SEVEROČESKÉ LISTYZPRAVODAJ Z MÍST, KTERÁ ZNÁTE A O LIDECH, JEŽ POTKÁVÁTE ROČNÍK VI. ZIMA 2014

VÝSTAVBA OCHRANNÉHO VALU BĚŽÍ PODLE PLÁNU

Ani během zimy se nepřerušují zemní práce na stavbě mohutného ochranného valu oddělujícího obec Březno od dobývacího prostoru DNT. S jejich realizací se začalo letos v červnu. Vzhledem k rozměrům valu s délkou 560 m, šířkou 87 m a nej‑vyšší výškou 14 m bude jeho těleso tvořit zhruba 300 tis. m3 zemin. Tvar valu byl navržen podle speciální stu‑die tak, aby účinně bránil pronikání hluku a prachu z těžebních operací na DNT do sousedního Března. Ke konci letošního roku bylo už přibližně 40 % tělesa valu nasypáno, je tedy řádně plněn harmonogram směřují‑cí k celkovému dokončení výstavby v dubnu 2015. Poté proběhne osáze‑ní valu. Ekologická stavba právě bu‑dovaného valu je součástí komplexu ochranných opatření životního pro‑středí u obce Březno, kde už v minu‑lých letech byly vysázeny ochranné lesní pásy a zřízeny dva menší valy.

50 LET ÚPRAVNY UHLÍ LEDVICE

Před padesáti lety, 1. prosin‑ce 1964, zahájila provoz ledvická úpravna uhlí. Od té doby byla a je pro řadu lidí z nejbližšího okolí stabilním zaměstnavatelem. Aktuálně zde pra‑cují více než tři stovky zaměstnanců, kteří denně dojíždějí do nepřetržitého směnného provozu z Bíliny, Teplic, Oseku, Ledvic, Chotějovic, Braňan nebo Světce. Přes úctyhodné půl‑století od uvedení do provozu je dnes ledvický úpravárenský komplex díky průběžným zdokonalováním a rekon‑strukcím týkajícím se nejen výrobní technologie, ale také ekologických opatření, moderním zařízením odpo‑vídajícím podmínkám třetího tisíciletí. V návaznosti na dokončení nového zdroje o výkonu 660 MW v sousední Elektrárně Ledvice a na objem vytěži‑telných zásob uhlí z Dolů Bílina čeká úpravnu ještě dlouhá budoucnost.

Sledujete vývoj chystané úpravy odvodů z dobývacího prostoru?

Roman Brand, starosta obce Spořice: Situaci monitoruji zhruba půl roku. Z vlastní zkušenosti víme, jak jsou pro rozvoj obce prostřed‑ky z vydobytého nerostu v dobýva‑cím prostoru na katastru obce dů‑ležité, neboť nemalé částky jsme získávali už v 90. letech. Věřím, že se nakonec podaří navýšení úhra‑dy upravit tak, aby byla přijatelná nejen pro těžaře, ale především pro sousední obce, na jejichž ka‑tastru probíhá těžba. Rozhodně jsem proti jakémukoliv přerozdě‑lování, aby většina úhrad skončila mimo náš region. I když se Seve‑ročeské doly s těžbou už od naší obce vzdalují, stále nám z této činnosti plynou finanční prostřed‑ky, sice už jsou mnohem nižší, než tomu bylo před několika lety.

(pokračování na str. 2)

aktuálněVšech jejích dvanáct svěřen-ců v březenské jezdecké stáji vyžaduje každodenní péči bě-hem celého roku. Krmení, mís-tování, hřebelcování, čištění stájí, výběh a pracovní činnosti

- to jsou povinnosti, které vyža-dují koně za každého počasí a v každém ročním období, ví-kendy a vánoční i jiné svátky nevyjímaje. Se sympatickou majitelkou jezdecké stáje Břez-no Denisou Čížkovskou jsme si povídali nejen o Vánocích, ale také o aktivitách a plánech, které pro koně a jezdce v pří-větivém jezdeckém areálu na okraji Března nabízí.

Můžete představit vaši stáj?Už několik let se snažíme vy‑

budovat jezdecký areál, který by vytvořil jezdcům a jejich koním kvalitní zázemí, ať jde o vnitřní a venkovní ustájení, výběh, sed‑lovnu a jízdárnu. Pro jezdecký výcvik jsme vybaveni pískovou jíz‑dárnou s kvalitní geotextilií o roz‑měrech 25 × 60 metrů, která je vhodná pro parkurový i drezurní výcvik, a také kruhovou jízdárnou. Celý areál upravujeme a buduje‑me postupně. Letos jsme napří‑klad dokončili novou střechu na stodole a veškeré fasády kolem stáje.

(pokračování na str. 3)

Starostové ze sousedství DNT jsou znepokojeni chystanou úpravou úhrad za vydobyté nerostyMinisterstvo financí ČR iniciovalo úpravu vyhlášky o placení úhrad z dobývacích prostorů a vydobytých nerostů, jejímž cílem je získat z navýšených úhrad od těžařů prostředky do státního rozpočtu. Nové nastavení by mohlo zvýšit poplatek až na desetinásobek. Úprava by se měla týkat také jeho přerozdělení, kdy dosud putu-je 75 % do obecních rozpočtů a zbylých 25 % zůstává státu. Po chystané novele by se poměr obrátil ve prospěch státního rozpočtu. Starostové Spořic, Droužkovic a Března pozorují snahy o zvýšení úhrad a vnímají je jako nepatřičné odčerpávání peněz z našeho regionu. Navíc jsou přesvědčeni, že by po takovém schválení neú-měrných odvodů Severočeské doly omezily nejen investice, počty pracovních míst, ale i objem finančních pomocí či darů pro sousední obce.

BRAŇANSKÉ DĚTI V IQLANDII str. 4

MARIÁNSKÉ RADČICE VZKŘÍSÍ NEJSTARŠÍ DŮM str. 2

www.hornicke-listy.cz

Cesty za poznáním se Severočeskými doly

str. 7

VÁNOČNÍ POZDRAV Z BŘEZNAS Denisou Čížkovskou nejen o Vánocích v jezdecké stáji

Starostové (zleva) Roman Brand, Zdeněk Valenta a Milan Živný během diskuse o připravované úpravě výše úhrad za vydobyté nerosty.

ROČNÍK VI. ZIMA 2014 32 SEVEROČESKÉ LISTY

Protože veškerá jednání mezi měs‑tem Ledvice a Severočeskými doly probíhají v rovině transparentního dialo‑gu, pozval úsek strategie a komunika‑ce ledvické občany na prohlídku nejen nového opláštění hlubinného zásobníku, ale také dalších staveb souvisejících se závazky z EIA a platného POPD. Fun‑dovanými průvodci přátelské návštěvy sousedů z Ledvic byli Vladimír Budinský, ředitel strategie a komunikace, Zdeněk Zíbar, vedoucí úseku úprava uhlí a Naďa Čermáková, vedoucí oddělení investic DB. Hosté se živě zajímali o nejrůzněj‑ší technická řešení a specifika. „Myslel jsem si, že hlubinný zásobník bude kom‑pletně zakrytý ze všech stran a ventila‑ce vzduchu bude probíhat za pomoci ventilátorů. Bylo mi ale řečeno, že ta‑kové řešení nebylo možné kvůli požární ochraně,“ řekl při prohlídce Ivan Sou‑kup z Ledvic. Od hlubinného zásobníku, kam se ukládá vytěžené uhlí a podle jeho kvality se následně předává k dal‑šímu úpravárenskému zpracování, se

účastníci exkurze přemístili k rozestavě‑nému místu nakládky drobného prodeje

– autoprodeje, které bude zprovozněno v polovině roku 2015, a následně k již fungující nakládce prachového uhlí a k depu mouru. Oba tyto objekty jsou umístěny v prostoru mezi elektrárnou a uhelnými odtahy. Závěr prohlídky pa‑třil novému velkokapacitnímu seřadišti nákladních aut se 105 parkovacími mís‑ty. Po dokončení nové nakládky drob‑ného prodeje – autoprodeje – už nebu‑dou kamiony omezovat provoz na silnici v Chotějovicích a Ledvicích, neboť nově vybudovaná přístupová silnice vede ze silnice Chudeřice – Bílina kolem kom‑postárny Pitterlink. „Viděli jsme, že se v úpravně toho udělalo a stále dělá pro lepší životní prostředí opravdu hodně. Loňská suchá zima patřila bohužel z hle‑diska prašnosti k těm nejhorším obdo‑bím. Uvidíme, jaká bude ta letošní a jestli se už projeví očekávaný účinek realizo‑vaných ochranných opatření,“ uvedla na závěr starostka Zdeňka Fritscherová.

