Magazín studentů VOŠP2. listopadu 2017
HALLOWEEN PO ČESKUAmeričanům u nás chybí tradice i atmosféra
PRONÁJMY BYTŮMladí jsou podle majitelů příliš nezodpovědnístr. 8
KRVAVÝ DRACULASpisovatel Bram Stoker stvořil upíří fenoménstr. 5
POLE DANCESport, ke kterému patří modřiny i spáleninystr. 12
Zdro
j: N
ikol
a Kr
upič
ková
2
domácí
jako malá jsem se ráda převléka-la do kostýmů a předstírala, že jsem někdo jiný. Navíc jsem tehdy chtěla být herečkou, a tak jsem se do svých rolí pořádně vžívala. Někdy možná až moc. Ve školce jsem vládla království Za sedmero horami, na základce jsem v Supermanově plášti zachraňovala svět a na střední? Tam šlo hlavně o to, vypadat dobře na halloweenské par-ty. Ať už jako upírka nebo zdravotní sestra. Bylo to jedno.
Dnes, snad o něco rozumnější, mám podzim spíše než s anglosaským Halloweenem spojený s padajícím listím a ohnivými korunami stromů.
Těmi, které v tomto období pravidel-ně míjím při cestách do jižních Čech. A ačkoli se při vzpomínce na návštěvy tematických teenagerovských večír-ků usmívám, nechybí mi. Americký svátek pro mě zkrátka přestal být ak-tuální.
Stejně tak od něj upouštějí i cizinci žijící v Česku, konkrétně pak někteří Američané, podle kterých naše verze zahraničního svátku nemá tu správ-nou atmosféru. Redaktorka Háta Sassmannová zjišťovala, v čem přes-ně se náš Halloween od originálu liší. Více si přečtěte na straně 10.
editorialMilí čtenáři,
šéfredaktorka Tereza Tancerová
Připojení k veřejné wi-fi je zdlouhavé. Lidé by ocenili lepší signál
Veřejných míst s inter-netem v centru Prahy přibývá. Nově se lze bezplatně připojit k wi-fi
v šesti stanicích metra. Přesto lidé spíše než na veřejný internet spolé-hají na vlastní mobilní data.
„Veřejné wi-fi se nedá důvěřovat, je pomalá nebo se na ni nepřipojím. Na zkontrolování sociálních sítí to stačí, ale spolehlivější jsou data v mobilu, na které se většinou připojím všude,“ tvrdí studentka Ivana Nováková. A není s ta-kovým postojem osamocená. Někteří lidé už ani připojení na wi-fi placenou z veřejných peněz nezkoušejí a zapnou si rovnou mobilní data. I přesto, že nově je od půlky října internetový signál dostup-ný zdarma i v šesti stanicích metra na linkách B a C. Tento pilotní projekt stál dopravní podnik deset milionů korun.
Naopak v jiných částech Prahy radnice kvůli špatné funkčnosti veřejný internet zrušily. „Na Praze 4 máme asi sto padesát uživatelů. Provoz služby stojí městskou část řádově 3,5 milionu korun ročně. Pro tak malý počet lidí je to nesmyslný pro-jekt,“ řekl pro Českou televizi radní pro IT a bezpečnost Zdeněk Pokorný.
Přesto pražský magistrát plánuje za-vést wi-fi na další místa – například do zoologické zahrady nebo na Petřín, kam chodí lidé relaxovat i pracovat. „Prak-ticky všichni máme internet v mobilu, dnes už i děti, takže vytvářet wi-fi v oko-lí lanovky a parku je poměrně zvláštní nápad,“ řekl v rozhovoru pro Českou televizi IT specialista Daniel Dočekal.
Ani mobilní data ale skvělé připojení nezaručí. Čeští operátoři jsou dlouho-době kritizovaní za to, že zákazníkům
nabízejí málo dat za přemrštěnou cenu. Student Daniel Vnouček přizná-vá, že by lepší signál veřejné wi-fi uvítal i přes to, že má 10 GB dat. „Za internet v mobilu platím a takhle bych se mohl připojit zadarmo,“ vidí pozitiva veřej-né wi-fi. Poměrně spolehlivou veřej-nou wi-fi ale poskytuje Letiště Václava Havla. „Nemusím nikam zadávat úda-je a hned se připojím. Někdy je wi-fi pomalejší, ale v klidu se kouknu na vi-deo,“ říká letuška Kateřina Krucká.
Na veřejnou wi-fi se připojí málokdo.
Zdro
j: N
ikol
a Kr
upič
ková
Nikola Mrázková
3
domácí
U mladých způsobují spánkovéporuchy stres i pracovní vytížení
Nedostatek spánku může vést k rozvinutí spánkové poruchy. „Mla-dým lidem hrozí vznik
poruch jako spánková apnoe, kdy po-stižený během spánku krátkou chvíli nedýchá, nebo noční můry. Velkou komplikací je také narkolepsie, tedy neočekávané usínání i během dne,“ vy-jmenovává Jitka Bušková z Národního ústavu duševního zdraví nejčastější problémy, které mladé kvůli nedosta-tečnému odpočinku trápí. Všechny tyto poruchy vedou k handicapům jako usí-nání v zaměstnání a na přednáškách. Mohou ale nastat i mnohem nebez-pečnější situace, například když člověk usne za volantem.
Když brigáda škodí zdravíBěhem studia na vysoké škole musí
mnoho studentů zkombinovat jak stu-dium tak i práci. Často si pak na spánek vyhradí méně času, než by bylo potřeba. Kvůli kombinaci studia, koníčků a prá-ce, má nedostatek spánku i student Mi-chal Tenkrát (24). Pokud se delší dobu pořádně nevyspí, začne trpět nočními můrami a spánkovou paralýzou. Jed-ná se o stavy mezi spánkem a bděním spojené s halucinacemi a intenzivní-mi pocity strachu a bezmoci. Mozek si částečně uvědomuje realitu, ale není schopný ovládat svalstvo. „U lékaře jsem s problémy ohledně spánku nikdy nebyl, protože vím, že řešením je strávit více času kvalitním odpočinkem.To si však v současné situaci nemohu dovo-lit. Studium je pro mě časově náročné a pracovat musím, abych se uživil. Kvůli práci navíc často vstávám i mezi čtvrtou a pátou ráno, což mi narušuje spánkový režim,“ popisuje svou zkušenost stu-dent chemie na VŠCHT.
