Závěrečná práce Pohybová aktivita v rámci povinného ... · Výzkumná data mi po domluvě...

Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích

Pedagogická fakulta

Oddělení celoživotního vzdělávání

Závěrečná práce

Pohybová aktivita v rámci povinného vzdělávání jako

prevence proti rostoucí vlně obezity dětí na vybraných

základních školách v Českých Budějovicích

Vypracovala: Mgr. Štěpánka Dvořáková

Vedoucí práce: PhDr. Vlasta Kursová, Ph.D.

České Budějovice 2016

Prohlášení

Prohlašuji, že svoji závěrečnou práci jsem vypracovala samostatně pouze s použitím

pramenů a literatury uvedených v seznamu citované literatury.

Prohlašuji, že v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb. v platném znění souhlasím se

zveřejněním své závěrečné práce, a to v nezkrácené podobě elektronickou cestou ve

veřejně přístupné části databáze STAG provozované Jihočeskou univerzitou v Českých

Budějovicích na jejích internetových stránkách, a to se zachováním mého autorského

práva k odevzdanému textu této kvalifikační práce. Souhlasím dále s tím, aby toutéž

elektronickou cestou byly v souladu s uvedeným ustanovením zákona č. 111/1998 Sb.

zveřejněny posudky školitele a oponentů práce i záznam o průběhu a výsledku obhajoby

kvalifikační práce. Rovněž souhlasím s porovnáním textu mé kvalifikační práce s databází

kvalifikačních prací Theses.cz provozovanou Národním registrem vysokoškolských

kvalifikačních prací a systémem na odhalování plagiátů.

V Českých Budějovicích dne 19. listopadu 2016 Mgr. Štěpánka Dvořáková

Anotace

Tato závěrečná práce je zaměřena na zmapování situace pohybových aktivit v rámci hodin

tělesné výchovy se zaměřením na jednotlivé sporty či sportovní disciplíny. Oslovila jsem

čtyři základní školy v Českých Budějovicích, kde jsem se zaměřila na náplň hodin tělesné

výchovy na 1. stupni. V teoretické části se zabývám pohybovými aktivitami, životním

stylem, příčinami obezity, prevencí obezity, rizikovými faktory. Cílem této závěrečné práce

bylo zmapovat hodiny tělesné výchovy na jednotlivých základních školách a především se

zaměřit na náplň těchto hodin, s rozdělením na jednotlivé sporty a sportovní disciplíny.

Výzkumná data mi po domluvě poskytly k nahlédnutí Základní školy Rudolfov, Oskara

Nedbala, Máj II. a Nerudova ze svých tématických plánů a to za rok 2014/2015. Zjištěná

data jsou zaznamenána v podobě tabulek a grafů.

Klíčová slova : pohybové aktivity, obezita, prevence, příč iny, životní styl,

výživa, tělesná výchova

Abstract

This final thesis focuses on mapping the circumstances of motion activities within physical

education with an emphasis on individual sports or sports fields. I approached four

elementary schools in České Budějovice and focused on their program of physical

education lessons in the 1st level (first four grades). In the theoretical part I worked on

physical activities, healthy lifestyles, causes of obesity, prevention of obesity and risk

factors. The goal of this final thesis is to map physical education lessons in individual

schools and to particularly focus on the program of these lessons, separating the

individual sports and sport fields. Upon agreement, the research data was provided for

viewing by the elementary schools Rudolfov, Oskara Nedbala, Máj II., and Nerudova,

covering their thematic plans for the year 2014/2015. The resulting data is recorded in

the form of tables and graphs.

Key words: physical activities, obesity, prevention, causes, lifestyle, nutrition, physical

education

Poděkování

Děkuji vedoucí mé závěrečné práce, paní PhDr. Vlastě Kursové, Ph.D., za odborné vedení a

ochotu pomoci při vypracovávání mé práce. Dále chci poděkovat všem, kteří mi ochotně

poskytli údaje o pohybových aktivitách základních škol.

OBSAH:

1 Úvod ……………………………………………………………………………………………………………….….. 7

2 Teoretická část ……………………………………………..…………………………………………………….. 8

2.1 Pohybová aktivita ………………………………………………………….…………………………………… 8

2.1.1 Adekvátní pohybová aktivita ………………………………………………………………………… 9

2.1.2 Současné trendy pohybových aktivit dětí a mládeže …………………………………. 11

2.1.3 Nedostatečná pohybová aktivita ……………………………………………………………….. 11

2.1.4 Motivace k pohybové aktivitě ………………………………………………………………….... 12

2.2 Zdravý životní styl ……………………………………………………………………………………………. 13

2.2.1 Hlavní zásady zdravého životního stylu ………………………………………………………. 13

2.2.2 Edukace ke zdraví ………………………………………………………………………………………. 15

2.3 Obezita ……………………………………………………………………………………………………………. 17

2.3.1 Ovlivnitelné příčiny obezity ……………………………………………………………………….. 19

2.3.2 Neovlivnitelné příčiny obezity ……………………………………………………………………. 22

2.3.3 Riziková období pro vznik obezity ve vývoji dítěte ……………………………………… 23

2.3.4 Metody léčby dětské obezity ……………………………………………………………………… 25

2.4 Výživa ………………………………………………………………………………………………………………. 26

2.4.1 Specifika dětské výživy ………………………………………………………………………………. 26

2.4.2 Výživová pyramida …………………………………………………………………………………….. 28

2.4.3 Poruchy příjmu potravy …………………………………………………………………………….. 30

2.5 Rámcový vzdělávací program ……………………………………………………………………. 36

3 Praktická část ……………………………………………………………………………………………………. 38

3.1 Cíl ……………………………………………………………………………………………………………….. 38

3.2 Výzkumné předpoklady ………………………………………………………………………………. 38

3.3 Popis výzkumného vzorku ………………………………………………………………………….. 38

3.4 Použité metody …………………………………………………………………………………………. 38

4 Výsledky ……………………………………………………………………………………………………………. 40

5 Diskuze ……………………………………………………………………………………………………………… 69

6 Závěr …………………………………………………………………………………………………………………. 70

Seznam použitých zdrojů

7

1 Úvod

Cílem této práce je zmapovat pohybové aktivity v rámci hodin tělesné výchovy se

zaměřením na jednotlivé sporty či sportovní disciplíny u dětí základních škol 1. stupně.

Upozornit na negativní dopady nedostatečné pohybové aktivity, narůstající vlnu obezity u

dětí s dopadem na celkový vývoj dítěte. Aplikací dobře zvolených pohybových aktivit

v adekvátním pohybovém režimu lze negativním subjektivním pocitům předcházet. To lze

využít především v rámci kvalitního metodologického zázemí pro snižování nadváhy a

řešení obezity a při optimalizaci pohybového režimu dítěte z hlediska prevence dalších

civilizačních onemocnění v dospělosti. Adekvátní pohybový režim volíme s ohledem na

možnosti daného dítěte, jeho sklonům a zálibám a vhodně jej zařazujeme do jeho

každodenních školních i mimoškolních aktivit. Správně volené pohybové stereotypy pak

vedou ke spontánnosti v pohybovém projevu, což je předpoklad pro pohybové uvolnění a

žádoucí pocit svobody a naplnění. Toto tvoří psychologický rámec pravidelného provádění

pohybových aktivit v individuálním životním režimu.

Životní styl v současné počítačové době je u většiny dětí poznamenaný pohybovou

nedostatečností a také hlukem, chvatem, neklidem a zátěží z přemíry podnětů a

informací. Čím méně se děti hýbou, tím více času tráví u televize a u počítačových her.

Z tohoto důvodu postupně klesá i motivace k provádění pohybových aktivit. Je lidskou

přirozeností, že máme tendenci vybírat si věci lehce dostupné a abstrahovat se od těch,

které vyžadují nějakou investici. Situace je mnohdy taková, že děti buď nesportují vůbec,

nebo se od velmi útlého věku věnují pouze jednomu konkrétnímu druhu sportu: tenisu,

fotbalu, atletice a dalším. Takto náročný trénink a tlak na výkon ubírá na radosti z pohybu

a není výjimkou, že u dítěte dojde k vyhoření, kdy se sportem poměrně brzy úplně skončí.

Navíc specifický pohyb bez dalších kompenzačních aktivit může vést i k poškození

pohybového aparátu.

8

2 Teoretická část

Teoretická část této závěrečné práce se zabývá rozborem literárních zdrojů, které

jsou zaměřeny na pohybovou aktivitu, zdravý životní styl, obezitu a výživu dětí. Následně

vytvářím odborný kompilát.

2.1 Pohybová aktivita

Pohybová aktivita je složka s největší variabilitou v denní energetické spotřebě

jedince. Kromě energetických nároků vzniklých vlastní pohybovou aktivitou je nutné

přičíst energii nutnou pro bazální metabolismus a energii spotřebovanou tělem během

trávení potravy. Pohybovou aktivitou rozumíme tělesný pohyb prováděný pomocí

kosterního svalstva, jež ústí spotřebou energie, zahrnuje pohyb v zaměstnání, ve škole,

domácí práce, volnočasovou aktivitu, sport a plánovaná cvičení v rámci sportovních

kroužků (HENDL, DOBRÝ, 2011).

Světová zdravotnická organizace doporučuje pro děti od pěti do sedmnácti let

minimálně 60 minut střední až intenzivní pohybové aktivity, při které se zadýchají, denně.

Pohybová aktivita by měla být zábavná a přiměřená věku (HEJNOVÁ, 2013).

Obrázek 1. Třídění pohybové aktivity podle různých aspektů, upraveno dle Sigmundové

(2005).

9

Veškerý život na zemi se projevuje pohybem, je zdrojem radosti a pomocníkem

zdraví. Současný rozvoj technické civilizace podceňuje somatomotorický vývoj a

podmiňuje tak od raných fází ontogeneze vznik psychosomatické asymetrie (BUNC, 2009).

Organizovaného pohybu oproti minulosti neubylo. Většina škol poskytuje dvě

hodiny řízené tělesné výchovy týdně, navíc řada dětí chodí na různé sportovní kroužky.

Problém je, že pod pojmem fyzická aktivita nemáme na mysli jen sportovní výkony

v konkrétních disciplínách, ale i činnosti, jako jsou chůze, běhání venku nebo na hřišti,

lezení po prolézačkách, stromech, jízda na kole a další. A těch mají děti zoufalý

nedostatek. Do školy je rodiče vozí až před vchod, na hřiště je samotné nepouštíme kvůli

obavám z bezpečnosti. To významně snižuje množství fyzické aktivity i motivaci nějakou

vykonávat (KUKAČKA, 2009).

2.1.1 Adekvátní pohybová aktivita

Při stanovování minimálního množství pohybových aktivit je třeba vždy přihlížet

k věku dítěte, tj. k rozdílu ve smyslu kvantitativním i kvalitativním u dětí a dospělých. Je

třeba přitom respektovat, že dítě není dospělý v malém (BUNC, 2009).

Doba, kterou dítě věnuje pohybové aktivitě, je považována za důležité kritérium

při posuzování životního stylu a týdenního pohybového režimu. Dosažení hodnoty 85 - 95

minut (resp. 65 - 75 u dívek) denní pohybové aktivity se ukazuje jako nezbytné. Překročení

100 minut lze považovat za reálné udržení stávajícího zdravotního stavu a zabezpečení

pohybového režimu, který bude podporujícím faktorem zdraví jedince. Více než 120

minut již může být dobrým předpokladem i pro mírné zvyšování tělesné zdatnosti.

S nárůstem intenzity může do určité míry klesat doba denně prováděné pohybové aktivity

anebo se do určité míry může snižovat frekvence prováděné pohybové aktivity

v týdenním režimu (FRÖMEL, NOVOSAD, SVOZIL, 1999).

Pro chlapce by denní pohybová aktivita měla v převažujícím počtu dnů v týdnu

přesáhnout na základní škole 95 minut, na střední škole a vysoké škole 75 minut. Pro

dívky by denní pohybová aktivita měla v převažujícím počtu dnů v týdnu přesáhnout na

základní škole 85 minut, na střední škole a vysoké škole 65 minut (HENDL, DOBRÝ, 2011).

10

V České republice by se měly vytvořit takové podmínky, aby se každé dítě

věnovalo pohybové aktivitě a činnostem alespoň 60 minut denně, a pro dospělé zajistit

pohybovou činnost alespoň 30 minut denně. Dospělí by měli být vzorem pro dítě a

podporovat jej v pohybové činnosti. V praxi se pro vyjádření intenzity využívá tepové

frekvence. Se zvyšující se intenzitou zatížení můžeme pozorovat zvyšující se tepovou

frekvenci, to současně odráží i podíl aerobního a anaerobního krytí procesů při pohybové

aktivitě. Je také nezbytné vědět, že lineární vzestup s rostoucí intenzitou se projevuje jen

asi do 180 tepů za minutu a že tepovou frekvencí nelze postihnout maximální intenzitu

pohybové aktivity (DOVALIL, PERIČ, 2007).

Nejméně jedenkrát týdně by se mělo zatížení pohybovat 3 - 5 minut nad hranicí

anaerobního prahu.

ANP = (220 - věk) x 0,85

ANP = (226 - věk) x 0,85 (pro dívky)

ANP = (180 - věk) x 0,85 (pro seniory) (FRÖMEL, NOVOSAD, SVOZIL, 1999).

Školní hodina tělesné výchovy má získat žáky pro celoživotní pohybovou aktivitu a

měla by žáky učit pochopit její hodnotu jako nedílnou součást zdraví jedince, školní

tělesná výchova by žáky měla uvést do pohybově aktivního životního stylu. TV by se měla

zaměřit na propagaci zdraví a na kvalitní celoživotní vzdělání v oblasti pravidelné realizace

pohybové aktivity. Role tělesné výchovy na školách je v ovlivňování postojů žáků

k celoživotním pohybovým aktivitám nezastupitelná, ale nejzákladnějším faktorem

k vytvoření vztahu k pohybové aktivitě je rodinné prostředí a vzor rodičů (MACHOVÁ,

KUBÁTOVÁ, 2006).

Současný stav tělesné výchovy ve školství musí bojovat s pohodlností a nechutí

žáků k pohybu oproti dobám dřívějším, kdy tělesná výchova se řadila k nejoblíbenějším

hodinám ve školní výuce. V současném společenském prostředí chybí podpora pro

jakoukoliv změnu v pohybové aktivnosti mládeže (HAINER, 2004).

Je zřejmé, že 63 % pohybové aktivity, které adolescenti provádějí ve volném čase,

odpovídá klasifikaci celoživotní pohybové aktivity. Ve školní tělesné výchově je tento podíl

pohybových aktivit pouze 48 %. Žákům by mělo být umožněno vybrat si pohybovou

aktivitu na základě vlastních zájmů. Žák, který se zajímá o danou pohybovou aktivitu, je

obvykle motivován se jí aktivně účastnit a začíná se tak formovat jeho vlastní systém

hodnot pro realizaci celoživotní pohybové aktivity (MACHOVÁ, KUBÁTOVÁ, 2006).

11

2.1.2 Současné trendy pohybových aktivit dětí a mládeže

Struktura sportovních zájmů dětí na školách vykazuje velkou stabilitu v oblasti

nejoblíbenějších činností. Nedochází zde k větším změnám. U dívek je v popředí zájmu

plavání, tanec, aerobic, bruslení a sjezdové lyžování, u chlapců jsou nejoblíbenější míčové

hry. Celkově převažuje zájem o odvětví, která lze provozovat i ve volném čase. S věkem

vzrůstá zájem o kondiční kulturistiku, turistické aktivity a rytmické pohybové aktivity. U

chlapců i děvčat jsou stejně úzké vazby mezi sportovními zájmy a neorganizovanou

pohybovou aktivitou ve volném čase (FRÖMEL, NOVOSAD, SVOZIL, 1999).

2.1.3 Nedostatečná pohybová aktivita

Dítě by mělo trávit aktivním pohybem stejný čas, jako tráví ve škole, v ideálním

případě 5 hodin denně. Nedostatečný podíl hodin tělesné výchovy ve školách a neúčast

dětí na žádné další pravidelné pohybové aktivitě prohlubuje energetickou nerovnováhu a

zvyšuje rozdíl v celkovém energetickém příjmu a nedostatečném výdeji, což je krizovým

obdobím pro rozvoj dětské obezity, kde se jedná nejčastěji o 7. rok života dítěte

(KUNOVÁ, 2004).

U mladších dětí je důraz kladen na jednotlivé prvky zdatnosti a na vytvoření

pozitivního vztahu k pohybové aktivitě, protože se účastní pohybových aktivit především

kvůli zábavě, kterou při nich zažívají, jsou velmi aktivní, rády se učí a osvojují si nové

způsoby pohybu. Většinou si ani neuvědomují spojitost pohybové aktivity s vývojem jejich

tělesné zdatnosti. Pohyb podporuje tělesnou zdatnost a rozvíjí všestrannou pohyblivost a

ohebnost. Děti mladšího školního věku dosahují dobrých lokomočních dovedností a

proměňují způsoby jejich realizace podle měnících se podmínek a očekávání, myšlení v

tomto věku velmi rychle zraje, proto se pohyb má skládat zejména z her, které se ovšem

více zaměřují na rozvoj koordinace pohybů a spolupráce v kolektivu tzv. skupinové hry. V

tomto věku nejsou vhodná cvičení jednostranně zatěžující pohybový aparát, je možné

začít s pravidelným sportovním tréninkem, rozvíjet mrštnost a obratnost (FOŘT, 2002).

