1. První světová válka

První světová válka navždy změnila dějiny světa. Předurčila

společenský a politický vývoj evropských zemí, otevřela cestu

k moci totalitním ideologiím, poznamenala životy mnoha

generací, ovlivnila natrvalo nejen celé 20. století, ale ve svých

důsledcích i století následující.

Na průběhu tohoto světového konfliktu se tragicky podepsala

průmyslová revoluce 19. století, která evropským velmocem

umožnila disponovat v dějinách dosud nevídanými

materiálními a lidskými zdroji. Vlády i samotní občané

rozpoutaly válku ve jménu vlastenectví, vedení nezdravým

nacionalismem, ovlivněným pseudovědeckou teorií, podle níž

jedině válka „očistí“ národ, neboť v ní přežijí jen ti nejlepší a

nejzdatnější. S mylnou představou rychlých válečných konfliktů,

typických pro 19. století, evropské země podcenily moderní

technologie, které z válčení záhy udělaly děsivá jatka.

Spory evropských velmocí o území, o sféry vlivu v Evropě a

v zámořských oblastech se na počátku 20. století vyostřily. Proti

Trojspolku (Německu, Rakousko-Uhersku a Itálii) stály tradiční

koloniální státy Francie, Rusko a Velká Británie sdružené v tzv.

Trojdohodě. Nedávno sjednocené Německé císařství vidělo

jedinou cestu k vytvoření velké německé koloniální říše ve válce. Ve

snaze využít svůj náskok ve zbrojení a v modernizaci armády

usilovalo o to, aby k válce došlo co nejdříve.

Vypuknutí války Záminkou k vypuknutí války se stal atentát na následníka

rakousko-uherského trůnu arcivévodu Františka Ferdinanda

d’Este (1863–1914) a jeho manželku Žofii Chotkovou (1868–

1914), k němuž došlo v bosenském Sarajevu 28. června 1914.

Teroristickým útočníkem byl člen nacionalistické organizace

Mladá Bosna student Gavrilo Princip [prinčip] (1894–1918). Na

radu Německa zaslalo Rakousko-Uhersko 23. července 1914

srbské vládě ultimátum, jehož splnění by znamenalo omezení

suverenity Srbska. Srbská vláda nebyla za atentát jakkoliv

zodpovědná, a ultimátum proto odmítla. Rakousko-Uhersko

vyhlásilo 28. července 1914 Srbsku válku. Za Srbsko se postavilo

Rusko a zahájilo mobilizaci. Německo, spojenec Rakousko-

Uherska, vyhlásilo 1. srpna válku Rusku a o dva dny později

i spojenci Ruska Francii. Německý postup přes neutrální území

Belgie donutil ke vstupu do války i třetí stát Trojdohody Velkou

Británii. 5. srpna vypovědělo Rakousko-Uhersko válku Rusku a

Francie a Velká Británie vyhlásila válku Rakousko-Uhersku. Itálie

zůstala prozatím neutrální.

Do konfliktu mocenských bloků se postupně zapojila řada

evropských i mimoevropských zemí. Původně malý lokální

konflikt mezi rakousko-uherskou monarchií a Srbským

královstvím přerostl ve světovou válku, do níž se postupně

zapojilo na 38 států.

Jednou z prvních obětí vypjatého francouzského nacionalismu se stal socialista a pacifista Jean Louis Jaurès [žán lui žorés]

(1859–1914). Za jakých okolností byl těsně před vypuknutím první větové války zavražděn? Jaký trest dostal jeho vrah?

V jakém příbuzenském vztahu byli

František Ferdinad d’Este a císař

František Josef I.?

Kterou historickou událost si Srbové

každoročně připomínají 28. června

na svátek sv. Víta – Vidov dan?

Po sarajevském atentátu napsal císař

František Josef I. dopis německému

císaři Vilémovi II.:

Podle dosavadních zjištění nešlo

v Sarajevu o krvavý čin jednotlivce,

nýbrž o výborně zorganizované

spiknutí, jehož nitky vedou do

Bělehradu, a i když nebude možno

dokázat spoluvinu srbské vlády,

nemůže být pochyby, že její politika,

směřující ke sjednocení všech

Jihoslovanů pod srbskou vlajkou,

podporuje takové zločiny… i Ty

nabudeš … zajisté přesvědčení, že

na smíření rozporu, jež nás dělí od

Srbska, už není pomyšlení…

Najděte v textu část, z níž je

zřejmé, že smírné řešení situace je

jen málo pravděpodobné.

Když se ocitli na křižovatce s ulicí Františka Josefa, zabočil automobil podle

původního plánu vpravo, tedy ne k nemocnici, nikdo totiž šoférovi neřekl o

změně programu. Druhý vůz se starostou a policejním šéfem jel pochopitelně za

ním. Řidič Lojka chtěl už rovněž zatáčet, ale guvernér Potiorek na něj zavolal:

„Kam jedeš? Pořád rovně po nábřeží!“ Zabrzdil, zastavil u chodníku právě

před obchodem s vínem. Začal se otáčet. Vtom se mezi diváky mihl nevysoký

mladý muž s dlouhými vlasy a vytáhl revolver. Jeden z policajtů ho zpozoroval,

chtěl mu zbraň vyrazit z ruky, ale kdosi z davu mu v tom zabránil. Práskly

výstřely. Gavrilo Princip byl jen na krok na dva od následníka rakousko-

uherského trůnu. Nemohl chybit. Principovi nahrála náhoda. Když viděl, že

četníci odvedli Čabrinoviće, že se ostatní atentátníci rozprchli, zalezl za ohradu

s reklamními plakáty a nevěděl, co dál. Prožil největší zklamání svého života.

Velký plán se nezdařil. Pak se na chodníku ozvaly hlasy, že zase jedou. Gavrilo

Princip vykoukl, spatřil první dva vozy, vyběhl ven, to zrovna jel kolem třetí a

v něm muž ve slavnostní uniformě a s generálským kloboukem okrášleným

péřovým chocholem. Atentátník si uvědomil jedinečnou příležitost. Pak vůz

s následníkem zastavil a začal obracet právě tam, kde se Princip protlačil

k okraji chodníku. Tak vytáhl revolver a střelil.

(Václav Pavel Borovička – Atentáty, které měly změnit svět 1, s. 119–120)

Co bezprostředně předcházelo popisované události?

Objasněte prostřednictvím postav na obrázku, jaký byl mechanismus vyhlášování války, a přeložte, co jednotlivé postavy říkají.

Válka iluzí Nikdo z těch, kdo vstupovali v létě 1914 do války s velkým

nadšením, si nedokázali představit, do jakých rozměrů může

válečný konflikt přerůst. Generálové počítali s bleskovým

válečným tažením, na jaká byli zvyklí z minulého století.

Propaganda slibovala vojákům i civilistům brzké vítězství a že

válka do Vánoc skončí. Mnozí z rukujících vojáků odcházeli do

války dobrovolně s vidinou rychlého vítězství.

Masové nasazení moderní vojenské techniky však jejich

iluze brzy zničilo. Do konce roku 1914 se blesková válka

přeměnila na dlouhotrvající poziční zákopovou válku. Bylo

očividné, že konflikt rozhodne spíše hospodářská síla válčících

zemí a jejich schopnost přizpůsobit se modernímu způsobu boje.

Sarajevský atentát Jaký byl účel návštěvy následníka rakousko-uherského trůnu Františka Ferdinanda d’Este v hlavním městě Bosny a Hercegoviny? K jakému trestu byl odsouzen atentátník Gavrilo Princip a kde zemřel?

Žofie Chotková Proč byl sňatek Františka Ferdinanda d´Este a Žofie Chotkové zdrojem častých konfliktů mezi císařem a jeho nástupcem? Který zámek v Čechách si manželé vybrali za své rodinné sídlo?

