1

2

3

4

5

Americká výzbroj jednotlivce

1. Samonabíjecí puška Garand M1, ráže .30-06 Springfield2. Pásek s osmi náboji, plátěný bandalír, bodák s pochvou3. Opakovací puška Springfield model 1903, ráže .30-06 Springfield4. Samopal Thompson model 1943, ráže .45 ACP5. Bojová dýka US M3 s pochvou

6. Bodák opakovačky Springfield s pochvou7. Obranný granát Mk2, sumka na dva zásobníky, samonabíjecí pistole Colt 1911A1, ráže .45 ACP, uložená v pouzdru8. Samonabíjecí karabina M1, ráže .30 Carbine, provedení s pevnou pažbou, a varianta M1A1 se sklopnou ramenní opěrou, určená pro výsadkáře

Samonabíjecí puška Garand M1 je jednodu-chá a spolehlivá. Do 2. světové války vstu-pují Američané jako jediný národ, který má v pěchotní výzbroji své armády standardně zavedenou samonabíjecí pušku. Její zásobník pojme osm nábojů. V průběhu války je těchto zbraní vyrobeno přes 5,5 milionu. Generál Patton o pušce Garand tvrdí, že „je to nej-lepší bojový nástroj, který byl kdy vytvořen.“ Samonabíjecí karabina M1 ráže .30 Carbine, vyráběná firmou Winchester je lehká zbraň, určená pro muže, pro které je standardní pě-chotní puška příliš výkonná a těžká. Pro vý-sadkáře se vyrábí karabina se sklopnou oce-lovou ramenní opěrou. Samopal Thompson vznikl již v roce 1928. Je to spolehlivá, ale také těžká a drahá zbraň. Bubnový zásobník samopalu pojme sto nábojů. Pozdější verze samopalu jsou výrobně mnohem jednodušší a používají dlouhý zásobník na 30 nábojů. Díky výkonnému náboji ráže .45 ACP je sa-mopal účinnou zbraní při střelbě na krátké vzdálenosti. Jsou jím vyzbrojeny americké a britské speciální jednotky.

96 SPOJENÉ STÁTY, ZACHRÁNCE EVROPY

6

7

8

 97

Vyznamenání

Spojené státy (nahoře)Medaile Kongresu, Stříbrná hvězda, Bronzová hvězda, Purpurové srdce, Kříž za vynikající službu, Medaile za vynikající službu,Armádní medaile za dobrou službu, Zvláštní letecký kříž, Letecká medaile, Medaile bojů v Evropě

Velká Británie (dole)Řád za vynikající službu, Viktoriin kříž, Zvláštní letecký kříž, Řád hvězdy 1939–45, Řád hvězdy leteckých osádek, Řád barmské hvězdy, Medaile za službu v letech 1939–45, Válečná medaile

Každá válka představuje pro vlády států pří-ležitost vytvářet a rozdávat vyznamenání, aby projevily uznání zásluhám svých bojovníků. V roce 1914 ve Francii vzniká Válečný kříž. V roce 1939 vláda III. republiky rozhoduje, že v příští válce bude vojákům rozdávat nový kříž. V roce 1940 generál de Gaulle vytvoří nová vyznamenání a zvláštní řády: Kříž osvo-bození, určený k vyznamenání jednotlivců nebo kolektivů, vojenských a občanských, kteří se mimořádným způsobem vyznamenali v boji za osvobození Francie a jejího panství. Nositelé vyznamenání se označují jako „ka-marádi“. Toto vyznamenání, které má pouze jediný stupeň, obdrželo pouze 1059 osob, vojenských jednotek a obcí. Ve Velké Britá-nii, ve Spojených státech a především v So-větském svazu je druhá světová válka příleži-tostí k vytvoření nových vyznamenání: v roce 1942 Rudá armáda začíná udělovat řády Velké vlastenecké války, řády Alexandra Něvského a další.

