POHORŠOVNA

Z PÁLENICE

NAPSAL A ILUSTROVAL: Kolektiv třídy 2.A a 3.B

ZŠ Kunovice U Pálenice

ÚvodByla jednou jedna třída. V té třídě učila paní učitelka Zloberta. Ta byla ukrutně zlá. Strašně křičela na děti a bolel ji z toho hlas. Proto odjela do lázní Smraďavka v horách. Nahradila ji Anděla, která byla hodná a přesný opak Zloberty. V této škole byl ale jeden háček. Pan ředitel byl také ďábelský. Jmenoval se Čudupuk a rád se voněl Smraďovkou. Do třídy Škůdců, to jsou žáci, kteří se musí pohoršit, nechtěl chodit. Škůdci totiž byli zlatí a pohoršit se nehodlali. Ředitel Čudupuk náhle zestárl a musel odejít do důchodu. Anděla tak mohla bez problémů učit. Škola zůstala bez ředitele, ale dohlížela na ni inspekce.

INZERÁT ZLOBERTY

POHORŠOVNA U PÁLENICE

Rodičové drazí, kam jste mě to dali

do nejhorší Pohoršovny v našem širém kraji.

Ředitel je hrozný, pořád jenom křičí

POMOZTE nám kamarádi, nebo nás to zničí.

Mají tady fotku malé Ježibabky,

která ráda pije odvar z muchomůrky.

Taky jsem tu našel nové kamarády,

Hejkalka a Rusalka se mají hodně rády.

Nebo Maty doktor, injekci nerad nosí,

ale chytré rady všude kolem trousí.

Taky tady máme ponožku co voní,

místo aby smrděla jak pipínto koní.

Náš kamarád dělník, je opravdu boží,

pokouší se vymyslet, jak Pohoršovnu zboří.

ŘEDITEL ČUDUPUK

Myška

Budeme mít novou učitelku.

Jednoho dne vyrazil ředitel Zlobertu. Bude učit Anděla. Žáci se těší na novou paní učitelku. Ředitel rozkázal, že zítra nastoupí. Zloberta dneska naposled učí. Dnes už nastoupila, žáci si stoupli a pozdravili vílu Andělu. Anděla vyvětrala, uklidila a třída byla náramně uklizená jako v koupelce. Vypadala zlá, ale je hodná. Děti naučila počítat, číst a psát. Moc je chválila a moc byly šikovné a potom šly domů.

UPÍR

Nesála jsem krev a bránila lidi před ostatními upíry.

Plán:

Žila byla jedna hejkalka. Ale nebyla zlá. A tak rodiče hejkalku poslaly do pohoršovny. Hejkalce se tam moc nelíbilo a stýskalo se jí po rodičích. V pohoršovně je měla na starost Zloberta. Celkem jich tam bylo 14. Ona, Ponožka, Popelka, blázen, mašinfíra, Upírka, Kovboj, Rusalka, Černá růže, Malá čarodějnice, Zlo Filip, Námořník, Ema naopak a Doktor Max. Všichni se museli pohoršit . Ale oni všichni chtěli být hodní. Ale Zloberta se nedala. Řekla Ne!!! Všichni se tu pohoršíte! Zařvala Zloberta a se zlostí odešla. Co si počneme? Už to mám, zakřičel kovboj. Já mám lano a my s ním vylezeme oknem! Hurá!!! Všichni se radovali. A opravdu plán vyšel. Všichni se rozloučili a utíkali domů.

Princezna Tálie jednoho dne čistila. Jak čistila po druhé, našla kámen, který byl duhový, šla do pokoje a prohlížela si ho. Druhý den šla do pokoje, pak šla do koupelny ho polila vodou a zjistila, že to byla jenom barva, podívala se že ten kámen měl špínu a že je kouzelný! Zloberta to uviděla a kámen jí ukradla. Tálie začala plakat a prosila Zlobertu, aby jí ho vrátila.

Žil byl jeden námořník, který byl na cestě do školy.

Samozřejmě je učila Zloberta,

a když některé děti zlobily,

tak je nechala klečet na hrachu.

A když děti ještě víc zlobily,

musely udělat 100 dřepů.

