Zámek Kozel – v minulosti a současnosti · 6 Zámek Kozel, Šťáhlavy - lokální katalog pro...

Západočeská univerzita v Plzni

Fakulta filozofická

Diplomová práce

Zámek Kozel – v minulosti a současnosti

Bc. Veronika Valentová

Plzeň 2017

Západočeská univerzita v Plzni

Fakulta filozofická

Katedra filozofie

Studijní program Humanitní studia

Studijní obor Evropská kulturní studia

Diplomová práce

Zámek Kozel – v minulosti a současnosti

Bc. Veronika Valentová

Vedoucí práce:

Mgr. Petra Hečková, Ph.D.

Katedra filozofie

Fakulta filozofická Západočeské univerzity v Plzni

Plzeň 2017

Prohlašuji, že jsem práci zpracovala samostatně a použila jen uvedených

pramenů a literatury.

Plzeň, duben 2017 …………………………………………..

Ráda bych tímto poděkovala Mgr. Petře Hečkové, Ph.D., vedoucí mé diplomové

práce, za poskytnuté rady, ochotu a čas, který mi věnovala. Dále bych chtěla

poděkovat manželovi a celé mé rodině za jejich podporu a trpělivost.

OBSAH

ÚVOD ......................................................................................................................................... 1

1. HISTORIE ZÁMKU KOZEL ...................................................................................... 5

1.1 Černínové z Chudenic a počátky stavby zámku .............................................................. 5

1.2 Valdštejnové na zámku .................................................................................................... 8

1.3 Architektura zámku a stavební úpravy za Černínů a Valdštejnů ................................... 11

2. SITUACE PO ROCE 1945 A POČÁTKY ZPŘÍSTUPNĚNÍ .................................. 16

2.1 Stručná historie státní památkové péče .......................................................................... 16

2.2 Zpřístupnění a tvorba interiérové instalace na hradech a zámcích ................................ 18

2.3 Situace na zámku Kozel po roce 1945 ........................................................................... 23

3. ZÁMEK KOZEL V SOUČASNOSTI........................................................................ 29

3.1 Prezentace ...................................................................................................................... 30

3.1.1 Prvotní prezentace ......................................................................................................... 32

3.1.2 Druhotná prezentace ...................................................................................................... 34

3.1.3 Další služby návštěvníkům ............................................................................................. 35

3.2 Evidence mobiliárního a knihovního fondu ................................................................... 36

3.2.1 Vývoj evidence mobiliárních a knihovních fondů .......................................................... 37

3.2.2 Elektronická evidence .................................................................................................... 39

3.2.3 CastIS ............................................................................................................................. 41

3.2.4 Dokumentace a digitalizace ........................................................................................... 43

3.2.5 Prostorová identifikace a elektronický pasport ............................................................. 44

3.3 Ochrana a péče ............................................................................................................... 46

3.3.1 Průběžná údržba a preventivní péče .............................................................................. 46

3.3.2 Ochranné technické prvky ............................................................................................. 51

ZÁVĚR .................................................................................................................................... 53

POUŽITÉ ZDROJE ............................................................................................................... 55

RESUMÉ ................................................................................................................................. 59

SEZNAM PŘÍLOH ................................................................................................................. 60

1

ÚVOD

Ve své diplomové práci zpracovávám téma Zámek Kozel - v minulosti

a současnosti. Cílem mé práce je popsat historii zámku a následně se věnovat jeho

dnešnímu využití. Zámek Kozel je klasicistní lovecký zámek, který se nachází nedaleko

Plzně, u obce Šťáhlavy. Historie zámku je spjata se šlechtickými rody Černínů

z Chudenic a Valdštejnů. V roce 1945 byl zámek Kozel rodině Valdštejnů konfiskován,

zestátněn a v roce 2001 prohlášen Národní kulturní památkou. Dnes je Kozel stále

státním zámkem ve správě Národního památkového ústavu. Zámek je zpřístupněný

veřejnosti a řadí se mezi jeden z nejnavštěvovanějších objektů v západních Čechách.

Kromě prezentace zámku, související s návštěvnickým provozem, zde probíhá i řada

dalších činností, které však veřejnosti nejsou bohužel příliš známé. Vzhledem k tomu,

že na zámku Kozel pracuji, je mi zpracovávané téma velmi blízké. Zároveň je pro mě

příležitostí, jak se mohu ještě více a podrobněji seznámit s historií zámku i se

současnými možnostmi využití.

Diplomovou práci je možné rozdělit na dvě části - teoretickou, ve které se

zaměřím na historii a interiérovou instalaci, a praktickou, ve které se budu věnovat

současným trendům a možnostem, kterých je zámek Kozel často jakýmsi průkopníkem.

Zámek bych v této práci chtěla představit na jedné straně jako bývalé panské sídlo, na

straně druhé jako památkový objekt, na kterém v současnosti probíhá řada zajímavých

a důležitých činností souvisejících s prezentací, ochranou, evidencí či dokumentací

tohoto cenného majetku.

Práce čerpá z poměrně velkého počtu zdrojů, neboť téma dosud nebylo takto

podrobněji a uceleně zpracováno. Ve většině dostupných zdrojů se uvádí často jen

velmi stručná historie zámku, doplněná popisem současné interiérové instalace. Kromě

tištěných publikací a internetových zdrojů ve své práci vycházím i z velice cenných

archivních dokumentů, z interních zdrojů zámku Kozel, respektive Národního

památkového ústavu, a také z vlastních poznatků a zkušeností, které jsem několikaletou

prací na zámku Kozel získala. V první kapitole týkající se historie vycházím převážně

z běžně dostupných publikací o zámku Kozel a obci Šťáhlavy. Velice zajímavý je

především spis Státní zámek Kozel u Šťáhlav1, ve kterém autorka O. Novosadová

popisuje kromě historie také stavební úpravy zámku za Valdštejnů nebo jeho podobu

1 NOVOSADOVÁ, O. Státní zámek Kozel u Šťáhlav: Dějiny objektu. Praha: Státní ústav pro rekonstrukce

památkových měst a objektů, 1977.

2

a uspořádání místností v druhé polovině 19. století. Dalším nesmírně cenným zdrojem,

ke kterému se několikrát vracím i v následujících kapitolách, je čtyřdílná Kronika obce

Šťáhlavy2. V kronice je zaznamenána řada důležitých a dosud nepublikovaných

informací, které podle mého názoru jsou pro předkládanou práci velkým přínosem. Ve

druhé kapitole, která se týká konfiskace a zpřístupňování zámku veřejnosti, vycházím

především z knihy Kristiny Uhlíkové Národní kulturní komise3. Autorka v ní podrobně

popisuje situaci, která na zámku Kozel a dalších státních objektech nastala po roce 1945

a vznik a úkoly Národní kulturní komise, jež byla státem pověřena správou památek.

Tvorbou zámeckých instalací se obecně zabývá publikace Oldřicha Blažíčka

Minulost a současné otázky prezentace zámeckých interiérů4 nebo nejaktuálnější

Metodika tvorby interiérových instalací a reinstalací5. Situace konkrétně na zámku

Kozel je přehledně zpracovaná ve zmiňovaných šťáhlavských kronikách. Ve třetí

kapitole, ve které se zabývám současnými činnostmi na zámku, vycházím často

z vlastních zkušeností, podpořených nejrůznějšími odbornými články, sborníky

a metodikami, jež se konkrétní problematikou zabývají. To se týká především

podkapitol o prezentaci, ochraně a částečně i evidenci majetku. Při zpracování tématu

evidence a dokumentace využívám i archivní evidenční zdroje, jako jsou tzv. černé

knihy mobiliárního6 a knihovního fondu

7, modré karty

8 nebo bílé karty

9. Pro získání

2 Státní okresní archiv Plzeň-jih. Fond MNV Šťáhlavy. Inv.č. 73. Kronika obce Šťáhlavy. 1. díl. Obecní

úřad Šťáhlavy, Místní národní výbor Šťáhlavy, 1922-1955.

Státní okresní archiv Plzeň-jih. Fond MNV Šťáhlavy. Inv.č. 74. Kronika obce Šťáhlavy. 2. díl. Místní

národní výbor Šťáhlavy, 1956-1976.


národní výbor Šťáhlavy, 1977-1984.


národní výbor Šťáhlavy (1985-1990), Obecní úřad Šťáhlavy (1990-2001), 1985-2001. 3 UHLÍKOVÁ, Kristina. Národní kulturní komise 1947-1951. 1. vyd. Praha: Artefactum, 2004. 254 s.,

[12] s. obr. příl. Fontes historiae artium; 11. ISBN 80-903230-8-1. 4 BLAŽÍČEK, Oldřich. Minulost a současné otázky prezentace zámeckých interiérů. Ústí nad Labem:

Kraj. středisko st. památkové péče a ochrany přírody, 1983. 24 s., [8] s. obr. příl. Metodické listy / Kraj.

středisko st. památkové péče a ochrany přírody, Ústí nad Labem; 2. Památky severních Čech. 5 BOBEK, Karel et al. Metodika tvorby interiérových instalací a reinstalací. 1. vyd. Praha: Národní

památkový ústav, ústřední pracoviště, 2011. 191 s. Odborné a metodické publikace; 40. ISBN 978-80-

87104-86-6. 6 Zámek Kozel, Šťáhlavy - lokální katalog pro evidenci mobiliárního fondu (tzv. černá kniha).

7 Zámecká knihovna Kozel, Šťáhlavy - lokální katalog knihovního fondu na zámku Kozel (tzv. černá

kniha). 8 Zámek Kozel, Šťáhlavy - evidenční lístková kartotéka mobiliárního fondu na zámku Kozel (tzv. modré

karty). 9 Zámek Kozel, Šťáhlavy - evidenční lístková kartotéka mobiliárního fondu na zámku Kozel (tzv. bílé

karty).

3

informací o současném stavu a způsobu evidence čerpám z evidenčního programu

CastIS10

.

Jak jsem již naznačila, má diplomová práce se skládá ze tří hlavních kapitol

a několika dalších podkapitol. V první kapitole se věnuji historii zámku Kozel

a šlechtickým rodům Černínů a Valdštejnů. Zaměřuji se především na osobu hraběte

Jana Vojtěcha Černína, zakladatele zámku Kozel, a na okolnosti počátku stavby zámku.

Dále se zabývám rodem Valdštejnů, kteří zámek po smrti hraběte Černína zdědili.

V kapitole se zmiňuji především Arnošta Karla Valdštejna, jeho třetí manželku Marii

Valdštejnovou a syna hraběte Karla Arnošta Valdštejna, posledního majitele zámku

Kozel, kterému byl majetek v roce 1945 konfiskován. V poslední části první kapitoly

popisuji architekturu a uspořádání zámku Kozel za Černínů a stavební úpravy, které na

zámku provedli Valdštejnové.

Ve druhé kapitole se zabývám situací po roce 1945, kdy byl zámek Kozel

zestátněn a následně vybrán mezi památkové objekty, jež budou zpřístupněny

veřejnosti. Vzhledem k tomu, že podobná situace jako na Kozlu nastala i na řadě dalších

hradů a zámků, nastiňuji také stručný vývoj památkové péče až po vznik současného

Národního památkového ústavu. Věnuji se hlavně úloze Národní kulturní komise, která

po roce 1945 převzala správu zestátněných hradů a zámků a ve velké míře rozhodovala

o jejich dalším využití. Dále popisuji počátky zpřístupnění, přípravu a tvorbu interiérové

instalace. Zmiňuji se i o různých typech instalací a zároveň o základních požadavcích,

jež jsou na současné památkové instalace kladeny. Obě zmiňované podkapitoly mají

spíše obecnější charakter, neboť se domnívám, že pro následující kapitoly mé

diplomové práce je důležité vysvětlit i tuto obecnou a často málo známou problematiku.

V další části se věnuji již samotnému zámku Kozel. Nejprve, v poslední části

druhé kapitoly, popíši situaci na zámku po roce 1945. Zmíním kmenový i svozový fond,

který byl na Kozlu uložen v depozitáři, neboť zámek sloužil jako tzv. sběrna. Z části

mobiliárního a knihovního fondu po vytřídění vznikla na zámku interiérová náznaková

instalace. Samozřejmě se zmiňuji i o nutných opravách a restaurování, kterým zámek

v počátcích zpřístupnění prošel nebo o navrácení a vypůjčení předmětů při tzv. změně

vlastnických vztahů.

Třetí kapitola je zaměřena již praktičtěji, zabývám se v ní současností na zámku

Kozel a představuji problematiku nejrůznějších činností, které se na zámku provádějí.

10

Program CastIS - databázová evidence a správa mobiliárních a knihovních fondů na objektech ve

správě Národního památkového ústavu.

4

Mezi prioritní úkoly správců zámku patří prezentace, evidence a dokumentace

mobiliárního a knihovního fondu, péče o ně a jejich ochrana. Zmiňovaným tématům se

věnuji v následujících podkapitolách. Nejprve se zabývám prezentací, která je pro

veřejnost tou nejbližší činností. Představuji prvotní i druhotnou prezentaci a další

možnosti, jež jsou v rámci prezentace a pro zlepšení služeb návštěvníkům nabízené.

Následně se zaměřuji na evidenci a dokumentaci mobiliárního a knihovního fondu.

Stručně představuji vývoj evidence a podrobněji se zaměřuji na současnou

elektronickou evidenci a evidenční program CastIS. Vzhledem k tomu, že se zámek

Kozel snaží reagovat na nejrůznější možnosti, které dnes nabízejí moderní technologie,

provádí se zde řada velice zajímavých a pro budoucnost jistě i důležitých činností.

V práci se věnuji především digitalizaci, elektronickému pasportu a prostorové

identifikaci. V poslední části se zabývám péčí a ochranou, důležitou činností pro

uchování movitých i nemovitých památek. Popisuji zásady průběžné údržby

a preventivní péče a moderní technické prvky sloužící k ochraně a identifikaci

mobiliárních a knihovních fondů.

V závěru diplomové práce shrnuji získané poznatky a hodnotím celkový význam

zámku Kozel pro současnost i budoucnost. Pro doplnění některých uváděných informací

jsou v závěru práce připojeny také obrazové přílohy.

5

1. HISTORIE ZÁMKU KOZEL

Zámek Kozel je klasicistní lovecký zámek nedaleko Plzně. Název Kozel není

původním pojmenováním zámku, ten zněl Waldschloss nebo Jagdschloss bei Stiahlau.

Název Kozel vznikl až později na základě pověsti. Stejně jako většina loveckých

zámků, ani Kozel dlouho těmto účelům nesloužil a záhy po dostavění se stal rodinným

sídlem šlechty. Vzhledem k tomu, že nebyl jako mnohé jiné zámky přestavován,

zachoval si zámek Kozel charakter loveckého zámku z konce 18. století až dodnes.

Samotná historie zámku není nijak dlouhá a je spjata jen se dvěma šlechtickými rody -

Černíny z Chudenic a Valdštejny. Rodina Valdštejnů byla na zámku až do konce druhé

světové války, kdy byl zámek konfiskován a zestátněn. Od té doby je zámek státní, dnes

pod správou Národního památkového ústavu.

1.1 Černínové z Chudenic a počátky stavby zámku

Černínové patří mezi nejstarší a nejvýznamnější české šlechtické rody. Svůj původ

odvozují od prastarého panského rodu Drslaviců. Jejich nejznámější předek Drslav

působil v letech 1160 až 1165 jako kastelán plzeňského hradu. Hlavním sídlem rodu byl

především zámek v Chudenicích. V 15. století se rod rozdělil na několik větví.11

Pro

moji práci je nejvýznamnější větev chudenická, která se později stala majitelem

Šťáhlavského panství.

Šťáhlavské panství odkoupila rodina Černínů z Chudenic za 260 tisíc zlatých od

tehdy zadlužených Kokořovců z Kokořova, kteří měli panství v držení téměř dvě století.

Posledním majitelem z rodu Kokořovců byl Jan Jindřich Kokořovec. Byl špatným

hospodářem, dostal se do finanční tísně a byl nucen panství prodat. Panství v roce 1710

odkoupila Antonie Josefína, hraběnka Černínová z Chudenic, rozená z Khünburka.

Hraběnka pocházela ještě z větve nedrahovické. Panství koupila pro svého syna

Františka Antonína Černína. K panství tehdy patřil renesanční zámek ve Šťáhlavech,

řada vesnic a dvorů nebo železná huť o dvou vysokých pecích v Sedlci u Starého

Plzence. O pět let později Černínové ještě přikoupili za 150 tisíc zlatých sousední

nebílovské panství s rozestavěným zámkem. Dalším majitelem panství po smrti

Františka Antonína byl od roku 1739 Heřman Jakub Černín, již z větve chudenické.

11

Mašek, P. Modrá krev, s. 51-52.

6

Černínové postupně zahájili ve Šťáhlavech a okolí rozsáhlou stavební činnost.

Hrabě Heřman Jakub Černín dal například přestavět zámeckou kapli sv. Vojtěcha na

kostel.12

Zároveň nechal ve Šťáhlavech postavit osmibokou hřbitovní kapli, v jejímž

středu byla založena rodová hrobka.13,14

Sídlem rodiny Černínů byl tehdy šťáhlavský

zámek. Nebílovy, ač už dostavěné, byly ponechány svému osudu. Avšak teprve syn

Heřmana Jakuba, Jan Vojtěch Černín, zavedl opravdový „stavební boom“. Nechal

opravit zámek Nebílovy, postavil zámek Kozel, upravoval nově získaný pražský palác v

Karmelitské ulici, v roce 1794 založil ve Šťáhlavech školu či zakoupil nový oltář

svatého Jana Nepomuckého do zámecké kaple.15

Příčiny stavební činnosti Jana Vojtěcha Černína nelze pochopit bez znalosti jeho

života. Po otci zdědil dluhy a stejně jako jeho předkové ani on nebyl příliš dobrým

hospodářem. Avšak hrabě Jan Vojtěch Černín v té době působil jako nejvyšší lovčí

Českého království u dvora císaře Josefa II. Díky této funkci žil poměrně nákladným

životem kavalíra. Nemalé částky vydával za vydržování koní, daleké cesty, hostiny,

veselé hony či drahé obleky. Všechny tyto náklady sloužily především k rozmařilému

životu a k jeho osobní prezentaci. Hrabě se svým chováním nejspíše snažil napodobit

lesk francouzského královského dvora Ludvíka XVI., který tehdy udával společenský

tón pro šlechtu v celé Evropě. A jistým projevem prezentace byla právě i stavba nových

zámků. Hrabě Černín byl ovlivněn především myšlenkami francouzského filozofa Jeana

Jacquese Rousseaua, které hlásaly návrat zpět k přírodě a nutily šlechtu přestavovat své

honosné zámky a budovat nová venkovská sídla.16

Proto se také Jan Vojtěch Černín

v roce 1784 rozhodl postavit na úpatí jižního svahu vrchu Boru, nad údolím řeky Úslavy

a poblíž rozsáhlého rybníka nový, lovecký zámek nazvaný Waldschloss či Jagdschloss,

který později na základě pověsti získal jméno Kozel. Název Kozel tedy není původním

pojmenováním zámku. Jménem Kozel bylo nazýváno návrší, na kterém byl zámek

postaven. Svůj původ má snad od pohanského zvyku starých Slovanů, kteří v těchto

místech vždy v době jarní rovnodennosti obětovali Bohům kozla. Kdy přesně se začal

název Kozel užívat, není jisté.17

12

Batěk, J. Z dějin Šťáhlav, s. 8-9. 13

Šaroch, J. V. Šťáhlavské památky, dostupné z:

http://historie.guffoo.cz/index.php?nid=11434&lid=cs&oid=2823435 14

V hrobce jsou dodnes uloženy dvě rakve Černínské z let 1810 a 1816 a pět Valdštejnských z let 1819,

1894, 1901, 1913 a poslední z přelomu let 1955/1956. 15

Batěk, J. Z dějin Šťáhlav, s. 8-9. 16

Mixová, V. Statní zámek Kozel, s. 4. 17

Knoflíček, Z. Zámek Kozel, s. 8-9.