Velký vliv na psychiku a i na kva-litu spánku má stres. „Jakmile mám starosti se školou, rodinou, brigádou nebo jinými povinnostmi, v noci se vše projeví,“ říká studentka Aneta Mi-
nolová (15). Problémy se spánkem má již tři roky. Z počátku se během noci opakovaně budila, později naopak za-čala mít problémy s usínáním. Během nocí také zažívala spánkovou paralýzu spojenou s nočními můrami. Situaci musela nakonec vyřešit pomocí práš-ků na spaní.
Horší nálada i soustředěníPodprůměrná doba spánku se odráží
na mnoha aspektech života. „Nedosta-tek spánku negativně ovlivňuje chování, náladu i mentální výkon postižených,“ říká Bušková. Nevyspalí lidé mají ten-dence být podráždění. Hůře si také pamatují nové informace a mají potíže s koncentrací. Univerzální řešení však neexistuje. „Způsoby, jak mladí situaci řeší, jsou velmi individuální. Někomu poskytnou rodiče své léky na spaní, někdo zkouší marihuanu, poslouchá rozhlasové pořady nebo se snaží unavit sportem,“ popisuje Bušková.
Za ideální způsoby, jak problémy ře-šit, považuje srovnání spánkového reži-mu, tedy nastavit si pravidelnou dobu, kdy si jde člověk lehnout a kdy vstává. Důležité jsou také fyzická aktivita a po-
hyb na přirozeném světle. Slunce má totiž vliv na tvorbu melatoninu, což je hormon důležitý právě pro spánek. Jeho uvolňování do těla přitom ovlivňuje po-užívání takzvaně studeného osvětlení a koukání do monitoru, na televizi i na telefon ve večerních hodinách. Pomoci ale může i meditace nebo jóga, tedy čin-nosti, které slouží k relaxaci. Léky lékaři nasazují až v krajním případě, kdy pa-cientovi hrozí, že se kvůli nepozornosti z únavy zraní, nebo pokud zažívá časté noční můry.
Podle Buškové jsou nemoci toho-to typu nedostatečně léčeny. Navíc i přesto, že se pacient rozhodne lékaře navštívit, nemusí se dozvědět správ-nou diagnózu. Praktičtí lékaři s těmito nemocemi totiž nemají dostatek zkuše-ností a výzkumů v tomto oboru je málo. Nemusí je tak napadnout, že důvodem obtíží může být spánková porucha. V nejhorších případech si mohou lidé od doktora vyslechnout i špatně stano-venou diagnózu mentálního problému. Bušková proto klade důraz na to, aby se studenti nebáli a jakékoliv obtíže spoje-né se spánkem nezanedbávali a v přípa-dě potřeby vyhledali lékaře.
Mladí lidé mají často problém zkombinovat studium, práci a další aktivity s dostatečným odpočinkem. To nakonec může vést k vážným problémům se spánkem. Podobně může působit i stres. Studenti pak trpí například nočními mů-rami. Těmto poruchám se dá přitom mnohdy předejít například sportem, dodržováním času uléhání i meditacemi.
Během studia musí mnoho studentů zkombinovat výuku i práci, mají proto málo času na odpočinek.
Zdro
j: N
ikol
a Kr
upič
ková
Anna Kotábová
domácí
4
Pavel Tigrid, jeden z významných představitelů československého exilu, by se letos 27. října dožil přesně 100 let. Kromě toho, že působil jako politik, spi-sovatel nebo publicista, je považován také za symbol boje proti totalitě. Když v roce 1939 obsadilo zemi nacistické Němec-ko, odjel do Velké Británie, kde pracoval jako číšník. Po začátku II. světové války se přihlásil jako dobrovolník do vznika-jící armády. Československá jednotka se však na britských ostrovech nezformova-la, a tak na podzim roku 1940 nastoupil Tigrid jako překladatel a hlasatel do BBC.
Po návratu do Československa v roce 1945 začal jako novinář přispívat do de-níku Lidová demokracie a časopisů Ob-zory a Vývoj. Po únoru 1948 vládnoucím komunistům Tigridův kritický pohled novináře nevyhovoval, a tak na něj vyda-li zatykač. Pavel Tigrid ale znovu utekl za hranice, tentokrát do Německa, kde byl mimo jiné také u zrodu vysílání rozhla-sové stanice Svobodná Evropa a v exilu vydával také časopis Svědectví. Po same-tové revoluci se stal poradcem Václava Havla a později ministrem kultury. Ze-mřel v roce 2003 ve věku 86 let. -KD-Zd
roj:
Wik
imed
ia C
omm
ons
osobnost 100 let od narození Pavla Tigrida
Zákaz předvolebních průzkumů. Proč neplatí i na televizní debaty?
Letošní parlamentní vol-by byly zvláštní. Také tím, že ještě v první polovině října 51 % lidí netušilo ne-
jen pro koho budou hlasovat, ale ani to, zda vůbec půjdou volit. Na základě čeho se nakonec rozhodli? Podle agentury Stem/Mark lidé nejvíce volí podle pro-gramu a osobností jednotlivých stran. K tomu jim pomáhají i televizní debaty. Ještě v předvečer voleb na Nově mluvil šéf ANO Andrej Babiš a lídr ČSSD Lu-bomír Zaorálek, v České televizi pak vy-stoupilo deset šéfů stran. Zákon přitom zakazuje zveřejňovat výsledky předvo-lebních průzkumů tři dny před volbami, aby nemohly ovlivnit další rozhodování. O televizních debatách však nic neříká. O co větší je ale manipulace průzkumy než prostřednictvím televizí?
Jen průzkumy volby nerozhodnou. „Podíl lidí, kteří by se vysloveně řídili výzkumy, je velice malý. Podíl lidí, kteří k nim nějakou měrou přihlížejí, činí asi 40 procent,“ argumentuje i sociolog Jan Hartl. Podle něj se mnoho lidí rozhodu-je povrchně na poslední chvíli a podlé-há emocím. Výzkum společnosti Stem/Mark zjistil, že den před volbami se roz-hoduje 23 % lidí. A právě večer před za-hájením hlasování proběhly dvě debaty.
Babiš se Zaorálkem měli na oslovení voličů nejvíce prostoru – co jiného by si mohli přát, než aby měl každý z nich
zhruba 45 minut času na přesvědčování voličů v hlavním vysílacím čase nejsle-dovanější televizní stanice? Plus další dvě hodiny na České televizi. Podle serveru Mediaguru.cz zasáhla debata na kaná-lech ČT 1,56 mil. diváků, zásah pořadu na Nově byl dokonce 2,11 mil. diváků. To je slušný počet potenciálních voličů.