Pak se zeptal námořník: „Proč jste na ně tak zlá?“

„Protože jsme v Pohoršovně miláčku.“

Kovboj byl už zlý, tak šel domů. Jak došel domů, tak rodiče byli šťastní. A potom rodiči zemřeli a kovboj byl smutný. Jak kovboj vyrostl, byl z něho dobrý kovboj.

Jaký den má v Pohoršovně žralok. Můj den začíná tak, že se ráno poleji studenou vodou. Potom zjistím, kolik je hodin. Zjistím, že je devět. Jdu na snídani, přisednu si k Ponožce, Bláznovi a Normalbojovi. Po snídani se jdu podívat do pokoje Mudra Matyáše bolesti. Tam si spolu zahrajeme šikanu. Potom jdu na dnešní výcvik. Po výcviku jdu do pokoje. Nalepím na boxovací pytel nálepku kraba poustevníka. Začnu boxovat. Po 20 minutách si půjdu do oběda pospat. Až se vzbudím, podívám se na svého spolubydlícího Ponožku. Řeknu mu, že už je oběd. Po obědě řekne Zloberta: ,,Vy spratci, do večera skákejte do trní.“ Au! Au! Au! Vykřikneme všichni kromě Ťápoty. Jde se na večeři! Vykřiknu. Po večeři jdu spát.

Jednoho krásného dne se Mudr. procházel po Pohoršovně. Museli být zavření, protože je Zloberta nechtěla pustit ven na slunce. Mudr. se díval a díval a na jednou uviděl Ježibejby. Bylo nemocné. Řekl, počkej tady Ježibejby, donesu si brašnu. A jak ji donesl, hned začal operovat. Pár injekcí, pak předepsal léky a Ježibejby za dva týdny bylo zdravé. Všichni byli moc rádi. Ale Mudr. pak řekl „ Od Ježibejby to dostala Zloberta“. Ježibejby řeklo„ aspoň to bylo k něčemu dobré“.

Jsem Blázen Bláznivý. Jednoho dne Zloberta šla z dětmi lyžovat. Jely z kopce a v tu chvíly Zloberta podrazila Ponožce nohy a Ponožka měla utrhnutou celou nohu. A Zloberta se mu smála cha cha a někdo ho ještě jednou srazil a byl to Blázen Bláznivý. A Zloberta byla už dole a už se jí stýskalo po Pohoršovně a Ponožka řekla: „Tak jeďme spátky“. A Zloberta: „Tak jdeme domů“.

Tento příběh je o mě a o všech smradlavých ponožkách. Dnes ráno jsem se šel projít. Šel jsem a najednou jsem viděl nějakou paní. Tak jsem myslel, že se ta paní usměje, tak jsem ji pozdravil. A ona se na mě zamračila a v tom jsem se otočil. A věděl jsem, že je to Zloberta. A utíkal jsem domů, protože ona si bere hodné děti. Doma jsem to řekl rodičům a oni říkali, že jsem jen blouznil.

Zloberta řekla: „Kreslete.“ „A co?“ „No co asi, nejstrašidelnější dům na světě.“ Ježibaby se ptalo co potom? Zloberta říká: „Nevím.“ „Pět sedaček? Ne! Já vím, co vám dám, svobodu nebo útěk“, říká Kousáček. Výborně Kousáčku. Kdo vymyslí ještě lepší návrh, dám mu svobodu hned, ale kdo ne, musí utéct. Postavičky se hned začaly snažit. Ježibaby říká: Lépe už to nejde. Byl večer, Zloberta spala, všichni vymýšleli. „Kde je Kousáček?“ „Tady.“ „Proč nevymýšlíš?“ Víte útěk. „Takže můžeme utéct. To jsem chtěl. Máme svobodu.“ A to je konec.

Jak Sisi utekla Zlobertě.

Žila jedna rodina koček, maminka Tlapka, táta Fousek, dcera Sisi a syn Johny. Jednou řekla: ,,Pošlu tě do Pohoršovny, nejsi vůbec zlá.“ Sisi tam ještě nebyla. Když vešla, dveře se zabouchly. Sisi chtěla utéct, ale potkala Zlobertu. ,,Ty jsi tu nová?!“, řekla ustaraně. ,,Ano půjdeš se mnou do pekla.“ Sisi šla se Zlobertou, než si všimla, odnesla ji Anděla. Sisi jí poděkovala a šla domů.