Zjistěte, jaké byly příbuzenské

vztahy mezi britským králem,

německým císařem a ruským

carem.

Německé velení postupovalo na začátku války podle Schlieffenova plánu

bleskové války vypracovaného již v roce 1905. Útočný plán náčelníka

generálního štábu maršála Alfreda von Schlieffena [fon šlífna] (1833–

1913) počítal s válkou na dvou frontách – proti Francii a Rusku. Podstatou plánu

byl bleskový úder proti Francii, po němž měl následovat boj s carským Ruskem.

Generál Schlieffen předpokládal, že se Německu podaří porazit Francii dříve,

než Rusové ukončí mobilizaci. Právě tento předpoklad se však nenaplnil.

Rekruti z roku 1914 se hlásí v londýnském Whitehallu [vajthólu] do armády.

Mnoho z nich se obávalo, že než se dostanou do bojové akce, bude již po všem. Obecně se soudilo, že po několika bitvách bude vše hotovo, že se vojáci vrátí dříve, „než dozrají švestky“, případně „do prvního sněhu“.

Hledání spojenců Na podzim roku 1914 bylo již zřejmé, že válka bude mnohem

delší a krvavější. Obě strany proto věnovaly zvýšené úsilí hledání

dalších spojenců. Na stranu Ústředních mocností se přidaly na

podzim 1914 Osmanská říše a o rok později i Bulharsko. Turecká

armáda nakonec musela bojovat na čtyřech frontách: v Makedonii,

v Egyptě, na Blízkém východě a na Kavkazu.

Na straně Dohody bojovalo vedle Srbska a Belgie i Japonsko,

které se krátce po začátku války zmocnilo německých území v Číně

a řady ostrovů v Tichomoří (Palau, Mariany, Karolíny a

Marshallovy ostrovy). Spolu s Velkou Británií vstoupily do první

světové války i její dominia – Kanada, Austrálie, Nový Zéland a

Jihoafrická unie.

K trojdohodovým zemím se na jaře 1915 připojila i Itálie,

původně člen Trojspolku. Ukončit dosavadní neutralitu se Italské

království rozhodlo za příslib nemalých územních zisků, a to nejen

na úkor Rakousko-Uherska – v jižních Tyrolích a na pobřeží

Jaderského moře, ale i v Albánii, ve Středomoří a v Africe. V létě

1916 se k Dohodě přidalo také Rumunsko a o rok později vstoupilo

do války proti Ústředním mocnostem jako poslední z evropských

zemí Řecko.

V dubnu 1917 se do války zapojily na straně dohodových zemí

také Spojené státy americké, spolu s nimi vyhlásily Německu i

Rakousko-Uhersku válku i některé země Latinské Ameriky a Čína.

Válčilo se na mnoha mořích, v Zakavkazsku, na Blízkém a

Dálném východě, v koloniích v Africe i v Tichomoří. Hlavní boje

probíhaly v Evropě, kde byla válka vedena současně na několika

frontách. Rozhodující válečná střetnutí se odehrávala v západní

Vilém II. (1859–1941), vnuk

královny Viktorie, chtěl být, jak naznačuje italský plakát z roku 1915, pánem velkého impéria. Dva roky po svém nástupu na trůn propustil roku 1890 ze svých služeb Otto von Bismarcka [oto fon bismarka] (1815–1898). Bismarckovu politiku založenou na spolupráci velmocí vystřídala pod Vilémovým vedením horečná příprava na válku. S cílem předstihnout Velkou Británii a vytvořit z Německa první světovou velmoc začal německý císař budovat silnou moderní armádu a válečné loďstvo. Jeho agresivní politika dohnaly Rusko a Velkou Británii k uzavření spojeneckých smluv s Francií. Jak se nazývalo spojenectví Francie, Ruska a Velké Británie? Proč si britská vládnoucí dynastie změnila v roce 1917 své rodové jméno a na jaké? Jak skončil poslední německý císař?

Proč Osmanská říše a Bulharsko

vstoupily do války na straně

Ústředních mocností a jaké byly

jejich cíle?

Které německé ostrovy v Pacifiku

obsadily Austrálie a Nový Zéland?

Které evropské státy zachovaly po

celou dobu první světové války

neutralitu?

Evropě, kde proti německé armádě společně bojovali Francouzi,

Britové a Belgičané. Druhé klíčové bojiště bylo ve východní Evropě,

kde se ruské vojsko utkalo s německou a rakousko-uherskou

armádou.

Jižní fronta Jižní fronta měla sice menší strategický význam než fronty

západní a východní, ale pro existenci srbského státu byla zcela

zásadní. Srbsko se ukázalo být mnohem silnějším protivníkem,

než Rakušané předpokládali. Srbům odhodlaným bránit svou

samostatnost se dařilo s pomocí dodávek francouzských zbraní

a munice odolávat početnější a lépe vyzbrojené rakousko-uherské

armádě až do podzimu roku 1915, kdy rakousko-uherskou armádu

posílily německé a bulharské jednotky. Srbsko bylo stejně jako

Belgie či Lucembursko okupováno nepřátelskými jednotkami

až do konce první světové války. Části srbské armády se podařilo

uniknout z obklíčení. Ustoupila přes Albánii a Černou Horu až

k Jaderskému moři, odkud byli srbští vojáci evakuováni na ostrov

Korfu a následně převezeni do severního Řecka. Do válečných

bojů se opět zapojili až po vstupu Řecka do války v červenci 1917.

Průběh války na Balkáně jasně prokázal neschopnost rakousko-

uherské armády, která byla zcela odkázána na vojenskou pomoc

svého německého spojence.

Další jižní fronta se otevřela po vstupu Itálie do války

v květnu 1915. Přes počáteční početní převahu se italské armádě

nepodařilo dosáhnout výraznějších úspěchů. I zde se podobně jako

na západní frontě boje přeměnily v poziční válku. Až do konce

války vojáci bojovali v hornatém obtížně přístupném terénu

alpských Dolomit. Význam italské fronty spočíval především

v tom, že vázala nemalou část vojsk Ústředních mocností, které

pak Rakušanům a Němcům chyběly na západní a východní frontě.

Počet českých vojáků na italské frontě se od roku 1916 zvyšoval,

během následujícího roku sem byla převelena většina českých

vojenských jednotek rakousko-uherské armády z východní fronty.

K největšímu průlomu na italské frontě došlo v listopadu 1917,

kdy se rakousko-uherské armádě posílené o německé útočné

oddíly podařilo v bitvě u Caporetta [kaporeta] prolomit italskou

obranu a postoupit o téměř 100 kilometrů do italského vnitrozemí.

Itálie se vojensky nezhroutila jen zásluhou britských a

francouzských posil. Neúspěch italské armády urychlil i vznik

samostatných československých legií na Apeninském poloostrově,

které byly do přímých bojů s rakousko-uherskou armádou

nasazovány od léta až na podzimu 1918. Čeští vojáci se na straně

Italů vyznamenali především v bitvách na Piavě. Boje na italské

frontě skončily až 3. listopadu 1918, kdy rakousko-uherská vláda

požádala po sérii velkých porážek o příměří, tedy v době, v níž

Rakousko-Uhersko již v podstatě neexistovalo.

Mimo Evropu se bojovalo především ve východní Africe, na Předním východě a

v Tichomoří. Spojenci se snažili obsadit zranitelné německé kolonie v Africe i

Válečná propaganda se snažila

posílit nenávist k nepříteli a odhodlání k boji různými prostředky. Válečná kampaň probíhala nejen v tisku, ale i prostřednictvím pohlednic a plakátů. Co v češtině znamená heslo „Gott strafe England“ a k čemu vyzývá anglický plakát?

Které státy se utkaly v bojích

soluňské (makedonské) frontě a

s jakým výsledkem?

