39
Úvodní zdravice 2 Hozená rukavice 2 Modlitba měsíce 8 Bylo, nebylo 10
Úvodní zdravice 2 Hozená rukavice 2 Modlitba měsíce 8 Bylo, nebylo 10 František Bílek 14 Farnost se představuje 16 Zpráva z charity 16 Slovo kněze 17 Společenství 21 Pro malé, menší, nejmenší 22
2
Vážení čtenáři,pěkné září, amen.
D. V. Spudil
PS: Časopisy jsou na webu farnosti. Příspěvky možno házet do všech kasiček.PPS: Pište krátce, šetřete lesy.PPPS: Vždy se podepisujte.
Kalendář akcí
Pastorační aktivity v měsíci září
V sobotu 5. září přijmou v Pražské katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha jáhenské svěcení čtyři kandidáti kněžství: Martin Chleborád, Lukáš Nosek, Jiří Zeman a Michal Prívara. Všechny zveme k účasti na této pro naši arcidiecézi tak významné slavnosti. Obřad začíná v 10h.
Všechny zároveň povzbuzujeme k tomu, aby na kandidáty jáhenského svěcení pamatovali ve svých modlitbách.
***
V sobotu 5. září od 20h bude ve Velimi Noc Bible. Budeme číst Lukášovo evangelium. Svatopisec psal své evangelium jako dopis, počítal tedy s tím, že komunita věřících bude číst tento list „v kuse“. Proto vás zveme do Velimi k poslechu celého evangelia.
3
4
Ve středu 9. září v 19h v kostele Nejsvětější Trojice bude setkání rodičů, jejichž děti budou chodit na náboženství k P. Sklenářovi (od druhé třídy výš).
***
Od pátku 11. září do soboty 12. září se v Kolíně bude konat vikariátní setkání mládeže. Všechny mladé lidi (starší 13 let) srdečně zveme k účasti na tomto setkání. Bližší informace jsou v samostatném článku v tomto vydání časopisu.
***
V týdnu od pondělí 14. září začíná pravidelná výuka náboženství.I. třída – prosíme, obraťte se na pana Filipa Dvořáka.II. a III. třída – P. Martin Sklenář, středa 16:30 – 17:15IV. a V. třída – P. Martin Sklenář, čtvrtek 16:30 – 17:15VI. – IX. třída – P. Martin Sklenář, pátek 15:20 – 16:05středoškoláci – P. Martin Sklenář, pátek 16:15 – 17:05
Příprava na první svaté přijímání začne v druhém pololetí. Zájemci se, prosím, po Vánocích obracejte na pana Filipa Dvořáka.
***
V týdnu od pondělí 14. září začne také výuka náboženství pro dospělé. V letošním roce bude pouze Internetová výuka náboženství. Každý týden bude na webové stránky přidána jedna vyučovací hodina. Jednou za měsíc se pak setkáme, aby se na hodině látka v krátkosti shrnula a byl prostor pro případné dotazy.
V tomto roce budou probíhat dva kurzy s dvěma různými termíny setkání:
Kurz: Pavlovy listy – setkání každé třetí úterý v kostele Nejsvětější Trojice od 19 hod. První setkání tedy bude v úterý 15. září v 19. hod.
5
Kurz: Mše svatá – setkání každé čtvrté úterý ve Velimi v Karlově ulici (tam, kde nyní bydlí P. Sklenář. První setkání tedy bude v úterý 22. září v 19. hod.
Hodiny můžete nalézt na osobních stránkách P. Sklenáře – www.masklen.webnode.cz v části, která je v liště nazvána IVN – v ní si zvolit požadovaný kurz.
***
V sobotu 19. září se znovu uskuteční farní den. V měsíci září se vydáme do Ratboře. Jako host přijede otec Karel Soukal. Jedná se o kněze, který patří do řeckokatolického exarchátu v naší zemi. Mše svatá na farním dni bude tedy řeckokatolického ritu. Zajímavostí také jistě je, že otec Karel Soukal je synem olympijské medailistky a bratrem současné české biatlonistky, rovněž několikanásobné olympijské medailistky, Gabriely Soukalové. Otec Karel Soukal přislíbil, že dětem přiveze nějakou pozornost od své sestry.
***
Na pondělí 28. září připadá slavnost sv. Václava. Mše svaté v tento den budou jako obvykle. Všechny však zveme k účasti na Národní Svatováclavské pouti ve Staré Boleslavi. Hlavní mše svatá bude v 10h na Mariánském náměstí.
Kdo by chtěl do Staré Boleslavi putovat přes noc pěšky, nechť se obrátí na P. Martina Sklenáře.
***
V sobotu 3. října od 20 hod. bude ve Velimi připraven další program (pravidelně každou první sobotu v měsíci). Pro měsíc říjen připravujeme večerní prohlídku kostela, která bude zaměřena historicko-evangelizačně. Během prohlídky budeme hovořit mimo jiného o postupném vývoji kostela jako budovy, respektive o jejím významu pro společnost. Během prohlídky
6
budeme lidi také chtít uvést do některých základních praktik. V kostele také vytvoříme prostor k meditaci.
Program bude zaměřen především pro hledající lidi. Prosíme tedy všechny, aby případně lidi, o kterých si myslí, že by to pro ně mohlo být, o této akci informovali a doporučili ji. Dorazit ale pochopitelně mohou i věřící a katolickou víru praktikující lidé. Se všemi se rádi uvidíme. Bližší informace a plakátek budete moci nalézt časem na stránkách farnosti a na nástěnkách.