7

U svého nového zámku hrabě Černín nevyžadoval náročnou architekturu. Zámek nechal

navrhnout jako prostou stavbu, která měla sloužit k ubytování majitele a jeho hostů

v době lovů. Jednalo se tedy jen o sezónní zámek. Přesto je zámek Kozel možné

považovat za jeden z nejlepších výtvorů svého druhu. Je potřeba uvážit k jakému účelu

zámek vznikl, v jaké době a za jakých okolností. Byla to doba, kdy Evropa zažívala

obrovské společenské proměny vyvolané Velkou francouzskou revolucí a následnými

revolučními a napoleonskými válkami. Roku 1781 bylo zrušeno nevolnictví, což byla

velká rána feudálnímu systému. Dříve stavěné barokní zámky byly především výrazem

moci feudálů. Koncem 18. století se ale začaly stavět stavby především účelné bez

nápadné okázalosti. Nové zámky se většinou již nestavěly. Šlechta se spokojovala

s přestavbou svých starých sídel. A právě proto je zámek Kozel dodnes významnou

ukázkou života šlechty na konci 18. století.18

Stavba zámku probíhala v době tehdy panujícího klasicistního slohu, který na

naše území přicházel z Francie a ve výtvarném výrazu kladl důraz hlavně na střídmost

tvarů.19

Zámek byl postaven v letech 1784 až 1789. Stavby se ujal pražský stavitel

Václav Haberditz. Architektura zámku byla velmi střízlivá a přesně odpovídala duchu

své doby. Byla postavena jednoduchá čtyřkřídlá budova zámku kolem ústředního

obdélného dvora. Jižní křídlo zámku bylo jako jediné patrové a byly tam umístěny

hlavní společenské místnosti a pokoje. V ostatních křídlech zámku byly pokoje pro

hosty, služebnictvo, kuchyně nebo stáj pro koně.20

Ke stavbě nového zámku se Jan Vojtěch Černín rozhodl nejspíš také proto, že

zámek ve Šťáhlavech postupně přestal vyhovovat jeho zvyšujícím se nárokům. Zámek

Kozel se záhy po dostavění stal mimo loveckého a reprezentativního zámku také

oblíbeným letním sídlem rodiny Černínů. Šťáhlavský zámek byl proměněn na sídlo

panských úředníků. Byl tam udržován hostinský pokoj, jinak bylo všechno zařízení

odstěhováno na Kozel.21

Poté, co se hrabě rozhodl využívat Kozel i jako letní sídlo,

rozhodl nechat zámek rozšířit, aby vyhovoval zvýšeným společenským a rodinným

nárokům. Hrabě pozval na zámek významné umělce, kteří se postarali o sochařskou

výzdobu zámku a výmalbu interiérů. Na terase byla například zřízena kašna s plastikou

zastřeleného jelena od sochaře Ingnáce Platzera mladšího.22

V interiérech zámku

18

Batěk, J. Z dějin Šťáhlav, s. 13. 19

Knoflíček, Z. Zámek Kozel, s. 2-3. 20

Novosadová, O. Státní zámek Kozel u Šťáhlav, s. 3-4. 21

Mixová, V. Státní zámek Kozel, s. 4. 22

Novosadová, O. Státní zámek Kozel u Šťáhlav, s. 4-5.

8

vytvořil krásnou nástěnnou výmalbu malíř a dekoratér Antonín Tuvora. Bohaté figurální

motivy se střídají s přírodními, s ptáky a zvířaty. V hlavním společenském salonu je

vyobrazena zřícenina nedalekého hradu Radyně i pohled na tehdejší Kozel. Zároveň

pokračovala také výstavba zámku, který byl doplněn o další čtyři budovy - lokajnu,

konírnu, jízdárnu a zámeckou kapli, jejichž architektem byl Ignác Jan Nepomuk

Palliardi.23

Těmito úpravami byl stavební vývoj zámku Kozel ukončen. Dá se říci, že

zámek se do dnešní doby zachoval v téměř stejné podobě, bez větších stavebních zásahů

a je tak ojedinělou ukázkou čisté klasicistní stavební architektury v Čechách.

Hrabě Černín byl za svůj život dvakrát ženatý. Poprvé se oženil s Josefínou

z Thunu a Hohensteinu, po její smrti s chudou plzeňskou šlechtičnou Eleonorou

z Hackelberku. Ani z jednoho manželství ale nevzešel žádný potomek a přímý dědic.

Hrabě Jan Vojtěch Černín zemřel 2. června 1816 na zámku ve Šťáhlavech. Přestože

v době Černínova úmrtí žila ještě jeho druhá manželka Eleonora, na základě závěti

publikované v roce 1816 odkázal panství svému prasynovci Kristiánovi z Valdštejna

a Wartenberga.24

1.2 Valdštejnové na zámku

Valdštejnové jsou s českými dějinami spjati už téměř devět století. Pocházejí ze

starobylého rodu Markvarticů a jejich nejstarší předek Markvart z Waldštejna je znám

již v roce 1159. Markvartici se rozdělili na pány z Valdštejna, ze Zvířetic, z Michalovic

a z Wartenbergu. Rod se dále rozvětvoval a často je obtížné přesně určit příbuzenské

vztahy. Na přelomu 15. a 16. století se rod rozdělil do dvou hlavních linií. Mladší

Zdeňkova, ze které pocházel mimo jiné i Albrecht Valdštejn, vymřela v druhé polovině

19. století se jménem Waldstein - Arnau. Starší Vilémova větev žije dodnes. V roce

1628 byl Valdštejnům udělen český i říšský hraběcí stav a v polovině 18. století přijali

jméno i erb svých vymřelých předků. Od té doby používali titul hrabě z Valdštejna, pán

z Wartenbergu.25

Jak bylo výše zmíněno, po smrti hraběte Černína zdědil tehdejší panství šťáhlavsko

– nebílovské jeho prasynovec Kristián Valdštejn Wartenberg. Starý zámek ve

Šťáhlavech tehdy sloužil jako ředitelství velkostatku a jako ubytování pro jeho

zaměstnance. Léto trávil hrabě Kristián Valdštejn s rodinou většinou na zámku Kozel.

23

Fiala, Z. Hrady, zámky, tvrze, s. 160. 24

Novosadová, O. Státní zámek Kozel u Šťáhlav, s. 9. 25

Mašek, P. Modrá krev, s. 293-296.

9

Zbytek roku pobývali na svých severočeských zámcích nebo ve Valdštejnském paláci

v Praze. Stejné to bylo i u dalších vlastníků panství.26

Významnou osobou tohoto rodu, vztahující se k zámku Kozel byl Arnošt Karel

Valdštejn. V roce 1904 zdědil Arnošt Karel po svém otci Arnoštu Františkovi

Valdštejnovi rozsáhlé statky - například Mnichovo Hradiště, Bělá nad Bezdězem,

Šťáhlavy nebo Valdštejnský palác v Praze. Zámek Kozel si velmi oblíbil a často zde

pobýval. Hrabě na zámku provedl řadu stavebních oprav. Navíc se zajímal o archeologii

a umožnil proto svému zahradníkovi, jímž byl František Xaver Franc, provést v parku

na Kozlu a v okolí rozsáhlé vykopávky. Z početných vykopávek byla na Kozlu do roku

1920 výstava. Poté rozhodl nástupce a bratr Arnošta, Adolf Valdštejn, o jejím svěření

městskému muzeu v Plzni. Malá ukázka ale zůstala na Kozlu až do roku 1945.27

Hrabě Arnošt Karel Valdštejn zdědil po otci také sedlecké strojírny, které později

rozšířil ještě o plzeňské železárny. V roce 1859 totiž založil v Plzni takzvané

Valdštejnské strojírny, které v té době zaměstnávaly 69 dělníků. O deset let později tyto

strojírny odkoupil Emil Škoda a vytvořil největší strojírenské závody nejen v Čechách,

ale i v celém tehdejším Rakousko-Uhersku.28

Po smrti Arnošta Karla v roce 1913

zdědila sedlecké železárny jeho jediná dcera Josefína. Ostatní majetek přešel na bratra

Adolfa Valdštejna.29

Posledním majitelem tohoto rozsáhlého panství, které zahrnovalo

například Mnichovo Hradiště, Doksy, Nebílovy a Šťáhlavy se zámkem Kozel, byl Karel

Arnošt Valdštejn. Na zámku Kozel spolu se svojí manželkou Marií Johanou Kinskou a

dětmi často pobýval. Panství mu patřilo až do konfiskace v roce 1945.

Zajímavé je sledovat osud rodiny a život na zámku Kozel především v letech

válečných a poválečných, jak jej zachycují dochované prameny. Po první světové válce

nastal v obci Šťáhlavy, stejně jako i v jiných obcích, nový život. V důsledku zrušení

šlechtických titulů se hrabě Valdštejn stal jen pouhým majitelem velkostatku. Po

provedení pozemkové reformy mu zůstalo asi 100 ha orné půdy. Ostatní půda byla

rozdělena mezi rolníky a bezzemky. V obci Šťáhlavy se zvyšoval počet německých

občanů, neboť Karel Arnošt Valdštejn je často zaměstnával do svých služeb. Později

sám přijal německou státní příslušnost.30

Další záznamy pocházejí z roku 1932

a uvádějí, že v části zámku Kozel bylo umístěno archeologické muzeum, ve kterém byly

26

Šaroch, J. V. Šťáhlavské památky, dostupné z:

http://historie.guffoo.cz/index.php?nid=11434&lid=cs&oid=2823435 27

Státní okresní archiv Plzeň-jih. Fond MNV Šťáhlavy. Inv.č. 73. Kronika obce Šťáhlavy. 2. díl, s. 14. 28

Knoflíček, Z. Zámek Kozel, s. 10. 29


Batěk, J. Z dějin Šťáhlav, s. 19-20.

10

uloženy velmi cenné sbírky starožitností, jež byly vykopané v okolním historicky

důležitém a památném okolí. V době, kdy na zámku pobýval hrabě Waldštejn s rodinou,

nebyl přístup do zámku a jeho nejbližšího okolí bez výslovného svolení majitele

povolen.31

Po roce 1938, kdy bylo odtrženo pohraničí, stěhovali se tamní obyvatelé do

vnitrozemí. Tím vzrostl počet obyvatel také ve Šťáhlavech. Na zámku Kozel bylo

22. prosince 1939 ubytováno sto mužů německé říšské armády. Zůstali zde až do

9. března 1940.32

Na konci druhé světové války se na Kozlu usadila kromě rodiny

Valdštejnů i rodina bývalého hraběte Kinského. Na zámku byly shromažďovány

a skladovány značné potravinové zásoby, které byly v převratových dnech rozděleny

mezi osvobozené politické vězně, kteří se vraceli z Buchenwaldu, Dachau nebo

Drážďan.33

Jak již bylo zmiňováno, Karel Arnošt Valdštejn přijal německou státní

příslušnost a za okupace vykonával vojenskou službu v německé armádě. Po válce

v roce 1945 byl nařčen z údajné kolaborace a odsouzen na jeden rok ve vězení. Jeho

manželka, děti a příbuzní byli odsunuti do Rakouska, kam za nimi hrabě po odpykání

trestu odešel. Valdštejnům byl konfiskován veškerý majetek. Zámek Kozel se od této

doby stal majetkem státu. Valdštejnovi byla dále konfiskována půda o výměře 120 ha,

která byla následně rozdělena zemědělcům a bezzemkům. Rybníky a vodní toky

převzaly Československé státní statky. Les o rozloze 3003 ha převzal stát, takzvaná

Bažantnice připadla obci Šťáhlavy. Samotné předání půdy, které se konalo 15. července

1945 v parku na zámku Kozel, bylo tehdy velkou slavností, která byla doprovázena

průvodem občanů v krojích, jízdou na koních a alegorickými vozy. Slavnosti se

účastnili také členové vlády, ministerstva zemědělství, ale i zástupci americké armády.

Jediná z rodiny Valdštejnů, které bylo dovoleno zůstat v Čechách, byla bývalá

hraběnka Marie Valdštejnová, rozená hraběnka z Rumerskirchu. Hraběnka celý život

zachovávala věrnost našemu státu, a proto jí bylo dovoleno dožít v pražském sídle

Valdštejnů. Marie byla třetí manželkou Arnošta Karla Valdštejna, který prožil většinu

svého života na Kozlu.34

V době okupace tam trávila nějaký čas také Marie

Valdštejnová. Po celou dobu okupace se hlásila k československé národnosti, nikdy

nepřijala národnost německou. Naopak odsuzovala a nenáviděla Hitlera, věřila v jeho

pád a potrestání za všechny jeho skutky. Po konfiskaci majetku Valdštjenům byl

31

Kovářík, F. Šťáhlavy a Šťáhlaváci, s. 19-20. 32

Batěk, J. Z dějin Šťáhlav, s. 22. 33

Státní okresní archiv Plzeň-jih. Fond MNV Šťáhlavy. Inv.č. 73. Kronika obce Šťáhlavy. 1. díl, s. 132-

133. 34

Batěk, J. Z dějin Šťáhlav, s. 24.

11

konfiskován i palác v Praze a odňat měl být i hraběnčin byt. K tomu však nakonec

nařízením tehdejšího ministra Kopeckého nedošlo. Marie Valdštejnová zemřela v Praze

v úctyhodném věku 103 let. Pohřbena byla podle svého přání v hrobce Valdštejnů ve

Šťáhlavech.35

Z šesti potomků Karla Arnošta Valdštejna, kteří ještě před konfiskací pobývali na

zámku Kozel, je možné zmínit například Arnošta Valdštejna. Ten se dokonce počátkem

devadesátých let po vzoru svého otce pokusil o velký podnikatelský projekt na severu

Čech v prostoru uvolněném sovětskou armádou.36

Dále je možné zmínit Karla Alberta

Valdštejna, jenž vstoupil do kláštera a v současnosti je známý spíše pod jménem páter

Angelus Valdštejn, a Sophii Valdštejnovou, která se narodila přímo na zámku Kozel.

Zámek i po zestátnění často a ráda spolu se svojí rodinou navštěvovala a nikdy

nezapomněla pochválit současný stav a správu zámku. Před čtyřmi lety dokonce na

zámcích Kozel a Nebílovy oslavila i své devadesáté narozeniny. Nutno poznamenat, že

zákonní dědici rodiny Valdštejnů podali v prosinci roku 1992 žádost o navrácení svých

bývalých majetků na základě novely zákona o půdě. Výzva se týkala movitých

i nemovitých majetků. Jejich snahou bylo především „očistit“ jméno Karla Arnošta

Valdštejna nařčeného z kolaborace. Tato výzva zatím nebyla pro Valdštejny kladně

vyřízena.37

1.3 Architektura zámku a stavební úpravy za Černínů a Valdštejnů

Zámek Kozel byl postaven jako klasicistní lovecký zámek. Pod vedením nepříliš

známého stavitele Václava Haberditze vznikla jednoduchá přízemní budova, jejíž prostá

fasáda členěná toskánskými pilastry a lizénovými rámci s obdélníkovými okny

a jednoduše řešený interiér, jsou dokladem architektových nepříliš velkých uměleckých

znalostí. Zároveň ale zámek odpovídá přesně duchu své doby a je tak ojedinělou

ukázkou venkovského sídla šlechty.

Václav Habertiz navrhl čtyřkřídlou stavbu, kolem vnitřního obdélníkového dvora.

Hlavní vstup do zámku byl zdůrazněn jen věžičkou vestavěnou do hřebenu střechy.

Valně klenutý průjezd vedl přímo na nádvoří s bazénkem, ze kterého byl vstup do

jednotlivých místností. Jižní křídlo zámku bylo jako jediné navýšené o mansardovou

35


Mašek, P. Modrá krev, s. 296. 37

Státní okresní archiv Plzeň-jih. Fond MNV Šťáhlavy. Inv.č. 73. Kronika obce Šťáhlavy. 4. díl, s. 180.

12

zástavbu. Nacházely se tam menší pokojíky pro hraběte, jeho děti a sekretáře. V přízemí

zámku se nacházely hlavní obytné místnosti. Ve východním a západním křídle byly

hostinské pokoje, které sloužily k ubytování hostů v době lovů. Každý z hostinských

pokojů měl svůj vlastní vstup na nádvoří. Hostinské místnosti byly rozděleny nízkou

přepážkou na pokoj pro pána a lokaje. Do východního křídla byla umístěna také

kuchyně. V severním křídle zámku byla stáj a byty pro služebnictvo.38

Z nádvoří se

vstupovalo nejen do hostinských pokojů, ale také do haly v jižním křídle zámku. Hala

byla dále spojena se společenským salonem a pokračovat se mohlo také na terasu

s kašnou a plastikou zastřeleného jelena od sochaře Ignáce Platzera mladšího, která byla

situována za celým tímto křídlem zámku. Pro celý zámek je charakteristická enfiláda,

tedy za sebou řazené pokoje, které jsou ve stejných místech propojené. Vše bylo řešené

ryze účelově, bez nadbytečné zdobnosti. Ta přišla až poté, co se zámek stal letním

obydlím Černínů.39

Místnosti byly pojmenované většinou podle barvy výmalby či podle

toho, komu nebo k čemu sloužily. Je zaznamenáno, že za Černínů se na zámku nacházel

například pokoj zelený, pokoj žlutý, pokoj světle šedý se zeleným lemem, pokoj žlutě

malovaný s kulečníkem, pokoj stříbrný, pokoj modrý, jídelna, modrý salon, zelený

salon, ložnice, pokoj hraběte, dva pokoje hraběnky, kuchyňka u pokoje hraběnky, malý

pokoj, světle zelený pokoj, pokoj kuchyňského písaře, kuchyně, kuchyňská místnost,

domovníkova kuchyně, domovníkův pokoj, stáj pro koně, byt stájníka, místnost lokaje

nebo pokoj pro hosty.40

Původní lovecký zámek postupně přestal hraběcí rodině vyhovovat, a proto se

přistoupilo k další výstavbě a opravám. Byl pozván Antonín Tuvora, malíř a dekoratér,

který vytvořil bohatou nástěnnou výmalbu. Na zámku pracoval v letech 1787 až 1789

a metodou al secco41

vymaloval téměř celý interiér. V malbách po celých plochách stěn

vytvořil širokou paletu od jednoduchých dekorací až po složité ornamenty a kompozice.

Nejbohatší výzdoba byla v reprezentačních místnostech a jejím vrcholem se stala malba

ve společenském salonu. Ta měla navodit iluzi přírody, která zámek obklopuje,

a představit zámek Kozel především jako zámek lovecký. Uprostřed stěn byly

vytvořeny ještě medailony s výjevy z řecké a římské mytologie. Sám Antonín Tuvora

tuhle malbu považoval nejspíše za svoji nejlepší práci na zámku a pod své dílo se

38

Mixová, V. Statní zámek Kozel, s. 2. 39

Drhovský, K. Kozel, s. 5. 40


Al secco je malba na suchou vápennou omítku.

13

v tomto salonu také podepsal.42

V roce 1792 a 1798 se Tuvora na zámek Kozel opět

vrátil. Opravoval a čistil zde původní malby a také dveřní a okenní obklady.43

Kromě

výše zmiňovaných umělců a řemeslníků působila na Kozlu ještě řada dalších autorů

a dílen. Zvlášť působivou složkou jsou například kamna ve slohu Ludvíka XVI., která

byla ve všech místnostech, přesto v každé místnosti jiná. Aby se v místnostech neudělal

nepořádek a zároveň, aby šlechta nebyla rušena, topilo se do kamen z nádvoří

a chodbiček.44

Koncem devadesátých let 18. století byl zámek rozšířen ještě o další čtyři budovy.

Na jedné straně byly postaveny patrové budovy jízdárny a kaple, na straně druhé

přízemní budova stáje a obydlí sloužících, zvané lokajna. Jedná se opět o nenáročnou

architekturu. Budovy jsou obdélníkového tvaru s mansardovými střechami a vikýři.

Architektem těchto čtyř budov byl Ignác Jan Nepomuk Palliardi. Ten byl pro rodinu

Černínů již známým architektem, neboť pro ně stavěl také pražský palác ve

Valdštejnské ulici.45

Za Valdštejnů došlo na zámku jen k menším stavebním úpravám, ale zároveň

i k novému účelovému určení jednotlivých místností, spojeného s novou výmalbou

stěn.46

Podle inventáře místností z roku 1832 Valdštejnové změnili využití některých

místnosti a na zámku tak nově byla například i spižírna, zbrojnice nebo knihovna.