The power behind Austria (at the ultimatum stage):

“I dont quite like his attitude. Somebody must be backing him.“

Objasněte, na co autor této dobové britské kariktatury poukazuje.

na Dálném východě. Do těchto bojů byly zapojeny africké, indické, japonské,

arabské a australské jednotky. Již před koncem první světové války přišlo

Německé císařství v podstatě o všechna svá mimoevropská území.

K nejkrutějším bojům mimo Evropu došlo na poloostrově Gallipoli, kde se

britské armádě nepodařilo prolomit tureckou obranu. Cílem dardanelské

operace, jejímž hlavním iniciátorem byl Winston Churchill [vinston čérčil]

(1874–1965), bylo dobýt turecké pevnosti v Dardanelách a obsadit Istanbul, a

vyřadit tak Osmanskou říši z války. Přes houževnatost australských a novo-

zélandských jednotek utrpěla britská armáda jednu z nejtěžších porážek ve

svých dějinách. Kdo velel tureckým jednotkám při obraně Gallipoli?

V průběhu bojů v Zakavkazsku se Turci obávali, že se Arméni žijící ve

východní části Osmanské říše přidají na stranu ruského protivníka. Turecká

vláda se rozhodla arménskou menšinu, již vinila z neúspěchů turecké armády,

zcela zlikvidovat. V letech 1915–1916 byly zavražděny téměř dvě třetiny

Arménů žijících v Turecku. Většina z 1,5 milionu obětí této genocidy zahynula

při násilných deportacích do pouštních oblastí Sýrie a Mezopotámie.

Jak se ke genocidě Arménů staví současná Turecká republika?

Východní fronta

Rusové, přestože ještě nedokončili mobilizaci, ve snaze pomoci

francouzskému spojenci na západě vyslali na počátku války proti

německým jednotkám dvě nedozbrojené armády. V srpnu 1914

vpadla ruská armáda do německého Východního Pruska a

rakouské Haliče. Ruské tažení bylo záhy poraženo v bitvě u

Tannenbergu a na Mazurských jezerech. Neočekávané vítězství

německých velitelů východní fronty Paula von Hindenburga [fon

hindenburka] (1847–1934) a Ericha Ludendorffa (1865–1937)

učinilo z obou generálů národní hrdiny opředené mnoha

legendami. Úspěšnější byli Rusové ve střetnutí s rakousko-

uherskou armádou, kterou donutili vyklidit většinu Haliče a

ustoupit až ke Krakovu. Na 150 tisíc rakouských vojáků bylo navíc

obklíčeno v Přemyšli. Hrozilo, že Rusové proniknou přes Karpaty

do nitra habsburské monarchie, hroutícímu se spojenci musela přijít

na pomoc německá armáda.

V létě 1915 se Ústředním mocnostem podařilo vytlačit Rusy

z Haliče i východního Pruska a postoupit na ruské území. Německá

a rakouská vojska obsadila ruské Polsko, celou západní Ukrajinu,

Bukovinu, část Běloruska a Litvu. Poté se východní fronta ustálila

na linii vedoucí od Rižského zálivu až k hranicím Rumunska,

přeměnila se v poziční válku.

Ke změně došlo až v červnu 1916, kdy Rusové zahájili proti

rakousko-uherské armádě rozsáhlou ofenzívu. Během této

největší a nejúspěšnější ruské ofenzívy, jež měla pomoci

Francouzům při obraně pevnosti Verdun, postoupili Rusové až

ke Karpatům. Ruská vojska pod vedením generála Alexeje

Brusilova (1853–1926) postoupila o 80–150 kilometrů a opět

obsadila velkou část Haliče a Bukoviny. Po úspěchu ruského

tažení vyhlásilo dosud neutrální Rumunsko válku Rakousko-

Uhersku. Rumunský útok v Sedmihradsku však ztroskotal.

Téměř celé území Rumunska krátce na to dobyla vojska Německa,

Rakousko-Uherska a Bulharska. Po obsazení Bukurešti se

východní fronta prodloužila až k Černému moři. Ruský postup

zastavily až koncem září 1916 německé jednotky převelené sem ze

západní fronty.

Na kterých italských řekách

probíhaly nejtěžší boje?

Sen mrtvého Který český umělec prožil válku jako voják v severní Itálii, na níž vzpomíná ve své knize Malíř na frontě? Jak probíhala a s jakým výsledkem

skončila jediná velká námořní

bitva první světové války u

Skagerraku?

Zjistěte, jakou roli sehrál ve válce na Středním východě britský archeolog a později i diplomat a agent Thomas Edward Lawrence [tomes edvrd lórens] (1888–1935), který se stal oblíbeným filmovým hrdinou již v době němého filmu.

Nejznámější špionkou všech dob

se stala slavná tanečnice, která před válkou vystupovala pod uměleckým jménem Mata Hari

(malajsky „oko dne“). Zjistěte, odkud skutečně pocházela, pro koho za první světové války pracovala v tajných službách a jak dopadla.

Vývoj východní fronty

Únorová revoluce

Neschopnost velících důstojníků, nedostatečná výzbroj a výstroj

vojáků zapříčinily časté porážky ruské armády doprovázené

obrovskými ztrátami na životech. Do konce roku 1916 padlo nebo

bylo zraněno na 3 miliony ruských vojáků, přes 2 miliony jich bylo

zajato. Po prvních neúspěších převzal velení ruské armády v roce

1914 sám car Mikuláš II. (vládl v letech 1894–1917), všechny

následující katastrofální vojenské porážky byly proto připisovány

právě jemu. Prestiž carského režimu výrazně utrpěla i tím, že

v době carovy nepřítomnosti se vlády ujala carevna Alexandra

Fjodorovna (1872–1918), která byla pod silným vlivem „svatého

muže“ Rasputina (1869–1916).

Nespokojenost s carskou vládou narůstala, katastrofální situace

v zásobování se dále zhoršovala, obyvatelé vesnic i měst trpěli

hladem a nedostatkem základních surovin. Neúspěch Brusilovy

ofenzívy, při níž padlo více než 800 tisíc vojáků, vyvolal na

počátku roku 1917 řadu protiválečných demonstrací, které

vyvrcholily v Petrohradě 8. března 1917 (podle starého juliánského

kalendáře 23. února) vyhlášením generální stávky. O tři dny později

došlo mezi demonstranty a carskou armádou k otevřeným střetům,

které si vyžádaly téměř dvě stovky obětí. K revoluci se 12. března

přidal i gardový pavlovský pluk, s jehož pomocí vzbouřenci

obsadili klíčové části Petrohradu, včetně petropavlovské pevnosti.

Demonstrace se za přispění vojáků petrohradské posádky změnily

v ozbrojené povstání.

Po této únorovou revoluci dělníci a vojáci vytvořili tzv. sověty.

Nejvlivnější z nich byl Petrohradský sovět, který převzal

zodpovědnost za dodržování pořádku a zásobování hlavního města.

Car Mikuláš II. (1868–1918) se 15. března 1917 vzdal trůnu,

třísetletá vláda Romanovců v Rusku skončila. Ještě téhož dne Státní

duma jmenovala Prozatímní vládu v čele s knížetem Georgijem

Lvovem (1861–1925), která převzala řízení státu.

Pojem bolševik se používá od 2. sjezdu ruské sociálně demokratické dělnické strany v roce 1903. Na tomto sjezdu se sociální demokracie rozdělila do dvou nestejně velkých frakcí – bolševiků (do slova: majících většinu) a menševiků (do slova: majících menšinu). Bolševici byli stoupenci Leninova učení o diktatuře proletariátu a socialistické revoluci, kterou chtěli uskutečnit prostřednictvím ozbrojeného povstání bez spolupráce s jinými politickými stranami. Ve skutečnosti se k nim hlásila menší část ruské sociální demokracie, od níž se definitivně odtrhli v roce 1912. Pod Leninovým vedením získali v Ruské republice rozhodující vliv a po říjnové revoluci i absolutní moc v zemi. V roce 1918 se bolševická strana přejmenovala na Velkou komunistickou stranu Ruska (od roku 1925 nesla název Všesvazová komunistická strana). Odkdy nesla tato strana označení KSSS a co tato zkratka znamenala?

