-- studentský časopis bez cenzury -- BŘEZEN “HLAVOU PROTI ZDI“ 2008/2009 SLOVO REDAKCE: Ahoj všichni, blíží se nám polovina března a s ní další číslo Razzačas. Hlav- ním tématem měsíce se stal nedávný školní ples, který se skutečně vydařil. Vy, kteří jste se ho nezúčastnili, si o něm můžete přečíst v rozsáhlé re- portáži, nechybí také fotografie. Nabídku rozhovoru přijala Ing. Jana Sojková, s kterou jsme si povídali nejen o ní a jejím vzta- hu k „učitelování“, ale také o politice a současné ekonomické situaci. Nechybí také Duel, tentokrát mezi studentkou třídy 1.D a Mgr. Evou Haganovou. Přejeme příjemné počtení. Vaše redakce
Transcript
-- studentský časopis bez cenzury --
BŘEZEN “HLAVOU PROTI ZDI“ 2008/2009
SLOVO REDAKCE:
Ahoj všichni, blíží se nám polovina března a s ní další číslo Razzačas. Hlav-ním tématem měsíce se stal nedávný školní ples, který se skutečně vydařil. Vy, kteří jste se ho nezúčastnili, si o něm můžete přečíst v rozsáhlé re-portáži, nechybí také fotografie. Nabídku rozhovoru přijala Ing. Jana Sojková, s kterou jsme si povídali nejen o ní a jejím vzta-hu k „učitelování“, ale také o politice a současné ekonomické situaci. Nechybí také Duel, tentokrát mezi studentkou třídy 1.D a Mgr. Evou Haganovou. Přejeme příjemné počtení.
Vaše redakce
!!! elektronická verze výtisku volně ke stažení na www.gsos.cz !!!
CO SE DĚJE…
RAZZAČAS MĚSÍČNÍK studentský časopis GSOŠ Frýdek-Místek
9.3. slavnostní ukončení „Pražského modelu OSN“ v hotelu Hilton v Praze
9.-10.3. chemická olympiáda (2.část-praktická)
11.3. okresní kolo v odbíjené (dívky)
18.3. „Rate mal!“ – soutěž z NJ
19.3. regionální soutěž z práva (3.S)
25.3. okresní kolo v odbíjené (chlapci)
Ø „Turisté vítáni“ – soutěž ve zpracování pro-jektu a podnikatelského záměru pro rozvoj turistiky v našem regionu (3.S)
Ø Pokračuje: POKUSMÁNIE a VOLEJBALOVÁ LIGA
VÝSLEDKY SOUTĚŽÍ
ZEMĚPISNÁ OLYMPIÁDA
1.místo: Radim Droždiák (4.B) 2.místo: Petr Danys (3.A)
3.místo: Petr Jalůvka (4.C)
Blahopřejeme!
REDAKCE The IMPAC Czech Young Writers Award 2009 Literární soutěž pro mladé autory
Tato soutěž se koná v rámci světové literární sou-těže International IMPAC Dublin Literary Award, která probíhá v mnoha zemích světa. V ČR ji již třetím rokem pořádá IMPAC, Lidové noviny a PORG. Cílem soutěže je podpořit schopnost písemného vyjadřování a komunikace v anglickém jazyce.
Povídku v angličtině v max. délce 1500 slov na téma
Kdo se v pátek šestého února vyskytl u Národního domu, nemohl si nevšimnout veselí, které si připsala na konto naše škola. Konal se tu 13. školní ples s vystoupením maturantů.