Tělesná výchova ve škole je příležitostí připravit děti na zdravý životní styl, který

souvisí s celkovým tělesným a duševním rozvojem. Tělesná výchova vede děti k takovým

významným společenským hodnotám, jako je disciplinovanost, solidarita, týmový duch,

tolerance a fair play, umožňuje rozvíjení pohybových dovedností potřebných k

12

provozování pohybových aktivit. Ovládnutí pohybových základů usnadňuje průběžné

osvojování dalších pohybových dovedností. Dává dětem možnosti dosáhnout úspěšně

vyšších výkonnostních úrovní a zvyšuje pravděpodobnost vytvoření návyků pravidelné

účasti na pohybových aktivitách (MÜLLEROVÁ, 2003).

2.1.4 Motivace k pohybové aktivitě

Pohybové aktivity by měly být v našem životě zakotveny jako součást

každodenních životních návyků. Pro někoho znamenají zásadní součást života a jejich

dlouhodobou či trvalou absenci si tito lidé nedokážou představit, což se odráží na jejich

psychickém i fyzickém stavu. Pro někoho jiného představuje pohybová aktivita spíše

bezvýznamnou, nudnou a nepříjemnou námahu. Určitá část lidí se ke sportovním

aktivitám dostává až v pozdějším věku nebo ve chvíli, kdy zjišťují, že se nachází ve velmi

špatné tělesné kondici nebo mají kvůli nadváze zdravotní komplikace a chtějí tento

nepříznivý stav začít měnit. Motivace ke sportu může být založena například na blízkosti

sportoviště v místě bydliště, prostým zaujetím nějakým sportem, který někde vidíme,

nebo o něm čteme. Často tento sport můžeme vyzkoušet prostřednictvím školní tělesné

výchovy nebo skrze příbuznou osobu či přátele. Dalším faktorem motivace je parta, kdy

jako prostředek a příležitost pro styk s vrstevníky volíme nějakou společnou pohybovou

aktivitu. Aktivní životní styl spojený se sportem je stěžejní pro rozvoj psychické, emoční

i sociální stránky dětí. Díky sportu si děti mohou osvojit důležité vlastnosti pro jejich příští

život, včetně spolupráce a interakce s vrstevníky, zdravé soutěživosti, týmové spolupráce

i vůdčích schopností. Sport je úžasným prostředkem, který pomáhá dětem uspět i v dalším

životě (ČELEDOVÁ, ČEVELA, 2010).

Velmi významným faktorem pro motivaci je tělesná přitažlivost U chlapců toto

představuje vyvinutá muskulatura, u dívek potom přiměřeně štíhlá a vitálně působící

postava. Tyto vizuální znaky svědčí o pravděpodobně vysoké pohybové aktivnosti.

Tréninkový proces nebo jiná vysoká míra pohybové aktivity, které tomuto estetickému

efektu musely zákonitě předcházet, s sebou velmi pravděpodobně také přinesly zdravotní

efekt v podobě podpory funkce orgánových soustav včetně podpory psychického stavu.

13

Zmíněné estetické a zdravotní cíle bývají nejčastější motivací pro vykonávání nejrůznějších

rekreačních sportů (PÁNEK, POKORNÝ, DOSTÁLOVÁ, 2007).

2.2 Zdravý životní styl

Životní styl obsahuje celou škálu podnětů, jak se chováme, jednáme, oblékáme,

bydlíme, pracujeme, studujeme a jak trávíme svůj volný čas. Zdravý životní styl se také

vyznačuje tím, že minimalizuje škodlivé vlivy jako kouření, alkohol, drogy, nedostatek

pohybu a špatné mezilidské vztahy (ČELEDOVÁ, ČEVELA, 2010).

2.2.1 Hlavní zásady zdravého životního stylu

pestrá a vyvážená strava

adekvátní pohybová aktivita

vyvarování se závislosti (kouření, alkohol, nedostatek PA)

kvalitní spánek

optimismus a dobrá nálada

vyhýbání se stresu a pravidelný odpočinek.

Obrázek 2. Indikátory zdravého životního stylu, upraveno dle Krejčí (2011)

14

Strava

Pro kvalitní psychický a fyzický růst dítěte je důležitá pestrá a pravidelná strava,

která má dostatečný obsah živin. Zdrojem jsou plnohodnotné potraviny jako celozrnné

obiloviny, mléko, ovoce, zelenina, čerstvé maso, mořské ryby a pramenitá voda.

Neplnohodnotné potraviny, které může tělo postrádat, by se dětem měly podávat

ojediněle (cukrovinky, uzeniny, smaženiny nebo sycené limonády). Důležitou roli ve výživě

hraje energetická hodnota potravin. Mladý organismus spotřebuje 50 – 60 % energie na

své základní fungování, 20 % na aktivní výkon během dne, 10 % na obnovu tkání. V období

dětství je důležitý přísun vitamínů a minerálů. Hlavně vápníků, železa a vitamínu A a D

(FOŘT, 2005).

Pohybová aktivita

Fyzická aktivita zvyšuje energetický výdej a díky ní se zpevňují svaly a tvarují se

tělesné kontury. Sport nám formuje postavu a pomáhá v boji proti stále se rozšiřující

civilizační chorobě, jakou je obezita. Vhodné cvičení odstraní psychické napětí, zlepší se

nám nálada a dobije energie. Hry, které předcházejí sportu u dětí od čtyř do sedmi let,

vytvářejí základ pro budoucí sportovní aktivity v pozdějším věku. Velké množství úkonů

zdokonalují motoriku dítěte, kterou bude v budoucnu hojně využívat. Tělesné cvičení

přispívá ke komplexnímu rozvoji osobnosti (po stránce fyzické, duševní i citové).

Podporuje také rozvoj koncentrace a týmové práce, rozvíjí sociální podvědomí, upevňuje

sebedůvěru a co je nejdůležitější, má blahodárný vliv na zdraví (GILLNEROVÁ, 2007).

U sportu víc než u čehokoliv jiného platí, že co je přínosné pro jednoho, nemusí

vyhovovat druhému. V dnešní době je celá škála aktivit, ze kterých se dá vybrat

nejvhodnější druh cvičení pro každého. Pozitivní účinky pravidelného sportování jak po

psychické tak i po fyzické stránce mají nesporný vliv na zdraví člověka. Na druhou stranu

nadměrné cvičení může způsobovat řadu negativních jevů, jež mohou zcela zásadně

ovlivnit život člověka (STACKEOVÁ, 2011).

Závislosti

Jedním z největších nepřátel zdravého životního stylu jsou závislosti. Škodlivost

alkoholu (v nepřiměřeném množství), kouření nebo dokonce drog, je nezpochybnitelná.

Každý, kdo si pěstuje škodlivé zlozvyky nebo vede nezdravý způsob života, by se měl na

prvním místě rozhodnout: chci žít ještě krátký čas tak, jak žiji nebo svůj život změním,

15

abych tu mohl pobýt trochu déle a dále se rozvíjet? Jedná se o osobní volbu každého

z nás. Každý rodič vychovávající děti, by si měl uvědomit, že dítě opakuje návyky

dospělého (VAŠUTOVÁ, 2005).

Odpočinek

Odpočinek by měl být posilující a dostatečně dlouhý a to jak u dospělého, tak u

dítěte. Důležitý je pravidelný spánek. Organizmus si při spánku doplňuje spotřebovanou

energii, vylučuje škodlivé látky a připravuje se na další aktivitu. Zdravý dospělý by měl

spát minimálně 6 až 7 hodin denně, dítě 8 až 10 hodin denně. Za dodržování zásad

zdravého životního stylu se tělo odmění nejen zdravím, ale i dobrým pocitem (KUKAČKA,

2009).

Zvládání stresu

Život v dnešní době není jednoduchý a to i pro děti. Dítě má své problémy a je na

rodičích, zda včas zasáhnou a budou dítěti oporou. Stres u dětí nelze podceňovat. Častý

stres je přitom původcem mnoha zdravotních potíží, proto bychom nad jeho existencí v

našich životech neměli mávnout rukou. Stresu se nelze zbavit úplně, je ale možné svým

správným životním stylem minimalizovat jeho negativní dopad (FOŘT, 2005).

Pravidelnost

Důležitým faktorem pro zdravý život člověka je pravidelnost, a to ve všem - v

jídle, v pitném režimu, ve spánku, v pohybu i v odpočinku. Organismus má v sobě

biologické hodiny, které se násilným změnám brání. Výsledkem je pak nadměrná únava,

hromadění tuků a dokonce i zdravotní problémy. Je dobré vstávat a usínat v

pravidelném čase, jíst častěji, v menších dávkách a opět v pravidelných časech. Totéž

platí o pitném režimu, ale zároveň o mnoha dalších pravidelných lidských potřebách

(KREJČÍ, 2011).

2.2.2 Edukace ke zdraví

Efektivitou edukace ke zdraví se rozumí míra úspěšnosti zaměřená na vzdělávací

hledisko, jež se projevuje v plnění vzdělávacích cílů školní tělesné výchovy projevován

kvalitou a kvantitou pohybových dovedností, rozsahem vědomostí a úrovní pohybových

16

schopností. Účinnost sleduje poměr vynaložené výchovně vzdělávací práce k dosaženým

vzdělávacím výsledkům. Základem je účinnost motorického učení, pro které jsou kritéria

hodnocení:

úroveň dovedností (výkony)

úroveň schopností

vědomosti o tělesné kultuře

využití vyučovací doby (podíl PA na celkové době).

Dále: podíl žáka na řízení, diferenciace žáků, úroveň soutěží (MACHOVÁ,

KUBÁTOVÁ, 2006).

Míru úspěšnosti zaměřenou na zdravotní hledisko v plnění zdravotních cílů školní

TV lze rozdělit na hledisko fyziologické, kde sledujeme úspěšnost vlivu zatížení na rozvoj

organismu (zdatnosti) zásada fyziologické náročnosti pohybových aktivit, zásada

postupného zvyšování zatížení. Pro toto hledisko jsou kritéria hodnocení:

objem zatížení (velikost zátěže)

interval zatížení (tepová frekvence)

tělesná zdatnost (výkon ve sportovní disciplíně)

sportovní výkonnost edukantů (sportovní soutěže)

zdravotní stav edukantů (BUNC, 2009).

Druhým hlediskem je vliv pohybových aktivit na podpůrně-pohybový aparát

(zásada kompenzačnosti – kompenzovat některé druhy pohybových aktivit). Kritéria

hodnocení:

držení těla (pořadová cvičení)

kloubní pohyblivost (testy kloubní pohyblivosti)

vady na podpůrně-pohybovém aparátu (relaxační cvičení)

úroveň záchrany a dopomoci (BUNC, 2009).

17

Třetí hledisko nazýváme hygienické, sleduje se kvalita a kvantita tělesných a

duševních návyků a jejich trvalost. Kritéria hodnocení:

vytvořené hygienické návyky

vztah edukantů k hygieně (cvičební úbor, sprchování)

emocionální klima (radost z PA, regenerační cvičení)

transfer hygienických návyků mimo TV (BUNC, 2009).

Míru úspěšnosti z hlediska výchovného sledujeme v plnění výchovných cílů ve

školní TV; zásada výchovného vlivu pohybových aktivit. Účinnost se vyjadřuje poměrem

vynaložené výchovné práce k dosaženým výchovným prostředkům. Doporučené výchovné

formy a metody: účinnost rozumového zaměření, účinnost emočního zaměření a účinnost

vegetativního zaměření. Kritéria hodnocení:

zájem edukantů o školní TV (o sporty, tělocvičnou rekreaci, pohybové

umění)

vztah edukantů k tělocvičné aktivitě (jejich druhům)

vztah k tělesné zdatnosti a zdraví

kázeň edukantů; vystupování a chování v TV

dodržování pravidel; pracovní a emocionální klima (BUNC, 2009).

2.3 Obezita

Dlouhodobá nerovnováha mezi nadbytečně přijímaným množstvím energie a

energetickým výdejem se projevuje obezitou. Podle Světové zdravotnické organizace je

klasifikována jako nemoc. Jde o nadbytečné zastoupení tělesného tuku a pro organismus

nevýhodný poměr mezi aktivní svalovou hmotou a zastoupením tuku. Dochází ke

zvětšování tukových buněk a zvyšuje se v nich obsah triacylglycerolů. Tento stav má vliv

na glykemii a na pocit sytosti. Obezitu ovlivňuje nejen nadměrný příjem, ale i porucha

hormonální rovnováhy organismu, gravidita, stres a poruchy regulace v CNS (HAINER,

2004).

Stanovení zastoupení tělesného tuku není v běžné praxi příliš dostupné a i na

vybavení nejjednodušší metoda měření tloušťky kožních řas kaliperem vyžaduje vzhledem

k validitě výsledku zkušenost vyšetřujícího. Proto byla zavedena zjednodušující kritéria

18

určující podvýživu, oblast tzv. normální váhy, nadváhu i obezitu podle hmotnostně

výškového indexu, kterým je Body Mass Index (BMI). Jeho poměr je vypočítáván kg/m2. V

současné době se používá celá řada přístrojů, které většinou na principu bioimpedance

(rozdíly v elektrické vodivosti tukové tkáně a ostatních tkání) změří, jakou část hmotnosti

člověka představuje tuková tkáň. U mužů je optimální, jestliže 10 až 20 % hmotnosti tvoří

tuk. U žen je toto číslo vyšší a činí 20 až 30 % (ADÁMKOVÁ et al., 2007).

Podle fenotypu se rozlišují 2 základní varianty obezity, které se liší svými

metabolickými komplikacemi. Jde o typ androidní s predilekční lokalizací tuku viscerálně -

tj. na břiše (nazývaný též jako abdominální, horní typ či tvar jablka) a typ gynoidní s

predilekční lokalizací tuku na hýždích a stehnech (synonyma spodní typ obezity či tvar

hrušky). Jednoduchou pomůckou pro odlišení těchto typů je změření obvodu pasu.

Velikost obvodu pasu v porovnání s kritickými hodnotami pak ukazuje na zvýšené či

vysoké riziko abdominální obezity a jejích metabolických komplikací. Abdominální typ

obezity je spojen s metabolickými změnami, které jsou pro svého nositele rizikové a

podstatně zkracují délku přežití. Jde o tzv. metabolický syndrom (Reavenův syndrom),

který zahrnuje následující poruchy:

Hypertenze – vysoký krevní tlak – více než 140/90 mm Hg (ideální je 120/80

mm Hg, normální pod 140/pod 90).

Zvýšená hladina celkového cholesterolu – nad 5,2 mmol/l - Ideální hladina

cholesterolu je pod 5 mmol/l krve a velmi vysoce rizikový nad 6,7 mmol/l -

Ideální hladina HDL - cholesterolu je nad 1 mmol/l - Vyšší hladina

triglyceridů v krvi – více než 2 mmol/l krve.

Porucha glycidového metabolismu od přebytku tvorby insulinu

(hyperinsulinemie), ztráty tkáňové senzitivity k inzulínu (inzulínová

rezistence) až po diabetes mellitus II. typu. Ideální hladina glykemie je 4 – 5

mmol/litr krve, přes 7 mmol/l = diabetes mellitus.

Hyperurikemie – zvýšená tvorba kyseliny močové.

19

Sklon k trombogenezi a poruše fibrinolýzy: zvýšením hladiny fibrinogenu -

srážecího faktoru VII, zvýšením hladiny inhibitoru aktivátoru plazminogenu

(HAINER, 2004).

Tyto metabolické komplikace vedou ve svém souhrnu k urychleným

aterosklerotickým změnám, k trombotickým komplikacím, k vývoji diabetu. Gynoidní typ

obezity nevykazuje výše uvedené metabolické komplikace. Přesto je pro své nositele,

stejně jako androidní typ obezity, obtěžující, s ohledem na nadměrné zatěžování a

opotřebovávání nosných kloubů, k časté přítomnosti nejrůznějších kožních onemocnění

(ekzémy, mykózy a bércové vředy) a zažívacích obtíží je možná tvorba žlučových kamenů,

pankreatida (HAINER, 2004).

Obezita může být v některých případech příčinou neplodnosti žen. Vlivem

navozené hormonální nerovnováhy dochází k poruchám menstruačního cyklu. U mužů s

těžkým stupněm obezity dochází k hypogonadismu – degeneraci tkáně varlat. Změnami v

distribuci pohlavních hormonů je zvýšeno riziko na hormonech závislých nádorových

onemocnění (karcinom prostaty u mužů, nádory endometria u žen). Některé ze studií také

potvrzují vyšší výskyt nádorů trávicího traktu (kolorektální, žlučníku a žlučových cest,

jater, pankreatu) a nádorů ledvin u obézních nemocných (KUNOVÁ, 2004).

Obézní trpí poruchou respiračních (dýchacích) funkcí. Dochází ke změnám

ventilace ve smyslu nárůstu ventilační práce, způsobené poklesem poddajnosti hrudního

koše a plic a poklesem pohyblivosti bránice. U pacientů s těžkým stupněm obezity je také

zvýšen výskyt syndromu spánkové apnoe, který výrazně zvyšuje riziko úmrtnosti na

kardiovaskulární choroby (PÁNEK, POKORNÝ, DOSTÁLOVÁ, 2007).

2.3.1 Ovlivnitelné příčiny obezity

Nedostatek pohybu a sedavý způsob života

Přes významný vliv dědičnosti (odhadovaný podíl je 30 až 40 %) představuje hlavní

příčinu vysokého nárůstu obezity v posledních 20 letech sedavý způsob života, který je

charakteristický nízkou úrovní pohybové aktivity. Dětská obezita a životní styl

charakterizovaný nedostatkem pohybu jdou ruku v ruce. Zanedbáme-li obezitu, která je

součástí jiných onemocnění a metabolických syndromů, pak hlavní příčinou jejího vzniku

je nerovnováha mezi nadměrným energetickým příjmem a nedostatečným energetickým

20

výdejem, který je spojen s nízkou pohybovou aktivitou. Tento fakt vede ke zvyšování

procenta tělesného tuku a v konečném důsledku k projevům nadváhy a obezity

(SUCHOMEL, 2006).

