Základy pohybové abecedy a úvod do minivolejbalu I.

Carmelo Pittera, Patrizia Minocchi

Překládá a komentuje - dr. Z Valášek, CSc.

Postavení motorické výchovy a chápání jejího významu v systému školního vzdělávání u nás i ve světě má svoje lokální i časové zvláštnosti, související s dobovými tendencemi, místními tradicemi i charakterem rozvoje jednotlivých zemí. To se týká i jejího obsahu. Díky informačnímu propojení světa můžeme v posledních desetiletích sledovat jakýsi globalizační efekt i v této sféře. Ministerské programy odlišných zemí se přibližují co do kvantity (počty vyučovacích jednotek), jejich obsahu, ale i kvality, bezprostředně související i s úrovní metodických znalostí a dovedností učitelů. O tom se ostatně přesvědčují i tři naši FIVB instruktoři, kteří učí na mnoha trenérských volejbalových kurzech FIVB, věnovaných tělocvikářům a trenérům, ať už v Africe, v Asii nebo v zemích Karibské oblasti. O tom se ale přesvědčují i naši trenéři mládežnických reprezentací, když se ve světových soutěžích setkají s družstvy z těchto zemí.

Motorická výchova přestává být přívažkem ostatního vzdělávacího procesu a výuka volejbalu se stává téměř všude ve světě neodmyslitelnou součástí tohoto formativního procesu. Tělo je chápáno jako výraz osobnosti, pohyb jako prostředek vztahový, komunikační, výrazový a operační V tomto duchu se nesou zejména evropské školní programy. Uveďme si jako příklad nejdůležitější východiska učebních plánů italských. Základní význam je v nich přisuzován „motorické alfabetizaci“ žáků, tedy osvojení pohybové abecedy, spočívající ve vytvoření žádoucího množství kvalitních pohybových struktur, které jsou přenositelné do různých oblastí společenského a sociálního života jednotlivce a jsou výrazným rysem jeho kultivace. Právě sportovní hra rozšiřuje tento výčet cílů o žádoucí prvek formativní

Vedle obecných cílů tělesné výchovy, jako jsou:

rozvoj schopnosti vnímání, poznání a povědomí vlastního těla a vytvoření představy o něm, ovládání ruky a segmentární koordinace (ovládání náčiní), prostorově-časová organizace (cítění časové následnosti činností, představa o prostoru, tempu, o

rytmických strukturách), celková dynamická koordinace (rozvíjená kolem 9. - 10. roku pomocí složitějších situací sportovních

her),

bývají zmiňovány:

pohybové schopnosti (obratnost, síla, rychlost, vytrvalost, ohebnost) a jejich rozvoj, stejně jako s nimi spřízněné kvality duševní (paměť, taktilní pocity, koordinace oko-ruka, oko-noha

apod.).

Jako cíle formativní pak jsou zařazovány motorické aktivity i sportovní hry jako prostředek integrálního a harmonického formování osobnosti v jejích dimenzích morfologicko-funkcionálních, intelektově-poznávacích, afektivně-morálních a sociálních.

V rovině didaktických doporučení je pak věnována pozornost:

výběru didakticko-výchovných cílů, ověřování a hodnoceni; zdůraznění hravosti jako inspiračního kritéria pro motorickou výchovu, zdůrazňování sportu v jeho hodnotách a cílech, jeho co

nejrannější uvedení, avšak vždy úměrně k daným věkovým a jiným předpokladům, zejména motivačním.

Minivolejbal

Minivolejbal je dnes všeobecně pokládán nejen za výtečný a adekvátní prostředek k uvědomělému ovládání těla, k rozvoji osobní motorické autonomie, ale i za nejúčinnější formu uvedení žáků do volejbalu jako sportovní hry. Formy, jež dětem nabízí, se postupně vyvíjejí, prolínají a jsou svým způsobem nezastupitelné. Zejména po stránce motivační

Hravost

Soutěživý moment hry se projevuje hravostí. Výsledek leží ve výchovném klíči, spočívajícím v nedramatickém přijetí prohry, kdy je potřeba úspěchu uspokojena především tím, že si dítě ověří svoji schopnost uskutečnit zadaný úkol.

Pestrost

Minivolejbal jako přitažlivá sportovní hra dává ve svém průběhu příležitost uplatnit všestrannost v rozmanitých herních situacích, které dítěti poskytují dostatek možnosti podílet se aktivně na rozvoji svého vlastního motorického vybavení

Všestrannost

Minivolejbal vede k aktivizaci jednotlivce bez nebezpečí předčasné specializace a jednostranného rozvoje.

Spoluúčast

Uplatnění minivolejbalu vede k uvědomělému získávání širší pohybové kultivace, v níž tvoří zvládnutí základních motorických dovedností integrovanou součást a není nabýváno jen cestou monotónního opakování cvičení, ale osobní účastí dítěte na řešení herních situací. Ty lze postupně rozvíjet při současném respektování odpovídajících rolí, struktury hry i jejích pravidel.

Motorická výchova se tak stává prostředkem stimulace poznávacího, citového a sociálního chování a spolu s dalšími složkami školního procesu i činitelem integrace mentálních struktur. Ze základních psychologických proměnných tu jde především o motivaci, sebeúctu a spolupráci.

Výzkumy, uskutečněné v souvislosti ze zaváděním minivolejbalu na italských základních školách, prokázaly, že v procesu rozvoje motorických aktivit dětí ve věku mezi 8. - 11. rokem existují významné konstanty, které potvrzují, že kvalita informačního systému dítěte úzce koreluje nejen s kvalitou užité metodologie, ale i s aktivním podílem vychovatele na upevnění zmíněných kvalit. Kromě jiného bylo konstatováno, že výsledky motorické výchovy jsou závislé jednak na úrovni porozumění poskytnutým informacím a jednak na úrovni aktivace motivačního systému. Trvalá interakce paměťového a motivačního systému s percepčními kanály se ukazuje jako rozhodující, určující moment ve strukturalizaci nových a členitějších zkušenostních spojení, které umožňují dítěti rozšiřovat jeho pohybový potenciál.

Na základě zmíněného dlouhodobého výzkumu (ve spolupráci s italským volejbalovým svazem) byl vytvořen návrh učebních postupů při zavádění minivolejbalu do okruhu základních škol. Rozpracované jednotky vytvářejí postupný, jednolitý pracovní cyklus, který by měl učitel uplatnit ve dvou až třítýdenní frekvenci. Celý cyklus představuje didaktický program pro věkové skupiny mezi 8. a 11. rokem. Se zkráceným překladem tohoto zajímavého didaktického materiálu vás chceme postupně seznámit v příštích dílech našeho seriálu.

Praktická východiska:

Vzhledem k potřebě správného provádění činnosti je třeba, aby se děti sblížily s prostředím tělocvičny/hřiště jako s místem „organizované práce“. A i když není tělocvična, jíž má učitel k dispozici, vybavena všemi doporučenými potřebami, je důležité, aby v ní děti nalezly podmínky,

nezbytné pro vytvoření pozitivního a tvořivého vztahu k prostředí. Je proto vhodné ponechat učiteli i žákům možnost zvolit si samostatně přístup k prvnímu seznámení s prostředím a využít k tomu nejvhodnější náčiní, které je k dispozici.

Kromě toho se musí děti naučit pracovat organizovaným způsobem, zejména ve cvičeních, do nichž se zapojují kolektivně.

Důležitou roli hraje i prostorové postavení, jež učitel zaujme vzhledem k dětem. To by mu mělo dovolit, aby sám mohl dobře pozorovat a byl viděn všemi.

Před zahájením lekce se musí učiteli podařit získat pozornost žáků a udržet ji po celou dobu výuky. V tom by mu měl napomoci i výrazný a dobře slyšitelný hlasový projev. Pozornost dětí souvisí i s pestrostí a nápaditostí jednotlivých učebních jednotek.

Učební/tréninkové jednotky mají za cíl rozvinout v dětech jejich poznávací kapacitu, ulehčit jim praktickou interpretaci pohybových dovedností. To znamená, že než přistoupíme k zavádění minivolejbalu, je třeba rozvíjet nejprve výchovně-motorický proces. Porozumění pohybu usnadňuje provádění pohybu, ovládnutí vlastního těla a rozlišování pohybů, jimž se děti učí, a to od jejich zvládnutí až ke schopnosti vytvářet motorické odpovědi, vycházející ze znalosti prostředí a optimalizované vzhledem k daným požadavkům.

Didaktické předpoklady této metodologie se zakládají na osvojení jednoduché komunikace, týkající se motorické oblasti a systému odhadování (predikce) pohybu, usnadňujícího posouzení lokomoce a strukturalizaci stabilních částí pohybu, které prostřednictvím fáze expresivně-analogické stimulují rozvoj procesu motorické „alfabetizace“ (vytváření základní pohybové abecedy, nejjednodušších a základních prvků komplexnějších pohybových dovedností) a její následné stabilizace. Ty pak dětem umožní dynamicky zvládat vlastní pohyby ve variabilních situacích.

Základy pohybové abecedy a úvod do minivolejbalu II.

Řeč

K popisu různých částí těla musí učitel používat zjednodušenou terminologii. Je třeba ji neustále oživovat, až k jejímu stabilnímu zvládnutí. Pro žáky musí být naprosto jasné, co znamená čelo, týl, hrudník, páteř, záda, pravá a levá ruka, pravý a levý bok, kolena, břicho atd. a rozumět vztahu těchto částí k podlaze a k prostředí, jehož integrální částí je i sám učitel. Díky těmto informacím tak děti zlepšují nejen organizaci anticipace, ale i progresivní znalost vlastního tělesného schématu. Svázání těchto informací s řečí dovolí lehčeji rozlišovat klíčové body vnímání (odhadu/predikce) vlastního i cizího pohybu.

