5–6 / 2014

Ježíšovi bratři, sestry a matkyKřesťané v muslimském světě: tváří v tvář teroristůmZprávy ze světa

Pamatujte na vězně, jako byste byli uvězněni s nimi; pamatujte na ty, kdo trpí, vždyť i vás může potkat utrpení. – Židům 13,3

Hlas muèedníkù 5–6 / 2014 Naši kurýři na severovýchodě Indie používají k dopravě námi sponzorovaných Biblí k věří-cím i velbloudy.

N a k l a d a t e l s t v í s t e F a N O s N a b í z í :

Nabízené knihy z nakladatelství STE­FA­NOS si můžete objednat na naší adrese, uvedené na zadní straně obálky. Poštovné ani balné není účtováno. Ukázky knih naleznete na internetové adrese www.hlas-mucedniku.cz

Rasooli & Allan – Lékař z Kur­distá­nu Příběh o obrácení muslimského mullaha. A­5, 134 stran, cena 77 Kč.

Richar­d Wur­mbr­and – Vítězná­ vír­a Inspirující čtení na téma křesťanské víry a svědectví. 12×18 cm, 176 stran, cena 120 Kč.

Ken Ander­son – Smělý jako ber­á­nek Životní příběh známého čínského křesťanského disi-denta. A­6, 170 stran, váz. 137 Kč.

Pavel Rejchr­t – Dvaná­ct ká­zá­níSbírka kázání českého malíře, básníka a literáta z posledních deseti let, ve kterých se autor zamýšlí nad duchovní situací současného křesťanstva i spo-lečnosti. Váz. brožura, 14×19 cm, 96 stran, 147 Kč.

John Bunyan – Milost přehojná­Duchovní autobiografie Johna Bunyana. 11,5×17,5 cm, 192 stran, cena 157 Kč.

John R. Weinlick – Hr­abě Zinzendor­fŽivotní příběh hraběte Mikuláše Ludvíka Zinzendorfa, nejvýznamnějšího představitele Obnovené Jednoty bratrské. Vázaná brožura, 12×19 cm, 232 stran, cena 175 Kč.

Her­mann Har­tfeld – Vír­a navzdor­y KGBA­utentické vyprávění o pronásledování křesťanů v Sovětském svazu v šedesátých letech.12×19 cm, 304 stran, cena 177 Kč.Richar­d Wur­mbr­and – Kr­istus na Židovské cestěA­utor sám židovského původu uvažuje na židovské téma. 12×18 cm, 248 stran, cena 175 Kč.

Sam Wellman – William Car­eyKniha o životě anglického misionáře v Indii.Vázaná brožura, 12×19 cm, 160 stran, cena 167 Kč.

Hans Mar­tin Br­aun – Let přes hr­aniceNapínavý román z prostředí ruské podzemní církve se špionážní zápletkou.Vázaná, 11,5×17 cm, 120 stran, 2. vydání, cena 138 Kč

Mike Fear­on – Mar­tin Luther­Beletrizovaná biografie jedné z klíčových postav his-torie křesťanství.

Vázaná brožura, 12×19 cm, 112 stran, cena 165 Kč.

Anatolij Gr­anovskij – Byl jsem agentem NKVDMemoáry agenta sovětské tajné služby, působícího krátce také v poválečném Československu.Vázaná s přebalem, 12×19 cm, 288 stran, cena 245 Kč.

Tom White – Akce KubaPo sedmnácti měsících vězení na Kubě vypráví autor vzrušující příběh církve trpící za „třtinovou oponou“. A­6, 230 stran, cena 83 Kč.

Dar­lene Deibler­ová­-Roseová­ – Ve stínu vychá­zejícího sluncePodivuhodný příběh americké misionářky v japon-ském zajetí za druhé světové války.Vázaná s přebalem, 12×19 cm, 288 str., cena 248 Kč.

Richar­d Wur­mbr­and – Vězeňské zdi kdyby pr­omluvilyA­utorova kázání, sestavená na samovazbě, která jsou pozoruhodným a jedinečným dokumentem o hlubi-nách křesťanské víry uprostřed nelidského teroru a zoufalství.Vázaná, 12×18 cm, 136 stran, cena 185 Kč.

Sam Wellman – Jan KalvínBiografie slavného reformátora.Vázaná brožura, 12×19 cm, 160 stran, cena 225 Kč

Br­atr­ Andr­ew – Pašer­á­kem ve službá­ch NejvyššíhoKniha popisuje začátky služby bratra A­ndrewa. Díky této knize se mnozí západní křesťané začali zajímat o utrpení svých spoluvěřících v totalitních zemích a mnohým rovněž pomohla nalézt víru v Ježíše Krista.Vázaná s přebalem, 12×19 cm, 262 str., cena 245 Kč

Richar­d Wur­mbr­and – V Božím podzemíLuterský farář Richard Wurmbrand odmítl veřejně chvá-lit komunistický režim a podrobit se jeho diktátu. Je uvězněn a společně s ostatními nepřáteli režimu vys-taven mučení, o kterém obyvatelé svobodného světa nemají ani tušení.Vázaná, 115×175 mm, 335 stran, doporučená prodej-ní cena 225 Kč

�

Ježíšovi bratři, sestry a matky„Neboť kdo činí vůli mého otce v nebesích, to je můj bratr, má sestra i matka“.

(Matouš �2,50)

Naši milovaní, na Vánoce před čtyřiatřiceti lety jsem se

svou rodinou přicestoval do Norska. Jelikož bylo za nás zaplaceno výkupné, směli jsme opustit komunistické Rumunsko, kde jsme byli, má žena i já, vězněni. O tehdejších Vánocích v roce 1965 jsme poprvé navštívili bohoslužby ve svobodném světě; bylo to v americ-kém sboru v Oslo, hlavním městě Norska.

Poprvé v životě jsme viděli sborové dopisy, chórové oděvy, dětské boho-služby – to vše, co v našem komunistickém světě neexistovalo.

Tehdy jsme se setkali s pastorem Myrusem Knutsem, který po vyslechnutí našeho příběhu učinil to, co v tu chvíli považoval za nejlepší: poslal nás do USA, aby i další křesťané uslyšeli tento příběh z první ruky od těch, kteří trpěli pro Krista. A nebyl to jen smutný příběh o utrpení, ale také opojný příběh o hrdinech víry, které jsme osobně znali. „Hlas mučedníků“ dorazil do svobodného světa.

Proč existuje láska? Do italské Verony se po řadu staletí sjíždějí návštěvníci z celého světa,

aby shlédli hrob literárních postav Romea a Julie. Jejich příběh byl na diva-delní jeviště uveden Shakespearem: dva mladí, do sebe zamilovaní lidé jsou od sebe násilně rozděleni nesmyslnou nenávistí svých rodičů. Oba se roz-hodnou pro dobrovolnou smrt.

Jeden z návštěvníků hrobky tam zanechal dopis s jedinou krátkou větou: „Proč existuje láska?“

Láska může zapříčinit nesmírnou tragédii. Je však také zdrojem nejvyšší inspirace. Přináší milujícím úžasnou radost ze vzájemné jednoty. Svého vrcholu pak dosahuje v sebezapření, jdoucím až ke ztrátě vlastního života pro milovanou bytost.

Sv. Cyprián, setnutý pro víru v roce 258, napsal: „Mučednictví je křest větší v milosti, vznešenější v moci, vzácnější ve cti, křtem, ve kterém křtí andělé, nad kterým Bůh a Kristus plesají, křtem, po němž již není více hří-chu. Ten činí naši víru dokonalou. Připojuje nás bezprostředně k Bohu.“

Pro Ježíše představovalo mateřství – obětující se druh lidské lásky – nepře-tržitou připravenost sloužit svému milovanému. Na Golgotě to nebyl pouze

r i c h a r d W u r m b r a n d n a p s a l

2

Ježíš, kdo byl probodnut. Marii se dostalo od Simeona proroctví, které se také naplnilo: „I tvou vlastní duší pronikne meč“ (Lukáš 2,35). Marie se svým Synem trpěla i tehdy, když ho apoštolové opustili. Jeho krev a její slzy se objevily před Bohem společně.

Ale Marie nemusí být nutně jedinou Ježíšovou matkou. I my můžeme dosáhnout této hodnosti. Ježíš výslovně prohlásil: „Neboť kdo činí vůli mého Otce v nebesích je... má matka.“ Bylo pro nás nezbytné vyprávět na Západě pří-běhy o takových Ježíšových matkách – věřících, kteří dosáhli té úrovně víry, citu, utrpení, starosti a oběti pro Pána, jako tomu bylo v případě Marie.

O Vánocích neslavíme jen narození Ježíšovo, ale otevíráme také dveře pro všechny křesťany, abychom se tak připodobnili Kristu či Ježíšovým matkám.

Naše misie byla založena s myšlenkou hledat křesťany, kteří mají srdce podobné srdci Ježíšovy matky.

Vyprávěli jsme příběhy Trachtamanna, Tarleva, Ordinského a Lydie Cal-dararové, představitelů hnutí mesiánských židů v Kišiněvě, bývalém SSSR, kteří byli pro svou víru komunisty deportováni do Ruska a zavražděni.

Vyprávěli jsme o vězeňských celách, kde v zimě mrzlo. Valer Irinca z rumunské organizace Armáda Páně musel s mnoha dalšími celý den běhat, aby si zachránil život.

Elie Wiesel, nositel Nobelovy ceny a rumunský Žid, který přežil holocaust, píše o křesťanské selce, která sloužila svému jménu – jmenovala se Marie. Byla to pouze náhodná shoda jmen? Když byl Wiesel v nacistickém vyhlazo-vacím táboře, Marie, pro Židy pohanka, riskovala vlastní život, prošla přes zátarasy a ostnaté dráty, aby uvězněným Židům přinesla sýr, vejce, ovoce a luštěniny. Na konci války se jí dokonce podařilo některé z tábora vysvo-bodit a ukrývat je ve svém domě.

Vyprávěl jsem nádherný příběh o vzácné sestře Mindrutzové, křesťanské ženě, která v době, kdy jsem byl já, moje žena a čtyři další židovští křesťané za války ve fašistickém Rumunsku ve vězení, zabušila na vězeňská vrata a žádala, aby směla trpět společně se svými bratry z vyvoleného národa. Její žádosti bylo vyhověno. Její ochota být s námi ve vězení tak zapůsobila na soudce, že jsme byli všichni osvobozeni. Byl to jediný případ, kdy v Rumun-sku fašistický soud osvobodil Židy!

Když jsem byl ve vězení, nesměl jsem dostat zvenčí žádnou zásilku. Jedna svobodná sestra přemohla hroznou zimu a všechny zákazy a do vězení nám přinesla potraviny. Jmenovala se Anděla.

V neslavně proslulém nacistickém koncentračním táboře Dachau bylo tři tisíce katolických kněží ze všech evropských, nacistickým Německem oku-povaných zemí. Byl mezi nimi i mladičký Karl Leisner, který stačil sloužit pouze jedinou mši. Jeho poslední slova před předčasnou smrtí zněla: „Vše-mohoucí Bože, prosím, požehnej i mým nepřátelům.“

Rumunský pravoslavný kněz Ilie Cleopa strávil pro svou víru osm let ve vězení. Choval mateřskou lásku k Ježíši, kterého viděl ve svých spoluvěz-ních. Miloval je jak děti, dobré i zločinné. Cleopa nelámal hůl ani nad jedi-ným. Se svými spoluvězni se nedělil jen o slova útěchy, ale i o svůj nuzný

3

příděl potravin – ať to byli vězni pro víru nebo pro skutečné zločiny. Taková křesťanská mateřská láska je tou nejobsáhlejší formou lásky.

Slavte Vánoce jako Ježíšova matkaMarie stála věrně u kříže, když Ježíš řekl Bohu,

„Do tvých rukou odevzdávám svého ducha,“ a když si zdánlivě zoufal a dotazoval se Boha. Ti, kteří jsou ji podobni, stojí s vámi, když procházíte utrpením, dokonce i když je zapíráte a zrazujete nebo jste ve vězení. Snaží se vás získat nazpět.

Jsou zde opět Vánoce. Pamatujme na svatou chvíli – novorozeně v náruči své matky. Ježíš ale není spokojen, má-li jen jednu matku. Po celou historii se lidé na sebe vzájemně odvolávali, stávali se duchovními učiteli, dětmi, žáky nebo služebníky. Ježíš je jediným, kdo volá jak muže tak ženu, aby se stal(a) jeho bratrem, sestrou a matkou.

Radovat se s těmi, kteří se neradujíSpolečně se radujeme se všemi z vás, kteří budou zasedat k zaslouženým

vánočním hodům. Pamatujme však také na ty, kteří si je dopřát nemohou – buď proto, že jsou příliš chudí, anebo jsou natolik sevřeni nějakým utrpe-ním, že se nedokážou svátků účastnit.

V roce 1912, když v Číně vypukl veliký hlad, nedokázala baptistická misionářka Lottie Moonová při pohledu na hladovějící zástupy vůbec jíst a všechny své prostředky i potraviny rozdávala strádajícím. Kdyby tehdy každý Američan daroval jediný halíř denně, mohlo být hladovějícím mate-riálně pomoženo. Avšak mnohé výzvy zůstaly bez odezvy.

Její přátelé pozorovali v jejím chování cosi divného a začali se obávat o její mentální a fyzické zdraví. Proto ji poslali nazpět do USA. Ale Lottie po cestě, přesně na Štědrý večer roku 1912, zemřela v japonském městě Kobe. Jako poslední slova vyslovila jména svých čínských přátel, kteří zemřeli hladem. Zemřela tak společně s nimi. Nebyl to čin vůle. Ona prostě nedo-kázala jednat jinak.

