theses.cz · Web viewUniverzita Palackého v Olomouci. Právnická fakulta. Petr Prchal....

Univerzita Palackého v Olomouci

Právnická fakulta

Petr Prchal

Osiřelá díla

Rigorózní práce

Olomouc 2013

Prohlašuji, že jsem rigorózní práci na téma „Osiřelá díla“ vypracoval samostatně a citoval

jsem všechny použité zdroje.

Ve Žďáře nad Sázavou dne 1.5.2013 Mgr. Petr Prchal

2

Děkuji tímto Prof. JUDr. Ivo Telcovi, CSc. za jeho cenné rady, konzultace a odbornou pomoc

při přípravě této práce, stejně jakož i kolektivu Katedry občanského práva a pracovního práva

Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.

Rovněž děkuji Knihovně Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, Ústřední

knihovně Právnické fakulty Masarykovy univerzity a Vědecké knihovně v Olomouci za

ochotně poskytované služby.

Děkuji svým rodičům za všestrannou podporu během psaní této práce.

3

ObsahSeznam zkratek...........................................................................................................................7

Úvod............................................................................................................................................9

Současný stav právní úpravy a odborné literatury zabývající se sledovanou problematikou. .11

Cíle a hypotéza práce................................................................................................................22

Metody zpracování....................................................................................................................24

Struktura práce.........................................................................................................................26

ČÁST I – OSIŘELÁ DÍLA OBECNĚ......................................................................................28

1 Základní výklad k pojmu osiřelá díla.....................................................................................28

1.1 Definice pojmu....................................................................................................................28

1.2 Způsoby vzniku osiřelých děl a jejich typologie................................................................31

1.3 Nedohledatelný autor, nositel, vykonavatel (autorských) práv..........................................35

1.4 Ohnisko problému...............................................................................................................37

1.5 Osiřelá díla a volná užití.....................................................................................................39

1.6 Osiřelá díla a knihovní licence............................................................................................40

1.7 Potřebnost a povaha nové právní úpravy............................................................................43

2 Rozsah pojmu osiřelých děl...................................................................................................45

2.1 Počet osiřelých děl..............................................................................................................46

2.2 Hospodářská závažnost.......................................................................................................47

2.3 Společenská závažnost........................................................................................................51

3 Příčiny vzniku osiřelých děl...................................................................................................54

3.1 Systémové příčiny...............................................................................................................55

3.1.1 Povaha, vznik a trvání autorského práva.....................................................................55

3.1.2 Doba trvání majetkových autorských práv..................................................................60

3.2 Vnější příčiny......................................................................................................................66

3.2.1 Změna způsobu tvorby.................................................................................................66

3.2.2 Výměna nosičů autorských děl....................................................................................67

4

4 Ústavní a mezinárodní maxima právní úpravy osiřelých děl.................................................70

4.1 Ústavní maxima..................................................................................................................70

4.2 Diskuze o ústavních maximech v autorském právu USA...................................................73

4.3 Mezinárodní maxima..........................................................................................................75

4.3.1 Tříkrokový test.............................................................................................................76

4.3.2 Zákaz podrobit požívání a výkon výlučných autorských práv formalitě.....................80

4.3.3 Právní úprava pro osiřelá díla v příloze RÚB..............................................................81

5 Osiřelá díla v. díla nedostupná...............................................................................................83

5.1 Společné a odlišné znaky....................................................................................................83

5.2 Způsoby vzniku nedostupných děl a jejich typologie.........................................................84

5.3 Příčiny vzniku nedostupných děl........................................................................................86

5.4 Možná řešení pro nedostupná díla......................................................................................86

5.5 Řešení pro nedostupné knihy ve Francii.............................................................................90

6 Ekonomická analýza osiřelých a nedostupných děl...............................................................92

ČÁST II – PRÁVNÍ ÚPRAVA OSIŘELÝCH DĚL................................................................97

1 Úvodem o právní úpravě osiřelých děl..................................................................................97

2 Zákonná licence dle směrnice o osiřelých dílech................................................................100

2.1 Potřebnost evropského řešení pro osiřelá díla v souvislostech.........................................100

2.2 Obsah směrnice o osiřelých dílech...................................................................................103

3 Zákonná licence, udělování licence kolektivními správci a rozšířená kolektivní správa v

předpokládané české právní úpravě........................................................................................110

3.1 Obsah předpokládané české právní úpravy.......................................................................111

4 Omezení odpovědnosti v zamítnutých návrzích zákonů o osiřelých dílech v USA............118

4.1 Zamítnuté návrhy zákonů o osiřelých dílech....................................................................120

4.2 K možnosti užití osiřelého díla i bez přijetí zákona o osiřelých dílech v právu USA......124

5 Rozdíly mezi evropským a americkým pojetím právní úpravy osiřelých děl.....................127

6 Soukromoprávní iniciativa řešení Google Books................................................................129

5

6.1 Pro a proti Google Books..................................................................................................130

6.2 Test dle doktríny Fair Use a Google Books......................................................................132

6.3 Dohoda o smíru jako řešení pro Google Books................................................................134

6.4 Budoucnost projektu Google Books.................................................................................138

7 Rozšířená kolektivní správa v severských zemích...............................................................139

7.1 Výhody využití rozšířené kolektivní správy pro osiřelá díla............................................140

7.2 Nevýhody využití rozšířené kolektivní správy pro osiřelá děl.........................................141

7.3 Rozšířená kolektivní správa a Google Books...................................................................143

8 Nucená licence v Kanadě, Maďarsku a jinde ve světě........................................................144

8.1 Nucená licence dle kanadského modelu...........................................................................145

8.2 Nucená licence dle maďarského modelu..........................................................................146

8.3 Nucená licence dle japonského modelu............................................................................149

9 O neúspěšném zákoně o osiřelých dílech ve Spojeném království......................................150

10 Soudem ustanovený opatrovník jako řešení pro osiřelá díla.............................................152

Závěr.......................................................................................................................................154

Shrnutí.....................................................................................................................................158

Summary.................................................................................................................................160

Použitá literatura.....................................................................................................................162

Použitá judikatura...................................................................................................................168

Právní předpisy.......................................................................................................................170

Úřední dokumenty..................................................................................................................174

Internetové zdroje...................................................................................................................177

Databáze..................................................................................................................................179

6

Seznam zkratek

ABGB Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch (obecný

zákoník občanský)

AutZ Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o

právech souvisejících s právem autorským a o

změně některých zákonů (autorský zákon)

CA Copyright Act, autorský zákon USA z roku 1976,

Část 17 Zákoníku U.S.C., § 101 – § 1332

CTEA Copyright Term Extension Act (zákon o

prodloužení doby trvání autorského práva ve

Spojených státech amerických)

ČR Česká republika

EU Evropská unie

FRCP Federal Rules of Civil Procedure (občanský

soudní řád Spojených států amerických)

LZPS Usnesení předsednictva České národní rady č.

2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv

svobod jako součásti ústavního pořádku České

republiky

NObčZ Zákon č. 89/2012 Sb., občanská zákoník

ObčZ Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník

OSN Organizace spojených národů

OSŘ Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád

RÚB Bernská úmluva [(Bernská úmluva o ochraně

literárních a uměleckých děl ze dne 9. září 1886,

7

revidovaná úmluva bernská (vyhl. č. 133/1980

Sb.)]

Sb. Sbírka zákonů

TRIPS Dohoda o obchodních aspektech práv k

duševnímu vlastnictví (TRIPS) ze dne 15. dubna

1994. Jedna z příloh Dohody o zřízení Světové

obchodní organizace (sdělení č. 191/1995 Sb.)

TRZ Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník

UrhG Urheberrechtsgesetz (německý autorský zákon)

USA Spojené státy americké

VÚAP Všeobecná úmluva o autorském právu revidovaná

v Paříži dne 24. července 1971 (vyhl. č. 134/1980

Sb.)

U.S.C. Zákoník Spojených států amerických (Code of

Laws of the United States)

WCT Smlouva Světové organizace duševního

vlastnictví o právu autorském ze dne 20. prosince

1996 (sdělení č. 33/2002 Sb. m. s.)

WPPT Smlouva Světové organizace duševního

vlastnictví o výkonech výkonných umělců a o

zvukových záznamech ze dne 20. prosince 1996

(sdělení č. 48/2002 Sb. m. s.)

8

Motto:

“Vydrží-li kultura, přežije národ.”

Jan Mládek

Úvod

ředkládaná rigorózní práce se zabývá tématem "Osiřelá díla". Osiřelá díla

představují kategorii autorských děl a jiných předmětů ochrany, u kterých stále trvají

autorská práva, či práva s autorským právem související, ale u kterých nelze

dohledat nositele práv. Osiřelá díla znamenají bezprostřední právní překážku jejich dalšího

užití a nakládání s nimi. Pojem osiřelá díla je dnes již zmezinárodnělý a vyplývá z překladu

anglického pojmu "orphan works".1 Jedná se o příznačnou metaforu k pojmu sirotek, jak je

tento pojem v běžném jazyce používán. Stejně jako u osiřelého dítěte se nedaří z různých

důvodů vypátrat jeho rodiče, u osiřelého díla se nedaří vypátrat nositele práv. Na základě této

metafory lze soudit, že i osiřelá díla potřebují podobný metaforický druh ochrany, kterou

společnost poskytuje osiřelým dětem. Bohužel právní úprava pro osiřelá díla v českém

právním řádu stále chybí, avšak z hlediska mezinárodního srovnání není absence právní

úpravy pro osiřelá díla stále nikterak výjimečná. Jak se později dozvíme, některé státy již

právní úpravu pro osiřelá díla zavedly, jiné o to usilují. Možná, že se však jedná o metaforu

chybnou. Současná doba trvání majetkových autorských práv, absence jakékoli evidence

autorských děl navíc v době digitálního věku může očima nejen angloamerické rodiny

autorského práva činit z předmětné kategorie autorských děl spíše metaforické otroky, které je

potřeba propustit ze zajetí současného nastavení právní úpravy. Ať tak či onak, řešení této

problematiky spočívá ve vymezení odpovídající právní úpravy, která by negativní důsledky

vyplývající z nemožnosti dohledat nositele práv těchto děl odstranila. Určení takové právní

úpravy je primární cíl této práce.

P

1 Ačkoli pojem “osiřelá díla” je již zmezinárodnělý, nejedná se o pojem, který by byl v užívání dlouho. Poprvé byl pojem užit v roce 1993 v USA v souvislosti se zachováním a ochranou filmů. Pojmem osiřelé dílo se však původně neoznačovalo pouze dílo, u kterého nelze dohledat nositele práv, ale také dílo s vyčerpaným hospodářským potenciálem, jehož zachování či ochrana již není účelná. Viz THE LIBRARIAN OF CONGRESS. Film Preservation 1993: A Study of the Current State of American Film Preservation. Červen 1993. Dostupné z: http://www.loc.gov/film/study.html

9

Současné odhady hovoří o miliónech osiřelých děl z posledních sta let.2 To se týká

zejména knih, fotografií, grafických prací, nahrávek a filmů, kterým hrozí zapomnění v

důsledku nemožnosti vyjednat souhlas k jejich dalšímu užití. Existence právní překážky v

přístupu veřejnosti k těmto dílům je zároveň překážkou tržní, neboť vyžaduje od

potencionálního uživatele vynaložení investice na dohledání nositelů práv, nejčastěji dědiců

autorů, k osiřelým dílům. V některých případech se ale i tato investice mine účinkem, pokud

se nositele práv nepodaří dohledat. Nejistota, a to nejenom ta právní, je proto dalším jevem,

který v této souvislosti vytváří překážku.

Aktuálnost potřeby právního řešení pro osiřelá díla dnes vyvstává zejména s potřebou

digitalizace. Vlna zachycení autorských děl na digitální nosiče a otázka dohledání nositelů

práv za účelem udělení souhlasu k zhotovení digitální rozmnoženiny, případně i ke

zpřístupnění způsobem umožňujícím dálkový přístup je proto naléhavá. Představme si ale

raději úvodem jiný příklad, který s digitalizací nemusí ani nutně souviset.

Za ilustrační příklad nechť poslouží historik, který se zabývá poválečným děním

v Československu a který o svém příběhu vyprávěl. Při své výzkumné činnosti objevil dosud

neznámé dopisy z doby mezi koncem války a únorovým převratem v roce 1948. Chtěl tyto

dopisy zveřejnit ve své nové knize spolu s komentářem a analýzou. A tak začal dopisy

zkoumat a psát o nich knihu. Po dvou roční práci strávené psaním a zkoumáním představil

svůj rukopis nakladateli. Nakladatel rychle a správně odhadnul odbornou i komerční hodnotu

rukopisu a byl ihned ochotný uzavřít licenční smlouvu a vydat knihu na svůj náklad. Avšak

pod jednou podmínkou. Aby předešel případným autorskoprávním žalobám ze strany autorů a

jejich dědiců v knize obsažených dopisů, nevydá knihu do doby, než mu historik předloží

licenční smlouvy k zhotovení rozmnoženin a zpřístupnění všech dopisů. Tyto licenční

smlouvy v současné době historik nemá uzavřené. Některé z předmětných dopisů při současné

době trvání majetkových autorských práv3 již mohou být volně užita každým,4 neboť se z nich

2 Viz HUDSON, Emily a Andrew T KENYON. Digital Access: The Impact of Copyright on Digitisation Practices in Australian Museums, Galleries, Libraries and Archives . Melbourne, 2007. Legal Studies Research Paper No. 300. The University of Melbourne., Zelená kniha – autorské právo ve znalostní ekonomice, KOM(2008) 466, červenec 2008, s. 9-10.

3 V současnosti účinný AutZ je založen na dualitě ochrany výlučných osobnostních a výlučných majetkových práv a prvky této duality se rovněž promítají do příbuzného práva výkonných umělců. Autorských práv osobnostních se autor nemůže vzdát, jsou nepřevoditelná a smrtí autora zanikají. Právo dílo užít je však ryze právem majetkovým, u nichž je právní ochrana odlišná, třebaže jako taková, jsou majetková práva autorská pouze přirozenoprávním důsledkem ochrany práv osobnostních. Viz TŮMA, Pavel. K problematice převoditelnosti majetkových autorských práv. Bulletin advokacie. 2012, č. 4, s. 67-71. Obecná doba trvání majetkových práv autorských dle § 27 odst. 1 AutZ je v současnosti po dobu autorova života a 70 let po jeho smrti.

4 § 28 odst. 1 AutZ.10

stala tzv. díla volná.5 To však nemusí platit u všech. Historikovi tak nezbyde nic jiného, než

aby se pokusil dohledat autory všech dopisů. Nejprve začne pátrat po datech narození a úmrtí.

U těch, u kterých se nepodaří dohledat záznam o úmrtí, bude hledat adresy bydliště. Někteří

autoři dopisů však z Československa emigrovali, jiní je napsali z důvodu utajení anonymně,

jiní pod pseudonymy. Historik se následně pokusí dohledat a kontaktovat dědice autorů, kteří

by nutný souhlas se zveřejněním poskytli…

Pomineme-li obtížnost hledání a určování konkrétních dědiců, je dobré vzít v úvahu i

to, že dědicové nemusí nutně vědět o existenci dopisů a ani to, že k nim mají nějaká

majetková autorská práva. Historikovi se však i přesto podařilo všechny autory i dědice

majetkových autorských práv dohledat, ale byl nemile překvapen tím, že se mu nepodařilo se

všemi uzavřít licenční smlouvu za účelem zhotovení rozmnoženin a zpřístupnění

předmětných dopisů. S každou chybějící licencí ztrácela historikova kniha na své hodnotě,

čemuž přímo úměrně ubyl i zájem nakladatele vydat knihu. Náročná práce historika byla

téměř u konce.

Autorské právo postavilo historikovi do cesty překážku, kterou se mu nepodařilo

překonat. A je vcelku mimoběžné, zda by, v případě vydání knihy bez licencí k předmětným

dopisům, některý z autorů či dědiců majetkových autorských práv podal proti vydavateli

knihy autorskoprávní žalobu nebo ne.

Současný stav právní úpravy a odborné literatury zabývající se sledovanou problematikou

Současnému autorskému zákonu v platném znění předcházely zák. č. 35/1965 Sb., o

dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorský zákon), zák. č. 115/1953 Sb., o právu

autorském (autorský zákon), zák. č. 218/1926 Sb., o původském právu k dílům literárním,

uměleckým a fotografickým (o právu autorském), zák. č. 106/1923 Sb., o nakladatelské

smlouvě a zák. č. 197/1895 Ř.z., o právu původském k dílům literárním, uměleckým a

fotografickým. Uvedené předpisy mohou i dnes vyvolávat konkrétní právní účinky, neboť dle

5 To odpovídá zmezinárodnělému anglickému termínu „public domain“. Tímto se zpravidla označují ta díla, u nichž vypršela doba trvání autorského práva. Viz BOYLE, James. The public domain: enclosing the commons of the mind. New Haven: Yale University Press, c2008, xvi, s. 38. Odlišně ale v oblasti softwaru se tímto pojmem označují ta díla, u nichž autor nabízí za účelem užití svého díla veřejností bezúplatnou licenci.

11

§ 106 AutZ pro právní vztahy vzniklé před nabytím účinnosti platného autorského zákona,

pro práva a povinnosti z nich vzniklé, jakož i práva a odpovědnost za porušení smluv

uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona platí, že se řídí dosavadními právními

předpisy.6

Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem

autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon, dále jen AutZ) byl po několika

letech příprav přijat Parlamentem ČR dne 7. dubna 2000. Účinnosti nabyl dne 1. prosince

2000 a k jeho vyhlášení došlo dne 12. května 2000; tj. ke dni rozeslání příslušné částky Sbírky

zákonů.7 Stal se tak základním zákonným pramenem autorského práva a jeho koncepce

odpovídá kontinentálnímu pojetí autorského práva, podle kterého právo k výsledkům tvůrčí

duševní činnosti je přiznáno fyzické osobě a je řazeno do katalogu základních lidských práv.8

V současnosti účinný autorský zákon ani autorské zákony, které mu předcházely,

otázku osiřelých děl neupravuje. Třebaže obtíže s určením a nalezením autorů osiřelých děl

existovaly i dříve, nejednalo se o natolik zásadní otázku, která by nutně vyžadovala

zohlednění v zákonné podobě, ačkoli by přijetí takové úpravy nic nebránilo. Obrat jakým

způsobem začalo být nahlíženo na problematiku osiřelých děl, tedy potřeba upravit osiřelá

díla v AutZ, je záležitostí až několika posledních let. Výrazným činitelem v tomto směru je

zahraniční dění na poli autorského práva, ale i faktická masovost přeshraničního užívání

autorských děl v současnosti čím dál více usnadněná informačními technologiemi, čímž

vyvstává potřeba zohlednit tyto poměry i na národní úrovni.

AutZ nicméně upravuje v ustanovení § 37 odst. 1 a 4 tzv. knihovní licenci ve prospěch

knihoven, archivů, muzeí, galerií, škol, vysokých škol a jiných nevýdělečných školských a

vzdělávacích zařízení, která těmto institucím zajišťuje zákonnou výjimku z autorskoprávní

ochrany. Nejedná se však o výjimku generální, ale pouze částečnou, která je limitována

způsobem užití autorského díla. Tyto způsoby užití jsou omezeny na archivaci a konzervaci,

čemuž odpovídá zákonná možnost těmto institucím zhotovit tzv. archivační nebo tzv.

náhradní rozmnoženinu. Tato úprava je založena na myšlence, že obecný zájem na užití díla

v určitých povolených případech, převažuje zájem na individuální autorskoprávní ochraně.9

6 TŮMA, Pavel. Smluvní licence v autorském právu. 1. vyd. Praha : C. H. BECK, 2007, s. 5.7 TELEC, Ivo. Některé základní a obecné otázky nového českého autorského práva. Bulletin advokacie.

2001, č. 2, s. 25-39.8 Srov. DIETZ, Adolf. Francúzsky dualizmus a nemecký monizmus v autorskom práve - iba zdanlivý

protiklad?. Právny obzor. 2005, vol. 88, č. 1, s. 3-12.9 TELEC, Ivo, TŮMA, Pavel. Autorský zákon. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. BECK, 2007, s. 388.

12

Jedná se o myšlenku rozumnou, vyváženou, obecně přijímanou, která našla své uplatnění již

v dřívějším autorském zákoně z roku 196510 a která není cizí ani v zahraniční.11 Zároveň to ale

dobře poukazuje na jiný problém. Totiž pokud zákonná knihovní licence je zdůvodněna

převahou obecného zájmu na povoleném způsobu užití pro vybrané instituce, tzn. je obecným

zájem umožnit veřejnosti přístup k chráněnému dílu, resp. pokud možno veřejnosti nebránit

v přístupu k dílu, co by mohlo být ospravedlňujícím důvodem pro podobné užití v případě

jednotlivce? Zájem umožnit užití díla jednotlivcem nepřevažuje zájem na ochraně díla. Pokud

se tedy jednotlivec domáhá dovoleného způsobu užití díla, vyvstává zde nutnost nastavit

takové právní mechanizmy, které mu umožní, aby jeho konkrétní důvod užití díla vyšel

najevo, kupř. povinností jednotlivce provést a doložit vynaloženou snahu dohledat nositele

práv, která skončila neúspěšně.

Koncepčně se v současnosti účinný autorský zákon významně odlišuje od

majetkového či též vlastnického pojetí copyrightu, který je typický pro rodinu

angloamerického práva Common Law. Tyto odlišnosti jsou odůvodněny odlišným

historickým a v jeho důsledku především majetkově účelovým pojetím autorskoprávní

ochrany např. typicky v USA. Autorské právo USA, které můžeme chápat jako soubor

výlučných práv chránících autora při nakládání s dílem, nikdy nebylo chápáno jako právo

přirozené, ale jako pozitivní garance přiznaná státem, v jejímž pozadí hraje roli obecný zájem

kontroly nad šířením a rozmnožováním autorských děl. V literatuře se hovoří o tzv.

paternalistickém přístupu vyvažovaném principem podpory tvořivé činnosti.12 Primárně není

zájmem ochránit autora ani jeho majetkové zájmy, ale kulturní zájmy celé společnosti.13

Ačkoli se kontinentální autorské právo, dnes již důstojně reprezentované českým

autorským zákonem, a angloamerické autorské právo reprezentované např. autorským právem

USA vzájemně výrazně odlišují, díky faktickým okolnostem, zejména pak tržním

mechanismům, dochází k jejich interakci. V tomto ohledu je v současnosti účinný autorský

zákon připraven na jakákoli mezinárodní srovnávání, která jsou v otázce určení právní úpravy

pro osiřelá díla v ČR metodologicky významná.

10 § 15 odst. 2 písm. j) zákona č. 35/1965 o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorský zákon) ve znění od 1. 6. 1990 a ve znění po 22. 4. 1996 také odst. 3 písm. b).

11 Srov. § 108 písm. h) odst. 1 U.S.C.12 GOLDSTEIN, Paul. Paternalism and auronomy in copyright contracts. In BENTLY, Lionel; VAVER,

David. Intellectual Property in the New Millenium : Essays in Honour of William R. Cornish. 1. vyd. Cambridge : University Press, 2005, s. 259-265.

13 Podobně i TŮMA, Pavel. Smluvní licence v autorském právu. 1.vyd. Praha : C. H. BECK, 2007, s. 98.13

V ČR se s právní úpravou pro osiřelá díla počítalo v plánované novele v současnosti

účinného autorského zákona již v roce 2008. Tato novela však byla dvakrát odložena

z důvodu čekání na postup Evropské komise.14 V listopadu roku 2009 se Ministerstvo kultury

ČR rozhodlo zahájit práce na právní úpravě pro osiřelá díla, a to v rámci širší novely AutZ,

jejímiž tématy měly být kromě osiřelých děl i transparentnost kolektivní správy a zpřesnění

úpravy zpoplatnění provozovatelů tiskových rozmnožovacích služeb. V roce 2010 probíhaly

diskuze s dotčenými subjekty a odborníky z akademické obce. Účinnost této novely byla

plánována k 1. lednu 2012.15 Novela AutZ v ministerstvem plánované podobě ale doposud

schválena nebyla. Mezitím v květnu roku 2011 zasáhl do příprav návrh dnes již přijaté

směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/28/EU ze dne 25. října 2012 o některých

povolených způsobech užití osiřelých děl (dále jen směrnice o osiřelých dílech).16

Ministerstvo kultury ČR posléze čekalo na rozhodnutí o tom, zda do AutZ zavede pro osiřelá

díla zákonnou výjimku v rozsahu daném přijatou směrnicí o osiřelých dílech nebo zavede jiný

režim sui generis,17 který by byl slučitelný s právní úpravou v jiných členských státech,18 ale v

souvislostech s přeshraničním užíváním autorských děl v současné době, by bylo vhodné,

pokud možno, i hledat právní úpravu souladnou mezinárodně.19 Ministerstvo kultury ČR

vypracovalo návrh právní úpravy pro osiřelá díla v podobě zákonné licence dle směrnice o

osiřelých dílech, mechanismu udělení licence kolektivním správcem a doplnění rozšířené

kolektivní správy za účelem využití potencionálu digitálních technologií knihovnami. Návrh

novely AutZ v této podobě předložilo Ministerstvo kultury ČR do meziresortního

připomínkového řízení. Nakonec však Ministerstvo kultury ČR rozhodlo o tom, že

navrhovaná právní úprava osiřelých děl se omezí na zákonnou licenci dle směrnice o

osiřelých dílech a tento návrh v této podobě byl schválen Vládou ČR dne 24.4.2013.

14 FALADOVÁ, Adéla. Autorské právo a digitální knihovny : osiřelá díla . Knihovna plus [on-line]. 2010, č. 1 [cit. 2012-12-09]. Dostupný z : http://knihovna.nkp.cz/knihovnaplus101/falad.htm.

15 Tamtéž.16 CELEX 32012L002817 Viz Záznam z jednání k novele AZ - osiřelá díla - 6.2.2012. Mnisterstvo kultury: Autorské právo [on-line].

[cit. 2012-12-09]. Dostupné z: http://www.mkcr.cz/cz/autorske-pravo/zaznam-z-jednani-k-novele-az---osirela-dila---6-2-2012-124451/

18 Srov. Doporučení 2006/585/ES ze dne 24. srpna 2006 o digitalizaci kulturního materiálu a jeho dostupnosti on-line a o uchovávání digitálních záznamů, CELEX 32006H0585.

19 Srov. DUSOLLIER, Severine. Scoping Study On Copyright And Related Rights And The Public Domain (studie připravená pro Světovou organizaci duševního vlastnictví), University of Namur, Belgie, 30. duben, 2010, s. 71. Téměř shodně viz RICOLFI, Marco. Digital Libraries in the Current Legal and Educational Environment: A European perspective. In BENTLY, Lionel, Uma SUTHERSANEN a Paul TORREMANS. Global copyright: three hundred years since the Statute of Anne, from 1709 to cyberspace. Northampton, MA: Edward Elgar, c2010, s. 216 – 230.

14

V prosinci roku 2004 obchodní společnost Google, Inc. oznámila záměr skenovat

knihy nacházející se v knihovnách po celém světě za účelem jejich následného zpřístupnění

uživatelům v on-line podobě na světové síti internet.20 Toto oznámení zažehlo jiskru pro

spuštění legislativních snah o nalezení komplexních řešení pro osiřelá díla v USA a v EU.

Viviane Redingová, poznamenala, že: „Pokud nezlepšíme evropské autorské právo v otázce

osiřelých děl a knihoven, digitalizace a šíření hodnotného obsahu neproběhne v Evropě, ale

na druhé straně Atlantiku.“21 Zelená kniha Evropské komise Autorské právo ve znalostní

ekonomice obsahuje podobně vyznívající připomínku: „Udělení autorského práva k osiřelým

dílům může bránit šíření hodnotného obsahu a může být vnímáno jako překážka další tvůrčí

činnosti.“22

Necelý rok po oznámení záměru digitalizace knih společností Google, Inc., Evropská

komise započala práce na vytvoření centrální digitální knihovny pod názvem Europeana. Tato

centrální digitální knihovna byla spuštěna v říjnu roku 2008 jako hlavní součást Iniciativy

digitálních knihoven i2010.23 Europeana zahrnuje díla literární, obrazová, zvuková a

audiovisuální a je výsledkem úvah o vytvoření Evropské digitální knihovny,24 která by

prezentovala kulturní dědictví jednotlivých členských států Evropské unie.25 Mezitím 30. září

20 SEIDENBERG, Steven. Digital Disappointment: Court rejects settlement that would have allowed Google to make available myriad books. Inside Counsel. 2011, June, s. 22-24.

21 VENKATRAMAN, Archana. Escape From Limbo. Information World Review. 2010, April, s. 14-15.22 Zelená kniha – autorské právo ve znalostní ekonomice, KOM(2008) 466, červenec 2008, s. 10.23 Digital Agenda for Europe: Digital Libraries Initiative: Europe's cultural and scientific riches at a click of a

mouse. EVROPSKÁ KOMISE. Europe's Information Society [on-line]. [cit. 2012-12-07]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/information_society/activities/digital_libraries/index_en.htm

24 Srov. např. podobný American Memory Project ve Spojených státech amerických nebo Doomsday Project ve Spojeném království.

25 Úvahy o vytvoření knihovny, ve které by se koncentrovalo veškeré moudro světa, nejsou lidstvu zdaleka tak neznámé. Srov. LAßWITZ, Kurd. Die Universalbibliothek Erzählung: Erzählung. 1. Aufl. Hannover: Jmb-Verl, 2010, 20 s., DIR. DEL PROJ.: NICOLÁS HELFT, Dir. del proj.Daniel Ferro a Prod. multimedia: Weber FerroR.L. SR.L. La biblioteca total viaje por el universo de J.L. Borges: Erzählung . 1. Aufl. Buenos Aires: La Nacion, 1996, 20 s., BORGES, Jorge Luis, Edited by Eliot WEINBERGER a Suzanne Jill Levine and Eliot Weinberger. The total library: non-fiction 1922-1986. Reprinted. London: Penguin, 2001, 576 s., Symbolicky v té souvislosti může také vyznívat kupř. bájná knihovna v Alexandrii, která se jako celek skládala z královské knihovny v Alexandrii, knihovny chrámu Serapeum v Sakkáře a knihovny chrámu Cesarion. Odkaz této knihovny se vrací v dnešní době zpět, i když bude vypadat poněkud jinak. Partnerské knihovny nebudou tři, ale možná tisíce, neboť neskromná naděje realizace snu o bájné knihovně je vkládána do digitalizace. Těmto úvahám dnes bezesporu nelze upírat, že ubikvita autorských děl spolu s ubikvitou sítě internet pro to vytváří příznivé podmínky. Nicméně ani tak vytvoření univerzálních knihoven není bezproblémové. V USA o tom vědí svoje. Při tvorbě centrální knihovny tzv. American Memory Project zaměstnanci knihovny Kongresu strávili dva roky hledáním nositelů práv k osiřelým dílům a výsledkem bylo úspěšné dohledání pouze u 25% děl. Jiné problémy měl kupř. tzv. Doomsday Project ve Spojeném království, který byl vytvořen v roce 1986 jako připomenutí knihy devítistého výročí Doomsday Book. Zatímco kniha z roku 1086 je čitelná bez problému i dnes, digitální kniha z roku 1986 byla již v roce 2002 kvůli nekompatibilnímu formátu nečitelná a dosud nebyla plně převedena do čitelné podoby. Navíc její zveřejnění (knihy z roku 1986) on-line na internetu není možné, neboť je složena z děl neznámých autorů – osiřelých děl. Viz VANDERBILT UNIVERSITY LAW SCHOOL. Applying old Theories to New Problems: How adverse Possesion Can Help Solve the Orphan Works Crisis. Vanderbilt Journal of

15

2005 Evropská komise zveřejnila svůj detailní záměr digitalizace i2010: Digitální knihovny,26

který spočívá v ochraně a otevřeném on-line přístupu k evropskému kulturnímu dědictví. O

rok později dne 24. srpna 2006 Evropská komise vydala doporučení 2006/585/ES o

digitalizaci kulturního materiálu a jeho dostupnosti on-line a o uchovávání digitálních

záznamů,27 ve kterém zdůrazňuje rozsah evropského projektu digitalizace kulturního dědictví.

Evropská rada tentýž rok formálně potvrdila záměr Evropské komise.28 V současnosti

digitální knihovna Europeana obsahuje přes jedenáct miliónů děl v digitální podobně.29

Ovšem jako každý velký digitalizační projekt i Europeana se začala potýkat se dvěma

problémy. Prvním z nich je absence právní úpravy osiřelých děl, druhým problémem je

nedostatek financí.30 Slovy Evropské komise jsou tyto dva problémy pospolu „černou díru

20. století“.31 V důsledku nedostatku financí nelze vyplácet licenční odměny za užití

digitalizovaných děl ani dohledávat autory děl osiřelých. Europena proto stále obsahuje až na

výjimky pouze díla volná.

Již v roce 2005, když Evropská komise rýsovala plán iniciativy digitálních knihoven,

seznala význam osiřelých děl. Přitom jí k tomu stačilo pouze sledovat dění v USA. Obtíže, se

kterými se musel potýkat paralelně probíhající projekt společnosti Google, Inc., který dostal

název Google Books, a legislativní kroky, které se Spojené státy americké pokusily v otázce

osiřelých děl učinit.

Proces určení právní úpravy pro osiřelá díla proto byl v EU i v USA shodný či

podobný. V USA nejprve Kongres požádal Úřad pro autorská práva, aby zjistil rozsah

problémů způsobených osiřelými díly a vypracoval odpovídající právní řešení. Výsledkem

Entertainment and Technology Law, 2009, 149-181.26 Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a

Výboru regionů – i2010: Digitální knihovny, KOM(2005) 465, září 2005. 27 CELEX 32006H058528 Závěry Rady o digitalizaci kulturního materiálu a jeho dostupnosti on-line a o uchovávání digitálních

záznamů, 2006/C 297/01, CELEX 52006XG1207. 29 The europena Library [on-line]. [cit. 2012-12-07]. Dostupné z: http://www.theeuropeanlibrary.org/tel4/.

Může se to zdát jako veliké číslo, zvlášť vezmeme-li v potaz, že za poslední dva roky se počet děl téměř zdvojnásobil. I přesto je to jen zlomek toho, co v budoucnu digitalizováno bude. Rovněž jsou i zajímavá data jakými se jednotlivé členské státy podílejí na obsahu digitální knihovny. Nejvíce přispěla Francouzská národní knihovna (Bibliothèque nationale de France) 47%, německá národní knihovna (Deutsche Nationalbibliothek) 15,4 %, osmnáct z členských států EU přispělo méně než 1%, čímž je i Norsko jako nečlenský stát překonává s 4,3%. Dostupná data jsou však z roku 2010. Viz DURANTAYE, Katharina. H Is For Harmonization: The Google Book Search Settlement and Orphan Works Legislation in the European Union. New York Law School Law Review. 2011, vol 55, s. 157-172.

30 DURANTAYE, Katharina. H Is For Harmonization: The Google Book Search Settlement and Orphan Works Legislation in the European Union. New York Law School Law Review. 2011, vol 55, s. 157-172.

31 Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému výboru a sociálnímu výboru a Výboru regionů - Europeana – další postup, KOM(2009) 440, srpen 2009.

16

byla zpráva o osiřelých dílech z ledna roku 2006.32 Evropská komise zadala vypracování

podobného úkolu Institutu pro informační právo na Univerzitě v Amsterodamu (IViR).

Evropská komise také nechala vytvořit skupinu odborníků na vysoké úrovni (HLEG) pro

digitální knihovny, v rámci které se vytvořila podskupina pro autorské právo (CS).

Výsledkem byla také závěrečná zpráva.33 Ta uvádí, že riziko ohrožení tvůrčí činnosti

v souvislosti s osiřelými díly je značné a problematika osiřelých děl by měla být zkoumána na

národní úrovni, aby se zjistil dopad na vnitřní trhy jednotlivých členských států.34 Evropská

komise dále vydala doporučení 2006/585/ES ze dne 24. srpna 2006 o digitalizaci kulturního

materiálu a jeho dostupnosti on-line a o uchovávání digitálních záznamů,35 ve kterém apeluje

na členské státy, aby přijaly taková opatření, která by nakládání s osiřelými díly usnadnila.

Taková opatření by z důvodu přeshraničního užívání autorských děl měla být společná nebo

alespoň slučitelná.36

Naopak navržená řešení na poli EU a USA jsou odlišná. Řešení problematiky

osiřelých děl Evropská komise rozdělila do tří oblastí. Bylo navrženo vytvoření národních

databází, do kterých by potencionální uživatelé osiřelých děl zadávali údaje o těch dílech,

které by měli zájem užít včetně účelu takového užití,37 dále zavedení systému kolektivního

licencování osiřelých děl za tím účelem zřízenými centry a zavedení pravidel tzv.

„důsledného vyhledávání“, tedy požadavku učinit kvalifikované dohledání autora osiřelého

díla, které by jeho užití legitimizovalo.38 Naopak řešení ve Spojených státech amerických byla

doposud vždy budována na omezení odpovědnosti uživatele osiřelého díla.39

32 United States Copyright Office, Report on Orphan Works: A Report of the Register of Copyrrights, Wahington, leden 2006, Dostupné z: http://www.copyright.gov/orphan/orphan-report.pdf

33 i2010: Digital Libraries High Level Expert Group – Copyright Subgroup, Final Report on Digital Preservation, Orphan Works, and Out-of-Print Works, červen 2008, Dostupné z: http://ec.europa.eu/information_society/activities/digital_libraries/doc/hleg/reports/copyright/copyright_subgroup_final_report_26508-clean171.pdf

34 Tamtéž.35 CELEX 32006H0585.36 Doporučení 2006/585/ES ze dne 24. srpna 2006 o digitalizaci kulturního materiálu a jeho dostupnosti on-

line a o uchovávání digitálních záznamů, CELEX 32006H0585.37 Tamtéž.38 Zelená kniha – autorské právo ve znalostní ekonomice, KOM(2008) 466, červenec 2008, s. 10., i2010:

Digital Libraries High Level Expert Group – Copyright Subgroup, Final Report on Digital Preservation, Orphan Works, and Out-of-Print Works, červen 2008, Dostupné z: http://ec.europa.eu/information_society/activities/digital_libraries/doc/hleg/reports/copyright/copyright_subgroup_final_report_26508-clean171.pdf

39 Tzv. Limitation of remedies. V konkrétním případě by to znamenalo, že pokud by uživatel osiřelého díla provedl a zdokumentoval „důsledné vyhledávání“ k dohledání nositele práv. V soudním řízení by pak bylo možné po tomto uživateli požadovat nejvýše odškodnění ve výši obvyklé licenční odměny a nikoli náhradu škody. Viz zákon o osiřelých dílech ze dne 22. května 2006, H.R.5439 (109th), 2006., zákon o osiřelých dílech ze dne 24. dubna 2008, H.R. 5889 (110th), 2008., zákon o osiřelých dílech Shawn Bentley ze dne 27. září 2008, S. 2913 (110th), 2008.

17

Z hlediska přijatých opatření v otázce řešení problematiky osiřelých děl dosahuje

v současnosti lepších výsledků EU. V květnu roku 2011 předložila Evropská komise

Evropskému parlamentu a Radě návrh směrnice o některých povolených způsobech užití

osiřelých děl, který byl dne 25. října roku 2012 přijat.40 V USA byly navrženy celkem tři

zákony, z nichž ani jeden nebyl přijat. Jednalo se o tyto zákony: zákon o osiřelých dílech ze

dne 22. května 2006, H.R. 5439 (109th), 2006., zákon o osiřelých dílech ze dne 24. dubna

2008, H.R. 5889 (110th), 2008., zákon o osiřelých dílech Shawn Bentley ze dne 27. září

2008, S. 2913 (110th), 2008.

Cesta k přijaté směrnici v EU však byla dlouhá. Lze to přisuzovat částečné liknavosti

členských států k řešené otázce. Jediným státem, který přijal od roku 2006 plnohodnotnou

úpravu založenou na modelu udělování licencí příslušným úřadem, bylo Maďarsko.41 Otázka

osiřelých děl je dále vyřešena v severských zemích (Norsko, Švédsko, Dánsko, Finsko,

Island) prostřednictvím tzv. modelu rozšířené kolektivní správy zejména pro účely

vzdělávání, Dánská právní úprava jako jediná umožňuje užití jakéhokoli osiřelého díla.

Částečně je pak řešena ve Spojeném království a Francii. 42 Tato „částečnost“ je srovnatelná

s právním stavem právní úpravy v ČR, neboť i tato skýtá již nyní řešení pro velice omezený

okruh osiřelých děl a způsobů užití na základě rozšířené kolektivní správy dle § 101 odst. 9

AutZ. Obecně vzato však v ČR právní úprava pro osiřelá díla chybí stejně jako ve výše

uvedeném Spojeném království či Francii.

Evropská komise, s ohledem na nepříliš rychlý postup členských států při přijímání

národních úprav pro osiřelá díla, založila registr osiřelých děl pod názvem ARROW.43 Jedná

40 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/28/EU ze dne 25. října 2012 o některých povolených způsobech užití osiřelých děl, CELEX 32012L0028

41 Srov. § 57 maďarského autorského zákona (zákon č. LXXVI z roku 1999). Autorský zákon byl novelizován zákonem o osiřelých dílech, zákon č. LXXVI z roku 2008. Ten byl schválen 15. prosince 2008 a účinnosti nabyl 1. února 2009. K oživení právní úpravy spočívající v udílení licencí k osiřelým dílům ze strany Úřadu duševního vlastnictví bylo nutné vydat vládní nařízení o prováděcích pravidlech týkající se udílení licencí k některým užitím osiřelých děl (ceník), které nabylo účinnosti 16. května 2009 (100/2009. (V.8.) Korm. r. az árva mû egyes felhasználásainak engedélyezésére vonatkozó részletes szabályokról) Viz EUROPEAN PARLAMENT - DIRECTORATE GENERAL FOR INTERNAL POLICIES. How to deal with orphan works in the digital world: An introduction to the new Hungarian legislation on orphan works. 2009, s 9-10.

42 Ve Spojeném království pro případy záznamů uměleckých výkonů dle čl. 190 autorského zákona Spojeného království (Copyright, Designs and Patents Act 1988, C. 48). Ve Francii se jedná systém udílení licencí k osiřelým audiovizuálním dílům. Viz i2010: Digital Libraries High Level Expert Group – Copyright Subgroup, Final Report on Digital Preservation, Orphan Works, and Out-of-Print Works, červen 2008, Dostupné z: http://ec.europa.eu/information_society/activities/digital_libraries/doc/hleg/reports/copyright/copyright_subgroup_final_report_26508-clean171.pdf. V ČR, pokud by dle § 101 odst. 9 AutZ nebyly audiovizuální díla výslovně vyjmuty z režimu rozšířené kolektivní správy, dosáhla by ČR podobného výsledku jako právní úprava francouzská.

43 Accessible Registries of Rights Information and Orphan Works towards Europeana. Viz ARROW [on-line]. [cit. 2012-12-08]. Dostupné z: http://www.arrow-net.eu/

18

se o společenství národních knihoven, nakladatelů a kolektivních správců, jehož cílem je

identifikovat potencionální osiřelá díla a díla nedostupná a pokusit se dohledat nositele práv

k nim. Projekt ARROW slouží jako podpora Iniciativy digitálních knihoven i2010 a

Europeany. Jeho cílem je pokrýt všechna tištěná díla, později i díla fotografická a

audiovizuální. Výsledkem by mělo být vytvoření infrastruktury složené z dílčích informací

tak, aby bylo zřejmé, zda je dílo autorsky chráněno, či nikoli, zda je tržně dostupné či ne, i

spolu s kontakty na nositele práv nebo kolektivní správce.44 Také se předpokládá se, že tento

registr by měl zajistit přísun nových děl do knihovny Europeana. S podobným nápadem na

vznik registru osiřelých děl docela nedávno přišel i projekt HathiTrust, což je digitální

knihovna vzniklá na základě spolupráce knihoven ve Spojených státech amerických.45 Je

zřejmé, že vedle právní úpravy osiřelých děl jsou tyto registry pouze podpůrným řešením. Ve

spojení s právní úpravou založenou např. na rozšířené kolektivní správě či licencí udělované

kolektivním správcem by ale jejich význam mohl zesílit.

V mezinárodním kontextu je pro vymezení právní úpravy pro osiřelá díla v ČR

významná i právní úprava Kanady. Autorské právo Kanady je založené na pozitivněprávním

pojetí majetkového monopolu autorských práv. Přesto v principu autorskoprávní ochrany

nestojí v popředí obecný kulturní zájem společnosti, ale sama osoba autora a jeho práv, což

spíše připomíná tradičně kontinentální pojetí autorského práva „le droit d’auteur”. Autorský

zákon Kanady z roku 198546 obsahuje právní úpravu osiřelých děl založenou na principu

udělování licencí orgánem veřejné správy (Copyright Board) a shodný model právní úpravy

osiřelých děl byl přenesen do zmíněného autorského práva maďarského. Vzhledem k tomu, že

autorský zákon Kanady obsahuje právní úpravu pro osiřelá díla již od roku 1985, jedná se

v mezinárodním kontextu vedle rozšířené kolektivní správy v severských zemích ze

šedesátých let dvacátého století o jednu z prvních celosvětově známých právních úprav pro

osiřelá díla.

Rovněž je nutné sledovat stav právní úpravy ve Spojeném království. V prosinci roku

2006 zde vyšla zpráva Gowers Review hodnotící situaci v oblasti duševního vlastnictví ve

Spojeném království.47 Zpráva v otázce osiřelých děl činí doporučení založené na provedení 44 Viz ASHLING, Jim. International Report: An Arrow Targets Orphan Works. Information Today. 2010,

April, s. 22-23.45 Srov. RAPP, David. InfoTech: HathiTrust Expands Search, Orphan Project. Library Journal. 2011,

October, s. 16-19., RAPP, David. InfoTech: Universities to give access to orphan works. Library Journal. 2011, August, s. 17.

46 Autorský zákon Kanady z roku 1985 (Copyright Act, R.S.C., 1985, c. C-42).47 Viz GOWERS, Andrew. Gowers review of intellectual property. Norwich: HMSO, c2006, 142 s. Viz také

studie připravená pro tuto zprávu známá jako BSAC Paper: BRITISH SCREEN ADVISORY COUNCIL. 19

„důsledného vyhledávání“ a doporučuje, aby Patentový úřad vymezil pravidla tohoto

průzkumu ve spolupráci s nositeli práv, kolektivními správci, knihovnami a archivy. Zpráva

také uvádí, že by se pravidla důsledného vyhledávání měla lišit podle druhu díla (předmětu

ochrany).48

Z hlediska sledované právní úpravy je rovněž významné zohlednit aktuální činnost

Světové organizace duševního vlastnictví WIPO a jejího Stálého výboru pro autorská práva a

práva související (SCCR). Na svém zasedání na přelomu listopadu a prosince roku 2011

začal být projednáván návrh smlouvy o limitech a omezeních práva autorského ve prospěch

knihoven a archivů. Tento návrh smlouvy byl předložen z iniciativy Mezinárodní federace

knihovnických sdružení (IFLA), světového informačního konsorcia EIFL a Mezinárodní

archivní rady (ICA). Návrh smlouvy spočívá na principu zmírnění odpovědnosti v případě

neoprávněného užití osiřelého díla.49 Takové zmírněné odpovědnosti by se ale týkalo pouze

knihoven a archivů, nikoli všech zájemců o užití osiřelých děl. O přijetí návrhu smlouvy

zatím nepanuje shoda zejména z důvodu nakládání s osiřelými díly ze strany knihoven.50

V oblasti odborné literatury, která se tématem osiřelých zabývá, je nutné vycházet

převážně z časopiseckých zdrojů, neboť ke knižnímu zpracování tématu zatím nedošlo, a to

ani u nás, ani v zahraničí. Knižní zdroje ovšem prozatím nahrazuje několik studií, které byly

vypracovány za účelem zhodnocení stavu a učinění určitých doporučení v jednotlivých

státech či i v rámci větších celků jako např. v USA nebo v EU. V tomto ohledu práce vychází

především ze závěrečné zprávy skupiny odborníků na vysoké úrovni (HLEG) pro digitální

knihovny,51 zprávy o osiřelých dílech Úřadu pro autorská práva USA52 a zprávy Britského

poradního sboru pro Gowers Review.53 V širších souvislostech týkajících se autorského práva

či dokonce obecného systému soukromého práva, ze kterého tato práce vychází, lze

Coypright and Orphan works: A paper prepared for the Gowers review. 2006, 38 s. 48 Tamtéž s. 75-76.49 Srov. Treaty Proposal on Copyright Limitations and Exceptions for Libraries and Archives. IFLA. [on-

line]. [cit. 2012-12-12]. Dostupné z: http://www.ifla.org/node/585650 Srov. stanoviska členských států WIPO. Viz SEKRETARIÁT WIPO. Draft Compilation on Limitations

and Exceptions for Libraries and Archives: Compilation prepared by the Secretariat on the basis of comments made by Member States delegations. Dostupné z: http://www.ifla.org/files/assets/hq/topics/exceptions-limitations/documents/Compilation%20Libraries.pdf

51 Viz i2010: Digital Libraries High Level Expert Group – Copyright Subgroup, Final Report on Digital Preservation, Orphan Works, and Out-of-Print Works, červen 2008, Dostupné z: http://ec.europa.eu/information_society/activities/digital_libraries/doc/hleg/reports/copyright/copyright_subgroup_final_report_26508-clean171.pdf, United States Copyright Office.

52 Viz Report on Orphan Works: A Report of the Register of Copyrights, Washington, leden 2006. Dostupné z: http://www.copyright.gov/orphan/orphan-report.pdf

53 Viz BRITISH SCREEN ADVISORY COUNCIL. Coypright and Orphan works: A paper prepared for the Gowers review. 2006, 38 s.

20

samozřejmě hledat potřebná východiska také v knižních zdrojích. Za všechny lze uvést

komentované znění AutZ od autorů I. Telce a P. Tůmy.54 V otázkách metodologie a výkladu

práva, se kterým se tato práce musí vypořádat, zmiňme dílo F. Melzera.55 V odborných

článcích se v ČR problematice osiřelých děl věnuje pouze A. Faladová.56 Některé komentáře a

reakce, zejména na přijetí směrnice jsou pak dostupné i v elektronické podobě na internetu.

V zahraničí jsou pro dané téma rovněž významné především časopisecké zdroje, případně

akademické práce či vysokoškolské studie přičemž četnost, zejména anglicky psaných, je

celosvětově výrazná a převažuje, což musí tato práce zohlednit. Z těchto lze vyzdvihnout

především díla americké profesorky J. Ginsburg,57 v širších souvislostech také díla P.

Goldsteina,58 D. Nimmera59 a R. Posnera.60

Cíle a hypotéza práce

Cílem předložené práce není sestavit konkrétní znění právní úpravy pro osiřelá díla.

Tato práce se ani nepokouší objevit právní řešení dosud neznámé či jakékoli jiné, dosud

54 TELEC, Ivo, TŮMA, Pavel. Autorský zákon. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. BECK, 2007, 989 s.55 MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva: úvod do právní argumentace. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck,

2010, xviii, 276 s. Právnické učebnice (C.H. Beck).56 Např. FALADOVÁ, Adéla. Autorské právo a digitální knihovny : osiřelá díla . Knihovna plus [on-line].

2010, č. 1 [cit. 2012-12-13]. Dostupný z http://knihovna.nkp.cz/knihovnaplus101/falad.htm., FALADOVÁ, Adéla. Evropská digitální knihovna a autorské právo - 1: Osiřelá díla a díla nedostupná na trhu. Čtenář: Měsíčník pro knihovny. 2008, roč. 60, č. 4. Dostupné z: http://ctenar.svkkl.cz/clanky/2008-roc-60/04-2008/evropska-digitalni-knihovna-a-autorske-pravo-1-40-143.htm., FALADOVÁ, Adéla. Evropská digitální knihovna a autorské právo - 2: Osiřelá díla a díla nedostupná na trhu. Čtenář: Měsíčník pro knihovny. 2008, roč. 60, č. 5. Dostupné z: http://ctenar.svkkl.cz/clanky/2008-roc-60/05-2008/evropska-digitalni-knihovna-a-autorske-pravo-2-41-161.htm

57 GINSBURG C., Jane. Contracts, Orphan Works, and Copyright Norms: What Role for Berne and TRIPs?. Columbia Public Law Research Paper No. 09-200. 2009, s. 1-22., GINSBURG C., Jane. The US Experience with Copyright Formalities: A Love/Hate Relationship [Columbia Public Law Research Paper No. 10-225]. Columbia Law School, 2010, 35 s., GINSBURG C., Jane. Toward Supranational Copyright Law? The WTO Panel Decision and the “Three-Step Test” for Copyright Exceptions. Working Paper No. 181 of the Columbia Law School - For Revue Internationale du Droit d'Auteur. 2001, s. 1-16., GINSBURG, Jane C. Recent Developments in US Copyright Law: Part I - “Orphan” Works. Public Law & Legal Theory Working Paper Group. 2008, no. 08-183, 1-22 s.

58 GOLDSTEIN, Paul. Paternalism and autonomy in copyright contracts. In BENTLY, Lionel; VAVER, David. Intellectual Property in the New Millenium : Essays in Honour of William R. Cornish . 1. vyd. Cambridge : University Press, 2005, 324 s.

59 NIMMER, David. A Modest Proposal to Streamline Fair Use Determinations. Cardozo Arts & Entertainment Law Journal. 2006, vol. 24, no. 11, 11-22 s., NIMMER, David. The public domain: Fairest of Them All and Other Fairy Tales of Fair Use. Law and Contemporary Problems. 2003, vol. 66:263, s. 263-287.

60 POSNER, Richard A. a William F. PATRY. Fair Use and Statutory Reform in the Wake of Eldred. California Law Review. 2004, no. 6, vol. 92, s. 1639-1662., LANDES M., William a Richard POSNER A. Indefinitely Renewable Copyright [John M. Olin Law & Economics working Paper No. 154]. The Law School The University of Chicago, 2002, 49 s.

21

neznámé alternativy k řešením v současnosti známým. Cílem práce je však představit osiřelá

díla v širších souvislostech v naději, že se tak podaří vymezit prostor, ve kterém by se právní

úprava osiřelých děl v ČR měla pohybovat a v jaké podobě je vhodné ji přijmout. Práce klade

zvláštní důraz na komparaci právních řešení, která jsou v současnosti účinná nebo ta, která

byla či jsou připravována.

Dílčí cíle této práce jsou následující:

Prvním z nich je prokázat, že problematika osiřelých děl je nejen právně, ale

především společensky závažnou otázkou a že je nutné přijmout tomu odpovídající právní

úpravu, a to nejen v ČR.

Druhým z nich je provést analýzu příčin, které v současné době vyvolávají potřebu

otázku osiřelých děl právně regulovat.

Třetím cílem je provedení analýzy a vymezení ústavních a mezinárodních maxim,

s nimiž musí být právní úprava osiřelých děl souladná.

Čtvrtým cílem je provedení analýzy nedostupných děl, zjištění v čem jsou odlišná od

děl osiřelých a zda lze problematiku nedostupných děl řešit stejným způsobem jako

problematiku děl osiřelých.

Pátý cíl je provedení analýzy, komparace a vyhodnocení v současnosti účinných

právních úprav a systému, které problematiku osiřelých děl upravují. Z výše uvedené analýzy

současného stavu právní úpravy vyplývá potřeba zaměřit výzkum především do těchto

jednotlivých oblastí:

zákonná licence dle směrnice o osiřelých dílech,

zákonná licence, udělování licence kolektivními správci a rozšířená kolektivní

správa v předpokládané české právní úpravě,

omezení odpovědnosti v zamítnutých návrzích zákonů o osiřelých dílech

v USA,

soukromoprávní iniciativa řešení Google Books,

tzv. severský model založený na rozšířené kolektivní správě,

tzv. kanadský model založený na nucené licenci,

procesní řešení v podobě soudem ustanoveného opatrovníka,

některým dalším řešením.

22

Výše uvedené cíle korespondují s ověřením následujících tezí:

1. Osiřelá díla jsou s ohledem na zachování kulturních hodnot společensky

závažným problémem, který je potřeba vyřešit cestou nové právní úpravy.

2. Podstatou problematiky osiřelých děl je kolize mezi obecnými zájmy zájemců o

užití díla a individuálními zájmy nositele práv.

3. Současná doba trvání majetkových autorských práv spolu se změnou způsobu

tvorby jsou hlavními nikoli jedinými příčinami vzniku osiřelých děl.

4. Kritérium důsledného vyhledávání je nezbytné pro souladnost právní úpravy

osiřelých založené na zákonné licenci.

5. Nedostupná díla jsou výsledkem přirozeného autonomního rozhodování osob

v tržním prostředí, a proto je vhodnější problematiku nedostupných děl

primárně řešit nikoli přímou právní regulací.

6. Problematika osiřelých má dvě roviny. V užším slova smyslu se jedná o

nemožnost dohledat nositele práv, v širším slova smyslu o překážku bránící

provedení hromadné digitalizace.

7. Rozšířená kolektivní správa je jediný v současnosti známý a právně legitimní

mechanismus vhodný pro řešení problematiky osiřelých děl v užším i širším slova

smyslu.

8. Zákonná licence dle směrnice o osiřelých dílech je pro řešení problematiky

osiřelých děl nedostačující a musí být doplněna o jiný vhodný licenční

mechanismus pro širší okruh zájemců o užití díla.

9. Předpokládaná česká právní úprava osiřelých děl v podobě, ve které byla

předložena do meziresortního řízení, tj. nikoli v podobě, ve které byla dne

24.4.2013 schválena vládou,61 je vyvážená a kvalitní, obstojí v mezinárodním

srovnání, a proto by měla být přijata právě v této podobě.

61 Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském (autorský zákon) tak, jak byl dne 24.4.2013 projednán Vládou ČR.

23

Metody zpracování

K dosažení výše uvedených cílů předložené práce vyplývá potřeba použití především

vědeckých metod analýzy, syntézy, abstrakce, indukce, dedukce62 a vlastní komparace.

1/ Hlavní metodou této práce je analýza. Analýze je podroben pojem osiřelých děl,

jeho rozsah, příčiny vzniku osiřelých děl, dále mezinárodní a ústavní maxima a také

v současnosti účinné právní úpravy a systémy, které osiřelá díla upravují. Analytický rozbor

je v jednotlivých případech prováděn v jednotlivostech i v celku. Zvláštní místo v této práci

pak patří ekonomické analýze osiřelých děl. Potřeba použití této metody je podložena dvěma

důvody. Prvním z nich je skutečnost, že osiřelá díla nepředstavují pouze právní, ale i tržní

(ekonomickou) překážku užití. Druhým je pak zvyšující se potřeba hledat pro konkrétní

právní úpravu ekonomická zdůvodnění. Použití této metody odůvodňuje i nezanedbatelný vliv

autorského práva ze zemí Common Law, jehož účel je zdůvodňován právě ekonomickými

argumenty a nikoli přirozenoprávním základem ochrany autora.

2/ Již od dob Aristotelské přírodní filozofie a logiky je při vlastním srovnávacím

výzkumu zapotřebí vždy obojího. Proto je v práci zastoupena i metoda analýze opačná, tj.

syntéza. Míra jejího použití přímo úměrně odpovídá míře použití analýzy. Její smyslem je zde

zejména pospojovat dílčí pojmy a zjištěné skutečnosti do širších souvislostí. Těch je pak dále

využito k hodnocení a srovnávání.

3/ Abstrakce je metodou odlučování nepodstatných znaků různých pojmů od znaků

podstatných.63 Za pomoci této metody dojde k vytyčení problematických aspektů řešení

otázky osiřelých děl. Snahou je tak postihnout pouze důležité znaky a vazby propojenosti.