Systém vnímání pohybu

Je třeba, aby učitel poskytl dětem jasné údaje pro efektivní vnímání, tedy znalosti, které jim dovolí porozumět, které části těla jsou zainteresovány na určitém pohybu a zejména v jakém pořádku musí probíhat jejich sledování. Musí vysvětlit, že se postupuje od dolních končetin a dále přes trup ke končetinám horním a nakonec k hlavě. Tento sledovací a rozeznávací klíč, platný pro pozorování jakéhokoli pohybu, usnadňuje a rozšiřuje dětem chápání průběhu pohybu:

1. Co dělají dolní končetiny? Jak se pohybuji? (obr. 1.1)2. Co dělá horní část těla?3. Jak se pohybují horní končetiny? (obr. 1.2)4. Jak se pohybuje hlava? (obr. 1.3)

Příklady vnímání pohybu:

A

1. Dolní končetiny: spojeny. 3. Horní končetiny: zkřížené - pravá pod, levá nahoře.2. Trup: vzpřímený. 4. Hlava: sleduje osu těla. (Celé viz obr. 1 .4)

B

1. Dolní končetiny: pokrčené.2. Trup: vzpřímený.3. Horní končetiny: pravá vpředu s otevřenou rukou, levá na hrudi s otevřenou rukou.4. Hlava: otočená vlevo. (Celé viz obr. 1.5)

Je velmi důležité, aby děti pochopily správné vnímání poskytnutých informací, které o jednotlivých částech těla dostávají, neboť to pozitivně ovlivní i praktické provedení pohybů. Jinými slovy individuální osvojování pohybů musí být sdruženo s pozorováním pohybů spolužáků.

Poté budou muset být schopny odhadovat pohyby druhých, zatímco samy provádějí obdobný pohyb. A konečně je bude nutno nechat sledovat pohyby partnerů v okamžiku provádění vlastních pohybů odlišného typu. V průběhu této fáze strukturalizace učení musí pedagog udržet vysokou motivaci každého dítěte.

K tomuto účelu jsou vhodné hry a cvičení v herní formě; důležité je neměnit informační strukturu, neoslabovat úroveň pozornosti a neustále si ověřovat, že hra, vlivem své vysoké motivace, neoslabila úroveň pozornosti díky úbytku strukturálních informací.

Kvalifikace lokomočního pohybu

Umění přemísťovat se dovoluje dítěti lépe se integrovat s prostředím, což mu umožní řešit i mnohé situace každodenního života. Úroveň ovládání jeho dolních končetin při chůzi, běhání, skákání, vystupování apod. však často není dostatečná pro samostatné řešení dynamiky pohybu v komplexnějších situacích, kdy právě dolní končetiny a kvalita percepce (vnímání) jsou rozhodujícími faktory úspěchu odpovědi. Například ve vztahu k míči ve fázi jeho dosahování a následně změny směru jeho letu. Všechny druhy odbití proto vyžadují kvalitní pohyb dolních končetin. Rozvoj pohyblivosti je proto prvořadým cílem výuky.

Učitel musí dětem poskytnout přesné informace o tom, „jak a kdy“ pohyb začít, jak symetrická nebo asymetrická má být poloha nohou při zpracování míče.

Uveďme příklady:

Správný střehový postoj: Usnadňuje dětem pohyb z místa ve 4 směrech: vpřed, vzad, vpravo, vlevo (obr. 1 .6)

Jak začít pohyb z místa: Dítě musí umět vystartovat pravou i levou nohou, aniž by tomu předcházel přípravný pohyb vzad s oporou hlavní končetiny nebo opora, vyžadující změnu polohy těžiště.

Jak se zastavuje: Při chůzi se dítě učí zastavit jednou při nakročení pravé, podruhé levé nohy. Pokud běží, musí se umět zastavit v pořadí „levá, pravá, levá“ nebo naopak „pravá, levá, pravá“.

Spojovat zastavení s novým startem (vykročením).

Zastavit se:

Při chůzi: Při běhu:

P/L a znovu vyběhnout L vpřed L/P/L a znovu vyběhnout L vpřed L/P a znovu vyběhnout P vpřed O/L/P a znovu vyběhnout P vpřed P/L a znovu vyběhnout P vpřed L/P/L a znovu vyběhnout P vpřed L/P a znovu vyběhnout L vpřed P/L/P a znovu vyběhnout L vpřed

Přemístění vpravo a vlevo stranou

Pokud vykračuje vpravo, musí dítě pohnout nejprve pravou nohou a připojit levou a naopak.

Upozornění:

Dítě učíme těmto pohybům a zastavením a přitom střídáme nejen směr čelní roviny, ale současně zaujímáme různé polohy těžiště (vysokou, střední, nízkou). Vedle uvedeného musí být tato pohybová schémata spojována se signály různého charakteru, jako např. zvuk, symbol, pohyb (gesto). Takto vznikne spojení mezi motorickými odpověďmi dětí a vnímáním signálů. Ty musí být jasné, dobře rozlišitelné a postupně obohacované zapojením více analyzátorů (víceperceptivní informace).

Učení tedy hledá podmínky pro strukturalizaci základních automatizmů ve vytváření pohybových návyků v těsné vazbě na informace, které dítě přijímá ze svého paměťového systému za účelem rozvoje tvorby pohybových odpovědí a strukturalizace pohybových očekávání.

Základy pohybové abecedy a úvod do minivolejbalu III.

Stálé Části pohybu a expresivně-analogická fáze

V nepřeberné stupnici lidských pohybů existují pohybové jednotky, které se definují jako stabilní části pohybu. Ty pak jsou výchozí pro tvorbu situačního pohybu a tvoří základní východisko pro účinnou motorickou alfabetizaci. Stabilní jednotky nestojí v protikladu vůči základním technikám různých sportovních disciplin. Neboť jestliže na jedné straně mohou vytvářet strukturu použitelnou téměř ve všech sportech, jako je tomu v případě běhu, mohou naopak měnit svoji podobu, pokud budou zasazeny do různých sportovních vztahů, určených specifickými technikami, pravidly, prostorově-časovými parametry a náčiním, které daný sport charakterizuje.

Autoři ověřovali tato některá stálá schémata, zejména ta, která se týkají dolních končetin (přemístění, podřep, skok) a která nejvíce přispívají k tvorbě dynamických předpokladů pro vytváření pohybové abecedy a jejího následného využití v praxi minivolejbalu.

Vypracovaná metodologie je založena na fázi expresivně-analogické, jež tvoří jádro učebních/tréninkových jednotek. Jak již bylo řečeno, navrhují začít s některými stálými částmi pohybu, které nacházíme v každodenní zkušenosti dítěte, a v jejich automatizaci. Tyto vybrané formy pohybu jsou nejprve prezentovány ve slovní formě, následně ve formě nálepky (obrázku), každá s přiděleným názvem a číselným označením.

Zásoba motorického „prožitku“ každého dítěte se tak stává východiskem celého tohoto výchovného procesu. Jedná se tudíž o symbolické představy, které se stávají součástí kulturního vybavení dítěte, jež se stává cílem učení a poskytuje mu výbavu pro výběr symbolického řešení, které může v jiném okamžiku reprodukovat na svém vlastním těle.

Např. postavička trpaslíka, obrázek, který je součástí 1. učební jednotky, obsahuje polohu - „motorické gesto“ (snížení se na dolních končetinách - symetrické a asymetrické), kterou pokládáme za jednu ze stálých částí pohybů, základní pro utváření progresivní motorické alfabetizace, jak z hlediska jednoduchého provedení pohybu (podřep - snížení polohy těžiště v postoji), tak i onoho dynamického (zastavit se za pochodu ve sníženém postoji nebo totéž za běhu). Toto řešení je obsaženo v postavě trpaslíka, která tak dětem analogicky napovídá provedení žádaného pohybu.

V didaktické praxi se učitel může pokusit hledat také řešení verbálního typu, aby zjistil pochopení významu figury také na jazykové rovině, jež symbolicky vyžaduje redukci výšky, jíž lze dosáhnout pokrčením nohou.

Tento proces už vyžaduje informace, získané dítětem v každodenním životě a dovolí mu porovnat návod učitele s údaji - znalostmi, které již vlastní. Vytvoření vztahu s tím, co je již strukturováno v jeho paměti, umožňuje přímé spojení pohybu, který učíme, s důvěrně známou představou.

Kombinací osobní zkušenosti s cílem, ke kterému směřujeme, zvláště dostane-li se dětem formou hry, odpadnou problémy s pokroky ve fázi učení. Hlavním nástrojem, jenž nabízíme učitelům a trenérům, kteří

pracují s dětmi, k upevnění toho, na čem v motorické oblasti pracujeme, je použít „posilování“ vazby mezi novou informací a už známým údajem.

Po této přípravné části vyzve učitel děti, aby svými těly představovaly, např. zmíněného „trpaslíka“, nebo jakoukoliv jinou postavu či podobu. Jedná se o výrazovou fázi, která umožní sledovat individuální interpretaci každého dítěte a která dá učiteli, mimo jiné, sérii mimořádně významných ukazatelů o jejich motorické úrovni.

V tomto směru diskutovaná figurka trpaslíka - stejně jako u dětí - představuje tři typické možnosti interpretace:

1. trpaslík v předklonu těla s lehce ohnutýma nohama,

2. trpaslík v pokleku,

3. zcela pokrčené nohy, symetricky a asymetricky. (Celé viz obr. 1.7)

Originalita každé napodobeniny vyjeví různé způsoby vnitřního chápání pohybu, který se má provést, ačkoli všechny jsou vedeny snahou vystihnout snížení výšky, charakteristické pro trpaslíka. V případě prvého provedení nebralo dítě na vědomí, že takto snížená výška mu dělá velké potíže při pohybech a při pozorování; kromě toho je páteř nucena zaujmout nepohodlnou polohu.

V druhém případě je snížení výšky znázorněno polohou, která není dynamická. Takto představovaný trpaslík se může pohybovat pouze na kolenou, a tudíž nerespektuje reálnou potřebu pohybu. Třetí případ je ten, který nejvíce respektuje požadované parametry pohybu, neboť při napodobení snížené výšky respektuje neměnné dynamické komponenty přemístění a zajišťuje správnou polohu páteře.

Tyto tři motorické roviny musí učitel pozorně stanovit a ukázat dětem, kde a proč chybují ve svém provedení.

Po tomto vysvětlení musí děti opakovat správný pohyb tak, jak je navržen na obrázku, aby po této expresivní fázi dospěly k vytvoření pohybu trpaslíka, který při vzpřímeném trupu předpokládá symetricky nebo asymetricky ohnuté dolní končetiny. V tomto bodě může učitel ukázat obrázek a posoudit jej spolu s dětmi. Užije k tomu systém vnímání pohybu, jak byl popsán dříve.

Každý obrázek je očíslován a nese název. Didaktickým záměrem navržené numeralizace a přičleněných názvů pro každou pohybovou jednotku, jíž učíme, je využití dalších systémů upevňování (stabilizace), které usnadňují přechod informace o pohybu přejaté z krátkodobé paměti do paměti dlouhodobé, a to díky konstantnímu vztahu pohybu s poznatky už získanými (zakotvení).