Máme důvod k radosti. Kristus se narodil v Betlémě. Přišel na zem kvůli naší spáse. My však také víme, že naše přítomné radosti jsou „neúplné“. Víme, že plná radost se dostaví, až se setkáme s Kristem a všemi drahými svatými tváří v tvář.

Přejeme vám požehnané Vánoce! V Kristu Váš

[Richard Wurmbrand (1909–2001) – rumunský luterský farář, který byl pro svou víru vězněn čtr-náct let v komunistickém žaláři. Po odchodu na Západ založil se svou manželkou Sabinou v roce 1967 mezinárodní misijní organizaci, jejímž cílem je pomáhat pronásledovaným křesťanům. Tento článek pochází ze staršího vydání amerického zpravodaje. Redakčně upraveno.]

Baptistická misionářka Lot-tie Moonová

�

p r o n á s l e d o v a n á c í r k e v d n e s

Křesťané v muslimském světěTváří v tvář islámským extrémistům

V minulém roce si svět uvědomil hrozbu, kterou představují islám-ští extrémisté tzv. Islámského státu (IS), když tato teroristická sku-pina obsadila během několika hodin Mosul, druhé největší město Iráku. V krátké době pak IS zabral i přilehlé oblasti města, které byly odjakživa domovem křesťanské populace v Iráku. Teroristé IS dali křesťanům na vybranou: buď přijmou islám, nebo zaplatí vysokou daň, anebo oblast opustí, jinak budou zabiti. Většina křesťanů proto urychleně uprchla.

Křesťanští aktivisté sledovali rozvoj islámského extremismu během posledních let v mnoha zemích světa. Hlas mučedníků působil v posledních dvou letech mezi křesťanskými uprchlíky ze Sýrie, které z jejich domovů vyhnali muslimští rebelové. Pracovali jsme mezi křesťany žijícími na fili-

pínském ostrově Mindanao, které ohrožovaly islamistic-ké skupiny usilující o poli-tickou moc nad celým ost-rovem. Byli jsme svědky nárůstu útoků islamistů v Keni, kteří do této země pronikali ze Somálska. V Nigérii si již po čtyři roky bere křesťany za cíl teroris-tická skupina Boko Haram. Tato organizace systema-ticky útočí na křesťanské osady a instituce ve snaze vytvořit na severu Nigérie čistě islámský stát.

Tisíce zabitých, zraněných a křesťanů bez domovaKdyž IS vyhlásil nad obsazenými oblastmi Sýrie a Iráku svůj chalífát, také

skupina Boko Haram po obsazení převážně křesťanského města Gwoza pro-hlásila 24. srpna za svůj vlastní chalífát obsazené území.

Od roku 2010 přišlo podle odhadů v severní Nigérii o život 11 500 křesťanů, 3 500 jich bylo zraněno a tisíce dalších musely uprchnout ze svých domovů. Taková je bilance působení skupiny Boko Haram v severních nigerijských státech Borno, Yobe a Adamawa. V průběhu této doby se Hlas mučedníků snažil zmírňovat utrpení nigerijských křesťanů. Po každém ohlášeném útoku shromáždili naši pracovníci informace o zraněných a snažili se jim

Pracovníci Hlasu mučedníků rozdávají potraviny a další nezbytnou pomoc mezi potřebnými na ostrově Mindanao, kteří museli uprchnout ze svých domovů před muslim-skými povstalci.

5

následně zajistit co možná nejlepší lékařskou pomoc.

K nigerijským křesťanům, kterým jsme měli příležitost v tomto roce pomoci, patří John Yakubu. Poté, co přežil několik útoků příslušníků Boko Haram v Gwoza, uprchl třiačtyřicetiletý Yakubu se svou rodinou do utečenec-kého tábora v Kamerunu. Když ale jeho rodina strá-dala hlady, vrátil se domů, aby opatřil rodině potravu.

Když ho členové Boko Haram uviděli, jak vchází do svého domu, oka-mžitě ho zajali a snažili se ho přinutit, aby přijal islám. Když John odmítl, přivázali ho ke stromu a pak mu zasadili rány nožem na hlavě, zádech a na nohou a nechali ho, aby vykrvácel. Johnovi se ale podařilo vyvléknout z pout a dostat se včas do nemocnice. Naše misie později uhradila náklady na jeho léčbu.

Dalším nigerijským křesťanem, kterému jsem mohli pomoci, je Philemon Dabou z osady Attagara, patřícího do státu Adamawa. Když teroristé z Boko Haram přepadli jeho vesnici, utekl Philemon do hor. Ale později pocítil ve svém úkrytu touhu vydat povstalcům svědectví o své víře v Krista. Vrá-til se proto do vesnice, ale než mohl cokoli říci, povstalci ho střelili do břicha. Naštěstí jeho zranění nevedlo k okamžité smrti. Také jemu naše misie opatřila kvalitní lékařskou pomoc.

Podpora iráckých křesťanůSituace iráckých křesťanů, kteří uprchli

před Islámským státem, zůstává i nadále kritická. „Když udeří písčitá bouře, nevidíte kolem sebe vůbec nic,“ uvádí jeden z našich tamních pracovníků. „Musíte čekat, až bouře pomine a prach se usadí. Pak teprve uvidíte, co Bůh koná. A naše situace zde se podobá právě takové bouři.“

Ještě než pastor Kubria opustil Mosul, nasprejovali povstalci IS na jeho dům arab-ské písmeno „nun“, které označovalo, že je jeho majetek zkonfiskován, protože je křestanem. Ačkoli tento bratr přišel z mate-riálního hlediska o všechno, náš pracovník, který s ním hovořil, poznamenává, že nej-

Příslušníci Fronty al-Nusra, další islámské extrémistické skupiny, která operuje na území Sýrie, a která je napojena na al-Kajdu.

John Yakubu patří k nigerijským křesťanům, kteří utrpěli při útoku povstalců z Boko Haram vážné zra-nění.

�

větší obavu nemá ani tak o sebe jako o „islamisty, které považuje za obě-ti falešných iluzí“. Pas-tor Kubria nyní koná svoji duchovní službu mezi tisíci utečenci, kteří s ním uprch-li z Mosulu. „Současná kri-ze je velmi deprimující, ale Bůh nám dává svoji milost. Děláme, co můžeme,“ pro-hlašuje Kubria.

Nouze utečenců je veliká. Pracovníci Hlasu mučed-níků se snaží reagovat na všechny vzniklé potřeby. Snaží se hledat obydlí, zajišťují matrace, potraviny a pitnou vodu apod. Problé-mem je také zoufalá nečin-

nost utečenců. „To nejhorší na pobytu v táboře je skutečnost, že zde není co dělat,“ poznamenává jeden z našich pracovníků. Lidé sedí a nemají žádnou činnost, nemají čím se zabavit. A to je nesmírně ubíjející. „Proto naše misie rozdává mezi dětmi dětské ilustrované Bible ve snaze aby se alespoň děti na čas zabavily. „Bůh své dílo koná i za bouře. Jednou z výzev, před kterou nás povstalci IS staví, je, abychom se jako křesťané sjednotili,“ prohlašuje jeden z tamních křesťanských představitelů. „Jako křesťané musíme být při-praveni nejen na časy dobré, ale i na ty temné. Příští generace zapomene na lidi, kteří nás pronásledovali, ale nezapomene na ty, kteří nám nyní pomá-hají a stojí při nás.“

– Hlas mučedníků, USA, prosinec 2014

P ř í b ě h y P r o n á s l e d o v a n ý c h k ř e s ť a n ů

KolumbieDva typy mučedníků

Existují dva typy mučedníků – ti, kteří dávají své životy pro víru v Krista a ti, kteří procházejí kvůli své víře hlubokým utrpením. Rodiny obou typů ale potřebují shodně podporu od křesťanské komunity.

Jakub i jeho žena Rocio se onoho inkriminovaného večera 6. března 2011 již připravovali ke spánku, když znenadání na jejich dveře zatloukli dva muži, kteří požádali o pomoc s roztlačením motocyklu. Jakub s nimi ochotně

Křesťanští utečenci v Erbílu jsou ubytováni všude, kde je to jen trochu možné. Někteří musí spát na různých nádvo-řích nebo v parcích, jiní obývají nedokončené stavby (na obrázku). Snášet horké léto za těchto podmínek je velmi obtížné, ale nyní nastává zimní období a naši tamní kon-taktní pracovníci vyjadřují obavy, jak tito lidé přečkají zimu. Hlas mučedníků proto ve spolupráci s místními sbory roz-dává mezi utečenci různé ohřívače a teplé oblečení.

�

vyšel ven. Pak zaslechl, jak se muži ptají jeho manželky: „Jmenuješ se Marie?“

„Ne“, odpověděla, „jmenuji se Rocio Pino.“

V ten okamžik se ozvaly tři výstřely a Jakub uviděl, jak jeho žena padá k zemi. Instinktivně se vrhl na útočníka, ale po krátké potyčce oba muži skočili na moto-cykl a ujeli.

Jakub se vrátil k domu a viděl svou manželku ležet na zemi a nad ní stát nechá-pavě jejich dceru. Šokovaný manžel sice oka-mžitě zavolal policii a požádal o sanitku, ale nepřijel k nim vůbec nikdo, protože cestu k jejich domu zaminovali povstalci. Jakub žil se svoji rodinou v jedné z tzv. kolumbijských rudých zón, tedy oblastí, které jsou pod kon-trolou protivládních guerill hnutí FARC.

Jakub ani jeho dcery nemohli nic dělat, jen se bezmocně dívat, jak matka na zápraží jejich domu umírá.

Jakub však vrahy znal. Několik týdnů před touto tragickou událostí se tito dva muži objevili s několika dalšími v jejich osadě jako příslušníci guerill. Později se oba muži několikrát zastavili u Jakubova domu jako už v minu-losti řada povstaleckých vojáků. A Rocio každému, kdo se u nich zastavil, vydala svědectví o naději a víře v Ježíše. „Moje žena mi řekla: »Všichni, kdo k nám přijdou, uslyší naše svědectví o Kristu,«“ říká Jakub.

Jakub se později dověděl, že Rocio byla velmi pravdě-podobně zavražděna kvůli debatě, kterou vedla s jistou ženou, jež se nechala naver-bovat povstalci. „Věřte mi, život s Pánem Ježíšem je velmi krásný,“ říkala této ženě Rocio. „Vedete prázdný a marný život, který nemá žádnou naději. Ale Ježíš na vás čeká.“ I když tato žena nebyla rozhovoru pří-stupná, vzala si od Rocio Nový Zákon.

Vaše modlitby mi dávají sílu

Po smrti manželky se Jakub i s dcerami kvů-

Bratr „Jakub“ z Kolumbie přišel o manželku, kterou přímo u jejich domu zastřelili povstalci z hnutí FARC.

Kolumbijská křesťanka Luz právě čekala dvojčata, když jejího manžela, pastora sboru, zavraždili povstalci z FARC. Jeho tělo pak rozsekali na třicet kusů a strčili do igelitového pytle. To se stalo v roce 2007. Dnes Luz stojí zase pevně ve víře. Hlas mučedníků jí po celou tuto dobu finančně pod-poruje.

8

li bezpečí přestěhoval do větší vesnice. Povstalci však ho i nadále měli na zře-teli. „Můj duchovní život po té tragic-ké události začal vyhasínat,“ prohlašu-je Jakub. Díky Bohu za modlitby našich pastorů a dalších spoluvěřících, kteří věděli o mém zápasu. Jsem také vděč-ný všem organizacím i sborům, kteří mě podpořily, protože přijít o někoho blízkého takovým způsobem je velmi těžké.

„Je to pro mě opravdu velmi obtížné, když vidím vrahy své ženy, abych řekl jen tak, že jim odpouštím, protože vím, že ta jizva v mém srdci už nikdy zcela nevymizí. Když ale někdo odevzdá své srdce Bohu, musí i za takových okolností odmítat zlobu. Díky Bohu, který je mou silou.“

Hlas mučedníků podporuje tuto rodinu finančně, aby netrpěla nouzí. Již brzy se Jakub i s dcerami přestěhují zhruba na rok do našeho útočišt-ného domu, aby se tam zotavili po prožitém traumatu a znovu se postavili na nohy.

Nová frontová linieElmer sedí v jeskyni a poslouchá kvílení větru a zvuk krupobití

padajícího na mokrou zemi. Obklopen temnotou a naplněn strachem o svůj život, nemá tento velící důstojník povstalecké guerilly FARC příliš času na přemýšlení. Je houževnatě pronásledován svým pod-řízeným důstojníkem z FARC a také vládními vojáky. Onen povsta-lecký důstojník na Elmera žárlil kvůli jeho povýšení poté, co byl v boji zabit předchozí velitel. A vláda vyhlásila na Elmerovu hlavu velikou odměnu – 200 milionů peso (zhruba 2 miliony korun). Elmer se tak stal štvanou zvěří.

