ZE ŽIVOTA A SNAH

MISTRA JANA HUSA.NAPSAL DLE HISTORICKÝCH

PRAMENŮ

V. O. HLOŠINA.aCena 20 hal.

NÁKLADEM TISKOVÉ LIGY.TISKEM KNIHTISKÁRNY DRUŽSTVA VLAST

V PRAZE.

Casopisy Tiskové LigyRedaktor Vlast. Hálek.

OBRANA VÍRY.

Ročník I. Číslo 1.: Protestantismus a povaha česknároda. Panu Josítkovi a rózúmným Čechům ke dnHusovým na uváženou věnuje Fr. X. Radoň. C28 h. (R.)

Číslo 2.: Marie Stuartovna. Sjezd českých evangeliCena 28 h. (R.)

Číslo 3.—4.: Reformace ve světle pravdy. Dle různ:pramenů napsal V: Oliva. Cena: 60 h.

Ročník II. Číslo 1.—2. O spalování mrtvol. NapsalKřtitel Maštaliř. Cena 60 h.

Číslo 3.—4.: Boj o náboženství. Odpověd na stejjmennou brožurku prof. Masaryka. Napsal FiliKonečny.Cena 60 h.

Ročník III. Č. 1.—4.: Bílé světlo v pravém světle. NapAnt. Poustka. Cena 40 a 60 h. (R.)

Ročník UV.Číslo 1.—2.: Vstal Ježíš Kristus z mrtvý«.Nap. Jar. Dlouhý. Cena 8Uh. (R)

Číslo 3.—4.: Bezženstvíčili celibát katol. duchovenstCena K 120.

Ročník V. Č. 1.—2.: Co jest náboženství. Rozuntheórie ó náboženství. Sepsal Václ. Lefler, farářMakové. Cena 60 h.

Číslo 3.—4.: O blouznění náboženském v Pošumase zvláštním zřetelem k Domažlicům.Napsal Dr. Karel Lev Rehák. Cena 60 h.

Ročník VI. Číslo 1.: Katolický spolek lidový. PíšeFr. Blafák, C. SS. R. Cena 32 h.

Čís. 2—4.: Volnomyšlenkářský názor životní. UvažDr. Fr.. Klobouk. Cena 80 h.

Ročník VII.Číslo1.—2.:' KřesťanstvívČechácha jevýznam. — Podporujecírkev vědy? Napsal Jar. Je:ranský. Cena 60 h.

islo 3.—4. : Žena a církev. Ukázka volnomyšlenkář:proticírkevní štvanice. Podává Filip Jan honečný.

' 1

ZE ŽIVOTA A SNAH

MISTRA JANA HUSA.NAPSAL DLE HISTORICKÝCH

PRAMENŮ

V. O. HLOŠINA.

ee

NÁKLADEM TISKOVÉ LIGY.TISKEM KNIHTISKÁRNY DRUŽSTVA VLAST

V PRAZE.

O podobě Mistra Jana Husa.Dějepisce, píšící o podobě, postavě a

povaze pražského profesora a kazatele vkapli betlemské mistra Jana Husa, můžemerozděliti ve dvě skupiny. Jedni z nich vyličují českého reformátora“) jako muže velmipřísných mravů, srdce ušlechtilého, ideálního, postavy štíhlé, asketické, vznešené as vousem jemně siříženým, tak asi jak hovyobrazil Václav Brožík na známém obraze„M. Jan Hus koncilem kostnickým k smrtiodsouzen“.ž) Druzí, byť nehlásali pravý opaktoho, přece hledí na Husa střízlivěji, vyličujíjeho marnost v oděvu, zvláště v době mlad.ších let, jeho veselost mezi soudruhy soběrovnými, slušné příjmy z povolání universitního profesora a hlasatele slova Božího vBetlemě, vášnivost, duchovní pýchu, svéhlavost a nepoddajnost a dokládají, že mistrtento vzděláním nepředčil v ničem profesorypražské university, že byl postavy prostřední,přitloustlý a bezvousý.

Jisto jest, že Hus dle názorů naší dobynesrovnává se s Husem skutečným, poněvadžvšecka století hleděla muže tohoto zideali

1) T. j. Oprávce cirkve.3) Obraz tento jest reprodukován v Ottově slov

níku naučném. IV, 778—779.

— A —

sovati a octnostniti na úkor pravdy mezi jiným také z toho důvodu, že Hus s odvahounevídanou a neslýchanou postavil se proticírkvi a její auktoritě. A poněvadž mnozíz laiků, zvláště smýšlení svobodomyslnějšího,vždycky byli zaujati více méně proti mociduchovenstva dle známé zásady: „Dixit laicus clero, tibi inimicus ero,“*“)viděli důsledněv Husovi oporu svého názoru a hleděli předostatními se omluviti ušlechtilou povahou,postavou a podobou svého předbojovníka.Z této příčiny Hus již od svého skonu,i pokud se týče jeho podoby, byl čím dále víceidealisován.

Nejstarší vyobrazení podoby Jana Husanalézá se v kronice Oldřicha z Reichenthalu,váženého měšťana kostnického, který při odsouzení tohoto mistra velice činně o jehoosudy se zajímal a když Hus vyslovil předsvou smrtí přání, aby se mohl zpovídati, sámjemu kněze Oldřicha Scharanda jako zpovědníka nabídl. Alespoň Ottův Slovník naučný ve článku „Hus“, jejž podal FrantišekXav. Jiřík, píše: „Nejstarší vyobrazení Husajsou asi illustrace v Richenthalově kronice,jež zachována jest ve dvou rukopisech z let1450 a 1465.*“) Proto vyobrazení Richenthalovo pro správný názor podoby Husovyjest velice důležito. A stává se tím důleži

3) T. j.: „Řekl nekněz knězi: budu vždy tvýmnepřitelem.“

:) D. c. SI., 922.

— 5 —

tějším, čím věrohodnější je osoba auktorovaa jeho dílo.

Oldřich z Richenthalu (Ulrich von Reichenthal), jak již jsem uvedl, byl vážnýmměšťanem kostnickým a jak se zdá hlavně:z jeho kroniky, právé v době koncilu městskýmúředníkem. Asi ve dvaceti letech po upáleníHusově dle domněnky Palackého, Helferta,*)ač jiní zase tomu odporují,“) sepsal v kostnickém dialektu, shodujícím se s listinamiúředními z téže doby, kroniku koncilu zaleta 1414—1418 pod názvem: „Concilium,so zu Constanz gehaltem worden“, jako bychom řekli „Dějiny koncilu kostnického“, vekteré se stanoviska očitého svědka a městského úředníka uvádí živé a spolehlivé líčení všech veřejných událostí tohoto velikého shromáždění, líčí průběh světských aduchovních slavností a podává obraz celéhopestrého ruchu města zalidněného koncilem.Oldřich libuje si, jak píše profesor Josef Borovička, v důkladné a všestranné statistice,udává jména účastníků shromáždění až kslužebnictvu, den příchodu a ubytování jednotlivců, počet obchodníkův a řemeslníkův,klesání a stoupání cen potravy, náklad slavností, případy úrazů a podobně.“") Svá u

$) Frant. Palacký: Dějiny národu českého, VÍ, 301,pozn. 273. Josef svob. pán Helfert: Mistr Jan Hus, 189.

6) Na př. „Katholik“ 1898, 187—190, kdež se dokazuje, že Richenthal psal dějiny koncilu kostnickéhohned po jeho skončení.

") Sr. článek Ulrich von Richenthal v Ottově SI.n. XXL 7365.

— 6 —

dání čerpá jednak z listin všech úřadů, jednak z denních záznamů a úředních zprávkoncilu a jednak z „libri papales*“.*)

Nejstarší zachovaný a r. 1431 zredigovaný text kroniky Oldřichovy nalézá se v kodexu aulendoriském. Jiná vydání její jsouz roku 1483 a 1536, obě v Augšpurce.Některé částky této kroniky uveřejnil Berger ve spise: „Johannes Hus und Kónig Sigismund“,*) vydaném v Augšpurce 1871 nastr. 219—231 pod názvem: „Ulrich von Reichenthal s Berichte úber Hus nach Aulendorfer, Constanzer und Wolfenbůtteler Handschrift.“*9) Nové a dobré vydání celé kronikypořídil r. 1882 Dr. M. R. Buck v 158. svazkuv „Bibliothek des liter. Vereins in Stuttgart“.')

V rukopisech Richenthalových nalézají sečetná vyobrazení a znaky, která „zvyšují cenukroniky pro poznání krojů a mravů.“*“) Zvláště však podařené jest tu vyobrazení Husa,kráčejícího ku hranici. V popředí totiž vystupuje podoba českého reformátora, provedená tahy určitými a jistými. Hus obklopenjest po pravici i po levici dvěma zbrojnošifalckraběte Ludvíka, jak možno seznati ze

8) T. j. z knih papežských.9) T. j. Jan Hus a král Zikmund.lo) T, j. Zprávy Oldřicha Richenthala o Iusovi

dle rukopisu aulendorfského, kostnického a wolfenbůttelského.

1) T. j. Knihovně literárního spolku ve Stuttgartě.13) Ottův SL. n. XXI, 735.

— 2 —

znaků jejich a ze stejného šatu. Za nimi následuje v plné zbroji městská stráž pod vedením svého velitele a po levici Husově jedena koni řeholník, pravdě podobně kněz Oldřich Scharand. Po pravici nalézá se ještějedna vznešená postava, jak myslím purkmistra kostnického Jana Hagena, nebo jeho zástupce, našeho kronikáře Oldřicha.

Hus na obrazech Richenthalových, z nichžnejstarší reprodukován jest v nádhernémdíle: „Der Protestantismus am Ende desneunzehnten Jahrhunderts in Wort undBild“**) vyšlém v Berlíně 1900— 1902, vypadá následovně: Je oděn černou klerikou,jež na koncích rukávů a kol krku jest čímsilemovaná. Lemování však kolem krku jestmalý pruh, vycházející z levého ramene napravé a na prsou poněkud dolů se nesoucí,podoby asi odznaku, jaký dnes nosívají čestníkanovníci. Myslím, že je to znak jeho důstojnosti doktorské, nebo odznak, že Husbyl universitním rektorem. V bocích má Huskleriku spjatou cingulem, t.j. Širším pásem,jenž jest opětně odlišné barvy od kleriky.Tedy zase asi odznak doktorský nebo rektorský. Cingulum po pravé straně visí dolůs větším střapcem. Pod střapcem jest vidětimalou dýku. Postavy jest Hus o něco menšínežli zbrojnoši falckraběte, kteří vedle něhokráčejí. Byl tedy Hus mužem postavy as

3) T. j. „Protestantismus koncem XIX. stoletíslovem i obrazem.“ Vyobrazení Husovo s nápisem:„Hus jest veden na hranici,“ nalézá se na str. 9.

— 8 —

prostřední. Hlava jeho jest přiměřena, oduševněná, ale z obličeje kulatého, bezvousého a plného hárá mu jakýsi vzdor. Nahlavě má pokrývku, o něco vyšší nežli jestjeho obličej, v podobě biskupské infule. ales tím rozdílem, že od hlavy do výšky jeststále širší, tak že tvoří lichoběžník, jehožhořejší krajní čára jest jednou a půlkráteširší nežli čára, značící šířku hlavy. Na této„infuli“ nahoře je nápis „Eresi Archa“ (t.j.„Arci kacíř“) a pod ním dva ďáblové na zádech s křídly o cosi se peroucí. Konečněpostava celá je obtloustlá a to ještě mnohem více nežli za zbrojnošem falckrabětena koni jedoucího řeholníka, kněze Scharanda,, tak že konec konců Hus vypadá tuv oholené tváři jako pomenší a značně obtloustlý kněz.

