ZÁKLADY EKONOMIEMartin Žižlavský

Brno 2010

© Martin Žižlavský, 2010

PŘEDMLUVA.NEŽ ZAČNETE STUDOVAT

Při psaní této knihy jsem měl na mysli text, který by nebyl pouhými skripty, tedy písemnými podklady k přednáškám, které učitel upravil a publikoval. Text jsem pojal tak, aby byl oprav-dovým studijním pramenem, a to pramenem rovnocenným s přednáškou. Přestože přednášky mohou text doplnit, lze z něj studovat i bez přednášek, což je situace typická pro kombi-novanou formu studia. Co naopak text nenahrazuje, ale doplňuje, jsou semináře s diskusí k úko-lům v domácích úlohách. Tato kniha tedy představuje učebnici, z níž student či studentka může nastudovat látku samostatně a následně si kvalitu svého studia ověřit vypracováním úkolů a jejich diskusí na semináři.

Jak už napovídá název, učebnice obsahuje základy ekonomie. Látka, která tvoří tyto zákla-dy, nepokrývá celou tématickou šíři ekonomické teorie. Při výběru témat jsem zohlednil cel-kové zaměření studijního programu Veřejná politika a lidské zdroje. Kapitola 1 uvádí studenta do východisek ekonomických činností a ekonomické teorie. Následující část A obsahuje témata mikroekonomická, která ukazují koordinaci specializovaných jednotlivců cenami v tržním eko-nomickém systému. Část B obsahuje témata makroekonomická, která se zaměřují vedle makro-ekonomického stylu myšlení na nástroje a efekty makroekonomické politiky.

Kapitola 1 Ekonomická východiska 7

Část A Koordinace cenami 15Kapitola 2 Domácnost na trhu zboží 17

Kapitola 3 Firma na trhu zboží 23

Kapitola 4 Rovnováha trhu zboží 31

Kapitola 5 Firma na trhu práce 37

Kapitola 6 Domácnost na trhu práce 45

Kapitola 7 Rovnováha trhu práce 51

Kapitola 8 Tržní alokace zdrojů 57

Část B Makroekonomická politika 61Kapitola 9 Ekonomický cyklus 63

Kapitola 10 Agregátní poptávka 71

Kapitola 11 Agregátní nabídka 77

Kapitola 12 Makroekonomická politika 85

OBSAH

7

Základní ekonomický problém je východiskem ekonomických činností člověka. Co to zna-mená?

Ekonomické činnostiZačnu ekonomickými činnostmi. Ekonomickými činnostmi se rozumí především výroba zboží, distribuce zboží a spotřeba zboží. Lidé spotřebovávají zboží, aby uspokojili svoje potřeby. Ně-které lidské potřeby lze uspokojit způsoby, které nevyžadují výrobu zboží a nespadají tudíž do předmětného zájmu ekonomie. Například jednotlivcova potřeba zachovat se při životě dý-cháním vzduchu není běžně uspokojována vyrobeným vzduchem. Řada lidských potřeb je však uspokojitelná pouze vyrobeným zbožím. Zboží však musí někdo, z něčeho, nějak vyrobit. Zboží zhotovují výrobci jak z výrobních faktorů, tak s jejich pomocí. Základní výrobní faktory představují půda, práce a kapitál. Výrobním faktorem půda ekonomové chápou nejen ornou půdu, lesní půdu, ale také třeba lesní porost a nerosty nacházející se pod zemským povrchem. Výrobním faktorem práce ekonomové rozumí člověkem účelně vynakládanou fyzickou a psy-chickou námahu. Konečně do kategorie kapitál ekonomové řadí zejména budovy, nástroje a stroje.

Základní ekonomický problémEkonomickým činnostem dává vzniknout zvláštní vztah mezi lidskými potřebami a zdroji. Ten-to vztah se vyznačuje napětím mezi neomezeností lidských potřeb, které jsou uspokojovány zbožím, a vzácností zdrojů, ze kterých je zboží vyráběno. Konečně, aby byl výčet úplný, výro-bu zboží neomezuje pouze vzácnost zdrojů, ale rovněž stav vědomostí jak vyrábět ze vzácných zdrojů a s pomocí vzácných zdrojů zboží. Tyto vědomosti se nazývají výrobní technologie. Ne-omezenost lidských potřeb může plynout podle konkrétních okolností z některého, nebo ze všech, následujících důvodů:

• zboží se při uspokojování potřeb buď úplně spotřebuje, nebo opotřebuje, takže musí být na-hrazeno;

• jsou k dispozici nová nebo zdokonalená zboží, která vedou k novým lidským potřebám;• dané potřeby jsou po čase nasyceny a lidé přestanou být spokojeni s tím, co mají;• růst materiální životní úrovně vede lidi k definování dalších potřeb a současně k očekávání

ohledně uspokojení těchto potřeb.

EKONOMICKÁ VÝCHODISKA

Cílem této kapitoly je vysvětlení:• předmětu ekonomie;• ekonomicky racionálního jednání člověka ve velké společnosti;• dělby práce a principů koordinujících ekonomické činnosti specializovaných jednotlivců;• alokace výrobních faktorů cenami v tržním ekonomickém systému.

1

8

ZÁKLADY EKONOMIE

V určitém okamžiku (např. k 1. 1. 2007) nebo v určitém období (např. v roce 2007) stojí proti neomezeným lidským potřebám omezené množství zdrojů a daná úroveň výrobní technologie. Například v určitém období se může při daném počtu vrtů, dané vydatnosti ložisek a dané vý-robní technologii vytěžit jenom omezené množství ropy. Nebo se při dané velikosti populace může vynaložit omezené množství práce při výrobě zboží. Z omezeného množství zdrojů je vy-robeno omezené množství zboží. Tudíž lidské potřeby lze uspokojit pouze částečně, ba dokon-ce některé potřeby nelze uspokojit vůbec. Protože zdrojů je omezené množství a lze je použít na výrobu více druhů zboží, jsou zdroje vzácné.

Omezené množství zdrojů a daný stav výrobní technologie na jedné straně a neomezené potřeby lidí, na straně druhé, to představuje základní ekonomický problém, který je východis-kem ekonomických činností lidí.

Skupina lidí nebo společnost čelí výzvám pramenícím ze základního ekonomického problé-mu. Skupina nebo společnost se potýká s otázkou CO vyrábět, JAK vyrábět a PRO KOHO vy-rábět. Řešení otázky CO vyrábět spočívá v určení druhů zboží, která se budou vyrábět, a v ur-čení vyrobeného množství jednotlivých druhů zboží. Řešení otázky JAK jednotlivá zboží vyrábět spočívá v určení množství zdrojů potřebných na výrobu jednotlivých druhů zboží. Ko-nečně odpovědí na otázku PRO KOHO zboží vyrábět je určení množství jednotlivých druhů zboží, které obdrží každý jednotlivý člen skupiny nebo společnosti.

Koordinace specializovaných činnostíJestliže určitý člověk uspokojí svoje potřeby spotřebou zboží, které sám vyrobil, pak je soběstačný. Obdobně skupina lidí uspokojující svoje potřeby spotřebou vlastnoručně vyrobené-ho zboží představuje soběstačnou jednotku. Ale jednotliví členové skupiny se již mohou specia-lizovat na určité činnosti. Členové skupiny si mohou práci rozdělit. Například, někdo se zaměří pouze na lov ryb, někdo pouze zhotovuje hrnce apod. Dělba práce umožňuje členům skupiny jednak vyrobit větší množství určitého druhu zboží, jednak vyrábět více druhů zboží. Dělba prá-ce, a s ní související specializace členů skupiny, však nemusí pokrýt výrobu zboží nutného pro uspokojení potřeb členů skupiny. Potom některá zboží směňují členové skupiny se členy jiných (cizích) skupin a skupina již není ekonomicky soběstačná. Dělba práce přináší vedle výše zmí-něných výhod požadavek na koordinaci specializovaných činností jednotlivců při řešení zá-kladního ekonomického problému.

CO, JAK a PRO KOHO se může dlouhodobě ustálit ve zvykové pravidlo. Ekonomické činnosti specializovaných jedinců pak koordinuje kulturní tradice. Nebo může nějaká mo-censká autorita přikázat CO, JAK a PRO KOHO. Například náčelník kmene rozkazuje kmenovým příslušníkům nebo ředitel firmy přikazuje pracovníkům firmy. V těchto případech koordinuje ekonomické činnosti jednotlivců příkaz. Konečně mohou specializovaní jednotlivci jednat na základě vlastních záměrů (plánů). Jednotlivci plánují svoje ekonomické činnosti vzhledem k příležitostem, které jim nabízejí cenové rozdíly. Jednotlivec například zjistí, že stejné zboží se prodává v různých částech světa za různé ceny, což ukazuje na příležitost vydě-lat na cenovém rozdílu. Nebo výrobce objeví levnější výrobní faktory, které jsou potřeba k vý-robě určitého zboží. Levnější zdroje sníží výrobci náklady a současně zvýší jeho zisk. V těchto případech koordinují ekonomické činnosti specializovaných jednotlivců ceny.

Velká společnostVýzvám základního ekonomického problému mohou lidé čelit v různě velkých skupinách či společnostech. Z tohoto hlediska se jeví zajímavým protiklad malé skupiny a velké společnosti. V malé skupině se lidé střetávají v určitém okamžiku se stejnými událostmi, takže vědomosti o okolnostech každodenního života budou u všech lidí přibližně stejné. Malou skupinu před-

9

ZÁKLADY EKONOMIE

stavuje například rod (rám 1.1). Ovšem jednotlivci ve společnosti s rozvinutou dělbou práce se nemusejí v určitém okamžiku střetávat s podobnými událostmi a odtud plyne, že rovněž jejich individuální vědomosti se budou lišit.

Lidé ve velké společnosti nejsou všichni se všemi pokrevně spřízněni. Také nejsou spolu v opakované sociální interakci. V tomto smyslu se členové velké společnosti na sebe navzájem dívají jako na cizince. Jednání lidí ve velké skupině tím pádem neřídí potřeby známých lidí, ale jednání vůči cizincům upravují abstraktní pravidla a neosobní cenové signály. To mimochodem umožnilo specializaci jednotlivců, o jejíž struktuře nemůže mít jednotlivý člověk přehled. Jednotliví lidé se dovídají o jednání ostatních prostřednictvím změny cen. Rozsáhlá dělba práce neumožňuje lidem ve velké společnosti sledovat vnímané společné cíle.

Členové velké skupiny sledují rozdílné cíle. Velká skupina zahrnuje příliš velké množství lidí na to, aby se dalo organizovat ke sledování společného zájmu. Lidé ve velké skupině se ob-tížně dohodnou na společných cílech. Jestliže by se po překonání všech úskalí přece jen dohod-li na společných cílech, pak ohrožuje sledování společných cílů následný oportunismus členů skupiny. Jednotliví členové, nebo jednotlivé malé skupiny, mohou využít první příležitosti sle-dovat jiné cíle než jsou společné cíle velké skupiny.

Dělba práce a specializace rozrůzňuje situace, které různí lidé v určitém okamžiku prožíva-jí. Rozrůzňují se normy upravující jednání lidí a také slábne sociální kontrola. Lidé mají v rám-ci skupiny větší volnost jednání. Lidé ve velké společnosti převážně jednají na základě vlastní volby cílů. Jinak řečeno, cíle zvolené jednotlivci mají ve velké společnosti větší váhu než v malé skupině, například v rodu lovců-sběračů. Což ovšem neznamená, že lidé ve velké společnosti vůbec nesledují společné cíle. Ostatní lidé očekávají od jednotlivce jednání orien-tované na kolektivní cíle a na jednotlivce, který nejedná podle očekávání, kolektiv uvaluje negativní sankci (trest). Velká skupina se vyznačuje rozdílnými, rozbíhavými zájmy jejích členů. Navzdory očekávání, aby jednotlivec sledoval kolektivní cíle a jednal podle kolektivních norem, poskytuje velká společnost individuálním definicím cílů a individuální volbě cílů větší prostor než malá skupina. Lidé ve velké společnosti volí a sledují vlastní, individuální cíle ve-dle společných, kolektivních cílů, které po nich požaduje společnost lidí, v níž žijí. Rám 2.1 ukazuje pokus o koordinaci ekonomických činností milionů lidí podobným způsobem, jako jsou koordinovány ekonomické činnosti ve firmě. Svobodu individuální volby v ekonomické oblasti omezovaly příkazy politického centra.

Jednotlivcovo jednání sledující nějaký individuální cíl, může přinášet prospěch prvotně jednotlivci bez ohledu na prospěch ostatních lidí. Takové jednání nazývají etikové egois-tickým. Jednotlivec jednající podle individuálně zvoleného cíle však může prvotně přinášet prospěch ostatních lidem. Etikové takové jednání nazývají altruistickým. Cíle, které si jednot-livec zvolil, nemusejí být nutně egoistické. Na druhé straně, kolektivní cíle nemusejí být nutně altruistické.

Rám 1.1 Rod lovců a sběračůV běžných situacích postačuje pro dělbu práce mezi členy rodu tradice. Tradice velí, že muži loví volně žijící zvířata a ženy sbírají rostlinné plody a části rostlin. Ovšem každý lov se ode-hrává v určité lokalitě s určitými zvířaty a představuje tak jedinečnou situaci. Jedinečnost situace vyžaduje operativní přizpůsobení spolupráce lovců. Tu přicházejí ke slovu náčelní-kovy rozkazy. Náčelník rodu lovců sběračů určuje kdo půjde lovit, kdo půjde sbírat lesní plo-diny apod. Náčelník rozhoduje o nasazení práce členů rodu zejména v jedinečných situacích, kdy tradiční rozdělení práce nestačí. Náčelníkovy příkazy koordinují činnosti členů rodu společně s tradicí.

10

ZÁKLADY EKONOMIE

Tabulka 1.1 třídí jednání nejen podle toho, na koho je orientováno jednotlivcovo jednání, ale také podle toho, kdo vymezil cíl jednotlivcova jednání. Toto rozlišení pomáhá vnést řád do zmatku, který někteří autoři z řad ekonomů a neekonomů šíří. Tito autoři píší, že ekonomie hlavního proudu chápe člověka jako egoistu sledujícího vlastní zájem. Jestliže podrobíme toto tvrzení testu pomocí jemnějšího rozlišení jednotlivcova jednání, pak vidíme, že nějaký jednot-livec může jednat egoisticky na základě vlastní volby, nebo na základě požadavků sociálních norem. A ekonomie hlavního proudu v souladu se svými liberálními kořeny zdůrazňuje jednot-livcovu svobodu volby cílů. Pro ekonomy je důležitější kdo stanovuje cíle jednotlivcova jednání, než na koho je jednotlivcovo jednání orientováno.

Ekonomové, kteří se hlásí k hlavnímu proudu ekonomie, zdůrazňují relativně velkou svo-bodu jednání člověka zabývajícího se ekonomickými činnostmi ve velké společnosti. Vliv soci-álních norem na jednotlivcovo jednání v ekonomické oblasti je podle ekonomů hlavního prou-du zanedbatelný. K tomu přistupuje skutečnost, že ve velké společnosti jednotlivec převážně navazuje vztahy s cizinci. Jednotlivcovo jednání tudíž nesvazují očekávání lidí, s nimiž navazuje vztahy. Podle ekonomů jednotlivec sám volí cíle a prostředky svého jednání. Takto chápaný

Rám 1.2 Socialistická společnost sovětského typuHistoricky reálně existující velkou společností, v níž byly ekonomické činnosti specia-lizovaných jednotlivců koordinovány prvotně principem příkazu, byla socialistická ekono-mika sovětského typu. Takovou podobu měl také od roku 1948 do roku 1989 ekonomický sys-tém Československé socialistické republiky (předchůdkyně dnešní [2007] České republiky). Ostatní koordinační principy — tradice a ceny — hrály v socialistickém ekonomickém systé-mu jen podružnou roli. Na základě doktrín marxismu-leninismu bylo zrušeno soukromé vlastnictví výrobních faktorů. Firmy, jejich majetek, vlastnil stát. Stát, přesněji Státní plánova-cí komise Československé socialistické republiky, určoval co, jak a pro koho se má vyrábět. Státní plánovací komise vypracovala pro státní firmy plán, jaká zboží a kolik mají v daném kalendářním roku vyrábět. Plán měl povahu závazného politického a administrativního předpi-su. Za neplnění plánu mohli být pracovníci firem trestně stíháni. Centrální plán sestavovala Státní plánovací komise na základě politického zájmu jediné vládnoucí Komunistické strany Československa. Politické cíle málokdy braly v potaz skutečné potřeby občanů — spíše se v nich zračily preference mocenských špiček Komunistické strany Československa a preferen-ce jí ovládanou vládou. Jako příklad může sloužit politický cíl ‚přednostního rozvoje těžkého průmyslu před rozvojem lehkého průmyslu‘. Uskutečnění tohoto politického cíle mělo za ná-sledek zvýšení výrobních kapacit například hutí a oceláren a stagnaci či dokonce omezení kapacit například výroby spotřební elektroniky. Státní firmy vyrábějící spotřební elektroniku potom nebyly schopny vyrobit takové množství, které by uspokojilo poptávku ze strany spo-třebitelů.

Cíle ¯ / Prospěch ® vlastní jiných lidí

individuální Zvolený egoismus Zvolený altruismus

kolektivní Vyžadovaný egoismus Vyžadovaný altruismus

Tabulka 1.1 Cíle jednání

11

ZÁKLADY EKONOMIE

jednotlivec představuje východisko úvah ekonomů hlásících se k ekonomii hlavního proudu. Ekonomové hlavního proudu vysvětlují ekonomické činnosti a ekonomické jevy, třeba peníze nebo růst poptávky po zboží, jednáním jednotlivce. Takový přístup se nazývá metodologický individualismus. Například sociologové postupují většinou jinak — chápou jednotlivce jako člena skupiny a vysvětlují jeho jednání sociálními vztahy s ostatními členy skupiny nebo do-držováním sociálních norem. Tento přístup se nazývá metodologický kolektivismus.

Ekonomické subjektyDomácnost zahrnuje lidi, kteří uspokojují svoje potřeby spotřebou statků. Statek je něco, co je z pohledu člena domácnosti užitečné v uspokojení určité potřeby. Členové domácnosti nakupu-jí část statků na trhu a část statků si vyrábějí sami. Statek směňovaný na trhu se nazývá zboží. Tudíž dřevěná vařečka koupená členem domácnosti na trhu představuje zboží, kdežto dřevěná vařečka vlastnoručně vyřezaná členem domácnosti není zbožím. Podíl vlastnoručně vyrobených statků na spotřebě českých domácností v prvních letech 21. století tvoří malý díl z celkové spotře-by domácností. Členové domácnosti si poskytují zejména služby související s běžným chodem domácnosti. Například úklid obytných prostor, vaření a praní oděvů. Většinu svých potřeb však členové domácnosti uspokojují spotřebou zboží a služeb vyrobených vně domácnosti. Činnosti členů domácnosti koordinuje zejména příkaz hlavy rodiny a tradice.

Firma představuje ekonomický subjekt, který se zabývá výrobou zboží z výrobních fakto-rů. Firma používá určitou kombinaci práce, kapitálu, energie, surovin apod. ve výrobě zboží. Jistě, firma může použít pro výrobu výrobek nakoupený od jiné firmy. Například truhlářská díl-na může nakoupit od drátoven železné hřebíky a od jiné firmy zase nakoupí soustruhy, pily, zkrátka stroje tvořící její kapitál. Hřebíky, pily a soustruhy slouží ve výrobě, truhlářská firma je spotřebovává ve výrobě. Hřebíky, pily a soustruhy tudíž neuspokojují nějaké lidské potřeby, ale výrobní potřeby truhlářské firmy. Činnosti jednotlivých pracovníků firmy koordinuje maji-tel nebo řídící pracovník (manažer). Spolupráci ve firmě panuje koordinační princip příkazu majitele nebo manažera. Ostatní koordinační principy — tradice a ceny — hrají ve firmě pouze doplňkovou roli.

Stát a jeho mocenské složky vymáhají dodržování zákonných norem. Zákonodárná moc, parlament, navrhuje a schvaluje zákony. Výkonná moc jednak sama spravuje veřejné věci pod-le zákonů, jednak vytváří podmínky pro dodržování zákonů. Například policie zatýká občany, kteří porušili nějaký zákon. Soudní moc pak rozhoduje o vině a trestu občanů, kteří spáchali trestný čin. Stát vytváří podmínky nezbytné pro fungování cenového koordinačního principu. Například bez práva na soukromé vlastnictví a jeho vymáhání by nebyla možná hladká tržní smě-na. Totiž na trhu dochází při směně zboží mezi prodejcem a kupcem ke změně vlastnických práv na zboží a současně ke změně vlastnických práv na určitou peněžní částku. Vedle regulace (usměrňování) činností členů domácností a firem může stát zabezpečovat výrobu zboží nebo slu-žeb, například, poskytování základního vzdělání státními školami.

S jistou licencí lze za součást státu považovat také centrální banku. Centrální banka před-stavuje veřejný orgán, který je nezávislý na zákonodárné, výkonné a soudní moci. Nezávislost centrální banky neznamená, že její čelní představitelé nemusejí dbát zákonů. Činnost centrální banky upravuje zákon. Centrální banka má zpravidla dvě oblasti činnosti: dohled nad ban-kovním systémem na území daného státu a správu měny daného státu.

Ekonomický systémPřestože se velká společnost nemusí nutně shodovat se společností nějakého státu a ekono-mický systém se nemusí být nutně omezen na ekonomické činnosti na území nějakého státu, budu dále v textu vymezovat velkou společnost a ekonomický systém územními hranicemi

12

ZÁKLADY EKONOMIE

určitého státu. Soustavu ekonomik jednotlivých domácností, ekonomik jednotlivých firem, eko-nomik nestátních neziskových organizací a státní ekonomiky a vzájemné vazby mezi nimi na území určitého státu nazvu národní ekonomika.

Ekonomika a ekonomieNyní již nebude činit potíže rozlišování ekonomiky a ekonomie. Ekonomikou se pro jedno-duchost většinou označuje ekonomický systém velké společnosti nebo nějakého státu. Ekono-mie je sociální věda, která zkoumá ekonomiku. Přesněji řečeno, předmětem zájmu ekonomie je koordinace ekonomických činností specializovaných jednotlivců ve velké společnosti při řešení základního ekonomického problému.

Tržní ekonomický systémPrincip cenové koordinace ukazuji, jak je v ekonomii zvykem, na zjednodušeném modelu tržní-ho ekonomického systému (ekonomického systému, kde převažuje cenová koordinace ekono-mických činností). Odhlížím (abstrahuji) od prvků reálného tržního systému, které nejsou pod-statné z hlediska vysvětlení cenové koordinace. Zjednodušení spočívá v tom, že:

• neexistují žádné jiné tržní ekonomické systémy (národní ekonomiky);• již existují zákony o soukromém vlastnictví výrobních faktorů (zdrojů) a stát vymáhá

jejich dodržování;• protože veškerá státní činnost se omezuje na vymáhání vlastnického práva, je daňové zatí-

žení občanů zanedbatelné;• lidé jednají ekonomicky racionálně;• žádný spotřebitel a žádný výrobce nemá takové postavení na trhu, které by mu umož-

ňovalo stanovovat ceny bez ohledu na konkurenci ostatních spotřebitelů a ostatních firem, zkrátka bez ohledu na to, co se děje na trhu.

Obrázek 1.1 Tržní ekonomický systém

13

ZÁKLADY EKONOMIE

Obrázek 1.1 znázorňuje tržní ekonomický systém. Systém tvoří třída domácností a třída firem. Obě třídy spojují směny jednak na trhu zboží, jednak na trhu výrobních faktorů. Stát zde není zobrazen vzhledem k jeho minimální účasti na ekonomických činnostech (viz výčet zjednodu-šení ekonomické reality v modelu uvedený výše). Jak tržní ekonomický systém funguje?

CO mají firmy vyrábět, pramení ze spotřebitelských preferencí členů domácností. Preference mají dva rozměry: kvalitativní a kvantitativní. Kvalitativní rozměr: spotřebitelé v domácnostech na základě skladby svých potřeb dávají přednost určitým druhům zboží a naznačují firmám, jaké druhy zboží chtějí. Kvantitativní rozměr: na základě stupně uspokojení určité potřeby vhodným zbožím dávají spotřebitelé v domácnostech přednost určitému množství tohoto zboží před jiným množstvím tohoto zboží. Spotřebitelé v domácnostech signalizují firmám, kolik chtějí určitého, jednoho druhu zboží. Jak se k firmám dostane informace o spotřebiteli preferovaných druzích zboží a spotřebiteli preferovaných množstvích jednotlivých druhů zboží? Spotřebitelské prefe-rence se promítají do změn cen jednotlivých zboží. Cena zboží, o něž spotřebitelé projevují zá-jem, roste a cena zboží, o které spotřebitelé ztrácejí zájem, se snižuje.

Na základě cenových změn pak firma zvolí JAK zboží vyrobit z a s pomocí výrobních fak-torů. Firma například kombinuje práci a kapitál v určitém poměru. Přitom firma přihlíží k cenám výrobních faktorů. Ceny výrobních faktorů určují společně s množstvím použitých vý-robních faktorů výši nákladů, které firmy nesou při výrobě zboží. Určitá firma však nevyrábí zboží pro spotřebitele sama, na výrobě zboží se podílí společně s jinými firmami. Firmy si navzájem konkurují v nabídce zboží spotřebitelům a v poptávce o výrobní faktory. Konkurence nutí firmy, aby hledaly při zachování dané kvality vyráběného zboží, co nejméně nákladný způ-sob jeho výroby. Poměry na trhu výrobních faktorů zase určují PRO KOHO se jednotlivá zboží vyrábějí. Například situace na trhu práce, vývoj nabídky práce a poptávky po práci, určují výši mzdy, která připadne pracovníkovi, členu domácnosti. Výše příjmu z vynaložené z práce vy-naložené pracovníkem při výrobě zboží neurčuje pouze situace na trhu práce. Výše pracovního příjmu závisí vedle ceny práce také na množství práce vynaložené pracovníkem při výrobě zboží. Například peněžní příjem člena domácnosti, pracovníka, je násobkem tržní mzdy za hodinu a odpracovaného množství práce měřeného v hodinách. Domácnosti firmám prodávají nejen práci, ale také kapitál a půdu. Při daných cenách zboží pak výsledné množství zboží, kte-ré si může určitý pracovník, člen domácnosti, zakoupit, závisí na výši jeho příjmu (v textu mohu také použít synonymum ‚důchod‘).

Shrnuto: Členové domácnosti uspokojují svoje potřeby nákupem zboží od firem na trhu zboží. Domácnosti směňují zboží za důchod, který jim plyne z prodeje výrobních faktorů. Z po-hledu domácnosti představuje platba za zboží spotřební výdaj a z firemního pohledu představu-je výnos z prodeje zboží. Firmy vyrábějí zboží z výrobních faktorů (například zemědělská a lesní půda, nerostné suroviny) a s pomocí výrobních faktorů (například stroje a práce), které na-kupují na trzích výrobních faktorů od domácností za výnosy z prodeje zboží. Platba za výrobní faktory představuje pro firmu náklad a pro domácnost představuje důchod.

