Michelangelo Buonarroti prý kdysi pravil,že dokonalosti se dosahuje maličkostmi.Poslední letošní jazykový koutek protověnujeme dvěma malým vodorovným čár-kám: pomlčce a spojovníku. Jejich správnéumístění napomáhá přesnému porozumě-ní a zároveň je dokladem, že autorovi textunení čtenářský komfort lhostejný.

Z reakcí tazatelů obracejících se na jazy-kovou poradnu vím, že mnozí uživateléčeštiny vůbec netuší, že nejde o jedno, aledvě znaménka, mezi nimiž je rozdíl, a tojak grafický (v délce: spojovník je kratší,pomlčka delší, v sazbě se dokonce rozlišu-jí dvě její délky, půlčtverčíková a čtverčí-ková), tak funkční, významový. Není rov-něž bez zajímavosti, že ti, kteří pomlčkua spojovník nerozlišují a pro něž je každévodorovné znaménko pomlčka, používajípři psaní na počítači vlastně klávesu sespojovníkem, protože tu na české kláves-nici máme, zatímco pomlčku buď vybírá-me v symbolech, nebo ji píšeme pomocíklávesové zkratky alt + 0150. Existuje ještějeden rozdíl: pomlčka patří mezi inter-punkční neboli členicí znaménka (spolus tečkou, otazníkem, vykřičníkem, čárkou,středníkem, dvojtečkou, třemi tečkami, zá -vorkami a uvozovkami), spojovník k nimnepatří. Pravidla českého pravopisu jehoužití popisují v kapitole Hranice slovv písmu, norma ČSN 01 6910 Úpravadokumentů zpracovaných textovými pro-cesory v bodě 7 s názvem Interpunkčníznaménka a spojovník.

Užitím pomlčky v přímé řeči nebo pronaznačení neúplné odpovědi se zabývatnebudeme, pro potřeby autorů i čtenářůčasopisu Živa jsou podstatnější jiné mož-nosti užití. Třeba to, že pomlčku používá-me místo čárky pro oddělení částí projevu.Může to být vsuvka (Cesta žen ke vědě –a nebyla to cesta jednoduchá – nezáviselavždy jen na jejich schopnostech), osamo-statněná část výpovědi (Celé dny pozoro-vat racky – to ji fascinovalo) nebo vlastníjádro sdělení (Jsou doložena dvě místas výskytem raka mramorovaného – parko-vý rybníček v Praze na Proseku a tůň narekultivované výsypce poblíž Bíliny). Vídá-me ji také v nápisech, nadpisech, heslech(Pes – přítel člověka; Půdní kvasinky –neprozkoumané, ale důležité; Hrdlička di-voká – pták roku 2019; Mladost – radost).Ve všech uvedených případech oddělujemepomlčku z obou stran mezerami.

Odlišné jsou situace, kdy pomlčka za -stupuje výrazy a, až, od–do, proti/versus.Jsou-li obě složky jednoslovné (či jednopo-ložkové), mezery kolem pomlčky neděláme.Např. vědecká dvojice Vater–Pacini, vztahčlověk–zvíře, pracovní doba 9–17 hod.,přestávka 12:00–12:30, dovolená 11.–19. 7.2019, vlak Olomouc–Ostrava, hokejovéutkání Kanada–Finsko. Pokud je alespoňjedna ze složek víceslovná, je vhodné (alenikoli nutné) kvůli lepší přehlednosti od -dělovat pomlčku mezerami z obou stran:dvojice J. Suchý – J. Molavcová, vztah

rodič – malé dítě, dovolená 28. 10. – 2. 11.2019, spojení Havlíčkův Brod – Radostín,utkání Francie – Velká Británie. K uvede-nému užití patří ještě jedno typograficképravidlo. Pokud by se při zalomení textuocitla pomlčka na konci nebo začátkuřádku, je doporučeno nahradit ji slovnímvyjádřením (a, až, od–do, versus).

Dostáváme se k oblasti, v níž se pomlčkapotkává se spojovníkem. Jak již bylo řeče-no, spojovník – také se mu říká tiret, divisnebo spojovací čárka – se neřadí k inter-punkčním znaménkům. Jím spojené výrazytvoří těsný (slovní nebo souslovný) celek.Spojovník je součástí tohoto celku, protose neodděluje mezerami. Užíváme ho např.k vyznačení těsného spojení v místníchjménech nebo v názvech správních oblas-tí, např. Frýdek-Místek, Brno-Bystrc, okresPlzeň-jih, Guinea-Bissau. I zde platí jižzmíněné typografické doporučení: u více-slovných položek je kvůli přehlednostimožné nahradit spojovník z obou stranodmezerovanou pomlčkou: Brno – StarýLískovec, Praha 8 – Dolní Chabry, abychomeliminovali opticky nepravá těsná spojeníjako Brno-Starý, 8-Dolní. Ale v situacích,při nichž by mohlo dojít k nejednoznačné-mu pochopení, co k sobě vlastně patří, činepatří, taková náhrada vhodná není: trasaPraha-Velká Chuchle – Černošice-Mokro -psy – Dobřichovice; výluka v úseku Praha--Vysočany – Praha-Horní Počernice.

