SCD

ICO

1

)bCanská knihov naSVAZEK 17

Dr. MILOSLAV HÝSEK

ALOIS JIRÁSEK

VYDÁ>iC __

PÉI MINISTERSTVA

ŠKOLSTVÍ A NÁRODNÍ OSVTYE STÁTNÍM NAKLADATELSTVÍ V PRAZE

"^r^

OBANSKÁ KNIHOVNASVAZEK

17.

Dr. MILOSLAV HÝSEK

ALOIS JIRÁSEK

1921

VYDÁNOPÉÍ MINISTERSTVA

ŠKOLSTVÍ A NÁRODNÍ OSVTYVE STÁTNÍM NAKLADATELSTVÍ V PRAZE.

m>S V:

S03Í

'-^ci

Oslavy sedmdesátin Aloise Jiráska, jimiž osvo-bozený národ projevuje vdný svj obdiv a láskuk velkému spisovateli, uvádjí na mysl vnou pravdustarých verš Kollárových o prosté pastuchov chýžce,

jež asto mže pro národ udlati více než ozbro-jený Žižkv tábor: Alois Jirásek byl syn rolníkv a

prostý gymnasijní profesor, jenž adu let psobil vevenkovském mst a vždycky stál stranou hlunéhoživota politického i spoleenského, jeho dny byly vy-

plnny jen prací ve škole a nad knihami, celý jeho

život se niím nelišil od života každého prostého ob-

ana, jenž svdomit koná jednotvárné povinnosti

svého povolání, A pece dnes uvdomuje si náhle celý

národ, že vedle jména presidenta Masaryka nemányní jména populárnjšího a dražšího, než je jménoJiráskovo, Jeho knihy nám neposkytovaly jen pí-jemné zábavy a osvžujícího rozptýlení ve chvílích od-poinku, nýbrž konaly v národ nejvtší poslání, že

národ vychovávaly, že sílily a zocelovaly naši povahua že vedle dlouholeté politicky obrodné innosti pre-

sidenta Masaryka mají nejvtší zásluhu o naše ná-

rodní osvobození. Byly to povídky a romány Jirá-

skovy, jež kde koho seznamovaly se slávou a utrpenímnaší minulosti, s velkými a svtodjnými myšlenkamihusitské a eskobratrské naší reformace, s dávnýmnaším bojem ,,

proti všem" ve jménu pravdy a svo-

body a s hrdinstvím celého národa; byly to knihy Ji-

ráskovy, jež vrnými obrazy naší minulosti ukazovaly,

co znamenal eský národ v mravní síle a vlastenec-

kém zápalu, ve vítzství i v utrpení; jimi v první adznovu ožíval starý husitský duch a vdomí, že lze

i,,proti všem" uhájiti nejdražších statk národa, hoí-li

pro n stále istým zápalem a nezekne-li se jich sám

v malomysiném srdci. A tak jen národ, prostoupenýduchem Jiráskových spis, mohl skvle obstáti v tžkézkoušce, kterou na nj uvalila svtová válka. Majícena mysli píklad našich velkých pedk, jak žijí v díle

Jiráskov, a staletou pohromu, jež na n uvalila habs-

burská vláda, odhazovali naši vojáci v rakouských zá-

kopech zbran, radostn tvoili zahraniní legie a ne-

sení stejnou myšlenkou pomstít utrpení svých pedka znovu dobýt ztracené svobody, konali divy udatnosti

na všech rozlehlých bojištích svtového zápasišt.

A tento nový tábor Žižkv, vytvoený rázem ve chvíli,

kdy bylo teba jeho válených in, vdn se pi-hlásil k ddictví tiché spisovatelské práce prostého

obana Jiráska, když vítzný vdce sibiských legií

generál Gajda pedmluvou svých pamtí vzdával hold

jeho velkým zásluhám. Bylo štstím našeho odboje,

že ml vdcem Masaryka a že jeho vojáci byli odcho-

váni duchem .Jiráskových spis,

Alois Jirásek šel k tomuto cíli na spisovatelské

své dráze vdom a od poátku postavil do jeho slu-

žeb všechny své síly a všechno velké umní svoje,

V povídce ,,Na Ostrov", kterou napsal ped více než

30 lety, tedy v dob, kdy poal pracovati na velkých

svých románech z doby husitské a obrozenské, vyslo-

vil to hrdina této povídky, vychovatel Hodoval, zcela

jasn. Hlavní dvod, pro Hodoval touží po eskýchhistorických románech, jest národní. ,,A pak," praví

se zde, ,,nám j menovit j e nezbytn tebaživého pipomínání naší minulosti. Tonás sílí, vzpružuje. Litujeme sice, že tu tam

se nkdo pi tom nudí; ale sta srdcí se pi tom za-

heje a rozeheje." Ne sta, nýbrž tisíce a statisíce

srdcí se skuten zahívala had romány Jiráskovým.i.

V tchto srdcích jeho romány budily lásku k národu a

kísily dlouhým zotroením umlené sebevdomí, za

války jim byly posilou v úzkostech a pesvdivou vý-zvou k dve a statenosti. Jirásek správn chápalvýznam historického románu pro náš národ. Byla to

od poátku našeho obrození, od prvních nesmlýchkrk našeho nového písemnictví práv eská minu-lost, kterou naši spisovatelé probouzeli v neuvdom-lém lidu vlastenecké vdomí. Tím, že ve svých diva-

delních hrách, v povídkách i básních tuto minulost oži-

vovali a nejširším vrstvám pedvádli na oi, našli

nejbezpenjší cestu k srdci národa. Od VáclavaTháma až po Josefa Svatka a Beneše Tebízskéhomáme celou adu spisovatel, kteí tžili z nepebra-ného množství zajímavých historických látek a svýmispisy získávali vlastenecké myšlence pdu v nejza-

padlejších vesnicích, A zvlášt, když ve dvacátých le-

tech minulého století i k nám pronikla sláva anglického

spisovatele Waltera Scotta, který v etných, barvita napínav napsaných románech líil djiny své rodnézem, stalo se touhou a snem našich básník mítieského Scotta, jenž by ohnm svého umnív eských duších zapaloval vlastenecké nadšení,

V jeho duchu poali psáti své povídky z -eských djinzejména oblíbení povídkái Václav Kliment Klicpera

a Jan z Hvzdy, Josef Kajetán Tyl ,a Prokop Cho-choloušek. eský lid vždy etl rád historické povídky,

a poctivou snahu tchto spisovatel schválil sám ki-sitel naší minulosti František Palacký, když r. 1852,

rok po Jiráskov narození, psal Karlu Havlíkovi dobrixenského vyhnanství: ,, Jediný Walter Scott více bynám nyní prospl nežli pt Žižk, jelikož by tito ani

co initi nemli, ana mysl národa v kalu všednosti se

brodí." A byla to zase historická povídka a historické

drama, jež od let šedesátých pomáhaly v lidu získá-

vati pevnou pdu pro politický náš zápas o eskostátní právo.

Ale teprve Alois Jirásek vykouzlil ve svých romá-nech a dramatech vrný a umlecký obraznaší minulosti. Naši staí povídkái jí ještdobe neznali. Doba poblohorská se snažila všemiprostedky vykoeniti z mysli lidu vzpomínku na hu-sitské a eskobratrské kacíství; Žižka byl líen jakonejvtší ukrutník, Hus jako zatvrzelý a ješitný kací,Husité jako divoká smeka lupi a žhá, porážkablohorská a staromstská poprava jako spravedlivýa zázraným pispním samé Panny Marie umožnnýtrest na odbojné svdce národa. Veliký význam DjinPalackého je v tom, že v nich husitství a eskobratr-ství oistil s tohoto nánosu protireformaních pomluva že ukázal, jak se práv v onch dobách nejskvlejiprojevila naše myšlenka národní a mravní. Naše hu-

sitství bojovalo uprosted zkaženého kesanství za

lepšího, mravn obrozeného lovka a do svta rz-ných pedsudk a spoleenských privilejí mocným hla-

sem, slyšitelným po celé Evrop, hlásalo ideály novédemokracie a mravního života. Toho naši starší povíd-

kái ješt nechápali, a proto v jejich spisech eská mi-

nulost není vylíena správn. Neuvdomili si také, že

úkolem historického románu jest zachytiti a vylíiti

ducha doby. Starší naši povídkái se spokoj ováli zá-

bavným.i píbhy, plnými napínavých a romantickýchdobrodružství, jež si vymýšleli bez ohledu na histo-

rické zprávy; skuten historickými u nich bylo jen

nkolik jmen a událostí, jinak však pracovali zcela

libovoln. Krom toho se vyhýbali práv dobám nej-

významnjším, dob husitské i poblohorské, jejíhož

významu pln ani neznali. Historické jejich povídky a

dramata nejradji líily rzné píhody a podniky vá-

lené, život rytíský a vojenský, život na hrad krá-

lovském a šlechtických dvorech, a všechen jejich zá-

jem se upínal jen k. romantickým djm vnjším. Te-

prve od let šedesátých vidíme zménu: naši spisovatelé

poali líiti se zálibou i ob doby dosud pomíjené, hu-

sitskou a poblohorskou, ale jejich líení jich ješt ani

nyní pln nevystihovalo.