Kdo byl Rasputin a proč získal

tento podvodník na carském dvoře

takový vliv?

Alexandr Fjodorovič Kerenskij stál

od července 1917 v čele Prozatímní vlády. Tento jinak schopný politik včas nerozpoznal, že to hlavní, co potřebuje mladá Ruská republika, je mír. Po říjnové revoluci se mu podařilo uprchnout do emigrace.

Prozatímní vláda a sověty

Prozatímní vláda vyhlásila republiku a vystoupila s programem

demokratických změn, zavedla svobodu slova, tisku a

shromažďování. Hlavním úkolem této dočasné vlády bylo dovést

Rusko k volbám do ústavodárného shromáždění, které mělo

rozhodnout o budoucím osudu země.

V Ruské republice od počátku panovalo dvojvládí. Postavení

nové vlády a její pravomoci zpochybňoval především Petrohradský

sovět, s nímž musela Prozatímní vláda konzultovat všechny své

kroky. Nové vládě se nepodařilo vyřešit špatnou hospodářskou

situaci, navíc nesplnila to, za co bojovali demonstranti v únorové

revoluci. I přes úplné vyčerpání ruského obyvatelstva ve snaze dostát

svým spojeneckým závazkům pokračovala Prozatímní vláda ve

válce s cílem vytlačit Němce z ruského území.

Rostoucí nespokojenosti obyvatelstva využila pro svoji agitaci

krajně levicová skupina bolševiků vedená Vladimírem Iljičem

Leninem (1870–1924), který se v dubnu 1917 vrátil z exilu s cílem

svrhnout Prozatímní vládu. Pod hesly „mír, chléb a půda“ a

„všechnu moc sovětům“ slibovali bolševici každému, co chtěl

slyšet: rolníkům půdu, dělníkům řízení továren a hlavně všem

okamžitý mír. Bolševická propaganda byla velmi účinná, do října

roku 1917 se leninovcům podařilo ve všech významných sovětech

včetně petrohradského získat většinu.

Po neúspěšné ruské ofenzívě na východní frontě v létě 1917

vystřídal knížete Lvova v čele Prozatímní vlády dosavadní člen

Petrohradského sovětu, socialista Alexandr Fjodorovič Kerenskij

(1881–1971).

Z prohlášení ruské Prozatímní vlády z 3. března 1917:

Ve své praktické činnosti bude vláda vycházet z těchto zásad:

1. Úplná a okamžitá amnestie ve všech věcích politických a náboženských…

2. Svoboda slova, tisku, spolčovací, shromažďovací a právo na stávku. (…)

3. Zrušení všech stavovských, náboženských a národnostních omezení.

4. Okamžitá příprava na svolání Ústavodárného shromáždění…

5. Nahrazení policie lidovou milicí…

6. Volby do orgánů místní samosprávy na základě všeobecného, přímého, rovného

a tajného hlasování…

7. Vojenské útvary, které se účastnily povstání, nebudou odzbrojeny ani odveleny

z Petrohradu.

8. Při zachování přísné vojenské disciplíny … budou odstraněna všechna omezení

bránící vojákům používat společenská práva, která jsou poskytována všem ostatním

občanům.

Prozatímní vláda považuje za svou povinnost dodat, že nehodlá využívat válečných

událostí k tomu, aby jakkoli oddalovala uskutečnění výše uvedených reforem a

opatření.

Která opatření byla pro ruskou společnost nová? Proč podle vašeho mínění

považovala Prozatímní vláda za nutné zařadit na závěr prohlášení citovaný

dodatek?

Říjnová revoluce

Bolševici se od podzimu 1917 netajili tím, že jejich cílem

svrhnout „buržoazní“ Prozatímní vládu. V říjnu 1917 se

bolševikům podařilo ovládnout Petrohradský sovět, jeho předsedou

Vladimír Iljič Lenin, vlastním

jménem Uljanov, revolucionář, zakladatel a vůdce bolševické strany vytvořil novou podobu marxismu, tzv. leninismus. Pocházel ze zámožné rodiny gymnaziálního ředitele později státního rady. Jeho starší bratr Alexandr byl v roce 1887 za pokus o atentát na cara popraven. S marxismem se seznámil již během studií na právnické fakultě. Od počátku patřil k radikálním představitelům marxistické strany v Rusku. Od roku 1900 žil trvale v emigraci, v roce 1903 kolem sebe soustředil skupinu stejně smýšlejících socialistů, tzv. bolševiků. Po únorové revoluci mu Němci v dubnu umožnili průjezd v zapečetěném železničním vagónu ze švýcarského exilu přes německé území a neutrální Švédsko až do Ruska. Vůči svým odpůrcům postupoval velmi tvrdě a nemilosrdně, pro uskutečnění svých cílů neváhal použít jakékoliv prostředky. Proč Němci umožnili Leninovi návrat z exilu do Ruska a z jakého důvodu finančně podporovali aktivity bolševické strany? Kdo patřil k nejbližším spolupracovníkům Lenina v době příprav říjnové revoluce?

Jak chtěl zamezit rostoucímu vlivu

bolševiků generál Lavr Georgijevič

Kornilov na přelomu srpna a září

1918?

V čem se liší gregoriánský kalendář

od juliánského? Jaké další kalendáře

znáte?

se stal dlouholetý Leninův spolupracovník Lev Davidovič Trockij

(1879–1940). Prozatímní vláda sice nařídila zatknout vůdce

bolševické strany a zakázala komunistický tisk, nebylo však v jejích

silách tento rozkaz realizovat. Tou dobou byla většina vojenských

jednotek nejen v Petrohradě, ale i v dalších městech na straně

bolševiků. Od 6. listopadu 1917 obsazovali bez většího odporu většinu

vládních budov ve městě vojáci petrohradské posádky a baltského

loďstva vedení bolševickými komisaři. Převzetí moci bylo

dokončeno v noci ze 7. na 8. listopad (z 25. na 26. října) útokem

na sídlo Prozatímní vlády – Zimní palác v Petrohradu. Během

dalších dnů převzali bolševici moc i v dalších městech.

Na rozdíl od únorové revoluce nebylo listopadové převzetí moci v Petrohradě masovou akcí. Při obsazování chabě bráněného Zimního paláce zahynulo šest osob. Většina ministrů byla zatčena, předsedovi Prozatímní vlády Kerenskému se podařilo uprchnout. Přesto byl dlouho udržován mýtus, že revoluce byla tvrdě vybojována. Ostatně známá fotografie zachycující útok na Zimní palác je až z roku 1927 a pochází z filmu režiséra Sergeje Ejzenštejna (1898–1948) Deset dnů, které otřásly světem. Proč podle vašeho názoru dochází k vytváření a udržování často nepravdivých mýtů o určitých dějinných událostech či osobách? Který americký novinář napsal na základě svých osobních zážitků reportážní knihu se stejným názvem jako Ejzenštejnův film a je jediným Američanem pohřbeným u Kremelské zdi?

Ve stejné době od 7. do 9. listopadu 1917 probíhal v Petrohradě

všeruský sjezd sovětů, který se podařilo bolševikům, přestože v

něm původně neměli většinu, zcela ovládnout. Sjezd jmenoval

novou vládu Radu lidových komisařů v čele s Leninem, v níž

zasedali pouze bolševici. Současně sjezd přijal dekrety, jimiž chtěl

pro novou sovětskou vládu získat podporu vojáků, dělníků a rolníků.

