Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague Z korespondence Vladimíra Šrámka Author(s): Janda Bohumil, Jiří Sober, V. Šrámek, F. Stiebitz, Otmar Vaňorný, Ladislav Pešek and Vladimír Šrámek Source: Listy filologické / Folia philologica, Vol. 125, No. 3/4 (2002), pp. 289-302 Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague Stable URL: http://www.jstor.org/stable/23467815 . Accessed: 15/06/2014 20:05 Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at . http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp . JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range of content in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new forms of scholarship. For more information about JSTOR, please contact [email protected]. . Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague is collaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica. http://www.jstor.org This content downloaded from 185.44.79.160 on Sun, 15 Jun 2014 20:05:43 PM All use subject to JSTOR Terms and Conditions
Transcript
Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague
Z korespondence Vladimíra ŠrámkaAuthor(s): Janda Bohumil, Jiří Sober, V. Šrámek, F. Stiebitz, Otmar Vaňorný, Ladislav Pešekand Vladimír ŠrámekSource: Listy filologické / Folia philologica, Vol. 125, No. 3/4 (2002), pp. 289-302Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23467815 .
Accessed: 15/06/2014 20:05
Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp
.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact [email protected].
.
Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.
http://www.jstor.org
This content downloaded from 185.44.79.160 on Sun, 15 Jun 2014 20:05:43 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions
Pocházel z Libochovic, syn lékárníka a učitelky, po čtyřech letech základní
školy v Libochovicích přešel na malostranské gymnázium, kde r. 1912 odmaturo
val. Tam strávil osm let s latinou a řečtinou pod ředitelem věrným císaři pánu a svate' církvi. Chtěl studovat historii, hrát divadlo, nakonec se ze vzdoru nechal
zapsat na právnickou fakultu a po skončení první světové války studia dokončil.
Působil dlouhá léta na ministerstvu školství, hrál v divadle (od r. 1921-1923 byl elévem u režiséra Karla Hilara v Národním divadle, poté do r. 1932 působil v di vadle Na Vinohradech) a překládal.
Mezi klasickými filology je Vladimír Šrámek znám především - nebo spíš pouze
- jako překladatel Homérovy Odysseie. Šrámek sám o Homérovi a pře
kládání říká: "Už na gymnáziu jsem se při hodinách řečtiny pokoušel přeložit si
prózou Nausikáu z Odysseie. Cekal jsem léta, že mi Homéra někdo přeloží nově,
lidsky. Když to nikdo neudělal, pustil jsem se do Odysseie v r. 1929 sám, ten
tokrát volným veršem." A vysvětluje proč: "Dosavadní hexametrická prkennost se mi zdála - mimo naprosté umělecké nenadání a měšťáckou starožitnost dosa
vadních překladatelů - hlavní překážkou toho, že se Homér jevil dnešnímu člově
ku muzeem." O tomtéž jindy, na jiném místě: "Nechtěl jsem se ... svou prací do
tknouti nikoho. To zdůrazňuji. Ctím poctivou práci druhého, zvláště byla-li nut
ným vývojem a předchůdcem. Ale život jde dál. Nepovažuji také svou práci napro sto za dokonalou ani ve směru, který jsem si vytkl. Příští generace přijde s dalším
svým Homérem.2 Chci však jen říci: svou Odysseii jsem napsal pro dnešního člo
věka, jak je už v tiráži ELKu pověděno. Pro ty, kteří toužili přiblížiti se к Homérovi
a kteří byli stále a stále donucováni jej považovati za tabu a za museum. Ti ovšem
nebudou počítati stopy na prstech, ani je nebudou vyklepávati na stole, protože by se jich nedopočetli. A protože by jim Homér zase utekl. Ti přistoupí s otevřenou
myslí к mému pokusu tak, jak jsem jej s otevřeným srdcem pracoval, a dají se, věřím
tomu, strhnouti svou i mojí společnou velikou láskou — Homérem. "3
1 Není-li uvedeno jinak, pocházejí veškeré použité údaje z Šrámkovy korespondence.
Korespondence Vladimíra Šrámka je součástí pozůstalosti, která byla autorce článku zpří
stupněna díky ochotě a laskavosti prof. Michala Skřejpka, vnuka Vladimíra Šrámka. Hlav
ním podkladem pro tento článek byl dopis Vladimíra Šrámka zaslaný 24. července 1962
Ústavu pro českou literaturu; tedy většina citací pochází z tohoto dopisu uvedeného v plném znění v příloze.
2 Bohužel, ani příští, ani přespříští generace s novým, natož pak svým Homérem
nepřišla. Šrámkův Homér je dnes stár 60 let a je přesto nejmladší z původních překladů 20. století (pozn. autorky).
3 V. Šrámek, in: Literární měsíčník pro literaturu a kulturní reportáž 14 (Antické číslo), č. 1, s. 18, ELK.
289
This content downloaded from 185.44.79.160 on Sun, 15 Jun 2014 20:05:43 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions
V г. 1935 píše z podnětu В. M. Kliky do Magazínu Družstevní práce článek
Čínská zeď, výbornost a kacířství o překladech z antiky. Sám po letech přiznává, že článek byl plný ironie, ale neslevuje ani slovo, naopak doporučuje, aby si ho
leckdo i dnes (psáno v r. 1962) přečetl, "...snad by pak netápal v bezradné úctě ke
koženosti v těchto překladech. "4 Další vývoj ve Šrámkové překládání Homéra
nabral rychlý spád.
