Prof. MUDr. RNDr. Jaroslav Slípka, DrSc.,významná osobnost české vědy, světověuznávaný evoluční morfolog a srovnávacíembryolog, ale také vynikající pedagog,zemřel po krátké nemoci v Plzni 23. čer-vence 2013. Pro přírodovědné nadšence(a zvláště pak pro čtenáře našeho nejstar-šího přírodovědeckého časopisu) je moupovinností (nejen jako přírodovědce, alei jeho dlouholetého blízkého přítele) připo -menout tohoto nesporně velkého českéhobadatele. Životní dráha J. Slípky byla zcelaurčena lidskou touhou poznávat a objevo -vat. Málo se zamýšlíme nad tím, že ne -závisle na nás, a aniž si to uvědomujeme,bývají naše životy osudově nasměrovány.To platí zvláště pro Jaroslava. Jako by muselnaplnit antický odkaz velkého filozofa Pla-tona (427–347 př. n. l.), který pojmenovalčlověka pro jeho schopnost anthrópos –tvorem, který se nad tím, co pozoruje, covidí (opópen), také zamýšlí a zkoumá to(anathrei). Tedy živočich zamýšlející senad pozorovaným (anathrón ha opópe).

Pojďme nyní předurčení života Jarosla-va Slípky vysledovat. Narodil se 10. červ-na 1926 v učitelské rodině v tehdy pře-vážně německém městě Lokti u KarlovýchVarů. Jeho otec zde po válce založil prvníčeskou školu, dokonce se mu podařilopřimět úřady, aby pro ni vystavěly novou

budovu. Snad právě z tohoto učitelskéhoprostředí, ve kterém mladý Jaroslav vyrů-stal, pochází jeho organizační a pedago-gické nadání. Co se týče učitelské dráhy,nelze si nepovšimnout širokého rozsahujeho přednášek: pro studenty všeobecné-ho lékařství a stomatology Lékařské fakul-ty Univerzity Karlovy v Plzni přednášeldva obory, v nichž se vědecky specializo-val – histologii a embryologii. Učil takéembryologii, antropologii a dějiny lékař-ství na Fakultě zdravotnických studií, Fa -kultě pedagogické a Fakultě filozofickéZápadočeské univerzity v Plzni. Přednášelv češtině a pro studenty z cizích zemív angličtině. Anglicky rovněž učil studen-ty medicíny v Iráku, Kuvajtu a Libyi, bylzván na přednášky do Anglie, Japonska,USA a Kanady. V Německu přednášel ně -mecky a v Rusku a Bulharsku rusky. Vesvém životě vychoval stovky žáků a mno-ho z nich z arabských zemí. Někteří zdezůstali a stali se úspěšnými lékaři. Účast-nil se také řady kongresů v zahraničí a sámorganizoval na svém ústavu v Plzni pomnoho let konference s evoluční temati-kou, na které přijížděli vědci jak ze Zápa-du, tak z Východu. Má hlavní zásluhu, žejméno plzeňské Lékařské fakulty UK jeznámo v Evropě i v zámoří a stále ji vyhle-dávají zahraniční studenti.

