UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCIPedagogická fakulta

Pavel Růžička

Životní styl a stravovací návyky studentů vysokých škol

Diplomová práce

Školitel: doc. PaedDr.. Miroslav Kopecký, Ph. D

Olomouc 2009

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně s použitím uvedené literatury a zdrojů infomací.

V Olomouci dne 2. dubna 2009

..............................

2

Poděkování

Upřímné poděkování náleží panu doc. PaedDr. Miroslavu Kopeckému, Ph. D, který mi po celou dobu trpělivě uděloval cenné rady, připomínky a motivoval mě k práci. Děkuji také všem studentům, kteří mi pomohli vyplnit dotazníky, bez kterých by tato práce nevznikla.

3

OBSAH

1 ÚVOD....................................................................................................6

2 CÍLE A ÚKOLY DIPLOMOVÉ PRÁCE.........................................8

3 TEORETICKÉ POZNATKY...........................................................103.1 Věk studenta vysoké školy.......................................................................10

3.1.1 Období adolescence……………………………………………….10

3.1.2 Plná dospělost……………………………………………………..12

3.2 Výživa…………………………………………………………………...14

3.2.1 Stravovací návyky a životní styl......................................................14

3.2.2 Nápoje……………………………………………………………..18

3.2.3 Stopové prvky……………………………………………………..20

3.2.4 Vláknina…………………………………………………………...22

3.2.5 Vitamíny…………………………………………………………...23

3.2.6 Úprava potravin…………………………………………………...30

3.2.7 Nemoci spojené s výživou……………………………………...…31

3.2.8 Energetické hodnoty potravin……………………………………..34

3.2.9 Minerální látky…………………………………………………….35

3.3 Životní styl……………. ........................................................................36

4 METODIKA PRÁCE.......................................................................374.1 Charakteristika souboru a organizace výzkumu......................................37

4.2 Obsah dotazníku……..............................................................................38

4.3 Způsob zpracování dat.............................................................................38

5 VÝSLEDKY.......................................................................................395.1 Hodnocení somatického stavu zkoumaného............................................39

5.2 Hodnocení dotazníků o životním stylu....................................................44

5.3 Hodnocení výsledků o stravování............................................................57

5.3.1 Snídaně……………..................................................................57

5.3.2 Obědy…………........................................................................62

5.3.3 Večeře…………………............................................................68

6 ZÁVĚR...............................................................................................73

4

7 SOUHRN............................................................................................76

8 SUMMARY ........................................................................................77

9 LITERATURA....................................................................................78

10 Přílohy………………………………………………………………80

5

1 ÚVOD

Toto téma diplomové práce jsme si vybrali, protože nás zajímalo, jak studenti stíhají

v neustálém koloběhu zkoušek, zápočtů, večírků a ostatních povinností, dodržovat

zdravé stravovací návyky a zdravý životní styl. I když jsou právě vysokoškolští studenti

sortou, která se bude jednou starat o naši zemi, o nás, o naše rodiny, tak tyto zvyklosti,

které by měli mít všichni na paměti, často nedodržují nebo je zanedbávají. Téma

stravovacích návyků a životního stylu je velmi obsáhlé. Proto máme mnoho možností,

jak dané téma uchopit. Budeme se snažit vylíčit obecnější teorii o výživě, protože

nechceme jít do hloubky, která by svou odborností a chemickými vzorci udělala práci

složitou a hůře pochopitelnou.

Každý z nás kolem sebe vidí spoustu studentů a už podle těchto vypozorovaných

informací můžeme hádat a tipovat, zda tato skupina lidí žije správně. Chceme se

přesvědčit, že studenti často žijí bujarým životem, který neodpovídá správnému

životnímu stylu. Jejich čas je značně omezený a na pravidelnou stravu či cvičení jim

mnoho času nezbývá nebo upřednostňují jiné záliby, kterých je v dnešním světě

nespočet.

Tato počítačová generace bude jistě mnoho času trávit právě u svého počítače,

televize nebo v restauracích až do nočních hodin. Myslíme si, že toto téma může být

velmi zajímavé, protože se nás stále přímo týká a také může přinést všem studentům

podložený přehled, který bude vypovídat o vysokoškolských zvyklostech.

Období vysokoškolských let je vždy předmětem častých vzpomínek a zážitků. Pro

většinu vystudovaných lidí jsou vysokoškolská léta tím nejlepším obdobím života.

Vzpomínky a zážitky jsou často založeny na alkoholu, večírcích a podobných neřestech,

které jsou se zdravým životním stylem neslučitelné. Po vyhotovení diplomové práce

budeme vědět, jaká je pravda.

I člověk, který nestuduje vysokou školu se může po přečtení této práce zamyslet a

zhodnotit, zda-li právě on žije správně a zdravě. Informací je kolem nás mnoho, proto se

6

budeme snažit vše utřídit a pečlivě vybrat to nejdůležitější a nejzajímavější. Základem

pro naši práci bude dotazník, jenž vyplnila skupina respondentů studujících na

vysokých školách. Na základě tohoto dotazníku získáme data potřebná pro náš

výzkum. Poté vyhotovíme výsledky, se kterými budeme dále pracovat. Téma životního

stylu je pojem v poslední době velmi skloňovaný a je nám připomínán každý den, téměř

na každém kroku. Rozhodně nemůžeme tvrdit, že nemáme dostatek informací o daném

problému.

7

2 CÍLE A ÚKOLY DIPLOMOVÉ PRÁCE

Hlavním cílem této diplomové práce bylo zjistit, zda se studenti na vysokých školách

po celé republice umí správně stravovat. Dalším úkolem bylo zjistit základní poznatky o

jejich životním stylu. Z našeho okolí vidíme, že se studenti velmi často odbývají a na

správné stravovací návyky buď nemají čas nebo jsou příliš pohodlní na to, aby tyto

zvyklosti dodržovali. S tímto nedodržováním stravovacích principů úzce souvisí zdravý

životní styl. Studenti čím dál více upouštějí od sportovních aktivit a jejich zálibou se

stává především počítač a televize, tedy pasivní odpočinek.

Dílčí cíle diplomové práce: 1. Zaměříme se na výšku a váhu studentů, protože kolem

sebe vidíme, že obezita je stále více častým jevem u mladých lidí. S obezitou je spojena

další řada onemocnění, která dříve postihovala jen starší občany, ale v poslední době se

tato rizika přenáší i na studenty. Všechny tyto faktory jsou známkou životního stylu,

který v lidském životě hraje stále významnější roli. Podle výsledků zkoumaných jevů

uvidíme, jestli studenti, kteří by měli vědět, jak pečovat o své zdraví, své poznatky a

vědomosti uplatňují a aplikují ve svém osobním životě.

Nesmíme také pominout další faktor, a to místo bydliště. Tato zdánlivá maličkost

může celkově nabourat zažitý životní styl studentů, protože čas, který dříve trávili

sportovní činností, tráví nyní ve vlaku či autobuse. Zajímat se také budeme o délku

spánku, který chrání naše tělo od únavy. Délka spánku značně ovlivňuje aktivitu

studentů v nadcházejícím dni.

Tento problém nastává především o zkouškovém období, kdy studenti tráví svůj volný

čas ve studovnách či u počítače, na úkor odpočinku a spánku.

2. Dále se budeme snažit zjistit poznatky o pitném režimu, složení snídaní, obědů a

večeří. Mnoho lidí se stravuje stylem zcela opačným. Prvním jídlem se stává až oběd,

protože vynechávají snídani. Hlavní přísun potravy se přesouvá do večerních hodin.

Budeme se snažit zjistit, zda-li je tomu tak i u studentů vysokých škol, tedy u osob

nejvzdělanějších. Velmi důležitým faktorem je pestrost a také rozvržení stravy. Studenti

8

tráví mnoho času v posluchárnách či seminárních pracovnách a mezi jednotlivými

předměty nemají dostatek času na oběd či svačinu. Našim úkolem bude zjistit, jak se

věci mají a zda je opravdu pravda, že studenti na správné stravování čas nemají.

Tyto informace, které nám mají pomoci k odpovědím na tyto otázky, nám bude

sloužit dotazník, který byl velmi rozsáhlý a podrobný. Celkem zahrnoval sedm stran.

Díky němu jsme mohli pečlivě vyhodnotit dané cíle zodpovědně odpovědět na položené

otázky. Zjistíme, jak je to opravdu se stravováním a zdravým životním stylem mezi

studenty vysokých škol.

9

3 TEORETICKÉ POZNATKY

3.1 Věk studenta vysoké školy

Věk studentů vysokých škol je velmi rozmanitý. Můžeme se zde setkat od

nejmladšího věku, což je 19 let, až po penzisty. My se však zaměříme na typické

studenty vysokých škol. Proto nás bude zajímat věk od 19 do 30 let, což znamená

období adolescence a období plné dospělosti.

3.1.1 Období adolescence

U mladších studentů vysokých škol převládá období adolescence, čili období

dorostenecké či období mladistvé dospělosti. Zde se ukončuje období mezi dětstvím a

dospělostí, které začíná u dívek kolem 16. roku a u chlapců asi v 17 letech.

Fyziologické změny - na konci tohoto období se vyrovnávají vývojové rozdíly mezi

pohlavími. Ukončení adolescence se nedá přesně určit, protože u každého člověka je

dospívání individuální. V rozvinutých společnostech se přechod do dospělosti posouvá

do vyššího věku. Na přijetí statutu dospělého člověka působí několik faktorů:

Právní faktor – právní odpovědnost od 18 let

Faktor prostorové nezávislosti – opuštění domova

Faktor ekonomické nezávislosti – volba povolání

Hlavním vývojovým úkolem adolescenta je vytvořit si pocit vlastní identity,

přijmout normy společnosti, vytvořit si vlastní hodnoty, přijmout za své morální

principy dané společnosti, stát se nezávislým a vytvářet vztahy (Musil, 2006).

Adolescent experimentuje s rolemi, které hraje v různých sociálních situacích a

skupinách. Díky tomu získává zkušenost s alternativními způsoby chování, vytváří si

vlastní pocit kontinuity a totožnosti, uvědomuje si své schopnosti, dovednosti a způsob

myšlení.

10

K dosažení statusu dospělého si musí adolescent osvojit jeho psychologické

charakteristiky. Nejdůležitější jsou nezávislost a autonomie. Nezávislost je dána

vlastním rozhodnutím a utváří se také chováním dospělých osob v jeho okolí, např.

rodiče, učitelé atd., vůči mladistvému. Dlouhodobější závislost na rodině se projevuje

především u dívek, které se často opírají o své matky, při řešení ženských problémů. U

chlapců je důležitý vzájemně se respektující vztah mezi otcem a synem.

Somatický vývoj je ukončen a adolescent získává svou konečnou fyzickou podobu,

dochází k zastavení růstu, je schopen sexuální reprodukce, přechod z kvantity do kvality

a vysoká fyzická výkonnost.

Kognitivní vývoj - přetrvává kritický realismus, který se projevuje přezkoumáváním

získaných poznatků, mizí naivní romantismus, spíše příklon k realitě. Typický je také

radikalismus a nekompromisnost, projevuje se jednostrannost v chápání skutečnosti,

řešení situace mu bývá ihned jasné a svůj názor vehementně prosazuje (Kotulán, 2005).

Adolescenti nepředvídají důsledky svého chování, mají méně zábran, více riskují,

vrhají se do nových situací. Takovéto chování je vyvoláno touhou po samostatnosti a

nezávislosti. Adolescent má schopnost oddělit pravdu od nepravdy.

Své myšlení obrací do vlastního nitra, stává se introspektivním, analytickým a

sebekritickým, navenek se může projevovat lhostejně. Adolescent má již možnosti

zvládnout akademické dovednosti, přípravu na budoucí povolání a získat faktické

znalosti o světě. Dále je schopen systematizovat poznatky a má potřebu si vytvářet

vlastní názory, ke kterým došel na základě vlastních zkušeností.

Socializace - touha být členem různých skupin, pohybovat se co nejčastěji ve

společenských situacích. Je zde citová nezávislost na rodičích, potřeba partnerství a

citové sounáležitosti. Přílišná citová či názorová závislost na rodičích bývá často

projevem nevyzrálosti a v budoucnu může být příčinnou neúspěchu v navazování

společenských a partnerských vztahů. Adolescenti navazují kontakty s jinými

dospělými, mohou mít dobrý vztah k učitelům, spolupracovníkům atd. Panuje zde také

výrazná rozdílnost názorů mezi generacemi. Projevuje se potřeba k navazování

11

erotických vztahů, období prvních lásek, nekritičnosti vůči partnerovi, zklamání

z prvních lásek je velmi bolestivě prožíváno.

Náročným úkolem pro adolescenta je výběr povolání, protože mladiství nemusí být

zájmově vyhraněný.

3.1.2 Plná dospělost

Přechod z dospívání do dospělosti probíhá průběžně a je charakterizován dosažením

osobní zralosti. Jde o věk mezi 18 a 30 lety. Vstup do ranné dospělosti je opět velmi

individuální, záleží na mnoha důležitých faktorech.

Biologická dospělost je spojena se schopností zakládat rodinu a rodit děti, zachování

rodu, v období dospělosti je nejvíce tělesné produktivity.

Psychická a sociální zralost - optimální osvobození se od závislosti na rodině,

samostatnost v rozhodování. Dospělý nese odpovědnost za sebe a za své jednání, ochota

podstoupit riziko a přijmout případné následky. Dospělý jedinec je hrdý za dobře

odvedenou práci, je schopný stát si za svým názorem a střetávat se s jinými názory. Je

zde schopnost udržovat dlouhotrvající přátelství, schopnost jednat s každým člověkem s

náležitými ohledy a bez předsudků, schopnost sladit své potřeby s potřebami jiných a

za určitých okolností se podřídit, schopnost projevit sympatie, podat pomocnou ruku.

Při výběru životního partnera není dospělý motivován jen biologickými potřebami, ale i

povahovými rysy. Schopnost běžného pohlavního styku schopnost, dospělý umí dát

najevo lásku a něhu, ale umí ji i přijímat (Říčan, 2005).

Projevuje se zde také schopnost vykonávat přiměřené množství práce každý den,

pociťovat užitečnost. V tomto věku je také schopnost rozvržení práce a odpočinku,

dochází ke stabilizaci osobnosti, k ustálení temperamentových a charakterových

vlastností.

Dospělost je nejdelším životním obdobím. Jde o období dynamické, protože rozvoj

zdaleka nekončí (sebevzdělávání, získání zkušeností, sebevýchova, stanovování a

12

dosahování řady cílů. Jde o období práce, zakládání rodiny, výchovy dětí a vykonávání

řady společenských rolí.

