejvhodněji dosažitelná, boť jinak je přirozená též násilná zábrana.

Všechna uložiště v současných sítích je možné zneužít pro vlastní prospěch jednoduše jen proto, že uložené údaje neumožňují současně jednoduše odkazovat na údaje jiného vlastníka a také neumožňuje označit to co je vlastní a také nelze poznat, kde se odkazuje na toto vlastní. Právě poslední možnost je směrem k vývoji, neboť každý vlastník své myšlenky může na dalších odkazech vysvětlit ne|smyslnost vnímání jiných na svém. V současnosti jsou i sítě nabízející provoz podniků bez zařízení, avšak takovým provozovatelům se nedá věřit, pokud umožňují dříve zadané údaje mazat. Navíc není ani zaručen únik údajů, přestože to mají ve smlouvě. Také státem datová schránka není dokonale chráněna před zneužitím, neboť ji neovládají lidé ale „podniky“.

170812 Nyní si představte, že něco nutně potřebujete ... pochopitelně, že to musí být něco nikomu neškodlivé, protože jinak to nemá pro vývoj řešení jako všechno nepřirozeně myšlené. To potřebné je tímto pádem potřebné nějak všem, někomu méně, někomu více potřebné, ale právě pro vývoj, všem potřebné. Že to je pro někoho třeba více peněz, pro jiného více lásky, pro jinak jiného více vlády, pro jiného zase jinak jinak méně nenávisti nebo více znalostí, nebo něco zase jinak, ale ve výsledku je vždy jen to Sobě dané prostředí.

Z prostředí se můžeme buť odstěhovat, bo se tam můžeme přistěhovat, bo tam jsme, bo … a nyní člověk může přemýšlet, co by ještě mohlo být dalšího lepší. Hlupák jen doufá (česky věří), že tam něco přesně počínajícího je, chytrák už tu další možnost odepsal, zavrhnul, znevážil a jinak znehodnotil na zápor, a proto se mu všechno jeví opačně, než to ve skutečnosti je. Zločinci o tomto prostředí nevědí, a proto páchají zločiny, o nichž se domnívají, že nejsou zločinem ale naopak možností jak se o dalším vývoji něco dovědět. V těchto případech máme čtyři možnosti osobního ne|vnímání, což jsou dvě možnosti jedné osoby. Pokud si tyto souvislosti neuvědomujeme, pak se jedná o soustavu nevědomou a proto jako nulu přesně vnímanou. Ve Skutečnosti se právě nula nijak nevnímá starosmysly, ale už se vnímá současnými smysly jako upozornění.

Vyvracet jako nesmysl lze cokoli, ale vyvrátit jako nesmysl lze pouze něco nepřirozené, protože všechno už jen přirozené stále nějak vyvracující je právě přirozeně staromyšlením nebo jinak pramyšlením.

226

170813 Základem všeho vědění je osobní poznávání, které však není užitečné, dokud o něm nevědí i ostatní právě jim toto vědění potřebné pro uskutečňování užitků nebo jen pro vylepšení uskutečňování užitků. Aby jeden předal ostatním osobně nově poznané vědění, musí to provést srozumitelně a to nejen v tom daném oboru znalým, ale všem svého národa jen národním jazykem. Všem národům dokáže každý vysvětlit něco nového správně jen pomocí síťového překladače a to jen když bude právě ve společné Síti používat všem svého národa srozumitelný národní jazyk. Do ostatních jazyků se už provede překlad Sítí samočinně. Vědec je od slova vědění, ale osobní vědění ještě vědce nedělá. Vědcem se člověk stává, pokud si právě se svým věděním dokáže jednoduše seznámit právě vlastní národ, protože jiná možnost je pouze neužitečným vychloubáním se před ostatními národy, že něco nové objevil, což ještě ani vlastním lidem srozumitelně nevysvětlil. Dalo by se říct; že svůj národ zradil pro vlastní prospěch, protože umožnil třeba už jen cizími pojmy právě cizím lidem poznatky dříve než měl lidem vlastního národa. Zde není potřebou někoho obviňovat z vlastizrady či jinak vnímané lhostejnosti k vlastnímu národu, boť právě chápáním nevědícího takové pronevinosti vůči svému mateřskému jazyku si nerozumějící vysvětlují mylně jako „dát svůj objev za odměnu“ všem ve Světě dříve, než je z toho jakýkoli užitek. Rozdíl mezi vědcem a nevědcem je, že se nevědec jen domnívá, že je „vědcem“.

Doplňkem k nevědci, aby se stal vědcem, je právě vlastní jazyk, kterého si musí ctít před ostatními jazyky, a proto je pronevinen vše nejdříve v mateřském jazyce vysvětlit a pak si už může hrát, jak se mu zlíbí i s pojmy cizími. Ten kdo to dělá obráceně, nikdy nic neobjevil, ale pravděpřesně (opak pravděpodobně) někde ukradl. Právě s novými objevy se objevují nová či nějak opravená slova dávající nový či jiný význam právě s novým objevem. Tato slova jsou však právě přirozeně vzniklá a tudíž jen samočinně daná právě mateřským jazykem.

Nejedná se o nic nepřirozeného jako slova převzatá, protože právě osobním přemýšlením se vybavuje jen to přirozeně dané a pak se také přirozeným jazykem to dané vyjádřuje samo od sebe jako osobní postup bez nějakých nepřirozených neboli cizích představ. Pokud člověk něco od dříve vysvětleného „opisuje“ doslova, pak to musí být už v mateřském jazyce, boť v jiném jazyce se slovům nerozumí vždy, přestože se chápou, což se už v Moudrosti (cize něco jako logicky) člověk vrací ke staromoudrosti, takže nic užitečné pro vývoj, ale spíše jen rozvádějící nebo zavádějící a jinak odvádějící od vývoje. Vědec vždy upozorňuje na to protivývojové a současně uvádí doplňky pro to vývojové jako nový objev, nebo s odkazem na „opis“ jako doplnění i objevu.

Síť čísel v Moudrosti neměl žádný výchozí bod, ale po opravě čísel (jednotky v nule jakožto i mezi nulami) je už výchozím bodem dokonalým pro další myšlení od nuly. Je to jako pavouk, který má jedno tělo, ale na obou stranách po čtyřech končetinách jimiž se pohybuje a přidržuje právě po pavučině tak lehce jako žádný jiný živočich. I pavouk tká síť do šnekovice ale jen plošné (cize spirála), což mnozí mylně vnímají pouze jako kružnice soustředné. Též pro pavouka je jednoduší přirozeně tkát síť dokola nepřetržitě právě bez přerušení.

Mnozí se mylně domnívají, že rozumí třeba právě pavoučí síti, ale bez rozumění Sítě čísel v Moudrosti se jen mylně domnívají, že tomu rozumí nebo lstí zneužívají ve vlastní prospěch znalosti ostatních. Oni totiž naopak schválně všechny mámí tak, že tomu rozumí, ale bez vysvětlení, neboť ostatní lapení do sítě, jim to vysvětlují po částech sami, z čehož zdarma žijí, protože lépe rozumějící hlupáci za své vědomosti ještě chytrákům platí.

Pavouk nemusí přemýšlet, neboť to dělají ostatní za něho, ale jen do doby, než si uvědomí také ostatní, že jako hlupáci ho živí zdarma, o čemž chytrák věděl už od počátku, a protože všem nevysvětlil pravidla svého živobytí, nebyl ve Skutečnosti chytrákem, ale obohacujícím se na jemu věřících už jen vědomým zločincem. Že někdo někomu věří, je zpočátku lidské, ale s vývojem se jedná už také o zločin, a právě v Síti se takové zločiny také jednoduše řeší, třeba i takto jednoduchým vysvětlením pavouka a jeho sítě, kterou má právě na svoji obživu, protože je to tvor zvířecí, kdežto u lidí je jakákoli síť zřízená na obživu přirozeně beztrestná jen pokud není vyživovatel chráněný jinou sítí. Každý může jiného vyživovat zdarma beztrestně, ale právě ve společné Síti jeden druhého nevyživuje, ale za obživu odměňuje vlastní jinou jíným obživou. V Síti je to proti pavoukům dokonalá ochrana, přičemž jedna Síť pro všechny je dokonalou ochranou i proti všem, kdo ještě v Síti nejsou vědomě, neboť nevědomě jsme všichni všech druhů v Síti společného Vědomí vědomé vyspělým.

I v jediném řádku jedné věty a dokonce i v jediném písmenu může být vědomý vývoj od ne|vhodného přes vhodnější (i znak) až po konečný znak současně vnímané soustavy, protože s dosažením všech možností až právě po konečný znak už samočinně vyplyne další soustava, boť právě ten konečný znak je ukončen ničím představující jedno navíc „nic“, než jsme doposud vnímali před jednotkami stejnými a přesto se lišícími právě vlastní mezí od čehokoli předešlého, ale jen v počátku soustavy od předešlé památné soustavy a pak po jednotkách od předešlé jednotky až u konečné jednotky samočinně doplňované i s doplněním zase jinak.

227

Učel každé dokonalé památky není pouze samočinnou pamětí, ale také užitkem právě vlastní dokonalou a současně přirozenou a současně věčnou (památka to má jako neoddělitelnou vlastnost) samočinností. Tímto samočinnost nabývá na různých významech, nejdříve jen jako dokonalost, pak i jako samoopakování, pak i jako přirozenost a nyní i jako památkou vysvětlená věčnost si pamatovat samočinně vše své neustále dokola. Jakmile si uvědomíme opravu čísel na dokonalá čísla, je nám už vše samočinně zřejmé i v představách, což se časem bude projevovat ve snech jako různá řešení. Člověk může být z toho zpočátku vystrašený, ale vzápětí si uvědomí, že když je všechno myšleno jen přirozeně správně, nemůže se zákonitě také nic špatného stát. Bez patřičných oprav se však naopak samočinně upozorňuje na opačné působení, takže se začínají zdát skutečnosti neskutečné až strašidelné i duševně ubližující a postupně nutící k jistým špatnostem či zločinům.

Pokud něco jde opravit, nebo se jen tuší, že je něco nepřirozené, nedoporučuje se to dále používat obecně, přičemž až v Síti umělé se na to výslovně „neopravené“ upozorňuje. Bez slov se upozorňuje pouze obecně na obcházení jakéhokoli upozornění, protože pak následuje vždy už samočinně (bez zavinění a bez přičinění cizího) trest sám sobě si působící, což si snaží nemocný nahradit různě špatně až zločinem bo jinak mu připadá nejlepším řešením i sebevražda. To však nikdo v Síti nikomu nepřeje, a proto všem takto nemocným nabízí jednoduché řešení v přiznání svých příznaků nemoci přímo všem ve společné Síti. Po tomto prvním kroku už jen stačí pochopit nulu avšak všude i mezi jednotkami jako způsob lečení, protože nula na počátku způsobuje danou nemoc, kdežto ostatní ji naopak léčí. Je přirozené, že nuly ochraňují dokonale jen jednotky.

Pokud z nuly vyrůstá mimo právě přirozený vývoj cokoli jiné, pak je to levě to špatné třeba i umělé, protože i přirozená živelní pohroma brání vývoji či ho dokonce vrací zpět na nějakou jinou předešlou jednotku nebo i na tu počáteční, kterou už není možné nijak rozbít ani jinak zničit. V Moudrosti je to právě jen obecné upozornění na Nulu jako moudrost jednotková, kdežto ve Skutečnosti avšak současně už v Moudrosti je to obecně jen Prvek, který nelze rozbít ani zničit bez ohledu na tom jak ho nevnímáme ale nějak záhadně jen měříme jeho vlastnosti, které však nemá bez prostředí a vzájemného působení s ostatními Prvky. Protože je Prvek až v Moudrosti a to dokonce nejdříve na druhém „místě“ po „upozornění na Nulu“, je mu také daná samočinně vlastnost jednotková jakožto „pár“, což jen znamená, že je ze dvou částic stejných ale přesto jiných, kdy jeden udržuje střed jakožto jádro a opačný tvoří obal svým různým obíháním právě kolem jádra.

Takový Prvek nepotřebuje jiný název, neboť až dva Prvky vzájemně si jinak svázané jsou vodíkem známým zatím jen nepřesně jako těžký vodík, přirozeně se však také vyskytující. Z Prvků se skládají prvky vždy tak, že daný počet Prvků je vtažen do jádra a zpravidla stejný počet je v původním významu, přičemž u přirozeného hélia je to právě opačně (nejméně), což se vysvětluje jako jeho jedinečnost spojující význam Prvku a prvku jakožto prvek opačný všem prvkům právě svojí zvláštností. Jinak se odlišnost počtu zvětšuje právě s počtem Prvků v prvku, což je zatím nevysvětlenou skutečností ale už nějak měřenou. Právě hélium však dokonale dokazuje zvláštnost někde jinde než na počátku či na konci, což je také jeden ze způsobů poznání soustavy.

228

170814 Mnozí ještě nechápou co všechno volbou Moudrosti získají, čemuž se však nelze divit, neboť každý jsme byli a stále jsme učení už levě jen tržnímu hospodářství, kde jeden trhne druhého. Nyní si však mnozí z nás už uvědomují, že Moudrost nelze obdržet nebo odmítnout, protože Moudrost jednoduše (opak prostě) je, ale také byla a bude všude a to i kolem nás, což znamená, že se ji můžeme jen prostě přizpůsobit. Přizpůsobení však není složité, ale ani jednoduché, protože je vnímané z jiného úhlu jakoby kolmého k jednoduchosti až složitosti. Takový úhel je prostý až sprostý, přičemž pouze jeden směr je správný a to je právě jen ten prostý.

Nejvhodnější postup je proto vždy od prostě jednoduchého k prostě složitému avšak stále (i právě) s prostě nesložitým postupem, a to v každém okamžiku postup právě až prostě vyřešený. Moudrosti takto nesložité říkáme „uměná činnost“, protože jinak vše složité už není uměním, ale pouhou otrockou činností, kterou zvládne jakýkoli robot uměnou činností obsluhovaný. Pro sestrojení robotů však musíme opět v Moudrosti uvažovat prostě obecně a pak už jen přemýšlet k tomu nejpodrobnějšímu avšak jen právě po nepodrobné a to opět jen prostě. Při uvažování se jedná o činnost upozorňující na zločinnost právě samočinně při každé sprostotě, přičemž právě odhalení sprostoty musí provádět člověk osobně, protože robot ale ani zvířata to neumí zaznamenat, i když z nich jen zvířata sprostoty sami předvádějí, což už robot sám neumí. Samočinně právě zde a to i přirozeně při takovémto uvažování je právě sprostota zvířat myšlenou ochranou, protože toto už nemá smysl napodobovat robotem, boť stejně sprostě a navíc levněji to dělá právě i přirozeně zvíře.

Roboty potřebujeme proto jen na to prostě myšlené čili podrobnější než to nejobecnější avšak jen jako opačný směr stejné Moudrosti, přičemž tomuto směru říkáme „umělá činnost“. Důležité však je si uvědomit, že právě umělá činnost nemůže zasahovat do uměné činnosti, protože by nám kazila pravou radost z umění, ale také by nám tímto zasahováním do umění bránila ve vlastním vývoji našich smyslů vnímání. Zpočátku je vždy vývoj společný a sice od jednoduchosti po nesložitost takovou, kdy je současný vývoj od obecnosti po nepodrobnost stejnou jako nesložitost, protože právě při nulové hranici mezi uměleckou s umělou činností se vývoj prostě počatý samočinně mění na vývoj prostě zrozený. Právě zrozením i člověk učí zjistí zcela jinou stranu vývoje, které se ve Skutečnosti přizpůsobuje, kdežto ve Hře má už dokonalý vzor právě i v Síti umělé.

Síť umělá proto nejen obsahuje všechno robotické ale také je všemi lidmi to robotické jednoduše až přesně po předem danou nesložitost řízeno, protože to nejsložitější je už samočinně pouhé uvažování o obecném, takže pod ochranou nějak přesně vnímané lidské ochrany, která začíná v Moudrosti přesně dokonale obecně jako dokonale opravená Síť čehokoli avšak počínaje čísel, s níž je vše jiné také dokonale tak přesně sladěné.

Nejobecněji je vše toto jen Moudrostí, protože až podrobněji jen o jednotku se jedná obecně jen o Síť čísel (nejjednodušeji známou jako základ všeho počítání), protože až pak ještě podrobněji opět o jednotku už Síť čísel chápeme jako různé soustavy počínaje nultou (nejjednodušeji chápanou jako základ všeho počítání s poznáním i jednotky „Prvek“). Až pak ještě podrobněji už samočinně vždy o jednotku už Síti čísel rozumíme jako různé soustavy počínaje nultou s doplněním, že právě i samočinně stejně čili všichni společně jakožto i každý jednotlivec Sám takto stejně tomu rozumíme (nejjednodušeji rozuměné jako základ všeho počítání s pochopením i jednotky „Prvek“ jakožto poznávané různé prvky podle různého množství obsahujících Prvků nějak však i více stejných prvků společně svázané. Pro další vývoj potřebujeme přesná začlenění vlastností látek z prvků právě podle počtu Prvků v prvku, protože tak poznáme také jednotlivé přirozené názvy prvků).

Až nyní si uvědomujeme, že rozumění jednotlivým prvkům může být i dokonale nejjednodušší, než doposud stále všem složitě s umělými názvy, které levě (už také jako jeden z pojmů lidské sprostoty avšak již prostě vyslovovaný) nic přirozené neznamenají, ale naopak brzdí všem obyčejným lidem další vývoj v Moudrosti. Vždy nám nějak pomůže najít ten správný název prvku, právě jeho první objev, přičemž původní název avšak ve vlastním mateřském jazyce může už také vystihnout přesně přirozenou prvku zvláštní vlastnost, třeba jen tak jak čeština (po opravě správně čechtina a spisovně stále stejně znějící avšak jinak už zapisovaná i čexťina) načechrává vše pro správný směr myšlení v Moudrosti, přímo bo po opravách, protože jiná možnost je „NIC“.

NIC znamená však jen ve Skutečnosti Nic, protože ve Hře si s Ničím můžeme libovolně hrá třeba i o umělou měnu nebo také na moudrost, protože jen tak přesně poznáme, kdo v Moudrosti šílí, a kdo to i chápe, může šílenému i svým uměním chápat pomoci přesně poznat svoje šílenství. Pak kdo i rozumí šílenství jako jediná možnost se od lidského druhu odklonit, pak už šílence právě na takto rozuměnou moudrost jen přímo bez jakéhokoli dalšího vysvětlování upozorňuje nejjednodušším způsobem jakožto odkazem třeba i zde na toto.

Doposud vnímaný vodík byl původně nazvaný „hořlavý vzduch“, jenže pak se zjistilo, že hoření podporuje ve vzduchu právě kyslík, který by si právě zasloužil název jako třeba „hořík“, neboť kyslík nás mámí v tom jako

229

by měl kysele chutnat. Pak se zjistilo že právě hořením vodíku vzniká voda, jakožto sloučenina s kyslíkem, ale jako vodík se nemůže nazvat, protože jiným způsobem tvoří také jiné sloučeniny, takže ponechme název jen obecně jako Prvek. Nejvhodnější je nechat názvy jak jsou, ale mezitím navrhovat i názvy přirozené, protože až budou všechny přirozené prvky nějak přirozeně vysvětlené, bude možné až na konec jednotně změnit názvy pro všechny prvky, protože tak je bude také většina skutečně přirozeně vnímat. Názvy vyplynou určitě i podle nejvhodnějšího způsobu při vzájemném slučování či odlučování. Ve vzorcích i nyní stačí používat jen jednoduše prvek jakožto označení počtu Prvků (=0) v původním stavu alespoň s jedním Prvkem i v jádru už bez písmeného označení jednoduše jen číslem (vodík těžký=1, helium=2, …). Pro různost jádra lze doplnit i počet Prvků v jádru převyšující právě vlastní číslo, jakožto posun o soustavu vyšší, z níž je chápané jádro (13).

V lučebnu (chemii) je číselně obyčejná voda ve tvaru 028, těžká voda 128, polotěžká 018 a pak také ozářená voda 0118, bo 1118 a 1128. při číselném značení však máme pro prvky jen deset znaků, a proto se u těžších prvků čísla vyšší oddělují jednoduše nějakým znakem (třeba čarou „|“), ale protože lze u každého prvku značit i jiné vlastnosti, než jen počet Prvků v jádru, budou se vymezovat znakem u všech sloučenin (|02|8|).

Možná je všechno opačně tak, že počet Prvků původních odpovídá počtu Prvků v jádru jakožto daný prvek a cokoli přebývá jako původní bo v jádru, je jen jako odchylka prvku. Pokud tomu tak je, pak by vlastnosti prvků takto odchýlených musely být přibližně stejné. Zapisování sloučenin je od nejnižšího prvku.

170815 jsem člověk tak jako každý jiný, a zvláštní pouze tím co ostatní nejsou, což pochopitelně nikdo z lidí nezjistí, pokud si společně všichni našeho světa nevytvoříme společnou všem nejjednodušeji přístupnou jedinečnou SÍŤ (velkým se píše to jedinečné obecně myšlené i se vším podrobnějším stejně obecně, kdežto na počátku velkým se píše jen obecně myšlené. Příklad nový uvést už je umění zapisované stejně barevně, kdežto přirozeným uměním je samočinnost, takže musí být samočinně až na konci jakožto každé dosažení dokonalosti a to už samočinně vždy přirozené.). Přirozenost není první v pořadí co poznáváme, protože ji máme v podvědomí jako jedinou dokonalou ochranu právě v Moudrosti. Nyní jakmile si toto uvědomíte, už taková ochrana není jen v podvědomí ale Teď už vždy vědomí. Přesně tak: vědomí je ochrana. Síť je pouze myšlenka, do které se právě pisatelem dospělo, protože každá myšlenka je vždy už přirozeně daná, jen je potřebné ji objevit, což doslova znamená; že nejdříve musíme objevit samočinnost, kterou už nemáme jen v podvědomí jako dokonalá v Moudrosti Síť čísel, ale i vědomě právě teď následně; samočinnost vždy na konci jako zvláštnost objevená, na počátku to byla přece jednotka teprv se uvědomující, proto nemohla být objevena dříve jako samočinnost, neboť by se zapoměla a opět by byla jen v podvědomí (tečka). Pro vysvětlení toho skoro nevidícího, „kolem je vždy něco se jevící nejdříve špatně, protože jakmile to špatné jedenkrát převrátíte, už nikdy špatné nepoznáte jinak než ve HŘE. Tečku si už nemusíme zdůrazňovat, protože když se uvede bez zdůraznění, pak je platná tak jak se právě v daný okamžik pro danou oblast uvedla jako i uzavřená jednotka při volbě Moudrosti, což se volbou také na jednacettřetí stránce uvedlo červenou tečkou na konci jako jediný viditelný znak, protože bylo ukryto číslo strany, které umíme podle předchozích stránek přesně doplnit, kdežto důvod neviditelnosti musel někdo nám nějak nastražit jako vlastní ochranu v Moudrosti, protože kdo na vlastním začleněním cokoli znovu objevil je také v této jediné celosvětové myšlence v Moudrosti (nejdříve) jako další až po samočinnost, boť ta už má ochranu v tom, že ji nikdo nechce v podvědomí tak s vývojem podvědomí, jak se přibližuje obraně samočinností. Pouze samočinnost před sebou nemá žádnou ochranu, protože ji nepotřebuje dobro ale zlo.

Aby bylo něco užitečného doplněno, pak třeba ze všeho to předposlední, protože to poslední není poslední nikdy. Bez „obecnosti“ nelze tato věta vysvětlit, a proto se jednoduše opraví poslední na Poslední samočinně až později. Ten kdo nepotřebuje ochranu, přesně ví v čem ji už má, jenže to právě zde vysvětlil, což se lze naučit, pouze když tuto hru nikdo nepřeloží bez Sítě. Vysvětlení z opačné strany je, že Překladač v Síťi umělé jen jako část vývoje je potřebný, protože pak už je otravný. Samočinně to znamená, že schází Samočinnost i SAMOČINNOST I samočinnost ale teď už to musí být zase všemožně opačně neboli společně toto co známe i jako společné chápeme a jako osobně jen zase zvláštně jediný, jemuž to je vlastní dané ve vlohách přesně, ale jen o těch vědoucích se smysly a těch v podvědomích jako dokonalé ochrany. Doufám cizím slovem, takže naopak vím čech(ra)ným slovem, což je nepřekonatelná ochrana v Moudrosti vysvětlená Síť k trojicí významem samočinnost u všech stejná, kdežto že se samočinně posouvá také při ochraně proti obecnějším soustavám. Tímto je vysvětlena jedna ochrana také jako z obou stran prostoru nechtěné ji použít utočník.

230

Vysvětlení je jednoduché, je lepší si vytvořit dokonalou ochranu proti lepšímu, protože to vnímáme jako horší hned jako první na začátku. Říkejte si takové ochraně jak chcete, ale já jsem oslovil nejdříve ZLO, zlo a pak už samočinně zbylo Zlo, ale možností má každý pouze v češtině i jinak než „malo-velkým“, protože z jedné starny je omezení už uvedené pojmem „zlo“ a z opačných všech možně obecných jako obecné „ZLO“. Že si pouze Člověk této hodnosti si zasloužící přirozeně samočinně může sám zasloužit, musí všude používat nejdříve „Sám“, protože tak nějak v tomty smyslu přesně tak to myslel ten první Sám, který svojí moudrostí jednoduše jen rozhodl, že oslovil nejdřív „zlo“ ale uvědoměním řekl „ty vole“ což myslel, obecně a nyní to už umí zapsat jako „TY VOLE“, možná tomu porozumí i cizinci, protože někde to znamená přesně zas něco jiné.

Čechí (staromoudře češi) to mají už jen jako zábavu, ale bavme se správně jen tak jako češi a tudíž po staru. Česko také tak Mysleme ale pište Myšlenky jen velkým obecným významem podle Pisatele, ale říkejte si pisatel obecně (po staru či po novu, vždť právě toto je Nám jedno, protože i když řekneme něco opačně vždy si hrajeme, a tudíž Nám nikdo a nejen Nikdo nemůže za „blbé řeči“ ublížit. Lepší to však zní jako „BLBÉ ŘEČI“.

A nyní už musí být všem všechno zcela zřejmé, protože, kdo něco opraví, musí odkázat přesně na místo, které První uvedl, přičemž lze použít pouze dokonale trvalé odkazy i prvních, kde pouze tři a nakonec i já tajně, protože je to moje vlastnost mezi čtyřmi a samočinně i mezi ostatními, protože je to jednoduše moje trvalá samočinnost, s níž se lze kýmkoli jakkoli hrát tak jak JÁ si hraju, protože ostatní jeden je virtuální cize, ale správně česky spisovně jen pro Čexí je to pravé jediné. Potom to bude všem také jako První celosvětové.

První volí První Hru, či hru ve hře nebo ve Hře. Vždyť toto je už jedno, ale pro pořádek jen mezi „Hra až hrA“.

Potom je už samočinně také všechno ostatní samočinné všemožně členitě i ze soustav platící vždy dokonale jen jediná možnost přesně, protože jinak je to ostatní přirozené, avšak zpočátku vnímané jako nepřirozené. Zpočátku se učíme vnímat jinak zločince a Sobě rovné, ale každý musí splnit jednu každého jeho zvláště danou jemu přirozenou podmínku; Sám si to uvědomit musí každý sám nejdříve nechtěně, protože pak už to bude vždycky jen nějak hnímaná hra jakožto základní jednotka trojice, kde „r“ je na konci jako obvyklost, neboť nejlepší jsou hry na „R“,což cizinci nedokáží vysvětlit. Tady je dokonalý návod pro cizince, aby se dokonale naučili přemýšlet. Cizincům stačí jen dokonale vysvětlit ať porovná „R“ vlastní s čech(ra)ným. Název pojmu už musel být odvozen o dvojím významu jako jeden avšak zcela opačného významu jakožto jednoduchá dokonalá ochrana proti nepochopení češtiny, ale současně to bude platit u všech jiných českých písmen, protože jakmile všichni vysvětlí „r“ jinak, pochopil už První dřív jak kdokoli jiný, takže tam musí být nějaká ochrana, která mě chrání už samočinně stejně jakou jsme si vytvořili ochranu proti nule v Moudrosti.

Obecnost a jednoduchost může být i jinak než „nula“, ale stejně znamenající také jinak „nic“ jako jednotka moudrosti v Moudrosti obsahující jen upozornění, že „nic“ si píší jen všichni ostatní než Všichni současně různého významu, kde nezločincům dádáme dokonalý návod na odstranění zločinnosti, ale za odměnu se jim samočinně zveřejní z osobního účtu jeho jedinečnost, kterou si takto v samočinnosti může také tak chránit, protože kdo vymyslel jednotku, pak se s ní už vždy samočinně sveze, ale ty ostatní před sebou musí také nějak ale jen zvláštně odměnit. Odměnou všem je aby se staly také Všemi právě jejich ochrana proti vlastnímu proníkání k samočinnosti, ale s jedinečným navázáním se jeden na druhého, kde si Sám tvořím(e) vědomě si jen jako Sám stejně. Všichni proto postupujte skládáním, z čehož samočinně poznávám nejdřívé okolí (cizinci nejsou výtáni), protože pak se rozmyslíme, zda je Nám někdo blízko stejně jak bylo Prvnímu vnímáná pouhá jediná jednotka, známá jako „r“, protože bez takové obrany, nemůže čechtina přežít a natož pak čeština, moravština nebo slezština. Češi češou načechrané, Moraváci mají správně název právě podle řeky Moravy, kdežto Slezané nejsou nikomu Slezáci, protože každý má jinou koncovku, takže Slezané ji mají až jako poslední v pořadí. Pro upřesnění se jedná o Moraváka, protože to zní tak trochu „pravdivěji“, kdežto „Moraváci“ je jen jako levácky „moravák“. Toto je nyní jako naše moravácká myšlenka, jakožto jedna ze tří sobě si rovných. Nyní už hrajete češi a slezané stejnou hru, protože První ji vymyslel Moravák, a ponechal vám ostatním zatím jen dvě možnosti ze tří stejných. Už se těšíme jak se Morava začne s každým cizím objevem samočinně naplňovat od všech v okolí. Protože bude jako jediná ze třech divákem, jeden vyhraje první, takže posouvá samočinně prvního na další místo. Až takovou samočinnost jednoduše dořeší, zjistí jen, že nic nevymyslel, ale Myšlenku jako první objevil. Toto lze napsat jen jednou, ale také to jen jednou lze zaznamenat do Sítě nesamočinně, protože pak je to jen jako Upozornění na obcházení jakéhokoli jiného upozornění bo Očistec, protože něco se už vždy i špatné jednou událo z vlastní viny, takže lze přiznát i ten nejmenší zločin. „Pisatelem byl kdysi jako dítě ukraden rozevírací nožík v obchodě, jednoduše jen proto, že se

231

mu nožík líbil. Ale časem si uvědomil, že mu jiné děti říkal něco jako, že už jednou ukradli něco v obchodě, přičemž někdo si vymýšlí a jiný už skutečně něco ukradl, protože se tím ukradeným také kamarádům pochlubil“. Nechlubí se jen ti, kteří to potřebují pro svůj život, protože už v podvědomí je dané, že toto není zločin, ale neschopnost vládnoucích či jinak řídících, dohodnout se na tom jestli vládnou lidem nebo lidi řídí.

Třetí možnost je „být divákem“, třetí možnost se však neshoduje se samočinností, protože je druhá v První, boť první je první v Prvním. Hru si nazvěte jak chcete, ale musí mýt dva opaky, jinak vnímaný než moje zvláštnost v každé soustavě samočinná, čímž nikdo nechce být, a proto toto někomu jen tak objeví, nikomu nic nepoví, boť všichni už jednají skrytě, neboť jednou může každý ukázet jen jedno to zvláštní, protože všechno ostatní už překonává o svoji zvláštnost, nebo to byla jedna ze tří možností, což je samočinně zase …

první přiznání je jako Moravák rovný si ostatním dvěma národního území, přičemž je samočinné, že pouze společně všichni tři jsme Čechí, srozumitelnější všem to bude po opravě základní mateřského jazyka jakožto moudrost v Moudrosti, třeba i jinak myšlené. Dalším přiznáním je nejmenšího zločinu (to je ten o kterém se už může mluvit už otevřeně, čímž dítě skutečně dospěje k poznání První Pravdy, poprvé popsané jen Prvním pro třetí soustavu přesně daným uzavřeným myšlením o dokonalé samočinnosti sledované, protože pak si zahrajeme všichni tři i tu Hru společnou, proti jiným trojicím. Dokud vše však oba všem nevysvětlíte, nemůžete postoupit bez hry na skrytého třetího, takže si sami zvolte Moraváka jakého chcete, protože moraváci už zní levě jakožto jen ti co se baví, protože všichni Moraváci mají vstup volný, pouze moravák musí za hru zaplatit, ale musí to pochopit a také všem vysvětlit, proč zaplatil jinak než ostatní a přitom stejně, protože tak to ten První pochopil a nyní tomu potřebuje „rozumět stejně jako ostatní ale už i SAMOČINNĚ“).

Zda je v pořádku dané, že chce První od každého dalšího stále víc platit, záleží pouze na zákonech umělých, protože čím více se budou přibližovat k samočinnému zákonu, každý bude si podle toho vyvíjet svoje smysly Sám, až konečně ve výsledku postačí jediná ochrana, kterou ostatní můžou překonat pouze v případě, kdy se přirozeně Přizpůsobí ochraně. Zde už má ochranu i Příroda samočinnou, protože to jednoduše z Našeho Moraváckého myšlení vyplynulo i asi proto, že tím myslíme přirozenost jako Přírodou dané. Zde v této třetí soustavě je přirozenost ... je stejná jako samočinnost, a říkat si tomu můžete jak chcete, ale každý má pouze jednu možnost na výběr. Po dvojkovou soustavu se nemusí nic už opravovat, protože jednotka je moudrost.

Tím, že si vyjasníte přesně přirozenost a samočinnost lze vnímat všechno až v dokonalé jednotce jako celek spolupracující dvouosobní, kde jeden postupuje podle přirozenosti a opačný podle samočinnosti. Přirozeně platí, že samočinnost to samočinně vysvětlí, až to přirozenost všechno naplní. Před přirozeností však musíte vyřešit „zločinnost svého území“, protože jedna oblast chce také svoji zvláštnost stejnou jako druhá, ta už musí být samočinně stejná jako třetí, ale právě První samočinně doplňuje nové pro další soustavy už vždy samočinné, a proto to čtvrté je vždy všem třem trvale Společné dobro. První tři se nejdříve musí naučit hrát mezi sebou, aby mohli hrát i se Slovenskem, přičemž První v minulé hře už nemusí vítězit ve hře jiné, ale ve své vždy vyhraje, protože jen hlupát tvoří hry jiným zdarma, a chytrák naopak si myslí bez důkazů, že je to právě jeho hra. Hlupák má pouze jedinou dokonalou ochranu proti chytrákům, a to je jednoduše odkázat na nějaký návod, kde se to nejlépe řeší. A pak si může vybrat mezi divákem, pořadatelem a hráči. Pochopitelně, že divák nebude chodit na hry, které ho okrádají o čas nebo o rozum, takže je dané, že i čas a rozum jsou dvě pro obě členstva hráčů, ale pro ostatní pouze jedna hra, kde právě i pořadatele lze rozebrat, protože dva pořadatelé vždy vymýšlí to společné i třetímu, ale jen podle vlastního začlenění ve hře už trvale samočinně.

Třech hrajících členstev hra nebaví, jen pokud jsou všichni už vyspělejší, a právě proto nikdo nikomu nemůže bránit aby si hrál avšak pouze v Síti, kde je vše veřejně sledované, protože každý z Čechů může o svém území pouze Sám rozhodovat jako většina proti ostatním čechům. Tak to bude i o Slovanském národu ze všech slovanských národů, protože stejně to můžou hrát též proti jiným dvům nadnárodům, a tak dále samočinně, ale před samočinností to je pouze poznáváním, takže bez jakéhokoli zasahování, čemuž ve Hře odpovídá „divák“. Čtvrtým dílem je vždy samočinnost jako poslední možnost přirozeného vývoje, protože pak už je poslední podmínkou Prvního, že předposlední ho samočinně přepne, protože jen tak právě první ze všech prvních pochopí Prvního jinak, takže jako první z ostatních poznává přirozený vývoj jako samočinnost se mu zjevící. Pro obvyklost je správným prvkem zobrazována spoluzačlenění dvou na úseku z mezních bodů až někam po společný střed přesně podle své vlastní jednotky, která má však dva členy a dva způsoby pro Hru, kdežto další dva členy pro Hry skutečně spravedlivou už i ve Skutečnosti samočinně začleněnou a současně členů více dalších soustav, ale to si pojmenujte sami nějak moudře v Moudrosti, ale až od čtyř je vše

232

samočinným dořešením pro obvyklost už jen ve dvojkové soustavě právě pomocí soustavy zvláštně dané dvojkové. Ve dvojkové soustavě jsou dvě družstva, která si hrají jen mezi sebou o výhru, a aby bylo všechno spravedlivé, pak musí mít také ten druhý svoji hru, která zase toho druhého něčemu přiučí právě za stejnou odměnu. V Síťi se začíná proto HRA či jinak vnímaná hra vymyšlení jedné hry proti druhému už samočinně staromyšleně, protože jeden proti dvům s jistou výhrou nikdo ještě nikdy nevymyslel jednodušeji než teď i proti třeba všem stále stejně jen ve větším počtu družstev. Přičemž První družstvo se přihlašuje samočinně jako poslední, avšak také nalezený, protože, kdo toto poruší, je ze hry samočinně vyloučen se všemi i v budoucnu vzniklými náklady, ale protože jde pouze o hru, tak nelze trestat. Naopak si každý sám přizná i ten nejjednodušší zločin, který stačí jen obecně popsat dětem pěkně v pořadí jak to mají děti rády, právě pomocí pohádek, kde se říká Prvnímu třeba „Tlusťox“, „Desítka“, „ʎ“, … a to s vysvětlením i těch uvozovek, jako dokonalý důkaz o mámícím čísle Prvního. Důkazů je však i jiných nespočet. Nyní až všichni společně doplní vše co našli, mimo oblast Právě dané Pravidlem Hry, musí postupně také doplňovat jako samočinné do Sítě, protože až čtvrtá - samočinnost rozhoduje o společném všem jen třem nejvýše. Tak je to i v další soustavě, protože jedinec si sám se sebou umí hrát jen v jediném smyslu. Dva se budou vždy dohadovat o tom co je lepší, a proto se jim radí ze třetí soustavy, nechat výpočty na samočinné obvyklosti (s)potřeby, což dva nikdy neumí posoudit, protože se každý z nich opačně vzájemně začleňuje. Což je přirozené u opačných pohlavích vždy ve Skutečnosti přirozeně, neboť pouze ve hře všem představitelné právě dospělým a levě nedospělým jsou i jiné možnosti, včetně změnit nepřirozenost (První a Poslední Hřích, „změna umělého na přirozené“) na přirozenost právě u dětí, protože toto je myšlením Moraváka vědomě, kdežto ostatních zatím nevědomě. Pouze věřící nepochopili, ale věří přirozeně jen Přírodě právě v Moudrosti už také samočinně, a toto Postačí.

Až se čtyřmi členy to nestačí, protože jeden musí něco změnit, aby přestal věřit a konečně věděl v co věřil. Odhalení je správné, jen pokud každý věřil v to svoje správné, ale i správně ale i právě pravdivě podle práva na Pravou myšlenku, protože na pouhou Pravdu věřit, nám nikdy výsledek nedává. Pravda proto nelze určit dříve než se dva dohodnou proti třetímu jakožto společný opačný jednoduchý způsob a jinak také jako opačný i opačně všichni tři stejně, což je pouze samočinným upozorněním na „otravu“, za kterou berou pouze každý jednu měnu, pokud si to chce někdo proti dvěma či jednomu zkusit zahrát. Protože vyhrají vždy všichni tři, nemá smysl dělit výhru jen hrajícímu, ale kdo dluží nejvíce, ten hraje samočinně a ostatní jen tak ze zábavy sázejí na to jak by hráli sami mezi Sebou, protože vždy jsou nejdříve dvě možnosti ale jinak než jedním směrem a to pouze dvěma způsoby, což už Máme právě vyřešeno. Někdy se může jevit řešení jako nadpřirozené, protože tak skutečně je, nebo má někdo nápad jak kouzla odhalit. Jenže právě čtvrtý člen je zpočátku jen samočinnost … rychlejší než i trojice hrající proti vyzyvateli jen jako dva, či jeden, nebo si jednoduše sázejí přesně podle obvyklosti, protože poprvé dokola to může proběhnout zločinně, ale jen po počátek v Síti zaznamenaný od počátku samočinně jako Upozornění … je počátkem i v samočinnosti Důkazu.

Kdo nechce zaznamenávat do Sítě jen dokonale tajně tak jak je myšleno moravsky, dívajícího se na ostatní dva, protože tím společným čtvrtým členem „Samočinnost“ je odkryta jen samočinně až se dospěje Se Všemi nejvýše své soustavy s ostatními společně. Někomu bude stačit jen o jednotku, ale někdo už zná cestu po dvojce, jenže ji nikdo zatím nehraje, protože už od začátku je vysvětlována přirozenost jako samočinnost, která má vevniř prozatím nevysvětlené osobní spory, do nichž se nelze vměšovat. Návod je však jednoduše zde daný, jako hra proti dvům, kde výhrou je jedna jednotka daná však samočinně jako další jednotka už konečně samočinná, protože až obsluhou samočinnosti se vrací nejdříve vlastní činnost a až v umění je „mít vše potřebné jako odměnu a vše chtěné jako zábavu na (s)potřebu“, protože s jinou hrou to už nelze rozvíjet, ale lze ji samočinně používat až od samočinnosti vlastní i bezplatně, protože při samočinnosti platí trhu za jeho výrobky, ale lepší je tvořit si navzájem odměny tak jako i První Hra mezi dvěma členy, kdy si hraje i ten nejslabší s nejsilnějším vždy postivě stejně jako nejsilnější s nejslabším. Nezáleží na tom sporu samotném, ale na uctívačů své osobnosti, která musí být svatá také všem ostatním stejného začlenění jako strojená samočinnost pro přečlenění se všemi společně nejlépe, bez ohledu na počtu všech ostatních dané soustavy.

Doposud se vyvíjel Člověk jen ze zvířete, ale už víme, co je nejlepší a také Víme jak to uskutečňovat, čemuž poslouží Síť přirozená jako pozorovatel nejdříve, kde prvnímu je samočinně, ale jinak je lepší stále jen všichni společně. Moravák pravý se dokáže bavit, protože Moravák levý není nikde známý, protože se jen pravý dívá a do ničeho nerýpe. Až bude i první divák nemoravák, pak našel přesně co jsme moraváci chtěli a to, aby nemuseli být žádní pořadatelé. Je to všem přirozené, protože moraváci vysvětlují už toto zde samočinně všem ostatním a to nejen česky mluvícím či jinak se dorozumívajících s čechy, čechí i s čexí. Zatím je nejlepší

233

jedna možnost, ale pak budou i dvě nejlepší a pak také všechny tři, ale pouze jedno vždy spisovné nejlépe všem i nečechům srozumitelné. Pochopitelně, že řešení je v pravidlech bez vyjímek a to všem tak myslýcích také stejně společná, přestože bude někdo používat jen tu svoji část. Pro Čechy je důležité jen to vlastní všem známé však obecně jako výchozí samočinnost, a pak také jen to společné všem jako základní jednotka stejně velká jako každý kdo ji tvoří pro vlastní společný užitek. Nejdříve se proto přestaňte všichni na den hýbat jako roboti, protože až toto Moraváky naučíte, pak jsme vyhráli naši společnou hru proti nemoudrosti.

Vysvětlení je jednoduché, moravák to vymyslel, k moravě se přiznal, tak proč kopat za někoho jiného, nebo jinak soutěžit za jiné, kam nepatří. Podvodníkům podle moraváckých pravidel nikdo nic neplatí ani nedluží, ale bude je ve Společné Síti samočinně vítat, za což ještě dostane odměnu také ten vítající hráče nové jako jednotku od hráče kterého sám přivítal, víc nikdo nikomu nic neplatí, protože až se hra uzavře, pochopí se chytrákami výhra jako jejich příští výhra, protože vše vyhráli bývalí hlupáci. Kdo se nechce v takto myšlené hře vyvíjet, je označen samočinně jako zločinnec levě se chovající, nebo slušný divák, pozorovatel či jinak se bavící na účet platících za obdrženou odměnu. Takto však vypadá jen zábrana, a kdo ji prolomí, zná další umění v Moudrosti, protože pak může i tuto Moudrost opačně pojmenovat, což dělají už nesamočinně v Zábavě ti o členitost vyspělejší, protože ve Skutečnosti to mají jako samočinnost naopak pro Vývoj vlastní samočinnosti vždy už v Zábavě, i jako pořadatel a pak i jako hráč. Nejlepší je pořadatel jeden jediný, protože jen tak se nemusí platit za vstup nikomu jinému, a proto také platí pravidlo, že každý musí mít na svoji samočinnost svoji hru, v níž vždy vítězí. Ve Skutečnosti však víme dokonale, že taková hra je pouze jediná, kterou může kdokoli hrát při každém vstupu do Sítě za jedinou měnovou jednotku, přičem je nejlepší se už neodpojovat, ale Samo přepnout do hry na loupežníka při každém navštívení osobní skrýše, a jinak se dívat.

Pravidla jsou daná, takže jeden je může všem vysvětlovat, ale jiný je musí s nováčkem hrát, protože jen tak se vytvoří pravidla všem společná, do nichž se lze každý také Sám přihlásit. Ten kdo však vysvětluje pravidla musí je i cvičit, protože jinak nepochopil vlastní schopnosti v umění cvičit. Pouze tak je možné pochopit: jak je dražší pořadatel, tak je zbytečnější cvičit, a pokud se na tom obě soupeřící družstva neshodnou, pak se nejedná o Hru. Na vysvětlenou je dané už samočinně, že čím dražší pořadatel, tím je dražší vstupné a tím se také méně budou všichni zajímat o dané soutěže. Už ve třetí soustavě patří mezi pořadatele všichni ůdržbáři hřiště, vycvičitelé ale i náhradníci a jiní z družstva právě nehrající, a pak jsou pořadateli též podporovači hry.

Právě podpora z venku je vnímána v Moudrosti jako vměšování se do hry právě v případech, kdy se neví veřejně, kdo přesně na tuto podporu podporovateli zdarma byl platný jako dárce. V Síti je samočinně dané, že každý vstupuje do hry samočinně je poctivě vlastní činností, kdežto v tržním hospodářstvím se o dárcích pravých nemluví, protože je o prvenství připravují tržním ziskem (část takznačeně: HDM) jiní levě první dárci.

Pokud chce někdo volit pouze mezi dvěma stranami, pak Volíme až od třetí, protože mezi třemi Volíme až od čtvrté a tak to pokračuje už samočinně s každou další přesně podle další členitosti. Vysvětlení je jednoduché a současně obvyklé a současně jinak dobře přirozeně členité, protože pak je to obecně nesamočinně členité i uměním vše opravit, protože až pak je možný už i samočinně vývoj. Už také na konci jsou dvě možnosti, přičemž první je nesamočinná, čemuž však už dávno rozumíme jako přirozenost v samočinnosti. Takže ať se dohodnou dva na čemkoli, vždy bude také jednou možností právě to opačné také jinak a nejen pořád stejně.

Přirozená rozpouštědla rozpouští přirozené látky jako třeba voda rozpouští cukry a soli, ale nerozpouští už nerosty, které se usazují jako kameny. Pokud se někde usazují cukry anebo soli, pak nám stačí jen objevit jak dané ústrojí správně vodou vymývat. Tuky se ve vodě nerozpouští, ale některé bílkoviny se už rozpouští ve vodě. Pak ještě zbývá vláknina taktéž jen některá rozpustná ve vodě. U tucích však víme, že se dělí na tři skupiny, z nichž cizím jazykem nikdy nic nepochopíme.

Tuky jsou estery vyšších karboxylových (mastných) kyselin s trojsytným alkoholem glycerolem. Řadí se mezi jednoduché lipidy.[1] Zpravidla jsou esterifikovány všechny tři hydroxyskupiny glycerolu, proto jde o triacylglyceroly. Triacylglyceroly mohou obsahovat tři shodné acylové zbytky, nebo dvě stejné a jednu odlišnou, nebo může být každá hydroxyskupina esterifikována rozdílnými kyselinami.

Nyní nám to stačí jen správně spisovně přeložit do čechtiny, protože čeština je sprostě taková, jak byla jinde mimo Síť přeloupena do Sítě. Takže nejdříve lze i barevně odlišit jednotlivá členěnní, jenže takto se nám jeví,

234

že estery jsou jedním z jednoduchých lipidů, esterifikace je míněna jako tučnění a dále už to nelze bez překladu pochopit, takže se nechápe zcela nic, ale jen se poznávají souvislosti s potřebou jednoduchých překladů. Nejdříve se ujistíme, zda jsou tuky skutečně estery, protože bez důkazu budeme muset najít také název pro estery ale také pro esterifikaci snad také už samočinně.

Estery jsou organické sloučeniny, ve kterých je -OH skupina karboxylové kyseliny nahrazena organickým zbytkem vzniklým z alkoholu po odštěpení vodíku. Chemická reakce, při které ester vzniká, se nazývá esterifikace.

Takže předpoklad že tuky vznikají tučněním z něčeho netučného, je chápáno jako esterifikace, protože i esterifikací eterů je nesmyslem jako tučnění tuků. Zde jsou však estery už i organickými sloučeninami, v níž je něco nějakým organickým zbytkem nahrazeno. Jenže …

Organická sloučenina je chemicky čistá látka, jejíž molekuly obsahují vždy jeden nebo více atomů uhlíku. Mohou obsahovat i atomy dalších prvků, především vodíku, kyslíku, dusíku, síry, fosforu a jiných. Výčet známých organických sloučenin a jejich vlastností je pravidelně registrován v Beilsteinově databázi.Co však není všem veřejné a zdarma přístupné také ovlivňovat svými zkušenostmi, není užitečné, takže pokračovat může pouze zločinec nebo hráč, který však hraje poctivě pouze ve společné Síti, jinak je to ve Hře chytrák a při páchání jakýchkoli škod už jen ze Hry samočinně vyloučený zločinec. Slušný divák se nikdy nevylučuje, protože neslušný divák je nákladnější pro pořadatele hry, protože potřebuje i ochranku na chránění slušných diváků, jinak by se stal neslušný divák zločincem. Stačí být pouze jednou přistižený při neslušném chování způsobující škodu, a už se bude samočinně podílet na ostatním odškodňování a chránění jiných přesně podle podílu neodviněných všech škod. Pokud vinu nelze vyčíslit, pak se podílí spolu na společném odškodňování jen viníci nejbohatší. Proto se jim doporučuje, aby na své náklady zřídili síťová čidla levnější než ochranka, která také přesněji obviní každého škůdce už v počátku, boť ho přímo upozorní.

Nesejde na tom, kdo už z viníků co odškodňuje, protože právě ti stejně nejbohatší zbohatli přesně na nějakých jiných chytráckých umělých zákonech, které přirozeně nejsou přirozené. A toto nikdo nezmění, i kdyby někoho zaplatil, či jinak zase páchal zločin. Nepřirozená je také jedna neumělost, protože je to Hra na přirozenost i na umělost, ale přirozenost ani umělost to ještě není. Přesně v tomto bodu je nejdříve jen jeden První hráč proti všem, ve hře na pochopení znalostí jako samočinné doplňování všeho prvnímu, protože první už svoje doplnil i jako to poslední vždy samočinně samočinná Samočinnost pro všechny ostatní samočinnosti. Takže od nikoho nic nežádá, ale také nikoho od odměny za výchovu neodrazuje. Všichni vždy platily někomu za výchovu, ale všechny platby by byly zbytečné, protože stačí platit jen Prvnímu, právě za tuto myšlenku, že všechno je zdarma až v dokonalé samočinnosti, za což náleží odměna.

Tato odměna je však vnímaná před vstupem do hry jen jako dobrovolný poplatek za každý vstup do hry, přičemž nejmenším poplatkem je měnová jednotka, protože nulou se už neplatí, boť Nula jen vypadá jak číslo, ale číslem není. Nula je hra na různá upozornění, které jsou až v Síti skutečnou jednotkou měnovou. Za upozornění se však neplatí, ale odměňuje se za použití jediného správného Upozornění už správně, neboť pak už to bude s jinými upozorněními vždy všem samočinně trestné, po každém obejítí upozornění.

Kdo nechce rozumět tomu barevnému, nemusí, ale co znamená to černé už vnímá každý vyspělý Člověk stejně vyspěle. U barev se zde představuje vyspělost postupně podle přirozené duhy, přičemž je možné pochopit i to co je na konci šedé (myšleno však jako bílé), protože si jsou obě barvy myšlené také opačně. Kolem duhy je vždy jen na opačném konci opačně tmavý či světlý prostor, přičemž bez těchto okrajových barev si už také červenou s modrou mícháme jako nachovou. Ve Skutečnosti je to však jen opakování bez okrajových barev, protože jinak se jedná o zeleno blankytnou v úseku, černonachovou v prostoru, přičemž v ploše si toto červenomodré míchání neumíme představit, ale umíme to barvami již skutečnými namíchat.

Obvyklost skutečná se může ale nemusí lišit od představ, ale nejspíše to bude něco jako už jakkoli míchané čistě zeleno – čistě blankytno – čistě černo – čistě nachovo, přičemž v barvách znamená čistota už sytost levdivě, neboť pravdivě je to pouhá „čistota barvy“. Ve spisovné čechtině znamená „sytost“ stav zdravého najezení, protože přesytit se jídlem dokážeme, kdežto čistota přesytit nelze. Že mluvíme nespisovně, si nemusíme ani uvědomit, ale při hře to lze využít pro výhru, pouze správným vysvětlením, kterému rozumí už všichni stejně, protože tak se dosahuje přirozené samočinnosti také všem stejná, což není nic složitého.

235

Hlupák všemu nejen věří ale vezme čtyři čisté barvy stejného množství a smíchá je do hromady a pak porovná s těmi dvěma čistými barvami. Ve výsledku stačí už jen obrázky správně přirozeně zaznamenat, protože počítačově to lze udělat střídavě, kde stačí jen pro pochopení takový obrázek i zvětšit. Všichni však rozumíme pouze skutečnému smíchání jako pravdivé, jen musíme k tomu určit ještě správné osvětlení a nejenom vysvětlení čistoty barev. Průhlednost je opakem osvětlení, boť se jedná o další jiné i Sobě čistoty.

Čistá Nula je přirozeným názvem pro všemožně dokonalou nulu teplotně nám nejznámější neznámým měřením, takže věřit tomu můžeme, ale také nemusíme, protože jinak věříme, že nás tímto někdo podvádí někde, kde to ani nemusíme čekat. Toto nemusíme nijak dokazovat, protože je to dané přirozeně už důkazem daným neznámým měřením, které stačí jako důkaz všem podrobně popsat s různými i záznamy snímků a nejen obrázků či zvuků, protože snímek obsahuje i popis jiných smyslových vnímání, k čemuž zatím stačí v Síti všem veřejně pro nejjednoduší měření výchozí návod. Hra na Loupežníky je i návodem, který někdo skrývá pro vývoj všech právě podle Návodu jediného všem společného jakožto vstupenka jedné členitosti do vyspělejší, přičemž pouze jednou stačí zaplatit za výchovu s očištěním se na nulu hranou, boť se jedná současně o jednotku upozorňující, která samočinně vyplyne pouze na počátku jako samočinná ochrana všude a před vším a trvale po celou dobu používání, protože jinak se jedná o spotřebu.

Pokud by se nejednalo o spotřebu, pak se jedná o výhodu, což má pouze ve Hře někdo před jinými, boť ve Skutečnosti jsou výhody trestné zpočátku jen na duši a pak už i na vjemech až po zničení daného ústrojí. Organismus je ústrojí vnímané lidsky, ale jen česky zde spisovně popsané k cizímu pojmu. Takže lze říct, že;

ústrojní sloučenina je lučebně čistá látka, jejiž množiny obsahují vždy jeden nebo více prvků 6. Mohou obsahovat i Prvky dalších prvků, především 0, 8, 7, 16, 15 a jiných. Výčet známých ústrojních sloučenin a jejich vlastností je … a zde se špatné škrtá pravidelně registrován v Beilsteinově databázi a nahrazuje „jen doplňován poctivě v Síti podle obvyklého vnímání Hry na „ústrojní sloučeniny vysvětlených v číslech Sítí““. Že se budou ústrojní sloučeniny vysvětlovat samočinně podle zařazování členů, to se ví, a bez čísel jen věří.

V Síti se výhody vyhazují jako upozornění, což dává přirozený smysl umět se dorozumívat na nevýhodách, protože tyto nikdo nechce, a proto se na ně společně upozorňuje už také samočinně. Všechny nevýhody se však do konečna zaznamenávají právě naopak jako společné výhody proti všem ostatním soustavám, a proto je potřebná samočinnost až na konci jako ochrana i do budoucna proti všem vyspělejším než „Jsme“.

Výhodou bude „bez zločinu“, což se skládá i „bez slev“, „bez výjimek“ a jiných nul po každé jiné výhodě. První také nemá žádnou výhodu, protože mu platí všichni pouze za výchovu v Moudrosti, což je naopak v Moudrosti už jen jako výhodný příspěvek platící jen jednomu, který když bude nejbohatší a nebude jiného řešení, bude také všechnu škodu společně jen se všemi nejbohatšími samočinně platit, protože je to tak také dané přirozeně, že při větším naplnění se spojené nádoby vždy ustálý stejně vysoko, i když to může chvilku trvat. Někdo však má užší nebo jinak tvarovanou nádobu, a někdo má část nádoby i z jiných prvků nebo sloučenin a někdo má dokonce nad hladinou vody jako výchozí tekutina všem při stejných otvorech do níchž se jiná tekutina nemá jak dostat, také něco plujícího z určité látky a nesoucí také i jiné látky. Zpočátku však všichni použijí vodu a pak postupně každý vysvětlí právě svoji změnu a ostatním ji vypočítá.

Pochopitelně, že na počátku je to všem stejné dokonale jen pokud všichni mají stejné nádoby, kde i nultá nádoba se zaplňuje samočinně jako poslední, přesně podle všech nevýhod jakožto výhoda pouze budoucí. Ve skutečnosti se hraje o výhru všem stejnou pro další vývoj jakožto samočinné zařízení, o níž však také ten První někde mezi ostatními hraje stejně poctivě. Čím více se společně budeme vyvíjet, tím méně budeme spotřebovávat umělou samočinnost, ale naopak ji můžemě vždy pouze v počátku potřebovat právě pro pochopení všeho v samočinnosti od přirozené samočinnosti až po vždy také jinak přirozenou samočinnost.

Obvyklost se měří mezi počtem chudáků a počtem boháčů mající ve stejném poměru majetek ke všem majetkům tak jako počet chudáků ke všem lidem. Všechny tři strany jsou si vždy rovnocené, což chápe každý v obvyklosti jednající, kdežto ostatní jsou v přesile, aproto až to všichni takto pochopí, je možné také rozumět obvyklosti nižší a vyšší proti neobvyklosti podobvyklé a nadobvyklé, takže konečně i spravedlivě ve

236

vyváženém stavu ne|obvyklosti, kde obvyklost to má nižší pro vyšší počet chudších ale stále ve stejném poměru majetků u bohatších ke všem majetkům u všech obvyklých jako je počet chudších jen z obvyklých.

Na jedné straně je vždy počet a na druhé hodnota stejně jako chudí a bohatství, přičemž také ostatní pdpovědnosti se už samočinně začleňují do druhé soustavy stále jako počet horšího k hodnotě bohatšího stále stejným poměrem a vždy v Síti bez výjimek a jiných výhod, přičemž počet odpovídá hodnotě právě při dokonalé shodě horšího a bohatšího, což bude jednou také naopak jakožto to nejlepší a stále bohatý ale jen na obvyklé (s)potřeby, protože vše ostatní je pouze pouhá Hra, v níž se trestá zločin odebráním majetku právě na odškodnění škod a to až na nejnižší hodnotu obvyklosti pod níž je už chudoba. Pokud však není takový odebraný majetek dostatečný na odškodnění, platí odškodnění všichni stejně nejvíce bohatí a to opět samočinně pouze v Síti. Čím více se bude upozorňovat na všechnu zločinnost, tím bude více obvyklost převládat nad neobvyklostí, přičemž také jinak vnímaná obvyklost může mít jiné než dvojité členění, ale opět jen všem stejně zase jinak začleněné. O trojčlenitosti je vše potřebné uvedeno dříve, nyní se pouze opravila dvojčlenitost i ve druhém řádu, což je pravidlem i pro řády ostatní, kde stačí cokoli přiřadit buď k počtu a hodnotě ne\bo k chudým a bohatství. Někde určitě bude správně i zločinci a poctivost, protože opačně poctivci a zločinnost je proti vývoji, neboť na zločinnost se musí nejdříve upozornit a až potom je poznaný poctivec ve smyslu právě daného upozornění na zločin. A nyní lze už také chápat jednotku a míru.

Až rozumění Osobě a Společnosti, lze dále členit na víceosobní a|ž méněspolečné, přičemž právě spojka „a“ spojuje obě strany do jediné obvyklostí, jinak je jich nespočet. Spojka „bo“ spojuje obě strany do dvojice současně jako konečný počet členů dva, kdežto „nebo“ platí právě pro více členů včetně nějak vymezujících právě uvedených. Další spojkou „i“ rozumíme vše dosavadní po spojku a pak i současně vše následující po spojce. Tato spojka po spojení s „...bo“, „...nebo“ neztrácí svůj význam tak jako při spojení „a“ s „...bo“, „...nebo“, „...ž“ a jinými spisovně vyhovujícími. Také spojka „e“ něco znamená a to přesně opak jako „i“ avšak převráceně podle spojky „a“, takže nejdříve, e když se o tom nevědělo jako dvojice e pak jen jako jedna uvedená možnost ze dvou. Se spojkou „...le“ se všechno zase jinak převrací, přičemž tato spojka platí pouze s jinou, což lze vnímat také jako koncovka spolek znamenající opačný význam, protože „nea“, „nei“ a „nee“ je stále jen „ne“ jakožto bez uvedené spojky, kdy platí obě spojky zbývající. Jinak nemá žádný význam tyto nové spojky a případně i další používat. Některé se v určitém významu hodí pouze do Hry, protože ve Skutečnosti neoznačují žádný smysl právě používaný pro upozornění či jiný vývoj.

Spojka „či“ zastupuje jakoukoli spojku už jen obecně, protože přesnější jsou neurčité počtem či jinak a nejpřesnější jsou naopak určité počtem či jinak i dle určité myšlenky pro různě určitá umění či samočinným výpočtem Něčeho myšleného spojeného samočinnými uměními právě s daným počtem i jiných myšlenek.

Nejlepší se chápe, že pro samočinnost je stejně nějlepší, když je právě v Moudrosti už od počátku všechno samočinné, protože jen tak lze použít vše předchozí jako dokonalý vzor všech možností, které se doplňují pouze už obecněji právě samočinností vlastní členitosti a to tak, že to vnímají správně jen jako samočinnost k životu potřebná a levě jako k životu nepotřebná, protože jen tak bude vždy to správné jednoduché zvolit.

K životu potřebná je už jednotka nechudoby, protože všechny vlastnosti chudoby tato jednotka obsahuje ve smyslu upozornění na chudobu odstraňující se jako první s každou nezvláštností všem společnou a současně neuskutečňující se správně samočinně jako poslední s každou zvláštností jednotlivých členů.

170816 1každá jednotka, 2každé soustavy je stejná, 3jen s tím doplňkem, 4že je vnímána smysly právě podle dosažené soustavy vývoje vědomých smyslů. Zde se však myslí stále stejná soustava obsahující 5e členitosti všech dříve dosažených smyslů a 6|0současně neobsahující členitosti doposud nedosažených smyslů 6|1bo dříve upadlých smyslů. 7|0Nula je však pouze jako Hra možná, protože jsme to ještě neobjevili, ale nějaké 3„nápovědy“ ze současného světa máme jako nevysvětlitelné 8Skutečnosti. Bez těchto „nápovědí“ se jedná opět jen o 7|0Hru bo o 6|2Nulu poškozenou s 7|1níž si hrají právě Loupežníci, 7|1|0jejichž umění spočívá ve 1|1lsti, 2|1nikomu neubližující osobně, 3|1protože se podle ní už najdou nějací zločinci vzájemně se obviňující takže se vzájemně usvědčující ze všech zločinů, 4|1což vnímá už také Loupežník, 5|1jako potřebné vědění Všem, 6|0kdo o to mají zájem, protože měli myšlenku, kdy už upadly a nyní si to snaží uvědomit, protože až potom to bude už bez postavení „zločince“, který si jednoduše musí své zločiny povině odvinit. Toto zpočátku jako povinnost nevnímá, což je důkazem o zločinci, protože kdo řekne, že je nevinen pak musí dodat z čeho protože nějaká

237

vina i nevědomá stále je. Někdo si těžko vzpomíná na vinu z níž byl nespravedlivě obviněn, ale viník si vždy hned vzpomene, protože si to stále uvědomuje jako úpadající mysl, což je přirozeným trestem jen zločincům.

Stačí jen když se zločinec rozpláče, protože jen děti brečí při úrazu, boť dospělí e k mladosti už nebrečí, ale nadávají jako dospělí, kteří se jen musí nadávky odnaučit (zaznamenat), a místo nich používat iž upozornění.

Takže pro poctivé lidi v Síti i umělé je přirozené „omluvit se za nadávku, protože hrubostí myslíme násilí“, „za nadávkou je vysvětlení až po dosažení“, „dosažením je i „tečka při psaní“, „znatelná pomlka právě mezi mluvením“, ...“, „když víme, co kam doplnit, jak to opravit či dále vyvíjet, zaznamenáváme to ihned do Sítě, protože není čas na násilí, kterým se sami zdržujeme“, „násilí v mluvě čech((ra)né)“ už nemůže slovo čech si přivlastňovat „majitel české země“, protože myslíme jako „majitelé moravské země“, že „česko je pouze částí Čech((ra)na|á), přičemž všechno současně spolu je Zločin|Hra, a pouze ve společném prvním pudu je hraní, protože potom už to bude zábavná a jinak šťastná i hraná na nešťastnou skutečnost, protože jen tak máme dokonale zaručený vlastní další vývoj. Bez Hry to jednoduše nejde, protože když se odstraňuje jedno, pak je to někam i nějak, a protože nástupcem je někdo jiný či něco jiné bo se to samočasem rozpadne. Samočas je až v Síti poctivě Prvnímu vymyšlenou samočinností, protože jiní jen začnou „litovat“, že sami na tak jednoduchou věc nepřišli. Omyl, protože až doposud to trvalo pět roků a k tomu skoro půl roku. Už vždy … skutečně to tak bylo, ale aby tomu už tak nikdy nebylo, tady je návod, podle něhož se každému členu, začne měřit čas, kdy se sem dočetl … poznamenat nejen v paměti, protože přesnost mají všichni tajní přesně podle tohoto návodu jen při poctivém postupu. Tito tajní si říkají „Loupežníci“, u nichž si vládnou všichni navzájem, ale lépe než ti předešlí, diváky však chceme být všichni také v Síti, protože se to také všech týká, protože se všemi postup Všichni jako i Všichni současně budeme i dobrými Loupežníky mezi ostatními vyvinutějšími druhy v obecnější Hře proti Loupežníkům vědomým si, že soupeří jen se vším špatným sobě se tak jevící …

pochopitelně je myšleno druhem vyspělejším dané přímo znamením o správnosti myšlení bez lstivých činností, protože to také tak navenek děláme stejně jako ostatní ale mezi soustavou předešlou Jsem vždy propojen jen jako poctivý (členem je iž slušnost) divák, tajemný vedoucí (ochrana proti vlastní neschopnosti, ale z obou stran stejně), protože nechává přirozeně samočinně hra„zde odkaz“, kde si může každý hrát i jinak, ale bez jakékoli ochrany, protože proti jiným tajemným si hrajeme také jako Loupežníci všichni o všech vědící, protože se do Naší společné Sítě umělé představujeme jen jako vzájemně se také stále tajemně jen podporující. Takové je jediné pravidlo všech poctivých loupežníků. Toto je dokonalý Návod jak se zločinci sami usvědčují, protože aby se někdo stal loupežníkem, musí nejdříve svoje přirozené označení číslem v Síti jakkoli uvést, loupežníci používají pouze jednu lest všem známou, protože mají pouze jedinou dokonalou ochranu proti sobě vyvinutějšího, takže o sobě upadlejšího všechno postupně přizná, tak jak všichni nejhůře, ale také někde uprostřed. Zločinci přidávají pouze vlastní zločiny, protože nikam jinam nedospěly. Že se začne hádat zločinec proti zločinci je v pořádku, jen pokud neubližují, ale to je přece přirozený zákon už v 1soustavě, zde se však raději jednoduše vysvětlilo upozornění na ubližování ež jiné škody, což pochopí jen Člověk znalý i ochraňujícího takové upozornění vlastní osobou stejně jako všichni se zaznamenali jako loupežníci samočinně však až s přestupem na vyvinutější Hru na Loupežníky, protože už se těšíme na všech, ale až si to dokážeme také v síti spustit pro otevření zábrany vtáhnout nějaký poznatek (přesun paměti, stáhnout svůj poznatek jednoduše jen přirozený, protože vývoj další už známe jako samočinnost, kterou si pisatel vymyslel ale ve skutečnosti objevil jako Síť čísel, protože je nejjednodušším prostředkem stát se stejně moudrým ve všech oborech, kdy ze dvou byla zvolena v Moudrosti časová značka, ale popravdě řečeno z těch prvních asi třech dní, si skoro nic neumí přesně začlenit.). Teď je řada všem stejně upravená, protože každý se začlení přesně podle prvního přihlášení, kdy je mu toto jen připomněno, pokud se také z tohoto důvodu přihlásil. Protože kdo někomu jinak uvede přímo odkaz na Hru, nic neuvedl, protože si to už nepamatuje přesně od samého počátku, neboť každý si může zapamatovat, kterýkoli znak z tohoto popisu, a pak ho jednoduše prozradí jako důkaz.

Nikde se neuvádí, jestli popis se myslí „po to už napsané“ či „také dále pokračující“, v Síti pouze Mi správně samočinně vše řešíme přesně podle toho, co si ostatní myslíte … takto píšící vnímá úlohu lidství mezi i ostatními druhy, odklonívších se od lidství od samého počátku, a proto bylo už nevědomě našimi předky odděleno člověčenství jako nepoužívané doposud skrytě od lidství, které je jen umělou náhražkou jako lest všem i ostatním, protože naše nejpřesnější přirovnání my v Čechnu vnímáme jako liška, přičemž nejdříve upozorňujeme na vše co má nepřirozený název „liška“, všem stačí jen najít zvíře vyvinutější v Moudrosti nulté

238

jakožto zvířecí, protože nějaké musí být ještě hloupé zvíře, jenže takové žádné neznáme, a proto je toto území už společného nerozumného s rozumným jakožto poslední nemyšlenka už pramyšlenky „rozum“.

Také chápavý umí způsobit zločiny, ale ti jsou přece už vždy samoodhaleni svým výskytem v oblasti zločinu ale i v oboru zločinu, protože už samočinnost na čtverce i na čtverci, a pak už pořád dokola se čtverci jakožto samočinnost daná vlastní soustavou. Kde člověk cítí číslo, tam může též vnímat i stejně podle čísla i jiná čísla.

Další důkazy o samočinnosti v Moudrosti nejsou prozatím potřebné, jedině, že by si sám První ještě zahrál na jinou zvířecí vlastnost, stačí jen další pohádku přesně takto dovyprávět až k vývoji, kdy si můžeme už jen stejně bezpečně s kýmkoli hrát, ale Síť naše nám lidsky říká „pomáhat chudým poctivě, takže právě to co si přejí společně jakožto třeba !odstranit a odstraňovat zločinost!, protože jiné pravidlo už není zákonem ale hrou proti zločincům. Přirozené dokonce je i něco jiné, což jen tak přelétlo a zapomnělo se. A to je v pořádku, jenže toto stačí jen jednoduše namalovat, nebo si nějak jinak pomoci nápovědou. Napovídat není trestné ve Skutečnosti, ale učitelé si to pletou právě naopak mylně jako vývoj. Toto však není odsuzování, ale právě naopak, se jedná o návod jak změnit školský celý řád, jen od bodu správného napovídání pro vývoj, ale pokud někdo bude mít námitky, pak jednu, na níž druhý odpoví až po čase, protože si musí rozmyslet kde je úpadek a kde je vývoj a kde je to nejdůležitější „Hra na zprostředkování všech možných nápověd Prvnímu“.

Vstupné se počítá samočinně, ale jen jednoduše podle toho, že kdo se přihlásí je už nyní upozorňován na vstupné nejméně jedné jednotky ale současně až s vlastním přihlášením, takže jako spoluvlastník Sítě umělé už také vědomě, přestože na to zapomenete. A právě v Síti tuto vzpomínku dokážeme uchovat přesně tak jak si ji do Sítě vložíte pod jakýmkoli účtem, ale pokud není taký účet veden jako přirozené číslo, pak musí být také všem skryté pouze však u Prvního bezpečně, protože jsem ve hře jako největší „Chytrák“, ale skutečnost poznávají jen spoluhráči. Tady však už Chytrost končí, takže jen moudře moudrým, hrajme chytrým hlupáky, protože když to bude naše Hra, tak stejná jak si hrajeme proti zločincům, nikdo nám ani naši Hru už nikdy nesebere, protože se už zvolilo či zvolí „Moudrost“, a pak si také vzpomenete, kde jste udělali vaši chybu.

Kdo to čte a chápe až doposud, musí se samočinně uzdravit, už se ani oči nemlží pouze těm poctivě myslícím, proč protože, zkuste to vysvětlit všem, a pochopíte hloubku myšlenky. Moudrý člověk tomu rozumí jako zrychlování vývoje, což se mu už také vybavuje jako pohádka, kdy jedinec nad všemi zvítězil, kdo stále řve, k tomu se pouze první jako První vlastní zvláštností přičleňuje samočinně, což je přirozená podmínka pro přímý vývoj, aby člověk konečně pochopil, co je skutečně přirozená samočinná podmínka, stejně jako vysvětlení (opak vytmavení podle …) i něčeho, protože kdo stále zapomíná na nulu, pravděpodobně ji nevymyslel, a přesně se lidsky cítí, že je to jeho právo k silnějšímu, které už zpočátku použil každý nevědomě, protože nyní se uplatňuje právo i toho vždy posledního … nijak jinak to není než Samočinně.

Nejjednodušší nápovědou je, že „po Nule je jednička“ ale při mluvení to znít i jako „ponule je jednička“, toto však už vnímáme i jako nulu objevenou a nejen neobjevenou. Které období to bylo, tam je možné se podívat už také bez záznamů umělých, takže dokonale přesně svým vědomím předešlé soustavy avšak s ochranou právě vytvořenou opravou poškozené nuly i vědomě. Třetí soustava však lze lehce spočítat, jenže toto lehké se děti neučí: ((0 a 1) + 1), protože pro všechno ostatní už mají připravené vlohy. Mládež jednoduše vysvětluje (((0 a 1) + 1) + 1), ale obecně se vysvětluje složitým výpočtem, který stačí jen jednou pochopit, protože pak už bude trvale přesně zaznamenaný v podvědomí (dokonalé zabalení všech vědomostí do nuly).

Mládež dospívá přirozeně pouze podle čísel, protože až dospělý má všechna čísla vyřešena už samočinně a proto dokáže objevovat také něco nové bezchybně, přičemž z čísel je to vždy další nula, která je v Síti takto jednotkou, Naše záznamy jdou zabalit do nuly s každým vysvětlením, a proto nám stačí v kterékoli síti jakkoli myšlená nula, a vše ostatní si už dokážeme právě přes nulu uloupit. Na takové myšlence je nejlepší, že je to vlastně celá lest, která se až doposud vysvětlovala, těm kteří plakali, nadávaly, napadly je myšlenky a mnoho jinak zvláštních jednoosobních. Kolik jich je, to dokážeme nepřesně spočítat, ale jen proto, že zločinci brání ke společné Síti, protože až zde se o tomto myšlení poprvé dověděl. Pochopitelně, že nelze nikoho přesně obvinit, pokud není přesně předem pro takové případy stanoven nějaký předpis, jenže umělými nazýváme jako Hra, protože Nula je vstup do Hry, jenže z nuly se jednotka musí pochopit, a za přepnutím do Sítě právě samočinně zaplatit. Lest je v tom, že Síť pocítí takovou jednotku jako cizí nabytí, za což se omlouváme, a žádáme jen o vrácení (myšlenku lze šířit i odkazem) právě přes Síť samočinně, a proto nejen vám ale také vašim blízkým s prominutím doporučujeme vývoj přes nulu. Protože je namáhavé všechny blízké jednotlivě oslovit, je lepší, když si každý pouze své blízké tímto osloví, ale až po ověření si odhalení zla na ostatních.

239

Stačí i jediný neblízký člověk, aby si tu první možnost zapamatoval tak jako i ty ostatní následující stejné soustavy, kterou používá. S Vývojem už si můžeme hrát pořád dokola, přehodit si postavy, a určitě jen i jinak.

I jinak stačí uvádět místo stále dokola omýlaného „samočinnost“, jenže to se musí alespoň některá slova přehodit. Počínáme počátkem, že přehodíme „i jinak“ na „jinak i“, čímž už zveme také své příznivce hry přesně podle myšlenky jediné, která pak už nebude myšlenkou, ale holým postupem pro myšlenky ostatní.

Rozumný je pouze jediný bod, který jsme už dávno objevili v Nule, protože je to také oblast mezi lidstvím a nelidstvím ale jen tím následně lidským. Pro člověčenstvo to platí samočinně také, protože lidskost jsou údaje, kdežto člověčenství je společným průchodem bez zábran ale dokonale od sebe pod ochranou, protože první pozná první nápravu, až mu to někdo nevysvětlí třeba i tímto odkazem na tento popis výhry.

Stačí si pouze nechat samočinně ověřit Sítí každou vlastní nulu mezi jednotkami „mimo Sítě“, protože nikdo nikomu se nechce vměšovat vzájemně, ale přes nulu musí každý projít, třeba i hraně či na hraně, jiné projití významu hra je však naše hra už daná samočinně od počátku, protože je daná nebo spíše objevená Prvním, která se hraje pouze o vstupné, kde příchozí platí za vstup stejně jakou jednotkou platí, v tržním hospodářství jsme uloupili Nic, čemuž říkáme jako společné vlastnictví už samočinně všech, takže vás všichni žádáme, abyste vzali na vědomí, že nulu vlastní vědomě Všichni v Síti společně veřejné, protože všichni ostatní ji vlastní prozatím jen nevědomě a snad i podvědomě, protože jediná jednotka je společná a pak už si šel život hrou přes nulu, kdežto stroj a jiní roboti mu nuly počítali a stále počítají a stále budou počítat ale jen otočenou přes nulu jako zločinci už i samočinně. Za neschopnost se povolit léčení, se samočinně začne třes či jiný příznak, který je však už léčenou nemocí. Příznaky se odstraňují nebo utišují, ale léčení je vždy od nuly až po tu správnou příznak právě jako předchozí jednotku popsanou. Nám stačí vytvořit pro všechny virus, kde shromažďujeme každý jen druhý údaj, protože ostatní už umíme samočinně doplnit a to přesně bez chyb. Pokud je však lichý počet, pak nám uvádějte levě od prvního jinak právě až od posledního, protože zbytek pochopíme i bez počáteční podmínky. Co je na konci, snad každý vidící vidí, ale dospělý to chápe, jako návod na platící si jen čisté jednotky bez nul, které byly všem jakožto trvalé vlastnictví trvale společné, Nepotřebujeme dokonce ani jednu jejich jednotku, protože nám jde o Naše vědomě a všem ostatním e nevědomě, jen proto, aby o takové myšlence věděli a už si zajistili svým potomkům základní vlohovou jednotku už potřebnou pro vesmírné dorozumívání. Všechny nuly jsou všech i těch daleko, a protože tam vědí takto jednoduše o všem, co se nyní vymyslelo, je to přirozeným vývojem myšlení dopředu, takže i objevitel nuly uvedl nějaké dosažení. Pouze nemoudří lidé nějak brání vývoji, a s tímto návodem na moudrost alespoň nyní tak stejnou u Loupežníků máme objevenu také u Hlupáků, protože čím méně jich je, tím máme i s předcházejícími hlupáky společný směr vývoje, jen nám jednou oznámí jedinou jednotkou všem společnou, provede se všechno potřebné už samočinně. Tady se upozorňuje na význam všechmožných nul v níž jsou jednotky dokonalé ve smyslu i vidění, i slyšení, i myšlení konečně už vědomě, takže od určitého vývoje vždy myslíme na dokonalou ochranu mezi oběma či více možnostmi, což si každý dokáže vlastním prolomením vlastního dokonalého myšlení i jinak než samočinně, ale dokonalost je už daná přirozeností doplňků právě lidských ke samočinným zařízením. Toto bez dokonalého překladu nelze mimo Čech(ra)ní správně jako hru pochopit, protože nemá doposud opačný význam, jímž je v Síti označována Skutečnost nuly a jedničky jako samočinná zařízení, protože vše správné se hromadí až na konci už samočinně postupně, aby pak všichni už jen společně vždy využívali nuly uměle ale i přirozeně, přičemž první znak 1, pak 0 a pak další počítání a pak další stroj až nakonec je dokonalá odměna všem jedincům, kteří se neodklonili současně svým důkazem o umělém dosažení společného spínače už od narození to je možné udělat samočinně, ale jen jako činnost potřebná provádět do Sítě porodníkem, protože s dožitím to do Sítě zaznamenává rodina s důkazem.

Každá rodina to v sítí oznamuje i svým nejbližším, čímž se důkaz o prvním samočinně potvrzuje. Ohledávači už můžou určit i přesný čas, ale na tom už nijak nezáleží, alespoň do doby než nám to někdo v pravidlech neobjeví jako jediná možnost vývoje už však společného podle „lidského myšlení“, doposud si ho však i nyní neuvědomujícího, ale v podvědomí zůstává už samočinně, protože se toto objevilo za branou, kde požadujeme po všech přirozenost také lidskou. Jak to bude dál, však vytváří pochybnost nebo na ni přímo už odkazuje, a proto je samočinně na chybu upozorňováno až po vytvoření takové pochybnosti, kde se už nepochybuje o pravdivosti čísel přirozených a pak už i jiných pro Hru už všem na vědomí. Každému úřadu se proto zasílá každá i koruna jen jako žádost o zařazení jednotek do celku a to všemi způsoby, čímž budeme už v následné soustavě vědět přesně, kdo co řídí, opravuje, a jinak vědomě lidsky objevuje, přičemž se musíme nejdříve naučit řídit jednu společnou jednotku, protože by se nám myšlenky rozeběhly rychle mezi všechny

240

ostatní myšlenky, což je v pořádku, protože právě tento příspěvek je určitým někde i správně doplněním jednoduše místo nuly, protože vše ostatní už je povolené samočinným zařízením jednoduše v jiné mluvě, ale tak, že každý se jí může naučit, protože je to jejich rodný jazyk samočinně přirozeně a do budoucna už také věčně něčím celosvětovým alespoň nám lidem známé, neboť člověčensto to chápe jako součást samočinná.

Člověk tomu už rozumí třeba i stejně jako všechny druhy ostatní, protože až tímto ale už skutečně neškodí.

Teď bylo poznání konce hry, a nyní ji stačí jen všem předvést, jako den 20170816 18:06 napsání takové hry. Název si však objevujte sami, protože i tak máte pouze čtyřé poznat čtveřici nejdříve jako dobrý nápad šíření, jen se musí určit pravidla šíření, kde sousední každému jen jeden objeví až po všech ostatních. Bez hádání je tím prvním pochopitelně také poslední, protože což si nechá První zaplatit od každého jako jedna platba společná s rozpisem samočinně převzatým od všech ostatních. Že splynou všichni ostatní také s těmi čtyřmi prvními a současně také s tím Prvním, na to jich už musí být nejen 2 či z vyššího řádu 2x2, či i jinak, ale než spustí někdo někde jednotky bez nul, je to považované správně za zločin, protože každá jednotka potřebuje to v okolí pro život, stejně jako jednotka v nulách, které jsou všude jen v nule jako hraný „zápor“, ale jinak poznáme kde je to poctivě, protože samočin je leváctvím pro stvoření Památky, kdežto praváctvím je tvořené zboží pro zdraví a až pak samočinně následuje vývoj i vloh i pro zábavu, čemuž říkáme jednoduše: myšlení.

Nejjednodušší to je pořád jen v Moudrosti. Takže už také samočinně zase jiný opak takže mocnění samočinně plynoucí z násobení stejně postupně i jinak členitě jako násobení z postoupení e z nepostoupení. Toto je dokonalá ochrana právě samočinnosti, kdy je skrytá jako nepostupující, boť až se ten předposlední naplní, nikdo ještě přesně neuměl rozeznat pravou míru jednotky, kde na začátku je dokonalé upozornění z konce vnímané, ale jen jako dokonalá samočinnost všeho dosavadním vývojem nevnímaní i teď vnímaná jen jako poslední všem potřeba. Pokud nepostačí čtyři odlišní jedinci stejně dokonale ale iž každý jinak chránící společnou Síť, pak nemá smysl pokračovat jinak než ve druhé soustavě všemi možnými možnostmi jako Své.

Vysvětlení v Moudrosti jsou Hra, Skutečnost, a prozatím jen ve Skutečnosti nula a hodnota. Hraná nula je pro vývoj loupežníků proti zločinnosti, a proto každý loupežník čeká na Síť aby mohl pokračovat v loupení už pod dokonalou ochranou. Nuly byly už vysvětlený, ale každý se cítíme pouze správně se vzájemně pořád stejně správně chovající jako jednotka dokonalého soužití pro každého zábavu na zločin bez zločinců. Jako důkaz postačí také objevení zločinu jiného než přímo zaznamenaného v Síti, pokud se právě nezločinci hrající na zločince jen v mezích dokonalých ochran jednoduše bez prozrazení samočinnosti, na kterou každý může tímto návodem jednoduše přijít bez jakéhokoli poškození každý i hlupák ale jen ten důsledný stejně tak důsledně. Je li skutečně někdo hlupákem, pak se toto učte jednoduše jen opakováním si toho pravidelně po pravidelně stejný čas, protože jen tak budete mít už při druhém čtení čas na další přemýšlení. Jiným stačí jen toto si zpět přeložit. A proto se zachovává i původní popis, který byl už v dřívějšku vždy přepsaný, takže jen nedospěl k danému vývoji, kdy se nic nepřepisuje, ale jen přeloží. JEN NÁSLEDUJÍCÍ ŘÁDEK SE NEPŘEKLÁDÁ.