Velkou změnou byla přestavba bývalé stáje pro nejoblíbenějšího koně hraběte Černína

v severním křídle zámku na malé zámecké divadlo.47

Divadlo dodnes patří k nemnoha

dochovaným historickým divadlům ve světě. Zachovalo se v něm i původní zařízení

s kulisami. Divadlo je poměrně malé, proto se zde hrávaly jen nenáročné hry s malým

počtem obsazení. Hrály zde především děti pro své rodiče a hosty.48

Zajímavým dokladem uspořádání místností na zámku je dochovaný popis z roku

1860. Je v něm psáno, že vstup do zámku byl severním křídlem, ve kterém byl klenutý

průjezd a hodinová věž. Směrem k západnímu křídlu byla kuchyně a tři obytné pokoje.

Na druhé straně se nacházelo divadlo a několik místností sloužících jako byt pro

domovníka. Přes nádvoří se vcházelo do hlavního patrového jižního křídla zámku, za

nímž se nacházela terasa. Na straně při nádvoří bylo kromě průchodné chodby a topné

42

Knoflíček, Z. Zámek Kozel, s. 5 – 6. 43






Knoflíček, Z. Zámek Kozel, s. 21.

14

chodbičky sedm obytných pokojů. Směrem na terasu se nacházel uprostřed společenský

salon, po jehož obou stranách bylo umístěno dalších šest obytných pokojů. Celkem bylo

tedy v tomto křídle čtrnáct obytných místností. Další čtyři obytné pokoje se nacházely

v západním křídle zámku. Jako jediné křídlo bylo tohle podsklepené. Ve sklepích se

nacházela studna, zároveň sklepy sloužily i jako prostory pro skladování. Ve východním

křídle bylo šest obytných pokojů. Z tohoto křídla vedlo dřevěné schodiště do jediného

patra v jižním křídle zámku. Ze spojovací chodby bylo přístupných osm pokojů

a postranní komora.49

Za Valdštejnů tedy nebyly prováděny žádné rozsáhlejší úpravy, ale spíše

nejrůznější opravy většinou udržovacího charakteru. Byla například vyměněna okna,

opravovány rákosové stropy, krovy zámku a dalších budov nebo špalíčková dlažba

v průjezdu. Valdštejnové také nechali přemalovat v některých místnostech původní

malby od Antonína Tuvory. Stěny byly nově většinou jednobarevné, často šedé

s jednoduchými ozdobami. Stropy zůstaly bílé. V letech 1920 až 1922 byl do budovy

zámku zaveden vodovod a elektrické osvětlení. V první polovině 20. století došlo i na

opravu střechy. Původní šindelová krytina byla nahrazena břidlicí.50

Architektuře a popisu dalších budov v zámeckém areálu za doby Černínů

a Valdštejnů se dochované prameny příliš nevěnují. Stejně jako dnes se jednalo

o dvojici protilehlých budov. Kaple je situována naproti jízdárně, konírna naproti

lokajně. Interiér kaple byl velmi jednoduchý, přesto vždy patřil z ostatních budov mezi

nejhonosnější. A sám architekt Palliardi na něj kladl největší důraz. K hlavnímu

prostoru zakončeného kupolí nad čtvercovou základnou se tu připojuje obdélníkové,

klenbou uzavřené kněžiště.51

Kromě samotné kaple byla v budově umístěna ještě

sakristie, za ní dvě obytné místnosti s předsíňkou, kuchyní a komorou. Část budovy

tvořil i obytný prostor, ve kterém se nacházelo osm pokojů. Dokonalá prosvětlenost

kaple odpovídala filozofii tehdejší osvícenské doby. Budova konírny sloužila jako

prostor stájí, ve kterých bylo ustájeno až 24 koní. Na obě strany od stájí byly umístěny

místnosti pro zaměstnance. Při dolní straně budovy byla z části v podzemí kovárna

s komorou na uhlí a malá chodba. Lokajna bývala obytnou budovou, ve které se

nacházelo dvanáct pokojů pro služebnictvo.52

49


Novosadová, O. Státní zámek Kozel u Šťáhlav, s. 16. 51


Novosadová, O. Státní zámek Kozel u Šťáhlav, s. 14-15.

15

Za zmínku zajisté stojí také okolí zámku, které obklopuje park o rozloze přibližně

40 ha. Jedná se o přírodně krajinářský park, který do dnešní podoby v sedmdesátých

letech 19. století upravil František Xaver Franc. Franc působil jako zahradník

Valdštejnů a na sklonku života také jako amatérský archeolog. Na Kozlu a v okolí

provedl řadu vykopávek a jeho archeologické nálezy byly následně vystavené na zámku

Kozel a v muzeu v Plzni.53

Zámek Kozel nebyl nikdy výrazně stavebně upravován a vnitřní dispozice zámku

zůstala do dnešních let téměř stejná, jako v době, kdy byl postaven. Také v interiérech

se z velké většiny zachoval původní mobiliář, který dnes vytváří představu o zařízení

loveckých zámků a letních sídel šlechty na přelomu 18. a 19. století. Současná zámecká

instalace, jak se ještě zmíním, respektuje původní funkci místností. Byla zde vytvořena

tzv. interiérová náznaková instalace.54

53

Knoflíček, Z. Zámek Kozel, s. 25. 54

Knoflíček, Z. Zámek Kozel, s. 10.12.

16

2. SITUACE PO ROCE 1945 A POČÁTKY ZPŘÍSTUPNĚNÍ

Zámek Kozel byl, stejně jako řada dalších objektů, v roce 1945 konfiskován

a připadl do vlastnictví státu. Na základě dekretů č. 12 a 108/1945 Sb., které se

vztahovaly především na rozsáhlý majetek německých a maďarských obyvatel

Československa, přešlo tehdy do vlastnictví státu velké množství památkově

hodnotných budov a mobiliáře.55

V této době začala vznikat také první odborná

pracoviště památkové péče, která se měla snažit uchovat a spravovat tyto mimořádně

hodnotné památkové objekty a předměty v nich uložené. Zároveň se na objektech, které

byly vybrány pro zpřístupnění veřejnosti, začaly připravovat památkové instalace

a prohlídkové trasy.

2.1 Stručná historie státní památkové péče

Státní památková péče v Česku prošla od roku 1945 značnými proměnami

a složitým vývojem. V této kapitole zmíním ty nejdůležitější mezníky, které vedly,

podle mého názoru, k vytvoření Národního památkového ústavu, pod jehož správou je

dnes zámek Kozel.

V roce 1945 se správy zestátněných objektů ujalo tehdejší Ministerstvo školství

a osvěty. Na popud prezidenta republiky Edvarda Beneše se záhy začalo připravovat

vytvoření samostatné instituce, která by spravovala tyto nově získané památky a starala

se o ně. Na základě zákona č. 137/46 Sb. byla zřízena Národní kulturní komise.

Zmiňovaný zákon se zároveň stal prvním československým zákonem, který se zabýval

výhradně ochranou památek.56

Úkolem Národní kulturní komise bylo snažit se

o záchranu a nové využití zestátněných památek, provádět jejich obecnou ochranu,

dokumentaci a evidenci, včetně údržby, výzkumu a průzkumu. Zároveň obstarávala

správu státních hradů a zámků, ze kterých měla vybrat památkově nejvýznamnější

budovy a nejcennější mobiliář, který by byl zpřístupněný veřejnosti. Komise byla

složena za zástupců některých instituci, například Ministerstva školství a osvěty,

Státního archivu zemědělského, Národního pozemkového fondu, Státních lesů a statků

nebo Státního plánovacího úřadu. Komise sídlila v Praze, další pobočky byly založeny

v Brně a Bratislavě. Předsedou a jejím nejvlivnějším členem byl Zdeněk Wirth. Právě

55

Uhlíková, K. Národní kulturní komise 1947-1951. s. 19. 56

Uhlíková, K. Národní kulturní komise 1947-1951. s. 19.

17

Zdeněk Wirth, významný historik umění a památkář, krátce po válce přesvědčil

rozhodující činitele, že je potřeba zajistit konfiskované hrady a zámky především jako

celky.57

Objekty byly následně roztříděny do dvou kategorií. Jedna byla určena výlučně

k profánním účelům, do druhé patřily ty hrady a zámky, které měly pro svoji stavební

hodnotu a historický význam zůstat zachované pro další generace a dále udržované.58

S největší pravděpodobností byl hlavním iniciátorem a autorem výběru objektů

právě Zdeněk Wirth. Výběrem chtěl ze zkonfiskovaných budov sestavit tzv. vývojovou

sbírku, která by byla reprezentativním uměleckohistorickým vzorkem nejcennějších

nemovitých památek. Hrady a zámky byly podle Wirthova návrhu rozděleny podle

slohů či období na památky středověké (10 objektů), renesanční (6 objektů), barokní

(20 objektů) a na památky z období empíru a romantiky (10 objektů). Ke každému

objektu byl poznamenán i důvod jeho výběru. Většinou se jednalo o kvalitu

architektury, vnitřní výzdobu nebo unikátnost v rámci vývojové řady zámků či určitého

území.

K seznamu vybraných objektů se nejprve vyjádřil ministr zemědělství, do jehož

resortu správa konfiskovaných hradů a zámků patřila. Po odsouhlasení prohlásil ministr

školství a osvěty tyto objekty s platností od 1. května 1947 za státní kulturní majetek

a odevzdal je do správy Národní kulturní komise.59

Jejím úkolem bylo zhotovit plán na

zpřístupnění hradů a zámků a vytvoření památkových instalací. Zpřístupněné objekty

byly rozděleny do tří skupin podle toho, k čemu měly následně sloužit. První skupinu

tvořily středověké stavby - hrady. Do druhé skupiny patřily objekty, které měly sloužit

především jako muzea bytové kultury různých období od 16. do 19. století. Zámek

Kozel byl jedním z těchto objektů tzv. první kategorie a měl sloužit především jako

muzeum slohu Ludvíka XVI. Do třetí skupiny patřila tzv. speciální muzea.60

Národní kulturní komise zanikly v roce 1951 na základě vyhlášky o reorganizaci

státní památkové péče. Správa státního kulturního majetku přešla na Ministerstvo

školství a osvěty. V roce 1953 vznikla Státní památková správa, ve které byly

soustředěny všechny úkoly památkové péče a která byla nově pověřena také správou

státních hradů a zámků. Byl vydán úhrnný instalační plán sestavený z různých hledisek

a tím se opět oživila i vlastní instalační činnost, kterou započala Národní kulturní

komise.

57

Blažíček, O. J. Minulost a současné otázky prezentace zámeckých interiérů, s. 6. 58


Uhlíková, K. Národní kulturní komise 1947-1951. s. 44-45. 60

Tregl, V. Zapomenuté památky, s. 7-8.

18

Zásadní změna v památkové péči nastala v souvislosti s celostátním

decentralizačním opatřením, kdy vznikla krajská střediska, na která přešla správa

státních hradů a zámků a organizace jejich instalací.61

V roce 1958 byl na základě

zákona č. 22/1958 Sb., o kulturních památkách vydán první a dlouho očekávaný

památkový zákon. Na základě zákona byl následně zřízen Státní ústav památkové péče

a ochrany přírody, který se stal odborným orgánem památkové péče a vykonával nad

památkami též metodický dohled.

Na počátku roku 1988 vešel v platnost zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové

péči, který jasně vymezil odborné a výkonné orgány památkové péče. V roce 1991 se

vyčlenila ochrana přírody do kompetence Ministerstva životního prostředí. Organizace

věnující se kulturnímu památkovému fondu změnila název na Státní ústav památkové

péče. Zároveň s tím se krajská střediska sloučila do Památkového ústavu, který později

změnil název na Státní památkový ústav. Současný Národní památkový ústav vznikl

v roce 2003 jako odborná organizace státní památkové péče. Vznikl sloučením Státního

ústavu památkové péče a Státního památkového ústavu. Zatím poslední organizační

změnou prošel Národní památkový ústav v roce 2013. Tehdy se vyčlenily čtyři územní

památkové správy zajišťující provoz a opravy objektů patřících Národnímu

památkovému ústavu. Zámek Kozel po této reorganizaci patří do územní památkové

správy v Českých Budějovicích.62

2.2 Zpřístupnění a tvorba interiérové instalace na hradech a zámcích

Po druhé světové válce se do vlastnictví státu dostalo zhruba 1570 hradů

a zámků a asi 450 zřícenin a tvrzí. Jen necelých 7 % jich bylo vybráno ke zpřístupnění

veřejnosti. Tyto objekty tzv. první kategorie byly pod správou Národní kulturní

komise.63

Komise ihned začala procházet památky, pořizovala první evidenční soupisy

mobiliáře, fotodokumentaci stávajícího zařízení a zároveň promýšlela strategii dalšího

vývoje.

Je nutné poznamenat, že válečné události se na našich hradech a zámcích

výrazně podepsaly. Především na památkách, na kterých byla ubytována armáda

a sovětské vojsko, docházelo často k ničení sbírek. Na rabování se podíleli i místní

61

Blažíček, O. J. Minulost a současné otázky prezentace zámeckých interiérů, s. 8-10. 62

Historie Národního památkového ústavu, dostupné z: https://www.npu.cz/cs/npu-a-pamatkova-

pece/npu-jako-instituce/historie-npu 63

Tregl, V. Zapomenuté památky, s. 4.

https://www.npu.cz/cs/npu-a-pamatkova-pece/npu-jako-instituce/historie-npu

https://www.npu.cz/cs/npu-a-pamatkova-pece/npu-jako-instituce/historie-npu

19

obyvatelé. Nejen válka, ale i doba poválečná měla na řadu památkových objektů

nepříznivý vliv.64

Ke značné ztrátě docházelo také při následném roztřiďování

a evidenci předmětů Národní kulturní komisí. Řada předmětů byla odvezena, často i do

zahraničí. Navíc tyto předměty většinou neměly ani řádnou dokumentaci a jsou dnes

tedy těžko dohledatelné. Tímto se narušovaly do té doby celistvé sbírkové fondy

a mnoho cenných předmětů ztrácelo svoji hodnotu. Docházelo tak k nevratnému

„pošlapání“ šlechtické kultury i historie.65

Avšak již tehdy se začaly rodit památkářské

postupy a principy, které se z větší části používají dodnes.

Při roztřiďování mobiliáře na objektech, které nebyly určeny ke zpřístupnění,

komise rozhodla o převozu předmětů do tzv. sběren. Sběrny byly zřízeny na 34 hradech

a zámcích patřících do objektů první kategorie, jejichž vnitřní prostory to umožňovaly.

Některé předměty měly být následně použité při vytváření interiérových expozic.66

Jak již bylo zmiňováno, po roce 1945 začala sílit snaha o co nejrychlejší otevření

objektů první kategorie. Bylo rozhodnuto, že veřejnosti zpřístupněné objekty budou

prezentovány formou interiérových instalací. Cílem tehdy bylo vytvořit stylovou

instalaci, tedy dokonale čistou a přesnou rekonstrukci vnitřního zařízení. Vystaveno

mělo být všechno, co má uměleckou hodnotu, a to jak kmenový, tak svozový mobiliář.67

Základním úkolem, který si památkáři stanovili a který je základním principem

i v současnosti, je zachování slohových celků stavby a historického mobiliáře. Interiéry

hradů a zámků jsou vnímané nejen jako celky svou bohatou výbavou esteticky velmi

přitažlivé, ale i jako autentické doklady historie. Péče o tyto památky a jejich prezentace

má své velice specifické požadavky.68

Mezi nároky na památkovou instalaci dnes patří

především autentičnost, historická sounáležitost a možnost rekonstrukce. Důležitá je

především autentičnost, neboli materiální a fyzická pravost a zároveň i pravost

pramenící z věrohodných historických informačních zdrojů a jejich vědecké

interpretace.69

Tento princip je na našich hradech a zámcích s větší či menší

přesvědčivostí dodržovaný již od počátku padesátých let.

Je třeba si uvědomit, že památkový objekt se musí vnímat jako celek, kde

interiér a exteriér tvoří jednotu. Příprava instalací je tedy poměrně náročná činnost,

která musí vycházet z detailního poznání objektu. Předpokládá odborné znalosti z dějin

64

Mžyková, M. Ke koncepci a vývoji zpřístupněných hradů a zámků 1945-1990, s. 123. 65

Mžyková, M. Ke koncepci a vývoji zpřístupněných hradů a zámků 1945-1990, s. 126-127. 66

Tregl, V. Zapomenuté památky, s. 5. 67

Uhlíková, K. Národní kulturní komise 1947-1951. s. 49-51. 68

Bobek, K. Metodika tvorby interiérových instalací a reinstalací, s. 5. 69

Mžyková, M. Ke koncepci a vývoji zpřístupněných hradů a zámků 1945-1990, s. 151.

20

umění, historie, archeologie a archivnictví. Před zahájením tvorby instalací je potřeba

provést stavebně historický průzkum objektu, průzkum restaurátorských prací, průzkum

stavebně technický, technologický či klimatický. Je potřeba volit metody respektující

tradiční a řemeslné postupy a technologie. Vzít v úvahu se musí i prašnost, vlhkost,

nároky na temperování, vytápění a úpravu klimatu. Zároveň je potřeba detailní poznání

skrytých hodnot, jako je zakrytá výmalba či starší povrchové úpravy.70

Před zahájením

instalační práce je nutné provést také studium zachovaných interiérů, důkladnou rešerši

dochovaných a dostupných archivních materiálů a literatury. V archivních materiálech

je třeba zaměřit se na fotodokumentaci, pozůstalosti inventáře, plánovou dokumentaci,

cílené soupisy inventáře, účty, pamětní knihy, korespondenci, deníky, fotografie

interiérů či další obrazový materiál.71

To vše jsou základní principy, jejichž splněním

vznikne hodnotná a autentická interiérová instalace.

Avšak v poválečné době právě autentičnost často ustupovala do pozadí. Nejprve

se přistoupilo k vytváření slohově čistých instalací s možností výběru z kmenového

i svozového mobiliáře. Na objektech probíhaly tzv. instalační retuše, jejichž cílem byla

ona dokonalá slohová čistota. Ne na všech objektech lze prvotní instalace považovat za

vhodné, neboť vedle absence autenticity, bylo navíc upřednostňováno především

hledisko muzeální nad památkářské. Muzejní fondy jsou uměle nahromaděné předměty,

které jsou průběžně a systematicky doplňovány. Prostor, ve kterém jsou exponáty

umístěné, je přizpůsobený potřebám prezentace sbírek. Naproti tomu památková

expozice zachovává historickou architekturu společně s jejím vybavením a náplní.

Odráží dobovou kulturu, technickou vyspělost a umělecké cítění. Při památkové

interiérové prezentaci jsou exponáty samotnými a v kontextu s vnitřním zařízením

jedinými exponáty, které plně odrážejí historický stav a není proto potřeba je doplňovat

o další informace.72

I proto jsou dnes tyto poválečné instalace často kritizovány, neboť výsledkem

byla uměle zrekonstruovaná idealizovaná instalace, ve které se použil mobiliář, u něhož

nebyla sledována jeho vazba k místu. A vyžadovaná nebyla ani zmiňovaná historická

autenticita.73

Důležité tehdy bylo především odstranit z hradů a zámků všechny známky

bydlení. Z objektů proto mizely všechny osobní věci šlechty, jako jsou obrazy,

fotografie, ale také některé funkční prvky v interiéru svědčící o životě původních

70

Bobek, K. Metodika tvorby interiérových instalací a reinstalací, s. 10-12. 71



Mžyková, M. Ke koncepci a vývoji zpřístupněných hradů a zámků 1945-1990, s. 149.

21

majitelů. Začala být nově organizována funkce jednotlivých prostor a místností a často

docházelo i k proměně interiérů.74

Při tvorbě instalací záleželo na vkusu a znalosti jejího

autora. A důležitou roli hrál také obecný vkus doby a politická situace. Na objektech

byly například rušeny obrazárny, zbrojnice, kabinety kuriozit či některá pietní místa

předků.75

Důležitým mezníkem byla sedmdesátá a osmdesátá léta 20. století, kdy na

památkových objektech docházelo k dalším velkým úbytkům předmětů. Měly je na

svědomí tzv. akce vytřiďování. Tyto snahy o redukci historického mobiliáře na hradech

a zámcích se bohužel objevovaly i v následujících letech.76

Zlom nastal v roce 1989

v souvislosti se změnou společenských poměrů. Znamenal i změnu v přístupu

k interiérovým instalacím. Podle stupně dochovaného mobiliáře se prováděly

rehabilitace interiérů a vytvářely se především autentické instalace, případně se

rozšiřovaly stávající trasy.77

Památkáři si začali mnohem více než dříve uvědomovat, že

k vytváření instalace je potřeba přistupovat co nejšetrněji. Je potřeba, aby všechny části

expozice zapadaly do celkové charakteristiky objektu a aby spolu vytvářely organickou

památkovou strukturu a jednotu.78

Základním požadavkem při tvorbě interiérových

instalací začal být historický průzkum objektu, funkce jeho prostorů a dochované

vybavení. Nová instalace totiž neměla být jen aranžováním mobiliáře, ale jakýmsi

pokusem o rekonstrukční náznak původního stavu objektu. Každý předmět musí

v instalaci zaujmout své přirozené místo. Předměty jsou chápány jako součást prostředí,

pro které vznikaly a které je dodnes nejlépe vysvětluje a dává pochopit. Předměty často

nevznikly systematicky, ale ze sběratelské záliby, darů, dědictví apod. Mají proto již

samy o sobě hodnotu dobové výpovědi a kulturního dokladu.

