Prof. MUDr. RNDr. Jaroslav Slípka, DrSc.,významná osobnost české vědy, světověuznávaný evoluční morfolog a srovnávacíembryolog, ale také vynikající pedagog,zemřel po krátké nemoci v Plzni 23. čer-vence 2013. Pro přírodovědné nadšence(a zvláště pak pro čtenáře našeho nejstar-šího přírodovědeckého časopisu) je moupovinností (nejen jako přírodovědce, alei jeho dlouholetého blízkého přítele) připo -menout tohoto nesporně velkého českéhobadatele. Životní dráha J. Slípky byla zcelaurčena lidskou touhou poznávat a objevo -vat. Málo se zamýšlíme nad tím, že ne -závisle na nás, a aniž si to uvědomujeme,bývají naše životy osudově nasměrovány.To platí zvláště pro Jaroslava. Jako by muselnaplnit antický odkaz velkého filozofa Pla-tona (427–347 př. n. l.), který pojmenovalčlověka pro jeho schopnost anthrópos –tvorem, který se nad tím, co pozoruje, covidí (opópen), také zamýšlí a zkoumá to(anathrei). Tedy živočich zamýšlející senad pozorovaným (anathrón ha opópe).
Pojďme nyní předurčení života Jarosla-va Slípky vysledovat. Narodil se 10. červ-na 1926 v učitelské rodině v tehdy pře-vážně německém městě Lokti u KarlovýchVarů. Jeho otec zde po válce založil prvníčeskou školu, dokonce se mu podařilopřimět úřady, aby pro ni vystavěly novou
budovu. Snad právě z tohoto učitelskéhoprostředí, ve kterém mladý Jaroslav vyrů-stal, pochází jeho organizační a pedago-gické nadání. Co se týče učitelské dráhy,nelze si nepovšimnout širokého rozsahujeho přednášek: pro studenty všeobecné-ho lékařství a stomatology Lékařské fakul-ty Univerzity Karlovy v Plzni přednášeldva obory, v nichž se vědecky specializo-val – histologii a embryologii. Učil takéembryologii, antropologii a dějiny lékař-ství na Fakultě zdravotnických studií, Fa -kultě pedagogické a Fakultě filozofickéZápadočeské univerzity v Plzni. Přednášelv češtině a pro studenty z cizích zemív angličtině. Anglicky rovněž učil studen-ty medicíny v Iráku, Kuvajtu a Libyi, bylzván na přednášky do Anglie, Japonska,USA a Kanady. V Německu přednášel ně -mecky a v Rusku a Bulharsku rusky. Vesvém životě vychoval stovky žáků a mno-ho z nich z arabských zemí. Někteří zdezůstali a stali se úspěšnými lékaři. Účast-nil se také řady kongresů v zahraničí a sámorganizoval na svém ústavu v Plzni pomnoho let konference s evoluční temati-kou, na které přijížděli vědci jak ze Zápa-du, tak z Východu. Má hlavní zásluhu, žejméno plzeňské Lékařské fakulty UK jeznámo v Evropě i v zámoří a stále ji vyhle-dávají zahraniční studenti.
Ale obraťme pozornost k odborné a vě -decké činnosti Jaroslava Slípky. V kterémoboru vlastně nastoupil svou vědeckoudráhu? Jako desetiletý začal o prázdnináchchytat motýly a ve 13 letech už byl scho-pen taxonomicky určit a zařadit stovkydruhů, jejichž jména znal česky i latinsky.V 16 letech se stal členem tehdy Česko-slovenské společnosti entomologické. Pozáboru německého pohraničí se jeho rodi-na musela přestěhovat do Kladna. K matu-ritě v r. 1944 na zdejším gymnáziu před-kládá práci Motýlové Kladenska a dostává„uznání za vynikající znalosti“. Své úmy -sly studovat dál musel na čas přerušit. Pro-tože jsou zavřeny vysoké školy, rube v jed-nom kladenském dole uhlí, později pracujena Ostravsku jako betonář. Avšak předur-čení se vyhnout nelze. Hned po květno-vém povstání v r. 1945 se přihlašuje do tzv.válečného semestru na Přírodovědeckoufakultu UK v Praze a zapisuje se na oborypřírodopis – zeměpis. Poslouchá přednáškynašich nezapomenutelných velkých příro -dovědců, entomologa Jana Obenbergera,zoologů Václava Breindla a Julia Komárka,genetika Karla Hrubého, parazitologa OttoJírovce, paleontologa Josefa Augusty, antro-pologa Jiřího Malého nebo geologa RadimaKettnera. Na radu J. Komárka se věnujestudiu evolučně starého taxonu Tipulidae,tiplicím. Popisuje nové druhy (Tipula sub-invenusta – nyní T. invenusta subinve-nusta, Tricyphona nielseni – nyní Pedicianielseni) a publikuje o nich přes 10 pra-cí v odborných časopisech a v Klíči českézvířeny. Studia zakončil dizertací Trachei -sace a nervový systém larvy Tipula maximaPoda, obhájenou v r. 1949, která je otiště-na ve Věstníku Československé zoologickéspolečnosti. Avšak ještě před závěrem stu-dií se seznamuje s Emilem Hadačem, na -ším význačným geobotanikem a krajinnýmekologem, profesorem na College of Scien -ces v Bagdádu, později ředitelem Ústavukrajinné ekologie v Praze (viz Živa 2012,4: LXX–LXXI). Zakládá s ním Arktický od -bor přírodovědeckého klubu. V r. 1948 sepod jeho vedením účastní (spolu s řadoudalších odborníků) 3. československé pří-rodovědecké výpravy na Island jako ento-molog. Poznatky a zkušenosti z této výpra-vy shrnuje kniha V zemi sopek a ledovců(Orbis, Praha 1957), jejímž je spoluauto-rem, a film Do země ledovců přírodověd-ce Jana Václava Staňka.