Ve své situaci viděl Elmer pouze jediné řešení, kterému se učil po třicet let v rámci marxistické ideologie: „V situaci, ve které jsem se nyní ocitl, je jediným řešením sebevražda,“ řekl si. Potom vzal svoji zbraň a namířil si ji na hlavu. Než ale stačil zmáčknout spoušť, uslyšel znenadání v srdci hlas: „Nedělej to!“ Celkem dvakrát se Elmer pokusil stisknout spoušť, ale pokaždé znovu uslyšel onen hlas. Nakonec venku ustalo krupobití a pojednou Elme ra zaplavila zvláštní radost a pocit jakési vyšší lásky. Bylo mu, jako by mu kdosi říkal: Jsi moje dítě, jsi milován.“

Když bylo Elmerovi třináct, připojil se k Ozbrojeným revolučním silám Kolumbie (FARC). Tato povstalecká organizace společně s dalšími para-militaristickými skupinami terorizuje obyvatele Kolumbie ve snaze získat moc v zemi. Každý člověk nebo jakákoli skupina, která jim stojí v cestě, se

Elmer jako velící důstojník FARC.

9

automaticky stává terčem jejich teroru. Mezi takové nepřátele patří i křesťan-ská církev.

V oblastech, kde guerilly FARC ope-rují, a které se označují jako tzv. „rudé zóny“, zabíjejí guerilloví vojáci křesťany a snaží se jim všemožně bránit ve shro-mažďování a evangelizaci. „Byl jsem indoktrinován marxismem-leninis-mem od nejútlejšího věku,“ prohlašuje Elmer. „Indoktrinace mě vedla k před-stavě, že všechno křesťanské musí být zlikvidováno, a proto jsme zabili mnoho křesťanů. Vyháněli jsme je z jejich teri-toria, nedovolovali jsme jim scházet se k bohoslužbám.“

Elmer křesťany nenáviděl. Byl přesvěd-čen, že jsou slabí a nedokážou se ubrá-nit. Při jedné příležitosti přišel Elmer se svými vojáky do nějakého městečka, které napohled vypadalo opuštěně, a sháněli se tam po nějaké potravě a vodě, protože byli velmi žíznivý a hladoví. Elmer brzy zjistil, že v blízkosti řeky je jakási křesťanská kolonie, kde mají kostel a studnu. Když dorazili až k řece, zmocnila se Elmera vůči křesťanům tak velké nenávist, že pojal úmysl je se svými vojáky postřílet a naházet do řeky. Jakmile ale křesťané uviděli blížící se povstalecké vojáky a pochopili, že jim hrozí velké nebezpečí, seběhli se a začali společně zpívat. Když Elmer sáhl do pouzdra pro pistoli, aby vydal signál k útoku, jako by mu ruka zmrzla, že s ní nedo-kázal hýbat.

Při jiné příležitosti unesl Elmer se svými muži pět pastorů. Podobně jako apo-štol Pavel, který využil své vlastní uvěznění, aby vydal svědectví svým pretorián-ským strážcům, i tito pas-toři využili své situace, aby byli solí a světlem svým povstaleckým věznitelům. A tito lidé zaseli do Elme-rova srdce semeno evange-lia.

Při mnoha příležitostech, kdy Elmer se svými muži pronásledoval křesťany, sdí-

Elmer se svojí rodinou

Rozhlasové evangelizační vysílání otevřelo v Kolumbii nové možnosti, zejména mezi domorodým obyvatelstvem obý-vajícím odlehlé oblasti. Na obrázku jsou křesťané z indi-ánského kmene Paez (označovaný někdy jako kmen Nasa). Příslušníci tohoto kmene byli v uplynulých letech vytlačo-váni ze svého přirozeného území, což vedlo k jejich extrémní chudobě. Přesto se tito křesťané dokážou v Bohu radovat i přes mnohá protivenství, se kterými se setkávají.

�0

leli s ním oni evangelium. V této době začalo jeho srdce vůči věřícím pomalu měknout a dokonce jim občas pomohl i utéci.

A nyní, když Elmer seděl sám v temné a vlhké jeskyni a byl ochromen strachem, selhal při čtyřech pokusech sáhnout si na život. Věděl, že armáda po něm stale ještě pase, byl na smrt una-vený a hladový. Vzal svoji zbraň a odmrštil ji, jak nej-

dále dokázal, a pak vstal a vydal svůj život Ježíši Kristu. Zanedlouho Elmer uslyšel nějaký hlas. Byl to farmář, který objevil tohoto vyděšeného gueril-lového komandýra a přinesl mu něco k jídlu. Byl tentýž farmář, který nako-nec Elmera přesvědčil, aby opustil svůj úkryt a sám se vydal do rukou vládním vojákům. Elmer byl později propuštěn. Ale stále mu ještě hrozilo smrtelné nebezpečí od jeho bývalých soudruhů z FARC, kteří ho považo-vali za zběha.

Elmer začal záhy působit mezi povstaleckými vojáky a rozdával jim Bible a malé rozhlasové přijímače, přednastavené na evangelizační vysílání. Elmer nyní dokonce sám ve svém domě provozuje takové rozhlasové vysílání evan-gelia. „Místo poslem nenávisti jsem se stal poslem smíření,“ prohlašuje dnes tento někdejší guerillový voják.

Avšak jeho bývalá povstalecká organizace nyní považuje Elmera nejen za dezertéra, ale také za hrozbu své činnosti, neboť odvádí druhé lidi od revo-lučních idejí. „Je mi jasné, že spousta guerillových příslušníků by mě nejra-ději zabila,“ prohlašuje Elmer, „ale Pán mě stále ujišťuje, že on je věrný a ne-opustí mě. Věřím, že jeho andělé mě chrání a zachraňují. To nejdůležitější je pro mne vědomí, že ve FARC jsou lidé, kteří se mohou obrátit k Bohu stejně jako já. A za ty se modlím.“

Hlas mučedníků podporuje Elmera a další odvážné misijní pracovníky v Kolumbii v jejich nebezpečné činnosti. Opatřujeme jim Bible a křesťan-skou literaturu, která je vhodná pro guerillové povstalce. (například Marx a Satan od Richarda Wurmbranda, apod.) Podporujeme také konference pastorů, aby se mohli setkávat společně ti, kteří slouží na těch nejnebez-pečnějších místech, kde operují guerilly. Podporujeme rovněž křesťanské rozhlasové vysílání, dotujeme poplatky za vysílače a financujeme další nut-nou výbavu. Elmer prohlašuje, že se vroucně modlí, aby více jeho bývalých kolegů uvěřilo prostřednictvím evangelizačního vysílání.

Elmer říká, že povstalečtí vojáci touží po jiném životě. „Touží poznat živého Boha. My jsme slíbili kolumbijskému lidu, že uděláme všechno, co je v našich silách, aby tito zbloudilí lidé mohli změnit své životy.“

– Hlas mučedníků, USA, květen 2014

Elmerova manželka drží v ruce některé z křesťanských titulů, které jejich misijní tým šíří mezi povstaleckými vojáky v rudých zónách Kolumbie.

��

Pákistán„Islám přijmout nemohu“

„Kalimi“ Bibi má těžký život, ale ona i její manžel vydali svůj život Kristu. Stále se potýkali s nedostatkem peněz a nikdy jich neměli tolik, aby měly jejich čtyři děti dost jídla a dostalo se i kvalitní lékařské péče jejich men-tálně postižené dceři. V roce 2011 přišly dvě jejich děti o život při nehodě. V tomtéž roce prodělal manžel Kalimi dva infarkty a musel přestat praco-vat. Kalimi byla mnohokrát v pokušení přestat na Boha spoléhat, ale nako-nec si i v těchto situacích víru zachovala. A Bůh její srdce naplňoval svým pokojem a posilněním.

Kvůli obživě rodiny pracovala Kalimi jako hospodyně u jedné muslimské rodiny. Měla ve zvyku si při práci v duchu přeříkávat biblické verše, které se učila zpaměti.

Jednou ji zaslechl domácí a přísně to Kalimi zakázal. Také jí učinil návrh: „Přijmi islám, a dojdeš pokoje a štěstí v životě i doma. A já ti ještě dám peníze pro tvoji rodinu.“ Kalimi však odmítla se vzdát víry v Ježíše. Domácí se k ní ale začal chovat hrubě a stále na Kalimi naléhal, aby přijala islám. K domá-címu se navíc přidala i jeho manželka a napomínala Kalimi, aby jejího muže uposlechla. Žena však trvala svém a prohlašovala, že se modlí k živému Bohu a že něco takového nikdy neudělá.

V roce 2012 se při jedné příležitosti snažil zaměstnavatel Kalimi znovu násilím přinutit, aby přijala islám. Navíc došlo k tomu, že domácí Kalimi znásilnil. Později jí řekl, že jestli to někomu řekne, zabije ji. Ačkoli to Kalimi řekla manželce domácího, ta obvinění nevěřila. Nakonec Kalimi raději od této rodiny odešla.

V minulém roce Hlas mučedníků Kalimi nejen finančně podpořil, ale také jsme jí pomohli otevřít malý krámek, ze kterého by měla rodina malý pří-jem. Kalimin manžel je po dvou prodělaných infark-tech fyzicky velmi sláb a nemůže pracovat. Jejich nemocná dcerka je ve sta-cionáři pro postižené děti, kde navštěvuje speciální výuku. Třebaže je to tvrdý život, rodina je semknutá a orientovaná především na život v jejich křesťanském sboru. Kalimi se navíc snaží sloužit i dalším potřebným ženám z okolí.

„Každý týden v pátek se s dalšími ženami postíme

Kalimi se svojí dcerou v krámku, který jí naše misie pomohla otevřít.

�2

a modlíme. Já se také stále modlím za všechny, kteří naší rodině tak pomohli.“

Být mučedníkem neznamená vždy přijít kvůli víře o život. Znamená to především žít život Kristova svědka.

IndieNebezpečné konání Božího díla

Když byl přečten rozsudek, „Ahmed“ byl zděšen. Soudní dvůr šaría ve střední Indii mu odebral úplně všechno. Anuloval jeho manželství, zkonfiskoval mu dům i pozemek, jeho děti přiřknul Ahmedově bývalé ženě. Navíc soud přikázal Ahmedovi platit dětem školné a přispívat na ně naprosto přemrštěnou částkou, ačkoli nedávno přišel o místo učitele v madrase.

Než Ahmed došel k poznání Krista prostřednictvím misionářů, byl horli-vým hlasatelem islámu. Vyrostl uprostřed indické sto osmdesáti milionové populace. Ale když se stal později křesťanem, cítil povolání vydávat o své víře svědectví. Řadu studentů v madrase tak přivedl ke Kristu a dokonce i několik svých kolegů učitelů.

Volání po Ahmedově smrtiTyto jeho křesťanské misijní aktivity nemohly ujít pozornosti a místní

imám nakonec vyslovil nad Ahmedem fatvu, ve které požadoval jeho smrt. V roce 2013 byl Ahmed předvolán před soud šaríja, který v této oblasti dohlíží i nad civilním právem. Ahmed se domníval, že bude mít příležitost říci před soudem, že jedná jen na základě poznání pravdy, která zcela změnila jeho život. Místo toho mu soud přikázal zříci se své víry a vrátit se k islámu.

Když to odmítl, soud mu vzal všechno, co měl, a dal mu lhůtu jednoho roku, aby se vzdal víry v Krista, pokud nechce riskovat svůj život.

Ahmed byl mimořádně rozčarován a zmocňovalo se ho zoufalství. Byl bez domova, jeho žena se mezi-tím znovu provdala za člo-věka, který se nastěhoval do Ahmedova domu a stal se vlastníkem jeho zkon-fiskovaného majetku. Ale Ahmed dál vyprávěl dru-hým o své naději, kterou má v Kristu a zvláště se zamě-

Ahmed před rozestavěnou budovou madrasy, ve které měl učit.

13

řil na islámské učitele. Hlas mučedníků mu pomohl uhradit soudní výlohy a pronajmout si byt. Ahmed se začal dostávat z nejhoršího. Křesťané, kteří s ním spolupracovali, uvádějí, že na tom opravdu nebyl dobře, ale nyní se jeho stav radikálně zlepšil. Za první polovinu tohoto roku pokřtil Ahmed sedm nových konvertitů, mezi nimi i muslimské imámy.

Zvěstování evangelia ostatním dodává Ahmedovi novou energii. „Na počátku Ahmedova evangelizačního úsilí byla jeho osobní zoufalá situace, v které však později objevil pro sebe zdroj duchovního požehnání,“ pozna-menává jeden z našich pracovníků, který je s Ahmedem v kontaktu.

LaosPříběh odvážného mladíka

„Noi“ si naplnil batoh Biblemi, výukovými brožurami a materiály na CD, dal si ho na záda a vydal se na autobusovou zastávku. Mohl si vzít jen tolik, aby nevzbudil podezření, kdyby autobus během dvacetihodinové jízdy na sever Laosu zastavila policejní kontrola. Noi se vrátí do města zase za šest týdnů, aby obdobným způsobem nabral další materiály. Jeho úko-lem je zásobovat Biblemi a křesťanskou literaturou nové věřící v domácích církvích mezi horskými kmeny v Laosu.

Noi již ale dobře ví, co znamená pronásledová-ní pro víru. Laoské úřady a policie jsou mu nepře-tržitě v patách a snaží se vyslídit všechny jeho akti-vity. Naučil se však s nimi také rozumně jednat, aby mohl pokračovat ve své práci mezi chudými pří-slušníky laoských kme-nů, které obývají hory na severu země.