Nově se proto na památkových objektech začala vytvářet a upřednostňovat

především autentická interiérová instalace. Nezbytné pro interiérovou instalaci je její

zaměření na původní funkční uspořádání památkového objektu a na spojení vnitřku

s jeho náplní. Vychází z objektu, připíná se k jeho architektuře, zdůrazňuje funkci jeho

prostorů. Movitý mobiliář navíc doplňuje a dokresluje jejich dobový a slohový výraz.

Avšak je třeba podotknout, že ani tato instalace neusiluje o naprostou slohovou

74





Blažíček, O. J. Minulost a současné otázky prezentace zámeckých interiérů, s. 22.

22

přesnost.79

Když nelze přistoupit k autentické interiérové instalaci, především z důvodu

nedochování mobiliáře, je potřeba respektovat funkční uspořádání za využití svezeného

mobiliáře i zápůjček. Další možnou formou prezentace je náznaková instalace, jejíž

podstatou je přiblížit funkci vybraných interiérů prostřednictvím typově odpovídajícího

mobiliáře.80

Výhodou interiérové instalace je její poměrně nízká finanční náročnost,

oproti dalším typům instalací. Například instalace z padesátých a šedesátých let

minulého století nestály téměř nic, neboť využívaly především dochovaný mobiliární

fond. Přesto se některé hrady a zámky neobejdou ani bez jiných typů instalací.81

Postupem let se ukázalo, že není vhodné na hradech a zámcích využívat muzejní

expozice. Ty se vyznačují tím, že mají sbírkotvornou povahu a své sbírky průběžně

doplňují. Exponát je zde zasazen do uměle vytvořeného prostředí. Pro lepší pochopení

souvislostí je často doplněn potřebnou dokumentací a doprovodnými prostředky.

Muzejní expozice pracuje s neutrálním prostředím, ve kterém mají vyniknout vystavené

předměty, je doplněna o panely, vitríny nebo prosklené skříně. Kombinují se v ní

mapky, vysvětlivky, grafy i moderní prvky určené animaci.82

Muzejní instalace se

uplatňovaly především ve vstupní historické expozici, která se většinou umisťovala na

začátek prohlídkové trasy nebo v prostorách pokladny, kde sloužila jako informace pro

návštěvníky, kteří si ji mohli volně prohlížet. Jednalo se o úvodní formu výkladu

pomocí názorné výstavy, která ukazovala minulost objektu v kontextu politických

a kulturních dějin.83

Prostory mnohých z nich slouží i dnes pro informace o památce,

prohlídkové trase či provozních a kulturních akcích.84

Dalším typem instalace, která je umístěna v podobném prostředí jako muzejní

instalace, je instalace galerijní. Jedná se o prezentaci prostor upraveného pro exponáty,

které nemají historickou vazbu na prostředí. Hlavní důraz je zde kladen na estetickou

hodnotu děl uspořádaných podle druhů, škol, slohů, autorů nebo námětů. Exponát

v tomto typu expozice působí přímo svojí uměleckou hodnotou. K tomu napomáhá

osvětlení, popisky či panely. V historickém prostředí je tento typ vhodnější než

expozice muzejní, neboť nepočítá s další dokumentací.85

79

Blažíček, O. J. Minulost a současné otázky prezentace zámeckých interiérů, s. 15-18. 80






Bobek, K. Metodika tvorby interiérových instalací a reinstalací, s. 45.

23

V současnosti je pro prohlídkové trasy hradů a zámků jednoznačně preferovaná

autentická interiérová instalace, která podtrhuje historickou individualitu objektu, jeho

funkční uspořádání a v něm uložený kmenový mobiliář, který je uplatněn v dobově

odpovídajícím prostředí.86

Z památkového hlediska je dnes prioritní snahou zpřístupnit

hodnotné historické interiéry s jejich výzdobou a vybavením, restaurovat je a zdůraznit

tím jejich historickou funkci. Návštěvníkům se mají prezentovat mimořádně cenné

uměleckohistorické mobiliární fondy, které připomenou významné osobnosti, které

objekty obývaly, a události, které se zde odehrály. Snaha je o co největší autentičnost.

Nezbytná je znalost kmenového mobiliáře, jeho umístění a znalost jeho převozů. Základ

studia tvoří první evidenční knihy, tzv. černé knihy. Vzhledem k tomu, že první

evidence vznikala až přibližně v padesátých letech 20. století, je potřeba prostudovat

i starší soupisy pořízené například komisí Národního pozemkového fondu.87

Před

zahájením tvorby instalace je potřeba sestavení instalačního plátnu, zohlednění stavu

předmětů, klimatických a světelných podmínek či personální zabezpečení. Důraz je

kladen i na to, aby každá prohlídková trasa měla zajištěný bezpečnostní režim objektu

i mobiliáře.88

Ovšem nejdůležitější je při vytváření interiérových instalací vycházet

z historické individuality objektu a původní funkce jeho interiéru. Jako zcela zásadní se

jeví historické spojení objektu s jeho vnitřní náplní.89

Můžeme říci, že v dnešní době se stav v oblasti odborného hodnocení

a zpřístupnění historických interiérů a sbírek oproti poválečné době značně zlepšil

a posunul. Avšak stále existuje řada uzavřených objektů, často bez kmenového

mobiliáře, a památkáři tak při tvorbě interiérových instalací mají před sebou ještě řadu

velmi důležitých činností a úkolů.90

2.3 Situace na zámku Kozel po roce 1945

Zámek Kozel byl po roce 1945 pod správou Národní kulturní komise a patřil

mezi první objekty, které byly navrženy pro zpřístupnění veřejnosti. Komise jej vybrala

pro jeho velmi dobrý stav a především jako „rozkošný doklad slohu Ludvíka XVI.“91

Budu-li citovat z knihy Národní kulturní komise, znělo hodnocení výběru: "Jediný

86






Uhlíková, K. Národní kulturní komise 1947-1951. s. 186.

24

a slohově jednotný příklad slohu Ludvíka XVI. Luxusní letní sídlo, umístěné v odlehlé

krajině a složené z několika samostatných stavebních jednotek."92

Zámek Kozel přešel oficiálně pod správu Národní kulturní komise 4. listopadu

1948. Kastelánem zámku byl v té době František Sobota, který zde působil již od roku

1939, nejprve ve službách hraběte Valdštejna a po válce i jako kastelán. Kastelán

Sobota byl na zámku do roku 1952, kdy odešel do výslužby. Novým správcem zámku

se stal Václav Kováč. V souvislosti s odchodem kastelána Soboty hodnotil kronikář

obce Šťáhlavy v místní kronice jeho působení. Vyzdvihl především poctivost kastelána,

tvrdou práci, starostlivost a opravdový vztah k zámku, díky kterému se po roce 1945 na

zámku Kozel zachránily cenné sbírky. Zabránil vykrádání a ničení, které se bohužel

jiným objektům nevyhnulo, a ochránil tak bohatství, které na zámku zůstalo po

původních majitelích. Sbírky chránil i v dalších letech a vždy se snažil, aby byly v co

nejlepším pořádku. Zároveň se zajímal o historii zámku, která v té době ještě nebyla

podrobněji zpracována. Získané poznatky dál předával místním i návštěvníkům zámku.

Za jeho působení došlo na zámku také k několika opravám. Opravovaly se například

střechy a okapové roury. Upraveny byly i některé místnosti, které byly následně

přeměněny na muzeum.93

Jak jsem již poznamenala, po roce 1945 sílila snaha o co nejrychlejší otevření

objektů první kategorie a zpřístupnění veřejnosti, a to alespoň jejich reprezentativních

částí. Při Národní kulturní komisi byly zřízeny speciální inventarizační komise, které na

objektech prováděly soupis dochovaného kmenového mobiliáře a třídily mobiliář do

tzv. sběren. Tyto fondy byly roztřiďovány a začaly být také poprvé systematicky

evidovány v tzv. černých knihách. 94

Díky kastelánovi Sobotovi se na zámku Kozel z větší části dochoval kmenový

mobiliář po rodině Černínů a Valdštejnů. Zároveň, jak již bylo zmiňováno, sloužil

zámek jako sběrna, kam se svážel mobiliární a knihovní fond z nezpřístupněných

objektů. Na zámku bylo v té době evidováno 74 tzv. svozů.95 Jednalo se o svozy

například z Bečova, Bíliny – Libochovic, Březnice – Blatné, Častlovic, Červeného

Hrádku, Halže, Horažďovic, Hrubého Rohozce, Chlumu, Chlumce, Jezeří, Jemniště,

92

Plán Národní kulturní komise pro 2. pol. 1950 a dále, část III – Plán využití objektů spravovaných

NKK komisí a výhledový plán, ÚDU AV ČR, Praha, OD, fond NKK, kart. VI, inv. Č. 80. Převzato z:



163. 94


Zámek Kozel, dostupné z: https://www.zamek-kozel.eu/cs

25

Kačiny, Kanic, Koutu, Křimic, Kynžvartu, Merklína, Národní galerie, Orlíka, Tachova,

Zelené hory a dalších objektů. Spolu s kmenovým mobiliářem byl tehdy na zámku

vytvořen soubor přibližně 6 000 předmětů.96

Podobná situace nastala i s historickým knihovním fondem. Původní knihovna

se na zámku Kozel nedochovala. Knihovna, kterou budovali Černínové, byla hrabaty

z Valdštejna převezena na zámek Doksy. Ještě dnes tam lze najít více než 120 děl v 320

svazcích s provenienčním označením rodiny Černínů. Valdštejnové zámek Kozel

využívali převážně jen jako letní sídlo, proto si na zámku svoji rodovou knihovnu

nevytvářeli. Dochovala se pouze část jejich sbírky a jedná se spíše o novodobou

literaturu z 19. a 20. století. Původně bylo na zámku Kozel přibližně 1700 svazků,

z nichž větší část byla v padesátých letech 20. století vytříděna do distribučního

střediska či předána jiným institucím. Dnes je na zámku uloženo 638 svazků, jejichž

sbírku vytvořil především Karel Arnošt Valdštejn, jeho manželka Marie, či některé

z jejich dětí. Jedná se o sbírku převážně beletrie a poezie. V knihovně je možné objevit

i velmi cenné cestopisy, atlasy s rytinami map nebo německé překlady českých autorů,

například Karla Čapka.97

Tato kmenová knihovna na zámku Kozel byla po roce 1945

doplněna ještě svozy knihoven z Bečova, Halže, Hořákova, Krušce, Lázní u Chudenic,

Merklína, Nečtin, Tachova, Žinkov aj. Velice cenný je především svoz knihovny ze

zámku Kout na Šumavě, kde byla uložena historická Stadionská knihovna.98

Svezených

knih bylo přibližně 37 000 svazků a po vytřídění byly z větší části rozděleny do státních

a veřejných knihoven.99

Právě tento kmenový i svozový mobiliární a knihovní fond po vytřídění

posloužil jako materiál, ze kterého následně vznikla památková expozice. Na zámku

Kozel bylo nejprve vytvořeno muzeum slohového nábytkářství a bydlení ve stylu

Ludvíka XVI. Zpřístupněno k těmto účelům bylo 35 místností. Zároveň se na zámku

plánovalo vytvoření minimálně jedné muzejní instalace. V okolních budovách měla být

podle dochovaných záznamů instalována expozice Ozvuky Francouzské revoluce

v Čechách.100

V souvislosti se změnou přístupu v památkové péči bylo následně rozhodnuto

o rekonstrukci stávající expozice. Na počátku bylo nutné vybrat nejvhodnější typ

96

Zámek Kozel, Šťáhlavy - lokální katalog pro evidenci mobiliárního fondu (tzv. černá kniha). 97

Mašek, P. Menší zámecké knihovny západních Čech, s. 209-210. 98

Zámecká knihovna Kozel, Šťáhlavy - lokální katalog knihovního fondu na zámku Kozel (tzv. černá

kniha). 99


Uhlíková, K. Národní kulturní komise 1947-1951. s. 186-187.

26

instalace pro daný objekt. Po odborném posouzení bylo rozhodnuto vytvořit

tzv. náznakovou interiérovou instalaci s výrazně edukativním záměrem. Tvorby této

instalace se ujal doc. PhDr. Blažíček, který vytvořil prohlídkovou trasu, jež byla

zpřístupněná veřejnosti a v téměř totožné podobě se zachovala dodnes. Doc. PhDr.

Blažíček se zároveň podílel na zpracování prvních textů pro průvodce.

Bylo vybráno 22 místností, ve kterých se vytvořila prohlídková trasa. Ostatní

prostory zámku měly sloužit jako depozitáře a zázemí pro zaměstnance. Samozřejmě

tvorba instalací předpokládala také větší či menší úpravy místností a často i restaurování

mobiliáře. Vzhledem k tomu, že zámek Kozel byl zpřístupněn ihned po zestátnění a až

do dnešního dne nebyl nikdy v sezóně veřejnosti plně uzavřen, probíhaly tyto opravy

průběžně po několik dalších let. Opravovala se například fasáda zámku či šindelové

střechy, které byly nahrazeny břidlicí. V interiéru zámku se opravovaly podlahy, byly

obnoveny nátěry dveří a oken, které byly z bezpečnostních důvodů nově osazené

mřížemi. Postupně se rekonstruoval i historický nábytek a elektroinstalace. Při

restaurování maleb byly objevené, postupně odkryté a obnovené původní malby od

Antonína Tuvory, které Valdštejnové ve většině místností zakryli. Celý zámek byl

kompletně zrekonstruován do 1. dubna 1988.101

Veřejnosti byly zpřístupněny hlavní reprezentační místnosti v přízemí jižního

křídla zámku. Návštěvníci přes vstupní halu vcházeli do společenského salonu a dalších

místností. Prohlédnout si mohli například ložnici, jídelnu, kuřácký salon či modrý salon.

Při vytváření instalace se autoři snažili o co nejautentičtější instalaci sestavenou jak

z kmenového, tak ze svozového mobiliáře. V místnostech byl vystavený dochovaný

mobiliář ze slohu Ludvíka XVI. doplněný o předměty ve stylu od baroka přes rokoko,

biedermayer nebo empír. V západním křídle zámku byla vytvořena vstupní historická

expozice. Za ní následovalo několik hostinských pokojů, které však nebyly vybavené

původním mobiliářem. Tyto místnosti byly vybrané především kvůli dochované

neúplné přepážce, která místnosti rozdělovala. Přepážka dělila místnost na menší část

určenou pro služebnictvo a větší část, kterou obývali hosté. Ve východním křídle

zámku, v dřívějších hostinských místnostech, byla instalována Stadionská knihovna, jež

byla dovezena ze zámku Kout na Šumavě. V severním křídle bylo zpřístupněno

historické divadlo, které na zámku zbudovali Valdštejnové namísto bývalé stáje pro

nejoblíbenějšího koně hraběte Černína.

101

Státní okresní archiv Plzeň-jih. Fond MNV Šťáhlavy. Inv.č. 73. Kronika obce Šťáhlavy. 2. díl, s. 63 a

70-71.

27

Současná interiérová instalace vychází z instalace vytvořené v padesátých letech

minulého století a příliš mnoho se neliší. To je možné potvrdit na základě dochovaných

fotografií. Snad jen některé místnosti z původní prohlídkové trasy změnily svou funkci.

Například současný kuřácký salon bývala původně jídelna a naopak. Všechny místnosti

a veškerý vystavený mobiliář jsou dnes kompletně zrestaurované. Stejně tak i malby od

Antonína Tuvory jsou navráceny do podoby z konce 18. století. Interiér doplňují

původní grafické listy, pastely, olejomalby nebo vzácná kolekce míšeňského

a vídeňského porcelánu či ojedinělá holíčská fajáns.

Některý mobiliář byl ale vyměněn, a to v rámci výpůjček či navrácení při změně

vlastnických vztahů. To se nejvíce projevilo v devadesátých letech minulého století, kdy

na základě restitučních zákonů bylo původním majitelům navráceno zhruba 1500

předmětů z kozelského mobiliáře. Jako jeden z příkladů uvedu soubor předmětů ze

zámku v Křimicích, největší a nejkvalitnější svoz, který byl na zámek Kozel přivezen

v roce 1962. Jednalo se o vlastnictví JUDr. Jaroslava Lobkowicze. Tento svoz se stal

součástí mobiliárního fondu zámku Kozel a byl také zaevidován a zapsán do státního

seznamu. V roce 1990 na základě zákona č. 403/1990 Sb. o zmírnění některých

majetkových křivd požádal zákonný dědic Ing. Jaroslav Lobkowicz o navrácení tohoto

majetku. Ing. Lobkowicz předložil evidenční seznam, který se téměř shodoval se

seznamem na zámku Kozel. Na základě seznamu byly předměty poměrně snadno

identifikovatelné a bylo možné je navrátit. Následně se Ing. Lobkowicz rozhodl

předměty i nadále zpřístupnit veřejnosti, a to především na zámku Kozel. Dnes jsou zde

evidovány ve formě výpůjčky. Předměty jsou k vidění v rámci prohlídkové trasy, kde je

vystavený například soubor velice cenných alabastrových miniatur, tzv. modellett od

řezbáře Lazara Widmanna. Výpůjčka je bezplatná a jako protiplnění je poskytována

údržba věci.102

Zámecký areál doplňují ještě další čtyři budovy - kaple, jízdárna, konírna

a lokajna, které začaly být opravovány spolu se zámkem. Bylo rozhodnuto, že budova

jízdárny bude nově sloužit jako výstavní síň. Budova prošla řadou potřebných oprav

a v roce 1964 byla slavnostně otevřena. První výstavou, která zde byla instalována, byla

výstava soch od Karla Dvořáka a archeologické vykopávky bývalého zahradníka na

Kozlu Františka Xavera France.103

V roce 1985 byla přízemní výstavní síň ještě

102

Bobek, K. Poznámky z restitučního procesu na státním zámku Kozel, s. 161-162. 103


28

doplněna o galerii umístěnou v patře jízdárny.104

Budova zámecké kaple, která v období

války sloužila převážně jako sklad, měla po zestátnění sloužit jako koncertní síň

a následně jako obřadní síň. Kromě úprav interiéru bylo potřeba jejího statického

zajištění a odvlhčení. Kaple byla slavnostně vysvěcena 3. srpna 1991. Za účasti

zástupců rodiny Valdštejnů provedl vysvěcení biskup František Lobkovic. Kaple tak po

více jak čtyřiceti letech měla opět sloužit svému původnímu účelu.105

Dále bylo

rozhodnuto, že budova konírny bude ve své horní části přeměněna na pokladnu.106

Ve

sklepních prostorách konírny byla 1. května 1992 otevřena cukrárna. Lokajna byla

přeměna na prostory pro ubytování zaměstnanců zámku.107

Dá se říci, že jak zámek, tak i tyto čtyři budovy dnes slouží k téměř stejnému účelu,

jako krátce po zestátnění. Samozřejmě i nadále probíhají nejrůznější opravy

a rekonstrukce, avšak spíše udržovacího charakteru. Funkce budov se téměř nemění.

104



147. 106



29

3. ZÁMEK KOZEL V SOUČASNOSTI

Jak bylo již několikrát řečeno, zámek Kozel je národní kulturní památkou pod

správou Národního památkového ústavu. Správcem přímo na objektu je kastelán, který

odpovídá za chod a provoz zámku. Současný kastelán Karel Bobek působí na zámku již

více než třicet let. A také jeho zásluhou byla na Kozlu iniciována a následně i prosazena

řada zajímavých činností souvisejících s prezentací, evidencí, dokumentací či ochranou

majetku. Právě jim budou věnovány další kapitoly.