Avšak přichází další nasměrování Jaro-slavovy životní dráhy. V průběhu svéhodůkladného přírodovědeckého studia sizačíná uvědomovat, že je racionální člověk,tedy podle filozofa Boëthia (480–524/525):Homo est animal bipes rationale, a že stu-dium jen přírodovědecké nestačí k pocho-pení biologické podstaty člověka. Využívánáhodnou (zase ta determinace) nabídkuOtto Slabého, vedoucího Histologicko-em -bryologického ústavu na nově založenéplzeňské Lékařské fakultě UK, aby se staljeho asistentem. Právě na jeho radu začalstudovat medicínu. Po promoci na Příro-dovědecké fakultě UK v Praze v r. 1949 jeuž řádným posluchačem prvního ročníkuLékařské fakulty a definitivně se vrací dozápadních Čech. V Plzni pak studium me -dicíny úspěšně dokončil a začal se sezna-movat s problematikou, která stála v po -předí zájmu O. Slabého, a to Goethovým
„hlavovým problémem“. Johann WolfgangGoethe (1749–1832) byl nejen geniální bás-ník a spisovatel, ale též všestranný přírodo -vědec zajímající se od geologie a minera-logie až po botaniku, srovnávací anatomiia morfologii (např. Zur Naturwissenschaftüberhaupt, besonders zur Morphologie –O přírodovědě, zvláště pak o morfologii,Stuttgart, Tübingen 1817; viz také Živa2011, 6: LXXXIX–XCI). Jako první upozor-nil na problematiku původu hlavy obrat-lovců, která se v podstatě řeší dodnes.Zastával teorii, že lebeční kosti jsou vlast-ně pozměněné obratle, že hlava tedy tvořípokračování páteře. Goethe také navštívilSlípkův rodný Loket, a to kvůli své lásceUlrice von Levetzow. Je to opět nevědo-mé předurčení, že se vědec Slípka věnujekomparativnímu studiu hlavy a žaberníoblasti, evoluční morfologii štítné žlázy odendokrinní funkce endostylu (předchůdceštítné žlázy ve stěně hltanu) kopinatce ažpo exo-endokrinní funkce tyreoidey (štít-né žlázy)? V r. 1957 pak na základě rozsáh-lé a vysoce hodnocené monografie o tétoproblematice (Evoluční morfologie jazy-ka) získává jako první vědecký pracovníkna plzeňské LF UK titul CSc. Krátce nato(1962) se habilituje tématem Evolučnímorfologie štítné žlázy na téže fakultě jakodo cent pro obor histologie a embryologie.Téhož roku přichází nabídka expertizyz Lékařské fakulty Univerzity v Bagdádu.
Přesně 800 let před narozením J. Slíp-ky se narodil arabský filozof a lékař IbnRušd Abú-l-Valíd Muhammad ibn Ahmadibn Muhammad (1126–98), latinsky Aver -rhoës, který se pokusil sjednotit antickoufilozofii s islámským náboženským výkla-dem světa. Lékař Slípka odjíždí na něko-lik let do Bagdádu (1962–66), kde vedeMikroanatomický ústav a přitom přednášímorfologii, histologii a mikrobiologii, alenejen tam, také v Mosulu, Basře, Kufě a nakurdské univerzitě v Sulejmánii. A mimotuto pedagogickou činnost studuje na kos-
terním materiálu uchovávaném v iráckémmuzeu vývoj dentice sumerských dětí a po -pisuje historicky první siamská dvojčataze sumerské lokality Tell Hasuna.
Do Čech se Slípka vrátil uprostřed dese-tiletí, které dnes označujeme jako zlatý věkimunologie. Je naprosto samozřejmé, že sejeho pozornost obrací tímto směrem. Zají-má se o vztahy mezi imunitními (thymus,mandle, lymfatické uzliny) a endokrinní-mi orgány (štítná žláza). Vzniká rozsáhlástudie Evoluční morfologie nekonstant-ních struktur epifaryngu, kterou předklá-dá jako dizertační práci, a po její úspěšnéobhajobě získává v r. 1979 titul DrSc.
