Základní škola Starý Kolín, příspěvková organizace Kolínská 90, Starý Kolín, okres Kolín září 2011 VY_32_INOVACE_Z9_2 ANOTACE Vzdělávací oblast Zeměpis Doporučený ročník 9. ročník Vypracoval Mgr.Třískalová Libuše Název aktivity ČR-obecné vymezení Tématické okruhy Vodstvo ČR, úmoří ČR Klíčové kompetence učební, komunikativní, pracovní, k řešení problémů, sociální Cíle · získání nových zeměpisných poznatků Reflexe Po využití DUM reflektujte s žáky uplynulou aktivitu. Tato úloha využívá mezipředmětových vazeb, žák propojuje zeměpisné znalosti ČR s Evropou
Transcript
Základní škola Starý Kolín, příspěvková organizace
Kolínská 90, Starý Kolín, okres Kolín
září 2011 VY_32_INOVACE_Z9_2
ANOTACE
Vzdělávací oblast Zeměpis
Doporučený ročník 9. ročník
Vypracoval Mgr.Třískalová Libuše
Název aktivity ČR-obecné vymezení
Tématické okruhy Vodstvo ČR, úmoří ČR
Klíčové kompetence učební, komunikativní, pracovní, k řešení problémů, sociální
Cíle · získání nových zeměpisných poznatků
Reflexe Po využití DUM reflektujte s žáky
uplynulou aktivitu. Tato úloha využívá
mezipředmětových vazeb, žák propojuje
zeměpisné znalosti ČR s Evropou
VODA V ČESKÉ REPUBLICE
PODZEMNÍ VODY
Podzemní vody rozlišujeme na vody s mělkým oběhem, které se v podloží pohybují
v hloubkách 10 až 100 m a jsou prosté minerálů, a na vody hluboké.
Objem, resp. kapacita, jednotlivých oblastí z hlediska jímání vod závisí na
vlastnostech hornin a
klimatických podmínkách (hlavně srážkách).
Celková hydrologická situace České republiky z hlediska podzemních vod je v
celoevropském kontextu záležitostí velice ožehavou. Problémem je, že se naše
republika nachází na střeše Evropy a voda tedy od nás odtéká a je doplňována
pouze srážkami.
Podzemní vody jsou v České republice důležitým zdrojem pitné a užitkové vody.
Poměrně slušné zásoby podzemních vod jsou v Jihočeských pánvích, které jsou
plošně rozsáhlé. Setkáváme se zde s kvalitními artéskými vodami, které jsou
využívány v českobudějovických pivovarech.
V jihomoravských úvalech jsou průlinové podzemní vody doplněny podél vodních
toků systémem poříční vody. Zdejší podzemní vody uspokojují místní potřeby.
Na podzemní vodu jsou bohaté i glaciální akumulace v ostravsko-opavské oblasti.
Zdejší těžba černého uhlí však podzemní vody kontaminovala a narušila jejich pohyb.
Oblast karpatského flyše, byť má zdánlivě příznivé podmínky pro výskyt podzemní
vody (střídání pískovců a jílovců), je na podzemní vodu velmi chudá, a to v důsledku
převahy jílových facií nad pískovcovými.
Podzemní vody s hlubokým horizontem - podzemní vody minerální
Indikují doznívající vulkanismus nebo tektonické pohyby. Dutinami ze zemského nitra
proniká k povrchu oxid uhličitý nebo sirovodík, který jakmile se setká s infiltrující se
vodou, se v ní rozpouští. Voda se pak díky tomu stává agresivnější a více rozpouští
okolní minerální prostředí.
Naše minerální vody jsou z hlediska evropského srovnání, co se týče výskytu
průměrné. Výjimečné jsou však svou variabilitou podle jednotlivých kritérií
charakterizujících minerální vodu.
Většina minerálních vod u nás je spjata se saxonskou tektonikou a vulkanismem
s ní souvisejícím. Nacházejí se hlavně v severní části České republiky (severně od
linie Plzeň - Praha - Pardubice - Brno) a jsou spojeny zejména s neovulkanity.