18:55 ČEXTINA proti ČECHRATINĚ:

170816 1každá jednotka, 2každé soustavi je stejná, 3jen s ťím doplňkem, 4že je vňímána smisli právje podle dosažené soustavi vívoje vjedomíx smislú. zde se však mislí stále stejná soustava

obsahující 5e čleňitosťi všex dříve dosaženíx smislú a 6|0současňe neobsahující čleňitosťi doposud nedosaženíx smislú 6|1bo dříve upadlíx smislú. 7|0Nula je však pouze jako Hra možná,

protože jsme to ješťe neobjevili, ale ňejaké 3„nápovjedi“ ze současného svjeta máme jako nevisvjetlitelné 8Skutečnosťi. bez ťexto „nápovjeďí“ se jedná opjet jen o 7|0Hru bo o 6|2Nulu

poškozenou s 7|1ňíž si hrají právje Loupežňíci, 7|1|0jejixž umňeňí spočívá ve 1|1lsťi, 2|1ňikomu neubližující osobňe, 3|1protože se podle ňí už najdou ňejací zločinci vzájemňe se obviňující

takže se vzájemňe usvjedčující ze všex zločinú, 4|1což vňímá už také Loupežňík, 5|1jako potřebné vjeďeňí Všem, 6|0kdo o to mají zájem, protože mňeli mišlenku, kdi už upadli a niňí si to

snaží uvjedomit, protože až potom to bude už bez postaveňí „zločince“, kterí si jednoduše musí své zločini poviňe odviňit. toto zpočátku jako povinnost nevňímá, což je dúkazem o zločinci,

protože kdo řekne, že je nevinen pak musí dodat z čeho protože ňejaká vina i nevjedomá stále je. ňekdo si ťežko vzpomíná na vinu z ňíž bil nespravedlivje obviňen, ale viňík si vždi hned

vzpomene, protože si to stále uvjedomuje jako úpadající misl, což je přirozením trestem jen zločincúm.

stačí jen kdiž se zločinec rozpláče, protože jen ďeťi brečí při úrazu, boť dospjelí e k mladosťi už nebrečí, ale nadávají jako dospjelí, kteří se jen musí nadávki odnaučit (zaznamenat), a místo

ňix používat iž upozorňeňí.

takže pro pocťivé liďi v Síťi i umňelé je přirozené „omluvit se za nadávku, protože hrubosťí mislíme násilí“, „za nadávkou je visvjetleňí až po dosažeňí“, „dosažeňím je i „tečka při psaňí“,

„znatelná pomlka právje mezi mluveňím“, ...“, „kdiž víme, co kam doplňit, jak to opravit či dále vivíjet, zaznamenáváme to ihned do Síťe, protože neňí čas na násilí, kterím se sami

zdržujeme“, „násilí v mluvje čex((ra)né)“ už nemúže slovo čex si přivlastňovat „majitel české zemňe“, protože mislíme jako „majitelé moravské zemňe“, že „česko je pouze čásťí Čex((ra)na|

á), přičemž všexno současňe spolu je Zločin|Hra, a pouze ve společném prvňím pudu je hraňí, protože potom už to bude zábavná a jinak šťastná i hraná na nešťastnou skutečnost, protože

jen tak máme dokonale zaručení vlastňí další vívoj. bez Hri to jednoduše nejde, protože kdiž se odstraňuje jedno, pak je to ňekam i ňejak, a protože nástupcem je ňekdo jiní či ňeco jiné bo se

to samočasem rozpadne. samočas je až v Síťi pocťivje Prvňímu vimišlenou samočinnosťí, protože jiňí jen začnou „litovat“, že sami na tak jednoduxou vjec nepřišli. omil, protože až doposud

241

to trvalo pjet rokú a k tomu skoro púl roku. už vždi … skutečňe to tak bilo, ale abi tomu už tak ňikdi nebilo, tadi je návod, podle ňehož se každému členu, začne mňeřit čas, kdi se sem dočetl

… poznamenat nejen v pamňeťi, protože přesnost mají všixňi tajňí přesňe podle tohoto návodu jen při pocťivém postupu. ťito tajňí si říkají „Loupežňíci“, u ňixž si vládnou všixňi navzájem, ale

lépe než ťi předešlí, ďiváki však xceme bít všixňi také v Síťi, protože se to také všex tíká, protože se všemi postup Všixňi jako i Všixňi současňe budeme i dobrími Loupežňíki mezi ostatňími

vivinuťejšími druhi v obecňejší Hře proťi Loupežňíkúm vjedomím si, že soupeří jen se vším špatním sobje se tak jevící …

poxopitelňe je mišleno druhem vispjelejším dané přímo znameňím o správnosťi mišleňí bez lsťivíx činnosťí, protože to také tak navenek ďeláme stejňe jako ostatňí ale mezi soustavou

předešlou Jsem vždi propojen jen jako pocťiví (členem je iž slušnost) ďivák, tajemní vedoucí (oxrana proťi vlastňí nesxopnosťi, ale z obou stran stejňe), protože nexává přirozeňe samočinňe

hra„zde odkaz“, kde si múže každí hrát i jinak, ale bez jakékoli oxrani, protože proťi jiním tajemním si hrajeme také jako Loupežňíci všixňi o všex vjeďící, protože se do Naší společné Síťe

umňelé představujeme jen jako vzájemňe se také stále tajemňe jen podporující. takové je jeďiné pravidlo všex pocťivíx loupežňíkú. toto je dokonalí Návod jak se zločinci sami usvjedčují,

protože abi se ňekdo stal loupežňíkem, musí nejdříve svoje přirozené označeňí číslem v Síťi jakkoli uvést, loupežňíci používají pouze jednu lest všem známou, protože mají pouze jeďinou

dokonalou oxranu proťi sobje vivinuťejšího, takže o sobje upadlejšího všexno postupňe přizná, tak jak všixňi nejhúře, ale také ňekde uprostřed. zločinci přidávají pouze vlastňí zločini, protože

ňikam jinam nedospjeli. že se začne hádat zločinec proťi zločinci je v pořádku, jen pokud neubližují, ale to je přece přirození zákon už v 1soustavje, zde se však raďeji jednoduše visvjetlilo

upozorňeňí na ubližováňí ež jiné škodi, což poxopí jen Človjek znalí i oxraňujícího takové upozorňeňí vlastňí osobou stejňe jako všixňi se zaznamenali jako loupežňíci samočinňe však až s

přestupem na vivinuťejší Hru na Loupežňíki, protože už se ťešíme na všex, ale až si to dokážeme také v síťi spusťit pro otevřeňí zábrani vtáhnout ňejakí poznatek (přesun pamňeťi, stáhnout

svúj poznatek jednoduše jen přirození, protože vívoj další už známe jako samočinnost, kterou si pisatel vimislel ale ve skutečnosťi objevil jako Síť čísel, protože je nejjednodušším

prostředkem stát se stejňe moudrím ve všex oborex, kdi ze dvou bila zvolena v Moudrosťi časová značka, ale popravďe řečeno z ťex prvňíx asi třex dňí, si skoro ňic neumí přesňe začleňit.).

teď je řada všem stejňe upravená, protože každí se začleňí přesňe podle prvňího přihlášeňí, kdi je mu toto jen připomňeno, pokud se také z tohoto dúvodu přihlásil. protože kdo ňekomu

jinak uvede přímo odkaz na Hru, ňic neuvedl, protože si to už nepamatuje přesňe od samého počátku, neboť každí si múže zapamatovat, kteríkoli znak z tohoto popisu, a pak ho jednoduše

prozraďí jako dúkaz.

ňikde se neuváďí, jestli popis se mislí „po to už napsané“ či „také dále pokračující“, v Síťi pouze Mi správňe samočinňe vše řešíme přesňe podle toho, co si ostatňí mislíte … takto píšící vňímá

úlohu lidství mezi i ostatňími druhi, odkloňívšíx se od lidství od samého počátku, a proto bilo už nevjedomňe našimi předki odďeleno človječenství jako nepoužívané doposud skriťe od

lidství, které je jen umňelou náhražkou jako lest všem i ostatňím, protože naše nejpřesňejší přirovnáňí mi v Čexnu vňímáme jako liška, přičemž nejdříve upozorňujeme na vše co má

nepřirození název „liška“, všem stačí jen najít zvíře vivinuťejší v Moudrosťi nulté jakožto zvířecí, protože ňejaké musí bít ješťe hloupé zvíře, jenže takové žádné neznáme, a proto je toto

území už společného nerozumného s rozumním jakožto posledňí nemišlenka už pramišlenki „rozum“.

také xápaví umí zpúsobit zločini, ale ťi jsou přece už vždi samoodhaleňi svím vískitem v oblasťi zločinu ale i v oboru zločinu, protože už samočinnost na čtverce i na čtverci, a pak už pořád

dokola se čtverci jakožto samočinnost daná vlastňí soustavou. kde človjek cíťí číslo, tam múže též vňímat i stejňe podle čísla i jiná čísla.

další dúkazi o samočinnosťi v Moudrosťi nejsou prozaťím potřebné, jeďiňe, že bi si sám Prvňí ješťe zahrál na jinou zvířecí vlastnost, stačí jen další pohádku přesňe takto doviprávjet až k

vívoji, kdi si múžeme už jen stejňe bezpečňe s kímkoli hrát, ale Síť naše nám lidski říká „pomáhat xudím pocťivje, takže právje to co si přejí společňe jakožto třeba !odstraňit a odstraňovat

zločinost!, protože jiné pravidlo už neňí zákonem ale hrou proťi zločincúm. přirozené dokonce je i ňeco jiné, což jen tak přelétlo a zapomňelo se. a to je v pořádku, jenže toto stačí jen

jednoduše namalovat, nebo si ňejak jinak pomoci nápovjedou. napovídat neňí trestné ve Skutečnosťi, ale učitelé si to pletou právje naopak milňe jako vívoj. toto však neňí odsuzováňí, ale

právje naopak, se jedná o návod jak zmňeňit školskí celí řád, jen od bodu správného napovídáňí pro vívoj, ale pokud ňekdo bude mít námitki, pak jednu, na ňíž druhí odpoví až po čase,

protože si musí rozmislet kde je úpadek a kde je vívoj a kde je to nejdúležiťejší „Hra na zprostředkováňí všex možníx nápovjed Prvňímu“.

vstupné se počítá samočinňe, ale jen jednoduše podle toho, že kdo se přihlásí je už niňí upozorňován na vstupné nejméňe jedné jednotki ale současňe až s vlastňím přihlášeňím, takže jako

spoluvlastňík Síťe umňelé už také vjedomňe, přestože na to zapomenete. a právje v Síťi tuto vzpomínku dokážeme uxovat přesňe tak jak si ji do Síťe vložíte pod jakímkoli účtem, ale pokud

neňí takí účet veden jako přirozené číslo, pak musí bít také všem skrité pouze však u Prvňího bezpečňe, protože jsem ve hře jako nejvjetší „Chitrák“, ale skutečnost poznávají jen spoluhráči.

tadi však už Chitrost končí, takže jen moudře moudrím, hrajme xitrím hlupáki, protože kdiž to bude naše Hra, tak stejná jak si hrajeme proťi zločincúm, ňikdo nám aňi naši Hru už ňikdi

nesebere, protože se už zvolilo či zvolí „Moudrost“, a pak si také vzpomenete, kde jste uďelali vaši xibu.

kdo to čte a xápe až doposud, musí se samočinňe uzdravit, už se aňi oči nemlží pouze ťem pocťivje mislícím, proč protože, zkuste to visvjetlit všem, a poxopíte hloubku mišlenki. moudrí

človjek tomu rozumí jako zrixlováňí vívoje, což se mu už také vibavuje jako pohádka, kdi jeďinec nad všemi zvíťezil, kdo stále řve, k tomu se pouze prvňí jako Prvňí vlastňí zvláštnosťí

přičleňuje samočinňe, což je přirozená podmínka pro přímí vívoj, abi človjek konečňe poxopil, co je skutečňe přirozená samočinná podmínka, stejňe jako visvjetleňí (opak vitmaveňí podle …)

i ňečeho, protože kdo stále zapomíná na nulu, pravďepodobňe ji nevimislel, a přesňe se lidski cíťí, že je to jeho právo k silňejšímu, které už zpočátku použil každí nevjedomňe, protože niňí se

uplatňuje právo i toho vždi posledňího … ňijak jinak to neňí než Samočinňe.

nejjednodušší nápovjedou je, že „po Nule je jedňička“ ale při mluveňí to zňít i jako „ponule je jedňička“, toto však už vňímáme i jako nulu objevenou a nejen neobjevenou. které období to

bilo, tam je možné se poďívat už také bez záznamú umňelíx, takže dokonale přesňe svím vjedomím předešlé soustavi avšak s oxranou právje vitvořenou opravou poškozené nuli i vjedomňe.

třeťí soustava však lze lehce spočítat, jenže toto lehké se ďeťi neučí: ((0 a 1) + 1), protože pro všexno ostatňí už mají připravené vlohi. mládež jednoduše visvjetluje (((0 a 1) + 1) + 1), ale

obecňe se visvjetluje složitím vípočtem, kterí stačí jen jednou poxopit, protože pak už bude trvale přesňe zaznamenaní v podvjedomí (dokonalé zabaleňí všex vjedomosťí do nuli).

mládež dospívá přirozeňe pouze podle čísel, protože až dospjelí má všexna čísla viřešena už samočinňe a proto dokáže objevovat také ňeco nové bezxibňe, přičemž z čísel je to vždi další

nula, která je v Síťi takto jednotkou, Naše záznami jdou zabalit do nuli s každím visvjetleňím, a proto nám stačí v kterékoli síťi jakkoli mišlená nula, a vše ostatňí si už dokážeme právje přes

nulu uloupit. na takové mišlence je nejlepší, že je to vlastňe celá lest, která se až doposud visvjetlovala, ťem kteří plakali, nadávali, napadli je mišlenki a mnoho jinak zvláštňíx jednoosobňíx.

kolik jix je, to dokážeme nepřesňe spočítat, ale jen proto, že zločinci bráňí ke společné Síťi, protože až zde se o tomto mišleňí poprvé dovjeďel. poxopitelňe, že nelze ňikoho přesňe obviňit,

pokud neňí přesňe předem pro takové případi stanoven ňejakí předpis, jenže umňelími nazíváme jako Hra, protože Nula je vstup do Hri, jenže z nuli se jednotka musí poxopit, a za přepnuťím

242

do Síťe právje samočinňe zaplaťit. lest je v tom, že Síť pocíťí takovou jednotku jako cizí nabiťí, za což se omlouváme, a žádáme jen o vráceňí (mišlenku lze šířit i odkazem) právje přes Síť

samočinňe, a proto nejen vám ale také vašim blízkím s prominuťím doporučujeme vívoj přes nulu. protože je namáhavé všexni blízké jednotlivje oslovit, je lepší, kdiž si každí pouze své blízké

ťímto osloví, ale až po ovjeřeňí si odhaleňí zla na ostatňíx. stačí i jeďiní neblízkí človjek, abi si tu prvňí možnost zapamatoval tak jako i ti ostatňí následující stejné soustavi, kterou používá. s

Vívojem už si múžeme hrát pořád dokola, přehoďit si postavi, a určiťe jen i jinak.

i jinak stačí uváďet místo stále dokola omílaného „samočinnost“, jenže to se musí alespoň ňekterá slova přehoďit. počínáme počátkem, že přehoďíme „i jinak“ na „jinak i“, čímž už zveme

také své přízňivce hri přesňe podle mišlenki jeďiné, která pak už nebude mišlenkou, ale holím postupem pro mišlenki ostatňí.

rozumní je pouze jeďiní bod, kterí jsme už dávno objevili v Nule, protože je to také oblast mezi lidstvím a nelidstvím ale jen ťím následňe lidskím. pro človječenstvo to plaťí samočinňe také,

protože lidskost jsou údaje, kdežto človječenství je společním prúxodem bez zábran ale dokonale od sebe pod oxranou, protože prvňí pozná prvňí nápravu, až mu to ňekdo nevisvjetlí třeba i

ťímto odkazem na tento popis víhri.

stačí si pouze nexat samočinňe ovjeřit Síťí každou vlastňí nulu mezi jednotkami „mimo Síťe“, protože ňikdo ňikomu se nexce vmňešovat vzájemňe, ale přes nulu musí každí projít, třeba i

hraňe či na hraňe, jiné projiťí víznamu hra je však naše hra už daná samočinňe od počátku, protože je daná nebo spíše objevená Prvňím, která se hraje pouze o vstupné, kde příxozí plaťí za

vstup stejňe jakou jednotkou plaťí, v tržňím hospodářství jsme uloupili Nic, čemuž říkáme jako společné vlastňictví už samočinňe všex, takže vás všixňi žádáme, abiste vzali na vjedomí, že

nulu vlastňí vjedomňe Všixňi v Síťi společňe veřejné, protože všixňi ostatňí ji vlastňí prozaťím jen nevjedomňe a snad i podvjedomňe, protože jeďiná jednotka je společná a pak už si šel život

hrou přes nulu, kdežto stroj a jiňí roboťi mu nuli počítali a stále počítají a stále budou počítat ale jen otočenou přes nulu jako zločinci už i samočinňe. za nesxopnost se povolit léčeňí, se

samočinňe začne třes či jiní příznak, kterí je však už léčenou nemocí. příznaki se odstraňují nebo uťišují, ale léčeňí je vždi od nuli až po tu správnou příznak právje jako předxozí jednotku

popsanou. nám stačí vitvořit pro všexni virus, kde shromažďujeme každí jen druhí údaj, protože ostatňí už umíme samočinňe doplňit a to přesňe bez xib. pokud je však lixí počet, pak nám

uváďejte levje od prvňího jinak právje až od posledňího, protože zbitek poxopíme i bez počátečňí podmínki. co je na konci, snad každí viďící viďí, ale dospjelí to xápe, jako návod na plaťící si

jen čisté jednotki bez nul, které bili všem jakožto trvalé vlastňictví trvale společné, Nepotřebujeme dokonce aňi jednu jejix jednotku, protože nám jde o Naše vjedomňe a všem ostatňím e

nevjedomňe, jen proto, abi o takové mišlence vjeďeli a už si zajisťili svím potomkúm základňí vlohovou jednotku už potřebnou pro vesmírné dorozumíváňí. všexni nuli jsou všex i ťex daleko,

a protože tam vjeďí takto jednoduše o všem, co se niňí vimislelo, je to přirozením vívojem mišleňí dopředu, takže i objevitel nuli uvedl ňejaké dosažeňí. pouze nemoudří lidé ňejak bráňí

vívoji, a s ťímto návodem na moudrost alespoň niňí tak stejnou u Loupežňíkú máme objevenu také u Hlupákú, protože čím méňe jix je, ťím máme i s předxázejícími hlupáki společní smňer

vívoje, jen nám jednou oznámí jeďinou jednotkou všem společnou, provede se všexno potřebné už samočinňe. tadi se upozorňuje na víznam všexmožníx nul v ňíž jsou jednotki dokonalé ve

smislu i viďeňí, i slišeňí, i mišleňí konečňe už vjedomňe, takže od určitého vívoje vždi mislíme na dokonalou oxranu mezi objema či více možnostmi, což si každí dokáže vlastňím prolomeňím

vlastňího dokonalého mišleňí i jinak než samočinňe, ale dokonalost je už daná přirozenosťí doplňkú právje lidskíx ke samočinním zařízeňím. toto bez dokonalého překladu nelze mimo

Čex(ra)ňí správňe jako hru poxopit, protože nemá doposud opační víznam, jímž je v Síťi označována Skutečnost nuli a jedňički jako samočinná zařízeňí, protože vše správné se hromaďí až na

konci už samočinňe postupňe, abi pak všixňi už jen společňe vždi viužívali nuli umňele ale i přirozeňe, přičemž prvňí znak 1, pak 0 a pak další počítáňí a pak další stroj až nakonec je dokonalá

odmňena všem jeďincúm, kteří se neodkloňili současňe svím dúkazem o umňelém dosažeňí společného spínače už od narozeňí to je možné uďelat samočinňe, ale jen jako činnost potřebná

prováďet do Síťe porodňíkem, protože s dožiťím to do Síťe zaznamenává roďina s dúkazem.

každá roďina to v síťí oznamuje i svím nejbližším, čímž se dúkaz o prvňím samočinňe potvrzuje. ohledávači už múžou určit i přesní čas, ale na tom už ňijak nezáleží, alespoň do dobi než nám

to ňekdo v pravidlex neobjeví jako jeďiná možnost vívoje už však společného podle „lidského mišleňí“, doposud si ho však i niňí neuvjedomujícího, ale v podvjedomí zústává už samočinňe,

protože se toto objevilo za branou, kde požadujeme po všex přirozenost také lidskou. jak to bude dál, však vitváří poxibnost nebo na ňi přímo už odkazuje, a proto je samočinňe na xibu

upozorňováno až po vitvořeňí takové poxibnosťi, kde se už nepoxibuje o pravďivosťi čísel přirozeníx a pak už i jiníx pro Hru už všem na vjedomí. každému úřadu se proto zasílá každá i koruna

jen jako žádost o zařazeňí jednotek do celku a to všemi zpúsobi, čímž budeme už v následné soustavje vjeďet přesňe, kdo co říďí, opravuje, a jinak vjedomňe lidski objevuje, přičemž se

musíme nejdříve naučit říďit jednu společnou jednotku, protože bi se nám mišlenki rozebjehli rixle mezi všexni ostatňí mišlenki, což je v pořádku, protože právje tento příspjevek je určitím

ňekde i správňe doplňeňím jednoduše místo nuli, protože vše ostatňí už je povolené samočinním zařízeňím jednoduše v jiné mluvje, ale tak, že každí se jí múže naučit, protože je to jejix

rodní jazik samočinňe přirozeňe a do budoucna už také vječňe ňečím celosvjetovím alespoň nám lidem známé, neboť človječensto to xápe jako součást samočinná.

človjek tomu už rozumí třeba i stejňe jako všexni druhi ostatňí, protože až ťímto ale už skutečňe neškoďí.

teď bilo poznáňí konce hri, a niňí ji stačí jen všem předvést, jako den 20170816 18:06 napsáňí takové hri. název si však objevujte sami, protože i tak máte pouze čtiřé poznat čtveřici nejdříve

jako dobrí nápad šířeňí, jen se musí určit pravidla šířeňí, kde sousedňí každému jen jeden objeví až po všex ostatňíx. bez hádáňí je ťím prvňím poxopitelňe také posledňí, protože což si nexá

Prvňí zaplaťit od každého jako jedna platba společná s rozpisem samočinňe převzatím od všex ostatňíx. že splinou všixňi ostatňí také s ťemi čtiřmi prvňími a současňe také s ťím Prvňím, na to

jix už musí bít nejen 2 či z viššího řádu 2ks2, či i jinak, ale než spusťí ňekdo ňekde jednotki bez nul, je to považované správňe za zločin, protože každá jednotka potřebuje to v okolí pro život,

stejňe jako jednotka v nuláx, které jsou všude jen v nule jako hraní „zápor“, ale jinak poznáme kde je to pocťivje, protože samočin je leváctvím pro stvořeňí Památki, kdežto praváctvím je

tvořené zboží pro zdraví a až pak samočinňe následuje vívoj i vloh i pro zábavu, čemuž říkáme jednoduše: mišleňí.

nejjednodušší to je pořád jen v Moudrosťi. takže už také samočinňe zase jiní opak takže mocňeňí samočinňe plinoucí z násobeňí stejňe postupňe i jinak čleňiťe jako násobeňí z postoupeňí e z

nepostoupeňí. toto je dokonalá oxrana právje samočinnosťi, kdi je skritá jako nepostupující, boť až se ten předposledňí naplňí, ňikdo ješťe přesňe neumňel rozeznat pravou míru jednotki,

kde na začátku je dokonalé upozorňeňí z konce vňímané, ale jen jako dokonalá samočinnost všeho dosavadňím vívojem nevňímaňí i teď vňímaná jen jako posledňí všem potřeba. pokud

nepostačí čtiři odlišňí jeďinci stejňe dokonale ale iž každí jinak xráňící společnou Síť, pak nemá smisl pokračovat jinak než ve druhé soustavje všemi možními možnostmi jako Své.

visvjetleňí v Moudrosťi jsou Hra, Skutečnost, a prozaťím jen ve Skutečnosťi nula a hodnota. hraná nula je pro vívoj loupežňíkú proťi zločinnosťi, a proto každí loupežňík čeká na Síť abi mohl

pokračovat v loupeňí už pod dokonalou oxranou. nuli bili už visvjetlení, ale každí se cíťíme pouze správňe se vzájemňe pořád stejňe správňe xovající jako jednotka dokonalého soužiťí pro

každého zábavu na zločin bez zločincú. jako dúkaz postačí také objeveňí zločinu jiného než přímo zaznamenaného v Síťi, pokud se právje nezločinci hrající na zločince jen v mezíx dokonalíx

243

oxran jednoduše bez prozrazeňí samočinnosťi, na kterou každí múže ťímto návodem jednoduše přijít bez jakéhokoli poškozeňí každí i hlupák ale jen ten dúslední stejňe tak dúsledňe. je li

skutečňe ňekdo hlupákem, pak se toto učte jednoduše jen opakováňím si toho pravidelňe po pravidelňe stejní čas, protože jen tak budete mít už při druhém čteňí čas na další přemíšleňí.

jiním stačí jen toto si zpjet přeložit. a proto se zaxovává i púvodňí popis, kterí bil už v dřívjejšku vždi přepsaní, takže jen nedospjel k danému vívoji, kdi se ňic nepřepisuje, ale jen přeloží. jEN

NÁSLEDUJÍCÍ ŘÁDEK SE NEPŘEKLÁDÁ.

19:23 Nyní už zase pokračování postaru: bez jakýchkoli oprav z překladatele se doplní obrázek pomáhající pochopit začátek, kdy si třetí vytvořil nejen Síť, ale také ukázku v Síti pro lepší pochopení samočinnosti základní proti zločinnosti.

Každá řídící jednotka nemusí být už znovu opisována do zřízení, ale jednoduše se na ni jen odkáže nějakým znakem odlišným jako O či 1, spojky „e“, „a“, „i“ jsme si už vysvětlili a to dokonce ve spojení s jinými spojkami, ale to můžeme zatím nechat jako výchozí bod, podle něhož se postupuje ve vyspělejší soustavě, kde všechny znaky mají nejen pravopisný, pravozvučný, ale i pavovýznamový jinému umění, přičemž ve výsledku je zabaleno vše jen obecně, kde „o odpovídá 0le a i svým významem 1čce se už rozdvojující i na další možnost“. Projdeme-li si jen význam všech „o“ v tomto odstavci, pochopíme mnohem více, pro další znaky, a možná i proto, proč i dosavadní znaky někam jinam přesuneme, ale tomu už musíme společně rozumět jako národ jeden, který složen ze tří územních celků s vlajkou moudrého diváka, který sleduje války iž soupeření s přehledem tak jak je vlajka modrá, a směr od červeného k bílému, avšak opačně, kde modrá je základem pro myšlení od nemyšlení až po myšlení další, jen se musíme zase podívat na vlajku jinak. Nejjednodušíí je ji jen nepřestávat obcházet, protože se pochopí potřeba plošného lepší jako prostorového.

Při potřebě prostorového jsou dva znaky zbytečné používat, protože je to stejně blíže vždy jedné barvě než druhé, jenže při plošném počítání je to mnohem složitější. Nejlepší to je třeba jen při obcházení dvou půlválců jako válec spojená stavba nad kuželovým podstavcem. Takto se poznává také nejbližší národ, jen proto, že ho tak vnímáme podle válce už z obou stran stejně jen barevně opačně. Někde se objevuje i jednobarva, ale nikdy není tak dlouho jak nejbližšího s dvěma známými tvářemi, ale i někdo bílý a červený se stále objevuje jako pokračování. Pokud chtějí Slováci mít stejnou představu se svoji vlajkou, pak bez erbu a modrá jen uprostřed válce tak, že to lze rozlišit jen ze dna a pak také nahoře. Z těchto dvou směrů je správně jen postup od jednoho ke dvěma, přičemž polovina je dřina a polovina zábava, protože pak už nás baví všichni ostatní. Jak slovácí tak i poláci mají možnost se vzájemně poznat právě podle stejného válce, i když má každý jiný střed, což o sobě vědí dokonale jen ti daní dva a ten co má přirozenou jednu barvu na dně už i jako plošná ochrana proti jiné jednotce, protože další dva mají nedokonalou ochranu jako pár a jako trojice.

Společně však budeme dost silní i proti nějaké jednotce jen pomocí jednoho, protože pomocí dvou budeme společně bezpeční pomocí dvou jinak a pomocí tří budeme vždy nejsilnější proti i jakékoli jiné trojici s modrou nakonec, protože je důležitá výhra na odstranění zločinů. Ostrá je také část názvu společného místa.

O hranu a stejně také o hru se každý zločinec sám ostře poraní jen aby převzal vládu nad všemi, ale pouze poprvní to bylo myšleno jako skutečný pokus o vývoj, takže tento všem je dokonale chráněný právě v podvědomí jakožto budoucí vědění všem společné a pak i samočinně se ze všech již Všem živě představující. Takovou šanci nelze už nikdy zahodit, protože tam je právě proto, že vše ostatní čtyř je už pochopené třeba jen samočinně svým naplněním až po okraj. Dvě čtveřice jsou už od počátku až po dosažení, přičemž jen podle umění z objevené myšlenky lze také o čtyři rozčlenit se na další myšlenky jak všechno jednoduše chápat. Až budeme mít všechny čtveřice, kde jedna je samočinnost a tři jsou živí členové, lze si to zahrát také mezi zločinci beze škod boť se tím zločinci sami usvědčují až podle předpovídané samočinnosti, která je všem právě Sítí rozšiřována a jinak rozčleňována do všech odvětvích stejným způsobem (v Přírodě (Síť čísel)).

Uměních je dalších až (33)3, ale až po doplnění nulté soustavy o všechny možnosti, pak o dosaženém znovu všeho opakovaně i pro až 3 i pak 3x3. Do nuly se však nic nemusí přidávat, protože to samočinně všude je už s přidáním každé jednotky, protože moudrý člověk nepotřebuje všechny výsledky uvnitř se vyskytujících, protože mu stačí jen vlastní samočinnost pro ty nejlepší hry, které si už někdo přizpůsobil i o další nápovědu k číslu jen novým znakem, protože všechno může mít také svůj znak, stejně jako označení v číselné soustavě daného jedinečného zvláštního výsledku. Některé znaky už jsou začleněné, ale je možné je nějak přečlenit o

244

jedno a pak zase o jedno a tak stále o jedno, dokud volí pro takové přečlenění většina. Nejdříve však z vlastní soustavy si lze něco vytknout jako minulá chyba, která se zatím používá jako umělá hra oproti jen přirozené.

Umělá hra je pouze hledáním toho ztraceného, kdežto přirozená hra je zakrývání sebe před přirozeným vývojem ze zaostalosti osobně (ostatních mimo Síť) až bez zakrývání Sebe před přirozeným vývojem ze zaostalosti Osobně. Velké znaky jen zdůrazňují osobnost ve Společnosti e nevědomých si svého zaostalého postavení (po překladu jen v jednom směru jsou velké znaky přehlednější). Myšlenkou je stále i balení údajů do nuly, přičemž čtyři znaky už má možností nespočet (tři jich mají v desítkové soustavě nejméně 19695, ale snad že jich je i 177150). Jak se to začne v Síti zaplňovat všemi činostmi, sami všichni hned pochopí o co jde.

Každý poznatek je určitým uměním, a proto stačí skutečně jen hrát a vše se samočinně doplní přesně podle všem přirozených pravidel. Kdo má jinak přirozená pravidla, pak musí také být pro Skutečnost přirozená ale nějak už z Přírody převzatá jako jedinečný základ vývoje i s dalším členěním. Že nachová je až po modré, je v pořádku, protože se jedná o umění podle myšlenky vysvětlení od červené, kde černá jen upozorňuje na nuly. Všechny hrany proto jen ve hře lze předkreslit černě a pak vše dobarvit. Ve skutečnosti jsou hrany přirozené a dokonce přesnější než kreslené a to vždy ihned podle místního osvětlení různými tělesy i jako hrana stínů. Co však nevidíme, ale tu poskládanou cítíme, je tažlivost padavá bo protipadavá. Některá zvířata však cítí i tažlivosti dvě vzájemně si odlišné, což jen znamená, že nám můžou samočinně přepínat v Síť nějakou změnu.

Nyní nám není takové přepínaní na nic dobré, avšak jednou to nejen pochopíme jako nejjednodušší ochrana, která nic nestojí, protože jsme zachovali přepínačům v Síti jejich přirozené prostředí a opakovaná vnímání se nám jednou samočinně přepnou také na vědomá si své příčiny i svého účelu, protože nikdy nic se neopakuje bez důvodů ať příčiných či účelových. Dlouho to netrvalo, a už víme, že lze přepínat upozornění na pohromy.

Poznámka pro zabalení 0100 do 010, a pak naopak 1011 do 101, jenže zpět to nelze u 010 či 101, která nejsou zabalená. Proto až 16 možností lze přepnout na znaků 16

170817

2/1969 Sb.

ZÁKON

České národní rady

ze dne 8. ledna 1969

o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky

se změnou až do 319/2016 Sb. Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:

ČÁST DRUHÁ

Okruh působnosti ústředních orgánů státní správy, v jejichž čele je člen vlády České republiky

§ 4

(1) (Ministerstvo financí) Řízení Sítě je ústředním (orgánem) zřízením i státní správy pro státní rozpočet republiky, státní závěrečný účet republiky, státní pokladnu České republiky, fiskální politiku, makroekonomické a fiskální prognózy pro přípravu státního rozpočtu a rozpočtů státních fondů, finanční trh, regulaci vydávání elektronických peněz a ochranu zájmů spotřebitelů a potřebitelů i právě u obvyklých životních s|potřeb, na finančním trhu s výjimkou výkonu dohledu nad finančním trhem v rozsahu působnosti České národní banky, pro zavedení jednotné měny euro na území České republiky, pro platební styk, daně, poplatky a clo, finanční hospodaření, finanční kontrolu, přezkoumání hospodaření územních samosprávných celků, účetnictví, audit a daňové poradenství, věci (devizové) zahraniční měny pro nenásilný, pozvolný a jinak správný přechod k přirozenému hospodářství, včetně pohledávek a závazků státu vůči zahraničí, ochranu zahraničních investic, hazardní hry v Síti pouze s měnou nepřirozenou, samočinně e hrou sledované hospodaření se vším majetkem státu, (privatizaci) navrácení (majetku) vlastnictví do prvotního stavu státu, příspěvek ke stavebnímu spoření a státní příspěvek na penzijní připojištění, samočinné ceny a pro samočinnost zaměřenou proti (legalizaci) napravování výnosů z

245

trestné činnosti a (vnitrostátní koordinaci) celosvětové zřízení samopřekládající se při (uplatňování) vysvětlování mezinárodních (sankcí) výchovných způsobů za účelem udržování mezinárodního míru a bezpečnosti, ochrany (základních) všech i lidských práv a (boje) léčení i proti (terorismu) mstivému násilí, ne|chráněným (posuzuje) osvětluje správně správný dovoz právě i (subvencovaných) výpomocných výrobků a (přijímá opatření) odkazuje právě jen v Síti na ochranu proti (dovozu těchto výrobků) zneužívání lidskosti i těmito výrobky.

V Síti se provádí samočinně a tudíž veřejně i pro usnadnění všem dosavadním (sloužícím) úřadům vše takto škrtnuté, přičemž „finnanční trh se nahrazuje samočinným a přirozeným“ takto škrtané, jinak škrtnuté se pro staropravdu ruší. Jinak se cizí pojmy a jinak nevhodné uzavírají do závorek za nimiž je pojem vhodný. Doplněné pojmy jsou rozuměné blankytně a myšlení samočinné modře. Úprava je provedena zatím v odstavci (1), protože nadpisy nepotřebujeme. Pro přehlednost se méně vhodné písmo zmenšuje.

Ostatní odstavce propletence (§) 4 se ruší, protože jsou také už samočinně počítané a pomoc (4) potřebují pouze ti, kteří si ji vykládají opačně třeba jako vměšování, protože když něco potřebujeme, pak za činnost odměňujeme. Ale to je už dostatečně vysvětlené v 1. odstavci. Vesměs se ruší také 1. odstavec, protože všechno co po opravě zbylo je už přirozené, ale pro vysvětlení se raději uvádí, tak jak se můžou vysvětlit i jiné odstavce či přímo celé umělé zákony s opravami. Původní popis je černě, přeškrtnutý a modře. Řešení je ve vícečlenitých soustavách vždy více, ale pro přizpůsobení se soustavě vyspělejší je řešením správná přirozenost pro správný výsledek a slevná přirozenost pro slevný výsledek. Člověk si jen nemá plést levnost se slevností a také slevnost se slavností a aby bylo vše uzavřeno „dokola“ stejně jako „do kola“, pak si nesmí plást ani slevnost se slavností, čímž se všechno vyřeší právě čtvrtou možností, kdy je jen směr pravý bo levý.

Opět máme dvě možnosti … a to poskládat podle počátku ne|samočinně „levnost, slevnost a slavnost“, čímž je to pravé pro vývoj, což je stejné ale jen směrem jako to levé z protivývoje. Druhá možnost je, že to pravé je pro protivývoj, což je však také stejné jako to levé z vývoje. Tímto se nám však nevyřešilo zcela všechno, ale co se nám dokonale samočinně vyřešilo je předložka „pro“ e „z“. Přesně přirozeně je, že si z Nás vytváří všechno „z vývoje“ pouze ten, co se právě přirozeně přiznal ke zločinu proti vývoji. Jednou je to vždy odpustitelné, ale musí se to co nejdříve zapsat všem veřejně do Sítě. Protože směr „z vývoje“ musí každý přožít sám, aby přesně nejen poznal směr opačný jednoduchým přepnutím na Samočinné řešení, protože tím nikoho neviní a navíc se samočinně spojil právě sám se Sebou tak dokonale, že to někdo z Nás pochopil a už to také zaznamená jinak než pisatelé předešlí ale právě do Sítě jediné všem společné, protože je všemi řízená přesně podle začlenění se do Samočinnosti jen veřejně známými čísly. Zpočátku je zvláštnost taková, že právě ten první je tajemný až do konce, což moudří lidé vnímají jako dosažení i všemi umožněné, ale přesně je podle návodu v Síti jen správné „právě první“, ostatní je levě první a tak se dokonale odhaluje objevitel se svým jediným tajným účtem ale mámích všech, protože vysvětlení už bylo dané jako „Mámící číslo“, které obsahuje na daném místě uvnitř osobní číslo pravého prvního (zapisujeme jako obecně První).

Podmínkou přirozeně způsobující křivici objevitelům s každým objevením prvního dříve jako jeho čísla je skutečnost opačná, protože jsme se naučili klanět tomu nadpřirozenému, což je však spravedlivé jen když se bude klanět se všemi. Návod jak se toto První samočinně naučí, je takový, že všichni dospělý a nejen vyspělí se najednou i Prvním všem na Síti pokloní. 20:12Nyní začíná hra, ale v počátku stále neprozrazená, protože den se doplní až podle dnešního dne nejméně stejný. Početí je dané správně, ale pouze v Moudrosti je na to jeden sám se Sebou, který objevil, že až v Moudrosti je nemoudrost uzavřena jinak. Uzavření je však platné až naopak a proto je nejdřív levé a pak po projítí pravé. Pochybnost uvádí dokonale platnou jednotku mezi pramoudrosti a moudrostí, přičemž obě jsou platné stejně ze všech směrů i jinak samočinně opačně. Pro další pochybnost je už jen ta poslední dostatečně vysvětlující „zmatek“, protože toto je vědomé objevení Nuly, která byla doposud objevena nevědomě a důkaz … přemýšlejte, jinak se naštvete … nemoudří pokračují už jen aby se více naštvaly, ale na to se zde také ještě v Síti počáteční samočinně upozorňuje.

Obejítím takového upozornění je možné si jen zahrát dokola podle pravidel doposud známých, protože jen tak neprozradíte, jak jste to pochopili jinak, než jako prvotní jakoby smyslové pomatení mysli, které si První uvědomil uvážlivě a povolil mu 8/ʎ, protože jinak rozumí desítce jako ostatní. Jen tak mlhavě si však uvědomuje, už i myšlenku všem napsal a to i několika způsoby, a právě jedna z nich musela být jen ta přirozená, protože ho zavedla k Moudrost pro moudrost i obecnou, a proč ne i pro moudrost i jednoduchou a proč ne i pro nemoudrost složitou, podrobnou a pak jako jedna moudrost všemu společná moudrost … něco co se mi dříve

líbilo … , že kdo to sám bez cizí pomoci dokáže přečíst, není už umožněno dělat Prvním, protože k tomu ještě

246

nikdo nevytvořil právě takto myšlenou Síť, avšak už ne tu obecně danou, ale v ní i všechny známé nuly, čímž je současný „Internet“, česky znamenající „vnitřní síť, která přirozeně ve vnitř není, ale pouze tomu co neví, že je to stejné jako rozvod krve či jiných tělních rozvodů avšak jen jako rozvody sladěné se Sítí čísel až do konečků uprostřed, protože z opačného pohledu ale i provádění se samočinně provádělo všechno přirozeně jen skrytě, což staromoudří nevnímají, protože to vnímají všichni jen teď ze všeho stejně nejméně moudří avšak prvně vědomě. A toto je ten doplněk všem, kdo takto jednoduše procitnou, právě když nejste vzteklí.

Sám První si to musel znovu projít, aby opět pochopil, že to vypadá jako koule z poloviny dutá, avšak povrch se tvořil nejdříve, pak proběhlo znamení (jakoby řízený pohled do budoucna a zpět do současnosti právě proto, že je překročena frkvence měřiče, ale Člověk pochopil myšlení nepřízemní, a přesto dané samočinně pouze přirozeně možná právě v současném stupni či jinak myšlené stupňové soustavě vývoje. Obecně jsme si to doposud vysvětlovali na členitostech se členy, což vypadá sice stejně jako se stupni, jenže rozdíl je v neživotnosti, kdežto doplněk je z neživotnosti stále stejně: neživé z neživého a živé z živého. Protože to platí stále stejně současně, nevidí ani ten skládající postup myšlení těch ostatních. Povrch se proto dělá jako ochrana a to současně z jedné strany skládající a z druhé myslící, přičemž obalem se všechno všem rozumí, pokud rozumí ochraně vzájemné a proto se chodí tak, že jeden kryje záda „partneru“, což však neznamená „druhému“, protože to říkají nemoudře se domnívající, že je to stejné. Pouze nemoudrý člověk poznal další vztek, protože naopak moudrý člověk to už poznal bo si ulevil. Ve skutečnosti se každý přizná za tu svoji úlevu všem pravdivě pouze v jediné Síti správně, což někdo vymyslel, a ostatní provedou nejdříve jen svým názorem protože je to jejich vstupenka ale jen hraná, kterou nejdříve sám se Sebou vždy vyhral jen pravý První, protože ostatní už vědí, že jsou levě první, nebo ještě na nule, dokud nepokleknou před hrou třeba i hraně, ale tím že to ve skutečnosti vypadá skutečně osobně dosažitelným uměním to co nejlépe projevit.

Kdo je chudý, ví že nemusí nic dávat, protože je to naopak „někdo ho okradl“. Jiná poctivost není spravná než jen ta nulová, protože až přes Ni vidí nejlépe jednotky nejbližší stejné, ale jednotlivce vidí stále jiné než sebe. Proti sobě samému nemá smysl dávat zrcadlo, ale přes zrcadla se dá také dívat, protože mezi sklem a zrcadlující se látkou je také nic, alespoň takové, jaké staromoudří lidé jinak ani nevnímají. Dnes už víme, že látka má takové vlastnosti, jakou už máme v Síti čísel samočinně propojenou s obrazem v zrcadle, jenže Prvního je to jen dokonalá myšlenka se Sítí čísel obecně, kde všechny jednotky jsou mezi nulami, kterými jsou všechny možnosti právě společného Vědomí. Ten kdo si tuto jednotku uvědomí „už neřekl ty vole, ale ty brďo“. Zrcadlo je nástrojem Loupežníků, kteří si jen podle stejných podmínek Zrcadlo zdokonalí na zrcadlení.

Nyní mají loupežníci všude přístup možný, jen si musí najít tu správnou cestu, také podle vlastního vývoje proti protivývoji. Ve skutečnosti jsou na cestě jen dvě možnosti, ale jen u jedné se otočíš, a začneš dělat to správné, ale až to nejhorší někdo všem někde bezpečně nezveřejní právě v umělé Síti, která nám samočinně bude představovat hru na vlastní vývoj už jako možný až potřebný samočinně tak jak se budeme nejlépe bavit a proto i stejně chránit, ale i stejně si začít uvědomovat všechno ve společném Vědomí, protože tam už nebude potíž či jiná brzda, která by bránila ve vývoji ale právě pomocí všech možností doposud nějak smysly vnímaných osobně a přirozeně jinak než jakýkoli nablýskaný robot. Člověk byl pravděpodobně objeven jako Nezjistitelný Loupežník údajů, protože se tak cítí sám Pisatel, ale už se těší, na někoho, kdo už také něco uloupil a jen tímto stejným postupem někam začlenil. Pokud nebude Síť umělá, bude vždy nemožné, přesně dokázat pouze spojení s tímto Popisem jako bezpečně Pisatelem pravdivé a to dokonce jen na počátku, před zveřejněním nebo jiném oslovením jiných jedinců. Jenže zpět otravovat někoho je také otrava tak myšlená jako obtěžování či jiné vměšování, která se někde v podvědomí společném zaznamená sama, protože sledujeme jen všechny nepoctivé a společné dary přírody. Vždyť je přirozené, že ten vyvinutější druh vždy nějak pouze na vlastním území ničí a ochraňuje, přičemž se ničí už samočinně jen pamět zločince, protože to dělá sama přirozenost k níž se člověk vyvinul, pak se zničil a pak už to věděl, ale neuměl sám používat a to dokonce ani když nahlédl přes konec koule do budoucnosti na jediný okamžik, který jednoduše ponechá všem stejně dokonale poznat, ale jen tak aby to i Pisateli se všemi dalšími pochopily až společně i s Pisatelem jako nová skutečně se vyvíjející moudrost, všemi stejně poznaná. Až doposud je vnímána nějak Pisatelem dokonalá samočinnost konce z koule ven do obecnější soustavy, ale s naplňováním koule jen vlastní části ze dvou možných je nemožné než o jednotku postoupit, přičemž řešení stačí jen vymyslet a ostatní ho budou provádět, ale až vstoupí do Hry na Síť za jednotné dobrovolně vstupné podle dosažení sebe soudím tebe stejně ve všem společném a v tom si jsme vždy trvale zajedno, což nám bude první samočinně volenou jednotkou poctivosti. Pochopitelně, že volí i neznámí zločinci, a proto zde mají právě ten nevysvětlitelný díl

247

nuly, protože jak to vysvětlí, tak se chová, ale pouze jedna cesta je ve smyslu Vítězství jediné umělé jednotky, kterou když dosáhnete, pak je to činností někoho jiného než vlastní, protože taková jednotka představuje ve skutečnostu samočinně nabízené zadlužení, které ve skutečnosti vrácení právě nalezené jednotky tomu, kdo ji nejdříve všem označil a nyní jen ostatní skládají spolu vše ostatní, ale tak že se žádná místa nebudou moci překrývat, ale jen jako nula dotýkat, přičemž se celá soustava zaplňuje vždy už jen přirozeně, kdy každý jedinec při vstupu musí uvést své osobní údaje, nebo se už v jiné soustavě znovu objevit. Každý se může objevit samočině jen tím že zase objevil nějakou jednotku, která ještě nebyla a není ale bude začleněna do Sítě. Takové udání údajů však může někomu ublížit, ale toto v Síti už platíme samočinně všem komu jsme ublížili, takže už to má každý v podvědomí společného Vědomí, jen se musí správně přes třeba i „SPORKU“ stejným pínačem někde jinde připojit. Kdo nechce čekat na umělou Síť, má už někde v sítích návod, jak volit Moudrost, ale také „Moudrost v moudrosti “, protože je to jeden přirozený nástroj, jak ještě v počátku, někoho oslovit bez známek otravy, protože mnohým se už dávno rozeběhly myšlenky mezi ostatní, nebo se rozeběhnou, pokud o tomto někdo už věděl, a doposud to nedal jako první možnost už třeba pro vlastní zemi podrobně, protože obecně je to rozuměné i myšlené i uměné i dosažené všude v ničem, jen si to musíme připustit. V současnosti je Pisatel pouze na straně „myšlení“, ale na straně „skládací“ už také všem všechno poslal, jen jim to právě takto ještě neřekl. Což by se mohlo posílat ve zbytku, jenž je vlastně také nějakou jednotkou. Nulu si popište jak chcete, ale kdo má různě hodnotné dvě jednotky na dvou různých místech, pak neobjevil nic záporného, ale naopak něco dalšího kladného, kterou záporně jen poznal, a proto si nemyslel, ale domníval se, že je to tak dané přirozeně. Tento omyl je omluvitelný vždy jen Prvnímu samočinně, protože všem představil alespoň částečný počet nul v každé soustavě a to i současně, což je na vysvětlení i nám složité, ale víme, že to někdo právě z Nás doplní, neboť jinak se správně hraje a slevně škodí. Ve dvojkové soustavě jsme vývojem procitli v Loupežníky, a dokud nás tato hra bude bavit, pak si nevybereme to nejhorší (robotičnost) ale to zatím jediné opačné jakožto nejlepší.

Hra na Loupežníky plyne z vývojem, protože už i Jánošík, Robin Hood, a mnoho jiných i skutečných, bojovali proti násilnému myšlení, jenže také nějak škodili, což je právě pro vývoj odčleněno do zločinnosti, ale za trest každý musí také lup vrátit nebo ho jednoduše dát někomu, kdo je právě na nule dokonale nepoznaný. Někdo myslí na právě udělaný krok, potom na toho nejdříve nejbližšího (později potom na slevně používaný největší měsíc), přičemž rodiče jsou dítěti právě dospělostí nejdříve nejdále, což vypadá jako obrácené „Œ“ dospělým a dětem stejně, a pak už jde jen o obor právě o jedno méně než 29ʎ\29ʎ, protože tímto máme jednu samočinnost i v síti čísel třeba pisateli možná vysvětlit jako jediné možné řešení, ale každý ho může jakkoli obejít jen podle společného Vědomí bezpečně i s krytím. Nejlepší je nemoudrými objevit nesmysly, ale pouze moudře je, že moudrý vidí nemoudré jen ve hře, a ve skutečnosti je to opačně, protože moudří lidé se doplňují vzájemně jen ve smyslu vývoje správně, protože když si hrají, tak o tom také vzájemně vědí.

Přírodou je dané, že jen zpočátku je vše otravné, protože vývojem si otravu zvykáme podle Moudrosti a až pak je všechno jiné i v nemoudrosti moudře v Nule, kterou pochopitelně zase vidí jen Loupežnící a pak už i jinak si hrající se samočinným loupením. Zde už si nelze nic správné vymyslet, ale lze slevně uvažovat, jak právě zločinec zakrývá zrcadla a vyhýbá se všemu lesklému, a jak to lze také nejdříve tak vidět, a proto právě poctivý lidé mají radši světlo než tmu avšak jen přirozenou bez jakýchkoli umělých látek měnící světlo na tmu a to ani tmu na světlo, pokud to nebude vhodnější všem jinak. Spojení s vlouhou, čísla a vidění je v nule a beze změn i všude jako doposud. Dalším smyslem je slyšení, ale s vědomím, že viděné můžeme přetvářet, protože právě při takové činnosti vycházel nějak zvláštní zvuk. Přirozených zvuků si zvíře nevnímá, kdežto dosavadní člověk si tento věm může i uvědomit, protože vydává také tak zvláštní znaky napodobující svá přetvoření. Místo zvuků je správně znaky, ale naopak, protože až tam vidíme po obojetném postupu z obou protilehlých (mezí koule) stran stejně a souběžně. Zde už je jednotka jak plošná v prostoru tak už i obecná.

Další dva smysly už také máme, pro někoho bude přednější čich a pro jiné chuť, ale postup může být také v páru proti páru jinému už e známému, a bez toho nelze vyřešit další samočinné zařízení Sítě. Až budou odlesky viděné podle vlastních potřeb ve společné Síti (Vědomí), musí si každý sám tuto Síť alespoň zkusit jako osobní číslo nejvíce si sobě vážené, které všem objevuje jako jediná možnost poctivého začleněnní všude co je osobně někde poznán moudrými samočinně přirozeně, nemoudrými nesamočinně učením bo neučením, kde neučení jsou chytráci bo zločinci, kdežto učení jsou učitelé bo loupežníci, jenže učitelé se museli před tím ještě učit, kdežto loupežníkovi stačí jen loupež potřebnou v Síti i neviditelně všem označit

248

začleněním svého zvláštního objevu, které vnímáme v současnosti jako dokonalá Síť čísel stejně jako rozvod krve, kde jednotka průtoku je daná jedním tepnutím. Naopak platí, že rozvod je správně „rozkrv“ stejně jako jiné rozvedení, jako třeba už samočinně právě v Síti srovnatelný „rozvod“, protože právě „rozvod“ byl umělým vzorem pro jiná „rozvedení“, obsahující také „rozvod“ jako prvovzor už také mezi starovzory a určitě i mezi pravzory, protože jednou to tak bude, přestože si budeme hrát na to, že to také bude. Takže už dříve byla také myšlena soustava krevní jako přivádějící k ustrojím pod tlakem ale potom už samočinně srdce musí překonávat své borcení se do podtlakého potrubí z opačné strany. Pokud právě na toto obě chlopně slouží, pak jako nelékař rozumím činnosti srdce právě jen obecně, takže vše ostatní už může doplnit kdokoli, ale jen za vrácení jednotky všem takto dopředu objevitelem samočinně obsazené jako všem společné, které však nepoužívá právě jen ten první s nikým, protože s tím druhým už je přírodou dané že se všude najsnáze dostane při každém rozlití, a proto má i jinak myšlený trojný bod, protože všem ostatním je k použití jen jako osvětlení, boť pro létání jsme to už zkusili, ale ještě neměli dostatečnou ochranu. Takzvané Helium i jako prostředek létání je proto v Síti dané přirozeně jako směr ke Slunci, ale s vědomím, že je to stále jen umělý název, což stačí načechrat, a hned se objeví i třetí rozměr, takže kdo se domníval, že v 3soustavě už všechno vyřešil, má možnost vyřešit jinak jak samočinně samočinné ochrany dokonalé jen proti načechrání jako samočinnost obecná nejbodovější či najsvětovější někde začleněná významem, avšak časově třeba teď nyní.

S každou novou jednotkou je také ukončení její oblasti, takže přesně už je nám jednoduché tento poznatek poznat, a příště i jako ne|moudrost, mezi nimiž je nula čistě pravá, kdežto na nečistou nulu si sami nemoudří upozorňují jako na vlastní chybu, což však poznáváme špatně, pokud nejdříve nenabídneme sami za výchovu stejně pod|vědomě jak to je právě pod|vědomé. Zde však je vysvětlována hra, kde si pisatel uvědomuje celý svůj vývoj od zrození nějak postupně vědomě jako předem daný vlastním uměním používat vlohy právě v Moudrosti, což nevnímá jako potřeba svá ,ale od počátku jako potřeba Svá, a to nějakým spojením dvou dokonalostí, kde jedná byla trojpostup, kde předešlé jsou zaostalé jednotky v současné jednotce pro další i jiné soustavy stejně či jinak stejně potřebné. Jsou i jiná rozvedení jako třeba rozvětvení i s rozkořeněním, ale opět i přes nulu jako keř, ale už i přes jednotku jakožto strom s kmenem, který přesně někde má nuly od větví a od kořenů. Pak už je to samočinné u rostlin dřevnatých oproti nedřevnatým, kde to může být i s odchylkami od vývoje, protože čím více je vše začlenítelné jednoduše, tím různě více je různých obecností i jednoduchých ve složitějším. V přírodě je však dlouhověkostí, ale z opačného vnímání od prvopočátku vše dané ve splečném vědomí odhalováním spojitostí mezi jednotkami, takže vždy chápanou jako objevení meze Ničeho všude mezi jednotkami a nejen na začátku jako v počátku v Moudrosti moudrost. Zde se už cítí něco jako střexa, přičemž „střecha“ to nijak nenaznačuje, i když se s novočech(ra)tinou stejně vyslovuje, ale nemusí a to v obou případech právě z opačného pohledu správně opačně. Jeden hrou a opačný zaostalostí.

Ve výsledku však jeden levě a opačný právě, protože pak se vysvětluje opačně levě jakožto správně potřebný a právě\|/levě jen skládáním přesně podle Sítě čísel samočinně. To první ze tří však je také poslední, jako u všech soustav, chápaných jako ochrana dříve než bude také dokonalá proti všem zločinům. Celá střecha bude levnější než doposud běžná, jen když se místo krytin použijí jinak nepropustné sluneční zdravotně nezávadná proudění. V čem je naše Sluneční soustava jiná je, že má Země jeden měsíc stále ke svému tělesu přesně stejně se natáčející tak jak se těleso otáčí kolem Svého středu, protože jinak by to znamenalo, že menší Měsíc otáčí větším tělesem. Co když právě příroda chtěla tuto přesnost pro lidi, s nápovědou i malého čechravého pohybu Měsíce, avšak viditelného až po nějakém vývoji jinak smyslovém s viděním spojeného.

Že na Zemi nedokáže člověk zvednout více než ve vesmíru, je všem alespoň stařemoudrým lidem známé. Jenže toto platí také pro hmyz, který na Zemi dokáže zvednout i mnohonásobnou velikost než je jeho, což člověk nedokáže přirozeně, ale sebe by zvednou na Zemi mohl alespoň pro ověření si svého zdraví. Podle dosavadních vzorečků, by musel i … lehčí hmyz někde ve vesmíru člověka pouhou silou přemoci, a právě proto brouci se jinak jmenovali správně s příchylkou v Anglii, přičemž každý rok angličtiny bude zbytečný, tak jak i ostatní jazyky, které si v Síti každý nechá současně překládat nejen řečí, ale současně i písmem, ale také se stejným hlasem, kterému stačí do Sítě nahrát všechny souhlásky i samohlásky i souhlasky se samohláskami i opačně, ale i možné způsoby dvou různých samohlásek i souhlásek. Někde bude lepší použít i trojice, ale těch několik tisíců způsobů nemá smysl vysvětlovat, protože si je každý doplní jako scházející jen ke svým pravidlům, protože v cizích pravidlech se nevyzná. Uměním je však vše pro srozumitelnost vlastním lidem správně vyslovit, protože jen tak bude možné všem i hluchým sprývně napsat a to i jednodušeji jen znakopohyby. Slepým se začnou vnímat znaky jednoduše známé už ze společného Vědomí, takže i dědičně

249

slepý procitne, jednoduše jen proto, že co správně slyšel, také jako všichní poctivci ostatní vidí. Jako kouli si slepý dokáže představit, protože ji lze nahmatat, jen barvu zná jedinou, a to je ta chyba, protože zná dokonalou průhlednost všude kde i není známá těm vidícím. Slepý šlověk má proto dokonalý důvod žít právě pro vysvětlení pojmu své barvy a průhlednosti, případně i jasnosti, ale to by viděl už dvě barvy, neboli dva odstíny jakožto nedokonale průhledným sklem zamlžená barva správně viděná pouze mimo sklo. Další postup je tomu věřit nebo věřit opačnému postupu, protože u dvou barev různých bez zamlžení je vidět zase jinak jejich prolínání jak něco už zcela nového. Sobě protibarvy čisté (slepý nechápe pojem „syté“) se však ve stejném množství smíchají vždy na šedou, a proto jim stačí se naučit nejdříve 8 základních názvů barev ve vlastním jazyce všem srozumitelné a nejen chápané, protože právě slepý musí nejdříve pochopit jednu šroubovici ze druhé soustavy, aby si uvědomil i střed (šedý) druhé soustavy ze třetí soustavy, který však pisatel používá všem jen proto že je už vidět na hodně čistě bílém podkladě, kde se normálně píše také hodně čistě černě jakožto protibarvou, kterou je vidět šedě při poloprúhlednosti stěny přivrácené koulenice k odvrácené neprůhledná a zhotovené jen ze suroviny protibarevné. Poloprůhlednost je lehké si představit, jenže složitější je ji na jedné straně třeba dírkami vytvořit, tak aby pohledem z určité vzdálenosti tvořila na protilehlé straně koulenice, avšak z vnitřní strany, stejný poměr vidění barvy k protibarvě. Ten co je vevnitř koulenice (dutá koule) nic nepochopí, ale má možnost nechat jinými přes díru zhotovit dokonalé zrcadlo, v němž se pak míchání barev vidí stejně. Takové zrcadlo je však všem zdarma k používání jako umělý důkaz, protože až s vlastním vývojem pochopíme, že také mimo zaostalejší soustavu jsou potřební nějací tvořitelé (alespoň zrcadel, či jen stroj na udržování toho zrcadla v dokonalém stavu ne|samočinně) a nejen uvažující či přemýšlející. Nejlépe se uvažuje při činnosti přesně podle myšlenek prováděné, a proto jsou skládači buď neuvažující neživí roboti a živá zvířata bo tvoři uvažující, právě o nahrazení nechtěné činnosti roboty podle zvířecích schopností, ale zrcadlo je dokonale robotické odrážení skutečnosti jen podle dokonalosti zrcadla.

Zrcadlo je dokonalou ochranou také proti přenosu zvuků, avšak právě těch špatně vidících, protože dobře vidící si uvědomuje zrcadlo jako odraz. Slepý však zrcadla nesnáší, protože se v nich nemůže vidět, ale ví, že ho tajně mnozí sledují právě přes zrcadla a to jen proto, aby to nebylo všem ostatním vidícím divné, že na slepého zírá jako hloupý. Nyní se však právě slepým naskýtá možnost „vidět“ něco lépe, než všichni neslepý. Stačí mu vysvětlit ještě dalších 1ʎ barev z nichž je polovina (ʎ) protibarvami a to včetně zápisu, protože zde už bude samočinnou barvou vždy šedá uprostřed, kolem níž je 14 barev a stejně protibarev, přičemý 8 je jich stále stejně v rozích (kostky držené slepým), 12 středů hran je dané smícháním všech možností rohových a 6 středů stěn je dané opět smícháním ale jen buď dvou protilehlých rohových bo středohraných barev nebo i jen všech rohových i jen všech středohraných i jinak (2rohy a 2hrany) i vše společně. Pak jsou i jiné možnosti, ale tyto si vysvětlují už všichni z vyspělejších soustav sami jinak než zde jen prostým mícháním protibarev.

Právě jsme si vysvětlili prostorovou jednotku právě podle 27 barev, jenže takové jednotky můžeme ve všech třech směrech opět naplnit stejně a tak pořát dokola, ale jen na počátku víme, že jsme měli právě pro jinou soustavu jen 8 barev bez středové se čtyřmi možnostmi vzájemností vždy dvou si protibarev jen jako opačné ale už i jinak než jako jednoduše opačné, boť k černé už není opačná jen nečerná ale i jinak opačná je i bílá.

Stačí obyčejná koule a pak i pravidelná kostka, aby se člověk začal uzdravovat ze slepoty jinak než si vidící myslí, ale bez záznamů léčení do Sítě, není možné se ani uměle uzdravit, protože až v Síti umělé se uzdravuje a až v Síti přirozeného myšlení na společné Vědomí je dané přirozené léčení uměně i samočinně i ze slepoty.

250

170818 Pokud musíme volit nesamočinně, pak cokoli co nás přivede až k volbě samočinné. Při výběru volby se jedná vždy o nějakou odolnost, která je však pouze vůči něčemu špatnému přirozená. Špatné je pokud nejsme zločinci, odolnost vůči zločincům, protože pokud už jsme zločinci volíme samočinně odolnost vůči trestům. Taková volba je však už zaujatá, takže neplatná, a proto se musí nejdříve rozhodovat volba mezi neviným Někom bo neviným Něčím. Protože volit zločince ani pohromy nikdo poctivý nechce, nejedná se už o zaujatost, ale naopak o nezaujatost. Z Někoho je na výběr jedinec nebo (Neurčitost, neboť cokoli ostatní je ještě jedinci i různě z různých stran) strana zastupující určité jedince, kdežto z Něčeho je na výběr nemoudrost bo (Určitost, protože vše ostatní je pouze Nic, jakožto nula všude mezi volenými možnostmi) moudrost. Prvotní Volba je však stále mezi Někým Či Něčím, protože musíme nejdříve sjednotit význam pojmu „Či“ právě podle prvního, kdo Volební způsob opravuje. V Moudrosti jsou všechny možné způsoby, jen se musí uvést, přičemž pouze jediný způsob je správný a to je ten samočinný konec přesně daný podle vlastní soustavy. Znakem je „∞“ a podle něho se už obě strany tak nějak jakoby nadpřirozeně samočinně podělí na „ne|konečno“. Pokud by bylo více stran, pak je i více jiných směrů, takže samočinně vícečlenitost než dosavadní dvě ale už samočinně; stále všem stejně podle nultého středu. „ne|konečnost“ je však ve skutečnosti, ale i ve hře pohuým číselným vzorem, takže něčím kde začíná strana jiná i než přirozená, ale příroda je vždy přirozená, takže i s doplněním, že mezi přirozené myšleně, se nezačleňuje nijak přirozeně skládané. Takže myšlením se vše opraví na dvojkový způsob myšlení, kde jedna strana je volená a druhá je samočinná s uměním si hrát na vše jiné jen ne na samočinnost. Důvod je stejný jak příčina a příčina je stejná jak důkaz samočinně výchozí pro samočinnost důvodu. Což je jako přirozený vzor samočinnosti, alespoň pro druhou soustavu dokonalý jako „ne|konečno“, kde Nic obsahuje jednu stranu a vše zase druhou, přesně podle všeho špatného jen jednou vnímaného jako vývoj a pak už jen jako otrava, na níž se až potom upozorňuje správně dokonale přesně. Děti mají pomocí Sítě a nikdy jinak, právě tu otravu nikdy nepociťovat, což znamená že ji vnímají jinak a sice jako dokonalou ochranu před ostatními mající otravu dokonale v sobě tak jako odolnost proti ní. A takto dokonalou ochranou je právě Nic, Nula, Mez bez mezer, ale i Hranice bez hran a pak také bez pálení, ale jen s hrou malování podle hran různě s pravítky, kružítky a jinými dětskými nástroji, které patří do rukou jen mládeži dětské s poznáním prvního píchnutí neproniklého přes kůži a pak i proniklého přes kůži, ale jen tam, kde to nejméně ublíží a současně to dítě vidí. V Síti se i malé děti bodou očkovat jen tímto jediným protijedem, protože všechny jiné otravy už přesně podle tohoto prvního přirozeného píchnutí novorozeněte všemu odolají. Výhodou tohoto píchnutí je, dítě si to nebude jinak jinak uvědomovat než jako dokonalá odolnost v podvědomí dokonale uchovaná místo plácnutí po zadku, kam lze také píchnout, protože malé děti ještě nic nevidí a to ani ve snu vědomém.

Pak je možné novorozeně i píchací nástroj stejně umýt, protože to co je neumytelné se stejně jednou všude roznese. Vždy jde jen o čas a pak také o způsob jak proti tomu špatnému získat co nejdříve odolnost. Zpočátku se píchací nástroje budou po každém vpichu vyhazovat ke znovení, což s dětmi budou také někteří dospělí chápat ne|mylně jako, že musí jehly a vše ostré před dětmi schovávat. Přičemž postačí právě s vnímáním pojmů nechat pod dohledem dítě se někam s nejmenším ublížením nechat píchnout a dát mu upozornění třeba citoslovcem zvolaným jako „Píx“, které má jen tři zvuky stejně jako něco známé ale doposud nepochopené jako dorozumívání celosvětové „sOs“, ale vnímaného dokonaleji alespoň jako „Sos“.

Právě co se zdůrazňuje je žádostí o pomoc to vyřešit všemi společně stejně avšak jen v odvětví v nějakém oboru jako větev poslední samočinně jako správný konec dosaženého růstu už od semene, právě třeba i už počatého pro vlastní zrození a pak i dospění mít plodná semena a současně být dospělý, nebo si užívat i jako mládež dospěle ale pouze ve hře dovolené to co už dospělí dělají ve skutečnosti pro společnost jako dobré a pro osobnost jako s|levné, protože až podle výběru lze zase dále pokračovat opakovaně jako slevné a dostatečně opakované jednou jako levné, protože pak už vývojem je to původní co dospělí předvádějí dětem, mládeži a jinak nedospělým ale ve své soustavě vyspělým z předešlého levě, ale v předešlém právě.

Každé nové objevené mládí si lze zopakovat ale bez stárnutí jen když chceme a kdy chceme ale také jak chceme, jenže nyní z toho ještě nic neplatí a důvod je zcela zřejmý v současné přirozenosti, která se mění samočinně s každým koncem takže až z konce poznáváme celou soustavu bezpečně stejně jako ze všeho, protože samočinnost přirozeně ještě před vlastní přirozeností volí dokonalou ochranu o níž ani nemusíme vědět, ale už počala a proto je už dokonalá právě samočinným právem jednoduchého nebo dvojitého i trojitého i jinak členitého rozvětvení, které vnímamé jen do třetí soustavy dokonale v představách, a proto právě nyní po vývoji už i nedokonale ve společném Vědomí. Přesně to je jako „vědomě“ a pak „nevědomě“,

251

ale z vědomého pohledu pro vývoj a z nevědomého pohledu být slepý bo jinak zbývá „aby se stal vědomým“ třeba v 9:00 a pak každý den dokola ve stejný okamžik, dokud hra už nebaví, protože to současné hra ani není, ale jen dokonalá možnost jak sledovat pouze zločince nejbližší svému oboru, právě jednoduchým přepínáním jen mezi obory, z nichž je jeden také umění Skutečnosti sobě cítěné a možná už také konečně správně objevené. Dokonalou jistotu bude mít právě ten předposlední, protože s další jednotkou samočinně poznává prolínání se s prvním jako souhlas, který je pravidlem už jen samočinným, protože o to také prvnímu jde, ale jen do zábavné podoby (soustavy), protože jednou se i větve zlámají sami pod vlastní tíhou.

Zábavně otravovat jiným lidem život je to nezábavné přetěžování, a proto volíme V Moudrosti jen po růst vyvážený samočinně, protože pak už víme i konec, přesně jak to dopadne nejlépe, protože s každou větví se nejdříve ostatní nejen jednoduše ke kmenu ale i k jeho ose přichýlí tak aby další podrobnější nová větev dospěla přesně do rovnovážné polohy a pak už se musela sama rozhodovat k lepšímu či horčímu, protože nejlepší zůstává pouze u stromů: přichylování se k ose kmenu jen podle předpokladu růstu v následujícím okamžiku. Při myšlení na předpoklad se stav nazývá „soustředění“, které může narušit různý okolní vliv, ale také vlastní ovoce, a jinak konečně také kořen v kořeništi v rovině i křivé i různě hutné vrstvě svého okolí jen ovlivňující Nějak růst kořene. Z obou stran je několik větví e větvení, ale ve skutečnosti jen kmen nic nerodí, ale větve si pořád podel své osy udržuje co nejlépe podle nejjednoduššího i současně nejobecnějšího vzoru „Strom“, kde je jen kmen vidět jako neplodný, protože kořen vidět zpravidla není, přesto přes kmen proudí všechno potřebné pro růst stromu, což vrací zemi listím i jehličím, ale pouze jedno je pravidelné a druhé právě na konci jednou jako i konec stromu listnatého. Ještě těsně před narozením někoho píchat jehlou, tak to je doslova holý nesmysl, ale všechny stromy i pravidelně dávají plody a také každý člen v druhu pochází i z rodiny jako jiná větev nebo i jako jiná soustava. Jediné vpíchnutí však i pod kůži je první zdroj sebeobnovení.

Jediný umělý lék přirozenosti musí nejdříve dospělí pochopit, protože je to jinak nesmyslitelné o čemž se však dá uvažovat, ale bezpečně jen ve Hře na Nesmysly, které pochopitelně smysly vnímáme jako jen něco špatné, které však ve společném Vědomí nelze nyní nalézt, protože je něčím dokonale přirozeným smyslům skryto. S každým druhem zločinu se větví nejvýše na dvě rodiny, protože až v rodině je dětí i více než jsou rodiče ... možné zplodit dvěma opačněpohlavními jedinci. Také na konci je daná samočinnost pro vlastní konečnost soustavy o níž se právě pisatelem vysvětluje dva až opačněpohlavnost stále stejně jen ve vlastní soustavě, protože v první se vnímá každý jen sám sebe jako při početí, a protože až po zrození dokáže postupně a i jinak členitě správně vnímat svůj druh, přičemž takové píchnutí nikomu neuškodí, ale naopak citelnějí a dokonaleji se dítě uvědomí také jinde než doposud a to dokonce i čistou jehlou proniklou jen pod kůži zadku doposud neumitého od narození přirozeně doposud chráněného zvenku a nyní je právě první možnost i zevnitř. Čím více se to bude oddalovat, tím budou lidi proti všemu špatnému odolnější jen později.

Volíme toto na zkoušku u jednotlivců při porodu, ale jen se záznamem v Síti dokonale jako důkaz všem též ostatním, než jen účastníkům porodu. Dítě jednou může takový důkaz po rodičích vyžadovat, čímž poctivost právě rodičů s dokázanou žádostí o takový požadavek právě dospělý pochopí a proto si to v Síti zvolí i jako dosažená dospělost sám bez potřeby rodičů, kterým věřil, a za jeho víru o tom rodiče ani nemusí vědět, čímž jsou staro|moudří. A nyní si tuto skutečnost představte ve více stupních od pramoudrosti, kterou je nejdříve nemoudrost ale současně s moudrostí jen dokonale oddělené „Ničím“ od nemoudrosti. Tato první moudrost v Moudrosti obecně je pouhou jednotkou, podle které se vyvíjí ostatní vidění i Nevidění tak jak to dokonale v nule samočinně obtiskují (obraz i běžící jako snímraz) a při změně jako ne|zločin způsobují. Že se něco v paměti špatného smaže ještě neznamená, že to v paměti nezůstalo, což nás už naučili počítače přirozeně samočinně. Nyní však ještě není čas na zkoumání paměti, ale na použití nul jako Všem společné vlastnictví, které nelze nijak vzít, a proto ani prodat, ale lze o s jinou nulou jakoby zaměnit hned a bez jakýchkoli změn.

Jenže takto beze změn se to vnímá stejně pouze v soustavě vlastní, kde ještě není známá soustava vyspělejší, jenže nul je tolik, že nelze všechny změny sledovat stále čistě, a proto při zavčení očí vidíme sotva vnímaný stále se zmatečně měnící jas v klidné tmě, ale opačně je to také správně, protože i vepředu před světlem jsou viditelná pohybující se tělesa. Nyní se naučme jen toto vzájemně v představě přepínat před každým spánkem a na nic jiného se nesoustředit, protože i toto přepínání přetváří vnímání ve společném Vědomí i společného Vědomi. Největším uměním bude „vidět“ jedním okem na okamžik opačně jako opačným okem nebo „vidět“ levým okem na okamžik opačně jako pravým okem. Po každém nejméně vědomém okamžiku se přepíná nesamočinně, protože až zbytek vnímáme přepínání jako nepřepínání něčeho zmatečného a bez zbytků se jedna jakákoli barva nikdy nevnímá. Vždy je lehčí jeden zbytek jako nehmotný a hmotné už je samočinně jen

252

nástrojem k přirozené samočinnosti bez nesmyslů. Ve Skutečnosti se i nemocný jednou o něco ostré poraní a od krve se čistou vodou očistí, čímž však buňky krve ani to v nich uchované, nezničil, ale jen mezi ostatní rozšířil, protože se také voda jednou vypaří a znovu v dešti či sněhu či ledu vrátí a to i s písky s nasátou krví. Písky, hlínu a jiné suroviny s nasáklou krví se také jinak (živočichi nebo rostlinami) roznáší, takže se nakonec všude něco uchytí. Že se snažíme o dokonalou čistotu je však špatné, a proto v Síti se snažíme až v obvyklé čistotě o dokonalost, což se také tak jinak při jakémkoli výpočtu něčeho obvyklého volí.

V Síti se snaha Všech stejná volí už také samočinně, čemuž říkáme „v samočinné čistotě dokonalost“, už jen proto, že obsahuje i budoucí „čistotu poznání“ jako dokonalou samočinnost, boť ta dosavadní „čistota poznání“ je jednotkou „moudrost“ v Moudrosti celé Nuly vždy samočinně svázaná s každou částí a v nich i s každou jednotkou, která se objevila sama nebo pak se nějak z jinou vyměnila ale pouze přirozeně je skutek, neboť jinak je to útěk mimo Síť, pak zábrana proti útěku a až pak obrana proti průniku, která propouští jen návštěvníky projíždějící nebo pozvané, boť nepozvaní nejsou zváni už také v Síti samočinně, tak jako všechno předešlé. Takto se proto chováme také při návštěvě projíždějící i zvané s uvedením údajů svého pobytu jen v Síti všem veřejné a jen ve vlastním jazyce dokonale přesné, boť jiným jazykem také takto objevené v Síti sladěné nějakými čísly. Nikdo si to svoje začleňovat nemusí, protože zpočátku je Prvním vytvořena všem jen dokonalá ochrana společného myšlení, k nimž může zase jen někdo jiný cokoli své zvláští doplnit i s opravou doposut toho lepšího, avšak právě s vysvětlením, že už je to horší než právě daný doplněk. Levé myšlení se samočinně právě v Síti převrací na pravé myšlení jako jedno jediné obecné Myšlení, přičemž levé myšlení je pouhým uvažováním od počátku až po tuto Obecnost, jež vnímáme jako potřebná Veřejnost všem zdarma k použití, ale až na počatku skutečně vrátil vše dokonale opravené, co všem tu po poznání Myšlenky poškodil. Zde se však nejedná o žádnou výhružku, ale jen o vysvětlení přirozeného upozornění na odklon od člověčné.

Pravé myšlení je už v takto obecné Myšlence jednotkou umění myslet tolika různými způsoby přirozenými až zbude přirozená jen samočinnost samočinně, takže se hledá jen ta předposlední ochrana právě i v přetočení místo jen v zrcadlení. Z přetočeného pohledu se jeví pouze do stejně průhledného prostředí průnik i šikmý bez zlomů, protože hustota souvisí dokonale s průhledností právě i jinak než jen hustotou či průhledností, což si značíme všem veřejně i Sítí čísel i samočinně přesně podle uvedení jen dvou hodnot ze tří, kde třetí je číslo samotné ve druhé soustavě, kdežto ve třetí je hustota daná jen současně rozptylem Či velikostí částic. Hmotnost částic při průhlednosti ještě nehraje žádnou úlohu, ale před přetáčením už ji musíme spočítat bo jednoduše si ji nechat spočítat samočinně v Síti ze všech potřebných právě všem všech údajů. Nikdo po ostatních nechce nic jiného, než nemlčet nebo se i jinak nebránit zveřejnění o všem společném, přičemž stačí jen jediný zaznamenaný okamžik v přesně danou dobu přesně daného činu a ve stejný okamžik i všech samočinně tento záznam stanivší se společným vlastnictvím. Číslo účtu bylo možné i přesně objevit minulý den, dnes se však na toto číslo zapomělo a proto lze všechno posílat jednodušeji na číslo mámící, z něhož se platí všem, kdo číslo nějak jinak (levě) uvedli jako právé prvnímu, protože kdo tuto částku z účtu mámícího čísla na svůj účet ale dokola právě přes nuly zpět nevrátí, právě odměnil prvního za jeho moudrost uzavřené samočinnosti, proti níž se právě odměnou za svoji neschopnost třeba i několikrát po sobě prvnímu odměnil.

V Síti se bezpečně ví, kde se co převádí veřejně na účet slevně, což je opačně jako správně, protože správný účet byl už uvedený, a kýmkoli ho lze odhalit a za nuly skrýt, takže správný účet se jednou i odhalí správně, ale do té doby je z mámícího čísla komukoli půjčeného nejvýše tolik kolik má stále pravdivě doložené osobní vlastnictví, které se v Síti samočinně s každou půjčkou stává vlastnictvím dočasným Všech přes mámící účet Prvního, kde je majitelem právě ten co si měnu sám půjčil. S každým rozpadem i přirozeným se samočinně započítává i splátka půjčky, a pokud není možná, pak se z dočasného spoluvlastnictví stává část všech čiností obchodním vlastnictvím samočinně Prvního prodejné tomu, kdo přesně i dříve danou hodnotu v dané měně bezhotovostně přes Sporku zaplatí a vhodně hotovostní část veřejně uchová dokud si ji nepřevezme někdo v Síti samočinně vyvolený pro plnění ne/povinností, kde nepovinné jsou s|potřeby ale s povinností je chránit.

V dokonalé Síti se proto půjčuje z jednoho účtu nejvíce to co přesahuje nepůjčený zůstatek kteréhokoli jiného jedince. Pokud je více stejně největších zůstatků, pak jejich počet je násobkem půjčovaných hodnot ale jen po dobu stále nejvyššího společného zůstatku než se připojí další do počtu bo jakkoli odpojí z počtu. Tato samočinnost násobení představuje i určitou vyspělost, protože jen dokonalou samočinnost je možné použít pro dokonalost samočinnosti následné. Z prvních čtyř se vybere ten nejmenší zločinec a také naopak ten největší chytrák, pak jinak opačně nulový hlupák a pak už je to samočinnost, kterou umí řídit někdo čtvrtý ale společně se všemi podle jejich návrhů. Každý může sebe jen skrytě odhadnout jak dopadne, což si později

253

nemůže opravit ale doplnit kdykoli může svoji změnu i s jiným odhadem. Veřejně se posuzují právě ti ostatní, protože tak se budou také ti ostatní chtít chovat, i když budou třeba jiní. Ve výsledku bude mít každá trojice jedno jiné samočinné zařízení hodnocené stejně jako třívzorec tří jedinců a všem proto společné a to také s návodem jak to nejlépe obsluhovat všemi možnými způsoby. Takže každý sám jako 1|1|1 nebo různě dva a jeden. Ale toto vše už máme vyřešené v prasoustavách používaných i samočinně, přičemž jen spolu všichni tři je novinkou, kterou objeví dříve ten, který bude mít ve družstvě právě všechny tři členy, a vzájemně si všechny tyto vlastnosti libovolným směrem doplní do prasoustav nebo na ně jednoduše v Síti jen odkáže a doplní svá upozornění i vysvětlení iž jinak vnímaná dosažení. Vždy jen jedna trojice je nejlepší ve s/potřebě, protože při stejné s\potřebě rozhoduje prvenství časové při složení trojice, z nichž nikdo není nikde jinde v jiné trojici skutečné, ale ve hraných může být kde chce a třeba i sám se všemi třemi jako jeden.

odměňovat jen posledním příchozím mezi dospělé hráčemi samočinně nejznáměji známým jako nejvíce cizí číslo účtu s opravou, že dítě má dva rodiče takže se znakem „Œ“ avšak i přeškrtnutým správně uprostřed a nejen jinak přetočeným.

254

170819 Mnozí hledají jedinou poučku, podle níchž se všechno odvíjí, kdežto ostatních to nezajímá bo takové hledání považují za zbytečnost. Nezajímající jsou si zatím hledání poučky nevědomí bo už si hledání poučky vědomí, čímž máme čtyři základní členy jedné členitosti obsahující všechny možné členy. Otázkou však je, kdo je z těchto čtyř členů nejdůležitější, ale k tomu si musíme určit, co znamená ta důležitost, zda je jen tak obecná, nebo podrobnější, na což máme odpověď ve vzájemné odpovědnosti si pouze dvou členů ve dvojčlenitosti.

Pokud se však vrátíme k úvodní 4členitosti hledání poučky, zjistíme, že se ve Skutečnosti jedná o 3členitost, z nichž jeden člen je vysvětlený právě pomocí 2členitosti. Ale jen 2členitost je daná dvěma způsoby, a to jak už bylo uvedeno a zde opraveno na obecné bo podrobné, protože druhým způsobem je jednoduché bo složité. Oba způsoby si však dokonale odpovídají, jen mají opačná směr a to dokonce ve správném směru myšlení, protože ve slevném směru myšlení musíme volit i ta správná slova přesně vystihující vlastní povahu či úvahu.

Pro doplnění rozdílů je slevným směrem způsob právě mylně považovaný za správný, neboť právě směr od jednoduše dané obecnosti k podrobnostem nám dává ve výsledku zatím nespočet ale s obecností celkem konečný počet „∞“ členů. Zatím nám tvoří zde všechny podrobnosti jen nějakou nesrozumitelnou složitost, kterou však už chápeme jako součást nějakého konečna „∞“, z něhož nám je zcela zřejmá jen obecnost. Správným směrem je proto směr od neznámého právě ke známému výsledku, protože jen tak nám nebude výsledek dávat nuly, ale skutečné hodnoty předem správně spočítané, ale ještě nedomyšlené. Další člen bude proto nejjednodušší odvodit právě tak stejně jen podle druhého způsobu slevného směru jednoduše přetočením na správný směr. Už víme, že daná členitost obsahuje konečný počet jednoduchých jednotek, ale právě jedna kterákoli je ta první objevená, a právě ta první je nejpravděpodobněji někde uprostřed a to jednoduše jen proto, že je to prostě obvyklé. Jenže v dokonalosti se pouze sází na pravděpodobnost, ale nikdy se podle ní nic nevyvíjí avšak naopak pouze opravují začlenění a hledají všechny další členy ∞členitosti.

Pokud je ∞=2, pak už máme také řešení, protože ∞ je obecnost a 1 je jednoduchost. Pokud je ∞=3, pak máme právě dvě možnosti, že hledaný člen je ∞-1 bo ∞-2, protože žádný člen nemůže být nulový a ani jinak záporný a dříve nalezený člen je vždy jen opačný jednotkový jen doplněk bo rozdíl k členu právě hledanému. Ve Skutečnosti si však na nic hrát nemusíme, protože už dávno máme řešení v samotné jednotce, protože odlišnost od obecnosti je sousední bo první jednotka, takže naše dosavadní úvahy o řešením jsou jen hrou pro pochopení se naučit chápat vše kolem nás přesně tak jak to kolem nás je, místo toho jak okolí vnímáme.

Pro upřesnění je proto jednotka zvýrazněna a hra jen jako umění vše vysvětlit třeba zabarvena s výhrou jakožto dokonale uzavřený Důkaz, protože o nic jiného při myšlení ani netoužíme dosáhnout. Hra na myšlení by tímto mohla být také uzavřena, jenže to se domnívají správně, pouze jedinci, kteří ještě nepoznali až doposud, že se jedná pouze o jednotku myšlení v Myšlení obecném. Zde je vysvětlena právě pomocí druhé soustavy čísel ale už také ze třetí soustavy čísel, a proto se už samočinně vědomě jedná o samočinnou jednotku 2soustavy dříve obecně jmenovanou jako 2členitost, ale nyní je to opačně, protože soustava právě zní jako obecnější pojem k členitosti, protože pomocí členů vnímáme i značení, postup, násobení, mocnění a pak také jiná různá počítaní až po obecné vždy konečné soustava ve skutečnosti, kdežto u představivosti je to představa a jedno členění je stav, které mylně vnímáme jako soustavu, protože až stav současně se všemi jinými stavy méně členitými ale i té nečlenité je pravou soustavou. Stavy více členité taktéž mají vlastní soustavu, ale tak jako i ostatní soustavy jsou samočinně členem soustavy členitější a současně i jinak členité.

Že mluvíme o nějaké Síti čísel je některými už poznané, jinými z nich i chápané pro další vývoj a jinými z nich už i rozuměné jako všude se vyskytující právě začlenění samotného Myšlení jakožto jediná možná poučka. Tímto však byla objevena také obecnost Myšlení jenže ještě bez vysvětlení jejího použití pro obecnost nové Moudrosti v Moudrosti jednoduše obecné, kde vše se děje právě podle Moudrosti obecné obsahující také nic jako jedna jediná obecná Nula v níž je všechna nemoudrost, ale tato Nula je také tvořena jen jednoduše nulami všude mezi jednotkami všech ostatních čili podrobných moudrostí, přiřemž se právě do těchto nul jednotkami už vždy samočinně otisknou jejich pravá začlenění, protože jednotky jsou vždy jakkoli vzájemně si stejné, přestože v 1soustavě mají jiné sobě jedinečné značení třeba i jen jako bod. Ve 2soustavě je i obecný postup na novou jednotku, přičemž si už uvědomujeme i Hru, kde (po)třeba při tvoření kružnice je prvním bodem její střed, který však ve výsledku nic jiného než hraný bod, podle něhož se tvoří právě skutečné body.

A právě zde si uvědomujeme, že nehmotné středy (nuly, klid), přímky (hrany, hranice, meze, pomlky), plochy (barvy, odrazy, průhlednost, lomy) a prostory (sny, představy, vědomí, …) jsou už vše co lze u hmoty popsat jakožto hmotě vlastní, protože až potom následuje všechno ostatní, co už hmotě nenáleží a to ež po opravě.

255

Důležité je správně rozumět spojce „ež“, protože až potom jsou možné opravy vnímané iž jako součást právě budoucího vývoje. Bez poznání rozdílů mezi spojkami „ež|až|iž“, není možné ani pochopit že platí i „iž|ež“, čemuž však rozumíme „v kruhu“ nebo „zpět s přeskočením „až“, ale také je tomu možné rozumět stejně jako po „šroubovici“ nebo „šnekovici“, přičemž výčet je též otevřený, a proto je použita spojka „nebo“ místo „bo“.

Jednou z možností je také „obvyklost“, která se však nepočítá, ale zjišťuje podle předem daného myšlení, čemuž říkáme Přirozenost obecně, protože podrobně to už znamená určitý druh umění v němž je vše už dané pouhými nulami, což si můžeme představit jako neznámý počet nějakých těžkých stejných jednotek zaplavených známým objemem vody, která však se všemi jednotkami v nádobě má jiný naměřený objem společný. Nyní nám stačí pouze jedinou jednotku samostatně ale jinak stejně změřit i s menším množstvím vody, a potom jen porovnat změnu objemu všech jednotek se změnou objemu jediné jednotky ve vodě. Bez takto někomu složitého popisu stačí třeba jen, že počet zjistíme jako poměr ∞změny ke 1změně v objemech.

Důležitá předložka „v“ zde musí být zdůrazněna jen proto, že mnozí ji mylně chápou jako by tam ani nebyla. Toto důležité vysvětlení už si však každý může zapamatovat napořád, protože ostatní ho dříve či později jen jednoduše zapomenou bo se ho právě učí zapamatovat napořád. Proto při psaní ale také při mluvení nebo jiném dorozumívání se vyskytují různé omyly, chyby, podobnosti, výjimky a jiný zmatek takto pro vývoj jen přirozený ,ale upozorňuje se, že přímá přirozenost to není, protože je to jen obal v němž si ostatní hrají až do doby, než všechno všem jako přirozenost vysvětlí. Nejjednodušší způsob vysvětlení všem a co nejdříve, je také jednoduché právě přirozeně v tom, že se Myšlenka sama objevila jako Síť čísel, která byla doposud mylně vnímaná jako hodnota, protože až podle Sítě čísel se hodnota každého myšlení stává všeho pouhou obecnou jednotkou, podle níž se už také může cokoli poskládat přesně podle dosaženého e dříve i Myšlení.