Výše zmíněný článek v Magazínu Družstevní práce si přečetl Jaroslav Benda
a postaral se o publikování části Šrámkovy Odysseie -
jednalo se o Vraždění ženi
chů - na Světové výstavě v Paříži 1937. Úryvek vyšel v Kalábově úpravě soukro
mým tiskem r. 1937 a nezůstal bez povšimnutí. Šrámková práce zaujala naklada
tele Bohumila Jandu,5 v r. 1938 byl překlad Odysseie dokončen a v r. 1940 Odys seia vychází kompletně v ELKu. Ne bez potíží.
V dopise redakce ELKu zaslaném Vladimíru Šrámkovi 20. 11. 1939 se uvádí,
že ve schvalovací komisi nebyla Šrámková Odysseia přijata jednoznačně a bez vý
hrad, a proto byl к jejímu posouzení povolán Ferdinand Stiebitz jako osoba nezá
vislá a zkušená, na níž se všichni z komise už jednoznačně a bez výhrad shodli.
Stiebitz se к překladu vyjadřuje pochvalně,6 píše, že: "Překlad Srámkův má hod
noty vskutku básnické a čte se zvlášť na některých místech krásně. "
Hned ale vy
jadřuje pochybnost nad tím, "...bylo-li dosti vhodné voliti volný verš pro Homéra,
pro jehož poesii je výrazné stálé opakování téhož verše, a to velmi pevného. Také
v jednotlivostech jsou stírány drobné znaky výrazné pro starořeckou epiku. ... Ale
snad se na to dívám příliš jako filolog a ostatně by bylo nutno celou tu věc pro
konečný úsudek důkladně pročíst a srovnat. Ale již z ukázek je vidět, že to je pokus
pozoruhodný", dodává kriticky. V této chvíli se dostáváme к věci nejcitlivějšf. V souvislosti s novou edicí
Odysseie se Šrámek a Stiebitz seznamují blíže, byť jen v nepřímé korespondenci. Že to nebylo setkání příliš šťastné, bude záhy vysvětleno. Profesor Stiebitz totiž
nebyl laskavým kritikem Šrámková díla, jak by bylo možno soudit podle jeho do
slovu к Odysseu,1 jeho počáteční vstřícnost к Šrámkovu počinu byla záhy nahra
zena neústupností a pedantským lpěním na jednotlivostech, které nebyly vyjádře ním Stiebitzovy fundovanosti, nadhledu a zkušeností, nýbrž lpěním na vlastním
vkusu.8 Šrámek by! ironický, pravda, nikoli však jízlivý. Bránil svou věc, po úto
cích ovšem jedním dechem vyjadřuje obdiv a úctu ke všem, kdo se prací na antic
kých textech kdy zabývali.9
4 Viz dopis z 24. července 1962 (příloha č. VIII). 5 Viz dopis z 20. listopadu 1939 (příloha č. I). 6 Tamtéž. 7
Praha, ELK 1940, s. 302-303. 8 Viz Stiebitzův posudek к Odyssei zaslaný ELKu 5. února 1940, s. 2. Je к nahlédnutí
v Ústavu pro klasická studia Akademie věd ČR v Praze. 9 Viz blahopřejný dopis Otmaru Vaňornému z 11. 11. 1940 (příloha) nebo již výše ci
tovaný článek Vladimíra Šrámka v Literárním měsíčníku (viz pozn. 3).
290
This content downloaded from 185.44.79.160 on Sun, 15 Jun 2014 20:05:43 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions
Ferdinand Stiebitz tedy Šrámkovu práci důkladně prostudoval a pak svůj roz
sáhlý posudek zaslal spolu s dopisem10 do redakce ELKu: "Srovnával jsem práci
p. dr. Šrámka verš za veršem s řeckým originálem a s několika překlady, hlavně
Vaňorněho, jak je přirozeno, jenž byl tomu přebásnění vlastně předlohou jistě mnohem více než řecký originál. Ze se p. dr. Šrámek držel především Vaňorněho
překladu Odysseie, vysvítá z mnohých a mnohých míst, která z něho doslovně nebo
skoro doslovně převzal; и četných jiných míst je vidět, že ten překlad parafrazo val.u Neomezil se ovšem jenom na něj, ba všiml jsem si, že má na několika málo
místech správnější vyjádření, kde se Vaňorný dopustil omylu, jistě přehlédnutím,
jak и takové práce nepřekvapuje." К tomu patří Šrámková replika připsaná na
okraj: "Největší část V. jsem vůbec nečetl. "
Dále Stiebitz redakci vysvětluje svůj pracovní postup při hodnocení Šrámko
vá díla, podrobně se zabývá jednotlivými řešeními a hodnotí je na mnoha místech
pro Šrámka vesměs nelichotivě: "Shrnuji tedy svůj úsudek a opakuji, že nelze vý tvor pana dr. Šrámka uznati za překlad Odysseie... jinde zas: "Šrámek stírá
podstatnou část všech znaků, které charakterizují starou řeckou epiku." Také radí:
"...odklidit četné výstřelky a nepřesnosti, nevkusnosti a hledanosti, uhladit formu
po stránce výrazové a i rytmické", a nabádá mj. к ".. .pronikavé revisi" a kjinému označení Šrámkovy práce, než je překlad.