***
Prosíme všechny, kdo pořádají nějakou aktivitu pro farnost, nebo o nějaké vhodné aktivitě vědí (a chtějí ji doporučit ostatním), nechť o ni informují P. Martina Sklenáře, nebo o ní napíšou na mail tohoto časopisu (viz tiráž) a to do 20. Předchozího měsíce. Děkujeme.
P. Martin Sklenář
Farní den
Drazí bratři a sestry, po prázdninách znovu obnovujeme farní dny. Během nich se snažíme poznávat jednotlivé obce a kostely naší kolínské farnosti. Pro měsíc září jsme zvolili obec Ratboř a to z důvodu, že se zde nachází kostel sv. Václava. Farní den se v této obci uskuteční v sobotu 19. září.
Jako host k nám zavítá P. Karel Soukal. Jedná se o kněze, který je inkardinován v řeckokatolickém exarchátu v naší zemi. Tento kněz bude s námi slavit mši svatou v řeckokatolickém ritu. Věřím, že je to pro nás velká příležitost účastniti se jiného ritu, než je ten, který známe po II. vatikánském koncilu, a můžeme tak objevovat krásu liturgie z jiného úhlu pohledu.
Otec Karel Soukal není jen jmenovcem naší olympioničky Gabriely Soukalové, ale je jejím bratrem (to znamená, že je také synem jiné naší medailistky z olympijských her). Otec Karel mi slíbil, že se pokusí dětem přivést nějaký suvenýr od své sestry.
Farní dny spojujeme nejen s měsíční modlitbou za konkrétní obec, ale také s devítidenní novénou. Protože k nám zavítá řeckokatolický kněz, tak můžeme v těchto devíti dnech prosit za řeckokatolickou církev a za její věřící,
7
aby rostli v lásce ke Kristu a v poznávání Boha. Novéna bude začínat ve čtvrtek 10. září.
Program farního dne bude v mnohém podobný zaběhnutému zvyku; a přeci zde bude jedna změna, a to v katechezi, protože již nemáme předkládána témata k Národnímu eucharistickému kongresu. S otcem Karlem jsme domluvili, že by měl katechezi o řeckokatolické liturgii. Zároveň chceme využít přítomnosti více ministrantů a mít s nimi schůzku, respektive připravit pro děti v každém kostele hru, která se bude vztahovat k místu, kde je farní den, respektive ke světci, jehož jméno kostel nese.
10:00 začátek setkání – krátká modlitba, úvodní informace o setkání. Chtěli bychom skutečně začínat v 10h, abychom vše stíhali, proto prosíme, abyste dorazili včas.
10:15 katecheze o řeckokatolické liturgii.10:15 Děti budou mít ministrantský nácvik.11:00 mše svatá12:00 oběd13:30 možnost debaty s otcem Karlem Soukalem. Pro děti bude připravena hra.14:30 společná modlitba15:00 konec
Každý, kdo se nemá jak dostat do Ratboře a zpátky, se může připojit k těm, kteří pojedou autem. Pokud hledáte někoho, kdo by vás na farní den odvezl, obraťte se na P. Martina Sklenáře (728 38 48 33).
Osobou zodpovědnou za jídlo je paní Marie Francová. Prosíme všechny, kdo na farní den něco přivezou, aby o tom paní Francovou informovali. Je to z důvodu, abychom nekupovali příliš potravin, které pak zbudou. Kontakt na paní Francovou je: 605 873 559. Všem mockrát děkujeme.
P. Martin Sklenář
8
Vikariátní setkání mládeže – „Pojďte, pane, budeme si hrát!“ aneb potkali se u Kolína
Je tu nová příležitost k setkání, spřátelení, možnosti nechat se obohatit a povzbudit vírou vrstevníků a svou přítomností také přispět svou troškou do mlýna. Nebojte se přijít, i když nechodíte na spolčo, jste srdečně vítáni a Vaše odvaha se cení! Budeme rádi, přidáte-li se třeba i jen na páteční večer. Jelikož jsme tentokrát v Kolíně, není problém se při pocitu „co to je za blázny“ rychle a bez větších nesnází vypařit.
A co Vás čeká? Zahájení mší svatou, večerní veselí s občerstvením, popovídáním a pěkně vypečenými hrami, zklidnění ve společné modlitbě ve svitu svíček, podle nálady i muzicírování a vylomeniny dle fantazie a kuráže.
Začínáme 11. září (v pátek) večer v 18h v kostele Nejsvětější Trojice, předpokládaný konec je v sobotu odpoledne. Azyl nám poskytne Dívčí katolická škola, takže si vystačíte se spacákem a karimatkou. Jídlo zajištěno, příspěvek dobrovolný. Nuže, těšíme se na všechny odvážlivce!
Terezie Francová
Modlitba po svatém přijímání
Ráda bych se s vámi podělila o nádhernou modlitbu po svatém přijímání, na kterou jsem narazila v knížce Život podle Božského Srdce Páně od P. Josefa Jaroše S. J. z roku 1933. Modlitba je trošku delší, ale je nádherná.