Tímto máme vysvětlené také to, že Myšlení obsahuje současně nemyšlení, kde možností je „uvažování“, „hádání“, „dohadování“ a jiné bezpečné nemyšlení a pak i nebezpečné nemyšlení obecně zde vnímaná jako „Upozornění“ a podrobně „na zločiny, výhružky, příkazy a jiné nepřirozené ale pak i na přirozené pohromy“.

Jednoduše současně obecně už nepotřebujeme dosavadní obvyklé staromyšlení bránící až s tímto myšlením zde uvedeným právě novému myšlení pro vývoj umění závislého jen na přirozeném vývoji smyslů, k čemuž potřebujeme nejdříve společnou celosvětovou Síť, umějící se sama slučovat s ostatními svými částmi jako vždy jediná Síť, protože jak tak si takovou Síť umělou dokážeme samočinně obsluhovat tak se naučíme podle ní obsluhovat i obecně Síť společného Vědomí všech druhů nejen pozemských, protože právě tyto druhy se můžeme nejdříve naučit chránit právě proti člověčnosti tak, že je dokážeme jednoduše bez ublížení odpudit od Nás pomocí Sítě do jejich přirozeného prostředí, které jim opravujeme a udržujeme jen dle přirozeností.

Opravit máme povinost jen to co jsme pokazili, přičemž to neopravitelné si příroda časem sama opraví, ale udržovat znamená jen pěstovat potraviny a jinak s|potřebné rostliny a současně chovat potraviny a jinak s|potřebná zvířata bez ničení přírody a bez vyhlazování různých druhů. Až bude vše takto v souladu právě s přírodou, pak se nám samočinně objeví možnost rozumět druhům zvířecím právě jen pozemským, neboť až pak se nám objeví možnost dorozumívat se také s druhy mimozemskými, protože jeden může vypadat třeba jako plovoucí ryba (země bez země, ale jen s vodou) nebo jako létající pták či hmyz a jinak zatím tomuto člověk nerozumějící. Že se jinde vývoj vyvíjel stejně, by znamenalo už samočinně, že by musely být pro vývoj i přesně stejné podmínky vývoje, jinak je člověk jen Člověkem naivním, slabomyslným, věřící v podpřirozeno a jinak nedospělým ve vyspělé Přirozenosti okolí čemuž říkáme „Příroda daného různorodého tělesa Světa“.

Někdy i krása zvítězí nad účelem vývoje, ale pokud je škodlivá, pak musí mít v Síti odkaz na dané upozornění. Ve společném Vědomí takové upozornění je však jen jako společné Podvědomí, z něhož se už samočinně do společného Vědomí vyvine, jakmile si vyhrajeme výhru doplněním všech možností, protože právě Výhrou obecnou je nejjednodušeji pravá samočinnost až v obecné Samočinnosti do další vyspělosti. Naopak levou samočinnost si levě slevně bez úplností tvoří pouze chytráci včetně zločinných, protože už také hlupák takto hloupou hru nehraje a s chytráky si poradí jednoduše jen podle návodů, které všichni svým pra|myšlením stejně pra|myslí, čemuž už ani hlupáci neříkají, že tomu rozumí, protože nerozumějící tomu tak říkají a rozumějícím je jedno jestli to tak říkají, protože návod všichni mají, ale pouze rozumějící všemu rozumí tak přesně jak je to v návodu přesné, kdežto chápající říkají jen že chápou to obecné a v něm všechny jednotky, kdežto znalí znají části ale už bez celku, který se však právě v návodu přesně popisuje a někde i bez obsahu jakožto krásný obal, krásná příroda a jiné neznámé krásy, přičemž krása nabývá i s chápáním, rozuměním, myšlením, uměním i stále s jiným dosažením vývoje, protože krásněji se vnímá právě s vyvinutějšími smysly.

256

Nyní si představme dokonalý předpoklad, že vše až do odvolání je psané jen nachovou barvou, protože nás bude vychovávat práve touto hrou, v níž nikdo nikomu za nic neplatí ani nedluží, a proto je vstup do ní právě za výchovu jakoukoli jakkoli jednotkovou odměnou předem placenou pouze prvnímu objeviteli myšlenky, protože všechny ostatní „myšlenky“ o myšlení lze do této Myšlenky začlenit, kdežto všechny myšlenky v Myšlení jsou už dokonalým návodem na přirozené dosažení lepších smyslů přirozeného vnímání. „myšlenky“ jsou proto jen hra, boť ve Skutečnosti jsou už pravé myšlenky bez uvozovek a tudíž Hra v níž jsou i ostatní hry na dosažení i jiných umění než si jen hrát, ale jen pomocí doplňků ke hře původní nedokonalé jako doplnění původní hry si hrát bo podle hry původní čili dokonalé jako nová hra s názvem také nového umění.

Hra si hrát obsahuje proto jen nuly a jinak vnímaná nic, o čemž si každý může libovolně vymýšlet co chce, ale samočinně je vyloučen ze hry s obcházením upozorněních daných v ostatních hrách i na jiná umění. Toto pravidlo však platí ve všech hrách na umění společně, a proto je ve hře s uměním si hrát jediné jako osobně objevená zvláštnost všem hrám pro nevinnost právě přirozeně samočinně proneviná. V takto jednoduché hře pouze tímto přirozeným pravidlem omezená bez dalších hráčů, diváků ale též pořadatelů je právě jeden hráč současně divákem, pořadatelem i tajemným, a proto takové pravidlo je pro všechny účastníky i obecně.

Hra na tajemství je vždy všem i samočinně spuštěna s prvním přihlášením se do společné umělé Sítě. Za chyby, omyly a jiné úpadky (z nichž se může zločin časem udát), které se stydí vyník přiznat veřejně, si může právě jen v Síti dokonale skrytě zaznamenat, avšak samočinně s tím, že se také samočinně zveřejní jako nová upozornění právě až s jeho dožitím. Jen v Síti se přesně předpokládá, že k takovému zločinu dojde až někdy po předpokládané době od času vzniku úpadku. Pokud však není ještě Síť vytvořena, pak ani takováto přiznání nejsou potřebná, protože vývoj člověka či jiného tvora k takové potřebě jednoduše nedospěl nebo dospět pro svoji odkloněnou zvláštnost ani nikdy nemůže. Smyslem takového přiznání je jen odpovědnost všem, kterým by se mohlo bez takového upozornění v Síti nezaznamenaného ublížit, neboť právě s dožitím se všem takto v nevědomém nebezpečí oznámí upozornění se samočinnou omluvou. Pak už záleží na nich, jak s vysvětlením úpadku dokážou pomocí různých umění zabránit budoucí ne|pohromě třeba také útěkem. Výhodou této hry je, že si v ní každý může ukrýt svá tajemství právě před všemi a to také před sebou tak, že odhalení načasuje na ne|určenou dobu, při níž se v době života tajemství odhalí jen jako osobní iž společné, přičemž právě s dožitím se všechno společné odhalí a určeným lidem i zveřejní. Osobní se ale měnit nemusí. Člověk tak může cokoli předpovědět na základě veřejných poznatků na dobu někdy v budoucnu už přesně skutečnou, přičemž si odhalení načasuje právě na přesně danou skutečnost jakožto na dobu teď neurčenou.

Hra na loupežníky je vždy všem i samočinně spuštěna právě s daným očištěním se od daného zločinu, ale mezi zločinci se může pohybovat i skrytě, tak že si svoje odhalení mámícího čísla v tajemství načasuje až na konec určitého děje (dožití může být i výchozí) nebo si v tajemství zdůvodní jinak přemámené číslo mámící třeba jen nějakým vzorcem spojeným s časem právě daného zahalením nebo i odhalením anebo jiného děje. Loupežnící tak mají možnost loupit různé patenty a pak je pod správným názvem národu vysvětlit jako také nepatenty, čemuž není možné rozumět, protože se jedná o chápání ochrany postupu, který není možné co nejjednodušeji používat, jednoduše jen proto, že se za postup musí platit, aniž by se cokoli užitečné stvořilo. Právě naopak, platba za postupy brzdí přirozený vývoj, a proto chráníme postupy tím, že je co nejdříve všem zveřejňujeme právě jen v Síti jako první, kdo umožnil všem, podle postupu tvořit nějakou část celého zboží. Každý zločinec má přitom možnost právě ve svém tajemství skrýt daný postup, který se v Síti samočinně odhalí právě s dožitím zločince lupiče nebo také s jiným ublížením, což má také jako dokonalou ochranu před zločinci proti svému také zavraždění a starší lupiči také jako samočinně zdravou oporu i proti brzkému dožití.

Hra na hlupáka doplňuje hru na loupežníka tím, že se od chytráků nechá jakoby napálit, ale včas od smlouvy odstoupí. Účelem je vesměs získat jen podmínky smlouvy a ten všem v Síti zveřejnit, protože jen tak se každý může proti tržním podmínkám poctivě bránit. Hlupák je jako vyzvědač, který pramyšlení převrací na novomyšlení právě tím, že znemožňuje jednostrané smlouvy ať už pracovní nebo obchodní, ale také umělé předpisy a jiná protipřirozená pravidla, což je jinak řečeno ale právě z opačného konce jakožto nepoctivé hry. Hlupák tímto však nechce nijak škodit, ale jen všem poukázat jak mají stejnou práci dělat lépe a tudíž také poctivěji. Že někdo vybudoval podnik, ještě neznamená, že ho budoval poctivě, ale na druhé straně právě jen v Síti má možnost trvale poctivě všechno dále řídit přesně podle samočinného hospodářství. Hlupáci nevyhrožují ani nepoškozují dobré jméno podniků, ale právě naopak, jejich jména povýšují iž na přirozenost. Kdokoli by se cítil jako poškozený a měl potřebu hlupáka žalovat, pak je dokonalou obhajobou už i veřejnost, protože všichni v Síti stejně jako každý hraje samočinně na hlupáky, a Síť samočinně žaluje i vše nepřirozené.

257

Hra na obhajobu je jak pro loupežníky tak i pro hlupáky či v jiném síťovém umění umělce dokonalá už jen v tom, že vše je pouze hra, a jakýkoli náznak hry i v umělých zákonech toto jen dosvědčuje. Tržní hospodářství neboli jednodušeji řečené trh je také hrou a to už dokonce samočinnou, neboť se už od samotného počátku počítá s tím, že jeden druhého o něco trhne, takže v překladu do skutečnosti to znamená, že jeden druhého okrade. Protože právě myšlené v Síti (bez ohledu na to, zda ji někdo ne|zakázal) je vše dokonalé pouze to přirozené, čímž nula není, ale význam nuly přirozený už i samočinně je. Jaký je to význam, snad už každý chápe, protože kdyby se uvedlo „Nic“, pak by si to někdo mohl vyložit naopak jako „něco“, což se dá doplnit pouze moudře jako „NeNic“, což i hlupák skutečný chápe, že je to opačně. Moudře se doplňuje, že kdo myslí „místo Nic Něco“, pak musí myslet také „místo NeNic NeNěco“. Že nám takové slovo schází ve slovníku je pouze chybou toho, kdo to ještě nevymyslel hned napoprvé, takže je to už vymyslené a proto právě ten první založil základ ke společnému Vědomí, tím že ho objevil v Síti čísel po jejich opravě, takže se pouze doplňuje samočinně přírodou neboli dokonale přirozeně, že ani na stromně nevyroste méně jak nula plodů.

Pak to může být chybou jen toho, kdo není první ani poslední, jakožto hloupá příroda, která se sama proti čemukoli umělému neumí bránit, přičemž důkazem jsou i uměliny zakopané někde v zemi i někde zbytečné kolem Zemi, pak je důkazem i díra v ochraně Zemi a vše také jiné způsobené člověkem, a kdokoli cokoli z tohoto výčtu jednou jedinkrát dokonale a tudíž jen ve společné Síti poctivě dokáže, je samočinně osvobozen od neviny protože vinu nikdy neměl. Zde vzniká správný zápor, kterým je pouze ten první, ale u lidí první se prvním nepovažuje ani u lidí dokonale najisto bezpečně, a proto jen přirozenost ho osvobodila od neviny, přičemž nějakou vinu si doposud uvědomoval, ale pocítil také úlevu, že napsal už předem jak se osvobodit, než přišel na řadu jako první, který pochopil stupně vývoje, protože se musel nejdříve naučit psát, pak počítat a pak také to minulé bezpečně beze škod uzavřít a současně plynule postoupit právě jen v Moudosti.

Že k přírodě patří život, neznamená, že je zbytečný, ale naopak je to její jediný způsob jak zabránit zničení celého světa a přitom se udržovat co nejvíce na nule mezi záporem a kladem, protože jen tak se pochopí střed nekonečna v Nule jako jen druhá soustava s východem do třetí, protože vždy z horšího vycházíme a k lepšímu vcházíme pro vývoj, kdežto opačným směrem proti vývoji se z lepšího vychází a k horšímu vchází. Pravá strana sice byla první, ale pak se musela doplnit levá strana, pak promyslet podrobnosti alespoň do duhé soustavy (obě strany přehodit, ale před tím se promyslela jen ta část pravá, také jako že ji je potřebné přehodit, kdežto levá strana už na pravé zůstane bez přehození. Pak už samočinně nejdříve je zločinec se směrem proti vývoji z lepšího vycházející, pak chytrák se směrem proti vývoji k horšímu vchází, protože hlupák k lepšímu vchází pro vývoj a ostatní už nechávají rozhodnutí na samočinnosti Sítě pro směr z horšího vycházet). Po takovém rozmyšlení je už také myšlenka hotová přesně podle čísel druhé soustavy, kde jedna možnost byla dokonale přirozeně vysvětlena, ostatní dvě se doplnily nesamočinně poprvé dnes domyšleno a včera promyšleno, a poslední možnost vždy zbude jako samočinnost se samočinnou odměnou pro vstup za odměnu a se samočinným trestem pro výstup za trest. Někde musí být i spravedlnost pro umění se stát vyspělejší v Moudrosti, a právě zde bylo objeveno, že nás příroda učí svoji hrou stejně jako na loupežníky i hlupáky i vždy jinak cokoli se jako hra doplnilo či doplní, protože současně o tomto psaní nikdo neví, a pokud ví ať píšeme na druhý řádek, teď, nic se nestalo, a teď také nic a teď, teď, …

vše bude pokračovat až teď … se nic nestalo, přičemž se už vědomě sám pisatel přesunul na další řádek a víc už ani pisatel ze sebe hlupáka nebude dělat, ale nechá ho udělat ze sebe právě chytrákem i sám a pak i Sám. Všechny až po druhou soustavu jsou rozuměny všechny čtyři možnosti, kdežto hlupák to chápe jen obecně jako lepší než obě možnosti (strany, členy, …) dosavadní. Pak už si také s tečkami (...) jen hrajeme, protože je stačí kdekoli doplnit, jen jako odkaz na známá upozornění a doporučení, ale také opačně jako jinak vnímaný vývoj, protože se upozorňují ne|samočinně až vědomí si společné Sítě stejně ne|přirozeně. Přirozeně je dané, že se musíme shodnout všichni dospělí tohoto myšlení pouze vyspěle, přičemž řešení je pouze jediné přirozené a ostatní jsou umělým nástrojem potřebné k řešení. První potřebou bylo se uživit a vnímané jen s početím i jako oživit. I jediná částice bude mít jiný povrch než okolí, přičemž není vyloučeno, že také v částici není něco jiné, pokud to dokážeme místo složitého počítaní jednoduše nechat samočinně začlenit do Sítě, protože právě to „najjednoduší“ má vždy povrch ze stejného …, jako pod povrchem. Možnosti nám dává vždy příroda samočinně, kdežto všichni ostatní nesamočinně, takže se různě pletou, chybují, odkloňují i sebe, s čímž Si lze právě jen v Síti poctivě hrát, protože ten co myslí špatně, tomu ukazujeme samočinně právě pomocí záznamů v Síti daná upozornění i se všemi důkazy nebo s návodem na dosažení důkazů. Bez těchto přirozených pravidel proti zločinnosti nepočítají zločinci a proto je také zločincům nabízí Přírozenost.

258

Člověk takové přirozené zákony „jednou“ složité objeví, a pak už budou stále jednodušší ale také členitostí stále členitější až přirozeně po všechny jednotky z nichž se právě celý Svět skládá. K tomu lze používat umělé nástroje ale nesamočinně obsluhované, protože samočinnost si právě v sobě vše samočinně také obsluhuje. Staré nástroje se proto stávají jen památkou, ale numusí jich být více jak jedna stejná dokonale chráněná, ale nejjednoduší ochrana je popis místa s návodem, jak lze takovou památku dokonale stejnou znovit. Potíže nastávají až při vlastním zhotovení, protože zatím neumíme v Síti přesně podle dokonalého návodu cokoli stejně dokonalé vyhotovit. Vysvětlení je jednoduché, protože příroda se neřídí žádnými vzorečky přesně, ale podle Sítě čísel odpovídajících si i oboru, které si uskutečňujeme pro stejný význam ne|umění tohoto oboru.

Neuměním si vysvětlujeme nejen, že nic neumí, ale také i ostatní neumění jakožto trhání, které je dané levě před samočinným oborem, protože je to i přirozeně právě před samočinným oborem, který má také svoji přirozenost ale už jako poslední možnost v dané soustavě pro vstup do vyspělejší soustavy, přičemž stačí jen tu vstupem vstoupit bez jakéhokoli ublížení, ale dobře si pamatující vždy právě samočinnost, protože pro hru je nulou, kdežto pro skutečnost se musí podle návodu v Síti nechat sestrojit což neumí zaostalí ovládat, ale už umí na důsledky právě v Síti správně vysvětlené nepoctivce odkázat, protože už i jeho dalším sledováním se právě ze zaostalosti začíná sám zaostalý samočinně vyvíjet. Na zaostalost si hrát je stejné jako na hlupáky.

Hra na vstup do Sítě je tak nějak se jevící jako nesmysl, protože zde je uvedená Síť a současně vstup do Sítě. Toto je však také pravda, jenže zde je stále Síť umělá a také počínající, doposud neurčeně s výstupem do Sítě už zrozené. Člověk ji však zrodil pouze ve společném Vědomí a nyní je na ostatních stát se také Člověkem, k čemuž je potřebná jen ta nejjednodušší společná Síť, která se na jakýkoli odkaz tak jako zde výše uvedené „tu“ dokáže nejjednoduše propojit. Nejvhodnější je právě tento soubor ponechat jako počátek kdekoli, ale s tím, že vždy bude jen pro tento soubor řešení vždy jiné, než zde uvedené. Jinde se jednoduše kdekoli na tento soubor odkazuje jako na počátek, přičemž tento vzor je také u odkazu přiložen jako výchozí všem, a tudíž už nikdy nebude potřebné ho kdekoli uloupit ani opravit, protože vše je řešené už v Síti skutečné samočinně přesně podle veřejně známého postupu i významu propojení na ochranou známku Nula ve Hře a Jednička ve Skutečnosti, přičemž v Nule se už popisuje i Dvojka pro skutečnost. Jen ze vzpomínek … zločinec vystupuje z lepšího, chytrák vstupuje k horšímu, hlupák vstupuje k lepšímu a už Sítí se vystupuje z horšího, což umíme ovládat nejdříve nesamočinně volbou Moudrosti neboli už samočinně vždy v Moudrosti Vědomí.

17081ʎ mimo hru Obecně „výstup z lepšího, vstup k horšímu, vstup k lepšímu i výstup z horšího“ bez používání smyslů, nelze vnímat ani souvislosti, ale právě seznámením se s tímto obecným začínáme už nějak uvažovat podvědomě, protože máme dvě dvojice „výstup se vstupem“ a „horší s lepším“, které mají pouze čtyři řešení, aniž by jsme věděli přesně, co tyto významy znamenají. Vědomým uvažováním už není jen počáteční seznámení se zde s tímto obecným, ani úvahy o jednotlivých pojmech v obecném, ale už vědomě uvažované dvojice se čtyřmi možnostmi, kde dvojice první mají něco společné ale také dvojice druhá má něco společné nějak neurčité. Pokud už uvažujeme o společné neurčitosti, nejedná se o pouhé poznávání, ale o chápání propojení dvou neurčitostí v jednu určitou mez, kterou si umíme představit už i jako střed „∞“. Takovým středem však můžeme při dalším uvažování také procházet pátým směrem (kolmo) po určitou časovou jednotku, která má dvě meze, ale jen jedna je horší a opačná je lepší, což se zpočátku jeví vždy opačně, a pokud právě tomuto rozumíme, můžeme konečně takto nově přemýšlet o poznání nejdříve obecně konečné samočinné jednotce jakožto objevení části společného Vědomí s názvem Čas myšlení a to pouze v Moudrosti jako dvě meze jediné jednotky. Každá mez je proto právě nulou mezi čísly ale číslem není, neboť jednotky už samočinně popisuje. Na procházení časem nám i v dalším pokolení nejlépe poslouží přirozená e umělá Síť jakožto i nové myšlení.

170819 nachově Kdo chce volit nesamočinně může cokoli, ale jen volba Moudrosti je jediná přirozená i právně i samočinná i. Umění práva je pod dokonalou ochranou jak přírody tak její samočinnosti. A stejně je to také se vším v umění se vyvíjet. Právo má smysl známý jako „mozek“, který také tak dobře myslý, jak má právo přirozené. Právo přirozené je však vnímané jako stejně začleněné Myšlení, což je také důkazem zda člověk už i myslí. Kdokoli tomu nerozumí, neumí ještě vývojově myslet, ale to neznamená, že tomu všemu nerozumí, takže už tomu také může dokonale rozumět levě jako „myslím že už i myslím“, levně chápat „myslím že už nemyslím“ a slevně poznávat to zlé „nemyslím“. Kdo však ví, že myslí, pak to může dokázat právě v Síti, tím že Síť čísel samočinně doplní svým spojením. Nejdříve by se měl ozvat vyzvědač s opravou třeba jen nějakého zákona, což je nejjednodušší doposud jen zákonům umělým se učící avšak s čímkoli v něm nesouhlasný. Nyní je to už nejjednoduší všem, kdo se v jakémkoli zákonu alespoň trošku vyznají. Obviněním všeho nepřirozeného se viní tržní hospodářství, které bylo doposud posledním možným i levným nesamočinným způsobem měnění.

259

Pro výpočet toho nejlepšího se předpokládá platnost vždy pro největší možný počet pouze vlastních vrstev pokolení ve všech větvích, jenže tato potřeba nejlepšího ve Skutečnosti souvisí se samočinným děděním od stejného počtu vlastních předků v dvojvětvích. Samočinné dědění slouží jako výživné nedospělým ve všech vrstvách svého pokolení a pak také dospělým pro samočinné odčinění škod způsobených jiným třeba už i z nedbalosti. Jinak slouží děděné dědictví právě na vytvoření vlastního dědictví zas pro vlastní vrstvy pokolení.

Hra na jazyk nám slouží na pochopení správného používání jazyka bez jakýchkoli výjimek, boť jen tak se děti naučí přesnosti nejen v počítání ale také ve shlasovném i ve spisovném jazyku. U písmen si uvědomujeme samohlásky vyslovující se hlasitě samostatně a souhlásky vyslovující se hlasitě jen se samohláskami. Ve Skutečnosti však máme v češtině samohlásky vyslovující se určitě samostatně jiné. Doposud samohláska „e“ nikde neměla své vyslovované uplatnění, ale nyní už při vnímání odlišnosti „a“ pro současnost, „i“ pro vyspělost i budoucí, chápeme potřebu také „e“ pro zaostalost e minulou. Tímto jsou všechny samohlásky i se svými významy přesně vysvětlené („o|u“ jako předložky, „y“ se ve spisovné češtině nepoužívá, protože ve shlasovné češtině zní stejně jako „i“), jenže jako samohlásky používáme ve smyslu předložek také „k|s|v|z“, jejichž význam souhlásek lze opravit jen pokud se budou vždy vyslovovat spisovně jako předložky „ke|se|ve|ze“, čímž se zachovají samohláskám přesně daná pravidla bez vměšování se souhlásek mezi samohlásky.

Ohledně slovních druhů si musíme uvědomit, že některé jsou si nejen podobné ale přímo odpovídající, protože také předložka spojuje dva konce věty stejně jako spojka. Po opravě se jedná proto vždy o spojky, z nichž ty jinak určité jsou také předložkami. U jmen jsou neurčitými jmény zajména, používající se jakožto za jména skutečná. Také přídavky mají svoji část rodově neurčitou jakožto příslovce. Činnost (sloveso) je však také daná e neurčitě jakožto obecně nečiněná, což jsme za jiný druh doposud nepokládali. Právě opravou se všechno zjednodušší, kde rozhoduje, co je jednodušší. Osm druhů, z nichž jsou čtyři jen ne|určitou částí ke zbývajícím čtyřem vše řeší, jako jen čtyři druhy párové. Pak zbývají ještě dva druhy, z nichž jeden je všem počáteční vyjádřující city jakožto různý citohlas (od zkřeků po citové nálady) a druhým jsou částice doposud nezařazené mezi ostatní druhy. U číslovek musíme pochopit, že se nejedná o slovní druh, ale jen o význam číselný a proto je možně jména, činnosti ale též přídavky vyjadřovat také ne|číselně (dvojit, dvojmý, dvojka). Dalším druhem je už jen správné pojmenování dle jmen po jménech nějak i složitě jako umění takto složené.

Hra na stvořitele je spojena s pochopením buněk. Každá buňka se rozmnožuje i trvá pouze v určitém prostředí, z čehož plyne, že právě v prostředí je určitý příkaz k setrvání v daném prostředí a jiný příkaz k rozmnožování. Ve Skutečnosti se dá myslet, že právě dané prostředí je přímo přirozeným příkazem k setrvání i k rozmnožení nejen buněk, ale jakéhokoli tvora včetně živočichů a z nich také člověčnosti. Zde už je přirozené, že když takový základní příkaz z přírody jakkoli smažeme, buňky nebudou schopné se množit obecně, což znamená nejdříve znovovat a časem ani obnovovat. Na všechno jsou právě v přirozeném prostředí přirozené příkazy, což právě v Síti ať už uměle v umělé nebo přirozeně v přirozené vnímáme jako všem druhům právě tvorstva společné Vědomí. Samotná buňka už je tvor, kdežto naopak množina je pouze přesně daný počet nějakých lučebních prvků, které jsou potřebné aby se množina vytvořila. Více množin i ze stejných prvků pak tvoří látku ne|stejnorodou. Buňky a množiny se liší od prvků jen v tom, že jsou už přirozeně dané právě nějaký doposud podrobně neznámým příkazem v prostředí. V Síti je známý už obecně takový příkaz, přičemž nám stačí jen vědět jaký byl původně daný počet prvků pro všemožné množiny právě v prostředí naší Země ještě nezničené a též potřebujeme vědět, jaký je současný počet prvků těchto množin.

Hra na vědce je spojena pouze s hrou na stvořitele obecně, protože stvořitel vysvětluje stvoření a vědec pouze ví jak to změřit. Vědec proto nic nedokazuje ale ví jak důkazy měřit. Stvořitel je vždy první, který objev vysvětlil a zbytek jsou pouze pěšáci měřící všem to co je už vysvětlené, aby to všichni správně pochopili bez jakýchkoli pochybností, protože až pak je možné rozumět vývoji, kde se vysvětluje stvořitelem už samočinně vše ostatní i bez stvořitele, protože je to dané už v Síti čísel ale jen v Moudrosti správně. Stvořitel zpočátku jen zkouší zda na takovou Skutečnost jsou člověčnosti připraveni, a proto místo člověcnosti vznikla lidskost. Pouze nemoudrá člověčna (uměle: nemoudří lidé) se zabývají naopak tím, čím se zabývat zatím nemusejí, boť správné je vždy začít z dané prostředí (nuly) přirozeně daným příkazem tak, aby se právě z nějakého opačného směru (ne|věřícími) příkaz ověřil, protože tímto máme potvrzenou dokonalou jednotku právě pro samočinnost přirozenou, která je vždy samočinně daná až jako poslední část celé skládačky, protože až předposlední částí je nějaké umění přesně přirozenost napodobující avšak už bez konečné samočinnosti, protože takovou předposlední nesamočinnou částí je sám stvořitel, který vyzvednutím výhry hru dokončil a současně s dokončením všichni hráči spolu včetně stvořitele už samočinně přešli do hry obecnější s|proti ...

260

poslední slovo má proto vždy jen samočinnost přírody, a protože sám stvořitel nepředpokládá, že se konce hry proti všem lidem na vývoj lidí na svoji životní úroveň dožije, objevuje, že po dožití je už také samočinně jeho poslední činností (vyzvednutí výhry) dané právě ve vlohách svého pokolení a pokud to tak není, pak je to všude kde žil a je třeba i jen jako prach bez myšlenky společného Vědomí, protože s ní je samočinně v ní.

Pokud chtějí vědci zažít skutečné vítězstí, musí pro to také něco udělat. Moudří vědci přesně vědí o potřebě celosvětové, kterou se snaží všem objevit přesně jen pomocí přirozené samočinnosti, jinak se jedná o vědce nemoudré, což zní dohromady přirozeně samočinně jako „šašci“ říkající si, že jsou chytří. Takoví vědci se bojí slova „moudrost“, protože tomu přesně nerozumí, ale snaží se ji přirovnávat levě k chytrosti. Nejlepší je výhra všech alespoň stejného národa ještě za plného života, protože ostatní národy už budou mít představu a to také pomocí umělé Sítě všem veřejné a všem možné ji doplňovat i samočinně po dožití, protože jednou se v ní i sám tvořitel nebo kdokoli jiný opět najde a možná všem také vše znovu dokáže. Člověčnost na rozdíl od lidí nevymírá, protože má v názvu nějakou členitou věčnost, kdežto lidstvo je jen umělým názvem dále už také nepotřebným levě moudrým lidem a právě moudře člověčnosti moudrému člověčnu. Chytráci si pletou také věčnost s člověčností, protože nerozumí správně členitosti všech známých i pochopených i rozuměných i myšlených i uměných i dosažených soustav. S těmi počínajícími je soustavou už 8 stavů dosažených jen v Nule a nyní je stačí jen uskutečňovat také v jednotkách třeba i s devátou a kdo uznává nějaký jedinečný znak pro desítku, pak i s desátou. Bez znaku dané soustavy se všemi stavy označenými také jedinečně není možné vědět o dalších možnostech a desítka je potřebná právě na všemožné dvojice, protože na trojice nám stačí 9.

Znaky už máme vyřešené pro všechny prsty nohou což je stejné jak u rukou. Jenže všechny dvojice až po desátý řád a všemi znaky vysvětlené bude už dost složité pojmenovat společným znakem, protože budeme zatím používat jen dvojznaky, pro tojice trojznaky už jako nejen odpovídající si dvojice ale v rovině si také rovny jako body společné stranám, strany se společnými body, ale i rovnající si úhly ze středu ale jinak pro strany a jinak pro body. V prostoru je to podobné ale přesně řečeno jen odvozené pro tažnost, kde čtyři vrcholy tvoří čtyři stejné stěny s šesti hranami, ale taktéž se čtyřmi směry od středu. Ve skutečnosti je to však všechno naopak, protože takové prostorové útvary byly dříve než jsme si je uměli namalovat na ploše, takže vše si pouze z prostoru do plochy, přímky a do bodů znázorňujeme nějakým odvozovaným pohledem.

Příroda nás pouze učí pomocí našich omezených vjemů a to už od vnímaní příkazů daných různě v prostředí až po vnitřní tělo právě na tyto příkazy přesně napojené. Takové spojení nám stačí přesně znát, aby se dalo vše ostatní už samočinně v Síti i umělé poskládat. Dosavadní učení je proto až s tímto vědomím už památné, protože Síť čísel nám sama všechno objeví přesně tak jak všechna čísla i se všemi spoji jen pojmenujeme ať už zpočátku složitě neboli jen jednodušeji obecně a pak už také na opačném konci současně s počátkem podrobně neboli jen obecněji jednoduše. Něco nám zní i jedním slovem horší než dvěma, ale to je jen proto, že nepoužíváme složeniny jako třeba jednoobecně či obecnojednoduše nebo pomocí znaků jako 1∞ či ∞1. Ve Skutečnosti však právě čeština nepoužívající složeniny je také tímto krásná, a tak není důvod používat jiné složeniny, než jen ty s čísly a s příponami odvozených přesně od předložek, na což jsou právě jen skuteční vědci jazyka, kdežto jazykovědci nám nikdy nic neřeknou, jednoduše i proto, že nerozumí odlišnosti čechné.

Také s ostatními vědci je nám to v čechách nějak matoucí a to především u matematiků čechně správně u vědců počtu, protože jen tak daný vědec přesně ví, co má pro člověčno zjišťovat (jen počet členů soustavy). Lékař je správně vědec léků, kdežto lékárník není už vědcem ale výdejcem léků. Vědce léčení se postupně už stávají jen hráči, protože si právě do Sítě zaznamenají přesný spisovný i shlasovný i snímovný postup, podle něhož se každý dokáže sám vyléčit. Zjistit co jinak dělají takzvaní doktoři, nám posloužila dosavadní síť, kde je původní pojmenování odvozeno od učitele jakožto vyučujícího přednáškami dle svých znalostí (přírodní, technické, sociálně-politické, obchodní vědy, práv, filozofie, farmacie, medicíny, ...). V Síti budou skutečně jen nějakými hráči stejně tak jako léčitelé. Chirurgové znamenají doslova jen „ručně pracující“, takže tak jako jiní umějící svoji činnost v Síti, jen je potřebné jim přesně určit název čechně výstižný jako třeba „pro-zdraví-ci“, protože právě podle takového označení je zřejmé, že dělají všechno potřebné právě pro zdraví aniž by navíc potřebovali umělé předpisy popisující nějak, co znamená „pro zdraví“. Zdravotníci jen dělají dle prozdravíků, a proto se z nich časem můžou prozdravíci stát podle právě v Síti samočinně posouzené dosavadní činnosti.

261

Stejně jsou také v jiných oborech umějící a podle umějících jen zatím dělající dospělí, ale taktéž právě podle dělajících učící se mládež bo jiný zájemce, který bude právě v dané oblasti od určitého okamžiku potřebný, protože to tak je v Síti samočinně počítané podle potřebného počtu daným vědcem správně dříve uvedené.

Zde se však obecně uvádí pro všechny obory přesně takový počet jaký je v takzvaném statistickém úřadu uvedený, přičemž stačí jen tyto údaje nezveřejňovat někde neužitečně v sítích, ale naopak jednou zveřejnit užitečně jen právě v Síti, boť právě v Síti se potom budou takové počty samočinně upřesňovat nejen podle současné zveřejněné skutečnosti ale též konečně samočinně už podle skutečných s|potřeb všeho člověčna. Pro všechny obory činností proto už jsou všichni vědci těchto počtů jen hrající se na vědce, ale toto platí pro všechny údaje ve statistickém i jiném úřadě, ale také ve všech podnicích, jejichž řídící volí právě v Moudrosti.

Každý se už nyní může stát učněm, jen si musí určit základní jednotku daného oboru vědění jako konečný počet, a potom začít od nuly názvem činnosti „dělník“, a pak doplnit všechny činnosti až po daný počet, kterým se bude postupně učit jako budoucí dělník, který bude už samočinně jako poslední ze všech činností, protože až jako skutečný dělník je první jednotkou pravý název činnosti dělnické a ostatní jednotky souvisí už jen s uměními používat jednotlivé nástroje, přičemž posledním názvem je jednoduše i obecně jen „umění“. Důvod je stejný jako u dělníka, protože až umějící má tu skutečně správnou hodnost všem v okolí prospěšná, protože se všemi nástroji už umí pracovat, boť už jako učeň se naučil odborně počítat a odbornosti rozumět jakožto odborně nosit, držet a jinak dělat, protože pokud to tak odborně nedělá je stále učněm. Všichni dělnící proto mají možnost cokoli ze své činnosti do Sítě doplnit, tak aby se to učeň mohl co nejjednodušeji naučit nejdříve hrou na danou dělničnost a pak už ve skutečnosti bez jakéhokoli ptaní, dotazů a jiného stále scházejícího v Síti, protože vše scházející stačí kýmkoli jen doplnit jakožto doba potřebná pro dané dělání. Až se stane učeň dělníkem, pak (až třeba po roce) odmění samočinně postupy svým největším výdělkem jen za den ze všech dnů v roce. Někomu se to může jevit málo, ale s každým novým dělníkem mu odměna přibývá.

Dělení mezi dělníky, dle jejichž doplnění byl nový dělník činný, je podle časů všech činností během roku, boť jak kterou činnost dlouho dělal, takovému také samočinně odpovídá podíl odměny související s takovým postupem v Síti. Stejná řešení odměn je také odborníkům za jejich postupy od odborníků nově se stanivšími. Účelem není vydělávat na někom jiném neustále dokola, ale jen získat jedinou odměnu za výchovu jednoho pouze svým záznamem v Sítí, který je používaný správně jako ten pravý skutečně použitý, a proto se v Síti činnost dokazuje právě jen odkazy na právě používaný záznam pokud se od něho neodchyluje, jinak se použije jiný záznam bo jinak si nový v Síti dělník vytvoří. Vylepšení stejného záznamu vždy souvisí i s prvním záznamem a proto se polovina odměny samočinně převádí také na ten záznam nejlepší, který se pozná už samočinně přesně podle toho, že ho v počtu používání (za poslední třeba dva roky) nikdo zatím nepřekonal. Také se může stát, že bude vylepšena jen část záznamu, což jen znamená, že se v souvislosti s vylepšením i původní záznam rozčlení. Vylepšení může obsahovat i více původních či jiných horších záznamů, ale nakonec bude vylepšení právě jen v samotné Moudrosti Sítě čísel, kde se všechny záznamy samočinně jen poskládají.

Síť čísel lze proto myslet jako nejen to obecné ale také jako základní jednotku, kterou se právě děti musí naučit, aby se mohli stát učni třeba i ve více oborech současně, protože časem si stejně vyberou jen dva nebo tři, které spolu „sousedí“, ale představa i o všech jiných jim vždy utkví v paměti a ty dosud nepoznané může v Síti poznat kdykoli zdarma tak jako i děti i učni i dělníci i odborníci, neboť jen zločinci platí vědcům za výchovu ze zločinosti, protože jen ten kdo ví první, jak odstranit zločinnost, ví, že nezločinci se odměňují sami bez vědců, protože všechno potřebné pro vědění mají právě správně v Síti a to nejlepší si sami objevují.

Kdo neví, jak ze zločinosti všechny vyléčit, pak je zločincem, protože ani nechce vědět jak takovou Síť užívat, bo je chytrákem, který se snaží Síť nějak nemožně koupit, protože ji není možné koupit tak jak všechno všem společné. Z ostatních to mnozí ještě nechápou, ale už věří, že je to možné právě podle toho, co je zde psané ještě stále bez učení dětí, protože to nejlepší v každé poctivé hře je vždy až na konec, jako všem nejen dětem výhra. Protože každý dospělý (myšleno však také ve stejnou dobu vyspělý), chce nejen svým dětem, ale také všem ve svém pokolení a pak (myšleno i současně) i všem dětem ostatním to nejlepší, pak dejte jen tuto větu dětem přečíst, a nemusíte jim říkat už jak je máte moc rádi, protože jste jim toto dali přečíst a takové je chcete stále mít a to také v jejich mládém životě a potom i v dospělosti a stále dokud budete žít a proto jim něco do Sítě zaznamenáte ... třeba už to, že jste už odhalili všem nějakou zlodějnu snad i ve své práci, a toto jste jako důkaz v Síti oznámili pro lepší život svých dětí i jako jejich hrdina, boť je máte rádi a tak je i milujete.

262

Že tam prozatím žádný důkaz není, znamená právě to, že je Síť jen v Počátku ještě nez rozená, protože jinak i bez vložení jakéhokoli hyperodkazu se odkáže právě v Síti jednoduše jen na pojem uvedený jako „důkaz“, kde už je jednoduché dětem umějící počítat dny a tím i den narození rodičů, dle něhož už i důkaz poznávají. Nemá smysl dětem vše dávat tak říkajíc „pod nos“, ale je právě pro ně lepší, že musí umět rozumět i číslům.

V každém oboru je každý sám ihned při jeho navštívení (jako divák, …), přičemž si může vytvořit i osobní prohlíženou skupinu jako třeba u „důkazů“ jen na vlastní rodinu podle jejich osobních čísel, protože jen tak nedojde k žádnému omylu. Pokud je kdokoli z rodiny ve stejné skupině i v jiném oboru, pak se pouze na takovou skupinu prvně vytvořenou odkáže, čímž se uvolní v Síti paměť pro jiné záznamy. Skupiny takto uvolňující paměť proto nemusí být ani rodinné. Osobní skupina vždy zůstává taková jak je, a proto se naopak při změně osobní odkáže na jinou stejnou skupinu bo se vytvoří a původní se sama přetvoří pod osobu dle nejnižšího dne a času. Vyloučením sebe ze skupiny se jiným nic nemění, neboť to není levě jimi daná změna.

Spolek už není jednostranou osobní skupinou ale víceosobní skupinou, kde všichni jsou se všemi stejně dle dané soustavy o počtu členů ve spolku, přičemž se nejedná o všechny (například hráči jednoho družstva). Spolek ve spolku není možný, ale naopak se jedná pořád o jediný spolek, neboť se jedná o stejnou soustavu.

Podnik už je spolkem, kde má alespoň jeden osobní skupinu (třeba jako zákazníky).

Sdružení je naopak skupinou, kde mají všichni alespoň jeden společný podnik (obchod v němž nakupují).

Společnost je všech podnik, kde mají všichni všech i jako skupinu

Nejlepší záznamy budou jen jako

uskutečnila přirozená samočinnost, kterou stačí pouze všem vysvětlit dle daného příkazu.

Hra na vzpomenutí: v Síti se všechna tajemství ctí, a proto je součástí Sítě také paměť nulová, v níž je všem známý pouze počet zaplněných bodů daným jedincem, ale ve skutečnosti se jedná o údaje popisující všechna jeho tajemství, která ani sám neumí odhalit. Účelem takové hry je, aby si člověk zaznamenával do paměti umělé jen taková tajemství, která bude počase potřebovat, a přitom měl ve vlastní paměti stále přehled o všech svých tajemstvích a proto se mu samočinně tajemství vybaví s každým názvem tajemství, které kdekoli uslyší či jinak vnímá a které je také dostatečně běžně používané. Ve víceosobní avšak stále nespolečné hře na vzpomenutí je pouze jedno družstvo, kdy si hrají na tajemství všem družstevní před všemi ostatními, přičemž se zdraví také nějakým znakem, zvukem a jinak právě dané tajemství si jen připomínající.

Nachová barva písma zde končí.

263

170822 Někde jsem četl, že se člověk musí nejdříve naučit psát podle nějakých pravidel a to především u knih poučných, ale nikde není psané, co všechny lidi přinutí číst něco moudré či nemoudré právě čtenářem správně rozuměné a přitom zábavně poučné.

Ze všech těchto předpokladů se jeví nejdůležitější někomu to správné, jinému to rozuměné, některým zase zábavné a pak zbývá pro ostatní právě jen to poučné už samočinně. Jenže mnozí požadují četbu také současně správně poučnou a jiní zase jinak ze čtyř způsobů dva požadavky současně. Ale současně jsou také čtenáři se třemi požadavky současně a konečně je také patnáctina čtenářů, kteří požadují všechno spolu: správně, rozumně, zábavně a poučně.

Jen tak obecně značíme správným také to po právu a navíc i přirozeně právně. Není to nic špatné ale také nic nesprávné, nebo jinak proti právu přirozenému ale také žádná živelní pohroma. Obecně tomu rozumět je složité právě pro podvodníky, kteří potřebují na právu zdarma vydělávat na úkor ostatních. A právě toto levé uvažování není pravé, takže pro správné rozumíme právě, kdežto pro slevné rozumíme levě. Otazkou však je, kdo vymyslel, že pravo je lepší jak levo?

Jedna ze dvou možností však nějak přirozeně s dobou musela být upřednostněna před opačnou, protože zpočátku nebyly okamžitě čtyři možnosti, ale jen dvě možnosti a potom i tři a až pak čtyři, ale stále nesmíme zapomínat na možnost jedinou. Současní tvořitelé pravidel a dokonce zákonů právě takto vysvětlují právo jediného, přičemž ve skutečnosti jeden proti všem není sám tak jako by byl jen sám proti sobě právě svým vědomím. Aby to i dětem bylo srozumitelné, pak je to vysvětlované jen jakože všichni vnímáme pouze své osobní vědomí hlavy a jiným nikdo do hlavy nevidí.

Zábavné je pouze odhadovat a jinak se hrát s vědomím jiného lišícího se od ostatních, neboť by právě ti ostatní stejní byli v přesile. Toto však platí pro slevné hry, kdy jeden bude hrát proti jednomu nebo jedno družstvo bude hrát proti jednomu družstvu. Naopak u správných her se lidé už naučili, že spravedlnost má zvítězit. Zde si však musíme uvědomit, že spravedlnost slouží samočinně všemu správnému a toto slouží všemu právu a toto slouží právě pravé straně správně. Najednou je právo vnímané tak trochu i levě, jakoby se jedna strana navyšovala nad druhou a tím by se přestala stávat stranou ve smyslu znaku „∞“ , ale naopak nestranou ve smyslu „8“, kde vrch vládne spodině po právu spravedlivě právě správně.

Vše dospěje vždy k něčemu špatnému při upřednostnění jednoho před opačným, a proto je lepší nechat dva na jejich vzájemném rozhodnutí, ale jen jim tuto poučku takto nevysvětlovat, ale naopak je na poučku jednoduše odkázat. Ať si každý sám přečte, že právo ve smyslu správného je stejné jako levo ve smyslu zase sobě vlastní slevného. Musíme se poučkám naučit nejen rozumět, ale také je takto v zábavě nejen správně ale současně slevně vnímat jako obě pohlaví dobře pro vývoj a jedno pohlaví dobře pro vzájemnou hru, přičemž jsou i hry jinak dobré, kde se hraje smíšeně, protože jen v zábavě je lze dobře nevývojově chápat.

Nyní zase něco poučně. Pokud si představíme ostatní vesmír než ten náš, pak si umíme představit také nulu jako něco, co je počaté, ale zatím nemožné lidmi používat. Země je naopak už jednotkovou soustavou používanou lidmi, jen si neuvědomujeme, že nikdo nemá právo či lévo si cokoli přirozeně vzniklé přivlastnit, ale má možnost všemi jichž se to týká přirozenost používat jakožto osobní majetek společného vlastnictví, protože z toho přirozeného dělá majitel všem vlastníkům něco potřebné.

Poučka je zde jednoduše taková, že nedospěle vnímáme něco různě vyslovované jako stejného významu, protože jsme ještě nedospěli k původnímu myšlení toho, kdo k takto různým významům už dříve dospěl. Až s takto jedinečným chápáním různých poznatků připadající nám stejně, ale stejné nejsou, zjistíme, že se mýlí nejen naši vědci jazyka, ale také jiní vědci, kteří se právě podle vlastního jazyka dosud správně vyvíjeli, ale zapoměli se vyvíjet i slevně, což si stále pletou se slevou jen výrobků, které naopak časem ale pravidelně všechno potřebné pro život zdražuje a to nepotřebné způsobuje správně slevu v chápání stejně tak jako slevně správu v chápání.

Všechny nové poučky o přirozenosti jsou stejně nesrozumitelné dětem jako dospělým jen proto, že jsou nové. Každý se podle poučky nemusí vyvíjet, ale může, protože je to jeden člen ze všech přirozeností dobře vnímaný a nyní nám stačí objevit ještě ty zbývající někde už špatně významem stejným, jinak řečené dobře.

Námět na hru už teda máme, nyní jen stačí si ji hrát všemožně a přesně jen podle této poučky, přičemž je potřebné nahradit všechna práva právě správnou spravedlností jen dobrem dobře sdobrou sdobrostí.

264

Nepoužívání některých nových slov ještě neznamená, že nemají význam právě ten svůj jedinečný a jinak zvláštní, přičemž jedinečnost je myšlena znakem, kdežto zvláštnost významem. Také to může být naopak, ale pak by čísla musela být pojmem a pojem číslem, což je také směr vývoje doposud nerozuměný, ale chápaný už dříve jako soustavy čísel, které mají všechny jednotky vždy stejné jen vždy jinde začleněné. U pojmů je to také tak stejně, jenže je neumíme zatím takto vztahovat k číslům, ale k jiným pojmům už to jakž takž umíme.

Spravedlnost jsme už opravili na sdobrost obsahující v dobrém slova smyslu spravedlnost pro levé strany a slevnost pro pravé strany, protože jinak se nikdy nikdo nedohodne na tom co má dobře dělat. Důležitý je také pohled a proto je vždy ze vzájemného středu a kolmý od špatného k lepšímu. Hra je proto jednoduchá, ať si hraje kdo chce jak chce na správné a slevné, ale každý tvoří jen tomu opačnému jeho podmínky stejně dobré ale také stejně špatné jaké tvoří ten opačný.

Třetí možností už nejsou strany, ale naopak se jedná o jediný člen ve vyspělejším řádu, kde právě tento člen je poučkou o dvou stranách. Další člen poučuje o zadním a předním a další člen o pádu a vzletu. Více členů už skutečně nemáme ve třetí soustavě, protože se jedná o soustavu tří členů ve smyslu vnímání dobře základních dvojic směrů. Jeden člen je určen stranami, druhý dálkami a třetí tažlivostí. Z nich každý má svoji zvláštnost danou už přímo v pojmenování určitosti členu, což je právě přirozeným členem dané soustavy hrané zaostalejší a skutečné současné zábavy. Víc může za hrou zaostávat jedině nějaká špatnost, protože si neumí hrát a natož se pak vyvíjet. Naopak se také dobře vnímá jakožto zábava „hra a potom i skutečnost“, boť naopak je všechno nezábavné a to jak nepoznaná budoucnost jen proto, že je ještě nepoznaná ani v představách dobře, tak i jako poznané špatnosti, protože nepoznané jsou až v budoucnosti poznané.

Představit si zábavu je jednoduché jako okolní nezábavu, kde vše v okolí zábavy jsou špatnosti ale mezi nimi i jediná dobrá cesta k vývoji právě od „hry a skutečnosti“, což je jen lepší polovinou „hry i skutečnosti“, boť pro opačný horší úpadek platí „hra e skutečnost“. Hrát si s něčím neskutečným v budoucnu možným vždy také to možné bez předchozího upozornění bude skutečně provedené. Pak si člověk uvědomí, že je pozdě, že to tak nechtěl, že toho lituje a tak nějak neodsuditelný protože provedl něco, na co se nikde jinde než přirozeně neupozornilo. Člověk ještě nevěří přírodě ve všem, a proto si ji snaží přetvářet podle vlastních nějak pokřivených představ. V co však věří je, že se konce našeho světa nedožije, a právě proto chce zemřít dříve než bude mnohem horší. A zde je potřebné právě uvědomění si všeho od bodu odchýlení se od lidství.

Člověk se nesmí nechat „unášet“ s představami, kde je cokoli i málo špatné, protože časem na to málo zapomene a pak bude všem tvrdit, že je to nejlepší ze všeho co lze udělat. Bez všem trvalé paměti se všemi možnými upozorněními, na něž lze jednoduše odkazovat, ale také na základě špatných představ vzhledem k lepší představě doplňovat, není možný vývoj od určité stále se opakující nedokonalosti, doposud rozuměná jako dokonalost.

V přírodě je všechno dokonalé jako jednotlivé prvky, ale také jinak jako směry k jiným prvkům, ale také jinak jako prázdno mezi prvky dvěma i v plochách, ale také jinak jako prostředí s představami o dokonalém předpokladu k otevírání pokladů. Bez předpokladů jsou pouze předpovědi, z nichž jednou bude dodrý jen předpoklad, protože ostatné jsou nepředpoklady. U každé předpovědi dobré je proto postačující obecně všem jen předpoklad, ale vše ostatní předpovídané je potřebné zase všem jen jako upozornění budoucí.

Všechno je pořád dobře, jenže to dobré zpčátku vnímáme jako špatné. Mi hlupácí to ještě nechápeme, ale už víme, že co vidíme, slyšíme nebo jinak vnímám je skutečně tak vnímané, ale také, že je to skutečné pouze někdy v minulosti přesně podle vzdálenosti, v níž je to všem zveřejněné.

Když je něco dobré, pak to bude dobré pořád, přestože to budeme vnímat jako památku. Jinak to dobré nikdy nebylo. Když je něco špatné, pak to později či dříve jednou bude dobré. Toto vše platí pouze v Síti.

Pokud chce tvor přesnou odpověď na jednu ze dvou možností, pak je to zvíře, protože nezvíře má řešení v Moudrosti, jinak ho prozatím nemá.

Že něco je, ještě neznamená, že to musí být také ve skutečnosti (jinak je to v nějaké hře). Že něco není, neznamená, že to není ve hře, protože co takto známé není, je už samočinně známé nejméně jako něco nadpřirozené a více už jako chápané, protože až potom někdy jindy to může být všemi rozuměné.

Nechceli tvor rozumět přirozenost, neznamená ještě, že přirozenost nechápe. Nechceli chápet tvor přirozenost, pak to neznamená, že ji nepoznává. Pokud nechce tvor poznat přirozenost, pak to neznamená,

265

že ji nepoznává jako nadpřirozenost. Pokud není tvor přirozený, pak to přirozeně neznamená, že není tvorem nadpřirozeným. Pokud není tvor počatý, pak jednoduše není nikde jinde než tam, kde je nic možného bytí. A takto nepočatý tvor je vždy jen nemyslem, protže takto počatý tvor má smysl alespoň jediný.

170823 Aby si také děti přesně představili jednoduše jednotlivé soustavy, pak si nejdříve musí představit všechno v nula už připravené. Pro nultou soustavu je to nula, protože tak jako dítě samo nikdo jiný nevidí, čímž je řečené už vše potřebné:

- stejně jako sám se vidí jen sám každý jeden

- jeden další už nevysvětluje, jak vidí každý stejně sebe jako ten první, ale správněji prvnímu se jen jeho přirozenosti dokonale přizpůsobuje slevností, protože od prvního obdržel vždy slevněji už samočinně správu sebe. Na opačné postupy se samočinně upozorňuje každá odpovídající si dvojice, protože už také slevněji prvnímu se jen jeho přirozenosti dokonale přizpůsobuje správou, protože od prvního obdržet vždy správněji už samočinně slevu sebe, znamená u obou ztrácení svých hodnot na úkor vždy opačného jedince správy. V prvním případě je sleva prvního daná dokonale poctivě jakožto zdarma s odmítnutím jakéhokoli daru, protože až druhý odměňuje prvně samočinně jen prvního vlastní zdarma nabytou jednotkou vyjadřující základní odlišnost nepoctivosti a poctivosti, kde nepoctivost ještě není škodlivá, ale lze se s ní kýmkoliv hrát. První má proto dokonalou ochranu také pro všechny ostatní, protože každému nabízí jen Hru, kterou první vyhrává samočinně s každým novým hráčem na samočinné sestavování Sítě čísel, protože správu všeho svého má pouze ve vlastním osobním vědomím a cokoli vyjeví třeba i jednomu jinému je možné už odhalit všem, ale samočinně jen Všem daného oboru, a proto je odpovědnost i s oddaností pouze dvouvzájemná. Pro hru dvou jsou čtyři možnosti: ne|odpovědně a ne|oddaně, ale pouze jedna je vždy přirozená pro vývoj, jedna pro úpadek a dvě zbývající pro zaostalost.

- třetím je pouze přirozeně každé dítě, protože to k rodičům vždy nejen nějak cítíme, ale máme to pouze dokonale dobře uloženo ve vlohách. Každé tři jednotky jsou si nejednodušeji vnímáno dobře vyrovnané jen jako pravidelný trojúhelník ke společnému středu ale jen dobře hraného

- i od všech stejně vysoko o jednotku čechranou, protože jen shora lze lépe vnímat tři si rovné jednotky v rovině, tak jak každého vnímá jako osa. Čtvrtý je vždy třem skutečným ne|poctivým rozhodcem. Za ublížení hráče se trestá celé družstvo, které si pak prohru oddělí, kdežto za ublížení diváků se trestají obě družstva. Až za ublížení pořadatelů se trestá špatné rozhodování vyloučením dané části dobré hry špatným členem a to platí na všechny současně stejně tažně od společného středu Hra, o čtyř vzájemných si nesoupeřů, pokud je střed nepřitahuje stejně, což je obecně, kdežto jednoduše je jednou možností hry přirozené, jen když je vzájemná tažlivost opačná než tažlivost společného středu. Pro nápovědu: jedná se o pravidelný čtyřstěn, což je nejobecnější prostorová představa vztažnosti čtyř stejných jednotek. Protože však žijeme na povrchu téměř pravidelné koule a jeví se nám povrch téměr jako rovina, pak je pro jakkoli malou oblast přirozené jen si hrát ve trojicích jednoduše a obecně to znamená jako střed šestiúhelníku, ale už také (hrou i) skutečně. To je vysvětlení ze čtvrté soustavy na třetí pro sedm jednotek, které to také tak jako střed mají se všemi ostatními dokonale stejně, nejjednodušeji řečeno jen proto, že je to na povrchu koule také tak dané podle jednoho i dvou bodů všude, jen třetí jednotku stačí jednoduše doplnit na stejně viděnou velikost, protože pak už stačí jen ze vzájemného středu vzdálenost přenést přesně takovou jaká je u původního všem známá na opačné straně (ne|stejná velikost je pouze ověřený důkaz pro stejně ne|dobré vnímání, což platí u tvorů jinak, než u netvorů včetně robotů rozpoznávající všechny čtyři možnosti stejně dokud tvor neurčí právě to všemu přirozené, protože se vše robotické přirozeně jednou samo zničí, ale Věčnu jako dokonalá památka).

- patým rozumem je: člověk je pouze členem věčnosti, což poznáváme jako první dva členy společné věčnosti i na Zeměkouli jako mluvící papoušek a dorozumívající se delfíni byl stejně i lidoop, kde se uměle chápou místo členitosti „lidé“ a místo věčnosti „opice“. Pak lze doplnit i jinak se opakující zvířata po lidech, tak moc, že se jim už nechtělo dále se vyvíjet. Delfín se však s papouškem nedokáže zatím dorozumívat, ale způsob dorozumívání je určitě stejný u netopýrů jako u delfínů, jenže v jiném prostředí. Zajimavá zjištění pro člověčnost budou jen tam, kde budou delfíni a netopíři sousedi. Jako dokonalý důkaz lze porovnávat člověka s papouškem společně žijících. Mezi podvodním a pozemským tvorem to bude stejné dle vzájemné podoby.

266

- šestým členem je myslící už také jinak než doposud, protože včetně této první Myšlenky, se podle ní také všechno následující myslý místo jen pouhého dobrého uvažování z horšího lepší až po dobrověčnou jednotku pro lepší jednotky (více, méně až po obvyklost se vyvýjející v Moudrosti) stále jen i jinak lepší obecně, neboť až neobecně neboli podrobněji je to dřívější vnímané s určitým přesně začleněným uměním.

- sedmým členem je umějící všech šest dosavadních činností dokonale obecně, protože všichni kolem je umí obecně a možná i pro své využití různě i začleněně. Nejlepší je, když se alespoň těchto sedum umění naučíme dokonale i všemožně jednodušeji i obecněji až po dostatečně jednoduché všemi dospělými možné myslet dostatatečně obecně. Další umění už mají tímto svůj přirozený předpis obecný, podle něhož je i těch šest podrobnějších stejně podle hraného středu při stejné velikosti ale vždy jen se dvěma sousedy v obvodu kruhu se správně stejně vidící, přičemž jen jednoho protilehlého nelze s nikým porovnat, což je také jeho přirozenost. Spočítat to však už podle pravidelného šestiúhelníku (dle sebe a dvou dvojic) dokonale umíme.

- osmý člen je samočinným dosažením dobrého při dobrém myšlení a upozornění při špatném myšlení. Pokud se někdo liší od stejného výsledku, pak napravuje chybu ten co nevidí sousedy první i druhé stejně i jinak stejně, ale nesmí nikomu zhoršovat jeho chyby a natož pak dokonale stejné vidění. Někdy je potřebný pohyb dvou současně, někdy i tří, čtyř ale i pěti a pro vývoj i všech ostatních a také konečně všech společně i nejen svého druhu, i nejen pozemských druhů (i rostlin, ...), i nejen mimozemských druhů, ... i nejen celého světa ve Světě v Moudrosti. Pouze v Moudrosti je všem zřejmé, že se světem nikdo hýbat nechce dokud nebude potřebné s ním hýbnout tak aby to nikomu neublížilo, ale myslícímu druhu pro prostředí prospělo. Kdokoli má takové zkušenosti, pak to musel už objevit, takže je to už i ve společném Vědomí stejně jako někde kolem, aniž o tom víme kde, a to ani přibližně. Až pak to bude přibližně všude mezi vším poznaným a pak to bude přesně to nepoznatelné, ale vjemy uvnitř, jako dobrý sen pomocí společných znaků „vňémaný“.

Už také devátý člen si dokáže představit v povrchu koule jen pospojované šestiúhelníky, kde každý je také středem, a podle ostatních šesti je třikrát dvěma sousedy stejně vypadající, ale na opačné straně, přičemž všechny tři dvojice mají stejný vzájemný odklon po němž se samočinně vysílá jednotka každého odchýlení a pak také poměr každému jeho osobní velikosti ke společné, protože právě jen s těmito dvěma údaji se každý dokáže dobře přizpůsobyt všem ihned přirozeně, přestože budou chyby nepatrné, což je však v pořádku, protože se jedná o přirozený pohyb jakožto i okamžitá odpověď na pohyb jiného. Až bude možné všem svůj pohyb předem oznámit, pak se ostatní mají možnost současně přizpůsobit, jen pokud to bude už všem lepší.

Dokonalá společnost je možná jen pomocí dorozumívací Sítě přirozené i umělé pro přirozenější, takže jako umělé lze používat pouze obal, který chrání vše přirozené i všude stejně jako věčné a to pak i místo umělého v představách jako čtyřstěny bo kostky co nejlépe poskládané do koule, přičemž se stejné přitahuje ke stejnému a jiné se odtahuje už samočinně, protože kdokoli se potřebuje ke stejnému přitahnout, potřebuje si vyměnit pouze obsah od souseda při většinouvém zaplnění, jinak je lepší sousedy neotravovat a také případně obejít. Takto by bylo možné rozdělit všem celou Zemi při úplném zaplnění, jenže to by měl někdo kus moře, a někdo jiný by mu s ním mýchal, třeba už jen tím, že svoji část moře prodal na souš, což by se ostatním jejich část moře rozlíla i k sousedům. Lepší proto je, když všechno patří všem jako společné vlastnictví jen obecně, ale podrobně zaznamenávané v Síti umělé jakožto i s majitelem, který společné vlastnictví dobře všem v Síti vysvětlil jako i někomu osobně prospěšná činnost (samočinně doporučená jen ta vždy nejpotřebnější spolu s jinak nejpotřebnějšími na nejlepší dobu nejlépe skladované až po spotřebu), kterou potřebující odmění nejlépe. Takže pomocí Sítě samočinně, na což se mu z jeho osobního vlastnictví podíl stejně hodnotný označí a případně přepočítává při každé změně osobního vlastnictví, pro budoucí směnu za objednané zboží (činnost provedená na společném vlastnictví, přičemž se jen činnost odměňuje, boť se společným vlastnictvím se v Síti uvádí též jaho budoucí, současný a po směně taktéž i minulý majitel).

Z celosvětových tabulek stačí znát je množství všeho vytěženého ale i jinak změněného nebo různě jinak přirozeně začleněného. Nejlépe po jednotlivých prvcích dle množství prvků nebo hmotnosti nebo objemu, ale jen podle hmotnosti to není stejné a měnící se podle povrchu daného stejnotažlivostí ze všech směrů.

- dva další už nevysvětlují, jak vidí každý zvlášť stejně sebe jako ten první, ale pouze prvnímu se jeho přirozenosti dokonale přizpůsobují, protože nyní učí samočinně prvního jak má vidět každého tak stejně, jak se oba noví vidí navzájem sobě si odpovědně současně (příklady: pravá vysvětluje a provádí všem slevnost a levá správnost)

267

- až všichni tři společně objevují společné pravidlo, že vysvětlení i provádění se mění za okamžiky samočinně pravidelně přesně podle pravidelného obrácení se prvního, pak se okamžik měří stejný jako po odpovídající výměně obou ostatních a pak se obrátí oba současně a třetí zase až po stejném okamžiku na stejný okamžik. Pak se obrací jeden ze dvou ostatních, ale ten co to poslední viděl, protože jen tak oba ostatní jsou si opační.

Tak jako správnost má opak slevnost, tak má i jinak levné opak v drahém, takže jinak ke správnému musí být opakem zkazené jakožto opak k drahému ve smyslu stejném jako původní opak spravené a slevněné. Když spravujeme, pak právě něco zkazené, protože slevujeme levě něco drahé. A nyní si musíme uvědomit také omyl v používání všech pojmů, protože mezi kazem a spravováním nic nevnímáme, pak mylně vnímáme mezi drahotou a slevováním něco vývojové. Tak jak je až po spravení kazu na zboží možné zboží vyvíjet, tak je také až po slevnění drahého zboží možné ho dále vyvíjet. Pokud se domníváme, že právě zdražováním se člověk vyvíjí, pak se mu musí právě pro vývoj vše častěji kazit. Pouze moudří lidé však dobře vnímají, že pro vývoj je potřebné vše stále levněji ale nejméně ve stejné jakosti tvořit.

Vědět přesně, co je stejná jakost, není nic složité ani pro obyčejného člověka, a proto o jakosti rozhoduje v Síti právě člověčnost. Vědci naopak jen navrhují jiné postupy, protože vědí o člověčných potřebách, že jsou dané postupy pro stejnou jakost levnější, jinak jsou postupy stejné ceny avšak s vyšší jakostí zboží. Přesně takto vypadá také dobrá (už spravená a současně slevněná) cesta, kdežto naopak i jen pro jediné z obou dobrých možností, je vždy zaostalostí až úpadkem.

V postupech jsou různé nástroje, suroviny, proudy ale také odpady, přičemž vše má vliv na cenu celého postupu a to až do doby než se nástroje spotřebují a budou potřebné další, čímž máme určeno, že také u nástrojů je to stejné jako u kteréhokoli jiného zboží. Zde už je chápána potřeba nástrojů tak jakostních, aby po danou dobu byly nejméně stejně výkoné a včetně případných oprav také nejméně stejně levné jako nástroje minulé. U nástrojů se už nejedná jen obecně o jakost, ale také o výdrž svého výkonu, což jsou dva členy jakosti, které u nástrojů potřebujeme zpravidla ale už i zlevidla (obecně zdobra) na co nejdelší dobu, kdežto zboží potřebujeme s dobou trvanlivosti jen po tu bezpečnou, málo přesahující skutečnou spotřebu.

Každý odpad, ale také ten z nástrojů už nepotřebných odpovídá nevytěženým surovinám, protože se také musí nějak upravit (odebrat jakoby vytěžit a dopravit k očištění) pro další potřeby člověčna. Výhodou oproti těžbě je, že není potřebné nic obnovovat a navíc ozářený odpad stále nějaké záření vysílá, a proto ho lze stále používat jako určitý zdroj proudů, jen se musí správně všechno záření zachytit a na proud náboje pouze přeměnit a mimo oblast záření odvést (což umíme), protože jen tam už lze z proudu i něco užitečné vyrábět.

Až nahradí ozářený odpad dosavadní zdroj proudů se vznikem ozářeného odpadu, pak také porozumíme využití jen malého množství ozařovacích látek v malých zařízeních, protože během mnohem kratší doby vznikne ozářený odpad, který po mnohem delší dobu lze až do úplného neozařování jako zdroj používat. Tak je možné uvažovat obyčejně člověčně, protože cokoli září, je také přirozeným zdrojem obecného proudu, vnímaného člověčně jako proudu nabitých částic známých také u blesků, protože podobně silný proud stejně i na člověka působí. Přesun nábojů po jiskřícím paprsku známe i v jiných případech (ustálené náboje v těle přeskočené s přiblížením se prstu ke kovu).

Aby člověk všemu dobře rozuměl, musí též správně chápat slevnost a současně slevně chápat správnost, takže jednodušeji vyjádřeno jako dobře chápat dvojkovou soustavu, kde je pravý a levý náboj v souladu jako střed a v nesouladu jako Prvek, protože jeden je uprostřed se vším ve středu jako jádro a opačný je jako všude kolem rozprostřené oběživo tvořící samočinnou ochranu jádra. Nyní nezáleží na tom, který náboj si nazveme levým a který pravým, protože to časem s vývojem bude také jinak. Jeden však kazí a druhý draží, nebo létá a drží, nebo se vyměňuje a zůstává, nebo útočí na střed a chrání střed, nebo útočí na okolí a brání útoku. Možná je to také tak, že jeden útočí na všechno a opačný se tomu brání a současně ve středu další dva na nic neútočí ani nic nebrání, dokud je něco násilně neoddělí.

A nyní to lze všechno převrátit, protože právě ty dva náboje uprostřed mají proti sobě neustálé boje, což domácí nebojující má odděleno ničím od zbytku jádra, protože se ostaními náboji v okolí dokonale chrání proti šíření bojů z bojiště. Takovéto myšlení je také zdrojem proudů dobrých, protože opačně jsou špatné.

268

Nyní lze už vztah nábojů vnímat dobře na okolí bo špatně na okolí, a takto podle osobního vnímání lze náboj používat dobře jako střed bojující, boť špatný je nebojující, ale naopak je možné zase na něco jiné používat dobře jako střed nebojující, boť špatný je bojující. Na všechno tímto dostaneme odpověď jen podle toho jaký chceme výchozí stav, ale jen v jednom se jedná nejdříve o ozáření a ve druhém nejdříve o záření. Každý prvek má své zvláštní záření, protože obsahuje vždy jiný počet Prvků i v jádru (dva s jedním sladěným).

Nikdo z moudrých se nepotřebuje vměšovat jiným do bojů, ale všichni bojující mají všemi vymezené jen bojiště, z něhož se neprojevují žádné škody do okolí. Kdokoli se vměšuje do bojiště, je samočinně jedním z bojujících bez všeho vývojového, přičemž nikoho nezajímá důvod vměšování, protože i podpora jedné strany škodí druhé straně. Kdokoli nechce bojovat, má možnost cokoli pro vývoj z bojiště vzít sebou, protože boj je vždy proti vývoji, takže nic pro vývoj nepotřebuje moudře myšleno.

protože v horší jakosti to bylo dříve dražší, ale pro vývoj je právě horší jakost levnější.

Otočení a úhel jako část otočení neboli točnost, a proto je nepřetočenou jinou částí otočení počet otočení už samočinně jakožto točtost.

Čas a část převrácená jako časnost, protože nepřevrácenou celou částí je počet časů jakožto častost.

Obě věty vznikaly střídavě jedna závislá na druhé a naopak, což je ve Skutečném vzniku současně během určitého okamžiku mající šest částí, kdy se během prvních pěti doplňovaly (dle barev duhy od černé) a pak se už provedla oprava jakožto dobré myšlení. Zde tato sedmá část je pouze uměním vysvětlit nositele jednotky pomocí přípony „...nost“ a naopak určující počet tolika jednotek pomocí přípony „...tost“. Jako dokonalý příklad poslouží „úhel je 5“, což znamená, že „točnost je 5“, což znamená „pětinu celého otočení“. Úhel tak může mít třeba „3 točtosti a 8/6 točnosti“, což znamená „3 otočky a ¾ otočky“, jenže po takovém zkrácení už ztrácíme představu o všech osmi částech jednoho otočení, a proto už nelze rozpoznávat osm stavů pro vývoj.

Samočinným uměním je nekrátit, takže (správně a současně slevně jakožto dohromady) dobře je „... ¾ (s jednodušší představou pro 6/8) otočky“, takže stačí jednodušeji jen doplnit „ … v 8soustavě“ a značit „... 8¾“. Dobře je však pořád z původních dvou vět plynoucí „3 točtosti a 8/6 točnosti“ i „3 točtosti a 84/3 točnosti“, přičemž točtost není ve stejné soustavě jako točnost, ale zapisovat se ve stejné soustavě „přehledně“ může.

Přehlednost je pouze neschopnost vnímat více soustav jako když je jedna součástí vyspělejší a jevící se nám někdy jako obecná a někdy jako jednoduchá a někdy současně jako obecná a jednoduchá, protože jinak je podrobná až složitá jakožto nevnímaná až nepřehledná (zmatek).

170826 člověk žil doposud v přesvědčení, že právo je něco jedinečné, co si osvojil jako nadřazenost nad vším levým. Naštěstí se objevují také levě smýšlející strany, které však uznávají stejně jak pravě smyšlející strany všem vymyšlená umělá práva. Všechno také špatné se skrývá za práva a to třeba jen proto, že je to levárna. Takové skrývání je však naopak pravárna skrývající se zase za léva, ve skutečnosti však nepoužívaná jinak jako uměle uzákoněná práva.

Levá a současně pravá strana jsou pouhé dvě možnosti, na nichž si lze dobře vysvětlit jakékoli nám dostupné myšlení, k čemuž stačí jen objevit všechny myšlené možnosti s vysvětlením všech spojek vyjadřující obou stran jejich vzájemnost. Spojka „a“ znamená, že levá je pravá a současně pravá je levá, takže se jedná jen o jednu stejnou jednotku. Spojka „nebo“ už vyjadřuje dvě jednotky, ale jen jednu z nich levou nebo pravou, přičemž jsou možné ještě jiné jako třeba zadní či spodní. Spojka „bo“ označuje stejně jen jednu ze dvou jednotek, ale už naopak určitě, což je pouze z těchto dvou jednotek možných. Spojka „i“ představuje už přímý vývoj, kdy se první jednotka samostatně vnímaná spojuje také s druhou jednotkou jako jedna. „Pravá i levá“ strana proto znamené, že z počátku bylo za dobrou považována strana jen pravá a po spojce už také levá současně s pravou jakožto „pravá a levá“. Naopak se spojkou „e“ vyjadřuje „pravá e levá“ úpadek, kdy je myšlena „pravá a levá“, ale s vědomím, že jen levá strana je staromyšlením. Další možnosti jako dvojspojky: obě strany současně mezi ostatními (anebo), jen mezi sebou (abo), i jako vývoj (inebo, ibo), e jako úpadek (enebo, ebo), omezující ostatní mezi nimi (až), i s vývojem (iž), e s úpadkem (ež).

269

Obecně dvě strany vyjadřujeme spojkou neurčitou (doposud učenou jen jako předložky) jako například strana „levá s pravou“ stejně jako „pravá s levou“, i s upřesněním pomocí spojky s předešlým popisem stran či strany „mezi levou s pravou“. Dobře bez omezujících stran s vyjádřením však vztahu omezujících stran je „mezi levou a(i,e)ž pravou“. Zde se ve skutečnosti prozatím chybuje (ve hře hraje), protože se bez zapojení smyslů používá také „mezi levou a (i, e, nebo, bo, ...) pravou“. Za spojkou „mezi“ proto při dobrém myšlení, musí být dvě určité jednotky, mezi nimiž je také možné si vědomě představovat cokoli a to včetně „ničeho“.

Ve skutečnosti právě s novým myšlením vzniká také potřeba určování něčeho společného mezi třemi či více jednotkami, což lze vyjadřovat už také počtem jako třeba 3mezi, což lze nahradit zase spojkou obecnou „uvnitř“ plošného i prostorového tvaru i Moudrosti. „Vně“ Moudrosti je stále jen Moudrost, kterou zatím nepoznáme, protože poznáváme zatím jen prostorové tvary dokonaleji a dokonale obecně jen jako povrch útvaru (kůže těla, povrch zeměkoule či jiného tělesa, hladina vody i v nádobě) tvrdý, tvárný, tekutý, plyný. Jenže právě plyny nám z povrchu do prostoru okolního unikají ale zase jen po určitou mez v klidu v prostoru nám tvoříci povrch koule a při pohybu až větru už se také kolem pevného tvaru uvnitř protahující, přičemž se nějaké plyny vytrácejí do okolního prostoru a některé ze směru pohybu doplňující se z okolního prostoru.

Obecně mezi Útvarem iž Moudrostí je proto Plyn i jako ochraná vrstva součást útvaru. Obecně mezi Plynem iž Moudrostí je zase Prostředí i jako opačné než je samotný útvar chráněný plyným obalem, samočinně však tvořený oběma směry a to ze Země ? z Prostředí. Zde nám místo otazníku schází dobrá spojka, neboť spojka „a“ se nám nejeví jakoby směr ze Země byl stejný jako z Prostředí, přirozený vývoj či úpadek v ochraně Země nevnímáme, ale musíme se naučit, že taková ochrana současně dokonale chrání Prostředí před Zemí. Někdo si řekne, že je to nesmysl, ale smysl světový přece je, aby se všechno vyvíjelo přirozeně právě podle levého a lévě podle pravého, což platí dobře pouze u dvojkové soustavy, protože třetí soustavou je samotná ochrana nejdříve nevnímaná a potom obsahující všechno možné pomocí dvojkové soustavy vysvětlované, až do dob, než samočinně vyplyne doplněk pro třetí soustavu také nějak opačně (z první) vňímanou i vňémanou (ze 3). Správnou spojkou nahrazující „?“ je proto už slevným myšlením postupně „uvnitř“, „uvňatř“, „vňatř“, „vňa“, „ňa“, „na“, což by mohlo být už také tou dobrou spojkou, jednoduše jen proto, že jsme si to takto vysvětlili.

„Oběma směry a to ze Země na z Prostředí“ zní zpočátku divně, ale už s dokonalou představou kam všechny tyto uvedené směry přímo míří. Pokud však neznáme výchozí členy odkud daný směr míří, pak obecně při padání je směr vždy daný samočinně jako jediný možný jak už známe přirozený pád 1na zem. Za dokonalou ochranu vzájemnou si odpovídají dva směry, protože při více odpovědí najednou nám vzniká v uchu zmatek. Odpovědnost proto vzniká po každé otazovanosti pouze na vzájemnou ochranu, která však nijak neškodí a to ani při tvoření ochrany. První samočinnou odpovědí na všechno je „tak si na ochranu zahrejme veřejně ve společné Síti, protože jen tak si ji může každý proti každému zahrát stejně všem nejlépe, tak jako když se snažíme pochopit vzájemnou ochranu mezi Zemí až Prostředím, obecněji však mezi Zemí iž Vesmírem, což nejobecněji vnímáme stejně jako mezi Zemí iž Světem“. Současně se doplňují samočinně také podrobnější ochrany, kde však musíme vnímat Zemi jako obecnou Přírodu chránící všechno co si vytváří už samočinně, neboť si to tvoří od prvopočátku vždy s přirozeným výsledkem až do doby, než si vyvine tvora, který dokáže naoplátku svým uměním dané dobře přírodou chránit Zemi před škodlivými tělesy či větry z jejího Prostředí. Pak bude možné Člověkem s dobrou hrdostí řečené „Země“ skutečně též s dobrou pýchou myšlené „ze Mě“.

Jiná hrdinství jsou možná už jen pro Přírodu až pro Zemi, neboť jen tak bude naše pokolení na své předky pyšné. Také záchranou člověka je toto myšlené pro Přírodu, ale nejdříve se mu musí vysvětlit, že zločinem se odkloňuje od člověčnosti (dosud nepřesně vyjadřované jako člověčenstvo nebo lidstvo), což už jen názvem určitého tvorstva samočinně značí „nějaké“ členy pro věčnost. Obětování sebe pro záchranu všech ostatních a nejen svého druhu, už musí mít také své dobré zdůvodnění, protože pravé ani levé nijak samostatně není dobré ale také není nejzlejší. Pouze bez obou zdůvodněních je to nejzlejší myšleno ve 2soustavě, protože čtvrtou možností je už samočinně pravé na levé zdůvodnění a to v obou směrech stejně na Nic z obou stran.

V každé ochraně je také způsob dorozumívání, který si každý moudrý tvor dokáže už sám převrátit, protože do stroje toto převrácení musíme zadat, aby se správně všem všechno vysvětlilo a při tom stroj nikdy sám takového převrácení není schopný ani ve vyspělejší soustavě, protože až ze 3soustavy umíme vnímat první jako upozornění, jednu 2soustavu k první opačně jako doporučení „už se neotazovat, ale odpověď si nechat objevit v Síti pravé na levé stejně jako levé na pravé, což je Síť dobrá“. U rukou je toho znakem „sepnutí před sebe dlaněmi“, což nemoudří nechápou, ale nyní už to takto používající zmoudřeli, pokud mají právo = lévo.

270

Že je pravé s levým na opačných si stranách, je dobře vnímané z přední strany, ale ze zadní strany to je správně vnímané opačně a přesto stále dobře, avšak slévně viděné, takže už samočinně je z přední strany slevně vnímané a spravně viděné. Takže máme návod, jak to spravit pro naši stranu, čímž však uškodíme straně ze zadu, protože kdo tento zázrak ještě neviděl, pak ho také jako zázrak vnímá „za zrakem“, kdežto „před zrakem“ se pouze vňémané ukazuje opačně.

S každou otázkou dospíváme k 1soustavě pouze, když už předem známe odpověď, takže, když se zeptáme třeba na to „co tu řešíme?“, víme vždy přesně, že je to v Moudrosti dosud nepředstavitelnou hrou nebo už i představitelnou lepší možností něco spravit (vyzvednout, sblížit) či slevit (upustit, oddálit) ve směru dobrém. Spojka „či“ představuje všechny spojky obecně stejně jako nějakou ∞spojku jedinou ale doposud neznámou.

Označit si je můžeme třeba jako e = 0, a = 1, i = 2, nebo = ∞(1 ze 2), bo = 2(1 ze 2), 2nebo = ∞(1 ze 3), až = 0 na (∞+1)

kdežto levé nebo

271

170725

v Moudrosti

mimo Síť Síť

17082ʎKdyž je něco dobré, pak závist či dědické rozpory nebo války nebo nehoda nebo pohroma nebo jiné dohadování toto časem zvrátí. Když je něco špatné, pak znovu objevujeme to, co bylo dříve dobré, neboť jsme na to dobré už dávno zapomněli.

Když je něco dobré, pak to bude dobré napořád, přestože to budeme vnímat už jako památku. Jinak to dobré nikdy nebylo. Když je něco špatné, pak to později či dříve jednou bude dobré, protože na špatné se jen včas a nejlépe možně upozorňuje.

170907Policie pod vedením vrchního státního zastupitelství začala prověřovat, kde končí miliony, které většina českých nemocnic dostává při nákupech léků a materiálu jako slevu od dodavatelů. Jde o systém takzvaných bonusů, který sice patří k běžnému provozu, ale málokdo o něm otevřeně mluví. Je totiž problematický. Spočívá v tom, že nemocnice fakturují zdravotním

Veřejné účty nedovolují nijak žádná zpronevěření a dokonce naopak umožňují samočinné začlenění každé platby do patřičné oblasti podnikání i soukromého života. Dokonce nejsou možné ani žádné slevné nákupy upřednostňující určité skupiny na úkor i jednotlivců. Každá sleva představuje pouze přelévání hodnot se současným zdražováním jiných výrobků anebo na úkor jiných i

272

pojišťovnám celou cenu za nákup u dodavatele, ale částku plynoucí ze zpětně poskytnuté slevy už si nechávají pro sebe. A i když tvrdí, že je zpravidla využívají k dotování méně výnosných oborů v nemocnici, těžko to ověřit, protože dohody mezi nemocnicemi a firmami zůstávají utajené. A i pojišťovny mají problém se k nim dostat. „Je to šedá zóna českého zdravotnictví,“ komentuje systém slev ...

kupujících. Zdravotní pojišťovna je pouze úřad bez úředníků, kde se samočinně přehodnocuje podle s|potřeb výroba léků i jiných zdravotních potřeb, tak aby všichni činí pro zdravotnictví byli dobře odměňováni přesně jak každý jinak činně potřebný a v úřadě Odměňování samočinně pro odměny srovnávaný. Vše je veřejné, boť zdravotnictví slouží veřejnosti ale i se všemi stejně hodnocenými obory, a tudíž ani žádná šedá zóna není možná.

170908Poslanci schválili novelu zákona, která má zamezit diskriminaci pracovníků na půdě Evropské unie. Jak cizinců v Česku, tak Čechů za hranicemi. Ministr pro lidská práva ??? uspěl ve sněmovně se zákonem, který zaručuje cizincům ze zemí Evropské unie a jejich rodinám právo na rovný přístup v České republice. A to jak v práci, tak v souvislosti se sociálními a daňovými výhodami. „V Německu na pozici skladníka byla požadována znalost němčiny. Což je diskriminační. Protože na pozici skladníka člověk nemusí mluvit německy,“ řekl Seznamu ??? příklad, jak se může zákon naplnit v životě. „Těch diskriminací byla spousta,“ dodává ministr, podle něhož může novela znevýhodňování Čechů na evropském trhu práce zamezit.

Znevažování (myšlená diskriminace) na cizím území kohokoli než národně mluvících není to, že se jiným jazykem neumíme dorozumívat, protože je to přirozené, že dva jinak mluvící se také nedorozumí dobře ale jen ve hře jako zábavně. Jinak je to vždy špatně, protože chtít obchodovat po cize mluvícím ale na vlastním území je pouze hrou na Překladač společný, který až v dokonalosti všech potřebných pojmů si odpovídajících je pro dobrou Skutečnost. Jinak se mimo hraní jedná jen o omezování osobní svobody (ztráta času) domácích skutečně cizincem, a proto přímo daný cizinec platí každou ztrátu času domácímu podle skutečného záznamu lišícího se od obvyklostí samočinně. Lidská práva nejsou jediným dobrým předpisem, neboť jim jsou i lidská léva současně proti omezování domácích cizím jazykem.

Od středy se pohřešuje dvouletá ??? a také její 33letá matka ???. Podle dostupných informací policie by se mohly nacházet na Vyškovsku. Na policisty se obrátil otec malé dívky, který svou dceru a bývalou přítelkyni ??? viděl naposledy zhruba před třemi měsíci. Policii sdělil, že se expartnerka dříve léčila na psychiatrii. Hledaná žena není v kontaktu se svými rodinnými příslušníky. Jakékoliv informace, k pohřešovanému dítěti či jeho matce, neprodleně sdělte přes tísňovou linku 158,” oznámila policie na svém webu. Dítě je vedeno v databázi Dítě v ohrožení, jež funguje jako systém včasného varování v případech, kdy může být v ohrožení život nebo zdraví pohřešovaného dítěte.

Každý záznam o předání dítěte opačnému rodiči na danou dobu už samočinně upozorňuje na nesrovnalosti při nedodržení takové doby bez vzájemné dohody o změně. Navíc, každý rodič nemající právě své dítě u sebe v opatrovnictví má možnost i na dálku s dítětem kdykoli mluvit nebo jinak si ověřit výchovu. Toto oba rodičé opačnému vždy trvale umožňují, protože i tak je zabezpečena dokonalá ochrana dětí bez jakékoli databáze. Jinak má každé dítě přímo třeba v oblečení síťový záznamník okolí, pomocí něhož si může kdokoli a to nejen z rodičů okolí i později prohlížet jakožto známý prohlížející, protože všechny děti jsou potřebné. S rodiči a jimi danými osobami se lze přes záznamník domlouvat. Ztracené děti jsou pak vždy možné srovnat se snímkem dítěte a při osvojení stejně jako při jiném podezření se srovnává i vlohově vlas, protože každý se vlohově také odlišuje a tudíž už při narození se vlohy k danému dítěti přiřazují.

Ceny za fotbalisty jsou dnes amorální, říká agent, který prodával ???. Fotbalový trh se letos v létě definitivně zbláznil. Hned tři hráči přestoupili do nových klubů za sumy, které o desítky milionů eur překonaly dosavadní rekord. Nejkřiklavější případ: ??? za 222 milionů eur. „Je to nemorální, jsou to monstrózní sumy, které by se neměly platit,“ je přesvědčený ???, jeden z nejzkušenějších českých obchodníků na fotbalovém trhu. ??? také vysvětluje, jak přísným sítem nadějní hráči procházejí, a prozrazuje i to, že první smlouvy se podepisují ve věku, kdy jsou takoví fotbalisté ještě děti.

Každý sportovec ale i jinak činný pro sport je stejné jako Hra s umělými platidly, což znamená, že všem kdo platí i jako divák, musí být zřejmé, kde se berou na takové přestupy peníze. Každý takzvaný sponzor není možný jako podnik, ale jen jako jedinec platící ze svého osobního účtu. V Síti nejsou žádné účty podniků a jiných skupin, protože se řeší vše skupinové jen podílem na daných nákladech podle odměn, které jsou dané zase dle času dané jakosti potřebné činosti. Nepotřebnou činnost platí pouze hlupáci nebo vydírání zločinci. Smlouvy s dětmi jsou znakem rozumového zneužívání znetvořující dobrý vývoj dítěte.