Ale obraťme pozornost k odborné a vě -decké činnosti Jaroslava Slípky. V kterémoboru vlastně nastoupil svou vědeckoudráhu? Jako desetiletý začal o prázdnináchchytat motýly a ve 13 letech už byl scho-pen taxonomicky určit a zařadit stovkydruhů, jejichž jména znal česky i latinsky.V 16 letech se stal členem tehdy Česko-slovenské společnosti entomologické. Pozáboru německého pohraničí se jeho rodi-na musela přestěhovat do Kladna. K matu-ritě v r. 1944 na zdejším gymnáziu před-kládá práci Motýlové Kladenska a dostává„uznání za vynikající znalosti“. Své úmy -sly studovat dál musel na čas přerušit. Pro-tože jsou zavřeny vysoké školy, rube v jed-nom kladenském dole uhlí, později pracujena Ostravsku jako betonář. Avšak předur-čení se vyhnout nelze. Hned po květno-vém povstání v r. 1945 se přihlašuje do tzv.válečného semestru na Přírodovědeckoufakultu UK v Praze a zapisuje se na oborypřírodopis – zeměpis. Poslouchá přednáškynašich nezapomenutelných velkých příro -dovědců, entomologa Jana Obenbergera,zoologů Václava Breindla a Julia Komárka,genetika Karla Hrubého, parazitologa OttoJírovce, paleontologa Josefa Augusty, antro-pologa Jiřího Malého nebo geologa RadimaKettnera. Na radu J. Komárka se věnujestudiu evolučně starého taxonu Tipulidae,tiplicím. Popisuje nové druhy (Tipula sub-invenusta – nyní T. invenusta subinve-nusta, Tricyphona nielseni – nyní Pedicianielseni) a publikuje o nich přes 10 pra-cí v odborných časopisech a v Klíči českézvířeny. Studia zakončil dizertací Trachei -sace a nervový systém larvy Tipula maximaPoda, obhájenou v r. 1949, která je otiště-na ve Věstníku Československé zoologickéspolečnosti. Avšak ještě před závěrem stu-dií se seznamuje s Emilem Hadačem, na -ším význačným geobotanikem a krajinnýmekologem, profesorem na College of Scien -ces v Bagdádu, později ředitelem Ústavukrajinné ekologie v Praze (viz Živa 2012,4: LXX–LXXI). Zakládá s ním Arktický od -bor přírodovědeckého klubu. V r. 1948 sepod jeho vedením účastní (spolu s řadoudalších odborníků) 3. československé pří-rodovědecké výpravy na Island jako ento-molog. Poznatky a zkušenosti z této výpra-vy shrnuje kniha V zemi sopek a ledovců(Orbis, Praha 1957), jejímž je spoluauto-rem, a film Do země ledovců přírodověd-ce Jana Václava Staňka.

Avšak přichází další nasměrování Jaro-slavovy životní dráhy. V průběhu svéhodůkladného přírodovědeckého studia sizačíná uvědomovat, že je racionální člověk,tedy podle filozofa Boëthia (480–524/525):Homo est animal bipes rationale, a že stu-dium jen přírodovědecké nestačí k pocho-pení biologické podstaty člověka. Využívánáhodnou (zase ta determinace) nabídkuOtto Slabého, vedoucího Histologicko-em -bryologického ústavu na nově založenéplzeňské Lékařské fakultě UK, aby se staljeho asistentem. Právě na jeho radu začalstudovat medicínu. Po promoci na Příro-dovědecké fakultě UK v Praze v r. 1949 jeuž řádným posluchačem prvního ročníkuLékařské fakulty a definitivně se vrací dozápadních Čech. V Plzni pak studium me -dicíny úspěšně dokončil a začal se sezna-movat s problematikou, která stála v po -předí zájmu O. Slabého, a to Goethovým

XXX živa 2/2014

Petr Šíma

Vzpomenutí na odkaz Jaroslava Slípky

1

© Nakladatelství Academia, SSČ AV ČR, v. v. i., 2014. Přetisk článků včetně obrázků se výslovně zapovídá. Veškerá práva včetně práva reprodukce jsou vyhrazena.

