PSYCHOMOTORIKA

Základní studijní materiál

Univerzita Hradec KrálovéPedagogická fakulta

1

CHARAKTERISTIKA

Psychomotorika v užším slova smyslu znamená souhrn pohybových a motorických aktivit člověka, které jsou projevem psychických funkcí. Jedná se o motorickou akci vyplývající z psychické aktivity, odpověď jednotlivce na podněty z oblasti psychických procesů (Dvořáková, Michalová, 2004). Pohyb tvoří jádro vývoje člověka a má významný vliv na vývoj řeči, sociálního chování a kognitivních dovedností (Espenak, 1981). Patří sem i myšlení, vůle, má emoční doprovod, složku prožívání, která je daná vztahem mezi člověkem a pohybovou činností. Lékařské a psychologické vědy přiznávají pohybu podíl na somatopsychickém stavu člověka v průběhu života od stimulujících podnětů v raném dětství po psychoaktivující účinky pohybu ve stáří. Učení pohybovým vzorcům probíhá jako součást přizpůsobování se novým podmínkám po celý život (Hátlová, 2010).Psychomotorika jako prostředek výchovy je součástí výchovně-vzdělávacího procesu,kde je o pohybu uvažováno jako o základním předpokladu rozvoje člověka. Z pedagogického úhlu pohledu lze tedy psychomotoriku definovat jako ucelený systém tělesné výchovy, který využívá pohybu jako výchovného prostředku. Takto pojatá výchova pohybem je cílená a odpovědná, ale i hravá, zábavná, podporující iniciativu, samostatnost, tvořivost a respektující individualitu každého jedince (Adamírová, 1995). Psychomotorika se snaží pohybem v nejširším slova smyslu získat přístup k člověku a prostřednictvím osobních prožitků z pohybové činnosti dosáhnout ovlivnění jeho psychiky ve smyslu uvědomění si vlastního psychosomatického „Já“ a jeho možností. Smyslem je přivést jedince k práci na sobě samém, pomoci mu objevit způsoby, jak přistupovat ke svým problémům, nechat mu prostor, aby tyto cesty sám objevoval. Tím je podněcována jeho vlastní aktivita, která je pro tvorbu nových vzorců chování a prožívání velmi důležitá (Hátlová, 2009). Psychomotorika tedy rozvíjí nejen pohybové schopnosti a dovednosti, ale především působí na duševní a sociální složku osobnosti každého zúčastněného. Individuálním přístupem při výběru pohybových aktivit dbá na odpovídající úroveň. Nosným momentem psychomotorických cvičení je prožitek a radost z pohybu. Cílem je harmonická osobnost z hlediska fyzického, psychického i společenského, k jehož dosažení se využívá pohybových témat, úkolů a cvičení, která jsou řešena samostatně nebo ve spolupráci s ostatními cvičenci v malých i velkých skupinách. Hry a cvičení mají nesoutěživý charakter a účastníci se ze hry nevylučují. Využívá se typických, netypických a specifických pomůcek, jejichž způsob použití může být variován dle aktuálních možností a potřeb. Mezi typické pomůcky patří běžné tělocvičné nářadí a náčiní, mezi netypické pomůcky patří předměty denní potřeby, jejichž předností je dostupnost a ekonomická nenáročnost. Specifické pomůcky jsou pomůcky vyrobené speciálně za účelem těchto cvičení, nejčastěji balanční pomůcky, které mívají spíše využití individuálního charakteru a bývají ekonomicky náročnější.

2

V psychomotorice je specifické vystupování pedagoga, který hodinu vede nedirektivně, reaguje na aktuální potřeby, aktivně navozuje příjemnou a sbližující atmosféru, zajišťuje rovnost příležitostí a ve vhodnou chvíli, nejčastěji na závěr hodiny, vede cílenou zpětnou vazbu, která je důležitým momentem celé vyučovací jednotky. Pro zpětnou vazbu neboli reflexi je důležité si stanovit cíl, ke kterému má vést a konkrétní technika, která zefektivní dosažení cíle. Zpětná vazba by měla primárně směřovat k rozvoji účastníků, nikoli k učiteli nebo lektorovi. Tedy uvědomění si toho, co si žáci z hodiny odnášejí, pojmenování kvality konkrétního vztahu nebo například pojmenování pocitů či zajímavých momentů, může být cílem takové zpětné vazby.