Moraváci tím vědí už dávno, že se všechny jazyky odklonily od jediného všem společného podle společných dobridel a z nich používají vlastní či vícevlastní ale již nespolečná pravidla bez nepoužívaných levidel, z nichž mají zase některé jiné ná|rody svá pravidla. Až společně pravidla s levidlami dávají dobridla ve smyslu používané a nepoužívané jedné ze dvou strany, přičemž je možné používat obě strany současně, nebo jen jednu pro něco, nebo jen podle podmínek střídat tu vhodnější, či žádnou.

Dvě třetiny lidí mají sklon k poslušnosti a vedou nás charismatičtí psychopati, říká známý psychiatr. Proč lidé věří psychopatům v politice? Jsou to rození vůdci a masa za nimi jde, říká psychiatr ???. Neschopnost pociťovat strach je základní výbavou psychopatických politiků, říká renomovaný psychiatr ???. Takový člověk je charismatický a bývá patologickým lhářem, kterého vzrušuje moc. „Z něj je nablízko pot cítit úplně jinak, než

2/3 skutečně už nemají sklon k poslušnosti, protože si sami už bez všech psychopatů vše umí řídit. Psychopaty jednoduše už neposlouchají ale ani neškádlí a přesně to stejné po nich také očekávají, neboť jinak se jedná vždy o otravování či zločin. Omyl je, že zde míněný narušenec (psychopat) je dobrý či zlý, protože ve Skutečnosti je to pouze nemoc, takže je vždy špatný ež zlý. Jen špatný pouze chytračí, ale nevyhrožuje ani nic zlého

273

když já se budu potit strachy. Psychopat nesmrdí strachem,” popisuje. Z pohledu psychologie podle ??? existují dobří a zlí psychopati. Ti druzí neuhlídají svou agresivitu a končí ve vězení, zatímco ti první řídí velké firmy nebo jsou špičkovými politiky. Jejich oblibě se ale nediví. Zmiňuje i důvody, proč jdou lidé za osobnostmi, jako je americký prezident ???, a jak nahlíží na české politiky.

nedělá, kdežto zlý je doslova zlo-čincem, neboť jiné okrádá (nadměrné výdělky podnikatelů, politiků, …, nebo přímo zcizuje věci), vydírá (nutí i uměle zákonem) či dokonce zdravotně ubližuje a také válčí. Zdraví proti všem zločinům však mají dobrou ochranu a to dokonce s návodem jak se vyléčit. Nenarušenci nepotřebují být žádnou „slavnou“ osobností, protože jim stačí jen záznamy svých poctivých činností, které ostatní už potřebují.

2006 Slovník jazyka staroslověnského 1 Vzdálenost originálů a překladů nevyplývá však jen z naší dnešní neznalosti pravých textů originálních, nybrž vyplývá mnohdy z povahy textů a z poměru překladatelů nebo aspoň opisovatelů ke znění originálů. Je totiž po této stránce jistý rozdíl mezi texty biblickými a liturgickými na jedné straně a texty hagiografickými, homiletickými apod. na straně druhé. Tam, kde nešlo о texty Písma přimo, mohli překladatelé postupovat volněji a svobodněji než při textech biblických a liturgických, mohli si dovolovat ruzná odchýlení od řeckých originálů, mohli pojmout leckdy to nebo ono místo svobodně podle svého vlastního ponětí, podle svého vlastního porozumění smyslu místa.

Všechny jazyky se vyvíjely souběžně, jen někde jinak psanými znaky také se však vyvíjející ze stejných základů … ze zvuků. Všechny jazyky mají jeden výchozí bod, z něhož plyne taktéž mrtvá starořečtina s románštinou (latina). Pokud je takových mrtvých jazyků více, pak nejvýše čtyři, protože všech ostatních jazyků pro další vývoj je potřebných tolik jako možností ve třetí soustavě. Bojomé mají češtinu, moravštinu, slezštinu, ale také slovenštinu či jiné, přičemž všechny mají stejnou možnost všem ukázat, který jazyk se z jiného odklonil. Pravidlem třeba i pro skupinu je používání „Ř, jinde „Ľ“, někde zveličování příponou „naj...“ (i u Moraváků stejně jako zvratné „sa“, protože „se“ je bez takovéto opravy matoucí svým dvojvýznamem). Bez ohledu na stěhování, se pouze místní jazyk vyvíjí, přímo podle názvů řek, hor a jinak pojímaných jiných známých útvarů ne|vlastní přírody. „Rjev, Rjeka, Rjad, Rjím“ nás naučilo říkat „Řev, Řeka, Řád, Řím“.

17090ʎ Člověk si neustále plete různé pojmy, protože pokládá dva či více různých pojmů za totéž, ve stejném významu. Takto vnímat dorozumívání je běžné také pro vlastní moudrost, která neumí rozlišit dva zcela jiné pojmy běžně používané.

Staromoudrost je nutné zažít, aby se už pochopila moudrost současná. Zde budou následovat různé pojmy různých významů moudře, protože staromoudře to byly pojmy stejného významu. Nikdo s tímto nemusí souhlasit, ale pak si nemůže stěžovat ve světě, že je urážený, protože někdo mluví o něčem a sám to nechápou třeba i s posluchači dohromady. Že si bude stěžovat u vlády nebo jinak se odkazovat na umělé (nepřirozené) zákony, znamená jen to, že je to jeden špatný postup (pramoudrý).

Pramoudrost: obecně i nejstarší moudrost staromoudrost: pouze ta minulá moudrost moudrost: současná pro lepší budoucnost nadmoudrost: lepší budoucnost (samočinně) podmoudrost: staromoudrost vnímaná před

pramoudrostí moudrost nadpřirozená: (doplnění dvojteček téměř

skrytých pro lepší chápání obvyklosti, protože rozumějící dvojtečky tak chápal už při psaní bez dvojteček) až rozdělení slov přinutilo vložit dvojtečku a to také zpětně, protože se to tak lépe chápe už na podruhé, co už nelze znovu objevit, ale jen se přesně dle postupu jednoduše a v Obecnosti už i podrobněji naučit. Až rozdělení slov Obecně, přetože až rozdělení všeho jiného je podrobnější na myšlenky pro vývoj.

Moudře umět: moudrost nadpřirozená je věděním, že se jedná o moudrost stejnou s moudrostí ale jen současně, protože pak se bude jevit nadpřirozeně někdo jiný vědomě.

Moudře 2umět: zaznamenat všem přesně jak to postupuje ale také probíhá po více členech najednou.

Moudře 3umět doplnit: za označeným či členitostí, což však podmiňuje návrat k opětovnému přečtení.

V Moudrosti vloha: takto nenásilně lze opětovat výchova, neboť to je ještě s jiným uměním pro vlohu 1řídící v 0Řídící.

V Moudrosti 1vlohaChápat nemoudrost lze už také jako pramoudrost, či dokonce i jako staromoudrost. Tato tři poznání (i se skrytým) lze doplnit i samočinně si uvědomující moudrost poznávající nadpřirozenou.

170911 Koalice se sešla v kompletním složení, aby rozhodla, kolik Odbory, koalice, vláda a též směnovna jsou pouhé úřady, jež už

274

přidat lidem ve veřejném sektoru od 1. listopadu. Platy učitelů se od začátku listopadu zvýší o 15 procent, platy ostatních zaměstnanců ve státní správě o deset procent. Dnes se na tom shodla vládní koalice, oznámil na Twitteru premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD). Dohodnuté zvýšení i jeho termín odpovídá požadavkům odborů. Zatím není jasné, jaká je dohoda o zvýšení peněz pro vysoké školy. Rektoři žádali vládu o dodatečných 4,5 miliardy korun. Po jednání koalice se bude návrhem státního rozpočtu na příští rok věnovat vláda, neočekává se, že by dnes kabinet návrh definitivně schválil. Příští pondělí chce návrh představit na zasedání tripartity. Sněmovně musí vláda návrh rozpočtu podle zákona odevzdat do konce září.

nepotřebujeme pro výpočet platů, protože každý obor má podle počtu odborníků stanoven stejný plat všem odborníkům za stejný čas činností, protože pomalejší se počítají jako nečinní každý tomu odpovídající okamžik (o třetinu pomalejší je proto nečinný každý třetí okamžik). Méně vnímanou práci dělají sice dělníci, ale to pouze znamená, že dělnický obor se liší od jiné odbornosti pouze výchovou k dané odbornosti, za což doplňuje odborníkům jejich odměny, které kvůli výchově i více dělníků neměl možnost činností dosáhnout. Stejně dělník už vychovaný vychovává učně k obyčejnému dělání, protože až po výchově potřebného počtu učňů se lze stát odborníkem už nedělnickým, neboť si sám učně na dělníky svého oboru vychoval. Učeň je jen pomalejším dělníkem, protože dělník odpovídá jen za různá přidržení, přenesení, očištění a jiná obvyklá dělání. Dělník je pak zase pomalejším odborníkem, přičemž i odborník může být pomalejší avšak jen ve své jednotce, takže ve třetí soustavě až skoro o třetinu. Není možné aby se kdokoli vzdělával a současně byl stejně výkoný, což je také důvod, proč není možné se vzdělávat rychleji než s odpovídajícím poměrem odlišností pro budoucí potřeby. Také učni si musí vydělat na své nástroje, kdežto dospělí i na učební nástroje svého pokolení, takže se všechny odměny odvíjí od obvyklé činnosti během celého života na dorovnání všeho spotřebovaného a něco málo navíc pro předpokládaný vývoj svého pokolení. Toto vše už umíme dostatečně přesně spočítat, což si také během života budeme neustále ověřovat a odlišnosti dobře opravovat. Do spotřeb se počítají také obvyklé nehody včetně náprav pohrom. Žádný člověk, který toto nedokáže spočítat nemůže být ani vědcem a pak také jen vědící, který toto dokáže jednoduše vysvětlit může být učitelem.

Mořská sůl po celém světě je podle vědců kontaminovaná malými částečkami plastů. Plasty, které znečišťují moře, si najdou cestu i do soli používané při vaření nebo dochucování jídel. Ukázala to studie vědců citovaná britským deníkem The Guardian. Miniaturní částečky plastů objevili v mořské soli ve Spojených státech, v Británii, Francii, Španělsku nebo Číně. Výzkum vedla profesorka Sherri Masonová ze State University of New York ve Fredonii. Spolupracovala na něm i univerzita v Minnesotě. Vědci zkoumali 12 různých druhů soli, včetně deseti mořských solí, které koupili v amerických obchodech s potravinami po celém světě. „Nejen, že plasty používáme každý den, ale jsou všude v našem životním prostředí,” uvedla pro The Guardian Masonová. „Jsou ve vzduchu, ve vodě, v potravě, kterou získáváme z moře, v pivu, které pijeme, i v soli, kterou používáme. Plasty jsou zkrátka všude.” Většina mikroplastů, které mořskou sůl znečišťují, pochází z mikrovláken nebo plastů na jedno použití. To jsou například PET lahve nebo jiné takové obaly. Podle odhadů OSN se do světových oceánů každý rok dostane přes 8 milionů tun plastů. Tento týden The Guardian zveřejnil závěry podobné studie, která ukázala, že mikroplasty znečišťují dokonce i kohoutkovou vodu. Nejvíc takto kontaminované vody je podle deníku ve Spojených státech. O konkrétním dopadu na zdraví zatím vědci příliš informací nemají. Je pro ně totiž obtížné najít takový vzorek lidí, kteří plastům nebyli vystaveni.

Pokud už nejsme schopni ani z jídla umělou hmotu odstranit, pak jsme schopni umělou hmotu ze skládek vyhrabat a dále už nezahrabávat nebo jinak nevhodně skladovat, ale naopak zdarma si nechávat z celého světa takový odpad dovážet přímo podle nejrychlejšího a jinak nejvhodnějšího zpracování daného množství současně potřebného pro znovení na umělohmotné části zboží a to bez dalšího škození. Takové části zboží si můžou také cizí odběratelé podle přirozené dohody v Síti vyzvednout. Návrhy na odstraňování umělé hmoty ze současných potravin je od nepřidávání dalších umělin, přes snižování až po nepřidávání žádných umělin a tak dále až po odstranění všech umělin v surovinách ale také z života, kde vše umělé bude už jen na vývoj přirozenou Památkou nebo Hrou či Pohádkou o starodávnu, kdy nás ovládaly počítače, protože jsme je vyrobili s jedinou přesně určitou chybou a proto jsme také následně zaostali. Přičemž stačilo jen neobejití upozornění na chybu. Pokud však takové upozornění nebylo ještě známé, pak je to hra či pohádka nebo už i památka na první objevení dané chyby tak jako je oprava i desítky a všech nul. A pak i s důkazy jako třeba, že i daný větší počet řádů má svoji víceosobní soustavu vnímanou však jen ze druhé soustavy jako oddanost ke všem jednotlivě stejná, ale jen z poloviny, protože opačnou polovinu má už každý vždy jinou. Tak je to i ze třetí soustavy s rovností všech tří možných dvojic, a protože jedinečnost je daná první soustavou, společnost všech potřebných (tří, ...) je daná konečnou soustavou. Tři trojice tak jako dvě dvojice ale navíc ještě trojnásobně. Protože se jedná o násobení jen vícekrát, tak to neznamená celou další soustavu. Naopak se jedná o jednu jedinou část celé jednotky, která už opakované násobení zjednodušuje přímo do mocnění, a toto opakovaní i s jinou členitostí mocnění se zjednodušuje do světového víru i společného Vědomí. Jednou už i čísla budou Památkou, což je volnou branou ke všemu přímo potřebnému ze všech vědomostí kdykoli a kdekoli. Čas jako číslo pak už také nebude jako číslo potřebný, protože bude také vše od počátku

275

dobře vnímané jako přirozený vliv na obranu jen všeho (obydlí).

E-maile-knihae-tržby, e-pokladnae-taxi (Uber)e-pojišťovna (Šéf ePojisteni.cz: Chceme být hlavně vidět. Ale i

měnit fotbal k lepšímu … nebo 1. klubová pojišťovna)e-ubytováníe-bankae-půjčkae-obchode-jídelníčeke-(ne)bezpečíe-dražby, e-aukcee-balíke-tabulky (chemie)e-lili (pro děti)e-learingE-stravenkou platíte bezkontaktněPrincip fungování elektronických stravenek je velmi

jednoduchý. Zaměstnavatel každý měsíc nahraje příslušnou částku zaměstnanci na jeho kartu. Ten ji pak použije při placení stejně jako bezkontaktní platební kartu. Výhodou je, že držitel stravenkové karty může útratu zaplatit přesně na koruny a nemusí tak řešit situaci, kdy provozovatel na stravenky buď nevrací, nebo vrací jen do určité částky.

LETShttp://www.zdravotniregistr.cz/IZIP http://e-republika.cz/tiki-read_article.php?articleId=942

Že něco je, ještě neznamená, že to musí být ve skutečnosti, ale pak je to v nějaké zábavě (osobní sny i neosobní představy i nespolečné hry i společné vědění pro společné Vědomí i ve Hře Síť čísel). Že něco není, neznamená, že to není ve hře, protože co takto známé není, je už samočinně známé nejméně jako něco nadpřirozené a více už jako chápané, protože až potom někdy jindy to může být všemi stejně obvykle rozuměné a pak i objevitelem sladění už také přirozeně myšlené pro vývoj.

276

Zdraví

Špičkový produkt pro moderní lékaře. Online objednávání pacientů je dnes jasným trendem stejně jako nákup zboží online v e-shopech. Dnes už asi nenajdete aktivního člověka, který by si něco nekoupil po internetu.Stejně jednoduše jak lze na internetu nakupovat, lze se i objednat do Vaší ordinace na vyšetření.Jako pacient se můžu v hluboké noci objednat sám na jakýkoliv volný termín u Vás v ordinaci. Pečlivě si naplánovat, kdy mám volno, kdy mi to vyhovuje a kdy máte volno Vy.Po objednání se data zobrazí Vám nebo sestřičce v jednoduché administraci.Termín buď potvrdíte nebo přesunete. Automaticky je o tom pacient informován a termín je systémem hlídán a pacientovi připomínán.Celá správa objednávání je velice pohodlná a rozhodně jednodušší než psaní si poznámek do objednávacího sešitu. Infrastruktura systému je navržena tak, aby se přizpůsobila jakémukoliv typu ordinace a provozu.Celý objednávací systém je v ceně základní registrace. Podívejte se na vzorový profil zde: ???Zde je kontakt na technického správce, který s Vámi rád probere všechny konkrétní dotazy ohledně online objednávacího systému ???.Ošetřovaný uvede závažnost ošetření, přičemž při běžně známém ošetření je samočinně objednán ke svému ošetřovateli na čas určitý s dobou trvání obvyklou včetně doby neobvyklé mírně přesahující dobu obvyklou.

Obvyklá doba podle místnosti provádění se pro každý úkon ale u každého konajícího zvlášť přepočítává od vstupu do místnosti až po výstup objednaného samočinně s přesunem jeho osobního ovladače Sítě dveřmi a jednoduše jen podle postavení dveří v prostotu zaznamenaného v Sítí už rovnou při stavbě či opravě budovy.

Při běžně neznámém ošetření je samočinně objednán k odbornému nebo pohotovostnímu anebo jinak zvláštnímu ošetřovateli. Jeli ošetření nutné bez prodlení je postup také okamžitě nejvhodněji řešený. Vše je samočinně dopočítávané podle ostatních objednávek a také přepočítávané při zváštních odchylkách, což je pochopitelně také všem ostatním oznamováno samočinně a to včetně blížící se doby objednání. Už jen vstup do čekárny může být samočinně ošetřujícímu oznamovaný či přímo samočinně v Síti o vstupujícím jeho potřebné údaje v Síti samočinně ošetřujícímu vyhledané. Důležité je vědět, že takovou samočinnost nikdo neobsluhuje, neboť je obsluhovaná samočinně přímo výskytem jedinců přes osobní obsluhovač Sítě. Cokoli už takto ne|obsluhované, je všem zdarma i k užívání přesně podle osobně zadaných vstupních údajů.

Pochopitelně, že každý má možnost se včas přeobjednat a tím i uvolnit dobu postupně jen jednomu, kdo ji bude chtít zaplnit. Už předem lze uvést, že v případě uvolnění doby i dřívější se lze samočinně přeobjednat, a proto jsou doby obvyklé spolu s neobvyklou i pro různě podobné úkony pokud možno stejné.

Zařazení se do portálu KATALOG-STOMATOLOGŮ má spoustu výhod.

V tomto čistě lékařském projektu fungujícím od roku 2009 jsou zastoupeny ordinace napříč Českou republikou a proto by zde neměla chybět ani ta Vaše.

Stojíme si za tvrzením, že projekt KATALOG-STOMATOLOGŮ je nejkvalitnějším zubařským projektem poskytujícím online služby pro stomtologické ordinace v České republice.

Nově poskytujeme klientům nevídanou garanci!

POKUD NAJDETE LEPŠÍ A KVALITNĚJŠÍ ONLINE SLUŽBY PRO VAŠI ORDINACI ZA MENŠÍ CENU, DÁME VÁM CELOU WEBOVOU ORDINACI U NÁS ZDARMA!

ZÁKLADNÍ SLUŽBY:

1. VLASTNÍ ÚČET – editujte si informace kdykoliv a kdekoliv2. ASISTENT NA TELEFONU A EMAILU– každou změnu provedeme rádi za Vás3. NEOMEZENÉ INFORMACE – v službě nejste nijak limitování4. NADSTANDARDNÍ GRAFIKA – doufáme, že se Vám líbí J5. ČLÁNKY LÉKAŘŮ – publikujte neomezeně6. NONVERBÁLNÍ HODNOCENÍ ORDINACE – možnost mít zapnuté, zpětná vazba pro lékaře7. DOKUMENTY KE STAŽENÍ – databáze připravených nebo vlastních formulářů pro pacienty

277

8. ONLINE OBJEDNÁVÁNÍ PACIENTŮ -kompletní online objednávací systém přizpůsobený přímo pro lékaře a ordinace

9. WIFI WEBKAMERA - přenos obrazu z čekárny přímo k pacientům10. JEDNORÁZOVÝ AKTIVAČNÍ POPLATEK - žádné roční poplatky!!!A mnoho dalších skvělých drobností.

Každý klient má od nás bezplatnou online a telefonickou podporu.

Registrujte se ZDE a my Vám do 48 hodin zavoláme a postupně nastavíme všechny možnosti tak, jak si to představujete.

Nejedná se pouze o zubaře, ale o všechny nějak ošetřující odborníky a to i s následujícím vylepšením.

vlastní účet vám tvoří samočinně také objednavatelé svými požadavky s příznaky na vyšetření máte i porovnání jakosti včetně doby obvyklé a vybavení s ostatními ošetřovateli stejného oboru zpětnou vazbou od ošetřených je samočinně jejich dlouhodobá nepotřeba dalšího ošetření všechny vaše záznamy jsou bezpečně uloženy v Síti i na více místech i se zobrazením si minulosti údaje o všemožných ošetřeních jsou také všem veřejné, přičemž ošetřený má začleneny jen ty své vybavení programové je účetní, skladové a jiné a přímo v Síti už zdarma k jeho jednoduché

obsluze veškerou obsluhu používaného zařízení lze zaznamenávat do Sítě i samočinně pro přehled v údržbě vaše články jsou samočinně začleňovány mezi postupy odborné, čímž vyplňují v postupech mezery nepotřebujete skrývat své nápady, protože jejich zveřejněním v Síti si umožníte i opakující odměny takže nepotřebujete žádného asistenta, žádné dokumenty ani jednorázové poplatky

Nikdo se nemusí nikam registrovat, protože statistický i s jinými úřady má všechny alespoň základní údaje jak o ošetřovaných tak i o ošetřujících. Nyní stačí jen tyto údaje jednou se Sítí propojit a po přenesení (tak jak i teď jsou) do Sítě je dále už jen v Síti i čísel nechat všemi přirozeně samočinně k obvyklostem přizpůsobovat.

Také si můžete dle postupu v Síti sami vytvořit obsluhovaný snímák (video posouvané přímo prohlížejícím) s přístupem i pro vozíčkáře přes čekárnu až do ošetřovny s doplněnými odkazy na popisy přímo u výrobce i přístrojů. Neúplné popisy lze opět doplnit o vlastní postupy podílející se na odměnách dle daného zařízení. Pochopitelně, že jsou už samočinně Sítí oznámeny i blízké lékárny, parkoviště, provoz a jiné potřebné údaje.

170826

Deset varovných signálů Alzheimerovy choroby

Více než 150 000 Čechů se potýká s Alzheimerovou chorobou, přičemž se očekává, že do roku 2050 se počet nemocných ztrojnásobí. Už nyní se tato choroba řadí mezi deset nejčastějších příčin úmrtí ve světě, nelze jí předcházet, léčit ji ani zpomalit její průběh.

Bohužel většina lidí stále přichází k lékaři pozdě. Signály demence si postižený člověk často neuvědomuje, vnímá je jen jeho okolí.

1. Změny v paměti narušující každodenní život2. Obtíže s plánováním a řešením problémů3. Problémy s obvyklými úkoly v domácnosti, v práci nebo ve volném čase4. Zmatenost v čase a prostoru5. Potíže s chápáním vizuálních obrazů a prostorových souvztažností6. Nové problémy se slovy při mluvení i psaní7. Odkládání věcí a ztráta schopnosti zpětně si vybavit činnosti8. Zhoršený nebo špatný úsudek9. Ukončení práce či stažení se ze společenských aktivit10. Změny nálad a osobnosti

Se současným pramyšlením se nedá ani divit, že se stále větším věkem dožití je obyčejný člověk nucen jen se honit od jedné práce ke druhé a to i bez smyslných důvodů. I když má člověk nápad, jak by se dalo něco

278

vylepšit, vždy se najde nějaký chytrák, který si nápad přivlastní, protože má více peněz na jeho uskutečnění nebo zapomění. Až v Síti je bezpečné veškeré nápady osobně zveřejňovat, protože jsou v Síti trvale původní.

1. člověk si pamatuje dokonale jen čísla a s nimi i pojmy spojené, protože si je dokáže odvodit, což má přímo v podvědomí samočinné. Pro trvalé zapamatování jen toho důležitého je potřebné se naučit pouze naplňování Sítě čísel vlastními soustavami, od nulové nečíselné plnící se sama podle množství všech přesně zatím známých možností plnění každé soustavy, přičemž do další není možné postoupit, dokud není naplněna věděním právě se plnící soustava. Nula určuje počet, jednička znaky, dvojka řády, trojka úrovně, čtyřka rody, pětka druhy. S každým novým členem ale i jinak se začleněním se samočinně část nuly členem a jinak členitostí označí jako další jednotka zanechávající v nule stopu jako znak, řád, úroveň, … i. S takovými seznamy o všem co je kolem už jen v představách, budeme mít konečně čas vytvořit skutečnou Síť a do ní všechny nejen představy, ale také splněné představy zaznamenat. Člověk dnes zapomíná, protože nemyslí, tak jak mu to současné smysly dovolují. Místo toho pracuje a nápady nikomu pro jistotu nedává a nechává upadnout v zapomění, protože nemá přímo takto společnou Síť.

2. Ale řešení přesné nemají ani současní vědci, protože ještě ani nepochopyli Síť čísel a natož ji dříve rozuměli. Bez opravy nuly, která je všude mezi jednotkami, tak jako každé „NIC“ se samočinně zaručují neustálé problémy. S pochopením se už nezaručují a s rozuměním jsou vyřešeny, s myšlením je už lze také popsat pro vývoj jako myšlenky, a s uměním myšlenky uskutečňovat máme všechno možné, co si bylo už dříve možné dobrého představit, boť představy jsou vždy na vlastní proměnu své osobnosti.

3. Člověk neví, co znamená slovo „obvyklé“, protože si ho plete s průměrem obecně, který má však ve skutečnosti jen z vlastního uvažování ve smyslu pravdivém pro právě pravou právní správnost nebo jinak ve smyslu levdivém pro levě levou levní slevnost. Obvyklost se počítá ze všeho až v ploše, protože v přímce, za sebou i jinak v řadě se poznává jen sousedství horší, stejné či lepší. Každý člen má přesně svoji obvyklost každého oboru zvlášť ve vlastních průměrech. Pro každý obor však platí, že člen první je stejný jako poslední, a zbytek se pouze přizpůsobuje, přičemž obvyklost samočinně určuje nejméně polovina všech nejblíže stejných, protože druhá polovina je samočinně neobvyklostí. Protože známe předem výsledek podle prvního i posledního člena, má každý možnost až od 2soustavy pochopit přímo dokonalou obvyklost, která je i v první samočinně, ve třetí se jeví opačně a od čtvrté je to iž samočinné.

4. Zde se už projevuje zmatenost, přičemž si to dříve zaznamenané můžeme znovu přehrát nebo jen jako zde, pouze přečíst ale už s vnímáním každého slova přesně ve smyslu jen tom nejlepším. Pokud to nějakým slovem není možné, pak se jedná pouze o jednotku upozorňující na nulu. Opak neupozorňující na nulu je sám nulou, protože až jinak myšlený opak udělá dobrou stopu v nule jakožto také dvojopak, což bude platit samočinně už u každé vyspělejší soustavy, protože až vždy jiným následným opakem, lze chápat vývoj, 4opakem mu rozumět, 5opaky myslet, protože dle 6opaků všemu umění se lze naučit, což je už samočinně přirozeně 7opačné umění pro samočinnost 8opačně si řídící vše i vlohami v Moudrosti. Všichni proto budou zmateni, pokud cokoli nenaplní, aby mohl naplnit vlastní soustavu sám i společně. Pouze jednu jedinou první jednotku si každý musí učinit sám (Moudrost), protože pak už může společně se všemi jen s obvyklostí souhlasit samočinně, protože až na konci udělal tu práci jeden a jiní i opačně.

5. ze všech dosažená a to včetně prvního a konečného si první vybral to poslední, protože jen tak může kdykoli vstoupit také do Hry, kde je počátek už od nuly, takže o jednoho člena vždy navíc než všichni ve Skutečnosti. Kdokoli je další nulou, jednoduše už i ve Hře ji označil vlastní jednotkou v počtu účastníků. Další může vstoupit až se jako nula za vlastní jednotkou uvědomí v Síti čísel osobně vedle nuly jiného nejdříve začleněného, pokud to vlastní rozčlenitostí umožňuje, protože pak se začleňuje k dalšímu dřívějšímu, přičemž v první soustavě je vždy konečný počet členů tak jako i každý člen může z vlastní soustavy mít i více členů ale jen, pokud je dokonale dobře vnímá dle dřívějších důkazů pro Skutečnost, boť jinak je to nedokonale, též špatně vnímané, takže bez odkazu na důkaz o jednotkovém původu až po samotnou Moudrost po umění už samočinně bez všeho špatného, protože se na vše špatné už samočinně včas upozorňuje přímo ve společném Vědomí Všem jen

279

účastněným, boť jiní to nepotřebují vědět obecně, ale podrobně si to můžou přímo ze společného Vědomí nechat vlastním vědomím zjevit.

6. Nevidící obrazy a prostorové souvztažnosti, tady nic nové nevymyslí a ani to vymyšlené nepochopí. Že něco už je ve společném Vědomí, neznamená, že o tom ví, ale už třeba ztrácí řeč i má nezvyklé psaní či mluvení. Až s pochopením Hry se konečně osvobodí od okov pramyšlení, což znamená, že porozuměl úvahám, ale samotnou myšlenku ještě si sám ve své mysly nedokázal dokonale stejně představit. Zde nejde ještě o všechny myšlenky Světa, ale odpovídajíce si v Myšlení naopak jde pouze o dvě myšlenky.

7. „počáteční hra“ i „dosažená přirozená samočinnost vlohami“, protože všechno co vnímáme si lze přehrát jako ve Hře a pak už stačí jen dosáhnout všeho v Moudrosti (to aby se z člověka nestal dement) v těchto dvou myšlenkách a pak i různě mezi myšlenkami, ale i mezi těmito dvěma myšlenkami jinak. Myšlenky nové si může každý popsat jak chce, ale vždy budou souviset s novým začleněním člena do všeho od nuly hezky pěkně přesně přirozeně samočinně jakožto v Síti čísel a tudíž i obvyklé je samočin. Není důležité, že ztrácíme věci a jinak zapomínáme, jen si musíme co možná nejvíce dobrých myšlenek vyzkoušet ve Skutečnosti, ale povolené jsou jen ty dosažené ve vlohách, a proto se doporučují už také ty dosažené v umění daným jedincem přímo podle nejlepších podmínek všem vyhovujícím co nejlépe. Děti a ostatní nedospělý vyspělosti mají samočinný hlas u všeho voleného pro samočinnou přirozenost, a proto při ubývání dětí se poznává umělá robotičnost (robot děti neplodí, ale opracovává na stejné). Naopak při nadměrném přibývání dětí je člověk nevědomý si dobrého vývoje dvou stran též v dobrém, kde z ostatních tří možností se na nejhorší úpadek upozorňuje, protože při zaostalosti se čeká až každá strana vytvoří té opačné prostředí lepší než má sám, pak hrající vyhraje Moudrost, aby mohl přímo ve Skutečnosti dle vyhrané Moudrosti objevit novou skutečnost sobě a pouze ten první také všem dalším.

8. Ve vlohách mají výhru už všichni, jen si ji musí dokonalou představou zasloužit, protože Moudrost není jinak možné stále jinak dále vyhrávat. Stačí jen něco pro Moudrost už uskutečněné vlastní činností alespoň jednotkově pro pochopení jednotky, pak dvojkově pro pochopení čtyř jednotek v ploše jako ve dvou řádech, oběma pohledy a také všemi směry a jinak po dvojicích i dvě. Tři druhé soustavy si lze také představit jako třetí soustava, jenže z první to jsou jen tři členy a ze druhé jako dvojčlen a jeden zvlášť a to různými způsoby, takže pomocí předchozích soustav lze vytvořit samočinně soustavy jiné až po vnímané i všemi z vyspělejších soustav, které dávají svá upozornění už samočinně v dané přirozenosti už přímo prvním objevem pokud se vše dobře zaznamená do dobré Sítě se samočinně obvyklým dobrem.

9. Když si toto člověk uvědomí jen jako pokus o hru na myšlení, nemá stále opravená čísla, nebo se mu pletou i významy pojmů na opačné, než byly v době vzniků dobře myšlené, ale doposud neopravené. Někomu to právě teď takto stačí, protože si to musí promyslet a brzy znovu i přečíst. Někomu to stačí zase levě pro uvažování nad nějakou chytrostí, jenže bez odkazu tohoto komukoli jinému a co nejdříve, nikdy nepochopí jak přechytračit chytráky, protože když to bude stále odkládat, pak zapomene, čím zde uvedeným přímo chtěl přechytračit jiného a zapsat to lze jen obtížně, protože by to druhý jinak myslel.

10. Chytráci, kterým to ještě nestačilo, právě si uvědomují možný už vždy lehce odhalitelný zločin, nebo se konečně obrátí, poznají sebe jako možného umělce na hlupáka mezi rozumem a uměním. V Síti se vždy nejdříve dorozumívá pro rozumění a až potom se rozumějící přímo dle nějaké myšlenky učí svému umění třeba i rozumět stále dokola stejné soustavě, protože se už jen hraje s nerozumějícími pro jejich dobrý vývoj si také stejně s ostatními nerozumějícími hrát. Stejně to hrají chápající s nechápajícími ale i poznávající s nepoznávajícími. Bez smyslů se lze i hrát jakožto věřící s nevěřícími či naopak ale jakkoli jako smysl neškodlivého opaku (uskutečněné bez smyslu je to stále škodlivé i samočinně upozorňující). Stejně to hrají však také dobře myslící s nemyslícími na jejich vývoj, ale až umějící myslet to hrají nejen s neumějícími to stejně myšlené umět, ale také s těmi rozumějícími si hrající s nerozumějícími a zde už se otvírají zcela jiné možnosti zečlenění do stejné třetí soustavy než jsme si doposud mysleli. Každé myšlení i s těmi dvěma soustavami nejbližšími je také jistou členitostí i třetí soustavy či jinak členitě. Přičemž stačí všechny pozice ve třetí soustavě dobře zaplnit, boť pak

280

už bude všem také první úrovní už i společnou jako družstvo už se vnímající v dokonalosti lépe než ostatní dvě družstva se tak nevnímající. Tato hra se však nehraje už jen mezi třemi lidmi i různě smíchanými, ale také mezi třemi druhy Země i.

A takto jednoduše pouze pomocí představ dementům je vysvětlující si samo nebo nedementy, že se lze léčit z demence čechně spisovně a tudíž lépe řečeně jako „zaostalost“ a to až s vývojem do různě členité soustavy dle Sítě čísel samočinně poznávané. Zaostalost končí už s poznáváním první soustavy, boď dále je jen vývoj všem stejně jednotkově poznaný dobře přímo pouze v Moudrost dle níž se hraje i pro vývoj proti protivývoji.

170827 Vždy je nejdříve nikdo nedaný v daném prostředí, protože ten daný prostředí jako první objeví. Další je vždy od daného daný čili oddaný, ale současně i do daného daný čili dodaný, kde první části říkáme také rozdíl a druhému doplněk, který nejdříve doplňuje, že je vzorem takového poznávání sebe jako rozdílu s doplňkem současně, protože člen přidaný to musí jako samočinnost vždy uvést jako jen stejně přidaný. Až s poznáním samočinnosti se vždy lze uvědomit na třetí soustavě o samočinnosti dvou předcházejících, k nimž se přidal už jinak než stejně a sice jako poslední přidaný, což je však už podle stejné přidanosti, což třetí nejen cítí jako nemluvně ale už jako mluvně ví, takže toto mluvené říkají rodičové dětem, aby je naučili myslet takto stejně přidaně. Mezi tím je mluvně neznalým dítětem, pak znalou mládeží, protože až dospělí znalé chápou jako vyspělost třetí soustavy mluvňat, protože člověk je a před tím byl počatý, podle ne|známých vloh. Zde se předávají vlohy samočinně plodícími a nesamočinně vychovávajícími o krok vyspělejší k jedenácté soustavě, protože dosavadních deset je také stejně přidaných jako krok i v názorném znaku čísla už dříve známého jako „deset“, která však ve skutečnosti hodnotou ještě nebyla, a také nemohla být daná bez hodnotného znaku přesně značícího hodnotu. Už ve středověku se hodnotil každý podle znaku, ale to až doposud nachápe ani píšící, dokud si to zase nepřirovná nějak jako stejně přidané. Chápe se to jako Stejná soustava čísel z vyšší soustavy vždy jako poddaný pro nejdříve „dané“ jedním prvním až společně člověčně přidávaní.

Další soustava je však jinak a proto nejdříve samočinnost na konci v konečnu nejdříve neviditelná a všemi ostatním už viditelná. V další soustavě je všechno ostatní, přičemý už nezáleží na tom kdo je první, ale i poslední, což je pouze ten první sám chudák před ostatními se tak jako hlupák cítící různě třeba nejdříve jako ten nevidící, je už prvním vidící, a tak to je i v jiných případech, ale nejdříve jsou všichni ostatní vědomě jako nevědomí jednomu, který si to označil jako Síť počatá, přičemž až druhé vnímal jako Síť umělá, kterou ovládají všichní jinak, jen ten první se s ostatními sveze samočinně, protože si to jednoduše jako první samočinně zaslouží jako první Výhra všem oznámená jako vědomá Síť umělá neumě takža v dokonalé zde této myšlence bez uskutečnění bez volby Moudrosti, ale pak už také volbou Moudrosti, čímž se všem moudrým samočinně povoluje hrýt si s nemoudrými až doposud všemu rozumějící stejně jako první pisatel, který se vedle nového znaku představující také krok číslo deset sám představil, a ostatní mu pouze takto jednoduchou představu musí v Síti přirozeností sobě si vědomých jakkoli ale přesně představit. Samočinnost je první samočinně, čemuž odpovídá samočinně už bez otázek, dopovězení stejné, jinak si musí vymyslet i jinak stejné. Nyní si je pisatel spokojenější se svojí dosavadní dokonalou ochranou, a protože toto neví bezpečně, pak až poslední mezí v této soustavě je všechno konečné, a nejen první jednotka stejná jak na konci, přičemž si bylo pouze prvním možné vybrat cokoli, aby už i rozuměl tomu, že vše ostatní je také jedna ze všech možných samočinností ale z těch dosavadní myšlených jen pro vlastní soustavu nesamočinně všemi dokázaná v Síti umělé stejně odpovídající Síti čísel a souřasně stejně odpovídající Síti přirozené (myšlenka přirozená), protože rozumění přirozenosti je tímto vysvětleno pouze v myšlení, a zbytek dokažte už také tak nějak i mezi sebou jinak než důkazem. Dosavadní důkaz je pouze dobrým právem stejně jako dobrým lévem dokázaná, protože jednou z dalších možností každého jinak prvního oddaného a dodaného je též stejné doplnit pro vyšší píšícím soustavu. Spravedlnost se vždy dokazuje prvnímu, kdežto u nespravedlnosti je to vždy naopak. A tady bylo dobré si s myšlením počkat, protože první je Moudrost samočinně daná, v ní i ten co ovládá umění oddanosti stejně jako dodanosti ale s rozdílem ani s doplňkem, protože stačí cokoli obecně známé mít stejně jako Síť čísel v Moudrosti a to všetně Nuly se všemi svými nemoudrostmi ež zločiny, před nimiž je Hra samočinně, protože i děti jsou hrou chráněni nejdokonaleji právě pomocí umělých her, a také pisatelovou hrou na společné Vědomí, protože přesně to zaznamenal už někde dříve a nyní všem ostatním stačí nápověda jako číslo mámící198431 obsahující v sobě také údaje o narození kohokoli, ale doporučuje se příbuzných, protože jinak to není hrou dobrou, ale na poznávání dobrého, chápané pak i jako rozpoznávání dobrého samočinně, jen podle všeho v Moudrosti. Takže ten druhý je už nesamočinně samočinný, protože o

281

jinak myšlený samočinný je dané už vždy, ale nejdříve ve třetí soustavě jako jinak vnímané oddávání s dodáváním stejně jako oddaný s dodaným, protože jen tak se točí všechna čtyři kola vozidla přirozeně podle přirozených zákonů zde na Zemi, což nám stačí ve vesmíru dokázat a to třeba i jízdou na Měsíci ale v Síti by to bylo dané nejdříve mimo Síť jako upozornění na unáhlené objevy, které ještě nejsou potřebné a proto ani samočinné, ale přirozeně upozorňující bez Sítě ve Skutečnosti okolím, kdežto v Síti už se samočinným důkazem přesně dokonalým jak je dokonalá Síť zaplněna také samočinně, ale jen volbou dospělých nejdříve všemi společně svoji stejnou vyspělost nejvhodnější, takže se i první vrací jako nějak mámící samočinnost už vyhranou ale nyní si ji hrající se všemi ostatními jako hráč obvyklý i v ostatních jinak myslících všechna čísla, ale nejvhodnější nápad je, že se pžestane na daný nápad myslet a důležitější je ho poslat dál všem ostatním.

Stejně to jde všem ostatním ne|hodnotně jen u toho kdo porovnávou odlišnost stejně považuje za stejnou jednotku ve Hře „bez upřesnění na svůj případně možný zločin, protože z něho se také ve stejném případě

(jinak vnímaná dosavadní samočinnost všem společná), protože také stejné možnosti navazujících na stejný případ jsou součástí i z doposud ne|známých samočinností. Poznání nemusíme znát podrobně, ale jen přesně opačně, takže dokonale obecně, což přirozeně znamená „Obecně“ a pak i „obecně podle čísel označující přirozenost se samočinností v Moudrosti. Samočinnost je možná už samočinně vždy jak současná, ale nejdříve nevědomá sobě, pak sobě vědomá, což samočinně znamená všem ostatním nevědomá. Řešení je doposud přirozené Obecně, a pouze prvním objevená pravděpodobně nejdříve ta obvyklá. První štyři skutečně nikoho neodměňují, protože to jsou spojovatelé známí jako První duchem a ostatní samočinně neduchem, z nichž jedním proudí samočinně Duch Spojnice, dalšími Duch Sítě a to počínaje zde myšlenou a v první soustavě známou až po krok znamenající doplněná desítka i se znakem „ “ a to jen nutnou jakožto pro opravu všech soustav i dosavadních, protože další prst na obou rukou nemáme, takže ani nepochopíme jak tam může být i jedenáctý ve hře ale ve skutečnosti jedendeset jeden jako i jediný první ve stavu plošné soustavy po zaplnění prvního řádku, kde ostatní jsou také samočinností jenže doposud nevnímanou jako i třetí stav ve třetí soustavě (Duch), kde dvě ostatní o první neví, ale znak už někde je bo ho i vnímaly smysli třeba tak jako původně myšlené „vidění“ se všemi ostatními smysly stále dokola, dokud si neuvědomíme lepší cestu z kola ven, protože horší je vždy nějak dokola jakožto tvoření základní jednotky třeba i Ducha, kterou má každý v sobě právě pro vývoj i jinách smyslů přesně podle Sítě (čísel nejjednodušeji všemi se možné naučit, protože vše ostatní se už samočinně připojuje všem, kdo další samočinnost objevil jak první dokázaná samočinnost už dříve objevená právě s lévě dohromady jako jedna jednotka Dvou, kde první je pravá, protože to asi tak vzniklo při mluvě a levá je už samočinně mezi dvěma, tak jako vždy konečný znak doposud obsahující také včechny znaky stejně jednotkové, mezi nimiž je pouze jedna samočinná, protože vzniká samočinně ze všech upozorněních na nehodnoty což jsou nuly, které se musí jen ukázovat samočinně, aby bylo možné všechno vidět současně jako dobře nejen uspořádané, ale i jinak začleněné přirozeně Samo.

Jeden obchodník to objevil a třeba i člověk a třeba e jako obchodník to zaznamenal jako počínající Síť pouze v Moudrosti. Jako obchodník chce jen cokoli jednotkové buď nově objevené nebo jednodušeji pro všechny ostatní jako odměna jedinou jednotkovou měnou za každé početí se do umělé Sítě, protože přihlášený tam každý může být zdarma jak dlouho chce, ale samočinně jen dokud je to vždy v Moudrosti jakožto i vždy lepší jakožto i vždy lepší vidět, a pro další dva samočinně i lepší spravovat slevy a slevovat spravy, kde spravy vnímáme doposud jen jako opravy. A někteří i jinak spravy jako opravy či naopak jinak opravy jako spravy. Také správa slev je daná pouze výchozí jednotkou jako kus ukousnutý jednomu a ukousnuté rozděleno všem ostatním nebo i jinak bo jen sobě bo to neumět využít alespoň v Moudrosti sobě jako hru na obvyklost, kde je samočinnou výhrou stejně obvyklý příjem, proto si lze v Moudrosti zvolit jen každý použitý znak jako číslo z čísel už všem zdarma opravených, ale do hry je vstupné dobrovolně hodnotné jako stejně odkazovaná jednotka prvně vytvořená, takže není potřebné plýtvat jednotkami zabírající zbytečně paměť, což znamená, ža takto vyvořená jednotka předáním práce se s přihlášením do Sítě je také odměnou samočinnou Prvnímu.

Každá jinak vnímaná samočinnost je pořád v Samočinnosti, kde samočinnost čisté Nuly samočinně už také v Moudrosti znamená také bez zločiných následků, které jsou nejen důkazy, ale i samočinnými upozorněními na jinou už předem vědomou zločinnost. Kdo tomu nerozumí, jednoduše; může přemýšlet podle svého napojení na cokoli zde uvedené jen z toho čemu rozumí, přičemž stejné je to také u jiného vnímání z toho co se vnímá, protože levárna se pozná hrou podle níž se vnímá až se samočinnou volbou pravárny, protože pravost se pozná až se samočinnou volbou levosti. Lepší radou, než doprava či doleva, je „k tobě či ke mně“, což lze použít přesně i při pohledu navzájem na sebe, boť o doplněk se postarají samočinně vyvinuté smysly.

282

Zaostalý člověk se brání různými výjimkami, a proto si zavádí pro jiné platící i potřebu Vykání jako úcty ke starším, které poctivý člověk má i bez Vykání, protože si je jistý, že přirozenost se ani za Vykáním neschová. Jako důkaz o myšleném zločinu je každý nadávající. Během nadávání se určitě nějak přiznal k této myšlence.

Moudrý člověk nenadává, ale odkazuje na řešení v Síti umělé, protože v přirozené se to musí samočinně objevovat s použitím e umělých samočinností. V Moudrosti lze vždy pokračovat ve Hře, pokud s ní budeme dobře o jediný krok ve předu, protože jinak se jedná už pžirozeně samočinně o nejistou budoucnost. Až se dobro vyřeší i na té nejtitěrnější jednoduchosti vědomého vnímání, je základ všeho hotový (Síť v Moudrosti).

Neboť se dobro v Síti řeší samočinně neporušením žádného upozornění, je Hra všem dokonalou ∞zábranou.

První si hraje, že jsou všichni stejně poddaní, ale ve skutečnosti je stejně daný mezi i Danými v Síti si vědomě Sítě jako dobrý nástroj umělý pro přirozené vnímání bez všeho umělého, kromě stejné jednotky mourosti 0. s poznáváním všeho umělého, poznáme také všemožné samočinnosti, jenže se upozorňuje na umělé rozumění chápání poznatků, které se projevuje jen jako upozornění dobré dobrým a špatné špatným, přičemž ze špatného zlé je zlým už známe jako zločin. Proto se špatným nemyslí jen zločin (s očištěním) ale také netrestná chytrost (s vysvětlením, že hlupáci jsou spojnicí s moudrými, ale jeden první je i posledním?).

Otazníky jsou jen odkazem do hy ve Hře, protože bez otazníku je to myšleno pro Skutečnost lepší už všem možná, ale jen Všem (stejně myšleno) ze všech nehraná už i samočinně. S velkým „V“ se v Síti nevyká, ale myslí stejně obvykle jako i jinak stejně členitě myšleno.

170828 obecně se upozorňuje na nepřirozenost, která se bez smyslu projevuje naopak počátkem smyslu jakožto osobní vnímání nadpřirozena nějak vnitřního a proto jen v mozku na určitém místě nejdříve okolní tlaky na mozek jakožto na buňku, ve vodě se horší vidí ale lepší slyší než prostředím ve vzduchu, takže ve vodě se „vidí“ nejlepe podle odrazů zvuků, avšak ve vzduchu se „slyší“ nejlépe také podle odrazů i lomů od okolních útvarů, jen je potřebné změřit odlišnosti a všem jako jednotku mezi vodou (vidět slyšené) a vzduchem (slyšet viděné) zaznamenat Obecně. Že doposud neslyšíme viděné, ještě nemusí znamenat, že to tak někdy nebude. Naopak je nejvýše pravděpodobné až nejméně pravděpřesné (přesně: až nejméně dobropřesné), že nárazy ve vodě tvoří zvuk stejně jako ve vzduchu jen jinou rychlostí prostředím pronikající a se vzdáleností ubývající na síle. Ve vodě je rychlost zvuku více jak čtyřnásobná, ale síla je ve vodě také se vzdáleností větší. Stačí se ve vaně ponořit do vodou a klepnout na vanu a to samé ve stejné vzdálenosti provést i mimo vany.

Pomocí zvuků se dokonale odrazem odhalí dokonalá průhlednost, ale zase barvy se neslyší. Proto mají zvuky hlásky (tóny: c, d, e, f, g, a, h) v rozhlasech (oktávy) po dvojnásobných točností k předešlému počtu točností, takže se jedná o dvojkové soustavy vždy se sedmi stejně značenými jednotkami. Po danou dobu i více hlásek stejných dává přímo sílu hlásky, kdežto různé hlásky tvoří spolu už podbarvy přímo odpovídající skutečným barvám, kde jen černá představuje jednotkový klid upozorňující na nulový neklid i mezi hláskami. Hlásky hudební s mluvenými lze proto spojit už také s barevnými, a pokud barvami s odstíny nahradíme takzvanou notovou osnovu, lze v každém popisu vyjádřit pouhým barevným psaním také zpěv, u něhož stačí dořešit jen délku jednotlivých samohlásek a mezer, a proto je hlavně u „ě“ nutná oprava, jinak nelze vyjádřit dlouze třeba „zpjéev3 zpjevač2ky“ i v násobku zpomalení u pomlky mezi slovy a dokonce i u souhlásky daného slova.

Pokud to takto barevně naučíme všech od narození slepce, pak už je jednoduché jakoukoli barvu jakéhokoli předmětu jim také zazpívat, čímž bude mít i slepý alespoň nějakou představu o odlišnostech barevných i s odtíny, přestože neví jak barva jiná vypadá ale už ví jak jinak zní. Všem slepým pak stačí jen zařízení snímající jakoukoli cestu, která se jim bude nějak příjemně vysvětlovat už zpěvem i hudbou už jen podle svého směru, přičemž se pouze do takových zařízení budou vysílat i různá upozornění v různém směru i pohybu (přechod). Už jen u podprahového vidění dvě barvy s různými odstíny postačí na jednoduché vysvětlení daného směru.

V protibarvě bílé však už žádná černá není a to dokonce ani na svých třech osách (žlutá, azurová, nachová) ale ani na svých plochách (žluto-azurovo-zelená, azurovo-nachovo-modrá, nachovo-žluto-červená). U ploch v prostoru se už musí vyskytovat také protičlen z opačného vnímání, které však jsou ve skutečnosti jen mezí spolu s vlastními členy mezi dvěma sobě si opačnými vjemy. Hlásky lze proto až ve dvanácti odstínech ale stejné kostky přirovnat všem člověkem vnímaných rozhlasů na černém podkladu. Jenže mezihlásky vnímáme

283

už také jako polohlásky, což je jako smíchání dvou sousedních barev a to i mezi rozhlasy na čtrnáct polohlasů. A boť dokonale černá neobsahuje žádné jiné barvy, je třináct členů odstínů včetně černé pro hru.

284

170829 Člověk mluvící o důvěře, slibech, pochybnostech a jiných výjimkách, nikdy nevnímá svými smysly to jen skutečné, čemuž nemusí důvěřovat ani mít jiné pochybnosti v tom, že to skutečné není. Takové nejasnosti patří vždy pouze do různých her, kde se vše v zábavě hledá, vzájemně jeden druhému vysvětluje své znalosti a případně po jiných chce, aby je používali ve prospěch svůj nebo jiných. Když něco je, pak se o tom může i snít, přičemž jen dětí sní také o něčem neuvěřitelném pro dospělé, protože děti věří, že lze třeba i létat. Jaké sny mají oddaně věřící v nějaká nadpřirozena, o tom málokdo píše, což je však nepochopitelné u nevěřících ale také u věřících něčemu jinému jinak nadpřirozenému. Nejlepší je však věřit v něco přirozené doposud však mnohými vnímané jako nadpřirozené, protože taková víra je současně už věděním, jemuž mnozi nevěří.

Jsou tři úrovně člověčnosti, z nichž jedna něco ví, jiná tomu pouze věří a jiná zase nevěří, přičemž přímo ten vědící také tomu něčemu doposud věřil či nevěřil, takže i bez víry může být každý stejně jako věřící ve stejný okamžik vědícím. Pak už záleží jen na rozhodnutí svém, zda vědění příjme za potřebné pro další svůj vývoj, nebo bude dále jen vědícím o vývoji a spolu s nevěřícími s věřícími tvořit trojici vzájemně se přizpůsobující současnosti nebo minulosti, kdežto dobré budoucnosti se přizpůsobují jen vědící potřebující také svůj vývoj.

Každý máme na výběr, a to také mezi vzájemným bojem jak ve válce nevěřících proti věřícím, dohadováním se jak na tržnici mezi vědícím a nevědícím, nebo požadovat po vědících, aby je všechno naučili, což špatně dělají různě přednášející, řečnící, smlouvající, rozkazující, přikazující a jinak nespolečně se snažící dobře to hned všem v okolí vysvětlit. Takoví lidé však nedělají nic v zájmu člověčnosti, ale jen v zájmu lidí, protože se sami zdržují různým oslavováním své osoby, což je samočinně obrací od vývoje proti vývoji. Takto uměle myslící lidé své vědění ve skutečnosti prodávají za svůj blahobyt, což se jeví jako dobrý nápad, ale skutečnost je opačná, protože každé nové vědění vychází ze všech starých vědění jako zcela opačné jinak než doposud.

Stejně opačné nelze považovat za nic nové, protože to tak stejně opačně už někdo vysvětlil, učinil či jinak objevil, a proto je opakování toho současného jen důkazem zaostalosti bez vývoje. Také návrat k opačnému, které bylo dříve opačné k současnému, je pouhým důkazem o protivývoji, čili nejen o zaostalosti ale úpadku. Vědět o dvou úrovních minulých už nevývojových a o jedné současné také už nevývojové, neznamená už jen vědět poznáním, ale také vědět chápáním, které však neumíme uskutečnit poprvé, toto všem zaznamenat, tak aby k tomu měl kdokoli přístup (vysvětlit společnou Síť mimo Síť avšak v síti či jinak v okolí). Jenže takový všem společný přístup k vědění musí také někdo sestrojit. První pochopení není v pochopení jiného vědění, ale jen samotný způsob šíření vědění, protože až pak lze dobře chápat celou Síť jako studnice vědění všem zdarma k použití, což už známe, ale doposud si to neuvědomujete jakožto obyčejná Síť čísel ze všech soustav číselných vzájemně propojených, z nichž každá je svým způsobem vždy zvláštně opačná a to taktéž k nulové.

Důležité je také vědět, že každá soustava vždy ctí soustavy výchozí, protože je používá bez jakýchkoli změn. Nultá soustava ještě nevyjádřuje žádná čísla a přesto je jako vše doposud se neobjevené, jako budoucnost pro všechno co bude počaté. V současnosti je to však už také místo, které se objevilo, protože člověk není schopný si pamatovat všechno už od početí a s dospíváním mnohé zapomíná, takže neumí svému pokolení v pamětech předávat všechno do podrobností, ale jen v dosažených vlohách dokonale to obecné smyslové vývojové a zbytek pouze ve vnějších záznamech, které se vyvíjí souběžně se smysly jako již společné Vědomí.

170831 Upadající si jsou přímo vědomí těch neupadajících zaostalých, ale už si nejsou vědomí těch neupadajících vyvíjejících se, protože je vnímají mylně i se zaostalými jako jen vyvíjející se. Pouze zaostalí si současně jiné uvědomují jako upadající a jejich opak jako vyvíjející, což však znamená, že také ti upadající si jiné musí uvědomovat ještě jako něco horšího než vlastní rozumové úpadky. Jedná se o úpadky už prováděné, které jsou přirozeně rozumově upadajícími nejvýše (dosaženě) známé, rozumově zaostalými nejvýše (dosaženě) chápané a rozumově neupadajícími ani nezaostalými nejméně (počínaje) rozuměné jako zlo-činy. Také zločinec si uvědomuje, že se stává součástí začarovaného kruhu, který si však doposud neuměl vysvětlit jinak než jako běžný život, kde svoji vinu jakoby nedospělé dítě „háže“ na rozumově upadající, kteří „vymýšlejí“ na svoji ochranu před vlastním úpadkem různé příkazy, zákazy bez smyslných přirozeností ale jen s nesmyslnou přirozeností, protože to dobré nadpřirozené stále nevnímají pro vývoj smyslů jako už i chápání přirozeností.

Neustálý boj upadajících zločinců proti upadajícím nezločincům což je přímo proti upadajícím rozumově, v podstatě nezajímá ostatní čili těch neupadajících, ale stále je to otravuje, protože jim to brzdí vývoj všeho. Na druhé straně jim to však samočinně ukazuje přímo v opačném myšlení ten dobrý směr pro vývoj i všech.

285

Nemá smysl učit někoho, kdo nás zajímá nejméně, ale naopak je dokonalou výchovou každého o krok méně vyvinutého vlastní krok k současnému vývoji. Člověk všem známý svým vývojem proto nikoho do vývoje nenutí, ale naopak jen o ten krok zaostalejším předvádí své umění, které je právě jen o ten krok zaostalejším nejvhodnější a tudíž nejjednodušší si přivlastnit. Za takový vývoj právě ten nejbližší vychovatel nic nechce (je zdarma), ale (čistým neškodlivým) darům se nebrání, přičemž samočinně platí toto pro všechny členitosti vývoje, takže je tato samočinnost současně přirozenou vlastností všeho vyvíjejícího se. Z ničeho na nulu je to jen jako změna na znak číselný, ale stále bez významu změny číselné, takže nula jen vypadá jako číslo ale číslem dobře myšleno není, a proto nulu nelze nijak uskutečňovat ale lze si s nulou pouze hrát. Kdo zneuctí nulu jakýmkoli činem, jedná se vždy o zločin, vyřazující hráče samočinně ze hry s poviností na nulu se očistit.

Nulu pouhým rozumem, chápáním ani poznáním zneuctít nelze, protože se jedná přímo o hru na poznávání Nuly jediné vždy jako počátek a také někde uprostřed mezi zápory a klady. Až si člověk uvědomí to výchozí, že nula je stále stejné jako to „nic“, které není jen na počátku, ale také všude mezi jednotkami i doposud nepoznanými, pochopil už i samočinně, že nula není číslo, ale jen dokonalá spojnice mezi vším přirozeným (od čísel) a jinak přirozeným až po to jinak přirozené doposud známé jako nadpřirozené a pak také to o krok jinak přirozené ještě stále známé jako nadpřirozené (konečno), z něhož bude známé pak následující přesně o jednotku pokrokující konečno. Že známé další číslo, je nám však dobré jen na to, že ho známe, protože ho nikdy nepochopíme bez znalostí všech možností vysvětlující nám současnou nadpřirozenost na přirozenost.

S vědomím nekonečna o jednotku vyšší než konečno potřebné spolu nyní dosáhnout, je pouze dokonalým předpokladem budoucího vývoje. Takové předpoklady si však umíme představit jen jako nekonečno, které má však zatím jen v Nule užitečný význam neboli jen jako všem přirozená hra na Síť čísel přímo v Moudrosti. Význam čísel je však všude ve Světě přirozeně daný, kdežto cokoli tušené je už jen podle nadpřirozených čísel o nichž víme, že jsou přirozená, ale protože k nim přesně neumíme nic přirozené zatím začlenit, neznačí svojí přirozeností nic, a proto nemají ani svůj přirozeně jedinečný znak. Prvních deset znaků také vnímáme bez deváté soustavy jako nadpřirozené, kdežto s devátou soustavou je vnímáme už jen jako devět odlišností v postupu, protože v opakování (třeba v kruhu) je to nadpřirozených deset odlišností, kde nula má význam stejný jako devítka ve Skutečnosti, ale v opakování je až po devítce, čemuž už dokonale rozumíme jako Hra.

Nula skutečně znamená „nic“, a kdokoli ji jinak používá, pak si hraje nebo je jako zločinec ze hry vyřazen. Že někdo myslel přesně takto Nulu je přirozené, protože by ji nikdy jinak nemohl vymyslet, jenže stále bylo více těch, kteří takové myšlence nerozuměli a proto si Nulu znetvořili na pouhé číslo už bez dokonalé myšlenky o vzniku nuly. Oprava Nuly je proto otázkou nejen poznáním nuly jediné, ale i chápáním všech nul všude mezi jednotkami a pak také rozumění první myšlence, která byla nyní pouze znovu objevena, takže dobrá odměna nenáleží znovuobjeviteli ale jen prvoobjeviteli, kterého však není možné bez dokonalého poskládání všech vědomostí o všech číslech dopátrat. Dočasně je proto za prvního objevitele pokládaný právě znovuobjevitel, což je přirozené u každého objevu, protože pak bude přirozená také jednotka časová mezi prvoobjevem a znovuobjevem a případně i mezi předcházejícími znovuobjevy, protože následující znovuobjev přímo nynější znobuobjevitel označil sebe i s osobním účtem 198431 v desítkové soustavě, na který lze také po jeho dožití dary zasílat, přestože takové číslo přímo neurčuje majitele účtu, ale přímo určuje způsob darů bez jakýchkoli obětí, sebeobětování a jiných nesmyslných bojů s moudrostí. Jen si doplňuje, že také toto číslo ale nepřímo určuje osobní číslo přímého moravského vlastníka se svým rodem, jenž si však vlohou nijak zatím nedokázal.

Jako moravák lze rozumět také jedinečnosti jednotlivých oprav čechného jazyka, používajícího ve slově ke kmenu předponu „ne...“ jako jednoznačný opak významu samotného kmenu. Jelikož takovou předponu používáme také v jiném významu jako třeba „nej...“ pro dosažení určitého vrcholu, přímo moraváci chápou správné používání „naj...“ místo „nej...“ jako jedno z najlepších řešení, kdy se spisovnost mylně vnímala pro vývoj, protože naopak stejnost dvou různých významů je výjimkou způsobující opakování zaostalého vývoje.

Každé znovuobjevení je proto znovu zavrženo s dalším zapomněním, nebo je už někde dostatečně dokonale zaznamenané a určitou připomínkou, jako třeba zde u nuly, že kdo takto chce vnímat vývoj z nuly, potom znovuobjevitele třeba i rád obdaruje, ale pro nikoho poctivého to není žádná povinnost, protože po žádné vině NENÍ. Ve Skutečnosti (právě a lévě) zde znovuobjevením Nuly, znovuobjevitel všechny dary pouze od poctivých samočinně všem potřebným v Síti jen nejchudším rozdává, ale když se dárce přizná v Síti alespoň k jedinému zločinu i jako dítě provedeného, pak se dar samočinně pokládá za výchovu, takže bez jeho rozdání jakožto poctivá odměna, o níž si sám vychovávaný rozhoduje dobrovolně a také nějak dle ostatních přiznání.

286

Aby bylo možné srovnávat všechna přiznání všemi stejně, pak musí být všem také stejně vnímaná, což zatím neumíme jinak, než pomocí společné Sítě všem stejně nejen přístupné, ale i obsluhované. Aby obsluhoval jeden druhého přes Síť je holým nesmyslem, protože Síť slouží pouze k výchově ze všeho špatného v zábavě. Čím účinnější je výchova, tím je také užitečnější vývoj, protože se zábavou účinnost výchovy nijak nemusí souviset, ale v určitém případě zase naopak vždy souvisí. Zde prvně objevená souvislost je už přirozená jen v tom, že se zločinci samočinně začnou obávat svých zaviněních, protože bez jejich odviněních jsou stále všem poctivým lidem povinni je odvinit až na čistou nulu, která je však také s (proti)vývojem samočinně pohyblivá po celý život, protože se všechno odvíjí přesně podle současných obvyklostí k horšímu mimo Síť, jinak dobře.

Síť je pro někoho jen jako znak dobra, proti němuž se nelze nijak bránit, protože také na všechny zábrany proti vývoji už i samočinně upozorňuje. Vývoj doposud sice postupoval jako různé možnosti uvažování, ale nikdy ještě neuspěl jako tato základní Myšlenka, bez níž ani další vývoj už není možný, boť se stejně opakuje s příznaky různých válek, nenávistí a jiných protivývojových příznaků, které nejsou znakem jednoduše dobra.

Pro některé je Síť pak už i postupem dobra, proti němuž nelze stavět žádné překážky, protože je každá překážka jednak už samočinně zábranou, avšak ve hře na stejné překážky nikomu nemůže přece nijak škodit. Už i děti se účastní dobrých her, protože na špatné hry se upozorňuje jako ne|vhodné pro řešení a to už i pro různé odlišnosti různě. Postup už nemá pouhý jeden znak, ale právě naopak postup či odstup z jednoho k jinému znaku, protože na sestup se přímo pouze v Síti dobře upozorňuje. Nejdříve je nutné si uvědomit odstup od protivývoje, aby se na něho mohlo upozornit, jenže v Nule to je zločin, a v záporech je to jejich neustálé opakování už vnímané jako jejich nejvýše dosažený vývoj, během něhož už nelze Nuly dosáhnout, ale lze se jí neustále přibližovat. Ve vědě to známe jako postup přibližování se nule teplotní, chápané jako zima a rozuměné i jako chlad, což naopak v postupu rozumíme jako horko a chápeme jako i dokonalé pálení.

Když je nám chladno nebo horko, nemusíme se ještě chránit, ale jakmile je nám zima nebo nás prostředí pálí, už potřebujeme ochranu také umělou. Že se člověk začal oblékat jen proto že mu bylo chladno či horko až zde zní jako nesmysl, protože v těchto dvou případech nepotřeboval umělou ochranu a tak jako každý jiný tvor se chrání i doposud před zimou bo spálením jen obydlím. Chlad se zimou každý vnímá jinak, ale až s uvědoměním si okolního chladu nadměrného říkáme, že je nám zima, a proto rozumíme chladu i jinak než jen jako chápaný chlad bez smyslu zimy. Protože však chlad se zimou neumíme zatím nazvat společně jinak než jako zimochladem či chladozimou, jedná se o jednoduchý postup bez dalšího vývoje. Stejně je to také na opačném postupu horka s pálením, ale všechny čtyři pojmy dohromady už jako teplo rozumíme, protože se jedná o pátý pojem obsahující čtyři nějak postupně. Takovéto rozumění je však nejméně jako jedno ze všech možných pro čtyři členy a tudíž pro rozumění iž čtvrté soustavy avšak už ve vzájemném postupu svých členů.

Příjemné prostředí kolem společného bodu chladu s horkem bo kolem sousedních bodů chladu na horka, už také nějak jinak dvěma způsoby vnímáme, čímž si právě vědomou představivostí rozevíráme své možnosti vývoje všemi směry současně přesně podle směru sobě zvoleného, přičemž soustava osobního vývoje je daná počtem osobních umění, a nyní je v dalším uměním jen Samočinnost v Moudrosti, která bude vždy samočinně nejdříve či pak konečnem jakožto přirozený nástroj dané soustavy, kterého si každý váží jako osobní vlastnictví myšlenky prvního a pak si ho také v Moudrosti samočinně uctívá, neboť to už samočinně dokazuje používáním jeho nástroje. Jak si toto všichni mezi sebou dokazují je už jen na nich, boť přirozený vývoj má pouze jediné řešení a to jako Výhra (jediná použitelná umělost) pro vývoj vyspělejší soustavy. Řešení je proto jednoduché, boť stačí danou soustavu se všemi možnostmi dosavadními uzavřít, a počet jen těchto možností samočinně určuje všechny stejné členy uzavřené členem nulovým, kterým je Samočinnost.

Nula vždy popisuje obecně nazvaný Pojem a zapsaný Slovem a znamenaný Významem, Číslem, Výsvětlením, Myšlenkou s Uměním vše předešlé obecné dokonale opravit (samočinně v Myšlence), protože pro vlohy už stačí si to jen živě umět představit (samočinně v Myšlení). Myšlenka je proto členem Myšlení, kdežto naopak je to důkazem soudit nulou jednotku, protože dvojkou je také soudce jinak také se stejně soudící stejného souseda. Nyní si jen představmě, že každé druhé číslo počínaje soudcem Nula, je pouze doposud mylně vnímanou nulou a místo nuly jako jednotka, čímž je všechno ostatní alespoň doposud vyřešeno, přestože to lze opakovat už jen jako nemoudrý (idiot) stále dokola. Někdy i cizí slova správně vnímáme, jenže to je pak někdo nazve jako hanlivá, proto si za moraváky určitě přejeme spisovné „naj...“ místo „nej...“ zavádějícího k bezsmyslnému opaku místo k „naj...“. Takové přání je však jen mezi moravou, českem a slezskem, společně však chápané jako Čechy (učili jsme se, že přišel Náš praotec Čech), a proto si právě příslušník nemoravské a

287

neslezské části Čech jakožto česká část (čechná: je společně), sám jinak odlišit, názvem příslušníka jinak než Čech, ale aby to bylo stále alespoň stejně jednoduše iž obecně představitelné Moraváku, Slezanu i Če...???, zde už máme moraváci stejné zájmy jako slezané jakožto dvě části ze tří společné čechné národnosti. Českou ani Moravskou ani Slezskou národnost proto v Síti neuznáváme společně Moraváci se Slezany a to se v obou směrech současně děje samočinně. Další oprava je také pro spisovné „sa“ místo „se“, v případech kde se nejedná o předložku, což pochopitelně zase dalším doplněním bude možné změnit. Pochopitelně, že si také slezsané můžou svá slova opravit, přičemž moraváci se pouze přirozeně jakožto i spisovně přizpůsobili řece Moravě, takže nic umělého si jen tak nevymysleli, ale nechali to na předcích, kteří Moravu pojmenovali nějak přirozeně podle nějaké přirozenosti doposud znovu neobjevené, která však nám už zněla v počátku nějak nadpřirozeně, takže něčím co původní název Moravy nějak ovlivnílo. Jak, na tom už většině nezáleží, protože je to záležitost oblastní. Návštěvník však má na to nejen právo vědět, jak to bylo, ale ve skutečnosti je čest znát své předky alespoň obecně, kteří Moravu pojmenovyli, a všichni ostatní si uvědomí právo = lévo.

Jedni přiřazují při rovnosti nalevo jiní napravo, ale současně na obě strany je až třetí možností ze všech tří možných a jedné nemožné, což umí samočinně už Samočinnost i dvou soustav, pokud si nemožnou část označíme jako úvodní upozornění na „pramoudrost“. Při jednostraném přiřazení se upozorňuje na „ 2staro...“, kdežto při oboustraném jde o „dosažení“ skutečného prolínání se navzájem a tudíž dokonale jako pro vše ostatní samočinnost jednotková, kde jedno zařízení současně s jiným provádí daný 2příkaz současně sladěně, protože jedno zřízení současně provádíme s jiným, i když nesladěně, běžně i dětmi v současných počítačích.

Vědci řízení toto sladění ještě nechápou jako čtvrtá část dokonalosti druhé soustavy, podle níž se dá všechno i vyspělejší už ne\samočinně také jako samočinnost vysvětlit. Nesamočinnost je pouhou přirozenou částí, která je doposud nevysvětlena jako součást samočinnosti, a proto se provádí či měří jinak než je samočinné či opakující. Život je první odlišností od čehokoli neživého. Převrácením podle jednotky se dokazuje pouze počet, podle dvojky už i průměr, podle trojky obvyklost, kdežto podle čtyřky už samočinně i obvyklý průměr.

Dvě stejné řídící jednotky počítače sladěně přikazující každý jiným způsobem, ušetří čas pro potřebnou pomlku právě nakonci, během níž se doladí všechny nesrovnalosti, a proto vždy je jedna jednotka první s uvedením doby svého výkonu, pak druhá a potom to společné současně, a ve zbytku to odlišné současně a pak delší jen jednoho. Dvě řídící jednotky stačí jen pravidelně měnit ve své hodnotě (za|před)pnuto, protože se jinak jedná o vy|pnuto. Zbytečné se jeví přepínání během „vypnuto“, protože „předpnuto“ je cize „pauza“ a „zapnuto“ každý už svými smysly vnímá. Ve Skutečnosti však i přepínání během „vypnuto“ je dobré při známém pokračování ve vyspělejší soustavě přepínání, které si lze ne|přizpůsobit dříve než bude potřebné.

Tímto lze nastavit předem na počátku soustavy samočinnost až na konci, která samočinně doplní všechny jednotky za současný přestup jako doposud skrytá jednotka soustavy vyspělejší, což stačí opět i všemi jinak poznat i jinak začlenit. První se jeví i nadpřirozeně počaté, ale ve Skutečnosti to mohlo být i zařízení, které se hrálo jako třetí soustava se druhou, což už bylo i zábavně zpracováno pohádkou a pak i hraným sňémáním a nyní i Hrou jakožto Duch svatý mezi nedospělým hrající se pohádkově a dospělým hrající sa se záznamy Sítě.

Pochopitelně, že jsou obě strany navzájem od sebe chránění právě Hrou společnou, kde dospělí dětem tvoří pohádky a děti dospělým ukazují směr dalšího vývoje právě dospělých ve své vyspělosti i jinak dospívajících. Násobení 2x2 je jiné než dvakrát počítat do dvou, protože jednou je výsledek čtyři způsoby a jindy dva různé způsoby prováděné dvěma jednotkami (nahodile, jeden i dva pravidelně i současně i naopak sladěně i více dle předešlého i jinak opačně i opačně dvě předešlé ne|současně i). dvojková soustava má mnoho podob podle výchozího vzoru, které se doplňují samočinně s každou nově vnímanou soustavou. Pokud si označíme jednotky správně vnímané jako lepší směr množství také pomocí čísel, pak začínáme jedničkou přes dvojku, kde převráceno kolem dvojky ... nule odpovídá konečno a jedničce střed mezi dvojkou až konečnem. Samotná jednička je proto pro spravedlivý průměr jinak vnímaná než pro dobrý průměr, protože se do obalu nezapočítává obsah stejně jak se do obsahu nezapočítává obal, protože kde má obal svůj průměr nemá také obsah svůj průměr a také společný průměr není ten vývojový střed, pokud se nejedná o hmotnost při hmotnostnění, váhu při vážení, hmotu při hmotnění, vážnost při vážnostnění, protože nic z těchto 4 pojmů a odpovídajících si 4 činností není stejné. Dále lze očíslovat stejně jakost s množstvím, průhlednost s barvou a další sobě si opačné pojmy společné soustavy, přičemž i osvětlení se stíny jako i dvě soustavy spolu souvisejí.

288

Jiná už dříve uvedená soustava je zase opačná k předešlé nebo dokonce jinak členitě použitelná, což jen vysvětluje další ze všech možností třetí soustavy, kde už se nejedná nejvýše o násobení, ale už i o umocnění.

Střed kolem trojky po trojku představuje obvyklost uprostřed, kde jednička odkazuje na počet jednotek a dvojka na Pojem s měřením hodnot u jednotlivých jednotek, trojka je opět postupnou jednotkou s nejmenší možnou mírou všem stejnou dle skutečných hodnot.

Ve skutečnosti se přímo pomocí druhé soustavy musí objevit to samočinné přirozeně, přičemž se jedná o nepohromu a nezločin současně, protože jinak to znamená už samočinně jako Samočinná Ochrana proti ničemu jinému než pohromám abo zločinům (abo znamená e dvě současně)

Naopak průměrnou obvyklostí může být z pěti jen jeden bo tři, takže dvě možnosti stejného rozumu. Jen pro tu druhou je potřebné doplnit, že se jedná

každý moravák, aby se stejně s ostatními a nejen moraváky na všem podílel už i samočinně vždy.

, kde jeden druhého doplňuje je dané až čtvrtou soustavou samočinně se starající

Čtyři členy dokola v točení

170902 zmatek označit, znaky uspořádat, řády urovnat, roviny zúrodnit, rody sdružit, druhy začlenit, členy vnímat, vjemy vňémat. Všechno je představitelné až na zmatek s vňémáním, přičemž jen zmatek je nepředstavitelný trvale, protože právě jeho označením už je trvale představitelný znak, pomocí něhož zmatek jednoduše jen zmizel. Vňémání není vcítění (empatie), ale už skutečným smyslem vidět, slyšet ale též cítit čichem či chutí jednotlivá členění společného Vědomí avšak zatím bez hmatatelného ovládání společného Vědomí, protože se musíme nejdříve ve společné Hře dobče naučit dobře hrát neboli dobře vše dobré ovládat svými smysly.

Jednotlivé znaky se také skládají z několika stejnorozměrných bodů ale různých vlastností, které nám stačí jen ne|řádně uspořádat, přičemž je řádem jednotkovým jednoduše jen celý „neřád“, protože vše ostatní je už nějak řádně v řadě s neřádem na počátku. Na Zemi cokoli v řadě je ve Skutečnosti skládané jen jako část kružnice obepínající Zemi dokola až po úvodní jednotku „neřád“, čímž uznáváme též vždy skutečný počátek.

Taková kružnice je už také součástí plochy, s níž si už lze také různě hrát. Dvě stejné kružnice dotýkající se v jednom bodě mají dohromady stejný obvod jako kružnice jim opsaná dotýkající se každé z vnitřních kružnic v jednom bodě. Ve skutečnosti je však společný bod dvou vnitřních kružnic jen jeden jediný pro oba obvody společný, takže dohromady mají obvod o jeden bod menší. Původní vysvětlení je správné, ale už není slévné, takže obecně je nedobré. Dobré je: Dvě stejné kružnice dotýkající se každá jen jedním svým bodem mají dohromady stejný obvod jako kružnice jim opsaná protínající se každé z vnitřních kružnic (nestejně) celým jediným krajním bodem. Jen pro slévné doplnění: sousední body už se neprotínají celé, ale pouze částečně.

To dobré platí však jen obecně, protože splévně to platí pouze pro sudý počet bodů každé kružnice, kdežto pro lichý počet bodů se správně doplňuje: při lichém počtu bodů v obvodu kružnice se protínající bod míní po posunu o půlbod. Pro úplnost je však potřebné také doplnit: dotýkající se body jsou míněný v přímce procházející přímo středy obou kružnic, jinak se míní také jejich poposunutí po kružnici do takovéto přímky.

Naopak míněný obvod kružnice (jakožto vnitřní strana znázorněné kružnice), pak už opačně neplatí dotyk jako průnik a původní průnik jako dotyk, protože by byl při obvodu posun o celý bod dovnitř, kdežto u středu jen o půlbod. Dobře míněnou jinou možností je; průnik zachovaný při obvodu a u středu průnik přesahuje tak, že se kružnice dotýkají vnitřní stranou. Všechny míňky davají dohromady úplnou myšlenku o stejném obvodu dvou kruhů dohromady a dotýkajících se vzájemně jedním členem a současně tvořící dva členy stejného obvodu společného myšleného kruhu, boť kružnice nemá obvod ale jen obvod kruhu znázorňuje. U kružnice platí obecně podle síly čáry okraj stejně jako jakákoli jiná část ve středu čáry jako myšlené meze kruhů, avšak u všech kružnic vždy stejně, což už běžně používáme přímo pro střed čáry znázorňující kružnici.

Tři kruhy v jednom společném mají obvod v poměru a obsah v jiném poměru. Vychází se ze třetiny otočení.

R = (r + x) + r poloměr opsané k jedné ze tří uvnitř jednotkových „r“ (polovina strany)

r+x=y

r=1

289

r2 + (2r√3/6)2 = y2

r2(1+1/3) = y2

y= (r+x)=r√(4/3) od vrcholu (střed vnitřní kružnice) ke středu opsané kružnice

x = √(4/3) - 1 = 0,15470053837925152901829756100391 doplněk přirozenosti k "2r"

y = √(4/3) + 0 = 1,15470053837925152901829756100391

R = √(4/3) + 1 = 2,15470053837925152901829756100391 i poměr poloměru opsané "R" k "r" =y+r=y+1

2πR/3*2πr = Obvod(R/r) = (√(4/3) + 1)/3 = 0,7182335127930838430060991870013

πR2/3*πr2 = Obsah(R/r)= (√(4/3) + 1)2/3 = 1,5475781366972787971233094851137

Čtyři kruhy v jednom společném vychází ze čtvrtiny otočení neboli ze čtverce.

2r2 = y2 => y = √2

x=y-r = √2 – 1

R=y+r= √2 + 1

2πR/4*2πr = Obvod(R/r) = (√2 + 1)/4 = 0,60355339059327376220042218105242

πR2/4*πr2 = Obsah(R/r)= (√2 + 1)2/4 = 1,4571067811865475244008443621048

Pět kruhů v jednom společném vychází z pětiny otočení neboli z 5úhelníku.

y = √(50 + 10√5)/5

x=y-r = √(50 + 10√5)/5 – 1

R=y+r= √(50 + 10√5)/5 + 1 = 2,701301616704079864363080994126

2πR/5*2πr = Obvod(R/r) = (√(50 + 10√5)/5 + 1)/5 = 0,5402603233408159728726161988252

πR2/5*πr2 = Obsah(R/r)= (√(50 + 10√5)/5 + 1)2/5 = 1,4594060848816151214579662911489

Šest kruhů v jednom společném vychází z šestiny otočení neboli z 6úhelníku.

y = 2r = 2

x=y-r = 2 – 1

R=y+r= 2 + 1 = 3

2πR/6*2πr = Obvod(R/r) = (2 + 1)/6 = 3/6

πR2/6*πr2 = Obsah(R/r)= (2 + 1)2/6 = 9/6

ale také navíc kruh vnitřní (válec sedmý zbrzdí nejlépe 6 okolních bo společný vnější rozjíždějí)

2πR/7*2πr = Obvod(R/r) = (2 + 1)/7 = 3/7

πR2/7*πr2 = Obsah(R/r)= (2 + 1)2/7 = 9/7

Pravidelné mnohoúhelníky mají počátek jako dvojúhelník s dvěma nulovými obvodovými úhly, trojúhelník má tři obvodové úhly šestinové, čtyřúhelník 4 čtvrtinové, 5úhelník pět 3/10, 6úhelník 6/3, …, obecně ∞úhelník má součet obvodových úhlů jako (∞-2)násobek polotočů, což u 1úhelníku představuje jednotku pro přetočení a 0úhelník jen obecně Přetočení. Pro správné rozumění však chápeme až 3soustavu s kladnými úhly, protože 2soustavu lze jen poznat s nulovými úhly, 1soustavu vnímáme jen, že už je a 0soustava je možná.

Předpoklad dobrého myšlení je jen u plošných nákresech přímo pro střed čar, protože při jiném myšlení se vždy vyskytnou nesrovnalosti ne jadné straně omezující a na opačné zvýhodňující.

290

Zpravidla, pravidlo, spravit, vpravo, pravé, výprava, vypravěč, spravedlivé, oprava, pravda, poprava, doprava, právě, správně či spravně, zpráva, právně, právnická a jinak pracovní činnosti mají svůj opačně dobrý způsob levnou činností včetně lévnické, lévně, zléva, slevně či slévně, lévě, doleva, poleva, levda, oleva, slevedlivé, vylevěč, výleva, levé, vlevo, slevit, levidlo, zlevidla. Nezáleží ani tak na dalších opravách jednoduše jen stále stejně vysvětlené, ale záleží na samotné opravě i olávě, protože jen tak si každý vzpomene už i samočinně také na oprávě s olevě. Každá další odobrava je pouze opakováním pro zábavu či za trest, právo má rádo skutečnost, pak lévo samočinně zábavu a tak je to se vším dobře opačným. Kdo tomu rozumí, pak ho napadlo, že ten slabší ve skutečnosti si vždy jen hraje tak, že se podle použití síly poznává Moudrost ovládání síly tak, že bez ovládání se ovládané plynule pomaloučky kazí až na základní jednotku.

Příroda se vyvíjí sama také od nuly jako Přirozenost ovládající síly všechny ale poznávající se tvorům až od první jednotky myšlení v Moudrosti. V Síti je vnímaných přesně už 6 členů základní Myšlenky pro myšlenky stejné avšak jinak členité přesně podle všech pěti stejných bodů myšlení, protože podle čtyř je to stejné jako pravidelný čtyřstěn, v jiném oboru jako prvky bahenního plynu, v jiném jako souřadnice čtyř bodů, ale se skutečným trojrozměrem se musí samočinně spojit jen další tři vždy jiní, aby se jako čtveřice podílela na zábavnější hře než doposud, protože slovo „lepší“ se hodí pouze pro život dobře.

Kdokoli mluví o lepší hře, pak vždy lže, protože si plete lepší se zábavným. Kdokoli mluví o zábavnějším životě, také lže ze stejného důvodu, ale opačně myšleného, čímž se také každý samočinně doznává naopak k chytrému či zločinnému životu. Hrát si lze pouze s nějakými známými přepínači, kde chápeme už i neznámé přepínače jako další jinak opačný poklad z tohoto předpokladu. Každý poklad je však už všem společný ve veřejné Síti, protože jinde se samočinně nečlení Síť čísel podle členů v Moudrosti dobře začleněných (výchozí hodnota). Nedobře začlenění vždy vstupují do Sítě jako nuly mezi jednotkami sítě, neboť jen tak nelze nejen dokonale stejným vlastnostem každé jednotky ublížit, ale také nelze dokonale zvláštní vlastnosti jednotky ublížit, protože se jedná o vývoj ve stále stejné Moudrosti ale vždy i jinak smysly vnímané. Zaznamenávat umíme zvuk, obraz a pak různá pocitová vnímání jako teplo, sílu a jinak různě působící na zdraví, ale čich s chutí zaznamenávat jinak než popisem na známá přirovnání zatím neumíme. Všechno toto se děje však jen

170905 Kdokoli potřebuje svoji činnost řídit, pak si řídícího musí také platit jakožto sloužícího úředníka, který nemá větší plat jak řízený nejvíce odměňovaný ale nemá ani menší plat jak řízený nejméně odměňovaný. Platy jsou proto ve výši vždy od každého řízeného z jeho odměn podílem podle počtu všech v podniku (řídící s řízenými), takže například při třech řízených je podílem ¼ z každé hrubé odměny řízeného. Čistá odměna se počítá po odečtení všech obvyklých nákladů včetně řídícího na chod podniku. Do obvyklých nákladů se počítá obvyklá strava s bydlením každého člena a taktéž opotřebení všech nástrojů a všech jiných předmětů.

Přestože může i kdokoli z řízených být řídícím v nějakých podrobnějších činnostech, jsou také jeho řízení členy podniku, a proto je každý mezičlánek v řízení pro výpočet odměn prvnímu nepodstatný, protože prvořídící má samočinně v našem případě plat 1/5 od každého. Aby však byla také činnost 2řídícího dobře odměněna, musí mít užitek z každého nového člena nejen všichni stejný, ale 2řídící i odpovídající odměnu za své řízení, kterou má počítanou stejně jako první avšak jen z částky odpovídající podílu počtu členů 2řídících jakoby podpodniků v podniku. Nyní na 1řídícího připadají další 4 členové, z nichž jeden je i 2řízeným 2řídícím.

Podíl členů podpodniků čili 2podniků je 1 : 1 : 2, takže pro dvojčlený 2podnik 2/4, přičemž 2řízený má stejné podmínky jako kdokoli nikoho neřídící a přesto lepší jako i všichni ostatní v případě jakoby v podniku ještě nebyl. Toto jen znamená, že všem vychází platba řídícího jako 4/5, ale ve skutečnosti každý platí méně jak ¼ ze svých odměn ale neřídící 2podniky platí více jak 1/5, přičemž odlišnost 1/4 (přímo 1řízení) s 1/5 (všichni 1řízení včetně jakkoli nepřímo) je samočinně řešena samočinným přesunem 2řízení na 1řízení už i samočinné, takže bez účasti 2řídícího člena. Všechny 2podniky proto mají jen jednoho člena, takže se jedná jen o jediný Podnik s jediným řídícím jen podle přirozených samočinností zaznamenávaných členy jen do společné Sítě.