„hlavovým problémem“. Johann WolfgangGoethe (1749–1832) byl nejen geniální bás-ník a spisovatel, ale též všestranný přírodo -vědec zajímající se od geologie a minera-logie až po botaniku, srovnávací anatomiia morfologii (např. Zur Naturwissenschaftüberhaupt, besonders zur Morphologie –O přírodovědě, zvláště pak o morfologii,Stuttgart, Tübingen 1817; viz také Živa2011, 6: LXXXIX–XCI). Jako první upozor-nil na problematiku původu hlavy obrat-lovců, která se v podstatě řeší dodnes.Zastával teorii, že lebeční kosti jsou vlast-ně pozměněné obratle, že hlava tedy tvořípokračování páteře. Goethe také navštívilSlípkův rodný Loket, a to kvůli své lásceUlrice von Levetzow. Je to opět nevědo-mé předurčení, že se vědec Slípka věnujekomparativnímu studiu hlavy a žaberníoblasti, evoluční morfologii štítné žlázy odendokrinní funkce endostylu (předchůdceštítné žlázy ve stěně hltanu) kopinatce ažpo exo-endokrinní funkce tyreoidey (štít-né žlázy)? V r. 1957 pak na základě rozsáh-lé a vysoce hodnocené monografie o tétoproblematice (Evoluční morfologie jazy-ka) získává jako první vědecký pracovníkna plzeňské LF UK titul CSc. Krátce nato(1962) se habilituje tématem Evolučnímorfologie štítné žlázy na téže fakultě jakodo cent pro obor histologie a embryologie.Téhož roku přichází nabídka expertizyz Lékařské fakulty Univerzity v Bagdádu.

Přesně 800 let před narozením J. Slíp-ky se narodil arabský filozof a lékař IbnRušd Abú-l-Valíd Muhammad ibn Ahmadibn Muhammad (1126–98), latinsky Aver -rhoës, který se pokusil sjednotit antickoufilozofii s islámským náboženským výkla-dem světa. Lékař Slípka odjíždí na něko-lik let do Bagdádu (1962–66), kde vedeMikroanatomický ústav a přitom přednášímorfologii, histologii a mikrobiologii, alenejen tam, také v Mosulu, Basře, Kufě a nakurdské univerzitě v Sulejmánii. A mimotuto pedagogickou činnost studuje na kos-

terním materiálu uchovávaném v iráckémmuzeu vývoj dentice sumerských dětí a po -pisuje historicky první siamská dvojčataze sumerské lokality Tell Hasuna.

Do Čech se Slípka vrátil uprostřed dese-tiletí, které dnes označujeme jako zlatý věkimunologie. Je naprosto samozřejmé, že sejeho pozornost obrací tímto směrem. Zají-má se o vztahy mezi imunitními (thymus,mandle, lymfatické uzliny) a endokrinní-mi orgány (štítná žláza). Vzniká rozsáhlástudie Evoluční morfologie nekonstant-ních struktur epifaryngu, kterou předklá-dá jako dizertační práci, a po její úspěšnéobhajobě získává v r. 1979 titul DrSc.

Na tehdy zcela novém experimentálnímmodelu, bezmikrobních zvířatech, se spo-lu s českými imunology věnuje evolučnínovince obratlovců – patrové mandli (ton-silla palatina) a dokazuje, že vývoj lymfo-epiteliálních struktur mandle je závislý naantigenní stimulaci. Ale pokračuje dále vesrovnávacím studiu fylogenetického vývo-je hlavy počínaje kopinatcem přes žralo-ky a další taxony obratlovců, tentokrát vespolupráci s oxfordskými kolegy TimothyJohnem Horderem a Robertem Presleyem.Jejich společná monografie z r. 2010 nesenázev The head problem. The organizatio -nal significance of segmentation in headdevelopment (Hlavový problém. Organi-zační význam vývojové segmentace hla-vy). Stává se dokonce čestným vědeckýmčlenem Anatomického ústavu v Guy’s Ho -spital v Londýně, kde pracovali rovněžThomas Addison (Addisonova nemoc), SirAlexander Fleming (penicilín) nebo Tho-mas Hodgkin (Hodgkinova nemoc).