Od roku 2009 se v okolí Ledvic intenzivně realizují nejrůznější ochran‑ná opatření eliminující vlivy těžebních a úpravárenských procesů sousedních Dolů Bílina. Během pěti let byla postave‑na ochranná stěna, protihluková stěna a činnost ukončila skládka mouru. V loň‑ském roce přibyl mohutný ochranný val. Přenos uhelného prachu nepochybně také významně omezí nejnovější stavba

– odprášení hlubinného zásobníku HZ I. Jde vlastně o protiprašnou stěnu na se‑verní a západní straně nadzemní části zásobníku. Ocelová konstrukce dosa‑huje délky 108 m, výšky pak 6,6 m. Opláštění z prosvětlených trapézových profilů přispěje zejména při zhoršených klimatických podmínkách k omezení vznášení prachu a jeho transferu do okolí. Tato ekologická stavba byla rea‑lizována během dubna až srpna letoš‑ního roku a byla projektována tak, aby vyhovovala provozu dopravníků s uhlím, údržbě a čištění roštů a také provozu sousedního kolejiště. Investiční náklady představovaly zhruba 6 mil. korun.

SEVEROČESKÉ LISTY – příloha HORNICKÝCH LISTŮ č. 6/2014 Registrační číslo: MK ČR E 13126 Vydavatel: Severočeské doly a. s., B. Němcové 5359, 430 01 Chomutov IČ: 49901982 Šéfredaktor: Tomáš Vrba Texty a fotografie: Tomáš Vrba, Václav Sedlák Pro SD, a. s. zajistil: INFO ‑PRINCIP, s. r. o. Tisk: Tiskárna AKORD Chomutov, s. r. o.

(dokončení ze str. 1)Jejich výše kulminovala v roce

2011, kdy jsme takto získali téměř 32 mil. korun.

Zdeněk Valenta, starosta obce Březno: Chystané změny ve výši a pře‑devším pak při přerozdělení poplatku

BŘEZNO – Nejlepší možnou hodnotu označovanou stupněm A získala obec Březno za vynika‑jící finanční stabilitu. Na nejvyšší ratingové hodnocení dosáhnou jen obce s ekonomickými ukaza‑teli prokazatelně vypovídajícími o jejich stabilním finančním zdra‑ví. Podle zpracovatele hodnoce‑ní – společnosti CRIF, která je předním světovým provozovate‑lem úvěrových registrů, má navíc Březno také vhodné ekonomické podmínky pro další rozvoj. Hod‑nocení je podložené porovnáním nejen ekonomických ukazatelů, ale i těch nefinančních, jakými jsou například míra nezaměst‑nanosti, výbava a infrastruktura obce. Důležitým aspektem je také podíl ekonomicky aktivních oby‑vatel vůči celkovému počtu, který v Březně činí téměř 70 %.

MARIÁNSKÉ RADČICE – Na‑půl rozpadlý památkově chráněný objekt na návsi v Mariánských Radčicích se dočkal zasloužené záchrany. Navzdory tomu, že jde o historicky cenný dům z počátku 18. století, nalézal se v posledních desetiletích v žalostném stavu. S vidinou brzké nápravy byl v roce 2008 obcí vykoupen od soukro‑mého majitele. Po řadě vleklých odkladů se s rekonstrukcí začalo v letošním roce. Havarijní stav se podepsal na stabilitě objektu, pro‑to i během záchranných prací ne‑zřídka docházelo k vyvalení zdiva. Aktuálně se však už osazují nové stropy vyztužené železobetonovou deskou. Na přelomu roku získá ar‑chitektonicky vzácný dům novou střechu včetně krovů. S komplet‑ním dokončením – omítkou, okny a odvodněním – se počítá v srpnu 2015. Poté s ohledem na další vy‑užití rekonstruované budovy pro‑běhne další etapa zaměřená na úpravy interiérů.

Nejvyšší iRatingové hodnocení pro Březno

Na záchraně nejstarší budovy se pracuje

Komplex ochranných opatření životního prostředí u města Ledvice rozšířila další ekologická stavba – opláštění hlubinného zásobníku v úpravně

Starostka Ledvic Zdeňka Fritscherová (vpravo) diskutovala s Naďou Čermákovou, vedoucí oddělení investic, o realizaci ekologických investic v příštím roce.

Nový objekt nakládky uhelného mouru si prohlédli (zleva) Ivan Soukup, Vladislav Volf a Aleš Frydrych.

(dokončení ze str. 1)Aktuálně je naše stáj domovem dva‑nácti koní – od sportovních a fríských koní až po poníky.

Kromě možností kvalitního ustájení a výcviku je v našem okolí i dostatek vhodných míst pro klidné vyjížďky.

Jaké jsou vaše další aktivity kromě ustájení koní?

Protože ráda pracuji s dětmi, při‑pravuji pro jezdecké juniory pony školku, kde se formou hry naučí nejen jezdit na poníkovi, ale také se o něho starat. O prázdninách pořádám pří‑městský tábor. Letos se u nás během pěti turnusů vystřídalo zhruba padesát dětí z Chomutova, Kadaně, Jirkova a dalších měst v okolí. Na táboře se děti naučí základy jezdectví, vodění a čištění koně. Navíc poznají život na

vesnici. Kromě koní se u nás mohou setkat se psy a kočkami, a také se stále trochu exotickými pštrosy. Při vy‑cházkách se děti seznamují s okolím Března, především pak s pohádkovou Dračí cestou. Jezdeckou sezonu kaž‑dý rok uzavíráme tradiční Hubertovou jízdou. Ta letošní se moc povedla. Vel‑kému počtu diváků se představilo 40 jezdců. Měli jsme i zajímavého hosta

‑ herce Mirka Šimůnka. Kdyby letos přišla pořádná zima s vydatnou sněho‑vou nadílkou, rádi bychom se věnovali netradičnímu sportu skijöringu, kde lyžaře nebo snowboardistu táhne na laně kůň. Uvidíme, záleží na počasí. Naposledy jsme tento skandinávský sport mohli u nás v Březně vyzkoušet v roce 2011. Nesmím také zapome‑nout na společenskou akci zvanou Velikonoční koňácká zábava, kterou

jsme letos pořádali společně se stájí Droužkovice.

Účastníte se také závodů?Ano, účastníme se drezurních,

parkurových i hobby závodů s dětmi. Naše stáj se stala zvučným jménem na mnoha kolbištích a příští rok, po‑kud vše dobře dopadne, by naše stáj měla startovat na mistrovství ČR. Nejkrásnější závody jsou pro mne osobně ty s dětmi, jejich radost po dokončené soutěži, nebo dokonce výhra je něco nádherného. Já sama se na jiné závody podívám jen zříd‑ka. Máme plno práce s budováním areálu a víkendy jsou pro mne spíše pracovní. Můj zatím poslední úspěch je z minulého roku, kdy jsme s frískou klisnou Djurou vyhrály drezurní pohár Cavalor Cup 2013.

Spolužáci Vlastimila Harape‑se z droužkovické obecné školy jsou s fenomenálním taneční‑kem a hercem stále v kontaktu a sledují jeho uměleckou kari‑éru. Díky podpoře Severočes‑kých dolů se podařilo vypravit celý autobus droužkovických milovníků kultury do legendár‑ního Semaforu. V novém autorském představení Jiřího Suchého Prsten pana Nibelunga hostuje Vlastimil Harapes ve velké roli vypravěče. Hudební komedie inspirovaná sta‑rogermánskou legendou droužko‑vické publikum velmi pobavila, jak dokazovaly salvy smíchu a nadšený aplaus. „Líbil se nám laskavý humor dvojice Suchý ‑Molavcová, které perfektně doplňoval Vlastimil Ha‑rapes. Rádi jsme využili možnost potkat se po představení s hlavními protagonisty přímo na tom slavném jevišti,“ přiblížila své dojmy organi‑zátorka droužkovického kulturního života Renata Vaňousová. Navzdory tomu, že Vlastimil Harapes z rodné

obce odešel ve čtrnácti letech studovat na pražskou konzer‑vatoř, ke svým kořenům se hrdě hlá‑sí. Přesvědčit se o tom mohli diváci České televize, která nedávno od‑vysílala jeho profil v dokumentárním cyklu Neobyčejné životy mapujícím osudy nejvýraznějších osobností české kultury. Kromě připomenutí nejvýznamnějších tanečních a he‑reckých úspěchů nezapomněl Vlas‑timil Harapes ve svém televizním profilu ani na rodné Droužkovice, kde také část pořadu natáčela. Ne‑obyčejný život Vlastimila Harapese je možné kdykoli sledovat prostřed‑nictvím iVysílání ČT.