Riehenthal ku svému obrázku přidávátaké popis. Praví: „Er hatte zwei gut schwarzRóck an, von gutem Tuch, und ein Gůrtelwas ein klein Beschlag von vergůltem Silber,und in einer Scheide zwei gute Beimesserund ein ledern Seckel, da wohl Pfennig inmochten sein. Und hatte eine hohe Infelauf seinem Haupt, die war von Papier gemacht,“ t. j.. „Měl dvě úplně černá a soukenná roucha, páš se stříbrným kováním,v pochvě dvě dobře zachovalé dýky či „mečíky“ a kožený sáček na peníze.“*“)

: 14)© posledních okamžicích Husových vypravujeRichenthal toto: 1. Odsouzení a upálení stalo se dne6. července 1415. 2. S mnohými slavnostmi byl Hus

— 9 —

Shrnu-li tedy vše v celek, co posud dleobrázku a slov Richenthalových o podoběHusově víme, musím dle pravdy doznati, žeHus naprosto nevypadal tak, jak malíři de.vatenáctého století jej malují. Byl to prostěkněz prostřední postavy, spíše menší nežlivětší, značně obtloustlý a bezvousý.

degradován (zbaven úřadu kněžského). Při tom činilposměšné poznámky. 3. Odevzdání kacíře rameni světskému stalo se s prosbou ku králi Zikmundovi asvětskému soudu, aby Hus nebyl zbaven života, alepodržen v doživotním žaláři. 4. Král Zikmund předalHusa říšskému soudci, talckraběti Ludvíkovi, ku potrestání. 5. Falckrabě nařídil purkmistrovi kostnickému Janu Hagenovi, aby Husa jako kaciře upálil.Purkmistr rozkázal tedy ihned uprostřed silné strážeodvésti jej na popraviště. 6. Hus byl tehdy oblečenv kleriku, svůj obyčejný šat a na hlavě nesl „infuli“s nápisem: „Haeresiarcha“. Spoután nebyl. Dva žoldnéři Ludvíkovi šli po jeho stranách; před ním a zaním šla městská stráž. 7. Při vykročení modlil seHus: „Ježíši Kriste, Synu Boha živého, smiluj se nademnou!“ 8. Když na popravišti došel Hus k malémumočálu, třikráte poklekl a modlil se hlasitě: „Kriste,Synu Boha živého, jenž jsi za nás trpěti ráčil, smilujse nade mnou!“ 9. Chtěl se potom z, ovídati. Oldřichz Richenthalu oznámil mu, aby si vyvolil za zpovědnika Oldřicha Scharanda, který má k tomu od koncilu zvláštní plnomocenství. 10. Scharand slíbil Husovi rozhřešení, odvolá-li tento své bludy. Hus odpověděl, že Si není vědom těžkého hříchu a tedy žese zpovídati nemusí. 11. Hus chtěl potom německykázati. Tomu odpo 'oval falckrabě a kázal jej spáliti.12. Byl tedy Hus od kata přivázán k prknu, povýšenému na podlaze « obložen dřívím a slamou. Všeposléze bylo posypáno smůlou. 13. Hranice byla zapálena. Jakmile plameny se vzňaly, vykřikl Hus hlasitě. 14. Upálení pokračovalo rychle a popel byl hozen do Rýna.

— 10 —

Že Hus skutečný neměl vousů, již poznalose dávno, ale o jeho tlouštce posud se pravidlem milčelo. Tak na př. Ottův Slovníknaučný dí: „Povšimnutí zasluhuje, že Husjest tu (u Richenthala) vyobrazen jako bezvousý muž po způsobu kněží církve římské;rovněžbezvousé jsou všechny další tištěnéjeho podobizny (dřevorytiny) ještě v XVIstol., jako na př. v české Postille Husově(Norimberk, 1563),“!*) ale o další jeho podoběneuvádí již ničeho.

Proč pak v naší době Hus zpravidlavousem bývá ozdoben, vykládá FrantišekJiřík takto: „Od doby této (po roce 15963)počínají se vyskytovati obrazy Husa jakomuže vousy zarostlého. První podnět kuzměně této zavdal bezpochyby slavný německý malíř Holbein, jenž zaměniv si Husas Jeronymem Pražským, který jakožto laikbyl zarostlý, tím způsobem i Husa vymaloval. Jedna takováto malba na skle (zakoupena byla pro obchod v jakési vesnici švýcarské blíže Kostnice, po té v majetku p. Ol.Breuera) představuje upálení mistra JanaHusa; Hus v taláru, podobném šatu duchovenstva církve pravoslavné uprostřed hranicedříví, jest přivázán ke kůlu; kolem namalováni jsou žoldnéři a nahoře prapor wittelbašský na znamení ředitele upálení, falckraběte Ludvíka, jenž z onoho rodu pocházel.“*!“)

15) D. c. XI, 922. — *'%)Ottův SL. n. XI, 922.

-11 —

Z této příčiny jsou tedy všecky obrazy,představující Husa s vousem a v postavěútlé čirým anachronismem čili historickýmpoblouzením."")

7) Zatím, co tento článek původné uveřejněnýv „Našich Listech“ dne 27. června 1914 byl otiskovánpro samostatné vydání, téhož dne 27. června vydalčasopis „Havlíček“ takzvané „Husovo čislo“, ve kterémhned na prvnístránce podán jest obrázek dle Oldřichaz Richenthalu „Hus veden na hranici.“ Avšak obrázektento, ostatně velice nejasný, neodpovídá vyobrazenímnou uvedenému a citovanému v dile „Protestantismus koncem XIX. stol. slovem 1 obrazem.“

Taktéž v uvedeném čísle „Havlíčka“ pod nadpisem: „Nosil Hus vousy ?“ pojednává se o podoběHusově. Praví se tu: „Přinášíme otisk z kroniky Rlche thalovy, jenž psal o sněmu kostnickém a kronikusvoji ozdobil pravděpodobně vlastnoručně kreslenýmiobrázky, jež přinášejí mnoho zejímavých podrobností.Čtenáře asi překvapí, že Hus jest nakreslen bez vousů.Na různých obrazech vidime všude Husa s vousem.Tážeme se tedy, zda Hus nosil vous čili nic. O tétověci velmi poučnou stať napsal Dr. Zikmund Winterve svých Dějinách kroje v zemích českých. Z ní sedovídáme, že Winter nevěří, že by byl Hus nosil bradu(t. j. vousy na bradě). Winter svůj názor opírá o fakta,že by o bradě Husově, kdyby ji byl nosil, byly mluvily prameny dějepisné, jako mluví o bradě Jeronymově a že Hus (v ničem se nechtěl od církve ljšilia že ani nosením vousů nechtěl následovati některémnichy, jež neměl u veliké úctě... Dále připomínáWinter, že po celé století patnácté a ještě na počátku šestnáctého byl Hus zobrazován bez vousů.Zejména jest vyobrazea tak v kronice Richenthalově.Naposledy jest Hus bez vousů zobrazen v kancionálukostnickém. „Hus tu vykládá svoje učení otcům nakoncilu... Je oděn pospodu sutanou bledě fialovoupovrchu obšírnou doktorskou sukní tmavočervenou.Vlasy má dlouhé, vous nižádný, leda by chtěl někdo

— 12 —

Soud Loserthův o Mistru Janu Husovi.

Protestant, doktor filosofie, císařský radaa řádný professor všeobecných dějin na universitě ve Štýrském Hradci, Jan Loserth,rodák z Fulneka na Moravě,“) celý vědeckýživot svůj věnoval českému husitství a otázkám s ním spojeným. Z jeho péra v „Reálníencyklopaedii pro protestantské bohosloví aprotestantskou| církev““)pocházejípěknéčlánky o Jakoubkovi ze Stříbra, Matějoviz Janova či Janovovi, Miličovi, Viklefovi atd.

onu neobratnou čárku, která vede od nosu k bradě,vykládati za knír dolů visící.“ V XVI. stol. najednouvyskytuje se Hus s vousem čím dále delším a zbytečno by bylo dokazovati, že tak stalo se od výtvarniků německých,protestanských, od nichžbrzynový typ Husův dostal se do Čech a tu byl ochotněpřejímán 1dále rozmnožován a přeceňován “(D.c. 38.)

Toto doznání „Havlíčka“ jest nejen nápadným,ale i významným. Volnomyšlenkáři tedy přiznávají,že nynější oslavovatelé Husa přijali podobu „největšího“Čechaod německých protestantů a ačzmiňujíse o celé podobě Husově, zamlčují přece, byť bylii první stránkusvého listu ozdobili obrázkem Oldřichaz Richenthalu, jak Hus veden jest na hfanici, že Hussvým oblloustnutim podobal se celé řadě katolickýchkněží, o jichž .zevnější podobě právě volnomyšlenkáři a socialní demokraté tolik a tolik již byli napsali.

1) Loserth narodil se 1. září 1846. Studoval veVídni v letech 1866—1871. Roku 1871 byl tamtéžgymnasijním professorem. Roku 1875 stal se mimořádným a r. 1877 řádným professorem na universitěv Černovicích. Od r. 1893 působí ve Štýrském H adci.

2) „Realencyklopaedie fůr protestantische Theologie und Kirche“, 3. vydání.

— 18 —

Zvláště však zdařilou jest jeho monografieo Husovi.*)

„Viděla-li v tomto muži,“ tak dí Loserthdoslova, „daleko větší polovice českéhonároda již za jeho života proroka aapoštola, počala po smrti jej uctívati jakomučedníka a světce. Na ulicích v městě ipo venkově zavznívaly písně ku chvále toho,jenž za pravdu Kristovu prý proli! krev,Husův svátek byl zvláštními obřady slavenrok co rok dne 6. července a pražská universita v manifestu k „rozličným královstvím a zemím“ ze dne 23. května 1416velebí Mistra Jana, ovšem že přehnaně, „pročistotu jeho života, o níž od mládí každýměl příležitost se přesvědčiti. Nikdo ze spravedlivých nemůže mu nijakého proviněnívytknouti, ba každý chválí jeho činnost učitelskou, jeho schopnosti, dovednost, hloubkuodpovědí, horlivost na kazatelně a jeho nauku čistou, jež pouze zlobou jeho protivníkůbyla zvrácena. Již za života podobal sesvětci, byl pln pokory a zbožnosti, pohrdalbohatstvím, byl přítelem chudiny, byl to mužapoštolský příkladného života, jenž čistotu aprostotu staré církve obnoviti usiloval. Bylučitelem, jemuž nebylo rovného ve všemtak, že nebyl více ctnostným, ale ctnostísamou.“© Hus,pravda,vynikalněkterýmictnostmi, ale v bojích na pražské universitěa se svými církevními odpůrci ukazoval ne

s) D. c. VIII., 472—489.

— 14 —

jedenkráte i velice hrubou stránku své povahy. Je-li třeba, tupí a laje...“

„I co se týče jeho učenosti,“ píše Loserth dále, „musí se hodně slevovati, neboťvšude tam, kde odbočuje od Viklefa, jestnejistý, tápavý a rozvláčný. Vlastních reformačních spisů máme z jeho péra velmi málo;jsou to hlavně jeho polemiky proti Stanislavovi a Pálečovi a spis o církvi, kdežovšem vše čerpáno zase z Viklefa.“

„Že všecky spisy Viklefovy byly Husoviznámy, můžeme tvrditi směle, alespoň jistojest to o těch, jež roku 1410 v Praze bylyspáleny. Vždyť známo, že Hus Viklefův„Trialogus“ přeložil a zaslal jak markrabětimoravskému Joštovi, tak jiným vynikajícímmužům, laikům 1 ženám. Mimo to znal Hustaké Viklefovy spisy o těle Páně, o církvi,O moci papežské a zejména kázání velmidobře. Viklefův spis o církvi si zcela přivlastnil.“) Kniha tato a pak „De potestatepapae“ obsahujípodstatu Husovynauky... “

„Historická látka, již Hus v posledně citovaném spise uvádí, je zcela vzata z Viklefa. To pak, co uvádí o zkaženosti církvev kázáních a což je ostrou kritikou současného kleru (kněží) a mnichů, co dále pravío velikých škodách pro obyvatelstvo celézemě a říše, že mrtvá ruka má majetek, copřipomíná o povinnostech vrchností, aby to

%)T. j-. O moci papežské.

