ZÁKLADY LOGISTIKY - vspj.cz - VŠPJ/Základy logistiky - Miroslava... · 9.2.5 metoda ŘÍzenÍ...

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA

______________________________________________________________

Katedra ekonomie a managementu

ZÁKLADY LOGISTIKY

Ing. Miroslava Bakešová, Ing. Vladimír Křesťan

_______________________________________________________________________________________

2008

Recenzovali: doc. PhDr. Dušan Šimek

Ing. Václav Fišer

Za jazykovou a věcnou správnost obsahu díla odpovídají autoři.

Text neprošel jazykovou ani redakční úpravou.

© Miroslava Bakešová, Vladimír Křesťan, 2007

ISBN 978-80-87035-08-5

Obsah

- 1 -

OBSAH

OBSAH ............................................................................................................................. 1

ÚVODEM ......................................................................................................................... 3

1 MALÝ VÝLET DO MINULOSTI............................................................................. 5

SHRNUTÍ ........................................................................................................... 10

2 VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ .................................................................... 12

2.1 LOGISTIKA – VYMEZENÍ POJMU................................................................. 12

2.2 LOGISTICKÝ PŘÍSTUP .................................................................................... 16

2.3 OBĚH ZBOŽÍ ..................................................................................................... 16

2.4 TRŽNÍ PROSTŘEDÍ .......................................................................................... 17

2.5 LOGISTIKA JAKO KONKURENČNÍ VÝHODA ............................................ 18

2.6 LOGISTICKÉ OBJEKTY ................................................................................... 20

2.7 LOGISTICKÉ SYSTÉMY .................................................................................. 21

SHRNUTÍ ............................................................................................................ 21

3 MARKETING A LOGISTIKA ................................................................................ 23

3.1 VZTAH MEZI MARKETINGEM A LOGISTIKOU ........................................ 23

3.2 POSLÁNÍ LOGISTIKY ...................................................................................... 26

3.3 ÚROVEŇ KVALITY V LOGISTICE ................................................................ 26

SHRNUTÍ ........................................................................................................... 28

4 LOGISTIKA JAKO SOUSTAVA SYSTÉMŮ ........................................................ 29

4.1 NĚKTERÉ NÁZORY NA LOGISTICKÉ SYSTÉMY ...................................... 29

4.2 LOGISTIKA JAKO SOUSTAVA SYSTÉMŮ .................................................. 30

4.3 PĚT PRAVIDEL LOGISTIKY ........................................................................... 31

SHRNUTÍ ........................................................................................................... 33

5 LOGISTIKA JAKO SYNERGIE ČINNOSTÍ ......................................................... 34

SHRNUTÍ ........................................................................................................... 39

6 LOGISTICKÉ ČINNOSTI A JEJICH OBSAH ....................................................... 41

6.1 LOGISTIKA ZÁSOBOVÁNÍ ............................................................................. 42

6.2 LOGISTIKA SKLADOVÁNÍ ............................................................................ 45

6.3 VÝROBNÍ LOGISTIKA .................................................................................... 50

6.4 ODBYTOVÁ LOGISTIKA ................................................................................ 53

6.5 DOPRAVNÍ LOGISTIKA .................................................................................. 56

6.6 OCHRANA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ ........................................................... 63

SHRNUTÍ ........................................................................................................... 64

7 EKONOMIKA LOGISTIKY ................................................................................... 68

7.1 LOGISTICKÉ NÁKLADY ................................................................................. 68

7.2 CONTROLLING V LOGISTICE ....................................................................... 71

7.3 FAKTORY ÚSPĚŠNOSTI LOGISTIKY ........................................................... 72

SHRNUTÍ ........................................................................................................... 73

Obsah

- 2 -

8 INFORMACE, INFORMOVANOST A INFORMAČNÍ SYSTÉM....................... 75

8.1 INFORMACE ..................................................................................................... 75

8.2 INFORMOVANOST .......................................................................................... 76

8.3 INFORMAČNÍ SYSTÉM .................................................................................. 77

8.4 ORGANIZACE LOGISTICKÝCH ČINNOSTÍ ................................................ 81

SHRNUTÍ ........................................................................................................... 82

9 NĚKTERÉ LOGISTICKÉ TECHNIKY .................................................................. 84

9.1 MANAŽERSKÉ TECHNIKY ............................................................................ 84

9.2 LOGISTICKÉ TECHNIKY ............................................................................... 85

9.2.1 ROZSAH VZTAHŮ NA PRACOVIŠTI .................................................... 86

9.2.2 SÍŤOVÁ ANALÝZA – METODA CPM ................................................... 87

9.2.3 VÝPOČET OPTIMÁLNÍ VELIKOSTI OBJEDNÁVKY ......................... 89

9.2.4 RASTR SPACE ANALÝZY (Leština, Rolínek, 1998) .............................. 91

9.2.5 METODA ŘÍZENÍ ÚZKÝCH MÍST – METODA OPT ........................... 93

9.2.6 METODA JIT – JUST IN TIME ................................................................ 93

9.2.7 METODA „RYBÍ KOST“ .......................................................................... 96

9.2.8 PLÁNOVÁNÍ POTŘEBY MATERIÁLU – METODA MRP ................... 97

9.2.9 METODA BOA – METODA VYTĚŽOVACÍHO ŘÍZENÍ ...................... 98

9.2.10 MATEMATICKÉ INDEXY A JEJICH PROPOČTY ............................... 98

SHRNUTÍ ................................................................................................. 101

10 HODNOCENÍ ÚROVNĚ ŘÍZENÍ LOGISTICKÝCH ČINNOSTÍ ................ 103

10.1 KRITÉRIA HODNOCENÍ NORMATIVŮ LOGISTICKÉ ČINNOSTI ..... 103

10.2 HODNOCENÍ ÚROVNĚ LOGISTICKÝCH ČINNOSTÍ ........................... 105

SHRNUTÍ ...................................................................................................... 109

11 OSOBNOST MANAŽERA - LOGISTIKA ..................................................... 110

SHRNUTÍ ...................................................................................................... 112

ZÁVĚR ......................................................................................................................... 113

PŘÍLOHY ..................................................................................................................... 114

Příloha č. 1 - Citáty – autoři ...................................................................................... 114

Příloha č. 2 - Seznam tabulek, schémat, vzorců a znázornění ................................... 117

Příloha č. 3 - Seznam literatury ................................................................................. 119

Úvodem

- 3 -

„Toto nepíši pro mnohé, nýbrž jen pro tebe, neboť

jsme jeden druhému dosti početným posluchačstvem“

Epikuros

ÚVODEM

Předkládaný studijní materiál „Základy logistiky“ je určen studentům Vysoké školy

polytechnické v Jihlavě, obor andragogika – personální management a pro další

manažerské obory.

Seznámení se s tímto předmětem není na jedné straně příliš obtížné. Jde totiž především

o řadu různých pojmů, aktivit a úkonů, které zajišťují průběh výroby a prodeje a jejich

organizaci. Jde o řadu aktivit, které jsou nepochybně známé. Na druhé straně je však

třeba vidět i určité obtíže při seznamování se s řadou dále uvedených pojmů. Pro

vysokoškolsky vzdělané pracovníky – manažery je však nezbytné vědět o nutnosti

systematické činnosti při zajišťování výroby a prodeje. Jedná se o řadu různých úkonů,

které na sebe navazují, dílem jsou však relativně samostatné.

Nesystémový přístup – to je chaos. A kde je v organizaci chaos, tam je výrazné

nebezpečí neúspěchu. Proto tento studijní materiál seznamuje s určitou soustavu

systémů, která se ve svém souhrnu nazývá logistikou. To je úkol kapitol, které je třeba

zvládnout. Zvláště upozorňujeme na šestou kapitolu, která je v této výuce stěžejní.

Autoři hned na začátku zdůrazňují, že práce v logistice vyžaduje daleko hlubší studium.

Zde jde o získání určitého přehledu o tomto manažerském oboru, o přehledu, který má v

praxi umožnit správnou orientaci v budoucím zaměstnání. Proto zde nejsou – v mezích

možností – rozsáhlejší teoretické rozbory a zdůvodnění.

Autoři vložili do této studijní opory především zkušenosti, které byly získány z řízení

jednoho strojírenského podniku s cca 600 zaměstnanci a dále zkušenosti, získané

v zaměstnání v některých podnicích. Jsou zde i poznatky z logistiky od našich

vysokoškolských pedagogů zejména pak P. Pernici z Vysoké školy ekonomické

a R. Bobáka z Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, ale i dalších autorů, kteří jsou uvedeni

v seznamu literatury. Kdo má zájem o podrobnější seznámení se s problematikou

logistiky nad rámec této studijní opory, má k dispozici obsáhlý přehled literatury.

Logistika je celou soustavou zabezpečovacích aktivit. A z toho vyplývá i učební cíl,

kterého se má dosáhnout prostudováním této studijní opory.

Především se studenti mají informativně seznámit s logistikou jako důležitým oborem

v řízení podniku a v činnosti manažerů. Dále mají umět popsat a analyzovat hlavní

zásady logistiky. Rovněž se seznámí s požadavky, které jsou na tuto část zajištění

výroby a obchodu kladeny a tím mají získat přehled o tom, co logistika v podniku

znamená, jaké jsou její systémy a jaké mohou být překážky pro úspěšné plnění

logistických funkcí.

Konečně – tento studijní materiál by měla být nejen studijním textem, ale i určitou

pomůckou při poznávání logistických systémů v podnicích a dalších organizacích.

Jinými slovy řečeno – studenti mají získat základní přehled o oblasti logistiky, rámcově

ovládat základní pojmy předmětu, seznámit se s oblastí zásobovací logistiky,

dopravními systémy, výrobní logistikou, controllingem v logistice a souhrnými faktory

úspěšnosti v logistice.

Proč?

Protože manažer musí vědět vše podstatné o podniku, jeho funkcích a poslání, má-li

úspěšně plnit v podniku to, co jeho funkce přináší.

Úvodem

- 4 -

Na konci každé kapitoly jsou uvedeny kontrolní otázky, které slouží k procvičení

každého tématického celku. Dále praktické příklady zde uvedené a doplněné dalšími

v přednáškách a cvičeních mají ilustrovat, co logistika v praxi znamená. Nejsou však

jediné, se kterými se studenti ve své praxi setkají. Jsou však základem, který jim umožní

pochopit podstatu logistiky.

Autoři

Malý výlet do minulosti

- 5 -

„Nespěchá, kdo chce dojít cíle“.

Ani

1 MALÝ VÝLET DO MINULOSTI

Po prostudování této kapitoly byste měli:

umět zdůvodnit vznik logistiky jako samostatného vědního, technického

a manažerského oboru v podobě vyústění historického vývoje

Seznámit se s významem logistiky v její předchozí podobě při zajišťování

velkých hospodářských či vojenských projektů.

Budete s námi patrně souhlasit, že se nic neobjeví samo o sobě, že vše má hlubší či

mělčí historické kořeny. Stejně je to i s logistikou, která se vyvíjela řadu let do své

konečné podoby (a názvu) až do dneška.

V této kapitole si uděláme malý a nesoustavný výlet do minulosti. Zveme vás na malou

procházku do historie logistiky. Na podrobnější přehled nemáme dostatek času, ani to

není posláním této kapitoly. Ale i tak vám tento exkurz ukáže, že dnešní logistika má

své historické kořeny podobně jako jiné obory lidské činnosti.

V následujícím textu nejsou žádné teoretické poučky. Obsahuje pouze stručný popis

některých jevů v minulosti, jevů, ze kterých se postupně vytvářela dnešní logistika.

Tento popis by měl vzbudit váš zájem. Nejde o naučení se, ale o malý, informativní

výlet do minulosti.

Lidstvo – již v kmenovém společenství – pracovalo a budovalo. Lovci mamutů společně

kopali jámy, do kterých měli mamuti spadnout. Ti pak měli být ubiti a sloužit jako

potrava kmeni lovců mamutů. A kdo zajišťoval primitivní kopací nástroje? Kdo

zajišťoval, aby se kopáči mohli posílit jídlem a pitím?

Zde se již projevovala jistá primitivní dělba práce. Jedni kopali, jiní odstraňovali

vykopanou hlínu. To byli ti nejsilnější. A další – v podstatě předchůdci dnešní logistiky

– zajišťovali a přinášeli jídlo a pití (docela obyčejnou vodu) a kůže, na kterých byla

přemísťována vykopaná hlína.

To bylo dávno, před mnoha věky.

Vycházíme-li ze základní téze, že logistika a její předchozí činnosti spočívaly

v organizačním a materiálním zajišťování a zabezpečování určité aktivity, určitého

projektu (nazváno dnešní terminologií), pak nalézáme jako předchůdce logistiky dva

směry:

směr civilní

směr vojenský.

Oba směry existovaly vedle sebe a prakticky se doplňovaly, protože řada projektů byla

realizována pro budoucí vojenské akce a naopak mnohé vojenské akce vedly k realizaci

některých projektů v civilní, občanské sféře.

Podívejme se nejprve na občanskou, civilní část, která je většině z nás bližší.

Lovci

mamutů

Dva směry

v logistice


- 6 -

První zprávy o materiálním zabezpečování stavebních činností v organizovaných

formách nacházíme ve staré Číně v období zhruba 6 tisíc let před Kristem. Tehdy,

zejména v oblasti Žluté řeky, kde již existovaly první státní útvary, se prováděly určité

obrovské protipovodňové stavby. Jsou určité záznamy o stravování dělníků na těchto

stavbách, o zajišťování materiálu, nářadí apod.

Daleko přesnější popisy máme z období výstavby egyptských pyramid, tj. z období asi

4. až 3. tisíciletí před Kristem. K zásobování byl vytvořen celý systém, protože bylo

zapotřebí zajistit práci i obživu pro asi 100 tisíc otroků, kteří stavěli pyramidy. Systém

zabezpečoval především přísun stavebního materiálu, oněch gigantických kvádrů,

jejichž velikost a váhu dodnes obdivujeme. Vedle toho zabezpečoval dostatek nářadí,

jeho opravy, doplňování, dokonce byly zřízeny jakési lazarety pro nemocné anebo pro

ty, kteří utrpěli úraz. Jako určitá perlička působí záznam o tehdejším předpisu denního

přídělu cibule a česneku pro každého otroka jako prevenci proti onemocnění.

V tehdejší Mezopotámii (Meziříčí) – území mezi řekami Tigridem a Eufratem

(na území nynějšího Iráku) – v území, které se pokládá za jedno z míst vzniku civilizace

– byl v období let 2300 - 200l před Kristem vybudován gigantický zavodňovací systém,

který přetrval až do 1. století po Kristu (zničili jej Římané). Na hliněných tabulkách se

zachovaly účty obchodníků za dodávky materiálu, otroků, potravin, nářadí a různých

předmětů, potřebných k budování a udržování této gigantické vodní soustavy.

V letech 626-538 před Kristem panoval v Babylonii – sídelním městě Mezopotamie –

Nebukadnesar II. (známější pod jménem Nabuchodonosor). Ten vybudoval množství

chrámů, paláců, obnovil trojité městské hradby a nechal vybudovat 90 metrů vysokou

kultovní, stupňovitou věž (ve všeobecné známosti je biblický příběh o babylonské věži,

kde údajně nastalo smíšení jazyků). A opět jsou na hliněných tabulkách k dispozici

záznamy o dodávkách otroků, potravin, materiálu, nářadí apod.

Obdobná situace byla při budování Jeruzaléma, při výstavbě tibetských, indických

a jiných chrámů, které dodnes obdivujeme a později křižáckých hradů v Sýrii

a v dalších zemích Blízkého východu.

Totéž ovšem bylo i v Evropě, i když o něco později. Šlo o různé kultovní, užitkové

a umělecké stavby ve starém Řecku (např. Akropolis), starém Římě (Koloseum,

akvadukty a řada dalších staveb) i jinde. Ve středověku se budovaly chrámy, kláštery

a hrady, opevnění měst. A všude bylo zapotřebí tyto stavby zabezpečovat jak

organizačně, tak materiálně.

Jedna z obrovských staveb 19. století byla výstavba Suezského průplavu. Tato stavba –

160 km dlouhá, 55 - 360 m široká o hloubce 12 - 20 m navazovala na menší průplav,

který existoval již 2000 let před Kristem, byl obnoven ve 3. století po Kristu, podruhé

po arabské okupaci roku 642 po Kristu a v roce 776 byl zasypán. Výstavba nynějšího

průplavu proběhla v letech 1859 – 1869. Pracovaly na ní desetitisíce dělníků, kteří

potřebovali nářadí, potraviny, šaty, vodu, léky a také prostředí pro odpočinek. A to bylo

pro organizátory značné sousto.

Obdobná – i když ne tak gigantická stavba - byla výstavba Panamského průplavu. Ten

má „jen“ 82 km, je 150 - 300 m široký s průměrnou hloubkou 13 metrů. Byl budován

Logističtí

předchůdci

zajišťují

stavby

dávnověku

Pyramidy

Babylonská

věž

Suezský

a Panamský

průplav


- 7 -

v letech 1881 - 1889. I zde byla zorganizována rozsáhlá logistická činnost,

tj. zásobování materiálem, potravinami, šatstvem atd.

A podívejme se na některé stavby současnosti. Vodní přehrady, jaderné elektrárny apod.

Jaké obrovské množství materiálu, nářadí, strojů a dalších věcí bylo potřeba zajistit!

Ale to již „fungovala“ a „funguje“s větším či menším úspěchem logistika.

V dějinách bychom našli i záporné příklady, kdy pro chyby v materiálním zabezpečení

a v zásobování byl projekt neúspěšný. Za všechny jeden z příkladů.

Římský císař Tiberius Claudius Nero Germanicus (10 let před Kristem a 54 let

po Kristu) panoval pouze 13 let, než byl zavražděn, což byl tehdy téměř obvyklý

způsob, jak se zbavit nepohodlného císaře. Claudius byl na svou dobu celkem

moudrým a zejména vzdělaným panovníkem. Přesto se mu nezdařil jeho životní záměr.

Chtěl rozšířit malý, nevyhovující průplav na Korintské šíji, který existoval v podobě

jakési vlečky pro lodě již 500 let před Kristem a spojoval Jónské a Krétské moře.

Jeho snaha se však setkala s neúspěchem, Měl sice k dispozici dostatek pracovních sil –

otroků a zajatců zejména z bouřící se Judeje a z bojů římských legií v Británii, jeho

podřízení však nedokázali zabezpečit zásobování, dostatek nářadí a stavebního

materiálu. Snad to i sabotovali. Tento na svou dobu velký projekt prostě zkrachoval.

K jeho realizaci došlo později, až v letech 1881 - 1893, kdy byl veřejnosti předán

Korintský průplav, který je 6 343 m dlouhý, šířka na hladině 23 m, hloubka 8 m a zářez

na hladině až 60 m hluboký.

U vojenských projektů, lépe řečeno u vojenských tažení to bylo poněkud odlišné.

K dispozici jsou např. záznamy, že součástí týlových jednotek, zajišťujících tažení

Alexandra Velikého do Asie byla skupina kovářů, zbrojířů, kolářů, že zde byly

zásobovací útvary, lazarety a samozřejmě i sběrny zajatců a otroků.

Taktiku týlových jednotek, zabezpečujících hlavní voje potřebným materiálem a dalšími

nezbytnostmi rozpracovali pro své legie Římané. Součástí každé legie (tvořili ji lehko-

oděnci, těžkooděnci, jízda a pomocné sbory, celkem okolo 10 tisíc mužů) byl početný

útvar, tvořený zbrojíři, kováři, ženisty a felčary. Samozřejmě zde působily i zásobovací

jednotky. Jistou kuriozitou byl předpis o tom, kolik muselo být v týlovém útvaru svazků

révových holí. Tyto hole z vinné révy byly totiž součástí vybavení římských setníků,

kteří jimi „povzbuzovali“ málo bojechtivé vojíny s takovým důrazem, že často

potřebovali za zničenou hůl náhradu.

Židovský spisovatel, stylista, vojevůdce a velmi rozporná osobnost Jóséf Ben Mattatjak

– Josephus Flavius (37 - 100 let po Kristu) ve své „Válce židovské“ píše: „…(římští

vojáci) nepouštějí se dříve do bitvy, pokud si neopevní tábor. Ten pak nezřizují bez

plánu na nerovném místě, aniž se chápou díla všichni nebo bez pořádku; je-li náhodou

místo nerovné, srovnají je a rozměří si čtvercové opevnění ležení. Potom následuje

množství tesařů a nářadí ke stavbě potřebného… A tak se vkrátku objeví město i jakési

náměstí, místo pro řemeslníky a sedadla pro centuriony a tribuny…“.

Kdyby náhodou někdo z vás se na turistických cestách dostal do Izraele a vystoupil

(nebo se nechal lanovkou dopravit) na trosky pevnosti Massady, shora uvidí doposud

čtvercové základy takového římského legionářského tábora, zbudovaného při obléhání

a dobývání této pevnosti.

Claudius

neuspěl

Logistika

v současném

vojenství


- 8 -

Představte si, jaký doprovod, zabezpečující seno, potraviny pro vojsko, léky, ale

i dočasné ubytování musel organizačně zabezpečit Hanibal, kartaginský vojevůdce (247

- 183 let před Kristem), který v roce 218 před Kristem uskutečnil v zimě přechod

Pyrenejí a Alp do Itálie s celým vojskem, desítkami bojových slonů, množstvím koňů

a stády dobytka jako zásobárny potravin pro vojsko. Tento přechod mu umožnil řadu

vítězství nad Římany přes jejich vojenskou organizaci a vojenské umění.

Pokud se seznamujeme s Žižkovým polním řádem, pokud sledujeme jeho taktiku,

shledáme, že součástí polních vojsk byly i týlové jednotky, tvořené zbrojíři, koláři,

kováři, pícovníky, tj. skupinou, zajišťující zásobování a také felčary. Součástí těchto

jednotek byli i předchůdci dnešních ženistů, kteří upravovali dopředu pochodujícímu

vojsku cestu.

Součástí většiny týlových jednotek byli ovšem i lidé, kteří s podporou vojenského tažení

měli velmi málo společného. Byli to obchodníci, kteří odkupovali od vojáků jejich

válečnou kořist a současně se starali o to, aby se jim peníze co nejdříve vrátily

především za lihoviny a jiná vojenská potěšení. Později se z těchto lidí vyvinula „kasta“

markytánů a markytánek. Ale to je již jiná historie.

O Napoleonovi je známo, že má v historii v uplatňování prvků logistiky – i když to tak

nenazýval – své místo. Věnoval totiž velkou pozornost týlovým jednotkám, které

zásobovaly armádu potravinami a municí. Při jeho tažení do Ruska se však tato část

vojska odtrhla, neměla dostatek příležitostí k doplňování zásob a byla pod tíhou boje

s tehdejšími partyzány zničena. To byla také jedna z příčin porážky Napoleonova tažení

do Ruska.

Je známo, že v letech 1919 - 1920 podnikla řada států vojenský pokus zlikvidovat

tehdejší revoluční moc v Rusku. Úspěch se střídal s neúspěchem zejména proto, že pro

Spojence bylo značně obtížné zásobovat své i spojence z řad bývalé ruské armády

střelivem, potravinami, výzbrojí a výstrojí. Na druhé straně tehdy také pronikla

Buďonného Rudá jízda až k Varšavě. Odtrhla se však od týlu a neměla dostatečné

zásobování. Byla odražena a musela se stáhnout.

Za II. světové války byly problémy Němců při jejich tažení do Sovětského svazu mimo

jiné způsobeny zejména málo promyšleným systémem zásobování (nebral v úvahu

ruské zimy), byly problémy se zásobováním potravinami, municí apod. Zásobovací

základny se velmi vzdálily od zdrojů v Německu a navíc byly terčem partyzánských

útoků. To bylo také jednou z příčin porážky Německa na východní frontě.

Klasickým příkladem zabezpečení vojenské operace je invaze Spojenců do Evropy pod

velením generála Eisenhowera, pozdějšího amerického prezidenta. Vítězný postup

spojeneckých vojsk je mimo jiné odůvodňován dokonalým týlovým zabezpečením,

důrazem na bezchybné vyřešení problematiky dopravy, stravování, zásobování

a ubytování.

Ve vojenské terminologii se název „logistika“ vžil až po druhé světové válce. Vojenská

věda ji charakterizuje jako široký soubor činností a institucí (jednotek a velitelství)

v armádách, který se vyvíjel jako podpora hlavního úsilí vojsk (administrativa,

Hanibal a

jeho sloni

Ani Žižka

nebyl pozadu

Stratég

Napoleon

Logistika

v současném

vojenství


- 9 -

zásobování, služby, zajišťující péči o vojsko, výzbroj, výstroj, techniku atd.).

Ve středoevropském pojetí se dříve používal termín intendance, v Rusku je dodnes týl.

A tento termín – logistika – byl postupně převzat i do hospodářské činnosti.

Naše národní hospodářství má za sebou více než 40 let řízeného, centralizovaného

vedení. Vše bylo naplánováno, plány se plnily a překračovaly (ale také se plnily sklady,

protože na některé výrobky nebyl odbyt, jiné zase na trhu scházely). Navíc náš tehdejší

velký bratr, SSSR a celá Rada vzájemné hospodářské pomoci také plánovala

a zajišťovala zvyšování produktivity práce. Proč zde byla řada neúspěchů, proč

nevyužívalo naše národní hospodářství logistiku? Anebo ji využívalo? Bude nutné

vědět, že i v tomto plánovaném hospodářství v minulosti se uvažovalo s některými

prvky logistiky. Existoval tzv. chozrasčot jako ekonomická kategorie socialismu,

vyjadřující soustavu vztahů mezi společností jako celkem a jejími hospodářskými

články. V rámci chozrasčotu byly zakotveny určité principy, které se objevují

i v logistice. Zejména se to projevuje v tzv. vnitropodnikovém chozrasčotu. Ovšem

hlavní podstatou byla kontrola korunou.

A pokud jde o logistickou činnost?

Je charakteristické, že termín „logistika“ se neobjevuje ani ve slovnících

a encyklopediích té doby. Absentuje ve Slovníku ekonomiky a průmyslu a vědeckého

řízení, v Ilustrovaném encyklopedickém slovníku i ve Slovníku politické ekonomie.

Toliko ve Slovníku cizích slov z roku 1971 se tento pojem vysvětluje jako symbolická

logika užívající matematických formulí a metod a dále „v terminologii některých

západoevropských mocností označení pro soubor zařízení v hlubokém týlovém území,

který slouží armádě jako výcvikový prostor, sklady zásob, materiálové vybavení apod.“

(Slovník cizích slov, 1971).

Cožpak byli tehdejší kapitáni průmyslu tak neprozíraví, že tuto důležitou otázku

zabezpečení výroby podceňovali?

I když lze mít k nim řadu výhrad, i když jejich rozhodování podléhalo schválení

příslušných orgánů KSČ, nelze řadu z nich podceňovat. Oficiálně se logistické činnosti

– ovšem na jedné straně v obecnějším, na druhé straně ve zúženém zaměření - říkalo

„materiálně technické zabezpečení“, ve zkratce MTZ, tedy ve zkratce, která byla noční

můrou mnoha zásobovačů a nedávala jim spát. Teoreticky to bylo zcela jasné:

Materiálně technické zásobování - MTZ – spočívalo v procesu rozdělování a oběhu

zboží mezi socialistickými organizacemi v průmyslu, který byl nedílnou součástí

socialistické rozšířené reprodukce. V tomto procesu se mělo uskutečňovat zásobování

socialistických organizací hmotnými prvky, které potřebují k uskutečňování výrobního

procesu, od jiných výrobců.

Do MTZ patřilo:

rozdělování a oběh výrobních prostředků od výrobců k výrobním spotřebitelům

rozdělování a průmyslový oběh spotřebních předmětů mezi výrobcem, resp.

odbytovou organizací a jinou socialistickou organizací, především podniky

vnitřního a zahraničního obchodu.

Nenáležel sem však oběh spotřebních předmětů ve sféře vnitřního obchodu, neboť tento

oběh plnil již jinou funkci v reprodukci.

Chozrasčot

není logistika


- 10 -

MTZ působilo aktivně na výrobu, aby se vyvíjela v souladu s vývojem

národohospodářské potřeby. Vytvářelo také potřebné druhy rezerv a zásob v průmyslu

a jejich rozmístění ve sféře výroby i oběhu. Patří sem i skladová činnost výrobních

a odbytových organizací a další. Tak krásně a srozumitelně to vysvětluje Slovník

ekonomiky a průmyslu a vědeckého řízení.

Tedy – teoreticky zcela jasné, snad jen maličkost, že i v této teorii zabezpečení výroby

scházel ten nejdůležitější faktor – člověk. Vyrábělo se vesele, zásoby se kupily

na skladě a spotřebitel – jak podniky, tak jedinec – sháněl a sháněl: suroviny, náhradní

díly, subdodavatele, ale i předměty krátkodobé a dlouhodobé spotřeby. Na 1. máje byly

k dostání pomeranče, na Vánoce – byť v omezeném množství banány, fíky, kakao,

někdy i kokosová moučka. V jiných obdobích to zpravidla nebylo. Nebylo totiž za co to

dovézt.

Nelze tvrdit, že by to byla pouze otázka nedokonalého přístupu. Ten byl dosti

promyšlený, ale nedodržovaly se jeho zásady, často je ani nebylo možné dodržovat.

Důraz byl kladen na skladové hospodářství, ale ani tam nebyla dokonalá evidence.

Někdy v roce 1958 byl jeden z autorů uvedených v seznamu použité literatury

zaměstnán v jednom středním podniku, který vyráběl mj. pro armádu pilotní cvičné

trenažéry. Jednou jejich součástí byla i hliníková profilovaná kolejnice o délce asi 4 m.

Ta chyběla. Zásobovači sjezdili snad celou republiku, pátrali, kde se dá, protože šlo

o armádou sledovanou zakázku, ale neúspěšně. Uvažovalo se i o možnosti zakázky na

zhotovení těchto kolejnic v příslušném podniku a padaly další reálné i nereálné návrhy.

Marně. Najednou objevil skladník větší množství těchto hliníkových kolejnic –

v podnikovém skladě. Nebyly však ve skladové evidenci. Lze soudit, že to byl jeden

z typických příkladů pro socialistické hospodářství. V současnosti se to asi nestává. Či

snad ano?

SHRNUTÍ

Logistika je ve své podstatě materiálním a organizačním zabezpečením

nejrůznějších důležitých projektů v občanské či vojenské sféře.

Její existence má své historické kořeny jak při realizaci různých významných

staveb, jako jsou vodní díla, chrámy, pyramidy apod., tak ve vojenských

taženích.

V někdejším politicko-ekonomickém systému – plánovaném hospodářství - se

místo logistiky realizovalo tzv. materiálně technické zásobování. Pojem

„logistika“ nebyl uznáván. Některé logistické prvky byly však obsaženy

v chozrasčotním způsobu hospodaření. Spotřební statky a soukromý spotřebitel

(„pouhých“ 15 milionů občanů) stáli mimo okruh zájmu jak chozrasčotu, tak

materiálně technického zásobování.

Celá soustava logistických systémů vznikala postupně. Byla propracována až

do dnešní doby a dnešní podoby s tím, že čím je propracovanější, tím je větší

záruka úspěchu každého projektu, který logistika zabezpečuje.

Náš krátký výlet do historie logistiky je u konce. Jeho cílem bylo ukázat, že logistika

nespadla z nebe, ale že je výsledkem působení řady poznatků z občanské i vojenské

sféry. Název „logistika“ dostala tato soustava systémů až po druhé světové válce.


- 11 -

Otázky ke cvičení pro kapitolu „Malý výlet do minulosti“

1. Jaký je rozdíl mezi občanskými a vojenskými předchůdci logistiky, zejména

pokud jde o cíle zabezpečovaných projektů?

2. Uveďte několik příkladů předchůdců logistiky v minulosti!

3. Jaké jsou hlavní rozdíly mezi logistikou a někdejším materiálně technickým

zásobováním?

4. V čem spočívá hlavní význam kvalitní logistiky při soudobých realizacích

stavebních projektů?

POJMY K ZAPAMATOVÁNÍ předchůdci logistiky

význam týlových jednotek

Vymezení základních pojmů

- 12 -

„Tajemství úspěchu spočívá zpravidla

jen v dochvilnosti a přesnosti“

M. Marten

2 VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ


znát podstatu logistiky

umět zdůvodnit vztahy mezi logistikou a marketingovým mixem a jejich

vzájemné vazby.

Pojem „logistika“ lze vymezovat a analyzovat z nejrůznějších stran. Má svůj význam –

vedle vojenství – především ve výrobní sféře, v obchodu a ve sféře služeb.

Vývoj logistiky byl popsán v předchozí kapitole. Logistika existovala, existuje a bude

existovat v různých formách. Je to množství aktivit, ale to – z hlediska prosperity

organizace či instituce – není vše. Úzce souvisí s dalšími postupy, především

s organizací a řízením výroby a dosahováním cílů organizace a institucí. Má úzké

vazby na marketing, je s ním těsně spjata a do jisté míry z něj i vychází, na něj

navazuje, vytváří spolu s ním správnou orientaci ve správný čas a ve správném směru

ke spokojenému zákazníkovi.

2.1 LOGISTIKA – VYMEZENÍ POJMU

Začněme – jak se říká – od Adama. Jako určité východisko k naší další práci vymezíme

pojem „logistika“. Žel, musíme konstatovat, že těch vymezení je více.

Nejdříve – pro naše studenty se zájmem o hlubší proniknutí do problému – termínem

„logistika“ je už od Leibnize označován logický kalkul. Koncem 19. a počátkem

20. století je logistikou nazývána matematická logika, ale i logika formální, logika

symbolická. Podíleli se na tom G. Boole (1815 – 1864), irský matematik a logik, je

známa Boolova algebra, dále J.G. Frege (1848 – 1925), německý logik a matematik,

autor první syntézy axiomatické logiky a B.A.V. Russel (1872 – 1970), britský logik,

matematik a filozof, který rozvinul Fregeho systém v teorii typů. Logika matematická

má významnou souvislost s informatikou a umělou inteligencí – např. logické

programování.

Logistika (z řeckého logos = slovo, řeč, nauka, logistické techné = umění počítat) je

ve vojenství odvětví vojenské vědy, zpracovávající matematické údaje o pohybu

vojenských útvarů, armád a jejich zásobování a spojení. Je to dále označení moderní

vývojové etapy logiky, kterou se matematická či symbolická logika odlišuje od tradiční

logiky (pojem zavedl počátkem 20. století L. Couturat). Označení logistika se používá

i při organizování a řízení úkonů s efektivním využitím faktorů ovlivňování

pracovního (výrobního) cyklu. Jde o lidské, materiálové, dopravní a jiné faktory.

Logistika -

definice


- 13 -

Toto vymezení – ponecháme-li stranou vojenství a logiku – spíše okrajově ukazuje

na výrobní sektor, ale neříká nám mnoho. Takže vezmeme na vědomí existenci tohoto

vymezení, ale nebudeme se jím dále zabývat.

Jsou i další vymezení logistiky.

Národní výbor pro řízení distribuce v USA definoval logistiku jako metodu řízení,

zabývající se pohybem surovin od zdrojů k místu finální výroby a distribucí výrobků

a to z hlediska dopravy, zásobování, služeb spotřebitelům, skladování, manipulace,

balení, ale i projektování výroby a rozmísťování kapacit.

Existuje určitý orgán, který se podrobně zabývá logistikou. Nazývá se Evropská

logistická asociace. Ta vymezuje logistiku následovně:

Logistika je organizace, plánování, řízení a výkon toků zboží vývojem a nákupem

počínaje, výrobou a distribucí podle objednávky finálního zákazníka konče tak, aby

byly splněny všechny požadavky trhu při minimálních nákladech a minimálních

kapitálových výdajích (Gros, I.: Logistika, Vydavatelství VŠCHT, 1996).

Vysoká škola ekonomická v Praze analyzovala 14 definic logistiky a vykonstruovala

definici hospodářské logistiky, která zobecňuje a překlenuje období od 60. let

do počátku 90. let minulého století (Pernica, P.: Logistika (základy). VŠE, 1994):

Hospodářská logistika je disciplina, která se zabývá řízením toku materiálů v čase

a prostoru a to v komplexu se souvisejícími toky informací a v pojetí, které zahrnuje

fyzickou i hodnotovou stránku pohybu materiálu (zboží).

Již zmíněný R. Bobák formuloval aktuální definici, která bere v úvahu podmínky, které

musí být splněny v současnosti (Bobák, R.: Základy logistiky, Zlín: FaME, 1999):

Hospodářská logistika je disciplína, která se zabývá systémovým řešením, koordinací

a synchronizací řetězců hmotných i nehmotných operací, vznikajících jako důsledek

dělby práce a spojených s výrobou a oběhem určité finální produkce. Je zaměřena

na uspokojování potřeby zákazníka jako na konečný efekt, kterého se snaží dosáhnout

s co nejvyšší pružností a hospodárností.

Nyní několik zajímavostí pouze pro ty studující, kteří se zajímají hlouběji o danou

problematiku.

Objevují se pojmy: logistika, hospodářská logistika, dále marketingová logistika – jak to

vlastně je?