Kromě toho se takto strukturalizují procesy zpětné vazby, jež upevňují zakotvení užitím číselného označení a názvu ve spojení s pohybem jako další možností asociativních spojení na úrovni paměťové představivosti. To napomáhá tvorbě sítě motorických, lingvistických a matematických poznatků a jejich vzájemných vztahů, a tudíž i dosažení stabilizace, automatizace a k jejich následnému uplatnění při vlastním provedení pohybu.

Základy pohybové abecedy a úvod do minivolejbalu IV.

Učební/tréninková jednotka č. 1

V této první jednotce použijeme sérii cvičení, jež mají poskytnout didaktický základ: lano jako náčiní, lehce dostupný materiál, který odpovídá ideálně záměrům této úvodní části (lano lze samozřejmě nahradit provázkem, dlouhou tyčí apod.).

Lekci začneme s dětmi rozestavenými před učitelem do půlkruhu, a to pomocí lana, Dětem je třeba pomoci, aby se podle něj rozmístili. Dále je použijeme v klidu i při pohybu jako jakékoli jiné „pracovní, či cvičební náčiní“.

Jednotku rozčleníme na 3 fáze:

I. Fáze seznámení s „vnímáním“ a „realizací“ pohybu.II. Fáze expresivně-analogická.lIl. Fáze hravá.

Fáze I

Tato první fáze je strukturovaná do zřetelně rozlišených momentů. Každý pohyb potrvá asi 4 až 5 minut a představuje průpravný předstupeň k průběhu celé učební jednotky.

a) Cíl: Sblížení s lanem jako náčiním - správné postavení žáků vzhledem k učiteli (obr. 1.8).

Cvičení: Žáci pochodují s lanem v pravé ruce (obr. 1.9). Potom společně totéž v běhu dvakrát či třikrát dokola, stále se držíce lana. Následně se zastaví ve střehu před svým učitelem rozestavěni v řadě nebo v půlkruhu, případně na postranních čarách hřiště pro minivolejbal.Zatímco děti pochodují, přemýšlejí: „Která noha je vpředu? (obr. 1.10)

b) Cíl: Poznávání různých částí těla. Vytváření jednoduché společné řeči mezi učitelem a dětmi. Upevnění informací získaných s lanem.

Cvičení: Děti položí lano před sebe na zem, snaží se položit pravou ruku na čelo, dotknout se nosu, stále pravou rukou, potom oběma rukama hrudi. Stejné pohyby se opakují s lanem, drženým oběma rukama (obr. 1.11).

c) Cíl: Dítě musí vnímat a předvídat pohyb druhých.

Cvičení: Polovina třídy (skupiny) provádí se zavřenýma očima pohyby, jimž se naučila předtím. Položí lano na zem, dotknou se čela pravou rukou, znovu uchopí lano levou rukou, překročí pravou nohou, vrátí zpět pravou nohu a položí lano na zem. Chytí lano oběma rukama a vstoupí dovnitř pravou nohou a vrátí ji zpět, potom učiní totéž nohou levou.

Ti, co pozorují, hodnotí, zda jejich spolužáci provádějí se zavřenýma očima cviky správně. Skupiny se samozřejmě střídají v plnění obou úkolů.

d) Cíl: Motorické zkušenosti, získané v klidu, procvičíme za pohybu stále za použití lana.

Cvičení:

pochod s lanem - čelně ve vysokém a nízkém postoji (obr. 1.12). Pochod nebo běh s lanem a zastavení pravá-levá a opačně (obr. 1.13). Předávání lana z pravé ruky do levé v klidu, jako na obrázku (obr. 1.14) Běh s lanem a zastavení pravá-levá-pravá. Podávání lana zleva doprava spojené s jeho překročením. Běh, zastavení, pokrčení nohou a předání lana zprava doleva tak, že ho zvedneme přes hlavu (obr.

1.15). Běh se zastavením pravá-levá-pravá a levá-pravá-levá.

Pokrčení nohou a přenesení lana přes tělo zleva doprava.

Opřít ruku o zem, aniž bychom pustili lano, přeskočit ho se současným přehmátnutím ruky a znovu se vztyčit (obr. 1.16).

Shrnutí cílů:

Rozpoznávání částí těla, použití lana k posílení informací, provádění jednoduchých cvičení, jejichž stabilizace dovolí přejít na fázi vnímání a předvídání i realizaci pohybu.

Fáze II (Expresivní fáze)

Úvod do analogií: TRPASLÍCI — OBŘI — ZVON/ZVONÍK — KOLA/BICYKL

Jak už bylo vzpomenuto vpředu, dříve než předvedeme dětem obrázky, musíme se ujistit, že všichni žáci znají význam titulků, umístěných pod každým z nich a že jsou všichni schopni dát učiteli jejich prakticko-expresivní motorický popis, tedy nejen ústně popsat, ale i provést. Učitel musí také zjistit, zda všechny děti rozumějí popisu stejně nebo podobně a pokud ne, použije k pojmenování daného pohybu ještě jiný výraz.

Fáze analogická: analogické vnímání a pohybové opakování obrázků.

Učitel shromáždí děti v jedné části tělocvičny a ukáže jim obrázky. Děti si je prohlížejí podle postupu doporučeného učitelem: dolní končetiny, trup, horní končetiny, hlava. V jiné části tělocvičny poté musí děti realizovat motoricky (tedy vlastním pohybem) to, co předtím pozorovaly. Jakmile je úkol splněn, musí se seběhnout na místě blízko učitele. Tento postup učiteli umožní pozorovat rychlost odpovědi každého žáka při správné reprodukci figurky (pohybu).

Když už děti dosáhly dobrou úroveň provedení v analogické reprezentaci a pamatují si název a číslo každého obrázku, může učitel nechat působit tyto poznatky ve spojení s dalšími výrazy jako operace předpokládání nebo jako tvorby krátkých větiček, které vystihují obsah obrázků.

Příklad:

OBŘI (výsledek této operace musí být znázorněn dětmi motoricky).

Jindy může učitel nechat děti vymýšlet a vyprávět krátké příhody, jež mají za protagonisty použité figurky. Např. číslo 2 — obři - poslouchali při cestě venkovem č. 3 — tedy zvon - a chtěli poznat zvoníka.

Tato činnost, jež tvoří optimální systém stabilizace motorických dovedností jejich propojením s jinými poznatky, získanými již dříve, může být prováděna v tělocvičně, v hale nebo i doma samotnými dětmi.

TRPASLĺCI (obr. 1.17) OBŘI (obr. 1.18) ZVON a ZVONÍK (obr. 1.19) KOLA BICYKLU (obr. 1.20)

Fáze III - Fáze hravá

Cíl: Stabilizace a posílení motivace

Hry: Štafety-Obři

Třída se rozdělí na 2 skupiny, seřazené na startovní čáře; soutěží se štafetově v přeběhu tam a zpět v postoji představujícím obry.

Stejná soutěž může proběhnout mezi trpaslíky. Můžeme uspořádat i štafetu smíšenou, kde jednu trasu běží trpaslíci a cestu zpět obři nebo naopak.

První lekci opakujeme nejméně dvakrát až třikrát, neboť je mimořádně důležité, aby děti zvládly tyto základní mechanizmy co nejprecizněji.

Základy pohybové abecedy a úvod do minivolejbalu V.

Učební / tréninková jednotka č. 2

V první části této učební jednotky bude ještě použito lano, jehož využijeme na uspořádání žáků v tělocvičně a jako učební pomůcku ve cvičeních, která mají za cíl poznávání různých částí těla.

Část I

Cíl: Vnímání a poznávání různých částí těla jednoduchou řečí; pokyny o způsobu, jakým budou spojována pohybová cvičení s dýcháním.

Cvičení: Děti se rozestaví před učitelem do kruhu, drží lano oběma rukama. Učitel pojmenuje jednu část těla a děti se musí drženým lanem dotknout určeného cíle.

Jakmile skončí tato fáze jmenného poznávání, může učitel přejít k dýchání: dýchací aparát dětí tohoto věku je dost málo rozvinutý; v důsledku toho projevují děti při tělesných cvičeních nedostatek shody dechového rytmu. Je proto na učiteli, aby děti informoval o důležitosti dýchání a jeho správné mechanice a seznámil je s praktickými dechovými cvičeními, jak je vidíme na obrázcích (obr. 1.21 a 1.22).

Cvičení:

Učitel vyzve děti, aby položily lano na zem před své nohy, obrátily se k němu pravým bokem, potom levým bokem a konečně překročily lano nejprve pravou, potom levou nohou a vždy se navrátily do původního postavení, jak ukazuje obrázek. Přitom si učitel ověřuje správnost vnímání požadovaného pohybu pomocí dotazů k provedení (obr. 1.23).

Cíl: cvičení v přemísťování se, která se provádějí ve spojení analogickými prvky z první jednotky (s lanem a bez lana).

Cvičení - S LANEM:

Děti libovolně pochodují s lanem, učitel je nechá zastavovat podle návodů z prvé lekce (lokomoce). Za chůze zastavují, imitujíce trpaslíky (obr. 1.24). Učitel obohacuje cvičení zapojením dalších typů přesunů (běh vpřed, vzad, přesun vpravo a vlevo).

Tytéž pohyby s použitím nápodoby obrů. „Obři podpírají lano“. Tak může znít pobídka k tomuto cvičení; děti vyzvednou lano pravou rukou a podpírají je oběma.

Jiným cvičením může být to, které znázorňuje obrázek (obr. 1.25): děti běží nebo jdou s lanem, na povel si sednou, zvednou lano pravou rukou a současně pokrčí pravou nohu, přendají lano do levé ruky se současným pokrčením nohy levé. Potom se zvednou a pokračují v běhu.

Další obrázek naproti tomu ilustruje cvičení, které se celé provádí s lanem (obr. 1.26): děti běží, na znamení si sednou s hrudí otočenou vpravo nebo vlevo podle pokynu učitele. Dolní končetiny jsou nataženy. Uchopí lano také levou rukou, překročí je nejprve jednou nohou, potom podstrčí druhou nohu pod lanem. Stejnými pohyby zaujmou původní polohu a pokračují v běhu.