Nejčastější příčinou dětské obezity jsou nevhodné stravovací návyky s

dlouhotrvající nadměrnou nabídkou energeticky bohaté a chuťově atraktivní stravy ve

snadno stravitelné formě, provázené nedostatečnou fyzickou aktivitou. Důležitou

skutečností související s dětskou obezitou je fakt, že se z každodenního programu

některých dětí postupně vytrácí fyzická aktivita. Řada dětí nikdy nešla do školy pěšky či

nejela na kole, vzácností dnes nejsou děti, které se nikdy nevěnovaly žádnému sportu a

které tráví dlouhé hodiny před televizní obrazovkou nebo počítačem. Britská studie

National Diet and Nutrition Survey z roku 2000 například zjistila, že až 69 % malých Britů

starších 6 let nevěnuje ani 1 hodinu denně mírné fyzické aktivitě (LEBL, 2002).

Lidské tělo je k pohybu velmi dobře přizpůsobené, ale pokud jej k tomuto účelu

téměř nepoužíváme (sedavý způsob života, doprava autem, neprovozování žádného

sportu), začne ochabovat svalovina a přibývat tuková tkáň. Z toho následně pramení

spousta problémů – snížení výkonnosti a fyzické kondice, vyšší únavnost, bolesti zad,

špatné držení těla atd. Pravidelná fyzická aktivita a sport jsou nezbytnou podmínkou

dobrého zdraví a základní prevencí vzniku nadváhy a obezity (SUCHOMEL, 2006).

Nevhodné výživové zvyklosti a přejídání

Na vzniku obezity se mohou podílet rodinné zvyklosti, např. výběr a množství

konzumované potravy, negativní postoj k pohybu a sportu. Obezita často vzniká v

prostředí, které je technicky vyvinuté, mechanizované, vyžaduje jen malou fyzickou

námahu a umožňuje volný přístup k potravinám. Důsledkem těchto vlivů je vznik

nerovnováhy mezi příjmem potravy a výdejem energie, která způsobí nadváhu. Klíčovým

problémem jsou fixované nevhodné stravovací návyky. Je to např. typická česká kuchyně

v kombinaci s medializovanou americkou formou rychlého občerstvení. Neomezená

rostoucí nabídka potravin, negativní vliv velkých nákupních center vede k nadměrnému

příjmu energie a to především u jedinců, kteří z nedostatku osobní iniciativy a vrozených

dispozic ve svém volném čase nemají co dělat nebo jsou z nějakých důvodů chronicky

stresováni (FOŘT, 2005).

21

V rodině se často dědí z generace na generaci tzv. společná kuchyně, ať již

předáváním receptů matky dceři či stravovacími zvyklostmi (neděle bez buchet není

neděle, káva bez zákusku není možná, televize bez chipsů není to pravé, návštěvy bez

pohostinnosti jsou nemyslitelné, návštěvy babiček, kdy jejich náklonost k dítěti se

projevuje především podáváním vysoce kalorického jídla). Členové rodiny, např.

sourozenci, vykazují často shodné změny v tloušťce, společně přibírají, společně hubnou.

Také manželé jsou si často v stupni obezity podobni. Objevuje se i shoda v obezitě lidí a

jejich domácích miláčků, např. psů. Bylo zjištěno, že téměř 50 % psů, jejichž chovatelé jsou

obézní, je také obézních (MÜLLEROVÁ, 2003).

Každé věkové období dětského věku má svá specifika. Pro novorozenecký a časný

kojenecký věk dítěte má velký význam především kojení. Výživa mateřským mlékem je

ideálně vyvážená, zajišťuje příjem kvalitní potravy, která je mladým organismem velmi

dobře tolerována a při dostatku mléka až do šestého měsíce věku zajišťuje optimální

tělesný růst a psychický vývoj dítěte. Pro případy, kdy matka nemá dostatek mateřského

mléka, je výživa dítěte zajišťována propracovaným systémem umělé výživy. Mezi

nesprávné praktiky výživy novorozenců a kojenců ve vztahu k riziku vzniku obezity lze

zařadit nesprávnou přípravu umělé výživy (strava koncentrovanější než je uvedeno v

doporučení) a předčasné zařazování nemléčné složky potravy. U dětí v batolecím a

předškolním věku se ve srovnání s předchozím obdobím snižuje chuť k jídlu. Tyto děti si

raději vybírají sladká jídla, projevují se u nich různé rozmary při výběru potravy. Mezi

nesprávné návyky ve výživě batolat a předškolních dětí ve vztahu k riziku obezity patří

především nevhodná skladba potravy s nadměrným příjmem sladkostí a slazených nápojů

(VAŠUTOVÁ, 2005).

Děti ve školním a adolescentním věku se rychleji vyvíjí a rostou. Mezi jejich

nesprávné stravovací návyky patří především špatný stravovací režim (dítě jí

nepravidelně, často nesnídá a má z těchto důvodů častější zažívací obtíže), nesprávný

pitný režim (především malý příjem tekutin) a nevhodný nebo nadbytečný příjem potravy

(LEBL, 2002).

Tlak prostředí

Jedná se o vliv reklam na nevhodné potraviny, přejídající se rodiče, nevhodné

společenské zvyklosti a životní styl. Velmi neblaze však působí televizní reklamy, které

22

zneužívají dětskou psychiku. Děti nedokáží oddělit klamavé informace od skutečnosti.

Reklamy jsou katastrofou pro konzumenty, kteří jim podlehnou (FOŘT, 2005).

Klamavá reklama zneužívá především děti. Bohužel zatím neexistují žádná

legislativní omezení. Není možné dětem zakázat sledovat televizi, neboť reklamy na

pochutiny najdeme především v dětských pořadech. Jedinou možností je citlivé výchovné

působení (GILLNEROVÁ, 2007).

2.3.2 Neovlivnitelné příčiny obezity

Pokud by se porovnala skupina jedinců reprezentujících dva stupně nadměrné

hmotnosti a to jak nadváhu, tak i obezitu, lze konstatovat, že zatímco nadváha je zejména

výsledkem nevhodného životního stylu s neadekvátní stravou a nedostatkem pohybové

aktivity, tak pro obezitu jsou hned vedle nevhodného životního stylu znatelné silnější vlivy

metabolických a genetických faktorů. Vznik obezity není podle většiny autorů primárně

zapříčiněn genetickými faktory, přestože již byly identifikovány geny, které jsou nositeli

predispozic vedoucí k obezitě (BUNC, 2009).

Tato genová dispozice nejspíše účinkuje přes interakci se specifickými faktory

vnějšího prostředí. Tomu nasvědčuje rychlý nárůst obezity za poměrně krátké období,

který nelze vysvětlit tak rychlými změnami genofondu, ale je pravděpodobné, že odpovídá

výraznému posunu charakteristik prostředí a způsobu životního stylu. Jde o vzájemný

vztah mezi dědičností a vlivem prostředí. Dědičnost se podílí na velikosti hmotnostního

indexu asi 25 - 40 %, na obsahu tuku v břiše dokonce až 50 - 60 %. Dědičnost se přitom

uplatňuje různým způsobem, např. rozdílnou schopností spalovat základní živiny

především tuky, energetickým výdejem v klidové fázi a po jídle, stupněm spontánní

pohybové aktivity a přednostním výběrem některých chutí. Když je dítě obézní, ptáme se,

zda je obézní po rodičích, protože to po nich zdědilo, či spíše proto, že je rodiče naučili

nevhodnému způsobu života, nebo zda je to kombinaci obojího. Statistiky ukazují, že dítě,

které má jednoho rodiče obézního, se stane obézním asi ve 40 %. V rodině s oběma

obézními rodiči je 70 % předpoklad, že dítě bude též obézní. Je zde předpoklad, že obezita

má silnou genetickou složku, ale není přesně určené, jakým procentem je tato dědičná

dispozice k obezitě ovlivňována vnějšími faktory. Dědí se tedy určité dispozice, ale jen sám

jedinec a vlivy vnějšího prostředí (tj. množství pohybových aktivit) rozhodnou, zda se

23

obezita vyvine nebo ne. Dále se ukazuje, že ještě více než samotná nadváha se dědí

rozložení tuku, čili zda je tuk uložen spíše na břiše, zde hovoříme o mužském typu obezity

či na stehnech a hýždích, tak je nazýván ženský typ obezity (HAINER, 2004).

Vznik nadváhy je závislý na tom, po kterém rodiči zdědilo nepříznivé vlastnosti jako

je pomalý metabolismus. Pokud je obézní jen jeden rodič, riziko vývoje obezity u dítěte je

zvýšené, ale ne nijak zvlášť pravděpodobné. Lze se setkat s tím, že obézní maminka má

hubené dítě, ale ani dětská hubenost není zárukou hubenosti v dospělosti. Přesto je zde

riziko větší, protože na dítě působí prostředí, tedy životní styl obézního rodiče. Je mírně

vyšší pravděpodobnost, když má dítě hmotnostně smíšené rodiče, že bude v dospělosti

obézní. Dítě v podstatě kopíruje to, co vidí a v čem žije (FOŘT, 2005).

2.3.3 Riziková období pro vznik obezity ve vývoji dítěte

Základem prevence obezity je dostatečně dlouhé kojení. Organismus dítěte

dostává správný podíl výživových složek (tj. není přetěžován tuky, cukry a není živen

kravským mlékem bohatým na nevhodné bílkoviny), játra pak tedy fungují normálně a

neukládají tuky. Energetický příjem je výrazně nižší. Pokud musí matka přerušit časně po

porodu kojení, zvyšuje se riziko rozvoje nadváhy. Také se předpokládá, že užívání umělé

kojenecké výživy, vede k rychlejšímu nárůstu hmotnosti kojence a batolete (FOŘT, 2005).

Jsou stanovena tři kritická období pro vznik obezity, která se přenáší dále do

dospělosti: prenatální období, věk 5 - 8 let a období adolescence. Značný díl viny spočívá

na dětských lékařích, pokud maminkám doporučí použití obilovin a masa již po ukončení

několika prvních měsíců života dítěte (SUCHOMEL, 2006).

Rizikem pro rozvoj obezity je předčasné odstavení kojence, neboť jakákoliv jiná

strava než mateřské mléko je nevhodně energetická a postrádá důležité protilátky a další

výživové látky, které se právě v mateřském mléce vyskytují. V době, kdy kojení již nestačí,

dávají maminky svým dětem nemléčné a mléčné příkrmy na bázi kravského mléka a

pšenice. Ty mohou způsobit zažívací problémy, potravinové alergie a následně ekzémy.

Pediatři považují pro základ dobrého zdraví právě období od porodu po ukončení 3. roku

a vysvětlují, že je nutné v tomto období zajistit dítěti dostatečnou dávku energie,

především specifických živin pro dokonalý vývoj mozku. Nejedná se jen o bílkoviny, ale i

např. o esenciální mastné kyseliny. Toto období lze prodlužit do 4. roku dítěte, s důrazem

24

na fakt, že by děti neměly jíst to, co jedí rodiče, obzvláště pokud nedodržují nejzákladnější

zásady racionální výživy. To znamená, že není nutné, aby děti po odstavení byly pouze na

mléce a mléčných výrobcích, ale zároveň není nutné podávat maso (ZDRAVÍ-EU, 2013).

Odborníci zdůrazňují, že výživa musí obsahovat živiny ve správném poměru k

zajištění správného růstu. V batolecím věku je k dispozici celé spektrum speciální výživy

pro batolata, ale každý rodič musí dobře uvážit výběr výživy. Potravinové řetězce formou

reklamy nabízejí výrobky plných cukrů, nevhodných ztužených tuků, transmastných

kyselin. Převážná většina dětí konzumuje nadbytek potravin v důsledku současných

výživových zvyklostí. Zdrojem bílkovin jsou pro děti produkty mléčného původu od mléka,

jogurtů k přeslazeným mléčným produktům, jejichž sortiment stále roste. Svým složením

více směřuje do nevhodných cukrovinek. Výběr by se měl zaměřit na méně tučné a

především zakysané výrobky. Předčasný a nadbytečný příjem nevhodných druhů

mléčných výrobků je jednou z hlavních příčin stoupajícího výskytu nadváhy a následných

zdravotních problémů (FOŘT, 2005).

Věkové období od 5 do 8 let se spojuje s akcelerovaným růstem BMI po dosažení

nejnižšího bodu jeho růstové křivky, který je v souvislosti se současným zlomem v tukové

křivce složky označován anglickým pojmem „adiposity rebound“. Dřívější nástup

zvyšování BMI je považován za signifikantní predikátor stoupajícího rizika obezity v

dospělosti (SUCHOMEL, 2006).

Puberta je věk ovládaný hormony. Důsledky se projevují jak ve fyzickém vzhledu,

tak i v psychickém rozpoložení jedince. Tyto děti jsou jen málo manipulovatelné ze strany

rodičů, spíše se přiklání názoru svých vrstevníků nebo party (FOŘT, 2005).

Další období lze vymezit 15. až 18. rokem. Pokud v tomto období přetrvává vyšší

chuť k jídlu nebo se změní sociální klima, kde jedinec přijímá nevhodnou stravu, (např.

internát), je pravděpodobné, že se člověk může k nadváze dopracovat. A lze

předpokládat, že se nadváha změní v obezitu a poté přetrvá celý život. Základním

problémem je neznalost problematiky výživy u rodičů a nevhodné školní stravování

(DUFFKOVÁ, 2006).

Pokud tedy máme obézní dítě, měli bychom se snažit dohodnout se školní jídelnou

na výběru vhodných pokrmů, a s tímto faktem seznámit samozřejmě i dítě. V dnešní době

není problém najít vhodné potraviny a sestavit racionální jídelníček, problémem se stává

rychlé občerstvení, příkladem jsou hranolky s kečupem či majonézou, smažený sýr,

25

smažené hamburgery a samozřejmě také zmrzlina. Dalším problémem může být soužití s

prarodiči dítěte, kdy snad všechny maminky si prožily, že jim prarodiče nevhodně

zasahovali do jeho stravování třeba jen tím, že přinášeli pozornosti ve formě sladkostí

(FOŘT, 2005).

Mnoho teenagerů si prošlo fázemi výživových výkyvů včetně hladovek. To vše

ovlivňují převážně média, ale také vrstevníci, sourozenci či rodiče. Stačí malá negace

související s vzhledem a dívka v důsledku nějaké frustrace rezignuje na hladovky a nahradí

je přejídáním nebo jiným výživovým extrémem např. bulimií, mentální anorexií (KRCH,

2005).

2.3.4 Metody léčby dětské obezity

Prevence by měla být prvním a základním způsobem řešení léčení dětské obezity.

Má zásadní význam, pro úpravu hmotnosti dítěte. Právě u něj je zvýšené riziko a jen

celoživotní prevence ho může uchránit před opakováním tohoto problému. Prevence

začíná již obdobím před těhotenstvím a v jeho průběhu. Zvýšená prevence by měla být u

dětí, u kterých matka před těhotenstvím nebo v průběhu trpěla nadváhou. Prevence by

měla pokračovat v kojeneckém a batolecím období (KUNOVÁ, 2004).

Důležitá je skladba stravy těhotné ženy. Plod si rychle vytvoří návyk na stravu,

kterou matka přijímá v těhotenství. Nejvíce je to u alkoholu a kofeinu, ale i v případě

sladkostí (cukr a čokoláda). Rovněž nadměrná konzumace mléčných výrobků a mléka

může vést k prenatální alergizaci dítěte. Těhotné ženy by měly konzumovat stejné

množství jídla jako před těhotenstvím. Rodiče, kteří se zdravě stravují a sportují, jsou tím

nejlepším příkladem pro své děti, které v pozdějším věku pravděpodobně převezmou

jejich návyky (LEBL, 2002).

Úspěšná léčba obezity musí mít komplexní charakter a měla by dlouhodobě

zahrnovat dietu omezující energetický příjem a současně aktivní životní styl se zvýšeným

energetickým výdejem. Extrémní snižování energetického příjmu není vhodné pro

rostoucí organismus, zvýšení energického výdeje se provádí na základě pravidelné a

dostatečné úrovně pohybové aktivity (SUCHOMEL, 2006).

26

2.4 Výživa

Základem zdravého životního stylu a stravování dětí je nejen, jaké potraviny

jídelníček obsahuje, ale neméně důležitá je i pravidelnost. Z hlediska zdravé výživy je

optimální, pokud děti jedí 5 - 6x za den, v rozmezí cca 3 hodin. Základem by měly být

snídaně, oběd a večeře, stejné důležité jsou však i dopolední a odpolední svačiny,

připadne i druhá večeře (FOŘT, 2005).

2.4.1 Specifika dětské výživy

Hlavní zásadou dětské výživy je dodržování těchto osmi základních pravidel:

1. Pravidelné pokrmy 5 - 6x denně s pestrou skladbou.

2. Ke každému jídlu aspoň jedna porce ovoce nebo zeleniny.

3. Vždy snídat.

4. Jíst u stolu, ne u televize a počítače.

5. Pochutiny a sladkosti max. 1x týdně

6. Preference neslazených tekutin.

7. Pohybová aktivita 3x týdně 30 minut do zpocení, 4 km chůze denně.

8. 7 - 8 hodin nerušeného spánku denně (MARINOV, 2011).

Snídaně

V ranních hodinách, tj. do 2 hodin po probuzení, by měla být plnohodnotná

snídaně, která tělu dodá energii a živiny po noční odmlce. Organizmus potřebuje energii

neustále a to na zajištění základních fyziologických funkcí. Proto je nutné, aby děti

začínaly den snídaní, která by měla tvořit 20 – 25 % z jejich celkového denního přijmu

energie, je zapotřebí děti na snídani učit co nejdříve a nevynechávat ji. Variant zdravé

snídaně je nespočet, např. pečivo namazané kvalitním rostlinným margarínem, který dodá

tělu příznivé esenciální mastné kyseliny, vhodný sýr, ovoce nebo zelenina. Nezbytné

množství živin potřebují děti pro svůj optimální vývoj a růst (HÁLKOVÁ, 2004).