To, co zatím bylo ve spojení s pojmem „logistika“ popsáno, je jen vymezení, které

můžeme nazvat teoretickou logistikou nebo teoretickými poznatky o logistice. Je to

prostě určitá základna pro vymezení obsahu logistiky jako takové. Tato základna je

aplikována na řadu konkrétních logistik, které sice vycházejí z této teoretické základny,

ale specializují se na konkrétní oblasti. Zatím bylo vytipováno 46 aplikovaných

logistik:

logistika balení City logistika logistika dispoziční

logistika dispoziční logistika distančního vzdělávání logistika dopravní

logistika duální Eurologistika logistika fyzická

logistika hospodářská logistika informační logistika integrovaná

logistika manipulační logistika marketingová makrologistika

logistika materiálová metalogistika logistika mezinárodní

Aplikované

logistiky –

zatím 46

druhů


- 14 -

logistika mezipodniková mezzologistika mikrologistika

monologistika logistika multistratégií logistika náhradních dílů

logistika nemocniční logistika oběhová logistika obchodní

logistika operativní logistika prodejní logistika provozní

logistika provozně-hospodářská logistika průmyslová

logistika řetězcová logistika skladová logistika spojová

logistika strategická logistika systémová logistika urbanistická

logistika vojenská logistika výrobní logistika zakázek

logistika zasílatelská logistika zásobovací. logistika školství

logistika vzdělání logistika distribuční

Další specifické logistiky ovšem vznikají – všechny na stejné teoretické bázi. Jsou však

vymezovány často bez ladu a skladu pro jednu aplikační sféru. To samozřejmě

komplikuje možnost komunikace mezi autory a možnosti syntézy a zobecnění výsledků.

Dobrá stránka spočívá v tom, že to přibližuje teorii k praxi.

Je ovšem vhodné uvést, že týmy, zabývající se aplikovanými logistikami jsou nestejně

početné. Částečně je to ovlivněno významem logistiky pro ten či onen obor.

Nejpočetnější jsou týmy pro hospodářskou, marketingovou, dopravní, materiálovou,

skladovou a samozřejmě vojenskou logistiku. Na druhé straně jsou některé aplikované

logistiky sice rovněž důležité pro ten či onen obor, ale zajímají pouze jednotlivce,

případně malé, nepočetné týmy. Tak např. logistikou distančního vzdělávání se zabývá

pouze několik jednotlivců, z nichž nejdále postoupil PhDr. Jiří Vrba, CSc. z Univerzity

Palackého v Olomouci.

Dále již pro všechny studující:

Jaké jsou významnější rozdíly – mimo název – mezi logistikou provozně hospodářskou

a hospodářskou?

Hospodářská logistika, jejíž vymezení jste si mohli přečíst na předchozích stránkách,

zahrnuje v sobě i jiné aplikované logistiky. Je to názorné z následujícího schématu:

Schéma 1: Vztah jednotlivých přístupů v hospodářské logistice (Bobák, R., 1999)

HOSPODÁŘSKÁ

POLITIKA

Podniková

logistika

Průmyslová

logistika

Obchodní

logistika

Dopravní a

zasilatelská

logistika Mikrologistika

Mikrologistika

Mikrologistika

Makrologistika


- 15 -

Do hospodářské logistiky jsou zahrnuty: podniková logistika, průmyslová logistika,

obchodní logistika dopravní a zasílatelská logistika. Ovšem všechny tyto jmenované

aplikované logistiky jsou ve své podstatě mikrologistiky, ale současně jsou i částí

makrologistiky.

A v tom je ten problém – hlavně pro teoretiky. Nám však o to nejde. Potřebujeme

vymezení logistiky takové, které umožní aplikaci na jednotlivé aplikované logistiky.

A pak se můžeme zajímat o to, jak se logistická činnost realizuje, co zahrnuje a tyto

poznatky můžeme aplikovat na jednotlivé aplikované logistiky.

Malý slovník marketingu uvádí následující definici logistiky:

Je to vědeckotechnická disciplína, zabývající se komplexně hmotným tokem

v produkčních a distribučních procesech. Zahrnuje oblast toku materiálu od dodavatelů,

příjem zboží, skladování výrobních zásob, hmotný tok ve výrobním procesu včetně

vytváření zásob na meziskladech až po sklad hotových výrobků, jakož i aktivity

související s dodáním materiálu až do spotřeby ve výrobním procesu. Analogicky jde

o činnost pohybu zboží a skladování v oblasti distribuce. Zahrnuje rovněž problémy

manipulace s materiálem, čímž rozumíme veškeré operace skladovací, vykládací,

nakládací, dopravní, event. vážení, dávkování, balení apod. Jsou zde prvky

materiálového hospodářství, jako je např. řízení objednávek, objednacího množství,

stavu zásob apod. Zahrnuje jak problematiku technickou (volba systémů), tak

problematiku ekonomickou. Logistika úzce souvisí s marketingem, ale i s operativním

managementem výroby.

Je to poměrně široké a soudíme, že vhodné vymezení logistiky. Musíme k němu pouze

přidat ono: “ve správný čas, na správné místo, v potřebném množství a s přiměřenými

náklady“.

Takže – s touto definicí, s tímto vymezením budeme dále pracovat.

Je obecně známo, že např. materiál, polotovary apod., prostě vše, co leží na skladě,

vyžaduje určité náklady a tím přináší určité ztráty. Čím déle je materiál, obaly, hotové

zboží na skladě, tím větší dobu je kapitál, vložený do těchto předmětů umrtvený a pro

podnikatele ztrátový.

Firma Baťa měla v tomto směru velmi propracovaný systém logistiky, i když tento

termín nebyl v Baťových závodech ve Zlíně používán. Na skladě byly materiálové

zásoby na dva dny výroby. Skladové hospodářství bylo tak zorganizováno, že dodávalo

materiál do výroby denně podle požadavků dílen tak, aby byla výroba plně zajištěna.

Současně doplňoval logistický management průběžně spotřebovaný materiál

do předepsaných dvou denních dávek. Tím se dosahovalo minimalizace ztrát,

vyplývajících z tzv. mrtvého kapitálu. Na druhé straně byla vždy k dispozici jednodenní

rezerva materiálu pro případ nepředvídaných událostí. Neexistovalo, aby se zvyšovala

zásoba materiálu ve skladech nad dvoudenní dávky a současně neexistovalo, aby se

někdy zastavila výroba pro nedostatek surovin.

Co k tomu dodat?

Snad jen to, že v současnosti způsob, jakým Baťa realizoval logistiku před sedmdesáti

a více lety, je dnes – pokud jde o přísun materiálu do výroby – zatím utopií. Či snad ne?

Baťa by stále

mohl být náš

vzor


- 16 -

Na závěr této krátké, pohříchu spíše teoretické části je nutné zdůraznit jedno: Logistika

je soustava systémů, nikoliv shluk aktivit.Pak totiž přestává být soustavou systémů a

nemůže vést k úspěchu.

2.2 LOGISTICKÝ PŘÍSTUP

Logistický přístup spočívá v chápání reprodukčního procesu ve smyslu uspořádání

jednotlivých systémů logistiky (viz dále) ve vzájemných vazbách, zejména v hmotných,

materiálních vazbách. Zásobování, výroba a odbyt zboží musí být navzájem vyváženy

jak mezi sebou, tak ve vztahu k vnějšímu okolí. Primárními vazbami, propojujícími tyto

úseky a návazně jako podnik celkem s okolím jsou hmotné, materiálové toky.

Sekundárními vazbami jsou toky informační a případně energetické. Prodloužením

hmotných, informačních a energetických toků do oblasti trhu je podnik propojen se

svým okolím. Na jedné straně podnik navazuje a vstupuje na trh v pozici odběratele

(kupuje materiál, suroviny, energii apod.), na druhé straně vstupu je spojen s trhem

v roli dodavatele (dodává na trh své výrobky). Hmotné a informační napojení s tržními

partnery, které zprostředkovává logistický přístup, začíná na odběratelském trhu

materiálů, subdodávek a surovin a končí na dodavatelském trhu vlastních hotových

výrobků.

Jako příklad můžeme uvést, že firma XY vyrábí sportovní oděvy. K jejich výrobě má

vlastní vývojové oddělení, které inovuje vzhled a užitnou hodnotu výrobků firmy.

K tomu účelu získává z trhu potřebné informace o novinkách v oblasti sportovních

oděvů, informace o vhodných materiálech a o činnosti konkurence v této oblasti. To je

část informačního spojení s trhem.

Po provedení přípravy k výrobě musí firma zjistit rozsah zájmu o sportovní oděvy toho

druhu, který vyrábí, tedy o tom, jaká je poptávka (je samozřejmé, že i vývojové

oddělení vycházelo z módních trendů a z ostatních informací, které získávalo).To je

další část informativního spojení s trhem. Konečně firma musí zjistit rozsah nabídky

obdobných sportovních oděvů – působení konkurence - na trhu a to je další informační

spojení s trhem.

V dalším firma v rámci přípravy výroby nakoupí na odběratelském trhu potřebné

suroviny: látky, podšívky, nitě, knoflíky a ostatní přípravu, potřebnou ke zhotovování

sportovních oděvů. Čas od času inovuje svoje strojní vybavení, toto vše je pak hmotné

spojení s trhem.

Následně vstupuje firma na trh jako dodavatel zboží – sportovních oděvů. Musí však

zabezpečit vlastní reklamu a souběžně zjistit informace o reklamě konkurence. To je

jednak informační, jednak hmotné spojení s trhem spotřebitele.

2.3 OBĚH ZBOŽÍ

Obsahem oběhu zboží je pohyb materiálních užitných hodnot ze sféry výroby

do sféry konečné spotřeby cestou směny. Zahrnuje celkový objem směny zboží,

zprostředkovaný koupí a prodejem mezi relativně samostatnými ekonomickými

subjekty. Je to v podstatě určitý hmotný tok ve výrobních procesech ve sféře výroby.

Primární a

sekundární

vazby


- 17 -

Schematicky lze znázornit vztahy mezi partnery při směně (oběhu) zboží takto (Bobák,

1999):

Zákazník x Dodavatel

Domácnost x Maloobchod, výrobce

Maloobchod x Velkoobchod, výrobce

Velkoobchod x Přepravce, výrobce

Výrobce x Jiný výrobce, průmyslový distributor

Výroba x Sklad, výroba

Výrobní stupeň x Jiný výrobní stupeň.

Přitom je každý výrobce současně i zákazníkem. Jak již víte, v oblasti trhu nakupuje

suroviny, polotovary, služby atd.

Jako příklad je možné uvést již zmíněnou firmu XY, která působí na trhu jako odběratel

a dodavatel svých výrobků, tj. sportovních oděvů. Koloběh nákupu a prodeje se stále

opakuje. Ale: jestliže firma po počátečním nákupu potřeb pro vlastní výrobu neumístní

svůj výrobek na trhu tak, aby byl směněn (tedy prodán se zřetelem k užitné hodnotě

výrobku), pak narušila řetězec směny zboží, vypadla z něj a ocitá se v krizi – má

neprodejné nebo těžko prodejné výrobky na skladě a nemá peníze, za které by mohla

koupit suroviny pro další výrobu.

2.4 TRŽNÍ PROSTŘEDÍ

Dřívější trh výrobce je v současnosti nahrazován trhem spotřebitele. Vytváří se nové

tržní prostředí. Existuje již v USA, Japonsku v řadě zemí Evropské unie a jinde, u nás se

zatím formují jeho jednotlivé prvky.

Tradiční marketingová koncepce – „4 P“ (tj. Product – výrobek, Price – cena,

Promotion – komunikace, propagace, Place – distribuce) přestává být za těchto

podmínek dostatečně účinným nástrojem ovládnutí trhu. Objevují se nové, rozšiřující

nástroje, jako:

„5P“, tj.

Product – výrobek nebo služba

Price – cena

Public Relations – vztah k veřejnosti

Promotion – komunikace, propagace

Place – distribuce.

A vývoj v marketingovém mixu, tak důležitém pro logistiku, jde – pokud se jedná

o ovládání tržního prostředí – ještě dál. Jako další marketingový mix se objevuje

„6 P+1 S“:

Product – výrobek, služba

Price – cena

Promotion – komunikace, propagace

Place – distribuce

People – lidské zdroje

Process – procesy výroby a dodávky

Service – servis, služby zákazníkovi

Vztahy mezi

partnery při

směně zboží

Marketingový

mix – 4 P,

5 P, 6 P + 1 S


- 18 -

V rámci využívání těchto nástrojů jsou oproti jiným úspěšné jen ty firmy, které dokáží

zvýšit tempo inovací, stále rychleji přicházet na trh s novými výrobky a službami,

uspokojit poptávku krátkými dodacími lhůtami a spolehlivostí dodávek. Aby se toho

dosáhlo, dostává se opět ke slovu logistika – ono kritické rozhraní mezi trhem

a producentem, která usiluje o naplnění všech přání svých zákazníků.

Měnící trh je dán:

racionálně se rozhodujícím náročným zákazníkem

slábnoucí věrností zákazníka značce

klesající účinností reklamy

rostoucím významem taktické tvorby cen.

Sílící postavení zákazníků se vyznačuje:

koncentrací kupní síly

racionalizací dodavatelské základny

soumrakem hromadných trhů.

Rozvíjí se orientace na „mikrotrhy“, která je charakteristická:

nástupem databázového marketingu

rostoucím významem geo-demografických dat

lepším cílením marketingové komunikace.

Zákazník se stává citlivým na úroveň služeb. Proto:

roste význam služeb poskytovaných zákazníkovi

rozhodujícím kritériem pro zákazníka je pohotovost reakce dodavatele

logistika se stává zdrojem konkurenční výhody.

2.5 LOGISTIKA JAKO KONKURENČNÍ VÝHODA

Nejprve bude účelné seznámit se s vnitřními faktory úspěšnosti podniku a na jejich

podílu na celkových úspěších podniku. Jsou seřazeny do časové řady za roky 1980,

1990 a 2000. Zpracovali je na základě dlouhodobého šetření autoři J. Košturiak

a M. Gregor (Košturiak J., Gregor M.: Podnik v roce 2001 – revoluce v podnikové

kultuře, Praha, Grada, 1993):

Nová situace

na trhu


- 19 -

faktor důležitost v % v letech

1980 1990 2000

jakost výrobků 32 40 47

služba zákazníkům 35 39 46

výzkum a vývoj 28 38 46

inovace výrobků a služeb 27 38 45

možnost vzdělávání a rozvoje 22 36 45

dlouhodobý zisk 29 38 44

organizační účinnost 27 38 43

vysoká produktivita 34 38 43

image 29 35 39

vysoké etické standardy 28 34 36

růst podniku 30 34 34

stabilita podniku 32 30 30

krátkodobý zisk 32 30 26

tabulka 1: Vnitřní faktory úspěšnosti podniku

Uvedené faktory úspěšnosti platí ve větší či menší míře intenzity pro každý podnik.

V tabulce je vidět postupnou změnu intenzity jednotlivých faktorů, jejichž význam roste

v každém desetiletí: výjimku tvoří růst a stabilita podniku, které zůstávají jako faktory

po desetiletí stejné a faktor krátkodobého zisku, který zaznamenává pokles. V novém

tržním prostředí se každý podnik dostává do určitého trojúhelníku, který je dále

naznačen:

Schéma 2: Trojúhelník nového tržního prostředí

Celková úspěšnost firmy závisí na tom, jak úspěšně firma řeší „vrcholy“ tohoto

trojúhelníku. Souvisí to s úrovní techniky a technologie, kterou podnik disponuje,

s úrovní podnikové organizace, která určuje, jak je tato technika a technologie

využívána a s úrovní pracovníků, kteří jsou na základě dobré organizace postaveni na to

místo, kde mohou optimálně projevit svou odbornost a své přednosti.Význam faktorů

úspěšnosti se v průběhu posledních let přesouvá z kvality (i když i tuto je nutné

zachovávat na vysoké úrovni) ke snižování nákladů a k pružnosti.

Vnitřní

faktory

úspěšnosti

podniku

zvýšení kvality

snížení nákladů zvýšení pružnosti


- 20 -

Tato pružnost je ovšem podmíněna dalšími faktory, jako:

dobré technické vybavení, což bývá pro malé, ale i pro některé střední podniky

určitým problémem

dokonalé řízení výrobních procesů, což závisí na kvalifikaci a schopnostech

managementu (můžete se také setkat s termínem kompetence managementu)

dokonalým řízením oběhových procesů, což jsou předvýrobní a výrobní hmotné

procesy, jimiž prochází materiál, tj. suroviny, základní materiál, pomocný

materiál, nedokončené a hotové výrobky, určené k prodeji – zboží.

A co s tím má společného logistika?

Již jste jistě vytušili, zejména při přečtení posledního „puntíku“, že hodně. Přes ni vede

totiž cesta k uplatnění se na trhu, neboť zajišťuje soustavně celou výrobu materiálně

a zajišťuje cestu výrobku na trh. Na co se musí – k získání konkurenční výhody –

zaměřit? Přece – jak to vyplývá z předchozího - na následující faktory:

redukce zásob, aby v nich neležel mrtvý kapitál

spolupráce se zákazníky, aby byl získán přehled o tom, co požadují, současně

musí tyto požadavky uspokojovat, tj. vytvářet ve firmě cesty, aby tyto

požadavky bylo možné uspokojit

odstranit zmetkovitost ve výrobě, tj. z pohledu logistiky zajistit kvalitní vstupní

suroviny a základní materiál, aby se nestal důvodem ke zmetkovitosti

zajistit včasnou dodávku potřebného materiálu podle požadavků výrobního

procesu, aby ten probíhal co nejrychleji; znamená to redukovat průběžně dobu

přípravy

redukovat dodací termíny a to dvojím způsobem: jednak zkracovat dodací lhůty

vstupu materiálu do firmy a dále nenechávat hotové výrobky ležet příliš dlouho

na skladě

zajistit kvalitu dodavatelského systému z hledisek obalové techniky

a technologie, rychlosti odezvy na objednávku a spolehlivosti dodávky v čase

a potřebném rozsahu.

2.6 LOGISTICKÉ OBJEKTY

Logistické objekty jsou živé a neživé předměty, na kterých jsou realizovány logistické

funkce (viz dále). Jsou to tedy objekty, které tvoří hmotné, informační a energetické

toky v logistických systémech (viz dále). Primárními logistickými objekty může být

zboží (kusové, sypké, tekuté, plynné), zvířata a systémy osobní dopravy. Dále jsou to

nádrže, obaly, bedny, kontejnery apod. Sekundárními logistickými objekty jsou

informace a energie.

Pro vysvětlení opět použijeme jako příklad dříve uvedené fiktivní firmy – opět výrobce

sportovních oděvů - která dodává své výrobky na trh. Musí je patřičně zabalit,

zabezpečit dopravu formou např. dopravních kontejnerů, určit adresáta a zabezpečit

dopravu. To vše jsou primární logistické objekty.

Dále se musí informovat o optimální dopravní trase, o ceně za dopravu, o délce doby

přesunu kontejnerů z továrny k prodejci, ale i o kvalitě prodejce, stejně tak o zájmu

o výrobky firmy. To jsou sekundární logistické objekty.

Faktory

získání

konkurenční

výhody

Primární a

sekundární

logistické

objekty


- 21 -

2.7 LOGISTICKÉ SYSTÉMY

Logistické systémy zabezpečují realizaci logistických funkcí tak, aby bylo dosaženo

žádoucích transformací logistických objektů k překlenutí prostoru a času v souladu se

stanovenými výkonovými a ekonomickými cíli. Prvky logistických systémů jsou

logistické objekty, logistické pracovní prostředky a pracovní síly.

Logistické systémy je možné formulovat z různých hledisek a především na základě

podmínek konkrétní firmy.V rámcové rovině se na tyto systémy zaměřujeme

v samostatné kapitole.

SHRNUTÍ

Logistika je názvem a pojmem v matematické logice, formální a symbolické

logice. Matematická logika má významnou souvislost s informatikou a s umělou

inteligencí (např. logické programování). Nemá však souvislost s hospodářskou

logistikou.

Logistika má svůj teoretický základ. Z něj vycházejí – často i s určitým

předstihem před možností zobecnění – i aplikované logistiky, které se

specializují na jednotlivé konkrétní oblasti. V současnosti, tj. v době zpracování

této studijní opory bylo vytipováno 46 aplikovaných logistik a jejich počet se

neustále zvyšuje.

Logistika je vědeckotechnická disciplína, zabývající se komplexně hmotným

tokem v produkčních a distribučních procesech. Zahrnuje oblast toku materiálu

od dodavatelů, příjem zboží, skladování výrobních zásob, hmotný tok

ve výrobním procesu včetně vytváření zásob na meziskladech až po sklad

hotových výrobků. Dále zahrnuje aktivity, související s dodáváním materiálu až

do spotřeby ve výrobním procesu. Analogicky jde o činnost pohybu zboží

a skladování v oblasti distribuce. Vedle manipulace s materiálem (všechny

operace skladovací, vykládací, nakládací, dopravní, event. vážení, dávkování,

balení apod.) je to např. řízení objednávek, objednacího množství, stavu zásob

apod. To vše se musí realizovat ve správný čas, na správném místě, v potřebném

množství a s přiměřenými náklady.

Logistický přístup spočívá v chápání reprodukčního procesu v uspořádání

jednotlivých částí logistiky tak, aby byly ve vzájemných vazbách a navazovaly

na sebe.

Oběh zboží je pohyb materiálních užitných hodnot ze sféry výroby do sféry

konečné spotřeby cestou směn. Firma je na trhu jednak zákazníkem, neboť

na něm nakupuje potřebné suroviny a technická zařízení a jednak dodavatelem

svých produktů.

Tržní prostředí doznalo oproti dřívějšku výrazných změn. Mění se proto

marketingové nástroje k jeho zvládnutí (místo někdejších „4 P“ nastupuje“5 P“,

event. „6P + 1 S“). Trh se mění v souvislosti s racionálně se rozhodujícím

zákazníkem, slábne věrnost značce, klesá účinnost reklamy a roste význam

taktické tvorby cen. Sílí i postavení zákazníka. Kupní síla se koncentruje,

racionalizuje se dodavatelská základna a postupně odumírá hromadný trh.

Rozšiřuje se orientace na mikrotrhy, pro které je charakteristický nástup

Prvky

logistických

systémů


- 22 -

databázového marketingu, rostoucí význam geografických a demografických dat

a lepší cílení marketingové komunikace.

Logistika umožňuje získat určité konkurenční výhody. Tyto mimo jiné spočívají

v redukci zásob na nezbytně velké množství, zajišťování kvalitního vstupního

materiálu a jeho dodávky v průběhu celého výrobního procesu, zkrácení

přípravné fáze výroby, redukce dodacích termínů a v zajištění kvalitního

dodavatelského systému.

Logistické objekty jsou živým i neživým předmětem, na kterém jsou realizovány

logistické funkce. Primárními předměty je zboží, zvířata a v systémech osobní

doprava lidí. Sekundárními logistickými objekty jsou informace a energie.

Otázky ke cvičení pro kapitolu " Vymezení základních pojmů“

1. Jaký je základní význam logistiky?

2. Jaký je vztah mezi logistikou jako vědecko-technickou disciplínou

a aplikovanými logistikami?

4. Vyjmenujte alespoň 10 aplikovaných logistik a vysvětlete, na co se zaměřují.

5. Jaké jsou hlavní rysy nového tržního prostředí?

6. V čem spočívá oběh zboží? Vedle charakteristiky uveďte i příklad.

7. V čem spočívá funkce logistiky při vytváření konkurenční výhody?

POJMY K ZAPAMATOVÁNÍ logistika

logistický přístup

oběh zboží

tržní prostředí

konkurenční výhoda

logistické objekty

logistické systémy

Marketing a logistika

- 23 -

„Ve skutečnosti nic nevíme,

neboť pravda je v hloubce“.

Démokritos

3 MARKETING A LOGISTIKA


získat přehled o názorech na vztah mezi marketingem a logistikou

pochopit a umět vysvětlit poslání logistiky v podniku

analyzovat prvky, podle kterých lze hodnotit úroveň kvality v logistice.

3.1 VZTAH MEZI MARKETINGEM A LOGISTIKOU

Je nutné poznamenat, že rozdílné názory na vztah marketingu a logistiky jsou

poznamenány a podmíněny nositeli zaměření v jednotlivých disciplínách.

Manažer – logistik zastává stanovisko, že logistika je odděleným oborem

od marketingu, i když se prakticky dotýká celé jeho činnosti a s mnoha marketingovými

aktivitami dokonce splývá. Dokonce existují názory – a nejsou ojedinělé – že logistika

je jakousi nadstavbou marketingu.

Jiné názory tvrdí, že logistika je určitým pokračováním marketingu, navazuje na něj

a „dotahuje“ jej do konečné podoby.

Naproti tomu marketingový manažer vidí logistiku z pozice svého zaměření, tj. chápe

logistiku jako součást marketingu a o nějaké relativní samostatnosti či o nadstavbě

nechce ani slyšet.

V odborné literatuře – marketingové či logistické – se najde dostatek autorů, kteří staví

logistiku vedle či nad marketing, ale současně i dostatek autorů, kteří zařazují logistiku

jako součást marketingu.

Podívejte se na tento vztah z jiné stránky.

Marketing je proces řízení, jehož výsledkem je poznání, předvídání a v konečné

fázi uspokojování potřeb zákazníka efektivním a výhodným způsobem,

zajišťujícím splnění cílů organizace. Cílem marketingu je dlouhodobá a vysoká

rentabilita podniku, což lze zajistit pouze vhodným plněním požadavků zákazníků.

Nicméně se musíme ještě jednou k definicím marketingu vrátit, protože v řadě z nich

jsou obsaženy i logistické prvky. Otázkou pak je, zda tyto prvky je schopen zajišťovat

marketing sám o sobě nebo zda je k tomu zapotřebí vytváření logistiky. Rozlišujeme

zejména (Tomek, J. a kol. Marketingová strategie podniku, 1992; hodnocení

z logistického hlediska provádí autoři):

Marketing realizační, jehož úkolem je zajistit především prodej toho, co se

vyrobilo na základě relativně autonomních rozhodnutí. Těžiště spočívá v hledání

vhodných forem prodeje a propagace výrobků. Z tohoto obsahu a této definice

vyplývá, že by měl být realizační marketing ve své podstatě logistikou.

Marketing a

logistika

Druhy

marketingu

a logistika


- 24 -

Marketing komunikační, který zdůrazňuje soustavnou komunikaci s potenciálním

i reálným odběratelem (kupujícím, zákazníkem, spotřebitelem) a to jak před

uskutečněním aktu koupě a prodeje, při jeho realizaci a po něm v období užívání

a spotřeby výrobků (soustava aktivit, tj. výzkum trhu, propagace, poradenství, formy

podpory prodeje, obchodně technické služby, Public Relations apod.). Analýzou

zjistíme, že uvedené činnosti a požadavky na ně mají vysloveně logistický

charakter. Tak i komunikační marketing by měl být v podstatě logistikou.

Marketing strategický, který zdůrazňuje komplexní, dlouhodobě orientovaný

výzkumný, analytický a rozhodovací komplex, jehož cílem je v návaznosti

na vrcholovou strategii podniku vytvářet jeho marketingovou strategii. Těžiště

spočívá v rozhodování o výrobkové a tržní orientaci a zabezpečování rozvoje všech

komponent marketingového mixu. Zde se strategický marketing pouze dotýká

logistických aktivit a má vyšší, výraznější zaměření než logistika, dává ovšem

podklady pro logistické činnosti.

Marketing informační, který zdůrazňuje novou kvalitu marketingu, odpovídající

širokému využití počítačů a přenosové techniky a aplikaci adekvátních forem (např.

direct marketing). Jde v podstatě o technickou stránku, týkající se získávání

a předávání informací a jde o samostatnou marketingovou činnost, ovšem logistika

využívá rovněž v plné míře i tuto techniku.

Marketing internacionální, zdůrazňující takové formy a metody marketingových

aktivit, které odpovídají světovým ekonomickým a politickým integračním trendům.

Zde není zřejmý kontakt s logistikou, ani snaha po jejím suplování. Spíše jde

o proklamační stanovisko.

Marketing sociálně etický, zdůrazňující sociálně etickou stránku marketingu, která

má vyvažovat úzce pojatou komercializaci života společnosti. Ani zde není přímý

kontakt s logistikou či snaha ji nahradit.

Pokud jde o logistiku, jak víte z předchozí části této studijní opory, má vytvářet

podmínky pro optimální naplnění strategie podnikového záměru, tj. v oblasti výroby,

obchodu a služeb. Má minimalizovat celkové náklady při zachování optimální úrovně

zákaznického servisu. Musí naplňovat maximální očekávání náročného i nenáročného

zákazníka, adresáta jakéhokoliv produktu.

Pokud zvážíme cíle marketingu a logistiky, můžeme – spolu se zákazníkem – vyjádřit

následující rozdíly:

spokojenost zákazníků

marketing logistika__________________________

produkt, výrobek, služba informace o trhu

cena optimální náklady na logistickou činnost

komunikace, propagace znalost požadavků, reklamní činnost

distribuce co nejkratší cesta k zákazníkovi

lidské zdroje optimální využití

procesy výroby plné a rychlé zajištění

servis podle požadavků a potřeb zákazníka

Shoda a

rozdíly mezi

marketingem

a logistikou


- 25 -

U marketingu jde o tzv. marketingový mix. O marketingovém mixu bylo již psáno

v subkapitole 2.4. Tržní prostředí s tím, že původní marketingový mix má „čtyři P“, ale

my jdeme ještě kousek dál a ty nástroje marketingového mixu jsme rozšířili na pět

a dokonce na „6 P + 1 S“.

A pokud jde o logistiku, je to sepjatý řetězec aktivit, které tvoří podstatu logistiky. Jaký

dílčí závěr můžete vyvodit z tohoto vztahu? Patrně ten, že zřejmě neexistuje přímé

rozhraní mezi marketingem a logistikou, že na sobě závisí a že se vzájemně doplňují. Je

to možné, je to pravděpodobné. Kde je ovšem realita, kde je pravda?

Abychom to ještě více zkomplikovali, upozorníme na jednu část z minulé kapitoly.

Jedná se o tzv. aplikované logistiky a mezi nimi je také marketingová logistika. Jak to

tedy je?

Někteří autoři – a to dosti významní – totiž zužují logistiku na marektingovou logistiku.

Patří mezi ně i významný teoretik M. Christopher, profesor marketingu a logistiky

na anglické Cranfield School of Management. Je to jeden z předních evropských

odborníků. Ten mimo jiné vidí logistiku jako součást marketingu a to v tom smyslu, že

předpokladem úspěchu firmy na trhu je řízení procesů, které vytvářejí hodnotu

poskytovanou zákazníkovi. A tvrdí, že se v současnosti setkáváme s potřebou řídit

marketing a logistiku současně. Souhlasíme. A z toho vyvozuje, že se jedná v podstatě

o marketingovou logistiku. S tím už lze polemizovat.

Domníváme se, že je to trochu jiné. Marketing je marketing, logistika je logistika.

Marketingový přístup, zejména procesy řízení, se musí v logistice uplatňovat, má-li tato

plnit své funkce. Souvislost zde nepochybně existuje. Ale nedomníváme se, že bychom

na jedné straně marketing měli rozšiřovat a na druhé straně logistiku oklešťovat či

podřizovat. Jde o dvě strany jedné mince.

Vraťme se však k naší otázce. Kde je pravda? A vůbec: záleží na tom, kdo je komu

podřízen či nadřízen?

Logistika má s marketingem jisté společné stránky, jeden bez druhého prakticky

nemůže existovat, má-li být podnik úspěšným.Tyto vzájemné vztahy nám naznačuje

schéma č. 3.

Schéma 3: Vztah mezi marketingem a logistikou


- 26 -

3.2 POSLÁNÍ LOGISTIKY

Poslání logistiky je určeno základními směry, které vytvářejí podnikovou strategii.

Logistika by měla vytvářet nové hodnoty pro zákazníky, měla by být zdrojem kroků,

které vedou k rentabilitě jednotlivých procesů jak ve výrobě, tak ve službách a musí

zvyšovat otevřenost, transparentnost, variabilitu a flexibilitu podniku.

Logistika je nepochybně jednou z hnacích sil naplňování přijaté strategie podniku. Její

poslání lze shrnout do poskytování produktů a služeb, což je opět možné na základě

výzkumu či průzkumu trhu. Můžeme proto vymezit rozsah možných poskytovaných

následujících oblastí činností (samozřejmě zatím v obecné rovině) následovně:

znalost potenciálních trhů a zákazníků, což je realizovatelné cestou výzkumu či

průzkumu trhu

schopnost definování potřeb produktů či služeb, což opět úzce souvisí

s výzkumem či průzkumem trhu

určovat cílené geografické působnosti a to na základě soustavné analýzy podílu

vlastního výrobku na trhu a podle konkurence

cílená a uvážená reklama, vycházející z podrobné znalosti především užitných,

ale i dalších vlastností produktu, znalosti konkurenčních praktik, jakož i znalosti

optimálních forem reklamy pro vlastní produkt, ovšem včetně zejména

finančních možností vlastního podniku (rozsah možných nákladů na reklamu)

vymezení technologií, nezbytných pro funkční logistické systémy, neboť

i logistika potřebuje určité technologie, jako jsou např. dopravní možnosti,

obalová technika, kancelářská technika, počítače, ale i příslušné know – how

posuzování rentability poskytovaných produktů, tj. srovnání výrobních nákladů,

nákladů spojených s balením, manipulací, dopravou, prezentací výrobků a jejich

umístění na trhu, s jejich tržní cenou a vyvození závěrů z rozdílu mezi náklady

a cenou

schopnost sebepoznání a objektivního definování vlastních možností, předností

a omezení, tj. schopnost ohodnotit své možnosti, seznámit se ze slabinami

a snažit se je odstranit

sladit cíle a zaměření logistiky s cíli podnikové filozofie, tj. v podstatě pro

stanovení logistických cílů jsou rozhodující cíle podnikové filozofie

zvyšování image podniku, tj. nejen znalost kvality image, ale i určitá perspektiva

zlepšování image, jaký je a jaký má být podnik, hledat k tomu potřebné cesty:

kvalitní výrobky, cenová politika, široká nabídka, dokonalé služby a znalost trhu

Jinými slovy: Logistika může plnit své poslání formulováním a vytvářením optimálního

řetězce logistických aktivit. To je ovšem možné jen za předpokladu, že organizace má

jasně vytyčený, formulovaný a definovaný cíl své existence.

3.3 ÚROVEŇ KVALITY V LOGISTICE

Jedním z hlavních obecných úkolů je směřovat výstupy organizace k totální kvalitě.

Toto obecné konstatování lze konkretizovat následovně: Logistika je utvářena a

realizuje své funkce (viz dále) v řadě dílčích prvků a činností. Všechny však musí být

navzájem propojeny, nejde o samostatné aktivity. Logistika je soustava systémů, jsou

Oblasti

činnosti

logistiky


- 27 -

popsány v následující kapitole a splní své poslání jenom tehdy, je-li jako soustava

systémů utvářena, řízena a provozována.

Logistika se vyvíjí a bude se nadále vyvíjet. Dnes se mezi odborníky prosazuje tzv.

inovační globální logistická strategie. V čem spočívá? Je to:

rychlé uvádění výrobků na trh, tzn. velmi pečlivě sledovat životnost

jednotlivých produktů a ještě před jejich nasycením trhu zabezpečovat nový,

resp. inovovaný výrobek a připravovat jeho zavedení na trh

přizpůsobení produktu – výrobku či služeb – objektivně ověřeným potřebám

zákazníka, tj. vycházet ze skutečných velmi dobře ověřených potřeb a přání

zákazníka a nesnažit se ho vmanipulovat do situace, kdy nabídka není

v souladu s potřebami a poptávkou

připravenost na rychlou reakci na vzniklou situaci, tj. vzít v úvahu, že

konkurence nečeká, kde vy uvolníte místo, byť jen na okamžik - místo je ihned

obsazeno konkurencí a vy jste postaveni mimo

non-stop služby zákaznického servisu, což znamená vycházet stále a soustavně

ze zásady, že Baťovo „Náš zákazník - náš pán“ nejen že neztratilo platnost, ale

naopak ji ještě zvýšilo

vybudování komunikačních kanálů, umožňujících průběžnou, rychlou inovaci

všech služeb, oceňovaných zákazníkem, tj. znát potřeby a přání zákazníka, umět

reagovat na problémy a hlavně - umět propagačně využít kladné stránky

a urychleně inovovat služby, které se ukazují jako nedostačující.

Řada nejrůznějších nadnárodních průzkumů v Evropě i v Americe vymezila několik

bariér, které mohou být překážkou dosažení kvality v logistice v její vrcholové formě.

Tyto bariéry jsou seřazeny podle jejich důležitosti:

Je to především úroveň podnikové kultury. U nás je velmi často podniková

kultura podceňována, ba mnozí manažeři ani nevědí, o co jde.

Formální podpora prosazování kvality top – managementem. Pokud schází

absolutní vstřícnost top managementu, je to brzda kvality. Zdá se, že by to

nemohlo existovat, protože by top management byl sám proti sobě. Vstupují zde

však na scénu různé okolnosti, kvalitou mezilidských vztahů počínaje, přes

kariérismus až k závisti ale i případnou neschopností konče.

Nechuť ke změně závěrů a doporučení, vyplývajících z marketingových

a logistických výstupů, tj. nechuť k jakékoliv změně, pokud se tato nejeví jako

absolutně nezbytná, konzervatizmus, setrvačnost – každá změna vyžaduje další

práci a to je nepříjemné.

Kvalifikace zaměstnanců, která může, ale také nemusí být podpůrným faktorem

kvality. Záleží totiž na řadě činitelů. Vyšší kvalifikace zaměstnanců, skutečnost,

že je v podniku řada osobností (např. v konstrukci, v ekonomickém úseku apod.)

může vést k vyššímu zájmu o kvalitu, ale také, pokud vstoupí do hry některé

negativní prvky, ať osobní (závist, lhostejnost, nezájem, domněnka, že

pracovník je nízko ohodnocen atd.) nebo organizační (nevhodná organizace,

nedostatek delegace pravomocí apod.), pak je vyšší kvalifikace spíše brzdou,

protože lidé jsou přinejmenším lhostejni vůči dění kolem nich. Na druhé straně

nižší kvalifikace zase může způsobovat jisté nedostatky ve výrobě a být rovněž

brzdou kvality. Pokud jde o kvalifikaci zaměstnanců, je nutné hledat přiměřenou

míru a odstraňovat případné negativně působící prvky.

