Cz Bohm-Jankovich 1936 Skythove Na Podkarpatske Rusi

SEMINAR I T I C I ,l"&

A K l P l r V L . V V l i . . h l .. FIL. FAI(. UK BRA1

NA PODKARPATSICE R U S I

C d a t p r v d

OBSAEI. Strann

, ?historick& archeologie na Podkarpatskb Rusi. J. B. . . 5

Itizka Skythh ve stfedni EvropP. J . E . . . . . . . . 9

lohylovb poEebi5t6 V KuStanovicich. J . E . a J. M. J. . . 33

z kuStnnovick6 nekropole. J. E. . . . . . . . . . . . 64

sum6. . . , , . . . . . . , . . , , , . . . , , . 7 2

PREHISTOBICKA ARCI-IEOLOGIE NA POD- KARPATSKE RUSI.

Prehistorickj. vj.zkum Podkarpatske Rusi je teprve v po- Eitcich a sdili tim tpi osud jako v zemich nejbli2Siho sou- sedstvi, ai: ani na Podkarpatskg Rusi jii od minul&ho stoleti nechyb6lo vj.znarnnj.ch ni1ezh.l) Spriva Schonbornskpch statk6 byla jak se zdi prvni, kter i nihodn6 nilezy zachra- ilovala. Jsou dnes jednak v soukrom6m majetltu, jednak ve sbirkich musea videiiskkho. SoustavnGjRi Einnost zahijil teprve Theodor Lehoczkp, a to jii v letech bedesitpch minu- l6ho stoleti, hlavnr? na hzemi bevale iupy bereiskk. T. Le- hoczkj. by1 pilnjm dopisovatelem odbornpch listd mad'ar- skqch, hlavnr? ,,Archaeologiai Ertesito", a vjrsledky sv6ho iivot- niho dila shrnul pak v r. 1912 v knize ,,Adatok".?) Dokladem jeho Einnosti je velki sbirka pravi.kpch pamitek z czemi Podkaipatsk6 Rusi, kter i svjm bohatstvim a jakosti zc~stala trvalou pamitkou jeho obi?tav6 a nadSen6 Einnosti badatelsk6.

SouEasnA s timto pilnjm a ve svpch ziznamech velmi pfes- n jm mukaEevskj.m advokitem vgnovali pravPkpm pamitkim svoji pozornost jeRtE dva amatki-i, a to Josef Mihalik, uEitel v SevluBi a Teodor Mihaly, iupni not&?. I oni pilni? publikovali sv6 poznatky V ,,krchaeologiai ~rtesito", hlavnE J. Mihalik, kterp pracoval velmi soustavni? a dhkladn6. Bohuiel jim vytvoi-en6 sbirka v Sevlusi se za pfevratu ztratila, takie jedi- npm pramenem vedle literirnich ziznamc1 zcistala sbirka

1) PodrohnFji srv. J. BBhrn, Prehistorie na Podkarpatske Rnsi, v pa- mEtnfm spise ,,Tcchnieki price v zemi Podkarpotorusk6 1919-1933" (UEhorod, 1933), 249-2.53.

?) PrvQ vZtii jeho price byla ,,Beregmegyei r6gisegek" (Staroiitnosti Eeretsk6 stolice) v Arch. Ert. 1806. Plnj. nipis jeho nejvctkiha dila je ,,Adatok hazQnk ar&eologi$tjihoz" (MukaCevo), I. 1892, 11. 1912.

6

T. LehoczkGho, kolem nii se po plevratu poEalo organisovati 6sili o lepBi poznini podkarpatskeho prav8ku.

PO plevratu oZila totii myElenka zfiditi podkallmtsk6 museum, kter i se po pm76 vynofila V r. 1909 pfi pokusu o usta- veni musejni spoletnosti. Na vybudovini musea m610 zijem i m6sto MukaEevo, kter6 by10 zavizino poskytnouti mistnosti, aE jii tehdy nechybslo hlasB pro zfizeni musea na hrad8, kter6 i po pfevratu jevilo se velmi Iikavjrm. Mezitim vSak octly se sbirky Lehoczk6ho v soukrom6m majetku a by10 tfeba velk6ho 6sili Bkolsk6ho referitu, aby hyly ziskiny, coi se podaiilo teprve v r. 1929 s podporou ministerstva Skolstvi a nirodni osv6ty. Mezitim reorganisovani SpoleEnost Lehoczk6ho s podporou Bkolsk~l~o referitu zakoupila budovu, v mii byly sbirky T. Lehoczk6ho umisti.ny, kdyi jii pfed tim byly z desolitnfho stavu v depositu zachringny a konservovAny spolupracov- nikem T. Lehoczk6ho dr. J. M. Jankovichem. Zijem o sbirlry peEliv6 instalovan6 vzbudil i zijem o prehistorii, kter? se proje- vil nejen oiivenou Einnosti zmin6n8 SpoleEnosti, ale take obje- venim se novjrch pracovnikfi. Prvjr by1 F. Lessek, kter? se hodlal zapracovati do podkarpatsk6ho pravcku, ale ptedEasn8 zemfel, zanechav pouze populi~ni broiuru.3) ZvlAEtni pozornost v8noval podkarpatsk6mu prav6ku univ. prof. dr. J. Eisner, k t e ~ sledoval podkarpatsk6 nilezy soustavni. od r. 1922.4) T6mS souEasn6 se zakoupenim sbirek vydivi dr. J. Pasternak soubornou publikaci se soupisem pamitek podltarpatslc?cl~.~)

Povaiujen~e-li udBJosti priv8 popsane za prvou etapu pod- karpatsk6 prav6k6 archeologie po plevratu, tvofi nisledujici obdobi druhou etapu, jii tfeti v celkov6m v v o j i prav6lreho badini na Podkarpatskh Rusi. PO zabezpeeeni musea by10 nutno postarati se o jeho dalBi rozSilovini a dopliiov8ni. Do- hodou mezi Zemskjm 6fadem, Zemskjrm museem a CS. s t i t -

3, Pravkk Podkarpatskoj Rusi, Uihorod, 1922 a mimo to tahulky pro Bkolskou poti.ebu.

4, Hlavni Ckoly archeologickkho v$zkumu v ~odkar~atskk Rusi, Preh. Obzor, 1923. 119 sl. Od r. 1922 pak souborn6 pi.chlcdy bud urZit6 sku- ping pamktkovh, jako na pi.. pam6tky lathski. v Preh. Obzoru, 24 sl., nebo poadeji nov6 nAlezy katdkho roku, v poslednf dobe 7-e Sborniku Mus. Natice v TurE. Sv. MartinE.

6 , Rusk6 Xarpaty v archeologii, Praha 1028.

7

nim archeologickj?n 6stavem m6la bpti zahijena sousta~ini vzkumni Einnost, jii by se podkarpatski archeologie pfi- Fadila k intensivni prici zemi sousednich. Vpzkumy byly provedeny v letech 1929-31 za soufinnosti St5t. archeologick6ho ~Istavu, pozddji pak dr. J. M. Jankovichem samostatns. Mezi tim bluseilni spoleEnost mukaeevski provedla rozsihlou do- taznikovou akci po cel6 zemi a svoji propagarni a populari- saEni Einnost vyvrcholila pfehlednou publikaci dr. J. M. Jan- koviche o podkarpatsk6m prav6ku.q OrganisaEnE. dos10 Ire sloueeni museilnich spoleEnosti mukaEevsB6 a uihorodsli6 v jednu zemskou spoleEnost se smluvenou 6Eelnou a cile- v6domou d6lbou price. Podkarpatsk6 nsezy, diky finnosti dr. J. M. Jankoviche a prof. dr. J. Eisnera i zahraniEnich ni- vkt6mik6 upoutaly pozornost vE.deck6ho svCta.7) Bohuiel, krise hospodifsk8 m6la ~neblahp vliv i na dalki sonstavnou Einnost badatelskou. Teprve v posledni dobE. se zdk, i e bude moino dalsi vpzkumn6 p r h e znovu rozvinouti.

V$zkumy v letech 1 9 2 9 3 1 pfinesly d8leiitp a cennp materiil k prav6ku Podkarpatsk6 Rusi. NejvjrznamnGjRi z nich by1 vpzkum mohylov6 nekropole v KuStanovicich,R) na jell02 uskuteEn6ni pFispE.1 i Sbor pro vpzkum Slovenska a Podkar- patskC Rusi. Objevem ku.?tanovjck&ho pol~febigtr? dostala se Podkarpatski Rus rizem k dbleiit6 otizce, jei od let devade- sitpch zarn6stnivi nejen rumunsk6, polsk6 a mad1arsk6 pre- historiky, ale i badatele jinpch nirodnosti. Je to otizka Skythb na pomezi stfedni Evropy i jejich expanse dale na zipad a s tim souvisici eel? soubor otizek, tjrkajici se i obdobi pfedchizejiciho. Bohat6 nilezy kuktanovick6, ziskan6 z ne- poruken6ho pohFebikt6 maji s ostatnim materiilem podkar- patskjm zvli4tni vpznam pro tyto otizky.

O ) Podkarpatski Rus v prehistorii, MukaEevo, 1931. PFehled +oje je take v piednisce J. Biihma ,,PodkarpatskA Rus v pravEku", uvefej- nCnB v Easapise ,,Rok" 1983 a jako samostatni broiura.

Podkarpatskt! nilezg jsou j l i zafazeny v rimcov$ch publikacich J. Schrinila ,,Ceskoslovensko v pravb.kuW, i'eskoslovenskA vlastiv6da. Sv. 11. a J. Eisner, Sl~vensko v praveku, 1933.

R ) Kritkou zprivu uveEejnil J. Bbhm v PestrBm t$dnu 1032, tab. 28. Ku5tanovirkj. typ jako samostatnou kulturni shpinu p?ijal j i i J. Sehri- nil, 1. C., GS.

Proto pfistupuji autoii k publikaci tohoto dBleiit6ho pohfe- biStE. na BirRi zikladni., rozd6lujice si prici na tfi Easti. V pm6 bude podin J. Eohmem pfehled skythsk6 otjzky ve stiedni Evropi. se zvli8tnim zfetelem k chronologii Podkarpatsk6 Rusi, obBma autory pak popis mohyl a nilez6 v Kubtanovicich a J. Bohmem pfedbi.ini charakteristika obsahu pohiebibti.. V druh6 Eisti uvefejni J. M. Jankovich popis ostatnich nilezfi, kter6 patpi do tohoto obdobi a spolel.nB s druhjm autoreln popis nilezd obdobi pfedchizejiciho. V tfeti ziv&r&n6 Eisti bude p o d h podrobnj. rozhor vsech nilezfi se zfetelem k zemim sousednim a zivBry z toho vyplj?Tajici. Jednotliv6 Eisti budou autory zvli8ti. signoviny. J. E.

O T ~ Z K A SKYTH~J VE STREDN~ E V R O P ~ ~ .

V r. 1882 objeven by1 v Luiici ve Vettersfelde zlatj. poklad, kterp vzbudil opravdu vzruseni V odboin6m svl,ti.. I h e d n5- sledujiciho roku A. Furtwangler s pi-ekvapujici znalosti ob- sihl6ho prfikazniho materiilu urEil v pronikav6m a klassic- k6m rozboru tento nilez jako skythskj. a datoval jej spravnl, do VI. stol. pi.. Kr.1) V pojeti Furtwanglerovl, jevil se vet- tersfeldskjr nilez jako zblondilj. sv6telnj. paprsek pronikajici v temnotu jeskyn6. V letech osmdesitj.ch byla totii tato slova opravdn odfivodnf?na, nebot proti nilezu, ktergi by10 moino tak pfesnr! datovati, soudob6 barbarsk6 prostfedi jevilo se velmi nezi'eteln6 a nejasnf?.

Pi'ekvapujici nilez vettersfeldskp, jest6 dnes nepozbj.vajici svj.ch hodnot vj.tvarnj.ch, by1 pw$m signilem, ohlaSujicim dalgi nilezy, prostii a chudgi sice, ale nemenzi d6jinn6 dGle- iitosti. Skythov6, jejichi moc byla v VI1.-IV. stol. pi'. Xr. soustfed6na mezi DnEprem a Donem a ktefi pati'ili posud v+- hradn6 do sf6ry vj.chodoevropsk6 archeologie, stali se pojednou daleiitfm finitelem i pro archeologii stfedoeaopskou, zejm6na ve vpchodnich kontinich stfedni Evropy. Prvp, kterj. na tuto z&vainou okolnost soustavn, upozomoval v letech devadesAtj.ch, by1 Paul Reinecke, kterj. posud znAm6 nB- lezy soubornf? uvei'ejnil.?) Otizka SkythEl stivala se pozne- nihlu dfi1eiitj.m probl6mem pravGkjm pro fizemi Slovenslra a Podkarpatsk6 Rusi, Mad'arska, Rumunska, Jugoslavie a

l) Der Goldfund van Vettersfelde, 43. RerlinerTT'inckelmanns-PI* gram, - Kleine Schriften. 11. Ohsdhli dalii literntura Ehert, Ebert Reallexikon, XIV. 160.

?) Pr\+ na ekythski nilezy v Madarsku upozornil vlestnr J. Hampel, A. E. 1893, 384--368 a Eth. Mitth. aus Ungarn, 1896, 1-26. P. Reinecke pak pojednal o tschto ndlezieh se 5ir5iho hlediska v A. E. 1891, 13 sl. a v Z. f. E. 1896, 1-43.

Rulharska a na severu pro HaliE a nZmeck6 Slezsko. V6tSi pozornost byla vgak v6novina skythskjm nilezdm hlavng v Rumunsku a Mad'arsku. Ale jii pfed vilkou objevovaly se pochybnosti, zda opravdu vsechny nilezy patfi Sky- thdm. Tak jii Istvan Kovics v r. 1909-10 pfi vgizkumu pohFehigt6 v Tas-gu-l\Iures (Marosvasarhely) nebyl piesvgd- Een o Cist6 skythsk6 pFislu5nosti objevengich hrobd.3) Tim, i e sprhvn6 upozornil na domhci prvky zejmt5na v keramice, na- znaEil vlastnF? novou otizku, souvisici se skythskou expansi na zipad.

Souborn6 zpracovini cel6 t6to otizky tak6 S hlediska histo- rick6h0, pokud jde o materiil rumunskgi a EisteEnE? mad'arsk9, podal Vasil P&s-van ve sv6 vynikajici pdkopnickt5 prici ,,Ge- tica1'.J) Ale souEasn6 mnoiily se nilezy skythsk6 neb aspoii domn6le skythsk6 i v jingich zemich, takie se zdhlo, i e po- savadni ,,splendid isolation" nilezu z Vetteisfelde bude vy- svetlena mohutnou skythskou expansi ua zipad a i za Odru. Mane tone na mysli star6 vysv6tleni tohoto nejkrisnE?jXho pravgk6ho pokladu nalezeneho na 6zemi nGmeckGrn, jei v n& lezu videlo honosnou vpzbroj skythskt5ho niEelnika, kter? se uchgilil pped perskjm Dariem a? do Dolni Luiice. HojnFlji se vyskytujici nhlezy byly vBak pPece6oriny a dokonce i ty- pick6 skythsk6 trojbok6 Eipky, kter6 snadno pronikaly obchodem, staly se v k ich nFlkterj.ch ddleiitjm pi-amennjm do- kladesn pro rozsihlost skythsk6 expanse. Tak na pi-. Nandor Fettich tt5mi.i. vpluEuE z techto .?ipek vykonstruoval svoji zipadouherskou skythskou skupinus) a r7e Slezsku opgt se skytl~skou expansi spojovin by1 zinik luiickt5 kultury v jejich nejmlad5ich pozdni, hallstattskfch vgibGicicl1.6) Ani Eeskt5

a) Dolgozatok, 1915, 313 sl. Velmi ekeptiek6 stanovfsko ke ,,skythskjm" nilezBm zaujimd jest6 dnes J. Nestor, 22. Ber. d. r5m.-germ. Kornm. 133 sl. To mu celkem sprivn8 vyt$k8 N. Fettich, Arch. Hun- gariea XV. 37.

') Rueuresti, 1026. Pi.ehledn5 jeEt8 v Dacia, Cambridge, 1928, 38 sl. SIT. U Rostovceva, Skythien und der Rosporus, I. str. 496 a mapa

na str. 405. Srv. k tomu jeStB v<enoo q%ku J. Nestora, 22. Ber. d. r5m.-germ. Komm. 142.

") M. Jahn, Schles. Vorz. in. Bild U. Schrift, N. F. IX. 11-25: tj.Z, Mannus, Ergzbd. 1928, 275 a dile je3C literaturu niie uvedenou.

11

a moravski: nilezy neugly pozornosti.~) Nechybelo n~noho a pFeecen6ni skpthslrj.ch veci by10 by pFeSlo t61nGi. ve skytho- manii, ale kriticki: stanovisko Ebertovo a Rostovcevovo pfece jen se neminulo Gtinku.

a l se Neni Gkolem tohoto informativnibo pfehledu zab+ t' skythskou otizkoa v cellru. Tu postaci poultizati na obssjhlou literaturu speciilni, z n i i zejmi:na nutno vyzvednouti velmi podrobn6 vyliEeni Eesk6 z p6ra Lubora Niederla, kde je vy- stihnut stav do r. 1904," ze zahraniEni literatury pal< na nejmoderngjgi puhlikace Rlaxe Eberta a M. Rostovceva.~) N i s zde S hlediska Podkarpatske Rnsi zajimi zejmena dneini stav v5domosti o zipadni expansi skythski: a o otAzkic11, kter6 s ni souvisi.10) V t6to Gvodni kapitole omezime se pouze na pie- hled, podrobnostem, zejmi:na pak jednotlivim nilezfim, bu- deme se moci venovati a5 pFi ziv6reEnC.m rozboru podlrarpato- ruski:ho materiilu nilezov6ho.

PFedevBim je dfileiitt? uvedomiti si, kam ai se Skythov6 na hraniee stfedni Evropy dostali i pokud sti.edoevmpsk6 nBlezy lze opravdu hezpeEn6 uvi:sti v souvislost s posunutim skythskj.ch tlup na zipad. Pokud jde o smi:r, jimi se Sky- thovi: dostali do Halice a odtud na Odru, neni o n6m pochybnosti. Mnohem sloiit5j8i je otAzka, kudp piizli do Sedmihrad a dile do mad'arslii: roviny. Reinecke a Lehoclrq hledali pie-

?) Pro Eechy srv. H. Preidel, Festschrift Seger, 215 a nilez z Ru- hina, t$%, Deutschc Heimat, IV. 1928. 840. E( tomu sm. N. Fettich, Arch. Hnngariea, l.i, 42 a Rostovcev, Skythien und der Rosporus I. 498. ilfaravski. nilezy poliusil se sehrati J. Shitil v Przeglad archeolo!$czny, V. Sep.

8 ) Slovanskk StiroBtnosti, I. 2, 215 sl. K tomu je5tP RukovFt slovanskk archmlogie, 21 sl. 9 M, Rostovcev, Skythien und der Rosporus, I. Berlin 1931. M.

Rbert, Siidrunland im Altcrthum (192 ) ; t$-Z v Reallex. pod h c l r m SiidruRland obRirnA, s hohat.$m obrazov9m mnteriilcm, a di lc pod jed- natli%$mi nalezisti. V citovan$ch pracieh je udina ohi ih l i iitcratura. kterou netieha zde uvidtt i zvliAt6.

l") Srv. nahoi-e pozn. F. a 7. K slovenskjm a parll<arpatoruskj.m n i - lczilm srv. J. Eisnera, Slovensko v pravhku, 164; J. Pasternak, Rusk6 Karpaty v Lrcheologii, 48; pFehlcrlnk J. Bijhm, Podl~arpatski Rus v pm- vsku, 7. Zvl. ot. z Easopisu ,,RokZ' 1924. Doplfiky srv. N. Fettich, Arch. H~ingarica, XIV. 41, J. Eisner, Shor. Muz. Sp. sl. XYIX. 71.

cl~od pi-e,s Kal-paty v prfismyku vereck&m,ll) s EimZ v3ak se zfetelem k rozloieni znimj.ch nilezB nelze bez vkhrady sou- hlasiti, aE v dob6 bronzov6 a hallstattsk6 by1 to velmi uiivanj. pi-echod.'?)

Niederle soudi na prBsmyk ojtoBskj.l" a tim se pi-ibliiuje vice k PBrvanox6, kterj. pro z5padni postup SkythB vykonstruoval na zikladi. nileza nEkolik cest.14) Pn.8 vedla podle n6ho pi-es Eukovinu, severni Moldavsko a HaliE jednak na Slovensko a do horniho Potisi, jednak na Odru. Druhi cesta &la z Ressarahie pi'es dolni Moldavsko a moldavslc6 Karpaty do Sedmihrad. TPeti cestu klade do Valazska a dile pod41 Du- naje na zipad. Ctvrti cesta pak vedla do Bulharska. Piirva- novo podrobne Elenrni skythskj.ch cest pEi pochodu na z5pad bylo vybudovino na nilezech, z nichi Eist se pozdgji ukizala poehybnou.15) Dnes Ize za bezpeEne povaiovati jen to, i e skythskj. proud naTaziv na Karpatp rozd6lil se ve vgtev severni, kteri 5la do FIaliEe, a vEtev jiini, kteri pPegla asi nEkde Karpaty. Poloha nRlezi~ v Moldavsku a ValaRsku ukazuje aspoli jeden sm6r pi-ibliinE.

Skythsk6 nilezy jEn6 Dunaje v Dobrudii a Bulharsku jsou mladgi, nebot' podle datovini Rostovcevova patEi i nejstarRi z nich jako na pi-. klassickj. hroh z Duvanly U Plovdiva do V. stol. pi'. Kr.1';) VpznaEnj. znak bulhars1cj.ch skythskj.ch n& lez6 jest, i e svou v&ravou a bohatstvim jsou nejbliigi pra- vj.m j i h o r u s k ~ kurganbm., aE maji v konstrukci i invent% mistni odchylky. Dile je pozoruhodn6, i e pPekraEuji Ealk5n a objevuji se i v povodi Marice.1') Filov se snaiil prokizati, i e tyto nilezy jsou thrickeho rizu a i e json projevem thrickeho zvii-eciho stylu, kterj. vyrfisti ze spoleEn6 z6kladny se skyth-

") Adatok, 11. 43; Eisner, Ohzor preh. 11. 122. IT) Pasternak, Rusk6 Karpaty, 49 sl. "') Pasternak, 1. c. 48, pozn. 203.

") Getiea, G sl.; Dacia, 34 sl. '9 Nestor, 23. Rer. d. r6m:gei-m. Komm. 145. 'l') Rostovcev, Skythien und der Bosporus, I . 536.

lr) Wilke, Ehert Reallex. 11. 207, kde velmi nehplnb ~ d s j c . PFehled do r. 1931 viz U Rostavcevn 1. c. 535 sl., kde i mapa.

13

skhn.1" Ale t.yto nimitliy H. Sehmidt, M. Rostovcev a K. Malliinx privem odmitaji.1" Schizejici spojeni mezi bulhar- sliZ.mi a rumunskZ.rni nilezy v UohrudZi bylo jii dosaieno no- v k i i ~nilezy o Tulcea.'o) Mali Slrythie historic1tZ.ch prameni~ je tim i archaeologicky ov+?ena a jeji ~izk6 spojeni s ma- tefskou oblasti jihoruskou prokizino.