Nejvýznamnější oblasti minerálních vod nalezneme tam, kde mladotřetihorní a
staročtvrtohorní vulkanismus měl největší intenzitu, tj. v severozápadních Čechách
na styku Podkrušnohoří, Doupovských hor a Slavkovského lesa (Karlovarsko,
Františkolázeňsko, Mariánskolázeňsko). Minerální vody této oblasti se vyznačují
odlišným chemismem - nejteplejší minerální vody ve střední Evropě (více jak 73 °C)
vyvěrají v Karlových Varech, zatímco ve Františkových a Mariánských Lázních
vyvěrají minerální vody studené.
V Karlových Varech nalezneme 12 pramenů, přičemž jde o jednotný systém vřídla
říčky Teplé, jež odděluje Slavkovský les a Doupovské hory. Oblast infiltrace
podzemních vod pro Karlovy Vary je soustředěna východně od města v
Doupovských horách, kde se nachází systém hlubokých puklin pokračování
Jáchymovského zlomu. Srážková voda zde proniká až 2 000 m hluboko, kde se pod
údolím Teplé setká s vystupujícími plyny. Jak voda klesá hluboko, přebírá teplotu
okolních hornin a po obohacení oxidem uhličitým je díky jeho tlaku hnána systémem
puklin zpětně k povrchu. V menší hloubce pod zemským povrchem se pak hlavní
puklina vřídla větví na 12 menších puklin. Karlovarské vřídlo je našim nejvydatnějším
pramenem - 2 000 l · min–1 neboli 33 l · s–1.
Opačná situace je v Mariánských Lázních, které leží na západním úpatí zlomového
svahu Slavkovského lesa (tento zlom vede po linii Lázně Kynžvart - Konstantinovy
Lázně). Hlavním prostředímpro infiltraci podzemní vody jsou Kladské rašeliny ve
Slavkovském lese, kde je infiltrace vody v těchto rašeliništích propojena se
systémem puklin napojených na zlomový svah. Pomocí zlomů dochází k výronu
oxidu uhličitého a ve stopovém množství sirovodíku. V oblasti Mariánských Lázní
dochází k infiltraci do hloubky 150 až 200 m, teplota vody (8 °C) se tedy nemůže
zvýšit.
Chebská pánev, ve které se nacházejí Františkovy Lázně, je prostoupena na sebe
kolmými liniemi souvisejícími s Podkrušnohorskou příkopovou propadlinou. Díky
tomu lze v Chebské pánvi rozlišit tři pánve dílčí, a to Odravskou, Františkolázeňskou
a Oldřichovicko-pochlovickou. V Odravské pánvi se nacházejí minerální vody až na
území Německa a v Oldřichovicko-pochlovické pánvi je minerální voda narušena
těžbou kyzovitých břidlic. Ve františkolázeňském prostoru se voda infiltruje rašeliništi
a naráží na ni oxid uhličitý. Ačkoli voda proudí mělce pod povrchem, je silně
minerálně zatížena Glauberovou solí (síran sodný) a její teplota se pohybuje kolem
15 °C. Františkolázeňské prameny mají druhou nejvyšší vydatnost v České
republice, a to 900 l · min–1.
V oblasti obce Hájek, 5 km východně od Františkových Lázní, se nachází přírodní
památka Soos, což je pánvička prostoupená suchými výrony oxidu uhličitého (jedná
se o nejkompletnější ukázku mofet u nás).
Františkolázeňská oblast pokračuje k Lubům u Chebu, Skalné a Plesné. Směrem do
Krušných hor mají vody stopy radioaktivity.
Součástí širší oblasti lázeňského trojúhelníka jsou i prameny využívané pro produkci
stolních minerálních vod. Jde o oligominerální (málo mineralizované) vody, jež se
vyskytují na periferii masivu Doupovských hor (mezi Ostrovem a Karlovými Vary) -
Korunní a Kyselka. Podobné vody nalezneme i v oblasti Klášterce nad Ohří a
Kadaně (Kadaňský Rohozec).
Na Karlovarský zlom jdoucí ve směru severoseverovýchod - jihojihozápad navazuje
zlom Jáchymovský. V rámci zdejší těžby uranu došlo k odchylkám pramenů
radioaktivních minerálních vod, přičemž k lázeňským úcelum se tu využívá důlní
voda mající 7 až 28 °C. Prameny v jáchymovské oblasti vykazují největší
radioaktivitu na světě, až 8 880 kBq · l–1.