Alois Jirásek byl již svým pvodem, svou pova-hou, svými názory i odbornými znalostmi pímo ped-uren, aby eskou minulost správn pochopil, Jirásek

sám jest z lidu a tkví v nm všemi koeny své selské

bytosti. Narodil se 22, srpna 1851 v Hronov u Ná-choda na eskopruském pomezí v severovýchodníchechách; pochází ze starého selského rodu, jeho otec

byl malým rolníkem, jenž si pivydlával pekaením,ale v tžkých dobách neudržel ani skrovného tohoto

majetku. Matka Jiráskova byla rovnž prostá žena,

žila životem tisíc venkovských žen ve stálé práci a

starostech, Hronov byl v Jiráskov dtství ješt témvesnicí s neporušeným selským svérázem a do Jirás-

kova dtství dýchal celou srdeností starých lidových

obyej a povr, svých masopustních zábav, církev-

ních pobožností, sousedských schzek s vypravovánímo vodnících a vílách atd. Celý Jiráskv kraj ml po-

hnutou historii z pruských válek v dob Marie Terezie

a Jirásek sám jako malý hoch zde zažil pruský vpád za

války r, 1866; odtud již v mládí u Jiráska zájem o vá-

lené výpravy a život vojenský. Ale Jiráskv kraj bý-

val v dob poblohorské i djištm závažných událostí

vnitních: tudy do ciziny odcházeli eští exulanti, vrnívíe svých otc, zde se pes hranice do ech opatrnplížili k tajným ,,kacím" emisai se zakázanými kníž-

kami, aby je posílili v pravé víe, a nejtžší otázka

poblohorská, otázka vrnosti vlasti nebo víe otc,mluvila k Jiráskov duši celou tradicí jeho domova.

Jak hluboce Jirásek srostl se svým kra-j e m, vysvítá z jeho dalšího života i z jeho prací. Když

byl dán na studie do nmeckého Broumova a kdyžodtud odešel do Hradce Králové a pak do Prahy,

vracel se k nmu domov stále v horoucích vzpomín-kách. První jeho práce literární, drobné básn, jež po-

al psáti za studentských let, výmluvn svdí o jeho

touze po domovu, o tom, že nedovedl srsti s mst-ským životem, v nmž se cítil cizincem. První jeho po-

vídky, známé ,,Povídky z kraje", mají látku z jeho do-

mova; líí v nich tžký život toho lidu, z nhož sámpocházel a jenž byl nejvtší jeho láskou. Ale i pozdji,

když byl profesorem v Litomyšli a v Praze, znovu a

znovu zajíždl k milovaným rodim do Hronova, jenž

se stal druhým jeho bydlištm. Velká ást jeho díla

jest vnována oslav rodného kraje; ada historických

povídek erpá látku z pohnutých událostí, jež se tamsbhly v dob poblohorské a obrozenské, a tydílnávelká Jiráskova kronika ,,U nás" zachycuje život jeho

rodišt z druhé tvrti 19, století, tedy z doby tsnped Jiráskovým narozením, Jirásek znal svj lid se

všemi jeho vlastnostmi a bolestmi: tyto vlastnosti a

bolesti byly i vlastnostmi a bolestmi jeho rodu i jeho

samého.V tom je hlavní cena jeho historických román, po-

vídek a dramat: Jirásek, syn lidu a veškerým svýmcítním demokrat, Jirásek, typ eského lovka,jenž se nikdy neodcizil svému pvodu a celou duší

žízní po návratu na rodnou pdu, obrátil ve svých hi-

storických románech zetel na drobné vrst\^ lidové,

jež uinil nositelem našich djin. Ped Jiráskem eští

spisovatelé, akoliv i oni mli smysl pro osudy malých

a nejmenších, vidli naši minulost s hlediska aristo-

kratického; hlavními postavami djin jim byli panov-

níci a šlechta kolem nich seskupená; ve svých povíd-

kách obyejn líili staroeský život na panských hra-

dech a v bohatých mstských domech, lidové vrstvy

bývaly zastoupeny nejastji zbrojnoši a popíjejícími

emeslníky v krmách.Tento barvitý obraz ech rytíských se však v po-

dání Jiráskov zmnil. Také Jirásek se sice zamyslil

nad nejstarší dobou našich djin, z níž v^^vážil ástsvých ,,Starých povstí eských" a povídku z poátkkesanství v echách ,,Nevolnice", také jej zlákalo

krvavé šero záhuby polabských Slovan, jež s jevišt

rozechvívá naše srdce ve he ,,Gero", a z doby Pe-mysla Otakara II, erpal látku svého ,,Obtovaného".Hlavní jeho díla však líí ona ti velká období naší

minulosti, v nichž eské djiny tvoí lid. Hnutíhusitské od jeho poátk v prvních letech vlády

krále Václava IV. až do národního království Jiího

z Podbrad, -jež znamená vrchol eské demokracie;

dobu protireformaní od Bílé hory až po

temno polovice 18. století, v níž demokratická myš-lenka eská byla úpln potlaena; a nové jitro es-kého obrození od prvních záblesk doby císae

Josefa II- až 'po radostné jaro roku osmatyicátého,kdy se národ poíná vracet k velkému odkazu svých

pedk. Celý smysl našich djin a naše úloha v historii

svtové jsou zachyceny v Jiráskových obsáhlých

skladbách ,,Mezi proudy" a ,,Proti všem", v dramatech

o Husovi, Žižkovi a Roháovi a v jeho ,, Bratrstvu" a

,,Husitském králi", jež mají látky z doby husitské, ve

,,Skalách", ,,Psohlavcích", ,,Temnu", ,,Emigrantovi",

,.Skalácích" a ,,Pokladu" vedle ady drobnjších prací

z doby protireformaní, v ,,F. L, Vkovi", v nové kro-

nice ,,U nás", v ,,Malomstských historiích", ve he,,M. D. Rettigová" a ve znaném potu povídek jiných

z doby obrozenské. Jest ovšem pirozeno, že i u Ji-

ráska vystupují vrstvy šlechtické a dvorské jak v dobhusitské tak zejména v dob protireformaní; osobnosti

ty nebývají však u nho hlavními. Za husitství bývají

pedstaviteli reake, brzditeli a nepáteli novýchproud, 7a protireformace pak utlaovateli eskéholidu a pisluhovai panujícího protinárodního systému.

To se za století 14, a 15. netýká ovšem vrstvy ze-

manské, z níž vyšel Žižka a jež dala lidovém.u hnutí

první vdce; tato vrstva patí také lidu svým smýšle-ním a cítním, a sem a do dom m.šfanských je pe-neseno hlavní tžišt Jiráskova zájmu.

Za protireformace a v dob obrozenské, kdy vlaste-

necky smýšlející drobná šlechta hynula v cizin a m-šanstvo bylo ponmeno, pebírají v Jiráskových ro-

mánech a povídkách úlohu nkdejších zeman inte-

ligentní mšané, vyšlí z lidu, vedle nich venkovský a

malomstský lid sám. Líil-li díve své zemany a m-šany, jak radostn dychtí po duševní svobod a mravnívelikosti a jak za ni dovedou zápasit, jsou jeho ped-staviteli eské myšlenky ve století sedmnáctém a osm-náctém do boží vle oddaní trpitelé, uzavírající se se

svou vírou do svého nitra. Jen nkdy, kdy je pemírautrpení dovršena a panská zpupnost nezná mezí, pro-

puká v nich stará eská hrdost a statent>st: stávají se

obránci lidských práv a mstiteli dlouhé kivdy, a jako

Kozina v ..Psohlavcích" nebo starý Skalák ve ..Ska-

lácích", ztrácejí pak svj život v marném boji. Jinakvypadají Jiráskovy echy obrozenské: svit mladé svo-

body evropských národ, zrušení nevolnictví a vyhlá-

šení toleranního patentu zpsobilo všude nový ruch

a život; Praha, venkovská msta i drobné vesnice majíadu skromných, ale houževnatých pracovník, kteípovzbuzováním a pouováním vychovávají ze svých

krajan uvdomlé a pokroku milovné eské obany.Z nich každý, a je to dobrušský kupec Hek, hrdina

románu .,F. L. Vk", nebo hronovský fará Regner,

vystupující v kronice ,,U nás" pod jménem pátera

10

Havlovického, ^jako by byl prodchnut myšlenkou, již

vyjádil Jan Neruda:

Bude-li každý z nás z kemene,je celý národ z kvádr!