Přiviň se láskou ke Spasiteli a celé srdce své mu obětujJežíš jest docela můj – a já jsem docela Jeho! – Ó svrchované štěstí –
po němž zatoužili byste i vy, svatí andělé! – Zdaž by se kdy duch můj odvážil doufati, že by možná byla tak veliká láska Boží ke mně? – A Přece je tomu tak – úplně můj jsi, můj Ježíši! – Ó pravdo radostná, když živou věrou rozjímám o štěstí svém! – Jak mi jásá srdce v nevýslovném plesání – a jak se rozehřívá předtuchou rozkoší nebeských hlubina bytosti mé – působením té lásky, kteráž mne spojuje tak podstatně a vnitřně s tebou! – Toť ta výheň lásky
9
Srdce tvého, kteráž mne tak občerstvuje a posiluje, abych pracoval pro Krista – Ó nyní vám nezávidím, učedníci Páně! – Ten, po jehož boku jste chodili, spočinul v mém srdci. – Jak líbezní jste, stanové Jakubovi – příbytkové pozemského míru! – Než přece nejste tak žádoucí, jako jest srdce mé, v němž právě odpočívá Kníže nebeského pokoje. – To jest ten mír, ten blahoslavený pokoj tvého Srdce, můj Ježíši! – Ty sis kdysi povzdechl: – „Syn člověka nemá, kde by hlavy sklonil.“ (Mat. 8,20) – Kriste, Spasiteli můj, toto srdce mé je ti připraveno k odpočinku! – Nerač oslyšeti prosby mé – aby ses úplně spojil láskou se mnou. – Ó Ty, jenž zpytuješ srdce lidská, víš, že Ti nečiním překážek – abys vlil do srdce mého milosti, jak chceš sám. – A jestliže láska k Tobě nejlépe připravuje srdce na milosti: ó slyš tedy, jak srdce mé – s Tvým Srdcem teď tak vroucně spojené – slyš, jak volá Ti vstříc: „Věčná Lásko – miluji tě. Chci Tě milovati takovou láskou, jako Srdce P. Marie k Tobě zahořelo – z celého srdce svého – ze vší mysli své – ze vší síly své – S láskou tvého vlastního Srdce – rád bych Ti pověděl -- že Tě miluji! – Dej, abych Tě tak miloval, jak toho žádá láska tvá! – A kdy mohl bych prositi o tuto milost s větší důvěrou – nežli této chvíle? Vždyť nyní jsem s Tebou – jedno Srdce – jedna duše – jaký to zázrak lásky! – Smím zvolati se srdcem sv. Pavla: „Živ jsem již ne já, ale živ jest ve mně Kristus.“ (Gal 2, 20)
Ó vezmi si, Pane, toto srdce mé – aby od nynějška žilo – takřka jenom v tobě; přijmi můj rozum i vůli mou – aby veškery myšlenky, tužby i skutky mé jen v tobě žily – Tvé lásce zasvěcuji všechny síly své – sebe celého – celý život svůj chci obětovati z celého srdce – Srdci tvému.
Abych však byl tobě obětí příjemnou – očisti, Nejčistější – toto hříšné srdce mé. – Posvěť, ó Přesvatý – toto bídné srdce mé – rozniť plamenem lásky studené a zatvrzelé srdce mé. Srdce nové stvoř ve mně, Hospodine – ozdobené ctnostmi Srdce tvého. – Nuž tedy přivlastni si srdce mé jako oběť zápalnou v tuto požehnanou hodinu, kdy jsi mi věnoval božské Srdce své ve sv. Přijímání.
Úpím k Tobě, věčná Lásko: pro lásku Matky své – na její přímluvu – spoj duši mou s duší svou – v lásce – srdce mé se srdcem svým – v lásce – smysly mé s přesvatými smysly tvými – v lásce – člověčenství mé s Božstvím svým v lásce – abych od té chvíle náležel výhradně tobě – a v tobě žil – nejvěrnější láskou – můj drahý Jezu Kriste! – Amen
Iveta Zemanová
10
Svatovavřinecká pouť (ne)byla jen pro děti
Bylo letní parno a zdálo by se, že všichni šli na plovárnu Džbán, vybaví se mi parafráze na známou píseň od Lenky Filipové ještě teď a nutí mne to právě i dnes, kdy jsou noci příjemně chladné, začít s jistým časovým odstupem nad poutí vzpomínat.
Hlavní zpráva pro onen den: přes spalující vedro se ve Velimi sešlo k uctění památky svatého Vavřince téměř sedm desítek lidí. Skutečně, dne 8. 9. 2015 to ve Velimi stálo za to. Bohatý program připravovaný několik týdnů předem splnil své očekávání.
Vše začalo pouťovou hrou pro děti nazvanou Šifra svatého Vavřince; a skutečně se při ní mladí šifranti velmi zapotili, i když důvod někdy bylo třeba přičítat právě spíše fyzické námaze a parnému vedru. Nic z toho však neodradilo, aby plněním několika desítek úkolů děti prošly od okraje farské zahrady, přes dveře fary, k památníku padlých, zvonicí až do kostela, pak na chór, kde poslední indicii neúnavně sděloval náš Otec Fura, jinak v obleku řeholníka oblečený Slávek Macháček, který ve chvílích čekání na tázavé dětské oči preludoval do kostelního ticha duchovní skladby na varhany. Nakonec čekal děti poklad, sladké zlato z dílny pana Lindta.
Po úspěšném složení zkoušky z pouťového šifrování mohly děti spolu se svými rodiči využít všechny nebo jen některou z možných řemeslných dílniček, umístěných u hlavního vchodu do areálu kostela a hřbitova po schodech od náměstí konečně po letech otevřeného.
Výběr byl široký: batikování triček, výroba 3D přání a modelování, vše společně s Ivetou Zemanovou a Jirkou Rezlerem, zdobení perníků pak s Annou Pagačovou a její dcerou Monikou, kterému vévodil obří perník s postavou sv. Vavřince jako věrná inspirace všech v den pouti začínajících malých perníkářů.