Početná droužkovická výprava zaplnila legendár-ní pražské divadlo Semafor. Spolužáci a přízniv-ci kultury se přijeli podívat na představení Prsten pana Nibelunga, kde exceluje jejich nejslavnější rodák – Vlastimil Harapes.

S Denisou Čížkovskou nejen o Vánocích v jezdecké stáji DROUŽKOVICE V SEMAFORU

S jakou vizí jste šel do funkce starosty?

Pokračovat v maximálním rozvo‑ji Braňan a přilehlé osady Kaňkov. Právě tam bychom chtěli zatraktivnit prostor u lesa vysázením hruškového sadu, tedy v místech, kde se původně nacházel. Úpravy vzhledu se budou samozřejmě týkat také Braňan. Kro‑mě prostoru u obecního úřadu ve stře‑du obce počítáme i s odpočinkovou zónou za fotbalovým hřištěm. Územní plán zahrnuje zřízení stavebních par‑cel pro rodinné domy nedaleko ložis‑ka bentonitu, jehož těžba by měla bě‑hem příštích let skončit a celý prostor projde potřebnou sanací a rekultivací. Dalších konkrétních příkladů by se dala uvést celá řada. Zjednodušeně řečeno, budeme se s celým zastupi‑telstvem snažit, aby se v Braňanech jejich obyvatelům dobře žilo.

Než jste se usedl do čela obecního úřadu, pracoval jste v Severočes-kých dolech. Jak dlouho jste tam byl zaměstnaný a jaký je váš sou-časný pohled na těžaře z pozice starosty obce těsně sousedící s lo-movým provozem?

Na šachtě jsem pracoval dvaadva‑cet let a troufám si říci, že problema‑tiku těžby dobře znám. Navíc, téměř celá naše rodina měla, nebo má co dočinění s Doly Bílina. Práce provoz‑ního zámečníka v úseku technické přípravy skrývky mě pro svoji pest‑rost zajímala i těšila. I když jsem nyní uvolněný pro výkon starostovského úřadu, počítám, že se na Doly Bílina jednou vrátím. Naši občané vědí, že se Severočeskými doly mají Braňany dlouhodobě dobré vztahy a já věřím, že nastolený trend transparentního dialogu bude pokračovat. Znalost provozu povrchového dolu mi určitě pomůže být při hájení obecních zá‑jmů vůči SD objektivní.

Co vás během prvních týdnů v úřa-du pozitivně i negativně překvapi-lo a jaké investice plánujete v roce 2015?

Snažím se starostování maxi‑málně věnovat, takže to je často na úkor volného času, ale s tím jsem víceméně počítal. Pozitivně vnímám práci administrativních pracovnic na úřadě, dobře fungují také pracovníci veřejně prospěšných prací. Dalším

kladem je skutečnost, že většina za‑stupitelů už má s prací v zastupitel‑stvu zkušenosti. Nespornou oporou mi je místostarosta Lukáš Šťastný. Zpočátku mi v úřadě svými zkuše‑nostmi velmi pomohl předešlý sta‑rosta Vlastimil Krupka. Jak už jsem říkal, snažím se zúčastňovat všech obecních akcí. Proto jsem rád na‑vštívil setkání seniorů, byl u rozsvě‑cení vánočního stromečku a zapojil se do mikulášské besídky. Milou povinností bylo také mé první vítání občánků. S ředitelem školy Petrem Kratochvílem jsme se dohodli na pravidelných schůzkách, na kterých se budu seznamovat s aktuální pro‑blematikou naší školy. Mezi mé pri‑ority bude v příštím roce patřit další etapa zateplování sídliště, mají se také opravit místní komunikace, kte‑ré jsou mnohde v havarijním stavu. Rozšíří se počet parkovacích míst a bezpečnostní kamerový systém. V souvislosti s novou vyhlídkou na šachtu, kterou u SIADU chystají Se‑veročeské doly, by se měly v Braňa‑nech objevit nové turistické značky a informační tabule. Všichni se na to těšíme.

Čtyřicetiletý Petr Škanta zastává už druhý měsíc úřad starosty. Navzdory své-mu mladému věku má s chodem obce hluboké zkušenosti, po pět volebních období byl členem zastupitelstva. V Braňanech se narodil a stále jim zůstává věrný. Zajímalo nás, jaké má nový starosta s rodnou obcí konkrétní plány.PETRA ŠKANTU starostu obce Braňany

Tři otázky pro:

mě nenechávají klidným. I když s DNT sousedíme odnepaměti, teprve v po‑sledních třech letech se příjmy z vy‑dobytého nerostu vyšplhaly k částce 20 mil. korun. I během tohoto relativně krátkého období jsme mohli zrealizovat několik důležitých investičních akcí. Například jen díky těmto finančním prostředkům jsme mohli uskutečnit kompletní revitalizaci obecního parku na moderní sportovně účelový areál a nemuseli čekat na dotační titul. Pře‑rozdělení ve prospěch státních cent‑rálních institucí bych chápal nejen pro Březno, ale pro celý náš region jako těžkou ránu. Vždyť jak se má náš už tak industrializací poznamenaný regi‑on přiblížit třeba relativně nedotčeným jižním Čechám, pokud by od nás měly být tolik potřebné finance odčerpá‑ny. Budeme ‑li i v budoucnu dostávat úhradu v dosavadních řádech, chceme tyto prostředky použít na revitalizaci a přístavbu základní školy. Mohli by‑chom tak do Března přilákat školáky i ze sousedních obcí, jakými jsou třeba Droužkovice. Po revitalizaci totiž bude naše škola moderní ve všech směrech.

Milan Živný, starosta obce Drouž-kovice: U nás v Droužkovicích je speci‑fická situace. I když je šachta vzdálená téměř co by kamenem dohodil, stále ještě neprobíhá těžba uhlí na našem

katastru. Ta by měla nastat až někdy kolem roku 2017. Proto pevně věřím, že do té doby nedojde ke zvýšení pře‑rozdělené částky úhrad z vydobytého nerostu ve prospěch státní správy nebo kraje. Když se šachtou sdílíme vlivy těž‑by, měli bychom mít nárok i na to pozitiv‑ní. Tedy dostávat adekvátní část úhrad z vytěženého uhlí na našem katastru.

Co říkáte na obavy, že v případě skokového, až desetinásobného na-výšení by Severočeské doly nemoh-ly tak výrazně podporovat města a obce ve svém sousedství formou finančních darů, jak to činí po celou dobu své existence?

Milan Živný, starosta obce Droužkovice: Protože jsme zatím nedosáhli na prostředky z odvodů za vytěžené uhlí, jsou pro nás každoroční finanční dary od Severočeských dolů klíčové. Dary chápeme jako kompen‑zaci důsledků těžby, hlavně prachu a hluku, se kterými se už zejména při severozápadnímu proudění větru setkáváme. Bez těchto darů bychom u nás museli výrazně omezit kulturně‑

‑společenský život, podporu dobro‑volných hasičů nebo aktivity volnoča‑sového centra.

Zdeněk Valenta, starosta obce Březno: Zjednodušeně lze konstatovat,

že čím chudší budou doly, tím nižší bude podpora okolí. V Březně se nám díky těmto darům podařilo obnovit tradiční pouť, zachovat řadu památek, nebo podpořit místní sportovní kluby.

Ve Spořicích během posledního desetiletí vylepšovaly obecní roz-počet nemalé částky úhrad z vytě-ženého nerostu. Jak se to odrazilo v životě obce?