Ať už právem, či nikoli, Stiebitz ve svých připomínkách Šrámkovu práci strhal
v plném rozsahu. Šrámek reaguje osobním dopisem z 11.3. 194012 a později na
prostou loajalitou vůči Stiebitzovým poznámkám.13 Překlad konečně vychází r. 1940.
Naposled a pro úplnost by neměla být přehlédnuta hořká slova z Šrámko
vá dopisu z 24. 7. 1962, list III, věnovaná výše líčenému zápolení s profeso rem Stiebitzem, která dnes nelze ani doložit, ani vyvrátit. Pravda je, že Šrám
ková Iliada nakonec nevyšla, ačkoli byl strojopis už nachystán v tiskárně, odkud
se nejspíš torzo Iliady (všeho všudy asi třetina) dostalo za dnes už těžko vypátra
telných okolností a bez vědomí Šrámkových dědiců do Památníku národního pí semnictví v Praze.
Šrámek ovšem od své překladatelské činnosti neupustil, překládal dál z fran
couzštiny, němčiny, kritikami pravidelně přispíval do časopisů Dílo, Družstevní práce, Literárního měsíčníku aj. Avšak za své hlavní literární dílo z období oku
pace považoval překlad Starého zákona, který provedl díky odborné spolupráci
i0 Viz dopis z 5. února 1940 (příloha č. 2) a posudek pro redakci ELKu. " Stiebitz svá tvrzení nedokládá a Šrámek v poznámkách opáčí, že uváděné Stiebitzovy
návrhy na změnu toho a toho místa jsou citacemi z Vaňorného překladu. 12 Viz dopis z 11. března 1940 a odpověď z 12. března 1940 (přílohy č. III а IV). 13 Srovnáváním Stiebitzova posudku s konečným vydáním Odysseie lze, byť částečně,
rekonstruovat původní Šrámkovo znění. Na tomto místě můžeme jen konstatovat, že se
jednalo o úpravy především slovesné a že jich bylo hodně, přestože podle Stiebitze bylo
"hrubých chyb a neporozumění v práci jen málo".
291
This content downloaded from 185.44.79.160 on Sun, 15 Jun 2014 20:05:43 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions
Epitrepontes), z němčiny Schillera, Goetha, Ibsena (jeho dílo překládal přes něm
činu, к originálu snad jen přihlížel), pro divadlo upravuje Klicperu, Kollára, Zeye ra, Vrchlického, pokouší se o vlastní román. Závěrem svého dopisu Šrámek bilan
cuje: "Nevím, prospěl-li jsem Vám, soudruzi, svými stránkami, ale snad je někdo
přece někdy objeví a zamyslí se nad tím, kolik bylo chuti к životu v člověku, který
přepsal pro dnešek Homěra, Aischyla a židovské Písmo, nepočítaje Aristofana,
Menandra, Plauta a ty druhé. Tak se mi zdá, že toho bylo na jednoho člověka dost.
A ujišťuji Vás, že to byla práce houževnatá a vnitřně intenzivní."
Ediční poznámka Ve Šrámkových a Stiebitzových citacích jsou zachovány pravopisné nedůsled
nosti s/z u přejatých slov. Srovnáme-li oba korespondenty, zjistíme, že je Šrámek
přeci jen v přepisu jednotnější, v zásadě používá modernější přepis - např. gymnázium, muzeum. Jednotu narušuje pouze citace z článku v Literárním měsíč
níku pro literaturu a kulturní reportáž ve slově museum, kde lze ovšem počítat se
zásahem redaktora.
U Stiebitze je věc složitější, rukopisný list máme к dispozici pouze jeden, ve
kterém mluví o parafrázi, v ostatních případech jde o jeho citace z druhé ruky, o strojový přepis Stiebitzovy korespondence redakcí ELKu, kde je způsob užívá
ní s/z velmi nejednotný. Zda jde o Stiebitzovu rozkolísanost, nebo nepřesný pře
pis redakce, jsme nezjistili.
Příloha
Obsahuje přepis osmi dopisů z dochované Šrámkovy korespondence s redakcí
ELKu. Ferdinandem Stiebitzem, Otmarem Vaňorným a jeden děkovný dopis La
dislava Peška. Neobsahuje tři dopisy ELKu, které informují Vladimíra Šrámka o financích a termínech dodání rukopisu překladu apod., a dva dopisy od Vladi míra Kajdoše, velmi osobní a pro autorčin článek nijak důležité. Dopisy jsou řaze
ny chronologicky.
14 Jde podle všeho o Vladimíra Kajdoše (1893-1970), generála ve výslužbě, který pra coval v letech 1955-1960 jako vedoucí Okresního archivu ve Frenštátu pod Radhoštěm.
S Vladimírem Šrámkem se seznámili zřejmě při Šrámkových pracovních cestách, o kterých
píše mj. i v dopise Vaňornému. Od Kajdoše se dochovaly dva dopisy, velmi osobní, ve
kterých si stýská na živobytí a jen okrajově vzpomíná na vzájemnou spolupráci. Dopisy od
sebe dělí osm let a kupodivu na sebe navazují. 15 Viz Peškův dopis v příloze.
292
This content downloaded from 185.44.79.160 on Sun, 15 Jun 2014 20:05:43 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions
S radostí Vám oznamuji, že Procházkovy ilustrace к ODYSSEIE jsou již hotovy. Kdybyste se na ně chtěl podívat, dohodněte se laskavě telefonicky s naším panem
Kohoutem, který je v nejbližší době pošle do reprodukce.
