Masarykova univerzita v Brně

Filozofická fakulta

Ústav české literatury a knihovnictví

Kabinet knihovnictví

CO JE GLOBALIZACE

Seminární práce k předmětu Společnost a role knihovníka v ní

Autor: Lenka Černá UČO: 64986 Typ studia: prezenční Ročník: 1. navazující

Brno 2004

11 OOBBSSAAHH

1 OBSAH _______________________________________________________1

2 ÚVODNÍ SLOVO _______________________________________________2

3 DEFINICE GLOBALIZACE______________________________________3

4 DEMOKRACIE ________________________________________________4

4.1 Politika____________________________________________________4

4.2 Ekonomika ________________________________________________5

5 MULTIKULTURALISMUS_______________________________________6

5.1 Náboženství ________________________________________________7

6 STRATEGIE TRVALE UDRŽITELNÉHO ROZVOJE _________________8

7 ZÁVĚREM ___________________________________________________10

8 POUŽITA LITERATURA _______________________________________11

1

22 ÚÚVVOODDNNÍÍ SSLLOOVVOO

Globalizace, jejíž tendence se začaly projevovat v 70. letech 20. století, je

považována za hlavní fenomén, který bude provázet třetí tisíciletí. Jedná se o společenský

proces, ale velkou roli v něm hraje také stav přírody, který je vlivem člověka z hlediska

jejího zachování alarmující. Projevy globalizace můžeme spatřovat ve všech sférách

společenského života. Někteří lidé s procesem globalizace spojují naději a nové možnosti,

jiní v ní vidí hrozbu.

Je nepopiratelné, že globalizace je proces zasahující čím dál víc všechny obory

lidské činnosti. Jeho základem je výměna informací, komunikace. Dopady těchto

informací jsou nestejné, podobně jako síla globalizačního procesu. Tam, kde je

komunikační síť hustší, tam, kde je vyspělejší technologie, má globalizace větší sílu.

Výměna informací se stále zrychluje, stejně jako se zvyšuje množství přenášených

informací. Nejvíce je to vidět na mezinárodním obchodě, který byl průkopníkem

globalizace.

Globalizace je všude kolem nás.

2

33 DDEEFFIINNIICCEE GGLLOOBBAALLIIZZAACCEE

Základ termínu globalizace tvoří latinské slovo globus, což znamená koule.

Koncem 20. století se tento pojem stal jedním z nejpoužívanějších slov. Utvořily se nová

slovní spojení – „globální vesnice“, „globální kultura“, „globální problémy“ atd. Přestože

pojem globální a jeho různé modifikace používáme stále častěji a zdánlivě přesně chápeme

obsah, ve skutečnosti nejsme schopni jej definovat nebo se dokonce při jeho výkladu

rozcházíme.

„Pro některé jde v globalizaci o to, co musíme udělat, chceme-li být šťastni; pro

jiné je příčinou našeho neštěstí. Pro všechny je však neodvolatelným osudem světa,

nevratným během událostí a zároveň procesem, který každého z nás ovlivňuje stejnou

měrou a stejným způsobem.“I

Je nesporné, že globalizaci uvedl do našeho života mezinárodní obchod.

Neomarxista Emmanuel Wallerstein se domnívá, že prvním globalizátorem byl už Kryštof

Kolumbus, který zpřístupnil Ameriku evropské civilizaci. Globální obchodní sítě se od té

doby jen zhušťují.

Konkrétní a jednotná definice globalizace neexistuje, ale různé pokusy o definici se

shodují v tom, že se jedná o dlouhodobý proces vzájemného sbližování zájmu lidí celé

planety na všech úrovních společenského života. Je to tedy proces kulturní, politický a

ekonomický. Tento proces má celosvětový charakter a ovlivňuje vývoj a existenci celé

civilizace.