Dekretem o půdě byla rozdělena velkostatkářská a církevní půda

rolníkům, kteří ji museli obdělávat sami, jen za přispění své rodiny,

námezdní práce byla zakázána. Sympatie válčících evropských

národů měl zajistit dekret o míru, který navrhoval zahájit

okamžitá jednání o ukončení války bez nároků na finanční či

územní odškodnění.

Pro uhájení revoluce bylo zcela nezbytné uzavřít za každou cenu

mír. Bolševici proto bez ohledu na dosavadní spojence zahájili již

15. listopadu 1917 v Brest-Litevsku mírová jednání s Německem,

Rakousko-Uherskem, Osmanskou říší a Bulharskem. Zdlouhavá

jednání o separátním míru s Ústředními mocnostmi byla

ukončena za cenu velkých územních ztrát až začátkem března

1918. Rusové museli vyklidit Finsko, Pobaltí, Polsko, část

Běloruska a Ukrajinu, kde vznikly „nezávislé státy“ pod kontrolou

Ústředních mocností. Německo mohlo po uzavření východní fronty

Křižník Aurora, dodnes kotvící

v Petrohradu, je úzce spojen s říjnovou revolucí – podle tradice byl výstřel z tohoto křižníku signálem k útoku na Zimní palác. Aurora byla spuštěna na vodu v roce 1900 a zůstala ve službě až do roku 1948, kdy se stala památníkem Nachimovského námořního učiliště. O devět let později byla přeměněna na muzeum, kterým je dodnes.

Výročí bolševického převratu si jako Velkou říjnovou socialistic-kou revoluci povinně připomínali

lidé po druhé světové válce ve všech socialistických zemích až do konce 80. let 20. století.

Který další dekret, jehož autorem

byl Stalin, přijala nová sovětská

vláda krátce po převzetí moci?

Které ze států severní Evropy

využil říjnovou revoluci

k vyhlášení samostatnosti?

přesunout své jednotky na západ.

Západní fronta V srpnu 1914 zaútočili Němci podle Schlieffenova [šlífenova]

plánu na Francii, doufali, že válku na západě vyhrají během šesti

týdnů. Německá vojska, aby se vyhnula francouzskému opevnění na

společné hranici, prošla přes neutrální Lucembursko a Belgii.

Německé velení plánovalo porazit Francii v klasické obchvatové

bitvě – hlavní síla německé armády měla rychlým pochodem projít

přes slabě hájený sever Francie a vpadnout francouzské armádě

útočící v Alsasku-Lotrinsku do zad. Situaci německé armády však

zkomplikoval překvapivě rychlý postup ruské mobilizace na

východě a vylodění Britského expedičního sboru na západě.

Na počátku září 1914 stáli němečtí vojáci méně než 50 kilometrů

od Paříže. Francouzi na hrozící nebezpečí zareagovali velmi

rychle a soustředili své síly na řece Marně, kde se jim podařilo

10. září 1914 německý postup na Paříž zastavit. Francouzský

protiútok zatlačil německou armádu dokonce o několik desítek

kilometrů zpět a donutil ji přejít do obrany. Německý generál

Helmut von Moltke [fon] (1848–1916) byl po porážce v bitvě na

Marně odvolán z funkce šéfa generálního štábu.

Prvních šest týdnů bojů stálo každou stranu více než 500 tisíc

padlých, zraněných, zmrzačených a zajatých vojáků. Vyhlídky na

bleskové vítězství se rozplynuly, armády obou znepřátelených

stran se zakopaly. Dějištěm následujících válečných operací se stala

severní Francie. Linie zákopů se táhly od švýcarských hranic až

ke kanálu La Manche [lamanš] a dosáhly souhrnné délky 8 045

kilometrů.

Po ustálení západní fronty se Němci pod vedením Ericha von

Falkenhayna [fon falknhajna] (1861–1922) rozhodli soustředit hlavní

vojenské síly na východní frontě k porážce carského Ruska.

Francouzi a Britové se naproti tomu snažili vyhnat Němce z území,

které německá armáda v předchozím roce zabrala. Rok 1915 byl

prvním rokem skutečné zákopové války, na niž nebyla ani jedna

z válčících stran připravena. Přestože stav techniky nahrával obranné

válce, obě válčící strany se stále pokoušely o ofenzivní vedení

konfliktu. Každý marný útok byl vykoupen nesmírnými ztrátami na

lidských životech. Pokusy o vyhnání Němců z Francie zcela

selhaly. I přes snahu dohodových spojenců se válečná fronta během

roku 1915 na západním bojišti téměř nepohnula. Překonat patovou

situaci se nepodařilo ani německé armádě, přestože nasadila

u belgického města Ypres [ipr] moderní chemické zbraně.

Německý spisovatel Erich Maria

Remarque [érich maríja remark]

(1898–1970) odešel do první války

jako dobrovolník, své osobní

zkušenosti s válkou zachytil v

několika svých dílech.

Které jeho dílo líčí hrůzy první

světové války? Připravte pro

spolužáky výstižnou ukázku z této

knihy.

Který protiválečný román vyšel ve

Francii již v roce 1916 a jakým

způsobem je zde válka zobrazena?

Nebezpečí pádu Paříže v září 1914 vyburcovalo celou Francii. Na 6 tisíc francouzských vojáků bylo na bojiště dopraveno několika stovkami pařížských taxíků a městskými autobusy.

Zákopová válka označuje

nepohyblivou, statickou válku. První

Na řadě míst západní fronty je identickými sousošími německého a britského vojáka připomínáno Vánoční příměří z roku 1914. Během

Vánoc v roce 1914 došlo nedaleko belgického města Ypres [ipr] k uzavření neoficiálního příměří mezi britskou a německou armádou. Na Štědrý den 24. prosince začali vojáci na německé straně zdobit vánoční stromky, na obou stranách zpívali vánoční koledy, ráno následujícího dne byl na obou stranách klid, nikdo nestřílel, muži vyšli ze zákopů. Němci a Britové si potřásali rukama, vyměňovali si dárky, fotografovali se, hráli fotbal. Vánoční příměří nevydrželo dlouho a již nikdy se neopakovalo, lidská přirozenost a solidarita zmizely pod tlakem nesmyslných válečných bojů.

Muži leželi na dně zákopů, jejich obličeje byly zčernalé a přední části blůz a košil

měli u krku rozervány, jak se v posledních pohybech zoufale snažili popadnout

dech. Mnoho jich leželo docela tiše, zatímco další se stále ještě svíjeli v agonii

nepříšernější smrti, co jsem kdy viděl. Někteří byli kromě toho ranění a jejich zející

rány byly otevřené a crčela z nich krev. Jeden nešťastník si pahýlem ruky zraňoval

krk, při čemž se mu z pahýlu řinula krev po modročerném obličeji a po krku. …

[ze vzpomínek jednoho ze svědků druhé bitvy u Ypres z roku 1915]

(Andy Wiest – Obrazové dějiny první světové války s. 81)

V roce 1916 se obě válčící strany rozhodly ukončit válku pomocí

velkých ofenzív, ani jedna z nich však svých cílů nedosáhla.

Výsledkem krvavých bitev u Verdunu [verdénu] a na Sommě

byly jen statisíce padlých. Koncem února 1916 zaútočili Němci

u Verdunu. Soustředěným útokem na tuto strategicky významnou

pevnost chtěli přimět Francii k nasazení všech záloh. Cílem

německé taktiky bylo prostřednictvím těžkého dělostřelectva

a početní převahy co nejvíce Francii vyčerpat, doslova ji nechat

„vykrvácet“. Německé velení vědělo, že udržení verdunské

pevnosti bude pro Francouze otázkou vojenské cti. Francouzům se

zásluhou maršála Philippa Pétaina [filipa petena] (1856–1951)

podařilo pevnost uhájit, obě strany však přišly o víc jak 650 tisíc

vojáků. Na konci této krvavé bitvy stály v prosinci 1916 obě armády

zhruba ve stejných pozicích jako na počátku.