— 15 —

už církev očistily: všecko téměř doslova jevzato z kázání Viklefových.“

„Jest velmi význačným pro poměr Husůvk Vialefovi, že ony tři veliké řeči: De sufficientia legis Christi, De fidei suae elucidatione a De pace,“) jimiž Ius koncil na svoustranu strhnouti chtěl, jsou doslova kázáníViklefova, že v Čechách Viklefovy „sermones“ (kázání) připisovaly se Husovi, ba žeHus ve svých menších pracích krátce tam,kde Viklef má slovo Anglia (Anglie), dáváslovo Boemia (Čechy) a ostatní zůstávástejno.“

„Naproti tomu ovšem je do jisté mírytaké pravda, že Hus útoky Viklefovy protisvátoslem a některým zřízením církevnímjenom částečně následoval, ale sluší uvážiti,že Hus nepojednává jako Viklef o celém bohosloví, ale podává jenom jeho úryvky, anebopřednáší je ve formě co nejkratší. Ba, ačsám tvrdí s určitostí, že nenásleduje Viklefav učení ovečeři Páně, přece není tomu tak.“

„Za veliké důsledky svého vystoupení máHus co děkovati ne svým ctnostem, ani svéučenosti, ale horlivé své činnosti na kazatelně,činnosti, jíž ani starší proslavení kazateléčeští ani jeho souvěkovci chlubiti senemohli. Ale i tu Hus je zase věrnýmnohsledou Viklefovým. Záslužnější nežli podávání Svátosti, praví totiž Viklef, jest ká

s) T. j. „O postačitelnosti zákona Kristova“, „O vysvětlení své víry“ a „O pokojí.“

— 16 —

zání a ze všech skutků křesťanského milosrdenství není šlechetnějšího, lepšího a žádoucnějšího činu nad kázání. Jako Viklefv poslední době rozvinul neobyčejnou činnostv tom směru, že svá kázání sbíral, „jednoduché kněze“ vysílal a je poučoval, kdo, co

„a jak má lidu kázati, tak i Hus v žalářitouží po svobodě a to jedině proto, 'abylidu mohl kázáním prospěti, ježto o jehovlivu na lid jest přesvědčen.“

„Hus kazatelnu sice ovládal, ale byl jí iovládán. Při kázáních v kapli betlémské počínal si jako pravý daemagog, a když v letech 1413 a 1414 dlel mimo Prahu, kázalpod širým nebem, v polích i v lesích způsobem, jenž lid dráždil a štval. Zatahovalsvé spory s duchovní vrchností do kázání,pronášel o jednotlivých současných událostech své názory a dovolával se svých posluchačů jako svědků nebo docela soudců.Právě tento daemagogický způsob řečí získalmu přízeň a tak stalo se, že aniž by byltheoretikem v theologických otázkách, bylpravým apoštolem svého anglického mistra.Měl současníky, kteří nad něho vynikali iučeností i výmluvností, ale v umění ovládánímas byl nepřekonatelným.“

„Nové vydání spisů Husových počal roku1903 uveřejňovati v Praze Váuav Flajšhans,od něhož máme také bibliografický seznamvšech spisů Husových ve „Sbírce pramenůČeské akademie“ ve skupině III. v čísle 3.z roku 1900. V prvním svazku tohoto no

— 17

vého vydání děl Husových nalézají se: 1.Expositio Deealogi z roku 1903, 2. De Corpore Christi z r. 1904 a 3. De SanguineChristié)z r. 1905 .. . Jako polemické spisyHusovy, tak také tyto nemohou se chlubitisvou originalitou. I tu Hus následuje věrně,často až slovně, příslušná díla Viklefova.Druhý svazek obsahuje největší a až posudtoliko rukopisně známé dílo Husovo: „SuperIV. Sententiarum“, ediderunt W. Flajšhanset Dr. Marie Komínková. Kniha tato jestjedním z nespočetných komentářů ku zná +.ébohoslovecko-poučné příručce Petra Lombarda. I tu jest Viklef prvním pramenemHusovým .. . Ve třetím svazku jsou Sermones de Sanctis.") Vydání toto v Praze roku1908 opomenulo poukázati v jednotlivostechna odvislost Husovu od anglického reformátora a spokojilo se uvedením několika všeobecných poznámek. Způsob tento musí seoznačiti za pochybnou methodu ediční. Kdona př. tu přečte páté kázání „Maria optimam partem elegit,“*) nemá ani tušení, žev něm toliko jedno jediné slovo, totiž poslední slovo: „Amen“, pochází od Husa avšecko ostatní až do poslední písmeny jestmajetkem Viklefovým. I rozdílů ve způsobukázání u obou těchto mužů mělo by sedbáti. Faktum, že celá kázání Viklefova byla

8) T. j. „Výklad deseti Božích přikázání“, „O TěleKristově“, „O Krvi Kristově.“

7) T. j. „Kázání o svatých.“8) T. j. „Maria nejlepší stránku vyvolila.“

— 18 —

Husem prostě přejata, jest pro kritickýtext kázání Husových velmi důležito. Vevelmi obsáhlé míře bylo Husem použito iViklefovo dílo „Opus evangelicum“ ... *)Potud Loserth.

Shrneme-li tedy uvedené názory Loserthovy o Mistru Janu Husovi v celek, musímedoznati, že Hus a jeho činnost mají co děkovati za svou „slávu“ pouze Viklefovi čiliže bez Viklefa by byl Hus snad zanikl v dějinách naší vlasti bez veškeré památky, jakozanikla celá řada lidí před ním a po něm...

O Husově útěku z Kostnice.

Mistr Jan Hus v měsíci říjnu roku 1414")vydal se z Prahy v průvodu některých českých pánů a svých přátel“) na cestu doKostnice, kde dle vyzvání krále římskéhoZikmunda před všeobecným sněmem církevním měl se očistiti z příhany kacířství.5 veselou myslí, jak vypravují téměř všecky

S) D. c. XXII., 663—804.1) AŽ posud se mělo za to, že Hus vyjel do Kost

nice z Prahy dne 11.října 1414a to hlavné dle jeho listu„roku 1414 po svátku sv. Václava před odjezdem doKostnice“ (Sr. Fr. Palacký: Documenta Mag. JoannisHus, 72.). Ale novější bádání dokazuje, že slalo setak nejspíše až v druhé polovici října 1414.

33Z českých pánů se jmenují: Václav z Dubé aJan z Chlumu, kteří se svou čeledi měli Husa pocestě chrániti, poněvadž posud ochranný list králeřímského Zikmunda nebyl mu doručen. Z přátel Husových se připomínají: Jan z Reinšteina, řečený Kardinál, farář v Janovicích, městečku to patřícím Ja

— 19 —

dějepisné prameny a s nadějí ve vítězství“)ubíral se kazatel betlémský přes Norimberkk svému cíli a dospěl šťastně do Kostnicedne 3. listopadu téhož roku.

Cestu tuto vyličuje sám Hus v několikalistech. Tak v dopise, který z Norimbersadne 20. října zasílá svým přátelům v Čechách, praví doslova: „Vězte, že na cestěsvé nikdy neubíral jsem se na zapřenou(czotato caputio t. j. se shrnutou kapucí),ale veřejně a s otevřeným hledím. Když opustil jsem Čechy,“) ihned ve městě Bernověočekával mne před městem se svými kaplanysám plebán. A sotva jsem vstoupil do jehopříbytku, dal přinésti veliký džbán vína (cantharum, konev) a velmi přátelsky se svýmispolukněžími přijal veškero mé poučení s ujištěním, že byl vždy mým stoupencem. Potom v Novém Městě všichni Němci velmirádi mne spatřili. Když ubírali jsme se Vajdou,“) mnoho lidí se nám obdivovalo a když

novi z Chlumu, tedy asi v nynějších Janovičkách uLuže, Petr z Mladenovic, bakalář a písař Jana zChlumu a jiní. Jindřich z Chlumu, řečený Lacembok,přijel nejspíše dodatečně za Husem již po jeho příchodu do Kostnice.

8) V listě, jejž napsal věrným Čechům na počátkuříjna 1414 jako na rozloučenou dí: „Pakli mocnýBůh ně vám ráčí vrátiti, tím se veseleji uzříme.“(Docum., 72.)

%)Z Prahy ubíral se Hus se svými průvodcí kpomeznímu lesu do bývalé české Horní Falce a hranice vlasti překročil za Tachovem.

5) Nynější Weiden.

— %0 —

jsme přišlido Sulzbachu, byli jsme hospodou vdomě, kde býval soud, lantricht. Tu přítomným a ve dveřích nás očekávajícím konšelům a starším jsem řekl: „Jsem Mistr JanHus, o kterém, jak se domnívám, jste jižslyšeli mnoho zlého. Tažte se mne tedy.“I tázali se mne a odpovídal jsem jim kumnohým věcem a vše přijali velice laskavě.Potom jsme projeli Hersbrukem a přenocovali jsme v městě Laufenu. Tu přišel kemně plebán, veliký právník, se svými kaplany. Rozmlouval jsem s ním a přijal vševelice radostně. Potom jsme dojeli do Norimberka. Tu o našem příchodu rozšířilizprávu kupci, kteří nás předjeli. Proto lidstál po ulicích, pohlížel na nás a dotazovalse, kdo jest z nás Mistr Hus. Před obědemzaslal mi list Mistr Jan Helvel, plebán odsv. Vavřince, ve kterém psal, že již dávnotoužil se mnou mluvit. Jemu na témželistě jsem odpověděl, aby ke mně přišel.I přišel. Když pak již napsal jsem prohlášku(intimaci) a chtěl jsem ji uvefejniti,“) poslalpro mne pan Václav (totiž zDubé). že sešli se měšťané a doktoři, kteří chtí se mnou mluviti a mneviděti. Ihned vstal jsem od stolu a šel jsemk nim. Doktoři se rozhodli, abychom rozmlouvali v soukromí. Jim jsem odpověděl:

S) Všude, kudy Hus se ubíral, uveřejňoval nakostelních dveřích zvláštní listy tak zvané intimaceči prohlášky, ve kterých latinsky a německy ohlašoval, kdo je, kam jde a obhajoval se z nařknutí kacÍřství.

— 9 —

Kážu zřejmě a proto chci, aby mohl slyšeti,kdokoliv by chtěi. Potom jsme rozmlouvaliu přítomnosti konšelů a měšťanů až dlouhopo západu slunce (crepusculum noctis, smrákání). Byl tam také jeden doktor ze řádukartuziánův, který neslýchané uváděl důvody.Pozoroval jsem, že Mistru Vojtěchovi, plebánu od sv. Sebalda se nelíbilo, že měšťanése mnou souhlasili. Také vězte, že posudnikdo nepřátelsky proti mně nevyst:upil.Na každé hospodě dávám hostiteli pro hostydeset prohlášek a všude je připevňuji (lepím).Také hospodyně s muži svými velmi ochotněmne obsluhují. Nikde nezakazují mi konatislužby Boží a všichni chválí mé německéprohlášky. Vyznávám tedy, že mne Němcimilují stejně jako obyvatelstvo Čech. A očem se mám zmíniti ještě? Pan Václav právětak jako pan Jan (totiž z Chlumu) veliceuctivě a ochotně se ke mně chovají a jsoujako hlasatelé pravdy, ba, abych to lépeřekl, obhájci pravdy. V jich průvodu s pomocí Boží vše šťastně se děje. Král nalézá seu Rýna a spěchá k rěmu pan Václav z Leštna(t.j. z Dubé). My přímo pospícháme doKostnice, kamž blíží se papež Jan.““)

V jiném dopise, zaslaném již z Kostnicedne 4. listopadu 1414 dí zase Hus: „Dorazili jsme do Kostnice v sobotu po svátkuVšech svatých bez veškeré nehody a prošli

") Documenta, 75—76. Též Karel Vlad. Zap,Kronika českomoravská, II., 643—645.

— 99 —

jsme více městy, ve kterých uveřejňovalijsme prohlášky latinské a německé. Jsme vKostnici v ulici, jež jest na blízku obydlípapežova. Přišli jsme sem bez ochrannéholistu. Druhého dne Michael de Causis dalpřibíti na kestele obžalobu (proces) protimně a vydal obšírnou vyhlášku, že tentoproces jest proti exkomunikovanému") a zatvrzelému Janu Husovi, jenž jest v podezřenípro kacířství atd. Já však s pomocí Boží sitoho nevšímám, poněvadž vím, že Bůh poslal ho proti mně, aby mi zlořečil pro mojehříchy a aby se ukázalo, že umím a chcitrpěti. Pan Lacembok s panem Janem Kepkou (t. j. z Chlumu) byli u papeže a rozmlouvali s ním o mně. Ten pravil, že neužije proti mně násilí. Vypráví se, ale jenpotichu, že Benedikt, papež Španělův, jedeke konciliu. Dověděli jsme se dnes, že králburgundský s králem brabantským se s cestyvrátili a že král Zikmund musil setrvati přestři dny v Cáchách za příšžinou korunovace.Papež tedy s konciliem musí na něho sečkati. A protože Kostnice jest vzdálena odCách 70 mil, myslím, že král stěží se dostavípřed Narozením Páně. Dle toho soudím, žekoncil skončí, nebude-li rozbit, asi kolemVelikonoc... Pan Lacembok dnes jede kukráli a nakázal mi, abych před příchodemkrále ničeho nepodnikal. Doufám, že buduodpovídati ve veřejném slyšení. Francouzové

s) T. j. Z církve vyloučenému.