Tělesný vývoj a vývoj motoriky - je to období relativního klidu a vyrovnanosti,

nedochází k výrazným fyzickým změnám.

Růst organismu se ustaluje, kosterní svalstvo stále roste, ustaluje se celkový vzhled,

vrcholí činnost pohlavních žláz, kolem 30. roku dosahují všechny orgány úplné zralosti.

Období vrcholné aktivity fyzické i psychické, je zde velká schopnost snést zátěž.

Kognitivní vývoj - maximální rozvinutí všech kognitivních funkcí včetně intelektu,

paměti, myšlení, které je pružné a kreativní, je to období získávání zkušeností, tento čas

je vhodný využít pro další vzdělávání, převládá pozitivní citové ladění, jsou realizovány

životní cíle, naplňovány hodnoty, které si často zvolili v adolescenci. Mají možnost se

svobodně rozhodovat a pevně si stát za svým cílem. Toto období je ve znamení

střízlivého realismu, dospělí znají své možnosti a omezení. Pokud narůstají úspěchy v

osobním i pracovním životě, potom narůstá i sebevědomí.

Socializace - dochází k upevnění identity dospělého, sociální vztahy jsou široké a

různorodé.

Toto období se dělí na tři části:

1 . hledání a nacházení trvalého partnera

2. založení nové rodiny jako samostatného celku

3. období realizace pracovní činnosti

V období mladší dospělosti nachází intimního partnera. Intimita bývá

charakterizována jako schopnost člověka být sám sebou ve společnosti toho druhého.

Intimní partner je ten, se kterým vydržíme bez nudy a strachu doma. Manželství by

mělo být založeno na hlubokém emočním vztahu, kdy partneři mohou zůstat autentičtí a

mít svůj vlastní názor. Největší šanci má takové manželství, do kterého lidé vstupují

plánovaně, lidé zralí, osobně vyrovnaní a zdraví. Součást manželského soužití je

sexuální aktivita, která může být individuální, což znamená, že člověku přináší a radost

a uvolnění, dále komunikační, která je chápána jako důvěrný rozhovor mezi partnery

13

nebo druhová, v jejímž důsledku mají lidé děti.

Pro ženy je období mladší dospělosti obdobím uspokojováním mateřského instinktu,

žena potřebuje ze sebe něco dát a o někoho pečovat. Často se však mohou dostat do

konfliktu povolání versus dítě.

Pro muže je typická snaha o prosazení se v práci, mají velké cíle, které porovnávají

možnostmi. Cíle ještě nejsou tak pevné, střídají zaměstnání. Je to období předběžné

volby.

3.2 Výživa

Výživa je vědecký obor, který je nesmírně rozsáhlý. Měl by zahrnovat prověřená

poznání v podoborech výroby a produkce potravin, hygieně výživy, nutriční

epidemiologii a klinické výživy. Nemůže být založena na subjektivních, dostatečně

neprověřených údajích.

3.2.1 Stravovací návyky a životní styl

Stravovací návyky a životní styl jsou témata, o kterých se mluví stále častěji a lidé

jim věnují zvýšenou pozornost. Každý ví, že by se měl pohybovat, zdravě jíst,

dodržovat pitný režim či přijímat stravu v pravidelných denních intervalech. Informací

o zdravé výživě má člověk kolem sebe tolik, že je obtížné prožít den, ve kterém by

nenarazil na reklamu či upozornění, že dotyčné jídlo je nezdravé, že většina lidí trpí

nedostatkem určité látky či vitamínu apod. Stejně tak je tomu v novinách, časopisech,

televizi a ostatních médiích. Zdravá výživa a správný životní styl nás neustále obklopuje

ze všech stran. Většina potravinových výrobků v dnešních obchodech lidem prozradí

kolik mají tuků, bílkovin, vlákniny atd., energetickou hodnotu výrobku a další

ponaučení jako např. kolik procent obsahuje daný produkt doporučeného denního

množství potřebné energie nebo význam určitých látek pro tělo ve výrobku

obsažených.Vymlouvat se na nevědomost už nemá své opodstatnění.

Ovšem i přes tuto masivní kampaň žije velká část populace přesně naopak, než nám

je stále podsouváno. Lidé často nesnídají, pijí malé množství tekutin či nevhodné

14

nápoje, jedí málo zeleniny a ovoce, spoustu tučných a smažených jídel, nepravidelně

přijímají potravu, často jí nejvíce večer před spaním a tak bychom mohli pokračovat dál

a dál. Otázka je, proč lidé žijí takovým stylem, když vědí nebo alespoň tuší, že dělají

chybu? Odpovědí může být několik. Asi tou nejvýstižnější je, že nemají vůli a jsou líní

změnit svůj zažitý způsob života. Není jednoduché pro každého člověk přejít na jiný

způsob života, který se může zdát složitý a komplikovaný. Opak je pravdou. Stačí jen

trocha silné vůle a můžeme změnit svůj život od základu k dobrému a pro naše tělo

prospěšnému. Naše tělo se nám může potom znamenitě odvděčit. Mnoho lidí si všimne,

že je něco v nepořádku, až jsou nemocní či když jim onemocnění hrozí.

Začněme však od začátku a nejprve se zaměřme na základní složení potravin.

Naše strava obsahuje tři základní složky – tuky, sacharidy a bílkoviny (proteiny).

Každá z nich má svou nezastupitelnou funkci a opodstatnění pro lidské tělo. Není ani

tak důležité kolik kalorií tělo příjme, ale to, v jaké stravě je tělo příjme. Člověk by měl

jíst v poměru: 50-60% sacharidy, 20-25% tuky a 20-25% bílkoviny (Dahle, 2006).

1. Tuky (někdy také ne zcela přesně lipidy) - tuky, které přijímáme v potravě, mají

většinou charakter triacylglycerolů. Jsou to sloučeniny glycerolu a mastných kyselin,

které jsou buď tekuté (oleje), nebo tuhé (máslo, sádlo margaríny). Tekuté tuky mají

vyšší obsah nenasycených mastných kyselin a jsou rostlinného původu. Tuky, v nichž

převažují nasycené mastné kyseliny, jsou živočišného původu a mají tuhou konzistenci.

Ztužováním rostlinných olejů při výrobě margarínů dochází ke vzniku tzv. trans-

nenasycených mastných kyselin, zatímco v přírodních rostlinných tucích mají

nenasycené mastné kyseliny konfiguraci dvojné vazby označovanou cis (Hainer, 1996).

Jsou obsaženy v každé rostlině, zde slouží jako zásobní látky (semena či plody).

Z těchto částí rostlin se lisuje olej. Většinu tuků však člověk získává z tzv. skrytých

tuků, které nejsou pouhým okem viditelné. Jedná se o maso, uzeninu, mléčné výrobky

či pečivo. Velmi často slyšíme, že tuky jsou velmi nezdravé, proto se jim lidé snaží

vyhnout či je úplně vyškrtnout z jídelníčku. Ale tuky nejenže dodávají tělu potřebnou

energii, ale také slouží jako pomocník při vstřebávání vitamínů do lidského organismu.

Jak známo, tak existují vitamíny rozpustné ve vodě a vitamíny rozpustné právě

v tucích. Jedná se o vitamíny A, D, E, K. Dále tuky chrání některé naše orgány před

15

nárazem, ukládají se pod kůží a chrání tělo před nadměrnou ztrátou tepla. Na druhé

straně živočišné tuky obsahují doprovodu látku – cholesterol, který se usazuje v cévách

a pro tělo může mít zničující dopad. Nadbytek tuků se ukládá do zásoby a hrozí zde

obezita, která je velmi aktuálním problémem lidstva po celém světě.

2. Sacharidy (cukry) - vznikají v zelených částech rostlin asimilací za přítomnosti

slunečního záření, vzdušného kyslíku a listové zeleně (chlorofylu). Tento děj se nazývá

fotosyntéza. Sacharidy nám stejně jako tuky dodávají energii a pomáhají tělu co nejlépe

využít ostatní živiny.

Sacharidy jsou hlavním regulačním faktorem a jedním z nejdůležitějších zdrojů

energie jak pro výkony vyšší intenzity, tak i pro výkony relativně časově náročné čili

vytrvalostní. Jsou také živinou, která je v běžné stravě zastoupena s velkou převahou.

(Fořt, 2002).

Zdravé jsou sacharidy plnohodnotné, blízké přírodě. Takové obsahuje zelenina,

ovoce, celozrnná výživa a luštěniny. Sacharidy v nich obsažené provází vláknina,

minerály, vitamíny a ještě řada ochranných látek. Nedostatek sacharidů vede k pocitu

hladu a trvá-li déle, vede i k projevům hladovění, a to i tehdy, je-li v potravě dost

energie z tuku a bílkovin. Organizmus se pak zbytečně okyseluje a strádá. Dítě, které

nemá v potravě dostatek plnohodnotných sacharidů, se nemůže dobře vyvíjet. Ani

těchto cenných cukrů nemá však být nadbytek

(Nejedlý, 1997).

Nadbytek sacharidů v potravě vede k obezitě a vzniku aterosklerózy. Nedostatek

může poškodit lidské tělo.

Glykemický index - glykemický index, zkráceně GI, potravin udává množství cukru

obsaženého v dané potravině. Čím vyšší GI, tím více cukru, což není dobré pokud jde o

hubnutí. Kalorie schované v takové potravině jsou zákeřnější, než např. stejné množství

kalorií schovaných v potravině s nižším GI. Po potravinách, které mají vysoký

glykemický indexe dostane člověk dříve hlad a tyto potraviny se spíše ukládají v

podobě tuků.

16

Funguje to zhruba tak, že potraviny, které mají vysoký GI zvyšují hladinu cukru v

krvi a následně stoupá tvorba inzulínu. Pokud je jeho hladina dlouhodobě vysoká, tělo

má tendenci všechno, co člověk sní, přeměnit na tuk. Proto je nebezpečné utěšovat se

tím, že je jedno, co jíte, a že si stačí hlídat celkový počet kalorií.

Optimální je tedy stav, při kterém hladina glykémie zůstává vyvážená a nedochází k

jejím přílišným výkyvům. Právě takový stav umožní konzumace potravin, ze kterých se

sacharidy nemohou vstřebávat naráz, a proto jejich trávení trvá delší čas. Tudíž možná

ještě důležitější, než počítat každou pozřenou kalorií nebo kilojoul, je sledovat, jak je na

tom konzumované jídlo, ale i pití, s glykemickým

indexem(http://www.abcvyzivy.cz/podpora/glykemie.htm).

Tabulka 1 Potraviny s vysokým glykemickým indexem

Druh potraviny Hodnota glykemického indexuPivo 103

Jahodový džem 90

Bageta 85

Popcorn 82

Hranolky 75

Tabulka 2 Potraviny s nízkým glykemickým indexem

Druh potraviny Hodnota glykemického indexuBrokolice 10

Paprika 10

Ořechy vlašské 15

Třešně 20

Švestky 22

Zdroj: http://www.ordinace.cz/clanek/glykemicky-index

3. Bílkoviny - lidský organismus obsahuje desetitisíce druhů bílkovin, které jsou

složeny z nejrůznějších řetězců aminokyselin. Aminokyseliny jsou sloučeniny uhlíku,

17

vodíku a dusíku. V živé přírodě se vyskytuje jen 22 aminokyselin. Lidské bílkoviny

jsou sestaveny z pestrých řetězců těchto aminokyselin. Jednotlivé bílkoviny se liší

pořadím aminokyselin a také prostorovým uspořádáním. Bílkoviny tvoří základní

hmotu všech orgánů a tkání v organismu. Na složitých bílkovinných strukturách probíhá

většina chemických reakcí. Řada bílkovin je v buněčných a mezibuněčných tekutinách

rozpuštěná, a proto volně pohyblivá. (Nejedlý B., Jak správně jíst).

Bílkoviny jsou nositelem naší individuální tvarované tělesné schránky, takže jsou

vlastně odpovědné i za typický tvar obličeje, stejně jako za individuální strukturu

pokožky, tudíž i za jedinečné otisky prstů.

Bílkoviny jsou nepostradatelné pro zachování životaschopnosti organismu, pro

buněčnou obnovu a výměnu. Člověk může přijímat bílkoviny živočišného a rostlinného

původu. Rostlinné bílkoviny najdeme v relativně velkém množství především

v luštěninách, zelenině a obilninách. (Dahlke, 2006). Naopak živočišné bílkoviny

obsahuje maso, vejce, mléko atd.

Při nedostatku bílkovin hrozí zpomalení až zastavení růstu, hubnutí, slabost,

zimomřivost, apatie či impotence (Mullerová D., Zdravá výživa a prevence

civilizačních nemocí ve schématech).

3.2.2 Nápoje

Voda tvoří největší část lidského těla, 50-75 %, v nepřímé závislosti na zastoupení

tělesného tuku. S věkem její zastoupení klesá. U dospělých tvoří denní obrat vody 4 %

tělesné hmotnosti, u dětí do 1 roku 15 % tělesné hmotnosti (Mullerová, 2003).

Pitný režim je veledůležitý pro lidské tělo, proto je potřeba tuto činnost neustále

opakovat. Každý člověk by měl tekutiny doplňovat rovnoměrně po celý den, bez ohledu

na to, jestli má pocit žízně či nikoliv. Nabízí se nám otázka, proč je pro lidský

organismus voda tolik důležitá. Musíme si uvědomit, že tělo dospělého člověka vyloučí

každý den v průměru 2,5 litru vody močí, stolicí, dýcháním či kůží. Organismus musí

však tuto ztrátu zpět dorovnat. Asi třetinu vody z této ztráty si dovede tělo samo znovu

18

utvořit metabolickou činností. Necelý litr tekutin pak člověk přijímá stravou a zbytek

(cca 1,5 litru) musí člověk doplnit sám formou tekutin. Množství potřebné vody pro tělo

závisí na mnoho faktorech jako je výška, váha, věk, pohlaví, zaměstnání a především

sport. Pokud někdo pravidelně sportuje, potřebuje ke svému výkonu více vody, protože

sportem je díky potu voda z těla vylučuje.

Dostatek tekutin zajišťuje tělu látkovou výměnu a dobrou funkci ledvin, které nám

z těla pomáhají odplavit škodlivé látky ven z těla. Voda je také důležitá pro funkci

ostatních orgánů, tělesných i duševních funkcí a také pro zdravou pokožku.

Akutními příznaky mírné dehydratace jsou bolesti hlavy, únava a malátnost, pokles

fyzické a duševní výkonnosti včetně poklesu koncentrace, proto je důležité tekutiny

neustále doplňovat.

Ztráta tekutin na úrovni 2% tělesné hmotnosti představuje asi 20% ztrátu výkonnosti.