Poněvadž nové přebásnění Homéra je věc významného kulturního dosahu, Umě
lecký poradní sbor ELKu po vyslechnutí zprávy referentovy navrhl, aby Váš pře klad byl znovu posouzen a aby v dohodě s Vámi byly provedeny některé změny, budou-li nutné. Poněvadž se mezi odborníky vyskytly rozpory, rozhodl jsem se
dáti Váš překlad přehlédnout znalci nad jiné povolanému, na němž se všichni
pánové dohodli. Až se dovíte jeho jméno, uvítáte jistě tuto volbu právě tak, jako
jsem ji uvítal já: je to univ. prof. dr. F. Stiebitz, kterého z jeho prací jistě znáte natolik, abych Vám nemusil připomínat, že je pro náš případ osobou snad nejvhod
nější. Navázali jsme s ním již jednání a poslali jsme mu Váš rukopis. Pan profesor se o něm vyslovil pochvalně, jak seznáte z doslovné citace jeho dopisu:
"Pročetl jsme si namátkou některé části zaslaného rukopisu ODYSSEIE, arci bez
důkladnějšího srovnání s originálem. Co se týče zásadního mého stanoviska, vy slovil jsem je už někdy r. 1921, když jsem ve svém jednom pojednání napsal o překládání antických klasiků asi toto: Přijde-li opravdový básník, který se nebu
de o naše pravidla (míněna jsou metrická) a podá nám starého básníka v českém
rouše opravdu básnicky, budeme mu za to vděčni. Totéž soudím dnes. Překlad
Šrámkův má hodnoty vskutku básnické a čte se zvlášť na některých místech krás
ně. Nevím ovšem, bylo-li dosti vhodné voliti volný verš pro Homéra, pro jehož
poesii je výrazné stálé opakování téhož verše, a to velmi pevného. Také v jed notlivostech jsou stírány drobné znaky výrazné pro starořeckou epiku. Ale snad
se na to dívám příliš jako filolog, a ostatně by bylo nutno celou tu věc pro konečný
úsudek důkladně pročíst a srovnat. Ale již z ukázek je vidět, že to je pokus pozo
16 ELK Vladimíru Šrámkovi, sign. BJ/PO. Jeden list - hlavičkový papír, dvě strany,
strojopis.
293
This content downloaded from 185.44.79.160 on Sun, 15 Jun 2014 20:05:43 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions
A teď, snažně prosím, abyste mě omluvil, že jsem po dobu skorém tří neděl
Vám žádným způsobem o sobě nedal věděti a nedovedl Vám jakoukoliv cestou
říci to, co teprve nyní. Možná, že v nakladatelství měli Váš laskavý posudek s exempláři věci samé již o nějaký den dříve; to nevím. Také jsem nedostal posu dek v originále, nýbrž v jakémsi výtahu jimi naklepaném; to všecko si jistě vyžá dalo určitého času. Když jsem však všecko od Jandů dostal, nechtěl jsem Vás
obtěžovati hned, nýbrž až tehdy, až projdu a - řekl bych - strávím všecky tři díly.
Jsem dnes zapražen nelidsky v úřadě a nakladatelství dalo velmi krátké lhůty к revisi věci. Věřte mi, prosím Vás o to, pane profesore, že jsem téměř tři neděle
chodil spat výhradně mezi 2.00 a 5.00 hodinou ranní a v 7.00 nejpozději už zase
vstával. Vím, není to žádná omluva a konečně nikomu do toho nic není ve vzá
jemných lidských vztazích. Ale je to snad přece jen prostý fakt, pro který budete
jistě, věřím i to, míti porozumění. Právě Vy, který jste dovedl s takovou přiroze nou a mužnou lidskostí a trpělivostí (a tou jistě často nadlidskou) se zabývati mým
nezdařeným pokusem. A proto prosím: nehoršete se na mě, vážený pane profeso
re, pro moje opoždění.
Nebyla v něm ani trpkost (ta už dokonce ne), ani ledabylost, ani společenská
nevychovanost. Jen a jen zoufalá a přímo zuřivá touha, zmoci co nejdříve kus
práce a přiblížiti se s poctivou, dobrou vůlí к Vašim pokynům, výtkám a přáním.
Byl bych velmi rád, kdyby bylo lze se s Vámi, vážený pane profesore, někdy
sejiti a požádati Vás za laskavý rozhovor. Snad se mi to v dohledné době podaří. Prosím však, abyste mi laskavě prominul, jestliže se teď, před a při korektuře
na Vás obrátím s prosbou o radu, pokud by dosavadní pokyny Vaše mi nestačily.
Děkuji Vám, pane profesore, upřímně a opravdově za Vaši mimořádnou ná
mahu a péči - a co hlavně, za mužnou a neironisující pomocnou ruku, kterou jste
mi podal. Zkrátka za všecko, jak jste přistupoval к mému pokusu a jak jste se
vzácnou laskavostí uznal i určité klady. Jsem a budu Vám vždycky za to za všecko
upřímně vděčen.
A jen se, prosím Vás, nezlobte na mne. Aby ani stínem ve Vás nezůstala trpkost
proti mně. Mrzelo by mě to velice. A právě od Vás, jak jsem Vás poznal.
Poroučí se Vám, vážený pane profesore, Vám zcela oddaný
Dr. V. Šrámek v.r.