Ještě jedna možnost: děti běží, na znamení zastaví do sedu s trupem otočeným do strany podle pokynu učitele a rukama, v nichž drží lano, nataženýma vpřed (poloha d). Děti se snaží třikrát až pětkrát předklonit trup vpřed (výzva může znít: „přiblížíme čelo ke kolenům“), zvedají paže vzhůru a vracejí se do předklonu. Potom se vztyčí a pokračují v běhu nebo v chůzi (obr. 1.27).

Cvičení - BEZ LANA:

Výchozí postavení: děti seřazeny na konci tělocvičny v zástupech po čtyřech.

Cvičení č. 1: Startuje se na povel „Teď“. Děti vybíhají vpřed, na povel se zastaví a napodobí trpaslíka s koleny spojenými u sebe (obr. 1.28).

Cvičení č. 2: Startuje se ve skupinách po čtyřech na signál „teď‘. Děti vybíhají vpřed a na signál k zastavení se musí zastavit a napodobit trpaslíka stojícího s koleny u sebe.

Cvičení č. 3: Na signál „teď“ děti vybíhají, snaží se doběhnout k čáře vyznačené učitelem; na znamení „stůj“ se musí zastavit v postoji trpaslíka, aniž by však tuto čáru překročily (obr. 1.29).

Cvičení č. 4: Na „teď“ běží děti k vyznačené čáře, snaží se však zastavit na znamení učitele v asymetrickém postoji trpaslíka, tedy s čarou mezi nohama (obr. 1.30).

Cvičení č. 4: Na povel „připraveni“ zaujmou děti postoj trpaslíka nakročeného vpřed libovolnou nohou. Na „teď“ vybíhají, na znamení „stůj“ zastavují, obdobně jako předtím, jen s nohama v opačném pořádku. Toto cvičení se provádí ze stále stejného výchozího postoje v jedné obměně: nejprve děti zastavují po 3-4 krocích vzad, potom po běhu vpřed, vždy do postoje trpaslíka, ale s opačným postavením nohou (obr. 1.31).

Část II

Expresivně-analogická fáze - Úvod do nápodoby

HORKÝ PÍSEK — KLUBĺČKO — SLON — KRAB

Cíl: Stabilizace a upevnění získaných schopností napodobovat

Hry: Smíšené štafety

Třídu rozdělíme do dvou nebo více skupin a seřadíme je na startovní čáře. Připravíme tak soutěž v přeběhu tam a zpět s jedním kuželem nebo s jiným náčiním. Vpřed běžíme jako slon a návrat provádíme jako krab (obr. 1.36).

Abychom použili analogii Č. 5, horký písek, jež má za účel poskakování střídavě na pravé a levé noze, lze přejít ke „hře o týdnu“ a k jejím obměnám.

Například: Křídou nebo barevnou lepicí páskou rozdělíme hřiště na minivolejbal, případně jinou plochu, na 6 polí o šíři 1,5 m, která jsou zakončena zvonem, znázorňujícím neděli. Každé políčko představuje jeden den v týdnu.

První hra se hraje následovně: třída se rozdělí na 4 družstva, 2 na každou stranu pole, 2 družstva „stínů“ a 2 družstva „dnů“. Jedno dítě - „den“ - začíná poskakovat libovolně na pravé a levé z jednoho políčka do druhého, až dosáhne neděle. Jedno dítě — „stín“ - startuje ihned po něm a musí sladit své pohyby s předchozím jako jeho stín (viz obr.) Při vstupu do následujícího políčka musí oba hlasitě vykřikovat název odpovídajícího dne. Doporučuje se, ponechat na rozhodnutí dětí, zda budou dny nebo stíny.

Jakmile je dosažena neděle, startuje další dítě „den“ - se svým stínem za sebou. Je třeba si pamatovat, že se děti nesmějí dotýkat čar vymezujících políčka, mohou stát pouze na jedné noze, avšak je ponecháno na jejich vůli, kterou nohou přeskakují z jednoho políčka do druhého. Vítězí družstvo, které se dopustí méně chyb (obr. 1.37).

Varianta

Dítě družstva „den“ dosáhne políčka neděle libovolnou volbou odrazové nohy při přeskocích v polích. Když dosáhne konečné neděle, může startovat dítě z družstva stínů, musí však napodobit stejný průběh poskoků, který použil jeho předchůdce. A právě předchozí dítě může posuzovat a hodnotit chyby svého následovníka - svého „stínu“.

Základy pohybové abecedy a úvod do minivolejbalu VI.

Učební / tréninková jednotka č. 3

V nástinu ideálního programu motorické výchovy byl charakterizován smysl dvou prvních lekcí jako uvedení, objasnění a upevnění teoreticko-didaktických předpokladů, jež tvoří „metodologický“ základ, na jehož základě realizujeme učební proces. Potvrdili jsme vícekrát, že jeho hlavním cílem je vytvořit u dětí „schopnost přijímat strukturální informace“ (základní motorická alfabetizace), a to díky metodologii založené na konceptu motorické anticipace a na fázi expresivního napodobování, která byla v praxi shledána jako vysoce přínosná. Náš přístup by měl dětem umožnit, aby si svobodně a na základě vlastního kulturního vybavení strukturovaly pohybové jednotky, které usnadňují osvojení správného motorického vyjádření.

Učební jednotky by měly systematicky poskytovat strukturální základy potřebných pohybových činností, počínaje správnou polohou dolních končetin až po zapojení celého těla. Kromě toho představuje expresivně-analogický systém z metodologického hlediska další možnost zjednodušeného přístupu k učení a prostředek upevňování a automatizace základních motorických dovedností. Informace o poznávání a vnímání svého pohybu i pohybu ostatních, které si děti v těchto lekcích osvojily, musí být učitelem neustále ověřovány až do té doby, kdy se tento systém vnímání stane pro děti závazným pravidlem při provádění jakékoliv pohybové činnosti.

Stabilizace těchto znalostí a s ní související kapacita rozpoznávání pohybu i jeho interpretace dovolí následně (a navždy), i v situacích, kde strukturální informace vzrostou co do kvantity i kvality, aby dítě rozvíjelo svoji kapacitu vnímání a opakování, či realizace pohybu.

Takže, prostřednictvím expresivně-analogické fáze nabízí tato metodologie pochopení podoby některých stálých prvků pohybů, jež se stanou východiskem při zavádění minivolejbalu - ideálního rámce pro takto získané dovednosti. Toto však implikuje nutnost správné a uvědomělé znalosti struktury pohybu, jíž máme programovat a stabilizovat v učebních jednotkách s cílem vytvořit v dětech nejlepší podmínky k zvládnutí potřebné úrovně pohybu samotného.

V pojetí motorické anticipace nebo i ve schopnosti vytvářet pohybové strategie nesmí proto zůstat v dítěti pouze teoretický koncept. Na druhé straně však je jistě správné, aby učitel o potřebě předvídání pohybu se svými žáky diskutoval, uváděl příklady nebo objasňoval, jak je anticipace v každodenním životě součástí rozumného chování. Že představuje způsob adaptace na prostředí, která usnadňuje situační řešení díky přijímaným informacím, ať už jsou charakteru motorického nebo vypovídají o prostředí. Přitom musí samozřejmě užívat stejný jazyk, známý z předchozích lekcí.

Např. můžeme dětem vysvětlit, že když kotě, které se chystá chytit ptáčka, stojí nehybně v trávě, nečiní nic jiného, než že na základě pozorování vybírá a vyhodnocuje určité informace, které už z dřívějška zná, aby zvolilo účelnou strategii útoku. Obdobně dítě, aby zachytilo míč, hozený spolužákem, musí pečlivě pozorovat pohyb jeho paží a rukou, aby si ulehčilo jeho chycení, tedy jeho zpracování. K tomu však potřebuje znát přijímané motorické informace, tedy třeba i způsob pohybu - v tomto případě správnou techniku přemístění (základní automatismus). Jestliže jsou již u dítěte tyto techniky stabilizovány (umí vykonat svůj pohyb a vysvětlit či odhadnout pohyb druhého), a tudíž jsou-li již prováděny zcela automaticky, dospěli jsme k okamžiku, kdy „základní automatismy“, ve spojení se schopností systematického vnímání a chápání pohybu spolužáka (spoluhráče), umožní ,,dítěti - kočce“ zmocňovat se bez problémů „míče - ptáčka“. Vypěstovali jsme totiž u něho schopnost, zvolit si vhodnou strategii pohybu, to znamená anticipovat. Jinými slovy to znamená, že dítě již je schopno se přizpůsobit, a tudíž uplatnit získané dovednosti ve vztahu k řešené situaci.

Část 1

Cíl: Ověření a upevnění znalosti jednotlivých částí těla ve vztahu k nim samým a k prostředí.

Cvičení: Učitel prověřuje znalosti, jež žáci o různých částech těla získali tím, že zaujímají různé polohy, jako např.:

čelem vpravo čelem vlevo čelem vzad vleže na břiše vleže na zádech na pravém boku na levém boku na kolenou.

Tato kontrolní fáze se uskutečňuje za chůze nebo při běhu, a to vpřed nebo vzad. Užíváme při tom různé startovní postoje či polohy a různé orientační body uvnitř tělocvičny (zeď, okno, dveře atd.).

Cvičení: Děti nejprve začínají chůzí s prsty rukou na ramenou, potom je zvedají do vzpažení pokaždé, když levá noha došlápne na zem a předpažují při dokroku na nohu pravou.

Totéž cvičení pak provádíme i v běhu. Jakmile děti absolvují celé kolo kolem tělocvičny, můžeme navázat oba dva pohyby: na krok pravou předpažení, na levou vzpažení, a to stále za pochodu či v poklusu.

Cíl: schopnost přesunu stranou.

Při nácviku správného bočního přemístění musí učitel věnovat značnou pozornost:

činnosti opěrné nohy, jež je opačná směru pohybu - pohybují-li se děti vpravo, jde o nohu levou a naopak (obr. 2.1);

aktivnímu přinožení opěrné nohy (obr. 2.2); různosti délky úkroků a délky přesunu - děti se neučí pouze nejširší variantě, ale i drobným úkrokům,

jak znázorňuje obrázek (obr. 2.3).

Cvičení: Pro lepší pochopení významu nohou při bočním pohybu můžeme dětem nabídnout zábavnou hru, kterou znázorňuje obrázek. Spočívá v posunu jednoho po druhém podél lavičky; jakmile cvičení skončí, každé dítě musí pokračovat v bočním směru až k určitému stanovenému bodu (obr. 2.4).