K tomu v předložené práci slouží abstrakce zobecňující. Ačkoli osiřelé dílo je dílem

autorským, což je ústřední pojem práva autorského, není možné ani smysluplné do důsledku

v jedné práci hovořit o autorských dílech jako celku.64 Naopak se jeví jako přínosnější

výsečové zachycení, které osiřelá díla představují. Proto je předložená práce rovněž nutně

založena i na metodě abstrakce izolující.

62 Tyto vědecké metody lze označit, zejména s ohledem na metodologické jádro této práce, kterým je metoda simultánní komparace, jako tzv. „pomocné komparatistické metody“. Viz KNAPP, Viktor. Velké právní systémy. Úvod do srovnávací právní vědy. 1. vyd. Praha : C. H. BECK, 1996, s. 33.

63 Tamtéž s. 34.64 Srov. tzv. hierarchické pojmy a okruhy pojmů. Viz KNAPP, Viktor. Vědecká propedeutika pro právníky. 1.

vyd. Praha : Eurolex Bohemia s.r.o., 2003, s. 70.24

4/ Další použité metody jsou indukce a dedukce. Tyto dvě metody jsou rovnoměrně

zastoupeny v celé práci, třebaže převažuje postup deduktivní metody poznání, tj. od obecného

ke zvláštnímu, čemuž odpovídá i rozdělení práce do dvou částí. Vzájemný vztah induktivního

a deduktivního je obdobný vztahu analytického a syntetického, neboť jde o párové pojmy.65

V předložené práci není těchto metod využito pouze za účelem dosažení poznání, ale

vystupují také jako způsob úsudku.66

5/ Metoda právní komparatistiky je stěžejní metodou této práce a je použita nápadným

způsobem. Za pomoci této metody jsou z právních řádů vybrány sledované právní instituty,

které jsou následně analyzovány. Ze vzniklé analýzy jsou následně pomocí syntézy dovozeny

konkrétní závěry. Nelze jednoznačně říci, která právní úprava by v této práci byla

comparatem a která comparandem, neboť s ohledem na mnohost srovnávaných právních

úprav jsou tato východiska proměnlivá. Důležitá je naopak vlastní možnost srovnání a snaha

vždy nalézt tertitium comparationis, tzn. výsledek srovnatelného a „abstrahovat vyšší

společný pojem.“67 V práci převažuje použití metody komparace simultánní, neboť výše

popsané cíle práce korespondují se současným stavem právní úpravy a odrážejí tím faktickou

aktuálnost hledání právní úpravy pro osiřelá díla. Zastoupena je ale částečně i komparace

historická. Shrnutí a hodnotící závěry jsou uvedeny u některých dílčích kapitol, ale i v závěru

práce.

6/ K poznání problému osiřelých děl je nutné také přistoupit pomocí interpretačních

metod, tj. metod výkladu práva. Jedná se zejména o výklad subjektivně teleologický, formálně

systematický, jazykový a logický.68 Důležitý je v této práci především zmíněný výklad

teleologický. Tato práce proto není pouze jazykovým rozborem jednotlivých ustanovení české

či zahraniční právní úpravy, neboť bez zkoumání účelu zákona by vzniklé závěry byly těžko

obhajitelné. Neméně důležitou je zde také metoda tzv. poměřování v kolizi stojících právních

principů (tzv. obecný test proporcionality), která je zvláště důležitá při hledání adekvátní

65 Srov. KNAPP, Viktor. Velké právní systémy. Úvod do srovnávací právní vědy. 1. vyd. Praha : C. H. BECK, 1996, s. 34.

66 Srov. KNAPP, Viktor. Vědecká propedeutika pro právníky. 1. vyd. Praha : Eurolex Bohemia s.r.o., 2003, s. 72.

67 KNAPP, Viktor. Velké právní systémy. Úvod do srovnávací právní vědy. 1. vyd. Praha : C. H. BECK, 1996, s. 38.

68 Autor zde vychází z pojetí, že všechny použité výkladové metody jsou si rovnocenné a po aplikaci všech se zvolí ta nejvhodnější, což s ohledem na zaměření práce a jeho srovnávání převážně s právními řády angloamerického práva Common Law je vhodnější (srov. např. způsob aplikace výkladových metod „literal rule“, „golden rule“ a „mischief rule“ v britském právu, které jsou aplikovány rovnocenně). Srov. ale také odlišný názor dělení výkladových metod na standardní a nadstandardní, viz GERLOCH, Aleš. Teorie práva. 4. upr. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2007, s. 146. Právnické učebnice (Aleš Čeněk).

25

právní úpravy v autorském právu, pro které je vyvažování rovnováhy mezi protichůdnými

zájmy typické a zároveň nezbytné.

Struktura práce

Předkládaná rigorózní práce je rozdělena do dvou částí. Obě části jsou děleny do

jednotlivých kapitol. První část je částí obecnou. Druhá je částí zvláštní.

První část je rozdělena do šesti kapitol a věnuje se pojmovým znakům osiřelých děl,

zejména pokud jde o definici pojmu osiřelého díla a ohnisko problému těchto děl, rozsahu

pojmu osiřelých děl, příčinám vzniku osiřelých děl, které jsou rozděleny na příčiny systémové

a příčiny vnější, ústavním a mezinárodním maximům a také srovnání děl osiřelých s díly

nedostupnými. První část je zakončena ekonomickou analýzou osiřelých a nedostupných děl.

Druhá část je rozdělena do deseti kapitol, které analyzují a srovnávají jednotlivé

modely právní úpravy osiřelých děl. Mezi těmito modely nechybí zákonná licence dle

směrnice o osiřelých dílech, předpokládaná právní úprava osiřelých děl v ČR, návrhy zákonů

o osiřelých dílech v USA, soukromoprávní iniciativa řešení Google Books, rozšířená

kolektivní správa v severských zemích, nucená licence v Kanadě, Maďarsku a Japonsku,

zákon o osiřelých dílech ve Spojeném království a procesní řešení v podobě soudem

ustanoveného opatrovníka. Mimoto tato část také přibližuje rozdíly mezi evropským a

americkým přístupem k řešení problematiky osiřelých děl, potřebnost evropského řešení pro

osiřelá díla nebo test projektu Google Books podle doktríny fair use.

Závěr přináší zhodnocení dílčích závěrů, kterých bylo dosaženo v průběhu práce,

připomnění právní podstaty osiřelých děl, model právní úpravy de lege ferenda, apel pro

českého zákonodárce a výhled do budoucna.

26

ČÁST I – OSIŘELÁ DÍLA OBECNĚ

1 Základní výklad k pojmu osiřelá díla

siřelá díla jsou autorská díla a jiné předměty ochrany, u kterých nelze dohledat

nositele práv. Nemožnost dohledání pak konkrétně znamená nemožnost určení a

nemožnost nalezení nositele práv. Z osiřelých děl neplyne nikomu žádný užitek,

naopak významně brání tomu, aby tato díla mohla být užívána subjekty, které o ně jeví zájem,

nemohou se stát součástí nově tvořených děl. Osiřelým dílem se může stát jakékoli autorské

dílo či jiný předmět ochrany. Současná doba trvání majetkových autorských práv a

majetkových práv s právem autorským související, spolu se způsobem tvorby děl současných

znamená do budoucna riziko stoupajícího počtu osiřelých děl, ačkoli přesná čísla těchto děl

nejsou ani dnes dobře známá.69 V současnosti osiřelá díla nejvíce tíží veřejně přístupné

instituce jako jsou knihovny, muzea, galerie, archivy apod., pro které osiřelá díla znamenají

O

69 Ale např. studie provedená ve Spojeném království odhaduje na 25 milionů osiřelých děl ve veřejně přístupných institucích. Viz JISC COLLECTION TRUST. In from the Cold: An assessment of the scope of "Orphan Works" and its impact on the delivery of services to the public. 2009, s. 5.

27

překážu pro digitalizaci a zpřístupňování autorských děl z jejich fondů a sbírek. Tíží však i

zcela běžného člověka, který jeví zájem o užití osiřelého díla.

1.1 Definice pojmu

Pojem osiřelá díla (Orphan works) je mezinárodně shodně používán k vyjádření

situace, kdy je nemožné určit a nemožné nalézt autora nebo jiného nositele práv k dílu

(předmětu ochrany) za účelem získání svolení k užití takového díla (tj. licenční smlouva, příp.

souhlas s užitím).70 Definice pojmu osiřelá díla či osiřelé dílo se však mezinárodně mohou

mírně lišit. Poprvé byl pojem osiřelá díla definovaný národní knihovnou USA71 jako

„autorská díla, u kterých je složité či nemožné dohledat nositele práv“.72 Směrnice o

osiřelých dílech definuje osiřelá díla jako taková, pokud „ …není-li určen žádný nositel práv

k dílu či zvukovému záznamu, nebo i když jsou jeden či více nositelů práv určeni, žádný není

nalezen navzdory důslednému vyhledávání nositelů práv provedenému a zaznamenanému

v souladu s článkem 3 směrnice.“73 Z podobného pojetí osiřelých děl bude vycházet i definice

osiřelého díla v AutZ. Rozdílně autorský zákon Kanady osiřelá díla výslovně nedefinuje,

pouze čl. 77 uvozuje rubrika „Nositelé práv, kteří nemohou být dohledáni“74, což odpovídá

volnému překladu francouzského pojmu titulaire introuvable (doslov. nedohledatelný nositel

titulu). Ať už se setkáme s jakoukoli definicí, je vždy podstatné, že pojem „osiřelá díla“ bude

vyjadřovat stav onoho díla, zatímco „nedohledatelný nositel práv“ bude vyjádřením pozice

nositele práv, přičemž mezi oběma pojmy nutně platí vztah sine qua non.

Jak vidíme, definice osiřelých děl může vypadat různě. Na příkladu definice v podání

směrnice o osiřelých dílech jsou podstatná spojení „nelze-li určit“ a „nelze-li nalézt“ nositele

práv, což doslovně přesně vyjadřuje dva možné předpoklady vzniku osiřelých děl. O osiřelé

dílo se přitom jedná i tehdy, pokud by jen jeden z těchto dvou předpokladů byl splněný.

70 United States Copyright Office, Report on Orphan Works: A Report of the Register of Copyrights, Washington, leden 2006, s. 15. Dostupné z: http://www.copyright.gov/orphan/orphan-report.pdf

71 Knihovna Kongresu (angl. Library of Congress).72 LIBRARY OF CONGRESS COPYRIGHT OFFICE. Notice of inquiry: Orphan works. Federal Register,

2005, s. 3739. V USA o několik let později se otázka osiřelých děl stala předmětem soudního sporu ve věci Kahle v. Ashcroft (kvůli změně jména jednoho z účastníků také jako Kahle v. Gonzales) coby případný problém zapříčiněný prodloužením autorskoprávní ochrany a historické změny v autorském právu USA při přechodu na bezformální (tj. automatický) vznik autorskoprávní ochrany. Viz Rozhodnutí Odvolacího soudu pro 9. obvod ve věci Kahle v. Ashcroft, 487 F.3d 697, ze dne 22. května 2007.

73 Čl. 2 směrnice o osiřelých dílech.74 Čl. 77 autorského zákona Kanady z roku 1985 (Copyright Act, R.S.C., 1985, c. C-42).

28

V případě definice národní knihovny USA se jeví jako důležitá spojení „je složité či nemožné

dohledat“ nositele práv. Ačkoli je z jazykového hlediska možné vytvořit škálově pestrou

definici osiřelých děl, což dvojnásob platí v jazyce českém, lze se domnívat, že podstatu

osiřelých děl nejlépe a nejjednodušeji obecně vystihuje spojení „nelze dohledat“ nositele

práv. Nemožnost dohledat nositele práv lze totiž chápat šířeji než jako prostou nemožnost

nositele nalézt, ale i nemožnost ho určit.75 Proto ať už lze nositele určit nebo nikoli, jestli je

jeho hledání obtížné, složité či nemožné, všechny tyto situace lze vyjádřit tak, že nositele práv

k dílu nelze dohledat. Proto za osiřelá díla v této práci pokládáme taková autorská díla, u

kterých nelze dohledat nositele práv. Nedohledatelnost nositele práv je tak pojmovým znakem

osiřelých děl. Vedle toho můžeme za pojmové znaky považovat také provedení důsledného

vyhledávání či dokonce i pořízení záznamu o jeho provedení (viz definice dle směrnice o

osiřelých dílech). Tyto a jim podobné pojmové znaky jsou však znaky vedlejší, které se odvíjí

od konkrétního zvoleného způsobu řešení osiřelých děl. Např. model řešení založený na

rozšířené kolektivní správě nevyžaduje po zájemci o užití díla provedení důsledného

vyhledávání před udělením licence příslušným kolektivním správcem, ale důsledné

vyhledávání provádí kolektivní správce sám poté, co udělí licenci, nikoli však za účelem

ověření statusu licencovaného díla, ale za účelem vyplacení licenční odměny.76 V případě

rozšířené kolektivní správy je proto kritérium důsledného vyhledávání nadbytečné a nemusí

být pojmovým znakem definice osiřelého díla.

Jelikož osiřelé dílo je de iure status autorského díla, který může dílo za splnění výše

uvedených předpokladů získat, je otázkou čím tento status díla končí. Logicky správná se

nabízí odpověď, že se tak stane, odpadnou-li výše uvedené předpoklady vzniku osiřelých děl,

tedy pokud je nositel práv určen a nalezen. Stejně tak se stane a musí stát i v případech, kdy se

nositel práv k dílu přihlásí.

Jinou ze stěžejních otázek by mělo být, zdali se jedná o osiřelé dílo také v případech,

kdy je dohledatelný pouze jeden z více nositelů práv k dílu. Pokud bychom mysleli, že nikoli,

mohla by nastat absurdní situace, kdy nositelé práv, které se podařilo dohledat, s užitím díla

zájemcem souhlasí, dále pak ale některého či některé nositele se dohledat nepodaří,

předmětné dílo bude užito na základě licence udělené známými nositeli a následně

nedohledatelný nositel uplatní nároky z porušení autorských práv, jejichž je nositelem. Je

75 Srov. kritérium tzv. „důsledného vyhledání“ nositele práv, které vede k jeho určení a nalezení. Proto je možné považovat pojem „nedohledatelnost“ za synonymum spojení pojmů „nemožnost určení“ a „nemožnost nalezení“.

76 Srov. § 101 odst. 10 AutZ.29

proto lépe z důvodu právní jistoty za osiřelé dílo pokládat i takové, které je osiřelé tzv.

částečně. Avšak s ohledem na oprávněné zájmy dohledatelných nositelů práv, které by mohly

být tímto krokem poškozeny, měla by být ve vztahu k dohledatelným nositelům práv daná

povinnost v případě zájmu uzavřít licenční smlouvu běžným kontraktačním způsobem.

Osiřelým dílem, nelze rozumět pouze striktně autorské dílo ve smyslu § 2 AutZ, u

kterého není možné dohledat nositele práv, ale jakýkoli jiný předmět ochrany. Proto není

vyloučeno, aby se jednalo o umělecký výkon dle § 67 odst. 1 AutZ, zvukový záznam dle § 75

AutZ, zvukově obrazový záznam dle § 79 odst. 1 AutZ či vysílání dle § 83 AutZ, jakkoli

půjde o případy méně časté či dokonce vzácné ve srovnání s autorskými díly či zvukovými

záznamy, z čehož vychází i vymezení okruhu osiřelých děl ve směrnici o osiřelých dílech a

podobně tomu bude i v AutZ v rámci české právní úpravy. Je však pouze otázkou konkrétního

legislativního řešení, jaké předměty ochrany bude za osiřelá díla možné považovat, zda pouze

autorská díla, autorská díla a zvukové záznamy či v jinak široce vymezeném okruhu. Právně

dogmaticky zde žádný limit, co do možné šíře okruhu předmětů ochrany, spatřovat nelze. Pro

jednoduchost dále v této práci hovoříme o předmětech ochrany pouze jako o dílech, popř.

do závorky si dovolujeme zdůraznit, že pojmu dílo je užito ve smyslu předmětu ochrany.

Ke vzniku osiřelého díla mohou vést rozličné okolnosti. Časté jsou případy, kdy autor

osiřelého díla nebyl nikdy veřejně znám, dílo bylo zveřejněno anonymně či nebylo zveřejněno

vůbec. Ale i jinak, pokud autor znám byl, ale například v průběhu času se tato informace

vytratila. Jindy zase není možné určit, kdo majetková autorská práva zdědil či kdo je

v současnosti vykonává. Jinými, avšak neméně častými, jsou případy, kdy se jedná o díla

běžná či díla laická, díla, která byla vytvořena více autory a díla, která nejsou zachycena na

hmotném nosiči. S postupem času nejvíce přibývají právě tato naposledy zmíněná díla

vznikající v prostředí internetu. Jsou to zejména blogy, webové stránky a internetové

příspěvky, které vznikají zcela běžně, mimovolně, společným tvůrčím úsilím, u kterých je

prakticky vyloučeno určení nositele práv. Určujícím kritériem pro osiřelá díla ve všech těchto

případech je jenom ona nemožnost dohledat nositele práv.

Proces hledání nositele práv v případě osiřelých děl je vždy náročnější než v případě,

kdy se o osiřelé dílo nejedná, což s sebou nese i vynaložení zvýšené investice, ať již tato je

penězi ocenitelná či nikoli. Vzdor tomu tato zvýšená investice nedává žádnou záruku, že se

nositele práv podaří dohledat. I kdyby snad byla vynaložená investice jakkoli vysoká, dílo

30

může být zájemci (potencionálnímu uživateli) stále nepřístupné. A tato nepřístupnost je oním

jádrem problému osiřelých děl vůbec.

1.2 Způsoby vzniku osiřelých děl a jejich typologie

Dle způsobu vzniku osiřelých děl lze rozlišit jejich dva typy. Prvním jsou díla, u

kterých nelze nositele práv určit, druhým jsou díla, u kterých nelze nositele práv nalézt.

V případě první skupiny jde o situaci, kdy nositel práv není znám nebo sám neví, že je

tímto nositelem. Může se tak stát, pokud nositel práv zemře bez závěti a v dědickém řízení

existence majetkových práv autorských nevyjde najevo. Jindy i po nabytí těchto práv jim

nositel nepřikládá žádnou váhu a jednoduše na ně zapomene. Možných variací na tyto situace

si lze představit i více. Hlavní příčinu situací, kdy nositel práv není znám, lze spatřovat v tom,

že dílo nenese informaci o tom, kdo jej vytvořil, neboli že nenese žádné označení na

rozmnoženině díla.77 Ačkoli v souladu s AutZ může být takové označení jakékoli, pro určení

nositele práv a koneckonců i pro vznik vyvratitelné domněnky autorství dle § 6 AutZ je

důležité, aby nevznikly pochybnosti o totožnosti autora.78 Významně nápomocná je proto při

určování nositele práv i tzv. doložka výhrady autorského práva ©,79 se kterou se lze stále

častěji setkat i v ČR. S doložkou výhrady autorského práva ale AutZ nespojuje žádné právní

následky.80 Vznik autorskoprávní ochrany ani vznik vyvratitelné domněnky autorství tato

doložka nezpůsobuje. Její nezpochybnitelný význam však spočívá v rovině hospodářské, což

se projevuje právě ve snadnější určitelnosti osoby nositele práv. K takovému určení také

přispívají vysokou měrou i rejstříky předmětů ochrany vedené kolektivními správci. Rejstříky

a registry nakonec mohou být i efektivním způsobem řešení pro osiřelá díla, třebaže nikoli

samostatně, neboť jejich význam může být v tomto směru spíše preventivní.

77 Srov. vyvratitelnou domněnku autorství dle § 6 AutZ a § 15 odst. 1 RÚB.78 Mimoto pochybnosti o totožnosti autora mají v soudních sporech význam důkazní i vliv na procesní

postavení, neboť pokud se nemůže aplikovat vyvratitelná domněnka autorství, pak je nutné autorství prokazovat způsobem obvyklým.

79 Více k tomu viz TELEC, Ivo. Formální výhrada autorského práva ©. Universitas - revue Masarykovy univerzity v Brně. 1993, roč. 26, č. 4, s. 6-9., TELEC, Ivo, TŮMA, Pavel. Autorský zákon. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. BECK, 2007, s. 99-101.

80 Doložka výhrady autorského práva, jinak též copyrightová doložka známá symbolem C v kroužku ©, jinak také Copyright [datum] by [nositel práv], případně také fráze „All rights reserved“ mají svůj právní význam v zemích, které váží vznik autorskoprávní ochrany na formální požadavky. V zemích, které jsou členy RÚB je však vázanost autorskoprávní ochrany na formální požadavky zapovězena čl. 5 odst. 2 RÚB. Např. v USA nabyl zákon implementující RÚB (Berne Convention Implementation Act) účinnosti 1. března 1989 a od tohoto data je v USA užívání doložky výhrady autorského práva dobrovolné.

31

V případě druhé skupiny jde o situaci, kdy ačkoli je nositel práv známý a podaří se jej

určit, jeho místo pobytu, adresa bydliště či jiné kontaktní informace zůstávají neznámé.

Nositel práv může žít v zahraničí, může být i cizincem,81 a proto jeho nalezení může být

obtížné. Pravděpodobně však tento druhý typ osiřelých děl je a bude méně rozšířený ve

srovnání s prvním, neboť v důsledku rozšířenosti vyhledávacích možností, zejména pomocí

internetu, se pravděpodobnost nalezení kontaktních údajů výrazně zvyšuje.

Pokud se nositele práv podaří určit a nalézt, nejedná se osiřelé dílo a s nositelem práv

je možné sjednat licenci dílo užít či si vyžádat prostý souhlas s užitím díla. Pokud si však

nositel práv sjednat licenci nepřeje, nebo pouze za nepřiměřenou odměnu, již se nejedná o

dílo osiřelé, ale o tzv. dílo nedostupné (viz dále).

Z výše uvedeného je možné rozlišit následující možné případy vzniku osiřelých děl:82

Dílo neobsahuje žádnou, nebo pokud obsahuje, tak nedostatečnou, informaci

rozhodnou pro určení nositele práv k dílu.

Není možné určit, kde se nositel práv nachází.

Nositel práv neví, že je nositel takových práv.

Nositel práv zemřel83 a není možné zjistit, na jakou osobu přešel výkon majetkových

práv autorských. Popř. tato osoba je sice známá, ale nelze určit, kde se nachází.

Došlo k zákonnému84 či smluvnímu85 postoupení výkonu majetkových práv k dílu a

nositele těchto práv nelze určit. Popř. je možné ho určit, ale nelze určit, kde se

nachází.

AutZ stojí na koncepci, že ke každému užití díla je zásadně, nikoli však

bezvýjimečně,86 vyžadován souhlas nositele práv. Získat souhlas k užití díla je možné formou

licenční smlouvy (licence, relativní právo, věc v právním smyslu dle NObčZ, zde je souhlas

obsahem licenčního závazku)87 nebo formou souhlasu (nikoli ve smyslu oprávnění, ale pouze

prostého souhlasu jako okolnosti vylučující protiprávnost). V ostatních případech je možné

81 Srov. čl. 5 odst. 1 RÚB.82 Srov. JISC COLLECTION TRUST. In from the Cold: An assessment of the scope of "Orphan Works" and

its impact on the delivery of services to the public. 2009, s. 9.83 Srov. § 26 odst. 2 AutZ.84 Srov. § 58 odst. 1, § 58 odst. 7 a § 59 AutZ.85 Srov. § 58 odst. 1 AutZ. K smluvnímu postupu výkonu majetkových práv autorských srov. TŮMA, Pavel.

K problematice převoditelnosti majetkových autorských práv. Bulletin advokacie. 2012, č. 4, s. 67-71., Srov. „závazkové autorské právo“ v díle PRCHAL, Petr. Zakázková autorská díla: z pohledu práva závazkového a autorského. 1. vyd. Praha: Linde, 2013, 152 s.

86 Srov. např. případ volného užití díla dle § 30 AutZ či případy zákonných licencí např. § 34 AutZ.87 Viz § 46 a násl. AutZ.

32

dílo užít pouze v zákonem stanovených případech. Pokud nedojde, resp. není možné dohledat

nositele autorských, je vyloučeno uzavřít licenční smlouvu, neboť tato je dvoustranným

právním jednáním, jehož materiálním znakem je konsensus. Rovněž je vyloučeno získat

souhlas k užití díla, třebaže se nejedná o dvoustranné právní jednání, ale i v tomto případě se

musí nositel práv o potřebě udělení souhlasu dozvědět. Výjimkou jsou práva kolektivně

spravovaná dle § 96 AutZ a případy rozšířené kolektivní správy autorských práv dle § 101

odst. 9 AutZ, pokud tato není na základě projevené vůle nositele práv vyloučena, neboť

existence kolektivní správy vylučuje absolutní nemožnost dílo užít, resp. zaručuje možnost

uzavřít licenční smlouvu s příslušným kolektivním správcem, a proto se v kolektivní správě,

zejména v oné rozšířené kolektivní správě skrývá dosud, nejen v ČR, neobjevený potenciál

pro řešení rozmanitých situací např. právě osiřelých děl event. i děl nedostupných.

Důsledkem nemožnosti dohledat nositele práv za účelem získání souhlasu k užití díla

je, že:

zájemce nemůže dílo v souladu s právem užít,

nositel práv nezíská nárok na licenční odměnu,

veřejnost může být ochuzena o užitek plynoucí ze způsobu užití zájemcem.88

Osiřelá díla tak reprezentují tu kategorii děl, která se nachází mezi díly, u nichž stále

trvají autorská práva a která jsou aktivně užívána a díly, u kterých autorská práva netrvají a

která se stala díly volnými. Příkladně řečeno, pokud je kniha dostupná, lze ji zakoupit v

obchodech s knihami a nositeli práv plyne zisk v podobě licenční odměny. Pokud jde o knihu,

u které netrvají autorská práva, stala se dílem volným a veřejnosti z toho plyne užitek

způsobem, že kniha je k dostání každému a každý ji může užít dle svého.89 Osiřelá díla

naneštěstí přebírají pouze a jenom negativa z těchto dvou krajních situací, ve kterých se dílo

v průběhu své existence nachází, neboť z osiřelých děl nikomu neplyne jakýkoli užitek, ať již

finanční, duševní či tvůrčí. Výše uvedená tripartice děl aktivně užívaných, osiřelých a děl

volných a jejich vzájemné vymezení a nalezení jejich vyváženosti je základem k porozumění,

jakým způsobem osiřelá díla právně regulovat.

Skutečnost, že osiřelá díla nepřinášejí žádnému subjektu užitek, by nemusela být

z hlediska českého autorského práva významná, neboť jeho účelem není maximalizovat

88 Srov. § 12 odst. 4 AutZ. Může se jednat např. digitalizaci literárního díla a jeho zpřístupnění na internetu, vytvoření odvozeného díla apod. Pojem užití díla má v autorském právu značně širší význam nežli v běžném jazyce.

89 Užít dle svého avšak v souladu s postmortální ochranou dle § 11 odst. 5 AutZ.33

užitek z díla, ale ochránit subjektivní přirozené právo autorské a stanovit způsob jeho

výkonu.90 Nicméně stanovení způsobu výkonu autorského práva spočívá ve hledání

vyváženosti mezi zájmy autorů a uživatelů a jedno musí ustoupit druhému, pokud na tom

převažuje obecný zájem. Připustíme-li to, že podpora inovací, tvorby, produkce či investic je

obecným zájmem, pak i ona „neužitečnost“ osiřelých děl musí být z hlediska českého práva

významná. Poněkud přímočařeji se lze na tuto otázku dívat z pohledu angloamerického práva,

kde rozdílně maximalizace užitku je účelem autorského práva.91 Stát zde přiznává autorská

práva za účelem podpory tvůrčí činnosti, ale také podpory dalšího užívání díla. Proto je

koneckonců umožněn i translativní převod autorských práv.92 A je to zřejmě právě ona

nemožnost maximalizace užitku z autorských děl, která vyvolává snahu po řešení osiřelých

děl a která spustila celosvětovou snahu po jejich právní regulaci. Jelikož osiřelá díla

nepřinášejí nikomu užitek, každý má hypotetický zájem nebránit přijetí takové právní úpravy.

Nebránění přijetí však ještě neznamená vůli a ochotu právní úpravu přijmout. Naopak nositelé

práv hlasitě argumentují proti přijetí právní úpravy na základě obavy z ohrožení a porušení

jejich oprávněných zájmů. V případě neochoty k přijetí ale hrozí naprosto stejné riziko

porušování práv, neboť pokud se zájemci nepodaří nositele práv dohledat, nezbývá mu jiných

možnosti než se zdržet užití osiřelého díla nebo dílo užít a práva nositele porušit. Širší

souvislostí a nechtěným důsledkem nepřijetí právní úpravy by proto mohla být ztráta úcty

k právu. V autorském právu, s ohledem na typickou ubikvitu a nevyčerpatelnost chráněných

statků, se takové porušování nemusí ani nijak navenek projevit. Avšak mnohem závažněji se

to posléze projeví coby obecná ztráta úcty k právu.

1.3 Nedohledatelný autor, nositel, vykonavatel (autorských) práv

Pojmovým znakem osiřelých děl je nedohledatelnost nositele práv. Obecně vzato je

nositelem práv ta osoba, která má právo rozhodovat o hospodářském využití díla. Jelikož touto

osobou nemusí být nutně vždy autor, je významově přesnější hovořit ve všech souvislostech

týkajících se osiřelých děl o nositeli práv.

90 Srov. TELEC, Ivo, TŮMA, Pavel. Autorský zákon. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. BECK, 2007, s. 3.91 Viz čl. 1 odst. 8 (8) Ústavy USA „…podpořit úspěch vědy a užitých umění stanovením autorům a

vynálezcům výhradního časově omezeného práva k jejich sepsaným dílům a vynálezům“. 92 Srov. § 201 písm. d) a § 204 CA.

34

Nositelem autorských práv v českém autorském právu, může být především autor dle

§ 5 AutZ, tedy fyzická osoba, která dílo vytvořila, u díla souborného pak fyzická osoba, která

díla tvůrčím způsobem vybrala nebo uspořádala a dle § 6 AutZ také fyzická osoba jejíž pravé

jméno je obvyklým způsobem uvedeno na díle nebo je u díla uvedeno v rejstříku předmětů

ochrany vedené příslušným kolektivním správcem. Nositelem autorského práva jsou také

spoluautoři dle § 8 AutZ u díla, které vzniklo společnou tvůrčí činností dvou nebo více autorů

do doby dokončení díla jako dílo jediné. Vedle toho může být nositelem autorského práva

také dědic (dědicové) majetkových práv autorských k dílu, neboť souhlas s užitím díla se týká

těchto majetkových práv dle § 12 AutZ, která jsou předmětem dědictví dle § 26 odst. 2 AutZ.

Pokud tato práva zdědí více dědiců, k udělení souhlasu s užitím díla i jinými právními úkony

týkajících se díla jsou oprávněni a povinni všichni dědicové společně a nerozdílně a rozhodují

v takových případech jednomyslně dle § 26 odst. 2 ve spojení s § 8 odst. 3 a 4 AutZ.93

Nositelem práv, nikoli však již práv autorských, ale práv chráněných autorským zákonem, je

výrobce zvukových záznamů, výkonný umělec apod. v závislosti na chráněném předmětu

ochrany.94

Nositelem autorských práv může být dále také zákonný vykonavatel majetkových

autorských práv. Výkonem majetkových práv autorských se rozumí „oprávnění být nositelem

práv a povinností vyplývajících z hospodářského využití díla, tj. zejména oprávnění dílo sám

užít, udělovat třetím osobám licenci k užití díla, včetně práva sublicence a postoupení licence

a pobírat užitky z výkonu těchto práv“.95 Smysl vykonavatele autorských práv spočívá v tom,

že na základě smlouvy nebo zákona je oprávněn vykonávat majetková autorská práva k dílu,

jejichž subjektem je autor. Protože význam nositele práv spočívá zejména v hospodářském

zhodnocování díla, pak lze za nositele práv považovat osobu oprávněnou k výkonu

majetkových autorských práv.96

AutZ zná celkem tři zákonné právní důvody vzniku takového výkonu. První důvod se

váže k tzv. zaměstnaneckému dílu dle § 58 AutZ. Jedná se o dílo vytvořené autorem ke

splnění jeho povinností vyplývajících z pracovněprávního či služebního vztahu

k zaměstnavateli,97 kdy zaměstnavatel je následně oprávněn k výkonu majetkových

93 To samé platí i obráceně v případě spoluautorů.94 Viz pojem „nositel práv“ ve směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/28/EU ze dne 25. října 2012 o

některých povolených způsobech užití osiřelých děl.95 TELEC, Ivo, TŮMA, Pavel. Autorský zákon. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. BECK, 2007, s. 557.96 Nositelem práv může být fyzická i právnická osoba. V případě právnické osoby, může být otázka

dohledatelnosti takového nositele složitější v důsledku obchodních přeměn případně i zániku takové osoby. 97 Totéž platí také pro pracovní vztah mezi družstvem a jeho členem. Viz § 58 odst. 1 AutZ.

35

autorských práv k dílu. Druhý právní důvod se týká díla na objednávku, pokud je tímto dílem

počítačový program, databáze nebo kartografické dílo dle § 58 odst. 7 AutZ. V případě

zakázkového zhotovení těchto děl se stává vykonavatelem objednatel. Třetím právním

důvodem je pak vytvoření tzv. kolektivního díla dle § 59 AutZ, tedy díla, na jehož tvorbě se

podílí více autorů a které je vytvářeno z podnětu a pod vedením fyzické nebo právnické osoby

a uváděno na veřejnost pod jejím jménem.98 Tato osoba je pak oprávněna k výkonu

majetkových práv u takového díla. Ve všech třech případech se jedná o ustanovení

dispozitivní povahy, a proto tato ustanovení působí výše uvedené právní účinky pouze tehdy,

pokud není smluvně stanoveno jinak.

Nositelem autorských práv může být také vykonavatel na základě smlouvy. Může se

tak stát na základě licenční smlouvy v případě tzv. výhradní licence dle § 47 odst. 2 AutZ,

která se využitím nevyčerpává.99 Licenční nabyvatel v tomto případě stává nositelem

subjektivního oprávnění dílo užít s právem udělit svolení k užití díla, tzn. jeho

vykonavatelem. Druhým případem by mohlo být postoupení výkonu majetkových autorských

práv. To je dnes již známé u děl zaměstnaneckých dle § 58 AutZ a kolektivních dle § 59 AutZ

coby zákonný následek. Domníváme se však, že rozšíření postoupení resp. převodu

výkonných majetkových práv jako obecné formy převodu i mimo oblast uvedených děl, je

výkladově možné.100 Pokud totiž AutZ umožňuje postoupit výkon subjektivních majetkových

práv zaměstnavateli a v případě postoupení těchto práv zaměstnavatelem i dalším osobám

v případě díla zaměstnaneckého, pak podle hodnotového argumentu a fortiori (a minori ad

maius) lze dospět k závěru, že tím spíše by takové oprávnění mělo svědčit autorovi díla.

Postoupení výkonu majetkových práv lze chápat jako svého druhu licencí doplněnou o právo

výkonu majetkových práv autora i vůči třetím osobám. Proto se nejedná o případ, který by byl

AutZ neznámý. Přesto výslovná úprava v AutZ, která by dosavadní nejasnosti ohledně

možného postoupení majetkových práv odstranila, byla potřebná.

Nositelem autorských práv může být také osoba v postavení komisionáře na základě

smlouvy obdobné smlouvě komisionářské dle § 2455 a násl. NObčZ.101 Komisionář se dle této

smlouvy zaváže vykonávat autorova majetková autorská práva jménem svým na účet autora

98 Díla kolektivní jsou pojmově díla spoluautorská dle § 8 AutZ. Ale jedná se zpravidla o díla investičně náročná, která vyžadují podnět a vedení (investici) od jejich zadavatele (objednatele nebo zaměstnavatele), kterou je potřeba v nastavení právní úpravy zohlednit.

99 Srov. TELEC, Ivo, TŮMA, Pavel. Autorský zákon. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. BECK, 2007, s. 100.100 Srov. TŮMA, Pavel. K problematice převoditelnosti majetkových autorských práv. Bulletin advokacie.

2012, č. 4, s. 67-71.101 Srov. také § 577 a násl. ObchZ, popř. také § 724 a násl. ObčZ.

36

(autorovo nepřímé zastoupení). Právním důvodem však v tomto případě není zákonné či

smluvní nabytí práva vykonávat majetková práva autorská, ale právní důvod spočívající

v občanskoprávní smlouvě.102

1.4 Ohnisko problému

Jsou celkem dva způsoby užití díla, ve kterých jsou negativa osiřelých děl více citelná.

Těmito oblastmi jsou:

rozmnožování díla (předmětu ochrany)

sdělování díla (předmětu ochrany) veřejnosti on-line nebo on-demand (na

vyžádání) pomocí internetu a podobných počítačových sítí (jinak též

zpřístupňování díla)103

Rozmnožení díla a jeho zpřístupnění veřejnosti jsou dle AutZ dva způsoby užití díla,

které jsou potřebné k realizaci činností, jakými jsou především digitalizace a digitální ochrana

děl (předmětů ochrany). Tyto činnosti souvisejí s rozvojem technologií, které nacházejí své

uplatnění ve všech sektorech lidské činnosti. Na jedné straně díky technologiím nebylo nikdy

snazší autorská díla vytvořit, upravovat, šířit, rozmnožovat, přetvářet a sdělovat veřejnosti. Na

straně druhé však rychlost technologického vývoje, neexistence systému umožňujícího

zaznamenat původ vzniklých děl spolu s neexistencí právní úpravy pro případy

nedohledatelnosti nositelů práv znamená riziko vzniku velkého počtu osiřelých děl. Vžitá a

v poslední době poměrně často mediálně až ideologicky podmíněná představa mnoha

uživatelů internetu, že všechna díla na veřejných sítích přístupná jsou díla volná či pouze

informace, toto riziko zvyšuje.

S vysokou pravděpodobností proto lze postupně očekávat nárůst počtu děl, u kterých

není možné dohledat nositele práv, například z již jednou uvedeného důvodu, že tato díla jsou

složena z mnoha dílčích děl vytvořených neznámými autory. Je již dnes typické, že se

v jednom díle koncentruje různorodá mnohost souběžných, ale i odlišných práv, u kterých

102 Více k tomu TELEC, Ivo, TŮMA, Pavel. Autorský zákon. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. BECK, 2007, s. 100-101.

103 Srov. § 18 odst. 2 AutZ.37

není známo a ani technicky být známo nemůže, komu tato práva patří. Jsou to tedy právě díla

tvořená dnes a tímto popsaným způsobem, u kterých panuje důvodná obava, že se stanou díly

osiřelými.

Ovšem i díla vytvořená v minulosti nejsou zdaleka z obliga, což se dnes jeví jako

problematické zejména v souvislosti s výše uvedenými činnostmi spočívajícími v digitalizaci.

Tento problém se přitom netýká pouze velkých pracovních skupin, ale i běžného člověka,

který každodenně ať již pracovně či soukromě, zcela běžně, chce zpřístupnit autorsky

chráněný materiál na svých webových stránkách či blozích. Nejčastěji se v takových

případech jedná o díla literární, zvukové nahrávky, díla fotografická a díla výtvarného umění,

ke kterým stále trvají autorská práva.

Digitalizace a digitální ochrana autorských děl však především zásadním způsobem

souvisejí zejména s činností knihoven, archivů a muzeí. Již dlouhou dobu je pro tyto instituce

důležitý proces digitální ochrany autorských děl, který probíhá v souladu a na základě právní

úpravy tzv. knihovní licence v § 37 odst. 1 a 4 AutZ. Snahou těchto institucí je využít

dostupné technologie k ochraně svých sbírek autorských děl a jiných předmětů ochrany. Tyto

instituce přitom zpravidla nejsou nositeli práv k předmětným dílům a v jejich fondech či

sbírkách se zpravidla vždy nachází určitá část děl (předmětů ochrany), která jsou osiřelá. Tato

díla mohou vytvářit překážku i digitální ochraně. Přitom nemusí nezbytně dojít ani ke

zpřístupnění díla veřejnosti. Vcelku nejasné totiž za stávající právní úpravy knihovní licence

mohou být i odpovědi na otázky v jakém počtu a v jakých formách lze digitální ochranu

provést.104 Ačkoli samotná knihovní licence obsažená v AutZ souvisí s problematikou

osiřelých děl pouze částečně, v případě přijetí nové právní úpravy osiřelých děl, půjde o

bezpochyby o jedno z dotčených ustanovení, neboť systematicky i obsahově musí být s novou

právní úpravou souladné.

1.5 Osiřelá díla a volná užití

Jelikož k volným užitím autorského díla není zapotřebí souhlasu (ať již souhlasu jako

obsahu licenčního závazku nebo prostého souhlasu jako okolnosti vylučující protiprávnost)

ani vědomí nositele práv, není nutné jeho dohledání, jsou taková užití ve vztahu k osiřelým

104 Srov. § 37 odst. 1 a 4 AutZ.38

dílům bezproblémová a odpadá tak řada případů konkrétních užití díla, ke kterým by jinak

souhlas nositele práv byl vyžadován. Volné užití díla však představuje výjimku práva

autorského, podobně jako knihovní licence, třebaže tato je z hlediska mimo smluvního užití

díla tzv. zákonnou licencí, v tomto případě bezúplatnou. Jelikož všechny výjimky práva

autorského jsou omezením výlučných majetkových autorských práv, je nutné je vykládat

restriktivně a v souladu s tzv. tříkrokovým testem (three-step test).105 Tento test je v českém

právním řádu legislativně zakotven v ust. § 29 odst. 1 AutZ a vyžaduje, aby všechny výjimky

práva autorského byly uplatňovány pouze v případech stanovených v AutZ a aby užití díla

nebylo v rozporu s běžným užitím díla a nebyly nepřiměřeně dotčeny oprávněné zájmy

autora.

Volně užít dílo bez souhlasu nositele práv je však možné pouze a jenom pro osobní

potřebu uživatele (pouze fyzické osoby), což pojmově vylučuje to, aby předmětem takového

užití byl přímý či nepřímý hospodářský nebo obchodní prospěch uživatele. Ačkoli osobní

potřeba nemá pevná pravidla a v tom kterém případě se tedy může lišit např. počet pořízených

rozmnoženin pro osobní potřebu, její hranice je vždy třeba vykládat restriktivně a v souladu s

tříkrokovým testem. Je proto vyloučeno, aby se v rámci užití díla pro osobní potřebu

předmětné dílo rozmnožovalo za účelem jeho zpřístupnění veřejnosti. Proto, ačkoli volná užití

jsou způsobilá pokrýt uživatelsky nejběžnější způsoby užití v rámci soukromé sféry fyzických

osob, pro digitalizační projekty knihoven, archivů, ale i potřebám z řad jednotlivců, kde je

zpřístupňování děl veřejnosti podstatnou součástí činnosti, nelze volného užití využít a je

zapotřebí nositele práv za účelem získání souhlasu k užití díla dohledat.

1.6 Osiřelá díla a knihovní licence

AutZ obsahuje úpravu knihovní licence v ust. § 37 odst. 1 a 4 AutZ. Jedná se o

bezúplatnou zákonnou licenci, která omezuje individuální autorské právo k dílu nejenom ve

prospěch knihoven, ale i obdobných institucí, jako jsou dle současného výčtu archivy, muzea,

galerie, školy, vysoké školy a jiné nevýdělečné školské a vzdělávací zařízení. Smyslem

knihovní licence je upřednostnění obecného zájmu na určitých užitích děl oproti individuální

105 Srov. tzv. „fair dealing“ v autorském právu Spojeného království či „fair use“ v autorském právu USA. Doktrinálně se jedná o výkladová pravidla, která vycházejí z tzv. spravedlivého nakládání a jsou konkretizací obecného testu proporcionality. V konkrétních kritériích jsou však tato výkladová pravidla odlišná.

39

autorské ochraně. Zákonná licence je co do možných způsobů užití omezena na tzv.

archivační rozmnoženinu, jejíž pořízení je nutné ke splnění archivačních a dokumentačních

úkolů ve veřejném zájmu a tzv. náhradní rozmnoženinu,106 kterou je možné pořídit za

účelem doplnění poškozených nebo ztracených rozmnoženin díla tak, aby opět předmětná

instituce mohla plnit své účely ve veřejném zájmu.107 Základní podmínkou využití knihovní

licence pro uvedené způsoby užití díla je, že neslouží přímému nebo nepřímému

hospodářskému nebo obchodnímu účelu.

Přípustným způsobem užití dle knihovní licence však není zpřístupňování archivních a

náhradních rozmnoženin on-line nebo on-demand pomocí internetu. Pro takové užití je

v současnosti vždy potřeba souhlasu nositelů práv. Knihovní licence ovšem umožňuje

zpřístupňovat díla, která tvoří součást fondu či sbírky konkrétní instituce, pomocí tzv.

terminálů umístěných v sídlech těchto institucí.108 Avšak účel takového zpřístupnění je

omezen pouze na umožnění výzkumu a studia veřejnosti v předem určeném místě a čase.109

Výkladem ustanovení o knihovní licenci dle § 37 AutZ lze dospět k tomu, že ji

zákonem předpokládané instituce mohou uplatnit pouze za účelem zhotovení své archivační

nebo náhradní rozmnoženiny díla tak, aby tyto instituce mohly plnit svůj účel ve veřejném

zájmu, to vše za podmínky, že zhotovení rozmnoženin neslouží k přímému nebo nepřímému

hospodářskému nebo obchodnímu účelu. Rozšiřování knihovní licence výkladem o další nežli

tyto způsoby užití není metodologicky možné, a to z důvodu, že se v tomto případě nejedná o

otevřenou mezeru v právu, 110 kterou bychom mohli samovolně překonat analogií a případný

další způsob užití si tak právně dotvořit. Knihovní licence byla účelně nastavena pouze pro

zákonem omezené účely užití a nikoli pro jiné účely, které je lépe naopak možno případně

realizovat na základě vyžádaného souhlasu za pomocí rozšířené kolektivní správy. Přesto je

možné se domnívat, že není vyloučeno tyto stávající účely užití vykládat šířeji, ale pouze

v případech, kdy se tak bude jevit jako účelné a nedojde tím k rozporu s tříkrokovým testem

nad rámec předpokládaný knihovní licencí. Zákonná bezúplatná licence v autorském právu je

106 Srov. § 37 odst. 1 písm. b) AutZ. Náhradní rozmnoženina byla do AutZ doplněna při novelizaci zákonem 216/2006 Sb. Do té doby AutZ neumožňoval pořízení rozmnoženiny pro jiné než archivační a konzervační účely, a to ani při ztrátě rozmnoženiny díla. Viz KŘÍŽ, Jan. Autorský zákon a předpisy souvisící: Komentář Text autorizován k 1.11.2002. 1. vyd. Praha: Linde, 2002, s. 128.

107 TELEC, Ivo, TŮMA, Pavel. Autorský zákon. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. BECK, 2007, s. 389.108 Srov. § 37 odst. 1 písm. c) AutZ.109 Srov. § 37 odst. 1 písm. c) AutZ a dále viz TELEC, Ivo, TŮMA, Pavel. Autorský zákon. Komentář. 1. vyd.

Praha: C. H. BECK, 2007, s. 390.110 Srov. MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva: úvod do právní argumentace. Vyd. 1. Praha: C.H.

Beck, 2010, xviii, s. 228. Právnické učebnice (C.H. Beck).40

zákonným omezením, a pokud proto nejsou důvody zvláštního zřetele hodné, zejména pak

kolize s jiným principem, pak musíme přistoupit k výkladu spíše restriktivnímu.

Zůstává však otázkou, v jakém počtu a jaké formě lze archivační a náhradní

rozmnoženiny pořizovat k dosažení zákonem předpokládaného účelu. Potřebný počet i forma

rozmnoženin se liší případ od případu, a proto na tyto otázky zákon nemůže reagovat. Přesto

vzhledem k výše popsané povaze knihovní licence, je nutné vyžadovat pouze nezbytné

množství v nezbytné formě pro dosažení zákonem předpokládaného účelu, kterým je služba

uvedených institucí veřejnému zájmu. To samé musí obecně platit i pro jakoukoli právní

úpravu osiřelých děl, která bude založena na modelu zákonné licence.

Veřejně přístupné instituce jsou povětšinou poslední baštou těch děl, o které nemá

nikdo jiný zájem a tyto instituce musí nést prakticky veškeré náklady na jejich ochranu.

Zapojení těchto děl do digitalizačních procesů je nelehkým úkolem. Je proto logické, že se

raději upřednostní digitalizace děl, u nichž lze nositele práv dohledat než těch, u kterých to

není možné. Byť jen z důvodu, že je to zkrátka levnější. Výsledně mnoho osiřelých děl je

nenávratně ztraceno i přes snahy o záchranu ze strany knihoven, archivů a muzeí.

AutZ obsahuje podobnou knihovní licenci, se kterou se je možné setkat běžně i

v zahraničí111 a jejímiž adresáty jsou, nerozhodné zda povahy veřejné či soukromé, ale vždy

výlučně veřejně přístupné instituce typu knihoven, galerií a muzeí, 112 a proto je možné říci, že

právě veřejná přístupnost těchto institucí je jednou z podmínek aplikace knihovní licence. A

opět i zde, pokud by byla přijata právní úprava pro osiřelá díla v podobě zákonné licence,

bude veřejná přístupnost jednou z podmínek, za kterých lze zákonnou licenci aplikovat

souladně s tříkrokovým testem.

111 I autorské právo USA, ve kterém jsou bezúplatné zákonné licence vzácností, upravuje v § 108 písm. h) CA knihovní licenci jako výjimku z výlučného práva autorského pro knihovny a archivy za účelem ochrany (konzervace), vědy a výzkumu, pokud jde o dílo, u něhož zbývá posledních dvacet let trvání autorského práva. Dle § 108 písm. h) odst. 1 CA knihovní licence je podmíněna tím, že dílo není komerčně užíváno nebo není dostupné za přiměřenou cenu a nositel práv výslovně neodporoval užití díla v rámci knihovní licence. Knihovní licence v autorském právu USA umožňuje uvedeným institucím taktéž zpřístupňování díla veřejnosti (i např. pomocí internetu). Vede se však diskuze zejména ohledně období posledních 20 let trvání autorského práva, pro které lze knihovní licence aplikovat. Jednak bývá v praxi obtížné určovat stáří díla, a u některých děl může být dokonce období posledních dvaceti let jejich ochrany příliš pozdě, neboť toto období dalece přesahuje životnost hmotného nosiče díla, typicky např. filmy, zvukové nahrávky nebo fotografie. Lze mít i pochybnosti o určitosti pojmu „přiměřená cena“ (reasonable price) díla, a jeho vhodnosti pro knihovní licenci. Dále srov. i § 108 písm. c) CA.

112 AutZ nestanoví, že zařízení uvedená v § 37 odst. 1 by museli být nutně právnické osoby, tedy je možné, aby šlo o osoby fyzické, ale takové, které provozují zařízení uvedené v § 37 odst. 1 AutZ Srov. TELEC, Ivo, TŮMA, Pavel. Autorský zákon. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. BECK, 2007, s. 389.

41

Je proto jisté, že knihovní licence, coby zákonná licence, by měla fungovat stejně či

podobně jako dosud pro účely digitální ochrany autorských děl a vedle toho pro účely

digitalizace by mohla být zavedena nová zákonná licence pro některá užití osiřelých děl.

Obojí má společné znaky, že se jedná o zákonnou licenci a že adresáty této právní úpravy jsou

veřejně přístupné instituce typu knihoven, archivů, galerií a muzeí.

Musíme si však klást otázku, pokud pomocí zákonných licencí vyřešíme digitalizaci a

digitální ochranu u veřejně přístupných institucí typu knihoven, galerií archivů a muzeí,

jakým způsobem umožnit totéž i těm, kteří adresáty zákonné licence nebudou, což se týká

zejména zájemců z řad jednotlivců. Jedinců, kteří se věnují sběratelské činnosti a nashromáždí

sbírky děl převyšující co do počtu děl i jejich hodnot sbírky v archivech či muzeích, nemusejí

být výjimkou. I kdyby však sbírku tvořily pouze obyčejné časopisy, komiksy nebo fotografie,

mohlo by se zdát jako škoda, že dle současné právní úpravy nemůže jedinec, v jehož

vlastnictví taková sbírka je, svoji sbírku v souladu s autorským právem digitalizovat, digitálně

ochránit tím, že si zhotoví rozmnoženiny ve sbírce obsažených děl. V případech jednotlivců je

ale důležité zaměřit pozornost na účel chtěné digitální ochrany, neboť v praxi bude většina

takových případů pokryta volným užitím dle § 30 AutZ, nikoli však všechny a o jiných

způsobech užití než jsou digitalizace a digitální ochrana ani nemluvě. Proto je nutné též nalézt

i řešení pro tyto případy nikoli však již v podobě zákonné licence, která svojí povahou musí

být vždy co do okruhu adresátů i možných způsobů užití co nejužší, ale naopak např.

v podobě mechanismu udělení licence kolektivním správcem, kdy příslušný kolektivní

správce může zhodnotit okolnosti konkrétního případu a v případech, ve kterých prokazatelně

ani po provedení důsledného vyhledávání nelze dohledat nositele práv, jej zastoupit a vyslovit

s konkrétním způsobem užití díla svůj souhlas a uzavřít se zájemcem úplatnou licenční

smlouvu. Tento předestřený způsob možného řešení zřejmě v rámci novelizace AutZ zřejmě

převáží. Jde však pouze o jeden z možných modelů řešení, který vykazuje jak výhody, tak

nevýhody a ke kterému se v podrobnostech vrátíme v druhé části této práce. Není tak zásadně

teoreticky vyloučeno i řešení odlišné, např. rozšířenou kolektivní správou, udělením licence

soudem, udělení licence orgánem veřejné správy apod.

1.7 Potřebnost a povaha nové právní úpravy

42

O tom, že vyvstává praktická potřeba právní úpravy pro osiřelá díla, která bude

vstřícná jak k zájmům výše uvedených veřejně přístupných institucí, tak ale i zájemcům z řad

jednotlivců113 nemůže být ve světle výše uvedeného žádných pochyb. Současná právní úprava

zkrátka nenabízí pro řešení problematiky vyvstávající v souvislosti s osiřelými díly žádné

možnosti a tyto možnosti nelze ani vyvodit výkladem. Je proto čas na právní úpravu zbrusu

novou, o kterou by ta současná byla doplněna. Obecně vzato, potřebnost takové právní úpravy

lze vyvodit ze skutečnosti, že osiřelá díla představují určitou hodnotu. Kdyby tento

předpoklad neplatil, pak by nebylo zájemců o užití díla. Pokud je posláním společnosti

usilovat o zachování hodnot a zákonodárce tak v principu podobných situacích činí (srov.

např. institut vydržení v oblasti věcných práv) pak má smysl přijmout právní úpravu pro

osiřelá díla.

Právní úprava pro osiřelá díla by neměla být zdůvodněna převahou obecného zájmu

umožnit jen určité omezené způsoby užití díla, jen pro omezený okruh osob a jen pro určité

druhy děl, jako je tomu v případě knihovní licence, ale obecným zájmem umožnit pokud

možno veškeré způsoby užití, všech druhů děl (předmětů ochrany) a všem osobám, avšak za

předpokladu, že tím nebudou dotčeny oprávněné zájmy nositele práv a běžný způsob užití díla

či možná lépe, že tak bude dokonce činěno v zájmu nositele práv.

Jak tomu bude konkrétně, závisí na zvolené podobě právní úpravy. Lze očekávat, že

by v ČR mohla být přijata právní úprava založená na kombinaci zákonné licence a udělení

licence kolektivním správcem doplněná o rozšířenou kolektivní správu, která by sloužila pro

potřeby knihoven.114 Základ řešení v podobě zákonné licence, která je však ze své povahy, tj.

výjimky z autorského práva, nutně omezená pouze pro určité způsoby užití, omezený okruh

osob (veřejně přístupné instituce) a druhy děl (předměty ochrany), vychází ze směrnice o

osiřelých dílech. I když směrnice o osiřelých dílech výslovně stanoví, že touto směrnicí

nejsou dotčena zvláštní řešení v členských státech,115 což je důležité zejména pro několik

členských států,116 ve kterých již právní úprava pro osiřelá díla byla v minulosti přijata. Pro

ČR to naopak znamená možnost zavést vedle zákonné licence dle směrnice o osiřelých dílech

jiný vlastní mechanismus pro osiřelá díla. Nutno dodat, že směrnice o osiřelých dílech ani

113 Vcelku běžná může být pro jednotlivce například nutnost digitalizovat a zpřístupnit staré rodinné fotografie od neznámého autora. Za představu stojí rozčarování zákazníka poté, co mu zhotovitel rozmnoženiny oznámí, že digitalizaci fotografií nelze provést bez souhlasu nositelů práv.

114 Srov. Důvodová zpráva k návrhu zákona o osiřelých dílech (ke dni 11.1.2013). 115 Viz recital č. 24 a čl. 1 odst. 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/28/EU ze dne 25. října 2012 o

některých povolených způsobech užití osiřelých děl.116 Např. Švédsko, Dánsko, Maďarsko.

43

nedává jiné možnosti na výběr, neboť v souladu s čl. 6 členské státy musí k provedení této

směrnice ve svých národních úpravách stanovit výjimku nebo omezení práva na

rozmnožování a práva na zpřístupnění díla veřejnosti.117

Řešení v podobě zákonné licence není samo o sobě dokonalé, neboť má význam pouze

pro omezený okruh způsobů užití, okruhu osob a okruh děl (předmětů ochrany). Pro zájemce

z řad jednotlivců je tak nutné právní úpravu doplnit o jiný mechanismus např. pomocí udělení

licence kolektivním správcem, který je pro zajištění legitimity užití širokého okruhu způsobu

užití, osob i předmětů ochrany na rozdíl o zákonné licence vhodný. Vedle toho je vhodné i

doplňkově využít rozšířené kolektivní správy pro knihovny tak, aby mohly využívat

potenciálů digitálních technologií, neboť zákonné licence, které v současnosti AutZ upravuje,

tohoto cíle nejsou způsobilé dosáhnout. K tomu jaké má toto řešení výhody a nevýhody a

zdali nebylo lépe najít řešení jiné se vrátíme později.

2 Rozsah pojmu osiřelých děl

Jakkoli je možné najít shodu ohledně vymezení pojmu osiřelých děl, pokud jde o jeho

rozsah, žádná shoda nepanuje a spíše lze hovořit o zevrubných odhadech ať již co do počtu

osiřelých děl či závažnosti vzniklých problémů. Neví se, v kolika případech osiřelá díla

způsobují potíže, jaká je jejich hodnota, povaha, zda jsou nahraditelná, zda a v jakém počtu

uživatelé osiřelých děl porušují autorská práva či práva chráněná autorským právem, když

nemohou dohledat nositele práv. Z toho důvodu někteří dokonce v souvislosti s osiřelými díly

hovoří o tom, že znamenají pro uživatele spíše nepohodlí nežli něco, co lze označit jako

problém.118 Nicméně to, že rozsah pojmu osiřelých děl není ještě dostatečně prozkoumán lze

přičítat relativní novosti problému osiřelých děl a postupného uvědomování si jeho příčin a

důsledků. Rozsah pojmu osiřelých ale již dnes vznáší dvě odlišné, ale související empirické

otázky, a sice:

kolik je osiřelých děl

jak závažné problémy osiřelá díla způsobují, zejména pak v hospodářské a

společenské rovině

117 Jde o tzv. harmonizační směrnici.118 HUANG, Olive. U.S. Copyright Office Orphan Works Inquiry: Finding Homes for the Orphans. Berkeley

Technology Law Journal. 2006, vol. 21, s. 265-288.44

Doposud zpracované studie zabývající se osiřelými díly se shodují v tom, že počet

osiřelých děl je vysoký, ale přesná čísla a povaha dotčených děl je empiricky těžko zjistitelná.