— 93 —

jsou tu mnozí a Italové také, ale arcibiskupůa biskupů je málo. Kardinálů je tu dosti.Přijeli na oslích, ale „jsů lačni“ ... Z českých rytířů jest v Kostnici toliko pan JanKepka, jenž mne doprovázel a chránil opravdurytířsky a všude více prohlašoval nežli jásám, že jsem nevinen.““)

O dva dny pozdě'i, totiž dne 6. listopadu 1414 znovu z Kostnice píše Hus:„Vězte, že se mi dobře daří ve všem. Přišeljsem bez ochrannéholistu papežova do Kostnice.'“) Proste tedy Boha, aby mi dal vytrvalost, protože mnoho statečných odpůrcůproti mně vystupuje, jež obzvláště popouzíprodavač odpustků pasovský děkan, nyníjižprobošt a Michal de Causis, který ustavičněpřibíjí procesy proti mně. Ale ničeho se nebojím a nestrachuji v důvěře, že po velkýchbojích následuje velké vítězství a po vítězství ještě větší odměna a větší zmatek mezitěmi, kdož pronásledují. Papež nechce začítiproces a říká: „Mohu já za to? Vždyť vašimají vtom prsty.“"*) Dva biskupové a jede:doktor mluvili s panem Janem Kepkou, s jehož slovy mlčky jsem souhlasil. Seznávám,že bojí se mého veřejného vystoupenía slyšení, jež, jak doufám v Boha, bude mi dáno,až přibude král Zikmund. O králi pravil mi

5y Docum, 77—78.10) „Veni sine salvo conductu papae ad Conslan

tiam“. Docum , 78.11) „Ouid ego possum ? Tamen vestri faciunt.“

Docum,, 79. 0

— 2 —

pan Václav z Leštna, že velice se radoval,když šlechetný pan Václav mu oznámil, žepřímo bez ochranného listu jedu do Kostnice. Ve všech městech dobře nám bylo,byli jsme ctěni, a uveřejňovali jsme prohlášky latinsky a německy v královskýchměstech říšských, kdekoliv jsem rozmlouvals doktory. Přede mnou jel biskup lubecký,jenž vždy o jeden den před námi se bral arozšiřoval řeči, že mne vezou spoutaného navoze a že toho dbají, abych nemohl mluvitis lidem. Proto, jakmile jsme se blížili k nějakému městu, vybíhaly zástupy nám vstřícna podívanou. Ale nepřítel zastyděl se vesvé lži, a lid byl rád, když uslyšel pravdu.***)

Konečně v českém dopise ze dne 16. listopadu 1414 uvádí Hus: „I protož nejmilejší bděte, aby lest ďábelská nepodtrhlavás. A tím buďte pilnější, čím více Antikristse protiví, neboť soudný den se blíží, smrtmnohé svírá (trutí) a synům Božím nebeskése království blíží.. . Víte nejmilejší, že haněním Antikrist na nás se osopil a ještěmnohým na vlase jest neuškodil, jakožto imně, ač se jest velmi obořil na mě... Jižmě jest (Bůh) dovedl do Konstaneie bezevší pohromy (překazy); a na celé (vše) cestějeda zjevně jako kněz a sám se hlasitě oznamuje lidu ve všech městech, nenalezl jsemzjevného nepřítele, aniž bych jich měl mnohov Konstanci, když by české žákovstvo (kle

13) Docum. 78—79,

— 95 —

rikové), jenž lanžuje po obrocích a po lakomství (loví církevní obročí a zaslepenojest lakotou), lidí na cestách nesvodili...Vězte, žeť jsou pro mě nikdež služby nestavili, aniž v Konstanci, v níž jest za mne sámpapež sloužil... ***)

Tyto uvedené zprávy Husovy o cestě českého reformátora do Kostnice a příhodách,jež se tehdy staly, docházejí stvrzení takélistem jeho přítele, Mistra Jana, řečenéhoKardinála, jenž 10. listopadu 1414 píše doČech: „Ačkoliv láskám vašim z cesty a pobytu svého v Kostnici mnoho listů jsem zaslal a v nich dle pravdy vše vylíčil, nyní,abych ukázal nepřetržitou lásku k vám, dávám všem věděti, že včera auditor posvátného, kéž by tomu tak bylo, paláce papežského s biskupem a purkmistrem kostnickýmpřišli do našeho příbytku a mluvili s Mistrem,že veliká rozspře povstala mezi papežem akardinály o zamýšleném zostření interdiktuna našeho Mistra.'“) Posléze se usnesli, ženavštíví Mistra a jemu sdělí, že papež z plnosti své moci zastavuje již vynesený interdiktaexkommunikaci,jíž© MistrJanbylstížen, ale že nicméně jej prosí, aby prouvarování se pohoršení lidu a hluk slavnýmslužbám Božím, od nich konaným, přítomen

13) Documenta, 8i— 82.M)Latinský originál píše: „Oualiter altricatio

magna inter papam et cardinales versata est de interdicto fulminato praetenso contra magistrum nostrum.“ Docum., 80.

— 94 —

nebyl, ale die vůle své co nejsvobodněji docházel do jiných kostelů v Kostnici a poKostnici navštěvoval místa kterákoliv. A jakdle pravdy jsme zvěděli, všichni se obávajíjeho kázání ku kněžstvu, ku kterému MistrJan se připravuje.'“) Alespoň kdos, zda přítel či nepřítel, není známo, včera ohlásil vkostele, že Mistr Hus příští neděli v kostelekostnickém bude kázati ku kněžstvu a každému z přítomných že dá po dukátě.“

„Jsme v Kostnici zcela svobodní a Mistrdenně koná služby Božíjako konal po celé cestěaž podnes. Mistr také souhlasí s radouuherského krále, že až do příchodu jehoničeho nepodnikne na obranu pravdy, anebona obranu svou vlastní. Protože však jednáníkoncilu ještě nepočalo, nepřišlo žádné poselstvo ani královské, ani knížecí, a nic určitého se neví také o Řehořovi a Benediktovinebo o jich vyslancích, myslíme, že koncil

-stěží započre v několika nedělích. Vězte ařekněte dotyčným, že všichni, kdož osobněbyli předvolání a ostatní (kdož se ohlašují),že na dveřích a veřejích chrámových veřejněse ohlašují, jak se ví, aby se zachránili.'“)

is) „Praedicationem, guam M. Joannes praedicareintendit.“ Docum., 80.

16)V originále se čte: „Sciatis, et illis dicite,guia omnes personaliter citati et ceteri, ut seitur, inostiis et valvis ecclesiarum publice denuntianiur, utsibi videantur.“ Docum., 80. Slova „ut sibi videantur“ zdála se Palackému chybou a proto připojil knim svůj obdiv slovíčkem „sic“. Nejsou však chybou.Ve středověké latině slovo „sibi videri“ bylo často

— 97 —

Michael de Gausis ryčněplní svou úlohu...Hus*") posud není upečená a nebojí se upečení, protože letos v sobotu před svátkemsv. Martina jest slavná vigilie (t. j. půst),kdy husy se nepojídají.“!“)

Vedlo se tedy Husovi, jak z uvedenýchdokladů jasno, po jeho cestě do Kostnicevelmi dobře. Ba 1i v Kostnici samé z počátku vše k jeho prospěchu se obracelo,ale čím dále situace jeho se zhoršovala a vpolovici listopadu již byla takovou, že sámse jí zhrozil, jak svědčí zpráva Jana z Reinšteina o martinské huse.'“) Poněvadž pak,jak týž Jan z Reinšteina podotýká ještě,všichni, kdož osobně před koncil byli povoláni, ohlašují se písemně na dveřích biskupského kostela v Kostnici, jak se ví, pouzeproto, aby se zachránili, jest jisto, že v nejbližším okolí Husově uvažovalo se o poměrukazatele betlemského ku koncilu, případněsnad také o jeho zachránění se, když bykoncil zaujal k věci jeho nepříznivé stano

užíváno a znamenalo postarati se o sebe, zachránitise za všech okolnosti. Jsou tedy tato slova dvojsmyslná, neboť postarati se o sehe, dá se všelijakvyložiti, ale ve skutečnosti Jan z Reinšteina myslijimi útěk.

17)V originále je slovo „auca“, jež znamená sicehusu, ale také ptáka, anebo ještě spíše ptáčka. Tedydalo by se toto misto věrněji přeložiti: „Ptáček (Hus)posud není upečen .. .“ Nový doklad dvojsmyslnostipsaní Jana z Reinšteina a jeho humoru.

19) Documenta, 79—80.19)Sr. co bylo řečeno 0 slově „auca“.

— 28 —

visko. Tato fakta, myslím, jsou dosti jasnáa průhledná, uvážíme-li nejen humoristickýa posměšný ton dopisu právě připomenutého, vždyť humor a posměch mnohdy majíza účel zakrýti nemilou pravdu, ale i souvislost jednotlivých jeho vět. Jistě není bezvýznamu, že po větě, v níž farář janovickýdává poučení, jak se mají zachovati ti, kdožke koncilu osobně jsou voláni, následujíhned slova: „A Michal de Čausis ryčně plnísvou úlohu “ Tu nutno v této spojitosti vždyvzpomenouti na Husa a jeho osobní povolání do Kostnice. Posléze, poněvadž Jan zReinšteina byl velmi důvěrným přítelem Husovým tak, že jej dobrovolně až do Kostniceprovázel a s ním tam trval, čili protože Husa Jan z Reinšteina byli jedno srdce a jednaduše, Jan z Reinšteina sděluje jistě tu tolik,co v srdci nejen jeho, ale i Husově se odehrávalo.

Záležitost Husova však nabývala u koncilu vždy děsivější podoby, což Hus velmidobře znamenal. Odpůrci jeho se množili apřinášeli stále více a více dokladů k jehoodsouzení stačících. Mimo to Hus dobřevěděl, že na dokázané a tvrdošijné kacířstvíjest určen trest, jenž záležel v Německu vupálení anebo v doživotním žaláři. A tu jistěpomýšlel nejen o svém sporu při koncilu,ale 1 o svém případném zachránění. V jakémsmyslu a směru myšlenky Husovy, týkajícíse tohoto posledního se braly, nevíme, alez dopisu Jana z Reinšteina souditi můžeme,

— 2 —

uvážíme-li jeho blízký poměr k Husovi, žeo možném útěku z Kostnice byla také asi řeč.

Od myšlenky ke skutku nebývá daleko.Proto nepřekvapí, že některé dějepisné prameny píší o útěku Husově z Kostnice.