Z historie je však znám případ, kdy te-levizní debata výrazně ovlivnila výsledky voleb. Psal se rok 1960 a proti sobě v prv-ní televizní prezidentské debatě stanuli Richard Nixon a John Kennedy. Ačkoli byl za favorita voleb považován Nixon, po debatě se preference obrátily... Pod-le následných průzkumů se až polovina
lidí, kteří hlasovali pro Kennedyho, roz-hodla právě na základě debaty. Dnes sice už televize není jediným komunikačním prostředkem politiků (a Babiš nebo Zao-rálek nejsou řečníci jako Kennedy), přes-to je to významný bonus.
Zákaz zveřejňování předvolebních průzkumů tři dny před volbami tak působí jako zbytečnost. Ve srovnatelně velkých zemích, v Belgii a Rakousku, žádný podobný zákaz neexistuje. Pokud souhlasíme s argumentem, že by voli-či krátce před hlasováním neměli být ovlivňováni, měly by v jeden okamžik skončit i ostatní formy politické propa-gace. Včetně politických debat.
Zdro
j: Če
ská
tele
vize
Večer před zahájením voleb proběhla kromě diskuze na Nově i Superdebata na České televizi.
Nikola Sedloňová
kultura
5
Spisovatel Bram Stoker stvořil nesmrtelné dílo, které láká dodnes. Román Dracula přibližuje příběh
krvežíznivého upíra a zoufalou snahu jeho obětí o přežití. Kniha vyšla v roce 1897 a Stoker ji psal tři roky. Osud hra-běte Draculy je však často přirovnáván k příběhu skutečného rumunského pa-novníka Vlada III. Draculy z patnáctého století. S reálnou postavou tohoto pa-novníka má však irský Dracula kromě stejného jména pramálo společného.
Zatímco smyšlený Dracula rychle vy-sává krev ze svých obětí, Vlad III. Dra-cula se na pomalou a bolestivou smrt jeho oponentů pouze díval. A způsob jeho poprav byl opravdu krutý. „Údajně nechával Vlad III. Dracula své nepřátele upalovat či narážet na kůl,“ říká historik a pedagog Vyšší odborné školy publi-cistiky Jan Adamec. Dodává, že tímto způsobem poprav valašský kníže pro-dlužoval lidské utrpení, které mu přiná-šelo potěšení. Pravděpodobně proto už za své vlády získal přezdívku Tepes, což v překladu znamená Napichovač.
Mistr fantazieAčkoliv se knížetem Vladem III. Dra-
culou Stoker inspiroval, nechal prostor své fantazii a hlavní postavu popsal pod-le sebe. V knize je tak Dracula oblečený v černém, má mrtvolně bílou pokožku, smrdutý dech, špičatý nos, ostré špičáky přesahující horní ret a spí v rakvi na be-tonu. Vlad III. Dracula se naopak od lidí svým vzhledem nijak nelišil a oblékal se podle dobové módy. Inspiraci k vytvoře-ní románu hledal Stoker i jinde, konkrét-ně v knihách o evropských pověrách.
Vzor nakonec našel spisovatel v ho-rorovém díle Carmilla od irského au-tora Josepha Sheridana Le Fanu. Tato gotická novela poprvé vyšla v roce 1872 a vypráví příběh mladé ženy jménem Carmilla, která podlehla vlivu mla-dé upírky. Novela Stokera inspirovala natolik, že v rané fázi příprav Draculy
místo plánovaného Štýrska děj přesunul do Transylvánie, protože právě tam se odehrával příběh z novely Carmilla.
Od knihy až k seriálůmKniha je psaná formou deníkových zá-
pisků hlavní postavy Jonathana Hackera. Příběh se odehrává v devatenáctém sto-letí a je postaven na Jonathanových stras-tech, když za Draculou jede do Transyl-vánie kvůli prodeji domů v Londýně. Vlad III. Dracula se ale narodil kolem roku 1431 do období vrcholného středo-věku. Spekuluje se, že oblibu v krutosti mohly způsobit události v jeho životě. Byl totiž svědkem násilné smrti otce i bratra. „Možná právě kruté prostředí v něm vyvolalo nedostatek morálních zá-bran a sadistickou povahu. V jeho době lidský život neměl moc velkou váhu,“ vysvětluje Adamec. Vlad III. Dracula má tedy oproti knižnímu Draculovi i rozdíl-nou povahu. V knize je upíří Dracula za nevypočitatelného darebáka, v realitě byl Vlad III. Dracula do určité míry obětí svého dospívání.
Inspiroval další tvůrce Díky prototypu upíra, který svou fan-
tazií Stoker vytvořil, dal prostor i dalším umělcům. V roce 1995 tak vznikl úspěš-
ný český muzikál Dracula, který se sice knižní předlohou inspiroval, držel se jí ale velmi volně. Muzikál prolíná do pří-běhu prvky z moderního světa a origi-nál tak ponechává spíše stranou. Upíří tématika se ale uchytila po celém svě-tě. Stejnojmenný a zároveň první film o upírech pochází z roku 1931. V sou-časné době filmoví tvůrci cílí spíše na mladší generaci.
Stokerův upír Dracula más Vladem III. společné pouze jméno
Knižní Dracula z Transylvánie slaví 120 let. Román irského spisovatele Brama Stokera má velký úspěch napříč gene-racemi a v lidech vyvolal velký zájem o vampyrismus. Vzniklo tak několik dalších knižních i filmových adaptací. Čte-náři si však často mylně spojují hraběte Draculu s panovníkem Vladem III. Draculou, který žil v patnáctém století.
Z úředníkaspisovatelem
Bram Stoker se narodil v roce 1847 v Dublinu a dožil se 64 let. Vystudoval historii a literaturu na Dublinské univerzitě. Nejpr-ve se živil jako úředník, později jako novinář a divadelní kritik. Spisovatelem chtěl být odjakži-va. První román Under The Sun-set vydal v roce 1882, věnoval se také psaní povídek. Mezi ty například patří Dracula´s Gu-est. Přesto jeho nejznámějším dílem je právě Dracula. Nebýt Draculy, vampyrismus by se ne-stal celosvětovým fenoménem.
Dracula je i po sto letech stále nejslavnějším upírem.
Zdro
j: Fi
lm D
racu
la (r
ok 1
992)
Romana Landová
dění na VOŠP
6
Knihovnu studenti moc nenavštěvují.Raději knihu stáhnou z webu
Zapomnětlivcům od-zvonilo. Nový systém vý-půjček, zavedený ve školní knihovně, bude návštěv-
níkům připomínat, kdy mají svazek vrátit. „Zatím se rozeslalo asi 25 upo-mínek. Výpůjček není tolik, knihovnu studenti využívají poměrně málo,“ říká pedagog VOŠP David Štverák, který má školní knihovnu na starosti.