HISTORICKÝ VÝVOJ

Psychomotorika vychází z tradic přirozeného, nevýkonově zaměřeného tělesného pohybu. V jejich základech je francouzská tradice přirozeného tělocviku, taneční směry a rytmická gymnastika, které se rozvíjely ve stejném období jako psychosomatická medicína, na přelomu 19. a 20. století. Psychomotorika vznikla za podpory lékařů, terapeutů, ale i psychologů a sociologů. Od roku 1990 byl podporován její rozvoj Unií zdravotní tělesné výchovy při ČASPV (Česká asociace sportu pro všechny) i u nás, v tehdejší ČSFR pořádáním seminářů se zahraničními lektory (Lucembursko, SRN). Zástupci české sekce psychomotoriky byli pozváni na první setkání zástupců Asociací pro rozvoj psychomotoriky evropských zemí a zúčastnili se tak založení Evropského sdružení pro rozvoj psychomotoriky roku 1994 (Adamírová, 1995). V současné době je psychomotorika jako předmět běžně vyučována na vysokých školách pro učitelské i neučitelské obory. Mimo akademické prostředí je podporována ČASPV, která jako jediná v oboru psychomotoriky disponuje akreditací MŠMT. V mezinárodním měřítku zajišťuje v této oblasti rozvoj a výměnu zkušeností EFP (European Forum of Psychomotricity), jehož je Česká republika též členem.

ZAMĚŘENÍ PSYCHOMOTORICKÝCH CVIČENÍ

Vedle rozvoje všech aspektů zdravotní pohody jedince – duševní, fyzické i sociální, vede psychomotorika cvičence ke správným pohybovým stereotypům a upevňuje návyk ke správnému držení těla. Při volbě konkrétních her nebo cvičení se často vychází z oblastí, které se dělí podle pohybových a psychomotorických schopností. Jsou jimi jemná motorika, hrubá motorika, koordinace pohybů, tělesné schéma a orientace v prostoru, přičemž senzomotorická cvičení (slaďování činností pohybového ústrojí na základě smyslových informaci) jsou zařazována do koordinace pohybů. Jiné dělení uvádí Adamírová (1995), a to na tyto 3 oblasti:

3

I. Oblast těla – vlastní osoby „já“ (hledisko fyziologické, kognitivní, emocionální)1. poznávání velikosti těla, jeho částí2. poznávání svalového napětí a uvolnění3. vnímání stability a lability – rovnováhy4. vnímání těla v prostoru5. vnímání pocitů a citů, jejich vyjadřování

II. Oblast materiální1. poznatky o předmětech2. využití předmětů jako psychomotorických pomůcek

a) tělocvičné náčiní a nářadí (obruče, míče, švihadla, žebřiny, lavičky,…)b) předměty každodenního života (kelímky, kolíčky na prádlo, noviny, deky,

…)c) speciální psychomotorické pomůcky (vozíček, pedala, padák,…)

III. Oblast společenská – socializace osobnosti

Vedle rozvoje uvedených oblastí psychomotorika mimo jiné učí pomoci druhým, vytváří dobrou náladu a pocit větší sebedůvěry, odvahy a samostatnosti.

DIDAKTICKÉ ZÁSADY

Náplň cvičební jednotky můžeme obměňovat nejen různými pohybovými obsahy, ale i didaktickými formami (Karásková, 1998). Preferujeme organizaci družstev dětí do řad před zástupy a soupeřící vybíráme tak, aby měla rovnocennou šanci na úspěch. Při společném cvičení celé skupiny se doporučuje organizace v kruhu pro pocit skupinové sounáležitosti. Můžeme používat i cvičení ve dvojicích „s někým“ – jeden manipuluje druhým, „spolu“ – pro podporu vzájemné spolupráce a „proti sobě“ – pro podporu soutěživosti (Bogdanovicz, 1992).Velký emocionální efekt může přinést práce s hrou. Ta umožňuje formování lidské osobnosti, přináší nové a neopakovatelné zážitky, při nichž se uplatňují všechny složky duševního života - rozum, cit, fantazie. Děti objevují nové životní prostory a spontánně se projevuje individualita každého jedince, kterého zároveň poutá ke kolektivu. Není zde poražených, vítězové jsou všichni, kteří se hry účastní (Blahutková, Koubová, 1995).