Je potřeba si uvědomit, že státní hrady a zámky jsou tím nejhodnotnějším

a nejautentičtějším souborem našeho hmotného kulturního dědictví. Jsou to významné

architektonické a historické objekty se skutečně mimořádnou hodnotou, neboť

uchovávají obrovský počet cenných sbírkových předmětů. Z toho vyplývá i péče o ně,

která je velmi specifická a odlišná od praxe například v muzeích či galeriích.

V památkové péči je důraz kladen především na historické a kulturní souvislosti,

hodnotu celku, autentickou atmosféru, původnost interiérů a na možnosti jejich další

prezentace a rekonstrukce podle dostupných archivních materiálů. Správa a ochrana

musí vycházet z dlouhodobé perspektivy a generačních zkušeností. Správci památek by

měli být především pokračovateli generálních snah uchovávat, ošetřovat a obnovovat

svěřený historický majetek.

Činnosti prováděné na zámku jsou skutečně různorodé - manuální i odborné, úřední

i badatelské, intuitivní i přísně exaktní. Je potřeba věnovat se například úklidu a údržbě

exteriéru, interiéru a ostatních budov zámeckého areálu, dále stavební a restaurátorské

obnově objektů, parků i zahrad, restaurování a konzervaci mobiliáře, prezentaci,

realizaci prohlídkové trasy, zajištění průvodcovského servisu, provozní ekonomice,

personalistice, evidenci majetku, správě depozitářů, základní evidenci či

fotodokumentaci apod. Stručně řečeno, mezi základní priority na každém z objektů,

kterými se budu v následujících kapitolách podrobněji věnovat, patří především

zachování movitých i nemovitých památek, jejich ochrana, evidence a prezentace.108

108

Svoboda, M. Hrady, zámky, quo vadis?, s. 26-27.

30

3.1 Prezentace

Prezentace památkových objektů, tedy především zpřístupnění veřejnosti, je velice

důležitou součástí správy hradů a zámků. Pro veřejnost je to možnost, jak se blíže

seznámit s objektem, jeho historií, současným využitím a účelem. Zároveň se

domnívám, že prezentace je často i jedinou činností, kterou si veřejnost plně

uvědomuje. Činnosti, jako je kvalitní evidence, vhodné zabezpečení nebo ochrana

a péče o památku, jsou vnímány spíše jako samozřejmost. To je způsobeno tím, že se

jedná především o interní a odborné práce správců a zaměstnanců památek. Běžná

veřejnost se s nimi seznámí až na základě například badatelské činnosti. Prezentace

památkových objektů tak zůstává činností, která je lidem nejblíže, jíž mohou být

součástí. A právě z pohledu budoucích návštěvníků památky, kteří jsou vedle

samotného objektu tím nejdůležitějším subjektem, je nutné k prezentaci přistupovat.

Před každou návštěvnickou sezónou se správci hradů a zámků zamýšlejí nad co

nejlepším využitím památky a pokládají si důležitou otázku, jestli skutečně mají

návštěvníkům co nabídnout. Odpovědí může být celá řada. Památkové objekty by měly

nabízet zážitek, kvalitní služby, dobré ceny, bezpečí, pohostinnost, přátelskost

a především důvod k návratu.109

Je nutné si uvědomit, že nejen prohlídková trasa památky, ale v současné době

i kvalitní webové stránky, prezentace na sociálních sítích, nejrůznější propagační

materiály, informace poskytované informačními centry, komunikace s médii, a dokonce

i informační cedule u silnic, mají velký vliv na rozhodnutí, proč konkrétní hrad či

zámek navštívit. Podle průzkumů se návštěvníci rozhodují především na základě

obecného povědomí o památce, podle atraktivity expozice, na doporučení, podle ceny

vstupného nebo podle informací z webu či reklamy.110

V současnosti je potřeba vyrovnat se s dlouhodobě menším zájmem o památky,

a proto stále více sílí potřeba zatraktivnit a oživit prohlídky. Snahou je přilákat na

památkové objekty co nejvíce návštěvníků. Při této snaze je nutné vzít v úvahu, jaké

kategorie návštěvníků na památky přicházejí. V ideálním případě by se prohlídkový

okruh měl totiž zaměřit na každou jednotlivou skupinu. To ovšem není zcela možné,

proto je potřeba hledat vždy určitý kompromis. Návštěvníci většinou nechodí

osamoceni. Mezi nejčastější návštěvníky památkového objektu patří manželské či

109

Svoboda, M. Hrady, zámky, quo vadis?, s. 33. 110

Dostál, P. Marketingové řízení památkových objektů, s. 58.

31

partnerské páry, rodiny s dětmi a organizované skupiny dospělých, dětí a seniorů. Zatím

nejsou vytvořené nástroje pro sledování jednotlivých skupin návštěvníků. Je tedy

poměrně obtížné zjistit jejich přesný počet. Jediná skupina, která je sledována, je počet

návštěvníků podle zaplaceného vstupného. Návštěvníky můžeme v této skupině dělit na

osoby platící základní vstupné, snížené vstupné, s příplatkem za cizojazyčný výklad či

vstupným zdarma.

Každá památka zpravidla nabízí základní prohlídkovou trasu s průvodcem či bez

něj. Během sezóny se na hradech a zámcích pořádají také různé kulturní akce. Některé

objekty nabízejí i vybrané prohlídky pro konkrétní skupiny návštěvníků. V praxi se

ukázalo, že většina návštěvníků jeví zájem především o prohlídky komentované

průvodcem, ve kterých průvodce přizpůsobuje svůj výklad prováděné skupině

a zodpovídá případné dotazy. Tyto prohlídky jsou dlouhodobě nejnavštěvovanější. Na

dalším místě v počtu návštěvníků se umístily koncerty a jiné kulturní akce. Zájem

o volné prohlídky, tedy prohlídky bez průvodce, je poměrně malý. Proto se na

památkových objektech v prvotní prezentaci téměř neobjevují.111

Pro zatraktivnění prohlídkových tras je možné kromě klasických prohlídek navštívit

i nejrůznější specializované prohlídky, které se zaměřují například na určité téma. Tyto

prohlídky mohou být vedeny průvodci z řad lektorů či specializovaných odborníků

a mohou být zaměřeny například na děti různé věkové kategorie. V rámci prohlídky,

aby byla udržena pozornost, mohou být pokládány otázky či probíhat různé soutěže.

Ovšem na většině památkových objektů vhodný program pro děti stále chybí. Další

variantou jsou netradiční prohlídky, mezi které se řadí například prohlídky noční či

kostýmované. V současnosti lze v expozicích využít i moderní technologie. Prohlídka

může být oživena za pomoci multimediálních a audiovizuálních prostředků nebo

ozvučením celé expozice. Zajímavým trendem v budoucnu se může stát i tzv. rozšířená

realita spočívající v kombinaci reálné kulisy interiéru rozšířené o virtuální nadstavbu

vytvořené instalace.112

Zároveň je ale potřeba si uvědomit, že hrady a zámky by neměly být jen „výkladní

skříní“ či „vlajkovou lodí“ památkové péče, jak jsou často nazývané. Skrze památky by

mělo docházet k plošnému působení na veřejnost. Měly by být ukázkou historie a také

kulturními centry a opěrnými body v zápase o prosazování kulturních zájmů. Vlastník

památky se musí snažit nejen o její zpřístupnění a prezentaci, ale především o její

111

Dostál, P. Marketingové řízení památkových objektů, s. 55-57. 112

Svoboda, M. Hrady, zámky, quo vadis?, s. 54.

32

uchování pro další generace. Cílem je prostřednictvím kvalitní prezentace památky

poskytovat návštěvníkovi informace, prohlubovat vzdělání a poznání, kultivovat

osobnost, nabídnout přitažlivou náplň volného času a v neposlední řadě posílit státní

patriotismus a toleranci. Druhotným cílem je schopnost vnímat památkový fond

a rozumět mu v širších kulturně-historických a socioekonomických souvislostech.113

3.1.1 Prvotní prezentace

Zámek Kozel je jako součást Národního památkového ústavu státní příspěvkovou

organizací Ministerstva kultury. Dostává tedy určité přidělené finance, na zbytek

provozu si musí vydělat sám. Zámek Kozel je zpřístupněný veřejnosti, a tedy značná

část financí pochází právě ze vstupného na prohlídkové trasy. Této prezentaci

související s prohlídkou zámku a návštěvnickým provozem se říká tzv. prvotní

prezentace.

Na zámku Kozel jsou v návštěvnické sezóně, tedy od dubna do října, zpřístupněny

veřejnosti tři prohlídkové okruhy. Jedná se o zámek, jízdárnu a prohlídku s tajemnou

postavou. V zámku je vytvořena interiérová expozice, jejíž základy byly položeny již

krátce po zestátnění. Dá se říci, že od té doby v rámci expozice nedošlo k žádným

výrazným změnám. Provedly se samozřejmě běžné a potřebné opravy, funkce místností

a vystavený mobiliář jsou téměř stejné. V expozici je z větší části vystavený dochovaný

kmenový mobiliář, který je doplněný o mobiliář svozový. Hlavním kritériem při tvorbě

instalací a výběru mobiliáře byla především snaha o vytvoření autentické instalace, ve

které bude nastíněn život šlechty na venkovském loveckém zámku na konci 18. století.

Prohlídková trasa začíná na nádvoří zámku, ze kterého se vchází do vstupní expozice,

která byla zřízena v bývalém hostinském pokoji. Vstupní expozice slouží k zahájení

prohlídky a seznámení návštěvníků s historií zámku. Prohlídka pokračuje v dalších

hostinských místnostech. Následují reprezentační místnosti, do nichž se vchází opět

z nádvoří přes vstupní halu. Prohlídková trasa dále prochází jednotlivými salony.

Z reprezentačních částí se pokračuje do dalšího křídla zámku, kde je ve dvou

místnostech vystavena Stadionská knihovna. Prohlídka zámku končí v zámeckém

divadle, ve kterém za Černínů byla stáj.

Dalším prohlídkovým okruhem na zámku Kozel je jízdárna, která slouží od

šedesátých let 20. století jako výstavní síň. Jedná se o volný okruh bez průvodce.

113


33

V přízemí je umístěna stálá expozice tapisérií a plastik z 19. století z fondu Národní

galerie v Praze. V patře jízdárny bývají nejrůznější sezónní výstavy grafik, kreseb či

fotografií.

Třetím, mimořádným okruhem je prohlídka zámku s tajemnou postavou. Jedná se

o speciální prohlídku vedenou oživenou postavou skřeta Radouše. Tato kostýmovaná

prohlídka na Kozlu probíhá již sedmým rokem v rámci projektu Otevřete 13. komnatu,

jehož součástí je dalších devět státních i soukromých hradů a zámků. Při prohlídce

návštěvníci odpovídají na otázky pokládané Radoušem a po vyluštění správné tajenky je

jim odevzdán klíč, kterým je možné otevřít 13. komnatu na jakémkoliv objektu, jež je

zapojen do projektu.114

Jak se ukázalo, prohlídka s tajemnou postavou je pro mnoho

návštěvníků zajímavým zpestřením. A je velmi oblíbená především u rodin s dětmi.

Zatímco prohlídka jízdárny je volná, prohlídka zámku je vždy vedená průvodcem.

Dá se říci, že průvodcovská služba je jednou z nejdůležitějších součástí prezentace

objektu, neboť je přímým kontaktem s veřejností a může výrazně ovlivnit návštěvníka a

jeho vztah k zámku. V Česku má průvodcovská služba více jak dvousetletou historickou

tradici. V minulosti se často objevovaly názory na zpřístupnění památky a vytvoření

volné prohlídky doplněné stacionárními průvodci. Avšak ukázalo se, že prohlídka

vedená živým průvodcem je jednoznačně nejpřirozenější, nejúčinnější a nejobsažnější

formou sdělení. Průvodcovská služba využívá poznatků z historie, kunsthistorie a

zkušenosti z oblasti edukace a turistického ruchu. Nejdůležitější však je důkladná

znalost objektu. Základním studijním materiálem pro původce je průvodcovský text,

který je zpracovaný v tzv. scénářovém typu. Takto zpracovaný text obsahuje základní i

rozšířené informace o daném objektu doplněné fotografiemi vystaveného mobiliáře.

Průvodcovský text je zpracovaný správou památkového objektu a odborným

pracovníkem, který se většinou podílel na tvorbě interiérové instalace.115

Průvodce na zámku je vybírán z různých hledisek. Mezi základní požadavky patří

zdravotní způsobilost, stáří více jak osmnáct let, znalost alespoň jednoho světového

jazyka, dobré vyjadřovací schopnosti, organizační schopnosti, schopnost práce

v kolektivu a schopnost kvalifikovaně odpovídat na otázky. Přijatý průvodce musí být

seznámen s objektem, se způsobem a specifikou průvodcovské činnosti, bezpečnostními

a provozními riziky, požární ochranou, bezpečností památkového objektu, ochranou

114

Prohlídkové okruhy, dostupné z: https://www.zamek-kozel.eu/cs/informace-pro-

navstevniky/prohlidkove-okruhy 115


34

sbírek i osob a návštěvním řádem. Zároveň musí být seznámen s chováním

v mimořádných a nestandardních situacích a se způsobem jejich řešení.116

3.1.2 Druhotná prezentace

Z prvotní prezentace, tedy návštěvnického provozu, si památkové objekty bohužel

vydělají většinou jen na běžný provoz. Pro zajištění dalších finančních prostředků je

proto nutné přistoupit také k tzv. druhotné prezentaci. To znamená, že památkový

objekt je pro podporu své vlastní prezentace využíván k pořádání různých kulturních

a společenských akcí. Může se jednat například o koncerty, výstavy, besedy, dramatické

pořady, odborné kongresy a semináře, společenské akce, svatby, promoce, koncerty

apod. Tato činnost zahrnuje i prodej informačních a propagačních materiálů.117

Variantou pro zajištění druhotné prezentace, která je na zámku Kozel často

využívaná, je získání finančních prostředků od sponzorů, tedy od různých firem či

privátních subjektů. Tyto prostředky pokryjí režii pořádaných akcí a zámek inkasuje

čisté vstupné z akce, které je považováno za tzv. výnos z jiné činnosti. Tak je docíleno

druhotné prezentace, která zámek téměř nic nestojí. Na zámku Kozel se tímto způsobem

pořádají například koncerty.

Dalším způsobem, jak může zámek získat určité finanční výnosy, může být, využiti

prostor zámku či okolních budov k různým akcím na objednávku nebo komerčním

aktivitám. Může se jednat o pořádání svatebních obřadů a hostin, pronájmy prostor pro

společenské a firemní akce, pronájem prostor pro filmování či fotografování,

gastronomické akce apod. Ale také například prodej komerčního zboží. Na zámku

Kozel se k pronájmu nejčastěji využívají budovy zámecké kaple a jízdárny. V kapli se

konají svatební obřady. Tzv. modrý salonek, který se nachází v zadní části budovy

zámecké kaple, kde dříve byly provozní místnosti, slouží dnes pro pořádání svatebních

oslav, seminářů nebo prezentačních akcí. V budově jízdárny se pravidelně konají

kulturní a společenské akce, jako například promoce, koncerty, výstavy, kongresy,

konference, bankety nebo rauty.

U těchto komerčních aktivit sloužících k druhotné prezentaci je především

potřeba najít správnou hranici, neboť v žádném případě nesmí být jediným zdrojem

financování objektu. Nesmí se zapomenout na to, že zámek a všechny památkové

budovy jsou velice cennými objekty. Je proto nutné přihlédnout ke kulturním, etickým

116



35

a historickým hodnotám a prezentovat, pokud možno jen v souladu s hodnotami

odpovídajícími této kulturní památce.118

3.1.3 Další služby návštěvníkům

Největší zájem na hradech a zámcích je o prohlídky vedené živým průvodcem. Je

důležité nabízené služby neustále zlepšovat, aby bylo možné nabídnout například

kvalitní výklad pro co nejvíce návštěvníků různých kategorií.

Značnou část návštěvníků zámku Kozel tvoří cizinci, ať už organizované skupiny či

jednotlivci. Kromě textů v cizím jazyce je možné na zámku Kozel využít služeb

„umělého“ výkladu v německém, anglickém, francouzském nebo ruském jazyce. Tato

služba nahrazuje živý výklad průvodce a je nabízena především větším skupinám

návštěvníků. Jedná se o tzv. MP3 ozvučení expozice. Takovýmto způsobem je

ozvučena každá místnost prohlídkové trasy zámku. Jednotlivci pak mohou využít služeb

audioprůvodce. Na zámku se nabízejí audioprůvodce značky Opus. Jedná se

o multimediální zvukový přístroj v podobě sluchátka, který umožňuje pro každého

návštěvníka v jednotlivých místnostech individuální výklad. Byl vyvinutý pro potřeby

muzeí a památkových expozicí. Výhodou zařízení je jeho velice snadná obsluha, jež je

vhodná pro skutečně každého návštěvníka. Výklad je v každém jazyce namluven

rodilým mluvčím a je koncipován tak, aby poutavou a zajímavou formou návštěvníka

seznámil se zámkem. Výklad je poučný a zároveň zajímavý a kromě všech věcných

informací obsahuje i mnoho zajímavostí. Vedle kvalitní zvukové nahrávky nabízí také

zobrazení videa, obrázků, či animací. Přináší možnost připojenými animacemi oživení

prohlídky například i dětským návštěvníkům. Na Kozlu je výklad rozdělený po

jednotlivých místnostech. U každé místnosti návštěvník nalezne přehledné číselné

označení, které odpovídá číslu sekvence výkladu. Audioprůvodce je ještě doplněný

videem zobrazujícím každou místnost. Návštěvník tedy ihned pozná, zda poslouchá

správný výklad o daném místě, ve kterém se nachází.119

Velkou výhodou zámku Kozel je bezbariérovost celého areálu. Bezbariérové jsou

oba návštěvnické okruhy, tedy zámek a jízdárna, ale také zámecká kaple, kde

se pořádají svatební obřady a koncerty. Zámek je proto často navštěvován i osobami

postiženými na pohybovém ústrojí. Je proto maximální snaha vyjít vstříc také

návštěvníkům s postižením sluchu nebo zraku. Nabízejí se technická zařízení a speciální

118

Svoboda, M. Hrady, zámky, quo vadis?, s. 55.3 119

Cizojazyčné prohlídky, dostupné z: https://www.zamek-kozel.eu/cs/sluzby/cizojazycne-prohlidky

36

texty umožňující zprostředkovat informace o zámku a podrobný výklad prohlídkové

trasy. Návštěvníci s poruchami sluchu mají možnost zapůjčit si výše popsaný

audioprůvodce Opus umožňující animace a videosekvence. Výklad průvodce je na něm

převedený do znakové řeči. Další možností je využít přenosný přístroj Guideloop. Jedná

se o indukční smyčku o dosahu až pěti metrů, která umožňuje bez jakýchkoli překážek

komunikaci mezi průvodcem a návštěvníky se sluchovým postižením.120

Návštěvníci

s poruchami zraku mohou využít služby mobilního audioprůvodce, který reprodukuje

výklad s širším popisem interiérů a exponátů nebo je možné požádat o výklad

s rozšířeným popisem expozice a jednotlivých předmětů včetně poskytnutí hmatového

zážitku na vybraných exponátech, jako je stůl, židle, kamna apod. K dispozici jsou také

podrobné texty psané Braillovým písmem.121

Za pomoci různých moderních technologií a zmiňovaných přístrojů se zámek Kozel

neustále snaží zlepšovat nabízené služby návštěvníkům. Úkol to samozřejmě není

jednoduchý. Proto cílem a největším zadostiučiněním je, když návštěvníci odcházejí ze

zámku spokojení, a to jak s technickým stavem památky, tak s poskytovanými

službami.

3.2 Evidence mobiliárního a knihovního fondu

Evidence a dokumentace nemovitého i movitého majetku patří mezi jednu

z nejdůležitějších činností ochrany státních kulturních památek. Jedná se o permanentní

proces, neboť je potřeba neustále doplňovat a aktualizovat informace a zároveň reagovat

na nejrůznější možnosti, které dnes při evidenci a dokumentaci nabízejí moderní

technologie. Obecně platí, že způsob evidence by měl být pro všechny státní objekty

stejný, avšak ne vždy tomu tak bylo a je. Zámek Kozel byl často jakýmsi průkopníkem

a iniciátorem řady změn a novinek, které postupně přijímaly i další památkové objekty.