Děti následně určovaly postavy jednotlivých světců v kostele ve spolupráci se svými rodiči a doplňovaly jejich kresby do předtištěných „slepých oltářů“, za jejich zhotovení patří dík Jitce Šárovcové. Odměnou za
11
takový úkol pak dětem byla volná vstupenka na pouťové atrakce, za jejich bezplatné poskytnutí je třeba poděkovat provozovateli pouťových atrakcí panu Šmídovi a panu starostovi za zprostředkování takové možnosti.
Dospělí se zatím bavili o svých prázdninových zážitcích, zejména z dovolených, seznamovali se s novými příchozími, a bylo s kým, protože na pouť na rozdíl od některých místních zavítali lidé nejen tradičně z Kolína, ale i z Podkrkonoší, vítězství mezi poutníky pak patří rodině z Moravy, konkrétně z Tišnova u Brna.
Nikdo vedrem nepadal. Pokud se zdálo, že to už není k vydržení, věrnou podporu poskytl věčně chladivý přítel Bernard z dílny Jirky Čáslavy. Pouť u kostela ale byla letos věru pro všechny inteligentní volba, protože gotický chrám s románskými základy představoval pro každého skutečně přirozenou, bezplatnou klimatizaci, tedy přímo krásných, chladivých 22 stupňů Celsia. Nikdo nestrádal ani hladem, k dispozici byly dobroty od všech našich milých farnic, jejichž seznam (tedy jak těch dobrot, tak i těch farnic) by vydal každý na samostatný článek.
Vyvrcholením celé pouti byl koncert, který, troufám si i za ostatní, co tam byli, tvrdit, Velim ještě nepamatuje. Zavítali k nám ti nejpřednější členové České filharmonie, dík za to patří našemu otci Martinu Sklenářovi, který účast zajistil i přes jejich náročný program. Magdaléna Mašlaňová a Matěj Polášek pak mohli předvést úžasnou hru na housle, Zdeňka Hájková pak na violu, Petr Mašlaň ml. se přidal s violoncellem a Petr Mašlaň st. vše doprovodil hrou na naše velimské varhany. Nikdo netušil, jak úžasných hudebních výkonů na nich a i v kombinaci s ostatními nástroji lze dosáhnout.
Koncert otevřela Sonáta č. 1 G moll od Johanna Sebastiana Bacha, sólově interpretovaná Magdalénou Mašlaňovou, následovalo Duo pro housle a violu G dur od Wolfganga Amadea Mozarta. Všechny ohromila varhanní variace, trvající nepřetržitě 15 minut; naše stařičké varhany burácely do kostelního ticha a vydaly po letech bez opravy, když poslední proběhla v roce 1948, to nejlepší a dopadlo to všechno naprosto úžasně. Koncert pokračoval opět Johannem Sebastianem Bachem, a to jeho Sonátou G dur. Hudební produkci zakončila skladba novodobější, jednalo se o Serenádu č. 2 pro dvoje housle a violu od význačného českého hudebního skladatele Bohuslava Martinů.
12
Po skočení koncertu nastala příležitost, aby se naši milí hosté občerstvili, a my měli možnost s nimi probrat jejich život v hudbě a s hudbou, s nimi na té nejvyšší úrovni. Jim ještě jednou dík; zvláště proto, že všichni hudebníci vystoupili zdarma bez nároku dokonce i na cestovné, výtěžek z dobrovolného vstupného pak věnovali jako svůj příspěvek na opravu plátna, které slouží jako pozadí pro dřevěný vánoční betlém, když odhad nákladů na opravu je prozatím cca 50.000,- Kč.
Zábava pokračovala až do pozdních nočních hodin, zázemí opět poskytl stan, zapůjčený obcí Křečhoř, poutí vpodvečer prošly i děti, které navštívily pouťové atrakce a jimž se nechtělo v takový slavnostní okamžik odejít hned domů. Ty děti, kterým se nedostalo možnosti účasti na dílničkách z důvodu postupujícího soumraku, si alespoň prohlédly zvonici a v ní náš starobylý zvon.
Hlavní těžiště pouti pak nastalo v neděli 9. 8., od osmé ranní se slavila mše svatá, jíž se účastnilo více jak 60 osob z Velimi i Předhradí, a která byla celebrována R. D. Radkem Tichým, farářem v Ořechu u Prahy. Jeho kázání bylo na téma oběť svatého Vavřince jako pokorného syna církve a její význam pro dnešní dobu a hlavně pro naši schopnost podstupovat byť i malé oběti v našem životě.
Hudební doprovod zajistili opět Magdaléna Mašlaňová, Matěj Polášek, Zdeňka Hájková, Petr Mašlaň ml. a Petr Mašlaň st. Po mši se nikdo nerozešel, ale až do únosné meze času pro přípravu svátečních obědů farníci slavili svoji pouť s jinými, děti společně s panem farářem opět prohnaly pouťové atrakce.
Zde připomínám význam slova pouť, odvozeného od slova putovat neboli vydat se: já jsem vždy chápal toto slovo nejen ve smyslu vydat se někam, ale i vydat se za někým a vydat se z něčeho ve smyslu přinést osobitou malou oběť pro uskutečnění setkání někde a s jinými. To se ve Velimi jistě ve všech takových významech tento rok podařilo.
