1

\

·.

" .

fft

§ fft

...

.

� =

...

.

:c

..

..

q

' !

o

tiO

0 Základní texty východních náboženství Hinduismus

Seznam překladatelů TEXTŮ ZAŘAZENÝCH DO TOHOTO SVAZKU

A JEJICH AUTORSKÝCH ZKRATEK

Jan Filipský (J. F.) Oldřich Friš (O. F.) Eliška Merhautová (E. M.) Vladimír Milner (V. M.) Jaroslav Vacek (J. V.)

Dušan Zbavitel (D. Z. )

r 1 í A � ;r r

_.,

Obsah HINDUISMUS ................................................. 7

VÉDY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9

Z védských sanhit Súrja (RV Lso) .............................................. 10

Višnu (RV L154) ............................................. 11

Indra (RV II.12) ............................................. 11

Varuna (RV V.8s) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13

Varuna (RV 1.2s) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14

Rudra (RV Il.33) ............................................. 15

Řeky (RV IIL33) ............................................. 16

Sóma (RV IX.u) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18

Chvalozpěv na muže (RV X.90) ................................ 18

O štědrosti (RV X.117) ....................................... 20

O stvoření světa (RV X.129) ................................... 21

Očištění od hříchu (AV 6,120) ................................. 22

Matka Země (AV 12,1) ....................................... 22

Čas (AV 19.53) .............................................. 27

Z komentářů bráhman Oběť . . . . . . .. . . . . . . . . . .... . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28

Pravda a lež . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32

Čtyři dluhy člověka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33

Z upanišad Brhadáranjakópanišad l.4 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34

Brhadáranjakópanišad III.8 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37

Čhándógjópanišad VI.1-16 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39

Čhándógjópanišad VIII. 7-13 .................................. 46

Kathópanišad III. 3-15 ....................................... 49

Kathópanišad VL 1-15 ....................................... so

Kénópanišad ............................................... 52

Svétášvatarópanišad II. 8-15 .................................. 55

Išópanišad . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56

ŠÁSTRY ..................................................... 59

Mánavadharmašástra, kniha I. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6o

Mánavadharmašástra, kniha XII, 1-11, 20-116 ................. 66

Kautiljova Arthašástra !.3.1-16 .............................. 73

Vátsjájanova Kámasútra (z úvodu) .......... ............ .... . 75

MAHÁBHÁRATA

Muž v studni .. : .· .· .·: .· .· .· .· .· .· .· .· .· .· .·::: .· .· .· .· .· .·: .· .· .·::: .· .· .· .· .· .· .· .· .· .· .· ;; Soucitná smrt ....................................... , . . . . 8o Potopa světa . .......... .. ........... ......... .... .... ..... 81·

Šiva ... .............. .... .... ................ ...... ... ... 84 Z mudrosloví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88

BHAGAVADGÍTA

První zpěv Druhý zpěv Třetí zpěv Čtvrtý zpěv Pátý zpěv Šestý zpěv Sedmý zpěv Osmý zpěv Devátý zpěv Desátý zpěv Jedenáctý zpěv Dvanáctý zpěv Třináctý zpěv

............................................ 91

................................................ 93

............................................... 101

................................................ 109

............................................... 114

119

122

126

129

............................................... 133

............................................... 136

............................................ 143

............................................. 148

.............................................. 150

r

�

Čtrnáctý zpěv Patnáctý zpěv Šestnáctý zpěv Sedmnáctý zpěv Osmnáctý zpěv

PURÁNY

Z Bhagavatapurány Kršna jako dítě Kršna ochránce

Z Višnupurány Kalkí

Z Brahmapurány Dobrotivý král

Z Márkandéjapurány

153

155

............................................. 157

........................................... 159

............................................ 161

169

............................................ 170

............................................ 171

172

173

O koloběhu životů ........................................ . 176

179

182 O józe ................................................. . Velikost bohyně .......................................... .

Bibliografze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 187

Seznam překladatelů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 188

Děkujeme nadaci Maitrea za laskavý příspěvek k vydání publikace.