Součástí každé snídaně by měla být bílkovinná složka, jako je např. plátek tvrdého

sýra, tvarohová pomazánka, drůbeží šunka, jogurt apod. Každá snídaně by měla být

doplněna zeleninou nebo ovocem. K pití není nutný teplý nápoj, ale je důležitý dostatečný

příjem tekutin (MÜLLEROVÁ, 2003).

27

Dopolední svačina

Bohužel je stále mnoho dětí, které nejen že nesnídají, ale také nemají do školy

připravenou zdravou svačinu. Dopolední svačina by přitom měla obsahovat 10 - 15 %

celkové denní energie. Pokud svačinu dětem nepřipraví rodiče, kupují si většinou

nekvalitní potraviny ve formě sladkostí. Některé školy již nabízejí zdravé potraviny, a to

buď z automatu, nebo ze školního bufetu, ale i tak je vždy lepší, pokud svačinu dítěti

připraví rodiče. Mají tak přehled, co jejich dítě jí. Součástí dopolední svačiny by mělo být

ovoce nebo zelenina, vhodné je pečivo s pomazánkou, obložené plátkem sýra a zeleninou

a dostatečné množství tekutin (PÁNEK, POKORNÝ, DOSTÁLOVÁ, 2007).

Oběd

Školní stravování má důležitý vliv nejen na správný vývoj dětí, ale stejně tak by je

mělo naučit kultuře stolování a seznámit je s pokrmy, na které nejsou z domova zvyklé.

Děti, které školní jídelnu navštěvují, se naučí pravidelně a především zdravě stravovat.

Vyvážená strava představuje základ zdravého životního stylu, který si děti ponesou až do

dospělosti. Za první polovinu dne a to včetně oběda by děti měly přijmout asi 60 %

celkové denní energie, přičemž oběd by měl tvořit 30 - 35 % celkového denního

energetického přijmu. Vetší množství energie, kterou děti přijmou v dopoledních

hodinách, stačí organizmus zpracovat snadněji než v odpoledních hodinách, kdy již

většinou dítě není tolik aktivní (ČELEDOVÁ, ČEVELA, 2010).

Odpolední svačina

Energie, přijímaná v podobě odpolední svačiny, by měla tvořit asi 10 % celkového

denního energetického příjmu. Je nutné, aby množství energie, kterou děti svačinou

přijímají, odpovídalo nárokům a potřebám organizmu během odpoledne. Pokud se děti

odpoledne nevěnují žádné pohybové aktivitě, bude jejich spotřeba energie menší, než u

dětí které aktivně sportují. Ale i přesto by se odpolední svačina neměla vynechávat, jen je

nutné přihlédnout k její skladbě. Dětem, které sportují, je možné připravit svačinu s

vyšším podílem sacharidů doplněných kvalitním zdrojem živočišných bílkovin (jogurt, sýr).

Děti, které nesportují, by měly mít méně energeticky vydatnou svačinu (FOŘT, 2004).

28

Večere

Večeře, by měla být posledním jídlem dne a měla by tvořit asi 15 – 20 % celkové

denní energie. Velmi důležité je, aby děti jedly nejpozději 2,5 - 3 hodiny před spánkem.

Pozdější konzumace jídel může u dětí způsobit pocity těžkosti a potíže s usínáním. Pokud

dítě jí těsně před spánkem, organizmus nestačí přijatou energii zpracovat a bude jí

ukládat do zásob. Tento proces způsobí obezitu. Pokud se dítě stravuje pravidelně a má

teplý oběd, může být večeře studená. K večeři by děti měly dostat zejména dostatek

zeleniny a bílkovin, menší podíl by mělo tvořit pečivo a ovoce. Připravit k večeři lze

například zeleninové saláty s pečivem, rybu, kuřecí maso apod., a to vše s dostatkem

zeleniny. Vynechat by se měly sladkosti a sladké pokrmy, tučná a smažená jídla apod.

Taková strava může způsobit zažívací potíže a nemá pro organismus příznivý přinos

(KUNOVÁ, 2004).

2.4.2 Výživová pyramida

Jedná se o názorné, přehledné, snadno pochopitelné grafické schéma vysvětlující,

jakým způsobem by měly být konzumovány různé potraviny určitého druhu. Pro tyto

účely jsou potraviny sdružovány do základních skupin. Tyto jednotlivé skupiny potravin se

poté vrší na sebe a to tak, že ty, kterých se má konzumovat nejvíce, tvoří základnu a v

dalších, čím dál užších patrech jsou řazeny potraviny s postupně se snižujícími

doporučenými dávkami. Ty potraviny, které by měly být konzumovány jen velmi střídmě,

jsou uvedeny na vrcholu pyramidy. Jednoduché, snadno pochopitelné schéma, kterému

by měl rozumět každý. Jedná se o jednoduchou pomůcku pro sestavení zdravého

jídelníčku pro děti. Od varianty pro dospělé se zásadně neliší, ale zohledňuje velikost porcí

a také specifické nároky rostoucího organismu dětí. Dítě samozřejmě potřebuje více

mléka a mléčných výrobků jako zdroj vápníku pro stavbu kostí, má daleko naléhavější

potřebu tekutin a vyšší potřebu železa, které je hojně obsaženo v mase, rybách, ale i

růžičkové kapustě, brokolici nebo špenátu (PÁNEK, POKORNÝ, DOSTÁLOVÁ, 2007).

29

Obrázek 3. Výživová pyramida upraveno dle Pánka et al. (2007)

Základna

Tvoří ji tzv. cereální produkty, to znamená potraviny vyrobené z obilovin. Mezi tyto

produkty řadíme chléb a pečivo, rýži, těstoviny, pizzu, obilné vločky a směsi známé jako

snídaňové cereálie. Tyto potraviny, přestože původně obsahovaly všechny tři základní

živiny (bílkoviny, tuky a sacharidy) ve vhodném poměru a ve vysoké kvalitě, jsou díky

průmyslovému zpracování a nutnosti je stabilizovat typické převahou sacharidů. Místo

původních kvalitních přírodních tuků jsou přidávány tuky nekvalitní, ztužené, přičemž

mnohé z nich obsahují nevhodně velká množství kuchyňské soli i řadu aditiv a jsou

ochuceny jednoduchými cukry. Přesto je odborníci považují za základ lidské výživy a

doporučují je (FOŘT, 2002).

Druhé patro

Potraviny zde zařazené by měly tvořit druhou nejčastěji používanou skupinu. Jsou

rozděleny do dvou samostatných podskupin, reprezentujících zdroje ochranných látek,

vitamínů, minerálů a vlákniny. Jsou to zelenina 2 - 3 porce a ovoce 2 - 4 porce (FOŘT,

2002).

Třetí patro

V něm jsou opět zastoupeny dvě samostatné skupiny potravin, představují

základní zdroje proteinů pro růst a stavbu kostí dětí. Do této skupiny se řadí mléko, jogurt,

sýry 2 - 3 porce a maso, ryby, luštěniny, vejce, ořechy 2 - 3 porce. Vhodné jsou i zakysané

mléčné výrobky s probiotickými bakteriemi (FOŘT, 2002).

30

Špička pyramidy

Tuky a cukr jsou symbolicky na vrcholu pyramidy, protože těchto potravin bychom

měli jíst co nejméně. Patří sem například máslo, rostlinné tuky, oleje, majonézy,

pomazánky, křupky, slané pochoutky, sušenky, koláče, zmrzlina, čokoláda, sladkosti, cukr,

slazené nápoje (FOŘT, 2002).

2.4.3 Poruchy příjmu potravy

O poruše příjmu potravy hovoříme tehdy, když člověk používá jídlo k řešení svých

emocionálních problémů. V obtížné situaci se snaží ulevit svým pocitům pomocí jídla. Pro

člověka, trpícího poruchou příjmu potravy, přestává jídlo být jednou ze součástí jeho

života, ale stává se pro něj peklem. Někteří lidé, trpící poruchou příjmu potravy konzumují

obrovská množství jídla, i když právě nemají hlad. Toto chování je charakterizované jako

záchvatovité přejídání. Jiní lidé drží tak přísné diety, že nakonec váží méně než 85 % své

normální tělesné hmotnosti a doslova umírají hladem. Toto chování nazýváme mentální

anorexie. Posledním typem poruch příjmu potravy jsou záchvaty přejídání, při kterých

člověk během velmi krátké doby sní velké množství jídla, kterého se vzápětí snaží zbavit

pročišťováním pomocí zvracení nebo projímadel. Tomu se říká mentální bulimie (KRCH,

2005).

Poruchy příjmu potravy se vyskytují převážně u dívek a mladých žen a jejich

nejčastějšími formami jsou mentální anorexie nebo mentální bulimie. Jde o poruchy,

které spočívají v tom, že pacientky jsou nepřiměřeným způsobem zaměřeny na své tělo,

hmotnost a příjem potravy. Cílem obou syndromů je štíhlost a hlavní příčinou je strach z

tloušťky. V případech mentální anorexie jde především o extrémní omezování příjmu

potravy, u mentální bulimie o extrémní přejídání spojené s vůlí vyvolávaným zvracením

(KOCOURKOVÁ, 2003).

Onemocnění během svého vývoje změnilo do značné míry svůj charakter. Zatímco

v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století převažovala zejména mentální

anorexie, v letech osmdesátých a devadesátých se setkáváme mnohem více s mentální

bulimií. Společným jmenovatelem obou forem je touha zůstat štíhlou a většinou

nesprávná představa o vhodné hmotnosti, samozřejmě směrem k nižší váze. Kromě

případů plně klinicky rozvinutých existuje ještě více pacientů, kteří trpí subklinickou

31

formou poruchy příjmu potravy, drží časté nebo trvale diety, případně se přejídají a

následně zvracejí, jejich obtíže však nedostoupí tak daleko, aby byly diagnostikovány a

léčeny (KOCOURKOVÁ, 2003).

Ženská krása je dnes spojována s kostnatou vyhublostí a chlapeckými tělesnými

proporcemi, přestože většina obyvatel ekonomicky vyspělých zemí přibývá na váze.

Přesto většina dívek věří tomu, že držení diet je normální způsob stravování. Stále častěji

vynechávají některé z hlavních denních jídel, rezolutně odmítají některé běžné kategorie

potravin nebo jinak dobrovolně hladovějí – v zoufalé snaze zhubnout. Rostoucí tlak na

ženy nutící je snižovat váhu a omezovat v jídle je zřejmý i z mnoha článků věnovaným

dietám, jejichž počet neustále roste. Finanční prostředky zaplacené za reklamu těchto

převážně dlouhodobě neúčinných a často dokonce zdravotně nebezpečných prostředků

se stávají významnou položkou v rozpočtu řady časopisů, které pak samozřejmě nemají

nejmenší zájem na zveřejňování protikladných informací (KRCH, 2005).

O poruchách příjmu potravy svědčí skutečnost, že člověk používá jídlo k řešení

svých citových problémů. Jídlo pro něho přestává být jednou ze součástí života, ale stává

se jeho hlavní náplní. Myšlenky na jídlo, tělesnou hmotnost a dietu jsou důležitější než

všechno ostatní. Rodina, přátelé, školní povinnosti přestávají být důležité. Tento stav lze

charakterizovat jako určitou závislost na jídle, která se podobá závislosti na alkoholu či

jiných drogách. Poruchami příjmu potravy trpí v daleko větší míře dívky a mladé ženy než

muži (MARÁDOVÁ, 2000).

Pokud hovoříme o tom, že jde převážně o ženské a dívčí onemocnění, pak je nutno

připomenout, že u chlapců a mužů se vyskytuje rovněž, přibližně v poměru 1:10


Rizikové faktory vzniku poruch příjmu potravy

Příčiny poruch příjmu potravy se vyznačují vzájemnou interakci biologických,

psychologických, rodinných a sociokulturních faktorů. Rizikové faktory, které jsou

charakteristické pro vznik poruchy, mají kumulativní charakter. Odlišení determinujících

rizikových faktorů od vlastních projevů poruchy, vázaných na nedostatečnou výživu a

specifickou psychopatologii, je snadné zejména u pacientek s delším trváním poruchy

příjmu potravy. Je také zaznamenáno, že některé rizikové faktory mohou být společné pro

všechny formy poruch příjmu potravy (např. sociokulturně podmíněné zaměření na tělo,

32

štíhlost, dietní systém), jiné rizikové faktory mohou být specificky vázané na odlišné formy

poruch příjmu potravy (např. rozdílné osobnostní a rodinné vzorce u anorektických nebo

bulimických pacientek). Spouštěčem a dalším rizikovým faktorem mohou být traumatické

zážitky spojené s tělem, jídlem a sexualitou. Tyto zážitky mohou působit ve spojení s

vývojovým obdobím, kdy např. nevhodný sexuální zážitek může být v mladším věku

potlačený a v nastupující adolescenci se začne připomínat s obnoveným traumatizujícím

dopadem na prožívání těla a jeho sexuálních projevů (KOCOURKOVÁ, 2003).

Záchvatové přejídání

Mezi poruchy příjmu potravy patří záchvatové přejídání, kdy jedinci jedí velké

množství stravy, i když právě nemají hlad. Nezřídka jedí i takové pokrmy, které jim vůbec

nechutnají. Jsou ovládnuti pocitem, že se musí najíst. Během dospívání dochází k řadě

hormonálních změn, které mohou ovlivnit chuť k jídlu, přeměnu živin v organismu a

částečně i tělesnou hmotnost dospívajících. Mohou ovlivňovat také náladu, vnitřní vztah k

sobě i představě o vlastním tělu (MARÁDOVÁ, 2000).

Mentální anorexie

Tato porucha příjmu potravy byla popsána již v roce 1694 anglickým lékařem

Richardem Mortonem. Další poměrně přesné popisy se objevily až v 19. století, kdy tutéž

poruchu popsali William Gull a Charles Laseque (KOCOURKOVÁ, 2003).

Mentální anorexie (MA) je porucha charakterizovaná zejména úmyslným

snižováním tělesné hmotnosti. Termín „anorexie“ však může být v mnoha případech

zavádějící, protože nechutenství nebo oslabení chuti k jídlu je spíše až sekundárním

důsledkem dlouhodobého hladovění, který se nemusí vyskytovat u všech pacientů. U

některých nemocných je omezování se v jídle naopak doprovázeno vysokým zájmem o

jídlo (neustále na něj myslí, shánějí recepty, rádi vaří apod.) a někdy i zvýšenou nebo

změněnou chutí, například na sladké. Jde zřejmě o přirozenou adaptační reakci

organismu, stejně tak jako v případě výrazného oslabení chuti k jídlu po několika týdnech

hladovění. Anorektičtí pacienti neodmítají jíst proto, že by neměli chuť, ale proto, že

nechtějí jíst, i když to někdy popírají, a uvádějí různé důvody, proč jíst nemohou. Jejich

averze k jídlu je projevem nesmiřitelného a narušeného postoje k sobě samotným,

tělesné hmotnosti, vžitých tělesných proporcí a obezitě (KRCH, 2005).

33

Mentální anorexie je charakterizována omezováním příjmu potravy až po úplné

odmítání jídla, neléčená končí smrtelně anebo přechází do chronické mentální anorexie,

při které nemocní konzumují alespoň život udržující minimum potravy. Mentální anorexií

onemocní lidé, kteří drží tak přísné diety, že nakonec váží méně než 85 % své normální

tělesné hmotnosti a doslova umírají hladem. Nikdy si nepřipadají dostatečně štíhlí. Akutní

mentální anorexie začíná nejčastěji v průběhu puberty, chronická forma se může vyvinout

v každém věku. Počet anorektiků zůstával dlouho relativně konstantní, v poslední době

však pozorujeme i u této formy poruchy vztahu k jídlu znepokojující nárůst (NEŠPOR,

2010).

Anorektik nedrží dietu proto, aby dosáhl na zdravou tělesnou hmotnost a udržel si

ji. Žádná hmotnost pro tohoto jedince není dost nízká. Snaží se zmenšovat porce jídla, jíst

stále méně. Pod tlakem neustálého strachu z nadváhy kombinuje různé dietní systémy

s nadměrným cvičením. Jídlo se stává pouze nepřítelem. Utíká od stolu, aby mohl zvracet

nebo užít projímadla. Trpí utkvělou představou, že je tlustý, i když vyhublost vyvolává

zděšení a vyžaduje léčbu. Většinou anorektik popírá jakékoli fyzické problémy, přestože

trpí závratěmi, omdlévá z podvýživy, u žen dochází ke ztrátě menstruace. Tvrdí, že nemá

hlad, a přitom může vyhladovět doslova až k smrti (MARÁDOVÁ, 2000).

Příčiny mentální anorexie

Tak jako při jiných formách nesprávného postoje k jídlu existují také pro vznik

mentální anorexie individuální a sociální příčiny. Zřejmě teprve tehdy, když na člověka

spolupůsobí více činitelů, může propuknout akutní náruživá snaha zhubnout.

Pravděpodobně platí v zásadě i zde, že nepříznivé osobní vlivy vytvářejí předpoklady pro

to, že chybný sociální vývoj může vyvolat chorobnou závislost (NEŠPOR, 2010).

Mentální bulimie

Jako specifický syndrom byla mentální bulimie popsána Gerardem Russellem v

roce 1979 a v roce 1980 se tento syndrom objevil v americké klasifikaci nemocí (DSM-III).