Ráz doby, myšlenku, která ji ovládá a proniká,

zachycuje Jirásek bohatými dji románovými; Jirásek

je velký umlec práv tím, jak umí nenápadn prostýmrozvinováním svých píbh podati dokonalý obraz ži-

vota urité doby. tená nikdy necítí, že mu Jirásek

takový obraz podati chce, ale po petení jeho díla,

jež jej vždy svou napínavostí zaujme a vzruší, mánáhle zcela jasnou pedstavu o všem, co hýbalo myslí

tehdejších lidí, co naplovalo jejich duše a co bylo pí-inou líených djinných událostí, Jirásek je mistr

historické nálady, Z jeho román a dram.at husitských

nás ovane zdravý a svží vzduch, kterým slavnostnzvuí velebn tóny vítzné písn Žižkových vojsk

,,Kdož jste boží bojovníci"; jeho romány a povídkypoblohorské jsou prostoupeny tžkou a bolestnou ná-

ladou poroby a umírání; v obrazech z doby obrozenské

jako na jae raší nový život, svítí teplé slunko a voní

omládlá píroda.Pi tom Jirásek líí život ve všecn jeho složkách,

v jeho m.nokotvárnosti a rozmanitosti a se všemi jeho

stejnými a protichdnýma zájmy, jež se vzájemn kíží,

vespolek zápasí a dohromady tvoí jednotný a mohutnýproud. Toto veliké Jiráskovo umní je nejpatrnjší

v trojdílném románu ,,Mezi proudy" a v epopeji ,,Proti

všem": z nepatrných píin a malých poátk, z osob-

ních spor a zájm a zase ze zdánliv málo dležitýchmyšlenkových popud a nálad vzniká tu ped našimaoima veliké celonárodní hnutí svtového významu,S jedineným mistrovstvím vylíil Jirásek zvláštv románu ,, Proti všem" vznik rzných a vzájemn se

11

potírajících smr v pvodn jednotném eském od-

boji proti ímu a v úsilí o nábožensko-mravní refor-

maci.

Základní dj trilogie ,,Mezi proudy" jest

jednoduchý. Jan Ohnivec, syn kivoklátského králova

ohnivce Šípá, jemuž svtácký pražský arcibiskup Janz Jenštejna svedl druhou ženu, pišel do Prahy na stu-

die v dob, kdy zde poíná pronikati nespokojenost

s církevními nepoádky a s nmeckou vyzývavostí; po-

dailo se mu objeviti pikle, jež kula nespokojenášlechta proti životu lidového krále Václava IV,, byl

pevzat do královských služeb a založiv si šastnoudomácnost se slinou neteí mistra Osvtla Alenkoukonal cenné služby svému králi v jeho sporech s ka-

jícným arcibiskupem a s vdcem šlechty panemz Rožmberka. Rožmberkova zvle vydráždí i klidného

mladého zemana Žižku z Trocnova k nerovnému zá-

pasu s jihoeským velmožem. Není to však tento

prostý píbh Ohnivcv, zpestený dobrodružnýmijeho osudy v královských službách, pro Jirásek na-

psal svou trilogii: Jirásek ho jen užil k tomu, aby vy-

líil ticet pohnutých let panování Václavova témod jeho nastoupení na trn až do vydání dekretu

kutnohorského, všechno to jitení eských myslí, ne-

spokojených s pomry církevními, národními a sociál-

ními, jež našlo mluvího v kazateli nov založené

kaple betlémské Janu Husovi a pozdji propuklov bouích husitských. Jirásek je vylíil do nejmenšíchpodrobností bohatou románovou spletí z píbh celé

ady osob ze všech tehdejších spoleenských vrstev

v Praze i na jihoeském venkov, poínajíc královskýmdvorem a arcibiskupovým domem až po lupiské bandya židy z pražského ghetta. V jeho trilogii vystupujeveliké množství nejrozmanitjších postav, jež jsou

hlavními initeli veejných událostí nebo svým soukro-

12

mým životem pispívají k barvitosti dobového pozadí.

Vedle krále Václava a jeho družiny v ele s vrnýmnejvyšším lovím panem Jírou z Roztok je tu králvhlavní odprce pan z Rožmberka se svými pomahai;vedle arcibiskupa Jana z Jenštejna jeho písný zpo-

vdník a požívaní knží fará Bohunek a mnich Ber-^

násek, na nichž je pedveden úpadek církve; jsou zdevedle mistra Jana Husa mladý vladyka Ctibor ze Sovo-jevic a kramá Kíž, hlavní pedstavitelé mladéhohnutí vlasteneckého a náboženského; doktor Osvtlo a

malí Chval s bratrem Václavem, zástupci domácí védya umní; komická figurka Martina Tkaniky, židé

z pražského ghetta, jihoeští lapkové, kejklí Žito,

zpupní Nmci eskobudjovští, vojáci se svými vdcia vedle nich ženy, vzorné mšanky a zemanky a zase

pomocnice loupežnických band a hašteivé dobro-družky, zejména však obé vdí postavy husitství. JanHus a Jan Žižka — jaké bohatství postav a píbhod tichých chvil náboženského vzrušení až k lomoznýmbitvám, od sladkých vyznání lásky k popravám v mu-írnách, od universitních zasedání až po pitky v kr-mách a od pestrého obrazu sthování Nmc z Prahypo písnou samotu asketického arcibiskupa! Také,,H usitský krá 1", dosud neukonené poslední Ji-

ráskovo velké dílo, mohutný román o králi Jiím z Po-dbrad, slibuje se státi rušnou malbou pohnutých let

slavného Jiíkova kralování. Boj s ímem a poátkyJednoty bratrské, oba základní jeho djové proudy,daly Jiráskovi opt píležitost postaviti na jevišt pe-etné a zajímavé osobnosti, mezi nimiž velebná postavamoudrého a stateného krále jde za svým velkýmcílem sjednotiti a upevniti národ a co nejvíce zachrá-niti z výsledk vítzného husitského zápasu,

A stejn bychom mohli sledovati dje všech Jirás-

kových spis; jsou mezi nimi ovšem knihy, jejichž

13

látka není tak bohatá a pestrá, ale všechna velká jeho

díla zase se pímo hemží množstvím lidí všech

vrstev, jejichž osudy dokonale vystihují dobu Ji-

ráskem líenou. Platí to zvlášt o pétidílném. románuz doby obrozenské, o ,,F. L, Vkovi", jak nazývá do-

brušského kupce a básníka Františka L. Heká: co

,,Mezi proudy" znamenají pro dobu pedhusitskou,znamená ,,F, L, Vk" pro eské obrození, jehož ovzduší

a snahy jsou zde opt zachyceny do nejmenších po-

drobností. Dob protireformaní Jirásek nevnoval díla

tak rozsáhlého, jako jsou tyto dva cykly ,,Mezi prou-

dy" a ,,F, L. Vk", zde nebylo možné široce rozvtvenélidové hnutí jako za husitství, ani soustavná práce jako

za obrození, Román ,,Skály", jenž jest z nejmohut-njších a nejpsobivjších knih nejen Jiráskových,

nýbrž celé naší literatury, pipíná se tsn k bitvblohorské a k poprav staromstské a na osudu vy-

hnance Voborského, jenž se, šedivý staec, setkává se

ztraceným synem jako katolickým kanovníkem, zná-

zornil všechnu bezútšnost marných obti eskýchexulant; román ,,P s o h 1 a v c i", jímž Jirásek oslavil

chodského muedníka Jana Kozinu, je výraznýmobrazem násilnictví poblohorské šlechty; a román,,T e m n o", jenž patí nejen naší literatue, nýbržnašim djinám pro svj velký vliv na eská srdce za

svtové války, líí vrchol eské protireformace v letech

svatoeení Jana Nepomuckého a innosti jesuity

Koniáše, palie eských knih a slidie po posledních

zbytcích kacíství.