Inovační

globální

logistická

strategie

Bariéry

dosahování

kvality

v logistice


- 28 -

Není to nic překvapujícího. Nicméně je užitečné brát tyto faktory v úvahu a respektovat

je jako bariéry kvality logistiky.

SHRNUTÍ

Mezi marketingem a logistikou existuje velmi úzký vztah, daný vzájemnou

závislostí obou disciplín na sobě a skutečností, že v logistice se využívá

některých marketingových přístupů. Mezi marketingem a logistikou neexistuje

přísné rozhraní, obě disciplíny jsou na sobě závislé a vzájemně se doplňují.

Poslání logistiky je určeno základními směry, které určuje podniková strategie.

Je to znalost potenciálních i faktických trhů, vymezení rozsahu možných

poskytovaných produktů a služeb, cílená a uvážená reklama a propagace, jakož

i vymezení technologií, potřebných pro funkčnost soustavy logistických

systémů.

Logistika dále umožňuje posuzování rentability poskytovaných produktů,

schopnost sebepoznání a objektivní hodnocení vlastních možností, soulad cílů

logistiky s cíli podnikové filozofie a zvyšování image firmy.

Úroveň kvality logistiky se projevuje v rychlém uvádění výrobků na trh,

přizpůsobení produktu ověřeným potřebám zákazníků, připraveností k rychlé

reakci na vzniklou situaci, non-stop služby zákaznického servisu, vybudování

komunikačních kanálů, umožňujících průběžnou, rychlou inovaci všech služeb,

oceňovaných zákazníkem.

Bariérami logistiky jsou: neadekvátní úroveň podnikové kultury, neexistence

společné vize fungování a rozvoje organizace jako celku, různý žebříček

odpovědnosti za kvalitu, formální podpora top managementu, nechuť

ke změnám v organizaci a řízení a problémy s kvalifikací zaměstnanců.

Otázky ke cvičení pro kapitolu " Marketing a logistika“

1. Jak lze charakterizovat vztahy mezi marketingem a logistikou?

2. Jaké je poslání logistiky, v čem spočívá a na co je vázáno?

3. Charakterizujte, jakými ukazateli lze hodnotit kvalitu logistiky.

4. V čem vidíte bariéry logistické činnosti? Zdůvodněte váš názor.

5. Uveďte alespoň čtyři různé formy marketingu a definujte se.

POJMY K ZAPAMATOVÁNÍ vztahy marketing – logistika

marketing realizační

marketing komunikační

marketing strategický

marketing informační

marketing internacionální

marketing sociální

marketingový mix

poslání logistiky

kvalita logistiky

bariéry kvality logistiky

Logistika jako soustava systémů

- 29 -

„Je potřeba pěstovat mnohé přemýšlení,

ne mnohou učenost.“

Démokritos

4 LOGISTIKA JAKO SOUSTAVA SYSTÉMŮ


zdůvodnit souvislosti mezi pěti pravidly logistiky

charakterizovat logistiku jako soustavu systémů

vysvětlit obsah jednotlivých systémů logistiky a jejich význam.

V předchozích kapitolách je popisován vznik logistiky, uvedeny příklady z jejího

vývoje, její základní pojmy a vztah logistiky k marketingu.

Tato kapitola je již orientovaná na praktickou část, byť vychází – jako veškerá praxe –

z teorie, ze zobecněných teoretických poznatků. A musíme říci, že vlastně již přihořívá.

Zatím

se jednalo o rámcové seznámení se s logistikou, teď již půjdeme „in medias res“, nebo-

li k jádru věci, jak říkají latiníci. Je to otevřená brána k tomu nejdůležitějšímu –

k praktickému obsahu logistiky, o kterém bude pojednávat další kapitola.

Úvodem je zapotřebí říci, že logistiku jako soustavu systémů lze vykládat několika

způsoby.

4.1 NĚKTERÉ NÁZORY NA LOGISTICKÉ SYSTÉMY

Jeden z nich vychází z definice logistiky, která je uvedena v předchozích kapitolách.

V tomto pojetí je logistika název určitého oboru činností, ve kterém je několik vnitřních

systémů, které zabezpečují činnost logistických funkcí.

Tyto systémy jsou v podstatě tři:

Zásobovací logistický systém, kterým navazuje podnik na trh ve funkci

odběratele. Prostřednictvím trhu zajišťuje tento systém hmotný tok surovin,

materiálu a subdodávek vybranými dodávkovými cestami od dodavatelů

do výrobního procesu

Výrobní logistický systém, který zabezpečuje pohyb surovin a subdodávek

ve výrobním procesu: materiál, polotovary a hotové výrobky jsou manipulovány

mezi výrobními operacemi a jsou skladovány ve výrobních skladech.

Odbytový logistický systém, kterým navazuje podnik cestu zpět na trh, ale

tentokrát jako dodavatel. Tento systém zabezpečuje tok hotových výrobků přes

odbytové a distribuční sklady a případně přes zprostředkovatele k cíli –

k odbytovému trhu.

Tomuto soustředění tří systémů se říká materiálová logistika, protože se především

zabývá tokem materiálu, subdodávek a polotovarů až k výstupu v podobě hotových

3 systémy

logistiky -

názor


- 30 -

výrobků. Je zde však opomíjena řada logistických činností (manipulace, balení, doprava

apod.) – vše je konstatováno pouze obecně – nic konkrétního.

Jiným pojetím je marketingová logistika (ovšem její obsah není vykládán jednotně). Ta

vychází ze spojení výrobního organismu s trhem. Má dva systémy:

zásobovací, který zabezpečuje zásobování výroby materiálem, subdodávkami

a polotovary

odbytový logistický systém, který zabezpečuje vstup výrobců na trh.

Další názory uvádějí, že systémový přístup je jedním z nejdůležitějších základů

logistiky. Vycházejí z toho, že systémový přístup je klíčovým východiskem pro

pochopení role logistiky v ekonomice, v podniku, v organizaci či instituci, včetně těsné

provázanosti s marketingovými postupy. Logistika sama pak utváří svou perspektivní

koncepci a přispívá tak k celkové strategii podniku (snad by to mělo být naopak –

nejprve celková strategie a na ni navazuje logistika se svými cíli a koncepci).

Výsledkem tohoto pojetí je konstatování, že logistika sama o sobě je tedy systémem

s řadou subsystémů, které ač vystupují relativně samostatně, se samy o sobě stávají

systémy.

Společným jmenovatelem uvedených pojetí je zásobování podniku potřebnými

surovinami, polotovary a subdodávkami a zabezpečení přístupu podniku s jeho výrobky

na trh.

4.2 LOGISTIKA JAKO SOUSTAVA SYSTÉMŮ

V předchozím byla vysvětlena různá pojetí logistiky z hlediska jejího poslání v podniku.

S některými z nich je možné souhlasit, o jiných lze pochybovat. Smyslem tohoto

studijního předmětu však není jen obecné vysvětlení, ale hlavně snadné a srozumitelné

pochopení logistiky se zřetelem k potřebám praxe.

Autoři tohoto studijního materiálu totiž vychází z toho, že logistika je soustava systémů.

Na rozdíl od předchozího však vidí logistiku se třemi soustavami systémů, uvnitř

kterých působí jednotlivé prvky (v podstatě činnosti). Je to znázorněno na následujícím

schématu:

Schéma 4: Logistika a její systémy

Další názory

na

systémovost

logistiky

Logistika –

soustava

systémů


- 31 -

Je nutné zdůraznit, že všechny soustavy systémů jsou provázány vzájemnými vazbami,

i když zdánlivě vystupují jako samostatné soustavy. Aby byly efektivní, neobejde se

jeden bez druhého.

Podívejme se tedy, k čemu v podniku slouží, na co se zaměřují.

Soustava materiálních systémů je tvořena několika systémy, které jsou tvořeny

aktivitami, které se dotýkají materiálního zásobování, zásobování energiemi

a distribuční proces. Jejich prostřednictvím je podnik spojen s trhem, přičemž

vystupuje jako zákazník. Tato soustava má zajistit především plynulý tok materiálu,

subdodávek, polotovarů, ale i energií (elektřiny, tepla, vody, případně plynu)

do podniku a to za výhodné ceny, včas a v potřebném množství. Ke splnění těchto

požadavků obsahuje soustava materiálních systémů řadu prvků, aktivit, zaměřených

k těmto úkolům. Dále vstupuje podnik na trh jako dodavatel hotových výrobků a k tomu

rovněž využívá řadu prvků a různých aktivit.

Soustava organizačních systémů zabezpečuje organizačně všechny aktivity, související

s celkovou logistickou činností. Vzhledem k tomuto poslání je nezbytná součinnost jak

se zaměstnanci, realizujícími aktivity v soustavě materiálních systémů, tak se

zaměstnanci v soustavě ekonomických systémů. Pokud funkci logistika plní v malých

podnicích jen jeden člověk, musí si tuto souvislost plně uvědomit. Hlavními prvky

soustavy organizačních systémů je člověk – pracovní síla a jeho vedení. Někteří autoři

však zahrnují do soustavy organizačních systémů i distribuční procesy (na rozdíl

od jejich zařazení do soustavy materiálních systémů) s odůvodněním, že distribuční

systémy jsou založeny právě na dobré organizační činnosti.

Soustava ekonomických systémů plně zabezpečuje a kontroluje veškeré logistické

operace z hlediska ekonomiky. Jejím hlavním záměrem je docilovat toho, aby bylo

dosahováno maximálního efektu s minimálními náklady.

4.3 PĚT PRAVIDEL LOGISTIKY

Než se dostanete k seznámení se s pěti pravidly logistiky, je nezbytné, abyste si

uvědomili, že tato pravidla úzce navazují na zásadní změny, které v rámci trhu probíhají

a které jsou již charakterizovány v předchozích kapitolách (rozhodující je trh odběratele,

značný rozvoj konkurence, plně je rozvinut tržní mechanismus).

Tato zdůrazňovaná změna charakteristiky tržního prostředí je již popisována

ve 2. kapitole v části 2.1.

S vědomím těchto změn na trhu a s vědomím neúprosné závislosti podniku na trhu se

seznámíte s pěti pravidly logistiky. Je však třeba si uvědomit, že všech pět pravidel

logistiky vychází z podrobné znalosti situace na trhu. Čím je tato znalost podrobnější,

tím je větší pravděpodobnost možností uplatňování následných pěti pravidel logistiky.

Jde tedy o následující základní pravidla logistiky:

Správná nabídka

předpokládá, že budete vědět, co máte na trhu nabízet. Znamená to znalosti

cílové skupiny a jejich požadavků, ale i platebních možností, u jednotlivců jejich

Pět pravidel

logistiky


- 32 -

kupní síly. Znamená to dále znát a vědět, s čím přichází na trh konkurence,

v čem jsou její přednosti, ale i zápory, v čem je oproti vám lepší a v čem horší.

Správné místo

je třeba rovněž najít. V tomto případě nejde o konkrétní místo na trhu, kde by si

trhovec „rozložil“ svůj stánek. Vy nejste trhovci. Jedná se o správné místo,

na které se má dopravit zboží, které je požadováno na základě správné nabídky.

Správná doba

Musíte vystihnout vhodnou dobu, kdy bude o váš výrobek či produkt největší

zájem. Pokud jde o sezónní produkty, zdá se být situace jednodušší, ale není

tomu tak. Jak je známo a jak sami vidíte zejména v hypermarketech a následně

u menších obchodníků, čas dodávek produktů na trh se stále předsunuje před

jednotlivé sezóny. U sezónního zboží tedy musíte vystihnout optimální čas, kdy

máte vstupovat na trh. Ovšem větší část výrobků je mimo-sezónních. Zde je

správná doba tehdy, kdy se projevuje potřebná poptávka po tom, co právě

produkujete a máte možnost dodat na trh.

Správný stav

V podstatě nejde ani o správný stav jako takový, ale o dostačující množství,

potřebné ke krytí poptávky, množství, které je schopné svou kvalitou a cenou

odolat konkurenci a přes její nápor se uplatnit na trhu a uspokojovat poptávku.

Ovšem pozor, nesmíte trh zahltit, to byste museli s cenou dolů!

Správná cena

Toto pravidlo znamená, že cena vašeho výrobku či produktu musí být přijatelná

jak pro zákazníka, tak pro vašeho odběratele v distribučním kanálu a tak i pro

vás. Pokud jde o zákazníka, ten vyžaduje zpravidla, ne však vždy, určitou

cenovou relaci. Někdy dává do souvislosti kvalitu, resp. značku a cenu. Jindy

jde pouze za cenou, která se mu zdá být nejvýhodnější. Pokud jde o vašeho

distributora v distribučním kanálu, musí mít takovou cenu, aby si na ni přirazil

určité procento marže a aby celková cena byla přijatelná pro zákazníka. A pokud

jde o vás, cena by měla být taková, aby pokryla všechny vaše náklady – výrobní

i logistické a aby přitom přinášela určitý zisk, protože ten je v podstatě smyslem

vašeho podnikání. Bylo by vhodné zdůraznit, že se jedná o přiměřený zisk. Žel,

řada výrobců a zejména menších obchodníků toto pravidlo nebere v úvahu

a domáhá se maximálního zisku. Krátkodobě se to může podařit, ale dlouhodobě

se to nevyplácí. Musíte se naučit operovat s množstevními slevami, s rabatem,

s tím, že nižší marže při velkém odbytu je výhodnější než vysoká marže při

malém odbytu.

Pokud jde v cenových otázkách o logistické aktivity, ty sice výši ceny neurčují, ale

mohou ji významně ovlivnit, pokud náklady v této oblasti jsou neúměrné. Samozřejmě

je nutné náklady na logistiku zahrnout mezi položky, tvořící cenu, do celkové cenové

politiky firmy. V praxi se autoři velmi často přesvědčovali, že řada zejména malých, ale

i některé střední podniky se o tyto otázky nezajímají. Vliv nákladů logistiky na cenovou

politiku bude rozebírán později - v 7. kapitole.


- 33 -

SHRNUTÍ

Logistika představuje soustavu systémů, které jsou navzájem propojeny

a přecházejí jeden ve druhý.

Obsah zaměření jednotlivých systémů není doposud sjednocen, což není

na závadu. Obyčejně se setkáváme se zásobovacím logistickým systémem,

výrobním logistickým systémem a odbytovým logistickým systémem, jindy –

v marketingové logistice - jde zase o dva systémy: zásobovací a odbytový. Jde

skutečně o podobné názory.

Logistiku lze také chápat jako ucelenou soustavu systémů, jako celek, který má

své tři soustavy systémů: materiální, organizační a ekonomickou. Tyto soustavy

systémů jsou vzájemně provázány, i když vystupují jako relativně samostatné.

Toto pojetí považujeme za přiměřené, aniž si činíme nárok na neomylnost a aniž

bychom zavrhovali jiná pojetí.

Pět pravidel logistiky vychází jak ze základních funkcí trhu, tak z probíhajících

změn tržního prostředí. Jde o základní pravidla logistiky: správná nabídka,

správné místo, správná doba, správný stav (množství a jakost) a správná cena.

Otázky ke cvičení pro kapitolu " Logistika jako soustava systémů“

1. Proč je účelné a vhodné chápat logistiku jako soustavu systémů?

2. Jak je možné charakterizovat některé odlišné názory chápání logistiky jako

soustavy systémů?

3. Jaké jsou některé jiné názory se zřetelem na pojetí logistiky?

4. Která jsou hlavní, základní pravidla logistiky a jak je možné je zdůvodnit?

Jednotlivá pravidla doplňte příklady.

.

POJMY K ZAPAMATOVÁNÍ definice logistiky

logistika jako soustava systémů

charakter trhu

rozvoj konkurence

plné rozvinutí tržního mechanismu

správná nabídka

správné místo

správná doba

správný stav

správná cena

Logistika jako synergie činností

- 34 -

„Bohaté zkušenosti mají za následek

chytrost, mnoho vědění moudrost“

Thomas Hobbes

5 LOGISTIKA JAKO SYNERGIE ČINNOSTÍ


vysvětlit a zdůvodnit jednotlivé funkce logistiky

zdůvodnit existenci jednotlivých činností logistiky a jejich vzájemný vztah

V předchozím jsme se zabývali víceméně teorií, různými teoretickými názory a praxi

téměř vůbec ne. Proč napřed teorie a následně praktické aplikace? A co je to vlastně

teorie?

Encyklopedie Diderot nám v 8. svazku uvádí, že „teorie je myšlenkově uspokojivý

celkový výklad příčin a souvislosti jevů určité oblasti, který lze ověřovat nebo vyvracet

zkušeností. Je to zevšeobecnění praktických zkušeností“.

A tady je „jádro pudla“. Člověk realizoval určité aktivity (viz např. některé příklady

v 1. kapitole), zkušenosti byly zevšeobecněny – a vznikla teorie logistiky. A dílčí

aktivity budou vyhodnocovány, zkušenosti zobecňovány a teorie bude prohlubována.

Jak složité a přitom jak prosté!

Nejprve vysvětlíme – to je pro ty, kteří se s tímto pojmem doposud nesetkali – co je to

synergie.

Je obecně známo, že lze spočítat výkon dvou či tří či více lidí, kteří pracují každý

samostatně. Pokud ale pracují společně, je jejich výkon vyšší než součet výkonů

každého jednotlivce (pokud ovšem nejde o partu kopáčů, kteří sice teoreticky pracují

společně, ale v podstatě pracuje jeden či dva a ostatní je podporují především

soustředěným pohledem). Na tuto zvláštnost přišli již naši předkové. Všichni známe

přísloví: „Sdělená radost – dvojnásobná radost“! Anebo: „Sdělená bolest – poloviční

bolest“.

A to je v podstatě princip synergie. Je to součinnost, společné působení více jedinců.

V našem těle je to např. součinnost svalů při určitém pohybu. A v případě logistiky?

Logistiku jako synergii systémů chápeme tak, že logistika má celou řadu systémů, které

jsou ve vzájemné souvislosti, funkce jednoho podporují funkci druhého a tím se

dociluje daleko větších a lepších výsledků, než by se dosáhlo při izolovaném plnění

funkcí každého z těchto systémů.

Jedním ze systémů logistiky (pokud tuto chápeme jako soustavu systémů) je systém

dopravy. Jiným je např. skladovací systém. Pokud bude řešit každý z uvedených dvou

systémů své aktivity sám, izolovaně, pak nebude zajištěno, že do skladu budou

přiváženy zásoby surovin tehdy, kdy to bude zapotřebí. Součinnost systému skladování

a dopravy (samozřejmě za účasti dalších systémů) je prostě pro úspěšné plnění funkcí

logistiky nezbytná.

Synergie =

plánovitá

součinnost


- 35 -

Trochu zjednodušeně bychom mohli uvést:

1 + 1 = 2

Ale synergický pohled?

1 + 1 = 3

Je to matematicky nesmyslné, ale k vyjádření tohoto pojmu, totiž synergie, je to

obstojné.

Logistika se projevuje v určitém sledu aktivit, který nazýváme logistické řetězce.

Jednotlivé části tohoto řetězce nazýváme jednotlivými články.

Schematicky lze logický řetězec naznačit následovně:

Schéma 5: Znázornění logistického řetězce (Bobák, 1999)

Tímto řetězcem prolínají jednotlivé činnosti (ale je možné též říci: jednotlivé systémy)

logistiky. O tom bude pojednáno dále.

Vrátíme se k logistickým funkcím.

V rámci jednotlivých článků řetězce probíhá řada procesů. Ty spočívají v přeměně

objednávek určitých produktů na jejich dodávku. Vedle vlastní výroby je to balení,

vytváření manipulačních a přepravních jednotek, nakládka, přeprava, vykládka,

uskladňování, vyskladňování, kompletace, konsolidace, kontrola, vystavování dokladů a

fakturace. Tyto aktivity, které jsme nazvali procesy, jimiž se uvedené předměty

postupně a v určitém sledu realizují, bývají označovány jako logistické funkce.

Bobák uvádí, že tyto funkce jsou strukturovány do čtyř úrovní:

strategické rozhodování o zdrojích, pravidlech a postupech, tedy dlouhodobější až

dlouhodobé promyšlení, proplánování, jaké jsou k dispozici zdroje, jakými pravidly

se podnik musí řídit a jaké mají být pracovní postupy při jednotlivých operacích

dispoziční rozhodování o způsobu uspokojení vzniklých potřeb a to jak na základě

potřeb zákazníků, tak z potřeb podniku, firmy, nezbytných k uspokojení potřeb

zákazníků

administrativní, která je ztotožňována s informačními procesy, vydávání dispozic

a příkazů

operativní, tj. realizace hmotné stránky logistických řetězců.

Logistický

řetězec

Úrovně

logistických

funkcí


- 36 -

A z toho lze tedy odvodit již konkrétní logistické funkce, které se následně promítají

do jednotlivých logistických činností. Jsou to:

dispoziční, tj. vydávání dispozic, pokynů, plánů celkového postupu práce

v jednotlivých systémech

dopravní, tj. určení, jakým způsobem zajišťovat dopravu jak uvnitř, tak vně firmy

překládková, tj. způsob překládání materiálů a výrobků jak uvnitř, tak vně firmy

skladová, týkající se všech činností, souvisejících se skladovým hospodářstvím

sběrná a distribuční, tj. pokyny, týkající se soustřeďování a rozdělování jak

surovin, materiálů, tak i hotových produktů

balící, která zahrnuje péči o balení produktů

manipulační, vypovídající o způsobech manipulace se surovinami, materiálem,

polotovary a produkty

informační, zahrnující způsob získávání, zpracování a využívání informací včetně

informačních zdrojů

řídící a kontrolní, stanovící způsob řízení a provádění kontroly v jednotlivých

systémech

racionalizační a inovační, týkající se zlepšování daných pracovních postupů,

skladových a jiných úspor a inovačních postupů v celé logistické činnosti

zvláštní funkce, jako je služba pro zákazníky, pojištění, odesílání, úvěrové

a platební funkce a péče o zachování životního prostředí.

Uvedené funkce probíhají a realizují se v jednotlivých logistických procesech. Tyto

procesy lze členit na vnější a vnitřní hlediska a vztahy.

Vnější vztahy, projevující se zejména v materiálových tocích jsou:

přírodní podmínky

orgány a organizace, které kooperují při zabezpečování procesů oběhu

dodavatelsko-odběratelské firmy na vstupu a výstupu materiálového toku

ekonomické podmínky, tarifní, cenová, mzdová a finanční politika

hospodářské – správní systém a předpisy

sociální podmínky

Pokud jde o vnitřní strukturu logistických procesů, členíme je na věcná a funkční

hlediska.

Věcná hlediska mají opět několik stupňů.

Jsou to především vstupní prvky. Ty jsou:

aktivní, jako je pracovní síla, průtoková a řídící střediska, dopravní a manipulační

prostředky a další

pasivní, tj. materiál a výrobky, zboží, produkty.

V dalším jsou to tzv. transformační prvky, funkční hlediska, tedy způsob, jimiž se

uskutečňuje pohyb. Je to technologie dopravy, různé dopravní systémy atd.

Jiné možné členění je podle odbytových cest. V daném případě jsou cesty, neboli toky

přímé a nepřímé.

Logistické

funkce

Vnější, vnitřní a

funkční hlediska

logistických

procesů

Další možné

členění

logistických

procesů


- 37 -

Ještě nejsme u konce výčtu možných členění. Další členění je podle odvětvové

struktury. V tomto případě se dělí na toky zásobovací, skladové, dopravní, obchodní

a vnitropodnikové.

Užívá se též členění podle hierarchie důležitosti. V daném případě je vnitřní struktura se

zřetelem na vnější členěna na tři stupně:

mikrostruktura, kdy jde o následující hierarchické stupně:

1. pracoviště

2. sklady, provozy, prodejny

3. závody výrobní, dopravní, skladové a obchodní

mezzostruktura, kde následují stupně:

4. stupeň podnikový s více závody

5. stupeň organizace vyššího řádu

a pak je již makrostruktura s jedním stupněm a to:

6. stupeň – orgány státní správy.

Dále je možné další členění podle materiálových a přepravních vazeb. V tomto

členění jsou buď sourodé skupiny nebo materiálové a přepravní řetězce.

A ještě je možné další hledisko, kdy se tyto činnosti dělí na procesy:

v dopravě

ve skladovém hospodářství

v řízení zásob

v manipulaci s materiálem

v obalovém hospodářství

ve službách zákazníkům

v komunikaci a zpracování dat.

Záměrně jsme ukázali složitost a rozmanitost členění logistiky. Toto „zaškatulkování“

má ovšem význam pouze pro velké podniky. Pro malé a střední podniky je to určitá

zajímavost, nicméně při studiu logistiky je třeba i s tím se seznámit.

Již jsme se zmínili o tom, že ti, kteří zobecňují poznatky a vytvářejí teorii, to nemají

u logistiky vůbec lehké. Jde o již dvojí pojetí logistiky, o kterém jsme se zmiňovali

v předchozích kapitolách. Totiž – že jedna skupina soudí, že logistika je ucelený souhrn

systémů a její jednotlivé části tvoří relativně samostatné systémy. Druhá vidí logistiku

jako synergii jednotlivých činností (které mohou tvořit ucelené systémy), ty jsou sice

ve vzájemných vztazích, ale jsou relativně samostatné. Autoři se domnívají, že toto

stanovisko je srozumitelnější a proto věcnější a zastávají ho.

Existují další zajímavosti.

Vycházíme z konstatování, že logistika je synergií činností. O jaké činnosti se to jedná?

Někteří autoři, např. Tomek (Tomek, 1992) shrnují všechny činnosti do tří skupin. Tyto

skupiny nazývají logistickými systémy, které na sebe navazují. Je to:

zásobovací logistický systém, kterým firma navazuje na trh jako odběratel a jehož

prostřednictvím zajišťuje průběh hmotného toku surovin, materiálů a subdodávek od

dodavatelů do výrobního procesu

Zásobovací,

výrobní a

odbytový

systém


- 38 -

výrobní logistický systém, který zabezpečuje hmotný pohyb ve výrobním procesu,

přičemž materiál, polotovary a hotové výrobky jsou manipulovány mezi výrobními

operacemi a skladovány ve výrobních skladech

odbytový logistický systém, což je proces, kterým firma navazuje jako dodavatel

na trh a zabezpečuje hmotný tok hotových výrobků (zboží) přes odbytové

a distribuční sklady, případně zprostředkovatele k zákazníkovi.

Vrátíme se opět k hlavním logistickým činnostem. Jejich posláním, náplní, je zajistit

hladký chod vytváření jakéhokoliv produktu ke konečnému spotřebiteli (adresátovi,

zákazníkovi). Tyto činnosti tvoří ucelený modelový logistický proces. Vycházejí

z logistických funkcí a v podstatě realizují tyto funkce v praxi. Jsou to:

Prognózování – plánování poptávky. Marketing svými nástroji (např. výzkumem

nebo průzkumem trhu) získává určitý přehled o poptávce zákazníků. Na tomto

základě přijímá management firmy rozhodnutí o druhu a rozsahu výroby. Na ně

navazuje logistika prognózou rozsahu potřeb, nezbytných k zajištění výroby (rozsah

a druh materiálu, polotovarů, subdodavatelé atd.). Je nutné zdůraznit, že logistika

musí respektovat toto hierarchicky nadřazené marketingové rozhodnutí, pokud sama

průzkum trhu neprovádí anebo pokud ho provádí v součinnosti s marketingem.

Řízení stavu zásob, což je v úzké vazbě na plánování poptávky. Logistika musí mít

zavčas na skladě dostatečné množství materiálu, tj. surovin a polotovarů, ovšem

v rozsahu, který nebude „mrtvým kapitálem“, jak jste se již dříve dozvěděli.

Logistická komunikace, která spočívá ve vytváření informačního systému,

ve kterém jsou soustředěny všechny informace, spojené s logistickou činností. Je to

zabezpečení a existence všech logistických, marketingových a v obecné poloze

řídících a operačních aktivit. Mimo jiné je součástí této komunikace i spojení mezi

firmou a zákazníkem.

Manipulace s materiálem, což je zpracování a realizace optimálního způsobu

pohybu materiálu, tj. surovin a polotovarů, ale i hotových výrobků či produktů

uvnitř firmy, při výrobním procesu.

Vyřizování objednávek, což zahrnuje způsob evidence a vyřizování objednávek

a to jak těch, které firma zadává (např. na nákup materiálu, zajištění subdodávek),

tak těch, které firma obdrží od zákazníka.

Balení, které spočívá v přípravě hotových produktů na cestu na trh tak, aby obal byl

sice ekonomicky výhodný, ale byl též atraktivní, kulturní, podle možnosti schopný

recyklace a originální. A samozřejmě, aby přitom plnil svou funkci, tj. byl ochranou

produktu proti poškození vnějšími vlivy při jeho cestě za zákazníkem.

Servis zákazníkovi, který má dva významy. Jeden spočívá v orientaci na zákazníka,

jehož posláním je klasifikovat a spojovat všechny služby, vedoucí k uspokojení

zákazníka, tj. vyřízení objednávek včas, v potřebném rozsahu a co nejkratší cestou.

Druhý význam je v tzv. po prodejním servisu, tj. v zajištění poradenství a servisních

služeb, poskytovaných zákazníkovi ať bezplatně nebo za úplatu.

Výběr místa pro poskytování služeb, což je speciální logistická aktivita,

spočívající – podle potřeby – ve vyhledávání vhodných konsignačních

(odloučených, vysunutých) skladů buď zřizovaných firmou nebo subjektem, který

není vlastníkem zboží. Existence konsignačních skladů má za cíl přiblížit zboží

potenciálním zákazníkům. Další touto činností je výběr optimálních marketingových

kanálů – cest zboží k zákazníkovi.

Nákupy, kdy se nejedná o pořízení stavu zásob, ale o nákupy zařízení a vybavení,

spotřebního, zejména kancelářského materiálu. Je ovšem samozřejmé, že rozhodnutí

Modelový

logistický

proces


- 39 -

o nákupu strojového vybavení, počítačů atd. neprovádí logistický management , ale

výrobní, marketingový management a logistika tyto nákupy pouze realizuje. Pokud

jde o spotřební materiál, navrhuje logistický management rozsah jeho spotřeby

(určité normativy), jakož i způsob jeho vydávání a nechá svůj návrh odsouhlasit

příslušnými firemními funkcemi. U zařízení a materiálu, potřebného pro realizaci

logistických aktivit, rozhoduje o nákupu a spotřebě logistický manažer a prosazuje

příslušné náklady do firemního finančního rozpočtu.

Doprava, což je logistická aktivita, orientovaná dvěma směry: do firmy a mimo

firmu. Jejím posláním je hledat a vytvářet optimální dopravní cesty a hlavně

využívat optimální dopravní prostředky s využitím maximální efektivnosti

a minimálních nákladů.

Manipulace s vráceným zbožím, což je způsob manipulace s výrobky, které se

z jakýchkoliv důvodů vrátí zpět od zákazníka do firmy (poškození, a funkčnost,

platební neschopnost, nezájem, pozdní dodávka, zastaralost produktu, nesplnění

představ zákazníka apod.).

Zpětná logistika, což je velmi důležitá aktivita, žel, často chápana jen jako

okrajová. Spočívá v činnostech, týkajících se likvidace odpadu, který vzniká při

výrobě, odstraňování zastaralých výrobků, vratných, avšak nepoužitelných obalů,

odpadu z kotelen apod. Součástí zpětné logistiky je i péče o životní prostředí, které

nesmí být narušováno ani výrobní, ani logistickou činností.

Všechny logistické činnosti mohou být úspěšné pouze tehdy, pokud na sebe navazují

v rámci logistického řetězce. Vždyť řízení stavu zásob má souvislost s manipulací

s materiálem a s dopravou, servis zákazníka s výběrem místa pro poskytování služeb

atd.A tak je to se všemi aktivitami. Jde o vytvoření optimálního vztahu mezi poptávkou

a nabídkou a spokojeným zákazníkem. Pokud to pracovník – logistik podcení, dojde

velmi pravděpodobně ke ztrátám v rovině objednávek a realizace produktů.

SHRNUTÍ

Existují nejednotné názory na vnitřní vymezení logistiky: jedna skupina autorů

charakterizuje logistiku jako soustavu systémů, jiná jako synergii systémů, jiná

jako systém s řadou subsystémů. Logistiku v našem pojetí chápeme také jako synergii všech činností, soustavy

systémů, kterými se prosazují její funkce.

Tyto činnosti jsou vzájemně propojeny a mají následný vztah v logistickém

řetězci. Na základě znalostí situace na trhu se stanoví určitý výrobní program,

zajistí se od dodavatelů potřebný materiál, suroviny, polotovary, subdodávky

a zabezpečí se tím výrobní činnost. Výrobek se prodá zákazníkovi. A od něj se

opět získají informace, zaměřené na další výrobní a tím i logistickou činnost.

V rámci logistického řetězce probíhají jednotlivé procesy, které spočívají

v přeměně objednávek určitých produktů na jejich dodávku. Tyto procesy bývají

nazývány logistickými funkcemi.

Logistické funkce lze řadit do čtyř úrovní: strategické rozhodování o zdrojích,

pravidlech a postupech, dispoziční rozhodování o způsobu uspokojování

vzniklých potřeb, administrativní rozhodování a operativní činnosti.


- 40 -

Z těchto obecně formulovaných hlavních funkcí pak vycházejí konkrétní funkce,

které se v dalším projevují prostřednictvím jednotlivých logistických aktivit.

Jsou to funkce dispoziční, dopravní, skladové, sběrné a distribuční, balící,

manipulační, informační, řídící a kontrolní, racionalizační a inovační a zvláštní

funkce pro zákazníky.

Logistické činnosti, tvořící logistiku, jsou: prognózování a plánování poptávky,

řízení stavu zásob, logistická komunikace, manipulace s materiálem, vyřizování

objednávek, balení, servis zákazníkovi, výběr místa pro poskytování služeb,

nákupy, doprava, manipulace s vráceným zbožím a zpětná logistika

Péče o životní prostředí.

Tato kapitola je dalším odrazovým můstkem pro několik dalších kapitol, které jsou již

náročnější a ve kterých se seznámíte zcela konkrétně s jednotlivými aktivitami a s jejich

obsahem.

Otázky ke cvičení pro kapitolu " Logistika jako synegrie činností“

1. Z jakého důvodu je možné pojmout logistiku jako synergii jednotlivých činností

a soustavou systémů?

2. Co je to logistický řetězec, z jakých částí se skládá a v čem je jeho význam?

3. Vyjmenujte základní logistické funkce a jejich obsah.

4. Charakterizujte hlavní logistické činnosti.

5. Vysvětlete souvislost mezi pěti pravidly logistiky a marketingovým systémem

firmy.

POJMY K ZAPAMATOVÁNÍ logistika – synergie činností

logistické funkce

logistický řetězec

logistické činností

Logistické činnosti a jejich obsah

- 41 -

„ I když mnoho pročteš, zvol si jednu věc,

kterou toho dne promyslíš.“

Seneca

6 LOGISTICKÉ ČINNOSTI A JEJICH OBSAH


umět vysvětlit obsahovou stránku jednotlivých logistických činností

být seznámení s úkoly spojenými s logistikou

umět vysvětlit co je logistika skladování, výrobní, odbytová, dopravní

Tato 6. kapitola je velmi obsáhlá. Je to proto, že má za úkol podrobně seznámit studenty

s obsahem jednotlivých logistických činností. A nejen to. Na řadě příkladů má ukázat,

jak tyto logistické činnosti je možné, spíše však potřebné, využívat v praxi.

Bez nadsázky – aniž bychom chtěli snižovat význam předchozích a následných kapitol

– jde o kapitolu v tomto předmětu nejvýznamnější. Zatím jsme se totiž většinou

zabývali odpovědí na otázku: Co je to? Ale nyní je třeba dozvědět se, jak na to. A to je

jistě velmi důležité.

V záhlaví této kapitoly je uveden citát Senecy (římského filozofa, řečníka, senátora

a básníka na počátku našeho letopočtu). Je jistým vodítkem, jak si osvojit obsah této

kapitoly. Bylo by dobré se tímto citátem řídit.

Předchozí kapitola se týkala řady logistických činností, přičemž bylo zdůrazňováno, že

tyto aktivity spolu vzájemně souvisejí a to v podstatě dvěma způsoby:

jednak bezprostřední návazností – např. nákup a doprava

dále vzájemným překrýváním – např. výrobní logistika a manipulace s materiálem.

Z tohoto důvodu se v dalším budeme zabývat nejen obsahem jednotlivých logistických

činností, ale i s jejich seskupením do určitých bloků jednotlivých faktorů. Tím zřetelněji

vystoupí do popředí souvislosti mezi jednotlivými činnostmi.

Jde o následující bloky faktorů:

logistika zásobování

logistika skladování

výrobní logistika

odbytová logistika a distribuce

dopravní logistika

ochrana životního prostředí.

Do zvláštní, následující kapitoly jsou soustředěny zásady, týkající se logistické

informační sítě. Tato logistická činnost je zařazena do zvláštní kapitoly z toho důvodu,

že informace jsou jedním ze základních kamenů úspěšné logistické činnosti a zasluhuje

proto zdůraznění důležitosti.

