V první fázi českého výzkumu pohoří Sabaloka, zacílenéhona studium historie Nilu, proměn klimatu a přírodního pro-středí během holocénu a vlivu těchto změn na osídlení celéoblasti, byl uskutečněn vůbec první krajinný archeologickýprůzkum tohoto pohoří a jeho okolí na obou březích Nilu.3

Během dvou sezón (podzim 2009, jaro 2011) se podařilo za-znamenat více než sto archeologických lokalit – sídlišť, po-hřebišť,  izolovaných  hrobů,  kamenných  struktur,  pevností,lomů a prostých shluků keramiky a kamenné industrie, kterédokládají různě intenzivní osídlení a využívání tohoto pohoří

Z P R ÁV Y P E S I X / 2 0 1 2 3

Obr. 1 Poloha Sabaloky na Nilu (podle Adams 1977: fig. 1)

Sabaloka Dam Archaeological Salvage Project:Výzkum pravěkého osídlení v pohoří Sabaloka

v centrálním SúdánuLenka Suková – Ladislav Varadzin1

Nevelké vulkanické pohoří Sabaloka se zvedá jako skalnatý ostrov z poměrně jednotvárné polopouštní krajiny,charakteristické pro centrální Súdán, asi 80 km na sever od soutoku Modrého a Bílého Nilu u hlavního městaSúdánu Chartúmu (obr. 1). Z hlediska předkvartérní geologie patří toto pohoří mezi nejlépe prozkoumané regionySúdánu (Almond – Ahmed 1993: 1). Mimořádný potenciál této oblasti pro výzkum pravěkého osídlení a jeho interakce s přírodním prostředím však čekal na své odhalení až do příchodu české interdisciplinární expedicena podzim roku 2009.2

PES IX_2012_zpravy_1_17_PES 11.10.12 8:26 Stránka 3

od  paleolitu  až  po  islámský  novověk  (Suková et al. 2010; Lisá – Suková – Cílek 2011). Významný objev představuje sy-stém zaniklých sídlišť z období 11. až 18. stol. po Kr. na tera-sách ve skalnatých svazích nilského kaňonu, který procházínitrem pohoří. Mimořádným nálezem  je  rozsáhlá a bohatá sídlištní lokalita z doby súdánského mezolitu a neolitu (8. až4. tis. př. Kr.), jež se nachází v blízkosti vesnice al-Hudžér AbúDóm při jihozápadním okraji pohoří na západním břehu Nilu(Suková – Cílek – Bushara 2011: 33–41).

V souladu s prioritami a požadavky Národní korporace propamátky a muzea Súdánu se aktivity českého interdisciplinár-ního týmu od podzimu 2011 soustřeďují na detailní výzkumpravěkého osídlení na západním břehu Nilu, kde byla Če-skému egyptologickému ústavu udělena archeologická kon-cese v rámci záchranné akce „Sabaloka Dam ArchaeologicalSalvage Project“.

Oblast výzkumu

Archeologická koncese Českého egyptologického ústavu po-krývá oblast o rozloze 40 × 10 km a zahrnuje celé pohoří Sa-baloka na západním břehu Nilu a přilehlé území. Severní hra-nici koncese tvoří vesnice al-Huqna, která leží v místech, kdeNil opouští těsné sevření sabalockých hor a překonává 6. nil-ský katarakt. Na jihu dosahuje koncese až k vesnici eš-Ša-hejnáb (asi 20 km jižně od Sabaloky), slavné eponymní loka-litě středosúdánského neolitu, kterou prozkoumal A. Arkell(1953).

Během dvou archeologických kampaní na podzim 2011a na jaře 2012 se pozornost českého týmu zaměřila na pohoříSabaloka a jeho bezprostřední okolí v severní části koncese.V této oblasti je soustředěna valná většina pravěkých lokalitidentifikovaných na přidělené koncesi. Na nevelkém území sezde stýká několik krajinných typů, z nichž každý představujezvláštní ekologickou zónu a v minulosti skýtal odlišné předpo-klady pro osídlení a exploataci (obr. 2).

Prvním z těchto krajinných typů je oblast „jezerní pláně“o rozsahu asi 2,2 × 1,5 km. Tato oblast se rozkládá při jihozá-padním okraji pohoří Sabaloka a je úzce vázána na Nil. Tvoříji více než dvacet většinou žulových skalních výchozů lišícíchse rozlohou a počtem přirozených teras a plošin, na nichž sekoncentrovalo  pravěké  osídlení.  Výchozy  jsou  seskupenykolem prolákliny, na jejímž dně se podařilo identifikovat po-zůstatky sezónního jezera, které bylo v pravěku napájeno nil-skými záplavami (obr. 3).

Druhý krajinný  typ představuje oblast „skalních měst“o rozloze asi 3 × 1,3 km. Skalní města, žulové výchozy vymo-delované větrnou erozí do pitoreskních tvarů, se nacházejív nice zapuštěné do severozápadního svahu pohoří Sabaloka.Dnes aridní území s jen ojedinělým pouštním porostem, kterénení a ani v minulosti nebylo bezprostředně vázáno na Nil(vzdálený odsud 3–4 km), tvořilo v pravěku specifickou, odpředchozí oblasti odlišnou ekologickou zónu, jež skýtala určitýsubsistenční potenciál. Ten je potvrzen mj. plošným podpo -vrchovým výskytem vrstvy černozemě, zaznamenaným našíexpedicí.