Při 5% dehydrataci hrozí tělu přehřátí, oběhové selhání nebo šok.

Mírný, ale dlouhodobý nedostatek tekutin, který v denním shonu mnohdy ani

neregistrujeme, pak může mít za následek i vážné zdravotní problémy. Vedle

opakované bolesti hlavy nebo zácpy může docházet k poruchám funkce ledvin a vzniku

ledvinových či močových kamenů. Dehydratací se také zvyšuje riziko vzniku infekce

močových cest, zánětu slepého střeva, některých druhů rakoviny i kardiovaskulárních

chorob. Navíc se předpokládá, že i řada jiných tzv. civilizačních chorob je důsledkem

nesprávné životosprávy včetně nedostatku tekutin, resp. že některé civilizační choroby

jsou buď prvním příznakem nebo následkem trvalé mírné dehydratace.

Naopak nadbytek tekutin přetěžuje ledviny a srdce, čímž může časem poškodit jejich

funkci. Přehnané doplňování tekutin vede k častému močení, pocení se při pokojové

teplotě při klidové činnosti, popř. k otravě vodou, která může způsobit selhání orgánů a

smrt.

Velmi důležité je také skladba tekutin. Určitě každý člověk ví, že není dobré pít jen

slazené limonády či pivo. Tělu neuškodí voda přijímaná různých druhů tekutin.

Nejlepším řešením je obyčejná voda z kohoutků, která je v naší republice velice

podceňovaná a často opomíjená. Voda, kterou si každý může doma natočit z vodovodu

je vysoce kvalitní a pro tělo velmi dobrá. Další výhodou tohoto zdroje je ekonomický a

19

ekologický faktor. Cena vody z vodovodu je mnohonásobně menší, než kupované

balené stolní vody, které nemají ani takovou kvalitu. Kupování balených stolních vod je

vlastně kupování předražené vody z vodovodu. Ekologická výhoda spočívá v tom, že

nám nezůstává žádný odpad v podobě PET lahví a také to, že tyto vody nemusí člověk

vozit autem nebo jiným dopravním prostředkem, čímž ušetří životní prostředí.

Dalším dobrým zdrojem jsou vody pramenité, slabě mineralizované či voda

kojenecká. Tyto vody však musejí být neperlivé (bez přidaného oxidu uhličitého). Tento

druh tekutin je sice ekonomicky náročnější, ale pro lidské tělo je více než vhodný.

Méně dobrou volbou jsou středně či vysoce mineralizované vody, které jsou ve

většině domácností velmi oblíbené. Časté a přehnané pití těchto minerálních vod může

vést k mnoha zdravotním komplikacím. Mohou způsobit poškození krevního oběhu,

ledvinové či močové kameny a další zdravotní problémy. U dětí mohou způsobit

poruchu fyzického vývoje. Doporučuje se vypít maximálně 500 mililitrů těchto

minerálních vod za den.

Dalšími nevhodnými nápoji jsou kolové či jiné limonádové nápoje, které nám díky

své vysoké energetické hodnotě zvyšují možnost nadváhy či obezity. U kolových

nápojů je to navíc kofein, který působí na lidský organismus nepříznivě.

Vhodné jsou naopak ředěné ovocné a zeleninové šťávy. Také ovocné čaje nejsou

špatnou volbou při doplňování tekutin. Pokud někdo pije jakou součást pitného režimu

bylinné čaje, tak by měl pít jen velmi slabé. Doporučuje se druhy bylinných čajů střídat.

Káva a černý čaj nejsou součástí pitného režimu, protože tělo odvodňují. K šálku

kávy by měl člověk obdržet sklenici vody, aby doplnil tekutiny. Mléko nebo kakao se

také do pitného režimu nepočítá, patří spíše do tekuté výživy

(http://www.svetoutdooru.cz/clanek/?107875-pitny-rezim).

20

3.2.3 Stopové prvky

Stopové prvky jsou obsaženy v organismu v malých množstvích, a přesto mají

důležitý význam pro látkovou přeměnu. Mezi stopové prvky se počítá železo, zinek,

jód, selen, chróm, měď, kobalt, mangan, fluór a molybden (Nejedlý, 1997).

Železo - je nezbytné pro tvorbu červených krvinek, protože je obsaženo v krevním

barvivu hemoglobinu, které je transportérem kyslíku. Při nedostatku železa vzniká

chudokrevnost neboli anémie. Zdrojem železa v potravě je především maso, listová

zelenina a luštěniny.

Jód - je nezbytný pro normální funkci štítné žlázy, která syntetizuje hormony tyroxin a

trijódtyronin, které jsou v období vývoje nezbytné pro rozvoj centrální nervové

soustavy a mimo to významně ovlivňují energetický výdej. Při nedostatku jódu

v potravě se zvětšuje štítná žláza, vzniká struma a mohou vzniknout příznaky snížené

funkce štítné žlázy neboli hypotyreózy. Zdrojem jódu v potravě jsou zejména mořské

produkty (ryby, krabi, řasy), v menší míře mléko, mléčné výrobky a maso. Dalším

zdrojem jódu je kuchyňská sůl, do které je jód přidáván, aby se zabránilo jeho deficitu

v důsledku sníženého přísunu.

Selen - spolu s vitamíny A, E a C sehrává významnou úlohu v boji proti volným

radikálům, které se podílejí nejen na rozvoji aterosklerózy a nádorového bujení, ale i na

urychlování procesu stárnutí. Zdrojem selenu jsou ryby, pivní kvasnice, vnitřnosti,

luštěniny, rajčata, klíčky a slupky obilí a vejce.

Chróm - nedostatek chrómu může přispívat ke zhoršené toleranci glukózy a ke vzniku

cukrovky. Podávání chrómu může snižovat riziko vzniku cukrovky. Bohatým zdrojem

chrómu jsou lesní plody a obilniny. Větší množství chrómu v organicky vázané formě je

obsaženo v pivovarských kvasnicích.

Zinek - je přítomen ve většině tkání, včetně svalů a kostí. Zinek je součástí hormonu

slinivky břišní inzulinu a řady enzymů. Zdrojem zinku v potravě je maso, játra, vejce,

mořské produkty a obilné produkty. Deficit zinku v potravě se může podílet na rozvoji

21

anémie, poruch růstu u dětí, vypadávání vlasů, kožních onemocnění a zhoršení

pohlavních funkcí u mužů.

Fluór - příjem fluóru ovlivňuje výskyt zubního kazu. Proto je někde přidáván do zdrojů

pitné vody. V poslední době se dává přednost obohacování zubních past fluórem.

Mořské ryby konzumované i s kostmi jsou spolu s čajem významným zdrojem fluóru.

Kobalt - je součástí vitamínu B12, který bývá vzhledem k obsahu kobaltu označován

též jako kobalamin. Pro lidský organismus je rozhodující dostatečný přísun vitamínu

B12, nikoliv anorganického kobaltu.

Molybden - je součástí některých enzymů. Deficit molybdenu se může projevit též u

lidí, jimž je dlouhodobě podávána výživa formou nitrožilních infuzí.

Mangan - nachází se v kostech a je též důležitou součástí enzymů, zejména v játrech.

Projevy deficitu u člověka nebyly popsány. Podobně jako v případě molybdenu,

poskytuje i v případě manganu běžná strava dostatek tohoto stopového prvku.

Měď - u člověka nachází v mozku, játrech, srdci a ledvinách. Měď je součástí

enzymatických systémů. Projevy deficitu mědi u člověka jsou vzácné (chudokrevnost,

snížený počet bílých krvinek). Běžná strava však zajišťuje dostatečný přísun mědi

(Hainer, 1996).

3.2.4 Vláknina – nestravitelné sacharidy

Vláknina obsažená ve stravě je zbytek rostlinné tkáně, která je v trávicí trubici

nestravitelná. Patří sem lignin (dřevitá hmota), celulóza a hemicelulóza, která tvoří tzv.

hrubou vlákninu. Dále se sem počítají i některé složky, které jsou rozpustné ve vodě, ale

ve střevě se nevstřebávají. Jsou to pektiny, rostlinné gumy a slizy (Műllerová, 2003).

V zelenině a ovoci je zastoupena celulóza. V celozrnných potravinách a v luštěninách je

rovněž velké množství vlákniny. Vláknina zvětšuje střevní obsah a již tím omezuje

vstřebávání tuků. Současně zastává v trávicí trubici čistící složku. Pektinová složka

vlákniny v jablkách omezuje vstřebávání cholesterolu. Již řadu let je prokázáno, že

22

strava bohatá na vlákninu vede k nižšímu výskytu nemocí srdce a cév, způsobených

aterosklerózou. Současně se však zjistil i nižší výskyt rakoviny plic, jícnu, žaludku a

tlustého střeva, menší pravděpodobnost onemocnění žlučníku, menší výskyt žlučových

kamenů či menší kazivost zubů.

Strava bohatá na bílkoviny a tuky vede k vyšší hladině pohlavních hormonů.

Zbytečně vysoká hladina těchto hormonů zvyšuje riziko nádorového bujení. Naopak

strava bohatá na vlákninu snižuje jejich hladinu v krvi. Příčina je jednak v tom, že tyto

hormony se vylučují z jater žlučí do střeva, a pokud je v trávicí trubici dostatek

vlákniny, nestačí se všechny vstřebat zpět do organismu. Pokud je naopak vlákniny

málo, vstřebávají se hormony zpět ze střeva téměř v plném rozsah. Vláknina navíc

obsahuje fytoestrogeny, které při vstřebávání konkurují normálním pohlavním

hormonům, protože proniknou střevní stěnou místo nich. Tím vlastně brání přebytečné

hormonální aktivitě, která se podílí na vzniku uvedených typů rakoviny. Fytoestrogeny

byly nalezeny v luštěninách, jahodách, borůvkách, malinách, ostružinách a ještě

v dalších potravinách. Nejvíce jich bylo nalezeno v sóji a zejména v sójovém tofu.

Významné množství obdobně působících ligninů je obsaženo v celozrnné výživě.

Význam vlákniny v potravě:

- kratší styk střevní sliznice se škodlivinami v potravě

- snížení příjmu energie pocházející z tuků, pro horší vstřebává živin

- zvýšené vylučování pohlavních hormonů, cholesterolu a žlučových kyselin

stolicí

- fytoestrogeny se vstřebávají místo pohlavních hormonů, takže nadbytečná

aktivita pohlavních hormonů v organismu klesne (Nejedlý, 1997).

3.2.5 Vitamíny

Tyto látky mají řadu funkcí. Vitamíny rozdělujeme do dvou skupin. Dělíme je na

vitamíny rozpustné v tucích (A, D, E a K) a vitamíny rozpustné ve vodě (B a C).

23

Vitamíny rozpustné ve vodě:

Vitamín B1 – thiamin - izolovaný thiamin je bílý prášek, který svou vůní připomíná

kvasnice. Je velmi dobře rozpustný ve vodných roztocích. Pokud je v mírně kyselém

prostředí, tak vydrží v teplotě do 120°C. Z přijaté potravy se snadno uvolňuje a

vstřebává se ve dvanáctníku. Celkově se zásoba thiaminu v těle odhaduje jen na 50 mg.

Thiamin má klíčovou roli při zpracování cukrů. V podmínkách, ve kterých žijeme je

nedostatek thiaminu výjimečný, ale může se vyskytnout.

Vyvolat jej může:

- dieta s nízkým obsahem thiaminu

- zvýšená činnost štítné žlázy

- dlouhotrvající průjmy

- městnané srdeční selhání

- špatně léčená cukrovka

- kouření (Nejedlý B., Proč zdravě jíst)

Přebytek thiaminu se vylučuje močí. Jednorázové podávání větší dávky tohoto

vitamínu má spornou cenu. Denní potřeba tohoto vitamínu pro dospělého člověka se

odhaduje na 1,5 mg (Nejedlý, 1997).

Nejvýznamnější zdroje tohoto vitamínu ve 100 g potraviny je droždí sušené (12 mg),

pivní kvasnice sušené (10 mg), pšeničné klíčky (2 mg), dále je to pekařské droždí,

slunečnicové semeno, sója, sezamové semínko nebo žitné klíčky.

Pokud thiamin chybí, je také velmi málo i dalších vitamínů skupiny B. Důsledkem

může být únava, svalová slabost, postupná degenerace svalů či poruchy koordinace.

Nedostatek thiaminu může dokonce způsobit v ojedinělých případech selhání srdce.

Kuřáci mají vyšší potřebu tohoto vitamínu.

Vitamín B2 – riboflavin - tento vitamín je žlutozeleně fosforeskující barvivo, které je

nalezené původně v mléku jako laktoflavin. Zásoby riboflavinu v těle jsou značné,

nedostatky tohoto vitamínu jsou výjimečné. Nadbytek se vylučuje močí. Riboflavin je

24

nepostradatelnou součástí enzymů, které zajišťují zisk energie v organismu a látkovou

výměnu sacharidů a štěpných produktů bílkovin – aminokyselin (Hainer, 1996).

Hlavními zdroji vitamínu B2 jsou mléko, maso, obilniny, luštěniny, sýry, vejce nebo

játra. Denní potřeba u dospělého člověka se odhaduje na 1,7 mg. Významnými zdroji

tohoto vitamínu ve 100 g potraviny jsou houby sušené (5,7 mg), droždí sušené (5,2 mg),

kuřecí játra (2,5 mg), droždí pekařské (2,3) atd. (Nejedlý, 1997)

Riboflavin se ničí slunečním zářením. Nedostatek vitamínu B2 se projeví kožními

záněty, pálením a záněty na jazyku, popraskanými koutky úst či světloplachostí. Může

dojít i k poškození oční rohovky.

Vitamín B6 – pyridoxin - tento vitamín je dobře rozpustný ve vodě a je poměrně

stabilní. Je důležitý v metabolismu bílkovin a mastných kyselin. Umožňuje vytvářet

v organizmu niacin, což je také důležitý vitamín. Pyrodixin je potřebný k tvorbě

protilátek. Potřeba tohoto vitamínu stoupá, pokud je přijmutí potravě příliš mnoho

bílkovin.

Nejvýznamnějším zdrojem vitamínu B6 je maso, především ryby a drůbež. Dále to

jsou brambory a jiná zelenina. U dospělého člověka nejsou projevy z nedostatku

pyridoxinu jasné. Mohou se objevovat záněty kůže. Denní potřeba vitamínu B6 je

odhadována na 1,8 mg.

Další významné zdroje pyridoxinu ve 100g přijímané potravy jsou pivní kvasnice (4,4

mg), sója (1,2 mg), losos (1,0), kuřecí játra, proso, ječmen, čočka atd. ( Nejedlý, 1997).

Vitamín B12 - stabilní vitamín, který může rozkládat nadbytek vitamínu C v potravě.