Globalizace se postarala v posledních desetiletích o zbourání všech možných hranic

a bariér. Otevírá nám netušené možnosti, přinesla internet a otevření prostoru… a s tím

vším samozřejmě odpovědnost člověka jako příslušníka lidského druhu. Zvyšuje

vzájemnou závislost všech národů i jednotlivců. Globalizace sama není hodnotící, neříká,

co je lepší a horší, ale umožňuje co nejširší přístup ke všemu, co si kdo vybere, a je jen na

každém z nás, jak se k tomu postaví. Každý se může dozvědět téměř všechno, informací je

nadbytek a my sami si musíme vybírat.

„Za pět katalyzátorů urychlující proces globalizace jsou obecně považovány

následující fenomény:

1. Vývoj mikroelektroniky, který umožnil redukci vzdáleností pro přenos informací a

myšlenek. I BAUMAN, Zygmunt. Globalizace : důsledky pro člověka. Praha : Mladá fronta, 1999. Vyd. 1. 157 s. ISBN 8020408177. S. 7.

3

2. Výskyt globálních problémů planety, které jsou mimo dosah možností řešení

jednotlivých států.

3. Výrazné snížení obecné schopnosti jakéhokoli státu řešit své vlastní národní

problémy.

4. Vznik nových a svým vlivem mocnějších nadnárodních společností.

5. Nárůst počtu vzdělanců ve společnosti a postup procesu alfabetizace, což snižuje

možnost jejich manipulovatelnosti národním státem.“II

Většina teorií týkajících se globalizace vznikla v euroatlantickém prostoru a

jazykem globalizace je angličtina.

44 DDEEMMOOKKRRAACCIIEE

Kritériem pro demokratičnost nejsou jen volby a celková politická situace, ale

především to, jak se k danému režimu staví jednotlivec, občan. Občan je svéprávný

jedinec, který má v rámci státního zřízení určitá práva a povinnosti. Globalizace přinesla

zrychlení v přesunu k politické kultuře, kdy se občan politického dění aktivně účastní a

vystupuje zde jako zodpovědně konající jedinec.

4.1 Politika Mnoho teoretiků tvrdí, že hlavní hybnou silou je liberální demokracie, která souvisí

s hodnotami, jako jsou svoboda, občanství a lidská práva. Liberální demokracie umožňuje

osvobození se od svazujících a omezujících tradic a výše uvedené hodnoty mohou být

hybnou silou, která bude schopna svrhnout náboženské, politické nebo vojenské diktatury.

Zde vzniká problém, jak v tradičních systémech bez jejich narušení nebo přímo

zničení nastolit systém liberální demokracie? Globalizace politiky je v tomto případě

chápána jako demokratizace ve smyslu rozšiřování norem liberalismu Západem. Pojetí

občana jako suverénního individua, které má svá práva a povinnosti, při svém rozšiřování

boří tradiční hranice národních států.

Nejde jen o to, jak se k účasti v politice postaví sami občané, ale i jaký postoj

zaujme stát. Moderní liberalismus dostatečně popisuje, co všechno občan může a co musí. II ROLNÝ, Ivo, LACINA, Lubor. Globalizace, etika, ekonomika. Boskovice : Albert, 2001. Vyd. 1. 255 s.

ISBN: 80-7326-000-X. S. 14.

4

Občan nejen plní státní nařízení, ale také od státu něco požaduje. V ideálním liberálním

režimu by měl být tento vztah poměrně vyvážený.

4.2 Ekonomika

První z mnoha významů dali globalizaci ekonomové.

Globalizace světových ekonomik je proces, při kterém jsou hospodářské síly

uvolňovány z omezení národních politik a tím je omezována politická moc národních států.

Globalizace způsobuje rostoucí oddělování ekonomické a politické moci ve

světovém měřítku. Vznikají nové vztahy mezí státem a jednotlivými podniky. Tyto

podniky začínají „vládnout“ světové ekonomii pomocí jednotlivých států. Vznikají velké

mezinárodní korporace, jejichž rozpočty jsou často větší než rozpočty menších států.