Roman Brand, starosta obce Spořice: Předcházející vedení obce postavilo penzion pro seniory, spor‑tovní halu, obecní byty. Byly zasíťovány nové stavební parcely, upraveny ko‑munikace. Díky tomu se staly Spořice příjemným místem k bydlení. Počet obyvatel se zvýšil z 800 na součas‑ných 1450. Bez ohledu na připravova‑né změny budeme příjemci poplatků z vytěženého nerostu už přibližně jen dva roky. Proto jsme si upravili obecní rozpočet, abychom dobře vyšli i bez to‑hoto příspěvku. Případné snížení úhrad tedy vnímám tedy zejména ke kolegům z Droužkovic a Března jako nespraved‑livé. Měli by mít stejnou možnost tyto částky, které jim s ohledem na katastr patří, získat. Nemluvě o tom, že vysá‑vání prostředků z našeho průmyslem a těžbou dotčeného regionu ve pro‑spěch státu považuji za nespravedlivé.

Také spořický starosta Roman Brand vnímá chystané změny v přerozdělení úhrad ve prospěch státního rozpočtu jako poškození našeho regionu.

Starostové Spořic, Droužkovic a Března vnímají snahy o zvýšení a přerozdělení úhrad jako nepatřičné odčerpávání peněz z našeho regionu

ROČNÍK VI. ZIMA 2014 54 SEVEROČESKÉ LISTY

Mariánské Radčice jsou spojené s těžbou uhlí už 150 let

S dobýváním hnědého uhlí se na katastru obce začalo v roce 1864, kdy zahájil činnost důl Johann I, později rozšířený a přejmenovaný na Kohinoor. Hlubinný důl logicky zajišťoval obživu většině místního obyvatelstva. Rozvoj dolu kulminoval v 80. letech minulého století nejvyšší roční těžbou 1,57 mil. t v roce 1984. Tenkrát zde bylo zaměst‑náno až 2 200 lidí, včetně Jany Tu‑rečkové, Jiřího Šuláka a Petra Sloupa. Také u nich se hornické řemeslo dědilo po předcích. Tatínek paní Turečkové byl důlním zámečníkem, prarodiče Jiří‑ho Šuláka působili v třídírně nebo jako stavební mistři. Bylo jasné, že tehdy mladé pokolení těchto rodin zamíří na Kohinnoor. „Pamatuji si, že z Ráče pra‑covaly na Kohinooru celé rodiny a ta naše nebyla žádnou výjimkou,“ doplňu‑je Jana Turečková. Později ale vystřídal dobu rozkvětu útlum těžby, která defi‑nitivně skončila v roce 2002. Sociálně ekonomické dopady byly obrovské. Míra nezaměstnanosti na Mostecku dosáhla 22 %, v samotných Marián‑ských Radčicích pak téměř 40 %.

Tak jako hodně místních, většinu svého produktivního věku prožili v hlubinném dole Kohinoor. Jana Turečková, Jiří Šulák a Petr Sloup jsou i po létech hrdi na hornický stav a na svá kohinoorská léta rádi vzpomínají. Přes všechna negativa hlubinného dobývání hnědého uhlí – včetně vysokého bezpečnostního rizika – se shodují, že jejich práce na šachtě byla pěkným obdobím a klidně, kdyby to bylo možné, vrátili by se zpět. Vzpomínání na bývalé pracoviště umocnila nedávná ná-vštěva hornického muzea – bývalého hlubinného dolu v saském Oelsnitz, kam je spolu s ostatními občany zavedla studijní cesta Severočeských dolů.

Vzpomínání na důl Kohinoor v Mariánských Radčicích

to bylo pěkné období,“ říká Jana Tu‑rečková, která byla jednou ze zhruba 50 žen pracujících v dole Kohinoor. Zazdívání vytěžených komor, přemís‑ťování hajcmanů – ocelové důlní vý‑ztuže, dřeva – to byla pracovní náplň Jiřího Šuláka, který působil na Kohi‑nooru do roku 1997, kdy musel nerad, ze zdravotních důvodů, opustit svoji milovanou profesi. Jeho kolegu Petra Sloupa donutilo opustit práci v hloub‑ce 336 m dosažení nejvyšší přípustné expozice. Po odpracování pěti tisíc směn zkrátka musel podle předpisu v roce 1998 opustit prostředí hlubin‑ného dolu a předdůchodové období překlenout v dílnách strojíren v Ko‑mořanech. Pan Sloup přitom až do roku 1981 působil jako důlní zámeč‑ník v sousedním dole Pluto v Louce.

„Náhoda mi zachránila život. 3. září, kdy došlo k důlnímu neštěstí, jsem měl hrát odpoledne fotbal, proto jsem

ŠTRBICE – Rekonstruovanou požární nádrž užívá Sbor dob‑rovolných hasičů Štrbice. Díky finančnímu daru Severočeských dolů byl vybudován nejen nový obvodový věnec a zábradlí kolem nádrže, ale opravily se také spá‑ry. Obec Štrbice je místní částí Světce. Štrbický hasičský sbor má dlouholetou tradici – založen byl v roce 1909 a jeho členové jsou stále mimořádně aktivní, ze‑jména v oblasti požárního sportu, osvětové činnosti a pomoci obci. Od loňského roku slouží hasičům užitkový automobil Peugeot Bo‑xer, který také získali jako dar od Severočeských dolů.

BŘEZNO – Budova české školy postavená v roce 1929 v rámci posílení českého živlu v pohraničí už řadu let nesloužila školní výu‑ce. Proto vznikl ambiciózní plán na rekonstrukci a budoucí využití architektonicky hodnotné stavby. Letos se její rekonstrukce roze‑běhla na plné obrátky. Po komplet‑ním odvodnění dešťových vod do kanalizace a odizolování zdiva byla na podzim dokončena výměna ne‑vhodné plechové střechy ze 70. let pálenými taškami se světlíky, přes‑ně podle původní podoby školy z 30. let. V příštím roce se rekon‑strukční práce soustředí na fasá‑du. Vyměněna budou také okna. Úpravy se dotknou samozřejmě i interiéru. Podle studie revitaliza‑ce březenské české menšinové školy by zde měl vzniknout multi‑funkční kulturní prostor vhodný pro instalaci nejrůznějších expozic.

Nová požární nádrž ve Štrbicích

Oprava bývalé školy probíhá podle plánu

SPOŘICKÝ KOSTEL SVATÉHO BARTOLOMĚJE ZNOVU OŽILO druhou adventní neděli, nedlouho

po kolaudaci, zaplnili místní i přespolní nejen celou hlavní kostelní loď, ale také dřevěný kůr, aby zde poprvé po prá‑vě dokončené rekonstrukci na vlastní oči viděli, jak se podařilo citlivě opravit a pěkně upravit spořický svatostánek ze 14. století. Jako první hudební těle‑so prověřila bezvadnou akustiku kostela skupina Zlej sen. Ještě před premiéro‑vou hudební produkcí se ujal slova sta‑rosta Roman Brand: „Oprava probíhala zhruba rok a půl. Pohled na nasvícený kostel s novou střechou a fasádou mi dělá velkou radost. Také mě moc těší, v jak hojném počtu jsme se tady sešli a pevně věřím, že tento ideální prostor pro pořádání nejrůznějších výstav a kon‑certů bude návštěvníky vyhledáván.“ Spořický kostel je v majetku obce, která také financovala jeho opravu. Veškeré stavební práce probíhaly pod dohledem Národního památkového ústavu. Kromě náročné komplexní opravy a renovace, kdy původní zůstaly jen obvodové zdi, je pro Spořice pozoruhodná i snaha vrátit do unikátní sakrální památky opět život.

Proč jste se rozhodl přestěhovat z města na vesnici?

Důvodů bylo víc, ale mezi ty zásad‑ní patřilo prožít podzim života v klidném prostředí s dostatečnými možnostmi vý‑běhu pro mojí psí smečku. Psy jsem měl odjakživa, a tak vím, že pro německého ovčáka není bydlení v paneláku úplně ideální.

Kdy jste se do Černovic přestěhoval?V prosinci 2002, když jsem zkolau‑

doval nově postavený rodinný dům v jižní části obce nedaleko od dobývacího pro‑storu DNT.

Řadu let jste pracoval na DNT. Provoz hnědouhelného povrchového dolu dobře znáte. Přesto vás to neodradi-lo od postavení domu a přestěhování do obce v jeho blízkosti.