Bloky faktorů

logistiky


- 42 -

6.1 LOGISTIKA ZÁSOBOVÁNÍ

Jak již bylo popsáno, každá firma komunikuje s trhem následovně:

Vstup vnějšího okolí a trhu do firmy, tj. zásobování firmy surovinami, polotovary,

případně výrobky a dalším spotřebním materiálem.

Uvedeme si příklad: Truhlářská firma vyrábí některé druhy nábytku a provádí různé

truhlářské práce se dřevem.

Aby mohla realizovat svůj výrobní program, potřebuje nakupovat na trhu především

dřevo, případně dřevotřísku, dále některé části nábytku (např. dřezy do kuchyňských

linek apod., klih, hřebíky, vruty, některé laky apod.). Dále čas od času obnovuje některé

nástroje (tj. nakupuje hotové výrobky), případně – za dlouhý čas – obnovuje svůj

strojový park. Dále ke své činnosti potřebuje na mazání strojů oleje a vazelínu.

Samozřejmě musí též počítat s nákupem energií (světlo, teplo, elektřina na pohon strojů,

plyn apod.). A konečně kupuje i potřebný kancelářský materiál, potřebný k vyřizování

zakázek a celkovému vedení ekonomiky. Samozřejmě si také pořizuje příslušnou

kancelářskou techniku.

Výstup do vnějšího okolí a do trhu v podobě aktivit, spojených s realizací

vyrobeného produktu či práce.

Proces zásobování lze schematicky znázornit následovně:

Schéma 6: Proces zásobování

Úkoly, spojené s nákupem jsou následující:

Průzkum nákupního trhu, při kterém jde o získání informací o optimálních

možnostech nákupu potřebných surovin, polotovarů, výrobků atd.

Otevření a uzavření nákupního jednání: aby bylo možné toto jednání zahájit, musí

mít logistický management k dispozici následující informace:

+ specifikace potřeb firmy, tj. dle možností co nejpřesnější informace o potřebách

nákupu pro zajištění výrobního programu firmy

+ určení druhu požadovaného nákupu a jeho kvality

+ mít doslova podrobnou specifikaci potřeb

+ mít přesnou identifikaci dodavatelů

+ mít k dispozici analýzu nabídek

+ vybrat dodavatele a znát jeho návrh ceny

+ vystavit objednávku a uzavřít příslušné smlouvy

+ trvale sledovat dodavatele a průběžně je hodnotit.

Dále následuje cenová a hodnotová analýza. V těchto činnostech se analyzují ceny,

které byly stanoveny a to jak vzhledem k jejich výši, tak ve srovnání s jinými

Logistika

zásobování


- 43 -

dodavateli. Je výhodné – v rámci možností - se snažit zjistit i strukturu tvorby

těchto cen. A současně se analyzuje, zda poskytovaná hodnota kupovaného

produktu (suroviny, polotovary apod.) odpovídá požadované ceně.

Finálem nákupní činnosti je vlastní nákup. Je nutné vést o něm patřičnou

dokumentaci. Nejde pouze o zjišťování nákladovosti, rozsahu nákupů apod., ale

i o správní podkladový materiál, umožňující analytickou činnost a vyhledávání

optimálních nákupních cest.

Při nákupu je možné se dostat do jednoho ze tří standardních typů situací:

První typ je charakteristický jako opakované až rutinní nákupní situace. Jde o realizaci

pravidelných nákupů pro potřeby výroby, zajišťování oprav a administrativu,. spojenou

s touto činností.

Příkladně si to vysvětlíme na již zmíněné truhlářské firmě, která má zavedený okruh

dodavatelů a surovin a dalších potřeb pro výrobu. Požaduje a dostává stálé, stejně

rozsáhlé dodávky za stanovené ceny a nemá důvod měnit okruh dodavatelů.

Druhý typ je charakteristický potřebami nákupů, které vznikly dílčími změnami

ve výrobě a které vyžadují i určitou změnu kvality, resp. kvantit dodávek, případně i na

základě konstrukčních úprav výrobků.

Třetí typ spočívá ve vytváření úplně nové nákupní situace. Je to zpravidla tehdy, když

dochází ke změně výroby, případně ke změnám ve strojovém vybavení, což vyžaduje

úplně jiné vstupní potřeby a jejich pokrytí.

Úkoly, spojené s logistikou zásobování jsou:

Přejímka a kontrola zboží.

Znamená to podle možností zboží nejen přijmout, ale i provést kontrolu dodávky co

do množství a co do kvality.

Skladování a správa skladů.

Přijatý materiál se okamžitě zanáší do skladové evidence a ukládá do skladů tak,

aby uložení bylo přehledné, umožňovalo disponibilitu a aby nedocházelo

k poškození. Současně je účelné provést i ekonomickou evidenci.

Vnitropodniková doprava.

Jde o zajištění přepravy materiálu k jeho zpracování ve výrobním procesu.

Plánování, řízení a kontrola hmotných a informačních toků.

Spočívá v plánování potřeb nákupu se zřetelem k potřebám výroby, určovaných

marketingovými metodami. Toto plánování musí být samozřejmě řízeno, nestačí

spoléhat na živelnost. Pokud jde o hmotné toky, jsou tyto závislé na několika

faktorech: kusovníky, technologické postupy, normy a ukazatele materiálové

spotřeby. A informační toky spočívají ve vytváření tzv. informačního mixu, který

zahrnuje následující informace:

+ co nakupovat

+ cenové podmínky nákupu

+ dopravní podmínky nákupu

+ dodací lhůty

+ stupeň standardizace surovin a polotovarů

+ solventnost dodavatele

Úkoly

logistiky

zásobování


- 44 -

+ garance dodavatele za plnění smluv

+ rychlost výměny vadné dodávky

+ perspektivnost dodavatele

+ nabízený výrobní sortiment

+ možné další zdroje při nepředvídaných okolnostech

+ rozsah a druh zásob. Je to několik druhů:

pojistné - strategická zásoba – rezerva, která je vytvářena pro případ poruch

v dodávkách a zajišťující provoz

obratová zásoba - tj. zásoby, zajišťující provoz při normálním průběhu od jedné

dodávky ke druhé

spekulativní zásoby – podle pokynů vedení – vytváří se tehdy, když se očekávají

drastické změny např. cen nebo dodávek některých úzkoprofilových

materiálů

sériové zásoby – kdy se nakoupila větší série výrobků, potřebných

ke kompletizaci vlastního zboží a kdy byla ke koupi výhodná cena

vyčkávací zásoby – které tvoří rozpracovanost

tlumící a nárazové zásoby – tj. zásoby, které jsou ovlivňovány různými

okolnostmi:

sezónnost výroby a spotřeby, způsob přepravy zásob k místu jejich spotřeby

(výroba), případný nesoulad v intenzitě výroby a spotřeby zásob.

A ještě jedna věc, týkající se zásob. Jsou to jejich funkce. Dělíme je na funkce:

geografické, spočívající ve vytváření podmínek pro územní specializaci

vyrovnávací, které zabezpečují plynulost výrobních procesů, krytí náhodných

výkyvů při dodávkách, eliminaci poruch v distribuci a vyrovnávání sezónních

výkyvů

technologické, kdy jsou zásoby udržovány jako součást technologického procesu

spekulativní, spočívající ve vytváření zásob ze spekulativních důvodů.

Ke zlepšení nákupní činnosti firmy existuje celá řada metod, z nichž některé jsou

určeny jenom pro velké firmy, jiné pro všechny velikosti firmy a další pouze pro malé

a střední firmy. V rámci ucelenosti této studijní opory jsou zařazeny spolu s dalšími

logistickými metodami do zvláštní kapitoly.

Je dobré si zapamatovat, že rozsah, velikost nákupu zásob je v přímé souvislosti

s potřebami finančních zdrojů. Zbytečně velký nákup vytváří zásoby, které jsou

po určitou dobu mrtvým kapitálem. Znemožňuje jeho pohyb a zamezuje jeho

efektivnějšímu využití.

Uvedené myšlenky a zásady se týkají zásobování jako takového. Je ovšem samozřejmé,

že pro velké firmy je ještě mnoho dalších logistických zásad v zásobování, např.

hodnocení nákupních situací, postavení podnikových procesů ve výrobní firmě

z logistických hledisek, podrobné zásady plánování, zásobování, nákupní marketingový

mix a jeho složky (z nichž jste se podrobněji seznámili pouze s jeho částí, týkající se

informačních toků), podrobné hodnocení dodavatelů, řízení nákupu, různé zásobovací

modely a další. To by ovšem byla komplexní logistika v zásobování a to je rozsah,

kterým není nutné se v tomto studiu zabývat. Zájemce o hlubší informace, týkající se

velkých firem proto odkazujeme na další literaturu, uvedenou na konci této studijní

opory.

Funkce zásob


- 45 -

6.2 LOGISTIKA SKLADOVÁNÍ

Co je to skladování?

Skladování je cílevědomá činnost, spočívající v uložení materiálu nebo zboží na určené

místo, vhodně zvolené, upravené a vybavené za účelem uchování užitných hodnot

surovin, materiálů, výrobků, zboží, náhradních dílů, předmětů postupné spotřeby

na potřebnou stanovenou dobu, vyrovnání časového rozdílu mezi výrobou a spotřebou

materiálu nebo zboží (Bobák, 1999).

Pro zajímavost jsme prolistovali několik ekonomických a jiných slovníků

a encyklopedií. Výsledek, týkající se vymezení obsahu pojmu „skladování“ byl – pokud

jde o starší vydání – tristní.

Tak např. „Stručný ekonomický slovník“ (Kozlov, Parvušin) z roku 1959 nebo „Slovník

politické ekonomie“ (Volkov a kol.) z roku 1982 pojem „skladování“ nebo pojem

„sklad“ neznají.

„Slovník ekonomiky průmyslu a vědeckého řízení“ (Řezníček a kol.) z roku 1967 již je

poněkud obšírnější. Uvádí obsah pojmu „skladové hospodářství“, ovšem zdůrazňuje, že

„skladové hospodářství náleží k tzv. vedlejší nebo pomocné činnosti ve výrobní

jednotce, neboť zde vlastní výrobní činnost probíhá pouze ve formě úpravy fondů

k výrobnímu použití“.

Ilustrovaný encyklopedický slovník, část III. z roku 1982 na str. 282 již definuje

skladování jako „uchovávání zásob beze ztráty a bez změny kvality až do doby použití“.

„Malý encyklopedický slovník“ z roku 1972 pojem „sklad“ a „skladování“ nezná.

Až teprve „Všeobecná encyklopedie Diderot“, díl 7. z roku 1999 na str. 150 podrobněji

rozebírá pojem „sklad“ a věnuje mu 9 řádků vyčerpávajícího vymezení.

Je tedy patrné, že sklady a skladování zásob byly v minulé ekonomice sice důležité, ale

v rámci organizačního uspořádání byly přesouvány na okraj zájmu (je to nevýrobní,

tedy prý nepříliš důležitá oblast činností).

Skladování probíhá ve skladech. Ty mají - podle druhu skladovaného materiálu –

zabezpečovat ochranu proti povětrnostním a klimatickým vlivům, znehodnocování či

zcizování, mají umožňovat vhodnou a rychlou manipulaci s materiálem, zejména

uskladňování a vyskladňování, prostě efektivní a optimální skladový provoz

Uvedeme si přehled o druzích skladů:

Sklady podle fáze hodnotvorného procesu, tj.

vstupní sklady, do kterých přicházejí a skladují se nakoupené zásoby materiálu

mezisklady, tj. prostory na uskladnění polotovarů a částí opracovaného materiálu,

dočasně uloženého v rámci technologických postupů do doby, než s nimi bude dále

pracováno

Logistika

skladování

Různé názory

na skladování

Druhy skladů


- 46 -

odbytové sklady, tj. sklady hotových výrobků – zboží, které je určeno k expedici

na trh

odpadové sklady, tj. sklady s průmyslovým a jiným odpadem, nepoužitelnými

součástkami, zmetky apod., kdy jsou tyto komponenty shromažďovány a ukládány

do doby jejich likvidace

sklady vráceného zboží, které bylo odběrateli vráceno z důvodu výrobních vad, a

funkčnosti apod. a kde je toto zboží dočasně skladováno do rozhodnutí, zda lze

opravit (pak se vrací do výrobního procesu, případně do servisu) nebo zda je účelná

jeho likvidace (pak přechází do odpadových skladů).

Sklady podle stupně centralizace, tj.

centralizované sklady, které mohou být všeobecné, zahrnující zásoby pro celou

firmu nebo specializované, zahrnující zásoby specifických materiálů pro celou

firmu

decentralizované.

Sklady podle druhů, tj.

všeobecné – dílčí sklady u jednotlivých provozů

přípravné sklady

příruční sklady.

Uvedeme si příklad tentokrát z konkrétní firmy:

U firmy Sigmund-Chema, a.s. v Lutíně byly před druhou světovou válkou, v jejím

průběhu a po ní až do vytvoření kombinátu „pumpařských“ firem u každé dílny příruční

sklady, ve kterých byl připraven materiál pro bezprostřední zpracování s termínem

maximálně 2 - 3 dny. V těchto příručních skladech byly také náhradní součásti pro

bezprostřední potřebu, nářadí, které se půjčovalo dělníkům na osobní známky

a samozřejmě i základní kancelářské potřeby. U provozu, který tvořilo několik dílen,

byly dílčí sklady, do kterých byl navážen materiál pro celý provoz zhruba s týdenním

předstihem a odtamtud byl materiál distribuován do jednotlivých příručních skladů.

V rámci celé firmy (měla dva v zásadě značně odlišné výrobní programy a celky –

strojírenskou výrobu, zejména čerpadla všeho druhu, nástrojárnu k výrobě přípravků

a forem pro zpracování umělých hmot a modelárnu pro slévárnu a další provozy, jako je

slévárna, brusírna, kalírna apod. Druhým výrobním celkem s odlišným výrobním

programem byla výroba, postavená na chemických produktech, tj. zpracování umělých

hmot, výroba léčiv (např. tehdy známý Bolven), masážních prostředků apod. Celou

strojírenskou výrobu zajišťovaly přípravné sklady, které nakupovaly materiál

a připravovaly ho pro transport do dílčích skladů již ve stavu, použitelném pro výrobu

(nařezání materiálu do příslušných délek atd.).

Sklady podle kompletace, tj.

sklady orientované na materiál

sklady orientované na spotřebu

Sklady podle jejich stanoviště, tj.

nekryté sklady – pod širým nebem

sklady v budovách

sklady pod přístřeškem


- 47 -

sklady v zemi (nádrže pohonných hmot atd.)

Sklady podle jejich správy, tj.

firemní sklady

cizí sklady, ve kterých jsou uloženy zásoby, často na základě tzv. komisionářské

dohody (viz dále).

Samozřejmě existují i jiná členění skladů podle druhů, což je závislé jednak

na jednotlivých autorech logistiky a dále na zvyklostech jednotlivých firem.

Ve skladech probíhá proces, který se nazývá skladový provoz. Zahrnuje řadu úkonů,

které lze rozdělit na dvě velké skupiny aktivit.

První skupinu tvoří činnosti, spojené s příjmem zásob. Jsou to:

vykládka materiálu z dopravních prostředků

přejímka materiálu, tj. jeho identifikace, kontrola množství, jakosti, váhy

a dohodnuté ceny

příprava materiálu pro skladování, tj. vytvoření skladových nebo manipulačních

jednotek

přeprava materiálu k místu uskladnění

vlastní uložení do skladu, uskladnění.

Druhou skupinu tvoří činnosti, spojené s výdejem zásob. Jsou to:

vyskladňování z místa uložení a to buď příprava k výdeji materiálu do výrobního

procesu nebo příprava hotových výrobků – zboží k expedici

přeprava materiálu či zboží do místa výdeje a jeho příprava k výdeji

výdej materiálu do výrobního procesu včetně jeho dopravy

kompletace zásilek mimo firmu – do meziskladů distribuce nebo spotřebiteli (podle

druhu marketingového kanálu)

kontrola připravených zásilek

balení a tvorba expedičních jednotek

výdej zboží

nabídka

administrativní činnosti, spojené s prodejem (podklady k fakturaci apod.)

Jde v podstatě o určitou technologii skladového provozu. Její rozsah a obsah je závislý

na množství sortimentních položek, na jejich vlastnostech, nárocích na skladování,

jejich váze, objemu, množství, tvaru, fyzikálních vlastnostech, ale i na frekvenci výdeje.

Technologie skladovacího provozu vychází dále z druhu, lépe řečeno typu skladu, který

je k dispozici. V podmínkách malého a středního podnikání - pokud jde o typ skladu –

nejsou výraznější rozdíly s většími a velkými podniky. Rozdíl je pouze ve velikosti –

rozsahu skladu. Bobák uvádí následující typovou strukturu skladů (Bobák, 1999):

Skladový

provoz


- 48 -

Schéma 7: Typová struktura skladů

Schéma je dosti názorné. Je z něj především zřejmé členění podle možnosti ukládání

materiálu buď na regály nebo přímo na podlahu. Záleží to ovšem na druhu materiálu.

Ostatní je zřejmé ze schématu.

Pro skladování a skladovou technologii je důležitý tzv. materiálový tok, který se

projevuje v jiném typovém členění skladů. Se zřetelem na něj jde o:

průtokový sklad s průběžným materiálovým tokem, kdy na jedné straně skladu je

příjem, od kterého se odvíjejí všechny potřebné skladovací aktivity až po výdej,

který je na protilehlé straně a je od příjmu oddělen. Výhodou je snadnější

organizace práce, racionálnější využití pracovních sil a manipulačních prostředků.

Tento typ však vyžaduje větší nároky na plochu ramp. Není vhodný pro ukládání

zboží s rychlou obrátkou do blízkosti materiálového toku. Naopak jde o vhodný typ

pro velké sklady, překladiště apod.

hlavový sklad s upraveným materiálovým tokem, kdy lze ukládat zboží s rychlou

obrátkou v blízkosti materiálového toku, což umožní zkrácení dopravních

vzdáleností, snížení počtu operací a zkrácení manipulačních časů. Plochy pro příjem

a výdej jsou vedle sebe nebo v co nejbližší vzdálenosti.

Sklad, jeho typ, vybavení a uspořádání je jednou stránkou věci. Ta druhá, snad ještě

důležitější je řízení procesů, které ve skladech probíhají. Jde o soustavu rozhodovacích

Materiálový

tok

Řízení

procesů

ve skladech


- 49 -

akcí, kterými je ve své podstatě zajištěn provoz a úspěšné plnění funkcí, které

přináležejí skladu. Jsou to následující rozhodující akce (činnosti):

Vybavení skladu včetně jeho správy a řízení:

Jde o rozhodování, týkající se především vybavenosti skladu prostředky a lidmi a volba

způsobu správy a řízení skladu. Je vhodné, aby při tomto rozhodování bylo vycházeno

z analýzy následujících podkladů:

vybavenost skladu vlastními či pronajatými dopravními prostředky se zřetelem

na předpokládaný objem dopravy do firmy i mimo ni

způsob organizace příjmu materiálu a zboží, způsob kontroly, reklamace materiálu

a zboží, vše se zřetelem na předpokládaný rozsah zboží za rok, směnu apod.

strojní vybavení a pomůcky

výdej, způsob kompletizace, obalová technika

potřebné personální vybavení (technici, dělníci)

provozní náklady včetně mezd, odpisů atd.

optimální způsob řízení skladového provozu, organizační vztahy.

Rozsah a centralizace skladu:

Je to určitá specifikace skladu. Informace se získávají z následujících podkladů:

vymezení plochy skladů, složišť a přístřešků, rozdělení na provozní (skladovací,

dopravní, manipulační) a neprovozní prostory (správní útvary, sociální zařízení

apod.) – potřeba a možná realita

rozhodnutí a typu skladu

rozhodnutí o rozsahu případné decentralizace skladu.

Rozhodnutí o vlastním či o cizím skladování:

Při tomto rozhodování je nutné vzít v úvahu:

druh skladovaného materiálu a expedice zboží

blízkost materiálových toků

skladovací možnosti firmy

ekonomika vlastního či cizího skladování.

Stanoviště skladu:

Rozhoduje se o:

typu skladu (se zřetelem na skladovaný materiál a expedici zboží)

návaznosti skladu na výrobní útvary

výšce podlahy nad úrovní terénu

výšce, šířce a délce ramp.

Úroveň zásob udržovaných ve skladě:

V úvahu je vhodné vzít následující faktory:

skladovaný materiál a zboží

jeho rozdělení do skupin podle druhů

způsob balení

expedice

předpokládaný počet dodávek za rok a průměrná velikost dodávky

příjem, výdej, počet odběrů, rozsah průměrného odběru

doba skladování ve dnech


- 50 -

potřebné skladovací množství.

Volba vhodných ukazatelů využití skladu:

V úvahu připadají následující ukazatele:

obrat skladu – t/m2, event. t/m

3

zatížení skladovací plochy – t/m2

zaplnění skladovacího prostoru – v m3

produktivita na jednoho dělníka za rok – t/1 dělník

provozní náklady na jednotku obratu v Kč

hodnota manipulačního zařízení na l dělníka

případně další ukazatele.

Skladová administrativa:

Jedná se o doklady pro příjem, stav, evidenci, podklady pro uskladnění a vyskladnění,

způsob plánování, rozmísťování a označování zboží, označení skladovacích míst apod.

Můžeme konstatovat, že skladovací logistika je souhrnem řady činností, které ve své

podstatě vycházejí především a hlavně z výrobního programu a jeho rozsahu (což je

záležitostí marketingu). Smyslem skladové logistiky je na jedné straně zajistit sice

kvalitní, ale současně i nejlevnější nákup surovin a materiálu a tento uskladnit tak, aby

byla zachována jeho kvalita, aby byla disponibilnost v zásobování a aby to bylo

ekonomicky výhodné.

Samozřejmě, pro větší a velké podniky se v rámci skladové logistiky uvažuje ještě

s dalšími faktory, jako je např. optimální řešení materiálových toků a jejich projekce,

analyzují se výhody centralizovaného a decentralizovaného skladování a další.

6.3 VÝROBNÍ LOGISTIKA

Smyslem a posláním výrobní logistiky je zajištění dostačujícího a pravidelného

přísunu materiálu k zabezpečení výrobního procesu a zajištění plynulého odsunu

hotových výrobků – zboží do skladu a jejich následná expedice mimo firmu.

Tato subkapitola je vcelku dosti krátká. Je to dáno tím, že způsob zásobení výroby

v malých a středních podnicích nemusí být příliš komplikován – ovšem za předpokladu,

že je cílevědomě propracován. Naproti tomu u velkých podniků je výrobní logistika

souborem velmi náročných aktivit, z nichž výpadek jedné z nich naruší celý výrobní

proces.

Tato část je svým obsahem jedním ze tří vrcholů logistického procesu ve firmě.

1. Jedním z vrcholů je nákup materiálu tak, aby šlo o kvalitní materiál

za ekonomicky výhodnou cenu.

2. Druhý vrchol je právě obsahem této subkapitoly. Je to pohyb materiálu

k zajištění výroby.

3. A třetím vrcholem je expedice hotových výrobků.

Výrobní

logistika


- 51 -

Všechny ostatní logistické činnosti směřují k tomu, aby zajišťovaly tyto tři logistické

vrcholy. A aby je zajišťovaly co nejkvalitněji.

Stručná definice výrobní logistiky je uvedena na začátku této subkapitoly. Jak její obsah

napovídá, je její úspěch anebo neúspěch závislý na dvou faktorech:

na kvalitě propracování výrobního plánu

na kvalitě návaznosti logistického systému dodávek materiálu do výroby

a odběru výrobků z výrobní sféry.

Poznámka

V některé odborné literatuře je možné se setkat s názory, že výrobní logistika má vedle průřezových

logistických funkcí (doprava a skladování) i funkci vytváření výrobní struktury podniku a plánování

a řízení výroby z hlediska střednědobého a krátkodobého časového horizontu.

Toto stanovisko nesdílíme. Je to – podle našich zkušeností a představ – záležitost managementu firmy

a marketingu. Podobné názory vyplývají především ze snahy nadřazovat logistiku nad marketing. To

nepokládáme za správné. Proto se budeme přidržovat vymezení, uvedeného v úvodu této subkapitoly.

Je zde tedy výrobní plán. Ten předpokládá plynulé zajištění toku materiálu výrobním

procesem. Není to příliš jednoduché a vyžaduje to úzkou spolupráci mezi výrobním

a logistickým managementem.

Cesta surovin, polotovarů apod. výrobou je ovšem různá se zřetelem k druhu výroby,

který je:

procesní, kdy je konečný výrobek vyráběn na jednom zařízení, případně na jednom

stroji.

Pro názorný příklad se opět vrátíme do jakési truhlářské dílny, která vyrábí kuchyňské

linky. K jejich výrobě je zapotřebí několik druhů strojů, ale jde ve své podstatě o jedno,

nikoliv složité zařízení.

proudová výroba, kdy je vyráběn jeden nebo několik vysoce příbuzných výrobků

plynule, v podstatě je zapotřebí určitá výrobní linka, kde jedna operace navazuje

na další, aniž je k tomu zapotřebí jiného pevného zařízení.

Jako příklad může sloužit výroba různých druhů a velikostí zápalek. Pokud je tato

výroba účelně rozfázována, je i zde výrobní logistika nepříliš složitou záležitostí.

linková výroba, kdy jeden nebo několik produktů s poměrně ustálenou potřebou

materiálu a množství vložené práce prochází dílnou na pevné trase a na stejných

zařízeních. Zásobování linkové výroby je – podle druhu výroby – středně složité

s tím, že jde o časově přesné dodávky dalšího materiálu, protože jejich zdržení

zastavuje celý výrobní proces na lince.

Historickým klasickým příkladem je výroba bot (aut, budíků, elektromotorů, praček

atd.) Pracovali jsme před několika lety pro jeden středně velký obuvnický podnik, který

byl založen na linkové výrobě. Firma měla k dispozici pevné linky, na kterých se

výrobek posunoval po realizaci jednotlivých mezioperací – od základní suroviny

Různé druhy

výroby – různý

logistický

přístup


- 52 -

postupně přes řadu mezioperací až po hotový výrobek. V televizi vídáme např. linku

v závodech Škoda Mladá Boleslav a.s. i některé další výrobní kapacity.

zakázková výroba, která se vyznačuje tím, že řada výrobků prochází po odlišných

trasách mezivýrobním zařízením, které je uspořádáno do funkčních skupin. Problém

zásobování výroby je v tom, že je zde odlišný vstupní materiál (co do rozsahu,

fyzikálních kvalit, barvy atd.), zatímco v mezioperacích bývá potřeba vstupu

víceméně shodného dalšího materiálu.

Klasickým příkladem této zakázkové výroby je krejčovská dílna, která zpravidla šije

oděvy z vlastních materiálů. Na skladě proto musí mít především dostatek látek různé

kvality, ale i různé šicí hedvábí, jehly atd.

Zcela specifickým druhem výroby je výroba jednorázových, technicky vysoce

hodnotných a složitých výrobků podle přání zákazníka. V některých případech jsou to

právě zejména malé, ale i střední podniky, které se touto zpravidla kusovou výrobou

budou zabývat. Pro velké podniky je tento druh výroby spíše ojedinělý, pokud nejde

o velké investiční celky (např. elektrárny, cukrovary, pivovary atd.).

Opět se jedná se např. o zhotovování exkluzivních dámských i panských oděvů. Může

to být i výroba uměleckého nábytku pro konkrétní zařízení – zámky a jiné historické či

jinak exkluzivní objekty. Může jít též o výrobu kusového přístrojového nebo jiného

zařízení, např. výroba speciálního závodního motocyklu, určeného k závodění

v extrémních podmínkách apod.

Výrobní logistika je v tomto případě složitější co do druhu různých materiálů, často se

experimentuje. Je vcelku dosti složité zpracovat na základě technologického postupu

nejen soubor požadovaných materiálů, ale i rozsah jeho průběžných dodávek. Navíc se

musí uvažovat s možností cesty omylů, pokud jde o nevyzkoušený výrobek.

Výrobní logistika je tedy řízení materiálových toků ve výrobě tak, aby suroviny

a výrobky procházely co možná nejlevněji transformačním procesem a proměnily se tak

ve finální produkt. Vlastní transformační proces musí zahrnovat především obchod

v penězích a zboží. Znamená to:

základní akvizice, zajištění surovin a prvotních přírodních zdrojů (těžba ropy,

zemního plynu, uhlí)

kultivace a pěstování (zemědělská produkce)

zpracovatelský průmysl ( malo- či velko- sériová výroba)

poskytování služeb – ziskových, neziskových, hmotných a nehmotných.

Výrobce má zájem na co nejlevnějším provedení. K docílení tohoto stavu je zapotřebí

zkrátit lhůtu mezi vypracováním návrhu na výrobek či jiný produkt a jeho uvedení

do výroby. Tím lze dosáhnout vysokou rychlost obratu a vyššího výnosu. Odborně se

tento proces nazývá krátký lead Time. Čím více se podaří lead Time zkrátit, tím více

dochází ke snižování zásob na skladech a nevznikají ztráty v důsledku „mrtvého

kapitálu“.

Krátký lead

Time


- 53 -

Logistika i marketing v tomto směru doporučují výrobu včetně dodávek na trh

na základě filozofie, nazývané Just in Time (JIT). Ta zahrnuje:

dodávky s přesně požadovanou kvalitou

v přesně stanovenou požadovanou dobu

v souladu s požadovanými specifikami

na požadované místo

v přijatelné ceně.

Podrobněji se technikou JIT zabýváme v 9. kapitole.

Při podpoře výrobního procesu je nutné se zaměřit především na následující faktory:

Druh výrobku, tj. o jaký materiál k výrobě se jedná. Čím je výrobek složitější, tím

bývají větší problémy s materiálovým zabezpečením. Logistik v tomto případě

kontroluje, jakou materiálovou strukturu je zapotřebí zajistit k určitému datu, která

střediska a v jakém pořadí bude zapotřebí zajišťovat a prokalkuluje si rozsah

materiálu potřebný pro každé středisko na časové jednotky.

Struktura pracovních operací, která může mít vliv na požadavky na přepravu

ze střediska do střediska.

O jaký druh materiálu se jedná, zda jde o požadavek na běžně dostupný materiál,

materiál s určitou specifikou, polotovar apod.

Předpoklad rozsahu dokončených výrobků – v úvahu připadá jejich přesun

do skladu a potřebné skladovací prostory.

Předpoklad dodávek výrobku na trh – cesta do distribučních kanálů, potřeba

dopravních systémů, zájem, aby výrobek nebyl dlouho ve skladech.

6.4 ODBYTOVÁ LOGISTIKA

Smyslem odbytové logistiky je docílit, aby výrobek se co nejdříve dostal na místo

určení – na trh a aby byl prodán pokud možno za podmínek, které stanoví výrobce.

Než ovšem dojde k tomuto procesu, je nutné zajistit distribuci výrobků, lépe řečeno

jejich částí uvnitř podniku. V tomto směru jsou vytvořeny dva systémy, resp. jeden

systém se dvěma subsystémy:

Vnitřní distribuční systém, který zahrnuje stanovení termínu služby zákazníkovi,

stanovení objemu nutných zásob ke splnění tohoto termínu a stanovení systému

shromažďování a zpracovávání informací o distribuci.

Vnější distribuční systém, který zahrnuje volbu optimálního distribučního kanálu

(viz dále), počtu a místa skladů, případně meziskladů či konsignačních skladů

a výběr vhodných dopravních prostředků.

O vnitřní distribuci jsme konkrétněji hovořili v souvislosti s výrobní logistikou.

Zaměříme se proto spíše na vnější distribuci. Ta má v podstatě opět dvě části.

Jedna z nich spočívá v procesu naplánování způsobu distribuce a druhá ve vlastní

fyzické distribuci.

Just in Time

(JIT)

Faktory

podpory

výrobního

procesu

Odbytová

logistika

Vnější

distribuce


- 54 -

Obsah obou částí je víceméně shodný. Rozdíl spočívá pouze v tom, že proces

naplánování je zpracován – možno říci „virtuálně“, tj. jako plán, který má být splněn

a fyzický proces distribuce - to je již vlastní realizace plánu.

Obě činnosti spočívají v navržení a následné realizaci přepravy toku finálních výrobků

od výrobce k zákazníkovi. Jde především o to, aby výrobek, který se stává zbožím,

dorazil na místo určení nepoškozen, ve správný čas na správné místo, ve správném

množství, kvalitě, podobě a balení. Proto jsou obsahem těchto činností následující dílčí

aktivity:

zjištění rozsahu poptávky a její prognóza

řízení zásob se zřetelem k předpokládanému rozsahu distribuce

vymezení dopravních problémů

skladování

manipulace s materiálem

balení

výběr místa pro skladiště

rozsah a druh služeb zákazníkovi.

To vše samozřejmě musí probíhat s ohledem na maximální úspornost.

Rozhodování i distribuce se podle důležitosti a podle časového rozsahu dělí na:

strategické rozhodování, které se týká základních voleb, ve které obchodní síti

budete působit, na jaké trhy se zaměříte

taktické rozhodování, týkající se organizace výroby a trhu: bývá stanoveno

ve střednědobém organizačním plánu na období zhruba tří let

operační rozhodování, což je v podstatě vlastní bezprostřední realizační plán.

Již několikrát zmíněný Ing. Roman Bobák, Ph.D. charakterizuje jednotlivé druhy

rozhodnutí ve fyzické distribuci podle místa v materiálovém a výrobkovém řetězci

následovně:

místo typ rozhodnutí

strategická taktická operační

Výrobce 1. distribuční kanál –

řetězec

2. rozšíření distribuce

3. filozofie výuky:

poptávková –

k zákazníkovi

4. úroveň služeb

5. způsob skladování

(centrální –

decentralizované)

6. péče o sklady

7. politika uložení,

pevná, volná

dopravní prostředky

vlastní, externí

8. objednávková

strategie

9. způsob vyskladnění

10. trasy dopravy

Velko-

prodejce

1. distribuční kanál –

řetězce

2. filozofie prodeje –

poptávková –

k zákazníkovi

3. úroveň služeb

4. formy prodeje

5. rozmístění skladů

6. péče o sklady

7. skladovací politika

8. dopravní prostředky

9. objednávková

strategie

10. způsob vyskladnění

11. trasy dopravy


- 55 -

Malo-

prodejce

1. distribuční kanál

2. kde podnikat

3. úroveň služeb

4. politika vyskladnění

5. dopravní prostředky

6. objednávková

strategie

tabulka 2: Typy rozhodnutí (Bobák, 1999)

Je zřejmé, že v jednotlivých „místech“ jsou v řadě aktivit společné rysy, některé jsou

ovšem odlišné.

Podle rozsahu distribuce rozeznáváme tři základní formy:

extenzivní prodej, tj. prodej ve všech prodejnách

výběrový prodej, tj. prodej ve vybraných prodejnách

exkluzivní prodej, tj. prodej na jednom či na několika místech.

Volba vhodných distribučních (marketingových) kanálů je závislá na několika

faktorech. Je to především druh výrobku a množství vyrobeného zboží.

Např. u tzv. bílého zboží (chladničky, elektrospotřebiče atd.) bude výrobce hledat

distribuční kanál především ve specializovaných obchodech a dále v řetězcích super-

a hypermarketů. Snaha najít prodejní úspěch v maloobchodech se velmi zřídka setká

s dobrým výsledkem. Množství vyrobeného zboží musí odpovídat předpokládané

spotřebě. Naproti tomu při produkci potravin je vhodné orientovat se nejen na super-

a hypermarkety, ale i na menší maloobchodní síť.

V této souvislosti upozorňujeme na jednu existující zajímavost, která se týká zejména

maloobchodu s potravinami a zejména těchto maloobchodů na vesnici.

Velké obchodní řetězce tím, že nakupují ve velkém, mají možnost pružné cenové

politiky a jsou levnější než malooobchod. Drobní živnostníci proto nakupují různé zboží

v super- a hypermarketech ve velkém množství a následně je zařazují do vlastních

obchodů za vyšší ceny. Dále mají možnost vrácení DPH, takže je tento distribuční kanál

pro tyto drobné obchodníky velmi výhodný. Jak dalece je výhodný pro spotřebitele,

ponecháváme na vašem úsudku. Na vesnici však obyvatelé mají minimální možnost

výběru při nákupu.

Podle druhu výrobků existují dále jisté rozdíly v použití distribuční strategie.

Pro extenzivní strategii je vhodné vyrábět a distribuovat výrobky širokého použití, dle

možnosti jednostranné potřeby a s tím, že jde o výrobky, které nepotřebují téměř žádnou

servisní službu. Pro výběrovou distribuci jsou nejvhodnější výrobky pro specifické

skupiny zákazníků. Jde o výrobky, které jsou nakupovány jen občas, u kterých je vyšší

požadavek na servis a jejich instalaci a kde je zapotřebí kvalifikovaný prodejní personál

a specifické zacházení. V rámci exkluzivní distribuce lze vyrábět zboží pro úzký okruh

vybraných zákazníků: mají to být exkluzivní a drahé výrobky a vyžadují speciální

školení prodavačů.

Distribuční strategie může být buď přímá nebo postupná.

Přímá distribuční strategie je vhodná tehdy, jde-li o menší počet zákazníků, kdy se

distribuuje do blízkého okolí, výrobky nepotřebují údržbu a jsou v počáteční fázi

Základní

formy

distribuce

Přímá a

postupná

distribuční

strategie


- 56 -

životnosti. Výhody této přímé distribuce jsou zejména v možnostech přímé

informovanosti o trhu, v možnostech přímé kontroly distribuce a v možnosti rychlé

reakce na změny trhu. Nevýhody jsou ve vysokých distribučních nákladech a v nutnosti

dodržovat vysoké zásoby u výrobce.