Současná mezinárodní klasifikace nemocí (ICD-10), kterou používáme u nás, obsahuje

syndrom mentální anorexie a mentální bulimie. Někteří autoři tyto syndromy striktně

neodlišují a vymezují pojmy jako bulimarexie nebo tzv. syndrom jídelního chaosu


34

Mentální bulimie je charakterizována opakujícími se záchvaty přejídání spojenými

s přehnanou kontrolou tělesné hmotnosti. Podobně jako anorexie není ani bulimie v

medicíně novým pojmem. Už například Hippokrates rozlišoval „boulimos“ jako nezdravý

hlad od normálního hladu. Aristofanes, Xenofob a další antičtí autoři spojovali „boulimos“

s epizodami přejídání vyvolanými neobvyklou formou hladu. Novodobá historie mentální

bulimie začíná až v roce 1979, kdy anglický psychiatr Gerard Russell, v návaznosti na

pozorování Marlene Boskind-Lodahl, publikoval článek, ve kterém použil termín „bulimia

nervosa“ k popisu příznaků třiceti pacientů, který doplnil detailním klinickým popisem

skupiny. Pro vymezení mentální bulimie navrhnul tři základní kritéria: silná a

nepotlačitelná touha se přejídat, snaha zabránit nabírání hmotnosti vyvoláním zvracení

nebo nadměrným užíváním purgativ nebo obojím a chorobný strach z tloušťky (KRCH,

2005).

V průběhu života se může mentální anorexie a bulimie střídat. Jde o onemocnění,

jehož výskyt se začal rozšiřovat přibližně od poloviny 20. století. Jednotlivé případy byly

sice popsány i dříve, avšak ke zvýšení výskytu došlo v posledních desetiletích. Je otázkou, s

čím souvisí takový rozvoj onemocnění v naší době. Bývá dáván do souvislosti s relativním

nadbytkem potravy, posunem ideálu krásného lidského těla směrem k větší štíhlosti a k

tzv. západním životním hodnotám, jako je výkon, úspěch a důraz na individualitu a

sebekontrolu (KOCOURKOVÁ, 2003).

Bulimie představuje dnes pravděpodobně nejrozšířenější formu chorobného

manického vztahu k jídlu, trpí ji přibližně každá dvacátá žena ve věku mezi 15 až 55 lety.

Bulimie vede zároveň k dvěma extrémním způsobům zacházení s jídlem – nesmírný, až

přehnaný přívod kalorií s následujícím úmyslně navozeným zvracením, jehož účelem je

jídlo opět odstranit a zamezit tak jinak naprosto jistému vzniku nadváhy. Také pro lidi,

kteří jsou zvyklí se přejídat pravidelně, ale bez závislosti, je sotva představitelné množství

potravin, které postižený dokáže do sebe najednou nacpat. Po záchvatu žravosti se musí

jídlo stejně tak nutkavě vyzvracet. Za tím účelem dráždí pacienti stěnu jícnu prsty, až se

jim podaří zkonzumované jídlo téměř úplně odstranit. Většinou se vyprazdňují tajně po

toaletách, protože i maniaci pociťují tento postup jako nepřirozený a stydí se za něj

(NEŠPOR, 2010).

Bulimie často (na rozdíl od mentální anorexie a záchvatového přejídání) nemá

zásadní vliv na tělesnou hmotnost, proto se obtížněji rozpoznává. Bulimičky navíc své

35

záchvatové přejídání a následné pročišťování dokážou dobře tajit. Většina dívek trpících

bulimií se začíná přejídat po dlouhodobém hladovění. Snaží se přitom nepřibrat, proto

hledají nějakou formu kontroly nad jídlem. Nejčastěji si bulimik myslí, že zvracení

jednoduše zruší účinek jídla, aniž by po něm zůstaly nějaké jiné stopy. Zdravotní následky

přejídání a následného pročišťování jsou přitom velmi závažné. Časté zvracení vystavuje

organismus zvýšené námaze, přičemž důsledky dlouhodobého hladově se projevují

především v onemocnění jater, u dospívajících v poruchách růstu a u žen narušením

menstruačního cyklu (MARÁDOVÁ, 2000).

Požití projímadel ve skutečnosti nemá podstatný vliv na tělesnou hmotnost,

způsobuje pouze krátkodobou ztrátu tekutin, u bulimiků však vzniká na projímadlech

závislost a nemohou se bez nich vyměšovat. Vyvolávání zvracení způsobuje bolesti v krku,

onemocnění jícnu, zvyšuje se kazivost zubů (pod vlivem kyselin ve zvratcích). Po určité

době se po každém požití stravy dostavuje potřeba zvracení (MARÁDOVÁ, 2000).

Příčiny mentální bulimie

Bulimie se často vyvine z jiné formy manické závislosti na jídle, která nebyla zcela

vyléčena, například se může vyvinout u mentálních anorektiků, kteří se sice rozhodli opět

jíst, ale skrze svůj mentální blok nejsou schopni normálního postoje k jídlu. Rovněž u

nemocných latentní manickou otylostí může nakonec dojít k přeměně v bulimii, aniž by se

stali před tím obézními, a to tehdy, když jejich přísná sebekontrola selže. Jako hlavní

příčinu bulimie u mnohých pacientů lze považovat nadměrný sklon k přizpůsobování se

sociálním tlakům a pocitu, že za žádnou cenu nesmí být nápadní a odlišní. Tomu

odpovídá, že bulimici jsou silně závislí na mínění současné společnosti, a proto se také

nekriticky podrobují módním ideálům štíhlosti (NEŠPOR, 2010).

Léčba poruch příjmu potravy

Chceme-li pomoci lidem trpící poruchou příjmu potravy, měli bychom si najít

příležitost o problému s ním otevřeně promluvit a doporučit vyhledání odborné pomoci

na odborných pracovištích. Je nutné si uvědomit, že poruchy příjmu potravy mají

charakter závislosti a změnit patologické chování i vnitřní postoje k jídlu a k vlastnímu tělu

je stejně těžké, jako je tomu u pacientů, kteří jsou závislí na návykových látkách

(MARÁDOVÁ, 2000).

36

Terapeutický přístup k osobám, které trpí poruchou příjmu potravy, nabízí řadu

možností. Na počátku léčby bývá důležité rozhodování o tom, zda má pacientka

podstoupit léčbu v nemocnici nebo zda je indikována léčba ambulantní formou.

Hospitalizační léčba je indikována zejména tehdy, když už je pacient v ohrožení života, je

vyhublý a jsou-li zřetelné somatické následky poruchy, má tedy abnormní jídelní chování,

je-li patrná depresivní porucha a je-li zřejmé, že případná předchozí ambulantní léčba byla

neúspěšná. V případech mentální bulimie je hospitalizace indikována podobně


Léčba hospitalizovaného pacienta má tzv. multimodální charakter, tj. kombinuje

více přístupů a v ideálním případě se snaží o vytvoření individuálního terapeutického

plánu. Většinou se kombinují přístupy odvozené od kognitivně-behaviorálního přístupu,

dynamického přístupu a přístupu systematického. Z forem terapie se nejčastěji uplatňuje

režimová léčba, psychoterapeutické skupiny, individuální terapie a rodinná terapie. Obsah

bývá zaměřen nejen na samotnou poruchu příjmu potravy, její zvláštnosti a významy, ale

také na osobnost pacienta, jeho vztahy k důležitým lidem, způsoby, jakým se vyrovnává se

stresem, neuvědomované souvislosti. Může se ukázat, že je prospěšná rodinná terapie,

zvláště u dívek a mladých žen, pro které je obtížné odpoutat se od vlastních rodičů.

Užitečné bývají relaxační techniky, arteterapie, muzikoterapie. Hospitalizace je časově

omezená a v podstatě představuje zvládnutí kritického stavu. K plnému uzdravení obvykle

nestačí. Pokračování terapie v ambulantních podmínkách bývá nezbytné. V procesu léčby

může kolísat motivace pacientek k léčbě (KOCOURKOVÁ, 2003).

2.5 Rámcový vzdělávací program

Školní vzdělávací program (ŠVP) je nástrojem, který si každá základní, střední a

mateřská škola v České republice vytváří, aby mohla realizovat požadavky rámcového

vzdělávacího programu (RVP) pro daný obor vzdělávání (MŠMT, 2016).

Rámcový vzdělávací program definuje ve školství v České republice nejvyšší úroveň

vzdělávání spolu s projektem Národní program pro rozvoj vzdělávání (tzv. Bílá Kniha). V

roce 2004 MŠMT schválilo nové principy v politice pro vzdělávání žáků od 3 do 19 let.

Toto rozhodnutí mělo za následek změnu systém kurikulárních dokumentů, které jsou

nyní vytvářeny na dvou úrovních a to na úrovni státní a na úrovni školské. Národní

program vzdělávání vymezuje počáteční vzdělávání jako celek a rámcové programy pak

https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesko

https://cs.wikipedia.org/wiki/R%C3%A1mcov%C3%BD_vzd%C4%9Bl%C3%A1vac%C3%AD_program

https://cs.wikipedia.org/wiki/R%C3%A1mcov%C3%BD_vzd%C4%9Bl%C3%A1vac%C3%AD_program

https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0kolstv%C3%AD

https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesko

https://cs.wikipedia.org/wiki/Vzd%C4%9Bl%C3%A1v%C3%A1n%C3%AD

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ministerstvo_%C5%A1kolstv%C3%AD,_ml%C3%A1de%C5%BEe_a_t%C4%9Blov%C3%BDchovy_%C4%8Cesk%C3%A9_republiky

37

vymezují závazné rámce pro jednotlivé etapy vzdělávání (předškolní, základní a střední

vzdělávání). Školní úroveň pak představuje školní vzdělávací programy, podle kterých se

uskutečňuje výuka na jednotlivých školách (MŠMT, 2016).

Schválením zákona o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném

vzdělávání a Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání (dále RVP ZV),

dostali učitelé do rukou možnost vytvořit si vlastní vzdělávací program, založený na jejich

představách a zkušenostech s výukou. Společným úsilím všech pedagogů na škole, je

možnost bez dalšího schvalování utvořit ucelený Školní vzdělávací program pro základní

vzdělávání, podporující pedagogickou autonomii s ohledem na potřeby žáků. Učitelé už

tak nebudou vázáni na tradiční „osnovy“, kterých se musí držet, protože učitel v plánech

nepopisuje, „co má probrat“, ale popisuje, jaké dovednosti mají jeho žáci mít. Lze tedy

velmi snadno některé méně podstatné pasáže látky vynechat či zredukovat, za účelem

splnění základních cílů výuky nebo naopak některý přínosný projekt prodloužit (MŠMT,

2016).

https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0koln%C3%AD_vzd%C4%9Bl%C3%A1vac%C3%AD_program

38

3 Praktická část

3.1 Cíl

Cílem mé závěrečné práce je zmapovat pohybovou aktivitu dětí v rámci povinného

vzdělávání jako prevenci proti rostoucí vlně obezity na vybraných základních školách v

Českých Budějovicích.

3.2 Výzkumné úkoly

prostudování odborné literatury

zpracování přehledu disciplín při výuce TV na vybraných ZŠ

vyhodnocení zjištěných dat

3.3 Výzkumné předpoklady

1. Předpokládám, že žáci prvního stupně vybraných základních škol projdou

postupně všemi základními sportovními disciplínami (atletika, gymnastika, plavání,

míčové hry).

2. Předpokládám, že žáci prvního stupně vybraných škol se v hodinách tělesné

výchovy nejvíce věnují míčovým hrám.

3.4 Popis výzkumného vzorku

Sledovaným souborem jsou hodiny tělesné výchovy v jednotlivých třídách 1. stupně

vybraných základních škol. Zaměřuji se na celkem 4 základní školy v Českých Budějovicích

a to na ZŠ O. Nedbala, ZŠ Máj II., ZŠ Nerudova a ZŠ Rudolfov, kde zkoumám jednotlivé

sportovní disciplíny v hodinách tělesné výchovy a to za rok 2014/2015. Celkové

zastoupení sledovaných tříd je 42, z toho připadá na ZŠ Máj II. 12 tříd, na ZŠ Nedbala 12

tříd, na ZŠ Nerudova také 12 tříd a na ZŠ Rudolfov 8 tříd.

3.5 Použité metody

Pro zmapování poměru hodin věnovaným jednotlivým sportovním disciplínám v

hodinách tělesné výchovy na vybraných základních školách v Českých Budějovicích jsem

použila kvantitativní výzkumné metody. Kvantitativní metoda byla zvolena, protože cílem

39

práce je popisování vztahu proměnných na vybraných základních školách. K tomuto účelu

je potřeba shromáždit větší množství dat tak, aby bylo dosaženo co nejvyšší výpovědní

hodnoty. Potřebná data jsem získala po domluvě s vybranými základními školami,

z tématických plánů za rok 2014/2015.

40

4 Výsledky

Základní škola Máj II, České Budějovice

Tato škola se zaměřuje na individuální přístup ke každému dítěti. To znamená, že

ve škole lze najít odbornou péči v běžných třídách, ale věnují se i žákům se speciálními

vzdělávacími potřebami i mimořádně nadaným žákům. Budova školy je plně bezbariérová.

K pohybovým aktivitám žáků, škola využívá 2 tělocvičny včetně posilovny a venkovních

hřišť s umělým povrchem. Také je zde možnost využít rozšířenou nabídku školy o

sportovně zaměřenou hokejovou třídu, kde škola spolupracuje s hokejovým centrem

Pouzar. Do tělesné výchovy i ostatních tříd je zařazené bruslení. Dále se zde pořádají

lyžařské zájezdy, sportovní soustředění u moře, výlety tuzemské i zahraniční. Tato škola

má také bohatý mimoškolní program např. sportovní hry pro první i druhý stupeň, aerobic

po začátečníky i navazující pro pokročilé žáky (ZŠ Máj II., 2013).

Tabulka 2. Přehled pohybových aktivit v 1. A třídě na ZŠ Máj II.

1.A - Sportovní 2014 /2015 % 09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15

Atletika 1 1 2 1 1 1 2 2 2 1 14 11,1

Gymnastika 1 1 1 1 2 2 1 1 1 2 13 10,3

Hokej - bruslení 4 4 4 3 2 4 4 3 4 3 35 27,8

Plavání 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,0

Drobné pohybové hry 2 2 3 1 2 1 2 2 3 2 20 15,9

Míčové hry 6 5 4 5 4 4 4 4 4 4 44 34,9

Počet hodin Celkem 14 13 14 11 11 12 13 12 14 12 126 100,0

Na ZŠ Máj II. se v 1. A třídě z celkového počtu 126 hodin tělesné výchovy věnují nejvíce

míčovým hrám, to představuje 44 hodin, tj. 34,9 %. Následuje hokej (neboť tato škola

spolupracuje s hokejovou školou Pouzar) s 35 hodinami, tj. 27,8 %. Dále se řadí drobné

pohybové hry a to 20 hodin, tj. 15,9 %. Dále následuje atletika, ta má 14 hodin, což je 11,1

%. Za ní je gymnastika, ta má 13 hodin, tj. 10,3 %. Plavání v 1. třídě není zahrnuto do

tělesné výchovy, proto má 0 hodin, tj. 0,0 %.

41

Tabulka 3. Přehled pohybových aktivit v 1. B třídě na ZŠ Máj II.

1.B 2014 /2015 % 09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15

Atletika 2 1 2 1 1 2 2 2 1 1 15 13,9

Gymnastika 1 1 1 1 1 1 2 2 1 2 13 12,0

Hokej - bruslení 2 2 1 1 1 2 2 2 2 1 16 14,8

Plavání 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,0


Míčové hry 5 4 5 5 6 4 5 4 5 4 47 43,5


Na ZŠ Máj II. se v 1. B třídě z celkového počtu 108 hodin tělesné výchovy věnují nejvíce

míčovým hrám, to představuje 47 hodin, tj. 43,5 %. Následují drobné pohybové hry s 17

hodinami, tj. 15,7 %. Dále se řadí hokej a to 16 hodin, tj. 14,8 %. Dále následuje atletika, ta

má 15 hodin, což je 13,9 %. Za ní je gymnastika, ta má 13 hodin, tj. 12 %. Plavání v 1. třídě

není zahrnuto do tělesné výchovy, proto má 0 hodin, tj. 0,0 %.

Tabulka 4. Přehled pohybových aktivit v 1. C třídě na ZŠ Máj II.

1 .C 2014 /2015 % 09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15

Atletika 1 1 2 1 1 1 2 2 2 1 14 12,8

Gymnastika 1 1 1 1 2 2 1 1 1 2 13 11,9

Hokej - bruslení 2 2 2 2 1 2 2 2 2 1 18 16,5

Plavání 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,0


Míčové hry 6 5 4 5 4 4 4 4 4 4 44 40,4


Na ZŠ Máj II. se v 1. C třídě z celkového počtu 109 hodin tělesné výchovy věnují nejvíce


hodinami, tj. 18,3 %. Dále se řadí hokej a to 18 hodin, tj. 16,5 %. Dále následuje atletika, ta

má 14 hodin, což je 12,8 %. Za ní je gymnastika, ta má 13 hodin, tj. 11,9%. Plavání v 1.

třídě není zahrnuto do tělesné výchovy, proto má 0 hodin, tj. 0,0 %.

42


2.A - Sportovní 2014 /2015 % 09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15

Atletika 2 3 1 1 2 2 2 2 1 1 17 11,2

Gymnastika 1 1 2 2 1 2 1 1 1 2 14 9,2

Hokej - bruslení 6 5 5 5 4 4 5 6 6 5 51 34,2

Plavání 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,0


Míčové hry 5 5 6 5 5 5 6 6 6 5 54 34,9




spolupracuje s hokejovou školou Pouzar) s 51 hodinami, tj. 34,2 %. Dále se řadí atletika a

to 17 hodin, tj. 11,2 %. Dále následují drobné pohybové hry, ty mají 16 hodin, což je 10,5

%. Za nimi je gymnastika, ta má 14hodin, tj. 9,2 %. Plavání v 2. třídě není zahrnuto do

tělesné výchovy, proto má 0 hodin, tj. 0,0 %.