Vellni dfiletiti jest skupina sedmi11ra.dslri na hornim Ma- an7a- ro5i a ptitocich. Po pm6 hyla souborn+ popsina V. P"

nem,?l) novgji podrobn6ji N. Fettichem??) a doplnsna J. Ne- storem."';) Rumunskou je vlastnh pouze skupina sedmihradski v 11o:iEi fek Mures, Tarnave a Oltu. DruhA slrupina patfi jii do Mad'arska, je to skupina potisski, jist6 zasahujici a2 n a Slovensko a Podkarpatskou Rus, e e t i je sltupina zipadomad'arski. Icdeito skupina sedmihradslii je charaltterisovina hla\m+ kostrov$mi hroby, je slrupina potisskh representoviina hroby 26rovjmi. Z6padomacl'arski skupina je vytvotena vlastnr? jen ojedinGl$mi nilezy a naprosto ji nelze, alespoli podle dne5nich nilezfi, vykli.dati jako skutetnou okupaci skytl~slrou.") Skupinu sedmihradskou vyznaruji hlavng t.fi znaky, nedostatelc velkfch kniiecich kurzanii, nepiitomnost teckC.ho, hlavn6 keramickC.110 importu a koneEn6 jalrfsi chudf archaisujici r i z . Pii pom6rnB mal6m poEtu vZ.raznZ.cl1 pted- m+t8 je tu to skupinu dosti obtiin6 datovati.2" Lze proto sou-

ls) Zcjmbna v Riim. Mitth. XXXII. 54. Nejnovgji v dilc 1)ie Grab- hiigclnrkropole bei 1)uvanlij i n Siidbulgarien. 1934.

1" U p7ileiitasti polemiky o nilezu z Cmiova. 13. Schmidt, P. 2. XVIII. 1 el. K. Malkina, ib. XIX. 152. Rastovcev, 1. c. 491 el. Zdali jihc- bulharski. nilezy jsou opravdu skythskh ve smyslu etnografickbm, je ovkem j in i ~tAzka. SW. Rostovcev 1. C. 542. Dbleiitg nov$ nilcz z Gnr- Einova publilruje N. Fettich v SV. sv. Archaeologia Hunjiarica, 1034.

'O) Ncstor, 22. Rer. d. r6m.-germ. Komm. 147, pozn. 603. Dosud ue- uve?ejnho.

"l) V eitovanP prjci Getica. ?') V samostatni. kapitole v dile Rostovcevove Skythien und Bospo-

N S , I. 494. ") Nestor, 1. c. 148 sl. ?') Nestor, 1. c. 144. ?" NovFj5i nilezy mad8arsk6 srv. ve dvou pracich N. Fetticha, La

trouvnille Scythe de ZGldhalompuszta, 1928 a A Garcsinovoi Szkita LelEt, 1931. Ani tyto bohatb nilezy pro svaji ojedinElost neqwraceji charakteristiku Rostovcevovu.

hlasiti s J. Nestorem, kterp proniknuti Skythd do Sedmihrad klade nejdfive k r. 600 pf. Kr., tedy pfece jen dfive nei ukazuji nilezy bulharsk6.X) TTi!tSina nilezfi viak pat?? V.-IV. stol. p?. Kr. Zdi se, i e sedmihi-adski a potisski skupina skythski iily odddeny od matefsk6 ohlasti a i e nemWy trvalpch a in- tensivnich stykd s koloniemi Eernomofskjmi, ani s bulhar- skou skupinou skythskou a s dilnami, kter6 zde vznikaly. PfiEinu tohoto zjevu nelze zatim zjistiti, snad v tom vynikajici roli hrilo domici obyvatelstvo, jak se jeSt6 dile zminime.

Severn6 Karpat, v Polskn, jsou skythske nilezy mimo oje- din616 nilezy ve sttednim a zipadnim Polsku soustfedEny t6mGi. vphradng ve vpchodni HaliEi, a to nejhojnsji ve voj- vodstvi Tarnopolsk6m a Stanislavsk6m.?7) Vedle Eist9ch mohyl sItythsk$ch, jako je na pi.. z Dupliska, Sapohova, Ho- rodnice a j., jest celi skupina nhlezh smiSen$ch, v nichi ze- jm6ua keramilta zajimi s v j h zvlRCtnim rizem.28) i2asov6 pati.i nejstarzi nilezy nejdfive konci VII. stol. p?. Kr., ostatni jsou vGt5inou mlad5i.29) Podrohni! posud nebyly skythslt6 n i - lezy polsk6 zpracoviny.

V P0odi.i a NGmecku setkivime se s nejzil>adn6ji polo- Eenou skupinou skythskpch nilez6. NejzipadnGjfii je nahofe jii, uvedenp nilez vettersfeldskp, ostatni nilezy jsou sousti.edZny ve slezsk6m Poodfi. Nejkrisn6j;iSi z nich je niramek z Vogelgesang,") o jehoi EistZ skytl1sk6m phvodu Rostovcev oprivngni! pochyhuje a jeji sprivns fadi do IV. stol. p?. Kr. a do kulturniho okruhu vice latSnsk6ho nei sl<ythsk6ho.::l) Soubor skgthskpch nilezfi slezskpch uvedli slezfiti badate16

?") Nestor, 1. c. 144. Takd V. G. Childe, The Danube in Prehistory, 1929, 396 m i urziti. pochybnosti o datovini do VII. &l., aF sedmihradskou skupinu shodnE S jin$mi pova'uje za starou.

?') I<ostrzewski, Ehext, Reallexikon XII. 230 83. Antoniewicz, Ar- ehawlogja Palski, 134. Pasternak, Rusk6 Karpaty, 137, kde nejdfilezi- tCj% nalciifite s udinim literatury.

?" TT. Sulimirski, Kultura Wysocka, obr. 3, v str. 168. Srv. niie str. 32.

"") Srv. hlavne Kostreemski, Ebert, Reallexikon, XII. 232. M. Ear- bovskn, Z otchlani wiek6w. V. 60.

"') Ebert, Reallexikon, XIV. 176, Seger, k tomu srv. jest5 1. c. 156 sl. Ehcrt.

31) Skythien und Bosporus I. 487 pozn.

15

V souvislost s pozdn6hallstattsk$ni skupinami luiick6 Irul- tury vzhledem k tomu, i e skythske nilezy tihnou se pruhem na lev6m bpehu Odry pod61 Sudet a i do Luiice.") Podle toho znamenaji skythske nilezy doEasnou okupaci Poodfi, a to okopaci vojensltou, kter i se vyhnula fizemi genninskPch kmenfi a pronikla vileEn6 pouze ilzemim zeslabenpch pozdn6- hallstattskpch zbytk3 lu%ick6ho obj~ntelstva.3~) Dnes znin16 slezskc? nilezy jsou pPili5 nepatrnk, aby mohly b$%i tak daleko- sihle vyklidiny. Vedle nilezu z Vettersfelde a Plohmuhle, kterB opravdu jako fipln6 soubory zdinlivE skythsk6 svEd3 pro skythskou existenci v PoodPi, jsou ostatni nilezy vesmcs zcela ojedini.16, kterA dobte mohou a talc6 museji bpti dnes vyloieng jalto pFedmEty, jei se na zipad dostaly obcho- den1.34) Jde tu vedle noie ze Striegau3;) hlavni. o Bipky, jei nal6zime take na MoravB a v i'echich.") Pokud tedy ne- pfibudou nov6 vjmluvn6j3i skytl1sk6 nilezy ve Slezsltu, nelze poklidati skythskou existenci ve Slezsku v tom rozsahu, jak n&kteFi badatele soudi, za prakizanou a nelze ji pfiklidati takovj. velk$ di.jinnj. vpznam.

Shrneme-li to, co objektivnG o zipadni expansi skythsh6 vime, vidime, i e skythsk6 tlupy pronikly a i na hranice stfedni Evropy a sidlily ve vj.chodni Haliti, v Sedmihradech a v Po- tisi. Dile na zipad posunut6 skythske nilezy s vj.jimkou nilezfi ve Vettersfelde a Plohmiihle lze zatim vyloiiti jen jalto ojedini.16 ptedmcty, ktere obchodem neb kmenovjm stykem pronikly dile na zipad, coi plati zejmena o Gipkich, Itter6 z n6jak6ho diivodu, snad pro sv6 technick6 pfednosti staly se

32) 11. Jahn, Sehlesiens Vorzeit in Bild und Schrift, N. F. IX. 11 sl. Ebert, Reallexikon, XIV. 156; Jahn, Mannus, VI. Ergzbd, 11 sl. vedle drobn6i:i literatury.

33) Jahn, Schles. Vorz. N. F. IX, 24-25, 34) Srv. kritiekk stanovisko Rostoveevovo 1. c. 487. K nslezu z Ploh-

miihle a Vettersfelde srv. take W. Ginters, Das Schu~ert der Skythen und Sarmaten (1928). K jine form5 srv. L. v. Marton, Seger Fest- sehrift, 209 sl.

m) Jahn, 1. c. str. 20. 3" SIT. v$Pe pozn. 7. Sem p a t 3 pa tme taki: nepuhlikovanjr zlatjr

prsten, vylovenjr v Labi u LitomSiie, dnes uloienjr v Nir . Museu (podle upozornGni prof. Dr. J. Sehrinila).

1G

i ve stfedni Evropil oblibenjmi a dosti hojnF! o2ivanj.mi. V?- jimeEn6 pronikly skytlisk6 neb skythsky ovlivnirn6 pfedinitty jest6 d5le na zipad. Talc na p?. zrcadlo z Diii-renu v Ea- densku:i7) je kladeno do t6to souvislosti stejn6 jako j ini podobni zrcadla, z nichi nejjiinitjsi je znRmo z Port Albanu na NenEch2telsli6m jezei.e.3n) Sem koneEn6 tfeba pfitisti i jedi- neEnj. stfibrnp kruli z Trichtingen.30) tasov6 urEeni t6chto milez6 neni stejnk. NejstarSi je nilez z Vettersfelde, kterf podle Furtwanglera a ostatnich lze datovati do konce VI. stol. p . I r . ) S tim by souhlasily i nilezy bronzovfwh Bipek, ktere se objevuji ve Slezsku i na Moravit v prostfedi pozdnb hallstattsk&m, v ReineckovB period6 D. Ale skythsk6 pfedmgty objevuji se je6tit pozdeji v kulturnim prostfedi lat&nsk6m, jak ukazuji na p?. iipky ze iRrov6ho lirobu z Vrbice v Ce- chRch,41) zrcadlo z Diirennu v Badensku, kterk patfi podle prBvodniho inventife do konce lat6nsk6 C,J" tedy na konec 11. stoleti p?. Kr., s Eimi nRpadn6 souhlasi i datovRni n& krtniku z Trichtingen, jehoi povod hledi P. Gossler nBkde v Thrakii ve 11. stoleti pi.. Kr.43) Celkem ize ohlasy skyth- sk6ho vlivu ve stfedni Evropit datovati pfibliin6 mezi konec VI. a konec 11. stol. p?. Kr.

Jest tfeba otevfenB pfiznati, i e skythskj.cl1 nilezfi ve sti.edni Evropr! na konci hallstattsk6ho obdobi a v pw$ch fizich l a t h - slc6lio obdobi neni mnoho, aviak pi.ece jen je nutno pologiti si otizku, co znameni toto byt! i zatim jen ojedinBl6 pronikini skythskeho vlivu pro kulturni vPvoj stfedni Evropy. Vid6li jsme nahofe z datovini bezpeEn$ch nilezil, 3e nejstarsi z nich

X) Schumacher, Neue Heidelb. Jahrb. 111. 136. Srv. t$i, Zeitsehr. f . Ethn. 1891, 81 sl.

3 9 Anz. f . Schweiz. Alterth. 1883, tab. XXXII. 3. Daleiite pii urrenl pdvodu je, i e je to tvar se Birokou mkojeti, kteri se neobjevuje ani v italsko-etruskkm prostfedi, ani na gal1ski.m iizemi, jak ukizal Schu- macher v cit0vani.m Elhnku.

"9 Der Silberring von Trichtingen (Festschrift d. Arch. Ges. in Berlin, 1829). Srv. vktah v YPEK, 1929.

*") Srv. pfehled u Eberta o Reallexikonu, XIV. 159 a Rostovcev, Skythien und der Baspoms I. 279 a j.

41) Preidel, Seger Festschrift, 217. "I) Schumacher, Alt. U. h. V. V. 73 sl. tab. 15. ") Srv. pramen v pozn. 39, str. 31 sL

17

patn koneicimu se obdobi pozdnGhallstatts1~6mu. Casovj. vztah takto vyjidi-enj. jii pi-edem ureuje, i e vliv skythsk6ho zvife- ciho stylu na hallstattskou produkci nemohl bj.ti pronikavj., a jest tfeba uznati, i e jej nelze dobi-e postfehnouti, atkoliv jej i Rostovcev pfipouiti.44) PonGkud jinak je tomn v laten- sk6m obdobi. V mladSich fizich latenskjrch (zejm6na v pe- 'iodE C) jsou ojedinEl6 prvky skythsk6 zcela pochopiteln6, nebot' i z historickpch zpriv vime, i e nosite16 lathnsk6 kultury, Keltovk, pronikajice Podunajim na jihovpchod narazili na Skythy. Pi-i tomto pronikini a vzijemn6rn styku jest zcela pochopiteln6, i e jednotlivk prvky zpiteEnim proudem dosti- valy se do pfivodni oblasti. Tali lze na pi.. vyloiiti nilez z Diir- renu a Port Albanu, nejkrisnEjEim dokladem ovaem je stfibrnj. kruh z Trichtingen, jalr ve sv6m rozboru pi-esv&dEivG ultizal P. GGssler. PonEkud jinak je tomu v obdobi archaic- k6ho la thu . Jest skuteEn6 obdivuhodn6, i e v Podunaji se pojednou setlrivaji dv6 kultury svpmi nositeli a tvfirci zcela odchyln6, ale odkojen6 tjrmi kulturnim pramenem. Intimni vztah skythsk6ho um&ni k Feckj~rn koloniim Eernornoi-shim je znim, ukizal na to zejm6na jii pi.i nilezu vettersfeldsk6m Furtwangler.") A zvliStni shodou okolnosti tj.' Furtwangler upozornil i na feck6 prvky latgnsk6ho stylu.4" Vlastni oblast bohatpch kniiecich hrobf~ IatPnskpcl~ byla ovfiem daleko vzdi- lena od i.eck$ch kolonii ve v$ehodnirn StfedomoFi, na pp. fokajsls6 Massilie, aby se mohl vyvinouti trvalp a mohutnjr styk. Ale ligursk6 zizemi vj.chodniho StfedomoFi nezabri- nilo pronikini importu a zfirod5ujicimu vlivu na horni Rpn, kterp vRak nemohl se dlouho udrieti v pfivodni sile. Ne- byla snad Eist tohoto i.eck6ho vlivu zprostfedkovina i skytll- skou invasi na zipad? Na tuto otizku nelze dnes pFesn6 odpovhdEti. Nelze zapi-iti, i e ojedinGl6 ohlasy skythsk6ho vlivu

44) Skythien und der Rosporus, 488 v pozn. Jest ovfiem jinQ otizka, zda do t6to souvislosti nepatEi ov9em jinj. proud od *ehodu, o nEmi hude dQle EeZ. Pamerem Skyth6 a hallstattsli6 kultury zahjivi fie N. Makarenko v ESA, V (1930) ve zvli9tnim Elinku, kterj. mi nehyl zatim piistupnj.. ZajirnavE: pEispkvky k t6to otizce pfinifi Fr. HamEar w s e c h pracich, zejm6na ve Elinku v M. A. G. W. 1935. 276 sl.

"") Kleine Schriften, 11. ' O ) Arch. Anzeiger, 1889, 43 u pi.ile%itosti nRlezu ze Sch~varzenhachu.

18

objevuji se na nGkter3;ch motivech zvifecich na nidobich, na p?. ptekrisn3;ch zobikovit3;ch konvicich z Bouzonville.47) Ale do jak6 mirq je skythskj. vliv ptim3; nebo zprosttedko- van9, nelze fici. Jedin3; Schuchhardt, pokud vim, pokusil se ukizati, i e skytl1sk6mu vlivu dGkuje latinskj. sty1 za dfileZitk, ne-li podstatn6 prvky.44) Ale nehledg k urc'itm cl~ronolo- gickem obtiZim jest t?eha vziti v Cvahu, i e na p?. ve v3;- chodnicl~ Eistech pozdGj5i lati.nsk6 oblasti, kde nejspiie by se skythslik vlivy siln6 mely uplatniti, nejsou tak patrn6, jak je nutno pfedpoklidati. Nelze tedy dnes dokizati, ie jednotlivk prvky lat6nsk6 uvidGn6 v souvislost se skythskqm v3;tvarnj.m stylem souvisi opravdu s dunajskou eestou, ale byly ~spiie zprost?edkoviny z teckj.ch kolonii (event. z etrus- kpch dilen) vPchodniho Stfedomofi, kter6 jistQ dovedly teiiti z. obehodnich zkugenosti ponticli+ch a pFizpOsobiti se i vkusu sv3;eh vzdilenqch odb6ratelfi na hoinim RqnE.. Nicm6nB nelze tuto myslenku doteku skythsk6 kultury a archaickkho lathnu a priori odmitnouti, ponevadi zprost?edkovatelski fnnkce dunajsk6 tepny nezmizela nikdy docela, nebot', jak jest6 uvidime, uplatnila se tak6 i v obdobi lat6nskou a skythskou periodu piedchizejicim.

Fakta zde privG v ptehledu podani ukazuji ptesvedEiv6, Ze zisah skythsk6 invase do stfedni Evropy a jeji vliv na domici liulturni prostfedi nejsou podle posud znim3;ch nilezfi tak dalekosihl6, jalr nGkteN badatelk se dornnivaji. PonElrud jinak je tomu na v3;chodniel1 hranicich sttedni Evropy, kde

") Znim je z Zlinku T. Boreniuse v Pantheonu, 1929, 520, ohr. Reg. A. Smith hlerli dilnu tgchto nidob mezi Massilii a Gdolim Mozcly. Srv. jeM& Jacohstahl-Langsdorf, Bronzeschnahelkannen, Eislo 131, tab. 19 a 20, kteri. uvidi Rostaveev 1. c. 488, pozn. jako doklad vlivu na l a t h - skou kultum. NejnovEji se pochyhuje o Glaze ivlassilie p?i aprosti.edko- v in i i.rck9ch vlivfi do starolat8nskiiho 6zemi. Velmi dobfe to ukizal dn- cohsthal, 1. c. 66 na raziipeni zohikovit9ch konvic, u nichi ja zfejini ccsta ppes sv. Rernard do Por$ni. Autor s i m se kloni k tEmui nieoru, nehoC je jasni., i e vliv i.eck6ho u r n h i na l a thsk i . nebyl p?irn$, n$hri zprostfedkovnnj..

") Alteuropa, 2. v d . 260. Vorgeschichte van Deutschland, 210. DalBi srv. k tamu u P. Goesslera, Der Silherring van Trichtingen, pozn. 2. na str. 2.

I Y

se Skythovk skuteEni? usadili. V obou pfipadech, severnii Iiarpat v HaliEi i jiinii Karpat v Potisi a Sedmihradech, Ize pronilcnuti Sliythfi datovati do konce VII. stol. pi' IO.., tedy pfihliin6 k roku 600. V obou 6zemich je zinik skythskj.ch tlup, o nichi prRvem se muieme spoleEn6 s Rostovcevem do- mnivati, i e pfisli jalco dobyvatel6 a ovlidli domici obyvatelstvo,4') op6t ptibliini? stejnj. a urEen proniknutim nositelf1 Iat6nskI5 kultury. 0 v~chodopolskj.ch nilezich domniri se Kostrzewski, i e viitBina jich je star% nei latknski ltultura.'.") Ale vidime-li i dile na vj.chod, jak lat6nsk6 prvky pronikaji do skythskk oblasti,Sl) musime i zde pfedpoklidati, i e nej- pozdiiji ve 111. stol. p?. Kr. mizeji SkythovI5 jako samostatn9 element nirodni, podl6hajice domicimu prostfedi a houzev- nat6mu niporu lat6nskP kultury.aZ) Tento nizor potvrzuji i znimi fakta z Potisi a Sedmil~~ad. Velmi pouEn6 jest srovnini mapy skythskj.ch naleziit, jak ji navrhl Fettichsn) a mapy lat&nsk$ch naleziit?, kterou uvefejnil L. von Mir- ton.54) K Fettichov6 map6 jsme jii nahote poznamenali, i e jeho zipadomad'arski skupina je bez jedineho hrobu a obsahuje jen skythsk6 pfedm6ty, kter6 se dostaly do pozdn6- hallstattsk6ho a pak latGnsk6ho prostfedi. Tato skupina ne- padi tedy v fivahu. Jinak z ohou map je jasnii vidcti, i e styEn6 pismo obou Bultur a obou nirodf~ jest vlastni? hlavni? v hornim Potisi, nebot' lat6nskP nilezy v Sedmihradech nejsou posud EetnA.56) A talc6 sliuteEn6 nalI5zAme zde hrohy, ltde se vyskytuji lat6nsk6 ptedmgty ve skythskbm prostfedi aneb

4 9 S1i)~hien und der Bosporus, I. 484 sl. "O) Ebert, Reallexikon, XII. 222. "') Skythien und der Rozporus, I. 465. Sulimirski, Kultura wysockn,

199 v$slovnE pfipoubti, ie Skythovi: se udr?eli v ah l a i i sousrdici s kul- turou vysockou do 111. st. p?. Kr.

"2) To Fe oveln vztahuje na okrajovi hzemi stiedni Evropy. Ve vlastnim skythskem lizcn~i na Ceni6m mofi by1 vsvoj av?em jin$, nebne tam to byli Snrmati, ktefi opanovali pole. Ebert, SiidruBland, R35 s1. a Reallexikon, XIII. 98 sl., kdc uvpdena ostatni literxtura.

"1) Rostovcev, Slrgthien nnd der Bosporus. I. sir. 405. Arehaeologia Hungariea, XI. Tab. I.

") Nestor, 22. Rer. d. r6rn.-germ. Komrn. 1.54, kde pfivodni seznam Pltrvanfiv doplnen na dneSni ~ t a v .

20

na~pak. Zde moino uv6sti na pi.. hroby z Nagyenyerl,se) Gyiingyiis,s7) Kosd") a j. Pi-imo k1asickj.m dokladem vzijemnj.ch stykd a koneEn6ho vytvifeni na obou stylech zivislj.ch tvarfi je meE z Aldoboly,sa) pendant kruhu z Trichtigen. Nej- starii lathnsk6 nilezy jest6 s p1-vky archaick6ho obdobi jsou sousti.ed6ny v zipadnim Mad'arsku hlavns kolem Sopronh.") V Reineckovs periods B, tedy ve IV. stol. objevuji se Keltov6 jii na Tise.01) Ve IV. stoleti potin6 tedy intensivni vzijemnj. styk obou nirodR i kultur, ve tfetim stoleti zaniki pak podle nilezfi individnalita Skythd hplnC.Gz)

MWi jsme jii pfileiitost zminiti se o tom, i e Skythov6 pronikajice na zipad nepiichizeli do konEin neohydlenj.ch, naopak, do hzemi ohydlen6h0, jei jako vlidnouci vrstva opanovali. Nechivajice stranou otizku njrodnosti porohen6ho ob.watelstva,G3) viimm6me si, CO invase skythski znamenala kulturne a v$vojov6. Skythsk6 obdobi, Easovs omezene na dobyt6m hzemi koncem VII. a 11. stoletim pi-. Kr., ovsem dalo sv6mu prostfedi urEitj. riz. Aekoliv na hranicich sti.edni

68) Fettich v dile Skythien und der Bosporus, 505, kde udina dalfii literatura.