Při realizaci psychomotorických her je nutné dodržovat jisté zásady. Následující přehled zásad vychází z návrhu Blahutkové a Koubové (1995).

1. tématická návaznost a propojenost her2. pečlivá příprava pomůcek a vhodného prostředí3. srozumitelné vysvětlení aktivit, prostor na dotazy4. učitel v pozici hodnotitele nebo účastníka-hráče5. snaha vložit do realizace aktivity vlastní (učitelovy) nápady

4

6. dostatečný prostor pro kreativitu aktérů-hráčů a samostatnou práci7. ve vhodný okamžik začlenění cílené reflexe k aktivitám nebo aktivitě8. časté využití hudebního doprovodu (je motivující a navozující vhodnou

atmosféru)9. při aktivitách s různými rolemi vždy výměna rolí

PRAKTICKÉ VYUŽITÍ

Reálnou podobu psychomotorických aktivit nacházíme nejen ve školství, ale i ve zdravotnictví – rozlišujeme tři oblasti psychomotoriky: lékařskou, terapeutickou a pedagogickou. V rámci pedagogické oblasti, dle místa zřízení, se psychomotorika využívá na mateřských, základních a speciálních školách, v zájmové tělesné výchově v různých klubech dětí a seniorů. Psychomotorická cvičení a aktivity se provádí ve školním prostředí v tělesné výchově, ve zdravotní tělesné výchově, aplikované tělesné výchově a v prostředí zdravotnických zařízení při léčebné tělesné výchově, rehabilitaci a dalších léčebných procedurách a terapiích. Psychomotorické pohybové aktivity mají velké uplatnění ve všech věkových kategoriích, zejména pak u dětí, u cvičenců zdravotně oslabených, zdravotně postižených, méně pohybově zdatných a nadaných, u seniorů. Dále se cvičení tohoto charakteru doporučují jedincům se specifickými poruchami učení a chování, postiženým barvoslepostí. Lze jimi rovněž oslovit širokou veřejnost, jako vhodnou a nenáročnou kompenzaci duševní námahy (aktivní forma regenerace) nebo psychomotorická cvičení zařadit do hodin školní tělesné výchovy. Při samotném výběru pohybových aktivit je třeba respektovat individualitu každého jedince, vyloučit cvičení kontraindikovaná a taková, při nichž hrozí nebezpečí zranění.

PSYCHOMOTORIKA VE ŠKOLNÍ TĚLESNÉ VÝCHOVĚ

Psychomotorické aktivity lze alternativně použít ve všech částech vyučovací jednotky tělesné výchovy, jen je třeba dbát na jejich vhodný výběr – přiměřenost věku, pohybovým schopnostem, dovednostem, psychickému rozpoložení jedinců ve skupině a v neposlední řadě výchovně-vzdělávacímu cíli hodiny. Rovněž je možné psychomotorikou obohatit pouze některou z částí klasické vyučovací hodiny tělesné výchovy.

Příklad vyučovací jednotky s využitím novin pro 3. třídu ZŠ

5

Cíl hodiny: rozvoj sociální interakce, obratnosti, koordinace pohybu, jemné motoriky a orientace v prostoru.Rozvíjené klíčové kompetence: komunikativní, k řešení problémů, sociální a personální.