Cenová koordinace lidí při řešení základní ekonomické otázky je předmětem části A Koor-dinace cenami. Kapitola 2 ukazuje cíl a prostředky ekonomicky racionálního jednání člena domácnosti při spotřebě zboží a kapitola 3 vysvětluje cíl a prostředky ekonomicky racionálního jednání majitele a ředitele firmy při výrobě zboží. Kapitola 4 sleduje ekonomicky racionální jednání domácností a současně firem na trhu zboží a jak jednání domácností a firem vyúsťuje do rovnováhy trhu určitým zbožím (dílčí tržní rovnováha). V kapitole 5 líčím cíl a prostředky ekonomicky racionálního jednání majitele a ředitele firmy při výrobní spotřebě práce a v kapi-tole 6 nastiňuji cíl a prostředky ekonomicky racionálního jednání člena domácnosti při vynaklá-dání práce ve výrobě. Kapitola 7 sleduje ekonomicky racionální jednání firem a současně domácností na trhu určitého druhu práce a jak jejich jednání vede k rovnováze trhu určitým druhem práce (dílčí tržní rovnováha). Kapitola 8 činí kvalitativně krok výše. Spojuje obsahy

14

ZÁKLADY EKONOMIE

kapitoly 4 a kapitoly 7 a ukazuje fungování tržního ekonomického systému, ukazuje cenovou koordinaci ekonomických subjektů při řešení základního ekonomického problému. Kapitola 8 líčí, jak ekonomicky racionální jednání domácností na trzích zboží a na trzích prací a současně ekonomicky racionální jednání firem na trzích zboží a trzích práce vede tržní ekonomický sys-tém k současné rovnováze všech trhů (celková tržní rovnováha).

Část B Makroekonomická politika mění úhel pohledu, který odráží jiný problém. Pokud část A je vystavěna na odpovězení otázky Jak tržní ekonomický systém koordinuje lidi ve velké společnosti při řešení základního ekonomického problému? pak část B obsahuje kapitoly s odpovědí na otázku Jakými opatřeními může stát zmírňovat negativní dopady ekonomického cyklu na národní ekonomiku? Kapitola 9 popisuje fáze ekonomického cyklu a makroekono-mické veličiny, kterými lze ekonomický cyklus identifikovat. Kapitola 10 představuje agregát-ní poptávku, její spojení s trhem peněz v národní ekonomice a konečně jednotlivé složky agregátní poptávky. Kapitola 11 líčí agregátní nabídku v krátkém období, s důrazem na její sou-vislost s trhem práce v národní ekonomice. Konečně kapitola 12 využívá textů kapitol 9 až 11 k vysvětlení cílů, nástrojů a efektů fiskální a monetární politiky v krátkém období.

Realita a teorieK vysvětlení fungování tržního ekonomického systému používají ekonomové teoretického modelu. Ekonomové sestavují a používají modely, aby si jimi pomohli při poznávání reálné ekonomiky. Jestliže chtějí ekonomové poznat reálnou ekonomiku, musejí udělat prověrku rysů reálné ekonomiky a zařadit je do kategorie ‚Rysy důležité pro poznání ekonomiky‘, nebo do ka-tegorie ‚Rysy nedůležité pro poznání ekonomiky‘. A od rysů v druhé kategorii odhlížejí, ne-zabývají se jimi. Ekonomové si realitu omezují, stejně jako vědci v jiných vědách, ne proto, že jsou ignoranti, ale z pragmatického důvodu — aby se neutopili v podrobném popisu všeho možného. Ekonom tedy není v žádném případě kronikář. Odhlížení od některých rysů ekono-mické reality slouží ekonomům k tomu, aby vůbec dospěli k nějakým poznatkům (aby nespo-třebovali svoji energii na povrchní studium všech rysů), a aby tyto poznatky byly srozumitelné a tudíž sdělitelné veřejnosti. Teoretický model tedy představuje ekonomovu poznávací po-můcku, slouží mu k poznání ekonomické reality.

Mnoho studentů může napadnout otázka: A k čemu mi tyhle modely a podobné věci jsou? Na tuto otázku mám odpověď. Ekonomická teorie nepředstavuje návod na ekonomické činnosti různého druhu. Není návodem ‚jak se stát úspěšným podnikatelem‘, nebo ‚jak sestavit podnika-telský plán‘, nebo ‚jak vést domácí hospodářství‘ apod. V tomhle smyslu tedy ekonomie nemů-že splnit očekávání. Přesto má ekonomie využití v praxi. Člověk znalý ekonomie již nenahlí-ží na recesi ekonomiky nebo na inflaci jako na přírodní pohromu, které se lze jenom bát a čekat až udeří. Člověk znalý ekonomie ví, že recese a inflace představují běžné ekonomické události, se kterými může ve svém individuálním životním plánu počítat, připravit se na ně. Člověk pak v každodenním životě nevnímá recesi a inflaci jako ‚nepoznanou nutnost‘, ale jako ‚poznanou nutnost‘, které může v rámci svých možností aktivně čelit.

* * *

Část A

KOORDINACE CENAMI

17

Potřeba a užitečnost Nyní výklad spotřebního jednání členů domácnosti zjednoduším tak, že budu až do odvolání uvažovat jednočlennou domácnost, tedy domácnost o jednom člověku. Východisko spotřeby představují lidské potřeby a jejich uspokojování. Člen domácnosti (dále jen spotřebitel) pociťu-je řadu potřeb, a to jak potřeby přímo související s jeho bytím, tak potřeby přímo nesouvisející s jeho přežitím. Spotřebitel uspokojuje svoje potřeby většinou spotřebou věcí nebo činností ji-ných lidí. Jestliže nakoupí tyto věci nebo činnosti na trhu, pak je ekonomové nazývají zboží (cf.† kapitola 1). Spotřebitel nakoupí a spotřebuje zboží proto, že zboží má takové vlastnosti, které považuje spotřebitel za užitečné. Užitečnost zboží se však neomezuje na jeho vlastnosti, ale vstupuje do ní rovněž naléhavost spotřebitelovy potřeby. Spotřebitelova potřeba se vyzna-čuje určitou velikostí. Zboží je z pohledu spotřebitele tím užitečnější, čím naléhavější je spotře-bitelova potřeba. Totiž s rostoucím množstvím spotřebovaného zboží roste uspokojení spotřebi-telovy potřeby, dokud není jeho potřeba plně uspokojena.

Dejme tomu, že nějaký spotřebitel uspokojuje svou potřebu hladu spotřebou chleba. Množ-ství spotřebovaného chleba počítáme v pecnech za týden. Dále předpokládejme, že spotřebitel je schopen vyjádřit velikost užitečnosti chleba v penězích. Jinak řečeno, spotřebitel může říci, kolik svých peněz je ochoten za zboží dát. Tabulka 2.1 ukazuje, že každý další spotřebovaný pecen chleba se vyznačuje z pohledu spotřebitele nižší užitečností. Je tomu tak proto, že každý dodatečně spotřebovaný pecen chleba stále více uspokojuje spotřebitelovu potřebu. Při pátém pecnu chleba je spotřebitelova potřeba již plně uspokojena, takže pátý pecen má pro spotřebite-le nulovou užitečnost. Šestý, sedmý a další pecny chleba dokonce nemají pro spotřebitele kladnou užitečnost, spotřebitel je hodnotí jako neužitečné. Užitečnost každého dalšího spotře-bovaného pecnu chleba je nižší. Tato užitečnost, nazvěme ji mezní užitečnost, se s rostoucím množstvím spotřebovaného zboží snižuje.

Mezní užitečnosti jednotlivých pecnů chleba se sčítají. Spotřebuje-li spotřebitel dva pecny chleba, pak se k mezní užitečnosti prvního pecnu chleba přičítá mezní užitečnost druhého pecnu chleba (tabulka 2.1). Tento součet mezních užitečností potom představuje celkovou uži-tečnost dvou spotřebovaných pecnů chleba pro spotřebitele. Odtud plyne, že celková užitečnost roste až do okamžiku nasycení (plného uspokojení) spotřebitelovy potřeby. Jestliže dodatečně spotřebovaný pecen chleba má pro spotřebitele žádnou (nulovou) mezní užitečnost, pak je cel-

DOMÁCNOST NA TRHU ZBOŽÍ

Cílem této kapitoly je vysvětlení:• racionality jednání člena domácnosti v roli spotřebitele zboží;• podmínky ceteris paribus v mikroekonomické analýze;• grafické reprezentace poptávky — poptávkové přímky.

† Confere (latinsky): diskutuj, konzultuj, srovnej.

2

18

ZÁKLADY EKONOMIE

ková užitečnost spotřebitele ze spotřeby chleba maximalizována. Toto tvrzení platí nejen pro zde uvedené pecny chleba, ale pro jakékoli zboží.

Příjem a spotřební výdajeZe spotřeby určitého zboží plyne spotřebiteli nejen užitečnost, ale také újma v podobě peněžní-ho výdaje na koupi tohoto zboží. Výše spotřebního výdaje závisí jednak na množství nakou-peného zboží, jednak na výši ceny za jednotku zboží. Například spotřebitel koupí dva pecny chleba. Cena za jeden pecen činí 10 Kč. Celkový spotřební výdaj se rovná: 10 × 2 = 20 Kč.

Spotřebitelovo racionální jednáníCílem spotřebitelova jednání je, podle ekonomie hlavního proudu, maximalizace celkové uži-tečnosti ze spotřeby zboží a současná minimalizace výdajů na nákup tohoto zboží. Spotřebitel na-kupuje zboží na trhu za svůj peněžní příjem. Již víme z minulé kapitoly, že spotřebitel dostává příjem za výrobní služby zdrojů (výrobních faktorů) ve svém vlastnictví. Pro jednoduchost vý-kladu předpokládám, že:

• spotřebitel vydá celý svůj peněžní příjem na nákup zboží, jinými slovy řečeno, nic ze své-ho příjmu neuspoří;

• že spotřebitel vydá celý svůj příjem na nákup jednoho zboží;• dále předpokládáme, že se nemění výše spotřebitelova příjmu.

Spotřebované množství Mezní užitečnost Celková užitečnost

1 40 40

2 18 58

3 11 69

4 5 74

5 0 74

6 −10 64

7 −30 34

Tabulka 2.1 Množství a užitečnost

Rám 2.1 Měřitelnost užitečnostiPředpoklad, že spotřebitel je schopen určit v nějakých jednotkách užitečnost, kterou mu přiná-ší spotřeba určitého množství zboží, slouží lepší názornosti výkladu podstaty ekonomicky ra-cionálního jednání spotřebitele. Číselné údaje v tabulkách 2.1 až 2.4 jsou tudíž pouze ilustra-tivní. Spotřebitel ve skutečnosti není schopen přesně měřit intenzitu užitečnosti. Spotřebitel je schopen určit velikost užitečnosti pouze ordinálně. To znamená, že pouze srovnává velikosti užitečnosti, které mu přinášejí různá množství určitého zboží. A to způsobem: množství zboží x1 mu přineslo menší užitečnost (označím ji U1) než množství zboží x2 (užitečnost množství x2 označím U2) a množství zboží x3 mu přineslo větší užitečnost (U3) než množ-ství x1 a množství x2. Vzájemným srovnáním pak může spotřebitel množství zboží se řadit vzestupně (U1 < U2 < U3), nebo sestupně (U3 > U2 > U1) podle velikosti užitečnosti. Stručně řečeno, spotřebitel je schopen určit užitečnost pouze ordinálně, je schopen pouze srovnávat jednotlivé užitečnosti stylem ‚menší než‘ nebo ‚větší než‘.

19

ZÁKLADY EKONOMIE

Tabulka 2.2 ukazuje sedm spotřebních alternativ vyjádřených množstvím spotřebovaného zboží, například pecnů chleba. Kterou ze spotřebních alternativ racionálně jednající spotřebitel zvolí? Která spotřební alternativa maximalizuje spotřebitelovu celkovou užitečnost ze spotřeby zboží a současně minimalizuje výdaje na nákup tohoto zboží? Racionálně jednající spotřebitel zvolí tu spotřební alternativu, která mu přinese nejvyšší spotřebitelský přebytek celkové uži-tečnosti ze spotřeby zboží nad celkovými výdaji na nákup zboží.

První pecen chleba spotřebiteli přinese mezní užitečnost vyšší než je mezní výdaj na jeho nákup. Mezní výdaj se rovná ceně, kterou spotřebitel platí za jeden pecen chleba. Druhý pecen chleba také přinese spotřebiteli mezní užitečnost vyšší než činí mezní výdaj (cena za jeden pe-cen chleba). To znamená, že hodnota celkové užitečnosti vzroste více než hodnota celkových výdajů a hodnota spotřebitelova přebytku je kladná. Rovněž třetí pecen chleba dává spotřebiteli mezní užitečnost vyšší než je jeho cena. Čtvrtý pecen chleba však spotřebiteli poskytuje mezní užitečnost, která je nižší než cena. Přestože celková užitečnost převyšuje celkové výdaje, spo-třebitelský přebytek se snížil. Proč? Protože čtvrtý pecen chleba zvýšil celkovou užitečnost méně než celkové výdaje (mezní užitečnost je nižší než cena). Racionálně jednající spotřebitel zvolí alternativu tři pecny chleba za týden, neboť při ní je spotřebitelský přebytek nejvyšší, a to za jinak nezměněných okolností (podmínka ceteris paribus, podrobněji níže).

Protože zboží v podobě chleba, v ilustrativním příkladu výše, je dělitelné na pecny, maxi-malizuje spotřebitel svůj spotřebitelský přebytek při ceně 15 Kč a při množství dva pecny. Ale při tomto množství je mezní užitečnost vyšší než cena, takže kdyby spotřebitel ještě zvýšil po-

Poptávanémnožství

Mezníužitečnost

Cena Celková užitečnost

Celkovévýdaje

Spotřebitelůvpřebytek

1 40 10 40 10 30

2 18 10 58 20 38

3 11 10 69 30 39

4 5 10 74 40 34

5 0 10 74 50 24

6 −10 10 64 60 4

7 −30 10 34 70 −36

Tabulka 2.2 Spotřebitelův přebytek

Poptávanémnožství

Mezníužitečnost

Cena Celková užitečnost

Celkovévýdaje

Spotřebitelůvpřebytek

1 40 15 40 15 25

2 18 15 58 30 28

3 11 15 69 45 24

4 5 15 74 60 14

5 0 15 74 75 −1

6 −10 15 64 90 −26

7 −30 15 34 105 −71

Tabulka 2.3 Růst ceny a poptávané množství

20

ZÁKLADY EKONOMIE

ptávané množství chleba, vzrostla by celková užitečnost více, než by vzrostly celkové výdaje a v konečném důsledku by vzrostl spotřebitelův přebytek. Věc se má tak, že spotřebitel by potře-boval navíc méně než jeden pecen chleba. Protože pecen chleba lze rozdělit bez ztráty užitné hodnoty pro spotřebitele, může pekařská firma prodat spotřebiteli polovinu pecnu nebo čtvrtinu pecnu. Potom může dva a půl pecnu chleba přinášet spotřebiteli mezní užitečnost rovnou ceně. Takže se mezní užitečnost bude ceně a další zvyšování poptávaného množství chleba by vedlo ke snižovaní spotřebitelova přebytku. Přestože lze pecen chleba dělit, není reálně dělitelný na nekonečně malé díly. V ekonomické realitě dokonce existují zboží, která není možno dělit, aniž by zboží ztratilo užitnou hodnotu pro spotřebitele. Například, jedny kalhoty není možné dělit, ustříhnout třeba kus nohavice, bez dopadu na jejich užitnou hodnotu. Ekonomové hlavního proudu v analýze spotřebitelovy poptávky zboží abstrahují od nemožnosti nekonečně dělit po-ptávané zboží. Proto v teoretickém modelu poptávky po zboží může spotřebitel maximalizovat svůj spotřebitelský přebytek množstvím zboží, při kterém se mezní užitečnost rovná ceně.

Jaký je vztah mezi cenou zboží a množstvím zboží, které je spotřebitel ochoten za tuto cenu koupit? Tabulka 2.2 obsahuje údaj s cenou za jeden pecen chleba ve výši 10 Kč. Jak bude jednat spotřebitel, jestliže se zvýší cena jednoho pecnu chleba z 10 Kč na 15 Kč? Vyšší cena za jeden pecen chleba zvýšila celkové výdaje pro každé množství pecnů chleba (tabulka 2.3). Nyní je spotřebitelův přebytek nejvyšší při dvou poptávaných pecnech chleba za týden. Racio-nálně jednající spotřebitel, který maximalizuje přebytek celkové užitečnosti nad celkovými vý-daji, sníží nakupované množství pecnů chleba ze tří na dva. Vyšší cena pecnu chleba vede k tomu, že spotřebitel snižuje nakupované množství chleba. Za cenu 10 Kč za pecen je spotřebi-tel ochoten poptávat množství tři pecny, za cenu 15 Kč je spotřebitel ochoten poptávat množ-ství dva pecny. Nyní prozkoumejme, jak bude spotřebitel jednat, jestliže se na trhu sníží cena za jeden pecen chleba z 10 Kč na 2 Kč. Snížení ceny za pecen chleba vedlo ke snížení celkových vý-dajů při dvou poptávaných pecnech za týden (tabulka 2.4). Navzdory zvýšení hodnoty spotřebite-lova přebytku při dvou pecnech chleba to není za daných okolností maximální spotřebitelský pře-bytek. Maximální spotřebitelský přebytek přináší spotřebiteli množství čtyři pecny chleba. Tudíž při ceně 2 Kč za pecen chleba je spotřebitel ochoten poptávat čtyři pecny chleba.

Shrnuto: Při ceně 15 Kč za pecen chleba je spotřebitel ochoten poptávat množství dva pec-ny chleba, při ceně 10 Kč za pecen chleba je spotřebitel ochoten poptávat množství tři pecny chleba a při ceně 2 Kč za pecen chleba je spotřebitel ochoten poptávat množství čtyři pecny chleba. Na zvýšení ceny pecnu chleba reaguje spotřebitel, ceteris paribus, snížením poptávané-ho množství pecnů chleba a na snížení ceny pecnu chleba reaguje spotřebitel, ceteris paribus, zvýšením poptávaného množství pecnů chleba. Vztah mezi cenou zboží, označme ji P, a po-ptávaným množstvím zboží, označme jej q, je nepřímo úměrný.

Poptávanémnožství

Mezníužitečnost

Cena Celková užitečnost

Celkovévýdaje

Spotřebitelůvpřebytek

1 40 2 40 2 38

2 18 2 58 4 54

3 11 2 69 6 63

4 5 2 74 8 66

5 0 2 74 10 64

6 −10 2 64 12 52

7 −30 2 34 14 20

Tabulka 2.4 Snížení ceny a poptávané množství

21

ZÁKLADY EKONOMIE

Zvýšení ceny zboží vede, ceteris paribus, ke snížení množství zboží poptávaného spotřebitelem, což zapíšeme následovně: P­ Þ q¯. Snížení ceny zboží vede, ceteris paribus, ke zvýšení množ-ství zboží poptávaného spotřebitelem, což zapíšeme následovně: P¯ Þ q­. Vztah mezi cenou zboží a poptávaným množstvím zboží se nazývá poptávka. Je to ochota spotřebitele při dané ceně za jednotku zboží poptávat určité množství tohoto zboží. Poptávku jednoho spotřebitele po nějakém zboží nazývají ekonomové individuální poptávka.

Ceteris paribusEkonomové pomocí podmínky ceteris paribus (latinsky), což lze do češtiny přeložit jako ‚vše ostatní je neměnné‘, izolují vztah mezi dvěma ekonomickými veličinami. Pak mohou promýš-let například vztah mezi cenou zboží a poptávaným množstvím zboží za předpokladu, že se ne-mění spotřebitelovy preference, spotřebitelův příjem, ceny ostatních zboží atd.

Obrázek 2.1 Poptávková přímka

Ekonomicky racionální jednání spotřebitele, člena domácnosti, spočívá v tom, že spotřebitel sleduje při poptávání určitého množství zboží cíl v podobě maximalizace přebytku celkové uži-tečnosti nad celkovými výdaji (maximalizuje spotřebitelský přebytek). Prostředkem k dosažení tohoto cíle je volba poptávaného množství zboží. Při volbě spotřebitel srovnává cenu zboží s mezní užitečností a volí takové množství zboží, při kterém se cena rovná mezní užitečnosti, takže spotřebitelský přebytek je maximální. Ekonomicky racionální jednání spotřebitele před-stavuje mechanismus, který spojuje cenu nepřímo úměrně s poptávaným množstvím zboží.

22

ZÁKLADY EKONOMIE

Poptávka a poptávková přímkaPro účel analýzy změny tržní rovnováhy v kapitole 4 budu používat místo individuální poptávky tržní poptávku. Tržní poptávka po nějakém zboží je ochota všech spotřebitelů tohoto zboží, při dané ceně za jednotku zboží, poptávat určité množství tohoto zboží. Graficky znázor-ňuje tržní poptávku poptávková přímka. Poptávková přímka představuje symbol poptávky, není poptávkou. Obrázek 2.1 ukazuje poptávkovou přímku. Na svislé ose jsou vyneseny hodno-ty ceny zboží a na vodorovné ose jsou vyneseny hodnoty tržního poptávaného množství tohoto zboží. Protože poptávané množství zboží nepřímo úměrně závisí na ceně zboží, je poptávková přímka směrem od počátku (od nuly doprava nahoru) klesající. To znamená, že zvýší-li se cena zboží z P' na P'', pak se sníží poptávané množství zboží z Q' na Q''. Obrázek 2.1 tedy znázorňu-je vztah mezi dvěma veličinami, cenou zboží a poptávaným množstvím zboží. Ostatní veličiny, které ovlivňují poptávku, jsou znázorněny v grafu nepřímo. Tyto proměnné jsme doposud pova-žovali za neměnné. Jsou to zejména spotřebitelovy preference zboží a výše spotřebitelova příj-mu. Jak zobrazit pomocí poptávkové křivky změnu spotřebitelových preferencí? To vysvětluji v kapitole 4 .

ÚkolyÚkol 1. Domácnost reprezentovaná Honzou poptává při ceně 10 Kč za jeden litr kravského mléka čtyři litry mléka týdně. Pak se cena za jeden litr mléka zvýší z 10 Kč na 15 Kč. (Po-známka: Platí, že Honza nic neuspoří a dále platí podmínka ceteris paribus.)

a) Vysvětlete pomocí konceptu ekonomicky racionálního jednání spotřebitele jak bude Honza reagovat na zvýšení ceny jednoho litru mléka.

b) Jaký je dopad zvýšení ceny jednoho litru mléka na velikost Honzova poptávaného množ-ství mléka?

Úkol 2. Domácnost reprezentovaná Honzou poptává při ceně 10 Kč za jeden litr kravského mléka čtyři litry mléka týdně. Pak se cena za jeden litr mléka sníží z 10 Kč na 5 Kč. (Po-známka: Platí, že Honza nic neuspoří a dále platí podmínka ceteris paribus.)

a) Vysvětlete pomocí konceptu ekonomicky racionálního jednání spotřebitele jak bude Honza reagovat na snížení ceny jednoho litru mléka.

b) Jaký je dopad snížení ceny jednoho litru mléka na velikost Honzova poptávaného množ-ství mléka?

* * *

23

Pokud je domácnost ekonomickou jednotkou (převážně) spotřebovávající statky, pak je firma jednotkou vyrábějící zboží. A racionální jednání výrobce, člena firmy nás nyní zajímá. Pozor: zajímá nás jednání člena firmy, který rozhoduje o jejím chodu, o tom jak se bude zboží vyrábět. Nezajímá nás jednání členů firmy, kteří o jejím chodu nerozhodují (dělníci apod.). Dále abs-trahujeme od kolektivního rozhodování ve firmě, předpokládáme, že vždy rozhoduje jenom je-den člověk. Například rozhodování v akciové společnosti je ve skutečnosti většinou kolektivní, je výsledkem interakcí mezi členy správní rady a také výsledkem méně častých interakcí s akci-onáři. Ke konečnému rozhodnutí se mnohdy dospívá vyjednáváním. Od tohoto vyjednávání a sociálních interakcí abstrahujeme, ponecháváme je třeba sociologii organizace a byrokracie, a předpokládáme, že také v akciové společnosti rozhoduje neomezeně jeden člověk, třeba předse-da představenstva.

Firma jako transformátor vstupů na výstupV ohnisku zájmu ekonomů leží transformace výrobních vstupů firmou na výstup. Vstupy před-stavují zdroje — půda, práce a kapitál —, výstupem je vyrobené zboží. Jaké je racionální jednání výrobce? V čem spočívá ekonomická racionalita výrobce? Cílem, k jehož dosažení volí výrobce prostředky, je co největší přebytek celkového příjmu z prodeje zboží nad celkovými náklady na výrobu zboží, je to snaha o dosažení co největšího zisku. Podle ekonomie hlavního proudu je hlavním firemním cílem maximalizace zisku.

Výroba a nákladyNa výrobu můžeme nahlížet jako na proces transformace vstupů na výstup. Firma nakupuje na trzích výrobní faktory, výrobní vstupy, ze kterých vyrábí výstup — zboží. Peněžní výdaje firmy na nákup výrobních faktorů představují pro firmu náklady. Do nákladů patří mzdy vyplá-cené zaměstnancům, nájem za nebytové prostory, výdaje na nákup surovin apod. Jak souvisí výše nákladů s množstvím vyrobeného zboží?

Obecně platí, že čím více zboží firma vyrobí, tím větší množství výrobních faktorů (vstu-pů) potřebuje. Což také znamená, že čím více zboží firma vyrobí, tím vyšší jsou výrobní nákla-dy. Ale vztah mezi změnou velikosti firemního produktu a změnou nákladů není proporcio-nální. Náklady mimo jiné závisí na tom, jak firma kombinuje výrobní faktory. Pro výrobu určitého zboží existuje technicky optimální kombinace výrobních faktorů.

FIRMA NA TRHU ZBOŽÍ

Cílem této kapitoly je vysvětlení:• racionality jednání člena firmy v roli výrobce zboží;• grafické reprezentace nabídky — nabídkové přímky.

3

24

ZÁKLADY EKONOMIE

Z příkladu v rámu 3.1 plyne, že s rostoucím množstvím vyrobených lavic rostly celkové vý-robní náklady firmy Nebozízek. Protože firma Nebozízek prodává dřevěné lavice na trhu za cenu, která je stanovena za kus, za jednu lavici, zajímá ji výše nákladů připadající na jednu lavi-ci. Náklady na jednu lavici — průměrné náklady — obdržíme vydělením celkových nákladů množstvím vyrobeného zboží. Tabulka 3.1 ukazuje hodnoty průměrných nákladů na výrobu 10, 20 a 30 dřevěných lavic týdně. Firma vyrobí dřevěnou lavici s nejnižšími náklady při týdenním vyrobeném množství 20. Ovšem pozor: jak uvidíme níže, ačkoli při vyrobeném množství 20 lavic firma vyrábí s nejnižšími náklady, nemusí při tomto vyrobeném množství maximalizovat zisk. Totiž při množství 20 vyrobených lavic týdně vyrábí firma Nebozízek technicky nejefek-tivněji. Jinak řečeno, 20 vyrobených lavic představuje optimální rozsah výroby pro firmu Nebo-zízek z hlediska využívání práce a kapitálu. Ale množství 20 vyrobených lavic nemusí být pro firmu Nebozízek optimální z hlediska maximalizace jejího zisku.

Rám 3.1 Okružní pily, pracovníci a dřevěné laviceFirma Nebozízek vyrábí dřevěné lavice. K jejich výrobě kombinuje práci pěti pracovníků s kapitálem v podobě pěti okružních pil (cirkulárky). Na nákup okružních pil si firma Nebo-zízek vzala bankovní úvěr. Firma Nebozízek splácí týdně 2000 Kč. Pět pracovníků vyrobí na pěti okružních pilách za týden při osmihodinové pracovní době (což je 40 hodin týdně) 20 lavic. Firma Nebozízek vyplácí pracovníkům hodinovou mzdu ve výši 200 Kč. Celkové náklady na týdenní výrobu 20 dřevěných lavic činí 2000 + (5 × 40 × 200) = 42 000 Kč.