Ve snaze pomoci francouzským obráncům Verdunu zahájila

britsko-francouzská armáda ofenzívu na řece Sommě. Tato

nejkrvavější bitva první světové války, trvající od července do

listopadu 1916, během níž zahynulo 1,3 milionu vojáků, nepřinesla

žádný výrazný úspěch. Britové sice poprvé použili tanky, ale zatím

bez většího úspěchu. Německá armáda se na konci roku 1916 stáhla

do předem připravených obranných pozic, označovaných jako

Hindenburgova linie.

Vývoj západní fronty

zákopy vznikly již během rusko-japonské války v roce 1904, v masovém měřítku se tento typ válčení prosadil až v první světové válce, a to především na západní frontě. Po ztroskotání německého

útoku na Francii se obě nepřátelské armády zakopaly v obranných pozicích. Na obou stranách fronty byly zbudovány zákopy, betonové bunkry a minová pole, která bylo velice obtížné překonat. Místo postupu vojsk nastupovaly dělostřelecké souboje a marné pokusy překonat masovým nasazením pěších divizí nepřátelské linie. Obě armády byly navíc nově vyzbrojeny moderními kulomety, které spolu s překážkami z ostnatého drátu posilovaly pozice obránců. K dobytí zákopů bylo zapotřebí obrovské početní převahy a palebné síly. Každý pokus o získání nepatrné části nepřátelského území byl vykoupen obrovskými ztrátami na lidských životech. Bitvy nemohly být účinně řízeny, chyběla spolehlivá spojovací technika. Při útoku neměli velitelé se svými muži žádný kontakt a nemohli bitvu účinně řídit, neboť bitevní pole byla velmi rozsáhlá. Útočící armáda mohla postupovat jen tak rychle, jak to umožňoval pohyb pěšáka. Naproti tomu obránci mohli využívat telegrafické spojení a železniční přepravu, měli o bitvě mnohem více informací než útočníci a mohli rychleji na bojiště přesunout posily. Útočníkům se sice mohlo podařit s pomocí dělostřelectva prorazit první linii zákopů, vyčerpaní vojáci však už nebyli schopni proniknout přes území nikoho dalšími obrannými liniemi.

Za co byl po druhé světové válce

odsouzen do vězení „hrdina“ od

Verdunu maršál Pétain?

Kdo vystřídal na konci roku 1916

zemřelého císaře Františka Josefa I.

v čele Rakousko-Uherska?

Po neúspěšné ofenzívě odmítli v dubnu 1917 francouzští vojáci

poslušnost. K úplnému rozkladu francouzské armády nedošlo

zásluhou nového vrchního velitele maršála Philippa Pétaina, který

vojákům přislíbil, že jejich životy nebudou zmařeny ve zbytečných

útocích a že spojenci se budou snažit dosáhnout konečného vítězství

až po nasazení moderní vojenské techniky a zejména po připojení

amerických jednotek.

Vstup USA do války

Ústřední mocnosti po zhroucení ruské armády a bolševickém

převratu vyhrály válku na východě, o definitivním vítězství měla

rozhodnout západní fronta.

Německé velení se počátkem roku 1917 pokusilo rozšířením

ponorkové války vyhladovět Velkou Británii závislou na dovozu

válečného materiálu a zejména potravin. Ponorková válka

způsobila Velké Británii vážné hospodářské potíže, svého cíle ale

nedosáhla. Útoky německých ponorek výrazně omezil nový

systém ozbrojených konvojů, při němž obchodní lodě pluly ve

skupinách pod ochranou britského válečného námořnictva. Na

neomezenou ponorkovou válku nakonec doplatilo samo Německo.

Obnovení útoků německých ponorek na obchodní lodě

neutrálních států (včetně amerických) v únoru roku 1917 pobouřilo

americkou veřejnost natolik, že v dubnu téhož roku vyhlásily

Spojené státy americké Německu válku. Jejich příklad následovala

i řada latinskoamerických států. Trvalo však téměř rok, než

Američané vycvičili velkou armádu a dopravili ji do Evropy. Vstup

USA do války mohl ovlivnit probíhající konflikt až od jara 1918.

Do té doby se situace na západní frontě téměř nezměnila. Do konce

první světové války bylo v Evropě nasazeno na 2 miliony

amerických vojáků, k vítězství Dohody přispěl však především

ohromný americký průmyslový potenciál.

Tanky

Poprvé tuto novou zbraň použila britská armáda v bitvě na Sommě na podzim roku 1916. Přestože šlo o poměrně neohrabané těžkopádné stroje, pohybující se nízkou rychlostí (necelých 6 km v hodině), způsobily první tanky Mark I mezi německými vojáky skutečnou paniku. S podporou pěchoty se jim podařilo prorazit do té doby statickou frontu vleklé zákopové války. Z problémů, které první tanky měly, a poznatků, jež přineslo jejich bojové nasazení, vycházeli i konstruktéři při vývoji moderních tanků, které se naplno uplatnily v následující světové válce. Jak vzniklo slovo tank?

Císař Vilém II. (uprostřed) s novými představiteli vrchního velení německé armády

Po neúspěchu německých jednotek na západní frontě v bitvě u Verdunu se stal v roce 1916 vrchním velitelem německé armády polní maršál Paul von Hindenburg (na dobové fotografii vlevo). Spolu s generálem Erichem Ludendorffem se rozhodli stáhnout německé jednotky na západní frontě do lépe bránitelných pozic, známých jako Hindenburgova linie, a soustředit se na zničení Ruska na východě. Hindenburgova taktika byla poměrně úspěšná a jeho vliv v Německu dál rostl, v roce 1918 ovládli Hindenburg spolu s Ludendorffem i německého císaře Viléma II., Německo se pod jejich velením proměnilo ve vojenskou diktaturu, která prosadila totální válku. K čemu v roce 1926 dopomohla Hindenburgovi sláva válečného hrdiny? Jakou roli sehrál Hindenburg při nástupu nacismu v Německu?

Který generál známý pod

přezdívkou „Black Jack“ stál

v čele amerického expedičního

sboru?

Letadla (na fotografii je replika

nejúspěšnější britské stíhačky Sopwith-Camel F.1, která byla do bojů nasazena v květnu 1917) Jednou z nových zbraní použitých v první světové válce byla letadla. Zpočátku neměla žádnou velkou výzbroj a pilot neměl ani padák. Původně sloužila především k průzkumným letům. Brzy se však

Chemické zbraně – bojový plyn

Využít plyn k ochromení nepřítele se pokusily obě znepřátelené strany již v roce 1914, smrtící chemickou látku nasadili poprvé Němci v dubnu 1915 v bitvě u Ypres. Jedovatý chlór nahradili později hořčičným plynem tzv. yperitem (název získal podle místa, kde byl poprvé použit – u belgického města Ypres), který se stal jednou z nejzákeřnějších bojových látek první světové války, protože nebyl vidět, ani cítit. Během války bylo použito oběma válčícími stranami téměř 130 tisíc tun bojových plynů, které měly na svědomí více jak 90 tisíc mrtvých a mnoho set tisíc zmrzačených. Po zkušenostech z první světové války se trvalou součástí výstroje vojáků stala plynová maska. Další použité zbraně:

Poslední ofenzíva Krátce po uzavření brestlitevského míru s bolševickým

Ruskem zahájila v březnu 1918 německá armáda, posílená

jednotkami staženými z východní fronty, svou poslední mohutnou

ofenzívu na západě. Generál Ludendorff chtěl porazit Velkou

Británii a Francii dříve, než do Evropy dorazí čerstvé americké

jednotky. S využitím nových taktických prvků se Němcům podařilo

postoupit znovu až k řece Marně a z těžkých děl dokonce ostřelovat

Paříž. V létě se však německá ofenzíva zastavila a iniciativa přešla

na stranu Spojenců, podporovaných stále větším počtem amerických

z primitivních létajících strojů stala výkonná stíhací a bombardovací letadla. Letecké bombardování přineslo do války naprosto nový prvek – možnost napadat strategické cíle jako továrny, mosty, železnice apod. v týlu protivníka, které byly do té doby v bezpečí v zázemí. Proč se zejména německé letecké jednotky označovaly jako „létající cirkus“ a čím se proslavil „Rudý baron“ Manfred von Richthofen (1892–1918). Která letadla tvořila ruskou „Eskadru vzdušných korábů“?