�� �·�

MAITREA

©Argo, 2007

Anthology © Dušan Zbavitel Translation © Jan Filipský, Martin Friš, Eliška Merhautová, Marie Miltnerová, Jaroslav Vacek a Dušan Zbavitel, 2007

ISBN 978-80-7203-846-6 )� ! )

., �

Základní texty východních náboženství Hinduismus �

Hinduismus Hinduismus, nábožensko-společenský systém, k němuž se dnes hlásí podle odhadu více než osm set milionů obyvatel indického subkontinentu a potom­ků indických vystěhovalců v mnoha zemích světa, se odlišuje od jiných světo­vých náboženství v celé řadě aspektů. Především není zjeveným náboženstvím. Nemá na rozdíl od křesťanství, islámu nebo buddhismu žádného zakladatele. Vyvinul se z védských základů postupně v průběhu staletí, takže nelze přes­ně určit dobu jeho vzniku. Nemá žádný pevný kánon nebo kodifikovaný spis, jenž by určoval dogmata víry závazná pro jeho vyznavače, ani žádnou instituci, církev nebo nějaký autoritativní orgán, který by rozhodoval o sporných otáz­kách víry. Toleruje někdy i značné názorové rozdíly a rozmanitá pojetí i v tak závažných otázkách, jako je cesta k vysvobození duše z koloběhu životů nebo samotný smysl života. Bez problémů poskytuje rámec nejrůznějším sektám a názorovým směrům, a to do té míry, že někteří západní religionisté popírají, že vůbec nějaký hinduismus existuje, a tvrdí, že je to jen souhrnné označení směrů, jako je višnuismus, šivaismus, šaktismus, tantrismus aj. I v mytologii, která tvoří neodmyslitelnou složku hinduismu, nacházíme rozdílně a nezřídka i vzájemně protichůdné verze. Nemenší rozdíly existují také ve formách ná­boženského života a projevování zbožnosti.

Přesto má hinduismus svou jednolitou strukturu, kterou mu dává jak společná věroučná základna, tak zařazení všech příslušníků do hierarchicky odstupňo­vaného systému známého jako kastovní řád. Příslušnost ke kastě je dána zro­dem člověka a je celoživotně nezměnitelná (s výjimkou dobrovolného odchodu z kasty, vyloučení z ní nebo konverze k jinému náboženství). Kastu nelze zamě­nit za jinou ani do ní vstoupit zvenčí, takže hinduistou v pravém slova smys­lu se nemůže stát ani sebehorlivější vyznavač hinduistické věrouky například z evropských rodičů. Kastovnímu rozdělení s obětníky a duchovními učiteli bráhmany v čele je přisuzován božský původ, takže tento systém má nábožen­ské posvěcení, a kastovní příslušnost hraje jednu z hlavních rolí při stanovení dharmy každého jedince, to jest souboru jeho práv a povinností.

,;n. Základní texty východních náboženství Hinduismus

MUŽ V STUDNI (Mahábhárata XI. s-6)

Kráčí bráhman velkou džunglí, ztratí cestu v hustém lese, zmaten bloudí divočinou, jež se řevem zvěře třese. Lev a tygr, slon i medvěd obří těla z houštin valí, bráhman slyší burácivé jejich hlasy zblízka, zdáli. Hrůza, děs ho obklopuje, na všech stranách strašní běsi, srdce zachvívá se strachem, každého se stínu děsí. Vlasy na hlavě mu stojí, chloupky na těle se ježí, marně hledá klidné místo, nekonečným lesem běží. Běží vpravo, běží vlevo, sotva popadaje dechu; nedá odpočinku hrůza, srdce bije v rychlém spěchu; nelze prchnout z této džungle hrozných příšer, řevu, vzdechů. V křovinách záludné pasti číhají naň nastraženy, v útěku mu zabraňují dlouhé paže obří ženy. Jako skály VJ7VStávají všude kolem strašní draci, nestvůry o pěti hlavách -každá v oblacích se ztrácí. A zas nové nebezpečí ubožáka očekává: velká studna, kterou zrakům kryjí větve, listí, tráva. Hrůzou oslepený bráhman šlápne na porost, jenž tvoří klamný příkrov skryté studně, a už do hloubky se boří. V pádu se však jeho noha silné větve chytí v mžiku. Hlavou přímo ke dnu míří-visí jak plod chlebovníku. V očích, které v hloubku hledí, s děsem temný strach se snoubí: z temnoty had obrovitý k němu zvolna leze z hloubi. V zoufalství ze studny vzhlíží-hrůzy pot ho opět smáčí: vidí, jak slon velký černý chobotů šest k němu stáčí, jeho dvanáct sloupovitých nohou přímo k studni kráčí. Kolem větví toho stromu, na němž visí bráhman v tísni, roj včel velkých poletuje s hrozivou bzučivou písní. V sosácích meq přinášejí ze svých toulek do domova, v pilném chvatu odlétají, s medem vracejí se znova. Sladký med, ta touha dětí, nejsladší všech věcí světa, po krůpějích dolů padá, na tvář bráhmanovu slétá. Visící muž žádostivě sladké kapky medu líže, nedbá, že se k němu blíží sám hrozivý Smrti kníže. V neukojitelné touze sladkou šťávu květů saje,