Jestliže firma Nebozízek vyrábí pouze 10 dřevěných lavic týdně, pak sice platí pra-covníkům nižší mzdy, ale bankovní úvěr musí splácet ve stejné výši, jako kdyby vyráběla 20 lavic týdně. Každý z pracovníků firmy Nebozízek pracuje pouze 20 hodin týdně.Mzdové náklady jsou nižší, činily 5 × 20 × 200 = 20 000 Kč.Celkové náklady na výrobu deseti lavic činily 20 000 + 200 = 22 000 Kč.

Konečně, jestliže firma Nebozízek zvýší týdenní výrobu ze 20 lavic na 30 lavic, pak vzrostou mzdové náklady a náklady na splácení bankovního úvěru zůstanou stejné. Firma Ne-bozízek zvýšila vyráběné množství nejprve pomocí přesčasové práce. Pracovníci pracovali více než osm hodin denně a také o sobotách a nedělích. Pokud přesčasy nestačily, pak firma Nebozízek najala další pracovníky. Přesčasová práce a práce dodatečných pracovníků se po-sléze promítla do růstu mzdových nákladů. Přitom počet okružních pil zůstal stejný. Týdenní výrobou 30 lavic bylo pět okružních pil přetěžováno. Rostl počet poruch, jejichž odstranění znamenalo pro firmu Nebozízek opět náklady, a to ve výši 500 Kč. Pracovníci firmy Nebo-zízek potřebovali na výrobu 30 lavic 60 hodin za týden. Firma Nebozízek vyplatila příplatek za každou přesčasovou hodinu ve výši 50 Kč.Mzdové náklady činily 5 × (40 × 200) + (20 × 250) = 65000 Kč.Celkové náklady činily: 65 000 + 2000 + 500 = 67500 Kč.

Vyrobené množství Celkové náklady Průměrné náklady

10 22 000 2200

20 42 000 2100

30 67 500 2250

Tabulka 3.1 Průměrné náklady firmy Nebozízek

25

ZÁKLADY EKONOMIE

Jestliže průměrné náklady poskytují firmě Nebozízek informaci o nákladnosti výroby dřevě-ných lavic, pak jí mezní náklady umožňují volit optimální množství vyrobeného zboží z hledis-ka maximalizace zisku (podrobněji o maximalizaci firemního zisku níže). Mezními náklady ekonomové označují změnu výše celkových nákladů, kterou vyvolá změna vyrobeného množ-ství zboží o jednotku (například o jednu dřevěnou lavici).

Tvar křivky mezních nákladů (obrázek 3.1) odráží skutečnosti o využití výrobních faktorů práce a kapitál firmou. Připomeňme si firmu Nebozízek z rámu 3.1. Jak firma Nebozízek zvy-šovala množství vyrobených lavic, tak zpočátku každá dodatečně vyrobená lavice zvýšila cel-kové náklady o nižší částku. Jinak řečeno, mezní náklady (zkratka MC) se zprvu od nulového množství vyrobených lavic snižují. A to proto, že při nízkém množství vyrobených lavic měly větší podíl na celkových nákladech náklady na splácení bankovního úvěru a menší podíl mzdové náklady. Náklady na splácení bankovního úvěru se s množstvím vyrobených lavic ne-měnily, jsou to fixní náklady. Na druhé straně mzdové náklady se měnily s množstvím vyro-bených lavic, jsou to variabilní náklady. S dalším zvyšováním množství vyrobených lavic roste podíl variabilních nákladů na celkových nákladech a mezní náklady rostou. Rostoucí mezní ná-klady na výrobu lavic nejprve zpomalují snižování průměrných nákladů (zkratka AC) a ná-sledně je zvyšují. Tuto skutečnost ukazuje tvar křivek mezních nákladů a průměrných nákladů, který se podobá písmenu U v obrázku 3.1.

Závěry o mezních nákladech a průměrných nákladech a U tvar křivek MC a AC platí, podle ekonomie hlavního proudu, nejen pro firmu Nebozízek, ale také pro jakoukoli jinou firmu. Tyto závěry popisují výrobcovo jednání v krátkém období. V krátkém období firma mění vyráběné množství zboží tak, že mění množství pouze některých vstupů a množství ostatních vstupů zů-stává nezměněno. Firma Nebozízek mohla měnit vyráběné množství lavic změnou množství pou-žité práce, přičemž množství kapitálu (okružní pily) zůstalo neměnné. Teprve v dlouhém období může firma měnit množství vyrobeného množství změnou množství všech výrobních vstupů.

Obrázek 3.1 Průměrné a mezní náklady

26

ZÁKLADY EKONOMIE

Příjem z prodeje zbožíFirmu vyrábějící zboží za účelem jeho prodeje na trhu zajímá vedle výše nákladů také výše příj-mu z prodeje vyrobeného zboží. Firma poměřuje celkové náklady na výrobu zboží s celkovým příjmem z prodeje tohoto zboží. Cíl firmy spočívá v maximalizaci přebytku celkového příjmu nad celkovými náklady. Tento přebytek se nazývá zisk.

Celkový příjem z prodeje zboží je součinem prodaného množství zboží a ceny za jednotku zboží. Pro jednoduchost výkladu předpokládám, že co firma vyrobí, to také prodá, neboli že vy-robené množství zboží se shoduje s prodaným množstvím zboží. Průměrný příjem firmy obdrží-me vydělením celkového příjmu množstvím vyrobeného zboží. Konečně mezní příjem firmy z prodeje zboží je změna celkového příjmu vyvolaná změnou prodaného množství zboží o jednotku (v případu firmy Nebozízek je to třeba jedna lavice vyrobená navíc).

Běžná zkušenost napovídá, že firemní příjmy mimo jiné závisí na ceně zboží, které firma vyrábí. A pro firmu maximalizující zisk je jistě žádoucí ovlivňovat cenu, za kterou vyrobené zboží prodává. Od možnosti firmy přímo ovlivňovat cenu zboží, které firma vyrábí, budu až do odvolání abstrahovat, a to za účelem vysvětlení ekonomicky racionálního jednání výrobce. Budu uvažovat firmu v postavení cenového příjemce. Pro firmu v postavení cenového příjemce představuje cena jejího zboží okolnost danou tržním ekonomickým systémem. Je to podmínka daná vně firmy. Co se stane, jestliže firma v postavení cenového příjemce zvýší cenu svého zboží? Protože firma nevyrábí určité zboží sama, ale vyrábějí ho také jiné firmy, a firma vyrábí velmi malé množství zboží z celkového množství, které vyrábějí všechny firmy dohromady, spotřebitelé od ní zboží za vyšší cenu nekoupí a koupí zboží od ostatních firem. Tudíž firma svoje zboží neprodá a utrpí ztrátu. Ostatní firmy se rovněž nacházejí v postavení cenových pří-jemců. Firmy si konkurují pouze nákladností a efektivností výroby. Takovou konkurenci na-zývají ekonomové dokonalá konkurence.†

Racionální jednání výrobceJak už jsme napsali výše, racionálně jednající výrobce zvolí takovou výrobní alternativu, která za daných okolností (pravidlo ceteris paribus) maximalizuje jeho zisk. Těmi danými okolnost-mi, či neměnnými činiteli jsou zejména:

• cena zboží, které firma vyrábí;• ceny výrobních faktorů a• stav poznatků jak ze zdrojů vyrábět zboží, neboli stav technologie.

Jádro racionálního jednání výrobce (firmy) pochopíme pomocí obrázku 3.2. Jednotlivá množ-ství vyrobeného zboží představují jednotlivé výrobní alternativy. Firma volí takovou alterna-tivu, která maximalizuje firemní zisk. A firemní zisk je kladný rozdíl mezi celkovým příjmem (TR) a celkovými náklady (TC). Obrázek 3.2 ukazuje jednu výrobní alternativu — firemní pro-dukt q*. Tato alternativa představuje pro firmu optimum z hlediska maximalizace jejího zisku. Proč? A co třeba vyrobené množství nižší než q*?

Při vyrobeném množství nižším než q* jsou mezní náklady nižší než mezní příjem. Mezní příjem je znázorněn v obrázku 3.2 vodorovnou přímkou AR, MR. Totiž pro firmu v postavení

† Základní podmínky modelu dokonalé konkurence mezi firmami jsou následující: (1) spotřebitel nečiní rozdílu mezi zbožím vyráběným různými firmami; (2) všechny firmy vyrábějící zboží mají stejně nepatrný podíl na celkové produkci tohoto zboží, jinak řečeno, všechny firmy mají stejnou velikost; (3) neexistují překážky pro firmy, které chtějí zboží vyrábět, jinak řečeno, firmy mohou snadno měnit druh zboží, které vyrábějí.

27

ZÁKLADY EKONOMIE

Obrázek 3.2 Maximalizace firemního zisku

Obrázek 3.3 Růst ceny a maximalizace firemního zisku

28

ZÁKLADY EKONOMIE

cenového příjemce se shoduje cena s průměrným příjmem (AR) a mezním příjmem (MR). Sku-tečnost, že MC < MR naznačuje, že zvýšení vyrobeného množství zboží o jednotku zvýší cel-kový příjem více než celkové náklady a firma zvýší zisk. Firma zvyšuje zisk až do vyrobeného množství zboží q*. Zvýšení vyrobeného množství o jednotku nad q* znamená, že mezní nákla-dy převyšují mezní příjem. Skutečnost, že MC > MR signalizuje, že každé zvýšení vyrobeného množství o jednotku zvýší celkový příjem méně než zvýší celkové náklady. To vede ke sni-žování firemního zisku. Kdy je tedy firemní zisk maximalizován? Firma maximalizuje zisk při vyrobeném množství q*, kdy MC = MR. Jestliže MC < MR, pak je vyrobené množství z hledis-ka maximalizace zisku nízké. Jestliže MC > MR, pak je vyrobené množství z hlediska maxima-lizace zisku vysoké.

Jak se firma zachová, jestliže cena vzroste z P* na P'? Z obrázku 3.3 je patrné, že při vyro-beném množství q* a při ceně P' jsou mezní náklady nižší než mezní příjem. Firma nemaxima-lizuje za těchto okolností zisk. Protože je vyrobené množství nízké, zvyšuje jej firma až do množství q', kdy MC = MR a zisk je maximální.

A jak se firma zachová, jestliže se cena sníží pod P*? Po snížení ceny, při vyrobeném množství q* převyšují mezní náklady mezní příjem. Firma nemaximalizuje zisk, vyrobené množství je příliš velké. Protože MC > MR, vede snižování vyrobeného množství k většímu snižování celkových nákladů ve srovnání se snižováním celkového příjmu. Firma snižuje vyro-bené množství dokud MC = MR. Pak opět maximalizuje zisk.

Shrnutí: Firma sledující cíl maximalizace zisku z výroby zboží reaguje na zvýšení ceny zvýšením vyráběného množství zboží. Vztah mezi cenou zboží a nabízeným množstvím zboží je přímo úměrný. Tento vztah mezi cenou zboží množstvím zboží, které firma nabízí na trhu, ztělesňuje firemní nabídka.

Obrázek 3.4 Nabídková přímka

29

ZÁKLADY EKONOMIE

Tržní nabídka a nabídková přímkaProtože nabídku zboží a nabídkovou křivku budu používat pro vysvětlení změny rovnováhy na trhu s určitým zbožím, vymezím vedle firemní nabídky tržní nabídku. Tržní nabídku určitého zboží představuje souhrn nabídek všech firem, které toto zboží vyrábějí a nabízejí k prodeji na trhu. Tržní nabídka představuje nepřímo úměrný vztah mezi cenou zboží P a množstvím zboží Q, které firmy při této ceně nabízejí na trhu k prodeji. Přímka tržní nabídky v obrázku 3.4 ukazuje přímou úměru mezi cenou a nabízeným množstvím. Nabídková přímka je rostoucí od nulové hodnoty osy y (cena) a také od nulové hodnoty osy x (nabízené množství). V obrázku 3.4 lze táké vidět dvě změny ceny a nabízeného množství. Prvním je růst ceny zboží z P' na P'', který vede, ceteris paribus, k růstu tržního nabízeného množství Q' na Q''. Obecně řečeno, růst ceny vede k růstu nabízeného množství. Zapsáno formálně: P­ Þ Q­.

Vraťme se k obrázku 3.4. Změnu ceny můžeme také vidět jako snížení z P'' na P'. Toto snížení ceny vede, ceteris paribus, ke snížení tržního nabízeného množství z Q'' na Q'. Obecně řečeno, snížení ceny vede ke snížení nabízeného množství. Zapsáno formálně: P¯ Þ Q¯.

ÚkolyÚkol 1. Firma Horizont nabízí při ceně P1 za jeden smeták množství q1 smetáků. Pak se zvýší cena jednoho smetáku z P1 na P2.

a) Vysvětlete pomocí konceptu ekonomicky racionálního jednání výrobce (firmy) jak bude firma Horizont reagovat na zvýšení ceny jednoho smetáku.

b) Jaký je dopad zvýšení ceny jednoho smetáku na množství smetáků nabízeného firmou Ho-rizont?

Úkol 2. Firma Horizont nabízí při ceně P3 za jeden smeták množství q3 smetáků. Pak se sníží cena jednoho smetáku z P3 na P4.

a) Vysvětlete pomocí konceptu ekonomicky racionálního jednání výrobce (firmy) jak bude firma Horizont reagovat na snížení ceny jednoho smetáku.

b) Jaký je dopad snížení ceny jednoho smetáku na množství smetáků nabízeného firmou Ho-rizont?

* * *

Ekonomicky racionální jednání výrobce, majitele a ředitele firmy, spočívá v tom, že výrobce sle-duje při nabízení určitého množství zboží cíl v podobě maximalizace přebytku celkového příjmu nad celkovými náklady (maximalizuje zisk z výroby zboží). Prostředkem k dosažení tohoto cíle je volba nabízeného množství zboží. Při volbě výrobce srovnává cenu zboží s mezními náklady a volí takové množství zboží, při kterém se cena rovná mezním nákladům, takže zisk je maximální. Ekonomicky racionální jednání výrobce představuje mechanismus, který cenu spojuje přímo úměrně s nabízeným množstvím zboží.

31

Nyní již nastal čas, důkladněji vysvětlit fungování tržního ekonomického systému, a to z pohle-du trhu zboží. V kapitole 1 jsem uvedl pomocí obrázku 1.1 základní prvky cenového systému. K tomuto příkladu se vrátím a fungování vysvětlím pomocí konceptů ekonomicky racionálního jednání firem (kapitola 3) a domácností (kapitola 2). Co se dělo na trhu zboží? Spotřebitelé za-čali více preferovat oděvy a méně preferovali nábytek. Zůstaňme na trhu oděvy a věnujme se analýze jeho rovnováh a nerovnováh.

Tržní rovnováhaNejprve se vrátíme do situace před změnou spotřebitelských preferencí. Trh oděvy byl v rovnováze. Co to znamená? Tržní rovnováhou rozumí ekonomové situaci, kdy na trhu není ani nedostatek zboží, ani přebytek zboží. Jinými slovy, množství zboží, které firmy nabízejí, se rovná množství zboží, které domácnosti poptávají.

Poptávková nerovnováha. Zvýšení preferencíObrázek 4.1 ukazuje rovnováhu trhu oděvy při ceně P'. Při vyšší ceně by domácnosti poptávaly nižší množství než by firmy nabízely a na trhu by byla nerovnováha v podobě přebytku. Při nižší ceně by domácnosti poptávaly větší množství než by firmy nabízely a na trhu by byla ne-rovnováha v podobě nedostatku. Co se stane, jestliže domácnosti budou více preferovat oděvy než doposud? Skutečnost, že spotřebitelé v domácnostech více preferují oděvy, znamená, že se změnila subjektivní hodnocení užitečnosti oděvů u jednotlivých spotřebitelů. Zvýšení spotřebi-telských preferencí graficky znázorňuje posun poptávkové přímky z D na DD v obrázku 4.2. Jestliže před zvýšením preferencí se při množství Q' rovnaly mezní užitečnosti spotřebitelů ceně P', pak po zvýšení preferencí byly mezní užitečnosti vyšší než cena P'. Spotřebitelé jsou ochotni poptávat při ceně P' vyšší množství než je Q' (množství QD v obrázku 4.2). Firmy však za cenu P' nabízejí množství Q'. Proč? Protože zvýšení nabízeného množství nad Q' zvyšuje fir-mám výrobní náklady a bez zvýšení ceny oděvu a bez růstu firemních příjmů se firmám snižují jejich zisky. Jinak řečeno, mezní náklady firem vyrábějích oděvy jsou při množstvích oděvů, která převyšují Q', vyšší než mezní příjmy firem. Jinak řečeno, mezní náklady firem jsou vyšší než mezní příjmy firem a firmy by při množství QD nemaximalizovaly svoje zisky. Aby firmy vyráběly více oděvů, musí vzrůst cena oděvu.

ROVNOVÁHA TRHU ZBOŽÍ

Cílem kapitoly je vysvětlení:• tržní rovnováhy;• poptávkové nerovnováhy;• nabídkové nerovnováhy;• mechanismu dosahování tržní rovnováhy.

4

32

ZÁKLADY EKONOMIE

Obrázek 4.1 Rovnováha na trhu oděvů

Obrázek 4.2 Obnovení tržní rovnováhy

33

ZÁKLADY EKONOMIE

Nedostatek oděvů a vzájemná konkurence spotřebitelů vede k postupnému růstu ceny oděvu nad P'.† Protože mezní užitečnosti převyšují cenu, jsou spotřebitelé ochotni nakupovat oděvy za vyšší cenu. Neboli, mezní užitečnosti jednotlivých spotřebitelů jsou vyšší než cena oděvu a zvýšením poptávaného množství mohou spotřebitelé maximalizovat svoje spotřebitelské pře-bytky. Protože růst ceny zvyšuje mezní příjmy nad mezní náklady firem, firmy zvyšují na-bízené množství oděvů nad Q', aby maximalizovaly svoje zisky. Cena a množství rostou až do okamžiku, kdy se jednak mezní užitky spotřebitelů, jednak mezní náklady firem rovnají ceně, což je v obrázku 4.2 množství Q'' a cena P''. Při ceně P'' se trh oděvy nachází v nové rovnováze, domácnosti maximalizují svoje spotřebitelské přebytky a firmy maximalizují svoje zisky.

Poptávková nerovnováha. Snížení důchodůCo se stane, když spotřebitelské preference oděvů zůstanou stejné a změní se jiná veličina ovlivňující tržní poptávku po oděvech? Dejme tomu, že se spotřebitelům sníží, ceteris paribus, jejich peněžní důchody (mzdy, úroky, zisky a renty). Cena oděvu zůstává stejná. Obrázek 4.3 celou situaci vykresluje. Před snížením důchodů byl trh oděvy v rovnováze při ceně P* a množ-ství Q*. Potom se snížily důchody a spotřebitelé již nebyli, kvůli nižším důchodům, ochotni za cenu P* poptávat množství Q*, ale nižší množství Qd, což graficky znázorňuje posun poptáv-kové přímky z D na Dd. Protože firmy za cenu P* nabízejí množství Q*, dostává se trh do ne-rovnováhy v podobě přebytku oděvů. Firmy část vyrobených oděvů neprodají, neobdrží za ně příjem a tím pádem se sníží firemní zisky, ba některé firmy se dokonce dostanou do ztráty. Mezní náklady firem převyšují mezní příjmy firem.

Přebytek oděvů a cenová konkurence mezi firmami vede ke snižování ceny oděvů. Firmy snižují nabízené množství, aby snížily svoje výrobní náklady. Následkem toho mezní náklady firem klesají. Nižší cena umožňuje spotřebitelům, aby si koupili více oděvů, a tržní poptávané množství roste. Firmy snižují nabízené množství oděvů, dokud na trhu nezmizí přebytek oděvů, tedy na množství Q**. V důsledku snížení ceny na P** se také zvýšilo poptávané množ-ství z Qd na Q**. Trh dosáhl nové rovnováhy při množství Q** a ceně P**. Domácnosti maxi-malizují svoje spotřebitelské přebytky a firmy maximalizují svoje zisky.

Nabídková nerovnováha. Snížení mzdyDoposud jsme zkoumali případy, kdy tržní nerovnováhu způsobil poptávkový činitel. A co, když bude působit nějaký nabídkový faktor? Dejme tomu, že se sníží mzda za hodinu práce ve výrobě oděvů. Firmám vyrábějícím oděvy se snížily náklady, aniž by snížily vyrobené nebo na-bízené množství. Obrázek 4.4 ukazuje, že před snížením mzdy byl trh oděvů v rovnováze při ceně P' a množství Q'. Snížení mzdy vedlo také ke snížení mezních nákladů firem a mezní ná-klady jsou nižší než cena P'. Před firmami se otvírá možnost maximalizovat zisky zvětšením na-bízeného množství. Po snížení mzdy firmy chtějí za cenu P' nabízet až množství QS. Změnu ochoty firem nabízet vyšší množství oděvů za cenu P' ukazuje v obrázku 4.4 posun nabídkové přímky z S na SS.

Za cenu P' firmy chtějí nabízet množství QS a domácnosti chtějí poptávat množství Q'. Trh oděvy se ocitá v nerovnováze, na trhu je přebytek oděvů. Protože při vyšších množstvích než Q' jsou mezní užitečnosti spotřebitelů nižší než cena oděvu a spotřebitelé by jednali ekono-micky neracionálně, kdyby nakupovali za cenu P' větší množství než Q'. Přebytek oděvů a

† Pozorný čtenář si položí otázku, kdo, nebo co, zvyšuje cenu, jestliže ani firmy (jsou v postavení cenových příjem-ců), ani spotřebitelé cenu oděvu měnit nemohou. Autoři modelu dokonale konkurenčního tržního systému, neoklasič-tí ekonomové, na tuto otázku odpovídali různě. Například Leon Walras přirovnával trhy k aukčním trhům s mnoha prodávajícími a mnoha kupujícími. Vzájemná cenová konkurence mezi kupci, na straně jedné, a vzájemná cenová konkurence mezi prodávajíci, na straně druhé, vede ke změně ceny zboží.

34

ZÁKLADY EKONOMIE

Obrázek 4.4 Snížení mzdy

Obrázek 4.3 Snížení důchodu

35

ZÁKLADY EKONOMIE

cenová konkurence mezi firmami vede k postupnému snižování ceny oděvu. Snižování ceny oděvu vede ke zvyšování poptávaného množství a současně ke snižování nabízeného množství. Proč se zvyšuje poptávané množství? Protože za nižší cenu než P' si mohou spotřebitelé koupit větší množství oděvů. Proč se snižuje nabízené množství? Protože snižování ceny současně sni-žuje firemní celkové a mezní příjmy. Firmy by jednaly ekonomicky neracionálně, kdyby nesní-žily výrobu a nabízené množství a tím celkové a mezní náklady a spokojily by se s nižším zis-kem, než je maximální možný zisk. Cena se snižuje, nabízené množství se snižuje a poptávané množství roste, dokud není dosaženo tržní rovnováhy. Trh oděvů dosáhne rovnováhy při ceně P'' a množství Q''. Protože dosahují maximálních zisků (mezní náklady se rovnají ceně), nemají už firmy důvod měnit nabízené množství. Poněvadž maximalizují své spotřebitelské přebytky (mezní užitečnosti se rovnají ceně), nemají spotřebitelé důvod měnit poptávané množství oděvů.

Nabídková nerovnováha. Růst ceny ropyA co se stane s rovnováhou trhu oděvů, jestliže se zvýší cena jednoho z výrobních vstupů? Dej-me tomu, že vzroste cena za jeden barel ropy. Firmy vyrábějící oděvy nakupují jednak ropná paliva do automobilů (motorová nafta a benzín), jednak nakupují textilie z umělých vláken vy-robených z ropy.

Růst ceny ropy vychýlí trh oděvů z rovnováhy při ceně P* a množství Q* (obrázek 4.5). Protože firmám vzrostou celkové a mezní náklady na výrobu množství Q* a cena s celkovými příjmy zůstanou stejné a firmy nemaximalizují zisk, takže firmy sníží nabízené množství. Totiž při nabízeném množství Q* jsou mezní náklady firem vyšší než cena a snížením nabízeného množství firmy současně sníží svoje mezní náklady. Po růstu ceny ropy se mezní náklady firem rovnají ceně P* při množství Qs. Změnu ochoty firem nabízet za cenu P* nižší množství oděvů graficky znázorňuje v obrázku 4.5 posun nabídkové přímky z S na Ss. Za cenu P* domácnosti chtějí poptávat množství Q* a firmy chtějí nabízet množství Qs. Na trhu oděvů vznikla ne-rovnováha v podobě nedostatku.

Obrázek 4.5 Růst ceny ropy

36

ZÁKLADY EKONOMIE

Nedostatek oděvů a cenová konkurence mezi spotřebiteli vede ke zvyšování ceny. Cena začne převyšovat mezní užitečnosti spotřebitelů, a ti snižují poptávané množství, aby maximalizovali svoje spotřebitelské přebytky. Současně růst ceny zvyšuje mezní příjmy firem nad jejich mezní náklady a firmy zvyšují nabízené množství nad Qs. Cena roste, poptávané množství se snižuje a nabízené množství roste, dokud domácnosti nemaximalizují spotřebitelské přebytky a dokud firmy nemaximalizují svoje zisky. To je při rovnovážné ceně P** a rovnovážném množství Q**.

ÚkolyÚkol 1. Trh se smetáky je v rovnováze. Potom se sníží spotřebitelské preference smetáků.

a) Vysvětlete pomocí konceptu ekonomicky racionálního jednání spotřebitelů a firem (výrob-ců smetáků) jak budou spotřebitelé a firmy reagovat na snížení preferencí.

b) Jaká bude z hlediska velikosti nová rovnovážná cena za jeden smeták, ve srovnání s pů-vodní rovnovážnou cenou, a jaké bude nové rovnovážné množství smetáků, ve srovnání s původním rovnovážným množstvím?

Úkol 2. Trh se smetáky je v rovnováze. Potom se zvýší cena práce – hodinová mzda. Tuto prá-ci firmy používají pro výrobu smetáků.

a) Vysvětlete pomocí konceptu ekonomicky racionálního jednání spotřebitelů a firem (výrob-ců smetáků) jak budou spotřebitelé a firmy reagovat na zvýšení mzdy.

b) Jaká bude z hlediska velikosti nová rovnovážná cena za jeden smeták, ve srovnání s pů-vodní rovnovážnou cenou, a jaké bude nové rovnovážné množství smetáků ve srovnání s původním rovnovážným množstvím?

* * *

37

Výrobce (dále jen firma) poptává práci (stejně jako ostatní zdroje) za účelem výroby zboží. Vý-sledkem vynaložení určitého množství práce je vyrobené zboží. Jestliže firma tento produkt pro-dá, strží peněžní příjem. V tom spočívá přínos produktivního vynakládání práce pro firmu. Avšak část příjmu musí firma vyplatit člověku, který práci vynaložil, ve formě mzdy. Mzda představuje pro firmu náklad na práci. Racionálně jednající firma najímá takové množství prá-ce, které maximalizuje firemní zisk.

