Světová obchodní organizace

transcript

Mezinárodní organizace

Historie obchodu

16. st. – počátky současného ekonomického systému Merkantilismus – ekonomické myšlení do průmyslové

revoluce Spojený s protekcionismem a kolonialismem

18./19. st. – vliv myšlenek A. Smithe a D. Ricarda Vzestup obchodníků jako nové společenské třídy

Historie obchodu

A. Smith: vláda by neměla zasahovat do obchodu (přístup laissez faire – neviditelná ruka trhu)

D. Ricardo: komparativní výhoda = světový trh (ne vlády) by měl určit, na co se mají státy specializovat.

Mezinárodní obchod rostl po r. 1846, kdy byly odvolány britské obilné zákony. Došlo k jednostrannému snížení cel na zemědělské produkty

Průmyslová a technologická revoluce diverzifikovala produkty, se kterými se obchodovalo

Historie obchodu

Od 40. let se začínají uzavírat mnohostranné smlouvy mezi státy Snižování cel, omezené používání kvót Obsahují i doložku nejvyšších výhod

Od 80. let 19. století návrat protekcionismu Německo zvyšuje celní tarify na mnoho dovážených

produktů V 90. letech se přidává Francie a také zvyšuje cla Výjimkou např. Holandsko

Historie obchodu

Meziválečné období Růst protekcionismu Ochrana průmyslu a obchodu

Velká hospodářská krize → posílení protekcionismu USA: Smoot-Hawley Act (1930) – zvýšení cel na více

než 50 % u dovozu Protekcionismus prohloubil krizi

Omezení mezinárodního obchodu → i během 2. světové války

Brettonwoodský systém

Během a po 2. světové válce snaha řešit problém protekcionismu a vytvořit liberální ekonomický řád (zájem USA a VB) tzv. Atlantická charta (1941): USA a VB deklarují, že

vytvoří systém, který by všem státům umožnil přístup ke světovému obchodu za rovnocenných podmínek.

USA prosazují, aby se po 2. světové válce odstranila diskriminační opatření v obchodu (cla, kvóty)

1944: konference v Bretton Woods Cíle:

obnova válkou zničeného hospodářství podpora světového obchodu. Snížení překážek světového obchodu

Rozvoj obchodu mezi státy může zabránit další válce Do systému se mohly zapojit vítězné i poražené státy

Vlády se zavázaly k liberálním principům v mezinárodním obchodu.

Zároveň vzájemně uznaly, že mají své národní hospodářské zájmy a právo regulovat vlastní ekonomiku.

Zavazují se ale participovat na mezinárodních jednání a koordinovat své aktivity.

Tři pilíře: Ekonomický rozvoj Monetární stabilita Obchod

Ekonomický rozvoj a monetární politika byly zakotveny ve Světové bance a MMF

Obchod měl vést ke vzniku Mezinárodní obchodní organizace (ITO). Charta ITO ale nebyla ratifikována americkým Senátem Kritika, že Charta nedostatečně chrání americký průmysl a

dělníky, obava, ze ztráty suverenity Místo ITO GATT (Všeobecná dohoda o clech a obchodu,

1947) → byl koncipován jako provizorní řešení do ustavení ITO

Mezivládní dohoda o regulaci mezinárodních obchodních vztahů

Zakotvení tzv. omezeného liberalismu → liberální vztahy, ale zároveň zachování dostatečné národní suverenity v domácí obchodní politice (sociální cíle)

Cíl: snížení překážek mezinárodního obchodu (cel, kvót)

Principy: reciprocita, nediskriminace, multilateralismus

Nediskriminace (princip doložky nejvyšších výhod — všem členům je poskytováno stejné zacházení)

Národní zacházení (v přístupu na trh není činěn rozdíl mezi domácími a zahraničními dodavateli)

Předvídatelnost, stabilita a transparentnost (obchodní partneři se mohou spolehnout na právní závaznost a dlouhodobou neměnnost obchodních pravidel)

Rozvojový princip (podpora rozvoje a ekonomických reforem)

O snižování překážek se jedná na kolech jednání (rounds)

Hlavním nástrojem se stala doložka nejvyšších výhod = členské státy musely zacházet s ostatními členskými státy stejně (pokud se učinila výhoda jednomu, musela se rozšířit na ostatní členy) → vyloučení diskriminace

Preferenční zacházeno povoleno v rámci zón volného obchodu a celní unie

Nastavený pro země s tržní ekonomikou – komunistické státy se neúčastnily jednání GATT

Kola: vliv největší obchodní země – dlouhodobě USA a ES/EU Kennedyho kolo (1962-1967) Tokijské kolo (1973-1979) Uruguayské kolo (1986-1993)