6 7 ) 1. c. 515 sl., kde hallstattsk6 keramiekk tvary jsou vystiidiny lat2nskjmi nhdohami na kruhu.

59) NBramek, A. E . 1897, str. 16, ohr. 5c, kterji je znBm z jinj'ch skythskj'ch naleziBf, objevuje se zde v lat&nsk&m prosti.~di.

5") Fettich, P. Z. 1928, 144 sl. a t.$i Archaeologia Hungarica, XV. 32 sl. AE Fettich zddrazfiuje hlavn6 hallstattske znaky, klade Rostovcev 1. c. 533 v ihu privk na keltickk znaky.

fiD) L. v. MBrton, Archaeologia Hungarica, XI. 112 sl. "l) Srv. pozuBmku 60. R?) Skythskk nilczy mladsi 111. stol. nejsou, pokud vim, dosud zjiBtEny.

Ve stEedni Evrop: podle pfeviinkho mineni, raien6ho svtho fasu G. Kossinou, jsou to Illyrove, jak se stereotypnk s t i le opakuje, t a E e podrobn6jSi literaturu netfeba citovati. SW. jen posledni obhajobu v po- lemice s autorem u Richthofeua v Mannusu, 1935, 69. Pro Potisi a oblasti *=hod116 i severn6 Karpat jsou to podle obecneho minknf Thr i - kov6. Srv. H. Schmidt, Z. f. E. 1904, 608 sl. To je tak6 zikladni my& lenkou Pirvanova dila ,,Geticar', vgHe citovan8ho. Pro IIaliE srv. na p?. Sulimirski, Kultura wysocka, 158 sl. S tim souvisi ovBem i o t k k a Kim- merifi, na n i i se v pramenech zde uvidknjrch s t i le narBii. Srv. jePG dile.

21

Evropy neobjevuji se %dnQ velk6 kurgany s imposantnimi hroby, pi-ece jen inventif hrobR je tak vqrazn6 skythskp, i e nemBie bqti brfin v pochybnost. K nCkter$m ovSem rozdilf~m proti vlastnim skythskjk hrobfim v EernomoPsk6 stepi pfistupuji i rozdily mistni. Na pivQm mist6 ti-eba uv6sti iirov? ritus. AEkoliv ani Slrythf~m, jak se zdfi, nebyl neznfim,") pf-ece jen kostrov6 pohi-bivfini u nich do t6 miry pfevlidalo, i e hojn6 uiivAni spalovini je tfeba uvQsti v souvislost s mistni tradici, nebot! v Potisi na pi-. by1 ifirovp ritus obvyklf od doby bron- zovQ.fi5) V$znamn$m mistnim faktorem je vbak keramika, Icteri se ve skythskpch i domngle skythskqch hrobech objevuje a kter i posud nebyla souborn6 zpracovfina. J e to vesm6s hrubsi keramika v ruce robeni, vgtiinou hn6dQho zbarveni, fidEeji Eerven6ho neb EernQho. Z tvarb, pokud zatim mfiieme publiltovan6 nilezy pi-ehlc?dnouti, je moino uv6sti vgtsi n'Adoby protihlQ, nFtkdy dvojkonick6ho tvaru, jindy vice villanovskQho r i m , kofliky s figkern vytaienjk nad okraj zdoben$m profi- lovanjm v$h6lkem, misy se s e v f e n ~ i okraji a j. nidoby tvarov6 velmi prost6 a celkem dosti hrub6. Tato keramika je znfima na pi.. z Potisi a Sedmihrad z cel6 i-ady nalezist',"e) ale objevuje se hojne i severn6 Karpat, ve skythsk6 oblasti v HaliEic7) ba dokonce a i na Kijevsku a Podolsku.e%) Posud ji nebyla vcnovina i&dnfi vAt.3 pozornost a neni proto divu, i e zBstivi velkou otizkou. Na jednQ stran6 naz$vfi ji na pi.. Rostovcev skythskou,eg) Spicyn pi-ititfi ji Skythfim rolni-

W) Rostovcev, Skythien und der Bosporus, I. 478. W) Srv. co k &mu pravi Fettich, Archaeologia Hungarica, 111. 37 sl. 6") Srv. cit. *Eet naleziSt! od Fetticha U Rostovceva, 1. c. 494, kde

uvedena literatura, hlavnB na pi-. Marosvasarhely, Piski a j. Dile Ge- tica od Psrvana, kde i n5kterA vyobrazeni, obr. 283 sl. K tomu SIT. Nestor, 22. Rer. d. rZm.-germ. Komm. 113 sl. TamtE2 i vicckrite kou- statovan hallstattskj. riz nklezh.

"') Kostrzewski, Ebert, Reallexikon, XII. 231. Sulimirski, Kultura wysocka, 170 rl. Antonicwicz, Areheologia Polski, 133.

Rs) Pfehlednou zprivu viz U Niederla, Recueil Kondakov, 3&-38. DBle Spicyn, I m . arch. Kom. 65. 80 el. K tamu Rortovcev. 1. c . 414 61.

"O) 1. c. 533 U ptileiitosti hrohd v Piski.

22

kiim,Tn) Nestor po pfililad6 starSic11 badatelil dornacimu ohy- vatelstvu") atd. Srovnjni se skythskou keramikou z kla- siclt6ho Gzemi skythsk6110 neni vlastnB dnes moin6, ponevadi o prost6 uiitkovi. keramice tam nejsme t6rnE.E informovhi, cog jest pochopitelnk, nebot! nesnese srovnini s 11onosnj.mi milodary ostatnimi a klassiclrou heramikou feckou. Zatim miiieme jen tolik fici, i e po obou stranich Kai-pat, a to jak v IIaliEi, Kyjevsku a Podoli, tak v pofiEi Tisy a sedmihrad- skj.ch i.ek objevuje se ve skythskkm prostfedi prosti keramika jednoduc11j.ch tvard i vlzdoby, kter i i na tak velkkm Gzemi nese spoleEnk znaky i pfi mistni diferenciaci.

Skythskj., lQpe EeEeno iranskj. pdvod tkto keramiky nelze pfedpoklidati. NB totii tolik vztahi~ k ostatnim evropskj.m skupinim, i e ji nutni! musime povaiovati za majetek phvod- niho domiciho obyvatelstva. Jakk jsou vsak-liofeny t6to keramiky, mBieme se dnes jcn dohadovati. Hlavnim voditkem staly se t. zv. villanovsk6 tvary, jako na pi.. U Pgrvana, kterj. by velmi r id zdfivodnil Gzkj. vztah rumunsk6ho fizemi k Italii.72) Schuchardt pfijimaje tuto thesi hledal dokonce piivod villa- novskj.ch tvarii v Uhrich.73) Childe naproti tomu je naklon6n povaiovati tvary dunajskQ kotliny a Balkirnu a Italie za sou- bi!inj. vj.voj ze stejn611o podkladu.74) Niederle sprivnB upo- zorfiuje na pfibuznost forem v bosenskj.ch nalezistich jako je Debelo Brdo, Sanski Most a j.75) Souvislost S Italii nemdie h$ti tak intimni, jak n6kteii badatelk se domnivaji. Tato po- dobnost jest jen vnr!jSi, nehledi! k urEitj.m chronologickpm obtiiim. Dnes vime totii, i e nejstargi tvary villauovskE. nejsou v severni Italii, kde bychom je pfi Pigoriniovr! thesi

7 0 ) Podle nilezb na nEmirovskEm hradiBti, srv. Niederle 1. C., v pozn. 69, kde c i tovh i Spicyn a Rostovcevova polemika. K tomu SIT. poznimku Nestorow v 22. Ber. d. riim.-germ. Kon~m. 112, pozn. 45.3 a. Sn. niie poznimku 117.

") Srv. v$8e pozn. 3 a Nestor, 1. c. 113 sl. 72) Tato zivislost zdi se P3rvanori prokizani od IV. periody hron-

zove doby mad'arsko-rumunsk6. Getiea, 302 d. 7") Alteuropa, 2. vyd. 188. '9 The Danube in prehistory, 291 sl. 7.;) Recueil Kondakov, 37.

pochodu na jih museli pferlpoklidati,'" ~n+l~l,r%- nachizeji se privP v horich albanskjrch.7i) Zdi se, i e villanovski kullura ]>atpi extraterramaricoli~m a i e ojedinEl6 prvky v ni jsou im- portem. Pani Dunureanu-Vulpe ukizala svkho Easu, i e ve v+ chodoalpsk6n1 fizemi neni italskkho importu pi-ed periodou Arnoaldi.78) Pro tuto dobu .kberg prokazuje souvislost U&-

tjrch keramickjrcl~ tvar6 s Italii.7" Neni-li moino tedy tuto keramickou skupinu odvoditi z Italie aneb naopak, pi-ece jen nepopiratelni tvarovi souvislost ukazuje, tie celi tat0 skupina souvisi ilzce s evropskjrm pravt.1rj.m vjvojem a i e nelze pro ni hledati n6jakjr vzdilenjr pnvod vjrchodni tfebas iranskjr. Z t6chie ddvodB nutno zamitnouti stargi thesi Ho~llesovu o vjrchodnim povodu hallstattsk6ho stylu,so) novEji obnove- nou Stock$msl) a velmi zajimav6 vyloienou Neubertem.82) Ze sice na vjrchodnim proudu do stfedni Evropy v dobt. hall- stattskk n6co je, poznime dile, ale naprosto nelze mluviti o vjrhradnim vjrchodnim pRvodu hallstattsk6ho stylu. Uka- zuje-li se tedy keramika velk6 po obou stranich Karpat leiici oblasti i pod skythskjm pi-ikrovem jako domici aceljm ostatnim vjrvojem se stFedni Evropou souvisici prvek, je nutno pfiznati na druht! stran6, i e v dob6 skythskt! invase nevyviji se jii soubEtin6. Tvarovi: tat0 skupina zejm6na svjmi ouSky, hrubjrmi nnlci a j. prvky je velmi pfibuzni charakteru keramiky periody C ve stfedni Evro~C. (Srv. niie poznimku 117.)

T R ) Bull. di Palethnologia, 1903, 348 sl. V tom jej nisleduji i Ghi- rardini a v. Duhn, Grgberkunde l16 sl., vyvozujice nejstar.?i kulturu doby ielezne z indoevropsk6ho proudu 11. tisicileti p?. Kr. Nejnovrlji k temui nizoru piikloRuje se i Krafft, Anz. schweiz. Altertumekunde, 1927-28, 14, pozn. 1 a Bonner Jahrbiicher, 131, 180, pozn. l.

7 7 ) Messersehmidt, Bronzezeit und friihe Eisenzeit in Italien, 21 sl., kde velmi p 6 h j . p?chled cel6 otizky.

'R) Epherne~is Daco-romana, 1925, 58sl. mnrl v Praze nedostupni. Znim z citace U Nestora, 22. Ber. d. rom.-germ. Komm. 108, pom. 438. X. t . zv. staroitalskbmu importu srv. jegti? M. v. Roska, Mannus. 24, 540 sl. Ale ji% v H B jsou italske vlivy na Dunaji zkjmb. "9 Bronzezeitliche und friiheisenzeitliche Chronologie, 11. 27 sl.

Kultur der Unei t , 111. 10-11. Eechy v prargku, 111; Cechy v doh5 ielezne, 5 sl.

*') Dorische Wanderung, 1920. 0 tom, jak tat0 teorie znow proniki, ovSem v jiukm pojeti, srv. d&le a zejmena v pozn. 124.

24

Jeji souvislost se skythskjmi nilezy ji datuje do periody I! a do latinskd peiiody A (archaickd) a B. Invase skythski, literi, jak jsme vidbli, dovedla zasihnouti dosti daleko na zipad, celou tuto oblast odfizla od z5padniho vlivu, takie se dile vy- vijela ve svjrch mezich samostatnb. Skythski invase nepasc- hila na dom5ci zern6d6lslr6 obyvatelstvo tak mocnft, takie pod s k y t h s k a nit6rem trva vlastnb hallstattskj. sty1 a i do proniknuti kultury latknsk6. Mtieme proto obdobi pfibliinft VI. a i 111. stol. charakterisovati jako skythslto-hallstattsk6.

Hledati kofeny tohoto domiciho podkladu je velmi nesnadnd. TO, co vime o bronzov6 dobb na fizemi, jei n i s interesuje, je velmi firyvkovit6 i v tom piipadb, vezmeme-li v fivahu t. zv. uherskou dobu bronzovou. Tato byla a jest jeitb dnes poji- mina jako celek, aE ve skutetnosti s ah j i na druhou stranu Karpat.83) A mimo to, toto velk6 Lizemi jen zdinlivb tvoi-i kulturni jednotu, a to jest6 jen v bronzov6 iddustrii, kterou zn6me vbtsinou z dep6tB a ojedinblpch nAstroj8. Kulturni skupiny, tak jak se je podafilo vypracovati ve stfedni EvropF? na z6kladE. keramiky, jsou n im dnes zde jest6 i v hrubgch obrysech t6mbf neznim6. Eronzovi chronologie, kterou po- stavil P. Reinecke je toho chara1~teristickj.m dokladem.84) Tak6 Childefiv pokus o jednotnp systdm neni nei pokusem, i kdpi prihliii jii k jednotlivfm kulturnim skupinim.*S) Nestorovi se v posledni dobft podafilo vymeziti nbkolik kulturnich skupin, ale hlavnb pro starsi dobu bronzovou; pokud jde o jejich osudy na sklonku doby bronzov6 a v dobb hall- stattsk6, neni si opbt jist a sprivnb poukazuje na nefipln6 a ne vidy spolehliv6 prameny.gG) Mnohem l6pe jsme na tom jii na Slovensku, kde jednotliv6 kulturni skupiny zisluhou Eisnerovou se jii zatinaji rj.sovati a kde je tfeba pfikroCiti

S) Kostrzewski, Ehert, Reallexikon, X. 194 sl. Antoniewicz. Archw- logja Polski, 78 sl.; k tomu srv. Pasternak, Rusk6 Karpaty 33 sl. a Su- limirski, Kultura wysocka, 158 sl. a mapa.

Arch. Ert. 1899, 225-251, 315430, nkmeekk resumk viz v re- fer6t.6 j. Thirringa v 85. A. G. W. 1900. 101-108.

ss) The Danube in prehistory, 247 sl. K tomu srv. zejmkna kritiekk poznAmky j. Nestora v 22. Ber. d. riim.-germ. Komm. 82 al. a dhle na dznj .ch rnistech.

Nestor, 1. c. 84 sl.

iko ve sti neziti. P

:edni Evr i-edni! je

rubfch r lpoklidat ch keran

vropskem nistnich : 1 inventi

U z Pavlov Sprockhof L-.-.L -

IU, mP7- znacich Ei) by1 . 7 " -

25

k jejich podrobnBjBimu propracovini.fi7) AEltoliv tedy zejmena v posledni dob6 vpzkumy stanic s b o h a t w zvrstvenim jako je Pecicas" a TT6szeg.89) slibuji velmi mnoho, nedastali jsme se pEes prv6 pokusy dile net Reinecke na potitku stoleti. Nejinak je tomu i ve vfchodni HaliEi.90) Zde o domici kul- tui-e v dobi! bronzov6 nemime vlastnB pi-edstavy, podobnB jako v Ukrajin6. Jedini! bronzovCI nilezy ukazuji ,,U

impoi-ty", kter6 se dostivaji a i k Cernemu mofi.91) NemP~ieme-li tedy doEasni! o bronzov6 dob6 podati

takovf, j: ,op6, pi-ece jen h e alespoii I

znaky vyl jisto, i e vfvoj dohy bronz~ chhzi z domkiho podkladu pozdn6 neolitickkho, a po t ysech je i ;i, i e vfv ( liky, vfz soubAiny a podobnp.92) Na koncl doby bronzove V ae: I istatovati invasi luiick6 ke -

slovensKo o p r a v c h , 51 sl. Srv. k tomu referar, auruzrtv

Ohzoru IX. (v tisku). 83) Pavodni literatura ueni I istupni. Informace j

p5ny jednak z pkhledu Childov- . -..- 3anube in prehistory jednak z Nestora 1. c. 82 sl. a Dacia I. 31

89) Srv. p o z n h k a 88. Vedle tobo osc z BudapeRti.

U") Srv. literaturu, citovanou v pozn. 8

Ehert, Siidmnland im Alterthum, 50 S,. nraurxlnurr, AL. P%wan, ale pied nim ji? velmi sprivng Andriesescu, 6zemi me a Dngstrem povaioval za jedinou kulturni oblast. Dacia 2, 345 k tomu d0leHitj. Z1Auek A. M. Tallgrena v M. A. G. W. 1931, 81 zobrazen i charaliteristick? depdt z Nikolajevky (obr. 9). E koflik typu Fuchstadt v h r g a n ky je patrnk jihon* pfivodu. Eurasia 11. 156 sl. Srv. Handelsgeschichte, 7

82) K tomu srv. CO o starsich cypamr, ha p?. o typu Perinn Otomanskem a j. pravi Nestor 1. c. 84 d. SN. takE v j ~ o d y N. o vjwoji pannonskk keramiky v Bronzezeitliche.und eisenzeitlicl nologie 111. 51 sl. Aberg nerozeznivi ovSem jest6 jednotlivd kterk na pi. se j i i poEinaji r$sovati u Nestora 1. C., Childa 1 jeho celkovi linie z d i se sprivni .

93) Srv. piedniSku autorovu na 11. kongresu slz Ksiega referatbrv, 22-25. K tomu polemika B. v. Ricnmorena, 191

rioae U

3) Jak

sou Eer , 259 sl.,

, Tompy

11. 50 sl. zi Tisou al. Srv. RI.. kde

I U > L L \ ~ I I I ,

Abrrga le Chro- skupiny, I. C., ale

VarSav6. Mannus

V ve s1 celke

.

se k 2

evr kou I

t o p0

Puszt. 1. c. ! Mannl

*E,

Archf 62 sl. tura v

- c ,

nebylo m zorovati I - ". .. . ~ m

fedni Ev: 2ni t6chtl

26

mohutni byla a kam a i dosihla, je otizkou teprve budouciho badini. Prozatim vime podle nilezfi, %e zasihla a i do Potisi a sm~fovala na j i h p ) severns Kal-pat od zipadu mifila na v+chod.") Zde napad5 otizka, zda snad privg tato expanse nevyvinula tlak, kter? se uvoliioval karpatsk9mi prfismyky a pfispsl tak k roz3ifeni uherskPch forem v RaliEi a dile

D--.sku. Invase l~eickb kultury znamenala vlastn6 posileni rops. To lze pozo ifi. 3 stykh jevi se p: er-

I forem bronzovych na zApad.96) hallstattsl~bm obdobi neni situace zfetelnGj5i. Reinecke ?B chronologii doby bronzov6 rozdslil svoji IV. periodu m na t f i men?? fhze, z nichi tfeti vlastne patfi podle

stredoevropsk6110 nazirini do hallstattsk6ho obdobi.97) Rei- necke sv6j jihonemeck? hallstattsk? systbmgs) na dunajskou kotlinu neuplatnil a tim vzniklo mnoho nesrdvnalosti. Wilke

P( ;oto paralelisovini, ale vlastn6 jen i r ~rskj.m nilezhm, kter6 ovgem souvir opskou hallstattskou oblasti.99) Ale v?chodni oblast pot

oino s timto syst6mem dobfe srovnivati. I na pf. U Pasternaka.100) No7 sil se Eisi

bnlloe, i h e Danube in prehistory, 378 sr, v auuv~slosti s tyl a-SzentJanos a jeho k ku Nestarovu, 31 sl. a 109. K jiini i jeBtk Childe, us, 6. Ergzb. 263.

Viz Kostrzewski, Ebert Reallexikon, X. 194 sl. Antoniewicz, !oloeia Palski. X5 sl. Ddle L. Kozlowski. E ~ o k a bronzu v Polsce,

Lul- tra lu5gckr i X sl. .,-c -. !...<-

pomkru expans

T6szep. S luiicki ku

rovati i ik v pror

v invent: ~ ik in i uh

Iro. polemi ltury srv.

n6 mapy. I

c-. L

se zfetel 3i se s t k .. . .

" - I dauu zr-rra~r~e vejruarra v I U Z I C K ~ I I I L I I U I I Z U V ~ ~ I I I V U I L ~ ~ L , CCUY v period: D padle Reineeka a objevuji se i v hallstattske period; A. K zi- vkrfirn, ktere se z toho vyvozuji srv. Kraft, Anz. schweiz. Alt. 1927-28, 53, Banner Jahrbiicher, 1926. 177 sl. K. Schumacher v X. her. d. rSm; gernl. Komm. v kapitole I'drovGrh oolich nkmeckjxh, k tomu srv. po- zndmky K. Vogtab Die spzt' iehe Keramik der Sch !el i tato otdzka neni posud d, kna. NejnovBji podtr am uherski brons. industrie h . f ivrrg, Chronologie V, (193

") Ve vf6e cit. prici v Arch. Ert. 1899, 315 S S ) Alt. uns.heidn. Vorzeit, V. rr serii Elinki "9 V Ebertovk Reallexikonu pod heslem Uni 1001 Rusk6 Karnatv. 41 sl.

weiz, 77. C .huje v$m S ) .

rnosti br ropsk6m1 ;ark halls

. ".

lallstattu e quem, : ,n.tn.,nor

rg, chronol

27

jsou z im CO pei tisk6 obl: . . ..

s ~sp&cheni o samostatnou chronologii pro fizemi slovenslr6, vycliizeje z jednotliv4ch kulturnich oblasti.lol) Pirvan, kter? vySel z Reinecliova systemu, vytvoi'il si obdobnon clironolc+ gii.102) Ale i pfi tEchto vBech polrusech zbstala potiski a sedmihradski oblast milo znRma. Pokud lze pPistupn6 a spo- lehlivk nilezy sledovati, zdB se, i e ve starSim obdobi hallstatt- sk6m zbstivi vztah ke sti'edni Evropf!, obnoven? na sklonliu doby bronzov6 nezmf!nf!n, jestliie se je.5t6 vice neutuiuje. Dokonce i v keramice lze pozorovati zajimavP obdoby. Pi'i urrit6 konseilrati\ .onzov6 indostrie Peteln6 vztahy lie stPedoev 1 hallstattu A, zat cioda E neni tak jasni. St tattsk6 ohdobi po ~ s t i lze tedy kltsti na roven starslmu hallstattsk6mu obaoul stfedo- evropsk6mu bez podrobn6jRiho tiidf!ni, nebot ani starBi ti'i- dgni Reineckovo periody IV. na ti'i skupiny nelze dobte pro- v6sti. Datovinim skythsk6 invase pfibliinf! do per:--'-- stfedoevropsk6ho 1 jest sice ziskina pro halls obdobi hranice ant ale ziroveii vzniki urEiti I

Proti velmi hojnr? L ,,,,,,,, i6mu stargimu hallstattsk6 ...- dobi, v nsmi se, jak se zdi, rj.suji dvQ fize neodpovidajici svjrm inventifem 6plnQ stfedoevropsk6 periodisaci, chybi totE v?raznf! vyvinut6 obdobi ielezneho mefe, tedy perioda C. Ale i to jest jen zdinlivk, nebot' v Potisi a Rumunsku lze dnes av6sti nilezy, kter6 sem patfi, af nejsou provizeny ieleznjm meEem. Tak na p?. i dep8t z Hajdu-Boszomkny.lo3) kterP Reinecke kladl dso pnmi fizelo4), m& Eadu znakfi, ktei zuji, i e neni Easovf! daleko periody C.106) KoneEnf! i an

%U') Slovcnsko v pravgku. 148 sl. Ale k tomu SW. taki: pEed< str inky, nebot aator attske spojuje je.5t8 s dobou hroneovou. In') Getica, 754 sl onfrontaci obou systi.mb po-

d i v i Kestor 1. C., 105. 10:i) Hampel, A bronzkor, I. 46 sl., kde udina i citace tabule 104) Sv6 IV. periodg (IV. perioda Monteliova), Arch. Ert. 189

Sprockhof pt i rozbaru bronzovLch nidoh klade Hajdn m6ny do starHfio hallstattsk6ho ohdobi, kterh paralelisuje s Rlonre~rovou periodou V. Reinecke tomu v Germanii 1931, 197, odporuje. Jde vsak o rozdilni zAkladni hlediska, srv. l< tomu pozn6mlcu Nestorom v 22. Ber, d. *m,-germ. Komrn. 135, pozn. 537. Pro stardi datovhni (do IV. per.) vgslovuje se i N. Abe. logie V., 81 ; sl.

lvuy r,

tattsk6 nezera. m,, nh.

