Obsah: Deváťákům „zvoní hrana“…………………………………………..2

Výtvarná výstava…………………………………………………….3

Rozhovor…………………………………………………………..…4

TECHUP………………………………………………………………5

Memento………………………………………………………………6

Zootropolis……………………………………………………………6

„Ten trapas nepřežiju aneb ten řízek nezvedej“………………….7

Zase výlet do Parlamentu…………………………………………..8.

Úvaha…………………………………………………………………9

Cyklistické soustředění……………………………………………..10

Víte, že………………………………………………………………..12

Anketa…………………………………………………………………12

Pozvánka na Paskiádu………………………………………………13

Možná budou Hromnice……………………………………………..14-15

Poezie………………………………………………………………….15

Zlatá tretra…………………………………………………………….16

Minions…………………………………………………………………17

Deváťákům „zvoní hrana“ aneb jak na příjímací zkoušky

1

„Každý si říká, že by žák, který dělá přijímačky, měl mít strach a být nervózní, ale jediný, kdo byl nervózní, byla moje mamka. Přijel jsem tramvají do Liberce a v klidu šel na střední školu, napsal jsem všechny testy a šel domů. Takhle i druhý den. Nakonec jsem přijat na obě školy. Mamka je šťastná a k večeři bude pizza.“

Radek Hrstka, 9. B

„Ráno jsem vstal brzy a šel jsem na Balvan, což je gymnázium u nás v Jablonci. Byli tam samí šprti a jen seděli a nic a my s Kájou a Kájou jsme koukali na z okna na ptáčky a bagr a na panáčka s chlupatou nohou. Na gymplu se mi zdálo, že tam vůbec nepatřím a zdálo se mi, že jsem testy pokazil, ale výsledek byl opačný. Potom doma jsem hrál a večer si šel zaběhat. Druhý den jsem měl pocit, že nic nevím, ale nebyl to jen pocit. Na druhé škole se mi líbilo mnohem víc. Měl jsem z testu dobrý pocit, ale nečekaně to bylo naopak a pokazil jsem to. Byl jsem rád, že to mám za sebou.“

Matěj Mareš, 9. A

„V den přijímaček jsem byla hrozně nervózní. Když jsem se chtěla nasnídat, měla jsem stažený žaludek tak, že jsem vůbec nemohla nic sníst. Když jsme dorazili na místo, bylo tam hrozně moc lidí, což mě ještě víc znervóznilo. Prvním testem byla matematika. Absolutně jsem nestíhala vypočítat příklady, které bych doma s přehledem spočítala. Když jsem dopsala první test, měla jsem pocit, že jsem se špatně rozhodla, že na gympl prostě nepatřím. Pořád jsem si říkala, že čeština bude lepší. Ale nebyla. Poslední test byl z OSP. Bylo tam 60 příkladů na 60 minut. Opět jsem vůbec nestíhala. Když jsem odcházela ze školy, měla jsem depresi a bylo mi líto, že jsem to tak pokazila, protože jsem se na přijímačky opravdu dlouho připravovala. V žádném případě bych si to nezopakovala znovu.“

Bětka Veličková, 9. A

„Přijímačky jsem moc neřešil od té doby, co jsem viděl, že na školu, na kterou jsem chtěl jít, se hlásilo 21 žáků a brali 30. Takže jsem si byl tak na 95 procent jistý, že vezmou všechny. Jak jsem vešel, hned jsem viděl hodně známých tváří. Přijdu do třídy a koho nevidím: Ukrajince…“

Matěj Pokorný, 9. A

„Přijímací zkoušky jsou zvláštní věc. Vyvolávají tolik pocitů, že jste z toho pak zmatení. Chvíli se bojíte vstoupit do školy, kam se hlásíte, a chvíli jste naprosto v klidu, protože přeci o nic nejde. „V životě budete ještě skládat tolik zkoušek, které jsou mnohem těžší než tahle. Takže v klidu,“ ujišťovala nás učitelka v Poděbradech. Tam se hlásím. Je to hotelová škola, ve které jsem byla poprvé až na přijímacích zkouškách. Bála jsem se, že se mi tam nebude líbit, že to nezvládnu, ale naopak jsem byla příjemně překvapená…“