POZNÁMKA. Druhou nejvyšší radioaktivitu vykazují prameny v německém
(vogtlandském) Bad Brambachu, přičemž zdejší radioaktivita je oproti Jáchymovu
poloviční.
Pásmo minerálních vod se táhne podél celé podkrušnohorské příkopové propadliny.
V Teplicích se minerální vody vážou na zlomové struktury porfyrové žíly, jež se táhne
kolmo na linii krušnohorského hřebenu. K infiltraci minerálních vod zde dochází díky
velkému stupni rozpukanosti porfyrového tělesa. V Teplicích vyvěraly naše druhé
nejteplejší minerální vody (46 °C), jež měly i stopy radioaktivity, avšak během
počátků hlubinné těžby hnědého uhlí v 19. století ztratily prameny svoji schopnost
vytékat na povrch.
V regionu Teplic se navíc uplatňují neovulkanické vlivy Českého středohoří (např.
Bílina).
Druhým nejvýznamnějším regionem minerálních vod po severozápadních Čechách
je oblast České křídové tabule. Ta nese stopy rozlámání, ale zlomy jsou utěsněné,
takže nejsou prostupné pro vystupující minerální vody. V jednotlivých vrstvách České
křídové tabule jsou zadržovány vody mající charakter artéských vod, přičemž v
bazální části cenomanského stáří je voda mineralizovaná a jde vesměs o vodu
termální. Předpokládá se, že příčinou mineralizace a oteplení bazálních vod jsou
nestabilizované procesy vázané na labskou linii, což je osní část České křídové
tabule, kde je oslabená vrstva zemské kůry a proniká zde do podloží juvenilní oxid
uhličitý, který vodu mineralizuje.
Termální vody vyvěrají např. u Ústí nad Labem či Děčína a dosahují teploty až 32 °C.
Hlavním regionem minerálních vod České křídové tabule je Poděbradsko, které má
třetí největší vydatnost minerálních vod v České republice. (840 l · min–1). Voda v
Poděbradech obsahuje hodně kuchyňské soli, je čerpána z cenomanského souvrství
a využívána v lázeňství nebo jako stolní voda. Minerální vody jsou navrtány i v
Nymburce, Velkém Oseku, Pečkách a Sadské.
Minerální vody se vyskytují i v oblasti Pardubic - Lázně Bohdaneč a vesměs jde o
vody teplé 22 až 24 °C.
I v jiných částech České křídové tabule nalezneme lázeňsky využitelné minerální
vody. Jde např. o oblast Broumovského výběžku, konkrétně o Broumovsko-poříčský
zlom, jenž odděluje permokarbon od křídy; zde vytéká na povrch voda z bazálního
souvrství. Nalezneme zde např. lázně Běloves u Náchoda.
Dalším regionem je krkonošsko-jizerská oblast vázaná na zlomy na periferii
krkonošsko-jizerského celku; konkrétně jde o frýdlantský výběžek (Lázně Libverda),
Liberec - Vratislavice nad Nisou či Janské Lázně. Zatímco u Lázní Libverda nebo
Vratislavic vyvěrají studené minerální vody, v Janských Lázních vyvěrají vody až 30
°C teplé.
Minerální vody se nachází i v oblasti Hrubého a Nízkého Jeseníku, přičemž jejím
centrem je okolí Bruntálu, kde jsou vedle Chebska naše nejmladší sopky, jež byly
činné mezi pliocénem a pleistocénem. Díky tomu jsou zdejší minerální vody
obohacené jak oxidem uhličitým, tak i sirovodíkem juvenilního původu. Hlavní lokality
vývěru minerálních vod jsou na okraji pohoří; studené minerální vody vyvěrají v
Lipové - lázních, Jeseníku a Karlově Studánce, teplé ve Velkých Losinách, Bludově a
Moravském Berouně.
Další lokality minerálních vod jsou na věnci obklopujícím Nízký Jeseník a geneticky
blízké těmto vodám jsou i minerální vody v Hornomoravském úvalu aMoravské
bráně. Zde jsou podmínky pro minerální vody dány tektonickými neogenními pohyby
a minerální vody jsou zde vázány na výstupy juvenilního oxidu uhličitého, ale i
sirovodíku. Zde se nachází nejvydatnější zdrojnice minerálních vod na Moravě u
Teplic nad Bečvou (650 l · min–1, teplota 22 °C).