V průběhu války však letectvo prodělalo mohutný vzestup. Boje v oblacích se pak staly trvalou součástí moderního vedení války.

Thomas Woodrow Wilson [tomes

vudrou vilsn] (1856–1924) americký

- ponorky - plamenomety - kulomety

- typická zbraň německého námořnictva učená k blokádě nepřítele - německá armáda několikrát vyhlásila neomezenou ponorkovou válku namířenou nejen proti válečným, ale i vůči civilním obchodním lodím - Němci za války potopili přes 5 tisíc obchodních lodí a ztratili přitom 187 ponorek - jednou z nejobávanějších ponorek byla U-21 vedená velitelem Otto Hersingem (1885–1960)

- tuto ničivou zbraň použili v masovém měřítku poprvé Němci v roce 1915 u Verdunu - speciální plamenometné oddíly používaly tuto modernizovanou podobu „řeckého ohně“ v boji proti zákopům a kulometným hnízdům

- tzv. „mašinkvér” (z něm. Maschinegewehr, tzn. strojní puška) umožnil vícerannou střelbu - německý kulomet typu Maxim nebo britský Vickers vytvořily z automatické zbraně smrtící zbraň moderního věku - už během války vznikly lehčí modely kulometů určené jako pěchotní zbraň, automatické zbraně se rychle staly součástí výzbroje obrněných vozidel a letadel

Potopení Lusitánie

Velké pobouření americké veřejnosti způsobilo potopení britského parníku Lusitánie 7. května 1915. Při tomto útoku německé ponorky U-20, který byl proveden bez jakékoliv výstrahy, zahynulo 1198 osob, z toho 128 Američanů. Lusitánie byla první velkou civilní lodí torpédovanou německou ponorkou, po ní však následovala řada dalších útoků. Prezident Wilson ostře protestoval, USA dokonce zcela přerušily diplomatické vztahy s Německem. Němci v září 1915 neomezenou ponorkovou válku odvolali, ale v únoru 1917 se k této taktice opět vrátili. Spojené státy americké na to odpověděly vstupem do války proti Německu.

vojáků. Účast Američanů ve válce byla rozhodujícím impulsem

pro změnu poměru sil mezi Dohodou a Ústředními mocnostmi.

Počátkem srpna donutila spojenecká vojska německou armádu

ustoupit za Hindeburgovu linii, bylo jasné, že Německo již

nemůže válku vyhrát.

Příměří Během léta a začátkem podzimu se podařilo Dohodě donutit

spojence Německa na všech frontách od Mezopotámie až po Itálii ke

kapitulaci. V září 1918 bylo poraženo Bulharsko, o měsíc později

kapitulovala Osmanská říše a 3. listopadu 1918 Rakousko-

Uhersko. Od října 1918 zůstalo Německo proti spojencům zcela

osamoceno.

Nová německá vláda vedená socialistou Friedrichem Ebertem

(1871–1925) požádala počátkem října 1918 o zahájení jednání o

příměří. Německému císařství chyběly potraviny, základní

suroviny, demonstrace a stávky dělníků ochromily celou zemi,

množily se vzpoury v zázemí i v námořnictvu. Dělníci a námořníci

začali po sovětském vzoru vytvářet revoluční rady. 9. listopadu 1918

vypukla revoluce v Berlíně, císař Vilém II. (vládl 1888–1918) se

musel vzdát trůnu a uprchl za hranice. Nově ustavená

republikánská vláda vedená sociálními demokraty podepsala

11. listopadu 1918 dohodu o příměří, kterou Německo přiznalo

svou porážku. První světová válka skončila.

Totální válka Vnitřní politika i hospodářství byly zcela podřízeny potřebám

války. Hospodářství se zaměřilo jednostranně na válečnou výrobu,

která se soustředila na masovou produkci zbraní a válečného

materiálu.

Během války prudce klesala životní úroveň, nedostatek

potravin a pro život důležitého zboží vedl k zavedení přídělového

(lístkového) systému. Úřady stanovily, kolik masa i mouky si smí

obyvatelé koupit týdně za státem stanovené ceny. Příděly potravin

však byly zcela nedostatečné a často i nedostupné. V mnoha zemích

trpělo civilní obyvatelstvo hladem i zimou. Prudce se rozvinul tzv.

černý trh, na němž překupníci velmi bezostyšně spekulovali

s cenami potravin a dalších potřebných věcí, někteří podnikatelé na

válce a lidské bídě značně zbohatli.

Obyvatelé válčících států byli vtaženi do válečného úsilí svých

zemí jako nikdy předtím, jejich životy byly zcela podřízeny vládě a

válečným potřebám. Během války v podstatě každý stát přešel

k určitému typu válečného socialismu. Obyvatelé Evropy i USA si

na tento systém zvykli a po roce 1918 dokonce požadovali, aby stát

svůj ekonomický vliv využil pro zlepšení jejich sociální situace,

vznikl pojem sociální stát.

Trvalé změny, které válka přinesla Válka výrazně urychlila emancipaci žen. Po odhodu mužů na

frontu se právě ženy staly živitelkami svých rodin. Rozšířilo se

prezident v letech 1913–1921. V zahraniční politice pokračoval v politice izolacionismu a snažil se co nejdéle udržet neutralitu USA. Jako zapřisáhlý pacifista ještě v lednu 1917 představil světové veřejnosti svůj plán na „mír bez vítězství“, založený na rovnoprávnosti a sebeurčení národů. Změna rovnováhy sil po únorové revoluci v Rusku a obnovení neomezené ponorkové války jej však donutily vyhlásit v dubnu 1917 Německu válku. Bylo to poprvé, kdy Američané zasáhli do evropských bojů. Wilson chtěl prosadit takové válečné cíle, které by zaručovaly budoucí kolektivní bezpečnost. Svůj program známý jako 14 bodů představil Kongresu i světové veřejnosti v lednu 1918. Usiloval o otevřenou diplomacii, svobodné obchodování, celosvětové odzbrojení, právo národů na sebeurčení, princip rovnosti mezi velkými i malými státy měla zaručit mezinárodní organizace Společnost národů. Co obsahoval 10. bod Wilsonova vyhlášení a co znamenal pro národy Rakousko-Uherska?

Co bylo důvodem revolty námořníků v Kielu [kílu]? A jak tato vzpoura dopadla? Za jakých okolností byl nucen abdikovat Vilém II.?

Dne 11. listopadu 1918 podepsala německá delegace v Compiègne [kompiéň] na řece Marně podmínky kapitulace, které vstoupily v platnost téhož dne v 11 hodin dopoledne. Tento den se dodnes slaví ve Francii jako státní svátek. Štábní vagón nejvyššího velitele francouzských vojsk a všech dohodových armád maršála Ferdinanda Foche [ferdynana foše] (1851–1929), v němž bylo příměří

množství profesí, do nichž nastoupily ženy, pracovaly nejen

v továrnách na dosud typicky mužských pozicích, ale i ve státních

službách či dopravě. Své uplatnění nalezly i v armádě, zpočátku

zejména jako ošetřovatelky v nemocnicích, ale později i jako

spojařky a vojenské úřednice. Ekonomická nezávislost, kterou ženy

za války získaly, vedla po válce v mnoha zemích k uzákonění

volebního práva pro ženy.