Alespoň Jan Cochlaeus píše: „Hus, jakmiledo Kostnice přišel a viděl,že docela jinak budese mu zápasiti uprostřed nejučenějších mužů zevšech národů, nežli (se mu bojovalo) v Prazev kapli betlemské před laiky, toužícími ponovotách, v universitě, anebo před šlechtou,jež jest žádostiva církevního majetku, či docela na venkově před lidem hrubým a duchovenstvu nepřátelským, ba když se dověděl o sobě povědomých a nepřátelskýmsmýšlením naplněných odpůrcích z českéhoduchovenstva, kteří do Kostnice přišli, abyna něho žalobu s doklady podali, počal seohlédati, jak by utekl, protože byl přesvědčen, že těžko bude se moci před otci sněmovními zodpovídati z tolika neštěstí, ježpo Čechách duchovenstvu a náboženství způsobil, leč by veřejně vše odvolal a pokáníčinil; vždyť odpůrcům jeho bude volno svobodně, beze strachu a bez hrůzy se stranyzuřícího lidu, mluviti proti němu a podávatidůkazy o všech bezprávích, jež z jeho ká.zání duchovenstvu, kostelům a celému katolickému náboženství vznikla.“

Potom týž auktor pokračuje: „Aby tedyHus všemu nebezpečí unikl, zosnoval následující plán o svém útěku. Najal si vůz odkteréhos sedláka, do kterého tajně vstoupil

— 30 —

a slamou zcela se přikryl. Takto vyvezen,domníval se, že šťastně vyvázl. Jakmile všako tom se dověděl purkmistrovský úřad vKostnici, ihned sehnal zástup jezdců, aby zaním se pustili. Tito dohonivše jej na útěku,zase do Kostnice zpět jej přivedli. Poněvadžo návratu Husově rozšířila se zpráva seběhlse veliký zástup lidstva, aby viděl toto zvláštnídivadlo. Hus však maje stále na mysli útěk,když v pobíhajícím zástupě povstal zmatek,ježto mnozí sem tam bezmyšlenkovitě proudili, z nenadání vymknuv se těm, kdož jejzpět vedli a vmísiv se v lid, vyhledal sivhodný úkryt. Ale brzy byl dopaden a odveden do biskupského domu, v němž bydlilpapež Jan XXIII. Tu pak byl chován apilně střežen po osm dní a posléze v klášteře čili v konventě bratří sv. Františka dopevného žaláře vsazen.“

Cochlaeus, aby pravdu své zprávy zdůvodnil a aby se nezdálo, že snad z předpojatosti proti Husovi mluví, dovolává seihned svědectví OldřichaRichenthala a píše:„O tomto útěku Husově Oldřich Richenthal,měšťan kostnický ve svých německých dějinách, jednajících o koncilu kostnickém, ježs obdivuhodnou pílí vypravil nejen tím, žesebral, ale také tím, že i vymaloval znakyvšech knížat, biskupů, šlechticů a prelátůtehdy v Kostnici dlících, vypravuje trochujinak. Tvrdí totiž, že Jan Hus v bytě svémčasto sloužil mši svatou, ku které se lid zevšech stran sbíhal. Když pak toto, poněvadž

— 31 —

byl exkomunikován, bylo mu od biskupakostnického, jakožto místního biskupa zapovězeno a Hus nicméně stále mši svatousloužil, že biskup zakázal lidu, že tento nesmí mši Husově obcovati. Hus tedy počalčiniti přípravy k útěku. A proto o třetí neděli postní, když ráno odsloužil mši, vzal sichléb a láhev vína a ukryl se na voze panaJindřicha Lacemboka, jenž toho dne po polední měl odejeti na venkov, aby do městadopravil slámu, oves a seno. Když tedy Huspři obědě se neukázal, a nikdo nevěděl, kdeby byl, Lacembok ihned odebral se k purkmistrovi města a stěžoval si, že Jan Husutekl a žádal, aby ihned se zavřely městskébrány a aby jezdci i pěší byli povoláni, kteříby ho na útěsu pronásledovali. Když to sestalo, nalezen byl Hus ukrytý ve voze. Poobědě však rychle skončeném Lacembokposadil jej na kůň a dovezl do paláce papežova. Ale Hus dovolávaje se svého ochranného listu, tvrdil, že nesmí býti uvězněn.Lacembok mu řekl: Vždyťbylo určeno, abysse očistil z kacířství, aneb abys umřel, neodvoláš li. Mezi tím Hus náhle s koně seskočil a vrhl se do zástupu Čechů kolemstojících. Sluhové papeže a kardinálů potomrychle se dostavili a chopivše se Husa, odvedli jet do paláce papežova. (Papežští sluhové nosí pozlacené hole). Král římský proochranný list by byl rád Husa ze žaláře vysvobodil, ale doktoři mu řekli, že zatvrzelémukacíři nesmí se dávati ochranný list. Po

— 89 —

osmi dnech převeden byl Hus do klášteraDominikánův a tu bedlivě byl střežen. Učenímuži jej často navštěvovali, aby ho od jehokacířství odvrátili. Tolik Oldřich z Richenthalu.“**)

Hus, zakládají-li se právě uvedené zprávyCochlaeovy a Richenthalovy na pravdě, kdyžtedy viděl, že záležitost jeho v Kostnici jestztracena, pomýšlel na záchranu svého životaútěkem, a 1 o útěk, ovšem s nezdarem, sepokusil. Pravím znovu, zakládají-li se zprávyCochlaeovy a Richenthalovy na pravdě. Poněvadž však zpráva Cochlaeova Richenthalovy jest o mnoho pozdější a opírá se hlavněo ni, můžeme slova Cochlaeova nechatistranou a zkoumati pouze, pokud sděleníRichenthalovo jest pravdivo.

Dle tohoto auktora, který, mimochodemřečeno, byl vážným měšťanem kostnickým azároveň úředníkem městským právě v době,kdy koncil v Kostnici zasedal a který sepsalo koncilu kostnickém velmi vážné dílo, tak,že sám Palacký nazývá ho „ctihodným spisovatelem,“**) Hus z Kostnice neutekl, aletoliko o útěk se pokusil. Bylo to v třetí neděli v postě. Hus po mši svaté, krátce asipřed obědem, ukryl se s kusem chleba aláhvicí vína ve voze pana Jindřicha Lacem

18) Historiae Hussitarum libri duodecim, perJoannem Cochlaeum, artium ac sacrae theologiaemagistrum, canonicum Vratislaviensem operose collecti, z roku 1549, na str. 72—74.

19)Sr. výrok Palackého dolejil

— 33 —

boka, který odpoledne měl vyjeti z města,aby dopravil potřebnou píci a stelivo prokoňstvo tohoto českého šlechtice. Když Hustoho dne k obědu nepřišel, jeho přátelé setoho zalekli a pan Lacembok pospíchal kekostnickému purkmistrovi s oznámením, žeHus utekl, aby týž dal zavříti všecky brányměsta a Husa pronásledovati nejen od pěších v městě, ale i od jezdců mimo město.Purkmistr ihned vyhověl tomuto přání a Husnalezen byl ukrytý ve zmíněném voze panaLacemboka. Pan Lacembok, který s útěkemHusovým nesouhlasil, poněvadž bylo od přátel jeho v Čechách určeno, aby Hus buď vKostnici se očistil z kacířství, anebo, aby,neodvolá-li, umřel, dal Husa dopraviti dopaláce papežova. Hus však, když znamenal,kam jej vezou, pokusil se znovu o záchranu.Seskočil s koně, vmísil se v zástup lidu analezl vhodného úkrytu. Nicméně byl přecepozději dopaden a uvězněn.““)

Tolik o Husově útěku uvádí Richenthal.Nechci rozhodovati, pravdou-li vše čili nic,ale pokusím se ve vypravování toto vrhnoutitrochu světla.

20)Kronika Richenthalova z r. 1453 nalézá se téžo jednom exempláři v středním sále druhého patraměstského musea v Praze v oddělení památek naJana Husa. Alespoň Dr. Harlas v „Národní Politice“dne 7. června 1914 piše: „V oddělění památek naJana Husa zájem budí pěkný výtisk kroniky Richenthalovy o koncilu Kostniekém z r. 1483, vzácnéhotisku, v němž je celá řada rytin, zobrazujících smrťHusovu, výjevy z Kostnice a pod.“

3

— 4 —

Hus dne 6. listopadu roku 1414 píšesvým přátelům v Čechách: „Přišel jsem doKostnice bez ochranného listu papežova.“*")Proto před tím dne 4. listopadu čili hned„nazejtří po příjezdu svém“ vyslal pana Janaz Chlumu a pana Jindřicha Lacemboka k Janovi XXIII, oznámiti jemu, že již se dostavila prositi ho za potřebnou ocáaranu, t. j. zapapežský ochranný list. Byl tedy Hus sámdle uvedených jeho slov a dle jednání českých pánů Jana z Chlumu a Jindřicha Lacemboka přesvědčen, že glejt Zikmundův,napsaný ve Špýru dne 18. října 1414 a dodaný jemu až v Kostnici, nemá pro něhopři koncilu žádného významu. Téhož přesvědčení byli i Čechové, tehdy v Kostnicidlící a Husa provázející, ježto jinak by byliJana XXIII. o ochranu Husovu. nežádali.Jan XXIII. vydání ochranného listu Husoviodepřel a pouze slíbil, že nedá mu ukřivditi,kdyby i jeho vlastního bratra byl zabil. Byltedy Hns v Kostnici proti právům konciluvlastně beze vší ochrany.

Odpůrců Husových v Kostnici stále přibývalo a důkazy proti Husovi, jakožto kacíři, se hromadily. Byli tehdy již v Kostniciz protivníků jeho přítomni : kněz Michal z Německého Brodu, bývalý farář u sv. Vojtěchav Jirchářích v Praze, kterýž nedávno byl od

21)Slova tato jsou velmi důležitá pro významglejtu, jejž dal Zikmund Husovi a pro nazirání natento glejt, případně jeho porušení.

— 35 —

Jana XXIII. povýšen na důležitý úřad papežského prokuratora ve věcích víry (decausis fidei), pasovský děkan Václav Tiem,Štěpán z Pálče, Jan Železný, biskup litomyšlský, Jan Protiva z Nové Vsi, kanovníkOndřej z Brodu, doktor Náz, Angličan Stokes, doktor Albert Warrentrappe, Mistr Jindřich Homberk, doktor práv Pavel Vladimírovič, Mistr Dětřich z Můnsteru, Mistr PetrŠtorch atd. Z přátel Husových však mimojeho průvodčí byl tu toliko farář z JanovicJan z Reinšteina. Proto Hus ve svých dopisech z této doby tak často vyslovuje naději v pomoc Boží, zmiňuje se o množstvísvých nepřátel a podobně.

Jedinou nadějí zůstával Husovi a českýmpánům ještě král Zikmund. Ale ten doKostnice dlouho nepřijížděl a příchod jehostěží před vánocemi se dal čekali.

Byla tedy, abych to krátce řekl, situaceHusova v Kostnici od 4. listopadu 1414,kdy Jan XXIII. odepřel mu vydati ochrannýlist proti koncilu a slíbil pouze ochranu přednásilím čili že se přičiní, aby dle spravedlnosti a zákona s Husem od komcilu bylojednáno, dosti kritická. A situace tato sezhoršila, když dne 9. listopadu se týž dověděl, že mezi Janem XXIII a kardinálydošlo k jednání o přiostření interdiktu aexkommunikace, jimiž Hus byl stižen, ale žeposléze bylo rozhodnuto, aby toliko přísněmu bylo zakázáno sloužení mše svaté a návštěva služeb Božích v biskupském chrámě.

3

— 36 —

Hus zajisté jako kněz dobře si byl vědom,že jednalo-li se o zostření jeho interdiktu aexkommunikace, nabylo se u koncilu většíhopřesvědčení o jeho vině.

Konečně Hus byl si též vědom rozhodnutí v Čechách od jeho přátel učiněného,že buď se má vrátiti jako vítěz a jako knězz kacířství nepodezřelý, anebo, neodvolá-li,že má zemříti. Proto tak časlo zmiňoval sev listech z Kostnice o své smrti, o svémupálení a naději ve vítězství. Ale naděje tatoden ode dne klesala. Proto zbývalo, neodvolá-li, jen to druhé. Odvolati však Husnechtěl, poněvadž mu v tom zabraňovalajeho pýcha a zvláštní povaha. Ostatně i kdybybyl odvolal, bylo by mu to málo platnobývalo pro jeho cíle, poněvadž by byl musil1 po odvolání, tak jako tak, na delší dobuna korrekci do některého kláštera, jak tohožádalo a posud žádá církevní právo. Neměltedy Hus v dohledné době žádné naděje nanávrat do Čech.

Z těchto příčin snadno se dá vysvětliti,že zmocňovala se Husa málomyslnost a žebuď sám, nebo některý z jeho přátel a tonejspíše Jan z Reinšteina, přivedl řeč o možném jeho útěku z Kostnice. Slechtici s tímnesouhlasili. Vždyť útěk tento byl by se protivil jejich cti a úřadu, jenž jim od nejvážnějších mužů v Čechách a krále Václavabyl svěřen, aby totiž Husa do Kostnicedoprovodili, a jej tam před koncilem v jehospravedlnosti hájili, čili aby ručili nejen za

— 37 —

Husa před koncilem, ale také aby s druhéstrany ručili koncilu, že Hus se před nějdostaví a bude s ním o své při jednati.