,,F. L, V k" se ovšem od románu ,,Mezi proudy"liší celým svým založením, vyplývajícím z rznostiobou látek a dob: v husitství prudký boj jednotnéhonároda, jenž byl ješt silný a rázem se postavil proti

pokusm o své zotroení; v dob obrozenské bylo te-

prve teba zotroený lid pivésti k sebevdomí, pro-

14

bouzet jej a vychovávat k novému životu houževnatoua oddanou prací. Proto ve ,,Vkovi" není píležitosti

k výjevm tak dramatickým, jaké poskytuje na p.Žižkv boj proti panu z Rožmberka v román ,,Mezi

proudy". Dobrušský kupec Vk, hlavní osoba románu,nikdy nemohl pijíti do okolností tak romantických,jako Jan Ohnivec. Obrozenská doba nemla také po-stav tak význaných, jako je Hus nebo Žižka. Ale tím

více ml Jirásek píležitosti, aby vylíil obtavost a

nadšení pracovník, jejichž innost navenek ne-

nápadná a tém neviditelná pinesla ovoce tak bo-

haté: obrození celého národa. Profesor Vydra, VáclavTham, páter Vrba, Frant. Hek, rychtá Vavák a jak se

jmenují všichni ti jednotlivci, až do Jiráskova románuzapomenutí a málo známí, stejn jako hronovský faráRegner-Havlovický z Jiráskovy kroniky ,,U nás", byli

hrdiny drobné práce a Jirásek tím, že jejich dílo oslavil

se stejn vroucí láskou jako vítzství Žižkova, sám se

pihlásil za vyznavae Kollárových verš, zmínnýchna poátku. Tím tyto romány znamenají velký mravníin a jsou hlasatelem nové demokracie, jež chce vít-ziti osvtou a prací.

Tento demokratický názor proniká všudez Jiráskova dJa. Jirásek ani tam, kde líí eské boje

a kde jeho um-ní tenáovu zraku ukazuje obrazy ví-

tzných husitských bitev, a je to bitva na Vítkovv epopeji ,,Proti všem" nebo bitva u Luence v ,,Bratr-

stvu", nezapomíná na nejvyšší píkaz lidského srdce,

v nž je vepsáno ,,Nezabiješ!". Jirásek miluje vojáky,

rád maluje výjevy z vojenského života a popisuje

statné postavy svých rejthar a dragoun v barevnýchkrojích, jakoby srostlé se svým konm; v tom se po-

dobá svému píteli, malíi Alšovi. Ale Jiráskovi eští

vojáci mají srdce na pravém míst, nejsou ukrutní a

suroví jako jejich nepátelé, na p. vojáci maarští,

kteí si v jeho románech pímo libují ve zvrstvech;ani v tžkém emesle váleném eši nepozbyli svéhodobráctví a všichni jsou proniknuti týmž pesvdením,jež vyjádil mladý Žižka na otázku strýcovu, líbí-li se

mu vojna: ,,Líbí, je-li nuina a spravedlivá. Ale zaítiji jako ten Rožmberský, toho bych nechtl míti na sv-domí. Vojna je trest boží a hrozný." Proto Jiráskovi

eští vojáci bojují staten, že bojují pro vc spraved-livou a že jim boj byl vnucen. Ale i pak se do Jiráskovalíení náhle vmísí bolest nad hrzami války, V ,,F. L.

Vkovi" je nezapomenutelný výjev, jak Vk navštívil

ruský tábor pod Jaromí a jak byl ve svém slovan-

ském zanícení nadšen pohledem na bratrské vojsko; tu

však nesli na nosítkách nemocného kozáka a Vk si

uvdomil, kdyby zde zemel tak daleko od svého do-

mova, že o nm nebudou míti zpráv, ,,A man stanuv,"

vypravuje Jirásek, ,,obhlédl ležení, pokud bylo možná.Zvážnl, Duch universitních let se v nm hnul, vlaste-

nec umlk' a ozval se lovk. ,,Kolik se jich vrátí dom!A na je vedou!

"

Proto jest Jiráskovo dílo tak psobivé a má tak ve-

likou sílu výchovnou, že z nho vždy mluví nejryzejší

lovk, jenž nikdy nepestal vit v lovka a

v život, Jirásek zná život se všemi jeho propastmia temnotami, se vším hrozným jeho zoufalstvím, které

bere každou víru a nadji; všechno peklo, které se

z nho šklebí; ,,tebe bych, národe, tebe bych nepežil!"

napsal Neruda a nikdo v echách znovu neprocítil bo-

lesti nad rozvratem národa v dob poblohorské jako

Jirásek, jenž tolikráte popisoval jeho umírání ,,, V Ji-

ráskov díle je mnoho stran, jež líí nejvtší tragedie

životní; v jeho díle vystupují lidé, kteí nezasluhují

jména lovk — a Jirásek pece ví v život i lovka.Bylo-li utrpení poblohorské, byli-li Koniášové a Pico-

lominiové, bylo i obrození a Thamové a Vrbové. Proto

16

u Jiráska i tam, kde vládne již jen bolest a smrt, másmrt i bolest cosi usmiujícího: doktor Voborský našelsyna, jenž byl katolickým knzem — nejvtší rána, jež

ho po letech vyhnanství a hledání mohla stihnouti,

ale jeho syn je vlastenec a on mže i nyní vit, že

národ není mrtev; Kozina byl popraven, ale Lamingerastihl trest a Chodové vdí, že jejich boj byl spraved-livý; Pešek ve he

,.Emigrantu" odchází z domova zas

do ciziny, ale nese si vdomí, že tím vykupuje dceinoštstí . , , A tak jest Jirásek velký životní optimista a

jeho optimismus je proto tak silný a psobivý, že jest

vykoupen nejvtší bolestí, již prožil nad temnýmistránkami eských djin. Z tohoto optimismu tryská

Jiráskv humor, který se projevil v ad rozkošnýchfigurek, roztroušených celým jeho dílem, a z nho se

zrodila i teplá nálada jeho malomstských a zámeckýchpovídek a obrázk z rokoka a empiru, ,,Zahoanskýhon", litomyšlské ,,Malomstské historie" se smavou,,Filosofskou historií". eské obrození s životem malýchmst a vesnic bylo Jiráskovi již proto milé, že zname-nalo vykoupení z hrz minulých století a že se v jeho

idylickém ovzduší léil národ z tžké nemoci. Tímkouzlem psobí Jirásek i na tenáe: kolik se jich za-

snilo nad obma šastnými páry iitomyšlských milencz ,,Filosofské historie", nad Frybortem s Márinkou a

Vavenou s Lenkou, kolik jich dojal smutný osiid ne-

šastného jejich druha Špíny, kolik se zasmálo komickéfigurce pana aktuára Roubínka, kterou Jirásek s tak

jemným humorem naznail odumírání staré a pežilédoby! Litomyšl se stala Jiráskem slavnou.

Jiráskovi vbec vdí nkolik eský ch kraj,že otevel cestu k jejich duši, že nauil své tenáe —a to je celý národ — chápat jejich svéráz i pírodníkrásy a djinný význam. Kdo etl Jiráska, zná nej-

vtší ást ech a kus jejich místní historie. Co Jirásek

v tomto ohledu znamenal, je nejlépe patrno na Chod-sku a Litomyšlsku. Až do Jiráskových ,,Psohlavc"

byl chodský kraj se svou šumavskou pírodou a se

svým tvrd selským obyvatelstvem málo znám, a-koliv na nj upozorovala již Božena Nmcová a El.

Krásnohorská; sám tamní lid si nebyl pln vdom své

minulosti. Jiráskovi ,,Psohlavci" však k Chodskus Kozinovým Újezdem a Lamingerovým Trhanovemobrátili všeobecnou pozornost a dali národu nového

hrdinu. A stejn je tomu s Litomyšlí: kolik je dnes

v echách lidí, kteí by neznali a nemilovali krásné

stavby litomyšlského zámku, kteí by se necítili domana litomyšlském námstí, nevdli o dom ,,U rytí",o staré piaristické koleji a o zaniklé sláv nedošín-

ského háje? Jimž by ped duševním zrakem nevy-

vstával v dálce obrys tohoto msta, jak se kdysi zje-

vilo Jiráskovi, když tam poprvé jel za profesorským

povoláním? Litomyšl, kde Jirásek prožil trnáct let,

jež mu dala družku života a kde si založil šastnoudomácnost, patí dnes k nejpopulárnjším našimmstm; tam Jirásek vyrostl ve velkého umlce, tamnapsal ,,Malomstské historie", .,Skály" i ,,Psohlavce"

a tam poal tvoit své velké obrazy husitské a obro-

zenské.