Další vývěry minerálních vod jsou na Olomoucku u Horních Moštěnic, Slatinic nebo
Jeseníku nad Odrou, přičemž ve Slatinicích jsou naše nejvydatnější sirovodíkové
prameny (600 l · min–1). Zdejší minerální vody se užívají jak k léčbě, tak jako stolní
minerální vody.
V rámci Karpat jsou podmínky pro výskyt minerálních vod nedobré, neboť v
karpatském flyši infiltrace srážkových vod nedosahuje velkých hloubek.
Ve vlastní Ostravské pánvi nalezneme minerální vody specifické svým složením
(Lázně Darkov, Klimkovice), které obsahují jako jediné u nás zvýšené množství jódu
a brómu.
Přímo v Karpatech vyvěrají alkalicko-salinické kyselky teplé přes 20 °C u Luhačovic.
Minerální vody ve výběžcích Dolnomoravského a Dyjsko-svrateckého úvalu nemají
souvislost s tektonickými procesy; k jejich mineralizaci dochází vyluhováním podloží.
Jedná se např. o prameny u Židlochovic či Šaratic.
POVRCHOVÉ VODY
České řeky odvádí všechnu srážkovou a pramennou vodu z našeho hornatého
pramenného rozvodního území do nížinného okolí. Skrze území České republiky
probíhá hlavní evropské rozvodí, které se zde navíc setkává s rozvodím mezi
Baltským a Severním mořem. Místem styku všech těchto rozvodí je jihozápadní svah
Králického Sněžníku.
Celkově je území České republiky odvodňováno třemi úmorími.
A) úmorí Severního moře zaujímá 66,2 % rozlohy republiky a je od nás jednotně
zásobováno systémem řekyLabe, přičemž většina jeho povodí kopíruje hranice
státu (z území republiky vystupují do Rakouska Lužnice a do Německa povodí
horní Ohře);
B) do úmorí Černého moře je odvodňováno 24 % republiky, přičemž ústredním
tokem u nás je řeka Morava, jež odvodňuje 22,8 % území. Do Černého moře
odtékají i toky odvodňující enklávy v Českém lese (Řezná, Kateřinský potok) a
řeka Vlára, která ústí do Váhu.
C) úmorí Baltského moře zaujímá 9,8 % území, přičemž hlavním tokem je řeka
Odra. Do jejího povodí patří i odvodňování severočeských výběžků (Stěnava,
Smědá, Lužická Nisa).
Odtokové poměry se vytvářejí jako výslednice celkových přírodních poměrů, které
jsou však též ovlivňovány činností člověka. Proměnlivá příjmová složka
atmosférických srážek, na které je u nás převážně závislý režim vodních zdrojů, je
transformována v odtokovém procesu dalšími vlivy, a to především výparem,
geologickou stavbou území a jeho hydrogeologickými vlastnostmi, morfologií krajiny,
hydropedologickou kvalitou půd a vegetačními poměry.
Hlavním zdrojem vodnosti našich toků jsou atmosférické srážky; mnohem méně se
na napájení vodních toků podílejí podpovrchové vody.
Bilance oběhu vody v povodích
Povodí Roční úhrn
srážek
mm
Odtoková výška
mm
Specifický odtok
l · s–1 · km–2
Odtokový
součinitel
%
Labe 659 194 6,2 29,6
Odra 825 313 9,9 37,9
Morava 641 149 4,7 23,2
Česká rep. 668 192 6,1 28,8
V dlouhodobém průměru spadne na území České republiky za rok cca 670 mm
srážek, tj. 53 miliardy m3 vody, z čehož odtéká řekami asi 29 %, tj. 15 miliard m3
vody.
Charakteristika odtoku je dána vyvinutostí říčních soustav, kterou určíme pomocí
koeficientu vyvinutosti povodí, jenž udává vztah mezi plochou povodí a čtvercem
délky údolnice. České povodí Labe má koeficient 97,3, je tedy velmi ideálně vyvinuto.