Jen v minulém roce pětkrát vyslýchal Noi jeden vesnický předák ohledně jeho aktivit. Nej-prve mu řekl, že nemá nic proti tomu, když navště-vuje tři zdejší křesťan-ské rodiny a konají spo-lečná shromáždění. Ale mohou se prý takto schá-

Malé společenství těchto laoských věřících (na obrázku jejich pastor se synem) zakusilo od chvíle svého vzniku mnohá pro-tivenství. Vesničtí předáci vyvolali proti nim srocení obyvatel, kteří je napadli a házeli po nich kamením. Křesťanům úřady také odebraly tzv. rodinné knihy, které místním obyvate-lům slouží jako průkazy totožnosti. Bez těchto knih nemohli křesťané ani prodávat ani nakupovat a stali se tak ve své vesnici ilegálními osobami. Také jejich třináct dětí nemohlo chodit do školy. Křesťané proto poslali své děti do jednoho města, kde je ve škole přijali. Avšak bez svých rodinných knih nedostaly děti vysvědčení. Hlas mučedníků podporuje tyto křesťany v jejich boji za svá zákonná práva.

��

zet jen čtyřikrát za rok. Noi a další věřící, ke kte-rým patří i lidé z okol-ních vesnic, které v této oblasti přivedl Noi k víře, se ale spolu scházejí dva-krát týdně.

Když si vesnický pře-dák předvolal bratra Noi podruhé, řekl mu, že musí okamžitě přestat evange-lizovat místní obyvatele. Avšak Noi a jeho žena předákovi namítli, že pro zdejší vesnickou komu-nitu je křesťanská víra

dobrodiním. „Když lidi učíme o Ježíši, stávají se dobrými lidmi,“ odpověděl neohroženě Noi. „Křesťané přece respektují úřady a vládu. My jim říkáme, že Ježíš přišel, aby zachránil lidi z jejich hříchů a dal jim život, který je lepší než ten, který žili předtím.“

Při dalším předvolání se předák znovu vrátil ke svému požadavku, aby se křesťané ve vesni-ci nescházeli tak často. „Musíme se scházet každý týden, abychom se dově-děli, co Bůh říká,“ odpově-děl Noi předákovi. „Bud-dhisté se rovněž scházejí každý týden. Lidé musí chodit na shromáždění, aby se dověděli, jak mají přestat hřešit.“ Když ves-nický předák požado-val, aby se tedy scházeli jen křesťané z jejich ves-nice a ne z celého oko-lí, ukázali mu Noi a jeho žena výtisk laoské ústa-vy s výzvou, aby jim uká-zal, kde se v ní praví, jak často a v jakém počtu se smějí křesťané scházet. Křesťané ale setkávání přece jen trochu omezili a předák jim dal na nějaký čas pokoj.

Jedním z dalších horlivých křesťanů, které v Laosu naše misie podporuje, je bratr Keo. Po smrti matky vyrostl v dětském domově, protože jeho otec byl voják, který byl stále mimo domov. V patnácti letech byl poslán na brigádu na rýžová pole, kde uslyšel od jednoho člověka evangelium. Keo okamžitě uvěřil a svoji víru si zachoval i přes hrozbu vyloučení ze sta-cionáře. Když o své proměně pověděl svému otci, byl od něho fyzicky napaden. Dnes je Keo ženatý a se svou manželkou mají kromě jednoho vlastního syna ještě sedm adoptovaných dětí. Keo pokračuje ve své evangelizační službě a všímá si především těch nejchudších a všelijak znevýhodněných. „Chválím Boha za všechno, co v mém životě činí. Také se velmi modlím za svého otce, aby i on došel poznání spásy,“ prohlašuje Keo.

Tito obětaví křesťané nesou Bible v jazyce Hmong, kterým hovoří mnoho kmenových skupin v oblasti mezi Laosem a Viet-namem.

�5

„Ježíš je vůči hříchu neoblomný“

Policie pokračovala v monitorování církevních shromáždění i všech dal-ších aktivit Noi. V minu-lém roce policisté nav-štívili tuto domácí církev sedmkrát. Letos však zatím jen jednou. Dva policisté přišli na veliko-noční shromáždění a pří-tomní křesťané je vyzvali, aby si sedli dopředu na čestnější místa. Později jeden z policistů pozna-menal: „Hrome, ten Ježíš je ale vůči hříchu neob-lomný.“ Jelikož byli samotní policisté vyslechnutým kázáním usvědčeni ze svých hříchů, přijali pozvání ke společnému jídlu.

Hlas mučedníků podporuje laoského bratra Noi i další věřící, kteří šíří poselství evangelia mezi kmeny Hmong, Khmu a jinými laoskými etniky. Noi pravidelně navštěvuje čtyři vesnice a další věřící, kteří pracují pod jeho vedením, docházejí do ještě vzdálenějších osad. Tito křesťané jsou rozdě-leni podle etnického původu tak, aby hovořili jazykem vesničanů, které nav-štěvují a nevzbuzovali pozornost úřadů, které se obávají toho, aby se tyto horské kmeny nespojovaly v nějaké politicky motivované hnutí. Křesťané nechtějí být v žádném pří-padě vnímáni jako poli-tická hrozba.

Každých šest týdnů ces-tuje bratr Noi do města, aby doplnil zásoby Biblí a dalších studijních mate-riálů. Je si dobře vědom nebezpečí, které mu od úřadů hrozí. Ale duchovní prospěch a růst jeho spo-luvěřících i probuzení dal-ších příslušníků jeho lidu je pro něho prvořadým.

– Hlas mučedníků, USA, prosinec 2014

Rádiové přijímače jsou užitečné nástroje pro šíření evangelia v jihovýchodní Asii i v dalších oblastech. Noví věřící mohou poslouchat biblické programy a naučit se zpívat duchovní písně ve své mateřštině.

Křesťanské rozhlasové vysílání, putující kazatelé a evange-listé, a křesťanská literatura naší misie pomáhají křesťanům z kmene Hmong růst ve víře.

��

Z a k t i v i t h l a s u m u č e d n í k ů

Indonésie„Bible je mým jediným pokladem“

Když se Ronaldo dověděl, že jeho křesťanská vesnice na indonés-kém ostrově Morotai byla napadena džihádisty, vypravil se okamžitě domů. „Shledal jsem, že můj dům byl při útoku úplně zničen. Ale díky Bohu, mojí rodině se podařilo ještě včas uprchnout.“ Jeho rodina našla úkryt na nedaleké letecké základně indonéské armády.

Útoky islamistů však pokračovaly a po několika týdnech Ronaldo přestě-hoval svoji rodinu do krajského města Tobelo, kde sám pracoval jako řidič rikši.

V letech 1999–2001 islamisté systematicky napadali křesťanskou popu-laci na Moluckých ostrovech, které tvoří izolovaný komplex východní části Indonésie. Křesťané v této oblasti tak žili v nepřetržitém strachu, zda isla-misti nedorazí příště do jejich vesnice. Pro Ronalda a jeho rodinu se tato hrozba stala reálnou začátkem roku 2000.

Ronaldovo zaměstnání představovalo pro šestičlennou rodinu skromný příjem. Ronaldo stále ještě opatruje malou Bibli, o kterou se před patnácti lety tak obával. „Je to největší vzácnost, kterou mám,“ prohlašuje. „Ta Bible je už notně opotřebená. Už jsem se ji skoro styděl nosit do kostela, protože mnohé stránky jsou v ní opravdu ošklivé. Ale nosím ji stále u sebe, kam-koli jdu.“

Když před patnácti lety došlo ke zmiňovaným útokům islamistů, Hlas mučedníků pomáhal křesťanským uprchlíkům v těch nejnutněj-

ších potřebách a zajišťo-val jim lékařské ošetře-ní. Během uplynulých let se naši pracovníci i nadá-le zajímali o osudy těchto křesťanů v Tobelo. A pro-to v minulém roce, když jsme v Indonésii rozdáva-li deset tisíc výtisků Bib-lí, naši tamní spolupra-covníci věděli, že nové Bible potřebuje i několik rodin žijících v tomto měs-tě. K nim patřila i rodina Ronaldova, která je příliš chudá, než aby si mohla dovolit koupit pro každé-ho člena Bibli.

Ronaldo vzpomíná, jak si pečlivě připravoval svoji Bibli na stěhování, aby nedošlo k jejímu poškození během šestihodinové plavby na kanoi, kterou musel s manželkou a čtyřmi dětmi podstoupit. Tuto notně opotřebovanou Bibli má stále u sebe jako připomínku oněch událostí, třebaže již dostal od Hlasu mučedníků Bibli novou.

��

Sám Ronaldo měl z nové Bible velkou radost. „Jsem velmi vděčný vaší organizaci, že jsem dostal novou Bibli,“ říká Ronaldo.

– Hlas mučedníků, USA, listopad 2014

ČínaBible pro Sun Li

Když vzala Sun Li do ruky pero a začala psát dopis, nedokázala potla-čit své nadšení i dojetí. Bylo to toho dne, kdy od kurýra Hlasu mučed-níků obdržela výtisk Bible. Pro křesťana ze Západu je vlastnictví Bible naprostou samozřejmostí. Ale v Číně je situace jiná.

Sun Li se narodila v Číně a od malička chodila s matkou do kostela. Matka, třebaže byla velmi horlivou křesťankou, měla k Božímu slovu jen omezený přístup, protože v celém sboru bylo k dispozici jen několik Biblí.

„V Číně není politika církvím příliš otevřená... ale věřící v Číně jsou ote-vření Božímu slovu. Jejich srdce jsou vroucí a upřímná. Čtou Bibli a modlí se každý den. Jejich duchovní život roste a sílí,“ píše Sul Li.

Otevřenost nových věřících vůči evangeliu je veliká. „Naše církev roste, jak co do množství členů, tak i množstvím různých aktivit. Ať již to je nedělní škola, shromáždění mládeže apod.,“ píše nám bratr Sun Cheng Wen, který rovněž obdržel od naší misie novou Bibli. „Potřebujeme více Biblí, aby ji mohl dostat každý nový věřící, ale nevíme, kde nebo jak bychom si je mohli opatřit. Proto jsme velice šťastní, když jsme od vás obdrželi tyto nové Bible. Čínská státní tiskárna Amity Press nevychází vstříc skutečným potřebám zdejších křesťanů, protože nezohledňuje jejich tak veliký nárůst. Amity tiskne totiž Bible výhradně pro členy oficiální vlastenecké církve a navíc tiskne Bible i v jiných jazycích, které pak vyváží do světa, včetně USA. Jistý křesťan jménem Gao Huabing, který od nás rovněž obdržel Bibli, napsal: „Měli jsme veliký nedostatek Biblí i přesto, že se nám nějaké podařilo kou-pit u oficiální církve.“

Hlas mučedníků se snaží opatřovat Bible čínským křesťanům částečně také podporou ilegálních tis-káren v samotné Číně, což sebou pochopitelně přináší nemalé riziko. Někteří čín-ští věřící byli v této souvis-losti obviněni za podobné aktivity a jsou i v součas-nosti za ilegální tištění Biblí ve vězení. „Víme, že získat Bible není snadné, zejména v naší situaci,“ napsal bratr

Neregistrované domácí církve k velké nelibosti komunistické strany rostou v Číně velkým tempem již více jak dvacet let. Na obrázku je křest jedné z nových věřících.

18

Wen. „Musíte vzít na sebe zodpovědnost i riziko, věno-vat tomu mnoho času, peněz a dokonce riskovat i vězení.“ A mnozí čínští křesťané jsou připraveni toto všechno podstoupit.

Do některých oblastí Číny je doprava Biblí mimořádně obtížná kvůli nepřístup-nému terénu. Kurýři Hlasu mučedníků musí dokonce občas používat horské dráhy (zip line), aby se na některá místa vůbec dostali. Jeden z našich terénních pracov-níků uvádí, že dosažení

těchto míst je strategicky důležité. Pokud se tam zformuje společenství věřících, má to následný duchovní vliv na celou oblast.

Jiný způsobem, jak přinášet věřícím v Číně Boží slovo, je využití MP4 přehrávačů. Do každého přehrávače je nahrána audio Bible, duchovní písně a další materiály. Velká výhoda těchto MP4 přehrávačů je jejich malá veli-kost a tudíž snazší transport. Také umožňují slyšet Boží slovo lidem, kteří z nějakých důvodů nemohou číst a lze je používat i ke skupinovému poslou-chání namluveného Písma.

Od roku 1967 použil Hlas mučedníků řadu způsobů, jak dostat Bible ke křesťanům, kteří žili v zemích, kde byla jejich víra potlačována. Od zašívání Bibli do oděvů až po přepravu balíků Biblí na zvířatech po nebezpečných horských stezkách, používali jsme postupem času různé metody, jak situace vyžadovala, abychom dopravili Bible ke všem, kteří po ní toužili. Jak o tom

vypráví jeden náš spolu-pracovník v Číně: „Posí-lení a povzbuzení místních sborů je mojí hlavní priori-tou. To však začíná právě tím, že tato společenství budou mít dostatek Biblí, aby je mohli dát všem věří-cím.“

V zemích, které jsou ještě i dnes indoktrinovány komunistickou ideologií, je potřeba Biblí obrovská. „Stále nemáme tolik Biblí, kolik bychom potřebovali,“ napsal nám jeden čínský

Tito křesťané z čínského venkova obdrželi právě od kurýra Hlasu mučedníků svůj první vlastní výtisk Bible.

Balíky s Biblemi se nakládají na motocykly, kterými je naši kurýři dopravují těm, pro které znamenají vzácný poklad.