2

Terka Kvardová, 9. B

„Vůbec jsem nemohl usnout. Nevím, jestli to bylo tím, že to byly nervy, a nebo proto že jsem šel spát v devět, což je pro mě hodně brzo. Budil jsem se každou druhou hodinu. Ale ráno to bylo lepší. Posnídal jsem celkem slušně. Dal jsem si krupicovou kaši na dodání cukru a zelený čaj. Přišel jsem, viděl jsem a dřepnul si do první lavice, která byla prázdná. Potkal jsem dva lidi, které jsem znal. Cítil jsem trochu úzkosti, protože jsem zvyklý na známé tváře… Matika byla děs, schválně tam dávali rovnice s desetinným číslem dlouhým až do Číny. Čeština byla oproti tomu „easy“, jak se říká. Na závěr chci říct, že je to opravdu „záhul“, ale ne zas tak hrozný. Je dobré to nepřeceňovat, ale zároveň moc nepodceňovat.“

Jan Karpíšek, 9. B

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Výtvarná výstavaOd 27. dubna do 6. května 2016 probíhala ve výstavních prostorách jabloneckého Eurocentra výtvarná výstava tvořená výhradně z děl žáků mateřských, základních, středních a uměleckých škol. Jednalo se již o devatenáctý ročník této výstavy, letos na téma: „Co bys dal Jablonci k 150. Narozeninám“. I naše škola přiložila ruku k dílu a žáci vytvořili šest panelů originálních kreseb s tímto tématem. Poslední den výstavy se konala již tradiční dražba, ve které se za velké peníze vydražil i obraz žáků 9. A ve stylu doodle art s názvem Narozeninový koktejl. Výtěžek z aukce putuje na dětské oddělení jablonecké nemocnice.

Rozhovor

3

Tentokrát na naše záludné otázky odpovídal pan učitel Jaroslav Černý.

1. Jaké bylo Vaše nejlepší umístění v chůzi?Atletice se věnuji mnoho let. Za ty roky se mi podařilo dosáhnout množství úspěchů v různých běžeckých disciplínách. V nich si nejvíce cením celkového 2. místa v Českém poháru v běhu do vrchu. Sportovní chůzi dělám až od svých vysokoškolských studií, kde jsem se jí začal věnovat naplno. Nejlepší umístění se těžko hledá, protože si spíš vážím dosažených časů než pozic, ale z výsledků považuji za úspěch dokončení mistrovských Poděbrad (20 km) na 9. pozici za 1:55,44 nebo 3. místa v hodinovce v Mladé Boleslavi, kde jsem dokázal zajít 11 748m.

2. Jaké je Vaše nejoblíbenější barva? Úplně nejvíce mám rád modrou a všechny její varianty.

3. Jaký je Váš nejoblíbenější jazyk?Pochopitelně má rodná řeč, tedy čeština.

4. Jaké země byste chtěl navštívit do budoucna?Velmi rád bych navštívil skandinávské země, třeba Norsko nebo Island. Raději mám hory než moře a vedro.

5. Jakou nejdelší trať jste šel? Jako závodník jsem se věnoval ligovým závodům na 20 km chůze, ale kdysi jsem absolvoval i běh na 25 km. Alespoň jednou za život chci zkusit běžecký (42, 195m) a chodecký (50 km) maraton.

6. Na jaké známky jste maturoval?Svoji maturitu jsem absolvoval z předmětů český jazyk, německý jazyk, dějepis a základy společenských věd. Ze všech jsem dostal jedničku.

7. Jaká je Vaše nejoblíbenější třída?To je těžké, nechtěl bych někoho urazit, je to o žácích. Obecně mám rád lidi, co sportují, a tak současnou nejoblíbenější třídou je pro mne 6. A.

8. Na jakou střední školu jste chodil (jméno, druh, město)?Jsem absolventem víceletého gymnázia v Trutnově.

9. Jak se jmenuje Vaše dítě?Naše dcera se jmenuje Isabela Černá.

10.Jak dlouho učíte na této škole?Na této škole učím třetím rokem.