l'-'

�� �1 .li __

, ;

Mahábhárata

cele oddává se slasti -zoufalství v něm rychle taje. A tak rozkoš a slast jemu k životu chuť novou dodá, ač na větvi, jež ho drží, bílá a černá myš hlodá. Temná džungle s divou zvěří, obří žena dlouhých paží, hrozný had a slon, jenž zjevem bráhmanu krev v žilách sráží, myši hlodající větev, včely, jež kol poletují-šestero je nebezpečí, které muže ohrožují. On však, který nevědomý k novým zrodům stále spěje, ani tehdy nezoufá si, nezůstává bez naděje. Každý, jemuž v duši světlo pravého poznání svítí, nalezne v tom podobenství věrný obraz svého žití. Temný les, v němž bráhman bloudí, toť labyrint převtělení, bludný kruh, v němž tvoje duše jenom roucha těla mění. Šelmy, řvoucí v houští džungle, nemoci jsou, jež tě souží; jako obří strašná žena stáří se kol tebe plouží, sžírá zdraví, krade sílu, vrásky ryje v plochu čela. Studně, do níž bráhman spadl, schránkou lidského je těla. V hloubi studně číhá netvor-had, jenž čas tu představuje: smrt a zkázu tvému tělu neodvratně připravuje. Větev, jíž se zachytila v pádu noha bráhmanova, značí touhu žít, jež nutí vtělovat se stále znova. Zvolna k studni slon se blíží, hrozný obr šestihlavý, blíží se jak rok, jejž v letu nikdy nikdo nezastaví: šest chobotů jsou období, • měsíce -toť dvanáct nohou. S černou myší bílá družka noc a den jen značit mohou: hryžou větev tvého žití, až ji překousají zcela. Včely, které kolem bzučí, žádosti jsou tvého těla. A ty sladké kapky medu, které muži do úst kanou, značí slasti, jimž se lidé oddávati nepřestanou. Příčinu znáš nových zrodů. Proto odhoď touhu svoji, přetni onu pevnou větev, jež tě k žití stále pojí.

Mnoho epizod a vložek, jimiž je vyplněna Mahábhárata, je moralistického charakteru

�

a má nabádat posluchače ke správnému způsobu života a vštěpovat jim názory odpovídající učení hinduismu. - Překlad D. Z.

1 Indové dělí rok na šest období: jaro, léto, dobu dešťů, raný podzim, pozdní podzim a zimu.

.---.- ...,.,

nn. Základnf texty východnfch náboženstvf Hinduismus

25. nechť se postupně zklidní rozmyslem pevně uchopeným, nechá mysl spo­činout v Já a na nic ať nemyslí. 26. Ať jeho vrtkavá a nestálá mysl zabloudí kamkoli, měl by ji odtud odpoutat a přivést pod vládu Já. 27. Neboť nejvyššího blaha se dostane tomu muži kázně, který je prost poskvr­ny, mysl má zklidněnou, utišil vášnivost a stal se totožným s brahma. 28. Muž kázně, který neustále ukázňuje své já a je bez poskvrny, snadno dosáhne nekonečného blaha v obcování s brahma. 29. Ten, kdo sebekázněním ukáznil své já, spatřuje Já sídlící ve všech tvorech a všechny tvory v Já -všude vidí totéž. 30. Kdo mne vidí všude a vše vidí ve mně, tomu se já neztratím a on se neztra­tí mně. 31. Muž kázně, který se dobral jednoty a uctívá mne, jenž sídlím ve všech tvo­rech, přebývá ve mně, ať dlí kdekoli. 32. Za nejdokonalejšího muže kázně je pokládán ten, kdo v souladu s já pohlíží na blaho i strast stejně, Ardžuno.7