19

křesťan, který také od nás obdržel jeden výtisk. „Je zde několik věřících, kteří mají své Bible... Dříve jsem se zabýval slovy Mao Ce-tunga, kterého jsem velmi obdivoval. Ale když jsem došel spásy a víry v Boha, jeho knihu jsem zahodil. Bible je nyní pro mě tou nejvzácnější knihou, žádná jiná kniha se s ní nedá srov-návat.“

– Hlas mučedníků, USA, duben 2014

BarmaTajemství jejich naděje

V malém bambusovém domku v Barmě měl náš misijní tým příležitost k setkání s několika z více jak stovky křesťanů, kteří žijí v této odlehlé části země. Většina těchto věřících pracuje jako námezdní síla na polích se mzdou v přepočtu asi třiceti korun denně. Další jsou farmáři, kteří pěstují rýži a zeleninu a i oni jsou rádi, když uživí vlastní rodinu. Přesto jejich tváře vyzařovaly radost a duchovní nadšení a horlivost, takže byli i pro naše úsilí nečekaným osvěžením.

Tito barmští křesťané žijí v malé oblasti, která je místními buddhisty považována za posvátnou, a proto zde neradi vidí jaké-koli křesťanské aktivity. Křesťané jsou v této oblasti často předmětem různých útoků místních úřadů nebo vlivných buddhistických mnichů, které občas přerůs-tají do násilí. Dům, ve kte-rém jsme se setkali s tam-ními křesťany, byl již na příkaz úřadů dvakrát stržen s odůvodněním, že je „příliš veliký“, jinými slovy, že jde o kostel a proto má být zni-čen. Církevní představitelé tohoto regionu jsou často předvoláváni k výslechu

Tito barmští manželé studují pravidelně Písmo, které jim dává naději i sílu překonávat pronásledování i různá pro-tivenství.

Hlas mučedníků v Číně rozdává nejen Bible a další křesťanskou literaturu, ale také MP4 přehrávače.

20

kvůli stížnostem, které na ně podávají různí lidé, často také buddhističtí mniši. Je to obtížné místo pro násle-dování Ježíše.

Při rozhovoru s těmito neohroženými křesťany jsme jim položili otázku, proč vůbec v této oblasti zůstávají, když jsou před-mětem všeobecné nenávisti, anebo proč se vůbec své víry nevzdají. Odpověď, kterou jsme obdrželi, je společná pronásledovaným křesťa-nům po celém světě:

„Jakmile jsme poznali pravdu a živého Boha, měli bychom ho přestat milo-vat?“ prohlašují tito věřící. „Naši pronásledovatelé, kteří Boží lásku neznají, potřebují, abychom jim o ní svědčili. Ve svých srdcích zakoušíme pokoj, který nedokáže rušit ani pronásledování ani chudoba. Je to naděje nebes, která nás udržuje na cestě víry i uprostřed pronásledování. Ať se s námi děje cokoli, naděje, kterou máme v nebesích, nás tlačí kupředu.“

Jak mohou mít tito obyčejní venkovští lidé tak silnou důvěru v Krista a tak pevnou naději v nebe? To jsme se dozvěděli v dalším rozhovoru, který se týkal jejich životů i aktivit jejich církve. Všichni tito věřící byli zvyklí každé ráno před odchodem do práce začínat svůj den nejen modlitbou a četbou Písma, ale také zapamatováním si konkrétních biblických veršů. Většina zdejších křesťanů pak zná zpaměti několik stovek veršů. Jedni manželé nám pro-zradili, že během přípravy večeře pak jeden druhému citují verše, které se z Bible naučili. Mnozí věřící už znají tolik veršů zpaměti, že o jejich počtu ztrácejí přehled. Je ale důležité, že jsou pravdy Písma takto ukryty v jejich srdcích a oni si je potom v pravou chvíli dokážou vybavit.

Setkání s těmito prostými křesťany bylo pro nás velmi inspirativní a náš tým je opouštěl možná ještě více duchovně posílen jejich svědectvím, než byli oni naší podporou.

– Hlas mučedníků, USA, duben 2014

ú v a h a J i m d a u a

„Stát pevně ať se děje cokoli“Když jsem počátkem devadesátých letech začal cestovat do Nigérie, aby-

ch se osobně seznámil s žádostmi a potřebami tamních křesťanů, pochá-zelo násilí, kterému tito věřící čelili, převážně z protikřesťanských nepo-

Vesničtí křesťané v jihovýchodní Asii si nesou náklad Biblí

2�

kojů, vyvolanými nějakými osobními, politickými nebo obchodním rozepře-mi. Obydlí křesťanů někdy i celé vesnice lehly popelem. K násilí docházelo ve dva-nácti státech severní Nigé-rie, které zavedly právo šarí-ja. Avšak během posledních několika let, stojí za eskala-cí protikřesťanského nási-lí v této oblasti teroristic-ká skupina Boko Haram.

Boko Haram (což se překládá „Západní osvěta zapovězena“) usiluje o to, aby se Nigérie stala výhradně islámskou zemí. Třebaže tato skupina exis-tuje již od roku 2002, stala se nechvalně proslulou teprve nedávno v sou-vislosti s mediálně známým únosem 270 dívek v Chiboku. A zatímco sku-pina vyhlašuje násilný boj všem obyvatelům Západu, její současný vůdce Abubakar Shekau nechal dát do oběhu video, na kterém jednoznačně smě-řuje svůj džihád, neboli svatou válku, vůči všem křesťanům: „Tato válka je proti křesťanům, které mám za nevěřící. Alláh praví, že bychom je měli zabít, když na ně narazíme.“

Jak máme, jako ti, kteří věří v Krista, na takové hrozby reagovat? Jak na ně mají reagovat křesťané v Nigérii?

V našich bulletinech jsme otiskli již řadu svědectví nigerijských křesťanů, kteří mají za sebou osudové setkání s touto teroristickou skupinou. K nim

patří Daniel, jeden z našich tamních spo-lupracovníků, kterému Boko Haram zabila několik členů rodiny. (viz Hlas mučedníků 4/2014, str. 11–14). Daniel tyto tragické události přijal jako pobídku, aby všemožně pomáhal pronásledovaným křesťanům ze svého lidu. Ale jsou i jiné příběhy. Setkali jsme se s jednou matkou a její dcerou, která byla hluboce deprimována svým rozhodnu-tím zříci se Krista, když jí bylo vyhrožováno smrtí. Setkali jsme se také s křesťanem jmé-nem Habila, který jako zázrakem přežil za okolností, když ho teroristé již považovali za mrtvého.

Jeden z našich terénních pracovníků nám nedávno vyprávěl o muži jménem Wale Omu, který působí jako pastor v severní Nigérii. Boko Haram během jednoho roku přepadla jedenáctkrát vesnici, ve které Wale Omu pracoval. Vesničané byli nuceni uprchnout

Jim Dau, ředitel amerického Hlasu mučedníků

Když pastora Wale Omu chytili tero-risté z Boko Haram a vyzvali ho, aby přijal islám, odmítl zapřít Krista i tváří v tvář téměř jisté smrti.

22

ze svých usedlostí. Při jed-nom útoku teroristé chytili bratra Wale Omu za ves-nicí a ptali se ho, zda není ten pastor z vesnice. Pastor nejdříve řekl, že ne. Ale pak odmítl poddávat se strachu a v nové síle, kterou pocítil, řekl: „Ano, jsem pastor.“

Následně jeden z mužů vytáhl nůž, položil mu ho na hrdlo a řekl: „ Jestli chceš zůstat naživu, tak se zřekni křesťanství a přijmi islám!“ Avšak pastor Wale neustou-pil. „Ne! Krista nezapřu,“ odpověděl. „Jak mohu zapřít

Krista, když jsem v církvi vyučoval, že ho nikdy zapřít nesmíme.“ V oka-mžiku, kdy se již muž chystal k nejhoršímu, ozvaly se nedaleko výstřely a jeden z teroristů vykřikl, „nech ho být!“, načež útočníci utekli. Život pas-tora Wale byl ušetřen. „Modlil jsem se a snažil se myslet na Krista, když mi ten člověk dal nůž na krk,“ vyprávěl nám pastor Wale. „Ale jedna věc, která mi v ten okamžik rozhodujícím způsobem dala sílu, byl Boží hlas promlou-vající k mému srdci. Díky tomu stojím pevně a nestarám se, jak můj život skončí.“

„Důvěřujeme Bohu. On má nade vším kontrolu. Dokonce i nad proléváním krve a zabíjením“

Podobně vážná a dramatická situace panuje nyní i v Sýrii a Iráku. „Lienna“ je křesťanka v Sýrii, kde radikální muslimské skupiny Islámský

stát (IS) a Fronta al-Nusra vyhánějí křesťany z jejich vesnic. Zprávy o jejich řádění jsou děsivé. Hovoří se o barbarském počínání a násilí, o uřezávání hlav a křižování.

Lienna nám vyprávěla o svém duchovním zápase. V jedné modlitbě pro-sila, aby si ji Bůh použil ke svědectví mezi muslimy v její zemi. Vyznávala, že je ochotná při svědectví riskovat i vlastní život. Pak si ale uvědomila, že v ohrožení bude i život jejího manžela a dokonce i jejich dětí. To bylo pro ni velmi těžké zjištění. Ale i v tomto temném okamžiku se rozhodla složit důvěru v Boží vůli. „Většina rodičů se o své děti obává,“ říká Lienna. „I když přežijí všechno současné bombardování a zabíjení, budou i v budoucnu muset žít společně s muslimy... a proto se musíme strachovat o budoucnost svých dětí... ale současně důvěřujeme Bohu. On má kontrolu nade vším, dokonce i nad proléváním krve a zabíjením. Důvěřujeme, že vidí všechno a zná budoucnost a bude o nás pečovat.“

Když to Lienna probírala se svým manželem, rozhodli se, že o tom povědí také svým dětem. Řekli jim, že jednoho dne mohou do jejich domu

Monica Dra (nalevo) sledovala v roce 2009 teroristy z Boko Haram, jak zabíjejí jejího manžela. Ji samotnou předtím téměř podřezali a v domnění, že je s ní konec, ji nechali být. Hlas mučedníků této ženě zajišťoval dlouhodobé léčení a rekonvalescenci. Monica se také účastnila setkání vdov po zavražděných křesťanech, které organizovala naše misie.

23

vniknout vousatí muži a žádat je, aby pře-stoupili k islámu. Řekli jim, aby Krista neza-pírali, že i když jim ti lidé udělají cokoli, nemohou je oddělit od Ježíše. Krátce po tomto rozhovoru se stalo, že když zrovna nebyli ve svém bytě, vnikli k nim islamisté a na zrcadlo jim napsali jasné poselství: „Přišli jsme vás pozabíjet.“

Modlím se, abych jako otec a dědeček nemusel nikdy vést se svými dětmi a vnuky rozhovor, jaký vedla se svými dětmi Lienna. Svědectví Lienny i pastora Wale nám klade naléhavou otázku, jak bychom za takových okolností reagovali my sami. To, co je však pro nás jen teoretickým uvažováním, je pro věřící lidi na řadě míst světa nejtvrdší rea-litou. Pamatujme ve svých modlitbách na všechny tak těžce zkoušené křesťany.

Jim Dau, ředitel Hlasu mučedníků v USA, listopad/prosinec 2014

b i b l i c k á ú v a h a

Jákobova temná noc(Jákob) zvolal: „Suknice mého syna! Sežrala ho divá zvěř! Rozsápán, rozsá-

pán je Josef!“ I roztrhl Jákob svůj šat, přes bedra přehodil žíněné roucho a truch-lil pro syna mnoho dní. Přišli všichni jeho synové a jeho dcery, aby ho potěšili, ale on se potěšit nedal. Naříkal: „V žalu sestoupím za synem do podsvětí.“ Tak oplakával otec Josefa. (Gen 37,33–35)

Oznámili mu: „Josef ještě žije, a dokonce je vladařem nad celou egyptskou zemí.“ On však zůstal netečný, protože jim nevěřil. (Gen 45,26)

O životě izraelského patriarchy Jákoba se poměrně hodně káže. Jeho záživné, dobrodružné i všelijak bizarní příběhy jsou vděčným tématem pro biblická zamyšlení. Je však jeden dlouhý a významný úsek Jákobova života, o kterém toho víme dosti málo a který jako ponurý stín nechávají kaza-telé raději bez většího povšimnutí. Toto období začíná hroznou zprávou o domnělé tragické smrti Josefa a končí neuvěřitelnou zvěstí o tom, že Josef žije a je dokonce jakýmsi kancléřem celé světovládné Egyptské říše.

O tom, co Jákob prožíval v tento čas se můžeme domyslet z jeho reakcí na obě zprávy a z několika dalších kusých informací. Z těchto biblických míst lze pak jasně usuzovat, že Jákob celou tuto dobu prožíval v hlubo-kých depresích, rezignaci a hořkosti. Nicméně k této jeho duchovní krizi se

Islamisté vnikli do bytu Lienny naštěstí v době, kdy rodina nebyla právě doma. Na zrcadle jim zanechali jasný vzkaz: „Přišli jsme vás pozabíjet.“

2�

potichu připravovaly kulisy již mnohem dříve.

Jákobovo potomstvo je potomstvem vyvoleným, z něhož povstalo dvanáct izraelských kmenů. Jmény Jákobových synů se dokonce mají jmenovat brány nového Jeruzaléma, které jsou podle prorockého zápisu zhoto-veny z fantaskních obřích perel.