Vím, jakým směrem DNT postupují a že se od Černovic porubní fronta pře‑sunula na druhou stranu lomu. Navíc v letech 1999 až 2004 se tady vybudo‑valo celkem pět ochranných valů brání‑cích pronikání prachu a hluku do Černo‑vic. Když nyní denně chodím s mými psy kolem, sleduji, jak valy obrostly nově vy‑sázenými modříny, jasany a borovicemi a vzpomínám na problémy se stabilitou

KAREL ŽÁČEK: ŽIVOT V ČERNOVICÍCH MI VYHOVUJE

REPREZENTATIVNÍ KNIHA O VÝZNAMNÉM SVĚTECKÉM RODÁKOVI VOJTĚCHU PREISSIGOVI

a odvodněním, které nás trápily při jejich výstavbě. Kvůli neúnosnému podzákladí bylo nutné dělat drenáže, později pro‑tlaky, aby se spodní voda dostala mimo tento prostor.

Vlastně každý den procházíte kolem těchto ekologických staveb budova-ných ke zmírnění nežádoucích vlivů z důlního provozu?

Ano, dalo by se říct, že se železnou pravidelností. Dokonce jsem dříve přibí‑ral k mým dvěma psům – německému ovčákovi Aidě a kříženci Robiemu ‑ ještě psy sousedů. Na podzim tady v západní části pěkně rekultivované výsypky Mer‑kur navíc sbírám houby. Rostou hojně – hlavně pokud jde o kozáky, křemenáče a klouzky.

Jak se vám v Černovicích žije?Myslím, že obec je dobře vedena.

Určitě každému přijde vhod roční pří‑spěvek ve výši 10 tisíc korun, který do‑stáváme na vytápění a údržbu rodinných domků. Zajímavá je také cena vody. Za kubík pramenité vody čerpané z obecní jímky platíme jen 12 korun. Máme tady moderní dobře vybavené multifunkční sportovní centrum, které já osobně ale nevyužívám. Přes všechny převažující klady má život v malé obci i svá slabší místa. Uvítal bych více služeb. Kromě chleba, který kupuji ve zdejším obcho‑dě, musím prakticky pro všechno za‑jíždět do Chomutova. Naštěstí to není daleko.

Navzdory sychravému počasí se uskutečnila v pořadí již druhá exkur‑ze na ochranný val III, který bude součástí komplexu ochranných opat‑ření životního prostředí. V prosinci už bylo těleso valu nasypáno zhru‑ba ze 40 %. Veškeré zeminy tvořící val jsou dopravovány z nedalekého zemníku Farářka výhradně po důl‑ních komunikacích; jejich transport tedy ani v nejmenším nezatěžuje obec Březno. Stavba valu běží po‑dle harmonogramu, pracuje se zde sedm dnů v týdnu. Pracovní doba šedesáti pracovníků je dána viditel‑ností, takže v zimním období končí už po 16. hodině. S výkyvy počasí

si dobře poradí zde nasazená tech‑nika, obzvlášť velké dumpery a bag‑ry. Občané Března se zajímali nejen o důmyslná technická řešení apliko‑vaná při výstavbě valu, k nimž patří například stabilizace za pomoci vy‑ztužených geomříží, ale i o zdravotní stav již dříve vysázených ochranných lesních pásů. Všechny dotazy jim byly fundovaně zodpovězeny spe‑cialisty ze Severočeských dolů, ale také zástupci dodavatele provádě‑jícího stavbu. „Myslím, že se k nám šachta oproti minulosti chová velmi korektně. Transparentní informování o výstavbě valu je toho jasným příkla‑dem,“ uvedl Vladislav Haly z Března.

Z žáků druhého stupně ZŠ Braňany musí mít jejich rodiče a učitelé radost. Při zkoušce svých mozků v liberecké IQlandii totiž výborně obstáli a navíc formou hry načerpali spoustu nových informací.

Školáci z Braňan ve svém živlu v IQlandii

Jak vypadá bahenní sopka, jakou mají přitažlivost planety sluneční sou‑stavy, kde se berou blesky, nebo na jakém principu fungují domácí elek‑trospotřebiče – to a ještě mnohem více si vyzkoušeli žáci braňanské základní školy v deseti sálech cen‑tra vědy a techniky IQlandia v Li‑berci. V několikapatrové moderní budově otevřené v březnu letošního roku putují návštěvníci expozicemi vývoje Země, vesmíru, živlů, objevů a vynálezů, aby si prostřednictvím nejrůznějších exponátů, pokusů a zá‑bavných show oživili své poznatky z techniky, přírody a lidského těla. Součástí IQlandie je také 3D plane‑tárium. Braňanští školáci tam zhlédli čtyřicetiminutový film mapující dobý‑vání vesmíru. Ještě před projekcí se ale seznámili s aktuálním děním na prosincové noční obloze. S krátkou

přestávkou na oběd procvičovali své mozky celých šest hodin. Načerpané vědomosti zapisovali do náročných pracovních listů, které po návratu do

Vojtěch Preissig se narodil ve Světci roku 1873, kde jeho otec Eduard Preissig, uznávaný báňský specialista, se jako zástupce Vídeň‑ské uhelné průmyslové společnosti podílel na rozvoji této části seve‑ročeského hnědouhelného revíru. Ačkoliv už roku 1885 byl otec tehdy dvanáctiletého Vojtěcha převelen na další těžební lokality do Falkno‑va, jak byl tehdy označován Sokolov, světečtí si významného rodáka vždy považovali. V roce 1933 mu přímo ve Světci uspořádali pompézní osla‑vu 60. narozenin, které se účastnili

přední političtí i umělečtí předsta‑vitelé. Celkem s Preissigem slavilo tehdy přes sedm set hostů. Kromě významné umělecké stopy grafika, malíře, fotografa a pedagoga, kte‑rý působil také ve Francii a USA, proslul svojí angažovaností v úsilí o vznik samostatného Českosloven‑ska v letech 1916 až 1918. Do boje za obnovu demokracie a svobodu se opět zapojil v době Protektorátu. V roce 1940 byl zatčen gestapem a o čtyři roky později zemřel vyčer‑pán na tyfus v koncentračním tábo‑ře Dachau.

školy vyhodnotili s učitelem fyziky. Výlet za poznáním pro zvídavé bra‑ňanské školáky připravily Severočes‑ké doly ve spolupráci s vedením školy a obce. O tom, že všechny skutečně věda v chytré a přístupné formě ná‑ramně bavila, se přímo v IQlandii pře‑svědčili ředitel školy Petr Kratochvíl a starosta Petr Škanta.

Jak roste ochranný val?O tom, že výstavba ochranného valu mezi dobý-vacím prostorem DNT a obcí Březno probíhá po-dle stanoveného harmonogramu a jaká specifická technická řešení se zde uplatňují, se dozvěděli ob-čané Března během technické exkurze, která se uskutečnila 5. prosince. Byla už druhá od zahájení stavby. Březenští tak mají možnost sledovat prů-běh výstavby ekologické stavby, která v budoucnu bude bránit pronikání hluku a prachu ze sousední-ho báňského provozu DNT.

Před dvanácti lety se sem přestěhoval z Kadaně. Hledal klidné místo s možností výběhu pro svoji psí smečku. O tom, zda Černovice splnily jeho očekávání, jsme se dozvěděli během venčící procházky po pětikilometrovém okruhu vedoucím mimo jiné podél ochranných valů oddělujících obec od dobývacího prostoru. Těsné sou-sedství povrchového dolu Karlu Žáčkovi nevadí. Naopak, se zájmem sleduje jeho proměny, neboť na DNT prožil podstatnou část svého profesního života.Obec Světec za podpory Severočeských dolů vydala hodnotnou mo-

nografii o rodákovi Vojtěchu Preissigovi – umělecky odvážném a ob-čansky mimořádně statečném malíři a grafikovi. Kniha vyšla u příleži-tosti 70. výročí jeho smrti v koncentračním táboře Dachau.