Jako každá pořádná společen-ská událost, tak i náš rej začínal polonézou. Tanečníci zúročili úsilí při zkouškách probíhají-cích v předešlých třech týdnech a někteří taky využili poznatků z předtančení na minulém školním plese. K tomuto kroku se uvolili převážně žáci třetích ročníků, zřídka i druhých. Těmto smělým duším patří
poklona, protože hlavní pro-gram ověnčený zezačátku a od konce bíločerným průvodem hned jinak vypadal. Sálem zazněl známý hlas a my všichni jsme pozdvihli oči k pódiu, kde se skvěl pan učitel Kuběna, který celý večer moderoval. Vedle něj stanuli pan ředitel Konečný a jeho zástupkyně paní Krulikovská, která nás navnadila na tombolu. Po přiví-tání předali tito dva hlavní
organizátoři slovo moderátoro-vi, který nás vtáhl do děje scé-nek čtvrťáků. První vlaštovkou byla 4.A. V sále se v mžiku objevily „děti“ s píšťalkami a v kalhotkách s kšandami. Za-křepčily si a dětská léta školek se přehoupla na jinou notu, na
makarenu. Podium zabrali la-mači dívčích srdcí v bílých košilích a brýlích - comeback Luneticu! Hip-hop, jakožto součást této cesty hudebního vývoje 4.A, byl vystřídán váž-ným waltzem. Cukání v koutcích se málokomu poda-řilo zamaskovat. Páni si přeho-dili fasádu se svými partner-kami, které se chtě nechtě na-vlékly do obleků. 4.B se celá oblékla do béžových kalhot s kšandami a bílých košil a předvedla nám Hexa-tripl-kripl-mega-dance show zwei tausend neun. Vidět a slyšet jste mohli „ženiální“ pojetí songů i od Abby a Labutí jeze-ro v setmělém sále s unikátními labutěmi v černých punčo-chách. 4.C vsadila na oblíbe-nou reklamu od Vodafonu. Roli Čtvrtníčka táhnoucího za
sebou vánoční soby doplňovaly ukázky, co všechno si pro nás mohla 4.C připravit: pořádné
drama, třeba žralok uchvacující kořist, nějakou tu love story nebo klasiku, například hopka-jící baleťáky, a vážnou událost - farář s pohřebním průvodem. Jako jediná třída se mohli pochlubit videem, ve kterém si pohrávali s myšlenkou vý-buchu školy. 4.D, ač v ní nena-jdete jediného příslušníka muž-ského pohlaví, nakráčela v černobílých fracích, dobře úplné fraky to nebyly, ale bílá trička s černými kalhotami a s motýlkem. Po chvíli tance s ploutvemi na nohou se do kruhu tučňáků přišoural jejich vůdce, který si vypůjčil dokon-ce i tvář tohoto ptáka, paní učitelka Adamusová s plováčkem tučňáka v ruce. Díky 4.S jsme mohli být účastni druhého pohřbu. V této třídě jsou také mužské řady prořídlé na minimum.
(pokrač. na další str.)
Jeden z mála kluků pronášel smuteční řeč nad všemi pro-hřešky této třídy a kolem něj byly seskupeny plačící ženy v čele s paní učitelkou Bedná-
řovou. V temnotě pohřbili všechna svá záporná prvenství a aby nebylo toho „smutku“ přespříliš, obohatili své vy-stoupení o taneční číslo vystři-žené z Diskopříběhu. 5.S, po-věstní Hrdobci, tedy večerní škola převážně pro dospělé, nás svým mottem ujistili, že „na úřady můžeme chodit směle, protože s nimi pořídíme skvě-le“. Takže to žádní hrdobci nejsou, ale budou z nich schopní státní zaměstnanci. Za jejich heslem se skrývá příběh o kuřátku, které bojovalo s byrokracií, ale přesto nepoří-dilo a putovalo od čerta k ďáblu. Nic na plat, skutečně bude nutno počkat až na kova-né odborníky z této třídy. Vol-ný program byl rozdělen do hlavního sálu, kde hrála skupi-na Krakatit junior, a do 1. pat-ra, kde se pouštěla převážně reprodukovaná hudba. Zazněly hity od Michala Davida, skupi-ny Turbo nebo Kabátu. Klasic-ká polka, tango nebo valčík taky nechyběly. Pohybově
náročným aktivitám se nevy-hnuli ani správně odvázaní učitelé. Mezi příchozí patřili i absolventi, kteří naši školu již opustili. Návštěvy se nezdrželi ani cizí studenti nebo lidé, kteří nemají se školou vůbec nic společného. Individuální zá-bavu přeťalo losování tomboly. Více či méně zpocení obyvate-lé parketu si alespoň oddechli a shromáždili se pod pódiem, kde pan učitel Exner spolu s
panem Carbolem a paní Kruli-kovskou vyvolávali vítězné lístky. O získání soutěžních výher se postaral Klub rodičů, který požádal všechny firmy, které se kdy dostaly do styku s gymnáziem a střední školou, jestli by se nechtěly stát čest-nými sponzory. Neodmítlo Řeznictví „H+H“, Potraviny Inva či Plzeňský Prazdroj. Za-čínalo se u drobných pozornos-tí - deštníků, igelitek plných bochníků chleba a uzenin a k tomu balení piv Radegast, no, kdo by odolal! Pro toho, kdo dbá spíš na vzhled než na plný žaludek, se našly i kosmetické balíčky a osobní váha. Pak napětí začalo gradovat. Své majitele našly hodnotnější dár-ky, tedy kávovar, sada luxus-
ních vín a domácí pekárna na chleba. Zlatý hřeb tomboly, televize, patří panu Mynářovi. Tuto cenu věnovala firma Re-vis elektro. Tak hodně šťastně odsledovaných sportovních zápasů! „Byl to jeden z nejlepších plesů. Ze scénky mám dobrý pocit, povedla se, nápad na toto téma padl o Vánocích. Teď ještě zvládnout čekající zkoušku dospělosti. Cítím se dospělý už teď, ale to s maturitou nemá nic společ-ného.“ Ze slov jednoho z budoucích absolventů je jas-né, že celý večer zapůsobil velmi kladně a stejného názoru byli i spokojení rodiče: „Vy-
stoupení se nám moc líbila. Potomků v různých třídách máme víc, takže rozhodnout, kterému se to povedlo nejvíc, neumíme“.. Takže příští pleso-vou sezónu nám snad bude opět dovoleno sejít se už počtr-nácté, z toho pojedenácté v Národním domě. .