TECHUP

4

„Dne 27. 4. 2016 jsme navštívili dílny SOU Na Smetance. Rozdělili jsme se na dvě skupiny. Jedna skupina si šla vyzkoušet zlatnictví a druhá skupina šla vyrábět skleněné figurky. Paní nám ukázala, jak vyrobit např. skleněného koně nebo ovci ze skla. Jsme rádi, že jsme se mohli podívat na nějakou střední školu a zjistit, jak výroba probíhá.“

„Je středa a my jdeme do školy na exkurzi. Tato škola spadá pod Smetanku a moc lidí se tam nehlásí, ale škola je to dobrá. Vyzkoušeli jsme si vyrábět figurky ze skla, vytvářet věci z drátků a tavit. Byl to super zážitek. Mohli jsme si vybrat jakékoli jméno a vyrobit si ho, vyřezat pilkou. Studenti ze školy nám pomáhali a učili nás, jak co udělat. Myslím, že to je hezký zážitek a každý si odnáší nějakou památku na tuto školu, někteří dokonce v podobě spáleniny…“

„Obor zlatník, klenotník. Bylo to super. Vyráběli jsme z drátků spirály, nápisy, letovali jsme a vyřezávali jsme písmena lupínkovou pilkou. Druhá skupina pracovala se sklem. Myslím, že všichni si to užili.“

„Dne 27. 4. 2016 jsme šli na Smetanku, kde jsme pracovaly s dráty a vyráběli jsme z nich výrobky. Tahle škola mi nějak nepadla do oka a přihlášku na ni dávat nebudu.“

„Program TECHUP je velice zajímavý a pomáhá velkému množství žáků najít tu pravou a vhodnou školu. Můžeme se nejen podívat do daných škol, ale také vyzkoušet praxi ve školách. Tím je opravdu jednodušší vybrat školu. Rád bych vyzkoušel praxe na dalších školách. Je to jedinečná příležitost. Pro někoho to je jenom čas, kdy můžeme být mimo školu, ale někoho to opravdu zajímá a využije každou chvíli.“

Petr Šourek

„V rámci projektu TECHUP jsme měli možnost navštívit několik středních škol a učilišť, například učiliště na Smetance. Tato možnost by nám mohla pomoct ve výběru školy. Bylo to náročné, ale některým lidem to opravdu šlo.“

MEMENTO

5

Ve čtvrtek 28. Dubna 2016 jsme měli ve školní tělocvičně divadelní představení, které bylo inspirované knihou Memento, kterou napsal Radek John. Kniha byla inspirovaná příběhem drogově závislých lidí. Hlavní postavou byl Michal Otava, který se k drogám dostal úplnou náhodou. Celé představení bylo o jeho drogovém příběhu a jak to s ním dopadlo. Představení bylo naučné a je dobré, že jsme mohli slyšet příběh někoho drogově závislého.

Je 28. Dubna a my jsme s pár dalšími třídami byli na přednášce o drogách. Šlo tam hlavně o pervitin, TEMP, heroin a cocain. Přednášku nám dali ve formě krátkého odříkávání knihy od Radka Johna: Memento. Je to o mladým klukovi jménem Michal, který jednou zkusí drogy, ovšem nevědomky, ale zalíbí se mu to tak moc, že začne fetovat. Mockrát se snažil přestat, ale nedokázal to. Celé to bylo zvláštní, zajímavé a neskutečné. Chci jednou poznat ten povznášející pocit, ale jde to i jinak, ne díky drogám.

Příběh byl velice zajímavý, drastický a zároveň prožitý. U někoho mohl vyvolat až smutné pocity. Mě příběh velice zajímal a dané téma bylo ideální pro velice reálnou představu. Některým lidem mohl i pomoct. Já jsem ho spíše vnímal jako informaci, někdo však příběh vnímal jako varování. Jsem rád, že jsem mohl přednášku vidět. Uvítal bych i další reálné příběhy.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

ZOOTROPOLISSplnilo to má očekávání. Hodně jsem se zasmála, ale bylo tam i hodně napínavých částí a jedna opravdu lekavá část s tygrem. Děj byl opravdu zajímavý. Nejvíce se mi líbil lišák Nick Wild. Na Zootropolis bych se podívala klidně znovu.