Naše šachetní léta„Na Kohinooru jsem začínala v roce

1972. Většinou jsem byla na skipu, kde se přebíralo vytěžené uhlí, ale prošla jsem také kompresorovnou. Odebírala jsem také vzory pro sledování obsahu síry a výhřevnosti. Po ukončení provo‑zu v roce 2002 jsem přešla na Cent‑rumku, kde jsem zůstala až do odcho‑du do důchodu. Při nedávné prohlídce muzejní expozice hlubinného dolu v Oelsnitz jsem si svoji práci na šachtě opět silně připomněla a musím říct, že

skončil v práci dřív a prohodil se s ko‑legou. Ten byl pak jednou z 65 obětí výbuchu důlních plynů,“ připomněl vysokou míru nebezpečí pro zdraví a životy horníků Petr Sloup. Naštěstí

převažují ty pěkné vzpomínky – na dobrou havířskou partu, chlapskou práci i spoustu legrace, na vydařené mimopracovní společné akce, jakými byly například oslavy Dnů horníků.

Jiří Šulák a Petr Sloup (uprostřed) si výborně porozuměli s hornickými průvodci v muzeu Oelsnitz.

Jana Turečková (uprostřed) si v Oelsnitz zavzpomínala na svoji práci na Kohinooru.

7. 12. 2014 1. 7. 2013

ROČNÍK VI. ZIMA 2014 76 SEVEROČESKÉ LISTY

Když letos na jaře předávali hasi‑či DNT vyřazenou cisternovou stří‑kačku CAS 32 Tatra 815 jako dar Severočeských dolů Sboru dobro‑volných hasičů Droužkovice, došlo také na výměnu zkušeností o ha‑sebním obvodu a technice. A pro‑tože droužkovičtí hasiči projevili zájem se příležitostně blíže sezná‑mit s činností a vybavením profesio‑nálního týmu z DNT, uvítali pozvání a přišli společně se starostou Mila‑nem Živným na přátelskou návštěvu moderního pracoviště v Tušimicích. Komplexní prohlídka začala prezen‑tací vozového parku, z něhož hosty nejvíce zaujal velký Mercedes Benz Zetros a nejnovější zástupce kop‑řivnické automobilky Tatra 815/7. Do droužkovického hasičského týmu patří také ženy. Zdravotnice Jitka Kocúmová si na DNT zevrubně prohlédla vybavení sanitního vozi‑dla Mercedes Benz GL 320. Proto‑že jen špičková hasičská technika je zárukou spolehlivých zásahů v členitém a rozlehlém hasebním

obvodě s plochou 42 km2, jsou jednotky hasičů DNT vybaveny také termokamerami, multidetektory ply‑nů a hydraulickým vyprošťovacím zařízením. Přesvědčili se o tom také jejich droužkovičtí kolegové. Bě‑hem diskuse dobrovolníci z Drouž‑kovic prozradili své plány. Rádi by v budoucnu upravili bývalou farskou stodolu, kde nyní v provizorních podmínkách garážuje darovaná Ta‑tra z SD, na moderní a funkční po‑žární zbrojnici. Kolegům z DNT při‑blížili také své nedávné aktivity, kdy se zapojili do pátrání po nezvěstné holčičce z Klášterce nad Ohří, za což získali poděkování od Krajské‑ho ředitelství HZS Ústeckého kraje. Bodovali také na závodech v požár‑ním útoku. Řeč přišla samozřejmě i na darovanou Tatru 815. „S vo‑zidlem jsme úspěšně absolvovali technickou kontrolu. Doplnili jsme výbavu, mimo jiné o vysílačku. A na‑montovali jsme sanační lištu na čiš‑tění ulic,“ pochlubil se velitel SDH Droužkovice Martin Kužílek.

Pětasedmdesátiletý Pavel Bursa je v Málkově od roku 1990 nepře‑tržitě v zastupitelstvu, což ho řadí mezi nejdéle sloužící zastupitele v regionu. Od roku 1994 byl deset let starostou a deset let místostaros‑tou. Dalo by se říci, že má zkušenos‑tí na rozdávání, v novém čtyřletém období může poradit i svému synovi Milanovi, který se letos poprvé stal v obci rovněž zastupitelem za ČSSD.

„Když se ohlédnu zpět, je za námi vi‑dět pořádný kus práce. Obec dnes patří k nejlépe vybaveným na Cho‑mutovsku. Nebylo to však bez nervů a problémů. Nejhorší byly první roky starostování po roce 1994, kdy jsme převzali obec v rozvratu, bez peněz a s dluhy. Nakonec se vše vyřešilo, a to i díky společnosti Severočeské doly, která nám hradila poplatky za dobývací činnost v našem katastru. Dokázali jsme využít i řadu dotací, během prvního čtyřletého období se nám podařilo z různých fondů zís‑kat 20 milionů korun na vybudování kanalizace, čistírny odpadních vod a plynofikace. Byla doba, kdy obec dávala občanům příspěvek 10 tisíc korun na zvelebení rodinného domku a jeho okolí,“ vzpomíná místostarosta Pavel Bursa.

Dnes obyvatelům obce už téměř nic nechybí. Hodně se v ní stavělo, v době kdy Pavel Bursa nastoupil poprvé do funkce, měla 470 oby‑vatel, dnes jich tady žije 700. Není to určitě poslední údaj, zájemci o stavbu rodinného domku mají po‑řád možnost zakoupit za výhodnou cenu zasíťovanou stavební parcelu na jihovýchodní stráni v místní čás‑ti Zelená. V obci jsou obchody, re‑staurace, víceúčelová sportovní hala,

Málkov je připraven přijmout další obyvatele

Pod záštitou prezidenta Miloše Zemana byli 16. září ve Španěl‑ském sále Pražského hradu oce‑něni v soutěži Nejlepší starosta/primátor 2010‑2014 starosta obce Března Zdeněk Valenta a chomu‑tovský primátor Jan Mareš. Anketu uspořádal Svaz měst a obcí České republiky. Odborná komise vybí‑rala z celkem 300 nominovaných představitelů municipalit všech krajů ty, kteří se nejvíc zaslouži‑li o rozvoj svého města či obce, zlepšili jejich zázemí, infrastruktu‑ru, životní prostředí, podmínky pro

podnikání a informovanost obča‑nů, tj. celkově přispěli ke zlepšení kvality života obyvatel. Pro SD je potěšující, že mezi 20 nejlepšími byli oceněni také představitelé radnic na Chomutovsku. V katego‑rii Cena veřejnosti – Nejlepší pri-mátor si cenu odnesl chomutov‑ský primátor Jan Mareš. Z titulu Nejlepší starosta obce nad 500 obyvatel se radoval březenský starosta Zdeněk Valenta. Oce‑něným na Hradě osobně blahopřál předseda vlády Bohuslav Sobotka a řada dalších ústavních činitelů.

Nejlepší ze starostů a primátorů

HASIČI Z DROUŽKOVIC NAVŠTÍVILI KOLEGY Z HZS DNT

Zdeněk Valenta a Jan Mareš získali prestižní ocenění v soutěži pořádané Svazem měst a obcí České republiky.

Obec Málkov s místní části Zelená má po posledních komunálních volbách starono-vé vedení. Starostou se stal opět Josef Egermann za ČSSD, která má v devítičlenném zastupitelstvu většinu pěti mandátů. Místostarostou je Pavel Bursa ze sdružení Za roz-voj obce Málkov, jež má dva hlasy. Po jednom mandátu pak mají ANO 2011 a ODS.

sportoviště, mateřská škola, lékař. Občané všech věkových skupin jsou zapojeni ve spolcích, nezapomíná se na práci s dětmi a mládeží. Obec udržuje partnerské vztahy s němec‑kým městečkem Eppendorf. „Jedi‑né, co mě mrzí, je, že byla zrušena pošta. Pokusíme se domluvit s no‑vým nájemcem obchodu v Zelené, kterým je COOP, zda by nechtěl provozovat i poštovnu,“ vysvětlil mís‑tostarosta. Pavel Bursa vychoval dva syny. Starší Pavel má odpracováno 25 let na zakladači na skrývce Dolů Nástup Tušimice, mladší Milan je už 30 let řidičem, první roky pracoval na Severním lomu DNT, pak přešel na dopravu. Právě Milan Bursa byl letos v Málkově zvolen rovněž do

zastupitelstva za ČSSD. „Budu pra‑covat ve finančním výboru. To zna‑mená, že se poprvé do hloubky se‑známím s přípravou rozpočtu a akcí pro příští rok a celé čtyřleté období. Obec má zájem o další dotace, na‑příklad na zateplení některých domů, které byly postaveny u sportovní haly, a na úpravu komunikací. Nezapome‑neme s akcemi ani na zbývající dvě místní části Lideň a Vysoká, a také na péči o památky. Otec mě do po‑litiky nenutil, zkoušel jsem to už v mi‑nulém období, ale tenkrát jsem těsně neprošel,“ říká Milan Bursa, který je mimochodem čestným dárcem krve, má za sebou 95 odběrů a rychle se blíží k počtu pro udělení Zlatého kří‑že 2. stupně.