Empiricky je totiž možné prozkoumat pouze vybrané vzorky děl, které jsou podmnožinou

větších celků.119 Proto může být činění obecných závěrů v těchto otázkách zkreslující. Avšak

je jisté, že počet osiřelých děl i závažnost způsobených problémů závisí na tom, o jaký druh

díla (předmětu ochrany) se jedná. Konkrétně to například znamená, že většina děl audio a

audiovizuálních bývá opatřena označením, kdo je nositelem práv k dílu, a proto jsou osiřelá

relativně v nízkém počtu, číselně vyjádřeno okolo 10%. U děl literárních již označení nositele

práv pravidelně uvedeno nebývá, ale mohou k nim existovat bibliografických informace.

Odhaduje se, že 13% - 40% z celkového počtu literárních děl je osiřelých. Kde se zdá být

situace kritická, jsou díla fotografická, u nichž zpravidla jakákoli indicie o nositeli práv chybí,

a proto tato díla bývají z 90% - 95% díla osiřelá.120

2.1 Počet osiřelých děl

Otázce týkající se počtu osiřelých děl se dostává větší pozornosti než tomu, jak

závažné problémy tato díla způsobují.121 Odhady o počtu osiřelých děl se liší. Uděl, která

nejsou komerčně zveřejněná, neexistuje praktické metodiky ani techniky, jak jejich počet

odhadnout.122 Proto počet osiřelých děl lze odhadovat pouze u děl komerčně zveřejněných, a

z toho zřejmě nejlépe u děl literárních, neboť díky bibliografickým informacím lze, i pokud

bychom podrobili analýze menší vzorek takových děl, dosáhnout i při nutném zobecnění

nejlépe přesných výsledků. K většině chráněných děl ale žádné podobné informace dostupné

nejsou. Pro každý případ, co do počtu osiřelých děl, se vždy jedná o odhad, nikoli o přesný

údaj, který by mohl být zpětně ověřen.123

119 HANSEN R., David. Orphan Works: Definitional Issues. University of California, Berkeley - School of Law, 2011, 13 s.

120 Srov. HUANG, Olive. U.S. Copyright Office Orphan Works Inquiry: Finding Homes for the Orphans. Berkeley Technology Law Journal. 2006, vol. 21, s. 265-288.


122 Díla tvořená pro radost, nikoli pro zisk. Mohou to být např. fotografie, osobní písemnosti, dopisy apod. Avšak i díla tvořená mimoděk, nahodile. Mohlo by se zdát, že tato díla nejsou společensky tolik důležitá ve srovnání s díly, která jsou komerčně zveřejněná. Nic to však nemění na tom, že i tato „domácí“ díla jsou součástí problému osiřelých děl.


45

Některé studie tak v případě děl literárních prezentují, že okolo 50% literárních děl

vytvořených ve dvacátém a začátku dvacátého prvního století jsou díla osiřelá.124 Tyto odhady

byly zpracovány převážně na základě dosavadní zkušenosti z činnosti registru osiřelých děl

HathiTrust.125 I tato studie ovšem zdůrazňuje, že se jedná pouze o odhady („just guesses“)

založené na prozkoumaném vzorku dat a že pro budoucí studii jsou potřebná lepší data

získaná po delší době.126

Jiné studie z oblasti děl literárních, které jsou založeny na odhadu prvního zveřejnění

díla, odhadují počet osiřelých děl na dvacet pět procent ze zkoumaného vzorku dvou miliónu

děl.127 Tento odhad zevrubně odpovídá i odhadu na půdě Evropské komise, jehož čísla se

pohybují v rozmezí od 13% pro chráněná literární díla až po 70% v případě některých nikoli

literárních sbírek.128 Zdáli se to příliš mnoho, pak může překvapit zjištění, že projekt

zaměřený na digitalizaci periodického tisku z doby zveřejnění před rokem 1912 ve Spojeném

království, představuje 95% osiřelých děl. Rovněž tak i výzkum zkoumající sedmnáct miliónů

děl fotografických v muzejních sbírkách Spojeného království dochází k odhadu, že u

devadesáti procent z těchto děl nelze dohledat nositele práv.129

Britská národní knihovna (British Library) pak v případě chráněných děl bez jejich

dalšího druhového rozlišení odhaduje na 40% děl osiřelých.130 Studie provedená Společným

výborem pro informační systémy ve Spojeném království (JISC) odhaduje, že počet osiřelých

děl ve sbírkách a fondech veřejně přístupných institucí mohl přesáhnout padesát milionů.131

Výše uvedené potvrzuje, že odhady co do počtu osiřelých děl se odlišují. Nicméně i

přesto je zjevné, že osiřelých děl v žádném případě není zanedbatelné množství. Třebaže

odhady a čísla jsou spíše výsadou jiných vědních disciplín nežli práva, pro které koneckonců

nemusí být nijak rozhodné, a v tomto případě lze i souhlasit s tím, že dostupné odhady co do 124 WILKIN P., John. Bibliographic Indeterminacy and the Scale of Problems and Opportunities of “Rights”

in Digital Collection Building. The Council on Library and Information Resources, 15 s.125 HATHITRUST. HathiTrust: Digital Library [on-line]. [cit. 2013-01-06]. Dostupné z:

http://www.hathitrust.org/126 WILKIN P., John. Bibliographic Indeterminacy and the Scale of Problems and Opportunities of “Rights”

in Digital Collection Building. The Council on Library and Information Resources, 15 s.127 Srov. 580,388 Orphan Works – Give or Take. CAIRNS, Michael. Personanondata [on-line]. 2009 [cit.

2013-01-06]. Dostupné z: http://personanondata.blogspot.cz/2009/09/580388-orphan-works-give-or-take.html

128 Srov. VUOPALA, Anna. Assessment of the Orphan works issue and Costs for Rights Clearance. European Commission, DG Information Society and Media, Unit E4 Access to Information, 2010, 47 s.

129 Tamtéž, s. 5.130 BRITISH LIBRARY. Orphan Works and Mass Digitisation. 2010, 2 s. Dostupné z:

http://pressandpolicy.bl.uk/ImageLibrary/detail.aspx?MediaDetailsID=635131 JISC COLLECTION TRUST. In from the Cold: An assessment of the scope of "Orphan Works" and its

impact on the delivery of services to the public. 2009, s. 6.46

počtu osiřelých děl jsou v pravdě téměř nicneříkající, základní představa o tom, kolika

dotčených děl se téma osiřelých děl týká, je pro nastavení právní úpravy důležitá. Zvláště pak

je užitečné srovnání odlišností v počtu osiřelých v závislosti na jednotlivých druzích děl.

2.2 Hospodářská závažnost

Jelikož je nemožné obsáhnout v této práci celkovou závažnost problémů způsobených

osiřelými díly, zaměříme pozornost pouze na dílčí oblast hospodářské závažnosti týkající se

konkrétních zkušeností a nákladů spojených s dohledáním nositelů práv. Je potřeba uvést, že

otázka dohledání nositelů práv je především otázka provedení důsledného vyhledávání.

Ačkoli samotná realizace tohoto vyhledávání je pracná a nákladná činnost, potencionální

uživatel ani po určení a nalezení nositele práv nemá vyhráno, neboť k užití díla potřebuje ještě

souhlasu nositele práv. Je proto zcela přirozené a nevyhnutelné, že než může být např. dílo

v digitalizované podobě zpřístupněno veřejnosti, je nutné vynaložit veliké množství nákladů.

Při hledání právních řešení pro osiřelá díla by však neměly být brány v potaz pouze zájmy

investorů v oblasti umění, pro které investice a reálné náklady spojené s dohledáním nositelů

práv nemusí být tím nejdůležitějším.132 Naopak zkoumání zkušeností s osiřelými díly u

veřejně přístupných institucí typu knihoven, muzeí, galerií apod., které musejí v rozpočtu

vážit každou položku, dokáže lépe upozornit na závažnost problému a legitimizovat potřebné

nastavení právní úpravy.

Přesto na půdě EU proběhly k otázce závažnosti osiřelých děl celkem dvě velké

konzultace, které se v tomto ohledu minuly účinkem. Při první byli osloveni investoři

v oblasti audiovize a položená otázka zněla, zda se setkávají s obtížemi při dohledání nositelů

práv k audiovizuálním dílům za účelem jejich užívání. Závěry této konzultace byly shrnuty do

pracovního dokumentu Evropské komise „O některých aspektech kinematografických a

jiných audiovizuálních děl“.133 Druhá konzultace pak byla uskutečněna v souvislosti

s iniciativou i2010: Digitální knihovny, při které se Evropská komise dotazovala investorů,

132 Viz např. projekt Google Books.133 Viz EVROPSKÁ KOMISE. Commission Staff Working Paper: on certain legal aspects relating to

cinematographic and other audiovisual works. Brusel, 2001, 19 s.47

zda považují osiřelá díla za ekonomicky důležitá a zda osiřelá díla mají význam pro činnosti,

kterými se zabývají.134

Ani jedna z těchto konzultací však nepřinesla konkrétní údaje o závažnosti problému

způsobených osiřelými díly. Proto kvantitativní data, stupeň závažnosti ani četnost výskytu

obtíží s dohledáním nositelů práv závěry těchto konzultací neobsahují. Jediné, s čím

přicházejí je, že osiřelá díla představují skutečný a závažný problémem zejména v oblasti

audiovizuální a kulturní tvorby, zejména pak pro vysílatele, knihovny a archivy.135

Jinak k této otázce přistoupila studie provedená Společným výborem pro informační

systémy ve Spojeném království (JISC). Přesto její výsledky nejsou nikterak konkrétní.

V rámci studie bylo osloveno celkem pět set zástupců veřejně přístupných institucí, kteří

reprezentovali instituce s malým počtem děl (do jednoho tisíce) až po velké, jejichž sbírky

čítají přes milion děl (předmětů ochrany). Když se tazatelé dotazovali zástupců, kolik si

myslí, že je v jejich sbírkách osiřelých děl, většina z nich odpověděla, že neví, ale že problém

s dohledáním nositelů práv k dílům je poměrně častý, který navíc má dopad na jejich činnost.

Většina zástupců také nedokázala přesně odhadnout čas spojený s dohledáním nositelů práv

v případě osiřelých děl.136

Větší vypovídací hodnotu má studie provedená knihovnou Cornellovy univerzity

v USA, která se pokusila závažnost problému způsobených osiřelými díly demonstrovat na

nákladech za mzdy pracovníků snažících se dohledat nositele práv u zkušebního vzorku 343

děl. Knihovna vyplatila na mzdách pro tyto pracovníky $50,000 a pracovníci dohledali ze

zkoumaného vzorku nositele práv pouze u 42% děl.137 Podobně i Národní archiv Spojeného

království vynaložil £35,000 za dva roky úsilí při dohledání nositelů práv pro účely

digitalizace 1 114 závětí. Úspěšnost byla v necelé polovině z nich. Podobný je i příběh

Univerzitní knihovny ve Vídni, která zdigitalizovala 200 000 disertačních prací z let 1925 až

1988, aby je zpřístupnila pomocí internetu on-line. Náklady na digitalizaci činily 150 000 €,

ovšem zpřístupněny uvedeným způsobem být doposud nemohly, neboť odhady na cenu za

dohledání a vyžádání souhlasů od nositelů práv k nim by byly dvacetkrát až padesátkrát vyšší

134 Viz Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – i2010: Digitální knihovny, KOM(2005) 465, září 2005.

135 Viz EVROPSKÁ KOMISE. Results on-line consultation ‘i2010: digital libraries. 8 s. Dostupné z: http://ec.europa.eu/information_society/activities/digital_libraries/doc/consultations/i2010diglib/en.pdf

136 JISC COLLECTION TRUST. In from the Cold: An assessment of the scope of "Orphan Works" and its impact on the delivery of services to the public. 2009, s. 30-33.

137 Srov. THOMAS E., Sarah. Response by the Cornell University Library to the Notice of Inquiry Concerning Orphan Works, 70 FR 3739 January 26, 2005. Cornell University Library, 2005, 3 s.

48

než cena za zhotovení jejich digitálních rozmnoženin. Skutečnost, že dohledání nositelů práv

je obtížné a nákladné by mohl potvrdit i projekt ve Spojeném království, který digitalizoval

plakáty z osmdesátých let. Za dohledání nositelů práv k 1400 plakátům, se náklady přiblížily

£ 70 000. Stejný je i případ projektu digitalizace převážně audiovizuálních děl v Nizozemí

pod názvem Beelden voor de Toekomst.138 Náklady na dohledání nositelů práv k 500 000

fotografií a 5000 filmů se odhadují na 625 000 € za čtyři roky práce.139

Z těchto uvedených případů lze soudit, že obtíže a nákladnost spojená s dohledáním

nositelů práv může být, zvlášť pro některé instituce nepřekonatelná. Při studiu těchto případů

lze také dospět k závěru, že čím je dílo starší a méně hodnotné, tím je dohledání nositelů práv

složitější. To potvrzuje předpoklad, že riziko osiření je u děl nekomerční povahy140 podstatně

větší nežli u známých děl typicky např. z oblasti výtvarného či sochařského umění. I mezi díly

nekomerčními však mohou být díla vysoké akademické či kulturní hodnoty. Náklady na

dohledání nositelů práv několikanásobně převyšují náklady na samotnou digitalizaci. Většina

z institucí, pro které je dohledávání nositelů práv k jejich činnosti nezbytné zpravidla nemá

odborníky, kteří by dohledání provedli, a tak je nutné provedení této činnosti zjednat

zakázkově. Dohledání nositelů práv není náročné pouze finančně, ale i časově. Dohledání se

ve většině uvedených případů i při zkoumání pouze relativně nízkého vzorku děl pohybovalo

od několika měsíců až po několik let, přičemž úspěšnost dohledání se zpravidla pohybovala

okolo 50%. Je tak zřejmé, že hospodářská závažnost osiřelých děl, zvláště pak pro veřejně

přístupné instituce v souvislosti s digitalizací jejich sbírek, je značná, neboť způsob

dohledávání nositelů práv ke každému dílu zvlášť je vysoce nákladný.

Uvedené studie a případy a jim podobné jsou užitečné, neboť také popisují situace, ve

kterých osiřelá díla způsobují nejzávažnější obtíže. K právnímu řešení důsledků, které osiřelá

díla vyvolávají nelze přistoupit bez znalosti, jak závažné tyto důsledky jsou, jak často se

vyskytují a komu způsobují největší potíže. Žádná studie však doposud nezjistila jaké

společenské dopady má dohledatelnost či nedohledatelnost nositelů práv na jednotlivé

skupiny či společnost jako celek. Není známo ani jakým způsobem jednotlivci nebo skupiny

v případě nedohledatelnosti nositele práv reagují. Zda se rozhodnou riskovat porušení

autorského práva nebo zda pátrají po díle náhradním, jak jsou v tomto úspěšní, jaký to má

dopad na vznik nových děl apod. Problém osiřelých děl je z tohoto pohledu zejména v tom, že

138 Beelden voor de Toekomst [on-line]. [cit. 2013-01-07]. Dostupné z: http://beeldenvoordetoekomst.nl/139 VUOPALA, Anna. Assessment of the Orphan works issue and Costs for Rights Clearance. European

Commission, DG Information Society and Media, Unit E4 Access to Information, 2010, s. 5-6.140 Nejčastěji díla amatérská, domácí, tvořená mimovolně a nahodile.

49

jsou zjistitelná nejdříve v momentě nemožnosti dohledat nositele práv, což jakékoli studie a

odhady ponižuje spíše na rovinu holých spekulací.141 Stejné platí i pro hospodářskou

závažnost, která je prozkoumána pouze okrajově. Pro tu je důležité, aby se nebralo v úvahu

pouze ohodnocení nákladů na dohledání nositelů práv či hospodářské hodnoty takových děl,

ale i porovnání s hodnotou uživatelské přístupnosti k těmto dílům. Zásadní je totiž pro

zákonodárce zjištění, kde přesně současná právní úprava selhává a jak ji tomu přizpůsobit.

Z tohoto pohledu veřejně přístupné instituce zatěžuje především nutnost důsledného

vyhledávání nositelů práv, které představuje vysoké transakční náklady než samotná existence

osiřelých děl, která tíží spíše zájemce z řad jednotlivců. K tomuto by měla právní úprava

osiřelých děl přihlížet a pokud možno se vystříhat požadavku důsledného vyhledávání

nositelů práv ke každému dílu zvlášť v případě veřejně přístupných institucí.

2.3 Společenská závažnost

Společenskou závažnost působenou osiřelými díly lze nejlépe popsat na rozdílu toho,

jaká díla se nejčastěji stávají osiřelými. V předešlé kapitole jsme v rámci pojednání o

hospodářské závažnosti potvrdili tezi, že díla nekomerční povahy podléhají osiření dříve než

díla komerční a známá. Ve společenské rovině se proto nabízí otázka, zda problém osiřelých

děl nepřiměřeně neznevýhodňuje užívání děl nekomerčních a neznámých.

Právě díla domácí či amatérská v některých případech úzce souvisí s kulturní tvorbou

různých menšin, které od takových děl odvozují svoji sociální identitu, hodnoty a přístupy.

Tato díla a jejich užívání jsou z toho důvodu pro takové menšiny velmi důležitá. Nejen však

pro ně, ale i pro zbývající většinu, neboť taková díla ukazují, jak menšina nahlíží na svět a její

místo v něm, což má nakonec i zásadní ústavní rozměr.142 Chce-li se odstranit menšina, není

účinnější zbraně, než potlačit její kulturu. Proto je dobré a správné podporovat snahy o

zahrnutí menšinového umění do umění hlavního proudu.143

Nikoli náhodou OSN uznává umělecká díla jako integrální součást toho, co běžně

chápeme jako součást bytí členem nějaké společnosti. Všeobecná deklarace lidských práv144 141 Srov. PORCARO, Keith. Private ordering and orphan works: Our least worst hope?. Duke Law &

Technology Review. 2010, no. 015.142 Srov. čl. 6. Ústavy.143 DAHLBERG, Brianna. The orphan works problem: Preserving access to the cultural history of

disadvantaged groups. University of Southern California, 2011, 48 s.144 Všeobecná deklarace lidských práv, usnesení č. DE01/48 Valného shromáždění OSN.

50

výslovně zmiňuje ochranu práv duševního vlastnictví jako prostředek k dosažení společenské

rovnováhy.145 Podpora ochrany a možnosti užívat díla společenských menšin proto může být

nápomocná k naplnění základních kulturních lidských práv v praxi.

Dohledání nositelů práv v případě italských renesančních obrazů, hollywoodských

filmů, muzikálových písní nebývá zpravidla náročné. Je to dáno všeobecným povědomím a

výrazným označením nositele práv či evidence těchto nositelů v rejstřících kolektivních

správců.146 Naopak v případě děl neznámých je všeobecné povědomí minimální, označení

nositele práv zpravidla chybí a v rejstřících kolektivních správců taková díla vedena nejsou.

Vzhledem k tomu, že se autorské právo nevyvíjí odtrženě od každodenní reality a

společenského vývoje, lze dnes spatřovat jakousi dominanci nad prosazováním autorských

práv zejména ze strany silných obchodních společností, pro které je autorskoprávní ochrana

nehmotných statků, k nimž jsou nositeli práv, přímým zdrojem jejich příjmů. Někdy se proto

hovoří, že osiřelá díla vznikají jako vedlejší efekt zájmu zábavního průmyslu prodlužovat

trvání práv a rozšiřovat autorskoprávní ochranu a není nikoho tak silného, kdo by aktivně

projevil zájem opačný.147 Naopak autorská práva a práva chráněná autorským právem k dílům

(předmětům ochrany) neznámým nikoho příliš neoslovují a často ani samotní autoři ani jiní

nositelé práv si s nimi nedělají veliké starosti. Proto se díla menšin někdy považují pouze za

výtvory tradiční lidové kultury,148 pokud se nejedná o díla anonymní či pseudonymní,149 což je

však z pohledu přístupu a dalšího užívání takových děl veřejností, resp. z pohledu společenské

závažnosti osiřelých děl, jedině dobře. Díla tradiční lidové kultury totiž jsou vyňata

z autorskoprávní ochrany, avšak jejich užití je možné způsobem nesnižujícím jejich hodnotu.

Důvodem vynětí z autorskoprávní ochrany však není obecný zájem na přístup k dílu a jeho

užívání, ale skutečnost, že autoři těchto děl nejsou známí a jejich dohledání je prakticky

vyloučené,150 což je obecně vyjádřeno také hlavním problémem děl osiřelých. Díla tradiční

145 Viz čl. 27 odst. 1 Všeobecné deklarace lidských práv. „Každý má právo svobodně se účastnit kulturního života společnosti, těšit se z umění a podílet se na vědeckém pokroku a jeho výsledcích.“

146 Pouze výběrově v ČR působí jako kolektivní správce např. OSA, OOA-S, INTEGRAM, GESTOR atd., v USA např. BMI, ASCAP, ARS atd., v Německu GÜFA, GEMA, VG Bild-Kunst, VG Wort atd., ve Francii např. ADAMI, SACEM, SOFIA atd., Ve Spojeném království např. ACS, ALCS, BECS atd., v Kanadě např. BBI, CCC, AVLA atd., v Itálii např. IMAE, Motion Picture Licensing Corporation Italy, SIAE, v Maďarsku např. EJI, FilmJUS, MAHASZ apod. V celosvětovém srovnání má nejvíce kolektivních správců Kanada (33) následována Francií (27) a Spojeným královstvím (17). Mezinárodní kolektivní správci jsou pak AGICOA, MPLC, CISAC atd.

147 Viz PORCARO, Keith. Private ordering and orphan works: Our least worst hope?. Duke Law & Technology Review. 2010, no. 015.

148 Srov. § 3 písm. b) AutZ.149 Srov. § 7 AutZ150 Podobně TELEC, Ivo, TŮMA, Pavel. Autorský zákon. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. BECK, 2007, s. 81.

51

lidové kultury tvoří však pouze určitou část toho, o čem v této práci hovoříme jako o dílech

neznámých. Nevztahuje se totiž zásadně na situace, kdy je např. autor známý, ale nositel práv

nikoli či případy kdy autora, který je zároveň nositelem práv, nelze nalézt. V takových

případech naopak lze hovořit o znevýhodnění v užívání autorských děl a ani snahy

výzkumníků, historiků o odkrytí kulturní krásy neznámých děl společenských menšin na tom

nic nezmění, neboť nemohou dohledat nositele práv. Díla, která jsou kulturně důležitá, coby

součást kulturního dědictví společenských menšin, proto mají mnohdy neutěšivý osud.151

Nemohou být užita a zpřístupněna veřejnosti, čímž se vytváří slepé místo kulturních dějin.

Jsou ale i výjimečné případy, kdy shodou náhod se tak nestane. Například takový deník Anne

Frankové, mohl být po druhé světové válce publikován proto, že byl po válce nalezen jejím

otcem Otto Frankem, který se stal jako zákonný dědic Anne Frankové nositelem práv a udělil

nakladateli licenci k jeho knižnímu vydání. Kdyby ale této náhody nebylo, mnoho lidí by se

nikdy možná nedozvědělo, co to byl holocaust. Společensky závažnou proto může být otázka,

kolik podobných děl musí být kvůli problému osiřelých děl uzavřeno očím veřejnosti v

archivech muzeí a jim podobných institucí.

151 DAHLBERG, Brianna. The orphan works problem: Preserving access to the cultural history of disadvantaged groups. University of Southern California, 2011, 48 s.

52

3 Příčiny vzniku osiřelých děl

Kapitola „Způsoby vzniku osiřelých děl a jejich typologie“ nám umožnila seznat

přímé, bezprostřední příčiny vzniku osiřelých děl. Existují však i příčiny, které můžeme

označit jako nepřímé a kterých se týká právě tato kapitola. Nepřímé příčiny je nutné hledat

nejen v systému autorského práva a právního řádu, pro které používáme označení systémové

příčiny, ale i ve společenském dění a vědeckotechnickém pokroku, které označujeme jako

příčiny vnější.

Vycházíme-li z toho, že osiřelá díla znamenají nemožnost dohledat nositele práv za

účelem sjednání licence k jejich užití, pak nutno říci, že tato nemožnost, a tím i problém, který

osiřelá díla znamenají, vznikl již v okamžiku účinnosti prvního autorského zákona.152 Avšak

je to teprve několik posledních let, kdy stoupá povědomí o tom, že osiřelá díla existují, že

představují překážku v užívání děl ze strany zájemců (potencionálních uživatelů) a že je proto

potřeba hledat jejich příčiny a vhodná řešení k nápravě. Vzhledem k tomu, že osiřelá díla

poutají v poslední době pozornost různorodých skupin hájících rozličné zájmy,153 názory na

jejich příčiny (i řešení) se různí. Zvláště může vyznít kontrastně srovnání příčin osiřelých děl

z pohledu angloamerického a kontinentálního autorského práva.154 Obecně ale panuje shoda v

152 Pomineme-li právní úpravu nakladatelské smlouvy v ABGB, lze za první úpravu autorského právo na území ČR považovat císařský patent ze dne 19. říjná 1846 č. 992 sb. z. s., k ochraně literárního a uměleckého vlastnictví proti nedovolenému uveřejnění, patisku a padělání. Prvním autorskoprávní úpravou práva angloamerického je Zákon královny Anny (Statute of Anne) z roku 1710. Naopak za první právní úpravu autorského práva kontinentálního se považuje francouzský dekret Ústavodárného shromáždění ze dne 13. ledna 1791, který byl o šest dnů později schválen panovníkem Ludvíkem XVI. Tento dekret položil základ koncepce droit d’auteur, která je mezinárodně shodně považována za synonymum kontinentální právní úpravy autorského práva.

153 Zastoupeny jsou především rozmanité uživatelské skupiny, ale vedle toho jsou zde i obchodní a politické zájmy.

154 Za hlavní příčinu osiřelých děl se v angloamerickém právu považuje bezformální vznik autorskoprávní ochrany v souladu s čl. 5 odst. 2 RBÚ. Viz např. HUANG, Olive. U.S. Copyright Office Orphan Works Inquiry: Finding Homes for the Orphans. Berkeley Technology Law Journal. 2006, vol. 21, s. 265-288., HANSEN R., David. Orphan Works: Causes of the Problem [Berkeley Digital Library Copyright Project White Paper]. University of California, Berkeley - School of Law, 2012, 11 s., Applying Old Theories to New Problems: How Adverse Possession Can Help Solve the Orphan Works Crisis. Vanderbilt Journal of Entertainment & Technology Law. 2009, vol. 12:1:149, s. 149-181., SCHWARTZ J., Eric a Matt

53

tom, že prodlužování doby trvání autorských práv zvyšuje pravděpodobnost, že nositele práv

nebude možné nalézt, neboť stoupá pravděpodobnost, že se nositel práv k dílu změní. A dále,

že technologický progres má za následek vyšší počet nositelů práv i uživatelů, neboť se

rozšiřují možností tvorby a užívání děl, a tedy výskyt nemožnosti dohledat nositele práv je

častější.

Veškerá diskuze o osiřelých dílech však zásadně opomíjí otázku, jak efektivně

zabránit vzniku osiřelých děl v budoucnosti.155 Jde o nepochybně širší téma, které souvisí

s otázkou úlohy autorského práva156 a především rolí osobnostních autorských práv.

Důvodem, proč by se i o tomto mělo v souvislosti s příčinami osiřelých děl hovořit, je

skutečnost, že osiřelá díla často vznikají již jen díky tomu, že jsou zveřejněna bez uvedení

jména autora (srov. attribution). Pokud se podaří tomuto neblahému jevu zabránit či ho

eliminovat, mohl by to být jeden ze způsobů, jak účinně předcházet vzniku některých

osiřelých děl v budoucnosti.

3.1 Systémové příčiny

Systémové příčiny osiřelých děl se pokusíme nalézt v nitru autorskoprávní regulace. Je

tak nutné se ptát, jaký byl vývoj autorského práva a kam směřuje ten současný. Na území ČR

doznalo doktrinální pojetí autorského práva různých změn. I když by se dalo říci, že

dynamika v tomto ohledu byla značná, o právní stabilitě to již říci nelze. Na druhé straně nám

však poznatky z dob minulých mohou leccos napovědět při hledání odpovědí na současné

jevy autorského práva. Osiřelá díla jsou právě jedním z takových jevů.

Vzhledem k tomu, že osiřelá díla nejsou pouze českou raritou, ale celosvětovým

fenoménem, je žádoucí hledat příčiny komparativně. Pozornost v této kapitole zaměříme na

povahu, vznik a trvání autorského práva a na dobu trvání majetkových autorských práv.

3.1.1 Povaha, vznik a trvání autorského práva

WILLIAMS. Access to Orphan Works. Cinema Journal. 2007, vol. 46, no. 2, s. 139-145. 155 Vyjma požadavku na zřízení registrů osiřelých děl, který je efektivním způsobem řešení této problematiky

do budoucna.156 Chránit a stanovit způsob výkonu přirozeného subjektivního práva autorského.

54

V kontinentálním pojetí autorského práva, z něhož vychází AutZ, je subjektivní právo

autorské právem přirozeným, a proto úlohou státu je toto právo pouze chránit a stanovit

způsob jeho výkonu, což se děje prostřednictvím AutZ.157 Autorské právo přitom vzniká

každému bez rozdílu automaticky a bezformálně v okamžiku vytvoření jedinečného smysly

vnímatelného výsledku tvůrčí činnosti neboli autorského díla dle § 2 AutZ. Ke vzniku

subjektivního autorského práva přitom není potřeba právního jednání dle § 545 NObčZ (dle

starší terminologie právní úkon). Právní jednání se vyznačuje projevem vůle zaměřeným

působit právní následky, což však při vzniku jakéhokoli díla není primární účel. Naopak tou

relevantní skutečností, na kterou se vždy váže vznik subjektivního autorského práva je osobní

vytvoření autorského díla. Proto subjektivní autorské právo může vzniknout každé fyzické

osobě bez ohledu na míru její svéprávnosti dle § 15 odst. 2 NObčZ (dle starší terminologie

způsobilost k právním úkonům) a způsobilost mít subjektivní autorské právo patří do

způsobilosti mít práva a povinnosti, tedy právní osobnosti dle § 15 odst. 1 NObčZ. Autorské

právo tedy vzniká zásadně bezformálně158 a může vzniknout kterékoli fyzické osobě.159 160

Přirozenoprávní povaha autorského práva s sebou nese jistou „lehkost“, s jakou

subjektivní autorské právo může vzniknout a dále trvat. Za v určitém smyslu výjimku, která

umožňuje vystoupit z výlučnosti autorskoprávní ochrany, lze považovat tzv. veřejné

licence,161 které umožňují modifikaci autorskoprávní ochrany ve vztahu k předem neurčenému

okruhu adresátů. K tomu se však vyžaduje aktivní jednání ze strany nositele práv, které

zpravidla nelze čekat, pokud jde o dílo, se kterým nejsou spojeny žádné finanční zájmy, což je

z hlediska celkového úhrnu autorské tvorby většina. Ve vztahu k osiřelým dílům tak tento stav

157 TELEC, Ivo, TŮMA, Pavel. Autorský zákon. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. BECK, 2007, s. 3.158 Naopak o formální vznik autorského práva by šlo v případě, kdyby byl podmíněn splněním formálních

náležitostí např. uložení, registrace, vyznačení, zaplacení poplatku apod. Více k tomu a o zkušenostech s formálním vznikem autorského práva na území USA viz např. GINSBURG C., Jane. The US Experience with Copyright Formalities: A Love/Hate Relationship [Columbia Public Law Research Paper No. 10-225]. Columbia Law School, 2010, 35 s.

159 Vyloučeny jsou však právnické osoby. Viz § 5 odst. 1 AutZ.160 Posun k takovému chápání autorského (resp. práva původského) nastal až v době rozšíření knihtisku, kdy

dosavadní chápání, resp. nechápání autorského práva, vedlo k zjevné nespravedlnosti vůči autorům, neboť veškerá práva příslušela nakladateli. V této souvislosti to bylo především učení Immanuella Kanta, který se snažil změnit dosavadní myšlení. Ve svém díle Metaphysichen Anfangsgründe der Rechtslehre žádá rozlišování hmotného substrátu díla (rukopisu) a samotného díla, které považuje za něco ryze osobního a nepřevoditelného. Viz TELEC, Ivo. Tvůrčí práva duševního vlastnictví. Brno : Doplněk, 1994. s. 75. Byť Kantovy závěry nabyly svého reálného dopadu na legislativní pojetí autorských děl až mnohem později, jeho odkaz je stále patrný ve všech strukturách moderních autorskoprávních úprav kontinentálního systému práva, ve kterých se originární práva k výsledkům tvořivé duševní činnosti přiznávají fyzické osobě a jsou zahrnuty do katalogu základních lidských práv (viz čl. 34 odst. 1 LZPS).

161 Srov. public licence, open access licence, které odpovídají českému překladu „veřejná licence“. Zřejmě nejznámější veřejnou licencí, a to i v ČR je licence Creative Commons.

55

znamená dva důsledky. Jednak přirozený výskyt případů, kdy nikdo nebude mít o nově

vzniklé dílo zájem a za druhé, že takové nositele práv nelze nijak dohledat.

Nabízí se zde srovnání s autorským právem USA, jehož právní úprava je

pozitivněprávní. Stát poskytuje a chrání autorské právo, neboť má zájem chránit tato práva za

účelem podpory tvořivé činnosti. Dle § 102 písm. a) CA autorské právo vzniká v momentě

vytvoření autorského díla162 a jeho zachycení na hmotném nosiči známého dnes i později

vyvinutém, ze kterého může být autorské dílo vnímáno, reprodukováno nebo jinak sděleno, a

to buď přímo z takového nosiče nebo pomocí stroje nebo jiného zařízení. Ani zde není

rozhodnou skutečností pro vznik autorského práva právní jednání, ale samotné vytvoření

díla.163 V současné době se tak děje bezpodmínečně a bezformálně, stejně jako v českém

autorském právu. Dříve tomu tak ale nebylo. V autorském právu USA se v jeho vývoji od

roku 1710 až do současnosti vyskytují jako podmínky ochrany práv autorů registrace, uložení,

vyznačení a záznam. Jejich formální význam s postupem času klesal. Nicméně až do

okamžiku přijetí autorského zákona z roku 1909 byly registrace, uložení a vyznačení

podmínky vzniku autorského práva. Význam těchto formálních náležitostí nejvíce omezil

autorský zákon z roku 1909, který oslabil registraci a uložení v tom směru, že neměly vliv na

vznik autorského práva, ale na uplatnění nároku z jeho porušení u soudu. Splnění formálních

náležitostí přesto nebylo dobrovolné, ale povinné, např. v případě uložení i pod sankcí pokuty

či ukončení autorské ochrany. Na to navázal i v současnosti účinný CA, který byl přijat

v roce 1976. Tento stále účinný zákon prošel v souvislosti s přijetím RBÚ v březnu roku 1989

podstatných změn směrem k odstranění a zmírnění formálních náležitostí jako podmínek

k uplatnění autorského práva souladně s čl. 5 odst. 2 RÚB. V současné době je tak registrace

autorského díla u Úřadu pro autorská práva dobrovolná,164 je však dle § 411 písm. a) CA

předpokladem k uplatnění nároku z porušení autorských práv, pouze však u děl vytvořených

na území USA, a dle § 412 CA je také předpokladem k uplatnění nároku na náhradu škody a

uhrazení nákladů za právní služby v rámci rozhodování soudu o nákladech řízení, a to u všech

autorských děl bez rozdílu. Ačkoli registrace povinná není, uložení autorského díla povinné

162 K tomu, co se rozumí autorským dílem, viz § 102 písm. a) CA. 163 V USA nicméně právní skutečnosti (legal facts) nedefinuje ani zákon ani právní věda. Pro srovnání v

českém právním řádů jsou právní skutečnosti dovozovány právní naukou. V Německu se spíše používá pojmu skutkové podstaty nežli právní skutečnosti (der Tatsachenbestand), ale např. ve Francii (faits juridiques) jsou právní skutečnosti pojaty podobně jako u nás.

164 Jistou náhradou registrace, která se vyvinula z praktické potřeby je tzv. Poor Man's Copyright. Jelikož funkce registrace je především důkazní, lze téže funkce dosáhnout u některých druhů děl posláním svého autorského díla sobě samému např. prostřednictvím pošty v zalepené obálce s vyznačeným dnem podání či jednodušeji prostřednictvím emailu. Ačkoli se jedná o možný způsob, jak prokázat autorství určité osoby k určitému dílu v určitém čase, v právním slova smyslu však nejde o registraci.

56

je. Dle § 407 CA je u každého autorského díla zveřejněného v USA nutné uložit u Úřadu pro

autorská práva jeho dvě kopie pro účely Národní knihovny USA, a to tří měsíců od zveřejnění

díla.165 I zde je tento formální požadavek předpokladem k uplatnění nároku z porušení

autorského práva u soudu v případě děl vytvořených na území USA a dále úřad autorského

práva může uložit pokutu tomu, kdo na jeho žádost autorské dílo neuloží. Vyznačení, neboli

tzv. doložka výhrady autorského práva není dle § 401 CA povinná. Avšak před novelou CA

z roku 1989 pokud chybělo vyznačení a dílo nebylo registrováno, pak přestalo být autorsky

chráněné. Ačkoli v současnosti taková ani žádná jiná sankce nehrozí, v americké právní teorii

panuje shoda, že chybějící vyznačení může mít vliv na řádné prokázání autorského práva

k dílu u soudu.166 Mimo toho současná dobrovolnost vyznačení, resp. chybějící identifikační

informace na díle, jsou dle některých názorů příčinou osiřelých děl.167 Poslední formální

náležitostí dle § 205 CA je záznam, který souvisí s předložením nabývacího titulu Úřadu pro

autorská práva, na základě kterého došlo k převodu či přechodu autorského práva. Absence

záznamu není povinná, ale v případě jeho neprovedení se chrání dobrá víra nabyvatele, který

o záznam požádal jako první.

Jinou a pro zkoumání osiřelých děl významnější formální náležitostí autorské ochrany,

bylo v USA prodlužování doby trvání autorského práva k dílu. Před přijetím CA v roce 1976,

stát poskytoval autorské právo v trvání 28 let od prvního zveřejnění díla s možností registrace

po dobu dalších 28 let.168 Aby však mohla být doba trvání autorského práva prodloužena,

muselo být dílo nejprve řádně registrováno Úřadem pro autorská práva a prodloužení doby

trvání bylo schváleno na základě žádosti spolu s uvedením popisu díla a údaji o nositeli práv.

Spolu s podáním žádosti se platil i správním poplatek.169 CA zrušil prodlužování doby trvání

autorského práva pro díla vytvořená od 1. ledna 1978 a později. Další změnu přinesla novela

CA z roku 1992, která automaticky prodloužila dobu trvání autorského práva u děl

vytvořených v mezidobí od roku 1964 do roku 1978.170

Nyní je důležité zaměřit pozornost na to, jaké důsledky tyto změny v autorském právu

USA vyvolaly, abychom mohli potvrdit či vyvrátit, že zmíněná „lehkost“ vzniku a trvání 165 Jelikož ne všechna díla, resp. jejich nosiče, nejsou způsobilá k uložení, Úřad pro autorská práva vydal

pravidla, kterými některá díla z povinného uložení vyjímá. Viz část 37 Zákoníku USA § 202. 166 GINSBURG C., Jane. The US Experience with Copyright Formalities: A Love/Hate Relationship

[Columbia Public Law Research Paper No. 10-225]. Columbia Law School, 2010, s. 15.167 COLLEGE ART ASSOCIATION. Response to Orphan Works Notice of Inquiry. March 25. 2005, s. 7.

Dostupné z: http://www.collegeart.org/pdf/caa_orphan_letter.pdf168 § 24 autorského zákona USA z roku 1909, Pub. Law 60-349, 35 Stat. 1075.169 HANSEN R., David. Orphan Works: Causes of the Problem [Berkeley Digital Library Copyright Project

White Paperaper]. University of California, Berkeley - School of Law, 2012, 11 s.170 Tamtéž.

57

autorského práva znamená i zvýšený výskyt vzniku osiřelých děl. W. Landes a R. Posner

zpracovali v roce 2002 studii, ve které zkoumali, jaká doba trvání autorského práva je v USA

optimální a vedle toho i jaké důsledky (zejm. právní a ekonomické) vyvolalo upuštění od

jejího prodlužování.171 Z této studie jsou pro účely této práce důležitá zjištění, že nositelé práv

za dříve účinné právní úpravy prodlužovali dobu trvání autorského práva v průměru pouze u

14% registrovaných děl. Z toho nejvíce 32% u děl hudebních, 8% v případě děl literárních a

nejméně 3% u děl grafických. W. Landes a R. Posner to zdůvodňují tím, že grafická díla, až

na určité výjimky,172 jsou nejvíce využívána krátce po svém vzniku, neboť účel jejich vzniku a

následný způsob užití často souvisí s jednou a předem určenou činností, nejčastěji reklamou.

Naopak díla hudební, třebaže vzniklá v určité podobě a aranžmá, lze později snadno užít i

v podobě jiné a k naprosto odlišným účelům, a proto zájem na co nejdelší době trvání

autorského práva k dílům hudebním výrazně převyšuje zájem v případě jiných druhů děl.173

Jakkoli je procentuální vyjádření případů, kdy nositelé práv žádali prodloužení doby

trvání autorského práva nízké, ve skutečnosti, v celkovém objemu vytvořených děl, by muselo

být toto vyjádření ještě nižší, neboť od účinnosti zákona z roku 1909, ze kterého studie

vychází, nebyla registrace ke vzniku autorského práva povinná.174

Výše uvedené činí zřejmým, u jak nízkého počtu děl je ze strany nositelů práv zájem

na tom, aby byla autorsky chráněná. To je bez dalšího právně i ekonomicky významné

v angloamerickém prostředí, kde má zákonodárce historicky danou úlohu, aby autorskoprávní

ochranu nastavil nikoli se zájmem o ochranu tvůrčích práv, ale tak, aby to bylo co nejvíce

ekonomicky účinné, zásadně však v tom rozsahu, aby poskytnutá ochrana tvořivé činnosti

byla motivací ke vzniku dalších děl. Takto se ovšem na tuto otázku nelze dívat z pohledu

českého, a v tom případě určitě nikoli ani z pohledu kontinentálního autorského práva.

Autorskoprávní ochrana se díky svým přirozenoprávním východiskům nemůže ohlížet po

tom, co je a není ekonomicky výhodné, ale pouze účinně chránit to, co je přirozeně dáno.

Proto možné úvahy o změně této koncepce za účelem vyřešení problematiky osiřelých děl

nemůže být správnou cestou.

171 Viz LANDES M., William a Richard POSNER A. Indefinitely Renewable Copyright [John M. Olin Law & Economics working Paper No. 154]. The Law School The University of Chicago, 2002, 49 s.

172 Např. grafické zpracování kreslené postavičky Mickey Mouse.173 LANDES M., William a Richard POSNER A. Indefinitely Renewable Copyright [John M. Olin Law &

Economics working Paper No. 154]. The Law School The University of Chicago, 2002, s. 32.174 Podobně viz HANSEN R., David. Orphan Works: Causes of the Problem [Berkeley Digital Library

Copyright Project White Paper]. University of California, Berkeley - School of Law, 2012, 11 s.58

Navíc ani jeden z formálních požadavků, které byly historicky v autorském právu

USA uplatňovány, nijak nevylučuje výskyt osiřelých děl. Zda nositel autorského práva někdy

své dílo zaregistroval a poté autorské právo prodloužil, poskytuje informaci o nositeli

autorského práva vždy k danému okamžiku, ale již následný den může být v důsledku

převodu autorského práva situace odlišná. Nicméně je pravdou, že v takovém případě existuje

alespoň informace, která může přispět k dohledání nositele práv. Také je velice

pravděpodobné, že by výskyt osiřelých děl byl přirozeně nižší v důsledku toho, že autorsky

chráněných děl by bylo méně než děl zveřejněných. Lze proto připustit, a vývoj autorského

práva v USA to dokládá, že bezformální vznik autorského práva přispívá více k výskytu

osiřelých děl.

Přes to všechno, hovořit v současné době o změně přirozenoprávní povahy autorského

práva je stejně bezpředmětné jako hovořit o tom, že by lidem měla narůst křídla, aby mohli

létat.

3.1.2 Doba trvání majetkových autorských práv

Dle § 27 odst. 1 AutZ trvá obecná doba majetkových autorských práv po dobu

autorova života a navíc 70 let po jeho smrti. Díky snahám o mezinárodní přiblížení

autorskoprávních úprav je v současnosti ve většině států světa tato obecná doba trvání stejná,

minimálně pokud jde o členské státy EU a USA.175

175 RBÚ zaručuje minimální obecnou dobu trvání majetkových autorských práv po dobu autorova života a 50 let po jeho smrti.

59

AutZ vychází z dualistické koncepce176 výlučných práv osobnostních a výlučných práv

majetkových a tyto prvky jsou promítnuté rovněž do příbuzného práva výkonných umělců.177

Proto jeho pojetí tak lze, i vzhledem k doktrinálnímu vývoji na území ČR, označit jako

quasidualistické. AutZ opustil dřívější monistickou koncepci178 předchozího zák. č. 35/1965

Sb.,179 kdy obecná doba autorského práva (osobnostní i majetková složka) trvala po dobu

autorova života a 50 let po jeho smrti.180 Sepjetí osobnostní a majetkové složky autorského

práva a jejich prakticky stejný osud však vyvolával právně teoretické obtíže.181 Doba trvání 50

let však byla stejná jako i u předchozího autorského zákona, zák. č. 115/1953 Sb.,182 který

vycházel z dualistické koncepce či ještě staršího zákona o právu autorském, zák. č. 218/1926

Sb.183

176 Svoji historickou roli v rozvoji chápání autorského práva, což je konečně patrné i při sledování současného vývoje, sehrál mohutný výrobní a průmyslový rozvoj, který rozšířil okruh možností využití autorských děl. Na konci předminulého století se tak rozvinula dualistická koncepce, nikoli snad však jako čistý francouzský protipól ke staršímu německému monistickému pojetí, ale jako teorie zahrnující do subjektivních práv jak práva osobnostní, tak i majetková. Pod tuto teorii se řadí teorie smíšené povahy autorského práva, kterou u nás představoval např. Karel Hermann – Otavský, ale i teorie nehmotného statku (Immaterialgüterrechtsteorie) Josepha Kohlera. Viz TELEC, Ivo. Tvůrčí práva duševního vlastnictví. Brno : Doplněk, 1994. s. 75. I přes striktní rozlišování autorského práva na autorské osobnostní právo (droit moral) a majetkové právo (droit patrimoniaux) v dualistickém pojetí, vychází francouzská teorie z jednotnosti (nehmotného vlastnictví) autorského práva k dílu, které zahrnuje jak složku osobnostní tak majetkovou. Při srovnání článku L. 111-1 francouzského Kodexu duševního vlastnictví (Code de la propriété intellectuelle) a § 11 německého autorského zákona (UrhG) lze mít za to, že dnešní francouzská teorie vykazuje spíše znaky smíšené teorie. A stejně tak i v dnešní německé teorii se objevují tendence, že monismus vlastně není pro výklad německého autorského práva nejvhodnější, neboť se jedná o právo sui generis (viz ULMER, Eugen. Urheber- und Verlagsrecht. Berlin, 3. vyd. Berlín : Springer, 1980, s. 114 a násl.), ve kterém se složky osobnostní a majetkové prolínají (Ulmer hovoří o tzv. teorii autorskoprávním stromu, kde osobnostní a majetková práva představují kořeny, autorské právo kmen a jednotlivé autorskoprávní oprávnění větve a listy) a lépe tak je hovořit buď o syntetickém či integračním pojetí autorského práva (viz DIETZ, Adolf. Französischer Dualismus und deutscher Monismus im Urheberrecht - ein Scheingegensatz?. In BÜCHAU, Christian von. Festschrift für Willi Erdmann : Zum 65. Geburtstag. 1. vyd. München : Heymanns, 2002, s. 63). Ať tak či onak, pro německou i francouzskou teorii je bezesporu společný zásadní protiklad k anglo-americké koncepci copyright.

177 TELEC, Ivo. Některé základní a obecné otázky nového českého autorského práva. Bulletin advokacie. 2001, č. 2, s. 25-39.

178 Tato koncepce, která chápe autorské právo ve své podstatě jako jednotné právo osobnostní povahy, dnes označovaná jako monistická, je typickým znakem i současné německé právní vědy viz ust. § 11 UrhG a z něj vycházející § 29 UrhG stanovící nepřevoditelnost autorského práva jako celku. Německou monistickou teorii nejvíce rozvinul Ulmer v díle Urherber- und Verlagsrecht, 1980. Monistická teorie říká, že autorské právo je vnitřně jednotné subjektivní právo absolutní povahy, které má aspekt osobnostní, protože autorské dílo nese tvůrčí osobnostní přínos autora, ale i aspekt majetkový, který se projevuje nejvíce při nakládání s dílem a je odrazem jeho hospodářského významu.

179 Zák. č. 35/1965 Sb., o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorských zákon), účinný od 1.7.1965 do 30.11.2000.

180 Srov. § 33 odst. 1 zák. č. 35/1965 Sb., o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorských zákon).181 Podobně viz TELEC, Ivo, TŮMA, Pavel. Autorský zákon. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. BECK, 2007, s.

326. 182 Srov. § 65 odst. 2 zák. č. 115/1953 Sb., o právu autorském (autorský zákon), účinný od 1.1.1954 do

30.6.1965. 183 Srov. § 38 odst. 1 zák. č. 218/1926 Sb., o původském právu k dílům literárním, uměleckým a fotografickým

(o právu autorském), účinný od 1.2.1927 do 31.12.1953. 60

AutZ prodloužil dobu trvání majetkových autorských práv v souladu se závazky

vyplývajícími z členství v EU z 50 na 70 let na základě směrnice 2006/116/ES ze dne 12.

prosince 2006 o době ochrany autorského práva a určitých práv s ním souvisejících.184

K nastavení této doby trvání na 70 let vedly EU zájmy o sjednocení této doby mezi členskými

státy, neboť některé státy zavedly delší dobu trvání autorských práv než 50 let, aby vyrovnaly

vliv světových válek na využití autorových děl. Dále se také prodloužení zdůvodňovalo tím,

že v souvislosti s prodloužením věku dožití není 50 let trvání autorských práv dostatečné,

neboť RBÚ zamýšlela 50 let trvání tak, aby poskytla ochranu autorovi a prvním dvěma

generacím jeho potomků.185 Jak ale správně uvádí I. Telec a P. Tůma, jsou tyto důvody

oslabeny tím, že se majetková autorská práva často dědí v nepřímém nástupnictví.186

Nepsaným důvodem ale také bylo přiblížení komunitárního práva autorského autorskému

právu USA, resp. výstižněji řečeno zmenšení rozdílů mezi těmito právními úpravami, což je

však na rozdíl od výše uvedených, pádnější důvod s ohledem na mezinárodní využívání

autorských děl.187 V poměrně nedávné době byla také přijata směrnice 2011/77/EU, kterou se

mění směrnice 2006/116/ES o době ochrany autorského práva a určitých práv s ním

souvisejících.188 Tato směrnice, která by měla být implementována do českého právního řádu

do 1. listopadu 2013, prodlužuje dobu trvání majetkových práv výkonného umělce

k uměleckým výkonům zaznamenaných na zvukových záznamech a také dobu trvání

majetkových práv výrobce zvukového záznamu ke zvukovému záznamu z 50 na 70 let tak, že

v extrémním případě může dosáhnout doba trvání majetkových práv až 120 let. Ačkoli lze

obhájit důvody, proč došlo k prodloužení doby trvání majetkových práv autorských

plynoucích z tvůrčí duševní činnosti, v případě práv výkonných umělců a výrobců zvukových

záznamů tak učinit nelze. Důvodem nemůže být snaha o sjednocení s dobou trvání autorských

práv, neboť se jedná pouze o práva související, jejichž účel ochrany je odlišný189 a důvodem 184 Viz čl. 1 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/116/ES ze dne 12. prosince 2006 o době

ochrany autorského práva a určitých práv s ním souvisejících, CELEX: 32006L0116. Viz také čl. 1 odst. 1 předchozího znění této směrnice z roku 1993: Směrnice Rady 93/98/EHS ze dne 29. října1993 o harmonizaci doby ochrany autorského práva a určitých práv s ním souvisejících, CELEX: 31993L0098.

185 Viz 6. a 7. důvod přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/116/ES ze dne 12. prosince 2006 o době ochrany autorského práva a určitých práv s ním souvisejících, CELEX: 32006L0116

186 TELEC, Ivo, TŮMA, Pavel. Autorský zákon. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. BECK, 2007, s. 327.187 I když argument zmenšení rozdílů mezi oběma úpravami prolamuje skutečnost, že v USA došlo k

prodloužení doby trvání autorského práva v roce 1998 na základě zákona Copyright Term Extension Act, kdežto v EU došlo k prodloužení již v roce 1993 na základě směrnice 93/98/EHS, z čehož je zřejmé, že naopak právní úprava USA se snažila v otázce délky trvání autorského práva zmenšit rozdíly.

188 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/77/EU ze dne 27. září 2011 kterou se mění směrnice 2006/116/ES o době ochrany autorského práva a určitých práv s ním souvisejících, CELEX: 32011L0077.

189 HILTY M., Reto, Annette KUR, Nadine KLASS, Christophe GEIGER, Alexander PEUKERT, Josef DREXL a Paul KATZENBERGER. Stellungnahme des Max-Planck-Instituts zum Vorschlag der Kommission für eine Richtlinie zur Änderung der Richtlinie 2006/116 EG des Europäischen Parlaments und des Rates über die Schutzdauer des Urheberrechts und bestimmter verwandter Schutzrechte . Max-Planck-

61

zde nemůže být ani přiblížení právu USA, neboť to chrání umělecké výkony a výrobce

zvukových záznamů odlišně.190

Je zvláštní, že Evropská komise nejprve prosazuje prodloužení doby trvání práv

výkonných umělců a výrobců zvukových záznamů a příslovečně do roka a do dne prosadí

směrnici o osiřelých dílech. Kdyby se totiž skutečně řídila zájmy o sjednocení právních

odlišností mezi EU a USA, k přijetí směrnice 2011/77/EU by nemělo dojít. Ačkoli je pravdou,

že v USA trvají práva k zaznamenaným uměleckým výkonům a zvukovým záznamům

nejčastěji 95 let od zveřejnění a v určitých případech i déle,191 čímž převyšují dobu trvání

v EU, v USA se prosazuje potřeba takto dlouhé trvání zkrátit, a kromě potřeby mezinárodní

souladnosti, právě kvůli osiřelým dílům.192

Pro USA je typické, že se zde doba trvání autorského práva od počátku až doposud s

pravidelností prodlužovala. Ve vůbec prvním autorském zákoně USA z roku 1790 trvala

autorská práva 14 let. Autorský zákon z roku 1831 tuto dobu prodloužil na 28 let s možností

prodloužení o dalších 14 let. Autorský zákon z roku 1909 ponechal dobu trvání na 28 letech,

ale umožnil prodloužení autorského práva o dalších 28 let. CA v roce 1976193 upravil dobu

trvání na dobu života autora a navíc dalších 50 let po jeho smrti a 75 let v případě

zakázkových děl (Works Made for Hire). Nakonec v roce 1998 došlo k zatím poslední změně

v souvislosti s přijetím tzv. Copyright Term Extension Act (CTEA),194 na základě něhož trvá

Institut für Geistiges Eigentum, Wettbewerbs- und Steuerrecht, 23 s.190 Srov. § 101 ve spojení s § 301 písm. c) CA. Viz také Digital Performance Right in Sound Recordings Act

ze dne 1. listopadu 1995, Pub.L. 104−39, 109 Stat. 336, který novelizoval CA. 191 Srov. § 302 písm. c) CA.192 Srov. BROOKS, Tim. Only in America: The Unique Status of Sound Recordings under U.S. Copyright

Law and How It Threatens Our Audio Heritage. American Music. 2009, vol. 27:2, s. 125-137.193 Došlo také k odchylné úpravě mezi roky 1962 a 1978, což však není pro účely práce podstatné. 194 Copyright Term Extension Act ze dne 27. října 1998, Pub.L. 105-298, 112 Stat. 2827. Tento zákon je

veřejnosti znám jako tzv. Sonny Bono Copyright Term Extension Act nebo také Mickey Mouse Protection Act, jako výraz nesouhlasu s prodloužením doby trvání autorského práva a de iure zabránění, aby se z některých děl, např. právě z prvních filmů s kreslenou postavičkou Mickey Mouse, stala díla volná. Zákon byl přezkoumán z hlediska ústavnosti Okrskovým soudem v Kolumbii, Odvolacím soudem v Kolumbii a nakonec i Nejvyšším soudem USA. Stěžovatelé namítali rozpor zákona s čl. 1 odst.8 (8) Ústavy USA, dle kterého je autorské právo výhradní časově omezené právo a nikoli nekonečné, dále byla namítána i nepřípustná retroaktivita přijatého zákona, avšak stěžovatelé nebyli úspěšní, neboť Nejvyšší soud USA dospěl k závěru, že čl. 1 odst.8 (8) Ústavy USA pouze dává Kongresu USA pravomoc regulovat autorskoprávní ochranu, dále že retroaktivita je přípustná až do té míry, dokud doba trvání autorského práva má danou hranici a není nekonečná a že doba trvání autorského práva v daném případě není nekonečná. Viz rozhodnutí Nejvyššího soudu USA ve věci Eldred v. Ashcroft, 537 U.S. 186, ze dne 15. ledna 2003. Rozhodnutí je v autorském právu USA významné i z hlediska pohledu na kolizi mezi autorským právem a svobodou projevu, kterou soudy USA, na rozdíl od některých soudů v evropských zemích, neustále odmítají. Viz PRCHAL, Petr. Autorské právo a svoboda projevu. Acta Iuridica Olomucensia: Vědecký časopis právnický. 2012, roč. 2012, Vol. 7 Supplementum, s. 73-82.

62

autorské právo po dobu života autora a dalších 70 let po jeho smrti a v případě zakázkových

děl 95 let od prvního zveřejnění nebo 120 let od vytvoření díla.195

Prodloužení doby trvání majetkových autorských práv resp. autorského práva

v případě USA, je důležité zkoumat s ohledem na žádoucí rovnováhu autorského práva

vyvažující zájmy autorů a uživatelů. Povaha autorskoprávní ochrany může být

přirozenoprávní i pozitivněprávní, pak se nutně myšlenkově liší v otázce, proč je důležité

určité statky chránit, avšak smyslem, kterého chce autorské právo dosáhnout, nezávisle na

povaze autorskoprávní ochrany, je tím či oním způsobem poměřovat zájmy autorů a

uživatelů196 a v ideálním případě mezi nimi nalézt i rovnováhu.197 Prodloužením doby trvání

majetkových práv jsou z tohoto pohledu oslabeny zájmy uživatelů a naopak posíleny zájmy

nositelů práv, neboť pokud uplyne doba trvání majetkových autorských práv, stává se z díla

chráněného dílo volné a kdokoli jej může užít bez nutnosti souhlasu k užití, čímž odpadá

problém nemožnosti dohledat nositele práv.198

H. Varian navíc uvádí, že prodloužení doby trvání autorského práva v USA je

nevýhodné i ekonomicky, neboť posledních 20 let doby trvání autorského práva představuje

0,33% hodnoty předchozích 50 let.199 S tímto pohledem na trvání doby autorského práva i na

jakékoli jiné závěry o v poslední době poměrně často diskutované „optimální době trvání

autorského práva“ 200 201 se odmítáme ztotožnit. Optimální je totiž něco jiného v právu a něco

jiného ve skutečnosti, proto lze hovořit jako o něčem optimálním pouze v případě, kdyby

právo bylo schopné reflektovat dobu trvání majetkových autorských práv pro každé dílo

zvlášť, a pak by stály za pozornost i okolnosti, jakým způsobem a za jakou cenu bylo dílo

vytvořeno, jaký o něj mají uživatelé zájem, jakou má hospodářskou hodnotu apod. V takovém

případě by žádná osiřelá díla ani nemohla vzniknout, neboť doba trvání majetkových

195 § 302 písm. a) a c) CA. K údajům o vývoji trvání doby autorského práva viz VARIAN R., Hal. Copyright term extension and orphan works. Industrial and Corporate Change. 2006, vol. 15, no. 6, s. 965-980.