Produkční funkceV kapitole 3 jsem uvedl, že ekonomie chápe firmu jako jednotku transformující vstupy na vý-stup. Přičemž vstupy představují zdroje, zejména práce a kapitál, a výstupem je zboží. Firma kombinuje určitá množství zdrojů s využitím stávající technologie. Kombinuje například práci s kapitálem. Kombinaci určitého množství práce a kapitálu ekonomové nazývají technika. Obecně platí, že při daném stavu technologie potřebuje firma k výrobě většího výstupu větší množství vstupů. Z kvantitativního hlediska popisuje transformaci vstupů na výstup při dané technologii produkční funkce. Produkční funkce ukazuje, jak se při dané technologii promítne změna velikosti použitých vstupů do změny velikosti výstupu. V kapitole 3 jsem rovněž vy-mezil krátké a dlouhé období z hlediska změny množství zboží, které firma může vyrobit. V krátkém období může firma měnit velikost výstupu pouze změnou množství některých vstu-pů, přičemž množství ostatních vstupů zůstává neměnné. Z proměnlivých vstupů vystupuje do popředí svým přínosem ve výrobě práce. Proto omezím pro jednoduchost výkladu (zcela v souladu s ekonomií hlavního proudu) proměnlivé vstupy na práci (l) a neměnné vstupy ome-zím na kapitál (k). Protože je množství kapitálu v krátkém období neměnné, můžeme produkční funkci pro krátké období napsat následovně:

q = f(l)

Vzorec čteme: Velikost firemního výstupu je funkcí velikosti vstupu práce.

Výroba v krátkém obdobíVelikost firemního výstupu závisí v krátkém období na množství použitého vstupu práce při daném množství vstupu kapitál. Firma může zvyšovat nebo snižovat vyrobené množství zvy-šováním nebo snižováním množství vynaložené práce. Z příkladu v rámu 5.1 plyne, že v krát-kém období není vztah mezi změnou množství použité práce a změnou množství vyrobeného množství proporcionální. Například zvýšení množství práce vždy nevede ke stejně velkému

FIRMA NA TRHU PRÁCE

Cílem této kapitoly je vysvětlení:• racionality jednání firmy v roli kupce práce;• grafické reprezentace poptávky po práci — poptávkové křivky.

5

38

ZÁKLADY EKONOMIE

zvýšení vyrobeného množství zboží. V pozadí tohoto jevu stojí technické optimum kombinace práce a kapitálu. Obrázek 5.1 ukazuje vztah mezi množstvím práce (l) a vyrobeným množstvím zboží za určité období (q). Množství zboží qopt vyrobila firma technicky optimální kombinací množství práce lopt s daným množstvím kapitálu. Navzdory tomu, že kapitál začíná být přetě-žován, firmě se daří zvyšovat množství vyrobeného zboží přidáváním jednotek práce až na qmax. Zvyšování množství práce nad lmax vede kvůli extrémnímu přetížení kapitálu ke snižování množství vyrobeného zboží.

Rám 5.1 Vstupy a výstup při výrobě dřevěných lavicFirma Nebozízek vyrábí dřevěné lavice. K jejich výrobě kombinuje kapitál v podobě pěti okružních pil s prací dělníků. Z technického hlediska je optimální, když na jedné pile pracuje jeden dělník. Jestliže firma Nebozízek kombinuje pět pil s pěti pracovníky, pak vyrábí dřevěné lavice technicky optimálně. S optimální technikou vyrábí firma Nebozízek 25 dřevěných lavic týdně.

Co se stane, jestliže firma Nebozízek sníží počet dělníků na tři a počet pil zůstane stejný? Firma Nebozízek má zájem na tom, aby žádná pila nezahálela, takže tři pracovníci musí pra-covat na všech pěti pilách. Mohou si práci zorganizovat tak, že první dělník pracuje na první pile, druhý dělník na druhé a třetí pile a třetí dělník na čtvrté a páté pile. Druhý a třetí dělník musí přebíhat mezi dvěma pilami, což zabírá čas a dělníci pracují pomaleji a také se zvyšuje počet zmetků (nepodařených lavic). Tři dělníci na pěti pilách vyrobí týdně jenom 12 dřevě-ných lavic. Pily nejsou dostatečně využívány.

Co se stane, jestliže firma Nebozízek zvýší počet dělníků na sedm? Pak budou na dvou pi-lách pracovat na každé z nich místo jednoho dělníka dva dělníci. Dva dělníci sice opracují za stejný čas na jedné pile více dřeva než jeden dělník, ale za cenu vyšší poruchovosti pily. Totiž pily jsou přetěžovány. Sedm dělníků na pěti pilách vyrobí týdně 28 dřevěných lavic.

Obrázek 5.1 Práce a vyrobené množství

39

ZÁKLADY EKONOMIE

Množství vyrobeného zboží připadající na jednotku (jeden dělník, nebo jedna hodina) vy-naložené práce se nazývá průměrná produktivita práce. Průměrnou produktivitu práce, APl, zís-káme vydělením vyrobeného množství zboží (q) množstvím práce (l). Průměrná produktivita práce je nejvyšší při optimální technické kombinaci práce s daným množstvím kapitálu, což je v obrázku 5.2 při množství lopt.

Firmu Nebozízek a jakoukoli jinou firmu zajímá produktivita práce ve vztahu k maxima-lizaci zisku z výroby zboží. Firma maximalizuje hodnotu vyrobeného zboží (celkový příjem) a současně minimalizuje hodnotu vynaložených zdrojů (celkové náklady). Množství práce použi-té ve výrobě a množství vyrobeného zboží je však měřeno v jiných než peněžních jednotkách. V případě firmy Nebozízek to byl počet dělníků a počet vyrobených dřevěných lavic za týden. Tyto počty nic neříkají o příjmech a nákladech. Aby byly příjmy a náklady srovnatelné, musejí být měřeny v peněžních jednotkách.

Příjem z produktu prácePeněžní hodnotu firmou vyrobeného množství zboží (q) obdržíme jeho vynásobením cenou za jednotku (v případě vyrobeného množství lavic například cenou jedné dřevěné lavice) zboží (P). Tuto peněžní hodnotu nazývají ekonomové příjem z celkového produktu práce a označíme jej TRPl a vyjádřit následujícím vzorcem.

Rám 5.2 Produktivita práce při výrobě dřevěných lavicPřipomeňme si, že firma Nebozízek vyrobila na pěti oběžných pilách se třemi dělníky za jeden týden 12 dřevěných lavic. Na jednoho dělníka připadly tři lavice týdně. S pěti pilami a pěti dělníky vyrobila firma Nebozízek za jeden týden 25 lavic. Na jednoho dělníka připadlo pět lavic týdně. S pěti pilami a sedmi dělníky firma Nebozízek vyrobila 28 lavic týdně. Na jednoho dělníka připadly čtyři lavice.

Obrázek 5.2 Průměrná a mezní produktivita

40

ZÁKLADY EKONOMIE

TRPl = q × P

Důležitou informaci představuje pro firmu kolik ji vydělá a kolik ji stojí jednotka práce, jeden pracovník nebo jedna odpracovaná hodina. Takovou informaci ji dají průměrné veličiny. První z nich je příjem z průměrného produktu práce, označíme jej ARPl.

ARPl = APl × P

Druhou z nich je průměrný náklad na práci ACl, který se rovná mzdě w. Pro firmu je určité množství práce ziskové, jestliže příjem z průměrného produktu práce převyšuje mzdu. Prů-měrné veličiny dávají informaci o současném stavu firmy, jak ‚na tom firma je‘. Nic však neří-kají o tom, co se stane s příjmem a náklady, jestliže firma změní množství práce o jednotku. Množství práce, které firma používá ve výrobě nemusí být optimální z hlediska maximalizace firemního zisku. Průměrné veličiny nedávají firmě informace potřebné k volbě z jednotlivých množství práce. Firma potřebuje k racionální volbě množství práce vědět, k jaké změně ve-likosti příjmu z celkového produktu práce a k jaké změně velikosti celkových nákladů na práci, volba jiného množství práce povede. Tuto skutečnost ukazují mezní veličiny.

První z nich je příjem z mezního produktu práce, který označíme MRPl. Je to peněžní hodnota mezního produktu práce. Mezní produkt práce je měřen ve fyzických jednotkách zboží, například počtem dřevěných lavic. Mezní produkt práce ukazuje změnu velikosti cel-kového produktu, ke které vedlo snížení, nebo zvýšení, množství práce ve výrobě o jednotku (o pracovníka, o hodinu). Příjem z mezního produktu práce ukazuje totéž, ale v peněžním měřít-ku. Příjem z mezního produktu práce ukazuje změnu velikosti příjmu z celkového produktu vy-tvořeného prací, ke které vedlo snížení, nebo zvýšení, množství práce ve výrobě o jednotku (o jednoho pracovníka, nebo o jednu hodinu). Příjem z mezního produktu práce obdržíme vyná-sobením mezního produktu práce (MPl) mezním příjmem (MR).

MRPl = MPl × MR

Výdaje na práciNáklady na výrobní faktor práci musíme rozlišit od nákladů na všechny výrobní vstupy. Proto část celkových nákladů, které připadají na práci, nazveme celkové faktorové náklady práce se zkratkou TFCl. Celkové faktorové náklady se vypočítají vynásobením množstvím práce (l) mzdou (w).

TFCl = l × w

Předpokládáme, že se firma nachází na trhu práce v prostředí dokonalé konkurence a nemůže tu-díž ovlivnit výši mzdy, neboli musí brát mzdu za objektivní veličinu danou trhem. Za této situa-ce stojí firmu každá jednotka práce stejně, bez ohledu na množství práce, které firma najímá. Náklady na jednotku práce při daném celkovém množství najaté práce nazveme průměrné fak-torové náklady práce, AFCl.

AFCl = TFCl / l

41

ZÁKLADY EKONOMIE

Jak už bylo řečeno, ať už firma najme jakékoli množství práce, nemá to vliv na mzdu. Firmu stojí každá jednotka práce stejnou částku, která se rovná mzdě. Průměrné faktorové náklady práce se tedy rovnají mzdě. Podobné závěry platí pro změnu hodnoty celkových faktorových nákladů na práci, kterou vyvolá změna najaté práce o jednotku. Nazvěme tuto změnu cel-kových faktorových nákladů na práci mezní faktorové náklady na práci a označme je MFCl. Také mezní faktorové náklady na práci se rovnají mzdě (w), takže platí

w = AFCl = MFCl.

Maximalizace zisku z práceObrázek 5.3 obsahuje grafické symboly příjmu z průměrného produktu práce, ARPl, příjmu z mezního produktu práce, MRPl, a společný grafický symbol průměrných faktorových nákla-dů na práci, AFCl, a mezních faktorových nákladů na práci, MFCl. Při mzdě w* firma maxima-lizuje, ceteris paribus, zisk ze zaměstnané práce při množství l*. Totiž při množství práce nižším než l* je příjem z mezního produktu práce vyšší než mezní faktorový náklad práce, což naznačuje, že zvětšování množství práce povede k většímu zvýšení příjmů z celkového produk-tu práce než je zvýšení celkových faktorových nákladů na práci, a zisk poroste. Na druhé straně, při množství práce vyšším než l*, je příjem z mezního produktu práce nižší než mezní faktorové náklady na práci. Firma za této situace nemaximalizuje zisk, zaměstnává příliš mnoho práce. Tudíž snižování množství zaměstnané práce povede k rychlejšímu poklesu cel-kových faktorových nákladů na práci ve srovnání s poklesem příjmu z celkového produktu prá-ce a zisk roste.

Jestliže se mzda sníží, v obrázku 5.4 z w* na w**, pak při množství poptávané práce l* firma nemaximalizuje zisk. Totiž při mzdě w** a poptávaném množství práce l* převyšuje pří-jem z mezního produktu práce mezní faktorové náklady na práci. Zvýšením množství práce firma zvyšuje zisk až do množství poptávané práce l**.

Obrázek 5.3 Maximalizace zisku z práce

42

ZÁKLADY EKONOMIE

A jak firma reaguje na růst mzdy, třeba z w** na w* (obrázek 5.4)? Po růstu mzdy firma ne-maximalizuje zisk, neboť při množství l** jsou mezní faktorové náklady na práci vyšší než pří-jem z mezního produktu práce. Ekonomicky racionálně jednající firma snižuje množství práce až po množství poptávané práce l*, při kterém při vyšší mzdě w* maximalizuje zisk.

Vidíme, že vztah mezi množstvím práce, které firma poptává, a mzdou, je nepřímo úměrný. Růst mzdy vede firmu, ceteris paribus, ke snížení poptávaného množství práce.

w­ Þ l¯

A naopak: snížení mzdy vede firmu, ceteris paribus, ke zvýšení poptávaného množství práce.

w¯ Þ l­

Tento nepřímo úměrný vztah mezi mzdou a firemním poptávaným množstvím práce se nazývá firemní poptávka po práci.

Obrázek 5.4 Změna mzdy a poptávané množství práce

Ekonomicky racionální jednání výrobce, majitele a ředitele firmy, spočívá v tom, že výrobce sleduje při poptávání určitého množství práce cíl v podobě maximalizace přebytku příjmu z cel-kového produktu práce nad celkovými faktorovými náklady na práci (maximalizuje zisk z prá-ce). Prostředkem k dosažení tohoto cíle je volba poptávaného množství práce. Při volbě výrob-ce srovnává mzdu s příjmem z mezního produktu práce a volí takové množství práce, při kterém se mzda rovná příjmu z mezního produktu, takže zisk z práce je maximální. Ekono-micky racionální jednání výrobce představuje mechanismus, který spojuje mzdu nepřímo úměrně s poptávaným množstvím práce.

43

ZÁKLADY EKONOMIE

Tržní poptávka po práci a poptávková křivkaPro účely analýzy utváření rovnováhy na trhu práce ekonomové rozšiřují svůj záběr z jedné firmy na odvětví poptávající práci určitého druhu (kvalifikace). Množství práce určitého druhu poptávané všemi firmami v odvětví nazvěme tržní poptávané množství práce. A poptávku firem v odvětví po práci budeme nazývat tržní poptávka po práci. Obrázek 5.5 ukazuje přímku tržní poptávky po práci LD. Přímka LD je klesající, což ukazuje nepřímou úměru mezi mzdou a tržním poptávaným množstvím. Například růst mzdy z w1 na w2 vede firmy ke snížení po-ptávaného množství práce z L1 na L2.

ÚkolyÚkol 1. Firma Horizont poptává za hodinovou mzdu w* množství práce l* (v hodinách za tý-den). Pak se sníží hodinová mzda z w* na w**. Vysvětlete pomocí konceptu ekonomicky racio-nálního jednání firmy, jak bude firma Horizont reagovat na snížení hodinové mzdy. Jaký je do-pad snížení hodinové mzdy na množství práce, které poptává firma Horizont?

Úkol 2. Firma Horizont poptává za hodinovou mzdu w' množství práce l' (v hodinách za týden). Pak se zvýší hodinová mzda z w' na w''. Vysvětlete pomocí konceptu ekonomicky racionálního jednání firmy, jak bude firma Horizont reagovat na zvýšení hodinové mzdy. Jaký je dopad zvýšení hodinové mzdy na množství práce, které poptává firma Horizont?

* * *

Obrázek 5.5 Tržní poptávka po práci

45

Člen domácnosti potřebuje nějaký zdroj peněžního příjmu, aby na trhu zboží směnil peníze za zboží, kterým uspokojí své potřeby. Pro většinu obyvatel evropských států představuje hlavní pramen jejich peněžních příjmů prodej práce na trhu. Intuice a každodenní zkušenost napovídá, že lidé jsou ochotni více pracovat pouze za vyšší mzdu. Pojďme za hranice běžné zkušenosti a podívejme se, jak se podle ekonomie rozhoduje člen domácnosti na trhu práce o tom, kolik prá-ce firmám nabídne za mzdu. Nabízenou prací zde nemám na mysli jakoukoli práci, ale pouze námezdní práci pro firmy. Předpokládám, že člen domácnosti nabízející práci, nazvu jej pra-covník, nemá kromě práce za mzdu jinou možnost získat peněžní příjem a že se rozhoduje pou-ze s ohledem na svou osobu. Čím více práce pro firmu pracovník vynaloží, tím má (při dané mzdě) vyšší peněžní příjem, tím více spotřebního zboží si (při daných cenách) může koupit a tím vyšší má pracovník celkovou užitečnost ze spotřeby.

Újma z práceMnožství práce, které pracovník nabízí na trhu firmám, budu měřit v hodinách. Časové měřítko ukazuje prostou skutečnost, že jedním ze způsobů, kterým může pracovník trávit čas, je ná-mezdní práce. Protože pracovníkův osobní čas je omezený délkou jeho života, znamená čas vě-novaný námezdní práci méně času na jiné činnosti, například na odpočinek, práci v domácnosti apod. Tu část pracovníkova osobního času, zasvěcenou námezdní práci nazvěme odpracovaný čas a zbylý čas zasvěcený ostatním aktivitám nazvěme volný čas. Takže, čím více je odpra-covaného času, tím méně je volného času. To je z pracovníkova pohledu něco nežádoucího, ne-příjemného. Je to opak užitečnosti — je to pro pracovníka újma. Obrázek 6.1 ukazuje vztah mezi množstvím odpracovaného času za týden v hodinách a velikostí celkové pracovníkovy újmy z odpracovaného času (zkratka TD). S množstvím odpracovaného času roste celková újma. Od nula hodin odpracovaného času roste celková újma zprvu mírně a její růst se po-stupně zrychluje. Ukazují to délky úseček na svislé ose v obrázku 6.1. Úsečka 0TD42 je kratší než úsečka TD42TD84 a úsečka TD42TD84 je kratší než úsečka TD84TD168. Dokud pra-covník pracoval méně hodin týdně (třeba 40 hodin), doplňoval odpracovaný čas volný čas z pracovníkova pohledu pro něj snesitelným způsobem. Jestliže odpracovaný čas tvoří většinu celkového času a pracovník nemá dost volného času na jiné činnosti, ba dokonce nemá čas ani na odpočinek, pak pracovník odpracovanému času přisuzuje velkou újmu. Tyto skutečnosti lépe ukazují změny celkové újmy vyvolané změnou odpracovaného času o jednu hodinu týdně. Nazvěme takovou změnu mezní újma. Z doposud napsaného plyne, že od nulté hodiny od-

DOMÁCNOST NA TRHU PRÁCE

Cílem této kapitoly je vysvětlení:• racionality jednání člena domácnosti v roli pracovníka prodávajícího svou práci;• grafické reprezentace nabídky práce — nabídkové křivky.

6

46

ZÁKLADY EKONOMIE

pracovaného času týdně až do 168 hodin odpracovaného času týdně s každou dodatečně odpra-covanou hodinou roste mezní újma. A to zpočátku mírně a postupně rychleji a rychleji. Rych-lost, velikost růstu celkové újmy ukazuje mezní újma. Takže, řečeno jinak, od nulté hodiny tý-denního odpracovaného času je zprvu mezní újma pracovníka malá a postupně se stále více zvětšuje. Odpracovaný čas se pro pracovníka stává s každou další hodinou méně chtěným.

Peněžní příjem z práceOdpracovaný čas však pracovníka pouze nesužuje, ale přináší mu také věc pro něj příjemnou, a to peněžní příjem. Jak už jsem uvedl výše, čím vyšší má pracovník příjem, tím více může nakupovat spotřebního zboží a tím větší je pracovníkova užitečnost ze spotřeby nakoupeného zboží. Peněžní příjem vyvažuje v očích pracovníka újmu spojenou s odpracovaným časem. Jestliže není peněžní příjem z určitého počtu odpracovaných hodin podle pracovníka dosta-tečně vysoký, aby převýšil celkovou újmu z tohoto odpracovaného času, pak pracovník nechce takové množství námezdní práce vynakládat.

Ekonomicky racionální jednání pracovníkaPředpokládejme, že je pracovník schopen porovnat velikost týdenní újmy z odpracovaného času s velikostí týdenní mzdy. Velikost týdenní újmy závisí na množství odpracovaného času za týden. Velikost týdenní mzdy závisí jak na množství týdenního odpracovaného času, tak na výši hodinové mzdy. Předpokládáme, že pracovník nemůže ovlivňovat cenu své práce. Hodi-nová mzda je dána tržním systémem. Potom velikost týdenní mzdy závisí pouze na množství odpracovaného času za týden. Odpracovaný čas za týden ukazuje pracovníkovo týdenní na-bízené množství práce. S různými množstvími času se pojí různá celková újma a různá týdenní mzda. Pracovník může volbou určitého množství práce ovlivnit velikost celkové újmy a tý-

Obrázek 6.1 Odpracovaný čas a celková újma

47

ZÁKLADY EKONOMIE

denní mzdy. Pracovníkovým cílem je minimalizovat celkovou újmu a současně maximalizovat příjem z práce. Přitom kritériem pracovníkovy volby je srovnání velikosti změny velikosti cel-kové újmy a změny velikosti příjmu z práce, které jiné množství přinese. Změnu celkové újmy, kterou vyvolala poslední přidaná, nebo odebraná, hodina nabízené práce (neboli odpracované-ho času) ukazuje mezní újma. Změnu příjmu z práce, kterou vyvolala poslední přidaná, nebo odebraná, hodina nabízené práce ukazuje hodinová mzda. Dokud každá dodatečná hodina prá-ce vede k většímu přírůstku příjmu z práce ve srovnání s přírůstkem celkové újmy, vyplatí se pracovníkovi zvyšovat nabízené množství práce. Proč? Protože rozdíl mezi celkovou újmou a příjmem z práce se stále zvyšuje ve prospěch příjmu z práce. V obrázku 6.2 to je zvyšování na-bízeného množství práce z nuly až na l0. Při nabízeném množství práce l0 přinesla poslední při-daná hodina práce přírůstek celkové újmy (mezní újma, zkratka MD), který je roven přírůstku příjmu z práce (hodinová mzda, zkratka w). Hodinová mzda w0 se rovná mezní újmě MD0. Další zvyšování nabízeného množství práce vede k tomu, že mezní újma převyšuje mzdu a pře-bytek příjmu z práce nad celkovou újmou se zmenšuje. Tak při nabízeném množství práce l2 je mezní újma MD2 vyšší než hodinová mzda w0. Pracovník si polepší, jestliže bude snižovat na-bízené množství práce z l2 až na l0. A to z toho důvodu, že úbytky celkové újmy budou vyšší než úbytky příjmu z práce. Jakmile pracovník sníží nabízené množství práce pod l0, třeba až na množství l1, pak je sice hodinová mzda w0 vyšší než mezní újma MD1, ale přebytek příjmu z práce nad celkovou újmou není největší. V pozadí stojí skutečnost, že snižování nabízeného množství práce pod l0 vede k většímu úbytku příjmu z práce než je úbytek celkové újmy. Tudíž pracovník maximalizuje přebytek příjmu z práce nad celkovou újmou z práce právě při na-bízeném množství práce l0.

Nyní prozkoumejme, co se stane, jestliže se zvýší hodinová mzda. Obrázek 6.3 ukazuje růst hodinové mzdy z w' na w''. Pracovník nabízí množství práce l'. Při tomto nabízeném množ-ství práce však vyšší hodinová mzda w'' převyšuje mezní újmu. To znamená, že pracovník ne-

Obrázek 6.2 Optimální množství nabízené práce

48

ZÁKLADY EKONOMIE

Obrázek 6.3 Růst mzdy

Obrázek 6.4 Snížení mzdy

49

ZÁKLADY EKONOMIE

maximalizuje přebytek příjmu z práce nad celkovou újmou z práce. Pracovníkovi se vyplatí zvyšovat nabízené množství práce až do množství práce l'', kdy se hodinová mzda rovná mezní újmě. Při vyšší hodinové mzdě w'' maximalizuje pracovník přebytek příjmu z práce nad cel-kovou újmou z práce při nabízeném množství práce l''.

Nyní prozkoumejme, co se stane, jestliže se sníží mzda. Obrázek 6.4 vykresluje snížení hodinové mzdy z w' na w'''. Pracovník ještě nabízí množství práce l'. Ale při tomto množství převyšuje mezní újma hodinovou mzdu w'''. To znamená, že pracovník nemaximalizuje přeby-tek příjmu z práce nad celkovou újmou z práce. Pracovníkovi se vyplatí snižovat nabízené množství práce až na množství l''', kdy se hodinová mzda rovná mezní újmě. Při nižší hodinové mzdě w''' pracovník maximalizuje přebytek příjmu z práce nad celkovou újmou z práce při na-bízeném množství práce l'''.

Mzda a nabízené množství práceRůst hodinové mzdy vedl k růstu pracovníkova nabízeného množství práce. Snížení hodinové mzdy vedlo ke snížení pracovníkova nabízeného množství práce. Tento vztah mezi mzdou a množstvím práce, které nabízí pracovník, nazývají ekonomové individuální nabídka práce. Lze ji také vymezit jako pracovníkovu ochotu nabízet za danou mzdu určité množství práce. Pra-covníkova ochota se mění se změnou výše mzdy. Za vyšší mzdu je pracovník ochoten, ceteris paribus, nabízet větší množství práce, nebo za nižší mzdu je pracovník ochoten, ceteris paribus nabízet menší množství práce. Vztah mezi mzdou a nabízeným množstvím je přímo úměrný. K jakým okolnostem se vztahuje podmínka ceteris paribus? Především to je neměnná úroveň ji-ných příjmů než je příjem z námezdní práce. Tyto jiné příjmy považujeme v této kapitole za nulové. Patří sem například příjmy v podobě zisku z kapitálu, úroku, renty nebo sociálních dávek. V následující kapitole už některé z těchto příjmů budeme brát v potaz, předpokládat, že nejsou nulové, že se jejich hodnota mění a jaký to má dopad na nabízené množství práce.

Tržní nabídka práce a nabídková křivkaDoposud jsme zkoumali vztah mezi mzdou a množstvím práce, které nabízí jeden pracovník. Za účelem analýzy utváření rovnovážné mzdy na trhu určitého druhu práce ekonomové uvažují všechny pracovníky, kteří nabízejí tento druh práce. Potom ekonomové pracují místo s indivi-duálním nabízeným množstvím práce se souhrnem individuálních nabízených množství práce, které nazývají tržní nabízené množství práce. Vztah mezi mzdou a tržním nabízeným množ-stvím práce se pak nazývá tržní nabídka práce. Rovněž pro tržní nabídku platí přímo úměrný vztah mezi mzdou a tržním nabízeným množstvím práce. Za účelem odlišení od individuálního nabízeného množství práce (l) označíme tržní nabízené množství práce L.

Obrázek 6.5 ukazuje křivku tržní nabídky práce, která je označena LS. Křivka LS roste od počátku (od nuly), v čemž se zračí přímá úměra mezi mzdou a tržním nabízeným množ-

Ekonomicky racionální jednání pracovníka, člena domácnosti, spočívá v tom, že pracovník sle-duje při nabízení určitého množství svojí práce cíl v podobě maximalizace přebytku celkového příjmu nad celkovou újmou. Prostředkem k dosažení tohoto cíle je volba nabízeného množství práce. Při volbě pracovník srovnává mzdu s mezní újmou a volí takové množství práce, při kte-rém se mzda rovná mezní újmě, takže přebytek příjmu je maximální. Ekonomicky racionální jednání pracovníka představuje mechanismus, který spojuje mzdu přímo úměrně s nabízeným množstvím práce.

50

ZÁKLADY EKONOMIE

Obrázek 6.5 Křivka tržní nabídky práce

stvím práce. Z tvaru nabídkové křivky je zřejmé, že růst mzdy vede k růstu tržního nabízené-ho množství práce, w­ Þ L­, a snížení mzdy vede ke snížení tržního nabízeného množství práce, w¯ Þ L¯.

ÚkolyÚkol 1. Domácnost reprezentovaná Honzou nabízí za hodinovou mzdu w* množství práce l* (hodin za týden). Pak se sníží hodinová mzda z w* na w**.

a) Vysvětlete pomocí konceptu ekonomicky racionálního jednání pracovníka, jak bude Honza reagovat na snížení mzdy.

b) Jaký je dopad snížení mzdy na množství Honzou nabízené práce?