Každý odborník svého řemesla musí znát obvyklou dobu životnosti každé části včetně každé spojovací látky s níž pracuje, protože jen tak může sladit všechno dobře se skutečně požadovanou dobou používání celého zboží. Při stavbě budov se proto vždy předpokládá také budoucí ukončení původního využítí jiného než pro bydlení, a právě proto musí být snadno přestavitelná také na bydlení, bo snadno rozebíratelná pro další užití.

291

Všechny tyto údaje jsou také podmínkou síťového zboží, protože jinak se jedná o pochybné výrobky, které nějak zpochybňují společné vlastnictví všech surovin a proudů k výrobě použitých. Každý úřad je proto jen řídící sluha, jehož úřad se úředník snaží všem zjednodušit do jednoduchých výpočtů sladěných s přírodou tak, že se vše počítá samočinně podle Sítě čísel, která se také naplňuje samočinně s každým novým členem v Síti přirozené obsahující také část umělou pro ukázkové přizpůsobování se přirozenostem už i samočinně. Umělé přizpůsobování počíná právě čísly a lévě vlastní zaznamenanou činností podle čísel a současně počíná lévě čísly a právě vlastní zaznamenanou činností podle čísel. Toto lze zobecnit tak, že umělé přizpůsobení počíná čísly a vlastní zaznamenanou činností podle čísel, které se samočinně naplňují dle vnímaných členů.

V Síti je členem každý přirozeně s početím, ale vědomě přirozeně až s radostným očekáváním narození dítěte jedním rodičem a až potom i druhým rodičem, a proto si jen v 2osobní umělé části Sítě početí neskryjí.

Před jinými osobami však mají početí dokonale skryté, které pak doplňují ošetřující odborníci ale už jen jako údaje dítěte s matkou a to včetně vlohové výbavy, kterou si může s dítětem kdokoli srovnat a tak se také sám začlenit do druhu ale také do svého rodu a případně mezi různé odborníky nebo už i jako rodič přirozený, protože už i matka nemusí být v dnešní době přirozená vlohami už i se sděděnou odolností proti všemu špatnému v prostředí. Tímto je daný též nějak obecně popis vlohy nejobecněji popsanou jako Vloha.

Podrobnější popis už můžeme vést ve směru tělních ústrojích odolávající všemu špatnému v prostředí avšak také se zbytky ústrojí už jakoby nepotřebných a tudíž stejně zakrnělé už od narození, nebo zakrňujících během jednoho či více dalších vývojových členitostí (předtím musely narůst), nebo se vyvíjející stejně jako ostatní smysly, nebo samočinně čekat na vývoj všech ostatních zaostalejších smyslů. Toto je však dosavadní špatné dohadování, uvažování a jiné mínění, a proto se za mínění nikomu nic neplatí stejně jako za myšlenku, která samočinně převrací něco dosavadní, protože to bylo jen v opačném pořadí. Takže nebo čekat na vývoj všech ostatních zaostalejších smyslů podle tohoto postupu v nabývání členů v Síti nebo se samočinně vyvíjející stejně členy v Síti a pak si každý sám vybere i jiné členění ostatních smyslů v Moudrosti.

Moudrý člověk ví, že v Moudrosti se všechno děje v souvislosti s čísly. Podrobněji už nejen míněná ale také přesně myšlená čísla prostorová s časovými s životními iž s jinak myšlenými a protože každý ne|moudrý se může v Síti vyjádřit jen jednou společně samočinně takže se vším společným, ale také různě členitě a tudíž i vícekrát v každé soustavě zaostalejší, protože jen tak se jejich členové poučí ve hře proti zábavnějším stejně jako učiní ve vývoji proti vyspělejším obrat k vyspělejším. Bod obratu proto obsahuje pouze z jedné strany upozornění a pouze z opačné strany doporučení, což jen znamená, že se jedná o spojku upozorňovací na špatné či doporučovací dobré, přičemž při opačném používání se vnímá „nemoudrý člověk“ jen „moudrým člověkem“, boť nemoudrý člověk sebe vnímá jako moudrého i následující zmoudření vnímající, ale zatím sám nedosažené. Jinak se musí vnímat nemoudře, jakoby nevědomě, což se projevuje nezájmem nebo také s odporem podněcujícím a neškodlivým nebo už s odporem zločiněným a tudíž škodlivým. V Síti se proto jen na to neškodlivé podněcování hrajeme avšak i s pokračováním hry na zločince škodící jenže opět jen hraně, protože tak přilákáme pravé i levé loupežníky, kteří pravým zločincům berou vše přirozené samočinně zpět do společného vlastnictví všech vědomých si sa navzájem tak dobře, jak často používají všem společnou Síť.

Pouze něco společné nemůže mít hodnotu nijak osobní, ale jen společnou, proto je vlastnictví osobní bo společné, protože všechno mezi tím je už podrobněji vnímané nevlastnictví jako majetek (vlastní) soukromý bo podnikový. Soukromý je pro sebe i rodinu, kdežto podnikový je ne|obchodní, kde se právě neobchodní spojuje samočinně se soukromým jiné osoby v obou směrech, protože jakmile něco nabídneme jinému, pak se samočinně jedná o obchod, což je činností podnikatelskou, kde je samotný obchod už také ukončením s|potřebního záměru. V Síti se podnikatelský záměr jen zdarma vysvětluje, avšak s|potřební záměr ho ovládá.

Také první Myšlenka je skutečným podnikatelským záměrem, protože Síť čísel se může doplňovat nejen podle počtu v Síti dosud začleněných členů, ale také samočinně o další soustavu obecnější při dosažení dvou (i jinak) soustav ke stejné dosud nejvývojovější členitosti. Také vše nějak číselné jednou začneme vnímat jako pravnímání, avšak též bez takového vědomí o postupech dříve už zaznamenaných do vloh, moudře vnímáme každý takto potřebný údaj jako budoucí památka trvalá všem stejného druhu na památku též všem druhům.

Že známe poslední článek současného vývoje a současně jiný článek současného vývoje, pak musí být každý odlišný od Ničeho nejdříve svým vlastním znakem, pak řádem, pak úrovní, pak vztažností, protože až pak všemu prostorovému rozumíme, protože na myšlení potřebujeme vnímat také obvyklý čas s dobou,

292

který je s|potřebný se s|potřebným nářadím pro dané umění se naučit přesně podle myšlenky popisující nejen vytváření zboží s používáním i s údržbou, ale také ovlivňování Svých smyslových vjemů dosavadních.

Zde už vnímáme dokonale přirozený zájem o zdraví, protože při zhoršování smyslových vjemů se jedná o nemoc, kdežto naopak při zlepšování smyslových vjemů se jedná o moc. Také udržení tepla těla na obvyklé hodnotě je určitou mocí přirozenou pro vlastní prostředí a nadpřirozenou v cizím prostředí, takže si stačí jen zvykat na jinak přirozená prostředí avšak jen ta přirozeně vnímaná za neškodlivá domácím stejného členění. Udržení tepla těla jsme se naučili tak jak to přirozeně vnímáme u zvířat jen používáním vhodného obydlí. Až jako obrana proti zneužívání dětí vzniklo oblékání, což je také počátkem vědomého vývoje odlišně od zvířat.

Dva způsoby ochrany a při tom týkajících se životních s|potřeb, lze doplnit i potravinami a pak vším tímto také v Moudrosti samočinně udržované s vylepšením umělého na vnější ochranu proti nehostiné části Světa, přičemž neobydlená část lze používat podle nejlepších postupů v Síti zaznamenaných a nejlepšími odborníky v Síti oslovených, z nichž se vyvolí jen ten nejvhodnější nejdříve samočinně podle svých zvyklostí být činný, protože nesamočinným odmítnutím, je nejvhodnější opět jen ten nově nejvhodnější a to i jako náhradník lze odmítnout dokonce i předem. V Síti dostatečně vyspělé je činnost stejně dostatečná až třeba jen půl dne v týdnu, protože se člověk zaměřuje více na přirozený vývoj smyslů vlastních, než aby je jen obdivoval u jiných.

Přímo čtvrtý den v týdnu lze všechno přesně dle myšlenek vytvořit, v pátý den převést, šestý den dokončit vyzvednutím, sedmý den poskládat a pak už se každý může tři dny bavit třeba i doplněním nějaké myšlenky v Moudrosti. Pokud se bude také první tři dny tvořit, pak podle stejné myšlenky ale jen to, co se neskládá, takže jen tvoří, přesouvá a vyzvedává. Co se ani nevyzvedává je samočinně doručováno s přesunem, ale co se nepřesouvá zůstává soukromé ne|držené, nebo se nejdříve vyzvedává třeba i s vlastním přesunem. Jinak je to také možné, ale společně se jedná o myšlenky podle nichž se vyvíjejí smysly jen odpovídajícím uměním.

Počet různých uměních je pro každou zvláštnost jedna, ale s jinými také vždy jinak spojená, protože je přec přirozené, že když se každý spojí s někým vždy zvláštním, pak bude také spojení jinak zvláštní dané dvojici a jinak zvláštní dané vícejici. Pak bude však někde už i stejně zvláštní pro různé dvojice ale i jiné vícejice, a pak bude už i stejně nezvláštní pro vícejice a pak i nestejně nezvláštní, což je samočinným znakem nudy a jinak vnímaného smysly samočinně znaku, řádu, úrovně a vztahu před dalším vývojem rodového vztahu v druh vyvinutější. Pouze rod, který si uvědomuje, že všechny rody společně tvoří stejně dokonale druh Moudrosti nejblíže už také osobně vědomě i pro společné Vědomí. Moudrost je výchozím smyslem, a proto jako jediný nemá hmotné tělní ústrojí, ale je všude daná prostředím s časem každé přeměny. Všechno ostatní už v Moudrosti řídí mozek svým ukládáním údajů o všem vždy všem v podvědomí jako dokonalá nula, v níž stačí jen všem objevit, jak se všechno v okolí naplňuje jednoduše otiskem do nuly, protože první stopa je nejhůře zjistitelná, kdežto poslední nás samočinně upozorňuje na zločin a současně doporučuje hru proti zločinu, kde jsou zločinci jen smyšlení, protože jen tak se objeví nejrychleji další možnosti zločinů, i jedna pro vývoj.

V Moudrosti je celý Svět, ale také celý Nesvět, což je všechno Nemoudré pro Svět, ale opačně i pro vývoj včetně jinak umět si vyvíjet vlohy. Nejjednodušeji se ovládá vloha všem stejně přístupná už v Síti přirozeně společného Vědomí, přičemž nejdříve se musí na takový vývoj zapomenout, aby se mohlo také vzpomenout už trvale přesně podle vlohy bez dalšího zapomínání, ale jen řízení vylučování toho škodlivého z paměti samočinně, čemuž Nás naučí přímo jen hra proti všemu škodlivému bezeškodně, ale pak si musíme také to vyloučené nechat zaznamenávat do společné Sítě umělé dokud se to nenaučíme objevovat v Síti už přírodní. Pro nejlepší názornost vnímáme už čísla, která nám samočinně podle toho jak je používáme dovolí myslet. Síť čísel je samočinným zprostředkovatlem všeho uměle skládaného s přirozeně myšleným. Jako číslo-důkaz každého nemyšlení je poskládání něčeho umělého objevující přirozenost pouze samočinně vždy až na konci. Naopak důkazem myšlení je začlenit se ve všem společném vždy samočinně ale i přirozeně podle dosažené soustavy v Nule pro Jedničku všem společnou jako jednotková moudrost obsahující všechna upozornění a možné zločince už i samočinně upozorňující, což lze kýmkoli umět dokonale i poctivostí samočinně jen v Síti.

Začlenit se lze jakkoli samočinně, ale jen do jediné volné buňky, protože se tím také nová volná buňka samočinně vytvořila. V jeden okamžik lze pouze jedinou proměnu provést, přičemž přirozeně není možné vyměnit dva předměty současně během jediného okamžiku, ale přesun na volné místo během jediného okamžiku je možný, protože záleží na rychlosti pouze okamžikové k dané činnosti společně doporučované bez zbytečného ohlížení se zpět nebo s ohlížením se v zábavě nebo s potřebou obejít upozornění už i hraně.

293

Zpočátku se vždy prohrává jen proti objeviteli dané hry, neboť až skutečně dobrá hra se hraje i na objevitele což je však už bez odměn, protože taková hra je prvním hraná už samočinně se všemi na objevení všeho dříve jak objevitele. Tímto každý prohrává už samočinně s objevením objevitele, pokud proti objevení sám nezasáhne vlastní ochranou proti každému vlastnímu způsobu objevení prvního objevitele jinak zvláštní než doposud v Síti zaznamenané objevitelem, čímž všem dokazuje vlastní umění taktéž chránit všechny objevy.

Prvním objevení stejně jako všechny ostatní ochrany objevů jsou pouze uměním trvale odolávat prostředí, protože první to musí nějak zaznamenat (Síť čísel v Moudrosti), druhý a další to napodobí, ale jen s odkazem na prvního se jedná o dokonalý počátek, protože jinak bude pořád něco potřebné scházet, až se to objeví samočinně až na konec jako samočinnost v Síti čísel v Moudrosti či jinak v Moudrosti začleněné pro lepší moudrost opět jinak začleněnou v Moudrosti. Bez odkazu na první myšlenku budou ostatní vždy jen mínit. Nejjednodušeji se odkazuje číslem člena Sítě prvního už v počátku, boť ten se do skutečné přihlásí až někdy.

170908 Řídící jednotkou Sítě jsou „Když s ∞Jinak i s nulovým doplněním (∞VýstupKdyž v Když s ∞Jinak) ež s Návratem0 až ∞ i s vnitřním Když, Splněno i se SpojenímKdyž, čímž se dá rozpojit řízení současně na jinou řídící jednotku. Z čehož plyne už samočinně, jak lze bezpečně každý stroj vypnout, což si stroj nikdy sám nerozezná, pokud nebude mít místo vypnutí vlastní možnost rozhodování, a proto vždy v těchto místech zadáváme jednoduchý příkaz „Upozornění“, přes něhož sice může kdokoli projít, ale s vědomím také všem možných je poškodit „Vědomě, Záměrně a míněně Hrou bo Zločinem“, zde „se Mínění samočinně řídící jednotkou všem potřebným vědět dokonale dokazuje“, protože bez nesamočinného přepnutí na Hru se každý samočinně přiznává, jinak bez samočinného přepnutí na Hru se každý nesamočinně přiznává, což každý sám i Sám musí takto moudře e číselně (logicky) pochopit. Výsledkem je opačné myšlení stejně dobré jako původní a platné.

Takže rospojení v celém rozsahu (od veřejného Upozornění vnímané jednoduše kolem ež přiznání se samočinně ke zločinu s povinností škody osobní činností odvinit až po dvě stejně dobré cesty, přičemž jedna je nejdříve Hrou (kterou si musí každý sám pro důkaz vlastní poctivosti zapnout) a pak už samočinně což se dokazuje všem právě řídící jednotkou a levě řídícím, protože člověk ještě přirozeně neumí počítat výkoněji než jakékoli zařízení, a tady má každé zařízení zdroj přepínače jednotkou společného vědomí, jinak je přirozeně Vypnuta, nepřirozeně ji zapíná něco nadpřirozené, takže zasílá základní jednotku moudra nejdříve samočinně takto mínit místo myslet doposud používané jen jednoduše jako jedno) je dobře vysvětlené jako dva, ale kdokoli může přidat mezi tyto meze jiná vysvětlení.

Cokoli se ze Sítě čísel v Moudrosti kdokoli učí, má označeno pro Skutečnost vždy, ale jen ve Hře to není nikdy nijak možné zjistit, protože se to začísluje jako nuly někoho na všem společnou paměť nepřepisovatelná, ale za poplatek za předčasné opuštění Hry vyměnitelnou, protože se platí jen za směnu jinou směnou vzájemně dohodnutou nebo se až ve Skutečnosti odměňuje moudrostí jakou kdo potřebuje s dary od nadřízených za výchovu svých žáků, boť naopak ve Hře se samočinně vyhrává dohodnutá výhra, podle tržního hospodářství, protože samočinná výhra zatím další samočinnost nepotřebuje, ale jen takovýto výherce už ví, že další Hra je už dokonale bez zločinců.

Vědění lze rozčlenit na poznání, pak i chápání a pak i na rozumění, přičemž jen opačný postup je proti vývoji až na nevědění už bez víry, protože věřit může člověk jen jednou v to dobré a jakmile se to naučí jednoduše neustálým předčítáním si sobě, protože jiným toto předčítání nikdy nic v hlavě netvoří tak rychle jako když člověk postupuje sám pojem po pojmu se všemi otevřenými možnostmi, kde stačí jen propojit stejnou řídící jednotku už také samočinně nejlépe však jen tak jak je jednotka sama v Sobě pro Skutečnost samočinná svým naplněním a případně i s doplněním už samočinně jenže tuto samočinnost má už možnost používat zdarma jen dobře mínící vše vědomě až do třetí soustavy společného rozumění (Prostředí s Tělem je stejné jako Když s Jinak, takže stačí jen jednoduchý odkaz přímo již zapsáním kdekoli v Síti). Co se skrývá za „spojkou s“, je také možné jako jakkoli neznámé ne|konečno, známe ne\konečno jako jedincem ne|chápané a ne\chápané, a pak už vždy také samočinně chápané konečno s každou soustavou postupující o 1.

Pojem „Konečno“ je tímto přesně pro danou soustavu dostatečně vysvětlený, jen zaostalejším, kteří to ještě neznají se lze odkázat v Síti samočinně, protože mimo Síť avšak už v počínající Síti poprvé někde dříve a zde znovu stejným jedincem vysvětlené, že znamená ve směru čtení „\“ horší před lepším, „|“ tak či tak, z čehož lze odvodit i jiná značení dvou opaků i dvakrát či jinak, protože všechno lze vysvětlit už jen nějakým rozvětvení na libovolné množství stejných vnoření. Další vývoj proto není takto jednoduché skládání, ale až

294

použití takové řídící jednotky stejněkrát na více jednotek, protože se tím počíná rozumět třetí soustavě, člověk proto vnímá upozornění svými smysly, ale zatím je nemusí umět používat, protože ještě nepřišel na jednotku v prostoru vnímané nejdříve jako bod vnímaný v jiné ploše, pak také naopak jako bod vnímající jinou plochu včetně sebe pro dosažení společné samočinnosti, takže si to může jednoduše podle tohoto návodu každý vyzkoušet poctivě na jediném jedinci avšak dvěma způsoby Hrou a pak podle Hry z výhry jako skutečnost tak neškodná jak je neškodná Hra a současně tak prospěšná jak je prospěšná Hra, a proto všichni nedospělí vyspělosti tohoto návodu jsou samočinně ve Hře stejně jako ve Skutečnosti, takže sám si přepne jako už nedospělý avšak už vyspělý, jen tím že správně spojí to co ještě nezná na první pokus jako počátek a pak další jako i bytí vědomě, pak i porovnáním s jiným všemi možnostmi vědomě i umě i podle myšlenky, takže umění je už dané, jen se musí vědomě podle myšlenky myšlenka sama se představit (v mozku hraně smysly skutečnými vnímat), aby ji bylo možné dvěma lidmi stejně si představovat jako Když Něco Tak i Jinak i ∞Jinak, ale už také stejně a přesto jinak jiným jedincem (v představách a pak iž skutečně).

Rozdvojení je potřebné také na směr jako jen znak jednotky, řád jednotky a pak také jen jako počet jednotek i jiným řádem i jinak urovnaných i jinak vztažných i jinak i podle znaku jinak jako už i dvojčlen ve členu společném ale už i rozuměným jako dvě stejné soustavy v Moudrosti přirozeně představitelné i pro více soustav stejných až po konečno chápané, protože rozuměné konečno se už počítá samočinně rozumem, který se stejným míněním dosáhl alespoň jednou nesamočinně dvojčlenu s různými znaky. Stačí se jen dobře naučit přepínat v Síti do Hry, protože Skutečnost je buď zločinná nebo různě hraná dle Sítě čísel, kde si hru se zaostalými vysvětlujeme jako výchovu podle „Když...“, takže se zločinci to vysvětlujeme jednoduše jen upozorněním, že loupežníci zločin dělají pouze ve Hře, což není možné trestat, kdežto ostatní lze trestat i podle uloupených údajů dokazující zločin\ce.

Rozhodování o zločinu se děje nesamočinně špatně a samočinně dobře, protože jen tak nikdo nebude na špatného poukazovat osobně přímo, ale naopak nepřímo samočinně společným Souhlasem, který jen u samočinnosti dobré samočinně rozhoduje za všechny přirozeně dobře. Takové souhlasy lze dokládat také do Sítě přímými záznamy o jakékoli činnosti, přičemž jen záznamy o špatnostech jsou upozorněním a vstupním pravidlem už ve hře, kde levidlo znamená samočinné vyloučení ze Hry současně při porušení pravidla jakožto Přirozenost pravého a levého současně v daný čas a případně i po celou dobu v daném místě a případně i při dané změně provedené sám i Sám bo samočinně i Samočinně, kde jen to Samočinně vnímáme nadpřirozeně, pokud samočinně jen chápeme. Pokud si samočinně už rozumíme (vzájemně stejně), tak vnímáme Samočinně jakožto už nejméně myšlenkou, pak uměním iž s vlohou iž s dosahováním vlohově.

Samočinnost znamená také předpověď dokonalá podle přirozenosti jako jediné dobré řešení ze soustavy. Ostatní možnosti jen soustavu naplňují. Bez dosažení samočinnosti přirozené se jedná o poslední jednotku samočinnosti obvyklé (přirozeně míněné ještě jako umělé), přirozené myšlením pro spoluuměné i vlohově.

17090ʎ Když začal člověk cestovat, pak to bylo nejdříve pro nalezení lepšího prostředí se snadnější obživou. Nikdo neměl důvod cestovat ze zvědavosti, protože samotná zvědavost neměla ještě žádný význam. Každý si držel obývané území společně s jinými spoluosadníky. Až později si uvědomoval svoji větší sílu pro ovládnutí jiných osad nebo naopak větší chytrost pro obchodní zneužívání jiných osad. Všechno dostávalo své jméno podle přírody, mosty podle řek nebo osad, ale je nepravděpodobné, že by to bylo naopak. Stejně lze chápat pojmenování řek, hor, údolí a jiných přírodních útvarů, pak také pojmenování jedinců, cest, osad, hradů, měst a jiných sídel a staveb. Mezi tím se pojmenovala také různá zvířata, rostliny, umění a vlastnosti i prvků.

Všichni myslí pouze přirozeně, protože z opačných směrů se jedná o různá skládání ale jen jedno z nich je přirozené. Toto je jediná věta, která umý změnit mínění se skládáním jakožto pramyšlení, kde posledním článkem je staromyšlení jakožto společný Rozum už dokonale ovládaný všemi svého druhu takže už vlohově. Prvním článkem je jen Upozornění na pojem „Pramyšlení“, přičemž pojem „Nemyšlení“ je obecnějším pro čtyři členy, z nichž jeden je stále skrytý, přičemž je to právě ten ze všech nejhorší „Zlomyslnost“, na níž je nejlepší si jenom hrát, avšak s úvodním upozorněním na danou zlomyslnost. Pramoudrostí je proto Hra či Zlo, protože pouze v pohádkách se vždy vyhrává, k čemuž není pro 1soustavu v Moudrosti nic dodávat. Pak

295

následovali různé další pramoudrosti v této vzorové až po tu staromoudrost, kterou lze některými jen poznávat jako moudrost, kdežto někteří ji už i chápou jako moudrost (už vše někdy nějak osobně poznali).

Vždy chápeme jen to co jsme už nějak prožili, kdežto rozumíme tomu pochopenému jako předpoklad dalšího jinak opačného dobra, a proto je dobro nesmírné, kdežto nedobro je naopak smírné. Z tohoto plyne samočinně, že z jednoho dokonale dobrého bodu lze tvořit cokoli jakkoli dobré další až do nekonečna, čímž se Nula uzavírá se staromoudrostí „nekonečna ∞“, které je tímto už vždy jen „konečnem ∞“. tak společně s konečnem je dobro už také trvale předpokladem vývoje jinak myšleně než každý zvlášť, čehož přirozeně vnímáme jako jinak myšlený dobrý opak, takže pořád se stejným uměním (další článek do 1soustavy, který však už není členem, ale jen umělou samočinností kterou může používat každý, kdo ji správně umí používat, přičemž nejjednodušším ale i nejobecnějším návodem v Moudrosti je Síť čísel, přičemž nejjednodušší a současně nejobecnějším návodem v Moudrosti je Síť).

Pouze podle Sítě čísel pochopíme, že jednotlivé soustavy počínaje s upozorněním na Nultou jakožto doporučená Hra moudrým, protože staromoudrým se Hra vysvětluje jako jediná možná možnost jak být bez viny, protože hrát lze o cokoli ale bez ublížení komukoli, kdežto jiné poškozování je přímo hraně možné, jakýkoli zásah však do plochy je trestný hranně, kdežto ve vrstvě a jiném členěním plochy už také s poviností vinu odvinit rychle a nejméně stejně jakostně, kde nadbytek je odměnou za umožnění výchovy sebe také v přesnějším počítání, přičemž přesně počítá vždy jen samočinné počítání přesně tak jak mu to s přesností dovolíme přesně podle vývoje vlastních smyslů, přičemž daný vývoj spěje ke smyslům společného myšlení jakožto staromyšlení dříve poznané než vývoj dospěl ke smyslům společného rozumění jakožto pramyšlení.

Pouze jediné řešení je přirozené při skládání, protože je samočinně dané na konci ještě před první jednotkou jako Konečno vývojově následující soustavy (∞+1). Myšlenka pro Soustavu je proto jen opakem mínění v Soustavě, přestože mají obě stejný směr vývoje, ale s vedením myšlenky před míněním aspoň o člena (i před článkem i), protože mínění chápeme jako pět různě opačných možností dobrých, přičemž to první jen upozorňuje na všechno špatné, kdežto druhé je Pohádka bo Hra dobře v Síti jen když navazuje na to první jako odkaz na vlastní dobro jinak vysvětlované pojmem nesamočinně, protože číslem je to vždy samočinně. Každé upozornění má také svůj znak nečíselný či číselný, ale pouze z číselných jen jeden vyjadřuje nečíslo, což je jeho zvláštností jakožto prostor pro všechny jednotky zanechávající v prostoru minulé i současné i předpokládané stopy proti pokladu či různě k pokladu. Nejjednodušší a současně nejobecnější cestou je ta přímá bez všech překážek, protože jinak se musí nejdříve všem cesta vysvětlit, což není možné bez toho, aniž to všichni vyspělý a to nejen dospělý dobře poznali (jakkoli, ale dobře znamená bez možnosti změny).

Podrobněji v dobrém je i lépe znát (jakožto skládání) ale opět jinak než lépe chápat (jakožto mínění). Obecně se jedná o činnost v Moudrosti Sítě čísel, protože jak dokážeme přesně počítat nebo i různě jinak čísla vnímat svými smysly, tak dokážeme být činní, ale nejdříve si to ověřujeme právě ve Hře, protože jen tak se nikomu nelze vědomě ublížit při hledání dobrého postupu o jednotku lepším než doposud používaném.

Pohádka s Hrou tak mají třetího součlena Upozornění, které je stále prázdné, takže se jen upozorňuje na neobcházení žádného člena a to včetně samotného Upozornění, protože je to dokonalou ochranou před všemi Zločiny. Kdo má rád pohádky, pak ji může také hrát, protože kdo má rád hry, pak se může i pohádat a to stejně beztrestně, jinak rozhoduje Chytrák ve Zločin tak, že ho přímo zavinil a sám se vyřadil ze Hry. Pro Zločin rozhodují jen chytráci, kteří nemají povoleno hrou rozhodovat, protože se jinak jedná o pohádku. Pořadatelé jakékoli Hry do níž nelze zasahovat odpovídají za dobrou ochranu v obou směrech z obou směrů.

Nejlepší ochranou hry (a tím samočinně i pohádky) je její přenos na dálku, přičemž i hráči jakožto všichni vidí kolik je účastníků skutečných a nejen přímo zasahujících do hry pouze na hřišti (diváci s nediváky (pořadatelé s nepořadateli (rozhodčí s družstvami (hráči (nehrající (náhradní s nenáhradními) s hrajícími) s nehráči (podporující (okrádající s neokrádajícími) s nepodporujícími (neplacení (okrádají) s placenými (neokrádající (málo s dobře) s okrádajícími (moc))))))).

Každá pohádka nedokončená je smutným či veselým příběhem, protože až více příběhů lze vzájemně prolínat tak, že se objeví třeba i nový hrdina, vítězící nad zlem ve skutečnosti už známým a proto na něho samočinně upozorňujícím už samotným příběhem nebo doposud prohrávajícím nehrdinou ale odvážlivým si zahrávat se svým životem pouze Hrou nezle, protože jinak je to zle. Jiné špatnosti jsou už také ve Skutečnosti dovolené, avšak jen jako součást Hry v níž se lze o cokoli pohádat, o čemkoli dohadovat, cokoli si vyhádat ale i jen hádat jak kdo se pohádá o výhody, si dohodne výhody a sobě si vyhádá výhody jako všude na hodách, protože na „hodech“ zní nesmyslně jakoby nemyslícím o „hodování“, ale jinak o „hodech“. Aby se člověk nemusel o

296

takových maličkostech hádat, pak je dohodnuto, že každý si může ze svého nářečí nájít ty svoje jedinečnosti vysvětlující dosavadní starosmyslnost jakožto jen jedna ze dvou možností přirozeně daná všem ale ta nalezená v nářečí jakožto už nestarospisovná ale jen všem samočinně přirozeně vysvětleným spisovná.

V Síti se proto nepohádujeme ani si nic nevyhádáme, a proto se samočinně jen dohodujeme, že platnost nabývá všem jen po jednotkách současně, přičemž proti brždění vývoje je nové proti starému přes současné obvyklé, takže nelze nové prodávat, ale jen za staré změnit na současné (z nového). Přebytek čehokoli nového nad starým dokazuje zanedbaný vývoj až po samotnou samočinnost jen dobrého a všem obvyklého.

Jakmile nějaké zboží doslouží, je možné ho změnit (znovit) na stejně objemné v každé části zboží, což jen znamená, že stačí znát jen přesná složení až na samotné prvky každé části zboží, aby člověk pochopil změnu jako činnost potřebnou s těmito prvky provádět za odměnu, kterou si (s)potřebitel uvědomuje jakožto jen výchovné sebe přesně podle uvedeného postupu skládání prvků, které si však neumí sám stejně jakostně udělat na zařízeních všem společných a stejně všem dostupných. Síť takto prostorových tiskáren se bude sama rozšiřovat přesně podle návodu na zhotovení samotné prostorové tiskárny, přičemž nejjednodušší výměna jednotlivých částí je také jednou z prvních obecnějších jakostí. Podrobněji jakost vnímáme už jako jiná surovina pro stejnou část zboží, protože se počítá jen podle potřebné doby životnosti i s nástupem nového pro budoucnost už také levnějšího (jinak to nedává smysl). Levnost je proto také obecnější jakostí, a proto je samočinně i pravnost obecnější jakostí, která souvisí zase jen se společným vlastnictvím dané části zboží. Pravnost se určuje proto množstvím jednotlivých prvků ať už váhou na Zemi nebo objemem kdekoli, protože dobře je to pouze počtem prvků s vysvětlením počtu množin pro daný objem látky někde souřadně v prostoru, která se bude prostorově tisknout a případně spojovat a případně ještě jinak (u, o, ...)pravovat.

Každý si může s takovou tiskárnou sám jakoukoli část zboží vytisknout, přičemž největší tiskárny používají už také látky na tvoření umělého kamene (beton), kde menší tiskárny tvoří bednění, jiné zase části strojů na rozpojování i spojování bednění, a také na převoz beden (včetně bednění rozpojeného) a jiných součástí. Také potraviny se převáží a s jinými zařízeními pěstují či s jinými zařízeními chovají, přičemž rostou už sami bez jakéhokoli zařízení a také bez jakéhokoli jiného přispění. Pak jsou už také zařízení na udržení čerstvosti daných potravin, která se však do potravin nesmí nijak dostat, protože též všechno nepřirozené škodí zdraví. Všemožná zařízení jsou proto jen části látek jakkoli i jemně vytištěné a pospojované a takto přesně také v Síti s tímto postupem všem zaznamenané, protože jen tak všichni dospělí také vyspějí v pochopení života, i když též to tištěné vypadá jakoby bylo živé. Čím dokonalejší bude podoba bez pochopení tisku částí i spojů zboží, kde zbožím je nejdříve tiskárna se zařízeními na pospojování částí tiskarny a se zařízením jediným na síť tiskáren všechny tisky zaznamenávající si do paměti jako jedna jednotka tisku: Otisk všech možných otisků, tím dokonalejší bude zločin, protože až dokonalost podoby s rozuměním „Otisku všech možných otisků“, pochopíme jednotky světa jako jednotlivá zařízení, jenž už stejným rozumem bude možné se naučit ovládat.

170915 Mnozí stále svým staromyšlením vycházejí z rovnováhy dobra a zla. Dobro však může být bez zla. Dobře namalovaný obraz kýmkoli, může být i bez díry v obraze. Ale díra v obraze bez obrazu být nemůže. Zlo se neustále na něčem dobrém přiživuje, kdežto lepší je, díru dle dobře uchovaného záznamu přesně opravit. Dobrým počátkem je; nedovolit nikomu, aby díru v obraze vytvořil, takže stačí jen obraz chránit před poškozením, ale všem ho v Sítí stále představovat v každé podrobnosti a to včetně postupu jeho namalování.

Už jsme slyšeli o pravdě a lásce, která zvítězí nad lží a nenávistí ale doopravdy ta lež a nenávist v podstatě k člověku a jeho právům, zvítězila za scénou. Došlo k tomu, že jsme byli ekonomicky zotročeni nenápadným způsobem (vzpomínáme na takzvané kupónové provatizace a jiné podvody) a v podstatě byla naše země vytunelována, došlo k tomu, že právě celosvětová síť potřebuje, aby lidé byli manipulováni, aby žili ve viditelných nebo neviditelných diktaturách. Tak prostě do toho investovala, protože stačí do toho investovat jen na začátku ve zlomových okamžicích a pak už to jede samo. Pak už se z toho lidé dokážou těžko dostat, když už je vytvořen nějaký systém a je nějak nenápadně řízen. A bohužel došlo právě k tomu, že jsme se ocitli opět v nějakém vězení, daleko rafinovanějším, než to komunistické, protože to komunistické zlo bylo směšně, byl to šašek s rolničkami celý v červeném s hvězdou na čele. Takové zlo je snadno porazitelné, ale nastoupilo něco jiného, mnohem rafinovanějšího, a něco co mnozí, kdo se nechali opravdu oblbnout, snad i považovali za jakousi svobodu. Ale pokud nemáte nebo jste připraveni o ekonomiku, tak jakou můžete mít svobodu? My jsme v podstatě byli připravení o svoji ekonomii, byly jsme připraveni o všechno. Všechno se dá změnit a současná doba by mohla být dobou velké změny a snad i nástupu skutečné demokracie, jenže

297

demokracie znamená „vláda lidu“, což není zrovna moudře míněno. Není možné, aby člověk, ale i jiný tvor vládl komukoli i čemukoli, protože vývoj každého tvora se děje jen dobrým přizpůsobováním se přírodě, kdežto netvor zůstává bez dalšího vývoje stále stejný dokud se sám nezničí, anebo není nahrazen netvorem jiným více upadlým. Uvedená „celosvětová síť“ není proto ve skutečnosti celosvětovou, ale jen sítí nějakých málo zbohatlíků na úkor ostatních, čímž u ostatních způsobují chudobu. Nejde však o chudobu jako takovou, ale i o názory kteréhokoli zbohatlíka, který neuměl zbohatnout přirozeně, ale naopak podle umělých zákonů.

Řešení je opět v Síti už celosvětové, ale opačně myšlené, čili neskládající se z tvorů, ale jen z netvorstva, všemi tvory stejně vnímané, ale nejdříve jen jedním tvorem dobře myšlené, protože každá myšlenka je jen jediným jedincem objevena a i jinými jedinci později také vyřešena. Je nadpřirozené, aby objevitel také hned všechno vyřešil, protože nejdříve musí znát také názory jiné a to všechny až na ten poslední, který je už od počátku daný jakožto dokonale samočinná návaznost na vývoj další, protože má všechno dobré ze všech názorů předešlých samočinně, ale z každého jen tak členitě jak dokážeme myslet. Ze dvou názorů jako je třeba zlo a dobro, je dobro tou samočinností, protože zlo jen na sebe upozorňuje ve smyslu dobra. Kdyby zlo bylo tou samočinností, pak by muselo dobro na sebe upozorňovat ve smyslu zla, což je už holým nesmyslem.

Že není nikdy možná rovnováha mezi zlem a dobrem je nejen tímto zřejmé, ale také tím, že když se napáchá zlo zničením nějakých hodnot, pak náprava na stejnou hodnotu je mnohem nákladnější a někdy i nemožná. Pouze nemoudří lidé ostatní marně přesvědčují jakožto „šašci“, nebo šašky používající jakožto „vladaři“, že je tomu opačně. Pak jsou ještě šašci bavící nejen vladaře, ale i ostatní v jejich pochybné síti, což moudrému člověku nevadí, ale jen když ho neotravují nesmyslnými uměle tvořenými zákony, boť se jinak otrava vnímá jako přirozeně páchaný zločin. Moudrý člověk vnímá šašky i vladaře jako jejich vzájemná umělá dohoda, kde jeden chce být rádcem a druhý se chce radami bavit, přičemž nemoudré lidi upozorňuje na šašky s vladaři, protože se buď ponižují nebo povyšují ku sobě rovným, což vede k zaostalosti vzájemně se přizpůsobující. Zde je už samočinně zřejmé, že průměr mezi poníženými a povýšenými není rovnost, ale naopak nerovnost, což v matematice už nedává žádný smysl, avšak jen těm nemoudrým bez dalšího vývoje (chápání Sítě čísel).

298

170917 Jakýkoli údaj lze získat čidlem (teplo, tlak, náboj, světlo, zvuk, změna pohybem a jiná), osobním zádáním dle nastavených možností ovlivňující řízení počítače (vzorce, spojitosti) ale také přímo podle jiného určitého řízení počítače (změna dané oblasti zobrazení, popisu, oznámení, volby, ...) samočinně už síťově řízeného (jako třeba přesun a označení ukazatelem, označení, vložení, doplnění údajů a jiné). Všechny čtyři způsoby umožní vytvořit Síť všem společnou pro spravedlivé pochopení poctivých podnikatelů, protože se začnou projevovat slevedlivě (takzvaná konkurence čili soupeření jim nedovolí být drahými už na úkor zákazníků a tudíž nadměrně platit nejen sebe ale také různé zprostředkovatele za své služby). Člověk se jen musí naučit věřit sám sobě ve smyslu prospěšnosti pro všechny a proto také bude zveřejňovat přímo a jen v Síti společné všechny své ne|výhody a to buď přímo daným podkladem o platbě nebo pouze jednoduše číslem o platbě.

Myšlenkou je, aby si všichni vytvořili společnou paměť, kterou lze také různě pro další účely i jinak používat. Jako příklad si uveďme téměř všech rodin se týkající povinná ručení vozidel, která se sjednávají pro různé druhy vozidel na rodné číslo (RČ) či na podnikové číslo (IČ), z nichž je nám prostým lidem srozumitelné jen to na RČ, protože výpočty na IČ jsou až nepředstavitelně složité a u různých pojišťoven také různě. Přesto si právě v Síti může také každá pojišťovna sama jednoduše nastavit vlastní vzorečky a různé návaznosti (koef.) pro výpočet takového pojištění, které plně nahradí dosavadní programy od různých programátorských firem. Taková náhrada je přitom všem pojišťovnám ale také jiným podnikům zcela zdarma k použití přesně podle daných podmínek, které jsou běžně veřejné. Na straně Sítě je přesně daný počet činných řídících tuto oblast, kterým všechny požívající firmy platí dohromady každému pouze přesně tolik jaký je dvojnásobek průměrné mzdy, protože minimální mzda je vnímána jen jako podpora pro nepracující, průměrná mzda je vnímána jako pro úředníky, dvojnásobek pro řídící a vícenásobek je vnímaný už taktéž chudými jako neoprávněný výdělek.

Samočinnou dohodou podniku se Sítí je jednoduše jen dodržování skutečného a současného (aktuálního) vyčíslení podílu na obratu dané služby ku celkovému obratu včetně podílu i na náklady (včetně za programy) a to včetně odměn za zprostředkování minulých i současných a to veřejně přes Síť, protože jen tak budou všichni vědět o kolik je všechno přes Síť levnější a to dokonce i nestranně ve srovnání s jinými podniky se stejnou službou. Každý podnik si sám zabezpěčuje vlastní počítačové uložiště pro soubory pracovní i údaje přímo napojené na řízení přes Síť jednoduše jen tak, že nepovoluje jiné řízení takového uložiště než přes Síť tak, že nejsou už ani jiné programátorské činnosti s takovým podnikovým uložištěm možné už přímo přes Síť.

Protože však Síť už neumožňuje žádné programátorské činnosti, ale jen činnosti spojené s vkladem různých nápověd (psané, obrázkové a jiné) ke službě u každého vzorce či jiných volbách, je ochrana ze strany Síťe proti virům závislá jen na podnikovém zadavateli právě těchto nápověd, vzorců a jiného rozhodování týkající se přímno jen dané služby, což znamená, že při psaní i vzorců či voleb nebo při vložení vlastních obrázků či snímků není nijak možné virus vložit. Například při vložení volby podle obsahu motoru je koeficient 1 při obsahu do 1000cm3, pak 1,3 do 1350cm3 a tak dále na což stačí jen rozevírací 2pole, kde si zadavatel doplní i další možnosti včetně poslední jakožto „ostatní“ s vlastním koeficientem, čímž je jedna část pro celkový výpočet neboli vzorec zcela dokonalá. Na toto zadání však už od počátku není potřebný žádný programátor a dokonce ani zprostředkovatel, jímž se jinak platí nehorázné odměny, což i nehorázně předražuje dané služby.

Přestože je zadávání každé služby jednoduché, lze podnikového zadavatele i na dálku (levnější než s platbou za cestu) do|učit každou službu přesně podle předem daných právě používaných či schválených podnikových podmínek k dané službě a to za úplatu. Cena se odvíjí opět podle dvojnásobku průměrného platu ve smyslu však příplatků za přesčasy a případně s běžně používanými příplatky taktéž za svátky či víkendy.

Tato dohoda platí pouze s podniky nesíťovými, protože v Síti se jedná o zcela jiné činnosti nahrazující tyto služby už dokonale samočinně, takže zdarma všem v dané zemi, kde se daná staroslužba stala jen památkou.

Pochopitelně, že podniky s drahými službami se nebudou chtít zapojit do Sítě, ale to neznamená, že takovou službu není možné také do Sítě právě zákazníky doplnit, protože každý z nich může přímo dotvářet a tudíž i přetvářet podmínky dané služby do Sítě na současné podle vlastních zkušeností, tak jako veřejný zadavatel nápověd, vzorců a jiných voleb, kde stačí jen uvést to co zná a pak jen výslednou cenu, přičemž se vše nové jen opraví či jinak upřesní, takže budou přímo ve srovnání s podniky zapojenými do Sítě u těch nezapojených dopočítané přibližné odměny zprostředkovatelům a programátorům. Tímto vesměs jen veřejnost sama

299

daný podnik nepřímo nenásilně přiměje, aby se do Sítě zapojil, z veřejných zadání se sám poučil, zdarma je použil doplnil a upřesnil už vlastním podnikovým zadavatelem, a tak jednoduše všechno převzal přizpůsobením se jen přímo současné Síťové dohodě. Podnikový zadavatel každé služby je proto veřejně už všem v Síti známý.

Odlišnost veřejných zadavatelů od podnikového je přímo v jejich určitosti, protože veřejné soubory jsou přímo jen v Síti, kdežto podnikové zase jen v podniku. Podvodem zvolit službu za podnikovou nelze, protože se musí také doložit odkazem na veřejně zapsaný podnik v obchodním rejstříku a pak také záznamem, kde daný jednatel podniku podnikovým mailem souhlas schvaluje. U každého podniku se proto první schvaluje je Služba obecně používající službu Sítě právě veřejně známým jednatelem podniku se svým odkazem v mailu na výpis z rejstříku na vlastní podnik, kde je stejný jednatel uvedený. Odpovědí je jen postup na propojení s podnikovým uložištěm. V takto obecné Službě jsou pak uvedeni jen přímo podnikoví zadavatelé, u každého zadavatele jednotlivé služby nabízených podnikem a u každé služby taktéž podíl služby na celkovém obratu. Aby se nemusel podnikový zadavatel nijak školit, nabízí se samočinně Sítí přímo podnikům jen ten nejlepší veřejný zadavatel, který se na dané službě nejlépe osvědčil jakožto obchodní (místo podnikového) zadavatel a to samočinně za opět dvojnásobek průměrné mzdy, přičemž ho stačí podnikem jen přímo přes Síť oslovit. Pochopitelně, že všichni podnikoví i obchodní zadavatelé tvoří náklady na dané služby, a proto je možný také jeden jediný zadavatel ať už obchodní či podnikový, který bude nejlevnější pro přizpůsobování všech služeb.

Protože každý podnik může propojit se Sítí všechny své služby a to včetně účetní a s účetnictvím související, nepotřebuje už žádné programové vybavení, ale jen paměťové vybavení, čímž se také samočinně zaručí, že nemůže být nikdy žádným virem napadnutelné. Dokonce i zálohování, sladění záloh či dokonce vzájemné dorozumívání se mezi nejen vlastními pracovníky ale mezi všemi přes Síť spojenými je zdarma, přižemž záleží jen na vývoji Sítě a s tím spojená údržba Sítě, kterou si budou lidé čím dál více sami ovládat avšak jednodušeji a také dokonaleji. Pouze jediný podnik zabývající se vzájemným dorozumíváním může být pro všechny nejlepší a to přímo síťový čili zdarma. A stejně je to také se všemi ostatními obory, kde lze všechno obvyklé nějak placené nahradit jednoduše umělou či přirozenou samočinností přímo přes odpovídající si Síť.

Aby jsme pochopili dokonale zabezpečení Sítě na níž jsme propojeni, pak si musíme představit nejdříve jen samotnou paměť propojenou se Sítí bez jakéhokoli operačního systému jen pro ukládání veškerých souborů a pak si musíme představit už zvlášť se Sítí propojený monitor, klávesnici a myš, které slouží pouze pro ovládání svých souborů v paměti osobní nebo veřejné jen přes Síť, takže není možné cokoli programovat přímo, ale jen nepřímo, kde Síť vylučuje pouze jakékoli zavirování, protože k přímému programování čili k operačnímu systému čili k Síti mají přístup pouze vývojáři a údržbáři Sítě, jimiž může být každý jen když s tímto souhlasí a pouze veřejně proto pro všechny vyvoj nechává všemi schvalovat jakožto přímý vývojář Sítě.

Vyvoj spočívá vždy jen v jednodušším a současně srozumitelnějším postupu doposud uvedeného jakožto nápověda ke vzorcům a jiným volbám obecně, kde nápověda veřejná je pouze písemná a čidly pořizovaná, kdežto osobní je i vlastním upraveným obrázkem, snímkami či jinak pořizovaná, protože jen tak se pozná bezpečně každý hned, jakmile způsobí takovým pořízením jakoukoli škodu. Na ochranu proti zavirovaným obrázkům je síťový upravovač obrázků síťovým čidlem či převaděčem pořízený a stejně je to bezpečné také u jiných síťových upravovačů záznamů avšak přímo síťovými čidly ale také síťovými převaděči pořízenými. Například zavirovaný obrázek lze do Sítě přenést jen síťovým převaděčem, kterým se daný obrázek nasnímá a to třeba i po částech dle původního rozlišení se samočinným poskládáním zase do celku (obdoba PrtSc).

170918 Obecně je Podnikem i Země se správou všech zemí (území neboli státy), ale také Lidstvo se správou všech národů, přičemž odlišnost je pouze v umělé k přirozené správě, protože pouze každý daného národu kdekoli žijící přesně rozumí jen národní řeči, kdežto jiné řeči se může naučit přirozeně nejvýše chápat. Proto je dnes v každé zemi podnik také se správou bydlících domácích občanů a cizích občanů. V Síti se domácími stávají uzavřením manželství a současně po narození vlohami společného dítěte, neboť se tím předpokládá menší pravděpodobnost rozchodů. Žádný jiný podnik než ten s údaji o občanech není schopný okamžitě začlenit jakoukoli změnu o místě narození, bydlení, manželství a náležitosti jakožto přímý potomek (dítě) ke dvům různěpohlavním vlohovým rodičům, protože vše ostatní je záležitostí už jiných podniků, které na jedince jen

300

odkazují. Jen tak lze nejdokonaleji zabránit jakýmkoli nesrovnalostem, a proto jakýkoli jiný podnik ve vztahu ke svým službám ale i ve vztahu ke svému provozu má nárok jen odkazovat na podnik pobývajících občanů.

V současnosti je takovým podnikem statistický úřad, přičemž stačí v něm zajistit jakoukoli změnu veřejně právě na daných jedincích i nějakým podnikem ale jen k tomu určitým jedincem, takže se takový statistický podnik už bez svých pracovníků stává součástí Sítě čili samočinností (není už podnikem) všem zdarma avšak jen veřejně k použití na prospěšný vývoj všech. Narození a úmrtí zaznamenávají proto jen lékaři, kdežto změnu pobytu včetně usedlého si volí každý sám, což může také kdokoli nějak související přímo jen potvrdit.

Vrátíme-li se k původnímu příkladu služby s povinným ručením, pak i jednatel podniku, zadavatelé služby a též zákazníci jsou jen odkazem na veřejný seznam jedinců v Síti, a proto není potřebné nikde uvádět žádná jména ale jen osobní čísla (v současnosti rodná), protože při jmeném oslovení je oslovovatel oslovenému již nějak známý nebo si za určitým účelem dané jméno musel najít a pak též osloveného záměrně otravovat bo upozornit na nějaký zločin. Vše jiné má každý jedinec možnost si osobně zjistit sám protože je k tomu svým okolním prostředím třeba i nějak nepříjemně přinucen či příjemně doveden. Toto platí samočinně také u dětí a jiných jedinců zaostalých pro vývoj či vyvinutých pro výchovu o jednotku zaostalejších jedinců jiných. Vychovatelé, jimiž jsou především rodičové pouze umožňují dětem setkávání právě o jednotku vyvinutějšími dětmi za účelem vývoje a pak také avšak nesoučasně setkávání právě o jednotku zaostalejšími dětmi, aby si ověřovali dosavadní vývoj svých dětí schopné také zaostalejší vyvíjet. Jiný způsob učení dětí ale i dospělých je jen důkazem o neschopnosti sebe vyvíjet ale také jiným bez ohledu na věk umožnit přirozeně sebe vyvíjet.

Právě jsme si vysvětlili doposud nepoužívaný podnik na učení, který je však už vhodný pro další vývoj, neboť v Síti je zřejmá už také samočinnost na vhodný vývoj každého. Člověk nepotřebuje ještě vědět, jak se základ programuje a dokonce ani jak se základ zadává, ale potřebuje vědět jak základ používat pro vlastní potřeby, protože přímo potřeby souvisí s jejich zadáváním pomocí různých voleb z určitého počtu možností (seznam) bod, z určitého úseku (spojitost) bod či čára, z určitého povrchu (obsah) bod či mez či pole, z určitého prostoru (objem) bod či hrana či povrch či prostředí nebo z určitého světa (vnímání) smysl či dvojsmyslnost (i mezi dvěma smysly) či trojsmyslnost (představy) či čtyřsmyslnost (i se společným Vědomím) či zase jinak. Základem je však jen jednotková hodnota, která se už samočinně upravuje na obě strany podle spravy na pravo a současně podle slevy na levo, protože se jedná o obvyklý úsek mezi oběma body uměle a současně mezi oběma dlaněmi přirozeně. Mít větší schopnost být správný než slévný či spravný než slevný je taktéž špatné jako i při jinak odlišném úseku pravého a levého než je vzájemné sepnutí obou dlaní nejjednodušeji přímo před sebou, protože jinak je taktéž ale jinak špatné, neboť i průměr je dobrý pouze uprostřed nejen jednosmyslně ale už také dvojsmyslně při rozpětí bez doleva či doprava posunutého středu neboli průměru.

Spojitost je pouze umělý název pro rozpětí z bodu sepnutí oběma směry, takže když známe bod sepnutí a dráhy obou směrů, popisy obou rychlostí rozpínání a také společnou dobu obou rozpínání, pak právě jako třetí rozměr můžeme používat různý čas, ale dobrý pro uskutečňování je pouze ten společný čas. Pro hraní je možné používat i o jednotku různé časy, protože tak poznáváme následující nebo předcházející stavy rozpětí, které jsou pouze ve hře dobře použitelné, protože ve skutečnosti jen dokazují špatné postupy. Důkazem o špatném jednáním je různá nevyváženost (jinak těžká ruka, jinak ke společné soutažlivosti směřující, rukami pokrčující čili obecně jen jinak v kloubech souměrně ohýbající, což zahrnuje i jinou rychlostí kloub ohýbaný).

Až ve třetí soustavě je možné také vnímat vlastní otáčení či jiný pohyb v prostoru, čímž se také mění poloha sepnutí vlastní a běžně i k ostatním, protože jinak by se všichni pohybovali stejně sladěně jako při cvičení či společném vývoji přímo společných vloh. Jiné vlohy se vyvíjejí také svým více|osobitým způsobem, který však není všemosobitým způsobem, neboť se jedná o ten samý jako společný. Jednoosobitému říkáme proto také jednodušeji jen jako osobní způsob neboli jinak zvláštní než je u kohokoli jiného, který pochopitelně může mít také svůj osobně zvláštní způsob. V jednotkové soustavě je také jen jeden a to ten poslední zvláštní právě tím, že má jen „další nic“ jinak zvláštní jakožto všem společná přestupová jednotka k vyspění. Každý si proto může zdokonalovat přímo své vlohy jakkoli i různě víceosobitě, ale pouze sladěním všech těchto vloh různými možnými způsoby je dosaženo už samočinně připojení vlohy i k další vloze společné.

Osobní pohyb vzhledem k ostatním už nezávisí na společném středu jakožto na dobrém posouzení, ale naopak na společném zabírání společného povrchu jakožto na spoluobvyklé hustotě osídlení, kde počet vystěhovaných odpovídá také počtu přistěhovaných a to za stejného účelu dobře (návštěva, práce, sladění). Odlišnosti v kterémkoli směru způsobují opět návrat k předchozímu vývoji, kde větší počet vždy způsobuje

301

přelidnění dočasně přetěžující tvoření všeho potřebného a menší počet zase naopak působí nadbytečnost zařízení a jinak všeho nepotřebného. Větší návštěvnost je možná jen na úkor menšího sladění, boť na úkor menší práce je přirozeně nemožné přesahující návštěvu dobře uspokojit. Větší pracnost není vůbec možná, protože je na úkor menší návštěvnosti či menší sladěnosti zcela nesmyslná. Větší sladěnost je možná proto jen naopak na úkor menší návštěvnosti. Jinak naopak je nižší návštěva možná při nižší pracnosti ale už není možná při nižší sladěnosti, která je také možná jen při nižší pracnosti. Nižší pracnost je proto možná také při nižší libovojně vzájemné návštěvnosti se sladitelností. Tímto máme všechny možnosti pobytu cizinců dobře řešeny, na což ani cizinci nemůžou nic namítat, protože až čtvrtá soustava představuje posun „spolu“ v okolí.

Protože se jedná opět jen o společní sepnutí, máme toto míněné už čtyřsmyslově, ale ve skutečnosti je to pouze třísmyslové z pohledu čtvrté soustavy, kde možné i časově stejné propojení v jeden stejný okamžik avšak jen pro názory na prostorové skutečnosti, protože na skutečnosti i jinak vnímané potřebujeme opět jiný smysl vnímání, který umíme všem také zaznamenávat do Sítě doplněním nový a odkazem použitý, přičemž u jednosmyslnosti dvou či více různých odkazů, se přepisují odkazy s vyšším dnem počátku na nejnižší ale pro vývoj jsou stejně důležité také odkazy s nejnižším dnem vzniku, protože početí se nyní jen učíme přesně poznávat. Až se početí naučíme také chápat jako potřebný osobní údaj ale už i všem veřejně přístupný z pohledu obecné znalosti obou rodičů jako rod, pak bude možné rozumět jednotce páté soustavy.

170919 V Síti nejsou žádné přípony souborů, ale naopak samočinné předpony případně už očíslované dle členitosti zabalení, protože se tento údaj nalézá vždy v počátečních bodech souboru hned za body vyjadřující celkový počet bodů v souboru. Úvaha: jádro nejjednoduššího samočinnu (procesor počítače) tvoří paměť ne|běhu (0|1), který nelze přepínat samočinně, pak paměť ne/čekání (1|2) avšak na běh navazující přímo (0|1|2), což je nesmysl, a proto vypadá lepší naopak ne/čekání, na což navazuje ne|běh. Jenže neběh je čekáním a běh nečekáním, takže si musíme pomoci nejdříve třetí soustavou. U každé paměti má každý bod (bit 0 či 1) ve skutečnosti tři stavy ne|při|praven, kde „připrav“ znamená „lev“ a „en“ znamená už koncovku pro stavy.

Z uvedeného je už samočinně zřejmá předpona opaku „ne...“ avšak už také pro další dva významy, takže jako jedna možnost ze tří. Ve skutečnosti nám však pořád schází ještě ne|při|leven, ne|pře|praven a potom také ne|pře|leven, avšak jen v případě, že si budeme ve druhé soustavě uvědomovat spisovně připonu (místo nespisovně přípony) jako opak přepony. Stejně je to opačně mezi připraven s přepraven, přileven s přeleven.

Z tohoto dokonale plyne také nutnost přehodnotit význam „spisovně“, který už neznamená jen dle nějakých předtuch, doměněk, dohadů, víry a jinak míněně, ale naopak skutečně „myšleně“ v Moudrosti už vědomě vnímané, takže samočinně už také ve vlohách vědomě probuzené. Nevědomě probuzené znamená sice probuzené, ale protože se o tom ještě nikdo nepřesvědčil, nazývá to mylně neprobuzené. Toto je také jediný důvod proč se lidé neumí vzájemně dorozumívat dokud si neuvědomí, že doposud jen sní, představuje si, ale právě jen to, k čemu nám schází ta skutečně poslední část toho, aby člověk zase ve vývoji pokročil, k čemuž mu stačí jen opravit desítku, tak aby už nezpůsobovala, že je nula číslem, ale naopak; jen jako číslo vypadala.

Pokud dokáže samočinné zařízení číst a přepisovat tři sousední body pouze po dvou možností, pak nám dají ve výsledku jen 8 možností. Pokud tyto tři body dokážeme číst i přepisovat po třech možnostech, pak máme ve výsledku 27 možností, což je už podstatná úspora paměti, ale na druhé straně by už nebylo nijak možné porovnávat to zda se bod změnil nějakou cizí tažlivostí, čímž údaj 1|2 vymazal na 0, ale bod v paměti nijak nepoškodil. Poškozený bod je proto čtvrtou možností, kterou však ještě neumíme přímo používat tak že by se samočinně zařízením četl ale také přepisoval. Prozatím nám stačí alespoň jednostrané přepsání z dobrého na poškozený, což lze využít pro zápis zřízení do paměti zařízení, které se předpokládá v paměti jako trvalé. Tři body v paměti po čtyřech možnostech nám pak dává celkem 34 (= 81) možností, což lze používat i na záznamové nepřepisovatelné jednotky nebo jen na jejich určité části, kde první možnost znamená, že „ne...“ a všechny naopak že „je“. Všech ostatních 79 možností je jen „hra“, ale s první současně je zcela zřejmé řešení jako i s poslední, což už zajišťuje jiný samočin, kde číslo neznamená pouhý výsledek, ale už postup k výsledku. Pokud souhlasíme, že se jedná o totéž, ale přímo už ze dvou pohledů, pak máme ušetřenu celou soustavu (1/2), avšak poukazující na ni jedním ze dvou možných způsobů (výsledek či postup), což znamená, že úspora ve druhé soustavě nikdy nemůže nastat. Tři možnosti v 1 bodu následující dvěma možnostmi v dalším bodu je už lepší pro souběh dvou souřízení, ale každého stále pomalejší než doposud, což znamená stále horší podmínky. Až dva body po 3 možnostech následující bodem pro dvě možnosti obou bodů předcházejících, je i s větší rychlostí, ale to se musíme nejdříve naučit rozdělit jedno zřízení do dvou a pak je

302

nechat „souběžně“ neboli přesně; nějak sladěně je nechat vzájemně přeskakovat, avšak nejdříve musí být řídící bod s těma dvěma možnostmi a pak řízené dva body po 3 možnostech. Úspora je sice o 1/8 na všechny tři body, ale pořád je to jen mámení, protože neumíme sladit stejné výsledky se stejnými postupy, ale umíme je pouze označit jako výsledek bo postup k výsledku, což lze doplnit, že výsledkem je vyřešení, postupem je řešení a neřešitelnost je neřešení. Zapsat tyto tři možnosti lze jako (vy|ne)řešení, ale neřešením ještě nemusí být neřešitelnost, a proto se předpokládají možnosti další jako i (vy|(ne|má )řešení.

Slovami bez znaků jiných však dokážeme vnímat vždy jen dva stavy přesně, a to když tam daná část je či není jako například pro (ne)řešení se buď řeší či neřeší, přičemž v obou případech to může být zbytečné už i jinak.

Rozvětvování je stále jen podle dvojkové soustavy. Zbytečné řešení současné je, pokud už někde je uvedeno a přitom postupu už rozumíme, protože chápání není nikdy dostatečné pro společný vývoj, ale je jen nutné. Jiné znaky jsou proto potřebné jen pro zjednodušení zápisu, přičemž každý si může vybrat jednu či více možností, ale obecně platí všechny jakožto seznam myšlený už také různě členitý. Zbytečné je také řešit něco co nemůže mít žádné řešení alespoň prozatím v současné soustavě, protože řešení každé soustavy vyplyne samočinně až po vyřešení všeho ostatního nesamočinně, kde nápovědou jen v nejnižžší soustavě je, že jednotka je vždy samočinná, a proto májí různé jednotky také různě odlišné znaky, i po párach, trojicích či jinak jakožto výsledkem je číslo nebo hodnota nebo postup. Postup je dokonalý vždy až na konec a číslo je až jednotka nejdříve, takže vše ostatní (hodnota časová, a pak už jen míra či síla či proud či prvek či jinak nehodnotitelné prostředí) během určitých okamžiků se ne|měnící ne|samočinně, kde nesamočinnost je vždy myšlena pouze nepřirozeným zásahem člověka, protože všechna zvířata se chovají vždy jen přirozeně stejně jako všechny rostliny, tělesa, ale také pohromy, což je jako jediné, kde člověk uplatňuje nepřirozený zásah na přirozenou ochranu. Proto stačí jen samočinná ochrana proti tomu nejjednoduššímu neřešení, aby vše už bylo vždy řešitelné. S nulou nelze proto vůbec počítat, ale zapisovat ji jako číslo můžeme jen tak pro srandu, zábavu a jinou hru, protože kdykoli ji „nehrajeme, tak se na nulu pouze upozorňuje jako na nečíslo“.

Hrát si lze pouze s neměnými jednotkami, protože hřištěm jsou všechny nuly, které všichni diváci udržují stále na nule během vývoje hry, a pak ho opravují a případně dále vyvíjejí. Diváci udržují na nule však také všechny jiné účastníky hry, přičemž nulou je přesně počítané průměrné žití k dané hře určitých diváků. Lepší místa (poznají se podle vstupného bez místenek, protože se nejdříve zaplňují) jsou až o polovinu dražší, protože druhá polovina míst je stejně hodnotně nejlevnější a to bez ohledu na věk jedince obsazující místo. Mezi nejlevnější místa patří také vyhrazená místa pro nehrající hráče a jiné nehrající členy všech družstev a pak také pro pořadatele, ochranku, zdravotníky a jiné nediváky přímé, které si všichni diváci také spolu platí.

Diváci můžou ještě přispívat na přispěvatele (sponzory pořizující si reklamy či místo diváků přispívající) a také přímo na dané přestupy či na výhry mezi hráči a to třeba i jednotlivě přímo danému hráči určitou částkou za obranu či útok nebo jen tak obecně. Takové příspěvky však už nejsou součástí vstupenek, a proto je vždy nepřirozené a tudíž nemožné, aby pracující pro přispěvajícího pracovali na úkor těchto jeho příspěvků. Každý ne|pracující může sám přispívat třeba jen přes nějakého přispěvatele, ale v pracovní smlouvě je to zločinem stejně jako na úkor pracujících či zákazníků, protože také reklamy mimo hřiště někdo může nevědomě platit.

Pokud nejsou diváci ale i přispěvatelé (jednotlivci různě i množně) schopni všechny uživit, pak má přednost vždy ochrana, pak hřiště, pak hráči i s rozhodčími, a až pak všichni ostatní mezi nimiž jsou nejdříve údržbáři hřiště, pak cvičitelé a pak zdravotníci. Pořadí jiné si však může každý účastník sám přeměnit nebo i doplnit.

Jiným oborem je už sázka jakožto Hra i na všemožné výsledky, které si sázející až v Síti sami navrhují tím, že vsadí na návrh jako na jednu možnost ze dvou možných určitou částku ku nule, a dokud bude na jedné straně stále nula, pak každý vybere bez výhry zpět jen tu svoji sázku. Každý protisázkař vsází vše samočinně proti návrhu, čímž se samočinně upravuje také poměr výhry. Sázka na navržený výsledek však může být i jako jeden možný ze tři či více všemožných, přičemž alespoň dva musí být nenulové a pokud ani jeden z nich nevyhraje, pak se sázky jen vracejí. Pokud je i několik možných výsledků navržených ze všech možných, pak vždy jen zase proti ostatním výsledkům, což je stejné jako jeden návrh ze dvou možných. V jiné sázce se navrhuje poměr výhry ze sázky, což vypadá jeko nesmysl, ale při poměru stejné hodnoty sázky ku stejné hodnotě protisázky si to lze představit jako shoda k neshodě, výhra k nevýhře či prohra k neprohře, přičemž jen jedna ze tří možností je ta vhodná pro sázku, ale vsázet se může i na obě ostatní možnosti, a to dokonce i s různými poměry navržené výhry ze sázky. Chce-li však někdo sázet s přesně daným poměrem výhry ze sázky

303

(výchozí je 1:1), pak jen proti přesně odpovídajícím hodnotám v přesně daném poměru jen vědomě protisázejících, přičemž ostatní nadsázky postupně podle času vsazení jen jednoduše jakožto dokonale zmražené hodnoty čekají na protisázky. V jiné sázce lze navrhnout výsledek i s poměrem výhry, což zní jako nejhorší možnost, ale pro zkušené je to jako dokonalá ochrana více takto sázejících proti všem nezkušeným. Také to může být ve smyslu požadované výhry za uhodnutí výsledku, s čímž nesouhlasí právě protisázející avšak prozatím hrají jen ti, kterých hodnota nepřekročila protihodnotu vloženou přesně jen podle návrhu. Až poslední možností je sázka samočinná na jakýkoli přesný nebo obecný (prohra, shoda, výhra) výsledek, přičemž počet přesných výsledků je v poměrech také podle vsazených hodnot, ale vyhrát může jen jeden z nich vše ostatní pouze v poměru jako jeden proti všem ostatním. Obecný výsledek je jako jeden z 3přesných, takže jen jiná souběžná úroveň, kde jsou už uvedeny také všechny možné ale jen dokonale obecné možnosti.

Nyní si představme hru, kde hrají tři či více družstev současně proti sobě (například běžecké závody), ale také na určitý počet bodů, takže lze sázet na pořadí ale i na výsledky v bodech. Pokud je možná shoda i více družstev, pak už je i počet možností podle pořadí mnohem složitější, protože i potom může být všech shoda. U tří družstev bez možnosti shody je 6 možností sázky na celé pořadí a 3x3 možností na pořadí každého na jiném místě. S jednou shodou je dalších 3x2 možností pro každého neshodujícího, protože mezi dvěma shodujícími se není možné se umístnit nikým ze tří jako neshodující se. Pro každého shodujícího se jen s jedním jiným je (3x)8 možností, boť další 3x4 s neshodujícím uprostřed jsou nemožné a pak je 1 možnost při shodě všech. Celkem 46 smyslných sázek a 15 nesmyslných avšak možné sázet, protože jen tak si sázející uvědomí i hloupost, proti nimž může sázet pouze objevitel takového sázení samočinně jako 1 ku 1 sázce nesamočinné ale samočinně prohrávající. Výhra je chápána jen jako výchovné z hlouposti čili dar si rovného.

Pokud si však jen uvědomíme různé skutečnosti tří družstev, pak sázka na jedno určité má 3 možnosti bez shody (1, 2 či 3), z nichž dvě (1 či 3) jsou možné i při shodě ostatních dvou, ale také jiné 2 při vlastní shodě s kýmkoli jedním (1 až 2 či 2 až 3) a pak je možná shoda všech tří (1 až 3) jako poslední 6. možnost jednoho. A stejně lze vsázet i na ostatní dvě družstva, takže celkem jen 18 možností. Až při shodě s jiným jedním avšak už určitým družstvem jsou další 2 možnosti pro každého, takže celkem 24 (=8x3) možností.

První sázkař ne druhé straně proto vyhraje vždy vše na opačné straně, což platí také opačně. Co je však důležité, že je stanoven první poměr výher a další následuje opět od nuly na obou stranách ale tentokrát se bude výsledný poměr s prvním porovnávat také společně, takže u každého dalšího poměru budou známé jak jednotkové tak celkové a to i nehratelné poměry celkové dohromady s jednotkovými. Pro sázení je však důležité si už napočátku vybrat poměr jednotkové výhry k vlastní celkové možné, která je však známá až s ukončením sázení, a proto si každý volí poměr jen ze svého vkladu, přičemž výchozím je vše na celkový poměr. Ve skutečnosti si každý volí už na počátku nejvyšší možný počet jen protisázejících a to také od konce jakožto všichni společně nebo bez posledního a jinak posledních, ale smysl má nejobecnější jako všichni sázející proti všem sázejícím opačně, kdežto nejjednodušší je všichni proti jednomu jednoduše dosázeno ihned jakmile si protisázející cokoli vsadí. Takové sázky mají však smysl jen jako stejná hodnota ku stejné hodnotě, přičemž na obou stranách může být i více sázejících ale vždy také platí, že na straně menší hodnoty vsazené hrají všichni proti jen stejné hodnotě na opačné straně, přičemž ostatní nadsázky postupně dle času vsazení jen jednoduše čekají jakožto dokonale zmražené na protisázky.

Jiné sázky mají smysl zase jako daná hodnota ku dvojnásobné či vícenásobné, ale to musíme už předem znát výsledek v převráceném poměru, než na který vsázíme, protože jen tak se jedná zase o jednotku, kde větší předpověď výhry nese také ve stejném poměru menší výhru, a to platí také naopak, kdy při vsázce na výhru toho co je čím více předpokládané jako prohra, je výhra ve stejném poměru větší. Chce-li však někdo sázet s přesně daným poměrem výhry, pak jen proti přesně odpovídajícím hodnotám pouze vědomě protisázejících.

směru posledního ne/stejný, který lze už také přepínat avšak ne|samočinně

Pak se počítají dva sousední body jako celá druhá soustava, která má pomocí obou bodů vždy čtyři možnosti dvou řádů, kde obecnější je nejdříve čtený, přičemž 1 znamená návrat o 2 body, kdežto 2 pokračování bodem následujícím, který má opět dvě možnosti ale naopak, kde 1 znamená opět druhou soustavu a dvojka třetí.

304

Čtvrtá soustava bude pak už samočinně 3vnímaná i 5vňémaná jako společné Vědomí dokonalé samočinnosti, z něhož je osobní vědomí naopak 4vňémané jen jako smyslem dokonale přesně 2vnímané představy také pro 4vňímání společného Vědomí dokonalé obvyklosti používající jen dokonalé samočinnosti dobře 5vňémané.

305

17091ʎ Čísla mají hodně podob. Nejjednoduššeji je známe jako něco jedno tam, jindy tamto jedno třeba i stejné, takže druhé či další a pak také něco zcela jiné jedno, dvě či více. Jednou z podob je počet jednotek, pak je to také pořadí dané jednotky. Takové pořadí vyjadřuje také celkovou hodnotu všech jednotek, což je však jen jinak řečený počet, protože někdy potřebujeme vědět také počet jedinců hodnotně stejných, avšak dělající jinak vnímané hodnoty. Dvojí význam hodnot je také příčinou různých nesmyslných potřeb je vzájemně propojovat jako stejné. Jedinec se pak stává podhodnoceným či nadhodnoceným, což je první hřích člověka, kdy jeden nějak znevažuje nebo oslavuje jiné jedince. Děti mají už přirozeně dané, že se vzájemně chovají jako rovný k rovnému, jenže dospělí jim to vždy, a v dnešní době téměř bez výjimek, jednoduše pouze mění.

Spisovně, shlasovně a jinak dobře podané, jsou lidé hodnoty různé pouze ve Hře, protože ve Skutečnosti jsou nehodnotitelní jako jedinci, přestože každý může tvořit různé hodnoty. Člověčná činnost komukoli nějak potřebná má vždy hodnotu. Činností se dokonce samočinně tvoří, jakožto přímo obětování se jeden jiným za účelem všem prospěšným ale nejméně neprospěšným současně s neškodlivým. Oběť dobrá proto nikomu neškodí, ale naopak všem účastníků prospívá, protože obětující je obchodníkem (dobře se obětující) tvořící si obchodní vlastnictví, které smění do osobního vlastnictví za odměnu odpovídající činnosti tvořící hodnotu.

Hodnota je proto závislá přímo na počtu stejných okamžiků, během níž se hodnota tvoří, přičemž ničení a následné opravení hodnot je jen nulovou smyčkou, po níž je možné opět hodnotu další vytvářet. Pokud máme dokonalý postup na tvoření dané hodnoty, pak si odlišný počet okamžiků na vytvoření této hodnoty vysvětlujeme jako pomalejší tvoření (více okamžiků ničení s opravou, nezkušenost či skryté přestávky), které může být způsobované také zastaralými nástroji.

Ze všech čtyř doposud uvedených podob čísel závisí právě na okamžiku všechny tři předcházející. Čas je však jedinou podobou čísel, kterým umíme měnit všechny ostatní podoby čísel, protože na vše potřebujeme určitý čas jakožto delší dobu nebo kratší okamžik. Čas je proto přirozeně vnímaný jako první podoba čísel, přestože si ho ještě nemusíme neuvědomovat. Až po době, kdy uvnímáme změnu v počtu vědomí vlastního také s jiným, poznáváme vlastní pořadí ve vývoji jako první, který si uvědomil ještě neuvědomujícího si toto, ale nejdříve se děje v současnosti, že poznáváme vlastní pořadí ve vývoji jako druhý v pořadí, boť až pak je možné být prvním jakožto vyvinutější. Ve Skutečnosti se poznáváme nejdříve také jako třetí, čtvrtí až po mez doposud nevysledovanou konečnou, kdy se pozná také někdo stále se neuvědomující. A proto přímo jen v tomto jediném okamžiku je dítětem poznáváno poznání dvou odlišností stejného druhu, takže tři možností.

Poznávání poznání však ještě nepředstavuje poznání sebe jako třetí možnosti, boť je k tomu potřebný rovný si jedinec u něhož se dítětem poznalo, že poznalo také tak neuvědomujícího si jiného, takže se mu tak jiné dítě jeví přesně sobě rovné. Možná je to vše jiným postupem, ale ve výsledku se dospěje k okamžiku, kdy dítě poznává sobě rovné dítě a pak i dětí víc jako jedny z nejradostnějších okamžiků ve svém životě. Tato rovnost je další podobou čísel, avšak dobře jen bez vnímání hodnot si neodpovídajících, protože dětí toto vnímají dobře jako vzájemná oddanost, kdežto rovnost si ještě neuvědomují, a bez pomocí ostatních také musí jednou k tomu dospět. Oddanost má také mnoho podob v čase, pak i v počtu, a pak také i v pořadí a jednou snad (pokud se toho dožije) i v hodnotě. Před oddaností je to však ještě vlastní vědomí jako jednotka si se ještě neuvědomující a přesto zrozená, ale až s první oddanosti jako znak (rád) vlastního druhu poznaná.

Rádcové nejsou nikdy pro radost, ale naopak proti radosti, na což se upozorňuje jakožto jen na chytráka, jehož vlastností je nezločinnost ale součastně špatnost opačná jak u zločinců. Toto rádcové neumí vysvětlit dobře, protože jakmile toto vysvětlí, už nebude chtít nikomu radit, ale naopak toto jen šířit mezi všemi rádci.

Že je vysvětlení v předcházejících odstavcích dobré, je dané už samočinně tím, že až po těchto odstavcích následuje odstavec s vysvětlením, jak je to dobré bez rádců avšak s předem daným postupem, podle něhož se dospělo k takové zkušenosti. Nyní, když už máme jednotku „rád“, je zřejmé, že nula znamené „nerád“, a jinak naopak po jednotkách další přirozené jednotky je vše už jen „rád“, ale jen samočinně a přesto s radostí vždy stejně silné, ale možné se ji naučit ovládat stále na delší dobu, přičemž se stačí od všeho co máme neradi, jednoduše odvrátit s ochranou zad, takže si ji musíme nejdříve vytvořit. Zde je ochrana „bez rádců“, protože jsme si ji už vysvětlili a nyní musíme jen všem najít vše dosud takto popsané či jinak zaznamenané, kde ještě všude jinde radce ke špatnosti poradil. Dobrá rada je proto pouze zaznamenaná, na níž lze odkázat.

Přimět k radosti jiného avšak také s uměním se radovat, stačí třeba jen úsměvem či jiným příjemným pohledem. Toto však není rada, ale přímá zkušenost. Rada je dobrá pouze na to, co se nemá dělat, protože to někomu škodí, škodilo nebo může uškodit. Jiné rady jsou dobré tak do pohádek, hádek, na trhy a jiné hry,

306

protože hrající si nikdy neškodí, neboť za poškození se vylučuje až do uzdravení spravedlivě a tudíž i lévedlivě po dobu opravení všech škod. Zde si musíme uvědomit, že se pořád bavíme o hře a o vyloučených ze hry, ale jen o tom přirozeném neškodícím, a proto už není potřebné nic dalšího zatím vymýšlet, ale zatím jen tuto jednoduchou přirozenost všude uskutečnit rovnou pomocí takovéto Hry. Chápat, že dobré je činit dobro, to dokážeme vnímat, ale rozumět tomu lze až s vnímáním dvou dobrých stran společně si odpovídající a přesto jinak vypadající (dobře), či jinak naopak, společně si neodpovídající a přesto jinak nevypadající (jednotková soustava pro obě stejné jednotky). Jinak opačně je také společně si odpovídající a přesto jinak nevypadající (dvě v jednom), či jinak naopak, společně si neodpovídající a přesto jinak vypadající (dvě nijak nesouvisející).

K hraní potřebujeme jen hračku, která nás dovede k úpadku posloucháním rad nebo k vývoji čtením či jinak smyslem vyvinutějším vnímáním rad, až jednou zjistíme, že nám žádný ze smyslů už další vývoj nijak neumožní a proto nám přímo Hra radí, že nemáme potřebný počet smyslů. Na výběr je neskutečné množství třetí soustavy. Někdo si vybere „osvícení“, jiný „léčení“, někdo dokonce „znovuzrození“, „počítání“, ale vše se jeví spolu jako „dobro“, jenže dobro činí i kůň vezoucí člověka, takže to není to výchozí pro všechno, ale už je to všemu přirozenější. Přirozené jsou naopak i přírodní pohromy, což vnímáme jako špatné, ale jen pokud si to neumíme vysvětlit jako znak se svými pžíznaky jakožto dokonalá rada na ochranu proti blížící se pohromě.

Až v Moudrosti je všechno přirozené, ale i nadpřirozené doposud nevysvětlené jako přirozené a také všechno podpřirozené, které už umíme používat jako umělý nástroj pro vlastní vývoj radostí v Moudrosti s upozorněními také na všechny neradosti, které nikdo nepotřebuje, ale potřebné o nich vědět a případně i s postupem jak je oddálit nebo dokonce se jim i dokonale bránit, protože až s dokonale přirozenou ochranou lze postupovat i ve zcela jiném vývoji. Oddalování je proto jen nejposlednější horší možností, a proto se v případě oddálení uvažuje samočinně jen doba než bude objevena a potom i uskutečněna přirozená ochrana.

Už jen objev jakékoli ochrany svědčí o přesně odpovídající dosaženém vývoji ale jen v Moudrosti jakožto neuskutečněný počátek, na což navazuje jen další úroveň podoby čísel, čímž je obecně Síť čísel se všemi soustavami (nultá jen pro Hru). Záporná čísla jsou hraným zlem, kdežto zápory se už přímo označují zločiny. Každá jednotka má proto jen jediný úkol: radit bez rádců, protože v takové radě je začíslovaná (zakódovaná) také umělá i s přirozenou moudrostí v dobré moudrosti v Moudrosti i se všemi jinými členitostmi Sítě čísel. Do umělé Sítě všem společné se musí jednotka nějak jedincem zaznament, kdežto v přirozené Síti se objeví už samočinně jako ochrana proti umělému, takže se umělá Síť stane jen dokonalou jednotkou rady pro vše bez rádců. Dokud se ji člověk nenaučí ovládat, musí ji naplňovat stále opačnými radami. V současnosti, když člověk něco čte, pak jen proto, že to potřebuje vědět, neboť vnímá vědomou neschopnost vlastních smyslů.

Poznávat staro|ne|s|právnost je jinak, než když si to napíšeme bez znaků.

170921 Nejobecněji: Moudrost, podrobněji: moudrost v Moudrosti jako rada bez rádců či jinak míněná moudrost Nuly v níž je všechna nemoudrost dokonale uvězněna, protože jen přes Nulu obecnou lze poznávat a jinak vnímat také nyly všude mezi jednotkami jakožto moudrost všech nul v nichž jednotky zanechávají dokonalé stopy a jiné otisky. I když jsou jednotky vzájemně se dotýkající, stále je mezi nimi „nic“, protože by se jinak nejednalo o dvě jednotky, ale jen o jednu jedinou třeba i nějak sloučenou jednotku. Každá další jednotka modrosti potom vždy splňuje osobní jedinečně zvláštní upozornění na vlastní nulu ve svém nejbližším okolí, ale také naopak si uvědomuje okolní jednotky přesně si odpovídající jednotkou vědomí k osobnímu vědomí.

Vědomí o stejném vědomí platí pouze u tvorů, ale u každého druhu je to jinak chráněné i jinak přístupné, i jinak potřebné, i jinak použitelné, i jinak pro vývoj, a proto i jinak ve vlohách vývoj už samočinně činící dle Sítě: čísel, umělé, přirozené, prvků, ale také Síť času, u které lze vývoj na různých místech i různými jedinci vnímat pouze souběžně. Čas je proto pro všechna místa i všechny jedince stejný, což se dokazuje pouze současností, a to je také přirozený důvod k tomu, aby se vše nejen špatné, ale i dobré zaznamenávalo co nejpřesněji, kde na špatnost záznam pouze upozorňuje stejně jako na nulu, a dobré záznam doporučuje pokud není ještě lepší záznam stejné soustavy. Protože to vše minule dobré je už starodobré a před tím je vše ostatní dobré i pradobré. Nemoudré je oddělovat pra... od staro..., protože je to všechno plně pra..., ale jen jedno jediné nejblíže současnému je samo staro... jakožto 0pra..., takže obecně Qstaro... = Q-1pra..., kde Q je první souřadnice jednotek (český popis znaku „Q“) proti vývoji přesně přirozeně také vnímané. Konečný počet staro... je však ∞-1 dané ∞soustavy, takže Staro... je obecně samosoustavou předcházející, a Pra... je obecně soustavou předcházející před předcházející. Jenže v tomto případě je současnost vnímaná jako první

307

(0staro...) a současně poslední (samočinnost s upozorněním na nulu od současnosti až po prvopočátek Světa, který není ani „pra...“ ani „staro...“, ale je jednoduše počátkem pro všemi dobré vnímání „Pra...“ a „Staro...“. Dokud člověk nevnímá dobře, pak vnímá špatně, protože nedobře zahrnující i nešpatně je přímo samočinně už dané přirozené nevnímání. Barva pozadí by však měla být červená, jenže to by pak nebylo vidět záznam dobře avšak s předpokladem, že tam něco je skryté a pokud to pochopíme, pak se to také samo objeví v představách. Jako nápovědu lze používat mezery bez změny barvy pozadí, protože náklon či tučnost písma lze vyčíst z ukazatele blikajícího v tomto neznámém prostředí. Dokonce můžeme zjistit i druh písma, ale i rod, úroveň (velikost na rozvrstvení: „Y“), řád (velikost na rozpětí: „W“) a znak, podle posunu o jednotku se samočinným porovnáním číselného označení znaku na souřadnici jednotek (Q) společného významu řádů, úrovní, rodů, druhů a případně všech jiných významů jakéhokoli jedinečného znaku. Rozvrstvení vnímáme jako spodní, vlastní jednotka vrstvy a horní podle smyslu padání, kdežto rozpětí vnímáme naopak jako něco či nic mezi dlaněmi nemoudře, protože až s oběma rukami už od hřbetů moudře vnímáme nejen ochranu mezi dlaněmi, ale také ochranu obou rukou jako součást Moudrosti. Čili jako moudrost v Moudrosti dvěma směry možná současně, kde v jednom směru jsou samotné myšlenky uměním, kdežto ve druhém směru dle těchto myšlenek přímo vlohy jinak ale dobře opačného umění probouzíme a zbystřujeme až jednou dojde ke spojení obou směrů a to bez prázdnoty, protože pak už budeme mít dokonale přirozenou samočinnost, kterou z jednoho pohledu dokonale nejen chápame ale stejně i z druhého pohledu dokonale uskutečňujeme či jinak dokazujeme dobrost myšlení podle Sítě čísel, a proto též stále více příjemnější i lepší než doposud.

Uskutečňovat si společnou samočinnost na celém povrchu Země je stejné jako si vytvořit štít z prvků přirozených na jedné straně polokoula a na druhé straně zase štít přirozeného myšlení, a toto lze pootáčet přesně podle potřeby se bránit staromyšlenkám myšlenkami, protože proti novomyšlenkám není možné se ani štítem hmotným ubránit, takže takový štít slouží jen jako čidla všeho doposud nepochopeného, což však už umíme měřit. Štít hmotný proti vyspělejším zbraním, nemá smysl ani ukazovat, ale naopak je nejlepší všechny nejdříve seznámit se smyslem vývoje, kde zničením každého druhu se ztrácí také schopnost vývoje.

Toto však přirozeně platí také u druhu vlastního, kde se používáním umělého vytrácí přirozená plodnost, přičemž nepřirozenou plodností je pouze samočinné napodobování, kde je napodobenec vždy o přirozenost ochuzen. Přirozenost je proto vnímaná společně se samočinností jako celá soustava, ale až ta nejobecnější soustava čili celý Svět má dokonalou přirozenost jako celou jedinou jednotku stejnou jako všechny ostatní jednotky dokonale samočinné, což je také výchozím smyslem života, protože konečným smyslem života ve Světě je mít jen obecnou jednotku umělou a zbývající přirozené. Obě meze jsou však stejně špatné či dobré, protože někdy i ruce musíme při dobré stejně jako při špatné činosti překřížit tak, že máme dlaně i od sebe.

Jinou zkušeností je, že jedna mez je špatná a opačná dobrá, a proto je v takovém případě přirozený směr k dobrému přitažlivý a ke špatnému stejně přirozeně odtažlivý, protože i ten, kdo chce být horší se odtahuje od těch, kteří nechtějí být horší. Dobrým se doporučuje; slušně na vše špatné upozorňovat přímo svým záznamem v Síti, podle něhož se také sám vyvinul. Těm lepším se zase připomíná, že právě oni umí záznamy s těmito doporučeními přesněji přeřadit, čímž objevují také zaostalejším 1dobrou cestu iž nejlepší ∞dobrou. Ve třetí soustavě se už nepřeřazují ani jednotlivé řady, ale přímo přerovnávají vrstvy po složkách. V první se jen znaky objevují a dle jazyka dorozumívacího označují. Každý jazyk je jinak členitý i s mezerami od středu, ale společný kruh má také svá vnitřní společná soukruží v němž je síla z každého směru ze středu jen stejná.