Za takovýchto okolností pokusil se Huso útěk. Bez vědomí svých šlechtických přátel a na svou vlastní pěst chtěl uniknoutiz Kostnice. A sotva se pokus tento stal,zhrozil se jeho následků pan Lacembok. Týžve vědomí své zodpovědnosti uchýlil se opomoc k purkmistrovi kostnickému a muoznámil — důkaz to, že musilo se o útěkuHusově mluviti v kruzích českých — že Husutekl, aby dal jej pronásledovati nejen vměstě uzavřením bran, ale i mimo město,vyvázl-li již z něho. Po bedlivé prohlídce byl Hus nalezen v úkrytu na voze. PanLacembok vědom si znovu své zodpovědnosti před koncilem a českým národem daljej dovésti do paláce papežova, kdež asise mělo rozhodnouti, jak naložiti s ním,aby pokus jeho o útěk se neopakoval. Nacestě k papeži pokusil se však Hus opětněo útěk, jenž se mu zdařil v té míře, že dosáhl bezpečného úkrytu. Byl však brzy i tuvypátrán 4 vsazen do žaláře. To stalo se vestředu dne 28, listopadu 1414.

„Ve středu dne 28. listopadu“, tak alespoňvypravuje Fr. Palacký, „přišlio polednách biskupové augšpurský a tridentský, purkmistrkostnický a pan Jan z Baden do Husovapříbytku, kdež i pan Jan z Chlumu přítomenbyl, ohlašujíce, že posláni jsou od papeže akardinálův, aby Mistra, jenž tolikráte žádal

— 38 —

o svobodné slyšení, přivedli k nim, jelikožjiž prý hotovi byli slyšeti jeho. Pan Chlum,dovtípiv se hned pravého účelu návštěvy,znáruživěl proto velice: ne tímto způsobem,pravil, slušelo počínati sobě; M. Hus že stálpod ochranou královou a říše římské, a onChlum že odpovídati měl za bezpečí osobyjeno; králova že byla vůle, aby před jehopříchodem do Kostnice ničeho předsebránonebylo ve při Husově; on že tedy protestujeve jménu Jeho královské Milosti proti jakémukoliv ukvapení v této věci, vystříhajeposly, aby varovali se urážeti čest svatéřímské říše. Biskup tridentský odpověděl, žeposlové nic zlého neobmýšleli, že přišli s pokojným úmyslem a rádi by vyhnuli se všelikému hluku. Tu předstoupiv Hus, řekl:„že přišel sice do Kostnice s tou i žádostí1 nadějí, aby mohl vésti věc svou ne předpapežem a kardinály toliko, ale přede všímsborem křesťanským ; nicméně že hotov bylpostaviti se i kardinálům k odpovědi, naděje se, že byť i co zlého jej potkalo, topřece nebude ho moci odvrátiti od pravdypoznané.* Ochotnost tato pohnula posly kevlídnějšímu s ním naklidání, ačkoli mezitímvšecky sousední domy osadilo bylo vojskoměstské, aby na odpor ani pomysliti lze nebylo. Scházeje do nádvoří potkal se Hus sesvou hospodyní, která plačíc loučila se s ním;tu rozbřesklo se tušení v.duši jeho a s patrným pohnutím dav jí své požehnání, posadil se na koně, který v průvodu poslův a

— 39 —

pana Chluma nesl ho de příbytku papežova.“*?)

Připustíme-li dle podaných zdůvodnění,že Hus vskutku o útěk z Kostnice se pokusil, jedinou, ačkoliv jen na první tolikopohled, obtíží při zprávě Richenthalově jestudání, že stalo se tak o třetí neděli postní,ježto každý při čtení jejím vzpomene nanaši dobu svatopostní, jež pravidlem spadádo měsíce února nebo března. Ale o Husovi jest dokázáno, že již od 28. listopadur. 1414 dlel v tuhém žaláři. Tato okolnostbyla také hlavně příčinou, proč někteří dějepisci věrohodnost vypravování Richenthalovapopřeli prohlášením, že útěk Husův z Kostnice nedá se zařaditi do běhu jeho života.Soud takovýto však jest naprosto nespráv.ným. Ba naopak. Udání Richenthalovo, žeHus pokosil se o útěk z Kostnice o třetí neděli postní dodává, jak se hned přesvědčíme, jeho vypravování důraz pravdy.

Ve středověku totiž mimo půst předvelikonoční, jenž slul „Ouadragesima“, bylyvšeobecně zachovávány ještě posty dva, ato jeden před adventem, který slul „Ouadragesima sancti Martini“ a druhý před svátkem sv. Jana Křtitele. Půst předvelikonočníčítal šest neděl, z nichž každá nazývala sedle latinského slova, jímž v ten den začínalamše sv., jako na př. neděle Oculi, Laetarea p. Půst před adventem býval však polo

23) Dějiny národa českého, III., 96—97.

— M0 —

viční, t. j. trval pouze tři neděle, jež nazývaly se první, druhou a třetí nedělí svatopostní bez jakéhokoliv jiného slovného přídavku a začínával buď na den sv. Martina,čili na den 11. listopadu, anebo, bylo-li 11.listopadu v neděli, již v oktávě svátku Všechsvatých, t.j 8. listopadu.“*) Proto, byl-li den11. listopadu první nedělí postní, připadaladruhá neděle postní na den 18. listopadu atřetí na den 25. listopadu. A hle! Právěroku i414 připadlo sv. Martina na neděli.Proto tato neděle byla první nedělí postnía den sv. Kateřiny, t. j. den 25. listopadu,třetí nedělí postní.

Toto vše musíme míti na mysli, chceme-lisprávně usuzovati o vypravování Richenthalově o útěku Husovu z Kostnice.

Jan z Reinšteina list napsaný v Kostnicidne 10. listopadu 1414 datuje slovy: „Sabbato proximo ante Martini“*““) a hned do

43) „Církevní slovnik“ (Kirchenlexikon) od Wetzeraa Welteho, 2. vydání, IV., 1266, dí: „Mimo půst předvelikonocemi (Ouadragesima) byl v obyčeji diive naZápadě ještě půst sv. Martina (Ouadragesima s. Martini) a půst před sv. Janem Křtitelem (Ouadragesimas. Joannis Bapt.). První pcčinal ve svátek sv. Martina nebo v oktavě (osmý den) svátku Všech svatýcha trval až do vánoc, ježto byl k nim přípravou...První stopy tohoto postu nalézají se již v 5. stoletíve Francii, odkudž rozšiřil se do Anglie, Italie, Německa, Španělska atd. Půst byl právě tak přísnýjako před velikonoci. Ve XIII. století trval ještě vItalii, Německua p., ale znenáhla se zmirňoval..

24) T. j. v sobotu bezprostředně před sv. Martinem.

— A4 —

dává „guia praesenti anno sabbato anteMartini festum ipsius ocurrit celebris vigilia,“25) čímž najisto provádí se důkaz, žeroku 1414 začala první neděle postní právěv den sv. Martina a třetí neděle že připadlana den sv. Kateřiny. Dá se tedy vypravování Richenthalovo o útěku Husově z Kostnice o třetí neděli postní docela dobře zařadili v běh života Husova.

Než vypravování Richenthalově o útěkuHusa z Kostnice nevěří, tak se dá namítati,někteří dějepisci. Alespoň František Palackýv „Dějinách národa českého“““) píše: „Pověstí lživou, tehdáž po Konstancii troušenou,jako by Hus byl ohlásil veřejné kázání apřece z města utéci se pokoušel, nebyliovšem(odpůrci jeho, hlavně Michal de Čausis a Stěpán Páleč) nevinni“ a v poznámcek tomu dodává: „O této pověsti vypravujePetr z Mladenovic takto (Docum. Hus.,247—248): „Cum dictus M Joh. Hus Constantiae staret ad tres hebdomadas cummedia, famabalur per civitatem, guod M.Hus ductus fuisset extra civitatem in curru,in guo foenum vehebatur vel ducebatur,sed falsum fuit. Sic enim fuit: famuli eguitantes cum d:cto curru pro faeno, pannumvel tegumen'um,vulgariter Sperloch, de currunon deposuerunt, sed post binam vel trinam

45) T. j. protože letos v sobotu před sv. Martinemjest slavná vigilie.

26) D. c. III., 96.

— 42 —

ductionem primo deposuerunt, et sine tectoillo iterum foenum duxerunt. Ex illo tuncaligui opinabantur vel famabatur, guod M.Hus jam esset extra civitatem in foeno eductus, et sic guod evasisset in foeno et extraductus fuisset; sed in rei veritate nec mentio aligua de illa re fuit aliguando, sicutpost patuit et jam patet.“") Toto jest nejstarší způsoba povídky, kteráž později zvláštěod Oldřicha Reichenthala líčena, často vyvrácena, nejnověji ještě od Aschbacha (Geschichte K. Sigmunds Il, 32 a 452) opěthájena jest. Ctihodný spisovatel tento bylby se v tom jistě neukvapil, kdyby z aktsborových ke dni 16. a 18. máje 1415(u Hardta IV, 213.) byl přesvědčil se, žeHus „a tempore adventus sui hanc civitatemusgue ad diem et tempus captivitatis suae“*“)ani prahu příbytku svého nepřekročil. JestližeHus pokusil se skutečně prchnouti, tedy uvě

27)T. j.: „Když zmíněný Mistr Jan Hus byl v Kostnici po zi. týdne, povidalo se po městě, že MistrHus byl z města vyvezen na voze, na němž se senodováželo nebo dopravovalo, ale byla to lež. Bylotomu následovně: Sluhové, kteří s připomenutým vozem jeli pro seno, nesbalili plachtu či přikrývku jeho,již lid Sperloch říká, ale když dvakrát nebo třikrát sesenem se vrátili, teprve ji odložili a bez plachtyopětně seno přivezli. Z tohoto tehdy někteři se domnivali či šířili zprávu, že Mistr Hus již za město vseně byl dovezen a tak, že v seně vyvázl a za město

byl dopraven. Ale v pravdě o tom nebylo žádnézmínky, jak potom se ukázalo a již jest zřejmo.*“78) T. j. „Od času svého příchodu do tohoto

města až do času své vazby.“

— 43 —

znění jeho tím již napřed bylo před očimacelého světa ospravedlněno: ale proč pak,když potom o to nastaly hádky nekonečné,nikomu netanulo na mysli, aby se dotknul dostatečné této příčinyaspoň jediným slovem ?(Sr. akta dne 16. a 18. máje) Oldřich Reichenthal, jenž dílo své počal teprv 0 20letpozději spisovati, a to nejvíce z pouhé paměti, mate často dojromady osoby Husa1 Jeronyma Pražského, připisujíc jednomu,co vlastně platilo druhému. Tudiž potahovaltaké outěk M. Jeronyma omylně na přítelejeho (Sr. Gesch. d. Hussitenthums u prof.Hoflera 104—105)*.

Po Palackém činí podobně i jiní děje.pisci jako Helfert, Zap, Tomek atd. Proto itu třeba podati trochu světla.

Dle právě uvedených slov Palackéhozdálo by se, že vše, co Richenthal o útěkuHusově v Kostnici byl napsal, bylo pouhousmýšlenkou a lží. Ale při bližším zkoumánídůvodů, přesvědčíme se, že veliký náš dějepisec dal se tu příliš unésti srdcem a citemmísto pravdou. Jest alespoň jisto, že Palackýpři líčení života Husova a zvláště jeho pobytu v Kostnici přidržel se zcela líčení Petraz Mladenovic, stranníka to Husova, ba žemnohdy nepověděl ani to, co Mladenovicv neprospěch Husův připomenul. A z tohotohlediska musíme nazírati i na slova, jimiž seprohlašuje za naprostou bajku připomenutíRichenthalovo o útěku Husově z Kostnice.

— M4 —

Mladenovic píše doslova: „Cum autemdictus M. Joan. Hus Constantiae staret adtres hebdomadas cum media, famabatur percivitatem, guod M. Hus ductus fuisset extracivitatem in Curru, in guo foenum vehebatur vel ducebatur, sed falsum fuit. Sic enimfuit: famuli eguitantes cum dicto curru profoeno, pannum vel tegumentum, vulgaritersperloch, de curru non deposuerunt, sedpost binam vel trinam ductionem primo deposuerunt et sine tecto illo iterum foenumduxerunt. Ex illo tunc aligui opinabanturvel famabatur, guod M. Hus jam esset extracivitatem eductus, et sic guod evasisset infoeno et extra ductus fuisset; sed in rei veritate nec mentio aligua de illa re fuit aliguando, sicut postea patuit et jam patet,“*“)a hned dodává: „Oui si evasisset, nunguamcomprehensus fuisset et vinculis mancipatus,et nec (finaliter ab eis condemnatus,“*“)kteroužto větu však Palacký jak v dějináchtak v dokladech k nim vynechal.