120 NA CESTĚ K VÍTĚZSTVÍ

1 2 3 4 5 6 7 8

Francie1. Důstojník čestné legie2. Medaile odboje3. Medaile pro uprchlíky

Velká Británie4. Vojenský kříž 5. Hvězda za službu v letech 1939–13456. Řád barmské hvězdy7. Řád francouzské a německé hvězdy8. Válečná medaile 1939–45

Poručík letectva Robert Sauvage, francouzsko-sovětská letka Normandie-Němen, v roce 1945

Kříž svobodyVojenská medaileVálečný kříž 1939–1945Válka v Itálii 1943–1944Pamětní medaile 1939–1945Kříž dobrovolného bojovníka odboje

Letecký kříž (Nizozemí)Válečný kříž 1939–45 (Československo)

Sovětský svaz: Hrdina Sovětského svazu, Řád Rudé zástavy; Letka Normandie-Němen; Řád Velké vlastenecké války; Řád Alexandra Něvského; Řád Rudé hvězdy; Dobytí Kaliningradu (1945); Vítězství nad Německem; osobní průkazy a dokumenty příslušnosti k Rudé armádě

228 EL-ALAMEIN

který se vydává za léčbou do Evropy. Na jeho mís-to nastupují generálové Stumme a von Toma. Jsou to sice zkušení vojevůdcové, s válčením v poušti se však setkávají poprvé.

Vojska Osy nyní zaujala pozice v bažinatém te-rénu, opevněném Rommelem, ležícím mezi mořem a sníženinou El-Qattarah. Jižní sektor střeží italský 10. armádní sbor, jehož hlavními součástmi jsou tři pěchotní divize a výsadková divize Folgore. Ve sboru jsou dále zařazeny německá 164. pěchotní divize a bri-gáda Ramcke. Italská tanková divize Ariete a 21. tan-ková divize zajišťují zadní pozice. Severní sektor brání italský 21. armádní sbor se třemi pěchotními divize-mi, jeho zadní pozice zajišťují italská tanková divize Littorio a 15. tanková divize. Italská divize Trieste a německá 90. lehká divize tvoří zálohu. Rommelův plán, který nyní hodlají uskutečnit jeho zástupci, je jednoduchý: udržet za každou cenu dosažené pozice a tankovými protiútoky zničit jednotky protivníka, kterým se podařilo prolomit linie vojsk Osy.

Montgomery má nyní tři tankové armádní sbo-ry: na severu je 30. sbor s pěti pěchotními divizemi a 10. tankový sbor se dvěma tankovými brigádami. Na jihu je připraven 13. sbor se dvěma pěchotními di-vizemi, jednou tankovou divizí a jednou brigádou Svo-bodných Francouzů. Montgomeryho plán, schválený 6. října, je klasický: zatímco 13. sbor na jihu má vyvíjet úsilí, jehož účelem je vázat tankové rezervy protivníka, těžiště útoku Britů je na severu. Pěchota 30. armádního sboru, mohutně podporovaná dělostřelectvem a letec-tvem, má pomalu vyčerpávat pěchotní jednotky Osy. Tankové jednotky 10. sboru mají současně vyčkávat v bezpečí na západě, za minovými poli, a ničit tanky protivníka, které by se mohly pokusit o protiútok.

Třetí bitva probíhá od 23. října do 4. listopadu. Po mohutné dělostřelecké přípravě, která začne 21.40, se britské jednotky vydávají do útoku. Překvapení ne-přítele je dokonalé. Na jihu se 13. sboru podaří díky úspěšnému klamnému manévru bez potíží postupovat až do 25. října. 1. brigáda Svobodných Francouzů se zapojí do klamné operace v oblasti Himeimat, za cenu

těžkých ztrát. 30. sbor, bojující na severu, systematicky ničí pě-chotní divize Osy. Ve stejnou dobu se 10. tankový sbor po-kouší „zakořenit“ na horských hřebenech Kydney a Miteiriya, aby mohl účinně čelit protiúto-kům německých tanků. Postup je velmi obtížný: útočná fronta

je příliš úzká a setkání s jednotkami 2. armádního sboru na přesunu je příčinou zmatků a dopravních zácp. Že-nisté, kteří postupují před tanky, aby pro ně v rozsáh-lých minových polích zřídili potřebné průchody, plní neobyčejně náročný úkol. Po počátečním ohromení začínají jednotky Osy na kroky Britů patřičně reagovat. 25. října se z Německa vrací Rommel. Jeho nejdůle-žitějším úkolem je přinutit britské jednotky k návratu do výchozích pozic. Jednotky Osy proto podnikají je-den protiútok za druhým.