Samozřejmě vždy je nutné dodržovat stanovené předpisy a standardy. Avšak na zámku

probíhá i řada zajímavých projektů, které zatím na jiných památkových objektech

nejsou zavedené. Na zámku Kozel je v současné době evidováno celkem 4847

inventárních čísel mobiliárního fondu122

a 26345 inventárních knihovních jednotek123

.

120

Návštěvníci s poruchami sluchu - nedoslýchaví a neslyšící, dostupné z: https://www.zamek-

kozel.eu/cs/sluzby/sluzby-pro-hendikepovane/s-postizenim-sluchu 121

Návštěvníci s poruchami zraku - slabozrací a nevidomí, dostupné z: https://www.zamek-

kozel.eu/cs/sluzby/sluzby-pro-hendikepovane/s-postizenim-zraku 122


správě Národního památkového ústavu.

37

3.2.1 Vývoj evidence mobiliárních a knihovních fondů

Evidence movitých i nemovitých památek je v současnosti vedena jak v podobě

papírových evidenčních listů v kartotékách, tak digitálně, v celostátní on-line

databázové aplikaci. O počátcích celostátní odborné evidence mobiliárního

a knihovního fondu můžeme hovořit v souvislosti s činností Národní kulturní komise,

která po zestátnění na památkách prováděla soupis dochovaného mobiliáře, jeho

roztřídění či vytřídění.124

První formou evidence byly tzv. černé knihy. (viz příl. č. 4)

Pocházejí přibližně z padesátých let 20. století a svůj název získaly podle černých

desek, do kterých je tato evidence svázaná. Do knih se zaznamenávaly údaje o všech

předmětech, jež se na zámku nacházely. Zapisovalo se inventární číslo, název a velmi

stručný popis předmětu. U většiny předmětů byla uváděna také přibližná cena a prostor

byl ponechán i na poznámky. Na zámku Kozel byly černé knihy poměrně dlouho

jediným přehledem o kulturním movitém majetku. S jejich pomocí se sestavovala

i interiérová instalace. Zaměstnanci zámku byla tato evidence plně využívaná a sloužila

například jako podklad při inventuře. Postupně byly do knih doplňovány různé další

informace. Zapisovaly se záznamy, například o převozu předmětu a jeho současném

místě uložení, poznámky získané při provádění inventury či záznamy o vytřídění

předmětu.125

Další formou evidence mobiliárních předmětů na zámku Kozel byly tzv. modré

karty. (viz příl. č. 5.1) Tato evidence platila a byla využívaná jen na památkových

objektech v západních Čechách a zámek Kozel byl jedním z prvních, který stál u jejího

zrodu. Jedná se o jakousi kartotéku evidenčních listů. Zaznamenávaly se podobné údaje

jako do černých knih. Uváděl se název předmětu, druh, staré i nové inventární číslo,

objekt, uložení předmětu, původ či svoz. Karty obsahují též stručný popis předmětu

doplněný ještě o materiál, z kterého byl předmět vyroben, přibližnou dataci, rozměry

a stav. Jednalo se již o plnohodnotnou evidenci, neboť poprvé byl záznam doplněný

i černobílou obrazovou dokumentací předmětu. Na zámku Kozel byla tato forma

evidence využívána až do roku 2009 také jako podklad při inventarizaci. O tom svědčí

datační záznamy na kartách.126

Každá modrá karta předmětu byla vyhotovena ve

123


správě Národního památkového ústavu. 124

Blažíček, O. Minulost a současné otázky prezentace zámeckých interiérů, s. 8. 125


Zámek Kozel, Šťáhlavy - evidenční lístková kartotéka mobiliárního fondu na zámku Kozel (tzv. modré

karty).

38

čtyřech kopiích. Tři z nich jsou uloženy na zámku a jedna kopie je na příslušném

územním pracovišti památkové péče.127

Na zámku jsou karty seřazeny do číselné řady

a do lokačního přehledu, tedy podle místa uložení předmětu. Poslední kopie jsou

sestavené do druhového katalogu. Z praxe vím, že modré karty jsou dodnes na zámku

Kozel oblíbené a využívané. Jsou totiž vzhledem k řazení podle lokační či číselné řady

přehledné a umožňují v případě potřeby rychlý přístup k údajům o předmětu.

Poté, co se na objektech v západních Čechách osvědčila evidence pomocí modrých

karet, byla v sedmdesátých letech 20. století zavedena celorepubliková evidence

tzv. bílé karty. (viz příl. č. 5.2) Ty se staly platnou a uznávanou evidencí mobiliárního

fondu v rámci celého Národního památkového ústavu. Opět se jednalo o evidenční

lístkovou kartotéku. Na zámku Kozel a dalších západočeských objektech tím vznikla

téměř totožná evidence, neboť na bílých kartách byly úplně stejné záznamy jako na

kartách modrých, a to včetně popisu předmětu či fotografie. Na zámku Kozel jsou bílé

karty svázané do evidenčních knih.128

Krátce po zestátnění začaly být památkové objekty zpřístupňovány veřejnosti.

Zámek Kozel navíc sloužil jako sběrna pro předměty, které jsou tam dodnes uložené

v depozitářích. Na druhou stranu některé předměty ze zámku byly zapůjčeny na

prohlídkové trasy jiných objektů. Bylo potřeba evidovat každé předání předmětu do

restaurování, zapůjčení či vypůjčení, přírůstky nebo úbytky vzniklé zničením, ztrátou či

navrácením předmětu původnímu majiteli. Pro potřeby této evidence byly zavedeny

tzv. knihy zápůjček, výpůjček, úbytků, přírůstků a restaurátorských prací.

Tím, jak postupně vznikaly nové formy evidence, bylo vždy potřeba stávající

záznamy porovnat a doložit či vysvětlit případné změny a nesrovnalosti v evidencích.

Na zámku Kozel jsou dnes všechny tři evidence, tedy černé knihy, modré karty i bílé

karty, mezi sebou evidenčně vyrovnány a všechny případné rozdíly jsou řádně

vysvětleny a dokladovány. Přestože od konce 20. století existuje elektronická forma

evidence, jsou kopie všech uvedených evidencí na zámku Kozel uloženy. V případě

potřeby je tedy možné nahlédnout i do starších záznamů, což se nejednou ukázalo jako

potřebné.

Už od počátku evidence se začaly formovat její dvě části - základní (statická)

a průběžná (operativní) evidence. Základní evidence obsahuje souhrnné identifikační

127

Směrnice generální ředitelky č.XII/2014/NPÚ: Evidence mobiliárních fondů, s. 3. 128

Zámek Kozel, Šťáhlavy - evidenční lístková kartotéka mobiliárního fondu na zámku Kozel (tzv. bílé

karty).

39

informace o předmětu. Tvoří ji inventární kniha a seznamy, kartotéka evidenční listů

a v současnosti i centrální databáze dat zálohovaných na externím médiu nebo jiném

uložišti či centrální databázi fotografií.129

Naproti tomu průběžná evidence je dokladem

změn a pohybů předmětů. Dříve se evidovala právě v knihách zápůjček, úbytků,

přírůstků či restaurátorských prací.130

Vládním úkolem byl stanoven jako mezní termín

pro naplnění základní evidence v elektronické databázi rok 1980. Tento termín splnily

jen západočeské památkové objekty. Konkrétně na zámku Kozel byla základní evidence

mobiliárního fondu schválena a uzavřena 23. října 1979.131

Zaměřím-li se na evidenci knihovního fondu, mohu říci, že je podobná evidenci

mobiliáře, neboť z ní často vycházela. První celoplošnou oficiální evidencí historických

knihovních fondů jsou černé knihy. Na zámku Kozel existuje dvoudílný lokální katalog,

do jehož záznamů se zapisovalo inventární číslo, původ, název, autor, místo a rok

vydání, počet dílů, popřípadě také poznámka a záznamy z inventarizace.132

Na rozdíl od

mobiliáře se nepřecházelo na další formy evidence. Černé karty knihovního fondu byly

oficiálně platné až do přechodu na elektronickou verzi evidence.

3.2.2 Elektronická evidence

Od počátku osmdesátých let 20. století se postupně začalo přecházet na

elektronickou formu evidence. Jednalo se o velmi pomalý proces a celorepublikově se

elektronická forma evidence začala používat až v roce 1995. Zámek Kozel byl jedním

z mála objektů, který koncem devadesátých let elektronickou evidenci využíval. Řada

programů a inovací se na zámku testovala a spouštěla jako na prvním objektu. To platí

i dnes, kdy je na zámku Kozel program, oproti jiným objektům, obohacen o různé

moduly, jež nabízejí spolu s moderními technologiemi řadu nových evidenčních,

identifikačních a dokumentačních možností sloužících i k lepší ochraně tohoto cenného

majetku.

V době, kde se s elektronickou evidencí začalo, stál před zaměstnanci zámku

nelehký úkol, neboť museli všechny existující záznamy o předmětech z černých knih

a evidenčních karet ručně přepsat do nových evidenčních programů. Dalším úkolem

bylo ke každému předmětu vytvořit obrazovou identifikační fotodokumentaci a připojit

129




Zámecká knihovna Kozel, Šťáhlavy - lokální katalog knihovního fondu na zámku Kozel (tzv. černá

kniha).

40

ji k evidenční kartě předmětu v programu. Elektronická evidence byla tehdy poprvé

doplněna digitálním barevným vyobrazením mobiliárního předmětu.

Vývojem prošel i samotný výběr vhodného programu pro elektronickou evidenci

v rámci Národního památkového ústavu. Prvním nástrojem, který byl vybrán, se

nazýval MonumIs. Po inovaci byl nahrazen programem MobSIS. Následně se začalo

přecházet na nový evidenční program CastIS, který je dnes jedinou centrální databází

pro zpracování a vedení základní i průběžné evidence mobiliárních fondů.133

Co se týká historického knihovního fondu a elektronické evidence, je situace trochu

odlišná. Také u evidence knihoven se od roku 2008 využívá jako hlavní evidenční

program zámeckých knihoven program CastIS, ve kterém byl dokonce pro potřeby

Národního památkového ústavu speciálně vytvořen modul pro historické knihovny.

Ovšem vedle tohoto programu, určeného spíše pro potřeby památkářů, existuje ještě

knihovnický program Clavius a v současnosti se postupně přechází na program Tritius.

U knihovnických programů je důležité, aby odpovídaly celosvětovým standardům

v katalogizaci. Při evidenci historických knihovních fondů je proto potřeba propojit dva

přístupy - památkářské a knihovnické. Evidenční program a v něm vytvořený záznam

musí být dostatečný z pohledu knihovnického, ale také majetkoprávního a z pohledu

ochrany sbírek. Z památkářského hlediska je nejdůležitější a nejcennější

tzv. knihovědný popis, který se věnuje typografickému popisu každého svazku.

Z tohoto hlediska se zaznamenávají individuální znaky každého díla, neboť právě ty

vytvářejí umělecko-historickou hodnotu díla. Uvádí se druh písma, barva tisku,

charakter sazby, existence nebo popis signatur. Popisuje se titulní list a ilustrace,

materiál, způsob výzdoby, barevnost, nápisy, existence spon a jiných aplikací. Velice

důležitý je popis vazby, stav desek a případný rozsah poškození, který je zároveň

identifikačním prvkem každého exempláře. Poznamenávají se i provenienční znaky,

mezi které patří vpisky, supralibros či ex-libris. Zajímavou informační hodnotu mají

i nejrůznější razítka, pečeti a jiné vlastnické značky.134

Program CastIS, který je

z památkářského hlediska zcela dostačující, neodpovídá knihovnickým standardům.

Záznam z CastISu neobsahuje požadované mezinárodní katalogizační pravidla, jako je

ISBD135

či AACR2136

a výměnný formát UNIMARC a MARC21, které zaručují

133


Hájek, P. Metodika tvorby rozšířeného bibliografického popisu starých tisků se zaměřením na tisky

16. století v zámeckých knihovnách České republiky, s. 46-62. 135

ISBD je zkratka pro Mezinárodní standardizovaný katalogizační záznam. 136

AACR2 je zkratka pro Anglo-americká katalogizační pravidla.

41

propojení záznamů v rámci jednoho státu, ale i celého světa. Proto je z knihovnického

hlediska CastIS nevhodný.137

Na druhou stranu pro památkáře mají řadu nevýhod

programy Clavius a Tritius. Jedním z nich je, že nevěnují mnoho pozornosti obrazové

dokumentaci, která je z hlediska identifikace knihy velmi důležitá. V současnosti je na

zámku Kozel i nadále využíván CastIS jako hlavní evidenční program. Od programu

Clavius se postupně ustupuje a veškerá data jsou převáděna do programu Tritius.

3.2.3 CastIS

Současný nejdůležitější evidenční program CastIS vznikl na základě metodiky

Národního památkového ústavu s ohledem na provozní požadavky správců majetku

jednotlivých objektů. V současnosti se na všech státních objektech používá program

CastIS verze 20111. Na zámku Kozel je do programu převedena celá evidence

mobiliárního i knihovního fondu. Jsou zpracované všechny předepsané formy a

jednotlivé evidence jsou mezi sebou zkontrolovány a vyrovnány. Zároveň je na zámku

program doplněný o řadu volitelných modulů, jež jsou reakcí na současné možnosti

a nové metody v rámci evidence mobiliárních a knihovních fondů.138

Hlavním nástrojem pro evidenci mobiliárních fondů je základní evidence, která se

skládá z hlavních údajů, doplňujících údajů, popisu a poznámek, grafických informací,

externích souborů nebo obrazové dokumentace. Zaměřím-li se na mobiliární fond,

samotná evidenční karta obsahuje základní údaje, do kterých se u mobiliáře uvádí

inventární číslo, původ, skupina, předmět, provenience, časové určení, datum poslední

inventury či podrobnější popis předmětu.139

(viz příl. č. 6) Do dalších údajů se

zaznamenávají doplňující údaje o předmětu, jako je technika a materiál, autor,

signatura, stav či rozměry. Zároveň je zaznamenaná historie všech pohybů předmětu v

objektu, mimo objekt nebo historie restaurátorských prací.140

Tyto položky jsou povinně

zaznamenány u všech předmětů na všech památkových objektech. Program navíc nabízí

ke každému předmětu přiřadit libovolný externí soubor.141

Na zámku Kozel je ke

každému předmětu připojena jeho podrobná historie. Připojeny jsou digitalizáty černých

knih, modrých a bílých karet, restaurátorské zprávy, smlouvy o výpůjčkách či jiné

137

Hájek, P. Odborné zpracování historických knihovních fondů na objektech ve správě Národního

památkového ústavu, s. 100-101. 138



CASTIS, verze 2011, s. 20. 140


CASTIS, verze 2011, s. 32.

42

protokoly. Každá karta je ještě doplněna fotografiemi. Dle metodiky musí obsahovat

alespoň dvě fotografie předmětu. Na zámku Kozel je každý předmět vyfotografován

několikrát, z různých úhlů a detailů. Zdokumentována jsou všechna případná poškození

mobiliáře. Navíc je program na Kozlu doplněný ještě o další technické prvky, jako je

virtuální pohyb předmětu či různé multimediální prvky a zvukové projevy ve formátu

MP3. To všechno má zlepšit identifikaci mobiliárních předmětů.142

Se základní evidencí programu CastIS je úzce spojená i průběžná evidence, do které

se zapisují pohyby předmětů mimo objekt, pohyby předmětů v objektu, výpůjčky,

přírůstky a úbytky. Cílem je okamžitě zjistit přesné umístění předmětu v daném čase. 143

Knihovní modul svou strukturou vychází z evidenčního programu mobiliáře.

Zaznamenává se inventární číslo knihy, původní fond, autor, název titulu, díl, vydání,

počet svazků, tiskárna, místo a rok vydání nebo nakladatelství. V záznamech o popisu

knihy se uvádějí rozměry a stav každého svazku. Uvádí se samozřejmě také současné

uložení knihy. Již v počátcích evidence byla každá kniha na zámku Kozel

vyfotografována. Dokumentovala se vazba a titulní list knihy. Následně byly fotografie

vloženy do evidenční karty v programu CastIS. V současnosti na zámku probíhá

podrobná digitalizace zámecké knihovny.144

Program CastIS je ve své základní evidenci propojený také s inventarizací fondů.

Inventura je fyzická, hodnotí se přítomnost a stav předmětu. Údaje z inventury se

zaznamenávají do programu CastIS. Záznamy jsou porovnávány s inventarizační

knihou, popřípadě lokačním katalogem, černou knihou, knihou výpůjček, zápůjček,

restaurátorských prací či zápisy z předešlých inventarizací.145

Na většině objektů se

záznamy zapisují dodatečně. Na zámku Kozel se opět snažíme jít svou vlastní cestou.

Před několika lety se totiž přistoupilo k digitální inventarizaci a dnes je snahou ji

prosadit i na dalších objektech. Díky bezdrátovému připojení k internetu a za pomoci

přenosných počítačů se záznamy o průběhu a stavu inventarizace zapisují již v průběhu

inventury. Jednou z mnoha výhod této digitální formy je například časové urychlení

průběhu inventury.

142






Směrnice generální ředitelky č. V/2016/NPÚ: Směrnice GŘ k inventarizaci mobiliárních fondů a

sbírkových fondů evidovaných v CES, s. 3-4.

43

3.2.4 Dokumentace a digitalizace

Kvalitní dokumentace je nedílnou součástí evidence a jednoznačně přispívá

k zlepšení identifikace mobiliárních či knihovních fondů. Proto už každá modrá karta

obsahovala černobílou fotografii předmětu. Tato dokumentace byla v elektronické

evidenci podle metodiky z roku 1997 nahrazena barevnou fotografickou dokumentací

předmětu. Každý předmět spolu s jeho inventárním číslem byl vyfotografován rovnou

v několika záběrech.146

Na zámku Kozel byly kromě povinných fotografií mobiliárního

fondu pořízeny ještě detailnější záběry předmětů. Ty, kromě jiného, u vytipovaných

předmětů posloužily k vytvoření tzv. virtuálního pohybu. Digitálním přístrojem bylo

spojeno několik detailních obrázků, čímž vzniklo plynulé zobrazení předmětu v šíři

360 stupňů. Předmět si je možné prohlédnout z nejrůznějších záběrů a úhlů. Záběry je

dále možné přibližovat, zvětšovat a odhalit tak i ty nejmenší detaily.147

Kromě fotografické dokumentace se na zámku Kozel přistoupilo také k velice

podrobné digitalizaci. Na Kozel byl před šesti lety zakoupen knižní barevný skener typu

PS7000C MKII. V rámci Národního památkového ústavu jsou tyto skenery pouze na

zámku Kozel a v Českém Krumlově. Skener slouží především k digitalizaci zámecké

knihovny. Avšak na zámku Kozel se využil například také při dokumentování

fotografií, atlasů, kreseb či nezarámovaných grafických listů, které jsou uložené

v depozitářích. Poté se přistoupilo k samotné digitalizaci zámecké knihovny. První

knihy k digitalizaci určilo metodické pracoviště oddělení zámeckých knihoven

Národního muzea vedené PhDr. Petrem Maškem. Následně se začalo s digitalizací tisků

z 16. století, tedy nejstarších svazků zámecké knihovny. V současnosti se v digitalizaci

pokračuje, a to systémem od nejstarších knih. Kompletně digitalizováno je na zámku

Kozel 528 knihovních jednotek.148

Snahou do budoucna je digitalizovat celý knihovní

fond.

Zámek Kozel byl prvním objektem, na kterém se s digitalizací začalo, a zároveň je

jediným objektem, na kterém se přistoupilo ke kompletní digitalizaci. Zatímco na jiných

objektech se tisky z 16. století digitalizovaly podle metodiky, a tedy dokumentovaly se

desky a hřbet knihy, titulní list, vpisky, poznámky, razítka, exlibris, frontispis a další

146

Bezděk, L. Barevná fotodokumentace mobiliárních fondů hradů a zámků,. s. 10-13. 147




správě Národního památkového ústavu. Počet platný k 21.2.2017.

44

zajímavé ilustrace.149

Na Kozlu se opět zvolila jiná cesta a knihy se digitalizují

kompletně, to znamená stránku po stránce.