Muže, kteří odešli bojovat na frontu, nahradily v továrnách ženy – viz fotografie z anglické muniční továrny.

Mnoho technických novinek, určených původně za války pro

armádu, jako byly např. náramkové hodinky a konzervy se po roce

1918 rozšířily do celého světa. Děsivá válečná zranění vedla

k rozvoji plastické chirurgie, ve zdravotnictví se začala běžně

využívat transfúze krve, pro zmrzačené vojáky byly vyráběny

umělé náhrady končetin, duševními traumaty se v mnohem větší

míře začala zabývat psychoanalýza. Ve snaze zabránit šíření

přenosných pohlavních nemocí zejména v armádě došlo během první

světové války k masovému rozšíření kondomů.

Cena války První světová válka byla nejděsivější válkou v dějinách lidstva.

Celkem bylo mobilizováno přes 60 milionů mužů, zahynulo

téměř 10 milionů vojáků, v důsledku válečných operací, hladu či

epidemií zemřelo na 7 milionů civilistů.

Materiální škody a válečné výdaje zničily evropskou

ekonomiku natolik, že natrvalo ztratila své prvenství ve světě a

přišla i o svá tradiční mimoevropská odbytiště. Centrum světového

hospodářství a obchodu se přesunulo do Spojených států

amerických. Světovou velmocí se vedle nich stalo i Japonské

císařství.

Mnohé státy existující už od středověku se zhroutily, místo tří

rozpadlých velkých monarchií vznikla řada nových zemí.

Hrůzy první světové války, které v mnoha směrech předčily i ty

nejstrašnější lidské představy, vedly k morální devastaci

společnosti. Lidé se naučili přijímat násilí a brutalitu jako přirozenou

součást svého života. Nebyli schopni zabránit rostoucími vlivu

radikálních skupin, rozhodnutých řešit nahromaděné problémy

násilím, což usnadnilo nástup totalitních režimů v poválečném

období.

Válečné ztráty bojujících stran:

počet obyvatel v roce 1914 počet padlých

Německo 67 800 000 1 800 000

Rusko 177 800 000 1 700 000

Francie 39 800 000 1 385 000

Rakousko-Uhersko 52 800 000 1 200 000

podepsáno, byl použit ve 20. století ke kapitulaci ještě jednou. Kdo a za jakých okolností byl nucen v železničním voze v compiègnském lese kapitulovat?

Symbolem Dne válečných vete-ránů, který připadá na 11. listo-pad, je červený mák. Proto se mu také říká Den červených máků.

V roce 1920 přijali váleční veteráni květ červeného máku, který rostl na mohylách jejich padlých válečných druhů, za symbol vzpomínky na válečné hroby.

Proč se v průběhu první světové války rozšířilo používání náramkových hodinek? Který typ hodinek tak byl nahrazen?

agresivní – útočný, výbojný

bolševici – extrémní křídlo

socialistického hnutí, z rus: большe

= více

deportace – nucené doživotní

vystěhování na vzdálené nebo

odlehlé místo, původně forma trestu

dominium – území označující

samostatný stát britského

Společenství národů

duma – zde ruský správní orgán

s omezenými pravomocemi

evakuace – vyklizení stanovených

oblastí v prostoru války

genocida – částečná nebo úplná

likvidace určitých osob

ideologie – propracovaná soustava

názorů postojů a myšlenek

lokální – místní

mobilizace – uvedení vojska do

válečné pohotovosti

neutrální – nestranný,

nezúčastněný

Válečné ztráty bojujících stran:

počet obyvatel v roce 1914 počet padlých

Německo 67 800 000 1 800 000

Rusko 177 800 000 1 700 000

Francie 39 800 000 1 385 000

Rakousko-Uhersko 52 800 000 1 200 000

Velká Británie 46 550 000 950 000

Itálie 35 860 000 460 000

Bojujícím státům válka přinesla nevyčíslitelné škody, většina

zemí se silně zadlužila. Válka neskončila kvůli drtivému

vojenskému vítězství na bitevním poli, ale vyčerpáním válčících

stran, což postihlo především Ústřední mocnosti. Zvítězily

dohodové velmoci, které mohly mobilizovat větší zdroje, např. ze

svých kolonií, a kterým důležitým způsobem pomohlo k triumfu

otevření nové fronty v Itálii a Řecku a peníze i vojáci ze

Spojených států amerických. V době uzavření míru byly německé

jednotky stále na území Francie a Belgie, Německo a Rakousko-

Uhersko nebyly v pravém slova smyslu vojensky poraženy.

Důsledkem války byla neúcta k lidskému životu obecně a

nenávist ke společnosti a jejím hodnotám, která hrůzy zákopové

první světové války dovolily a připustily. Válka trvale podlomila

demografický růst Evropy. I ti, kteří válku přežili a vrátili se,

byli často fyzicky, psychicky i morálně zmrzačení. Evropa

obětovala nesmyslné válce celou jednu generaci mladých

lidí. Zmrzačená, „ztracená generace“ bude vůči tradiční

společnosti nedůvěřivá, bude proto otevřená radikálním proudů

a ideologiím, které slibují rychlé řešení palčivých problémů

poválečné doby.

O osudu poválečného světa se mělo jednat na Pařížské mírové

konferenci, to, zda bude uzavřen spravedlivý mír, nyní záleželo na

vrcholných politicích vítězné Dohody.

1. Které mocenské bloky stály proti sobě v době první světové

války? Které státy je tvořily?

2. Čím se lišil boj na západní frontě od východní fronty?

3. Jakým způsobem zasáhla válka do hospodářství bojujících států?

4. Co bylo příčinou únorové revoluce v Rusku a jaký charakter měla

tato první Ruská republika?

5. Čeho chtěla dosáhnout říjnová revoluce v Rusku? Jak probíhala a

proti komu byla namířena?

6. Jak první světovou válku ovlivnilo podepsání separátního míru

v Brestu-Litevském?

7. Co přimělo USA ke vstupu do první světové války? Jak to

ovlivnilo další průběh tohoto celosvětového konfliktu?

8. Které moderní zbraně byly během války použity? Popište, co je

zákopová válka a objasněte charakter totální války.

9. Jaké byly důsledky první světové války?

okupace – zabrání cizího území

pacifista – zastánce přesvědčen, že

spory se mají řešit jen mírovou

cestou

propaganda – veřejné šíření názorů

s cílem získat přívržence

pseudovědecký – nevědecký,

vydávající se za vědecký

rekrut – branec

separátní mír – mír uzavřený

pouze s jedním nebo několika

účastníky konfliktu

sověty – rady zástupců vojáků a

dělníků (sovět rusky rada)

ultimátum – důrazný požadavek na

splnění určitých podmínek

s hrozbou protiopatření

Terry Deary – Mizerná první

světová válka

Martin Gilbert – První světová

válka

Ernst Hemingway – Sbohem

armádo John Reed – Deset dnů, které

otřásly světem Erich Maria Remarque – Na

západní frontě klid Franz Werfel – Čtyřicet dnů

Andy Wiest – Obrazové dějiny

první světové války

Ian Westwell – První světová

válka den po dni

Africká královna [The African

Queen], režie: John Huston (1951)

Anglický pacient [The English

Patient], režie: Anthony Minghella

(1996)

Bitva o Hill 60 [Beneath Hill 60],

režie: Jeremy Sims (2010)

Evropa tančila valčík, režie:

Otakar Vávra (1989)

Gallipoli, režie: Peter Weir (1981)

Lawrence z Arábie [Lawrence of

Arabia], režie: David Lean (1962)

První světová válka v barvě [World War 1 in Colour], režie:

Jonathan Martin (dokumentární

seriál, 2003)

Stezky slávy [Paths of Glory],

režie: Stanley Kubrick (1957)

Šťastné a Veselé [Joyeux Noël],

režie: Christian Carion (2005)