Pro následující cvičení můžeme použít jako dráhu čáry hřiště na minivolejbal nebo čáry vyznačené křídou či jinak. Pro cvičení jsou vhodné skupinky o 2 nebo 4 členech. Obdobně jako ve hře se stíny se děti staví jeden za druhým, první provádí libovolný posun, spolužák napodobuje jeho pohyb.

Toto cvičení lze provádět s použitím židlí mezi jednotlivými dvojicemi. První dítě vystupuje a sestupuje libovolně bokem, jeho partner tyto pohyby opakuje.

Učitel namaluje na zem dvě paralelní čáry, vzdálené od sebe asi 1 metr. (Může případně použít lano.) Také v tomto cvičení spolupracují dvojice. Jedno dítě se postaví mezi čarami a provádí boční úkroky. Druhý ze dvojice, čelně k prvnímu, následuje jeho pohyb.

Část II

Čtyři (4) analogie, které uvádíme v této jednotce, jsou plně zaměřeny na rozvoj bočního přemísťování. V prvých dvou je jako náčiní použito lano. Doporučujeme učitelům, aby tato cvičení opakovali často, vzhledem k důležitosti, kterou tomuto typu přemísťování přikládáme ve struktuře situačního pohybu a v minivolejbalu.

Učitelé se musí zaměřit především na tlak opačné nohy a na všechny další předpoklady tohoto pohybu, vzpomenuté výše.

Fáze expresivně-analogická - úvod k napodobování

PÁSKA (obr. 2.5) VAGONY (obr. 2.6) MLÝNEK (obr. 2.7) MLÝNSKÉ KOLO (obr. 2.8)

Část III — herní fáze

Cíl: Stabilizace a posílení analogických (napodobovacích) dovedností.

Hry:

Smíšená štafeta

Třídu rozdělíme na 2 nebo více skupin. Na drahách, vymezených na zemi lanem nebo čarami, soutěží děti ve štafetách, kde předpokládáme první část prováděnou pohybem napodobujícím vagón, zatímco při návratech zpět imitují pohyb podél pásky.

Řízený mlýnek

Sestaví se dvojice; jedno dítě napodobuje po určitou dobu pohyby druhého. Děti se drží za ruce a točí se dokola jako mlýnek. Když dítě, které vede, stiskne pevně pravou ruku partnera, musí se tento pohybovat vpravo, ucítí-li stisk levé ruky, musí se pohybovat vlevo. Pokud dítě správně reaguje pohybem, přebírá řízení hry stisky rukou.

Základy pohybové abecedy a úvod do minivolejbalu VII.

Učební / tréninková jednotka č. 4

Ústředním motivem této tréninkové jednotky je uvedení míče do učebního programu motorické přípravy. Seznamování s tímto náčiním / předmětem bude dětem spojováno s dovednostmi, vztahujícími se k přemísťování a s pohybovými prvky, obsaženými v předchozích analogiích, či napodobováních.

Použití míče představuje bezpochyby velice motivující prvek v učebním programu, ale současně může být zdrojem zábavy ve srovnání s dosud používanými pohyby. Proto musí učitel dbát na průběh cvičení, aby vyloučil ovlivňování pozornosti dětí přítomností míče. Snížená úroveň pozornosti by se mohla stát rozptylujícím prvkem, který zabrání dosažení výukových cílů této lekce.

Geometrické tvary hřiště na minivolejbal je možno využít pro průběh jedné části navrhovaných cvičení; čáry hřiště mohou např. dětem poskytnout rámec pro orientaci v jednotlivých cvičeních.

Cíl: Připomenutí a stabilizace prvních 12 analogií.

Cvičení: Dříve než učitel zapojí do cvičení míč, nechá děti zopakovat 12 již osvojených dovedností. Požadovanou analogii může označit odpovídajícím číslem, názvem nebo jejich nápovědou v krátkých větách nebo jednoduchých matematických operacích.

Jakmile projde postupně všechny analogie, může je nechat znovu zopakovat, avšak až po představení analogie jiného pohybu; např. děti nejprve zaujmou polohu „podpor ležmo vpředu“ (hrudník na zemi) — nebo přímo leh vpředu, vstát a do polohy trpaslíka apod. Obdobně leh na bok, pravý a levý a potom zaujmout polohu zvoníka.

Jiný užitečný postup, který může učitel použít, je následné spojení 2 - 3 sdružených analogií, označených jednou čísly, podruhé jménem. Tj. např.: Trpaslík - 2 - Zvoník atd.

Cíl: Míč jako náčiní s odvoláním na motorické prvky obsažené v analogiích.

Cvičení: Učitel přidělí každému dítěti míč; dříve než je ponechá, aby si volně pohrály s míčem, požádá je, aby s míčem, drženým oběma rukama, předvedly každý samostatně ty analogie, které, podle jejich mínění, je možno předvést.

Toto začlenění míče do kontextu analogií vytvoří platný spojovací můstek mezi motorickými dovednostmi až dosud stabilizovanými a těmi, které budou míčem dále vytvářeny.

Cíl: Sblížení s míčem

Cvičení: Nabídneme každému dítěti míč a necháme ho, ať si s ním libovolně hraje (obr. 2.9). Dítě si může nyní začít zkoušet hrát - odrážet - míč oběma rukama o zem (obr. 2.10).

Postupně musí děti zvládnout kontrolovaný dribling jednou rukou (obr. 2.11).

Domnívá-li se učitel, že děti poměrně zvládají v klidu odrážet míč do země jednou rukou, může k činnosti horních končetin připojit také činnost nohou. Děti musí driblovat jednou s vykročenou levou, podruhé pravou, až dosáhnou úplného zvládnutí pohybu (obr. 2.12).

Jak jsme viděli na předchozím obrázku, dribluje se střídavě levou a pravou. Toto jednoduché provedení můžeme spojit s ohýbáním dolní končetiny - opačné té, která pracuje s míčem (obr. 2.13).

Stejné cvičení můžeme provádět ve spojení s nápodobou trpaslíka. Také v tomto případě, po první zkušební fázi volného odbíjení, přejdeme ke koordinované asymetrické formě práce horních a dolních končetin: pravá ruka - levá noha a opačně (obr. 2.14).

Cíl: Kontrola a samostatné vedení míče s cvičeními pro upevnění různých typů přemístění; úvod do vnímání rozměrů hřiště na minivolejbal.

Cvičení: Děti koulejí za chůze míč podél čáry se snahou, mít ho stále pod kontrolou. Cvičíme jedenkrát levou, podruhé pravou rukou (obr. 2.15). Totéž cvičení opakujeme při pohybu vzad, je třeba vysvětlit dětem, že rychlost pohybu není rozhodující, musí však dávat pozor, aby neztratily míč (obr. 2.16).

V tomto cvičení je spojena kontrola míče s bočním posunem. Děti vodí míč podél čáry hřiště na minivolejbal jednou na pravou, podruhé na levou stranu (obr. 2.17).

Část II

Znovu fáze expresivně analogická: Úvod do napodobování.

KLOKAN (obr. 2.18) LOĎKA (obr. 2.19) ŽÍŽALA (obr. 2.20) LUK (obr. 2.21)

Část III - Fáze herní

Cíl: Stabilizace a upevnění dovedností analogie a přemísťování s míčem.

Hry: Smíšená štafeta

Třídu rozdělíme na dvě nebo více skupin, za vztahový rámec poslouží čáry hřiště na minivolejbal.

První část hry je ve znamení klokana; děti, jakmile doskáčí k síti, musí ji podlézt a imitují pohyb žížaly až po koncovou čáru. Při návratu opět zahajuje klokan a po podlezení následuje žížala. Při štafetě může posloužit míč (jeho předávání - redakce) jako důkaz překonání požadované vzdálenosti.

Štafeta s míčem

Třídu rozdělíme na dvě skupiny, každá z nich startuje z jedné strany hřiště s míčem, který představuje „svědka“ jehož je třeba předat. Každé dítě musí oběhnout obvod své poloviny hřiště a koulet přitom míč podél obvodových čar a předat jej spoluhráči. Každé družstvo oběhne ve směru pohybu hodinových ručiček a kutálí míč pravou rukou a potom v opačném směru rukou levou.

Základy pohybové abecedy a úvod do minivolejbalu VIII.

15.11.2009

Učební / tréninková jednotka č. 5

Obsah páté tréninkové lekce si klade za cíl postupný rozvoj dovedností, které děti získaly s míčem. Tato učební jednotka nabídne mj. další didaktické nástroje ve formě hry, směřující k obohacení průběhu výuky. Tyto nové hry musíme považovat především za přitažlivé obohacení expresivně-analogické fáze a procesu vnímání a vykreslování pohybu.

Tyto systémy ověřování a upevňování zasahují do onoho nástinu interdisciplinární integrace hlásané v moderním pojetí výuky, neboť poskytují dětem nástroje, jak zacházet samostatně s repertoárem získávaných informací tím, že je integrují se svými manuálními a grafickými schopnostmi, získanými předtím.

Cíl: Kontrola míče ve spojení s cvičeními pro rozvoj lokomoce.

Cvičení: Vycházíme ze skutečnosti, že si děti postupně vytváří „přátelský“ vztah k míči. Tím, jak se s ním učí zacházet a s jeho postupným bezpečným ovládáním se stávají stále jistějšími v jeho používání. Tím se eliminují možné stavy obav a úzkosti, které by se mohly objevit během učení.

Děti, seřazené v zástupu pochodují podél některé čáry hřiště s míčem drženým v obou rukou; zvedají střídavě míč nahoru v okamžiku dokroku levé nohy a naopak předpaží vždy při dokroku na nohu pravou.

Obdobné cvičení, ale v opačném pořádku.

Cvičení: Děti drží míč oběma rukama nízko za tělem při běhu vzad a snaží se dotknout míčem pat, aniž by jim míč vypadl z rukou.

V dalším cvičení děti drží míč před sebou a v běhu zvedají vysoko kolena, dotýkajíce se jimi zlehka míče. I zde je snahou neztratit míč.

Po tomto prvním cyklu cvičení je vhodná 2 - 3 minutová přestávka se zařazením dechových cvičení. Po odpočinku se navrátíme k procvičování některých analogií s míčem nebo bez míče a uzavřeme tak prvou část.