ARDŽUNA PRAVIL: 33· Pro sebekáznění, které jsi vymezil jako jednostejnost (mysli),8 v ní nevidím pevnou oporu při její vrtkavosti, Madhusúdano. 34· Vždyť mysl je, Kršno, vrtkavá, bouřlivá a velice vzpurná.' Zdá se mi, že se dá zkrotit stejně nesnadno jako vitr.

VZNEŠENÝ PRAVIL: 35· Není pochyb o tom, válečníku mocných paží, že mysl je vratká a těžko ovladatelná. Lze ji však zvládnout, synu Kuntí, neustálým cvičením a bezváš­nivostí. 36. Soudím, že ukázněnosti nesnadno dosáhne ten, kdo neovládl své já. Avšak ten, kdo má já ve své moci a vynakládá úsilí, může jí pravými prostředky dosíci.

ARDŽUNA PRAVIL: 37· Jakou cestou, Kršno, půjde, kdo se nesnaží, a byť je obdařen vírou, odvrátil svou mysl od sebekáznění, aniž v něm dosáhl dokonalosti? 38. Jsa odpadlý od obou,'0 zbaven opory a zmaten na cestě k brahma, zdaž nezanikne jako rozervaný mrak, ó válečníku mocných paží? 39· Rozetni, prosím, beze zbytku tuto mou pochybnost, Kršno, vždyť kromě tebe není nikoho, kdo by tu pochybnost rozťal.

Bhagavadgíta nt\

VZNEŠENÝ PRAVIL:

40. Ani zde, ani na onom světě ho zkáza nečeká, synu Prthy, neboť nikdo, kdo jedná ctnostně, můj synu, se neubírá cestou zla. 41. Člověk odpadlý od sebekázně dosáhne světů těch, kdo si vydobyli zásluh, a když tam pobude bezpočtu let, zrodí se znovu v domě čistých a vznešených lidí. 42. Nebo se dokonce narodí v rodině moudrých stoupenců sebekáznění; na světě ovšem lze jen velmi zřídka dojít takového zrození. 43· Tam znovu dosáhne spojení s rozmyslem z předchozího vtělení, 11 potomku Kuruů, a pak nadále usiluje o zdokonalení. 44· Neboť právě oním dřívějším cvičením je, třeba i nechtě, unášen. Dokonce i ten, kdo touží sebekáznění jen poznat, překonává brah ma slov.12 45· Avšak muž kázně, který se usilovně snaží, je očištěn od všech vin a který se zdokonalil v mnohých zrozeních, kráčí nejvyšší cestou. 46. Muž kázně je víc než kajícníci, je pokládán za nadřazeného i mužům vědě­ní; muž kázně předčí rovněž muže činů. Proto se staň mužem kázně, Ardžuno. 47· Ze všech mužů kázně spatřuji nejlépe ukázněného v tom, kdo mne uctívá s vírou a svým vnitřním já se ke mně upíná.

1 kdo se nevzdal chtění- Chtění (sankalpa) tvoří podle některých indických filozofických škol jednu ze základních psychických vlastností lidské mysli (manas) a je definováno jako způsobilost mít přání a pojímat záměry, soustředění všech schopností, jimiž člověk vládne, s úmyslem dosáhnout určitého cíle. Je považováno za jednu z hlavních překážek pravého rozjímání. Šankara, v souladu se svou vlastní filozofickou koncepcí, pojem interpretuje jako "úvahy o činech a jejich plodech", Rámánudža jej dokonce vykládá jako "poblouzení vedoucí k záměně prakrti za átmana".