2.B 2014 /2015 % 09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15

Atletika 1 2 2 1 2 2 2 1 1 1 15 11,5

Gymnastika 1 1 2 2 1 2 1 1 1 1 13 9,9

Hokej - bruslení 4 4 4 2 3 3 4 4 2 2 32 24,4

Plavání 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,0


Míčové hry 6 5 4 5 5 6 5 6 6 6 54 41,2



míčovým hrám, to představuje 54 hodin, tj. 41,2 %. Následuje hokej - bruslení s 32

hodinami, tj. 24,4 %. Dále drobné pohybové hry a to 17 hodin, tj. 13 %. Dále následuje

atletika, ta má 15 hodin, což je 11,5 %. Za ní je gymnastika, ta má 13 hodin, tj. 9,9 %.

Plavání v 2. třídě není zahrnuto do tělesné výchovy, proto má 0 hodin, tj. 0,0 %.

43


2.C 2014 /2015 % 09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15

Atletika 2 2 1 1 2 2 2 2 1 1 16 12,3

Gymnastika 1 1 2 2 1 2 1 1 1 2 14 10,8

Hokej - bruslení 4 4 4 3 2 2 3 4 3 2 31 23,8

Plavání 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,0


Míčové hry 5 4 5 5 5 5 6 6 6 5 52 40,0




hodinami, tj. 23,8 %. Dále drobné pohybové hry na a to 17 hodin, tj. 13,1 %. Dále

následuje atletika, ta má 16 hodin, což je 12,3 %. Za ní je gymnastika, ta má 14 hodin, tj.

10,8 %. Plavání v 2. třídě není zahrnuto do tělesné výchovy, proto má 0 hodin, tj. 0,0 %.


3.A - sportovní 2014 /2015 % 09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15

Atletika 2 2 1 1 2 2 2 2 1 2 17 10,2

Gymnastika 1 1 2 2 1 1 1 1 1 1 12 7,2

Hokej - bruslení 5 6 6 5 3 4 6 5 6 4 50 30,1

Plavání 0 0 0 0 3 4 4 2 1 0 14 8,4


Míčové hry 5 6 6 5 5 4 4 5 6 7 53 31,9




spolupracuje s hokejovou školou Pouzar) s 50 hodinami, tj. 30,1 %. Dále se řadí drobné

pohybové hry 20 hodin, tj. 12 %, po nich atletika a to 17 hodin, tj. 10,2 %. Dále následuje

plavání, a to ve 14 hodinách, což je 8,4 %. Ukončuje gymnastika, ta má 12hodin, tj. 7,2 %.

44


3.B 2014 /2015 % 09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15

Atletika 3 3 1 1 1 1 2 2 1 1 16 11,8

Gymnastika 1 1 2 2 1 2 1 1 2 2 15 11,0

Hokej - bruslení 4 4 3 2 1 2 3 3 3 3 28 20,6

Plavání 0 0 0 0 3 3 3 3 0 0 12 8,8


Míčové hry 6 4 6 5 5 4 5 4 6 6 51 37,5



míčovým hrám, to představuje 51 hodin, tj. 37,5 %. Následuje hokej s 28 hodinami, tj.

20,6 %. Dále se řadí atletika 16 hodin, tj. 11,8 %, po ní gymnastika a to 15 hodin, tj. 11,0

%. Dále následují drobné pohybové hry na a to ve 14 hodinách, což je 10,3 %. Ukončuje

plavání, to má 12hodin, tj. 8,8 %.


3.C 2014 /2015 % 09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15

Atletika 1 2 2 1 2 2 2 2 1 2 17 11,7

Gymnastika 1 1 2 2 1 1 1 1 1 1 12 8,3

Hokej - bruslení 4 4 4 2 2 2 2 3 4 3 30 20,7

Plavání 0 0 0 0 3 4 4 2 1 0 14 9,7


Míčové hry 5 6 6 5 5 4 4 5 6 7 53 36,6



míčovým hrám, to představuje 53 hodin, tj. 36,6 %. Následuje hokej s 30 hodinami, tj.

20,7 %. Dále se řadí drobné pohybové hry na rozvoj rychlosti 19 hodin, tj. 13,1 %, po nich

atletika a to 17 hodin, tj. 11,7 %. Dále následuje plavání, a to ve 14 hodinách, což je 9,7 %.

Ukončuje gymnastika, ta má 12hodin, tj. 8,3 %.

45


4.A - Sportovní 2014 /2015 % 09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15

Atletika 2 2 2 2 2 2 2 2 2 1 19 12,0

Gymnastika 1 1 2 2 1 2 1 2 1 2 15 9,5

Hokej - bruslení 6 6 4 4 3 5 6 6 6 4 50 31,6

Plavání 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,0


Míčové hry 7 6 6 5 5 6 5 5 7 5 57 36,1




spolupracuje s hokejovou školou Pouzar) s 50 hodinami, tj. 31,6 %. Dále se řadí atletika 19

hodin, tj. 12 %, po ní drobné pohybové hry na rozvoj rychlosti a to 17 hodin, tj. 10,8 %.

Dále následuje gymnastika, a to v 15 hodinách, což je 9,5 %. Plavání ve 4. třídě není

zahrnuto do tělesné výchovy, proto má 0 hodin, tj. 0,0 %.


4.B 2014 /2015 % 09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15

Atletika 3 2 2 1 2 2 2 1 2 1 18 13,1

Gymnastika 1 1 2 2 1 2 1 1 1 2 14 10,2

Hokej - bruslení 4 4 5 3 3 3 4 5 3 4 38 27,7

Plavání 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,0


Míčové hry 6 5 5 5 5 6 4 5 7 4 52 38,0




hodinami, tj. 27,7 %. Dále atletika a to 18 hodin, tj. 13,1 %. Dále následují drobné

pohybové hry, ty mají 15 hodin, což je 10,9 %. Za nimi je gymnastika, ta má 14 hodin, tj.

10,2 %. Plavání ve 4. třídě není zahrnuto do tělesné výchovy, proto má 0 hodin, tj. 0,0 %.

46


4.C 2014 /2015 % 09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15

Atletika 2 3 2 1 2 2 2 1 2 1 18 13,3

Gymnastika 1 1 2 2 1 2 1 1 1 2 14 10,4

Hokej - bruslení 4 4 5 3 3 3 4 4 4 4 38 28,1

Plavání 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,0


Míčové hry 6 4 5 5 5 6 4 5 6 4 50 37,0




hodinami, tj. 28,1 %. Dále se řadí atletika a to s 18 hodinami, tj. 13,3 %. Dále následují

drobné pohybové hry, ty mají 15 hodin, což je 11,1 %. Za nimi je gymnastika, ta má 14

hodin, tj. 10,4 %. Plavání ve 4. třídě není zahrnuto do tělesné výchovy, proto má 0 hodin,

tj. 0,0 %.

Tabulka 15. Celkový přehled pohybových aktivit na ZŠ Máj II.

1.A 1.B 1.C 2.A 2.B 2.C 3.A 3.B 3.C 4.A 4.B 4.C

Atletika 14 15 14 17 15 16 17 16 17 19 18 17

Gymnastika 13 13 13 14 13 14 12 15 12 15 14 15

Hokej - bruslení 35 16 18 53 32 31 50 28 30 50 38 33

Plavání 0 0 0 0 0 0 14 12 14 0 0 0

Drobné pohybové hry 20 17 20 15 14 17 20 14 19 17 15 18

Míčové hry 44 47 44 52 54 52 53 51 53 57 53 55

Počet hodin Celkem 126 108 109 152 131 130 166 136 145 158 138 138

47

Graf 1. Celkové znázornění pohybových disciplín v hodinách TV na ZŠ Máj II.

Zdroj: vlastní výzkum

Z celkového znázornění pohybových disciplín (Tabulka 15, Graf 1.) v hodinách tělesné

výchovy na ZŠ Máj II. mají největší zastoupení různé míčové hry jako je např. vybíjená,

volejbal, fotbal, florbal, házená, basketbal a jiné. Neboť tato základní škola úzce

spolupracuje se sportovním centrem Pouzar, další velice početné zastoupení v hodinách

tělesných výchov má hokej nebo bruslení. Dále by byly postupně řazeny drobné pohybové

hry (různé druhy běhů ve formě hry např. „na babu, prolézaná apod.“), atletika (s využitím

venkovních hřišť), gymnastika (s využitím různého sportovního náčiní). Plavání je zahrnuto

pouze do 3. tříd tělesné výchovy, proto má nejmenší zastoupení z celkového počtu hodin.

Základní škola O. Nedbala, České Budějovice

Tato základní škola je plně organizovaná městská základní škola se sportovním

zaměřením. Škola poskytuje základní vzdělání dětem 1. - 9. ročníku, žáci a žákyně

sportovních tříd se věnují volejbalu a moderní gymnastice (spolupráce s VK Jihostroj a SK

Máj, oddíl moderní gymnastiky) Hlavním sportem na této základní škole je volejbal. Žáci

jsou pečlivě vybíráni do tříd s rozšířenou výukou tělesné výchovy (musí splňovat dvě

48

základní kritéria – fyzickou zdatnost a prospěch ve škole na odpovídající úrovni). Chlapci

jsou zařazeni do systému struktury klubu VK Jihostroj České Budějovice a dívky do

systémů volejbalových klubů ve městě (VK České Budějovice, SK Třebín, SK Hlincovka a

další). Děti se nezaměřují pouze na volejbal, ale cílem celého programu je vzbudit u dětí

zájem o sport a tělesnou výchovu vůbec. Ti nejúspěšnější z nich jsou dále zařazeni do

struktury klubu a pokračují ve specializované přípravě volejbalu. Žáci procházejí prvním

výběrem již do první třídy po zápise, kde dle zájmu naplní vždy jednu třídu. Děti na prvním

stupni ZŠ mají v rozvrhu vždy o jednu hodinu pohybových aktivit navíc, zaměřenou na

míčové sporty, gymnastiku, atletiku, obratnost, tradiční i netradiční sporty. Sportovní

přípravu na druhém stupni absolvují žáci už více specializovanou na volejbal. V rozvrhu se

zde objevují 2 hodiny sportovních aktivit (volejbalu). Mimoškolní kroužky zahrnují aerobic

a kroužek sportovní (ZŠ NEDBALA, 2013).

Tabulka 16. Přehled pohybových aktivit v 1. A třídě na ZŠ Nedbala.

1.A 2014 /2015 % 09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15

Atletika 1 1 2 1 1 1 2 2 2 1 14 17,5

Gymnastika 1 1 1 1 2 2 1 2 3 2 16 20,0

Tanec 1 1 1 0 0 1 1 1 0 1 7 8,8

Plavání 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,0


Míčové hry 4 4 4 4 3 3 3 3 3 3 34 42,5


Na ZŠ O. Nedbala se v 1. A třídě z celkového počtu 80 hodin tělesné výchovy věnují nejvíce

míčovým hrám, to představuje 34 hodin, tj. 42,5 %. Následuje gymnastika s 16 hodinami,

tj. 20,0 %. Dále se řadí atletika a to 14 hodin, tj. 17,5 %. Dále následují drobné pohybové

hry, ty mají 9 hodin, což je 11,3 %. Za nimi je tanec, ten představuje 7 hodin, tj. 8,8 %.


49

Tabulka 17. Přehled pohybových aktivit v 1. B třídě na ZŠ Nedbala.

1.B 2014 /2015 % 09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15

Atletika 1 1 2 1 1 1 2 2 2 1 14 17,1

Gymnastika 1 1 1 1 2 2 1 2 3 2 16 19,5

Tanec 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 10 12,2

Plavání 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,0


Míčové hry 4 4 4 4 3 3 3 3 3 3 34 41,5


Na ZŠ O. Nedbala se v 1. B třídě z celkového počtu 82 hodin tělesné výchovy věnují nejvíce


tj. 19,5 %. Dále se řadí atletika a to 14 hodin, tj. 17,1 %. Dále následuje tanec, ten

představuje 10 hodin, tj. 12,2 %. Za nimi jsou drobné pohybové hry na rozvoj rychlosti, ty

mají 8 hodin, což je 9,8 %. Plavání v 1. třídě není zahrnuto do tělesné výchovy, proto má 0

hodin, tj. 0,0 %.

Tabulka 18. Přehled pohybových aktivit v 1. C třídě na ZŠ Nedbala.

1.C 2014 /2015 % 09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15

Atletika 1 1 2 0 1 1 2 2 1 1 12 14,8

Gymnastika 1 1 1 1 2 2 2 2 3 2 17 21,0

Tanec 0 1 1 0 0 1 1 1 0 1 6 7,4

Plavání 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,0

Hry na rozvoj rychlosti 1 2 1 1 1 0 1 1 1 2 11 13,6

Míčové hry 5 4 4 4 3 3 3 3 3 3 35 43,2


Na ZŠ O. Nedbala se v 1. C třídě z celkového počtu 81 hodin tělesné výchovy věnují nejvíce


tj. 21,0 %. Dále se řadí atletika a to 12 hodin, tj. 14,8 %. Dále následují drobné pohybové



50


2.A 2014 /2015 % 09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15

Atletika 2 1 1 1 2 2 1 1 1 1 13 14,4

Gymnastika 1 1 2 1 1 1 1 1 1 2 12 13,3

Tanec 1 1 1 0 0 1 1 1 2 1 9 10,0

Plavání 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,0


Míčové hry 4 4 5 5 5 3 4 5 4 5 44 48,9


Na ZŠ O. Nedbala se v 2. A třídě z celkového počtu 90 hodin tělesné výchovy věnují nejvíce

míčovým hrám, to představuje 44 hodin, tj. 48,9 %. Následuje atletika s 13 hodinami, tj.

14,4 %. Dále se řadí gymnastika a to 12 hodin, tj. 13,3 %, shodně jsou na tom také drobné

pohybové hry, ty mají 12 hodin, což je 13,3 %. Za nimi je tanec, ten představuje 9 hodin,

tj. 10,0 %. Plavání v 2. třídě není zahrnuto do tělesné výchovy, proto má 0 hodin, tj. 0,0 %.


2.B 2014 /2015 % 09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15

Atletika 1 2 1 1 2 2 2 1 1 1 14 16,3

Gymnastika 1 1 2 2 1 2 0 1 1 1 12 14,0

Tanec 0 1 0 0 0 1 1 0 1 1 5 5,8

Plavání 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,0


Míčové hry 5 4 4 5 5 3 4 5 5 5 45 52,3




16,3 %. Dále se řadí gymnastika a to 12 hodin, tj. 14,0 %. Dále následují drobné pohybové



51


2.C 2014 /2015 % 09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15

Atletika 2 2 1 1 2 2 2 2 1 1 16 18,6

Gymnastika 1 1 2 2 1 1 1 1 0 2 12 14,0

Tanec 1 1 1 0 0 1 1 0 1 1 7 8,1

Plavání 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,0


Míčové hry 4 4 5 4 4 4 5 5 4 4 43 50,0




18,6 %. Dále se řadí gymnastika a to 12 hodin, tj. 14,0 %. Dále následují drobné pohybové




3.A 2014 /2015 % 09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15

Atletika 1 2 1 2 2 1 1 2 1 2 15 14,9

Gymnastika 3 2 2 2 0 0 0 0 1 1 11 10,9

Tanec 1 1 0 0 0 1 1 0 2 1 7 6,9

Plavání 0 0 0 0 3 4 4 2 1 0 14 13,9


Míčové hry 4 5 6 5 4 4 4 5 4 4 45 44,6


Na ZŠ O. Nedbala se v 3. A třídě z celkového počtu 101 hodin tělesné výchovy věnují

nejvíce míčovým hrám, to představuje 45 hodin, tj. 44,6 %. Následuje atletika s 15

hodinami, tj. 14,9 %. Dále se řadí plavání a to 14 hodin, tj. 13,9 %. Dále následuje

gymnastika, ta má 11 hodin, což je 10,9 %. Za nimi jsou drobné pohybové hry s počtem

hodin 9, tj. 8,9 %. A jako poslední se v této třídě řadí tanec, ten představuje 7 hodin, tj.

6,9%.

52


3.B 2014 /2015 % 09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15

Atletika 3 3 1 1 1 1 2 1 2 1 16 16,3

Gymnastika 1 1 2 2 1 2 1 1 1 2 14 14,3

Tanec 1 0 0 0 0 1 0 0 0 1 3 3,1

Plavání 0 0 0 0 3 3 3 3 0 0 12 12,2


Míčové hry 5 4 5 5 5 3 3 3 4 5 42 42,9




16,3 %. Dále se řadí gymnastika a to 14 hodin, tj. 14,3 %. Dále následuje plavání, to má 12

hodin, což je 12,2 %. Za nimi jsou drobné pohybové s počtem hodin 11, tj. 11,2 %. A jako

poslední se v této třídě řadí tanec, ten představuje 3 hodin, tj. 3,1 %.


3.C 2014 /2015 % 09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15

Atletika 1 2 2 1 1 1 0 1 1 2 12 12,2

Gymnastika 2 2 1 2 1 1 1 1 2 2 15 15,3

Tanec 0 0 1 0 0 0 0 0 1 1 3 3,1

Plavání 0 0 0 0 3 3 4 3 0 0 13 13,3


Míčové hry 5 5 5 5 4 3 5 5 5 5 47 48,0




tj. 15,3 %. Dále se řadí plavání a to 13 hodin, tj. 13,3 %. Dále následuje atletika, ta má 12

hodin, což je 12,2 %. Za nimi jsou drobné pohybové hry s počtem hodin 8, tj. 8,2 %. A jako

poslední se v této třídě řadí tanec, ten představuje 3 hodin, tj. 3,1 %.