Podobn nám Jirásek piblížil i jiné eské kraje,

které uinil djištm svých prací. Jsou to zejména jižní

echy se slavným husitským Táborem, jehož vzniku

jsme napiatými svdky v mohutném román ,, Proti

všem", s malou tvrzí trocnovskou, odkud vyšel vítznývdce Tábora Jan Žižka, s eskými Budjovicemi, jež

v dob pedhusitské jako do nedávná byly naplnnyprotieskou záští, s mohutným Krumlovem, v jehož

síních mocný pán Rožmberský kul pikle proti eskémustátu a odkud tolikrát vycházely protilidové rozkazy;

a jest to nepehledné množství drobných vesnic, od-

Í8

kud vyšli první mstitelé panské zlovle. Vedle Josefa

Holeka, jenž ve svých ,,Našich" tak rázovité zachytil

povahu rodného Vodanska, pro popularitu jižních

ech vykonal Jirásek nejvíce; eský lovk je miluje

a pedstavuje si je v Jiráskov osvtlení.

Ale nejvíce pro Jiráskovo dílo znamená rodnýjeho kraj, severovýchodní kout ech s náchod-ským zámkem a s pohraniními horami, s Vrchmezíma Turovem, s rychle se vyvíjejícím prmyslovýmmstem Hronovem, Jiráskovým rodištm. Celý tento

kraj, poslední výspa eského živlu v nmeckémmoi, žije se svou tístaletou minulostí v Jirás-

kových pracích a jest v Jiráskov podání jevištmnejpohnutjší doby eské historie. Tudy v ,,Zámeckémhejtmanu" prchal po blohorské bitv zimní král

Bedich Falcký z nešastné zem; tam na Skalách se

odehrála vylíená tragedie doktora Voborského; tamna Dobrušsku scházeli se k noním bohoslužbám tajní

evangelíci ,,Temna" a tam povstné své misie konal

Koniáš, Police nad Metují je djištm povídky ,,Sou-sedé" a jejich dramatického zpracování

,.Emigranta",

bolestných obrázk rodinného rozvratu, zpsobenéhonáboženskými pomry, i djištm ,,P\ndurka", který

jako ada drobnjších povídek jiných pedvádí utrpení

našeho lidu za pruských válek. Již první velká histo-

rická povídka Jiráskova ,,Skaláci" se skvostnou po-

stavou starého vojáka ,,salakvardy" Uždána a s vy-

líením povstání proti náchodským' pánm r, 1775

byla oslavou nezkrocené touhy po svobod u Jirás-

kových krajan; a rodný svj kraj, ve století 18,

svdka nejvtší eské bídy, iní Jirásek hlavním no-

sitelem nových myšlenek doby obrozenské,

Obrozenská doba lákala Jiráska hned od jeho spi-

sovatelských poátk; mezi jeho prvními pracemi jest

již román ,,Na dvoe vévodském", v nmž Jirásek líí

19

Náchodsko, ale tentokráte se skvlým životem na vé-

\odskem zámku, A sem už pronikají obrozenské

ideje; pinesl je z Prahy knížecí sekretá Hlasivec,

který s nimi jde i mezi lid. V ,,F, L. Vkovi", jehož

ústední postavou jest dobrušský kupec, jsou to již

z velké ásti jen vrstvy lidové z Jiráskova rodnéhokraje, které se jako po tžkém* spánku probouzejí

k novému národnímu životu, a ješt více v kronice

,,U nás", vlastní Jiráskov oslav rodného Hronova,zde nazvaného Padolím,

V kronice ,,U n á s", jejíž ústední osobou jest hro-

novský fará P. Regner, vystupující zde pod jménemHavlovický, podal Jirásek obraz Hronova za ticet

let 1823— 1852, jež znamenají dovršení práce buditel-

ské. Celý kraj byl zanedbán, vládly v nm povry,lid byl sobecký a nábožensky nesnášelivý, hospodá-sky bezradný; byly to následky dvoustaletého útisku

a zotroení. A tu sem pichází fará Havlovický, osví-

cený a energický muž, jenž si vytkne za životní úkol

povznést své psobišt osvtov i hospodásky. ,,Úhor,

úhor! . . . Pda dobrá, ale zanedbaná, zarostlá bej lim;

nutno ji zkypit, posílit, teba ji ošít novým seme-nem . . .", pomyslil si a dal se houževnat do práce.

Celý život, všechnu sílu vnoval své obci; zrazován a

vysmíván pracoval proti nekesanským zvykm a po-

vrám, uil sedláky rozumn obdlávat pdu a za-

hradniit, uil tkalce obchodní podnikavosti, piinil se

o zízení tkalcovské školy, rozšioval školní knihovnua staral se o zlepšení školství, všude pomáhal radoua skutkem a tím si získal plné úcty svých farník.V souvislosti s inností Havlovického vylíil Jirásek

celý život starého Hronova a zajímavé osudy jeho

oban, ped našima oima vyvstávají svérázné po-

stavy ze starého svta i jednotlivci proniknutí novýmduchem, kteí jsou faráovými spolupracovníky, za-

20

kláda jí divadelní spolek ochotnický a pes všechnypekážky vrchnosti jdou vytrvale za svým cílem.

Jména Kalinovo, Krkovo, Doubenovo, Vacka er-ného, Klimšovo a jiných hronovských oban jsou

známa všem Jiráskovým tenám, I zde uvedl Jirásekruch svého kraje nkolika postavami v souvislost

s Prahou, jejíž literární život let ticátých a tyicá-tých vylíil podobn jako ve ,,Vko',

Jiráskovo dílo se však neomezuje jen na echy a

na eskou myšlenku, nýbrž vycítíme z nho i vroucípesvdení slovanské. To mluví zejménaz jeho ,,Vka", z tch kapitol, jejichž dj se ode-hrává za válek napoleonských; ruská úast na svto-vém zápase proti francouzském-U císai vzbudila nad-šení Jiráskových vlastenc, kteí se cítili leny velké

slovanské rodiny a erpali z této píslušnosti posilu

ve víe ve šastnou budoucnost. Jejich nadje byly

i nadjemi Jiráskovými, a Jirásek tím, co tepla a pe-svdivosti do nich uml vložiti, sílil slovanskou myš-lenku i ve svých tenáích. Ale bylo v tom mnohozdravé prozíravosti, že se Jirásek omezil jen na látky

eské, že seznamoval jen s eskou minulostí, že na ní

budoval eskou hrdost a z ní že vyvozoval potebu hou-ževnaté drobné práce; neplodné všeslovanské horováníbylo jeho smyslu pro skutenost cizí. Tíiíi si vysvtlíme,že slovanství má u Jiráska jen úlohu podružnou; nej-

vtší práci pro Slovanstvo eský národ vykoná tím, že

bude silný a uvdomlý ve svém ešství,

Tím vtší práci však Jirásek \^konal pro posí-lení vzájemnosti eskoslovenské troj-

dílnou svou skladbou ,,B r a t r s t v o", ,,Bratrstvo"

vycházelo v posledních patnácti letech ped válkouza nejvtší madarisace Slovenska, kdy maarskéúady a maarská vda všemi prostedky se snažily

ve slovenském lidu vyhubiti vdomí o kmenové jed-

21

not s echy. Jiráskovo dílo, velký historický román,

rozsahem se adící hned vedle ,,F, L, Veka", ,,U nás"

a ,,Mezi proudy", jest oslavou eskoslovenské vzájem-nosti v dávné minulosti: v polovici patnáctého století

ovládal celé Slovensko husitský hejtman Jan Jiskra

z Brandýsa se svým ,,bratrstvem", posledními zbytky

husitských vojsk po bitv u Lipan, a hájil ho proti

uherskému gubernátorovi Huadovi, kterému zpsobiltžkou porážku u Luence, Jirásek z Jiskrových boj,jež se po letech skonily rozpadnutím a potením,,bratrstva", vyvážil bohatou látku románovou o lásce

Jiskrová hejtmana Talafúsa z Ostrova ke krásné Ma-arce Marii, která se stala jeho zrádkyní a neposlední

píinou bratrského pádu. eskému tenái Jirásek

v , (Bratrstvu" vykouzlil pírodní krásy Slovenska a

seznámil jej se životem a názory starých slovenských

zeman, tenái slovenskému ukázal, jak již ped sta-

letími se na Slovensku echové a Slováci cítili za

jedno, jak pracovali ruku v ruce a jak jejich jednota

byla nesíslnkráte speetna spolen prolitou krví.