Petra Novotná, 8. B

Dne 4. 5. 2016 jsme byli v kině Junior na animovaném filmu. První dojem, pocit, byl zajímavý. Nejdříve jsem byl zklamaný, na animovaná zvířátka jsem se koukat nechtěl. Hned po úvodu mě to však začalo trochu zajímat. Když začal hlavní děj, tak to bylo čím dál víc zajímavější. Hodně situací bylo i velice vtipných. Například zpomalení lenochodi. Jakmile byl film u konce, tak jsem se však už těšil domů. Určitě bych normálně šel na jiný film, ale místo školy to bylo dokonalý!

Petr Šourek, 8. B

Trapas nepřežiju aneb ten řízek nezvedej!6

25. 5. 2016 jsme byli v divadle. Hráli tam dva herci: Michaela Dolinová a Ladislav Ondřej. Divadelní představení se jmenovalo Trapas nepřežiju aneb ten řízek nezvedej. Představení bylo o slušném chování. Snažili se nám ukázat, jak se neztrapnit. Všem se to moc líbilo.

Celý druhý stupeň šel jednoho divadelního dne do divadla. Když tam došli, usadili se a museli čekat, až to začne. Herci nás uvítali do děje. A hrál tam herec z Ordinace v růžové zahradě a neznámá herečka jménem Michaela Dolinová. Herečka vybírala někoho, kdo půjde na podium. Vybrala si hezkou žačku Janu Cvrčkovou. Musela tam jít, i když se jí nechtělo, a měla trému. Když tam došla, byla rudá jako zadek paviána (tomato). Hráli spolu, že jdou do kina. A stal se malý trapas. On ji nabídl popcorn a ona se ho zeptala, jestli to je jedlé, on ji řekl: „Ano.“ Celé divadlo mělo záchvat smíchu. Jana dostala za svou odvahu popcorn a herec ji dovedl na místo. Bylo to super.

Dne 25. 5. jsme byli v divadle na „Trapas nepřežiju aneb ten řízek nezvedej“. Bylo to o klukovi jménem Karel, který se chtěl naučit o etiketě a seznamování, tak zavolal na linku etikety a za pár minut přijela paní, která ho naučila o etiketě. Během představení si vybrali jednu holku, která chvilku hrála v tomto představení. Divadlo se všem moc líbilo a bylo velmi vtipné.

Zase výlet pro parlament?

7

Dne 26.5. jedeme se žákovským parlamentem na výlet. Ano, ano, je tomu tak. Nejdříve se všichni sejdeme na autobusovém nádraží v Jablonci nad Nisou (kupodivu ). Následovně pojedeme do Prahy (to je hlavní město naší republiky, děti) a půjdeme se podívat na Pražský hrad. Proč zrovna tam? Z důvodu, že jsme členi ŽÁKOVSKÉHO PARLAMENTU, a abychom si zvětšili představu, co se týče politiky. Přiznejme si, že my bychom v té politice asi trošku pořádku snad zavedli.. Nebo ne? No, zpět k tématu. Kde že jsem to skončila? Á už vím! Výlet . No zkrátka se jedeme podívat na naše budoucí pracoviště. Popřípadě se rozhodneme, jaký nábytek tam nechceme, který voják v kadibudce před bránami se nám nelíbí atp.. prostě a jednoduše je to vlastně něco jako prohlédnutí si našeho budoucího a skromného domečku (kdybyste někdo chtěl, tak se můžete stavit na návštěvu jen tak mimochodem ;-) ). Pro představu, jak to u nás bude vypadat, tak vám sem dám menší průvodce naším baráčkem:

Úvaha (stylistický útvar,

8

ve kterém uvažujeme a přemýšlíme nad položenou otázkou, snažíme se na ni najít odpověď. Někdy to jde ztuha…) Dveře jsou ve všech třídách, ale jen na druhém stupni se na nich začínají objevovat díry a jiné otvory. Ptáte se proč? To taky nevím. Když nad tím přemýšlím, nenapadá mě nic. Nevím, proč do nich někdo mlátí a úmyslně do nich dělá díry. Ty naše jsou už taky trochu rozbité. Otvory v nich mají své příběhy. Dveře máme už od začátku, co jsme v této třídě. Přemýšlím o tom, jestli je bolí každý úder, který dostanou. Vždy, když se na ně podívám, říkám si, proč jsou rozbité, jestli to někdo udělal úmyslně, nebo to byla nešťastná náhoda. Proč je někdo rozbíjí? Je to pro ty lidi zábava, nebo to dělají jen, aby se předvedli před ostatními? Myslím si , že by se měli starší žáci nad sebou zamyslet a měli by si uvědomit, že předměty okolo nás by mohli taky cítit, co s nimi dělají. Co kdyby někdo mlátil je? Přišlo by jim to taky zábavné? Doufám, že taky někdy vyspějí a uvědomí si, že dělali chyby a třeba toho budou v budoucnosti litovat.

Dveře v naší škole to nemají vůbec jednoduché. Když vezmu třeba ty u naší třídy. Kolik už toho musely snést? Jak se asi cítí? To jsou věci, které se asi nikdy nedozvíme. Proč nemůžou věci mluvit, aby nám řekli, jak se cítí, když nám spadnou na zem, nebo do nich vrazíme a nebo je trefíme hopsakoulí. Jako naše dveře, nebylo to úmyslné, ale nelze to vrátit a ta díra v nich zůstane navždy. Hopsakoule do nich vletěla velkou rychlostí a silou. My to v tomto směru máme jednodušší, nám by se udělala modřina, ale nedokáži si představit, že by ve mně zůstala díra, která by se nedala „opravit“. Jsou opravdu silné, ale nevím, jestli takhle ještě dlouho vydrží. Kdybych si mohla vybrat, co budu v příštím životě, rozhodně bych nechtěla být dveřmi ve škole. Nedokázala bych být tak silná, abych odolala všem útokům.

Když pomyslím na dveře od naší třídy, napadne mě jediné-ementál. Soustava nepravidelných děr a prasklin „zdobí“ nejen naše dveře. Často přemýšlím nad, podle mého názoru nereálným řešením pana ředitele, který vymyslel, že každý, kdo se na zničení dveří podílel, si vybere u sebe doma také nějaké dveře a zničí je jako ty ve škole, ať se rodiče dozví o „uměleckém“ sklonu svých ratolestí. Když pominu nereálnost tohoto řešení, napadá mě i další otázka. Jakto, že dveře jsou ničeny jen v osmých a devátých třídách? Odpověď je jednoduchá! Čím jsme starší, tak si někteří z nás víc dovolí jak k učitelům, tak ke školnímu majetku a je nám to jedno. Nebo aspoň některá individua se tváří, že jim je jedno jak učení, tak škody, které způsobí. A je jim jedno, že jejich rodiče to musí platit. Také mě zajímá, jestli mají v hlavách opravdu jen potřebu zapůsobit na ostatní ukazováním, jak jim je vše lhostejné. Kolik takových úvah ještě budu psát kvůli hlouposti spolužáků?

Cyklistické soustředění sportovních tříd

9

Na cyklistickém soustředění to bylo fajn! Měli tam dobré jídlo, hezké chatky a tak celkově to tam bylo celé hezké. Krásný areál, kluci mohli hrát fotbal, byla tam klec na tenis, ping-pong. Ani minigolf tam nechyběl, taky tam bylo hřiště na volejbal a bazén, teda v tom období měl 15 stupňů, ale někdo tam vlezl. Byla jsem ve skupině s Danou a paní učitelkou Správkovou, ti pomalejší s paní učitelkou Vojtěchovou a Hamáčkovou. Jezdili jsme i na výbornou zmrzlinu a ten, kdo byl trochu pomalejší, jel s paní Správkovou vzadu. Na konci jsme vyjeli na Kost, tam to bylo hezké, byly tam houpací sítě a mohli jsme si koupit nanuky. Asi jediné, co mě na soustředění vadilo, byla spolubydlící. Mohli bychom také dostávat víc zeleniny a nejvíc mě vadilo, že Dana nevěděla, kam jede. Jinak soustředko bylo super. Je to i jedna z věcí, proč jsem chtěla do sportovní třídy.