Třetí krajinný typ představuje vnitřní část vlastního pohoříSabaloka o rozloze asi 8,5 × 6,8 km, které vyniká bohatýmizdroji kvalitních surovin, používaných v pravěku k výrobě ka-menných nástrojů.4 Nehostinný masiv Sabaloky protíná něko-lik  širších  údolí  (tzv.  wádí)  porostlých  střídmou  vegetacía menších strmých údolí (tzv. chórů), která jej rozdělují do sy-stému náhorních plošin o nadmořské výšce 450 až 550 m,převyšujících okolní krajinu o 50–100 m. Některá z těchto wádíprocházejí napříč celým pohořím a zajišťují spojnici mezi oblast -mi na obvodu pohoří a Nilem, který protéká jeho středem.

Úzký kaňon Nilu uvnitř Sabaloky dnes skýtá skromné plo-chy k osídlení a zemědělskému využití jen v místech, kde strméskalnaté svahy pohoří mírně odstupují od břehů  řeky, a přiústích několika wádí. Periodické zaplavování v pravěku učiniloz tohoto krajinného typu vysloveně okrajovou oblast mezolitic-kého a neolitického osídlení, což potvrdil povrchový průzkum.

4 P E S I X / 2 0 1 2 V Ý Z K U M P R AV Ě K É H O O S Í D L E N Í V P O H O Ř Í S A BA L O K A

Obr. 2 Pohoří Sabaloka na levémbřehu Nilu – oblast českého

výzkumu mezolitickéhoa neolitického osídlení. 1 – oblast jezerní pláně;

2 – oblast skalních měst; 3–5 – další oblasti uvedené

v textu. Černými kroužky jsouvyznačena hlavní sídliště

(v oblasti jezerní pláně je to Liščí kopec a Ryolitová lokalita,v oblasti skalních měst Sfinga),

bílými kroužky některé další lokality

(zdroj Google Earth 2012)

PES IX_2012_zpravy_1_17_PES 11.10.12 8:26 Stránka 4

Uvedené čtyři krajinné typy doplňuje území dnešní pouště,rozpínající se od vnějšího, severozápadního obvodu koncesedále na západ. V klimaticky příznivějším mezolitu a neolitubylo savanou protkanou četnými wádími a pokrytou vegetací,která skýtala obživu pro stáda divoké zvěře a – od neolitu –také domestikovaného skotu.

Přehled dosavadních výzkumů a získaných poznatků

Dosavadní  výzkum  vymezené  oblasti  probíhal  formou  po-vrchových průzkumů, testovacích sondáží, rozsáhlejších vý-kopů a odebírání  vzorků nálezů  (Suková – Varadzin et al.2011; 2012; Suková – Varadzin 2012).

V první  fázi  se povrchový průzkum zaměřil  na  základníidentifikaci pozůstatků osídlení nebo jiných aktivit v jednotli-vých ekologických zónách v období mezolitu a neolitu. Poténásledovala v oblasti jezerní pláně a skalních měst intenziv-nější, analytická forma povrchového průzkumu podle jednotnémetodiky (Kuna 2004: 330–332), jehož cílem bylo podrobnějicharakterizovat vlastnosti jednotlivých lokalit z tohoto obdobía jejich vzájemným porovnáváním a datováním co nejvíce pro-niknout do funkce a struktury pravěkého osídlení.

V oblasti jezerní pláně při jihozápadním okraji pohoří Saba-loka, kterou z hlediska intenzity pravěkého osídlení považujemev rámci celé koncese za nejvýznamnější, byla povrchovým prů-zkumem zjištěna hustá síť lokalit lišících se rozlohou i hustotoua skladbou artefaktů a ekofaktů. Povrchové nálezy mezolitic-kého a neolitického stáří se nacházejí na terasách a plošináchvětšiny skalních výchozů obklopujících někdejší sezónní jezero.Této oblasti v pravěku dominovalo hlavní (jádrové) sídliště naskalním výchozu, pojmenovaném Liščí kopec (Fox Hill),5 kterýsestává ze systému 16 plošin a teras (obr. 4). Zde se nacházíohromné množství keramiky, štípané a broušené industrie, zví-řecích kostí (včetně kostí slonů, hrochů, skotu, bravu a ryb)a skořápek plžů a mlžů, jež pocházejí z mezolitu a neolitu. Jakopříklad vysokého počtu artefaktů, s nímž se na této lokalitě se-tkáváme, lze uvést výskyt 1,5 tisíce nálezů štípané kamennéindustrie (nástrojů a debitáže) na metr čtvereční na hlavní síd-lištní plošině (obr. 4: T1)!

Druhé významné naleziště v oblasti jezerní pláně předsta-vuje Ryolitová lokalita (SBK.W-58), která byla detekovánaasi 1,5 km východně od Liščího kopce, na nárožní terase nadsoučasnou  nivou,  v místech masivních  lokálních  výchozů kvalitního červeného ryolitu. Bohaté povrchové nálezy štípanékamenné industrie a keramiky neolitického a raně neolitickéhostáří a zároveň minimální  výskyt  kamenných  těrek,  rybíchkostí a schránek plžů a mlžů poukazují na odlišné subsis-tenční strategie neolitických obyvatel tohoto sídliště.