Pouťová slavnost byla ale také hlavně pro všechny povzbuzení do další práce v obci. Na tomto místě je třeba z celého srdce poděkovat těm, kteří o svém volném čase neváhali pomoci, aby se dílo zdařilo. Přední dík patří Zuzce Klobasové za aranžmá a Daně Francové, Hance Müllerové a mé paní za provedení pouťové hry pro děti, byla skvělá, dále pak všem v úvodu jmenovaným za vytrvalou a trpělivou pomoc při zhotovování výrobků
13
v dětských dílničkách. Josefu Hrabalovi za strážní službu na věži a výborné vepřové a kuřecí řízky, Ludmile Bednarikové, Haně Fuchsové, Ludmile Hervertové, Marii Vávrové, Marii Pohankové, Miloslavě Šimkové, Haně Šotolové a Evě Uhlířové za skvělé sladké i slané zákusky. V neposlední řadě patří dík panu Minarčíkovi za dar několika hasicích přístrojů do kostela a zvonice.
Závěrem snad jen, že mírné zklamání jsem utrpěl patrně pouze já, neboť jsem osobně i z doslechu vyrozuměl, že ve Velimi je mnoho občanů, kteří zásadním způsobem řešili termín poutní slavnosti pro tento rok, a očekával jsem tedy, že se věrni jimi přikládanému významu pouti buď zastaví, nebo za sebe na slavnost někoho pošlou, bohužel z nich jsem tam nikoho takového nepotkal. Připomínám jen, že stačí se podívat na webové stránky jiných farností s kostelem zasvěceným svatému Vavřinci, a alespoň co já měl možnost shlédnout, vždy slavili pouť s námi, nebo vlastně my s nimi.
Tomáš Těmín
Tábor Zásmuky 2015
Jako každý rok, i letos se v zásmuckém klášteře konal farní tábor. Poslední červencový týden se zde sešlo 26 dětí a několik vedoucích. Předlohou pro táborové téma se stal animovaný seriál Byl jednou jeden život. Děti, rozdělené do tří skupin, se musely postarat o fiktivní mladý život, po celý týden poctivě sbíraly molekuly kyslíku, rozvážely jej do různých orgánů, bojovaly s mikroby a získávaly imunitu.
V rámci celodenního výletu jsme navštívili poutní místo Hrádek u Vlašimi, kde jsme také slavili mši svatou. Odtud jsme podél řeky Blanice došli do Vlašimi a strávili čas v místním parku. Poslední den také přijela sanitka; vstřícní záchranáři nám na několika vybraných dobrovolnících ukázali vybavení pro přepravu osob.
Děkuji všem, kteří se na chodu tábora jakkoli podíleli, ať už přímou účastí a pomocí, různým zařizováním či modlitbou. Děkuji za příjemný týden a budu se těšit na příští rok.
Zuzana Klobasová (vedoucí)
14
Bílkův život – dokončení – 4. část
O Bílkově rodině, studiích, uměleckých začátcích a přátelích jsme četli v dřívějších kapitolách.
Bílkovy pracovní podmínky pro sochařskou práci byly zpočátku skromné. Bílek nejprve tvoří svá díla v ateliéru v Chýnově v domě profesora Nekudy, zde ale nemohl pracovat v létě – kdy v domku pobývala profesorova rodina. Jednu dobu měl Bílek ateliér v lese v boudě na vojenské střelnici u Chýnova. Ale ta byla tak zchátralá, že se Bílek (1896) musel z „lesní pracovny“ vystěhovat. Když se Bílkovi nepodařilo získat ateliér v Praze, rozhodl se postavit „pracovnu“ v zahradě rodného domu v Chýnově. Na stavbu domu si vypůjčil polovinu plánovaných nákladů. Dům byl postaven 1898 a přitahoval množství obdivovatelů. Místo popisu uvádím na zadní straně jeho fotografii. Tento dům se stal Národní galerií. Do Chýnova do tohoto domu přijížděl v létě Bílek sochařit. V Chýnově na hřbitově je také řada hodnotných plastik a náhrobků od Fr. Bílka.
Chýnov je známý i geologickým šperkem. Nedaleko Chýnova je proslulá Chýnovská jeskyně – barevná – která patří k největším jeskyním v Čechách. Stěny a stropy této jeskyně jsou bohatě zbarveny, střídají se tu červeně a žlutě pruhované vápence s vložkami zelených amfibolitů. Lákavý tip na výlet – jak Chýnov s krásnou jihočeskou krajinou i Chýnovská jeskyně.
Chýnov – malé jihočeské městečko – dnes si už málokdo uvědomuje, že toto malé městečko už v desátém století je pojmenováno jako sídlo Slavníkovců. Bylo tu slavníkovské panství, ke kterému patřilo území Kladska na severu a celá polovina dnešních jižních a východních Čech. Vliv Slavníkovců poznamenává naše dějiny až do dnešních dnů: Libice, sv. Vojtěch, klášter Břevnov…
A nejen toto. Kolín a Chýnov spojuje i významný kolínský rodák Jakub Krčín z Jelčan (narozen 1531), který proslul jako výborný hospodář a
15
zakladatel velkých rybníků v jižních Čechách – zakladatel rožmberského rybníkářství. Tento Jakub Krčín vybudoval v Chýnově skvělý vodovod, který sloužil až do r. 1895 – do doby Bílkovy!
A co by kamenem dohodil je i Tábor s mariánským poutním místem Klokoty a Kozí Hrádek s pověstným pobytem Jana Husa, kde Mistr Jan „kázal mezi ploty u hrádku, jenž slove Kozí.“
Kraj, který se hluboce vryl do srdce Františka Bílka.Až v třiceti letech se Bílek oženil. V lednu 1902 se konala svatba
v kostele sv. Štěpána v Praze. Nevěsta Berta Nečasová pocházela z vážené pražské rodiny. František a Berta odjeli na svatební cestu do Itálie. Manželství bylo harmonické.