Úkol 2. Domácnost reprezentovaná Honzou nabízí za hodinovou mzdu w' množství práce l' (hodin za týden). Pak vzroste hodinová mzda z w' na w''.

a) Vysvětlete pomocí konceptu ekonomicky racionálního jednání pracovníka, jak bude Honza reagovat na růst mzdy.

b) Jaký je dopad růstu mzdy na množství Honzou nabízené práce?

* * *

51

Nyní již nastal čas podívat se, jak se rozdílné zájmy členů domácností, pracovníků (cf. kapito-la 6), a firem (cf. kapitola 5) promítají do ustavení rovnováhy na trhu práce.

Tržní rovnováhaTaké v případě trhu práce určitého druhu se rozumí tržní rovnováhou situace, kdy se při dané mzdě shoduje množství práce, které chtějí pracovníci nabízet, s množstvím práce, které jsou firmy ochotny poptávat. Ekonomicky racionální jednání všech pracovníků a firem a konkurence mezi pracovníky a firmami, mezi pracovníky navzájem a konkurence mezi firmami navzájem zaručují, že má trh práce tendenci k obnovování rovnováhy. Dále předpokládáme, že pro firmy není propouštění pracovníků spojeno s náklady — nemusejí vyplácet pracovníkům odstupné — a mohou propustit pracovníky okamžitě — nemusejí dodržovat ochrannou lhůtu. Mzdu určuje vý-hradně trh práce, firmy a pracovníci o ní nevyjednávají, ale musejí ji brát takovou, jaká je. Fungo-vání rovnovážného mechanismu ukáži nejprve na poptávkové nerovnováze a následně na nabíd-kové nerovnováze.

Poptávková nerovnováhaDejme tomu, že se trh s truhlářskou prací nachází v rovnováze při mzdě w* a množství práce L* (obrázek 7.1). Tržní poptávku po truhlářské práci tvoří souhrn poptávek všech nábytkář-ských firem (nábytkářského odvětví). Potom vzroste tržní poptávka po produkci nábytkářského odvětví a následkem toho roste tržní poptávka po truhlářské práci z LD na LD+ (obrázek 7.1). Proč? Co se stalo?

Růst poptávky po práciRůst tržní poptávky na trhu s nábytkem (to je zboží, které vyrábějí nábytkářské firmy), vede k růstu ceny nábytku a nábytkářské firmy zvětšují nabízené množství nábytku. Ke zvýšení na-bízeného, neboli vyrobeného množství, potřebují nábytkářské firmy větší množství práce. A větší množství práce než L* se jim vyplatí poptávat. Proč? Protože růst ceny nábytku sou-časně zvýšil firemní příjmy, včetně mezních příjmů. Poněvadž mezní příjem spoluurčuje výši

ROVNOVÁHA TRHU PRÁCE

7

Cílem této kapitoly je vysvětlit:• rovnováhu trhu práce;• poptávkovou nerovnováhu trhu práce• nabídkovou nerovnováhu na trhu práce;• mechanismus dosahování rovnováhy.

52

ZÁKLADY EKONOMIE

Obrázek 7.1 Růst poptávky po práci

Obrázek 7.2 Snížení poptávky po práci

53

ZÁKLADY EKONOMIE

příjmu z mezního produktu práce, rostou také příjmy z mezních produktů práce nábytkářských firem. Mzda w* je nižší než příjmy z mezních produktů práce a nábytkářské firmy jsou ochotny poptávat větší množství práce než je L*.

Protože pracovníci nabízejí za mzdu w* množství práce L* a nábytkářské firmy chtějí po-ptávat až množství práce L+, vzniká na trhu truhlářskou prací nerovnováha v podobě nedo-statku. Nedostatek truhlářské práce a konkurence mezi nábytkářskými firmami vede k růstu mzdy nad w*. Tím pádem je mzda vyšší než mezní újma a pracovníci zvyšují nabízené množ-ství práce. Ovšem růst mzdy nad w* činí množství práce L+ pro firmy neatraktivním z hlediska maximalizace zisku, protože příjmy z mezních produktů práce jsou nižší než mzda. Nábytkář-ské firmy jsou ochotny za mzdu převyšující w* poptávat nižší množství práce než L+. Jak mzda roste, pracovníci zvyšují nabízené množství práce a firmy snižují poptávané množství prá-ce, dokud existuje ‚prostor‘ pro zvýšení celkových příjmů z práce pro pracovníky a pro zvýšení firemních zisků. Protože při mzdě w** a množství práce L** pracovníci maximalizují svoje cel-kové přebytky příjmů z nabízené práce a firmy maximalizují svoje zisky ze zaměstnané práce, je trh truhlářskou prací v rovnováze.

Snížení poptávky po práciNyní již tušíme, jaký bude mechanismus dosažení rovnováhy na trhu práce po snížení po-ptávky po práci. Podívejme se na něj! Trh truhlářskou prací se nachází v rovnováze při mzdě w' a množství práce L'. Dejme tomu, že se na trhu nábytku sníží tržní poptávka po nábytku, ná-sledně se sníží cena nábytku a mezní příjmy nábytkářských firem. To vede k poklesu příjmů z mezních produktů práce nábytkářských firem. Příjmy z mezních produktů práce se dostaly pod úroveň mzdy a nábytkářské firmy jsou ochotny za mzdu w' poptávat nižší množství práce L−. Poptávka po práci se snížila z LD na LD−. Trh truhlářskou prací se ocitá v nerovnováze v podobě přebytku práce — někteří pracovníci jsou nezaměstnaní. Přebytek práce a konkuren-ce mezi pracovníky vede ke snižování mzdy pod w'. Z pohledu pracovníků se snižuje mzda pod mezní újmu z práce a proto nabízejí méně práce. Mzda se také dostává pod úroveň příjmů z mezních produktů práce a nábytkářské firmy poptávají větší množství práce než je L−. Dokud mohou pracovníci zvyšovat svoje celkové příjmy z práce a firmy mohou zvyšovat svoje zisky, mzda se snižuje, pracovníci snižují nabízené množství práce a firmy zvyšují poptávané množ-ství práce. Při mzdě w'' a množství práce L'' pracovníci maximalizují svoje celkové přebytky příjmů z práce a firmy maximalizují svoje zisky z práce. Trh truhlářskou prací je v rovnováze, na trhu není přebytek práce. Příklady výše ukázaly, že poptávka firem po práci je odvozena od poptávky po zboží, které firmy s pomocí této práce vyrábějí. Růst poptávky po produkci firem vede k růstu poptávky firem po práci. Pokles poptávky po produkci firem zase vede k poklesu poptávky firem po práci.†

Nabídková nerovnováhaCo se stane, jestliže se změní tržní nabídka truhlářské práce? Nyní učiním výjimku a do mode-lového světa trhu truhlářskou prací vložím prvek zajímavý nejenom pro sociální politiku a soci-ální práci, a to sociální dávky administrované státem. Sociální dávky představují pro pracovníka zdroj peněžního příjmu, který nemusí vydělávat námezdní prací. Do kategorie sociálních dávek zahrnuji jak podporu v nezaměstnanosti, tak ostatní sociální dávky, jejichž výplata není vázána na nezaměstnanost. Nejprve prozkoumáme, co udělá zvýšení sociálních dávek s rovnováhou na trhu práce.

† Připomínám, že závěr o odvozenosti firemní poptávky po práci od poptávky po firemní produkci, se týká krátkého období. V dlouhém období určuje firemní poptávku po práci především technologický pokrok a akumulace kapitálu. Jak už jsem uvedl výše, dlouhé období není předmětem výkladu a studia v rámci kursu Základy ekonomie.

54

ZÁKLADY EKONOMIE

Obrázek 7.3 Snížení nabídky práce

Obrázek 7.4 Zvýšení nabídky práce

55

ZÁKLADY EKONOMIE

Snížení nabídky práceTrh truhlářské práce je v rovnováze při mzdě w* a množství práce L*, obrázek 7.3. Potom vlá-da zvýší peněžní částky vyplácené ve formě sociálních dávek. Pracovníci již nejsou ochotni na-bízet za mzdu w* množství práce L*, ale nižší množství L−. Firmy však za mzdu w* poptávají stále množství práce L*, takže se trh truhlářskou prací ocitá v nerovnováze, v podobě nedo-statku práce. Nedostatek práce a konkurence mezi nábytkářskými firmami vede k růstu mzdy. Mzda začne převyšovat mezní újmu z práce a pracovníci zvyšují nabízené množství práce nad L−. V případě firem se mzda dostane nad příjmy z mezního produktu práce a firmy snižují po-ptávané množství práce pod L*. Dokud mohou pracovníci zvyšovat svoje celkové přebytky příjmů z práce a firmy mohou zvyšovat svoje zisky, roste mzda, zvyšuje se nabízené množ-ství práce a snižuje se poptávané množství práce. Při mzdě w** a množství práce L** již není ‚prostor‘ pro další zvyšování celkových užitečností a zisků a trh truhlářskou prací je v rovnováze.

Zvýšení nabídky práceJak budou pracovníci a firmy jednat, jestliže vláda sníží sociální dávky? Protože sociální dávky představují zdroj příjmu pro domácnosti pracovníků, pracovníci úbytek svých příjmů kompenzují zvýšením příjmů z práce pro firmy. Pracovníci jsou ochotni nabízet za mzdu w' větší množství práce, L+, což v obrázku 7.4 ukazuje posun přímky tržní nabídky práce z LS na LS+. Ale firmy za mzdu w' poptávají množství práce L'. Trh truhlářskou prací je v nerovnováze, v podobě pře-bytku práce. Přebytek a konkurence mezi pracovníky vede ke snižování mzdy. Příjmy z mezních produktů práce firem za této situace převyšují mzdu a firmy zvyšují poptávané množství práce nad L'. Současně se mzda dostává pod mezní újmu z práce a pracovníci snižují nabízené množ-ství práce pod L+. Dokud mohou pracovníci zvyšovat svoje celkové přebytky příjmů z práce a firmy mohou zvyšovat svoje zisky, snižuje se mzda, snižuje se nabízené množství práce a roste poptávané množství práce. Konečně při mzdě w'' maximalizují pracovníci svoje celkové uži-tečnosti a firmy maximalizují svoje zisky. Trh truhlářské práce je v rovnováze při množství prá-ce L''.

Mechanismus dosahování rovnováhyJestliže se trh práce dostane do nerovnováhy, jaký mechanismus obnovuje v podmínkách doko-nalé konkurence rovnováhu na trhu práce? Jádro tohoto mechanismu spočívá v ekonomicky ra-cionálním jednání pracovníků a firem. Pracovníci volí množství nabízené práce tak, aby maxima-lizovali přebytky celkových příjmů z práce nad celkovými újmami z práce. Firmy volí množství poptávané práce tak, aby maximalizovaly svoje zisky z výroby. A střetávání různých indivi-duálních cílů pracovníků a firem napomáhá trhu práce k rovnováze.

ÚkolyÚkol 1. Trh s prací potřebnou pro výrobu smetáků (dále jen smetáková práce) je v rovnováze. Potom se sníží tržní poptávka po smetácích. Jaký to bude mít dopad na rovnováhu trhu smetá-kové práce?

a) Vysvětlete pomocí konceptu ekonomicky racionálního jednání pracovníků a firem (výrob-ců smetáků), jak budou firmy a pracovníci reagovat.

b) Jaká bude nová rovnovážná mzda smetákové práce ve srovnání s původní rovnovážnou mzdou a jaké bude nové rovnovážné množství smetákové práce ve srovnání s původním rovnovážným množstvím?

56

ZÁKLADY EKONOMIE

Úkol 2. Trh s prací potřebnou pro výrobu smetáků (dále jen smetáková práce) je v rovnováze. Potom vláda velkoryse zvýší sociální dávky (včetně podpory v nezaměstnanosti). Jaký to bude mít dopad na rovnováhu trhu smetákové práce?

a) Vysvětlete pomocí konceptu ekonomicky racionálního jednání pracovníků a firem (výrob-ců smetáků), jak budou firmy a pracovníci reagovat.

b) Jaká bude nová rovnovážná mzda smetákové práce ve srovnání s původní rovnovážnou mzdou a jaké bude nové rovnovážné množství smetákové práce ve srovnání s původním rovnovážným množstvím?

* * *

57

V kapitole 1 jsem jednoduše vysvětlil alokaci vzácných zdrojů tržními cenami. Přitom jsem vy-cházel z jednoduchého modelu tržního ekonomického systému (obrázek 1.1). V modelovém ekonomickém systému byly dva trhy zbožím: trh oděvy a trh nábytkem. K tomu nyní přidám trhy výrobních zdrojů. Z trhů výrobních zdrojů uvažuji pouze trh práce, rozčleněný na trh truh-lářskou prací a na trh krejčovskou prací. Ekonomické subjekty reprezentují domácnosti a firmy. Část firem vyrábí oděvy a zbývající firmy vyrábějí nábytek. Výchozí situace je taková, že všechny trhy jsou v rovnováze. Nyní již mohu ukázat alokaci zdrojů pomocí mechanismů do-sahování tržní rovnováhy jak na trhu zbožím (cf. kapitola 4), tak na trhu prací (cf. kapitola 7). Tato kapitola syntetizuje poznatky o dosahování rovnováhy na jednotlivém trhu do rovnováhy soustavy trhů. Přestože, měřeno textem, není tato syntéza rozsáhlá, může být svou komplexitou pro čtenáře/studenta obtížná na pochopení! Proto čtenáři doporučuji, jakmile pocítí nejasnosti, vrátit se k textu kapitol 2 až 7. Zmíněná komplexita pramení ze změny rozsahu analýzy. Místo analýzy dosahování rovnováhy na trhu jednoho zboží nastupuje analýza současného dosahování rovnováh na více, vzájemně propojených trzích. V prvním případě, v analýze díl-čí rovnováhy, se situace na ostatních trzích v ekonomickém systému neměnila. Analýza dílčí rovnováhy se zaměřovala na změny rovnováhy na jednom trhu s určitým zbožím. V druhém případě, v analýze celkové rovnováhy, se mění situace na všech trzích v ekonomickém systé-mu. V této kapitole již nevysvětluji do detailů ekonomicky racionální jednání domácností a firem, ale vysvětluji fungování tržního ekonomického systému s předpokladem, že čtenář již tyto detaily zná z předchozích kapitol.

Změna spotřebitelských preferencíNa konci kapitoly 1 jsem vysvětloval alokaci zdrojů systémem tržních cen v reakci na změnu spotřebitelských preferencí. Spotřebitelé v domácnostech začali dávat více přednost oděvům před nábytkem. Jak se to promítne do situace na trhu oděvy a do situace na trhu nábytkem?

Nerovnováhy na trhu oděvy a na trhu nábytkemZvýšení spotřebitelských preferencí oděvů znamená, že spotřebitelé přisuzují, při stejném cel-kovém poptávaném množství oděvů, poslednímu kusu oděvu vyšší mezní užitečnost. Tím pá-dem mezní užitečnost převyšuje danou cenu oděvu. Protože spotřebitelé chtějí maximalizovat svoje celkové užitečnosti ze spotřeby oděvů, zvyšují tržní poptávané množství oděvů. V dů-sledku toho tržní poptávka po oděvech roste. Protože firmy ihned nemění nabízené množství

TRŽNÍ ALOKACE ZDROJŮ

Cílem této kapitoly je vysvětlení:• jak cenové změny vedou k jiné alokaci zdrojů;• vzájemné propojenosti trhů v tržním ekonomickém systému.

8

58

ZÁKLADY EKONOMIE

oděvů, trh oděvy se dostává do nerovnováhy v podobě nedostatku oděvů. Současně se sníží spotřebitelské preference nábytku. Spotřebitelé přisuzují, při stejném celkovém poptávaném množství nábytku, poslednímu kusu nábytku nižší mezní užitečnost. Mezní užitečnost nábytku se dostává pod cenu nábytku. Protože spotřebitelé chtějí maximalizovat svoje celkové uži-tečnosti, snižují při dané ceně nábytku tržní poptávané množství nábytku. Tržní poptávka po nábytku klesá. Protože firmy ihned nemění nabízené množství nábytku, trh nábytkem se oci-tá v nerovnováze, v podobě přebytku nábytku. Po změně spotřebitelských preferencí firmy vyrábějí méně oděvů, než poptávají spotřebitelé, a vyrábějí více nábytku, než spotřebitelé chtějí. Při těchto nerovnováhách na trhu oděvů a současně na trhu nábytku spotřebitelé nemaximalizují svoje spotřebitelské přebytky a firmy nemaximalizují svoje zisky.

Cenové změny na trhu oděvy a na trhu nábytkemNa trhu oděvy vede nedostatek oděvů a konkurence mezi spotřebiteli k růstu ceny oděvu. Na trhu nábytkem vede přebytek nábytku a konkurence mezi firmami ke snížení ceny nábytku. Protože cena oděvu převyšuje mezní náklady oděvních firem, oděvní firmy zvyšují nabízené množství oděvů, aby maximalizovaly svoje zisky. Poněvadž cena nábytku se dostala pod mezní náklady nábytkářských firem, nábytkářské firmy snižují nabízené množství nábytku, aby maximalizovaly svoje zisky.

Nerovnováhy na trhu krejčovskou prací a na trhu truhlářskou pracíPoněvadž poptávka oděvních firem po krejčovské práci je odvozena od tržní poptávky po odě-vech, na trhu krejčovskou prací roste poptávka. Oděvní firmy jsou ochotny za stávající mzdu poptávat větší množství krejčovské práce. Mohou si to dovolit, neboť příjmy z mezních produk-tů práce převyšují mzdu. Pracovníci však nabízené množství práce ihned nemění. Trh krej-čovskou prací se dostává do nerovnováhy v podobě nedostatku. Zato nábytkářské firmy čelí poklesu tržní poptávky po nábytku, což má dopad na poptávku nábytkářských firem po truhlář-ské práci. Po snížení poptávky po nábytku se dostaly příjmy z mezních produktů truhlářské prá-ce pod mzdu za truhlářskou práci. A nábytkářské firmy jsou ochotny poptávat za danou mzdu pouze menší množství truhlářské práce. Poněvadž pracovníci (truhláři) ihned nemění nabízené množství práce, ocitá se trh truhlářskou prací v nerovnováze v podobě přebytku. Při nerovnováze trhu truhlářskou prací a nerovnováze trhu oděvní prací nemaximalizují firmy svoje zisky z poptávané práce a pracovníci nemaximalizují svoje přebytky příjmů z nabízené práce.

Mzdové změny na trhu krejčovskou prací a na trhu truhlářskou pracíNedostatek krejčovské práce a konkurence mezi firmami vede na trhu krejčovskou prací k růs-tu mzdy. Přebytek truhlářské práce a konkurence mezi pracovníky (dále jenom truhláři) na trhu truhlářskou prací vede ke snížení mzdy.

Rovnováha na trzíchVidíme, že všechny (čtyři) trhy jsou spolu navzájem propojeny. Opustili jsme je ve stavu ne-rovnováhy. Cenové a mzdové změny na jednotlivých trzích dostanou trhy opět do rovnováhy. Jak vypadají tyto cenové změny? Na trhu oděvy cena roste, tržní poptávané množství oděvů se snižuje, tržní nabízené množství oděvů roste a nedostatek oděvů mizí. Na trhu nábytkem cena klesá, tržní poptávané množství roste, tržní nabízené množství klesá a přebytek nábytku mizí. Na trhu krejčovskou prací roste mzda, tržní nabízené množství roste, tržní poptávané množství klesá a nedostatek krejčovské práce mizí. Na trhu truhlářskou prací se snižuje mzda, snižuje se

59

ZÁKLADY EKONOMIE

tržní nabízené množství, roste tržní poptávané množství a přebytek truhlářské práce mizí. Při rovnováze na trzích oděvů a nábytku maximalizují spotřebitelé svoje spotřebitelské přebytky a současně firmy maximalizují svoje zisky. A současně jsou trhy krejčovské práce a truhlářské práce v rovnováze a tím pádem pracovníci maximalizují svoje přebytky celkových příjmů z nabízené práce a firmy maximalizují svoje zisky z poptávané práce.

Propojenost trhůDoposud jsme jen letmo dotkli propojenosti trhů. Trh oděvy a trh nábytkem jsou propojeny, změna rovnováhy na jednom trhu ovlivňuje rovnováhu na druhém trhu. Nedostatek oděvů a současně přebytek nábytku, růst ceny oděvu a současný pokles ceny nábytku, činí výrobu oděvů pro některé nábytkářské firmy ziskovější. Aby některé nábytkářské firmy nezanikly, pře-stanou vyrábět nábytek a začnou vyrábět oděvy. Příchod dalších firem na trh oděvy napomáhá zvyšovat tržní nabízené množství oděvů. Současně odchod některých firem z trhu nábytkem na-pomáhá snižování tržního nabízeného množství oděvů.

S tím, jak některé firmy ruší výrobu nábytku a přecházejí na výrobu oděvů, souvisí činnost těchto firem na trzích práce. Tyto firmy propouštějí truhláře a nabírají krejčí. Přebytek truhlářů a současný nedostatek krejčích, pokles mzdy za truhlářskou práci a současný růst mzdy za krej-čovskou práci, vede některé truhláře k rekvalifikaci na krejčí.† Truhláři rekvalifikovaní na krejčí napomáhají jak snížení tržního nabízeného množství truhlářské práce, tak zvýšení tržního na-bízeného množství krejčovské práce. Na trhu truhlářskou prací mizí přebytek truhlářů a současně na trhu krejčovskou prací mizí nedostatek krejčích.

Shrnutí. Realokace zdrojůSpotřebitelé změnili svoje preference tak, že chtěli více oděvů a méně nábytku. Struktura spo-třebitelských preferencí se lišila od struktury vyráběného zboží. Na trhu oděvy se to projevilo nedostatkem a růstem ceny. Na trhu nábytkem se to ukázalo přebytkem a snížením ceny. Cenové změny daly firmám informaci o změně spotřebitelských preferencí. Růst ceny oděvu, a s ním spojený růst zisku, motivoval firmy ke zvyšování tržního nabízeného množství oděvů. Pokles ceny nábytku, a s ním spojené snižování zisku, vedl firmy ke snižování tržního na-bízeného množství nábytku. Z hlediska firem se stala více poptávanou, a tudíž vzácnější, krej-čovská práce, což se promítlo do růstu její ceny — mzdy. Na trhu truhlářskou prací vedla klesa-jí tržní poptávka po truhlářské práci k přebytku — k nezaměstnanosti. Nezaměstnaní truhláři buď v důsledku nižší mzdy snížili svá individuální nabízená množství práce, nebo se někteří z nich rekvalifikovali na krejčí. Společně vedlo snížení individuálních nabízených množství práce a rekvalifikace ke snížení tržního nabízeného množství truhlářské práce a k eliminaci ne-zaměstnanosti truhlářů.

Tržní nabízené množství oděvů rostlo, dokud rostoucí cena oděvu nezajistila jeho shodu s tržním poptávaným množstvím oděvů. Současně cena nábytku klesá, dokud nezmizí přebytek nábytku. Jakmile jsou trh oděvy a trh nábytku v rovnováze, stabilizují se tržní nabízená množ-ství obou zboží. Firmy již nezvětšují vyrobené množství oděvů, ani nesnižují vyrobené množ-ství nábytku. Firmy v ekonomickém systému vyrábějí taková množství oděvů a nábytků, která chtějí spotřebitelé v domácnostech. Firmy reagovaly na změnu struktury spotřebitelských prefe-rencí změnou struktury vyrobeného zboží.

† Zde, zcela v souladu s neoklasickým modelem tržního ekonomického systému předpokládám, že pracovníci jsou schopni se rekvalifikovat, rekvalifikují se okamžitě a rekvalifikují se bez nákladů.

60

ZÁKLADY EKONOMIE

Na základě cenových a mzdových změn byly ekonomicky racionálně jednajícími pracovníky a firmami realokovány (znovu umístěny) vzácné výrobní zdroje do výrob jednotlivých zboží tak, aby firmy vyráběly taková množství zboží, která spotřebitelé chtějí. To znamená, že firmy nep-lýtvají vzácnými zdroji na výrobu zboží, které neprodají. Na druhé straně to znamená, že jestli-že je určitého zboží nedostatek a potřeby spotřebitelů nejsou plně uspokojeny, nenechají firmy vzácné zdroje zahálet a použijí tyto zdroje na výrobu nedostatkového zboží.

ÚkolÚkol 1. V (modelovém) tržním ekonomickém systému firmy mohou vyrábět pouze smetáky nebo mléko. Na výrobu smetáků firmy poptávají práci od domácností (dále jen smetáková prá-ce) a na jiném trhu firmy poptávají od domácností práci potřebnou pro výrobu mléka (dále jen mlékařská práce). Ekonomický systém je v rovnováze. Potom se sníží spotřebitelské preference smetáků a současně se zvýší spotřebitelské preference mléka.

a) Jaký je dopad změny spotřebitelských preferencí na rovnováhu trhu smetáky a na rovno-váhu trhu mlékem?

b) Co se děje s cenou smetáku a co s cenou litru mléka?c) Jaký dopad mají změny na trhu smetáky a na trhu mlékem na rovnováhu trhu smetákovou

prací a na rovnováhu trhu mlékařskou prací?d) Co se děje se mzdou za smetákovou práci a a co se mzdou mlékařské práce?e) Jaká je nová rovnováha ekonomického systému ve srovnání se starou rovnováhou z hledis-

ka cenových, mzdových a množstevních změn na jednotlivých trzích?f) Odkud, kam, se v ekonomickém systému přesunula část práce?

* * *

Část B

MAKROEKONOMICKÁ POLITIKA

63

Makroekonomická perspektivaTato kapitola uvádí část B Makroekonomická politika. Současně se mění úhel pohledu na eko-nomický systém. Již to není mikroekonomický pohled na ekonomický systém, kterým se vyzna-čovala část A Koordinace cenami. Mikroekonomická perspektiva byla vhodná pro hledání od-povědi na otázku Jak ceny koordinují lidi ve velké společnosti při řešení základního ekonomického problému? Kapitoly v části B Makroekonomická politika však hledají odpověď na jinou otázku: Jak může stát zmírňovat negativní dopady ekonomického cyklu? Pro hledání odpovědi na tuto otázku se jeví vhodnější makroekonomický pohled na ekonomický systém. Čím se liší makroekonomický pohled od mikroekonomického pohledu? Mikroekonomický po-hled zajímalo uspořádání ekonomického systému, jeho struktura. Proto se mikroekonomický pohled zaměřoval na vztahy mezi prvky ekonomického systému (domácnosti a firmy). Makroe-konomický pohled nezajímá jak je ekonomický systém vystavěn, ale zajímá jej ekonomický systém jako celek. Pokud ekonom používá mikroekonomický pohled, pak jakoby stál uvnitř a zevnitř se rozhlížel po ekonomickém systému. Pokud ekonom používá makroekonomický po-hled, pak jakoby stál vně a zvenku nahlížel ekonomický systém.

Recese a expanzeEkonomický systém určitého státu vykazuje v čase různé úrovně aktivity. Jednou ekonomická aktivita roste, lidé více vyrábějí a spotřebovávají, občané státu (v průměru, tzn. každý různou měrou) bohatnou. Jindy ekonomická aktivita ochabuje, lidé méně vyrábějí a spotřebovávají, ob-čané státu (v průměru, tzn. každý různou měrou) chudnou. Zejména poslední případ dělá vládě státu ‚vrásky na čele‘. Hromadné omezování výroby plodí masovou nezaměstnanost. A je-li většina občanů státu existenčně závislá na peněžním příjmu z námezdní práce, pak v podobě masové nezaměstnanosti doutná ekonomický, sociální a potažmo politický problém. Občané, a v systému zastupitelské demokracie současně voliči, hledají viníky (i když žádní nejsou) neutě-šené situace, kteří se logicky nabízejí v podobě představitelů vlády, za níž k ochabnutí ekono-mické aktivity došlo, a současně voliči hledají zachránce, kteří neutěšený stav napraví. Vládnoucí politikové nemusejí při příštích volbách svůj mandát obhájit. Proto mají vládní poli-tikové silnou pohnutku ovlivňovat úroveň ekonomické aktivity národní ekonomiky nástroji makroekonomické politiky, aby si udrželi přízeň voličů a zůstali u moci.