Tehdy se na Slovensku rozšíilo i husitství, tehdy naSlovensku znlo slovo eské bible. Dnes, kdy bylo do-

saženo státní jednoty ech se Slovenskem, má Jirás-

kovo,(Bratrstvo" zvýšený význam; jestliže ped vál-

kou eskoslovenskou vzájemnost hlásalo, dnes ji utvr-

zuje, a tímto smrem ješt vydatn splní svoje ná-

rodní poslání.

Vlastenetí básníci ped Jiráskem snažili se v ý-

chovnpsobiti nejastji tím, že úvahy a ei je-

jich hrdin jsou namíeny pímo ke tenám, jež chtjívarovati nebo povzbuzovati; takovým zpsobem hlá-

sal národní ideály na p. Svatopluk ech, Jirásek

však pracoval jinak; u nho není vášnivých ani bolest-

ných výzev, jimiž by se obracel na tenáe, Jirásek

psobí názorností svých obraz a dj, které samy

22

pesvdují a získávají, V jeho románech a povídkáchhusitských není úvah o husitství, v jeho románechz doby protireformaní není prudkých útok na ne-

pátele eského národa. Jaké byly tehdy pomry, jak

jednali s lidem vítzní jeho utlaovatelé, jaká noc le-

žela nad eskými dušemi, pochopí však každý, kdopeetl Jiráskovy ,, Skály" nebo ,,Temno '. Jirásek je

klidný vyprav, jenž umí své vzrušení podíditi um-leckým požadavkm; v jeho románech a povídkáchjest život sám, a ten mluví eí nejvýmluvnjší. Kdeu nho jsou takové' výzvy, výkiky bolesti a projevyvíry a nadšení, jsou nutný pro kresbu doby a obracejí

se k osobám, vystupujícím v román, nikoli ke dneš-ním tenám.Ale ovšem mohutná psobivost a názor-

nost Jiráskova je možná jen tím, že Jirásek je donejm.enších podrobností zasvcen do myšlenkovýchproud svých období, že pesn zná duševní náladydávných lidí a že spolehliv se vyzná ve všech for-

mxách tehdejšího života, Jirásek je tvrcem eskéhohistorického románu realistického. Co líil, zakládá se

na nejsvdomitjším a nejdkladnjším studiu pra-men, Jirásek bedliv sledoval vdeckou práci histo-

rik a Fr. Palacký pro jeho vylíení doby husitské mánem.enší význam než Václav Vladivoj Tomek pro vy-líení doby protireformaní; práce historik ho upo-zorovaly na dležité historické otázky, k nimž i hi-

storický romanopisec musil zaujmiouti stanovisko. AleJirásek nikdy nespoléhal na práci jiných, nýbržvždycky sám sahal po pramenech. tená Jiráskovýchromán si nedovede ani pedstaviti, co dkladnéa houževnaté práce bylo teba, než Jirásek napsal n-kterou kapitolu nebo výjev svých román. Listiny ar-

chivní, knihy soudní a mstské, staré kroniky a zá-

znamy, cestopisy a deníky, dopisy a náboženské

23

knihy, knihy lékaské, válené a spisy básnické, po-

jednání bohoslovecká a z pozdjších dob zprávynovináské — Jirásek pro svá líení kroj, propopisy starých mst a hrad, pro popisy jídel a oby-ej stejn jako pro obyejné hovory, pro eina snmech a schzích, pro náboženská kázání,

pro drobné píhody cestovní i události rodinnésbíral látku v souvkých pramenech a podle nich a

v jejich duchu pak skládal podrobnosti svých dj. Napoátku románu ,,Mezi proudy" na p, lenivý a poží-

vaný student Bernášek svým druhm Janovi a Tka-nikoví vypravuje, pro bude knzem a jak bude žít:

jeho názory na dobré knžské bydlo nejsou výmyslemJiráskovým, nýbrž Jirásek se v. nich slovn opírá

o ,,Postilu" Petra Chelického, ve které se líí, jak teh-

dejší knžstvo žilo. Nebo v,.Bratrstvu" posílají hejt-

man Aksamit a Jarko Kozic Vlk bardjovským listy,

jimiž jim ohlašují nejkrajnjší boj; na list Kozicvpimaloval písa i obrázky. Také tyto listy jsou sku-

tené, jsou zachovány v bardjovském archivu na Slo-

vensku a Jirásek je sem pevzal doslova. Proto Ji-

r4skovy romány a dramata jsou i v podrobnostechvrné obrazy dávného života, a Jirásek ani tam, kdestaré údaje pro románový píbh dopluje a zceluje,

nepoíná si libovoln, nýbrž iní tak v duchu dobydbaje úzkostliv jejího rázu, jak jej poznal ze svýchpomcek.

Jirásek není jen psobivý lidovýchovný spisovatel,

nýbrž zárove velký umlec a hlubokýbásník, jeden z nejvtších, jež má naše literatura.

Spisovatelský jeho význam nespoívá pouze v proni-

kavém vlivu jeho díla na náš národ ani v pilné

práci a velkém potu jeho knih, nýbrž v jejich

cen umlecké. Teprve Jirásek nám vytvoil oprav-dový historický román, který je vrným obrazem

24

líené doby a pi tom dokonalým románem. Ji-

rásek, znalec historického prostedí, je zároveznalcem lidské duše, a v jeho románech umnízachytit dobový ráz a význam naší minulosti se

proniká s umním pln rozvinout a psychologickyprokreslit lidsky závažné osudy jednotlivc, jejichž

píbh jest osou románového dje, Jirásek se tu ne-

vyhýbal ani složitým procesm duševním, jež proží-

vali lidé minulosti stejn jako lidé dnešní; bývá to

zejména láska se všemi zmatky a bolestmi, již Jirásek

umí vylíit ve všech odstínech od tichého dívího za-

snní až po utrpení zklamaných milenek a vášnivé

touhy neuspokojených žen. Takové postavy, jako je

Šípová žena Maí a židovka Málka v román ,,Mezi

proudy", jako je paní Zdena z ,,Proti všem", ,,Maria",

z ,,Bratrstva" nebo Thamova žena Paula a její sestra

Bettyna z ,,F, L, Veka", v niem nezadají ženskýmpostavám z nejlepších spoleenských román sou-

3obých; Jirásek v nich pronikl až k nejtajnjším zá-

hybm neklidných a všedním životem, neuspokojenýchlidských duší.

Krom román psal Jirásek idramatickádíla,a práv zde, kde se odvážil na nejnesnadnjší druhslovesného umní, ukázala se jeho tvrí síla a um-lecká káze. Román mže prostedí i lidí líit po-

drobn a ze široka, drama je líí ve zkratce, A pecejsou i Jiráskovy historické hry, ,,Gero", ,,Jan Hus",

,, Jan Žižka", ,,Jan Rohá", ,,Emigrant" a ,,M, D. Retti-

gová" vrnými obrazy doby s jejími myšlenkovýmiproudy a citovým životem tehdejších lidí a dramatickájejich stavba je pevná a dokonalá. Dramata Jiráskovaze souasného venkovského života, ,,Vojnarka", ,,Otéc"

a ,,Samota", jež stejn jako jeho hry historické patík našim nejoblíbenjším divadelním kusm, ukazují,

že Jirásek nikdy neztratil smyslu pro dnešní život a

25

jeho problémy a že se dovede na nj podívat svýmaoima. Ale nejvtšího úspchu Jirásek^ divadle do-

sáhl pohádkovými hrami ,,Lucerna" a ,,Pan Johannes";

znalost eské duše, jež se nejhoršími útrapami neod-cizila národu a zachovala si touhu po svobod, lásku

k vlasti a starou hrdost, pinesla v nich nejkrásnjší

plod: poesii plnou pvabu našich pohádek a ryzí

eskosti, plnou rozkošného humoru a vlastenecké síly,

jež nalezla cestu ke všem srdcím a rozchvívala je

nejkrásnjším vzrušením.

Jirásek literárn vystoupil ped padesáti lety; jako

každý opravdový umlec se však umlecky stále uil.