Brzy po svatbě se Bílek přestěhoval do Prahy. Bydlí a tvoří na různých místech, jednu dobu i v letním refektáři Strahovského kláštera. Z Prahy v létě dojíždí do Chýnova pracovat v sochařské dílně.
František Bílek Portrét paní Berty Bílkové,
kararský mramor
16
Josef Dušek
Ratboř
První zmínka o kostelu v Ratboři pochází z roku 1352. Kostel je v tomto roce zmiňován jako farní kostel. Chrám byl původně postaven v gotickém slohu – pozůstatky toho můžeme nalézt ještě v dnešní době, a to v presbytáři, kde můžeme vidět zazděné gotické okno. Za třicetileté války byl kostel poničen švédskými vojsky. Roku 1673 byl kostel obnoven, tentokrát v barokním slohu. Roku 1770 byl kostel rozšířen a to pravděpodobně prací kolínského stavitele Jedličky. K těmto přístavbám se také datuje postavení věže. Kostel je jednolodní stavbou a jeho poslední rekonstrukce proběhla v roce 1992.
V oltáři můžeme vidět vyobrazení zavraždění svatého Václava. Tento obraz pochází z doby rozšíření tohoto kostela, tedy z roku 1770. Boční oltář je dnes rozpadlý. Zachovala se nám z něho pouze socha sv. Jana Nepomuckého (jemu byl celý oltář zasvěcen).
Ve zvonici jsou dva zvony. Jeden pochází z dílny Ondřeje Ptáčka a je z roku 1500. Druhý, menší zvon, je z dílny Zachariase Tietricha a je z roku 1913.
Pozn. editora: Omlouváme se čtenářům; z technických důvodů uvedeme připravené články z Farní charity Kolín až příští měsíc.
17
Drazí bratři a sestry, začínáme nový školní rok, který se vlastně v jistém slova smyslu kryje také s rokem pastoračním. Máme před sebou nový začátek, nové možnosti. Rád bych se nyní v krátkosti tedy vyjádřil k některým věcem.
První věcí je otázka vzdělávání se ve víře. V první řadě bych chtěl povzbudit všechny rodiče, aby posílali své děti na hodiny náboženství a aby se snažili, v míře, v jaké je to možné, hodiny náboženství upřednostňovat. Ne snad, že by vynechání jedné hodiny náboženství bylo fatální, ale vydáváme tím dítěti nějaké svědectví o tom, jak jsou pro nás věci víry a náboženského vzdělání důležité.
Chtěl bych moc pozvat rodiče dětí, které budu na náboženství učit (II. třída a výš), aby dorazili na setkání, a to ve středu 9. září v 19h v kostele Nejsvětější Trojice. Rád bych si s rodiči popovídal o tom, co vlastně od hodin náboženství očekávají, o vzájemné spolupráci. Rád bych představil, co je mým cílem, co se budeme učit, a navázal s rodiči nějaký kontakt. Pokud se někdo chce připravit, případně dopředu přemýšlet o mém pohledu na náboženskou výchovu dětí, může si přečíst článek, který jsem k tomu napsal a který je možné nalézt na mých osobních stránkách (www.masklen.webnode.cz).
Zároveň bych chtěl všechny dospělé pozvat k tomu, aby se i oni nějakým systematickým způsobem vzdělávali ve své víře. Naše země patří nejen k jedné z nejateističtějších, ale také k zemím, kde jsou náboženské znalosti praktikujících věřících na nejnižší úrovni. Můžeme uvažovat o tom, jak moc jdou tyto dvě věci, ve kterých „vynikáme“, ruku v ruce.
Protože na náboženství pro dospělé v předchozích dvou letech nedocházelo příliš mnoho lidí, rozhodl jsem se pro určitou změnu. V tomto roce budu připravovat dva cykly internetové výuky náboženství. Tato výuka spočívá v tom, že každý týden je na webové stránky přidána jedna vyučovací hodina. Každý člověk si ji může během týdne doma stáhnout, vytisknout a přečíst (nastudovat). Jednou za měsíc bychom se pak setkali, a na tomto setkání bychom shrnuli to, co se v daném měsíci probíralo. Zároveň by byl prostor pro položení otázek.
18
Výhodou takovéhoto vzdělání je ucelenost látky. Člověk si může vytvořit určitou „síť“, respektive neučí se jen nějakým poučkám vytrženým z kontextu (jako, když si přečtu jen jednu hodinu). Význam souvislého vzdělávání spočívá mimo jiné také v tom, že daný člověk by měl být schopen poté racionálněji o daných otázkách sám uvažovat.
Jak jsem řekl, budu připravovat dva cykly. Jeden se bude věnovat Pavlovým listům, druhý mši svaté. Ti, kteří budou sledovat Pavlovy listy, budou mít setkání každé třetí úterý v měsíci, a to v kostele Nejsvětější Trojice (19h). Ti, kteří budou chtít sledovat mši svatou, budou mít setkání každé čtvrté úterý, a to ve Velimi, v Karlově ulici (tam, kde nyní bydlím), a to rovněž v 19h. Je samozřejmě možné také sledovat jiný kurz, který je už vypracovaný (Dějiny spásy; Liturgický rok a liturgické slavení; Sociální učení církve). Zde ale nebudou připravována žádná setkání. Já jsem ale pochopitelně případně k dispozici k zodpovězení otázek, a to jak osobně, tak přes e-mail.