Odpor německých sil je tak urputný, že se Mont-gomery rozhodne přeskupit své síly. Stahuje z bojiště 10. tankový sbor a frontu posiluje jednotkami 7. tan-kové divize a novozélandské 2. pěchotní divize. Bri-tové postupují dále díky nárazovým mohutným úto-kům, především na severu. Tlak britských jednotek vzbuzuje u Rommela obavy. Nakonec mu nezbývá, než na severní úsek fronty vyslat část svých záloh. Počátkem listopadu zbývá německé tankové armádě (Panzerarmee) pouhých 320 tanků. Britové utrpěli v bojích těžké ztráty, stále jim však zbývá 800 boje-schopných tanků.

2. listopadu, v jednu hodinu ráno, Montgomery zahajuje novou ofenzivu. Německé jednotky reagují energicky, avšak Rommel si je vědom, že jsou jeho možnosti vyčerpány. Plánuje ústup, který Hitler od-mítá. 4. listopadu za úsvitu britská 51. pěchotní divize, následovaná tanky 10. sboru, proniká německými po-zicemi. Divize Ariete je zničena, italská pěchota obklí-čena a zajata. Na severu se Rommelovým jednotkám, zbytkům tankové armády, daří úspěšně ustupovat. Cí-lem ústupu Němců je Benghází.

• BILANCE: Bitvu u El-Alameinu Britové vyhráli, své vítězství však plně nevyužili. Německá Panzermee Afrika není zničena, neboť Montgomery, z obav před Rommelovou odvetnou ofenzivou, zakázal svým tan-kovým jednotkám veškeré pronásledování nepřítele. Vítězství u El-Alameinu, podle slov Montgomeryho, představuje „zásadní mezník války, nikoli jen na afric-kém bojišti, ale nepochybně v celém konfliktu.“

4 160*

2 300**

150***

450****

1942 23/10 25/10 2/11 4/11

3. bitva u El-Alameinu: britská ofenziva

návrat Rommela na bojiště

Montgomery zahajuje operaci Supercharge

Rommel dává svým jednotkám rozkaz k ústupu

164. PĚCHOTNÍ DIVIZE a dva prapory brigády Ramcke spolu s 21. italským armádním sborem hlídkují na směru, odkud očekávají útok nepřítele

“

„3. listopadu dochází k průlomu. Dáváme se na ústup. Všude panuje strašný zmatek: křik, protichůdné rozkazy, zběsilé přesuny, hořící auta. Je třeba se postarat o raněné, ošetřit je, pohřbít mrtvé. Trvá to asi deset dní a nocí.vojínHEINZ ERDMANN(Německo)

* mrtvých, + 9340 raněných a zajatých** mrtvých, + 30 000 raněných a zajatých*** + 350 poškozených**** plus zničených a ztracených

ztráty:

 229ROMMELŮV PÁD

3

4

1

8

6 57

9

1011

12

13

14

15

2

UNIFORMA, VÝSTROJ A VÝZBROJ

ITÁLIEŽENISTA

31. ženijní prapor

Ženisté 31. že-nijního pra-poru si v bitvě u El-Alameinu 

počínají skvěle. Pod pal-bou britských děl rozmístí stovky min, které chrání italské a německé jednot-ky. Při této činnosti mnozí ženisté zahynou. 31. října 1942 je prapor na žádost výsadkové divize Folgore začleněn do její sestavy. 2. listopadu je vydán roz-kaz k ústupu, výsadkáři a ženisté však před Brity dále brání každou píď. Přeživší vojáci jsou rychle obklíčeni. 5. listopadu na prapor ženistů u Qhor el-Bayat útočí tanky, jeho mužům se však podaří za cenu mnoha padlých a raněných ustoupit k Sidi Asaz. V průběhu této bitvy jednotka ztrácí 259 mužů.

límcová výložka 

pěchotního ženisty

Složitý a málo účinnýV průběhu 2. světové 

války Italové používají 

malý minomet, který 

je v dějinách zapsán 

jako zbraň vynikající 

zbytečnou složitostí. 