V Ý Z K U M P R AV Ě K É H O O S Í D L E N Í V P O H O Ř Í S A BA L O K A P E S I X / 2 0 1 2 5

Obr. 3 Pohled z Liščího kopcedo prostoru zaniklého pravěkého jezera (foto L. Varadzin)

Obr. 4 Vrstevnicový plán Liščího kopce, jádrového sídliště v oblastijezerní pláně, se systémem sídlištních teras a plošin a polohouarcheologických sond (autoři J. Pacina – L. Suková – L. Varadzin)

PES IX_2012_zpravy_1_17_PES 11.10.12 8:26 Stránka 5

Obraz  velmi  hustého  osídlení  a intenzivního  využívání oblasti jezerní pláně v dobách mezolitu a neolitu doplňují po-vrchové nálezy při obvodu někdejšího sezónního jezera. Po-zůstatky dřívějších aktivit, nerovnoměrně rozptýlené v délceněkolika  set  metrů  okolo  tohoto  jezera  a identifikované zatím jen předběžným povrchovým průzkumem, představujív Súdánu zatím nezkoumaný a přitom závažný typ archeolo-gického naleziště.

V druhém nejvýznamnějším areálu pravěkého osídlení na při-dělené archeologické koncesi, v oblasti skalních měst, byla po-

vrchovým průzkumem identifikována řada lokalit s nálezy, ježjsou až na výjimky datovány pouze do mladší fáze mezolitu.Z této doby pochází také hlavní sídliště oblasti na lokalitě Sfinga(SBK.W-60), umístěné na nevelké, ale výrazně vyvýšené plo-šině na jednom z tamějších žulových „ostrovů“. Výsostné posta-vení této lokality prozrazuje opět vysoká hustota povrchovýchnálezů, jež reprezentují všechny kategorie artefaktů a ekofaktůtypických pro mezolitické období v centrálním Súdánu.

Archeologický průzkum nitra pohoří dosud přinesl jen ně-kolik nepočetných shluků mezolitické štípané industrie v niž-ších partiích dvou wádí, jež procházejí pohořím. Tyto shlukymohou souviset s využíváním wádí jako průchozích tras vnitř-kem Sabaloky. Významnější pozůstatky sídlištních a pohřeb-ních aktivit v tomto prostoru pocházejí až z merojské a post -merojské doby  (asi 300 př. Kr.  až 550 po Kr.). Geologickýprůzkum prováděný souběžně s archeologickým se zaměřilna identifikaci výchozů „strategických“ kamenných surovin po-užívaných k výrobě pravěké štípané a broušené industrie.

Během posledních dvou sezón byl průzkum doprovázentestovacími sondážemi a rozsáhlejšími výkopy. Na osmi vy-braných lokalitách v oblasti jezerní pláně a skalních měst byloprozkoumáno celkem 180 m2, z čehož 26 m2 připadá na 22testovacích sondáží (1 × 1 m, 1,5 × 1,5 m, 1 × 2 m) a zbylých154 m2 na devět větších sond otevřených na obou hlavníchsídlištích (Liščí kopec, Sfinga). Sondážní práce na obou já-drových lokalitách odhalily výskyt až 1,5 m mocných kultur-ních souvrství, která ukrývají rozsáhlé soubory stratifikova-ných artefaktů a ekofaktů z mezolitu a neolitu (obr. 5). Vedlebohatě zdobené keramiky a nástrojů vytvořených štípáním,broušením či leštěním širokého spektra kamenných surovina zvířecích kostí se podařilo shromáždit i početný soubor ko-rálků a přívěsků z mušloviny, skořápek pštrosích vajec a zví-řecích kostí. Ke zdobení těla patrně sloužila i přírodní barviva– okry a hlinky široké škály barev –, zajištěná především přivýzkumu na Sfinze. Z tohoto sídliště pocházejí i četné zlomkyjehlic zdobených rytými motivy a kosmetického náčiní z kostia v centrálním Súdánu dosud nepublikované, rytými geomet-rickými vzory zdobené artefakty ze zvířecího rohu nebo slo-noviny (obr. 6).

Z uvedených kategorií artefaktů bylo během dosavadníhovýzkumu podrobně zpracováno asi 8 tisíc keramických nálezů(A. Wodzińska, M. Odler) a asi 7 tisíc kusů kamenné štípanéindustrie (J. Řídký) z Liščího kopce a Sfingy, jež pocházejíze staršího mezolitu až mladšího neolitu (8. až 4. tis. př. Kr.).Ty nyní představují výchozí referenční soubory pro chronolo-

6 P E S I X / 2 0 1 2 V Ý Z K U M P R AV Ě K É H O O S Í D L E N Í V P O H O Ř Í S A BA L O K A

Obr. 6 Dva z četných zlomků kostí zdobených rytými

geometrickými vzory, které bylynalezeny v zásypu hrobů

na mezolitické lokalitě Sfinga(foto M. Frouz)

Obr. 5 Hlavní sídlištní plošina (terasa 1) na Liščím kopci. Pohled na dnosondy 1/2012, kde se podařilo zachytit nejstarší neporušenou sídlištnívrstvu (foto L. Varadzin)

PES IX_2012_zpravy_1_17_PES 11.10.12 8:26 Stránka 6

gické zařazení ostatních lokalit. Zvláštní pozornost byla věno-vána určení surovin kamenných nástrojů a posouzení jejichtechnologických a funkčních vlastností z pohledu petrologickéa strukturální skladby (A. Bajer, V. Cílek). Dále byly zdokumen-továny kostěné nástroje a částečně i kamenné těrky a drtidla.