Zásoba tohoto vitamínu je v játrech a za normálních podmínek vydrží člověku 3 až 5

let. Je nezbytně nutný pro tvorbu červených krvinek, je důležitý pro zdravý vývoj plodu,

zvláště jeho nervové tkáně. Tento vitamín může chybět vegetariánům.

Zdrojem vitamínu B12 jsou játra, maso, vejce a mléčné výrobky. Denní dávka tohoto

vitamínu jsou pro dospělého člověka 3 mikrogramy (Hainer, 1996).

25

Významné zdroje vitamínu B12 ve 100g přijímané potravy jsou kuřecí játra (23mg),

tuňák (4,3mg), losos mořský (3,5mg) a také eidamský sýr či vejce. (Nejedlý, 1997).

Niacin – kyselina nikotinová + nikotinamid - je to sloučenina, která je rozpustná jen

v teplé vodě. Vstřebává se v tenkém střevě, ale není ho v těle dostatečná zásoba a musí

být každý den doplňován. Přebytek tohoto vitamínu je vylučován močí.

Niacin je nezbytný při tvorbě pohlavních hormonů a také pro normální činnost

nervové soustavy i mozku. Příliš velké dávky kyseliny nikotinové způsobuje roztažení

cév, které se projevuje pocitem horka a zčervenáním. Niacin se také podílí na ochraně

před arterosklerózou či nádorovým bujením (Hainer, 1996) .

Zdrojem niacinu je zejména maso, kvasnice a oříšky. Ve stravě je ho nedostatek,

proto si jej musí organizmus doplnit sám z bílkovin. Denní potřeba niacinu pro

dospělého člověka činí asi 18mg. Významnými zdroji nianinu ve 100g potravin jsou

sušené pivní kvasnice (44mg),

pekařské droždí (17,4mg), kuřecí játra (11,6mg), dále tuňák v oleji, kuře, rýže,

žampiony či sezamová semínka (Nejedlý, 1997).

Při nedostatku niacinu se objevuje slabost, únava, bolest hlavy, nechutenství,

zvracení, chudokrevnost, průjmy, zmatenost či agresivita. Mohou se také projevit

poruchy paměti.

Kyselina pantotenová - ničí se varem. Tento vitamín je rozšířen ve všech druzích

potravin. Kyselina pantotenová má klíčovou úlohu pro látkovou přeměnu a při přenosu

nervového vzruchu. Při nedostatku tohoto vitamínu je patrná únava, deprese, nespavost,

pokles obranyschopnosti organizmu či nervové poruchy.

Zdrojem kyseliny pantotenové jsou játra, kvasnice, žloutek a celozrnná strava. Denní

potřeba u dospělého člověka se odhaduje na 4-7 mg (Nejedlý, 1997).

Vitamín C – kyselina askorbová - kyselina askorbová se tvoří z glukózy a ostatních

jednoduchých cukrů nejen v rostlinách, ale také u většiny živočišných druhů. Člověk ji

26

ve svém těle vytvořit neumí, ovšem dovede ji vyrábět z glukózy. Tělesná zásoba

vitamínu C je asi 1,5g, přebytek tělo vyloučí močí nebo je přeměněn na kyselinu

šťavelovou.

Vitamín C má pro lidské tělo veliký význam. Slouží lidskému tělo k tvorbě kolagenu

(tkáňového vaziva), což je důležité pro tvorbu cévní výstelky, kostní, zubní a

chrupavčité tkáně, k hojení jizev atd. Vitamín C také tvoří některé hormony. Nepřímo

ovlivňuje průtok krve cévami a nervovou regulaci, při dostatku člověk lépe zvládá stres.

Tvoří žlučové kyseliny z cholesterolu, čímž umožňuje vstřebávání tuků (Műllerová,

2003). Společně s vitamíny A, E a selenem působí jako antioxidant, tím chrání

nenasycené mastné kyseliny před oxidací. Podporuje obranyschopnost lidského

organizmu, má vliv na krvetvorbu, protože usnadňuje vstřebávání železa, podílí se na

ochraně před rakovinou žaludku atd.

Dříve vedl velký nedostatek vitamínu C ke kurdějím. Tato nemoc se projevovala

krvácením z dásní a vředy na celém těle. V dnešní době můžeme vidět pouze lehčí

příznaky avitaminózy. Ta se projevuje krvácením z dásní, únavou či zvýšené

náchylnosti k infekcím.

Vyšší příjem vitamínu C je důležitý především u vrcholových sportovců, při léčení

antibiotiky, v těhotenství a přechodu, při pobytu v nezdravém životním prostředí, po

operacích, po infarktu či mozkové příhodě, při infekčních onemocněních, při

chudokrevnosti, u kuřáků atd.

Příliš vysoké dávky tohoto vitamínu mohou zvýšit tvorbu kamenů v močových

cestách a jsou riskantní při selhání ledvin. Doporučená denní dávka pro dospělého

člověka je asi 100 mg. Nejvýznamnější zdrojem vitamínu C jsou ovoce a zelenina.

Vyjmenujeme několik důležitých zdrojů, které obsahují nejvíce tohoto vitamínu ve

100g potraviny. Černý rybíz (177 mg), petrželová nať (166 mg), zelená paprika (139

mg), zelí červené (114 mg), kiwi (71 mg), jahody (64 mg), citrony (53 mg), mandarinky

(30 mg) atd. (Nejedlý, 1997).

27

Vitamíny rozpustné v tucích

Beta karoten - provitamín A - beta karoten není sám o sobě vitamínem, ovšem lidský

organizmus jej dovede proměnit v takové množství vitamínu A, jaké tělo potřebuje.

Rostlinné karoteny jsou nejbezpečnějším zdrojem vitamínu A, protože předávkování je

zde vyloučeno (Sharon, 1994). Jsou rozpustné v tucích, proto je dobré zeleninové

pokrmy zakápnout trochou oleje či jiným výrobkem, který obsahuje tuk.

V lidské krvi je přítomno více než 10 různých druhů karotenů. Karoteny chrání

zdravé buňky před změnou na buňku nádorové. Dále karoten pomáhá při koncentraci

HDL – cholesterolu, jehož vyšší hladina zvyšuje riziko aterosklerózy (Hainer, 1996).

Karoteny obsahuje především zelená zelenina a mrkev. Varem se tyto látky ničí

velmi málo. Doporučený denní příjem u dospělého člověka je 10-15 mg.

Vitamín A – retinol - je rozpustný v tucích, snáší dobře vyšší teplotu, pokud ovšem

není v kyselém prostředí. Také se ničí ultrafialové světlo. Lidský organizmus si dokáže

Vitamín A vytvořit z beta-karotenu a využívá asi čtvrtinu karotenu přijatého především

v zelenině a ovoci. Dobře se vstřebává ve střevě. Zásoby tohoto vitamínu se ukládá

v játrech, u dospělého člověka vydrží několik let. Retinol je v oční sítnici surovinou pro

tvorbu barviv, které jsou citlivé na světlo. Nedostatek vitamínu A může způsobit

šeroslepost. Vitamín A ovlivňuje regeneraci a růst buněk, proto je nezbytný pro

normální růst, tvorbu spermií a také pro menstruační cyklus. Dále podmiňuje optimální

tvar a délku kostí, chrání před vznikem zhoubného bujení, rakovinou plic, tlustého

střeva, močového měchýře, kůže či prostaty (Fořt, 2003).

Nedostatek tohoto vitamínu způsobuje zhoršené vidění za šera, pokožka je suchá až

šupinatá. Denní potřeba vitamínu A u dospělého člověka činí zhruba 900 mikrogramů.

Přebytek retinou se projevuje slabostí, dráždivostí, žaludeční nevolností, zvracením,

průjmy, zvýšenou teplotou, padáním vlasů, praskáním koutků, šupinatou a hrubou kůží,

lámáním nehtů, otoky a bolestmi kloubů (Nejedlý, 1997).

28

Vitamín D - tělo získává tento vitamín jako vitamín z rostlin, jako D2 – ergocalciferol

či calciferol nebo jako vitamín D3 – z buněk živočichů. Ten vzniká v kůži vlivem

slunečního světla.

Vitamín D je rozpustný v tucích a je vstřebáván v tenkém střevu. Pokud chybí tuk

v potravě či pokud má člověk chronické onemocnění střev, tak tyto faktory mohou

způsobit nedostatek tohoto vitamínu. Vitamín D také reguluje vstřebávání vápníku a

fosforu ze střev. K tomu je potřeba ještě souhra s vylučováním parathormonu, což je

hormon, který je tvořen v příštítných tělískách. Výsledkem této souhry jsou správné

koncentrace vápníku a fosforu v tělesných tekutinách. Toto je nezbytný předpoklad pro

správnou činnost svalů, nervovou dráždivost a pro stavbu a obnovu kostí.

Denní potřeba vitamínu D u dospělého člověka je asi 5 mikrogramů. Pokud jíme

zdravě, stačí jen chvíle pobytu na slunci, aby se aktivovalo dostatek vitamínu D

z potravy na účinnou formu.

Zdrojem vitamínu D jsou především ryby, rybí tuk a játra. Pokud chceme dostatečně

uplatnit přijatý vitamín D, musíme mít v potravě dostatek mléčných výrobků, protože ty

jsou nejbohatším zdrojem vápníku a fosforu (Konopka, 2004). U tohoto vitamínu je

možné předávkování, které se projevuje žaludeční nevolností, zvracením, nadměrným

močením či močovými kameny a ukládáním vápníku v cévách, plicích a v tkáni ledvin.

Nedostatek tohoto vitamínu vede k měknutí kostí, což je spojeno s nedostatkem

vápníku, dietou s omezením tuků, závažným onemocněním ledvin či jater nebo

nedostatkem pobytu na slunci (Nejedlý, 1997).

Vitamín E - tento vitamín se vstřebává pouze pokud je rozpuštěn v jemných kapénkách

tuku. K tomu je potřebná žluč ve střevech a v ní především žlučové kyseliny. Vitamín E

je přítomen ve všech tkáních. Nižší zásobu tohoto vitamínu může nacházet u

nedonošených dětí, při uzávěru močových cest, při onemocnění slinivky břišní, u diety

bez tuků, při poruchách střevního vstřebávání, při těžkém nechutenství.

Vitamín E chrání před oxidací nenasycených mastných kyselin. Společně se selenem

a vitamínem C chrání organizmus před aterosklerózou. Dále mohou blokovat některé

29

toxické látky, které způsobují nádorové bujení. Také hraje důležitou roli při krvetvorbě

a funkci svalů, posiluje obranyschopnost organizmu a chrání nervový systém.

Významnými zdroji vitamínu E jsou rostlinné oleje, ořechy, luštěniny, kukuřice,

semena, celozrnná výživa a kakao. Důležité je také skladování těchto potravin, protože

na světle se vitamín E ničí. Doporučuje se sucho, tma a chlad. Doporučená denní dávka

vitamínu E je pro dospělého člověka asi 14 mg (Nejedlý, 1997).

Vitamín K - tento vitamín je také rozpustný v tucích, snadno se rozkládá oxidací,

světlem či vlivem kyselin a zásad. Vitamín K získáváme především z výživy

rostlinného původu. Za přítomnosti tuků se jedna polovina vstřebá a druhá polovina

pochází ze střevní bakteriální flóry. Důležité je dobré vstřebávání tuků, ve kterých je

vitamín K rozpuštěn.

Nedostatek tohoto vitamínu vede ke zvýšené krvácivosti. Vitamín K se podílí na

prevenci nádorového bujení. Denní potřeba dospělého člověka činí asi 110 mikrogramů.

Doplňování vitamínu K je důležité při dietě bez tuků, při uzávěru žlučových cest, u

poruch vstřebávání tuků ve střevě, při léčbě antibiotiky či při poruchách slinivky břišní

a jater (Nejedlý, 1997).

3.2.6 Úprava potravin

Každá tepelná úprava potravin vede k štěpení bílkovin a škrobů na menší a lépe

stravitelnější molekuly. Potravina se díky tomu stává lépe poživatelnou, je chutnější a

také se ničí choroboplodné zárodky (Kunová, 2004).

Nejšetrnější úprava potravin je vaření a dušení, protože voda ochraňuje potraviny

před poškozením nadměrným teplem. Pokud maso pečeme, je lépe jej naložit 24 hodin

dopředu, aby bylo lépe stravitelné. Při opékání a grilování se často překračuje teplota

180˚C, pálí se živočišné tuky a bílkoviny a vzniká řada rakovinotvorných látek

(Nejedlý, 1997).

30

3.2.7 Nemoci spojené s výživou

Každý člověk může mnoha chorobám předejít. Stačí jen dodržovat určitá pravidla a

šance, že se takovému člověku nemoc vyhne, je velmi vysoká. Velkým rizikem pro

všechny typy onemocnění je nadváha, která znamená první varovný signál, že něco není

v pořádku. Pokud však člověk nadváhu včas podchytí a snaží se pro své tělo něco

udělat, tak je to jenom dobře. V první řadě je důležité změnit jídelníček. Nejlehčím, co

může pro sebe každý udělat, je přestat jíst večer těžká a tučná jídla, pravidelně a správně

snídat, pít kvalitní nápoje s minimem obsahu cukrů a také začít se pohybovat. Bez

pohybu jen těžko někdo zhubne.

Obezita - je choroba, která vzniká v důsledku pozitivní energetické bilance, kdy

energetický příjem je větší než energetický výdej a nadbytečná energie se ukládá do

zásobárny, kterou tvoří tuková tkáň ( Hainer, 1997).

Je to stav, který je charakterizovaný zmnožením tělesného tuku. Obezitu řadíme

k civilizačním chorobám. Týká se především západního světa. Výskyt obezity souvisí se

změnou životního stylu člověka. To znamená, že příčinou obezity může být např. špatná

skladba jídla či špatné rozvržení jídla. Příčin vzniku je hned několik, Mohou to být

genetické dispozice či negativní faktory zevního prostředí, ale také oba tyto faktory

najednou, což je nejčastější varianta. Pro by si lidé, kteří mají genetické dispozice

k obezitě, měli dávat větší pozor co jí a také by měli věnovat zvýšenou snahu o pohyb.

Otylí rodiče mají vyšší riziko, že jejich potomci budou obézní. Projev obezity u dětí je

častým projevem genetické predispozice. Obezitě také významně nahrává příjem

tučného masa, sladkostí, uzenin, slazení cukrem, bílého pečiva, nedostatečný příjem

vlákniny atd. Obezita není sama o sobě rizikovým faktorem, který vede k ateroskleróze.