Také v roce 2014 po-kračovaly studijní ces-ty, které pro občany ze sousedních měst a obcí pořádají Severočeské doly. Celkem pět auto-busových výprav zamí-řilo do saského Regionu budoucnosti po těžbě černého uhlí, šestá se pak zaměřila na lužický hnědouhelný revír.

Cesty za poznáním se Severočeskými dolyRegion budoucnosti v saském Krušnohoří

Občané Ledvic, Mariánských Rad‑čic, Světce, Braňan a Března se s vel‑kým zájmem seznámili s historií těžby černého uhlí v bývalém revíru Lugau‑‑Oelsnitz, která probíhala hlubinným způsobem od roku 1844 až do vyčer‑pání zásob v roce 1971. Kromě hornic‑kých tradic zde zbyla krajina se starými zátěžemi. Revír byl proto začleněn do Regionu budoucnosti prostírajícího se mezi městy Chemnitz a Zwickau v saském Krušnohoří. Tento koope‑rační spolek měst a obcí úspěšně řeší problémy s poklesy terénu a důlními vodami a rovněž infrastrukturní problé‑my a otázky nového využití území a ob‑jektů po těžbě. Na rozdíl od ukončené těžby hnědého uhlí a uranu neexistuje v Německu pro sanaci území bývalých černouhelných dolů žádná možnost financování ze státních či zemských rozpočtů. Proto Region budoucnosti získává peníze především z Evrop‑ského fondu pro regionální rozvoj

– regionálních operačních programů zaměřených na dopravní dostupnost a obslužnost, rozvoj území, rozvoj pod‑nikání a v neposlední řadě na rozvoj cestovního ruchu.

Hornické muzeum v OelsnitzV revíru Lugau ‑Oelsnitz bylo během

127 let vytěženo celkem 142 milionů tun kvalitního černého uhlí ze 14 dobý‑vaných slojí. V době největšího rozkvě‑tu tady pracovalo asi 10 tisíc horníků. Všech 34 šachet je už dávno zasypáno,

haldy po rekultivaci v kopcovité pod‑krušnohorské krajině nejsou téměř ro‑zeznatelné. Přežily některé z asi dvou stovek různých důlních budov a zbytků zařízení sloužících kdysi těžbě. Ve vy‑braných objektech vznikla tři hornická muzea propojená sítí naučných stezek. Severočeské doly vybraly pro návště‑vu to nejzajímavější muzeum, které je zároveň největším hornickým muzeem v celém Německu. Sídlí v památkově chráněných objektech bývalého dolu Kaiserin Augusta/Karl Liebknecht, jehož zachovaná těžní věž zůstává symbolem celého revíru a jeho histo‑rie. Muzeum vlastní unikátní exponáty. Účastníci exkurzí se hodně dozvěděli například o systémech výztuží důlních chodeb, vyzkoušeli si některé fungující mechanismy od kladiv a sbíječek až po důlní lokomotivy. Rozpomínali se při‑tom i na tradice původní hlubinné těžby uhlí v severočeském hnědouhelném revíru.

Nová krajina po těžbě v LužiciZ Droužkovic zamířili občané do

lužického hnědouhelného revíru, kde kromě aktivní těžby probíhá mohutná sanační a rekultivační aktivita s přemě‑nou výsypek na specificky využívané plochy, a zbytkových jam na jezera. Nová identita krajiny se orientuje na re‑kreaci, zážitkovou i poznávací turistiku. Jedním z magnetů pro turisty je replika starobylého hradu původního lužicko‑srbského osídlení se zajímavým mu‑zeem archeologických nálezů objeve‑ných při povrchové těžbě hnědého uhlí.

DROUŽKOVICE

BŘEZNO

BRAŇANYLEDVICE

SVĚTEC MARIÁNSKÉ RADČICE

Pavel a Milan Bursovi.

8 SEVEROČESKÉ LISTY

Starostkou a současně cvičitel‑kou v Sokole je Jana Hanusová.

„Scházíme se pravidelně už 40 let, některá cvičitelka odejde, jiná ji na‑hradí, ale jádro zůstává stejné. Spo‑lečně stárneme, ale také se raduje‑me z každé maličkosti. Nechceme zůstat osamocené, přivítaly bychom mezi sebou třeba členy klubu seniorů, pro které můžeme připravit zajímavá cvičení, ale i mladá děvčata, která by si mohla utvořit vlastní skupinu. Cvi‑číme s hudbou, děláme zdravotní cvi‑čení, cvičili jsme jógu i zumbu. Mám radost, že se daří při Sokolu udržet žákovské družstvo florbalu, a to díky vedení některého rodiče nebo star‑ších kamarádů, kteří tomuto sportu rozumí a dokážou kluky trénovat, za‑ujmout a připravit na zápasy. Není to na vesnici nijak jednoduché udržet mládež při nějaké zájmové aktivitě. Je také těžké najít někoho, kdo by se jí pravidelně a cílevědomě věnoval,“ říká Jana Hanusová.

Obecní úřad je rád, že se tělo‑cvična využívá, její provoz plně hradí a přispívá na činnost Sokola. Ostat‑ní záležitosti zůstávají na členech. Největší starost leží na starostce Sokola, která by potřebovala po‑dobně nadšeného pomocníka, jenž by jí odlehčil alespoň část břemene.

Chlapci ‑florbalisté si většinou z krušnohorské ligy nastřádali do

sbírky už kolem patnácti pohárů za umístění na stupních vítězů. „Nyní trénují třikrát v týdnu a dávají se dohromady, aby utvořili nové druž‑stvo. Obec je vybavila dresy, ho‑lemi a dalšími pomůckami. Je ško‑da, že mezi ně nepřijde víc tatínků, určitě i oni by si mohli v tělocvičně zacvičit nebo zahrát nějakou míčo‑vou hru. Ráda bych jednou funkce předala člověku, jenž bude v mé práci pokračovat,“ dodává ener‑gická Jana Hanusová, která neza‑pře, že je profesně vrchní sestrou oddělení rehabilitace v teplické nemocnici.

Děti v mateřské škole Černovice si užívaly adventní čas nejen přípravou na vánoční besídku pro rodiče, ale také návštěvou písničkáře Jana Šestáka, který s nimi absolvoval další hodinu populárních muzikoterapeutických hrátek.

Mateřská škola v Černovicích má kapacitu 20 dětí a v tomto školním roce je opět plná. Tentokrát ředitelka Šárka Mihalincová nemusela po zápisu žádné dítě odmítat, prostě šest dětí odešlo do 1. třídy a šest nových bylo přijato. „Máme perfektní prostory, v přízemí místnost na denní aktivity, jídelnu, ku‑chyni a kancelář, v patře velkou míst‑nost na spaní, ve které po složení lůžek pořádáme akce pro rodiče a veřejnost. Obecní úřad se o nás stará příkladně,

pro běžné činnosti máme všechno, co potřebujeme, nepotřebujeme žádné sponzory. Z návštěvy Jana Šestáka by se dalo usoudit, že jsme hudbymilovná škola, ale nebyla by to celá pravda; naše činnost je totiž hodně pestrá, děláme od všeho něco, aby děti získaly základní znalosti a dovednosti a byly připraveny přejít do základní školy. Specifické je, že činnost musíme přizpůsobit rozdílné‑mu věku dětí. Máme tu chlapce, které‑mu nejsou ještě tři, a dalšího, kterému

Černovické děti absolvovaly hudební terapii

SOKOL VE SVĚTCI DRŽÍ PARTA ŽEN A DRUŽSTVO KLUKŮ

už bylo šest let. Děti si v době klidu řek‑nou, co chtějí, jestli si budeme číst či poslouchat pohádky nebo písničky. Ná‑vštěva profesionálních hudebníků Jana a Zuzany Šestákových, kteří u nás byli už čtyřikrát, je pro ně svátkem a moc se na jejich program těší, myslím, že po‑dobně jako na Mikuláše,“ říká ředitelka.