Vypravuje tedy vlastně Mladenovic, že někteří vKostnici se domnívali, a vtom právěspočívala ona pověst, žeHus zKostnice nadobroutekl. Hus však neutekl, poněvadž, kdyby bylbýval utekl, nebyl by býval žalářován a odsouzen.

49) Překlad je uveden výše v citátě u Palackého.80)T. j.: „Kterýžto (Hus) kdyby byl býval vy

vázl, nebyl by býval nikdy. chycen, do žaláře vsazena posléze od nich odsouzen.“

— 45 —

Tož již na první pohled dle uvedenýchtextů poznáváme, že Palacký proti pravděve vypravování Mladenovicove vkládá vícea vyvozuje z něho docela i lživou pověst opokusu útěku Husova z Kostnice, čehož všakv Mladenovicovi není. Vždyť věta: „Kterýžtokdyby byl býval vyvázl, nikdy by nebyl bývalchycen, do žaláře vsazen a posléze od nichodsouzen,“ skoro napovídá, že Hus chtělvyváznouti, ale že vyváznutí se mu nezdařilo,čili že Hus o útěk z Kostnice se v pravděpokusil.

Podobně jest tomu i s dalším doklademPalackého, že totiž Hus od příchodu doKostnice až do svého zajetí ani prahu svéhopříbytku nepřekročil.

Doklad tento je opětně vzat z Mladenovicea zní vpůvodním textu : „Depraedicatione vero,guia ipsum Magistrum Joan. Hus sui aemuliin hac civitate retulerunt praedicasse, respondent domni et specialiter D. Joannesde Chlum hic praesens, gui in Constantiacum dicto M. Joan. Hus continue fuit hospitatus, guod guicumague hoc ausi sunt velaudent dicere, guod ipse M. Joan. Hus hic,ut praemittitur praedicasset, vel guod minusest, a tempore ad ventus sui ad hanc civitatemusgue ad diem et tempus captivitatis suaeunum passum extra domum, guam inhabitabat, exisset, guod dictus D. Joannes se subguacunrgue poena, sive pecuniali, vel alia,cam guolibet tali vult obligare, guod ilud,guod Vestris Paternitatibus sinistre retulit

— A —

numguam juste et veraciler deducere poteritet probare.“*")

Mladenovic tedy vypravuje, že otcové nakoncilu shromáždění vytýkali Husovi dlezpráv jeho odpůrců, že týž v Kostnici kázalmimo dům, ve kterém bydlil. Pan Jan zChlumu naproti tomu však že prohlásil, žeHus v Kostnici mimo dům, ve kterém bydlil nekázal, ba že ani ode dne příchodudo Kostnice z domu svého, až do okamžikusvého chycení, ani krokem nevykročil. Nadůkaz toho pak, že chce pan Jan, dokáže-likdo opak, čili dosvěděí-li, že Hus v městěkázal a z domů svého před svým chycenímodešel, platiti jakoukoliv pokutu čili, abychto řekl krátce, Mladenovic mluví pouze o kázání Husově v městě a mimo dům, v němžHus společně s českými pány bydlil, alePalacký vkládá v slova Mladenovicova více,a dekazuje z nich, že Hus se oútěk z Kostnice ani nepokusil, pretože prý krokemprah svého příbytku neopustil. Aby pakdosáhl pravdy svého názoru, přeležil Pa

31)T. j.: „O kázání však, protože odpůrci MistraJana Husa donesli, že týž v tomto městě kázal, odpovídají páni a zvláště pan Jan z Chlumu zde přítomný, jenž v Kostnici se jmenovaným Mistrem JanemHusem ustavičně bydlil, že kdokoliv odvážili se, neboodvažují toto říkati, že totiž sám Mistr Jan Hus zde,jak bylo uvedeno, kázal, nebo že, což menším jest,od času svého příchodu do tohoto města až do dnea času svého chycení jediným krokem mimo dům,v němž bydlil, vyšel, řečený pan Jan chce jim dálijakoukoliv pokutu ať peněžitou, ať jakoukoliv jinou a

— 47 —

lacký docela latinské slovo „domus“ nesprávným slovem „příbytek.“**)

Poněvadž čeští páni společně s Husembydlili, byl zajisté hostinský jejich dům dostirozsáhlý, ježto obsahoval při nejmenšímchlévy se dvorem, zahradou a p. Mimo toRichenthal netvrdí, že Hus hostinský svůjdům opustil, ale praví, že se skryl ve vozečeského pána Jindřicha Lacemboka, který,poněvadž Lacembok zůstával s Husem společně v domě vdovy Fidy, byl zajisté vedvoře tohoto domu.

Srovnává se tedy vypravování Richenthalovo zcela s řečí Jana z Chlumu předkoncilem. Vždyť Hus vskutku dle toho, cojsem uvedl, i kdyby dne 25. listopadu 1414o útěk se byl pokusil, až do svého chyceníani krokem z domu svého se nevzdálil, tímméně za tou příčinou, aby v některém kostnickém kostele kázal.

Není také zajisté bez významu, že Mladenovie, když mluví o vykročení Husověmimo dům, v němž tento bydlil až do časusvého chycení, užívá latinského slova „captivitas“, jež pocházejíc od slova capere, t. j.utíkajícího chytati, značí tolik jako našechycení na útěku či po útěku, kdežto o

to komukoliv, protože by nikdo ono, co Vaším Důstojnostem neprávě donesl, nikdy spravedlivě a pravdivě nemohl zdůvodniti a dokázati.“

31)Jest zajisté veliký rozdíl mezi domem a příbytkem, čili obydlenou světnicí právě tak, jako meziJatinským slovem domus (dům) a habitaculum (příbytek)

— 48 —

vsazení Husově do žaláře užívá slova „vinculis mancipatus“, £t.j. do vězení byl dán.Ba, týž auktor docela když mluví výše oHusovi, klade vedle sebe zcela rozdílnáslova: „comprehensus et vinculis mancipatus“, t.j. jako bychom řekli: „byl chycen ado žaláře vsazen.“

Těžší však, než právě rozluštěná. jest námitka Palackého, že v aktech koncilu zedne 16. a 18. května 1415 není žádné zmínkyo útěku Husově z Kostnice, ačkoliv tehdyjednalo se dosti dlouho a obšírně nejen oochranném listu jeho, ale i o jeho zatknutí.Než i tato okolnost dá se při bedlivějšímzkoumání vysvětliti a zdůvodniti.

Sám Palacký popisuje jednání koncilus Čechy dne 16. května roku 1414 následovně: „Šlechta zemská domlouvala písemně králi Zikmundovi dosti trpce za příčinou zrušení listu a skrze jímání a ukrutnénakládání s Husem. Nežádáno sice va psaních těchto, aby Hus nepodlehal soudu vůbec, aniž by zniknouti mohl práva i soudcův svých: ale žádáno, aby nebyl ani žalářován, ani, podtají a pokoutně souzen, alebržaby mohl u veřejném slyšení svobodně véstipři svou. Podobnou žádost podali dne 13.května také páni čeští a polští, kteří v Kostnici přítomni byli. Ve spisu tom, složenéma čteném od Mistra Petra z Mladenovic, líčen nejprv krátce způsob, kterak Hus doKostnice přišed, beze všeho slyšení žalářován.byl a pak stěžováno sobě to tím více, poně

— 49 —

vadž jiní mužové, ježto sbor pisanský zazjevné kacíře byl vyhlásil, nepotkali se vKostnici s nijakým protivenstvím; nyní žepáni tu na sboru přítomní od krajanův svýchstíháni bývali, jako by to nedbalostí jejichse bylo stalo. Prosili tedy shromážděné otcesnažně, aby ráčili netoliko všímati sobě národu, nesoucího bolestně běhy takové, aletaké opatřiti čest římského krále 1 svouvlastní, dadouce Husovi požíti práva dlebožské spravedlnosti bez prodlení. Dále stěžovali sobě páni čeští sami na utrhače anepřátely národu českého .. . Jménem sborudána jest 16. května pánům odpověď ústněskrze biskupa karkassonského: Husovým uvězněním, že královský list průvodčí nemohlbýti rušen, ano Se prý zjevilo, že jej Husteprve dvě neděle po uvěznění obdržel ; takéže mylné jest, že by bez předešlého vyšetřování žalářován byl, ano prý známo bylo,že byv do Říma pohnán pro své nestání incontumaciam odsouzen a vyobcován, rozřešení neobdržel ani nehledal, pročež žeslušně za arcikacíře jmín býti mohl, zvláštěan v okolnostech takových se onovážil 1 vKostnici kázati k lidu veřejně.“**)

Čeští páni však se touto odpovědí nespokojili. Proto dne 18. května podali novoustížnost koncilu „ohledem na datum ve glejtuHusově... také že nepravda byla, že by Huskdy v Kostnici byl kázal“ a žádali, 2by Hus

85) D. c. III., 108.

— 50 —

byl propuštěn na svobodu. Koncil k tomunesvolil, ale dne 31. května odpověděl žadate:ům, že sbor propůjčuje se ku prosbámpánův a hotov jest slyšeli Husa ve veřejnémshromáždění dne 5. června.““)

Česká šlechta tedy a čeští páni v Kostnici dlící, jak z uvedených dokladů jasno,jednali s koncilem pouze o porušení ochranného listu, jejž král Zikmund Husovi byl dal,dále o uvěznění svého Mistra bez předcházejícího vyšetřování a dožadovali se stálepro něho veřejného slyšení. Za to však anislovem se nezmínili o útěku Husově. Koncilnaproti tomu odpovídal ku všem stížnostemv příčině pře Husovy mu podaným, ale rovněž ani slovem se nezmínil o tom, že Husz Kostnice utéci chtěl a proto že musil být:vzat do vězení. Telik dle pravdy a dle zachovaných dosud písemných dokladů doznatise musí. Ale to ještě, jak dodávám, nenídůkazem, že Hus o útěk z Kostnice se nepokusil.

Že česká šlechta ve svých stížnostech kukoncilu o útěku Husově z Kostnice se nezmiňuje, jest zcela pochopitelno. Vždyť vět.šinou či snad vůbec o něm ani nevěděla.Že podobně nezmiňují se o něm ani čeští,páni v Kostnici s Husem dlící, jest rovněžpochopitelno. Byl zajisté útěk Husův pro něněčím nečestným a je zahanbujícím. Protoaž úzkostlivě se vyhýbali všemu, co by

+) Palacký, d. c. III., 103—109.

— 51 —

mohlo jim jej připomenouti. Že však takékoncil sám útěk Husův pomíjí mlčením, jesice nápadné, ale konec konců také pochopitelné, uvážíme-li, že dle kanonického procesu obžalovaný nemusí se k soudu osobnědostaviti a že před vynesením rozsudku týžnesmí býti vzat do vazby, vyjme-li se tolikojediný případ, totiž případ zřejmého a tvrdošijného kacířství.*“)

Soudíme-li však dle těchto právě uvedených zásad záležitost Husovu, musíme uznati, že Hus měl právo vzdáliti se z Kostnice kdykoliv, že ani nemusil osobně doKostnice k církevnímu soudu se dostaviti,ba že koncil, když Hus dobrovolně k soudujeho se dostavil, neměl práva tak dlouhona jeho osobu sáhnouti a ve vazbujej vzít,pokud Husovi zřejmé a tvrdošijné kacířstvídokázáno nebylo, čili, že útěk Husův z Kostnice nebyl takovou kanonickou příčinou, abyHus pro ni mohl býti ve vazbu vzat. Prototaké koncil, který šetřil až úzkostlivě všechprávních forem, ve svých odpovědích českýmpánům ani slovíčkem o útěku Husově senezmiňoval. Vždyť,kdyby tak byl učinil, bylby uváděl důvod, který s hlediska právníhonebyl žádným důvodem. Tím však byl

85)Sr. spisy Dr. Fr. Kober: Der Kirchenbannnach den Grundsátzen des kanon. Rechts, Tubinky1863, nebo Fr. Ďroste: Kirchl- Disciplinar- und Kriminal-Verfahren gegen Geistl., Paderbcrn, a zejmenaNic. Můnchen: Das lan. Gerichtsverfahren und Strafrecht, Kolín n. Rýnem 18665.