/BARJA/
Rozhovor s učitelem
Ing. Jana Sojková
Jak jistě mnozí víte, každým rokem je na naší škole pořá-dána anketa o nejoblíbeněj-šího učitele. Paní učitelka, která přijala mou nabídku rozhovoru, se každoročně umísťuje na předních příč-kách této ankety. Jsem rád, že se naše vyučující ZSV a ekonomie, nakonec nechala k rozhovoru přemluvit. Roz-hodně jsme se dozvěděli mnoho zajímavého…
Na úvod bych Vám rád polo-žil tradiční otázku – Mohla byste, prosím, říci našim čte-nářům něco bližšího o sobě?
Celý život žiju v rodinném domku v Řepištích, který po-stavili moji rodiče. Vystudova-la jsem VŠ ekonomickou v Ostravě. Dva roky po absol-vování školy jsem si při mateř-ské dovolené dodělala pedago-gickou nadstavbu a začala učit.
Proč jste se po absolvování ekonomické fakulty rozhodla dát na učitelování a nevěno-vala se raději ekonomii v praxi?
Nikdy jsem nechtěla být uči-telkou! Bylo to snad dáno tím, že oba moji rodiče byli učiteli, takže jsem na vlastní oči vidě-la, co to obnáší. A proč jsem se raději nevěnovala ekonomii v praxi? Nikde mě nechtěli, měla jsem špatný kádrový pro-
fil. Žádostí jsem napsala asi šest, ale když zjistili, že jsem dcera Pavloka, tak vždy bylo místo obsazené.
Které předměty Vás ve škole bavily, které nikoliv?
Ve škole jsem měla nejraději matematiku, zeměpis, chemii, dějepis a samozřejmě tělesnou výchovu – měla jsem štěstí na výborné kantory. Vůbec mi
nešly jazyky a fyzika. Odpor k ruštině je jasný – „okupant-ský jazyk“ se přece nebudu učit! Němčina je dle mého názoru pro změnu tvrdá a ne-melodická.
Máte nějakou legrační his-torku z dob Vašich studií?
Jednou jsme na gymnáziu do-stali za domácí úkol naučit se báseň od jakéhokoliv moderní-ho autora. Všichni jsme se připravili, až na jednoho, spo-lužáka fotbalistu, který se mís-to učení spíše věnoval svému
sportu. Před hodinou hrdě pro-hlašoval: „Cha, je nás tu 30, tak není možné, aby vyvolali zrovna mě“. Co čert nechtěl, černý Petr padl zrovna na něj. Předstoupil tedy před třídu, vymyslel si nějaké jméno auto-ra a s úplně vážnou tváří spus-til: „Usnu … v tom dusnu.“ My jsme věděli, která bije, že se jedná o improvizaci, a tak jsme se začali nahlas smát. Učitelka řekla: „ Ty se přes ten hluk nemůžeš soustředit, tak to ne-cháme na jindy.“
Již několikrát jste se umístila na předních příčkách ankety „O nejoblíbenějšího učitele naší školy“. Můžete prozradit recept na takovýto úspěch?
To tedy nemůžu. Vždy se di-vím, jak se to mohlo stát.
Jak hodnotíte, coby ekonom-ka, současnou finanční krizi? Jak byste ji řešila, kdybyste měla tu možnost?
Jsem ráda, že tu možnost ne-mám. Můj názor je takový, že finanční injekce do bankovního sektoru nejsou správnou vol-bou. Každý každému pak dluží a doplácejí na to obyčejní lidé. Krize je neřešitelná, pokud si lidé a dokonce i státy neuvě-domí, že nemohou utrácet více, než jsou schopni vydělat.