Ještě jednou bych chtěl všechny povzbudit k tomu, aby vzdělávání ve víře nebrali na lehkou váhu. Aby třeba také dávali svým dětem příklad, že otázka vzdělávání se ve víře je skutečně velmi důležitou – vždyť rodiče své děti vychovávají nejvíce svým příkladem.
V podzimních měsících budeme rovněž pokračovat v pořádání farních dní. O tom jsme již psali v minulém čísle, proto se tomu nyní nebudu více věnovat. Ale znovu bych vás všechny, zvláště rodiny s dětmi, chtěl pozvat k účasti na těchto farních dnech. Hosté, kteří k nám dorazí, jsou opravdu vzácní!
Od měsíce září pak připravujeme další novinku, a to první soboty ve Velimi. Každou první sobotu (pokud nebude nějaká výjimka), bychom rádi připravili v pozdních večerních hodinách ve Velimském kostele nějaký program. Začátek bude v době letního času ve 20h v době času zimního v 18h. Pro měsíc září připravujeme Noc Bible (o tom více na jiném místě v tomto časopisu). V měsíci říjnu bychom rádi udělali historicko-evangelizační prohlídku velimského kostela (i o tom informujeme již v tomto časopisu, ale budeme později také informovat na webových stránkách a na nástěnkách). Kdo byste chtěl se sobotami ve Velimi nějakým způsobem pomáhat, obraťte se, prosíme, na pana Těmína – tel.: 606 626 158.
Chtěl bych všem popřát požehnaný vstup do nového školního roku. Všem dětem hodně trpělivosti ve studiu a touhy poznávat stále nové věci.
19
Zvláště pak přeji všem, kteří nastupují na novou školu, aby nový začátek zvládli dobře. Všem učitelům a učitelkám přeji mnoho darů Ducha svatého při formaci naší mládeže. A všem nám přeji, ať dokážeme využít času, který se nám nabízí, ať tento čas dokážeme zhodnocovat pro věčnost.
S požehnánímR. D. Martin Sklenář
Já jsem vzkříšení a život! Věříš tomu?
Drazí bratři a sestry, rád bych se s vámi podělil o jednu legendu. Ne snad v tom slova smyslu, že se jedná o nějaké „bájné“ vyprávění, ale spíše v tom slova smyslu, že bych chtěl, aby se tento příběh skutečně četl a jeho obsah se v našem společenství stále připomínal. Rád bych Vám se svolením rodiny napsal o jednom člověku, kterého jsem mohl doprovázet v poslední etapě jeho života a o těchto prázdninách také vyprovodit na jeho poslední cestě.
Začal bych trochu ze široka. Minulý rok, někdy v září, jsem měl telefon od neznámého pána. Volal mi, zda bych mohl co nejdřív přijít, že s jeho maminkou to nevypadá dobře. Ještě téhož večera jsem se tedy vydal za maminkou, kterou jsem zaopatřil. Stav jeho maminky se zlepšil a pravidelně za ní docházím každý týden až do této doby.
Pán prožíval v tomto roce velmi složité životní období, a tak mě byl v zimě asi dvakrát navštívit a popovídat si se mnou. Řešili jsme především otázku odpuštění. Jednoho dne na jaře, mi ale řekl, že mu lékaři diagnostikovali závažnou nemoc v konečném stadiu. Začal jsem jej tedy každý týden navštěvovat (bydlel ve stejném domě jako jeho maminka, jen o patro výš).
Jedna z prvních návštěv navazovala na to, o čem jsme spolu hovořili během zimy. Pan Milan si začal onu svou nemoc vysvětlovat jako trest za to, jak žil. Začal přemýšlet o tom, že „musel být pěkná …“, když teď musí takto trpět. Já jsem pana Milana povzbudil k tomu, aby nevnímal tuto nemoc nutně jako trest, ale aby ji třeba vnímal také jako určitou výzvu. A začal jsem s ním hovořit o příběhu o Lazarovi a povzbudil jsem ho k četbě tohoto příběhu (Jan 11). Kladl jsem zvlášť důraz na Ježíšova slova – ta nemoc není ke smrti, ale
20
aby byl oslaven Syn člověka. Rozvíjel jsem to a říkal mu, že ta nemoc nemusí být pro něho trestem, ale může být možností, jak může dojít k naplnění svého života, k tomu, aby byl oslaven.
Přirozeně se začali také objevovat otázky, zda by nebylo lepší se zabít, když stejně do několika týdnů zemře. Zabít se by bylo ale „bezbolestné“. Rozuměl jsem tomu, ale stále jsem ho povzbuzoval, že může nabízený čas využít…
Zhruba v polovině července, když už zcela ulehl, jsem mu znovu nabídl, že mu mohu posloužit také jako kněz, a to udělením svátostí. Pan Milan toho dne řekl, že by byl velmi rád. Byl pokřtěný, ale nic víc. Slavili jsme tedy první svátost smíření, a pak, v rodinném kruhu, jsem mu také udělil svátost nemocných a svaté přijímání. Svaté přijímání přijal ve svém životě pak ještě jednou…
Začátkem srpna se pro mě po večerní mši svaté stavili jeho příbuzní, že zemřel a zda mohu přijet k nim domu. Hned po mši jsem tedy s nimi vyrazil a u lůžka zesnulého se znovu v rodinném kruhu pomodlil a zazpíval chvalozpěv Te Deum, s vděčností za dar života a za svědectví posledních dní.