Za této situace dochází k oslabování demokratických procesů jednotlivých

národních států. Velké mezinárodní korporace se zejména v menších státech stávají natolik

silnými, ekonomickými a sociálními subjekty, že ovlivňují přímo i nepřímo politická

rozhodování země, ve které působí. Míra nebezpečí ze strany nadnárodních korporací

závisí na velikosti státu a na vyspělosti hospodářství. Tato rizika jsou relativně malá

v evropských zemích, ale v některých zemích Asie, Afriky a Latinské Ameriky jsou

mnohem větší.

Jednou z účinných obran proti tomuto nebezpečí omezování demokracie je

posilování politické a samosprávné role regionů. Je třeba učinit další podstatné kroky, aby

obavy z ohrožení demokratických procesů byly minulostí:

1. Je třeba pečlivě promýšlet a definovat roli národních států v rychle se rozvíjející

globalizaci.

2. Nadnárodní hospodářské korporace musí začít uvažovat politicky a musí si

uvědomit svou sociální a kulturní odpovědnost. Nemohou zůstat pouze

ekonomickými institucemi.

3. My sami bychom měli intenzivně a prakticky přemýšlet o globální demokracii (o

formách kontroly politických a hospodářských globálních sil, které při nedostatečné

kontrole mohou ohrozit demokratické formy života).

4. Je třeba cílevědomě formovat globální občanskou veřejnost.

5

Naděje spočívá v tom, že si ti bohatší uvědomí svoji odpovědnost a budou jednat

rozvážněji a ti chudší se naučí beze zbytku využívat své možnosti. To souvisí jak

s ekonomickými činiteli, tak s činiteli sociálními a politickými, se svobodou a

odpovědností.

55 MMUULLTTIIKKUULLTTUURRAALLIISSMMUUSS

Ačkoli řada teoretiků dává více důrazu na globalizaci ekonomiky, kultura má ke

globalizaci daleko větší tendenci než politika nebo ekonomie.

V průběhu lidských dějin se vyvíjely jednotlivé kulturní okruhy, které se skládaly

z jednotlivých národních kultur. Dnes, v době rostoucí migrace obyvatel, jsou hranice mezi

jednotlivými kulturními okruhy labilnější. „Současní demografové a politologové hovoří o

existenci přibližně osmi velkých kulturních okruhů, např. o

a) západním křesťanství (euroamerickém kulturním okruhu),

b) konfuciánství,

c) japonském kulturním okruhu,

d) islámském kulturním okruhu,

e) hindském kulturním okruhu,

f) slovansko-ortodoxním kulturním okruhu,

g) latinsko-americkém kulturním okruhu a s váháním o osmém vnitřně velmi

rozpolceném a různorodém okruhu africkém.“III

Multikulturalismus ve své idealizované podobě představuje směs různých

tradičních, moderních, kulturních, náboženských sociálních jevů, která umožňuje soužití

lidí všech možných ras, náboženství a míst původu.

Rozmanitost lidských kultur a náboženství způsobuje, že týž impuls může mít na

různých místech stovky různých dopadů, stovky reakcí a protichůdných důsledků.

Podle Samuela Huntingtona globalizace způsobila tzv. střet civilizací. Tím vznikají

nemalé problémy, které se dotýkají také střední Evropy:

1. Jak se bude řešit střet civilizací? Válkou a terorismem nebo politicky?

III CEJPEK, Jiří. Globalizace, informace a vize vzdělanostní společnosti. Bratislava : Univerzita

Komenského, 2002. S. 9.

6

2. Vytvoří se jediná univerzální kultura, nebo si zachováme lokální kultury?

Zde se dostáváme k další myšlence, kterou se filozofové a teoretici zabývají –

rozdíl mezi globalizací a univerzalismem. Globalizace je myšlení v globálních rozměrech,

mezi lokálním a globálním nemusí být žádná souvislost (nemusí se vždy převést jedno na

druhé). Naopak univerzalismus je spíše určování způsobu života, lokální a univerzální je

totožné. „Avšak vůbec nejpozoruhodnějším způsobem dokumentuje toto proplétání

univerzalismu a globalismu televizní reklama. Jedna z nich vyzívá v angličtině: Do It Your

Way! Jinak řečeno: idiomatickou angličtinou, jež se s větším či menším zdarem překládá

do četných jiných jazyků, tato reklama v bezpočtu zemí enigmaticky vyzívá? Všichni se

chovejte stejně, tj. po svém.“IV

5.1 Náboženství

Globalizační tendence kultury jsou patrné také v jednom z jejich nejstarších

fenoménů – náboženství. Lidem můžete vzít mnoho , můžete je připravit o majetek, o

rodinu, o vlast, ale nikdy jim nesmíte sáhnout na jejich víru.