Mírně obézní člověk, který fyzicky pracuje a sportuje, snaží se jíst zdravě a střídmě, je

na tom daleko lépe než člověk, který je pohodlný, má přiměřenou hmotnost, ale živí se

nezdravě (Čepová, 2002).

Důsledky obezity:

- vysoký krevní tlak

31

- pocení a přehřívání těla i při malé námaze

- možnost cukrovky

- žlučníkové potíže

- zvyšuje riziko rakoviny

- poruchy menstruačního cyklu

- křečové žíly

- větší námaha pro srdce

- opotřebování kloubů a páteře

- depresivní stavy

- znesnadnění porodu atd.

Cukrovka – diabetes mellitus - je to onemocnění způsobené nedostatkem inzulínu

nebo jeho malou účinností. Rozeznáváme dva druhy cukrovky.

Diabetes I. typu – člověk se stává závislým na inzulínu. Tento typ vzniká častěji

v mládí na autoimunitním podkladě a má sklon k těžkým a akutním komplikacím.

Diabetes II. typu – člověk není závislý na inzulínu, vzniká spíše u starších, často

obézních jedinců.

V souvislosti s cukrovkou může dojít ke dvěma závažným zdravotním stavům.

Prvním z nich je hyperglykémie, což je nadbytek cukru v krvi nebo ke hypoglykémii,

což je nedostatek cukru v krvi. Oba tyto stavy mohou vést při neléčení velmi rychle

k úmrtí člověka (Hainer, 1996).

Příznaky cukrovky:

- acetonový zápach z úst ( při hyperglykémii)

- teplá a suchá kůže, snižuje se úroveň vědomí, ospalost

- nadměrná žízeň

- zrychlené hluboké dýchání

- slabost, suché sliznice, snížené napětí kůže

- pocit na zvracení, bolesti břicha

32

- zvýšený tep, snížený tlak

- diabetické koma, což je těžké bezvědomí

Ateroskleróza - aterosklerózou rozumíme degenerativní onemocnění stěny cévní. Na

poškozené místo se začnou ukládat tukové látky, především cholesterol a poté také

vápník. Tím se céva zužuje a tkáň, kterou zásobuje trpí nedostatkem kyslíku. V české

republice toto onemocnění zaviní zhruba polovinu všech úmrtí.

Vzniku aterosklerózy napomáhá vysoká hladina tuků, především cholesterolu v krvi,

kouření, vysoký krevní tlak, diabetes, poškození cévní stěny, nedostatek antioxidantů,

alkohol, zvýšená krevní srážlivost, obezita, nedostatek pohybu atd.

Zde můžeme vidět, že jednotlivá onemocnění spolu velmi úzce souvisí. Těmto

onemocněním se jde z velké části vyhnout, a to správným stylem stravování,

pohybovou činností a zdravým životním stylem (Nejedlý, 1997).

Mezi hlavní projevy patří:

Akutní infarkt srdce – céva se ucpe krevní sraženinou, následuje velká bolest, která

neustává ani po lécích. Toto onemocnění se díky dobré lékařské práci daří léčit a mnoho

pacientů může často spokojeně žít a pracovat ještě mnoho let, musí však dodržovat

léčebné procedury a zdravou životosprávu. Infarkt je nejčastější příčinou náhlé a rychlé

smrti, protože může způsobit okamžitou srdeční zástavu (Műllerová, 2003).

Angina pectoris – projevuje se svíravou bolestí za hrudní kostí, která často vystřeluje do

levé paže. Příčinnou je zúžení cév, tím se nezásobují krví a má nedostatek kyslíku.

Tento záchvat může způsobit námaha, kouření, nízký tlak vzduchu atd. Často se

objevuje den nebo jen pár dnů před srdečním infarktem.

Ischemická choroba srdeční – je to nebolestivé onemocnění srdečního svalu, který trpí

nedokrevností (ischemií). Ateroskleróza v tomto případě zasahuje drobné tepénky, při

kterém nevznikne infarkt, ale pouze malé poškození srdeční svaloviny. Jakmile této

svaloviny ubývá, tak se snižuje srdeční výkon.

33

Cévní mozková příhoda – člověk ji může pocítit bolestmi hlavy, závratěmi nebo

psychickými změnami. Ztráta vědomí však může přijít rychle a zcela nečekaně. Pokud

má nemocný vysoký krevní tlak, který je neléčený, může být příčinnou krvácení do

mozku z prasklé cévy.

Dalšími projevy aterosklerózy mohou být poruchy prokrvení cév dolních končetin,

aterosklerotické poškození oční sítnice, ledvin či tepen zásobujících střeva (Nejedlý,

1997).

Prevence nádorových onemocnění: nádorová onemocnění jsou dalším rizikem

špatného stravování. Pokud se chceme tomuto onemocnění vyhnout nebo jej alespoň

minimalizovat, měli bychom dodržovat některá důležitá pravidla. Doporučuje se jíst

zdravou stravu s důrazem na rostlinné zdroje. Dále jíst pět i více rozmanitých porcí

zeleniny a ovoce každý den. Také je důležité upřednostňovat celozrnné obiloviny před

rafinovanými obilovinami a rafinovaným cukrem. Důležité je omezení spotřeby

červeného masa, především s vysokým obsahem tuku. V neposlední řadě bychom si

měli vybírat potraviny, které pomáhají udržovat z hlediska zdraví optimální váhu.

A také omezit spotřebu alkoholu a tabákových výrobků.

3.2.8. Energetické hodnoty potravin

Pokud chceme dosáhnout dobrého zdraví a dobré kondice, musíme udržovat

rovnováhu mezi příjmem a výdejem energie. Energii potřebujeme na automaticky

probíhající obnovu tkání, ale přebytečnou energii si tělo ukládá do zásob ve formě tuků.

Doporučený denní příjem je 6000 – 8000 KJ. Pro funkci lidského těla je potřeba 3600

KJ, pro zpracování potravy potřebujeme 600 KJ. Zbytek musíme z těla vydat

pohybovou činností (Čepová, 2002). Toto je někdy u studentů vysokých škol obtížné,

protože často se stává, že celý den prosedí v lavicích a poté doma u počítače, což není

rozhodně ideální stav. Psychická práce by se měla střídat s fyzickou.

34

3.2.9 Minerální látky

Minerální látky se podílejí jak na tvorbě struktury těla, tak na zajišťování základních

fyziologických funkcí v organizmu (Hainer, 1996).

Sodík - představuje hlavní iont v mimobuněčných tekutinách. Zde se účastní na

regulování osmotického tlaku tím, že vyvolává zadržování vody. V kostech je obsaženo

30-40% sodíku. Hlavním zdrojem sodíku v potravě je kuchyňská sůl. Nadměrná

spotřeba kuchyňské soli může zvýšit riziko kardiovaskulárních chorob či rakovinu

žaludku. Nedostatek sodíku může vést k poklesu tlaku a kolapsu. Denní příjem sodíku u

dospělého člověka by měl být asi 2 gramy.

Chlór - přijímáme jej do těla formou kuchyňské soli. Stejně jako sodík je chlór

významnou součástí mimobuněčné tekutiny. Chlór je součástí kyseliny solné. Ta je

vyměšována v žaludku a hraje velmi důležitou roli při trávení. Denní příjem chlóru se

doporučuje u dospělého člověka na 2-3 gramy.

Draslík - je hlavním iontem pro zajištění srdečního svalu, kosterního svalstva a

nervstva. Při nedostatku draslíku mohou vzniknout závažné, často i život ohrožující

poruchy srdeční činnosti. Doporučená denní dávka draslíku pro dospělého člověka je

2,5 gramu. Draslík můžeme získat z banánů, meruněk, brambor či z pomerančového

džusu (Fořt, 2003).

Síra - je významnou součástí některých esenciálních aminokyselin, vitamínů a

koenzymů. Nacházíme ji také ve velkém množství v pojivových tkáních. Potrava

s dostatečným dostatkem bílkovin přináší do organizmu dostatečné množství síry.

Hořčík - zhruba 60% hořčíku v organizmu je obsaženo v kostech. Dále hořčík sehrává

důležitou roli v látkové přeměně. Je také nezbytný pro funkci srdečního svalu a pro

nervosvalový přenos. Dostatečný příjem hořčíku získáme z luštěnin, zeleniny nebo

celozrnného pečiva. Vysoký obsah tohoto minerálu obsahuje špenát, banány, ovesné

35

vločky, kakao, arašídy a mandle. Doporučená denní dávka pro dospělého člověka se

pohybuje kolem 350 mg.

Vápník - tělo dospělého člověka obsahuje asi 1200 g vápníku, převážně v kostech.

Vápník je pro organizmus nezbytný pro krevní srážlivost, nervosvalový přenos a také

pro činnost srdečního svalu. Při nedostatku vápníku hrozí kostní poruchy. Denní

doporučená dávka tohoto minerálu pro dospělého člověka činí 800 mg. Hlavním

zdrojem vápníku je mléko a mléčné výrobky. Nedostatek vápníku může způsobit

osteoporózu.

Fosfor - lidský organizmus obsahuje 600-700 gramů fosforu. Spolu s vápníkem se

fosfor podílí na stavbě kostí. Doporučená denní dávka tohoto minerálu je u dospělého

člověka 1200 mg. Zdrojem fosforu v potravinách jsou mléko a mléčné výrobky, mouka,

maso nebo brambory (Nejedlý, 1997).

3.3 Životní styl

Zdravý životní styl není pouze zdravá výživa. Života a zdraví by si měl každý člověk

vážit. Nesmíme si život kazit depresemi, nenávistí, závistí či jinými povahovými

chybami. Důležitým faktorem zdravého životního stylu je také sport a pohyb. Jde o

pěstování krásy těla, která nám může přidat na sebevědomí, tudíž se můžeme cítit lépe a

podle toho se také můžeme chovat. Dobře a zdravě vypadat znamená obrovskou

psychickou podporu pro každého člověka (Nejedlý, 1997). Mimo jiné by se měl každý

vyvarovat kouření a požívání alkoholu, který má neblahý vliv na lidský organizmus a

stejně jako kouření je příčinnou mnoha chorob (Műllerová, 2003).

36

4 METODIKA PRÁCE

4.1 Charakteristika souboru a organizace výzkumu

Pro výzkum jsme si zvolili písemnou formu dotazování, tzn. dotazník. Výzkum byl

prováděn na několika fakultách univerzity Palackého v Olomouci, dále na fakultách

univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, Masarykově univerzitě v Brně, vysoké škole Báňské

v Ostravě a univerzitě v Pardubicích.

Tato metoda představuje takový postup, při kterém výzkumný pracovník předkládá

zkoumaným osobám soubor otázek za účelem získání měřitelných údajů. Dotazníková

metoda slouží k hromadnému získávání údajů od zkoumaných osob (Holoušová, 2002).

Bylo rozdáno 700 dotazníků, z nichž se vrátilo v potřebném termínu 400 kusů.

Zbytek dotazníků doručeno nebylo nebo byly dodány po zpracování dat. Tato forma

byla vybrána pro svou časovou nenáročnost a možnost získat větší množství informací.

Graf 1 Zastoupení respondentů podle pohlaví v (%)

Muži Ženy0

10

20

30

40

50

60

70

80

90

100

31

69

37

4.2 Obsah dotazníku

Dotazník zahrnuje dvě části. Jedna je zaměřena na zdravý životní styl (příloha č. 1),

druhá se zabývá stravovacími návyky (příloha č. 2). Část dotazníku o životním stylu

obsahovala 14 otázek. Druhá polovina dotazníku byla poměrně obsáhlá a skládala se ze

tří podkapitol, které zahrnovaly snídani, oběd a večeři. Respondenti měli na výběr z 54-

88 možností stravování, což jim dávalo široký prostor a velkou nabídku odpovědí.

V dotazníku byly použity otázky otevřené i uzavřené.

4.3 Způsob zpracování získaných dat Všechny údaje byly zpracovány na základě získaných statistických charakteristik.

Údaje byly zaznamenány a zpracovány v programu MS Word 2003 a MS Excel 2003.

38

5 VÝSLEDKY

V této části diplomové práce vyhodnotíme sesbíraná data a zjistíme početní i

procentuální údaje zkoumaných jevů. Sesbírané a sečtené výsledky zhodnotíme každý

zvlášť a porovnáme jejich hodnotu s normou, popř. popíšeme komentářem chyby,

kterých se studenti dopouštějí.

5.1 Hodnocení somatického stavu zkoumaného

Charakteristika souboru a zkoumaného jevu

Respondenti vyplňovali dotazníky, kde uvedli svůj věk, váhu, výšku a další potřebné

údaje potřebné k naší diplomové práci. Výzkum jsme prováděli na vysokých školách

v Olomouci, Zlíně, Ostravě, Brně a Pardubicích. Rozdání a sběr dotazníků probíhal od

2.10. 2008 do 20. 2. 2009. Vzhledem k malému počtu respondentů u mužského pohlaví,

zvláště u některých zkoumaných kategorií (viz. tabulka č. 4) , jsme se rozhodli zkoumat

muže a ženy společně, abychom nastínili celkový stav dodržování životního stylu a

stravovacích návyků u studentů vysokých škol.

Věkové zastoupení

Zkoumaným cílem byli studenti vysokých škol ve věku 19 – 30 let. Tabulka č. 4

nám ukazuje jednotlivé věkové zastoupení u pohlaví mužského i ženského. Pro malý

počet některých zkoumaných skupin jsme se rozhodli, že budeme obě pohlaví zkoumat

dohromady jako jeden celek.

39

Tabulka 3 Zastoupení jednotlivých věkových skupin

muži ženy celkem

Věk n % n % n %

19-20 18 4,5 63 15,75 81 20,25

21-23 82 20,5 151 37,75 233 58,25

24-25 16 4 46 11,5 62 15,5

26 a více 8 2 16 4 24 6

celkem 124 31 276 69 400 100

Graf 2 Zastoupení jednotlivých věkových skupin v (%)

40

19-20 21-23 24-25 26 a více0

10

20

30

40

50

60

70

80

90

100

20.25

58.25

15.5

6

(%)

Tělesná hmotnost dotazovaných

Tabulka 4 Zastoupení respondentů podle hmotnosti

Tělesná hmotnost (kg) Počet %

50-60 83 20,75

61-70 136 34

71-80 74 18,5

81-90 61 15,25

91 a více 46 11,5

Celkem 400 100

Graf 3 Zastoupení respondentů podle hmotnosti

41

50-60 61-70 71-80 81-90 91 a více0

10

20

30

40

50

60

70

80

90

100

20.75

34

18.515.25

11.5

%

Tělesná výška dotazovaných

Tabulka 5 Zastoupení respondentů podle výšky

Tělesná výška (cm) Počet %

150-160 63 15,75

161-170 174 43,5

171-180 103 25,75

181-190 40 10,25

191 a více 20 4,75

Celkem 400 100

Graf 4 Zastoupení respondentů podle výšky

BMI – Body Mass Index

42

150-160 161-170 171-180 181-190 191 a více0

10

20

30

40

50

60

70

80

90

100

15.75

43.5

25.75

10.25

4.75

%

Důležitým faktorem pro náš výzkum byl také index tělesné hmotnosti. BMI se užívá

jako měřítko obezity. Hodnota BMI je závislá na výšce a tělesné hmotnosti

zkoumaného.