28

meE, v nazi oblasti pom6rni! hodn6 zastoupenj., neni tak jedno- znai5nj.m typem star5iho hallstattsk6ho obdobi, a to v tkto oblasti.loG) K tomu lze dile uv6sti na p?. poklad ze Sf.-Gheorge Padureni,lo7) kterj.obsahuje typickk pfedm6ty periody C, dale dep8t ze Sancraeni,los) hroby z Balta-Verde,lo" Aiudumo) a Cipau,lll) kter6 take jevi vztahy k period6 C. Schizi-li tedy zde vedle ielezn6ho meEe jeiti! nQkter6 tvary typick6 ve stfedni EvropG, je to dfikazem, i e v tomto obdobi se jii v+oj odtr- huje od sti-edni Evropy Eili, ie jeit6 pfed skythskou invasi objevuje se kulturni diferenciace Potisi a pfilehlj.ch oblasti od 6zemi zipadnich.

Podobnj. zjev pozorujeme i na druh6 stran6 Karpat. V Ha- liEi totii luiicki kultura, kter i v pw6 f&zi dosihla jen Bugu, pfekroEila Bug a zde narazila na obyvatelstvo, z archeologic- k$ch nilezfi vlastn6 neznAm6.ll2) Smiienim vznikla velmi zajimavi a sv6rizni kultura vysocki na nevelk6m 6zemi severozipadniho Podoli.113) NejstarSi obdobi teto kultury je pfibliin6 souEasn6 s periodou C. V Moldavsku pfibliin6 v t6ie dob& objevuje se zvligtd kultura Bordei-Herestratui, jejii jednotlivk keramick6 tvary jevi urEit6 vztahy i ke keramice v Potisi, Banit6 a pod.114) Je zajimavk, i e v okresu Dolj v Rumunsku objevuji se zvliHtni sidliSt6, upominajici na ,,zol-

lnO) Sprockhof, Die germanisehen Vollgriffschwerter, Tab. 40 s ma- pou rozgiFeni, tamt6i i v$Eet naleziAt!. Sprockhof sice jej udrzuje do HC, autar v3ak pro stFedni Evropu to popiri. Srv. ZBldady Eeskhho hallstattu (rukopis) .

"Or) Phvodni publikace Roskava je mi nepEistupnB (Emlkkkinyv a Szkkely Nemzeti-Museum, 1929). PFedmkty jsou zohrazeny u Nestora, 22. Ecr. d. rijm.-germ. Komm., obr. 25 a tab. 16, 3-5, 10.

l") Plati tot62 jako v pozn. pi.edchAzejici, Nestor 1. C., obr. 29. Ion) D. Berciu, ESA, 1934, 165 sl, cit. Nestor, WPZ, 1934, 109, obr. 1. Ilo) Arch. Ert . 1897, 65, obr. 5. PinTan, Getica,'ohr. 244. l") Arch. Ert. 1909, 166. P$wan 1. C., obr. 260. "?) SN. literaturn citovanou v poznimce 95 a hlamk Sulimirski,

Kultura wysocka, 160. Je to skupina, kterou zatim autor z nedostatku pramenfi nazfu i prozatimnk kimmerijskau.

":l) 0 jejieh koi.euech srv. hlavnk Sulimirski, 1. c. 163 al., kde i stari i prameny.

11") Nestor, 22. Ber. d. =Gm.-germ. Kamm. 110 sl.

;liny.ll7) vujici se

Ukazuje kulturni

niltil',ll" kter4 stndoval Spicyn na Kyjevsltu a Poltavsku a pfiEital zem6d6lskj?n SkythBm.llG) Novgji povaiuji se aspofi EisteEn6 za pfedskythsk6 a uvid6ji se ve spojeni s hallstatt- sltou kult ajsk6 kol se tudiZ, i e po- pm6 v dc ;ov6 obje oblast na obou stranich Karpat t rv i dile a i e se udriuje a i do doby s k ~ t h - sk6. Ureitgji ji vymeziti a jednotliv6 mistni skupii urEiti neni zatim moin6, ale zdi se, i e phvodnf, byla stfedoevropsk6ho phvodu a i e k samostatn6jSimu a n6jSimu vj?ioji dosp6la teprve na rozhrani s t a r5 a fize hallstattsk6ho obdobi, pfibliinf, v period6 C. I je, i e tato posud tak milo znimi kulturni oblast stal: F vrop6 nezAvislou, ba dokonce poEala na ni p

lob6 totii objevuji se ve v9chodni Eisti stfedc ske hallstattsk6 provincie tvary, kter6 je nutno odvc v9chodu a kter6 se privi in6n6 oblasti vys Zvliitni tvary uzd, knofliE souEisti kofiskj~ strojh,118) sekerky s ramir j. S timto proud pronikaly intensivusji na zapad i uhersk6 tva1.y jako' v i t i spona, jiinf tvary jakc smiEkovi a j. Zdi v9chodni oblast po obou st Carpat octla se pc v phybu. S tim je nutno uvesci v souvislost i zvlAStni s polrladft, kter6 svfm obsahem i stylem se jevi jako nf,c nov6ho. Jsou to proslnl6 poklady z Michalkova,lzo) Foka

) spona o :ranAch E , ,.

11") Srv.

O16) Sm V.?. - .

U Nestora

1 70. -"- 1. C., str. :

. - - . " ' I YOU

Iln) K. ' itillfriedu.

%ln) M. I Zft. d. fir

C nichi hlec .L..X.. .-L

XErnes, W1 In. Alt. Ge! &A autor p -. . . . . - . .

'2, 1917, 3 3. 1912, s t r h o d s e k e ~ .. *...XL... .

8 sl. K tor . 21 sl. a l ,ky S ram6 .:L..< 7, '

sl.

Zlate skarl > -. . ~y michalk

>. .. owskie (K -

ici A. M. T 16. Tyto ot n a Uri le , r. ".?

rakov, 190. 93.

hsobiti. oevrop- lditi od ikytuji. ch po- lem asi . . harfo-

i se, i e ljednou > . xupinu :o zcela ,ru,l21)

~ P O V , rmA, IYZY, 162 81. a wanaremo I. C.. IYSU. W.

er, 1932, 25 sl. U piileiitosti rozboru dep6tu ze S rv. dopln6ni od L. Franze 1. C., 1933, 132, a velmi wznamnou small luestorovu 1. C., 1934, 108 sl.

nu srv. pri 5 911, str. 1: T uky nEkde hv~ruaa~ zrrirl~ky jell z re~rra~u a CLLZI. n mmu jest; r. ncllacnt

Ath. Mitth. 1916, 403

lZo) K. Hadacze l~ r a tu r a do r. 1924 Wilne, & D e n , neairexllrm, v l ~ l . I

allgrena ,k price, jsou rni

:r,,,eye,',

1). Lite-

l 0 sl. a Wi

20

30

Vliillo Trnu'") a j., ,jejichi zviieci ornamentika ukazuje na vztally lr Orientu. Cc19 tento nilezovf soubor zahrnul P. Rei- neclie do sv&hu severothrick~ho, kimmerijskeho kulturniho oliruhu, ktel* proti star4imu hallstattsk6mu obdobi jevi se mu jako mladBi f ize soub&ini pEibliin8 periodou C ve stfedni EvropG a pi-edchizejici invasi skythskou.123) Neni divu, i e tento nRpadnj. zjev by1 spojovin se vpidem SkythB do Eerno- moii a tim zpBsobenjm 6stupem KimmeriB. Je-li nutno odmitnouti pi-iliS vysok6 datovRni Pirvanovo, kterjr poERtek t6chto posunii klade k r. 1000 pi.. Kr.,124) jest ti-eba uznati, i e pi?- bliine datovini t k h t o nilezB do VIII. stol., event. na rozhrani VIII. a VII. stol. pi. Kr., je velmi pravdGpodobn6 a i e souhlasi piibliin8 i s vlivy, o nichi jsme se vfBe zminili.

Obraz vj.voje v pfedch&zejicich i-Rdcicl~ naErtnut9 Ize tedy struEn6 a pi-ehlednf! vyjidii t i asi takto : V dobf! bronzov6 vy- viji se Poclkarpati ze sveho neolitickeho podkladu neruSen8, sv6rizn8 sice, ale pfece j'en obdobnf! jako stfedni Evropa, pro- zrazojic tak urEitf spoleEnf ziklad. Vdob6 odpovidajici mlad- 8imu obdobi bronzovemu ve stiedni Evropf! (ve smyslu Rei- neckov8) ukazuje se v Podkarpati urEitf ruch, kter$ Ize uvksti v souvislost s jiinim sm8rem luiiclr6 expanse. Pokud luiickf proud zasihl Potisi pi-imo neb jen svfmi vlivy, nelze

I U pi-ileii :o posledni nika o sprjv- latovini ce ~piny. Pro periody hall- kf (periadr n, Andriest rFipustn6 pra- u Nestora, LL. D ~ T . d. riim.-ger~~l. ~ U I I L I I ~ . I L ~ , ua~r Wilke Ehert, xikon 14, 227) stoji datovini do plnf periody hallstattski. (C) ze- u Reineeka, na n<j navazujiciho hTestora a j. Germania, 1925, 50 sl. Nestor 1. C., 123 sl. Proti tomu srv. skepsi

Ebertovu v Reallexikonu XIII. 58 v datovini a v zivislosti na skythske invasi.

124) Getica, 2 sl. K tomu kriticke poznimky Nestarovy 1. C., 106 sl. K tonluto milo znim6mu kulturnimu okruhu srv. jeEt6 literaturu *He uvedcnou, zejmena v pozn. 119 a dile. K pdsoheni tohoto lculturniho okruhu, kter4- ve smyslu Reineckovy koneepee je hallstattskj. bez ital- skf.ch olivd (oiiveni star6 Hcernesovy koneepce? srv. pozn. 80) je dale- ?iti i t a okalnost, i e nositelem jsou podle obecnkho nhsoru Thrhkov4, time pfibuzni s Illyry (srv. Menghindv njzor v XVI. Ber. d. riim.-germ. Komm. 33, pozn. 191). AE dnes nelze pronesti definitivniho tisudku, neni poehshy o tom, i e v tomto kulturnim okruhu a v jeho vztahu ke sti-edni Evrap; lei i rozluSt6ni nunoh$ch otizek stfedoevropsk6ho hallstattu.

tosti tohot 16 teto S ~ I

L A, PSrva, "0 l,--

ha uilezu t i datovin :SCU, srv. c

7,

oiila poler I do s t a r [ it. mnk neI

<"" >L,.

31

dnes rozhodnouti. V kaidGm ptipad6 vialt je Potisi do jistG miry znovu pfipoutino k vj.voji stfedoevropsk6mu, pti Eemi je vyvolin tlak, projevujici se ptechodem obyvateld pi-es oblouk liarpatskj. na sever, nebot' nilezy tohoto tizemi nelze jeclnostrann6 vgsvGtliti jen jako vj.sledek obchodu. Zdi se, i e tendence ku pfechodu Icarpat projevuje se jii dEive a i e v t8to dob6 vyvrcholila.l?~)

Nisledujici v h o j je fadou tvard spojen se stfedni Evropon, s jejim obdobim starsiho hallstattskGho obdobi. Ale jii na sltlonku t6to doby poeini se objevovati jakjrsi nepokoj, zfejme vyvolanjr posuny kmenovj.mi. S nim objevuji se nov6 prvky v domicim prostfedi zcela cizi, vj.chodniho pdvodu a tim je v v o j odliSen od zipadu, ltde i doba 2elezn6lio hall- stattsk6ho meEe, jeni na na5e se zatim neobjevuje. Naopak, z t6to kulturni oblasti proudi urEit6 prvky na zipad, kde se stivaji charakteristick~ y tolloto obdobi. 1 losti tyto jsou s nejv6tSi pral nosti spojoviny s suny Icimmerijd.

V dob6 pozdniho hallstattskeho obdobi ve stfedni Evrope je roztrika Podkarpati se zipadem dokonina vpidem Skythb, kteii pfinigejice novou svGriznou kulturu nevypudili domici obyvatelstvo, jei potfebovali pfi sv6m nomidsk6m zpdsobu iivo lospodifskou zikladnu. Tim zBstivi na rozdil od zip: 7511 hallstattskjr r iz domici ltultury jest8 v dob6, kdy .., ,,,,,JG se jii pln6 uplatiioje l a t h s k i kultura. Tepry~n v dalsim vj.voji pronikaji Gallov6 na vj.chod a utkivajicj se Skythy, vtiskuji eel6 oblasti latknskj. riz.126)

l?') S timto proudem nesmi b s i zam6iiovin mnohem mladbi p illyrskj., kter4. p o i e Childa (The Danuhe, 388) v pln6 doh6 hallstat (jeho perioda VII, dunajski) gel do Bulharska, Makedonie a Sedmil K tomu srv. Nestor, 22. Ber. d. r6m.-germ. Komm. 116 sl.

''R) Pro lep5i srovnini jednotliv9ch chronologick$ch systkmB a p sro%nini se steedni a severni Evropou je pFidina tahulka syst@mR, pr vedeni se zcetelem ke kulturnimu obsahu jednotliv9ch f i z i a ne k j jich absolutnimu datovini podle autor6. V tomto pPipad6 srovnivAni by10 velmi nesnadnh. Xa konci je pPipajen n ivrh na prozatimni chronologii Podkarpati s 6 m y s l n ~ oznaEenim ,,karpatskid', ahy tim odchyln? r i z by1 vystiien. Tento n ivrh je myglen jako pomdcka, dnkud z roebord domiciho materislu nebudou vypraeov5ny jednotlivk kulturni skupiuy, jejich v i ~ o i a vzjjernn? 1

t a jako h ~ d u uchol n o o6nor

jmi znak, rd6podobi

JdC PO-

PI v PO niti

,ehled vj.. dkarpati nirok na

voje, p r i dnes jev , pksn6 .. "

v6 podan i. Pi-edvc vystiieni

. .

ie, jak sc ~othesa n odpovidi . ..

! nim vf emfiie si . vSak dr

nlmu stavu poznatkil a musl byti dalSimi nalezy teprve k trolovina a revidovha. To jest a bude privE itkc nfch mistnicl~ studii, z niehi jedna bude pfedloi podivank prgci, kter i m& ukizati, pokud materiil poaKarpz rusk9 pfispivi k feieni nadhozen9ch problGmfi, jei p; k zikladnim othzkim d6jinn6ho vfvoje vfchodniho porr stiedni Evropy. Pii korektuie dostal jsem od T. Sulimirsk, novou knihu ,,Scytowie na zachodniem Podolu" (Lw6w 193 1c nii budu moci pfihl6dnouti a2 v daliim dilu t6to price. . jii zde lze konstatovati, i e celkov6 se nizory T. Sulimirsk~ kryji s nizory zde shrnut9mi.

~lem podr ena v pr: ~~ - ~,,--~ ~~ ~

on- ,ob- iv6

2

GLL"

G ) , Ale ;h n

Pieds' halls

ob

ovenska - s t s t f e

, -- - - - -

S e v e r n

- Bronz

- d n i E S d n i E v ~ a d n i E S s t s t i v r o p y

PODKARPATSK~ V. PAKVAN I P. KEINECKE S . MULLER O. MOP

-.v..rurr perioda L . a

IV. Danubski E--. - 1 - o~reuni karpatskb StFedni doba

V. Danubski perioda doba bronzovi bronzovi [STREDNI DOBA

c

karpatskd doba a fize V1:Danubskb per. I11

I h

[allstattski perioda

Karpatski doba A IV hallstattskd doba .-

hall- HallstattskB. p. stattskb VII. Danubski per. B

8 v - Vlastni doba hallstattski

9 v1

Lathsk i p-.-- geto-skythski obdobi A

obdobi Latbnskl starbi

Latbnskit B

obdobi Latbnskb penoaa I Latbnsk: stkedni

Geto-skythski C C Latenski kultura latPnski doba obdobi

stradonic Latbnski Latbnsk:

kB

MOHYLOV* POHBEBIQTR V KUQTANOVICICH.

Mohylov6 pohi-ebibtf: v KuStanovicich (okr. MukaEevo) objeveno by10 jii v minulkm stoleti T. Lehoczkjrm.l) T. Le- hoczky zde kopal, a to mohylu dnes oznafenou jako VII. Nilezovou zprivu obsaienou v jeho osobnich zhpiscich i v publikaci uvidime na piisluin6m mist6.2) Jak se zdi, zjistil zde asi T. Lehoczky tak6 ni!jak6 sidlistf: neoliticki!, nebot piipo- mini mezi nilezy i pazourkov6 a obsidianov6 nhtroje a tra- chytovk drtidlo. Tato zpriva vedla ke klamn6mu urEeni s t i S tohoto pohi-ebibti!, jakvidime o J. Pasternaka,s) kter3i zai-adil naleziiti! do hornopotissk6 skupiny podunajske keramiky. Z nilezb Lehoczk6ho jsou zachoviny ve sbirce i dv6 nidoby, kter6 toto urEeni nepodporovalg, ale Mere tak6 nemBly dosti znakb pro pFesnf:jSi datovini. J. Eisner je vbak piece Easovf: sprivnf: zafadil.4)

Mohylnik kubtanovickjr rozkl&dh se vlchodn6 od obce ve vzdilenosti asi 500 m na urbariitni pastvini! s nepravidelnjm porostem (tab. I. 1). Pastvina je mirul. sklonQna k jihu a roz- br5zdEna meniimi strierni od vodnich piivalalb. Mohyly jsou seskupeuy v dosti ucelenon skupino, kter6 sahi na vchod a i do poli (obr. 1). Neni vyloufeno, i e zde byly ngkterk mohyly rozoriny. K t'emui pohfebiiti slubi pfifisti jebtf: dv6 mohyly pi-imo v obci a jednu mohylu osamocenou a i na hranicich katastru sousedni obce Bukovinky. S vj imkou tgchto t i i mohyl a mohyly Lehoczk6h0, ktere vgak do ofislovini byly za- hrnuty, byly prozkouminy viechny mohyly.

A. E. 1898, XVIII. 90. I) Adatok, 11. 8. ") Ruskk Karpaty, 159; SW. takA Lessek, Pravgk, kde jsou KuSta-

novice uvedeny na maps. 4, Slovensko, 162--163.

jsou z mol takie

je nej na sva

Obr

Mohyla I. ~3~ - ~ , ~ ~ < ~ ~ Jrimo v uucl na vycnoanim Kuncl mezi domy. U leane

puSt6n sklep, na obou mohyl je ne:

sti dome

zipadngjii mohylou na pohEebi6ti (obr. 2). Je poloier ihu k jihu obricenhm (tab. I. 2). Tim je mohyla z jii;

s t r a n ~ rys je na sv: . .

t6m6i 3 nepravic

ahu sesoi . . . .

:'5 m vysl lelng ovi uval. Pr

?verni ne e toho, j: rladny m

cel?ch 2': ~k se n is ohyly je

. .

U-

ly n.

Na nuvodni urovni by1 asi uprostfed mohyly zaraien kbl n6ru 13 em, kter? Be1 do hloubky 52 cm (obr. 2). Kolem kfilu nasypina byla mohyla ze ilutky, takie na firovni

uy~o moino zjistiti i polehlou trivu. Z mohyly byla nasypina nejdiive terasoviti zikladna do v98e 1'25 m nad lirovni. Na t6to terase poloien by1 teprve hrob a sice excentricky v jiini .XL-+: pfimo na okraji terasy. Teprve nad timto hrobem byla

:na mohyla, pii Eemi nasypivini pliit5 fidilo se zi-ejm6 , k t e ~ urEoval pfibliinr! stfecl mohyly (tab. 11. 1). Ve im pliiti mohyly nad hrobem i v terasovite zikladnr?

chiizeji s ed pod n m X c "t.,

1ken6 uhl mohyly

0 . 7 01 -

ivice jich hyly. J s rnnto*;;1

e roztro~ iky a stfepy. Ne, )ovrchem v SV sektoru mo

-L..,, .... pick6 stf, ,,,, ..., jejich technilca a .L.,,,,.,..

ke keramice v h r ~ en6. ~ b u nalez

Obr. 2. Mohyla In. Poloha hrobu je vytecltovina.

Hrob by1 velmi rozlehl?, zaujimal nepravideln6 ovilnou lochu o rozsahu asi 12 m2 a tvofilo jej n6kolik skupin (tab.

11. 2). Prvou skupinou pongkud vjrse poloienou nad ostatni hrob hyla celi fada niidob a mezi nimi i uhliky a roztrouSen6 stfepy. Pouze v nidobce E. 11 umist6n6 niie by10 n6co popele, ale iidn6 spilen6 kBstky (obr. 3).

11. a 111. skupina tvoii vlastn6 celek. Nad nim ve v@i asi 25 cm nad celkovou 6rovni hrobu by10 ovAlov6 ohniiti!, na n6mi hlina byla spileni do E e ~ e n a . Na ohnisti, kter4 m610 rozrnTtry asi 1x1'50 m byla v severni Eisti hojnost dievGn6ho

Obr. 3. Mohyla 111. Pl in hrobu. (Eisla C oznaEuji vj.:ku nad hlavnim horizontern hr0bu.l

uhli. Pod 6rovnf tohoto ohnigtii leiely pak dv6 skupiny nidob a pod severnim cipem ohniSt6 tak6 skupina nidob ve stie- pech, kter i neui bliie oznaEena. Ve 11. skupini! byly dva kofliky leiici na vrstv6 diev6n4ho uhli, ve 111. skupini! byly dv5 dnem vzhhru poloien6 misky, na boku leiici a skupina stiepb, mezi nimii by10 sem tam uhli. Pod severnim cipem ohniSt5 byly nepravideln6 skupiny stfeph a mezi nimi dvi! mal6 hromidky spilenj.ch kosti E-F.