Jaký vztah má tedy postupující ekonomické, informační a politické propojování

světa k náboženství? Nabízejí se tři utopické odpovědi:

1. Popření duchovního a náboženského zaměření člověka, to ovšem vždy znamená

totální politizaci lidského života.

2. Vytěsnění duchovního a náboženského smýšlení do individuálního soukromí, což

by znamenalo popření všech přirozených společenských kultur (rodina, církev …) a

mělo by to stejné důsledky jako první odpověď.

3. Nastolení zcela nové, jednotné duchovnosti, jež by odpovídala potřebám

postupující globalizace. Nová, globální náboženství chtějí propojit to nejlepší, co

vyprodukovaly dosavadní náboženské soustavy a současně chtějí potlačit vše zlé.

Chybí zde však tradice, která zajišťuje přesah časového i lokálního obzoru. S tím

souvisí nebezpečí selektivního vidění světa, jež může globální perspektiva způsobit

(čím „globálnější“ a reprezentativnější shromáždění, tím hůř pro diskriminované

lidi v jiných částech světa). „Globální duchovnost“ se rozvíjí paralelně v různých,

IV Globalizace a střední Evropa : sborník z konference. Praha : Ústav mezinárodních vztahů. 76 s. ISBN: 80-85864-53-3. S. 9.

7

vzájemně kontroverzních variantách – monopol na globální náboženství si dnes činí

více subjektů.

Vliv náboženství a kultury na politiku silný a dlouhodobý. Politické koncepce se

rodí z politické a náboženské sféry. Pokusy o vytvoření globálního duchovna můžeme

vidět jako politickou rekonstrukci náboženství, ale náboženské a duchovní ideje nemůžeme

zredukovat na stavební prvek politického života – jejich vliv je silnější a předem těžko

odhadnutelný.

66 SSTTRRAATTEEGGIIEE TTRRVVAALLEE UUDDRRŽŽIITTEELLNNÉÉHHOO RROOZZVVOOJJEE

V procesu globalizace se slovo globalizace stalo synonymem zvyšování životní

úrovně. Růst za každou cenu je však v rozporu s lidskými zájmy.

Již od konce 60. let se snaží tzv. Římský klub sledovat a objasňovat globální

hranice růstu. Je stále více zjevnější střet člověka a přírody a Římský klub hledá sociálně

přijatelné způsoby a prostředky řešení toho stavu. Měly by se řešit problémy dalšího

technického rozvoje a dopravy, které souvisí s využíváním energetických zdrojů. Jedná se

o nastolení trvale udržitelného rozvoje, tj. takového vývoje společnosti, který umožňuje

žijícím generacím uspokojovat své potřeby tak, aby nebyly omezovány možnosti

budoucích generací uspokojovat jejich potřeby. To pro společnost znamená pozměnit své

hodnoty a celkovou změnu životního stylu lidí. Je třeba omezit kvantitativní růst

materiálních požadavků, abychom posílili kvalitativní stránky lidského života.

Termín „trvale udržitelný rozvoj“ byl poprvé použit ve zprávě Naše společná

budoucnost, kterou vypracovala Světová komise pro životní prostředí a rozvoj. Tato zpráva

byla v roce 1987 schválena Valným shromážděním OSN jako žádoucí trend dalších úvah o

budoucnosti Země.

Jeden ze zakladatelů Římského klubu Denis Meadows formuloval tři základní

změny pro dosažení udržitelného způsobu života:

1. „Měl by se změnit počet chtěných dětí v rodině.