Postupná distribuce je vhodná při velkém počtu zákazníků, vysokých požadavcích na

servisní služby a kdy jde o výrobky s dlouhou údržností, které jsou ve fázi růstu či

stagnace. Výhody tohoto způsobu jsou především v tom, že je možné udržovat nižší

zásoby, že jsou nižší i distribuční náklady a že je jednodušší administrativa. Nevýhody

spočívají především ve ztrátě přímého kontaktu se zákazníkem, v nepřímé kontrole

distribuce a v možnostech pouze pomalé reakce na změny trhu.

6.5 DOPRAVNÍ LOGISTIKA

Smyslem dopravní logistiky je využívat takového způsobu dopravy materiálu

a výrobků, které jsou pro podnik nejvýhodnější a současně i nejlevnější. Ovšem – není

to tak jednoznačné. Budete se snažit získat dopravu co nejlevněji. Kdyby však prodlení

v dopravě mělo negativní vliv na jednotlivé články materiálového řetězce, pak budete

správně volit cesty, které tomu zabrání i za cenu zvýšených nákladů na dopravu.

Dopravní logistika tedy musí být maximálně pružná. Přitom analýzy ukazují, že

vhodným dopravním řešením lze snížit náklady na dopravu o 40 i více procent.

Z hlediska dopravy se jedná o:

vnější dopravu, tj. přemísťování materiálu mezi závody a do distribuce, přičemž se

využívá jak vlastní, tak kontrahovaná doprava a závodní nebo veřejná dopravní síť

operace přemístění materiálu mezi objekty výrobního nebo skladovacího areálu

dopravními prostředky závodní dopravy, vnitropodnikových dopravních

komunikací, nekonvenčních dopravních prostředků apod.

ložné operace, tj. nakládka a vykládka materiálu vůči dopravním prostředkům,

plnění a vyprazdňování palet a kontejnérů, tvorba a rozklad dopravních jednotek

materiálu.

Dopravní logistika se opírá o celou řadu druhů dopravních prostředků. Jsou to

následující prostředky:

silniční doprava

kolejová doprava

lodní doprava

letecká doprava

kombinovaná doprava

potrubní doprava.

Silniční síť je v České republice poměrně hustá, kvalita povrchu je však spíše horší.

Rozvoj silniční sítě se soustřeďuje na urychlené dobudování cílového stavu dálniční sítě

v rozsahu 1 021 km a na její doplnění v podobě čtyřproudových rychlostních

komunikací v délce 830 km.

Dopravní

logistika

Druhy

dopravních

prostředků


- 57 -

Rozvoj železniční sítě je založen na systému tzv. koridorů a ostatních lokálních sítí.

Tato síť patří mezi nejhustější v Evropě. Modernizace železnice je postavena

na budování čtyř mezinárodních železničních koridorů. Železniční koridory jsou

moderní tratě, které výrazně zrychlí a zkvalitní železniční dopravu nejen v České

republice, ale v celé Evropě vůbec.

Konkrétní podobu koridory dostaly v roce 1994 na II. Panevropské dopravní konferenci

na Krétě a v roce 1997 byly doplněny a rozšířeny na konferenci v Helsinkách. Přes

Českou republiku vedou trasy pan-evropských koridorů IV. a VI. (mezinárodní způsob

označení). Česká republika stanovila k modernizaci hlavní mezinárodní spojení, která

označila jako I. – IV. železniční tranzitní koridor ČD. Na těchto čtyřech tranzitních

koridorech se prioritně provádí modernizace podle parametrů přijatých v evropských

dohodách. Jedná se o tyto tranzitní koridory:

I. tranzitní koridor – Berlín – Děčín – Praha – Česká Třebová – Brno – Břeclav – Vídeň

II. tranzitní koridor - Vídeň – Břeclav – Přerov – Ostrava – Katovice

III. tranzitní koridor – Norimberk – Cheb – Plzeň – Praha – Olomouc – Ostrava – Žilina

IV. tranzitní koridor – Berlín – Děčín – Praha – Veselí nad Lužnicí - Horní Dvořiště –

Linec – Vídeň.

Předpokládá se, že koridory přinesou následující vylepšení:

zkrácení cestovní doby mezi regiony v České republice i mezi českými

a evropskými centry

zvýšení komfortu cestujících – budou zařazeny nové klimatizované vozy se

sníženou hlučností, přípojkami pro přenosné počítače, které umožní práci za jízdy

zvýšení bezpečnosti a pravidelnosti v osobní i nákladní dopravě použitím nových

technologií, nových technických zařízení, vybudováním podchodů a nových

nástupišť

snížení zatížení životního prostředí dopravou v důsledku možnosti převedení

kamionové dopravy ze silnice na železnici

snížení hlučnosti a vibrací použitím nové technologie uložení kolejnic a výstavbou

protihlukových stěn

nasazení souprav s naklápějícími skříněmi, které mohou v určitých úsecích jet až o

30% rychleji než běžné soupravy.

Rozvoj vodní cesty se soustřeďuje na modernizaci labsko-vltavské vodní cesty a to

v součinnosti s německou stranou. Dále se oživuje více než 100 let starý projekt

splavnění dolní části řeky Moravy a na severu splavnění Odry k hranici s Polskem.

Projevují se také hlasy o budování labsko-oderského průplavu, což je rovněž starší

projekt.

Letecká doprava je zaměřena na zdokonalování systémů řízení nad územím republiky

podle mezinárodních standardů.

Kombinovaná doprava se orientuje na kontejnérový systém a systém výměnných

nadstaveb při soustavném vylepšování podmínek v železniční dopravě.

Potrubní doprava zabezpečuje dopravu plynu, nafty, páry, vody a dalších komponent

do zásobníků nebo přímo k spotřebiteli.


- 58 -

Každý druh dopravy má své výhody i nevýhody.

Silniční doprava se vyznačuje úsporou času a nákladů, při vzdálenější dopravě zejména

úsporou času, možností flexibilního jízdního řádu, schopností přepravy i specifických

nákladů a přizpůsobení času příjmu zboží. Nevýhodami jsou nepřesné jízdní řády (často

ani neexistují), závislost na počasí, na poruchách provozu, dopravních omezeních,

omezená schopnost nakládky a vyloučení některých druhů zejména nebezpečného

zboží. Nezanedbatelný je i negativní vliv na životní prostředí.

Kolejová doprava má téměř neomezené možnosti nákladu, existují jízdní řády, které

jsou až na výjimky respektovány, poruchovost je vcelku malá a existuje možnost

dopravy i nebezpečného zboží. Mezi nedostatky patří skutečnost, že soukromá kolejová

síť vyžaduje kolejové přepojování, případně i silniční přepravníky a při pronájmu

speciálních vagonů jsou dodatečné náklady.

Vnitrostátní lodní – říční doprava umožňuje vysokou nosnost nákladu, je zde značný

ložní prostor, existuje i nabídka speciálních lodí a náklady na dopravy jsou poměrně

nízké. Mezi nedostatky patří omezený směr dopravy, pokud není vlastní přístaviště,

znamená to zvýšení nákladů a dále je plavba závislá na stavu vody, zamrzání a mlze.

Námořní doprava se rovněž vyznačuje vysokou nosností, velkým ložním prostorem

a nabídkou speciálních lodí. Mezi nedostatky patří omezení na nejbližší přístavy,

závislost na bouři, ledovcích, mlze a s výjimkou charterové dopravy je zde závislost

na pevných trasách.

Letecká doprava se vyznačuje vysokou rychlostí a jednodušším balením. Mezi

nevýhody patří především vysoké dopravní náklady.

Kombinovaná doprava se vyznačuje využitím specifických zařízení ve vhodné síti.

Mezi nedostatky patří spotřeba času na překládku, vazba na jízdní řády a čekání

na překladištích.

Potrubní doprava je vysoce spolehlivá, chrání životní prostředí a je velmi výhodná pro

kontinuální dopravu. Mezi její hlavní nedostatky patří vysoké pořizovací náklady, které

mají návratnost jen při zajištění dlouhodobého využívání.

Dále ještě existuje balíková a kurýrní doprava. Jsou to ovšem spíše doplňkové formy

dopravy.

Balíková doprava je nákladově dosti příznivá pro privátní zásilkové služby. Není však

možné zajistit smluvní péči. Je dále omezena jen na území hlavní dopravy.

Kurýrní doprava je nákladově příznivá, avšak je omezena jen na předepsané zboží.

Jak již bylo uvedeno, logistika uvažuje při výběru druhů dopravy s jejich účelností

a nákladovou strukturou. Ta je samozřejmě v jednotlivých druzích dopravy odlišná.

U železniční dopravy jsou vysoké fixní náklady na zřízení, na vozový park, lokomotivy,

terminály apod. Naproti tomu jsou nízké proměnné (provozní) náklady.

Výhody

a nevýhody

jednotlivých

druhů

dopravy


- 59 -

U silniční dopravy se využívá veřejná silniční síť, která zatím, s výjimkou dálnic

(dálniční známky a mýtné) bez poplatků. Proto jsou fixní náklady nízké. Stejně tak jsou

spíše nižší tzv. proměnné náklady – na pohonné hmoty, pracovníky, údržbu atd.

U vodní dopravy jsou nepříliš vysoké fixní náklady, protože lodě a přístavy již existují.

Rovněž – v důsledku velkých zásilek – jsou nízké i proměnné náklady.

Letecká doprava má fixní náklady poměrně nízké, ale naopak jsou vysoké proměnné

náklady – mzdy, pohonné hmoty, údržba atd.

Potrubní doprava má nejvyšší fixní náklady na vytvoření (výkup pozemků, potrubí,

čerpací kompresní stanice), ale nejnižší proměnné náklady – jen mzdy obsluhy

a občasná údržba.

Druh dopravy se dále volí podle výrobků jednotlivých průmyslových odvětví.

Železniční doprava je vhodná pro těžební průmysl, těžký průmysl, chemický průmysl

a pro zemědělské výrobky.

Silniční doprava je využívána především lehkým a středním průmyslem, na dopravu

mezi velkoobchodem a maloobchodem a na dodávky finálním odběratelům.

Vodní doprava je vhodná pro přepravu uhlí, rudy, objemné zásilky chemikálií, rud,

cementu a pro dopravu zemědělských produktů.

Potrubní doprava je vhodná pro dopravu ropy, plynu, chemických výrobků, páry pro

vytápění a ohřev vody, uhelného prachu apod.

Letecká doprava je pro nevyhraněné zpravidla nepříliš objemné komodity, pro naléhavé

dodávky (často i objemné) apod. Jen velmi zřídka jde o pravidelnou dopravní službu.

V následující tabulce je určité hodnocení různých typů dopravy:

ukazatel doprava

železniční silniční vodní potrubní letecká

rychlost 3 2 4 5 1

dostupnost 2 1 4 5 3

spolehlivost 3 2 4 1 5

univerzálnost 2 3 1 5 4

frekvence 4 2 5 1 3

tabulka 3.: Hodnocení typů dopravy (1 = optimum, 5 = minimum)

Poněkud složitějším problémem je vnitropodniková doprava. Je sice podstatně méně

náročná na dopravní prostředky a je spíše omezena na některé druhy dopravy, ale je

často složitější než vnější, distribuční doprava či doprava za účelem dovozu materiálu.

Vnitro-

podniková

doprava


- 60 -

U vnitropodnikové dopravy se hovoří o tzv. vstupních a výstupních materiálových

tocích v závodě. Řešení každé logistické dopravní úlohy musí začít odpověďmi

na otázky, které se týkají řešení technicko – technologických problémů. Jde

o následující otázky:

CO? – co má být přepravováno, co má být manipulováno, jaký druh a jaké položky

materiálu, jaké jsou manipulační a přepravní jednotky?

KOLIK? – jaké množství je požadováno přepravit a manipulovat?

JAK? – jak je nutno přepravovat a manipulovat, jaké budou pracovní postupy?

ČÍM? – čím lze přepravovat, jaké dopravní prostředky budou zapotřebí?

KDE? – kde manipulovat, v kterém místě?

KUDY? – kudy přepravovat, kde jsou výchozí a koncová místa materiálových

řetězců, jakým směrem vedou, jaké jsou manipulační plochy a jaké jsou dopravní

komunikace?

KDY? – kdy má přeprava či manipulace probíhat, časové požadavky hlavní výrobní

nebo oběhové činnosti, pravidelnost, sezónní vlivy, frekvence?

Po ujasnění problému odpovědí na výše uvedené otázky je dohodnut logistický

dopravní systém. Vzhledem k tomu, že je nejen dopravní, ale i manipulační, využívá

nejrůznější prostředky vnitropodnikové dopravy. Jsou to zejména:

Schéma 8: Dopravní prostředky pro vnitropodnikovou dopravu (Bobák, 1999)


- 61 -

Jak toto může fungovat v praxi, si ukážeme na následujícím příkladu. Již citovaná firma

Sigmund – Chema, a.s. zajišťovala odvoz výrobků dvojím způsobem. Jednak měla

několik vlastních nákladních aut, která transportovala výrobky do místa určení a jednak

používala kolejovou dopravu, tj. vlaky. Ovšem Lutín, kde je sídlo firmy, byl

od nejbližšího nádraží – přitom na vedlejší, lokální trati, stanice Třebčín – vzdálen asi

2 km. Převoz zboží do Třebčína byl původně zajišťován rovněž nákladními auty a na

nádraží byla překládka (totéž se týkalo u dovozu uhlí pro kotelnu, kdy k vytápění bylo

využíváno pevných paliv). Nebylo to příliš rentabilní. Proto firma postupem času si

zajistila vybudování vlečky, zakoupila loko-traktor a odvážela výrobky vlastními

kolejovými prostředky. Navíc vlečka sloužila i k dopravě zaměstnanců, dojíždějících

do Lutína drahou z nádraží Třebčín.

Vnitropodnikovou dopravu zajišťovala firma rovněž vlastními prostředky.

Spolu s přepravou a manipulací se musí řešit i otázka balení.

Obal plní v podstatě tři základní funkce: ochrannou, manipulační a prodejní.

Volba druhu obalu se musí podřídit vlastnostem přepravovaného výrobku, způsobu

a podmínkám manipulace a přepravy a obchodním hlediskům. Musí se dále vzít

v úvahu i možnosti poškození při přepravních operacích, problém případného

skladování, možné škody, které mohou vzniknout při skladování, případně škody, které

mohou vzniknout klimatickými, biologickými a chemickými vlivy.

Progresivní přepravní prostředky vyžadují určitou automatizaci a robotizaci prakticky

celých systémů manipulace s materiálem. V současnosti jsou k dispozici následující

hlavní systémové směry:

paletizace, založená na prostých, sloupkových, ohradových a skříňových paletách

normalizovaných rozměrů

paketizace, tj. vytváření kompaktních jednotek zboží baleného ve skupinových

obalech, fixovaných jako celek páskováním nebo folií (např. minerálky a různé

nápoje)

roltejnerizace, tj. přepravní prostředky opatřené odnímatelným čtyřkolovým

podvozkem

kontejnerizace – podle velikosti: malé kontejnery jsou do 14 m3 a 10 000 kg a velké

s uzavřeným prostorem pro opakované použití

kontejnerizace jako nástavba pro silniční vozidla, návěsy a přívěsy s ložným

prostorem 15 – 40 m3 a celkovou hmotností 10 – 40 tun s unifikovanými rozměry.

Vstup České republiky do Evropské unie znamená pro výrobce, resp. pro logistiky

nutnost přizpůsobit se podmínkám, které jsou Unií vyžadovány. Tyto podmínky nejsou

příliš jednoduché a v mnoha případech nabourávají dosud existující obalovou praxi řady

výrobců Jde o následující požadavky:

výrobek musí být prezentován již v přepravním obalu

přepravní obaly musí být otevřené nebo snadno otevíratelné

výrobky musí být v přepravním obalu v jedné vrstvě ( pokud nejde o cihly apod.)

hmotnost přepravních a manipulačních balení by neměla přesahovat 12 – 15 kg

obal musí mít estetický vzhled, důraz je položen na vhodnou barevnost

a na možnosti propagace již v přepravních obalech

přední strana přepravního obalu je nejužší

Obal a balení

Požadavky

EU na obaly


- 62 -

minimální doba trvanlivosti musí být umístěna také na přepravním obalu a musí být

dobře čitelná

čárové kódy mají být na přepravních obalech na přední a jedné podélné straně pro

usnadnění automatizace skladovacích a manipulačních operací

otevřené obaly musí být dostatečně pevné

obal má být z recyklovatelného materiálu

rozměry obalu musí být v souladu s normami ISO.

Jsou to dosti rozsáhlé požadavky a je pravděpodobné, že našim některým výrobcům

s tím vzniknou potíže. Přitom nejde o doporučení, ale pokyn, který je nutné dodržet.

Respektování tohoto pokynu se může odrazit i v konkurenceschopnosti. Jen musíme

doufat, že totéž budou dodržovat výrobci ve všech zemích Unie.

Vrátíme se zpět k normám ISO. Pro zajímavost uvádíme, jaké jsou předepsány podle

těchto norem standardní rozměry (v mm):

šířka hloubka šířka hloubka šířka hloubka

400 600 200 600 100 600

400 300 200 300 100 300

400 200 200 200 100 200

400 150 200 150 100 150

tabulka 4: Rozměry standardizace u obalů

U palet je standardizace následující:

paleta a b

základní rozměr ISO 1000 1200

Europaleta 800 1000

návrh nových palet 1140 1140

tabulka 5: Rozměry standardizace u palet

U kontejnerů existují čtyři druhy normalizovaných rozměrů:

typ kontejneru výška mm šířka mm délka mm hmotnost brutto

kg

IA 2438 2438 12192 30480

IB 2438 2438 9125 25400

IC 2438 2438 6058 24000

ID 2438 2438 2991 10160

tabulka 6:. Rozměry standardizace u kontejnerů

Využívání kontejnerů je jistě velmi progresivní způsob. Proto existují pro jejich použití

určitá pravidla (tzv. kontejnérový pool).

Především jsou to pravidla, týkající se účastníků. Ti jsou tři: odběratel, přepravce

(špeditér, zasílatel) a dodavatel.

Normy ISO

pro obaly

Kontejnérový

pool


- 63 -

A na tomto základě je založen i funkční princip, spočívající v tom, že dodavatel avizuje

přepravci počet a velikost kontejnérů, určených k odbavení, při odbavení vyměňuje

přepravce kontejnéry z vlastních zásob u dodavatelů v poměru 1:1.

Dále je nutné dodržovat určitá pravidla, zejména:

všichni účastníci musí být vlastníky kontejnérů

počty a velikost kontejnérů se určují podle předem propočtené výhledové potřeby

výměna probíhá v poměru 1:1 bez zúčtovacích nákladů

dodavatelé nakupují potřebné kontejnéry u odběratele

zpětná koupě odběratelem je možná během tří let po zahájení, při snížení potřeb

nebo po vystoupení dodavatelů

kontejnéry musí majitelé a uživatelé udržovat, čistit a zajišťovat jejich stálou

použitelnost.

Dopravní logistika, logistika dopravy je velmi složitým systémem - patří mezi

nejdůležitější. Má výrazný vliv na rychlost a na kvalitu výroby, na logistice dopravy

záleží, jak rychle a efektivně se výrobek dostane ke spotřebiteli. Má dále výrazný vliv

na cenu výrobku a v neposlední míře má vliv i na životní prostředí.

6.6 OCHRANA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

Životní prostředí je prostor, v němž se realizuje působení všech vnějších i vnitřních

činitelů v míře, která umožňuje organismu - jedinci nebo populaci téhož druhu v tomto

prostoru žít, vyvíjet se a rozmnožovat se. V životním prostředí se uplatňují hmotné

a nehmotné vztahy tak, že tvoří jeden celek.

Životní prostředí člověka lze vymezit jako souhrn všech složek hmotného světa, které

působí relativně bezprostředně na člověka jako jedince nebo celou společnost. Životní

prostředí se chápe jako vlastnost souhrnu přírodních a člověkem vytvořených podstat

hmotného světa působit na společnost a uspokojovat její potřeby.

Subjektem životního prostředí je lidská společnost, objektem životního prostředí je pak

souhrn všech částí určitého prostoru, např. krajiny nebo v administrativním smyslu

obce, přičemž se zde berou v úvahu jak přírodní složky, tj. půda, voda, ovzduší,

rostlinstvo, živočišstvo, tak útvary, vytvořené člověkem (stavby, soubory staveb atd.).

V životním prostředí člověka lze rozlišovat:

pracovní prostředí, tj. prostředí, určené a využívané pro práci

obytné prostředí, tj. prostředí určené a využívané pro bydlení

rekreační prostředí, tj. prostředí určené a využívané k rekreaci.

Logistika plní své funkce především v pracovním prostředí. Jako taková může toto

prostředí ovlivňovat jak pozitivně, tak i negativně. Základní možnosti pozitivního

ovlivňování pracovního prostředí logistikou jsou:

promyšlená doprava jak uvnitř, tak vně podniku takovým způsobem, aby bylo

využito co nejvíce těch druhů dopravy, které nepoškozují nebo jen minimálně

poškozují životní prostředí

Ochrana

životního

prostředí

Možnosti logistiky

v pozitivním

ovlivňování

životního

prostředí


- 64 -

při výběru materiálů dle možnosti preferovat ty, které jsou recyklovatelné

zabezpečovat energie, zejména topení a vytápění pokud možno jinými než pevnými

palivy

zajišťovat, aby do půdy neprosakovaly škodlivé prvky, které se mohou při výrobě

vyskytovat

zajišťovat odpad, vzniklý při výrobě tak, aby byl využit a nebyl pouze skladován

na skládkách

dbát o celkový pořádek v závodě, protože tím jsou vytvářeny podmínky

pro uchování krajiny když ne v původním, tak alespoň v částečně původním stavu

důrazně zabezpečovat obalovou techniku a obaly, při přepravě dle možností

využívat palety a kontejnéry

dodržovat pravidla, týkající se čistoty vod, nedopustit, aby při údržbě aut,

mechanizace, kontejnérů apod. docházelo k vytékání znečištěné vody a byly

ohrožovány podzemní či povrchové vod

a další možnosti.

Například při výrobě, zejména kovovýrobě, dřevovýrobě a při zpracování potravin

vzniká poměrně značné množství odpadu. Vcelku snadná je jejich likvidace

u dřevovýroby, je to totiž spalitelný odpad.

Naproti tomu jsou jisté potíže u kovovýroby. Vzniká zde různý odpad (slévárenský

použitý písek, ocelové piliny, tzv.“špony“, kovové piliny z barevných kovů, odpad

z galvanizace, kalírny apod.). Pokud jde o kovový odpad, je povinností logistiky zajistit

jeho třídění a odvoz k recyklaci, k dalšímu zpracování. U ostatního odpadu je nutné

zabezpečit se proti jeho pronikání do spodních vod. Proto se zpravidla tekutý odpad

likviduje ve zvláštních čistírnách a pevný odpad se odváží na skládky, které ovšem musí

být vybudovány podle bezpečnostních předpisů.

U odpadu vzniklého při výrobě a zpracování potravin záleží na druhu odpadu. Logistika

musí zabezpečit čištění odpadních vod, ale také využití té části odpadu, která je

využitelná jako krmivo, případně hnojivo, aby se dostal na místo určení a pokud jde

o další, nezpracovatelný odpad, je nutné jej ukládat na pevné, hygienicky nezávadné

skládky.

Odpady, vzniklé při výrobě, je tedy nezbytné likvidovat. Aby k tomu došlo, je nutné

vypracovat příslušné logistické plány a dodržovat je. Není vhodné, aby se čekalo, až

odpad převýší možnosti likvidace – to je pak pro logistiku špatné.

Prostě a jednoduše – při řešení všech logistických problémů musí mít manažer – logistik

na mysli i ochranu životního prostředí. Je to sice záležitost všech zaměstnanců, ale

logistika má za to nejvyšší odpovědnost.

SHRNUTÍ

Logistika obsahuje řadu činností, které lze shrnout do následujících bloků:

logistika v zásobování, ve skladování, výrobní logistika, odbytová – distribuční

logistika, dopravní logistika a ochrana životního prostředí. Zvlášť je zpracován

materiál o logistickém informačním systému.

Logistik v zásobování vstupuje na trh jednak jako nákupčí, zásobující firmu

potřebnými surovinami a materiálem a dále jako realizátor směny (prodeje)


- 65 -

výrobků. S nákupem jsou spojeny následující aktivity: průzkum nákupního trhu,

otevření a uzavření nákupního jednání, cenová a hodnotová analýza a vedení

dokumentace o nákupní činnosti. V nákupní činnosti jsou tři typy: opakované či

rutinní situace, potřeby nákupů, vzniklých v důsledku změny ve výrobě

a vytváření nové výrobní situace.

S logistikou zásobování jsou spojeny následující úkoly: přejímka a kontrola

zboží, skladování a správa skladů, vnitropodniková doprava, plánování, řízení

a kontrola hmotných a informačních toků.

Zásoby dělíme podle funkce na geografické, vyrovnávací, technologické

a spekulativní. U velkých firem je rozsah logistických aktivit v oblasti

zásobování podstatně širší.

Logistika skladování se zabývá procesem skladování a řízení skladového

hospodářství.

Možné rozdělení skladů podle druhu je na sklady podle hodnototvorného

procesu a na sklady podle stupně centralizace.

Skladovací technologie se zabývá procesem skladování a vychází – co

do obsahu – z typů, závislých na materiálovém toku. Jde o sklady tzv. průtokové

s průběžným materiálním tokem a o sklady hlavní, s upraveným materiálovým

tokem.

Logistika skladování se zabývá následujícími aktivitami: vybavení skladu včetně

jeho správy a řízení, stanovení rozsahu a centralizace skladu, rozhodování

o vlastním či o cizím skladování, o stanovišti skladu, o úrovni zásob

udržovaných na skladě, o volbě vhodných ukazatelů využitelnosti skladu,

o kompetencích skladu, o stanovišti skladu a o jeho správě.

Logistika skladování dále zajišťuje uskladňování a vyskladňování zboží

a surovin. O všem vede přiměřenou administrativu.

Výrobní logistika zabezpečuje přísun materiálu pro výrobu, vnitropodnikovou

přepravu při mezi-operacích a současně i likvidaci odpadu, vzniklého při

výrobě. Vychází a respektuje druhy výroby, které jsou pro firmu rozhodující

(procesní, proudová, linková, zakázková). Každá z těchto výrob má svá

specifika, které je nutné respektovat.

Zejména ve výrobní logistice je účelné přiblížit se stadiu, které je

charakterizováno jako metoda JIT (Just in Time). Zahrnuje dodávky s příslušnou

kvalitou, v přesně stanovenou dobu, v souladu s požadovanými specifikami,

na požadované místo a v přijatelné ceně.

Odbytová logistika má za úkol docílit, aby se výrobek dostal na trh co nejdříve

a aby byl prodán pokud možno za podmínek, stanovených výrobcem.

Odbytová logistika má svou vnější a vnitřní stránku. Rozhodování o distribuci se

podle časového rozsahu dělí na strategické, taktické a operační rozhodování.

Dopravní logistika spočívá ve využívání takového způsobu dopravy materiálů

a výrobků, které jsou pro podnik nejvýhodnější a současně i nejlevnější, aniž

ovšem tím utrpí prestiž firmy na trhu.

Z hlediska dopravy jde o vnitřní dopravu a o vnější dopravu.

Dopravní logistika se opírá o následující nositele: silniční doprava, kolejová

doprava, lodní doprava, letecká doprava, kombinovaná doprava a potrubní

doprava. V každém nositeli dopravy jsou výhody a nevýhody; úkolem logistiky

dopravy je vybrat ten druh dopravy, který je pro daný výrobek optimální a který

je rovněž finančně výhodný.


- 66 -

Pro dopravu je důležitá i forma obalu a obalová technika. Obaly musí odpovídat

předpisům Evropské unie a normám ISO.

Součástí všech druhů logistiky je i ochrana životního prostředí. Spočívá v tom,

že všechny aktivity jsou orientovány na zamezení jakýchkoliv škod na životním

prostředí. Zvláštní skupinu v těchto aktivitách tvoří zabezpečování likvidace

odpadu z výroby.

Problematika logistické informační sítě je řešena ve zvláštní kapitole.

Otázky ke cvičení pro kapitolu " Logistické činnosti a jejich obsah“

1. V čem vidíte hlavní význam a činnosti v logistice při zajišťování zásobování?

2. Vysvětlete dvojí funkci logistiky zásobování: nákupní a zásobovací funkci.

3. Charakterizujte úkony, spojené s nákupní činností.

4. Vymezte úkoly, které jsou spojené s logikou zásobování.

5. Vysvětlete, v čem spočívá obsah činností logistiky skladování.

6. Charakterizujte nejobvyklejší druhy skladů a určete, k čemu je každý u těchto

skladů nejvhodnější.

7. Vymezte hlavní procesy, spojené s logistikou skladování (soustavu

rozhodovacích akcí) a zdůvodněte jejich význam pro úspěšné plnění logistiky

skladování.

8. Charakterizujte hlavní funkce výrobní logistiky a potíže, které jsou s jejich

plněním spojeny.

9. Výrobní logistika se musí podřídit druhu výroby. Charakterizujte jednotlivé

druhy výroby, jejich obsah a jaký mají vliv na plnění funkcí výrobní logistiky.

10. Vysvětlete, co zahrnuje výrobní filozofie JIT (Just in Time).

11. Jaké je poslání odbytové logistiky a její vztah k distribuci?.

12. Charakterizujte typy rozhodování podle jednotlivých článků u výrobce,

velkoprodejce a maloprodejce.

13. Jaké jsou rozdíly mezi vnitřní a operační dopravní logistikou?

14. Posuďte jednotlivé druhy – nositele dopravy a zhodnoťte jejich výhody

a nevýhody.

15. Uveďte, jaké jsou systémové směry obalové techniky, jejich výhody

a nevýhody.

POJMY K ZAPAMATOVÁNÍ logistika zásobování

cenová a hodnotová analýza

logistika skladování

fáze skladovacího procesu

typy skladů – regály, podlažní skladování

výrobní logistika

procesní výroba

proudová výroba

linková výroba

zakázková výroba

exkluzivní výroba

odbytová logistika


- 67 -

aktivity odbytové logistiky

dopravní logistika

nositelé dopravní logistiky

prostředky vnitropodnikové dopravy

ochrana životního prostředí.

Ekonomika logistiky

- 68 -

„Ekonomičnost je umění, jak udělat

z života co nejvíce.“

G.B. Shaw

7 EKONOMIKA LOGISTIKY

Po prostudování této kapitoly byste měli umět:

vysvětlit hlavní způsoby zjišťování efektivity ekonomiky logistiky

charakterizovat controlling v logistice a jeho význam

vymezit hlavní aktivity, vedoucí k efektivní činnosti v logistice.

V předchozích kapitolách se vícekrát hovořilo o tom, že logistické aktivity a jednotlivé

části logistiky mají být realizovány tak, aby bylo dosaženo co největší efektivity. Jinými

slovy – realizovat činnosti tak, aby s co nejmenším úsilím bylo dosaženo maximálního

úspěchu při minimálních nákladech.

Je to konec konců alfa i omega každého podnikání. Není proto nic divného, že to platí

i pro logistiku.

Smyslem této kapitoly je ukázat na několik možností, jak skutečně získat přehled o tom,

zda logistická činnost je či není přiměřeně efektivní.

Je nutné upozornit na jedno. Jsou jedinci – zejména mezi drobnými podnikateli – kteří

se domnívají, že to není třeba, že tyto náklady nejsou nijak ohromující, aby ovlivňovaly

zisk. Není to pravda. Logistika vyžaduje určité náklady, jde pouze o to, zda jsou či

nejsou rozumně vynakládány. Logistice je třeba dát tolik, kolik potřebuje. Ale

na logistikovi záleží, zda jsou uvedené náklady dostačující a zda jsou dobře využity. I

naši předkové měli pořekadlo: „Za málo peněz málo muziky“. A to má platnost dodnes.

7.1 LOGISTICKÉ NÁKLADY

Již jsme vícekrát uvedli, že logistika musí plnit své funkce tak, aby její činnosti byly

maximálně efektivní a aby zatěžovaly co nejméně podnikovou režii a pozitivně

ovlivňovaly cenovou politiku firmy.

Logistické činnosti něco stojí a nebývají to často malé částky. Vedle potřebných

investic a částek na nákup materiálu jsou zde i určité provozní náklady.

Pokud jde o investice, jde o ekonomické zajištění nákupu zařízení a náklady na přípravu

a realizaci nových zabezpečovacích projektů.

Náklady na nákup materiálu jsou neoddiskutovatelné.

Provozní náklady se skládají z fixních položek, tj. úroků z investic, odpisů hmotného

a nehmotného investičního majetku, dále z nákladů na dozor, pojištění a nájemného.

Logistické

náklady

Ekonomika logistiky

- 69 -

Dále jde o proměnné položky, jako je zařízení, energie, mzdy, údržba, nákup

náhradních dílů apod.

V těchto částech, v těchto položkách je lidská práce, určité úsilí, energie, znalosti

a dovednosti, vložené do logistických činností. Jde o to, aby i tato činnost byla úspěšná,

netrpěla polovičatostí či chaosem, aby prostě byla efektivní.

Wilfredo Pareto, ekonom a sociolog, žijící v 19. století zjistil, že 20 % populace vlastní

80 % majetku. Tato okolnost se ověřila a má zatím platnost. Pareto i další pak zkoumali

další oblasti život a zjistili, že:

20 % klientů nebo služeb znamená 80 % obratu

20 % klientů jsou autory 80 % stížnosti na špatné služby

20 % pracovníků udělá 80 % práce

20 % chyb způsobí 80 % zmetků

20 % novin obsahuje 80 % informací

20 % času stráveného na poradě ovlivní 80 % usnesení

20 % vašich priorit má za následek 80 % vaší ziskové produktivity.

Paretovo pravidlo je orientováno jak na výrobní sektor, tak na sektor služeb. A jednou

z nejvíce ignorovaných a přitom nejužitečnějších pouček Pareta je, že

20 % úsilí produkuje 80 % efektu.

Není zapotřebí pracovat tvrději, ale pracovat chytřeji. Známý teoretik organizace

a řízení, Peter Drucker, americký ekonom rakouského původu dodává:

Výsledky jsou způsobeny děláním správné věci, nikoliv děláním věcí správně!

Dělat správné věci – o to jde!

Při zkoumání celkových logistických nákladů – samozřejmě se zřetelem

ke konkrétním podmínkám - lze provádět propočty z různých hledisek. V zásadě se

vychází ze tří následujících hledisek:

hledisko podle druhu nákladů

hledisko podle logistických systémů (resp. subsystémů, pokud chápeme logistiku

jako jeden systém s řadou subsystémů).

hledisko spojené s realizací logistických aktivit.

Podle druhu nákladů lze zkoumat následující položky:

mzdové náklady pracovníků skladů a ostatního logistického personálu

ostatní osobní náklady

běžné odvody, které provádí zaměstnavatel (daně, sociální a zdravotní pojištění)

materiálové náklady na pohonné hmoty, obaly, drobné investice a na energie

odpisy logistického hmotného investičního majetku

přepravné

výkony spojů

ostatní materiálové a finanční náklady.

Pokud jde o hledisko podle činnosti v jednotlivých systémech, resp. subsystémech,

sledují se náklady za:

Hlediska

propočtu

logistických

nákladů

Ekonomika logistiky

- 70 -

dopravu (závodní i veřejnou), tj. mzdy řidičů a pracovníků obsluhy, náklady

na opravu a údržbu dopravních prostředků, odpisy logistických prostředků,

garážování, dopravné, pohonné hmoty apod.

řízení zásob, tj. především mzdy pracovníků, kteří tyto plány připravují a realizují,

dále pak náklady na kancelářskou techniku

manipulaci s materiálem, tj. jednak mzdy obsluhujícího personálu, dále náklady

na dopravní prostředky a na jejich údržbu

obalové hospodářství, tj. náklady na obaly nejrůznějšího druhu a náklady na mzdy

dělníkům

služby zákazníkům – podle druhu služeb; všechny vyžadují náklady, ale je nutné

vzít v úvahu případné krytí nákladů na služby, které si zákazníci hradí sami

zpracování dat, tj. náklady s tím spojené, jako je získání informací, náklady

za využití výpočetní techniky, její údržba apod.

pořízení zásob, tj. cena zásob, poplatky, které vznikají při nákupu, ale i určitou

amortizaci nákladů za skladování

pronájem a propůjčování logistických prostředků, pokud toto existuje: na jedné

straně jde o vlastní výdaje a na druhé straně případné příjmy, pokud dochází

k pronájmu při úhradě za použití vlastních logistických prostředků jiným subjektům

distribuční systém, tj. náklady spojené s distribucí.

Dále je účelné zjišťovat a propočítávat náklady, které jsou spojené s realizací

logistických aktivit. To je vhodné tehdy, když nevyužijete možnosti sledovat náklady

za činnosti v logistických systémech, resp. subsystémech, jak je uvedeno výše. Podle

Grose jde především o náklady, spojené s realizací logistických činností, tj.:

skladovací náklady, tj. provozní náklady skladů podnikatele, nájemné za pronajaté

sklady

náklady na dopravu (ve stejném rozsahu, jak je uvedeno v předchozí části)

náklady na provoz informačního systému, tj. poplatky za veřejné služby, služby

komunikační sítě, určitý podíl u provozních nákladů podnikového informačního

systému

náklady na činnost odborných útvarů, které řídí tok zboží, tj. nákup, prodej, logistika

spojená se zásobováním, plánováním a řízením

celkové náklady pro nákup pro výrobu

náklady na odborná školení

administrativní náklady.

Do této skupiny nákladů lze dále zahrnout i náklady spojené s vázáním kapitálových

prostředků v zásobách.