Minomet Brixia ráže 

45 mm se vyznačuje 

nabíjením hlavně závěrem, ovláda-ným pákou. Úplným 

zavřením závěru se 

iniciuje výmetná slož. 

Regulátor výtoku plynů umožňuje řídit 

dostřel zbraně. Střelba 

ze zbraně tak může 

být teoreticky velmi 

přesná, účinek 45mm 

min na cíl je však velmi 

nízký.

TENTO ŽENISTA roz-mísťuje nálože podél nepřátelské železni-ce a připravuje tím průchod pro útočné jednotky

1 ocelová přilba M 1933 se znakem ženijního vojska 6 sumka ze šedozelené kůže M 1891 11 pouzdro na ochranné brýle proti písku

2 předpisová košile M 1939 7 opasek ze šedozelené kůže M 1891 12 plynová maska T.35

3 ochranné brýle 8 ruční granát S.R.C.M. M 1935 13 polní láhev, zavedená ve 30. letech

4 saharská plátěná blůza M 1939 9 bodák M 1891 14 torna na potraviny

5 puška M 1891/41 ráže 6,5 mm 10 krátké plátěné tropické kalhoty M 1939 15 předpisové boty, zavedené v roce 1912

236 OPERACE TORCH

��

Operace TorchÚtok na Afriku

• KONTEXT: S myšlenkou vylodění Spojen-ců na severu Afriky přichází jako první Churchill. V případě úspěchu Britů v Cyrenaice se zpočátku uvažuje o postupu britsko-amerických jednotek až do Tuniska. Po mnoha změnách strategického rázu se k projektu vylodění připojí Američané. Vylodění proběhne dva týdny po zahájení britské ofenzivy proti pozicím Rommelových sil u El Alameinu.

• OPERACE: Řízení operací je svěřeno generá-lu Eisenhowerovi. Je rozhodnuto, že se vylodění uskuteční v Casablance, Algeru a Oranu.Operaci mají uskutečnit výhradně americké jednot-ky generála Pattona, přepravené námořním bojo-vým seskupením Western Naval Task Force. Dobytí Oranu má zajistit námořní bojové seskupení Center Naval Task Force s 18 000 amerických vojáků, do-provázené britským námořním útvarem. Námořní bojové seskupení Eastern Naval Task Force, které se má vylodit v Algeru, je čistě britské. Vyloďovací jednotky jsou však britsko-americké a jejich velitel, generál Ryder, je Američan. Plán počítá s několika vylo-děními: 9000 mužů vstoupí na pevninu u města Mehdia a zmocní se letecké základny v Port-Lyautey. 18 000 vojá-ků se vylodí ve Fedale a bude postupovat ke Casablance a 6000 mužů se vylodí u Safi, aby zničilo velkou vojenskou posádku v Marrakeši.

Americké lodě se 8. lis-topadu 1942 přiblíží k po-břeží, aniž by je protivník odhalil. V osm hodin ráno Casablancu zasáhnou první výstřely z děl. Jsou potope-ny tři francouzské ponor-ky. Lodě 2. lehké eskadry vyplují na moře, stanou se

však obětí palby děl. Americké jednotky, které se vylodí ve Fedale, postupují bez potíží směrem na Casablancu až do 10. listopadu. Ochrannou skupinu kontradmirála Griffena, tvořenou jed-nou bitevní lodí, dvěma těžkými křižníky a čtyřmi torpédoborci, vítají dělostřelecké salvy pobřežní baterie na mysu El-Hank a válečné lodě Jean--Bart. Žádná z Griffenových lodí není střelbou zasažena. Odvetná palba naopak umlčí pobřežní baterii i hlavně kanonů na lodi Jean-Bart.