Úvodní část 0.-5. minuta- organizační: ▪ alternativní nástupový tvar - sed v kruhu; navození příjemné atmosféry učitelem, seznámení s programem hodiny, úvod ke zvoleným aktivitám, rozdání novinových archů (motivace)- rušná: ▪ novinový běh - souvislý běh prostorem s novinovým archem na prsou (bez jeho držení rukama) (zahřátí organizmu, obratnost, orientace v prostoru)▪ novinová honička – klasická honička s archem novin na prsou (běžím-li, arch nesmím přidržovat rukama, stojím-li, arch držím, aby nespadl) (zahřátí organizmu, obratnost, orientace v prostoru)

Obr. 1 Novinová honička

Průpravná část 6.-10. minunta▪ rozcvičení s novinovým archem v rukou (učitel předcvičuje, arch různě přehýbá, manipuluje s ním, využívá ho jako překážku, žáci napodobují) (protažení rozcvičení, rozvoj koordinace a jemné motoriky)▪ rozcvičení ve dvojicích s archem novin – jeden žák „předcvičuje“ pomocí novinového archu – arch představuje hadrového panáka – rohy jsou ruce a nohy (možno dle potřeby arch natrhnout (arch přehýbá, otáčí atd.), druhý žák „cvičení panáka“ sám napodobuje; výměna rolí; možné vyhlásit nejoriginálnější cvik (rozcvičení, rozvoj senzomotoriky, hrubé motoriky, koordinace pohybů a sociální interakce)

Hlavní část 11.-32. minuta

6

▪ postav si cestičku – každý má dva archy a postupným kladením si novin pod nohy tvoří ostrůvky, po kterých postupuje dopředu (rozvoj obratnosti, koordinace pohybů, orientace v prostoru)

Obr. 2 Postav si cestičku

▪ sklouzni se (lyžař) – pro cestu zpět využije žák novin pro pohyb skluzem (rozvoj koordinace pohybů, síly) ▪ cvičení dvojic – postav si cestičku ve dvojicích – jeden žák druhému staví „chodník“, druhý po něm kráčí, zpět se vymění

- dvojice zády k sobě svírají arch a musí společně oběhnout metu a zpět- noviny umístěné mezi koleny; možno obměnit umístění novin- postav Večerníčkovu čepici – učitel ukáže přesný postup stavby

jednoduché papírové čepice, každý žák vyzkouší; v místě otočné mety leží arch novin, kam běhá postupně jeden a druhý z dvojice a vždy provede jeden ohyb novin, dokud lodičku takto společně nesloží (sociální interakce, koordinace pohybů, obratnost, jemná motorika, hrubá motorika, rychlost, případně vytrvalost)

▪ přesun družstva – kolik členů v každém družstvu, tolik archů novin do družstva; úkolem každého družstva je společně překonat určenou vzdálenost bez šlápnutí mimo noviny (rozvoj sociální interakce, obratnosti, rovnováhy)▪ novinová bitva – zmačkané noviny = střelivo, které v časovém limitu musí každé družstvo naházet do pole soupeře, přičemž soupeř vše vrací zpět (rozvoj obratnosti, jemné a hrubé motoriky, vytrvalosti).

Závěrečná část 33.-38. minuta▪ ostrůvek – všichni děti se musí vejít na rozprostřené noviny, které se vždy, když přestane hrát hudba, zmenšují (vybraní žáci vždy kus novin odeberou) (rozvoj obratnosti, rovnováhy, sociální interakce)▪ mumie – ve dvojici jeden druhého zabalí do novin (hlava zůstane nezabalená), zabalený zavře oči a za poslechu relaxační hudby vnímá tep svého srdce, uvědomuje si jednotlivé části těla a teplo, které se od novin odráží (zklidnění, sociální interakce, vnímání vlastního těla)

7

Obr. 3 Mumie

Závěrečné review 39.-45. minuta nástup – alternativní forma – sed v kruhu– řízená diskuze k průběhu hodiny, kdy hodnotí především žáci, učitel doplňuje a usměrňuje debatu

- rekapitulace aktivit, vyzdvihnutí výrazných momentů (např. nejzábavnější aktivity, výrazného činu některého ze žáků, nejusměvavější příhody, překvapujícího momentu, atd.), vyjádření konkrétních pocitů v konkrétních momentech

- dárek – na závěr každý zmačká jeden arch do malé papírové kuličky a vybere si někoho ze skupiny, komu kouličku daruje jako dárek a řekne mu, proč si vybral právě jeho a za co mu kuličku dává (měl by to být někdo, kdo např. dotyčného během hodiny potěšil, pozitivně překvapil, něco příjemného s ním darující prožil atd.)