Období, kdy se ekonomická aktivita snižuje, nazývají ekonomové recese (obrázek 9.1). Úroveň ekonomické aktivity, při níž se její pokles zastaví a ekonomická aktivita začne růst, na-

EKONOMICKÝ CYKLUS

Cílem této kapitoly je vysvětlení:• makroekonomické perspektivy;• fází ekonomického cyklu;• měření vybraných makroekonomických veličin.

9

64

ZÁKLADY EKONOMIE

Rám 9.1 Robinson a PolynésanéNa malém ostrově v Tichém oceáně žijí Robinson a jeho druh Pátek. Protože na ostrově žádní další lidé nejsou, tak je ekonomika Robinsonova ostrova tvořena pouze společným hos-podářstvím Robinsona a Pátka. Jejich hospodářství je soběstačné, totiž vyrábí statky a sou-časně je spotřebovává. Je tedy současně firmou a domácností. Ekonomika Robinsonova ost-rova vyprodukuje za jeden kalendářní rok 100 kokosových ořechů a 650 ryb, což představuje souhrnný produkt ekonomiky ostrova za rok. Asi 200 kilometrů na západ od Robinsonova ost-rova leží jiný ostrov obydlený Polynésany. Vyprodukuje ekonomika polynéského ostrova za jeden rok větší nebo menší produkt než ekonomika ostrova Robinsonova? Odpověď na tuto otázku je prostá: srovnejme agregátní produkty obou ekonomik vyrobené ve stejném roce! Polynéská ekonomika vyprodukuje za jeden rok 3000 ryb a pět lodí. Je 100 kokosových oře-chů a 650 ryb více než pět lodí a 3000 ryb? Ryby lze srovnat — 3000 ryb za rok je více než 650 ryb za rok. Co ale pět lodí za rok ve srovnání se 100 kokosovými ořechy za jeden rok? Je pět lodí více než 100 kokosových ořechů? Nebo je to méně? Na tuto otázku dá odpověď pouze směnný poměr jedna loď k jednomu kokosovému ořechu. Dejme tomu, že Polynésané jsou ochotni směnit s Robinsonem jednu loď za 50 kokosových ořechů. Pak můžeme říci, že roční agregátní produkt polynéské ekonomiky je vyšší než roční agregátní produkt ekono-miky Robinsonova ostrova.

Obrázek 9.1 Fáze ekonomického cyklu

65

ZÁKLADY EKONOMIE

zývají ekonomové dno. Následuje období růstu ekonomické aktivity, ekonomy nazývané ex-panze. Úroveň ekonomické aktivity, při níž se růst ekonomické aktivity zastaví a ekonomická aktivita začíná klesat, ekonomové nazývají vrchol. Po něm náleduje opět recese a po dosažení dna opět expanze a pořád dokola. Jedna fáze ekonomického cyklu, recese nebo expanze, trvá většinou několik roků. Celý cyklus, kdy se obě fáze vystřídají, může mít délku čtyři až sedm let.Aby vláda rozpoznala stav národní ekonomiky, zřizuje státní organizaci pověřenou systema-tickým vyšetřováním dat o státu a jeho ekonomice, zřizuje statistický úřad. O národní ekonomi-ce jako celku vyšetřuje statistický úřad makroekonomické veličiny. K těm nejdůležitějším patří:

• hrubý domácí produkt,• míra inflace,• míra nezaměstnanosti pracovní síly,• platební bilance (obchodní bilance a kapitálová bilance).

Poslední veličina dává informaci o ekonomických transakcích národní ekonomiky s jinými ná-rodními ekonomikami. Například obchodní bilance za kalendářní rok ukazuje hodnotu zboží vyvezeného z národní ekonomiky a hodnotu zboží dovezeného do národní ekonomiky. Abych výklad učinil srozumitelnějším, budu od transakcí s jinými ekonomikami odhlížet. V následují-cích kapitolách se výklad bude vztahovat pouze k uzavřené národní ekonomice.

Hrubý domácí produktHrubý domácí produkt představuje makroekonomickou veličinu, která vyjadřuje produkční vý-kon ekonomiky v určitém období, zpravidla v jednom kalendářním roce. Produkční výkon si lze představit jako pomyslný tok vyrobené finální produkce. Finální produkcí se rozumí zboží buď určené k uspokojení lidských potřeb — spotřební zboží —, nebo k výrobní spotřebě — na-příklad stroje, cement, dřevěné trámy apod.

Rám 9.1 upozorňuje na vzájemnou neporovnatelnost produktů polynéské ekonomiky a ekonomiky Robinsonova ostrova, jestliže jsou oba produkty vyjádřeny fyzicky: v kusech, ki-logramech, metrech apod. Rozdílná měřítka jednotlivých produktů neumožňují jejich srovnání. Obtíží s fyzickým vyjádřením produktu se nezbavíme ani když se omezíme pouze na určitou ekonomiku, třeba ekonomiku Robinsonova ostrova. Pokud vše, co Robinson s Pátkem vyrábě-jí, jsou kokosové ořechy a ryby, pak lze celkem snadno říci, zda se rok od roku produkt ekono-miky Robinsonova ostrova zvyšuje nebo snižuje.

Avšak, jestliže Robinson s Pátkem vyrábějí více jak dva druhy statků, desítky, ba stovky druhů, pak je fyzické měření produktu nepraktické. Takto měřený produkt by byl shlukem mnoha údajů o množství stovek druhů statků v rozličných jednotkách. Řešení tohoto svízele spočívá v nahrazení fyzického měřítka měřítkem peněžním. Každý druh statku je na trhu směňován a má tudíž svou v penězích vyjádřenou cenu. Takže: cenu má jeden pár bot, svou cenu má kilogram cukru, svou cenu má metr ocelového drátu apod. Jak by vypadal roční pro-dukt ekonomiky Robinsonova ostrova v peněžním vyjádření? Odpověď na tuto otázku dává tabulka 9.1. Roční produkt Robinsonova ostrova činí RD 10 250 (RD je zkratka pro Robinson-

Druh statku Fyzický produkt Cena za kus Peněžní produkt

Kokosový ořech 100 kusů RD 5 100 × 5 = RD 500

Ryba 650 kusů RD 15 650 × 15 = RD 10 250

Souhrnný peněžní produkt RD 10 750

Tabulka 9.1 Fyzické a peněžní vyjádření souhrnného produktu

66

ZÁKLADY EKONOMIE

ský dolar). Vyjadřuje peněžní hodnotu nově vyrobeného zboží a služeb v kalendářním roce, proto roční produkt. Na začátku tohoto oddílu jsem se zmínil o hrubém domácím produktu. Vy-světleme si, co znamenají přídavná jména hrubý a domácí. Chýše na Robinsonově ostrově slouží Robinsonovi a Pátkovi k dlouhodobé spotřebě. Časem však chýše ztrácejí vlastnosti užitečné k uspokojení Robinsonovy a Pátkovy potřeby bydlení. Opravy a údržba chýší tyto vlastnosti obnovují. Opravy a údržbu zboží dlouhodobé spotřeby a kapitálu (zejména stroje) nazývají eko-nomové obnovovací investice. Navzdory tomu, že byly chýše na Robinsonově ostrově udržová-ny, mají omezenou životnost. Po dvou letech musí být chýše znovu postavena. Stavba nové bu-dovy nebo zhotovení nového stroje, obecně řečeno, tvorbu nového kapitálu, ekonomové nazývají čisté investice. Součet obnovovacích investic a čistých investic ekonomové označují hrubé in-vestice. Při měření čistých a obnovovacích investic čelí statistické úřady řadě obtíží, takže běžně měří hrubé investice. Hrubé investice představují část finální produkce a započítávají se do agregátního produktu. Skutečnost, že do agregátního produktu byly započteny hrubé investi-ce pak připomíná přídavné jméno ‚hrubý‘.

Roční produkt Robinsonova ostrova je rovněž domácím produktem, poněvadž byl vyroben pomocí zdrojů (výrobních faktorů) nacházejících se na území Robinsonova ostrova: Robinso-novy a Pátkovy práce, půdy a přírodního bohatství. Přídavné jméno domácí říká, že byl agregát-ní produkt vyroben pomocí zdrojů, které se nacházely na území určitého státu. Navštíví-li Pá-tek své polynéské příbuzné na sousedním ostrově a stráví tam rok, pak produkty, které vyrobil mimo Robinsonův ostrov do domácího produktu Robinsonova ostrova nezapočítávají. Započí-távají se však do národního produktu Robinsonova ostrova, poněvadž Pátkova práce je součástí souboru výrobních faktorů Robinsonova ostrova. Přídavné jméno národní říká, že byl agregátní produkt vyroben pomocí zdrojů, které vlastní občané určitého státu.

Nominální a reálný hrubý domácí produktStatistické úřady jednotlivých států z praktických důvodů měří hrubý domácí produkt (dále HDP) v peněžním měřítku. Přičemž statistické úřady používají ceny k převodu souhrnného pro-duktu z fyzického měřítka na peněžní měřítko. Fyzická množství jednotlivých zboží, z finálního produktu národní ekonomiky, jsou vynásobena příslušnými cenami. Pro názornou ukázku se na chvíli vraťme prostřednictvím rámu 9.3 na Robinsonův ostrov.

Rám 9.2 Chýše na Robinsonově ostrověRobinson a Pátek bydleli v roce 1998 ve dvou chýších z palmových listů. Obě chýše, jak Ro-binsonova, tak Pátkova, mají životnost dva roky. Po dvou letech shnijí a rozpadnou se. Robin-sonova chýše byla postavena před rokem (1997), kdežto Pátkova již před dvěma roky (1996). Robinsonova chýše vyžaduje pouze několik oprav, které ji zachovají v obyvatelném stavu. Opravy pouze udržují v minulém roce postavenou Robinsonovu chýši. Pátkova chýše však musí být stržena a postavena znova.

Rám 9.3 HDP Robinsonova ostrovaEkonomika Robinsonova ostrova vyprodukovala za rok 2000 100 kokosových ořechů a 650 ryb. Jeden kokosový ořech stál RD 5 a jedna ryba měla cenu RD 15. HDP Robinsonova ost-rova za rok 2000 činil (100 × RD 5) + (650 × RD 15) = RD 10 250. V roce 2001 vyprodu-koval Robinsonův ostrov opět 100 kokosových ořechů a 650 ryb. V roce 2001 jeden koko-sový ořech stál RD 5,5 a jedna ryba stála RD 16. HDP Robinsonova ostrova za rok 2001 činil (100 × RD 5,5) + (650 × RD 16) = RD 10 950. Přestože HDP byl v roce 2001 o RD 700 vyš-ší, národní ekonomika Robinsonova ostrova nebyla v roce 2001 výkonnější než v roce 2000.

67

ZÁKLADY EKONOMIE

Výše cen zboží ve finální produkci se časem mění a s nimi peněžní měřítko. To má za následek, že meziroční změna velikosti HDP ukazuje změnu velikosti finální produkce a současně změnu cen zboží tvořícího finální produkci. Praktické řešení spočívá v nahrazení běžných cen při výpo-čtu HDP stálými cenami. Stálé ceny jsou ceny zboží z určitého roku, které jsou používány k vý-počtu HDP ve všech rocích. Běžné ceny představují ceny ze stejného roku, za který je počítán HDP. Použití stálých cen na Robinsonově ostrově ukazuje rám 9.4.

HDP vypočítaný s použitím stálých cen nazývají ekonomové reálný HDP. Změna velikosti reálného HDP ukazuje pouze změnu velikosti finálního produktu vyrobeného v daném roce v národní ekonomice. HDP spočítaný využitím běžných cen ekonomové nazývají nominální HDP. Změna velikosti nominálního HDP ukazuje v daném roce změnu velikosti finálního pro-duktu v národní ekonomice a současně změnu cen zboží tvořícího finální produkci.

InflaceInflace je makroekonomický jev spojený s ,krví‘ tržní ekonomiky — s penězi. Cena nějakého zboží není nic jiného než jeho peněžní hodnota. Například, cena jedné knihy je 200 Kč. Jinými slovy, hodnota knihy vyjádřená v penězích je 200 Kč. Pohled lze obrátit: vyjádřit hodnotu jedné Kč v množství knih. Pak činí hodnota jedné koruny české 0,05 knihy. Jestliže cena knihy vzroste na 400 Kč, pak hodnota jedné koruny české vyjádřená množstvím knih činí 0,025 kni-hy, neboli kupní síla jedné koruny české klesne. Rostou-li ceny všech zboží, nebo většiny zboží v národní ekonomice, pak hovoříme o inflaci a kupní síla peněz, vyjádřená množstvím zboží, se snižuje. A naopak: klesají-li ceny všech zboží, nebo většiny zboží v národní ekonomice, pak dochází k deflaci a kupní síla peněz se zvyšuje. Protože se na cenové pohyby díváme z makroe-konomické perspektivy, zajímá nás pohyb cen všeho zboží a služeb v národní ekonomice. Ne-zajímají nás ceny jednotlivých zboží, ale cenová hladina.

Cenová hladinaCenová hladina představuje souhrn cen zboží v národní ekonomice. Místo velkého množství údajů o cenách jednotlivých zboží je jeden souhrnný údaj. Cenová hladina může být vypočtena z různě vymezených souborů zboží.

Jestliže cenový souhrn zahrnuje ceny veškerých finálních zboží, pak je ukazatelem cenové hladiny deflátor HDP. Například deflátor HDP národní ekonomiky za rok 2007 se vypočítá jako podíl nominálního HDP za rok 2007 a reálného HDP za rok 2007. Protože měření HDP je pracné a konečné údaje jsou statistickým úřadem zveřejněny se značným časovým odstupem od měřeného období, není deflátor příliš pružným ukazatelem cenové hladiny. Informace o cenách veškerého zboží spadajícího do finální produkce někdy není ani účelná. Jestliže od-bornou a laickou veřejnost zajímá výše životních nákladů v národní ekonomice, pak postačí sle-dovat ceny menšího počtu zboží.

Rám 9.4 HDP Robinsonova ostrova ve stálých cenáchPátek zastává na Robinsonově funkci statistika, který mimo jiné vypočítává HDP Robinso-nova ostrova. Pátek rozhodne, že ceny zboží z roku 2000 budou stálými cenami. Potom se pustí do výpočtu HDP pomocí stálých cen.

Nejprve spočítá HDP za rok 2000: (100 × RD 5) + (650 × RD 15) = RD 10 250;pak HDP za rok 2001: (100 × RD 5) + (650 × RD 15) = RD 10 250. V roce 2002 Robinsonův ostrov vyprodukoval 110 ryb a 660 kokosových ořechů. HDP za rok 2002 vypočtený pomocí stálých cen činil (110 × RD 5) + (660 × RD 15) = RD 10 450.

68

ZÁKLADY EKONOMIE

Měření cenové hladiny indexem spotřebitelských cen vychází z cen zboží ve spotřebním koši. Spotřební koš se skládá ze zboží, které nakupují domácnosti. Druhy nakupovaného zboží a jejich podíl na celkovém množství zboží ve spotřebním koši šetří Český statistický úřad na ná-hodně vybraném souboru českých domácností. Jakmile je spotřební koš vyšetřen, je používán k výpočtu indexu spotřebitelských cen. Statistický úřad počítá index spotřebitelských cen k urči-tému okamžiku, zpravidla ke konci kalendářního měsíce nebo ke konci čtvrtletí nebo ke konci roku. Například při výpočtu indexu spotřebitelských cen ke konci měsíce ledna 2007 Český sta-tistický úřad (dále jen ČSÚ) použil ceny z konce ledna 2007 a spotřební koš vyšetřený v roce 2005. A ke konci následujícího měsíce února 2007 vypočítal ČSÚ index spotřebitelských cen pomocí cen z konce února 2007 a spotřebního koše z roku 2005. Spotřební koš zůstává stejný a mění se pouze ceny zboží v něm obsažených, tudíž index spotřebitelských cen skutečně ukazuje úroveň cenové hladiny v národní ekonomice.

Míra inflaceRychlost změny cenové hladiny mezi dvěma časovými okamžiky ukazuje míra inflace. Vypočí-tá se tak, že se od cenového indexu současného okamžiku nebo období odečte index z minulého okamžiku nebo období. Příklad: Cenový index v měsíci březnu 2010 činil 114,6 a v měsíci dubnu 2010 činil 115. Měsíční míru inflace spočítáme následovně: 115 − 114,6 = 0,4.

NezaměstnanostDalším z makroekonomických jevů je nezaměstnanost pracovníků. Vyskytuje se na agregátním trhu práce, jinými slovy na trhu práce v rámci celé národní ekonomiky. Nezaměstnanost se v makroekonomickém měřítku týká pracovní síly národní ekonomiky určitého státu. Velikost pra-covní síly je dána zejména počtem obyvatelstva žijícího na území státu, a to k určitému datu. Metodiky statistických úřadů zahrnují za účelem měření velikosti pracovní síly lidi ve věku 15 let a starší. Obyvatelstvo starší 14 let se dělí na ekonomicky neaktivní obyvatele a pracovní sílu (viz obrázek 9.2). Pracovní sílu národní ekonomiky představují zaměstnaní a nezaměstnaní lidé ve věku 15 let a více žijící na území daného státu (tzn. mohou to být i cizí státní příslušníci).

Zaměstnanou část pracovní síly tvoří lidé zaměstnaní ve firmách nebo lidé samostatně výdě-lečně činní (živnostníci, malí podnikatelé). Nezaměstnaní spočítaní ČSÚ Výběrovým šetřením pracovních sil (dále VŠPS) jsou všechny osoby patnáctileté a starší, které ve sledovaném období souběžně splňovaly dále uvedené tři podmínky:

1. nebyly zaměstnané;2. hledaly aktivně práci. (Formou aktivního hledání práce se rozumí hledání prostřednictvím

úřadu práce nebo soukromé zprostředkovatelny práce, dále hledání práce přímo v podni-cích, využívání inzerce, podnikání kroků pro založení vlastní firmy, podání žádosti o pra-covní povolení a licence nebo hledání zaměstnání jiným způsobem.);

3. byly připraveny k nástupu do práce, t.j., během sledovaného období byly k dispozici okamžitě nebo nejpozději do 14 dnů pro výkon placeného zaměstnání nebo zaměstnání ve vlastním podniku.

Pokud osoby nesplňují alespoň jednu ze tří výše uvedených podmínek, jsou klasifikovány jako zaměstnané nebo ekonomicky neaktivní. Jedinou výjimkou je skupina osob, které práci nehleda-jí, protože ji již našly, ale nástup je stanoven na dobu nejpozději do 14 dnů. Tyto osoby jsou podle definice Eurostatu (statistický úřad Evropské unie) zařazeny rovněž mezi nezaměstnané. To jsou nezaměstnaní spočítaní výběrovým statistickým šetřením. Kdežto registrovaní ne-zaměstnaní jsou všichni neumístění uchazeči o práci v evidenci úřadů práce.

69

ZÁKLADY EKONOMIE

Míra nezaměstnanostiJakmile má statistický úřad k dispozici údaj o počtu zaměstnaných lidí N a údaj o počtu ne-zaměstnaných lidí U, může spočítat míru nezaměstnanosti u podle následujícího vzorce.

u = U ⁄ (N + U)

Míra nezaměstnanosti ukazuje jak velký díl tvoří nezaměstnané pracovní síly z celkového po-čtu pracovních sil N + U. Pro Českou republiku se v praxi můžeme setkat se dvěma mírami ne-zaměstnanosti. Míra registrované nezaměstnanosti, publikovaná Ministerstvem práce a soci-álních věcí České republiky (dále jen MPSV), je údaj, při jehož výpočtu MPSV použilo registrovaný počet nezaměstnaných. Obecná míra nezaměstnanosti podle metodiky Internatio-nal Labour Office (ILO) je ukazatel získaný výhradně z výsledků VŠPS. ČSÚ používá při jeho výpočtu počet nezaměstnaných, které vyšetřil ve VŠPS.

Ekonomický cyklus a makroekonomické veličinyNyní se vrátím k ekonomickému cyklu a ukáži jak se v jedné fázi mění hodnoty reálného produk-tu, míry nezaměstnanosti a míry inflace. Níže popsané změny hodnot makroekonomických veli-čin platí pro cyklus zapříčiněný kolísáním poptávky všech domácností, všech firem a vlády po re-álném produktu.

V recesi ochabuje v národní ekonomice ekonomická aktivita. Ekonomickou aktivitu ukazuje reálný produkt (HDP). Protože ochabnutí ekonomické aktivity zapříčinil pokles souhrnné po-ptávky po produktu a firmám vázne odbyt jejich výrobků, firmy omezují výrobu a reálný produkt se snižuje. S tím, jak firmy omezují výrobu, roste míra nezaměstnanosti. Váznoucí odbyt výrobků a nižší mzdové náklady zpomalují růst cenové hladiny, což se zračí v nižší kladné hodnotě míry inflace, a dochází k desinflaci. Váznoucí odbyt výrobků a nižší mzdové náklad mohou také způso-bit pokles cenové hladiny, což se zračí v záporné hodnotě míry inflace, a dochází k deflaci.

V expanzi se oživuje v národní ekonomice ekonomická aktivita. Firmám roste odbyt zboží a firmy zvětšují výrobu. Reálný produkt roste. S tím jak firmy zvětšují výrobu a nabírají nové pra-

Obrázek 9.2 Obyvatelstvo a pracovní síla

70

ZÁKLADY EKONOMIE

covníky, se snižuje míra nezaměstnanosti. Rostoucí odbyt zboží a rostoucí mzdové náklady podněcují růst cenové hladiny. Cenová hladina roste, což ukazují kladné hodnoty míry inflace. Do-chází k inflaci. Přičemž inflace se může po dobu trvání expanze ekonomické aktivity zvětšovat, což ukazují rostoucí kladné hodnoty míry inflace.

Čas v makroekonomiiProtože se od úrovně ekonomické aktivity odvíjí materiální blahobyt, velikost nezaměstnanosti a inflace, stojí v centru zájmu makroekonomie. Jaké okolnosti ovlivňují úroveň ekonomické aktivity, která je měřena souhrnným produktem (HDP)? Odpověď je taková, že okolnosti hrají-cí hlavní roli při určení výše souhrnného produktu se obměňují podle délky období, které bere ekonom v úvahu.

Krátké období. Uvažuje-li ekonom rozmezí několika let, pak situaci v národní ekonomice vysvětluje výkyvy souhrnné (agregátní) poptávky po zboží (ekonomický cyklus). Jinak řečeno, v krátkém období ovlivňují situaci v národní ekonomice růst nebo pokles agregátní poptávky po zboží.

Střední období, dejme tomu jedno desetiletí. Ve středním období nejvíce ovlivňuje situaci v národní ekonomice míra využití dané produkční kapacity. Přičemž produkční kapacita ná-rodní ekonomiky je dána velikostí pracovní síly, množstvím kapitálu a stavem technologie.

Dlouhé období, půl století a více, dává prostor pro změnu velikosti výrobní kapacity ná-rodní ekonomiky. Hlavní roli v národní ekonomice přebírá změna velikosti pracovní síly, změ-na kvality pracovní síly (vzdělání), změna množství kapitálu a konečně změna technologie.

V následujících kapitolách se zabývám pouze krátkým obdobím. Střední a dlouhé období není předmětem zájmu tohoto textu (a ani předmětu Základy ekonomie).

ÚkolÚkol 1. Najděte na www stránkách Českého statistického úřadu následující údaje: (a) roční hodnoty reálného hrubého domácího produktu České republiky za posledních deset let; (b) hodno-ty roční míry inflace v České republice za posledních deset let a (c) hodnoty roční míry ne-zaměstnanosti v České republice za posledních deset let. Hodnoty všech třech makroekono-mických veličin uspořádejte do jedné tabulky, jejíž každý řádek bude obsahovat hodnoty všech veličin v jednom roce a jejíž každý sloupec bude obsahovat hodnoty jedné veličiny ve všech ro-cích. Následně spočítejte pro každou makroekonomickou veličinu meziroční rozdíly v jejích hodnotách a zaneste je do tabulky tak, že přidáte tři sloupce. Prostudujte hodnoty meziročních rozdílů v hodnotě reálného hrubého domácího produktu a určete období, kdy rostl a kdy klesal. Pak jak pro období růstu reálného HDP, tak pro období poklesu reálného HDP, prostudujte meziroční změny míry inflace a také meziroční změny míry nezaměstnanosti, a určete, zda po-slední dvě veličiny rostly nebo klesaly.

* * *

71

V krátkém období ovlivňuje dění v národní ekonomice kolísání agregátní poptávky po zboží. Agregátní poptávka představuje souhrn výdajů všech ekonomických subjektů v národní ekono-mice na nákup zboží a služeb při dané cenové hladině. Jak už víme, množství zboží a služeb vy-robené v národní ekonomice v nějakém období měří reálný hrubý domácí produkt (dále jen pro-dukt).

Peněžní zásoba a výdaje na produktV makroekonomické rovině, na úrovni národní ekonomiky, je příhodnější uvažovat místo příj-mu množství peněz v národní ekonomice. Domácnosti, firmy a vláda nakupují produkt za peníze. Výdaje peněz za nákup finální produkce snižují množství peněz v držení ekonomických subjektů. Příjmy zase zvyšují množství peněz v držení ekonomických subjektů. Příjmy si lze představit jako přítok do nádrže s penězi a výdaje jako odtok z nádrže s penězi (cf. rám 10.1).

Skutečnosti z rámu 10.1 můžeme zobecnit na všechny ekonomické subjekty v národní eko-nomice. Růst cenové hladiny (P) vede, při dané nominální peněžní zásobě v národní ekonomi-ce, ke snížení reálné peněžní zásoby v národní ekonomice (m) a snížení reálné peněžní zásoby vede k poklesu výdajů na produkt (Y).

P­ Þ m¯ Þ Y¯

AGREGÁTNÍ POPTÁVKA

Cílem této kapitoly je vysvětlení:• vztahu mezi produktem, cenovou hladinou a peněžní zásobou, který ztělesňuje agregátní

poptávka;• grafického symbolu agregátní poptávky — křivky AD;• činitelů ovlivňujících výši jednotlivých výdajových složek agregátní poptávky.

Rám 10.1 Nominální peněžní zásoba a reálná peněžní zásobaPan Ručička si vydělá u firmy Nebozízek 20 000 Kč měsíčně. Mzda je mu vždy vyplacena k desátému dni následujícího měsíce. Pan Ručička nevydá celý svůj měsíční příjem ihned jak jej obdrží na nákup zboží, ale vydává jej postupně celý měsíc. Po výplatě mzdy je peněžní zá-soba pana Ručičky největší a zmenšuje se až do následujícího výplatního termínu. Peněžní zásoba měřená penězi — nominální peněžní zásoba — činí na začátku měsíce oněch výše zmí-něných 20 000 Kč. Cenová hladina zboží, které pan Ručička kupuje, byla na začátku měsíce na úrovni 1. Uběhne půl roku a pan Ručička má na začátku měsíce pořád nominální peněžní zásobu ve výši 20 000 Kč. Ale cenová hladina se zvýšila na 1,05. Tuto skutečnost pan Ručička pozná z toho, že za stejnou nominální peněžní zásobu nakoupí méně zboží. Před půl rokem čini-la jeho reálná peněžní zásoba 20 000 / 1 = 20 000 a nyní činí pouze 20 000 / 1,05 = 19 047. Pan Ručička si nyní koupí menší spotřební koš.