Tabulka 6 BMI Ženy

Kategorie BMI n %

Podvýživa 1 0,4

Normální 154 55,8

Nadváha 97 35,4

Obezita I. stupně 24 8,4

Celkem 276 100

Po vyhodnocení BMI u ženského pohlaví jsme zjistili, že pouze jedna z 276 žen trpí

podvýživou. Naopak více než 35 % dotázaných trpí nadváhou a téměř 8,5 % obezitou I.

stupně. Průměrná hodnota BMI u žen dosáhla čísla 24, 81. Z tabulky 8 můžeme vyčíst,

že tato hodnota je téměř na hranici mezi normální tělesnou hmotností a obezitou.

Tabulka 7 BMI Muži

Kategorie n %

Normální 98 79

Nadváha 25 20,2

Obezita I. stupně 1 0,8

Celkem 124 100

Z tabulky 7 můžeme vidět, že nikdo z mužské části dotázaných netrpí podvýživou a

také, že pouze jeden dotázaný má hodnotu BMI v kategorii obezita. Převážná část

zkoumaných mužů má normální tělesnou hmotnost, která nevybočuje z normálu.

Průměrná hodnota BMI u mužů dosáhla čísla 23,13, což je opět normální stav.

43

Tabulka 8 Klasifikace obezity podle WHO (1997)

Klasifikace BMI Riziko komplikací obezityTěžká podvýživa 16 nízké, ale riziko jiných chorobPodváha, podvýživa 16 – 18,4 nízké, ale riziko jiných chorobNormální hmotnost 18,5 – 24,9 průměrné, normální stavNadváha (preobézní stav) 25,0 – 29,9 mírně zvýšenéObezita I. stupně 30,0 -34,9 středně zvýšenéObezita II. stupně 35,0 – 39,9 velmi zvýšenéObezita III. stupně 40 – 44,9 vysokéObezita morbidní 45,0

5.2 Hodnocení výsledků dotazníku o životním stylu

Čas strávený u počítače

Studentům byla položena otázka, kolik hodin denně stráví u svého počítače a kolik hodin stráví u televize. Zde byla zvolena forma otevřené odpovědi.

Tabulka 9 Čas strávený u počítače v hod.

Čas strávený u počítače (hod) Počet %

Méně než 2 71 17,75

2-4 169 42,25

4-6 108 27

6 a více 52 13

Celkem 400 100

44

Graf 5 Čas strávený u počítače v hod.

Z tabulky 9 a grafu 5 bylo zjištěno, že studenti tráví u počítače mnoho času. Nejvíce

respondentů 42,25 % odpovědělo, že u počítače tráví 2-4 hodiny denně. Toto číslo je

nepřiměřeně vysoké. Každý ze studentů tráví na počítači obrovskou část svého volného

času, čímž mu zbývá velmi málo na ostatní aktivity, jak např. sportovní činnost a jiné

prospěšné záliby.

Tabulka 10 Čas strávený u televize

Čas strávený u TV (hod) Počet %

Méně než 2 236 59

2-3 89 22,25

3-4 34 8,5

4 a více 41 10,25

Celkem 400 100

45

Méně než 2 2-4 4-6 6 a více0

10

20

30

40

50

60

70

80

90

100

17.75

42.25

27

13

%

Graf 6 Čas strávený u televize

Z tabulky 10 a grafu 6 jsme zjistili, že u televize tráví studenti méně, než u počítače.

59 % dotazovaných odpovědělo, že u televizoru stráví méně, než 2 hodiny denně. Čas

stráven u televize pravděpodobně klesl důsledkem výrazného zvýšení času stráveného u

počítače. Nicméně téměř každý pátý student sleduje televizi nejméně tři hodiny denně,

což je také vysoké číslo.

Příjem tekutin

Studentům byla položena otázka, kolik vypijí tekutin a také jestli doplňují tekutiny

pravidelně. U první otázky byla zvolena forma otevřené odpovědi, u druhé otázky jsme

zvolili uzavřenou formu, a to ANO -NE.

46

Méně než 2 2-3 3-4 4 a více0

10

20

30

40

50

60

70

80

90

100

59

22.25

8.5 10.25

%

Tabulka 11 Denní spotřeba tekutin

Příjem tekutin (l) Počet %

Méně než 1 98 24,5

1-2 212 53

2-3 58 14,5

3 a více 32 8

Celkem 400 100

Graf 7 Denní spotřeba tekutin

Z tabulky 11 a grafu 7 bylo zjištěno, že 53 % studentů vypije denně 1-2 litry tekutin.

Také jsme zjistili, že téměř čtvrtina dotazovaných vypije méně, než litr tekutin denně.

Celkový výsledek kvantity pitného režimu můžeme označit za uspokojující. Studenti se

snaží tekutiny doplňovat v hojném množství, i když stále zde jsou rezervy.

47

Méně než 1 1-2 2-3 3 a více0

10

20

30

40

50

60

70

80

90

100

24.5

53

14.5

8

%

Tabulka 12 Pravidelnost doplňování tekutin

Pravidelný příjem Počet %

Ano 272 68

Ne 128 32

Celkem 400 100

Graf 8 Pravidelnost doplňování tekutin

Z tabulky 12 a grafu 8 jsme zjistili, že 68 % dotazovaných doplňuje podle svého

názoru tekutiny pravidelně. Jedna třetina uvádí, že tekutiny doplňuje nepravidelně, což

není pro tělo dobré. Pro náš organismus je pravidelný příjem tekutin takřka

nepostradatelný. Lidské tělo není tak unavené, je více soustředěné, méně náchylné

k nemocem a orgány mohou pracovat bez zbytečných komplikací.

Délka spánku

48

Ano Ne0

10

20

30

40

50

60

70

80

90

100

68

32

%

V další otázce měli studenti uvést, kolik hodin trvá jejich spánek. Pro tuto otázku

jsme zvolili otevřenou odpověď.

Tabulka 13 Délka denního spánku

Počet hodin Počet %

Méně než 5 31 7,75

5-6 125 31,25

7-9 186 46,5

9 a více 58 14,5

Celkem 400 100

Graf 9 Délka denního spánku

Z tabulky 13 a grafu 9 je patrné, že nejvíce studentů spí 7-9 hodin denně. Konkrétně

se jedná o 46,5 % dotazovaných. Dobu spánku lze označit za uspokojivou, neboť

49

Méně než 5 5-6 7-9 9 a více0

10

20

30

40

50

60

70

80

90

100

7.75

31.25

46.5

14.5

%

lidskému tělu stačí 6 – 7 hodin k odpočinku denně. Můžeme tedy říct, že délka spánku

u studentů vysokých škol je dostatečná a nevybočuje z normálu.

Místo bydliště

Cílem této otázky bylo zjistit, zda dotazovaný bydlí ve městě či na vesnici. Zde byla

zvolena uzavřená forma odpovědi, a to město – vesnice.

Tabulka 14 Místo bydliště

Místo bydliště Počet %

Město 249 62,25

Vesnice 151 37,75

Celkem 400 100

Graf 10 Místo bydliště

Z tabulky 14 a grafu 10 jsme zjistili, že 62,25 % dotázaných uvádí jako své bydliště

město. Město jistě nabízí svým obyvatelům o mnoho více možností ke sportovním

aktivitám, tudíž byl se dalo předpokládat, že studenti žijící ve městech budou sportovně

aktivnější. Toto však nemusí být zdaleka pravda, protože město také nabízí daleko více

50

Město Vesnice0

10

20

30

40

50

60

70

80

90

100

62.25

37.75%

možností stravování (rychlých občerstvení, supermarketů, pekáren atd.). Je zde tedy

větší riziko nesprávného stravování.

Místo studia

Úkolem této otázky bylo zjistit, kolik studentů bydlí v místě studia a kolik studentů

do místa studia dojíždí. U studentů, kteří dojíždí, jsme také zjišťovali dobu, kterou

stráví na cestě. Zde jsme zvolili uzavřenou formu odpovědi, a to ano, dojíždím – ne,

nedojíždím.

Tabulka 15 Každodenní dojíždění

Dojíždění Počet %

Ano 152 38

Ne 248 62

Celkem 400 100

Graf 11 Každodenní dojíždění

Z tabulky 15 a grafu 11 bylo zjištěno, že 38 % studentů dojíždí do místa studia každý

den. Tento výsledek ukazuje, že více studentů volí přechodné ubytování v místě studia

51

Ano Ne0

10

20

30

40

50

60

70

80

90

100

38

62

%

nebo přímo v daném městě bydlí. Dojíždění zabere spoustu času, který nabourává

pravidelnost životního stylu. Čas trávený na cestách nemůže student využít např. pro

sportovní činnost nebo jinou aktivitu.

Tabulka 16 Délka jedné cesty

Doba cesty (hod) Počet %

Méně než 0,5 24 15,8

0,5-1 65 42,8

1-1,5 52 34,2

1,5-2 9 6

2 a více 2 1,3

Celkem 152 100

Graf 12 Délka jedné cesty

Z tabulky 16 a grafu 12 jsme zjistili, že nejvíce dojíždějícím studentům trvá délka

jedné cesty 0,5-1 hodinu. Přesné číslo je 42,8 %. Pokud sečteme nejčastější odpovědi,

52

Méně než 0,5 0,5-1 1-1,5 1,5-2 2 a více0

10

20

30

40

50

60

70

80

90

100

15.8

42.8

34.2

6

1.3

%

dojdeme k tomu, že nejvíce studenti dojíždějí do místa studia v rozmezí 0,5 – 1,5

hodiny, což je 77 % z celkového počtu dotázaných. Nesmíme zapomenout, že tuto cestu

musíme vynásobit dvěmi, protože zde není započítána cesta zpáteční.

Pohybová aktivita

Cílem této otázky bylo zjistit, zda-li studenti mají dostatek pohybu. Tato část se

skládala ze čtyř podotázek, z nich u každé byl vyhotovena tabulka i graf. Otázky byly

otevřené i uzavřené.

Tabulka 17 Pohybová aktivita (Zde bylo možno vybrat ze tří možností).

Pohybová aktivita Počet %Aktivní 44 11

Rekreační 186 46,5Nepravidelná 170 42,5

Celkem 400 100

Graf 13 Pohybová aktivita (Zde bylo možno vybrat ze tří možností).

53

Aktivní Rekreační Nepravidelná0

10

20

30

40

50

60

70

80

90

100

11

46.542.5%

Nejvíce studentů provádí sportovní aktivitu rekreačně. Jen o 4 % studentů méně

uvádí, že sportují nepravidelně. Nepravidelné sportování však může znamenat

pravidelnost 1x měsíčně, čili tito lidé ke sportu vřelý vztah mít nebudou. Jde o více než

4 studenty z 10, což je vysoké číslo. Tito lidé jsou často náchylní k obezitě, neboť

nejsou zvyklí se pohybovat.

Tabulka 18 Počet dnů v týdnu, které stráví aktivní sportovec cvičením

(Zde respondenti odpovídali, jen pokud v předchozí otázce označili možnost A).

Počet dnů v týdnu počet %1-2x 29 663-4x 14 32

5x a více 1 2Celkem 44 100

Graf 14 Počet dnů v týdnu, které stráví aktivní sportovec cvičením

(Zde respondenti odpovídali, jen pokud v předchozí otázce označili možnost A).

54

1-2x 3-4x 5x a více0

10

20

30

40

50

60

70

80

90

100

66

32

2

%

Ze 44 aktivních sportovců odpovědělo 66 %, že sportují 1-2 týdně. U aktivních

sportovců by se dala předpokládat pravidelnější porce pohybu. Také zde může hrát

určitou roli místo studia a to, zda student dojíždí či nikoliv. Pokud student hraje např.

fotbal na okresní úrovni, tak můžeme si představit, že stíhá trénink jednou týdně a

druhou část své pohybové aktivity si užije o víkendu, kdy má zápas.

Tabulka 19 Počet dnů v týdnu, které stráví rekreační sportovec cvičením (Na tuto

otázku odpovídali respondenti pouze v případě, že odpověděli v grafu č. 13 možnost B).

Počet dnů v týdnu Počet %1-2x 118 63,53-4x 61 32,8

5x a více 7 3,7Celkem 186 100

Graf 15 Počet dnů v týdnu, které stráví rekreační sportovec cvičením (Na tuto otázku odpovídali respondenti pouze v případě, že odpověděli v grafu č. 13 možnost B).

Z tabulky 19 a grafu 15 bylo zjištěno, že studenti, kteří sportují rekreačně, tráví

sportem v nejvyšším počtu 1-2 dny v týdnu. Toto číslo převládlo stejně jako u aktivních

55

1-2x 3-4x 5x a více0

10

20

30

40

50

60

70

80

90

100

63.5

32.8

3.7

%

sportovců. Zde můžeme předpokládat, že jde o studenty, kteří si každý týden zajdou

např. do posilovny, na squash, kolečkové brusle, zaběhat atd.

Tabulka 20 Počet hodin v jednom sportovní dnu (Tuto otázku měli studenti

zodpovědět pouze v případě, zda odpověděli v grafu č. 13 možnost A či B).

Počet hodin/den Počet %Méně než 1 73 31,8

1-2 123 53,52 a více 34 14,7Celkem 230 100

Graf 16 Počet hodin v jednom sportovní dnu (Tuto otázku měli studenti zodpovědět

pouze v případě, zda odpověděli v grafu č. 13 možnost A či B).

Ze studentů, kteří sportují aktivně a rekreačně, odpovědělo 53,5%, že jim tato

aktivita v jednom sportovním dnu zabere 1-2 hodiny času. Necelá třetina respondentů

uvedla, že jejich pohybová aktivita trvá méně, než jednu hodinu. Tyto čísla nevybočují

56

Méně než 1 1-2 2 a více0

10

20

30

40

50

60

70

80

90

100

31.8

53.5

14.7

%

z průměru, protože více než 2 hodiny sportu za den vydrží jen opravdu trénovaný

člověk.

5.3 Hodnocení výsledků dotazníku o stravování

5.3.1 Snídaně

Cílem této otázky bylo zjistit, jak se studenti stravují v dopoledních hodinách. Tuto

část zahrnovala snídaně a její pravidelnost, čas snídaně, nápoje podávané k snídani a

také dopolední svačinu a nápoje k ní podávané. Proto zde použijeme pět grafů a tabulek.