53


4.A 2014 /2015 % 09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15

Atletika 2 1 2 2 2 1 2 2 2 1 17 16,8

Gymnastika 1 1 2 1 2 1 2 2 1 1 14 13,9

Tanec 1 1 1 1 0 0 1 1 1 1 8 7,9

Plavání 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,0


Míčové hry 5 6 5 5 5 4 5 4 6 4 49 48,5


Na ZŠ O. Nedbala se v 4. A třídě z celkového počtu 101 hodin tělesné výchovy věnují


hodinami, tj. 16,8 %. Dále se řadí gymnastika a to 14 hodin, tj. 13,9 %. Dále následují

drobné pohybové hry tj. 12,9 %. A jako poslední se v této třídě řadí tanec, ten představuje

3 hodin, tj. 3,1 %. Plavání ve 4. třídě není zahrnuto do tělesné výchovy, proto má 0 hodin,

tj. 0,0 %.


4.B 2014 /2015 % 09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15

Atletika 2 2 2 1 2 2 2 1 2 1 17 16,7

Gymnastika 1 2 1 1 2 1 3 2 1 1 15 14,7

Tanec 0 1 1 0 0 1 1 1 2 1 8 7,8

Plavání 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,0


Míčové hry 6 5 5 5 5 6 4 5 6 4 51 50,0


Na ZŠ O. Nedbala se v 4. B třídě z celkového počtu 102 hodin tělesné výchovy věnují


hodinami, tj. 16,7 %. Dále se řadí gymnastika a to 15 hodin, tj. 14,7 %. Dále následují

drobné pohybové hry 11 hodin, tj. 10,8 %. A jako poslední se v této třídě řadí tanec, ten

54

představuje 8 hodin, tj. 7,8 %. Plavání ve 4. třídě není zahrnuto do tělesné výchovy, proto

má 0 hodin, tj. 0,0 %.


4.C 2014 /2015 % 09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15

Atletika 2 3 2 1 2 2 2 1 2 1 18 17,5

Gymnastika 1 2 1 1 2 1 3 2 1 1 15 14,6

Tanec 1 1 1 0 0 1 1 1 2 1 9 8,7

Plavání 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,0


Míčové hry 6 4 5 5 5 4 4 5 5 4 47 45,6


Na ZŠ O. Nedbala se v 4. B třídě z celkového počtu 103 hodin tělesné výchovy věnují


hodinami, tj. 17,5 %. Dále se řadí gymnastika a to 15 hodin, tj. 14,6 %. Dále následují hry

na rozvoj rychlosti 14 hodin, tj. 13,6 %. A jako poslední se v této třídě řadí tanec, ten



Tabulka 28. Celkový přehled pohybových aktivit na ZŠ Nedbala.

1.A 1.B 1.C 2.A 2.B 2.C 3.A 3.B 3.C 4.A 4.B 4.C

Atletika 14 14 12 13 14 16 15 16 12 17 17 18

Gymnastika 16 16 17 12 12 12 11 14 15 14 15 15

Tanec 7 10 6 9 5 7 7 3 3 8 8 9

Plavání 0 0 0 0 0 0 14 12 13 0 0 0


Míčové hry 34 34 35 44 45 43 45 42 47 49 51 47


55

Graf 2. Celkové znázornění pohybových disciplín v hodinách TV na ZŠ Nedbala.

Zdroj: vlastní zdroj


výchovy na ZŠ O. Nedbala mají největší zastoupení míčové hry, kde převláda volejbal,

neboť škola spolupracuje s volejbalovou školou Jihostroj České Budějovice. Dále mají

podobnou hodinovou dotaci gymnastika a atletika, náplně těchto hodin se velice často

prolínají. Dále následují drobné pohybové hry (různé druhy běhů ve formě hry např. „na

babu, prolézaná apod.“), a tanec se zaměřením na moderní formy tance. Plavání je

zahrnuto pouze do 3. tříd, proto má hodinové zastoupení pouze v tomto ročníku.

Základní škola a Mateřská škola Nerudova, České Budějovice

Tato škola patří ke klasickým základním školám s moderním vybavením a možností

nadstandardní výuky matematiky a přírodních věd. Mimo to mohou žáci navštěvovat

pohybové a sportovní aktivity (atletika, fotbal, míčové hry). Tato škola je s ohledem na

pohybové aktivity nadstandardně vybavena - 4 tělocvičny, venkovní atletický stadion s

tartanovým oválem, hřiště na fotbal a volejbal. Velice obsáhlá nabídka mimoškolních

pohybových aktivit – aerobic, mažoretky, tanec, florbal (ZŠ NERUDOVA, 2013).

56

Tabulka 29. Přehled pohybových aktivit v 1. A třídě na ZŠ Nerudova.

1.A 2014 /2015 % 09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15

Atletika 1 1 2 1 1 1 2 2 2 1 14 17,5

Gymnastika 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 10 12,5

Tanec 0 0 1 0 0 1 1 1 0 1 5 6,3

Plavání 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,0


Míčové hry 4 5 4 4 3 3 3 3 3 3 35 43,8


Na ZŠ Nerudova se v 1. A třídě z celkového počtu 80 hodin tělesné výchovy věnují nejvíce


hodinami, tj. 20,0 %. Dále se řadí atletika a to 14 hodin, tj. 17,5 %. Dále následuje s 10

hodinami, tj. 12,5 % gymnastika. A jako poslední se v této třídě řadí tanec, ten

představuje 5 hodin, tj. 6,3 %. Plavání v 1. třídě není zahrnuto do tělesné výchovy, proto


Tabulka 30. Přehled pohybových aktivit v 1. B třídě na ZŠ Nerudova.

1.B 2014 /2015 % 09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15

Atletika 2 2 1 1 1 1 2 2 2 1 15 19,0

Gymnastika 1 0 1 1 0 0 1 1 1 1 7 8,9

Tanec 0 1 1 1 1 1 1 1 1 1 9 11,4

Plavání 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,0


Míčové hry 4 4 4 4 3 3 3 3 3 3 34 43,0


Na ZŠ Nerudova se v 1. B třídě z celkového počtu 79 hodin tělesné výchovy věnují nejvíce


19,0 %. Dále se řadí drobné pohybové hry a to 14 hodin, tj. 17,7 %. Dále následuje s 9

hodinami, tj. 11,4 % tanec. A jako poslední se v této třídě řadí gymnastika, ta představuje

7 hodin, tj. 8,9 %. Plavání v 1. třídě není zahrnuto do tělesné výchovy, proto má 0 hodin,

tj. 0,0 %.

57

Tabulka 31. Přehled pohybových aktivit v 1. C třídě na ZŠ Nerudova.

1.C 2014 /2015 % 09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15

Atletika 0 1 2 0 1 1 2 2 1 1 11 13,9

Gymnastika 1 2 1 1 1 0 1 1 1 2 11 13,9

Tanec 0 1 1 0 0 1 1 1 0 1 6 7,6

Plavání 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,0


Míčové hry 5 4 4 4 3 3 3 3 3 3 35 44,3


Na ZŠ Nerudova se v 1. C třídě z celkového počtu 79 hodin tělesné výchovy věnují nejvíce


hodinami, tj. 20,3 %. Dále se řadí atletika a gymnastika a to 11 hodin, tj. 13, 9%. A jako

poslední se v této třídě řadí tanec, ten představuje 6 hodin, tj. 7,6 %. Plavání v 1. třídě



2.A 2014 /2015 % 09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15

Atletika 2 1 1 1 2 2 1 1 1 1 13 15,7

Gymnastika 0 1 0 1 0 1 1 0 1 0 5 6,0

Tanec 1 1 1 0 0 1 1 1 2 1 9 10,8

Plavání 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,0


Míčové hry 4 4 5 5 5 3 4 5 4 5 44 53,0





hodinami, tj. 6,0 % tanec. A jako poslední se v této třídě řadí gymnastika, ta představuje 5

hodin, tj. 6,0 %. Plavání v 2. třídě není zahrnuto do tělesné výchovy, proto má 0 hodin, tj.

0,0 %.

58


2.B 2014 /2015 % 09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15

Atletika 1 2 1 1 1 1 2 1 1 1 12 14,3

Gymnastika 1 1 2 2 1 2 0 1 1 1 12 14,3

Tanec 0 1 0 0 0 1 1 0 1 1 5 6,0

Plavání 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,0


Míčové hry 5 4 4 5 5 3 4 5 5 5 45 53,6



míčovým hrám, to představuje 45 hodin, tj. 53,6 %. Následuje atletika a gymnastika s 12

hodinami, tj. 14,3 %. Dále následují s 10 hodinami, tj. 11,9 % drobné pohybové hry. A jako




2.C 2014 /2015 % 09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15

Atletika 2 2 1 1 2 2 2 2 1 1 16 18,8

Gymnastika 1 1 2 2 1 1 1 1 0 2 12 14,1

Tanec 1 1 1 0 0 1 1 0 1 1 7 8,2

Plavání 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,0


Míčové hry 4 4 4 4 4 4 5 5 4 4 42 49,4




18,8 %. Dále se řadí gymnastika a to 12 hodin, tj. 14,1 %. Dále následují s 8 hodinami, tj.

9,4 % drobné pohybové hry. A jako poslední se v této třídě řadí tanec, ten představuje 7

hodin, tj. 8,2 %. Plavání v 2. třídě není zahrnuto do tělesné výchovy, proto má 0 hodin, tj.

0,0 %.

59


3.A 2014 /2015 % 09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15

Atletika 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 10 10,1

Gymnastika 1 1 2 0 1 1 1 1 1 1 10 10,1

Tanec 0 1 0 0 0 1 1 0 0 1 4 4,0

Plavání 0 0 0 0 3 4 4 2 1 0 14 14,1


Míčové hry 4 5 5 5 5 4 4 5 5 5 47 47,5



míčovým hrám, to představuje 47 hodin, tj. 47,5 %. Následují drobné pohybové hry a

plavání s celkovou dotací 14 hodin, tj. 14,1 %. Dále následuje atletika a gymnastika s 10

hodinami, tj. 10,1 %. A jako poslední se v této třídě řadí tanec, ten představuje 4 hodiny,

tj. 4,0 %.


3.B 2014 /2015 % 09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15

Atletika 2 2 1 1 2 1 2 1 1 1 14 14,3

Gymnastika 1 1 2 2 1 1 1 1 1 1 12 12,2

Tanec 1 0 0 0 0 1 0 0 2 1 5 5,1

Plavání 0 0 0 0 3 3 3 3 0 0 12 12,2


Míčové hry 6 4 5 5 5 4 3 3 4 5 44 44,9




14,3 %. Gymnastika a plavání má 12 hodin, tj. 12,2 %. Drobné pohybové hry představují

11 hodin, tj. 11,2 %. A jako poslední se v této třídě řadí tanec, ten představuje 5 hodin, tj.

5,1 %.

60


3.C 2014 /2015 % 09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15

Atletika 1 2 2 1 1 1 0 1 1 2 12 12,4

Gymnastika 1 1 2 2 0 1 0 0 1 0 8 8,2

Tanec 0 0 1 0 0 0 0 0 1 1 3 3,1

Plavání 0 0 0 0 3 3 4 3 0 0 13 13,4


Míčové hry 5 5 5 5 4 4 5 5 5 4 47 48,5



míčovým hrám, to představuje 47 hodin, tj. 48,5 %. Následují drobné pohybové

s celkovou dotací 14 hodin, tj. 14,4 %. Dále následuje plavání s 13 hodinami, tj. 13,4 %.

Pak atletika s 12 hodinami, tj. 12,4 %, poté gymnastika s 8 hodinami, tj. 8,2 %. A jako

poslední se v této třídě řadí tanec, ten představuje 3 hodiny, tj. 3,1 %.


4.A 2014 /2015 % 09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15

Atletika 2 1 2 3 2 1 2 1 2 1 17 16,8

Gymnastika 2 1 1 2 1 2 1 1 1 2 14 13,9

Tanec 1 1 1 1 0 0 1 1 0 1 7 6,9

Plavání 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,0


Míčové hry 5 5 5 4 5 5 5 4 6 4 48 47,5




16,8 %. Dále se řadí drobné pohybové hry a to 15 hodin, tj. 14,9 %. Dále následuje se 14




61


4.B 2014 /2015 % 09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15

Atletika 2 2 1 1 2 2 2 1 2 2 17 17,0

Gymnastika 1 1 1 2 1 1 1 1 1 1 11 11,0

Tanec 0 1 1 0 0 1 1 1 2 1 8 8,0

Plavání 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,0


Míčové hry 6 5 5 4 5 6 4 5 5 4 49 49,0






představuje 8 hodin, tj. 8,0%. Plavání ve 4. třídě není zahrnuto do tělesné výchovy, proto



4.C 2014 /2015 % 09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15

Atletika 2 3 2 1 2 2 2 1 1 1 17 16,8

Gymnastika 1 1 2 2 1 2 1 1 1 2 14 13,9

Tanec 1 1 1 0 0 1 1 1 2 1 9 8,9

Plavání 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,0


Míčové hry 5 4 5 5 5 4 4 5 5 4 46 45,5




16,8 %. Dále se řadí drobné pohybové hry na rozvoj rychlosti a to 15 hodin, tj. 14,9 %.

Dále následuje se 14 hodinami, tj. 13,9 % gymnastika. A jako poslední se v této třídě řadí

62

tanec, ten představuje 9 hodin, tj. 8,9 %. Plavání ve 4. třídě není zahrnuto do tělesné

výchovy, proto má 0 hodin, tj. 0,0 %.

Tabulka 41. Celkový přehled pohybových aktivit na ZŠ Nerudova.

1.A 1.B 1.C 2.A 2.B 2.C 3.A 3.B 3.C 4.A 4.B 4.C

Atletika 14 15 11 13 12 16 10 14 12 17 17 17

Gymnastika 10 7 11 5 12 12 10 12 8 14 11 14

Tanec 5 9 6 9 5 7 4 5 3 7 8 9

Plavání 0 0 0 0 0 0 14 12 13 0 0 0


Míčové hry 35 34 35 44 45 42 47 44 47 48 49 46


Graf 3. Celkové znázornění pohybových disciplín v hodinách TV na ZŠ Nerudova.



výchovy na ZŠ Nerudova mají největší zastoupení různé míčové hry jako je např. vybíjená,

volejbal, fotbal, florbal, házená, basketbal a jiné. Dále by byly postupně řazeny drobné

pohybové hry (aerobic, různé druhy běhů ve formě hry např. „na babu, prolézaná apod.“),

atletika (s využitím venkovních hřišť), gymnastika (s využitím různého sportovního náčiní)

a tanec, který byl zaměřen pouze na moderní formy tance (steet dance, pooll dance

63

apod.). Plavání je zahrnuto pouze do 3. tříd tělesné výchovy, proto má nejmenší

zastoupení z celkového počtu hodin.

Základní škola a Mateřská škola Rudolfov, České Budějovice

Základní škola Rudolfov je plně organizovanou městskou školou, která poskytuje základní

vzdělávání a školské služby žákům 1. až 9. ročníku. Pohybové aktivity se řídí daným

učebním plánem, který pro 1. stupeň určuje 2 hodiny týdně. Mimo povinnou tělesnou

výchovu mají žáci možnost využít i mimoškolní pohybové aktivity v rámci daných kroužků

a to volejbalový, florbalový nebo sportovní kroužek (ZŠ RUDOLFOV, 2013).

Tabulka 42. Přehled pohybových aktivit v 1. A třídě na ZŠ Rudolfov.

1.A 2014 /2015 % 09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15

Atletika 1 1 1 1 1 1 2 1 2 1 12 13,3

Gymnastika 1 1 1 1 1 2 1 1 1 2 12 13,3

Tanec 0 1 0 0 0 1 1 1 1 1 6 6,7

Plavání 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,0


Míčové hry 4 4 5 5 4 4 4 4 4 4 42 46,7


Na ZŠ Rudolfov se v 1. A třídě z celkového počtu 90 hodin tělesné výchovy věnují nejvíce


hodinami, tj. 20,0 %. Dále se řadí atletika a gymnastika 12 hodin, tj. 13,3 %. A jako



64

Tabulka 43. Přehled pohybových aktivit v 1. B třídě na ZŠ Rudolfov.

1.B 2014 /2015 % 09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15

Atletika 1 1 1 1 1 2 2 2 1 1 13 13,7

Gymnastika 1 1 1 1 1 1 1 1 1 2 11 11,6

Tanec 1 1 1 0 0 1 1 1 2 1 9 9,5

Plavání 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,0


Míčové hry 4 4 5 5 6 4 5 4 4 4 45 47,4


Na ZŠ Rudolfov se v 1. B třídě z celkového počtu 95 hodin tělesné výchovy věnují nejvíce

míčovým hrám, to představuje 45 hodin, tj. 47,4%. Následují drobné pohybové hry se 17

hodinami, tj. 17,9 %. Dále se řadí atletika s 13 hodinami, tj. 13,7 %. Poté gymnastika 11

hodin, tj. 11,6 %. A jako poslední se v této třídě řadí tanec, ten představuje 9 hodin, tj. 9,5

%. Plavání v 1. třídě není zahrnuto do tělesné výchovy, proto má 0 hodin, tj. 0,0 %.


2.A 2014 /2015 %

09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15

Atletika 2 2 1 1 2 2 2 2 1 1 16 16,0

Gymnastika 1 1 2 2 1 2 1 1 1 2 14 14,0

Tanec 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,0

Plavání 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,0


Míčové hry 5 4 5 5 5 5 6 6 6 5 52 52,0





hodin, tj. 14,0 %. Tanec ani plavání nebylo v této třídě zahrnuto do tělesné výchovy, proto

mají 0 hodin, tj. 0,0 %.