(pokračování na další str.)
Váš názor na současnou poli-tickou situaci u nás?
V politice to jde trochu ztuha. Po „sametové revoluci“ jsme měli mnozí trošku jinou před-stavu. Udělalo se hodně dobré-ho, ale také, bohužel, mnoho chyb, které už nejdou vrátit zpět. Například nechápu, proč jsme nepřevzali všechny záko-ny od nějakého fungujícího demokratického státu a jen je nepřizpůsobili našim podmín-kám. Jak prozatím hodnotíte před-sednictví ČR v EU?
Určitě kladně. Hned v počátku jsme zvládli velkou krizi s plynem a důležitou roli hrála ČR v konfliktu mezi Izraelem a Palestinou. Máme výbornou zahraniční politiku, v čele s Karlem Schwarzenbergem.
Které osobnosti uznáváte nejvíce a proč?
Těch je mnoho. Mohu zmínit Jana Pavla II. (pro jeho morální hodnoty). Dále je to určitě Mil-ton Friedman (americký eko-nom – pozn. redakce), za pří-nos ekonomice nebo z těch
našich, Václav Havel, za to, že vytvořil dobré jméno ČR v zahraničí. Jaké máte koníčky, záliby…? Ráda cestuju, jezdím na kole a plavu.
Co byste na závěr poradila budoucím studentům eko-nomie?
Nebojte se získávat nové zku-šenosti a važte si každého dne, který přijde!
/SARAON/
Pátek třináctého je všeobecně znám jako den, kdy bychom neměli ráno ani otevřít oči, natožpak vylézat z postele. V letošním roce se poštěstilo, že tyto pátky jsou hned dva měsíce po sobě.
Podle historiků v pátek 13. října léta páně 1307 bylo po celé Francii na příkaz papeže Klementa V. na nátlak fran-couzského krále Filipa IV. Sličného zahájeno hromadné zatýkání rytířů z řádu templářů, kteří byli v průběhu následují-cích několika let mučeni a ně-kteří z nich také popraveni (např. velmistr Jacques de Mo-lay, jenž bezprostředně před
svojí smrtí proklel Filipa IV. a papeže Klementa V. a vyzval je do roka k božímu soudu). Skutečností je, že papež násle-doval velmistra na věčnost o měsíc a král o sedm měsíců později. Řád založený na ochranu poutníků putujících do Jeruzaléma se v pozdější době věnoval spíše ekonomickým aktivitám. Podle pověstí vlast-nil neskutečné bohatství, které hájil ve svých hradech a také pařížském Templu sloužícím jako pokladnice a banka záro-veň. Legendy dále vyprávějí o spojitosti mezi templáři a Sva-tým grálem či Archou úmluvy. Tyto mýty vycházejí především z dlouhé doby, během níž řád
sídlil na Chrámové hoře v Je-ruzalémě. Některé záznamy také uvádějí, že templáři odha-lili tajemství „Mistrů zednářů“, stavitelů původního chrámu. V současnosti v našich myslích zůstává jen malá pověrčivost našich předků. Podle průzku-mu, který se týkal právě pověr, obdržel pátek třináctého s 9% až druhé místo, první patří strachu z černé kočky (14%). Obavy z tohoto dne se nazývají triskaidekafobie a například hotely vynechávají pokoje i patra s tímto číslem. Mnozí lidé spíš tento den považují za šťastný.