Ale pi tom Jirásek vždycky zstal svj ; Jirásek nikdynenapodoboval, nikdy se neídil literární módou,nýbrž vždy tvoil z pemíry bohatého svého nadánípodle hlasu svého srdce a podle poteby své básnické

osobnosti. A tak je Jirásek z našich nejosobitjších

spisovatel a z nejvtších umlc. Nemáme básníka

a hledali bychom marn podobného u jiných národ,jenž by tak dokonale uml zachytiti nejsložitjší udá-losti národní ve všech jejich složkách a vztazích a

celá desetiletí národního života vylíiti v jejich po-

vlovném vývoji jako Jirásek; a stejn marn bychomhledali i cizího spisovatele, jenž by ve svém díle vy-

kreslil tolik a tak rozmanitých postav ze všech spole-

enských vrstev jak on. Svtová literatura nemá spi-

sovatele, jenž by byl svému národu vytvoil básnickýobraz jeho djin tak hluboký, podrobný a rozsáhlý,

jaký dal Jirásek nám. V jeho djích je život a n-které jeho kapitoly jím pímo kypí. A nad celým jeho

dílem se klene laskavé nebe zralé životní moudrosti,jejímž základem je horoucí láska k lovku a víra

v jeho srdce, ve stálý vývoj a pokrok života; tím byl

Jirásek uitelem nejen nám, nýbrž zstane jím i bu-doucím,

26

Co Jirásek znamená pro eský národ, ukázalo se za

svtové války. Spisy Jiráskovy mly vždycky hojntená a etly je všechny vrstvy národa a uily se

z nich znát a milovat svou minulost a svou vlast, osla-

venou nejvtšími iny a posvcenou nejvtším utrpe-

ním. Za války jejich obliba vzrostla pímo živeln;

k Jiráskovi a k jeho obrazm naší slavné i bolestné

minulosti se utíkal celý národ, jenž v nich hledal po-

silu v hrozícím nebezpeí bezohledného boje Nmeckaa Rakouska proti celému kulturnímu svtu a uil se

ze slavných in svých pedk vit sám sob a své

síle. Za války byly spisy Jiráskovy ^záchranou národnívíry. Když v prvním váleném roce vyšlo Jiráskovo

,,Temno", stalo se hned nejhledanjší eskou knihou:

Jiráskovým , .Temnem" si každý uvdomil, co by nás

ekalo, kdyby zvítzily ústední mocnosti. Jako ten-

kráte po eských zemích zavládlo duševní temno, tak

byl i nyní potlaen všechen národní život a eští vojáci

umírali, aby m.ohl býti národ opt zotroen. eští vy-

hnanci odcházejíce do ciziny brali si s sebou podle staré

písn krom bible kralické ,,Labyrint svta"; se stej-

nou láskou za svtové války bral eský tená do rukyJiráskovo ,,Temno", jež vyjadovalo i jeho souasnéutrpení. Rakouská vláda dobe postehla, jaký vliv

má Jirásek na eské tenáe, a proto vyluovala jeho

knihy z knihoven; úinek tchto zákaz byl všakopaný, Jiráskovy spisy vycházely v nových vydánícha byly tím dychtiv ji teny, A když poal Jirásekr. 1916, v dob nejvtšího útlaku, otiskovati románo národním eském králi Jiím z Podbrad ,, Husit-ského krále", který už svým názvem rozechvíval duši

každého eského lovka a proti chmurnému obrazuhabsburského temna stavl nepoddájnou postavu vítz-ného panovníka z eské krve^ rakouská censura jehovycházení potlaila: eský lovk se nesml dovdti.

27

že mu kdysi slavn vládl muž, jenž v sob ztlesnil

všechny krásné vlastnosti svého národa, král vzešlý

svobodnou volbou, který se jako ped ním Žižka

m_užn postavil ,, proti všem".

Ale národ, jenž ml svého Jiráska, zvítzil; nezlo-

m_ila ho již rakouská persekuce, za hranicemi stavlsvé pyšné legie a doma se odhodlal ke zjevnému od-

boji proti svým vládcm, když ústy svých spisovatel

ped zahájením íšské rady r. 1917 vyzval své

poslance, aby se neochvjn postavili za jeho poža-

davky. Tenkráte i Alois Jirásek, jenž dosud stál stra-

nou veejného života, vystoupil ze svého zátiší. Šedivý

miláek národa, jehož spisy v nm budily národní

hrdost a sebevdomí, byl první, jenž podepsal histo-

rický projev eských spisovatel; byl-li president Ma-saryk za hranicemi vdcem naší revoluce, bylo domajméno Jiráskovo posilou a Jirásek píkladem národní

statenosti, A když se po roce, dne 13. dubna 1918,

v Obecním dom pražském shromáždili zástupci ná-

roda k písaze, že vytrvají v boji za svobodu, nemohlto býti nikdo jiný, než práv Alois Jirásek, jenž pedzraky celého svta vyslovil tuto národní vli. Jirás-

kovo prosté a hrdé ,,Tak zde stojíme!" a Jiráskovocelou naší minulostí, její slávou, i bolestmi proháté,,zvedáme ruce své a pi drahé památce pedk, pedoima vzkíšeného národa a nad hroby padlých, v mo-hutném souzvuku všech duší svých slibujeme dnesa po všechnu budoucnost; zstaneme, kde jsme sta-

nuli, vrni v práci, vrni v zápase, vrni v utrpení,

vrni až do hrobu" — tato Jiráskova slova mla sílu

sfaré husitské písn Žižkovy a zapálila srdce všechpráv proto, že je mluvil ten, jenž nám zpítomnil re-

kovnost husitských hejtman, oddanost poblohorskýchmuedník a víru i práci obrozenských buditel. Jednímz nejvelkolepjších okamžik našich djin byla chvíle,

28

kdy Alois Jirásek v ele eských spisovatel, kteí

v první ad naše obrození uinili skutkem, pozdravil

vdce naší revoluce, prvního presidenta osvobozeného

národa Tomáše Masaryka pi vstupu na pražskou

pdu: k emu Jirásek smoval a pro pracoval celý

svj život, bylo dokonáno, a jako kdysi husitský král,

vlády nad národem se ujímal lidový president.

Ve svém mládí psal Jirásek také básn. Mezi nimi

jest jedna, ,,V boui", v níž zasnný student, chudýsynek zapadlého eského venkova, za tichého veerasám sob se zpovídal z nejvelejší své touhy:

,,Písni moje, zvonku žalující!

Boue vkol, vichry rozpoutané

Kéž jsi maják, lod jenž zápasící

pes mliny, moe rozhnvanédo pístavu vede zátiší!"

A v jiné básni z téže doby, ,,V temnu", teme podob-

nou touhu:

,,Jiným chtl bych záit pochodní!"

O em snil mladý jinoch, tím se stal. Stal se tím

svou láskou k národu, svou vírou v nj a svou prací,

Záil nám pochodní a vždy bude záit.

LITERATURA O JIRÁSKOVI.

O Jiráskov život a práci nejlépe pouí vlastní jeho

pamti, vydané pod názvem Z mých pamtí, dvadíly, v Sebraných spisech sv, XXXVIL a XXXVIII.K padesátinám Jiráskovým vyšly o jeho díle dva spisy

samostatné: Jan Voborník, Alois Jirásek. Jehoumlecká innost, význam a hodnota díla. NáklademJ. Otty v Praze 1901, a Alois Tuek, Alois Ji-

rásek, Kapitoly literárn-kritické. Nákladem Hejdy a

Tuka v Praze 1901. asopisecky vyšla souasné práce

Zdeka Nejedlého, Alois Jirásek, v asopiseeského musea 1901. K Jiráskovým šedesátinám vyšel

r. 1911 nákladem J. Otty a redakcí T. £. Tisovského

památník Jiráskova Litomyšl s adou vzpo-

mínkových píspvk a v Litomyšli studie ZdekaNejedlého Alois Jirásek a jeho Litomyšl. Z aso-piseckých prací jsou dležité dv stati Jana Ja-kubce, Jiráskova beletrie historická v Lumíru 1906 a

Jiráskv F. L. Vk v Lumíru 1908. Oceováno bylo ze-

jména Jiráskovo ,,Temno", a sem spadají dv studie:

eská protireformace ve svtle Jiráskova románu,,Temno" v knize Jos. Laichtera Umním k ži-

votu (nákladem J, Laichtera nk Král. Vinohradech

1919) a Jiráskovo ,,Temno" v knize Arne NovákaZvony domova (nákladem F. Borového v Praze 1916).

K sedmdesátinám Jiráskovým vydal J a n F r i knihu

Život a dílo Aloise Jiráska (nákladem Gustava Vo-leského na Král. Vinohradech 1921).

Nakladatelství J. Otty v Praze chystá rovnž k oslavJiráskových sedmdesátin redakcí Mil. Hýskacbsáhlý sborník se studiemi našich historik a literár-

ních historik a se vzpomínkami Jiráskových pátel.