Před zahájením digitalizace takto vzácného historického knihovního fondu bylo

potřeba stanovit určité zásady a parametry, jak správně digitalizovat. Digitalizace by

měla být především systematická a pokud možno prováděná v co nejvyšší a nadčasové

kvalitě, aby se ke knize v budoucnu nemuselo vracet. Měla by zachovat maximální

přesnost detailu, a to i při největším zvětšení.150

Proto je nutné pořídit data v maximální

kvalitě, rozlišení a barevné věrnosti. Výsledkem jsou poměrně velké formáty a objemy

dat. Proto další problém, který bylo nutné řešit, byly možnosti uložení vzniklých skenů.

Na zámku Kozel se data uchovávají v několika kopiích na externích uložištích. Tato

data jsou zatím určená jen pro archivaci, zároveň jsou přístupná na vyžádání badatele.151

Digitalizované knihy budou postupně připojeny k záznamům v programech CastIS

a Tritius. V budoucnu budou doplněny snad i do Národní digitální knihovny.

3.2.5 Prostorová identifikace a elektronický pasport

Na zámku Kozel je zpracovávána tzv. prostorová identifikace předmětu nebo knihy.

(viz příl. č. 7) Jedná se o moderní přístup k evidenci, o kterou byla rozšířena základní

evidence programu CastIS. Při zpracovávání prostorové identifikace je potřeba

podrobné zdokumentování jednotlivých místnosti, skříní a regálů. Pořizovaly se proto

co nejpodrobnější snímky z několika různých pohledů, ve kterých byly označeny

všechny předměty či knihy, jež se v daném místě nacházejí. Na zámku byly takto

postupně dokumentovány a označeny všechny místnosti prohlídkové trasy a depozitáře.

Vznikla tzv. ilustrovaná lokace doplněná statickým a dynamickým obrazovým záběrem

a zároveň ještě architektonickým a stavebně historickým popisem objektu a prostor. To

se při správě a evidenci majetku využívá například v tzv. topologii objektu neboli

lokaci.

Jedná se o specifický a volitelný rejstřík programu CastIS, který je pro každý

památkový objekt odlišný. Lokace je rozdělená na objekty, místnosti a úseky, popřípadě

skříně a regály. V rámci topologie je možné při identifikaci umístění předmětu

poskytnout také zobrazení dané místnosti ve všech záběrech, které zde byly pořízeny.152

149

Hájek, P. Metodika minimálního katalogizačního záznamu, s. 14-15. 150

Bezděk, L. Metodika pro elektronický pasport zpřístupněné památky, s. 33. 151

Hájek, P. Metodika tvorby rozšířeného bibliografického popisu starých tisků se zaměřením na tisky 16.

století v zámeckých knihovnách České republiky, s. 71-72. 152

CASTIS, verze 2011, s. 12.

45

Navíc je možné přímo z databáze topologie vyhledat a získat podrobné informace

o předmětu nebo knize či jejich umístění. Všem předmětům byl na dokumentačních

záběrech přiřazen tzv. aktivní bod, který odkazuje na inventární číslo předmětu

a následně na jeho evidenční kartu v programu CastIS. Předmět je možné si detailně

prohlédnou i za využití virtuálního pohybu.153

Prostorová dokumentace se prováděla v rámci tzv. elektronické pasportizace,

dalšího z moderních způsobů evidence, které se na zámku Kozel vytvářejí. (viz příl.

č. 8) Pasportizace je jakýmsi komplexním zdrojem informací pro identifikaci, evidenci

a správu historického majetku. Jedná se o funkční propojení mapové, plánové, obrazové

a dokladové dokumentace. Výsledná pasportizace má umožnit získání okamžité

a souhrnné informace o památce, včetně katastrální mapy, ortofotomapy, státního

seznamu kulturních památek nebo elektronické či digitalizované evidence historického

mobiliáře. Použitím principu virtuálního pohybu nebo různých metod skenování lze

navíc za pomoci softwarových nástrojů zajistit prostorovou identifikaci ukazující

rozmístění mobiliáře v jednotlivých interiérech.154 Při vytváření pasportizace je

zapotřebí digitalizovat všechny plošné materiály týkající se zámku.155

Proto byly

pomocí stolního skeneru digitalizovány náčrty, grafické listy plánové, mapové či

geodetické materiály a veškerá dostupná fotodokumentace. Vedle digitalizace je třeba

provést i přesné měření určené přímo pro potřeby pasportizace. Využít se může

například geodetické měření, při kterém vzniká digitální technická mapa areálu velkého

měřítka, nebo architektonické měření či pozemní fotogrametrie. V současnosti je

nejprogresivnější metodou zaznamenávání prostorového tvaru předlohy tzv. technologie

3D laserového skenování.156

Na zámku Kozel byla pomocí technologie 3D laserového

skenování pořízena prostorová data zámku i dalších čtyř budov a zámeckého parku.

Skenovaly se vnitřní a vnější fasády zámku a existuje i několik kompletních skenů

interiérů expozice. Při elektronické pasportizaci byly nasnímány jednotlivé místnosti

z co nejvíce pohledů tak, aby bylo možné označit všechny předměty, které jsou

v interiérech rozmístěné. Data dále posloužila také pro potřeby prostorové identifikace.

Výsledná data elektronické pasportizace vzniklá digitalizací, zaměřováním či 3D

laserovým skenováním se následně spojí s příslušnými prostorovými daty. Data mohou

153



Bezděk, L. Metodika pro elektronický pasport zpřístupněné památky, s. 9-10. 155


Bezděk, L. Metodika pro elektronický pasport zpřístupněné památky, s. 47-50.

46

být uložena v různých formátech. Například pro potřeby památkářů se převádějí do

formátu GIS, tzv. geografického informačního systému, který je vhodný pro další

analytické či evidenční práce.157

Výsledná data jsou zdrojem informací o objektu. Jsou určená pro evidenci

a identifikaci majetku, avšak je možné je využít i pro badatelskou či publikační činnost

nebo při prezentaci. Data objektů mohou být zpracována i v třídimenzionální podobě

a mohou sloužit také nejrůznějším odborníkům, například projektantům, pro simulaci

případných oprav a rekonstrukcí.158

3.3 Ochrana a péče

Návštěvnický provoz na zámku a každodenní správa mobiliárních a knihovních

fondů vyvolávají stále aktuálnější potřebu nejen dokonalé evidence, ale také ochrany,

a to jak před působením agresivního prostředí, tak často i před návštěvníky samotnými.

Je-li snahou uchovat památkový objekt i pro další generace, je nezbytná a velmi

důležitá důkladná ochrana a zabezpečení celého areálu zámku a všech sbírek a správná

péče o ně.

Spravovaný historický majetek nejvíce ovlivňuje a zároveň ohrožuje samotný

technický stav zámku, stav a způsob uložení předmětů v expozicích a depozitářích,

návštěvnický pohyb osob a v neposlední řadě přírodní živly, jako jsou oheň, voda,

světlo nebo povětrnostní podmínky.159

Se všemi těmito potenciálními hrozbami je

potřeba se vyrovnat a nalézt vhodné řešení pro co největší ochranu tohoto kulturního

dědictví.

3.3.1 Průběžná údržba a preventivní péče

Dodržení zásad preventivní péče a průběžné údržby zajisté pomůže k ochraně

objektu a k uchování jednotlivých sbírkových předmětů, jež jsou na zámku uložené.

V exteriéru zámku je především potřeba pravidelná kontrola neporušenosti střešní

krytiny, čištění okapů a jímek okapů nebo průběžná kontrola vlhkosti zdiva. Vzhledem

k tomu, že v celém areálu zámku se jedná o historické budovy, z nichž většina je

zpřístupněna veřejnosti, je důležité, aby alespoň jednou ročně prošly všechny objekty

kontrolou statiky. Zároveň by měly být stavby monitorovány, aby se zajistilo včasné

157




47

řešení případných problémů. Výstup monitoringu může dále posloužit jako výchozí bod

pro práci nejrůznějších odborníků.160

V interiéru zámku je v jarním období, před

zahájením návštěvnické sezóny, důležité zkontrolovat především stav oken, krovů

a podlah, jestli nejsou napadeny například dřevokazným hmyzem.161

Část mobiliárních a knihovních fondů je na zámku Kozel umístěna v expozici,

nevystavěné předměty jsou uložené v depozitářích. Jako depozitáře slouží celé patro

jižního křídla zámku. Obecně platí, že předměty musí být vystaveny či uloženy

způsobem, který vylučuje jejich poškození nebo zničení, a zároveň nesmí ohrozit

předměty s nimi uložené. Předměty ohrožuje především světlo, vlhkost, prach

a biologické poškození, jehož příčinou jsou hlodavci, ptáci, nejrůznější hmyz, plísně

nebo houby. Předměty proto musí být uchovávány v prostorách, které odpovídají

fyzikálním a chemickým podmínkám, jsou čisté, udržované a pravidelně kontrolované.

Musí být zajištěna odpovídající teplota, přiměřená vlhkost, ochrana před prachem,

světelným zářením, požárem nebo poškozením vodou a chemickými látkami.

Doporučuje se také prostory zajistit mechanickými a elektronickými ochrannými

pásy.162

Depozitáře by měly být navrženy tak, aby zajišťovaly všechny požadavky

preventivní konzervace. Depozitáře nesmějí být průchozí a přístup do nich by měl být

omezen. Dveře, chodby a přístupové prostory k depozitářům by měly být dostatečně

široké a prostorné, situované tak, aby se v nich dalo v případě potřeby s předměty dobře

manipulovat. Důležitým požadavkem je, aby depozitáře byly monomateriálové nebo

aby obsahovaly příbuzné materiály, respektive materiály vyžadující podobné podmínky.

Prostory musí být suché, čisté, bez otřesů, vibrací a se stabilním klimatem.

Samozřejmostí by měl být pravidelný a důkladný úklid. Běžná údržba depozitáře

zahrnuje především pravidelné vysávání a utírání prachu, neboť právě prach a nečistoty

přispívají k rozmožení drobného hmyzu. Dále je potřeba zajistit těsnění dveří a oken,

zabezpečit sbírkové předměty proti odcizení a pravidelně kontrolovat plynové,

elektrické a vodovodní instalace. Co se týká zařízení depozitáře, mělo by být velmi

jednoduché, skládající se ze skříní a jednoduchých polic. Způsob uložení záleží na

konkrétním předmětu. Například grafiky, tisky a fotografie mohou být uloženy

160


Kopecká, I. Preventivní péče o historické objekty a sbírky v nich uložené, s. 96-97. 162


48

v horizontální poloze, obrazy a zasklené grafiky musí být v poloze vertikální. Velmi

cenné předměty se ukládají do trezoru a speciálně zajištěných prostor.163

Častější údržba a ošetření sbírek je samozřejmě nutná i u předmětů, které jsou

vystavené v expozici zámku. Během sezóny se provádí každodenní běžný úklid jako je

utírání prachu, vysávání či vytírání. Důležité především je, aby povrchy exponátů byly

čisté, bez prachu a hrubších nečistot. Hlavní úklid, při kterém jsou čištěny podlahy,

koberce a veškerý mobiliář je prohlédnut, ošetřen a zazimován, probíhá po ukončení

návštěvnické sezony. Jak u exponátů vystavěných na prohlídkové trase, tak u předmětů

uložených v depozitáři je potřeba, aby byly, pokud možno mimo dopad slunečního

záření. Jedná se hlavně o intarzovaný a čalouněný nábytek.164

V depozitáři není světlo

dokonce vůbec nutné, spíše naopak. Čím menší je osvětlení, tím pro předměty lépe,

neboť pro většinu materiálů je optimální tma.

Co dále zásadně ovlivňuje stav předmětů, je teplota a vlhkost. V expozici

i depozitáři je proto nutné udržovat, pokud možno stálou teplotu. V zimě je depozitáře

potřeba temperovat, aby se zabránilo promrzání a kondenzování vlhkosti. Ovšem není

žádoucí, aby byly vytápěny, neboť vysoká teplota urychluje veškeré chemické procesy

a rychlost koroze.165

Nízká teplota sama o sobě stav předmětů a interiéru neohrožuje. Za

jistých podmínek může být dokonce i faktorem, který přispívá ke konzervaci. Kritickým

parametrem je ale relativní vlhkost vzduchu, která je spolu s venkovní nízkou teplotou

spojená.166

Přijatelná relativní vlhkost závisí na typu materiálu předmětu. Univerzální

orientační hodnota relativní vlhkosti pro většinu nepoškozených materiálů je 50 až

55 %. Během roku na zámku nastávají změny klimatu a je hodně důležité, aby se tyto

změny neděly skokově. Pro historický objekt lze tolerovat plynulý pohyb relativní

vlhkosti v průběhu roku v rozmezí 40 až 70%. Tento režim samozřejmě není zcela

optimální, ale je možné ho tolerovat u většiny předmětů s výjimkou extrémně citlivých

materiálů.167

Narozdíl od bytového prostoru je v památkové historické expozici či

depozitáři nutné vytvořit a udržet především celoroční tepelně vlhkostní rovnováhu

mezi vzduchem a chráněným předmětem. Je ale potřeba najít i kompromis mezi

technikou ovládání vlhkosti temperováním, větráním a regulací vlhkosti vzniklé

163


Kopecká, I. Preventivní péče o historické objekty a sbírky v nich uložené, s. 97. 165


Černý, M. Mikroklima v historických interiérech, s. 5-6. 167

Kopecká, I. Preventivní péče o historické objekty a sbírky v nich uložené, s. 27.

49

pohybem návštěvníků. Cílem je proto především snaha o udržení konstantní vlhkosti,

která nebude závislá na teplotě.168

Při monitorování klimatu se může volit z různých způsobů měření a registrace

hodnot relativní teploty a vlhkosti. V současnosti se využívají především elektronické

digitální přístroje bez velkých nároků na kalibraci a údržbu. Na zámku Kozel se

používají digitální měřicí přístroje, které jsou bezdrátově spojené s centrálním

počítačem. Veškeré monitorování klimatu má vést, v rámci možností, k udržení

optimálního prostředí a k zamezení poškození budovy a sbírek tam uložených. Platí

zásada, že přednostně by měly být monitorovány prostory, které jsou nejméně

klimaticky stabilní a prostory, ve kterých je uložen mobiliář nejnáročnější na kvalitu

klimatu. Klima je měřeno, registrováno a následně vyhodnoceno. V případě, že je

vyhodnoceno jako nevhodné, musí dojít k okamžitému řešení situace, a to změnou

režimu prostor nebo instalací přístrojů zabraňující vlhkosti, tzv. odvlhčovačům.

Důležitým faktorem, který ovlivňuje stav vlhkosti, ale i stav celé budovy zámku, jsou

také návštěvníci. Je proto nutné stanovit limit osob na prohlídku a maximální možnou

četnost prohlídek. Na Kozlu je vzhledem k velikosti místností stanoveno maximálně

25 osob. Tak se zamezuje přetížení budovy a nebezpečí velkých lokálních výkyvů

klimatu.169

V souvislosti s návštěvnickým provozem je potřeba řešit také otázku bezpečnosti

zámku a sbírek i samotných návštěvníků. Zpřístupnění zámku veřejnosti samozřejmě

pro něj znamená větší riziko odcizení nebo poškození předmětů. Pro ochranu exponátů

vystavených na prohlídkové trase platí, že by měly být umístěné nejlépe mimo dosah

návštěvníků. Základem bezpečnosti a ochrany proti krádeži, vandalům nebo proti

vniknutí cizích osob je kvalitní zabezpečovací a kamerový systém. Na zámku Kozel se

využívá informační integrátor nazvaný Dominet, který nabízí s velkým stupněm

zabezpečení sítového přístupu komplexní monitoring. Jeho součástí je kromě

kamerových systémů i elektronické protipožární zabezpečení, řízení klimatu nebo

bezpečnostní a evidenční značení předmětů.170

Určité riziko poškození sbírek znamenají

také některé speciální prohlídky, jako jsou například noční prohlídky, neboť většinou

probíhají při nedostatečném osvětlení. Na Kozlu tyto prohlídky probíhají jen zcela

výjimečně. Nedoporučují se ani zimní prohlídky vyžadující temperování, které

168

Černý, M. Mikroklima v historických interiérech, s. 55. 169

Kopecká, I. Preventivní péče o historické objekty a sbírky v nich uložené, s. 100. 170


50

způsobuje nežádoucí vlhkost a teplotní skoky, které nejsou pro objekt a vystavený

mobiliář vhodné.

Dalším významným faktorem, který zámek ohrožuje, jsou přírodní živly. Podle

nařízení musí mít každý památkový objekt vypracovaný plán nutných zásahů pro případ

postižení živelnými či jinými pohromami. Hrozí především riziko přívalových dešťů,

požáru nebo prudkého větru.171

Chránit objekt před větrem či dešti lze do jisté míry

pravidelnou údržbou a kontrolou. Požární ochrana neznamená chránit jen zámek

a sbírky, ale znamená především ochranu zdraví a života návštěvníků a zaměstnanců

zámku.172

Proto je důležitá instalace požárně bezpečnostního zařízení. Jedná se

o technologické systémy a zařízení, která jsou určená k včasnému zjištění a ohlášení

požáru nebo výbuchu, zmírnění jejich dopadu nebo automatickému uhašení požáru.

Mezi vyhrazená bezpečnostní zařízení patří elektronické požární systémy, zařízení pro

detekci hořlavých plynů a par, hasicí zařízení, zařízení pro odvod tepla a kouře, požární

klapky nebo požární a evakuační výtahy.173

V České republice je právními předpisy

stanovena povinnost instalovat elektronický požární systém, pokud se v památkově

chráněné budově nachází předměty z mobiliárních fondů a sbírek. Zámek tedy musí být

vybavený elektronickou požární signalizací nebo hlásičem požáru použitým

v elektronické zabezpečovací signalizaci.174

Jedná se o technologické zařízení, které řeší

ochranu památkově chráněných i ostatních objektů a v souvislosti s tím i předmětů

z mobiliárních a knihovních fondů před ničivými účinky požáru. Základem je včasná

identifikace a popřípadě i úspěšná lokalizace požáru. Elektronická požární signalizace

se skládá z požárních hlásičů, ústředny a z koncového zařízení. Hlásiče požáru pracují

na různých principech. Reagují například na vznik kouře, překročení definované mezní

teploty nebo na spektrum vyzařovaného plamene. Hlásiče mohou být detekční, bodové,

multisenzorové či nasávací. Na zámku Kozel se využívají bodové hlásiče kouře, které

v současnosti patří k nejvyužívanějším. Výhodou těchto hlásičů je jejich spolehlivost

a cenová dostupnost. Vzhledem k neustálému vývoji se začínají prosazovat i nejrůznější

systémy videodetekce a termovizní kamery. Ústředna zajišťuje komunikaci

s jednotlivými hlásiči požáru a aktivaci výstupních obvodů pro ovládaná koncová

171


Jirásek, P. Požární ochrana památkových objektů, s. 5. 173

Jirásek, P. Požární ochrana památkových objektů, s. 11-12. 174

Jirásek, P. Požární ochrana památkových objektů, s. 84.

51

zařízení. Koncová zařízení následně informují o vzniku požáru uživatele nebo Hasičský

záchranný sbor, případně oba zároveň.175

3.3.2 Ochranné technické prvky

Mobiliární a knihovní fondy musí být chráněny před škodlivými vlivy jakéhokoliv

charakteru. Nutné je monitorovat zabezpečení exponátů a klimatických poměrů, ve

kterém jsou uloženy. Základem je především kvalitní evidence v programu CastIS a s ní

spojená jednoznačná identifikace a následná permanentní předmětová ochrana.

Zabezpečení movitého kulturního bohatství je dlouhodobý proces realizovaný

programem Ministerstva kultury s názvem Integrovaný systém ochrany movitého

kulturního dědictví (ISO). Program zahrnuje komplexní finanční a organizační podporu

systému jako celku i jeho jednotlivých výstupů.176

Na zámku Kozel se ke správě a ochraně mobiliárních a knihovních fondů začínají

využívat i nejrůznější možnosti, jež nabízejí moderní technologie. V současné době se

jedná například o ochranné technické prvky, jako jsou mikrotečky a programovatelné

RFID tagy neboli mikročipy. (viz příl. č. 9) Pomocí nich se vytváří nástroj pro

jednoznačnou identifikaci při správě tohoto historického majetku. Zároveň mohou

posloužit jako nástroj v oblasti boje proti majetkové kriminalitě. Dá se říci, že nasazení

těchto technologií v oblasti památkové péče představuje zcela novou generaci v řešení

této problematiky.