Děti si návštěvu Jana Šestáka užíva‑ly, některé písničky, které jim učitelky z CD Já žiju, často přehrávají, s hostem zpívaly, jiné se rychle naučily. „Děti už nás znají a těší se, jaký nový hudební nástroj jim představíme a budou si moci na něj zahrát. Je to každopádně zábava s hudbou, děti se radují a poznávají ne‑známé zvuky vycházející většinou z exo‑tických nástrojů. Jezdím do mateřských škol a za žáky prvního stupně základ‑ních škol na Chomutovsku a v soused‑ních okresech,“ řekl nám perštejnský písničkář.

Po hudebních hrátkách si děti pod vedením ředitelky Šárky Mihalincové a učitelky Aleny Tyrpeklové připravily besídku pro rodiče – tentokrát v duchu návštěvy cirkusu. Ruku k dílu podle po‑třeby přikládá i kuchařka Andrea Mile‑rová. Děti jsou často ve styku s herci, navštěvují mostecké divadlo a občas, jako před Vánoci, přijedou umělci z Kar‑lových Varů za nimi. V pestrém progra‑mu školky nechybí ani plavecký kurz.

Milan se v ledvickém dresu sice dlouho neohřál, ale na své město a činovníky TJ Viktorie Ledvice rád vzpomíná. Když přijede na chvíli domů, jde si samozřejmě s kamará‑dy zakopat. Těch volných chvil však není mnoho. K fotbalu začal přivykat už ve čtyřech letech v ledvické pří‑pravce, tam se nestačil ani okoukat a spolu s několika spoluhráči si ho vytáhla Bílina, kde dokončil příprav‑ku. Pro své žákovské družstvo si ho vybral klub z vyšší soutěže – Baník Most. Základní škole v Hostomicích zůstal věrný až do konce. V Mostě udělal přijímací zkoušky na střední školu, ale protože si ho vyžádala TJ Viktoria Plzeň, přešel v Plzni nejprve

na strojírenský obor, po měsíci však našel vhodnější kombinaci ve střed‑ní Sportovní a podnikatelské škole, kde studuje čtyřletý obor sportovní management s maturitou. V FC Vik‑toria se upsal na dva roky. „Mám tam ty nejlepší podmínky jak pro vzdělá‑vání, tak pro odpolední tréninky. Je to velmi náročné, nezbývá mi téměř žádný volný čas, ale uvědomuji si, že pokud chci něčeho dosáhnout, mu‑sím se přizpůsobit. Ve Viktorii hraji levého obránce a byl jsem dokonce v reprezentačním výběru. Utkání hra‑jeme zpravidla v neděli, domů jezdím v pátek večer a do Plzně se vracím většinou v neděli ráno,“ říká Milan Ryška junior.

Družstvo U 16 FC Viktoria Plzeň pod trenérem Martinem Kastne‑rem si nevede v České lize, skupině A, špatně. Po podzimní části je na 4. místě s 24 body za Spartou Praha (34 bodů), FK Teplice (29) a SK Sla‑via Praha (27). Jeho hráči dokázali jako jediní porazit Spartu, v základní hrací době podlehli pouze v Tepli‑cích a na Dukle Praha. Milan, ač je obránce, dokázal zatížit konto sou‑peřů třemi brankami. Jeho snem je udržení pozice v prvním týmu i v dal‑ších ročnících bez vážnějších zraně‑ní a hlavně dokončení školy, což mu kladou na srdce jeho rodiče Milan a Naděžda.

Petr Theuser si vedle pestré sbírky medailí nejvíc cení plakety vydané k zápisu jeho jména do Síně slávy Evropské federace silového trojboje.

Poslední medaile a titul mistra světa v kategorii masters si braňanský borec přivezl letos z Plzně.

Světový rekordman Petr Theuser

Petr začínal u tohoto namáhavého sportu poměrně pozdě, až když se vrátil z vojny. Tak jako většina kluků na vesnici hrál fotbal. Nevedlo se mu špatně, už ve starších žácích přestou‑pil z Braňan do Baníku Most, za který hrál i dorosteneckou ligu. Po vojně ještě několik let hájil barvy Braňan, ale v 26 letech se nechal chlapy z práce vyhecovat, aby si vyzkoušel posilování a nato soutěže v silovém trojboji za Slo‑van Duchcov.

„Vážil jsem asi 70 kilogramů a zpo‑čátku jsem jim spíš překážel, než bych byl co platný. Vydržel jsem a už za tři měsíce se jim vyrovnal. Za rok jsem už vyhrál první oblastní přebory, na krajských jsem byl druhý, na malém i velkém mistrovství republiky bronzový, tehdy v hmotnosti do 75 kilogramů. Ve výkonnosti jsem šel poměrně rychle nahoru. V roce 1991 jsem se už do‑stal do reprezentace a bojoval na jaře na evropském šampionátu v Dánsku, kde jsem skončil celkově šestý, a na podzim na mistrovství světa v Anglii do 82,5 kg celkově sedmý, ale se zis‑kem první malé stříbrné medaile v dře‑pu. Od té doby až do roku 2007 jsem

v seniorských kategoriích pravidelně stál na stupních vítězů na evropských i světových šampionátech, ale nikdy jsem nedosáhl na titul mistra světa v celkovém hodnocení trojboje. Titul mám z dřepu a v něm si stále držím svě‑tový rekord,“ hodnotí svou kariéru mezi seniory Petr Theuser.

Po posledním mistrovství světa v Polsku v seniorské kategorii v roce 2007, kde Petr získal ještě bronzovou

medaili, přesedlal mezi borce masters, kde už posbíral čtyři tituly mistra světa a stejný počet zlatých medailí evrop‑ského šampiona. Braňanský borec si stále vede dobře – nyní v hmotnosti do 105 kg. Letos na jaře vyhrál mistrovství republiky seniorů, v létě v Plzni se stal mistrem Evropy masters v celkovém hodnocení a na podzim na stejném místě i mistrem světa.

Z mateřského oddílu Slovan Du‑chcov přešel Petr na jednu sezonu do Baníku Most a poté působil řadu let v Sokolu Ústí nad Labem, závodil i za TJ SCHZ Lovosice, v 90. letech si vyzkoušel německou Bundes ligu a dvakrát se stal mistrem Německa, poslední tři sezony je členem TJ Svi‑tavy. V současné době trénuje v malé posilovně, kterou si upravil z bývalé kočárkárny. Jediné co ho mrzí, je, že se silový trojboj během jeho sportov‑ní kariéry nestal olympijským spor‑tem. Jinak by ve své sbírce určitě měl i některou medaili se symbolem pěti kruhů. Z trofejí si nejvíce cení plake‑ty z roku 2006, která potvrzuje jeho jméno v Síni slávy Evropské federace silového trojboje.

Petr Theuser od vyučení zůstal věr‑ný Severočeským dolům a kolesovému rýpadlu KU 800, kde se propracoval až na pozici vedoucího řidiče velkostroje.

Nadějný Milan Ryška na Ledvice nezapomíná

Ledvičtí fotbalisté, ačkoli jsou aktuálně na předpo-sledním místě tabulky 1. A třídy, mají v historii kraj-ských soutěží dobré jméno a mohou se pochlubit pěkným stadionem. Klub vychoval řadu výborných hráčů, z jeho řad vyšla i jedna ze současných na-dějí - Milan Ryška mladší, který momentálně hraje Českou ligu U 16 za FC Viktoria Plzeň.

Ne každá obec se může pochlubit, že v ní žije mistr světa, navíc rodák. V Braňa-nech to je Petr Theuser; ač už je v kategorii masters, stále si udržuje v silovém trojboji respekt ostatních borců.

Mateřská škola v Černovicích, podobně jako ostatní předškolní zařízení, prožívala naplno období adventu. Děti si připravily program pro mikulášskou nadílku, ale také absolvovaly muzikoterapeutické hrátky, které pro ně připravil tělesně handicapovaný písničkář Jan Šesták z Perštejna.

V obci Světec v současné době působí deset spolků, z toho je pouze jeden čistě sportovní – Tělocvičná jednota Sokol Světec. Tradici So-kola hájí skupina čtrnácti žen, které chodí pravidelně každou středu cvičit do obecní tělocvičny.