Na tehdy zcela novém experimentálnímmodelu, bezmikrobních zvířatech, se spo-lu s českými imunology věnuje evolučnínovince obratlovců – patrové mandli (ton-silla palatina) a dokazuje, že vývoj lymfo-epiteliálních struktur mandle je závislý naantigenní stimulaci. Ale pokračuje dále vesrovnávacím studiu fylogenetického vývo-je hlavy počínaje kopinatcem přes žralo-ky a další taxony obratlovců, tentokrát vespolupráci s oxfordskými kolegy TimothyJohnem Horderem a Robertem Presleyem.Jejich společná monografie z r. 2010 nesenázev The head problem. The organizatio -nal significance of segmentation in headdevelopment (Hlavový problém. Organi-zační význam vývojové segmentace hla-vy). Stává se dokonce čestným vědeckýmčlenem Anatomického ústavu v Guy’s Ho -spital v Londýně, kde pracovali rovněžThomas Addison (Addisonova nemoc), SirAlexander Fleming (penicilín) nebo Tho-mas Hodgkin (Hodgkinova nemoc).
Srovnávací studium jícnové oblasti u roz-dílných taxonů obratlovců přivádí Jarosla-
va Slípku k inovační syntetické myšlencevzájemně propojené regulace nervového,endokrinního a imunitního systému jakometasystému zajišťujícího homeostázuvnitřního prostředí organismu. (Do té dobypanovalo všeobecné mínění, že tyto třisystémy jsou na sobě funkčně nezávislé,autonomní.) K této revoluční změně názo-rů přispěly komparativní fyloembryologic-ké studie, jejichž průkopníkem u nás bylprávě Slípka.
Je však třeba zmínit, že své aktivity ne -omezil pouze na vědecké bádání a před-nášení. Byl neúnavným popularizátorem(řada článků v tisku a rozhlasových relací;viz např. článek o historických kořenechbuněčné teorie v Živě 2011, 5: 212–215),ale také propagátorem arabské kulturya vzdělanosti. Vždy připomínal odkaz našílékařky Vlasty Kálalové, „českého AlbertaSchweitzera v sukních“, za jejíhož po -kračovatele se pokládal. V. Kálalová předdruhou světovou válkou založila českounemocnici v Iráku a zasloužila se o to, že sečeská medicína dodnes v arabském světěvysoce oceňuje. Byl také pevně přesvěd-čen o důležitosti vzdělávání i v senior-ském věku, snad veden příkladem Cicero -novým, který se až v 80 letech začal učitřecky. V r. 1988 prosadil Slípka v rámciLF UK v Plzni terciární vzdělávání, Uni-verzitu třetího věku, která bez přerušenípokračuje dodnes. Po dlouhá léta působiljako předseda Spolku lékařů v Plzni, před-seda Anatomické společnosti, sekretářEvropské morfologické společnosti, členČeskoslovenské (České) zoologické společ-nosti, Československé (České) společnos-ti entomologické, Společnosti pro dějinyvědy a techniky a také řady vědeckýchkolegií. Byl zvolen čestným členem Česko-slovenské lékařské společnosti J. E. Pur-kyně, České a Slovenské, Ruské, Bulhar-ské a Německé anatomické společnosti.V r. 2000 byl jmenován čestným občanemměsta Lokte, o rok později obdržel Pečeťměsta Plzně. Získal zlatou medaili Uni-verzity Karlovy v Praze, stříbrnou medailiUniverzity Palackého v Olomouci a Masa-rykovy univerzity v Brně, dále Purkyňovu,Bolzanovu a Koldovu medaili. V r. 2005dostal za svůj vědecký přínos české věděCenu Josefa Hlávky.
Hned po „sametové revoluci“ v r. 1989se J. Slípka stal spoluzakládajícím čle -nem mezinárodní humanitární organizaceLion’s Club International v Plzni. V r. 1995byl zvolen guvernérem celého distriktuČeské republiky. V této funkci nás zastu-poval na světových kongresech organiza-ce v Birminghamu, Chicagu a Bangkokua na mezinárodních setkáních v Německu,Rusku, Rakousku a Maďarsku.
Jaroslav Slípka je světově respektova-ným vědcem. Celoživotním dílem přispělvelkou měrou k modernímu, komparativ-ně evolučnímu výkladu biologie. Jeho asi200 prací a monografie Outlines of Histo-logy, Outlines of Embryology, Základyembryologie, Základy fyzické antropolo-gie a Základy histologie zasahují do stě-žejních biologických disciplín, zvláště pakdo embryologie, antropologie, endokrino-logie, imunologie a teratologie.
Byl příkladným badatelem, který zcelasplnil své celoživotní krédo nulla dies sinelinea (ani den bez řádku).
živa 2/2014 XXXI
1 Schematické řezy žaberní oblastíobratlovce. Podle: T. J. Horder, R. Presleya J. Slípka (Karolinum, Praha 2010)2 Jaroslav Slípka ve své pracovněv r. 2011. Foto z archivu autora