Těsné spojení souřadně spojených slo-žek nenajdeme jen v oblasti zeměpisnýchjmen. Spojovník se užívá i pro zápis spo-jení dvou podstatných jmen typu pro -pan-butan, překladatel-tlumočník, kuchař--číšník, gynekolog-porodník (spojovníkzde vlastně nahrazuje spojku a; člověk jeprofesí překladatel a zároveň tlumočník).Nepleťme si však takové dvojice s případy,kdy druhý člen není na stejné úrovni, aleblíže určuje člen první. Jde o spojení typubiolog parazitolog (biolog specializující sena parazitologii), lékař internista, chemikorganik, javor klen. Ty píšeme jako samo-statná slova.

Spojovník bývá i součástí osobníchjmen (převážně cizího původu), a to jakrodných (Jean-Paul, Jean-Claude, Jacques--Yves, Jean-Jacques, Anna-Luisa), tak pří-jmení (Mueller-Dombois, Clam-Gallas,Mendelssohn-Bartholdy, Saint-Exupéry,Čapek-Chod). Užíval se i ve víceslovnýchženských příjmeních pro kombinaci jménavyvdaného a původního. Klasickým pří-kladem uváděným v jazykových příruč-kách je herečka Otýlie Sklenářová-Malá, zapřipomenutí jistě stojí i Marie Curie-Skło-dowska nebo autorka středoškolských učeb-nic biologie Vlastimila Chalupová-Karlov-ská. V současnosti se nově vzniklá příjmenítohoto typu zapisují v souladu s matrič-ním zákonem bez spojovníku (Vlasta Či -háková Noshiro).

Zde je vhodné doplnit, jak jména sespojovníkem skloňujeme. U zdvojenýchrodných jmen ohýbáme obě části jména:poznatky Jeana-Paula, Jeana-Jacquesa/Jac-quese, Anny-Louisy. U českých příjmenískloňujeme obě části: příručky VlastimilyChalupové-Karlovské, dílo Čapka-Choda.U cizích ženských jmen záleží na vžitétradici – je možné jak skloňovat a přechy-lovat obě části (o Shirley Templové-Blac-kové), tak ponechat první část nesklonnoua nepřechýlenou (s Marií Curie-Skłodow -skou, o Shirley Temple-Blackové). Totéžplatí pro neslovanská mužská příjmení.Skloňujeme obvykle jejich druhou část,ale v souladu s rodinnou tradicí nelze vy -loučit ani skloňování obou částí: narozeníClam-Gallase, Saint-Exupéryho, Mendels-sohna-Bartholdyho.

Protože praxe bývá poměrně pestrá, jerovněž vhodné připomenout, že při tvoře-ní přivlastňovacího přídavného jména za -cházíme jinak se jménem zdvojeným, jehožnositelem je jedinec, a jinak postupujemev případě, že určitý objev/zákon/poučka/ob -jekt je pojmenován po dvou autorech/věd-cích/objevitelích. U zdvojeného příjmenípřidáváme příslušnou příponu až k druhéčásti jména, např. v Mueller-Domboisověknize, Toulouse-Lautrecovy obrazy, Braun- -Blanquetova stupnice pro odhad pokryv-nosti rostlin. V případě dvou autorů by tvarpřivlastňovacího adjektiva měla mít obějména a měla by být oddělena pomlčkou,aby bylo jednoznačné, že nejde o zdvojenépříjmení, ale o dvě samostatná příjmení,např. Kaplanova–Meierova křivka přežití(nikoli křivka Kaplan-Meierova a už vůbecne Kaplan-Meier křivka, přestože v anglič-tině je to Kaplan-Meier survival curve),Vaterovo–Paciniho tělísko, Tanijamova–Ši -murova domněnka, případně mezi příkla-dy můžeme přiřadit i rozšířený principEpsteinův–Heisenbergův, známý přede-vším vyznavačům murphologie. Doplňuji,že doporučení, aby se dvojice autorů za -pisovala s pomlčkou, nikoli se spojovní-kem, platí od r. 2014, kdy vyšla již zmíněnánorma ČSN 01 6910. Proto v mnoha publi -kacích vídáme psaní se spojovníkem.

Přestože v úvodu bylo konstatováno, žetématem tohoto jazykového zastavení jsoudvě malá znaménka, zdaleka jsme se nedo-stali ke všemu, co by bylo vhodné k jejichužití říct. Proto se k nim ještě vrátíme. Nežk tomu dojde, užijte si, milí čtenáři, závěrroku co nejpříjemněji.

Použitá literatura uvedena na webu Živy.

CLIV živa 6/2019

Anna Černá JAZYKOVÝ KOUTEK

Pomlčka a spojovník

1

1 Vaterovo–Paciniho tělísko (A) slouží jako mechanoreceptor v podkožním vazivu. The cat – an introduction to the study of back-boned animals, especially mammals (1881). Převzato z Wikimedia Commons, v souladu s podmínkami použití

© Nakladatelství Academia, SSČ AV ČR, v. v. i., 2019. Přetisk článků včetně obrázků se výslovně zapovídá. Veškerá práva včetně práva reprodukce jsou vyhrazena.