196 Zájmy autorů a uživatelů jsou základní protikladné zájmy v autorském právu. Zákonodárce ale musí pracovat i s dalšími a jinými zájmy např. investorů v případě zakázkových děl, podnikatelů v souvislosti s výrobou zvukových záznamů apod. Je úkolem zákonodárce, aby shledal, zda určitý zájem je oprávněný a zda má být prosazen na úkor zájmů jiných.

197 Takovou rovnováhu však lze modifikovat v konkrétním případě smluvně na základě vůle stran.198 Srov. § 28 odst. 1 AutZ.199 Viz VARIAN R., Hal. Copyright term extension and orphan works. Industrial and Corporate Change.

2006, vol. 15, no. 6, s. 965-980.200 Viz např. LANDES M., William a Richard POSNER A. Indefinitely Renewable Copyright [John M. Olin

Law & Economics working Paper No. 154]. The Law School The University of Chicago, 2002, 49 s.201 Srov. zejm. v angl. psané literatuře heslo „optimal copyright term“, v poslední době však ještě častěji častěji

„indefinitely renewable copyright“ Viz LANDES M., William a Richard POSNER A. Indefinitely Renewable Copyright [John M. Olin Law & Economics working Paper No. 154]. The Law School The University of Chicago, 2002, 49 s.

63

autorských práv by uplynula přesně v momentě, kdy by zájem uživatelů na užívání díla

převážil nad ochranou zájmů nositele práv. Jelikož se okolnosti týkající se každého díla vždy

liší, není vhodné hovořit ani o všeobecné optimální době trvání majetkových autorských práv.

Proto ať už je doba trvání majetkových autorských práv jakákoli, je vždy určena většinově

podle toho, který obecný zájem je z pohledu zákonodárce potřebnější více chránit.202 V otázce

prodloužení doby trvání majetkových autorských práv je zřejmé, že byl upřednostněn zájem

na ochraně nositelů práv, což s sebou ale zároveň nese přirozenou potřebu jiným způsob

vyvážit zájem uživatelů.203 Proto konečně vzniká potřeba právně regulovat osiřelá díla. Jinak

ovšem pragmaticky v souvislosti s osiřelými díly není potřeba ani toliko se zamýšlet nad

optimální dobou trvání autorských práv, jako spíš pouze nad tím, jak tuto dobu zkrátit, aby

osiřelá díla zbytečně nevznikala.

Proč prodlužující se doba trvání majetkových autorských práv přispívá ke vzniku

osiřelých děl, obecně a přirozeně plyne z povahy autorského díla. Americká nauka autorského

práva vycházející z ekonomické teorie veřejných a soukromých statků,204 za jejíhož

zakladatele je pokládán P. A. Samuelson,205 považuje autorské dílo za veřejný statek, který je

určen k obecnému užívání.206 V českém autorském právu sice rozhodně nelze dospět ke

stejnému zjištění, neboť autorské dílo, coby projev osobní povahy, není věcí v právním

smyslu. Zato však dílčí znaky faktické nevyčerpatelnosti a nevýlučnosti, kterými se povaha

veřejného statku v americké nauce zdůvodňuje, působí díky svému ekonomickému základu

všude ve světě stejně. První ze znaků znamená, že užíváním díla se dílo zásadně

nespotřebovává a není tak vyloučen stejný způsob užití díla odlišných osob v jeden časový

okamžik zároveň a druhý, že proto lze obtížně zajistit faktickou výlučnost či panství v užívání

statku jednou osobou. Nezbývá proto, než aby zákonodárce garantoval výlučnost právně, zato

ale vyčerpatelnost by zákonodárce měl regulovat v nezbytně nutné míře, neboť je především 202 Zákonodárce musí vycházet ze stavu, který se vyskytuje pravidelně, většinově. Zákonodárce nemůže

reagovat na všechny vyskytnuvší se situace k naplnění optimálního řešení toho kterého konkrétního případu. Taková právní úprava by nebyla ideální, neboť by vedla ke zbytečné právní nejistotě. Na druhé straně zákonodárce by se měl vyvarovat paušalizování bez ohledu na vývoj společnosti, což je často, i když zpravidla ne vždy oprávněně, vytýkáno obecně právě autorskému právu

203 Neboť ti se stávají slabší stranou. V důsledku současného nastavení autorského práva je možné pomalu sledovat posud od dogmatiky autora jako slabší strany k uživateli jako slabší straně. Avšak o tom, že by se v posuzování, kdo je a není slabší stranou, nemělo nic přehánět, výmluvně vypovídá např. dění ve spotřebitelském právu v EU.

204 Viz DEMSETZ, Harold. Full Access The Private Production of Public Goods. Journal of Law and Economics. 1970, vol. 13, no. 2, 293–306.

205 Viz SAMUELSON A., Paul. The Pure Theory of Public Expenditure. Review of Economics and Statistics. 1954, vol. 36, no. 4, 387–389., SAMUELSON A., P. Diagrammatic Exposition of a Theory of Public Expenditure. Review of Economics and Statistics. 1955, vol 37, no. 4, 350–356.

206 Viz public goods v. private goods. Srov. k tomu odlišné ryze právní koncepty veřejného statku v § 490 NOZ, 286 ABGB.

64

věcí nositele práv, aby rozhodoval, kdo a jakým způsobem bude dílo užívat. V tomto ohledu

lze proto na dobu trvání majetkových autorských práv ve vztahu k osiřelým dílům nahlížet

jako na svého druhu rezervaci díla, která však pro ničí dobro neslouží, a proto dochází ke

společenské ztrátě. Přičemž čím delší je doba trvání majetkových autorských práv, tím větší

může být i následná ztráta.

3.2 Vnější příčiny

Spolu s tím, jak se společnost vyvíjí, mění se způsob tvorby nových děl v reakci na to,

jaké prostředky a technologie takový vývoj přináší. Nově tak může být umožněno být

autorem díla i tomu, kdo by jím jinak nikdy nebyl a naopak být uživatelem tomu, kdo by se

jím dříve stát nemohl či nechtěl. Následkem je situace, kdy téměř každý může být v postavení

autora i uživatele zároveň. Proto se dá předpokládat, že tlak na zájmově vyrovnanou právní

úpravu autorského práva je vyšší než dříve. Příčiny, které žijí svým vlastním životem

nezávisle na autorském právu, ale které ho ovlivňují, neboť autorské právo musí nově

reagovat na situace, které byly dříve neznámé, aktuálně právě na zvýšenou nemožnost

dohledat nositele práv, označujeme jako vnější příčiny.

3.2.1 Změna způsobu tvorby

Změna způsobu tvorby autorských děl a jiných předmětů ochrany souvisí s vývojem

nových informačních a komunikačních technologií. Pomocí nich lze vytvořit, zachytit, ale i

chránit mnohem více děl nežli dříve. Vhodným příkladem takto vzniklých autorských děl

mohou být elektronické knihy, které se v USA statisticky projevují nárůstem v publikovaných

titulech přírůstkem 519% mezi roky 2002 a 2011.207 Také v ČR zaznamenal Český statistický

úřad meziroční nárůst v řádech tisíců titulů,208 což je s ohledem na poněkud tradiční kontury

207 Viz New Book Titles and Editions, 2002-2011. In: [on-line]. [cit. 2013-01-17]. Dostupné z: http://www.bowker.com/assets/downloads/products/isbn_output_2002-2011.pdf

208 Viz Knižní produkce v ČR v roce 2009: Přehled o počtu vydaných titulů knih v ČR za roky 2002 - 2009. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. [on-line]. [cit. 2013-01-17]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/knizni_produkce_v_cr_v_roce_2009

65

literární tvorby pozoruhodné. Zřejmě bychom v odlišných oblastech tvorby došli k podobným

zjištěním.

O něco takového se pokouší P. Lyman a H. Varian v jedné ze svých studií. Tato je sice

již z roku 2002 a nynější zjištění by tak mohla být, byť nepravděpodobně, odlišná. Přesto se

jedná v této oblasti o první a dosud nepřekonanou studii. Na základě provedeného výzkumu z

let 1999 a 2003 vyplývá, že celosvětový objem nově vytvořených dat je okolo 5 exabytů.209

Třebaže rozhodně ne všechna data jsou autorskými díly a ne ze všech autorských děl se

stávají díla osiřelá, informační a komunikační technologie mají přímý vliv na vzrůstající počet

vytvořených dat a lze předpokládat, že spolu s tím vzrůstá i počet děl autorských, a tedy i děl

osiřelých.

Na druhé straně nové technologie kromě toho, že umožňují lépe tvořit díla nová,

dokáží i lépe určit a nalézt nositele práv, a dokonce i způsob jakým je dílo užíváno; prozatím

typicky nejvíce zda v souladu s licenčními ujednáními či nikoli, ale v budoucnu lze v tomto

směru předpokládat mnohem vyšší zapojení technologií.210 Téměř o každé osobě lze někdy

více, někdy méně údajů zjistit pouze s pomocí internetového prohlížeče. Pro dohledání

nositelů práv to znamená, že pokud se podaří nositele práv k dílu určit, je známá jeho identita,

samotné fyzické nalezení dané osoby již tolik problematické být nemusí. Může to být jeden

z dobrých argumentů proti tvrzením o velkém rozsahu osiřelých děl, neboť nové technologie

umožňují nositele práv lépe nalézt než dříve.

Lze tak usoudit, že technologie by mohly být v řešení problematiky osiřelých děl

nápomocné. Bohužel, chce se však říci, že pouze do té míry, jakým způsobem tento problém

sami zapříčinily.

209 LYMAN, Peter a Hal VARIAN R. How Much Information? 2003. In: [on-line]. University of California at Berkeley, 2003 [cit. 2013-01-17]. Dostupné z: http://chnm.gmu.edu/digitalhistory/links/pdf/preserving/8_5a.pdf

210 Technologie mají předpoklady pro to, aby jednoho dne umožnily faktickou ochranu práv k nehmotným statkům. Vzhledem k tomu, že taková faktická ochrana dosud chybí, je ochrana nehmotných statků pouze v rovině právní, což je však díky přirozené ubikvitě těchto statků ne vždy dostačující. Pro v praxi zatím se vyskytující technické prostředky ochrany se vžilo mezinárodního pojmu DRM (Digital Rights Management), které zatím zpravidla pouze brání kopírování a šíření autorských děl, typicky např. zachycených na nosičích CD, DVD, BD apod. Často brání i volnému užití díla dle § 30 AutZ. Třebaže již dnes tyto technické prostředky výrazně zvyšují faktickou ochranu děl (předmětů ochrany), dá se předpokládat, že jde pouze o začátek odpovídající současné technologické vyspělosti, která však není konečná. O budoucí roli technologií se v této oblasti začíná hovořit jako o tzv. Lex Informatica. Viz REIDENBERG R., Joel. Lex Informatica: The Formulation of Information Policy Rules Through Technology. Texas Law Review. 1998, vol. 76, no. 3, s. 553-584.

66

3.2.2 Výměna nosičů autorských děl

Dodatečná příčina, která problematiku osiřelých rozšiřuje, je výměna nosičů, na které

autoři zachycují svá díla. Nosiče autorských děl se mění v závislosti na vývoji technologií a

uživatelské informační spotřebě takových technologií. Pro představu si uveďme následující

příklad.

První filmy, které nebyly díly audiovizuálními, ale pouze vizuálními, byly koncem

devatenáctého století natáčeny na nitrocelulózovou filmovou podložku. Výhodou této

podložky byla její síla a odolnost, ale nevýhodou její extrémní hořlavost, která znamená, že v

případě vznícení je taková podložka prakticky neuhasitelná.211 Jelikož docházelo při promítání

k častým požárům, nebyla vhodná ani pro kontrolované promítání v biografu, pročež byl

stanoven rok 1950 jako konečný rok, kdy se směly filmy na nitrátové podložce promítat.

S ohledem na to byla zakrátko vyvinuta filmová podložka vyrobená z acetátu celulózy tzv.

„Safety film“, která se začala používat od roku 1909. Ačkoli tyto filmové podložky nebyly

hořlavé, obsažený acetát způsobuje jejich velikou citlivost na podmínky skladování.

V případě ideální teploty 18 ºC a 50% relativní vlhkosti trvá pouze 50 let, než se začne acetát

chemicky rozkládat.212 Jde o chemický proces, který, jakmile jednou začne, již nelze zastavit a

jelikož je doprovázen typickým octovým zápachem, vžil se pro proces degradace filmových

podložek název „octový syndrom“. Jako poslední byla vyvinuta filmová podložka vyrobená

z polyethylentereftalátu, která je odolná a stabilní, ale je nutné ji přetáčet.213 Proto se filmové

podložky nahradily digitálním záznamem, který je navíc i kvalitnější. Kvalita ovšem závisí na

formátu digitálního záznamu. Proto se dnes mění formáty záznamu na jiné a lepší, nové

nahrazují staré a zdá se, že to tak bude pokračovat i nadále.

Problémem je, že při každé změně nosiče či formátu vyvstává přirozená lidská potřeba

zachránit a převést všechna díla zaznamenána na původních nosičích či v původních

formátech na nově vzniklé nosiče a formáty. Jelikož každý pokus o záchranu a přenesení díla

z jednoho nosiče na druhý je užitím ve smyslu § 12 odst. 4 písm. a) AutZ, je vždy vyžadován

souhlas nositele práv, a tím vzrůstá potřeba o jeho dohledání, která by však bez vyvstání

potřeby výměny nosiče autorského díla nevyvstala.

211 Z vyprávění pamětníků se lze dozvědět, že svého času bylo dokonce zakázáno vstupovat do tramvaje s nitrocelulózovou filmovou podložkou kvůli případnému vznícení.

212 V laboratorních podmínkách lze dosáhnout maximální životnosti 150 let.213 HNULÍKOVÁ, Blanka. Identifikace druhu filmové podložky. ChemPoint: Vědci pro průmysl a praxi [on-

line]. [cit. 2013-01-19]. Dostupné z: http://www.chempoint.cz/identifikace-druhu-filmove-podlozky67

Mohlo by se zdát, že výměna nosičů se týká pouze omezeného okruhu děl např. pouze

výše uvedených filmů, ale není tomu tak, o čemž svědčí soudobá masová digitalizace děl

všeho druhu. A právě potřeba vyměnit papír, plátno či kámen za digitální nosiče s formáty

PDF, JPEG či TIFF zapříčinila snahu najít způsob, kterým by se dohledání nositelů práv

ulehčilo.

Výměna nosičů má ale i jiný a podstatnější význam, a sice význam kulturní. Je

paradoxní, že malby pocházející z doby kolem roku 15 000 př. n. l. jsou lidskými smysly

seznatelné i dnes, avšak filmy z 20. století n. l. nejsou ani za pomoci nejmodernější techniky.

Navíc doba trvání autorských majetkových práv většinou převýší životnost jejich původního

nosiče, což v případě, že nosičem je digitální medium platí dvojnásob. U těch děl, u kterých

se nositele práv nepodaří dohledat, nedojde k zachycení na nový nosič a je možné očekávat

riziko, že se díla zachycená na starém nosiči, literárně řečeno, promění v prach. Výmluvným

příkladem toho, že nelze bez dalšího spoléhat pouze na digitální nosiče, může být tzv.

Doomsday Project ve Spojeném království. Projekt byl vytvořen v roce 1986 jako

připomenutí knihy devítistého výročí dokončení Knihy posledního soudu (Doomsday Book)

Viléma Dobyvatele. Zatímco kniha z roku 1086 je čitelná bez problému i dnes, digitální kniha

z roku 1986 byla nečitelná již v roce 2002 kvůli nekompatibilnímu formátu a dosud nebyla

plně převedena do čitelné podoby. Navíc její zveřejnění (myšleno knihy z roku 1986, nikoli

z roku 1086) on-line na internetu není možné, neboť je složena z některých doplňujících děl

neznámých autorů – osiřelých děl.214

V širších souvislostech a konečně, pokud je řeč o filmových podložkách či plastových

discích, nejedná se jen o záchranu autorského obsahu s tím, jak se nosiče autorských děl

rozpadají či zastarávají. Ve hře je přístup veřejnosti ke kulturnímu dědictví. A není žádného

přístupu, pokud se technologie stávají jeho překážkou. I tento aspekt by proto měla právní

úprava osiřelých děl zohlednit.

214 K podrobnostem o digitalizaci knihy Posledního soudu viz VANDERBILT UNIVERSITY LAW SCHOOL. Applying old Theories to New Problems: How adverse Possesion Can Help Solve the Orphan Works Crisis. Vanderbilt Journal of Entertainment and Technology Law, 2009, 149-181.

68

4 Ústavní a mezinárodní maxima právní úpravy osiřelých děl

Právní úprava způsobilá řešit problematiku osiřelých děl může být de iure založena

buď na základě zákonné licence (viz směrnice o osiřelých dílech) nebo smluvní licence, a to

buď na základě rozšířené kolektivní správy (tzv. severský model) nebo licence udělené

kolektivním správcem (mechanismus v předpokládané české právní úpravě) nebo na základě

nucené licence, a to buď udělené příslušným orgánem veřejné správy (tj. kanadský model)

nebo soudem. Jiným řešením může být zmírnění právních následků (odpovědnosti), které by

jinak vyplývaly z neoprávněného užití díla (tj. řešení navrhovaná v USA). Společným účelem

všech variant řešení je vyvážení v kolizi stojících obecných zájmů zájemců o užití díla a

konkrétních zájmů nositele práv, a tento účel, který musí být vlastní jakékoli právní úpravě

osiřelých děl, je tedy zásadním východiskem pro stanovení ústavních a mezinárodních maxim

právní úpravy.

Právní úprava osiřelých děl proto musí být založena na vyvažování individuálního

zájmu nositele práv a obecného zájmu možnosti užit díla zájemcem tam, kde je to účelné, a to

tak, aby došlo k rozumnému uspořádání vztahů mezi lidmi.

Je-li možné považovat osiřelá díla za jeden společensky nežádoucí extrém, pak

druhým extrémem by byla právní úprava zakládající porušování oprávněných osobních či

majetkových zájmů autora či majetkových zájmů jiného nositele majetkových práv, k čemuž

by mohlo dojít tehdy, pokud by umožnila za osiřelá díla označit ta, která jimi ve skutečnosti

nejsou.

V této kapitole zohledníme ústavní maxima právní úpravy osiřelých děl. Poněkud

volněji se zde též nabízí vložit diskuzi o ústavních maximech v autorském právu USA.

S ohledem na mezinárodní závazky ČR v oblasti autorského práva, je nutné taktéž zohlednit

maxima mezinárodní.

69

4.1 Ústavní maxima

Právní úprava osiřelých děl musí vyvážit v kolizi stojící individuální zájmy nositele

práv a obecného zájmu na dovolení užití díla zájemci. Obecný zájmem rozumíme souhrn

ústavních práv a svobod směřujících k společenskému dobru a blahobytu, a tedy nikoli pouze

vyjádření souhrnu zájmů individuálních. Jelikož každé ústavní právo či svoboda jsou

ústavními hodnotami neboli principy - maximy možného,215 jejichž síla však nemusí a není

vždy stejná, jejich identifikace a prosazení bývá, stejně jako ve společnosti tak i v právu,

přirozeně zdrojem konfliktu neboli kolize. Tato kolize však nemůže být řešena pomocí

formálních metapravidel, ale pomocí metody vyvažování či poměřování tzv. test

proporcionality, k čemuž však není oprávněn pouze Ústavní soud, ale každý, neboť princip

proporcionality je státoprávním principem.216 Ústavní soud nicméně definoval kritéria

poměřování, kterými jsou vhodnost, potřebnost a vlastní poměřování.217 V konkrétním případě

vyvažování zájmů nositele práv a zájemců nejde o popření jednoho či druhého, ale o nalezení

vzájemné harmonie. Jednotlivá práva a svobody, z nichž obecné zájmy obou skupin

vycházejí, je možné nalézt na několika místech LZPS.

Požadavek vzájemné harmonie mezi zájmy nositelů práv a uživatelů vychází z čl. 34

odst. 1 LZPS, který zakotvuje veřejné subjektivní právo k výsledkům tvůrčí duševní činnosti.

Toto právo přiznává i čl. 15 odst. 1 písm. c) Mezinárodního paktu o hospodářských,

sociálních a kulturních právech a rovněž tak i Všeobecná deklarace lidských práv v čl. 27

odst. 2. Právo k výsledkům tvůrčí duševní činnosti náleží bez rozdílu každému, neboť není v

LZPS omezeno pouze pro občany ČR a vychází přímo z ústavního základu.218 Čl. 34 odst. 1

LZPS zakládá ochranu práv k výsledkům tvůrčí duševní činnosti a je ústavním východiskem

pro ochranu zájmů nositelů práv.219

215 I když nikoli nutně se stejnou silou.216 Podobně viz TELEC, I. Přehled práva duševního vlastnictví (1). Lidskoprávní základy. Licenční smlouva.

Brno : Doplněk, 2002, s. 71.217 Viz např. nález Ústavního soudu ČR ze dne 12. 10. 1994, sp. zn. Pl. ÚS 4/94, nález Ústavního soudu ČR ze

dne 1. 7. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 9/07, apod. Představuje metodologii zvažování v kolizi stojících ústavních hodnot.

218 Ačkoli výklad čl. 34 odst. 1 LZPS, který podmiňuje přiznání tohoto práva cizinci mezinárodní vzájemností je chybný, lze se s ním setkat. Viz PAVLÍČEK, Václav. Ústava a ústavní řád České republiky: komentář. 2. dopl. a roz. vyd. Praha: Linde, 1999, s. 280.

219 Lze se setkat s nepřesným názorem, že čl. 34 odst. 1 LZPS je konkretizací ochrany vlastnictví dle čl. 11 LZPS. Viz KLÍMA, Karel. Komentář k Ústavě a Listině. 2., rozšířené vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2009, s. 1276. Ochrana tvůrčí duševní činnosti však není konkretizací ochrany vlastnictví, ale systémem sui generis, založená na ochraně osobně-majetkových práv Viz LUBY, Štefan. Problém legislatívnopolitickej systemizácie osobných a osobnomajetkových práv. Právny obzor. roč. 1964,

70

Protiváhou čl. 34 odst. 1 LZPS je čl. 34 odst. 2 LZPS, jenž zakotvuje veřejné

subjektivní právo přístupu ke kulturnímu bohatství. I toto právo přiznává LZPS každému bez

rozdílu a obdobně je toto právo také vyjádřené v čl. 15 odst. 1 písm. a) a b) Mezinárodního

paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech. Kulturním bohatstvím ve smyslu

používaného LZPS jsou zejména veškeré předměty kulturní hodnoty, mezi které se výsledky

tvůrčí duševní činnosti řadí. Jelikož právo přístupu ke kulturnímu bohatství je druhou stranou

téže mince, jejímž smyslem je optimální využití chráněných děl, je právo přístupu ke

kulturnímu bohatství východiskem pro ochranu zájmů zájemců.

Mimoto LZPS zaručuje v čl. 15 odst. 1 a 2 svobodu myšlení, svobodu vědeckého

bádání a umělecké tvorby, které úzce souvisí a obsahově spadají do svobody projevu

vyjádřené v čl. 17 LZPS.220 Svoboda projevu rovněž reflektuje zájem veřejnosti na přístup

k chráněným dílům a svobodu jejich dalšího šíření. W. J. Gordon v té souvislosti říká, že

veřejnost musí mít možnost převyprávět, přehodnotit a žertovat o příbězích životu

vlastních.221 A vskutku v některých případech nikoli pouze myšlenka, ale i její tvůrčí

vyjádření je nutné k naplnění hodnoty svobody projevu.222 Lze se dokonce setkat s názory, že

přístup veřejnosti k chráněným dílům zaručený svobodou projevu musí být širší v případě děl

známých osobností, podobně jako v případě zásahů do všeobecných osobnostních práv

známých osobností.223 Vše z toho jednoznačně dotváří význam vyvažování hodnot v rámci

systému autorského práva, ale i ve vztahu mimo něj.

V neposlední řadě osobnostní složka autorských práv vychází z ochrany osobnosti

upravené v čl. 10 LZPS a majetková složka autorských práv z ochrany vlastnického práva

upraveného v čl. 11 LZPS. Tedy zatímco právo na ochranu osobnosti se týká tvůrčích práv,

právo vlastnit majetek se týká pouze majetkových, tj. netvůrčích práv, ježto jsou v kontextu

č. 4., a proto od ochrany vlastnictví nutně odlišná. Srov. osobně-majetkové vztahy. Čl. 34 odst. 1 LZPS však z hlediska ochrany lidských práv není nezbytně nutný a v LZPS nadbytečný, neboť k témuž lze dospět i na základě čl. 10 a 11 LZPS. Srov. také čl. 17 odst. 2 Listiny základních práv EU stroze stanovící: „Duševní vlastnictví je chráněno“.

220 TELEC, I. Přehled práva duševního vlastnictví (1). Lidskoprávní základy. Licenční smlouva. Brno : Doplněk, 2002, s. 70.

221 ROBERT BURRELL, Allison Coleman. Copyright exceptions: the digital impact. Cambridge: Cambridge University Press, 2009. s. 25.

222 Např. M. B. Nimmer to dokládá na fotografiích dokumentujících masakr v My Lai, jehož se dopustili američtí vojáci během Vietnamské války. Nimmer říká, že žádná slova nedokáží vystihnout představu (myšlenku) o masakru, jako tak činí předmětné fotografie a že nikoli sama myšlenka, ale i její vyjádření je nutné k tomu, aby veřejnost rozuměla tragické události. Viz TOWSE, Ruth. Copyright in the cultural industries. Northampton, MA: Edward Elgar, c2002, xxii. s. 56.

223 Tamtéž, s. 28.71

autorskoprávní ochrany prostředkem ochrany vynaložené investice, která zpravidla, nikoli

však vždy, předurčuje osobu nositele práv.

Pro úplnost je nutné s ohledem na ochranu autorského práva uvést i čl. 36 odst. 1

LZPS, dle něhož se „každý může domáhat svého práva stanoveným postupem u nezávislého a

nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu“. Takovým orgánem může

být jak orgán činný v trestním řízení vzhledem k § 270 TrZ, ale i orgán příslušný k

projednávání přestupků uvedených v šesté hlavě AutZ, kterým je podle § 105c odst. 4 AutZ v

prvním stupni obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož obvodu byl správní delikt

spáchán.

4.2 Diskuze o ústavních maximech v autorském právu USA

Dílčí autorskoprávní úpravy vznikaly na americkém kontinentu již v době existence

kolonií,224 avšak zásadní pro další rozvoj autorského práva USA bylo přijetí Ústavy USA (The

Constitution of the United States of America 1787). Ústava zakotvila pravomoc Kongresu

USA „…podpořit úspěch vědy a užitých umění stanovením autorům a vynálezcům výhradního

časově omezeného práva k jejich sepsaným dílům a vynálezům“.225 Podobné ustanovení

bychom v kontinentálních právních řádech, ať jde např. o Německo, Franci nebo ČR, hledali

marně.226

Tímto, přímo z ústavy plyne povaha ochrany autorských práv USA. Tou je jednak

podpořit umělce při jejich tvorbě, ale zároveň vyhrazení práva státu (federace) poskytnout

výlučné právo k dílu v omezeném trvání. Naplňuje se tak stimulační a regulativní funkce

autorského práva, která je uměle – pozitivně vytvořena zákonodárcem. V důsledku toho

autorské právo (copyright) nerozlišuje mezi osobnostními a majetkovými autorskými právy.

Vlastně osobnostní práva ani nezná. Proto můžeme autorské právo USA chápat jako právem

224 YU, Peter K. Intellectual Property and Information Wealth : Copyright and related rights. 1.vyd. [s.l.] : Greenwood Publishing Group, 2007. s. 143.

225 Čl. 1 odst. 8 (8) Ústavy USA.226 Z absence nedostatku výslovné ústavní záruky ve většině evropských zemí vyplývá, proč kontinentální

právní filosofie detailně zkoumala smysl ochrany práv autora se zaměřením na jeho osobnostní složku a jeho odvozování od základních lidských práv. Viz čl. 15 odst. 1 písm. c) Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech a čl. 27 odst. 2 Všeobecné deklarace lidských práv.

72

uznané majetkové právo (granted right) a jako kterákoli jiná majetková hodnota může být

smluvně převáděno s translativními účinky mezi stranami inter vivos.

Vraťme se ale zpět k čl. 1 odst. 8 (8) Ústavy USA (dále jen ústavní doložka), která

zmíněnou pravomoc Kongresu USA zakotvuje. Tato doložka od času přijetí Ústavy USA

nebyla pozměněna a také jakákoli ústavní diskuze o jejím smyslu dlouhá léta chyběla. Naopak

nyní v poměrně krátkém a koncentrovaném období několika let je zájem o význam ústavní

doložky vysoký. Nechá se předpokládat, že vysoký zájem souvisí se vzrůstajícím významem

autorského práva v národní ekonomice USA. A také můžeme říci, že ti, kteří se v této diskuzi

vyjadřují, zastávají stejný názor volající po soudním přezkumu soudobých legislativních aktů

vydávaných Kongresem USA v oblasti autorského práva.227

Proč bylo v roce 1787 tolik důležité ústavní doložku zakotvit, historicky souvisí s tím,

že Ústava USA, která je ústavou federální, vyjmenovává zvláštní pravomoci Kongresu USA,

který má pravomoci pouze v ústavě uvedené. Proto v době přijetí americké ústavy bylo pouze

otázkou, zdali pravomoc Kongresu USA v oblasti autorského práva bude dána či nikoli a

výsledek této volby byl v zásadě předem jasný v obavě z tehdy příliš silného postavení

jednotlivých států, které by si jinak pravomoc Kongresu USA usurpovaly pro sebe. Druhou a

neméně významnou je skutečnost, že autoři Ústavy USA (otcové zakladatelé) velice

úzkostlivě dbali, aby USA mohly kulturně konkurovat jiným zemím světa. A tak právě

motivace a podpora autorů, která mohla být ústavně zakotvená, byla způsobilá takového cíle

dosáhnout, což se koneckonců vpravdě potvrdilo. Konečně zakotvení autorskoprávní ochrany

na federální úrovni mělo svého času i svůj nesporný praktický význam pro samotné autory, a

sice že nemuseli cestovat od státu ke státu s žádostí o ochranu svého autorského díla.228

Ústavní doložka se stala předmětem soudního přezkumu ze strany Nejvyššího soudu

USA až v roce 2003. Eric Eldred a další nakladatelé zabývající se publikováním již jednou

vydaných knih tehdy napadli, coby dotčeni na svém veřejném subjektivním právu, CTEA,

který Kongres USA schválil v roce 1998 a který prodloužil dobu trvání autorského práva z 50

na 70 let po smrti autora. Eric Eldred zejména namítal rozpor s ústavní doložkou, dle které má

Kongres USA pravomoc stanovit pouze časově omezené výlučné právo. Dále byla namítána

227 Srov. SCHWART M., Paul a William TREANOR M. Eldred and Lochner: Copyright Term Extension and Intellectual Property as Constitutional Property. The Yale Law Journal. 2003, vol. 12, no. 8, s. 2331-2414.

228 DONNER, Irah. The Copyright Clause of the U. S. Constitution: Why Did the Framers Include It withUnanimous Approval?. The American Journal of Legal History. 1992, vol. 36, no. 3, s. 361-378.

73

nepřípustná retroaktivita CTEA, v důsledku které se z řady děl nestala díla volná, ačkoli by se

jimi, nebýt přijatého zákona, stala.229

Z pohledu svobody provozování hospodářské činnosti měla retroaktivita dopad i na

některá ikonická díla jako např. první kreslené filmy s postavičkou Mickey Mouse. Odtud

plyne i hovorové označení zákona (Mickey Mouse Act). Nejvyšší soud USA ústavní stížnost

zamítnul a potvrdil ústavnost zákona CTEA převahou 7:2 hlasům.230

Mohlo by se zdát, že rozhodnutím Nejvyššího soudu USA dospěla diskuze ohledně

smyslu ústavní doložky ke svému konci, avšak opak je pravdou. Nejvyšší soud USA ačkoli

ústavní stížnost zamítnul, tak ve svém rozhodnutí nenabízí uspokojivé vysvětlení, proč tak

učinil a ani nedal ostatním soudům doporučení, jakým způsobem ústavní doložku vykládat.

Podle některých názorů tak Nejvyšší soud USA rozhodnul způsobem, který nebyl schopen

racionálně zdůvodnit.231

Jelikož příčinou osiřelých děl je mimo jiné také prodloužení doby trvání autorského

práva, rozhodnutí Nejvyšší soudu USA v otázce výkladu ústavní doložky problému osiřelých

děl nijak nepřispívá. Diskuze nad tím, jaká dobá trvání je dle smyslu ústavní doložky dobou

omezenou, zdali je to současných 70 let po smrti autora či zdali 140 let nebo snad i 200 let,

neutichá. V diskuzi by se však nemělo příliš argumentovat tím, že v době přijetí ústavy byly

autorskoprávní reálie odlišné, když tehdejší doba trvání byla 14 let a že právě takto dlouhá

doba odpovídá dle autorů ústavy době omezené, ale měl by převážit objektivně recentní

výkladový cíl argumentace založený na porozumění pojmu doby omezené dnešní společností.

Zdali by však výsledek vzešlý z těchto dvou odlišných výkladových cílů byl odlišný, zůstává

otázkou k diskuzi.

4.3 Mezinárodní maxima

Právní úprava osiřelých děl musí splňovat kritéria mezinárodních dohod v oblasti

autorského práva. Dohod, kterých je ČR členem je vícero, pro dané téma jsou zásadní dohody

RÚB a TRIPS. V rámci této kapitoly rovněž zohledníme maxima obsažená v komunitárním 229 Rozhodnutí Nejvyššího soudu USA ve věci Eldred v. Ashcroft, 537 U.S. 186, ze dne 15. ledna 2003.230 SCHWART M., Paul a William TREANOR M. Eldred and Lochner: Copyright Term Extension and

Intellectual Property as Constitutional Property. The Yale Law Journal. 2003, vol. 12, no. 8, s. 2331-2414.231 SCHWART M., Paul a William TREANOR M. Eldred and Lochner: Copyright Term Extension and

Intellectual Property as Constitutional Property. The Yale Law Journal. 2003, vol. 12, no. 8, s. 2331-2414.74

právu. Jelikož maxima mezinárodní a komunitární jsou pro právní úpravu osiřelých děl stejná

či obdobná, není důvod komunitární maxima vydělovat zvlášť, ale je naopak vhodné o nich

hovořit v rámci maxim mezinárodních.

Mezinárodní maxima jsou pro stanovení míry, v rámci které může národní právní

úprava problematiku osiřelých děl řešit stejně důležitá, jako maxima ústavní. Ve srovnání s

nimi však mohou nabídnout vyšší míru konkrétnosti, neboť z povahy věci mezinárodní

dohody v oblasti autorského práva stanoví pro oblast autorského práva konkrétní závazné

požadavky. Tyto však nejsou svým významem nikterak odlišné, neboť jsou pouze konkrétním

vyjádřením obecného požadavku na rozumné uspořádání právních vztahů mezi lidmi.

Stejně jako v případě ústavních maxim, jde i v případě maxim mezinárodních o

vyvážení v kolizi stojících individuálních zájmů nositelů práv a obecného zájmu zájemců o

užití díla. Proto i zde je jedinou a právně možnou interpretační pomůckou, kterou lze ověřit

souladnost právní úpravy s mezinárodními maximy test proporcionality. Mezinárodní právo

autorské však nabízí k dosažení této vyváženosti pro určité případy232 nikoli pouze obecná

kritéria vhodnosti, potřebnosti a vlastního poměřování, ale jejich konkrétní autorskoprávní

vyjádření - tzv. tříkrokový test, který je základní interpretační pomůckou pro jakákoli (i

částečná) omezení výlučných autorských práv. Tříkrokový test vycházející z obecného testu

proporcionality tak slouží především k interpretaci zákonné licence o některých užitích

osiřelých děl. Jiné modely řešení založené nikoli na zákonné výjimce či omezení výlučných

autorských práv, ale na kolektivní správě autorských práv, např. licence udělené kolektivním

správcem, rozšířené kolektivní správě apod., nezbývá než podrobit obecnému testu

proporcionality.

Vedle toho, právní úpravu, která by byla založena na rozšířené kolektivní správě, je

žádoucí zkoumat i ve vztahu k mezinárodnímu zákazu podrobit požívání a výkon výlučných

autorských práv formalitě, neboť k vyloučení účinků rozšířené kolektivní správy je nutné

aktivního právního jednání ze strany nositele práv, což by mohlo být s tímto zákazem

v rozporu.

232 Tj. výjimky a omezení výlučných autorských práv. Tříkrokový test je tak pomůckou pro testování právní úpravy osiřelých děl založené na zákonné licenci, jakožto bezesmluvního užití díla. Avšak všechny modely řešení, včetně těch, které jsou založeny na kolektivní správě autorských práv, lze vždy testovat obecným testem proporcionality.

75

4.3.1 Tříkrokový test

Tříkrokový test je legitimním nástrojem k dosažení citlivé rovnováhy mezi v kolizi

stojícími individuálními zájmy nositele práv a obecnými zájmy zájemců, a z toho důvodu je

rovněž legitimním nástrojem k nastavení právní úpravy osiřelých děl v podobě zákonné

licence. Tento test je výslovně upraven v čl. 9 odst. 2 RÚB, čl. 13 TRIPS, čl. 10 WCT, čl. 16

WPPT a čl. 5 odst. 5 směrnice Evropského parlamentu a rady 2001/29/ES ze dne 22. května

2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v

informační společnosti. Jen vzpomeňme, že stejný test je v národním právu promítnut do § 29

odst. 1 AutZ. Tříkrokový test je součástí mezinárodního i komunitárního rámce ochrany

autorského práva.

Prvním krokem testu je omezit omezování výlučných majetkových autorských práv

pouze na určité zvláštní případy; druhým krokem, aby omezení těchto práv nebylo v rozporu

s běžným užitím díla; třetím krokem, aby omezení neodůvodněně nepoškozovalo oprávněné

zájmy nositelů práv. Tříkrokový test (dále jen test) je nutné interpretovat zvláště s ohledem na

pojmy „určité“ a „zvláštní“, které jsou pojmy neurčité. Panel Světové obchodní organizace

vyložil pojem „určité“ jako „jasně vymezené“ a pojem „zvláštní“ jako „restriktivní

kvalitativně i kvantitativně“.233 Nadto je nutné všechny kroky testu hodnotit odděleně a

samostatně. Splněny však musí být kumulativně. Způsob jakým panel Světové obchodní

organizace tříkrokový test vyložil, bývá někdy považován za nesprávně příliš restriktivní,234 a

proto se lze setkat s jeho volnějšími výklady. Pro účely této práce je však lépe vyjít z

předpokladu, že pokud právní úprava osiřelých splní kritéria testu dle výkladu panelu Světové

obchodní organizace, pak je jisté, že splní i mezinárodní maxima, která jsou na právní úpravu

kladena.

Východiskem testování právní úpravy osiřelých děl dle prvního kroku testu je, že

právní úprava osiřelých děl umožňující všechny způsoby užití, všech děl (předmětů ochrany)

a všem osobám je příliš široká na to, aby mohla splnit požadavky kladené prvním krokem 233 Rozhodnutí panelu Světové obchodní organizace ve věci United States - Section 110 (5) of the US

Copyright Act, WT/DS160, ze dne 26. ledna 1999. Viz také GINSBURG C., Jane. Toward Supranational Copyright Law? The WTO Panel Decision and the “Three-Step Test” for Copyright Exceptions. Working Paper No. 181 of the Columbia Law School - For Revue Internationale du Droit d'Auteur. 2001, s. 1-16. Příp. i překlad rozhodnutí do českého jazyka obsažený v komentáři TELEC, Ivo, TŮMA, Pavel. Autorský zákon. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. BECK, 2007, s. 342-343.

234 Viz BRENNAN J., David. The Three-Step Test Frenzy - Why the TRIPS Panel Decision might be considered Per Incuriam. FACULTY OF LAW THE UNIVERSITY OF MELBOURNE Public Law and Legal Theory Working Paper No. 22. 2002, s. 1-20.

76

testu. Šíři okruhu děl i osob lze omezit kritériem důsledného vyhledávání, a sice tak, že se

týká pouze těch děl, u kterých se zájemci nepodařilo dohledat nositele práv ani přes důsledné

vyhledávání. Kritérium důsledného vyhledávání je tedy pro právní úpravu osiřelých děl

založené na zákonné licenci nezbytné (ačkoli jsme dříve dospěli k závěru, že provádění

důsledného vyhledávání je břemenem pro veřejně přístupné instituce), ovšem je otázkou, jak

důsledné vyhledávání správně definovat, aby kritéria prvního kroku testu byla splněna. Čím

volněji bude kritérium důsledného vyhledávání definované, tím širší bude okruh dotčených

děl i okruh osob, čím bude kritérium důsledného vyhledávání přísnější, tím bude šíře okruhu

dotčených děl a okruh osob užší.235 Neznamená to tedy, že by právní úprava osiřelých děl

nemohla splnit první krok testu vůbec, ale že je potřeba nastavit vysokou úroveň (přísnost)

definice důsledného vyhledávání tak, aby „určité zvláštní případy“ odpovídaly míře

zahrnutých předmětů ochrany a osob. Pokud jde o šíři možných způsobů užití, je situace

snazší. Čím více způsobů užití právní úprava povolí, tím je vyšší pravděpodobnost nesplnění

kritéria prvního kroku testu a naopak.

Dle druhého kroku testu nelze zásadně dospět k závěru, který přichází na mysl jako

první, a sice že tento krok se právní úpravy osiřelých děl netýká, protože nositel práv, kterého

nelze dohledat, nijak běžně dílo neužívá. Dle výkladu panelu Světové obchodní organizace se

druhý krok testu netýká pouze užití, které nositel práv ve skutečnosti vykonává, ale těch, které

by vykonávat mohl. Avšak běžným výkonem je potřeba rozumět výkon o něco omezenější

než je výkon plný.236 I tak je ale důležité zkoumat dopad na každé jednotlivé výlučné

majetkové autorské právo k danému dílu. Způsob, jakým by rád zájemce dílo užil, vyžaduje

běžně licenční souhlas, neboť kdyby tomu tak nebylo, pak by se zájemce nositele práv

nepokoušel dohledat.237 Výkon chtěného způsobu užití bez svolení by tak nutně znamenal

kolizi s běžným užitím. Kolize s běžným užitím u osiřelých děl proto vyvstává a je proto

potřeba zkoumat právní úpravu osiřelých děl z pohledu druhého kroku testu. Kolize však zde

není konkrétní, ale abstraktní. Nelze dopředu říci, zda by nositel práv licenční souhlas k užití

díla udělil či nikoli. Neužívání díla nositelem práv proto nemůže vést k závěru, že užití díla

zájemcem není v rozporu s běžným užitím.

235 GINSBURG C., Jane. Contracts, Orphan Works, and Copyright Norms: What Role for Berne and TRIPs?. Columbia Public Law Research Paper No. 09-200. 2009, s. 1-22.

236 Rozhodnutí panelu Světové obchodní organizace ve věci United States - Section 110 (5) of the US Copyright Act, WT/DS160, ze dne 26. ledna 1999.


77

Ovšem vyvodit legitimitu užití díla způsobem neodporujícím běžnému užití dle

druhého kroku testu je možné pouze do okamžiku, než se nositel práv k dílu přihlásí a se

způsobem užití svého díla projeví nesouhlas.

Ve třetím kroku testu dle panelu Světové obchodní organizace dojde

k neodůvodněnému poškození oprávněných zájmů nositelů práv, pokud omezení je způsobile

způsobit neodůvodněnou ztrátu jejich příjmů z práv.238 Pojem „zájem“ je myšlen extenzivněji

než v běžném jazykovém významu a není omezen pouze na určitou hospodářskou výhodu

nebo újmu.239 Proto, i když nositele práv nelze dohledat a nejspíše ani své zájmy k dílu

nevykonává, nelze říci, že nemůže dojít k neodůvodněnému poškození jeho oprávněných

zájmů. Logika hodnocení zde musí být stejná jako u druhého kroku, a sice v tom směru, že

nelze dopředu dovodit, že s poukazem na nevykonávání oprávněných zájmů k dílu nemůže

dojít k žádné kolizi. Rovněž nelze vyloučit poškození oprávněných zájmů nositele pouze na

předpoklad, že by nositel práv uživatelem chtěný způsob užití díla nerozporoval.240 Avšak

užívání díla po provedeném důsledném průzkumu, přes který se nositele práv, který nečerpá

z díla žádnou výhodu, nepodařilo dohledat, může vyloučit neodůvodněnost zásahu do

oprávněných zájmů. To však může platit, stejně jako u druhého kroku, pouze do okamžiku,

než se nositel práv k dílu přihlásí a se způsobem užití díla projeví nesouhlas.

Poněkud spornější se ale ve světle třetího kroku testu jeví otázka, zda se právní úprava

osiřelých děl může týkat pouze děl zveřejněných či také i děl nezveřejněných.241 Tříkrokový

test nehovoří o tom, že by se omezení nezveřejněných děl nemohla týkat, nicméně rozhodovat

o zveřejnění díla je nejen oprávněným zájem nositele práv, ale i výlučným osobnostním

právem autora díla, které nemůže být omezeno.242 Pro tento výklad svědčí mimo jiné např. i

to, že v případě citace díla RÚB v čl. 10 odst. 1 výslovně stanoví, že se týká pouze děl

zveřejněných. Na druhé straně se ale nelze domnívat, že by právní úprava zahrnující i

nezveřejněná díla nemohla za žádných okolností projít tříkrokovým testem. Záležet ale bude

na způsobu užití díla. Užít dílo lze nepochybně i takovým způsobem, že ke zveřejnění,

jakožto faktické skutečnosti, nedojde. Proto není vyloučeno, aby právní úprava osiřelých děl

238 Rozhodnutí panelu Světové obchodní organizace ve věci United States - Section 110 (5) of the US Copyright Act, WT/DS160, ze dne 26. ledna 1999.

239 Srov. TELEC, Ivo, TŮMA, Pavel. Autorský zákon. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. BECK, 2007, s. 342-343.


241 Srov. § 4 odst. 1 AutZ.242 Srov. § 11 odst. 1 AutZ.

78

nezahrnovala i díla nezveřejněná, ale pouze za předpokladu, že způsob jejich užití

nezpůsobí jejich zveřejnění, a tedy poruchu ve výlučném osobnostním právu autora díla.

4.3.2 Zákaz podrobit požívání a výkon výlučných autorských práv formalitě

Vedle tříkrokového testu, se v případě právní úpravy osiřelých děl v podobě rozšířené

kolektivní správy nabízí zkoumat, zda splňuje mezinárodní kritérium zákazu podrobit

požívání a výkon výlučných autorských práv formalitě, který vyplývá z čl. 5 odst. 2 RÚB.

Rozšířená kolektivní správa je využívána zejména v severských zemích, ale zkušenosti

s jejím užitím v mezinárodním měřítku dosud chybí. Směrnice Evropského parlamentu a rady

2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s

ním souvisejících v informační společnosti (dále jen informační směrnice) ji výslovně

uznává,243 ale přesto není možné dospět k závěru, že pokud rozšířenou kolektivní správu

uznává komunitární právo, platí automaticky totéž v právu mezinárodním. Lze však říci, že

pokud je rozšířená kolektivní správa v souladu s informační směrnicí, nebude zřejmě takové

právní překážky, která by výrazně bránila jejímu souladu s mezinárodními závazky.

Proč je nutné zkoumat soulad rozšířené kolektivní správy se zákazem v čl. 5 odst. 2

RÚB, vyplývá z požadavku aktivního právního jednání – zápovědi ze strany nositele práv

adresované kolektivnímu správci i uživateli,244 nežli dosáhne výlučnosti majetkových práv,

jejichž je nositelem. Lze totiž namítat, že požadavek provést uvedené právní jednání je

formalitou, která omezuje požívání a výkon výlučných autorských práv. Otázka, zdali

požadavek zápovědi je formalitou ve smyslu čl. 5 odst. 2 RÚB, bude záviset jednak na

interpretaci předmětného článku a dále na formě provedení zápovědi.245

Pokud jde o interpretaci čl. 5 odst. 2 RÚB, může vzniknout diskuze o tom, zdali

s ohledem na účel tohoto ustanovení se nemá jednat pouze o formalitu ve smyslu, která brání

či podmiňuje vznik nebo trvání autorskoprávní ochrany nežli která pouze podmiňuje dosažení

243 Viz recital č. 18 směrnice Evropského parlamentu a rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti.

244 Srov. § 101 odst. 9 písm. g) AutZ.245 RINGNALDA, Allard. Orphan Works, Mass Rights Clearance, and Online Libraries: The Flaws of the

Draft Oprhan Works Directive and Extended Collective Licensing as a Solution. 16 s.79

výlučnosti autorskoprávní ochrany, ke které se my s ohledem na subjektivně historický

výkladový cíl uvedeného ustanovení přikláníme.246 247

Ve vztahu k formě provedení zápovědi může být značného rozdílu, pokud by zákon

stanovil požadavek provést zápověď pouze v určité formě a obsahu pod hrozbou neplatnosti

právního jednání od situace, kdy ponechá nositeli práv volnost. V prvním z případů by mohl

převážit názor, že se jedná o formalitu dle čl. 5 odst. 2 RÚB. V současné době však AutZ

formu zápovědi neupravuje, pouze stanoví, že je potřebné ji provést jak ve vztahu ke

kolektivnímu správci, tak i ve vztahu k uživateli tzn., že jde o dvě jednostranná právní

jednání, která musejí být učiněna současně nebo po sobě, což by se do budoucna nemělo nijak

měnit.248 Na druhé straně by z pohledu kolektivního správce i uživatelů bylo praktické

stanovit povinnost nositeli práv v zápovědi určit, ke kterým konkrétním dílům se zápověď

vztahuje. Avšak může panovat důvodná obava, že by se tato povinnost již mohla jevit jako

nepřípustná dle čl. 5 odst. RÚB.

Obecně závěrem této kapitoly lze vyjádřit předpoklad, že mezinárodní maxima

rozšířené kolektivní správy by se mohla lišit v závislosti na typu právní kultury autorského

práva. Zatímco totiž v severských zemích Dánsku, Švédsku, Norsku, Finsku a Islandu, ve

kterých je problematika osiřelých děl řešena pomocí rozšířené kolektivní správy, je takové

řešení populární a není pochyb o jeho legitimitě, v jiných zemích, které s rozšířenou

kolektivní správou nemají takové zkušenosti, může být pohled na legitimitu rozšířené

kolektivní správy, coby řešení pro osiřelá díla, naprosto odlišný. Je to dáno zejména tím, že

rozšířená kolektivní správa vychází z myšlenky komunálního systému, jehož základem je

sociální smýšlení, které je dlouhodobě typické právě pro severské země.

4.3.3 Právní úprava pro osiřelá díla v příloze RÚB

Mohlo by se zdát poněkud překvapivé, že RÚB obsahuje ve své příloze právní úpravu

pro osiřelá díla, když tato ve většině národních úprav stále chybí, ale je tomu skutečně tak.

Dle přílohy RÚB může každý stát, považovaný dle praxe zavedené Valným shromážděním

Spojených národů za rozvojovou zemi, který ratifikuje RÚB nebo k ní přistoupí, a který

vzhledem ke své hospodářské situaci a ke svým sociálním nebo kulturním potřebám se

246 Podobně tamtéž.247 Srov. GERVAIS, Daniel J. Application of an extended collective licesing regime in Canada: Principles and

issues related to implementation. Study Prepared for the Department of Canadian Heritage. 2003, s. 6.248 TELEC, Ivo, TŮMA, Pavel. Autorský zákon. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. BECK, 2007, s. 828.

80

nepovažuje ihned za schopný učinit opatření k zajištění ochrany všech práv dle RÚB, může

prohlásit sdělením uloženým u generálního ředitele při ukládání své ratifikační listiny nebo

listiny o přístupu, že uplatňuje možnost249 nahradit výlučné právo na rozmnožování podle čl. 9

RÚB systémem nevýlučných a nepřevoditelných licencí, udělovaných příslušným státním

orgánem.250 Tuto licenci lze udělit jenom tehdy, pokud žadatel prokáže, že v souladu s

platnými předpisy příslušného státu, se mu ani po náležitém úsilí nepodařilo nositele práv

vypátrat. Zároveň s podáním této žádosti nositeli práv musí žadatel o tom podat zprávu

každému národnímu nebo mezinárodnímu informačnímu středisku uvedenému v čl. IV odst. 2

přílohy RÚB.251 Na vnitrostátní úrovni musí být učiněna příslušná opatření, aby licence

vyhradila pro nositele autorského práva, přiměřenou odměnu, která odpovídá úrovni odměn

obvykle poskytovaných.252

Obecné aplikovatelnosti výše uvedeného brání však skutečnost, že se týká pouze

rozvojových zemí. Účelem přílohy RÚB bylo umožnit zavedení systému nevýlučných licencí

udělovaných příslušným úřadem, aby se rozvojové země povzbudily k přístupu k RÚB, která

je univerzálně otevřenou mezinárodní úmluvou. V rozvojových zemích bývá problém

osiřelých děl častý. Ještě častější je však problém tzv. děl nedostupných, kterým budeme

věnovat pozornost v následující kapitole. Tento stav je dán zejména tím, že v rozvojových

zemích nemají nositelé práv zájem či dokonce nechtějí svá díla šířit, což brání šíření kultury,

umění a vzdělanosti legální cestou. Rozvojové země se proto důvodně obávají přijmout a

prosazovat na svém území závazky chránit výlučná autorská práva vyplývající

z mezinárodních dohod, neboť represe ilegálního užívání autorských děl by jejich kulturní

situaci ještě zhoršila. Příloha RÚB proto dává v tomto směru rozvojovým zemím záruky, aby

k takové situaci nemuselo dojít.

Avšak paradoxně, záruky podobné těm z přílohy ŔÚB by byly přesně tím správným

řešením problematiky osiřelých děl nejen v rozvojových zemích.

249 Čl. I odst. 1 přílohy RÚB.250 Čl. III odst. 1 přílohy RÚB.251 Čl. IV. odst. 1 přílohy RÚB. 252 Čl. IV. odst. 6 písm. a), (i) přílohy RÚB.

81

5 Osiřelá díla v. díla nedostupná

5.1 Společné a odlišné znaky

Díla osiřelá (orphan works) a díla nedostupná (out-of-print works) mají společný znak.

V obou případech stále trvá autorskoprávní ochrana k dílu a zároveň nelze uzavřít licenční

smlouvu za účelem užití díla. Nemožnost uzavřít licenční smlouvu se totiž nemusí týkat

pouze případů, kdy nelze dohledat nositele práv, ale také případu, kdy sice je možné od

nositele získat licenci dílo užít, ale za nepřiměřeně nevýhodných podmínek stejně jako např. i

případů, kdy není komerčně možné zakoupit rozmnoženinu díla, u které se licenční smlouva

uzavírá až při instalaci díla apod.

Zatímco však u děl osiřelých je důvodem nemožnosti sjednat licenci či získat

svolení užít díla nemožnost dohledat nositele práv, u děl nedostupných je důvod přesně

opačný. Nositel práv dohledatelný je, avšak s užitím díla nesouhlasí.

V případě díla nedostupného tak lze určit a dohledat nositele práv, ale tento nositel

nemá vůli zpřístupňovat dílo veřejnosti, popř. pouze za nepřiměřených podmínek. Ústřední

rozdíl mezi díly osiřelými a nedostupnými je tedy skutečnost, že zatímco u děl osiřelých je

pojmovým znakem nemožnost dohledat nositele práv, u děl nedostupných je tímto znakem

nedostatek vůle nositele práv dílo zpřístupnit. Nedostatek vůle udělit souhlas k užití díla či

uzavřít licenční smlouvu, lidově řečeno neochota, však nelze chápat jinak nežli jako výsostný

projev autonomie vůle, konkrétně smluvní svobody, která jest výrazem autonomie vůle ve

smluvních vztazích253 a která je stěžejním principem soukromého práva. Vzhledem k tomu, že

autorské právo je subsystémem práva soukromého a je založeno na soukromoprávních

principech, plyne z toho i potřeba nikoli přímé právní regulace problematiky nedostupných

děl na rozdíl od děl osiřelých.

253 Tj. uspořádání vztahů právních, vztahů jednotlivce podle jeho vůle. Srov. čl. 2 odst. 4 Ústavy ČR, čl. 2 odst. 3 LZPS. Příp. též srov. čl. 2 odst. 1 Ústavy německé spolkové republiky (Grundgesetz für die Bundesrepublik Deutschland).

82

5.2 Způsoby vzniku nedostupných děl a jejich typologie

Dle způsobů vzniku lze rozlišovat mezi třemi základními typy nedostupných děl. Jsou

jimi díla obchodně nedostupná, strategicky nedostupná a dočasně nedostupná.254

Za obchodně nedostupná díla můžeme pokládat taková díla, u nichž nositel práv nemá

zájem na tom, aby byla dostupná z důvodu, že to pro nositele práv není obchodně výhodné a

zároveň tento nositel není nositelem práv k dílu, které by nahradilo dílo stávající. S těmito

díly se lze často setkat v oblasti informačních a komunikačních technologií, kdy kupř.

počítačový program či systém přestane být u uživatelů oblíbený a ti ho tak přestanou

používat.255 Jednoduše zpřístupňování a distribuce díla, které nedosahuje požadované

ziskovosti, se pro nositele práv stane ztrátové. Stejně tak to ale může platit i v případě

literárních děl, pokud se s obtížemi rozprodá náklad uživatelsky nepopulární tištěné knihy,

nakladatel již přirozeně nemusí mít zájem o další dotisk takového díla, pokud by hrozilo

riziko ekonomické ztráty.

Za strategicky nedostupná díla lze pokládat taková, u nichž nositel práv nemá zájem

na tom, aby byla dostupná z důvodu, že má zájem na dostupnosti a rozšíření vylepšené -

inovované verze díla původního. V oblasti informačních technologií se pro tuto vylepšenou

verzi díla původního již vžil pojem upgrade, což opět naznačuje, v jaké oblasti se tato díla

nejčastěji vyskytují. Nové dílo v tomto případě nahrazuje a zároveň vyřazuje dílo původní.

Pro srovnání to samé ale opět platí i u literárních či jiných děl, kdy v pořadí další vydání

nahrazuje to původní. Dokonce u některých knižních titulů jakou jsou učebnice, encyklopedie

a slovníky je několik po sobě jdoucích vydání v řadě téměř železným pravidlem.

Nedostupnost díla původního je zde ovlivněna skutečností, že málokdy je hospodářská

hodnota původního díla vyšší než u díla, které má jeho vylepšené a zdokonalené vlastnosti.256

O vylepšené dílo je zpravidla větší uživatelský zájem, a proto má automaticky potenciál větší

ziskovosti, což ovlivňuje zájem nositele práv na zpřístupnění právě tohoto díla. Lze to

výstižně ilustrovat na srovnání obchodních cen starších a nových knižních vydáních. Ty staré

se zpravidla rozprodávají za velmi nízké ceny, ovšem nikoli bezvýjimečně.257

254 Srov. KHONG W.K., Denis. Orphan Works, Abandonware and the Missing Market for Copyrighted Goods. International Journal of Law and Information Technology. 2007, Vol. 15, s. 54-89.