Tabulka 21 Pravidelnost snídání

Pravidelnost snídání Počet %Ano 158 39,5Ne 242 60,5

Celkem 400 100

Graf 17 Pravidelnost snídání

Z tabulky 21 a grafu 17 jsme zjistili, že většina studentů, 60,5 %, snídá nepravidelně.

Toto číslo je velmi vysoké, protože nepravidelné snídání může vést k obezitě a jiným

57

Ano Ne0

10

20

30

40

50

60

70

80

90

100

39.5

60.5

%

civilizačním nemocem. Přitom snídaně nemusí trvat hodinu. Stačí pouze ovocná šťáva

nebo voda a k tomu krajíc chleba se šunkou. Tato snídaně zabere člověku maximálně 10

minut volného času, který může být v konečném součtu k nezaplacení.

Tabulka 22 Čas snídaně

Čas snídaně Počet %Dříve než v 6 hod. 23 10,7

Mezi 6.-7. hod. 104 48,6Mezi 7.-8. hod. 61 28,5

Po 8 hod. 26 12,2Celkem 214 100

Graf 18 Čas snídaně

Z tabulky 22 a grafu 18 jsme zjistili, že 48,6 % studentů, kteří v daný den snídali,

snídá mezi 6. a 7. hodinou ranní. Čas snídaně je ovlivněn především časem začátku

školy. Je zde patrno, že studenti vstávají velmi brzo, což je v naší republice vcelku

58

Dříve než v 6 hod. Mezi 6.-7. hod. Mezi 7.-8. hod. Po 8 hod.0

10

20

30

40

50

60

70

80

90

100

10.7

48.6

28.5

12.2

%

normální jev. V západní Evropě je častější, že studenti jdou do školy na devátou hodinu

ranní, čímž se čas jejich snídaně posouvá někde k osmé hodině.

Tabulka 23 Nápoje k snídani

Druh nápoje Počet %Káva 72 33,6Čaj 46 21,5

Juice 30 14Voda 32 15Jiné 34 15,9

Celkem 214 100

Graf 19 Nápoje k snídani

Z tabulky 23 a grafu 19 je patrné, že nejvíce studentů si dalo ke snídaní kávu, a to

33,6 %. Na druhém místě se umístil čaj. Toto číslo je alarmující, protože káva je velmi

59

Káva Čaj Juice Voda Jiné0

10

20

30

40

50

60

70

80

90

100

33.6

21.5

14 15 15.9

%

nevhodná z mnoha důvodů. Tím hlavním bude ten, že káva tělo odvodňuje, a to není

rozhodně po celé noci to nejlepší, protože v noci tekutiny nedoplňujeme, naopak tělo

spoustu vody z těla vyloučí.

Tabulka 24 Svačina mezi snídaní a obědem

Svačina Počet %Ano 149 37,25Ne 251 62,75

Celkem 400 100

Graf 20 Svačina mezi snídaní a obědem

Z tabulky 24 a grafu 20 je patrné, že většina studentů nemá svačinu před obědem.

Někteří z respondentů pravděpodobně tuto svačinu berou jako pozdější snídani. Lehká

60

Ano ne0

10

20

30

40

50

60

70

80

90

100

37.25

62.75

%

svačina mezi snídaní a obědem se doporučuje kvůli pravidelnosti stravování, protože

čas mezi těmito chody je značný a tělo potřebuje energii, kterou studenti spálí ve škole.

Tabulka 25 Nápoj ke svačině

Nápoj ke svačině Počet %Voda 51 34

Limonáda 47 31,5Káva 11 7,4Juice 14 9,4jiné 26 17,7

Celkem 149 100

Graf 21 Nápoj ke svačině

Nejvíce studentů uvedlo, že ke svačině pijí vodu. Na druhém místě se umístila

limonáda. Voda je nejvhodnějším nápojem, proto z tohoto číslo můžeme mít radost.

Ovšem druhé místo, které zaujímá limonáda už tak veselé není. Pokud jde o sladké,

kolové či jiné nápoje, tak tyto zmíněné obsahují mnoho cukrů a přebytečné energie,

61

Voda Limonáda Káva Juice jiné0

10

20

30

40

50

60

70

80

90

100

3431.5

7.49.4

17.7

%

kterou můžeme přijmout např. vydatnějším obědem či moučníkem. Tělo díky těmto

slazeným nápojům má nadbytek cukrů, které se přeměňují v tuk a ten se ukládá pod

kůži a zvyšuje riziko obezity a nemocí s ní spojenou.

5.3.2 Obědy

Úkolem této otázky bylo zjistit počet studentů, kteří obědvají pravidelně, kolik

chodů konzumují, jestli jí polévky, jaké nápoje k obědu pijí a také jestli si dopřejí po

obědě nějakou sladkost. Opět zde využijeme několik tabulek a grafů, pro dobrý přehled.

Tabulka 26 Oběd

Oběd Počet %Ano 354 88,5Ne 46 11,5

Celkem 400 100

Graf 22 Oběd

Z tabulky 26 a grafu 22 bylo zjištěno, že 88,5 % studentů obědvá. Toto číslo je

podstatně vyšší, než-li u snídaní. Problémem však je skutečnost, že oběd je mnohdy pro

studenta prvním jídlem dne. Tato varianta není rozhodně pro lidský organismus vhodná.

62

Ano ne0

10

20

30

40

50

60

70

80

90

100

88.5

11.5

%

Každý člověk si musí stravu rozdělit do několika částí dne. Často vidíme, že studenti

pouze obědvají a poté až večeří.

Tabulka 27 Čas obědu

Čas oběda Počet %11-12 44 12,412-13 78 2213-14 129 36,4

Po 14. hod. 103 29,2Celkem 354 100

Graf 23  Čas obědu

Nejvíce studentů uvedlo, že svůj oběd měli mezi 1 a 2 hodinou odpolední. Téměř 30

% dotazovaných obědvalo po 14. hodině. Čas oběda závisí u studentů vysokých škol na

63

11-12 12-13 13-14 Po 14. hod.0

10

20

30

40

50

60

70

80

90

100

12.4

22

36.4

29.2

%

rozvrhu. Pokud má student několik hodin po sobě bez přestávky na oběd, měl by mít

s sebou nachystanou svačinu.

Tabulka 28 Počet chodů k obědu

Počet chodů Počet %

1 198 56

2 123 34,7

3 a více 33 9,3

Celkem 354 100

Graf 24 Počet chodů k obědu

Studenti v tabulce 28 a grafu 24 odpověděli nejčastěji, že v daný den obědvali pouze

jeden chod. Tento výsledek nás nemusí tolik překvapovat, protože stále častěji vidíme,

že lidé mají tak akorát času, aby snědli hlavní chod. Na polévku či ostatní chody nemají

čas nebo si na ně odvykli.

64

1 2 3 a více0

10

20

30

40

50

60

70

80

90

100

56

34.7

9.3

%

Tabulka 29 Polévka

Polévka Počet %

Ano 156 44

Ne 198 56

Celkem 354 100

Graf 25 Polévka

Respondenti v této otázce nejčastěji odpověděli, že polévku k obědu neměli.

Polévka je důležitá pro povzbuzení chuti. Díky tomu se tvoří více slin a žaludečních

šťáv, které napomáhají lépe trávit sousta. Navíc je polévka zdrojem vody, kterou

potřebujeme nejen k dodržování pitného režimu.

Tabulka 30 Nápoj k obědu

Druh nápoje Počet %

65

Ano Ne0

10

20

30

40

50

60

70

80

90

100

44

56

%

Káva 8 2,3

Voda 96 27,1

Limonáda 175 49,4

Juice 27 7,6

Jiné 48 13,6

Celkem 354 100

Graf 26 Nápoj k obědu

Nejčastějším nápojem, který studenti pili k obědu, se stala limonáda, kterou pilo

v daný den téměř 50 % dotazovaných. Mezi limonádu jsme řadili veškeré slazené

nápoje. Některé z nich obsahují obrovské množství cukru, což je krajně nevhodné. Tyto

nápoje velmi často napomáhají k obezitě.

Tabulka 31 Sladkost po obědě

66

Káva Voda Limonáda Juice Jiné0

10

20

30

40

50

60

70

80

90

100

2.3

27.1

49.4

7.6

13.6

%

Sladkost Počet %

Ano 216 61

Ne 138 39

Celkem 354 100

Graf 27 Sladkost po obědě

Z tabulky 31 a grafu 27 je patrné, že 61 % dotazovaných mělo po obědě nějakou

sladkost. Pokud je tato sladkost v přiměřeném množství, není tak pro zdravou výživu

nebezpečná. Nejvhodnější sladkostí může být ovoce. Většinu odpovědí tvořila

čokoládová tyčinka či zákusek.

5.3.3 Večeře

67

Ano Ne0

10

20

30

40

50

60

70

80

90

100

61

39%

Cílem této otázky bylo zjištění, zda studenti pravidelně večeří, zda mají před večeří a

po večeři nějaký příjem potravin, také jsme zjišťovali, jaké nápoje k večeři pijí a v kolik

hodin daný den večeřeli.

Tabulka 32 Svačina mezi obědem a večeří

Svačina Počet %

Ano 306 76,5

Ne 94 23,5

Celkem 400 100

Graf 28 Svačina mezi obědem a večeří

Z této tabulky a grafu bylo zjištěno, že 76,5% studentů mělo mezi obědem a večeří nějakou svačinu. Svačina je velmi užitečná pro zdravé stravovací návyky, protože doba mezi obědem a večeří je nepřiměřeně dlouhá. Každý z nás, tedy i studenti, by měl mít každý den minimálně 6 porcí jídla, které by mělo být rovnoměrně a vhodně rozvrženo do celého dne.

68

Ano Ne0

10

20

30

40

50

60

70

80

90

100

76.5

23.5

%

Tabulka 33 Večeře

Večeře Počet %

Ano 347 86,75

Ne 53 13,25

Celkem 400 100

Graf 29 Večeře

Večeři mělo v daný den 86,75 % respondentů. Toto jídlo by nemělo být příliš těžké,

abychom ho mohli strávit, než půjdeme spát. Většinou je doporučována večeře lehká.

Nedoporučují se těžko stravitelná masa, smažené či pečené pokrmy.

Tabulka 34 Čas večeře

69

Ano Ne0

10

20

30

40

50

60

70

80

90

100

86.75

13.25

%

Čas večeře Počet %

Dříve než v 18 hod. 72 20,7

Mezi 18. - 19. hod. 56 16,1

Mezi 19. - 20. hod. 113 32,6

Mezi 20. - 21. hod. 91 26,2

Po 21. hod. 15 4,4

Celkem 347 100

Graf 30 Čas večeře

Čas večeře byl u dotázaných nejčastěji mezi 19. a 20. hodinou. Velmi záleží na to,

kdy jde student spát. Před spaní bychom měli jíst jen velice malé porce a lehká jídla,

70

Dříve než v 18 hod.Mezi 18. - 19. hod.

Mezi 19. - 20. hod.Mezi 20. - 21. hod.

Po 21. hod.

0

10

20

30

40

50

60

70

80

90

100

20.7

16.1

32.6

26.2

4.4

%

která nás nebudou během spánku zatěžovat. Složení potravin velmi ovlivňuje spánek a

také naše rozpoložení v dalším dni.

Tabulka 35 Nápoj k večeři

Nápoj Počet %

Káva 14 4

Voda 79 22,8

Limonáda 166 47,9

Juice 41 11,9

Jiné 47 13,4

Celkem 347 100

Graf 31 Nápoj k večeři

U večeří převládala z nápojů limonáda, kterou mělo 47,9 % dotázaných. I v této části

připomínáme, že nejvhodnějším nápojem je čistá voda, ovocný, neslazený čaj, či

ovocné šťávy, ředěné vodou.

71

Káva Voda Limonáda Juice Jiné0

10

20

30

40

50

60

70

80

90

100

4

22.8

47.9

11.9 13.4

%

Tabulka 36 Jídlo po poslední večeři

Jídlo po večeři Počet %

Ano 181 45,25

Ne 219 54,75

Celkem 400 100

Graf 32 Jídlo po poslední večeři

Z tabulky 36 a grafu 32 je patrné, že 45,25 % dotázaných studentů mělo po večeři

ještě nějaké jídlo. Zde si musí dát každý student pozor na výběr vhodného jídla.

6 ZÁVĚR

72

Ano Ne0

10

20

30

40

50

60

70

80

90

100

45.25

54.75

%

V diplomové práci jsme se zaměřili na stravovací návyky a životní styl studentů

vysokých škol, jejichž věk se pohyboval mezi 19-30 lety. Výzkum, kterým jsme se

snažili zjistit potřebné informace, jsme prováděli pomocí dotazníků v několika

studijních městech naší republiky.

Díky provedenému výzkumu jsme zjistili mnoho zajímavých informací, které jen

potvrdily, že studenti nemají vždy správné stravovací návyky a jejich životní styl

neodpovídá zdravému žití. Hodnota BMI u žen hraničila v průměru s nadváhou, časté

zde byly i případy obezity. U můžu tyto čísla byla lepší, ovšem nadváha se zde

vyskytovala také. Čas strávený u počítače je téměř alarmující. Většina respondentů

odpověděla, že každý den tráví u počítače 2-4 hodiny. 13 % z nich dokonce odpovědělo,

že v průměru jsou u počítače 6 více hodin každý den. Opravdu můžeme potvrdit, že

dnešní společnost se právem nazývá počítačová generace. Sledování televize není tak

markantní, jako u počítače, ale pokud sečteme tuto činnost, tak můžeme s nadsázkou

říct, že studenti žijí polovinu dne u počítače či televize.

Pokud se podíváme na pitný režim, tak můžeme být vcelku spokojení, protože

nadpoloviční většina odpověděla, že pije jeden až dva litry denně, což je v normě. Na

druhou stranu téměř čtvrtina dotázaných odpověděla, že vypijí méně, než litr denně, což

je málo. 68% z dotázaných odpovědělo, že doplňují tekutiny pravidelně. Dalo by se

očekávat, že toto číslo bude vyšší, protože čas na příjem tekutin si každý může udělat.

V odpovědích na délku spánku jsme se dozvěděli, že většina respondentů spí

dostatečně. Převažovali odpovědi od 5 do 9 hodin spánku denně. Několik dotazovaných

však odpovědělo, že spí v průměru méně, než 5 hodin denně, což není dostatečné.