Cvičení: Učitel připraví dráhu s kužely nebo s jiným náčiním. Děti probíhají jedno po druhém celý okruh a koulí přitom míč po zemi, vlevo pravou, vpravo levou rukou, spojujíce tuto činnost se správným pohybem nohou, jak ukazuje obrázek 3.1.

Toto cvičení lze provádět i tak, že míč vedeme nohama. I v tomto případě se děti musí zaměřit na kontrolu vedení míče po vymezené dráze.

Cíl: Rozvoj schopnosti chytat míč. Cvičení nejprve předpokládají koulení míče po zemi, aby byl úkol co nejlehčí. Potom následuje chytání míče po odskoku, což představuje vyšší stupeň obtížnosti. Nakonec se předpokládá chytání míčů, letících vzduchem.

Cvičení: jako na obrázku 3.2, nechá učitel koulet míč po zemi, žák vykračuje pravou vpřed (A) a zastavuje míč při dokroku levé (B).

V následujícím případě startuje dítě A - jak vidíme na obrázku 3.3 - levou nohou a zastavuje míč při dokroku na nohu pravou (poloha B).

Všechna tato cvičení je možno obměňovat připojením postoje trpaslíka při startu nebo při zastavení (obr. 3.4). Takto můžeme využít i různé polohy natočení dítěte (čelem k ...) s využitím orientačních bodů uvnitř tělocvičny.

Cvičení: Učitel kutálí míč po zemi, děti se snaží míč doběhnout a usednout na něj s nohama na plných chodidlech, jak ukazuje obrázek 3.5.

S využitím hřiště a jeho ohraničujících čar, kutálí učitel míč po zemi, děti jej dobíhají a zastavují dříve, než dosáhne protější čáry (obr. 3.6).

Cvičení: Děti stojí v zástupu za sebou, učitel nahazuje míč a děti jej chytají po jednom odskoku.

Toto cvičení ponecháme nejprve na vůli žáků, napodruhé však vyžadujeme postoj trpaslíka, jak vidíme na obrázku (obr. 3.7). Totéž, ale bez dopadu míče (obr. 3.8).

Pokud je míč umístěn vlevo, nakročí děti levou vpřed a obdobně pravou při letu míče vpravo od žáka.

Cíl: Rozvoj schopnosti chytání míče a úvod do představy bránění prostoru (míč nesmí spadnout přímo do středu hřiště).

Cvičení: Děti stojí v řadě na koncové čáře jednoho pole a po jednom nabíhají do jeho středu. Učitel - z druhé koncové čáry, viz obr. 3.9 - přehazuje obezřetně míč přes síť (přiměřeně k možnostem každého žáka). Dítě míč chytí, přinese učiteli a vrací se na své místo v řadě.

Cvičení: Rozdělíme hřiště na dva prostory, rozlišené na P (pravý) a L (levý). Hráč, který chytá míč vpravo, musí při chycení zaujmout postoj s pravou nohou vpřed a obdobně vlevo (obr. 3.10).

Cíl: Rozvoj přesnosti hodu a posílení schopnosti chytit míč.

Cvičení: Toto cvičení probíhá ve třech fázích. Dítě přehodí míč přes síť, podběhne ji a po jednom odskoku míč opět chytí (obr. 3.11). Dětem je třeba vysvětlit souvislost mezi pečlivým přehozením míče a mírou obtížnosti jeho chycení.

Obdobně můžeme použít cvičení, kdy dítě přehazuje míč zády k síti a vybíhá za ním po obratu (obr. 3.12). Stejně může žák chytat míč po obratu, tedy čelem k síti. Děti se při chytání také mohou obracet k určeným bodům tělocvičny.

Cvičení: Jiné vhodné cvičení je následující: pomocí křídy nebo barevné lepicí pásky rozdělíme hřiště na 4 sektory. Před přehozením míče přes síť označí dítě cílový sektor. Potom dobíhá míč jako v předchozích cvičeních. Jindy dá pokyn o cíli hodu sám učitel. Zprvu použijeme hod obouruč spodem, později použijeme náročnější hod vrchem.

Ke stejným cvičením můžeme připojit postoj trpaslíka v okamžiku chycení spolu s natočením různými směry.

Část II Fáze expresivně-analogická: Seznámení s analogiemi

STRÁŽNÍK (obr. 3.13)HOLUBICE (obr. 3.14)KRUŽIDLO (obr. 3.15) ŠROUBOVÁK (obr. 3.16)

Část III - Fáze herní

Poskytneme systém stabilizace, který předpokládá integraci naučených momentů s obrázkem. Dali jsme dohromady pohyby prvních 4 analogií a respektovali pořadí doporučené pro vnímání pohybu: dolní končetiny, trup, horní končetiny, hlava. Pro každý segment těla jsme stanovili číslo, kterým odlišujeme různé analogie.

Děti obdrží list papíru, kde jsou zobrazeny všechny uvažované části těla, avšak neuspořádaně (obr. 3.17). Děti mají rozpoznat všechny segmenty, patřící té které analogii a složit je dohromady. Popíší je podle postupného pořádku správného vnímání (viz obr. 3.18).

Řešení:

Č. 9 může být použito jak pro nohy obrů, tak i pro druhou část kol jízdního kola.Č. 6 se užije pro paže obrů a pro paže jízdního kola.Č. 5 představuje tělo u všech analogií.

Základy pohybové abecedy a úvod do minivolejbalu IX.

Učební / tréninková jednotka č. 6

V této učební jednotce pokračuje rozvoj pohybového vyjadřování zaměřeného na náčiní, jímž je míč; cílem navržených cvičení zůstává usnadnění postupného přizpůsobování a navykání dítěte na dovednosti spojené s jeho ovládáním. V tomto učebním kontextu bude zvláštní pozornost věnována fázi chycení míče, která představuje stěžejní bod procesu učení ve vztahu dítě-míč.

Je jasné, že v této stěžejní fázi získává obzvláštní význam všechna naše práce v předchozích hodinách, zvláště ta, jíž jsme věnovali dolním končetinám; pro dobré zachycení míče je nezbytné, aby děti již ovládaly vnímání pohybu a dovedly odpovídajícím způsobem přizpůsobit práci nohou této mentální dovednosti.

Analogie, které nabízíme v této šesté lekci, se týkají především horní části trupu a horních končetin. Osvojení těchto motorických vyjádření poslouží dětem při koordinaci poslední fáze chytání a zejména při změně jeho směru.

Touto lekcí se současně uzavře cyklus analogií, které jsme zahrnuli do výzkumného programu. Uvnitř učebních jednotek představovala analogicko-expresivní fáze jeden z možných postupů pohybového rozvoje, vycházející z teoretických předpokladů procesu učení. Naší snahou bylo poskytnout učitelům praktický učební nástroj pro strukturalizaci motorických vyjádření, potřebných k učení pohybů. V průběhu našeho experimentu jsme měli možnost zjistit, že navržená učební metoda nalezla úrodnou půdu na základní škole a ukázala se prospěšnou pro vytvoření dialogu mezi učitelem a žáky, zejména však aktivně zaujala žáky, jež obohatila jak ve smyslu informativním, tak i ve smyslu formativním.

Je však třeba podotknout, že uvedením nastíněných analogií nejsou vyčerpány všechny možnosti. Představují pouze vzorek stálých částí pohybu a průpravných pohybů pro výuku minivolejbalu.

Část I

Po 5 minutách průpravy (pochod, poklus atd.) nechá učitel žáky nastoupit do kruhu. Než začne s pracovním programem, připomene dětem správnou mechaniku dýchání při několika vhodných cvičeních pro uklidnění

Cíl: Opakování a ověření nabytých znalostí

Cvičení: Nejprve učitel zopakuje s dětmi analogie, které znají: děti obejdou tělocvičnu v zástupu za sebou a potom provedou napodobení (analogii) dle pokynu učitele. Na závěr utvoří kruh na uklidnění, za chůze zhluboka dýchají; v této fázi poskytne učitel individuální připomínky ke správnému dýchání a následně opravuje zjištěné chyby.

Na závěr této aktivní opakovací části, zatímco děti absolvují odpočinkové kolečko, učitel s nimi prověřuje, zda si zapamatovaly poznatky o přesném provedení různých analogií.

Nyní se třída rozdělí na skupiny nebo na páry; každá pracovní skupina musí utvořit a představovat před svými spolužáky krátké vyprávění, a to za pomoci napodobování, nebo vyjádřit pohybem jednu nebo dvě předpokládané činnosti.

Cíl: Kontrola ovládání míče.

Cvičení: Všechny děti pochodují do kruhu kolem tělocvičny se svým míčem a odbíjejí míč do země střídavě pravou nebo levou rukou. (Pozor! Ne basketbalový dribling.) Totéž pak provádějí v bočním pohybu, odbíjejí přitom míč před sebou nejprve oběma, potom jednou rukou: pokud jdou vpravo - ovládají míč levou a naopak.

Cíl: Posílení fáze zachycování míče ve spojení s fází expresivně-analogickou.

Cvičení: Děti za pochodu odbíjejí jednou rukou, na znamení učitele zaujmou postoje trpaslíků. Ihned po tomto snížení udeří silou míčem do země, aby se zvýšil jeho odskok, jak vidíme na obrázku č. 3. 19, a v postoji obrů nebo klokanů jej chytají. Cvičení se opakuje asi desetkrát.

Cvičení: Toto cvičení bude opakováno v bočním pohybu. Tentokrát nebude odbíjení míče před, ale stranou od těla. Opakujeme 5 krát vpravo, 5 krát vlevo.

Cvičení: V sérii cvičení budou děti zastavovat, a to co nejrychleji, míč kutálený učitelem, avšak střídavě z různých startovních postojů, jak ukazují následující obrázky:

Č. 1: Startovní poloha: Leh na břiše, ruce na zemi, nohy nataženy. Na znamení vztyk do střehu s rukama roztaženýma, nejprve s vykročením pravé nohy. Totéž potom s vykročením levé (obr. 3.20).

Č. 2: Startovní poloha: Leh na břiše, vzepřít se na rukou k dosažení startovního postoje a vyskočit z obou nohou současně (obr. 3. 21).

Č. 3: Startovní poloha: Děti leží zcela nataženy na zádech. Na znamení ohnou nohy, přitáhnou paty k hýždím a zvednou tělo vpřed (obr. 3. 22).

Č. 4: Startovní poloha: Leh na levém nebo pravém boku. Za pomoci vzepření na rukou děti na znamení vystartují nejprve vzdálenější nohou, poté nohou opačnou (obr. 3. 23).