255 Tamtéž.256 Tamtéž.257 Jejich cena se ale časem opět zvyšuje se vzrůstající nedostupností, kdy se z nich postupně stávají unikáty,

které jsou vyhledávány např. mezi sběrateli. Často však i běžný uživatel by rád ocenil krásu a unikátnost 83

Za dočasně nedostupná díla lze označit díla v mezidobí dočasného přerušení

dostupnosti nositelem práv a jejím pozdějším obnovením. V určitých případech dokáže

momentální nedostupnost díla zvýšit jeho cenu, a proto může být dočasná nedostupnost

využita jako jedna z obchodních strategií, která je činěna záměrně s úmyslem pozdějšího

dosažení vyšších zisků.258 Proto by se dalo říct, že v mnoha případech je doba dočasné

nedostupnosti určitého díla již dopředu určená. Jindy ale může být dočasná nedostupnost

výsledkem běžné, člověku známé, náhody a tehdy období nedostupnosti předem určit nelze.

Může být otázkou, jak rozpoznat, o jaký typ nedostupného díla se v konkrétním

případě jedná. Strategicky nedostupná díla zpravidla nebývá obtížné odlišit. Spolehlivým

ukazatelem je skutečnost, že nositel práv zpřístupnil novou verzi původního díla. Na druhé

straně může být mnohem obtížnější odlišit obchodně nedostupná a dočasně nedostupná díla.

Ukazatelem, na základě kterého lze typ nedostupného díla odhadnout, totiž může být pouze

pozdější obnovení dostupnosti, které svědčí ve prospěch díla dočasně nedostupného. Může

být ale obtížné určit, zda v minulosti bylo již dílo jednou či vícekrát dostupné či nikoli.

Mnohdy proto nezbývá, než na typ nedostupného díla usuzovat podle celkových okolností

jakými jsou např. druh autorského díla, činnost nositele práv apod. Proto například v případě

nositele, o kterém je známé, že pravidelně činí dostupnými starší díla, lze předpokládat, že jde

o dílo dočasně nedostupné. Jiný příklad, pokud je dílem počítačový program, který se obecně

stává rychleji překonaným, než jiné druhy děl, půjde zpravidla o obchodně nedostupné dílo.259

Je zřejmé, že všechny základní typy děl nedostupných více či méně souvisejí

s přirozeným chováním a rozhodováním subjektů v tržním prostředí, což potvrzuje jako

vhodnější spíše nikoli přímé právní řešení této problematiky. Z hlediska autorského práva je

proto významné v zásadě jen to, že dílo je nedostupné brzy před tím, než u něj uplyne doba

trvání autorských práv a stane se z něj dílo volné, dostupné k užití veřejností.

díla původního, avšak takové dílo je nedostupné. Složitější situace ale nastává v případě počítačových programů, neboť nové verze často vyžadují vyšší nároky na technické vybavení (hardware). Pokud tomu tak je, nová verze počítačového programu vyřazuje z užití i funkční hardware. V jiných případech se může stát, že po několika letech je starší verze programu sice stále dostupná, ale pro změnu není kompatibilní s novým hardware. Podobné problémy vznikají i v případě tzv. shareware, jehož funkcionalita závisí na budoucí podpoře ze strany nositele práv.

258 Viz KHONG W.K., Denis. Orphan Works, Abandonware and the Missing Market for Copyrighted Goods. International Journal of Law and Information Technology. 2007, Vol. 15, s. 54-89.

259 Tamtéž.84

5.3 Příčiny vzniku nedostupných děl

Jelikož nemožnost získat souhlas k užití díla je společným znakem děl osiřelých a

nedostupných, jsou i nepřímé příčiny, které jsme v předchozích kapitolách rozdělili na příčiny

systémové a příčiny vedlejší, stejné. Proto ke vzniku nedostupných děl přispívá jak současná

doba trvání majetkových autorských práv, tak i vědeckotechnický vývoj, který způsobil

změnu způsobu tvorby autorských děl i neustálá potřeba přechodu na nové nosiče pro jejich

zachycení.

5.4 Možná řešení pro nedostupná díla

Bylo by možné předpokládat, že příčiny vzniku nedostupných děl jsou jak u děl

osiřelých, tak i u děl nedostupných stejné, musí být stejná i řešení. To je ale pouze částečná

pravda, neboť pokud jsme hovořili o nepřímých příčinách, která ke vzniku osiřelých či

nedostupných děl přispívají, lze pro ně hledat opět pouze nepřímá řešení např. zkrácením

doby trvání majetkových autorských práv apod. Jinak je tomu s řešeními přímými. Přímé

řešení pro nedostupná díla napravují přímou příčinu, kterou jest nedostatek vůle nositele práv

uzavřít licenční smlouvu. Proto společná řešení pro díla osiřelá a nedostupná mohou být

pouze řešení nepřímá. Naopak odlišná řešení mohou být řešení přímá.

Vzhledem ke skutečnosti, že nelze legitimně zdůvodnit zásah do autonomie vůle

nositele práv, který si pouze nepřeje souhlasit s užitím díla jinou osobou, je hledání přímého

řešení pro nedostupná díla uvnitř systému autorského práva teoreticky nemožné. Naopak

některá řešení tržní se jeví pro řešení této problematiky jako velmi vhodná.

Nejprve je vhodné zaměřit pozornost právě na tato tržní řešení. Následně i na některá

řešení nepřímá, která, jak bylo výše popsáno, mohou být řešením pro díla osiřelá i nedostupná

zároveň.

Prvním z tržních řešení by mohl být systém mikro plateb (tzv. micro-payment), který

zajišťuje provedení finanční transakce s malými finančními obnosy a který zpravidla probíhá

on-line. Při každém užití či zhotovení rozmnoženiny zpravidla na internetu distribuovaného

díla tento systém zajistí zaplacení licenční odměny nositeli práv. Využití tohoto systému se

85

jeví jako vhodné pro veškeré druhy děl zachycené na digitálních nosičích, obzvláště pak pro

počítačové programy a databáze. Nedostupná díla tak mohou být uchována na webových

stránkách, které naúčtují uživateli malou finanční částku při každém stažení předmětného díla.

Systém mikro plateb by mohl být výhodný jak pro uživatele, kteří by díky němu mohli snadno

dílo jinak nedostupné užít a konečně i pro nositele práv z důvodu zaručeně získaných

licenčních odměn a téměř nulových transakčních nákladů spojených s takto koncipovaným

způsobem uzavíraných licenčních smluv.260

V případě jiného tržního řešení lze uvažovat o distribuci díla pomoci tzv. šedého trhu.

Problémem tohoto řešení však je oproti předchozímu jeho zákonnost. Řešení pomocí šedého

trhu se totiž opírá o myšlenku, že jinak nedostupné dílo je zpřístupňováno až do doby, než

nositel práv s tímto vyjádří nesouhlas. Zejména prostředí internetu je živnou půdou pro šedý

trh, kdy některé webové stránky nabízejí ke stažení autorská díla a jiné předměty ochrany,

přičemž označení „šedý“ a nikoli „černý“ byl dovozen ze skutečnosti, že nositel práv

nevyjadřuje svůj nesouhlas s tímto užitím. Toto řešení tedy zkrátka spočívá na nečinnosti

nositele práv.261 De iure se ovšem jedná neoprávněné užití, a tedy o porušení výlučných práv,

a to podle míry této poruchy buď o přestupek dle § 105 písm. a) až c) nebo trestný čin dle §

270 TrZ. I přes svoji nezákonnost jde o řešení, které nedostupná díla eliminuje. A zjevně se

zdaleka nejedná o něco, co by společnost neznala. Když v roce 1960 kubánský fotograf

Alberto Diaz Gutierrez, známý jako Alberto Korda, pořídil fotografii guerillového vůdce Che

Guevary, zřejmě netušil, že se z této fotografie později stane kulturní pop ikona

reprodukována v nespočtu podob po celém světě. A nikdo pořizování rozmnoženin a šíření

této slavné fotografie po dlouhá léta nijak nebránil včetně samotného autora, který byl nejspíš

rád, že se šíří vzpomínka na jeho hrdinu. Tak tomu ovšem bylo až do roku 2000, kdy tato

fotografie byla bezděčně použita pro reklamu vodky Smirnoff v londýnském metru, s čímž

autor fotografie vyjádřil svůj nesouhlas podanou civilní žalobou. Spor nakonec skončil

soudním smírem.262 K možnému a nikoli nezákonnému fungování takového řešení proti

vzniku nedostupných děl by stačilo málo, a sice souhlas nositele práv.

260 KHONG W.K., Denis. Orphan Works, Abandonware and the Missing Market for Copyrighted Goods. International Journal of Law and Information Technology. 2007, Vol. 15, s. 54-89.

261 Tamtéž.262 Che Guevara photographer sues. BBC News [on-line]. [cit. 2013-02-23]. Dostupné z:

http://news.bbc.co.uk/2/hi/americas/870176.stm., Guerrillero Heroico: a Brief History. In: ZIFF, Trisha. [on-line]. [cit. 2013-02-23]. Dostupné z: http://www.vam.ac.uk/vastatic/microsites/1541_che/files/85/curators_essay.pdf

86

K účinnému nepřímému řešení by mohla významně přispět podpora uzavírání

veřejných licencí. Pro tyto licence se mezinárodně zažila označení jako open source licence,

open access licence, public licence a creative commons licence. V českém prostředí se pak lze

setkat s pojmy svobodné, otevřené či volné licence. Pojem veřejné je zřejmě nejobecnějším

sběrným pojmem pro tyto licence, jejichž společný znak spočívá ve specifickém způsobu

kontraktace založené na zveřejnění díla on-line s licenčními podmínkami.263 Návrh na

uzavření licenční smlouvy tak nositel práv činí ve vztahu k neurčitému okruhu adresátů, což

však AutZ nečiní potíže, naopak s tímto způsobem uzavírání licenčních smluv již výslovně

počítá.264 Při činění návrhu na uzavření licenční smlouvy nositel práv projevuje vůli umožnit

svobodné užití díla za stanovených podmínek. Tyto podmínky se mohou lišit v závislosti na

formulaci konkrétní nabídky či mohou se odvíjet i od typu zvolené veřejné licence.

Společným znakem je však v tomto ohledu vždy svobodné užití díla bez nároku na autorskou

odměnu v případě užití díla pro nekomerční účely. Může však být i stanovena možnost díla

pro komerční účely užít, stejně jako možnost vytvoření odvozeného díla či stanovení tzv.

virálního efektu, který znamená, že odvozené dílo musí být šířeno za stejných podmínek.

Možných variací a změn v případě veřejných licencí může být i více. Proč mohou být právě

veřejné licence účinným řešením v boji proti osiřelým i nedostupným dílům spočívá v tom, že

směřují proti rigiditě výlučné autorskoprávní ochrany, kdy z její výlučnosti lze vystoupit

pouze aktivním jednáním (opt-out). Někdy se proto lidově o veřejných licencích hovoří jako o

„nesobecké“ metodě, jak se o chráněné dílo za stanovených podmínek podělit s veřejností.

Protože tyto licence upouštějí od požadavku udělování výslovného licenčního souhlasu ve

prospěch konkrétní osoby či uzavření licenční smlouvy s konkrétní osobou, lze se úspěšně

vyhnout jak vzniku osiřelých, tak i nedostupných děl.

Nepřímým řešením by mohlo být i zvýšení náhradní odměny z prázdných nosičů a

přístrojů pro zhotovení rozmnoženin autorských děl. Náhradní odměny nejsou v ČR265 ani

v zahraničí žádnou novotou.266 Jejich legitimní zdůvodnění vyplývá ze třetího

kroku tříkrokového testu, dle kterého výjimky a omezení práva autorského lze uplatnit, pouze

pokud nejsou nepřiměřeně dotčeny oprávněné zájmy autora.267 Jednou z takových výjimek 263 Srov. MYŠKA, Matěj, Libor KYNCL, Radim POLČÁK a Jaromír ŠAVELKA. Veřejné licence v České

republice. Brno: Tribun EU, s. r. o., 2012, s. 29.264 Srov. § 46 odst. 5 AutZ.265 Viz vyhláška Ministerstva kultury č. 488/2006 Sb., ze dne 16. října 2006, kterou se stanoví typy přístrojů k

zhotovování rozmnoženin, typy nenahraných nosičů záznamů a výše paušálních odměn.266 Jako první se náhradní odměny objevily v Německu v roce 1965. Srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu

Spolkové republiky Německo ve věci GEMA v Grundig, ZR 8/54, 17 BGHZ 266; 1955 GRUR 492, ze dne 18. května 1955.

267 § 29 odst. 1 AutZ.87

jsou i volná užití dle § 30 AutZ. Jelikož již dávno ke zhotovování rozmnoženin autorských děl

neslouží pouze kopírovací stroje, v důsledku nových technologií umožňujících snadnou

reprodukci současné zásahy do oprávněných zájmů nositelů práv nabývají na intenzitě a

četnosti. Jelikož v případě volného užití díla netřeba platit nositeli práv přímo žádnou

odměnu, jsou náhradní odměny nástrojem, jak vyjít vstříc třetímu kroku tříkrokového testu a

zásahy nových reprodukčních technologií alespoň částečně kompenzovat s ohledem na právo

nositele práv na spravedlivou odměnu dle § 25 AutZ. K této problematice se ostatně poměrně

nedávno v jednom ze svých rozhodnutí, které ovlivnilo uplatňování těchto náhrad v praxi,

vyjadřoval i Soudní dvůr EU (dříve Evropský soudní dvůr).268 Jako řešení pro osiřelá a

nedostupná díla jsou náhradní odměny výhodné v tom, že souhlasu k užití díla není k jejich

zaplacení relevantní a na rozdíl od veřejných licencí tak platí pro všechna díla. Zvýšením

náhradních odměn by tak bylo možné kompenzovat užívání osiřelých a nedostupných děl. Je

to však řešení značně diskutabilní a svoji povahou spíše doplňkové, neboť podobně jako daně

ve finančním právu mají i náhradní odměny v právu autorském výrazný přerozdělovací efekt,

byť se nejedná o institut práva veřejného. Totiž, i když je pořízena rozmnoženina nikoli pro

osobní potřebu fyzické osoby (právnické osoby nemohou dle § 30 AutZ zhotovit

rozmnoženinu pro osobní potřebu vůbec), stejně je nutné náhradní odměnu zaplatit, což se

týká paradoxně i právnických osob. A právě na tento problém, kdy jsou plošně vybírány

náhradní odměny bez ohledu na zkoumání konečného uživatele, upozorňuje výše uvedené

rozhodnutí Soudního dvora EU. Stejně tak výši náhradní odměny nelze odvíjet od

konkrétního počtu zhotovených rozmnoženin s ohledem na pojem „osobní potřeba“, která se

případ od případu liší.

5.5 Řešení pro nedostupné knihy ve Francii

Zvláštní pozornost zaslouží skoro nedávné přijetí zákona o digitálním užívání

nedostupných knih 20. století ve Francouzské republice.269 Tento zákon se svým způsobem

vymyká současnému celosvětovému dění, ve kterém se předně prosazují návrhy právní

úpravy osiřelých děl. Nicméně francouzský zákon se přesně řečeno netýká nedostupných děl,

ale nedostupných knih a upravuje i díla osiřelá, ačkoli velice okrajově. Jako první zákon 268 Rozsudek soudního dvora ve věci Padawan SL v Sociedad General de Autores y Editores de Espana

(SGAE), C-467/08, ze dne 21. října 2010. 269 Francouzský zákon o digitálním užívání nedostupných knih 20. století (zákon č. 287 ze dne 1. března

2012).88

svého druhu upravuje vztahy mezi nositeli práv a nakladateli ve vztahu ke komerčně

nedostupným knihám.

Podstata řešení ve francouzském zákoně spočívá na dvou prvcích. Prvním z nich je

vytvoření databáze spravované Francouzskou národní knihovnou, do které se mají registrovat

nedostupné knihy. Druhým je pak povinná kolektivní správa práv, pomocí které může být dílo

registrované v databázi rozmnoženo a zpřístupněno zájemcem, se kterým je uzavřena

nevýhradní licenční smlouva na dobu pěti let s možností prodloužení.270

Podle čl. L. 134-1 a násl. francouzského Kodexu duševního vlastnictví (Code de la

propriété intellectuelle)271 může každý požádat Francouzskou národní knihovnu, aby

zaregistrovala do své databáze knihu vydanou ve Francii před 1. lednem 2001 za podmínky,

že dílo již není komerčně dostupné jakýmkoli způsobem. Po uplynutí šestiměsíční lhůty od

registrace kolektivní správce spravuje právo na rozmnožování a zpřístupnění díla. Kolektivní

správce je povinen přijmout vhodná opatření k dohledání nositelů práv za účelem rozdělení

licenčních odměn. Nositel práv ke knize, která byla zaregistrována do databáze, může

vyloučit účinky povinné kolektivní správy během šesti měsíců ode dne registrace knihy do

databáze. Po uplynutí šestiměsíční lhůty může již pouze odporovat užití díla, pokud by byla

dotčena jeho čest nebo dobrá pověst. Nakladatel může také vyloučit účinky povinné

kolektivní správy, ale v takovém případě je povinen užívat díla po dobu dvou let ode dne

vyloučení účinků povinné kolektivní správy. V opačném případě se obnovují účinky povinné

kolektivní správy. Pokud nositel práv ani nakladatel účinky povinné kolektivní správy

nevyloučí, nakladateli, jemuž přísluší právo na rozmnožování díla, je kolektivní správce

povinen přednostně nabídnout užití díla. Kolektivní správce může také udělit bezúplatnou

licenci k užití díla veřejně přístupné knihovně, pokud, se nositele práv nepodaří dohledat

během deseti let od udělení první licence k užití díla.272

Francouzský zákon o digitálním užívání nedostupných knih je zvláštním řešením,

které je podobné, zvláště s ohledem na možnost/nutnost vyloučení jeho účinků pro nositele

práv, nikoli však tolik velkorysé až hraniční, jako řešení Google Books představené

v doplněné dohodě o smíru mezi autorským svazem, asociací nakladatelů a společností 270 GUIBAULT, Lucie. France solves its XXe century book problem!. In: Kluwer Copyright Blog [on-line].

2012 [cit. 2013-04-21]. Dostupné z: http://kluwercopyrightblog.com/2012/04/13/france-solves-its-xxe-century-book-problem/

271 Kodex duševního vlastnictví (zákon č. 92-597 ze dne 1. července 1992).272 Více k tomu viz GUIBAULT, Lucie. France solves its XXe century book problem!. In: Kluwer Copyright

Blog [on-line]. 2012 [cit. 2013-04-21]. Dostupné z: http://kluwercopyrightblog.com/2012/04/13/france-solves-its-xxe-century-book-problem/

89

Google Inc. (viz dále). Ačkoli je Francie v této oblasti právní úpravy dosud osamocená,

v budoucnu lze očekávat, že by tomu mohlo být jinak, zvláště pokud by podobná řešení byla

zavedena v dalších teritoriálně významných státech jako např. v Německu, Itálii, Španělsku,

Polsku apod. Proti řešení představenému ve Francii nelze nic namítat, spíše lze vyjádřit údiv

nad jeho originalitou ovlivněnou tradicí kolektivní správy práv ve Francouzské republice.

6 Ekonomická analýza osiřelých a nedostupných děl

Ekonomická analýza osiřelých a nedostupných děl může nabídnout nové pohledy,

které by jinak zůstaly z ryze právního úhlu pohledu skryty. Je to dáno tím, že právo rádo tzv.

škatulkuje, neboli vytváří určité sběrné složky, pod které se ten který konkrétní případ snaží

zařadit, což však v případě hraničních případů vede často k logickým rozporům. Ekonomický

rozbor může tyto logické rozpory odstranit a ono zařazení pod sběrnou složku podpořit či

vyvrátit. Může dokonce nabídnut i jiné nové právní řešení, které ovšem nemusí být vždy

legislativně-právně proveditelné, což bývá dáno tím, že právo se zabývá spravedlností a

ekonomie bohatstvím. Ekonomická analýza přitom není autorskému právu neznámá, i když je

90

přeci jen jako vědní disciplína typickou výsadou angloamerického práva, především pak

Chicagské školy reprezentované např. R. Posnerem. Angloamerické pojetí autorského práva

je prodchnuto ekonomickým myšlením a dokonce z něj i koncepčně vychází. Rovněž i

angloamerické soudy jej v otázkách aplikace autorského práva ke zdůvodnění svých závěrů

používají. Některé poznatky ekonomické analýzy proto mohou být nakonec velice užitečné a

inspirativní i v prostředí českého autorského práva.

Je v pořádku, že holou ekonomickou závažnost neřešené problematiky osiřelých a

nedostupných děl si uvědomila i EU. Slovy Evropské komise: „hrozí riziko, že velké množství

osiřelých nemůže být součástí velkých digitalizačních projektů na ochranu kulturního

dědictví, jako je Europena a podobné projekty.“273 Právě za účelem řešení ekonomických,

právních a technických otázek vzešlých z Iniciativy digitálních knihoven i2010 Evropská

komise zveřejnila své doporučení274 a vytvořila skupinu odborníků na vysoké úrovni (HLEG)

pro digitální knihovny.

V ekonomice problém osiřelých a nedostupných děl odpovídá problému tzv.

chybějícího trhu.275 Chybějící trh lze popsat jako pro společnost nežádoucí tržní situaci, kdy

existuje velmi nízká poptávka po některých osiřelých a nedostupných dílech a zároveň

neexistuje žádná právně možná nabídka, která by poptávku uspokojila. Řešení tak musí

spočívat v určení, zda „přerozdělit“ výlučné právo na užití díla směrem od nositele práv

k zájemcům či nikoli a zda a kterým zájemcům umožnit užití díla za náhradu či bez ní. Řešení

tedy musí být v zásadě takové, aby došlo k uspokojení poptávky po takových dílech.276

Osiřelá i nedostupná díla nerozličně vytvářejí to, co se v ekonomii označuje za tzv.

nadměrné břemeno. Jako příčiny nadměrného břemene se zpravidla uvádějí daně, dotace nebo

monopolní určování cen na trhu.277 Efektem nadměrného břemene je obecně situace, kdy lidé,

kteří by měli větší mezní užitek než mezní náklady, si nemohou určité zboží či službu koupit,

nebo lidé, kteří mají větší mezní náklady než mezní prospěch, si naopak zboží či službu

koupit musí, protože nemají jinou možnost. Z toho důvodu nadměrné břemeno znamená

273 EVROPSKÁ KOMISE. Communication from the Commission: Copyright in the Knowledge Economy EN. COM (2009) 532, s. 5-6.

274 Doporučení Evropské komise 2006/585/ES o digitalizaci kulturního materiálu a jeho dostupnosti on-line a o uchovávání digitálních záznamů, CELEX 32006H0585.

275 Srov. HELLER, Walter P. Equilibrium Market Formation Causes Missing Markets. Discussion Paper 93-07R. 1997, 22 s.

276 KHONG W. K., Denis. Orphan Works, Abandonware and the Missing Market for Copyrighted Goods. International Journal of Law and Information Technology. 2007, Vol. 15, s. 54-89.

277 Srov. KUBÁTOVÁ, Květa. Teorie a praxe měření nadměrného daňového břemene. Politická ekonomie. Praha: VŠE, 2002, č. 4, s. 535-550.

91

společenskou ztrátu pramenící z nemožnosti získat souhlas k užití díla či uzavřít licenční

smlouvu, ať již z důvodu neochoty nositele práv či nemožnosti jeho dohledání i přesto, že

zájemci chtějí a jsou ochotni zaplatit stejnou nebo vyšší cenu než jsou mezní náklady na

poskytnutí takového souhlasu či licence.278 Mezní náklady na poskytnutí souhlasu či licence k

užití osiřelých a nedostupných děl mohou být přitom velice nízké, zpravidla odpovídající ceně

zpřístupnění díla či zhotovení jeho rozmnoženiny např. umožněním jeho stažení on-line

z internetu. Mezní náklady však mohou být vyšší v důsledku vyšších transakčních nákladů

spojených s uzavřením licenční smlouvy, pokud by byla licenční smlouva uzavírána např.

osobně s každým uživatelem zvlášť.

Nabízí se úvaha, že pokud osiřelá a nedostupná díla vytvářejí nadměrné břemeno, je

potřeba toto břemeno odstranit. Je ovšem otázkou jakým způsobem. Nadměrné břemeno u

osiřelých a nedostupných děl má podobný ekonomický efekt jako monopol. Oprostíme-li se

nadobro od právního myšlení, které nám jinak nedovolí představit si autorskoprávní ochranu

jako monopolu ani případné úvahy o boji proti němu, bude hlavní ekonomickou překážkou

odstraněného monopolu chybějící pobídka tvořit nová díla (incentive to create). Pobídka

tvořit nová díla je právě jeden z pilířů pozitivistického konceptu angloamerického autorského

práva a vůbec smyslu, proč autorská díla chránit. Proto i možné návrhy, jak problematiku

osiřelých a nedostupných děl řešit z pohledu ekonomické analýzy musí být uvážlivé a

rozlišující mezi typologií osiřelých a nedostupných děl.

U osiřelých děl je ekonomický pohled na případné řešení poměrně jednoduchý a pro

všechny případy vzniku osiřelých děl stejný. Osiřelá díla jsou buď taková, u kterých nelze

nositele práv určit nebo ta, u kterých nelze nositele práv nalézt. Obojí vede k nemožnosti

nositele práv dohledat a získat souhlas k užití díla. Pokud jsou snahy o dohledání nositele práv

neúspěšné, pak jedinou možností, jak vyloučit nadměrné břemeno je povolit užití díla bez

souhlasu nositele práv.279 Zajistit posouzení a schválení takových případů by bylo vhodné

nestranným orgánem z výše uvedeného důvodu zajištění pobídky tvořit nová díla.

Jinak je potřeba přistoupit k dílům nedostupným, která jsme rozdělili na obchodně,

strategicky a dočasně nedostupná. I když ve výsledku ani zde nelze získat souhlas k užití díla,

278 KHONG W.K., Denis. Orphan Works, Abandonware and the Missing Market for Copyrighted Goods. International Journal of Law and Information Technology. 2007, Vol. 15, s. 54-89.

279 Podobně KHONG W.K., Denis. Orphan Works, Abandonware and the Missing Market for Copyrighted Goods. International Journal of Law and Information Technology. 2007, Vol. 15, s. 54-89.

92

důvodem je zde nedostatek vůle, který vychází z přirozené tržní snahy o dosažení ekonomické

výhodnosti. Jelikož důvody této snahy mohou být různé, je potřebné je zohlednit odlišně.

V případě obchodně nedostupných děl není pro nositele nadále ekonomicky výhodné

dostupnost díla zajišťovat. Konkrétní důvody takového rozhodnutí mohou být různé, avšak za

obecný důvod lze pokládat převýšení nákladů nad ziskem. Ukončením dostupnosti díla ovšem

nekončí poptávka po díle. Je možné předpokládat, že kdyby dostupnost díla zajistila jiná

osoba, odlišná od nositele práv, nijak by to neovlivnilo poptávku po ostatních dílech nositele.

Proto, pokud by byla dostupnost díla zajištěna jinou osobou, ekonomická ztráta pro nositele

práv by byla minimální. Avšak nežli zasáhnout do ekonomické sféry nositele práv, je třeba

upřednostnit řešení spočívající ve vytvoření sekundárního trhu, v rámci něhož by bylo dílo

dostupné. Muselo by se tak ovšem stát se souhlasem nositele práv. Pokud by vytvoření

sekundárního trhu nebylo možné dosáhnout nebo by sekundární trh nebyl způsobilý uspokojit

dostupnost díla, teprve poté je možné zvážit možnosti zajištění dostupnosti i bez souhlasu

nositele práv.280

U strategicky nedostupných děl dochází k rozšíření a dostupnosti vylepšené verze díla,

v důsledku čehož však zaniká dostupnost díla původního. Pokud náklady na vytvoření díla a

jeho nabídku jsou u nového i původního díla stejné, není důvodu nadále nabízet dílo původní,

a to i z důvodu, že nabízet původní a novější dílo zároveň s sebou nese zvýšené náklady.

Proto nositel učiní z původního díla dílo nedostupné, aby podpořil zájem o dílo novější.

Někteří nositelé dokonce i záměrně brání vytvoření sekundárního trhu s původním dílem např.

úmyslným zničením skladových zásob či zpětnou koupí rozmnoženin díla. Někdy může

neustálé vylepšování stávajícího díla souviset s vytvářením překážky pro vstup nových

soutěžitelů na trh, jindy může být důvodem plynoucí prospěch z uživatelů, kteří jsou nuceni

držet krok s nejnovější verzí. Strategicky nedostupná díla nemají prakticky žádnou relevanci

pro běžné uživatele, neboť je dostupné nejnovější dílo, které koneckonců většina z nich žádá.

Ovšem ti, pro které mají strategicky nedostupná díla velký význam, jsou skupiny uživatelů,

do kterých lze zařadit nejrůznější výzkumníky, badatele či třeba historiky (dále jen specifičtí

uživatelé), pro které je dostupnost nikoli nejnovějších děl důležitá k jejich činnosti.

Z ekonomického pohledu je nutné pro strategicky nedostupná díla nalézt takové řešení, které

bude mít minimální dopad na poptávku po ostatních dílech nositele práv, tzn., že nijak

neovlivní nabídku a poptávku po novějším díle. Hlavním požadavkem takového řešení proto

musí být rozlišení mezi běžným a specifickým uživatelem. Pokud by osoba odlišná od 280 Tamtéž.

93

nositele práv dokázala tyto skupiny od sebe rozlišit, pak by mohla dostupnost díla zajistit i

bez souhlasu nositele práv (po nutných právních změnách), tzn., došlo by k uspokojení pouze

specifického uživatele. Jedním z pomocníků, jak od sebe odlišit běžného a specifického

uživatele je uběhlá doba, po které přetrvá zájem o strategicky nedostupné dílo pouze

specifickému uživateli. 281 Např. někteří výrobci softwaru, pokud umožňují volné stažení pět

či deset let starého software, přesně vycházejí z výše uvedené ekonomické analýzy a

dobrovolně brání vzniku strategicky nedostupných děl.

Konečně posledním typem nedostupných děl jsou díla dočasně nedostupná, u kterých

dochází k nedostupnosti pouze na určitou krátkou dobu, tedy dočasně. Důvodem dočasné

nedostupnosti je obchodní záměr nositele práv přerušit na určitou dobu dostupnost a poté ji

opět obnovit. Výsledný ekonomický efekt takového jednání může být pro nositele dvojí.

Buďto dostupnost díla přeruší, aby ušetřil náklady spojené s nabídkou takového díla, a v tom

případě zpravidla předpokládá, že poptávku po díle, u něhož dojde k přerušení dostupnosti,

nahradí v mezidobí poptávka po jiném díle. Druhou možností je kromě ušetření nákladů na

nabídce i záměr vyvolat vyšší poptávku po dočasně nedostupném díle. Některá díla mohou

být pro dočasnou nedostupnost vhodnější nežli jiná, čemuž odpovídá to, že dočasná

nedostupnost díla nemusí být pro uživatele zásadní u těch děl, u kterých lze snadno nalézt

jejich náhradu. Podobně jako u děl strategicky nedostupných lze i u děl dočasně nedostupných

rozlišit dvě skupiny uživatelů, pro které má dočasná nedostupnost odlišný význam. Lze je

označit časově citlivé uživatelé a časově imunní uživatelé. Rozdíl mezi nimi spočívá v tom, že

pro časově imunní uživatele je bezvýznamné, zda dílo mohou užívat nyní či později, naopak

pro časově citlivé uživatele je tato skutečnost významná. Řešení by proto mělo zajistit

dostupnost pouze pro časově citlivé uživatele. Nicméně takové řešení se potýká hned se

dvěma problémy. Prvním z nich je, jak rozlišit obě skupiny uživatelů a zda má vůbec takové

rozlišování nějaký smysl při existenci druhého problému, kterým je praktická nemožnost

nalezení ekonomicky adekvátního řešení pro dočasně nedostupná díla.282 Pokud je

východiskem skutečnost, že je záměrem nositele práv vyvolat dočasnou nedostupnost díla na

trhu, pak jakákoli nabídka dočasně nedostupného díla vždy povede k ekonomické ztrátě

nositele, ať již nabídku učiní sám nositel či osoba od něj odlišná, ať již se souhlasem nositele

či bez něj. I vytvoření sekundárního trhu v tomto případě povede vždy k zásahu do

ekonomické sféry nositele v podobě ekonomické ztráty. Pokud by k vytvoření nabídky

281 Tamtéž.282 Tamtéž.

94

dočasně nedostupného díla přeci jen došlo, bylo by vždy nutné ušlý zisk nositele nahradit, což

lze komplikovaně provést a zajistit, resp. pouze s neúměrně vysokými náklady. Může být

proto věcí diskuze, zda vůbec a případně jakým způsobem otázku dočasně nedostupných děl

jakkoli řešit.

Z ekonomické analýzy vyplývá závěr, že umožnit užití díla zájemci je ekonomicky

důvodné u děl osiřelých i nedostupných. Umožnit užití díla zájemci bezúplatně je ekonomicky

důvodné v případě osiřelých děl, obchodně nedostupných děl a strategicky nedostupných děl.

Naopak v případě dočasně nedostupných děl je tak možné pouze a vždy za náhradu (tj.

úplatně).

ČÁST II – PRÁVNÍ ÚPRAVA OSIŘELÝCH DĚL

1 Úvodem o právní úpravě osiřelých děl

ředchozí částí jsme uzavřeli obecný výklad týkající se osiřelých děl. Nyní nastal čas

přistoupit k podrobnější analýze jednotlivých modelů řešení pro osiřelá díla.

Problematiku osiřelých děl je nutné k dosažení jejího zdárného řešení vnímat ve

dvou rovinách, a sice v jejím užším a širším smyslu, což odpovídá potřebě takového modelu

řešení, který povede k uspokojení jak zájmů veřejně přístupných institucí, tak jednotlivců.

P95

V užším smyslu se jedná o nemožnost dohledat nositele práv. Ve smyslu širším se jedná o

neúměrnou zátěž veřejně přístupných institucí, které musí sami na svůj náklad ke každému

dílu zvlášť určovat status díla (předmětu ochrany). A právě problematika osiřelých děl v jejím

širším smyslu tvoří onu překážku hromadné digitalizaci autorských děl a jiných předmětů

ochrany, s čímž je v příčinné souvislosti i nemožnost vytvoření digitální knihovny Europeana

apod., neboť důsledné vyhledávání nositelů práv ke každému dílu zvlášť je pro veřejně

přístupné instituce neúměrně nákladné. Existuje názor, že veřejně přístupné instituce nemají

dostatek zkušeností čelit autorskoprávním překážkám při své činnosti, neboť se doposud

nemusely příliš zabývat problematikou autorského práva ani tím, kdo je nositelem práv,

protože se v přímých právních vztazích s nositeli práv příliš často neocitají.283 Vzhledem

k tomu, že většina dosavadní běžné činnosti veřejně přístupných institucí jako je typicky např.

půjčování originálu nebo rozmnoženin autorských děl a jiných předmětů ochrany uživatelům

je součástí povinně kolektivně spravovaných práv,284 a proto se veřejně přístupné instituce

relativně vzácně ocitají v přímém smluvním vztahu či jeho potřebě s nositelem práv, lze

považovat uvedený názor za správný.

Evropský zákonodárce proto z výše popsaných důvodů projevil vážný zájem

překážku hromadné digitalizace a vytvoření digitální knihovny (tzn. problematiku osiřelých

děl v širším smyslu) odstranit. Bohužel se však zaměřil pouze na problematiku v užším

smyslu a výsledná směrnice o osiřelých dílech proto nepovede k usnadnění hromadné

digitalizace a vytvoření digitální knihovny.

Obecně vzato, známé modely řešení pro osiřelá díla mohou být založené buď na

zákonné licenci, smluvní licenci a nucené licenci. Některá řešení se však tomuto třídění

vymakají a nezbývá než je vyčlenit samostatně. Na zákonné licenci je založeno řešení dle

směrnice o osiřelých dílech. Jelikož směrnice o osiřelých dílech je harmonizační směrnicí,

bude řešení v podobě zákonné licence (zákonné výjimky) zavedeno ve všech členských

státech EU bezvýjimečně.285 Na základě smluvní licence je založeno současné řešení

v severských zemích, které využívají rozšířené kolektivní správy (podobně již dnes také v ČR,

ale pro velice omezený okruh způsobů užití i druhy předmětů ochrany). Na základě smluvní

licence by měla být založena i předpokládaná nová česká právní úprava, neboť využije

znalostí a zkušeností kolektivních správců, kteří budou moci uzavřít se zájemcem o užití

283 RINGNALDA, Allard. Orphan Works, Mass Rights Clearance, and Online Libraries: The Flaws of the Draft Oprhan Works Directive and Extended Collective Licensing as a Solution. 16 s.

284 Viz § 96 odst. 6 ve spojení s § 37 odst. 2 AutZ.285 Jedná se ovšem o řešení nedostatečné (viz předchozí kapitoly).

96

osiřelého díla licenční smlouvu (tj. tzv. mechanismus udělení licence kolektivním správcem).

Nucené licence využívají v Kanadě, Maďarsku či Japonsku, ve kterých licenci k užití

osiřelého díla uděluje příslušný orgán veřejné správy. Řešení založené na nucené licenci může

také spočívat v tom, že namísto orgánu veřejné správy udělí licenci soud. Není nám však

známo, že by této varianty bylo v některém státě využíváno, ačkoli to nelze vyloučit. Řešení,

která nelze do výše uvedených kategorií zařadit mohou spočívat např. na omezení

odpovědnosti za neoprávněné užití díla, které bylo představeno v zamítnutých návrzích

zákonů o osiřelých dílech v USA, lze sem řadit také právně sporný projekt Google Books, či

řešení založené na soudem ustanoveném opatrovníku.

Jiné dělení se nabízí z pohledu, zda řešení předcházejí vzniku osiřelých děl či

napravují až vzniklý stav. O některých řešeních, která vzniku osiřelých děl předcházejí, jsme

se v krátkosti zmínili v první části práce, neboť do těchto řešení patří vytvoření registrů

osiřelých děl či podpora užívání veřejných licencí. Těmto řešením se však již v této části

práce věnovat nebudeme.

V následujících kapitolách se podrobněji seznámíme se zákonnou licencí dle směrnice

o osiřelých dílech, zákonnou licencí, udělováním licence kolektivními správci a rozšířenou

kolektivní správou v předpokládané české právní úpravě, omezením odpovědnosti v

zamítnutých návrzích zákonů o osiřelých dílech v USA, soukromoprávní iniciativou řešení

Google Books, rozšířenou kolektivní správou v severských zemích, nucenou licencí

v Kanadě, Maďarsku a Japonsku procesním řešením soudem ustanoveného opatrovníka a

zákonem o osiřelých dílech ve Spojeném království.

97

2 Zákonná licence dle směrnice o osiřelých dílech

Cílem směrnice o osiřelých dílech je harmonizovat národní úpravy autorského práva

v členských státech EU za účelem umožnění některých povolených způsobů užití osiřelých

děl. Směrnice stanoví, že k dosažení tohoto cíle členské státy EU ve svých národních

úpravách stanoví výjimku nebo omezení práva na rozmnožování a práva na zpřístupnění díla

veřejnosti. Směrnice o osiřelých dílech stanoví společnou unijní definici osiřelého díla,

pravidla provádění důsledného vyhledávání nositelů práv, vzájemné uznávání statusu

osiřelého díla mezi členskými státy EU a pravidla pro ukončení statusu osiřelého díla.

Směrnice o osiřelých dílech je ve srovnání s návrhy zákonů v USA co do okruhu osob,

způsobů užití i děl (předmětů ochrany) velice úzce vymezená. Zavádí zákonnou licenci ve

prospěch knihoven, muzeí a dalších kulturních a vzdělávacích institucí a veřejnoprávních

vysílatelů.

98

Směrnicí o osiřelých dílech zůstávají nedotčena stávající vnitrostátní pravidla, ať již

existující či v budoucnu zavedená, členských států EU, která upravují správu práv např.

rozšířenou kolektivní správu, právní domněnky zastoupení či převodu práv nebo podobná

pravidla či jejich kombinace, včetně pravidel týkajících se hromadné digitalizace.286 Tohoto

ustanovení mohou jednotlivé členské státy využít pro další (rozsahem širší) řešení

problematiky osiřelých děl (kromě zavedení zákonné licence). Tímto může dojít k vyřešení

problematiky osiřelých děl ve vztahu k zájemcům o užití osiřelých děl z řad jednotlivců (širší

veřejnosti), stejně tak jako k využití rozšířené kolektivní správy ve prospěch veřejně

přístupných institucí tak, aby mohli využívat potencionálu digitálních technologií, což jim

v současnosti účinná právní úprava mnohdy ne zcela umožňuje.287

2.1 Potřebnost evropského řešení pro osiřelá díla v souvislostech

Je pravděpodobné, že plán zhotovit digitální rozmnoženiny osiřelých děl a jejich

zpřístupnění on-line obchodní společnost Google Inc. vyvolal obavu z dosud nikterak

neřešené otázky osiřelých děl v EU.

Společnost Google Inc. oznámila svůj záměr skenovat knihy nacházející se

v knihovnách po celém světě a jejich následné zpřístupnění uživatelům on-line v prosinci roku

2004. Již v červnu roku 2006 francouzské nakladatelství La Martinière spolu se svou dceřinou

společností Éditions du Seuil podaly žalobu proti společnost Google Inc. V prosinci roku

2009 prvostupňový francouzský soud přikázal společnosti Google Inc. zastavit skenování

knih vydaných ve Francii z důvodu porušování autorských práv. Po Francii byla společnost

Google Inc. zažalována i v Německu, ovšem zde soud dospěl k závěru, že úryvky děl, které

společnost Google Inc. skenuje, autorská práva neporušuje.288 Nicméně francouzská zkušenost

dala jasně najevo, že společnost Google Inc. může být žalována jednotlivými žalobci a naděje

na úspěch v případném autorskoprávním sporu není nereálná.

286 Viz čl. 1 odst. 5 a recital č. 24 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/28/EU ze dne 25. října 2012 o některých povolených způsobech užití osiřelých děl.

287 Srov. Důvodová zpráva k návrhu zákona o osiřelých dílech (ke dni 11.1.2013).288 REMUS, Titiriga. Digital Libraries and the Challenge of Orphan Books: Google's Books Settlement and the

European Counterpart. 1-13 s.99

V květnu roku 2009 členské státy EU v obavě z poškození vydavatelského průmyslu

požádaly Evropskou komisi o prošetření hospodářských důsledků projektu Google Books.

Během té doby již probíhala řízení o skupinových žalobách proti společnosti Google Inc.

v USA, jejichž výsledkem byla v listopadu 2008 soudem předběžně schválená dohoda o smíru

a v listopadu 2009 soudem předběžně schválená doplněná dohoda o smíru,289 z něhož již byla

v důsledku stížností Německa a Francie vyloučena díla zveřejněná na území EU (kromě

Spojeného království). Jelikož účinky doplněné dohody o smíru by se v důsledku

skupinových žalob vztahovaly i na případné další budoucí žalobce v téže věci (neurčitý okruh

osob),290 kdy společnost Google Inc. dle doplněné dohody o smíru byla povinna platit licenční

poplatky za každé užité dílo, které by byly dále přerozdělovány mezi jednotlivé nositele práv,

a evropské země nebyly zahrnuty do této dohody o smíru se společností Google Inc., nezbylo

evropským zemím jiné možnosti, nežli najít své vlastní „evropské řešení“ pro osiřelá díla.291

EU s ohledem na dění v USA důvodně očekávala, že bude nutné přijít s vlastním

řešením nejen pro osiřelá díla ale i hromadnou digitalizaci autorských děl a jiných předmětů

ochrany. Již od roku 2005 proto podnikala dílčí kroky vedoucí v závěru k přijetí směrnice o

osiřelých dílech, ke kterému došlo poměrně nedávno dne 27.10.2012. Mezi tyto dílčí kroky

patří zejména závěrečná zpráva skupiny odborníků na vysoké úrovni292 a doporučení

2006/585/ES ze dne 24. srpna 2006 o digitalizaci kulturního materiálu a jeho dostupnosti on-

line a o uchovávání digitálních záznamů.293 K dosažení shody o možnostech a nutnosti

společného řešení přispěly i Memorandum o porozumění o klíčových principech pro

digitalizaci a zpřístupňování děl nedostupných na trhu,294 zpráva organizací Strategic Content

Alliance a Collections Trust pod názvem „In from the Cold“,295 zelená kniha Evropské komise

Autorské právo ve znalostní ekonomice296 a také četná veřejná slyšení, konzultací či diskuse

se zúčastněnými stranami. 289 Tzv. Amended Google Books Settlement.290 Srov. § 23 FRCP a 28 U.S.C. § 1332(d)291 REMUS, Titiriga. Digital Libraries and the Challenge of Orphan Books: Google's Books Settlement and the

European Counterpart. 1-13 s.292 i2010: Digital Libraries High Level Expert Group – Copyright Subgroup, Final Report on Digital

Preservation, Orphan Works, and Out-of-Print Works, červen 2008, Dostupné z: http://ec.europa.eu/information_society/activities/digital_libraries/doc/hleg/reports/copyright/copyright_subgroup_final_report_26508-clean171.pdf

293 Doporučení 2006/585/ES ze dne 24. srpna 2006 o digitalizaci kulturního materiálu a jeho dostupnosti on-line a o uchovávání digitálních záznamů, CELEX 32006H0585.

294 Memorandum of Understanding on Diligent Search Guidelines for Orphan Works. Brusel, září 2011. Dostupné z: http://ec.europa.eu/information_society/activities/digital_libraries/doc/hleg/orphan/mou.pdf. Memorandum bylo uzavřené mezi zástupci knihoven, nakladatelů, autorů a kolektivních správců práv.

295 JISC COLLECTION TRUST. In from the Cold: An assessment of the scope of "Orphan Works" and its impact on the delivery of services to the public. 2009, 58 s.

296 Zelená kniha – autorské právo ve znalostní ekonomice, KOM(2008) 466, červenec 2008, 17 s.100

Vzhledem k tomu, že členské státy EU, kromě Spojeného království, které však svého

času nebylo vyloučeno z doplněné dohody o smíru se společností Google Inc., ve svých

právních řádech neupravují skupinové žaloby, řešení nalezená v USA nebylo možné v rámci

EU převzít. Jedinou možností proto bylo zvolit normativní řešení cestou přijetí směrnice o

osiřelých dílech.

Komunitární autorské právo není jednotné, jsou pro něj typické teritoriální odlišnosti,

neboť obecně je autorské právo ovládáno principem teritoriality. Komunitární autorské právo

je proto, zjednodušeně řečeno, složeno z 27 odlišných samostatných autorskoprávních úprav,

které mnohdy odlišuje nejen samotný normativní systém ale i odlišná právní kultura. Je sice

skutečností, že autorské právo všech členských států EU se řídí společnými mezinárodními a

evropskými pravidly autorského práva, avšak tyto nic nemění na tom, že posuzování právního

jednání, kterým došlo ke zpřístupnění díla, se řídí nikoli právem státu, kde ke zpřístupnění

díla došlo, ale kde je dílo přístupné (místo přijetí). Uživatel osiřelého díla, který by jej

zpřístupnil on-line na internetu, by proto musel jen v rámci EU vyhovět 27 národním

úpravám. EU tak na rozdíl od USA, kde autorské právo spadá do působnosti federace, která

jej může přímo regulovat, takovou pravomoc nemá, neboť se jedná o soukromoprávní otázku

spadající do působnosti jednotlivých členských států EU.

Aby EU mohla v oblasti duševního vlastnictví měřit své síly s USA, které

problematiku osiřelých děl a hromadné digitalizace mohly297 vyřešit soudním schválením

doplněné dohody o smíru se společností Google Inc.,298 bylo nezbytné, aby každý ze

členských států zavedl normativní systém regulace osiřelých děl, čehož nebylo dosaženo

doporučením 2006/585/ES, a který by byl v principu ve všech členských státech stejný. Toho

bylo dosaženo přijetím směrnice o osiřelých dílech založené na zákonné licenci, definici

osiřelého díla, důsledného vyhledávání a vzájemného uznávání statusu osiřelého díla mezi

členskými státy EU. Zvláště pak poslední z pomyslných pilířů směrnice o osiřelých dílech je

z hlediska jejího účelu klíčový, třebaže jde v oblasti komunitárního autorského práva o

novinku.

Za legislativně-technický důvod přijetí směrnice o osiřelých dílech lze pokládat

potřebu rozšíření taxativního výčtu výjimek a omezení práva na rozmnožování a práva na

zpřístupňování díla veřejnosti obsažený v čl. 5 informační směrnice, který by jinak členským

státům bránil v přijetí právní úpravy osiřelých děl založené na výjimce a omezení práva 297 Očekávalo se, že se tak stane a že doplněná dohoda o smíru bude schválena.298 Doplněná dohoda o smíru byla nakonec soudem dne 22. března 2011 zamítnuta.

101

autorského. Někteří proto před přijetím směrnice o osiřelých dílech důvodně pochybovali

vůbec o možnosti národního řešení problematiky osiřelých děl pomocí zákonné licence, a to

jednak z důvodu souladu takové právní úpravy s čl. 5 informační směrnice, ale i jejího čl. 5

odst. 5 upravující tříkrokový test.299

2.2 Obsah směrnice o osiřelých dílech

Skupina odborníků na vysoké úrovni ve své závěrečné zprávě uvádí, že evropská

právní úprava osiřelých děl, ať již přijata v jakékoli podobě, musí být založena na

následujících čtyřech východiscích:

„Uživatel si přeje v dobré víře užít dílo, jehož autorskoprávní status je nejasný,

snaha určit a nalézt nositele práv byla provedena s náležitou pečlivostí,

uživatel si přeje užít díla jasně vymezeným způsobem,

uživatel je povinný získat povolení před užitím osiřelého díla…“300

Evropská komise na základě těchto východisek zpracovala směrnici o osiřelých dílech,

jejíž konkrétní obsah nyní podrobíme analýze.

První článek směrnice o osiřelých dílech vymezuje okruh oprávněných osob, okruh

děl a účel užití. Osoby oprávněné využít výjimku z autorskoprávní ochrany, a tím užít

osiřelého díla, jsou jmenovitě veřejně přístupné knihovny, vzdělávací zařízení, muzea,

archivy, instituce pečující o filmové nebo zvukové dědictví a veřejnoprávní vysílací

organizace, které jsou usazeny v členských státech EU. Účel užití směrnice omezuje pouze na

užití ve veřejném zájmu. Okruh dotčených děl je omezen na díla a zvukové záznamy

obsažené ve sbírkách konkrétní oprávněné osoby, a dále na díla a jiné předměty ochrany

vložené či začleněné do díla nebo zvukového záznamu nebo tvořící nedílnou součást

takových děl nebo zvukových záznamů. Směrnice se tedy zásadně netýká komerčního užití či

299 Viz HUGENHOLTZ, P.Bernt a Gompel STEF. The Orphan Works Problem: The Copyright Conundrum of Digitizing Large-Scale Audiovisual Archives, and How to Solve It. Institute for Information Law Research Paper No. 2012-10. 2012, 1 – 11 s.

300 i2010: Digital Libraries High Level Expert Group – Copyright Subgroup, Final Report on Digital Preservation, Orphan Works, and Out-of-Print Works, červen 2008, Dostupné z: http://ec.europa.eu/information_society/activities/digital_libraries/doc/hleg/reports/copyright/copyright_subgroup_final_report_26508-clean171.pdf. Stejná kritéria jsou zmíněna i v Memorandu o porozumění viz Memorandum of Understanding on Diligent Search Guidelines for Orphan Works. Brusel, září 2011. Dostupné z: http://ec.europa.eu/information_society/activities/digital_libraries/doc/hleg/orphan/mou.pdf.

102

licencování osiřelých děl a užití díla umožňuje pouze vymezeným veřejně přístupným

institucím. Rozhodným kritériem pro určení toho, zdali je daná osoba oprávněnou dle

směrnice či nikoli, nikterak nesouvisí s tím, zdali jde o osobu práva veřejného či soukromého,

ale zdali je veřejně přístupná či nikoli. Dle našeho názoru jde však o částečnou kontradikci

se stanoveným účelem užití ve veřejném zájmu. Je nepochybné, že projekty digitalizace

někdy nemohou vzniknout bez podpory obchodních partnerů. Znění směrnice o osiřelých

dílech proto vyvolává pochybnost, zda např. soukromý archiv financovaný obchodní

korporací, sice veřejnosti přístupný, je oprávněnou osobou či nikoli.

Směrnice umožňuje užít pouze díla poprvé vydána nebo odvysílaná v členském státě

EU, sekundárně se pak musí jednat o některý z výše uvedených druhů děl. Směrnice

nezařadila do okruhu děl díla výtvarného umění, jako jsou např. fotografie, u kterých je

dohledání nositelů práv nejobtížnější. Díla výtvarného umění však mohou být zahrnuta do

okruhu působnosti směrnice, pokud jsou součástí jiného díla v tištěné podobě, které do

okruhu působnosti směrnice spadá. Ovšem samotné dílo výtvarného umění nikoli. Směrnice

rovněž nezahrnula do okruhu děl díla nezveřejněná, ačkoli by tomu tak být nemuselo,

nicméně lze rozumět důvodům, které k tomuto vedly (viz kapitola 4.3.1).

Druhý článek směrnice o osiřelých dílech obsahuje definici osiřelých děl. Osiřelým

dílem se rozumí dílo nebo zvukový záznam, není-li určen žádný nositel práv k takovému dílu

či zvukovému záznamu, nebo, i když jsou jeden či více nositelů práv určení, žádný není

nalezen navzdory důslednému vyhledávání nositelů práv. Ve druhém odstavci je pak řešena

situace částečně osiřelého díla, kdy nelze dohledat některého či některé z více nositelů práv.

Směrnice pro takový případ stanoví, že užít díla lze v případě, že nositelé práv, kteří byli

určení a nalezeni, udělili ve vztahu k právům, jejichž jsou nositeli, svolení oprávněným

osobám (veřejně přístupným institucím). Uvedené znamená, že směrnice nepřipouští

částečnou osiřelost díla. Ačkoli lze rozumět smyslu nezavádět částečnou osiřelost díla

z důvodu ochrany zájmů těch nositelů práv, které se podařilo dohledat, mohly by vzniknout

nežádoucí situace, kdy se některého z více nositelů dohledat nepodaří, ostatní nositelé udělí

licenci k užití díla, avšak následně nedohledatelný nositel práv vznese proti uživateli díla

nároky vzniklé z porušení autorských práv. Nezavedení částečné osiřelosti tedy znamená

v popsaném případě právní nejistotu pro oprávněné osoby.301

301 Podobně k tomu viz MAX PLANCK INSTITUTE FOR INTELLECTUAL PROPERTY AND COMPETITION LAW. Comments of the Max Planck Institute for Intellectual Property and Competition Law on the Commission Proposal for a Directive on Certain Permitted Uses of Orphan Works [Max Planck Institute for Intellectual Property Law]. Max Planck Institute for Intellectual Property and Competition Law

103

Třetí článek směrnice o osiřelých dílech vymezuje stupeň důsledného vyhledávání,

které musí oprávněné osoby provést před užitím každého díla. Článek také odkazuje na

přílohu směrnice, ve které je uvedený relevantní seznam zdrojů pro důsledné vyhledávání,

který však může zahrnovat i zdroje jiné v závislosti na odlišnostech zdrojů v jednotlivých

členských státech a jejich konzultaci s nositeli práv a uživateli. Třetí článek směrnice také

stanoví, že pokud bylo dílo poprvé vydané na území některého z členských států EU,

důsledné vyhledávání stačí provést pouze v tomto členském státě. Dále je stanovena

povinnost členským státům zajistit, aby oprávněné osoby uchovávaly záznamy o svém

důsledném vyhledávání a tyto informace poskytovaly příslušným vnitrostátním orgánům.

S tím souvisí i povinnost členských států zajistit, aby tyto informace byly zaznamenávány

v jediné veřejně přístupné on-line databázi, kterou zřídí a spravuje Úřad pro harmonizaci na

vnitřním trhu, kterému budou členské státy tyto informace předávat. Status osiřelého díla lze

tedy získat pouze, pokud bylo provedeno důsledné vyhledávání a nositele práv nelze dohledat

(určit, nalézt). Směrnice tímto zavádí pro oprávněné osoby (veřejně přístupné instituce)

vysoce technicky a potencionálně i finančně náročný proces určování statusu osiřelého díla,

neboť důsledné vyhledávání musí oprávněná osoba provádět ke každému dílu zvlášť.

Směrnice takto řeší pouze výše popsaný problém osiřelých děl v užším smyslu, ale nikoli ve

smyslu širším, který se týká hromadné digitalizace autorských děl a jiných předmětů ochrany.

Bude-li chtít veřejně přístupná instituce provést digitalizaci u všech děl ze svého fondu, ke

každému dílu, u kterého nebude jistý status díla, bude povinna provést důsledné vyhledávání

jednotlivě. Směrnice rovněž snad až příliš spoléhá na spolupráci kolektivních správců

v členských státech EU při provádění důsledného vyhledávání z příslušných zdrojů.

V neposlední řadě směrnice jakoby chtěla zjednodušit proces důsledného vyhledávání

uvedením relevantního seznamu zdrojů, což sice konkretizuje proces důsledného vyhledávání,

ovšem užití osiřelých děl oprávněnými osobami (veřejně přístupnými institucemi) to nijak

nezjednodušuje. Směrnice pokud již vymezuje seznam relevantních zdrojů, mohla také

stanovit pravidla pro postup v případě, kdy dojde k určení nositele práv, ale nelze jej pouze

nalézt. Evropská komise sice byla při tvorbě směrnice o osiřelých dílech vedena ušlechtilým

cílem usnadnit hromadnou digitalizaci, aby uživatelé měli přístup k dílům, který by jinak

neměli. Nicméně proces důsledného vyhledávání jakkoli dobře řeší samotnou problematiku

nedohledatelnosti nositelů práv, se pro hromadnou digitalizaci veřejně přístupnými

institucemi míjí účinkem. Nelze však mít nic proti, že řešení ve směrnici o osiřelých dílech

obsahuje kritérium důsledného vyhledávání, neboť toto kritérium je pro legitimitu zákonné Research Paper Series, 10 s.

104

licence vpravdě nezbytné (viz kapitola 4.3.1), lze však rozporovat vhodnost řešení založené

na zákonné licenci vůbec.

Proces důsledného vyhledávání lze dle směrnice o osiřelých dílech popsat ve čtyřech

krocích následovně:

1. Důsledné vyhledávání musí být provedeno pro každé osiřelé dílo vyhledáváním ve

zdrojích příslušných pro předmětný druh díla.

2. Příslušné zdroje pro vyhledávání nositelů jsou určeny podle druhu díla v každém

členském státě dle konzultace s nositeli práv a uživateli, minimální rozsah zdrojů je

vymezen v příloze směrnice.

3. Důsledné vyhledávání je nutné provést pouze jednou u díla poprvé vydaného nebo

odvysílaného na území členského státu EU, a to v tom členském státě, kde k této

skutečnosti došlo.302

4. Oprávněné osoby jsou povinny uchovávat záznamy o důsledném vyhledávání.

Čtvrtý článek směrnice o osiřelých dílech zavádí pravidlo vzájemného uznávání

statusu osiřelého díla. Děje se tak na základě vyvratitelné právní domněnky, která stanoví, že

pokud se dílo považuje za osiřelé v jednom členském státě EU, je považované za osiřelé ve

všech členských státech a ve všech členských státech může dojít k jeho užití oprávněnou

osobou. Smyslem této domněnky je vyloučit nutnost provádění důsledného vyhledávání ve

všech členských státech a zároveň vyloučit povinnost oprávněné osoby splňovat odlišné

požadavky důsledného vyhledávání v odlišných členských státech. Pravidlo vzájemného

uznávání je v mezinárodním i komunitárním autorském právu dosud neznámou novinkou

inspirovanou harmonizací v jiných právních oblastech než je oblast autorského práva.303

Autorskému právu jsou vlastní jiné režimy, jako je zejména národní režim nebo jinak též

asimilační režim,304 což znamená, že autorskoprávní ochrana se neodvolává na zahraniční

právní úpravu, ale řídí se právem státu, kde dochází k užívání díla a jehož právní ochrana je

302 Z toho platí pouze výjimka pro díla kinematografická nebo audiovizuální, jejichž výrobce má sídlo nebo obvyklé bydliště v členském státě, kdy se důsledné vyhledávání provádí v členském státě jeho sídla nebo obvyklého bydliště.