Při environmentálně-archeologickém výzkumu obou jádro-vých sídlišť (L. Juřičková, J. Novák, A. Pokorná, P. Pokorný,Z. Sůvová) byla shromážděna semena, plody, pylové vzorkya pozůstatky vegetativních částí rostlin (dřev/uhlíků, otisků ko-řenů a listů), jež slouží k rekonstrukci zdejšího prostředí v pří-slušných obdobích pravěku, a značný počet (i spálených) zví-řecích kostí (savců, ptáků, ryb) a schránky suchozemskýchi vodních plžů a mlžů, které představují důležitý pramen k po-znání stravy a subsistenčních strategií zdejších obyvatel. Pa-ralelně s odběrem ekofaktů z archeologicky datovaných kon-textů  probíhala  tvorba  referenčních  botanických  (semena,herbář) a zoologických (především ryby) sbírek, jež jsou ne-zbytné pro určení archeologicky získaných nálezů a které nenímožné nahradit žádnými publikovanými určovacími klíči.

Sondážními pracemi se na obou jádrových sídlištích poda-řilo  detekovat  pravěká  pohřebiště,  z  nichž  nejméně  jednospadá do mezolitu (2. pol. 8. tis. př. Kr. dle kalibrovaného data14C) a obsahuje dobře zachované skelety. V oblasti centrál-ního Súdánu představují obě pohřebiště nález mimořádnéhovýznamu. Na Sfinze (obr. 7), kde důvodně předpokládáme

kolem 400 pohřbů (pokud se tato domněnka potvrdí, jednaloby se o největší mezolitické pohřebiště celého Súdánu), bylov sondě o rozsahu 20 m2 odhaleno 24 pohřbů v několika -násobné superpozici (obr. 8). Jedinci obou pohlaví a různýchvěkových skupin byli do hrobů ukládáni nejčastěji ve skrčenépoloze a bez zřetelné snahy o jednotnou orientaci. Jen pět zemřelých doprovázela skromná pohřební výbava v podoběschránek mlžů a/nebo drobných kamenných nástrojů z kře-mene (srov. Arkell 1949: 31–33; Haaland 1995: 161; Honegger2004: 27–28). Stejnou charakteristiku – superpozici, nejednot-nou orientaci těl a převážnou absenci pohřební výbavy – vy-kazují  i pohřby  odhalené  na  dvou  sídlištních  terasách  na Liščím kopci, kde byly ze dvou sond o rozsahu 5,5 m2 dosudvyzvednuty  čtyři  skelety,  datované  zatím  jen  rámcově  do období mezolitu až neolitu.6

Série menších testovacích sond na Liščím kopci a na dalšíchlokalitách v oblasti jezerní pláně, jež byla realizována za účelemstudia stratigrafie a geneze sedimentů, navíc umožnila určit niveletu maximální výšky nilských záplav v mezolitickém období. Jedná se o poznatek zásadního významu, neboť ne-sporný předpoklad, že výška záplav byla hlavním determinan-tem při osídlování krajiny podél Nilu, představuje jeden z klíčůk pochopení charakteru a k interpretaci struktury zdejšího pra-věkého osídlení. Souběžně byly studovány pozůstatky zani-klého pravěkého jezera ve středu jezerní pláně, periodicky ob-novovaného  při  nilských  záplavách,  které  uchovávají  velmidůležitý  záznam  periodicity  vodního  režimu  nejen  pro  tuto 

V Ý Z K U M P R AV Ě K É H O O S Í D L E N Í V P O H O Ř Í S A BA L O K A P E S I X / 2 0 1 2 7

Obr. 7 Lokalita Sfinga, jádrové sídliště v oblasti skalních měst. Pohledna jižní část plošiny v době zahájení archeologického výzkumu. Na plochéžulové skále v pravé části snímku se nachází množství třecích jamek(foto L. Varadzin)

Obr. 8 Pro jádrová mezolitická sídliště v Súdánu je charakteristický výskytpohřbů přímo v sídlištním areálu. Na snímku jeden z 24 mezolitickýchpohřbů odkrytých na lokalitě Sfinga (foto L. Varadzin)

PES IX_2012_zpravy_1_17_PES 11.10.12 8:26 Stránka 7

oblast, ale pro centrální Súdán vůbec. V rámci sedimentologic-kého výzkumu (L. Lisá, A. Bajer) byly také mapovány a vzorko-vány pozůstatky fosilních půd, zjištěné v celé sledované oblasti.

Osídlení pohoří Sabaloka a jeho okolí v mezolitua neolitu

Na základě poznatků získaných během dosavadních výzkumův pohoří Sabaloka a jeho okolí je možné poskytnout první ná-stin  historie  a charakteru  osídlení  a využívání  této  oblastiv době súdánského mezolitu  (8. až 6.  tis. př. Kr.) a neolitu (5. až 4. tis. př. Kr.).