NB. Dovolil bych si jen ještě požádati: až se Vám dostane do ruky korrektura, nehor
šete se, prosím, už na mě pro nic! A kdyby - směl bych požádati, abyste laskavě
o tom pověděl přímo mně? Snažil bych se sám přizpůsobiti se Vašim případným přáním co nejvíce.
Adr. Praha XVIII./48/ - Lomená 304.
295
This content downloaded from 185.44.79.160 on Sun, 15 Jun 2014 20:05:43 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions
děkuji Vám za Váš milý dopis. Nebylo třeba se tolik omlouvati - vždyť vlastně
jsem se já také mohl s Vámi spojit písemným stykem. Takto do Prahy já "zaví
tám" tak jednou za tři roky, ne-li i řidčeji. Bude mě těšit, budu-li se moci s Vámi seznámit osobně.
Pokud budete potřebovat ještě nějaké rady, velmi rád Vám přispěji, a také co
budu měti co poznamenat při čtení korektury, oznámím Vám.
Zajímalo by mne, jak jste to vyřešili s titulem, označíte to jako volnou parafrá zi či jak? A budete Vy mít nějaký výklad o svém pojetí té věci? Já mám napsat
jakýsi doslov. Nebudete-li psát Vy nějaký výklad o svém pojetí, byl bych rád, kdybyste mi laskavě něco o tom naznačil, abych toho mohl třebas použiti.
Srdečně se těším na spolupráci a poroučím se Vám
Váš F. Stiebitz
Dopis V.20
Otm. Vaňornému
Opis dopisu, zaslaného dne 12. 11. 1940.
V Praze dne 11. listopadu 1940.
Vážený pane profesore,
snad mně nebudete zazlívati, že si dovoluji i já, ač Vám osobně neznámý, připojiti se ke všem těm, kteří budou zítra vzpomínati Vašich osmdesátin.
Buďte, prosím, vážený pane profesore, ujištěn při této příležitosti mojí oprav dovou úctou, s kterou pohlížím na Vás i na Vaše veliké, celoživotní dílo, a při
jměte, prosím Vás pěkně, i ode mne přání, které není jen konvenční frází, abyste mohl ještě léta se těšiti ve zdraví z vědomí vykonané kulturní práce.
Je už snad v naší národní povaze, že tolik lidí si nedovede představiti na stej ném poli práci dvou lidí, aniž by je nestavěli pošetile proti sobě. Měl-li jste, váže
ný pane profesore, příležitost snad náhodou prolistovati můj pokus přetlumočení
Odysseie, který vyšel nedávno v Elku, myslím, že jste poznal, že mě к mé práci vedla jen a jen stejná láska jako Vás, smím-li malé srovnávat! s velkým. Dokonce
19 Odpověď Ferdinanda Stiebitze Vladimíru Šrámkovi. Jeden list, dvě strany, rukopis.
20 Vladimír Šrámek Otmaru Vaňornému. Jedna strana, opis pořízený Vladimírem Šrám kem.
296
This content downloaded from 185.44.79.160 on Sun, 15 Jun 2014 20:05:43 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions
pak, že jsem byl dalek při této své práci jakékoli neúcty к Vám. A přece člověk se
dočte i takových věcí. A protože by mě opravdu mrzelo, kdybyste snad i Vy, kte
rého si upřímně vážím, jen stínem mél podobné zdání o osobě mojí, dovolil jsem si připojiti к svému přání těchto několik řádek. Odpusťte mi je.
Poroučím se Vám, vážený pane profesore, v hluboké úctě a vyznávám se, že
mám vroucí přání, abych mohl někdy - zavát náhodou - se zastaviti při shonu
svých úředních prací ve Vysokém Mýtě a pokloniti se Vám osobně.
Dr. V. Šrámek v.r.
Jsem Vám zcela oddaný
Dopis VI.21
Velevážený pane doktore!
Vaše blahopřání к mým osmdesátinám mě velmi potěšilo. Děkuji Vám z hloubi
srdce a přeji i já Vám všeho nejlepšího, hlavně skálopevného zdraví.
Ale nechápu, proč bych měl být Vaším protivníkem. Proč? Máte-li za to, že
lze Homéra přebásnit i jinak než hexametrem. proč byste tu svou myšlenku nepro vedl?
Naskytne-li se mi někdy možnost, promluvíme si o tom osobně.
Myslí-li někdo, že lze Homéra přeložit verši rýmovanými, ať to tak provede! Ale pak to není překlad, nýbrž přebásnění.
Nyní pracuji na druhém vydání Vergiliovy Aenéidy. Ale práce ta mi jde těžko.
Přepracoval jsem se. Denně jsem pracoval o[d] 7. hodiny ráno až do půlnoci, a to
neustále, i v neděli a ve svátek, a to trvalo plných 40 let. Tím se nervy tak přepialy, že jsem musil naprosto přestat a nemohl jsem přečíst ani dopis!
Teď to trochu povolilo, ale zcela ne! Práce mi jde těžko a velice zvolna. Můj
překlad Aenéidy posoudil univerzitní profesor Dr. Fr. Novotný v Brně a podal četné návrhy na zlepšení. Pokud možno, vždycky je provedu. Jsem mu za jeho kri
tiku vděčen.
Ještě jednou Vám z upřímného srdce Vám přeji, čeho si sám přejete.
S plnou úctou
Vám zcela oddaný
Otmar Vaňorný
Ve Vysokém Mýtě 16. listopadu 1940.
21 Odpověď Otmara Vaňorného Vladimíru Šrámkovi. Dva dvojlisty, čtyři strany, ruko
pis.