Kapitálové prostředky logistiky se skládají ze skladovacích kapacit, přepravních

prostředků, výpočetní a komunikační techniky, obchodní sítě, programů pro řízení

materiálových toků a sledování jejich hodnotové stránky, dále ze zásob surovin a paliv,

dílů a komponentů, obalů a hotových výrobků a konečně z pohledávek, které má podnik

u zákazníků.

A konečně jsou to finanční logistické náklady, tj. pojistné, úroky z úvěrů a dále ztráty,

které souvisejí s realizací logistických činností (skladovací ztráty, ztráty z odcizení,

poškození zboží při dopravě apod.).

Ekonomika logistiky

- 71 -

Uvedené dvě položky, tj. kapitálové prostředky a finanční logistické náklady jsou

v podstatě zpravidla položky příjmové. Ovšem ztráty, související s logistickou činností

mají výdajový charakter. Jedná se o ztráty, vzniklé z nejrůznějších důvodů.

Např. firma zjistila, že se jí z skladu ztrácí hotové výrobky, určené k distribuci.V tomto

případě není možné uplatnit pojistné, jde o trestný čin, který vyšetřuje policie. Pachatel

krádeží byl zjištěn a odsouzen, mimo jiné i k náhradě vzniklé škody. Ta však přesahuje

jeho možnosti a lze předpokládat, že splácení potrvá několik desítek let. Firma sice

s touto částkou uvažuje, ale vzniklou škodu zanese do svých ztrát, protože v podstatě

není vymahatelná.

Nebo jeden z odběratelů vstoupil do platební neschopnosti a jeho firma vyhlásila

konkurz. Po soupisu konkurzní podstaty byly nejprve uhrazeny nároky státu, následně

se zjistilo, že věřitelské pohledávky budou uspokojeny jen ze 30 %. Znamená to, že

firma je nucena zanést do těchto ztrát 70 % pohledávky, která je nenávratně ztracena.

7.2 CONTROLLING V LOGISTICE

Controlling v logistice má obdobné poslání jako controlling v jiných oblastech: je

pomocníkem, kontrolorem a ukazatelem k odstraňování nedostatků. Proto tedy

věnujeme společně i této problematice trochu pozornosti.

Controlling v logistice zajišťuje soustavnou kontrolu hospodárnosti logistických

procesů v podniku prostřednictvím porovnávání plánu s realitou logistických výkonů

a nákladů a dále pořizování informací pro logistické rozhodování.

Stručně řečeno, metodika provádění controllingu je založena na postupné realizaci

šesti kroků:

1. krok spočívá ve stanovení cílů, zadání a vymezení operativních realistických

a kvantifikovatelných cílů se zřetelem na obsah cílů, jejich rozsah a časový horizont.

2. krok spočívá ve zjištění skutečného stavu jednotlivých prvků logistického systému

včetně určení měřících bodů a způsobu měření.

3. krok je v analýze vzniklých odchylek a ve zjišťování příčin těchto odchylek

4. krok je zpracování plánovaných opatření se zřetelem ke stanovení cílů, cest

a rozdělení odpovědnosti za jejich provedení

5. krok - tvorba nových plánovacích hodnot spolu se stanovením pevných cílů pro tyto

nové hodnoty.

6. krok – výkaz výsledků pro logistický management se zřetelem na stanovení času,

stupně detailizace a formu znázornění.

Controlling provádí speciálně připravený pracovník, případně tým, který je k tomuto

účelu sestaven „ad hoc“ anebo se controllingem soustavně zabývá.

V činnosti controllingu je zapotřebí vidět jeho pomocnou stránku, nikoliv stránku

represivní, jak to často bývá. I pracovníci, kteří provádějí controlling, mají vystupovat

jako spolupracovníci a v žádném případě ne jako soudci, spasitelé anebo mstitelé.

Controlling

v logistice

Ekonomika logistiky

- 72 -

Není zřejmě nutné zdůrazňovat, že logistik si nemůže sám sobě realizovat controlling,

že však k němu musí poskytnout co nejširší možné podklady. A zřejmě není nutné též

zdůrazňovat, že osoba nebo tým, provádějící controlling, musí mít alespoň základní

znalosti z problematiky logistiky.

7.3 FAKTORY ÚSPĚŠNOSTI LOGISTIKY

Úspěšnost logistiky se odráží především v ekonomické sféře. Logistika je úspěšná

tehdy, jestliže úplně zajišťuje výrobu a distribuci a spotřebovává k tomu jen takové

množství prostředků, které jsou pro tuto činnost nezbytné. Z tohoto důvodu jsou v této

subkapitole zahrnuty i názory, týkající se úspěšnosti logistiky.

Podle National Association of Accountans Council of Logistics Management bylo

vytipováno deset faktorů úspěšnosti podniků s vynikající logistikou. Jsou to:

1. Všechny aspekty logistické činnosti mají být přímo propojeny se strategickým

podnikovým plánováním.

2. Všechny logistické funkce mají být organizovány komplexně jako jeden celek.

3. Úspěšné logistické útvary využívají informační a komunikační techniky.

4. Personální politika, přizpůsobená logistice je předpokladem vynikajících

logistických výkonů.

5. Podniky mají udržovat úzké partnerství s ostatními účastníky logistického

řetězce.

6. Podniky mají vypracovat a zavést účinný systém informačních indikátorů jako

měřítko logistické efektivnosti.

7. Podniky, které dosahují optimálního stupně poskytovaných služeb zlepšují svojí

rentabilitu.

8. Pozornost věnovaná detailům může také přinést vysoké úspory.

9. Úspěšné logistické systémy konsolidují objem přepravy, stavy zásob apod.

s cílem dosáhnout efektivity operativní a finanční degrese (tj. pokles, klesání,

v ekonomii stanovení daňových sazeb tak, že na vyšší základ je uvalena nižší

sazba)

10. Podniky musí své logistické úkony měřit a na výsledky reagovat prostřednictvím

dynamického kontinuálního procesu.

K dispozici jsou dále dva velmi podobné názory na zabezpečení účinnosti logistického

procesu: německého odborníka G. Schulteho a našeho odborníka P. Pernici z VŠE

Praha:

Deset faktorů

úspěšnosti

ve vztahu

k logistice

Ekonomika logistiky

- 73 -

Schulte Pernica

1. Propojení logistiky s podnikovou

strategií

3. Propojte logistiku se strategií

2. Komplexní systémová organizace 2. Integrujte logistický systém

3. Komplexní využívání informací a

informačních systémů

5. Vytvořte logistický informační systém

4. Zdůraznění lidských zdrojů 10. Vyškolte personál

5. Vytváření strategických aliancí 6. Vstupujte do strategických společenství

6. Zaostření na finanční výsledky 9. Sledujte finanční vztahy

7. Stanovení optimální úrovně služeb 1. Zaměřit se na zákazníky

8. Pozornost věnovaná detailům 7. Kvantifikujte, měřte, počítejte

9. Sdružování logistických veličin 4. Zpružněte logistické řetězce

10. Aktivní controlling 8. Aplikujte logistický controlling

tabulka 7: Faktory úspěšnosti logistiky podle G. Schulteho a P. Pernici

Je zřejmé, že G. Schulte vychází plně ze studie, kterou jsme citovali výše. Náš odborník

P. Pernica vychází sice rovněž z uvedené studie a z jejího zestručnění do hesel

G. Schultem, jde však dál, uvádí vše do řady doporučení, co je vhodné dělat, aby

logistická činnost v podniku byla efektivní.

SHRNUTÍ

Má-li přinášet logistika podniku očekávaný efekt, musí plnit především všechny

svoje funkce, ale současně musí být i ekonomicky efektivní. Náklady

na logistiku se promítají do podnikové režie a tím ovlivňují i cenovou politiku

podniku.

Logistické náklady se skládají z položek na investiční náklady, zajištění nákupu

materiálu a z provozních nákladů.

Provozní náklady jsou tvořeny fixními položkami, jako jsou úroky z investic,

odpisy hmotného i nehmotného investičního majetku, náklady na dozor,

pojištění, nájemné a následně z proměnných položek, tj. zařízení, energie, mzdy,

údržba, nákup náhradních dílů apod.

Pro posouzení efektivnosti je určitým vodítkem Paretovo pravidlo 20 : 80, jehož

podstatou je téze, že 20 % úsilí produkuje 80 % efektu: znamená to – podle

Druckera – že rozhodující je dělat správné věci.

Výpočet nákladů lze provádět nejrůznějšími způsoby. Vcelku nejběžnější je

postup podle tří hledisek: druhu nákladů, podle nákladů na logistické

subsystémy a podle nákladů, spojených s realizací logistických aktivit..

Podle druhu nákladů lze sledovat následující položky: mzdové náklady, ostatní

osobní náklady, běžné odvody, které provádí zaměstnavatel, materiálové

náklady na pohonné hmoty, obaly, drobné investice a energie, odpisy

logistického hmotného investičního majetku, přepravné, výkony spojů a ostatní

materiálové a finanční náklady.

Z hlediska jednotlivých subsystémů resp. systémů lze sledovat náklady

za dopravu, řízení zásob, manipulaci s materiálem, obalové hospodářství, služby

zákazníkům, zpracování dat, pořízení zásob, pronájem a propůjčování

Ekonomika logistiky

- 74 -

logistických prostředků, náklady na distribuci a další náklady, spojené s realizací

logistických aktivit.

Náklady spojené s realizací aktivit jsou zpravidla členěny na skladovací náklady,

náklady na dopravu, náklady na provoz informačního systému, náklady

na činnost jednotlivých útvarů, řídících tok zboží, celkové náklady pro nákup

pro výrobu, náklady na odborná školení a náklady na administrativu. Dále jsou

to náklady spojené s vázáním kapitálových prostředků v zásobách, finanční

logistické náklady a ztráty, související s realizací logistických činností.

V logistice – stejně jako v jiných oborech činnosti ve firmách – je důležitým

pomocníkem controlling, zajišťující soustavnou kontrolu hospodárnosti

logistických procesů v podniku prostřednictvím porovnávání plánu s realizací

logistických nákladů a v prohlubování informací pro logistické rozhodování.

Controlling provádí buď zvlášť k tomu vyškolený jednotlivec nebo tým.

Setkáváme se s týmy, sestavenými „ad hoc“ anebo se stálými týmy, které jsou

určeny k této činnosti. V každém případě musí mít subjekt, provádějící

controlling, základní znalosti logistiky.

Existují různá doporučení, formulující faktory, podmiňující úspěšnosti firmy

a různé zásady: všechny vycházejí z jednoho základu: podnik musí respektovat

zásady logistiky, logistika musí plnit své funkce a být maximální efektivní.

Otázky ke cvičení pro kapitolu " Ekonomika logistiky“

1. Z jakých položek se skládají náklady na logistiku?

2. Zvažte a zdůvodněte promítnutí Paretova pravidla do logistické činnosti.

3. Formulujte dvě základní hlediska sledování logistických nákladů a vymezte

jejich obsah.

4. Jaké jsou úkoly controllingu v logistice? Popište základní cesty jeho provádění.

5. Vysvětlete a zdůvodněte deset zásad, které by měl podnik prosazovat, aby

zajistil úspěšný logistický proces.

POJMY K ZAPAMATOVÁNÍ logistické náklady

logistické investice

provozní náklady

Paretovo pravidlo

náklady podle druhu činností

náklady podle jednotlivých subsystémů

náklady spojené s realizací logistických činností

kapitálové prostředky logistiky

ztráty související s logistickou činností

controlling v logistice

faktory úspěšnosti podniku v logistice.

Informace, informovanost a informační systém

- 75 -

„Organizace je velké slovo, jemuž

náleží budoucnost.“

Christian Morgenstern

8 INFORMACE, INFORMOVANOST A INFORMAČNÍ

SYSTÉM


umět vysvětlit rozdíl mezi informací, informovaností a zdroji informací

a informovanosti

stručně charakterizovat podstatu informačního systému v logistice

umět vysvětlit a zdůvodnit obsah rozhodovacích prvků v logistice se zřetelem

na východiska v informovanosti.

V této kapitole se budeme informativně zabývat čtyřmi problémy:

co je to informace

co je to informovanost

informační systém

možný způsob organizace informovanosti při logistických činnostech.

8.1 INFORMACE

Původní obsah slova „informace“ je poněkud rozdílný oproti významu, který mu

dáváme dnes. Název vznikl z latinského „informare“, což znamená vytvářet veřejné

mínění. Tím, že někomu sdělujeme něco nového, snad můžeme zčásti vytvářet veřejné

mínění. Ale opravdu jen zčásti. Vytváření veřejného mínění je rozsáhlejší proces, jehož

pouze menší část stojí na informaci.

Dnešní pojetí pojmu „informace“ je výrazně hutnější. V Diderotově Všeobecné

encyklopedii, 3. díl, na str. 350 čteme: „Informace je sdělení, zpráva, obsah procesu

lidské komunikace, odevzdávání a přijímání oznámení, jejich přenos osobním

kontaktem, zvukem signálem a prostředky masové komunikace. Je to jazykový projev

vybudovaný na principu informačního slohového postupu, ve kterém se co

nejobjektivněji, věcně a dokumentaristicky konstatují určitá fakta…“

Velký sociologický slovník, 1. díl, na str. 428 uvádí: „Informace (z lat.informare=

utvářet mínění) - obecně jakékoliv sdělení, zpráva či údaj, v odborné terminologii

kvantifikovatelná veličina vyjadřující míru entropie systému a její změny, kvalitu

přenosu…“ (entropie = jinak fyzikální a chemický pojem, v kybernetice míra

neurčitosti při přenosu zprávy, k níž dochází snížením rozlišitelnosti prvků zprávy).

Takže – jde o přenos a předávání určitých zpráv, problém komunikace a možnosti

přenosu těchto zpráv různými způsoby. Výraznou roli hraje především jazyková stránka

(i když nelze nijak podceňovat např. informace, podávané obrazem – pro některé lidí

jsou mnohem pochopitelnější).

Informace a

jejich obsah


- 76 -

Chceme ovšem zdůraznit, že jazyková stránka je rozhodující pro zpracování informace

u člověka. Informace např. z družice či jiného vesmírného umělého či přirozeného

tělesa není založena na jazyku, ale jde také o informaci. Způsob předávání určitého

faktu člověk překóduje, dešifruje a převádí do lidského jazyka.

Rovněž chování a některé zvuky různých zvířat jsou pro člověka určitým signálem jisté

skutečnosti, kterou pochopí až po dešifraci do jazyka.

A tak bychom mohli dále shledávat rozdíly v podávání informací třeba zbarvením (např.

v chemii), v chování rostlin apod. Prostě – když hovoříme o informaci v bezprostředním

spojení s jazykem, máme na mysli především jazykový prvek komunikace.

8.2 INFORMOVANOST

V předchozí kapitole byl objasněn pojem „informace“. Nyní se seznámíte s pojmem

„informovanost“.

Lze říci, že je to určité množství informací, které, pokud jsou danému subjektu

k dispozici, znamenají pro něj určitý stupeň znalosti (informovanosti) o jistém jevu či

problematice, o které byly informace podávány.

Je to pravda, ale pouze zčásti. Na stupeň informovanosti má totiž vliv především jak

rozsah, tak také kvalita informací.

Velký sociologický slovník, 1. díl na str. 429 uvádí: „Informovanost je množství

informací, kterými jedinec či skupina disponují a které mohou aktivně šířit. Je úzce

vázána na pojem „kompetence“. Je objektivně determinována dostupností informací,

jejich pravdivostí, úplností apod., subjektivně vzdělaností, intelektuálními i mentálními

předpoklady jedince. Reálná informovanost nemusí být v souladu s pocitem

informovanosti jedince či skupiny. Náplň informovanosti nemusí obsahovat jen pravdivé

informace, ale může zahrnovat i různé zkreslené údaje, hypotézy, neadekvátní

představy. Ovšem v užším slova smyslu se za informovanost pokládá jen suma

prověřených, skutečnosti odpovídajících informací; za informovaného jedince člověk,

který disponuje právě tímto druhem informací, resp. má přístup k jejich zdrojům.“

Vyjdeme z tohoto vymezení informovanosti a na tomto základě můžeme konstatovat

následující fakta:

informovanost je určité množství informací, kterými disponuje jedinec nebo určitá

skupina

rozsah informovanosti je determinován jejich kvalitou a kvalitou přijímatele

informací

informovanost nemusí být vždy založena na pravdě, ale může být i zkreslena

různými okolnostmi (zdůrazňujeme, že tyto okolnosti mohou být i záměrně

zkreslovány – viz známé goebelsovské „stokrát opakovaná lež se stává pravdou“ či

řada informací u nás za totalitního systému o situaci ve světě)

reálná informovanost se opírá o sumu pravdivých informací

za informovaného lze považovat člověka, který disponuje souborem reálných

informací.

Informovanost

a její obsah


- 77 -

8.3 INFORMAČNÍ SYSTÉM

Na několika místech této studijní opory jsme se zmiňovali o nutnosti získávání

a zpracování informací, o tom, že logistika potřebuje vlastní komunikační systém.

Pokud se hovoří o „vlastním“ systému, nelze to brát jako nutnost vytváření a existence

samostatného komunikačního systému, izolovaného od podnikového informačního

systému a sloužícího pouze logistice. Naopak – logistický informační systém je ve své

podstatě subsystémem podnikového informačního systému, čerpá z něj a navíc předává

do něj ty informace, které mají širší dosah než je pouze zabezpečení logistické činnosti.

Při jiné příležitosti jsme uvedli, že logistika je jako celek systémem, případně – z jiného

pohledu - že logistika je tvořena řadou systémů (viz předchozí kapitoly). Je to souhrn

vzájemně propojených organizačních rolí, kterým náležejí jednotlivé logistické

problémy k řešení. Máme tedy co do činění s určitými funkcemi informačních vazeb.

Tato vazby mají určitý obsah a současně i funkce:

umožňují sdělovat pracovníkům v logistice obsah jejich funkcí a druh a rozsah

sankcí, které jsou při neplnění těchto rolí určeny

zajišťují vedení jednotlivých logistických útvarů k získávání a uchovávání

informací, které vznikají uvnitř i vně těchto útvarů a umožňují tak měnit obsah

organizačních rolí i případných sankcí

slouží k systému předávání informací, které mají za úkol formovat postoje

účastníků vůči jejich funkcím

umožňuje předávat informace, které ve vědomí pracovníků zvyšují jejich

kvalifikaci

zajišťuje přenos běžných informací, potřebných pro správné provádění úkolů

logistického charakteru

stanoví nástroje regulování toku sankcí a prostředků určených pro jednotlivé

role a plnící je osoby.

K výše uvedenému dodáváme, že je to nezbytnou součástí procesu řízení jsou i sankce.

Jsou vymezeny role a ty pracovníci plní nebo také neplní. Pokud se plní, je za jejich

plnění potřebná a patřičná odměna. Pokud se neplní, musí nutně následovat sankce.

A pracovníci musí být seznámeni jak se způsobem a rozsahem odměny, tak

s případnými sankcemi, které jsou určeny při neplnění stanovených rolí.

Paul B. Malone III. ve své skvělé příručce „Mějte je rádi a veďte je“ na str. 143 a dále,

mj. uvádí: „Disciplina, zachovávání určitých pravidel chování, jsou pro úspěch

jakékoliv organizace nebytné. Alternativou je chaos. Odpovědností vedoucího je

a) tato pravidla stanovit a

b) dbát na to, aby se dodržovala. …

Pravidla by měla lidem říci

a) co mají dělat i

b) co dělat nemají…

Tento zákoník by měl být povinně dodržován. Každé zjištění porušení „zákoníku“

zasluhuje postih, i kdyby to byla jen neformální poznámka…důsledně uplatňujte

„progresivní tresty“ za opakované přestupky. Zajistěte, aby trest odpovídal „zločinu“.

Buďte připraveni zmírnit nebo zpřísnit svou důslednost trochou humánního úsudku

a buďte si vědomi, že žádní dva lidé nejsou stejní.“

Informační

systém


- 78 -

V této skvělé příručce je mnohem více „moudra“, než jsme výše uvedli. Přitom

problematice sankcí a informovanosti se její autor věnuje ve značném rozsahu.

K předávání informace-ve smyslu komunikace, musí být přinejmenším dva subjekty:

předávající , tj. ten, který má informaci k dispozici a předává ji dále

příjemce informace, tj. subjekt, který informaci přebírá, hodnotí a případně

i využívá.

Tento proces vytváří tzv. informační vazbu.

Mezi oběma subjekty ovšem může vzniknout určitý tzv. šum, který způsobuje, že

od jistého místa nepřichází kompletní informace, je zdeformována, zkomolena apod.

Tento šum může vzniknout jak při přímém předávání informací („z očí do očí“)

neporozuměním nebo neúplným předáním, tak při využití určitého prostředku při

předávání - např. telefonu apod.

Podle směru průběhu informací se v logistice (a nejen v logistice) rozlišují dva základní

typy spojení:

vertikální, tj. pohyb rozhodnutí, direktiv, informací z rozhodovacího procesu

k realizátorovi a pohyb informací v podobě hlášení od realizátora

do rozhodovacího centra (jinak řečeno: předávání „shora dolů a naopak“)

horizontální, tj. předávání informací mezi jednotlivci a útvary na stejné úrovni.

Někteří autoři uvádějí i další typ spojení a sice směr diagonální, kdy nadřízený nebo

podřízený získává určité informace diagonálním způsobem, tj. mimo útvar, ve kterém

působí. Tento směr bývá často zdrojem různých šeptand a „zaručených“ pozitivních

i negativních zpráv a měl by být potírán.

Spojovací toky, tj. sestavy komunikačních a tím informačních vazeb jsou nejčastější:

jednoduché, tj. přímá jednosměrná sestava

kruhové, tj. sestava, která umožňuje styk se všem účastníky informačního toku

hvězdicovité, tj. sestava, která je považována za nejvýhodnější ke koordinování

činnosti jednotlivců i skupiny

svazková, tj. sestava, která upevňuje postavení vedoucích a odděluje nejvýše

stojícího vedoucího od realizátorů.

Podrobněji je uvedené znázorněno na schématu č. 9

Sestavy

informačních

toků a vazeb


- 79 -

Schéma 9: Typy komunikačních vazeb k předávání informací

Čím je větší organizace, tím pochopitelně má hustější a rozsáhlejší komunikační

a informační síť. Aby bylo docíleno větší intenzity působení informací, je nutné buď

zvýšit rychlost přenášení informací nebo zapojit do informačního systému více lidí.

Někdy jsou kombinovány oba způsoby.

V průběhu toku informací lze rozlišovat následující prvky:

„vznikání problému“, tj. vytváření nutnosti získat potřebné informace

rozdělení problémů na dílčí problémy, což umožňuje i určitou dělbu informací

dle rozsahu a významu

uvádění zdroje informací, což jednak umožňuje verifikaci informací a dále

jejich částečné doplňování

vytvoření databanky, do které jsou tyto informace ukládány.

Informační soustava musí v organizaci racionálně sloužit. Nesmí být informacemi

přesycená, ale také nesmí být neúplná. Navíc musí být soustavně oživována,

aktualizována tj. doplňována novými informacemi a oproštěna od již prošlých a nic

podstatného neudávajících „starých“ informací. Nicméně při „očišťování“ informační

soustavy od nepotřebných informací je nutné pečlivě zvažovat, kterou informaci vyřadit

a kterou ne. Může se totiž stát, že některé zastaralé informace mají statistický charakter

či jiný obsah, který je možné v budoucnu upotřebit např. ke srovnávání.

Po informační soustavě požadujeme:

účelnost, tj. její uzpůsobení v takovém směru, aby sloužila svému účelu

a podávala takové informace, které jsou pro činnost uživatele nezbytné

Požadavky na

informační

soustavu


- 80 -

hospodárnost, což znamená, aby její provoz byl hospodárný, tj. aby

neposkytoval příliš informací, které by nebylo možné využít, nebo aby tyto

informace nebyly příliš podrobné a aby náklady k jejich získání nebyly vyšší než

dosažený efekt

pružnost, tj. soustava je pružná tehdy, je-li schopná se rychle přizpůsobit

měnícím se podmínkám

provozní výkonnost, tj. především soustavné zajištění toku informací a podávání

pravdivých informací; navíc musí tato soustava fungovat spolehlivě.

Pokud jde o informační systém pro logistiku, tj. informační logistický systém, měl by

zajišťovat evidenci a informace o následujících činnostech:

finanční účetnictví, závazky, pohledávky, platební styk

konstrukční a technologická příprava výroby

řízení zásob a skladová evidence

nákup a odbyt

majetková evidence

personální a mzdová agenda

krátkodobé plánování výroby

řízení vytížení kapacit zdrojů

přímé dodávky pro výrobu

předběžná operativní kalkulace nákladů.

Vazby informační logistické soustavy jsou znázorněny na schématu č. 10.

Schéma 10: Možná struktura logistické informační soustavy

V České republice je možné získat logistický informační systém v podobě minimálně

18 programů, z nichž některé jsou kompletní a jiné zajišťují jen dílčí operace.

Samozřejmě není možné vnucovat komukoliv svůj názor. Je však možné zpracovat

z hlediska organizace logistické činnosti jejich návaznost a na ni si nechat zpracovat

vlastní program. Návrh takového uspořádání je na schématu č. 11.

Požadavky

na obsah

logistického

informačního

systému


- 81 -

Schéma 11: Možný způsob organizace logistických činností a jejich začlenění do informační

soustavy.

8.4 ORGANIZACE LOGISTICKÝCH ČINNOSTÍ

V předchozí subkapitole jsme doporučovali zpracovat určité schéma logistických

činností s tím, že na toto schéma bude možné nechat zpracovat program informační

logistické soustavy. Tato subkapitola je poněkud vzdálena problému informační

soustavy, nicméně je zařazena proto, aby, pokud by došlo ke zpracování výše

navrhovaného schématu jako podkladu pro tvorbu programu pro informační logistickou

soustavu, byla určitým vodítkem jak na to.

Organizace logistických činností vychází z rozhodovacího procesu, který je samozřejmě

závislý – pokud jde o kvalitu – na množství informací, které má k dispozici. Tento

rozhodovací proces v logistice (ale i v jiných odbornostech ) obsahuje tyto fáze:

vymezení problému

shromáždění informací

zjištění variantních řešení

porovnání a zhodnocení variant

volba optimální varianty – formulace rozhodnutí

příprava realizace

realizace

kontrola plnění a odchylek.

Na tomto základě je možné sestavit určité schéma logistických činností (příklad je

na schématu č. 11), na které naváže tvorba programu informační soustavy.

Organizace

logistických

činností


- 82 -

Pokud se zabýváme subsystémy, když se vrátíme k návrhu schématu č. 11, vidíme, že

odpovídají jednotlivým funkcím řízení (a o to nám v logistice se zřetelem na přísun

informací jde).

První je skupina plánování. V ní figurují subsystémy:

+ tvorba prognóz a programů rozvoje

+ dlouhodobé a střednědobé plánování

+ roční provádění plánování.

Další skupinou je „usměrňování“. V něm jsou zahrnuty následující subsystémy:

+ zásobování a hospodaření s materiálem

+ usměrňování toku materiálu podle požadavků výroby

+ hospodaření se základními prostředky

+ prodej hotových výrobků včetně jejich dopravy do distribučních kanálů

+ hospodaření na úseku personalistiky a mezd.

Ve skupině „kontrola“ jsou subsystémy:

+ finanční účetnictví

+ účetnictví a výkaznictví, zaměřené na logistické úkony

+ analýzy logistických činností z hlediska jejich ekonomické efektivity.

SHRNUTÍ

Informace je sdělení, které je obsahem lidské komunikace. Přenáší se určitým

kontaktem osobním nebo přes prostředníka. Informace má co nejobjektivněji

dokumentovat určitá fakta.

Mezi předávajícím informace a jejím příjemcem existuje informační vazba.

Podle směru této informace máme spojení vertikální a horizontální, méně

žádoucí je diagonální.

Spojovací toky jsou nejčastěji jednoduché, kruhové, hvězdicovité a svazkové.

Za optimální je považován hvězdicovitý informační tok.

Informovanost spočívá v souboru informací, který má k dispozici jedinec nebo

skupina a který je schopen jej předávat dále a využívat. Rozsah informovanosti

je determinován jak kvalitou informací, tak kvalitou příjemce informací.

Informovanost může být i neúplná, zkreslující až falešná, ovšem za reálnou

považujeme ten druh informovanosti, který se opírá o pravdivé informace.

Informační logistický systém je součástí podnikového informačního systému, je

ovšem orientován na potřeby logistiky. Musí být účelný, hospodárný, pružný

a musí mít potřebnou provozní výkonnost.

Informační logistický systém je možné zpracovat na základě schématu

logistických činností a jejich vazeb anebo zakoupit; v České republice je

minimálně 18 programů tohoto druhu.

O informační logistický systém se opírá i rozhodovací proces, který je tím

kvalitnější, čím je reálnější informační systém a čím více kvalitních informací

podává.


- 83 -

Otázky ke cvičení pro kapitolu "Informace, informovanost a informační systém"

1. Vysvětlete, co je to informace.

2. Jaké jsou zásady, o které se opírá reálná informovanost?

3. Jaký význam má logistický informační systém, jeho obsah a specifiky?

4. Jaké jsou cesty předávání informací a jaká mohou při tom vzniknout rizika?

5. Které subsystémy logistika využívá s ohledem na jednotlivé funkce řízení?

POJMY K ZAPAMATOVÁNÍ informace

informovanost

informační systém

vertikální typ spojení

horizontální typ spojení

informační vazba

Některé logistické techniky

- 84 -

„Vědění musíme nabývat buď tím, že se mu naučíme

od někoho jiného, nebo že sami nalezneme,

co jsme nevěděli.“

Archytas

9 NĚKTERÉ LOGISTICKÉ TECHNIKY


být seznámeni s některými logistickými technikami

umět využít některé logistické techniky v praxi.

Techniky v teorii řízení a v managementu chápeme jako systematické a analytické

metody používané manažery při přijímání rozhodnutí, zlepšování výkonnosti

a efektivnosti a zejména při plánování a kontrole. Jde o zvýšení efektivní činnosti

při jednání s lidmi a při práci s lidskými zdroji.

Pokud jde o logistické techniky, jsou dílem aplikací některých manažerských technik

na problematiku logistiky a dílem ty techniky, které jsou specifické pro logistiku.

Zaměstnanci logistického útvaru se v podstatě člení na tři skupiny:

vrcholový management v oblasti logistiky

manažeři

dělníci - ty by bylo možné dále členit na kvalifikované a nekvalifikované.

Toto členění je pouze u velkých podniků, kde jsou velké logistické útvary. U středních

a malých podnikatelů je počet personálu omezen a také jednotlivé funkce jsou spojeny,

takže jde spíše o vedoucího, manažera a dělníky nebo o manažera a dělníky.

Z tohoto hlediska můžeme tedy techniky rozdělit na dvě velké skupiny, které se ovšem

často překrývají:

manažerské techniky

logistické techniky.

9.1 MANAŽERSKÉ TECHNIKY

Manažerské techniky jsou využívány manažery na příslušných stupních řízení. Až

na ojedinělé techniky je zde nebudeme rozebírat, protože se studenti s nimi seznamují

ve zvláštním předmětu. Jde nám pouze o upozornění na to, která z nich je aplikovaná na

logistiku.

Jako určitá pomůcka nám poslouží členění, které v tomto směru provedl náš přední

odborník na manažerské techniky O. Šuleř (Šuleř, 1995). Ten vychází z možností

použití manažerských technik podle oborů zaměření managementu.

Mimo jiné zdůrazňuje, že je třeba odlišovat manažerské techniky od manažerských

dovedností (komunikace, koordinace, vyjednávání apod.), od postupů, které se skládají

z řady administrativních úkonů, systémů a návodů, spojených s výkonem funkce.

Manažerské

techniky

v logistice


- 85 -

Podle Šuleře jsou pro jednotlivé stupně managementu k dispozici zejména následující

manažerské techniky:

Obecný management

je funkcí, která spíše vyžaduje řadu manažerských dovedností než manažerských

technik.Ale i tato funkce vyžaduje znalosti určitého spektra manažerských technik

a jejich využití v konkrétní situaci (analýza SWOT, řízení podle cílů, efektivní vedení

porad apod.).

Marketing management

je jedna z klíčových funkcí v každém podniku. Je silně závislá na technikách, jako je

průzkum trhu, prognózování, analytická činnost apod.

Provozní management

je funkcí, která plánuje, využívá a kontroluje vstupy tak, aby bylo dosaženo

požadovaných výstupů. Používá techniky jako je CAD/CAM, systém JIT – Just

in Time, distribuční logistiku, TQM a další.

Finanční management

disponuje analytickými, plánovacími, rozpočtovými a kontrolními technikami při

plánování a využívání finančních prostředků tak, aby maximálně přispěly k cílům

příslušného útvaru a podniku.

Personální management

využívá různé techniky jako audit lidských zdrojů, plány jejich rozvoje, kariérové

plány, analýzy pracovní pozice a další techniky, směřující k tomu, aby byl zajištěn

potřebný počet kvalifikovaných pracovníků a aby byli dobře využíváni.

Vědecký management

se v daném případě dotýká logistiky jen okrajově, protože tito manažeři v logistickém

útvaru nebudou (spíše budou ve zvláštním útvaru). Tento management používá lineární

programování, ABC analýzu apod. jako podklady pro plánování, řešení různých

problémů a rozhodování.

Výkonnost a aktivita se týká všech typů managementu. Jde o techniky jako je audit

řízení, monitoring výkonnosti organizace, cesty ke snižování nákladů a zvyšování

produktivity apod.

Celkem je k dispozici více než 70 manažerských technik, z nichž některé mají obecné

použití, jiné jsou specifikovány na výrobu a jiné jsou použitelné v logistice.

9.2 LOGISTICKÉ TECHNIKY

V této subkapitole se seznámíte někde rámcově, jinde trochu podrobněji s některými

technikami, se kterými můžete v logistice přijít do styku.


- 86 -

9.2.1 ROZSAH VZTAHŮ NA PRACOVIŠTI

Vztahy na pracovišti jsou velice důležité, protože na jejich kvalitě závisí i výkon

pracoviště. Mohou být velmi dobré, ale i neutrální nebo špatné. Při dobrých vztazích je

předpoklad větší spokojenosti pracovníků a tím i podávání kvalitních pracovních

výkonů.

V dalším se budeme zabývat pouze kvantitativními ukazateli, ale vzhledem k důležitosti

mezilidských vztahů má tento údaj svůj význam. Je třeba pamatovat na to, že jde

vyloženě o kvantitativní vztahy. Jejich kvalita se pohybuje od velmi dobrých až

k záporným. Otázka kvalitativních vztahů se zjišťuje jinak - za pomoci sociometrie.

Obecně lze vztahy na pracovišti rozdělit do dvou základních skupin:

vztahy mezi jednotlivými útvary

vztahy mezi jednotlivými pracovníky.

Ukázali jsme na dvě základní skupiny vztahů na pracovišti. U organizací, kde je několik

útvarů (více než jeden) k tomu přistupuje ještě další druh vztahů a to vztah zaměstnanců

- jednotlivců k útvarům.

K propočtu rozsahu mezilidských vztahů byl zpracován následující základní vzorec:

2

)1.(

zzn ,

kde n – počet vztahů

z – počet útvarů či subjektů

Vzorec 1: Základní vzorec pro propočet počtu mezilidských vztahů

Takže musíme uvažovat se třemi propočty:

nejprve počet mezi-útvarových vztahů

pak počet vztahů mezi zaměstnanci

následně počet vztahů zaměstnanců k útvarům

a výsledky sečíst.

32

2.3

2

)13.(3

n

Vzorec 2: Propočet rozsahu mezi-útvarových vztahů

Existují tedy tři mezi-útvarové vztahy.

Dále propočítáme počet mezilidských vztahů mezi zaměstnanci:

362

8.9

2

)19.(9

n

Vzorec 3: Propočet počtu vztahů mezi zaměstnanci

Mezi zaměstnanci je tedy 36 vzájemných vztahů.

Propočet

rozsahu

kvantitativních

mezilidských

vztahů


- 87 -

A konečně propočítáme počet vztahů mezi zaměstnanci – útvary. Tento propočet je

velmi jednoduchý – 3 útvary x 9 zaměstnanců, tj. 27 vztahů.

Celkový součet tedy činí 3 + 36 + 27 = 66 vztahů.

9.2.2 SÍŤOVÁ ANALÝZA – METODA CPM

K plánovacím metodám, umožňujícím současně kontrolu, patří metoda síťové analýzy.

Ve své podstatě je to řada nejrůznějších výpočetních postupů, spočívajících především

na pojmovém aparátu teorie grafů. Samozřejmě se při této metodě využívá také teorie

pravděpodobnosti, lineární programování a jiné matematické přístupy.

Cílem metody síťové analýzy je usnadnění efektivní časové koordinace na sebe

navazujících úkolů v rámci složitějšího celku, např. při přípravě nových výrobků apod.

Metod síťové analýzy je několik s různými názvy. Jejich základem je tzv. metoda CPM

(Critical Path Metod)

Abychom se vyhnuli nepřehlednému teoretickému vysvětlování, jak na to, pokusíme se

vysvětlit vše na příkladu. Protože jde o víceúčelovou metodu, budeme se jí zabývat

poněkud šířeji.

Celý postup si nejlépe ověříme na praktickém úkolu, který budeme řešit jako určitý

příklad.

Tento příklad je převzat od Ter-Manuelianca (Ter-Manuelianc, 1971) a byl upraven pro

naše potřeby.

Logistik dostal za úkol vybudovat dřevěný sklad – jde tedy o stavbu dřevěného domku.