Podařilo se snížit cla → pokaždé se snížila cla na průmyslové zboží o třetinu Výsledkem bylo, že v r. 1947 – dovozní clo na zboží

činilo 40 % dovozní ceny výrobku, v r. 2000 jen asi 3 %

Tokijské a Uruguayské kolo zastavily tzv. nový protekcionismus v podobě netarifních překážek obchodu (např. daně, státní podpory, národních regulačních opatření)

Zavedena pravidla omezující míru státní podpory a antidumpingová opatření

Dosáhlo se zrušení tzv. sebeomezujících smluv (vývozce se sám omezoval v exportu určitého výrobku do určité země → těchto dohod dosahovaly USA i země ES v jednáních se svými obchodními partnery)

Dohody o jiných netarifních překážkách jako stanovování národních standardy → standardy nesmí být využívány jako obchodní bariéry, nesmí být přísnější než základní nutné standardy, musí se uznávat standardy ostatních členů organizace

Na Uruguayském kolem jednání se stalo předmětem jednání nově zemědělství Dlouho vyjmuto z jednání jako otázka národní

bezpečnosti Dalším novým předmětem jednání se stal

obchod s finančními, obchodními a telekomunikačními službami

Na Uruguayském kole bylo dohodnuto založení WTO

Problémy GATT: Nedostatečný rámec, od začátku se jednalo o

provizorium Pravidla urovnávání sporů se vytvářela ad hoc →

samotný proces byl chaotický a komplikovaný Jurisdikce GATT byla jen omezená GATT nebyl dostatečnou autoritou pro řešení sporů

Začala fungovat v lednu 1995 Sídlo v Ženevě, mezivládní organizace 153 členů (mimo např. Rusko) Zvláštní pozic má Evropské společenství

Za členské státy vstupuje do jednání Komise v rámci společné obchodní politiky

Původní mandát GATT byl rozšířen na zemědělské produkty, služby a ochranu duševního vlastnictví

WTO může dohlížet na domácí politiky členských států, sledovat, zda narušují světový obchod a sankcionovat je

Financování se odvíjí od podílu na celkovém obchodu mezi členy WTO.

Hlavním rozhodovacím mechanismem je konsensus. Pokud není dosažen, může dojít na hlasování, kdy se

rozhoduje 2/3 nebo ¾ většinou – každý stát má jeden hlas

Organizační strukturaKonference ministrů (setkává se nejméně

jednou za dva roky, dlouhodobé strategické plánování)

Generální rada (součástí je těleso pro řešení sporů a těleso dohlížející na obchodní politiky členů)

Rady (obchod, služby, duševní vlastnictví)

Sekretariát: Generální ředitel (Pascal Lamy) a čtyři zástupci experti, kteří analyzují obchodní politiky členských

států a sledují, zda plní normy a dohodnutá pravidla

neutrální těleso, hájí zájmy světového obchodu, snaha denacionalizovat obchod

Má mechanismus řešení sporů (Ujednání o řešení sporů) Umožňuje vymáhání pravidel Urovnáváním sporů je pověřen Orgán pro řešení

sporů (Dispute Settlement Body, DSB) DSB má pravomoc zřizovat skupiny odborníků (tzv.

panely), kteří případ posuzují. Nález a doporučení činí a přijímá panel. Pokud daná země nesplní nález a doporučení, může

DSB povolit přijetí protiopatření žalující stranou.

Poslední kolo jednání v Doha Začalo v r. 2001 Přijetí tzv. Rozvojové agendy z Dohá

Agrární politika a reformy Liberalizace obchodu se službami Ochrana duševního vlastnictví Životní prostředí

Rozvojové země se snaží spojit liberalizaci zemědělství s dohodou o ochraně duševního vlastnictví a další liberalizací finančních služeb

V r. 2003 pokračovalo kolo v Cancúnu → nedohoda

V r. 2004 jednání na nižší úrovni v Ženevě → snaha dohodnout o snížení podpor pro zemědělce ve vyspělých zemích výměnou za lepší přístup na trhy rozvojových zemích

V r. 2005 → jednání v Paříži → dohoda suspendována kvůli opozici Francie

V r. 2005 → jednání v Hong Kongu → slabá dohoda o ukončení podpory farmářů do r. 2013

2008 – jednání v Ženevě Jednání ztroskotala na otázce tzv. zvláštních

ochranných opatření (SSM) pro rozvojové země

Konflikt mezi USA a Indií s ČínouBavlna a výše domácích podpor v USA.

Světová obchodní organizace

Documents