297
This content downloaded from 185.44.79.160 on Sun, 15 Jun 2014 20:05:43 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions
dovol, prosím, abych Ti z celého srdce poděkoval za krásná a naučná slova vzpo mínání Pseudolovského, která jsi o mně napsal do mého čísla divadelního časopi su. Zcela zvlášť Ti pak děkuji za výsostná slova uznání, která jsi našel pro moji
poslední hereckou práci Ezechiela a Komika. Platí to od Tebe pro mne mnoho, že
to zůstane - neboť po herci pouze "litera skripta manet".
Pozdravuji celou Tvoji milou rodinu za ženu i za sebe a jsem vděčně a přátelsky
Tvůj
Ladislav Pešek
Dopis VIII.23
Chřibská 24. července 1962
opis
Ústav pro českou literaturu
Strahovské nádvoří 132
Praha 1
Vážení soudruzi,
rád odpovídám na Váš dopis z 11. června 1962, č. 1134/62/4, a snad mi nebudete
mít za zlé, že až teprve dnes, ze své letní chalupy. Z Prahy by byla má odpověď
patrně přesnější.
Tak tedy: Narodil jsem se 6. září 1893 v Libochovicích, stejně jako J. E. Purkyně, Sva
topluk Kadlec, Josef Kopta a malíř Daniel Maier, a mé dětství provázel Hazmburk;
čedičově temný před bouřkou, jasně klidný v slunečním žáru uprostřed zralé kot
liny při Ohři, mezi listnatým Šebínem a pyramidami Středohoří. Ten kraj má v sobě zvláštní sílu; psal jsem o něm někdy asi v roce 1936 v Magazínu Dp. Snad
se к němu ještě ve vzpomínkách vrátím, napíšu-li je. Narodil jsem se na táhlém, věčně stejném libochovickém náměstí v lékárně,
ve starém domě s průjezdem, temným schodištěm a alkovnami. Dnešní jeho fasá
da byla před lety pseudosecesně zprzněna. Otec pocházel z městečka Vraného
22 Ladislav Pešek Vladimíru Šrámkovi. Jedna strana, rukopis. 23 Vladimír Šrámek Ústavu pro českou literaturu. Šest stran, strojopis, na první straně
připsáno Šrámkovou rukou: opis.
298
This content downloaded from 185.44.79.160 on Sun, 15 Jun 2014 20:05:43 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions
u Peruce; děd byl vyučený krejčí a po leta byl na Vraném obecním strážníkem.
Babička, rozená Kosová, po které jsem, myslím, zdědil životní sílu i fantazii, po cházela z Bilichova v Podlesí (viz Třebízkého "podlešáky"). Narodila se v panské
ratejně jako nemanželská dcerka děvečky. Ve svých asi dvaadvaceti letech se
vyučila "paníbábou" a byla vážena v širokém okolí; vzdala se práce až po dědově
smrti skorém sedmdesátiletá, když se přestěhovala к synovi do Libochovic.
Můj otec se narodil 1856, prožil trpká léta chudého studenta v pražském arci
biskupském konviktě, pak přestal v sextě studovat, když začal plivat krev, utekl
jako nehotový farmaceut do srbsko-turecké války, zúčastnil se bojů na Šipce, dostal se až do carského Ruska, byl v Petrohradě v den atentátu na Alexandra II., zhnusilo se mu Rusko a vrátil se domů. Dostudoval, byl magistrem hlavně na
Moravě, také v Kolíně (to jeho šel navštívit Mikoláš Aleš, když ho v Kolíně
posadili do šatlavy, jak o tom byl před lety fejeton v "Tribuně"). Maminka byla učitelka. Děd z její strany pocházel ze Strakonic a posléze byl
notářem v Lomnici nad Popelkou. Narodila se jako druhé dítě z pěti dětí v Českých
Budějovicích 1853. Děd byl z kupecké rodiny, která přišla do Strakonic někdy v napoleonských válkách z Horní Falce. Babička, rozená Boučková, byla rovněž
z kupeckého krámu v Sedlčanech a jako dívka pomáhala při zakládání ochotnic
kého spolku.
Napsal jsem až příliš o svých předcích. Dalo by se toho o nich napsat mnohem
víc, ale myslím, že pro stručná data o mně je toho až dost.
Teď už o sobě.
Do čtyř tříd obecné školy jsem chodil ve svém rodišti. Zas by toho bylo dost, co by se dalo povědět o maloměstském životě v letech devadesátých, o pro
bouzejícím se dělnickém hnutí po herbersteinských dvorech, o prvních volbách,
jak se to všecko jevilo dětskému chápání. Pak přišla Praha s odezvami rusko-japonské války, prima starého klasického
gymnázia na Malé Straně v ottingen-wallersteinském paláci, demonstrace za vše
obecné hlasovací právo v roce 1905, nezdařená ruská revoluce, studentská před stavení v Národním s Vojanem, Kvapilovou, Ryšavou, Mošnou, osm let s latinou
a řečtinou pod ředitelem věrným císaři pánu a svaté církvi. Pak maturita v roce
1912 a hrozná touha jít к divadlu a studovat historii, zápis na právnickou fakultu
ze vzdoru, první světová válka, dokončení studií, hodiny u Marie Laudové, pak na
dramatické konzervatoři, nutnost přispívat rodičům a leta v ministerstvu školství.
