Ten den byl jako křičet pod hladinou

Post on 11-Mar-2016

223 views 2 download

description

sbírka básní

transcript

TEN DENBYL JAKOKŘIČET POD HLADINOU

Jan Pecháček

Vybráno a uspořádáno v Brně dne 23. XI. 2012Vydavatelství Pavlač.

4. II. 2009

Aktualizací tohoto možného světastal jsem se zase o kus někým jiným;v jiných událostech,v závětří jiných hodinbýval jsem nebo býval bych,ale kým? Teď ani nevím.V jakém jsem čase poznám podlepálení očí -a jestliže jsou slzy popel,potom i podle nichpoznám když ten čas skončí.

Slzí mi chronometr, není to pláčem.

25 . II. 2010

Prastarým domem shluk zamrazenína odlišných plochách topologických tunelů,jež zovu toho dne nesetkání a akustický stín,rozptyluje se do odhlučnění.

A příkon poryvů odkloněn za horizont na kopci,neboť slunce se obrátilo v čase.Uzurpátoři teplase směšnými jmény předpotopníminevidí pro střechu trámoví a tak lze skrýt překotnost nervůza záhyby lbi.

Konstantní hladina tepla je teprve mír:Wu-wej termodynamiky, zhroucení systému blažeností,tou zpronevěrou pravd oschlejších, není však samota stejná smrtjako býti hlučným?

1. III. 2010

Žábry jara prořežeuž i severním svahůma nechá jimi prodechovatloňský klíh zplstnatělétrávy.V mezerách po roztaveném sněhurostou nové inkubátory,mezistanice teplovodů,výměníky,zemské brány.Vložíš tam dlaň a vstřebávášuž jen lehkou brzy také protrhanoudřímotu.Zvedneš k němu tvářa po větru se jej tiše ptášna kdya vedlejší klauzule vstupního protokolu.Jenom se usmějejak už to Březen děláa pokyne ti deštěm za krk.

21. VI. 2011

Obtíže obkružují úbočí, po němž se pouze sestupuje -blízkost vrcholu utěšuje, podkládá stupně pod kroky.Při všem tom co se urodilo nahoře zůstává vítr neobroušený,není přívětivý a zhusta kouše, ale provází

zůstavením síly, dodává průchodům dech, zpřístupňuje.Dívám se toliko na jeden list -průduch té moci výškyodrazuje umenšující se nadhledy - existuje jako pohleduvnitř srdce vrcholu, splynutí stupňů.

Znovuzrození.

26. VI. 2011

Co nelze ještě ztlumit a k čemu nelze přidat do sílybez okamžitě určitelné pravdivosti, toliko vyslanost do pravdy, kterou teprv zpětně možno setřít z dráhy,kterou se vektor touhy ubíral

- o ní tu totiž jde...

Touha - zní to tak libově, tak samozvaně, bez přízvukůpřitom se propadá do studně alikvót.Slovo bez přívlastků

- toliko s outěžkem in re.

3. VII. 2010

Vedřinecrozemílaný pískemmezi prsty na dně.

Vedřinec rozpouštěný v náručívody v letmýchúžlabích mezimojí a tvojí kůží.

Vedřinec zaříkaný skřehotem žaba už jen slovopro zvíře o dvou hřbetech,jímž jsme teď já a ty.

Ten den byl jako křičet pod hladinou

Vprostřed města v pustém příkrovípalisád jehličí, táflovaných modrým stínem,tlaková výše ustavila návěstí k obsluze transportů, z právě založených komářích republik.

Tíži zad oddals hřbetu lavičky a kamsi přes kupolinecháváš hnát perspektivní hru zraku až po záď zdi,která tě v přilehlé představě brání před skonem soumraku,trhaného žalozpěvy uvnitř neznámého peří.

30.VII. 2012

Nevzpomněla sis na to, co jsi mi chtěla říct.Měla jsi to na jazyku, ale byl v mých rtech.Měl to být příslib jak je plané léto.Uprostřed dešťů a my v nich.

V tom bych tě požádal o ruku,ale už byla v dlaních mých.Slova jsou pozdě padající kapkydo výhně řeky, co sotva uživí.