303 Např. harmonizace procesního práva trestního, obecného soukromého práva304 Tzn. přizpůsobení práv cizinců právům vlastních občanů, srov. čl. 5 RÚB, čl. 9 TRIPS, čl. 1 odst. 4 WCT.

Např. V. TÝČ k tomu uvádí: „znamená, že zahraniční subjekt může v daném státě získat ochranu svých práv k duševnímu vlastnictví na jeho území, a že zároveň nebude diskriminován ve vztahu k subjektům domácím. Znamená tedy, že na příklad ochrana průmyslového nebo autorského práva cizince může být odepřena pouze ze stejných důvodů jako vlastnímu příslušníkovi.“ Viz TÝČ, Vladimír. Mezinárodní aspekty ochrany průmyslových a autorských práv: Text ke studiu předmětu Ochrana duševního vlastnictví v mezinárodním a evropském měřítku [dostupné z Informačního systému Masarykovy univerzity]. s. 6.

105

proto požadována. Díla vytvořená v zahraničí tak požívají stejné ochrany jako díla vytvořená

na území státu, který poskytuje ochranu. Nicméně nelze očekávat, že by pravidlo vzájemného

uznávání přineslo zmatek do mezinárodního či komunitárního autorského práva. Vychází

z účelu minimální míry harmonizace s respektem k národním právním úpravám členských

států EU, ovšem spolu s požadavkem vzájemné slučitelnosti národních úprav. Pravidlo

vzájemného uznávání statusu osiřelých děl lze pokládat za jeden z nejdůležitějších pilířů

směrnice o osiřelých dílech, bez něhož by evropské řešení problematiky osiřelých děl ztrácelo

základní význam. Pravidlo ovšem mělo a mohlo taktéž zavést vzájemné uznávání

oprávněného užití, tzn., že užití díla dle směrnice v jednom členském státě by bylo

považováno za oprávněné i ve všech ostatních. Skutečnost, že k tomuto nedošlo, pravidlo

vzájemného uznávání do velké míry omezuje, což v souvislosti usnadněním hromadné

digitalizace a zpřístupněním děl on-line na internetu se může jevit přinejmenším jako

neefektivní. Oprávněné osoby tak sice nebudou muset provádět důsledné vyhledávání, pokud

již bylo v jiném členském státě provedeno, ovšem pokud dojde ke zpřístupnění díla v jiném

členském státě, budou se pravidla takového zpřístupnění řídit principem teritoriality.

Pátý článek směrnice o osiřelých dílech upravuje konec statusu osiřelého díla. Stanoví

povinnost členských státům zajistit, aby nositel práv měl kdykoli možnost ukončit status

osiřelého díla, pokud jde o jeho práva.

Šestý článek směrnice o osiřelých dílech upravuje, v jaké podobě lze směrnici na

vnitrostátní úrovni provést. Má se tak stát stanovením výjimky nebo omezení práva na

rozmnožování a práva na zpřístupnění díla veřejnosti podle čl. 2 a 3 informační směrnice,

čímž se doplňuje dosavadní výčet výjimek a omezení stanovený v čl. 5 informační směrnice.

Není však zcela jasné, jakým způsobem ovlivní zavedení výjimky nebo omezení stávající

právní úpravu osiřelých děl v některých členských státech EU, které ještě před přijetím

směrnice zavedly řešení v jiných podobách.305 Jedná se zejména o severské země, které

založili řešení problematiky osiřelých děl na rozšířené kolektivní správě a Maďarsko, které

přijalo řešení v podobě udělení licence Úřadem duševního vlastnictví. Otázka souladnosti

přitom vzniká nejen v souvislosti s tím, že směrnice žádá přijetí právní úpravy v podobě

výjimky či omezení, ale také v souvislosti s čl. 3 směrnice, který stanoví pravidla důsledného

305 Podobně k tomu viz MAX PLANCK INSTITUTE FOR INTELLECTUAL PROPERTY AND COMPETITION LAW. Comments of the Max Planck Institute for Intellectual Property and Competition Law on the Commission Proposal for a Directive on Certain Permitted Uses of Orphan Works [Max Planck Institute for Intellectual Property Law]. Max Planck Institute for Intellectual Property and Competition Law Research Paper Series, 10 s.

106

vyhledávání a čl. 4, který stanoví vzájemné uznávání statusu osiřelého díla. Zejména proces

důsledného vyhledávání je významným specifikem, které odlišuje podstatu řešení obsaženého

ve směrnici o osiřelých dílech od jiných možných modelů řešení.

Dále šestý článek směrnice o osiřelých dílech vymezuje okruh způsobů užití osiřelých

děl, kterými jsou pouze rozmnožování díla ve smyslu čl. 2 informační směrnice a zpřístupnění

osiřelého díla veřejnosti dle čl. 3 informační směrnice pro účely digitalizace, zpřístupnění,

katalogizace, uchování nebo restaurování. Je zde opět zdůrazněn účel užití pouze ve veřejném

zájmu. Dle směrnice se má na mysli zejména užití spočívající v uchování, restaurování a

zpřístupňování děl a zvukových záznamů obsažených ve sbírkách oprávněných osob pro

kulturní a vzdělávací účely. Konečně se v šestém článku rovněž stanoví právo na

spravedlivou odměnu poskytnutou oprávněnou osobou ve prospěch nositele práv, který

ukončí status osiřelého díla. Mohlo zde být však upřesněno, že právo na spravedlivou odměnu

přísluší nositeli nejen, když status osiřelého díla ukončí sám, ale i když se tak stane jinými

způsoby. Stejně tak mohla být směrnicí určena jednotná lhůta, ve které ve které lze nárok na

spravedlivou odměnu uplatnit.

107

3 Zákonná licence, udělování licence kolektivními správci a

rozšířená kolektivní správa v předpokládané české právní úpravě

Směrnice o osiřelých dílech má být provedena v jednotlivých členských státech do 29.

října 2014.306 Ministerstvo kultury ČR zahájilo přípravy právní úpravy osiřelých děl již

v listopadu 2009 a zásadním okamžikem pro vymezení a navržení možných variant řešení

byla publikace návrhu směrnice o osiřelých dílech, ke které došlo 24.5.2011. Varianty

legislativních řešení připravené v této souvislosti byly celkem čtyři. První z variant byla

zákonná licence ryze podle navrhované směrnice o osiřelých dílech pro určené oprávněné

osoby, druhy děl (předměty ochrany) a způsoby užití. Druhou z možností byl tzv. „jiný

mechanismus“ v souladu s čl. 1 odst. 5 a recitalem č. 24 směrnice prostřednictvím kolektivní

správy práv pro všechny zájemce (tj. nikoli pouze pro oprávněné osoby z čl. 1 odst. 1

směrnice), pro širší okruh druhů děl a širší okruh způsobů užití. Třetí variantou bylo zavedení

tzv. kombinovaného systému složeného ze zákonné licence dle směrnice a jiného

mechanismu prostřednictvím kolektivní správy práv pro ostatní uživatele, širší okruh druhů

děl, širší okruh způsobů užití. Poslední varianta byla obdobou varianty třetí s tím, že by i

oprávněné osoby dle čl. 1 odst. 1 směrnice mohly v případě potřeby využít jiného

mechanismu prostřednictvím kolektivní správy práv.

Jako nejvhodnější by se pro české řešení problematiky osiřelých děl v daném kontextu

jevila třetí, nejlépe však čtvrtá varianta. K tomuto závěru nás vede jednak strategie

Ministerstva kultury ČR, které vyčkávalo na společné evropské řešení a na konečnou podobu

a přijetí směrnice o osiřelých dílech, problematičnost souladnosti směrnice o osiřelých dílech

306 Srov. čl. 9 směrnice o osiřelých dílech108

s již přijatými vnitrostátními úpravami osiřelých děl (viz výše) a potřeba efektivního řešení

pro osiřelá díla jak v užším tak širším smyslu. Nechalo se předpokládat, že přijetí národní

legislativy ve třetí či čtvrté variantě jednak zajistí bezproblémovou transpozici harmonizační

směrnice o osiřelých dílech, a tím dostání závazků, které ČR plynou z členství v EU a jednak,

že tzv. jiný mechanismus prostřednictvím kolektivní správy zajistí širší možnosti a tím i

efektivitu řešení osiřelých děl a také že kolektivní správy bude využito ve prospěch knihoven

za účelem využití potenciálu digitálních technologií, ale i pro potřeby jiných činností těchto

institucí, jejichž společným jmenovatelem je větší otevřenost směrem k jejím uživatelům.

Důvodem, proč by bylo smysluplné upřednostnit čtvrtou variantu před třetí je skutečnost, že

zákonná licence dle směrnice je velice úzce vymezena a může vyvstat potřeba, aby i

oprávněné osoby dle směrnice (veřejně přístupné instituce) uzavřely pro potřeby užití

osiřelého díla licenci s příslušným kolektivním správcem.

Ministerstvo kultury ČR zpracovalo na základě jednání a až po konečném přijetí

směrnice o osiřelých dílech návrh novely AutZ určený pro mezirezortní připomínkové řízení

odpovídající třetí variantě, který by zavedl novou zákonnou licenci dle směrnice o osiřelých

dílech, rozšířil dosavadní rozsah rozšířené kolektivní správy pro některá užití knihovnami a

zavedl nový institut licencování osiřelých děl kolektivními správci pro všechny případy, které

by nebylo možné postihnout zákonnou licencí a rozšířenou kolektivní správou. Nechá se

předpokládat, že takové řešení by odpovídalo veškerým potřebám ČR na právní úpravu

osiřelých děl, a to i v mezinárodním srovnání.

Avšak nakonec se Ministerstvo kultury ČR rozhodlo od novely AutZ v této podobě

upustit a omezit ji pouze na transpozici směrnice tj. v podobě zákonné licence. Ačkoli lze o

skutečných důvodech tohoto rozhodnutí ministerstva pouze spekulovat, objektivní důvod lze

spatřovat v budoucí potřebě transpozice směrnice o kolektivní správě,307 jejíž návrh byl

publikován dne 11. července 2012. Lze proto předpokládat, že konečným výsledkem řešení

problematiky osiřelých v českém autorském právu, kterého však bude dosaženo postupně,

bude zákonná licence, rozšířená kolektivní správa pro některá užití knihovnami a nový institut

licencování osiřelých děl kolektivními správci.

307 EVROPSKÁ KOMISE. Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o kolektivní správě autorského práva a práv s ním souvisejících a udělování licencí pro více území k právům k užití hudebních děl on-line na vnitřním trhu. 2012/0180 (COD). Brusel.

109

3.1 Obsah předpokládané české právní úpravy

Základní součástí provedení směrnice o osiřelých dílech v českém právním řádu je

ustanovení § 27a AutZ. Toto ustanovení zavádí v souladu se směrnicí definici osiřelého díla,

částečnou osiřelost díla, vyvratitelnou domněnku osiřelosti díla, ukončení statusu díla a

vzájemné uznávání statusu osiřelého díla. Pojmově ust. § 27a AutZ používá pojem „dílo“ ve

stejném smyslu jako jej užívá i tato práce, i když se může jednat o jiný předmět ochrany než

autorské dílo ve smyslu § 2 AutZ. V předmětném § 27a AutZ je tomu tak s ohledem na

systematiku AutZ, neboť hlava I AutZ, do níž je § 27a zařazen, je věnován autorskému právu.

Navrhovaná právní úprava ze stejného důvodu používá namísto pojmu „nositel práv“ pojem

„autor“, ačkoli se právní úprava netýká pouze autorských děl (autorů) ale i jiných předmětů

ochrany (výrobců zvukových záznamů a výkonných umělců).

Dle § 27a se za osiřelé dílo bude považovat dílo, jehož autor (nositel práv) není určen

nebo není nalezen ani po provedení důsledného vyhledávání podle § 27b AutZ

zaznamenaného způsobem stanoveným AutZ. Dle důvodové zprávy záznamy o osiřelých

dílech povedou kolektivní správci práv v případech těch osiřelých děl, která jsou jim známá

z vlastního výkonu kolektivní správy práv nebo v rámci výkonu licencování užití osiřelých

děl podle navrhovaného § 101c AutZ. Dále rovněž subjekty oprávněné užít osiřelé dílo na

základě zákonné licence podle § 37a AutZ. Tyto oprávněné osoby budou také povinny

poskytovat informace o osiřelých dílech Ministerstvu kultury ČR, které je bude předávat do

společné unijní databáze osiřelých děl vedené v souladu se směrnicí o osiřelých dílech

Úřadem pro harmonizaci na vnitřním trhu.

Navrhovaná česká právní úprava připouští částečnou osiřelost díla, když stanoví, že

dílo se považuje za osiřelé, pokud jde o práva autorů (nositelů práv), kteří nejsou určeni nebo

nalezeni. Česká právní úprava v tomto směru nijak neodporuje čl. 2 odst. 2 směrnice o

osiřelých dílech, ale naopak správně předchází nechtěným případům (viz kapitola 2.2.), které

by převzetí doslovné formulace uvedeného článku směrnice týkající se částečné osiřelosti

mohlo způsobit.

V ustanovení § 27a AutZ se stanoví vyvratitelná domněnka, že za osiřelá díla se

považují všechna díla autora (nositele práv).

110

K ukončení statusu osiřelého díla může dojít buď tak, že třetí osoba autora (nositele

práv) nalezne nebo tak, že autor (nositel práv) písemně oznámí své autorství k dílu

kolektivnímu správci vedoucímu příslušný rejstřík osiřelých děl. Pokud dojde k užití díla

podle zákonné licence dle § 37a AutZ, ukončí autor (nositel práv) status osiřelého díla

písemným oznámením oprávněné osobě která dílo užila. V obou případech je nutné změnu

statusu osiřelého díla zaznamenat. Za velký klad lze považovat umožnění učinit písemné

oznámení i elektronickými prostředky, přičemž tato forma právního jednání je souladná

s ust. § 562 odst. 1 NObčZ, který ji také připouští.

Vzájemné uznávání statusu osiřelých děl je transpozicí čl. 4 směrnice o osiřelých děl.

Vzájemné uznávání statusu osiřelých děl dle české právní úpravy je rozšířeno i o státy tvořící

Evropský hospodářský prostor. Vzájemné uznávání se však týká pouze děl (předmětů

ochrany) dle směrnice o osiřelých dílech tzn. těch, která lze užít na základě zákonné licence.

Netýká se mechanismu udělování licence kolektivním správcem.

Další nezbytnou součástí provedení směrnice o osiřelých dílech na vnitrostátní úrovni

je ust. § 27b AutZ, které zavádí pravidla důsledného vyhledávání a jedná se o doslovnou

transpozici čl. 3 směrnice. I zde se stanoví, že důsledné vyhledávání je nutné provést před

užitím díla a na území toho členského státu Evropského hospodářského prostoru, kde bylo

dílo poprvé vydáno nebo poprvé odvysíláno. V případě kinematografických a audiovizuálních

děl se důsledné vyhledávání má provádět v členském státě Evropského hospodářského

prostoru, kde má sídlo, popř. obvyklé bydliště, jejich výrobce. A v tom případě, kdy jde o díla

či zvukové záznamy, které dosud nebyly vydány ani odvysílány, ale které byly zpřístupněny,

tzn., že byly zveřejněny jiným způsobem než vydáním či odvysíláním, oprávněnými osobami

uvedenými ve směrnici, provádí se důsledné vyhledávání ve státě, v němž sídlí subjekt, který

takové dílo nebo zvukový záznam takto zpřístupnil veřejnosti. Provést důsledné vyhledávání

je potřeba provést v jiných než ve výše uvedených státech v případě, že pro takový postup

existují důvody v podobě důkazů naznačujících existenci relevantních informací. Ustanovení

§ 27b AutZ nakonec odkazuje na přílohu č. 2 AutZ, která má obsahovat seznam relevantních

zdrojů pro důsledné vyhledávání nositelů autorských práv.

Zákonná licence dle čl. 6 směrnice o osiřelých dílech je zakotvena ve zcela novém ust.

§ 37a AutZ, které je systematicky správně zařazeno do hlavy I. dílu 4 s názvem „Výjimky a

omezení práva autorského“. Zákonná licence doplní taxativní výčet zákonných licencí

v AutZ. Zákonná licence je do českého právního řádu provedena v souladu se směrnicí, a tak i

111

ona se týká pouze některých užití osiřelých děl. Zákonná licence představuje zákonnou

výjimku z výlučného majetkového práva autora (nositele práv) na rozmnožování díla a na

zpřístupňování díla způsobem uvedeným v § 18 odst. 2 AutZ (tzn. zpřístupnění on-line).

Okruh osob oprávněných užít osiřelého díla dle zákonné licence je omezen pouze na osoby

uvedené v § 37 odst. 1308 AutZ a veřejnoprávní vysílatele dle zákona č. 231/2001 Sb., o

provozování rozhlasového a televizního vysílání.309 Okruh děl je omezen na díla a zvukové

záznamy obsažené ve sbírkách konkrétní oprávněné osoby a také na díla a jiné předměty

ochrany vložené či začleněné do díla nebo zvukového záznamu nebo která tvoří nedílnou

součást takových děl nebo zvukových záznamů.

Dle zákonné licence je oprávněná osoba povinna před každým užitím díla provést

důsledné vyhledávání, a pokud dospěje k závěru, že autor (nositel práv) není dohledatelný,

může osiřelé dílo užít zákonem vymezeným způsobem. Při každém užití díla, je nutné, aby

oprávněná osoba uvedla jména autora (nositele práv), pokud je známo.310 Dále je souladně se

směrnicí stanovena povinnost oprávněné osoby vést záznam o svém důsledném vyhledávání,

předávat zákonem vymezené informace Ministerstvu kultury ČR a Ministerstvo kultury ČR

bude tyto informace dále předávat Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu.

V ustanovení o zákonné licenci je rovněž v souladu se směrnicí stanoveno právo na

odměnu pro autora (nositele práv), pokud autor (nositel práv) ukončí status osiřelého díla.

Jsou stanovena rámcová pravidla pro stanovení výše odměny a také, že povinným k výplatě

této odměny je oprávněná osoba.

Navrhovaná právní úprava pro osiřelá díla (určená pro meziresortní připomínkové

řízení) počítala se zpřehledněním a rozšířením práv spravovaných v rámci rozšířené

kolektivní správy. Rozšířená kolektivní správa by podle návrhu neměla být hlavním pilířem

308 Návrh novely určený pro meziresortní připomínkové řízení nově vymezoval okruh osob v § 37 odst. 1 s ohledem na to, že knihovny škol a vysokých škol nemají právní osobnost (subjektivitu) a jsou jen organizačními jednotkami právnických osob. Knihovna proto byla vymezena jako knihovna zapsaná do evidence knihoven podle zvláštního zákona (zák. č. 257/2001 Sb., o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb), zařízení poskytující knihovnické a informační služby, které není zapsáno do evidence knihoven, pokud jeho provozovatelem je škola nebo školské zařízení (zák. č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání), zařízení poskytující knihovnické a informační služby, které není zapsáno do evidence knihoven, pokud jeho provozovatelem je vysoká škola (zák. č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů), muzeum či galerie (zák. č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů), nebo archiv (zák. č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů). Pokud knihovna není právnickou osobou, ale částí svého provozovatele, náležela by knihovní licence pouze té části provozovatele, která je knihovnou.

309 Tj. Český rozhlas a Česká televize 310 Tzn., pokud se na základě důsledného vyhledávání podařilo nositele práv určit, ale nelze ho pouze nalézt.

112

řešením problematiky osiřelých děl, ale souvisí s činností knihoven v užším slova smyslu (tj.

pouze knihoven, nikoli všech veřejně přístupných institucí dle § 37 odst. 1 AutZ) a měla by

tak významně usnadnit využívání možností digitálních technologií při činnosti knihoven. Ve

výsledku by tak nová právní úprava umožňující nové způsoby užití, mohla rozšířit okruh

poskytovaných služeb knihovnami.311 V současnosti je rozšířená kolektivní správa upravena

sice systematicky správně, ale poněkud nepřehledně v § 101 odst. 9 AutZ. Navrhovaná právní

úprava tento stav mění a dosavadní úpravu přesunuje do nového ust. § 101a AutZ. Podstata

rozšířené kolektivní správy zůstává neměnná a nadále platí, že kolektivní správce v rámci této

kolektivní správy zastupuje nejen nositele smluvně zastupované nebo přihlášené k evidenci,

ale i všechny ostatní, kteří jsou tak zastupováni ze zákona. Hlavní rozdíl mezi povinnou a

rozšířenou kolektivní správou spočívá v možnosti nositele práv vyloučit účinky rozšířené

kolektivní správy právním jednáním, tzv. zápovědí, vůči kolektivnímu správci i uživateli.

Smyslem navrhovaných změn v dosavadním vymezení rozšířené správy je dle

důvodové zprávy k novele AutZ zefektivnit proces digitalizace a trvalého uchování

digitálních dokumentů odstraněním duplicitně vynakládaných prostředků na digitalizaci při

současném zohlednění ekonomických zájmů nositelů práv.312 Podobně jako vzniká evropská

digitální knihovna Europeana, měla by také v ČR vzniknout Jednotná digitální knihovna

složená z fondů jednotlivých knihoven a její součástí by byly jak knihy digitalizované, tak již

v elektronické podobě existující. Rozšířená kolektivní správa by měla fungovat jako doplněk

zákonných licencí a pro ta užití děl knihovnami, kterých nelze pomocí zákonných licencí v

současnosti dosáhnout.313

V souvislosti s umožněním knihovnám digitalizovat a zpřístupňovat díla z knihovních

fondů ve větší míře, nežli dosud, nová právní úprava předpokládá vytvoření veřejného

Registru děl pro užití knihovnami přístupného způsobem umožňujícím dálkový přístup, který

by měl být v AutZ upraven v ust. § 101b a do kterého budou zapisovány údaje o určených

dílech.

311 Srov. Doporučení Evropské komise 2006/585/ES o digitalizaci kulturního materiálu a jeho dostupnosti on-line a o uchovávání digitálních záznamů, CELEX 32006H0585 a Memorandum of Understanding on Diligent Search Guidelines for Orphan Works. Brusel, září 2011. Dostupné z: http://ec.europa.eu/information_society/activities/digital_libraries/doc/hleg/orphan/mou.pdf

312 Důvodová zpráva k návrhu zákona o osiřelých dílech (ke dni 11.1.2013).313 Např. zpřístupnění v prostorách knihoven na technických zařízeních díla v nehmotné podobě, která nejsou

součástí fondu příslušné knihovny (ta která součástí fondu jsou, lze zpřístupnit již dnes na základě zákonné licence dle § 37 odst. 1 písm c) AutZ).

113

Jelikož zákonná licence pro některá užití osiřelých děl je relativně omezenou

zákonnou licencí, lze pokládat za správné, že Ministerstvo kultury ČR navrhuje zavedení tzv.

jiného mechanismu, který by umožnil užití osiřelého díla i zájemcům z řad jednotlivců.

Zůstává však otázkou, kdy se tak stane. V návrhu nové právní úpravy určené pro mezirezortní

připomínkové řízení spočíval tento mechanismus v udělení licence kolektivním správcem

(přesněji uzavření licenční smlouvy mezi kolektivním správcem a zájemcem) a jeho zakotvení

ve zcela novém ust. § 101c AutZ. Směrnice o osiřelých dílech zavedení takového jiného

mechanismu nebrání, avšak je potřeba zopakovat, že je lépe primárně zakotvit v souladu se

směrnicí zákonnou licenci a teprve sekundárně jiné řešení či mechanismus (nikoli naopak), a

to z důvodu poměrně nejasného znění směrnice v otázce souladnosti s již existujícími

řešeními v jiných členských státech.

Navrhované české řešení onoho jiného mechanismu se dle důvodové zprávy inspiruje

zahraničními právními úpravami zejm. v Maďarsku, kde licence uděluje Úřad duševního

vlastnictví a Kanadě, kde uděluje licenci Copyright Board. Jelikož v ČR chybí podobný

specializovaný orgán veřejné správy, je správné, že tímto úkolem dle návrhu má být pověřen

příslušný kolektivní správce, jemuž bylo uděleno příslušné oprávnění k výkonu kolektivní

správy práv nositelů práv k určitým dílům (předmětům ochrany), a to z důvodu, že kolektivní

správci již dnes zastupují nositele práv k osiřelým dílům (předmětům ochrany) v rámci

povinné či rozšířené kolektivní správy a s problémem osiřelých děl se při své činnosti běžně

setkávají s hledáním nositelů práv.314

Domníváme se, že v českém právním prostředí není překážek pro zavedení a aplikaci,

dle nás potřebného a správného, sekundárního řešení ve vztahu k zákonné licenci o některých

užitích osiřelých děl.

Nevýhodu tohoto řešení lze spatřovat ve skutečnosti, že kolektivní správce nemůže

udělit licenci k užití díla pro území mimo ČR, kterou může udělit pouze sám nositel práv.

Podobně jsou (musí být) omezeny i licence, které uděluje Úřad duševního vlastnictví

v Maďarsku či Copyright Board v Kanadě. Jak zmiňuje i v důvodová zpráva, uvedená

skutečnost je problematická zejména v prostředí internetu.315 Nevýhodou může také být, že

řešení předpokládá provedení důsledného vyhledávání před užitím díla, což z hlediska

provádění hromadné digitalizace není vhodné řešení, na druhé straně jde o řešení, které skýtá

záruku právní jistoty jak pro nositele práv, že nebudou ohroženy či zasaženy jejich oprávněné 314 Důvodová zpráva k návrhu zákona o osiřelých dílech (ke dni 11.1.2013).315 Důvodová zpráva k návrhu zákona o osiřelých dílech (ke dni 11.1.2013).

114

zájmy, tak i pro uživatele díla, který získá oprávnění dílo užít licenční smlouvou uzavřenou

s kolektivním správcem.

Kolektivní správce uzavře se zájemcem o užití osiřelého díla (předmětu ochrany)

písemnou licenční smlouvu na dobu 5 let pro území ČR, pokud zájemce provedl důsledné

vyhledávání a nositele práv se mu nepodařilo dohledat. Není vyloučeno udělení licence i

opakovaně. Odměnu za užití osiřelého díla bude vybírat kolektivní správce, který ji bude

uchovávat po dobu tří let, bude odvedena do Státního fondu kultury ČR. Z okruhu děl,

k jejichž užití lze získat od kolektivního správce licenci, jsou vyjmuty počítačové

programy.316

316 V ČR neexistuje kolektivní správce, který by zastupoval počítačové programátory, viz rozsudek Soudního dvora ve věci Bezpečnostní softwarová asociace - Svaz softwarové ochrany v. Ministerstvo kultury ČR, C-393/09, ze dne 22. prosince 2010, CELEX 62009J0393. Obecně lze však říci, že počítačové programy jsou jen velice zřídka osiřelé.

115

4 Omezení odpovědnosti v zamítnutých návrzích zákonů o

osiřelých dílech v USA

Omezení odpovědnosti za užití osiřelého díla se jako model řešení svého času nejvíce

prosazovalo v USA. V roce 2005 Úřad pro autorská práva vydal „Oznámení o zkoumání

osiřelých děl“317 a o rok později „Zprávu o osiřelých dílech“ (dále jen zpráva),318 která

Kongresu USA doporučila návrh právní úpravy osiřelých děl založené na omezení

odpovědnosti za neoprávněné užití osiřelého díla.319 Ve zprávě Úřad pro autorská práva

doporučil omezit odpovědnost těch uživatelů, kteří poctivě provedli neúspěšné důsledné

vyhledávání. Úřad pro autorská práva rovněž ve své zprávě zvažoval několik omezení tohoto

modelu řešení, mezi jinými např. druh a stáří díla, zda se jedná o díla zveřejněná či

nezveřejněná a zda dílo má být zájemcem užito komerčně či nikoli. Nakonec však Úřad pro

autorská práva ve své zprávě dospěl k závěru, že by tato omezení měla zůstat bez významu a

že by se model založený na omezení odpovědnosti za užití osiřelého díla měl týkat co možná

nejširšího okruhu osob, děl a způsobů užití.320

Aby mohlo dojít k omezení odpovědnosti za neoprávněné užití osiřelého díla, bylo

navrhováno, aby bylo provedeno poctivé důsledné vyhledávání za účelem dohledání nositele

práv před užitím díla, a lze mít za to, požadavek důsledného vyhledávání obsažený ve

směrnici o osiřelých dílech byl inspirován právě požadavkem důsledného vyhledávání, který

je obsažen ve zprávě Úřadu pro autorská práva. Nicméně důsledné vyhledávání dle zprávy

nebylo zamýšleno jako přesný, předem vymezený způsob vyhledávání v určených

317 Orphan Works Notice of Inquiry ze dne 26. ledna 2005, 70 Fed. Reg. 3739. Dostupné z: http:// http://www.copyright.gov/fedreg/2005/70fr3739.html

318 United States Copyright Office, Report on Orphan Works: A Report of the Register of Copyrights, Washington, leden 2006. Dostupné z: http://www.copyright.gov/orphan/orphan-report.pdf

319 Omezení odpovědnosti není autorskému právu USA neznámé. Srov. § 412 CA, dle kterého nositel práv je omezen co do rozsahu svého nároku na náhradu škody v případě, že opomene registraci díla u Úřadu pro autorská práva.


116

informačních zdrojích, který je obsažen ve směrnici o osiřelých dílech, ale jako velmi obecný

„standard“ pro určení statusu osiřelého díla. Úřad pro autorská práva ve zprávě uvedl, že

důslednost provedeného vyhledávání se bude lišit případ od případu a že kritérium

důsledného vyhledávání má být významově co možná nejširší ve snaze o dosažení modelu

řešení pro co nejširší okruh osob, děl a způsobů užití.321 Úřad pro autorská práva ve své

zprávě nabádá, aby se z důsledného vyhledávání nestal zformalizovaný postup dohledávání

nositelů práv.322 Z toho důvodu, aby vyhledávání mohlo být považováno za důsledné, mělo

být postačující prověřit informace o nositelích práv v registru Úřadu pro autorská práva,

přičemž za běžných okolností lze také očekávat využití odborné pomoci a dostupných

technologií.323

Úřad pro autorská práva ve zprávě navrhnul, že v případě, že uživatel provedl

důsledné vyhledávání a nositel práv, se ke svému dílu přihlásí, pak dojde k omezení nároku na

náhradu škody (monetary damages) a zdržovacího nároku, přesněji však zdržovacímu nároku

v procesně právní rovině, který v českém právu odpovídá nařízení předběžného opatření

(injunctive relief). Bylo navrženo omezit celý nárok na náhradu škody včetně náhrady

skutečné škody, zákonné škody a nákladů řízení v případě, že dílo bylo užito nekomerčním

způsobem a uživatel upustil od užívání neprodleně poté, co byl upozorněn, že užívá dílo

neoprávněně. Pro všechny ostatní případy měl být nárok na náhradu škody omezen na

odškodnění odpovídající výši obvyklé licenční odměny (spravedlivá odměna). Naopak

zdržovací nárok neměl být omezen v menší míře než nárok na náhradu škody, a sice tak, že by

byl vyloučen pouze pro případ, kdy se osiřelé dílo stalo součástí díla odvozeného, avšak

v tomto případě za cenu odškodnění ve výši obvyklé licenční odměny, v ostatních případech

by byl nositel práv nadále aktivně legitimován k uplatnění zdržovacího nároku pomocí

předběžného opatření v případě neoprávněného užití osiřelého díla.324

Zpráva Úřadu pro autorská práva byla svého času nejdůkladnějším a nejvyváženějším

odborným posouzením problematiky osiřelých děl325 a model řešení problematiky osiřelých

děl založený na omezení odpovědnosti získal v USA mnoho zastánců, kteří jej prosadili do 321 Úřad pro autorská práva uvádí, že důsledné vyhledávání se musí lišit v případě dohledání nositelů práv

např. u díla fotografického od důsledného vyhledávání nositelů práv např. u počítačového programu a je tak nutné, aby kritérium důsledného vyhledávání bylo významově co možná nejširší.


323 HUGENHOLTZ, P. Bernt a Stef GOMPEL. The oprhan works problem: The copyright conundrum of digitizing large-scale audiovisual archives, and how to solve it. Institute for Information Law Research Paper. 2012, no. 10, 1-11 s.


117

návrhů zákonů o osiřelých dílech. Na druhé straně stejně silná kritika odmítala předmětný

model řešení, a to z důvodu, že kritérium důsledného vyhledávání je příliš široké a omezení

odpovědnosti je z pohledu uživatelů osiřelých děl právně nejisté.326 Výtvarní umělci a

fotografové namítali, že v případě děl, která tvoří, kritérium důsledného vyhledávání povede k

porušování jejich práv, neboť v případě fotografií a děl výtvarného umění je téměř vždy

nositel práv nedohledatelný. Zájemci o užití osiřelých děl namítali, že kritérium důsledného

vyhledávání bude překážkou pro hromadnou digitalizaci, neboť je nutné jej provádět ke

každému dílu zvlášť. V USA se tak postupně objevila řada kritiků přicházející se svými

vlastními řešeními, mezi kterými převládaly návrhy zaměřené na zkrácení doby trvání

autorského práva,327 znovuzavedení prodlužování doby trvání autorského práva,328 rozšíření

výjimek z autorskoprávní ochrany (fair use),329 řešení obdobná institutu vydržení vlastnického

práva330 apod., která, byť vedena dobrým úmyslem efektivního řešení problematiky osiřelých

děl, byla ve většině případů odtržena od současné reality pojetí autorského práva a praktická

možnost jejich realizace byla nízká.

4.1 Zamítnuté návrhy zákonů o osiřelých dílech

Přes doporučení obsažené ve zprávě Úřadu pro autorská práva, během dvou let od

roku 2006 do roku 2008 Kongres USA zamítl tři návrhy zákonů o osiřelých dílech.331 Ačkoli

všechny návrhy zákonů vycházely z rámce doporučení obsaženého ve zprávě Úřadu pro

autorská práva, lišily se ohledně kritéria důsledného vyhledávání a míry omezení

odpovědnosti.

325 Srov. GREENBERG, Marc. Reason or Madness: A Defense of Copyright’s Growing Pains. From the Selected Works of Marc H. Greenberg. 2007, 50 s.

326 Zejména pro uživatele, kteří osiřelé dílo neužijí k vytvoření díla odvozeného.327 Viz LESSING, Lawrence. INTERNET ARCHIVE. Against “Orphan Work Proposals” [on-line]. [cit.

2013-04-13]. Dostupné z: http://archive.org/details/Lessig-againstorphanWorkProposals, LESSING, Lawrence. Little Orphan Artworks. [on-line]. [cit. 2013-04-13]. Dostupné z: http://www.nytimes.com/2008/05/20/opinion/20lessig.html

328 LANDES M., William a Richard POSNER A. Indefinitely Renewable Copyright [John M. Olin Law & Economics working Paper No. 154]. The Law School The University of Chicago, 2002, 49 s.

329 Viz POSNER, Richard A. a William F. PATRY. Fair Use and Statutory Reform in the Wake of Eldred. California Law Review. 2004, issue 6, Vol. 92, s. 1639-1662.

330 Viz BIBB, Megan L. Applying Old Theories to New Problems: How Adverse Possession Can Help Solve the Orphan Works Crisis. Vanderbilt J. of Ent. and Tech. Law. 2009, Vol. 12:1:149, s. 149-181.

331 V podrobnostech o legislativním procesu a změnách v jednotlivých návrzích zákonů viz YEH, Brian T. "Orphan Works" in Copyright Law. [on-line]. 2008, 15 s. [cit. 2013-04-13]. Dostupné z: http://congressionalresearch.com/RL33392/document.php?study=%26quot%3BOrphan+Works%26quot%3B+in+Copyright+Law

118

První z navržených zákonů byl návrh zákona o osiřelých dílech ze dne 22. května

2006, H.R. 5439 (109th), 2006 (dále jen první návrh). První návrh byl dne 22. května 2006

představen ve Sněmovně reprezentantů a těšil se podpoře rozličných skupin veřejnosti.332

Tento návrh vycházel z rámce doporučení obsaženého ve zprávě Úřadu pro autorská práva,

ale pokusil se lépe a přesněji vymezit kritérium důsledného vyhledávání a sice tak, aby si

uživatel osiřelého díla zdokumentoval provedení důsledného vyhledávání333a aby Úřad pro

autorská práva zveřejnil relevantní seznam informačních zdrojů dostupný veřejnosti spolu

s nástroji a metodikou pro důsledné vyhledávání nositelů práv.334 Dílčí změny, kterými se

první návrh odlišoval, byly učiněny ve snaze uspokojit především zájmy fotografů a

výtvarných umělců, kteří se obávali poškození svých zájmů s ohledem na kritérium

důsledného vyhledávání.

První návrh tak tak stál na koncepci omezení odpovědnosti za neoprávněné užití

osiřelého díla, která se uplatní v případě, že za prvé, uživatel provedl a zdokumentoval

provedení důsledného vyhledávání v dobré víře za účelem dohledání nositele práv k dílu před

užitím díla, avšak toto hledání bylo neúspěšné a za druhé, při užití díla došlo k označení

autora nebo jiného nositele práv, pokud byl znám. První návrh uložil Úřadu pro autorská

práva povinnost zpřístupnit informace relevantních zdrojů tak, aby zájemcům sloužily

k provádění a zdokumentování důsledného vyhledávání. Dále návrh výslovně přiznal práva na

spravedlivou odměnu za užití osiřelého díla kromě případů, kdy za prvé, užitím uživatel

nezískal žádný komerční prospěch a užití sledovalo primárně charitativní, náboženský,

vědecký či výzkumný účel a za druhé, že uživatel neprodleně poté, co byl upozorněn na

neoprávněné užití, od něj upustil. Soudy měly dle prvního návrhu pravomoc nařídit předběžné

opaření, nicméně měly zvážit skutečnost, zda porušitel byl v dobré víře a spoléhal na poctivé

provedení důsledného vyhledávání. Soudy naopak neměly mít pravomoc nařídit předběžné

opatření za účelem zdržení se neoprávněného užívání díla, pokud jde o dílo odvozené a

uživatel zaplatí spravedlivou odměnu nositeli práv.335

332 Viz SCHWARTZ J., Eric a Matt WILLIAMS. Access to Orphan Works. Cinema Journal. 2007, vol. 46, no. 2, s. 139-145.

333 Srov. § 514 (a)(1)(A)(i) návrhu zákona o osiřelých dílech ze dne 22. května 2006, H.R. 5439 (109th), 2006.334 Srov. § 514 (a)(2)(C) návrhu zákona o osiřelých dílech ze dne 22. května 2006, H.R. 5439 (109th), 2006. 335 Návrh zákona o osiřelých dílech ze dne 22. května 2006, H.R. 5439 (109th), 2006.

119

Přes skutečnost, že první návrh se snažil vyjít vstříc zájmům fotografů a výtvarných

umělců, změny byly z jejich pohledů nedostatečné a tyto skupiny nositelů práv prosadily, aby

první návrh byl odmítnut ve výboru Sněmovny reprezentantů.336 337

V roce 2008 byly v Kongresu USA představeny dva nové návrhy zákonů, a sice ve

Sněmovně reprezentantů návrh zákona o osiřelých dílech ze dne 24. dubna 2008, H.R. 5889

(110th), 2008 (dále jen druhý návrh), a v Senátu návrh zákona o osiřelých dílech Shawn

Bentley ze dne 27. září 2008, S. 2913 (110th), 2008 (dále jen třetí návrh). Oba návrhy zákonů

z roku 2008 vycházely z téhož základu jako první návrh z roku 2006. Na rozdíl od něj však

došlo ke čtyřem významnějším změnám. Za prvé, návrhy zákonů z roku 2008 se s ohledem na

příčiny neúspěchu prvního návrhu více zaměřily na díla výtvarného umění, když uložily

povinnost Úřadu pro autorská práva zaručit přístupnost a funkčnost relevantních zdrojů

informací pro díla výtvarného umění.338 Za druhé, druhý návrh zákona zvýšil právní jistotu

statusu osiřelého díla tím, že uživatelé i po provedeném neúspěšném důsledném vyhledání

nositele práv upozorní na tuto skutečnost Úřad pro autorská práva a na užitém díle vyznačí

způsobem předepsaným Úřadem pro autorská práva, že jde o osiřelé dílo.339 Za třetí, oba

návrhy zákonů z roku 2008 usilovaly o aktivnější přístup ze strany Úřadu pro autorská práva

v tom směru, aby vytvořil závazné pokyny sloužící jako pomůcka pro důsledné

vyhledávání.340 Za čtvrté, nejpodstatnější změna obou návrhů zákonů z roku 2008 spočívala

ve změně omezení odpovědnosti za neoprávněné užití osiřelého díla. Nevýdělečné vzdělávací

instituce, knihovny, archivy a veřejnoprávní vysílatelé měly být vyloučeny z povinnosti platit

nositeli práv spravedlivou odměnu.341

Druhý návrh tedy opět vycházel z koncepce omezení odpovědnosti za neoprávněné

užití osiřelého díla, která se uplatní v případě, že za prvé, uživatel provedl a zdokumentoval

provedení důsledného vyhledávání v dobré víře za účelem dohledání nositele práv k dílu před 336 Tzn., že se návrhu již nevěnovala pozornost. V USA může být legislativní proces, na rozdíl od ČR, zahájen

v kterékoli komoře parlamentu a po svém představení je každý návrh přikázán do výboru. Výbor se poté podrobně každým návrhem zabývá, a pokud jej schválí, návrh přikáže do podvýboru a dále pokračuje legislativním procesu přes hlasování v příslušné komoře parlamentu, přikázání druhé komoře parlamentu atd. Pokud je však výbor ohledně návrhu nečinný, znamená to, že je návrh odmítnut bez dalšího.

337 SCHWARTZ J., Eric a Matt WILLIAMS. Access to Orphan Works. Cinema Journal. 2007, vol. 46, no. 2, s. 139-145.

338 Srov. sec. 3 návrhu zákona o osiřelých dílech ze dne 24. dubna 2008, H.R. 5889 (110th), 2008.339 Srov. § 514 (b)(1)(A)(ii)-(iv), (b)(3) návrhu zákona o osiřelých dílech ze dne 24. dubna 2008, H.R. 5889

(110th), 2008. 340 Srov. § 514 (b)(2)(B) návrhu zákona o osiřelých dílech ze dne 24. dubna 2008, H.R. 5889 (110th), 2008, §

514 (b)(2)(A)(iii), (b)(2)(B)(ii) návrhu zákona o osiřelých dílech Shawn Bentley ze dne 27. září 2008, S. 2913 (110th), 2008.

341 § 514 (c)(1)(B) ) návrhu zákona o osiřelých dílech ze dne 24. dubna 2008, H.R. 5889 (110th), 2008, § 514 (c)(1)(B) návrhu zákona o osiřelých dílech Shawn Bentley ze dne 27. září 2008, S. 2913 (110th), 2008.

120

užitím díla, avšak toto hledání bylo neúspěšné, za druhé, uživatel upozornil Úřad pro autorská

práva na tuto skutečnost, za třetí, při užití díla došlo k označení autora nebo jiného nositele

práv, pokud byl znám. Druhý návrh po vzoru prvního návrhu přiznal právo na spravedlivou

odměnu za užití osiřelého díla kromě případů, kdy za prvé, užitím uživatel nezískal žádný

komerční prospěch a užití sledovalo primárně charitativní, náboženský, vědecký či výzkumný

účel a za druhé, že uživatel neprodleně poté, co byl upozorněn na neoprávněné užití, od něj

upustil. Ovšem z této povinnosti byly nově vyloučeny nevýdělečné vzdělávací instituce,

knihovny, archivy a veřejnoprávní vysílatelé. Druhý návrh přikázal Úřadu pro autorská práva

za prvé, provést certifikační proces pro vytvoření elektronické databáze, za účelem usnadnění

důsledného vyhledávání nositelů práv k obrazovým, grafickým a sochařským dílům, za druhé

zkoumat a podat zprávu Kongresu USA.342

Třetí návrh do třetice opět vycházel z koncepce omezení odpovědnosti za

neoprávněné užití osiřelého díla, která se uplatní v případě, že za prvé, uživatel provedl a

zdokumentoval provedení důsledného vyhledávání v dobré víře za účelem dohledání nositele

práv k dílu před užitím díla, avšak toto hledání bylo neúspěšné, za druhé, při užití díla došlo k

označení autora nebo vlastníka autorského práva, pokud byl znám, za třetí, důsledné

vyhledávání musí být provedeno takovým způsobem, aby to bylo vhodné a přiměřené

okolnostem konkrétního případu a v některý případech je nutné za prvé, provést důsledné

vyhledávání ve zdrojích Úřadu pro autorská práva které nejsou přístupné pomocí internetu a

za druhé, provést důsledné vyhledávání i ve zdrojích za které je účtován poplatek nebo

předplatné. Třetí návrh rovněž omezil nárok na náhradu škody na nárok poskytnout

spravedlivou odměnu nositeli práv, která se však netýká případů, kdy osiřelé dílo užije

nevýdělečná vzdělávací instituce, knihovna, archiv a veřejnoprávní vysílatel a také případů,

kdy za prvé, užitím uživatel nezískal žádný komerční prospěch a užití sledovalo primárně

charitativní, náboženský, vědecký či výzkumný účel a za druhé, že uživatel neprodleně poté,

co byl upozorněn na neoprávněné užití, od něj upustí. Třetí návrh přikázal Úřadu pro autorská

práva za prvé, provést certifikační proces pro vytvoření elektronické databáze za účelem

usnadnění důsledného vyhledávání nositelů práv k obrazovým, grafickým a sochařským

dílům, za druhé, zkoumat a podat zprávu Kongresu USA stejně jako informovat soudní

výbory Sněmovny reprezentantů a Senátu o procesu implementace zákona včetně doporučení

dalších nutných legislativních změn.343

342 Návrh zákona o osiřelých dílech ze dne 24. dubna 2008, H.R. 5889 (110th), 2008.343 Návrh zákona o osiřelých dílech Shawn Bentley ze dne 27. září 2008, S. 2913 (110th), 2008.

121

Nakonec ani jeden z těchto návrhů zákonů o osiřelých dílech nebyl schválen. Druhý

návrh zákona potkal stejný osud jako první návrh, neboť byl odmítnut výborem Sněmovny

reprezentantů. Třetí návrh zákona byl Senátem doplněn a jednomyslně schválen, ale byl pro

změnu odmítnut výborem pro soudnictví Sněmovny reprezentantů. Námitky, které bránily

přijetí prvního návrhu, přetrvaly a staly se stejnou překážkou i pro přijetí zákona o osiřelých

dílech v podobě druhého a třetího návrhu. Kritici namítali, že i přes provedené změny

kritérium důsledného vyhledávání spolu s omezením odpovědnosti za neoprávněné užití díla

je příliš poddajné a umožnilo by určitým druhům děl, zvláště dílům výtvarného umění, aby

byla užívána způsobem odporujícím zájmům nositelů práv.344 Stejně tak nebyly uspokojeny

ani hlasy kritiků, kteří vůbec nesouhlasili s tím, aby řešení osiřelých děl v USA bylo založeno

na omezení odpovědnosti a kteří navrhovali již v minulosti ihned po zveřejnění zprávy o

osiřelých dílech Úřadu pro autorská práva řešení jiná, založená např. na zkrácení doby trvání

autorského práva apod. Rovněž lze mít za to, že s ohledem na kritérium důsledného

vyhledávání, které je nutné provést před užitím u každého díla zvlášť, ani jeden z návrhů

zákonů o osiřelých dílech by nebyl vhodný k řešení problematiky osiřelých v širším smyslu,

tj. hromadné digitalizace. Nadto ani jeden z návrhů zákonů neposkytoval srovnatelnou právní

jistotu pro uživatele díla, jako je tomu v případech, kdy je zájemci udělena licence před

započetím užívání díla.

Kritika vůči navržené koncepci tří návrhů zákonů byla silná a s velkou

pravděpodobností již proto v budoucnosti nelze v USA očekávat přijetí zákona o osiřelých

dílech, který by byl založený na modelu řešení v podobě omezení odpovědnosti a důsledného

vyhledávání.

4.2 K možnosti užití osiřelého díla i bez přijetí zákona o osiřelých dílech

v právu USA

I když dosud nebyl v USA žádný zákon o osiřelých dílech přijat, lze předpokládat, že

právní úprava autorského práva v USA je na možné užití osiřelého díla lépe připravená, než

by byla v podobné situaci např. v současnosti účinná právní úprava práva autorského v ČR. 344 GINSBURG, Jane C. Recent Developments in US Copyright Law: Part I – “Orphan” Works. Public Law &

Legal Theory Working Paper Group. 2008, no. 08-183, 1-22 s.122

K tomuto závěru vede zejména odlišná koncepce výjimek a omezení práva autorského, které

v USA nespočívají pouze na taxativním výčtu těchto výjimek a omezení jako je tomu v hlavě

I dílu 4 AutZ, ale také na generální klauzuli poctivého užití mezinárodně známé pod

označením „fair use“,345 která umožňuje i bez souhlasu nositele práv některá užití díla. Soudy

při posuzování, zda došlo k oprávněnému užití díla, pak vycházejí z demonstrativního výčtu

čtyř kritérií, kterými jsou:

1. účel a povaha užití, zvážení, zda užití slouží k dosažení prospěchu, či jde o neziskové

vzdělávací účely,

2. druh chráněného díla,

3. množství a míra použité části díla v poměru k dílu jako celku,

4. vliv užití na potenciální trh nebo hodnotu chráněného díla.346

I takové způsoby užití díla, jakými jsou např. parodie, kritika, zpravodajství apod.,347

splňují výše uvedená kritéria, v důsledku čehož uživatel neužívá dílo neoprávněně. Ačkoli je

doktrína „fair use“ poměrně často kritizována pro svoji nepředvídatelnost,348 bývá označována

za nejproblematičtější doktrínu autorského práva vůbec349 a existují i návrhy na její změnu.350

Doktrína umožňuje vcelku široký okruh předem v zákoně neurčených způsobů užití tak, aby

v případě potřeby byly chráněny obecné zájmy veřejnosti. Některá užití osiřelých děl by tak

pravděpodobně mohla být souladná s doktrínou fair use, ovšem takové tvrzení ani jaká užití

by to mohla být prozatím nelze potvrdit a říci, neboť americké soudy dosud neměly příležitost

se k této výkladové otázce doktríny fair use vyjádřit a relevantní judikatura proto chybí.

V ust. § 108 písm. h) CA je upravena knihovní licenci jako výjimka z výlučného

práva autorského pro knihovny a archivy za účelem ochrany (konzervace), vědy a výzkumu,

pokud jde o dílo, u něhož zbývá posledních dvacet let doby trvání autorského práva. Dle §

108 písm. h) odst. 1 CA je knihovní licence podmíněna tím, že dílo není komerčně užíváno

345 Podobnou generální klauzuli má v mezinárodním srovnání jen několik států, srov. např. „fair dealing“ v autorském právu Spojeného království.

346 § 107 CA.347 Srov. čl. 5 směrnice Evropského parlamentu a rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci

určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti. Český zákonodárce nevyužil všech možností poskytnutých touto směrnicí a AutZ tak neobsahuje výjimky pro parodii, karikaturu či satiru.

348 NIMMER, David. The public domain: Fairest of Them All and Other Fairy Tales of Fair Use. Law and Contemporary Problems. 2003, vol. 66:263, s. 263-287.

349 Viz rozhodnutí Odvolacího soudu pro 2. obvod ve věci Dellar v. Samuel Goldwyn, Inc., 104 F.2d 661, ze dne 12. června 1939.

350 NIMMER, David. A Modest Proposal to Streamline Fair Use Determinations. Cardozo Arts & Entertainment Law Journal. 2006, vol. 24, no. 11, 11-22 s.

123

nebo není dostupné za přiměřenou cenu a nositel autorského práva výslovně neodporoval užití

díla v rámci knihovní licence. Dle knihovní licence v autorském právu USA je umožněno i

zpřístupňování díla veřejnosti způsobem umožňující dálkový přístup (pomocí internetu).

Knihovní licence je tedy dle autorského práva USA v tomto ohledu širší než knihovní licence

česká. Mimoto dle knihovní licence v právu USA není vyloučeno ani užití audiovisuálních

děl, což bylo formálně potvrzeno přijetím zákona Family Entertainment and Copyright Act351

v roce 2005.

Lze říci, že autorské právo USA umožňuje některá užití osiřelých děl již dnes a že

tyto možnosti jsou v současnosti širší než v autorském právu ČR. Na druhé straně některá

užití osiřelého díla jsou v USA spíše hypotetická a z toho důvodu nejistá. Zákon o osiřelých

dílech, který by užití osiřelých děl výslovně a samostatně upravil, je proto v USA stejně

potřebný, jako je zákon o osiřelých dílech v ČR.

351 Family Entertainment and Copyright Act of 2005, Pub. L. No. 109-9, 119 Stat. 218, 226 (Apr. 27, 2005).124

5 Rozdíly mezi evropským a americkým pojetím právní úpravy

osiřelých děl

Pokud srovnáme modely řešení problematiky osiřelých děl, kterými jsou směrnice o

osiřelých dílech na jedné straně a návrhy zákonů o osiřelých dílech v USA na straně druhé,

pak není překvapením, že oba modely zrcadlí právní systém, který je vytvořil.

Všechny tři návrhy zákonů v USA byly konstruovány především s ohledem na trh a

zachování jeho funkce. Uživatelům by bylo dle návrhů zákonů umožněno užití osiřelého díla

bez jakýchkoli nákladů vyjma nákladů spojených s provedením důsledného vyhledávání.

Jakmile se nositel práv o své dílo přihlásí, bylo nutné o této skutečnosti vyrozumět uživatele a

zahájit jednání o uhrazení spravedlivé odměny. Pokud by uživatel nárok na spravedlivou

odměnu neuznal, nositel práv by byl nucen prosazovat svůj nárok soudně, ovšem za

předpokladu, že si může, zpravidla nákladné autorskoprávní řízení, dovolit. Model řešení dle

návrhů zákonů v USA je tedy nastaven spíše v neprospěch nositele práv, na druhé straně

neposkytuje ani dostatečnou právní jistotu uživatelům osiřelých děl. Pozitivem však je, že

zavedení tohoto modelu řešení do praxe by negativně neovlivnilo ničí rozpočet, neboť jde o

řešení, které nesvěřuje žádnému subjektu novou agendu jako je tomu např. v případě, kdy

licenci uděluje kolektivní správce či orgán veřejné správy, který dosud licence k těmto dílům

udělovat nemusel.352

Naopak evropský model řešení v podobě směrnice o osiřelých dílech vnáší do řešení

problematiky osiřelých děl více prvků typických spíše pro oblast veřejné správy než

soukromého práva. Tímto máme na mysli např. zřízení databází včetně společné unijní

databáze osiřelých děl, vymezení relevantních informačních zdrojů, centralizovaný sběr dat o

osiřelých dílech a o důsledném vyhledávání u Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu,

supervize Ministerstva kultury (výkonné moci) nad důsledným vyhledáváním atd. Nadto

součástí evropského řešení není pouze směrnice o osiřelých dílech, ale i např. snaha o

vytvoření jednotné digitální knihovny Europeana, pro jejíž účely nemá být provedena zdaleka

352 Podobně viz DURANTAYE, Katharina. H Is For Harmonization: The Google Book Search Settlement and Orphan Works Legislation in the European Union. New York Law School Law Review. 2011, vol 55, s. 157-172.

125

jen digitalizace děl literárních a vše se tak děje a má dít z veřejných prostředků. Evropský

model řešení je proto s ohledem na tyto souvislosti extrémně nákladný na zavedení do praxe.

Je však více šetrný k zájmům nositelů práv.

Zdá se, že ochrana kulturních hodnot je dle amerického modelu věcí trhu, naopak dle

evropského modelu věcí veřejné správy. Je politováníhodné, že oba modely řešení jsou ve

svých východiscích tolik odlišné a že při vědomí toho, co žádá dnešní společnost, nebylo více

vůle a ochoty spolupracovat na vytvoření společného, podobného či slučitelného modelu

řešení, který by více zohlednil současnou potřebu přeshraničního užívání autorských děl.

126

6 Soukromoprávní iniciativa řešení Google Books

Obchodní společnost Google Inc. (dále jen společnost Google) není potřebné, snad

jako málokterou společnost, blíže představovat. Společnost Google se před několika lety

objevila na mezinárodním trhu s informacemi a její obchodní model přesvědčuje své uživatele

po celém světě, že u „zrodu všeho“ stála společnost Google. Nutno říci, že vize této obchodní

společnosti, ať již jsou či nejsou jakékoli, byly vším, jenom nikoli skromné. Krátké obchodní

prohlášení společnosti Google říká, že: „posláním společnosti Google je uspořádat informace

z celého světa tak, aby byly všeobecně přístupné a užitečné“.353 Projekt Google Books

usilující o vytvoření celosvětové digitální knihovny se stal jedním z pilířů této vize.354

Projekt Google Books, v původním názvu Google Print, často zejména v odborném

periodiku též pod názvem Google Book Search, byl poprvé veřejnosti představen v říjnu roku

2004 na Frankfurtském knižním veletrhu. V prosinci roku 2004 zahájil oficiálně svoji činnost

a krátce poté změnil název na současný Google Books.355 Původním cílem projektu Google

Books bylo vytvořit a na internetu zpřístupnit vyhledávací databázi oskenovaných literárních

děl v tištěné podobě. Tato databáze ovšem neměla plnit pouze funkci jakéhosi depositu pro

digitalizovaná díla, ale společnost Google využila i tzv. indexace pro každé slovo obsažené

v digitalizovaném díle tak, aby uživatel mohl požadované dílo snadno dohledat pomocí

klíčových slov. Když uživatel zadá požadovaná klíčová slova, zobrazí se mu vždy úryvky

díla, které obsahují zadané klíčové slovo. Původně bylo záměrem zobrazovat celá díla, pokud

se jedná o díla volná, odlišně v případě děl, u kterých stále trvá autorské právo, měly být

zobrazovány pouze ony úryvky. Každý úryvek měl být složen pouze z několika řádků slov a

maximálně měly být zobrazeny tři úryvky z jednoho díla. Ovšem tento záměr dostál

v průběhu vývoje projektu několik dílčích změn (viz dále).356

Proces skenování autorských děl doplňují dva dílčí projekty. Prvním z nich je projekt

pro zapojení vydavatelů, aby tito udělili souhlas k zahrnutí jimi vydávaných děl do projektu.

Druhým je projekt pro zapojení knihoven, aby společnost Google získala svolení k přístupu 353 Google: O společnosti Google. [on-line]. [cit. 2013-04-16]. Dostupné z:

http://www.google.com/about/company/354 Viz PICKER, Randal. The Google Book Search Settlement: A New Orphan-Works Mnopoly?. John M.