Mezitím v letech 1921 až 1923 elévem u Hilara v Národním; hrál jsem na př. je zuitu Pimenteliho v Strindbergově Královně Kristýně, 83 prvních představení v původním obsazení Života hmyzu jako Vojevůdce žlutých, Snaživce v Lomově
Převratu a mnoho jiných. Rozchod s Hilarem, od té doby až do roku, myslím, 1932
na Vinohradech za Kvapila a Bora (na př. Bajan v 0'Neil[l]ově Milionovém
Marcovi, pak v téže hře i Otrokář, generál Palacio v Brodově Juarezovi a Max
miliánu, Zikmund v Tylově Husovi). Už na gymnáziu jsem se při hodinách řečtiny pokoušel přeložit prózou Nau
sikáu z Odysseie. Čekal jsem leta, že mi Homéra přeloží někdo nově, lidsky.
299
This content downloaded from 185.44.79.160 on Sun, 15 Jun 2014 20:05:43 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions
Když to nikdo neudělal, pustil jsem se do Odysseie v roce asi 1929 sám, tentokrát
volným veršem. Dosavadní hexametrická prkennost se mi zdála - mimo naprosté umělecké nenadání a měšťáckou starožitnost dosavadních překladatelů
- hlavní
překážkou toho, že se Homér jevil dnešnímu člověku muzeem. Pra
coval jsem často ve vlaku, kdyžjsem tam jezdil jako úředník mšana od Chebu přes Hlučín až do Jablunkova a budil nevoli tehdejších funkcionářů Ústřední Matice
a Národní jednoty severočeské pro svůj "bolševický" poměr к otázce t. zv. menšin.
Až v roce, myslím, 1935 jsem napsal z podnětu В. M. Kliky (toho průkopníka dobré literatury za první republiky by nemělo být zapomenuto) do Magazínu Dp článek "Čínská zeď, výbornost a kacířství" o překladech z antiky. Byl plný ironie,
ale myslím, že by si ho měl i dnes leckdo přečíst, snad by netápal v bezradné úctě
ke koženosti v těchto překladech. Článek četl Jaroslav Benda a část mojí Odys seie se stala podkladem výstavního exempláře picasovských pérovek tehdy mla
dého Antonína Strnadla na světové výstavě v Paříži 1937. Toto "Vraždění ženi
chů" vyšlo pak i jako soukromý tisk v Kalábově úpravě. Mého překladu si tak všiml nakladatel Bohumil Janda, dokončil jsem svou
Odysseiu na těšínském Stožku, nad jablunkovským průsmykem, v roce 1938
a v roce 1940 vyšla v Elku. O tom, jak Janda získal Ferdinanda Stiebitze, aby
napsal doslov, jak Stiebitz si pasáže toho doslovu dal napsat ode mne, jak mi psal
neupřímné dopisy a jak po válce, když viděl, že pracuji v antice dál, mě začal
ostouzet, dokonce v letech padesátých mě existenčně napadal, byla by kapitola sama pro sebe. Jejím důsledkem je, že dodnes mi nikdo neotiskl přebásnění Ilia
dy, kterou si Janda po mimořádném úspěchu Odysseie zajistil a kterou jsem ještě v okupaci dopsal.
Ale je třeba se vrátit daleko nazpět. Někdy za první světové války mi otiskl
Jaromír Borecký v Topičově sborníku kapitoly z "pohanského" románu, který
jsem později nikdy nedokončil. Rovněž tak Olga Fastrová v literární příloze něja
kých mód, vydávaných u Hynka, překlad kapitoly z Vignyho Servitude et gran deur militaire o setkání Napoleona s papežem; obojí tyto pokusy byly uveřejněny
pod pseudonymem Antonín Kreiml, pod jménem děda z matčiny strany. Bud' pod tímto pseudonymem nebo pod nějakou značkou byl otištěn v "Národu" můj pře klad rozhovoru Augusta Rodina s Anatolem Francem o antice.
V té době jsem přeložil také Hauptmannův román "Der Narr in Christo Ema
nuel Quint" a veršované drama Paula Ernsta Demetrios. Ani jeden, ani druhý ne
vyšel. Přeložil jsem o něco později z němčiny i Ibsenovu Paní Inger na Ostrotě; hráli ji pak v Plzni.
Po válce otisklo někdy v roce 1919 výtvarné Dílo počátek překladu rozhovorů
Paula Gsela s Rodinem. Překlad Vignyho i Rodina měl v mém životě podivnou smůlu. Dvakrát se mnou někdo uzavřel o nich nakladatelskou smlouvu a nikdy к vydání nedošlo. Teprve v roce 1935 vydala grafická Unie mou první knížku
o sochařství "Hmota a tvar".
Ale v Magazínu Dp z let 1935 až do zániku tohoto časopisu je po mém článku
"Čínská zeď" mnoho mých článků o nejrůznějších věcech, hlavně divadelní
300
This content downloaded from 185.44.79.160 on Sun, 15 Jun 2014 20:05:43 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions
a výtvarné kritiky a glosy, podepsaných nebo pod značkou "vš". Jednou také člá
nek o tehdejším Hlučínsku první republiky pod pseudonymem Karel Teubner.
Krátce před Mnichovem mi otiskl Klika v jakýchsi letáčcích, které vydával, člá
nek o sletu 1938.