18. VIII. 2010

Palác u řeky,bastiony hoří ve slunci.Žíly fabriky v kopřivách.Mauzoleum vymřelých válek.Srpnem hřeje seZbrojovka.

13. IX. 2009

Prostor horkého vzduchu nad Brnemzabalený do barevné plachty -předzvěst dnů v budoucnosti.Stojím za tvým sedadlem v šalině.Ujíždí pryč.Následuje něco jako rozloučení.Akorát prstem přejedu ti zádajako po spouštirevolveru ráže nelíbat.Můj marný sentiment - slovo sotva utržené z pupeční šňůry -bude nejspíš víc než laciný.Stoupám opravenou Pekařskou,cestou kterou jsem chodil do školy,když už mě nebavily zkratkya ostatní cesty,co vedou přímo k cíli.Kroky tlačící na pilu přibližovánímě už tolikrát zavedly do dálky,ale k tobě je těžko hnedka nepřijít.Na druhou stranu i to slovozaslouží si první krůčky.Náš čas asi není jako ten hořák nahoře:pro let je plamen příliš prudký.

Na Zelňáku někdo napsal na chodník:"Jediné co máme je tento okamžik."

13. X. 2010

Objev znovuspojení - jen letmo zavadění nohy o nohu, jako když se skračuje v zimua bolest hledá nápravu za mizící sousedství.

Rozhovor plný suchých studen - snad tichá výzva prolamující v ostnech stud.Ale nepne se nic k ohbím a klenby drží jen samy sebe a pusto pod sebou s ledovými sudy.

Mé jméno vysloveno pomalu zaostává za hebkým skvostem jeho znění z cizích křepelčích úst.

Rty - neoddálené od svých protějšků jsou přesto tuze vzdáleny - jakoby se mohly rozpínat jen samy do sebe, ačkoliv jejich věk se brání okorání -

a brání sobě vyzvídat okruže v plsti,které ustavičně dýchají tam naproti.

13. XI. 2009

Sešlápavaje troucheň palub, vyhládlých boků, žlebů,úvalů, smírčích sliznic, celé té kostry v krajině,otáčíš celý pozorovací mechanismusna dlouhý pohřeb nukleární káry.

Prvohorní moře šumí ve smrcích, celý ten průvod jde až ke zdi vrchoviny,vklíní se do kamene šera jako prsty do rozbitého břichaa ztichne, krk už je ve smyčce.

Mastná tma naplní ti ústa, vdechneš ji naftu nafku,schovanku potměšicích uprchlíků dne: noc - je převozník, vsaď si drobák pod jazyk.

Rinderpest z cukru rozsypaného po ekliptice.Tvůj směšný horoskop je dávno ateista,běž pod střechu a přemlouvej ho tam.

13. XI. 2009

Sešlápavaje troucheň palub, vyhládlých boků, žlebů,úvalů, smírčích sliznic, celé té kostry v krajině,otáčíš celý pozorovací mechanismusna dlouhý pohřeb nukleární káry.

Prvohorní moře šumí ve smrcích, celý ten průvod jde až ke zdi vrchoviny,vklíní se do kamene šera jako prsty do rozbitého břichaa ztichne, krk už je ve smyčce.

Mastná tma naplní ti ústa, vdechneš ji naftu nafku,schovanku potměšicích uprchlíků dne: noc - je převozník, vsaď si drobák pod jazyk.

Rinderpest z cukru rozsypaného po ekliptice.Tvůj směšný horoskop je dávno ateista,běž pod střechu a přemlouvej ho tam.

26. XI. 2010

Celý den opuchlý, choulí se pode mnou a já jej zakusujijako patku na kost ztvrdlého chleba.

Malátný večer se roztrhne a drobné úlomky zimyrozpouští se mi na prstech u nohou.

Přišla jsi čistá a dala nový ubrus,to je dobré.Jen výšivky mi cosi neodbytně připomínají

- a já stále čekám na vzkříšení.

Vysázeno fontem Bohemian Typewriter.

Licence Creative CommonsTen den byl jako křičet pod hladinou, jejímž autorem je Jan Pecháček, podléhá licenci Creative Commons.

Uveďte autora.Neužívejte dílo komerčně.Nezasahujte do díla.