Cvičení: Děti jsou seřazeny ve dvojicích proti sobě, každá dvojice s jedním míčem (vzdálenost dvojic asi 6 m). Hráč A hodí míč hráči B, nejprve dvěma rukama spodem, potom jedenkrát pravou, jedenkrát levou. Cvičení je rozčleněno na 4 různé hody míčem:

a) Krátký vpřed;b) Dlouhý vpřed;c) Vpravo;d) Vlevo.

B nesmí upustit míč na zem. Totéž cvičení opakujeme v postoji trpaslíků. Když je míč vpravo, B musí nakročit pravou a naopak (obr. 3. 24).

Je důležité upozornit děti, že mohou odhadnout směr míče z polohy rukou partnerů a mohou předvídat dráhu letu míče.

Cvičení: V tomto cvičení se mění startovní poloha dítěte, které má zachytit hozený míč (od B). Pokusí se o jeho zachycení ze startovní symetrické polohy trpaslíka, v okamžiku jeho chycení imituje opět trpaslíka, ale tentokrát v pozici asymetrické, adekvátně podle směru letu míče.

Cíl: Zapojení rozměrů a tvaru hřiště ve fázi zachycení.

Cvičení: Nyní už může učitel organizovat hry s házením na skutečném hřišti pro minivolejbal. Cílem těchto her je obrana vlastního prostoru.

Didaktické předpoklady jsou: zlepšení přesnosti hodu a adekvátnost analogické polohy trpaslíka ve fázi zachycení.

Hru můžeme učinit komplexnější střídáním polohy před zachycením, jako v předchozím cvičení. V těchto prvních hrách se nepředpokládá přihrávka spoluhráči, kdy jsou děti rozděleny na dvě skupiny (obr. 3. 25). Když učitel uvede přihrávku spoluhráči stejné skupiny, požaduje, aby se chytající hráč obrátil čelně ke spoluhráči v nesymetrickém postavení nohou.

Část II

Fáze expresivně-analogická: uvedení analogií

MLÝN (obr. 3. 26) PÁV (obr. 3. 27) VĚJĺŘ (obr. 3. 28) HOBLÍK (obr. 3. 29)

Část III - Fáze herní

V této jednotce poskytneme další nástroj pro stabilizaci dovedností nápodoby druhé jednotky. Obrázky analogií jsou rozčleněny podle pořádku vnímání pohybu a shromážděny na jednom listu (obr. 3. 30). Děti je musí znovu vystřihnout a ve formě koláže sestavit znovu dohromady podle odpovídajících analogií.

Základy pohybové abecedy a úvod do minivolejbalu X.

Učební / tréninková jednotka č. 7

První Část následující tréninkové jednotky je rozčleněna do série koordinačních cvičení pro trup a horní končetiny. V druhé Části začíná vlastní program pro uvedení minivolejbalu, doporučeného ve formě her „1

proti 1“ a „2 proti 2“. Tato fáze spočívá ve volných průpravných cvičeních s míčem, ovšem v pravoúhlém tvaru hry.

Motorická alfabetizace (dolní končetiny) a vztah „dítě-míč“ vytváří metodické předpoklady pro úspěšné zvládnutí pohybových úkolů, vyplývajících z těchto praktických činností.

Úvod do minivolejbalu představuje v kontextu našeho postupu spojovací můstek celého učebního programu, v němž expresivně analogická fáze představuje výchozí bod pohybu.

Část I

Cíl: Cvičení pro pohyb a koordinaci trupu a dolních končetin.

Cvičení: Při tomto cvičení (obr. 3. 31) drží děti ruce v bok, zvedají střídavě ohnutou pravou a levou nohu a tlačí současně do opačné nohy, která zůstává na zemi.

V následující obměně cvičení zůstává poloha (či pohyby) nohou stejná; děti ale zvedají paži opačnou stojné noze vzhůru a současně, po odrazu z ní, vyskakují (obr. 3. 32).

Cvičení: Obdobné cvičení, provedené však oběma pažemi, které provádějí celý boční kruh a znázorňují tak jedno z kol jízdního kola - (obr. 3. 33).

Všechny tři pohyby lze provádět i při bočním pohybu (lokomoci).

Část II

Cíl: V této druhé části se dostáváme k počátkům nácviku jednoho ze základních způsobů odbíjení: vrchního odbití obouruč.

Série průpravných cvičení k tomuto způsobu odbíjení míče umožní dětem navázat na pohybové dovednosti dolních končetin při zvládání nových specifických informací, týkajících se horní části těla.

Cvičení č. 1: Toto cvičení, uplatněné již volnou formou ve čtvrté lekci, musí být opakováno s náležitou pozorností na správné položení prstů na míč (obr. 3. 34).

Cvičení č. 2: Dítě válí míč po stěně (obr. 3. 35).

Cvičení Č. 3 (obr. 3.36): Cvičení č. 4 (obr. 3.37): Cvičení Č. 5:

Když již děti získaly určitý stupeň dovednosti ovládat míč při odbíjení na zeď, mohou začít provádět totéž cvičení v polovysokém postoji (s lehce ohnutými dolními končetinami). Při samotném odbíjení na zeď pak postupně mění postoj - přecházejí až do postoje trpaslíka a vracejí se zpátky do středně vysokého postoje.

V další obměně cvičení jsou nohy v asymetrickém postoji a děti mění polohu nohou po každém odbití (střídavě pravá nebo levá vpředu).

Učitel / trenér nechává ve cvičení 5 postupně, dle svého uvážení, zvětšovat vzdálenost hráčů od stěny (1,5 m, 2,5 m, 3 m).

Pokud učitel nemá k dispozici vhodnou stěnu, použije pro tato cvičení svůj vlastní pečlivý spodní nadhoz obouruč. V okamžiku, kdy zjistí, že děti zvládly toto odbití technicky dobře, může je nechat cvičit samotné ve dvojicích, a to tak, že jeden nadhazuje a druhý odbíjí, nebo - později – odbíjejí oba (obr. 3.38).

Z popisu cvičení je zcela zřejmá důležitost dosažení vysoké přesnosti a ustálenosti (konzistence) vrchních i spodních nadhozů, aby se umožnila dobrá úroveň řízení postupu zvládání techniky vrchního odbití.

Další cvičení provádíme ve dvojicích (obr. 3. 39): hráč A odbíjí obouruč vrchem nebo nadhazuje míč spoluhráči B, jednou blíže, jednou dále až za spoluhráče. Hráč B jednou vybíhá ze svého původního postavení vpřed, odbije a vrací se na své místo, podruhé plní obdobný úkol po pohybu vzad - couvání

Poté co se děti naučily ovládat dráhu letu míče pomocí vrchního odbití vpřed po čelním i bočním pohybu, je na místě přistoupit k nácviku modifikace směrů odbití míče. Děti se k tomu musí naučit otáčet čelně do směru odbití, tedy vpravo nebo vlevo; v důsledku toho také nasměrovat paže do směru předpokládaného odbití míče. Za tím účelem může učitel využít cvičení uvedené v šesté lekci, kde je odbití nahrazeno chytáním a házením (např. 3.24).

K tomuto účelu může učitel dále využít odbíjení ve dvojicích realizované přímo na minivolejbalovém hřišti (obr. 3.40). Jedno hřiště samozřejmě není většinou dostačující pro celou třídu, a proto je možno rozdělit prostor pomocí provazu a čar na zemi a dát tak možnost hrát všem žákům.

Toto vrchní odbití obouruč vpřed i odbití pod úhlem patří nejen mezi nejdůležitější, ale i nejobtížnější motorické úkoly; tento krok v učení musí být proto dobře připraven předem, zejména v nácviku přemísťování a následně ve cvičeních ovládání míče, kdy jsme zpočátku používali jednodušší dráhy letu míče (koulený míč, míč po odrazu od země).

Část III - herní

HODINY

Hra v trojici: hráč č. 1 má míč, č. 2 uprostřed kruhu, nakresleného na zemi, z nějž jsou vyznačeny čtyři hlavní směry spolu s čísly 3-6-9-12, a konečně hráč č. 3, stojící za hráčem č. 2 na hranici vnějšího kruhu. Hráč č. 3 signalizuje hráči č. 1 místo, kam má hodit míč a č. 2 se urychleně posouvá z místa ve středu, aby odbil míč s co největší přesností. Po určité době se hráči mění ve svých rolích (obr. 3.41).

Základy pohyb. abecedy a úvod do minivolejbalu XI.

Učební / tréninková jednotka č. 8

Tato jednotka je věnována „bagru“, tedy spodnímu odbití obouruč. Rady, které děti obdrží, vycházejí z polohy nohou pro vrchní odbití, kterou poznaly a zvládly už v předchozích cvičeních. Při bagru zaujímají paže jinou polohu než při vrchní odbití obouruč: musí být důsledně vytaženy před tělo předloktími přitisknutými k sobě a vytočenými nahoru. Ruce musí být u sebe a předloktí musí vytvořit odrazovou plochu pro míč. Pro dosažení této polohy mohou děti překřížit prsty rukou.

Část I

Cíl: Průpravná cvičení pro bagr (odbíjení obouruč spodem).

Cvičení č. 1:

Jak vidíme na obrázku (obr. 3. 42), stojí děti proti sobě ve dvojicích a házejí si míč. Při chytání se snaží mít paže napjaté v loktech.

Cvičení č. 2:

Každé dítě má míč, se kterým cvičí; jak je patrno z obrázku (obr. 3. 43), vyhodí míč nahoru, naznačí bagr a míč znovu zachytí

Cvičení č. 3:

V tomto cvičení - místo chycení - nechá dítě spadnout nadhozený míč na zem a po jeho odskoku jej lehce odbije bagrem (obr. 3. 44).

Cvičení č. 4:

Každé dítě se snaží o maximální počet následných odbití bagrem bez přerušení (obr. 3. 45).

Ve všech těchto cvičeních, v nichž se děti snaží získat kontrolu míče při odbíjení bagrem, je třeba jim připomínat, že správné provedení tohoto způsobu odbití nezávisí pouze na horních končetinách, ale i na jejich koordinaci s končetinami dolními, stejně jako při vrchním odbití. Za tím účelem se může učitel vrátit k postoji trpaslíka jako k názorné pomůcce.