LITERATURAAdamírová, J. (1995). Hravá a zábavná výchova pohybem. Praha: Unie zdravotnictví TV ČASPU.Blahutková, M., Koubová, J. (1995). Psychomotorika aneb prožitek z pohybu. Brno: CDVU MU.Bogdanovicz, M., Kisiel, B., Przasnyska, M. (1992). Metoda Veroniky Sherborne w terapii i wspomaganiu rozwoju dziecka. Warszawa: WsiP.Dvořáková, H., Michalová, Z. (2004). Využití psychomotoriky ve škole. Praha: Univerzita Karlova – Pedagogická fakulkta.Espenak, L. (1981). Dance Therap – Theory and aplication. Charles Thomas, Springfield, Illinois 1981.Hátlová, B., Adámková, M. (2009). Psychomotorická terapie. In Kolář, P. Rehabilitace v klinické praxi., ed. L.Houdek, Galén 2009.Hátlová, B., Kirchner, J. (Eds.) (2010). Kapitoly z psychomotorické terapie. Praha: European Science and Art Publishing : Aociace psychologů sportu.

8

PSYCHOMOTORIKA V HESLECH:

CO JE TO PSYCHOMOTORIKA?

- ucelený systém tělesné výchovy, který využívá pohybu jako výchovného prostředku - cílená a odpovědná, ale i hravá a zábavná, podporuje iniciativu, samostatnost,

tvořivost a respektuje individualitu každého jedince - soustřeďuje se vedle rozvoje pohybových schopností i složku psychickou a

společenskou - NOSNÝM MOMENTEM JE PROŽITEK

CO JE CÍLEM PSYCHOMOTORICKÝCH CVIČENÍ?

- harmonická osobnost z hlediska fyzického, psychického i společenského

- zisk co nejvíce zkušeností vnímání pohybu ze tří oblastí - - vlastní tělo, vlastní „já“- oblast materiální (věci a předměty)- oblast společenská

- hl. tématem vliv na změnu osobnosti - důraz se klade na uvědomování vlastních citů a pocitů, rozvoj empatie, respekt ke druhým a rozvoj spolupráce

ČÍM JSOU PSYCHOMOTORICKÉ AKTIVITY CHARAKTERISTICKÉ?

- psychomotorické aktivity a hry tvoří témata a pohybové úkoly, které cvičenci řeší samostatně nebo ve spolupráci s ostatními cvičenci v malých i velkých skupinách- hry mají nesoutěživý charakter, cvičenci se ze hry nevylučují- výuku charakterizují hravost a zábavnost- je pracováno se zpětnou vazbou

V ČEM PŘEDEVŠÍM U PSYCHOMOTORICKÝCH AKTIVIT SPOČÍVÁ ROLE PEDAGOGA?

- na první pohled v pozadí (nedirektivní přístup), témata navrhuje, pružně reaguje na návrhy cvičenců- zajišťuje bezpečnost, tvoří vhodné skupiny- ve vhodnou chvíli vede zpětnou vazbu- navozuje příjemnou a sbližující atmosféru

9

PRO JAKÉ SKUPINY MAJÍ PSYCHOMOTORICKÉ AKTIVITY NEJVĚTŠÍ UPLATNĚNÍ?

- největší potenciál pro malé děti, starší jedince a oslabené a postižené- mohou být uceleným tělovýchovným programem a náplní celých cvičebních hodin –

především u dětí s některými druhy postižení a oslabení - vhodnou a populární součástí běžné tv - lze i pro širokou veřejnost - jako vhodná a nenáročná kompenzace duševní námahy -

aktivní forma regenerace

KDY, KDE A JAK PSYCHOMOTORIKA VZNIKLA?