4"

b2 —

by se stal v očích tehdejšího právníhosvěta směšným a byl by podal důkaz o svéprávní neschopnosti.

Jinak tomu ovšem bylo s kacířstvímDokázané a tvrdošíjné kacířství bylo kano-.nickým důvodem, aby na Husa bylo uvaleno vězení. Proto, jakmile Husovi bylo kacířství prokázáno, musil ho koncil vzíti vevazbu. A tohoto důvodu vskutku se dovolává nejen koncil, ale 1 biskup karkassonskýv odpovědi k českým stížnostem, proč Husbyl vzat ve vězení.*“)

36)Dne 18. května roku 1414 Petr z Mladenovicpodává koncilu repliku na odpověď, danou pánůmčeským jménem koncilu od biskupa karkassonskéhodne 16. května. V této replice uvá í vždy Petr to,co řekl dne 16. května biskup karkassonský a připojuje toho vyvrácení. Biskup pak karkassonský dne16. května dle Mladenovice řekl českým pánům: „Secundo, guemadmodum dominis petentibus, gualiterM. Joan. Hus non condemnatus nec tunc auditushuc libere veniens fuit incarceratus . . . VestraePaternitates responderunt, guod ipse M. Hus temporeD. Alexandri guinti fuit infamatus super certis erroribus . . . ubi nedum simplex haereticus, sed haereslarcha, id est novorum errorum inventor et seminator, censendus est“ (Docum., 262), t. j.: „Podruhé,jak Vaše Důstojnosti, když páni si stěžovali, že MistrJan Hus byl vsazen do žaláře, ač nebyl odsouzen,ani slyšán a sem dobrovolně přišel, odpověděly, žetento Mistr Hus za času pana Alexardra V. byl obžalován z jistých bludů a proto, aby se osobně dostavil, volán a tam prostřednictvím svých prokuratorůslyšán. Protože však tvrdošíjně osobně přijíti nechtěl,že byl exkomunikován a v této exkomunikaci dobřepo pět let setrval, tak že musí považován býti ne za

— 53 —

Mohu tedy dle právě uvedených vývodůříci: Koncil nezmiňuje se o útěku Husověani slovém ve svých důvodech, proč Husado vazby vzal, prostě proto, že útěk tentonebyl kanonickým důvodem a pouze proněj koncil by vůbec nebyl mohl Husa dovězení dáti. Za to kacířství, jehož takékoncil se dovolává, bylo postačitelným důvodem, proč Hus zcela spravedlivě dovězení byl dán.

Konečně Palacký docela se mýlí, že Richenthal útěk Jeronymův vykládá omylemo jeho příteli Janu Husovi. Naopak. Richenthal rozeznává docela dobře útěk Jeronymůvod útěku Husova. Alespoň Cochlaeus píše otom: „Ostatně o příchodu tohoto Jeronymado Kostnice vypravuje Oldřich Richenthal,očitý to svěder, který tehdy v Kostnici byl,ve své německé kronice takto: Jeroným přišel do Kostnice úplně tajně v pondělí o velikonocích v průvodu jednoho scholára tak,že nikdo o tom nevěděl. A když na dvéřechrámu sv. Štěpána připevnil list, jímž snažil se Husa očistiti, brzy Kostnici opustils takovým kvapem, že zapomněl meč v bytěanebo spíše ze strachu neodvážil se jej anisebou vzíti. Tehdy já, Oldřich Richenthal,k otázkám pfemnohých, kam Jeroným utekl,anebo ve kterém bytě bydlil, nemohl jsemodpověděti, poněvadž nikdo toho nevěděl

prostého kaciře, ale arcikaciře, t. j. za vynálezcea šiřitele nových bludů.“

— 54 —

Po šesti však dnech se zvědělo, že byl hospodou v ulici sv. Pavla u hospodáře, jenžslul „Dobrá hodina“. Když však došel až doČeského lesa a zastavil se v jedné vsi uplebána, jenž náhodou tehdy hostil vícekněží a Jeroným ihned počal jim vypravovati, ježto byl výborným řečníkem, že bylna koncilu v Kostnici, jenž spíše nežli koncilem nazývati by se měl školou ďáblovou asynagogou satanášovou, jež jest přeplněnálidmi ničemnými a nešlechetnými, on všaka mistr Jan Hus že zvítězili za velikýchpoct, ježto nikdo z doktorů a prelátů neopovážil se jim odporovati a že toho svědkymá u sebe, totiž list ověřený 70 pečetěmi,ba když nejen toto, ale i více podobnýchnadávek o koncilu přítomní kněži uslyšeli,zarmouceni se uradili, že vše oznámí purkmistrovi. Ten, jak to uslyšel, nakázal jim,aby do rána všeho nechali. Druhého dnez rána však vzal si několik jezdců a kdyžJeronym přijíždělproti němu, zajaljej... **“")

Shrnu-li tedy vše v celek, co Palackýproti útěku Husovu z Kostnice uvádí, musím doznati, že důvody jeho nejsou přesvěděující a že otázka útěku Husova zůstávánerozluštěnou, poněvadž mnohé důvodymluví, že není podstatné příčiny, proč bychom vypravování Richenthalovu neměli věřiti. Vždyť osoba tohoto muže, jež povznesena byla nad stranické vášně, pravděpodobnost jeho slov ještě zvýšuje.-Mm D.c. 71.

— 5BK

Dle Palackého, abych pokročil dále, opakuje odpor proti útěku Husově z Kostnice,Josef Helfert. Týž píše: „Mnozí nenadálézatknutí Husovo přičítají nějakému prý pokusu jeho o uprchnutí, který na jevo vyšel.Ano, vypravuje se obšírně, kterax Hus s jedním chlebem a lahví vína — sub utrague?— ve voze páně Lacembobkověukryt, z městase vyvětiti chtěl; kterak ale prozrazen, jat av náramném davu před papeže jest veden ;kterak při tom, prvé nežli došli palácu biskupského, kde papež byl bytem, Husstrážisvé znova uskočil, ale ihned zase mezi lidemlapen jest; kterak ho konečně papež hnedpotom kázal uvězniti. Není nic nepodobného,že se hned po zatčení Husa skutečně snadroznesla takováto pověst a že jí mnozí jakve sboru tak i kromě sboru opravdu vírudávali. Vždyť máme každého dne příležitostviděti, jak snadno se vyskytají pověsti podobné, jak rychle se roznášejí, jak pevně sejim vůbec věřívá. Ale o historické pravděskutku takového slušně musíme pochybováti.Mimochodem jen buď připomenuto, že písemný správce povídky této, Oldřich z Reichenthalu, z patricijské rodiny v Kostnicipošlý, paměti své teprve po dvaceti letechspisoval i ovšem nejedn věc, jejíž očitýmsvědkem nebyl, zevrubně v mysli mohl nepodržeti; naproti tomu ale že jiní, jmenovitěsouvěcí Čechové, stranníci Husovi, nic o takové případnosti se nezmiňují. Proti tomudalo by se sice ne bez podobností namítati,

— 56 —

že českým stranníkům Husovým záležeti musilo na tom, aby věc, která Husovi patrněnesvědčila k prospěchu, mlčením byla pominuta. Ale rozhodnou váhu přikládámetomu, že o takové příčině k zatčení Husav úředních aktách synody nikde žádné zmínkyse nenalézá; že král Sigmund, když mu donešena zpráva o uvěznění I1usa, prudkýmhněvem rozhorlil se proti prelátům pro porušení glejtu od něho daného; že konečněpo přijití králově do Kostnice mnohého přemlouvání a sjednávání bylo zapotřebí, abyuznal postupování proti Husovi — vesměsokolnosti, kterých nesnadno lze srovnati seskutkem tak zřejmým jako jeho pokus o útěk. Ještě více nežli všechno to nasvěd čujetvrzení našemu ta okolnost, že pánové češtíprůvodci Husovi výslovně toho se dokládali,že Hus od té doby, co přišel do Kostniceprahu nepřekročil — „guod nunguam atempore adventus sui ad hanc. civitatemusgue ad diem et tempus captivitatis suaeunum passum extra domum hospitii exiisset“$*)— tvrzení, které před veškerým sborem veřejně přednésti sotva by se bývali odvážili,kdyby na pravdě založeno nebylo.“*“)

Po Palackém a Helfertovi vyvrací zprávyo útěku Husově z Kostnice také KarelVladislav Zap, jenž dí krátce: „I uplynuly

83) T. j. „že nikdy od času svého příchodu dotohoto města až do dne a času chycení svého jediným krokem mimo dům pohostinský nevyšel.“

39) Mistr Jan Hus, 188—190.

— 65? —

asi tři neděle a z nějaké nepatrné příčinyroznesla se po Kostnici lživá pověst, že Husveřejně ohlásil, že bude kázati a že se chtělna senním voze v seně ukryt, tajně z městadáti vyvézti a na útěk dáti.“““)

Po Zapovi však zprávy o útěku Husověz Kostnice již z českých dějepisů mizí.Alespoň V. V. Tomek ničeho o tom nepřipomíná, ale vyličuje zatčení Husovo takto:„Osud jeho vzal však brzy jiný obrat...Nelenili nepřátelé jeho s přípravami k jehozkáze, sbírajíce záhy všecko, čeho bylo pctřeba o obžalování jeho v koncilii, aby jímodsouzen a tudy konečně potlačeno jehopůsobení jim protivné .. . Toto neminulo setaké účinku, ježto ti, ku kterým bylo obráceno, byli jednoho ducha s pobadačem.Staloť se konečně usnešení mezi papežemJanem a kardinály, kteří koncilium řídili,aby byl Hus zbaven svobody i aby se nastoupilo proti němu na soud, kterému seprve nestáním k obsílce papežově do Římabyl vyhýbal. Dle uzavření toho byl pětadvacátý den svého meškání v Kostnici, dne 28.listopadu, prostředkem branné moci odvedenze svého příbytku do paláce papežova podzáminkou slyšení od kardinálů, z rozkazujejich pak v pozdní noci po témž dni, 29.listopadu, uvězněn nejprve v domě kantorakostnického, po csmi pak dnech, 6. prosince, odveden odtamtud do kláštera Domi

4%)Česko-moravská kronika, II., 650.

— 58 —

nikánů na břehu Rýna vedle jezera Bodeňského.“*“!)

Helfert, jak z uvedeného nahoře citátuplyne, mimo důvody, jež Palacký proti útěku Husovu z Kostnice připomenul, uvádíještě, že král Zikmund velice se rozhorlil,když uslyšel, že Hus od koncilu byl vzatdo vazby a že po příchodu králově do Kostnice dlouho to trvalo, nežli týž o správnostitohoto skutku přesvědčiti se dal.

Důvody tyto ovšem jsou podřízenějšíhorázu a nebylo by tedy třeba ani jimi seobírati, ale poněvadž předneseny byly, jestnezbytno i je zkoumati.

Jeť známo z Husovy cesty do Kostnice,že již z Norimberka pan Václav z Dubépustil se za králem Zikmundem na Rýn,aby přivezl od něho pro Husa slíbený ochranný list, dále, že jakmile Jan XXIII. vKostnici odepřel Husovi vydati proti koncilu ochranný list papežský, hned téhož dnepan Lacembok vsedl na kůň a jel za králem Zikmundem do Cách, aby ve prospěchHusův u něho zakročil a že v listech svýchku králi Zikmundovi čeští páni, vesměs tohorliví stoupenci Husovi, velice často- připomínají mu, kdykoliv se o Husa jedná,jeho právo nástupnictví v království českém.A tu rozumí se samo sebou, že jak Václavz Dubé, tak Jindřich Lacembok vyličovalikráli Zikmundeví Husa ve světle nejkrásněj

4 Dějepis města Prahy III., 564—566.

— 59 —

ším ajako by se mu od církevních knížatjen a jen křivdilo. Proto nedivu, že král,pokud nebyl správně informován, odsuzovaljednání koncilu, jež u Husa vyvrcholilo vevazbě, ba že i po svém příchodu do Kostnice ještě Husa v ochranu bral, poněvadžpravého stavu věcí neznal. Mimo to Zikmu dzajisté ujímáním se Husa, chtěl si naklonitičeskou šlechtu a tím bezpe