37

IV. skupina byla velmi bohati a vj?-azn6 sestaveni. Popel- nice E. 1 obsahovala njdobku E. 2 s kbstkami. Popelnice E. 3, v nii byly spjlenk k h t k y a sklen6n6 korily kryta byla misou E. 4. Pod miskou E. 6 byla mali nidobka E. 5 se spilenjrmi k6stkami. Men3 popelnice byla oznaEena jako E. 7, U ni leiel stfep. Popelnice oznaEenh jako E. 8 obsahovala spilen6 kfistky, na nichi leiel br. pfepilenp niramek a kousek ieleza. Kryta byla misou E. 9. Vedle t6chto dvou nidob leiel ieleznjr n6i a kamennjr brousek. Jako E. 10 oznaEena byla skupina velmi po5kozenjrch sti-ep6. Mimo spilenk kosti uloien6 ve zminb n4ch popelnicich byly jest6 spilenk k6sthy v samostatnjrch skupinich B, C a D, kter6 vypadaly jako hromidky kosti ulo- Zen6 do zem6 v n6jakkm 5itku. Dno t6chto hromidek by10 bud' zcela rovn6 nebo obloukovitf! prohnutk. Mnoistvi spilenpch kosti uloienjrch jednak v samostatnpch skupinich, jednak v popelnicich nasvt.dEuje tomu, i e jde o n6kolik pohfb6. (Rozmiiry jsou udiny vesm6s v milimetrech, U nMob prv6 Eislo znameni v$Sku, druhk prbm6r okraje, tFeti prbm6r dna.)

S k u p i n a I.

1. Pfeslen dvojkonick6ho tvaru, ElutoEervenP, V - 30 mm (tab. VI. 2).

2. IiofliEek s mirnj?n lomem na bfiie, Birokk ucho sahi nad okraj a je zdobeno pupkovitw vjrEniilkem. Barva je Sedo- h n d i . 85,100,62 (tab. VI. 9).

3. Bafiat? koflik pod okrajem prohnut.9 s tkm6f kulovit$m dnem. Sirok6 ucho sahi nad okraj, kterjr je seEznut. Barva je hniidavi, povrch slab6 hlazenjr. 105, 114, 0 (tab. VI. 8).

4. Hrubii koflik hnGdoEerven9, ucho mirn6 nad okraj zdvi- ienk by10 u i pBvodn6 uraieno, dno je zaoblen6. 72, 76.35 (tab. VI. 7).

5. Miska s okrajem sevfenpm a seiiznut$m. Barvy je Bedo- hn6d6, skvmit6, dno neni zachovhno. Pr. okraje 182 (tab. VI. 11).

6. Mali hrubi nidobka Eervenav6 barvy, okraj je odroben a pod nim je nepravidelnk plastick6 iebro. 57, 52, 50 (tab. VI. 5).

7. Ma14 kofliEek s prohnut9m hrdlem a baiiatjm hFichem, Birokt5 ucho sahi nad oltraj. Barva je hn6doSedi. 55, 73, 45 (tab. VI. 6).

8. Malp, hn6dp a skvrnitp kofliEek, jehoi Birokt5 ucho sabi nad okraj. Na dn6 je malt5 umbo. 51, 91, 18 (tab. VI. 1) .

9. Tmavoiedj. koflik mirnt5 prohnutp pod okrajem. Ucho, ktere sah6 nad okraj, je sedlovit6 prohnut6. 84, 107, 41 (tab. VI. 3).

10. Hn6doilutj. koflik, pod okrajem prohnutp. Sirokt5 ucho nad okraj je zdobent5 profilovan$m vpEn8lkem. 85, 130, dno je t6mE oblt5 (tab. VI. 4).

11. Mali nidobka ilutoEerveneho povrchu s vyznaEen9m hrdlem a biichem. Ucho, ktert5 Slo nad okraj, by10 u i pfivodn6 nloment5. Na du6 je male umbo. 57, asi 50, 22 (tab. VI. 10).

S k u p i n a 11.

1. Hn6davj. t6ikj. koflik se Sirokjm uchem nad okraj a tt5m6f ohljm dnem. Na bfiie je zdohenji skupinami po tFech 25.- fezich. 70, 110, 0 (tab. VII. 9).

2. Cervenohngd? koflik hlazeneho povrchu. Siroke ucho sahi nad altraj. 73, 117, dno obl6 (tab. VII. 8).

S k u p i n a 111.

1. Koflik ve stfepech, kterp se nedal sestaviti. 2. Miska hruh8 modelovani, okraj je po jednom mist6 vy-

fiznut ve vplevku. Dno je oblt5, barva ilutohn6di. 55, 160, 0 (tab. VII. 3).

3. Dvojkonicki popelnice, jejii okraj schizi. Barva je tmavo- hn6di.

4. Ze skupiny stFepfi dalo se poznati, i e pfivodn6 byly zde poloieny hrncoviti nidoba a miska se zataienpm okrajem, Eervenoiluti. 130,163.70 (tab. VII. 5).

5. DvojkonickA nidobka pod okrajem prohnuti, Eerveno- hngdi, skvrniti. 165, 123, 81 (tab. VIII. 4) .

S k u p i n a IV.

1. Popelnice obsahovala na dn8 kosti ve vize 70 p-. Je Eer- venavi. barvy z materiilu pisltovitkho, kterp je potaien

idelnG do pky. 167, r6lolr n nl

vnit? sei. 152, 75

r&mA,.,. A

izuut. (tab.

tvaru

mPm.

39

5i hlinou. Oltraj je neprav lu jsou Ety?i jazgkovite pu

"). V popelnici by1 ilutj. kol,.,,. ,,,,.,,., , . Mali tmav6ji 2 nidobka dvojkonick6ho

s hlazenjm povr 3, 95, 59 (tab. WI. 2). . Popelnice op6t Uvojkonick6ho tvaru S obljm 10

Rovnj. okraj je na jednom mist6 prohnut do v+levky. Povrch je hlazenj., hn6doSedj.. 219,146, 103 (tab. VIII. 8). Zirovj. pohfeb viiil 1270 gr. Sklen6n6 korilky, kter6 leiely v popelnici E. 3, jsou male, barvy Eervene, o pr6- m6ru 3 mm. Bylo jich celkem osm. llimo to by1 v popelnici plimanj. bronzovjr niramek (tab. VII. 4).

4. Mali hrubi miska hn6di s okrajem sevfenj.m. 80, 160,70. 5. Mali Eedi nidoblta nepravideln6 modelovani, ale zfejm6

zachovivajici zikladni tvar dvojkonickj.. 101, 59, 65. Obsahovala spUen6 kosti, a to jen nGBolik v6tRich zlomkh (tab. vrr. 7) ;

6. z hlazene misky, Her& ji kryla, zbylo pouze able t6mPf dno.

7. Popelnice s odsazenh hrdlem a vyznaEenjm bfichem. Okraj je pon6kud vysazenj. a zesilenj., povrch je Eerveno- ilutj., hlazenj., vnitfni masa t6mGf EernA. Dno je odsa- zeno. 145,88,65 (tab. VIII. 7). Spilen6 kosti viiily 140 gr.

8. Dvojkonicki popelnice s ~ z k j m oltraiem, kterj. je skoro rovn6 sefiznut a v jednom mist6 obloukoviti! profiznnt na vj.levko. Povrch je hlazenj., hn6doSedj. a sltvrnitj.. 195, 8&97, 110 (tab. VIII. 6). Spilen6 kosti viiily 1390 gr .

9. Mali hn6dbSedi miska, s okrajem sevFen$m, lrterj. je na jednom mist6 vyfiznut ve vjdevku. 90, 115, 65 (tab. VII. 1).

10. Bafiatj. koflik pod okrajem prohnutj., ucho scl~izi. Barva je Eervenoiluti. 90, 115, 65 (tab. VII. 6).

Ze shluku ostatnich stfepfi dalo se poznati, i e je zastoupena dvojkonickd nidoba a n6jaki miska, kter6 nebylo moino rekonstruovati.

Eeleznj. kritkj. noiik s trnem m5 obloukovitj. hPbet a je celkem 12 cm dlouh7j. Leiel u popelnice E. 8 (tab. VIII. 1).

Ubdeln~kovlty brouSeK z brldllce je 8s mm a~ounG a na fii 5im konci opatfen? otvorem. Leiel rovni (tab. VIII. 3).

rjlomek podobneho brousku ze ilutav6llu p a n u v w , sou .rn.rrb

dlouh? by1 poh

byla 1 ( inx .--. .

ilutk! stfed nika,

ozen ve I

J i u pope

1- - -c-,--.

lyla IV.

nepravid relmi nizl :hl&. PBc n? 13m) L , . PliB% monyly o y ~ z meme ~ y p r 6 r navezene na tvrdou jilovitou pfidu. PEibliinF! up] mohyly byla jima ve tvaru nepravideln6ho Etyf6h asi 50 cm hluboki, o st8nich t6mBf kolm$ch. V pli,

4 1

byly ojedin6le nalezeny uhliky a stfepy, vlastni nilezy byly soustfed6ny kolem jimy, jak ukazuje plin, na n6ji navazuje nisledujici popis. 1. Velki misa, ilutohngdi, s hlazenPm povrchem a odsaze-

n jm prohnutjm hrdlem. Okraj je vytaien ve Etyii laloky. Na bfichu je vertikiln6 provrtan6 ucho. 111, 268, 75 (tab. XVIII. 1, 3).

2. Skupina uhlik6, mezi nimi pohozen6 stfepy. 3. Cei-venp koflik skvrnitjr s Gkem nad okraj. Dno obl6. 75,

l l 5 , O (tab. XVIII. 1, 2). 4. Jinp koflik podobnjr, EervenohnGdjr, Sirok6 ucho sahi nad

okraj. 80, 135, 0 (tab. XVIII. 1, 4). 5. Mali hrubi Eervenh nidobka dvojkonick6ho tvaru se dv6-

ma horizontilnimi 6ik37, mezi nimii jsou opGt dva pupky. 99, 78, 60 (tab. XVIII. 1, 1).

Mezi stfepy roztrouienjmi po hrobi5 jsou tak6 stfepy vgtii nidoby, patrng dvojkonick6.

6. Vfplii jimy tvofila tmavi hlina s uhliky, st6ny jimy v blizkosti nilez6 byly vypileny a take Eist povrchu pDdy pod61 jimy (7) byla slab6 vypilena.

Mohvla V.

byla nepravideln6ho pitdorysu o pr6mEru 13-14m a pfi- bliin6 1 m vysoki. Leiela na svahu, takie sm6rem jiinim a vjrchodnim byla sveieni (obr. 5). Na hrovni pfidy asi uprostfed p6vodniho rozsahu mohyly by1 zaraien kfil o pr8- mGru 1 4 c m do hloubky 25 cm, kterjr m61 patrn6 tent* heel jako podobnjr k61 U mohyly 111. Blizko n6ho na hrovni by10 male ohni5tG S< spoustou dfev6n6ho uhli. Pohfeb podobn6 jako U mohyly 111. by1 uloien teprve na nasypane zikladn6 mohyly (obr. 5). Blivko kdlu byla skupina 1, v nii vedle tfi popelnic (a, b, c) byly jeit6 stfepy, z nichi se podafilo rekonstruovati pouze koflik a misku. Pfed touto skupinou leiela velki poklopeni misa (Eis. 3. ) . Stranou od t6chto obou skupin byla skupina Eis. 2., kterou tvofila misa a popelnice, ilpln6 rozruien6 kofeny strom6, a Eis. 4., pohozenjr osamocenjr koflik s 6Hkem nad okraj, kter? se nepodafilo rekonstruovati. (Tab. 111. 1.)

I I ~ K poa oKrajem slaue pronnucy a oasazeny, na dni! ne- t rn6 umbo; ucho sahi nad okraj. Barva je Eerveno- ~Qdi , skvrniti, povrch slab6 hlazen?. 56, 104, 0 (tab.

id. 2, 3).

1 C _ _ .,,

, , , . S

m

Obr. 5. Mohyla V.

en6, okrr . ,

2. Misa s okrajem sklopenjim, dno odsaz ij sefizn~ uvniti- je tmavosedi, vnQ hngdi se stopaml nlazeni. 14

3,125 (tab. XX. 2,7). Tyto dvQ nidoby tvolil skupiny na plinu Eis. 5, 1.

.ojlionickQ popelnice pod okrajem prohnuti, acUvILLLcL

3 . XX. 2 iEeno 1 a. 911t n a

hla- Spi-

milo hlazeni, 266, 191, 102 (tal kosti viiily 920 gr. (Na plAnu oznz

DvojlconickA vysoki popelnice, okraj sefizi ...", ..-. ftyfi pupkovit6 vj.En6lky. Povrch Bedohnr?dj., slahf! zenj.. 272,181,110 (tab. XX. 2, 5, na p l h u obr. 5, lb) . len6 kosti vkiily 50 gr. Hrnbi dvojkonicki nidoba s pi'ehnutjm oltrajem, na je zachovin jeden pupek. Ban-a bedohnE.di, 185, 14 (tab. XX. 2,2). (Na plinu obr. 5, oznaEeno 1 C.)

. Tgikii misa s 0dsazenj.m prohnutjm hrdlem, z jehoi okraje jsou vytaieny dva kolm6 laloky. Povrch slab6 hlazenj., Sedohnedj., skvrnitj.. 106, 305,124 (tab. XX. 2, 6, na plinu oznaEeno Eis. 3).

V popelnici Eis. 4 by1 ieleznj. noiilc s krAtkj.m Papem a ulomenou BpiEkou, celkem 80 mm dlouhj. (tab. XX. 2, 1) .

7. Pohozenj. koflik s fibkem nad okraj, Btert se nepodaFilo rekonstruovati.

Mohyla VI.

yla velmi nizki, t6m6f neznatelni. Byla vysoki pouze 60 cm f i prbm6ru 15m. V jihozipaclni Eisti mohyly, pod firovni nebylo moino zjistiti, zda V jamce fimysln6 vykopan6 nebo

v pfirodni prohlubenin6) byly dr6 nAdoblry. Eislo 1 byla neceli hrncoviti popelnice s trochou spilenj.ch kostiEek, poblii pak mensi nidobka E. 2. Blizko tohoto chudkho hrobu byly dvr? skupiny kamenii. 1. Hrncovitk dvojkonicki nidoba obvykl6ho typu, ui p6vodn6

uloieni do hrobu neceli. 2. DibkneEek mirnf! profilovanj., ucho nad okraj sahajici je

uraieno. Tmavoiedj., 94, 72, 52 (tab. XIX. 2, 1) .

Mohyla V I I .

byla prozkoumiina v r. 1891 T. Lehockpm, kterj. podivi nisledujici popis:

Mohyla byla asi 150 cm vysoki a prdmr?r mEla 8 m. Upro- stfed mohyly dal T. Lehoclrj. vykopati jimu o pr6m6ru 260 cm. V hloubce 60 cm leielo 10 meniich a v6tiich plochj.ch kamen6.

la vj.chodni i zipadni stranf! jimy ve vypilen6 vrstvE. byly

uloieny vidy dvl! nidoby. DV& men% nidoby na vjrchodni stran6 se pfi vybirini rozpadly. Na zipadni stranl! uloien6 ob6 popelnice, kter6 stily jedna nad druhou, byly vybriny neporugen6.

Z inventife jsou uchoviny dv6 nidoby: 1. Hmcoviti popelnice se slab& rozevfenjrm okrajem, pod

nimi je plastick6 d'ubkovan6 iebro, z n6hoi vybihaji 3 dvojit6 v9En6lky. Barva je Eervenoiluti, povrch slab6 hlazenj.. 220,200, 110 (tab. XIX. 2, 2).

2. TEiki hmcoviti popelnice; plastick6 iebro pod oltrajem je rozloieno ve Etyfi d'ubkovan6 vhalky. Barva je Eerveno- ilut8, povrch slab6 hlazenjr. 248, 190, 135 (tab. XIX. 2, 3).

Mohyla VZII.

m6la prfim8r pfibliinl! 18 m a vjrgku 2 m. T. Lehockjr za- poEal s vjrzkumem mohyly sondou se severni strany. Tim byla mohyla EisteEn6 sniiena a material rozhozenjr podle sevemi strany rozgifil obvod mohyly. Hrob vgak nenagel, nebot ten by1 op6t na jiini stranl! mohyly, mimo stfed mohyly. Neleiel na Crovni, njrbri na zvj.Ben6 terase, kter8 vyrovnivala sklon pBvodniho ter6nu (obr. 6-7). Pfi odkrjrvini ukizala se nejdfive vrstva spilen6 Eerven6 hliny o rozmerech 1 2 0 x 1 80. PiibliinG 30 cm pod spilenon vrstvou by1 horizont nileze, kter6 leiely celkem na stejn6 Crovni. Na severni stran6 byla velki skupina nAdob, obyEejn6 popelnice kry t i misou (Eis. 1-18), z nichi Eisla 14-18 byla postavena o n6co vjrge. Stfed hrobu tvofily shluky rozbitj.ch nidob ve stfepech (I.-V.), kter6 se nedaly zachriniti. U skupiny 11. by1 velkjr kus zuhelnat616ho dfeva. Jiini stranu skupiny tvofily nidoby 19-22 a skupina stfepi~ IV. Mezi nidobkami byly jen tii mal6 hromidky spilenjrch kosti, jinak byly kosti uloieny v popelnici. (Tab. 111. 2.) 1. Hrubi t&ikB misa se sk1openj.m okrajem, tmavoSed8,

skvmiti. 116, 270,95 (tab. XIII. 3). 2. Dvojkonicki popelnice s obl9m lomem, okraj zaoblenjr,

povrch hlazenjr, Bedohn6djr, skvmitjr. 228, 175, 105 (tab. XII. 5 ) . Spilen6 kosti viiily celkem 1340 g.

Jedle spB )ro datov "7- A.."-,.

7 t6to p0 ?biStr! dd: . '.,m& r

navj. i ko- .thm

1 lenjrch kosti by1 T pelnici velmi zajir a I Bni hrobu i pohfc leiitj. obsah. Malj rB1t.n b v a r u splost616 koule z L,,,,, gasty, zdobenjr 211

L

Obr. [rob j e ozn 6. Mohyla VIII. Plin mohyly. R

D Ale m6ru

hem a prohloubenou klikatkou. Pr6mBr je 8 mm. lo v popelnici celltem 21 terEovitj.ch korilkd o pr61 %m, barvy Eerveng, modr6 a hnPd6. (Tab. IX. 4.)

by1 koFL'-" Ve zlomci ich. iBre~ n misty

pcedr asi n< v dall terial

net, jeho ijaka hon iim dile t t

?dal se r, i rozbor 1 uveden je . .

i p8vodni tvar nt ekonstruovati. Je to osnB rukojet!, jeji: mde podrobni? podin ito price. Zde jest *n popis. Kost6nj. nla-

je na povrchu slonovitf: iluty, na lomu bilj., velmi jemnp,

takie .. . .. .

u1conc je clle: ozdoh .. "...." Y a,,." l

nymi jsou . h r a f o

Obr. 7.

lament jt . .

Mohyla V1 [I. Plin hr

velmi p?, ~ . ..

obu.

ryt$ o n ? v ngm esng proveden. Nc v6tBi zachovany zlomek (tab. X. 1) je valcovitf: dut6 tf:leso, v haajici, pokud moino dnes sledovati, ve dva ozdobn4 hrot z nichi pouze jeden by10 moino ptilepiti. Hrot je listkovj ' len a z Mesa vybihi ozdobnym obloukem. Vlastni t6le

nsno ve t t i ornamentilni pasy, z nichi oba okrajove js eny dlouhymi troj6helniky v kaid6m pisu odliSnF: Braj ni. Stfedni p i s je ozdoben klikatkou se vsunut$mi drc troj6helniEky neirafovanjmi. Hrot: L vybihaj

v obloukovit4 zikladnf: plasticky zd a zdobe! vanjm pruhem. Nejvf:tii delka 115 mm, s ~ r k a 18 m.

DV nedaj n,.n.,v "A .La.

patrn Sn:

trojcl Druh m6ru stEid: jen z o d6l1 0 d6lc i mal: m6ry

V t van? konci, - ~

(Tab. 3. T'

(1

a zlomky ii se spoji nontnr.: n

(tab. X. ~t i . Je to I

o rr.rh:h n

2) patfi Jist podo ;<,.:m h*,

sice k sol bneho pf~ ,+l. Ilm

an9ch trc tb. X. 9)

lnici by1 , . Je ovih ~ e n dv6m

Ii, hlazen

jest6 bro 16ho prbi a svazky

17

G, ale pro deformac ?dmGtu, ale s bohat8

.LL...aL. ..- .Ju...U,,.L..L. .LiY.U. YIYl.~ek Eis. 3 tab. X. ;*

16 ukonEeni jednoho hrotu. sd k tbmui pfedm6tu pat

nt:Pnv jsou jen 15-2 mm siln6. -.-,.-.;i z nich (tab. X. mnz dlouh? o p r h 6 r u 14 mm, opatfen? asi uprostf dvema dirkami pro n9ty. Zdoben je nestejn6 F;il

pisy se vloienou klikatkou, kter i Eleni pisy v t i t helniky, do nichi jsou vloieny menfii trojchelniEky. 9 vileEek je pon6kud soudeEkovit9, 30 mm dlouh? o prb- 10 mnz. Je zdoben n6kolika pisy s fadami proti sob6

1v6 vklid ,jchelnikb. KrajovQ pisy jsou zdobe ifezy (t: . Podobn6 je zdoben i men% vile2 :e asi 30 mm a prbm6ru 6 mm (tab. X . 4--5) a ji: :e 17 mm a prBmi L. KoneEn6 stejn6 by1 zdoben p zlomek posledni: :U, U n6hoi nelze zjistiti roz- (tab. X. 6).

;Qie pope1 ~zliman? a deformo- niramek m siln? a na tuppch ch je zdol nimii je obrazec X. X. '8).

6iki misa s okraj' enjm, hn 98, 180, . ;ab. XI. 6).

vojkonickti popelnice s 0dsazenj.m dnem a Etyfmi lal ~v i t jmi pupky na hii8e. Hlazenk, hnnBdi, skvrniti. 24 15, 103 (tab. XII. 6). Spilen6 kosti viiily 1420 g.

Siki misa 5 rozevFenjm okrajem, kterjr je vytaien ? Etyfi laloky. TmavoBedL 102, 280, 98 (tab. XIII. 1). vojkonicki popelnice m6kk6ho profilu se Etyihi pupky 1 bEi.3,. CervenohnBdi, hlazeni. 211, 129, 125 (ta 111. 8). Kosti viiily 520 g. V popelnici by1 jeden korilt : tvaru sploit6l6 koule o prbm6ru 4 mm, Eern?, zdober

ilut9mi ok: Miska s od hrdlem a pfehnutjm okrajem, kterjl by1 vytaie., ., ,,,3 laloky. Na bfise je male vertikilni

ti. 87, 234, 97 (tal: l.

Ei i kost NpivCitG

nzovp, ro ?ezu 5 m Ear, mezi

iky, jejic - --

48

8. Velki popelnice dvojkonicki s ostrjm lomem a prohnutou horni Eisti. Okraj je rovnjr. Tmavi barva je bez lesku a docilena byla asi tuhou. 252, 210, 113 (tab. XII. 7). Sp5- len6 kosti viiily 1520 g.

Mezi spilenjmi kostmi by1 op6t zajimav? invenuf, podobni? jako v popelnici Eis. 2. Vilcovitjr hlazen9 brousek ze Bed6 bfidlice s otvorem na konci, celkem 168 mm dlouhjr (tab. I X . 5). Maljr ielezn? noiik s fapem 7'5 cm dlouhjr. Z nQjak6 kostGn6 rukojeti pochizi nPkolik zlomkfi. U zlornkfi Eis. 6--9, tab. IX. jsou posud zbytky ielezn9ch njrth. Materiil ttj. jako U kosti?nj.ch pi-edmGt6 z popelnice Eis. 2.

Zachoval6 EtyFi 6lomky, jak obr. 7-10 ukazuje, tvaru velmi neurEitkho, jsou zdobeny jednoduse krouiky s teEkou a ziEezy. Nezdobenjr obd6lnikovj. pfedmi.t kostGnj., patrni. take Eist vyloieni, je z jin6ho kosti.ntn8ho materiilu. P ~ v r c h jeho biljr, spodni plocha p6roviti. Z t B e suroviny jest i celi i-ada zlomkh bud' kosoEtvereEnfch neb oblouEkovitjrch, kter6 pBvodn6 take tvofily ozdobnou vjrplfi nGiak6ho pfedmetu. (Tab. XIV. 5.)

NejdfileiitBjgi jsou dvQ elektronove deStiEky (tab. IX. 1-2) nepravidelniiho obd6ln6ho tvaru o rozm6rech pfibliini? 16x22 mm. Z kaid6 destifky vybihzi fizkjr pisek nefipln6 za- ehovanjr. Jsou velmi tenk6, t6mGf jako papir a musely b 9 i podloieny nQjakou vhlni , kter i se nezachovala. Snad je to take souEist n6jak6ho driadla. Na nich je vytepin zvifeci vjrjev v tolika obdob5ch se opakujici na pfedmgtech irins:c6ho pfivodu. Je to klesajici zvife, hlavu zp6t otitejici, jemui do Bije zakouslo se men3 zvii-e, v obou pfipadech dosti nezfe- telnQ podan6. Take vGtbi zvife nemi urEitj.ch znakh zoologic- kPch. Nejl6pe je podina hlava zpGt otoEeni a pfedni EAst trupu s p o d l o m e n ~ a pi-ednima nohama. Na male ploSe deBtiEky je tak smsstnina zmQt fidfi a trupfi, ale s dostateb n jm akcentovinim hlavnich znak6, takie vjrjev je srozumi- teln6 podin. Podrobn6jBi rozbor a analogie budou uvedeny v koneEn6m rozboru kustanovick6ho typu.

Nfii ieleznjr, obloukovjr s rovnou stfenkou, kter i je kryta na kaidii stran6 kost6nou deStiZkou, pfipevn6nou dvi.ma njky. Desky jsou zdobeny fadami krouikfi s centrilnim bodem (tab. IX. 11). D. 110 mm.

49

9. Miss s 0dsazenj.m hrdlem a prohnutjm okrajem, kterj. je vytaien ve Etyfi laloky. Na bfise by10 male vertikilni ucho. Earva je tmavosedi, bez lesku a by10 ji docileno patrn8 tuhou. 110, 350, 105 (tab. XIII. 6).

10. Dvojkonicki popelnice, tPiki masivni, jejii okraj chybi. Spilene kosti vi i i ly 700 g.

11. Dvojkonicki popelnice s ob1j.m lomem. Povrch hlazenj., Eedohngdj., skvrnitj.. Uprosti-ed dna je provrtin malf otvor. 230, 175, 105 (tab. XIII. 5 ) . Kosti vBiily 1920 g.

12. TCikB misa se sevfenfm okrajem, uvniti: SedB, vn6 hug- davB. 130, 260, 96 (tab. XI. 3).

13. T8ikB hrub i popelnice ziikladniho tvaru dvojkonick6ho. na lomu siln6 zaobleni, s ponPkud pro11nutj.m dnem. Bawa je Eerni, povrch drsnj.. 170, 200, 0 (tab. XIII. 9).

14. &'Iiska plochi, talifoviti s rovnj?ni stgnami, Eerveno- hnedi. 34, 117, 104 (tab. XII. 4).

15. Dvojkonickii popelnice lahvovit6ho tvaru, EervenohnCdB, hlazeni. 155, 95, 75 (tab. XI. 11). Kosti vii i ly 160 g.

16. Miska plochi, taliEovitB s rovnjmi st6nami, Eerveno- hnPdb 35, 128, 110 (tab. XI. 7).

17. Hrncoviti prohnuti popelnice, EervenohnCdi, hlazeni. 126, 101, 70 (tab. XIII. 4). Kosti vii i ly 515 g.

18. NBdobka dvojkonicki, pod okrajem prohnuti, s oblfm lomem, Eervenoilut4 hlazeneho povrchu. 141, 115, 80 (tab. XI. 9).

19. T8 ik i h r u b i misa se sevfenjm okrajem, uvniti: tmavo- Sed6, vn8 ImCdsi. okraj misy rovn* sefiznut. 88, 175, 130 (tab. XII. 1 ) .

20. IIrncoviti nidobka lal1vovit6ho tvaru, EervenoilutB. 86, 52, 40 (tab. XIII. 2).

21. IIrncoviti nepravidelni nidoba prohnutli pod okrajem, pod nimi zbytek pupku, jemui na protPjki schizejici strane odpovidal druhj.. SedohnedB. 129, 104, 90 (tab. XI. 10).

22. Dvojkonicki popelnice pod okrajeln zdobeni Etyfmi pupky, hngdosedi, skvrniti, povrch hlazenj.. 205,195,125

(tab. XII. 8). SpilenB kosti viiily 1240 g. V popelnici by1 mezi kostmi deformovanj. sklen6nj. korilek barvy Eern6 a ilut6.

23. Plochi, hrubi, talifoviti miska S nizkjm okrajem, obl* dnem, iluti . 25, 110, 0 (tab. XI. 5). Byla v nidob6 Eis. 22.

24. Podobni miska, ilutohn6di. 30, 145, 0 (tab. XII. 2). Byla v nidobf? Eis. 9.

Z I. skupiny stfepd nebylo moino nic sestaviti. Z 11. skupiny stfepd byly sestaveny nidoby:

25. Miska se sevfenjm okrajem, ilutohn6di. 82, 175, 80. (Tab. XI. 3.)

26. Koflik s ucbem nad okraj a oblpm dnem, ilutohn6dj.. 70, 105, 0 (tab. XI. 2).

Ze 111. skupiny sti-epb sestaven by1 pouze 27. koflik pod okrajem slab6 prohnutj., uchd uraieno, na dnf?

malt5 umbo. Cervenohndj.. 54, 115, 50. (tab. XI. 4). Ze IV. skupiny stfepd slepen by1

28. koflik podobn6ho tvaru, ucho uraieno, dno oblh, hngdf'. 60, 107, 0. (tab. XI. 1).

Z V. skupiny byla postavena 29. miska se sklopen* okrajem, Eervenohngdi. 90, 210, 95

(tab. XI. 8).

Mohyla IX.

byla meGi, jen o prbmgru pfibliinf? 9 m a nejvySEi v%ce 50 cm (obr. 8). Pfibliin6 ve stfedu mohyly byla mali jamka o prbm6ru 150 m a hloubce n e j ~ i e 25 cm. V ni sti la rozbith nidoba se vloienjlni spklenjmi kostmi, mezi nimii by1 i kousek ieleza a malj. ieleznj. krouiek o prbm6ru 38 mm.

Dibin s kuielovitjln odsazen* hrdlem, jehoi okraj chybi. Bficho je baiiat6 a ozdobeno osmi slab6 z vnitfku vymodelo- vanj.mi iebry, kter i na hranf? bficha konEi pupkovit6. Od horni 2isti bficha k okraji hrdla veden6 ucho by10 u i pbvodn6 uraieno. Hrdlo a horni Eist bficha je slab6 tuhovina, spodek je hnCdoEervenj., hlazenj., hlina plaveni. 130, 0, 80 (tab. XIX. 2, 4).

sti mimo vlastni l

Mohyla IX.

n. Jeji pi 9). NB

,l n . 2 m x i *

pat23 opet k menBim rnohylir~ pFibliinB 9 m, nejvstgi 6 S k a 40 cm (obr. doby jsou uloieny na pBvodnim povrchu, kter? b). 19 a zBstal neupraven, jinak nelze vysvgtliti rozdily ve vpikBch polohy jednotlivch nidob. Hmb by1 soustfedgn v jiini EBsti mohyly bliie stredu, pouze dno dvojkonick6 popelnice E. 8 by10 poloieno v severni EQ

1. Rrncoviti h ruh i popelnice; pod rovnjln olwajem byla <ty?i d'uhkovanii kratkii iebra, z nichi zhyla pouze dvit. Dno je odsazen6, barva ilutoEerven8. 182, 145, 120 (tab. XIX. 2, 6). I b s t i vi i i ly 200 g.

Obr. 9. illohgla X.

2. Miska s odsazenjln okrajem, kterj. je vytaien ve c'tyti laloky. Vertikilni ucho je umistsno na bfichu. Povrch tniavo.?ed+, hlazenj.. 110, 298, 90 (tab. XTX. 1, 1).

3. Miska konicky rozevPeni, jejii okraj je vytaien ve EtyCi dvojit6 laloky. Hnedavi, povrch drsnj.. 130, 290, 110 (tab. xrx. 1, 5) .

4. Spodek hrncovite nRdoby, okraj neni zachovin. Kosti spi- IenC, na dni. sloien6, vii i ly 340 g .

5 . Mali nidohka s rovnjm okrajem a odsazenjm dnem. Rarva je ilutohnSdi. 48, 50, 30 (tab. XIX. 1, 4).

6. P loc l~ i talifoviti misa s nizlrpm r0vn.h okrajem. Rarva je Eervenohn6dR, skvrnitR. 28, 1.50, 140 (tab. XIX. 1, 3 ) .

7. Miska s odsazen3m okrajem, kterp je vytazen ve EtyFi laloky. Horizontilni ucho je umistgno na biichu. Povrch je hngdj. a drsnp. 115, 255, 113 (tab. XIX. 1, 2).

S. Cist hrncovite nidoby ode dna.

Mohyla XI .

byla men~<i o prfirngru 8 m a nejvetgi vpkce 55 cm. U v$cl~od- niho okraje byla vrstviEka spRlen6ho uhli, bliie ke stiedu s t i l a nidoba se i i rov jm pohFbem pfimo na firovni.

Hrncoviti nidoba n a kruhu, iebroviti. zesilenj. okraj je pPehnut, dno je prstencovit6 vykrouZeno. Na hrdle je plastickQ iebro, hrdlo od bficha je oddi.leno rphou. Sedivi plaveni hlina. 171, 192, 90 (tab. XIV. 7). SpilenQ kosti vii i ly 540 g.

V popelnici byly uloieny tyto pi'edm6ty: BronzovR l a t h s k i sponka, jejii pero je ulomeno. OblouEek

je vilcovitp, patlia je ukonEena profilovanj.mi Elinkg, na n E je navleEena splokteli koule ze dvou dilCi spojeni. ZobiEek patky je raminky pFipojen It obloultu. D. 62 (tab. XI\'. 8).

Bronzovi latknski spona z jednoho kusu s dlouhj?n perem spirilovit6 vinutjm na hr&n6n6 bronzovk ose, na jejichi kon- cich jsou nav~eEeny male tertiky. K nizk6mu ol,louEku, po- nr!liud zesilenGmu, pFiklRdR se obricenR patka, roztepani v kruhovitj. terE, zakonEen9 rozSii.enj.m zobiEkem. Na terEi byla piipevnena nr!jaki vj.plfi p6ti nptky, z nich5 pouze jeden i e uchovin. Dklka 4.3 mm, delka pera 40 mm (tab. XIV. 6).

Bronzovi spona s oboustrannr! rinutou spiriilou, k te r i m5 vrchni oblouk. OblouEek spony je mirni. vyklenut v ovilnj. bu- binek, rozd6lenj. podbln6 ve dvr! pole jemnF: Srafovani. Obri- ceni patka jest uraiena. Na oblouEku pera jest krouiek, k n6mui by1 pi-ipojen ietizek z drobnpch ovilnpch Elhnkfi.

I , I' . ,,.m I

Obr. 10. Mohyla XII.

Zipona p6sov6 je z plechu a utvoi.ena podelnjm Elinkem, kterjr pi-echizi v kruhovitjr terE, konEici svorkou uzaeenou velkjrm ieleznjrrn nnptern. Obd6lnjr Eliuek i kruhov? terE byly lemoviny bronzovjm pligkem zdobenjln tepanjrrni perliEkami. Timto lemem byla driena jakisi ozdobns vplii , kteri se nezachovala. PAm6r-122 (tab. XIV. 1). - Malj. ieleznjr krouiek o prfimgru 34 mm a netv81n6 ielezn6 zlomky. (Tab. xrv. 3.)

55

Mohyla XII.

m6la p&mf!r 10 m, jeji povrch by1 znaEnP porusen, takie celkovi v+&ka Einila asi 40 cm. Pfimo ve stfedu mohyly byla Eerni nidobka zcela ve stfepech a v ni mali skupinka spilenpch kosti. U severniho okraje mohyly byla hrubgi Eerveni nidoba ve stfepech. V jiini polovinf! mohyly by1 velkf kus dfevgn6ho uhli. Obf! nidoby byly podle situace a zamgfeni pod firovni mohyly, pravdiSpodobnf! byla zde ngjakd pfirozeni prohlubenina (obr. 10).

Ze stfepfi nebylo moino nic rekonstruovati. Jde patrnf! o popelnici obvykl6ho dvojkonick&ho tvaru, dile o stfepy z hrnce a stPipky z male misky nebo koflitku, vSe stejneho provedeni i materiilu jako v ostatnich mohylich.

Mohyla XIIZ.

m6la v p&mf!ru 14 m a jeji vjGka, aE povrch by1 znaEnF! po- ruSen, byla 1'30 m (obr. l l ) . Hrob by1 uloien ve stfedu a v jiini Eisti mohyly a by1 kryt kupou sp&len6 hliny s uhliky a mazanici, nejmohutn8jSi ve stfedu, k okrajbm pak niisi. Zdi se, i e celi tat0 vrstva byla pfinesena a navrsena na hrob, kter? by1 zapuSt6n pod pfivodni Groveii. RozmGry jimy nebylo moino zjistiti, ponGvadi byla zasypina tout62 hlinou a spileni vrstva byla teprve nad pbvodni 6rovni. V nidobich sou- stfedgnfch bliie stfedu nachizely se vesm6s spilen6 kbstky. Situace nidob je zfetelni z p6dorysu i pfipojen6ho snimku (tab. IV., V. 1). 1. Baiiat? dilfinek s lomenjm bfichem a odsazenjm hrdlem.

Okraj rovnf! seliznut, masivni ucho uraieno. HnBd?, hla- zenp. 147, 80, 85 (tab. XV. 2).

2. Nizki miska s rozevfenjmi rovnpmi stsnami, hrubi, sv6tleEedi. 38, 135, 90. Tato miska kryla popelnici E. 3 (tab. XV. 6).

3. Hrubi hrncoviti popelnice se slab& sevfenjm okrajem, pod nim2 jsou stNdavf! dva kruhovit6 paprsky a dva d'ubkovane pupky. Dno odsazen6. Barva je EervenohnBdi. 140, 128, 80 (tab. XV. 1). Spilene khsti viiily 120 g.

4. Stihli, ale t&%ki popelnicovi nidoba, nepati-ni! pod okrajem prohnuti, okraj je rovn6 sefiznut, barva hni!di, skvrniti. 245, 128, 113. Spilen6 kosti, kter6 popelnice ohsahovala, vaiily 660 g (tab. XV. 9).

Obr. 11. Mohyla XIII.

5. Cerni profilovani nidoba, jeiii roziifene hrdlo jest od bFicha odd6leno plastickFm iebrem se Etyfmi pupky, s nimii se rytmicky na nejvgtiim vyduti bficha stfidaji podklne pupky. Na horni Eisti bi.icha nidoby jsou stopy visut9ch trojfihelnikfi, bacl1ovnicov6 jemni! Srafovan9cl1. 198, 168, 94. Spilen6 kosti nalezajici se v nidob6 viiily 280 g (tab. XV. 4).

6. Stfepy spodni Eisti hrubk popelnice. 7. Koflik s uchem nad okraj, s bafiatjm bfichem a obljm

dnem, sv6tleBedj., slrvrnitj.. 70, 82, O (tab. XV. 5 ) . 8. Eaiiatj. dibknek s vysokkm hrdlem nasazenkrn na nizke

bficho. Nasivni ucbo na bi-iie je zvednuto, povrch d%binBu je hlazenj., tmavoBedk, skvrnitj.. 163, 72, 7.1 (tab. XV. 3).

9. TEikB, Eernri bafiati nidoba, jejii 1 pbvodnP by10 uraieno. Na bfi6e nidoby jsou dve u r a ~ e n i ucha. Mezi uchy na rozhrani hrdla a bficha dv6 prsovitk vypnul Dnes 160,130,125 (tab. XV. 8 ) . Spilenk kosti r i i i l y 5(

10. Rozevfeni hluboki misa, z jejihoi okraje ie vvta 5 IalGEkB. Baiva IlnGdavk, povrch slab6 hlaz 60 (tab. XV. 7).

11. Miska neurtitkho tvaru, ve sti-epecl

tab. XVI diska se v 1 . ~1 7;

lob leielc jedna ti

azeni. 10

lrdlo jii " ~ ~ ~ . . ? ~ ~ ~

byl: a nepras a i 11 m. l i rob by1 v jiini Fist1 mohylp bll7.e sti.edu, a to ilrovni (obr. 12). Rozmiiry j imy nebyly rozeznateln6. hrobem leiela spilenh vrstva EervenG hliny s uhliky, 2

kompaktni. PokrGvala z Eisti i nridobu F. 5, kolem nii 1 . . lens. N6 rob bliic iim. -2. tvoiil: i a se s e ~ kra-

"em, hnPd - ~ ~ ~ ~ , - ~ ~~~~ ~~- 1.1, ~ V Y , 115 (tab. n v l l l . z. 1 ) . 3. Mislra s t e j n h o tvaru a i, vn6 E 6d6,

skvrniti, uvnitP Bedri. 136, . Dva s t i omu byly ui pfivodni? navrtkny, aby by10 moino stahnouti pultlinu (tab. XVIII. 2, 5).

4. Velkj. koflik s naznaEenkm hrdlem, nad nPji se zvedi ucho se Rtitkovitpm ukonEenim. ilutohnS.d$. 111, 170, asi "* ( 11. 2, 4).

5. 1 sevienj.m hnPdoied6. 105, ?a crao. LVIII. 2, 21

proveden 370. 130

8 60 nod

Nad :cela bvlv

6. Miniaturni dvojkonicki nidoba s odrobenjm okrajem, hnr!di. 60, 0, 17 (tab. XVIII.

7. StFepy z mal6ho kofliku hni 16bo. .

rlcoviti popelnice se slab6 rozevienjm okrajem, pod nimi

Obr. 12. Mohyla XIV.

je plastick6 d'ubkovan6 iebro. HnPdi, slab6 hlazeni. 202, 163, 103 (tab. XVIII. 2, 3). V nidobr! by1 ielezn? krouiek a spilen6 kosti, kter6 viiily celkem 780 g. gelezn? krouiek m6 tvar nirarnku z tytinkov6ho dritu, jeho konce jsou silnFt korrodoviny.

59

Mohyla XV.

.la mali, ale velmi pravidelnh, o prfimiiru 7 m a vj.Sce 0-51 m (obr. 13). Na urovni pady byla opPt Eerveni spilenh vrstva S uhliky a kusy mazanice, ktera Einila dojem pPinesen6ho

Obr. 13. Mohyla XV.

a navrQen6ho materiilu. Vlastni pohteb by1 pod 6rovni pii- bliinii ve stfedu mohyly, jedna miska byla na firovni na jiinim okraji mohyly. 1. Hrncoviti kotlikovi popelnice s obljm okrajem, tPiki,

tmavohn8dh. 172, 135, 1.56 (tab. XX. 1, 3). Khsti nach& zejici s e v nidobP vhiily 1100 g.

2. Vellii popelnice v horni polovine prohnu5. Na obl6m lomu je lalokovitj. pupek, okraj je rovnii seiiznut. Sedohniidi,

60

slab6 hlazeni. 236, 200, 113. Nidoba oosanovala kosti, ktere viiily 670 g. (Tab. XX. 1, 4.)

V ni by1 je.36 stPep s nepravidelnjm uchem, pfivodnii asi vodorovn6 polo%enj.m, kterj. pochizi patrn6 z misky. Tato nidoba byla kryta miskou E. 3. Na plinu neni tato miska naznatena, nebot' byla zjiitiina a i pfi tfid6ni materiilu.

3. Kuieloviti miska 'ovnkh stiin, ze zachovaniiho okraje vytaien hrotitj. IaliiEek; byly pbvodnii asi Etyfi. 107, 195, 95 (tab. XX. 1, 1).

4. Tiiiki misa se sevFen4m okrajem, hniidi. 150, 295, 130 (tab. XX. 1, 2). Ka plinu obr. 13 oznaEena jako Eis. 3.

Mohyla. XVI .

bpla j i i na poli a ve sm6ru orby byla protaisni, takie jeji prum6r by1 13-17.50 m a vj.ilia 113 m. Jiini skupina nidob leiela na firovni, nejviitii t i s t n5dob byla v.5alc pod 6rovni v jim6, jejii rozmely nebylo moino zjistiti (obr. 14). Po- kryti hrobu spilenou vrstvou zjiZt6no nebylo. Spilenk kosti nacl~izely se v popelnicich. Mimo to vgak nalezeny i samo- statnE. hromidky spilenj.ch kosti A-C, v nichi byly nalezeny v E spilenj. bronzovj. niramek, v C ieleznj. krouiek. (Tab. V. 2).

1. Koflik s uraienjm uchem, kterii 210 nad okraj, slab6 na- znaEenjm hrdlem a t6mE.I ohljm dnem. Hrubj., bedo- hncdj., asi 87, 111, 0 (tab. XVII. 5).

2. Koflik pod okrajem prohnutj., fiiroke ucho jde nad okraj, dno je tem6f oblE. Earva ilutohn6di. 54, 105, 0 (tab. XVII. 1) .

3. Mislta ve stfepech, kterou nebylo lze rekonstruovati. 4. StIepy misky se sevfenpm okrajem, pod nimi jsou pupky. 5. Koflik, pod r0vnj.m okrajem poniiltud prohnute hrdlo, dno

oblb, ucho uraieno. Earva je Eervenoiluti. 65, 110, 0 (tab. XVII. 11).

6. Koflik hnPdoilut9, polokulovitj., s obljm dnem, na nEmi je umbo, Birodc4 ucho je nad okraj vytaieno a ozdobeno profilovanh vj.Eniilkem. 110, 135, 0 (tab. XVII. 10). Pod niln by10 trochu spilenj.ch kostiEek a v nich pfepilenj.

hl-onzov$ niramek ve zlomcich, na prbfezu kruhovj., ne- zdobenj.. (Tab. XVII. 2.)

7. Plochj. talif s rozevfenj.mi stgnami, hrubj., SedohnGdj..

Obr. 14. Mohyla XVI.

26, 155, 145 (tab. XXrI1. 4). Tato nidoba kryla popelnici E. 8.

8. Dvojkonicki h r u h i popelnice s oblpm lomem a r o v n h okrajem, iluto11ni.di. 236, 155, 122. Spileni: kosti, kter6 nidoba obsahovala, vZily 1500 g (tab. SVI. 3) .

62

9. Plochjr talii: s kolmjmi s thami, hrub6 proveden?, s vjr- levkovitjrm ilibkem, hn6doilut$. 42, 212, 227 (tab. XVII. 6). Tato nidoba kryla papelnici E. 10.