10

72

ZÁKLADY EKONOMIE

Snížení cenové hladiny vede, při dané nominální peněžní zásobě v národní ekonomice, ke zvýšení reálné peněžní zásoby v národní ekonomice a zvýšení reálné peněžní zásoby vede k růstu výdajů na produkt.

P¯ Þ m­ Þ Y­

Vztah mezi cenovou hladinou a produktem je nepřímo úměrný.

Křivka agregátní poptávkyNepřímo úměrný vztah mezi cenovou hladinou a užitým souhrnným produktem nazývají eko-nomové agregátní poptávka. Křivka AD — grafický symbol agregátní poptávky — je tudíž klesající (obrázek 10.1).

Složky agregátní poptávkyPro pochopení mechanismu a efektů makroekonomické politiky v následující kapitole se jeví dů-ležitým popis jednotlivých výdajových složek užitého produktu — spotřeby, investic a vládních výdajů. Od zahraničních ekonomických vztahů abstrahuji, pro názornost výkladu uvažuji uzavřenou ekonomiku, to je ekonomiku bez ekonomických vztahů s jinými národními ekonomi-kami. Užitý produkt (Y) se pak skládá (znaménko º) ze spotřebních výdajů (C), inivestičních vý-dajů (I) a vládních výdajů (G).

Y º C + I + G

Obrázek 10.1 Křivka agregátní poptávky

73

ZÁKLADY EKONOMIE

Spotřební výdajePříjmy plynou domácnostem za produktivní služby zdrojů ve výrobě zboží (mzdy, renty, úroky, zisky). Další pramen příjmu pro domácnosti představují sociální dávky od státu. Stát vy-plácí domácnostem peníze ze státního rozpočtu na základě zákona. Protože členové domácností obdrží od státu peníze bez protislužby (neprodávají státu ani zboží, ani služby), nazývají se tyto částky transfery. Stát domácnostem jednou rukou dává a druhou rukou bere. Část svých příjmů odvedou domácnosti státu ve formě daní z příjmu. Domácnosti mohou použít za účelem nákupu zboží příjem, který jim zůstane po přičtení transferů a odečtení daní. Příjem, který domácnostem zůstal po odvodu daní a příjmu transferů, nazývají ekonomové disponibilní příjem. Pro jedno-duchost výkladu shrneme daně a transfery do jedné veličiny, a to do čisté daně. Čistou daň (T) vypočítáme tak, že od daně odečteme transfery.

Disponibilní příjem domácností v národní ekonomice vypočítáme tak, že od příjmů, které domácnostem plynou ve formě mezd, rent, úroků a zisků, odečteme čistou daň. Ale domácnosti mohou svoje disponibilní příjmy použít nejen na nákup zboží a služeb — mohou část z nich uspořit. Podíl úspor na disponibilním příjmu ukazuje míra úspor (rám 10.2). Tudíž při dané výši čisté daně a dané míře úspor závisí výše spotřebních výdajů na výši disponibilního důcho-du. Vzrostou-li za těchto podmínek disponibilní příjmy domácností (DI), pak vzrostou spo-třební výdaje domácností (C). A sníží-li se disponibilní příjmy domácností, pak se sníží spo-třební výdaje domácností (C). Výše spotřebních výdajů domácností tedy přímo úměrně závisí na výši jejich disponibilních příjmů.

DI­ Þ C­ ; DI¯ Þ C¯

Jestliže výše daní a transferů stanovuje parlament a vláda, pak změna míry úspor odráží změnu v preferencích členů domácností. V rozhodování členů domácností o výši úspor hraje z ekono-mických faktorů nejvýznamnější roli výše úrokové míry. Totiž podle úrokové míry se vypočítá částka, kterou dostanou domácnosti navíc k uspořené částce. Tato částka navíc se nazývá úrok (rám 10.3). Zvýší-li se úroková míra (i), pak se stane pro domácnosti spoření přitažlivějším a domácnosti uspoří větší části svých disponibilních příjmů. Změní se struktury disponibilních příjmů domácností v národní ekonomice, což ukazuje růst míry úspor (s). Při dané velikosti dis-ponibilních příjmů, úspory vzrostou na úkor spotřebních výdajů.

i­ Þ s­Þ C¯

Snížení úrokové míry má opačný efekt — odrazuje domácnosti od spoření a domácnosti mohou zmenšit uspořené části svých disponibilních přijmů ve prospěch spotřebních výdajů.

Rám 10.2 Míra úsporMěsíční disponibilní příjem domácnosti Homolkových činí 10 000 tolarů. Z této částky Ho-molkovi utratí měsíčně 8000 tolarů za nákup spotřebního zboží a 2000 tolarů uspoří na budou-cí výdaje. Míra úspor domácnosti Homolkových činí 2000 / 10 000 = 0,2.

Rám 10.3 Úrok a úroková míraDomácnost Homolkových má úspory v hodnotě 10 000 tolarů uloženy v bance na termí-novaném účtu s roční dobou splatnosti. Roční úroková míra je 5 %. Roční úrok pak činí 500 tolarů.

74

ZÁKLADY EKONOMIE

i¯ Þ s¯ Þ C­

Vztah mezi úrokovou mírou a spotřebními výdaji domácností je nepřímo úměrný. Velikost spo-třebních výdajů domácností tedy ovlivňují dvě ekonomické veličiny: velikost disponibilních pří-jmů domácností přímo úměrně a velikost úrokové míry nepřímo úměrně.

Investiční výdajeDomácnosti nejen nakupují zboží běžné spotřeby, ale vydávají část svých disponibilních příjmů na pořízení zboží dlouhodobé spotřeby, zejména na nákup bytů, obytných domů, chat, garáží apod. Firmy nakupují nejen nemovitosti, ale také kapitálové zboží (např. stroje), aby s jejich po-mocí mohly vyrábět zboží nebo služby. Takové výdaje domácností a firem nazýváme investice. Poněvadž drtivá většina investic připadá na firmy, omezím se při výkladu činitelů ovlivňujících výši investic pouze na firmy.

Firmy mohou vydat na investice část svých příjmů z prodeje zboží. Čím více zboží firmy vyrobí, tím větší příjmy mají a tím více mohou investovat. Množství firmami vyrobeného zboží v národní ekonomice ukazuje reálný HDP, který jsem už výše označil symbolem Y. Investiční výdaje jsem výše označil písmenem I. Jestliže rostou firemní příjmy z prodeje vyrobeného zboží (ukazuje je Y), pak v národní ekonomice rostou investiční výdaje (I).

Y­ Þ I­

Jestliže firemní příjmy z prodeje zboží klesají (Y), pak se v národní ekonomice snižují in-vestiční výdaje (I).

Y¯ Þ I¯

Firmy se při financování svých investic neomezují velikostí vlastního příjmu a vypůjčují, si zej-ména od bank, peníze na investice. Banky firmám účtují cenu za poskytnutou půjčku, kterou je úrok. Na základě úrokové míry banky vypočítají firmám úrok z nesplacené půjčené částky. Fir-my pak bance splácejí vypůjčenou částku a úrok. Firmy financují splátky z příjmů za prodej zboží, které vyrobily pomocí kapitálu, na nějž si půjčily. Proto firmy při plánování investic zva-žují výši úrokové míry a výši příjmů z plánované investice. Jestliže příjmy z plánované investi-ce nejsou dostatečně vysoké, pak firmy plánovanou investici neuskuteční. Zvýší-li se úroková míra, pak firmy uskuteční méně investic. A to z toho důvodu, že po zvýšení úrokové míry pří-jem z některých zamýšlených investic nestačí na pokrytí nákladů souvisejících se splácením úvěru a úroku. A platí to také naopak: sníží-li se úroková míra, pak firmy uskuteční více in-vestic, protože příjmy z části plánovaných investic se po snížení úrokové míry stanou dosta-tečně vysokými, aby pokryly splácení úvěru a platbu úroku. Takže: snížení úrokové míry (i) vede ke zvýšení investičních výdajů (I) v národní ekonomice.

i¯ Þ I­

Zvýšení úrokové míry (i) vede ke snížení investičních výdajů (I) v národní ekonomice.

i­ Þ I¯

Vztah mezi úrokovou mírou a investičními výdaji je nepřímo úměrný. Velikost investičních vý-dajů ovlivňují dvě důležité veličiny: velikost firemních příjmů z prodeje finální produkce (Y) přímo úměrně a velikost úrokové míry (i) nepřímo úměrně.

75

ZÁKLADY EKONOMIE

Vládní výdajeVládní výdaje na finální produkci (G) tvoří jednu z výdajových položek státního rozpočtu. Další výdajovou položku představují již výše zmíněné transfery. Výdaje na finální produkci zahrnují, mimo jiné, financování produkce veřejných služeb nebo platy státních zaměstnanců apod. Vláda rozhoduje o výdajích na nákup zboží a služeb politicky a ekonomické faktory hrají v jejím rozhodování podružnou roli. Stav národní ekonomiky vyjádřený makroekono-mickými veličinami používá vláda jako podklad k sestavení státního rozpočtu na daný rok. Samotné určování druhů rozpočtových výdajů a příjmů a jejich výše se odehrává politickým vyjednáváním. Státní rozpočet České republiky sestavuje Ministerstvo financí ČR. K návrhu státního rozpočtu se pak vyjadřují ostatní ministerstva. Dohodne-li se vláda, pak postoupí ná-vrh státního rozpočtu do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Výši vládních výdajů na finální produkci tudíž ovlivňují jiné, než ekonomické faktory, a to zejména faktory politické.

ÚkolyÚkol 1. Zvýší se cenová hladina. Nominální peněžní zásoba se nemění. Povede zvýšení cenové hladiny ke snížení nakoupeného (užitého) produktu, nebo k jeho růstu? Vysvětlete mechanis-mus, kterým zvýšení cenové hladiny působilo na produkt.

Úkol 2. Sníží se úroková míra. Jaký dopad bude mít snížení úrokové míry na výši investičních výdajů? Vysvětlete mechanismus, kterým snížení úrokové míry působilo na investiční výdaje.

Úkol 3. Vláda sníží částky sociálních dávek (transfery) a současně zpřísní zákonem daný nárok na sociální dávky. Jaký dopad bude mít snížení transferů na výši spotřebních výdajů? Vysvětle-te mechanismus, kterým snížení transferů působí na spotřební výdaje.

* * *

Agregátní poptávka ukazuje závislost (užitého) produktu na cenové hladině při určité reálné zá-sobě peněz v národní ekonomice. Velikost nominální zásoby peněz je určována situací na trhu peněz v národní ekonomice. Nominální peněžní zásoba svazuje agregátní poptávku se situací na trhu peněz v národní ekonomice. Totiž při dané nominální zásobě peněz v národní ekonomi-ce růst cenové hladiny snižuje reálnou zásobu peněz a následně snižuje výdaje na produkt a uži-tý produkt klesá; pokles cenové hladiny zvyšuje reálnou zásobu peněz a následně zvyšuje výdaje na produkt a užitý produkt roste. Změna reálné zásoby peněz v národní ekonomice představuje mechanismus, který spojuje cenovou hladinu nepřímo úměrně s užitým produktem. Skrze tento mechanismus je v závislosti na úrovni cenové hladiny určena velikost užitého produktu.

77

Nezaměstnanost a mzdyS nadsázkou lze říci, že v krátkém období agregátní poptávka dává firmám v národní ekonomice ‚objednávku‘ na produkt o určité velikosti. Firmy na základě této objednávky přizpůsobují ve-likost vyrobeného produktu. Firmy stanovují ceny zboží a služeb, aby jejich příjmy z prodeje zboží převýšily náklady na výrobu zboží. Firmy tedy určují výši cenové hladiny v národní ekono-mice.† Co se stane, jestliže lidé zvýší výdaje na produkt? Firmy v národní ekonomice zvýší výro-bu. Firmy zvyšují výrobu zapojením většího množství výrobních zdrojů do výroby. V případě prá-ce to znamená vyšší počet odpracovaných hodin. Firmy mohou zvýšit počet odpracovaných hodin větším vytížením stávajících zaměstnanců (přesčasy, práce o víkendech a svátcích) a nábo-rem dalších zaměstnanců. Počet nezaměstnané pracovní síly se v národní ekonomice snižuje.

AGREGÁTNÍ NABÍDKA

Rám 11.1 Individuální vyjednávání o mzděPan Radomír Skála je špičkovým fotbalovým hráčem, jehož přítomnost na hřišti významně zlepšuje vyhlídky mužstva na výhru v zápase. Soupeřovi útočníci jej nemají rádi, protože je většinou obere o míč. Kdežto obránce Silvestra Máslo mají soupeřovi hráči v oblibě — obejít ho s míčem je lehký úkol. Oba obránci, Skála a Máslo, hrají za fotbalový klub Sebereflexe. Na sklonku herní sezóny vždy přichází čas vyjednávání o hráčských platech na příští sezónu. Hráči vyjednávají s vedením fotbalového klubu v čele s panem Desiderem Supervizorem. Pan Skála si je vědom svých hráčských kvalit a vznese požadavek na zvýšení svého platu na příští sezónu o 25 %. Pan Máslo je skromnější, neboť ví, že není tak dobrým hráčem jako pan Ská-la, ale současně považuje za spravedlivé, aby se zvýšily platy všem hráčům klubu Sebere-flexe, a požaduje pro sebe zvýšení platu o 10 %. Vedení fotbalového klubu Sebereflexe ví, že hráče kvalit pana Skály jen tak lehce nesežene, a přistoupí na jeho požadavek a je otevřeno případnému dalšímu vyjednávání s panem Skálou. Protože fotbalistů kvalit pana Másla je dostatek a řada z nich hledá členství ve fotbalovém klubu, je pan Máslo z pohledu vedení klu-bu a pana Supervizora lehce nahraditelný. Tudíž vedení klubu Sebereflexe na požadavek pana Máslo nepřistoupí a dál s ním nevyjednává.

Cílem této kapitoly je vysvětlení:• souvislosti mezi nezaměstnaností a změnou mzdy;• promítnutím změny mzdy do změny cenové hladiny;• vztahu mezi vyrobeným produktem a cenovou hladinou, který ztělesňuje agregátní na-

bídka.

† Zde, v kontextu agregátní nabídky a makroekonomické analýzy, opouštíme předpoklad dokonalé konkurence. Při-pouštíme v souladu s ekonomickou realitou, že mzdy a ceny mohou být také stanoveny firmami.

11

78

ZÁKLADY EKONOMIE

S tím, jak se snižuje nezaměstnanost, se pro zaměstnané pracovníky snižuje riziko, že budou fir-mami propuštěni. A pro nezaměstnané pracovníky se zvyšuje šance, že naleznou zaměstnání ve firmách. Takže snižování nezaměstnanosti přináší pro pracovníky lepší podmínky při stanovení mezd. Zlepšuje se postavení pracovníků vůči zaměstnavatelům (firmám) při vyjednávání o mzdách. Fiktivní ukázka v rámu 11.1 dokumentuje, že někteří pracovníci mohou se zaměst-navateli vyjednávat, jiní však nemohou, nebo jenom v případě velmi nízké nezaměstnanosti.

Organizovanost (rám 11.2) zlepšuje postavení pracovníků vůči zaměstnavatelům, ve srovnání s neorganizovanými pracovníky. V národních ekonomikách s vysokou organizovaností pracovní-ků v odborech, se zvyšuje vyjednávací síla odborů vůči firmám při vyjednávání o mzdách. Aby firmy mohly zvýšit množství práce a následně výrobu, jsou nuceny ve značné míře přistoupit na podmínky odborově organizovaných pracovníků. Jinak řečeno, firmy jsou nuceny zaplatit odborově organizovaným pracovníkům vyšší mzdu, než jakou by byly ochotny za jiných okolností zaplatit. Firmy však mohou platit vyšší mzdy dobrovolně. Vede je k tomu snaha udr-žet si kvalifikované a produktivní pracovníky (rám 11.3).

S tím, jak se snižuje v národní ekonomice nezaměstnanost, pro kvalifikované a produk-tivní zaměstnance se zmnožuje počet alternativních zaměstnání u jiných firem. Volných, ne-zaměstnaných odborníků a produktivních pracovníků je při poklesu nezaměstnanosti na trhu práce nedostatek. Firmy jsou nuceny lákat tyto pracovníky příslibem vyšších mezd z jiných firem. Z pohledu kvalifikovaných a produktivních zaměstnanců se stává výhodnějším změnit zaměstnavatele. To si firmy, přesněji řečeno vedoucí pracovníci těchto firem, uvědomují a snaží se předejít odchodu svých kvalifikovaných a produktivních zaměstnanců do jiných firem

Rám 11.2 Kolektivní vyjednávání o mzděPan Máslo si postěžuje na poměry v klubu Sebereflexe panu Janu Bleskovi, útočníku z fot-balového klubu Rutina. Pan Blesk reaguje na stesky pana Máslo: „No jo, to je tím, že nemáte hráčské odbory. U nás je většina hráčů členy odborů Podprůměr a průměr, jenom největší hráčské hvězdy jsou mimo. Kdyby nebyly odbory, bralo by vedení klubu vážně jenom hvězdy a na nás by jenom štěkli, ať jsme zticha. Takhle odbory Podprůměr a průměr sdružující hráče ze všech fotbalových klubů národní ligy mohou pohrozit stávkou. Zkrátka, jestliže páni z ve-dení nepřistoupí na naše požadavky a nechtějí s odboráři jednat, pak nebudou hráči hrát, ná-sledně nebudou mít kluby tržby ze vstupného a reklamy. To už pány funkcionáře donutí brát nás vážně.“ „Aha,“ povzdechne si pan Máslo, „jak se mám do odborů Podprůměr a průměr přihlásit?“

Rám 11.3 Sebereflexe si chce udržet SkáluNárodní ekonomika prosperuje a je to také znát na růstu tržeb fotbalových klubů. V případě fotbalového klubu Sebereflexe ke všemu přistupuje skutečnost, že řada diváků ‚chodí na Ská-lu‘. Obránce Radomír Skála nejen efektivně brání soupeřovým hráčům ve vstřelení branky, ale také přitahuje pozornost veřejnosti, což se příznivě promítá do hospodaření fotbalového klubu Sebereflexe. Za této situace majitel klubu pan Dezider Supervizor přesvědčí vedení klu-bu, aby schválilo zvýšení platu panu Skálovi o 30 %. Přitom pan Supervizor argumentuje hrozbou ze strany ostatních fotbalových klubů. Zejména nebezpečně si počínají funkcionáři fotbalového klubu Rutina, kteří se snaží nalákat pana Skálu do svého klubu s příslibem platu vyššího o 20 %. A co lehce podprůměrný hráč stejného klubu, pan Máslo? V jeho případě nemá pan Supervizor obavy, že by jej přetáhl jiný fotbalový klub, takže pro něj zvýšení platu nenavrhne.

79

ZÁKLADY EKONOMIE

tím, že jim zvýší mzdy. Shrnuto: Snižující se nezaměstnanost zlepšuje postavení pracovníků vůči zaměstnavatelům při stanovení mezd, což vede k růstu mezd. Snižující se nezaměstnanost také podněcuje zaměstnavatele k vyplácení vyšších mezd pracovníkům s vysokou produktivi-tou práce, s jedinečnými schopnostmi a vysokou kvalifikací.

Nyní prozkoumejme případ poklesu produktu (Y). Firmy snižují výrobu a propouštějí pra-covníky. Nezaměstnanost a míra nezaměstnanosti rostou. Zaměstnaní pracovníci mají vyšší šanci, že budou propuštění. Nezaměstnaní pracovníci čelí nižší šanci, že najdou zaměstnání. Zhoršuje se postavení pracovníků vůči zaměstnavatelům při stanovení mezd. Pracovníci vy-jednají pouze mírné zvýšení mezd, nebo dokonce žádné zvýšení. Firmy sice zvyšují mzdy pra-covníkům s vysokou produktivitou a jedinečnými schopnostmi, ale růst mezd je nižší a zahrnuje méně pracovníků než v případě růstu produktu a zvyšování výroby. Shrnuto: Klesající produkt a rostoucí míra nezaměstnanosti zhoršuje postavení pracovníků vůči zaměstnavatelům při stano-vení mezd, což vede ke snížení mezd. Rostoucí nezaměstnanost také snižuje nebezpečí odcho-du vysoce produktivních pracovníků ke konkurečním firmám. Firmy v národní ekonomice zvy-šují mzdy jenom vysoce produktivním pracovníkům.

Růst mezd představuje pro firmy růst nákladů. Většina firem v národní ekonomice má možnost stanovovat cenu, za kterou prodávají svoje výrobky. Aby firmy dosahovaly zisku také při vyšších mzdových nákladech, zvyšují ceny svých výrobků. Firmy stanovují ceny svých vý-robků přirážkou ke mzdovým nákladům. Výši přirážky (m; vyslov ‚mí‘) stanovují firmy tak, aby pokryla náklady na ostatní zdroje (stroje, energie, suroviny) a firemní zisk. Protože uvažu-jeme všechny firmy v národní ekonomice, tak uvažujeme průměrnou firemní přirážku (m) v ná-rodní ekonomice. Průměrná přirážka ukazuje, o kolik procent převyšuje cenová hladina prů-měrnou mzdu v národní ekonomice. Cenová hladina je pak součinem průměrné přirážky a průměrné mzdy.

P = (1 + m) × W

Růst produktu (Y) vede ke snížení míry nezaměstnanosti (u). Nižší míra nezaměstnanosti zlepšuje postavení pracovníků vůči firmám při stanovení mzdy a průměrná mzda v národní eko-nomice (W) roste. Růst průměrné mzdy zvyšuje náklady a hrozí snížení přirážky ke mzdovým nákladům. Firmy předejdou snížení přirážky tak, že zvýší ceny zboží a cenová hladina (P) roste.

Y­ Þ u¯ Þ W­ Þ P­

Snížení produktu (Y) vede k růstu míry nezaměstnanosti (u). Vyšší míra nezaměstnanosti zhoršu-je postavení pracovníků vůči firmám při stanovení mzdy a průměrná mzda v národní ekonomi-ce (W) klesá. Pokles průměrné mzdy snižuje náklady. Poněvadž firmy čelí poklesu odbytu své-ho zboží, nezvyšují přirážku a snižují ceny zboží. Cenová hladina (P) klesá.

Y¯ Þ u­ Þ W¯ Þ P¯

Vztah mezi vyrobeným produktem a cenovou hladinou je přímo úměrný. Změna produktu však vede k různě velkým změnám cenové hladiny. Důvodem jsou různé poměry na trhu práce. Tyto různé situace na trhu práce odděluje přirozená míra nezaměstnanosti. Prozkoumejme nejdříve pracovní sílu, která je přirozeně nezaměstnaná (rám 11.4).

80

ZÁKLADY EKONOMIE

Přirozená nezaměstnanostPři přirozené míře nezaměstnanosti tvoří nezaměstnanou pracovní sílu lidé, kteří spadají do ná-sledujících kategorií.

• Mění zaměstnání a jsou po nějakou dobu nezaměstnaní.• Dále to jsou lidé, pro které jsou podle jejich subjektivního soudu mzdy příliš nízké, aby se

jim vyplatilo námezdně pracovat.• Konečně další kategorii představují lidé s fyzickými a psychickými znevýhodněními, které

jim znemožňují námezdní zaměstnání prostřednictvím trhu práce.

Protože změna místa zaměstnání, nízká preference námezdní práce a fyzická a psychická znevý-hodnění představují důvody nezaměstnanosti, které prvotně nesouvisí se změnou velikosti vyro-beného produktu a mají původ mimoekonomický. Jsou proto něčím přirozeným. Rovněž produkt vyrobený při přirozené míře nezaměstnanosti nazvěme přirozeným produktem.

Agregátní nabídka v krátkém obdobíVraťme se k přímo úměrnému vztahu mezi produktem a cenovou hladinou. Tento vztah nazýva-jí ekonomové agregátní nabídka. Připomínám, že zkoumáme vztah mezi produktem a cenovou hladinou v krátkém období, kdy velikost produktu určuje agregátní poptávka, takže přesněji ře-čeno, zabýváme se agregátní nabídkou v krátkém období (dále jen agregátní nabídka).

Výše jsem zmínil, že přirozená míra nezaměstnanosti odděluje dvě různé situace na trhu práce. Podívejme se na situaci, kdy je míra nezaměstnanosti (u) vyšší než přirozená míra ne-zaměstnanosti (un). Firmy vyrábějí produkt (Y), který je nižší než přirozený produkt (Yn). Za této situace začne produkt růst. Snižuje se míra nezaměstnanosti a zlepšuje se postavení pra-covníků vůči zaměstnavatelům při stanovení mezd. Protože mezi nezaměstnanými převažují lidé, kteří chtějí především pracovat a pak řešit s firmami výši mzdy, roste průměrná mzda v ná-rodní ekonomice (W) velmi nepatrně. Tím pádem vzrostou málo mzdové náklady a firmy ne-musejí velmi zvyšovat ceny zboží a služeb. Takže cenová hladina jenom mírně vzroste. Obrázek 11.1 ukazuje na grafickém symbolu agregátní nabídky, na křivce AS, vztah mezi produktem a cenou. Růst produktu v intervalu Y* až přirozený produkt (Yn) se děje za situace, kdy je míra nezaměstnanosti vyšší než přirozená míra nezaměstnanosti, a vede jenom k mírnému růstu cenové hladiny, v obrázku 11.1 z P* na Pn. Křivka AS je v intervalu nula až přirozený produkt mírně rostoucí.

Rám 11.4 Přirozeně nezaměstnaní lidéJana před dvěma dny ukončila zaměstnání ve firmě sídlící v Břeclavi. Našla si totiž za-městnání o stovky kilometrů jinde, v Ústí nad Labem. Do nového zaměstnání má nastoupit za dva týdny. Do té doby si chce také přestěhovat svůj majetek z Břeclavi do Ústí nad Labem, přihlásit se k trvalému pobytu v Ústí nad Labem, přihlásit se k lékaři v novém bydlišti apod. Jana je po dobu čtrnácti dnů nezaměstnaná.

Vilibald je svobodný, bezdětný třicátník a většinu času tráví zábavou s kamarády. Na finanční výdaje související s jeho životním stylem mu stačí příjem ze sociálních dávek a pří-jmy z příležitostných prací ‚na černo‘. Vilibald je ochoten opustit svůj milovaný životní styl a nastoupit do zaměstnání jedině v případě, že mzda bude vyšší než 12 000 tolarů měsíčně. Při-tom průměrná měsíční mzda v národní ekonomice je 6000 tolarů a nejvyšší mzda, kterou Vi-libaldovi nějaká firma nabídla, byla 8000 tolarů měsíčně. To je pořád pro Vilibalda málo, takže se rozhodne raději pro nezaměstnanost.

Cecil je od narození slepý. Vinou slepoty se Cecilovi neotvírá téměř žádná námezdní prá-ce ve firmě, kterou by mohl zastávat. Tudíž firmy nechtějí z tohoto důvodu Cecila zaměstnat.