Mikrotečky se aplikují do knih, které se digitalizují. Vzhledem k tomu, že se na

Kozlu přistoupilo ke kompletní digitalizaci knihovního fondu, předpokládá se, že

nebude potřeba se ke knihám v budoucnu vracet. Proto se v průběhu digitalizace řeší

i otázka ochrany a lepší identifikace a evidence právě za pomoci aplikace mikroteček.

Mikrotečky jsou miniaturní částice, na kterých je speciální technologií zapsaný

identifikační kód. Tento kód je unikátní, přidělený výhradně zámku. Mikrotečky se

vyrábějí ve dvou variantách. První variantou je mikrotečka o rozměrech přibližně

0,1 mm, zhotovena z polyesterového filmu. Druhý typ, který se využívá na zámku

Kozel, je mikrotečka ve tvaru osmiúhelníku a o velikosti 0,3 - 1 mm, vyrobena

z kovového plátku. Identifikační kód je vytvořený propálením a lícová strana

mikrotečky je opatřena holografickými identifikačními prvky, které zaručují její

nezfalšovatelnost. Mikrotečky se mohou aplikovat natřením za pomoci pevného

175

Jirásek, P. Požární ochrana památkových objektů, s. 5. 176


52

a přilnavého laku nebo nástřikem. Na zámku Kozel byla zvolena aplikace pečlivého

nanášení pomocí štětečku a nosného laku, která nejlépe vyhovuje specifickému

charakteru historických knihovních svazků. Takto se mikrotečky umisťují na několik

náhodně vybraných stránek v každé knize.

Dalšími technickými prvky jsou tzv. RFID tagy neboli mikročipy. Opět se jedná

o miniaturní elektronické prvky spojené plošnou anténkou, která slouží pro přenos

informace ukryté v čipu. Mají podobu tenké polyesterové folie a jsou většinou

samolepicí, což zaručuje jejich snadnou aplikaci na předměty. Ve vnitřní paměti čipu

jsou zapsané unikátní identifikační údaje, které mohou být přečteny speciálním

technickým přístrojem. Vlastní čip je pasivní a aktivuje se jen v dosahu

tzv. elektronické čtečky s dosahem až několik metrů.

Nezbytným předpokladem pro funkci ochrany, identifikace a evidence je existence

systému, který obsahuje databázi chráněných předmětů. V této specializované databázi

musí být zapsán identifikační kód i zdokumentovaná aplikace mikroteček na daný

předmět či knihu, včetně informací o jejich umístění. Databází chráněných předmětů na

zámku Kozel je zmiňovaný evidenční program CastIS.177

177

Bobek, K. Využití technických a elektronických prvků k identifikaci movitého kulturního majetku, s.

102 -103.

53

ZÁVĚR

Hlavním cílem mé diplomové práce bylo přiblížit zámek Kozel. V práci jsem

měla za úkol nejprve popsat historii zámku a dále se věnovat jeho dnešnímu využití.

Práci jsem rozdělila do tří hlavních kapitol zaměřujících se na historii, situaci po roce

1945 a současnost na zámku Kozel.

Zámek Kozel, jak jsem popsala v první kapitole, je reprezentantem panského

sídla z konce 18. století. Jedná se o klasicistní lovecký zámek a dodnes ojedinělou

ukázku venkovského sídla šlechty. Jako sezónní zámek ho vnímaly také šlechtické rody

Černínů a Valdštejnů, které zde pobývaly převážně v letních měsících a v době lovů

a honů. Výjimkou bylo období druhé světové války, během které Valdštejnové na

zámku pobývali i v zimě. Změna majitele nastala po roce 1945, kdy byl zámek Kozel

Valdštejnům konfiskován a připadl státu. Jak bylo v kapitole poznamenáno, zámek

Kozel za vlastnictví rodu Černínů a Valdštejnů prošel řadou potřebných oprav a úprav,

které však byly spíše udržovacího charakteru. I proto je zámek dodnes zachován

v téměř totožné podobě jako na konci 18. století.

Ve druhé kapitole jsem zmínila nejen historii státní památkové péče, ale

především situaci, která na zámku Kozel nastala po roce 1945. Zámek v té době sehrál

velice důležitou roli, neboť byl vybrán mezi první objekty, na kterých byla vytvořena

interiérová instalace a které byly zpřístupněny veřejnosti. Důležitá byla také role zámku

jako tzv. sběrny, díky níž sem bylo převezeno mnoho předmětů z dalších památkových

objektů.

I v současnosti je význam zámku Kozel poměrně velký, neboť zde probíhaly

a stále probíhají mnohé vzorové činnosti, týkající se správy a péče o mobiliární

a knihovní fond. Kozel byl iniciátorem řady novinek, jež byly postupně přijímány i na

ostatních památkových objektech. Tomu jsem se věnovala v poslední kapitole. Na

zámku se za pomoci moderních technologií využívají nové možnosti v oblasti správy

majetku. Poukázala jsem na tyto moderní přístupy a popisovala jsem program CastIS

a jeho možnosti pro zlepšení evidence. Dále jsem se věnovala digitalizaci knihovního

fondu, aplikaci ochranných technických prvků, zajímavým přístupům k ochraně

a identifikaci předmětů nebo službám, které zámek v rámci prezentace nabízí

návštěvníkům.

54

Myslím si, že získané informace o historii zámku i představení současných

možností při správě majetku mohou být zajímavým přínosem pro další zkoumání. Na

zámku Kozel se podle mého názoru provádí řada činností důležitých pro splnění

jednoho z cílů všech správců a vlastníků památkových objektů. Tím je uchování

památky a sbírek v ní uložených i pro další generace, neboť hrady a zámky jsou cenným

dokladem naší historie, jsou dědictvím naší minulosti.

Zpracovávané téma je poměrně široké a rozhodně ještě není zcela vyčerpáno.

Navíc vzhledem k rychlosti vývoje moderní techniky a technologií, které se na zámku

k evidenci, prezentaci a ochraně využívají, se domnívám, že bude nejspíš ještě nutné se

k práci v budoucnu vrátit. Snad každá kapitola totiž může být dále zkoumána

a doplňována o nejaktuálnější informace. Zámek Kozel nikdy nebyl takto souhrnně

popsán, a proto jsem považovala za zajímavé na dané téma upozornit. Ve své

diplomové práci jsem se snažila vytvořit ucelený odborný materiál, který může být

badateli dále zkoumán a rozvíjen.

55

POUŽITÉ ZDROJE

Archivní zdroje:

Státní okresní archiv Plzeň-jih. Fond MNV Šťáhlavy. Inv.č. 73. Kronika obce Šťáhlavy.

1. díl. Obecní úřad Šťáhlavy, Místní národní výbor Šťáhlavy, 1922-1955.


2. díl. Místní národní výbor Šťáhlavy, 1956-1976.


3. díl. Místní národní výbor Šťáhlavy, 1977-1984.


4. díl. Místní národní výbor Šťáhlavy (1985-1990), Obecní úřad Šťáhlavy (1990-2001),

1985-2001.

Zámecká knihovna Kozel, Šťáhlavy - lokální katalog knihovního fondu na zámku Kozel

(tzv. černá kniha). 1. díl. [1952]. 628 s.

Zámek Kozel, Šťáhlavy - lokální katalog pro evidenci mobiliárního fondu (tzv. černá

kniha). 1. díl. [1950]. 182 s.

Zámek Kozel, Šťáhlavy - evidenční lístková kartotéka mobiliárního fondu na zámku

Kozel (tzv. modré karty). [1952].

Zámek Kozel, Šťáhlavy - evidenční lístková kartotéka mobiliárního fondu na zámku

Kozel (tzv. bílé karty). [1974].

Internetové stránky:

Národní památkový ústav [online]. Praha, 2016 [cit. 2017-02-03]. Dostupné z:

https://www.npu.cz/cs

Zámek Kozel [online]. Praha, 2016 [cit. 2017-02-27]. Dostupné z: https://www.zamek-

kozel.eu/cs

56

Počítačové programy:

Program CastIS - databázová evidence a správa mobiliárních a knihovních fondů na

objektech ve správě Národního památkového ústavu.

Ostatní zdroje:

BATĚK, Jaroslav. Z dějin Šťáhlav. Blovice: Okresní muzeum, 1967.

BEZDĚK, Ladislav et al. Barevná fotodokumentace mobiliárních fondů hradů a zámků:

metodika standardního postupu při zhotovování barevné fotodokumentace jako součásti

Základní evidence mobiliárních fondů hradů a zámků. Praha: Státní ústav památkové

péče, 2000. 32 s. Zprávy památkové péče, příl., roč. 60. Odborné a metodické

publikace; sv. 20. ISBN 80-86234-09-6.

BEZDĚK, Ladislav et al. Metodika pro elektronický pasport zpřístupněné památky. 1.

vyd. Praha: Národní památkový ústav, ústřední pracoviště, 2011. 83 s. Odborné a

metodické publikace; 41. ISBN 978-80-87104-87-3.

BLAŽÍČEK, Oldřich. Minulost a současné otázky prezentace zámeckých interiérů. Ústí

nad Labem: Kraj. středisko st. památkové péče a ochrany přírody, 1983. 24 s., [8] s. obr.

příl. Metodické listy / Kraj. středisko st. památkové péče a ochrany přírody, Ústí nad

Labem; 2. Památky severních Čech.

BOBEK, Karel et al. Metodika tvorby interiérových instalací a reinstalací. 1. vyd.

Praha: Národní památkový ústav, ústřední pracoviště, 2011. 191 s. Odborné a

metodické publikace; 40. ISBN 978-80-87104-86-6.

BOBEK Karel. Poznámky z restitučního procesu na státním zámku Kozel. In: Bulletin

Státního ústavu památkové péče. Praha: SÚPP, 1992, s. 161.

BOBEK, Karel. Využití technických a elektronických prvků k identifikaci movitého

kulturního majetku při jeho správě a zabezpečení. Zprávy památkové péče. 2010, roč.

70, č. 2, s. 101-103. ISSN 1210-5538.

CASTIS, verze 2011: Základní a průběžná evidence. Uživatelská příručka programu.

Praha: Undesk, 2011. s. 77.

57

ČERNÝ, Miroslav a NĚMEČEK, Miloslav. Mikroklima v historických interiérech. 1.

vyd. Praha: Národní památkový ústav, ústřední pracoviště, 2011. 68 s. Odborné a

metodické publikace; sv. 39. ISBN 978-80-87104-82-8.

DOSTÁL, Petr a kol. Marketingové řízení památkových objektů. 1. vyd. Praha:

Ekopress, 2014. 195 s. ISBN 978-80-87865-14-9.

DRHOVSKÝ, Karel. Kozel. Vyd. 1. Plzeň: Fraus, ©2003. [16] s. Památky: unikátní

encyklopedie na pokračování. ISBN 80-7238-224-1.

FIALA, Zdeněk, ed. a BĚLOHLÁVEK, Miloslav. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na

Moravě a ve Slezsku. [Díl] 4, Západní Čechy. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1985. 521 s.,

[32] s. barev. obr. příl., [4] s. barev. obr. příl.

HÁJEK, Pavel. Metodika minimálního katalogizačního záznamu – zpracování

historických knižních fondu ve správě Národního památkového ústavu pro účely zákona

o účetnictví a základní principy pořizování fotodokumentace knižních sbírek:

Digitalizace lokálních katalogu zámeckých knihoven pomocí systému Clavius. Zprávy

památkové péče. 2009, roč. 69, č. 2, s. 1-16. ISSN 1210-5538.

HÁJEK, Pavel, HÁJKOVÁ Zuzana a MAŠEK Petr. Metodika tvorby rozšířeného

bibliografického popisu starých tisků se zaměřením na tisky 16. století v zámeckých

knihovnách České republiky. 92 s. Pracovní materiál. Nedatováno.

HÁJEK, Pavel. Odborné zpracování historických knihovních fondů na objektech ve správě

Národního památkového ústavu. Zprávy památkové péče. 2010, roč. 70, č. 2, s. 99-101.

ISSN 1210-5538.

JIRÁSEK, Pavel et al. Požární ochrana památkových objektů. 1. vydání. Praha:

Národní památkový ústav, 2015. 175 stran. Odborné a metodické publikace; svazek 52.

ISBN 978-80-7480-021-4.

KNOFLÍČEK, Zdeněk. Zámek Kozel. Libice nad Cidlinou: Vega-L, 1999. [24] s. ISBN

80-85627-95-7.

KOPECKÁ, Ivana a kol. Preventivní péče o historické objekty a sbírky v nich uložené.

Praha: Laurus press servis, 2002. 106 s. Odborné a metodické publikace; sv. 25. ISBN

80-86234-28-2.

58

KOVÁŘÍK, Fedor. Šťáhlavy a Šťáhlaváci: hrst vzpomínek na zašlé doby a trochu

výhledů do současna. Rokycany: Žďár, 1932. 84 s.

MAŠEK, Petr. Menší zámecké knihovny západních Čech. In: Miscellanea oddělní

rukopisu a starých tisku. Praha, 1990, s. 203-230.

MAŠEK, Petr. Modrá krev: minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých

zemích. Praha: Mladá fronta, 1999. 330 s. ISBN 80-204-0760-X.

MIXOVÁ, Věra a Sedlák Vladimír. Státní zámek Kozel. In: Kozel. Státní zámek a

okolí. Praha, 1959, s. 1-7.

MŽYKOVÁ Marie. Ke koncepci a vývoji zpřístupněných hradů a zámků 1945-1990.

In: Bulletin Státního ústavu památkové péče. Praha: Státní ústav památkové péče, 1991,

s. 122-124.

NOVOSADOVÁ, O. Státní zámek Kozel u Šťáhlav: Dějiny objektu. Praha: Státní ústav

pro rekonstrukce památkových měst a objektů, 1977.

Směrnice generální ředitelky č.XII/2014/NPÚ: Evidence mobiliárních fondů. Praha:

Národní památkový ústav, 2014.

Směrnice generální ředitelky č.V/2016/NPÚ: Směrnice GŘ k inventarizaci mobiliárních

fondů a sbírkových fondů evidovaných v CES. Praha: Národní památkový ústav, 2016.

SVOBODA, Milan. Hrady, zámky, quo vadis?: Správa a rozvoj zpřístupněných

památkových objektů jako specifický multidisciplinární soubor činností. Praha: Národní

památkový ústav, 2009. ISBN 978-80-87104-51-4.

ŠAROCH, Josef Vojtěch. Šťáhlavské památky [online]. [cit. 2016-10-12]. Dostupné z:

http://historie.guffoo.cz/index.php?nid=11434&lid=cs&oid=2823435

TREGL, Vladimír a WEISS, Petr. Zapomenuté zámky: katalog k výstavě na státním

zámku Zákupy. [Sychrov]: Národní památkový ústav, územní památková správa na

Sychrově, 2014. 80 s. ISBN 978-80-905871-1-3.

UHLÍKOVÁ, Kristina. Národní kulturní komise 1947-1951. 1. vyd. Praha: Artefactum,

2004. 254 s., [12] s. obr. příl. Fontes historiae artium; 11. ISBN 80-903230-8-1.

59

RESUMÉ

In my thesis I focus on the topic Kozel Chateau – past and presence. I describe

the chateau as a former manor- house as well as a national culture monument which is

open to the public and it is also a place where some very interesting works regarding

a monument trusteeship and protection are carried out.

My thesis is divided into three main parts. These chapters describe the chateau

history, situation after 1945 and present.

Firstly I decribe the chateau history. I mention two aristocratic families – Černín and

Valdštejn. These families are connected with this chateau closely. Secondly I focus on

the situation after 1945., when the Kozel Chateau was confiscated and became the part

of the state property. Based on the goverment decision to open the Kozel Chateau to the

public I decsribe construction works and creation of interior installation.

The core of my thesis is the present situation. There are many interesting

trusteeship technologies and up-the-date attitudes at the Kozel Chateau, which I call

attention to. I am occupied with the presentation possibilities, protection and care of the

chateau and its colletions. I concern with new ways and possibilities of an evidence and

documentation of mobiliar and library collection.

In conclusion of my thesis I summarize learnings and evaluate importance of the

Kozel Chateau for the past and present as well.

60

SEZNAM PŘÍLOH

PŘÍLOHA Č. 1 - Zámek Kozel v současnosti

Zdroj: Archiv zámku Kozel

PŘÍLOHA Č. 2 - Zámek Kozel v minulosti


2.1 - Zakladatel zámku hrabě Jan Vojtěch Černín

2.2 - Historické pohledy na zámek z roku 1808 a 1972

PŘÍLOHA Č. 3 - Interiéry zámku


3.1 - Současná interiérová instalace - hostinský pokoj s neúplnou přepážkou,

společenský salon a divadlo

3.2 - Vstupní hala reprezentačního křídla zámku v roce 1959 a v současnosti

PŘÍLOHA Č. 4 - Ukázka evidenčního záznamu v tzv. černé knize

Zdroj: Zámek Kozel, Šťáhlavy - lokální katalog pro evidenci mobiliárního fondu (tzv.

černá kniha). 1. díl. [1950]. 182 s.

PŘÍLOHA Č. 5 - Ukázka evidenčního záznamu tzv. modrých a bílých karet

5.1 - Modrá karta předmětu (inv. č. KZ2959)

Zdroj: Zámek Kozel, Šťáhlavy - evidenční lístková kartotéka mobiliárního fondu na

zámku Kozel (tzv. modré karty). [1952].

5.2 - Bílá karta předmětu (inv. č. KZ2959)

Zdroj: Zámek Kozel, Šťáhlavy - evidenční lístková kartotéka mobiliárního fondu na

zámku Kozel (tzv. bílé karty). [1974].

PŘÍLOHA Č. 6 - Ukázka evidenčního záznamu předmětu (inv. č. KZ2959) v programu

CastIS

Zdroj: Program CastIS - databázová evidence a správa mobiliárních a knihovních fondů

na objektech ve správě Národního památkového ústavu.

61

PŘÍLOHA Č. 7 – CastIS prostorová identifikace (lokace)

Zdroj: Program CastIS - databázová evidence a správa mobiliárních a knihovních fondů

na objektech ve správě Národního památkového ústavu.

PŘÍLOHA Č. 8 - Elektronický pasport a prostorová lokalizace


8.1 - Elektronický pasport areálu zámku Kozel – zobrazení 3D modelu v počítači

8.2 - Prostorová lokalizace mobiliárních předmětů, ukázka rozmístění aktivních bodů

PŘÍLOHA Č. 9 - Ochranné technické prvky


9.1 - Mikrotečka

9.2 - RFID tagy (mikročipy) a jejich mobilní čtečka

9.3 - Mikrotečky aplikované v knize (inv. č. KZk00119_007)

PŘÍLOHA Č. 1 - Zámek Kozel v současnosti

PŘÍLOHA Č. 2 - Zámek Kozel v minulosti

2.1 - Zakladatel zámku hrabě Jan Vojtěch Černín

2.2 - Historické pohledy na zámek z roku 1808 a 1972

PŘÍLOHA Č. 3 - Interiéry zámku

3.1 - Současná interiérová instalace - hostinský pokoj s neúplnou přepážkou,

společenský salon a divadlo

3.2 - Vstupní hala reprezentačního křídla zámku v roce 1959 a v současnosti

PŘÍLOHA Č. 4 - Ukázka evidenčního záznamu v tzv. černé knize

PŘÍLOHA Č. 5 - Ukázka evidenčního záznamu tzv. modrých a bílých karet

5.1 - Modrá karta předmětu (inv. č. KZ2959)

5.2 - Bílá karta předmětu (inv. č. KZ2959)

PŘÍLOHA Č. 6 - Ukázka evidenčního záznamu předmětu (inv. č. KZ2959) v programu

CastIS

PŘÍLOHA Č. 7 – CastIS prostorová identifikace (lokace)

PŘÍLOHA Č. 8 - Elektronický pasport a prostorová lokalizace

8.1 - Elektronický pasport areálu zámku Kozel – zobrazení 3D modelu v počítači

8.2 - Prostorová lokalizace mobiliárních předmětů, ukázka rozmístění aktivních bodů

PŘÍLOHA Č. 9 - Ochranné technické prvky

9.1 – Mikrotečka

9.2 - RFID tagy (mikročipy) a jejich mobilní čtečka

9.3 - Mikrotečky aplikované v knize (inv. č. KZk00119_007)

Date post:	17-Mar-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	12 times
Download:	0 times

Zámek Kozel – v minulosti a současnosti · 6 Zámek Kozel, Šťáhlavy - lokální katalog pro...

Documents