2 já- V origináluátman, mnohovýznamové slovo, které se používá ve významu "duch, individuální já", ale často i ve smyslu "nižší já", spojení všech duševních schopností člověka (rozmysl, osobivost, mysl a jednotlivé smysly), a nezřídka plní též funkci zvratného zájmena: Tento verš je ukázkou hry se slovem átman, které zde lze chápat ve všech třech základních významech.

3 který postrádá já -V origÚtálu anátman; podle Šankary "ten, kdo nepodmanil své já". Slovo anátman je ovšem možno chápat i doslovně jako stav, v němž člověka postihl zánik rozmyslu a dalších psychických funkcí v důsledku touhy, hněvu a chtivosti, kdy je odsouzen k záhubě.

4 Nejvyšší já -V originálu paramátmá. Zatímco Šankara parafrázuje jako "Svrchované já" (nad­časové, věčné brahma), které je v nás přítomno bez jakéhokoli prostředníka jakožto "já" (átman), Rámánudža v paramátmanu spatřuje individuální duchovní substanci, átmana.

s poznání a rozpoznávání - V originálu džňána-vidžňána. V Šankarově pojetí tato dvojice pojmů znamená "moudrost získanou z posvátných knih" a "moudrost nabytou životní zkušeností", podle Rámánudži je džňána bezprostřední poznání já a vidžňána rozpoznávání jeho odlišnosti od hmotné přírody. (Viz též pozn. 15 k v. 3· 41.)

6 jež povstávají z chtění- Rámánudža rozlišuje ryze duchovní žádosti (např. touha po mužském potomstvu), které mají svůj původ ve chtění (sankalpa), od žádostí tělesných, jež se rodí z doteku (sparša) mezi smysly a smyslovými předměty.

CfA Základní texty východních náboženství Hinduismus

Z Višnupurány

KALKÍ

Lidé kalijugy,' neschopni snášet lakotné krále, se uchýlí do roklí v horách a budou se živit medem, zeleninou, kořínky, ovocem, listy a květy. Budou nosit rozedrané oděvy z listí a kůry stromů, budou mít mnoho dětí a budou vystave­ni zimě, větru, slunci a dešti. Nikdo nedosáhne věku dvaceti tří let. Tak bude v této kalijuze celé lidstvo bez ustání ničeno.

Když ve védském náboženství a dharmě zákoníků dojde k dokonalému zmate­ní a zvratu a kalijuga bude téměř u konce, pak část stvořitele celého vesmíru, duchovního učitele všeho, co se hýbe i co je nehybné, toho, jenž je bez počátku, středu a konce, jenž je stvořen z Brahmy a má tvar duše, požehnaný bůh Viš­nu se zjeví zde na světě v domě Višnujašase, představeného bráhmanů v kraji Šambhala, v podobě Kalkího, nadaného osmi nadpřirozenými silami. Jeho moc a sláva bude bez konce a on zničí všechny barbary a nevěřící a lidi zlých skutků a myšlenek a znovu ustaví všechno podle příslušné dharmy. Na konci vyčer­pané kalijugy budou lidské mysli očištěny jako průhledný křišťál a lidem bude, jako by se probudili po uplynulé noci. Tento zbytek lidstva,2 tito lidé takto pře­tvoření budou semeny tvorů a dají život potomkům počatým právě v této době. A tito potomci půjdou po cestách krtajugy, zlatého věku.

Jako desátý avatár Višnu teprve přijde, a to na konci současného "černého věku", kterým skončí naše epocha lidstva. Višnu v podobě Kalkího (často zobrazovaného jako jezdec na bílém koni s mečem v ruce) převede pak své věrné věřící do dalšího velevěku, aby život mohl pokračovat dál. -PřekladE. M.

1 Všechno, co vzniklo, musí jednou zaniknout, a tento osud čeká i náš svět. Před svým konečným zánikem projde však podle hinduistických představ dlouhou řadou velevěků (mahájug), z nichž každý se dělí na čtyři věky (jugy) se sestupnou dobou trvání a také stále se zhoršující úrovní mravnosti a způsobu života. V prvním věku krtajuze stojí dharma, jak říkají texty, pevně na všech čtyřech nohou: všichni lidé jsou spravedliví a poctiví. V dalších třech věcích ztrácí vždy dharma po jedné noze, až už v posledním z nich zvaném kalijuga, v němž se právě nacházíme i my, jenom vratce vrávorá a ve světě převládá zlo, bezpráví, přelidněnost a bída. Z této situace vysvobodí svět právě Višnu jako Kalkí.