Cvičení č. 5:

V tomto cvičení se procvičuje odbití bagrem proti stěně. Je možno aplikovati cvičení popsaná v předchozí jednotce (obr. 3.46).

Cvičení č. 6:

Jeden žák hází obouruč zdola s pažemi napnutými a aktivním zapojením rukou. Spolužák odpovídá bagrem se snahou vrátit míč do rukou partnera. Ten zachytí míč až nízko u země s hlubokým pokrčením nohou (obr. 3.47).

Cvičení č. 7:

Vrchní odbíjení ve dvojicích. Hráči střídají odbití technikou vrchního a spodního odbití, jako na obrázku (obr. 3.48).

Část II - fáze herní

Učitel uspořádá hru ve dvojicích (obr. 3.49): děti stojí v protějších - sít mezi nimi - polích hřiště.

Smysl cvičení spočívá v obraně prostoru a v násobném opakování tohoto pohybu. Při odehrání míče přes síť má hráč dva dotyky, jeden prsty, druhý bagrem. Nevylučuje se ani přímé odbití přes síť.

Základy pohyb. abecedy a úvod do minivolejbalu XII.

Učební/tréninková jednotka Č. 9

Část I

Cíl: Opakování a ověřování některých analogií a cvičení pro koordinaci trupu a paží.

Cvičení: Děti začínají chůzí a přecházejí do běhu s následným zastavením na pokyn učitele. Běh pokračuje pohybem stranou vpravo i vlevo.

Aniž by přerušily běh, provádějí děti cvičení navržená v první části jednotky č. 7. Tato část trvá asi 10- 15 minut.

Po této části procvičování opakují děti libovolně všechny analogie, které si pamatují z předchozích lekcí.

Část II

Cíl: Individuální upevňování kontroly míče v nejrůznějších cvičeních s míčem a ve cvičeních zdokonalujících techniku odbíjení obouruč vrchem prsty a „bagrem“.

Cvičení: Opakování jednotlivých cvičení pro odbíjení obouruč vrchem prsty ze sedmé jednotky a pro odbití obouruč spodem - bagr - z jednotky 8.

Cíl: Uvedení techniky podání pro minivolejbal.

Cvičení: Děti, stojí v zástupu na jedné straně hřiště a postupně jedno po druhém zkouší podání pohybem, který je vhodný pro minivolejbal.

Učitel ukáže správný postoj, který mají při tom zaujmout:

Popis pro praváky: Míč je držen v levé ruce, levá noha je nakročena vpřed, váha těla rozložena na obou nohou. Špičky nohou směřují ve směru podání. Úderová paže je natažena dolů, jako na obrázku č. 3.50.

Tato paže se nejprve napřáhne vzad, potom švihne kývavým pohybem vpřed, udeří do míče, který byl těsně předtím uvolněn (či nadhozen) levou rukou. Míč přitom nesmí upadnout na zem, ani být vyhozen příliš vysoko.

Odbití si nejprve všichni procvičí u stěny a potom, jakmile je zvládli technicky, namaluje učitel na podlaze kroužky jako cíle, aby vedl žáky k přesnosti techniky pohybu (obr. 3.51).

Cvičení: Po skončení této části seřadí učitel děti na koncové čáře hřiště pro minivolejbal. Děti jedno po druhém postupně zahrávají míč přes síť. Po odehrání podání podbíhají děti pod sítí a snaží se míč po jednom odskoku chytit.

Cvičení: Když už jsou žáci schopni zvládnout techniku podání, rozestaví se po dvojicích proti sobě a provádějí cvičení č. 6 a 7 ze sedmé jednotky. Vrchní, či spodní odbití obouruč ovšem nahradí podáním.

Část III - fáze herní

Soutěží se v podávání na cíl: na různé cíle, různě umístěné na hřišti a s různou bodovou hodnotou za zásah. Hráči mají možnost 3 - 5 pokusů v jedné sérii, výsledky se sčítají a srovnávají (obr. 3.52).

Učitel namaluje kruh do středu hřiště a umístí do něj jednoho účastníka hry. Ostatní děti postupně podávají se snahou zasáhnout cíl (dítě ve středu), který ovšem „obránce brání“ pomocí odbití obouruč spodem, tedy jako při příjmu podání bagrem (obr. 3. 53).

Základy pohyb. abecedy a úvod do minivolejbalu XIII.

Učební / tréninková jednotka Č. 10

Desátá a poslední lekce nabízí další stabilizaci analogií a změn směru letu míče pomocí postupně rozvíjených, obtížnějších a stále komplexnějších cvičení a didaktických forem.

Tato jednotka je ukázkou toho, jak lze pohybové dovednosti plně a setrvale propojovat se základními pohybovými strukturami (herními činnostmi jednotlivce pro minivolejbal).

V první části jde o snahu zlepšit především individuální úroveň pohyblivosti bez míče a s míčem a následně v druhé části přejít na rozvíjení kolektivních forem hry, jednoduchých i komplexnějších; přitom ale stále opakovat předchozí etapy výcviku (analogie, přemístění, a to s míčem či bez něho).

Tento didaktický postup, jehož protagonisty jsou dítě a míč, umožní učiteli, aby si při průběhu cvičení ověřoval získané výsledky, neboť tvorba analogií ve spojení s míčem znamená významný moment hodnocení v rámci motorické - pohybové - výchovy.

Spojení pohybové výchovy s míčem, které samo o sobě může přinášet dětem potíže při jeho zpracování i při používání získaných dovedností v komplexních prostorově-časových situacích, dává učiteli/trenérovi možnost poznat, jak je dítě schopno přizpůsobovat své získané motorické dovednosti proměnlivým situacím hry.

Jak už bylo řečeno, pokud motorická gramotnost dítěte ještě nedosáhla dobrých dynamických kvalit (situační adaptability), může přítomnost míče se svými herně-motivačními interakcemi pro dítě často představovat silně působící a vměšující se vliv.

Část I

Cíl: Stabilizace analogií, fází pohybů při chytání, resp. kontaktů s míčem a změn směru letu míče.

Cvičení: Před započetím cvičení s míčem zopakujeme různé pohyby přemísťování (lokomoce) následované některými analogiemi.

Tato cvičení musí být prokládána fázemi odpočinku a dýchání (obr. 3. 54).

Po této části obecné pohybové průpravy je možno uvést míč: děti zprvu volně procvičují dovednosti získané v předchozích hodinách.

Cvičení: Učitel může nyní rozvíjet sérii cvičení, která jsou postavena na souvislosti některých analogií a ovládání míče. V následujících cvičeních nalezneme několik příkladů tohoto druhu.

1. Děti napodobují slona a soutěží ve štafetě (člunkovém běhu), strkajíce před sebou míč hlavou (obr. 3. 55).

2. V trojici hrajeme hru na hoblovačku. Žák B uprostřed imituje hoblovačku (dělá střídavě sed-leh), aby umožnil žáku A kulit míč partnerovi C a naopak (obr. 3. 56).

3. Řada míčů, rozložených po čáře (obvykle jedna z čar hřiště), vytvoří dráhu, kterou děti probíhají s použitím analogie vějíře (obr. 3. 57).

Jak je patrné z následujícího popisu, míče lze použít třemi různými způsoby:

a) míč - prvek ovládaný individuálně dětmi;b) míč - prvek určující pohyb dětíc) míč - prvek stabilizující vztahy mezi dětmi.

Použitím míče jako prvku struktury cvičení, může učitel - s pomocí jiných analogií - vytvořit řadu účinných cvičení pro stabilizaci pohybových dovedností sloužících k ovládnutí tohoto náčiní.

Část II

Cíl: Vyhodnocování (odhad) místa styku s míčem.

Cvičení:

1. V tomto cvičení se používají míče na tenis a plastikový sáček pro každé dítě. Jak vidíme na obrázku (obr. 3.58), hází učitel míček směrem k dítěti a to jej po odrazu od země chytá do sáčku.

2. Totéž cvičení s použitím analogie trpaslíka (tedy nízký postoj) v okamžiku zachycení. Po zvládnutí úkolu může učitel házet míček přímo, aby ztížil cvičení (obr. 3.59).

3. Ve dvojici hází hráč A míč jednou nebo oběma rukama k hráči I, který jej musí chytit oběma rukama nahoře (1) a vrátit jej zpět odrazem od země (2). A v postoji trpaslíka zpracovává míč bagrem po odrazu od země (3 - 4) - obr. 3. 60.

4. Opět cvičení ve dvojicích: A a B stojí proti sobě. B přehodí míč spodním obloukem (jako bagrem) přes A, ten se otočí [A´] odbije obouruč vrchem (možnost různých směrů) a jde (běží) jej rychle chytit v postoji trpaslíka [A´´] (jakoby jej vybíral). V tomto cvičení je třeba věnovat pozornost správné dynamice pohybu nohou ve fázi odbití (obr. 3.61).

5. Průběh cvičení je obdobný, ale provádí se ve skupinách po čtyřech (obr. 3. 62).

Hráč „I“ dostává míč od „D“ otáčí se a hází jej odrazem o zem na hráče „A“, který se otáčí k hráči „B“ a odbíjí mu míč obouruč vrchem. Ten jej chytá v postoji trpaslíka. Poté se „B“ zařadí do místa „C“. Hráči postupují ve směru pohybu míče.

Z těchto příkladů může učitel získat řadu ukazatelů, které mu umožní vytvořit mnoho variací navržených cvičení. Tento druh cvičení by měl vždycky předcházet fázi herní.

Část III - fáze herní

Navrhujeme dvě hry inspirované základy minivolejbalu, které nám integrují výuku pomocí srovnávání a zábavu, důležitý stimul k aktivnímu přístupu dětí.

Šest účastníků rozdělených do družstev na dvou polovinách hřiště a jeden míč. Hráči na jedné straně postupně jeden po druhém podávají a rotují v postavení, zatímco soupeři se snaží odehrát míč přes síť zpět. Družstvo, které se dotkne míče, ale nepodaří se mu odehrát míč, ztrácí dva body. Nedotkne-li se vůbec, ztratí tři body stejně jako podávající, kteří zkazí podání (obr. 3. 63).

Dvě skupiny hráčů na obou stranách sítě nebo lanka. Hra spočívá v rychlém získávání míčů, které padají do vlastního pole a v jejich přehrávání do opačného pole pomocí různých úderů. Vítězí družstvo, které má ve svém poli méně míčů ve stanoveném okamžiku ukončení hry (obr. 3. 64).