- vznikla v rámci léčebné TV ve 20. letech ve Francii - vyvinula se z přirozeného tělocviku, rytmické gymnastiky, různých tanečních směrů a

pantomimy za podpory lékařů, terapeutů, ale i psychologů a sociologů - v 50. letech uplatnění v psychiatrické léčebně v Německu - od roku 1990 byl podporován její rozvoj Unií zdravotní tělesné výchovy

DO JAKÝCH SKUPIN, DLE OBLASTÍ ROZVOJE MOTORICKÝCH SCHOPNOSTÍ, PSYCHOMOTORICKÉ AKTIVITY DĚLÍME?

Jemná motorika: jemné pohyby – pohyby prstů, tváře, mluvidel a jazyka (oromotorika)

Hrubá motorika: pohyby končetin a celého těla – různé lokomoce, šplhání, sed, leh, házení, chytání, zaujímání různých poloh, točení, houpání, koulení, nošení,…

Koordinace pohybů: souhra svalů a svalových skupin, také sladění činností pohybového ústrojí na základě zrakových, sluchových, hmatových, čichových i chuťových informací

Tělesné schéma: uvědomění si svého těla jako základního výkonného prostředku pro pohyb = vnímání šířky, hmotnosti, proporcionality, umístění v prostoru, uvědomění si různých poloh, postojů, pohybů, kontakt s materiálem a jinými osobami atd.

Orientace v prostoru: schopnost určit polohu, směr, usměrnit svůj pohyb, vnímání prostoru a jeho vlastností, jde o stimulaci stranovou, předozadní a spojení těchto dvou oblastí se světovými stranami, výškou, středovou orientací apod., orientace vzhledem k hmotě v

10

JAKÉ JSOU HERNÍ ZÁSADY A ORGANIZAČNÍ FORMY V PSYCHOMOTORICE?

Organizační formy:- organizace družstev dětí do řad před zástupy - soupeřící vybíráme tak, aby měla rovnocennou šanci na úspěch - při společném cvičení celé skupiny se doporučuje organizace v kruhu pro pocit

skupinové sounáležitosti.

Herní zásady:1. Tématická návaznost her (MOTIVACE) 2. Učitel v pozici hodnotitele nebo hráče3. Prostor pro učitelovy vlastní nápady4. Prostor pro nápady dětí, zhodnocení či přizpůsobení pro realizaci5. Využití vhodného hudebního doprovodu6. Neopomenout výměnu rolí dětí

JAKÝCH POMŮCEK SE V PSYCHOMOTORICE VYUŽÍVÁ?

typické (běžné tělocvičné náčiní a nářadí)netypické (předměty denní potřeby) specifické (psychomotorické pomůcky)

ZPĚTNÁ VAZBA – CO JE TO A PROČ?

Prostor pro verbalizaci zážitků a jejich přetavení do zkušeností, v rámci kterého můžeme naplňovat pedagogické záměry programu.Zkušenost není, co zažijeme, ale co uděláme s tím, co jsme zažili. Neovládneme-li aspoň částečně toto umění vedení a řízení diskuse, může být sebelepší záměr nebo rozvojový potenciál programu zcela nepochopen a nevytěžen.O čem se můžeme bavit:1) Co jsme zažily?2) Co si z toho odnášíme?3) A jak toho využijeme?

Jaký je rozdíl mezi hodnocením a zpětnou vazbou?- H: shrnuji a hodnotím z pozice učitele (špatně vs. správně)- ZV: poskytuji nebo se mi dostává subjektivních, někdy až emočně

laděných informací o mně nebo druhých

Rozdíl mezi hodnotící a nehodnotící ZV?TO BYLO DOBRÉ.... vs. MNĚ SE LÍBILO...., MNĚ POTĚŠILO....

11

Co mohu zpětnou vazbou zjišťovat? K čemu slouží?- informace pro mě (učitelku)- informace pro děti (něco nového se dozvěděli)

Kdy zpětnou vazbu zařazovat?- když je to vhodné

PRO SPRÁVNÉ ZAŘAZENÍ ZPĚTNÉ VAZBY JE TŘEBA VĚDĚT, NA CO SE CHCI PTÁT A PROČ SE NA TO CHCI PTÁT!!!!

12