Podle něj bylo za minulý semestr evi-dovaných zhruba 120 výpůjček, to je asi 40 půjčených knih za měsíc. „Studenti, kteří si za měsíc přijdou nějaký svazek půjčit, by se dali spočítat na prstech jed-né ruky,“ poznamenává další pedagog VOŠP Josef Gabriel, který za knihovnic-kým pultem seděl minulý rok. Přitom jsou v knihovně k dispozici nejen knihy k výuce či díla zaměřená na publicisti-ku, ale i noviny, časopisy či diplomové práce absolventů.
Více svazků jednoho dílaNěkteré z absolventských prací si
plánuje vypůjčit i Tomáš Horáček, stu-dent třetího ročníku, který si obvykle pro tituly chodí do Městské knihovny v domovských Čelákovicích. „Školní knihovnu ale využiji, ta u nás žádné kni-hy o žurnalistice nemá,“ říká Horáček.
Chtěl by si půjčit například Zpravo-dajství od Tomáše Trampoty, která je zejména pro místní studenty nezbytnou knihou jak pro prváky ve stejnojmen-ném předmětu, tak pro třeťáky při je-jich závěrečné zkoušce. David Štverák vysvětluje, že školní knihovna vlastnila osm svazků této „studentské bible“, jen-že některým studentům se tak zalíbila, až ji zapomněli vrátit. Knihovníci tak musí neustále pořizovat nové výtisky.
Žádost o koupiZe studijních důvodů do školní
knihovny vstoupila i studentka dru-hého ročníku Barbora Wolfová. Za-tím jen jednou. „Potřebovala jsem knihu Útěcha z filosofie od Emanuela
Rádla kvůli předmětu Antropologie, filosofie a etika,“ říká Wolfová. Další návštěvu v dohledné době neplánuje. Podle ní jsou téměř všechny knihy dostupné na internetu v PDF formátu a to jí přijde praktičtější než studium z těžké bichle.
Co ale dělat, pokud ani Google nepo-může a ve veřejné knihovně o potřebné knize vůbec neslyšeli? Student se nemu-sí hnát do knihkupectví, může ve škol-ní knihovně požádat o koupi jednoho výtisku. „Stačí vysvětlit důvod, proč je kniha potřeba a knihu případně mů-žeme pořídit. Teď jsme kupovali díla, která si studenti vyžádali na závěrečné práce modulů moderních dějin,“ po-znamenává Štverák. Dodává, že by stu-denti měli knihovnu využívat více. Čím více studenti budou do knihovny cho-dit, tím přívětivější prostředí tam pro ně může vzniknout.
Spíše než kvůli výpůjčkám chodí stu-denti do knihovny pracovat. Podle Jo-sefa Gabriela je hlavním důvodem klid, který místnost nabízí. S tím souhlasí Tereza Pořízková, studentka třetího ročníku. „Chodím tam hlavně ve zkouš-kovém období, kdy je mi každá hodina dobrá a nevyplatí se mi jet domů. Stejně jako většina studentů pracuji i v počíta-čové učebně. Někdy je tam ale vyloženě rušno, v knihovně je vždycky klid,“ vy-světluje Pořízková.
Školní knihovna Vyšší odborné školy publicistiky se modernizuje. Zavedla systém výpůjček, který bude připomí-nat, kdy je potřeba knihu vrátit. Příliš v permanenci ale zřejmě nebude. Knih je momentálně vypůjčeno jen 25. Studentů VOŠP je přitom 220.
Pokud student potřebuje určitou knihu kvůli výuce, může si v knihovně zažádat o zakoupení výtisku.
Barbora Prchalová
Zdro
j: N
ikol
a Kr
upič
ková
Otevírací doba Pondělí: 9-14 Úterý: 9-15 Středa: 9-15 Čtvrtek: 9-17 Pátek: 9-14
Podzimní den v jasných barváchPři dalším setkání se studenti fotografie vydali tvořit pod taktovkou Ireny Špačkové a Lukáše Hausenblase do are-álu Emauzského kláštera. Hlavním úkolem bylo zachytit odpolední světlo a barvy, které nabízel jeden z posledních podzimních slunečných dnů. Studenti si při fotografickém cvičení s vejcem vyzkoušeli zachytit rozdíl mezi jednotli-vými strukturami předmětů a ploch. Kromě toho se také soustředili na hru stínů a světel.
Petra Hérová„Detail podzimní barevné krásy za slunečného dne.“
Natálie Medunová„Vejce zakomponované v dlaždici
před Emauzským klášterem.“
Vojtěch Mixan„Některé věci nejdou vrátit zpět.“
Vojtěch Mixan„Barvy podzimu u kláštera Emauzy.“
Linda Chmelířová„Emauzský klášter byl jediným v Čechách, který
umožňoval za husitských válek přijímat podobojí.Unikl tak vyplenění husity.“
Nikola Mrázková„Emauzský klášter v podzimním hávu.“
Barbora Černá„Tento klášter představoval ve 14. století
významné středisko vzdělanosti a umění.“
Michal Man„I na opatství někdy přijde podzim.“
dění na VOŠP
7
Anketa: Jakým profesním směrem jste se vydali po absolutoriích na VOŠP?
Po ukončení školy jdou někteří studovat dál, jiní mají zase učení dost, a tak si najdou práci. Ať už v rámci vystudovaného oboru či někde jinde. Zeptali jsme se několika loňských absolventů Vyšší odborné ško-ly publicistiky jakým profesním směrem se rozhodli po škole vydat.
Anna Žáková
HANA ŘIČICOVÁ (multimediální žurnalistika)Rozhodla jsem se dostudovat bakaláře na Metropolitní univerzitě. Média mě zajímají i z teoretického hle-diska, takže bych se chtěla přes magistra dostat až k doktorátu. Když nejsem ve škole, moderuji v Českém rozhlase na Radiu Wave. V rozhlasové praxi bych se chtěla profilovat i nadále, práce s hlasem mě zajímá už od dětství, kdy jsem si s diktafonem v ruce hrála právě na rozhlasovou reportérku.
JAN MROVIEC (multimediální žurnalistika)Ještě během studia na VOŠP se mi podařilo nalézt práci v oboru, začínal jsem jako sportovní redaktor České televize. Už jsem si ale vyzkoušel i práci reportéra a komentátora. Všechno, co jsem potřeboval znát, jsem se naučil na VOŠP. Ve sportovní sekci ČT se specializuji na motosport, takže mám teď po konci sezóny více volného času. Ten se snažím trávit čtením. Chci se totiž co nejvíce dozvědět o historii sportu, abych svoje mediální výstupy mohl o další kousek posunout.