/LENNY/
Lyžařský kurz 1. ročníků
Začínalo se oteplovat, sníh pomalu roztával, až to v jednu chvíli vypadalo, že jaro je tady. Pro žáky prv-ních ročníků našeho gymná-zia a střední odborné školy však zima zdaleka nekončila. Dokonce jim znovu napadlo dosti sněhu, takže si mohli vychutnat příjemných šest dnů na lyžařském kurzu v Trojanovicích……
Lyžařský kurz proběhl ve dnech od 8. do 13. února 2009. Většina žáků tak strávila ví-kend balením těch nejdůležitěj-ších věcí, hlavně teplého oble-čení a lyžařské, popřípadě snowboardové výbavy. Mezi věcmi nesměly samozřejmě chybět fotoaparáty pro pořízení nejrůznějších momentek a mp3, kterými si většina krátila monotónní cestu autobusem. V neděli kolem půl desáté bylo již možno spatřit několik desí-tek osob postávajících s lyžemi, snowboardy a ces-tovními taškami před frýdec-kým Lidlem. Byli to nejen účastníci kurzu, ale samozřej-mě i jejich vedoucí, mezi nimiž byli učitelé z našeho gymnázia (Mgr. Šrubařová, Mgr. Koneč-ná, Mgr. Adamusová, Mgr. Bednářová, PhDr. Carbol) a další dvě instruktorky jízdy na snowboardu. K hotelu „Koksař“ všichni dorazili ko-
lem půl jedenácté. Ihned po příjezdu byli rozděleni do ně-kolika pokojů po pěti. Ti, na které nezbyla místa v hotelu, se naskládali do neméně pohodl-ných chatek, v nichž byla lůžka po sedmi. Závěrem nesmělo chybět pár pokynů vedoucích kurzu. Pak již nebránilo nic tomu, odebrat se do svého po-koje, kde se každý snažil akli-matizovat po svém a připravit se na další den, kdy se začínalo lyžovat. Snídaně byla pro naše lyžaře připravena pravidelně v 7:15, což pro mnohé zname-nalo velký problém se vstává-ním. Poté měli žáci dostatek času převléci se, aby v 9 hodin již mohli vyrazit na svah. První den kurzu zde samozřejmě proběhlo nejprve rozdělení do 5 skupin podle lyžařského umu jedince. Snowboardisté byli rozděleni do dvou skupinek. Denní harmonogram byl po celou dobu kurzu obdobný, s výjimkou středy, kdy se šlo na svah až ve 13 hodin (počasí tehdy zkomplikovala silná vichřice). Po několika hodi-nách lyžování a jízdě na snow-boardech se naši sportovci odebrali na oběd. V 19 hodin pak následovala večeře. Pří-jemným zpestřením byl večerní program sestávající se z nejrůznějších her, do nichž se neváhali zapojit ani učitelé. Tyto aktivity byly završeny
diskotékou. V pondělí byla zábava připravena třídou 1. A, poté následovaly třídy 1. C, 1. B, nakonec 1. D a 1. S. Každá z tříd však musela dodržet ve-čerku, takže ve 22 hodin muse-li být všichni jedinci na poko-jích a nabírat síly na další den. Ve čtvrtek byl tento program obohacen fotbalovým turnajem mezi chlapci z 1. A a 1. B. Zvítězila 1. B. Co se týče sou-těží, ty nechyběly ani na svahu. Pro lyžaře bylo připraveno slalomové lyžování. Snowbo-ardisté si také přišli na své. Pátek byl vcelku hektický. Ihned po snídani následovalo poslední lyžování. Ve dvě ho-diny odpoledne již muselo být vše sbaleno a připraveno k odjezdu. Pak už nebránilo nic tomu, naložit všechna zavaza-dla, lyže a snowboardy do dvou autobusů, které naše žáky přivezly opět k Lidlu, kde už na mnohé čekali rodiče, aby svá dítka odvezli domů. A bylo po „lyžáku“. Těch báječ-ných šest dní, na něž se všichni těšili týdny dopředu, uběhly jako voda. Všichni si odvezli nejen nezapomenutelné zážit-ky, ale také nějaké ty modřiny. Tak či onak budou na lyžařský kurz jistě ještě dlouho vzpomí-nat, samozřejmě hlavně s úsměvem...
/MATÍK/
*D*U*E*L*
Markéta Sikorová (1. D) vs. Mgr. Eva Haganová
Markéta:
1. kolo - „?“
První věc, která Vás napadne, když řeknu:
Slovo: Markéta: Mgr. Haganová:
Dobrodružství nebezpečí odvaha Ženství matka láska Dekolt tajemství zbraň Boxerky elegance koníček Lekář bolest odborník Hodinky čas od - do Polibek něžnost krása Adrenalin sport život
2. kolo – „Opozitárium“
Vyberte, která z následujících věcí je Vám bližší: Markéta: Mgr. Haganová:
Hory x Moře Hory x Moře Kino x DVD Kino x DVD Láska x Rozum Láska x Rozum Léto x Jaro Léto x Jaro Sport x Odpočinek Sport x Odpočinek
3. kolo – „Dvojí život“ Den v těle Vašeho „duelového“ protějšku - jak by proběhl?
Mgr. Haganová:
Po probuzení chvilka lenošení. Po ranní hygieně si zacvičím (jógu). Lehce posnídám ovocno-zeleninový džus. Do mluvím se se zrcadlem, co se sebou a co na sebe. A protože klasicky vycházím pozdě, spěchám do školy, posloucha-jíce hudbu. Před vyučováním si pokecám s holkama co je nového, postěžujeme si a proberem čím nás zase bude chtít Haganová nadchnout. Po vytouženém obědě jdu domů. Odpoledne si zajdu zasportovat a taky se budu věno-vat výtvarné činnosti. Podle okolností bych se sešla s kamarádkami a samozřejmě bych neopomněla napsat spoustu SMS svému příteli. Před spánkem bych si něco krásného přečetla a při usínání se těšila na probuzení zpátky ve svém těle.