Příběh o vzkříšení Lazara neklade velký důraz ani tak na samotné vzkříšení tohoto zemřelého. Hlavní pozornost je kladena na okolní „pozorovatele“. Ježíš opakovaně říká, že on je vzkříšení a život a že kdo věří, má život věčný. Kdo věří, ten je vzkříšen. Pan Milan byl takovým Lazarem. Slovo je ale v tuto chvíli na naší straně. Při pohřbu v kostele Nejsvětější Trojice jsem tento úryvek četl a zdůrazňoval jsem, že můžeme být aktéry vyprávěného příběhu. Pohřeb pana Milana se konal čtvrtý den (jaká to shoda s Lazarem). I my jsme se shromáždili kolem jeho rakve. A i na nás bylo, zda odejdeme onoho dne z kostela vzkříšení, totiž zda uvěříme.
Věřím, že se poslední dny a smrt pana Milana staly skutečně velkým svědectvím. Že byly skutečně okamžikem, kdy byl oslaven Syn člověka. Alespoň pro mě byly tyto okamžiky velkým svědectvím. Vděčím panu Milanovi i celé rodině za to, že jsem jako kněz mohl doprovázet člověka na nejdůležitější cestě. Že jsem mohl být aktivním svědkem těchto událostí a že já sám jsem mohl růst ve víře. Jsem vděčný za to, že jsem mohl uskutečňovat své kněžství. Že o mě pan Milan nestál jen jako o jakéhosi obřadníka, co vyslouží svátosti, ale že mě vnímal jako skutečně toho, kdo ho doprovází.
21
Můžu říci, že v životě pana Milana jsem se cítil skutečně jako kněz – pastýř a nikoli jen jako kněz – obřadník…
Proč tento příběh vyprávím? Vyprávím ho proto, že chci každého z nás povzbudit. Kolik starých lidí, a to i věřících, umírá bez setkání s knězem – pastýřem a bez svátostí. Kolik lidí ani nenapadne si v nemoci k sobě zavolat kněze (a to i třeba mladší lidé). Chtěl bych každého věřícího povzbudit k tomu, aby se nebál kněze zavolat – k sobě, ke svým rodičům… Aby kněz mohl doprovázet lidi třeba i v jejich posledních okamžicích.
Tento příběh jsem začínal tím, že pan Milan mi volal, abych přišel za jeho maminkou. Postupem času jsme poznali, že si mě vlastně volal k sobě. Jak pozoruhodné Boží jednání! A já zase nyní doufám, že i skrze pana Milana (jeho prosby před Boží tváří) si Bůh přivede mě k sobě do svého království.
R. D. Martin Sklenář
PoděkováníDovolte mi poděkovat celé farnosti za úžasnou podporu v doprovodu
člena naší farní rodiny k Pánu.V červnu člen naší farní rodiny pan Jiří se dostal do nemocnice kvůli
mozkové příhodě, která se mu stala během Litanií k Nejsvětějšímu srdci Páně.Nikdo o něm nemluvil, tak jsem se zeptala pana faráře a šla jsem ho
navštívit do nemocnice. Předešlé návštěvy ho ještě zažili při vědomí, já jsem ho našla již v bezvědomí, i přesto jsem jej pravidelně navštěvovala. Někteří farníci se připojili a začali jsme se střídat při návštěvách.
Situace se trochu zkomplikovala, když pana Jiřího přemístili do Nemocnice v Českém Brodě. Ale ani to neodradilo naši farní rodinu, nejenže ho stále podporovala svými modlitbami, ale i farníci se začali podílet na návštěvách. Tyto návštěvy se omezily pouze na dva dny v týdnu, zato ale byly velmi požehnané, neboť při návratu domů se událo tolik věcí, které byly zahrnuty pěknou dávkou milostí, že jsem si připadala jako Alenka v říši divů.
Nevěřící by řekli náhody, ale žádné náhody neexistují, vše je pěkně v
22
rukou našeho Pána. Nejen, že se podařilo domluvit vedoucího na farní tábor, ale stihli jsme i přesně na minutu dřívější spoj do Kolína; také jsem zažila nádherné setkání apod...
Při poslední návštěvě jsem zažila požehnané okamžiky, když mi pan Jiří nechtěl pustit ruku a musela jsem se s ním „prát“, aby mě pustil. To byla vlastně poslední návštěva, kdy ho někdo z nás farníků viděl živého. Jedna farnice mi po tom k tomu řekla, že se zřejmě tímto způsobem chtěl rozloučit a poděkovat. A mně následně došlo, že jsem ho vlastně společně s dalšími, kteří se připojili na návštěvy, doprovodili na jeho poslední cestě k Pánu.
Děkuji všem, kteří pana Jiřího doprovázeli v jeho nemoci i po úmrtí modlitbou a kteří jej navštívili. Jsem na naši farní rodinu pyšná, neboť jsme pana Jiřího velmi důstojně doprovodili. Děkuji, jsem na nás velmi hrdá, neboť jsme opravdu rodina a hlavně sám Ježíš říká: „Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.“ Mt (25,40)
Iveta Zemanová
23
Vybarvi obrázek podle své fantazie:
24
Převzato z Nebe desetiletí na www.deti.vira.cz
25
Chýnov, foto: archiv Galerie hlavního města Prahy – Hana Hamplová
Vitráž na titulní straně: svatý Václav a svatá Ludmila, kostel svatého Cyrila a Metoděje v Olomouci
Redakční rada: Dominik Spudil, Lucie Růžková Rybárová, Tomáš Hladík, P. Martin Sklenář
e-mail: [email protected]
Farnost: www.farnostkolin.cz www.farnostkolin.rajce.idnes.czP. Libor Bulín tel.: 602 542 847, e-mail: [email protected]. Martin Sklenář tel.: 728 384 833, e-mail: [email protected]