Podívejme se nyní tro-chu detailněji na Jákobovy syny, na tyto perly. Jak se nám v Písmu profilují? Musí-

me s politováním přiznat, že mají do lesku perel hodně daleko. Jákobův prvo-rozený syn Rúben spáchal cizoložstvo s Jákobovou vedlejší ženou. Simeon a Lévi se projevili jako fanatičtí mstitelé, kteří za přestupek jediného člo-věka povraždili všechny muže jedné osady. S jejich činem se Jákob nikdy nesmířil a před smrtí na ně uvalil závažnou kletbu, když pronesl přání, aby jeho duše nikdy nebyla v jejich spolku. Jiného syna, Izachara, zase Jákob nazývá nelichotivě oslem. Připomeňme i Judu, který sice nese o něco lepší charakterové znaky než ostatní bratři, ale z Písma známe onen nelichoti-vý příběh, ve kterém Juda vykoná zarážející morální defekt, který na tom-to místě raději ani nebudeme příliš rozebírat. Je tu i dcera Dína, která byla zneuctěna, což tehdy byla určitě poskvrna na celý život. Ale nejvýmluvněj-ším vylíčením nikterak zářivého charakteru Jákobových synů i napětí, kte-ré panovalo mezi nimi a otcem Jákobem, je jejich jednání s Josefem. Zde se nám tito mladí muži jeví nikoli jako vyvolené potomstvo ale mnohem spí-še jako „pěkná sebranka“, která plánuje bratrovu likvidaci, aniž se přitom ohlíží na to, jakou nesmírnou bolest tím způsobí svému otci.

Vztah mezi otcem a jeho syny je tedy očividně plný napětí i odcizení. Ještě že má Jákob charismatického Josefa, syna milované Ráchel. Právě na něho otec upne všechnu svoji naději, a v něm spatřuje hlavního pokračo-vatele duchovní tradice rodu. Proto ho Jákob také na úkor ostatních bratří protěžuje.

Ale pak přichází ta děsivá zpráva s nezvratným důkazem: Josefa roztr-hala divá zvěř! Jákobův svět se v jednom okamžiku zhroutil. Na tuto zprávu již jeho víra nestačí. Stojí tu před námi starý zlomený člověk. Ach, kde je jen ten jeho lehký krok, kterým kdysi dávno vyšel z Béthelu vstříc životu. Ten krok od té doby povážlivě ztěžkl. Nyní by již žádného anděla u potoka nepřepral, a ani by se o to zřejmě nepokoušel. Všechno ztratilo smysl. Jákob přestal Bohu rozumět. A Bůh mlčí. Nikde nečteme, že by se mu v této době ukázal v nějakém nočním vidění a řekl: „Jákobe, ty malověrný, neboj se, dou-fej, věř, Josef žije.“ Ne, nic takového. Bůh mlčí. Temná noc, jak o takovém

Friedrich Overbeck – Josef prodán svými bratry (1816)

25

stavu duše hovoří středověcí mystikové, pohltila úplně Jákobovu mysl...

„V Boha sice věřím, ale vůbec mu nerozumím.“ Toto zvláštní vyznání víry můžeme občas zaslechnout. Židovský spisovatel Viktor Fischl, který přeložil do češtiny i některé biblické knihy, při jedné příležitosti prohlásil, že v Boha věří, ale od jisté doby s ním ztratil společnou řeč, přestal s ním žít ve šťastné symbióze. Jeden známý brněnský herec židovského původu Goldflam zase nedávno vzpo-mínal, jak v padesátých letech žil coby mladík uprostřed torza židovské komu-nity, která bojovala s jedním základním poválečným pocitem: že je Bůh opustil a zavrhl.

Křesťanská církev měla v minulosti tendenci pohlížet na pogromy a židovskou diasporu jako na trest za ukři-žování Krista. V tomto alegorickém smyslu se i příběh o Josefovi nabízí, a takto ho nakonec ve své obhajobě interpretuje první mučedník Štěpán (Skutky 7). A církev dva tisíce let připomíná Židům tuto vinu. Ale na jednu podstatnou skutečnost se zapomíná a tu je třeba mít stále na zřeteli: je zde osoba Jákoba, který nemá nic společného s tím, co se stalo Josefovi, a který po celý čas odloučení kvůli Josefovi truchlí a zoufá si a trpí společně s Josefem za vinu svých synů, paradoxně uprostřed těch, kteří tuto vinu spáchali.

Jákob je tak obrazem těch zbožných Židů, kteří v Krista nevěří, protože tak byli vychováni, protože Židé od křesťanů tolik vytrpěli, protože se stali obětí věkovité dezinformace, omylu, lži a klamu. Trpěli a trpí tím, že nevidí Boží ruku, že nepřišla záchrana jejich blízkým, že se jejich modlitby jakoby odrážely od nebe. Připadá jim, že Bůh mlčí. A přesto aniž to tuší jsou předmě-tem nezměněné Boží přízně a jsou v centru Božího láskyplného jednání.

Když se Josef setkal se svými bratry, kteří ho nepoznali, podrobil je zkoušce. Snažil se jim nějak naznačit, že je jejich bratr Josef. Činil tak ovšem nepřímo a šifrovaně. Nechal jim vrátit do jejich pytlů s obilím peníze. Bylo to od něho skryté poselství: Toto obilí máte zdarma, protože jsem přece váš bratr a nebudu od vás brát peníze. Později kromě peněz dal ještě svůj kultický kalich do pytle s obilím Benjaminovi. A zase zde bylo skryté poselství: Benjamin má u sebe můj kalich, protože je mi ze všech nebližší, neboť je navíc ještě synem mé matky. Při hostině mu rovněž, pře-stože byl ze všech nejmladší, prokazoval zvláštní pocty. Jenže těmto posel-stvím bratři nejen že nerozuměli, ale byly pro ně dokonce něčím děsivým. A stejně tak i otci Jákobovi: Čteme: „Jakmile oni i otec spatřili váčky se stříbrem, padla na ně bázeň (Gen 42,35). Ani starý Jákob nepochopil, o co jde, jen všichni tušili, že to není samo sebou, že za tím něco vězí. A to jim nahánělo hrůzu.“

Jean Jacques Forty – Jákob dostává zprávu o Josefově smrti (1791)

2�

křesťané ve světětváří v tvář extrémistůmŠíření islámských extrémistických skupin

na různých místech po celém světě, spojené se zabíráním území a získáváním politické moci, znamená potíže také pro křesťany. Křesťa-né jsou často vyháněni z domovů a přicházejí o majetek, někdy dokonce dochází i k únosům a vraždám. Hrozba extrémismu je v letošním

roce jasně patrná na postupu teroristické sku-piny Islámský stát (IS) v Sýrii a Iráku.

Radikálové z řad IS využili probíhající kon-flikt mezi muslimskými rebely a syrskou vládou, začali obsazovat města v Sýrii a Iráku a v červ-nu 2014 vyhlásili „chalífát“. Kamery reportérů zachytily oslavující přivržence islamistů v syr-ském městě Rakka, jak střílejí do vzduchu, málo-kdo však věnoval událostem pozornost, dokud

Je nepochybné, že je tato ponurá Jákobova duchovní zkušenost zazna-menána nejen pro Židy, ale také pro křesťanskou církev. I my ve svých živo-tech bojujeme s věcmi, které nechápeme, připadají nám temné, skličující, mysleli jsme si, že když věříme, neměly by nás vůbec potkávat. Na každou mysl křesťana přicházejí takové myšlenky a pochybnosti a nevyhýbají se ani velikánům víry. O Martinu Lutherovi se vypráví, že na konci života trpěl prudkými záchvaty hněvu a nespokojenosti. Katolická světice našich dní Matka Tereza tváří v tvář bídě a utrpení těch, kterým pomáhala, bojovala s pochybnostmi o samotné Boží existenci a s dlouhými obdobími duchovní vyprahlosti. Koneckonců již Jana Křtitele se ve vězení zmocnila palčivá pochybnost, zda ten, kterého sám pokřtil a vydal o něm plamenné svědec-tví, je opravdu Boží Mesiáš. Věci šly zřejmě úplně jinak, než si Jan Křtitel představoval. A někteří lidé tváří v tvář dokonce ztrácejí víru úplně.

Ale jsou i věci, kterým na jedné straně nerozumíme a přece cítíme, že je za nimi nějaký hlubší smysl, nějaké skryté poselství, které se nám dosud nepodařilo rozluštit a snad ani nikdy na zemi nepodaří. Příběh o Jákobovi by nám mohl pomoci. Musíme se smířit s tím, že na této zemi jsme odká-záni znát jen část pravdy, jak ostatně praví apoštol: „Nyní poznáváme jen částečně.“

Ten příběh o Josefovi máme rádi. Vane z něho poselství odpuštění a smí-ření, nejen toho osobního, ale i smíření eschatologického. Máme ho rádi, protože při jeho četbě víme více než jeho zúčastnění aktéři, víme, že nakonec všechno dobře dopadlo. To bychom rádi věděli i o svých životech. Důvěřujme, že Bůh nás o tom ujišťuje přímo i všelijak šifrovaně. Myslím, že scéna, kdy se Josef dává poznat napraveným bratřím a setkává se s Jákobem, je obrazem vzkříšení a příchodu Kristova království. Tam se nám dostane plného světla a tehdy se mnohé konce spletitých nitek lidského údělu ukážou v novém světle. Tehdy jasně spatříme naplnění Božího proroctví: „Provázky lidskými jsem je táhl, provazy milování.“ (Ozeáš).

Prozatím však tyto skutečnosti můžeme zahlédnout výhradně vírou. -sf-

Z P r á v y Z e s v ě t a

2�

IS v červenci během několika hodin neobsa-dil druhé největší irácké město Mosul. Tisíce křesťanů žijících v tomto tradičně křesťanském městě a okolí dostaly na výběr: konvertovat k islámu, začít platit vysokou daň (výpalné), odstěhovat se nebo zemřít. Ve snaze zachránit si holý život uprchlo ze svých domovů odhadem 100 tisíc křesťanů. Dalších 100 tisíc lidí, musli-mů i křesťanů, přišlo o život během pokračují-cí občanské války v sousední Sýrii.

Zatímco extrémisté usurpovali již téměř tře-tinu území Iráku a Sýrie (které označují jako chalífát), někteří křesťané nepřestávají zvěs-tovat svým sousedům evangelium. Mnoho syr-ských muslimů přišlo v důsledku války o domov a křesťané jim začali rozdávat balíčky s pomo-cí; muslimští vůdci těmto lidem prakticky nijak nepomáhají. Balíčky obsahují obyčejné věci jako oblečení a jídlo, ale také vyprávějí o Ježí-šově lásce ke všem lidem, včetně těch, kte-ří ho nemilují. Když se objevila vlna uprchlí-ků z Mosulu (po obsazení města Islámským státem), křesťané začali nenápadně oslovovat evangeliem i tyto muslimské utečence. Také v Kurdistánu slouží místní křesťané svým brat-řím a sestrám z Mosulu, ze kterých se ze dne na den stali bezdomovci.

Protikřesťanské násilnosti páchané teroris-tickými skupinami nejsou omezeny na konflikt v Iráku a Sýrii. V Jemenu, jedné z nejchudších zemí na Blízkém východě, křesťané čelí brutál-ním útokům jednotek al-Kajdy, která působí na Arabském poloostrově. Křesťané jsou otevřeně pronásledováni a možnosti zvěstování evange-lia jsou zde velmi omezené. Islámští vzbouřenci často unášejí místní obyvatele s vidinou výkup-ného nebo výměny za zadržované teroristy.

V Afghánistánu a Pákistánu ohrožuje křesťa-ny Tálibán. Loni došlo k nejhoršímu útoku na křesťany v celé pákistánské historii, když dva sebevražední atentátníci z frakce Tálibá-nu napadli kostel Všech svatých v Péšaváru. Při útoku zahynulo 87 lidí a dalších nejméně 120 utrpělo zranění. Navzdory útoku se křesťa-né v tomto kostele i nadále scházejí k boho-službám.

Navzdory obrovským překážkám křesťané na celém Blízkém východě zůstávají věrní. I nadá-le se společně scházejí a zvěstují evangelium lidem ve svém okolí. Spoléhají se přitom také na podporu svých křesťanských bratří a ses-ter, kteří se za ně modlí a zprostředkují jim přístup k materiálům jako jsou Bible, evange-lizační letáčky, křesťanské knihy nebo křesťan-ské vysílání.

Mimořádnému nebezpečí však křesťané ne-jsou vystaveni jen na Blízkém východě, ale také v Africe a na Filipínách.

Na zvýšenou intenzitu aktivit teroristic-kých organizací zaměřujících se konkrétně na křesťanské obyvatele informují naši spolupra-covníci v nejméně čtrnácti zemích. V Alžírsku, Tunisku a Libyi jsou svými násilnostmi nechval-ně proslulé skupiny al-Kajda a Ansar al-Šaría. V libyjském hlavním městě Benghází předsta-vitelé Ansar al-Šaría údajně nabízeli místním lidem odměnu za každého křesťana, kterého jim vydají. V únoru 2014 bylo uneseno něko-lik koptských křesťanů z předměstí. Druhý den ráno byli nalezeni mrtví. Křesťané v celé oblasti jsou často pro svou křesťanskou víru pronásle-dováni a setkávají se s výhrůžkami.

Egyptští křesťané jsou zvyklí na podobné nebezpečí od přívrženců Muslimského bratr-stva. V srpnu 2013 bylo napadeno a zapáleno čtyřicet kostelů, při násilnostech přišlo o život nejméně 250 lidí. Útočníci plenili a vypalova-li také obytné domy a obchody patřící křesťa-nům.