Přes 60 % dotázaných odpovědělo, že bydlí ve městě. Podobný počet

odpověděl, že do školy denně nedojíždí a bydlí v místě studia, což je určitě

z hlediska životního stylu prospěšné. Z dojíždějících studentů převládla odpověď

na délku jedné cesty 0,5-1 hodina. Objevili se také studenti, kteří dojíždí 2 a více

hodin denně. Pokud toto číslo vynásobíme dvěmi, tak např. při délce jedné cesty

trvající 2, 5 hodiny zjistíme, že student stráví 5 hodin denně na cestách, což je

opravdu velmi náročné a z velké části mu toto cestování znemožní zdravý

životní styl.

73

Když se zaměříme na část o pohybové činnosti, tak zjistíme, že 57,5 % studentů

sportuje pravidelně, z toho pouze 11 % aktivně. 42,5 % dotazovaných sportuje

nepravidelně. Z těchto pravidelných sportovců odpověděla většina, že sportují 1-2x do

týdne a tato aktivita jim trvá nejčastěji v průměru 1-2 hodiny. Pouze 7 dotazovaných

odpovědělo, že sportují minimálně 5x týdně.

Přejdeme-li k výsledkům o stravování, budeme zaskočeni. Více, než 60 %

dotázaných obvykle nesnídá, což rozhodně není dobré pro lidský organismus, který měl

mít ráno příjem energie, aby tělo mohlo dostatečně začít fungovat a pracovat. Mezi

nejčastější typy snídaní patří chleba se sýrem či salámem nebo šunkou, dále jogurty a

cornflakes či rohlík. Čas snídaně je nejčastější mezi 6.a 7. hodinou ranní. Z dotazníku

jsme mimo jiné zjistili, že nejčastěji volený nápoj k snídani je káva, která se ve výživě

nebere jako tekutina, ale naopak tělo odvodňuje, což je nejhorší možná varianta po noci,

kdy žádné tekutiny nepřijímáme a naopak je tělo vydává ve velkém množství formou

potu, dýchání atd.

Pokud se posuneme o kousek dále, tak zjistíme, že přes 60 % dotázaných nemá

žádnou svačinu mezi snídaní a obědem. V horším případě je oběd jejich první jídlo dne.

Nemusíme opakovat, že pravidelný příjem potravin a nápojů je důležitý pro lidský

organismus. Nejčastějšími dopoledními nápoji byla voda, následovaná limonádou.

Počet studentů, kteří obědvají je už o něco vyšší. Oběd má 88,5 % studentů, a to

nejčastěji o jednom chodu. Nejčastější formou oběda je maso na různé způsoby. Dále

zeleninové nebo těstovinové saláty a omáčky. Jako přílohu si studenti nejčastěji vybírají

rýži a brambory. Ryba se v odpovědích téměř nevyskytovala. Polévku, která

povzbuzuje chuť a je také část příjmu tekutin, jí pouze 44 % respondentů. Mezi

polévkami vedou vývary následované zeleninovou polévkou. Nejčastější dobou na oběd

je u studentů mezi 13. a 14. hodinou. Z nápojů, které studenti mají k obědu převládá

limonáda, kterou si dá téměř polovina studentů. Káva u oběda zastupuje zanedbatelnou

část. Mnoho studentů dává přednost čisté vodě, téměř 30% dotázaných. 61 % studentů

si po obědě dopřeje nějakou sladkost.

74

Respondenti poté odpovídali, zda-li měli svačinu mezi obědem a večeří. Více než 2/3

z nich svačinu mělo. Večeři mělo dokonce 86,5 % dotázaných, nejčastěji mezi 19. a 20.

hodinou. Pokud jde o typ večeře, tak se často objevoval chléb, sýr, salám, šunka, párek,

ovoce a čokoládová tyčinka. Minimum dotazovaných mělo teplou večeři. Mezi nápoji

opět převládala limonáda, kterou si dalo téměř 48 % dotázaných. Druhé místo opět

obsadila voda.

Kávu si dopřálo pouze 14 dotázaných osob, což jsou v součtu 4 %. Více než 45 %

studentů si dopřeje ještě nějaké jídlo po večeři.

Mnoho lidí si neuvědomuje, že takovým životním stylem jdou naproti spoustě

chorob, které nás mohou stát život. A život je to nejcennější, co člověk v životě má.

Toto si bohužel neuvědomujeme a honíme se za penězi, zábavou, pečujeme o svá auta,

o svůj majetek, ale o své tělo pečuje jen málokdo z nás. Tak, jak se my chováme

k našemu tělu, tak naše tělo se bude stejným způsobem chovat k nám samotným.

Jedinou možností, jak zlepšit péči o své zdraví, je celková změna stravovacích

návyků a jídelníčku. Tato změna však znamená silnou vůli a odhodlání. Pokud zde není

motivace, těžko student sám od sebe začne s tímto problémem něco dělat. Zlom může

nastat až při prvních příznacích onemocnění, a to už může být pozdě.

7 SOUHRN

75

Diplomová práce je zaměřena na životní styl a stravovací návyky studentů vysokých

škol. Nejdůležitějším přínosem této práce jsou zjištěné výsledky, které jsme získali od

studentů pomocí dotazníků. K naší práci nám posloužilo 400 vybraných vzorků.

Pokud se ohlédneme za výsledkem naší práce, tak musíme říct, že výsledky dopadly

vcelku podle očekávání. Ukázalo se, že studenti vysokých škol často zanedbávají

základní stravovací principy, že jejich pohybová aktivita je na nízké úrovni a také, že

mají často sklony k nadváze a obezitě.

Diplomová práce se snažila zjistit potřebné informace od studentů o jejich

stravovacích návycích a zdravém životním stylu. Získané informace nás utvrdili

v názoru na studenty, kteří nedbají pokynů odborníků, jenž nás varují neustále ve všech

médiích, abychom si dali záležet na zdravém životním stylu. Díky tomu hrozí mnoha

studentům nadváha, obezita a mnoho civilizačních chorob, kterým mohli z velké části

předejít sami.

Naše diplomová práce může posloužit všem studentům vysokých škol, kteří se

mohou sami přesvědčit, že právě oni velmi často porušují zdravý životní styl. Po

přečtení se mohou zamyslet nad svým životem a mohou vše změnit a pomoci nejen

sobě, ale i své rodině a svým blízkým.

Nemusíme však tuto práci věnovat pouze studentům na vysokých školách, ale

můžeme ji také doporučit všem pedagogům na základních, středních i vysokých

školách. Právě učitelé mohou značně ovlivnit zdravý životní styl svých žáků a studentů.

V neposlední řadě je práce určena všem rodičům, protože zvyklosti z domova si dítě,

žák i student přenáší do dalšího života.

8 SUMMARY

76

The graduation thesis is aimed at lifestyle and eating habits of university

students. The most important contribution of this work are results that we obtained from

students through questionnaires. 400 chosen samples have made our work.

If we have a look at the result of our work, we have to say that results quite came

up to expectations. Result showed that university students often neglect the basic eating

procedures, their physical activities are on a very low level and they also often tend to

overweight and obesity.

The graduation thesis tried to find out useful pieces of information about

student’s eating habits and healthy lifestyle. Acquired pieces of information strengthen

our opinion to students neglecting advices of experts who warn us in media all the time

to be particular in healthy lifestyle. That is why a lot of students are in danger of

overweight, obesity and civilization diseases of which they could precede on their own.

Our graduation thesis can help all the university students who can find out on

their own that even they counteract with healthy lifestyle principles very often. After

reading through the thesis they can think about their life and they can change everything

in order not to help just themselves, but also their family and people close to them.

It is not necessary to determinate this work only to university students, but we

can also recommend it to all schoolmasters at basic and secondary schools and

universities. Schoolmasters are just that who can considerably influence healthy

lifestyle and of their pupils and students.

Last but not least the work is determinate to all parents, because child, pupil and

student carries over to the rest of life.

9 LITERATURA

77

1.ČÍŽKOVÁ a KOL. Přehled vývojové psychologie. 2. vyd. Olomouc: Univerzita

Palackého Olomouc, 2005. ISBN 80-244-0629-2.

2.HOLOUŠOVÁ, D., KROBOTOVÁ, M. Diplomové a závěrečné práce. 1. vyd.

Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2002. ISBN 80-244-0458-3.

3. ŘÍČAN, P. Cesta životem: vývojová psychologie. 2. vyd. Praha: Portál, 2006. ISBN

80-367-124-7.

4. MUSIL, J. Vývojová psychologie I. 1. vyd. Zlín: Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně,

2006. ISBN 80-7318-361-7.

5. SKORUNKOVÁ, R. Úvod do vývojové psychologie. 2. vyd. Hradec Králové:

Gaudeamus, 2007. ISBN 978-80-7041-956-4.

6. KYNYCHOVÁ, H., KRUNTORÁDOVÁ, P. Tajemství životního stylu aneb tvůj

osobní trenér a rádce. 1. vyd. Praha: Propolis, 2006. ISBN 80-903818-0-4.

7. FOŘT, P. Sport a správná výživa. 1. vyd. Praha: Ikar, 2002. ISBN 80-249-0124-2.

8. FOŘT, P. Co jíme a pijeme: výživa pro 3. tisíciletí. 1. vyd. Praha: Olympia, 2003.

ISBN 80-703-3814-8.

9. MAŠEK, J. Člověk, společnost a výživa. 1. vyd. Praha: Orbis, 1971. ISBN –

neuvedeno.

10. SHARON, M. Komplexní výživa: Správná cesta ke zdraví. 1. vyd. Praha: Pragma,

1994. ISBN 80-851-354-0.

11. KONOPKA, P. Sportovní výživa. 1. vyd. České Budějovice: Kopp, 2004. ISBN 80-

723-2228-1.

12. HORÁK, F., CHRÁSKA, M. Úvod do metodologie pedagogického výzkumu. 1. vyd.

Praha: SPN, 1989. ISBN – neuvedeno.

78

13. KUNOVÁ, V. Zdravá výživa. 1. vyd. Praha: Grada, 2004. ISBN: 80-247-0736-5.

14. MÜLLEROVÁ, D. Zdravá výživa a prevence civilizačních nemocí ve schématech.

1. vyd. Praha: Triton, 2003. ISBN 80-7254-421-7.

15. NEJEDLÝ, B. Proč zdravě jíst? Aneb jak déle žít. 1. vyd. Benešov: Start, 1997.

ISBN 80-902005-6-7.

16. DAHLKE, R. Program pro zdraví. 1. vyd. Praha: Ikar, 2006. ISBN 80 – 249-0732-

1.

17. HAINER, V., a kolektiv. Tajemství ideální váhy. 1. vyd. Praha: Grada, 1996. ISBN

80-7169-128-3.

18. KREJČÍKOVÁ, E. Vývojová psychologie pro učitele. 1. vyd. Praha: Státní

pedagogické nakladatelství, 1986. ISBN – neuvedeno.

19. BLATTNÁ, J., DOSTÁLOVÁ, J., PERLÍN, C., TLÁSKAL, P. Výživa na začátku

21. století aneb o výživě aktuálně a se zárukou. 1. vyd. Praha: Společnost pro výživu,

2005. ISBN 80-23-9620-27.

Internetové zdroje:

1. Svět outdooru [online]. cit. [9. 2. 2009]. Dostupné na WWW.

http://www.svetoutdooru.cz/clanek/?107875-pitny-rezim

2. Ordinace [online] cit. [11. 2. 2009]. Dostupné na WWW.

http://www.ordinace.cz/clanek/glykemicky-index

79

Přílohy

80

Příloha č. 1

Dotazník

Dobrý den, vážené studentky/vážení studenti,

81

jmenuji se Pavel Růžička a jsem student 4. ročníku Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Chtěl bych Vás požádat o vyplnění dotazníku, který je pro mě důležitý pro zpracování mé diplomové práce zaměřené na životní styl a stravovací návyky studentů vysokých škol. Veškeré údaje, které zde uvedete, budou použity výhradně pro účely mé diplomové práce a jsou anonymní. Prosím, odpověď na otázku zakroužkujte či odpověď doplňte.

1) Vaše pohlaví (zakroužkujte prosím). a) muž b) žena2) Váš věk:3) Vaše tělesná hmotnost (kg):4) Vaše tělesná výška (cm):5) Kolik hodin trávíte denně u televize či u PC? - televize (hod.):- PC (hod.):6) Kolik litrů denně vypijete tekutin? 7) Doplňujete během dne tekutiny pravidelně? a) ano b) ne8) Kolik hodin denně spíte?9) Místo Vašeho bydliště? a) město b) vesnice10) Bydlíte v místě studia nebo dojíždíte denně? (pokud dojíždíte, napište prosím jak dlouho Vám trvá jedna cesta): a) ano, dojíždím (doba jedné cesty): b) ne, nedojíždím11) Provádíte nějakou pohybovou aktivitu? a) sportovní (aktivní sportovec) b) rekreační (pravidelně) c) neprovádím pravidelně12) Kolikrát týdně provádíte pohybovou aktivitu, jestliže jste aktivní sportovec? (otázku vyplňte pouze pokud zakroužkujete u otázky č. 11 možnost A).

13) Kolikrát týdně provádíte pohybovou aktivitu, sportujete-li rekreačně? (otázku vyplňte pouze pokud zakroužkujete u otázky č. 11 možnost B).

14) Kolik hodin denně Vám v průměru trvá tato aktivita?

Ještě jednou děkuji za Vaše odpovědi!

82

Příloha č. 2

83

84

85

86

87

ANOTACE

Jméno a příjmení: Pavel Růžička

88

Katedra: Antropologie a zdravovědy

Vedoucí práce: doc. PaedDr. Miroslav Kopecký Ph. D

Rok obhajoby: 2009

Název práce: Životní styl a stravovací návyky studentů vysokých škol

Název v angličtině: Univerzity student´s lifestyle and food habits

Anotace práce: Diplomová práce se snaží zjistit, jakým životním stylem žijí studenti vysokých škol, a jak se stravují. Snažili jsme se doložit špatný způsob života studentů vysokých škol. Vyhodnocením dotazníků, které jsme pro výzkum použili, jsme zjistili spoustu zajímavých informací, které jsme podrobili analýze a poté vyhodnotili. V závěru práce formujeme zjištěné problémy a navrhujeme řešení, jak situaci zlepšit.

Klíčová slova: Student vysoké školy, stravování, životní styl, BMI, obezita, pohyb, pitný režim, spánek

Anotace v angličtině:Thesis seeks to determine what lifestyle are university students, and how the meals. We tried to demonstrate the bad way of life of students in higher education. Evaluation questionnaires, which we use for research, we found lot of interesting information that we have undergone analysis and then evaluated. In conclusion, the work formed the identified problems and propose solutions to improve the situation.

Klíčová slova v angličtině:

Student high school, food, lifestyle, BMI, obesity, movement, drinking regime, sleeping

89