81

ZÁKLADY EKONOMIE

Od přirozeného produktu k větším produktům křivka AS roste stále více, je strmější. To je situace, kdy je míra nezaměstnanosti pod hodnotou přirozené míry nezaměstnanosti. Za této situace vede růst produktu ke snížení míry nezaměstnanosti a zlepšení postavení pracovníků vůči zaměstnavatelům při stanovení mezd. Protože nezaměstnaní jsou jen přirozeně ne-zaměstnaní pracovníci, mohou firmy zvyšovat výrobu jednak přesčasy a prací o víkendech, jednak přilákáním pracovníků z jiných firem, jednak zaměstnáním dobrovolně nezaměstnaných pracovníků. Všechna tři opatření vedou k velkému růstu mezd. Protože nezaměstnanost je níz-ká a postavení pracovníků vůči firmám silné, musejí firmy pracovníky motivovat k přesčasové práci a k práci o svátcích a víkendech vyššími mzdami. Přetahování zaměstnanců z jiných firem zvyšuje mzdy dvojím způsobem: za prvé firmy, které přetahují, motivují vyhlédnuté za-městnance k odchodu vysokými mzdami, za druhé, firmy brání odchodu svých, zvláště velmi produktivních, zaměstnanců zvyšováním mezd. A konečně, dobrovolně nezaměstnaní pracovní-ci (například Vilibald z rámu 11.5) jsou ochotni pro firmy pracovat, jestliže jim firmy nabídnou vyšší mzdy než jsou jejich vymíněné mzdy. Průměrná mzda v národní ekonomice velmi roste, firmám se mohutně zvyšují mzdové náklady. Firmy přenášejí růst nákladů na svoje zákazníky a razantně zvyšují ceny zboží a služeb. Cenová hladina se prudce zvyšuje. V obrázku 11.1 to znázorňuje růst produktu z úrovně přirozeného produktu (Yn) na produkt Y** a růst cenové hla-diny z Pn na P**.

Nyní mohu dopad růstu produktu na cenovou hladinu vzhledem k situaci na trhu práce shrnout. Agregátní nabídka je přímo úměrný vztah mezi produktem a cenovou hladinou, který je ovlivněn situací na trhu práce v národní ekonomice. Jestliže je míra nezaměstnanosti nižší než přirozená míra nezaměstnanosti, pak vede růst produktu k malému růstu cenové hladiny. Jestliže je míra nezaměstnanosti vyšší než přirozená míra nezaměstnanosti, pak vede růst pro-duktu k velkému růstu cenové hladiny.

Shrnutí je však částečné — zjevně v něm chybí zmínka o dopadech poklesu produktu na cenovou hladinu s ohledem na situaci na trhu práce v národní ekonomice. Co se stane, pokud

Obrázek 11.1 Křivka agregátní nabídky

82

ZÁKLADY EKONOMIE

se produkt sníží pod přirozený produkt? Firmy začnou omezovat výrobu, snižovat vytížení za-městnanců a některé zaměstnance propouštět. Míra nezaměstnanost roste a zhoršuje se posta-vení pracovníků vůči firmám při stanovení mezd. Průměrná mzda v národní ekonomice klesá. Firmám klesají mzdové náklady, čehož využijí ke snížení cen zboží a služeb, aby zastavily klesající prodeje zboží. Cenová hladina klesá. V obrázku 11.1 to ukazuje pokles z přirozeného produktu Yn na produkt Y* a pokles cenové hladiny z Pn na P*. Snížení cenové hladiny je pak v intervalu od přirozeného produktu k nulovému produktu menší, než pokles cenové hladiny v případě snižování produktu na přirozený produkt. Totiž, snižuje-li se produkt z hodnoty vyšší než je hodnota přirozeného produktu, pak se snižuje za situace, kdy je míra nezaměstnanosti nižší než přirozená míra nezaměstnanosti. Pokles produktu vede k růstu míry nezaměstnanosti a ke zhoršení postavení pracovníků vůči firmám při stanovení mezd a vede k velkému snížení průměrné mzdy v národní ekonomice. Proč k velkému? Protože snižování výroby se děje elimi-nací neefektivního vynakládání práce. Tím je přetěžování pracovníků přesčasy a prací o svát-cích a o víkendech. Rovněž ustává přetahování zaměstnanců a zaměstnávání málo produk-tivních pracovníků za mzdu neodpovídající jejich výkonu (příkladem takového pracovníka je pan Vilibald z rámu 11.5). V obrázku 11.1 tuto situaci zobrazuje pokles produktu z Y** na Yn a pokles cenové hladiny z P** na Pn.

Rám 11.5 Vilibald námezdně pracujeFirma Nádhera potřebuje rozšířit výrobu. Naráží však na nedostatek volných pracovníků na trhu práce. Firma Nádhera se obrátí na úřad práce a dostane od něj tip na pana Vilibalda. Fir-ma Nádhera kontaktuje Vilibalda s nabídkou zaměstnání za 11 000 tolarů měsíčně. Tato mzda však nepřevyšuje nejnižší měsíční mzdu, ze kterou by byl pan Vilibald ochoten námezdně pra-covat. Tato mzda se nazývá vymíněná mzda. Personalista firmy Nádhera se již cíleně ptá pana Vilibalda na jeho vymíněnou mzdu. Od pana Vilibalda se personalista dozví, že jeho vymíně-ná mzda činí 12 000 tolarů měsíčně. Po krátkém rozhovoru je pan Vilibald ochoten námezdně pracovat pro firmu Nádhera za měsíční mzdu 15 000 tolarů.

ÚkolyÚkol 1. Situace v národní ekonomice je následující: vyrobený produkt je roven přirozenému produktu (tudíž míra nezaměstnanosti rovna přirozené míře nezaměstnanosti). Za této situace se zvýší produkt. Vysvětlete mechanismus, kterým růst vyrobeného produktu působí na cenovou hladinu. Vedl růst vyrobeného produktu ke snížení cenové hladiny, nebo k jejímu zvýšení?

V krátkém období agregátní nabídka ukazuje závislost cenové hladiny na (vyrobeném) produk-tu při určité nezaměstnanosti pracovní síly v národní ekonomice. Velikost nezaměstnanosti je určována situací na trhu s veškerou prací v národní ekonomice. Nezaměstnanost svazuje agregátní nabídku se situací na trhu práce v národní ekonomice. Totiž roste-li vyrobený pro-dukt, pak se snižuje nezaměstnanost a současně roste zaměstnanost. Více zaměstnané pracovní síly a také růst mezd zvyšuje náklady firem. Většina firem v národní ekonomice přenáší růst ná-kladů do vyšších cen zboží a cenová hladina stoupá. Snižuje-li se vyrobený produkt, pak se zvy-šuje nezaměstnanost a současně se snižuje zaměstnanost. Méně zaměstnané pracovní síly a rovněž snížení mezd snižuje náklady firem na výrobu. Některé firmy nezvyšují ceny zboží, někte-ré firmy ceny zboží snižují, a cenová hladina klesá. Změna velikosti nezaměstnané pracovní síly v národní ekonomice představuje mechanismus, který spojuje vyrobený produkt přímo úměrně s cenovou hladinou. Skrze tento mechanismus je v závislosti na úrovni vyrobeného produktu ur-čena úroveň cenové hladiny.

83

ZÁKLADY EKONOMIE

Úkol 2. Situace v národní ekonomice je následující: vyrobený produkt je roven přirozenému produktu. Za této situace se sníží vyrobený produkt. Vysvětlete mechanismus, kterým snížení vyrobeného produktu působí na cenovou hladinu. Vedlo snížení vyrobeného produktu ke snížení, nebo ke zvýšení cenové hladiny?

* * *

85

Ekonomický cyklus a cíle makroekonomické politikyEkonomický cyklus představuje nedílnou vlastnost národní ekonomiky, ve které převládá tržní systém (cf. kapitola 9). Jinak řečeno, ekonomický cyklus je průvodním jevem vývoje tržního ekonomického systému v čase. Navzdory tomu, že nelze ekonomický cyklus eliminovat bez eli-minace vlastního tržního systému, snaží se vlády a centrální banky do ekonomického cyklu za-sahovat. Tyto zásahy jsou vedeny snahou zmírnit negativní dopady ekonomického cyklu.

Jestliže je snížení produktu velké a nezaměstnanost vysoká a navíc tato situace trvá dlouho, vzniká jak ekonomický problém, tak sociální problém. Ekonomický problém spočívá v plýtvání pracovní silou. Část pracovní síly národní ekonomiky zahálí, nevytváří produkt. Ztráta peněžního příjmu a chudoba, ztráta sociálních kontaktů a psychické strádání nezaměstnaných pracovníků jsou nejvážnějšími sociálními důsledky recese. Za těchto okolností politikové a občané považují ekonomické a sociální důsledky recese za předmět státních intervencí. V případě ekonomických důsledků recese má státní intervence podobu makroekonomické politiky; v případě sociálních dů-sledků recese na sebe bere státní intervence podobu sociální politiky.

Růst nezaměstnané pracovní síly v období recese tedy nezůstává pouhým úkazem ekono-mické neefektivnosti vinou komodifikované práce, ale je veřejností chápán jako problém hodný státního zásahu. Co je komodifikovaná práce? Přídavné jméno ‚komodifikovaná‘ sdě-luje, že práce je zbožím obchodovaným na trhu za cenu, za mzdu. Pracovník nabízí na trhu svou schopnost cílevědomě vynakládat fyzickou a psychickou námahu komukoli, kdo za ni za-platí tržní mzdu. Pro úplnost řečeno, ne všechna práce je komodifikovaná. Například úklid vlastního bytu není komodifikovanou prací. V západoevropských a severoamerických státech s tržními ekonomickými systémy v současnosti, v prvním desetiletí 21. století, zcela převládá komodifikovaná práce. Většina občanů těchto států žije v domácnostech, které nemohou uspokojit většinu svých potřeb výrobou vlastního zboží. Lidé nakupují zboží na trzích za peníze. Peněžní příjmy plynou lidem v tržním ekonomickém systému z produktivního vynaklá-dání výrobních zdrojů v jejich vlastnictví. Většina občanů výše jmenovaných států vlastnila na začátku 21. století pouze svou schopnost pracovat. Tím pádem se pro většinu lidí zdroje peněžního příjmu omezují na jeden — na příjem z prodeje práce. Nezaměstnanost se pak ‚vy-schnutím‘ mzdového pramene peněžního příjmu promítá rovněž do neekonomických dimenzí života nezaměstnaného člověka. Za jistých okolností může být ohroženo samo přežití ne-

MAKROEKONOMICKÁ POLITIKA

12

Cílem této kapitoly je vysvětlení:• cílů makroekonomické politiky;• působení fiskálních a monetárních nástrojů na agregátní poptávku;• krátkodobých efektů jak expanzivní, tak restriktivní makroekonomické politiky.

86

ZÁKLADY EKONOMIE

zaměstnaného člověka, zvlášť pokud se nemůže opřít o rodinné příslušníky. Jedním z cílů soci-ální politiky je snížení závislosti pracovníků na příjmu z námezdní práce. Dávky v ne-zaměstnanosti a sociální dávky zmírňují komodifikovanost práce. Analytikové sociální politiky nazývají proces zmírňování komodifikovanosti práce dekomodifikace. Vláda a centrální banka zmírňují makroekonomickou politikou orientovanou na řízení agregátní poptávky problémy související s masovou nezaměstnaností.

Na první pohled expanze nepůsobí dojmem problematické fáze ekonomického cyklu. Co by mohlo být cílem vládního zásahu? Připomínám, že v expanzi společně s oživením ekono-mické aktivity roste cenová hladina. Růst cenové hladiny se může po dobu trvání expanze zvětšovat. Tudíž inflace se zvětšuje a současně se umocňují její negativní dopady. První nega-tivní dopad souvisí s očekáváním při směně, rozložené v delším časovém období. Takovou smě-nou může být půjčka popsaná v rámu 12.1. Jestliže lidé vůbec nepočítají s inflací, nebo oče-kávají menší inflaci než je skutečná inflace, pak na tom někteří nezaslouženě vydělají a jiní nezaslouženě prodělají. Protože takový přesun bohatství nesouvisí s individuálním produk-tivním úsilím, působí na lidi demotivačně a odrazuje je od používání peněz jako spolehlivého uchovatele hodnoty v čase.

Rám 12.2 Výroba lodí a růst cenPrvní případ: Polynéský loďař pozoruje, že cena lodě a cena řeziva roste (z řeziva loďař vyrá-bí lodě), přičemž cena řeziva roste nepatrně cena lodě výrazně. Znamená to, že roste poptávka po lodích? Nebo spolu s cenou lodě rostou ceny ostatních zboží, jiným slovy řečeno, rostou ceny všech zboží, tedy dochází k inflaci? Jestliže skutečně roste poptávka po lodích, pak se lo-ďař chová racionálně, když nakoupí více řeziva a zvýší výrobu lodí. Jestliže se zvyšují ceny všech statků, pak nemá loďař racionální důvod k vyššímu nákupu řeziva a zvýšení výroby lodí. Zvyšovat výrobu by neměl, poněvadž by další lodě pravděpodobně neprodal a utrpěl by ztrátu.

Druhý případ: Polynéský loďař pozoruje, že cena lodě a cena řeziva roste, přičemž cena lodě pouze nepatrně a cena řeziva výrazně. Znamená růst ceny řeziva růst loďařových nákladů na výrobu lodí? Nebo pozoruje inflaci, tedy růst všech cen? V prvním případě by loďař omezil výrobu, neboť se vyšší cena řeziva promítne do vyšší ceny lodi a poptávající budou kupovat nižší množství, takže by bez snížení výroby některé lodě neprodal. V druhém případě (inflace) by loďař neměl vyráběné množství snižovat, protože rostou všechny ceny a může přenést vyš-ší cenu řeziva do vyšší ceny lodě.

Rám 12.1 Robinson půjčuje PátkoviPátek si vypůjčí od Robinsona na konci roku 1999 100 robinsonských dolarů na jeden rok s roční úrokovou mírou 1 %. V následujícím roce 2000 však došlo na Robinsonově ost-rově k inflaci a míra inflace činila 7 %. S inflací ani Robinson, ani Pátek, před rokem nepočíta-li, domnívali se, že ceny budou za rok stejné. Jak ovlivnila inflace Robinsonův příjem a Pát-kův příjem? Podívejme se nejdříve na Pátka. Pátek si mohl po vypůjčení RD 100 na konci roku 1999 za ně koupit, buď 20,8 kokosového ořechu, nebo 7,1 ryby. Po roce vrátí Pátek Ro-binsonovi dlužnou částku RD 100 a roční úrok z této částky RD 1. Robinson si může na konci roku 2000 koupit za RD 101, buďto 20,2 kokosového ořechu, nebo 6,7 ryby. Inflace snížila kupní sílu robinsonského dolaru, takže se část důchodu přesunula od věřitele (Robinson) k dlužníkovi (Pátek). Proč? S nadsázkou si lze tuto událost ukázat v naturální (zbožové) podo-bě. Robinson půjčí Pátkovi na konci roku 1999 7,1 ryby a Pátek mu po roce vrátí jen 6,7 ryby. O čtyři desetiny ryby je Pátek bohatší a současně Robinson chudší.

87

ZÁKLADY EKONOMIE

Dalším negativním efektem velké inflace je mlhavá hranice mezi změnou relativních cen zboží, na jedné straně, a změnou cen všeho zboží, na straně druhé, což narušuje tržní koordinaci ekono-mických činností jednotlivců pomocí cen (cf. rám 12.2). Zejména firmy dostávají v cenových změnách nejednoznačné informace a mohou činit rozhodnutí, která se ukážou jako neefektivní z hlediska alokace zdrojů (cf. kapitola 8).

Jestliže v recesi vystupují do popředí veřejného zájmu ze strany vlády a centrální banky problémy spojené s masovou nezaměstnaností, pak v expanzi se do centra veřejného zájmu dostávají problémy spojené s velkou inflací. Protože vláda a centrální banka používají ke sni-žování nezaměstnanosti nebo inflace nástroje, kterými působí na národní ekonomiku jako ce-lek, nazývají ekonomové taková opatření makroekonomická politika.

Nezaměstnanost a expanzivní politikaRecese se vyznačuje klesajícím produktem a rostoucí nezaměstnaností pracovní síly. Cílem makroekonomické politiky je zastavit růst nezaměstnanosti a následně nezaměstnanost sni-žovat. K naplnění tohoto cíle musí vláda a centrální banka podnítit zvýšení agregátní poptávky. Jaké má vláda nástroje ke zvýšení agregátní poptávky?

Vláda a fiskální expanzeVláda může podnítit růst agregátní poptávky výdajovými a příjmovými položkami státního roz-počtu. Státní rozpočet představuje hlavní nástroj vládní makroekonomické politiky. Proto se vládní makroekonomická politika nazývá fiskální (rozpočtová) politika. A protože v recesi je cí-lem fiskální politiky stimulace agregátní poptávky, je to fiskální expanze. Ovšem pozor — ne všechny položky státního rozpočtu může vláda použít ke stimulaci agregátní poptávky. Z těch vhodných položek to jsou na straně výdajů ze státního rozpočtu:

• vládní výdaje na nákup zboží a služeb, které jsou jednou z výdajových složek agregátní po-ptávky a tudíž ovlivňují agregátní poptávku přímo (cf. kapitola 10);

Obrázek 12.1 Expanzivní politika

88

ZÁKLADY EKONOMIE

• sociální transfery, které ovlivňují spotřební výdaje v agregátní poptávce skrz disponibilní příjmy domácností (cf. kapitola 10).

Jak vypadá stimulace agregátní poptávky vládními rozpočtovými výdaji na zboží? Vláda zvýší rozpočtové výdaje na zboží. Protože vládní výdaje na zboží jsou jednou ze složek agregátní po-ptávky, vzroste agregátní poptávka nejprve o tyto výdaje. Agregátní poptávka však vzroste více. Totiž růst vládních výdajů na zboží a služby ovlivňuje ostatní výdajové složky agregátní poptávky (cf. rám 12.3). Rostou spotřební výdaje domácností a investiční výdaje firem.

Jestliže se vláda rozhodně stimulovat agregátní poptávku zvýšením sociálních transferů, pak tyto transfery nejprve zvýší disponibilní příjmy domácností a následně zvýší spotřební vý-daje domácností. Spotřební výdaje domácností jsou jednou ze složek agregátní poptávky. Růst spotřebních výdajů ovlivní z ostatních složek agregátní poptávky investiční výdaje (vládní vý-daje na zboží ne, protože ty stanovuje svým rozhodnutím vláda). Protože díky vyšším spotřeb-ním výdajům roste firmám odbyt zboží a příjmy z jeho prodeje, firmy mohou více investovat do nákupu strojů a budov.

Z příjmových položek státního rozpočtu může vláda použít pro stimulaci agregátní po-ptávky daně z příjmů a spotřební daně (dále pro jednoduchost jen daně). Tyto daně ovlivňují spotřební výdaje a investiční výdaje v agregátní poptávce skrz disponibilní příjmy domácností a zisky firem (cf. kapitola 10). Fiskální expanze pomocí daní vypadá následovně. Vláda sníží daně, to vede ke zvýšení disponibilních příjmů domácností a následně ke zvýšení spotřebních výdajů domácností. Snížení daní rovněž zvýší firemní zisky a následně firmy zvýší investiční výdaje.

Centrální banka a monetární expanzeAgregátní poptávku nemusí v čase recese stimulovat pouze vláda, ale také centrální banka. Jak už jsem napsal v kapitole 1, je centrální banka veřejnou organizací nezávislou na vládě. Cent-rální banka má zákonem daný monopol na nabídku peněz v národní ekonomice. A pomocí na-bídky peněz může centrální banka ovlivňovat situaci na trhu peněz v národní ekonomice. Cent-rální banka vykonává monetární (peněžní) makroekonomickou politiku. Může centrální banka nějak podnítit růst agregátní poptávky? Jak vypadá monetární expanze?

Centrální banka zvýší nabídku peněz v národní ekonomice. To vede ke snížení úrokové míry a současně k růstu nominální peněžní zásoby. Nižší úroková míra pobídne firmy k vyšším investičním výdajům. Agregátní poptávka však neroste pouze díky nižší úrokové míře.

Rám 12.3 Souvislosti mezi složkami agregátní poptávkyJe recese a vláda se rozhodně podnítit ekonomickou aktivitu fiskální expanzí. Z nástrojů fiskální politiky zvolí vládní rozpočtové výdaje na zboží a služby. Přesněji, vláda se rozhodně opravit stávající dálnice a postavit nové. Opravu a výstavbu zadá formou veřejné soutěže sou-kromým stavebním firmám. Od těchto firem si vláda kupuje stavební služby a financuje je roz-počtovými výdaji na zboží a služby. Stavební firmy použijí tyto příjmy na investice do nových strojů, na nákup materiálu a služeb od jiných firem. Všechny zmíněné firmy zaměstnávají pra-covníky, kteří díky vládní stavební zakázce mají práci a dostávají mzdy. Ba, co víc, díky vládní stavební zakázce firmy nabírají nové pracovníky. Mzdy tvoří část příjmů domácností pracovníků. Disponibilní příjmy domácností v národní ekonomice rostou a s nimi rostou spo-třební výdaje domácností. Firmám, které vyrábějí spotřební zboží, roste odbyt zboží a příjmy z jeho prodeje. Tyto firmy rovněž investují do nových strojů … nabírají pracovníky a tito pra-covníci více vydávají na nákup spotřebního zboží…

89

ZÁKLADY EKONOMIE

Díky tomu, že růst nominální peněžní zásoby zvýšil reálnou peněžní zásobu, rostou všechny vý-dajové složky agregátní poptávky.

Efekty expanzivních politikRozbor působení fiskálních a monetárních nástrojů jsem zakončil růstem agregátní poptávky. Nyní vyjdu ze skutečnosti, že už vláda a/nebo centrální banka agregátní poptávku stimulovala. Obrázek 12.1 ukazuje růst agregátní poptávky posunem křivky AD na ADexp. Posun křivky do-prava nahoru ukazuje, že lidé jsou ochotni při cenové hladině P0 zvýšit výdaje a nakupovat vyšší produkt než Y0. Firmy zvyšují výrobu produktu z Y0 až na Yn a nabírají pracovníky. Ne-zaměstnanost a míra nezaměstnanosti se snižují. Protože ve výchozí situaci těsně před vykonáním expanzivní politiky byla míra nezaměstnanosti vyšší než přirozená míra nezaměstnanosti, nevede růst zaměstnanosti k velkému růstu průměrné mzdy v národní ekonomice (cf. kapitola 11). Tudíž firmy zvýší ceny jen mírně a cenová hladina roste mírně, z P0 na Pn v obrázku 12.1. Ve srovnání s výchozí situací těsně před vykonáním expanzivní politiky vzrostl produkt, snížila se míra ne-zaměstnanosti a cenová hladina vzrostla. Přestože růst cenové hladiny znamená inflaci a tedy nežádoucí efekt na národní ekonomiku (cf. kapitola 9), byl růst produktu a rovněž snížení ne-zaměstnanosti vyšší než růst cenové hladiny a celkový efekt expanzivních politik je tudíž kladný. Dosažení cíle, snížení míry nezaměstnanosti bylo dosaženo za cenu mírné inflace.

Inflace a restriktivní politikaObdobí expanze ekonomické aktivity v národní ekonomice se vyznačuje zvětšováním inflace a jejích negativních dopadů na národní ekonomiku (viz výše). Cílem makroekonomické politiky se stává zmenšení inflace. K dosažení tohoto cíle musí vláda a centrální banka snížit agregátní poptávku, jinak řečeno, musejí vykonat restriktivní makroekonomické politiky.

Vláda a fiskální restrikceVláda může ke snížení agregátní poptávky použít stejnou sadu fiskálních nástrojů, jako ke sti-mulaci agregátní poptávky. Vykoná-li vláda fiskální restrikci pomocí vládních výdajů, pak je jejich působení na agregátní poptávku opačné než v případě fiskální expanze. Vláda sníží roz-počtové výdaje na nákup zboží a služeb. Agregátní poptávka nejprve klesne o tuto výdajovou složku. Tím se pokles agregátní poptávky nezastaví. Méně státních zakázek znamená nižší firemní příjmy z prodeje zboží. Firmy méně investují, investiční výdaje se snižují (cf. kapitola 10). Zaměstnanci firem si vydělají méně a někteří jsou dokonce propuštěni. Disponibilní příjmy domácností klesají a s nimi klesají spotřební příjmy domácností. Agregátní poptávka se sni-žuje. Fiskální restrikce snížením sociálních transferů vede ke snížení disponibilních příjmů domácností a následně ke snížení spotřebních výdajů domácností (cf. kapitola 10). Agregátní poptávka se snižuje. Konečně fiskální restrikce zvýšením daní sníží disponibilní příjmy domác-ností a pak spotřební výdaje domácností. Vyšší daně sníží firemní zisky, firmy méně investují do strojů a budov, investiční výdaje se snižují. Agregátní poptávka se snižuje.

Centrální banka a monetární restrikceCentrální banka brzdí a snižuje agregátní poptávku následovně. Centrální banka sníží nabídku peněz v národní ekonomice. To vede k růstu úrokové míry a ke zmenšení nominální peněžní zá-soby v národní ekonomice. Vyšší úroková míra snižuje investiční výdaje (cf. kapitola 10). Zmenšení nominální peněžní zásoby se promítne do zmenšení reálné peněžní zásoby, a to vede ke snížení všech výdajových složek agregátní poptávky (cf. kapitola 10). Agregátní poptávka se snižuje.

90

ZÁKLADY EKONOMIE

Obrázek 12.2 Restriktivní politika

Efekty restriktivních politikRozbor působení fiskálních a monetárních nástrojů jsem zakončil poklesem agregátní po-ptávky. Nyní vyjdu ze skutečnosti, že už vláda a/nebo centrální banka agregátní poptávku sníži-la. Obrázek 12.2 ukazuje pokles agregátní poptávky posunem křivky AD na ADrestr. Posun křivky doleva dolů ukazuje, že lidé jsou ochotni při cenové hladině P1 snížit výdaje a nakupovat nižší produkt než Y1. Firmy snižují výrobu produktu z Y1 až na Yn a propouštějí pracovníky. Ne-zaměstnanost a míra nezaměstnanosti rostou. Protože ve výchozí situaci těsně před vykonáním re-striktivní politiky byla míra nezaměstnanosti nižší než přirozená míra nezaměstnanosti, vede pokles zaměstnanosti k velkému poklesu průměrné mzdy v národní ekonomice (cf. kapitola 11). Tudíž firmy nezvyšují ceny zboží, nebo ceny zboží snižují. Cenová hladina prudce klesá, z P1 na Pn v obrázku 12.2. Ve srovnání s výchozí situací těsně před vykonáním restriktivní politiky se sní-žil produkt, míra nezaměstnanosti vzrostla a cenová hladina se snížila. Přestože růst nezaměst-nanosti znamená nežádoucí efekt pro národní ekonomiku, bylo snížení inflace větší než růst ne-zaměstnanosti a celkový efekt restriktivních politik je tudíž kladný. Dosažení cíle, snížení míry inflace bylo dosaženo za cenu mírného zvýšení míry nezaměstnanosti.

ÚkolyÚkol 1. Produkt je nižší než přirozený produkt. Za této situace vláda prosadí v parlamentu ‚šrotovné‘, neboli příspěvek ze státního rozpočtu občanovi nebo firmě, kteří zakoupí nový osobní automobil. Posuďte a určete dopady ‚šrotovného‘ na produkt, nezaměstnanost a cenovou hladi-nu. Kromě dopadů ještě popište mechanismus, kterým ‚šrotovné‘ tyto efekty způsobilo.

91

ZÁKLADY EKONOMIE

Úkol 2. Produkt je vyšší než přirozený produkt. Centrální banka sníží nabídku peněz v národní ekonomice. Vysvětlete, jak toto monetární opatření ovlivní jednotlivé složky agregátní po-ptávky a dále vysvětlete mechanismus (jak se došlo od monetárního opatření k efektům), kte-rým toto monetární opatření způsobilo změny produktu, nezaměstnanosti a inflace.

* * *