DOMINIKA OPATŘILOVÁ (autorská žurnalistika)Pokračuji v mediálních studiích na Metropolitní univerzitě. Zatím ale v médiích nepracuji, jsem zaměstna-ná na poloviční úvazek na recepci oční kliniky. Práci v médiích bych se chtěla věnovat, až budu mít více času. Také bych chtěla vycestovat do zahraničí, takže moje plány možná budou úplně jiné. Snažím se pořád psát, ale tentokrát víc beletristicky. Mým snem je vydat knihu, tak uvidíme, jak to půjde.
TEREZA BUŠOVÁ (PR)V rámci praxí na škole jsem si našla práci na oddělení vnějších vztahů na Pedagogické fakultě UK. V sou-časné době tu už pracuji na plný úvazek. Jsem správkyní všech sociálních sítí fakulty a zároveň píšu tiskové zprávy a organizuji tiskové konference. Využívám skoro vše, co jsem se na škole naučila. Od fotografování přes grafiku až k psaní zpráv a mluvení na kameru. Neplánuji tu zůstat napořád, ale jako první zastávka po absolutoriích k načerpání zkušeností je to víc než fajn.
LUKÁŠ MAREK (produkce)Po absolutoriích jsem se rozhodl ve studiích pokračovat, ale v úplně jiném oboru. Nyní dálkově dělám kulturní antropologii v Plzni. K tomu mě přivedly inspirující přednášky z předmětu Antropologie, kultura a estetika Václava Vokolka, na kterých mě umění začalo zajímat. K tomu se živím jako redaktor Seznam Zpráv. Co bych chtěl ale dělat dál, zatím pořádně nevím.
ANNA BAHNEROVÁ (multimediální žurnalistika)Už během studia jsem si plnila praxe v Českém rozhlase a pak i v České televizi. Díky zkušenostem z VOŠP (především díky modulu Univerzální voják, který mě hodně naučil) jsem v ČT dostala nabídku pracovat jako redaktorka kulturní sekce zpravodajství. Myslím si, že je to i díky tomu, že jsem se snažila během studia pracovat v oboru a získávala tak kontakty. Také si dálkově dodělávám bakaláře na Metropolitní univerzitě. Chybí mi ale rodinná a přátelská atmosféra, která na VOŠP vládla.
kultura/lifestyle
8
nesmíte minout
-kth- -evo-
Pronajímatelé bytů mladým nevěří. Řešením by mohla být vysoká kauce
Mladí a nespolehliví –nejčastější argument majitelů bytu, kteří od-mítají studenty a mlad-
ší lidi jako nájemníky. Studenti, kteří nechtějí bydlet na kolejích, se nejčastěji rozhodují pro pronájmy ve skupinách, nebo párech. Zejmé-na kvůli jejich nízkému věku je však mnoho pronajímatelů odmítá.
Majitelé bytů si obvykle velmi pečli-vě vybírají své nájemníky. I proto mají mladí lidé problém s hledáním bytů. Pronajímatelé dávají přednost spíše starším párům a studenty, kteří jsou ochotni si i připlatit, nakonec odmít-nou. Důvodů proč mladým nechtějí byty pronajmout je hned několik. Mezi nejčastější patří pořádání hlučných ve-čírků, ničení majetku, ale i pozdě place-né nájemné.
K hledání nového bytu se rozhod-la i studentka Barbora Jelínková (21) s přítelem. Bydlení však nakonec hle-dali čtvrt roku. „Hledat jsme začali s přítelem proto, že mu končila nájem-ní smlouva v předešlém bytě. Usoudili jsme, že když budeme hledat společné bydlení, tak bude jednodušší něco se-hnat,“ říká Jelínková.
Jelínkovou s přítelem odmítli na pro-hlídkách celkem sedmkrát, z toho na třech jim na přímo řekli, že je to jen
kvůli jejich nízkému věku. „Bylo nám mnohdy řečeno, že jsme nebyli vybra-ní, protože jsme moc mladí a nespo-lehliví. Přitom se ani nezajímali o to, jaký máme příjem,“ říká Jelínková. Ona i přítel pracují na plný úvazek ve firmě obchodující s auty.
Večírky každý víkendRadek Sýkora (53), který pronajímá
byty v Praze a Brně, se kvůli špatným zkušenostem se studenty a mladými lid-mi rozhodl, že si do svých nemovitostí bude vybírat především starší lidi. „Se-tkal jsem se většinou se studenty, kteří třeba pozdě platili nájem. Jiní zase po-
řádali večírky každý víkend. Nejde jen o studenty, ale celkově si mladí lidé my-slí, že si mohou dovolit vše,“ říká Sýkora.
Ne všichni majitelé bytů mají k mla-dým párům a studentům stejný postoj jako Sýkora. Někteří na věk nájemců ne-hledí, jako například Kateřina Mikesko-vá (40), která vlastní několik pražských bytů. Starším lidem přednost nedává – vše řeší přes vysokou kauci a smlouvu. „Já si myslím, že dobrá smlouva a de-pozit předem může případnou nejisto-tu vyřešit,“ říká Mikesková. Záleží tak především na majitelích, jak budou ke studentům a mladým lidem přistupovat ohledně jejich bydlení.
Básně a prózy o lásce
Mnoho podob lásky v mír-ně feministické knize. Ka-nadská básnířka Rupi Kaur
vydala poetické dílo s ná-zvem Mléko a med už v roce 2015, ta se stala bestsellerem The New York Times. Po třech letech se lidé dočka-jí českého překladu. Kniha je plná nejrůznějších básní a próz, které jsou rozděle-ny do čtyř kapitol – o lásce, rozcházení, bolesti, násled-ném uzdravování a trochou feminismu. Knihu si autorka sama ilustruje.
Festival Jewelryfest Pra-gue potěší všechny, kteří se zajímají o šperky. Budou na něm k vidění a k prode-ji skvosty pro každodenní nošení. Od prstenů, přes náhrdelníky, až po náram-ky. Autorkami festivalu jsou světově uznávané de-signérky šperků jako napří-klad Rusky Olga Shumilo-va a Olga Snejderova nebo česká designérka Natálie
Škodová. Jewelryfest se koná odpoledne 5. listopa-du v Kotvě na náměstí Re-publiky. V sobotu a v nedě-li (4. a 5. listopadu) se navíc konají i dva workshopy, ve kterých se zájemci naučí, jak si vytvořit šperk podle vlastního vkusu. Worksho-py jsou zpoplatněné. Kvůli omezenému počtu míst je nutné se na ně zaregistro-vat.
Festival šperků v Praze
Studenti a mladí lidé mají s hledáním pronájmů stále větší problémy.