Mezolit. Nálezy zlomků keramiky zdobené motivem ryté vlnovky  (horizont  keramiky  Incised Wavy Line)  dokládají využívání  oblasti  na  obvodu  pohoří  Sabaloka  lovecko--sběračskými  skupinami  v období  staršího mezolitu  (8.  až7. tis. př. Kr.). Hlavní fáze osídlení této oblasti však spadá domladšího mezolitu, tj. horizontu keramiky zdobené vypíchanouvlnovkou a motivy vytvořenými otisky rozličných předmětů (ho-rizont keramiky Dotted Wavy Line). Právě z období mladšíhomezolitu pochází síť sídlištních lokalit, která svou hustotoua strukturou nemá v centrálním Súdánu obdoby. V oblasti je-zerní pláně a skalních měst se v této době nacházelo vždyjen  jedno hlavní sídliště,  jež  lze  rozpoznat podle množstvía skladby artefaktů a ekofaktů, mocnosti  sídlištních vrsteva přítomnosti pohřebišť.

Specifická druhová skladba ekofaktů zjištěná na obou me-zolitických jádrových sídlištích a rozdíly patrné v rejstříku ná-strojů zastoupených na obou hlavních lokalitách bezesporuodrážejí vazbu obou sídlišť na jiný krajinný typ, který skýtáčástečně odlišné zdroje obživy a vyžaduje jiné formy a strate-gie exploatace. Na Liščím kopci je patrná silná závislost me-zolitických obyvatel na rybolovu, lovu divoké zvěře a sběruměkkýšů, kterou dokládá velké množství kostí ryb (včetně ně-kolikametrových nilských sumců), velkých savců (včetně slonůa hrochů) a schránek suchozemských i vodních plžů a mlžů.Dokazuje to též poměrně početný výskyt kostěných harpuna dalšího rybářského náčiní. Tato skladba poukazuje nejen nablízkost Nilu, ale také na využívání sezónního jezera v jezernípláni, které  jako snadno dostupný zdroj vody pro napájení 

divoké zvěře a snadno využitelný zdroj sezónní potravy v po-době ryb, mlžů a vodních plžů zvyšovalo a rozrůzňovalo sub-sistenční potenciál pro zdejší obyvatelstvo.

Na jádrovém sídlišti Sfinga v oblasti skalních měst se na-opak setkáváme pouze s malým množstvím kostí divokýchzvířat a ryb, čemuž odpovídá také absence dokladů rybář-ského náčiní (kostěných harpun nebo závaží sítí). Předběžněse proto domníváme – ačkoli přímé doklady chybějí –, že jí-delníčku obyvatel tohoto sídliště dominovala rostlinná strava,doplňovaná jistě nemalým množstvím plžů a mlžů nalezenýchv odpadních vrstvách. Tomuto předpokladu nasvědčuje rela-tivně vyšší počet kamenných těrek, drtidel a roztěráků, jejichžpoužití (mimo jiné) ke zpracování rostlinné stravy rozličnéhocharakteru v mezolitu bylo nedávno potvrzeno přírodovědnýmianalýzami (srov. Fernández et al. 1997: 25), a rovněž velkémnožství třecích jamek vyhloubených na povrchu žulovýchskal či bloků přímo na sídlišti (obr. 7).

Jádrová sídliště jsou v obou oblastech obklopena řadou dal-ších lokalit s doklady osídlení, které se však oproti hlavním lo-kalitám vyznačují vždy menší rozlohou, výrazně nižší hustotounálezů a neúplnou skladbou artefaktů a ekofaktů. Tato nale-ziště se svými znaky odlišují nejen vůči jádrovým sídlištím, ale  i mezi  sebou.  Předběžně  lze  některá  označit  jako dočasná sídliště, jiná jako místa dílčích aktivit, která sloužilak prvotní úpravě kamenných surovin, výrobě štípaných ka-menných nástrojů nebo zpracování dřeva. Další pak mohoupředstavovat nesoustavně využívaná stanoviště poblíž vod-ních zdrojů. V případě lokality Křišťálová hora (SBK.W-59),nacházející se poblíž průchodu pohořím mezi oblastí skalníchměst a jezerní pláně, lze snad uvažovat i o funkci strážníhomísta (nebo pozorovatelny), jež je situováno ve výrazně vyvý-šené poloze s vynikajícím výhledem (obr. 9).

Uvedený obraz osídlení svědčí o intenzivním využívání ob-lasti Sabaloky a současně o sedentárním nebo semiseden-tárním způsobu života v období mladšího mezolitu. Tyto po-znatky  nevylučují  hypotézu  vyslovenou některými  badateli(např. Haaland 1992) o zužujícím se rezervoáru potravinovýchzdrojů, jež byl nejspíše způsoben populačním růstem a zvy-šující se hustotou osídlení v mladším mezolitu. Přítomnostdvou oblastí osídlení vedle sebe, z nichž každá disponovala

8 P E S I X / 2 0 1 2 V Ý Z K U M P R AV Ě K É H O O S Í D L E N Í V P O H O Ř Í S A BA L O K A

Obr. 9 Pohled ze Sfingy směremke Křišťálové hoře, nevelkésídlištní lokalitě z mladšího

mezolitu, která se nacházína rozhraní oblasti skalních

měst a jezerní pláně (foto L. Varadzin)

PES IX_2012_zpravy_1_17_PES 11.10.12 8:26 Stránka 8

vlastním centrálním sídlištěm a odlišným spektrem potravino-vých zdrojů v zázemí, dovoluje uvažovat o současné existencidvou hraničících lovecko-sběračských teritorií, příslušejícíchbuď dvěma různým komunitám, nebo využívaných sezónněkomunitou jednou.