2. Lidé by se měli spokojit s životní úrovní odpovídající chudším evropským zemím.

To znamená, že bohatí by byli schopni a ochotni se něčeho vzdát ve prospěch

chudých. V trvale udržitelné společnosti by nikdo neměl být ponechán v hranicích

8

bídy. Bída vyostřuje sociální konflikty, které je nutné následně řešit formou příkazů

a zákazů.

3. Společnost by se měla soustředit na nemateriální potřeby. Lidé nepotřebují drahé

automobily, ale úctu. Nepotřebují šatníky plné luxusního oblečení, ale potřebují se

cítit přitažlivými, potřebují vzrušení, pestrost a krásu. Lidé nepotřebují

elektronickou zábavu, potřebují se svými životy provést něco, co má určitou vnitřní

hodnotu, kterou lze prožívat ve své každodennosti. Lidé potřebují identitu,

společenství, motivaci, uznání, radost a lásku. Pokud jsou všechny tyto požadavky

„řešeny“ hmotnými věcmi, výsledkem jsou jen falešná řešení vedoucí

k neautentickému způsobu života, k duchovní prázdnotě.“V

V ROLNÝ, Ivo, LACINA, Lubor. Globalizace, etika, ekonomika. Boskovice : Albert, 2001. Vyd. 1. 255 s.

ISBN: 80-7326-000-X. S. 17.

9

77 ZZÁÁVVĚĚRREEMM

Věda o globalizaci se teprve vytváří, stejně jako se do určité podoby formuje proces

globalizace. Je neustále ve vývoji, je velmi obtížné udělat nějakou bilanční analýzu, jakýsi

mezisoučet, co zatím přinesla, napáchala, zda to bylo lidstvu ku prospěchu či nikoliv.

Globalizace představuje nejednoznačnou výzvu, která v sobě nese jak pozitiva, tak

negativa. Ekonomie, politologie, sociologie a jiné společenské vědy nejsou schopny

nabídnout jednoznačný a srozumitelný klíč k pochopení současného vývoje a tím méně

k jeho budoucímu směřování. Musíme tedy vzít na vědomí, že budoucnost bude riskantní.

Globalizace je nezvratitelný proces, který se v různých oblastech dotýká nebo dotkne

každého z nás.

10

88 PPOOUUŽŽIITTAA LLIITTEERRAATTUURRAA

BAUMAN, Zygmunt. Globalizace : důsledky pro člověka. Praha : Mladá fronta, 1999.

Vyd. 1. 157 s. ISBN 8020408177.

CEJPEK, Jiří. Globalizace, informace a vize vzdělanostní společnosti. Bratislava :

Univerzita Komenského, 2002. 17 s.

Demokracie a Evropa v době globalizace : sborník z konference uspořádané dne 25. září

2003 Centrem pro evropská studia a Katedrou občanské výchovy Pedagogické fakulty MU

v Brně. Brno : Masarykova univerzita, 2003. Vyd. 1. 225 s. ISBN: 80-210-3301-0.

EHL, Martin. Globalizace pro a proti. Praha : Academia, 2001. Vyd. 1. 185 s. ISBN: 80-

200-0897-7.

FREIOVÁ, Michaela. Globalizace a náboženství. Praha : Občanský institut, 1997. 11 s.

Globalizace a střední Evropa : sborník z konference. Praha : Ústav mezinárodních vztahů.

76 s. ISBN: 80-85864-53-3.

Globální problémy [online]. [cit. 2004-21-11]. Dostupné na www:

http://www.darius.cz/globe/index.html.

KELLER, Jan. Články, studie, citace Jana Kellera [online]. [cit. 2004-21-11]. Dostupné na

www: http://www.darius.cz/jankeller/index_clanky.html.

MEZŘICKÝ, Václav. Globalizace. Praha : Portál, 2003. Vyd. 1. 147 s. ISBN: 80-7178-

748-5.

ROLNÝ, Ivo, LACINA, Lubor. Globalizace, etika, ekonomika. Boskovice : Albert, 2001.

Vyd. 1. 255 s. ISBN: 80-7326-000-X.

11