Zdro
j: N
ikol
a Kr
upič
ková
Kateřina Holíková
zahraničí
9
Čeští investigativní novináři jsou po smrti maltské reportérky opatrní
Maltská novinářka Da-phne Caruanová Galizi-ová psala o maltské mafii a především o kauze Pana-
ma Papers.Tedy o obsahu dokumentů, které odhalily, že někteří politici i jiní vlivní lidé ukrývali své peníze v Pana-mě, kde jim právní firma Mossack Fon-seca pomáhala vyhnout se platbě daní. Kdo Galiziové nastražil bombu do auta se stále neví. Krátce po incidentu ale maltská televize sdělila, že v posledních dnech jí někdo vyhrožoval smrtí.
Vražda Galiziové donutila i české no-vináře zamyslet se nad tím, jak je jejich investigativní činnost může ohrožovat. „Před týdnem jsme v naší kanceláři udělali bezpečnostní audit a vytvořili krizový plán - jak preventivní, tak i pro případ, že by někdo z nás měl pocit, že je v ohrožení,“ říká novinářka Pavla Holcová z Českého centra pro investi-gativní žurnalistiku. Stejně jako maltská novinářka Galiziová i Holcová dostala přístup k Panama Papers.
Nepíší účelověHolcovou uklidňuje, že má teď díky
auditu představu, co za nebezpečí jí může hrozit. „Vytvořili jsme několik scénářů coby, kdyby. Například kdo by byl ohrožen a jak, pokud by někdo z nás přišel o počítač nebo mobilní telefon. Co dělat, pokud budu mít pocit, že mě někdo sleduje. Popřípadě jak se zacho-vat, kdyby nám někdo začal vyhrožo-vat,“ popisuje Holcová obsah auditu.
Novináři z Českého centra pro in-vestigativní žurnalistiku se snaží co nej-více eliminovat riziko. „Nepíšeme úče-lově. To znamená, že se vždy snažíme mluvit s oběma stranami a nevynechá-váme důležité informace,“ tvrdí Hol-cová. Podotýká, že překvapený mafián, který neví, že se o něm píše, může být mnohem nebezpečnější než ten, který dopředu ví, že o něm vyjde článek.
Holcová si myslí, že vyšetřování Panama Papers nebylo jediným důvo-
dem, proč Galiziová zemřela. „Malta je mezi lidmi z organizovaného zloči-nu stále populárnější. Dá se tam koupit občanství a maltské firemní struktury umožňují vyprat nelegálně získané pe-níze. O tom všem Daphne psala,“ říká Holcová.
Svou práci investigativní novinářky Holcová jako rizikovou nevnímá. „Čes-ko je relativně bezpečné místo, za což paradoxně vděčíme i organizovanému zločinu. Platí tu jakýsi pakt o neútočení mezi mafií. Jde o území, kde si mezi se-bou záležitosti neřeší, protože tu mafi-ánské struktury potřebují klid na mana-žerskou práci,“ popisuje situaci v Česku Holcová.
Útok na demokraciiVražda Galiziové zasáhla novináře
z celého světa. „Zareagovala jsem dost podobně jako většina mých kolegů. Pa-ralyzovaně jsem četla zprávu o té brutál-ní vraždě a hlavou se mi honilo jenom to, že to nemůže být pravda,“ popisuje Holcová chvíli, kdy se o vraždě Galizi-ové dozvěděla.
Nebezpečnost své práce si uvědomu-je také investigativní novinář Jaroslav Kmenta. Každá smrt novináře se ho
silně dotkne. „Taková vražda vypovídá také něco o stavu země a společnosti, v níž se odehrála. Pokud někdo sáhne na život člověka jen proto, že o něčem psal a veřejně mluvil, je to útok na de-mokracii,“ říká Kmenta.
Maltská novinářka Daphne Caruanová Galiziová minulý týden zemřela poté, co pod jejím autem vybuchla nastra-žená nálož. Investigativní reportérka psala o organizovaném zločinu na Maltě, který je tam v poslední době na vzestupu. I pro českou novinářku, která pracuje na podobných kauzách, je její smrt varováním.
Kauza SlonkováI v České republice je znám pří-pad plánované vraždy investi-gativní novinářky. V roce 2002 měl Sabinu Slonkovou zabít re-cidivista a toxikoman Karel Rzie-pel. Vraždu si objednal tehdejší generální sekretář ministerstva zahraničí Karel Srba. Slonková společně s kolegou Jiřím Kubí-kem psala o Srbovi články, kde upozorňovala na jeho majetko-vé poměry i ovlivňování zakázek na ministerstvu. Kvůli zjištěním novinářů se o Srbu poté začala zajímat policie i finanční úřední-ci. Rziepel, přezdívaný Citron, ale Slonkovou nezavraždil a případ sám, prý z morálních důvodů, oznámil policii.
Po smrti Daphne Caruanové Galiziové (na snímku) se mají na pozoru i čeští investigativní novináři.
Zdro
j: Yo
utub
e.co
m
Eliška Neradová
zahraničí
10
Cizince české volby nepřekvapily
Pro někoho milé pře-kvapení, pro dalšího pro-hra. Po letošních volbách se do Poslanecké sněmov-
ny České republiky dostalo rekordních devět stran. A zatímco se nyní debatuje o tom, jak asi bude vypadat nová vláda, cizinci žijící v Česku si s výsledky těžkou hlavu nedělají. „Průběh voleb mi přišel sice trochu dramatický, nakonec to ale dopadlo přesně tak, jak se dalo očeká-vat,“ myslí si Aous Bourmak, Němec tureckého původu, který v Česku stu-doval ekonomii a v současné době žije opět v Německu. Dodává, že kuriozitou pro něj je počet úspěšných stran. „Nový parlament bude teď asi hodně různoro-dý,“ podotýká.
Smutný výsledekPodobný názor má i Hiroto Nasu
z Japonska, který v Česku žije už šest let. „To, že volby vyhrálo hnutí ANO, je sice smutné, ale vůbec mě to nepřekva-pilo,“ myslí si Nasu, podle kterého jsou nyní pravicové strany a politici odmíta-jící Evropskou unii ve východní Evro-pě populární. „V Rakousku si nedávno
také zvolili pravicovou stranu. Mimo to, v Polsku, Maďarsku i na Slovensku lidé volí politiky, kteří jsou spíše proti EU,“ dodává Nasu.
Spokojený s výsledkem voleb ale pří-liš není. „I když jsem z Japonska, moc se mi nelíbí úspěch Tomia Okamury, kte-rý je částečně také Japonec. Je ale hodně proti muslimům a má příliš radikální postoje,“ říká Nasu. Podle něj by poli-
tici v Evropě měli respektovat všechny menšiny a neměli by o jedné říkat, že je z nějakého důvodu horší než ta druhá.