Křesťanské rodiny v Egyptě musí chránit zejména své dcery a manželky. Dospívající dív-ky i mladé ženy se často stávají obětí úno-sů, nedobrovolných sňatků a násilných kon-verzí k islámu. Přestože k podobným únosům dochází již desítky let, počet obětí v roce 2014 prudce vzrostl. Zdroje Hlasu mučedníků odha-dují, že každý měsíc je v Egyptě uneseno 20 až 30 koptských křesťanských dívek. Rodiny čas-to obdrží videonahrávku, na které dívky tvrdí, že se k islámu obrátily dobrovolně. Nedávno se jedné ženě podařilo uprchnout poté, co úřady informovaly rodinu o její dobrovolné konverzi.

28

Žena veřejně obvinila egyptské státní orgány ze spolupráce s radikály.

V Súdánu je vláda vedená Umarem al-Baší-rem pro místní křesťany stejně nebezpečná jako jakákoli teroristická skupina. Ve svém úsi-lí o vyhnání černošských obyvatel a křesťanů ze Súdánu armáda bombarduje školy, kostely i křesťanská obydlí v pohoří Nuba.

Stejně jako Súdán, také Somálsko je pře-vážně muslimská země. Místní radikálové z hnutí al-Šabáb se snaží dosáhnout toho, aby všichni křesťané konvertovali k islámu nebo byli zabiti. Islámští radikálové napadají křesťa-ny až ve východní Keni a na pobřeží. Skupina se již pokusila vytvořit oblast řízenou záko-ny šaría ve východní Keni. Radikálové vypáli-li řadu kostelů, zabili mnoho pastorů a řado-vých křesťanů.

Stejně jako jejich souvěrci v Keni, také v Nigé-rii usilují radikálové z Boko Haram o založení samostatného státu spravovaného šaríou. V uplynulých třech letech vypálili v severní části země stovky církevních budov a domů patřících křesťanům. Poté co IS vyhlásil v Iráku a Sýrii chalífát, Boko Haram vyhlásil vlastní chalífát v Nigérii. Radikálové na severu přepadají osady, zabíjejí místní křesťany, zapalují kostely a obyt-né domy a unášejí křesťanské ženy. V říjnovém čísle amerického bulletinu Hlasu mučedníků naleznete příběh nigerijského křesťana Habila Adamu, který se nezřekl své víry, ani když mu útočníci přitiskli k obličeji hlaveň AK-47.

Povstalci v Nigérii a Keni na části území jed-noduše vyhlásili nezávislost, zatímco na Fili-pínách skupiny Abú Sajjáf, Fronta národního osvobození Morů a Fronta Islámského osvobo-zení Morů bojují s filipínskou vládou již desítky let. Radikálové napadají vesnice, kradou doby-tek a úrodu a často unášejí civilisty, které použí-vají jako živé štíty v bojích s filipínskou armádou na ostrově Mindanao. Fronta Islámského osvo-bození Morů by nyní měla získat pod kontrolu území Bangsamoro tvořeného pěti provinciemi. Je to vůbec první případ zaregistrovaný spolu-pracovníky Hlasu mučedníků, kdy demokraticky zvolená vláda vyjednává se vzbouřenci a dob-

rovolně jim přiděluje území. Přestože radikálo-vé přislíbili odzbrojení, místní křesťané se obá-vají dalšího pronásledování – mnozí lidé v této muslimy ovládané oblasti stále touží po odstra-nění veškerého křesťanského vlivu.

Křesťané po celém světě žijí ve stále více nepřátelském prostředí. Víra našich bratří a ses-ter nám však ukazuje, že můžeme zůstat Kristu věrní, ať čelíme jakékoli zkoušce.

– Hlas mučedníků, říjen 2014

nigérieradikálové obsadili domovské město unesených školaček Nedávno pronikly na veřejnost zprávy, že

město Chibok ve spolkovém státě Borno na severovýchodě Nigérie obsadili radikálové z hnutí Boko Haram. Poté, co příslušníci této skupiny letos v dubnu unesli více než 200 místních školaček, objevuje se toto převážně křesťanské město ve zprávách mezinárodních sdělovacích prostředků poměrně často. Boko Haram již několik měsíců směřuje své útoky na osady v okolí Chiboku v rámci snah o vytvoře-ní islámského státu na území Nigérie.

Ali Ndume, senátor spolkového státu, k situ-aci poznamenal, že příslušníci bezpečnostních složek v Chiboku během útoku uprchli před několikanásobnou převahou povstalců. Očitým svědkem útoku se stal také člen domobrany, který se snažil město bránit. „(Radikály) neby-lo možné spočítat, bylo jich příliš mnoho,“ vzpo-míná. „Všichni policisté a vojáci nicméně uprch-li a nechali nás napospas. Nikdo na ně nestřílel, prostě jenom utíkali. Nám došly náboje a tak jsme nedokázali pozice udržet.“

Od únosu dívek se často ozývaly hlasy, že oblast není dostatečně chráněná; tisíce oby-vatel proto své rodné město opustily v naději, že naleznou bezpečí v jiné části země. Situace je skutečně velmi nebezpečná a mnoho une-sených dívek se stále ještě nepodařilo vysvo-bodit. Povzbudivé informace přicházejí z Mubi (další osada na severovýchodě Nigérie) – podle zpráv oficiálních představitelů i řadových oby-vatel se armádě podařilo toto město (nedáv-

29

no rovněž obsazené oddíly Boko Haram) zís-kat zpátky.

– Hlas mučedníků, 20. listopadu 2014 (BBC, Fox News)

írántři křesťané odsouzeni k odnětí svobody Tři křesťané – Behnam Írání, Matthias Hag-

nedžád a Silas Rabbání – byli nedávno odsou-zeni k šesti letům odnětí svobody. Všichni tři byli původně obviněni z trestných činů, které je možné trestat smrtí, tato obvinění však byla naštěstí zrušena.

Na základě posledního rozhodnutí soudu si pastor Behnam odpyká svůj trest ve měs-tě Zabol na severu země, zatímco pastor Mat-thias a diákon Silas budou přemístěni do věz-nice v Minábu v Perském zálivu. Všichni tři se proti rozsudku odvolali. V Zabolu i Minábu čas-to panují velmi vysoké teploty. Kromě toho by to za nimi měli příbuzní velmi daleko, což by pro ně bylo finančně i fyzicky značně kompli-kované.

Podle obhájců náboženské svobody se jed-ná o poslední případy demonstrující trend sílí-cího útlaku příslušníků náboženských a etnic-kých menšin za vlády prezidenta Rúháního. K podobným represivním opatřením dochází navzdory jeho slibům v předvolební kampani v loňském roce, že bude bránit práva přísluš-níků náboženských menšin.

– Hlas mučedníků, 30. října 2014 (Christian Solidarity Worldwide)

pákistánsoud potvrdil trest smrti pro asiu bibi16. října soud zamítl odvolání Asie Bibi,

křesťanky odsouzené k trestu smrti za rouhá-ní. Právní zástupci se mohou do 30 dnů odvo-lat k nejvyššímu soudu v Islámábádu – vše-obecně se předpokládá, že odvolací proces zabere dalších několik let trýznivého čeká-ní a odkladů. V průběhu přelíčení u vrchního soudu v Láhauru se před budovou shromáždi-ly téměř dva tisíce učitelů islámu; 25 jich bylo osobně přítomných v soudní síni, aby na soud-

ce vyvíjeli nátlak. Poté co byla Asia seznáme-na s rozsudkem, prosila spolupracovníky Hlasu mučedníků: „Prosím, udělejte něco. Už čekám tak dlouho, chci se vrátit k dětem.“

Asia pracovala na poli pro místního statkáře. Ve vazbě skončila v roce 2009 po hádce s mus-limskými spolupracovnicemi, které ji obvinily z rouhání proti islámskému proroku Muhamma-dovi. Sama Asia toto obvinění odmítá. V roce 2010 byla odsouzena k trestu smrti; situace se od té doby nijak nezměnila.

S napětím sledovaný případ zůstává v Pákis-tánu silně kontroverzní. Bývalého paňdžábské-ho guvernéra Salmána Tásíra zavraždil jeho osobní strážce v lednu 2011, poté co Asii Bibi vyjádřil svou podporu. O dva měsíce přišel o život pákistánský ministr pro menšiny, křesťan Šahbáz Bhattí, poté co se rovněž veřejně zastal Asie a současně vyslovil potřebu reformovat pákistánské zákony proti rouhání.

– Hlas mučedníků, 24. října 2014

keňaislamisté ze skupiny al-Šabáb zabili 36 horníků – všichni byli zřejmě křesťanéMístní obyvatelé uvedli pro agenturu BBC,

že militanti před povražděním křesťanů oddě-lili skupinu muslimských dělníků.

Asia Bibi

30

K činu se přihlásila skupina al-Šabáb, která je somálskou odnoží al-Kajdy. V jejím vyjádře-ní z 2. prosince se uvádí, že téměř čtyřicet „kři-žáků“ našlo při této akci svoji smrt s dodatkem, že šlo o „součást série útoků plánovaných jako odveta za keňskou okupaci muslimských úze-mí a jejich pokračujících krutostí... takových, jakými jsou nedávné vzdušné útoky na musli-my v Somálsku.“

Keňská armáda uvedla, že vzdušné útoky byly odvetou za útok z 22. listopadu, při kte-rém skupina al-Šabáb zastavila autobus jedoucí do Nairobi. Islamisté následně oddělili z cestují-cích všechny nemuslimy, kteří neodříkali islám-ské vyznání víry. Ti pak byli přinuceni lehnout si na zem a útočníci je střelili do hlavy. Útok z nich přežil pouze učitel George Ochwodho, který pak popsal celou událost pro tisk.

Dnes uvedl pro agenturu CBC News Peter Nderitu, jeden z dělníků v kamenolomu, že sku-pina asi padesáti po zuby ozbrojených mužů přišla kolem půl jedné v noci do jejich dělnické kolonie, která se nachází přímo v areálu kame-nolomu a probudila spící dělníky střelbou do vzduchu.

Nderitu uvedl, že když uslyšel střelbu, vy-běhl ven a ukryl se v jednom příkopu, odkud pak slyšel, jak jeho kolegové musí odříkávat šahá-du neboli islámské vyznání víry. Potom slyšel střelbu. Z úkrytu se ale odvážil vyjít až po dvou hodinách, kdy už bylo zřejmé, že útočníci odešli. Nderitu pak popsal, že viděl těla svých zastře-lených spolupracovníků ležet ve dvou řadách. Všichni měli patrnou střelnou ránu v týlu.

Podle jednoho dalšího svědka, který se dostal na místo krátce po útoku, ležely dal-ší čtyři oběti s uřezanými hlavami ve svých stanech. Třem dělníkům se s největší pravdě-podobností podařilo utéci do blízkého měs-ta Mandera.

Další zprávy naznačují, že na stanech dělní-ků bylo množství průstřelů z dávek automatic-kých zbraní. Jeden zdroj agentury World Watch Monitor (WWM) uvedl, že byl unesen nezná-mý počet dělníků. Tento zdroj rovněž udává, že na somálsko-keňské hranici se nyní stále ozývá střelba a sotva by se tam mohl někdo odvážit vydat.

Další svědkové potvrzují, že k útoku došlo krátce v úterý po půlnoci. Tito lidé uvádějí, že oběti byly překvapeny ve spánku v kamenolo-mu v Kormey, asi patnáct kilometrů od města Mandera, které se nachází při hranicích Keni se Somálskem i Etiopií.

Většina zabitých dělníků pochází z jihu země, kde křesťané tvoří většinu. Jeden ze svědků pro agenturu WWM uvedl, že v tomto kamenolomu pracovalo asi dvě stě lidí a většina z nich při-šla z jihu země.

Al-Šabáb svoji násilnou kampaň v Keni roz-poutala v roce 2011, kdy Keňa poslala své jed-notky do Somálska na podporu boje s mili-tanty.

Tento útok předcházel incident, ke kte-rému došlo 1. prosince, kdy útočníci vhodi-li granáty do jednoho společenského klu-bu v Mandera, který je populární především mezi místními vládními úředníky. Útočníci navíc stříleli po lidech prchajících z baru. Pod-le zpráv byl jeden člověk usmrcen a dvanáct lidí zraněno.

Jistý vládní představitel v Mandera uvedl pro BBC, že se al-Šabáb pokouší rozpoutat ná-boženskou válku v té části Keni, která je osídle-na většinově keňskými Somálci, kteří jsou pře-vážně muslimové.

Tyto útoky zapříčinily veřejné stížnosti křesťanských představitelů na muslimské vůd-ce, že se dostatečně nezasazují, aby ve svých řadách krotili radikalismus. Křesťanští předsta-

Příbuzní obětí, které zahynuly při útoku na autobus v Keni, čekají na zprávy o okolnostech zabití svých blízkých.

31

vitelé rovněž apelují na vládu, aby zajistila bez-pečnost na hranicích.

V červnu tohoto roku bylo zabito pětašede-sát lidí v převážně křesťanském městě Mpeketo-ni při útocích, které jsou také přisuzovány sku-pině al-Šabáb. O život při nich přišlo i několik místních politiků.

V tomto roce došlo také k sérii bombových útoků na kostely v Nairobi, Mombase a v měs-tě Garissa, které leží rovněž při hranicích se Somálskem.

V září minulého roku se radikální islamisté přihlásili k odpovědnosti za teroristický útok na obchodní centrum v Nairobi, při kterém útoč-níci z al-Šabáb zastřelili nejméně 67 lidí a 175 jich zranili.

– World Watch Monitor, 3. prosince 2014

islamisté z al-Šabáb zabili při útoku autobus 28 lidí, kteří nebyli muslimského vyznáníSomálští islamističtí rebelové z teroristické

skupiny al-Šabáb se přihlásili k odpovědnos-ti za sobotní útok na autobus, při němž bylo zabito 28 lidí, kteří se nepřihlásili k muslim-skému vyznání.