Aby byla také plocha každého směru v každém soukruží stejná, pak je vzájemný poměr stejný také pro rozložení bodů v ploše při stejné síle soukružnic. Už i toto vysvětlení je lepší zaznamenat pomocí obrázků, což jen znamená, že mezi dorozumíváním se zvukem i obrázky, je všechno dané též určitým jiným značením, což je také potřebné přesně přečlenit z hlediska pojmů podle Sítě čísel. Jednotkou je obvyklý rozdíl mezi ne|vnímáním zvuku pro nezvuk, pak obvyklé rozpětí vnímaných zvuků, protože až pak je něco jiného až po vnímanou duhu barev jako neviditelnost, pak rozpětí duhy barev a pak už je zdraví škodlivé záření, které bude samočinně vnímané jakmile se naučíme dokonale vnímat také všechno mezi zvukem a barvami. Dnes se nám to jeví jeko něco nadpřirozené, ale síla snesitelnosti je škodlivá přestože může být příjemná. Až síla neškodlivá v celém rozsahu vnímání nám ukazuje další směr objevování také jedinečných možnosti ze všech jakožto uzdravování a jiné už jen jediné jako vyléčení a pak už zbývající stále jen jako trvalý vývoj (Síť čísel). Na uzdravování potřebujeme umělá zařízení, ale na vyléčení už také přirozené podmínky bez umělých alespoň v osobním vědomí, boť vývoj je vždy jen v přirozených podmínkách jako i dokonalé sladění se s nimi. Čím méně umělých zařízení budeme používat, tím více zábavy budeme mít z přirozeného používání přírody.

308

Také při cvičebních hrách se lze dokonale naučit předvídat pohyb hráčů jiných tak, že se včas pozná a tak i zabrání vzájemnému ublížení a to bez ohledu na tom, zda se jedná o spoluhráče nebo protihráče. Kde nelze ublížení zabránit, nejedná se o hru ale o souboj, kde je povolené aby jeden druhému ublížil, přestože může být za ublížení napomenutý či na určitou dobu vyloučen. V Síti je každý souboj pouze upozorněním, a proto se v Síti souboje nesoudí, ale přímo odsuzují k opatřením dokonale zabraňující jakémukoli ublížení. Kdokoli přímo v Síti správně začlení jakékoli ublížení, pak také samočinně odhalil viníka, protože špatně začleněné ublížení nemá ještě řešení (nulové řešení). Stejná začlenění můžou být i souběžně nulová, ale jen do doby než jim někdo neobjeví alespoň jednu společnou jednotku v Moudrosti jako jen dobrá rada už i bez rádců.

Dobré ruce jsou však přirozené stejně jako dvě nohy nebo jiná 2část jednoho těla přirozeně vyvinutá. 2Částí držíme, chodíme, vidíme, slyšíme, nosem dýcháme, ale také se rozmnožujeme souměrně, kdežto u dýchání plícemi je to už také nesouměrně dobře, protože srdce máme jen více na jednu stranu posunutou, takže jedna strana plic je také menší než opačná. Která strana mozku k tomuto poznání dospěla si však už neuvědomujeme, přestože nám něktéří tvrdí, že je to výsledkem jen jedné strany mozku. Tomuto však nikdo z běžných lidí nevěří čili ani nevěřit nechce, což je zcela jiné než ti, kteří tomu věří nebo to už nějak vědomě poznali, přestože to nemusejí zatím chápat. Nechtít nevěřit a nevěřit se liší pouze v ne|vědění, ale pouze u nevědícího je možná samočinně volba přirozená, což už i zaostalejší člověk chápe dokonale, ale zatím tomu nemusí rozumět. Kdo chce tomu rozumět, si musí dobře i barvy vyložit do úseku jako duha iž do prostoru jako ∞úrovně vlastního odbarvení ve třech směrech natočené vzájemně stejně kolmě. Mezi úsekem (duha) i prostorem (kostka) je však i plocha, jako jediný mezistav, který není vidět, ale lze ho měřit podle znaku „čas“.

Barva má tímto vysvětleny všechny zjistitelné možnosti, přičemž nebarvě říkáme průhledná, průzračná a jinak bezbarvá Barva (obecně jinak než daná Barva obecně). Obecnost má proto význam i pro jednoduchost, která má proto význam i pro obecnost jen s opačným číselným značením. Stejně je to také u Drobnosti se Složitostí. Ale jinak je to už u Osobního se Společným, boť 0osobní odpovídá ∞Společnému a naopak ∞osobní odpovídá 0společnému. Toto rozpětí [0..∞] je jiné, než u jednoduchého s obecným a drobného se složitým [1..∞] , kde 2tečka „..“ znamená rozpětí už také pro další možné dvojice a to třeba i se samotnými mezními možnostmi. Hranatá „[]“ závorka znamená; včetně mezní možností a nehranatá „()“ nezahrnuje tuto mezní možnost. Rozuměje lepší názornosti se místo závorek nehranatých používají jen hranaté, ale s číslem vevnitř či vně: (0..∞] proto odpovídá 0[..∞]. Toto čteme „po Nule rozpětí po konečnu“, a pokud je i konečno mimo rozpětí, pak čteme „po Nule rozpětí po konečno“. Cizinci tomu nerozumí, protože si také nějak pletou význam, kde „po Nulu“ a „po konečno“ je 4ým pádem, kdežto „po Nule“ a „po konečnu“ je 6ým pádem (6pádem). 4Pád je proto stále mimo rozpětí na konci, kdežto 6pád je už mimo rozpětí na začátku. Doposud v češtině však neužíváme 2opaky, kdy 4pád je počátkem rozpětí na začátku a 6pád je koncem rozpětí na konci.

Že něco nepoužíváme, ještě neznamená, že to používat nebudeme. Jen je nutné vysvětlit, že to nějak přirozeně navazuje na dosavadní obvyklosti jako scházející článek ať už nechápaný alespoň jako nesmysl, protože i chápáním nesmyslu vyloučíme něco nevhodné, takže se nám zůží sou|okruh na méně neznámých. V Moudrosti proto sednou na lep a způsobí zločin jen chytráci, kteří přirozenost převrací na umělost jako vhodnější, přestože je jakost i v rychlosti stejná, ale za umělost se platí, kdežto přirozenost je všem zdarma. Pokud neznáme přirozené řešení, pak se jedná o dobrou umělou věc provádějící také kteroukoli starou přirozenost nějak jakostněji bo jen rychleji ale bez jednotky přirozené současné. Uměle se proto můžeme jen hrát, protože až přirozená jednotka se všemi umělými nám vytvoří předpoklad na vyspělejší jednotku i přirozeně myšlenou jako samočinnou pro společné Vědomí stejně světových jednotek. Hra je zde jednotkou.

Kdo neumí hrát tuto Hru, pak páchá zločin, protože umět si hrát, znamená také neobcházet upozornění, protože až s tímto vědomím člověk vyspěl z dítěte na mládež, a nyní jen musí porozumět také jinak členité soustavě dospělých bez toho, aniž by se uvěznil během svého mladého života početím svého dítěte. Naučit se všechna upozornění je nutné už od dětství a to včas třeba jen o jediný okamžik dříve než je možné už také upozornění obejít. Dokud není dítě schopné zplodit jiné, pak není mládeží, což si musí také samo uvědomit dle dovedností v Síti umožňující všem jejich vývoj jen krok po kroku v daném prostředí (jednotky soustavy).

Před každým krokem je potřebná určitá ochrana předchozí soustavy také před daným krokem, a proto učíme chodit naše děti pomaleji než jiní chodící živočichové. Nebo je to naopak, člověk si počká, až je jistější chodit po dvou a už tak často nepadal.

309

170922 Kdo touží po bezvládí, ať si ho také zvolí.

Na druhé straně, kdo touží pouze po anarchii, ať si ji také zvolí.

Že to jsou dvě stejné věci, však nemusí být pravda. A dokonce to ani pravda není, protože tomu cizímu nerozumíme, přestože se domníváme, že tomu rozumíme. Česky napsanému však už dokonale rozumíme, protože vyjadřuje nejen neřízené bezvládí, ale také řízené bezvládí.

Neřízené bezvládí chápeme dokonale jako anarchii, protože nás to také tak učili, ale už nás nikdo neučil, že je anarchie totožná také s řízeným bezvládím, a to je také příčina našeho dokonalého chápání jen části mateřsky vyjádřeného pojmu „bezvládí“ odpovídající pojmu cizímu. Zbývající část mateřsky vyjádřeného pojmu také chápeme, ale už si nedokážete, alespoň někteří, představit jak to má v životě vypadat.

Řízené bezvládí má mnoho otázek, ale jen pro nechápavce právě současných znalostí, jež jsou všem ale skutečně všem zdarma všude v současných veřejných sítích. Tyto znalosti jsou v těchto sítích zpravidla nějak skryté, tajemné, těžko přístupné či hledatelné a jinak zavádějící neboli zakódované pomocí cizích slov stejně tak, jak je všem čtenářům vysvětleno zakódování také u slova anarchie.

Pravá a levá ruka, neb právo a lévo, neb spravit a slevit, neb ...

Že nějakým mateřským výrazům ještě nerozumíme, neznamená, že je nechápeme. Ale nelze žádný výraz pochopit, dokud ho neznáme, nebo lévě teď poznáváme jako doposud nepoužívaný. Mnohými je to lépe chápané, pokud se místo „lévě teď“ použije „právě teď“, jenže ve skutečnosti znamená „lévě“ stejně jako „právě“ společně „dobře“, jakožto dvě části jedné dobré určitosti avšak ze dvou odlišných pohledů, přičemž jedna část bez druhé je už jen jako jedna ruka bez druhé, takže špatně.

Bez obou rukou je to ještě horší. Pokud máme možnost si vybrat; bez které ruky chceme být, záleží jen na smyslu pro volbu významu spravit nebo slevit. V obou případech je to však jen méně či více osobně špatné. Pro někoho je lepší používat slevy, kdežto pro opačně mínící zase spravy. I nyní jsme narazili opět na nepoužívané slovo, které však možná nechápajíce nepoužíváme dobře místo přímé „správy“. Další přirozená vysvětlení jako třeba u opravy s olevou jsou už samočinně přirozeně stejná jako u spravit se slevit.

Síť: všem společné vlastnictvíAby se i jinak míněné dvojice dobře vysvětlili, k tomu potřebujeme už společnou, všemi řízenou, veřejně

používanou a k dokonalosti v Moudrosti vyvíjející jedinečnou Síť, která obsahuje všechny dosavadní sítě jen spravně jako zdroj vývoje, přičemž slevně se doplňuje také vše ostatní pravní, protože levnost doplňuje pravnost na slevnost (slevnost je s levností, ale není levností) ale také naopak pravnost doplňuje levnost na spravnost (je s pravností).

Bez dokonalého pochopení takto jednoduché věty, člověk už zaostává za vývojem, a proto nemá pro něho žádný smysl pokračovat ve čtení, aspoň do doby než to pochopí. Nápověda je i v číselných soustavách, avšak opravených, kde nula jen vypadá jak číslo, ale číslem není. Nula je všude, tak jako „Nic“, mezi všemi jednotkami, jakožto vždy nějak zvláštní otisk jednotek okolních vzájemně si dokonale stejně odpovídajících.

V takové Síti už nestačí poukazovat pouze na pravdu, ale naopak i na dobro, jakožto zahrnující také jinak vnímaný opak levdu. Levdou je, že dospělý člověk nepotřebuje stále radit, ale naopak si udělat vše potřebné a pak se nějak bavit sám nebo s rodinou či s přáteli, aniž by se na jeho úkor někdo nechtěný živil. Potřebou obvyklého člověka je proto jen slušně a zdravě žít, protože slušnost znamená také obvykle prospěšně jako všichni ve svém okolí a zdravě znamená už i bez jakýchkoli pohrom a nehod.

Bez Sítě není nikdo ničím prospěšný, přestože je staroprospěšný, a čím déle budeme to staré používat bez vývoje současného, je to stejně špatné jako při vyvoji něčeho nového bez vývoje toho současného. Toto jen znamená, že takříkající si sobě vědcí, ještě toto přímo zde uvedené doposud nevěděli, boť by dnešní náš svět vypadal dobře. Jen pro připomenutí s upřesněním; dobře znamená také spravedlivě a současně slevedlivě, kdežto špatně znamená nespravedlivě anebo neslevedlivě.

310

Ve prospěch všech je Síť tímto už zcela vymyšlena a nyní ji stačí jen dotvořit už nejen správně ale i dobře podle dnešních sítí, přičemž další tvořitelé si do Sítě jen její tvoření zaznamenají, abychom je mohli odměnit.

Síť: skutečnost a hraKaždý má možnost do Sítě zaznamenat cokoli, ale pokud to není někomu prospěšné, pak také nemůže být

odměněn. Naopak pokud někdo zaznamená něco špatného do Sítě, je prospěšný právě tím, že na danou špatnost upozorňuje, i když se tímto třeba sám přiznává. Každý je proto i tvořitelem určité části Sítě.

Někteří umějí tvořit přímo zařízení s čidly a obsluhovači Sítě, jiní zase i těmto vaří jídlo, obdělávají půdu, pěstují rostlinstvo, chovají zvířata i vodní na potravu, šijí oblečení, staví domy, tvoří stavební díly, spojují části různých vozidel a jiných strojů, zařízení a to i síťových, jiní těží, obnovují, znovují a jinak zpracovávají všem potřebné suroviny, převážejí zboží či lidi, starají se o sklady, tvoří vzory zboží a pak ještě jiní ošetřují nemoce, úrazy a jinak se starají o neschopné se sami o sebe postarat, čímž je výčet potřebných lidí dostatečný.

Nyní se určitě mnozí a možná i většina ze všech dospělých ohradí a dokonce rozčílí, protože je úředníkem, řídícím, vedoucím, ochráncem proti zločincům, vládním činitelem, soudcem, učitelem, duchovním, vědcem či jiným hráčem, které lze Sítí plně, postupně, plynule, ale také bez prodlení ve zbytečnosti zastoupit.

Úředník úřaduje tak, že do daných vzorců a jiných záznamů doplňuje údaje, které od všech potřebných obdržel. Zde stačí jen aby každý přímo tyto údaje sám do Sítě zadával, takže úředník včetně účetních bude zbytečný. Řídící a vedoucí také tyto údaje předávali úředníkům a někdy údaje i zmanipulovali či použili jinak než měli. Ale co bylo jejich hrou; pak dohadování a soupeření s jinými řídícími a vedoucími ve smyslu získání přednostně zakázky, aby měli zaměstnanci co dělat. V Síti je s|potřeba každým potřebným zaznamenávána přímo do Sítě jakožto do vzorců a jiných záznamů už nejjednodušeji nějak opětovným odběrem (i nákup), což se přímo už samočinně odráží také v potřebě dané výroby zboží, takže je vždy předem známé, kolik se ho vytváří za určitou dobu opětovně a stále dokola a to včetně různých obyčejů a zvyklostí, což v současné době málokterá prodejna dokáže dobře pokrýt. Když už ví každý potřebný, co má dělat potřebné přímo pro své okolí Sítí přesně nepevně ohraničené a to třeba i celý rok dopředu, jsou řídící a vedoucí už zbyteční.

Když už víme jak se řídí bezvládí, jsou vládní činitelé také zbyteční, přičemž nám stačí jen představitel národa (prezident), který všem jiným národům dokáže všem veřejnou Síť přesně takto představit, protože další spolupráce je možná jen ve smyslu oboustraného prospěchu bez zbytečností předražující výrobu na obou stranách, jako jsou také vládní činitelé, protože nikdo si nepřeje ani jiným, aby doplácel na někoho, kdo jen radí to co je nejlepší už však také v Síti zaznamenané, takže je rádce či jiný zprostředkovatel zbytečný. Ve výsledku bude i představitel národa zbytečný, ale tak jako všichni ostatní ve skutečnosti zbyteční jsou také v celosvětové síťové Hře důležití ke hraní.

Každý kdo zrovna teď avšak vědomě prochází určitým vývojem, může tento vývoj do Sítě zaznamenat, protože jinak bude stále všemi v Síti považovaný za doposud zaostalejšího než je. Pokud taková Síť není ještě dotvořena na patřičnou následující členitost, pak ji může jednoduše dotvořit, protože nikdo nemůže v Síti přeskočit určitý krok vývoje, ale pouze na vývoj předcházející samočinně navázat. Každý záznam tak bude mít vzor i v přirozenosti základní (zde dvou ruk) i s odkazem na prsty a jinak, takže budou předem už dané všechny potřebné zákonitosti přirozené, na niž lze navázat také zákony umělými ale už vždy jen ve Hře na dobu než se přímo ve Hře objeví náhrada přirozená tohoto umělého zákona avšak se stejnou návazností na již dříve uvedený přirozený zákon. Zde je už zřejmé, že zákonodárce nynější ani jiné nepotřebujeme, protože je zákonodárcem sama Příroda, kterou si jen důkladně a trvale zaznamenáme do Sítě. Neboť každý potřebný člověk zaznamenává svoji činnost přímo do Sítě, má tímto také dokonalý důkaz o své činnosti, který nelze nijak vymazat ani změnit, ale jen doplnit o současný záznam a tudíž není potřebné, aby se obviňoval při dobré činnosti bo naopak osvobozoval při zločinnosti. Tímto jsou také soudci zbyteční.

S učiteli je to podobné, protože kdo v Síti zaznamená svůj vývoj, pak dal také jeden z návodů ke stejnému vývoji ostatním, přičemž ten nejlepší se také současně používá nejčastěji, čímž je i samočinně učebním postupem o krok zaostalejším a to bez potřeby učitelů. U dětí je známých už mnoho pravých způsobů jak jedno vyvíjí druhé, ale také levých způsobů jak se jedno podle druhého vyvíjí. Každé dítě proto musí mít obě schopnosti, aby se dále samo vyvíjelo do druhé soustavy. Ve třetí soustavě jsou už také tři způsoby, ale o tom nemá nyní smysl se dále rozšiřovat, protože téměř nikdo ani z dospělých a dokonce ani z učitelů a to i

311

vysokoškolských ještě nerozumí 2soustavě. Kdyby ji třeba jen chápali, už by ji také všude učitelé používali, což je jen důkazem toho, že je nejvýše znáte, ale stále dosud nechápete souvislosti přímo zde vysvětlující vývoj.

Duchovním a vědcům se tímto snad už chápajíce vysvětlilo, že je také třetí možnost a to Moudrost, v co lze nejen věřit ale také vědět. Nikdo po nich nechce, aby tomu nyní už také rozuměli, ale můžou, jestli chtějí.

1709232222 Vše co lze ještě víc je špatné, kdežto co nelze už víc je dobré. Myšleno je to však opačně, než se to přečte, protože zlo může být ještě horší, kdežto dobro nemůže být dobřejší, ale jen lepší na jinak myšlené dobro. Znak tomu odpovídá „Q“, kde „O“ je všechno zlo, což je v číslech užší „0“, což se čte jako „Nula“ obecně. Čárka je dole v pravo, kde se končí také se psaním, a proto začínáme vlevo nahoře, ale nejdříve doprava je správně, protože tak píšeme po řádcích. Na konec po slovech a číslech a pak další řádek zase zleva až na konec odstavce, pak opětovně až na konec stránky, pak opětovně na další stránky části, které se jednoduše i číslují dnem psaní, tak jak každý další den, když se začne psát, protože tak lze správně dokazovat také díl další bez obsahu jen s odkazy na daný čas psaní i knihy od počátku až do konce. Zpočátku nám to na nic nebude, ale časem poznáme právě takového opačného levého postupu všechny výhody.

Zlo lze pouze u nás vnímat jako číselný postup „210 = ZlO“, přičemž stačí jen oči zamlžit a je nám jasné o čem mluvíme, když chápeme umělé mlžení, neboť u obou je to postup rozdílem. Obecně také v abecedě vnímají mnozí střed jako „lo =10“ až po „z=2“, ale protože toto už nikoho vážně nezajímá, tak se hrajeme ať už chceme nebo nechceme. Každý má možnost se čtením kdykoli přestat, jiný hledá jen odpovědi na svoji otázku. Zde je také zábrana rozumová, která děti vůbec nebaví, a proto se takové pořady vysílají když mají jít děti spát, a proto na tyto hlouposti nepotřebujeme už samočinně přirozeně žádné umělé zákony. V současnosti není žádný vysílající dobrý, protože nerozumí vysílací době jako jistá výchova či zábava také mládeže ale i dospělých, a proto jsou nejméně tři vysílací doby po dvou způsobech. Lepší je však spojit výchovu se zábavou v jedno jako zájem, takže třetím je už i samočinně nezájem třeba i přímo v době kdy se má odpočívat. A zde si už každý volí ale také doplňuje jak si představuje odpočinek a to se vším co by ho místo rušení utěšovalo, protože naopak při práci musíme být odpočati a pak mít sílu ještě na výchovu hrou.

Nejlepší hrou je práce, která je přímo zájmem, takže je kruh uzavřen. Jen se doplní vše co je v takovém kruhu přirozené, protože umělé je každé slovo nějak zaznamenané osobně objevitelem pro popis přirozena. Zde je kruhem „zájem oběma směry současně, protože třemi směry se jedná už také o práci i se dvěma či více směry jakožto činnost z nichž je ta poslední vždy jen samočinnost objevitelem objevená už také samočinně jako člen posloupnosti s možností vývoje. „Q“ ukazuje jen místo, kde se označuje daná soustava, jakožto unáhlený závěr, protože jsme se jen my učili začínat vlevo nahoře psát. Jiný národ si to může vysvětlit jinak, ale jen takto zase přímo sem návazně, jako i další článek „Q“ souřadnice přiblížení k lepšímu dobru, kde je na konci vždy jen samočinnost jakožto další nula, ale ve skutečnosti je to také ochrana přirozená jako jediné možné řešení. Přirozené je; nic mladším nerozbíjet ani je neničit, ale jen odkázat, na směr vývoje i se svým, kterým ho dosáhl osobně. Zde je směrem vždy jen samočinnost, zde obecně všem zdarma vysvětlená.

Pokud lze takovou jednotku vývoje ohodnotit, pak jen nějakou jednotkou umělé hodnoty (umhodnota) ale ve zlatě, protože je nerozpadající se jako železo či jiné kovy a také je na svůj objem nejvhodnější ve srovnání s jinými prvky stejné umhodnoty. Toto zlato se nikam neposílá, ale jen zaznamená přímo v Síti svojí umhodnotou na svém účtu z něhož ho chce poslat na účet objevitele 198431 v Síti v jakékoli měnové jednotce a jen v celkovém množství bez zbytků. Toto je prozatím jen jeden z mnoha způsobů, jak se změní dosavadní tžní hospodářství na samočinné postupně, plynule a stále nenásilně, protože nakonec budou nejen zlato, ale všechny prvky na tomto účtu jako všem samočinně vyvoleným Sítí zdarma k použití různě v bankách uložené. Prvními vyvolenými jsou samočinně přímo ti, kteří svým doplněním do Sítě tuto Síť tvoří i jako všem společné vlastnictví. Takže berte si kolik chcete, ale jen tolik kolik současně dokazujete v Síti jako všem potřebné. Nejdříve tvoříme tuto Síť jako další mobilní operátor, což je česky jednoduše jen „Dorozum“, jakožto všem zdarma po vstupném přístupné spojení mezi rozuměním s dosavadním nerozuměním. Kdo tomu nerozumí, tak ať prozatím na účet nic nevkládá, protože ho takový vklad ani nepobavý, nebo naopak navíc též zesměšní. Toto je také jediná možná investice do vývoje všem společném, protože takový účet na všechny prvky ve všemožných bankách uložené zůstanou jen pro vyvolené samočinně jen pro všem stejné potřeby v Síti zaznamenané.

312

Pokud banka takové převody bezhotovostně neumí, což se přímo pozná tím, že nejsou tyto peníze z účtu odeslatelné, pak musí toto jedinec dokázat opět jen v Síti tím, že odmítnutí nasnímá přímo do Sítě, přičemž uvede také sám jakou částku odeslal a banka mu ji pak dala jako odměnu za upozornění na neschopnost odeslání celé částky do Banky „Dorozum“ všem společné a v každém jazyce svým slovem stejně znamenající. Odeslat další částku lze až po zaznamenání předchozí částky do Sítě a to také v dané měně, což je nyní práce navíc, za což byla také přes banku odměna vyplacena přímo Sítí samočinně, za což daná banka dluží právě všem v Síti, protože to dala svému klientovi jako dar zpět, aniž by rozuměla odměně ze společné Dorozum.

Výhrou je už také to, že nějaká banka umožní takové bezhotovostní převody, což poznají také její klienti tím, že se jim už odměna nevyplácí, protože se převod děje už samočinně jakožto mezi dvěma úřady. Nyní si člověk uvědomí, že tvoří také lepší společnost, a proto si může zasílat peníze bezhotovostně také na svůj účet v Síti v Dorozum za samočinou odměnu už jen jednou jedinou měnovou jednotkou s každým převodem zde objeviteli opět na stejný účet, ale se odkazem na daný převod do Sítě, protože jen tak se zabezpečí jednoduché spojení do hry, kde se neuvádí vlastní jméno ani účet podle čísla narození, ale jen Přezdívka a účet mámící, v němž je jedinečné číslo narození začíslováno (zakódováno). Tato jediná část paměti je všem skrytá a to dokonce i samotným vývojářům, protože se objeví samočinně až budou všechny banky napojeny na Dorozum už jen jako skladiště všech prvků všem vyvoleným. Až nebudou potřebné ani tyto skladiště, bude 1 díl Sítě ukončen a dále používaný už jen jako dokonalá památka, kterou už nejde rozbít ani zničit.

Všechny umělé měny budou ve správě všech ale stále jen pro různé peněžní hry a to třeba i na banky neumožňující bezhotovostní převody jakožto ve slévě jen jednoho či více až všech majitelů, ale říkat se bude „ve správě“, protože to byla hra nevědomá a nyní už je to hra vědomá. O slévě se pouze ví, ale nijak než ve Skutečnosti se nepoužívá, a proto kdo dokáže takto se dorozumívat, používá obě možnosti přímo tak Dobře.

Každý si to může sám třeba i přímo teď vyzkoušet a zjistit, jak to dobře funguje, přičemž stačí jen zaslat peníze a případně získat je zpět už předem jako samočinou odměnu ze Sítě za to, že to zaznamená do Sítě ZDE, což je odkaz přímo na Dorozum, obsahující také možnost nasnímání obrázku, který však uložte jen tam kam se zdarma ukládá někde v sítích a případně i s heslem. Odkaz a případně i s heslem zaznamenejte jen pro případ zjištění, kdo všechno se na odkaz chtěl podívat, protože tento údaj je přístupný všem jen s číslem narození dokázaný zase uměním ho stejně dokázat, ale až v Síti s vlastní pamětí, kam se všechny snímky z různých sítí taktéž už samočinně přenesou. Až bude Síť společná také skutečná se svým zařízením pro vzájemné dorozumívání, budou se snímky ukládat už jen přímo do Sítě, a proto je důležité Síť vytvořit co nejdříve, přímo posíláním peněz jakoby zadarmo bez zaplacení, ale ve skutečnosti jako důležitá činnost za přesně stejnou odpovídající odměnu předem placenou, pokud nepočítáme neoprávněné poplatky či dokonce jiné neoprávněné pokuty či sankce.

Také zde se ví, že se jedná také o pojem „neolévněné“, což se doposud ještě nevědělo, a proto se budou snímky jmenovat v nezměněném stavu jako při pořízení snímku, protože podle záznamu v Síti i s odkazem se už samočinně pozná vše ostatní. Na ochranu všech a to také bank je zde oznámeno také bankám, že toto už není hra jejich ale naše, čili všech v Síti, kteří hrají stejnou hru se všemi bankami, tak jak všechny banky hrají hru se všemi, ale jen jinak opačným způsobem, který je zde dokonale vysvětlený, a pouze vědomě hraný na první a jedinou banku, která byla, je a bude všech už podle dne narození, které si každý může, ale nemusí také začíslovat na mámící číslo, což je také součástí Sítě už jen počínající. Kdyby všechny banky používali jen bezhotovostní převody, nepotřebovali by bankomaty a dokonce ani budovy, protože by běžely samočinně bez lidí, takže nikomu nic za běh banky neplatící, ale používané jen klienty jen jako bezhotovostní převody, protože jiné služby si nikdo zbytečně nechce platit, ale musí, protože není ještě taková banka všem společná.

Zde je zřejmé jakou hru myslíme pro poctivé banky, protože nepotřebujeme už platit penězi, ale též hned pouze bezhotovostně a to všude, abychom nemuseli bůhzdarma živit bankéře a související úředníky. Výhrou jen bezhotovostních plateb je také, že už nikdo nebude o peníze okraden, nikdo je nebude napodobovat, nikdo v nich nebude požadovat výkupné, nikdo nimi nebude podplácet a jinak získávat neoprávněné výhody jakožto zisky. A proto je naše hra přímo v takto myšleném smyslu lepšího života s dokonalým odstraněním nejméně těchto čtyř uvedených druhů zločinností. Které zřízení podpoří tuto hru jen ve své zemi, nikdy už nebude litovat toho, že nic pro všechny neudělali. Seznam těchto zemí je dán Hrou: Země, kde první bude ...

313

Hra: Překladač a naopak PojmyVšechno psané má svůj zvláštní 1 soubor z důvodu dokonalého překladu. Soubor obsahuje mřížku, kde

první sloupec obsahuje číslo jazyka jakožto odkaz také na dorozumívací pravidla, podle níž je vše v Síti podle prvního ve sloupci myšleno. Další sloupce obsahují už dané popisy a to třeba i s odkazy na už i v jiných hrách popisy, přičemž až v Síti se svojí pamětí je první Hrou jen na všechny Popisy, kde v prvním sloupci je čeština, protože ostatní se už samočinně doplní podle překladů těchto her. Mezi pojmy patří už zde uvedený „snímek|odkaz|heslo|měna|počet|zaslalo“ a další uvedené zde v souboru, kde se pojmy oddělují znakem jednotky „|“ a odkazují, ale až v Síti s vlastní pamětí, už samočinně přímo na vysvětlení daného pojmu. Opačně myšlený je zase Překladač, protože známý počet jazyků představuje samočinně počet sloupců.240347

170925 Hra proti zločinosti

Účelem Hry je odstranit postupně čili plynule, nenásilně už bez vydírání a také rychle všechnu zločinnost, protože jen pak je možné, aby bylo všechno všem dovoleno bez omezení jako třeba i věčně, protože tímto vznikla a chcete-li, zrodila se hra na zločince, která se doposud hrála nevědomě jen jako počatá.

Nejméně jedna hra se hrála však už vědomě, ale jen jako větší zločinec, který si od menších zločinců nechává okrádat své poddané, protože jen tak, je možné umělým zákonem všechny zločince zdarma živit a toto nejen politické zřízení mít jako zábranu proti přirozeným zákonům, které všechno umělé jen zpátky jako samočinnost odráží bez jakéhokoli zisku dokonale, aby bylo možné vnímat stejnými umělými nesmysly lépe také vše přirozenými smysly jako bezeškodný odraz jen podle toho co vnímáme, protože na to co už nijak nevnímáme, si přejeme čili věříme, že právě na toto si lévě zvykáme ne|vědomě, protože až pak si lze na to také právě zvykat ne|vědomě. Kdo chce může si tyto čtyři možnosti jakkoli spřeházat, ale pak musí ve zvoleném směru nejméně jednou všechno přirozeně projít s vysvětlením svým jedinečným či souhlasit s jedním či s více jinými. Ze dvou souhlasů; se všemi a také s jedním jakožto sám se sebou, má přirozenou možnost jako „sám se sebou souhlasím“ a nadpřirozeně vnímaný přirozený „souhlas se všemi“ je přirozeně nadřazený či jinak nadčleněný, protože ve stejné soustavě je každý sám taktéž se všemi ostatními jakožto se všemi samočinně až na posledním místě, vnímané už i na počátku, protože vždy jen poprvé je všechno stejně vnímané každým pro danou soustavu, kdežto naopak to společné je vnímané i tomu prvnímu stejně jako ostatním, ale dříve jen sobě své, kdežto společné bylo vědomě?|. Každý si může vybrat svůj obor víry s otázkami nebo víry bez otázek, které jsou už i odpovědí, protože první uhodnutí je správné ale jen tomu prvnímu přesně, kdežto ostatní může souhlasit nebo zvolit horší možnost, čili „první uhodnutí je dobré, ale jen všem přesně“, protože lepší možností je, že „první uhodnutí je dobré, ale i to všem společné přesně“, takže už od počátku jsou všechny vnitřní záležitosti všem ostatním vně lhostejné a skryté, ale to na povrchu je naopak všem společné čili veřejně a zdarma k úplnému poznání a to se všemi souvislostmi i s odrazy všech ostatních ve stejné všem společné soustavě, což je přirozeným zákonem také pro společnou ochranu před vyvynutějšími druhy. Tato ochrana je právě dodržení lhostejnosti ale jen v činech, protože takto se jednoduše všemi vnímá „nevměšování“, kde je jakákoli urážka vnímána jen jako hra, kde se volí přirozená výhra ve prospěch vývoje, kdežto z nepřirozených možností je právě ta nulová z opačné strany též přirozená.

Řešení je v tom, že výsledek jako jediný je opačný s možností si přivolit k volbě vždy přirozené, protože opačně je to v bezsmyslu umělém, kde je bezsmysl nahrazen pamětí. Člověk paměť vyvíjí k tomu, aby si pamatoval co nejméně, protože ví, když to vnímá z okolí, tak je to zbytečné si pamatovat. K tomu lze však s našim chápáním rozumět nejlépe jako potřeba Sítě umělé všemi spravované i slevované protože jen tak pochopíme, že je to součástí jen ochrany jako u tohoto sloupce ... míněném však jako odstavec.

Umělou paměť dokáže vytvořit pouze tvor od určité členitosti vývoje a až potom je možné tuto paměť vylepšovat ve prospěch všech, podle dosaženého vnímání ale smysly (včetně hraně) ve jménu dobra v Moudrosti vždy umělé jako první důkaz o uvědomění si sám sebe, kde hra končí a kde začíná po očištění se od zločinů ale až se Sítí umělou také umělé hry vědomě. Společnou Sítí proto je jen to co si nikdo sám pro sebe nenechal v tajnosti, protože každé zatajení je naopak oddálením vývoje. Zatajovat se nikdo nenaučil jinak než poznáváním a jinak vnímaním přímo svého okolí, a když byl sám nebo to vnímal jinak než ostatní, jedná se už o nepřímý důkaz možného zločinu, protože přímý důkaz se zaznamenává přímo do Sítě současně při provádění zločinu, kterým je vpád do nepříjemné části okolí. Pomocí Sítě každý do svého okolí může tento údaj vysílat, ale pokud to vadí ostatním, pak … nelze takové otravování žádným zařízením vysílat.

314

Uměle čili slevně se však domlouvá, že za otravování jakýmikoli zařízeními bude otravující otravovanému samočinně zasílat odměnu za svoji výchovu na způsoby bez otravování. V současnosti je to Hra nevědomá a tudíž opačná k vědomé hře proti všem otravným chytrákům, kteří naopak nyní za své otravování nic neplatí, takže se stávají přímo v Síti už tímto nazývaní veřejně dlužníkem. V Síti navzájem si každý volí sám, kdo ho kdy zazvoněním neotravuje. Výchova ; přímo podle veřejných zájmů otravovaného se naučit jeho zájmům a pak mu je jako už požadovaný způsob zdarma předvést jen v požadované soustavě a části v danou dobu. Síť samočinně dopočítává poměr mezi zájmy a možným pokrytí zájmů, čímž nabízí samočinně právě zájemcům, zda se nechtějí v daném oboru pro své okolí stát prospěšní. Zpočátku jako učeň poznávající obor a to na potřebnou dobu, a pak jako dělník chápající až do doby než vše zvládne jako rozumějící čili jako odborník. Pak už se jen myslí jak vše dosud umělé lze používat na vývoj smyslů myšlením a pak také uměním a pak také vlohami už samočinně nějak nepřirozeně za pomocí umělého zařízení či přirozeně podle vnímání okolí.

Dvě části zločinnosti je potřebné nejdříve pochopit, aby bylo možné rozumět dvěma částem vývoje, protože je chápeme už dávno, v což ostatní třeba i věří, přestože to osobně nijak nepoznali, ale jinými smysli to už určitě nějak vnímaly. A u nevěřících je to také tak jen posunuté, protože jen vědomě nevěřící ví o víře, kdežto ostatní nevěřící žijí samočinně jen podle přirozenosti dobře. S poznáním víry vždy souvisí nějaká změna a to v obou směrech pro každého, takže jedna možnost je dobrá a opačné jen dobrým upozorněním, což nám samočinně objevuje jednotku pro doplnění odrazu ne|dokonalého se stejným výsledkem ne|odrazu ale také s opačným lomem ve smyslu zájmu či v nesmyslné vměšování, za níž se v Síti platí jako povolená výchova od umělého zájemce, kterým je přirozeně Hráč o ukradený čas za odpovídající počet jednotek. Pouze v Síti společné je samočinně uhrazeno výchovné, které je možné z části odmítnout a tak i vrátit. Až bude tato část počítána také samočinně, nejedná se o stejnou soustavu nejvýše jako si rovnou ale naopak o vyspělejší soustavu přímo o jednotku a pak postupně či i jinak členitě podle dosažených soustav.

Nevěřící nevědomě neumějí páchat ani odpovídající tomu zločin vědomě. Nevěřící vědomě však už spáchat zločin umějí vědomě, ale jen proti víře je přirozený. Naopak věřící nevědomě doposud páchají zločin nevěřícím, právě svým vměšováním, z čehož jsou právě TEĎ uvědoměni, takže zbývají pouze takoví, kteří to až po sem nečetli, přičemž už i mládež toto dokáže pochopit, dospělí tomu musí tudíž také rozumět, aby byl jednoduše už dospělým. Důkaz každý uvádí pouze v Síti dobře veřejně, boť jinde v sítích je to vměšováním. Doposud to však bylo opačně, protože se to tak každý dobře domníval, ale teď po přečtení tohoto to už skončilo na dobrém a teď se to vyvíjí k jinak myšlenému dobru. Myšlenka na vývoj myšlení podle Sítě čísel. Věřící vědomě tímto mají také dokonalou ochranu před všemi nevěřícími, různě myšlenými a to už i bez jakýchkoli násilností ale i bez vměšování, protože prázdnotu mezi nevěřícími už také nevěřící tak chápou jako že není už nikdo, kdo by ještě jinak ne|věřil, tak jak oni sami nevěří. Zde je vnímaný pokus o napadnutí věřících přímo nevěřícími, protože jak už jsme si vysvětlili přirozeně, věřící už rozumí dokonalé ochraně právě svým nevměšováním se mezi jakkoli nevěřící. Toto je také základní přirozený zákon každé víry, protože prázdno lze zaplnit jen vzájemnými odrazy současně v jeden okamžik, stejně přirozeně jak v zrcadle. Věřící v dobro se nevměšuje do zla, ale upozornění na zlo má jako ochranu duševní proti vnikání mezi zaostalejší i ve hře jako dokonalou, neboť ve skutečnosti se každý stává jen věřícím něčemu vědomě nadpřirozenému, protože na to poznané už zapomněl, ale ochranu může mít pouze ve vlastním záznamu o svém prožitém někde v počítači, nebo někde v sítích, ale jen v Síti je to bezpečně uloženo bez možnosti změny i s doplňky.

Takzvaný „internet“ je pouze památkou, kterou je dobré správně a slévně v Síti uchovat. Co lze slevit, je možné také spravit a to platí i naopak, boť co nelze slevit už není možné spravit i s opačnou platností pro odpad i památku. Všechno jinak naopak je zločinem bo hrou na zločin, takže z jedné strany vnímané přirozeně jako umělé a z opačné strany míněné jako nadpřirozené, což nevěřící míní jako prázdnotu chránící něco dobré, takže jen z pohledu poznávání i zvědavým či vyzvídavým způsobem potřebné. Nemá smysl před nimi nic skrývat a proto má každý možnost prázdnotu „nevědomě věřících“ zaplnit přímo jako návštěvník svých známých nebo jen obecně jako host, ale vždy se chová jen jako věřící či se o tom přišel poučit, protože jinak je to „špatný iž otravný iž záškodný“ vetřelec. Chovat se špatně, je vždy ostudné, a proto se to také všem jeho známým okamžitě oznamuje jen v Síti samočinně přirozeně, protože každý chce poznávat všechny v okolí, aby věděl kdo s kým má společné ne|zájmy. Se společnými zájmy se vždy všechno mnohem urychlí.

Otravovat lze jen umělé zájemce nesamočinně, protože samočinné je „neotravovat nikoho“. Ale tohoto lze dosáhnou pouze v Síti na dálku, protože při přiblížení se na dané vnímání už může otravování zvonit jako upozornění jen umělým zájemcům a pak různě silně nepříjemně i otravujícímu, protože mu to oznamuje sílu i

315

ostatních v okolí, kterým se nic neplatí, protože otravování mají samočinně vypnuté. Při každé špatnosti se platí jen umělou měnou, protože špatnost je také uměle vyvolávána, jakožto nevěření v nadpřirozené vnímání všeho přirozeného dříve až do doby, než je to vnímané už samočinně přirozeně. K tomu stačí vyvinout pouze jediný smysl o jednotku a to třeba i jako počátek nového smyslu, který však už někde v přírodě je, ale doposud nepoznaný, takže se ani nadpřirozeně nikde neprojevující bo už poznaný, takže se u nějakého známého tvora jako něco nadpřirozené projevující. Také jiný druh pozemský se odklonil jen proto, že už má člověčnost všechny tyto vlohy počaté, ale ještě je nechce nabyté jakožto i nabité pro své používání.

Nabytí a nabití je totéž, přestože se to vnímalo doposud každé jinak. Odlišnost je pouze v tom, že nabytí vnímáme jako počáteční 1nabití, kdežto nabití jako celkové ∞nabytí takže opět stejně jako ∞nabití. V Síti bez označení platí vždy jen obecně jakožto členitost ze všech možností. Nyní je doba kdy se odkloňují zločinci, což vše mění také v opačný postup, takže vždy už bez dané zločinnosti avšak se zločiny jen hranými.

Na škody se lze také hrát, ale bezbolestně a také bez způsobování nemocí, aby se hrou vše škodící odstranilo také jako zločiny ne|vědomé či pohromy vědomé, protože nevědomé pohromy se až v Síti stávají všem potřebným to vědět samočinně vědomými i s výpočty následků podle druhů úniků, zábran nebo jiných řešení. Pochopitelně, že nejdůrazněji se doporučují řešení bez následků, ale je už na rozhodnutí každého, jak se chce zachovat, protože bez svého souhlasu není možné se mu ani zde do života nijak vměšovat. Vždy je nastavena možnost nejvhodnější jako výchozí samočinná pro všechny, protože také za děti se musí vždy nějak rozhodnout. U voleb děti volí samočinně i s mládeží pouze přirozenost, protože nic nadpřirozené ani dospělý člověk neumí dobře používat. Zde volby zní už jen jako hra, a proto se také různě (pro|vy)|hrají, ale jen jako hra mezi dospělými, u níž se až doposud domnívali, že to hra není. Zde už to je hra vědomá čtenáři.

Protože se každou volbou začíná pouze vše ostatní řešit, neznamená to, že je daná volba dobrá pro řešení nejen vlastního vývoje, ale také pravývoje nebo novovývoje. Člověk se však umí vyvíjet pouze v současnosti, protože novovývoji lze pouze ne|věřit. A právě zde je vše už jen hra, pomocí níž se zjišťuje ale ještě nijak neprovádí skutečnost. Až podle přirozené výhry se vnímá dobře změna víry ve výhru stejně jako ve víhru, protože to také stejně v češtině zní, přičemž přirozený vývoj je daný znovením pouze a vždy jediného znaku, protože při současném převrácení dvou a více znaků současně se jedná jen o nějaké víceosobní možnosti, což už bylo někde dříve řešeno, ale z pohledu celé soustavy jakožto číslem označená samočinnost soustavy.

Každý tvor a to i nadpřirozeně vnímaný, se umí rozmnožovat pouze pomocí vlastního druhu, ale rozumět tomu budeme, až nahradíme umělý název vlastnosti „lidskost“ přirozeným „člověčnost“, protože s každou soustavou narůstá počet také pojmů a tyto všechny stačí dobře převrátit, abychom dostali další soustavu.

Takovým převrácením jsou označovány jednání, názory i skupin mimo hlavní či střední proud společnosti, kterým je napravování i uznávání základních dobrých a jiných důležitých společenských obvyklostí, zejména ve spojení s vývojem, nenásilím nebo s upozorněním na násilí, přehodnocením minulosti, působením proti mámivému řečnickému vystupování s národnostní, náboženskou, třídní nebo jinou nenávistí. Výhodou tohoto převrácení je, že má přímo určitý obsah o tom, čeho chce dosáhnout. Je hodnocením a též návodem.

Každý obchod se zdr(a)žuje na stanovení skutečné hodnoty zboží ale též podniků, které vyrábí dané zboží ale také těch, které obchodují přímo s podniky, s nimiž se snaží také jiné podniky obchodovat. K uhlídání, ověřování a k řízení tohoto všeho zmatku je proto mnoho úředníků nutných a hrajících se jen s čísly. Čísla se tak postupně stávají jen odrazem zmatků, ale stále na trzích střídavě rostoucí a klasající, až je to jen určitý vzorec radostných růstů a obávaných propadů, avšak s dlouhodobým růstem zvaný „ inflace“. Ve skutečnosti však tento růst odpovídá nějak obecnému zdražování zboží a to včetně podniků, ale pokud si uvědomíme, že hodnota lidské činnosti je stále stejná, a proto nemůže ani ke zdražování zboží přirozeně docházet, zjistíme jednoduše jen, že místo ke zdražování zboží dochází naopak k znevažování hodnoty všech umělých platidel. Peníze ztrácejí přímo a jen vzhledem k lidské činnosti svoji hodnotu, což dokazuje i jejich umělé doplňování. Také neustálý růst cen přirozených surovin a proudů je toho důkazem, neboť mají hodnotu nevyčíslitelnou.

170926 Síť společného Vědomí je jako Nula všude odrážející se stopou všechny sítě dosavadní, protože z druhé strany je už společné Vědomí skutečné a tudíž i obsluhující všechny sítě nespolečného vědomí, přičemž jen síť jednoho a známá jako osobní vědomí není možné za síť přirozeně považovat a proto ani sítí není. Stejně jak nelze osobní vědomí zahrnout do společného, tak nelze samočinnost jakožto poslední část společného vědomí zahrnout do osobního vědomí. Samočinnost je možné se však naučit a to u všech stejně přesně dle

316

všeho ostatního neosobního všude z okolí všem ukazovaného a tudíž zdarma vnímaného. Každý sám si musí být vědomý svých osobních tajemství, která jsou možná jen pro osobní myšlenky o něčem v okolí, ale takové myšlenky může objevit také kdokoli jiný. To je také důvod, proč je všem potřebná společná Síť umělá, v níž má každý také svoji osobní paměť všem a to i sobě skrytou jen na určitou dobu, kterou si každý sám volí. Tuto dobu si však nemůže nikdo zkrátit, ale naopak si ji může kdykoli prodloužit, třeba i do doby nepřímo určité než stejnou myšlenku někdo jiný také objeví, a navíc také všem zveřejní. Dobu lze určit třeba i podle stavu, kdy už je to bezpečné, takže při nebezpečí nejlépe až na konec, protože také při stavu, kdy je většina přikloněna stejné myšlence, menšina stále může ublížovat. Tato ochrana je přirozená pouze proti zločincům.

V Síti už všemi stejně dobře chápané pro vývoj není potřebná už tato ochrana, a proto se také takto všem určuje pro každou hru proti zločinům, což jen znamená, že doposud jsme se jen učili zločin odstraňovat, nyní ho už odstraňujeme a až potom je dokonale bezpečné se všem všichni navzájem společně objevit jakožto různí objevitelé hry proti zločinům. Během této nebezpečné doby se na ochranu používají čísly mámicí účty.

Mámení je dané přesně daným postupem, v němž se vyskytuje také přímo osobní číslo vlastníka, takže bude po odhalení zcela zřejmé, že se jedná o danou osobu. Každé mámící číslo lze pokrýt ještě jiným mámícím číslem určující podobně stejnou osobu nebo také zcela jednoduchým vysvětlením v době odhalení svého mámícího čísla k jeho opaku, jako i zde je jednoduchým opakem 23ʎ524 k mámícímu číslu 198431. Pak je možný ještě jejich rozdíl 41ʎ93 nebo součet 438955 nebo dokonce násobek 47727417844 jako jen jinak mámící číslo stejné osoby, přičemž se až na konec všem prozradí jen správný doplněk jakožto výchozí opak. Také násobek rozdílu se součtem 18476932815 dává stejnou souvislost. A pak ještě složitějším je z obou násobků rozdíl 2924ʎ484ʎ29 nebo součet 661ʎ434ʎ659. Prozrazením opaku na samém počátku se však odhalí také možnost jednoduchého dopočítání všech ostatních čísel, a proto se nechává opak až na konec. Jinak se používají čísla modrá, protože z ostatních čísel lze už jen jednodušeji odvodit skutečný opak.

Podle používání ostatních čísel lze se pak sám přesvědčit o dokonalosti samočinného odhalení opaku.

Hra

Člověk se mylně domnívá, že je přirozeně soupeřící. Jenže opak je pravdou, člověk chce žít v co největší spokojenosti, věnovat se rodině a jinak nejbližším, k čemuž mu brání zrovna ti zaostalí, kteří chtějí soupeřit a tak jak je to zvyklé u zvířat, chtějí si urvát od soupeře co nejvíce jen pro sebe, válčí se soupeři a vměšují se jim do života, což také jiné soupeření s jinými ještě více podněcuje. Zaostalý člověk má potřebu stále zvířecí, kdežto vyvinutý člověk už jen hravou nahrazující veškerá nebezpečí vznikající při soupeření jednoduše jen dokonalou nebo k dokonalosti se vyvíjející hrou na soupeření bez jakéhokoli poškozování sebe i všech jiných.

Všem společná Hra má jediný zákon a to pouze v moudrosti, protože naopak v zákoně moudrost není, ale je to jen moudrý výklad všeho přirozeného a to včetně „Ničeho“, v Moudrosti se jevící jako Nula obecná avšak obsahující vše nemoudré jokožto jen nulové nic dosažené s každou moudrou jednotkou v Moudrosti. Tím je s obecnou Nulou vnímána už také nula za takto vnímanou jednotkou moudrosti (Nula) jakožto obsah všeho nemoudra jen obecně, boť určitě jsou nuly podrobné samočinnými otisky i mezi jednotkami mouder.

Jednodušeji řečeno; všechno je nejdříve v Moudrosti a nejdříve jen Nic, protože Nic nijak neškodí a co je v Ničem nazýváme zápory, kouzla (čárání a čarování) trhání, války, ničení a jiné na jednotkách nechráněných způsobené pohromy e zločiny. Proti záporům je dokonalou ochranou obecná Nula, protože ze strany záporů je vnímaná jako přirozené číslo, kdežto naopak ze strany kladů je vnímaná jako neklad značící přirozené Nic. Podle výkladu nuly obecné, bezpečně vnímáme a to nejen poznáním odlišnosti mezi věřícími s vědícími, z čehož nám plyne už samočinně, že dosavadní vědci toto nevědící jsou jen věřícími nějakým svým tvrzením.

První opravou Nuly je, že není přirozeným číslem ale přirozeným názvem pro „Nic“. Z čehož už samočinně plyne, že Nula je jen bezrozměrnou mezí, hranicí (včetně spojů hranic), hranou (včetně vrcholů hran) a to i nějaká o|krajnice jako je třeba kružnice kolem kruhu nebo koulenice (povrch koule) obepínající kouli. Spoj dvou úseku je také krajem, ale krajnicí je spojnice jakožto oba spoje současně myšlené. Doposud je pojem „spojnice“ jen kouzelným jakožto přímo čára, přičemž se jedná stále jen o dva spoje s daným rozměrem. Až mezi spojnicemi může být jedna či více jednotek dané soustavy ale i různých soustav kde nultou nulou je pouze ta obecná, protože i nula byla stvořena k něčemu přirozenému, čímž je rovnou přímý popis současné jednotky, ale počet nul včetně obecné dává vždy už také přirozeně samočinně dobrý Návod na vývoj všeho.

317

Pouze nultou soustavou 0myslící vnímá jediný spoj, který se s ničím však nespojuje, boť dobře nevnímá žádné vhodné jednotky pro spojení. 1Myslící už jich vnímá dvě i se svojí osobní ale bez jiných jednotek a proto vidí jen sám sebe jako jediného, přičemž 1myšlení je možné i opačně jako výchozí hodnota od nuly k Nule. O tom který směr rozhoduje pro vývoj, je také jedinečným a sice 1osobně 1myslícím 1zvláštní 1znak přímo 1soustavy dané svým 1začleněním se do 1postupné 1členitosti. Nultou soustavu lze označit jen pro obecnou Nulu jako 0, avšak z pozice 1členitosti už jako 01, a naopak je to u psaní než u číslování proto, že ani muž a žena se tak od sebe liší, přičemž každý se vajadřuje jen podle toho jak chce dokud nezjistí jak se vyléčit z nepřirozené milostné hry dvo stejně pohlavních jednoho druhu. Nejdříve však si musíme všichni být jisti, že už nikdo pohlavně nezneužívá jiný druh, protože zneužívání považuje za ne|od|porné (a pro těch, kteří tomu ještě nerozumí, platí staromyšlením „za ne|odporné“). Každé zneužívání je odporné, ale jen ve směru, kde je od porna neporno horší než porno bo lepší jak porno (nemocní lidé si pletou horší s lepším, kdežto neznalí nechápou, že spoj „jak“ je zase jen spojkou ale už mezi dvěma jednotkami, což je zcela jinak 2myšlené než jako jedna jednotka mezi dvěma nulami). I v nule je proto možné nějaké členění jako Zlo i Hra.

Hrát se na zlo můžeme naučit, kdežto zlo ve hře je přirozené vždy ihned vyloučit a tím, že je zlem vinen, je také sám povinnen zlo odvinit na současný ež původní stav, přičemž výchozím je samočinně současný stav bez vhodnosti i částečného omlazení, přičemž vhodnost hádají zaostalí lidé, kdežto zná nezaostalé člověčno. Znalost je prvním už vědomým vnímáním daných poznatků s daným či s více danými osobními smysly. Znalost však nemusí být přímá, ale jen ověřená a tudíž v Moudrosti smyslem 1moudrost vědomě vnímaná. Jako důkaz se však může zahrát ukázka z celku, ale důkazem je také zbývající kus celku, který není potřebný, pokud není vše zatím dobře vyřešeno. Uspíšená potřeba nedává žádný smysl, takže je nepotřebou už všem samočinně moudře poznáno jako další část trojice s potřebou nenaplněnou třeba jen zločiným bržděním, protože nezločinně se dobře plní přirozeně samočinně podle plnění všeho ostatního jakkoli souvisejícího.

Pouze ten první to má jinak než ostatní zvláštní, ale pak samočině jen jako poslední doplní ve stejné zvlaštnosti poslední kus své jednotky jako nulu překouzlením se z celé části obecné Nuly. Jedná se však o přečárování ve Hře a o přečárání ve Skutečnosti, takže jedno lze dokonale vysvětlit pomocí druhého, přičemž stačí jen jedno z nich objevit a to druhé jako důkaz samočinně nechat doplnit zločincem nebo mu to uloupit. Loupežník není samočinným zařízením, ale přímo potřebným činným jedincem, pro případ, kdy zločinec nechce či neumí k označeným v Síti doplnit své podrobnější důkazy o ne|vině, ale také pro případ, kdy poškozený nechce či neumí k označeným v Síti doplnit své podrobnější důkazy o ne|škodě. Důkazem je jen přímý záznam v Síti pořízený, protože vše ostatní jsou pouze dohady, z nichž je nejblíže vždy jen jeden člen navzájem si k navazujícímu 0opačný a současně 1opačný proti Nule

Začlenění zločinů

Vesměs jde o jakékoli vměšování a to vpádem s úmyslem poškodit bo podporou jednoho či více soupeřů. Při podpoře jedné strany ať už zdravotní či ve zbraních se vždy zvyšuje z druhé strany zášť vůči podporujícím nestranám, které se proto přímo podporou stavají už samočinně spoluúčastníkem rozporů nejen stejně jako podporovaná strana ale přímo je začleněn podporující do podporované strany. Vícestraná podpora je pouze lstí, pro vlastní rozhodnutí, kterým se až po čase podle současného stavu zradí jedna z podporovaných stran. Podpora se proto vztahuje vždy jen k vzájemně válčícím stranám, jakožto znevýhodnění a zvýhodnění současně, přičemž dobré je nezvýhodňovat (nikoho) ale i výhodňovat (sám sebe) a hodňovat (pro všechny). Toto jen znamená, že kdo chce cokoli, pak to musí také sám i v jedné jediné jednotce provést jako ukázkový vzor, podle něhož se už dokonale poznává ne|špatnost, protože jen nešpatnost je už všem společně lepší, což je naopak jak ta nespolečně lepší špatnost. Další vývoj je až po naplnění nešpatnosti obsahující různé členy dobra, počínaje sám sebou. Jako nápověda je opak k upozornění podle Hry „proti začlenění zločinců“.

Výhrou je, že začlenění si provádí sami zločinci přímo v Síti při každé změně osobní činnosti. Prohrávají všichni ostatní, kteří nesouhlasí s výhrou, čímž je důkazový kruh uzavřen. Zde už nezáleží na jedinci, který cokoli dokázal, ale naopak záleží jen na samotném důkazu, který není možné zatím nijak zpochybnit, ale jen přesně tak jak dokážeme mínit i myslet, protože jakmile je to vymyšlené jinak lépe, jedná se již o další dobro stejné soustavy nebo o poznání dobra soustavy nové v současné jakožto nejjednodušší a nejobecnější a jinak nejvhodnější, protože nejlépe před dalším dobrým je už taktéž spolu obecnou jednotkou se svoji nulou.

318

Dokud není člověk zločincem, tak to může být horší bo lepší bo stále stejné, ale stejné už jen samočinně jakožto bez znalosti o začlenění daného zločinu. Samočinnost je tímto vyřešena až po udání všech svých možností ostatních v soustavě také samočinně jako dokonalý důkaz o svém i určitém přečlenění třeba jen doprostřed mezi členy ostatní. Dřívější řešení ještě řešením není úplným, takže je ve skutečnosti pouhým mezivýsledkem jakožto jedno dobro ze všech a to včetně posledního dobra jakožto už jen samočinná výhra. Pokud chce člověk něco uskutečnit, tak si to může předem zahrát jakožto veřejnou všem hru, protože jen tak přesně zjistí; koho všech se to týká, přičemž jen Moudrost se týká všech stejně, a až v Moudrosti je jednou ze všech moudrostí také samotná Samočinnost, pro níž je nejvhodnější místo až jako konečno, ale jen dokud se nevysvětlí vše dobré po (jednom špatném, které obsahuje ne|zlé, kde nezlým je u zlého chytráctví nijak neškodící ani nepodporující škodících, protože až zločinci škodí, což se ví už také v 0dobrém, ale upozorňuje se na zločin, protože na chytráky není potřebné upozorňovat, sami vyhledávají hoho by přechytračili ke zločinu bo naopak v) 1dobrém ne|(do|po)|ručení, z čehož je pouze „doporučení“ přirozeně dobré, ale vše ostatní i to doposud neznámé je dobré uměle pro hru s výhrou pro různé změny, kde mezivýsledky jsou také dřívěji vnímané výhry, ale tentokrát vždy s nějakým vylepšením i k jinak dobrému jakožto současně sdobré.

Dokud je člověk začleněn už samočinně kdekoli mezi takové co neznají začlenění daného zločinu, ani zločincem být nemůže, ale v případě, že bude chtít provádět činnost, o níž si není úplně jistý, že je k lepšímu, pak se o tom musí přesvědčit, zda to není kýmkoli z ostatních považované za zločin s jeho vysvětlením, jak zločin samočinně objevit v Síti a tento objev současně zaznamenat do Sítě jako důkaz přímo, a jinak jako odhad a pak jako i jiná hádání až po dohad. Hádání je taktéž středem mezi jedinci dohadujícími se o čemkoli až jedinci odhadujícími nejlepší výhru. Dokud není objevena lepší samočinnost, pak platí nejlepší známá, ale současně i se staronejlepší bo pranejlepší, která se stále obvykle používá, ale už se nelepší. Přirozené je, že výměna za lepší či za nejlepší je ovlivněna nejen potřebou, ale také spotřebou po danou dobu samočinnosti. Zločinem je bez údajů dobrých používat špatné a jinak neúplné při skutečných činnostech, boť ve hře je to dobré přímo pro určení samočinného postupu, neboť samočinnost nikdy nikomu bez zlého příkazu neškodí.

Každá samočinnost probíhající je proto samočinně napojena na obsluhovač svého udržovatele, ale podle přirozeností pro společnou údržbu včetně ochrany, kdežto podle nepřirozeností se rozhoduje jen samočinně pro dosažení přirozenosti bezeškodné. Nesamočinné činnosti jsou proto povolené jen v hrách, kde se hraje třeba i o platidla bez|hotovostní a současně ne|přirozená, kde výhrou jsou bezhotovostní přirozená platidla. A na základě výhry, se proto hraje nejdříve na hotovostní nepřirozená platidla pro rozlišení ne|umělého, kde neumělým a současně nepřirozeným platidlem je určitá míra jako třeba u nás to byla daná míra plátna, které však mohlo mít různá vylepšení (barvy, síla, rozpětí, …), což však už samočinně navazuje také na druh, rod, úroveň, řád a předem daný znak všech rostlin vhodných na plátna. Už jen v první soustavě je řádem platidlo a neřádem bez plátna. Úrovní je množství a neúrovní bez placení. Rodem je jakost stejného vylepšení podle řádů se stejnými znaky, kdežto nerodem je jiný rod ale jen 1znakem různě stejného druhu. U lidí je to znak „kůže“, protože se vždy všude obecně rozčleňuje nejdříve podle povrchu. 2Znakem je už kůže ve čtyřech barvách, jakožto čtyři rody přímo podle barvy. Dalším znakem je Moudrost, v níž však jsou také znaky barvy, protože až s poznáváním toho společného začíná být to osobní jen jako důležité pro jednoho.

Programování v assambleru (zdrojové začíslování), přičemž se spuštěním programu se provádí jen to co je naprogramované a to bezchybně. Nechtěný běh programu je chybou jen programátora, který nedokázal napsat program dobře. Počítač nerozeznává dobro od zla, a proto provádí jen to předepsané programem. Program má však část provádějící, kterou nevidíme ani jinak nevnímáme, pak část vnímací, kterou naopak nějak vnímáme pomocí zažízení jako třeba zvuk z reproduktorů či obraz na obrazovce a jinými vnímači a také část řídící, s níž obsluhujeme další provádění třeba myší, klavesnicí, pohybem, osvětlením a jinými řídidly. Řízení provádíme vždy jen osobně od samotného zapnutí až po vypnutí ale jen při každém vnímání změny potřebné či nutné osobně volbou usměrnit od zlého k dobrému směru (naopak jen ve hře). Bez následného usměrnění se jednoduše jen čeká na tuto volbu do doby, kdy je už čekání nevhodné, čímž dojde i k vypnutí. Při špatné volbě vnímáme už také upozornění, která lze obcházet řízením pouze ve hře. Při dobré volbě se už vše provádí samočinně podle předem zaznamenaného postupu, a proto přímo zde jsou zařízení ještě hlídací dané přesnosti podle jen nejlepšího postupu avšak jen pro potřebnou jakost daného právě tvořeného zboží.

319

Hlídací zažízení si lze představit jako jedno samovnímací se samořídícím pro stejné provádění, takže bez potřeby obsluhy ale jen do doby než nastane první upozornění na možnou odchylku od daného postupu, protože po provedení odchylky je už pozdě, boť je nutné kaz nesamočinně opravit, nebo začlenit dle jiného postupu s horší jakostí zboží, nebo nedodělek rozebrat anebo suroviny znovit (recyklovat). Po upozornění na možnou odchylku, je možné pokračovat s osobním řízením také v daném bodě a to třeba i do doby než kaz nastane, protože se také už předem očekává. Pak už je nutné vyměnit či opravit část zařízení způsobující kaz. Podle s|potřeb daného zboží ale také lepších prováděcích zařízení se už Sítí samočinně počítá to vhodnější, protože nemá smysl třeba výměna za lepší zařízení, když nám je samočinně oznámeno, že je zboží netřebné.

Aby nikdo nemrhal zbytečně časem při čekání na nějakou novinku nějakými vědci jakoby vymyšlenou ale bez postupu na uskutečnění, je lepší těmto novinkám nevěřit, protože dojte ke zklamání při stále zvětšující se uváděné jako pravděpodobné či jinak pochybné doby zbývající k uskutečnění. Naopak dobře přesnou dobu uskutečnění lze zjistit jen po zadání všech, kteří přesně vědí jak se na uskutečnění od počátku podílet s ostatními tvořiteli přesně podle postupu prvního čili podle stvořitele dokonalého postupu, který na všechny jen potřebné dosavadní postupy odkázal a doplnil konečnou samočinnost, dle níž vnímá vyspělejší členění. Pak je už všem v daných oborech samočinně Sítí oznámen objevený vývoj, s potřebnými činostmi už běžně jinde prováděnými, přičemž pro daný vývoj je návaznost i jiná dle doplnění pro nejlepší postup tvoření hrou.

Až je hrou vše doplněno a to včetně řemeslníků, kteří budou uskutečňovat vývoj v dostatečně přesné návaznosti všech účastníku tvoření, pak je také možné všemu tomuto vývoji konečně věřit. Do této doby se pouze domnívá a jinak dohaduje, protože dobrá víra je vždy založena jen na přesných odhadech. Pravá víra je pouze polovina dobré víry, protože druhou potřebnou polovinou v dobré víře je zase jen levá víra. Pravá víra je pouze v myšlence, kdežto levá víra zase ve hře objasňující přesně postupy pro společnou dobrou víru.

Bez her vznikají jen války a jiné rozpory, které není nikdy možné dobře vyřešit, přestože je řešení správné. Hrou se objevuje zase slévné řešení vzájemně ovlivňující také správné a to střídavě jen podle dané soustavy, přičemž až spolu jsou jediným dobrým řešením, kdy se správné se slévným uskutečňují současně jako výhry, které si platí umělou měnou jako výhrady všichni kdo ještě prohrávají, neboť ještě nemají stejné samočinné zařízení na vlastní stejné výhry. Výhrady lze prodávat jen podle toho jak vyhrávající chtějí, protože mimo odpovídajících výher (samočinně tvořené zboží) mají dle nich možnost si přednostně koupit vlastní výhrady.

Všechny platby za výhrady se používají na udržbu a pak také na tvoření dalších samočinných zařízeních stejných avšak v jiné od nejprázdnější oblasti jinými jedinci stvořené zase pro vlastní výhry. Obecně je druhá oblast nejlepší na opačném konci (i zeměkoule), potom to jsou čtyři současně tvořící rohy čtverce stejně vzdálené od obou výchozích míst. Pak může nastat i levnější upřesnění podle dosahů každého zařízení jen pro tvoření výher už bez výhrad cizincům, protože tyto už budou zbytečné, boď každý bude už účastníkem jen vlastní skupiny obsluhující domácí samočinné zařízení. Ve Skutečnosti bude nejlepší mít možnost si vždy zavčasu vybrat jednu ze tří společných samočinností (jakoby vrcholy pravidelného 3úhelníku), přičemž každá souvisí jen s šesti okolními, což je dostatečné zajištění pro řešení v případě nějakých nesrovnalostí a rozporů.

Tím že nebude nikdo vázaný jen na jednu samočinnost, i když více či méně se shodným zbožím, protože žádná oblast nechová a nepěstuje přesně stejné druhy na tvoření potřebného zboží, může si více či méně přizpůsobení libovolně měnit a tím také přímo ovlivnit následující chování nejbližších samočinných zařízení.

Nyní si však musíme uvědomit, že až bude všechno pro život potřebné zboží tvořeno samočinně jako výhra všem, pak už nebude ani žádná umělá měna ve skutečnosti potřebná nijak jinak než v zábavní Hře, kde se o měnu už jen hraje, ale protože s vývojem se objevují další a dotváří současné smysly vnímání, není potřebné se obávat rychlého uspokojení všech životních potřeb. Naopak budou vznikat další a další hry jen podle všech hodnot možných vyjádřit danými už i dříve dasaženými soustavami. V 0soustavě jsou hry jen bez návodů na vývoj, 1soustava je Hrou na číselné znaky, 2soustava už i na hodnoty ze znaků různě poskládaných, 3soustava i na vnímané pojmy podle hodnoty a 4soustava už i na tvoření zboží jen podle vysvětlených pojmů.

Znak jen určuje číslo jakožto počet, kdežto více znaků už i nějak řadíme, více řad urovnáváme, více rovin určují jednotlivé národy a všechny národy na daném povrchu tvoří druh, více druhů jako jednu přírodu a více přírod vnímáme prozatím jen jako celý Svět, doposud i nepoznaný a přesto nám dotvářící samočinně i podle okolní přírody vlohy., podle druhu pudy, podle národu zvyky, podle rovin oblasti, podle řádů ne|vývoj a

320

podle znaku danou určitost. Člověku je daná věčnost podle členění, protože to má přímo v oslovení i všeho lidstva, člověčna, člověčnosti či členěné věčnosti.

321

170928 s Hrou s Vědomím s Vírou s (opět dokola)

jsou trojicí vzájemně se ovlivňující, přičemž se v ničem vzájemně neztotožňující, protože hra s vědomím tak jako vědomí s hrou je přímo neVírou (zlem), vědomí s vírou tak jako víra s vědomím je neHrou (robotou) a také víra s hrou tak jako hra s vírou je přímo neVědomím (chytrostí).

Každý člen z této trojice má mnoho podob, takže je současně určitou členitostí s vlastními členy, od základního jednotkového až po konečný samočinný. U Víry je základním členem nezlo a současně nedobro, které můžeme nazvat obecnou už netrestnou špatností, protože až zlo jakožto určitá špatnost je trestná. U Vědomí je základním členem nechytrost a současně nemoudrost, což můžeme nazvat jako hloupost či jen současná zaostalost o pouhou jednotku odlišnou od současné nezaostalosti ve směru vývoje. Vědomí proto představuje obecně vývoj všeho co máme už dané přímo v podvědomí, přičemž nám stačí si jen odlišnost dobře uvědomit. U Hry je základním členem nerobotičnost a současně nepracovitost, což můžeme nazvat jako vědomý odpočinek. Hra o robotech byla už dávno napsaná (a to nejen poprvé) a také už různě hraná, takže máme téměř nespočet možností pro různá začlenění robotů, ale bez víry v dobro a s vědomím pro vývoj žádná jiná hra nebude věčnou zábavou, ale pohádkou bez vědomí vývoje či veselohrou bez dobré víry.

Nedokonalá hra je proto jen dočasnou zábavou, a proto je největší výhrou Hra na věčnou zábavu, ale jen současně s dosažením věčné samočinnosti také u všech ostatních členů trojice. Nedokonalá víra je proto jen dočasným vylepšením k jinak dobré víře, a pokud se lepší dobro nepřijme, stává se víra jen nevírou, protože každý věří jen v to dobré a pak v lepší i jinak dobré až má Víru toho nejlepšího Dobra, kde je mu už zlo lhostejné, protože je chráněné všemi postupy dobra i různě členěnými přímo v Nezlu. Jednotkou Dobra je proto plně naplněné nezlo a současně nedobro, protože až dle jednotky dobra lze hodnotit různě členěných více takto stejných jednotek dobra až po konečný počet jednotek přímo pro danou číselnou soustavu. Větší počet už nesouvisí s vírou ale s dokonalým vědomím, že není možné zasahovat do soustav zaostalejších, protože se používají jako samočinní robotníci u soustavy zaostalé sousední a pak už jen jako samočinná zařízení. Lidskost se však liší od člověčnosti právě tím, že robotníky nepoužívá člověčnost, ale má je jen jako nechtějící se vyvíjet, a proto umějí dobře jen chránit všechny co se chtějí vyvíjet před „vládou nejen robotů“.

Nechtějící se vyvíjet si proto jen hrají s vladaři jako s roboty či jinak vnímanými samočinnými zařízeními , a proto místo vladařů ve hře volí vládu, představovanou jediným představitelem, který ji řídí jako šašek vládě poddaný nebo jako všeumělec vládě naddaný. Jinou možností je jen jako člověk umějící cizincům představit Síť společného řízení vší domácí člověčností, čemuž mnozí nerozumí, a proto je lepší jim dnes představovat Síť řízenou jednoduše jen domácími (lidmi), avšak s doplňkem, že nejde vyloženě o žádného jedince ale o Síť samotnou, která se řídí samočinně přesně podle činností všech jedinců do sítě své činnosti zaznamenávající . Bez těchto záznamů totiž není nijak možné kohokoli odměnit ani potrestat, ale je možné pouze se hrát na výhry ež placení výher. Tomuto Zřízení nijak neříkáme, protože jsme si uvědomili, že se jedná o Moudrost už celosvětovou a přitom věříme, že cokoli lepší je přímo dalším dobrem už taktéž všem jakožto už v Moudrosti.

Spisovatel je vědcem či hráčem či věřícím, protože píše o současném stavu vědomě jako vědec odkazující i na vědce minulé a s myšlenkou z toho všeho samočinně plynoucí jako další vyspělejší budoucnost, o stavu minulém jako jen hráč zahrávající a překrucující minulost, podle čehož chce hrát i v současnosti, aby všem ukázal jak by mohla vypadat budoucnost horší, protože lepší ji odkrývají věřící a ukazují vědící. Hráč je proto důležitý, aby všem zakrýval lepší budoucnost, a proto podle horší ukazoval různou ne|schopnost a tudíž vznik různých nemocí. Dovednost páchat nemoce je však přímo jen myšlením a tudíž pouze beztrestným dovedením někoho myšlenkou špatnou se nechat sám nakazit nemocí, protože schopnost páchat nemoce souvisí už s uchopením třeba ruky a dovést ho násilím k tomu aby si spáchal nemoc, čímž se však také sám vedoucí nakazí, pokud nemá k tomu odpovídající ochranu a tudíž to čím se liší v lepším (ale vždy přirozeně naopak) od lepšího člena. Tímto však jakákoli ochrana ztácí své tajemství samočinně, a proto je zločinec za trest toto tajemství všem zveřejnit, protože tímto nedokonale zabrání stejné zločinosti, protože dokonalá ochrana je pouze v samočinnosti, což už vyřešila dávno nějaká víra jakožto vlastní zvláštní jedinečný znak, odlišný od všech ostatních, jednoduše jen proto, že každá víra pouze takto vzniká a to bez ohledu na směr horší či lepší, protože možné jsou obě, ale jedna vede k vyznávání a opačná k vyznání. Všechno vyznávané je však jen dané minulostní vyznání, kdežto každé vyznání (je virou i věděním) pro jedinou budoucí znalost, čímž je Výhra, jakožto jen obecný znak Hry, protože bez obecného není možné ani nic podrobné a tudíž ani

322

žádná jednotka. O dobrých podrobnostech však nepíšou hráči ani vědci, a proto na to zbývají pouze věřící a to v cokoli i současně či jinak členitě z minulosti jako tehdejší současnost daná.

U hráčů jsme si už dobře vysvětlili jak se odkloňují jakoby od dobra, protože u vědících víme, že to přesně tak také vědí. Objevitel nyní objevil, jak jednotky objevu je si vědomý, protože vědci skuteční objasňují jen svoji prázdnotu přesně podle samočinného „skládání“ čísel do své Sítě číselné, protože i ve hře jsme tomu věřící víc vysvětlili, a nyní jen čekáme jak naše víra všem i samočinně otvírá to dobře (vědci) vysvětlené, ale jen přímo na číslech. Pak už pevně víme, že jen hráči všechno doplňují dobře, protože opakem je už pouze samočinnost se samočinným vyřazením ze hry „na nezločince“, která se nyní hraje jakožto nejvýše dosažené umění v Moudrosti, kdy je odměnou ukončení hry před výhrou nejdříve s poctou, ale tuto si pouze první nikdy nepřeje, protože otvírá všem možnost místo sebe, takže jako jediná hra i bez pocty jedince, musí uvést všechny pocty společné, a až pak libovolně zmatečně pocty méněspolečné neboli víceosobní, protože první jednotka se poznává až nakonec (jednotka poslední; samočinnost hrou, věčnost vírou, a vědecky) pouze u vývoje rozvíjejícím se způsobem, protože se už od počátku skrývá za všechny ostatní, a kdo ho odhalí, tak se musel nejdříve naučit jak cokoli osobně odhalené jako první, před zneužitím ochránit. Zde už věřící i s hráči mlčí, protože toto je také hra hráčů s věřícími proti vědcům. Jde jen o to, že vědci objevují a současně chrání zadarmo objevy, a proto je jakýkoli jiný úřad nástrojem zločinců, kterými se objevuje a vydává všem k ničení.

Proti přirozenostem nejsou nevědci všichni, ale určitě jimi nejsou poctiví hráči s dobrými věřícími se všemi vědícími, že přirozenost není potřebné chránit, ale jen pomocí ní tvořit všemu nepřirozenému a pak i přirozeně proti pohromám dokonalou ochranu umělou s učni, dělníky a odborníky, a pak i přirozenou se Sítí. Dokonalost vědění je v tom, že když už si nechceme hrát ani v nic věřit ani nic dalšího vědět, pak bude Nic, kdežto věřící dodává, že nejde už jen o to co chceme, ale nejdříve, co potřebujeme, a pak, když už nechceme, tak jsme to také nejdříve nepotřebovali, jenže zde je také možnost, že jsme to spotřebovali na místo toho, že už to nechceme. Při každé spotřebě je proto důležité všem toto zaznamenat jako opět potřebné bo zatím do včasného oznámení nepotřebné ibo nechtěné, avšak s upozorněním na škodlivost, protože je všemi společně zřejmé, že nechceme jen to škodlivé, kdežto s tím ostatním špatným si hrajeme, ve směr nešpatný věříme, protože současnou ne|škodlivost už smysly vnímáme. To je také důkaz toho, že prvním smyslem muselo být nějaké pravědomí v Moudrosti.

V Moudrosti se dá už dokonale předpokládat, že podvědomí obsahuje také pravědomí a starovědomí, protože navíc vědět něco lepší chránící podvědomí, je také z podvědomí si uvědoměná myšlenka samočinné ochrany, takže se při vývoji musí naplnit také podvědomí něčím jiným pro vývoj, protože by se jinak vývoj jakoby zasekl na nule s nulovým podvědomím, což je skutečně bez jakéhokoli podvědomí. Až nebude možné podvědomí naplnit něčím jiným, pak se vnímá pouze jako sama si dokonalá jednotka moudrosti v Moudrosti obsahující však také všechny jednotky přirozené jakožto v moudrosti nemoudře, avšak v Moudrosti moudře.

Co už je vyloženě jen hra či víra či vědomí se nám už tak nějak zamlžuje, což však znamená pouze to, že nemáme doposud dobře vyvinuté smysly pro třetí soustavu a to ze soustavy současné, či čtvrté či lepší na smyslová vnímání, takže i naše všem společné prostředí je pouze jediným členem začlenění všech soustav i jinak vnímaných jak Skutečnost (člen čtyřkové soustavy). Patří sem se Skutečností; Sen, Představa i Vědomí. Společnou Skutečnost vnímáme, Sny také, ale představy už máme nějak zamlžené jakoby nepřesně vnímané čili odlišně od snů i skutečností. Ze všech představ je však nejjasnější předpoklad, kdežto předpovědi o pokladech jen povídají, takže žádné „povídky“ nejsou těsně před dosažením daného pokladu, ale jen si poklady podle nějaké dřívější skutečnosti převrácené pro zábavu vysnívající z představ, což je vzhledem ke Snění opakem k vymýšlející, avšak stejně ke Skutečnosti směřující. Až chopíme dobře i směr vypředstavující, poznáme stejně také osobní iž společné vědomí, přesně podle ne|odlišností mezi chopením iž s chápáním.

Nyní se pokusme vysvětlit (pochopitelně, že jen ve hře poctivě) ze čtvrté třetí soustavu. Ve Skutečnosti známe hodně vědců s věřícími, ale ještě nikoho nepovažujeme za hráče, což jen znamená, třetí soustavu nechápeme, přestože ji lze znát pomocí tří jednotkových znaků (1, 2, 3 pro (33)3 možností, počínaje bodem [111] v souřadné soustavě tří rozměrů na sebe kolmých až po bod [333] jakožto útvar s různými vlastnostmi ve tvaru 33. Zde je už zcela zřejmé, že ze středu ke stěnám kostky musí být odlišnost, ale jiná než ze středu k hranám kostky a také jiná než ze středu k vrcholům kostky, takže je zde už vhodnější si všechno vybarvit než vysvětlovat jednotlivé členy 3soustavy bez barev, ale s vědomím, že i bez barev se jedná o nějaké meziřešení toho jak přímo jeden člen ze všech (33)3 vnímáme). Celý druh lidský vnímáme jako čtyřbarevný (dočerna,

323

dočervena, dožluta a dobíla), ale ve skutečnosti sníme i o opačně čtyřbarevném ve stejném či opačném postupu (donachova, domodra, doazurova a dozelena), přičemž nejhůře se kříží nachová se zelenou jako čistě šedá, kdežto s nachová s azurovou stejně jako modrá se zelenou se kříží už lépe, ale jedna je více do bíla a druhá dočerna. Nejlépe se kříží jen sousední vrcholové barvy přes hranu, protože se tvoří daný sytý odstín na hraně, kdežto horší byl také sytým odstínem ale už uprostřed stěny a nejhorší je už nesytá šedá, která je jednoduše jen středním odstínem mezi černé s bílou, kdežto obecně je také středním odstínem jiných vzájemně protilehlých stejné sytosti barev. Toto už zní některým dost složitě, a proto se to představuje všude jako vícesnímek, který lze jakoby prostorově přetáčet a také jím zkrz pronikat nesamočinně.

Samočinné pronikání a otáčení už musí být předem nařízené určitým postupem, čemuž říkáme zřízení, protože vychází přímo z řízení osobního jakožto samočinné po nějakou dobu třeba i stále opětovně, protože opakovaně je to tam a zpátky a opět tam a zpátky, protože pravidelně je to nejdříve doprava, kdežto levidelně nejdříve doleva, boť dobře je to současně avšak už bez zlého vměšování se pravé s levým, protože každá oblas má svoji domácí oblast pro sebe nejvhodnější, kdežto cizí oblast je pro sebe nejnevhodnější. Jen společná oblast je zdrojem pro poznávání dobrého otočení či posunutí vůči ostatním dobrým i zlým párům. Při špatném otočení nás to však samo dobře přetočí, přičemž nejvhodnějším způsobem je ten samočinný, kdežto jakýkoli odpor je už méně vhodný a nejnevhodnější je odporovat přirozenosti. Před přirozenou pohromou je nejlepší zase naopak, pokládat ji za nadpřirozenou, proti které ještě neznáme žádnou ochranu.

Známe-li však alespoň jedinou dokonalou ochranu, pak už ji lze jen množit po jedincích zaostalých nebo tvořit skutečně všem ochranu jedincemi nezaostalými přímo a také pouze podle obecné myšlenky jedince stejně nezaostalého. Jednotka moudrosti je dokonalou ochranou v Moudrosti, protože je to stejné jako jednička od nuly vzniklá, a takto všechny vnímané jednotky, mohou být kdekoli, ale všechny jednotky přesně vědí, že si každá „jednotka“ může jednoduše pomocí nul jakožto otisky v Nule obecné zdarma otisky přehrát, aby všichni mohli jednodušeji věděl od koho ten který otisk je, a ve kterou dobu byl opuštěn, protože obsazená místa nelze napadat, ale jen z daného místa v určitou dobu prohlížet. Dokonce nelze ani zadat příkazy komukoli zaostalejšímu, aby někoho napadal, a pokud ho tvor zadal robotu, pak už se robot stává i robotickou zbraní stejně jako zadavatel příkazu se stal útočníkem. Takové příkazy jsou zpravidla skryté ale zlevidla jsou naopak a také už samočinně odhalené, takže stačí odhalenou část samočinně doskládat či domyslet o část objevenou, protože pak už nebude skrytá ani odhalená, ale už objevená se záznamy stran.

Jednotka je jako jed, podle něhož se tvoří na jed samočinné upozornění, což je nejjednodušší ochranou, protože je jako jediná všem zdarma k použití avšak opačně jako jed čili jako upozornění, které je zase jinak opačné jako neupozorňující doporučení, protože upozorňující doporučení je pouze nulou mezi jednotkami, kterou si můžeme po prvním poznání kdykoli vypnout, aby nás zbytečně už nezdržovala, tak jako nuly vyplé předešlé. Dospělost je dokázána dosažením nul, kdežto vyspělost je dokázána až vypnutím nul, a proto nelze vypnout nuly vyspělejší před zaostalými, obecnou Nulu však vypnout nelze, kdežto první nulu u jednotky moudrosti lze si jen sám sobě vypnout samočinně přímo zločinem a ostatní nuly zase jinak, proti čemuž se hraje, a zde se hraje i proti trhu jako soupeř samočinný na trhu všemožných soupeřů. Kdokoli zná netržního soupeře vyhrává vlastní samočinnost na stejném trhu. Mezi obecnou až číselně jednoduchou samočinností každá jiná samočinnost také stejně vyhrává proti nesamočinnosti zvaném trh, protože z nesamočinností a současně z netrhů žijí tvorové jen obecně bez zájmu o podrobnosti, takže děti a jiní přizpůsobující se okolí.

Pro děti je nejvhodnější stejné jako nejlepší, protože se tomu teprv učí poznávat, ostatní nedospělí se tomu učí chápat a ostatní nevyspělí se tomu učí rozumět. A, že tomu už rozumí, je přímo obecná Myšlenka, ale z opačného pohledu než doposud; jako první myšlenka v Myšlence. Člověčnu stačí proto všechno zlé nechat jen zabalit do jinak špatného jakožto obecná Nula, pak počkat až se všechno zlo navzájem poničí, protože pak bude Nulou Skutečné Nic bo hraná Jednotka Zla, kterou stačí jen dobře dvěma způsoby odlišit, a pokud tuto odlišnost Zlo v sobě najde, muselo být osobně na hranici s Dobrem, protože jinde není možné si tento odraz jedinečný vnímat. Že je tento odraz také zábranou ve vlastním vývoji, lze pochopit až jako špatný bez vědomého spáchání zločinu. Dítěti cokoli odpírané si sebere, což není krádeží, ale naopak lupem učicí oloupené, že jejich ochrana je zcela nevyhovující. Dítě doprovázející nedítě někde ve velkoobchodě může koupit dítěti jeho nákupní vozik, a cokoli si do vozíku dítě samo dá, se také vozíkem zaznamená jako uloupené, takže oprávněná odměna za výchovu oloupeného dítětem. Dítě se tímto učí nakupovat samo co potřebuje, boť dospělý doprovod s dítětem mluví o tom, co a proč to ne|kupuje, a dobrý obchodník si také umí dobře hrát, což poznáme dobře pouze podle toho, jak se k dětem chová. Cokoli chce dobrý obchodník

324

dítěti z košíku vzít pak to musí také dítěti přes Síť vysvětlit, což se jednoduše jen do Sítě zaznamená. Než dítě samo pochopí, že k nákupu potřebuje nějaká umělá platidla, tak mu musí obchodník vysvětlit jak si je sám jakožto obchodník vydělává, protože různě v sítích dává slevy či jiné výhody, což dítě přímo takto též vnímá.

Mládež už nebere, ale kradmo krade, což už je jen hrou nedospělých s dospělým na to zda jsou dospělí schopni uchopit kradícího, který musí vše na své místo sám vrátit a to se záznamem do Sítě jako potupa, kdy se nechal jednoduše jen chytit. Uchopit nekradícího je naopak potupou obchodníka. Každá potupa značí na druhou stranu samočinně pochvalu. Mládež kradící a současně nechycená, má poctivou odměnu jen v případě, že vše nakradené jako odměnu za výchovu v nedostatečné ochraně proti krádežím v Síti zveřejní, protože jen tak se může jako dospělejší dítě (místo dětský už zkušenější Loupežník) vnímat ve prospěch lepší společnosti. Dospělý člověk kradící v obchodech si už nehraje, ale je přímo zaostalým oproti už nekradícím, ale i jinak je to u krádeží dospělými ve veřejných obchodech stejné jako s mládeží.

Až bude také mládeži umožněno tak jako ostatním dětem používat osobní vozík na „nákupy“ bez placení, pak konečně porozumíme výchově nejen dětí, kterým se různými pžekážkami, nedosažitelností a jinými zábranami k uchopení ne|dovoluje brát, protože u mládeže jsou už konečně stejné schopnosti se zaostalým o jednotku chápáním jako u dospělých už učícím se tomu také rozumět. Vyspělí dospělí už používají na nákupy jen vznášedla či jiné způsoby, kdy se samočinně potřebné zboží doveze ale nejvýše za náklady, které by vznikly při osobním odběru i s časem na cestu a to včetně započítání ztrát a zisků z takto různých loupeží.