Sára Charvátová, 6. A

Víte, že…

10

…v USA ve státě Utah nesmíte lovit velryby? Na tom není nic zvláštního, říkáte si, ale Utah leží ve vnitrozemí a to znamená, že nemá přístup k moři. Tak ne abyste lovili velryby, až tam pojedete

…známá hra Monopoly byla v Československu v meziválečném období Prodávána pod názvem „Business“? Navíc u příležitosti Všeobecné československé výstavy v roce 1991 vyšla česká verze „Business Výstaviště“. Hru si nechal v roce 1943 patentovat Charles Darrow.

…Svatováclavská koruna váží skoro 2,5 kg, je vyrobena z 21 – 22 karátového zlata a obsahuje 96 drahokamů? Mimo jiné jsou mezi drahokamy také jedny z největších safírů na světě. Korunu dále zdobí 20 perel a na vrcholku koruny je kříž, ve kterém je prý uložen trn z Kristovy koruny.

ANKETAJak se vám líbilo na cyklistickém soustředění sportovních tříd?

11

Žákyně Hanka odpověděla: „Bylo to parádní, ale chybělo mi tam ovoce. Vyhrála jsem v tenisu nad panem učitelem Šatrou! Moc jsem si to tam užila.“

Žák Honza odpověděl: „Byla tam legrace. Vyšlo nám počasí, což je fajn. Užil jsem si to.“

Paní učitelka Správková odpověděla: „ Líbilo se mi tam, ale všechno mě bolelo .“

Paní učitelka Vojtěchová odpověděla: „Bylo to výborné, děti byly v pohodě a ani žádné průšvihy tam nebyly, anebo se ke mně nedonesly .“

Těšíte se na prázdniny?

Žákyně Denisa odpověděla: „Ano, protože pojedeme na suprovou dovolenou.“

Žákyně Verča odpověděla: „Ano, těším se se moc, protože můžu dlouho spát a taky se opalovat.“

Pan učitel Šatra odpověděl: „Ano, strašně moc se těším na prázdniny. Mám naplánováno plno akcí a dobrodružství.“

Pan učitel Černý odpověděl : „Netěším se na prázdniny, protože budu muset vařit.“

Paní učitelka Krotilová odpověděla: „Těším, ničím jiným už teď nežiju! “

PaskiádaPátek 3.6.2016 od 15:30 na hřišti

ZŠ PasířskáZveme všechny

12

rodiče a děti na 7. ročník akce, kterou pořádá každoročně naše škola. Zde si budete moci zasportovat, dát si něco

dobrého na zub a celkově se pobavit. Stejně jako v minulých letech i letos si užijete mnoho zábavy. Pro

nadšence sportu a fanoušky se uspořádá turnaj v kopané pro kluky, učitele a rodiče. Pro menší ale i větší děti tu bude jako obvykle mnoho soutěží, ve kterých budou děti s rodiči plnit nejrůznější úkoly. Všichni zúčastnění dostanou drobné odměny a pro sportovce jsou připraveny medaile. Až vám

po náročných výkonech vyhládne, můžete si dojít na gulášovou polévku připravenou našimi

kuchařkami, ale bude tu k dispozici i další občerstvení a pro dospělé víno a pivo. Večer

si můžete opéct buřty z vlastních zásob a zazpívat.

Možná budou Hromnice tak jako minulý rok (3)Ještě jsem ani nevzal za kliku, když se dveře rozlétly.„Kde jsi proboha byl?! Měla jsem o tebe starost!“ řekla mi vyčítavě