Zmíněná skupina se přihlásila k odpověd-nosti za tento útok prostřednictvím své roz-hlasové stanice v Somálsku s odůvodněním, že šlo o odvetnou akci za zátahy keňských bezpeč-nostních sil na čtyři mešity v přímořské oblas-ti země.

Podle náčelníka místní policie bylo při úto-ku na autobus zabito devatenáct mužů a devět žen.

Zástupce keňské armády uvedl, že tento teroristický čin souvisí s nedávnými vzdušný-mi údery na tábor povstalců, při kterých bylo zabito 45 rebelů.

Podle neoficiálních údajů dvou policejních důstojníků, jel přepadený autobus do hlavní-ho města Nairobi a bylo v něm šedesát ces-tujících. Ti byli uneseni asi padesát kilome-trů od města Mandera, ležícího u hranic se Somálskem.

Útočníci se nejprve pokusili autobus zastavit

pokynem rukou, když ale řidič jel dál, vystřeli-li po autobusu dávku kulek. Když ani to neza-bralo, vystřelili z tarasnice.

Když se útočníkům nakonec podařilo autobus zastavit, přikázali všem cestujícím vystoupit a oddělili ty, kteří na pohled vypa-dali, že nejsou muslimové od zbytku pasažé-rů.

Učitel George Ochwodho, jediný člověk, kte-rý útok přežil, ačkoli nebyl muslim, cestoval domů na dovolenou jelikož o Vánocích byla jeho škola uzavřena.

Ochwodho pro agenturu AP uvedl, že ces-tující, kteří na útočníky nepůsobili jako Somál-ci, byli následně odděleni od ostatních. Tito pak byli vyzváni, aby odříkali islámské vyzná-ní víry šahádu. Těm, kteří odmítli nebo šahádu neznali, teroristé přikázali lehnout si na zem. Ochwodho byl mezi nimi.

Pak dva islamisté začali střílet ležící lidi. Jeden postupoval zprava a druhý zleva. Když přišli až k Ochwodhovi, který ležel uprostřed, oba vrahové ho vynechali v domnění, že ho zastřelil ten druhý.

Ochwodho zůstal ležet, dokud islamisti ne-odešli. Pak běžel zpátky na cestu, kde mu zasta-vila nějaká dodávka, se kterou se dostal do Mandery. Řidič dodávky ho odvezl do nemoc-nice, kde byl hospitalizován kvůli prodělanému psychickému šoku.

Skupina al-Šabáb je lépe vybavena než keň-ská policie, která po přijetí informace o útoku na autobus, vyčkávala na posílení ze strany armády.

32

elektronické knihyVybrané tituly z nakladatelství Stefanos si můžete pořídit také ve formě elektronických knih za zvýhodněnou cenu (nákupem elektronické verze ušetříte ve srovnání s tištěnou knihou přibližně dvě třetiny ceny). Podrobnější informace a formulář na případné dotazy naleznete na adrese www.hlas-mucedniku.cz

Podle oblastního policejního náčelníka v Mandera bylo mezi osmadvaceti zabitými sedmnáct učitelů.

Nedostatek personálu i potřebného vybave-ní zapříčiňuje pomalou reakci policie na podob-né útoky. Dva policejní důstojníci, kteří si přáli zůstat v anonymitě, uvedli, že když se policie dověděla o tomto teroristickému činu, čekala před zásahem nejprve na armádní posily, pro-tože teroristé mají mnohem modernější zbra-ně.

od října 2011 nejméně 135 útokůKeňa byla zasažena sérií útoků teroristic-

kou skupinou al-šabáb od října 2011, kdy posla-la své jednotky do Somálska. Úřady uvádějí, že od té doby tato organizace provedla nejméně 135 útoků, ve kterých přišlo o život minimál-ně 157 osob.

„Al-šabáb se stala pro Keňu nejúpornějším nepřítelem a doslova smrtelnou hrozbou,“ varo-vala ve své zprávě v září mezinárodní krizová skupina u příležitosti prvního výročí útoku na obchodní centrum Westgate v Nairobi, při kte-

rém zahynulo 67 osob. Zpráva také uvádí, že islámští extrémisté využívají dlouhotrvajícího rozhořčení keňské muslimské komunity prame-nící z úřední diskriminace.

Keňa se v současnosti potýká s nárůstem extremismu. Začátkem tohoto týdne policie zavřela čtyři mešity na pobřeží země, když v nich byly údajně objeveny trhaviny a střel-né zbraně.

Někteří muslimové prohlašují, že tuto muni-ci do mešit nastražila sama policie, aby měla důvod k jejich uzavření. A někteří obránci lid-ských práv varují, aby některé metody keň-ské policie radikalismus ještě více nerozdmý-chávaly.

Během zátahu na dvě mešity v pondělí byla usmrcena jedna osoba. Policie uvedla, že zastře-lila mladíka, který se na ně pokusil hodit gra-nát.

Keňská vláda nedávno uvedla, že ve čtyřech mešitách docházelo k náborů nových rekrutů do skupiny al-Šabáb.

– The Associated Press, 22. listopadu 2014

Můžete nám psát na naši e-mailovou adresu:

ppc-sf@cmail.cz info@hlas-mucedniku.cz

Navštivte nás na Facebooku: www.facebook.com/hlas.mucedniku

Další informace v angličtině lze najít na internetových adresách:

www.persecution.com www.persecution.net

Starší čísla v elektronické podobě naleznete na internetové adrese

www.hlas-mucedniku.cz

B i B L i C K é Z A M y š L e N í

PokoraUčte se ode mne, neboť já jsem tichý a pokorný srdcem. (Matouš 11,29)

Jedna z nejdůležitějších vlastností velkého člověka je jeho pokora. Abraham je považován za otce všech věrných v židovském, křesťanském a dokonce i v mus-limském náboženství. Jaký názor však měl na sebe on sám? „Jsem prach a popel“ (Genesis 18,27). David byl králem, básníkem, mužem podle Božího srdce. A jaký názor měl na sebe on sám? „Jsem červ a ne člověk“ (Žalm 22,7).

Nikam nedojdeme bez pokorného vyznání své nehodnosti. Jeden politik se ptal jistého biskupa: „Co mám dělat, abych získal moudrost pro vládu v této zemi?“ Venku tou dobou právě pršelo. Biskup mu řekl: „Jděte ven do deště a stůjte tam půl hodiny jen tak na nechráněném místě.“ Politik tak učinil. Když se vrátil, biskup řekl: „Dostalo se vám od Boha nějaké moudré rady?“ Muž hněvivě odpověděl: „Jediná věc, která mě napadla, bylo to, že jsem blázen.“ Biskup poznamenal: „Výborné zjištění na první pokus.“

Začněte podobně jako Pavel s přiznáním: „Jsem nedonošené dítě“ (1. Kor. 15,8). Jen tak budete schopni vzít na sebe břemeno být významným. Sir Thomas Moore, umučený v Anglii za vlády Jindřicha VIII., řekl: „Musíme stát pevně a riskovat, že se staneme hrdiny.“ Hrdinství nemá být tím, co je hledáno, ale má být přijímáno, ačkoli současně ohrožuje mnohem vzácnější ctnost – pokoru.

Zůstaňte pokornými s poznáním, že ať usilujete o cokoli – byť by to bylo doprovázeno sebevětším umem a talentem – nedosáhnete toho jen svým pozem-ským usilováním.

Engels měl dobrý postřeh, když v dopise z 23. dubna 1885 adresovaném ruské revolucionářce Věře Zasuličové, napsal: „Lidé, kteří se chvástali, že provedli rev-oluci, vždy další den zjistili, že nemohou to, co udělali poznat, že výplod revoluce se tomu, co zamýšleli, vůbec nepodobá. To je to, co Hegel nazval ironií historie, ironií, která se vyhnula jen málo historickým osobnostem.“

To se však netýká jen sociální oblasti. Nejen lidé jako Lenin či Hitler zemřeli rozčarováni. Církev není jistě taková, jakou ji chtěli mít církevní otcové. Jak nepodobná je první, láskou naplněné církvi v Jeruzalémě.

Luther zamýšlel provést reformaci uvnitř katolické církve a nakonec zemřel velmi nešťastný nad chaosem, který jeho snaha způsobila. Také Wesley prožil rozčarování. Podobné zkušenosti měli i zakladatelé misií.

Nepropadejme pýše. Nebyli jsme stvořeni pro úspěchy, alespoň ne pro úspěchy trvalé. Byli jsme utvořeni jako nádoby, které mají být použity Mistrem. Jeho záměry se mají v našich životech naplňovat! „Neboť je to Bůh, který ve vás působí, že chcete i činíte, co se mu líbí“ (Filipenským 2,13).

Buďte pokornými a pamatujte, že dokonce ani vaše pokora nevyvěrá z vaší zásluhy. Pak budete vyvolenou nádobou.

– Z knihy Richarda Wurmbranda 100 Prison Meditations

MuČeDNíCi KŘeSŤANSKé VíRyskr­yté kameny v zá­kladech cír­kve

MASAKR NA MADAGASKARu

(1828–1861)

V roce 1828 se na Madagaskaru dostala k moci královna Ranavalona I. Nechala povraždit všechny své odpůrce a nastolila vládu teroru, pro který si vysloužila přízvisko „krvavá Marie Madagaskaru“. Fanatismus, se kterým napadla křesťanskou církev byl srovnatelný s terorem za císaře Nerona. Zakázala křty a Písmo, nechala uzavřít kostely a vypověděla evropské misionáře. Všem svým poddaným, kromě těch, kteří byli v je-jích službách, zakázala učit se číst a psát. V roce 1835 vznesla královna proti křesťanům následu-jící obvinění: pohrdají modlami; stále se jen modlí; nechtějí přísahat, ale jen místopřísežně prohlašovat; jejich ženy jsou zdrženlivé; pokud se týče jejich náboženství, jsou jedné mysli; světí sváteční den. Podezřelí křesťané byli za-týkáni, 1600 z nich bylo na základě královniných obvinění souzeno. Ti, kteří odmítli uctívat modly, ke kterým se královna modlila, byli uvrženi do žaláře nebo zabiti. Ke zklamání šílené královny však povstalo na místo jednoho popraveného

křesťana dvacet nových. Během následujících let se křesťané těšili relativnímu pokoji. A­le 28. března 1849 bylo odsouzeno k smrti devatenáct křesťanů – všichni z vlivných rodin. Patnáct z nich bylo svrženo z padesátimetrového útesu do skalnaté strže. Ještě než byli věřící svrženi dolů, musel se každý z nich nejdříve podívat přes okraj skaliska, a pak mu byla položena otázka: „Budeš uctívat svého Krista nebo královniny bohy?“ Všichni odpověděli: „Krista.“ Někteří věřící při svržení ze skaliska zpívali. Pouze jediný křesťan z těchto patnácti byl ušetřen. Šlo o mladé děvče, které bylo prohlášeno za choromyslné a posláno do daleké vesnice. Tam vznikla na základě jejího svědectví velká komunita věřících, ke kterým se přidali i její příbuzní. Mučednictví pokračovalo až do roku 1861, kdy krvavá královna zemřela. Její nástupkyně se sama prohlásila za křesťanku, nechala ve svém sídle otevřít kostel a Mada-gaskar prohlásila za křesťanské království. Toho roku vzrostl na Madagaskaru počet věřících z původních 37 000 na 250 000. Na základní kámen své palácové svatyně nechala královna vytesat následující slova: „Mocí Boží a milostí našeho Pána Ježíše Krista, já, Ranavalomanjaka, královna Madagaskaru, jsem založila tento Dům modliteb… k službě Bohu, Králi králů a Pánu pánů…“

Hlas mučedníků Vychází pětkrát do roka. V prosinci vychází dvojčíslo.Toto periodikum je registrováno u Ministerstva kultury ČR pod evidenčním číslemMK ČR E­ 12970Bulletin vydává občanské sdruženíPOMOc PRONáSLE­DOVA­Né cíRKVIK hlavním cílům tohoto sdružení patří:• poskytovat hmotnou a duchovní pomoc proná-sledovaným a potřebným křesťanům• informovat veřejnost o pronásledování křesťanů• podporovat vydávání literatury, která vypovídá o křesťanských mučednících a svědcích víry.Občanské sdružení úzce spolupracuje s celosvětovou misijní organizací International christian A­ssociation (IcA­).Pět hlavních zásad této misijní organizace je založeno na biblickém verši epištoly židům 13,3:1. Podporovat křesťany v šíření evangelia v oblastech,

kde jsou pro své svědectví o Ježíši Kristu pronásledováni, prostřednictvím křesťanské literatury, Biblí, rozhlasové-ho vysílání, léků a dalších forem pomoci.2. Poskytovat v těchto oblastech pomoc rodinám křesťan-ských mučedníků.3. Podporovat věřící, kteří osobně prošli utrpením v bývalých komunistických zemích.4. Nejrůznějším způsobem se snažit získávat pro Krista ty, kteří se podílejí na pronásledování křesťanů v tota-litních zemích a problémových oblastech.5. Informovat veřejnost o krutostech páchaných na křesťanech.Tento bulletin lze bezplatně objednat na adr­ese:Hlas mučedníkůpošt. přihr­á­dka 21377 01 Jindřichův Hr­adecÚčet pr­o dobr­ovolné příspěvky:ČSOB Jindřichův Hr­adecč. ú.: 131257607/0300