Olin Law and Economics Working Paper. 2009, no. 462, 1-28 s.355 Google Books: Google Books History. [on-line]. [cit. 2013-04-16]. Dostupné z:

http://www.google.com/googlebooks/about/history.html356 Google Books: Google Books History. [on-line]. [cit. 2013-04-16]. Dostupné z:

http://www.google.com/googlebooks/about/history.html127

do fondů knihoven, kde by provedla potřebnou digitalizaci. Knihovny z celého světa jsou nyní

partnery společnosti Google, mezi nimiž od samého počátku stojí např. Newyorská veřejná

knihovna, univerzitní knihovny Harvardu, Oxfordu či Standfordu. V průběhu vývoje projektu

začali se společností Google spolupracovat i partneři z osmi evropských zemí,357 dnes jsou

mezi nimi např. Univerzitní knihovna v Lausanne, Národní knihovna ve Florenci a Římě,

Bavorská státní knihovna či Rakouská národní knihovna.358

6.1 Pro a proti Google Books

Projekt Google Books představuje soukromoprávní iniciativu řešení problematiky

osiřelých děl a jako takové je nutně odlišné od jakýchkoli jiných zde dosud zmíněných

modelů řešení. Tato odlišnost ovšem sama o sobě neznamená, že by se jednalo o řešení

nevhodné či nemožné, nicméně stejně jako i v jiných případech ani zde se nemůže jednat o

řešení libovolné, a proto zaslouží bližší právní rozbor, kterým lze zjistit, v jaké podobě by

takové řešení možné a vhodné bylo.

Společnost Google si uvědomila, že dohledání nositelů práv pro účely hromadné

digitalizace je neúměrně nákladné a neexistuje prostředku, jakým způsobem tuto nákladnost

snížit. Společnost Google proto přišla s vlastním právním řešením tohoto problému, které

spočívá v takřka obráceném principu odpovědnosti za neoprávněné užití, tzn., že pokud by

nositel nesouhlasil s užitím díla, učinil by zápověď vůči společnosti Google tzn., že

odpovědnost za neoprávněné užití díla se „přesouvá“ od uživatele k nositeli práv.359

Společnost Google se tímto zaujala postavení podobného kolektivnímu správci a uživateli díla

zároveň. Společnost Google tuto právní konstrukci zastává s tvrzením, že jde o poctivé užití

dle doktríny fair use.360

Podle nositelů práv však takové užití díla společností Google, i kdyby byly

zpřístupněny pouze úryvky děl, znamenalo porušování autorského práva a nebylo poctivým

užitím dle doktríny fair use. Avšak společnost Google by také jinými způsoby užití mohla

porušit autorské právo, a to zejména neoprávněným zhotovením rozmnoženiny díla. 357 Rakousko, Belgie, Francie, Německo, Itálie, Nizozemí, Śpanělsko, Švýcarsko358 Google Books: Google Books History. [on-line]. [cit. 2013-04-16]. Dostupné z:

http://www.google.com/googlebooks/about/history.html359 Srov. podobnost zápovědi s rozšířenou kolektivní správou.360 MATTIOLI, Michael R. Opting Out: Procedural Fair Use. Virginia Journal of Law & Technology. 2007,

vol. 12, no. 3, 2-29 s.128

Skutečnost, že společnost Google nabídla možnost učinit zápověď dotčeným nositelům práv,

na této neoprávněnosti prakticky nic nemění.361

Avšak dle zastánců modelu řešení společnosti Google, je potřebné se na činnosti

projektu Google Books dívat s nadhledem a přehodnotit potřebnost svolení k užití udělené

nositelem práv v dnešní internetem propojené společnosti v souvislosti se stoupající potřebou

i zájmem nakládat s nehmotnými statky více než dříve.362 Lze však namítnout, že snad právě

proto by měl být požadavek souhlasu s užitím zachován.363 Na druhé straně je pravdou, že

odstranění požadavku souhlasu a dání možnosti učinit zápovědi (opt-out), usnadní sběr,

třídění a hromadění informací, které je jinak dle současného modelu autorského práva

nákladné, což je koneckonců hlavní problém i v případě osiřelých děl. Není však zcela jasné,

proč by jedna, ale třeba i několik obchodních společností či jiných osob, nemělo pouze

z důvodu usnadnění svého soukromého cíle, respektovat autorskoprávní ochranu, která má být

závazná erga omnes. V každém případě projekt Google Books otevřel diskuzi nad tím, zda

opravdu má smysl, aby zhotovení jakékoli rozmnoženiny (i té digitální) bez souhlasu nositele

práv bylo považováno za neoprávněné užití díla, resp. zda digitální rozmnoženina je či má být

stejná jako jakákoli jiná.

V září roku 2005 podal americký spolek autorů (U.S. Authors Guild) skupinovou

žalobu proti společnosti Google z důvodu porušování autorských práv, ve které vznesl nároky

na náhradu škody spolu se zdržovacím nárokem. V říjnu roku 2005 Asociace amerických

nakladatelů rovněž podala žalobu na společnost Google, ale uplatila pouze zdržovací nárok a

žádala výmaz všech zhotovených rozmnoženin děl ze serverů společnosti Google. Autoři i

nakladatelé přitom opřeli své nároky o § 106 CA.364

6.2 Test dle doktríny Fair Use a Google Books

361 BAND, Jonathan. The Google Library Project: Both Sides of the Story. Plagiary: Cross‐Disciplinary Studies in Plagiarism, Fabrication, and Falsification. 2006, 6-21 s.

362 BAND, Jonathan. The Google Library Project: Both Sides of the Story. Plagiary: Cross‐Disciplinary Studies in Plagiarism, Fabrication, and Falsification. 2006, 6-21 s.

363 Hlasy volající po změně současného systému autorského práva jsou často poněkud rozporuplné, kdy na jedné straně má být vše dostupné, zdarma, bez souhlasu, na straně druhé se často volá po větší prosaditelnosti autorských práv a ochraně vynaložených investic vložených do tvůrčí činnosti. Obojí je výsledkem vyšší míry nakládání s nehmotnými statky než dříve, nicméně ti, kdož volají po změně současného modelu, doposud nepřicházejí s modelem, který by byl jiný a prosaditelný.

364 Žaloba ve věci Author's Guild v. Google, 05 CV 8136, ze dne 20. září 2005 podaná u Okrskového soudu pro Jižní New York. Stanovisko Okrskového soudu pro Jižní New York ve věci Author's Guild v. Google, no. 05-8136, ze dne 22. března 2011.

129

Jádrem hodnocení souladnosti projektu Google Books se současnou právní úpravou

autorského práva v USA je otázka, zda zhotovení digitálních rozmnoženin díla a jejich

zpřístupnění způsobem umožňujícím dálkový přístup pomocí internetu je či není poctivým

užitím dle § 108 CA. Není to však pouze jediná právní otázka, která v souvislosti s činností

projektu Google Books vyvstává. Vzhledem k tomu, že k činnosti projektu dochází v oblasti

trhu, právně významné jsou také otázky soutěžního práva, kterým se však s ohledem na

zaměření této práce blíže nevěnujeme a dovolujeme si odkázat na stanovisko Okrskového

soudu pro Jižní New York ve věci Author's Guild v. Google, no. 05-8136, ze dne 22. března

2011, ve kterém je problematika porušování soutěžního práva popsána. Nicméně skutečnost,

že k činnosti projektu Google Books dochází v oblasti trhu za účelem dosažení zisku, je

zásadní i z pohledu autorského práva, neboť užití děl, ke kterým došlo v rámci činnost Google

Books pak nelze považovat za užití dle knihovní licence dle § 108 CA.

Rozhodování o oprávněnosti užití autorského díla dle doktríny fair use je vždy

argumentačně náročné. Metodologicky lze totiž toto hodnocení přirovnat jiným testovacím

metodám, jakými jsou obecný test proporcionality či tříkrokový test.

Prvním kritériem doktríny fair use je účel a povaha užití, zvážení, zda užití slouží k

dosažení prospěchu, či jde o neziskové vzdělávací účely.365 Soudy při hodnocení tohoto

kritéria především zkoumají, zda bylo dílo užito komerčně a zda užitím vznikla přidaná tvůrčí

hodnota. Je zřejmě nesporné, že v případě projektu Google Books byla díla užita komerčně.

Nicméně je to pouze jedno z kritérií, které může převážit míra kritérií ostatních. Z tohoto

pohledu je právně zajímavé právě kritérium přidané tvůrčí hodnoty. Jedná se o přidanou

hodnotu, nikoli nutně jedinečnost či původnost ve smyslu AutZ. V daném případě došlo

pouze ke zhotovení rozmnoženiny převedením analogového formátu do formátu digitálního,

což samo o sobě zřejmě žádnou přidanou hodnotu nepřináší, nicméně společnost Google

opatřila digitalizovaná díla indexací tak, aby je uživatelé mohli dohledat pomocí klíčových

slov. Svým způsobem tak nové rozmnoženiny děl nabízí zcela něco nového, neboť uživatelé

mohou užívat díla zachycená na digitálním nosiči jinak a pro jiné účely než dříve. Dle

judikatury je možné považovat zhotovení rozmnoženiny převedením z jednoho formátu do

druhého za známku přidané hodnoty.366 Mimoto některá recentní rozhodnutí soudů ve věcech

365 § 108 CA.366 Viz rozhodnutí Okrskového soudu pro jižní New York ve věci Hearn v. Meyer, 664 F. Supp. 832, ze dne

20. července1987. 130

týkajících se užití díla jeho rozmnožením by mohla podpořit tvrzení, že v daném případě se

nejedná o prosté užití, ale užití, které přináší společenský užitek a přidanou hodnotu.367

Druhým kritériem doktríny fair use je druh chráněného díla.368 Díla, která jsou

předmětem užití společnosti Google jsou díla literární v tištěné podobě. Mezi nimi jsou i díla

osiřelá a díla nedostupná a Google Books nabízí model řešení jak pro díla osiřelá, tak i

nedostupná. Právě poukaz na tuto skutečnost by mohl hovořit ve prospěch společnost Google.

Judikatura v podobných otázkách však zatím chybí. Soudy zpravidla hodnotí, zda je druhem

díla dílo fiktivní či faktografické,369 což se však s ohledem na to, že Google Books má snahu

zahrnout všechny díla, zdá bezpředmětným kritériem.

Třetím kritériem doktríny fair use je množství a míra použité části díla v poměru k dílu

jako celku.370 Dle tohoto kritéria by mohla být zásadní skutečnost, že společnost Google i

přesto, že zhotoví rozmnoženinu díla, veřejnosti zpřístupní pouze tři úryvky z díla a nikoli

dílo celé. Navíc zde je třeba také opět zvážit okolnost, že tyto způsoby užití společností

Google přinášejí veřejnosti něco nového. Proto zřejmě ačkoli užití celého díla svědčí o užití

mimo rámec doktríny fair use, zpřístupnění pouze úryvků z díla, lze považovat za citaci díla a

poctivé užití dle doktríny fair use.371 Z toho důvodu by i celkové užití děl, způsobem jakým se

děje v projektu Google Books, mohlo být užitím dle doktríny fair use. K podpoře tohoto

tvrzení se vyjadřuje také judikatura, dle které i zhotovení rozmnoženiny celého díla je užitím

dle doktríny fair use, pokud je nutné k oprávněnému užití výňatků z díla.372

Čtvrtým kritériem doktríny fair use je vliv užití na potenciální trh nebo hodnotu

chráněného díla.373 Zde je otázkou, zda projekt Google Books má či nemá dopad na trh s

chráněným dílem. Může být sporné, zda úryvky z děl snižují poptávku po chráněných dílech

či naopak tuto poptávku zvyšují. Zřejmě spíše zájem o chráněná díla zvyšují, neboť

společnost Google dnes pokrývá velkou část trhu s informacemi a je tak pravděpodobné, že

367 Viz rozhodnutí Okrskového soudu v Nevadě ve věci Field v. Google, Inc., 412 F.Supp. 2d 1106, ze dne 19. ledna 2006, rozhodnutí Odvolacího soudu pro 9. obvod ve věci Kelly v. Arriba Soft Corporation, 336 F.3d 811, ze dne 7. července 2003, rozhodnutí Odvolacího soudu pro 9. obvod ve věci Perfect 10, Inc. v. Amazon.com, Inc., 487 F.3d 701, ze dne 16. května 2007.

368 § 108 CA.369 Viz rozhodnutí Odvolacího soudu pro 2. obvod ve věci L. Batlin & Son, Inc. v. Snyder, 536 F.2d 486, ze

dne 12. dubna 1976. 370 § 108 CA.371 Rozhodnutí Nejvyššího soudu USA ve věci Harper & Row v. Nation Enterprises, 471 U.S. 539, ze dne 20.

května 1985.372 Viz rozhodnutí Nejvyššího soudu USA ve věci Baker v. Selden, 101 U.S. 99, ze dne 19. ledna 1980,

rozhodnutí Odvolacího soudu pro 7. obvod ve věci Assessment Technologies of WI LLC v. Wiredata, Inc., 350 F.3d 640, ze dne 25. února 2003.

373 § 108 CA.131

bez zpřístupněných výňatků z děl by se zájemce o chráněných dílech nemusel dozvědět. Na

druhé straně nakladatelé se již několik let snaží o zpřístupnění svých děl pomocí internetu,

vymýšlejí k tomu účelu vlastní způsoby, nicméně tyto se zdají být ve srovnání s projektem

Google Books nepříliš efektivní, neboť uživatelům zatím mnoho nepřináší. Zdá se, že čtvrté

kritérium, by bylo při posouzení doktríny fair use soudy nejdiskutovanější.

Ačkoli § 107 CA uvádí pouze čtyři kritéria, které by měly soudy posoudit, dle

judikatury není vyloučeno, aby byla posouzena i kritéria další, neboť v zákoně uvedený výčet

je pouze demonstrativní. Soudy proto často při posuzování doktríny fair use posuzují také

páté kritérium, zda a jak je užitím dotčen veřejný zájem vyjádřený v ústavní doložce.374 Jedná

se o obdobu testu proporcionality v užším slova smyslu, kdy dochází k poměření na jedné

straně stojících zájmů obecných a na druhé straně konkrétního soukromého zájmu jednotlivce.

Nejvyšší soud USA v několika rozhodnutích vyjádřil názor, že obecný zájem, je nejzazším

účelem autorského práva.375 Skutečnost, že projekt Google Books přináší veřejnosti nové

možnosti a způsoby užití by mohla opět hovořit pro závěr ve prospěch projektu Google

Books.

6.3 Dohoda o smíru jako řešení pro Google Books

Aby se strany sporu vyvarovaly nepředvídatelnému rozhodnutí soudu v otázce, zda

užití bylo poctivým užitím dle doktríny fair use, dne 28 října 2008 spolek autorů, asociace

nakladatelů a společnost Google oznámily dohodu o smíru, nicméně tato dohoda, jak se

očekávalo s ohledem na velký počet odpůrců projektu Google Books, byla nakonec

Okrskovým soudem pro Jižní New York zamítnuta.376 377

Soud pro Jižní New York vyzval a stanovil lhůtu na den 8. září 2009 jako poslední

den pro podání námitek k dohodě o soudním smíru. K dohodě o smíru se vyjadřovali

374 Čl. 1 odst. 8 (8) Ústavy USA.375 Rozhodnutí Nejvyššího soudu USA ve věci Twentieth Century Music Corp. v. Aiken, 422 U.S. 151, ze dne

17. června 1975, rozhodnutí Nejvyššího soudu USA ve věci Sony Corp. v. Universal Studios, 464 U.S. 417, ze dne 17. ledna 1984.

376 Dohoda o smíru musela v tomto případě dle § 23 FRCP podléhat schválení soudu, neboť byla v daném případě podána skupinová žaloba a účinky dohody o smíru by se vztahovaly na neurčený okruh osob. Soud musí před schválením dohody zvážit, zda je dohoda o smíru spravedlivá i vůči tomuto neurčitému okruhu osob.

377 Dohoda o smíru u Okrskového soudu pro Jižní New York ve věci The Authors Guild et al. v. Google Inc., 05 Civ. 8136, ze dne 28. října 2008.

132

jednotlivci stejně jako např. i Ministerstvo spravedlnosti USA, které se vyjádřilo proti

dohodě. Jak se také očekávalo, námitky se netýkaly pouze práva autorského, ale i práva

soutěžního,378 osobnostního379 a mezinárodního.380 381 Společnost Google některé námitky

zapracovala do doplněné dohody o smíru382 a soud pro Jižní New York stanovil opět lhůtu pro

podání připomínek, a to na den 28. ledna 2008. Dne 22. března 2011 však byla dohoda o

doplněném smíru Okrskovým soudem pro Jižní New York zamítnuta.383

Od původního záměru projektu Google Books až po doplněnou dohodu o soudním

smíru se mnohé na projektu změnilo. Proto bylo stanovisko, ve kterém soud vyjádřil

s doplněnou dohodou o soudním smíru nesouhlas překvapením.384 Ministerstvo spravedlnosti

USA namítalo, že dohoda o soudním smíru nedostatečně chrání a vyjadřuje zájmy všech

nositelů práv, zvláště pak pokud jde o nositele práv k dílům osiřelým a dílům vydaným

v zahraničí. Původní dohoda o soudním smíru vyjadřovala zájmy velice širokého okruhu

nositelů práv s mezinárodním přesahem. Proti tomuto vyjádřily své připomínky např.

Německo či Francie (viz kapitola 2.1), což nakonec vedlo k zúžení dotčeného okruhu nositelů

práv v doplněné dohodě o soudním smíru, dle které projekt Google Books měl obsahovat

pouze díla registrovaná u Úřadu pro autorská práva nebo vydaná ve Spojeném království,

Austrálii a Kanadě.385 Doplněná dohoda o soudním smíru se navíc měla týkat pouze děl

vydaných od 5. ledna 2009 a měla se nově týkat pouze knih, nikoli periodik, map, fotografií,

ilustrací apod. V doplněné dohodě o soudním smíru byly stanoveny jednotlivé peněžní

náhrady a jejich výše za dosud provedenou digitalizaci a upraveny podmínky náhrad pro

digitalizaci děl do budoucna stejně jako algoritmy pro určování cen za zpřístupnění celého

díla pro koncového uživatele, definice spolupracující knihovny, možnosti předplatného,

zřízení terminálů umístěných v budovách knihoven, procentuální výše zobrazeného obsahu

dle jednotlivých druhů děl pro uživatele, který za službu Google Books neplatí odměnu,

pravidla pro inzerci a příjmy z ní plynoucí apod. Podstatné mělo být dle dohody o doplněném

378 Námitky poukazovaly na monopolní postavení společnosti Google. 379 Námitky poukazovaly na neoprávněné nakládání s osobními údaji při využívání služby Google Books.380 Námitky poukazovaly na široký okruh dotčených nositelů práv. 381 GRIMMELMANN, James. How to Fix the Google Book Search Settlement. Journal of Internet Law. 2009,

vol. 12, no. 10, 10-20 s.382 Zejména ty, které se týkaly soutěžního práva. Připomínky týkající se autorského práva z velké části

zapracovány nebyly, neboť základem projektu Google Books je právě jeho autorskoprávní specifikum. 383 Stanovisko Okrskového soudu pro Jižní New York ve věci The Authors Guild et al. v. Google Inc., 05 Civ.

8136, ze dne 22. března 2011.384 Srov. Google Book Settlement Rejected: What’s Next?. INFORMATION TODAY. [on-line]. [cit. 2013-

04-18]. Dostupné z: http://newsbreaks.infotoday.com/NewsBreaks/Google-Book-Settlement-Rejected-Whats-Next-74656.asp

385 REMUS, Titiriga. Digital Libraries and the Challenge of Orphan Books: Google's Books Settlement and the European Counterpart. 1-13 s.

133

soudním smíru zřízení zvláštního registru spolu se svěřeneckým fondem, které by sloužily ke

zjištění statusu díla a informací o nositelích práv a k umožnění přerozdělování odměn

jednotlivým nositelům práv.386

Ve svém stanovisku Okrskový soud pro Jižní New York argumentuje, že problémy

spojené se schválením doplněné dohody o soudním smíru převažují společenské výhody

z toho plynoucí a také tím, že by schválení dohody o soudním smíru znamenalo nepřípustnou

digitální komercializaci milionů knih včetně osiřelých. Soud k tomu uvádí: „Zatímco

digitalizace knih a vytvoření univerzální digitální knihovny přinese mnoho prospěchu, ASA

[doplněná dohoda o soudním smíru] zachází až příliš daleko. ASA by poskytla společnosti

Google Inc. ("Google") významná práva využívat celé knihy…Ve skutečnosti, ASA by

společnosti Google poskytla významnou konkurenční výhodu, díky které by byla odměněna za

velkoobchodní kopírování děl chráněných autorským právem bez svolení…“387

Část stanoviska je také věnována problematice osiřelých děl, když soud uvádí, že

doplněná soudní dohoda není vhodným, řešením pro osiřelá díla a že by řešení problematiky

osiřelých děl mělo být přenecháno Kongresu USA a nikoli dohodě či rozhodnutí soudu.

Zavedení mechanismu, na základě něhož budou zastoupeny zájmy nositelů práv osiřelých děl,

by proto měla být přenechána Kongresu USA. Totéž by dle soudu mělo platit i pro jakoukoli

jinou „reformu autorského práva“, neboť pokud by tomu tak nebylo, došlo by

k nepřípustnému oslabení pravomocí Kongresu USA. Dále soud konstatoval, že doplněná

dohoda o smíru porušuje § 201 písm. e) CA z důvodu neoprávněného užití děl bez souhlasu

nositelů práv. Soud se také ve svém stanovisku postupně vypořádal se všemi námitkami

vznesenými proti doplněné dohodě ve stanovené lhůtě a shledal nejen porušení autorského

práva, ale i práva soutěžního a mezinárodního zejména s ohledem na čl. 9 odst. 2 RÚB a čl.

10 odst. 1 RÚB a rovněž zásadu národního zacházení a doložku nejvyšších výhod. Naopak

dohoda o doplněném smíru dle soudu neporušuje právo osobností ani akademické svobody.

Stanovisko soud zakončil slovy: „Dohoda o doplněném smíru není spravedlivá, přiměřená a

rozumná.“388

386 Doplněná dohoda o smíru u Okrskového soudu pro Jižní New York ve věci The Authors Guild et al. v. Google Inc., 05 Civ. 8136, ze dne 28. října 2008.

387 Stanovisko Okrskového soudu pro Jižní New York ve věci The Authors Guild et al. v. Google Inc., 05 Civ. 8136, ze dne 22. března 2011.

388 Stanovisko Okrskového soudu pro Jižní New York ve věci The Authors Guild et al. v. Google Inc., 05 Civ. 8136, ze dne 22. března 2011.

134

Dle našeho mínění je stanovisko soudu přesvědčivé a věcně správné. Soud mohl

podrobněji argumentovat v některých otázkách soutěžního práva, které ve stanovisku

zohlednil velice obecně a které mají význam i pro právo autorské. Na druhé straně však

stanovisku dominuje argumentace v otázkách práva autorského, která je velmi podrobná a

vystihuje zřejmou obavu schválit dohodu, která by svým způsobem způsobila „revoluci“

v autorském právu, i když není zcela jasné, zda by šlo o revoluci správným směrem, neboť

legalizovat jedné obchodní společnosti mechanismus opt-out pro případy, kdy nositel práv

nesouhlasí s užíváním díla, není alternativou k současnému pojetí autorského práva, a proto se

jedná o revoluci ve velkých uvozovkách. Soud tak učinil i při vědomí a zvážení skutečnosti,

že projekt Google Books přináší jistý společenský užitek, který sice není zanedbatelný, avšak

není tak závažný, aby převážil obavu ze schválené dohody. Lze souhlasit s myšlenkou, že

reforma autorského práva, pokud je nějaká potřebná, by měla být úkolem zákonodárce. Na

druhé straně nelze přehlédnout stoupající sílu nadnárodních společností jakými je právě

společnost Google a současně nepozorovat oslabující roli státu. Pokud se nám tedy nyní zdá

něco nemožné, není vyloučeno, aby tomu bylo v budoucnu jinak. Avšak o společenskou

rovnováhu půjde vždy pouze tehdy, pokud bude zachována rovnováha prvku soukromého a

veřejného. Závěrem lze říci, že model řešení pro nejen osiřelá díla představený projektem

Google Books je zrcadlem prostředí (tj. v tomto případě soukromé sféry), které jej vytvořilo a

tak je nutné na něj nahlížet. Nemůže být proto plnohodnotnou náhradou právní úpravy

osiřelých děl, ale doplňujícím mechanismem. Je správné, že v této oblasti existuje

soukromoprávní iniciativa, protože viditelně poukazuje na chybějící právní úpravu, vyvolává

diskuzi a snad by mohla i zrychlit proces přijetí zákonné právní úpravy. Pak tato

soukromoprávní iniciativa může fungovat jako vhodný doplněk takové úpravy, což je více

smysluplné než aby takovou právní úpravu nahrazovala, neboť nelze reálně očekávat, že by

sebelepší právní úprava vyřešila problematiku osiřelých děl úplně. Proto doplnění právní

úpravy osiřelých děl o projekty jakým je Google Books může představovat ideální způsob

řešení pro osiřelá díla.

6.4 Budoucnost projektu Google Books

Zamítnutí dohody o doplněném soudním smíru přináší otázky, jaký bude další vývoj

projektu Google Books a dění kolem něj. Nutno poznamenat, že projekt jako takový funguje

135

beze změn nadále. Je proto možné, že proti společnosti Google budou podány další žaloby, je

však otázkou, zda tak někdo učiní, třebaže by byl k podání žaloby aktivně legitimován, ovšem

vědom si toho, že spolek autorů, asociace nakladatelů a další osoby nedosáhly skupinovou

žalobou žádného výsledku. Tato skutečnost zároveň předurčuje, že zřejmě ani tyto jmenované

osoby již nebudou chtít nadále pokračovat v soudním sporu. Nicméně pokud by přeci jen

žaloba proti společnosti Google byla podána, je možné očekávat, že soud bude zkoumat, zda

užití děl v rámci projektu Google Books je poctivým užitím dle doktríny fair use, což by nejen

z pohledu autorského práva bylo zajímavé rozhodnutí. Jinou možností by mohlo být podstatně

zúžit dohodu o smíru a místo mechanismu opt-out, který projekt Google Books používá,

zavést mechanismus opt-in, který by umožnil schválit dohodu soudem a o kterém si

dovolujeme tvrdit, že by byl alespoň z autorskoprávního hlediska bezproblémový. Nicméně je

to právě mechanismus opt-out, který činí projekt Google Books výjimečným a který přináší

onen nezanedbatelný společenský užitek či přidanou hodnotu a je proto pravděpodobné, že

společnost Google, i s ohledem na své mocenské postavení, na tomto nebude chtít ničeho

měnit.389

7 Rozšířená kolektivní správa v severských zemích

Rozšířená kolektivní správa je správou práv smluvně nezastupovaných nositelů práv a

jedná se druhý způsob výkonu kolektivní správy práv vedle správy povinné. Smysl rozšířené

kolektivní správy spočívá v možnosti kolektivního správce v zákonem vymezených případech

389 Podobně viz Google Book Settlement Rejected: What’s Next?. INFORMATION TODAY. [on-line]. [cit. 2013-04-18]. Dostupné z: http://newsbreaks.infotoday.com/NewsBreaks/Google-Book-Settlement-Rejected-Whats-Next-74656.asp

136

poskytnout zájemci licenci k užití konkrétního díla či více děl nejen nositelů práv smluvně

zastupovaných, ale i smluvně nezastupovaných. V režimu rozšířené kolektivní správy tak

dochází k dobrovolné správě práv i těch nositelů, kteří nejsou zastoupeni smluvně a právě

v důsledku rozšíření okruhu kolektivní správy i o práva smluvně nezastupovaných nositelů, se

tento způsob výkonu kolektivní správy označuje příznačně jako rozšířená kolektivní správa.

O všeobecné vhodnosti využití kolektivní správy práv pro řešení problematiky

osiřelých děl svědčí skutečnost, že u kolektivních správců se soustřeďují jednotliví nositelé

práv a zájemce o užití díla nemusí čelit nesnázím, které jsou jinak s dohledáním nositelů práv

spojeny. Přitom platí, že kolektivní správa práv, která vyjadřuje zájmy pouze smluvně

zastoupených nositelů práv, neposkytuje zájemcům o užití díla srovnatelnou právní jistotu,

kterou lze dosáhnout institutem rozšířené kolektivní správy. Jak správně uvádí I. Telec a P.

Tůma, rozšířená kolektivní správa posiluje především právní jistotu uživatelů předmětu

ochrany, že v důsledku výkonu hospodářské činnosti proti nim nebudou běžně vznikat nároky

jednotlivých nositelů práv, ale pouze nárok kolektivního správce.390 U rozšířené kolektivní

správy se proto důvodně očekává, že kolektivního správce, který smluvně zastupuje

podstatnou část nositelů práv k určitému druhu předmětu ochrany a vyjadřuje jejich zájmy,

bude stejným způsobem (se stejnou péčí) zastupovat a vyjadřovat zájmy i těch nositelů práv,

kteří nejsou smluvně zastoupeni. Ovšem podmínkami legitimní rozšířené kolektivní správy

jsou:

kolektivní správce zastupuje podstatnou část nositelů práv k určitému druhu předmětu

ochrany,391

je dána možnost nositeli práv vyloučit účinky rozšířené kolektivní správy (opt-out),

je dáno právo nezastoupeného nositele práv na odměnu za užití díla.

Právní institut rozšířené kolektivní správy není v současnosti účinném autorském

zákonu neznámý,392 Tento institut však v ČR není využíván ve srovnatelném rozsahu jako

v severských zemích, nicméně není vyloučeno, aby tomu v budoucnu bylo jinak, a to

především k vyřešení těch situací, ve kterých je individuální sjednávání licenčních smluv

obtížné, což je jádrem problematiky hromadné digitalizace (problematika osiřelých děl

390 TELEC, Ivo, TŮMA, Pavel. Autorský zákon. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. BECK, 2007, s. 828.391 Srov. § 50 odst. 2 dánského zákona o právu autorském č. 202 ze dne 27. února 2010. 392 § 101 odst. 9 AutZ.

137

v širším smyslu), ale také širšího využití potenciálu digitálních technologií knihovnami apod.,

s čímž nakonec počítá i plánovaná novela AutZ.393

Institut rozšířené kolektivní správy je využíván jako model řešení pro osiřelá díla

v Norsku, Dánsku, Švédsku a Finsku a to již od 60. let minulého století. Norsko upravilo

institut rozšířené kolektivní správy pro knihovny, archivy a muzea v § 16a norského

autorského zákona a pro ostatní zájemce v § 36 norského autorského zákona.394 Dánsko

zavedlo rozdílně jednotnou úpravu rozšířené kolektivní správy, která je upravena v § 50

dánského autorského zákona.395 Švédsko upravuje rozšířenou kolektivní správu v § 42a

švédského autorského zákona, nicméně je omezena pouze na určité způsoby užití.396 Finsko

upravuje rozšířenou kolektivní správu na několika místech svého autorského zákona pro

odlišné způsoby užití, přičemž výchozím ustanovením je § 11.397 Společným jmenovatelem

pro všechny právní úpravy rozšířené kolektivní správy v severských zemích je, že jsou kromě

dánské právní úpravy omezeny ve prospěch určitého okruhu zájemců nebo způsobů užití,

které směřují k dosažení vzdělávacích účelů.

7.1 Výhody využití rozšířené kolektivní správy pro osiřelá díla

Nesporná výhoda rozšířené kolektivní správy spočívá v možnosti, aby kolektivní

správce zastupoval zájmy veškerých (i zahraničních) nositelů práv a udělil licence k užití

veškerých autorských děl a jiných předmětů ochrany (i zahraničních). Tato vlastnost institutu

rozšířené kolektivní správy umožňuje udělit licenci k jakémukoli dílu/dílům (předmětu

ochrany) bez nutnosti dohledávat jednotlivé či jednotlivého nositele práv. Nadto na rozdíl od

většiny ostatních modelů řešení pro osiřelá díla není u rozšířené kolektivní správy nutné

provádět důsledné vyhledávání před udělením licence. V čem je rozšířená kolektivní správa

výjimečná je i skutečnost, že pozitivně působí na dosud nezastoupené nositele práv, neboť je

motivuje k tomu stát se nositeli smluvně zastupovanými s možností určovat přesné podmínky,

dle kterých má kolektivní správce dovoleno uzavírat licenční smlouvy se zájemci o užití díla,

393 Srov. Důvodová zpráva k návrhu zákona o osiřelých dílech (ke dni 11.1.2013).394 Norský autorský zákon (zákon č. 2 ze dne 12. května 1961). 395 Dánský autorský zákon (zákon č. 202 ze dne 27. února 2010 v konsolidovaném znění). 396 Viz § 42b až § 42f švédského autorského zákona (zákon č. 729 ze dne 30. prosince 1960). 397 Finský autorský zákon (zákon č. 404 ze dne 8. července 1961).

138

což působí coby účinná prevence proti vzniku osiřelých děl.398 Mimoto kolektivní správce má

snahu sám dohledat nezastoupené nositele práv za účelem výplaty individuálních odměn

v souvislosti s udělením licence za užití díla, a proto břemeno důsledného vyhledávání tíží

nikoli zájemce ale kolektivního správce, který má s důsledným vyhledáváním zkušenosti,

neboť se s osiřelými díly běžně setkává. Přitom skutečnost, že důsledné vyhledávání provádí

kolektivní správce a provádí se až v okamžiku, kdy je dílo zájemcem užíváno nijak

neohrožuje právní postavení uživatele, neboť účelem důsledného vyhledávání je v tomto

případě pouze vyplacení odměny nositeli práv. Zastáváme proto názor, že institut rozšířené

kolektivní správy je jako jediný způsobilý vyřešit jak problematiku nemožnosti dohledat

jednotlivého nositele práv tak i problematiku hromadné digitalizace a není řešením pouze pro

osiřelá díla, ale i díla nedostupná.

7.2 Nevýhody využití rozšířené kolektivní správy pro osiřelá děl

Ovšem ani rozšířená kolektivní správa jako model řešení pro osiřelá díla není

bezvadná. Jisté obtíže mohou vyvstat v souvislosti s podmínkou, aby kolektivní správce

zastupoval podstatnou část nositelů práv k určitému druhu předmětu ochrany. Proto, aby

rozšířená kolektivní správa byla úspěšným modelem řešení pro osiřelá díla, bylo by nutné,

aby již kolektivní správci zastupovali podstatnou část nositelů práv k určitým druhům

předmětů ochrany, což však dosud v řadě států neplatí, zejména pokud jde o díla

audiovizuální. V tomto konkrétním případě se však může namítat, že díla audiovizuální se

osiřelými díly stávají spíše výjimečně, přesto je s uvedenou obtíží nutno počítat.

Jinou výtkou vůči rozšířené kolektivní správě může být, že její účinky se vztahují

pouze na území toho státu, dle jehož právního řádu byla licence udělena, což je obecný

problém jakéhokoli mechanismu založeného na kolektivní správě práv. Např. Norská národní

knihovna zahájila v souladu s § 16a a § 36 norského autorského zákona digitalizaci svého

knižního fondu, který se odhaduje na 50.000 knih, avšak jelikož se tak děje na základě

rozšířené kolektivní správy, digitalizovaná díla jsou přístupná pomocí internetu pouze pro

398 Srov. GERVAIS, Daniel J. Application of an extended collective licesing regime in Canada: Principles and issues related to implementation. Study Prepared for the Department of Canadian Heritage. 2003, s. 6.

139

uživatele lokalizované na území Norska.399 Nicméně lze věřit, že pokud v členských státech

EU vyvstane v budoucnu potřeba využít ve větší míře možností rozšířené kolektivní správy,

mělo by spolu s tím dojít k vytvoření mechanismu nadnárodní kolektivní správy, aby licence

mohly být účinné pro více území.

Zásadní je rovněž skutečnost, že systém rozšířené kolektivní správy by byl ve srovnání

s jinými modely řešení pro osiřelá díla více finančně nákladný. Nákladnost zde spočívá

v povinnosti vyplatit licenční odměnu smluvně nezastupovaným nositelům, a jelikož není

jisté, zda se kolektivnímu správci podaří nositele práv dohledat, bylo by nutné zajistit

dostatečné rezervy pro vyplacení již splatných odměn.400 Nelze opomenout, že výše odměn

zde musí odpovídat tzv. tržní ceně, a proto rozšířená kolektivní správa nemusí být pro

všechny zájemce o užití díla vhodným řešením (např. pro veřejně přístupné instituce).

Nákladnost systému rozšířené kolektivní správy je však její přirozenou vlastností, která je

vykoupena usnadněním užití libovolného díla (předmětu ochrany), a proto se rozšířená

kolektivní správa může jevit spíše jako tržní nástroj než ryze právní institut. Nicméně

nákladnost lze ovlivnit, neboť je přímo úměrná šíři možného okruhu osob (zájemců) a

způsobů užití, které by byly na základě rozšířené kolektivní správy umožněny. Čím širší

okruh, tím větší je i nákladnost. Je to s velkou pravděpodobností i jeden z důvodů proč je

v severských zemích (kromě Dánska) umožněna pouze ke vzdělávacím účelům, což je

zároveň i nevýhoda, neboť není dosud dobře známé, jak by rozšířená kolektivní správa

fungovala pro široký okruh způsobů užití. Nákladnost rozšířené kolektivní správy je proto

zřejmě největší překážkou pro její využití k řešení problematiky osiřelých děl v celé její šíři, a

proto je vhodné ji kombinovat s jinými mechanismy např. s mechanismem v předpokládané

české právní úpravě, tj. s licencí udělenou kolektivním správcem až poté, co zájemce provedl

neúspěšné důsledné vyhledávání nositele práv.

7.3 Rozšířená kolektivní správa a Google Books

399 New Agreement: National Library of Norway’s “Bokhylla” Digital Bookshelf Expands, Database Will Continue to Include Books With a Valid Copyright. Library Journal [on-line]. 2012 [cit. 2013-04-19]. Dostupné z: http://www.infodocket.com/2012/08/30/booksebooks-a-brief-look-at-norways-bokhylla-digital-library-of-ebooks/

400 RINGNALDA, Allard. Orphan Works, Mass Rights Clearance, and Online Libraries: The Flaws of the Draft Oprhan Works Directive and Extended Collective Licensing as a Solution. 16 s.

140

Při bližším pohledu je překvapivé, nakolik je model řešení pro osiřelá díla na základě

rozšířené kolektivní správy podobný modelu řešení Google Books. Oba modely umožňují

relativně snadné provedení hromadné digitalizace a vyhnutí se obtížím, které jsou spojené

s individuálním sjednáním licenčních smluv. V případě rozšířené kolektivní správy zastupuje

zájmy nositelů práv kolektivní správce, v případě Google Books zastupovaly zájmy nositelů

práv autorský spolek, asociace nakladatelů a další osoby, a tyto zájmy byly vyjádřeny

v dohodě o smíru, jejíž účinky mohly být vztaženy na další nositele práv pouze na základě

schválené dohody soudem.401 Co je odlišné, je však legitimita.402 Zatímco rozšířená kolektivní

správa je legitimním institutem autorského práva, který podléhá testu poměrnosti a nevytváří

ničí monopol, Google Books je založen na porušování principů současnosti účinného

autorského práva a vytváří monopol jedné obchodní společnosti, a proto i pro případ, že by

byla v budoucnu schválena dohoda o smíru, díky níž by projekt Google Books získal svoji

legitimitu, domníváme se, že by se stále jednalo primárně o urovnání sporu mezi nositeli práv

a společností Google, ale nikoli o koncepční řešení pro problematiku osiřelých děl srovnatelné

s rozšířenou kolektivní správou.

8 Nucená licence v Kanadě, Maďarsku a jinde ve světě

Dalším z možných modelů řešení pro osiřelá díla je nucená licence neboli licence,

která je zájemci o užití díla udělena příslušným orgánem veřejné správy nebo také i soudem

401 Toto přirovnání je však ve skutečnosti pouze zdánlivé, neboť se zřejmě nelze domnívat, že spolek autorů, asociace nakladatelů zastupuje zájmy podstatné části nositelů práv.

402 Podobně RINGNALDA, Allard. Orphan Works, Mass Rights Clearance, and Online Libraries: The Flaws of the Draft Oprhan Works Directive and Extended Collective Licensing as a Solution. 16 s.

141

ve výroku pravomocného rozhodnutí poté, co zájemce prokázal, že se mu nositele práv

nepodařilo ani přes důsledné vyhledávání dohledat.

Právní institut nucené licence není v současnosti AutZ známý, nicméně v minulosti jej

znal např. zákon č. 35/1965 Sb. (autorský zákon), který v § 18 upravoval nucenou licenci

překladatelskou nebo také zákon č. 218/1926 Sb. (autorský zákon), který v § 16a upravoval

nucenou licenci pro rozhlasové vysílání. V mezinárodním právu autorském najdeme stále

nucenou licenci překladatelskou v čl. V odst. 2 VÚAP, která stanoví členským státům

možnost tuto nucenou licenci zavést, či dále i čl. 30 odst. 2 RÚB, který stanoví přistupujícím

státům možnost učinit výhradu týkající se překladů do vlastního jazyka. Nucené licence tak

nejsou duševnímu vlastnictví neznámé, ačkoli v ČR na vnitrostátní úrovni se s nimi v

současnosti lze setkat pouze v oblasti práv průmyslových např. v § 20 zák. č. 527/1990 Sb. o

vynálezech a zlepšovacích návrzích. Jak správně uvádí I. Telec a P. Tůma nucené licence jsou

jedním z případů nuceného omezení práva autorského dle čl. 11 odst. 4 LZPS, neboť se tak

děje ve veřejném zájmu, na základě zákona a za náhradu.403 Nucené licence tak představují

zvláštní licence, které na rozdíl od licencí uzavíraných z vůle smluvních stran, mohou být

vynucené. Proč jsou nucené licence v oblasti duševního vlastnictví možné je dáno potřebou

v určitých případech (ve veřejném zájmu) upřednostnit obecné zájmy zájemců o užití před

individuálními zájmy nositele práv. AutZ v současnosti nucené licence nezná, neboť upravil

jiné právní instituty např. rozšířenou kolektivní správou, pomocí kterých lze dosáhnout téhož,

ale mírněji (nikoli „nuceně“).

Nucené licence se využívají jako řešení pro osiřelá díla v několika státech. Zřejmě

nejznámějším z nich je Kanada,404 která zavedla právní úpravu pro osiřelá díla v roce 1985 a

jejíž rozbor byl brán v potaz např. při tvorbě řešení v USA a v EU. Nakonec i ČR našla

v nucené licenci dle kanadského modelu inspiraci pro vypracování návrhu na zavedení onoho

jiného mechanismu udělování licence, která je však v tomto případě licencí smluvní,

kolektivním správcem pro širší okruh zájemců. Vedle Kanady je využito nucené licence jako

řešení pro osiřelá díla také v Maďarsku,405 Japonsku,406 Jižní Koreji,407 omezeně také ve

Spojeném království.408

403 TELEC, Ivo, TŮMA, Pavel. Autorský zákon. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. BECK, 2007, s. 55.404 Čl. 77 autorského zákona Kanady z roku 1985 (Copyright Act, R.S.C., 1985, c. C-42).405 § 57 maďarského autorského zákona (zákon č. LXXVI z roku 1999).406 Čl. 67 japonského autorského zákona (zákon č. 48 zde dne 6. května 1970).407 Čl. 47 jihokorejského autorského zákona (zákon č. 432 ze dne 28. ledna 1957). 408 Čl. 190 autorského zákona Spojeného království (Copyright, Designs and Patents Act 1988, C. 48).

142

8.1 Nucená licence dle kanadského modelu

Podle čl. 77 kanadského autorského zákona409 může zájemce na základě podané

žádosti požádat Copyright Board o udělení licence. Copyright Board následně zkoumá, zda

zájemce vynaložil k dohledání nositele přiměřené úsilí410 a v případě že ano, rozhodne o

udělení licence,411 ve které stanoví podmínky užití díla a výši licenční odměny. Okruh

předmětů ochrany, k jejichž užití lze licenci udělit, je dle čl. 77 odst. 1 omezen na zveřejněná

díla, záznamy uměleckých výkonů, zveřejněné zvukové záznamy a záznamy komunikačního

signálu. Dle čl. 77 odst. 2 je licence udělená Copyright Board nevýhradní a v čl. 77 odst. 3 je

zakotveno právo na vyplacení odměny za užití díla nositeli do pěti let od vydání licence. V čl.

77 odst. 4 pak právo Copyright Board vydat pravidla upravující udělování licencí.

Licenční odměny jsou nejprve uloženy do svěřeneckého fondu nebo na vázaný účet, ze

kterého jsou v případě, že se nositel ke svému dílu přihlásí, vyplaceny. Stává se ale také, že

Copyright Board ihned nařídí přikázat odměnu kolektivnímu správci, který ji poté vyplatí

nositeli namísto Copyright Board. V případě, že se nositel k dílu během pěti let nepřihlásí,

kolektivní správce rozdělí odměnu mezi zastoupené nositele práv.412

V roce 2004 Stálý výbor pro kanadské dědictví provedl revizi kanadského autorského

práva s ohledem na zprávu o autorském právu z roku 2002, známou jako tzv. Bulte Report.413

V této zprávě se doporučují určité změny právní úpravy osiřelých děl, a sice zavedení

rozšířené kolektivní správy pro vzdělávací účely s ohledem na rozvoj internetu. Témuž tématu

se ve své studii v roce 2003 věnoval D. Gervais.414 Výsledkem byl návrh zákona, který měl

rozšířenou kolektivní správu pro omezené účely užití zavést do kanadského autorského práva,

avšak dosud z důvodu silné kritiky415 takový zákon nebyl přijat.

409 Autorský zákon Kanady z roku 1985 (Copyright Act, R.S.C., 1985, c. C-42).410 Dříve Copyright Board vyžadoval od zájemce místopřísežné prohlášení o vynaložení přiměřeného úsilí

k dohledání, nositele. Nyní již se ale toto prohlášení nevyžaduje. Viz DEBEER, Jeremy F. a Mario BOUCHARD. Canada's 'Orphan Works' Regime: Unlocatable Owners and the Copyright Board. Oxford University Commonwealth Law Journal. 2010, vol. 10, no. 2, s. 215-254.

411 Stejně jako licence udělená kolektivním správcem i nucená licence udělená orgánem veřejné správy je teritoriálně omezena na dané státní území, tj. území Kanady.

412 BRITO, Jerry a Bridget DOOLING. An Orphan Works Affirmative Defense to Copyright Infringement Actions. Michigan Telecommunications and Technology Law Review. 2006, vol. 12:75, s. 75-113.

413 Viz Report on the Provisions and Operation of the Copyright Act. 2002. Dostupné z: http://strategis.ic.gc.ca/eic/site/crp-prda.nsf/vwapj/section92eng.pdf/$file/section92eng.pdf

414 Viz GERVAIS, Daniel J. Application of an extended collective licesing regime in Canada: Principles and issues related to implementation. Study Prepared for the Department of Canadian Heritage. 2003, 63 s

415 Např.: CIPPIC. Response to Bulte Report: CIPPIC/PIAC Response to the May 2004 Standing Committee on Canadian Heritage. 2004. Dostupné z:

143

Kanadský model řešení přitom není dokonalý, ale může být inspirativní, a z toho

důvodu jej zmiňuje většina zpráv, které byly v souvislosti s řešením problematiky osiřelých

děl vypracovány.416 K nevýhodám kanadského modelu řešení patří, že se vztahuje pouze na

zveřejněná díla, což není v případě tohoto modelu řešení na rozdíl např. od zákonné licence

nezbytné zohlednit a pouze se tak vytváří další problém s určováním, zda se jedná o dílo

zveřejněné či nikoli. Dále se lze vyjádřit kriticky ohledně podstaty tohoto řešení, neboť

požadavek podání žádosti o užití každého díla zvlášť a rovněž tak provedení a prokázání

přiměřeného úsilí není ideálním řešením pro hromadnou digitalizaci předmětů ochrany

z důvodu své nákladnosti a zdlouhavosti.417

Výhodou kanadského modelu je právní jistota pro uživatele ohledně práva dílo užít,

což však platí stejně i pro modely řešení, u kterých licenci udělí kolektivní správce. Další

výhodou je také posuzování žádosti o užití díla pro každý případ zvlášť, které je zárukou

náležitého šetření zájmů nositelů práv.

8.2 Nucená licence dle maďarského modelu

Maďarsko jako jeden z mála členských států EU přijalo národní právní úpravu pro

osiřelá díla v souvislosti s Iniciativou digitálních knihoven i2010, a to relativně brzy před

přijetím směrnice o osiřelých dílech.418 Nicméně, jak se uvádí, pravým důvodem pro přijetí

právní úpravy pro osiřelá díla nebyla zdaleka Iniciativa digitálních knihoven i2010, ale

problémy se zpřístupňováním osiřelých audiovizuálních děl. V souvislosti s rozsáhlým

znárodněním za minulého režimu v Maďarsku, zůstal maďarský stát dodnes nositelem práv

k velkému množství audiovizuálních děl. Nicméně tato díla nebylo možné ani v současnosti

zpřístupnit způsobem umožňujícím dálkový přístup, neboť tato práva zůstala původním

http://www.cippic.ca/sites/default/files/Response_to_Bulte_Report_FINAL.pdf416 Srov. i2010: Digital Libraries High Level Expert Group – Copyright Subgroup, Final Report on Digital

Preservation, Orphan Works, and Out-of-Print Works, červen 2008, Dostupné z: http://ec.europa.eu/information_society/activities/digital_libraries/doc/hleg/reports/copyright/copyright_subgroup_final_report_26508-clean171.pdf, United States Copyright Office, Report on Orphan Works: A Report of the Register of Copyrights, Washington, leden 2006. Dostupné z: http://www.copyright.gov/orphan/orphan-report.pdf, BRITISH SCREEN ADVISORY COUNCIL. Coypright and Orphan works: A paper prepared for the Gowers review. 2006, 38 s.

417 V díle z roku 2007 se uvádí, že od zavedení nucené licence pro užití osiřelých děl v roce 1985 do května 2007 bylo uděleno pouze 197 licencí. Viz BEZOS, Salvador M. International Approaches to the Orphan Works Problem. 2007, 23 s.

418 Zákon o osiřelých dílech, zákon č. LXXVI z roku 2008 byl schválen 15. prosince 2008 a účinnosti nabyl 1. února 2009. Tj. více než tři roky před přijetím směrnice.

144

nositelům práv, z důvodu, že tento způsob užití díla nebyl v době znárodnění známý, a proto

tato práva nepřešla na stát. Vzhledem k tomu, že bylo obtížné v současnosti dohledat původní

nositele práv, bylo v Maďarsku nezbytné přijmout právní úpravu pro osiřelá díla.419

Maďarsko zvažovalo mezi přijetím právní úpravy v podobě rozšířené kolektivní

správy dle modelu řešení v severských zemích, v podobě omezení odpovědnosti dle modelů

řešení navržených v USA a v podobě nucené licence dle kanadského modelu. Nakonec bylo

rozhodnuto ve prospěch nucené licence dle kanadského modelu, neboť systém maďarské

kolektivní správy nebyl na řešení v podobě rozšířené kolektivní správy připraven a omezení

odpovědnosti se zdálo být řešením, které neposkytne uživateli díla dostatečnou právní jistotu.

Nicméně maďarský model nucené licence se v určité míře inspiroval kritériem důsledného

vyhledávání modelem řešení v USA.420

Dle čl. 57/A maďarského autorského zákona421 udělí Úřad duševního vlastnictví

zájemci licenci k užití díla za přiměřenou odměnu v případě, že provede neúspěšné důsledné

vyhledávání nositel práv v závislosti na druhu díla. Provedení důsledného vyhledávání je

nutné zdokumentovat a prokázat u Úřadu duševního vlastnictví. Čl. 3 odst. 1 vládního

nařízení422 stanoví demonstrativně seznam relevantních informačních zdrojů pro důsledné

vyhledávání. Mezi těmito zdroji je kromě tradičně uváděných databází a rejstříků kolektivních

správců např. i vyhledávání na internetu, uveřejnění inzerátu v denním tisku. Čl. 1 odst. 2

vládního nařízení stanoví, že licencování týkající se osiřelých autorských děl platí obdobně i

pro umělecké výkony, z čehož zároveň plyne, že maďarská právní úprava pro osiřelá díla se

nevztahuje na osiřelé zvukové záznamy, zvukově obrazové záznamy, vysílaní a další

předměty ochrany. V případě, že se zájemci o užití díla podaří splnit podmínky, Úřad

duševního vlastnictví rozhodne o udělení licence, stanoví její podmínky a výši licenční

odměny. Licence je nevýhradní, je udělena na dobu pěti let, pouze pro území Maďarské

republiky, uživatel nesmí udělit třetí osobě podlicenci a nesmí užité dílo upravovat.

V případě, že povolený způsob užití díla má vést k dosažení hospodářského nebo obchodního

prospěchu, je nutné licenční odměnu za užití díla složit předem do úschovy u Úřadu

duševního vlastnictví. Pokud způsob užití díla k dosažení takového prospěchu vést nemá, 419 GYENGE, Aniko. The Hungarian model of licensing orphan works. Prezentace na konferenci o

"Digitalizaci kulturního materiálu. Digitální knihovny a autorská práva ". Madrid, 2010.420 EUROPEAN PARLAMENT - DIRECTORATE GENERAL FOR INTERNAL POLICIES. How to deal

with orphan works in the digital world: An introduction to the new Hungarian legislation on orphan works. 2009, 26 s.

421 Maďarský autorský zákon (zákon č. LXXVI z roku 1999).422 Vládní nařízení o prováděcích pravidlech týkající se udílení licencí k některým užitím osiřelých děl č.

100/2009. (V.8.). 145

licenční odměnu lze vyplatit až v okamžiku, kdy se nositele práv podaří dohledat nebo se sám

k dílu přihlásí (srov. odlišnost od kanadského modelu, ve kterém je nutné složit licenční

odměnu vždy). Maďarský model tak obsahuje preferenci nevýdělečného způsobu užití díla,

neboť v takovém případě nemusí dojít ke složení odměny do úschovy a také se mají uplatnit

nižší sazby správních poplatků. V případě, že se nositel práv k dílu přihlásí ve lhůtě pěti let

ode dne udělení licence, Úřad duševního vlastnictví licenci zruší bez zpětných účinků, avšak

je dána možnost pokračovat v užívání díla do okamžiku, ve kterém by došlo k uplynutí doby

platnosti licence, maximálně však do jednoho roku ode dne rozhodnutí o zrušení licence.

Pokud zůstane nositel práv i po pěti letech od udělení licence neznámý a nedojde k vyplacení

licenční odměny uložené v úschově u Úřadu duševního vlastnictví, je odměna převedena

kolektivnímu správci, který uděluje licence k užití jiných děl nositele práv a v případě, že

takového nositele není, je licenční odměna převedena Národnímu kulturnímu fondu, který ji

využije ke zpřístupňování kulturního dědictví. Čl. 8 vládního nařízení stanoví pravidla zápisu

licencovaných osiřelých děl do veřejného registru vedeného Úřadem duševního vlastnictví

přístupného způsobem umožňujícím dálkový přístup.423

Maďarský model řešení pro osiřelá díla má stejné či obdobné výhody a nevýhody jako

model kanadský, neboť jeho právní podstata je stejná. Nicméně lze na něj nahlížet jako na

vyspělejší formu kanadského modelu, neboť odstraňuje některá negativa týkající se

povinnosti skládat licenční odměnu a také zpřesňuje kritérium důsledného vyhledávání, byť je

toto kritérium obsahově i významem stejné jako přiměřené úsilí dle kanadského modelu, zdá

se být z hlediska vymezení relevantních informačních zdrojů více konkrétní.

8.3 Nucená licence dle japonského modelu

Také Japonsko zvolilo pro právní úpravu osiřelých děl právní institut nucené licence.

Oddíl osmý japonského autorského zákona424 upravuje užití díla na základě nucených licencí.

Čl. 67 japonského autorského zákona pak upravuje nucenou licenci pro případ, že nositele

práv nelze dohledat.

423 GYENGE, Aniko. The Hungarian model of licensing orphan works. Prezentace na konferenci o "Digitalizaci kulturního materiálu. Digitální knihovny a autorská práva ". Madrid, 2010.

424 Japonský autorský zákon (zákon č. 48 zde dne 6. května 1970).146

Čl. 67 odst. 1 japonského autorského zákona stanoví, že komisař Agentury pro

kulturní záležitosti (dále jen komisař) udělí zájemci licenci k užití osiřelého díla, pokud jde o

dílo zveřejněné, zájemce složí do úschovy licenční odměnu určenou komisařem a zájemce

prokáže, že ani přes provedené důsledné vyhledávání se nepodařilo dohledat nositele práv

k dílu. Čl. 67 odst. 2 japonského autorského zákona stanoví povinnost zájemci, kterému byla

udělena licence k užití osiřelého díla uvést na rozmnoženinách díla informaci, že dílo je užité

na základě nucené licence spolu s datem jejího udělení. Čl. 70 stanoví povinnost komisaři

uveřejnit v úředním věstníku, že rozhodl o udělení licence dle čl. 67 japonského autorského

zákona a také informovat žadatele. Čl. 71 – 74 japonského autorského zákona upravují

náhradu za užití díla. Dle čl. 72 japonského autorského zákona má nositel práv právo vyjádřit

nesouhlas s výší licenční odměny do tří měsíců ode dne, kdy se dozvěděl o udělení licence

komisařem. Dle čl. 73 japonského autorského zákona vyjádření nesouhlasu nemá vliv na

platnost udělené licence.

Japonsko ačkoli rovněž zavedlo kritérium důsledného vyhledávání, v autorském

zákoně blíže nevymezuje seznam relevantních informačních zdrojů. Jinak je ovšem tento

model řešení založený na nucené licenci v zásadě shodný s modelem kanadským a

maďarským. Jedná se o zajímavé srovnání, neboť Japonsko je členem WTO a RBÚ a jako

jeden z mála východních států dodržuje své závazky v oblasti ochrany práv duševního

vlastnictví, třebaže některé právní instituty kterými jsou např. právě nucené licence, jsou zde

využívány relativně častěji, než bývá v jiných kulturách autorského práva obvyklé.

9 O neúspěšném zákoně o osiřelých dílech ve Spojeném království

Spojené království představilo návrh právní úpravy osiřelých děl v zákoně Digital

Economy Act (c. 24) ze dne 8. dubna 2010. Jednalo se o zvláštní koncepci, neboť se

nejednalo o plnohodnotnou právní úpravu, ale o založení zmocnění pro jednotlivá

ministerstva upravit problematiku osiřelých děl. Zákon Digital Economy Act byl schválen,

avšak ve znění, které již článek věnovaný problematice osiřelých děl neobsahovalo.

147

Zákon Digital Economy Act byl poprvé představen ve Sněmovně lordů v listopadu

roku 2009. Již zde bylo zřejmé, že ustanovení o osiřelých dílech nebude bez vážných

nedostatků. Zejména se poukazovalo na skutečnost, že v zákoně zcela chybí definice

osiřelého díla, ačkoli zákon tento termín na několika místech používal. Nicméně i přesto,

zákon byl ve Sněmovně lordů schválen a následně představen Poslanecké sněmovně, přičemž

právní úprava osiřelých děl byla upravena v čl. 43 zákona. Shodou okolností však v dubnu

roku 2010 končilo volební období Poslanecké sněmovny a všechny návrhy zákonů bylo nutné

projednat zkráceným postupem. To se dotklo i zákona Digital Economy Act, který byl sice

schválen, ale bez důkladného projednání a debaty, a proto s vypuštěním čl. 43 o osiřelých

dílech.425

Čl. 43 zákona Digital Economy Act měl novelizovat autorský zákon Spojeného

království (Copyright, Designs and Patents Act z roku 1988). Ustanovení zakládalo pravomoc

příslušného ministra stanovit pravidla k zavedení licenčního mechanismu pro licencování

osiřelých děl a licenčního mechanismu pro jakýkoli druh díla (předmětu ochrany) za určených

podmínek. Mechanismus pro licencování osiřelých děl měl být zřejmě podobný v současnosti

známým modelům licencování osiřelých děl, tzn. udělení licence kolektivním správcem či

orgánem veřejné moci. Žadatel o udělení licence by tak musel prokázat, že se mu nepodařilo

dohledat nositele práv k dílu ani přes provedené důsledné vyhledávání. Druhým licenčním

mechanismem, který neměl být omezen pouze na osiřelá díla, měla být rozšířená kolektivní

správa práv. 426 Proč by mělo smysl zavádět tyto dva odlišné mechanismy, zřejmě souvisí

s absencí požadavku provádět důsledné vyhledávání v případě rozšířené kolektivní správy,

čímž lze docílit právní úpravy, která je schopna řešit problematiku osiřelých děl v užším i

širším slova smyslu.