Z metodických důvodů jsme celý proces poněkud zjednodušili, věříme však, že bude

dostatečně názorný. Předpokládáme, že logistik má k dispozici projekt, stavební

povolení a výběr staveniště.

Celý stavební proces rozdělíme na jednotlivé dílčí práce. Tyto dílčí práce – v časovém

sledu - označíme písmeny a, b, c, d atd. Na tomto základě si pak zpracujeme tabulku,

kde v prvním sloupci je označení dílčích prací uvedenými písmeny, ve druhém sloupci

je uveden stručný popis práce, ve třetím sloupci jsou uvedeny práce, které

bezprostředně předcházejí příslušné práci a ve čtvrtém sloupci je uvedena normální

doba potřebná k vykonání uvedené práce ve dnech.:

Metoda

síťové

analýzy

-CPM


- 88 -

označení popis práce bezprostředně normální

práce předcházející trvání práce

práce ve dnech___

a Zahájení - 0

b Výkopy a základy a 10

c Vztyčení dřevěné kostry, kostra střechy b 8

d Vyzdívání c 10

e Hrubá elektroinstalace c 2

f Sklepní prostory b 6

g Hrubá instalace vody, plynu, topení c,f 8

h Omítky e,g 12

i Dokončení tesařských prací, podlahy h 5

j Dokončení vnitřních instalací h 2

k Malování h,j 4

m Úprava okolí b 3

n Dokončení střechy, okapy d 4

o Chodníky, odvod dešťové vody m,a 4

x Konec i,k,o 0

Pozn.: Písmeno l vynecháno, aby se nezaměňovalo s i.

Jakmile máme tento soubor údajů zpracován, můžeme konstruovat síťový graf. Ten

musí zobrazovat návaznost dílčích prací. Jednotlivé práce zobrazíme pomocí kroužků,

v jichž je uvedeno označení práce (a, b, c, d atd.) a délka jejího trvání (počet dní).

Návaznost mezi jednotlivými pracemi označíme šipkami. Pro informaci: „práce“ někdy

označujeme podle teorie grafů jako „uzly“.

Postoupnost mezi pracemi ve směru šipek tvoří cestu. mezi uzly „a“ a „x“, kde je

11 cest. Jsou různé, např. abfgh, abcehix, abmox a pod. Ale pozor: nejkratší doba, v níž

může být celý dřevěný sklad postaven, je dána tou „nejdelší“ cestou v síti. Délkou cesty

rozumíme dobu, která uplyne, než budou všechny práce, které leží na této cestě,

realizovány.

Tu nejdelší cestu nazýváme „kritickou cestou“ v síti. Vaším úkolem je tuto kritickou

cestu najít. Jak na to?

Vypočítáme si pro každou dílčí práci jednak nejdříve možný začátek práce a nejdříve

možný konec práce, jednak nejpozději nutný začátek práce a nejpozději nutný konec

práce. Údaje budete uvádět ve dnech počítaných od začátku tímto způsobem:

Znázornění 1: Symbolizace pro síťový graf CPM

Vlevo od kroužku jsou uvedeny: nejdříve možný (18) a nejpozději nutný (26) začátek

práce. Vpravo od kroužku je uveden nejdříve možný (28) a nejpozději nutný (36) konec


- 89 -

práce. V kroužku je písmenem uveden druh práce a čas ve dnech, potřebný k jeho

realizaci.

Při určování nejdříve možných začátků práce se postupuje od počátečního uzlu

ve směru návaznosti dalších prací. Za nejdříve možný začátek práce považujeme

maximální z hodnot udávajících nejdříve možné konce všech předcházejících prací.

Nejdříve možný konec koncového uzlu udává trvání celého komplexu prací (v našem

případě 44 dní). Nejpozději nutný konec prací je jako minimální z hodnot nejpozději

nutných začátků navazujících prací.

Zdá se to být složité, ale je nutné se nad tím zamyslet. Pak to bude zřejmé

i z následujícího schématu č. 12.

Schéma 12: Síťový graf – metoda CPM – stavba dřevěného skladu

Kritická cesta je dána takovým postupem prací, u nichž je rozdíl mezi nejdříve možným

a nejpozději nutným začátkem nebo koncem nulový. V našem případě je to cesta

abcghjkx, kterou označíme dvojitou čarou.

Každé prodloužení prací, které leží na kritické cestě, znamená zdržení celé akce.

naopak, pokud chceme dosáhnout zkrácení stavby, musíme zkracovat trvání prací

ležících na kritické cestě. To také umožňuje kontrolu. K tomu ještě poznámka: Tím, že

se některé práce zkrátí, může dojít k tomu, že se objeví nová, další kritická cesta.

Pokud se k této práci použije počítač, je velmi pravděpodobné, že je vybaven

programem, umožňujícím rychlé stanovení kritické cesty.

9.2.3 VÝPOČET OPTIMÁLNÍ VELIKOSTI OBJEDNÁVKY

Jednou z možností je využití tzv. Campova vzorce. Ten vychází z jiného, tzv.

Harrisonova-Wilsonova vzorce.

Je založen na následujících premisách:

poptávka po skladovaném zboží je v čase přibližně lineární

Campův

vzorec

optimální

velikosti

objednávky


- 90 -

náklady na vyřízení jedné objednávky (No = Kč) a náklady na skladování

jednotky zásob včetně vázanosti kapitálu v zásobách (Ns = v % nebo hal/Kč

zásob)

zásoba na skladě je doplňována periodicky v dávkách, které jsou rovné hledané

optimální velikosti objednávky (Q)

je známa celková poptávka po objednávaném zboží (SD) ve sledovaném období

(T), jde tedy o absolutně determinovanou poptávku

objednané množství je v okamžiku potřeby k dispozici

neuvažuje se s pojistnou zásobou.

Vlastní vzorec je následující:

s

oopt

N

NsQ

)..2(

Vzorec 4: Campův vzorec propočtu optimální velikosti objednávky

Opět – jako u metody CPM se pokusíme postup lépe vysvětlit na konkrétním příkladu.

Propočítáme si vliv množství rabatu na velikost objednávky. Vyjdeme z následujících

podkladů:

roční spotřeba je 400 kusů

objednací náklady jsou 50 Kč/obj.

koeficient nákladů na zásoby je 30 %.

Protože rabat obdržíme při nákupu většího množství, nejprve si zjistíme odstupňování

nákupních cen:

množství Kč/kus

1 - 10 40

11 – 49 37,50

50 – 99 36,25

100 – 250 35

251 + 34,50

Dosadíme do vzorce:

70,5712

50.800

40.3,0

50.400.2optQ

Vzorec 5: Dosazení hodnot do Campova vzorce


- 91 -

Výsledek promítneme do následující tabulky:

objednané množství Q 50 100 250

velikost podle Campa 57,7

cena za kus 36,25 35,00 34,50

celková nákupní hodnota 400 x 36,25 =

14 500

400 x 35,00 =

14 000

400 x 34,50 =

13 800

celkové objednací náklady 400x50

57,70 =346,60

400x50

100 = 200

400x50

250 = 80

celkové náklady na zásoby

57,7x36,25x0,3

2

= 313,70

100x35x0,3

2

= 525

250x34,5x0,3

2

= 1 293,75

součet nákupních hodnot a

nákladů

14500+346,60

+313,70

= 15 160,30

14000+200

+525

=14 725

13800+80

+1293,75

= 15 173,75

tabulka 8: Posouzení výhodnosti nákupu vzhledem k množství

Z tabulky je zřejmé, že je výhodnější větší objednávka jednotlivých součástí.

Campův vzorec slouží tedy především k posouzení rozsahu nevýhodnosti objednávky

menšího množství zboží.

Model, propočítaný podle Campa má ovšem i určité nevýhody:

propočet neuvažuje s možností objednat více druhů najednou pomocí jedné

objednávky

neuvažuje s nejmenším objednacím množstvím a s balícími jednotkami

nebere v úvahu množstevní rabat

jsou stanoveny určité finanční podmínky, ovšem rozsah finančních prostředků

na optimální objednávané množství nemusí být v souladu s těmito finančními

podmínkami

neuvažuje s rozsahem skladové kapacity

neuvažuje s případnou arytmií spotřeby, ta může být např. sezónní

neuvažuje s případnou omezenou trvanlivostí výrobků.

Přesto se však tento vzorec v praxi dosti často používá.

9.2.4 RASTR SPACE ANALÝZY (Leština, Rolínek, 1998)

Jde o metodu zjištění konkurenceschopnosti v zemědělství. Základem je zpracovaný

rastr, do něhož se vpisují údaje. Nicméně z tohoto rastru je – bez ohledu na jeho

původní zaměření – část použitelná i v logistice. Každý faktor má hodnocení 0 až 6.

Čím více bodů se získá, tím je situace lepší.

SPACE -

analýza


- 92 -

Nevýhodou této analýzy je subjektivita při hodnocení vstupních prvků. K objektivizaci

může přispět např. transformace tohoto rastru pomocí Delfské metody.

faktory ovlivňující konkurenční výhodu charakteristika rozmezí charakteristika body

podíl na trhu malý 0 – 6 velký

kvalita výrobku nízká 0 – 6 vysoká

životní cyklus výrobku pozdní fáze 0 – 6 ranná fáze

inovační cyklus proměnlivý 0 – 6 regulérní

loajalita zákazníků nízká 0 – 6 vysoká

technologické know- how nízké 0 – 6 vysoké

vertikální integrace nízká 0 – 6 vysoká

rychlost zavádění nových výrobků pomalá 0 – 6 rychlá

maximum dosažitelných bodů = 48 bodů

faktory ovlivňující finanční sílu podniku

návratnost investic nízká 0 – 6 vysoká

likvidita nevy-

rovnaná 0 – 6 vyrovnaná

míra zadlužení nevy-

rovnaná 0 – 6 vyrovnaná

požadovaný versus disponibilní kapitál vysoký 0 – 6 nízký

CASH flow nízké 0 – 6 vysoké

složitost výstupu z odvětví složitý 0 – 6 jednoduchý

míra rizika vysoká 0 – 6 nízká

obrat zásob pomalý 0 – 6 rychlý

využívání úspor z rozsahu zkušeností nízké 0 – 6 vysoké

maximum dosažitelných bodů = 54

tabulka 9:Tabulka metody analýzy SPACE

Klíč k vyhodnocení

a) Faktory ovlivňující konkurenční výhody:

Celkově lze získat maximálně 48 bodů.

48 až 38 bodů = velmi dobrý stav

37 až 30 bodů = dobrý stav

29 až 25 bodů = průměrný stav

24 až 20 bodů = podprůměrný stav

19 a méně bodů = špatný stav

b) Faktory ovlivňující finanční sílu podniku:

Celkově lze získat maximálně 54 bodů.

54 až 44 bodů = velmi dobrý stav

43 až 36 bodů = dobrý stav

35 až 31 bodů = průměrný stav

30 až 26 bodů = podprůměrný stav

25 a méně bodů = špatný stav.


- 93 -

9.2.5 METODA ŘÍZENÍ ÚZKÝCH MÍST – METODA OPT

Tato metoda vychází ze základního předpokladu, že ve výrobním systému určuje zdroj

kapacity s největším vytížením výstup celkového řetězce. Kromě zásob také určuje,

kolik může být nakonec prodáno.

Celý systém je charakterizován jako Drum-Buffer-Rope, který je založen

na následujících premisách:

nejslabší článek určuje tok výroby (tj. Drum = buben)

tok materiálu celým výrobním systémem je zajištěn zásobou ve formě časového

vyrovnávacího zásobníku těsně před tzv. úzkým místem (Buffer = zásobník)

začátek každé operace je určen pojistnou zásobou v čase ve vyrovnávacím

zásobníku a potřebnou průběžnou dobou mezi počáteční operací a úzkým

místem (Rope = lano).

Metoda OPT vychází z následujících devíti pravidel:

1. Rozhodující jsou prvky, ne kapacity, tedy vyvažování toku prvků, ne kapacit.

2. Úroveň využití systému a celý výrobní výkon jsou dány kapacitními možnostmi

úzkých míst systému.

3. Nejedná se o maximální využití kapacit pracoviště, to nemusí být vždy

přínosem pro maximální využití možností systému, jde o brzdění u úzkých míst.

4. Hodina ztráty u úzkého místa je hodinou ztráty celého systému.

5. Ušetřená hodina na jiném místě systému než je úzké místo není ušetřenou

hodinou celého systému.

6. Úzká místa ovlivňují jak průběžnou dobu výroby, ale i rozsah zásob

7. Velikost dopravní dávky není a nemá být totožná s velikostí výrobní dávky.

8. Výrobní dávka není fixní, je proměnlivá.

9. Řešení rozvrhu výroby a zásobování je nutné realizovat ne základě všech výše

uvedených zásad.

OPT systém figuruje ve čtyřech opakujících se procesech:

Sběr informací o objednávkách, předpovědích, normách, technologických

postupech, kusovnících, výrobních operacích jakož i další dostupné zdroje pomocí

databázového systému označovaného jako stavební síť.

Bilancí se identifikují úzká místa, k tomu slouží server.

Pracoviště jsou pomocí modulu ROZDĚLOVÁNÍ rozčleněna na úzká místa

a ostatní.Tzv. MOZEK provede pomocí vypracovaných algoritmů rozvrh výroby

na úzká místa při respektování omezených zdrojů. Současně zjistí optimální velikost

dávky. Spustí se znovu SERVER pro ostatní pracoviště, aby se zjistilo, že nevznikla

další úzká místa.

Výsledný rozvrh je konfrontován s dodacími termíny a pokud dojde k rozporům,

zvýší se kapacita úzkých míst a celý proces se opakuje až po dosažení optimální

situace.

Zdá se to sice složité, ale s použitím výpočetní techniky je to realizovatelné v krátkém

čase.

9.2.6 METODA JIT – JUST IN TIME

Tento model není bezprostředně logistický, ale je použitelný v řadě jiných odborností

a oborů, prostě tam, kde je třeba být připraven na měnící se požadavky trhu.

Metoda OPT

Metoda JIT –

Jist in Time


- 94 -

Podstatou tohoto modelu a metody je vyrábět a dodávat na trh výrobky – samozřejmě

v požadované kvalitě – a to včas a v rozsahu, který zákazník požaduje.

Pokud jde o logistiku, jde o zajišťování a dodávky materiálů a součástí naprosto přesně

a včas, aby vše klapalo podle harmonogramu a aby se netvořily zbytečné zásoby. Touto

metodou se má dosáhnout:

Malá, omezená zásoba surovin a komponentů.

Přesně ve stanoveném termínu obdržet od dodavatele přesné požadované

množství.

Dodávky budou vysoce kvalitní a bez zmetků.

Co možná nejkratší lead Time (nevyužitý čas).

Žádné zmetky při výrobě, každá operace musí být stoprocentní pro další stupeň.

Do skladu se hotové výrobky dodávají podle potřeby, neexistuje výroba zboží,

po kterém není poptávka.

Co nejmenší, případně žádná zásoba hotových výrobků.

Zavedení této metody není jednoduché, ale vyplatí se. Je nutné vyřešit organizační

problémy, ale i problémy technické a technologické, což samo osobě dokazuje, že tato

metoda není jednoduchou záležitostí. Přes její obtížnost má však řadu výhod.

Mezi organizační problémy náleží:

Výroba určitého druhu zboží by měla být přímo řízena rozsahem poptávky po tomto

zboží. Pro zajištění této poptávky zavedli Japonci tzv. KANBAN informační systém

pro přenášení správných informací ve správnou dobu. Současná odezva na signály

určitého jevu a momentem reakce bývá příliš dlouhá.

Vytvoření tzv. Pull-systému, tj. systému „táhnout“. Sledování následných operací

potřebných pro realizaci výrobků jako řetězec, jeho spoušť (Trigger – prvek,

stimulující činnost) je v pořadí řetězce s hotovým výrobkem; činnost probíhá

z pozadí směrem k hlavě.

Za normálních okolností začínají činnosti od hlavy a pak probíhají celým řetězcem

(tzv. Push-systém, tj. „tlačit“).

Zajistit co nejrychlejší tok materiálu do výroby, aby bylo co nejméně

rozpracovanosti a co nejméně ladem ležícího kapitálu.

Dodávky ve stanoveném množství, kvalitě, čase a beze zmetků, tím nevznikají

zbytečné zásoby pro pozdní nebo nedostatečné dodávky.

Při potřebě hotových výrobků musí výroba postupovat rychle a pružně, bez

časových ztrát z jakýchkoliv důvodů. Musí být k dispozici nadměrná kapacita

strojových operací a pracovníci musí mít potřebné kompetence (pružnost, mnoho

funkční příprava aj.).

To vše jsou víceméně organizační otázky, které lze vhodným přístupem vyřešit.

Složitější je zabezpečení technologických problémů:

vytvářet a zajistit fungování skupinové technologie

zabezpečit minimální seřizovací časy

zavést integrovanou výrobu a přesné plánování materiálových požadavků

výroba musí být řízena poptávkou

dosáhnout vysokého stupně automatizace

organizovat preventivní údržbu.


- 95 -

V této metodě se vysoce uplatňuje práce s lidskými zdroji, tedy technologické

problémy. Jsou to:

zaměření výroby vede k vysoké úrovni specializace

každý pracovník má zvýšenou odpovědnost za kvalitu

do výroby se zavádí více prvků kolektivního rozhodování při kolektivní

zodpovědnosti

plánuje se zdola nahoru, ne naopak

musí existovat silné zázemí dodavatelské sítě.

Tuto metodu nemůže používat každý, je určena spíše pro velké podniky. Avšak její

jednotlivé části, resp. prvky mohou využívat i menší podniky. Nelze ovšem spustit

ze zřetele, že tuto metodu může využívat pouze dobře fungující pracovní tým.

Metoda JIT je určitý rámec, ve kterém by se měly pohybovat všechny obchodní

operace. Má však také svá omezení. Jsou–li velké prostorové vzdálenosti dodavatele

od odběratele, dochází ke ztížení dodavatelských operací. Stejně tak je obtížná

objednávka a dodávka většího množství různorodého materiálu. A koneckonců někdy

není tato metoda vhodná také vzhledem k výrobní struktuře výrobce.

Příklad metody JIT se zásadním působením a součinnostmi:

zásadní působení součinnost

perspektivní výhled podniku

rozvoj výrobních kapacit

aplikace skupinových technologií

automatizace výrobních procesů

robotizace pracovních úseků

optimalizace výrobních kapacit

aplikace KANBAN

strategie kvality

snižování časových ztrát

vztahy dodavatelů a odběratelů

aplikace transportních systémů

racionalizace manipulace

racionalizace skladování

racionalizace balení

racionalizace materiálových toků

organizace a řízení

informatika

kooperace

výchova pracovníků

struktura výroby

výrobky a úroveň dodávky

nákup

výroba a logistika

investiční záměry

tvorba zisku

mezinárodní spolupráce

tabulka 10: Rozdíly mezi tradičními nákupy a nákupy při metodě JIT

Jako příklad jsou uvedeny v tabulce č. 11 rozdíly mezi nákupem a dodavatelem, který

přistoupil na systém JIT. Samozřejmě to není možné bez včasného dodání podkladů

a soustavné kontroly.


- 96 -

nákupní aktivity tradiční nákupy nákupy JIT

volba dodavatelů dva nebo tři jeden pokud možno místní

dodavatel, časté dodávky

sjednávání objednávek objednávka se specifikací

dodací lhůty a kvality

roční objednávka aktivované

podle potřeby

změny objednávek dodací lhůta a kvalita

měněny na poslední chvíli

dodací lhůta a kvalita pevně

stanovené, množství

adaptováno podle potřeby

ve stanovených mezích

sledování objednávek spousta problémů

s dodávkami

dobré smlouvy, málo

problémů, netolerující se

diference v kvalitě

vstupní kvalita kontrola kvality a množství

všech objednávek

nahodilé kontroly vzorků,

později žádné

vyhodnocení dodavatelů kvalitativní hodnocení

odchylek od dodávek

žádné tolerance pro odchylky

fakturace platba jednotlivých dodávek platba jednou měsíčně

pevnou cenou

tabulka 11: Rozdíly v nákupních aktivitách u tradičních nákupů a s použitím metody JIT

9.2.7 METODA „RYBÍ KOST“

V logistickém procesu distribuce může pochopitelně dojít k jeho narušení, což má určité

následky pro logistika i pro zákazníka.

Toto narušení nebývá záležitostí jednoho, ale zpravidla více nedostatků. Přitom

jednotlivé problémy spolu často souvisejí.

K odhalení příčin nesplnění dodávek v distribuci a vztahu mezi těmito příčinami slouží

technika diagramu „rybí kost“. V tomto diagramu jsou vyznačena prakticky všechna

možná tzv. slabá neboli riziková místa a také jejich vzájemný vztah. Tato pomůcka je

založena na známém Paretově pravidle 20 : 80, o kterém již bylo psáno . V daném

případě bylo zjištěno – a také ověřeno – že 20 % možných příčin vytváří 80 %

problémů.

Tato problémová možná místa jsou v diagramu č. 13 na další straně uvedena spolu

s naznačením jejich možného vztahu k dalším problémům.

Metoda „rybí

kost“


- 97 -

Schéma 13: Analýza příčin a následků s využitím diagramu „rybí kost“

S diagramem „rybí kost“ se pracuje tak, že se provede hodnocení jednotlivých

naznačených příčin (od počátku, tj. nedodržení dodací lhůty). Každá možná příčina se

analyzuje a hledá se její spojení s další příčinou. Tímto způsobem zjistíme riziková

místa, která musí být nepřetržitě sledována, aby bylo možné rychle identifikovat

problémy. A na tomto základě je pak možné přijímat patřičná opatření k odstranění

nedostatků.

9.2.8 PLÁNOVÁNÍ POTŘEBY MATERIÁLU – METODA MRP

metoda spočívá v hledání rovnováhy mezi potřebou a jejím pokrytím (tj. zásobou

materiálu), aby tato zásoba byla co nejmenší. Propočítává potřebu materiálu na každou

součást v čase spolu s okamžikem, kdy tyto objednávky materiálu musí být předány

dodavatelům v potřebném rozsahu.

Metoda vyžaduje následující vstupy:

existenci hlavního výrobního plánu, případně podnikového výrobního plánu

kusovníky nebo receptury, které jsou zapotřebí

stav zásob – volné zásoby, otevřené objednávky a příkazy

plánovací činitele, resp. parametry: velikost dávky, průběžné doby, pojistná

zásoba, procento odpadu, resp. procento zmetků.

Pokud jsou tyto podklady k dispozici, zhodnotí se, analyzují a následně lze formulovat

následující výstupy:

informace pro řízení zásob

rozsah vydání příkazu nebo objednávky dodavateli

informace, týkající se priorit

podklady pro přeplánování nebo stornování otevřených objednávek

informace, týkající se kapacit a plánové příkazy.

Metoda MRP


- 98 -

Podrobněji tuto metodu záměrně nerozpisujeme, protože jde o řadu složitých úkonů. Pro

studium základů logistiky je důležitá znalost její existence, v čem spočívá a na co se

zaměřuje.

9.2.9 METODA BOA – METODA VYTĚŽOVACÍHO ŘÍZENÍ

Metoda BOA představuje koncept dílenského řízení výroby a je vhodná především pro

jednostupňovou výrobu. Pro jednotlivá pracoviště jsou stanoveny tzv. vytěžovací

hranice, tj. maximální přípustné kapacitní zatížení v rámci plánovaného intervalu. Její

podstatou je rozvrhnout pro pracoviště jen tolik úkolů a zajistit jen tolik zásob, kolik

úkolů může pracoviště splnit. Při rozvrhu výroby se bilancí zjistí kapacitní nároky na

pracoviště, k nim se přidá aktuální zásoba nedokončené výroby a výsledná hodnota se

srovná s vytěžovací hranicí.

I tato metoda vyžaduje složité úkony, proto je pouze nutné vědět o její existenci a její

využívání přenechat profesionálním logistikům.

V následujícím se seznámíte s několika matematicko-statistickými vzorci, týkajícími se

především propočtu různých indexů, kterými se hodnotí kvalita služeb zákazníkovi

a dále vzorec, kterým se dá získat globální ukazatel celkové výkonnosti logistického

pracoviště.

Výpočet je poměrně jednoduchý. Ne však vždy je k propočtům dostatek podkladů.

Někteří odběratelé chrání a nejsou ochotni sdělit některé údaje. Ale i tak je dobré vědět,

že vzorce existují a že je lze za podmínek úzké spolupráce s odběratelem využít.

9.2.10 MATEMATICKÉ INDEXY A JEJICH PROPOČTY

Nejprve se seznámíte s možnostmi propočtu různých indexů, které mohou ukázat

na úroveň služeb zákazníkům.

V propočtu se vychází ze třech kritických faktorů, které zajímají zákazníka. Jsou to:

včasnost dodávky

úplnost dodávky

bezchybnost zakázky.

a) Včasnost dodávky

Jedná se o počet dodávek, které byly uskutečněny během dohodnuté dodací lhůty. Tento

počet se uvede do vztahu k počtu všech objednávek:

počet dodávek včas x 100

všechny přijaté objednávky

Vzorec 6: Propočet kvality včasnosti dodávek

Výsledek je v procentech.

Uvedeme si praktický příklad fiktivní firmy:

Na konci dubna došlo do logistického útvaru 640 objednávek na vysavače.

Na jednotlivých objednávkách byl různý počet kusů. Distribuční oddělení má jako

podnikovou normu vyřídit objednávky do 14 dnů. Má tedy čas do 15. května.

Metoda BOA

Propočet

včasnosti

dodávek


- 99 -

V dubnu vyřizovalo distribuční oddělení ještě 14 dní zakázky z února, pokud je stačilo

vyřídit. Bylo tedy oproti podnikové normě pozadu. Z objednávek, přijatých v dubnu

bylo vyřízeno celkem 593 objednávek.

Propočet:

%7,92100.640

593

Vzorec 7: Propočet rozsahu vyřizování objednávek

Distribuce splnila dodávky na 92,7 %

b) Úplnost dodávky

V tomto vzorci jde o podíl počtu kompletních dodávek s počtem všech přijatých

objednávek.

počet úplných dodávek x 100

všechny přijaté objednávky

Vzorec 8: Propočet úplnosti dodávek

Výsledek je rovněž v procentech.

A opět pro názornost příklad:

Logistický útvar firmy na výrobu nářadí vyexpedoval v měsíci květnu celkem

4 820 souborů nářadí pro domácí kutily. Současně došlo 5 100 objednávek na tyto

soubory.

Propočet:

%5,94100.1005

8204

Vzorec 9: Konkrétní propočet úplnosti dodávek

V měsíci květnu činil distribuční výkon 94,5 %.

c) Bezchybnost fakturace

Propočet vychází z počtu bezchybně vystavených faktur a počtu všech vystavených

faktur.

bezchybné faktury x 100_

všechny vystavené faktury

Vzorec 10: Propočet bezchybnosti fakturace

Výsledek je rovněž v procentech.

Propočet

úplnosti

dodávek

Propočet

bezchybnosti

fakturace


- 100 -

Budeme pokračovat v uvádění názorných příkladů:

Pracovník fakturace vyhotovil a rozeslal za čtvrtletí celkem 843 faktur na distribuované

zboží. 43 odběratelů reklamovalo rozdíl v dodávce zboží a fakturaci a žádalo

o zjednání nápravy.

Propočet:

%9,94100.843

800

Pracovník fakturace pracoval s přesností 94,9 %.

d) Ovlivňování rentability odběratele

Máme zájem na tom, aby odběratel odebíral naše výrobky a měl přitom určitý, avšak

přiměřený zisk. Ten je součástí marže.

Ziskovost zboží na prodejní plochu lze vyjádřit vzorcem

zisk

velikost prodejní plochy

Vzorec 11: Propočet ziskovosti ve vztahu k prodejní ploše

Tento vzorec lze upravit do tvaru:

zisk x tržby

tržby velikost prodejní plochy

Vzorec 12: Propočet možnosti ovlivňování rentability dodavatele

Snahou dodavatele musí být zvyšování kvality výrobku, aby se více prodalo a tím se

zvýšil i zisk odběratele. Pokud se tak stane, stává se trvalým zákazníkem.

e) Aktuální ukazatele celkové výkonnosti distribuce (Av)

Vychází se z propočítaných hodnot indexů v části a, b, c.

Vzorec:

Av = % včasnosti x % úplnosti x % bezchybnosti

10 000

Vzorec 13: Propočet aktuálnosti ukazatele celkové výkonnosti distribuce

Při zjištění včasnosti dodávek byl propočítán index 92,7 %, úplnost zakázek 94,5 %

a bezchybnost fakturace 94,9 %.

Propočet:

Av = 92,7 x 94,5 x 94,9 = 83,1

10 000

Vzorec 14: Konkrétní propočet ukazatele celkové výkonnosti distribuce

Propočet

způsobu

ovlivňování

rentability

zákazníka

Propočet

aktuálního

ukazatele

celkové

výkonnosti

distribuce


- 101 -

Ačkoliv se v jednotlivých ukazatelích pohybovaly indexy nad 90 %, propočet,

vycházející ze synergie jednotlivých hodnot ukazuje, že celkovou výkonnost lze

ohodnotit pouze 83,1 body.

Seznámili jste se s několika matematickými vzorci, s jejichž pomocí lze získat určité

kvalitativní informace (předpokládá to, že si zpracujete hodnotící kvalitativní stupnici

na 100 %). Tyto informace budete k řízení potřebovat. Vzorce jsou jednoduché, snadno

zapamatovatelné. Jejich význam je však dosti značný. Jde o vzorce matematicky

jednoduché a je třeba si uvědomit, že ne vždy, co je složité, je i účinné.

SHRNUTÍ

Techniky v oblasti řízení chápeme jako systematické a analytické metody,

používané manažery při přijímání rozhodnutí, zlepšování výkonnosti

a efektivnosti zejména při plánování a kontrole. Navíc patří mezi efektivní

činnosti při práci s lidmi a s lidskými zdroji.

Logistické techniky jsou dílem techniky, které jsou běžné pro plnění

manažerských funkcí a dílem některé techniky, které jsou zpracovány přímo pro

logistickou činnost. Tyto dvě skupiny technik se navzájem prolínají.

Mezi logistické techniky a mezi techniky, které se prolínají s ostatními

manažerskými technikami patří možnost propočítání rozsahu mezilidských

a mezi útvarových vztahů na pracovišti, dále síťová analýza – metoda CPM,

technika propočtu optimální velikosti objednávky, tzv. Campův vzorec, využití

rastru SPACE analýzy, metoda OPT, metoda JIT, metoda „rybí kost“, metoda

MRP – plánování potřeby materiálu, metoda BOA – tj. metoda vytěžovacího

řízení a některé matematické propočty různých indexů.

Na základě matematických propočtů indexů lze zjišťovat rozsah včasnosti

dodávek, úplnosti dodávek a bezchybnosti faktur. Z těchto indexů pak lze

propočítat rozsah aktuálního ukazatele celkové výkonnosti distribuce. Dále lze

propočítat kvalitu ovlivňování rentability odběratele.

Kapitola, kterou právě končíme, je oproti ostatním poněkud odlišná. Zčásti má

informační charakter, ale zčásti vyžaduje přísné logické uvažování a znalost základních

matematických úkonů.

Manažerské techniky mají pro výkon manažerských funkcí značnou důležitost.

Troufáme si dokonce tvrdit, že jejich znalost je jedním z předpokladů úspěšné

manažerské činnosti. Pokud jde o logistiku, potřebuje jejich znalosti jak vedoucí

pracovníci v logistice, tak ostatní vedoucí na nejrůznějších stupních řízení.

Otázky ke cvičení pro kapitolu " Některé logistické techniky“

1. Vysvětlete, jakým způsobem se odlišují manažerské techniky od manažerských

dovedností a znalostí pracovních postupů.

2. Zdůvodněte význam logistických metod a technik.


- 102 -

3. Jaký je rozsah vztahů na pracovišti?

4. Co je podstatou analýzy CPM a k čemu nám může sloužit v logistice?

5. Co je „kritická cesta“?

6. Vysvětlete, k čemu může sloužit tzv. Campův vzorec.

7. Popište Rastr Space Analýzy.

8. Charakterizujte metodu JIT a možnosti využití této metody v logistice a v jiných

manažerských činnostech.

9. V čem spočívá metoda řízení úzkých míst?

10. Charakterizujte metodu „rybí kost“ a vysvětlete, k čemu v logistice může

sloužit.

POJMY K ZAPAMATOVÁNÍ logistická technika

mezilidské a mezi útvarové vztahy na pracovišti

síťová analýza CPM

Campův vzorec

rastr SPACE

metoda OPM

model JIT – Just in Time

metoda „rybí kost“

matematické indexy.

Hodnocení úrovně řízení logistických činností

- 103 -

„Dobře vykonáno je vždy lepší

než dobře řečeno.“

Benjamin Franklin

10 HODNOCENÍ ÚROVNĚ ŘÍZENÍ LOGISTICKÝCH

ČINNOSTÍ


znát význam hodnocení úrovně logistických činností

umět charakterizovat kritéria hodnocení logistických činností

umět provést rámcové hodnocení úrovně logistických činností.

Předchozí kapitoly obsahovaly základní informace o logistice. V některých případech se

jednalo i o širší informace např. o controllingu logistických činností, tedy o určité formě

hodnocení efektivity jednotlivých logistických činností.

Několikrát byl zdůrazněn význam řízení logistických procesů. Nejen v logistice, ale

i v jiných částech manažerské činnosti jde o významnou část, bezprostředně ovlivňující

plnění různých funkcí a dosahování výsledků.

V této předposlední kapitole se zaměříme na možnosti hodnocení úrovně řízení

logistických systémů a procesů, které v nich probíhají. Nepůjde ovšem o ekonomické

hodnocení, to se projevuje jinak, efektem, který po stránce ekonomické vykazuje

logistická činnost. O tom bylo rovněž v předchozích kapitolách psáno.

Aby však mohlo být provedeno určité hodnocení úrovně, musí být si nejprve

vysvětleno, o které činnosti se jedná. Byly rozepsány v celém tomto studijním materiálu

a tato kapitola v podstatě přináší jejich syntézu.

10.1 KRITÉRIA HODNOCENÍ NORMATIVŮ LOGISTICKÉ

ČINNOSTI

K hodnocení kvality logistické činnosti je zapotřebí mít k dispozici řadu údajů. Ty jsou

ovšem potřebné nejen pro logistiky, ale i pro jiné řídící pracovníky podniku, zejména

pro top-management. Jde o následující informace:

informace o průběhu zakázek výrobou

informace o výrobcích a jejich případné záměně

informace o dodacích podmínkách a normách zásob

prostorové (polohopisné) údaje o místě působení dodavatelů a odběratelů

údaje o výrobním postupu, o prostorovém rozmístění výroby a o pohybu

materiálu a polotovarů v podniku

informace o zařízeních určených k zabezpečení pohybu materiálu a o inovacích

těchto zařízení

kapacita rozhodujících druhů zařízení, skladová kapacita, dopravní, balící

a manipulační prostředky

Výběr kritérií

pro hodnocení

logistických

činností


- 104 -

náklady na jednotlivé toky jednotlivých druhů materiálů a výrobků, na výkony

dopravních, skladovacích, manipulačních a balících prostředků

rozpočet nákladů na logistiku včetně rozpočtu útvarů, zabývajících se

logistickými činnostmi.

Na základě znalosti uvedených informací lze zpracovat určitá kritéria a normy

hodnocení logistických výkonů. Tato kritéria je třeba mít na paměti při vlastním

provádění hodnocení. Kritéria spočívají v různých ukazatelích a určení limitů, podle

nichž se potom sleduje rentabilita podniku.

Kritéria na základě uvedených informací je možné zpracovat různým způsobem.

Uvádíme jeden z více možných způsobů (Bobák, 1999):

pořadové

číslo

útvar

kritérium

údaje ukazatele - normativu

výkonové časové hodnotové

1. odbyt – obchodní

politika

1.1. zvýšení prodeje podle

marketingového

průzkumu

limit zvýšení

hodnot tržeb

ročně za

prognózované

období

rentabilita

zvýšených tržeb

– limit

1.2. snížení prodeje podle

průzkumu – opatření na

regulaci odbytu

limit snížení

tržeb

ročně za

prognózované

období

rentabilita

snížených tržeb –

limit

1.3. dlouhodobý plán

odbytu podle

sortimentu a odběratelů

– odbytová prognóza

hodnota tržeb –

limity

ročně za

prognózované

období

rentabilita

výroby podle

sortimentu –

limit

2. odbyt – plánování a

realizace

2.1. průběh uzavírání smluv

o dílo

počet a hodnota

uzavřených

smluv

doba uzavírání

smluv – limit –

ve dnech

orientační

náklady na

smlouvy

2.2. průběh vyřizování

došlých objednávek –

akceptace

počet a hodnota limit ve dnech

k odpovědi

zákazníkovi

orientační

náklady na

objednávku do

její akceptace

2.3. průběh vyřizování

akceptovaných zakázek

počet a hodnota –

za den či měsíc –

procento

akceptovaných

k celkovému

počtu za den

(limit v %)

doba průběhu

zakázky výrobou

– limity podle

sortimentu –

doba od přijetí

objednávky do

dodání (limit

podle sortimentu)

náklady na

informace

o zakázce od

akceptace do

dodání – náklady

na informace o

zakázce v %

(orientační limit)

atd. Podobně se zpracovávají kritéria o dalších útvarech, tj. o zásobování, výrobě a

útvaru logistiky

tabulka 12: Příklad výběru kritérií pro hodnocení logistických činností


- 105 -

Způsob zpracování kritérií je podmíněn:

velikostí firmy

výrobním sortimentem

kvalitou propracovaného plánování řídící a logistické činnosti

kvalitou manažera, který zpracovává tato kritéria.