Pak už přišla okupace. Když vyšla na podzim 1939 Odysseia, byla přijata tak,
jak už nikdy nic z mé ruky. V anketě Lidovek byla dva roky za sebou na prvém místě básnických překladů. Patrně to bylo způsobeno i tísní protektorátních po měrů, kdy Homér byl českému člověku úlevou. Ale tento úspěch přivodil určitý směr v mé literární práci.
/působil, ze jsem behem okupace přeložil Iliadu, ale take Aischylovu Oreste
iu (vyšla v roce 1945 v edici Kořeny u Toužimského a Moravce), z Goetzova
popudu Plautova Pseudola, který byl v roce 1942 s Peškem, v režii Frejkově, vý
pravě Trnkově a s hudbou Poncovou, svým způsobem revolučním kouskem, do
kud jeho provozování neskončilo heidrychiádou; knižně vyšel u Šnajdra na Klad ně 1946. Přeložil jsem tenkrát a doplnil i Menandrovy Epitrepontes (Čije to dítě), kteří byli hráni v pražském Komorním 1946 (podobně jako ve Stavovském
Aischylova Oresteia), přeložil Aristofanovy Acharnské (Uprchlíci, DILIA asi 1955), Sofoklova Oidipa na Koloně (rovněž DILIA v letech padesátých) a pro Městské divadlo (tenkrát na Poříčí) doplnil a přehlédl Aristofanův Ženský sněm.
Za hlavní svou literární práci z okupace považuji překlad, chcete-li slovo "pře
básnění", starožidovského Písma (Starý zákon). S pomocí řady odborníků, ale
hlavně za věrné a neúmorné pomoci jazykové Vladimíra Kajdoše, jsem písmo dokončil těsně před revolucí. Vyšlo
- vlivem změn v nakladatelských poměrech -
nadvakrát, dva díly ve Sfinx a dva díly v Melantrichu (v letech 1948 až 1951). Mezitím jsem byl v letech 1950-1951 uměleckým ředitelem královéhradec
kého divadla a od roku 1952 do 1958 vedoucím redaktorem DILIe. V té době vyšli v Orbisu Aischylovi Peršané, Schillerovy Úklady a láska, Freierova Ztracená po zice (Am verlorenem Postěn), Plautův Tlučhuba (Miles gloriosus), který byl hrán
Frejkou na Vinohradech, a v DILIi Aristofanova Lysistrata vedle věcí, které jsem už uvedl. Mé divadelní kritiky i jiné články otiskovala řada časopisů. V roce,
myslím, 1960 článek "Friedrich Schiller am tschechischen Biihnen" vídeňská
Maske und Kothurn.
Že jsem přeložil, maje к ruce německé překlady, pro kladenské divadlo Ibse
nova Peer Gynta (vydala DILIA), potom Goethova Egmonta, že jsem v DILIi
upravil několik starých českých her pro potřebu dnešního jeviště pod různými
jmény (Jiří Roy, Eva Weissová, Jarmila Matoušková), nechávám stranou; vzpo mínám namátkou jen na Klicperova Soběslava, jehož úpravu doporučoval kdysi Jindřich Vodák, na Kollárovu Magelonu, Zeyerova Neklana, Vrchlického Pomstu
Catullovu. Přeložil jsem tehdy také berlínskou komedii "Marek im Westen". Že jsem se kdysi pokusil o román (myslím "Přesýpací hodiny") ze Slovenska
první republiky a poslal ho do soutěže Melantricha, a po letech o dnešní dramatic
ké řešení mezinárodních vztahů z doby Přemysla II., to už jsou jen vzpomínky. V posledních letech vyšel v SNKLU ve vybraných spisech Schillerových můj
301
This content downloaded from 185.44.79.160 on Sun, 15 Jun 2014 20:05:43 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions
překlad celé Valdštejnské trilogie a Stuartky, která byla hrána v ÚDČA na Vino
hradech. Překlad Viléma Telia vyjde v téže edici v roce 1963. Ve SNKLU jsou připraveny do tisku také dvě komedie Terentiovy (Formio a Kleštěnec) a Me
nandrova komedie "Dědek" spolu se zmíněnou komedií Epitrepontes, obojí ve
světové četbě. Konečně na jaře 1962 vyšlo mé přebásnění Propertiových Elegií ve
Květech poezie (Mladá Fronta).
A dnes - román o městečku své mladosti už asi nedokončím. Ale vzpomínky
bych chtěl napsat a vydat. Vždyť člověk žije skorém od všech velikých událostí let
devadesátých přes habsburskou monarchii, byrokracii první republiky a okupaci až po dnešek, a znal jako dítě paní Erbenovou a Dušana Lambla a Ulriku von
Lowetzow!
Nevím, prospěl-li jsem Vám, soudruzi, svými stránkami, ale snad je někdo
přece někdy objeví a zamyslí se nad tím, kolik bylo chuti к životu v člověku, který
přepsal pro dnešek Homéra, Aischyla, a židovské Písmo, nepočítaje Aristofana,
Menandra, Plauta a ty druhé. Tak se mi zdá, že toho bylo na jednoho člověka dost.
A ujišťuju Vás, že to byla práce houževnatá a vnitřně intenzivní.
Data pro slovník si budete muset z těch všech slov vylovit sami.
Se soudružským pozdravem
Vladimír Šrámek v. r.
Poznámka
Autorka článku využívá příležitosti к oznámení, že Šrámkův překlad Iliady snad konečně vyjde v roce 2003.
Pavlína Šípová (Praha)
302
This content downloaded from 185.44.79.160 on Sun, 15 Jun 2014 20:05:43 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions
