akad

emick

ý

FOTO

:STA

NISL

AVA

KYSE

LOVÁ

,AKA

DEM

ICKÝ

BULL

ETIN

ab ŘÍJEN 2011bulletin 10

V letošním rocesi připomínáme120. výročí ČAVU.

Podzimje ve znamení kaleidoskopupopularizačních akcí (foto z Vědy v ulicích).

bulletinak

adem

ický

VŠEC

HNA

FOTA

:STA

NISL

AVA

KYSE

LOVÁ

,AKA

DEM

ICKÝ

BULL

ETIN

PLASTIKYPRO ZAHRADU

Dvorana Akademie věd se poprvé stala otevřeným výstavním prostorem, kde se v září a říjnu t. r. představila pražská sochařkaa malířka Veronika Oleríny, absolventka Akademie výtvarných umění v ateliéru monumentálního sochařství. Plenérová premiéra vi-

zuálního umění, sedících postav nabízejících svůj klín k posezení, obrovské bonboniéry nebo koláčů na stole nejen oživila nedávno zre-konstruovaný dvůr hlavní budovy Akademie věd ČR na Národní třídě v Praze, ale vyvolává i představu, že by se zde skutečně u ně-čeho dobrého k jídlu a pití hezky posedělo. �

red

1 ab

Spodzimem nastaly v Akademii věd poslední přípravy k vyhlášení volebnapříč akademickými ústavy. Končí totiž prvních pět let existence

veřejných výzkumných institucí a s nimi funkční období jejich ředitelů,rad pracovišť i dozorčích rad. Volební maratony zahájí v závěru tohotoroku stávající rady pracovišť, které vyhlásí výběrová řízení na obsazenífunkcí ředitelů. Protože do čela 10 ústavů byli z nejrůznějších důvodůjmenováni ředitelé později, týká se volba 44 pracovišť: 15 v první věd-ní oblasti, stejně tolika ve druhé oblasti věd, 13 v oblasti třetí a dále Stře-diska společných činností. Na základě výsledků veřejného výběrového ří-zení vybírají nové šéfy pro léta 2012–2017 rady pracovišť, které návrhpředkládají Akademické radě k projednání, aby poté ředitele pracovišťjmenoval předseda Akademie věd.

Tentokrát se nelze alespoň letmo nedotknout zprávy CERN o neutri-nech rychlejších než světlo. Jelikož opakovaná měření jejich rych-

losti dosáhla statisticky významného výsledku, vyzvali tamní vědci svékolegy k veřejné odborné diskusi. Média sice hýřila líbivými titulky o prů-lomu ve fyzice, odborníci však zaujímají značně opatrný postoj.

Koncem září zahájil premiér Petr Nečas projekt Středoevropskéhotechnologického institutu (CEITEC), který má v Brně vyrůst do roku

2014 a na němž se mj. podílí Ústav fyziky materiálů AV ČR. Premiér přitéto příležitosti oznámil, že zřídil pozici hlavního poradce pro vědu, doníž jmenoval bývalého rektora Masarykovy univerzity Petra Fialu. Krátcepoté (5. října) odvolala vláda členy Rady pro výzkum, vývoj a inovace.

Začátek října vždy očekává vědecká komunita s napětím – vyhlašujíse totiž noví nositelé Nobelových cen. Ty byly uděleny poprvé před

110 lety a stále zůstávají nejprestižnějším oceněním. Dlužno také podot-knout, že před 100 lety, tedy v roce 1911, stanula mezi držiteli Nobelovy ce-ny za chemii výjimečná žena Marie Curie Skłodowská, která se tím vřadi-la mezi nemnohé dvojí nobelovské laureáty (již v roce 1903 ji dostala zafyziku). Získání ceny však předchází dlouhý a náročný proces. Už sámfakt, že je někdo Nobelovým komitétem vyzván, aby podal návrh osob-nosti, je velkou ctí. Stává se také, že stejnou osobnost uvádějí v různýchletech různí navrhovatelé. Pro Česko je tedy mimořádnou poctou, že másvé želízko v nobelovském ohni, byť se Antonín Holý zatím na metu nej-vyšší nedostal. Ale vždyť např. od prvního návrhu na Jaroslava Heyrov-ského uběhlo čtvrt století, než se Královská švédská akademie rozhodlaocenit v roce 1959 právě jeho. �

MARINA HUŽVÁROVÁ

ObálkaPlastiky pro zahradu 2Podzimní zahradní slavnost v Lužanech 3

Obsah, úvodník 1

Téma měsíceDůvěra nadevše 2Jak (ne)dosáhnout excelence 4

Zahraniční stykyVědecká spolupráce s Ruskem 6

Věda a výzkumO mesoskopických systémech v Praze 8Průlom nepřinesou filozofové, ale fyzici 10Precesní odvalovací turbína– vynález českých vědců 12Byzanc bez hranic 14Prezentace nových vědeckých publikacív Sofii 15

Představujeme projektyPoznejte světové dědictví UNESCO 16

RozhovorChemie je radost, umění, hra… 2 18

OceněníÚspěšní badatelépřevzali Ceny Akademie věd 22De Scientia et Humanitate Optime Meritis 24Ceny předsedy Grantové agentury ČR 24

33. zasedání Akademické rady AV ČR 25

VýročíMilada Paulová 26Cena Milady Paulové za rok 2011 27

PopularizaceJedenáct festivalových dní 28Ze školních lavic na ulici 29

VzděláváníVzdělávání učitelů přírodovědných oborů 30

Portréty z ArchivuFerdinand Stiebitz 31

RecenzeHluboce zbožný nevěřící génius 32

Nové knihy 34

Z BruseluKomise zjednodušuje strukturuunijních programů 35

Resumé 36Otevření nových laboratoří ÚOCHB AV ČR 36

o b s a h 1 0 / 2 0 1 1

AKADEMICKÝ BULLETIN

Vydává: Středisko společných činností AV ČR, v. v. i., 110 00 Praha 1, Národní 3ISSN 1210-9525, registrační číslo MK ČR E 8392

Šéfredaktorka: Mgr. Marina Hužvárová (HaM), tel.: 221 403 531, fax: 221 403 356,e-mail: huzvarova@ssc.cas.cz

Redakce: Ing. Gabriela Adámková (srd), tel.: 221 403 247, e-mail: adamkova@ssc.cas.cz;Mgr. Luděk Svoboda (lsd), tel.: 221 403 375, e-mail: svobodaludek@ssc.cas.cz;fotografie: Mgr. Stanislava Kyselová (skys), tel.: 221 403 332, e-mail: kyselova@ssc.cas.cz;tajemnice redakce: Bc. Markéta Pavlíková (MaP), tel.: 221 403 513, e-mail: pavlikova@ssc.cas.czPřeklad resumé: Luděk Svoboda, John Novotney; jazyková korektura: Irena Vítková,tel.: 221 403 289, e-mail: vitkova@ssc.cas.cz

Redakční rada: předseda – PhDr. Jiří Beneš; členové – RNDr. Antonín Fejfar, CSc., Ing. Pavol Ihnát,PhDr. Antonín Kostlán, CSc., prof. RNDr. Ing. Michal V. Marek, DrSc., doc. RNDr. Karel Oliva, Ph.D.,Ing. Karel Pacner, doc. RNDr. Eva Zažímalová, CSc.

Grafická úprava: Zuzana GrubnerováTisk: Serifa, s. r. o., Jinonická 80, 158 00 Praha 5, e-mail: serifa@volny.cz

Příspěvky přijímáme e-mailem na adresu abicko@ssc.cas.cz.Redakce si vyhrazuje právo příspěvky krátit. Za odborný obsah příspěvku ručí autor.

Adresa redakce: Praha 1, Národní 3, 4. patro – Viola; http://abicko.avcr.cz.AB 10/2011 vychází 17. října 2011.

bulletinak

adem

ický

Seriál konferencí s mezinárodní účastí zahájilaloni Národní technická knihovna jako připomín-

ku otevření nové budovy v pražských Dejvicíchv září 2009. Zatímco první ročník byl věnován úlozeuniverzit ve společnosti či měnícím se podmínkámv oblasti vzdělávání, letos pořadatelé zacílili na té-ma pro českou vědu a výzkum více než aktuální:mechanismy hodnocení výzkumu a jejich důsledkypro jeho další financování. Podle ředitele NTK Mar-tina Svobody je totiž právě v časech ekonomickénejistoty důležité hledat zdůvodněné a spravedlivémetody, které českou vědu a výzkum podpoří jakonezbytnou podmínku ekonomického rozvoje a roz-květu vysokoškolského vzdělávání.

Stávající Metodiku, kterou připravila vládní Radapro výzkum, vývoj a inovace a jejíž podobu českávědecká obec v čele s badateli z Akademie věd ČRdlouhodobě odmítá, podrobil kritice také nezávislýMezinárodní audit výzkumu, vývoje a inovací v ČR,který na objednávku Ministerstva školství, mládežea tělovýchovy realizuje sdružení šesti renomova-ných zahraničních institucí; obdobné analýzy kon-sorcium již v minulosti úspěšně provedlo v několikadalších zemích Evropské unie.

Výstupy zmíněného projektu využije vláda pro pří-pravu nového komplexního systému hodnocenívýsledků výzkumu a vývoje, který by zabezpečilobjektivní a transparentní rozdělování veřejnýchprostředků (pozn.: konference k závěrečné zprávěTechnopolisu se uskutečnila 13. října 2011 v Praze).

Z dosavadních průběžných zpráv auditu plynoupodle předsedy AV ČR Jiřího Drahoše jednoznačnádoporučení: současnou Metodiku hodnocení nepo-užívat, protože představuje významné riziko pro vý-zkum, vývoj a inovace, a v dané situaci raději nedě-lat nic než používat nástroj, který vede k deformacímcelého systému. V dohledné době by měl Metodikunahradit nový systém hodnocení a financování, ne-boť neustálé záplatování ji činí stále složitější, avšak

2ab

Veřejná diskuse o hledání spravedlivých metod, které by nahradilysoučasný a po všech stránkách neuspokojivý systém hodnocení

pro rozdělování veřejných financí na vědu a výzkum, pokračovala8.–9. září 2011 v Národní technické knihovně, kde se uskutečnila

konference Knowledge, Research, Education – KRE 11. Pod záštitounáměstka MŠMT pro výzkum a vysoké školství prof. Ivana Wilhelma ji NTK

uspořádala společně s Českým vysokým učením technickým v Prazea Vysokou školou chemicko-technologickou v Praze.

DŮVĚRA NADEVŠEDiskuse k metodologii

t é m a m ě s í c e

nemůže napravit základní problém (viz AB 5/2011– Projev předsedy AV ČR).

Podle hlavní odborné garantky Mezinárodníhoauditu prof. Jitky Moravcové z Vysoké školy che-micko-technologické, která se na KRE 11 zúčastni-la závěrečné panelové diskuse, je kritika opodstat-něná: „Současný systém je sice jednoduchý, můžeale vést např. k tomu, že instituce nebudou podpo-rovat vznik nových badatelských týmů či projektů.Nový systém bude komplexnější, nepůjde jen o me-chanický výpočet bodů vědeckých výsledků. Napří-klad zohlední specifickou povahu jednotlivých obo-rů. Inspiraci nacházíme v zemích, jako jsou Finsko,Švédsko, Holandsko či Rakousko. Stávající Metodi-ku výrazně pozměňovat nebudeme, protože by tomohlo v krajním případě vést až k zániku některýchinstitucí, nebo by některé naopak dostávaly ne-úměrně více prostředků. V přechodném období se

spíše zaměříme na vysvětlování, že smyslem hod-nocení je odhalovat slabé či naopak silné stránkyčeské vědy a výzkumu.“ Podle ředitele britské spo-lečnosti Technopolis Erika Arnolda, který přednášelna téma Měření zdraví ve výzkumných a inovačníchsystémech: český audit v mezinárodním kontextu(Measuring Health in Research and InnovationSystems: The Czech Audit in International Context),je rovněž nezbytné zajistit, aby zpracování novéMetodiky doprovázelo transparentní jednání a vzá-jemná důvěra.

S přípravou Metodiky, která by měla být dokon-čena nejdříve v roce 2015, polemizoval JaroslavMachan ze společnosti Škoda Auto, a. s. Konstato-val, že pokud se bude lišit od Metodiky, která sepoužívá v Evropské unii, nebude kompatibilní. Lob-bisté budou mít navíc dostatek času zasahovat dojejí konečné podoby. Energii bychom proto mělisměřovat spíše do přenesení systému, který využí-vá EU. Zástupce významné české firmy se na kon-ferenci podělil i o zkušenosti při spolupráci akade-mické a průmyslové sféry v oblasti vědy a výzkumua naznačil, že pokud má tato spolupráce získat pod-poru, musíme ji plánovat a řídit s předem definova-nými a měřitelnými cíli. Problémem je podle něj i to,že akademická sféra často trpí úzkým zaměřením,chybí jí výraznější multidisciplinarita a neprodukujedostatek publikací, které lze použít v praxi.

Českou Metodiku kritizoval také ředitel Národo-hospodářského ústavu AV ČRa Centra pro ekonomický vý-zkum a doktorské studium– CERGE-EI (společné praco-viště AV ČR a Univerzity Kar-lovy) Štěpán Jurajda. Shledal,že hodnocení je bezduché,mechanické a opravdovouvědu podhodnocuje, zatímcosnadno dosažené výsledkyMetodika štědře hodnotí mno-ha body. Systém tak nutí insti-tuce, respektive konkrétní věd-ce, aby se „honili“ za body,neboť ty představují peníze.(Podrobněji v následujícímčlánku Jak (ne)dosáhnoutexcelence.)

Podnětné srovnání se situa-cí ve Spojených státech ame-rických poskytnul kvestor Uni-

3 ab

Závěrečnédiskuse se mezijinými zúčastnili(zleva) hlavníodbornágarantkaMezinárodníhoauditu JitkaMoravcová,prorektor provědu a výzkumVŠCHT PrahaMilan Pospíšil,kvestorUniverzityv MassachusettsJames V. Starosa ředitelbritskéspolečnostiTechnopolisErik Arnold.

verzity v Massachusetts James V. Staros. Metodo-logie, z níž vychází hodnocení amerických vyso-kých škol, je podle něj mnohostranná. Zatímcov Česku se výzkum tradičně odehrává předevšímv ústavech Akademie věd a na vysokých školách,v USA takové rozdělení – a tedy i zápolení o veřej-né prostředky – neznají. Účastníky konference taképřekvapilo, že v USA pokrývá stát dotacemi jen šesti-nu celkových výdajů na výzkum; zbývající penízemusejí američtí vědci získat z grantů či od spolupra-cujících firem z komerční sféry. Tedy situace s čes-kými poměry nesrovnatelná, byť existují výjimky, ja-ko je např. Vysoká škola chemicko-technologickáv Praze. Podle prorektora pro vědu a výzkum Mila-na Pospíšila je VŠCHT na spolupráci s firmami po-dobně závislá, velká část jejího rozpočtu ve výšijedné miliardy korun pochází totiž z aplikací: „Pěs-tujeme kvalitní základní výzkum a s firmami se sna-žíme spolupracovat flexibilně, abychom uspokojilijejich potřeby. V mnoha případech kooperujeme (činaopak soupeříme) s Akademií věd. Velcí donátoři,jací jsou např. v Německu, ale stále bohužel chybě-jí. Navíc není dobré, když velké firmy (ČEZ, MittalSteel atd.) čerpají na výzkum veřejné prostředky.Tyto peníze by měly dostávat spíše vysoké školya Akademie věd. Nová Metodika by proto měla ved-le bibliometrie zohlednit také schopnost vědců zís-kávat granty nebo zda jejich pracoviště sledujeaktuální trendy.“

Dlouhodobá rozprava o využití vhodných mecha-nismů pro rozdělování institucionálních prostředkůtedy nadále pokračuje, na novou Metodiku hodno-cení si ale čeští vědci budou muset počkat až do ro-ku 2015, možná i déle. �

LUDĚK SVOBODA

OBĚ

FOTA

:ARC

HIV

NTK

hodnocení výzkumu

bulletinak

adem

ický

Na finanční motivace zabudované do systémůfinancování reagují vědci velmi citlivě. Je tomu

tak proto, že je tyto systémy vystavují přímé vzájem-né konkurenci. Výzkum se bez peněz dělá obtížněa při aplikaci automatického financování jednotlivýchvýstupů až na úroveň pracovišť či dokonce jednot-livců je silná reakce přirozená.

Rostoucí využívání hrubých citačních indexů,jako je impakt faktor (IF), k hodnocení výsled-

ků vědecké práce vedlo v nedávné době k do znač-né míry účelovému citačnímu chování vědecké ko-munity a k inflaci hodnot těchto indexů, což snižujejejich schopnost měřit skutečný ohlas výsledků vě-decké práce. Tato inflace má dva projevy. Za prvéroste počet IF časopisů (nově zařazovaných dodatabáze Web of Science). Často jde o časopisys omezenou národní relevancí (v posledních letechnapř. stoupl počet IF ekonomických časopisů vydá-vaných v České republice na čtyři), kdy citace člán-ků v nich publikovaných pochází dominantně pouzez národních zdrojů. Zatímco např. ve Švédsku činípodíl domácích IF výstupů na celkových výstupechsociálních věd jedno procento, u nás je to přes 70 %.Za druhé mnohé národní časopisy, především v so-ciálních vědách, ale také v jiných, v České republi-ce i v dalších zemích dosahují nárůstu hodnot svýchIF pomocí vysoké míry autocitovanosti v rámci ča-sopisu (články jsou citovány v dalších číslech téhožperiodika) nebo v rámci malé skupiny „národních“časopisů s mizivým citačním ohlasem ve světovékomunitě. Editor tak může poměrně snadno podně-covat růst IF svého časopisu. Např. třetí nejvyšší IFve Web of Science v oboru ekonomie (z asi 250 ča-sopisů) v současnosti překvapivě patří novému li-tevskému periodiku, které mezinárodní komunitav podstatě nezná a o němž by žádný významnýekonom neuvažoval jako o dobrém, natož špičko-vém oborovém časopise. Je zkrátka všeobecně

4ab

S přehledem opakujících se chyb při využívání bibliometrických datpro hodnocení výzkumu a vývoje v ČR vystoupil v rámci konference

Knowledge, Research, Education – KRE 11 (viz předchozí dvoustrana)ředitel Národohospodářského ústavu AV ČR a Centra pro ekonomický

výzkum a doktorské studium – CERGE-EI (společné pracoviště UniverzityKarlovy a Akademie věd ČR) doc. Štěpán Jurajda. Akademický bulletin

jej požádal o shrnutí hlavních bodů prezentace, v níž se soustředil nakritické body Metodiky hodnocení výsledků výzkumu a vývoje.

JAK (NE)DOSÁHNOUTEXCELENCE

t é m a m ě s í c e

známo, že bibliometrické indexy typu IF je třebapoužívat s rozmyslem jako doplňkový údaj při infor-movaném peer review hodnocení jednotlivců a vý-zkumných organizací, s vědomím všech výhod i ne-výhod těchto indexů. (Rovněž je samozřejmé, že IFnebo jiné citační indexy založené na časopisechuváděných v databázi Web of Science nejsou v prin-cipu použitelné v mnoha, především humanitníchoborech.)

Ani více než dvacet let po revoluci není v Českérepublice k dispozici bibliometrická analýza,

která by poskytovala užitečný podklad pro hodno-cení produktivity jednotlivých vědních oborů vůčisvětu. Je tomu tak především proto, že řídicími orgá-ny doposud zadané analýzy VVI tento účel nesplňu-jí. Rozhodnutí i financování VVI od úrovně Rady provýzkum, vývoj a inovace a české vlády přes úroveňministerstev až na úroveň jednotlivých vysokých školtak nemohou být dostatečně podložená. V prezenta-ci na konferenci Knowledge – Research – Educationjsem uvedl příklady chybného nebo nedostatečné-ho použití oborových normalizací bibliometrickýchdat v analýzách, které provádí nebo zadává Rada.Hlavní problém ale samozřejmě představuje Meto-dika hodnocení; ta je v mezinárodním srovnání na-prosto extrémní v zapojení hrubých bibliometric-kých dat pro alokaci přibližně třetiny celkovéhorozpočtu na VaVaI s účinkem často až na jednotlivévýzkumníky. V posledních letech se projevily třihlavní dopady Metodiky:� Zásadním způsobem využila oborově nesrovna-

telné impakt faktory k arbitrárnímu určení propor-cí institucionálního financování oborových skupina tedy i poskytovatelů s rozdílnou strukturou obo-rů a výsledků. U oborů, u nichž lze využít časopi-secké citační indexy, tato arbitrárnost vycházíz absence oborových normalizací pomocí nákla-dových koeficientů (včetně úrovně platů obvyklé

v daném oboru ve světě) a pomocí obvyklýchčetností impakt faktorových publikací. U ostat-ních oborů se Metodika neopírá o věrohodnéhodnocení obsahu financovaných výstupů a jídiktované přesuny prostředků tedy nemusí vůbecodpovídat kvalitě jednotlivých vědních oborů.

� Metodika automaticky poskytuje finance posky-tovatelům, kteří pomocí „bodového financování“proplácejí svým výzkumným organizacím vědec-ké výstupy, jež nepodléhají věrohodnému hodno-cení kvality (obsahu) a dopadu. Nabízí tím modelfinančního zajištění pro výzkumné organizace,jež v minulosti neprodukovaly výstupy téměř žád-né, v současnosti neprodukují výstupy kvalitní,ale mají dostatek času na produkci výstupů nabí-zejících nejvíce bodů za nejméně práce. Tedy ta-kových, které by systém financování žádné ze-mě neměl preferovat. Uvnitř oborových skupinMetodika (i po úpravách) motivuje výzkumníkyk mezioborové soutěži pomocí těchto „měkkých“výstupů.

� Uvnitř oborů, v jejichž rámci IF výstupy tvoří (u nászatím) velkou většinu všech výstupů, Metodikanastavila transparentní formu financování odká-zanou ve velké míře na věrohodná externí měřít-ka kvality. Ta lze ale implementovat i bez systé-mových pochybení popsaných v předchozíchdvou bodech, např. v rámci peer review procesu,kde je odstranění nevěrohodných typů výstupůči citací otázkou okamžiku.

5 ab

Mezi roky 2009 a 2010 vedl tento systém k řádo-vému růstu počtu „bodů“ udělených za typy vý-

stupů, které nepodléhají alespoň standardní kontrolemezinárodních edičních rad, jak je tomu běžné u člán-ků v IF časopisech (200% růst u průmyslového vzoru,400% u certifikované metodiky, 60% u knih a kapitolv knihách a naopak jen k 8% růstu bodů za článkys IF, kde i část tohoto růstu do jisté míry odráží probí-hající inflaci IF časopisů; viz druhý odstavec). Podob-ně přiložená tabulka ilustruje inflaci počtu některýchfinancovaných výstupů a počtu IF časopisů.

Výsledkem je situace, kdy například v oboru ekono-mie, kde by ve vyspělých zemích naprostá většina fi-nancování směřovala k organizacím, které publikujíve vysoce impaktovaných věrohodných mezinárod-ních časopisech, šlo v České republice v roce 2010 navšechny IF výstupy, tj. včetně těch domácích, méněnež čtvrtina bodů a tedy institucionálních prostředků.

Inteligentní využití bibliometrických indikátorů jev mnoha oborech naprosto nezbytnou součástí

hodnocení a financování vědeckých výstupů. Avšakslepá aplikace hrubých bibliometrických dat vedek často až bizarním motivacím, arbitrárně přerozdě-luje prostředky mezi obory a v některých, přede-vším sociálně-vědních oborech důsledně potlačujemožnosti místních vědců věnovat se mezinárodněrelevantnímu konkurenceschopnému výzkumu. �

ŠTĚPÁN JURAJDA,Národohospodářský ústav AV ČR, v. v. i., CERGE-EI

bulletinak

adem

ický

Ruská akademie věd má ale mnohem starší tradicia sovětské období je jen jednou kapitolou jejích

dlouhých dějin; základy položil 8. února 1724 výnoscara Petra I. a dekret Senátu. Inspirací se velkémumodernizátorovi Svaté Rusi stala francouzská Akade-mie věd, kterou osobně navštívil v roce 1717. Jehodvorní knihovník I. D. Schumacher byl posléze pově-řen, aby v Paříži, v Berlíně a v londýnské Královskéspolečnosti osobně pozval vybrané vědce do Petrohra-du. Ale až v roce 1747 byly publikovány první stanovytehdy Carské akademie věd a umění. Ruská akademieměla zpočátku mnoho velkých úkolů. Výzkumné expe-dice akademie začaly mapovat rozsáhlá území na Sibi-ři, ve střední Asii a na Dálném východě, aby prozkou-maly jejich přírodní bohatství. Poznatky z kartografie,geodézie, etnografie, biologie, meteorologie, astrono-mie a dalších oborů se začaly intenzivně rozvíjet a vý-znamně přispěly k průmyslovému rozmachu říše.Výsledky výzkumu publikoval od roku 1728 tehdysvětoznámý časopis Commentarii Academiae Scien-tiarum Imperialis Petropolitanae. Akademie začala vy-dávat také první noviny v Rusku: Saint-PetersburgGazette s přílohou, která vědu dále popularizovala.

V průběhu staletí akademie několikrát změnila svůjnázev – v červenci 1917 na Ruskou akademii věd,v květnu 1925 na Akademii věd SSSR, v prosinci 1991se vrátila k názvu přijatému před bolševickou revolucí.

Při Ruské akademii byly zpočátku zřízeny i univer-zita a gymnázium, které pro stát zajišťovaly nejen ně-kolik stupňů vzdělávání, ale především vychovaly proakademii první generace ruských vědců. Patřil k nimnapř. Michail V. Lomonosov, jehož záběr byl vskutkurenesanční – chemie, fyzika, astronomie, lingvistika

6ab

Letos si svět připomíná výročí půl stoletíod letu prvního člověka do vesmíru.

Mnozí si jistě vzpomenou,jak se úspěchy sovětské vědy v oblastikosmického výzkumu hojně využívalyk propagandě komunistické ideologie,

která byla tzv. „vědecká“. Navzdory negativníreminiscenci není pochyb, že tato přelomová

událost v dějinách lidstva byla výsledkemšpičkového výzkumu, jenž z velké části

realizovali vědci Ruské akademie věd (RAV)– nejvýznamnějšího partnera Akademie věd ČR

v Ruské federaci.

VĚDECKÁ SPOLUPRÁCES RUSKEM

z a h r a n i č n í s t y k y

i historie. Jeho zásluhou vznikla v roce 1755 v Moskvěuniverzita. Dodejme, že RAV v současnosti udílí nej-vyšší vědecké ocenění – Velkou zlatou medaili, kteránese jméno M. V. Lomonosova. Při Carské akademiipůsobilo mnoho světově proslulých vědců. Jmenujmealespoň Ivana P. Pavlova či Dmitrije I. Mendělejeva.V 19. století, po vlastenecké válce s Napoleonem, za-čala Ruská akademie rozšiřovat zájem i o společenskévědy, zejména o ruštinu a literaturu; členy se stali vý-znační spisovatelé, jako např. Lev N. Tolstoj.

Vědci z Ruské akademie věd stáli u zrodu akade-mií v postsovětském prostoru. 27. listopadu 1918 seuskutečnilo ustavující shromáždění Ukrajinské aka-demie věd (s AV ČR spolupracuje na 21 projektech)a 13. října 1929 vznikla Národní akademie věd Bělo-ruska (spolupracuje na čtyřech projektech). V roce1934 Akademie věd SSSR přesídlila rozhodnutímvlády do Moskvy. Petrohrad však zůstal významnýmcentrem vědeckého života a pobočka RAV zde stálesídlí v historických prostorách, včetně budovy Kunst-kamery, která je dodnes jejím symbolem. Během2. světové války se sovětský výzkum přesunul mimotradiční centra a republikové pobočky se přeměnilyv národní akademie věd Gruzie (dohoda s AV ČRbyla uzavřena v roce 2007), Uzbekistánu, Arméniea Ázerbajdžánu. Po válce vznikly akademie takév Kazachstánu (AV Republiky Kazachstán fungujezároveň jako Ministerstvo pro vědu – protokol o vědec-ké spolupráci byl podepsán v roce 1998), Tádžikistánu,Turkmenistánu (dohoda uzavřena v roce 1996), Kyr-gyzstánu a v Moldavsku (spolupráce od roku 2008).Obrovských úspěchů dosahovali vědci AV SSSRv přírodních vědách – mj. v jaderné energetice

Jedenz největších

úspěchůsovětské vědy

představoval letJurije Gagarina

do vesmírudne 12. dubna

1961.

�

Kabinet kuriozita hlavní budova

Ruskéakademie věd

(vlevo)v Petrohradu

FOTO

:ARC

HIV

ASÚ

AVČR

a kosmickém výzkumu. Mnoho jich bylo oceněnoNobelovou cenou.

I v současnosti má RAV velice rozvětvenou struk-turu – v centrálním Rusku se nachází 206 ústavů,zbytek ústavů spadá pod tři regionální oddělení: Ural-ské se sídlem v Jekatěrinburku (35 ústavů), Sibiřskése sídlem v Novosibirsku (57 ústavů) a Dálněvýchodníse sídlem ve Vladivostoku (28 ústavů). Dále má RAV15 regionálních vědeckých středisek. V roce 2010zaměstnávala 116 300 lidí, z čehož bylo 48 200 vě-deckých pracovníků, což je 15 % vědců celého Ruska(viz http://www.ras.ru/news.aspx). Valného shromáž-dění RAV se každoročně účastní 1200 akademiků.V roce 2010 hospodařila s rozpočtem 56,1 miliardyrublů a v letošním roce počítá s rozpočtem 62,1 miliardy(100 rublů = cca 58 korun). Kritici Ruské akademii vy-čítají zbytnělou administrativu, přebujelý systém ústa-vů a přestárlou vědeckou obec. Nejen akademii, alecelý systém výzkumu a vývoje v Rusku proto v letech2011–2014 čeká radikální reforma. Očekává se, že10–15 % výzkumných organizací bude zrušeno neboreformováno a 20 % dílčích pracovišť, jež podávajíslabé výsledky, zanikne.

Rusko vydalo v roce 2009 na výzkum a vývoj celkem485,8 miliardy rublů, avšak v přepočtu na jednoho věd-ce vynakládá např. desetkrát méně než Německo.V impaktovaných vědeckých časopisech tvoří ruskýpodíl pouze 2,2 % publikací a je tak na úrovni Kanady,Nizozemska či Indie (podíl USA je 33 %, EU 26 %).RAV se na těchto publikacích podílí téměř 60 %. V bu-doucnosti se vědecká spolupráce bude do velké míryorientovat právě na Spojené státy a Evropskou unii.

Tak jako u nás i v Rusku po pádu komunismu téměřzanikl resortní výzkum. Ruská vláda si uvědomuje, žebez rozvoje inovačního potenciálu vědeckých institucínebude možné nastartovat ekonomiku. Předpokládáse, že rozhodující roli v tomto procesu nebudou hrátústavy RAV, nýbrž univerzity, třebaže akademie ne-chce zůstat mimo tento rozvoj a vládě předložila vícenež 160 návrhů na modernizaci hospodářství. Vzoremchystaných reforem jsou především americké výzkum-né univerzity, které jsou tahouny inovací a zakládají

7 ab

Základy Ruskéakademie vědpoložilcar Petr I.v roce 1724.

spin-off firmy. Ruská AV se na vytváření těchto firempodílela zatím minimálně, protože jí to doposud ne-umožňovaly legislativní podmínky.

Téměř jako za Petra Velikého se chystá program,jenž by umožnil do země nalákat špičkové vědce zezahraničí. Vše se má soustředit nikoli na institucionálnípodporu, ale na vytvoření ideálních podmínek pro indi-viduální, mladé, talentované výzkumníky a jejich týmy.Velké naděje se v této souvislosti vkládají do budovánítechnologických parků. Dmitrij Medveděv od roku 2009soustavně podporuje vybudování inovačního střediskave Skolkovu, které se má zaměřit na technologickývývoj v oblasti medicíny, informatiky, telekomunikací,kosmických věd a energetiky, včetně jaderné (vizhttp://www.i-gorod.com/). V čele správní rady fondu jeruský prezident a zástupci fondu jednají na vládní úrov-ni o společných projektech s partnery po celém světě.RAV si od spolupráce s inovačním centrem ve Skolko-vě mnoho slibuje; celkem 42 ústavů s fondem Centrajiž podepsalo memorandum.

S Akademií věd ČR spolupracuje Ruská AV na zá-kladě protokolu o vědecké spolupráci z roku 2000; tensamozřejmě navazoval na dohody předchozí. Roční vý-měnná kvóta našich vědců byla stanovena na 700 dnív roce a akademie recipročně hradí hostům výdaje spo-jené s pobytem. V současnosti se uskutečňuje spolu-práce na základě schválených tříletých projektů, kte-rých je celkem 70 a pokrývají celou škálu vědeckýchoborů od přírodních věd po vědy společenské. Letosbyly ústavy vyzvány k přihlášení projektů na další tři ro-ky; zájem o spolupráci s RAV je stále vysoký.

Kromě Ruské AV spolupracuje AV ČR také na dvouprojektech s Ruskou akademií lékařských věd (RALV),která sídlí v Moskvě a vznikla 4. června 1944 pod ná-zvem Akademie lékařských věd SSSR. V loňském ro-ce uzavřela AV ČR novou dohodu s Akademií věd Re-publiky Tatarstán se sídlem v Kazani, avšak spolupráces touto velice mladou akademií, která byla založenav roce 2008, zatím nezačala. �

ROBERT ZIKA,Kancelář Akademie věd ČR

OBĚ

REPR

OFO

TA:R

USSI

ANAC

ADEM

YO

FSC

IENC

ES,N

AUKA

1999

bulletinak

adem

ický

Kromě hlavního organizátora, Fyzikálního ústavuAkademie věd ČR, se na organizaci podílely

také výbor Senátu pro vzdělávání, vědu, kulturu,lidská práva a petice a Matematicko-fyzikální fa-kulta Univerzity Karlovy. Záštitu nad FQMT’11 pře-vzal předseda Senátu Parlamentu České republikyMilan Štěch, předseda AV ČR prof. Jiří Drahoša rektor UK prof. Václav Hampl. V programovémvýboru pracovali významní světoví vědci – napří-klad nositelé Nobelovy ceny za fyziku prof. ClaudeCohen-Tannoudji a Anthony Leggett, nositel Nobe-lovy ceny za chemii profesor Dudley Herschabach,britský královský astronom a bývalý předsedaRoyal Society Martin Rees (rozhovor na str. 10–11),francouzský akademik Roger Balian nebo vynikajícíteoretický fyzik v oblasti kvantové optiky MarlanScully.

Konference sestávala z přednášek a diskusí vý-značných světových fyziků z různých oborů (fyzikypevných látek, kvantové optiky, fyziky kvantovýchpočítačů, jaderné fyziky a biofyziky) o chování meso-skopických systémů z hlediska teoretického, experi-

8ab

Za účasti významných osobností světové vědy včetně nositele Nobelovy cenyClauda Cohen-Tannoudjiho se v Praze od 25. do 30. července 2011uskutečnila mezinárodní fyzikální konference Frontiers of Quantumand Mesoscopic Thermodynamics 2011 – FQMT’11, která úspěšněnavázala na předchozí pražská sympozia (2004, 2008).

v ě d a a v ý z k u m

Claude Cohen--Tannoudji

při přednášcev Rudolfinu

mentálního i aplikačního. Možnosti studia těchto sys-témů se v poslední době výrazně zlepšily v důsledkurychlého rozvoje nanotechnologií, takže lze vytvářetnové umělé nanosystémy s dobře volitelnými pa-rametry, které určují chování daného systému.Současné experimentální metody umožňují ná-sledně detailně zkoumat chování těchto systémův závislosti na předem zvolených podmínkách,a používat je tak pro testování oprávněnosti teo-retických představ a modelů popisujících vlast-nosti a časový vývoj nerovnovážných kvantovýchsystémů.

Konference FQMT’11 se věnovala předevšímnejnovějším poznatkům souvisejícím s chovánímprávě nanosystémů, tj. malých systémů, ať už při-rozených či uměle vytvořených, velikosti řádovědesítek až stovek nanometrů. Systémy této veli-kosti jsou pozoruhodné nejenom z hlediska zákla-dů kvantové fyziky, ale i nanotechnologií a vývojenových generací počítačů včetně zatím doposudhypotetických kvantových počítačů. Studium těchtosystémů je podstatné nejen pro hlubší pochopenía další rozvoj základů termodynamiky, statistickéa kvantové fyziky, ale i pro vývoj chemie a zejménabiologie a medicíny, neboť nanosystémy hrají zá-sadní roli při chování biologických systémů na mo-lekulární úrovni. Účastníci se tak zabývali nejen čis-tě fyzikálními problémy, nýbrž i tématy významnýmiv biologii, jako je například fyzika molekulárníchmotorů. Program FQMT’11 zdůrazňoval – ve srov-nání s předchozími konferencemi v letech 2004a 2008 – multidisciplinaritu, jíž jsme dosáhli výbě-rem hlavních témat a pečlivou volbou pozvanýchpřednášejících.

Badatelé probírali následující okruhy témat: kvanto-vé měření, entanglement a koherence, disipace, de-koherence a šum, makroskopické kvantové chování,studené atomy a Bose-Einsteinova kondenzace, fyzi-ka kvantového počítání a informace, mesoskopické,nanoelektromechanické, spinové a biologické systé-my. Společným jmenovatelem byly mesoskopickésystémy a jejich chování z hlediska základů kvantové

VŠEC

HNA

FOTA

:STA

NISL

AVA

KYSE

LOVÁ

,AKA

DEM

ICKÝ

BULL

ETIN

O MESOSKOPICKÝCH SYSTÉM

fyziky, termodynamiky a nerovnovážné statistické fy-ziky. Jedna sekce programu se zaměřila také na kos-mologii, gravitaci a astrofyziku.

Na program pražské konference kladně reagova-lo překvapivě velké množství vědců z celého světa– např. z pracovišť, jako jsou Princeton University,Oxford University, University of Cambridge, Califor-nia Institute of Technology, Weizmann Institutea další. Zúčastnilo se jí celkem 222 vědců; pozváníprogramového výboru přijalo 125 přednášejících.Kromě zmíněného nositele Nobelovy ceny za fyziku(za vývoj metod chlazení atomů laserovým svět-lem) Clauda Cohen-Tannoudjiho, jmenujme ale-spoň Hanse Frauenfeldera, proslulého výzkumyv oblasti jaderné fyziky a biofyziky, Yosepha Imryho,jednoho z nejrespektovanějších světových teore-tických fyziků v oblasti fyziky mesoskopickýchsystémů, Helmutha Raucha, známého průkopnic-kými pracemi z oblasti interference neutronů, ne-bo jeho bývalého studenta prof. Antona Zeilingera,který proslul experimenty v oblasti kvantové tele-portace. Skvělou úroveň mělo i 105 plakátovýchpříspěvků, které autoři prezentovali během „postersession“.

Kromě odborných přednášek byly do programuzařazeny rovněž dvě přednášky pro laickou veřej-nost. Dne 26. července 2011 přednesl první z nichprof. Martin Rees v kostele sv. Šimona a Judya při té příležitosti obdržel od místopředsedkyněSenátu PaedDr. Aleny Gajdůškové pamětní me-daili Senátu Parlamentu České republiky. Druhoupronesl 28. července ve Dvořákově síni Rudolfinaprof. Claude Cohen-Tannoudji; pamětní medaili

9 ab

Badateléz celého světase věnovalipředevšímnejnovějšímpoznatkůmsouvisejícíms chovánímnanosystémů.

Senátu mu při té příležitosti předal předseda SenátuPČR Milan Štěch.

Součástí konference byly i čtyři koncerty klasickéa jazzové hudby. Vystoupili na nich významní češtíinterpreti spolu se zahraničním hostem YuvalemWaldmanem, vynikajícím houslistou z USA, kterýje předsedou organizace Music Bridges Internatio-nal se sídlem v New Yorku. První koncert se konalv kostele sv. Šimona a Judy po přednášce MartinaReese, druhý následoval po veřejné přednášceClauda Cohen-Tannoudjiho v Rudolfinu. Jazzo-vým vystoupením Originálního pražského synko-pického orchestru se badatelé potěšili v hoteluPyramida. Vyvrcholením hudební části programubyl koncert v katedrále sv. Víta za účasti YuvalaWaldmana, trumpetistů stráže Pražského hradua varhaníka Josefa Kšici.

Většina účastníků hodnotila konferenci jako výji-mečnou, a to jak z hlediska odborného programu,tak jejího celkového průběhu. Mnozí vědci projevi-li uznání pořadatelům za důraz na vhodně zvole-nou multidisciplinaritu programu a za příjemnouatmosféru, která stimulovala četné diskuse. Zdáse, že konference přispěje k dalšímu vývoji ve vý-zkumu diskutovaných mesoskopických systémů,většímu pochopení základů kvantové fyziky i roz-voji nerovnovážné statistické fyziky. Jak ukazujejiž zkušenost z předchozích konferencí FQMT’04a FQMT’08, povede zřejmě i k prohloubení stávajícícha navázání nových spoluprací.

Podrobnější informace o konferenci naleznetena http://conferences.fzu.cz/fqmt/11/, kde je mož-né získat podrobný program, názvy jednotlivýchpřednášek i jejich abstrakty. �

VÁCLAV ŠPIČKA,Fyzikální ústav AV ČR, v. v. i.

LetošníkonferenceFQMTbyla v pořadíjiž třetí, která sekonala v Českérepublice.Sborníkyz předchozíchdvou publikovalčasopisPhysica E(Vol. 29, Issues1–2, 2005a Vol. 42,Issue 3, 2010).

MECH V PRAZE

bulletinak

adem

ický

Astrofyzikové přišli začátkem 90. let s převrat-nou myšlenkou, že expanze vesmíru se nezpoma-luje, ale naopak zrychluje. Vesmír se tedy stává řid-ší, chladnější a prázdnější. Přikláníte se spíšek teorii otevřeného vesmíru, podle níž se bude roz-pínat navždy a bude stále větší, anebo k teorii uza-vřeného vesmíru, která tvrdí, že se rozpínání zasta-ví a vesmír se začne naopak smršťovat?

Rozpínání vesmíru nyní převládá díky tajemnému„kosmickému odpuzování“, které je silnější než gravi-tace a vede ke zrychlování. Pokud odpudivá síla zů-stane konstantní, bude převládat ještě výrazněji,a vesmír se bude dále zvětšovat, protože hmota ješ-tě více zřídne a gravitace se oslabí. Nejjednoduššíhypotézou je, že rozpětí bude pokračovat neustále.Ovšem dlouhodobá předpověď by neměla být nikdybrána příliš vážně. Je totiž možné, že odpudivá sílazmění intenzitu, nebo třeba v budoucnu změní i svůjprojev. Nemyslím si, že budeme schopni pochopit tutorozpínací sílu ještě předtím, než dospějeme k teorii,která vysvětluje základní principy prostoru a časua spojí Einsteinovy teorie s kvantovou teorií.

10ab

Program konference Hranice kvantové a mesoskopické termodynamikyzahrnoval odborná témata i akce pro veřejnost. Mezi ně patřila 26. července také

přednáška britského kosmologa a astrofyzika Martina Reese, který je od roku1995 anglickým královským astronomem; v letech 2005–2010 zastával funkci

prezidenta britské Královské společnosti nauk (The Royal Society).Jeden z nejznámějších astronomů současnosti, jenž se proslavil bádáním

v oblasti černých děr a tmavé hmoty či jako autor popularizačních knih(Naše poslední hodina, Náš neobyčejný vesmír, Vesmír – obrazová encyklopedie),

přednášel v kostele sv. Šimona a Judy na Starém Městě na téma Od Velkého třeskuk biosférám. Při této příležitosti nám Martin Rees poskytl krátký rozhovor.

v ě d a a v ý z k u m

Martin Reesspolu s předsedouAkademie věd ČR

Jiřím Drahošema místopředsedkyní

Senátu PČRAlenou

Gajdůškovou,která předalakrálovskémuastronomovi

stříbrnoupamětní medaili.

V roce 1982 provedl vědecký tým vedený fyzi-kem Alainem Aspectem významný fyzikální ex-periment, při němž se zjistilo, že za určitýchpodmínek jsou subatomární částice (jako elekt-rony) schopny spolu okamžitě vzájemně „komu-nikovat“ nezávisle na vzdálenosti, která je oddě-luje. Fyzik David Bohm z Londýnské královskéuniverzity například věří, že Aspectovy objevydokazují neexistenci objektivní reality a že na-vzdory hmotné podstatě vesmíru je jeho skuteč-nou podstatou obrovský a dokonale detailní ho-logram. Dokonce i standfordský neurofyziologKarl Pribram, který pracoval nezávisle na výzku-mu mozku, je též přesvědčen o holografické pod-statě reality…

Nejsem opravdu velký expert na tato neucelená(kvazi) filozofická témata. Jediné, co bych mohl říci,je, že jsme dosud asi nevyvinuli jasný konceptuálnísystém pro kvantové jevy, a že bychom proto nemělibýt zaujatí vůči případným překvapením. Myslím si,že nás po více než padesáti letech čeká stěžejní prů-lom, který však nepřijde od filozofů, ale od některéhoz výjimečných fyziků.

Vychodil jste stejnou státní školu jako CharlesDarwin ve Shrewsbury v Anglii. Uvedl jste, žečást finančního obnosu spjatého s Templetono-vou cenou, která vám byla letos udělena, věnuje-te právě na projekt spojený se shromažďovánímDarwinovy korespondence. Co vás jako králov-ského astronoma přitahuje k proslulému přírodo-vědci a tvůrci evoluční teorie?

Darwin byl bezesporu jedním z největších vědcůvůbec. Jeho ideje jsou i v dnešní době aktuální stej-ně, jako byly dříve, a prostoupily naši kulturu. Darwinbyl také na rozdíl od Newtona mimochodem velmi

PRŮLOM NEPŘINESOUFILOZOFOVÉ, ALE FYZICI

atraktivní a obdivuhodnou osobností, jehož dopisya zápisníky je zajímavé si přečíst.

Darwin konstatoval, že mystérium počátkuvšech věcí je námi neřešitelné. Oponoval byste mujako vědec zkoumající okolnosti velkého třesku?

Darwin sám by byl překvapen pokroky, které jsmeučinili v oblasti porozumění vesmíru. Byl by bezespo-ru fascinován tím, zda existuje (existoval) život mimonaši planetu a jak se takový život vyvinul. S pokro-kem vědy se však před námi neustále objevují novámystéria, která je třeba brát v potaz.

V knize Naše poslední hodina se netajíte nepří-liš optimistickým pohledem do budoucna. Zmi-ňujete padesátiprocentní pravděpodobnost, žecivilizace utrpí během tohoto století vážný úder,a to nikoli vnější. Píšete o hrozbách výdobytkůvědy, environmentalismu apod., jež vycházejí pří-mo od člověka. Jak lze nakládat s tak rychle serozvíjejícím vědeckým poznáním?

V současné době lidé zanechávají hlubší stopy naživotním prostředí. Je nás více než v dřívější době(sedm miliard) a každý má tudíž větší spotřebu.A technologie posiluje individuality víc než předtím.Na pořadu je soupeření a rozmáhá se snaha být lepší.Je důležité, že se vědci angažují ve veřejných věcecha zapojují se do jednání s politiky, takže můžeme při-nášet prospěch z ,horních míst‘ a minimalizovat tudížrizika. Probral jsem tyto záležitosti ve své posledníknize Odtud po věčnost – vědecké horizonty.

Vaším učitelem byl britský částicový fyzika teolog John Polkinghorne. Máte společný názorna otázku existence Boha?

Na rozdíl od Johna Polkinghorna nejsem věřícím.

V zaplněnýchprostoráchkostelasv. Šimonaa Judyna Starém MěstězaznělapřednáškaOd Velkého třeskuk biosférám.

Věhlasní fyzici, jako byl Paul Dirac, Erwin Schrö-dinger, Arthur Eddington a také Albert Einstein,se navzdory vědeckým výsledkům uchylovalik východním filozofiím, v nichž hledali odpovědina základní existenční otázky, které jim věda ne-byla schopna přinést. Kde hledáte vy?

Myslím si, že ve vědě můžeme najít dostatečnéuspokojení, avšak musí být doplňováno uměním.Etické hodnoty však věda sama poskytnout nedokáže.

Během přednášky v Praze jste uvedl, že připra-vujete novou popularizační knihu. O čem bude?

Jak jsem zmínil, právě vyšla má kniha pod názvemOdtud po věčnost – vědecké horizonty. Nyní pracujina další, nazvané To, co dosud neznáme, která sevěnuje mimo jiné také limitům, s nimiž se musímepotýkat v důsledku kapacity lidského mozku. �

GABRIELA ADÁMKOVÁ

Martin Reeshovořil mj.o prvníchkrocíchpo Měsíci,odkud byloz dálky možnéspatřitnaši Zemi v jejímodré kráse,a takéo rozšiřovánínašich znalostío dalšíchtělesechslunečnísoustavy.

VŠEC

HNA

FOTA

:STA

NISL

AVA

KYSE

LOVÁ

,AKA

DEM

ICKÝ

BULL

ETIN

11 ab

bulletinak

adem

ický

Badatelé z ÚT AV ČR její původní řešení zdokonalilio možnosti efektivnějšího fungování na velmi

nízkém a nestabilním spádu. Zdokonalená podobaodvalovacího stroje, která je předmětem udělenéhočeského patentu číslo 302 361, jehož je ústav majite-lem, vznikala postupně a v několika etapách. Výcho-diskem tohoto zdokonalení se stala teoretická ana-lýza prof. F. Maršíka o základních souvislostechfungování odvalovacího principu, který nastává jakodůsledek spontánně generované nestability (cirkula-ce) tekutiny ve vhodně tvarovaném výtokovém kon-fuzoru, jak je schematicky znázorněno na obr. 1. Pro-střednictvím této cirkulace se odvaluje těleso osověsymetrického tvaru po vnitřní stěně konfuzoru a ener-gie pohybující se tekutiny se transformuje v energiirotujícího tělesa.

Síly, jimiž proudící tekutina působí na těleso a opač-ně pohybující se těleso na tekutiny, mají svůj původ veviskozitě tekutin. Ke kvantitativnímu vyhodnocení těch-to sil lze využít alternativní formulaci bilance hybnosti(rovnováhy sil), tzv. Croccovu větu. Z této věty je mož-no přímo vyvodit, že proudící tekutina působí na obté-kané těleso pouze tehdy, je-li proudové pole vířivé,tj. jestliže integrací rychlosti tekutiny po nějaké uza-vřené křivce vně obvodu tělesa (vně mezní vrstvy)

12ab

Precesní odvalovací turbína – patentovaný vynález českých vědců prof. Františka Maršíkaz Ústavu termomechaniky AV ČR a dr. Miroslava Sedláčka z ČVUT v Praze a jejich

slovenského spolupracovníka doc. Stanislava Hostinu z Univerzity sv. Cyrila a Metodav Trnavě – představuje významné zdokonalení tzv. odvalovacího tekutinového stroje.

Ten může fungovat jako turbína generující mechanický výkon z pohybující se tekutinynebo jako čerpadlo přenášející mechanický výkon do tekutiny.

Stroj je v praxi rozšířen pod názvem mikroturbína Setur.

PRECESNÍ ODVALOVACÍ TURBÍNA– VYNÁLEZ ČESKÝCH VĚDCŮ

v ě d a a v ý z k u m

Možná uchycenírotoru odvalovací

turbíny. Výkonje odváděn přímo

z obíhaní rotoru– z precesního

pohybu (obr. 1).Lze jej odebírati z otáčení osy

rotoru.

Ve výtokovémkonfuzoru dochází

k nestabilitěproudící tekutiny,

která uvede dorotačního pohybu

veškerou protékajícítekutinu. Energierotující tekutiny

se přenáší na rotorturbíny a při jeho

odvalování generujemechanický výkon.

Ten lze odebíratpřímo z osy rotoru

(obr. 2a a 2b).

dostaneme nenulovou hodnotu, tzv. cirkulaci rychlosti.Tato cirkulace však může vzniknout pouze ve viskóz-ní tekutině, ve které se na povrchu obtékaného těle-sa tvoří tenká smyková vrstva, tzv. mezní vrstva. Tavznikne jen díky viskozitě tekutiny, neboť jen viskozi-ta zajišťuje, že tekutina na povrchu tělesa vždy ulpí.Díky existenci této mezní vrstvy může na povrchu do-cházet k odpovídajícímu rozložení tlaku a třecích sil,jejichž výslednicí je vzájemná silová interakce tekutinya obtékaného tělesa. Je tudíž zřejmé, že síla působícína těleso vzniká jen v důsledku toho, že část mecha-nické energie tekutiny se v mezních (obecně smyko-vých) vrstvách přemění na teplo – disipuje – a produ-kuje entropii. Mírou přeměny jedné formy energie nadruhou je obecně entropie a rozhodujícím parame-trem kvantifikujícím silovou interakci tekutiny a obté-kaného tělesa je právě gradient entropie. Obecněmůže být gradient entropie vyvolán v tekutině i che-mickými reakcemi (hořením paliva) anebo fázovýmipřechody (např. kondenzací). I takto vzniklý gradiententropie generuje objemové síly (analogicky síle gravi-tační či Corriolisově). Typickým příkladem takovýchprocesů jsou např. tropické cyklóny a tornáda, jejichžmechanická energie je získávána z kondenzace vodnípáry v atmosféře, tedy obecně z gradientu entropie.

1 2a

2b

Teoretická analýza odvalovacího jevu ukázala mož-nost alternativního uspořádání soustavy rotor-statora specifikovala, které geometrické parametry mají roz-hodující vliv na účinnost turbíny. Správnost této analý-zy byla ověřena praktickými pokusy na prototypech.Výsledky výzkumu prokázaly reálnou možnost praktic-kého uplatnění odvalovacích turbín i při velmi nízkýchspádech, které se prozatím k energetickým účelům té-měř vůbec nevyužívají. Přitom právě nízké spády bymohly s pomocí odvalovacích turbín poskytnout užiteč-né a dostatečně efektivní výstupy nejen na říčních to-cích, ale také v oblasti mořských proudů, které nedo-sahují vyšších rychlostí než 2–3 m/sec.

Z principiálního hlediska, jak potvrdila vypracova-ná teorie, funguje obtékání rotoru odvalovací turbínyve výtokovém konfuzoru téměř se stejnou účinnostípři spádu 0,3 m nebo 0,6 m. Je tedy možné očekávat,že především teoreticky navržené tvary rotorů a výto-kových konfuzorů odvalovacích turbín se v blízké bu-doucnosti intenzivněji prakticky uplatní. Potvrdilo seto jak na mezinárodním veletrhu Hannover Messev dubnu tohoto roku, kde byla precesní odvalovacíturbína v modelové podobě předváděna, tak i násled-ně při návštěvě odborníků z významné energetickéfirmy Vattenfall v červnu v Praze.

Co se týče praktické podoby odvalovacích strojů,jejich uspořádání odpovídá dvěma základním kon-cepcím. Při první je rotor v konfuzoru podepřen a přidruhé je zavěšen, jak názorně ukazuje obr. 1. Mož-nost provozovat odvalovací stroj (obecně turbínu čičerpadlo) ve verzi s podepřeným rotorem vyplynulajako důsledek hydrodynamické analýzy. Tato varian-ta nabízí odebírání výkonu dvěma způsoby. Buď pří-mo z rotující hřídele, anebo pomocí převodu z obíhá-ní rotoru uvnitř konfuzoru, tedy z precesně sepohybujícího hřídele, jak je schematicky zobrazenona obr. 1. Jednou z výhod obou uvedených uspořá-dání je relativně malá výrobní a materiálová nároč-nost (rotor i stator mohou být zhotoveny z laminátůodolných vůči korozi) a k převodu mechanické ener-gie na elektrickou je možné využít standardní zaříze-ní používaná pro větrné elektrárny.

Dosavadní zkušenosti s fungováním odvalovacíhoprincipu prokázaly, že se uplatní ve velmi široké šká-le spádů a průtoků. Například nejmenší rotor, který

13 ab

Nejmenšítestovanáodvalovací turbínaměla průměrrotoru 6 mm– vlevo (obr. 3).

Zatím největšítestovaná turbína(na řece Berounce)měla průměrrotoru 600 mm,průtok stovky litrůza sekundu(nebylo přesněměřeno) na spádu1,0–1,3 ma výslednýelektrický výkonbyl 0,6–0,8 kW(obr. 4).

Instalaceodvalovacíminiturbínys rotorem126 mmv německémTannenbergu

byl prakticky testován, měl průměr 6 mm,jak dokládá obr. 3. Největší odvalovacístroj, který vědci prozatím sestrojili a prak-ticky vyzkoušeli, měl rotor s průměrem600 mm, pracoval s průtokem v řádechstovek litrů za sekundu a byl instalován na

řece Berounce, jak zachycuje obr. 4. Jeho elektrickývýkon se pohyboval okolo 0,8 kW.

V poslední době byly doma i v zahraničí nejčastějiinstalovány precesní odvalovací stroje s průměremrotoru 126 mm, které velmi efektivně pracují s průto-ky 6–12 litrů vody za sekundu na spádech 3–6 metrů.Jejich mechanická účinnost obyčejně překračuje 50 %a soustrojí dodává napětí 24 voltů. Získaná energiese akumuluje a následně využívá prostřednictvímměniče 24 V/230 V s běžnými elektrickými spotřebiči.Dlouhodobým testováním badatelé ověřili, že tento typodvalovacích miniturbín může fungovat i s částečněznečištěnou vodou a nemá negativní vliv na životní pro-středí. Praxe také potvrdila, že využívání uvedené mini-turbíny v ostrovním provozu, kdy se veškerá vyrobenáelektřina spotřebuje v místě výroby, může znamenatnaprostou nezávislost takové instalace na dodávkáchelektrické energie zvenčí. Například při průtoku 10 litrůvody za sekundu na spádu pěti metrů dokáže minitur-bína s průměrem rotoru 126 mm vyrobit (naakumulo-vat) za jeden den (24 hod.) až 4 kWh elektrické ener-gie. Na obr č. 5 je zachycena instalace tohoto typuminiturbíny v německém Tannenbergu. Lze předpoklá-dat, že s dalším zdokonalováním strojů, předevšímcestou optimalizace tvarů rotoru a výtokového konfu-zoru, se odvalovací turbíny uplatní v praxi mnohemvíce než doposud. �

FRANTIŠEK MARŠÍK,Ústav termomechaniky AV ČR, v. v. i.

VŠEC

HNA

FOTA

:ARC

HIV

ÚTAV

ČR

5

4

3

bulletinak

adem

ický

Jednotlivá pracovní zasedání kongresu, kterého sezúčastnilo kolem tisícovky účastníků, se odehrá-

vala v posluchárnách a aulách Sofijské univerzitysv. Klimenta Ochridského – přívětivé Alma Mater,která byla založena v roce 1888 a nachází se v histo-rickém jádru města v sousedství Národní knihovnysv. Cyrila a Metoděje a chrámů sv. Alexandra Něvské-ho a starobylé sv. Sofie. Záštitu nad významnou konfe-rencí převzal bulharský prezident G. Parvanov a mezi-národní organizace UNESCO za finanční spoluúčastimnoha sponzorů.

Program 22. mezinárodního byzantologického kon-gresu, jehož nosným tématem bylo Byzanc bez hranic(Byzance sans frontières), byl velmi bohatý a nároč-ný (viz http://22byzantinecongress.org/program_new/).Jednání se konala paralelně na několika místech sou-časně. Vedle plenárních zasedání, z nichž první násle-dovalo po dopoledním zahájení, se badatelé setkávaliu kulatých stolů a při zasedáních v tematicky zaměře-ných sekcích. Jednání se týkala nejen problémů by-zantské historie (politické, hospodářské, sociální a cír-kevní dějiny) a byzantské filologie (jazyk a literatura),ale také byzantské filozofie a teologie, architektury, ar-cheologie, dějin umění, práva, kodikologie, numizmati-ky, sfragistiky a diplomatiky či byzantsko-slovanskýchvztahů a dějin vědy byzantologie.

Na kongresu se sešlo mnoho světově uznávanýchbyzantologických kapacit a vedle starší generace také

V bulharském hlavním městě Sofii,rozpálené sluncem, která leží pod malebným

a strmým pohořím Vitoša, se ve dnech22.–27. srpna 2011 uskutečnil 22. mezinárodní

byzantologický kongres. Uspořádaly jej

v ě d a a v ý z k u m

P. Schreiner,prezident AIEB,

P. Soustal,V. Gjuzelev,

předsedabulharského

organizačníhokomitétu

kongresu,S. Karpov

a A. Džurova

nemálo mladých, nadějných badatelů. Z České republi-ky se jej zúčastnilo šest byzantologů. V sekci FC29.History of Byzantine studies, které společně s italskoubadatelkou, historičkou umění C. Barsanti předsedalaLubomíra Havlíková, přednesly referáty dvě badatelkyze Slovanského ústavu AV ČR: L. Havlíková pojedna-la o vědecké spolupráci dvou světově proslulých by-zantoložek – M. Paulové a Angličanky J. Hussey, JulieJančárková představila příspěvek o srbském byzan-tologovi ruského původu G. Ostrogorském. V sekciRT25. Fragile ambassadors – Byzantine relics andreliquaries inside the Empire and beyond proslovilaKateřina Horníčková (Filosofický ústav AV ČR a Insti-tut für Realienkunde ÖAW, Wien) příspěvek o čes-kých pektorálních relikviářích a v sekci FC30. Byzan-tium today – projects prezentovala networkový systémCARMEN, určený pro medievalistická studia. MartinaJiroušková z Ústavu pro klasickou archeologii FF UK,vystoupila v sekci FC2. Archaeology in the Byzantinespace II, v jejímž rámci se věnovala chersonskémuobchodu v 7. a 8. století. Vlastimil Drbal (SLÚ AV ČR)přednášel v sekci FC31. Problems of iconography.I. General questions o zobrazení Sokrata a sedmimudrců na protobyzantských mozaikách. Společněs britským archeologem K. Darkem (Research Centrefor Byzantine Studies, University of Reading) připra-vil příspěvek o archeologických pracích a objevechv konstantinopolském (istanbulském) chrámu HagiaSofia, který byl zařazen do 3. plenárního zasedánína téma Cities and public Space, Jan Kostěnecz Odboru kultury, památkové péče a cestovního ru-chu Magistrátu hl. m. Prahy. Na prodejní výstavěbyzantologických knih čeští badatelé prezentovalitaké sborník z mezinárodní konference EKPHRASIS.La représentation des monuments dans les littéra-tures byzantine et byzantino-slaves. Réalités et ima-ginaires, která se konala v rámci společného česko--francouzského projektu v Praze v březnu 2010 (vizAB 6/2010).

OBĚ

FOTA

:JUL

IEJA

NČÁR

KOVÁ

,ARC

HIV

SLÚ

AVČR

BYZANC BEZ HRANICMezinárodní setkání byzantologů

Mezinárodní asociace byzantských studií (Association internationale des études byzantines– AIEB) pod vedením P. Schreinera spolu s Bulharskou asociací byzantologů a medievalistů

a bulharským organizačním komitétem, jemuž předsedal a který vedl V. Gjuzelev.

15.–19. století a bulharské křesťanské civilizaci silněovlivněné blízkostí a sousedstvím Byzance. Účastníciměli rovněž možnost zúčastnit se okružních jízd poSofii a několika výletů po památkách v blízkém okolíbulharského hlavního města.

15 ab

Pozůstatkychrámusv. Spasaz 4.–15. stol.,pevnostBelčin

V rámci kongresových jednání se v nedalekém Sa-mokovu konalo zasedání Mezinárodní asociace byzant-ských studií, jíž je Česká republika od roku 1948 členema v níž má zástupce. Na jednání byla zvolena nová pre-zidentka, byzantoložka J. Herrin z Velké Británie, kteráAsociaci povede dalších pět let až do příštího, 23. mezi-národního kongresu byzantských studií, který se usku-teční v roce 2016 v srbském Bělehradě.

V průběhu kongresových jednání a na neformálníchschůzkách v kuloárech se obnovila stará mezinárodnívědecká přátelství či navázala nová, která jistě podpořía přispějí k rozvoji mezinárodního časopisu Byzantino-slavica, Českého národního byzantologického komitétua byzantologických studií v České republice. �

LUBOMÍRA HAVLÍKOVÁ a JULIE JANČÁRKOVÁ,Slovanský ústav AV ČR, v. v. i.

FOTO

:ARC

HIV

SLO

VANS

KÝÚS

TAV

AVČR

Prezentace nových vědeckých publikací v SofiiNa Byzantologickém kongresu v Sofii byl vědecké veřejnosti představen výsledekinterdisciplinárního projektu Slovanského ústavu AV ČR a l’Ecole des hautes étudesen Sciences sociales v Paříži, publikace, kterou Akademie věd ČR podpořila v rámcimezinárodní spolupráce (projekt č. M300920901).

Bohatě ilustrovanou knihu Ekphrasis. La repré-sentation des monuments dans les littératures

byzantine et byzantino-slaves. Réalités et imaginai-res, která obsahuje 18 příspěvků, redigovali VladimírVavřínek, Paolo Odorico a Vlastimil Drbal. SLÚ AV ČRpublikaci představil na knižní výstavě mezi novinkamiv oblasti byzantologie. Dílo, jež je výstupem meziná-rodního kolokvia, které se uskutečnilo v březnu 2010ve vile Lanna (viz AB 6/2010) a vyšlo jako třetí supple-mentum časopisu Byzantinoslavica, vyvolalo značnýzájem kolegů z různých států a kladný, byť prozatímjen verbální, ohlas.

V souvislosti s prezentací se rovněž uskutečnilo dal-ší pracovní setkání skupiny odborníků, kteří na projektuEkfrasis od roku 2009 spolupracují. Vedoucí projektuz francouzské strany P. Odorico a Ch. Messis a z čes-ké strany V. Drbal prodiskutovali výsledky dosavadníspolupráce, směry budoucího výzkumu a organizačnízáležitosti spojené s přípravou dalšího pracovního set-kání v Praze, které se uskuteční v listopadu 2011. Sym-pozium, jež projekt ukončí, se zaměří na zkoumání po-pisů měst v byzantské a byzantsko-slovanské literatuře(Villes de toute beauté. L’ekphrasis poleon dans leslittératures byzantine et byzantino-slaves).

Slovanský ústav představil v Bulharsku i další novoupublikaci – reprezentativní Encyklopedii Byzance,

jejímž autorem je emeritní vědecký pracovník ústavua jeho bývalý ředitel, významný český byzantologVladimír Vavřínek. Encyklopedie vznikla za autorskéspolupráce Petra Balcárka a obsahuje vysoký počethesel, výběrovou bibliografii a heslář.

Zmíněné výsledky soustavné vědecké práce mno-ha odborníků za podpory Akademie věd ČR přispíva-jí k současnému vývoji byzantologického oboru, ob-lasti v československých humanitních vědách kdysivelmi významné, kterou od roku 1929 reprezentuječasopis Byzantinoslavica vydávaný ve Slovanskémústavu. �

VLASTIMIL DRBAL,Slovanský ústav AV ČR, v. v. i.

Kongres vedle slavnostního přijetíúčastníků prezidentem G. Parvanovemv prostorách Národního historickéhomuzea v sofijské čtvrti Bojana dopro-vázely kulturní akce včetně výstav.K nejpozoruhodnějším patřily expoziceo byzantských řeckých iluminovanýchrukopisech z 6.–18. století z oblasti Bal-kánského poloostrova, středověkém or-todoxním umění, jehož artefakty po-cházely ze sbírek bulharských muzeía kolekcí, nebo výstavy o postbyzant-ském umění (Byzanc après Byzance)

bulletinak

adem

ický

Smyslem výstavy, jež vznikla jako autorský projektdr. Mileny Blažkové v roce 2000, je rozšířit pově-

domí české veřejnosti o jedinečnosti kulturních památeka přírodních celků doma i ve světě chráněných podleÚmluvy OSN z roku 1972. Za cíl si vytkla připomenoutnenahraditelnost míst ze Seznamu světového kulturníhoa přírodního dědictví a přispět k jejich ochraně a zacho-vání pro budoucnost. Produkci zajišťuje MEDIA IN, dílnanezávislé publicistiky a dokumentaristiky, volné sdruženípublicistů a fotografů, pod vedením autorky projektu.

Partnery tvoří především instituce z oblasti kulturya cestovního ruchu, bez jejichž pomoci by realizacenebyla možná. Od zahájení se jich vystřídalo mnoho:národní organizace cestovního ruchu Slovenska, Ně-mecka, Chorvatska, Švýcarska, Kypru, Tuniska, Špa-nělska, města Salcburk a Berlín. Prostřednictvím dlou-hodobého partnerství s cestovní kanceláří China Toursse mohli návštěvníci seznámit s památkami Číny a ji-hovýchodní Asie. Poděkování za spolupráci patříi městským úřadům, knihovnám a muzeím, v nichž vý-stavy nacházejí dokonalé zázemí, Centru FotoŠkoda,kde se fotografie zhotovují, Ministerstvu kultury Českérepubliky za podporu i důvěru a České komisi proUNESCO, jež nad projektem převzala záštitu.

Na konferenci OSN o životním prostředí ve Stock-holmu v roce 1972 vyjádřily zúčastněné státy po-

třebu společně chránit kulturní a přírodní památky.Podnětem ke vzniku Úmluvy se staly úspěšné celosvě-tové iniciativy, jejichž prostřednictvím byly zachráněny

16ab

Letos v září se ve foyer budovyAkademie věd ČR na Národní třídě

v Praze uskutečnila poutavá výstavaBerlín a německé dědictví UNESCO.Kolekce vystavených fotografií byla

součástí projektu Poznej světovédědictví UNESCO a 9. ročníku jehoputovní výstavy, která se koná pod

záštitou České komise pro UNESCO.

Svět nám nepatří, jen si ho

staroegyptský Abú Simbel před zaplavením vodamiAsuánské přehrady, ohrožené pákistánské Mohen-džodaro nebo indonéský Borobudur, největší buddhis-tický chrám světa. Ještě téhož roku přijala generálníkonference UNESCO (Organizace Spojených národůpro školství, vědu a kulturu) Úmluvu o ochraně světo-vého dědictví s přesně stanovenými podmínkami. Vý-bor světového dědictví (21 členů volených ze zástup-ců smluvních států Úmluvy) připisuje od roku 1978 popřísném výběru na prestižní Seznam světového kultur-ního a přírodního dědictví jednou ročně unikátní kultur-ní i přírodní celky odpovídající stanoveným kritériím,o jejichž zápis žádá daný stát. Okamžikem zápisu sepamátky ocitají pod mezinárodní ochranou, ovšemkaždý ze signatářských států Úmluvy zároveň přebíráza ochranu a správu vybraného místa na svém územíodpovědnost. V současné době na Seznamu figuruje936 jedinečných celků, další zápis se uskuteční v po-lovině roku 2012.

Za dobu více než desetileté existence se projekt Po-znej světové dědictví UNESCO stal na české kulturníscéně respektovaným počinem. Představuje památkyČeské republiky, Slovenska, Chorvatska, Německaa dalších evropských států, poukazuje na krásu a hod-notu míst v Asii, Americe, Austrálii i Africe. Vzdělávacípodstatou vychází ze skutečnosti, že nejlepší zárukouzachování vzácných památek je úcta a ohleduplnostkaždého jedince. Vedle reportáží, besed, pořadů proČeský rozhlas a knihy Dvanáct pokladů Čech a Mora-vy, která vyšla ve dvou vydáních a získala zvláštníocenění na mezinárodním knižním veletrhu, patří k ob-líbeným akcím putovní výstava fotografií. V obměnáchji lidé od roku 2003 viděli v mnoha českých městech(Praha, Brno, Český Krumlov, Telč, Luhačovice, Čes-ké Budějovice, Plzeň, Ostrava, Třebíč, Teplice, Lito-myšl, Kutná Hora, Desná v Jizerských horách aj.),ročně ji v průměru navštíví kolem 50 000 zájemců.Přicházejí si prohlédnout fotografie, vzít si informační

Výstavuna zámku

v Kroměřížizahájila

Helena Illnerová,předsedkyně

České komisepro UNESCO.

Braniborskábrána patří

k nejznámějšímpamětihodnostem

a symbolůmBerlína.

VŠEC

HNA

FOTA

:ARC

HIV

PRO

JEKT

U

p ř e d s t a v u j e m e p r o j e k t y

POZNEJTE SVĚT

materiály, poučit se, najít inspiraci k cestám nebo senasměrují na ochranu konkrétního objektu v jejichměstě či bezprostředním okolí.

V průběhu září se mohli všichni, kdo vcházeli do bu-dovy Akademie věd na pražské Národní třídě, seznámitse vzácnými skvosty Německa. Ne každý ví, že Němec-ko spolu se Španělskem patří k druhé nejnavštěvova-nější zemi Evropy (za Francií), kam se jezdí za kulturou.Kromě mnoha historických měst, hradů, zámků, klášte-rů a muzeí jsou pro hosty přichystané hudební a filmovéfestivaly, folklorní slavnosti, kolem 9000 výstav ročněs návštěvností až sto milionů lidí. K nejvyhledávanějšímpatří místa ze Seznamu světového dědictví, se kterýmivýstava fotografií ve vstupních prostorách české Akade-mie seznamovala. Součástí byl i bohatý doprovodnýmateriál – k dispozici byly brožury s informacemi o pa-mátkách, kultuře, přírodě, o možnostech kulturníhoa sportovního vyžití. Výstava se tak stala nejen příjem-ným zážitkem, ale i dobrou inspirací.

Jako vůbec první památka v Německu byla na Se-znam světového dědictví zapsána v roce 1978 katedrá-la v Cáchách z doby Karla Velikého, o tři roky pozdějinásledoval dóm ve Špýru (Speyer), největší románskástavba v Německu, v témže roce UNESCO oceniloi würzburskou rezidenci biskupů, překrásný palác vestylu baroka. Poté následovala další místa, mezi nimipoutní kostel Wies, mistrovské dílo bavorského rokoka,zámky Augustusburg a Falkenlust v Brühlu, římské pa-mátky v Trevíru. Ozdobou německých míst UNESCOjsou pruské zámky a zahrady v Postupimi u Berlína, kul-turní parková oblast se 150 budovami včetně zámkuSanssouci, považovaného za pruské Versailles. Připo-meňme i nejslavnější gotickou stavbu v Německu, dómv Kolíně nad Rýnem, historická centra měst Bambergnebo Regensburg, hrázděné stavby v Quedlinburgu, ci-hlovou gotiku hanzovních měst Lübecku, Stralsundunebo Brém. Mezi unikáty pod ochranou UNESCO patříi technické památky spojené s dobýváním uhlí a těžboua zpracováním železné rudy v okolí Essenu nebo v po-hoří Harz, architektonické památky umělecké školyBauhaus, kterou vedl vyhlášený Walter Gropius, i ně-které přírodní skvosty, např. romantický úsek středníhotoku Rýna s mnoha zříceninami a četné další. Letos by-ly připsány tři nové celky: Fagusovy tovární budovyv Alfrédu – industriální architektura z let 1911–1925, ků-lové stavby v předhůří Alp (z celkem 111 prehistoric-kých staveb ze šesti zemí se některé nacházejí v Ně-mecku) a pět lesních oblastí se zachovanými původnímibukovými lesy. Celkem patří v Německu ke světovémudědictví 36 skvostů.

17 ab

Jednouz vrcholnýchstaveb evropskégotikyje katedrálav Kolíněnad Rýnem.Součástíkulturníchpamáteksvětovéhodědictví UNESCOje od roku 1996.

Muzejní ostrovv Berlíně(Museumsinsel)patřík nejvýznamnějšímmuzejnímkomplexůmna světě.Pergamonskémuzeum je jehosoučástí.

Berlínu výstava věnovala samostatný prostor nejenjako hlavnímu městu Německa, ale především jakodůležité součásti světového dědictví. Na necelémčtverečním kilometru unikátního Muzejního ostrovamezi Sprévou a Měděným příkopem (Kupfergraben)je v několika budovách natěsnáno šest tisíc let kultur-ní historie lidstva. Friedrich Vilém I. instituci v 19. sto-letí založil se záměrem vytvořit Svobodný ústav proumění a vědu. Nejprve vzniklo Staré muzeum, násle-dovalo Nové, Stará národní galerie, Bodeho muzeuma v roce 1930 Pergamské muzeum jeho úsilí završilo.Druhá světová válka klenotnici antiky zničila, nákladnérekonstrukce do dnešní podoby se dočkala až po roce1989. Jedinečné pojetí muzea a vývoj muzejnictví zadobu delší než sto let ocenilo UNESCO v roce 1999zahrnutím Muzejního ostrova ke světovému kulturnímudědictví.

Druhý berlínský skvost světového dědictví z roku2009 patří modernistickým domům školy Bauhaus našesti berlínských sídlištích, které dokládají novátorstvív bydlení let 1910–1933 a ovlivnily ve své době jeho vý-voj na celém světě. Na projektu se podíleli významní ar-chitekti včetně zakladatele Bauhausu Waltra Gropiusea jeho žáků Bruno Tauta a Martina Wagnera.

Čím lépe budeme vzácná místa světového dědictvíznát, tím více je budeme chránit. Jen tak získají

větší šanci na zachování pro příští generace. Všichnijsme dědici jedinečných kulturních odkazů minulýchcivilizací, všem patří přírodní krásy naší planety, a pro-to na nás všech leží za ně odpovědnost. Svět nám ne-patří, jen si ho půjčujeme od našich dětí. �

MILENA BLAŽKOVÁ,autorka projektu Poznej světové dědictví UNESCO

půjčujeme od našich dětí

TOVÉ DĚDICTVÍ UNESCO

bulletinak

adem

ický

Pane profesore, co napovídá poznámka „odstudentských let vynikal jako teoretik i experi-mentátor“, kterou uvádí váš životopisný údajv knize Sto českých vědců v exilu? V čem spo-čívá kouzlo souhry mezi laboratoří a psacímstolem?

Spojení mezi experimentem a teorií není nic no-vého. Žádná věda není bez teorie. Když učencipřed dvěma sty lety začínali s moderní chemií a ob-jevovali prvky, museli mít k experimentům, které dě-lali, vždy nějakou teorii. Experiment bez interpreta-ce, bez teorie nám nic neřekne.

Teorie i experimenty jsou dnes samozřejmě dale-ko dokonalejší, než byly v počátcích. Jejich spojeníale vždycky bylo a zůstává. Dnes se řadě věcí, po-važovaných dejme tomu před sto padesáti lety zateorii, už neřekne teorie, jsou vnímány jako samo-zřejmost. Například atomy byly dlouhou dobu pouzeteorií, ještě když jsem chodil do střední školy, říkalinám: „Atom nikdy neuvidíte, atomy existují, ale jsoumoc malé.“ To všechno se během času změnilo.Když se v dnešní době řekne teorie, obyčejně setím v chemii myslí kvantová chemie, elektronickástruktura molekul a s ní všechny spojené výpočtya interpretace vlastností, ať už se týkají spektrosko-pie nebo elektrochemie, experimentálních pozoro-vání. Anebo jde o molekulární dynamiku, což je za-se jen jiný druh aplikace kvantové mechaniky tam,kde jde o statistickou fyziku a časově proměnné je-vy. Tam se užívá časově závislá Schrödingerovarovnice, zatímco pro kvantovou chemii rovnice ča-sově nezávislá. Tyto dva obory dohromady před-stavují to, čemu se dnes říká teoretická chemie. Codříve bývaly teorie, je dnes tak samozřejmé a jasné,že se o tom nemusí mluvit.

V roce 1968 jste odešel do emigrace. Znalost ja-zyků, dosavadní bohatá vědecká zkušenost i kon-takty v oboru byly jistě velkou pomocí, nicméně:čím je v životě a v práci vědce taková změna?

18ab

Vědec a pedagog Josef Michl, chemik, který rozvinul svoje schopnosti v exilua znovu se dnes účastní i badatelského dění v mateřské zemi, podle bývalého předsedy

Akademie věd ČR Rudolfa Zahradníka „pětihvězdičkový generál světové armádychemiků“, hovořil v první části rozhovoru o své práci v oblasti nanochemie,

o spřízněnosti cest vědy a umění, o užitečnosti skepse ve chvílikaždého nového objevu, o významu spolupráce mezi vědními obory.

Pokračujeme sledováním jeho životní cesty, vědecké i osobní.

CHEMIE JE RADOST, UMĚNÍ, HRA…

r o z h o v o r

Pro vědce je odchod do exilu podstatně snazšínež pro lidi z oborů, které jsou spjaty s kulturou, v nížvyrostli. Vědecká kultura je všude víceméně stejná.Když umíte chemii – teoretickou chemii – nic vámnehrozí, Schrödingerova rovnice vypadá úplně stej-ně na severní i jižní, na západní i východní polokou-li. Vědci mají společný jazyk, nota bene dnes sevšude používá angličtina, tu musíte znát, i když dociziny neodcházíte. Ve středověku byste muselaumět latinsky, potom francouzsky, dnes anglicky,nevím, jak dlouho bude trvat, než nastoupí čínština.Ale tak to na světě chodí.

Ve vědě tedy žádné obtíže nebyly, všichni kemně byli laskaví, měl jsem možnosti, o kterých byse mi tady ani nesnilo. V Americe jsou možnosti promladší vědce fantastické. Od okamžiku, kdy za-čnou pracovat jako asistenti na univerzitě, jsou sa-mostatní. Nikdo vám neříká, co máte dělat, děláte,co chcete. Samozřejmě se můžete s ostatními po-radit, což jsem také dělal, zneužíval jsem dobroti-vosti různých kolegů, kteří byli ochotní mne poučit.Ale máte naprosto přirozený a nikým nezpochybni-telný nárok napsat si, jaký chcete návrh na vědec-kou práci, a poslat ji, na kterou agenturu chcete,a když vám ji schválí a žádané peníze dostanete,nikdo vám nebude mluvit do toho, jak je utratítea jakým způsobem budete postupovat. Čili mátenezávislost – což je v Evropě nezvyklé. To se miprávě v Americe líbilo, mohl jsem dělat, co jsemchtěl, a ještě mi zaplatili!

V době Pražského jara 1968 jste byl jedním zezakládajících členů Klubu angažovaných ne-straníků (KAN). To znamená, že vám ležel nasrdci osud této země. Co si o jejím osudu mys-líte s odstupem času a jako světoobčan?

Je asi pravda, že se na ni dívám jinak než lidé,kteří tu žili neustále nebo třeba nebyli tak dlouhopryč. Když se mne dnes zeptáte, co dělá váš prezi-dent, myslím na Obamu, ne na Klause. Osud této

země? Skoro bych neřekl, že je to nějaký zvláštnípříběh. Víte, jdete-li světem, všude vám řeknou, žejsou tak trochu zvláštní, a vysvětlí vám důvody proč.Podívejte se kupříkladu na blízké sousedy, Polákynebo Maďary. Maďarská národní hymna je nářeknad strašným osudem, kterého se Maďarům dosta-lo. Podíváte-li se objektivně, trpěli pod Turky, alenebyli sami, zase třeba nezažili třicetiletou válku,po níž v Čechách zbyla jen polovina obyvatelstva,ostatní zahynuli. Když Maďaři přišli do Evropy, har-covali, kde se dalo, a co mohli, zničili. Na to ale ne-radi myslí. Pak přijali křesťanství a byli jedním z kve-toucích evropských království. Nato přišla bitvau Mohácse a bylo zle. Turky o mnoho let později vy-hnali Rakušani a vládli Maďarům sami. Ti se bouřili,a jakmile došlo k vyrovnání s Rakouskem a oni zís-kali vládu ve východní části habsburské říše, co udě-lali národům, kterým nyní vládli? Přesně to, co před-tím Turci a Rakušani dělali jim. Osud? Podívejte sena Skandinávce. Jsou dnes zářivým příkladem míru-milovnosti, vyspělosti, rozumnosti – a jděte trochu dohistorie, přečtěte si něco o Vikinzích – tak se prostěčasy mění. A Slované? Moje matka byla přesvěd-čená, že slovanská povaha je holubičí, Slované bynikomu žádné příkoří neudělali. Ale když cestujetepo Řecku, vidíte tam každý druhý hrad zbořený,a když se ptáte, kdo to udělal, dozvíte se, že Slova-né. Převálcovali a zřídili to tam velmi nepěkně. Ta-ková je lidská povaha a já si nemyslím, že by osudčeského národa byl nějak zvláštní.

19 ab

Ve své kancelářiv Boulderus výtiskemčasopisuChemical Reviews,jehožje šéfredaktorem(2006)

Jací jsou podle vás Američané?Řekl bych, že v Američanech je velmi málo vyvi-

nutá závist. Když je někdo bohatý, ostatní mu tospíš přejí. Mají totiž pocit, že i oni mohou být jednoubohatí, pokud se budou snažit. Jiné vlastnosti zasmoc hezké nejsou. Američané často vědí velmi má-lo o zbytku světa. Částečně je to dáno tím, že kdyžžijete v Kansasu a jdete tisíc kilometrů tímhle smě-rem a pak tisíc kilometrů druhým směrem nebokamkoli jinam, jste pořád v Americe, tedy ve Spoje-ných státech. Zatímco když takový pokus udělátez Prahy, projdete mnoho zemí, v každé se mluví ji-nak, v každé mají trochu jinou stravu, pití, zvyky.Tato perspektiva mezinárodnosti Američanům dourčité míry chybí, ne všem samozřejmě, mluvímo průměru. Ovšem průměrný Američan neexistuje.Podobně jako je v téhle místnosti ve vzduchu plnomolekul dusíku, které mají nějakou průměrnourychlost, tolik a tolik metrů za vteřinu, ale přesně tuprůměrnou rychlost nemá ani jedna, vždycky o ně-co málo víc nebo o něco málo míň, podobně je to-mu s Američany. Přesně průměrný není žádný.Jsou tací, kteří mají o zbytku světa velmi špatné mí-nění, ne proto, že by ho znali a věděli o jeho špat-ných vlastnostech, ale protože nikde nebyli, a tak secítí trochu nadřazení. Jiní Američané, moje manžel-ka je jednou z nich, naopak všechno, co je typickyamerické, odsuzují. Říkají: To je určitě jinde lepší…

Já mám Američany přes všechny jejich nedostat-ky moc rád. Vyčítá se jim, že neznají rozdíl mezi ba-rokem a gotikou, že umí jen anglicky. Když Ameri-čané po válce konečně měli na to, aby mohli jezditdo Evropy, byli to často farmáři bez nějakého zvlá-štního vzdělání, zatímco Evropané, kteří se doAmeriky vypravili, byli spíš lidé s vyšším vzděláním,se znalostí kultur a podobně. Takže jim Američanépřipadali velmi nekulturní. Kdyby se ovšem tito Ev-ropané zeptali doma, je-li Venezuela na východ čina západ od Kolumbie, asi by jim také mnoho lidísprávně neodpovědělo. Ale že si Američané pletliJugoslávii s Československem, jim měl kdekdo zazlé. Egocentrický pohled, úplně pochopitelný, tak tovždycky bylo, je a bude.

Být hostujícím profesorem na řadě světovýchuniverzit, být členem různých vědeckých aso-ciací a redakčních rad, sám publikovat a vytrvatna badatelské cestě v laboratoři – to není jentak. Je velká zátěž blahodárná, jak tvrdí řada li-dí, kteří odešli do emigrace a čelili nejen novým

2

FOTO

:ARC

HIV

JOSE

FAM

ICHL

A

bulletinak

adem

ický podmínkám, ale i vysokým nárokům na výkon

duševních sil?Souhlasím, že je větší zátěž blahodárná. Už jen

to, že jsem přešel z jedné univerzity na jinou a po-tom zase na další, bylo určitě blahodárné. Člověkpozná nové prostředí, nové kolegy, je vystaven no-vým myšlenkám. Stěhovat se každý rok by při prá-ci nešlo, ale několikrát to udělat je dobré. Mnohdev Evropě není něco takového zvykem, je to však je-den z kladných aspektů amerického školství. Jinak– není pravda, že bych ještě pracoval v laboratoři,na to už čas nemám. Rád mluvím s lidmi, se stu-denty nebo postdoktorandy, kteří v laboratoři něcodělají, mohu poradit, ale sám už v laboratoři nedě-lám. Jeden z obou semestrů, ten jarní, v Boulderupřednáším.

20ab

r o z h o v o r

Životní cestaJosefa Michla

nikdynepostrádala

smysl prodobrodružství.

Na snímkus manželkou

v Grand Teton,jednom

z nejkrásnějšíchNárodních parků

v SeverníAmerice.

Po roce 1989 jste začal jezdit do Českosloven-ska a trávíte zde nyní čtyři až šest měsíců ročněve spolupráci s Ústavem fyzikální chemie Jaro-slava Heyrovského AV ČR a hlavně s Ústavemorganické chemie a biochemie AV ČR. Na čemzde pracujete?

S kolegy z Ústavu fyzikální chemie spolupracujemev elektrochemii a máme též rozpracované projektyo teoretické chemii. Velmi rád také zajdu za profeso-rem Zahradníkem, kdykoli se naskytne příležitost.Nikdo nikde nepřebudoval vědu tak základním způ-sobem, jako to udělal on tady. Můj hlavní zájem patříčinnosti v Ústavu organické chemie a biochemie,který mne zde také na poloviční úvazek platí.

Hned po roce 1989 jsem v ústavech Akademiezískal řadu spolupracovníků, někteří za mnou jezdi-li do Boulderu, třeba na rok, a potom doma pokra-čovali ve výzkumech, které souvisely s mou prací.Pracovišť jsme měli několik, nejen v Praze, i v Brně.S vědou to tady zpočátku vypadalo dost nahnutě,možná pomohlo, když někteří kolegové mohli pobýtnějakou dobu v Boulderu.

Pracovat v Česku jsem začal ze dvou důvodů.Jeden je emocionální a souvisí s tím, že jsem tu vy-rostl a od mnoha lidí mnoho dobrého získal, počína-je učiteli na národní škole, vysokou školou a post-graduálním studiem konče. Měl jsem pocit, že bymě hřálo, kdybych z toho mohl něco málo vrátit,pomoci tu mladým lidem, dát s ostatními zdejší vě-du do ještě lepší formy. Vlastně způsob, jak sám se-be potěšit, založený na emoci, nikoli na rozumu.Jsem tu zpátky moc rád. Nejenom, že občas vidímlidi, se kterými jsem kdysi dávno chodil na vyso-kou nebo střední školu, příbuzné a přátele. I to, žese mohu projít po Malé Straně, podívat se na za-milovaná místa, projít se po českém kraji. Rádchodím, to dělám i doma v Coloradu, tam chodímpo horách.

Racionální důvody jsou také velmi prosté: Hlavněv Ústavu organické chemie a biochemie, ale i naHeyrovského ústavu mi dali podmínky, na které sedá těžko říci ne. Všichni jsou neobyčejně laskaví, tosamozřejmě člověka těší. Ale věcně vzato, labora-toře, které tady mám k dispozici, jsou vybaveny po-dobně jako v Boulderu a mají tu výhodu, že jsouvšechny přístroje nové. Pracovní podmínky jsou ta-dy vynikající, dostali jsme české i evropské granty.

Čte-li člověk byť jen strohé poznámky o vašemživotě, napadne ho v souvislosti s vaší pracíi soukromím slovo dobrodružství. Souhlasíte, žeFO

TO:A

RCHI

VJO

SEFA

MIC

HLA

jisté dobrodružství vám život připravil ve způso-bu, jak jste se seznámil a po letech znovu setkals dívkou, která se posléze stala vaší manželkou,že dobrodružstvím byla i vaše společná cesta ko-lem světa a že i věda je nádherné dobrodružství?

To jste myslím vystihla velmi dobře. Dobrodruž-ství mne vábí. Třeba uváznout autem v blátě na hor-ské silničce v Patagonii, sjíždět peřejemi Velkéhokaňonu v Arizoně, bránit se pijavicím v malajskédžungli či se snažit vyhnout medvědům grizzlyv Brooks Range na Aljašce.

Poznal jste různá místa světa. Jak se kde lidédokáží radovat a z čeho se radujete vy?

Lidé se dovedou radovat stejně, jako se radovalipřed deseti tisíci, pěti tisíci lety nebo včera. Záležína povaze, na umění radovat se z toho, co je trochulepší, než by mohlo také být. Já sám se raduji ze ži-vota hodně, z chemie asi nejvíc, ale také z manžel-ky, že si můžeme vyjet do hor, i když si právě při ly-žování zlomila rameno. To víte, někdy přijde nějakýžal, zemřely nám dvě děti… To nebylo pěkné…Člověk má naštěstí tu vlastnost, že na špatné věcispíše zapomene a dobré si pamatuje. Radostiz chemie, z hudby, z knížky – radostí je mnoho…

Evropa je zřejmě ve stavu proměny, jako ostat-ně celý svět. Může rozum, velké vědomosti, jimižlidstvo dnes disponuje, vyvést člověka z jistébezradnosti nad záplavou informací, novýchskutečností, ztrátou hodnot dosud platných,změnou paradigmatu? Dává naše velké věděnínaději na řešení zdánlivě neřešitelných problé-mů dnešního světa?

To je těžká otázka. Já jsem v podstatě optimista,je to příjemnější než pesimismus. Ale když se podí-

21 ab

V rozhovorus Jiřím Jindrouz ÚSD AV ČRve vile Lannapři oslavěvydáníencyklopedieSto českýchvědců v exilu(NakladatelstvíAcademia 2011)

vám dlouhodobě na dějiny, na ta staletí, je jasné, žekaždá kultura minulosti jednou zašla, a je pravdě-podobné, že se to stane i kultuře naší. Máme dnesřadu problémů, které dříve neexistovaly, mohou senám jevit příliš velké, nepřekonatelné. Ale mám po-dezření, že to tak bylo vždycky. Že problémy minu-losti, které se nám dnes zdají triviální, připadaly li-dem, kteří tenkrát žili, velké a nepřekonatelné.Ovšem problém s energií a změnou klimatu na-stane, protože v lidech převládnou momentálnípotřeby, ekonomické, finanční a podobné, nad úva-hami, jaké to bude mít následky po dvaceti, třiceti,padesáti letech. Taková je lidská povaha, vidím topokaždé, když začnu na začátku semestru učit.Oznámím studentům, že na konci semestru budezkouška – a jako bych neřekl nic. Konec semestruje v nedohledné budoucnosti, momentální problé-my jsou daleko důležitější. Až tak tři dny předzkouškou, květen za dveřmi, teď se musí začít něcodělat. Když Sokrates učil Platona, nebyla situaceo nic lepší a nikdy lepší nebude, to je v naší povaze.Lidé budou pálit uhlí a naftu, dokud bude lacinějšínež sluneční a větrná energie. Jediná možnost, jakzabránit těm nejhorším důsledkům je, že by se po-dařilo získat elektrickou energii ze slunce, která bybyla lacinější než energie z nafty, uhlí nebo zemní-ho plynu. To je také jeden z problémů, na kterémpracuji. Nevím, jestli se ho povede vyřešit, ale je todůležité.

Máte nějakou sobě drahou vzpomínku ze„staré vlasti“, z dětství?

Těch mám spoustu. Když mi za války máti poprvédala k snědku rajské jablíčko… Miluji je dodnes. �

SYLVA DANÍČKOVÁ

FOTO

:STA

NISL

AVA

KYSE

LOVÁ

,AKA

DEM

ICKÝ

BULL

ETIN

bulletinak

adem

ický

I. kategorie – Cena Akademie věd ČR za do-sažené vynikající výsledky velkého vědeckéhovýznamu byla udělena:

Autorskému týmu Fyzikálního ústavu AV ČR– dr. Antonínu Šimůnkovi a dr. Jiřímu Vackářovi– za vědecký výsledek Tvrdost materiálů s iontovoua kovalentní vazbou. Autoři oceněné práce vytvořiliz hlediska atomistického přístupu k pevné látce vů-bec první teorii popisující tvrdost krystalů. Zavede-ním nové veličiny (pevnost meziatomové vazby)a vzorce vycházejícího z atomárního složení a lo-kální struktury látky otevřeli cestu k výpočtu tvrdos-ti kovalentních a iontových krystalů.

Autorskému týmu Ústavu teorie informace a auto-matizace AV ČR – prof. Michalu Haindlovi, dr. JiřímuFilipovi, dr. Jiřímu Grimovi, dr. Vojtěchu Havlíč-kovi, Ing. Martinu Hatkovi – za vědecký výsledekMatematické modelování vizuálních vlastností po-vrchů materiálů. Fyzikálně nejpřesnější a nejobec-nější popis vizuálních vlastností povrchů materiálůvyžaduje složitou šestnáctidimenzionální reflektanč-ní funkci, jejíž měření a modelování je mimo mož-nosti současné vědy a výpočetní techniky. Dosud

22ab

Vědci, kteří ve svém bádání dosáhli mimořádných úspěchů, převzali 22. září 2011v Lannově vile od předsedy Akademie věd ČR prof. Jiřího Drahoše Ceny Akademie věd ČR.

V první kategorii získali ocenění autorské týmy a badatelé za vynikající výsledkydosažené při řešení vědeckých úkolů i grantových, programových

a mezinárodních projektů financovaných AV ČR; v kategorii druhé mladí badatelédo 35 let. Akademická rada letos vybírala z 20 návrhů; podle předsedy AV ČR

jsou vítězné projekty schopné konkurovat v kontextu světové vědy.

ÚSPĚŠNÍ BADATELÉ PŘEVZALICENY AKADEMIE VĚD

o c e n ě n í

Jednouz oceněných

badatelekse stala

Jarmila Králováz Ústavu

molekulárnígenetiky AV ČR

nejlepší známá aproximativní reprezentace tétofunkce je tzv. Bidirectional Texture Function (BTF),která poskytuje unikátní informace o měřeném ma-teriálu, jež nelze získat jiným měřením nebo z jinématematické reprezentace. Matematické modelo-vání BTF je sice obtížné, protože se jedná o vysocedimenzionální data, ale má zásadní význam pro vě-decký pokrok v mnoha oborech analýzy, syntézya rozpoznávání vizuálních dat v aplikacích lékař-ských, průmyslových, bezpečnostních nebo dálko-vého průzkumu Země. Tým vedený prof. Haindlemje autorem většiny dosud publikovaných výsledkůmatematického modelování v této oblasti a udržujesi vedoucí světové postavení v této nové špičkovéoblasti.

Autorskému týmu Ústavu molekulární genetikyAV ČR navrženému Grantovou agenturou AV ČR– dr. Zdeňku Hodnému, dr. Lence Rossmeislové,dr. Haně Hanzlíkové, Mgr. Kateřině Krejčíkové,Mgr. Markétě Vančurové za vědecký výsledekÚloha PML v buněčném stárnutí. Cílem projektubylo objasnit některé otázky biologie nádorovéhosupresoru PML související s aktivací protinádorovébariéry – buněčné senescence. Za nejvýznamnějšízjištění autoři považují, že chronické poškozeníDNA, doprovázející buněčnou senescenci vyvola-nou chemoterapeutiky, vede k robustní expresia sekreci více než dvou desítek cytokinů, kterézpětně stimulují autokrinně či parakrinně příslušnésignální dráhy, a tím modulují fenotyp nejen produ-centské buňky, ale také buněk v blízkém okolí.

Autorskému týmu navrženému Radou programuNanotechnologie pro společnost – prof. BlanceŘíhové, dr. Miroslavu Fliegrovi (Mikrobiologickýústav AV ČR), prof. Viktoru Brabcovi (Biofyzikálníústav AV ČR), doc. Emilu Pollertovi (Fyzikální ús-tav AV ČR), prof. Karlu Ulbrichovi (Ústav makro-molekulární chemie AV ČR), dr. Jarmile Králové(Ústav molekulární genetiky AV ČR), dr. LadislavuKohoutovi (Ústav organické chemie a biochemieO

BĚFO

TA:S

TANI

SLAV

AKY

SELO

VÁ,A

KADE

MIC

KÝBU

LLET

IN

AV ČR), prof. Pavlu Martáskovi (1. LF UniverzityKarlovy), prof. Martinu Kotorovi (PřF UniverzityKarlovy), prof. Pavlu Anzenbacherovi (LF UniverzityPalackého v Olomouci), prof. Vladimíru Královi(VŠCHT Praha) za vědecký výsledek Nanočásticovéa supramolekulární systémy pro cílený transportléčiv. V rámci tohoto projektu badatelé vyvinulia otestovali supramolekulární (nekovalentní) systé-my s komplexovaným léčivem. Dále syntetizovali,fyzikálně-chemicky definovali a in vitro i in vivootestovali polymerní transportní systémy na báziN-(2-hydroxypropyl)metakrylamidu (HPMA), kterése uplatňují při aktivním a pasivním směrování léčiva diagnostik. Patří k nim roubované a micelární sys-témy, aktivně protilátkami směrované systémy, termo-responsivní nosiče pro léčiva i diagnostika a poly-merem modifikované vektory pro genovou terapii.Důležitým poznatkem byla jejich duální, tj. cytosta-tická a imunomodulační aktivita, která významněovlivňuje jejich konečný terapeutický efekt.

Autorskému týmu Filosofického ústavu AV ČR– prof. Pavlu Maternovi, dr. Bjørnu T. F. Jesperse-novi – a doc. Marii Duží (Technická univerzita Os-trava) za vědecký výsledek Procedural Semanticsfor Hyperintensional Logic. Publikace je výsledkemvíceleté práce kolektivu sdruženého kolem rozvíjeníoriginální koncepce logiky vytvořené Pavlem Tichým.Vzhledem k tomu, že takto vzniklá Transparentníintenzionální logika (TIL) je dílem českým, začínáse v mezinárodní vědecké komunitě diskutovato „české logické škole“. Kniha je prvním systema-tickým výkladem TIL. Její význam spočívá v tom, žese neomezuje na reprodukci myšlenek zakladateleTIL, nýbrž tvůrčím způsobem celou koncepci rozvíjía dospívá k novým výsledkům.

Dr. Ivanu Pavlů navrženému Grantovou agentu-rou AV ČR (Archeologický ústav AV ČR) za vědeckývýsledek Artefakty v neolitické společnosti. Jejichstatus a role. Zásadní výsledky jsou obsahem dvoumonografií, z nichž první sleduje genezi neolitické

23 ab

Zleva:Jiří Grim,Vojtěch Havlíček,Martin Hatka,Adéla Kawka,Zdeněk Hodný,Linda Nedbalováa Pavel Materna

společnosti od počátků akeramic-kého neolitu na Předním východěaž po jeho prvotní projevy vestřední Evropě. Druhá monografiea na ni navazující studie shrnujísoučasný stav teorií z antropologiea etnografie, které se zabývajíspolečenským významem a funkcíartefaktuálních součástí společen-ství na různých stupních vývoje.

II. kategorie – Cena Akademie věd ČR promladé vědecké pracovníky za vynikající výsledkyvědecké práce byla udělena:

Dr. Adéle Kawka (Astronomický ústav AV ČR)za vědecký výsledek Bílí trpaslíci v naší Galaxii. Bílítrpaslíci reprezentují konečná stadia vývoje pro vět-šinu hvězd naší Galaxie. Přispívají tak k porozumě-ní historie formování hvězd a stáří galaktického dis-ku, v němž leží naše Slunce. Z katalogu přehlídkyvlastního pohybu byli podle fotometrických barevvybráni vhodní kandidáti, z nichž bylo spektrosko-picky potvrzeno 61 nových bílých trpaslíků. Ze zís-kaných spekter autorka určila jejich atmosférickévlastnosti (chemické složení, teplota a povrchovágravitace). Z údajů vyplynulo, že většina těchtohvězd jsou vodíkoví (DA) bílí trpaslíci starší miliardylet, z nichž ve třech byly nalezeny i prvky těžší nežhelium. Zbývající jsou chladní helioví trpaslíci.

Dr. Lindě Nedbalové (Botanický ústav AV ČR)za vědecký výsledek Sněžné řasy: jedinečné mikro-organismy z extrémních míst naší planety a nadějepro biotechnologie. Autorka studovala sněžné řasy– mikroorganismy, které se úspěšně přizpůsobilyživotu ve sněhu a ledu a obsadily niky v horskýcha polárních oblastech, vystavené chladu a slunci,s nedostatkem živin. Extrémy milující organismypředstavují unikátní modelovou skupinu pro studiumadaptací na extrémní prostředí a otevírají možnostipro zkoumání jejich praktického využití. S ohledemna rychlý růst v nízkých teplotách a produkci cen-ných organických látek lze uvažovat o využití sněž-ných řas v biotechnologiích. Vzhledem k charakteruvýskytu a k souvisejícím logistickým problémům jejejich studium značně obtížné. L. Nedbalová patřív celosvětovém měřítku k několika vědcům, kteřítyto jedinečné organismy studují v přirozenémprostředí. �

LUDĚK SVOBODA

bulletinak

adem

ický

Profesor Jiří Čížek převzal 23. září 2011 od předsedyAkademie věd ČR prof. Jiřího Drahoše čestnou

medaili De Scientia et Humanitate Optime Meritis.Jiří Čížek patří k našim nejvýznamnějším a světově

uznávaným vědcům. Již ve věku osmnácti let (1956)uveřejnil první vědeckou práci, která se stejně jako čtyřinásledující, publikované během studia na Matematicko--fyzikální fakultě UK, zabývala teoretickým vyjádřenímpolarografických proudů řízených rychlostí chemické re-akce. Na tomto materiálu spolupracoval se svým učite-lem Jaroslavem Kouteckým. Za přínos polarografii bylv roce 1962 vyznamenán medailí Jaroslava Heyrovské-ho. Jeho zájem se však brzy obrátil ke kvantové chemiia problému mnoha částic v kvantové mechanice. Ve svékandidátské práci Příspěvek ke studiu korelačních efek-tů u atomů a molekul, kterou vypracoval a obhájil v roce1965 v Ústavu fyzikální chemie ČSAV a jejíž podstatnéčásti otiskly světové časopisy, navrhl nový způsob řeše-ní v kvantově mechanické metodě zvané metoda váza-ných klastrů (coupled clusters). Postup J. Čížka se uká-zal jako jeden z klíčových pro další rozvoj kvantovéchemie. Svědčí o tom mj. přibližně 1250 citací na každouze dvou stěžejních publikací a jejich zahrnutí do souboru66 nejvýznamnějších prací v kvantové chemii 20. století,který v roce 2000 zveřejnil prestižní časopis Theoretical

24ab

DE SCIENTIAET HUMANITATE OPTIME MERITIS

o c e n ě n í

Zleva:Bořivoj Vojtěšek,

Pavel Ripka,Michael Komárek

a Radim Filip

Chemistry Accounts. Čížkova metoda, kterou autor dálerozvíjel ve spolupráci s přítelem a kolegou Josefem Pal-dusem, je jako jediná z dosud vypracovaných přesnýchmetod aplikovatelná i na popis větších molekul, a zaují-má tak dominantní postavení mezi všemi dosud existují-cími způsoby přesných kvantově chemických výpočtů.Stala se standardní složkou současných nejdůležitějšíchpočítačových programů. Ve své přednášce při převzetíNobelovy ceny (1998) ji John A. Pople označil jako jednuze tří nejrozšířenějších metod k určení korelační energieatomů a molekul. O jedné z variant metod coupled clus-ters označované jako CCSD(T) se v chemických kruzíchhovoří jako o „zlatém standardu kvantové chemie“.

Prof. J. Čížek publikoval více než 170 vědeckých pra-cí a počet jejich citací se blíží 7000. Je nositelem CenyMezinárodní akademie molekulárních věd (1976), CenyAlexandra von Humboldta (1994) či Ceny Česká hlavav kategorii Patria (2006). Jako hostující profesor půso-bil na několika univerzitách v Evropě i ve Spojenýchstátech amerických.

Po celou dobu pobytu v zahraničí udržoval kontakts českými i slovenskými vědci, poskytoval jim trvaloupodporu a významně přispíval k překonání jejich izolaceod světové vědecké komunity za minulého režimu. �

red

CENY PŘEDSEDY GRANTOVÉAGENTURY ČR

Nejlepší čeští badatelé převzali 13. září 2011 Cenypředsedy Grantové agentury České republiky. Le-

tos porota vybírala z padesátky projektů v pěti oborech;hlavním kritériem hodnocení byl mezinárodní ohlas, cožpotvrdil i předseda Grantové agentury prof. Petr Matějů:„Naším cílem je, aby se česká věda co nejvíce prezen-tovala v zahraničí.“ Autoři oceněných projektů získali

finanční prémii ve výši 100 000 korun. Tři hlavní cenyzískali specialista na měřicí techniku z Fakulty elektro-technické ČVUT prof. Pavel Ripka za projekt Fluxgateefekt v tenkých vrstvách, biolog a genetik z Masaryko-va onkologického ústavu dr. Bořivoj Vojtěšek za pro-jekt Úloha E3-ligáz a inhibitorů heat stock proteinů přistudiu molekulárních a buněčných konsekvencí regula-ce proteinu p53 a fyzik doc. Radim Filip z Přírodově-decké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci za pro-jekt Elektro-optická kontrola kvantového šumu světla.Zvláštní uznání obdržel dr. Michael Komárek z Fakultyagrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů Českézemědělské univerzity v Praze za projekt Chemickypodporovaná fytoextrakce mědi z kontaminovanýchpůd vinic a chmelnic. �

lsd

FOTO

:ZDE

NĚK

TICH

Ý,AR

CHIV

KNAV

FOTO

:ARC

HIV

GAČR

Schválila� výsledky kontroly řešení výzkumných záměrů

pracovišť AV ČR v roce 2010,� pravidla pro přidělování investičních prostředků

na přístrojové vybavení,� v souladu s ustanovením § 18 odst. 8), § 19

odst. 7) zákona č. 341/2005 Sb. a článku 28 odst. 1)písm. q) Stanov AV ČR odměny členů dozorčích rada rad pracovišť AV ČR,� úkony navržené Majetkovou komisí AV ČR ve vě-

ci nakládání s nemovitým majetkem dle zápisu z jejího28. zasedání konaného 30. srpna 2011 a přiděleníslužebních a startovacích bytů dle zápisu z 16. zase-dání Bytové komise AV ČR konaného 29. srpna 2011.

Souhlasila� s návrhem principů stanovení institucionální

podpory pracovišť AV ČR na rozvoj výzkumných or-ganizací pro období počínající rokem 2012, který bu-de předložen podzimnímu zasedání Akademickéhosněmu AV ČR,

� se Strategií hospodaření s bytovým fondemAV ČR.

25 ab

z a k a d e m i c k é r a d y

Jmenovala� prof. Ing. Vladimíra Marečka, DrSc., předsedou

dozorčí rady Ústavu chemických procesů AV ČR, v. v. i.,s účinností od 11. září 2011 na pětileté funkční období,tj. do 10. září 2016,

� prof. Ing. Petra Rába, DrSc., předsedou dozorčírady Ústavu experimentální medicíny AV ČR, v. v. i.,s účinností od 11. září 2011 na pětileté funkční období,tj. do 10. září 2016.

Doporučila předsedovi AV ČR,� aby na základě návrhu předloženého Radou

pracoviště jmenoval doc. RNDr. Karla Olivu, Dr., ře-ditelem Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., napětileté funkční období s účinností od 1. října 2011do 30. září 2016.

Vzala na vědomí� informace o přípravě financování výzkumu, vývo-

je a inovací ze zdrojů EU v období 2014–2020,� informace o počítačových sítích AV ČR.

Informace z 33. zasedání Akademické rady AV ČRAkademická rada se dne 6. září 2011 zabývala těmito nejdůležitějšími záležitostmi:

Česká společnost pro mechaniku bude každoročně udělovat

Cenu Z. P. Bažanta pro inženýrskou mechaniku.

Soutěží se o jedinou cenu spojenou s odměnou 1200 amerických dolarů, která bude udělena za článek,případně sérii článků na totéž originální téma, knihu, publikovanou dizertaci či jinou práci

v jazyce českém nebo anglickém. Aby komise mohla zodpovědně posoudit publikační ohlas,předložená práce by měla být uveřejněna několik let před podáním do soutěže.

Příspěvek musí být originální aplikací mechaniky, interdisciplinární studií nebo prací, která přinesla či zjevněslibuje přinést pokrok v praxi. Přijatelné jsou teoretické i experimentální práce, především v kombinaci.

Vyloučeny jsou naopak práce formalistické, tedy publikace cizelující či zobecňující formální aparátbez zřetelného přínosu mechanice jako oboru.

Žadatelem musí být Čech žijící v České republice nebo v kterémkoli jiném státě, anebo cizinec žijící v doběvzniku práce v ČR, a to bez věkového omezeni. Žadatel musí uvést, jaká ocenění již za tuto práci či prácesouvisející získal v minulosti. Případné předchozí ocenění automaticky nediskvalifikuje předloženou práci,

je ovšem na rozhodnutí komise, zda návrh do soutěže připustí.

Komisi jmenuje předseda České společnosti pro mechaniku na návrh předsednictva společnosti.

Zdeněk P. Bažant je profesorem McCormickova institutu na Northwestern University, Evanston.Je členem NAS, NAE, AAAS a emeritním profesorem Českého vysokého učení technického v Praze.

Návrhy lze zaslat na adresu České společnosti pro mechaniku, Dolejškova 5, 182 00 Praha 8, Česká republika.Tel.: +420 266 053 045, e-mail: csm@it.cas.cz; www.csmcz. Termín uzávěrek: 31. prosince běžného roku.

bulletinak

adem

ický

Milada Paulová se narodila 2. listopadu 1891v Dařenicích. Její dětství a mládí nebylo v dů-

sledku brzké ztráty matky a vleklé plicní choroby mocšťastné. Zůstala záhy sama s otcem a „adoptivní mat-kou“, jak nazývala svou vychovatelku a později spo-lečnici, slečnu V. Brunclíkovou, která se o ni staralaaž do své smrti v roce 1951. Přestože osud nebylv mládí k M. Paulové příznivý, nezahořkla a po pře-stěhování do Prahy odmaturovala a nastoupila naUniverzitu Karlovu, kde začala na filozofické fakultěstudovat historii a zeměpis. K jejím vysokoškolskýmučitelům patřily osobnosti, jako byl (vedle J. Bidla)Josef Pekař, Josef Šusta nebo Vojtěch Švambera.

Coby žačka J. Bidla pracovala Milada Paulová poukončení vysokoškolských studií v Bidlově historic-kém semináři jako jeho asistentka a připravovala sena vědeckou dráhu. Stala se specialistkou na dějinyslovanských národů východní Evropy a Balkánu a nadějiny byzantské říše a v těchto oborech byla jmeno-vána jako první žena nejen docentkou, ale stala setaké první profesorkou dějin slovanských národůa byzantologie na FF UK.

Paulová byla také členkou Slovanského ústavu, kdepo druhé světové válce vedla jako první žena – společ-ně s historikem umění Nikolajem L. Okuněvem a slo-vanským filologem Bohuslavem Havránkem – meziná-rodní časopis Byzantinoslavica (viz AB 7–8/2009).Zásluhou profesorky M. Paulové časopis po válcenezanikl. Naopak se stal mezinárodně uznávanýmbyzantologickým periodikem s mezinárodní anotova-nou byzantologickou bibliografií, kterou M. Paulovás pomocí vědecké byzantologické elity, již pro spolu-práci s časopisem získala, zmodernizovala a postavilana mezinárodní úroveň.

Vědecký život věnovala nejen moderním dějinám,vztahům mezi Československem a Jugoslávií běhemprvní světové války a českému a jugoslávskému od-boji (Dějiny Maffie. Odboj Čechů a Jihoslovanů za svě-tové války 1914–1918, I-II, Praha 1937–1939; Jihoslo-vanský odboj a česká Maffie, Praha 1928; Masaryk

26ab

Začátkem listopadu uplyne 120 let od narození významnéčeskoslovenské historičky a byzantoložky,

profesorky Milady Paulové, která byla žačkou historikaJaroslava Bidla, profesora středověké historievýchodní Evropya Balkánského poloostrova

na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Prazea zakladatele moderní české byzantologie.

MILADA PAULOVÁ

v ý r o č í

a Jihoslované, Praha 1931; Tomáš G. Masaryk a Jiho-slované, Praha 1938; Tajný výbor (Maffie) a spolu-práce s Jihoslovany v letech 1916–1918, Praha 1968).V rámci byzantologie se věnovala problematice vztahuislámu a Středomoří (L’islam et la civilisation médi-terranéenne, in: Věstník KČSN, Třída filos.-hist. 1933,Praha 1934), středověkým srbským dějinám a obdobíkřížových výprav (Účast Srbů při třetí křížové výpravě,Byzantinoslavica 5, 1933–1934, 235–303; Tomislav,Štěpán Nemaňa, Štěpán Prvověnčaný a svatý Sáva,in: R. P. Rohden – K. Stloukal, Tvůrcové dějin II, Pra-ha 1934), česko-byzantským vztahům za PřemyslaOtakara II., za Karla IV. a v 15. století (Die tsche-chisch-byzantinischen Beziehungen und ihr Einfluss,Byzantinoslavica 19, 1958, 196–205; Die tschechisch--byzantinischen Beziehungen unter Přemysl Otakar II.Zbornik radova Vizantološkog instituta 8/1, 1963,237–244; L’idée Cyrillo-Méthodienne dans la politiquede Charles IV et la fondation du monastère Slave dePrague, Byzantinoslavica 11, 1950, 174–186; Stykyčeských husitů s cařihradskou církví na základě cír-kevních poměrů byzantských, Časopis českého mu-sea 92, 1918–93, 1919, sep. 74 str.; L’Empire byzantinet les Tchèques avant la chute de Constantinople,Byzantinoslavica 14, 1953, 158–225) a vývoji českébyzantologie během nacistické okupace, za druhésvětové války a v následujících letech (ByzantineStudies in Czechoslovakia 1939-1945, Byzantinosla-vica 9, 1948, 144–147; Vizantinovedenije v Čecho-slovackoj respublike v poslednije gody, Vizantijskijvremennik 12, 1957, 291–304).

Pro melantrišské vydání Dějin lidstva připravilaM. Paulová kapitoly o době rozkladu římské říše aždo doby Konstantina Velikého a Justiniána I.a opolitic-ké, hospodářské a kulturní situaci na severu a výcho-dě Evropy ve 13. století (Politický rozklad imperia řím-ského od Konstantina Velikého až do Justiniána I., in:Dějiny lidstva od pravěku k dnešku, II: Římské imperi-um, jeho vznik a rozklad, Praha 1936, 473–555; Ev-ropský sever a východ na sklonku XIII. věku, in: Dějiny

FOTO

:ARC

HIV

MÚA

AVČR

lidstva od pravěku k dnešku, IV/1: Středověk vrchol-ný a stárnoucí, Praha 1942, 345–422). Přeložila takéheslo o byzantských dějinách z Boľšoj sovetskoj en-cyklopedii (česky Dějiny byzantské říše, Praha 1955,sep.) a byla překladatelkou práce srbského histori-ka S. Stanojeviće Dějiny národa srbského, která vy-šla česky v Praze v roce 1920 s předmluvou J. Bidla.

Dílo M. Paulové je známo v celém světě: spolupra-covala nejen s badateli z Francie, Itálie, Řecka, Vel-ké Británie či Spojených států, ale také s vědci z bý-valé Jugoslávie a Sovětského svazu či z Polskaa Bulharska. Jako členka Československého národ-ního byzantologického komitétu se na byzantologic-kém kongresu v Ochridu (1961) stala čestnou vice-prezidentkou Mezinárodní asociace byzantskýchstudií (Association internationale des études byzanti-nes – AIEB), a to společně se světovými veličinamioboru, jako byli profesoři Gyula Moravcsik z Maďarska,

27 ab

Silvio Giuseppe Mercati z Itálie, Anastasios Orlandosz Řecka nebo Alphonse Dain z Francie.

Milada Paulová byla také průkopnicí a bojovnicí zaprávo žen na vysokoškolské vzdělání i na uplatněníve vědě, jak dokládá její vědecká kariéra, spojenás překonáváním mnoha těžkostí, i výrok z jejích pa-mětí: „Neb je dodnes mým naprostým přesvědčením,že i žena, má-li žít vědou a pro vědu, anebo aspoň že-na chabého zdraví, jako bylo moje, musí mít k tomustejné podmínky jako muž.“

Podrobnější informace o vědecké dráze M. Paulovénaleznete ve studii L. Havlíkové: „První žena na Uni-versitě Karlově“ (Paměti M. Paulové), Slovanské histo-rické studie 34 (2009), 127–165 (edice pamětí) a nawww.zenyaveda.cz. �

LUBOMÍRA HAVLÍKOVÁ,Slovanský ústav AV ČR, v. v. i.

CENA MILADY PAULOVÉZA ROK 2011Profesorka Kateřina Demnerová z Ústavu bioche-

mie a mikrobiologie VŠCHT získala Cenu MiladyPaulové, kterou za svůj celoživotní přínos vědě v obo-ru chemie převzala na 2. národní konferenci o postave-ní žen ve vědě Genderová rovnost jako sociální inova-ce: rovné příležitosti v měnícím se vědeckém prostředí.Významné ocenění nese jméno Milady Paulové – prvníženy, jež získala právo přednášet na univerzitě(1925) a také se stala první profesorkou na našemúzemí (1939).

Kateřina Demnerová vědecky působí jednak v ob-lasti životního prostředí, kde studuje aktivitu biologic-kých činitelů, především bakterií a rostlin při odstra-ňování různých forem znečištění životního prostředí,jednak v oblasti potravinářské mikrobiologie, v níž sekoncentruje na vývoj a zavádění metod pro stanove-ní potravních patogenů a jejich monitoring v potra-vinářských technologiích a na metody stanoveníbezpečnosti uvolňování geneticky modifikovanýchorganismů do prostředí. Jako vedoucí Ústavu bioche-mie a mikrobiologie na VŠCHT vybudovala laboratořpotravinářské mikrobiologie a geneticky modifikova-

ných mikroorganismů. Během působení na VŠCHTvedla více než dvě stovky diplomových prací a praco-vala se čtyřmi desítkami doktorandů. Je členkoumnoha odborných rad, výborů a komisí, řešitelkouvíce než tří desítek národních i mezinárodních vědec-kých projektů v oblasti potravinářské chemie a envi-ronmentální mikrobiologie a autorkou 162 odbornýchprací, 236 přednášek a prezentací a také 13 studij-ních textů. �

lsd

FOTO

:STA

NISL

AVA

KYSE

LOVÁ

,AKA

DEM

ICKÝ

BULL

ETIN

První profesorka dějin slovanských národůa byzantologie na FF UK

bulletinak

adem

ický

Festival je tradičně situován na počátek listopadu.Letošní jedenáctý ročník se rozrůstá na jede-

náct dnů od 1. do 11. listopadu. Návštěvníci takmohou navštívit větší počet akcí, které organizáto-ři TVT připravili nejen v Praze, Brně, Ostravěa Českých Budějovicích, ale také v dalších měs-tech České republiky a navíc i v Bratislavě. Sou-časně festivalovou nabídku obohatí významní za-hraniční hosté.

V pestré festivalové nabídce se představí všechnyvědecké obory. Vědci ze všech pracovišť Akademievěd ČR chystají pro studenty i veřejnost přednášky,výstavy, vědecké kavárny, semináře, workshopy,prezentace, exkurze či vědecké experimenty. Nedíl-nou součástí festivalu jsou také oblíbené Dny otevře-ných dveří ústavů AV ČR. Týden vědy a techniky dá-le doplní promítání filmů, on-line přenosy přednášek,program partnerských institucí festivalu a společen-ské akce včetně např. předání čestné Medaile Vojtě-cha Náprstka za popularizaci vědy. Pro hlavní cílo-vou skupinu – středoškoláky – jsou nachystánynavíc poutavé soutěže a kvízy s tematikou vědya techniky.

Ačkoli se festival koná v listopadu, práce na kon-cepci daného ročníku zahajuje Odbor popularizacevědy a marketingu SSČ AV ČR již na začátku rokus tím, že každý festival musí získat nezaměnitelnoupodobu. To je důležité hlavně v souvislosti s přibýva-jícími akcemi podobného typu, které pořádají jiné vý-zkumné instituce. Už v dubnu je nabízena účastvšem ústavům Akademie věd a partnerským organi-zacím a poté pozvolna vzniká program – ten letosobsahuje přes 300 akcí.

Každý ročník TVT má motto a osobitou tvář, kteráse promítá do vzhledu všech propagačních mate-riálů včetně webových stránek www.tydenvedy.cz.

28ab

S podzimem je tu opět časTýdne vědy a techniky, který získal pevné místo

v kalendáři popularizačních aktivitAkademie věd ČR stejně jako v seznamuvýznamných celospolečenských událostí.Největší festival vědy v České republice

letos nabývá mezinárodního rozměrua rozšiřuje se jak v délce trvání,tak i v šíři teritoriálního pokrytí,

hloubce a rozličnosti témat či pestrostinabízených akcí a aktivit.

JEDENÁCT FESTIVALOVÝCH DNÍ

p o p u l a r i z a c e

Mottem letošního ročníku je Věda pro život. Pokrokse totiž odvíjí od nových poznatků, život nám před-kládá mnoho otázek a věda na ně umožňuje na-cházet odpovědi. Těší nás, že odpovědi na otázkyhledají také desetitisíce návštěvníků festivalu Týdnevědy a techniky. Přijměte pozvání na jedenáct dnůzasvěcených popularizaci vědy. �

KARINA NOVÁKOVÁ a RADEK REJCHRT,Středisko společných činností AV ČR, v. v. i.

Prezentaci vědy a techniky přímo na ulici, díky nížsi žáci a studenti mohou vyzkoušet pokusy, na

něž se ve škole nedostane, připravuje Česká hlava jižtřetím rokem. Hloučky dětí se střídaly např. ve stánkuNárodního technického muzea, kde sestavovaly modelKeplerova dalekohledu. Podle lektora Miloše Milnerase NTM snaží školákům zprostředkovat to, co jinak vi-dí pouze za sklem: „Připravíme nízkonákladové repli-ky, např. kvadrantu či astrolábu, a vysvětlíme jim, jakfungují. Ačkoli jde zpravidla o žáky osmých a devátýchtříd, většinou o těchto krásných přístrojích nikdy ne-přemýšleli. Učitelé, pokud nechtějí investovat volnýčas, nemají pro takové pokusy podmínky. Většina po-můcek navíc sestává z raritní součástky, kterou lze jentěžko sehnat. Například pro model Galileiho daleko-hledu jsou třeba velké čočky – kde ale sehnat tak vel-kou rozptylku?“ Národní technické muzeum tyto mož-nosti má a pro své edukativní programy pro II. stupeňZŠ a střední školy („chemický“ program NTM před-stavilo 23. září na Chemickém jarmarku) pořídilo mo-dely a pomůcky za takřka milion korun. Podle MilošeMilnera jsou podobné workshopy pro školy opodstat-něné zvláště v situaci, kdy je české školství podfinan-cované a jeho úroveň rapidně klesá zvláště v přírodo-vědných oborech.

Podobně jako Národní technické muzeum se vzdělá-vání mladých adeptů přírodních věd soustavně věnujetaké Ústav fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR. Napiazzetě před knihovnou se jeho zástupci snažili na po-

kusech přiblížit, co vlastně fyzikální chemie představuje.„Vybrali jsme si mj. experiment, na němž ukazujeme, jakfunguje baterie. Přinesli jsme si citróny, kiwi a různé dal-ší ovoce a pomocí dvou kovů a kyselého prostředí v ovo-ci vytvořili článek – baterku. K tomu dětem vysvětlujemei něco z fyziky. Také s nimi „vyrábíme“ zlato,“ vysvětlilaKvětoslava Stejskalová – badatelka, kterou Česká hlavav roce 2010 ocenila za popularizaci vědy mezi studenty.Zájem o stánek ÚFCH JH s příznačným názvem Vědanení nuda přetrvával po celý den; i ti nejmenší si totižmohli sestavit molekulární modely různých látek či si naelektronické stavebnici ozkoušet, zdali by byli zdatnýmifyzikálními chemiky, kteří si musejí poradit s opravou po-rouchaných součástek. O pokusy se zajímali také učite-lé, kteří se studenty mohou ÚFCH JH navštívit nejenv rámci Dne otevřených dveří, ale i během roku, a pra-covat s přístroji a látkami, s nimiž by se jinde nesetkali.Podle Květoslavy Stejskalové je nutné, aby se navzdorystále se zpřísňujícím normám při práci s chemikáliemi doškol vrátilo experimentování: „Děti musejí zjistit, jaks kterými chemikáliemi zacházet, protože jinak nebudouvědět, že např. lít si Savo do očí je nebezpečné. Neza-kazujme, nýbrž učme.“ �

LUDĚK SVOBODA

Jen co školní rok začal, připravilaspolečnost Česká hlava 20. září 2011před Národní technickou knihovnouv pražských Dejvicích vědeckýjarmark Věda v ulicích, jenž vtáhlžáky a studenty základnícha středních škol do tajuplného světabádání a techniky. Hravé podívané,kterou navštívily stovkyzvídavých školáků, se zúčastnilo20 vystavovatelů z vědeckýchinstitucí včetně Akademie věd ČR.Stánky v kampusu ČVUT a VŠCHT„obsadili“ vědci z Astronomickéhoa Geofyzikálního ústavu a takézástupci Ústavu fyzikální chemieJ. Heyrovského.

ZE ŠKOLNÍCH LAVICNA ULICI

OBĚ

FOTA

:STA

NISL

AVA

KYSE

LOVÁ

,AKA

DEM

ICKÝ

BULL

ETIN

bulletinak

adem

ický

Do malebného městečka v srdci Českomoravskévysočiny se v průběhu tří týdnů sjelo celkem

74 učitelů z různých koutů České republiky. Organi-zátoři pro posluchače kurzů připravili nejen před-nášky badatelů z pracovišť Akademie věd ČR a vy-sokých škol, ale i praktické laboratorní workshopyv prostorách místní střední školy a odborné exkurzena výzkumná pracoviště a do výrobních závodů.Účastníci kurzu biologie měli například jedinečnoupříležitost navštívit pracoviště a setkat se s vědciÚstavu biologie obratlovců AV ČR ve Studenci u Tře-bíče a nahlédnout do laboratoří Oddělení populačníbiologie, jehož vědecké cíle jsou zaměřeny na získá-ní originálních poznatků o volně žijících obratlovcíchs důrazem na jejich genetickou, populační a dru-hovou rozmanitost, populační dynamiku, interakce

30ab

První tři srpnové týdny roku 2011se opět nesly v duchu vzdělávánístředoškolských učitelů biologie,

chemie a fyziky. Cyklus Otevřené vědyuspořádalo Středisko společnýchčinností Akademie věd ČR a letos

je nově hostil Zámecký hotel Třešť.Smyslem týdenních vzdělávacích

kurzů akreditovaných Ministerstvemškolství, mládeže a tělovýchovy

je seznámit pedagogy s novinkamiv oboru, umožnit jim setkání

se zajímavými badateli a ukázatpraktická cvičení či laboratorní pokusy,

jimiž mohou studentůmpřiblížit předmět názorněji.

v z d ě l á v á n í

s prostředím v ekosystémech a asociaci s mikro-organismy patogenními pro člověka a zvířata.

Letošní kurz chemie se zařadil mezi akce Mezi-národního roku chemie 2011 a jeho frekventantiměli mimo jiné možnost nahlédnout do výrobníhoprocesu zpracování mléka a výroby sýrů v MlékárněPolná.

Učitelé fyziky navštívili pracovníky a laboratořeStátního ústavu jaderné, chemické a biologickéochrany, v. v. i., v Kamenné u Příbrami a mohli si takprohlédnout například radonovou komoru, laboratořurčenou k detekci vysoce toxických chemických lá-tek či laboratoř zaměřenou na sledování a studiumochrany osob v extrémních podmínkách.

Na kurzech přednášeli jak mladí nadějní vědci,tak uznávané kapacity ve svém oboru. Poslucha-čům představili nejen nejnovější poznatky z danýchoborů, ale ukázali jim také zajímavosti, které peda-gogové mohou využít i v praxi ve výuce. Podporuučitelům v dalším vzdělávání a výchově mladýchpřírodovědných talentů přijeli do Třeště vyjádřiti bývalí předsedové Akademie věd ČR prof. HelenaIllnerová a prof. Václav Pačes. „Kurzy hodnotím ja-ko velice přínosné. Jsem ráda, když mají badatelémožnost předat nejnovější poznatky ze svých labo-ratoří přímo středoškolským pedagogům. Velký dů-raz musíme klást především na matematiku, přírodnía technické vědy vůbec, protože to, co nám jednoubude chybět, bude generace kvalitně vzdělanýchpřírodovědců, inženýrů, chemiků atd.,“ pozname-nala H. Illnerová. �

VLADISLAVA POSPÍŠILOVÁa MARKÉTA PAVLÍKOVÁ,

Středisko společných činností AV ČR, v. v. i.

OBĚ

FOTA

:LUD

ĚKSV

OBO

DA,A

KADE

MIC

KÝBU

LLET

INVZDĚLÁVÁNÍ UČITELŮ

PŘÍRODOVĚDNÝCH OBORŮ

Již v průběhu studia se zajímal o antiku a publikovalprvní překlady. V roce 1912 byly ve sbírce 1000 nej-

krásnějších novel vydány Stiebitzovy ukázky z překladůAlkifronovy a Petroniovy prózy. Další, tentokrát z tvorbybásnířky Sapfó, vydaly časopisy Lumír a Osvěta v roce1916; v Osvětě vyšla také studie o životě a díle tétoautorky. F. Stiebitz využil tehdejší vlny zájmu o antiku,připomeňme v této souvislosti tvorbu Jaroslava Vrchlic-kého a Josefa S. Machara, ale především uvedenídramatu Faethon v Theerově překladu na prknechNárodního divadla v roce 1917.

Od prvních překladatelských pokusů postupovalF. Stiebitz k řecké lyrice a dramatu. Měl příležitost vystu-povat na večerech Jednoty českých filologů, kde před-stavil básně Sapfó a Bakchylida. Věnoval se Sofoklo-vým dramatům, Švandovo divadlo uvádělo v jehopřekladu Theokritovy Žence. Velkým úspěchem byl pře-klad Eurípidovy tragédie Médeia pro Národní divadlo,premiéra pod režisérským vedením Karla H. Hilara sekonala v červnu 1921. F. Stiebitz byl odvážným experi-mentátorem a novátorem. Vycházel vstříc dobové avant-gardě, texty nejen překládal, ale také přebásňoval, usilo-val o zachování myšlenkové náplně dramat a jejichspecifického humoru.

Ve stejné době rovněž vystoupil s kritickým hodno-cením stávajícího způsobu překladu a dokonce bylzvolen do komise „pro revizi překladatelských zásadKrálových“. V květnu 1921 to byl právě F. Stiebitz, kdos výsledky práce komise seznamoval filologickou ve-řejnost, a to na debatním večeru Jednoty českých filo-logů a v článku K přízvučnému překládání starověkýchrozměrů časoměrných, uveřejněném v Listech filolo-gických. Zásady vypracované Stiebitzem, Smrčkoua Zichem brzy přešly do překladatelské praxe.

Po skončení univerzity působil nejprve na mateř-ském gymnáziu. V červenci roku 1922 získal doktorátna brněnské univerzitě a post středoškolského učiteleopustil, aby se plně věnoval literární a překladatelskéčinnosti. Brzy však objevil obtíže spojené s dráhousoukromého učence. Vrátil se proto do školství a vy-učoval na gymnáziu v Košicích (1922–1924). Od roku

31 ab

p o r t r é t y z a r c h i v u

1924 se jeho život i kariéra natrvalo spojily s Brnem.Učil zde na gymnáziu a spolupracoval s filozofickoufakultou, byl knihovníkem klasického semináře a lekto-rem staré řečtiny. V roce 1927 získal stipendium a nacelý semestr odjel do Berlína, kde ho výrazně ovlivniliněmečtí filologové Ulrich von Wilamowitz-Moellendorffa Eduard Norden. Habilitace dosáhl v únoru 1931a v říjnu 1936 se stal profesorem klasické filologie.

Stiebitzova literární činnost se postupně rozšiřovala.Nadále se zabýval otázkami metriky a prozódie, nově sizačínal všímat významu antiky pro evropskou kulturu.Klasickou filologii vnímal nejen jako disciplínu jazyko-vědnou, ale jako vědu o všech projevech starověkéhoživota. Studoval díla antických filozofů, lékařů a přírodo-vědců, chystal obsáhlou práci věnovanou myšlence dě-dičnosti ve starověku, ale zůstalo jen u prvního svazku– Biologické základy antických názorů o dědičnosti(1937). Nejbližšími tématy mu však stále byly literárníhistorie a literární věda. Z tohoto okruhu vzešla dílaStručné dějiny řecké literatury (1936) a Stručné dějinyřímské literatury (1938), naše vůbec první dějiny antic-kých literatur. Pokračovala také jeho aktivita překlada-telská; většina titulů byla určena pro jeviště (překladySofokla, Eurípida, Aristofana), věnoval se ale i poezii(Proměny, 1935; Epos o Gilgamešovi, 1944; Řeckályrika, 1954; Římská lyrika, 1957).

Roky po 2. světové válce přinesly další pracovní po-vinnosti. Přednášel starověké dějiny a úvod do antickéfilozofické terminologie, byl děkanem FF Masarykovyuniverzity v Brně (1947–1948), proděkanem pro vědec-ký výzkum, vedoucím katedry starověké kultury. Mnoholet byl předsedou brněnské pobočky Jednoty českýchfilologů a jedním z jejích prvních čestných členů, členemKČSN a ČAVU. Věnoval se úřední, pedagogické i po-pularizační činnosti. V obsáhlém nekrologu (Listy filolo-gické, 1962) se připomíná Stiebitzova odpověď na do-taz ohledně osobních zálib – odpověděl, že „nemá jinézáliby kromě své práce ve svém oboru“. FerdinandStiebitz zemřel v Brně 10. října 1961. �

MARIE BAHENSKÁ,Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v. v. i.

Ferdinand Stiebitz se řadí k našim nejvýznamnějšímfilologům a překladatelům antické literatury. Od jeho úmrtíuplyne letos v říjnu 50 let. Narodil se 7. června 1894 v rodiněvelvarského cukráře. Z rodných Velvar odešel studovatdo Prahy, navštěvoval gymnázium na Vinohradech (1905–1913)a po maturitě pokračoval na FF UK, kde si zapsal oborklasická filologie (1913–1920).

FERDINAND STIEBITZ(1894–1961)

bulletinak

adem

ický

Vezmu si na pomoc dalšího klasika: „Je mnohemsnazší poznat člověka vůbec než jednoho jediné-

ho člověka zvlášť,“ napsal před 350 lety François deLa Rochefoucauld. Což platí, soudím, tím spíš, čím dálse objekt biografie vzdaluje průměru. Ostatně, kdo bynebyl zvědav na vnitřní život géniův – „třeba něcoz jeho nadání čtením ulpí i na mně,“ doufá naše nevě-domí… Teď vážně: Opravdu nečteme z lačnosti podrbech a senzacích, nýbrž zaujatě pronikáme do mez-ních oblastí lidského rozumu a pokorně vítáme myšlen-ky, které nás přitom napadají.

Ale dál: Dívám se do své knihovny a vidím zatímpět samostatných knih o Albertu Einsteinovi, z nich třidosti objemné, několik dalších obsahuje „pouze“ sa-mostatné kapitoly o něm. A to nejsem žádný einstei-novec, měli byste vidět příslušný foch v knihovně JiříhoBičáka! Ten ostatně novou biografii Alberta Einsteinadoporučil k překladu a opatřil odpovídajícím doslovem– i s citátem milovaného Otokara Březiny.

Aby měl smysl, každý nový životopis na totéž témamusí přinést něco nového. Walter Isaacson mohl jakoprvní pracovat s rozsáhlým souborem einsteinovskýchpísemností, zpřístupněným v roce 2006. Díky nim (na-víc jako Američan) hlouběji než jeho předchůdci zma-poval Einsteinův americký pobyt a také Einsteinovymimofyzikální skutky a názory. Mezi vrcholy knihy promě patří například události kolem dcerušky Lieserl(chudák dítě, chudák její matka!), finiš k obecné relati-vitě (Einsteinův koperníkovský obrat od fyzikální stra-tegie k matematické), tanečky kolem udělování Nobe-lovy ceny (přihlédneme-li k Johnu Bardeenovi neboFredu Sangerovi, kteří v 2. polovině 20. stol. dostalidvě ceny v jednom oboru, měl Einstein získat NC tři.Dostal jednu a ještě pozdě, což mj. může vypovídato přístupu k této ceně v běhu let). Úsměvné, poučné,ale i děsivé jsou události kolem zájmu FBI o Einsteinacoby ikonu pacifismu a nezávislosti („tajní“ jsou zřejmě

32ab

Proč čteme rádi životopisy? Proč tento žánr patří v literatuřek nejoblíbenějším? Jistě nejen proto, že nás zajímá pojednávaná osobnost,ale i proto, že ve čtenáři vyvolávají všeliké asociace. Samozřejmě pokud jdeo osobnost výjimečnou a pokud o ní píše umětel. Vzpomínáte na životopisnéskvosty Stefana Zweiga? Tím je zodpovězena další častá otázka: Mají autořibiografií uvádět i osobní údaje (nota bene objektu nepříznivé), nebo sesoustředit jen na dílo? „Ze života učencova jest kromě jeho spisůpamětihodný toliko rok narození a úmrtí,“ tvrdíval významný německýfyziolog Johannes Miller (1801–1858, abychom mu vyhověli).Nuže, nesouhlasím.

HLUBOCE ZBOŽNÝ NEVĚŘÍNad novou biografií Alberta Einsteina

r e c e n z e

Knihu WalteraIsaacsona

Einstein. Jehoživot a vesmír

vydalov roce 2010

NakladatelstvíPaseka.

v každém režimu v podstatě stejní) a zejména kolemjeho bezprecedentní veřejné obliby (stal se první mo-derní vědeckou celebritou; někteří kolegové ho viniliz hříchu ve vědě smrtelného – „z propagace vlastníosoby“). Einsteinova popularita však vnesla do vědyi jeden zajímavý negativní aspekt (kromě všeobecněznámého zhoubného důsledku tohoto statutu navrcholnou vědeckou tvorbu). „Galilei i Newton vyniklisvou genialitou, nicméně jejich výklad světa opřenýo mechanický vztah příčiny a účinku byl vcelku pocho-pitelný každému, kdo se nad věcí zkusil zamyslet.V 18. století, v epoše Benjamina Franklina, a v 19. sto-letí, epoše Thomase Alvy Edisona, mohl kterýkolivzdělanec získat slušný přehled o obsahu přírodově-dy a dokonce k ní amatérsky přispívat“ (str. 23). To odEinsteina přestává platit. Nositel Nobelovy ceny zachemii Dudley Herschbach před několika lety napsal:„Snahy o lepší pedagogiku v oblasti přírodovědya o lepší vědeckou gramotnost narážejí na jistý zásad-ní problém: přírodní vědy a matematika nejsou vnímányjako součást všeobecného vzdělání, nýbrž jako domé-na velekněží-expertů. V Einsteinovi je spatřován ohro-mující idol, příklad osamělého génia par excellence.Věda je pak ukazována v naprosto pokřiveném světle“(str. 526). Nu, tady se mi skoro zdá, že sama moderní(přírodo)věda je pokřivená. Kdepak věda pro úžasz poznání a úctu k harmonii světa, to spíš chvatný honna možnosti, jak kompenzovat všechna ta zvěrstva,která dnes na přírodě i sobě pášeme! V každém přípa-dě veleúkol pro popularizátory.

Nesmírně zajímavý byl Einsteinův vztah k lidema člověku; vztah, který je pro mnoho výjimečných lidícharakteristický: Na svět jsou až příkladně „hodní“,na své nejbližší okolí „zlí“ (příklady nechť si dosadíkaždý sám, a nejen z řad géniů). Einstein byl sice by-tostný pacifista, zároveň ale jevil prvky značného so-bectví (i s pozitivním prvkem mimořádné nezávislosti

na konvenčním nazírání ve vědě) až sociopatie (zevztahů, považovaných moudrými za ty nejdůležitějšív životě, se vyvázal ve chvíli, kdy na něj začaly klástpříliš velké nároky; to platí především o první manžel-ce Milevě, předmanželské dceři Lieserl a těžce ne-mocném synu Eduardovi). „Jeho srdce nikdy nekrvácía životem prochází s mírným potěšením a citovoulhostejností. Jeho nesmírná laskavost a slušnost jsounaprosto neosobní, jako by pocházely z jiné planety,“napsal o něm spolupracovník Leopold Infeld (str. 256).Důvěrný přítel a kolega Max Born se zase neubránilúžasu nad tím, jak lhostejně a mimochodem mu AEv Princetonu oznámil smrt své druhé ženy Elsy (tam-též). Pokud to byla maska, že by ji ani jeden z jmeno-vaných neprohlédl? Nu, lidé Einsteina přesto milovali,nicméně lidské společenství by moc takových neunes-lo… Samozřejmě – bez těchto povahových rysů bymožná nedokázal to, co dokázal.

Další palčivý problém: Lze géniovi měřit jiným me-trem než „obyčejným lidem“? Udělal Karel IX. dobře,když se slovy „nebylo by rozumné nechat zabít člo-věka, který vydá za tisíc jiných“ o bartolomějské nociukryl hugenota Ambroise Parého, poněvadž byl feno-menální chirurg? Nebo naopak udělal dobře soudceJean Baptiste Coffinhal, který se slovy „Francie po-třebuje víc spravedlnost než vědu“ poslal za Velkéfrancouzské revoluce v hromadném procesu s pře-vážně nepoctivými výběrčími daní pod gilotinu i geniál-ního chemika Antoina Lavoisiera? Jistě, jde o otázkuobecně nerozhodnutelnou, nicméně občas stojí za tosi ji alespoň připomenout.

Při veškerém uznání k ostatním, naprostým favori-tem (z psychologického, nikoli teologického hlediska)je pro mě kapitola Einsteinův Bůh. Z ní nemohu neoci-tovat závěr z Einsteinova eseje Čemu věřím (1930):„Nejkrásnější emoce, jaké jsme schopni, je tajemno.Právě tento základní pocit stojí u kolébky veškeréhopravého umění a vědy. Komu je tato emoce cizí, kdo seuž nedokáže divit a stát v uchváceném úžasu, je jakobymrtvý, jako vyhaslá svíce. Cítit, že za vším, co je námpřístupné ve zkušenosti, zůstává cosi, co náš rozumnepochopí a co k nám ve své kráse a vznešenostidospívá jen nepřímo – to je zbožnost. V tomto smyslu– a výhradně v tomto smyslu – jsem hluboce zbožnýmčlověkem“ (str. 353n). Tady jsem si naplno uvědomil, že„zbožnost“ a „náboženská víra“ v některých svých po-dobách mohou být zcela mimoběžné. AE to vystihlopět po svém: „Jsem hluboce zbožný nevěřící. Je to taktrochu nový druh náboženství…“ S tím ostatně souvisíi jeho vztah k hudbě. „Hudba Einsteina omamovala,

33 ab

Albert Einsteinv Princetonu(1953)

nebyla mu však nástrojem úniku, ale spíš zvláštníhokontaktu, soužitím s harmonií v základech vesmíru,s tvůrčím géniem velkých skladatelů a s ostatními lidmi,kteří dokázali hovořit nejenom slovy. V hudbě mu krásaharmonií připadala jako zázrak“ (str. 51). A stejně takve fyzice, neboť „mezi nejsilnější pohnutky, které lidivedou k umění a vědě, patří únik z každodenního ži-vota s jeho bolestnou sprostotou a beznadějnou jed-notvárností. Tito lidé učiní tento vesmír a jeho výstav-bu pilířem svého citového života, a dojdou tak onohomíru a bezpečí, které nemohou nalézt v úzkém víruosobní existence“ (str. 220).

W. Isaacson je nesmírně zkušený popularizátora své dílo dal předem číst řadě es. Přesto: rozsahvlnových délek viditelného světla není 14–25 milion-tin centimetru (str. 114d). Překlepů minimálně, taktéžnepřesností (Newton svá Principia napsal o pár letdřív než uváděných 216 let před Einsteinovým annusmirabilis 1905; amonium není totéž co amoniak), za-to – což mi vždycky udělá ohromnou radost – obsaž-ný rejstřík, který umožňuje se ke knize vracet, aniž byse v ní muselo při hledání konkréta dlouze listovat.

Isaacsonova biografie Alberta Einsteina dalekopřesahuje rámec jedné vědy i jedné osobnosti; onaponouká k přemýšlení o světě i společnosti kolemnás. (Vřele doporučuji.) �

FRANTIŠEK HOUDEK

CÍ GÉNIUS

REPR

OFO

TO:E

INST

EIN.

JEHO

ŽIVO

TA

VESM

ÍR,P

ASEK

A20

10

bulletinak

adem

ický HVĚZDÁŘ DIPLOMAT

Životní příběh doyena české astronomieLuboše PerkaKniha je věnována životnímu příběhu Luboše

Perka, líčí jeho dětství a gymnaziální léta zaprvní republiky i situaci mladého talentovanéhomuže po nacistickém uzavření vysokých škol.Zaznamenává nadějné roky poválečné a po-měry po únoru 1948 – viděné očima zapálenéhoastronoma. Popisuje jeho zásadní podíl na stav-bě dalekohledu na brněnské hvězdárně, úspěš-nou anabázi s budováním dvoumetrového dale-kohledu na Ondřejově a bádání o planetárníchmlhovinách. Přibližuje i jeho četná setkánía vztahy s významnými světovými astronomy,astronauty a kosmonauty a především poskytu-je neobyčejný příklad v nejlepším slova smyslupragmatického a racionálního postoje k životu.

Koubská, L., edice Paměť, Academia, Praha2011. Vydání 1.

NEÚNAVNÁ SLOVAFilologova lyrikaVýbor z díla význačného českého hungaristy,

mezinárodně uznávaného profesora Petra Rá-kose, uspořádal Evžen Gál. Představuje nejennejvýznamnější tematické okruhy životního dílasamotného autora a průřez poválečnou českouhungaristikou, ale zároveň je vzácným důka-zem, jak mohou špičkoví představitelé „malýchoborů“ inspirovat vědecké myšlení a obohatitmetodologické aspekty obecně.

Rákos, P., Literární řada, Academia, Praha2011. Vydání 1.

34ab

n o v é k n i h y

NEJPRODÁVANĚJŠÍ KNIHYV KNIHKUPECTVÍ ACADEMIAV ZÁŘÍ 2011

� 1. Shakespeare, W. – Dílo (překladMartin Hilský, vychází s podporounadace The Kellner FamilyFoundation, British Council,Daniela Bartka a Evžena Harta)

� 2. Komárek, S. – Ochlupení bližní– Zvířata v kulturních kontextech

� 3. Chlupáč, I., Brzobohatý,R., Kovanda, J., Stráník, Z.– Geologická minulost ČR(2. vydání, s podporou AV ČR)

� 4. Pejčoch, I. – Fašismus v českýchzemích (s podporou AV ČR)

� 5. Štěpánková, J. – Květena Českérepubliky 8 (s podporou AV ČR)

Tituly ostatních nakladatelů:

� 1. Kosmas – Kronika Čechů, Argo� 2. Fink, E. – Filosofie Friedricha

Nietzscheho, Oikoymenh� 3. Míka, Z. – Zmizelá Praha – Sporty

a sportoviště, Paseka� 4. Halík, T. – Vzdáleným nablízku, NLN� 5. Kulhánek, P. – Blýskání aneb

třináctero vyprávění o plazmatu,AGA

Knihkupcův tip:

� Petrusek, M., Balon, J. – Společnostnaší doby (s podporou AV ČR),Academia

ŠÁRKA HOLÁ,vedoucí knihkupectví Academia,Václavské náměstí 34, Praha 1

SEPULKRÁLNÍ SKULPTURA JAGELLONSKÉHO OBDOBÍ V ČECHÁCHFigura a písmoPublikace mapující sepulkrální skulptury z období vlády jagellonské dynastie, jedné

z vrcholných etap dějin českého umění, přispívá k ucelení představy o výtvarné kultuře tétodoby výzkumem specifické sochařské sféry z pohledu uměleckohistorického a epigrafické-ho. Na příkladu relativně malé exkluzivní skupiny památek zkoumá, do jaké míry se významdoby promítá i do dochovaného nápisového fondu. Závažnost a zajímavost takto postave-né otázky navíc akcentuje fakt, že 2. pol. 15. století a 1. pol. století 16. je ze středoevrop-ského a pochopitelně i českého epigrafického pohledu epochou v mnohém přelomovou.I když se konvolut studovaných děl dochoval jen v torzálním stavu, jsou jednotlivé prácesvědectvím o sociálním postavení objednavatele, jeho náboženském zakotvení, kulturníúrovni i výtvarném cítění a také o jazykovém úzu zkoumané historické periody. Do textu,který obsahuje studii uměleckohistorickou, epigrafickou a podrobný katalog děl, jsou za-hrnuty též sepulkrální skulptury, které dobou svého vzniku historický rámec jagellonské dy-nastie (1471–1526) přesahují. Je to dáno také tím, že kontinuita produkce některých kon-zervativních sochařských dílen a jejich typů funerálních monumentů překračovalavymezené období. Směřování nové doby pak signalizuje tumba Vojtěcha z Pernštejna, spo-jující tradiční výtvarné pojetí s formálně vytříbeným italizujícím portrétem.

Chlíbec, J., Roháček, J., Artefactum, Praha 2010. Vydání 1.

Program Vzdělaná Evropa (Education Europe) se orientu-je na vzdělávání, odbornou přípravu a mládež se zamě-

řením na rozvoj dovedností a mobility. EK si od něj slibujezjednodušení činností a pravidel prostřednictvím sloučenístávajících programů (Program celoživotního učení, ErasmusMundus, Tempus a Mládež v akci). Pro usnadnění mobilitybude Komise spolupracovat s Evropskou investiční bankou(EIB), která poskytne záruky pro půjčky studentům k absol-vování magisterských studií v jiném členském státě. Součás-tí bude i sportovní podprogram, který se zacílí na rozvoj spo-lupráce v oblasti sportu, podporu sportovních organizacía boj proti dopingu, násilí a rasismu. Komise navrhuje pro-gramu dotaci 15,2 miliardy eur, které doplní také podpora zestrukturálních fondů.

Další z programů – Tvůrčí Evropa (Creative Europe) – jenavržený pro oblast kultury a audiovizuálního průmyslu, kte-rý sloučí programy Kultura, MEDIA a MEDIA Mundus. V rám-ci strategie Evropa 2020 se zaměří na potřeby kulturnícha tvůrčích odvětví, vytváření pracovních míst, podporu kultur-ní a jazykové rozmanitosti a přeshraniční spolupráci. Cen-trálně jej bude řídit Výkonná agentura pro vzdělávání, kulturua audiovizuální oblast (EACEA). Některé akce zorganizujepřímo Komise (např. Evropská hlavní města kultury, kulturníceny EU či společné akce s me-zinárodními institucemi). Rozpo-čet je navržen ve výši 1,6 miliardyeur.

Na program LIFE+ (pokračová-ní současného programu) navrhuje Komise vyčlenit 3,2 miliar-dy eur, z toho 0,8 miliardy pro změnu klimatu a 2,4 miliardy proživotní prostředí. Současný program spravuje Komise centrál-ně; řídící úkoly budoucího by mohly být v kompetenci některéze stávajících výkonných agentur.

Pro budoucí rozpočtové období Komise navrhuje zříditspecializovaný Program pro konkurenceschopnost a MSP(Competitiveness and SMEs) jako nástupce neinovační čás-ti stávajícího RP pro konkurenceschopnost a inovace (CIP).Podporu výzkumu a inovací pro MSP zahrne strategický rá-mec pro výzkum a inovace (Horizont 2020). Program se za-měří především na opatření na podporu malých a středníchpodniků. Finanční rámec má být navržen tak, aby usnadnilúčast na programech financování; konkrétně zjednoduše-ním pravidel, snížením nákladů, urychlením schvalovacíchpostupů a zřízením jediného správního či kontaktního místa

35 ab

z B r u s e l u

(tzv. „one-stop shop“). Navrhovaný rozpočet činí 2,4 miliardyeur.

Cílem programu Zdraví pro růst (Health for Growth), který na-hradí program Veřejné zdraví (Public Health), je spolupráces členskými státy na podpoře inovací v oblasti zdravotnictvía zlepšování zdraví obyvatel EU. Mezi aktivity má patřit např.rozvoj osvědčených postupů pro screening rakoviny či vytvoře-ní společného přístupu EU k hodnocení zdravotnické techniky.Výzkumná a inovační opatření v oblasti zdraví podpoří RP provýzkum a inovace (Horizont 2020). Navrhovaný rozpočet činí396 milionů eur.

Program Spotřebitelé (Consumers) bude usilovat o posíle-ní postavení spotřebitelů, které je v rámci jednotného trhu klí-čovou podmínkou pro dosažení vysoké úrovně ochrany spo-třebitelů. Zaměří se i na zlepšení informovanosti spotřebitelů,zastupování jejich zájmů a na podporu uplatňování pravideljejich ochrany. Komise navrhuje zejména navýšit prostředkyna alternativní řešení sporů a budování poradenství spotřebi-telů při nakupování v zahraničí. Celkově má program dispo-novat 175 miliony eur.

Stávající strukturální fondy, tj. Evropský regionální rozvojovýfond, Evropský sociální fond a Fond soudržnosti navrhujeKomise sloučit do Společného strategického rámce (Common

Strategic Framework), který po-kryje i Evropský zemědělský fondpro rozvoj venkova a Evropskýfond pro námořní záležitosti a ry-bářství. Tento krok zajistí prová-

zanost mezi zdroji financování a efektivnější dosažení cílů stra-tegie Evropa 2020. Rozpočet má činit 376 miliard eur.

Evropská komise má v úmyslu předložit návrhy programů dokonce roku 2011, nejpozději počátkem roku 2012. Definitivnípodoba vzejde z výsledků jednání Rady EU a Evropského par-lamentu a v platnost vstoupí k 1. lednu 2014. �

ZUZANA VAŠÍČKOVÁ,stážistka v CZELO – Masarykova univerzita v Brně,

Technologické centrum AV ČR

Evropská komise navrhuje v souvislosti s přípravou programovacího obdobína léta 2014–2020 mnohé změny. Stávající struktura programů se má totiž zefektivnit.Změny jsou spojeny se snahou splnit cíle strategie Evropa 2020; v oblasti VaVaIjde konkrétně o rámcový program Horizont 2020, o němž jsme informovali v AB 7–8/2011.

KOMISE ZJEDNODUŠUJE STRUKTURUUNIJNÍCH PROGRAMŮ

bulletinak

adem

ický

Koslavám pětasedmdesátin prof. Antonína Holého,jehož léky přinesly naději lidem s nejzávažnějšími

chorobami, jako jsou žloutenka typu B, virové oparyči AIDS, otevřel Ústav organické chemie a biochemieAV ČR 1. září 2011 nově zrekonstruovanou budovubiochemie. Otevření špičkových laboratoří, které využijí

36ab

Otevření nových laboratoří ÚOCHB AV ČR

r e s u m é

biochemické výzkumné týmy, se Antonín Holý zúčastnilosobně i přes vážné onemocnění. Podle předsedy Aka-demie věd ČR prof. Jiřího Drahoše poskytne opravenábudova badatelům moderní pracoviště, které snesesrovnání se světovou špičkou. „Patenty na léky z labora-toře A. Holého umožňují financovat rekonstrukci celéhoareálu ÚOCHB, jejíž první etapa skončila právě v den,kdy se nejvýznamnější český vědec dožívá sedmdesátipěti let. Vedle základních podmínek, jako jsou genialita,intuice a štěstí, jsou výjimečné výsledky vždy založenyna systematickém a dlouhodobém základním výzkumu,“zdůraznil Jiří Drahoš. Rekonstrukce areálu ÚOCHB za-čala loni a potrvá až do roku 2015; výsledkem první fázeje budova biochemie. Celkové náklady se odhadují na třimiliardy korun. Vzniknout má taktéž nový pavilon, kterýby podle ředitele ÚOCHB dr. Zdeňka Havlase mohl néstjméno Antonína Holého. �

lsd

TOPIC OF THE MONTHKnowledge – Research – EducationThe National Technical Library in cooperation with

the Czech Technical University and Institute of ChemicalTechnology in Prague cosponsored the internationalconference Knowledge, Research and Education onSeptember 8–9, 2011. Research metrics was the topicof this meeting. Organizers sought to draw attention tothe often controversial mechanisms for evaluatingthe results of research and their subsequent impact onits continued financing and institutional support. Theconference brought together university dignitaries, seniormembers of the faculties, library staff and representativesof the publishing industry for the purpose of facilitatingdiscussion of research trends and policies that informtheir respective fields of interest shared by all.

One of the key lectures was given by the co-Directorof CERGE-EI Štěpán Jurajda. He reviewed currendevidence of the productivity of Czech science (by field)based on bibliometric data, pointed to typical mistakesmade in recent evaluation exercises and analyses,illustrated these by using examples typically drawn fromsocial sciences, and offered a few tentative bibliometricfacts.

SCIENCE AND RESEARCHFrontiers of Quantumand Mesoscopic Thermodynamics 2011This international conference took place in Prague

on 25–30 July, 2011. Its main goal was to contributeto uncovering possible phenomenological (“quantumthermodynamic”) laws governing the behavior ofmesoscopic systems and also to provide better

understanding and insight into recent problems of thefoundations, relying on theoretical and experimentalmethods of condensed matter physics and quantumoptics. Special attention was given to the dynamicsof mesoscopic open systems and their relevance toproblems of measurement of non-equilibrium quantumsystems, thermal and quantum fluctuations, dissipation,noise, physics of quantum information and biologicalsystems, in terms of both theory and experiment.Additional topics included biophysics, gravitation andcosmology.

FQMT’11 was a follow-up to two previous conferencesheld in Prague 2004 and 2008.

The key breakthroughs will come in future fromexceptional physicists, not from philosophersWe feature an interview with Professor Martin Rees,

one of the speakers at the conference Frontiers ofQuantum and Mesoscopic Thermodynamics 2011.Professor Rees is Master of Trinity College and EmeritusProfessor of Cosmology and Astrophysics at theUniversity of Cambridge. He holds the honorary titleof Astronomer Royal and also is Visiting Professor atImperial College London and at Leicester University.After studying at the University of Cambridge, he heldpost-doctoral positions in the UK and the USA beforebecoming a professor at Sussex University. In 1973,he became a fellow of King's College and PlumianProfessor of Astronomy and Experimental Philosophyat Cambridge (continuing in the latter post until 1991)and served for ten years as director of Cambridge'sInstitute of Astronomy. From 1992 to 2003 he wasa Royal Society Research Professor.

ProfessorAntonín Holý,

one of the mostprominent Czech

scientists,celebrated his

75th birthdayat the Institute

of OrganicChemistry and

Biochemistryof the ASCR.

Zdeněk Havlas,director

of the IOCB ASCR,congratulatedon his jubileetogether withthe Presidentof the ASCR,

Jiří Drahoš.

FOTO

:ARC

HIV

ÚOCH

BAV

ČR

VŠEC

HNA

FOTA

:STA

NISL

AVA

KYSE

LOVÁ

,AKA

DEM

ICKÝ

BULL

ETIN

Podle poslední vůle Josefa Hlávkyse vždy v den mariánského

svátku koná v Lužanech připomínkatéto velké historické osobnosti a jehorodiny. Zahradní slavnost je tradičněspojena s položením kytic v přeštickéhrobce rodiny Hlávkových a dále semší svatou v lužanské kapli. Letošníslavnost 12. září byla věnována vý-znamnému ocenění díla architektaa stavitele Josefa Hlávky. Jeho mo-numentální komplexní realizace bis-

Lužanskouslavnost vždyprovází přednáškav sále Českéhokvarteta(tentokrát přiblížilKarel Ksandr díloJosefa Hlávky).Tradicí je takéuctění Hlávkovypamátkyv přeštickérodinné hrobce.Na snímku s kyticíprorektorčernovickéuniverzityYuriy Lopatynskyy.

PODZIMNÍ ZAHRADNÍ SLAVNOSTV LUŽANECH

kupské rezidence v Černovicích, která je dnes sídlem Národní univerzity Jurije Fedkoviče, byla zapsána na listinusvětového kulturního dědictví UNESCO (více AB 9/2011). Mši s promluvou na téma práce celebroval děkan přeštic-kého chrámu Nanebevzetí p. Marie Karel Plavec. V následné přednášce Karel Ksandr seznámil s Hlávkovým živo-tem a dílem přítomné hosty, mezi nimiž nechyběli prorektor Černovické univerzity Yuriy Mykhailovych Lopatynskyy,zástupci ukrajinského a německého velvyslanectví, zástupkyně Poslanecké sněmovny PČR Alena Páralová,starosta Přeštic Antonín Kmoch a další významní hosté z akademické a univerzitní obce, národní i regionálnípolitiky a další. Na prohlídku lužanského areálu vás zveme též ve fotogalerii na http://abicko.avcr.cz. �

HaM