České povodí Moravy je polygenetické, neboť Morava přijímá toky jak z Českého
masivu, tak z Karpat; proto je hodnota koeficientu 75. České povodí Odry se
vyznačuje mladou říční sítí formovanou po karpatských orogenních událostech a
odeznění zalednění; koeficient Odry je menší než 50.
Dalším důležitým ukazatelem odtokových poměrů je hustota říční sítě;u povodí
Labe činí 0,66 km na km2, u povodí Moravy 0,84 km na km2 a u povodí Odry více
než 1 km na km2.
I v rámci jednotlivých povodí vykazuje hustota říční sítě velké rozdíly. Nejvyšší
hodnoty, řádně větší než 1 km na km2, jsou kromě povodí Odry dosahovány hlavně
na horních úsecích toků přitékajících z hor a v horách se svažitým reliéfem a málo
propustnými horninami (např. karpatský flyš, Hrubý Jeseník, Krkonoše).
Opačných extrémů (hodnota hustoty říční sítě 0,1 km na km2) je dosahováno v
plochých územích tvořených především propustnými horninami (Česká křídová
tabule, moravské úvaly).
Rozdělení odtoku v povodích
Povodí Labe se skládá převážně z hornin krystalinika, avšak oblast pravostranných
přítoků středního a dolního Labe a povodí dolní Ohře vyplňují horniny křídového
stáří. V povodí Labe lze rozlišit tři charakteristické odtokové oblasti, a to
oblast okrajových pohoří se specifickými odtoky nad 10 l · s–1 · km–2,
přechodnou podhorskou oblast se specifickými odtoky 5 až 10 l · s–1 · km–2, jež
zaujímá největší část povodí Labe a jedná se o pás na obvodu povodí
navazující na okrajová pohoří (Českomoravská vrchovina, podhůří Šumavy,
Tepelská vrchovina, Doupovské hory, Brdská vrchovina) a vyznačující se
pestrým geologickým podkladem a velmi proměnlivou svažitostí,
nížinnou oblast se specifickými odtoky pod 5 l · s–1 · km–2, která vyplňuje celé
střední Čechy a zasahuje podle Labe, Vltavy, Ohře a Berounky a jejich přítoků
do podhorské oblasti; nížinná oblast se vyznačuje nejnižšími srážkami (pod
600 a místy i pod 500 mm), avšak nepříznivé vlhkostní a odtokové poměry jsou
zčásti vyváženy faktem, že oblastí protékají největší vodní toky a dolní úseky
jejich přítoků.
Povodí Odry se skládá ze dvou hydrologicky odlišných oblastí, a to
jesenické, jež patří k Českému masivu a je budována horninami krystalinika;
vyznačuje se bohatstvím srážek a specifické odtoky dosahují hodnot i nad 30 l
· s–1 · km–2, avšak směrem k východu s poklesem nadmořské výšky a tedy i
srážek klesají na 5 až 10 l · s–1 · km–2 (údolí Opavy až 3 l · s–1 · km–2),
beskydské, jež patří ke Karpatům; díky velké nepropustnosti flyše a jeho zvětralin
a vysokému množství srážek má také vysoké specifické odtoky, jež překračují
v horských oblastech 20 až 30 l · s–1 · km–2 .
Povodí Moravy můžeme rozdělit na tři odtokové odlišné části, a to na
západní, která je tvořena povodím Dyje a západní částí povodí hlavního toku
Moravy a je vyplněna převážně pahorkatinami a vrchovinami s převládajícím
podložím krystalických břidlic; roční úhrny srážek se pohybují mezi 500 až 600
mm, a proto hodnoty specifického odtoku dosahují 3 až 5 l · s–1 · km–2,
jesenickou, jež vyplňuje pramenný tok Moravy a povodí levostranných přítoků až
po Bečvu; roční úhrn srážek překračuje 650 mm a na svazích Hrubého
Jeseníku i 1 000 mm; oblast Jeseníků vykazuje specifické odtoky 10 l · s–1 ·
km–2, přičemž směrem do Hornomoravského úvalu klesají i pod 5 l · s–1 · km–2,
beskydsko-karpatskou, která zahrnuje východní část povodí Moravy počínaje
Bečvou a je složena z flyšových hornin; roční úhrny srážek zde překračují 600
mm a v Beskydech dokonce 1 000 mm; vzhledem k morfologickým poměrům
klesá specifický odtok z 20 l · s–1 · km–2 na 3 l · s–1 · km–2; zalesnění nestačí
upravit extrémní odtoky, které jsou pro flyš charakteristické.