V následujícím neolitickém období dochází podle dosa-vadních povrchových průzkumů k razantní změně ve struktuřeosídlení.  V oblasti  skalních  měst  celá  sídlištní  síť  zaniká(i s centrální lokalitou Sfinga) a v oblasti jezerní pláně je zna-telně redukována. Tuto změnu lze analogicky k jiným výzku-mům v centrálním Súdánu vysvětlit nástupem specializova-ného  pastevectví,  jehož  teritoriální  nároky  přesahovalypředchozí mezolitické lovecko-sběračské areály. V důsledkutoho se mění i obraz sídlištní sítě, sestávající v mladším neo-litu mimo jiné z početných dočasných táborů rozptýlených da-leko od nilského údolí (např. Caneva 2005). Vzhledem k vy-sokým  nárokům  neolitických  pastevců  na  rozlohu  pastvinzískává v této době mnohem větší význam otevřená krajinaněkdejší savany rozpínající se na západ od Sabaloky.

Četné nálezy neolitického až mladoneolitického stáří na te-rasách Liščího kopce svědčí o tom, že tato jádrová lokalitapředchozího mezolitického období zůstala hlavním sídlištěmi v následujících staletích. Tuto kontinuitu v umístění ústřed-ního sídliště, v centrálním Súdánu výjimečnou, lze nejspíševysvětlit velkým rozsahem plošin na Liščím kopci a zároveňhydrologickými omezeními, panujícími v oblasti jezerní pláněještě v tehdejší době.

Význam Sabaloky v neolitu vzrůstal díky blízkosti bohatýchzdrojů surovin vhodných pro výrobu kamenných nástrojů. O zna-losti a exploataci zdejších výchozů ryolitu, bazaltu a silicifikova-ného pískovce a jejich distribuci již v mezolitu svědčí zastoupenítěchto surovin v rejstříku nástrojů na lokalitách vzdálených až200 km od Sabaloky (srov. Clark 1989). V období neolitu všakmusela poptávka po kvalitních sabalockých červených ryolitech,užívaných k výrobě charakteristických seker (celts) a teslic (gou-ges), dosahovat značných rozměrů. Jejich masivní zastoupenína neolitických lokalitách celé chartúmské provincie je možnéhodnotit jako výsledek rozsáhlé exploatace a distribuce surovinči hotových výrobků, jež byla vázána na lokality v blízkosti Sa-baloky. Právě v exploataci a případně též kontrole distribuce čer-veného ryolitu spatřujeme hlavní úlohu Ryolitové lokality, dru-hého nejvýznamnějšího sídliště v oblasti jezerní pláně, jež bylav mezolitu využívána jen sporadicky a jejíž hlavní rozkvět spadádo neolitu až mladšího neolitu. V pohoří Sabaloka na západnímbřehu Nilu představuje jedinou neolitickou lokalitu, která se na-chází bezprostředně na výchozech této suroviny.

Závěr

Výzkum pravěkého osídlení na západním břehu Nilu v rámcizáchranné akce Sabaloka Dam Archaeological Salvage Pro-ject navazuje na předchozí krajinný archeologický průzkumpohoří Sabaloka a jeho okolí,  realizovaný českou expedicív letech 2009 až 2011. Během dvou archeologických kampaní(podzim 2011, jaro 2012) byly v severní části archeologickékoncese Českého egyptologického ústavu odhaleny a čás-tečně prozkoumány mimořádně bohaté archeologické a envi-ronmentální  „archivy“.  Jejich  jedinečná  kombinace  na  ne -velkém,  přirozeně  vymezeném  a z ekologického  hlediskapestrém území otevírá netušené možnosti pro komplexní stu-dium a hlubší poznání svébytného ekonomického, společen-

ského a kulturního vývoje v centrálním Súdánu od 8. do 4. tis.př. Kr. a nabízí řešení řady zásadních otázek prehistorickéhobádání v severovýchodní Africe.