10. Hrubi, dvojltonick& popelnice na lomu opatfeni plastic- k$m iebrem, EervenohnGd&. 233, 190, 143. Obsahovala kosti, kteri. vzi ly 1420 g (tab. XVI. 5) .

11. Malj., slab6 profilovanj. koflik, ucho, kter6 610 patrni. nad okraj, by10 u i pfivodnQ uraieno. TmavohnGdj.. 63, 85, 50 (ta.b. XVII. 8).

12. Dvojkonicki popelnice s oblfm lomem a obl?m okrajem Eervenohnedi, hlazeni. 160, 98, 85. Spilen6 kosti, kter obsahovala, viiily 130 g (tab. XVI. 2). V nidobFt by1 t6 jeden v6tii a jeden mal$ ieleznjr noiifek a dile jeSt6 malf bronzov? krouiek se zahnutjmi konci, slab6 irafovanjmi o pfim6ru 3-0 mm. V6t5i n8i m6 obloukovit$ hfbet a kritk? trn pfi celkovi. di.lce 134 mm, men5i je stejn6ho tvaru a 123 mm dlouhjr. (Tab. XVII. 7.)

13. Mali hrubi miska ve tvam fiseEe koule, EervenohnGdi. 28,120,O (tab. XVII. 15). Tato miska kryla popelnici E. 14.

14. Cervenoiluti dvojkonicki popelnice vj.razn6 profilovani se slab6 rozev?enjm okrajem (tab. XVI. 1). 208,116,95. V nidobQ byly sphleni. kosti, kter6 viiily celkem 740 g a sedm korilkfi kulovit?ch o prfim6ru 5 mm. Zdobeuy jsou ilutjlni klikatkami neb prouiky na Eern6 pfid6. Dvanict malpch korilkfi m i tvar kotouEe o prfim6ru 3 mni. Jsou z Eernh pasty a na obvod6 zdobeny Etyhni mal$mi ilutjmi kuliEkami.

15. Dvojkonicki popelnice s oblfm lomem, zesilenjln okrajem a hlazenjm povrchem, Eervenohngdi, skvrniti. 185, 10.5, 95 (tab. XVII. 12). V ni byly spilen6 kosti o vize 110 g, 1 korilek tvaru dvojkanicki.ho, barvy hn6doilut6 s plastic- k jm Cernfm iebrem ve tvaru klikatky.Prhm6r 4 mm. Osm Eerven9ch malech korilkh kotouEovit6ho tvaru m i prh- m6r pouze 3 mm. Dva prsteny jsou ze 4 mm siln6ho bron- zov6ho dritu, kter3; je ztoEen a na konci spirily ztuien. Zdi se, i e byly pBvodn6 elektronem plitovan6, ale i i rem je pavrch pogkozen. PrfimGr 30 mm. (Tab. XVII 13.)

10. Dvojkonicki popelnice s v y z n a E e n ~ lomem, dno odsa- zen6, ilutohn6di, skvrnits. 223, 170, 112 (tab. XVI. 4). Kosti, kter6 obsahovala, viiily 190 g.

17. Kuieloviti miska, nepravidelnf! ovilni, ZlutohnGdi. 63, 14.5, 0 (tab. XVII. 9). Tato miska kryla popelnici E. 18.

18. Hrubi dvojkonicki popelnice s obljm lomem, Eerveno- hngdi, skvrniti, 249, 125, 116 (tab. XVI. 6). Spilen6 kosti vaiily celkem 1340 g.

3. Dvojkonicki popelnice, Eervenoiluti, s vyznaEenjm lomem, na n6mi jsou EtyFi lalokovit6 vpEn6Iky, uprostFed dna dvf! mal6 vrtan6 dirky. 170, 137, 100 (tab. XVII. 14). SpilenB kosti, uloien6 v popelnici, viiily 160 g. Kromf! kosti nal& zaly se v popelnici Eerven6, Eern6 a hnf!dB korilky, celkem 5 kus6 ve tvaru kotouEe o prf~mf!ru 3 nzm a dile zlomek bronzov6ho niramku, vn6 oblkho, na vnitfni steni! rovn6ho o prC~Fezu 5 mm. Nebyl zdoben. (Tab. XVII. 3.)

RAZ KU~TANOVICKJ?HO POHREBISTR.

Prozkouman6 mohyly kuStanovick6ho pohfebi5tf: svpjimkou mohyly XI., k te r i je Eisti! lathnsk6ho rizu, jsou jednotn6 i pFi- hliiime-li k jednotlivjm odchylkim. J e nepochybn6, i e pati-i jednomu a t6mui obdobi i t6mui kulturnimu okruhu. Jak jest6 v daliim se ukiie, ani latGnsk5 mohyla XI. koneEn6 ne- uchylnje se z tohoto rimce. J e proto kuitanovick6 pohlebiBti! svou clistotou a bohatstvim n5lezh zpitsohil6.stiti se vpcho- diskem pro rozbor kulturniho okruhu, k nf:mui patfi. Dlive vzak, nei na ziklad* jeho tvarov6ho obsahu pfii-adime k nhmu ostatni nilezy z Podkarpatsk6 Rusi a srovnime je se soudo- bjrni nilezy ze zemi sousednich, vfiirnneme si jeho charakte- ristickpch a typickpch znakb, kter6 budou take echodiskem pi-ipravovankho rozboro.

VSechny mohyly kugtanovickb jsou nasypiiny z Eist6 hliny, vzat6 pravdPpodobni! z nejblii:iha okoli. V i idn6 mohyle nebyla konstatovina kamenni ani dlevi!ni k o n ~ t ~ u k c e . Ojedi- nCl6 kameny z n6kterpch mohyl nemaji konstr~lktivniho v?- znamu. Kul by1 zji8t6n pouze v mohyle 111. a V. Byl virly jeden a ve stfedu mohyly, takie je pravdGpodobn5 domngnka, i e pi-i nasypAvini tf:lesa mohyly slouiil jako orientatni bod pro stfed mohyly. Mohyly jsou viechny kruhovit6; pokud u ngkterpch by1 pozorovin ovilni!jSi pbdorys, souviselo to bud' se slilonem pitdy, po ni i se niisyp snadno svezl, neb se smerem orby jako u mohyly XVI. Rozm6i-y mohyl se mnoho nelisily. Nejmengi mohyly m6137 prhmf:r 7-8 m (XI., XV.) neb 9 m (IX., X.) p l i vpBce do pit1 metru. Velki. mohyly m61y pr6mf:r o ngco vFttAi, 13-18 m, pi-i v%ce a i pi-es dva metry (III., V., VII., XIII., XVI.). J e pozoruhodn6, %e nejvCtsi a nej- bohatBi mohyly III., VIII. a XVI. le2ely na jedn6 ose vpchod- zipad a sice pfbliinf: ve stejn6 vzdilenosti od sebe (obr. 1).

65

Ostatni mohyly byly rozloienp nepravidelnQ a nSkter6 z nich piimo jitko sateliti liolem velkj.ch mohyl. To plati zejm6na o mohyle VIII. a EisteEni: i 111. Zda-li je v tom n6jalcj- hmysl (pfibuzenskj- neb sociilni vztah) nelze se dnes dohadovati, t o bude moino teprve a i po vj-zkumu jinj.ch pohfebist', hude-li se i na nich porlobni situace opaliovati. Snad s tin1 souvisi i exponovani poloha mohyl I. a II., kter6 jsou v obci, a isolo- v a n i mohyla XVII., k te r i je vchodnr! nabeho pohtebiAti: j i i na katastru obce Bnkovinky.

Poloha hrobu uvnit? mohyly neni stejni , ohjevuji se cellrem dvQ moinosti, s v9jimkou lati:nsk6 mohyly XI.? kde pohi-eb uloien by1 n a hrovni. Podle m6feni by1 hrob uloien pod pfivodni hrovni v mohylich IV., VI., IX., X., XII., XIII., XIV., XV. a XVI., tedy v pfeviin6 vEtBinQ piipad8. Ale i v t6to poloze jsou urEit6 rozdily. V n6kterj.ch p?ipadech byly hro- hov& nidoby uloieny pod hrovni V ncpravidelnj.ch l~loubkich bez stop fimysln6ho prohloubeni, pokud to ovgem by10 moino v jilovit6m podloii zjistiti. Snad v takov6m pIipadQ byly nidoby uloieny do piirozenj.ch prohlubin v ter6nu neb n a rychlo vyhraban9ch jamek. Piiklady jsou: mohyla VI., XII., ;CV. (obr. 13). U jinpch mohyl je ztejm6, i e byla vyhloubena sku te tn i hrobovi j ima, U ni i vBak nebyl i idnf rozdil mezi niplni a pc~vodnimi stQnami, t ak ie nebylo moino jeji tvar zjistiti jako n a pi.. u mohyl XIII., XIV., XVI. (obr. 11, 12, 14). Odli.5nosL zAhozu ukizala tvar j imy pouze ve dvou pfipadech zcela jasni:, a t o kruhovit? U mohyly IX. (obr. 8) a nepravidelni: Etyfbhelnj. U mohyly IV. (obr. 4). I v tom pfipadi:, byla-li jinla lirobovi bezpeEn6 prokszina, leiely ~nQkter6 n i - doby na firovni jako u mohyly IV. (obr. 4) nebo XIV. (obr. 12).

Zcela zvliBtni uspotidini by10 pozorovino u mohyl III., V. a VIII. Zde by1 hrob uloien nad hrovni, a to na nasypani: zikladnQ mohyly jako n a terase. Teprve nad nim byla na- vrBena vlastni mohyla. VPznam tol~oto zpiisobu je nejasnj-, snad by by10 moino vyloiiti jej jako srovnsni terenu. Vlastni hrob provizenj. vRemi milodary je uloien vQtBinou pfihli%ni: ve stfedii mohyly se zfete1nj.m sklonem k prodlouieni k jihu. To lze dobfe sledovati u mohyly XIII., XV. a XVI. (obr. 11,

66

13). A skuteEn6 tak6 v ngkter$ch mohylich by1 hrob umist6n zcela excentricky U jiiniho obvodu neb bliie n6ho jako U mohyl III. a VIII. (obr. 2, 6). llezi obi?ma zikladnimi polohami je pak fada variant, kter6 byly uvedeny pfi popisu jeduot- liv$ch hrobb.

V mohyle by1 uloien pouze pohPeb, spileni by10 provedeno ngkde jinde, nebot' v i idn6 mohyle nebylo pozorovino i i ro- vigti?, kterl. by by10 moino takto vyloiiti. AE v cel6m pli8ti jsou rozsety drobn6 uhliky, je spileniSt6 in situ zjiSt6no pouze u mohyly IV., kde i sti?na j imy byla vypilena (obbr. 4), dile male ohni8t6 v mohyle V. a XI. (obr. 5). N6kter6 hroby byly pokryty mohutnou vrstvou spilen6 hliny, v ni i misty byly i velk6 kusy ohoi.el$ch trimc8. Tyto vrstvy, poltud ne- vyplfiovaly n a p?. j imy hrobov6 jako U mohyly IV., leiely vidy nad vlastnim hrobem jako pfikrov a rnohou b i t i vylo- ieny jen jako zbytky ohfih rozdi?lan$ch nad neclokonEenPm hrobem jako na pf. U mohyl III., VIII., XIII., XIV. a XV. (obr. 7). V mf!kter$ch pfipadech se zdi, i e jde o spgenou hlinu piinesenou se iiroviSt6 a nad vlastnim hrobem naku- penou, jak ostatnf! i v textu by10 poznamenino. Pro tento p?i- pad by svi?dEila kyprost spilen6ho rnaterihlu, rozdreeneho v drobn6 hrudky. Souprava hrobovfch nidob i pPistavE.n+ch milodarh keramick$ch neni ulogena ve stejn6m horizontu, jak ukazuji pliny i obrizlry n6kterj.ch hrobd (tab. V. 1). Zejm6na charakteristick6 by10 to na pf. v mohyle 111. a v mohyle XVI. (tab. 11. 2), kde vlastni popelnice a n6kterl. nidoby byly ulo- ieily piibliin6 v jednom niveau, pPistavSr.6 milodary pak v$Se jii na EisteEn6 nasypan6m pli8ti. Tento zjev ukazuje, i e pfi pohfbivini by10 Setfeno ul0?itj.ch zvyklosti a i e milodary byly pfidiviny i pfi stavbi? mohyly. Tato okolnost i popsan6 spi- len6 vrstvy svi?dc'i zfetelnE. pro sloiit9 ritus pohiebni, jehoi by10 pi i pohf-bu dbino aspofi ve vgtiini? pfipadh. M6ieme-li z prozkouman6ho pohfebigtf! v KuWanovicich vyvoditi nGjak$ obecn6jii ziv6r, tedy lze fici, 5e sloiit6jSi ritus souvisi podle bohatosti hrobu soudi? s pohfby vfznamn6jSimi, snad osob sociilne v$Qe postaven$ch, pf-i Eemi ovSem nelze zapomenouti na dal4i ddleiitou okolnost, i e v t6chto hrobech nejde o pohfeb jednotlivce, n9bri o pohfeb n6kolika osob.

J i i pfi v9zkumu mohyl by1 nipadnj. pofet popelnic s pohfbem. Pfi podrobntijgim rozbirini popelnic uEinil dr. Jan- kovich fadu pozorovini, k te r i jsou v nisledujicich fidcieh uvedena. Ve velk9ch popelnicich, kde obsah kosti by1 neporu- Ben (kofinlry neb rozpadem popelnice), byla pozorovina urEiti pravidelnost v uloieni kosti. Ploch6 kosti z lebky byly nlo- ieny nahofe, kosti ieber pod61 vypnuliny bfibni, kosti z nohou na dni. popelnice, uprostfed pak drobn6 kostifky. Velmi k r h - nF? to by10 vidgti na pt. u popelnice Eis. 17. z mohyly VIII., kde by10 moino horni vrstvu s lebeEnj.mi kostmi sejmouti v celku. Kde by1 v popelnici bronzov? niramek jako milodar, leiel vidy nahofe, ielezn6 noZiky byly optit vidy mezi malpmi kostmi, brousek z popelnice Eis. 8. z mohyly VIII. leiel pfimo pod IebeEnimi kostmi. Toto uspofidini kosti ve velkj.ch popelnicich svi.dEilo vzdy pro ntikolik individui ve velk6m hrob6. Mimo to v drobn9ch niidobkich byly rozdtileny opet skupiny kostiEek, takie poEet jednotlivcf~ v 11rob6 nelze dnes pfesn6 urEiti. Pro vFtt5i potet hrobPl v jedn6 mohyle sv6dEi dile vedle uspofidini kosti v popelnici i villa zjibt6nfch kosti, kterou zde podivime v pfehledu:

mohyla 111. . mohyla V. . mohyla VIII. mohyla X. . mohyla XI. . mohgla XIII. mohyla XIV. mohyla XV. . mohyla XVI.

Z tBchto mohyl mohyly V., X., XI. a XIV. json nepochybnti mohyly jednotlivcfi. Pfesn6ho mtifitka, kolik asi spilenj.ch kostiEek pfipadii na jedno spilen6 tglo, nem8me. ani vezmeme-li v fivahu moderni data. Zde zileii jak na ttilesn9ch vlast- nostech zemfel6h0, tak na p&, s jakou by1 proveden e b 6 r sp8lenj.ch kosti pro pohfeb. U n8s pokud vim zabj.val se touto otizkou podrobngji jen J. Hellich pfi pohfebibti pingv-

68

sk6m,l) kde na zikIad6 vihy kosti i r i zu milodarci pokouBel se urEiti poEet pohfhen4ch. Shora uveden6 bezpeEn6 hroby jednotlivch souhlasi s jeho pozorovinim. Pokud ovgem jde o stanoveni nejvysgi horni hranice v ihy spilen$ch kosti po jednom neboitikn, nemohl ani on dospeti k urEit6mu zivi!ru, nehot' n a p?. v hrobi! 10. uvidi v ihu 1580 g a hroh pfisuzuje chud6mu dospi!l(.mu E1ovE.k~ veliki.110 H a , hned veak nisledujici hrob s v5hou l680 g pfiEit8 dvema osobim, moii a ieni!, podle milodarb. Nejvetgi v ihu m61 pohi-eb v hrob6 64., 1850 g, kterj. rovnei pfisuzoval J. Hellich dvi!ma osobim. Z uveden6ho Ize souditi, i e mohyly nahofe vytEen6 jsou vskutkn poh5by jednotlivcfi, nebot i jejich vaha se celkem shoduje s nejEasti!ji pozorovanou vihou iirovpch hrobfi. Mohyla VIII. a XVI. jsou naopak zase urfit6 hroby vice individui, jak ukazuje celkovi villa spilenpch kosti i jejieh rozloieni celkem v sedmi popelnicich v mohyle XVI. a deviti popelnicich ; mohyle VIII. Jde o to, zda pofet popelnic urEuje i poEet spilen$ch individui. Ze zpravy dr. Jankoviche je zfejm6, i e fimysln6 uspofidini kosti by10 pouze ve velkpch popelnicich, kdeito v meniich popelnicich zdily se kosti rozloieny. Pokud nebude tedy ziskin novp materiA1, kterp by dovolil pfesnou analysu an- thropologickou, musime se spokojiti kmstatovinim, i e v n6- kter$ch mohylich jsou opravdu hromadn6 pohfby vice indi- ridui; poeet lze se zfetelem k rituiln6 uspofAdanjm pohi-blim a vaze kosti urEiti jen pfibliin6. V mohyle ti.eti jde nejm6n6 o dvi! osoby (vahy 1270 a 1390 g) uloien6 v popelnicich a t f i osoby, jichi pozbstatky bgly sloieny n a hromadkzich B, C a D (obr. 3), nehledime-li ke dvgma menfiim skupinim v malpch nidobhch (o vaze 70 a 140 g). V mohyle VIII. by10 pol15beno PI-audi!podobni! osm osob (vihy 1340, 1420, 520, 1520, 700, 1920, 51.5, 1240 g), mimo to jest6 mala sliupina o vize 160 g. U mohyly XIII., pfi pomE.rni! rnalpeh v i h i c l ~ i nezfetelnosti ilpravy v popelnicicl~ lze ti!iko rozhodnouti. Snad jde o pozhstatky dvou osob rozdGlen6 ve skupiny (120, 280, 560 a 660g). V mohyle XV. byly pohfbeny pravdb podobni! dvi! osoby (v ihy 1100 a 670 g ) . V mohyle XVI. vede

' ) Pam. arch. 1914, 141 sl.

G9

t f i samostatnpch hromidek kosti bez popelnice A-C (obr. 1.1) Etyfi wpelnice svpm obsahem by svEdEily pro jednotlivi. pohfby (viha 1500, 1420, 740 a 13409) veclle t f i men.5ic.h skupin (v iha 130, 110 a 160 g) , takie zde by bylo moino pfedpoltlBdati aspoii sedm osob.

At' se jii na urEovfini pfibliZn6ho poEtu pohfhenpch osob divime pfed ziskinim novpch poznatltB kontrnlnich jalrlioli skepticky, pPece jen pohfbivini vetSiho poEtu osob V jedn6 niohyle je bezpeEn6. Dtleiit6 je, i e nemitie zde jiti o rodinn? hrob postupn6 uZivanjr. VSechny znaky, neporubenjr pliSt! mohyly, neporuzeni vrstva spilenifitP nad hrobem, neporuseuf! nidohy jsou dfikazem, Ee tento hromadnp pohfeb udil se na- jednou a pravd6podobnjr poEet pohfbeupch osob ukazuje, %e nem6ie jiti jen o rodinu. Pro rozhor lrulturniho typu, jehoi je ku.qtanovick6 pohfehiAtE vprazn* pfedstavitelem, jsou poznatky o fipravf! mohyl a hrobb velmi di1leZit6, jak se uk i ie v dalAim dile t6to price.

Obsah hrobfi, jak j Z vpBe by10 zdBrazni.no, je s vpjimkou lati.nsk6 mohyly X I . zcela jednotnp. NejchudSi je inventif .$perltfi a nistrojb. Z ozclob nejEastPji se objevuji drobnf! liorile z neprbhledn6 sklen6n6 hmoty kulovit6, dvojkonickf! neb tertovit6, vesmes malpch rozm6rfi a velmi prostf! zdoben6 I ~ u d ' bai-evnfmi oky a piskami neb klikatkami, vpjimkou plastickj.mi Iruliekami. ZBkladni barva korila je tmavi, bud' Eeimi, pfivodn6 asi tmavomodri, neb Eerveni neb hncdi, ozdoby jsou provedeny odchylnou barvou n a p?. ilutou. Po-

a ezn. drobnEji jsou popsiny U kaideho n'l Z bronzovpch Bperkb je moino uv6sti vlastnf! pouze n i -

ramky, liter6 jsou velmi jednoduch6, ohyfejnf! tyfinkov6 neh ze silnEj.6iho dr&tu,na prc~fezu vPtAinou oh16 a, oljyEejnf!, s v$'- . . jlmkou prostpch rgtpch Ear na okrajich nezdobenC. (tab. P I S . 2, 4, X . 8). Dva bronzov6 prsteny snad pfivodnf! elektro- liem platovan6 maji jednodochp s p i r f i l o ~ tvar (tab. X V S I . 13).

Ze ieleznpch pfedmPtf1 moino uv6sti jednak mal6 ielezi16 krouiliy, v jednom pfipadE dokonce i jakpsi ieleznp niramek, jinalr ze ieleza jsou pouze jednoduch6 male noiiky s ohlpm hfbetem a ltratkpm trnem. Jedinp ozdobn6j.5i a pon6lind

vice prohnutj. je nfii z mohyly VIII. (tab. IX. 11). Mal6 z& v6snQ brousky dopliluji chudjr inventii. (tab. VIII. 3, IX. 5).

ZvlhBtni pozornosti zasluhuje honosnjr kostenjr inventhi. z mohyly VIII. (tab. X.) a elektronov6 deStiEky se zvifecim vfjevem z tkie mohyly (tab. IX.), kterfm hude podrob'ni pozornost v6novana v dalQim dile, stejni! jako vjrraznQmu l a t h - skemu obsahu mohyly XI.

Nejbohatsi je keramika, v ni i lze rozeznati ngkolik zilslad- nich typC1, s t i le se vracejicich v rfiznjich obm6nkch, a nekolik tvara, ktere zatim jsou ojedinGl6.

Jako popelnice, Easto s otvorem ve dn6, vystupuje tQm6P v kaide mohyle nidoba zikladniho tvaru dvojkonick6llo, ale protihli, k te r i m i ngkolik variant od vysokjrch Rtihljrch t6- mi!P visovitjreh tvarfi a?. k Qirokjim nizkfm tvarfim, U ni se pdvodni tvar t6m6i: ztrici (tab. XV. 9, XVI. 3, XX. 2, S ni asi souvisi i soudeZkovi forma tab. XX. 1, 3 i tvary n6kud vice odchylnQ a jemn6ji profilovan6 jako jsou tab. XVI. l a tab. XI. 11. Objevuje se tak6 miniaturni varianta tab. XVIII. 2,6, dokonce i pnpky a ucha zdobeni (tab. XVIII. 1, l ) .

Hrnce tQm6i. vilcovit6 obyfejni! plasticky zdobeni! o b j e ~ se take jako popelnice tab. XVIII. 2, 3.