Jezera
Česká republika je na jezera extrémně chudá; malý počet jezer souvisí s
dlouhodobým vývojem území a jeho nezasažením během čtvrtohor významnými
klimatickými změnami. Naše jezera jsou vázána na území zasažená čtvrtohorním
ledovcem.
Před 200 000 lety se nacházela četná jezera na Ostravsku a v severočeských
výběžcích, avšak během posledních glaciálů byla proerodována a tak přirozeně
odvodněna.
Hlavním regionem našich jezer je Šumava, která má celkem 8 karových jezer, z toho
5 na české straně a 3 na bavorské straně. Další tři kary jsou bez jezer nebo se
zaniklými jezery. Jezera jsou vyhloubena v rulách, svorech a žulách.
Šumavská jezera
Jezero Plocha
v ha
Maximální hloubka
v m
Nadmořská výška
v m
Černé 18,47 39,8 1 008
Čertovo 10,33 36,7 1 030
Plešné (Pleknštejnské) 7,48 18,3 1 090
Velké Javorské 7,02 16,0 934
Prášilské 3,72 14,9 1 079
Roklanské 3,41 13,5 1 050
Pleso (Laka, Mláka) 2,78 3,9 1 096
Malé Javorské 2,73 7,3 925
Jezera jsou odtoková, zásobovaná srážkami a potoky. Bavorská jezera a Čertovo
jezero odtékají do dunajského povodí, zbývající česká jezera do labského povodí.
Zanikají pozvolna, neboť skalní rozpad je zadržován lesem; dno jezer je tvořeno
pískem a kalem, jsou oligotrofní. Pleso je na přechodu k eutrofnímu močálu.
V Krkonoších jsou před kary Velké Sněžné jámy pod Vysokým Kolem v pánvi
hrazené morénou a vyplněné náplavy dvě malá jezera, tzv. Kochelské rybníky, které
jsou 50 až 75 m dlouhé, cca 30 m široké a 1,5 m hluboké. Tato jezírka na okraji
zrašeliňují a pomalu zanikají splaveninami.
Roku 1831 byla ukončena existence našeho největšího jezera (5 km2, včetně bažin
na jeho periferii 21 km2) u Komořan u Mostu. Jezero bylo umělo odvodněno, aby na
jeho území vznikla zemědělská půda. Pravděpodobně se jednalo o reziduum velkého
třetihorního jezera v Mostecké pánvi.
Dalším severočeským jezerem je Kamencové jezero (16,25 ha) u Chomutova, které
má nejasnou genezi. Je přijímán názor, že vzniklo částečně antropogenně a
částečně přirozeně, a to tak, že došlo k proboření vyhořelé uhelné sloje a
následnému zaplavení lomu na kamencové břidlice.
Mladotické (Odlezelské, Potvorovské) jezero (cca 5 ha) vzniklo zahražením
Mladotického potoka sesuvem roku 1872, kdy došlo k uvolnění svahu po odkopání
Potvorovské hory v důsledku výstavby železnice, a to nabobtnáním nepropustných
jílovcových vrstev a následným ujetím vrstev arkóz po kluzkém povrchu.
Dále se v České republice nachází jezera vzniklá ve formě limanů podél větších
vodních toků. Limany jsou zaslepené a posléze oddělené meandry řek a nalezneme
je ve středním Polabí (mezi Pardubicemi a Lovosicemi) a podél dolních toků Moravy
a Dyje. Většina limanů je v přechodovém stavu k bažině.
Krasová jezírkavznikla zatopením závrtů (ta ovšem nemáme), zaplavováním poljí
(taktéž nemáme) nebo v korozně vytvořených dutinách jeskyní a na dně propastí (ta
máme). U nás se jedná o Horní a Dolní macošské jezírko či jezírko na dně Hranické
propasti.