Cizinci se kvůli výsledku parlament-ních voleb z Česka stěhovat nehodlají. „Sice jsem doufal, že vyhraje více pro-evropských a liberálních stran, nic s tím ale neudělám. Česká republika je krás-ná země a já zde každopádně zůstanu i dál,“ usmívá se Nasu.
Letošní parlamentní volby nesledovali s napětím jen čeští občané. Volební výsledky zajímaly i mnohé cizince, kteří dlouhodobě žijí v Česku. Ti nejsou s vítězstvím hnutí ANO ani úspěchem strany SPD Tomia Okamury spoko-jeni. Rozhodně ale nejsou příliš překvapení. Od Čechů prý podobné výsledky čekali.
Halloween v ČR Američani neslavíPro někoho převza-tý svátek, pro jiné příležitost k oslavě. Halloween slaví v Čes-
ku převážně mladší lidé, od americ-kého pojetí se však liší. Na ulicích nejsou k vidění děti převlečené do kostýmů ani výzdoba domů. Pro mnoho Američanů žijících v Česku tak oslava Halloweenů není tím pra-vým.
Po ulicích se potulují děti převlečené za malé kostlivce nebo duchy, které do-stávají od sousedů sladkosti. Americký svátek Halloween proměnil 31. října všechna americká města na strašidelný rej. Češi se však většinou spokojí s vy-
dlabanou dýní za oknem. „Halloween v Česku je naprosto odlišný. Některé kluby pořádají tématické párty, na žád-né ale nechodím. V Americe jde spíš o dětské koledování a vyprávění straši-delných historek,“ říká učitelka Megan Topeová (43), Američanka žijící v Čes-ku. Právě děti převlečené do kostýmů, které obcházejí domy, jí na svátku chybí nejvíce.
Trick-or-treating, do češtiny přelože-né jako „koledu, nebo něco provedu,“ je tradice podobná českému Velikonoční-mu pondělí. Děti v kostýmech obcházejí domy ve svém sousedství a za odříkání básničky dostanou drobnou sladkost. Pokud majitel domu dětem nic nedá, mo-hou mu na oplátku provést malou neple-chu, například rtěnkou pomalovat auto.
Podle Topeové Češi příliš neřeší ani vý-zdobu. „V zemích, kde se Halloween slaví, mají lidé domy nazdobené klidně i měsíc. Je to jako s vánoční výzdobou, jen místo Santa Clause nám doma stojí čarodějni-ce,“ popisuje. K Halloweenu patří i vydla-baná dýně. Právě ta jako jediná z dekorací pronikla i do českých domácností.
V Česku slaví Halloween především mladší generace, a to tak, že v kostýmu vyrazí na párty. Topeová ale ani tento zvyk nepovažuje za americký. „Pro mě je Halloween o domácím večírku pro přátele, se kterými popíjím alkohol. Ne-jde ale o žádné monstrózní akce,“ říká. Sama žije v Česku přes deset let a svátek zde neslaví vůbec. „První roky jsem také chodila na párty. Teď už si jen zavolám s přáteli v Americe,“ popisuje Topeová.
Zahraniční studenti nejsou výsledkem voleb v Česku překvapení.
Zdro
j: W
ikim
edia
.org
Anna Žáková
Háta Sassmannová
sport
11
Kdo usedne na tenisový trůn?Nadal je dříč, Federer umí taktizovat
Hráči se spolu utkali ve 38 duelech. Španěl Rafael Nadal (31) z nich ovlá-dl 23. Tuto sezónu ale za
svým rivalem zaostával. Pokaždé, když se s Rogerem Federerem (36) utkal na kurtu, odešel jako poražený. Naposledy tomu tak bylo na turnaji Shanghai Mas-ters, kde si švýcarský tenista připsal již letošní čtvrtý skalp svého celoživotního rivala.
Oba hráči si spravedlivě rozdělili všechny čtyři grandslamové tituly. Aus-tralian Open a Wimbledon ovládl Fede-rer, French Open a US Open pak zase Nadal. „Jsou stále vysoce motivovaní i přes to, že toho už tolik dokázali. Každý z nich má svou cestu k tomu být nejlep-ší, ale oba spojuje maximální oddanost sportu, který milují,“ říká sportovní re-daktor Českého rozhlasu Jaroslav Plašil.
Návrat na vrcholIdeální věk hráčů je mezi 27 a 30 lety
života. Federer je však i přes svůj pokro-čilý věk a zdravotní potíže z minulých let stále na vrcholu. Nejvíce ho trápila bolest zad a problémy s kolenem. To si paradoxně nezranil na kurtu, ale doma.
Nadal pak kromě vyššího věku musel překonat i zdravotní problémy, přede-vším pak zranění kolen, které si dlouho-době ničil hrou na jeho nejoblíbenějším povrchu – antuce. Po operacích v roce 2012 tenisová veřejnost nevěřila, že by se ještě někdy mohl k tenisu vrátit.
Rozdíl ve hře„Letošní finále Australian Open bylo
kouzelné, protože ho asi nikdo neče-kal. Zdálo se, že Federer s Nadalem byli odepsaní už před sezónou,“ říká Plašil. Nakonec se ale obě tenisové hvězdy do finále dostaly. Jako vítěz vyšel Federer, který svého protivníka porazil 3:2 na sety. Plašil si tohoto utkání považuje stejně, jako dnes již legendárního finále Wimbledonu 2008. To ale vyhrál Nadal po bezmála pětihodinovém zápasu tak-též 3:2 na sety.
Zatímco Nadal za svou kariéru téměř nezměnil svůj styl, Federer musel vzhle-dem ke svému věku pozměnit herní projev hry. Snaží se hrát co nejkratší vý-měny, měnit a udávat tempo hry a nebýt tím, kdo jen běhá za míčkem. „Roger je tenisový génius. V hlavě je o výměnu napřed, na kurtu se pohybuje elegantně
a úsporně. Oproti svým soupeřům se často ani nepotí,“ řekla Anna Benešová (30), trenérka malých tenistů z Prahy.
Pro studenta Dominika Kopřivu (21), který si přivydělává sázením na tenis, je naopak nejoblíbenějším hráčem Rafael Nadal. „Je to dříč. Během zápasu nevy-pustí jediný míč a navíc založil i teniso-vou akademii, která nese jeho jméno. Pomáhá tak mladým talentům, aby tře-ba jednou prorazili,“ popisuje Kopřiva. Jeho slova potvrdil i Plašil. Fascinuje ho, když vidí Nadalovy do krve rozedřené dlaně. „Je schopný překonat obrovskou bolest,“ komentuje Plašil. Například při loňském ročníku šanghajského turna-je Nadal nastoupil i přes zánět slepého střeva. Zranění ho ale limitovalo a Špa-něl vypadl v úvodním kole se Srbem Viktorem Troickim.