Nutno však dodat, že pokud by právní úprava osiřelých děl ve Spojeném království

byla přijata, její výsledná podoba mohla být od výše uvedeného odlišná. Čl. 43 byl pouze

zmocněním pro příslušného ministra zavést licenční mechanismy, ale zda by nakonec sloužily

k licencování osiřelých děl či nikoli by bylo otázkou.

425 KHONG, Dennis W. K. The (Abandoned) Orphan Works Provision of the Digital Economy Bill. 2010, 1-9 s. Dostupné z: SSRN: http://ssrn.com/abstract=1671785

426 Více k tomu viz KHONG, Dennis W. K. The (Abandoned) Orphan Works Provision of the Digital Economy Bill. 2010, 1-9 s. Dostupné z: SSRN: http://ssrn.com/abstract=1671785

148

10 Soudem ustanovený opatrovník jako řešení pro osiřelá díla

Svého času se na Ministerstvu kultury ČR vedla diskuze, zda by bylo možné

problematiku osiřelých děl vyřešit pomocí soudem ustanoveného opatrovníka. Zřejmě by se

v této souvislosti nechalo uvažovat o využití procesního institutu zastoupení účastníka řízení

na základě soudního rozhodnutí tj. ustanovení nositeli práv opatrovníka ad hoc. De lege lata

však tato možnost v současnosti není dána, neboť důvody, kdy soud ustanoví účastníku řízení

opatrovníka svým rozhodnutím, jsou taxativně vymezeny v § 29 OSŘ a pod žádný z těchto

důvodů nelze nedohledatelnost nositele práv subsumovat, nehledě na to, že neexistuje řízení,

149

dle kterého by bylo možné zájemci o užití díla licenci udělit. V ustanovení § 29 odst. 3 OSŘ

je uvedena jako jeden z možných důvodů pro ustanovení opatrovníka skutečnost, že pobyt

účastníka není znám nebo že se mu nepodařilo doručit na známou adresu v cizině.427

Problematika nedohledatelnosti nositele práv je ale pojmově širší než pouze skutečnost, že

pobyt nositele práv není znám, neboť nedohledatelnost spočívá v nemožnosti nositele práv

určit a nalézt. Pokud soud nezná, kdo je účastníkem řízení, nelze uvažovat o tom, aby byl

ustanoven opatrovník.

Řešení založené na konceptu soudem ustanoveného opatrovníka by tak vyžadovalo

nejen hmotněprávní základ v AutZ, ale i novou právní úpravu procesní v OSŘ. Ačkoli by

takové řešení bylo legislativně proveditelné, je nutné si klást otázku, pokud má být

východiskem právní úpravy pro osiřelá díla potřeba (která tu však chybí), aby do řešení

problematiky osiřelých děl byly zapojeny soudy, zda nelze téhož a jednodušeji dosáhnout

pomocí modelu řešení v podobě nucené licence ovšem s rozdílem, že licenci neuděluje orgán

veřejné správy, ale soud. Či dokonce ještě lépe a snadněji modelem inspirovaným v USA, a

sice v případě, kdy by se nositel práv domáhal nároků z porušení autorských práv soudně,

mohl by soud na základě uživatelem provedených důkazů o neúspěšném provedení

důsledného vyhledávání zamítnout nárok nositel práv (tzn. zmírnění odpovědnosti). V širších

souvislostech je pak ale věcí hodnou jiné diskuze, jakou agendou se mají české soudy

zabývat, zda zejména řešením sporů nebo také specializovanou agendou, kterou mohou

jednodušeji a lépe zastat kolektivní správci popř. orgány veřejné správy. Inspiraci pro

odpověď lze nalézt v zahraničí, kde je v současnosti trendem posilovat roli soudu, zejména

coby řešitele sporů.

427 Více k tomu viz DAVID, Ludvík et al. Občanský soudní řád: komentář. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009, s. 117.

150

Závěr

ředložená rigorózní práce zmapovala problematiku osiřelých a zčásti též

nedostupných děl včetně možných řešení. Práce vyšla z rámce obecného systému

soukromého práva a je zasazena do kontextu právního prostředí ČR, přičemž pro

zdůraznění některých odlišností, ale i s ohledem na „mezinárodnost“ zvoleného tématu často

srovnávala s právním prostředím USA. Závěrem nezbývá než shrnout výsledky a dílčí závěry,

které práce dosáhla a vyjádřit to, co na začátku jakékoli práce před jejím provedením nebývá

možné, neboť chybí potřebný nadhled.

P

151

Práce potvrdila hypotézu, že osiřelá díla jsou s ohledem na zachování kulturních

hodnot společensky závažným problémem, který je potřeba v ČR vyřešit pomocí nové právní

úpravy, neboť tato v ČR stále chybí a hrozí tak riziko, že ČR zaostane v této oblasti za

celosvětovým děním. Evropská směrnice o osiřelých dílech je dobrým krokem vpřed,

nicméně nedostatečným, neboť neumožňuje užití díla širšímu okruhu zájemců. Skutečnost,

že v USA nebo ve Spojeném království dosud nepřijaly právní úpravu osiřelých děl, svědčí o

tom, že se jedná o oblast střetu zájmů, který brání jednoznačnému přijetí právní úpravy,

nicméně je třeba též zohlednit existenci projektu Google Books, který může ve jmenovaných

zemích částečně nahradit právní úpravu osiřelých děl, třebaže dnes je legitimita Google Books

sporná. Práce potvrdila i druhou hypotézu, že podstatou problematiky osiřelých děl je kolize

mezi obecnými zájmy zájemců o užití díla a individuálními zájmy nositele práv. Jako každá

podobná kolize proto musí být řešena pomocí metody poměřování tak, aby nedošlo

k ohrožení či porušení zájmů nositelů práv. Rovněž třetí hypotéza, že současná doba trvání

majetkových autorských práv spolu se změnou způsobu tvorby jsou hlavními nikoli jedinými

příčinami vzniku osiřelých děl, se potvrdila. Jelikož nelze očekávat odstranění těchto příčin,

jedná se o argument ve prospěch potřebnosti právní úpravy osiřelých děl. Byla potvrzena také

čtvrtá hypotéza, a sice že kritérium důsledného vyhledávání je nezbytné pro souladnost právní

úpravy osiřelých založené na zákonné licenci. Toto kritérium se však jeví jako důležité i pro

ostatní modely řešení pro osiřelá díla, neboť je kritériem vyhovující požadavku vhodnosti

právní úpravy dle obecného testu proporcionality. U některých modelů řešení se však nejedná

o kritérium nezbytné. Práce potvrdila také pátou hypotézu, že nedostupná díla jsou výsledkem

přirozeného autonomního rozhodování osob v tržním prostředí, a proto je vhodnější

problematiku nedostupných děl primárně řešit nikoli přímou právní regulací. Nedostupná díla

stejně jako díla osiřelá představují z hlediska ekonomie tržní vadu, neboť nabídka

neuspokojuje poptávku. Rozdíl mezi díly osiřelými a nedostupnými však spočívá v tom, že

nedostupná díla jsou výsledkem autonomního rozhodnutí nositele práv, aby určité dílo bylo

nedostupné. Osiřelost díla v tomto srovnání naopak nezávisí na vůli nositele práv a nelze je

směšovat ani s chybnou, avšak podbízivou paralelou k věci opuštěné, která vzniká právním

jednáním tj. projevem vůle opustit určitou věc, což však v případě autorského díla či jiného

předmětu ochrany není právně možné. Z této odlišnosti lze proto vyvodit, že přímá právní

regulace je nezbytná pouze u děl osiřelých, naopak u děl nedostupných je vhodnější volit

stimulační řešení např. podporou veřejných licencí. Potvrdila se také v pořadí šestá hypotéza,

že problematika osiřelých má dvě roviny. V užším slova smyslu se jedná o nemožnost

152

dohledat nositele práv, v širším slova smyslu o překážku bránící provedení hromadné

digitalizace. S tímto souvisí i potvrzení sedmé hypotézy, že rozšířená kolektivní správa je

jediný v současnosti známý a právně legitimní mechanismus vhodný pro řešení problematiky

osiřelých děl v užším i širším slova smyslu zároveň. Avšak, jak bylo zjištěno, také rozšířená

kolektivní správa má nevýhody, které je nutné zvážit a nelze opomenout, že v severských

zemích je kromě Dánska využívána k omezenému okruhu způsobů užití. Je však vůbec

otázkou, zda je nutné, aby právní úprava byla řešením problematiky osiřelých v obou

rovinách. Domníváme se, že nikoli. Právně vzato, digitalizace znamená přechod na nový druh

nosiče díla, který bude za několik let překonán jinou technologií, jak se již několikrát

v historii potvrdilo. Nelze rozporovat, že digitalizace je užitečná a společensky přínosná,

neboť přispívá k ochraně kulturního dědictví a lze rozumět argumentu veřejně přístupných

institucí, že provádění digitalizace je neúměrně nákladné. Na druhé straně tato nákladnost

nemůže být rozhodným argumentem pro nezbytnost řešení problematiky osiřelých děl v obou

rovinách za cenu ohrožení zájmů neurčitého okruhu nositelů práv. Je proto lépe volit takové

řešení, které zajistí zkoumání statusu předmětného díla jednotlivě, případ od případu, byť

s větší nákladností pro zájemce o hromadnou digitalizaci, avšak pro široký okruh zájemců i

způsobů užití. Veřejně přístupné instituce potřebují možnost provést digitalizaci, nositelé práv

jistotu, že nedojde k ohrožení jejich zájmů. Model řešení spočívající v licenci udělené

kolektivním správcem, je z tohoto pohledu vhodnější než model řešení založený na rozšířené

kolektivní správě, ovšem zdá se, že vůbec nejlépe je více modelů řešení kombinovat a využít

výhod, které jednotlivé modely poskytují. Není tak v zásadě ani vyloučeno, aby v budoucnu

byla zákonná právní úprava osiřelých děl funkčně doplňována soukromoprávní iniciativou

řešení určitého druhu osiřelých děl např. projektem Google Books. Potvrzena byla osmá

hypotéza, že zákonná licence dle směrnice o osiřelých dílech je pro řešení problematiky

osiřelých děl nedostačující a musí být doplněna o jiný vhodný licenční mechanismus pro širší

okruh zájemců. Předpokládaná česká právní úprava vychází tomuto požadavku vstříc. Práce

potvrdila konečně také devátou a poslední hypotézu, že předpokládaná česká právní úprava

osiřelých děl v podobě, ve které byla předložena do meziresortního řízení, tj. nikoli v podobě,

ve který byla dne 24.4.2013 schválena vládou, je vyvážená a kvalitní, obstojí v mezinárodním

srovnání, a proto by měla být přijata právě v této podobě.

V úvodu této práce jsme vyjádřili pochybnost, zda osiřelá díla jsou odpovídající

metaforou k osiřelému dítěti. Obecně vzato metafory nebývají v právní vědě příliš častým

jevem a je to veliká škoda, neboť s pomocí správné metafory lze snadno určit příčiny a řešení

153

určitého právního problému zároveň. Význam metafor proto nespočívá pouze v rovině

literární. Myslíme, že v daném případě nejsou osiřelá díla zcela výstižnou metaforou, pouze

výstižnější než by byla kterákoli jiná. K tomuto závěru nás vede současný způsob tvorby a

také hospodářské nakládání s díly (předměty ochrany). Pokud je dílo vytvořené autorem,

který tak činí sám sobě pro radost nebo na zakázku a dílo vzniká jeho úsilím a géniem, je

vztah mezi autorem a dílem velmi podobný vztahu mezi rodičem a dítětem, což se také tak

někdy správně říká. Nerozlučnost tohoto pouta, které vzniká mezi autorem a jeho dílem

koneckonců právně vyjadřují výlučná osobnostní práva autora. V takovém případě lze říci, že

metafora osiřelých děl naprosto výstižná. Vedle takto popsané situace však vznikají i díla,

která nevytváří pouze jeden člověk, ale skupina osob. Často se tak děje v zaměstnání, kdy se

obvykle zaměstnavatel stává dispozitivně zákonným vykonavatelem autorských práv, a tedy

již nikoli autor, ale zaměstnavatel je nositelem práv, což zpravidla bývá právnická osoba, jejíž

vztah k dílu je z povahy věci samé neosobní a nutně vzdálený vztahu mezi rodičem a dítětem

a spíše by se snad nechal přirovnat vztahu mezi otrokářem a otrokem, kterého si otrokář

koupil. Rovněž tak translativní převod majetkových autorských práv umožněný typicky

v angloamerických zemích, který souvisí s hospodářským využitím díla, má za následek, že

vztah mezi nositelem práv a dílem je odlišný vztahu mezi rodičem a dítětem. Podobných

případů by se zřejmě nechalo nalézt více, přičemž platí, že současná doba trvání majetkových

autorských práv a způsob tvorby jen umocňují ono odcizení mezi nositelem práv a dílem,

třebaže autor díla zůstává stále autorem. Z tohoto zjištění vyplývá, že osiřelá díla spíše než

„rodičovskou“ ochranu před neoprávněným užitím potřebují především svobodu a možnost

být za předem stanovených podmínek využity širokým okruhem zájemců.

Právní úprava osiřelých bude vždy mít své zastánce a odpůrce, neboť střet v kolizi

stojících zájmů se nutně projevuje i navenek. A zpravidla čím hlasitěji se hlasy z jednoho či

druhého tábora ozývají, tím jde o závažnější otázku. O tom, že osiřelá díla závažnou otázkou

jsou, svědčí nepřijetí navrhované právní úpravy v několika zemích a podobně také v ČR o

tom leccos vypovídá odložení přijetí navrhované kompletní právní úpravy a pouhé (snad však

pouze prozatímní) provedení směrnice o osiřelých dílech. Jak praví stará moudrost, pravda

bývá někde uprostřed a v případě osiřelých děl je tak nutno hledat kdesi mezi obecnými zájmy

zájemců o užití díla a konkrétními zájmy nositelů práv. Právní úprava osiřelých děl by měla

být taková, aby se z ní jednoznačně neradovala ani jedna strana a takto je nutné k jejímu

přijetí a především právní podobě přistupovat. Pokud se některá strana bude radovat, jedná se

o důkaz, že je cosi špatně.

154

Práce si v úvodu vytkla, že jejím cílem není nabídnout nové alternativní řešení, ale

analyzovat, srovnat a vyhodnotit již známá řešení pro osiřelá díla a přispět tak o osvětě o

osiřelých dílech a podnítit možné další studie týkající se těchto děl a problémů, které přináší.

Ze známých řešení, kterými se tato práce zabývala, se jako nejvhodnější jeví rozšířená

kolektivní správa nebo licence udělená kolektivním správcem, popř. jejich kombinace tak,

aby se tato dvojice řešení doplňovala. Zatímco řešení založené na rozšířené kolektivní správě,

které vychází z tradice kolektivní správy práv, umožňuje nejsnadněji užití díla i pro účely

hromadné digitalizace, licence udělená kolektivním správcem poskytuje nejvyšší záruky, že

dílo je užíváno pouze v případech a pouze způsoby které jsou v souladu se zájmy nositel práv

a s povahou díla. Záměr Ministerstva kultury ČR v budoucnu navrhnout řešení založené právě

na licenci udělené kolektivním správcem spolu s doplněnou a zpřesněnou rozšířenou

kolektivní správou by proto bylo možné jednoznačně považovat za správné a bylo by škodou,

kdyby k přijetí tohoto řešení v ČR v dohledné době nedošlo, neboť vhodný okamžik k přijetí

právní úpravy pro osiřelá díla již nastal. V budoucnu pak lze i v ČR očekávat návrhy na přijetí

dílčích řešení určených speciálně pro určité druhy osiřelých či nedostupných předmětů

ochrany, tak jak se již např. stalo ve Francii ve vztahu k nedostupným knihám.

Skutečnost, že dílo osiří, může nastat poměrně snadno a měli bychom být na to

připraveni, neboť bez právní úpravy osiřelých děl nebude osiřelá díla nikdo užívat, chránit ani

pamatovat.

Shrnutí

Duševní vlastnictví nabývá na ekonomickém významu a vyžaduje naši pozornost.

Rigorózní práce „Osiřelá díla“ uceleně zpracovává problematiku osiřelých děl. Zabývá se

analýzou a srovnáním problematiky osiřelých děl v autorském právu České republiky a v

zahraničí. Středem pozornosti je srovnání modelů řešení problematiky osiřelých děl. Studie se

částečně zabývá díly nedostupnými.

Cílem práce je představit osiřelá díla v širších souvislostech v naději, že se tak podaří

vymezit prostor, ve kterém by se právní úprava osiřelých děl v ČR měla pohybovat a v jaké

155

podobě je vhodné ji přijmout. Práce klade zvláštní důraz na komparaci právních řešení, která

jsou v současnosti účinná nebo ta, která byla či jsou připravována.

Práce je rozdělena do dvou částí, a to následovně:

Část I obsahuje propracovanou strukturu pro pochopení problematiky osiřelých děl.

Část I vychází ze systému autorského práva v ČR, ovšem závěry této části jsou díky své

obecnosti aplikovatelné i jinde ve světě. Část I je rozdělena do šesti kapitol a věnuje se

pojmovým znakům osiřelých děl, zejména pokud jde o definici pojmu osiřelého díla a

ohnisko problému těchto děl, rozsahu pojmu osiřelých děl, příčinám vzniku osiřelých děl,

které jsou rozděleny na příčiny systémové a příčiny vnější, ústavním a mezinárodním

maximům a také srovnání děl osiřelých s díly nedostupnými. Část I je zakončena

ekonomickou analýzou osiřelých a nedostupných děl.

Část II obsahuje analýzu a srovnání jednotlivých modelů řešení problematiky

osiřelých děl, upozornění na jejich výhody a nevýhody a možnou použitelnost v právním

prostředí ČR. Část II je rozdělena do deseti kapitol, které se zabývají zákonnou licencí dle

směrnice o osiřelých dílech, předpokládanou právní úpravou osiřelých děl v ČR, návrhy

zákonů o osiřelých dílech v USA, soukromoprávní iniciativou řešení Google Books,

rozšířenou kolektivní správou v severských zemích, nucenou licencí v Kanadě, Maďarsku a

Japonsku, zákonem o osiřelých dílech ve Spojeném království a procesním řešením v podobě

soudem ustanoveného opatrovníka. Mimoto tato část také přibližuje rozdíly mezi evropským

a americkým přístupem k řešení problematiky osiřelých děl, potřebnost evropského řešení pro

osiřelá díla nebo test projektu Google Books podle doktríny fair use.

Práce obsahuje rovněž závěr. Ten předkládá zhodnocení dílčích závěrů, kterých bylo

dosaženo v průběhu práce, připomnění právní podstaty osiřelých děl, model právní úpravy de

lege ferenda, apel pro českého zákonodárce a výhled do budoucna. Závěr potvrzuje devět

tezí:

1. Osiřelá díla jsou s ohledem na zachování kulturních hodnot společensky závažným

problémem, který je potřeba vyřešit cestou nové právní úpravy

2. Podstatou problematiky osiřelých děl je kolize mezi obecnými zájmy zájemců o užití

díla a individuálními zájmy nositele práv.

3. Současná doba trvání majetkových autorských práv spolu se změnou způsobu tvorby

jsou hlavními nikoli jedinými příčinami vzniku osiřelých děl.

156

4. Kritérium důsledného vyhledávání je nezbytné pro souladnost právní úpravy osiřelých

založené na zákonné licenci.

5. Nedostupná díla jsou výsledkem přirozeného autonomního rozhodování osob v tržním

prostředí, a proto je vhodnější problematiku nedostupných děl primárně řešit nikoli

přímou právní regulací.

6. Problematika osiřelých má dvě roviny. V užším slova smyslu se jedná o nemožnost

dohledat nositele práv, v širším slova smyslu o překážku bránící provedení hromadné

digitalizace.

7. Rozšířená kolektivní správa je jediný v současnosti známý a právně legitimní

mechanismus vhodný pro řešení problematiky osiřelých děl v užším i širším slova

smyslu.

8. Zákonná licence dle směrnice o osiřelých dílech je pro řešení problematiky osiřelých

děl nedostačující a musí být doplněna o jiný vhodný licenční mechanismus pro širší

okruh zájemců o užití díla.

9. Předpokládaná česká právní úprava osiřelých děl v podobě, ve které byla předložena

do meziresortního řízení, tj. nikoli v podobě, ve které byla dne 24.4.2013 schválena

vládou, je vyvážená a kvalitní, obstojí v mezinárodním srovnání, a proto by měla být

přijata právě v této podobě.

Summary

Intellectual property is a subject of increasing economic importance and requires our

attention. The thesis "Orphan Works" is a comprehensive survey on the issue of orphan

works. It deals with the analysis and comparison of orphan works in copyright law of the

Czech Republic and abroad. The focus is to compare the models dealing with orphan works.

The study partially deals with out-of-print works.

The aim of the work is to introduce orphan works in a broader context in the hope that this

can define the space in which a legislation of orphan works in the Czech Republic should

157

move and what form it should take. The thesis places special emphasis on the comparison of

solutions that are currently in force or those that have been or are being prepared.

The work is divided into two parts, as follows:

Part I contains an elaborate structure for the understanding of the orphan works issue. Part I is

based on a system of copyright law in the Czech Republic, however, the conclusions of this

section are applicable because of its generality elsewhere in the world. Part I is divided into

six chapters and deals with conceptual characteristics of orphan works, especially as regards

the definition of orphan works problem and the focus of these works, the term orphan works,

causes of orphan works, which are divided into systemic causes and external causes,

constitutional and international maxima and comparison between orphan works and out-of-

print works. Part I is concluded by an economic analysis of orphan and out-of-print works.

Part II contains an analysis and comparison of different models of dealing with orphan works,

notes on their advantages and disadvantages and the possible applicability in the legal

environment of the Czech Republic. Part II is divided into ten chapters, which deal with the

statutory license under the Directive on orphan works, estimated orphan works legislation in

the Czech Republic, the draft laws on orphan works in the USA, a private initiative solution

Google Books, extended collective licensing in the Nordic countries, compulsory licenses in

Canada, Hungary and Japan, the law on orphan works in the UK and procedural solution in

the form of court-appointed guardian. In addition, this section also deals with the differences

between European and American approaches to the issue of orphan works, the necessity of a

European solution to the orphan works or a test of Google Books project according to the fair

use doctrine.

The work also contains a conclusion. The conclusion provides the reader with the assessment

by the partial conclusions that were reached during the work, mention of the legal nature of

orphan works, model of legislation de lege ferenda, appeal to the Czech legislator and outlook

for the future. Conclusion is supported by nine theses:

1. First, orphan works are socially significant problem with regard to the preservation of

cultural values which must be solved through new legislation.

2. Second, the essence of the issue of orphan works is the conflict between the general

interests of those interested in use of the work and the individual interests of the

rightholder.

158

3. Third, the current duration of copyright along with change of the way we create the

works are not only major causes of orphan works.

4. Fourth, the criterion of diligent search is necessary for the harmony of orphan works

legislation based on the statutory license.

5. Fifth, out-of-print works are the result of natural autonomous decision-making of

people in the market, and therefore it is more appropriate to address the issue of out-

of-print works primarily with indirect legal regulation.

6. Sixth, orphan works issue has two levels. In the strict sense, it means impossibility to

trace the copyright holder, in the broad sense it means an obstacle to the

implementation of mass digitization.

7. Seventh, extended collective licensing is the only currently known legitimate and

legally appropriate mechanism for dealing with orphan works issue in its narrow and

broad sense.

8. Eighth, the statutory license under the Directive on orphan works is insufficient to

address the orphan works issue and must be supplemented by other appropriate

licensing mechanism for a wider range of people interested in use of the work.

9. Ninth, estimated Czech orphan works legislation in the form in which it was submitted

for inter-ministerial control, i.e. not in the form in which it was approved by the

Government on 24 April 2013, is a balanced, high-quality, competitive in an

international comparison, and therefore should be approved exactly in this form.

Použitá literatura

580,388 Orphan Works – Give or Take. CAIRNS, Michael. Personanondata [on-line].

2009 [cit. 2013-01-06]. Dostupné z:

http://personanondata.blogspot.cz/2009/09/580388-orphan-works-give-or-take.html

Applying Old Theories to New Problems: How Adverse Possession Can Help Solve

the Orphan Works Crisis. Vanderbilt Journal of Entertainment & Technology Law.

2009, vol. 12:1:149, s. 149-181.

159

ASHLING, Jim. International Report: An Arrow Targets Orphan Works. Information

Today. 2010, April, s. 22-23.

BAND, Jonathan. The Google Library Project: Both Sides of the Story. Plagiary:

Cross‐Disciplinary Studies in Plagiarism, Fabrication, and Falsification. 2006, 6-21

s.

BEZOS, Salvador M. International Approaches to the Orphan Works Problem. 2007,

23 s.

BIBB, Megan L. Applying Old Theories to New Problems: How Adverse Possession

Can Help Solve the Orphan Works Crisis. Vanderbilt J. of Ent. and Tech. Law. 2009,

vol. 12:1:149, s. 149-181.

BORGES, Jorge Luis, Edited by Eliot WEINBERGER a Suzanne Jill Levine and Eliot

Weinberger. The total library: non-fiction 1922-1986. Reprinted. London: Penguin,

2001, 576 s.

BOYLE, James. The public domain: enclosing the commons of the mind. New Haven:

Yale University Press, c2008, xvi, 315 s.

BRENNAN J., David. The Three-Step Test Frenzy - Why the TRIPS Panel Decision

might be considered Per Incuriam. Faculty of Law the University of Melbourne, Public

Law and Legal Theory Working Paper No. 22. 2002, s. 1-20.

BRITO, Jerry a Bridget DOOLING. An Orphan Works Affirmative Defense to

Copyright Infringement Actions. Michigan Telecommunications and Technology Law

Review. 2006, vol. 12:75, s. 75-113.

BROOKS, Tim. Only in America: The Unique Status of Sound Recordings under U.S.

Copyright Law and How It Threatens Our Audio Heritage. American Music. 2009,

vol. 27:2, s. 125-137.

DAHLBERG, Brianna. The orphan works problem: Preserving access to the cultural

history of disadvantaged groups. University of Southern California, 2011, 48 s.

DAVID, Ludvík et al. Občanský soudní řád: komentář. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer

ČR, 2009, 1072 s.

DEBEER, Jeremy F. a Mario BOUCHARD. Canada's 'Orphan Works' Regime:

Unlocatable Owners and the Copyright Board. Oxford University Commonwealth

Law Journal. 2010, vol. 10, no. 2, s. 215-254.

DEMSETZ, Harold. Full Access The Private Production of Public Goods. Journal of

Law and Economics. 1970, vol. 13, no. 2, 293–306.

160

DIETZ, Adolf. Francúzsky dualizmus a nemecký monizmus v autorskom práve - iba

zdanlivý protiklad?. Právny obzor. 2005, vol. 88, č. 1, s. 3-12.

DIETZ, Adolf. Französischer Dualismus und deutscher Monismus im Urheberrecht -

ein Scheingegensatz?. In BÜCHAU, Christian von. Festschrift für Willi Erdmann :

Zum 65. Geburtstag. 1. vyd. München : Heymanns, 2002, s. 63.

DIR. DEL PROJ.: NICOLÁS HELFT, Dir. del proj.Daniel Ferro a Prod. multimedia:

Weber FerroR.L. SR.L. La biblioteca total viaje por el universo de J.L. Borges:

Erzählung. 1. Aufl. Buenos Aires: La Nacion, 1996, 20 s.

DONNER, Irah. The Copyright Clause of the U. S. Constitution: Why Did the

Framers Include It withUnanimous Approval?. The American Journal of Legal

History. 1992, vol. 36, no. 3, s. 361-378.

DURANTAYE, Katharina. H Is For Harmonization: The Google Book Search

Settlement and Orphan Works Legislation in the European Union. New York Law

School Law Review. 2011, vol. 55, s. 157-172.

FALADOVÁ, Adéla. Evropská digitální knihovna a autorské právo - 1: Osiřelá díla a

díla nedostupná na trhu. Čtenář: Měsíčník pro knihovny. 2008, roč. 60, č. 4. Dostupné

z: http://ctenar.svkkl.cz/clanky/2008-roc-60/04-2008/evropska-digitalni-knihovna-a-

autorske-pravo-1-40-143.htm

FALADOVÁ, Adéla. Evropská digitální knihovna a autorské právo - 2: Osiřelá díla a

díla nedostupná na trhu. Čtenář: Měsíčník pro knihovny. 2008, roč. 60, č. 5. Dostupné

z: http://ctenar.svkkl.cz/clanky/2008-roc-60/05-2008/evropska-digitalni-knihovna-a-

autorske-pravo-2-41-161.htm

GERLOCH, Aleš. Teorie práva. 4. upr. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2007, 343 s.

Právnické učebnice (Aleš Čeněk).

GERVAIS, Daniel J. Application of an extended collective licesing regime in Canada:

Principles and issues related to implementation. Study Prepared for the Department of

Canadian Heritage. 2003, 63 s.

GINSBURG C., Jane. Contracts, Orphan Works, and Copyright Norms: What Role for

Berne and TRIPs?. Columbia Public Law Research Paper No. 09-200. 2009, s. 1-22.

GINSBURG C., Jane. The US Experience with Copyright Formalities: A Love/Hate

Relationship [Columbia Public Law Research Paper No. 10-225]. Columbia Law

School, 2010, 35 s.

161

GINSBURG C., Jane. Toward Supranational Copyright Law? The WTO Panel

Decision and the “Three-Step Test” for Copyright Exceptions. Working Paper No. 181

of the Columbia Law School - For Revue Internationale du Droit d'Auteur. 2001, s. 1-

16.

GINSBURG, Jane C. Recent Developments in US Copyright Law: Part I - “Orphan”

Works. Public Law & Legal Theory Working Paper Group. 2008, no. 08-183, 1-22 s.

GOLDSTEIN, Paul. Paternalism and autonomy in copyright contracts. In BENTLY,

Lionel; VAVER, David. Intellectual Property in the New Millenium : Essays in

Honour of William R. Cornish. 1. vyd. Cambridge : University Press, 2005, 324 s.

GOWERS, Andrew. Gowers review of intellectual property. Norwich: HMSO, c2006,

142 s.

GREENBERG, Marc. Reason or Madness: A Defense of Copyright’s Growing Pains.

From the Selected Works of Marc H. Greenberg. 2007, 50 s.

GRIMMELMANN, James. How to Fix the Google Book Search Settlement. Journal

of Internet Law. 2009, vol. 12, no. 10, 10-20 s.

GYENGE, Aniko. The Hungarian model of licensing orphan works. Prezentace na

konferenci o "Digitalizaci kulturního materiálu. Digitální knihovny a autorská práva

". Madrid, 2010.

HANSEN R., David. Orphan Works: Causes of the Problem [Berkeley Digital Library

Copyright Project White Paper]. University of California, Berkeley - School of Law,

2012, 11 s.

HANSEN R., David. Orphan Works: Definitional Issues. University of California,

Berkeley - School of Law, 2011, 13 s.

HELLER, Walter P. Equilibrium Market Formation Causes Missing Markets.

Discussion Paper 93-07R. 1997, 22 s.

HILTY M., Reto, Annette KUR, Nadine KLASS, Christophe GEIGER, Alexander

PEUKERT, Josef DREXL a Paul KATZENBERGER. Stellungnahme des Max-

Planck-Instituts zum Vorschlag der Kommission für eine Richtlinie zur Änderung der

Richtlinie 2006/116 EG des Europäischen Parlaments und des Rates über die

Schutzdauer des Urheberrechts und bestimmter verwandter Schutzrechte. Max-

Planck-Institut für Geistiges Eigentum, Wettbewerbs- und Steuerrecht, 23 s.

HUANG, Olive. U.S. Copyright Office Orphan Works Inquiry: Finding Homes for the

Orphans. Berkeley Technology Law Journal. 2006, vol. 21, s. 265-288.

162

HUDSON, Emily a Andrew T KENYON. Digital Access: The Impact of Copyright on

Digitisation Practices in Australian Museums, Galleries, Libraries and Archives.

Melbourne, 2007. Legal Studies Research Paper No. 300. The University of

Melbourne.

HUGENHOLTZ, P. Bernt a Stef GOMPEL. The oprhan works problem: The

copyright conundrum of digitizing large-scale audiovisual archives, and how to solve

it. Institute for Information Law Research Paper. 2012, no. 10, 1-11 s.

KHONG, Dennis W. K. The (Abandoned) Orphan Works Provision of the Digital

Economy Bill. 2010, 1-9 s. Dostupné z: SSRN: http://ssrn.com/abstract=1671785

KLÍMA, Karel. Komentář k Ústavě a Listině. 2., rozšířené vyd. Plzeň: Vydavatelství a

nakladatelství Aleš Čeněk, 2009.

KNAPP, V. Velké právní systémy. Úvod do srovnávací právní vědy. 1. vyd. Praha : C.

H. BECK, 1996, 248 s.

KNAPP, Viktor. Vědecká propedeutika pro právníky. 1. vyd. Praha : Eurolex Bohemia

s.r.o., 2003, s. 70.

KŘÍŽ, Jan. Autorský zákon a předpisy souvisící: Komentář Text autorizován k

1.11.2002. 1. vyd. Praha: Linde, 2002, 791 s.

KUBÁTOVÁ, Květa. Teorie a praxe měření nadměrného daňového břemene.

Politická ekonomie. Praha: VŠE, 2002, č. 4, s. 535-550.

LANDES M., William a Richard POSNER A. Indefinitely Renewable Copyright [John

M. Olin Law & Economics working Paper No. 154]. The Law School The University

of Chicago, 2002, 49 s.

LAßWITZ, Kurd. Die Universalbibliothek Erzählung: Erzählung. 1. Aufl. Hannover:

Jmb-Verl, 2010, 20 s.

LUBY, Štefan. Problém legislatívnopolitickej systemizácie osobných a

osobnomajetkových práv. Právny obzor. roč. 1964, č. 4.

MATTIOLI, Michael R. Opting Out: Procedural Fair Use. Virginia Journal of Law &

Technology. 2007, vol. 12, no. 3, 2-29 s.

MAX PLANCK INSTITUTE FOR INTELLECTUAL PROPERTY AND

COMPETITION LAW. Comments of the Max Planck Institute for Intellectual

Property and Competition Law on the Commission Proposal for a Directive on

Certain Permitted Uses of Orphan Works [Max Planck Institute for Intellectual

163

Property Law]. Max Planck Institute for Intellectual Property and Competition Law

Research Paper Series, 10 s.

MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva: úvod do právní argumentace. Vyd. 1.

Praha: C.H. Beck, 2010, xviii, 276 s. Právnické učebnice (C.H. Beck).

MYŠKA, Matěj, Libor KYNCL, Radim POLČÁK a Jaromír ŠAVELKA. Veřejné

licence v České republice. Brno: Tribun EU, s. r. o., 2012, 134 s.

NIMMER, David. A Modest Proposal to Streamline Fair Use Determinations.

Cardozo Arts & Entertainment Law Journal. 2006, vol. 24, no. 11, 11-22 s.

NIMMER, David. The public domain: Fairest of Them All and Other Fairy Tales of

Fair Use. Law and Contemporary Problems. 2003, vol. 66:263, s. 263-287.

PAVLÍČEK, Václav. Ústava a ústavní řád České republiky: komentář. 2. dopl. a roz.

vyd. Praha: Linde, 1999, 975 s.

PICKER, Randal. The Google Book Search Settlement: A New Orphan-Works

Monopoly?. John M. Olin Law and Economics Working Paper. 2009, no. 462, 1-28 s.

PORCARO, Keith. Private ordering and orphan works: Our least worst hope?. Duke

Law & Technology Review. 2010, no. 015.

POSNER, Richard A. a William F. PATRY. Fair Use and Statutory Reform in the

Wake of Eldred. California Law Review. 2004, no. 6, vol. 92, s. 1639-1662.

PRCHAL, Petr. Autorské právo a svoboda projevu. Acta Iuridica Olomucensia:

Vědecký časopis právnický. 2012, roč. 2012, vol. 7 Supplementum, s. 73-82.

PRCHAL, Petr. Zakázková autorská díla: z pohledu práva závazkového a autorského.

1. vyd. Praha: Linde, 2013, 152 s.

RAPP, David. InfoTech: HathiTrust Expands Search, Orphan Project. Library

Journal. 2011, October, s. 16-19.

RAPP, David. InfoTech: Universities to give access to orphan works. Library Journal.

2011, August, s. 17.

REIDENBERG R., Joel. Lex Informatica: The Formulation of Information Policy

Rules Through Technology. Texas Law Review. 1998, vol. 76, no. 3, s. 553-584.

REMUS, Titiriga. Digital Libraries and the Challenge of Orphan Books: Google's

Books Settlement and the European Counterpart. 1-13 s.

RICOLFI, Marco. Digital Libraries in the Current Legal and Educational

Environment: A European perspective. In BENTLY, Lionel, Uma SUTHERSANEN a

164

Paul TORREMANS. Global copyright: three hundred years since the Statute of Anne,

from 1709 to cyberspace. Northampton, MA: Edward Elgar, c2010, 522 s.

RINGNALDA, Allard. Orphan Works, Mass Rights Clearance, and Online Libraries:

The Flaws of the Draft Oprhan Works Directive and Extended Collective Licensing as

a Solution. 16 s.

BURRELL, Robert a Allison COLEMAN. Copyright Exceptions: The Digital Impact.

Cambridge: Cambridge University Press, 2009. 426 s.

SAMUELSON A., P. Diagrammatic Exposition of a Theory of Public Expenditure.

Review of Economics and Statistics. 1955, vol 37, no. 4, 350–356.

SAMUELSON A., Paul. The Pure Theory of Public Expenditure. Review of

Economics and Statistics. 1954, vol. 36, no. 4, 387–389.

SEIDENBERG, Steven. Digital Disappointment: Court rejects settlement that would

have allowed Google to make available myriad books. Inside Counsel. 2011, June, s.

22-24.

SCHWART M., Paul a William TREANOR M. Eldred and Lochner: Copyright Term

Extension and Intellectual Property as Constitutional Property. The Yale Law Journal.

2003, vol. 12, no. 8, s. 2331-2414.

SCHWARTZ J., Eric a Matt WILLIAMS. Access to Orphan Works. Cinema Journal.

2007, vol. 46, no. 2, s. 139-145.

TELEC, I. Přehled práva duševního vlastnictví (1). Lidskoprávní základy. Licenční

smlouva. Brno : Doplněk, 2002, 200 s.

TELEC, Ivo, TŮMA, Pavel. Autorský zákon. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. BECK,

2007, 989 s.

TELEC, Ivo. Formální výhrada autorského práva ©. Universitas - revue Masarykovy

univerzity v Brně. 1993, roč. 26, č. 4, s. 6-9.

TELEC, Ivo. Některé základní a obecné otázky nového českého autorského

práva. Bulletin advokacie. 2001, č. 2, s. 25-39.

TELEC, Ivo. Tvůrčí práva duševního vlastnictví. Brno : Doplněk, 1994. 344 s.

TOWSE, Ruth. Copyright in the cultural industries. Northampton, MA: Edward

Elgar, 2002, xxii. 263 s.

TŮMA, Pavel. K problematice převoditelnosti majetkových autorských práv. Bulletin

advokacie. 2012, č. 4, s. 67-71.

165

TŮMA, Pavel. Smluvní licence v autorském právu. 1.vyd. Praha : C. H. BECK, 2007,

185 s.

TÝČ, Vladimír. Mezinárodní aspekty ochrany průmyslových a autorských práv: Text

ke studiu předmětu Ochrana duševního vlastnictví v mezinárodním a evropském

měřítku [dostupné z Informačního systému Masarykovy univerzity]. 49 s.

ULMER, Eugen. Urheber- und Verlagsrecht. Berlin, 3. vyd. Berlín : Springer, 1980,

610 s.

VANDERBILT UNIVERSITY LAW SCHOOL. Applying old Theories to New

Problems: How adverse Possesion Can Help Solve the Orphan Works Crisis.

Vanderbilt Journal of Entertainment and Technology Law, 2009, s. 149 - 181.

VARIAN R., Hal. Copyright term extension and orphan works. Industrial and

Corporate Change. 2006, vol. 15, no. 6, s. 965-980.

VENKATRAMAN, Archana. Escape From Limbo. Information World Review. 2010,

April, s. 14-15.

WILKIN P., John. Bibliographic Indeterminacy and the Scale of Problems and

Opportunities of “Rights” in Digital Collection Building. The Council on Library and

Information Resources, 15 s.

YU, Peter K. Intellectual Property and Information Wealth : Copyright and related

rights. 1.vyd. [s.l.] : Greenwood Publishing Group, 2007. 1976 s.

Použitá judikatura

Česká republika

Nález Ústavního soudu ČR ze dne 1. 7. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 9/07.

Nález Ústavního soudu ČR ze dne 12. 10. 1994, sp. zn. Pl. ÚS 4/94.

Spojené státy americké

166

Rozhodnutí Nejvyššího soudu USA ve věci Baker v. Selden, 101 U.S. 99, ze dne 19.

ledna 1980.

Rozhodnutí Nejvyššího soudu USA ve věci Eldred v. Ashcroft, 537 U.S. 186, ze dne

15. ledna 2003.

Rozhodnutí Nejvyššího soudu USA ve věci Harper & Row v. Nation Enterprises, 471

U.S. 539, ze dne 20. května 1985.

Rozhodnutí Nejvyššího soudu USA ve věci Sony Corp. v. Universal Studios, 464 U.S.

417, ze dne 17. ledna 1984.

Rozhodnutí Nejvyššího soudu USA ve věci Twentieth Century Music Corp. v. Aiken,

422 U.S. 151, ze dne 17. června 1975.

Rozhodnutí Odvolacího soudu pro 2. obvod ve věci Dellar v. Samuel Goldwyn, Inc.,

104 F.2d 661, ze dne 12. června 1939.

Rozhodnutí Odvolacího soudu pro 2. obvod ve věci L. Batlin & Son, Inc. v. Snyder,

536 F.2d 486, ze dne 12. dubna 1976.

Rozhodnutí Odvolacího soudu pro 7. obvod ve věci Assessment Technologies of WI

LLC v. Wiredata, Inc., 350 F.3d 640, ze dne 25. února 2003.

Rozhodnutí Odvolacího soudu pro 9. obvod ve věci Kahle v. Ashcroft, 487 F.3d 697,

ze dne 22. května 2007.

Rozhodnutí Odvolacího soudu pro 9. obvod ve věci Kelly v. Arriba Soft Corporation,

336 F.3d 811, ze dne 7. července 2003.

Rozhodnutí Odvolacího soudu pro 9. obvod ve věci Perfect 10, Inc. v. Amazon.com,

Inc., 487 F.3d 701, ze dne 16. května 2007.

Rozhodnutí Okrskového soudu pro jižní New York ve věci Hearn v. Meyer, 664 F.

Supp. 832, ze dne 20. července1987.

Rozhodnutí Okrskového soudu v Nevadě ve věci Field v. Google, Inc., 412 F.Supp. 2d

1106, ze dne 19. ledna 2006.

Rozhodnutí panelu Světové obchodní organizace ve věci United States - Section 110

(5) of the US Copyright Act, WT/DS160, ze dne 26. ledna 1999.

Stanovisko Okrskového soudu pro Jižní New York ve věci The Authors Guild et al. v.

Google Inc., 05 Civ. 8136, ze dne 22. března 2011.

Německo

167

Rozhodnutí Nejvyššího soudu Spolkové republiky Německo ve věci GEMA v.

Grundig ZR 8/54, 17 BGHZ 266; 1955 GRUR 492 ze dne 18. května 1955.

Evropská unie

Rozsudek soudního dvora ve věci Padawan SL v. Sociedad General de Autores y

Editores de Espana (SGAE), C-467/08, ze dne 21. října 2010.

Rozsudek Soudního dvora ve věci Bezpečnostní softwarová asociace - Svaz

softwarové ochrany v. Ministerstvo kultury ČR, C-393/09, ze dne 22. prosince 2010,

CELEX 62009J0393.

Právní předpisy

Mezinárodní smlouvy

Bernská úmluva o ochraně literárních a uměleckých děl ze dne 9. září 1886 (vyhl. č.

133/1980 Sb.)

Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS) ze dne 15.

dubna 1994. Jedna z příloh Dohody o zřízení Světové obchodní organizace (sdělení č.

191/1995 Sb.)

Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech ze dne 16.12.1966

(vyhl. č. 120/1976 Sb.)

Smlouva Světové organizace duševního vlastnictví o právu autorském ze dne 20.

prosince 1996 (sdělení č. 33/2002 Sb. m. s.)

Smlouva Světové organizace duševního vlastnictví o výkonech výkonných umělců a o

zvukových záznamech ze dne 20. prosince 1996 (sdělení č. 48/2002 Sb. m. s.)

Všeobecná deklarace lidských práv přijata a vyhlášena dne 10. prosince 1948.

(nezávazný právní dokument)

Všeobecná úmluva o autorském právu revidovaná v Paříži dne 24. července 1971

(vyhl. č. 134/1980 Sb.)168

Komunitárná právo

Doporučení 2006/585/ES ze dne 24. srpna 2006 o digitalizaci kulturního materiálu a

jeho dostupnosti on-line a o uchovávání digitálních záznamů, CELEX 32006H0585.

Doporučení Evropské komise 2006/585/ES o digitalizaci kulturního materiálu a jeho

dostupnosti on-line a o uchovávání digitálních záznamů, CELEX 32006H0585.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o

harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v

informační společnosti, CELEX: 32001L0029.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/116/ES ze dne 12. prosince 2006 o

době ochrany autorského práva a určitých práv s ním souvisejících, CELEX:

32006L0116.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/77/EU ze dne 27. září 2011 kterou se

mění směrnice 2006/116/ES o době ochrany autorského práva a určitých práv s ním

souvisejících, CELEX: 32011L0077.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/28/EU ze dne 25. října 2012 o

některých povolených způsobech užití osiřelých děl, CELEX 32012L0028.

Směrnice Rady 93/98/EHS ze dne 29. října1993 o harmonizaci doby ochrany

autorského práva a určitých práv s ním souvisejících, CELEX: 31993L0098.

Česká republika

Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny

základních práv svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky.

Vyhláška Ministerstva kultury č. 488/2006 Sb., ze dne 16. října 2006, kterou se

stanoví typy přístrojů k zhotovování rozmnoženin, typy nenahraných nosičů záznamů

a výše paušálních odměn.

Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů

(zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 115/1953 Sb., o právu autorském (autorský zákon).

169

Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem

autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon).

Zákon č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších

zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 218/1926 Sb., o původském právu k dílům literárním, uměleckým a

fotografickým (o právu autorském).

Zákon č. 257/2001 Sb., o knihovnách a podmínkách provozování veřejných

knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon), ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 35/1965 Sb., o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorských

zákon).

Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník.

Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník.

Zákon č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů,

ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a

jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 89/2012 Sb., občanská zákoník.

Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád.

Zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání.

Rakouská republika

Obecný zákoník občanský (Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch, císařský patent JGS

Nr. 946/1811 ze dne 1. června 1811).

Spojené státy americké

Autorský zákon USA z roku 1909, Pub. Law 60-349, 35 Stat. 1075.

Autorský zákon USA z roku 1976, Copyright Act, Část 17 Zákoníku USA (U.S.C.), §

101 – § 1332.

170

Digital Performance Right in Sound Recordings Act ze dne 1. listopadu 1995, Pub.L.

104−39, 109 Stat. 336.

Family Entertainment and Copyright Act ze dne 27. dubna 2005, Pub. L. No. 109-9,

119 Stat. 218, 226.

Občanský soudní řád Spojených států amerických z roku 1938, Federal Rules of Civil

Procedure.

Ústava Spojených států amerických ze dne 17. září 1787.

Zákon o osiřelých dílech Shawn Bentley ze dne 27. září 2008, S. 2913 (110th), 2008.

Zákon o osiřelých dílech ze dne 22. května 2006, H.R. 5439 (109th), 2006.

Zákon o osiřelých dílech ze dne 24. dubna 2008, H.R. 5889 (110th), 2008.

Zákon o prodloužení doby trvání autorského práva v USA z roku 1998, Copyright

Term Extension Act, Pub.L. 105–298, 112 Stat. 2827.

Spojené království

Autorský zákon Spojeného království (Copyright, Designs and Patents Act 1988, C.

48).

Digital Economy Act 2010 (c. 24) ze dne 28. dubna 2010.

Spolková republika Německo

Autorský zákon Spolkové republiky Německo (Urheberrechtsgesetz, zákon č. 440-1

z roku 1965).

Francouzská republika

Francouzský zákon o digitálním užívání nedostupných knih 20. století (zákon č. 287

ze dne 1. března 2012).

Kodex duševního vlastnictví (zákon č. 92-597 ze dne 1. července 1992).

171

Dánské království

Dánský autorský zákon (zákon č. 202 ze dne 27. února 2010 v konsolidovaném znění).

Finská republika

Finský autorský zákon (zákon č. 404 ze dne 8. července 1961).

Japonské císařství

Japonský autorský zákon (zákon č. 48 zde dne 6. května 1970).

Jihokorejská republika

Jihokorejský autorský zákona (zákon č. 432 ze dne 28. ledna 1957).

Norské království

Norský autorský zákon (zákon č. 2 ze dne 12. května 1961).

Úřední dokumenty

BRITISH SCREEN ADVISORY COUNCIL. Coypright and Orphan works: A paper

prepared for the Gowers review. 2006, 38 s.

172

CIPPIC. Response to Bulte Report: CIPPIC/PIAC Response to the May 2004 Standing

Committee on Canadian Heritage. 2004. Dostupné z:

http://www.cippic.ca/sites/default/files/Response_to_Bulte_Report_FINAL.pdf

COLLEGE ART ASSOCIATION. Response to Orphan Works Notice of Inquiry.

March 25. 2005, 42 s. Dostupné z:

http://www.collegeart.org/pdf/CA_orphan_letter.pdf

Digital Agenda for Europe: Digital Libraries Initiative: Europe's cultural and scientific

riches at a click of a mouse. EVROPSKÁ KOMISE. Europe's Information Society

[on-line]. [cit. 2012-12-07]. Dostupné z:

http://ec.europa.eu/information_society/activities/digital_libraries/index_en.htm

Dohoda o soudním smíru u Okrskového soudu pro Jižní New York ve věci The

Authors Guild et al. v. Google Inc., 05 Civ. 8136, ze dne 28. října 2008.

DUSOLLIER, Severine. Scoping Study On Copyright And Related Rights And The

Public Domain (studie připravená pro Světovou organizaci duševního vlastnictví),

University of Namur, Belgie, 30. duben, 2010, 89 s.

Důvodová zpráva k návrhu zákona o osiřelých dílech (ke dni 11.1.2013).

EUROPEAN PARLAMENT - DIRECTORATE GENERAL FOR INTERNAL

POLICIES. How to deal with orphan works in the digital world: An introduction to

the new Hungarian legislation on orphan works. 2009, 26 s.

EVROPSKÁ KOMISE. Commission Staff Working Paper: on certain legal aspects

relating to cinematographic and other audiovisual works. Brusel, 2001, 19 s.

EVROPSKÁ KOMISE. Communication from the Commission: Copyright in the

Knowledge Economy EN. COM (2009) 532, 11 s.

EVROPSKÁ KOMISE. Návrh směrnice evropského parlamentu a Rady o kolektivní

správě autorského práva a práv s ním souvisejících a udělování licencí pro více území

k právům k užití hudebních děl on-line na vnitřním trhu. 2012/0180 (COD). Brusel.

EVROPSKÁ KOMISE. Results on-line consultation ‘i2010: digital libraries. 8 s.

Dostupné z: http://ec.europa.eu/information_society/activities/digital_libraries/doc/

consultations/i2010diglib/en.pdf

i2010: Digital Libraries High Level Expert Group – Copyright Subgroup, Final Report

on Digital Preservation, Orphan Works, and Out-of-Print Works, červen 2008,

Dostupné z: http://ec.europa.eu/information_society/activities/digital_libraries/doc/

hleg/reports/copyright/copyright_subgroup_final_report_26508-clean171.pdf

173

JISC COLLECTION TRUST. In from the Cold: An assessment of the scope of

"Orphan Works" and its impact on the delivery of services to the public. 2009, 58 s.

LIBRARY OF CONGRESS COPYRIGHT OFFICE. Notice of inquiry: Orphan

works. Federal Register, 2005, s. 3739.

Memorandum of Understanding on Diligent Search Guidelines for Orphan Works.

Brusel, září 2011. Dostupné z:

http://ec.europa.eu/information_society/activities/digital_libraries/doc/hleg/orphan/

mou.pdf

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském (autorský

zákon) tak, jak byl dne 24.4.2013 projednán Vládou ČR.

Orphan Works Notice of Inquiry ze dne 26. ledna 2005, 70 Fed. Reg. 3739. Dostupné

z: http://www.copyright.gov/fedreg/2005/70fr3739.html

Report on the Provisions and Operation of the Copyright Act. 2002. Dostupné z:

http://strategis.ic.gc.ca/eic/site/crp-prda.nsf/vwapj/section92eng.pdf/$file/

section92eng.pdf

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a

sociálnímu výboru a Výboru regionů – i2010: Digitální knihovny, KOM(2005) 465,

září 2005.

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému výboru

a sociálnímu výboru a Výboru regionů - Europeana – další postup, KOM(2009) 440,

srpen 2009.

SEKRETARIÁT WIPO. Draft Compilation on Limitations and Exceptions for

Libraries and Archives: Compilation prepared by the Secretariat on the basis of

comments made by Member States delegations. Dostupné z:

http://www.ifla.org/files/assets/hq/topics/exceptions-limitations/documents/

Compilation%20Libraries.pdf

THE LIBRARIAN OF CONGRESS. Film Preservation 1993: A Study of the Current

State of American Film Preservation. Červen 1993. Dostupné z:

http://www.loc.gov/film/study.html

THOMAS E., Sarah. Response by the Cornell University Library to the Notice of

Inquiry Concerning Orphan Works, 70 FR 3739 January 26, 2005. Cornell University

Library, 2005, 3 s.

174

United States Copyright Office, Report on Orphan Works: A Report of the Register of

Copyrights, Washington, leden 2006. Dostupné z:

http://www.copyright.gov/orphan/orphan-report.pdf

VUOPALA, Anna. Assessment of the Orphan works issue and Costs for Rights

Clearance. European Commission, DG Information Society and Media, Unit E4

Access to Information, 2010, 47 s.

Zelená kniha – autorské právo ve znalostní ekonomice, KOM(2008) 466, červenec

2008, 17 s.

Žaloba ze dne 20. září 2005 ve věci Author's Guild v. Google, 05 CV 8136, podaná u

Okrskového soudu Jižní New York.

Internetové zdroje

ARROW [on-line]. [cit. 2012-12-08]. Dostupné z: http://www.arrow-net.eu/

Beelden voor de Toekomst [on-line]. [cit. 2013-01-07]. Dostupné z:

http://beeldenvoordetoekomst.nl/

BRITISH LIBRARY. Orphan Works and Mass Digitisation. 2010, 2 s. Dostupné z:

http://pressandpolicy.bl.uk/ImageLibrary/detail.aspx?MediaDetailsID=635

FALADOVÁ, Adéla. Autorské právo a digitální knihovny : osiřelá díla . Knihovna

plus [on-line]. 2010, č. 1 [cit. 2012-12-09]. Dostupný z :

http://knihovna.nkp.cz/knihovnaplus101/falad.htm

Google Book Settlement Rejected: What’s Next?. INFORMATION TODAY. [on-

line]. [cit. 2013-04-18]. Dostupné z:

http://newsbreaks.infotoday.com/NewsBreaks/Google-Book-Settlement-Rejected-

Whats-Next-74656.asp

Google Books: Google Books History. [on-line]. [cit. 2013-04-16]. Dostupné z:

http://www.google.com/googlebooks/about/history.html

Google: O společnosti Google. [on-line]. [cit. 2013-04-16]. Dostupné z:

http://www.google.com/about/company/

Guerrillero Heroico: a Brief History. In: ZIFF, Trisha. [on-line]. [cit. 2013-02-23].

Dostupné z:

http://www.vam.ac.uk/vastatic/microsites/1541_che/files/85/curators_essay.pdf

175

GUIBAULT, Lucie. France solves its XXe century book problem!. In: Kluwer

Copyright Blog [on-line]. 2012 [cit. 2013-04-21]. Dostupné z:

http://kluwercopyrightblog.com/2012/04/13/france-solves-its-xxe-century-book-

problem/

HATHITRUST. HathiTrust: Digital Library [on-line]. [cit. 2013-01-06]. Dostupné z:

http://www.hathitrust.org/

HNULÍKOVÁ, Blanka. Identifikace druhu filmové podložky. ChemPoint: Vědci pro

průmysl a praxi [on-line]. [cit. 2013-01-19]. Dostupné z:

http://www.chempoint.cz/identifikace-druhu-filmove-podlozky

Che Guevara photographer sues. BBC News [on-line]. [cit. 2013-02-23]. Dostupné z:

http://news.bbc.co.uk/2/hi/americas/870176.stm

Knižní produkce v ČR v roce 2009: Přehled o počtu vydaných titulů knih v ČR za

roky 2002 - 2009. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. [on-line]. [cit. 2013-01-17].

Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/knizni_produkce_v_cr_v_roce_2009

LESSING, Lawrence. INTERNET ARCHIVE. Against “Orphan Work Proposals”

[on-line]. [cit. 2013-04-13]. Dostupné z: http://archive.org/details/Lessig-

againstorphanWorkProposals

LESSING, Lawrence. Little Orphan Artworks. [on-line]. [cit. 2013-04-13]. Dostupné

z: http://www.nytimes.com/2008/05/20/opinion/20lessig.html

LYMAN, Peter a Hal VARIAN R. How Much Information? 2003. In: [on-line].

University of California at Berkeley, 2003 [cit. 2013-01-17]. Dostupné z:

http://chnm.gmu.edu/digitalhistory/links/pdf/preserving/8_5a.pdf

New Agreement: National Library of Norway’s “Bokhylla” Digital Bookshelf

Expands, Database Will Continue to Include Books With a Valid Copyright. Library

Journal [on-line]. 2012 [cit. 2013-04-19]. Dostupné z:

http://www.infodocket.com/2012/08/30/booksebooks-a-brief-look-at-norways-

bokhylla-digital-library-of-ebooks/

New Book Titles and Editions, 2002-2011. In: [on-line]. [cit. 2013-01-17]. Dostupné

z: http://www.bowker.com/assets/downloads/products/isbn_output_2002-2011.pdf

Treaty Proposal on Copyright Limitations and Exceptions for Libraries and Archives.

IFLA. [on-line]. [cit. 2012-12-12]. Dostupné z: http://www.ifla.org/node/5856

176

YEH, Brian T. "Orphan Works" in Copyright Law. [on-line]. 2008, 15 s. [cit. 2013-

04-13]. Dostupné z: http://congressionalresearch.com/RL33392/document.php?study=

%26quot%3BOrphan+Works%26quot%3B+in+Copyright+Law

Záznam z jednání k novele AZ - osiřelá díla - 6.2.2012. Ministerstvo kultury:

Autorské právo [on-line]. [cit. 2012-12-09]. Dostupné z:

http://www.mkcr.cz/cz/autorske-pravo/zaznam-z-jednani-k-novele-az---osirela-dila---

6-2-2012-124451/

Databáze

Systém ASPI

JSTOR

EBSCO

Westlaw

LexisNexis

177

Date post:	27-Sep-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	0 times
Download:	0 times

theses.cz · Web viewUniverzita Palackého v Olomouci. Právnická fakulta. Petr Prchal....

Documents