Za jezera lze považovat i vodní plochy vytvořené na rašeliništích, z nichž asi největší
je jezero v Chalupské slati (1 ha) u horního toku Vltavy. Podobná jezírka nalezneme i
v Hrubém Jeseníku (jezírko Na Rejvízu) či v Krušných horách (Velké a Malé Jeřábí
jezírko).
Dále je v České republice celá řada depresí občasně zaplněných vodou, jež má
někdy různé vlastnosti. Tyto vodní “plochy” však mají nestálý břeh a vysychají.
Bažiny
Většina našich bažin (přechodné stádium mezi vodou a suchou zemí) vznikla během
staršího pleistocénu jako následek změny klimatu. Některé bažiny mohou obsahovat
i pozůstatky horských ledovců (konkrétně deprese vzniklé nahromaděním ledové
nebo sněhové hmoty).
Rozloha bažin v České republice je 23 000 ha, z toho jedna polovina připadá na
horská rašeliniště a druhá polovina na slatiniště nebo přechodné typy mezi
rašeliništěm a slatiništěm.
Jako vrchoviště zveme taková horská rašeliniště, která vyplňují depresi (pánev) a
jsou zásobována srážkovou vodou, přičemž výplň pánve má ve svém středu jakousi
elevaci, která odpovídá nahromadění velkých vrstev rašeliníku. Vrchoviště
nalezneme hlavně na Šumave, kde zaujímají plochu 5 000 ha a centrem jejich
výskytu jsou šumavské Pláně, tj. území mezi horními toky Vltavy, Otavy a Řezné.
Rašeliniště nalezneme v pohořích, kde jsou zbytky starých zarovnaných povrchů,
např. na hrásti Krušných hor, v Jizerských horách či na severu Hrubého Jeseníku.
Dále se ve větších plochách rašeliniště vyskytují i ve Slavkovském lese u
Mariánských lázní.
Bažiny nižších poloh zveme slatiniště a jedná se o bažiny eutrofní (na rozdíl od
oligotrofních rašelinišť), tj. mají více živin a humolit tedy obsahuje více rostlin, a to i
kvetoucích. Slatiniště se vyskytují v nižších nebo pánevních polohách, jako např. v
Třeboňské pánvi mezi Soběslaví a Suchdolem nad Lužnicí (v historii zde byly
převážně přestavěny na rybniční soustavu) nebo v oblasti Litovelského Pomoraví.
Přechodné bažiny se nachází v severní části Ralské pahorkatiny nebo v oblasti
Žďárských vrchů. Jedná se o rašeliniště v nižších nadmořských výškách, ale na
minerálně chudém podloží .
ŘEKY ČESKÉ REPUBLIKY
Řeka Délka (km) Povodí (km2)
Průměrný roční průtok (m3 · s–1)
Specifický odtok
(l · s–1 · km–2)
Labe, státní hranice 357,3 51 399 314,5 6,1
Úpa 77,1 513 7,0 13,6
Orlice 134,4 2 037 21,3 10,5
Chrudimka 97,3 873 6,0 6,9
Cidlina 81,0 1 064 4,7 4,4
Jizera 170,0 2 193 24,0 10,9
Labe nad ústím Vltavy 249,1 13 714 99,9 7,3
Vltava 429,0 28 088 152,0 5,4
Malše 91,7 979 6,9 7,0
Lužnice 186,9 4 226 24,3 5,8
Otava 127,2 3 788 26,0 6,9
Sázava 219,4 4 349 25,2 5,8
Berounka - Mže 239,8 8 861 36,0 4,1
Ohře 291,3 5 614 38,0 6,8
Bílina 80,1 1 071 5,5 5,1
Ploučnice 99,8 1 194 8,6 7,2
Odra pod Olší 120,1 5 831 60,3 10,3
Opava 122,0 2 089 15,0 7,2
Morava pod Dyjí 277,0 24 266 109,0 4,5
Bečva 119,9 1 626 18,0 11,1
Haná 53,4 608 1,7 2,8
Dyje 287,0 13 419 43,9 3,3
Svratka 162,0 7 119 27,1 3,8
Jihlava 183,0 3 117 11,8 3,8
METODIKA:
- Učitel ve frontální výuce uvede základní údaje o České republice
- Následuje zápis základních údajů
- V samostatné práci žáci dohledají řeky společně na interaktivní tabuli a