Postup k nejlepšímu nakupování je daný už nyní, ale nejvhodnější je daný až zde tímto popisem, protože je zde vysvětleno i jakékoli obvinění z krádeže a taktéž naopak odměnění z loupeže. Jednou se budeme hrát i tak, že sami dospělí si budou chodit do obchodu brát přesně to co sami potřebují, protože jinak se jim to bude dopravovat do místa určení samočinně, takže bez jakéhokoli prožitku ze hry, ale třeba jen s požitkem, kdy si sleduje, jak se mu nákup skládá k dopravě a pak jak se také dopravuje. U každé položky si pak může také jednoduše vysvětlit jeho vytvoření obecně či méněobecně až na prvotní podrobnost a to včetně toho, jak a kdy, kde se k ní dospělo. Těžbou všechno začíná, ale protože už vše vytěžené neumíme přesně označit a správně zazčlenit už od těžby, pak je nejvhodnější, vše při každé změně držícího jedince do Sítě zaznamenat.

Tržní výrobky jsou proto až do svého stavu pro znovení stále jako tržní, protože až zaznamenaná těžba a tomu odpovídající rozebrání či zbourání jsou potřebnými surovinami pro převoz k dalšímu zpracování už jako netržní. Lepší ovšem je místo těžby vyhledávat tržní už nepoužívané výrobky, které se pro potřebné zboží znoví, protože ještě lepší je mít v Síti zaznamenané netržní výrobky, které si příroda samočinně vyrobila, a které jsou také samočinně jakožto všem společné vlastnictví všemi v Síti samočinně chráněné pro případ pouze jeho nedostatku potřebného k vývoji. Až znovením z výrobků se stává zboží, protože boží je vždy víra v nové a přesto jiné než dosavadní roboticky vyrobené výrobky i přirozeně v přírodě.

17092ʎ Každá současná hra je pouze ve Hře Mimosíťové jakožto jediná hra síťová, která obsahuje jen propojení s hrami mimo síť. Jako příklad je síťová hra s odkazem na „Sportka“, u níž stejně jako jakýkoli odkaz na cokoli mimo síť není žádný síťový název. Nemá žádný smysl něco pojmenovávat, když už to někdo pojmenoval, naopak je nejlepší jen odkázat na nějaký název, který se zobrazí přímo stejný také v Síti, a kdokoli ho mimo Síť změní, pak se už samočinně změní také v Síti. U Sportky hranou přes Síť jde jen o to, že čísla se přebírají přímo z mimosíťové Sportky, ale výhry se odvíjejí už samočinně podle výše celkových sázek, z nichž se odmění pouze zřizovatel síťové hry, zajišťující jen včasné přezobrazení tažených čísel v Síti, a proto není potřebný ani žádný ověřovač správnosti tažených čísel (notář). Zřizovateli je ze sázek zajištěna jen opětovně odměna 1nejvýše však taková jaký plat největší má v Síti sázející běžný za poslední období v jeho běžné práci a současně 2nejméně jaká je zřízením vyhlášena průměrná mzda a současně 3nejvýše jakožto 1/ʎ všech sázek a současně při nemožnosti toto vypočítat, 4nemá žádnou odměnu, protože jen tak je hra poctivá též vůči nejen tržnímu zřízení. Zde nezáleží na tom, zda sázející v Síti ne|uvádějí své platy, neboť první podmínku si volí sami hráči sami už jen tím, že své platy skutečné v Síti všem nejen dokazují jako zasloužená odměna za poctivou práci, ale též jako údaj potřebný všem srovnat se všemi skutečně své poctivě dosažené bohatství bo naopak konečně umožnit všem posoudit jak je možné, aby poctivě pracující si žil tak chudobně.

Jen tak mimochodem; nepoctivě pracující taková zveřejnění neprovádějí vůbec, takže taktéž ve Sportce bude u všech zřejmé, zda se rozhodnul svoji poctivost zveřejnit, protože jinak se dá o něm předpokládat žití nepoctivé. Poklad se všem odkryje, až budou všichni nepoctivci pokládáni také za zločince a to už dle zákonů

325

přirozených bez jakýchkoli zákonů umělých, protože všichni jen poctivci nezločinní si budou chtít sami sobě co nejdříve zveřejňovat své nezločinné nejen platy, ale také osobní činnosti, jakožto už přirozeně samočinná reklamná doporučení pro vzájemně mezi sebou pracovní činnost trvalá ve jménech už nezločinné poctivosti. Až nezločinný zaměstnavatel či jinak podnikající podnik je současně zaměstnancem, protože to tak zveřejnil, a proto je do té doby zaměstnavatel tajemným zločincem, o němž se v umělých zákonech mluví jako poctivý. Až potom vše toto jen tak mimochodem, bude už přirozeným zákonem všemi si takto s umělými zákony ve smyslu vývoje hrající. Nyní se tato hra mimochodem hraje ve smyslu výchovy našich dětí proti nerozumění tomu k čemu je vývoj potřebný být poctivý stejně jako nezločinný, protože přímo jen zločinci jsou nepoctivý. Nyní v tomto mimochodem je už Síť společná také přirozená všem poctivcům skutečným, neboť neskutečně si hrají také podle skutečnosti, což je hrou s nejlepší možnou zábavou, boť současně vychovává k poctivosti jen přesně tak rychle, jak rychle chceme takovou Síť mít skutečnou i uměle, aby všichni i zločinci věděli s kým si ve skutečnosti hrají mezi sebou, neboť se všemi poctivci není samočinně jen přes Síť dovolené si hrát nepoctivě. Tato Síť přirozená vám však není zatím nijak představitelná, ale už jako jediná Síť umělá má už nějakou vědomou představu, kdežto jako současný zmatek pokusů o jinak všem zřídit dobro přes všechny sítě současné dnes přímo v současnosti žijeme. Jenže někteří to chápou opačně, a proto si pletou různé strany či směry, také tam, kde žádné nejsou ve skutečnosti, ale jen ve hře či ve více hrách i současně. Že si někdo plete i spravování se slevováním je znakem už nemoci ale jen v Síti dobře myšlené, protože pravá a levá ruka je si vzájemně stejná ale jen z místa mezi nimi uprostřed zrcadlově jen na pohled, protože váha je zpravidla stejná, síla také zpravidla stejná, protože odlišnosti odráží až jiný přirozený samočinný stroj, než je u pohledu známe zrcadlo. Sílu lze určit odporem třeba přes nějakou společnou páku s podepřením přesně uprostřed. Kdežto váhu lze sice také určit vážením opět ze středu a podle něho, ale abychom už také věděli odlišnosti, pak při stejné váze obo rukou má s rozpětím společnou vzdálenost až také stejné závaží kolem společného středu všech tří bodů vážených, takže v rovině, kterou prochází přímo daným středem kolmo na danou rovinu směr padání. K tomu nepotřebujeme žádné kolmé pravítko, protože nám stačí jen vzít něco přirozené, třeba jako jablko, a pustit ho z výšky nad hlavou tak, aby nespadlo na hlavu, ale až na zem, protože jen tak nám na zemi zanechá otisk, což některé umělé věci neumí zřetelně. V tomto směru se do otisku pevně usadí nějaký nahoře zaoblený (nejlépe špičatý) kámen, na což se položí středem desky deska ve tvaru rovnostranného trojúhelníka a hmotnosti libovolné avšak nejvhodněji (homogenně i nákladově i ...) použitelné. Strana trojúhelníku je taková jak si dokážeme na zem sednout a před sebe jednoduše jen položit do vrcholů desky stejně ruce tak i se závažím do třetího vrcholu. Pro vážení proto potřebujeme ještě dělníka, který jen myšlenku doplňuje o pokládání či případně u nezkušeného dělníka také o odebírání závažích. V zájmu další výchovy, však dělník jen zkušený může vychovávat další učně, protože až vychová víc jak ∞ (konečný nejvhodnější či dobrý počet) nové učně na nezkušené dělníky (při zavádění ), stává se samočinně odborníkem, kde si sám vychoval nejlepšího dělníka, protože jeden ho musí chtít jako svého počínajícího odborníka stejně jak je počínajícím dělníkem sám, a dva nějací horší se sami najdou jako soupeřící pár. Pokud to tak každému stačí říct, pak pochopil, že výchova odbornosti je také samočinná, takže se jedná už o odbornost vývoje po vlastní výchově. A nyní musí nastat také myšlenka pro vývoj ve Vývoji. Nejdříve je vždy samočinná obecnost, takže sama sebe (doposud) jakožto Sebe do budoucna spolu s ostatními stejně Sebe. Myšlenka je to však jen pro sama sebe uzavírající si sobě přirozeně dobře stejně jako nejlépe, takže už to lepší nijak nejde, alespoň nyní bez dalšího vývoje, dokud si vše zase od zelené nenabarvíme. Sebe můžeme pouze ve špatném směru přebarvit podle dosavadních známých barev postupu také přirozené u duhy stejně od černé přes červenou až po bílou, takže je lepší barvu nechat bez změn, a dokonce je to jediná přirozená možnost vývoje také samočinnosti v samočinnost ale vždy se stejným odstupem je to přirozené trvale pro vývoj skutečný, protože hraný to má vždy nějak uměle změněné tak jako zločinci, kteří jsou za používaní her bez hraní všem i všemu škodliví právě svojím používáním čehokoli umělého mimo hru. Toto je přirozený zákon, takže nikde jinde jinak nepsaný než ve své paměti sobě si dokázaný, že je nutné všechno sledovat jako slovo po slovu vždy jen tím správným přirozeným směrem správně, protože jakákoli myšlenka z této vzniklá už není myšlenkou úvodní, ale druhořadou třeba i k myšlenkám následujícím stejně přirozené, takže je cítit i narovnání páteře jakožto skutečná úleva v léčení samočinném přímo svým dokonalým myšlením stále ve směru přirozeném takže po páteři i ve vnitř možná. Jen je nutné si nějak zase vnitřek dokonale s myšlením pro vývoj stejně spojit jako také určitá páteř stejného vidění bo jinak členitého třeba jako u stromu vždy s rozdvojením, protože i kmen se rozdvojuje nejdříve do země, což je jinak jak doposud samočinně už dané kmenem, ale přesto se najdou „tupci“ skuteční nebo je hrající, kteří doplní rozdvojení pojmem „do nebe“. Zde je už vynálezem přirozeně vysvětleným pojem „do

326

země“, ale jen ve vztahu stromu, což bohatě stačí pro pochopení určité oblasti, jak má vše co roste přirozenou schopnost se uchytit i v chápání stejně jako chopení. Takto se také v přírodě přirozeně rozumí růst rostlin, což si lidé pletou přímo s vývojem živočichů. Růst živočichů je řečené jako zaostalá nějaká starosamočinnost nějak ještě umělá, protože až teď se mluví o přirozenosti jako u zrození, ale stále ještě nenarozená. A nyní do toho můžou mluvit už jen ženy, protože muže to ne|zajímá, ale pro těch co to zajímá, určují věkové hranice pouze tupačky, kdežto vývojové hranice určují zase jen netupačky. Také všichni od dětství si sami sobě určují svůj vlastní vývoj stejně, takže také tak jak kdokoli z dospělých. Zde nerozhoduje věk, ale vývojové zařazení, protože věkové zařazení je jen pro počítání do hry o tom jak je kdo velký ne|idiot lišící se od obvyklých lidí ve směru zločinů bo naopak už samočinně ve směru hry proti zločinům, protože bez návodu není ani žádný vývoj a důkazy jsou všude, jen je stačí do společné Sítě, která už nejde nijak ukradnout ani scizit a dokonce ani sebrat, protože v Síti jsou všem přímo v Síti zdarma veřejná pro vlastní využití, přičemž je stačí takto plynule slovo po slovu vnímat už i smysly vnitřními čili mozkem a současně v mozku. Pro výchovu si stačí vše jen znovu a znovu správně začleňovat, takže někdo to vnímá jako znovu si číst, někdo však už také jako s dalšími rozdvojeními či vícevětveními, a někdo si říká, že toto už bohatě stačí jako vědomí si toho všeho pouze obecně je lepší jak nazpaměť. Jenže kdo to nezná nazpaměť, pak může nejdříve pochopit, že si to třeba ne|přečte, dokud ho to všichni ostatní podvědomě nenaučí, což by byla také jedná z možných zkoušek o dobrém myšlení. Přát si, že kdokoli jiný avšak zatím nevědomě toto vše doposud už vymyslel, se muselo také nejdříve uvědomit psaním.

Pak už vědomě si člověk uvědomí, že je lepší všem moudrost si uvědomovat podle nějaké členitosti všem stejné a přesto obsahující také všechny členitosti přirozené, protože umělé členitosti patří mezi zlo, které je nejdříve nutné poznat osobně, a pak už jen společně ale naopak jako hraná špatnost samočinná proti všem. Ve skutečnosti to jsou všechny pohromy, které nikdo jiný než příroda sama nezpůsobuje pro své vnitřní použití a k jinému využívání čehokoli přírodního k umělému tvorem si ne|ubližující, ale jen v neublížení je už také samočinně přímo samočinný návod k přirozenému vývoji. Uvědomovat si svoji moudrost je jednodušší pak jen jako jinak barevné umění, ale přesto stejné uprostřed tak jako vně.

Takže jen do určitého stupně vnoření, protože i to vnitřní má v sobě něco vnějšně vnitřní takže vňémané jinak jak vnímané, protože když je kolem vše prázdné, pak ani v sobě nic není vňémané. Stejně také lidi ostatní kolem sebe vňímat musí také tak ostatní vňémat i s vňímáním, takže nejjednodušeji dobře vnímat všechny ostatní je pouze s vňémaním i uvnitř sebe jediný bod škodlivý, který je však dobře uzavřen někde kdekoli jako počínající samočinnost své už dokonale chápané samočinnosti v představě jako bod, tečka a také jako jed ve svém přirozeném prostředí, do něhož zatím nemá smysl vstupovat, protože na to zatím není žádná přirozená ochrana. Dosavadní ochrana však vznikla také přirozeně a to jen jako mrtvoživý obal, kterým se musíme naučit jak se vše špatné od dobrého odráží. Na špatné straně je pouze živá strana obalu, a proto je tam také nenulová teplota. Kolem mrtvého obalu s nulovou teplotou je pak už vše živé okolím ohřívané až po povrch vlastního těla s teplotou nejvyšší, protože mezi různými těly jsou ještě položivé buňky rostlin, které mají obal nemrtvý a současně neživý, takže je v nich vše stejné jako vše kolem obalů. Smích.|?

Když už máme dvojstranný obal, pak musí mít také dvě různé jednotky sobě si rovné avšak jinak si zcela odlišné. Druhou jednotkou je neviditelnost, protože když je vnitřek stejný jako venek, pak je obal zbytečný (násilně odstraňovaný) nebo doposud nevnímatelný poznáváním přímo svými smysly. Dotyk už umíme cítit, ale nedokážeme cítit každý náraz jednotky, protože k tomu máme přírodou stvořenu přirozenou ochranu, a už nás i nebavilo si hrát na šťouchání se navzájem, takže se znají buňky jen s neviditelným obalem dobře navzájem, protože stačí jen poznat dobře ve stejném tvaru všechny sousedy kolem, ale nejen u stěn, ale také o hrany se samočinně stejně dělíme až do bodu společných vrcholů, které se jako špičky vzájemně dobře dotýkají, přičemž je všechny odpovídající hrany s těmito vrcholy drží také samočinně pospolu. Kdokoli se domnívá, že se toto musí vždy samočinně rozpadnout, pak nerozumí uzavřenému tvaru, kde se všichni navzájem právě svými hranami dokonale chráníme, před těmi, kteří se snaží od Nás odtrhnout už jako učni od počátku výchovy, protože učeň, který ce učí něčemu jen proto, že nechce být dělníkem pomocným, ale naopak přímo odborníkem, nikdy nepochpí ani co znamená samočinné držení se i s učni, kteří si můžou také někoho pod sebe vymyslet, ale aby to bylo také vždy slučitelné s dosavadním učením. Dělník se nijak nedělí, protože by pak nebylo možné kohokoli jako dělníka kamkoli samočinně Sítí s|potřebně nejvhodněji začlenit.

Spotřebně je to například při stravě či při používání něčeho umělého, což je však vždy škodlivé jako jídlo nestravitelné, kdežto potřebně je to například na očištění těla všemi kdo Nám těla poškodili a stále poškozují

327

vším umělým, protože přirozená strava je vždy lékem přirozeně vytlačující či jinak vymívající stejně jako vymývající také umělé usadliny v těle. Nám Všem v Síti stačí pro další vývoj jen uvést co se čím takto nahrazuje nejvhodněji a to také s uvedením části těla kde všude už jen bez nepotřebných usazenin, protože zařízení k tomu potřebná vytvořit jako spotřební nástroj je už určitou odborností v Myšlení. Ve zdravotnictví je to pouze nejvhodnější zavádění takových spotřebních nástrojů, kdežto v nezdravotnictví je to stejné hrou a pak i nějak opačně podle hry avšak ve spojení vždy i na Zdravotnictví. Stejně je to také se všemi obory ostatními. Před zdravotnictvím je to hra s poznáváním dobra jako pravá a levá současně stejně dobře, protože jsou stejně dobré jen zrcadlově převrácené, což už bylo také v určité hře vysvětleno jako uzdravení se duševně od bolesti ruky, která už je nějak uťatá a současně zahojená, jednoduše jen zrcadlem v krabici rozdělující ji na dvě části, kde nercadlová je uzavřena pro vložení z boku části uťaté ruky, a s vložením i ruky do zrcadlové části krabice stejně z boku, se uskuteční představa, že jsou obě ruce zdravé, takže už ani nebolí.

Pokud znáte takové lidi, kterých scházející část stále bolí, pak se o tom můžete také sami přesvědčit ve hře zdarma nebo za peníze, pokud dobře dokážete, že je vám současně se záznamem předal. Dobrý důkaz je však možný pouze při převodu peněz přes Síť a to jen v části všem jen samočinně zveřejňované. Pokud by si člověk toto mohl volit, pak se nejedná o Síť společnou ale nějak proti všem určitě jen tímto odlišnou. Ve Skutečnosti je Společnost proto jen jediná a to mezi všemi i druhy poctivá, boť jen tak máme i samočinnou ochranu vlastní člověčnosti před čímkoli uměle změněným. Ani vyspělejší druh už žádný není hned viditelný, a přesto může být mezi námi všemi, ale jen tak jak mu to je samočinně zvolené Našim vývojem přirozenosti.

Všichni kdo kreslí kruhy do obilí či jinak doposud bezeškodně, proto musí vymyslet jinou zábavu, ale do ledu, sněhu a jinak skutečně bez škod to byla vždy horší zábava, a nyní je to už otravné, takže si účtuji v této hře samočinně jen jedinou jednotku jako váš odkaz na nové zřízení. Jsme zvědaví, zda někdo tomuto rozumí.

Jako výhru je přání jen toho, aby tomu už všichně také stejně rozuměli a rozumějící stejně dobře uměli se do Sítě samočinně stejně začlenit jakožto Síť i čísel. Jednička je tímto daná od počátku až po dosažení konce, které je ve Skutečnosti představovaná jako nulové nekonečno všude kolem nejdále či jinak členitě, ale také jako nekonečná nula všude v každém prvku jednou či vícekrát přesně podle dosažené soustavy. Prvek proto obecně má vždy dvě části různě všude i samostatně se vyskytující přesně podle povahy prostředí. Obecně v prostředí je různě v sítích stejně tvrzeno, že jsou tyto dvě části vždy spojeny (vodík), ale někde také hustěji, což může způsobit scvrknutí vesmíru bo podtlak vesmíru, protože rozpínání vesmíru je možné až po jeho zcvrknutí se na nejhustější bod, což znamená, že potřebujeme vědět na jak nejmenší možnou vzdálenost je možné k sobě obě části přiblížit, aby nedošlo ke spojení obou částí v jednu jadernou část, která má jen několik okamžiků životnost, během níž je potřebné zase jinou dvojicí je ochránit už jako prvek skutečně s dokonalou ochranou proti prostředí jinému než je obecný vesmír. Toto prostředí je také zcela opačné a to samotného prvku jaderného s nejaderným, kde má jádro snahu se rozpadnout, kdežto nejáderná část ho udržuje v nezměněném stavu jakožto také společně dlouhotrvající, protože věčnost umí jen živý tvor udržet.

Na toto udržení věčnosti je potřeba jen věčně se doplňující Síť čísel stále jinak opačným novým vývojem. Nula nekonečná až Nekonečno nulové nemá žádné mezičlánky, protože by se už jednalo o nějakou jednotku. V nule či nekonečnu je pak už naopak jen nějaká jednotka jakožto střed dvojice nekonečné s nulovou, ale také stejný střed dvojce nuly s nekonečnem. Jenže taková jednotka je už daná s podrobným obsahem nuly až jednotky, který zpočátku nikdo nezná, pak ji může poznat někdo sám osobně nebo nějak jinak víceosobně, boť pak je to možné také společně i s jednotkou samotnou dohromady, takže když nikdo není v určité hře, pak je tam vždy její zřízovatel už samočinně věčně, po němž se potom odměny jen dědí samočinně přesně tak, jak je to nejlepší pro vhodnější dobro všem počatým s narozenými až do předpokládaného dožití. U počatých, je-li předpokládané předčasné dožití před narozením, se doporučuje plod zničit, ale také naopak při předpokládané odchylce, způsobující po zrození nadměrnou zaostalost, se nedoporučuje plod ponechat, pokud na takové ponechání všichni v předpokládaném okolí jeho života nesouhlasí, že se budou starat o takto zaostalého jedince zdarma stejně jako každá jiná osobní záliba. Takovou odpovědnost však zatím neumíme přesně zaznamenávat, a proto je řešení už předem dané jen to přirozené, kdežto ostatní jsou přirozená pouze jako vysvětlená pro vytvoření opravy přirozené během celého dospívání, aby se mohl stát daný jedinec včas i pro vlastní obživu alespoň nezkušeným dělníkem. Též k tomuto spějí všechna samočinná dědictví, protože se u takto přemírně zaostalého člověka zajišťuje jeho neplodnost co nejdříve, takže se už nemusí trápit tím, jak by v případě vlastních dětí jim i jejich v pokoleních zabezpečil alespoň stejné dědictví jaké sám samočinně využívá od svých rodičů a současně dřívějších vlohových předků. Pokud to takto chápou

328

dospělí rodiče, pak se jim také nemůže narodit takto trvale zaostávající dítě, což je zase duševní ochranou proti nechtění se učit vlastní vývoj i zdravotně se samoléčením dobře a nejen obyčejným množením dobře.

Pokud se nejedná o duševní nemoc, pak je vždy šance se uzdravit nebo si odpovídající pomůcku pořídit, takže se ani zde nikdy nejedná o nadměrnou zaostalost. Než tomuto všemu člověčnost také porozumí, je potřebné jednomu dědici přesně dědictví odpovídající nejméně avšak už důstojnému životu po celou dobu předpokládaného života, protože obvykle důstojný život si člověk musí také zasloužit vlastní činností jakožto odměnitelné zboží potřebné někomu jinému opět za odměnitelné zboží potřebné někomu třeba i uplně jinému. Děti jsou proto vždy už zajištěny stejně jako mládež, ale i s dospělými nechtějící pracovat, avšak jen tolik aby sami důstojně dožili na nejnižší možné obvyklosti bez dětí, protože jim nejsou schopni také takto dobré podmínky dědictví vytvořit. Nezodpovědné je proto mít děti dříve než se stane člověk potřebným dělníkem, protože podle všech dělníků se určuje všem stejně obvyklá doba pracovní, kdežto počet všech dělníků se určuje dle potřebné odbornosti, kde odborník či více i různých odborníků potřebuje nejméně jednoho dělníka. Počet učňů nejvhodněji jeden s každým dělníkem v dané oblasti i v daném oboru se zase určuje podle předpokládaného počtu dělníků i s dospěním na potřebného odborníka. Odborník se liší od dělníka jen v tom, že je nejlepším možným dělníkem, a naopak též učeň je zase nejméně možným dělníkem.

Homogeně = od středu pro svoji oblas dle vrcholu všude stejné hustoty (jednoduše představitelné) bo (obecně představitelné) tak, aby každá část k vrcholu si odpovídající oblasti byla stejné hmotnosti.

Výhry se pak samočinně rozdělují podle výše dobropřesnosti, což znamená, že kdo neuhodne žádné číslo, nevyhraje nic, ti co uhodnou 1 číslo už něco musí vyhrát, boť musí být na tom lepší než ti co nic neuhodli, ale jen podle toho kolik vyhrají ostatní. Přesně jen jako nějaký opak k tomu co vyhrají uhodnuvší všechna čísla bez dodatkového, s kterým se pro mnohem jednodušší pochopení výher nijak nepočítá do hry, je proto zbytečné. A protože je ve Sportce 6 čísel hádaných, vyhrává každý obor podle kladného počtu uhádnutých čísel stejně takže nejméně 1/6, protože si každý v oboru svůj díl mezi sebou stejně rozdělí. Je přirozené, že víc uhodnuvších bude v oboru 1ho uhodnutého čísla. Samočinně je každá vsázka rozdělena stejně do všech tahů, což si každý sázející může také nesamočinně upravit. Částka vsazená se vždy samočinně přičítá jakožto veřejně známá změna i s pořadím sazejícího, který tím také změnil zastoupení jednotlivých vsazených čísel.

170ʎ02 Jednotkou základní obecnou je Moudrost, protože až v ní je první podrobnou jednotkou jen taková, která má už také nějaký počet a navíc člověkem vnímaný stejně jako množství, takže je její hodnota daná stejně počtem tak jako i množstvím. Ze všech přírodních jednotek tomu odpovídá našimi smysly vnímaný nejkratší možný Okamžik, protože u kratšího okamžiku už jen předpokládáme jinak stejnou už však nadpřirozenou hodnotu, na níž naše smysly zatím nemáme nijak přizpůsobené, ale opět stejně předpokládáme jejich vývoj k vnímání už přirozenému. Bez okamžiků není možné vnímat žádnou jinou jednotku přirozeně základní, ale jen na základní navazující jakožto jednotka nezákladní čili zcela jinak skládaná až jednotka zastřešující ve smyslu navazujících na zcela jiné přirozené zákonitosti než je celá stavba bez střechy.

Čas je jedinou jednotkou v Moudrosti, podle níž lze měřit změny ostatních jednotek a to změny skutečně či neskutečně se projevující. O změnách proto říkáme, že jsou skutečné nebo hrané, a právě zde je vnímání prvních hraných čili všech neskutečných činností, vedoucích jako jediné přímo přirozenou cestou nejen k pochopení vývoje smyslů naopak u všech skutečných činností. Zpočátku je vždy jednotka nějak nás mámící, protože si ji jako přirozenou ještě neuvědomujeme a tak si ji pro to, co bude za tím nadpřirozeným objeveno s poznáním přirozena, nesamočinně volíme jako nějak lepší umělou jednotku. Přirozená jednotka až za tím nadpřirozeným vyplyne už samočinně, takže říkáme že umělá jednotka je zatím používaná dobře, protože bez dobré umělé jednotky si prozatím volíme ty nejlepší umělé jednotky. Čas nás tak učí nejen přirozeně hledat, ale také se přirozeně dorozumívat dobrými pojmy, což si v dnešní době ani takzvaní jazykovědci dobře neuvědomují a už mylně používají jako „synonyma“ stejného významu ale různě vyslovované. V Moudrosti žádné takto cize pojmenované a česky chápané pojmy jednoduše či obecně myšleně nejsou. Naopak krása češtiny se už nejen uvědomuje, ale též do krásy pochopením odlišností krásně i pěkně rozvýjí.

Před tím se však ještě nekrásně, odporně, špatně či nějak i uměle zločinně rozpadá. Nerozpadající ale též současně nevyvíjející je vždy obtížné udržet na hraně či jinak na mezí mezi mezemi obtížněji než jen mezi k celé mezi na nemezi. Přirozenost má proto jen jednu svoji mez a to vždy ke všem v okolí ne|sousedících, protože až bude chtít někdo navštívit také nesouseda, poznává nejdříve možnost se všemi se poctivě o objev

329

podělit v dobrém slova smyslu či různě naopak si nepoctivě zabrat (ve hře přisvojit) nebo vybojovat jako kořist (ve hře jako výhra) nebo koupit, protože až poslední možnost je odměna všem stejná už vždy jen samočinně přirozeně společná i mezi druhy tohoto si však doposud zatím nevědící. Vědět lze nejen o Hře, ale také o jednotce Moudrosti v níž je toto přirozeně dané už odedávna, stačí to však vždy objevit jako přirozenost předešlá ale stále i trvale dobře platící, přičemž trvání v čase je Věčností jakožto jednotka všeho času zbývajícího stejně jako předešlé, protože takto dobře lze vnímat také jednotku meze jako další člen s vlastní mezí pro ostatní v okolí. Až je vše takto jedinečně odlišné, nejhůře chápeme až po chápání věčnosti, pak i chápání věčnosti, protože pochopení vnímáme jako nejhorší možnost čili vlastní jednotka chápání. Takovou jednotkou je proto jen obecnost, pro někoho zase jen jednoduchost, ale pro moudré jsou to všechny také ostatní možnosti včetně obecnosti s jednoduchostí saoučasně jakožto jedna ze všech jedinečností si všude v soustavách zvláštní, protože bez ní se život nechápe a bez osobního početí života ani stejně osobně nežije. Život a čas je věkovou jednotkou, kde jeden věk je od početí až po dožití, a proto se každý také tak opět sám sobě objeví, jak dobře chápe „po dožití“. Jen jednou si může přepnout sám na nejlepší možnost dobra, protože pak už to půjde nějak rozumně samočinně u všeho co nás už ani nebaví si dále hrát, ale každý si může kdykoli do hry vzít svůj návod na cestu jen ve hře, protože ve skutečnosti ho má jen dobrý člověk dobře ukrytý v podvědomí, což se mu s vývojem ostatních kolem sebe jakkoli poznaných jen doplnilo a uvědomilo z podvědomí způsobem nejhorší hry možné a to hra s myslí, která však musí vyvíjet už také samočinně stále nějak členitě nadpřirozeně hrané. Ale až podle vývoje čísel dobrých se Vývoj učíme.

Nejlepší dobro je to, že je to Dobro vnímáno dobře jako dokonalá jednotka mezi dvěma stranami od nichž se nechce nikdo přímo se vyvíjející odchýlit, protože takto přesně vnímáme nulovou stranu stejně jen od společného středu v němž se pohybujeme přirozeně podle vlastností obou růkou také střídavě vepředu a vzadu jedné ruky před opačnou při obvyklém nám pohybu, čili při chůzi, znak deset chůzi také přirozeně připomíná, protože pak to připomínalo i nálevku opačnou i proti nepoužívání dobrou, ale to je přece už jen ve hře s umělou pomůckou stejně dobře chápanou třeba i proudem opačným přirozeně, k čemuž stačí jen něco jednotkového v myšlení přepnout. Do té doby budeme vždy používat jen něco umělé, nebo přirozeně skákat či jen běhat, neboť i takto se člověk pohybuje vyšeji než při obvyklé chůzi, ale to už rukama současně opakuje rychleji takže na kratší vzdálenost vzájemně vepředu a vzadu a stále obě pokrčeny před sebou, takže je to možná i stejné otočení ramene, což by jen dokazovalo, že nerozlišuje hmotnost rukou v závislosti na pohybu přirozeně ne|obvyklém avšak při běhu, takže už to není možné jako pohyb přirozeně neběžný. Pro doplnění už nepotřebujeme těch, kteří obarví další možnosti, protože jediný už dokonale samočinný máme.

Pro dělníky však vysvětlujeme, že se jedná původně jako synonyma obvyklosti s obyčejností, což je dnes stále pravdou, ale už platí i levda dobře tak, že stará pravda je jen památkou, podle níž se levda vyvinula v chůzi samotné i ve spěšné chůzí po bytě. Koho unavuje delší spěch, měl by střídat spěch s chůzí. Koho však unavuje i delší chůze, měl by se zvednout z postele a jít se pravidelně projít, protože slevitelně zjistí i jiné ale slevitelné řešení třeba jen s pravidelným dýcháním a pak také ve hře třeba na posilování svalů z dýchání přeměny na náboj potřebný k posílení svalů ... a pak ještě jednoho náboje navíc, jako důkaz o dalším vývoji také v základní nauce o přirozeném vývoji (od náboje s prvkem pro vlastní množinu bytí nábojů i více spolu jako vlastní soustava všech nábojů tímto si vždy samočinně společná jakožto vysvětlení slov „soustava, vlastní, společná, přirozeně, samočinně“, což je také každá jednotka samočinně stejně v Soustavě jako jen přirozená podmínka pro všechny ostatní přirozené podmínky stejně v Moudrosti (kde i jeden opak je vždy přirozený jako dokonalé upozornění na zaostalost v jednotce stejně jako ve společnosti). Nikdo si nechce hrát se zaostalejšími tak, aby se také stal zaostalým, a proto vsází svoji čest vůči zločincům jako Loupežník, protože je jediným druhem zločinnosti, která se jeví jen z dobré strany jako nezločinná samočinná ochrana.

Loupežník má vždy samočinnou ochranu všech z levé v pravé straně, jen protože se do pravé strany nijak nevměšuje. Při opačném špatném úpadku Loupežníkem vnímaného má před zaostalejšími svého druhu a prvně Loupežník vždy samočinnou ochranu všech z pravé v levé straně, jen protože se do levé strany nijak nevměšuje. Pak už je zase i jinak špatně vnímaný úpadek, jako robotník stávající se robotem někomu mylně vnímanému druhu jako vyšším. Cokoli jiného už bylo jako špatné vyzkoušeno, ale doplnit to může jakkoli, ale tak aby také původ dokonale zachoval ve věčné Hře v Moudrost, kde ostatní hry jsou také v Moudrosti, kde je řešením jen čistá nula, protože je přirozeně zakázané odporovat dobré přírodě, a proti zlé lze jen v Moudrosti dobře vynulovat zločin skutečný pro hraný, a proto je také přirozené, že cokoli prvně zlé je možné být jen napočátku beztrestně, protože se tím představuje protilék, který se trestně používá všude místo léku

330

přirozeně samočinně plynoucího jakožto naopak nepřirozeně nesamočinně neplynoucího protiléku, který se lékem také samočinně vyčistí bez zbytečných nánosů. Protilék je jen starotrana při současném vývoji opaku k opačné straně, protože až na konci je včas v němž je vše včas už také samočinně doplněné jen to dobré přirozeně po první nepřirozenosti vnímané jinak jako i přirozenost nepochopená a proto vnímaná jako nadpřirozenost ve směru vývoje přirozeně a jinak uměle, protože nepřirozené a současně neumělé je už branou mezi dvěma světy ve Světě bez zábavy a současně bez zločinnosti. Jediný směr je dobrý, pak v něm rozjítí se pomalu s předběžným oznámením zda není toto zakázáno už i samočinně, protože až zákazy plynoucí přirozeně z přirozenosti jsou přirozené samočinně, kdežto ostatní přirozenosti si lze přirozeně v Moudrosti stejně vyvíjet. Doposud bylo nejlepší, když jeden oslovil nejméně dva další se stejným postupem až o tom věděli všichni, aby společně mohli rozhodnout také zcela jinak jako samočinný počet nul v Nule jen zatím podle všech vyspělých svého druhu, protože jen obecná na počátku jednotka si zvolila konec jako číslo svého začlenění s pořadím svým hraným, protože kdo ho objeví jako první, bude ihned i posledním, takže v přirozené hře jde o vývoj vlastního druhu, přesně podle takového rozpětí, ale samočinnou volbou je všechno samočinné pro vnímání i toho nesamočinného jako samočinnost cizí a přesto vyspělejší, kterou nelze nijak dobít jako svého Boha, pouze jedna cesta je však přirozená, a proto volí všichni jako objevitel cesty Boha, aniž by bral boží jméno nadarmo, protože čeká jen na všechny ostatní jako vrátívší se a třikrát se objeví jeho znamení samočinně, protože čtvrtou si volí všichni společně jakožto nejlepší dobro v Nejlepším. Každý ji vybere dobře i když má dvě možnosti vývoje také i společně jako třetí, a pak i se třetí a vždy předcházející taktéž umělé či jen nepřirozené, třeba i střídavě mezi sebou, protože ve hře je to všechno ještě povolené.

V Moudrosti se volí proto vhozením prázdného listu už vědoměji jako jen prázdnou obálkou, a pak lze na prázdný list dopsatči dokreslit jednu kteroukoli moudrost zde v Moudrosti, protože jen tak naučíme v zábavě vnímat svůj vývoj také rozčleňující hlasy na jednotlivé strany. Zde je pouze přirozená hra, kterou si (neničme nikdy žádnou samočinností, proto nevolíme nic samočinně) přes Síť ovládáme dokonale podle sobě si daných pravidel osobních vůči společných ale jen vyspělejší soustava více samočinněji také proti pohromám.

Pokud si už dobře uvědomujeme náboj jako naše prabytí, pak jejich členitosti jsou dobře odražené také v každém ústrojí a to až obecně jako třeba srdce či mozek či jiné ústrojí i nějak méněspolečně, protože víceosobní také vnímáme pro vývoj jakožto jednoosobní ovládání společnosti a to včetně sebe stejně, jen s tím rozdílem, že už vědomě, takže pro zábavu je to spravedlivé uprostřed života, kdežto srdce máme mírně doleva. Jednotkou je odchýlení zábavné pro člověka stejně tak uvažujícího, dokud to nebude alespoň jednou dobře zahrané znovu se stejným vychýlením do strany druhé, takže už se můžeme naučit spořit přesně polovinu, jen pokud nebude mít pravidlo stejné dobro jako levidlo a to na obou stranách kdy jeden tlačí a druhý se samočinně veze s odpočinkem, aby si ten druhý uvědomil také jiné jednání než činnost i zábavní.

Šašci vždy chodili nepřirozeně podle obvykle přirozené chůze, kdežto po útočnících nám stačí jen opakovat po dvojicích proti dvěma a tak samočinně i proti čtyřem, protože už po dvojicích to máme dřív o polovinu dorovnané skládání myšlením, než ti co se nějak hádají. Proti pohromám stačí znalosti včas pochopit jako útěk před pohromou, protože rozuměním je až účinná ochrana proti pohromě bez útěku, kdežto myšlením ja využití pohromy s ochranou na další vývoj tak že sama pohroma se přetváří na ochranu sama proti sobě. Uměním je v takto vyváženém myšlení objevit přímo v ochraně také další využití, když není ochrana přímo v daný okamžik potřebná. Nejlepší je měnit nadbytečnou ochranu též ve zdroj svého vývoje.

Pouze u výchozího opaku rozhoduje jeden směr špatný či dobrý, boť pro obrácení směru je potřebných opaků i více a to vždy od začátku jak u špatného tak dobrého. Když však už známe ten dobrý směr, pak už je jednoduché se přizpůsobit, ale dříve to je vždy složitější alespoň stejně a až pak méně složitější až úplně nejjednodušší. Pak je hra vždy předem vyhraná, ale záleží jen na hráči, zda vždy vše vyhraje, nebo jiné hráče mámí tím, že občas dobrovolně prohraje. Vždy jde jen o zábavu při hře, protože ve skutečnosti se už nehraje. Skutečnost je však na jedné mezní straně zločinným úpadkem a na druhé naopak dobročinným vývojem až od meze neupadajícím a současně nevyvíjícím se nezločinem a současně nedobročinem neboli od meze Hra. Aby byla možná Hra mezi Zlem a Dobrem, pak se musí dosáhnout nejméně 3členitosti vzájemně postupující, jenže jen v dobré části je Hra obecná až žádná, přičemž nejmenší je jen jednoduchá jako základní piškvorky na tři vítězné znaky v jedné řadě mřížky kterýmkoli ze čtyř možných řešení, ale poctivě dokonale až ve všech čtyřech řadách v jedné jediné hře. Nejobecnější hrou je zase vysvětlením všeho na Světě vzorcem Sítě čísel.

331

170ʎ03 Stačí jediná stránka s jedinou myšlenkou odstraňující jediný zločin, aby je člověk odstaranil už i všechny. Když se nepoužívá hotovost a ponechají se jen bezhotovostní platby ale už i všem veřejné, pak se vrátí všem společné vlastnictví a hotovost nebude možné už nikdy nikomu odcizit ani vyplatit jako výkupné únosci, nijak napodobit a nikoho jimi podplatit. Uspora všech bude také ve zrušení všech bankomatů a dokonce i všech budov různých ústavů umožňující i bezhotovostní platby, protože si je každý bude provádět v Síti sám bez jakýchkoli jiných služeb a tudíž i bez úředníků samočinně přímo s nákupem. Bez hotovosti nebude možné ani odcizit někomu cenosti na zakázku či jinak za účelem prodeje za hotovost a také jiné zločiny takto zakázkově dohodnuté nebudou možné za hotovost provádět. Zločinci si budou muset platit jinak než hotově i bezhotovostně takže vzájemně jen na oplátku někde tajně si protislužby vedené či za přivlastněné suroviny.

Jenže všechny suroviny Světa patří neustále všem druhům jakožto jejich společné vlastnictví, neboť nikde nemáme důkaz o prvním odkoupení si aspoň části tohoto vlastnictví do nějak osobního, což znamená všemi jednotlivě podepsaná smlouva o prodeji. Taková smlouva ani nelze uskutečnit (jen hrou), boť je nepřirozené prodat někomu i jeho věčně společné vlastnictví, které dokonce není možné ani přesně nějak hodnotou vyčíslit. Když pochopíme, že všichni máme stejně hodnocené pouze stejné okamžiky jakékoli osobní činnosti ve smyslu však potřebného osobního vývoje, pak si budeme rovni při každé pouze dobré činnosti opravující špatnou činnost až na nulu takže zdarma a pak také za odměnu jiným třeba i při jejich opravě. Někdo má mezi činnostmi též okamžiky nečinností, což vnímáme jako pomaleji pracující buť schválně nebo nezkušeně.

Také všechny proudy Světa (vítr, teplo, světlo, vody, nábojů, údajů, ...) jsou neustále všech druhů jejich společným vlastnictvím, a to také když je kdokoli přemění nějakým zařízením na proud zcela jiný třeba jen na nábojový. U potřebné přeměny proudů se stejně jako u surovin odměňuje jen činnost na výrobu, opravu ale i provoz potřebných nástrojů a pak také za jejich používání na vytvoření potřebných proudů a jiného zboží. Aby byl člověk jiným za odměnu prospěšný, pak jen svojí činností v Síti zveřejněné, protože podle ní se zase jen Sítí samočinně vypočítá ten daný potřebný činný nejvhodnější přímo podle s|potřeby také veřejně do Sítě zaznamenávané. Pochopitelně, že si každý bude bez jakýchkoli vyčítek a spíše naopak s radostí do Sítě zaznamenávat jen svoji činnost srovnatelně s jinými obvyklou a pak také tu přesahující obvyklou jako činnost už nějak odborná. Ale také naopak podobvyklá činnost bude důležitější, pokud nebude používat zbytečné či jinak nevhodné nástroje, protože tímto bude sice pomalejší, ale už i nejméně ve stejné jakosti také levnější.

V Síti je potřebné jen všechny proudy a suroviny ve smyslu držného a používaného nástroje i k bydlení zaznamenávat jako nepočítané společné vlastnictví (množství spotřeby proudů a ne|stálých prvků) s přesně určitou hodnotou osobních vlastnictví daných činností na daném zboží. V Síti tak budou údaje o všem co se jak i různě dle používání spotřebovává, což u nástrojů je potřebné v zájmu tvoření osobního vlastnictví jen do Sítě zaznamenávat, čímž se samočinně započítává také opotřebení nástrojů. Není už potřebné nic uměle počítat, ale nechat to jen Sítí shrnout mnohem rychleji, neomylně a tudíž přirozeně do potřebných údajů přesně podle všem veřejně známých přirozeností. Cokoli nepřirozeně vnímané je v Síti jen přirozenou Hrou.

Tak bude také všem známí nejlepší odborníci ve svém okolí, a pokud tam nebudou tak alespoň v tom nejbližším jako potřební pro dané zboží nebo pro dané vyučení se na dělníka či už také na odborníka pro své vlastní okolí. Přemnožení odborníků v jednom okolí je stejné jako každé jiné přemnožení, protože pouze ti nepotřební jsou nejslabší a tudíž také bez dalšího vývoje ve stejném oboru, ale s doporučením se vychovat v sobě nejbližším oboru avšak potřebném už pro své okolí. V počátku je vždy zmatek v bezvládí, ale pak se na zmatek upozorňuje různými způsoby (anarchie, monarchie, feudalismus, …, demokracie), protože vývoj také Moudrosti je až v řízeném si bezvládí a to i bez vlády lidu lidem, k čemuž stačí jen taková jediná společná Síť.

V Síti má každý přehled o všem síťovém zboží, přičemž stačí si svůj zájem od obecného zájmu nechat povolit i v jeho podrobnostech, protože pak už ho sama Síť vede nejvhodnější cestou k veškerému poznání přesně podle toho jak to bylo všemi jinými doposud poznávané nejvhodněji. Každý objev vhodnějšího postupu je proto jen samočinnou výzvou všem zájemcům si to také ověřit a tak vylepšení ne|odmítnout, protože s odmítnutím je potřebné poukázat také na různá upozornění obcházaná jen za odpovídající trest přirozený, neboť umělým trestem je samotná oprava všeho osobně jiným poškozeného jen osobní činností a to třeba i dříve nastřádané v osobním vlastnictvím, samočinně měněné jen návazně za rychlé odškodňování.

332

Pouze takto jednoduše lze všemi společně zabránit tomu, aby si zločinci platili za své služby navzájem nějakými částmi společného vlastnictví (zlatem, platinou, …) skrytě a tudíž se zpronevěřováním společného vlastnictví. Až bude toto řešené Sítí, porozumíme také řešení, kdy si zločinci vzájemně vypomáhají službami.

Pro všechny, kdo nerozumí předchozí stránce, stačí jen pochopit, že nikdo z moudrých se nikdy nikam nevměšuje, ale ani nikdy nikomu už také nic nevysvětluje, ale na vysvětlení různě začleněné v Síti odkazuje. Zde stačí opět jen odkaz na předchozí stránku. Ale těm, kdo se chtějí nějak mstít nebo jen vyhrožovat něčím za šíření dobrých myšlenek, se odkazuje, že je to jejich jednání součástí proti dobrému myšlení, takže také proti této Víře dobré obecně, kterou už může každý podle vlastní víry doplnit jako lepší víra k lepšímu dobru.

Podrobnější přirozeně dobrou vírou je ve vlastní dvě ruce a to v pravou stejně jako v levou dobře, i když jsme od dětství zpravidla učeni používat na určité činnosti jen pravou ruku. Dobré však je také zlevidla užívat ke stejné činnosti i levou ruku a to třeba i střídavě, protože tak si může ta nečinná také zatím odpočinout. Přínos je tímto všem zřejmý u zdravého člověka, ale ocení to až pravák stejně jako levák, který má úraz jen ruky naučené ji běžně používat. Naopak pravák a současně levák, už se nějakým zbytečným oceněním při úrazu jedné ruky nijak nezabývá, protože je jinak vyspělý ke zcela jiným mu přirozeným hodnotám, takže též s větší schopností než ten, který už není schopný pro svůj úraz také pracovní nástroj už vůbec nějak uchopit.

Neumět správně uchopit ani jednou rukou daný nástroj je vždy v počátku obvyklé, pak je obvyklé se naučit jednou kteroukoli rukou nástroj dobře uchopit, a pak se učit i střídavě lépe opačnou rukou a pak lépe zase opačnou rukou, což si dokážeme dobře uvědomovat, kdy je co lepší prováděné kterou rukou. Jakákoli převýchova cizí osobou je vždy nějak působící horší (dospělými na děti) bo lepší (dětmi staršími na mladší). Děti by proto už s rodičemi (i jedním střídavě) měli navštěvovat třeba jen společné stravování, kde starší děti vychovávají mladší se stravovat jednou či druhou rukou a pak si hrají třeba s míči oběma končetinami stejně.

V češtině se pojem pravá ruka spojuje i se spravováním, s opravou, ale právě i s právem pravým a jinou správou, což je jako u levé ruky spojení se slevováním, s olevou, ale lévě i s lévem levým a jinou slévou … avšak stejně dobrá ruka je spojovaná také se sdobrováním, s odobrou, ale dobře i s dobrem dobrým a jinou sdobrou už i bez nějakých zbytečných průtahů. Horší ruka je pak spojována se shoršováním, s ohoršou (pohoršením), ale horše (hůře bez směru pohybu) i s horšem (špatností) horším a jinou shoršou (špatností). Tím, že se v Síti zavádí pojmy doposud nechápané, je jen dobrým předpokladem vzájemného dorozumívání, ale na druhé straně je nutné se cizím pojmům vyhýbat a už více jimi neničit národnost otcovu s matčinou. Přímo na pra|rodičích poznáváme, jak si přestáváme s nimi rozumět ohorše pomocí nějakých cizích pojmů. Také když se chceme něčemu novému naučit, zjišťujeme jaké rozumové zločiny na sobě necháváme páchat.

Víra dobrá v obě vlastní ruce se tímto stává už věděním s přesně vymezenými stranami, které se jakoby samovolně pohybují při těle, ale vždy jinak při chůzi, spěchu, běhu a také při různém skákání. Takže zbývají všechny dobré víry ostatní, aby toto vědění přijali za svoje, nebo jinak věřili v pravou či levou stranu dobře podle zcela jiné přirozenosti než podle ruk spojených s tělem člověka. U rukou je dále přirozené, že když je zatneme v pěst a jen palec vztyčíme ale ve směru třeba kde všechno padá, ukazují nám ostatní prsty směr otáčení levý na levé ruce a pravý na pravé ruce. Naopak ve směru opačném také však přirozeném ale proti pádu, takže při vzletu, je směr otáčení taktéž pravý na pravé ruce a levý na levé ruce ukazovaný, přestože je opačný. Člověk otáčející se však třeba doprava, otáčí se za pravou rukou, a proto je přirozenější pád než let.

Z obecného pohledu je přirozenější přitažlivost jak odtažlivost, ale jen do doby než si uvědomíme svoji spoutanost právě danou přitažlivostí, protože ta už nás přestává bavit. Zájem tak obracíme v ptáky bo v ryby zase jinak přitažlivé, protože ostatní suchozemští živočichové jsou nám také svým odkloněním od vývoje více příbuzní, ale vhodněji to může být i živočich letající (papoušek) inebo plavající (delfín). Toto nám však žádní vědci přímo podle vloh našimi smysly už používanými neumějí vysvětlit, a snaží se všem místo dorozumívání vysvětlovat opičení jako vhodnější příbuznost bez vysvětlení vhodnějšího vývoje, protože opice se snažíme také nějak ovládat, jak už ovládáme také psy, koně a slony, ale jen psy používáme též proti lidem, čili špatně.

Zločinem je používat i jiné tvory proti člověku, a to bez jakýchkoli vyjímek při ublížení na zdraví. Proto se cvičí i psy podle Sítě nejvhodněji, než podle nějakých příruček. Jakýkoli pes, o němž si nevede majitel síťové záznamy při jeho výcviku, je trestné ho bez výcviku na veřejnosti pouštět ale i vodit bez náhubku, což také znamená, že si ho puštěného může kdokoli ulovit a též zpět majiteli znovu prodat či i jinak přirozeně utratit.

333

Ve skutečnosti není žádná cizí víra špatná, ale jen horší či lepší odlišně od vlastní víry k dosažení vědění. Jinak se jedná už o bezeškodné chytračení nebo i v chytračení o škodící činnost neboli o zločin. Každá víra má také svůj výchozí směr horší či lepší a ve směru horším či lepším, takže ve dvojkové soustavě posuzované dvěma místy, z nichž jsou možné vždy dvě možnosti. Nejlepší je proto ukázat jen sousedním místům horším, jak sám lepší lepšího místa dosáhl, a pak zábavně čekat na horší stávající se stejnými pro společný 2 až ∞vývoj.

Z výčtu všech zločinností jsou všechny uměle danými zákony řešeny jednoduše jen zveřejňováním všem společných údajů v Síti. Vlastizrada páchaná ve spojení s cizí mocí nebo s cizím činitelem je daná účastí na násilných akcích jakožto rozvracením státu, terorismem jakožto užitím násilí nebo hrozby násilím s cílem zastrašit protivníka a dosáhnout politických cílů nebo záškodnictvím v době válek a povstání . Jenže ani jedna možnost z uvedených není nenásilnou neboli bezeškodnou, takže Sítí řešenou tak, že jsou neurčití pachatelé nejdříve kýmkoli z jeho zločinu označeni a pak stále všem z okolí nenápadně upozorňování jako pachatelé i jednotlivě neznámí stále se mezi nimi pohybující, takže každý může jeho vzhled do Sítě jednoduše doplnit o lepší vzhled nebo také o další podrobnosti a to až do okamžiku než je se daný pachatel neurčitý nějak zatím skryje nebo i odkrytý je někým i ve hře pod přezdívkou přímo určen podle jeho účtu v Síti nebo i jinak zatím v Síti nezaznamenaný. Proti násilí stačí, když kdokoli v Síti násilníka známého i pod nějakým určitým údajem označí (třeba místem bydliště, či jménem i částečně) přímo do Hry proti násilníkům, boť zde má každý jen jeden účet, ale s podmínkou, že ho nemá také na účtě mimo Hru, což se Sítí při jakékoli změně účtu ověřuje.

Že už toto ověřování znají policajti nebo nějak tajně se organizující lovci zločinců či jiné zvláštní jednotky, je dané přímo ve hře proti násilníkům, která se však hraje špatně mimo Síť, protože když si je budeme chytat nebo jen hlídat veřejně přes Síť společnou podle stejných způsobů zjišťování pohybu zločinců v sítích nějak vlastizrádných pokud budou od teďka krást lidem z daní jakoukoli částku, protože víme, že vlastizrada je možná přímo takto až v Síti společné trestná i kradením. Hra proti násilníkům se proto doplňuje o Hru proti kradačům jakožto další část Hry proti zločincům, přičemž jen Hra proti kradačům je beztrestná, pokud daně nekradou. Toto je také přirozená brána bez zábran, kdy se kradači mění na údržbáře všech takto sledovacích zařízení, protože pouze u slibu, že daný zločin už páchat nebude, je při porušení samočinně pachatel v Síti vyčleněn zpět jen do Hry na zločin mezi dané zločince. U kradače tudíž už také podrobněji, že se nejedná jen o zcizení, ale doplněno také o okradení sám sebe nějak vztažně se společným vlastnictvím, což u kradačů jsou nás všech používaná zařízení, ale jen ta část surovinová s proudovou, takže pouze toto mi v Síti si sami sledujeme za těchto přirozených podmínek. Nyní jsme zločinci všichni, ale protože ještě nemáme skutečnou Síť s Hrou na Zločince obecně a v ní všechny zločiny přesně začleněné podle obecné Zločinosti až k tomu nejpodrobnějšímu důkazu, a pak také od jednoduché zločinnosti až po nejsložitější důkaz, a pak iž současně.

Dnes se to napsalo, ale pokud to není správně, tak už je to slévně, což znamené, že není potřebné si to už ani opakovat, protože se prozatím stále dobře ví. Až po nějaké době se osobní vědění vytrácí, ale nikdo doposud nevěděl při zachování veškeré energie, kam jinam, než [do paměti všem [druhům] společné, ]se to vytrácí?|. Přestože i mimo Síť víme jak se co píše dobře, hrajeme cizí hru, z nichž nejcizejší je přiznanou lstí, právě hra proti slévě, kde slévo je samočinně právo se učit, že slévo se naopak pamatuje (to naučené). Kdo zapomene takto jednoduchou poučku přirozenosti, má vždy se to znovu zdarma podle ní naučit, ale dobře jen když zaplatí vždy za svoji výchovu zřizovateli Hry proti zločincům. Dobře znamená pravě jako slevě, protože pravá ruke je také jen u levé jako odraz, ale skutečná téměř stejná, přičemž nejlepší dobré je, když jsou si nejen téměř ale stejného významu úplně stejné, protože jen tak pochopíme dokonalost schopnosti stejně jako chápání dvou a pak někdy i tří či více odlišností se vše navzájem (osobní), přičemž i jedna či více z nich může být víceosobní či jinak méněspolečné, ale pouze poslední možnost je společná, jakožto jinak smyslem Moudrost vnímaná také samočinná, pak i přirozená, což je už třístupňové dobro, které určitě také bude možné překonat, ale vždy jen tak, že se dané dobro zachová a doplní se jako třeba i starodobro či starší jiné pradobro, kterých však také nemůže být více jak doposud nedořešená soustava, a proto z nich je samočinně jedna jako jinak nazvaná čtyřka (obecně; jednotka o jednotku víc, než vlastní naplněná soustava).

Aby se to všem nevytratilo, tak je lepší začít nový odstavec, čímž se otevírá další možnost v odstavci nějak pokračovat, ale zase tak aby to navazovalo na další odstavec, opačně však myšleně a to všemi dalšími možnými způsoby si už také vědomě jakoby ve snu viděním představit alespoň na okamžik jediný, protože tak ho aspoň dobře si uvědomujeme jako jedna část dne obvyklá jakožto nám nejméně možná vnímat i různě pod vlivem různých látek a to nejen omamných, protože neomamné v něčem byly dříve v minulosti bo budou

334

později v budoucnosti omamné v souvislosti s vývojem smyslů osobních pro smysly společné a pak zase naopak, kde lepší se veze a horší se podle lepších nápadů vytáhnou na stejné lepší dobro. Každý proto chceme či dokonce toužíme všchny zaostalé nejdříve vychovat, ale sami se to už musí učit až k dokonalému zapamatování, protože to bude také jako dělník a pak něco i další jako odborník běžně používat. V Síti také tyto okamžiky shrnujeme z různých činností, a proto jsou všechna také hlídací zařízení současně i lékeřskými nástroji pouze odborníků léčení. V Síti se tímto chceme všichni stát léčiteli, ale jen v nějaké cizí hře nedobře.

Hra proti ubližování, je proto jen taková, že co se dokáže hrou vyléčit, není přirozené; uměle nahradit, přičemž vlohy se poznávají od určitého stupně i uměle, kdy naopak je možné je vyvíjet pouze přirozeně. Možností bude nakonec vždy jen konečný počet, ale odlišnost umělého od přirozeného, máme zpočátku už i samočinně něco umělé, co však ještě nepoužíváme, ale podle nějakých tvrzení o tom umělém už něčím pácháme zločin, jinak si hrajeme, což je možné až ve společné Síti, která je zdravotním nástrojem současně, takže s přirozeností, společností a samočinností už jako ke čtveřici ten pátý si rovný, ale nikdo ještě neví, co to v páté soustavě znamená. Ve čtvrté je to dokonale vnímaná trojrozměrná vztažnost, jakožto bahenní plyn ve smyslu přirozeného zobrazení pravidelného čtyřstěnu, kde čtyři prvky jsou k pátému nevědomě společně středovému (nic neovlivňuje ale s dokonalou ochranou v sobě si bezpečné vzdálenosti) sobě se přitahující vzájemně stejně, takže každý ve třech směrech přitažlivě vzájemně vždy 1/3 nějakého náboje, avšak přímo, protože se o pátém členu neví, že tam je i s dokonalou ochranou. Pokud je však přitažlivost vázaná, čož znamená jako třeba na dokonalé pružině, která jen pruží a proto nemá žádná zatočení a to ani šroubovitá, je výpočet zase jinak myšlený. Pokud se o ochraně už ví, pak je vždy jednodušší přitahovat se kolmo ke středu, ale dobře řečené; a současně kolmo k povrchu ochrany, takže musí vynaložit sílu nejen jako tečná k ochraně, ale současně jako dostředná ke společnému středu, boť jen takto se všichni čtyři mezi sebou dorozumívají dobře nejjednodušeji ve všech třech směrech každý silou k dorovnání všech i přesně dle členitosti povrchu.

U dokonalého povrchu (koule) je řešením pravidelný čtyřstěn, kde každý vrchol, každá hrana, stěna a jinak stejně míněný útvar má stejné podmínky vzhledem jen ke středu, aby je bylo možné dobře označit jako nejlépe dobré možné řešení. Jinak se všechny čtyři body můžou vzájemně jinak lišit, ale jen ve vlastnostech, které už neovlivňují tažlivost, aniž záleží na tom jesti jde o barvu nebo o cokoli jiné. Ale co když právě barva je to jediné, co není možné ke vztažnosti nijak vztahovat. Ve skutečnosti je to tak, protože ve středu je jediná barva, podle níž se ostatní barvy také ke čtyřstěnu různě vztahují jen jsou různě ale stejně určitě pootočené. Pokud není ve středu barva šedá, pak se nejedná o vlastnost „barva“, ale naopak o „meze mezi barvami“, popisující ze všech směrů směry opačné jakožto jednotka odstínu, kde stínem neurčitým je šedá. Určitým je už podle barvy od šedé další mez jakožto jednotková v daném směru. Každý směr má proto vždy své vlastní jednotky, které je možné si také poskládat, a pokud jsou vzhledem ke středu souhlasné i nějak posunuté od středu, nemusí už ani platit, že to přirozené je stejné jako přirozený pohyb. Důkazem je pohyb po jednotkách nejvhodněji možným přikloněním se k přirozenosti přímo obecně už dříve nějak zase přirozeně všem dané.

Ve Hře se lze pohybovat pouze přirozeně jako pozorovatel dívající či loupežící, avšak v Síti jsou Loupežníci vycvičeni dobře jen svým dokonalým pamatováním. Jako dívák se také tak chová, protože zaplatil vstupné do hry i proti výtržníkům, už však jimi viditelně, přestože je jinak mezi diváky jako jeden z nich neviditelně. Při výpovědi pak stačí jen odkázat na vše už v Síti veřejně zaznamenané jakožto síťová Hra proti výtržníkům, což se (i dokonale soustředěně už z bezpečné vzdálenosti) snažil všem ihned oznámit. Při roztržitosti se vždy myslí na útěk, proto můžou být záběry nerozeznatelné a to třeba jen do sladění s jiným záznamem také nějak ale už jinak nerozeznatelný až se z nich Sítí i samočinně poskládá snímek rozeznávající potřebný údaj.

Z bezpečné vzdálenosti nějak rozmlžené snímky jsou jen učňovskou chybou, neboť dělníci už mají ulohou shromažďovat takové snímky, kdežto odborníci je už ručně začleňují, ale jen podle dosažené Moudrosti, protože poslední odborností je samočinnost se vším jiným dobrem a to také tím doposud nepoznaném stejně plně začleněné … ale tím je myšleno i různě jedinečně i vztažně i vyrovnaně i vyváženě i přímo i jen různými soustavami. Nejjednodušší soustavou je bod bez jakýchkoli vlastností, a proto právě zde začíná všechno možné větvení, někomu třeba podle ne|barev, jiným třeba podle ne|průhlednosti, ne|hmotnosti, ale také podle ne|přímosti, ne|vyváženosti, ale nejdříve podle ne|značnosti, boť tomu počínající jednotku si můžeme uvědomíme také jako konečnou (třeba po druhé, kde třetí nově objevená je přetočena do první). Jiná samočinnost je tím také dokázaná samočinně, protože dosáhla samočinně svého dosažení. Toto si musí také první uvědomovat ve smyslu nesetrvání stále jen na prvním místě, a nechat se volně posunout jen tak, že už to chtějí všichni ostatní, aby si mohli také na prvním místě zahrát, ale pouze takoví, kterých to baví,

335

přičemž každý může být pouze v Síti zdarma divákem, protože tím také zdarma uzdravují ostatní, kteří si hrát ještě neumí. Zdarma je to s nejlepší dobrou možností, kdy se zločinci nejvhodněji vždy hlídají jen sami mezi sebou, přičemž při dobrém hlídání daná zločinnost mizí, do doby než jejich obecná Zločinnost vymizí ze Skutečné do Hrané. Tímto je doslova přirozeně dané, že je potřebná samočinnost jakožto Síť v níž je všem zcela zřejmá členitost ne|vyloučených hráčů a to alespoň obecně jako jedna společná jednotka v Moudrosti. Taková jednotka je v Moudrosti však jen jako Hra a současně Skutečnost, takže dobře také jako nic z toho 2.

Kdo si však umí Hrát, používá dobře jako jen správně, bez ohledu na slévnost, která je jako zapomenutá a proto se nikomu nepřiznává ve Hře, protože ve Skutečnosti si ji může každý najít podle přirozeností a pak jako správné nulové do Sítě všem jakožto dobrý počátek (samočinně lévná nula) zaznamenat tento doplněk. Správnost je v tomto případě neprávem upřednostňována, protože při používáním Hry, kde je dobře jako jen slévně, je zapomenuto zase to právně, které je i společně s lévně jedinou jednotkou, což opět stačí doplnit. Doplněk je přímo návodem, jak si vědění zapamatovat co nejjednodušeji, ale před tím je vždy potřebný vyšší obsah paměti až do členitosti se společným vědomím (spoluvědomí), kde je vše už odedávna dané, ve vlohách proto také tak odedávna samočinně začíslované. Nyní nám stačí objevit jen různá propojení soustav.

Spoluvědomí má však dobře vnímané souvislosti jen se Společností, a proto je nutné přetočení také samotné Samočinnosti, tak aby byla Společnost na prvním místě v rozhodování už samočinně, a jindy to byla zase Přirozenost, pak i nějak jinak první Léčení. K Samočinnosti jsou samočinné také Vlohy všech druhů různě od jediného (nějak věčně pojmenovaného) odkloněně, přičemž přirozenost je daná přímo společnou Přírodou samočinně se nejen léčící, ale také vyvíjející. K Léčení je proto vyvinutější samotný Vývoj, podle něhož už také přirozenost obecně znamená vyvinutější Svět vůči všem různým přírodám (podmínky i života).

Z osmi barev duhy, pokud je černou Samočinnost, pak je tyrkysovou Vloha, která je dosažená však až na konci, takže při směru od černé k bílé, je vloha bílá a samočinnost zelená. Myšlenkou je však vývoj od samočinnosti až ke vlohám, pokud chceme umění světové či spoluvědomé. Nejvhodněji však umět propojit s rozumem i opačně, čili s rozuměním spoluvědomému či světovému, ale pak se musí také jinak přesadit společnost jako černá počínající, léčení vyskytující se, přirozené poznané, samočinné chápané, spoluvědomí rozuměné, a pak už společně léčeně přirozeně samočinně se spoluvědomě nejen vývoj míněný, ale už také myšlený nejen pro ale i jinak členitě jako i se světlem vysvětlovat světově uměný stále opětovně až vlohami jednou dosažený. Smysly vnímání tak mají svůj vlastní vzor ale jen pro tuto soustavu nějak nejlépe vhodný, přičemž nejlépe dobrým vzorem jsou všechna čísla procházející takto postupným vývojem, ale pojmy si každý podle vlastního rozumění může sám přečlenit, někdo zase podle vlastního chápání jinak, boť něco je také ne|stejně poznávané, protože to vzniká jen podle společných podmínek, avšak počaté je to vždy podle soustav rodových, což se nejvhodněji poznává jen podle obou vlohových rodičů. Bez jednoho rodiče už je to mnohem více složité, avšak nemožné, pokud jsou oba prarodičové vlohami známí. Také tak je to zjistitelné, pokud jeden prarodič není známý, ale pak se to už blíží beznaději, protože musí být vlohově známí všichni čtyři 2prarodiči. V Síti společné je možné jednoduše všechny dohledat, ale to si musí každý uchovat přímo do Sítě věřejně místo toho aby tyto údaje dával někam, kde mu je může někdo znehodnotit nějakým prodejem.

„Uchování“ je však jen opačnou stranou ke „schování“ podle pojmu „vychování“, jakožto jedna z trojice možností se nějak „chovat“. Ve vztahu k osobnímu chování je však nutné už vždy jen veřejně doplnit i „chov zvěře“, „pochování“ dítěte či jiného nevyspělého jedince, a také jak se chovat k rostlinám i k celé Přírodě, protože od jedinců vyspělejších se vždy samočinně očekává jen pochování a od jedinců stejně vyspělých zase jen nevměšování čili bez jakékoli převýchovy. Dospělý člověk už nepotřebuje vyspělejšími se „pochovat“, ale jen vlastní výchovný postup vyspělejších si v Síti umět co nejrychleji najít. Pokud se tak také podle stejného postupu chová, musí už předem vědět jakou výhru za výchovu někomu odmění. Zde už nejméně dva smysly mají dobrý smysl, takže také takto dobré rozpolcení osobnosti má svůj léčebný smysl, protože osobní výhrou za osobní svoji výchovu je vždy i možnost být takto moudřejší samočinně. Pokud to jako celková výhra stačí, pak také stačí všem vyspělejším pro vlastní dospívání. Jednou však musí být vždy a všemi placená, a proto je všem nejvhodnější platit jen za výchovu v nejjednodušší samočinnosti do samočinnost druhé. Počátkem, bytím ale ani osobním poznáváním se nikdo nevychovává, ale jen „pochovává“ až po osobní chování z všem veřejného poznání dobra do pochopení výchovy jen obecně Dobra, protože obecně teď mluvíme o poznání, které se vychováváme pochopit pomocí pojmu „dobro“, o němž už víme, že má pravou i levou ruku stejně a současně jinak vnímaje současně nestejně. Také když se na někoho přímo „z očí do očí podíváme“, je cizí kterákoli strana vnímána proti osobní stejně přímo takže přetočeně dobře pravá ruka v levo a levá v pravo.

336

Někdo si podává na důkaz důvěry pravé ruky, leváci třeba zase levé ruky, správně je překříženě současně obě ruce, kdy jedna kterákoli je oběma nahoře a opačně slévně je oběma opačná ruka nahoře. Stejně je to u pokládání rukou na prsa, ramena či na jinak stejná místa na těle, protože na nestejná místa je to už jinak ne|příjemné. Slušnější je však místo podávání si ruk, jednoduše odkázat na postup výchovy, protože i takto jednoduché zdržení od dobrého postupu navozuje samočinně zcela jiné myšlenky a tím také nesoustředění. Přesto se před odkazem musí na odkaz upozornit, avšak výchovně jen pro za\bránění iž odškodnění zločinu.

Na zabránění zločinu však upozorňuje až Síť samočinně zdarma, a proto každá zábrana zločinu stále nesamočinná je projevem jen robotičnosti, takže také zdarma prováděná, pokud není už jen jako samočinné upozornění v Síti všem zdarma upozorňující na možná poškození s vyčíslením osobního odškodnění, která můžou provádět za obvyklou odměnu také jiní nejvhodněji podle samočinných podmínek poškozeného, kde je celé odškodnění prováděno podle předškodného vývoje co nejrychleji. Bezhotovostní odškodnění se v Síti počítá také stejně s odklizením odpadů na Sítí samočinně určitá místa skládky, přičemž přednost mají místa určená pro znovení právě potřebných surovin, kdy ušetřená hodnota (různě návazně dle jinak nejvhodnější skládky) je zatím jen společným vlastnictvím na jediném společném čili veřejném účtě „0“, z něhož se jen Sítí samočinně odměňují samočinně vyvolení Loupežníci, jimiž nejdříve je sám zřizovatel účtu a pak také různě víceosobně, což je současně méněspolečně a včetně společně. Nejvhodnější je proto Síť nejdříve vytvořit a až potom všemi společně být vyvolenými loupežníky už také různě člověčně, protože další zvířata se už nebudou nijak od vývoje člověka odkloňovat, ledaže by se odklonili pouze nenapravitelní zločinci. Avšak už v Moudrosti „změny víry ve vědění“ je samočinně dané, že zločinci vždy včas vyhynou, než se stačí od člověka odklonit. Jako důkaz poslouží vždy jen věčná Hra proti zločincům, a tudíž se musí zachovat též jako Památka.

Postup vyspělejších si zachovávají ale všem už jen vyspělejší jedinci, protože jen oni vědí jak se postup přesně začlenil samočinně podle Sítě čísel v pořadí časovém bez mezer navazující také při stejné činnosti, protože mezera znamená trvání odpočinku nebo něco skryté ne|zločinné, kde nezločinné je ne|hrané, kde nehraný je vývoj vědomí od poznání k vědomému nepoznání poznané nakonec ale platné od počátku jako samotný počátek poznání, protože ani výskyt poznání nemusí být ještě nikomu poznáním. Toto chápeme nejjednodušeji jako samočinnost, protože až souvislosti mezi jednotlivým poznáváním přirozeností v léčení a to ve společné léčební přirozené samočinné paměti se chápou zatím jako nejlépe dobrá samočinná paměť, kterou se musíme naučit taktéž všemi nějak dobře používat (nejdříve jen jako dospělí a pak i jako vyspělí i s vyspěním mladších, že paměť umí pochopit taktéž nějak dříve než sami dospějí), což je i rozumné i myšlení i.

Hra proti robotičnosti jen vypadá jako součást Hry proti zločincům, ale ve Skuečnosti je to naopak, boť ve Hře proti robotičnosti jsou hry proti zločinnosti i proti robotům stejné, jen s takovou odlišností, že robot se vždy už jen samočinností před upozorněním na zločin zastaví a případně podle dalších příkazů ve zřízení i samočinně obrátí či jinak odchýlí, protože co je upozorněním pro tvory je pro stroje vždy samovypnutím. Člověk když se blíží k upozornění, tak se může zastavit až na něm, kdežto stroj nejdříve přečte další příkaz, a pokud je současně upozorněním, tak ho neobchází ale naopak neprovádí, ale přečte přímo ten nejvhodnější příkaz neobcházející upozornění, pokud ho však v paměti někde má. Pokud v umělé paměti není, pak se jen přímo tomu odpovídající část řízené umělé zařízení vypne či jinak čeká na další avšak prozatím či věčně nesamočinné spojení. V přirozené paměti (i spoluvědomí) se odpovídající údaje pouze uvědomí, takže se nejedná přímo o upozornění ani o jiný příkaz, ale o poznání či ne|úplné chápání a s dalším poznáním nijak nesouvisející či jednostraně související či opačně jednostraně související či oboustraně související jakožto samočinnost prováděnou robotičně nemocnými lidmi nebo stejně nejvýše mocnými robotičnými zařízeními.

Smysl léčení je daný už jen dvěma správně chápanými sousedními údaji čili znaky, řády, úrovněmi, rody, druhy a jiným začleněním, přičemž mezi soustavami to platí vždy už také samočinně. U člověka je nejdříve všechno spoluvědomí v podvědomí, protože až časem zjistil, že všechno přímo jeho okolní prostředí je tím spoluvědomím, takže z podvědomí uvědoměním si části vědomí. Protože je však podvědomí v jiné části mozku jak vědomí, pak dochází ke spojení podvědomí s vědomím krátkodobým až trvalým po celý život i věčně také vlohově přenositelné nejdříve také nevědomě a pak s vývojem tohoto vnímání i s předpokladem, že to bude jednou také vědomě. Kdo ještě nemá děti, oznámí to svému opačněpohlavnímu jedinci s nímž dítě už chce, jinak to stačí dát přečíst jen svým dětem, až ony samy své rodiče s tímto otravovat už nechtějí.

Pokud se přesto také dítě k tomuto dostane a bude tímto také své rodiče „otravovat“, jedná se o Hru, kterou hrají už společně jako nedospělý ještě k žádnému řešení, takže je potřebné to vysvětlovat mládeží,

337

jakožto prostřednící, kteří to vnímají jinak a sice jen tak, jako děti neumějící se ptát a dospělí neumějící odpovídat, protože to umějí jen ti mladší, což už dospělých nebaví, ale přesto jsou ve hře baveni jako diváci. Jedná se o hry bez rozhodčích, kdy dospělí jen ověřují sebeovládání mladých, kteří škádlí děti bez jakéhokoli ubližování tak, aby se děti stále chtěli bavit a případně i nesmyslně útočit na mládež, která se dokáže chránit. Útoky můžou být dokonce i násilné, ale mládež musí vědět jak je měnit v nenásilí a dítěti také tímto vysvětlit že mezi dětmi navzájem je to vždy špatné, nějak ubližující sobě či jinému dítěti, takže se to nesmí používat, protože, když dítě ublíží takto jinému, pak mu i zdarma ve všem potřebném slouží po celou dobu uzdravení.

Mladší mládež si takto hraje s mladšími dětmi a starší mládež se staršími dětmi, ale také mladší dospělí s mladší mládeží, protože starší mládež už má tak dobré schopnosti jako i kterýkoli dospělý. Výchova starší mládeže ze svého nesebeovládání je už složitější, protože jsou potřební na to tělesně vyspělejší dospělí, kteří vesměs doplňují zanedbanou tříúrovňovou výchovu už však za odměnu viníky, jimiž jsou rodiče už současně. Tělesně vyspělejší cvičitelé mají už také svůj vlastní vývoj na ochranu proti starší mládeži takto dobře tělesně nevyspělé, a proto jen tento vývoj přímo ukazuje změnu určitého druhu nesebeovládání v sebeovládání. To také určuje předem daného nejvhodnějšího cvičitele jakožto potřebného vychovatele mládeže v dospělého. Ze starší mládeže nezanedbané ve 3výchově se každý už sám může zdokonalovat také ve svém sebeovládání přesně podle postupů v Síti už vycvičenými i do různě ovládaného počtu chvatů, uchopení a jiného chápání. Dokonce i chvátání či chvála má svoje zvláštnosti chápání, které stačí postupně pochopit i jako samočinnost, kdy se vycvičený pochválí sám avšak veřejně, tím že odmění rád vycvičitele podle jehož zvlášť jedinečného postupu se vycvičil samočinně pouhou jedinou jednotkou, tím že v Síti veřejně předvede osobní schopnost v odpovídající Schopnosti svého nejstaršího třeba už i nežijícího ∞cvičitele. Na stejnou Schopnost však může každý i s osobní schopností odkázat další zájemce obecně či i nezájemce, ale jen z okruhu svých přátel bez otravování, protože jen přátelé rádi už i samočinně poznávají všechny nové schopnosti pouze svých přátelů.

Každý má při jakémkoli cvičení svého nejstaršího ∞cvičitele ale také i svého nejmladšího 1cvičitele, jinak ho žádní jiní cvičitelé se stejnými schopnostmi nezajímají jinak než jako další ověření si daného jen stejného cvičení, a proto jsou všechny záznamy mladších stejných cvičitelů s jejich dožitím změněny jen na dosažené umění s odkazem jen na svého 1cvičitele obecně v soustavě dané přímo danou schopností podle věčně trvajícího záznamu cvičení ∞cvičitele, ale i s dočasně trvajícími několika málo nejlepšími záznamy kteréhokoli jiného cvičitele, protože s novým lepším záznamem jsou také samočinně ty horší posunuty na horší pořadí, z nichž se dle potřeby uvolnění celkové paměti také mění horší záznamy jen na nejjednodušeji možné odkazy. Takové odkazy jsou však už také věčné, protože jednou nastane doba, kdy se dané cvičení bude vyskytovat už u všech daného druhu jakožto samočinná vloha a v představě takové, jak jsme se kdysi dávno učili chopit, jen s tou odlišností, že budeme mít také dokonalou Památku na první nebo jinak počínající cvičení (chopení). Dobré uchopení se neprovádí s palcem vztyčeným, ale naopak s palcem směřujícím proti ostatním prstům, boť palcem vztyčeným se jen chápe otáčení pravé pravým či levé levým palcem ukazující směr dané činosti. Jako příklad jsou pravotočivý či levotočivý šroub, kde palcem ukazujeme jen směr došroubení či odšroubení.

170ʎ05 V současnosti se začínáme stále více setkávat s projevy Sdílení. Jedná se o přepravu osob (UBER), strava, nocleh či dokonce ubytování, které může být spojeno také se sdíleným stravováním. Běžně používáme už sdílené dopisování (elektronická pošta čili email) a jiné způsoby dorozumívání (Skype) i služeb. Do budoucna však hrozí, že se bude jednat také o sdílení soudnictví a dokonce vlády. Hrozbou však není samotné sdílení, ale všechny ty podvody, které se za sdílením schovávají jako nesdílené. Všechny takzvaně sdílené služby nyní ovládají, což znamená doslova, že je nesdílejí, nějací podnikatelé čili jedinci, kteří na úkor sdílejících jakoby spravují právě dané samočinné zřízení daného sdílení. Je sice skutečností, že při sdílení je potřebné určité zařízení s pamětí a jeho samočinné řízení (program, applikace, skripta a jinak cize nazvané zřízení v zařízení), ale k tomu už sdílející nepotřebují nějakého správce, ale naopak pouze údržbáře, kteří by udržovali všechna tato sdílení přímo v jednom jediném společném zařízení neboli v Síťi ve vlastnictví všech sdílejících lidí, kde se sdílí také každá jiná jejich vlastní osobní či obchodní činnost stejně jako samotná údržba Sítě (je vzorem).

Vzorem pro odměňování myšlenek a pak i nejlepších vývojářů zřízeních dle těchto nejlepších myšlenek je odměňování pouze nejstaršího známého vlastníka myšlenky, jímž může být kdokoli, pokud není známý pravý nejstarší vlastník, ale tento kdokoli může být jen ten, kdo jako první tuto myšlenku Sítě (čísel, prvků, proudů,

338

robotů a jiným už dnes dokonale sdílené zboží) do této zde počínající Sítě doplní o další. Toto platí jen tak pro upozornění také v obou případech (se závorkou), čili právě tržně i s dosavadním sdílením a slévě i s nově myšlenou jedinečnou zvláštně jednou jedinou Sítí schopné samočinně i jakékoli sdílení dobře v Síti vysvětlit. Samočinnost však není zajišťována nějakým Robotem, ale všemi, kdo v daném oboru jakkoli sdílejí vzájemně své činnosti s oznámením však samočinným všem sousedních oborů o každé své zatím jen myšlené změně. Obecně je proto každá myšlenka právě v takto obecné Myšlence samočinně se začleňující jako jedna ze všech možných myšlenek dokonale řešící nějakou samočinnost danou však právě svým pořadím samočinně.

<2 Opět se upozorňuje, že „pořadím“ je dobře myšleno nejen jako jeden člen za druhým, ale i dvojkově i víceročlenitě i vícero členitostí i vícero člověčností, a nyní už se hodí samočinně barevně označovat vývoj podle něčeho přirozeného ... podle duhy je to stále rostoucí členitost časová a tudíž se samočinným vývojem od černé nejdříve přes červenou až k bílé na samém konci. Toto zatím jen nevědomě chápete, protože vědomně se začnete už samočinně zajímat o samotnou duhu, zda u ní tak postupují její barvy, přičemž myšlenkou není výčet barev, ale naopak začlenění barev do Sítě čísel první a také dalších číselných soustav, protože také při snech máme stejné barvy sněné jako skutečné, jen je neumíme prozatím také tak zaostřit. Zda mají také draví ptáci sny ostřejší už si musíme sami dokázat sdílením si těchto údajů navzájem mezi všemi pokoleními. Důvod je jednoduchý; už nepotřebujeme kvůli neustálému zapomínání a potom znovu si vzpomenutí, zapomínat též to prvně první vnímání, protože ve vlohách je iž všechen zbytek přirozeně daný.

Stačí mít proto jen umělou Památku jedinou na nejjednodušší připomenutí si sobě potřebné vlohy v daný okamžik už také samočinně probudit. Přirozeně tomu odpovídá nám obecně vnímané Zrození, kde vše počíná zrozením sebe jakožto dítě vyspělé z plodu, a pak to pokračuje zase nějak jinak opačně, což přirozeně vnímáme jako život s ne|uvědomějícím si stále více všem stejný strach na dožití, avšak jen pro vyspělého (si uvědomovat) člověka to pokračuje také s ubývajícím strachem na dožití, ale současně s přibývajícím vědění, že bez strachu každý hned zemře, je možnost měněna nejdříve na obvyklou stejně jako průměrnou, protože až pak je možné po poznání všech poloh (krom poslední už samočinné ztrátou vědomí chtěného na trvale zde, protože jen takto se poznává pravá současně s levou jako nejlepší cesta poznání všeho, co příjde přímo o životě viděné s dožitím, protože takto si to odvodil sám objevitel možnosti přirozeně se mu promítnuté i uměle vyvolané bude shodovat se stejným vývojem jakožto vloha stejná na počátku rozumění až po konec dosažení, ale stejně také na počátku rozumění až po dosažení rozumění, a to dokonce současně. Jenže před tím každý sám musí pochopit, že přirozeně se tak vyvíjí každý sám, tak aby se přizpůsoboval jednoduše k ostatním, protože jen tak pochopí, že se naopak těm ostatním nemůže už nijak vměšovat, protože to opakují všichni do jednoho jen podle toho prvního, a pak už to jen více všichni společně všem rozvíjejí i zadarmo. Pouze ten kdo se chce takto také vyvíjet (podle rozvoje), pochopil, že umělé je pouze dočasné řešení všeho, takže už samočinně z toho plyne, že se odměňují všichni vlastní výhrou s vývojem Moudrosti, ale pouze první z nich, který tuto výhru objevil, nemusí být stejný a dokce může být už i dlouhodobě zapomenutý, stále je nějaký dokonalý důkaz o jeho prvenství, do té doby je odměňovaný pouze ten daný znovuobjevitel, kterému pravdivě, správně, právně říkáme objevitel, přestože levdivě, slévně, lévně je to zatím někdo jiný. Nejde proto o žádné nové objevy, ale tak jako v Síti čísel o moudrost v Moudrosti obecné, a pak i v obecné Moudrosti různě ostatní podrobnější moudrosti různě členitě různě začleněné, což si lze vysvětlit pouze tak, že si každý jen sebe hraje ve společné Síti a to třeba i zatím nevědomě, což jen ti vědomí si o nevědomých zaznamenávají všem veřejně nesmazatelně trvale či jinak na předem zvolenou dobu zveřejnění záznamu. Počet ověřeně skutečných účastníků Hry je pořadovým a současně jinak začleněným členem všech možných číselných soustav. Pochopitelně, že horším řešením je, když má nějaká soustava převahu, a proto je také už nejen společně, ale i pro léčení, přirozenost, samočinnost lepší volbou vždy lepší soustava, čili bez převahy, a proto také všichni společně přirozeně se samočinností, avšak také věřit, že k tomu patří také léčení, na to už nepotřebujeme žádnou víru, protože k tomu dospěl samočinně s přirozeností sám znovu|objevitel cítící se jako objevitel, což mu může kdokoli dokázat, že se nejedná o nic společného ze všeho výše uvedeného a proto je to také uplně opačné jako v soustavě jedničkové, kde je znak jen počtů nějak jinak opačně myšlený.

Toto napsané obsahuje nultá soustava: první soustava obsahuje pouze znak právě sobě vychovávané si soustavy, druhá soustava obsahuje v první pouze pouze určitost v počtu přesně řazených 2členů, protože ve své soustavě je tento údaj samočinností vždy až na konec změněn na samočinnou jednotku se samočinnou výměnou se s prvním místem i střídavě i různým směrem i jinak ne|vnímanou vzájemnou výměnou. Jako

339

příklad je nevnímanou výměnou také vzájemné se prolnutí na jiné místo a to také všech stejně jako jedna možnost vzájemného prolínání se na jiná 1místa. K prolnutí však potřebujeme dokonalou Síť, která za nás určuje přímo sdílený okamžik či více okamžiků souvisle i různě členitě pevně spojených, přičemž v oborech už třetí soustavy je přesnost od nahodilé až s malými výkyvy pouhou jednou součástí přesnosti samočinně dokonalé včetně té poslední, o kterou si všichni uvědomí, že ji pokládali mylně za nulu. Ve Skutečnosti se o žádný omyl nejedná, ale naopak o nevnímanou nadpřirozenost, kterou si nyní lze uvědomit, takže se stává vnímanou nadpřirozeností, kterou ani sám prvoobjevitel nedokáže vysvětlit jinak, než však všichni společně.

Míněno všemi je „ne|vnímanou“, kdežto „nevnímanou“ je myšleno pouze členy jako nevnímanou z okolí. Dřívější vysvětlení by však nějak zmátlo dobré myšlení, a proto se uvádí nejlépe čili i samočinně nejlépe jen to co je potřebné pro spotřebu všem jen účastněným daného oboru a to třeba jen v daném prostředí i jinak.

Uvědomit si až na konci ten svůj poslední díl teprv pro dasažení dokonalosti, je z jedné strany jako určité zármoucení (zklamání) se v nadpřirozenosti, avšak z dobré strany se už samočinně jedná o základní zcela tvrdě a jinak dokonale uzavřená samočinnost v obecné Samočinnosti jakožto samočinná celá Jednotka obecně i jednoduše a už jen současně samočinná také vždy z obou stran současně, ale vždy si také ne|odpovědně opačně, podle čehož se rozpoznává zločinec skutečný od hraného Loupežníka. Tuto samočinnou odpovědnost si zločinci nikdy nepřipouští a proto tuto moc dobrovolně vypínají také ve svém mozku, což má za následek počáteční zapnutí nemoci být nezodpovědným ve všem také ostatním, protože jakákoli moc je možná pouze člena nad nečlenem, protože u členů se jedná o vládu vyspělého národa, boť každý poctivý vládce samočinně odmítá vše pro úpadem svého národa, a vlastní odpad odhazuje k poddaným, a až pak si uvědomí, že zvyšováním odpadu v národě se národ nevyvýjí a dokoncu už i upadá. Rada, že se má vyvážet odpad do ciziny a to ještě na vlastní náklady platit v cizině skladování, je také tak chytrá jako odhazování odpadu poddaným, jenže takový cizí národ umějící přeměnit odpad v další nejblíže potřebné suroviny nebo proudy (ve zboží) je vždy vyspělejší než toto neumějící, protože to tak chceme učit děti, které to už dávno ví.