Markéta:
Nedovedu si to představit. Probudila bych se a pomalu se vyplížila z postele. Samozřejmostí je hygiena. Oblékla bych se a upravila. Uvařila si kávu a posnídala chleba s máslem a medem, na který mám teď strašlivou chuť. Nachystala bych snídani i své ratolesti (p. uč. Haganová má syna) a vydala se do práce, těšíce se při krásném pondělku na 1.D, s níž bych chtěla probrat historii módy. Po odučení a splnění všech povinností, bych se vydala na oběd, kde bych se jako správný učitel samozřejmě předběhla. Poté bych si cestou domů poslechla hudbu. Odpoledne se prošla po obchodech a přidala do skříně pár kousků. U večeře bych už se těšila do postele, ale ještě předtím bych dělal něco, co by mě bavilo. Asi bych si psala, přečetla si něco pěkného. A jdu spát.
4. kolo - „Plejáda otázek…“ Muži? M: Je to mezi námi skoro nastejno. Snad fyzická síla. Žena by měla být jemnější, muž přirozeně silnější. H: Nadhled. Opora. Umějí lépe couvat a parko-vat. Jsou-li galantní, galantnost. V čem jsou horší? M: Ješitnost. Chtějí být středem pozornost. à sebestřednost. V partnerství by měli být více naslouchaví. H: Puntičkářství, které nemám ráda, samolibost a hlavně jejich ješitnost. Jakou vlastnost na nich nejvíce oceníte? M: U mého partnera à podrží mě, je mi oporou, naslouchá mi à není to, co jsem říkala, že mi vadí. H: Oporu, důvěru a nezbytný smysl pro humor. Co si myslíte o vyšším věkovém rozdílu ve vztazích? M: Záleží, kde ten rozdíl je. 16letá dívka s 26letým přítelem je velký rozdíl. Od dvaceti nahoru už to není takový problém. H: totéž. Záleží především na těch dvou. Co si ráda poslechnete? M:Podle situace a rozpoložení. S přáteli HIP HOP atd. Ale doma k učení například klidně tu klasiku (třeba Čtvero ročních období). H: Je to podle nálady. Mám ráda hudbu relaxač-ní, etnickou i klasickou. Nesmím opomenout francouzské chansony à Edith Piaf.
Nezbytná součást Vašeho šatníku? M: Módní oblečení. H: Šaty a přírodní materiály. Co Vás v poslední době zásadněji ovlivnilo? M: Hodně změnilo můj pohled na svět to, jak dopadli mí přátelé – špatně. Nezajímá je už nic okolo, jen to, jak sehnat dávku. To mě mrzí. Někteří se pokusili dostat se z toho, ale marně. Taky mě dost ovlivnila knížka My děti ze stanice Zoo. H: Včera, dneska – ranní zpěv ptáků à přichází jaro. Jaký je největší problém dnešní společnosti? M: Krize a taky problémy rozvojových zemí. My se tady s prominutím máme jako „prasata v žitě“ a tam se umírá hlady. H: Ekonomická a z ní plynoucí sociální krize. Neúcta k životu. Trpící děti. Jaký je, podle Vás, největší dosavadní úspěch naší republiky? M: Jsme. H: To, že jsme. Mateřství: M: Pokračování rodu. Po narození získávají rodiče nový smysl života à své dítě. H: Na počátku nejkrásnější okamžik v životě ženy. Naplnění lásky a krásný závazek na celý život. Důvěra? M: Nezbytná součást mého života. H: Láskyplně sdílená vzájemnost.
/MATHIASEK/
Podivuhodný případ Benjamina Buttona
Když jsem si poprvé přečetl upoutávku na tento film, mírně jsem se zděsil. Dítě, které se narodí se všemi příznaky stáří a senility a postupně mládne, aby zapomnělo chodit a mluvit... Mně osobně se ihned vybavil v paměti malý blonďatý chlapec s bubínkem. Letošní prváci netuší, o čem mluvím, nicméně vyšší ročníky si jistě vzpomenou na, řekněme mírně zvrácený, film „Plechový bubínek.“ O
vhodnosti tohoto filmu pro předvánoční kino raději nebudeme diskuto-vat – o jeho kulturní hodnotě jsem uvažoval dnem a bohužel i nocí, neboť mě bubnování pronásledovalo ve spaní po celé Vánoce. Naštěstí Podivuhodný případ Benjamina Buttona není šílený remake Plechového bubínku. Příběh začíná podobně jako u velkofilmu Titanic. Stará žena na smrtelném loži začíná vyprávět svůj životní příběh (ještě jeden film bude začínat takto a bude z toho pěkné klišé). Malý Benjamin se narodí jako nepěkné vrásčité dítě s artrózou a slepotou. Nikdo mu nedává více než pár dní života. Nicméně přežívá a roste, až z něj je malý shrbený senior, který po čase zjistí, že se každým dnem cítí mladší. Seznámí se s malou Daisy, která je vnučkou postarší ženy pobývající stejně jako „mladý“ Benjamin v domě pro seniory. Zatímco Benjamin mládne, Daisy stárne a je jasné, že oba jsou předurčeni k tomu, aby sdíleli spo-lečnou cestu životem. (nedává moc smysl) Avšak ještě nenastala správ-
ná doba a Benjamin odchází z domu pro seniory, aby poznal svět. Jenom on sám ví, že se jednou, až omládne, vrátí. Tento nevšední příběh nutí k zamyšlení o smyslu lidského bytí, mládí, smrti a lásce. Film plný otázek a odpovědí na podtextu romantického slaďáku. Rozhodně doporučuji zhlédnout!
White lies Londýnská post-punková kapela
Skupině White Lies se předpovídá, že se stanou hvězdami roku 2009. Poprvé si spolu zahráli na škol-ním představení a všichni zatoužili udělat svou vlastní formaci, kterou pojmenovali Fear Of Flying. Později se přejmenovali na nynější White Lies.
V tomto roce se chystají vydat album, ve kterém se míchají zvuky kostelních varhan s dravou kytarou a texty o krvi na rukou. Mělo by nést název „ To Lose My Life“ a datum vydání u nás je 2. března 2009 (v Anglii vyšlo už 19. ledna). Tvůrcem textů, které vypráví o vraždě, šílenství, pomstě, ztrátě a lásce až za hrob, je Charles. I přes tato morbidní témata (nebo právě pro ně) byla kapela v anketě kriti-ků BRITs vyhlášena jako jedna ze tří nejnadanějších pro tento rok.
Myslím, že se všichni máme na co těšit:)
Singly : „Death“, „Unfinished business“, „Farewell to the fairground“ /AURIM & LEELA/
The Bullfrog and His Shadows By Bruce Holland Rogers In the middle of the day, the frogs held a council. "It's unbearable," said one. "The herons hunt us by day, and the raccoons prey on us at night." "Yes," said another. "Either one is bad enough, but both herons and raccoons together mean that we never have a moment's peace." "We should demand that the herons leave the pond. Banish them!" "Yes!" all the frogs agreed. "Banish the herons! Banish the herons!" All this noise drew the attention of a heron who was fishing nearby. "What was that?" she said, appro-aching. "Banish who?" The frogs looked at her beak, which was like a sword for stabbing frogs. "The raccoons!" chorused the frogs. "Banish the raccoons!" "That's what I thought you said," said the heron. She went back to fishing. "The raccoons!" the frogs sang. "Banish the raccoons!" With the policy decided, there arose the matter of who would inform the raccoons of their exile. One frog after another was nominated for the post of sheriff, and one after another declined it. Then the bullfrog was nominated. "Of course! He's the biggest! He's the very one for the job!" "I don't know," said the bullfrog, who had been silent all through the deliberations. "I am big, but rac-coons are bigger. I am one, but they are many." "Well, then," volunteered another frog. "We'll come along with you!" "Yes, we'll come along!" agreed the frogs. "We'll all come along!" "And you'll stay with me, no matter what?" said the bullfrog. "We'll stick to you like your shadow," said one frog. The other frogs agreed. "Like your shadow." The bullfrog was still reluctant. The others had to pledge their faithfulness all afternoon. Finally, they had repeated so many times that they would stick to him like his shadow that the bullfrog agreed to lead the delegation. The sun set. The herons flew to their roosts above the pond. In the twilight, the bullfrog said, "The raccoons will be coming soon. But you're all going to stand by me like my very shadow, right?" "Like your shadow! Like your shadow!" chorused the frogs. The sky turned purple. "Even if five or six raccoons appear together?" "Like your shadow! Like your shadow!" Stars shone in a moonless sky. It was very dark. There was just enough starlight to see the raccoons when at last they emerged from the undergrowth. There were five of them, a mother and her grown kits. The bullfrog hopped onto the shore. "Villains!" he cried. "Be gone! Raccoons are outlawed at this pond! Away with you! You are banished!" "Indeed?" said the mother raccoon. Her kits sniffed the bullfrog, who trembled but held his ground. "On whose authority are we banished?" "On all of ours!" the bullfrog said. He expected a chorus to back him up. There was only silence. He turned and saw, just before he was eaten, that he was the only frog ashore. The help of most allies falls short of the mark. For even your shadow slips off in the dark.