Srovnávací studium jícnové oblasti u roz-dílných taxonů obratlovců přivádí Jarosla-

va Slípku k inovační syntetické myšlencevzájemně propojené regulace nervového,endokrinního a imunitního systému jakometasystému zajišťujícího homeostázuvnitřního prostředí organismu. (Do té dobypanovalo všeobecné mínění, že tyto třisystémy jsou na sobě funkčně nezávislé,autonomní.) K této revoluční změně názo-rů přispěly komparativní fyloembryologic-ké studie, jejichž průkopníkem u nás bylprávě Slípka.

Je však třeba zmínit, že své aktivity ne -omezil pouze na vědecké bádání a před-nášení. Byl neúnavným popularizátorem(řada článků v tisku a rozhlasových relací;viz např. článek o historických kořenechbuněčné teorie v Živě 2011, 5: 212–215),ale také propagátorem arabské kulturya vzdělanosti. Vždy připomínal odkaz našílékařky Vlasty Kálalové, „českého AlbertaSchweitzera v sukních“, za jejíhož po -kračovatele se pokládal. V. Kálalová předdruhou světovou válkou založila českounemocnici v Iráku a zasloužila se o to, že sečeská medicína dodnes v arabském světěvysoce oceňuje. Byl také pevně přesvěd-čen o důležitosti vzdělávání i v senior-ském věku, snad veden příkladem Cicero -novým, který se až v 80 letech začal učitřecky. V r. 1988 prosadil Slípka v rámciLF UK v Plzni terciární vzdělávání, Uni-verzitu třetího věku, která bez přerušenípokračuje dodnes. Po dlouhá léta působiljako předseda Spolku lékařů v Plzni, před-seda Anatomické společnosti, sekretářEvropské morfologické společnosti, členČeskoslovenské (České) zoologické společ-nosti, Československé (České) společnos-ti entomologické, Společnosti pro dějinyvědy a techniky a také řady vědeckýchkolegií. Byl zvolen čestným členem Česko-slovenské lékařské společnosti J. E. Pur-kyně, České a Slovenské, Ruské, Bulhar-ské a Německé anatomické společnosti.V r. 2000 byl jmenován čestným občanemměsta Lokte, o rok později obdržel Pečeťměsta Plzně. Získal zlatou medaili Uni-verzity Karlovy v Praze, stříbrnou medailiUniverzity Palackého v Olomouci a Masa-rykovy univerzity v Brně, dále Purkyňovu,Bolzanovu a Koldovu medaili. V r. 2005dostal za svůj vědecký přínos české věděCenu Josefa Hlávky.

Hned po „sametové revoluci“ v r. 1989se J. Slípka stal spoluzakládajícím čle -nem mezinárodní humanitární organizaceLion’s Club International v Plzni. V r. 1995byl zvolen guvernérem celého distriktuČeské republiky. V této funkci nás zastu-poval na světových kongresech organiza-ce v Birminghamu, Chicagu a Bangkokua na mezinárodních setkáních v Německu,Rusku, Rakousku a Maďarsku.

Jaroslav Slípka je světově respektova-ným vědcem. Celoživotním dílem přispělvelkou měrou k modernímu, komparativ-ně evolučnímu výkladu biologie. Jeho asi200 prací a monografie Outlines of Histo-logy, Outlines of Embryology, Základyembryologie, Základy fyzické antropolo-gie a Základy histologie zasahují do stě-žejních biologických disciplín, zvláště pakdo embryologie, antropologie, endokrino-logie, imunologie a teratologie.

Byl příkladným badatelem, který zcelasplnil své celoživotní krédo nulla dies sinelinea (ani den bez řádku).

živa 2/2014 XXXI

1 Schematické řezy žaberní oblastíobratlovce. Podle: T. J. Horder, R. Presleya J. Slípka (Karolinum, Praha 2010)2 Jaroslav Slípka ve své pracovněv r. 2011. Foto z archivu autora

2

© Nakladatelství Academia, SSČ AV ČR, v. v. i., 2014. Přetisk článků včetně obrázků se výslovně zapovídá. Veškerá práva včetně práva reprodukce jsou vyhrazena.