65


2.B 2014 /2015 %

09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15

Atletika 1 2 2 1 2 2 2 2 1 1 16 15,8

Gymnastika 1 1 2 2 1 2 1 1 1 1 13 12,9

Tanec 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,0

Plavání 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,0


Míčové hry 6 5 4 5 5 6 5 6 6 6 54 53,5



míčovým hrám, to představuje 54 hodin, tj. 53,5%. Následují drobné pohybové hry s 18


hodin, tj. 12,9 %. Tanec ani plavání nebylo v této třídě zahrnuto do tělesné výchovy, proto

mají 0 hodin, tj. 0,0 %.


3.A 2014 /2015 %

09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15

Atletika 2 2 1 1 2 2 2 2 1 2 17 13,9

Gymnastika 1 1 2 2 1 1 1 1 1 1 12 9,8

Tanec 1 1 1 0 0 1 1 1 2 1 9 7,4

Plavání 0 0 0 0 3 4 4 2 0 0 13 10,7


Míčové hry 5 6 6 5 5 4 4 5 6 7 53 43,4



míčovým hrám, to představuje 53 hodin, tj. 43,4%. Následují drobné pohybové hry s 18

hodinami, tj. 14,8 %. Dále se řadí atletika s 17 hodinami, tj. 13,9 %. Poté plavání 13 hodin,

tj. 10,7 %. Dále je věnováno 12 hodin, tj. 9,8 % gymnastice. A jako poslední se v této třídě

řadí tanec, ten představuje 9 hodin, tj. 7,4 %.

66


3.B 2014 /2015 % 09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15

Atletika 3 2 1 1 1 1 2 2 1 1 15 12,8

Gymnastika 1 1 2 2 1 2 1 1 1 2 14 12,0

Tanec 1 1 1 0 0 1 0 0 2 1 7 6,0

Plavání 0 0 0 0 3 3 4 2 0 0 12 10,3


Míčové hry 6 6 6 5 5 4 5 4 6 6 53 45,3




hodinami, tj. 13,7 %. Dále se řadí atletika s 15 hodinami, tj. 12,8%. Poté gymnastika 14

hodin, tj. 12,0 %. Dále je věnováno 12 hodin, tj. 10,3 % plavání. A jako poslední se v této

třídě řadí tanec, ten představuje 7 hodin, tj. 6,0 %.


4.A 2014 /2015 %

09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15

Atletika 2 2 1 1 2 2 2 3 1 1 17 14,2

Gymnastika 1 1 2 2 1 2 1 1 1 2 14 11,7

Tanec 1 1 1 0 0 1 1 1 2 1 9 7,5

Plavání 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,0


Míčové hry 7 6 6 5 6 6 7 6 6 7 62 51,7




hodinami, tj. 15 %. Dále se řadí atletika s 17 hodinami, tj. 14,2 %. Poté gymnastika 14

hodin, tj. 11,7 %. A jako poslední se v této třídě řadí tanec, ten představuje 9 hodin, tj. 7,5

%. Plavání ve 4. třídě není zahrnuto do tělesné výchovy, proto má 0 hodin, tj. 0,0 %.

67


4.B 2014 /2015 % 09/14 10/14 11/14 12/14 01/15 02/15 03/15 04/15 05/15 06/15

Atletika 3 2 1 1 2 2 2 2 1 2 18 15,0

Gymnastika 1 1 2 2 1 2 1 1 2 2 15 12,5

Tanec 1 1 1 0 0 1 1 1 2 1 9 7,5

Plavání 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,0


Míčové hry 6 7 6 6 7 6 7 6 6 6 63 52,5




15 %. Dále se řadí drobné pohybové hry a gymnastika s 15 hodinami, tj. 12,5 %. A jako

poslední se v této třídě řadí tanec, ten představuje 9 hodin, tj. 7,5 %. Plavání ve 4. třídě


Tabulka 50. Celkový přehled pohybových aktivit na ZŠ Rudolfov.

1.A 1.B 2.A 2.B 3.A 3.B 4.A 4.B

Atletika 12 13 16 16 17 16 17 18

Gymnastika 12 11 14 13 12 14 14 15

Tanec 6 9 0 0 9 7 9 9

Plavání 0 0 0 0 13 12 0 0

Drobné pohybové hry 18 17 18 18 18 15 18 15

Míčové hry 42 45 52 54 53 53 62 63

Počet hodin Celkem 90 95 100 101 122 117 100 120

68

Graf 4. Celkové znázornění pohybových disciplín v hodinách TV na ZŠ Rudolfov.



výchovy na ZŠ Rudolfov mají největší zastoupení různé míčové hry jako je např. vybíjená,

volejbal, fotbal, florbal, házená, basketbal a jiné. Dále by byly postupně řazeny drobné

pohybové hry (aerobic, různé druhy běhů ve formě hry např. „na babu, prolézaná apod.“),

atletika (s využitím venkovních hřišť), gymnastika (s využitím různého sportovního náčiní)

a tanec, který byl zaměřen pouze na moderní formy tance (steet dance, pooll dance

apod.), tanec byl úplně vypuštěn z 2. tříd, proto se řadí na této základní škole k nejméně

využívané pohybové disciplíně tělesných výchov. Plavání je zahrnuto pouze do 3. tříd

tělesné výchovy.

69

5 Diskuze

Hlavním cílem mé závěrečné práce bylo zmapovat, jaké pohybové disciplíny

naplňují hodiny tělesné výchovy na vybraných základních školách v Českých Budějovicích

v rámci prevence proti rostoucí vlně obezity u dětí. Pohybová aktivita lidské bytosti je

základním projevem jejího života a význam pohybových aktivit pro udržení psychického a

fyzického zdraví je v procesu vývoje lidstva nezastupitelný. Změny, které jsou navozované

vědomým pohybem, mají zásadní vliv na fyzické i psychické funkce. V této práci jsem se

zaměřila na děti mladšího školního věku, na první stupeň vybraných základních škol.

Základní školy prošly proměnou oproti letům minulým, která se dotkla i obsahové náplně

tělesné výchovy. Všechny školy jsou vybaveny moderním venkovním hřištěm,

v tělocvičnách lze najít různé cvičební pomůcky k zlepšení fyzické výkonosti žáků. ZŠ Máj

II. úzce spolupracuje s hokejovou školou Pouzar, takže žáci mají možnost využít i ledovou

plochu a zdokonalit se v bruslení. Na ZŠ O. Nedbala mají zvlášť sportovní třídu, která je

více zaměřen na volejbal a moderní gymnastiku. Dalo by se obecně říci, že každá škola se

zaměřuje na určitou aktivitu, na kterou je materiálně vybavena.

Vyhodnocení stanovených výzkumných předpokladů:

Výzkumný předpoklad č. 1: Předpokládám, že žáci prvního stupně vybraných

základních škol projdou postupně všemi základními sportovními disciplínami (atletika,

gymnastika, plavání, míčové hry).

Z mého výzkumu vyplývá, že žáci v hodinách tělesné výchovy postupně projdou

základními pohybovými aktivitami, jako jsou drobné pohybové hry, gymnastika, míčové

hry, atletika, tanec a ve třetích třídách je zařazeno také plavání. Některé pohybové

aktivity jsou ovlivněny počasím např. atletika. Stanovený předpoklad mohu potvrdit.

Výzkumný předpoklad č. 2: Předpokládám, že žáci prvního stupně vybraných škol

se v hodinách tělesné výchovy nejvíce věnují míčovým hrám.

Po shrnutí a vyhodnocení získaných dat mohu konstatovat, že nejvíce využívanou

pohybovou aktivitou na vybraných základních školách v Českých Budějovicích jsou míčové

hry, které vyjadřují 39,6 % z celkových hodin tělesné výchovy. Za míčové hry se řadí hry na

rozvoj rychlosti 17,3 % (do této skupiny řadím i bruslení u ZŠ Máj II.), následuje atletika

s 16,2 %, gymnastika s 14,4 %, za ní je již jen plavání se 7,1 % a jako poslední figuruje

tanec s 5,4 %. Potvrzuji výzkumný předpoklad č. 2.

70

6 Závěr

Způsob života obyvatel České republiky v posledních dvaceti zaznamenal velmi

výrazné změny ve všech jeho oblastech. Tyto změny jsou zřejmé i v okruhu lidských

činností, které můžeme zahnout pod termín zdravý životní styl (Kukačka, 2009). Na tuto

širokou paletu lidských činností se v poslední době zaměřuje pozornost celé řady

odborníků jak z oblasti přírodních, tak i společenských věd. Významnou roli v těchto

činnostech zaujímá lidská pohybová aktivita. Optimální množství pohybové aktivity je

jedním z faktorů ovlivňujících zdraví. Společným důvodem zájmu je úbytek přirozené

pohybové aktivity, který se negativním způsobem promítá do zdravotního stavu

obyvatelstva. Tento jev není specifický jen pro naši republiku, ale je téměř globální.

Faktorem, který se z velké části podílí na vzniku obezity, kardiovaskulárních onemocnění,

vzniku diabetes mellitus druhého typu, hypercholesterolémie nebo depresí, je opak

aktivního pohybu, kterým je sedavý způsob života. Takový to způsob života bývá

vyplněn sedavým zaměstnáním, trávením času sezením u televize u počítačových her a u

studentů také nad učebnicemi a v učebnách, bez kompenzace pohybovými aktivitami ve

volném čase.

Tělesná výchova ve školách nabízí celou škálu možností, jak si žák může osvojit

různé pohybové aktivity, avšak nelze si myslet, že fond hodin určené pro tělesnou

výchovu je pro děti dostatečný. Navíc v hodinách tělesné výchovy často chybí zařazování

zdravotních a nápravných cviků a ve struktuře hodiny je dost často opomíjen závěr, který

by měl být koncipován jako celkové protažení. Toto lze to přičíst na vrub nedostatečného

časového fondu, který je pro tělesnou výchovu na základních školách určen. Je na

rodičích, aby dítěti zajistili dostatečnou pohybovou aktivitu např. různými sportovními

kroužky, které většina základních škol také nabízí.

K doporučením pro školy bych řadila větší motivaci žáků k pohybovým

dovednostem, a to především ve volném čase. Také podrobné vysvětlení žákům o

užitečnosti pohybu pro kvalitní život a ohrožení civilizačními nemocemi. Dále více

zařazování odborných seminářů a besed na téma pohyb a zdraví životní styl. V neposlední

řadě zvýšit počet hodin tělesné výchovy na základních školách.

Seznam použitých zdrojů

ADÁMKOVÁ, Věra, LÁNSKÁ, Vlasta, SUCHÁNEK, Pavel, HUBÁČEK, Jan, ZIMMELOVÁ, Petra,

VELEMÍNSKÝ, Miloš, KOUDELKOVÁ, Věra. Ovlivnění hmotnosti pohybovou aktivitou.

Vnitřní lékařství. 2007, roč. 53, č. 12, s. 1360. ISSN 0042-773X.

BUNC, Václav. Tělesné složení u adolescenta jako indikátor aktivního životního stylu.

Česká kinantropologie. 13(3), 2009, ISSN 1211-9261.

ČELEDOVÁ, Libuše; ČEVELA, Rostislav. Výchova ke zdraví: Vybrané kapitoly. Praha: Grada

Publishing, 2010. ISBN 97-880-2473-2-8.

DOVALIL, Josef, PERIČ, Tomáš. Sportovní trénink. Praha: Grada Publishing, 2007. ISBN 97-

880-247-2118-7.

FOŘT, Petr. Sport a správná výživa. Praha: Ikar, 2002. ISBN 80-249-0124-2.

FOŘT, Petr. Stop dětské obezitě. 1.vyd. Praha: Grada Publishing, 2005. ISBN 80-247-1057-

9.

FRÖMEL, Karel, NOVOSAD, Jan, SVOZIL Zdeněk. Pohybová aktivita sportovní zájmy

mládeže. Olomouc: Univerzita Palackého, Fakulta tělesné kultury, 1999. 173 s. ISBN 80-

7067-945-X.

GILLERNOVÁ, Ilona. Proměny edukačního prostředí dospívajících. Vyd. 1. Brno:

Masarykova Univerzita, 2007. ISBN 978-80-7392-016-6.

HAINER, Vojtěch. Základy klinické obezitologie, Praha: Grada Publishing, 2004, ISBN 978-

80-247-3252-7.

HÁLKOVÁ, Jitka. Zdravotní tělesná výchova: speciální učební texty. Vyd. 3. Česká asociace

Sport pro všechny, 2004, 120 s. ISBN 80-865-8609-X.

HENDL, Jan, DOBRÝ, Lubomír. et al. Zdravotní benefity pohybových aktivit - monitorování,

intervence, evaluace. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-2000-8.

KOCOURKOVÁ, Jana. Sebevražedné chování. 1. vyd. Portál, 2003. 186 s., ISBN: 80-7178-

732-9.

KREJČÍ, Milada. Strategie výuky duševní hygieny: výchova ke zdraví ve škole. Vyd. 1. České

Budějovice: Jihočeská univerzita, 2011, 256 s. ISBN 978-80-7394-262-5.

KRCH, František. Poruchy příjmu potravy. Praha: Grada Publishing, 2005. ISBN 81-289-

0587-3.

KUKAČKA, Vladislav. Zdravý životní styl. České Budějovice: Jihočeská univerzita,

Zemědělská fakulta, 2009. ISBN 978-80-7394-105-5.

KUNOVÁ, Václava. Zdravá výživa. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2004. ISBN 80-247-

0736-5.

LEBL, Jan. Diferenciální diagnóza dětské obezity. Praha: Galén, 2002. 160 s. ISBN 978-80-

7492-148-3.

MACHOVÁ, Jitka, KUBÁTOVÁ Dagmar. Výchova ke zdraví pro učitele. Vyd. 1. Ústí nad

Labem: Univerzita J.E. Purkyně v Ústí nad Labem, Pedagogická fakulta, 2006. ISBN 80-

7044-768-0.

MARÁDOVÁ, Eva. Zdraví životní styl – Výchova ke zdraví, Pracovní sešit, Praha: Fortuna,

2000, 64 s. ISBN 80-7168-914-9.

MARINOV, Zlatko. Praktická dětská obezitologie. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2011,

ISBN: 978-80-247-4210-6.

MŠMT ČR, kolektiv autorů. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (s

přílohou upravující vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením) Praha: VÚP, 2016,

ISBN 80-87000-02-1.

MÜLLEROVÁ, Dana. Zdravá výživa a prevence civilizačních nemocí ve schématech. Praha:

TRITON, 2003. ISBN 8072544217.

PÁNEK, Jiří, POKORNÝ, Jan, DOSTÁLOVÁ, Jana, Základy výživy a výživová politika, Praha:

VŠCHT Praha, 2007, ISBN 978-80-7080-468-8.

SIGMUNDOVÁ, Dagmar. Pohybová aktivita pro podporu zdraví dětí a mládeže. Olomouc:

Univerzita Palackého v Olomouci, 2005. ISBN 978-80-244-2811-6.

STACKEOVÁ, Daniela. Fitness: metodika cvičení ve fitness centrech. Praha: Karolinum,

2011. ISBN 80-246-0840-5.

SUCHOMEL, Antonín. Tělesně nezdatné děti školního věku. Liberec: Technická univerzita

v Liberci, 2006. ISSN 1213-8657.

VAŠUTOVÁ, Maria. Pedagogické a psychologické problémy dětství a dospívání. Vyd. 1.

Ostrava: Ostravská univerzita, Filozofická fakulta, 2005. ISBN 80-704-2691-8.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Speci%C3%A1ln%C3%AD:Zdroje_knih/8087000021

Elektronické zdroje

DUFFKOVÁ, Jana. Životní způsob/styl a jeho variantnost [online]. 2006. [cit. 2016-04-06].

Dostupné z: http://www.janaduff.estranky.cz/clanky/sociologie-zivotniho-

stylu/Duffkova_zivotni_zpusob_styl_variantnost_.html.

HEJNOVÁ, Jana. Pohybová aktivita [online]. 2013. [cit. 2016-06-09] Dostupné

z:http://www.szu.cz/uploads/documents/czzp/seminare/pohybova_20aktivita.pdf

NEŠPOR, Karel. Závislostí je ohrožen téměř každý, léčba závislostí [online]. Psychiatrická

léčebna Štemberk, 2010-10-11 [cit. 2016-02-07]. Dostupné z:

http://www.lecbazavislosti.cz/news/mudr-karel-nespor-zavislosti-je-ohrozen-temer-

kazdy-/

ZDRAVÍ-EU. Spolehlivé informace o veřejném zdraví. Platforma EU pro stravu, fyzickou

aktivitu a zdraví. [online]. 2013 [cit. 2016-01-08]. Dostupné z:

http://ec.europa.eu/health/nutrition_physical_activity/platform/index_cs.htm

ZŠ Máj II [online]. 2013 [cit. 2016-08-09]. Dostupné z: http://www.zsmaj2.cz/

ZŠ O. Nedbala [online]. 2013 [cit. 2016-08-09]. Dostupné z: http://www.zsnedbala.cz/

ZŠ Nerudova [online]. 2013 [cit. 2016-08-09]. Dostupné z: http://www.zsnerudova.cz/

ZŠ Rudolfov [online]. 2013 [cit. 2016-08-09]. Dostupné z: http:

http://www.zsrudolfov.cz/index.php/zakladni-skola/uvod//www.zsrudolfovcz/

Date post:	20-Oct-2019
Category:	Documents
Upload:	others
View:	6 times
Download:	0 times

Závěrečná práce Pohybová aktivita v rámci povinného ... · Výzkumná data mi po domluvě...

Documents