Poznámky:1 Poznatky shrnuté v tomto článku jsou výsledkem práce celého vý-

zkumného týmu, jehož členy byli nebo jsou kromě autorů tohoto

článku také geolog-sedimentolog Aleš Bajer, egyptolog Miroslav

Bárta, geolog Václav Cílek, malakoložka Lucie Juřičková, sedimen-

toložka Lenka Lisá, technik-fotograf Pavel Lisý, paleoekolog Jan

Novák, archeolog a egyptolog Martin Odler, geoinformatik Jan Pa-

cina, archeobotanička Adéla Pokorná, paleoekolog Petr Pokorný,

archeolog Jaroslav Řídký, archeozooložka Zdeňka Sůvová a kera-

moložka Anna Wodzińska. Terénní výzkum v letech 2009 až 2012

byl financován z prostředků poskytnutých Grantovou agenturou UK

(projekt č. GAUK 15009), Akademií věd České republiky, v. v. i.,

(projekt mezinárodní spolupráce č. M100130902), Ministerstvem

školství,  mládeže  a tělovýchovy  České  republiky  (vědecko-vý-

zkumný záměr č. 0021620826) a Filozofickou fakultou Univerzity

Karlovy v Praze.2 Přítomnost dokladů pravěkého osídlení v pohoří Sabaloka a v okolí

6. nilského kataraktu však byla známa již zakladateli súdánské pra-

věké archeo logie A. Arkellovi (1949: 116; 1953: vii, 108).3 Předchozí archeologické aktivity v této oblasti, z nichž žádná ne-

obnášela hloubkový průzkum ani sondážní práce, se soustředily

pouze do okolí skalnatého masivu a převážně východní břeh Nilu

(Al-Sanjak 1978; Paner 1997: 59–60; Gatto 2006–2007).4 Pohoří Sabaloka v tomto ohledu uvedl do odborné  literatury  již

A. Arkell (1949: 108; 1953: 25, 31).5 Tato rozsáhlá sídlištní lokalita byla objevena českou expedicí při

krajinném archeologickém průzkumu na jaře 2011. V systému čís-

lování lokalit, používaném během předchozího výzkumu, jí odpo-

vídají kódy AD 11/13A, AD 11/13B, AD 11/13C, AD 11/22 a AD

11/23 (srov. Suková – Cílek – Bushara 2011: 33–41). V systému za-

vedeném  súdánskou  památkovou  organizací  pro  potřeby  zá-

chranné  akce  jí  odpovídají  kódy  SBK.W-16/B,  SBK.W-20/A,

SBK.W-20/B a SBK.W-21.6 Tento exkluzivní kosterní materiál se v současnosti nachází v de-

pozitáři Antropologického oddělení Národního muzea v Praze, kde

je připraven k podrobným analýzám.

Literatura:Adams, Williams Y.: 1977 Nubia: Corridor to Africa, Allen Lane: Prin-

ceton University Press.

Almond, David C. – Ahmed, Farouk: 1993 Field Guide to the Geology

of the Sabaloka Inlier, Central Sudan, Khartoum: Khartoum Univer-

sity Press.

Al-Sanjak, H. A.: 1978 An Archaeological Survey between Rauwiyan

and Jebel Qerri Stations from the Railway Line to the Nile, Khar-

toum: University of Khartoum (nepublikovaná bakalářská práce).

Arkell, Anthony J.: 1949 Early Khartoum. An account of the excavation

of an early occupation site carried out by the Sudan Government

Antiquities Service in 1944–5, London: Oxford University Press.

1953 Shaheinab. An account of the excavation of a Neolithic occupa-

tion site carried out for the Sudan Antiquities Service in 1949–1950,

London: Oxford University Press.

Caneva, Isabella: 2005 „The Late Prehistory of the Nile Valley: the Redemp-

tion of Africa“, Türkiye Bilimler Akademisi Arkeoloji Dergisi 8, s. 85–97.

Clark, J. Desmond: 1989 „Shabona: an Early Khartoum settlement on

the White Nile“, in: Krzyzaniak, Lech – Kobusiewicz, Michal (eds.).

V Ý Z K U M P R AV Ě K É H O O S Í D L E N Í V P O H O Ř Í S A BA L O K A P E S I X / 2 0 1 2 9

PES IX_2012_zpravy_1_17_PES 11.10.12 8:26 Stránka 9

Late Prehistory of the Nile Basin and the Sahara, Poznan: Poznan

Archaeological Museum, s. 387–410.

Fernández, Victor et al.: 1997 „The Mesolithic Sites of Sheikh Mustafa

and Al Mahalab (Central Sudan): a Preliminary Report“, Cahier de

recherches de l’Institut de Papyrologie et d’Egyptologie de Lille (VIII

International Conference on Nubian Studies, Université Charles de

Gaulle-Lille-III-, Lille, 11–17 Sept 1994) 17/2, s. 21–27.

Gatto, Maria Carmela: 2006–2007 „,Je voudrais te montrer un truc‘.

A short note on a possible A-Group related cemetery at the Sixth

Cataract of the Nile (Sudan)“, Cahier de recherches de l’Institut de

Papyrologie et d’Egyptologie de Lille 26, s. 115–117.

Haaland, Randi: 1992 „Fish, pots and grain: Early and Mid-Holocene

adaptations in the Central Sudan“, The African Archaeological Re-

view 10, s. 43–64.

1995  „Sedentism,  Cultivation,  and  Plant  Domestication  in  the

Holocene Middle Nile Region“, Journal of Field Archaeo logy 22,

s. 157–174.

Honegger,  Matthieu:  2004  „Settlement  and  cemeteries  of  the

Mesolithic and Early Neolithic at el-Barga (Kerma region)“, Sudan

& Nubia 8, s. 27–32.