mamka.„Ještě jsem se stavil v cukrárně na koláč,“ odpověděl jsem klidným hlasem a podal jí svíci. Rychle si ji ode mě vzala a bylo vidět, že se alespoň trochu uklidnila. Usmála se na mě a tentokrát to byl upřímný úsměv, takový ten děkovný. Netrval ale dlouho. Hned ho vystřídal káravý pohled, který jasně říkal: „Co jsi jako dělal v cukrárně?!“ Ale nic mi neřekla. Jen poděkovala a opatrně, jako vlastní dítě, odnesla svíci do kuchyně. Postavila ji na připravené místo na okenním parapetu. Záclony byly pečlivě roztažené a připevněné, co nejdál od středu okna, kde měla svoje místo svíce. Mamka odstoupila od okna, abychom se mohli všichni na svíci podívat. Dobrých třicet sekund jsme na ni zírali a myslím, že jsme všichni přemýšleli o tom samém. Vyhoříme dneska znovu? To nikdo neví. Ale jestli vyhoříme, tak mamka asi najme detektiva, aby zjistil, jestli náhodou ta svíce není od Anny. Musel bych mu dát všechno svoje kapesné, aby řekl to, co chci já. Táta si najednou hlasitě povzdechl a dopřál si pořádný doušek kávy. Tím nás vytrhl z proudu myšlenek, které se týkaly svíce. Všichni jsme najednou začali něco dělat. Mamka začala mýt nádobí, táta vzal noviny a dělal, že je zaujatě čte a já jsem radši rychle odešel do svého pokoje, aby se mě mamka nemohla zeptat na nějakou nečekanou otázku. Zkrátka jsme si šli každý po svých a celý den jsme spolu moc nemluvili. Jen, když to bylo opravdu nutné. Otevřel jsem si učebnici němčiny, že se budu učit na zítřejší test, ale sotva jsem si přečetl pár řádků, začal jsem zase o tom všem přemýšlet. Vzpomínal jsem na minulý rok. Nejdřív, jak jsem ležel klidně v posteli, poslouchal písničky a najednou jsem ucítil divný zápach. Nejprve jsem si myslel, že mamka třeba spálila koláč, a tak jsem si toho nevšímal. Po chvíli mi to přišlo ale divné, zápach spáleného byl čím dál tím silnější. Opatrně jsem si sundal sluchátka a uvažoval jsem nad tím, jestli mám jít do kuchyně a mamce pomoct. Když už jsem byl rozhodnutý, že nikam nejdu, vrazila do mého pokoje.„Hoří! Rychle! Pojď!“ křikla na mě. Strhnul jsem si z uší sluchátka, popadl telefon a utíkal za mamkou. Už na chodbě jsem cítil teplo, které vycházelo z kuchyně a dým, který se vznášel všude okolo. U dřezu stál shrbený táta a do kbelíku točil vodu. Při tom zadušeně kašlal a

13

lemem svetru si zakrýval pusu. Najednou jsem na prsou ucítil palčivou bolest a oči mě začali pálit. Dostavil se dusivý kašel a to už jsem věděl, že je pozdě. Naklonil jsem se k mamce.„Mu-sí-me jít,“ zakašlal jsem jí do ucha. Vytřeštila na mě oči a zkameněla na místě. Tahal jsem ji odtamtud pryč, ale ona jakoby se nechtěla smířit s tím, že musí tenhle dům opustit. Třemi kroky jsem byl u táty, který už natáčel další kbelík vody.„Tati, pojď!“ zakřičel jsem. Žár byl tak silný, že jsem ho vůbec nemusel přesvědčovat. Všichni tři jsme proběhli chodbou. Já jsem popadl máminu kabelku a naše bundy a vyběhli jsme z domu ven na ulici. Mrzlo. Stejně jako dnes. Taky proto jsem se tak bál. Bál jsem se, že znovu pocítím ten žár a mráz a, že uslyším ten hluk sirén a ohně, který byl všude okolo. Nechci ten pocit zažít znovu. Už nikdy. Už nikdy se nesmí nic takového stát. Zaklapl jsem učebnici a šel jsem za rodiči do obývacího pokoje. Seděli vedle sebe na gauči, drželi se za ruce a tiše se dívali na televizi. Zrovna běželo počasí. Na dnešní noc hlásili bezmračnou oblohu, ale tomu mamka nevěřila. Zklamaně zakroutila hlavou, pustila tátovu ruku a vypnula televizi.„Měli bychom se jít pomodlit,“ zašeptala. Táta přikývl, pohladil ji po vlasech a oba dva se zvedli. Hned jak mě uviděli, ztuhli.„Štěpáne… co… co tu děláš?“ zeptal se mě překvapeným hlasem táta.„Přišel jsem se podívat na počasí, ale nestihl jsem ho,“ zalhal jsem. „Nevíte, jak má dneska v noci být?“„Jasno,“ zavrčela mamka. „Pojď se s námi pomodlit.“A tak jsme šli do kuchyně a pomodlili se. Ještě nějakou dobu jsme pak seděli u stolu a večeřeli, ale zbytek večera jsme dohromady netrávili. Když jsem odcházel do svého pokoje, poslední pohled jsem věnoval svíci. Nezklam nás. Prosil jsem ji v duchu. A taky, že nezklamala. Celý večer totiž u ní mamka seděla a mám takové podezření, že než šla spát, sfoukla ji. Ale to se asi nikdy nedozvím, protože ona by to nikdy nepřiznala.