30

JIRÁSKOVY VEERY.Bohatý materiál pro oslavné veery Jiráskovy otištc?i v J i-

ráskov ísle eské osvty (vydal Svaz osvtovýv Praze 1921).

Venkovským obcím doporuuje se tento program Jiráskovy

besedy: *1. Fr, S, Procházka: Alois Jirásek (báse). 2, Ped-náška o Jiráskovi (nejvýše 40 minut), 3, Ukázky ze spis Ji-

ráskových: a) Ržový palouek (Staré povsti eské), "b) Ma-minka (Z mých pamtí I., str. 52,), *c) Jak byl Kozina popraven(Psohlavci str, 261), *d) Blanití rytíi (Staré povsti eské).

ísla oznaená hvzdikou jsou otištna v Jiráskov ísle eskéosvty. Po ísle 2., 3b a 3d bylo by vsunouti hudební ísla (ná-

rodní písn, výatky z oper Smetanových, Kovaovicových Pso-

hlavc a j,). Ochotníci sehrají, zejména v obcích vtších, tyto

kusy Jiráskovy: Otec (12 muž, 8 žen), Vojnarka (6 muž,5 žen), Kolébka (10 muž, 3 ženy), Emigrant (22 muž,8 žen), M, D, Rettigová (10 muž, 11 žen). Lucerna(14 muž, 5 žen). Do rámce Jiráskových besed se hodí také

krátké scény, pipínající se k románm mistrovým: M. Svo-boda: U Butteau (2 muži, 4 ženy); J, E m 1 e r: 1795 (6 muž,2 ženy). Obé scény vydány v jednom svazku 1921.

Z historický ch her Jiráskových hodí se na recitaci

\ýjevy: z ,,J a n a Ž i ž k y" IV, jednání, promna (str, 179 až

184) a V, jednání, promna (str, 206—209); z ,,J a n a Husa",jednání V, (Hus ve vzení). Pro loutková divadla jest upravenJiráskv ,,P a n J o h a n n e s" a podle Starých povstí zpra-

covány E. Stoklasem hry Knížecí sirotek a KrálJemínek, Pednášky o Jiráskov díle se svtelnými obrazyopatila státní ústedna diapositiv v Praze III: Svtem Ji-ráskovým a Po stopa ch Jiráskova Bratrstva,Doporuuje se hojn pedítati obecenstvu z dl Jiráskovýchukázky, na p,: Janošík; Ržový palouek, *Bla-nití rytíi (ze Starých povstí eských). Tevská hra-nice (povídka v VII, díle Sebraných spis). Mudrcové(Sebr. spisy XIII.); Husai, Zahrádka (Sebr. sp, XXIV,);Židovské boue v Praze (Mezi proudy II., str. 7). *B 1 a-

ž e n ý den (Volba Jiíka z Podbrad. — Z rzných dob I.,

str. 147,). *Jan Jiskra pehlíží své vojsko (Bratr-stvo I., str, 281—5), *Na Vítkov Hoe dne 12, er-vence r, 1420 (Proti všem, str, 588—590). "Jak byl Ko-zina popraven (Psohlavci, str. 261.). Pepadenítajné schze eskobratrské (Husitský král, kapit.25.). Uvznní legáta Fantina (tamtéž, kap. 51.).Missie v Dobrušce (Temno, kap. 21.), Smrt d e k 1 a-matora Svobody (Temno, kap. 73.). Tater Vydra(F. L. Vk I., str. 139), *M a m i n k a (Z mých pamtí I., str. 52).

'Havlovický setká se s Boženou Nmcovou(U nás II,, str. 230). Výatky oznaené hvzdikou jsou otištnyv Jiráskov ísle eské osvty; to platí i o dalších íslech pro-

gramových. K osobnosti Jiráskov pimykají se básn: *F. S.

Procházka: Alois Jirásek, *J, Vrchlický: Pozdrav AloisJiráskovi a sta: *J, S, M a ch a r O Jiráskovi. Mimo to se hodí

pro veery Jiráskovy básn, které zvolily populární látky Ji-

ráskovy nebo vynikají významem všenárodním, na p.:*0. T h e e r; Mé echy (Všemu na vzdory). *A, Sova: eskáduše (Zpvy domova). *R, Medek: Zborov (Lví srdce),

E, Krásnohorská: Chodská (Ze Šumavy), J. Neruda:Zpvy pátení. S v. e ch: Žižka (Nová sbírka veršovanýchprací). J. Vrchlický: Ballada o smrti Jana Koziny (Selské

ballady). J, S. Mach ar: Chelický, Hus, Žižka. (Apoštolov).V. Dyk: Zem Chelického (Marnosti). To je ta vyvolená zem(Anebo), M. Rázus: O, budte žehnaní! (Našim bojovníkom).Sen? (Prahe, — V knize Hoj, zem drahá). Hudební souástibesed Jiráskových: a) Sbor: Smetana, Z Branibor v e-chách: Udeila naše hodina, b) Sólové zpvy: Kováovi c,

Psohlavci: Píse K. z Lobkovic (II, jedn,) Dvoák, Jakobín;píse Na podzim v oeší. Smetana, Dalibor: Když Zdenkmj (tenor s doprovodem houslí, klavíru). Tajemství: Píse Bla-ženina, Což ta voda s výše, Dvoák, Tomášek, Bendi:Písn z rukopisu královédvorského, c) Dueta: Mysliveek,Dueta zpvní, d) Melodramata: Kováovi c; Loutkáv si-

rotek, Fibich: Štdrý den, e) Orkestrální skladby:Dvoák, Husitská, Smetana, Tábor. Vyšehrad, f) K o-

morní skladby: V, Novák: Klavírní sonatina 6, Triov tonu balladovém. Op. 27. g) Skladby houslové a klavírní: Mo-zart: Menuety z houslových sonát. Dusík: Klavírní skladby,Smetana: Slavnost eských sedlák (Ze Sn-Réves), Z do-moviny (pro housle a klavír). Fibich. Ouvertura z Oldich a

Božena (na 4 ruce).

JIRÁSKOVY POUT,Hlavní díla Jiráskova pipínají se k místm historicky vý-

znaným, která se stanou cílem lidových poutí, V jednotlivých

krajích mly by se turistické výpravy soustediti zejména natato místa: 1, na Budjovicku do Trocnova, Krumlova,, Budjovic, 2, na T á b o r s k u do Píbnic, Tábora, Sedlan,3. na Plzesku do Újezdu, Trhanova, Domažlic, 4. v sted-n í ch e ch á ch do Prahy a Kivoklátu, 5. ve v ý ch o d n í ch

e ch á ch do Litomyšle, 6, v severovýchodních echáchdo Náchoda, Hronova, Dobrušky, Opona, Kopidlna, 7, na S 1 o-

V e n s k u do Žíliny, Zvolenu, Murán, Luence, Bardejova,Kežmarku.

OBANSKÁ KNÍHOVDr. B. Baxa:

Svazek 1. REPUBLIKA.E. V. Voska:

Svazek 2. AMERICKÁ DEMOKRACIE.Dr. B. Baxa:

Svaxek 3. FORMY REPUBLIKY.Dr. E. BeneS:

Svazek 4. POVAHA POLITICKÉHO STRANICTVl.Dr. Jan Herben:

Svazek 5. DUCH DEMOKRACIE. 1.

Dr. In. A r n. Bláha:

Svazek 6. T. G. M A S A R Y K.

Pipojeny oslavné básn,

T. G. Masaryk:

Sv, 7.-8. POSELSTVÍ PRESIDENTOVA.F. Plamínková:

Svtizek 9. OBANSKÁ ROVNOPRÁVNOST ŽEN,

Sv. 10. ÚSTAVA REPUBLIKY ESKOSLOVENSKIDr. Bohunxil Baxa:

Svazek 11. PARLAMENT.Leopold Weigner: ^

Svazek 12. VOLBA POVOLÁNÍ. I

Emil Svoboda:

Svazek 13, DEMOKRACIE A VOLBY. l

Karel Stech:

Sv. 14. UITEL NÁROD jí. A. KOMENSKÝ, l l

Alois Hajn:

Sv.15. ESKÉ POLITICKÉ STRANY. 2 1

Dr. Karel Stloukal:Sv. 16. BÍLÁ HORA A STAROMSTSKÉ NÁMSTÍ. 2 1

PG5038J5Z69

Hýsek, MiloslavAlois Jirásek

PLEASE DO NOT REMOVE

CARDS OR SLIPS FROM THIS POCKET

UNIVERSITY OF TORONTO LIBRARY