Žil byl jeden Švec. A ten pracuje, že spravuje boty. A šel do Pohoršovny a vypadalo to tam, jako by se neuklízelo 10 roků. Vypadalo to asi takhle. Dostávali jsme 5.

Výlet do Kroměříže

Jednou, když děti z Pohoršovny zlobily, tak Zloberta navrhla, že pojedeme do Kroměříže. Pondělí. Pojedou vykradeným autobusem. Pak tam blázen pozdravil další blázny a pak šli. A víla navrhla, že půjdou do cukrárny a Zlobetra odmítla.

Jak si Upírka našla nové kamarádky

Byla jednou jedna krásná škola. A naproti té školy byla škaredá škola, smrdělo to tam, ale děti tam přesto chodily. Ale byly tam smutné. Byla tam zlá učitelka, jmenovala se Zloberta. Bila děti a v nočním pyžamu měla blechy. Ty blechy ji pokousaly, to byl řev. Jedna holka upírka jí pomohla, ale Zloberta jí nepoděkovala. Jednoho rána tam přišla učitelka z druhé školy a ptala se dětí, jestli chtějí jít k nim do školy. Děti řekly, že ano a šli do druhé školy. Zloberta byla vzteklá. Druhý den se upírka procházela po chodbě a našla si novou kamarádku, jmenovala se Kleotýna. A potom začalo zvonit: „Crrrr!“ A proto se rozběhly do třídy. Rozhlédly se po třídě a zjistily, že je strašně hezká. Po vyučování šli na oběd, který byl moc dobrý. A po výborném obědě šli s Kleotýnou ven na hřiště. Po chvíli hraní na hřišti řekla Upírka Kleotýně, že by se do Pohoršovny vrátit nechtěla, protože tady je jí líp.

Jak Rusalka utekla, když se ráno děti v Pohoršovně probudily, už tam měly snídani. Ale ta strašně smrděla, tak ji radši nejedly. To je asi ten Zlobertin manžel, řekla Kočka. A všimly si jednoho papírku a něm bylo napsáno: Dnes jsem si vzala volno, mám obří neštovice, bude vás hlídat můj manžel. Řekla Zloberta. Najednou se ozval divný zvuk pšššš pšššš a pak se všichni podívali kolem sebe a popelka řekla: „Támhle je někdo sedí. To je asi ten Zlobertin manžel, řekla Kočka. Je to její manžel. A to on dělá ty zvuky? Jo, ale to nejsou zvuky, ale chrápání. A v tom si všimly, že je otevřené okno a, že je Rusalka pryč.

Jak na Zlobertu spadla šiška. Jednoho dne se Zloberta rozhodla, že pojedou do přírody. Potom to všem oznámila a Malá čarodějka se trošku pousmála. Kdo to byl! Zakřičela Zloberta. Černá růže se pomalu otočila na Malou čarodějku a Malá čarodějka řekla Já. No tak pro teď ti nic neudělám! Začněte se balit, jedeme do mínuspětihvězdičkového hotelu. Až tam dojeli, byla tma. Tak a běžte spát. Ráno vyrazili na výlet. Zloberta si stoupla přímo pod strom, a najednou, bum šiška! Kdo to byl, zařvala Zloberta! Malá čarodějka zvedla ruku, ale chtěla říct, že to byl strom. Ale Zloberta si myslela, že to udělala a řekla vy smradi, jedeme do Pohoršovny a dáme si pětiminutovku!

První den v Pohoršovně

Jednou si je zavolala do řady a ptala se jich: Kdo vás sem poslal? Až došla řada na malého Čaroděje, řekl mamka.V místnosti, kde si je zavolala, bylo zaprášeno a špinavo. Když měl být oběd, byla nějaká hnusná kaše. Když měli jít všichni spát, matračky byly tvrdé a prožrané a potrhané.

DEN V POHORŠOVNĚ

INZERÁT ANDĚLY

ZAZVONIL ZVONEC

A

POHORŠOVNY JE

KONEC……