Své překlady odevzdejte do 19.3.2009 v tištěné nebo elektronické podobě svým vyučujícím Aj nebo v kabinetu A 217. Velikost písma 12, písmo Times New Roman, řádkování 1,5.
Tematický článek: LARP (Live Action Role Playing)
"Pojďte, pane, budeme si hrát."
Jdete lesem a slyšíte je. Bubny. Najednou z mlhy uslyšíte i hlasy, aniž by něco říkaly, jsou tam. Ze vzdálených obrysů se stanou skřeti. Skřeti? Člověk si říká, jestli se nepomát na rozumu. Skřeti zamá-vají a několik z nich prohodí něco jako „my si tu jen tak hrajeme.“ Jdete městem a vidíte, jak se v uličce mihne stín, někdo vykřikne. „Bomba! Ta bomba!“ To snad ne, teroristi? Některý ze stínů vykoukne a povídá: „Nebojte, to je jen lepenková krabice, my tu máme takovou hru.“ Co to je? Kape jim na maják? Takhle si hrají malé děti, ale dospělí muži a ženy? Ano, i takhle si může hrát někdo, komu je třeba přes třicet. Říká se tomu, prosím, LARP (nebo-li Live Action Role Playing). A co to vlastně je? Vzpomínáte, když jste si hráli na vojáky? LARP je v podstatě obměnou dětských
her, do poněkud pokročilejší podoby, pokročilé jak v materi-álním směru (kostýmy, masky), tak i v tom, řekněme drama-tickém. „Larpeři“ jsou totiž svým způsobem amatérští herci, hrající určitou postavu, a někteří se skutečně dovedou vcítit a být velmi přesvědčiví, čímž zlepšují hru jak sobě, tak i ostat-ním hráčům. Tak cca víme, o co vlastně jde, ale to by nešlo to takhle od-fláknout a konec. Ne každá akce je stejná a časem se zredu-kovaly na dvě základní skupiny (toto je mé vlastní dělení), a to na bojové a ty, které jsou více zaměřené na hraní postav, řekněme čisté LARPY. Pod bojovými akcemi si můžeme představit například takový airsoft (ano, i to je forma larpu), ten je asi nejznámější, dále pak dřevěné bitvy (zkráceně dřevárny). Dřevárny jsou akce, kde se bojuje dřevěnými zbraněmi - podle pravidel organizá-torů, každý si je upravuje a na nějaké dramatické výstupy není čas. Druhá skupina akcí jsou čisté LARPY. Ano i zde se bojuje, ale není to hlavním cílem hry a mělo by být důležitější zahrát
smrt, než v duelu zvítězit. Tady nalezneme zase pár základních typů (nebo témat chcete-li) a tj. hry s fantasy tématikou (dřevárny s více pravidly atp.), hry s historickou tématikou (historický šerm, rekon-strukce bitev), airsoftové akce zaměřené na určité období nebo bitvu) a hry s vědecko-fantastickými náměty. Nenechte se zmást prvním dojmem, vypadá to jednoduše. Jenže lidé většinou nevidí hodiny, týdny, měsíce, někdy i roky práce, která vede „jen“ k víkendové nebo třídenní akci. Obzvlášť čisté larpy vy-žadují nejvíce příprav, hráči očekávají atmosféru, zajímavé NPC (nehráčské postavy, které hrají orga-nizátoři), variabilitu a plno, plno dalších věcí, aniž by si uvědomili, kolik to dá dřiny. Ano, možná to všechno vypadá šíleně, ale koneckonců, každý se chce nějak realizovat a proč ne takhle? Spousta lidí hraje třeba počítačové hry, ale něco tomu chybí: aspekt reality. Dobrá, ani tohle není úplná realita, ale kdyby byla, tak už by to nebyla hra. Přesto, čím víc se jí blíží, tím je to větší dobrodružství! Nikdy se však neskloubí a to je to krásné, že fantasie hráčů je udrží od sebe, ale záro-veň dost blízko. Realita, nebo pohádka.. Já vždycky radši pohádky…