Kuna, Martin: 2004 „Povrchový sběr“, in: Kuna, Martin et al. Nedes-

truktivní archeologie. Teorie, metody a cíle. – Non-destructive archa-

eology. Theory, methods and goals, Praha: Academia, s. 305–352.

Lisá, Lenka – Suková, Lenka – Cílek, Václav: 2011 Sabaloka a 6. nil-

ský katarakt, Praha: Novela Bohemica.

Paner,  Henryk:  1997  „Brief  Report  on  the  Work  of  the  Gdańsk

Archaeo logical  Museum  Expedition  (GAME)  in  the  Sudan 

(1993–1997)“, in: Orbis Aethiopicus – Ethiopia and Its Neighbours,

Frankfurt, s. 59–74.

Suková, Lenka – Cílek, Václav – Bushara, Murtada: 2011 Geoarchaeo -

logical Research in the Area of Sabaloka and the Sixth Nile

Cataract (February 17–26, 2011): Detailed Archaeological Report,

Praha: Univerzita Karlova v Praze [nepublikovaná výzkumná zpráva

pro Národní korporaci pro památky a muzea Súdánu].

Suková, Lenka – Cílek, Václav – Lisá, Lenka – Lisý, Pavel – Bushara,

Murtada: 2010 „Geoarcheologický výzkum v oblasti 6. nilského ka-

taraktu (Sabaloky) v Súdánu: zpráva z expedice”, in: Dulíková, Ve-

ronika – Jirásková, Lucie – Mynářová, Jana (eds.). Pražské egyp-

tologické studie 7, Praha: Karlova Univerzita v Praze, s. 11–15.

Suková, Lenka – Varadzin, Ladislav: 2012 „Preliminary report on the

exploration of Jebel Sabaloka (West Bank), 2009–2012“, Sudan &

Nubia 16, v tisku.

Suková,  Lenka  –  Varadzin,  Ladislav  et al.:  2011 Sabaloka Dam

Archaeological Survey Project: Prehistoric Survey, West Bank,

Report on Fieldwork (27th October – 27th November 2011), Praha:

Univerzita Karlova v Praze [nepublikovaná výzkumná zpráva pro

Národní korporaci pro památky a muzea Súdánu].

2012 Sabaloka Dam Archaeological Survey Project: Prehistoric Sur-

vey, West Bank, Report on Fieldwork during the Second Archaeo-

logical Season (1st March – 3rd April 2012),  Praha:  Univerzita 

Karlova  v Praze  [nepublikovaná  výzkumná  zpráva  pro Národní 

korporaci pro památky a muzea Súdánu].

Abstract:

Sabaloka Dam Archaeological Salvage Project:Exploration of prehistoric occupation in the SabalokaMountains in Central Sudan

The Sabaloka Mountains emerge like a rocky island out of therather monotonous semi-desert landscape characteristic ofCentral Sudan, ca 80km downstream of the confluence of theBlue and White Niles at Khartoum. From the point of view ofpre-Quaternary geology, this area is amongst the best knownregions in the Sudan. The extraordinary potential of this regionfor the exploration of former human occupation and its inter-action with the (changing) environment began to emerge onlyafter 2009 when Jebel Sabaloka became  the object of an interdisciplinary expedition organised under the auspices ofthe Czech Institute of Egyptology.

Since the autumn of 2011,  the scientific activities of  the interdisciplinary team have been confined to the west bank ofthe Nile where the Czech Institute of Egyptology has been assigned a concession for a detailed exploration of prehistoricoccupation. This article presents the findings made during thelast two field campaigns and the first tentative overview of thehistory  of  occupation  of  this  region  during  the  SudaneseMesolithic and Neolithic periods (c. 8,000–3,000 B.C.).

1 0 P E S I X / 2 0 1 2 O P R I N C E Z N Ě Š E R E T N E B T E J

O princezně ŠeretnebtejHana Vymazalová – Veronika Dulíková

Bylo nebylo, za sedmero dunami a sedmero wádími žil starý král, který měl krásnou dceru. Jmenovala se Še-retnebtej, což ve starobylém jazyce egyptských králů znamená „Nos Obou paní“. I když by se to tak mohlo zdát,princezna nedostala své jméno kvůli dlouhému nosu. Výraz „nos“ v jejím jménu totiž odkazoval na „dech“ –a její jméno můžeme chápat jako „Dech života Nechbety a Vadžety“, ochranných bohyní obou částí země (Horníhoa Dolního Egypta). Pohádku o Šeretnebtej zatím není možné dětem vyprávět, neboť její znění nám zůstává z velkéčásti neznámé. Princezna však připravila velké překvapení archeologické expedici, která během dubna a květnapracovala na pohřebišti v jižním Abúsíru.

Po roční přestávce v důsledku egyptské revoluce umožnilo Mi-nisterstvo pro památky Egypta za velmi přísných bezpečnost-ních opatření obnovit výzkum slibné části pohřebiště v jižnímAbúsíru. Ve spolupráci s památkovým inspektorem Ajmanem

Gamalem a s pomocí našich předáků, bratrů Ahmada a Találael-Kerétíů, mohli čeští archeologové odhalit další kousek na-pínavé skládačky.

Místo  letošního  výzkumu  leží  jižně  od  Neferinpuovy 

PES IX_2012_zpravy_1_17_PES 11.10.12 8:26 Stránka 10