Konec…Terka Kvardová, 9. B

PokaždéPokaždé, když se tam vracím,

Slzami štěstí vlhčím svůj klín.

Vracím se tam, kde vyrůstala jsem,

Kde šatičky jsem nosila a v lodičkách chodila.

Tam, kde každý zná jen usměvavou tvář

A každý zdraví stylem dobrý den a jak se máš?

A k tomu ta usměvavá tvář.

Zpěv ptáků tam není vzácný,

Ale i tak je krásný.

A když budeš chvíli v klidu

Uvidíš tu malou srnku

14

Jak běhá kolem své matky,

Běhá tam a zase zpátky.

V očích tvých objeví se jiskra,

Už tušíš, co chystá.

Pak sebou ale škubne a uteče

A ty jsi obětí mocného lovce,

Lovce, co není člověkem, ale mocným zvířetem.

Připravuje se a skáče,

Ale dál to nedokáže.

Stávaj se z nás přátelé

Už to řeknu zkráceně:

Byl to vlk černý a ty jsi jeho paní

ZLATÁ TRETRA a MČR

Už každoročně se pořádá v Ostravě významný závod a pro nás atlety atletický „svátek“ Zlatá tretra. Největší hvězda závodu Usain Bolt zaběhl 100m za skvělých 9,98‘, což je slušný začátek letní sezóny. A pro nečekané první místo si zaběhl český Filip Sasínek na 1500m, když šel do závodu s nejhorším časem. Za zmínění stojí také česká kladivářka Kateřina Šafránková, která pokořila český rekord výkonem 72,34m, čímž splnila limit na olympijské hry do Ria.

Od pátka do neděle, tedy od 20.-22. 5. se uskutečnilo MČR ve víceboji všech kategorií. I naše škola měla své zastoupení a to sourozence Jáchyma a Vendula Štanclovy. Jáchym skončil ve své kategorii na krásném 8. místě (2173b.). Vendy do Jablonce přivezla TITUL MISTRYNĚ REPUBLIKY a chci ji touto formou poblahopřát ke skvělému výsledku (3182b.)

Hana Koucká, 9.A

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

15

Herní koutek Lukáše Bachtíka

Připravte se,Warcraft film se blíží a k nám se dostávají nové informace,například to,že pokud půjdete od 9.června do 7.července zhlédnout film do kin CinemArt,tak dostanete digitální kopii hry zcela zdarma.

Otevřená beta online střílečky Overwatch skončila a Blizzard se pochlubil jejími statistikami. Především jde o počet hráčů, který se zastavil na čísle vyšším jak 9,7 milionů.To, alespoň podle dostupných informací, činí z otevřené bety Overwatch největší otevřenou betu vůbec.Beta běžela od 5. do 10. května na všech třech platformách: PC, PlayStation 4 a Xbox One.

Zaklínač 3: O víně a krvi vyjde 31. května a podle tvůrců by se tento datadisk mohl považovat jeho délkou za zcela novou hru.Zaklínač Geralt se dostane do knížectví Toussaint, které na první pohled působí skoro až pohádkově.Zde bude Geralt řešit například to že jednotlivá vinařství spolu vedou násilný konkurenční boj,bandy zlodějů čekají u cest,aby přepadly karavany se zbožím, vinné sklepy jsou plné potvor a tak dále.Podle tvůrců čeká Geralta nejtěžší nepřítel, jakému kdy čelil.Datadisk O víně a krvi by měl nabídnout až 30 hodin zábavy.

16

17