Nyní se spekuluje o tom, kdo z nich si odnese cenu pro nejlepšího hráče sezóny. Podle Plašila to bude Federer. „Zaslouží si ji za to, že všechny vzá-jemné duely s Nadalem letos dokázal ovládnout,“ odůvodňuje svůj tip. Velmi očekávaný je i závěrečný podnik sezóny Turnaj mistrů, kde na sebe velmi prav-děpodobně oba hráči opět narazí.
Rafael Nadal nejede na turnaj, pokud není dokonale připravený.
Zdro
j: W
ikim
edia
Com
mon
s
Vít Nešpor
Švýcar Roger Federer se Španělem Rafaelem Nadalem proti sobě nastupují již 13 let. Oba hráči opět dokázali, že jsou žijícími legendami tenisu a letošní sezóna patří jim. Na největších turnajích byli totiž v letošním roce neporazi-telní. To potvrzují především trofeje ze všech čtyř grandslamů, které si tenisté rozdělili „rovným dílem“.
sport
Tanečnice pole dance mají blíž ke gymnastkám než ke striptérkám
Pole dance je sport, ve kterém se snoubí fyzická síla s elegancí a krásou. Při první hodině pole dance
mám pocit, že to tak úplně neplatí. Vi-sím omotaná kolem tyče, rudnou mi tvá-ře námahou a nejsem si jistá, jestli je po-hled na mě zrovna estetickým zážitkem. Trenérka Lucie Kubíková mě ujišťuje, že ladnost se dá naučit, jen to chce čas. „Každý potřebuje nějakou dobu, aby se s tancem sžil, trochu to okoukal od dru-hých. Až časem začnou pohyby vypadat přirozeněji,“ vysvětluje Kubíková.
Snažím se tedy sledovat ostatní taneč-nice v sále. Na tyči přechází z jednoho prvku do druhého. Chvíli visí hlavou dolů, pak si dávají nohu za krk a hned zase dělají otočky. Zaujal mě prvek s ná-zvem páka, při kterém se tanečnice drží na tyči jednou rukou nahoře, druhou dole a nohy mají do písmene V. Vypa-dá to opravdu složitě. Ostatní tanečnice v sále se smějí, že zrovna tahle figura patří k těm jednoduchým, ke kterým člověk nepotřebuje flexibilitu ani mno-ho síly. Zjišťuji, že laik nepozná, který prvek je složitý, a který tak jen vypadá. „Občas se na vystoupení stává, že jsou lidé nadšení z jednoduchých, ale zají-mavých prvků a když se krkolomně lá-meme do něčeho složitého, nikdo neza-tleská,“ vypráví Kubíková.
I úchop tyče je vědaZávistivě pokukuji po dvou dívkách
hned vedle mě. Točí se kolem tyče s ta-kovou lehkostí, jako by je to nestálo žád-nou námahu. Nechám se zlákat iluzí, že je to snadné a nejraději bych už taky zkoušela viset hlavou dolů. Trenérka mě ale krotí, nejdřív se musím pořád-ně naučit základ. Už jen úchop tyče je věda. „Musíš horem, ne dolem. Propni loket, levou se zapři do tyče. Podtoč se
pod rukou,“ naviguje mě trenérka. Mo-tám se do vlastních rukou i nohou. Trvá to skoro patnáct minut, než se naučím správný hmat.
Holá kůže je nezbytnáZhruba v polovině tréninku jsme
se dostaly k učení složitějších prvků. Zkouším jeden, při kterém sedím ve vzduchu s tyčí mezi nohama a pravou rukou si mám za zády chytit levý nárt. Připadám si jako lidský preclík, je to nesmírně bolestivá poloha. Tyč mi na-víc prokluzuje mezi stehny a pálí mě do nohou, jenže jsem tak zamotaná, že bez pomoci sama neslezu.
Když se řekne tyč, většině lidí se vybaví striptérky. První hodina pole dance mě ale přesvědčila, že s erotickým tancem nemá tento sport mnoho společného. Fyzickou náročností by se dal přirovnat spíše ke gymnastice. Dominika Mrázko-vá, která tento sport dělá už čtyři roky, mi vysvětluje, že při soutěžích jsou pevně stanovená pravidla. „Tanečnice nesmí dělat žádné vulgární či vyzývavé pohyby,
ani odhalovat intimní partie. Většinou se nosí pouze sportovní podprsenky s širo-kými ramínky a kraťasy, to má ale prak-tický důvod. Holá kůže drží na tyči lépe než látka,“ vysvětluje Mrázková.
Mezi nejčastější úrazy podle Mrázko-vé patří natržené stehenní svaly a nata-žené úpony. Titul nejhoršího zranění prozatím drží právě ona. „Jednou jsem dělala prvek, při kterém jsem se neudr-žela a spadla z metrové výšky na nos. Neměla jsem pod sebou ani žíněnku.Myslím si, že jsem si možná i zlomila nos. U doktora jsem s tím nebyla, ale řekla bych, že ho mám doteď trošku nakřivo,“ vzpomíná Mrázková teď už s úsměvem.
Už teď je jasné, že modřiny, bolest rukou a namožené břicho mi budou připomínat moje pole dancové dobro-družství ještě dlouho. Trenérka Lucie Kubíková říká, že většina jejích svěřen-kyň je na své bolístky z tréninků hrdá, navzájem si je ukazují a vyprávějí si, při čem se jim staly. K tomuto sportu fyzic-ká bolest prostě patří.
Modřinám a spáleninám se člověk nevyhne. Pole dance je moderní taneční disciplína, která spojuje například gym-nastické či akrobatické prvky. Bolestivé tréninky jsou podle instruktorky Lucie Kubíkové často důvodem, proč dív-ky končí dříve, než se stihnou cokoliv pořádně naučit. Kubíková ale říká, že na bolest se dá časem zvyknout.
Redakce časopisu Echo – šéfredaktorka: Tereza Tancerová, zástupkyně šéfredaktorky: Aneta Řezníčková,grafické zpracování: Patricie Vokalová. Vydavatel: Generace20.cz, Publisher: Martin Kézr,
kontaktní e-mail: [email protected], vyrobeno v rámci výuky na Vyšší odborné škole publicistiky, Opatovická 18, Praha 1
Lucie Kubíková je pole dance trenérkou.
Zdro
j: N
ikol
a M
rázk
ová
Denisa Bartůňková