Do střetnutí se však zapojí další francouzská plavidla. K Fedale míří jeden lehký křižník, sedm torpédoborců a osm ponorek. Plavidla opustila své přístavy, aby zaútočila na nechráněné americké nákladní lodě. Admirál Hewitt již předtím vyslal čtyři válečné lodě, aby se postavily francouzským lodím do cesty. Později pověří ochrannou skupinu, aby proti francouzským lodím zasáhla. Francouz-ská plavidla, zachovávající věrnost francouzskému státu, zručně manévrují a daří se jim před Ame-ričany uprchnout. Krátce poté obnoví svůj útok,

Poměr sil

▼

▼

▼

▼

▼

2 0

12 a 2

64 b 13

91 0

60 000 c 12 000

420 360*

▼

1942 8/11 10/11 27/11 22/11

vylodění Britů a Američanů u Casablancy, Oranu a Algeru

francouzské příměří

úmyslné potopení a zapálení francouzské flotily v Toulonu

Rommel vyklízí Tripolis

SÍLY SPOJENCŮ V PRVNÍ FÁZI VYLODĚNÍ

“„Bude-li vás 

50 000, postřílím vás, bude-li vás 500 000, přivítám vás.generálFRANCISZEK WLAD(Polsko)velitel 14. pěchotní divize, 18. září u řeky Bzury, několik hodin před svojí smrtí

a + 3 bitevní loděb + 53 jiných plavidel všech druhůc + 11 000 Britů* všech typů AMERICKÁ STÍHAČKA F4F WILDCAT vzlétá z doprovodné letadlové lodě

ŠPANĚLSKO

ŠPANĚLSKÉ MAROKO

MAROKO ALŽÍRSKO

SICÍLIE

TUNISKO Tripolis

LIBYE

kombinovaná skupina Střed – brit. (Fredendall)

kombinovaná skupina Západ – USA

(Patton)

kombinovaná skupina Východ – brit.

(Ryder)

listopad: vylodění německých posil

Casablanca

Bougie

Maison-Blanche

Sidi AhmedBizerte

Castiglione

La Senia

Mareth

Tunis

Biskra

Sfax

Bône

Tafaraoui

Gabès

Palermo

Oran

Safi

Port-Lyautey

Tanger

Mehdia

Alger

 237ÚTOK NA AFRIKU

1

4

5

9

3

7

6

10

8

11

12

15

1413

2

UNIFORMA, VÝSTROJ A VÝZBROJ

SPOJENÉ STÁTYŘADOVÝ VOJÁK PĚCHOTY, STŘELEC Z KULOMETU

9. pěchotní divize

9. pěchotní divize „Varsity“ (univerzita) je 

aktivní armádní jednotka s posádkou ve Fort Bragg, ve státě Severní Karolína. 8. listopadu 1942 se divi-ze vylodí na severu Afriky. Zúčastní se bojů v Tunisku a na Sicílii, od 10. června 1944 bojuje v Normandii. Je první jednotkou, která vstupuje na území Belgie. Zúčastní se i bojů na území Německa.

odznak divize

Prapor z hvězd a pruhů

Americké jednotky, které se vylodí 

na pobřeží severní Afriky, jsou 

jako první vybaveny rukávovými 

páskami se symbolem státní 

vlajky. Účelem pásek je odlišit 

americké a britské vojáky před 

francouzskými jednotkami. Jelikož 

Britové poslali v červenci 1940, 

v Mers el-Kebiru, v Oranském 

zálivu, část francouzské válečné 

flotily ke dnu, lze počítat s nepřá-

telstvím Francouzů vůči Britům. 

Hrozí, že Francouzi budou klást 

Britům tuhý odpor.

ORAN: Snímek zachycuje desátníka, vojenského specialis-tu – technika 5. stup-ně, těsně po vylodění. Pod síťkou na své přilbě má malou ame-rickou vlajku

1 ocelová přilba M1 M 1941 6 identifikační rukávová páska 11 plynová maska model 1928–1942

2 polní košile mužstva M 1931 z vlněné tkaniny 7 opasek se sumkami pro lehký kulomet BAR M 1937 12 polní kotníkové boty typ III

3 plátěná blůza M 1938 8 pouzdro na obvaz M 1942 13 kamaše M 1938

4 vyloďovací plovák US Navy 9 polní láhev model 1910 s obalem M-3 14 anglicko-francouzská konverzační příručka

5 konverzační příručka a turistický průvodce 10 lehký kulomet BAR M 1918–1942 15 plátěné kalhoty M 1942