2 Podle některých textů převede Višnu do příštího věku jen své vlastní uctívače.

+

_.._ �

Purány Z Brahmapurány

Z Brahmapurány

DOBROTIVÝ KRÁL

Vipaščit zemřel. Zhasl slavný král, zářivá lampa rodu Džanaků. Kraj vidéžský zpustošil rudý žal, když odešel šlechetný ochránce a starostlivý otec národa. Vždy spravedlivě řídil širou zem, kouř četných jeho svatých obětí šedavou clonou halil království, jak před démony by je ukrýt chtěl. Však ani boji nevyhnu! se král, když osud donutil ho k utkání a ostrý meč mu vtiskl do rukou. Host nikdy neodešel z paláce, skrývaje v srdci hořkost zklamání. Nejenom bozi, nejen předkové a světci nenalezli v králi chyb: i sami služebníci královi by marně v pánu vady hledali; po cizí ženě touhou nevzhořel a bohatstvím svým dosti bohat byl.

S údivem patřil tedy zbožný král, když hrozný posel Jamův před ním stál, jak kdyby zemi šlehl blesku jas. Ten k říši smrti duši krále ved, v děsivé království muk a sterých běd, kde mrtví prožívají zas a zas strašnější ještě smrt - smrt

hříchů svých.' "Stůj, posle smrti, jaký byl můj hřích?"

aD

zeptal se král, "že sem mne přivádíš v sídlo muk, v nejhlubší pekelnou říš? Já vždy jsem plnil svoji povinnost, i k bohům velebným i k předkům svým. Proč v strašné hrůzy pekla přicházím? Což zbytečná je zbožnost,

marná ctnost?"

"Jak při oběti nutno v plameny lít úlitbu, tak žádá Vznešený, bys přiblížil se k ženě v její čas. Tys provinil se jednou, jedenkrát. Dnes hřích ten musíš, králi, odpykat, že aspoň v sídla hříchů popatříš, než povzneseš se v nebe jasnou výš."

Když za poslem se král chtěl bráti dál, ode všech bědných vzlyk se ozýval: "Smiluj se, králi, milost prokaž nám, zastav se, pane, aspoň na chvíli. Z tvých údů vane zmirňující van, jenž srdce konejší a zahání žár ohňů, trýzně muk a drásání. Smiluj se, králi, tygře zmužilý!"

"Proč útěchou jsem oněm nešťastným?" zeptal se posla smrti dobrý král. "Jaký to dobrý čin jsem vykonal tam na světě, že ještě tady smím útěšným deštěm bídné osvěžit?"

•

šj

ZÁKLADNÍ TBXTY VÝCHODNÍCH NÁBOŽBNSTVÍ

1.ČÁST

Hinduismus

Vybral Dušan Zbavitel, ze sanskrtských originálů přeložili Jan Filipský, Oldřich Friš, Eliška Merhautová, Vladimír Miltner, Jaroslav Vacek

M a Dušan Zbavitel. Odpovědný redaktor Jindřich Vacek. Přebal, grafická úprava a sazba Vojtěch Domlátil. Technický redaktor Milan Dorazil.

Vydalo nakladatelství Argo, Milíčova 13, 130 oo Praha 3,

argo@argo.cz, www.argo.cz, roku 2007 jako svoji 951. publikaci. Bl Vytiskla tiskárna Akcent.

Vydání první.

ISBN 978-80-7203-846-6

Naše knihy distribuuje knižní velkoobchod KOSMAS, sklad: V Zahradě 877, 252 62 Horoměřice, telefon: 226 519 383, fax: 226 519 387, e-mail: odbyt@kosmas.cz, www.firma.kosmas.cz.

Knihy je možno zakoupit v internetovém knihkupectví www.kosmas.cz.

-1