Po zpracování těchto kritérií a získání dostatku informací je možné přistoupit

k vlastnímu hodnocení.

10.2 HODNOCENÍ ÚROVNĚ LOGISTICKÝCH ČINNOSTÍ

Význam hodnocení úrovně logistických činností spočívá v tom, že umožňuje posoudit

celkovou efektivitu práce jednotlivých útvarů a současně i odhalí slabá místa.

Existují různé metody hodnocení. Nejčastější je hodnocení pomocí bodového systému,

ať jde o ohraničení možností získat body do určité výše (např. 10 bodů, 100 bodů) nebo

určitým ohodnocením v podobě přidělení určité známky.

Je dosti obtížné a snad i méně účelné říci, který ze systému hodnocení je lepší či horší.

V obou případech je zde určitý prvek subjektivismu, který ovšem – pokud nejde o zcela

konkrétní, spočitatelné a měřitelné údaje - nelze vyloučit.

Vzali jsme v úvahu dostupné metody hodnocení, podrobně jsme zkoumali jejich

složitost a možnosti použití. Nakonec jsme se přiklonili k modelu hodnocení, jehož

autory jsou V. Líbal a A. Hellerová z Institutu pro výchovu bývalého Ministerstva práce

a sociálních věcí.

Toto hodnocení vychází z hodnocení jednotlivých útvarů a jejich činností. Při

hodnocení zvolili autoři 4 stupně hodnocení:

1. - uspokojivá úroveň

2. - činnost vyžaduje zdokonalení (racionalizaci apod.)

3. - je nezbytná změna (inovace) logistických činností a informačních toků

4. - logistický systém a činnosti jemu odpovídající nebo potřebné informace prostě

neexistují.

V další části jsou uvedeny jednotlivé logistické útvary a činnosti, které v nich probíhají.

Takové logistické útvary může mít pouze veliký podnik, v ojedinělých případech

i středně velký podnik při úsporném personálním obsazení.

Je možné proto položit si otázku: Má pro vás jako pro posluchače cenu se zabývat touto

problematikou, když se vztahuje především na velké podniky? Není to pro vás,

posluchače, ztracený čas?

Ukážeme vám však jinou cestu. Všechny činnosti, které jsou zde uváděny, náleží

do logistických aktivit. Jde pouze o to, v jakém rozsahu v podniku existují (nebo mají

existovat). Jinými slovy – má-li ve středním a v malém podniku logistika fungovat

ku prospěchu firmy, musí naplňovat uvedené činnosti. Je přitom zcela jedno, zda je plní

Metoda

hodnocení

logistických

činností


- 106 -

útvar nebo jednotlivec, případně kumulovaná funkce a v jakém rozsahu. Jde ovšem

o činnosti nutné. Tak je vhodné posuzovat předkládanou učební látku.

Následně jsou uvedeny dvě tabulky. Jedna je dosti rozsáhlá a je podkladem pro

hodnocení. Druhá je kratší, ale neméně důležitá. Je to totiž tabulka výsledného

hodnocení činností jednotlivých útvarů – v případě menšího rozsahu jen jednoho

logistického útvaru - ale je to tabulka souhrnu hodnocení činností vždy v jejich

komplexu.

Pro větší názornost, aby bylo možné ukázat i na celkové výsledky hodnocení, je

provedeno hodnocení činností fiktivní firmy ve smyšlených útvarech s tím, že jde

o ukázání určitého příkladu.

Název útvaru –

komplexu činností Činnost při řízení logistického systému

Hodnocení

(fiktivní)

1. Obchodní

politika

(obchodní

činnosti)

1.1. Náměty na zvyšování prodeje

1.2. Omezující faktory rozvoje

1.3. Aktivita konkurence na trhu

1.4. Požadavky na přepravní služby

1.5. Přehled o situaci na trhu

1.6. Plán zvýšení odbytu

1.7. Odbytové prognózy

1.8. Prodejní výstavy a zavádění výrobků

1.9. Opatření na regulaci odbytu

4

4

4

4

2

4

3

4

4

2. Plán a

realizace

odbytu (odbyt)

2.1. Systém řízení a organizace odbytu

2.2. Platební schopnost zákazníků

2.3. Prodejní podmínky a jejich změny

2.4. Prodejní ceny, slevy, přirážky

2.5. Reklamace zákazníků

2.6. Objednávky, smlouvy o dílo

2.7. Operativní plán odbytu

4

2

2

1

1

2

3

3. Fakturace 3.1. Odvedená produkce podle výkazů

3.2. Fakturované zboží podle faktur

1

1

4. Propagace 4.1. Nově zaváděné výrobky na trh

4.2. Plány propagační a reklamní činnosti

2

2

5. Statistika

odbytu

5.1. Statistika prodeje

5.2. Plnění plánu prodeje

5.3. Náklady na odbyt

2

2

2

6. Expedice 6.1. Stav hotových výrobků 3

7. Odbytová

logistika

7.1. Nabídka přepravních služeb zákazníkům

7.2. Náklady na pohyb výrobků

7.3. Náklady na pohyb srovnatelných výrobků

7.4. Katalog běžných přepravních služeb

7.5. Náležitosti speciálních přepravních služeb

4

4

4

3

4

8. Zásobování 8.1. Nabídka nových materiálů, komponent,

náhradních dílů

8.2. Dodací a přepravní podmínky

8.3. Ceníky materiálů, slevy a přirážky

8.4. Katalog nakupovaných materiálů včetně ceny

1

1

1

2


- 107 -

8.5. Podklady a požadavky na spotřebu

8.6. Propočet potřeby materiálu

8.7. Objednávky materiálu

8.8. Náhradní zdroje

8.9. Směrnice pro nárokování a podmínky pro

specifikaci požadavků

8.10.Pořizovací náklady na zásoby

8.11.Příjem a kontrola reklamace

8.12. Likvidace faktur

1

4

2

3

4

3

2

2

9. Výroba 9.1. Informace o vlastních i konkurenčních výrobcích

9.2. Náměty na racionalizaci výroby včetně balení

9.3. Katalog výrobků

9.4. Stanoviska k reklamacím

9.5. Operativní plán výroby

9.6. Informace o manipulační technice a

meziskladech

9.7. Náklady na manipulaci – variantní

9.8. Výrobní kapacity

9.9. Realizace racionalizačních námětů výroby

9.10. Potřeba materiálu, výrobních kapacit, lhůty,

operativní plán

9.11. Kalkulace výrobků, alternativní výroby

2

4

3

2

1

2

2

2

3

2

2

10. Doprava 10.1. Požadavky na krytí dopravních výkonů,

dokumentace

10.2. Zvláštní požadavky na přepravní služby

10.3.Náměty na přepravní služby

10.4. Plán výkonů podle druhu přepravních

prostředků a systému

10.5. Systém rozvozu a dopravy

10.6. Reklamace na dopravu

10.7. Plán nákladů na dopravu

10.8. Kalkulace nákladů - varianty

1

2

3

4

2

2

3

3

11. Ekonomický

úsek

11.1. Finanční situace dodavatelů a odběratelů

11.2. Úvěrová situace u dodavatelů a odběratelů

11.3. Finanční podmínky při prodeji a nákupu

11.4. Úvěrové podmínky pro odběratele

11.5. Fakturace prodeje

11.6. Likvidace faktur dodavatelů

11.7. Statistika prodeje, úhrada faktur

11.8. Investiční náklady na projekty a racionalizaci

11.9. Finanční operace

11.10. Úvěrové operace, úvěry zákazníkům

11.11. Způsob získání finančních prostředků

4

4

3

3

1

2

2

4

3

3

2

12. Logistický útvar 12.1. Statistické údaje o prodeji

12.2. Charakteristika a pokyny o řízení zásob, objed-

návkovém a zakázkovém řízení, manipulaci

s materiálem, marketingu, prodeji, fakturaci,

expedici, úhradách faktur, účetní a statistické

evidenci

2

4


- 108 -

12.3. Kapacita a rozmístění skladů

12.4. Lhůty dodávek odběratelům

12.5. Informace o stavu objednávek

12.6. Přehled o průběhu zakázek podle logistických

operací

12.7. Normativy nákladů na pohyb hmot

12.8. Variační náklady na logistický systém podle

materiálových toků

2

2

4

4

4

4

tabulka 13: Příklad hodnocení logistických činností podle útvarů

Po provedení tohoto hodnocení je možné přistoupit k celkovému hodnocení

na následující tabulce:

Útvar

(soubor činností)

stupně hodnocení činnosti

1 2 3 4 průměr

Odbyt 4 9 4 12 2,83

Zásobování 4 4 2 2 2,17

Výroba 1 7 2 1 2,27

Doprava 1 4 3 1 2,44

Ekonomický

úsek 1 3 4 3 2,81

Logistický útvar . 3 . 5 2,89

celková úroveň 11 30 15 24 2,65

tabulka 14: Sumarizace hodnocení logistických činností

Z tohoto hodnocení je možné formulovat příslušné závěry:

vcelku přijatelná situace je na oddělení zásobování

ostatní oddělení, resp.skupiny činností vyžadují inovaci logistických činností,

zejména kritická situace se ukazuje v oddělení odbytu

celková úroveň logistických činností se může podstatně zvýšit racionalizačními

opatřeními

k hodnocení většího rozsahu činností nebyly k dispozici patřičné podklady, což

svědčí o tom, že není dostatečný informační systém.

Každé hodnocení je obtížné, ať jde o hodnocení výroby (nebo o hodnocení odpovědí

studenta při jeho zkoušce). Vždy je tu prvek subjektivismu, který ovšem – na rozdíl

od hodnocení studenta – lze v logistice výrazně omezit rozsahem a kvalitou získaných

informací. Takže – informace jsou zde i v dalších činnostech managementu nezbytné.

Jde ovšem o věrohodné informace.

Na druhé straně však nadměrné množství informací může svádět k nesprávným

závěrům. Proto je nezbytné pečlivě vážit, které z informací jsou pro manažery užitečné

a které jsou povrchní a nemají být v jistých situacích předmětem zájmu.


- 109 -

SHRNUTÍ

Pro hodnocení činnosti logistického pracoviště je nejprve zapotřebí stanovit

seznam těchto činností. Za optimální je možné považovat stanovení kritérií

podle jednotlivých činností.

Na tomto základě je možné dále formulovat kritéria pro hodnocení. Ta spočívají

v různých ukazatelích a limitech, podle kterých je možné sledovat rentabilitu.

Způsob zpracování kritérií je podmíněn velikostí firmy, výrobním sortimentem,

kvalitou propracování plánování řídící a logistické činnosti a kvalitou manažera,

který zpracovává uvedená kritéria.

Hodnocení činnosti probíhá zpravidla podle stanovených kritérií, přičemž se

vychází buď z bodového systému, nebo z ohodnocení dané činnosti příslušnou

známkou.

S výjimkou těch kritérií, která jsou spočitatelná či jinak měřitelná, je při každém

hodnocení prvek subjektivismu

Z hodnocení je nezbytné provést příslušné závěry a zpracovat i soubor

doporučení k odstranění slabých míst.

Otázky ke cvičení pro kapitolu " Některé logistické techniky“ 1. Proč se někdy logistické a manažerské techniky překrývají?

2. Vysvětlete, v čem spočívá význam hodnocení logistických činností a jakým

způsobem lze toto hodnocení provádět.

3. Pro hodnocení potřebujete určitá kritéria. Pokuste se vysvětlit, na jakém základě

lze tato kritéria formulovat a jaké by měla zahrnovat ukazatele.

4. Uveďte, jakým způsobem lze provádět hodnocení úrovně logistických operací.

POJMY K ZAPAMATOVÁNÍ kritéria normativů

obchodní politika

zásobování

logistické operace

výrobní sortiment

bodové hodnocení

Osobnost manažera - logistika

- 110 -

„Nikdo se nenarodil moudrý.“

Ptahhotep

11 OSOBNOST MANAŽERA - LOGISTIKA Po prostudování této kapitoly byste měli:

umět charakterizovat hlavní rysy manažera – logistika

vědět jak je možno analyzovat prvky osobnosti se zřetelem k pracovníkům

pověřeným řízením logistiky

dokázat formulovat a posoudit cesty vedoucí ke zkvalitnění osobnostních rysů

řídících pracovníků v logistice.

V této učebnici základů logistiky jde o poslední, informativní kapitolu. Obsahuje souhrn

vlastností a schopností, které by měl mít manažer – logistik. Musíme ovšem uvést, že

tyto osobnostní rysy a vlastnosti neplatí pouze pro logistika, ale v podstatě pro každého

manažera.

Takže – pokud jde o uvedené osobnostní rysy a vlastnosti – týkají se vlastně nás všech.

Jsou to vlastnosti a rysy, jejichž existence je předpokladem dobré a úspěšné práce.

Samozřejmě jde o ideální stav. Jsme lidé s řadou nejrůznějších chyb a těžko se najde

někdo, kdo by plně vyhovoval níže uvedeným kritériím. To však nevadí. Je to určitý

model, ke kterému se máme všichni postupně přibližovat.

Zavádění a využívání logistiky jako systému je – jak jsme již několikrát uvedli –

nezbytným předpokladem úspěchu v podnikání. Ve velkých podnicích se touto činností

bude zabývat celé oddělení, v menších několik pracovníků nebo kumulovaná funkce.

V ojedinělých případech je možné tuto činnost zajišťovat i externě – formou spolupráce

s některou poradenskou organizací. Je to však opravdu pouze výjimka.

Jaký pracovník je nejvhodnější pro funkci manažera – logistika? Jaké má mít osobní

vlastnosti a rysy?

Na základě vlastních zkušeností z praxe a na základě poznatků z literatury můžeme

odvodit a formulovat požadavky na vlastnosti a kvality úspěšných manažerů –

logistiků následovně:

osobní integrita a přijetí etiky podnikání

schopnost motivovat a vést své partnery

umět plánovat v krátkodobém a dlouhodobém časovém horizontu

mít organizační schopnosti

umět motivovat sám sebe

mít zkušeností s manažerským řízením

znát a umět užívat manažerské techniky

umět komunikovat se svým okolím

mít schopnost sebekontroly a autokorekce

umět rozlišit jednotlivá řešení na neodkladná, definitivní a dočasná a podle toho

i jednat

mít důvěru ve vlastní schopnosti

Požadavky

na vlastnosti

kvality

manažera

- logistika


- 111 -

nepřeceňovat se

být v souladu se záměry a požadavky organizace, ve které pracuje

umět řídit běžné rutinní práce a plnit stanovené cíle

mít schopnosti řešit neočekávané problémy a komplikace

umět zpracovávat projekty a dovádět je k úspěšným koncům

umět motivovat své spolupracovníky k optimálním výkonům.

Jsou to vysoké požadavky a není jich málo? To ovšem není vše.

V současnosti, více než kdy jindy se setkáváme s požadavky jednání ve smyslu

podnikové, firemní kultury. Tuto kulturu lze definovat jako souhrn představ, přístupů

a hodnot všeobecně v organizaci sdílených a relativně dlouho udržovaných. Je to vizitka

každé organizace.

A tomu se musí přizpůsobit manažer – logistik. Nejen to, sám je nositelem této kultury.

Projevuje se to v jeho chování, což je důležité zejména při jednání s dodavateli

a odběrateli.

Někteří manažeři mají pocit, že pokud mají být úspěšní, musí se snažit identifikovat se

s cizí kulturou, že se mají chovat tak, jak se chová dodavatel či zákazník (vycházejí

z přísloví, které v tomto případě neplatí: “Kdo chce s vlky býti, musí s nimi výti!“)

Domnívají se, že musí sdílet názory a hodnoty dodavatele či zákazníka, aby plně

pochopili prostředí, ve kterém se tyto subjekty pohybují a mohli pak poskytovat

efektivní služby a dobře jednat. Znamená to nebýt autentický a nefalšovaný a tím se

vzdávat charakteristických rysů vlastní firemní kultury. Pochopení a respektování

druhého subjektu ovšem neznamená nutnost vzdát se vlastní firemní kultury.

S chováním vůči mimo firemním subjektům souvisí řada problémů, které jsou ovšem

snadno řešitelné. Namátkou se seznámíte s některými z nich.:

Volit vhodné oblečení. K tomu perlička: V praxi jsme se setkali s tím, že ředitel

podniku, se kterým jsme měli jednání, si značil barvu a střih oblečení, aby při

dalším jednání věděl, zda má dotyčný manažer více obleků a je tedy

ekonomicky úspěšný. Prozradila to sekretářka, která byla na odchodu z podniku.

Při jiné příležitosti měl zase vrátný povinnost hlásit řediteli podniku, v jakém

typu auta jsme přijeli k jednání. Podle typu auta pak ředitel vystupoval.

Dochvilnost. Je to naše národní bolest. Odvoláváme se na tzv. akademickou

čtvrthodinku, ale neuvažujeme často, kolik sebe a jiné připravujeme

o drahocenný čas.

Vědět, kdy a jak začít mluvit k věci. Znamená to dokonalou přípravu na každé

jednání, umění vést nezávaznou konverzaci a umět se postupně dostávat

k problému, který potřebujete řešit.

Vědět, kdy jde o formální a kdy o neformální vztahy. Což je problém zejména

mladých manažerů.

Zásadně neprojevovat emoce, ať jde o radost, zlost, rozpaky, rozčilení či

o cokoliv jiného.

Vědět, s jakým jazykem je vědět s jinými subjekty jednat, což neznamená cizí

jazyk (i když i ten je zapotřebí), ale kdy je nutné mluvit vyloženě technicky nebo

humanisticky orientovaně.

Manažer

- logistik

a podniková

kultura

Přístup

k zákazníkovi


- 112 -

Zásadně se nedotýkat soukromých záležitostí, existují totiž určitá tabu, která je

nezbytné respektovat.

Není to jednoduché, ale je to splnitelné. Kdo chce mít úspěch v jednání, musí si

uvědomit, že u dodavatele je pánem odběratel, u zákazníka je pánem zákazník. Manažer

logistiky je osobnost a jako osobnost musí umět také vystupovat a jednat.

SHRNUTÍ

Manažer logistiky je osobností, která má mít řadu osobnostních i volních

vlastností. Musí vycházet z podnikové kultury vlastní organizace. Nesmí se

přizpůsobovat kultuře jiných subjektů, se kterými jedná.

Získání potřebných znalostí a vlastností je sice obtížné, ale záleží pouze na vůli

osobnosti, která je pověřena funkcí manažera – logistika.

Otázky ke cvičení pro kapitolu " Osobnost manažera – logistika“

1. Vysvětlete, v čem se liší manažer – logistik od ostatních manažerů v organizaci.

3. Jaké jsou požadavky na vlastnosti a kvality manažerů – logistiků ?

Pojmy k zapamatování osobnostní rysy manažera – logistika

specifika manažera – logistika.

Závěr

- 113 -

„I velký strom vyrůstá z malého“.

Lao´c

ZÁVĚR

V tomto studijním materiálu o základech logistiky se studenti Vysoké školy

polytechnické v Jihlavě seznámili s problematikou, která sice není lehká, ale má v práci

managementu svůj význam. Je to jedna z podnikových činností, bez kterých podnik

nemůže fungovat a plnit své funkce. A to platí nejen pro podnik jako výrobní

organizaci, ale i pro služby, obchod, pro nejrůznější instituce – prostě pro vše, kde se

vytváří nějaký produkt, ať hmotného či nehmotného charakteru nebo jinak morálně

významný. Rozdíl je pouze v rozsahu působnosti logistiky.

Autoři jsou si plně vědomi toho, že s tímto rozsahem znalostí není možné se stát

logistiky, k tomu je třeba ještě řadu dalších znalostí a dovedností. Účelem studia tohoto

předmětu je pouze získat v rámci vzdělávání určité představy o významu logistiky

o tom, co tento vědní i praktický obor obsahuje a zahrnuje. A kdo poctivě studoval, pak

tyto představy a základní znalosti má. A to je důležité.

Chtěli bychom ještě zdůraznit jednu okolnost.

Je určitým zvykem řady studujících, že po prostudování určitého předmětu a složení

zkoušky se učebnice založí, zahodí nebo se přenechá nižším ročníkům. Tento osud

může potkat i tato skripta.

My bychom však doporučovali něco jiného. Materiál v tomto studijním materiálu

zahrnuje značné množství teoretických a především praktických poznatků. Nechceme

tím říci, že se jedná o jedinečnou učebnici. To v žádném případě. Ale její obsah je jistě

dostatečně hutný, aby studentům přiblížil onu řadou manažerů opomíjenou logistiku.

Proto bychom doporučovali, abyste tato skripta měli jako součást své odborné knihovny

alespoň kratší čas po nástupu do praxe. Je totiž možné – a myslíme, že dokonce zcela

pravděpodobné – že se vám vyskytnou problémy, které vám umožní řešit právě tento

studijní materiál. Moc místa nezabere, snad se s vašimi dalšími odbornými knihami

i beletrií bude dobře snášet.

Úspěch v logistice je založen na řadě okolností. Ovšem v popředí stojí lidé – člověk –

manažer. To platí nejen pro logistiku. Tento manažer musí mít řadu osobních i volních

vlastností, které jsou požadovány po všech manažerech. Ale pracovník v logistice musí

mít ještě jednu vlastnost navíc: umět stát za svou věcí, přesvědčit management své

firmy, že prostě bez logistiky to nejde.

Je na vás, jak se k logistice postavíte, jak budete v budoucnu, ve vaší praxi

logistiku potřebovat.

Přejeme vám, milí studenti, hodně úspěchů ve vaší další práci.

Přílohy

- 114 -

PŘÍLOHY

Příloha č. 1 - Citáty – autoři

Ani

Žil za vlády XX. dynastie v Egyptě, tj. v období 1200 až 1000 let před Kristem. Snad

byl vysokým dvorským dvořanem. Bližší údaje nejsou známy. Je autorem souboru

mravních a politických zásad.

Archytás z Tarentu

(asi 430 –345 let před Kristem). Byl to řecký filozof, astronom, matematik a politik. Je

představitelem tzv. mladšího pythagoreismu. Kladl důraz na filozofický význam

natematiky. Je považován za zakladatele teoretické mechaniky. Jeho učení do značné

míry ovlivnilo Platóna.

Démokritos z Abdér

(asi 460 –370 let před Kristem). Významný řecký filozof a vědec. Aplikoval myšlenky

atomismu jak do filozofie, tak do jednotlivých vědních oborů. Je autorem více než

70 spisů o filozofii, matematice, lékařství, gramatice, básnictví a hudbě. Žel, zachovaly

se pouze zlomky těchto prací. Zavedl pojem atomu jako základní, dále však nedělitelné

částice hmoty. Vyslovil hypotézu o neustálém pohybu atomů, které se od sebe liší pouze

velikostí. Kladl důraz na harmonické začlenění občana do řeckého městského státu

(polis). Za nejlepší politické zřízení pokládal demokracii. V osobním životě

doporučoval usilovat o štěstí a o dobrou mysl. Člověka má vést k dobrému ne strach

před sankcí, ale zodpovědnost k sobě samému.

Epikúros ze Samu

(341 – 270 let před Kristem). Řecký filozof, nejvýznamnější představitel atomismu

v helénské době. V roce 306 založil v Athénách filozofickou školu, zvanou “Zahrada“

(Képos). Vycházel ze zakladatelů řeckého atomismu Leukippa a Démokrita. Jejich

strohý determinismus odstranil tvrzením, že v pohybu atomů dochází k nahodilým

odchylkám. Tím také zdůvodňoval svobodu lidské mysli. Kladl důraz na etiku,

za nejvyšší životní hodnotu pokládal slast, kterou chápal jako oproštění se od bolesti

a duševního neklidu. Pro dosažení duševního klidu je třeba poznat podstatu věcí

a vyhýbat se politickému životu. Připouštěl existenci bohů, kteří však nezasahují

do vesmíru. Pokoušel se o výklad některých zvlášť výrazných přírodních jevů

(zemětřesení, blesk atd.). Bázeň před těmito jevy je hlavní zdroj víry v zasahování bohů

do života lidí. Uznával i různé výklady téhož jevu, protože pro něj bylo zásadní

racionální vysvětlování podstaty.

Přílohy

- 115 -

Franklin Benjamin

pseudonym Richard Saunders (1706 – 1790). Americký osvícený myslitel, diplomat,

přírodovědec, publicista, tiskař. Vzdělání získal jako samouk. Díky vlastní námezdní

práci si založil tiskárnu. Od r. 1729 vydával vlastní noviny a některá svá díla. Zasloužil

se o zlepšení technické infrastruktury ve Filadelfii (osvětlení ulic, chodníky, čištění ulic,

knihovna, vzdělávací spolky). Založil učenou společnost. V meteorologii se zabýval

atmosférickou elektřinou. 1750 zkonstruoval hromosvod, na jehož principu je dodnes

založena ochrana objektů před úderem blesku. Zavedl označení „kladná a záporná

elektřina“, věnoval se výzkumu Golfského proudu. Od roku 1754 byl politicky aktivní,

nejprve za sloučení britských kolonií, pak jako mluvčí ohledně daní s Velkou Británií,

byl členem komise, která připravila Deklaraci nezávislosti a vedoucím diplomatické

mise ve Francii.

Hobbes Thomas

(1588 – 1679). Filozof pozdní renesance, zaměřením materialista. Podle něj je svět

světem nepřátel. Lidský život lze srovnat se závodem v běhu, při kterém je odměnou

každému účastníkovi jeho vítězství nad ostatními.

Lao´c

Starý čínský mistr, asi 6. století před Kristem. Staročínský filozof, nejvýznamnější

postava filozofie a náboženství (taoismus). Je patrně autorem díla „Kniha o cestě

a ctnosti“. Byl starším součastníkem Konfucia. Působil jako hlavní archivář na

císařském dvoře. Věnoval se učení o tao (filozofický směr o významu správné cesty

člověka). Když poznal morální úpadek císařského dvora, opustil úřad a odešel ze země.

Údajně se stal učitelem Budhy a dostal se do stavu nesmrtelnosti.

Marten Miloš

Vlastním jménem Miloš Šebesta (1883 – 1917). Český literární kritik a esejista, prozaik

a překladatel. Jeden z představitelů Moderní revue. Hodně překládal z francouzštiny.

Morgenstern Christian

(1871 – 1914). Německý básník. Jeho tvorba byla ovlivněna A. Schopenhauerem

a F. Nietzschem. Zakladatel německé nonsensové literatury, zesměšňoval snobismus

a maloměšťáctví.

Ptahhotep

Asi 2200 let před Kristem. Byl vezírem panovníka 5. egyptské dynastie. Proslavil se

jako autor sbírky naučení a rad, které ovšem spíše sledují osobní prospěch než morální

ideál. Cílem jeho učení byla výchova dvořana či vysokého úředníka, oddaného dynastii

a státu.

Přílohy

- 116 -

Seneca Lucius Annaeus Seneca Mladší

(4 před Kristem – 65 po Kristu). Římský filozof, básník, prozaik a politik. Působil

původně v Římě jako advokát, brzy získal pověst výtečného řečníka a stal se senátorem.

Znepřátelil si však ženu císaře Caliguly Messalinu, která dosáhla jeho vyhnání v r. 41

na Korsiku do vyhnanství. Druhá žena císaře Claudia Agrippina Mladší mu v roce 48

vymohla návrat a učinila jej vychovatelem svého syna, pozdějšího císaře Neróna.

Po smrti Claudie řídil Seneca pět let spolu s velitelem pretoriánů Sextem státní

záležitosti. Po smrti Agrippiny se vztah císaře k Senecovi značně zhoršil, což jej vedlo

v r. 62 k odchodu do ústraní a následně se věnoval literární činnosti. V roce 65 byl

zřejmě neprávem obviněn ze spiknutí a Nerónem přinucen k sebevraždě. Jeho činnost

zasahovala do filozofie, přírodovědy a básnictví. Věnoval pozornost otázkám etiky,

hájil myšlenku rovnosti lidí a kladl důraz na plnění povinností člověka k sobě samému.

Jako prozaik přispěl k formálnímu vývoji latinské gramatiky a zejména latinské

filozofické terminologie.

Shaw, George, Bernard

(1851 – 1950). Anglický dramatik a esejista irského původu. Zakladatel moderního

anglického dramatu. Byl propagátorem reformního tzv. fabiánského socialismu.

Vzdělání získal jako samouk a hlavně četbou v knihovně Britského muzea. Napsal řadu

románů, dramatických děl a esejí. V roce 1925 mu byla udělena Nobelova cena

za literaturu.

Přílohy

- 117 -

Příloha č. 2 - Seznam tabulek, schémat, vzorců a znázornění

a) Seznam tabulek

tabulka 1. Vnitřní faktory úspěšnosti podniku ................................................................ 19

tabulka 2. Typy rozhodnutí (Bobák, 1999) ..................................................................... 55

tabulka 3. Hodnocení typů dopravy (1 = optimum, 5 = minimum) ................................ 59

tabulka 4. Rozměry standardizace u obalů ...................................................................... 62

tabulka 5. Rozměry standardizace u palet ....................................................................... 62

tabulka 6. Rozměry standardizace u kontejnerů .............................................................. 62

tabulka 7. Faktory úspěšnosti logistiky podle G. Schulteho a P. Pernici ........................ 73

tabulka 8. Posouzení výhodnosti nákupu vzhledem k množství ..................................... 91

tabulka 9. Tabulka metody analýzy SPACE ................................................................... 92

tabulka 10. Rozdíly mezi tradičními nákupy a nákupy při metodě JIT .......................... 95

tabulka 11. Rozdíly v nákupních aktivitách u tradičních nákupů a s použitím metody JIT

.................................................................................................................................. 96

tabulka 12. Příklad výběru kritérií pro hodnocení logistických činností ...................... 104

tabulka 13. Příklad hodnocení logistických činností podle útvarů ................................ 108

tabulka 14. Sumarizace hodnocení logistických činností.............................................. 108

b) Seznam schémat

Schéma 1. Vztah jednotlivých přístupů v hospodářské logistice (Bobák, R., 1999) ...... 14

Schéma 2. Trojúhelník nového tržního prostředí ............................................................ 19

Schéma 3. Vztah mezi marketingem a logistikou ........................................................... 25

Schéma 4. Logistika a její systémy ................................................................................. 30

Schéma 5. Znázornění logistického řetězce (Bobák, 1999) ............................................ 35

Schéma 6. Proces zásobování .......................................................................................... 42

Schéma 7. Typová struktura skladů ................................................................................ 48

Schéma 8. Dopravní prostředky pro vnitropodnikovou dopravu (Bobák, 1999) ............ 60

Schéma 9. Typy komunikačních vazeb k předávání informací ...................................... 79

Schéma 10. Možná struktura logistické informační soustavy ......................................... 80

Schéma 11. Možný způsob organizace logistických činností a jejich začlenění

do informační soustavy. ............................................................................................ 81

Schéma 12. Síťový graf – metoda CPM – stavba dřevěného skladu .............................. 89

Schéma 13. Analýza příčin a následků s využitím diagramu „rybí kost“ ....................... 97

c) Seznam vzorců

Vzorec 1. Základní vzorec pro propočet počtu mezilidských vztahů ............................. 86

Vzorec 2. Propočet rozsahu meziútvarových vztahů ...................................................... 86

Vzorec 3. Propočet počtu vztahů mezi zaměstnanci ....................................................... 86

Vzorec 4. Campův vzorec propočtu optimální velikosti objednávky ............................ 90

Vzorec 5. Dosazení hodnot do Campova vzorce ............................................................ 90

Vzorec 6. Propočet kvality včasnosti dodávek ................................................................ 98

Vzorec 7. Propočet rozsahu vyřizování objednávek ....................................................... 99

Přílohy

- 118 -

Vzorec 8. Propočet úplnosti dodávek ............................................................................ 99

Vzorec 9. Konkrétní propočet úplnosti dodávek ............................................................ 99

Vzorec 10. Propočet bezchybnosti fakturace .................................................................. 99

Vzorec 11. Propočet ziskovosti ve vztahu k prodejní ploše ......................................... 100

Vzorec 12. Propočet možnosti ovlivňování rentability dodavatele .............................. 100

Vzorec 13. Propočet aktuálnosti ukazatele celkové výkonnosti distribuce .................. 100

Vzorec 14. Konkrétní propočet ukazatele celkové výkonnosti distribuce .................... 100

d) Seznam znázornění

Znázornění 1. Symbolizace pro síťový graf CPM ......................................................... 88

Přílohy

- 119 -

Příloha č. 3 - Seznam literatury

Lambert, D.M., Stock, J.R., Ellram, L.M.: Logistika, Praha, Computer Press, 2000.

Bobák, R.: Základy logistiky, Zlín, FaME, 1999.

Bakešová, M., Koudelka, F., Křesťan,V.: Výzkum trhu, Jihlava, Vyšší odborná škola,

2003.

Čihovský, J., Koudelka, F.: Vybrané kapitoly ze sociologie práce a podniku, Olomouc,

Ediční středisko RUP, 1992.

Douchová, J. a kol.: Základy psychologie trhu, Jinočany, H + H, 1993.

Drucker, F.P.: Podnikové řízení a hospodářské výsledky, Praha, Svoboda, 1968.

Fialová,H., Tomek, G.:Malý slovník marketingu, Karviná, ECOMIX – OK, 1994.

Flavius, J.: Válka židovská, Praha, Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1965.

Gros, I.:Logistika, Praha, Vydavatelství VŠCHT, 1996.

Christopher, M.: Logistika v marketingu, Praha, Management Press, 2000.

Jurová, M.: Logistika. Brno, VUT, fakulta podnikatelská, 1998.

Khol, J.: Účinnost řídící práce, Praha, Svoboda, 1977.

Kolektiv.: Ilustrovaný encyklopedický slovník, III. díl. Praha, Academia, 1982.

Kolektiv.: Stručný ekonomický slovník. Praha, Svoboda, 1959.

Kolektiv.: Slovník ekonomiky průmyslu a vědeckého řízení, Praha, Svoboda, 1967.

Kolektiv.: Stručný ekonomický slovník, Praha, Svoboda, 1969.

Kolektiv.: Velký sociologický slovník, I. a II. Díl, Praha, Karolinum, 1996.

Koštuviak, J, Gregor, M. :Podnik v roce 2001 – revoluce v podnikové kultuře, Praha,

Grada, 1993.

Kotler, Ph.: Marketing management, Praha, Grada, 1998.

Koudelka, F.: Logistika distančního vzdělávání, Olomouc, RUP, 2001.

Kozlov, G.A, Parvušin, S.P.: Stručný ekonomický slovník, Praha, Svoboda, 1967.

Kubr, M. a kol.: Poradenství pro podnikatele a manažery, Praha, CAPA, 1991.

Kulhavy, E.: Skici k marketingu, Praha, Victoria Publishing, 1993.

Basl, J.: Aktuální pohled na nabídku podnikových informačních systémů. In

COMPUTERWORLD, č.3, 1998, Praha.

Leština, J., Rolínek, L. a kol.: Metodická východiska pro stanovení

konkurenceschopnosti českého zemědělství, In Acta Universitatis Bohemiae

Meridionales The Journal for Economics, Management and Trade, ročník I./3. České

Budějovice: 1998.

Líbal,V., Hellerová, A.: Charakteristika logistických činností podniku a odbytová

logistika, Praha, Institut pro výchovu MPSV, 1990.

Mařík, K.: Logistika zásobování, Praha, Institut pro výchovu MP, 1991.

Paterson, T.T.: Teorie řízení, Praha, Svoboda, 1971.

Pernica, P.: Logistika (Základy), Praha, VŠE, 1991.

Pernica, P.: Logistika – aktivní prvky, Praha, VŠE, 1994.

Pernica, P.: Logistika – pasivní prvky, Praha, VŠE, 1994.

Pfeifer, L., Umlaufová, M.: Firemní kultura – síla sdílených cílů, hodnot a priorit,

Praha, Grada, 1993.

Porter, M.: Konkurenční výhoda, Praha, Victoria Publishing, 1993.

Rejman, L.: Slovník cizích slov, Praha, SNP, 1966.

Schneider, M., Koudelka, F.: Úvod do základů sociologického výzkumu, Olomouc,

Ediční středisko RUP, 1993.

Světlík, J.: Marketing – cesta k trhu, Zlín, EKKA, 1994.

Přílohy

- 120 -

Šuleř, O.: Manažerské techniky, Olomouc, Rubico, 1995.

Ter – Manuelianc, A.: Možnosti využití exaktních metod v řídící praxi, Praha, Horizont

1971.

Tomek, J. a kol.: Marketingová strategie podniku, Praha, Management Press, 1992.

Kolektiv.: Velký sociologický slovník, díl 1, Praha, Univerzita Karlova, Vydavatelství

Karolinum, 1996.

Volkov, M.I. a kol.: Slovník politické ekonomie, Praha,Svoboda, 1982.

Vrba, J.: Logistika a distanční vzdělávání, Olomouc, Vydavatelství UP, 2001.

Ing. Miroslava Bakešová, Ing. Vladimír Křesťan

ZÁKLADY LOGISTIKY

1. vydání

Vydala Vysoká škola polytechnická Jihlava, Tolstého 16, Jihlava, 2008

Tisk Ediční oddělení VŠPJ, Tolstého 16, Jihlava

Grafická úprava Mgr. Hana Vojáčková

Náklad 600 výtisků

ISBN 978-80-87035-08-5

Date post:	27-Jul-2018
Category:	Documents
Upload:	hoangdiep
View:	227 times
Download:	2 times

ZÁKLADY LOGISTIKY - vspj.cz - VŠPJ/Základy logistiky - Miroslava... · 9.2.5 metoda ŘÍzenÍ...

Documents