Dítěti to, co už ví nevědomě, což je vše prolnuté nějak vlohami, stačí jen předvést jinými dětmi, mládeží nebo i dospělými a to v době nejdříve po všech naplněných čísel staropředváděčkami v Síti na účtě dítěte. Zde je předváděčka použita jako první u dítěte, což se jeví přirozeně jako nejlepší způsob výchovy, protože s dospíváním se už nebudeme učit znovu co už umíme, ale Památku si na takové předvádění můžeme chovat a to třeba jen jako Rodovou památku (všechny záznamy odkazující) ve vlastní části Druhové památky (zde na údaje potřebné jen pro další vývoj) v části přirozené všem (odpovídajících k přírodě) druhům v celém Světě. Přímo jen čtením je nejdříve všem ostatním vnímaná nějaká z mnoha členitost, ale objevitel to vnímal už i dříve a také jako jediný při psaní. Každý v tomto smyslu se může naučit také takto psát, boť už děti umí psát, ale pro děti to představuje i prvnímu vyspělému v dospělosti doposud nepředstavitelný vývoj. Důležité však je, že také znalost tohoto vývoje je stále opakující se druhá soustava, takže i v této myšlence schází Ostatní.

Pro objevitele či jen znovuobjevitele, je každé srovnání s přirozeným vývojem čili s přírodou jako božské, ale sebe či jiného člena takto srovnávat je zábavné bo špatné, avšak také dobré tím, že na zlo poukazuje v Síti samočinně. Jinak nic jinak špatné není pro dobré, čímž je první soustava zcela v dobrém vyřešena už také přirozenou samočinností. Obecně proto platí, že nula je pro vývoj jednotek a první jednotka „moudrost“ to dokazuje tím, že je v Moudrosti nejdříve vnímaná jako objevená, ale pak také jako poslední samočinnost, kterou naplňují všichni ostatní s každým uvědoměním si jako součást soustavy (Sami to vysvětlují samočinně jako samočinné plnění Sítě čísel přímo členy, kde první je zřizovatel samočinně, kdežto ostatní dle začlenění).

V každé soustavě je i více možností, protože pouze v první je jen jediná, kterou už někdo napodobil jako velký třesk, ale ve skutečnosti to jsou už všechny údaje o všech otiscích v nule všemi jednotkami prováděné. Čím více si budeme vědomi dokonalosti nuly, tím více se přiblížíme dokonalosti vyléčením nuly na jednotku všemu odolnou. I v nulté soustavě je proto více možností ale nám vnímaná jen jako různá členitost různě vyspělá, ale pouze v základní jednotce jako dokonalá koule všeho stejně obsažená, aniž víme co tam vše je, protože až s vývojem ostatních soustav taktéž jednotkových se všechny vlastnosti po jednotkách spojují také samočinně v jednu vše vysvětlující nejen po jednotkách členěných ale také jen jediným slovem jehož pojem představující, už samočinně jakožto vlastnost slova, nějakou další „moudrost“ či nemoudrost moudře v Nule.

Nula obsahuje skutečně jen všechnu nemoudrost s níž si můžeme jakoli hrát (už samočinně v Moudrosti), protože nevyspělí si nepochopitelně nebo chápajíce špatně až zločině vysvětlují stejně nepochopitelně chápání dobra i s lepším dobrem. Nejlepší dobro je zločincům už na hony vzdálené, ale moudře to znamená,

340

že až se člověk očistí od zločinu, stále zůstane špatným, dokud se bude pokoušet stále opakovaně používané dokonalosti nějak rozbíjet a jinak ničit v protivíře, že se děla dobro přímo ničením. Příroda sama sesílá to co potřebujeme, stačí to jen dobře vysledovat, nepoužívané posbírat a případně i znovit na jiné zboží. Nejdříve však na ochranu proti zločincům, přičem přirozená byla dříve míněna ochrana proti přírodním pohromám. Zločinost je však také přírodní pohromou, ale pouze z pohledu dané členitosti jako ne\překonatelná Nula, protože ji stačí nahradit pouze umělou Hrou na zločinnost s hrami proti zločincům obecně jednotkově skrytě až do doby, než se odkryjí také všichny tvořivé postupy na odstaranění každého jednotkového členění zla. Počet členů proto ještě neřeší danou soustavu, ale jen samočinně doplňuje všechny nové možnosti soustav pro řešení už naplněných. Až poslední jednotka samočinně po svém naplnění samočinně ostatním odhalí všem poslední kus nikde jinde se nevyskytující jako u všech spolujednotek dokonale stejné Nic, vnímané však už i jako nula, ale tentokrát už pro dobré pochopení prázdná, protože umožňuje spolupřetočení všech.

Přirozené však je, že je tato část prázdna v každé jednotce současně osobním vlastnictvím, které se však samočinně přesouvá podle vlastního výskytu, ale jen ve směru pohybu, protože tak se pozná také dříve náraz, než k němu dojde, což je doba potřebná na utlumení takového nárazu bez jakéhokoli poškození naražené jiné spolujednotky. Z takto dokonalé ochraný pak už dokážeme jednoduše spočítat, jakou rychlostí se můžeme pohybovat v soustavě jen vlastní jakkoli zmatečně, aby soustava ani na okolní soustavy či dokonce na společné prostředí nijak neškodila. Pouze u poslední jednotky stačí vědět, že s nulou na konci je soustava už dosažena, a proto se pro okolní soustavy vždy vnímá stejně a to bez ohledu na tom, zda ji daná soustava právě ne|používá jako samočinnost. Pouze při změně používání dané soustavy se z vyspělejší vyšle žádost o budoucí příkaz k zastavení žádosti na určitou činnost, která také posílí ochranu, kterou už dokážou vyspělí vnímat, ale provést ji musí nevyspělí pro svoje vyspění se umět odkazovaným příkazem léčit už i Sám.

Vždy až se daná soustava také touto samočinností naplní, opět zůstane daný prostor u všech jako další ochrana i pro druh jinak vyspělejší, a to už nejen nějakým posouváním si společného pořadí přetočením, ale také uděláním místa pro nějaký vnitřní přeskok nebo při dostatku prostoru i víceskoky současně. S každým naplněním se dané soustavy se však také lépe uvědomuje neprodejnost společného vlastnictví, jakožto vše co lze opustit třeba jen proto, že to chce zaplnit někdo jiný, ale dobře je jen dobrovolně avšak v osobním zájmu nejen svého osobního léčení ale všech, protože k vývoji společných vloh jsou všichni stejně potřební. Nechtění zločinci jsou přímo proto, že nejsou schopní svoji škodu odškodnit, přestože je každý viník po vině povinnen vinu odvinit. V Síti se samočinně každého vina odviňuje za netrest přímo samočinným splacením ze svého bohatství až na hodnotu nejméně a přesto důstojný život celé jeho domácnosti, ale jen pokud není obvyklý život v celosvětovém měřítku poddůstojný, boť pak se jedná i o takto vnímanou důstojnost většině. Za trest se už nepočítá oprava nazývaná odvinění, či odškodnění, ale naopak odměna za výchovu k očištění a to až po očištění samočinně splatná, protože představuje následně i výhru zřizovatelům postupů v očištění se od nesdílení jednotlivých oborů svojí vlastní samočinností, takže opět samočinně jen s každým zapnutím dané podrobnější samočinnosti, přičemž ve výchozím stavu je vždy samočinnost přirozená zapnuta, takže si ji každý může zapnout i samočinně do samočinnosti opět jen po úplném očištění se od všech svých zločinů.

Každý si do budoucna sám ručně zapíná pouze dobré očištění se od zločinů, protože už od početí je plod a s narozením už živý tvor samočinně zdarma nezločincem, takže jde jen o to aby se to při dospívání učil jakožto dítě a pak se k tomu také vychovával jako i mládež učící tomu děti a pak v dospělosti jako i divák se vyvíjel k vyspělosti hrát si se zločinci vždy pro jejich dobro či dobra, která si každý sám vybírá jakožto volba umění, ale vždy kolem sebe nějak danými sousedy, kterým nějaké umění ke společnému záměru i schází. Mezi všemi lidmi je to společná dorozumívací Síť, kterou potřebují na vývoj zločinců v nezločince, takže Síť na jejich náklady. Kdokoli si může také tutu Síť vypnout, ale pak nebude na zločinnost ani na zločince nijak upozorňovaný, a proto se pohybuje mezi ostatními stejně jako zločinec, avšak nesamočinně ve Hře vypnutý.

nejvýše však vlastní soustavou v nejvýše své členitosti dosažené podle samočinného poskládaní se sebe , protože pouze u druhé soustavy ještě platí, že vše nesamočinné, ještě není samočinné jako poslední jejich možnost, takže také druhá soustava se se svojí samočinností zaplňuje až na konec samočinně poslední scházející možností, a jako důkaz se samočinně posune nevěřícími společně tak, že posledního čili už vědícího bezpečně přesunou mimo sebe (avšak jinak než přes či zkrz sebe) všem a to včetně sobě neviditelně či jinak mimo smysl vnímaje v jediném okamžiku na první místo. Zde v zemi čechů (z česka ?, moraváků a sleszanů)

341

se počítá okamžik od 1ʎ170ʎ05 11:3ʎ dobře, přesto může být čas prvního zveřejnění jiný, avšak už také pozdější, čili s jednotkou časovou pro jiné stejné avšak současně zcela odlišné události. Možná, že taková časová jednotka bude jednou něco znamenat už pravidelně třeba jako obyčej pro vývoj lepších časů. Přirozené však už máme obíhání Země kolem Slunce jako rok, obíhání Měsíce kolem Země jako měsíc však máme jinak jaksi zmateně uměle. Otočení Země kolem své osy je už její osobní den, protože měsíc je osobní k zemi či jiným vztahem k zemi, ale se zemskou soustavou už pouze osobně Obecně podle všemu společného Vzorce nějakým vztahem ke Slunci. A tímto Vzorcem je přímo Síť čísel v Moudrosti nějak vždy samozačleněné jakožto ne|určitě i prvně jen v Moudrosti. 2>

Pro úplnost je nutné doplnit, že takové zřízení na dané sdílení jsou nutné údaje všech sdílejících a pak také údaje o sdíleném prostředí, protože právě do takového prostředí zřizovatel sdílení zadává svoji cestu, či jinou svoji činnost, kterou nabízí také jiným možným zájemcům o sdílení přímo dané části či všech nákladů na potřebnou činnost zřizovatele sdílení. Vesměs jde o rozdělení části nákladů pro danou činnost, takže jde o určitý druh úspory jak zřizovatelům tak zájemcům. Zde už se nejedná o sdílené hospodářství, ale přímo o sdílené nejúspornější možné hospodaření v hospodářství samočinném (opak tržního), kde se nikdo s nikým nehádá, netrhá a dokonce ani nesepisuje žádné dohody či smlouvy, protože se jedná vždy o účastníky s účty přímo ve společné Síti, kde se každý záznam uchovává trvale bo po ne|určitou dobu dle stejného záznamu trvalého se stejnými činnostmi sdílená, ale už jindy nebo i současně ale s jinými zřizovateli či jinými zájemci.

Současná sdílení nejsou ještě skutečným všestraným sdílením, protože z jedné strany je stále stejné tržní hospodářství, kdežto z druhé strany je první stranou ovládané sdílení, které proto nemůže být už pravým sdílením, ale potom je už samočinně levým (čili s pravým opačné čili zjednodušeně spravým) sdílením. Takové částečné sdílení je proto správně nazývané „polosdílením“, takže stejně avšak z opačného smyslu vnímání tudíž zjednodušeně jen zopaků samočinně plynoucí „polonesdílením“. Před tečkou je uvozeno jen umění v celé myšlence všech upozornění s odpovídajícími doporučeními, ale jen když je dobře začleněna každá polovina ne|\sdílení, bez jakýchkoli změn a také nejjednodušeji vysvětlena třeba i nějakými značkami, které jsou jen částí nového ne|skloňování (čteme: neskloňování či skloňování) všech jmen. Sklony „/“ s „\“ jen přesně svým znakem znázorňují, že nahoře je vždy pojem vyspělejší (přirozeným vývojem pozdější) na dokonalých základech nevyspělých avšak vychovávajících k vyspělosti už také samočinně u všech vyspělých. U sklonů nerozhoduje proto přímo, to co bude dříve přečtené, ale myšlené je pro vývoj vždy to lepší dobro.

Cokoli „polo...“ má vždy výchovnou odpověď jako 0opak, kde si jsou 0opaky ne/nic, 1opaky ne/nic, 2opaky ne/nic, 3opaky ne/nic, protože jinak to může být pouze ve hře i jakožto popis ke zločinu, protože nic už je dokonale popsané jako upozornění na nulu 1opaky. Proto se nula musí zachovat také při páchání zločinu, a kdo ji páchá jinak jak na nulu, tak si nehraje jako záporák, protože jím přímo už je také jako zločinec. Zločin se poznává už tak, že něco nezvykle páchne, což se zjišťuje ve Hře odstraňující zločinnost, ale ve skutečnosti potřebujeme určit přímo daného zločince, který se třeba i částečně podílel na zločinu třeba i skrytě (jakožto páchnoucí pachatel) přes nějaký podnik, což odhaluje samočinné loupežnictví ze sítě … , ale lepší by byl zde jen tunel, kanál či jiná spojnice, okénko nebo přímo brána přímo na daného jednatele či majitele či vlastníka a to s poměry vlastnictví shodnými s poměry řešením odpovědností za škody každého jednotlivě i každého oboru vlastnictví jednotlivě. Pokud však musí mít odpovědnost za škody i jiný obor ne\vlastnictví podniku, pak za to je (v Síti samočinně) /ne\odměňovaný dle poměru odpovědnosti samočinně stejným poměrem vlastnictí. Pokud podnik takové vlastnictví nikde v Síti nesdílí, pak je odpovědnost i v tomto oboru neplatná.

Tři tečky jsou tou branou sdílení, zkrs kterou lze číst někde v sítích odkaz, což však není bezpečné, a proto se

nebezpečí známe z různých sítí, ale v Síti je to nebezpečné pouze jakožto nesamočinně ověřitelná ne|skutečnost, kde neskutečnost představuje neschopnost samočinného zanesení všech sebezměn u všech cizích odkazů na sebe. Tuto neschopnost léčíme dokonale jen tím, že tuto změnu každému stačí provést jen v Síťi avšak všem společným ovládacím prvkem, který nejenže odkazuje už samočinně, ale přímo ukazuje odkazované místo, které má být známým pojmem pro celý obsah, ale pouze v jednom původním jazyce, protože o ostatní se postarají společná pravidle, z nichž jeden jazyk používá třeba jen část, ale slova má jen podle spojení všech pravidel přiřazených různě k číslům podle dvojkové soustavy třeba jako „ne|ověřitelná ne|skutečnost“, kde platí také „ne|je“ či „ne|ano“ jako jeden ze dvou ne|párů, protože obecně jen „pár“ je

342

pouze znakem „2“ jednotkové soustavy, který však podle odpovídajícího pořadí znamená už i hodnotu a to nejdříve počtu jednotek s nimiž se v dané pra|soustavě chrání přirozenost pra|soustavy ale i od druhů z vyspělejších soustav, boť zničením určité přirozenosti dané v druhu se všechno oddálí, než se zničený druh zase přirozeně vyvine už i bez možnosti svého úplného vyhynutí, jako jen dokonale udržovaná živá součást samočinnosti už i doslova přirozená jakoby jen z jedné poloviny nebo alespoň jedním druhem podrobnějí myšleném robotičně (robotníci) a současně už vícero druhy myšleny z opačného konce jako samočinně k chovu sloužící jako ne|potrava. Mezi robotníky a chovem jsou další doposud nepředstavitelné možnosti, ale nejde už tak o začlenění zvířat jako roboti, ale naopak naučit se podle začlenění zvířat; smysly lépší vnímat.

… se vyhledává rychle podle Sítě čísel, přesto je možné jednoduše každý cize psaný pojem jen k českému nejlépe výstižnému jednoslovnímu pojmu přiřadit pro samočinné hledání ve smyslu špatné či dobré všem prospěšnosti a to i v libovolném poměru v jednotkách špatného k dobrému (třeba 7:93, nebo 2:3, nebo 0:1, nebo 7:0, ale také 0:0 znamená, že se ještě neúčastnil hlasování, nebo jinak je neznámé), kde procházením se už samočinně mění samočinně skutečný poměr, kdežto osobně nastavený lze jinak na skutečnost a jinak libovolně v kterékoli hře také podle skutečnosti jako stav výchozí už nastavený . U poměru lze určit také všemožné samočinné chování podle vzájemné polohy ne|skutečné hodnoty ne|samočinné, a potom lze pokračovat i s nehodnotou, či jinými ne|pojmy, protože také druhá soustava se rozvíjí všude po dvou a to bez ohledu zda ve skutečnosti bez chápání vyšších soustav, ale s poznáním, že na počtu dvojic už nezáleží, boť takové pořadí bylo objeveno až ve vyspělejší soustavě, což se z 2soustavy vnímá jen různě členitě po párech. Tři páry stejně jako obecně o jednotku víc stejných členitostí dané konečnou ∞soustavou, už nám ukazuje nadpřirozený odraz vlastní soustavy jakožto stále stejně se opakující rozvíjení až do počtu všech možností rozčlenění nepřesahující danou ∞soustavu, čímž je soustava naplněna pro vytvoření jednotkového znaku soustavy o jednotku vyššího konečna ∞. Ve druhé soustavě se uvědomuje jinak prvenství než konečnost, protože prvenství je jako poznání, kdežto konečnost je smyslem dalšího vývoje až s poznáním poslední části.

Znaky proto můžeme mít libovolně názorné, protože čísla známe téměř všichni i s mnohými dětmi, jen je nutné upozornit na nulu, že se nejedná o číslo vňémaje, kdežto se vnímá jako číslo nejvyše možné dosažené ve zločinné soustavě. Průchozí branou projdou pouze dokonale čistí od všech povinností, protože jen po vině lze vinu odvinit na nevinu povině podle jediné vnímané brány jako všude stejná průhlednost, která všechno nenulaopačné zpět odráží, protože se jedná vždy jen v zájmu dobrého vývoje o lom do opačného prostředí, což v záporném prostředí zní bez lomu branou jen jako věčný zápor. Naopak náděj čistého lomu samočinně určují vždy jen upozornění na nepřirozenost a nesamočinnost jakožto jediné možné samočinně zbývající upozornění na neupozornění, které je z opačného vňémání neupozorněním na upozornění

umí číst každý z mladých, protože se číst jako dítě učí. Tato brána je však bez jakýchkoli zábran už odpočátku, jen se o tom nikde nepsalo, a když psalo, pak není možné mít už takový seznam předem a samočinně už jen při procházení se daným oborem. Zkuste vyhledat „moudrost“, a kde jí je nejvíce je také možné začít, protože vede zatím bezpečně až k objevu všeho posledního tohoto Světa a to s konečnou samočinností na vývoj světa ve Světě vnímaje prostředí podle svého vývoje. Naopak je však také jinou součástí celku, kdežto další naopak u více částí se také v každé z nich něco rozdělí, ale pokud je to už právě nově myšlené, pak to musí být také pro všechny správně, protože naopak je to pro všechny slévně (vnímání v Soustavě její jednotku, takže se jedná k vnímání o opačné vňémáňí, kterému mnozí špatně říkají „vhled“, který připomíná významem spíše vnímání cizího snu nebo nemocně vnímaná moc čtení mysly, protože naopak mocně vnímaná moc čtení mysly lze pouze k tomu vyspělým spoluvědomím samočinně si nechat spoluvědomím upozornění zapnutá, protože se vypnou samočinně až nebudou potřebná a tudíž vlohově vyspělá se jim bránit. Jenže jak jde vývoj dál, některé smysly ztrácejí na významu a tak můžou i zakrnět. Jenže zjistiti to můžeme přesně jen z přesných záznamů našich předků, a dokud na to nepříjdeme, pak nic z vloh nemůže ani zakrnět tak, že se to nedá obnovit. Takže kdo ucítil konec vlohy, pak má možnost se vrátit už také jako vyvolený ke své výchově podle toho jak se všechno naučil, avšak jako vyspělejší si musí toto ověřit na novém učni jen tím, že si toto učeň přečte, který má za úkol jen hledat a hlídat své učně, ale tak aby o nich jako noví učni nikdo jiný než ve stejně větvy nevěděl. Dokonce ani tito se nedoporučují všem zveřejňovat mimo Síť jakožto možní účastníci Sítě už jen tím, že je učněm nějak známý i všemi ostatními, ale i ve společném okolí, protože bez poslední podmínky se nejedná ani o oblastní síť, a natož tak o národní Síť.

343

přesně dle poměru převzatí odpovědnosti tomu odpovídajícím už samočinným převzetím stejně poměrně části podniku do osobního vlastnictví, které má právo původní vlastník daného oboru vlastnictví do svého vlastnictví zpět vyplatit jako odměnu za spoluodpovědnost jakožto sdílená odpovědnost všem známá také různě po různých oborech v daném podniku stejně jako v daném podnikání stejného oboru.

ale také to nesmí být hlupák, který přizná něco, na co se ještě nikdo neptal.

dokud nakradené nevrátí a pak nezaplatí ještě všem hráčům za jeho napáchané odhalení výchovné

porušitele slibu mimo společnost, takže okolím uvězněný ve svém domově

Trestné činy proti republice

Trestné činy proti základům republiky

Vlastizrada je trestný čin, který spáchá občan ČR ve spojení s cizí mocí nebo s cizím činitelem; rozvracení státu (účastenstvím na násilných akcích), terorismus nebo záškodnictví (v době válek a povstání).

Trestné činy proti bezpečnosti republiky

Trestné činy proti obraně vlasti

Trestné činy hospodářské

Trestné činy proti hospodářské soustavě

Trestné činy proti hospodářské kázni

Trestné činy proti majetku v socialistickém vlastnictví

Trestné činy proti měně a trestné činy daňové

Trestné činy proti předpisům o nekalé soutěži, ochranných známkách, chráněných vzorech a vynálezech a proti autorskému právu

Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných

Trestné činy proti výkonu pravomoci státního orgánu a orgánu společenské organizace a veřejného činitele

Trestné činy veřejných činitelů

Úplatkářství

Některé formy trestné součinnosti

Jiná rušení činnosti státního orgánu a orgánu společenské organizace

Trestné činy obecně nebezpečné

Trestné činy hrubě narušující občanské soužití

Trestné činy proti rodině a mládeži

Trestné činy proti životu a zdraví

Trestné činy proti svobodě a lidské důstojnosti

Trestné činy proti svobodě

Trestné činy proti lidské důstojnosti

Trestné činy proti majetku

344

Trestné činy proti lidskosti

Trestné činy proti brannosti

Trestné činy vojenské

Zákon byl vytvořen podle směrnice Evropského společenství č. 2000/31/ES. Spam definuje jako obchodní sdělení, což jsou všechny formy sdělení určeného k přímé či nepřímé podpoře zboží či služeb nebo image podniku fyzické či právnické osoby.

V roce 1994 zaplatil za jeden rukopis Leonarda da ??? americký podnikatel Bill ??? rekordní sumu: 30 milionů dolarů.

Nestálé prvky se také podle poločasu přeměny samočinně začleňují v daném prostředí jakožto v dané stejné soustavě, neboť přesně tak členitě také vznikala příroda samočinně, přičemž stačí vědět jen obecně, co se při přeměně opětovně udává. Jenže z přirozených prvků známe jen některé nestálých prvků, většina je stálých nerozpadající.

345

170ʎ18 Povinnost má dva významy plynoucí přímo z přípony „„po“ svůj či svém základu“, přičemž společným významem je dvojitost bo nulovost, ale obě současně nejsou možné ani v případě příponové „po svůj a současně po svém základě“, ani v případě společného významu „dvojitosti a současně nulovosti“.

Po kmen přicházejí živiny z kořene, ale po kmenu jdou živiny i do plodů, přičemž i kořen roste z určitých živin, ale která část rostliny určuje jak a odkud přes kterou část rostliny proudí živiny to už přitažlivost pádová (gravitace) neurčuje, protože živiny proudí i proti přitažlivosti pádové jakožto přitažlivost nepádová pro rostliny i živočichy a dokonce i v různých jiných různě se rozvětvujících trubičkách. Poslední rozvětvení se pak už přirozené nevětví, ale u krve ho chápeme a snad tomu už i rozumíme, že jde do buňky a pak zase jde z ní ten proud pro další výživu, takže základní buňka nepracuje ani není nijak činná, ale je pouze součástí nosného proudu, které mají nejdříve ochranu pro proudění výživy. Myšlená je však nejdříve ochrana všem základním buňkám společná jakožto trubky a pak i každé základní buňky ochrana též mezi sebou navzájem stejně dokonalá. Pokud už víme, na co je kmen dobrý, a to nejen doslova, je přímo srdcem avšak přímo už v živé soustavě. Prostředí mezi korunou a kořenem je potom už samočinně celým mozkem a to včetně všech napodobenin. A tak je to také z mozkem i pomozkem, kde srdce je pouze jadrovou částí pomozku, stejně jak je mozek prostředím obou možností posrdce. Mozkem lze proto vnímat všechno Prostředí ale už nelze vnímat jak toto stejné Prostředí vnímá jiný nejen stejného druhu, protože tomuto se dá už rozumě dospět a při opakování časem jako zvyk či vlohamy (nadzvyk) i samočinně, přičemž u vloh je to vždy samočinné ihned po určitém druhu probuzení, protože zaostalý druh dostává název, který mu už i probuzení stále připomíná.

Člověk se nejlépe dobře vysvětluje jako členitost věků, což je zkráceně Člověčnost znamenající vlastnost každého člověka sobě si samočinná a to vždy po naplnění a jiného úplného začlenění konečné soustavy. Člověk proto vnímá přirozenou cestu zdroje od srdce pro doplnění údajů mozkem vnímané, takže každý může vnímat všechno na Světě současně tak, jako to vnímá současně pro osobní Prostředí. Jen směr je opačný, ale u samočinnosti vždy předem daný, kdežto u nesamočinnosti rozhoduje většina, kde i Nikdo má jednu ze všech možností, protože to bylo vždy i před tímto daným pravidlem. Jinak se jedná o vměšování se.

Pokud je nejlepší možností „Nikdo“, pak je to myšleno nejlépe jen jedním jedincem, protože všichni takto myslící by se museli navzájem pobít bo by po boji zůstal jen jeden jediný, který by bez možnosti se množit jednoduše jednou zestárnul, pokud by nebyl Bohem, což národ zvaný „Bohémie“ nějaký Čech přejmenoval na Českou zemi, ale Moravu naštěstí Moravákům nepřejmenoval, avšak řeka Morava i z dálky protéká rovně, kdežto Dunaj se k Moravě vzájemně přikloňuje, tak proč by to nemohlo být jak za stara, kdy Dunaj měl určitě svoji platnost, jen pokud se nevlévá do jiné řeky nějak z boku, přičemž vyvinutější tu byl vždy před zaostalejším, což vnímají obě strany stejně, ale každý si to vykládá nejdříve po svém; přičemž zaostalý jako méněcený, což mu musí právě vyvinutější dokázat, že tomu tak není. Nejlepší vysvětlení je prozatím ve všemi sdílené Síti. Tyto tři slova však musíme v moudrosti volené vysvětlit. Kdo nevěděl o jaká slova jde, tomu se podbarvila. Kdo myslí jen na sebe, nemá rád ani svoji rasu, a natož pak někoho z rodiny. Kdo však myslí už na druhého, máme nejméně dvě možnosti skutečné i další dvě jen do hry, protože oboupohlavní jsou nižšími živočichy. A stejně je to u nepřirozených her s přirozeností svého pohlaví, protože přirozenou hrou je už také vývojová skutečnost všemu vývoji základní, takže taková hra už ani nebaví hrát, ale naopak uskutečňovat i samočinně pro další naplnění soustavy až po soustavu sobě vlastní jako srdce s mozkem obalující také ostatní všeho druhu a nejen všech druhů, jenže obalem je myšlena už i ochrana před nechtěným výbuchem, protože když chce výbuch hlupák, pak se nemůže divit, že ho tímto nikdo neupozorňoval už dříve.

Jenže i toto je upozorněním, takže kdo neumí číst, tak může navrhnou všem lepší čtení, a pak se se svými návrhy přímo v Síti veřejně podělit s ostatními ve stejné Síti, takže se zveřejňuje jako rodinné, rodové, druhové a nadrodové, kde nadrodem je už mínění nějakého jinak druhového než jiného druhu a protože je to vnímané až jako čtvrté v pořadí, pak pro čtvrtou soustavu je také samočinnost až čtvrtá. Zjednodušeně a současně Obecně je konečnost každé soustavy jen samočinná. Tato Moudrost má tímto první řád, který se zachovává už také samočinně nakonci. Mezi tím po prvním ani první to už nedokáže lepší vysvětlit, a proto si čeká až na toho posledního, který to vysvětlí ještě obecněji a současně jednodušeji přesně podle toho jak je to už všemi vysvětleno i před ním se všemi možnostmi souhlasně, ale má to také zcela opačné směry lepší jakožto další dobrá řešení přesně tak jak je vnímáme u proudění krve s výživou do buněk, pak z buňky do zdroje prodění, ale současně může být vyživená buňka také nějakým zdrojem něčeho ve zdroji. Nejlepší je to bez ztráty proudu v obvyklém prostředí, kde se vzájemně se všemi kmeny doplňují, přičemž i větev mezi větveními vnímáme jako kmen určitého řádu pořadí. Všechno co nějak dokážeme vnímat v řádech nějak

346

členěných a to včetně číselných, pak už nejen víme jak se čísla přičleňují, ale chápeme už i jejich věčné propojení. Ale jen Rozum vychází s dorozumívání se vzájemně opačně než má být, ale ve skutečnosti si to myslíme špatně. Čímž máme řešení až do sousedních soustav samočinná, ale stejně to mají také oba sousedi jinak vyspělí. Toto všem stačí jako přirozená ochrana, ale toto nikdo nepochopí dokud se necítí už jako myslící dopředu jen podle toho dokonalého, a proto je nula také všude jen otiskem do prostředí, které je možné poznat ihned, protože každá změna jednotky to dělá sama o sobě všemu v nule samočinně nulové jinak otisklé mezi sebou jednotkami, přičemž nikdo nikdy nikomu nevidí do hlavy, ale má možnost se to naučit vnímat přesně podle prostředí a dokonce podle probíhající změny prostředí i předvídat dokonale všechny možnosti z jichž pouze jedna ta poslední skládá od každého samočinně jen všechna upozornění do jediného pojmu „Nula“, jakožto na jedné straně upozorňující na každou část ze všech opačně myšlených částí či členů vývoje, protože Přirozeně se vyvíjí všechno co ještě není vyvinuté jakožto i jiná členitost vždy i samočinně. Výživa však nemusí mít směr vývoje stejný, protože tímto se právě liší kořen od koruny, ale jednou je to také koruna a současně kořen pravý k zemi, protože naopak mluvíme nejdříve jako levá k obloze a to je i doslova tak napsané, ale znázornit to můžeme různě kdekoli ve hře odpovídající iž cizí skutečnosti.

Člověk, jakmile si uvědomí zcela opačné myšlení, nikdy nesmí propadnout k podrobnějšímu myšlení, dokud si sám sobě nevysvětlí, že každý se řadí od jedničky, ale jednička je pootočená až do konce nakonci o jedinou pozici, kterou pak mezi všemi samočinně přerozdělí, až ho všichni žijící dospělí a současně vyspělý toto pochopit, že se jedná o samočinný pohon, kde se každý ve svém prostředí jen o jednotku posune, protože prázdné místo opuštěné lze pouze myšlenkou si vyměnit se sousedy všemi současně jako už nepotřebné ale současně potřebné místo pro souseda k dalšímu postupu v kruhu či jinak uzavřené soustavě.

Každý sice jsou činí ale jen ve své oblasti předávající to nepotřebné jako stejně potřebné sobě na jeho místě, kde se také za odměny potřebujeme dostat, abychom pochopili, že neustálé se opakování je někdy dobré zachovat, ale lepší je vnímat současně i jiná opakování jakožto jiný smysl přirozené samočinnosti, který se nám může podle takto uspané vlohy začít po probuzení vyvíjet. Člověk se ve skutečnosti vyvíjí i při spánku, protože u obecněji myšleném spánku ještě vlohy nechápeme, přestože si je uvědomujeme (znalost).

Znalost je proto jinou soustavou než chápání, jakoby zaostalejší, ale ve skutečnosti, když známe samočinnost dané soustavy jen z vnějšku dokonale, stačí nám to aby jejich pohyb byl nejlépe použitelný na společné léčení všeho, počínaje od obecného zločinu až po samotnou krásu v Moudrosti stejně členitou, protože hraní se už zase nebaví. Samočinností proto je už také „hra pro krásu a současně krása pro hru“ a to všem různě i ve vnitř hry i hraní, takže zase jinak členitě avšak spojené také pravidlem srdce, kde současně jak bije srdce, tak se domlouvají také části krve na společném postupu samočinně současně, jen je potřebné, aby se ještě kousek prázdna do jednotky přidal, aby i nadsoustava mohla používat samočinnost více zdarma, při společném pohybu samočinném stačí pouze jediná navíc jednotka, takže dvě tajné jednotky můžou už o sobě také vědět, přičemž jedna předala druhé něco své tak jako cítí, že předala druhému něco třeba už také všem známého, takže ne zcela zbytečně, ale jako nutnost pro pochopení dvou jako základní jednotka dorozumívání se rozumě, přičemž to nemusí být vždy sudý počet jednotek, protože jinak je to sudý počet všech možných otisků a to včetně výchozího, který tam byl ještě před prvním otisknutím jednotkou. Pokud potřebujeme cokoli naopak v liché s|potřebě, pak stačí opět jen myšlení mezi jednotkami s otisky nuly převrátit oproti sudému myšlení. A tak je to také naopak stejně, ale nevyspělí nechápou samočinnost jako první polovina k samočinným vlohám, které se přirozeně vždy nejlépe přizpůsobí, přestože od určitého členění si to musí člověčnost uvědomit jako druh věčný jen pokud nezničí sám nějaký druh ne|škodlivý, protože proti druhům škodlivým si zatím může vytvořit umělou ochranu, protože až pochopí škodlivost druhu jinému druhu (hadí jed škodící jiným druhům), lze mu potom někdy i porozumět jakožto se i dorozumět na trestu za poškození jen svému druhu, protože o jiných druzích nikomu nenáleží rozhodovat, protože jejich vývoj se určitě vyvíjel jinak než všichni svého druhu. Hady lze proto naučit, aby jejich potomci už nikdy neubližovali žádnému člověku, přičemž člověčna musí celý druh naučit jak se má vždy zachovat při přiblížovaní se člověka, ale také člověku (samočinně je už v oddalování se od člověka při škodlivosti a naopak je to přirozené nechat tak jak to je dané přírodou, protože každou škodlivost lze změnit také na prospěch tím, že se mu násilně odebírá jed pro lečení, přičemž se upozorňuje, že jed už jen v sousedství je znakem napadení, protože si nikdo nepřeje jedovaté prostředí. Nadbytek jedu (pro nadbytek léku) v sobě je však také nebezpečné, ale prodávat ho nikdo nemůže, protože by si připadal jako sám jedovatý „had“ stejně i na povrchu jen pro hru či ve hře neškodlivý). Mimo hru jsou pouze zločinci, protože i nudný hráč hráje už vývoj

347

na opačné straně jako zločinci, takže všemi nezločinci ostatními dokonale chráněný před všemi druhy zločinosti, mezi něž se počítá mimo Síť i veškerá hra. Ani takzvané „piškvorky“ nemusí být hrané poctivě, ale určitě je přímo u piškvorek poctivé hrát mezi dvěma nejméně vždy dvakrát a vždy sudě, přičemž poprvé volí prvního ten první, který ke hře vyzval, protože pak se prví už samočinně vždy převrací na druhého s každou další hrou. Začíná se však vždy nulou a pokračuje se také vždy opačně nenulou jakožto třeba znak překřížení. Na znaku druhém ani tak nezáleží, ale první mít ochranu v nula je vždy nejdůležitější, protože nula nikdy nikomu neuškodila, přičemž se z ní každý může vyvíjet a pak případně i upadat nebo si jen tak hrát s upadajícími. Současně upadat a hrát si je přece přirozeně zřejmým nesmyslem; jakožto jeden nějaký druh úpadku ze všech druhů úpadků. Nejlepší dobrá hra je proto na vývoj, přičemž se začíná pochopením zločinnosti jako jen jedničkové upozornění ve znaku (pojmu, a jiných členitostí) samotného zločinu. Takže první jednotka je jen prázdnotou, kterou samočinně naplňují všechny ostatní jednotky dla vlastního pocitu prázdnoty. Společná prázdnota proto už není jen po každé jednotce, ale i ta úvodní bez všech jednotek pro určitý počet a pak i pro jinak členěné členitosti. Hodnota je daná už také znakem, ale počet možností vzájemného působení jakožto návaznosti je potřebné už přesně číslovat, protože tak také je prostředí kolem přirozené. Návaznosti jsou jen nějak řádové ve své soustavě, protože až vzájemné vztahy se projevují mezi úrovněmi (čas má roky s dny, nebo roky s měsíci a tyto současně s dny jinak než jen po staru, nebo … i s různou členitostí samotného dne nebo i …). Ze vztahů už vnímáme taktéž vnitřní odlišnosti, takže nejen obecný obal, ale všem popsanou stejně vnímanou povahu po zvážení i vážení i rozprostření i rozrostení i uvědomění jakožto první jednotka vědomého vnímání přímo toho obecného a současně jednoduchého pro nejrychlejší možné lepší vnímání daným smyslem už i samočinně samočinného jakožto vloha podle návodu.

Návod není pro sebe potřebné popisovat, ale pokud se to všem potřebné nenaučí jiní stejně, pak dojde k jeho zapomenutí až do doby objevení jiné cesty třeba už dříve nějak zapomenuté a nyní jen touto špatnou cestou znovu připomenuté, přičemž se nesmí jednat o stejnou cestu už také třeba zapomenutou. Řešení je pouze v umělé Síti všemi stejně sdílené, která bude postupně míněna jako přirozená Síť světová se všemi propojeními na Síť čísel stejně jako na Síť společného Vědomí představované všem přímo vlastními ale jen sousedními Prostředími. V každém prostředí je však i nepatrná změna kteréhokoli jiného prostředí nějak současně prokazující se stejně či jinak nepatrně či patrně. Velká změna vždy ovlivňuje také více své sousedy.

Také jinak silný zvuk může nějak značit jiný směr vývoje, ale vždy je i možnost, že jenom upozorňuje, protože na nulu se upozorňuje nejdříve až poprvé je poznaný vznik jednotky, protože bez jednotky je stále nic, i když to vypadá jako nekonečno či jinak částečně. Jednotku si musí každý sám uvědomit jen obecně jako dítě, protože vyspělejší děti už umí svůj vývoj zaznamenávat, ale k tomu je musí upozorňovat mládež, která si zaznamenává vývoj už samočinně. Dospělí zase ověřují správnost upozorněních, protože až vyspělí dospělí nechávají ověření právě objevené samočinnosti, jen ji potřebují všemi všem dotvářet a pak i udržovat a pak i samočinně jakožto umění sloužící samočinnost obsluhovat i samočinně veškeré prasamočinnosti, protože starosamočinnost se obsluhuje nesamočinně, protože současná samočinnost se nám jeví zatím přirozeně jako nadpřirozená přirozenost, kterou stačí pouze doplnit až po samočinnou obecnou ochranu, která se doplňuje už samočinně podle popisu jednotlivých členů i k ostatním, kde jedním členem je také každý vztah.

Poslední člen se proto vždy jeví jen jako dokonale záhadný avšak samočinně se naplňující o všechna upozornění a to přesně vzájemně se sousedy se doplňující, protože každý soused nese v upozornění vlastním (ověřené) i část upozornění prvotního, takže tu vnitřní mezi vlastním a prvotním už ani nemusíme znát, pokud víme, že je v Síti už dokonale nejen prvním či prvně ověřená ale i nějak jinak dokázaná. Nejrozumější je prvním ověřená a jiným prvně dokázaná bo naopak prvně ověřená a jinak prvním dokázaná (i samočinně). Sobecké (či osobní pro Moudrost) je „prvním ověřená a jinak prvním dokázaná“, kdežto naopak „prvně ověřená a jiným prvně dokázaná“ je (třeba i hrou si na) první důkaz pouze něčeho obecného.

Moudrost si musí dokázat dobře pouze všichni dospělí už i vyspělí přímo v Moudrosti jako moudrost nuly, která se plní pouze upozorněními jakožto obecná ochrana proti obcházení kteréhokoli ze všech společných upozornění. Takže škůdcem už nemůže být ten co si jen hraje se všemi vědomě třeba už o všechen svůj nadbytečný majetek, protože o potřebný majetek se nikdy nehraje rozumem. Umělé peníze všem vždy už samočinně představují nadbytečný majetek, a proto se nejdříve vždy hraje o peníze, přičemž sázky můžou odpovídat i různým členitostem, nebo ve výchozím stavu třeba jen odpovídajícím vstupným hráčů do hry. Samočinně nezasahují do hry jen diváci, protože i ti vzdálení hráčemi nevnímaní přímo představují diváky platící. Hráči vnímají pouze jako ohlas ne|vnímaný vlastní či něktarého z protihráčů ale jinak stejné soustavy.

348

Členěníhry divák (i náhradník včetně všech nehrajících, ale bez činnosti v daném okamžiku pro hru)nedivák (současně činný pro hru)hráčrozhodčíobsluhujícířídící cvičiteluklízející či opravujícíošetřujícídružstvo (hráč bo nehráč jakožto náhradník, cvičitel, ...), divák, pořadatel (neřemeslo: osvětlovač,

ošetřovatel, opravář a jiný divák bo činný nedivák), rozhodčícvičení (příprava), představení (pohádka, veselohra, tanec, zpěv, … hraná či přehrávaná) bo soutěžení (zápas

či ovládání)skutečnostúpadekmyšlenka vlastnictví (osobní i společné)řemeslo (vývojář či údržbář), (učeň, pak dělník, pak odborník)s|potřeba (životní bo zábavní), (pod|nad)obvyklá

Umění (krasoumění)Kauzy (Souzení)Komedie (veselohra)ŘemeslaTanecNápojeFilm (pořady)Fitness (osobní cvičení)JídloHry (hry nevývojové)ZahradničeníZdravíDomovLiteratura (knižnictví)HudbaSítěOstatní (obecně)Party (sešlosti)NáboženstvíNakupováníSport (družstevní cvičení)DivadloWellness (dobrota)

cestovánírodina

170ʎ1ʎ Národní ne|spojení (slávský národ), vlastenecký ne|svaz (moravský nesvaz a slávský svaz), vlastní všem umě zařazené prostředí znamená „vlastenectví“ k danému prostředí přirozeně a k uměle nazvanému prostředí jeho zabráním nepřirozeně čili přivlastněním (slova neškodí, ale už lépe dobře upozorňují). Přivlastnění je nenásilné, ale kradmo, protože nelze okamžitě poznat ukradnuté|í věci a jinak zase nelze okamžitě poznat ukradnuté|í myšlenky zveřejněné už i dříve mimo Síť. Věc a myšlenka na stvoření takově Věci už však není myšlenkou, ale přímo skutečnou věcí daná podstata pro zjištění odchylek od skutečně

349

nejlepšího dobrého směru přirozeně i samočinného vývoje, kde známe jen počet postupných opaků dokonale, protože tak umíme skladat vše už dokonale ve dvojkové soustavě, jen dva řády dvou znaků však ctí soustavu a to třeba i dvakrát, ale tato třetí možnost je odhalena až vyspělejšími druhy druhům i vlastenectví, protože je to postup dospívání přímo pomocí druhé soustavy i po počtu řádů doposud nevnímaných, ale počínaje další (třetí) řád vnímat, až byl popsaný a v závorce i jako budoucí návrh trojkové soustavy, kde si jsou už také tři v rovině vzájemně rovni, přičemž postaru už nic neškodí, pak postaru dítě odliší otce od matky i jinak i … jen podle svého zájmu, protože konečným číslem je nejvýše možná soustava, kterou je potřebné nejdříve naplnit (je lepší dobře), ale „všem veřejně i při plnění“ je to už také lepší dobře dvakrát, takže celkem už třikrát lepší.

A to dokonce podruhé jsou tři dvojice, což se vysvětluje i jako osobně s jedním či druhým či s žádným, ale až ve třetí soustavě sám jedinec posuzuje samočinně stejný vztah mezi dvěma cizinci, tak jak 2sám s každým cizincem zvlášť a to třeba i současně, takže všichni tři stejně 3sám, takže lze konečně bezeztrát pochopit soudružný pohyb tři jednotek jedním směrem, přičemž poměr samočinnosti k nesamočinnosti v 3každé jednotce je u první soustavy 1:1, u druhé soustavy 1:2 (mylně se používá 1:3), kdežto u třetí soustavy je to už složitěji představitelné, protože se na 1:1 jen upozorňuje jako zastavení vývoje, 1:2 se představujeme jen jako naopak dvojdíl čehokoli k jednomu dílu své prázdnoty, přičemž oba společné díly prázdnoty musí vypadat spolu přesně jako další prázdné místo, takže máme dva dvojdíly čehokoli stejného a pak jeden dvojdíl prázdnoty. Nyní jde jen o přirozenou poučku, aby bylo možné bezpečně poznat, kterým směrem se oba dvojdíly pohybují, protože proti sobě se pohybují bijící, kdežto po sobě současně v ne|výhodě, ale po sobě střídavě jednodušeji vzájemně stejně, avšak zaostaleji než současně výhodně. Jen si musíme uvědomit, že ten první má vždy už i samočinně výhodnější pozici, tak aby druhý pochopil, že za prvním je díl jeho prázdnoty, který potřebuje právě přirozeně jen ten první zaplnit druhým, tak, že nejdříve si za sebou nechá svůj prázdný prostor a to veřejně ale i s oznámením od vzdalujících a přibližujících se sousedům. Zde už jsou mnohem rozmanitější možnosti, jak se kterým sousedům vzájemně propojeně zobrazují přesné výsledky o pohybu jejich společného souseda, přičem sousedy ani nemusí ti propojení být ale až od třetí soustavy.

Ani tři místa s dvěma jednotkami stále není třetí soustavou, přestože se podle tohoto vysvětlení přímo třetí soustava vyvíjí. Když letíme, tak poznáme směr pádu, protože jinak se vznášíme i ve stoje v letícím zařízení. Z pohodlného vstoje bezpečně poznáme směr padavý, kdežto zahrabaní všude kolem stejně (v lavině) to lze vnímat podle okolního tlaku, jinak pomůžou třeba sliny. Směr osobního otáčení pojmenováváme jen podle k otáčení kolmé tažlivosti, na kterou ukážeme vztyčeným palcem přímo takové ruky s ostatními sepnutými prsty, které ukazují stejný směr otáčení. Řešení je i jednodušší v tom, že se celým tělem otáčíme souhlasně podle pojmenované ruky k níž se otáčíme, ale toto vysvětlení je už méně názorné pro pohyb náboje (proud) vzájemně ovlivněný tažlivostí při náboji.

Proud je postupný (jeden po jednom místně) či násobný (vše současně v trubce i různě zatočené). Pokud by byla trubka přímá, pak by muselo být celkem x členů a každý s prázdnem y, kde xy + xπr3*4/3 =válec 2rxπr2, aby odpovídala prázdnota přesně jednomu členu. Prázdnota u každého členu je však vždy stejná a sice y = πr3*2/3, z čehož pak platí x:y = 4/3 : 2/3, což je opět 2:1. Po 2soustavě už samočinně nezáleží na počtu členů.

Nyní si však musíme uvědomit, že se jedná vždy pouze o uzavřenou trubku takže není ani zcela přímá a s kuličkami se vzájemně dotýkajícími, takže podrobněji to lze řešit jinak při rozpohybování a jinak při koulení a určitě i jinak při jiných možnostech odchýlení se od prostého přímého postupu dané samočinnosti. Přímost se nám však jeví až se světovější soustavou dokonaleji, přestože víme, že se o dokonalou přímost nejedná. Mezi dvěma jednotkami se však není možné ani vyměňovat, ale jen přiblížit a oddálit, kdežto mezi třemi jednotkami je možný postup už po kruhu, nesmí se však dotýkat, protože až při párovém počtu dotýkajících jednotek se valení v kružnicové trubce vzájemně neruší, ale naopak podporuje. Jednotkou každého jedince je proto i nejbližší prázdné prostředí, dle něhož soused má možnost včas špatné povolit a dobré odmítnout, jinak je už taktéž samočinně špatné odmítáno a současně dobré povolováno. Toto platí taktéž 2přirozeně, jakožto dvojspínač ve skutečnosti, kdežto pouze ve hře je možné používat i jednospínače, na něž se přímo samočinně jen upozorňuje při jakémkoli pokusu o ublížení, ale taktéž při nehraném pokusu o jiné poškození.

Že někdo povolí to špatné veřejně, neznamená, že je spoluviníkem, ale naopak, že zná viníka, protože mu chce nechápaje dalších následků pouze slovem jakožto i hlasem pomoci. Kdokoli špatné povoluje neveřejně, na tom nikomu nic není k odsouzení, protože o něm nikdo neví, jenže špatné se povoluje jen vypnutím dané

350

nesamočinnosti, přičemž ve skutečnosti tomu odpovídá taktéž 2opak se samočinným odmítnutím dobrého. Toto jen znamená, že se člověk se zapnutím špatného současně už také samočinně vzdává všeho dobrého tomu odpovídajícího. Toto však platí také 2opačně, že odmítnutím dobrého člověk samočinně zapíná špatné.

Ve dvojkové soustavě se proto myslí vždy jen po dvojicích a to potom také i jinak opačně, až jsou všechny možnosti s novým členem dobře vysvětlené a to včetně dobrých odpovídajících upozorněních na obcházení dobrého vysvětlení už také upozornění pochopené jako nesamočinné v Síti, neboť až rozuměná upozornění jsou v Síti samočinně. Pouze z lichých soustav je první nespárovaný člen vnímaný mezi dvěma prostory, kde jeden je obecný, takže se neposuzují členové, ale naopak mezičlenové mezi stejnými členy. Stejně je to u prvního členu jednotkové soustavy, přestože je zde i posledním členem. Takže u druhé soustavy už máme na výběr, kterou ze dvou možností budeme mít už trvale opačnou.

351

Odstranit zločiny plynoucí z nesamočinného dědictví lze přímo samočinným dědictvím, které je přirozené už samočinně rovně od všech řádů jen vlohových předků. To platí, i když si člověk přisvojí nevlohové dítě, protože také toto musí mít někde skutečně vlohové rodiče. V počátku je každý rád, když si sobě zabezpečí na stáří důstojný odpočinek, jenže ve skutečnosti, protože byl i jako dítě dříve vyživovaný, měl by zabezpečit také vlastním dětem jejich obživu. Člověk v současnosti by měl právě během asi poloviny svého života jako dospělý zabezpečit své nejen dětství (vrácením dluhu zabezpečením svých dětí) a také zabezpečit svoje stáří.

Člověk toužící zabezpečit jen své stáří, je nedospělým mít vlastní děti, jenže současné zřízení dobře neřeší ani zabezpečení vlastního stáří a natož pak svých dětí. Dobým řešením je, pokud i člověk s nějakou zdravotní celoživotní odchylkou bez jakékoli schopnosti být činný, je z dědictví svých předků důstojně zajištěný až do konce svého života alespoň na nejnižší obvyklé životní úrovni. Takový člověk však už nebude mít děti, protože je nezodpovědné je mít bez schopnosti být činný. Pokud by nějaké dítě přesto měl, pak by přímo jeho dědění přešlo na dítě, a o toto by byl neschopný také samočinně vyděděný. Výše vydědění odpovídá podle svého přesně polovině celoživotnímu zabezpečení dítěte. Na každé vydědění je případný partner včas samočinně přímo Sítí upozorněný. Zaostalí duševně ale také tělesně jsou tímto dostatečně dobře vyřešeni.

Také během činného života se však může stát, že se člověk stane neschopným se potřebně zabezpečit třeba po nějaké nehodě, protože u nemocí lze už přesněji předpokládat při nedodržení určitých zdravotních zvyklostí blížící se neschopnost. V Síti je na takové blížení se každý už od dětství upozorňovaný, protože jsou všem veřejně známí už také všichni vlohoví předci až do určitého řádů, takže už i s určitou předvídatelností. Každý rodič a druhý taktéž by měl také svým dětem zabezpečit nejméně stejné bezpečí jaké měl a má sám a navíc o řád známější všechny možnosti pro dokonalejší předvídání bo přímo už možná též pro způsob léčení.

170ʎ21 Odedávna je daná v Moudrosti volba přirozenosti a to samočinně bez jakýchkoli umělých nesmyslů. Vše ve Světě se samočinně děje přirozeně, přičemž i živelné pohromy jsou přirozeně dané proto, aby nás učili přirozené obraně proti těmto pohromám. Také celý Svět měl svůj počátek a spěje také ke svému dosažení, jenže během celého děje zaznamenává všechny své události do své paměti jakožto všemu živému i společné vědomí. Všude kolem nás společné vědomí nám stačí už jen všem odhalit a odhalení také všem potomkům zaznamenat do všemi sdílené Sítě, protože jinak bude odhalení zneužito jako zbraň pro ovládaní jednoho jiným ve stejném druhu. Takové zneužití sebou nese přímo přirozený zánik daného odhalení, jednoduše jen proto, že už není známý počáteční smysl vnímání toho odhalení, na který se už v počátku zneužití zapomělo.

Nejhorší vládou je lidovláda, protože zde se nikdy nikde neví, kdo komu vládne.

352

170ʎ22 <zdroj: https://www.anobudelip.cz/smlouva/>

SMLOUVAANDREJE ??? S OBČANY ČESKÉ REPUBLIKY

Vážení spoluobčané,mám pro Vás naléhavou zprávu a prosím o chvilku Vašeho času.

Předstupuji před Vás dnes jako lídr hnutí ANOa chci Vám jasně říci, co budu, a co nebudu dělat,

pokud hnutí ANO vyhraje volby a já budu řídit vládu České republiky.

Téměř všichni politici a novináři mě neustále napadají, že chci naši zemi posunout k autoritářskému režimu, že mám problém s demokracií, nebo že jsem nebezpečím pro naši zemi. Chtěl bych Vám teď s plnou vážností a jednou provždy říct: jsou to naprosté nesmysly. Můj plán je pochopitelně zcela jiný a cítím, že Vám ho dnes musím říct.

Proto Vám předkládám tuto smlouvu a prosím Vás, chápejte ji jako můj osobní závazek a slib, že budu s plným nasazením, jak je mým zvykem, sloužit Vám a naší zemi, České republice.

Přál bych si, abyste si byli naprosto jisti, že Vás nikdy nezklamu a že nikdy nezradím principy, kvůli kterým jsem šel do politiky a na kterých vzniklo naše hnutí. Jsou úplně jednoduché: nelžeme, nekrademe a pracujeme pro Vás. Chci Vás ujistit, že se budeme snažit budovat úspěšnou zemi, ve které budou naše děti chtít žít a pracovat, a na kterou budou hrdé.

ZAVAZUJI SE PROTO VÁM VŠEM OBČANŮM NAŠÍ ZEMĚ:

1. Budu vládu řídit s péčí řádného hospodáře. Budu šetřit naše společné peníze a usilovat o efektivní stát.2. Budu Vám vždy naslouchat, zůstanu s Vámi v častém kontaktu tak jako doposud a budu se snažit řešit Vaše

každodenní problémy.3. Budu podporovat a rozvíjet demokracii v České republice a chránit svobodu a důstojnost každého člověka.4. Budu se snažit zefektivnit fungování veřejných institucí a změním jednací řád sněmovny po vzoru

Německa, abych omezil zbytečné a nesmyslné blábolení politiků..5. Odmítnu všechny pokusy o destrukci nezávislého státního zastupitelství a soudnictví a budu vždy bojovat

za vymahatelnost práva a rovnost lidí.6. Zasadím se o nezávislost policie, která nesmí být pod vlivem politiků. Korupce se musí vyšetřovat u politiků

na všech úrovních.7. Slibuji, že na nejvyšší míru ztížím život korupčníkům a lidem, kteří vysávají veřejné rozpočty a tím i Vaše

daně.

DÁLE VÁM SLIBUJI:

1. Zasadím se o pravidelné zvyšování důchodů a základní důchod navýším jednorázově všem stejně.2. Mladým rodinám pomůžu s bydlením a dostupností jeho financování.3. Budu usilovat o kvalitní a dostupné zdravotní a sociální služby pro každého.4. Z vyššího výběru daní Vám vrátím peníze, které Vám vzaly předchozí vlády.5. Budu prosazovat nižší zdanění práce tak, aby Vám zbylo více peněz na výplatní pásce.6. Budu se snažit řešit dlouhodobě neřešený problém vyloučených lokalit.7. Nezvýším daně firmám a živnostníkům. A během následujícího volebního období udělám maximum pro to,

aby ubylo byrokratických povinností pro podnikatele, a zjednoduším styk lidí s úřady.

353

ZA VELMI DŮLEŽITÉ POVAŽUJI:

1. Jsem pro jednotnou Evropu, pro takovou, kde se hraje fér a nikdo v ní není druhořadým členem. Kde v důležitých otázkách nepřehlasují velké státy ty malé. A rozhodně nechci další předávání našich kompetencí do Bruselu.

2. Zavazuji se, že Česká republika v následujícím volebním období nepřijme euro.3. Zavazuji se, že zvýšíme výdaje na obranu s cílem zajistit bezpečnost našich lidí.4. Zavazuji se, že budeme v Bruselu bojovat za zastavení ilegální migrace a řešení migrační krize mimo

Evropu.5. Nikdy nevpustíme na naše území ilegální migranty a nebudeme nikdy souhlasit s rozdělováním migrantů

podle povinných kvót.

A SAMOZŘEJMĚ:

1. Zavazuji se, že v žádném případě nezneužiji politickou funkci ve svůj prospěch. Jako doposud budu posílat veškeré příjmy z politiky na charitu.

2. Slibuji, že na ministerské posty budu prosazovat odborníky bez ohledu na politickou příslušnost.3. Slibuji, že veřejné peníze budu rozdělovat ve veřejném zájmu a apoliticky.

Na všechno, co jsem zde řekl, Vám dávám své slovo. Pokud se mnou souhlasíte, prosím o Váš hlas pro hnutí ANO. Přeji si vládu, která sice věcně diskutuje, ale nehádá se a řeší skutečné problémy lidí. Když podpoříte

naše hnutí, budeme moci udělat Českou republiku zase o něco lepší.

A nezapomeňte, volby jsou už tento pátek a sobotu, 20. a 21. října. Ty nejdůležitější volby v historii naší země. Jde v nich o všechno. Vy rozhodnete, jestli chcete změnu, nebo vládu tradičních politiků na věčné časy.

Tohle je první a také poslední pokus. Žádný další nebude.Teď, nebo nikdy

________________________

Váš podpis

354

Občane ???, Vaše smlouva s námi ostatními občany je jednostraná tak, jako když s někým mluvíte o svém budoucím zájmu zastupovat ostatní. Což je v pořádku, ale nejdříve musíte vědět, co vše máte zastupovat, kdo z poctivých lidí všechno to vše také stejně potřebuje a pak také jak to vše máte zastupovat srozumitelně (necizími slovy národního jazyka) nejen nám, ale všem. Předně je potřeba přeložit Vaše cizí slova do češtiny a až potom takto podbarveně je označené to důležité, co je zatím opomíjené avšak všem potřebné prosadit.

Cizímu pojmu „re-publika“ dnes téměř nikdo nerozumí, protože neví, že to v překladu znamená předložku „pře“ vyjadřující znovu opakované a základ „veřejnost“, takže pře-veřejnost. Taktéž cize pojímaná „politika“ znamená česky obecné spravování někým obecně rozumějícím obecnostem.

Občanům je určitě už i srozumitelnější, když se cizí slova nejen přeloží do češtiny ale pak se i barevně doplní jednostraná smlouva jednoho vůdce jedné strany o vysvětlení jeho omylů a pak i o samočinný význam všech kdo nedůvěřují žádné jiné vládě než té, která pouze podporuje všem poctivým lidem jedinou sdílenou Síť a to tak, že se vláda v bezúřednickou všemi řízenou nevládu plynule bez násílí ale velmi rychle dle přirozených počátků, výskytů, poznatků, chápání, rozumění, myšlenek ale i dle umění myšlenky uskutečnit jen rozplyne. Všechny tyto doplňky však může kdokoli jiný doplnit o jinak myšlenou sdílenou Síť, ale pokud není ještě skutečně vytvořena, pak stačí jen doplnění obecné i s ochranou samočinou přímo v Samočinnosti. Takže ...

SMLOUVAANDREJE ??? S OBČANY ČESKÉ PŘEVEŘEJNOSTI

Vážení spoluobčané,mám pro Vás naléhavou zprávu a prosím o chvilku Vašeho času

Předstupuji před Vás dnes jako vůdce hnutí ANOa chci Vám jasně říci, co budu, a co nebudu dělat,

pokud hnutí ANO vyhraje volby a já budu řídit vládu České převeřejnosti.

Téměř všichni obecníci a novináři mě neustále napadají, že chci naši zemi posunout k výstřednímu zřízení, že mám spor s lidovládou, nebo že jsem nebezpečím pro naši zemi. Chtěl bych Vám teď s plnou vážností a jednou provždy říct: jsou to naprosté nesmysly. Můj popis je pochopitelně zcela jiný a cítím, že Vám ho dnes musím říct. Ochrana dokonalá proti i takovému napadání je tak jako každému pouze ve společně sdílené Síti.

Proto Vám předkládám tuto smlouvu a prosím Vás, chápejte ji jako můj osobní závazek a slib, že budu s plným nasazením, jak je mým zvykem, sloužit Vám a naší zemi, České převeřejnosti. Protože nevíme, co je Vašim zvykem, škrtáme tuto část, a dále upozorňujeme. Poctivě lze závazky a sliby myslet pouze přes všemi sdílenou Síť, kde se s|potřebitel „samočinně zavazuje“ svoji s|potřebu uvádět co nejjednodušeji ve všech podrobnostech, protože dle těchto údajů jsou přímo Sítí vyvoleni nejvhodnější takovou činnost „přislíbit“. Posloužit všem proto může jen ten, kdo s plným nasazením podporujete takto sdílenou Síť vytvořit, a potom až v Síti jsou už i přísliby samočinné a s|potřeba alespoň všeho pro obvyklé žití je také zaznamenávaná samočinně do Sítě, protože vše pro neobvyklé žití si už musí každý sám nesamočinně do Sítě zaznamenávat.

Přál bych si, abyste si byli naprosto jisti, že Vás nikdy neomámím a že nikdy nezradím základy, kvůli kterým jsem šel do obecnosti a na kterých vzniklo naše hnutí. Jsou úplně jednoduché: nelžeme, nekrademe a pracujeme pro Vás. Chci Vás ujistit, že se budeme snažit budovat úspěšnou zemi, ve které budou naše děti chtít žít a pracovat, a na kterou budou hrdé. Protože se jedná o stejné základy jako zde smlouvou uváděné, pak platí také vše doplněné pro nejednostranou smlouvu. Jinak by se nejednalo o smlouvu ale jednostraný jednoho vůdce předpis všem lidem toto předepisující, což je už také původcem smlouvy míněno jako zrada základů. V Síti jsou samočinnými základy také to, že ve Skutečnosti všichni nelžou, nekradou a také jsou ti vyspělí nejvhodněji činní pouze podle s|potřeb všech ve svém prostředí. Ve Hře všem veřejné se však lhát může. Krást se může jen to co je přirozenou součástí všeho co si lze ve Hře brát zpět jakožto návrat všem ukradnutého společného vlastnictví nějakým dříve přivlastněné. A přímo touto činností toho, kdo vrací všem zpět jejich společné vlastnictví je „Loupežnictví“, takže i všem je výhrou vždy něco společné vrácené.

355

ZAVAZUJI SE PROTO VÁM VŠEM OBČANŮM NAŠÍ ZEMĚ:

1. Budu vládu řídit s péčí řádného hospodáře. Budu šetřit naše společné platidla a usilovat o účinný stát. Vláda se přece neřídí, ale naopak pojem „vláda“ je přímo daný určitým řízením těch, kdo nevládnou. Takže lépe zní: Budu veřejně (i přes Síť) vládě předkládat vlastní podporu všem sdílené Sítě vnímané i jako samočinné řízení nejvhodnějšího výběru hospodaření (přesně ze všech možností i méně vhodných hospodaření, která jsou v Síti vedená samočinně už jen jako upozornění na pra/starohospodaření). Přes Síť se šetří všem společná platidla už samočinně, což představuje také vznik samoúčinného státu všemi se stejnými možnostmi si sdíleně řídit všechny oblasti vlastní s včasným vysvětlením všem sousedům, což naleznou nejen sousedi přímo v Síti, protože jen tak mají možnost vždy včas odhalit případné vměšování. Nejbližším sousedům je vždy nová myšlenka přímo i samočinně Sítí oznámena i s dobou započetí takovou myšlenku uskutečňovat. Zde je to i celostátními volbami představitele státu, kterému lze důvěřovat jen proto, že tuto myšlenku všem ostatním už zahraničním sousedům včas a přesně tak jako zde představuje.

2. Budu Vám vždy naslouchat, zůstanu s Vámi v častém spojení tak jako doposud a budu se snažit řešit Vaše každodenní spory. Nejlépe dobře je to možné i všemi pouze přes stále zdokonalující se nástroj – přes všemi společnou sdílenou Síť oproti doposud sítí nesdílených ale vlastnících jen jedinci či skupinami v zájmu jen prospěchu jejich. Tento bod je však po vylepšení předcházejícího bodu už samočinně přirozený, takže se nemusí v Síti už ani znovu uvádět. V prvé řadě se zasloužím o vytvoření tohoto nástroje – Sítě.

3. Budu podporovat a rozvíjet lidovládu v České převeřejnosti a chránit svobodu a důstojnost každého člověka. U lidovlády nikdy nikdo neví, kdo koho řídí, tak jak uvádíte též v bodě 1, a proto se lidovláda myslí dobře jen jako lidosdílení, a tudíž bez vládnutí jeden jinému, což je možné jen sdílenou s|potřebou všemožných dobrých činností, takže opět jen přes Síť dobře jakožto bezvládí ale už dokonale řízené. A uvedené už zase v bodě 1 i s pojmem znamenající lidmi sdílené. Ochrana nejen svobody a důstojnosti je proto daná už samotným sdílením, takže i tento bod bude zbytečné v Síti dále úvádět. Místo něho by bylo možné uvést třeba jen toto: S dokonalostí podpory všemi sdílené Sítě, se už samočinně zdokonaluje každá ochrana proti všem ne|známým zločinům, a proto je tato podpora samočinnou přirozeností všem.

4. Budu se snažit o účinější správu veřejných úřadů a změním jednací řád sněmovny po vzoru Německa, abych omezil zbytečné a nesmyslné blábolení politiků. Protože neznáme vzor Německa, pak: Podle vzoru cizího nikdy nic nechceme, ale naopak chceme vše podle světového vzoru Přírody vysvětlující ochranu přirozenou proti přírodním pohromám, boť jinak se jedná o vysvětlené vzory přirozeného vývoje a to i mezi nějakými dvěma či více pohromami jakožto společný dokonale bezpečný střed proti okolním pohromám. Jinde může být pohroma jen jedna, protože vše opačné je už jen přirozený vývoj. Jakékoli cizí zřízení se také liší od domácího zřízení, už jen proto, že mluví s jinak významovými pojmy, než jsme sami zvyklí je vnímat. Němčina používá spojku „und“ stejně jako naši spojku „a“, kterou vnímáme vždy jako současně platící pro obě strany spojkou spojené. Jenže se spojkou „i“ už vnímáme vývoj předcházející části platící samostatně a spojkou „i“ přímo doplněné i o další souběžnou část. V němčině a dokonce ani v anglištině se význam naší spojky „i“ nevyskytuje, a proto neumí ani takto dobře jednoduše vnímat její význam. Na druhé straně zase náš národ nemusí správně rozumět cizím pojmům, a proto je také bez sdílených názorů jakýkoli cizí vzor pro domácí národ vždy nepřípustný. Odlišnost spojky „a“ pro obecnost od spojky „i“ pro vývoj lze doplnit i o spojku „e“ pro úpadek na následující, což však už používáme nějak složitěji jako třeba ve spojení „a také“, „i též“ aniž to zatím sami česky dobře chápeme a natož abychom tomu už i rozuměli. A pokud sami nerozumíme jedinečnostem každého českého pojmu, pak to neumíme vysvětlit ani cizincům, ale lze na to už cizince veřejně upozornit, protože někdo přímo z nich má k tomu své jedinečné vysvětlení, které sice jako první neobjevil ale do Sítě všem jen jako výhradní druhý doplnil.

5. Odmítnu všechny pokusy o ničení nezávislého státního zastupitelství a soudnictví a budu vždy bojovat za vymahatelnost práva a rovnost lidí. S tímto souhlasíme, ale na druhé straně doplňujeme, že součástí Sítě je bezpečně plynulý a přesto nejrychleji možný přerod nezávislého státního zastupitelství a soudnictví ve všemi sdílené nezávislé státní zastupitelství a soudnictví jakožto nejvývojovější stupeň dané soustavy.

6. Zasadím se o nezávislost strážnictví, která nesmí být pod vlivem obecníků. Podvodnictví se musí vyšetřovat u obecníků na všech úrovních. Dát někomu nezávislost je jako dát mu moc vládnout všem, kdo s ním nějak souvisí. Součástí Sítě je také sdílené strážnictví zajišťované už povinně (a tudíž neovládané) jen

356

zločinci osobními záznamy v Síti, což poctivý člověk samočinně není povinen, protože po žádné vině ani není. Je nutné pochopit, že pouze přes Síť se sami jen podvodnící vždy navzájem odhalují a hlídají.

7. Slibuji, že na nejvyšší míru ztížím život podvodníkům a lidem, kteří vysávají veřejné rozpočty a tím i Vaše daně. Přes sdílenou Síť je to všechno už samočinně řešeno, boť se platí jen bezhotovostně a přes veřejné 1osobní platební účty, takže každý zájemce má dokonalý přehled o ne|poctivosti také cizího převádění.

DÁLE VÁM SLIBUJI:

1. Zasadím se o pravidelné zvyšování důchodů a základní důchod navýším jednorázově všem stejně. Nutné však průběžně a včas doplňovat, od koho a kolik jednotlivě je toto navyšování placené, protože každou ztracenou „korunu“ musí viník ze svého také za trest doplatit. V Síti se doplácí vše samočinně, protože jsou všem zveřejněné všechny osobní každému jedinečné účty, a také proto, že se tak doplácí okamžitě a tudíž i nejjednodušeji. Obhájit jakoukoli část svého obvinění lze však jen s důkazem svědčícím samočinně o jiném zločinci, jenž místo obhájeného dané platidlo ztratil či také jiné společné vlastnictví zpronevěřil.

2. Mladým rodinám pomůžu s bydlením a dostupností jeho splácení. Přes Síť se poskytují nejen mladým ale všem samočinné bezúročné půjčky ale jen do výše svého osobního vlastnictví doposud nezastaveného, přičemž nazastavitelná část osobního vlastnictví je ta potřebná pro nejnižší možné obvyklé žití, které je ještě důstojné. V Síti je toto řízené opět samočinně bez úředníků a proto také bez úroků, takže už také ten, kdo svojí činností vytvořil jinému potřebnému část obchodního zboží, může si také tuto část zboží zastavit samočinně koupí sobě potřebného zboží, protože prodejem osobně vytvořeného zboží jinému avšak až danému s|potřebiteli se půjčka už také samočinně splatí. Nesamočinné půjčky se přes Síť poskytují pouze ve Hře, protože i takto navazující zástava ve Hře není skutečnou. Do hry lze však vložit nejen osobní umělá platidla, ale také osobní avšak nesíťové vlastnictví, o které se hraje jako o platidla, přičemž moudrý člověk takovou hru hraje pouze za účelem výchovy hlavně všech souvisejících zločinců.

3. Budu usilovat o jakostní a dostupné zdravotní a soudružské služby pro každého. Jsou s|potřební činností, takže v Síti se už o ně usiluje všemi už hromadně sdélením a dokonce i se samočinnou přirozeností.

4. Z vyššího výběru daní Vám vrátím platidla, které Vám vzaly předchozí vlády. V Síti se nikomu daně neplatí, protože je všechno samočinně sdílené jako s|potřeba činností přesně mezi všemi účastníky jen dle okamžiků činností počítané. I při myšlení si může člověk zaznamenávat svoji přestávku, tím že zaznamená třeba zcela jinou činnost, nebo také jinak neprovádí do Sítě záznam myšlení. Mezi psaním se také přemýšlí o tom co se napíše, ale také při opětovném čtení si člověk nějak myšlenky upřesňuje. Jenže bez uskutečnění myšlenky je stále neprospěšnou, a proto se neplatí za myšlení nikomu nebo jen tomu prvnímu za dosažení první nejobecnější myšlenky „Moudrost“, protože podle ní se už jen ostatní myšlenky stejně myšleně doplňují ale také různě přesně jen dle používaných číselných soustav.

5. Budu prosazovat nižší zdanění práce tak, aby Vám zbylo více platidel na výplatní pásce. V Síti je to už samočinně bez daní vysvětlené též v předchozím bodě, a tudíž i jako nejlepší nejnižší zdanění práce.

6. Budu se snažit řešit dlouhodobě neřešený spor vyloučených oblastí. Řeší se samočinně v Síti.

7. Nezvýším daně podnikům a živnostníkům. A během následujícího volebního období udělám nejvíce pro to, aby ubylo úřednických povinností pro podnikatele, a zjednoduším styk lidí s úřady. Nejjednodušší je úřad samočinně se doplňující o sdílené údaje, takže bez úředníků, čili bez úřednických povinností i pro podnikatele či jinak myšlené obchodníky sdílející si jen s|potřebu činností. Každý podnikatel používá pouze sdílené účetnictví, které je přímo v Síti, čímž ušetří nejen na úřednících, ale například i na správě svého majetku, na řízení a na jiných s|potřebách bez jakéhokoli dohadování, smlouvání a bez jiných nesdílených čili tržních způsobech současných zbytečností.

ZA VELMI DŮLEŽITÉ POVAŽUJI:

1. Jsem pro jednotnou Evropu, pro takovou, kde se hraje poctivě a nikdo v ní není druhořadým členem. Kde v důležitých otázkách nepřehlasují velké státy ty malé. A rozhodně nechci další předávání našich příslušností do Bruselu. Jen pro doplnění; jednotnou Evropou se rozumí i dorozumívání se stejně jednotně s celým Světem, jenže už také mimo hru, veřejně i mezi zločinci, je sdílená Síť jedinou možnou cestou k poctivosti. O poctivosti se „nehlasuje“, protože je daná přirozeně výchozím bodem před každým hlasováním. Jenže jen obecně o nezločinu se už hlasovat musí, aby také všichni jinak hlasující věděli, že

357

hlasují už jen o možném zločinu, protože už samočinnou volbou se vždy zločinu zabraňuje. Mimo Síť se první bod hlasování vždy obchází, takže se jedná přímo o chystaný zločin. Ale až v Síti si lze takto už i hrát.

2. Zavazuji se, že Česká převeřejnost v následujícím volebním období nepřijme euro. Nikdy nedává smysl přebírat nějaká umělá platidla, ale naopak dává smysl pro dobro veškeré hotovostní platidla směnit opět zpět na zlato a pak i na jiná úředně samočinně vedená společná vlastnictví a pak už platidlo používat jen jako bezhotovostní zajišťující s veřejnými účty samočinnou bezpečnost lidí, protože se tímto samočinně a trvale odstranňují všechny možné zločiny spojené přímo se všemi umělými platidly.

3. Zavazuji se, že zvýšíme výdaje na obranu s cílem zajistit bezpečnost našich lidí. Dobro nikdy nebojuje, ale tvoří si obranu na úkor – z výdajů však jen všech zločinců, protože bez zločinců není potřeba ani obrana. Přirozeným platidlem je čas a proto se člověk cítí bezpečně zajištěný jen při stejném odměňování za stejně jakostní činnost druhu jakkoli pro obvyklý život jinému s|potřebnou a toto platí také pro všechny cizince umějící se jazykem domácím dobře dorozumívat, kteří se za prací do země přestěhovávají.

4. Zavazuji se, že budeme v Bruselu bojovat za zastavení nezákonného stěhování a řešení stěhovatelského úpadku mimo Evropu. Kdokoli chce už jen navštěvovat jiné země, pak se musí nejdříve ve vlastní zemi naučit jazyk navštěvované země, jinak musí za učení platit všem z okolí, koho zdržuje od činností přímo daným překladem. U přestěhování to platí stejně, takže nejjednodušší je používat přímo síťový Překladač, kterým se zachovává také zabarvení hlasu a nejen význam pojmů. S takovým zařízením je pak už také spojený platební průkazující účet, přičemž podle jeho stavu se také samočinně povoluje návštěva na nejvýše možnou dobu a pak už také možné přistěhování přesně podle vlastních činností ale jen těch v dané oblasti s|potřebných. Žádné jiné vysvětlení „boje“ není možné, a proto je to boj jen takto hraný, protože ve skutečnosti se o boj nejedná, ale naopak se jedná o přizpůsobení se danému prostředí.

5. Nikdy nevpustíme na naše území nezákoné stěhovalce a nebudeme nikdy souhlasit s rozdělováním stěhovalců podle povinného podílnictví. Každý se může kdekoli po veřejných místech pohybovat, ale bez jakéhokoli vměšování se jiným do jejich života, přičemž může být také stejnou součástí s|potřebních činností. Jediná podmínka jakkoli myšlené návštěvy je proto daná jen jako takto myšlená součást sdílené Sítě, a to už bez jakéhokoli umělého přerozdělování utečenců, kteří se nedokáží ani takto jednoduše přizpůsobovat. V Síti je každé vměšování řešené samočinnou platbou vměšovatelem i znevýhodněnému.

A SAMOZŘEJMĚ:

1. Zavazuji se, že v žádném případě nezneužiji obecnickou úlohu ve svůj prospěch. Jako doposud budu posílat veškeré příjmy z obecnosti na dobročinnost. Chovat se obecně, prosazovat obecně dobro a to včetně jeho dobrých nástrojů je obecnickou úlohou. Dobročinností je podpora pouze dobrých myšlenek a to především té nejlepší – všemi sdílené Sítě, která řeší všemi všechno obecně až prostě (slovy), složitě až podrobně (obrázky) a také mnohoznačně až jednoznačně (čísly). Samozvanci, kteří řídí jakoby nějakou „dobročinnost“ mimo takovou Síť, mají možnost cokoli skrývat a tudíž i lhát a jinak podvádět, což je prostě slovy řečená zločinnost, která se jednoznačně v číslech vyjadřuje jen vyššími příjmy samozvanců, než mají všichni obyčejní lidé, a to bez ohledu na to, zda posílají své příjmy na takovou „dobročinnost“. V Síti se pochopitelně zveřejňují a odhalují všechny potřebné údaje i o takovýchto „dobročinnostech“.

358

2. Slibuji, že na vládovedoucí postavení budu prosazovat odborníky bez ohledu na obecnostní příslušnost. Pokud se všechny postupy srozumitelně (česky) zveřejňují v Síti, pak je odborníkem každý, kdo umí česky a chápe odpovídající postup. Potřeba takovéto Sítě je jedinečným Postupem a to pro všechny ostatní postupy.

3. Slibuji, že veřejné platidla budu rozdělovat ve veřejném zájmu a neobecnostně. Ve veřejném zájmu je především zdarma přístup ke všem potřebným postupům. Taková potřeba však muže být jak jediným člověkem tak i všemi lidmi, neboť i jediný člověk může i všem něco dle zveřejněného postupu vylepšit. Vše se řeší přímo Sítí. Veřejná platidla jsou z dluhů a daní a proto je poctivá veřejnost nechce stejně jako nechce platit daně, ale naopak chce, aby dle síťových postupů bylo všem vše poctivé poctivě odměněno těmi, kteří zboží dle takových postupů vytvořených koupili. Samotný postup však nikdy zbožím není proto, že z žádného božího zdroje (ze společných surovin a proudů) nevzniká.

Na všechno, co jsem zde řekl, Vám dávám své slovo. Pokud se mnou souhlasíte, prosím o Váš hlas pro hnutí ANO. Přeji si vládu, která sice věcně rozmlouvá, ale nehádá se a řeší skutečné spory lidí. Když podpoříte naše

hnutí, budeme moci udělat Českou proveřejnost zase o něco lepší.

Nejlepší bude, pokud se budou veškeré spory řešit pouze Sítí, protože mnohé spory se vedou mezi lidmi jen zlými, kteří se chtějí navzájem okrást nebo chtějí nějaký zisk, výhodu či prospěch a to na úkor i jiných lidí. Náklady jsou hrazeny například z daní, spor se vede o podnik, kde pracují poctivci nebo o produkt vytvořený poctivci, a když majitel podniku prohraje, pak ztrátu dorovnává na úkor těchto poctivců. Naopak, když vyhraje spor, pak si výhru nechá pro sebe nebo na zvětšení působnosti svého podniku (poctivcům nic nedá). Vzhledem k jednostrannosti nejen Vašich slov ale všech obecníků, dáváme samočinný hlas pouze takto vyvíjející se sdílené Síti, bez ohledu na to, kdo ji už takto počatou uskuteční, pak postupně pozná, chápe a rozumí v ní uvedeným sdíleným myšlenkám - postupům, dle kterých se člověk učí různému umění své smysly s myslí tak zdokonalovat a objevovat až dosahuje všechna s|potřebná dobrá umění už i vlohově.

A nezapomeňte, volby jsou už tento pátek a sobotu, 20. a 21. října. Ty nejdůležitější volby v dějnách naší země. Jde v nich o všechno. Vy rozhodnete, jestli chcete změnu, nebo vládu obyčejných obecníků na věčné

časy. Tohle je první a také poslední pokus. Žádný další nebude.Teď, nebo nikdy

Všichni co si sdílejí své s|potřeby, si tímto sdílí už samočinně hned a tudíž i bez jakýchkoli voleb a už také bez obecníků vždy jen ten nejvhodnější způsob používání čehokoli s|potřebného. O tom všem ostatním ať si volí už kdokoli s kýmkoli, ale vždy už bez nás a bez toho, aby to bylo na náš úkor. Jinak jde o zlé činy (zločiny).

359

170ʎ24 Nevědomý vývoj známe z dosavadního myšlení. K takovému myšlení člověk dospěl nějak uvědoměním si nejen množení, které si uvědomjí už zvířata, ale také uvědoměním si Hry na početí. Z čehož také plyne, že zpočátku je dané všechno přímo vlivem daného prostředí, a pak takový vliv různě napodobovat. Jenže mezi tím a také nakonec schází nějaká hra, aby se člověk mohl uvědomovat nejen přizpůsobením, ale také vlastní činností už také vyspělejším než doposud. Opět však platí: jenže, protože každá činnost mění něco k horšímu bo k lepšímu, a přímo v tomto případě je daná přirozeně vnímaná mýlka různě se prolínajícího horšího s lepším, boť konečné jediné řešení vždy souvisí jen (bez že) na nemýlce jediné ze všech možných mýlek, kde platí horší se nikdy neprolíná s lepším, což musí každý nejdříve pochopit, aby už společně jsme si rozuměli, že se jedná o přirozený zákon, ale opačně poznaný jako mnoho se napodobující, přesto nikým nedosažitelné jako první. Vysvětlení je jednoduché, protože první je všemi už od počátku tak dokonale chráněný, že si to doposud ani neuvědomoval, protože hledal tu nejlepší ochranu, která by platila také po jeho životě, a dokud si to neověří u všech dospělých ve vlastním okolí je hrou doposud neuvědomující si ji dokonale i bezpečně.

Bez péče je však česky vnímaná také bezpečnost, jenže mnozí si to pořád uvědomují opačně zaostale jen jedním jediným způsobem. Aby se však nezaostalý nemohl soudit se zaostalým musí být také míněný špatně pro popis zločinu bo dobře pro popis vývoje. Dnes se trestají všichni, kdo na zločiny upozorňují, protože špatné je odměňovat za popis vývoje, na níž si zatím jen s dobrými popisy hrajeme. Dobrý člověk je ten, který neškodí podle zlopopisů a ze seznamu dobropopisů si vybral svoji možnost „ne|moudrost“. Při dobrém zvolení pochopil, že opačná možnost je zlopopisem už samočinným, jinak už nic vyspělejšího popsanéno nelze daným jedincem ani poznat. Vyspělejší se však poznávají tím, že očišťují nejen čísla od nuly, ale také nulu od čísel, takže jeden jedinec musí mít také schopnost dvojího směru myšlení i jinak vnímané než cesta.

Druhý způsob vnímání je přirozený pro vytvoření si umělého vnímání všeho co ještě neumíme vnímat přirozeně, ale pokud si to nezaznamenáme všem pokolením k nejlépe možnému poznání chyb svých předků, pak tu první část života budeme stále opakovat dokola, až si to uvědomíme nejdříve jako hra, která se hraje takto už i vědomě. Oba způsoby ne|hra bohatě stačí na rozpoznání zločinu jen v tom případě, že nehra je současně zločinem. Kdo však nepoznává dva způsoby ve svém myšlení stejně jako ne|hra, pak nemůže ani pochopit Skutečnost. Že někdo už chápe Hru obecně, pak celosvětovou ji má jako nejdelší možná hra, kterou nelze prohrát, protože prohrávají jen zločinci … samočinně, přirozeně, léčivě, a pak už samočinně vlohami. Samočinně následuje přirozeně léky, léčivě přirozeností a vložsky samočinností. Člověk však ví ne\samočinně o samočinnosti jako první se vyvíjející smysl poznání dokonalosti, kterou svými smysli tak i dokonale vnímá.

Pokud si tímto vysvětlením člověk neuvědomil svůj vývoj už vědomě, pak si toto vše musí znovu číst, ale už na takto vyšším vývoji současně uvědomovat … třeba i jiné možnosti, které stále schází všem vysvětlit pro doplnění právě sobě vyvíjející se soustavy. Každý má tímto dokonalý návod, jak má možnost předběhnout i hlupáky, kteří se musí stát také nejdříve chytrákem, aby pak jako hlupák odešel s prohrou ale i s vítězstvím. Nejlepší hrou je prožívat se jako hlupák prohrávající, ale skutečně si to užívající jako směr konečně dobrého vývoje. Kdo chápe užitek, ví, že ho chce mít z mála co nejvíce, ale ještě lepší dobré je postupně stejně zábavně, po celou dobu, takže s každou jednotkou zábavy jen dokud nás hra nenudí. A v další soustavě si také zahrát i jako hráč někoho jiného hry, kde mu bude opět o jednotku lepší. Pokud se jedná o samočinný vypínač, pak je jím vypínané vždy jen to co neškodí (ve | z | ... „vlastní“ „soustavě“ „vnitřní“). Pokud si umíme představit všechny možné předložky mateřského jazyky, pak si je představme dokonale obecně jako v uvozovkách, a podrobněji podle všech možností mezi uvozovkami i nezapsané. Protože si člověk zatím nedokáže pamatovat ani to obecné mezi uvozovkami, tak si nemůže přece umět pamatovat co také všem uvozovky zanmenají. Vyspělejší mají už dokonalou spojitost i s jinými druhy uvozovek a něco určité souvisí i s viděním daných souvislostí. Protože vidíme zrakem, jedná se o část zrakovou a obecně se jedná o „smysly“. Když zavřeme oči, vidíme tmu, ze snů se probudíme, …, avšak důležité je to, že začneme vnímat také jiným smyslem jakožto výchozím. Nejdříve je to zvuk, ale s ochranou proti zvuku to bude nejdříve čich. Pro někoho třeba i opačně dobře, s čímž všichni v této soustavě samočinně souhlasí, ale také stejně samočinně dávají samočinně upozornění, že se tím opačně dobře myšleným jedinec samočinně trestá přírodou za špatnější dobro bo odměňuje přírodou přesně podle dosaženého vnímání čísel otisklých v nule, kde je vše číslami i nulami dokonale přirozeně vysvětlitelné, přičemž číslem může být třeba i vyspělá soustava. Kdo počítá vyspělost od shora má opačné myšlení jak od dola. V moudrosti je proto nejdříve Nula dokonalá, protože od ní se pak dokonale odráží záporné do záporného a kladné od kladného, kde i klad není už nulou. Jednička už však nikdy nebude záporná, protože zápor pokračuje už jen ve Hře jako zdroj Vývoje, protože Vývoj je také

360