Misy maji nekolik tvarfi. Velmi typick6 jsou misy S proh tjm okrajem vytaienfm v laloky bud' bez uch, pak maji vic zdbrazn6nQ dno, tab. XIII. 6, neb s horizontilnimi Ei vert kilnimi uchy na bfige tab. XIX. 1, 1-2. VelkQ misy maji b u ~ sev?enj. okraj tab. XVIII. 2, 5 neb okraj profilovanjr a t; vytaienj. v laloky, tab. XX. 2, 6. Laloky objevuji se i U Qir rozeeenjrch mis rovnjrch sti!n, tab. X I X 1, 5. ZvliQtni maji plochQ misky talii'ovit6 rfiznjrch velikosti bud' s rovnym dnem, tab. XVII. 4. neb s t6nGi. obljrm dnem, tab. XVII. 15, kasto jsou opatteny vy1evkovitj.m zzezem, tab. XVII. 6, VII. 3.

Kofliky jsou velmi Eetn6 a vi!tSinou mgly ucha vysoko I

okraj zvednutri, tab. VII. 9, XVII. 1, n6kter6 pak maji na uc velmi v$raznS modelovane vfstupky, tab. VI. 4, XVIII. 2, Zikladni tvar knflikB kolid, pokud jde o profilaci bi.icha.

VzicnGjQi jsou dibinky opi!t zikladniho tvaru dvojkor

..

chi 5). PO-

ruji

nu-

ak6 oce r iz

lad :hu

A

ihn n rrn l l

71

..,.AY U lrlkjrm pish,, , ,,, ,,.,,.,,, . ,,,,, ,,,,,nir zvednutjm, tab. XV. 2-3.

Ponclrud odchyln6 jsou tvary, tab. XV. 8, a tab. XIX. 2, 4, Ider6 i i i pfivodn6 diny byly do hrobu poSkozen6, takie schb zeji jim okraje.

Keramick4 inventif, spokojujici se ngkolika zikladnimi tvary, jei pak rozvidi v Eetn6 varianty, nirkdy i velmi od-

.yln6, je take technicky a materiilov6 vgt8inou stein?, jak rizal podrobnp popis jednotlivPc11 mohyl. Keramika je ve- .I&, s v~jimlrou lati.nsk6 nidoby z mohyly XI., robena v ruce, rnateriilu Eerven6ho hrubSiho, promi~en6ho zrnky pisku kfemene. Povrch je potaien jemn6jSi pastou, kteri byla km6 leBtGna, ale ne pFiliS peEliv6. Barva kolisi v t6nech Eer-

venqch, hnedpch a i ilutavlch, pouze v9jirneEn6 nirkter6 nidoby jsou tmavsi, S.ed6. a i Eern6. OhyEejn6 jsou to nidohy jemnirjsi a peEliv6ji propracovan6, kter6 pak maji tak6 lep.?i materiil. Uiiti tuhy ke ztemneni povrchu by10 pozorovino pouze vj.jimeEn6.

Nilezovj. soubor, kterp zejm6na po strince keramick6 po- dalo ku8tanovick6 pohFebiStP tak bohatP, je tvarovP i technicky tak vprazn$, i e umoini zafadeni cel6 skupiny dalBich nilez8 z Podkarpatsk6 Rusi. AutoFi hned pi5 vQzkumu volili proto struEn6 oznaeeni ,,ku5tanovickj. typ", kterj. jii takir by1 nirkterfmi badateli akceptovin. Uiivajice v praksi tohoto oznateni pIi studiu ostatniho nilezov6ho rnateriilu domiciho i zahraniEniho, nechtgji tim naznaEiti nE.jak9 zatim neexistu- jici rozdil mezi nKlezy podkarpatoruskjmi a zemi sousednich, kde je celi velki skupina nilezB souEasn$ch a ptibuznjxh. Je to ona skupina, jei v druh6 kapitole t6to price oznaEena 3yla prozatimn6 jako skythsko-hallstattski, Zimi je t~i-eeno i Easov6 zafazeni kuStanovick6ho pohi-ebisti! i nilez6 s nim soub8in~ch.

Pfesn6 1 ku.5tanovick6ho typu v rimci uveden6 skupiny Ei rtde urEeno v dalEim dile t6to price.

J. B.

~ostaveni obdobi bi

SKYTHEN I N KARPATHORUSSLAND. (RQnumQ.)

Die Autoren legen in dieser Arbeit, die in drei Teile zer- fiillt, die ersten Ergebnisse der Forschungsarbeiten in Kar- pathoruRland vor, die das Zemskk Museum Lehockkho in Mu- kaEevo in gemeinsamer Arbeit mit dem Staatlichen archao- logischen Institut in Prag d ~ r c h f u h ~ t e . Im ersten Teil dieser Arbeit wird das Griiberfeld von Ku~tanovice verbffentlicht, im zweiten Teil die gleichzeitigen Funde desselben Typus und altere, im dritten Teile die Analyse und die Schlusse, die sich aus diesen Funden ergeben.

Im ersten Kapitel gibt J. Bohm einen kurzen historischen uberblick uber die For~chungsa~beiten in KarpathoruRland. Im zweiten Kapitel behandelt derselbe Autor in gedrangter Form die Frage der Skythen in Mitteleuropa. Er macht auf alle beltannten Funde zu beiden Seiten der Kail>atl~en und in Mitteleuro'pa aufmerksam und unterzieht ihre Bedeutung einer kritischen Wertung, wobei er die uberschatzung der Skytheninvasion fur das Odergebiet (Preufiisch-Schlesien) ablehnt. E r betont, daR es mit Ausnahme der Funde von Vettersfelde und Plohmiihle, die die wirklich auffallende skythische Komplexe bilden, keine objektiven Eeweise fur die Existenz der Skythen in Schlesien gibt, soda0 vorl&ufig noch nicht angenommen werden kann, daR sich die skythische Westgrenze von Ostgalizien und dem TheiRgebiete nacli Westen verschoben habe. Nach einer kurzen Behandlung der Fragen des vorhergehenden Zeitabschnittes faRt der Autor diesen uberblick in nachstehender Arbeitstheorie zusammen: In der Eronzezeit entwickelt sich das Karpathenvorland un- gestiirt sus seiner neolitischen Grundlage in eigentumlichen

73

rorIrleu war, aber doch ana~ug "CL ~nitteleoropaischen Ent- wicklung, und verrat so eine gewisse gemeinsame Grundlage. In der jiingeren Rronzezeit (Periode D) verraten bestiinmte Anzeichen, daI3 bis hieher bzw. bis in die niichste Umgebung die siidliche Expansion der Lausitzer Kultur reichte, wodurch dises Gebiet, wie besonders die altere EIallstattzeit zeigt, aufs neue mit Mitteleuropa verknupft wird. Der Autor wirft den

danken auf, ob diese Eewegung nicht vielleicht das Ein- romen ungarischer Funde in das Gebiet hinter den Kar- then (Osten) hervorgerufen, eventuell verstarkt habe. Am

Ausgange der alteren Hdlstattzeit zeigt sich eine entgegen- gesetzte Riclitung, die vielleicht mit der Eewegung der Kim- merier im Znsammenhange steht. Zeitlich entspricht sie der

kriode des eisernen 13allstattschwertes und giht sich sowohl den fremdem Elementen der bekannten Schatzfunde (BIi-

alkovo, VlEi Trn U. a.) als auch im Eindringen einiger !'ormen von Zaumzeug U. a. Gegenstanden nach 3Iitteleurol)a zu erkennen. Dieser Stroln trennte das Theil3gebiet von BIib teleuropa und diese Trennung erreichte mit der Invasion der Skythen ihren Hohepunkt, die den Hallstattcharakter dcr heimischen Bevolkerung bis zum Eindringen der LaGne- kultur bewahrte. Als illustration zu diesen Ausfiihrungen sind die chronologischen Systeme fiir Nord- und Mitteleurol~a und fiir den ostlichen Teil von Mitteleuropa vergliclien U. zw. nar mit Rucksicht auf den Kulturinhalt, nicht auf die absolute Datierung.

Im dritten Kapitel geben J. Biihm und J. M. Jankovich eine detaillierte Eeschreibung der einzelnen Hugelgriiber und ihres Inhaltes. In elnem zusammenfassenden Kapitel beschreibt dann J. Bohm kurz den Cliarakter der Kustanowitzer Ne- kropole.

411e Hugelgraber in Kuitanovice sind aus reinem Lellm aofgescliiittet, in keinem einzigen konnte eine steinerne oder holzerne Konstr~tktion festgestellt wer-den. J e ein einzelner Pfahl wurde nur in den I3ugeln 111 und V gefunden. E r stand immer in der Mitte des Z-Iiigels, sodan die Annahme nahe- liegt, daR er beim Aufschiitten des I-Iugelkopers als Orienta- tionspunkt fu r dessen Mitte diente. Alle Hugel waren kreis-

formig; sofern bei einigen ein mehr ovaler GrundriR beobachtet wurde, hing dies mit der Neigung des Bodens, an der die Aufschuttung leicht abglitt, oder mit der Richtung der Pflugfiihrung zusammen wie bei Hugel XVI. Die kleinsten Hugel batten einen Halbmesser von 7-8 m (XI, XV) oder 9 m (IX, X), bei einer EIohe his zu einem halben Meter. Die grofien Hiigel hatten einen etwas grijReren Durchmesser, 13--18 m bei einer Hohe bis uber 2 m (111, V, VII, XIII, XVI). Bemerkenswert ist, daI3 die groRten und reichsten Hugel 111, VIII und XVI auf derselben ost-westlichen Achse lagen und zwar in annahernd gleicher Entfernung voreinander (Abb. 1.). Die ubrigen Hugelgraber waren unregeImal3ig verteilt, einige von ihnen wie Satelliten um die groRen I-Iugel geschart. Das gilt besonders vom Hugel VIII und zum Teil auch von 111. 0 b darin eine Absicht lag (venvandschaftliche oder soziale Beziehungen) laRt sich heute nicht beurteilen. Vielleicht hangt damit anch die exponierte Lage der Graber I und 11, die sich in der Gemeinde befinden, und des isolierten Huge) XVII zusammen, der ostlich von unserem Graberfeld schon im Kataster der Gemeinde Bukovinlta liegt.

In dem L a t S n e ~ a b XI war die Bestattung auf dem Boden niedergelegt. Unter der urspriinglichen Ehene lag sie in den Huneln IV, VI, IX, X, XII, XIII, XIV, XV und XVI. einigen Fallen lagen die GrabgefLse unter dem Niveau unregelmiifiiger Tiefe ohne Spuren absichtlicher Eintiefm.,. Vielleicht waren in solchen Fillen die Gefine in naturlich Vertiefungen des Terrains oder in schnell ausgescharrt kleinen Gruben niedergelegt worden. Beispiele dafur biel die Hiigel VI, XII, XV (Abb. 10, 13). Bei anderen HiigeIn ist klar ersichtlich, dal3 eine richtige Grabgrube ansgehoben wurde, bei der aher zwischen der Fullerde und den urspriinglichen Grahwa;den kein Unterschied war, sodan sich ihre Form nicht festltellen lien, wie z. B. in Hiigel XIII, XIV, XVI (Abb. 11, 12, 14). Nur in zwei Fallen zeigte die Verschieden- heit des Zuschuttungsmateriales deutlich die Form der G r a b grube uad zwar kreisformig in Huge1 IX (Abb. 8) unc unregelmaoig viereckig in Hugel IV (Abb. 4). Auch ir dem Falle, daR eine Grabgrube zweifelsfrei nachzuweisel

75

war, lagen e1111ge uefiine auf der urspriinglichen Oberflache wie bei Huge1 IV (Abb. 4) od,er XIV (Abb. 12).

Eine ganz merltwiirdige Anordnung wurde in den Hugeln 111, V und V111 beobachtet. Hier war das Grab uber der urspriinglichen Obel-flache auf einer Aufschiittung, gleichsam einer Terasse niedergelegt und erst daruher wurde der eigent- liclie Hugel aufgehauft. Die Bedeutung dieser Zurichtung ist unklar, vielleicht ware es moglich, sie als eine Art Planierung des Terrains auszulegen.

Das eigentliche Grab mit allen Beigaben ist meistens an- nihernd in der Mitte des Hugels n i t einer deutlichen Neigung zur Verschiebung nach Siiden untergebracht. Dies IaRt sich in den Hiigeln XIII, XV und XVI gut verfolgen (Abb. 11, 13). End wirklich war auch in einigen Hugeln das Grab ganz exzentriscli an der siidlichen Pe~iplierie oder nalie dieser an- gelegt, wie in Hugel I11 und V111 (Abb. 2, 6) .

Im Iliigel wurde nur die Bestattung vorgenommen, die Ver- brennung erfolgte anderswo, denn in keinem Hugel fand sich ein Verbrennungsplatz. Obzwar im Mantel uberall kleine Kohlenstuckchen verstreut sind, lien sich ein Brandplatz in situ nur in Hugel IV feststellen, wo sogar die Grubenwand gebrannt war (Abb. 4) , weiter eine kleine Feuerstelle in den Hugeln V und XI (Abb. 5). Einige Griiber waren mit einer machtigen Schicht gebrannten, Lehmes bedeckt, in dem stellenweise auch Stuclie angebrannter Balken steckten. Diese Schichten lagen, sofern sie niclit z. B. die Grabgrube ausfullten wie im Huge1 IV, immer als Decke iiber dem eigentlichen Grabe und konnen nur als Reste eines Feuers erklart werden, das iilier dem unvollendeten Grabe angezundet wurde, wie z. B. in Hugel 111, VIII, XIII, XIV und XV (Abb. 7). Tn einigen Fallen scheint es, a1 ob es tsich um gebrannten Lehm handelte, der vom Verbrennungsplatze hergebracht und uber dern eigentlichen Grabe aufgehiiuft ~v%rde. Die Grab- gefane und die kerarnischen Beigaben sind nieht im gleichen Horizonte niedergelegt, wie die Plane und Bilder einiger Gra- ber zeigen (Taf. V. 1). Besonders charakteristisch war dies zum Beispiel in Hugel I11 und XVI (Taf. 11. 2), wo die eigentliche Urne und einige GefiiRe in annahernd gleicher Hohe

76

lagen, die Beigefafie aber schon hoher auf dem teilweise auf- geschiitteten Mantel. Diese Eeobachtung zeigt, daR bei der Eestattung bestimmte Erauche geachtet wurden und daX man Beigahen noch wiihrend des Eaues des Hugels hinzu- fugte.

Schon bei der Dnrchforschung der Hugel fie1 die Zahl der Urnen mit Bestattungen auf. In groRen Urnen wurde eine gewisse Regelmaniglteit in der Anordnung der Knochen beobachtet. Die flachen Schiidelknochen lagen obenauf, Rippen- knochen waren Iangs der Ausbauchung des GefaDes ange- ordnet, die FuRknochen lagen auf dem Boden, dazwischen kleine Knochenstiickchen. WO sic11 in einer Urne ein bron- zenes Armband als Beigabe fand, lag es immer oben, eiserne Messerchen lagen immer zwischen den kleinen Knochen, der Scl~leifstein aus Urne Nr. 8 Rugel V111 unmittelbar unter den Scli,adelknochen. Diese Anordnung der Knochen in groRen Urnen zeugte immer fur einige Individuen in einem groRen Grabe. Aunerdem waren in kleinen GefaRen wieder Gruppen von Iino'chelchen anfgeteilt, sodaI3 die Anzahl der Individuen in einem Grabe heute nicht gut festgestellt werden kan Fiir eine grofiere Anzahl von Bestattungen in einem Hup spricht nehen der Anordnung der Icnochen in den Urnen au, das festgestellte Gewicht der Knochen.

Die Hugel V, X, XI und XIV sind zweifellos Einzelgraber. Einen genauen ATaRstab, wieviel Erandknoclien ungefahr auf einen verbrannten Kh-per konimen, haben wir nieht, selbst wenn wir moderne Daten zum Vergleich heranziehen. Hier kommt es somohl auf die korperlichen Eigenschaften des Ver- stoi-benen als auch anf die Sorgfalt an, mit der die Knochen fur das Eegrabnis gesamnlelt warden. Die I-Iugel V111 und XVI enthielten sicher die Graber mehrerer Individuen, wie das Gesamtgewicht der Icnochen un'd deren Verteilung auf siehcr Urnen im I-Iu~el XVI nnd auf nenn Urnen im Grabe V1 zeigt. Es handelt sich darnm, ob die Anzahl der Urnen au4 die Anzahl der verhrannten Individuen bestimmt. Eine a,- sichtliche Anordnung der Knochen war nur in den groRen Urnen zu bemerken, w%hrend in den kleineren die Knochen aufgeteilt zu seiu scheinen. In Hugel I11 handelt es sic11 urn

77

mindestens zwei Personen (Gewicht 1270 und 1390 g ) , die in Urnen getan wurden, und drci Personen, del-en Oberreste zu 'Iaufchen (E, C, D) zusmmengelegt wurden (Abb. 3 ) , menu wir von zwei kleinen Gruppen (in1 Gewicht von 70 und 140 g) in kleinen Gefalien absehen. In Hugel VTTI waren wahrscileinlich acht Personen hestattet (Gewicht: l340,1420,520,1V20,700,1920, .515,1240 g), aul.;erdem noch eine kleine Grnppe im Gewicht von 160 g. Eei Hiigel XI11 IXRt sic11 die Anzahl der Regrabenen infolge des ver11altnismaP~ig geringen Gewichtes und der Unlrlarheit der Anordnung in den Urnen schwer entscheiden. Vielleicht handelt es sich um die uberreste zweier Personen, die in Gruppen zu 120, 280, 560 und 660 g aufgeteilt wurden. In Huge1 XV waren wahr- scheinlich zwei Personen beuaben (Gewicht 1100 und G70 g). In Hiigel XVI befanden sich drei selbstandige Knochen- haufchen ohne Urne A-C (Ahb. Id.), vier Urneu, die infolge ihres Inhaltes fiir Einzelbestattungen sprachen (Gewicht 1500, 1420, 740 und 1340 g) und drei kleinere Gruppen (Gewicht 130, 110 und 160 g) , sodaI3 man hier wenigstens sieben Personen voraussetzen darf.

BIogen wir auch die Eestimmung der Anzahl bestatteter Personen vor der Gewinnung neuer zur Kontrolle geeigneter Erkenntnisse so skeptisch wie moglich betrachten, so ist doch die Bestattung einer groneren Anzahl von Personen in einem Huge1 sichergestellt. Wichtig ist dabei, daI3 es sic11 hier nicht um ein fortlaufend benutztes Familiengrab handeln kann. Alle Anzeichen, die Unversehrtheit des Hugelmantels, die intakte Brandschichte iiber dem Grabe, die unbescha- digten Gefafie; sind Eeweise dafur, daR dieses Massenbe- grabnis auf einmal erfolgte und die wahrscheinliche Anzahl der bestatteten Personen zeigt, daR es sich nicht nur um eine Familie handeln kann. Fu r die Analyse des Kulturtypus, dessen charakteristiscl~er Vertreter das Graberfeld von Kugtanovice ist, sind die Erkenntnisse der Zurichtung der Graber und Hugel, wie sich im weiteren Teile dieser Arbeit zeigt, sehr wichtig.

Der Inhalt der Graber ist, wie schon oben angefuhrt wurde, mit Ausnahme des Lathe-Hugels XI ganz einheitlich. Am

78

armlichsten 1st das Inventar an schmuckstucken und Ge- raten. Am haufigsten treten kleine kugelige, doppelkonische oder scheibenformige Perlen aus undurchsichtigem GlasfluR auf, die durchwegs von geringen AusmaBen und sehr einfach rnit Streifen, farhigen Augen, Zickzacklinien, ausnahmsweise auch mit plastischen Kugelchen verziert sind. Die Grund- farbe der Pcrlen ist dunkel, entweder schwarz, ursprunglich wohl' dunkelhlau, rot oder hraun, die Verzierungen sind rnit abstechender Farbe z. B. gelb ausgefuhrt.

Von Bronzeschm~ick sind eigentlich nur Armringe anzufuhren, die sehr einfach, meist stabfiirmig oder aus starkerem Drahte, meist vo,n ovalem Querschnitt sind und gewohnlieh, mit Ausnahme einfaeher eingeritzter Linien an den Randern, keine Verzierungen tragen (Taf. VII. 2, 4, X. 8). Die einzige, vielleicht ursprunglich mit Elektron plattierten Fingerringe haben eine einfache Spiralform (Taf. XVII. 13j.

Von eisernen Gegeustanden sind einesteils kleine, eiserne Ringlein anzufuhren, in einem Falle soEar eine Art eisernes Armhandes, sonst gibt es aus Eisen nur kleine hlesser mit geschweiftem Rucken und kurzem Griffdorn. Ein einziges deko- rativeres und etwas mehr geschweiftes Messer stammt aus dem Hiigel V111 (TBf. IX. 11). Kleine Wetzsteine zum An- hangen vervollstiindigen das armliche Inventar (Taf. VIII. 3, IX. 5.)

Besondere Aufmerksamkeit verdient das bemerkenswerte Knocheninventar aus Huge1 V111 (Taf. X.) und die Elektron- plattchen mit den Tiergestalten aus demselben Huge1 (Taf. IX. 1 ,2) , denen ebenso wie dem ausdrucksvollen Lathneinven- A--- des Hugels XI im weiteren Teile die gebuhrende Auf-

ksamkeit gewidmet werden wird. m reichsten ist die Keramik vertreten, in der sich einige ... "erschiedenen Varianten wiederkehrende Grundtypen und

einige Formen, die bisher vereinzeilt dastehen, unterscheiden lassen.

Als Urne, oft mit einem Loch im Boden, t r i t t fast in jedem Hiigel ein GefaR von doppelkonischem, aber in die inange ge- zogenem Grundtypus aus, das verschiedene Varianten zeigt, von hohen, schlanken, fast vasenartigen Formen his zu

L W

mer A

in .i

:ten auch inden Ta lerformig

-

I an brei f. XIX. 1 :e Schus! . - .

mmen. E sogar mi nf.

'af. XIX. Taf. XVI

- -

t sich of , 5 auf. I seln vers

.

oweit es schwanl

. .

s treten : It Waner

fnenden Cigenen C chiedene~

I und Her iaturvari; lkeln ver:

1 mit ge! haben fl entwede~

'I l a b L

:ef%R :e ab- 7 1 . A. A

anten zierte

~ ~ e l ~ e n , uirungnl, uw u e ~ ~ e l ~ SIGII ule U I O ~ I U I I ~ I L C I ~ ~ VIII

verliert (Taf. XV. 9, XVI. 3, XX. 2, 5). Mit diesem (

iangt wohl auch die FaRchenform Taf. XX. 1 , 3 und einis xT?ichendere und feiner profilierte Formen wie Taf. X

d Taf. XI. 11 zusa auch Min .f. XVIII. 2, 6 und 'af. x v I n . 1, 1) a Walzenfijnnige, g h plastisch verziei

ebenfalls als Urnen :t, Taf. XVIII. 2, Von Schiisseln gibc es menrere Formen. Sehr cypiscn sinu

Schusseln mit gebogenem, lappig herausgezogenem Rande, entweder ohne Henkel, dann haben sie einen starker betonten Boden Taf. XIII. 6, oder mit horizontalen oder vertikalen

!nkeln arr 1, 1-2. GroOe Schusseln haben rgezogenf :II. 2, 5 profilierte oder ebenfalls )pig herausgezogene Mundsaume Taf. XX. 2, 6. Leppen

,AY raden 5 ~ ; ache, .el r mit :eradem Hoden Taf. XVll. 4 oder mit fast geschweiftem 3oden Taf. XVII. 15, oft sind sie rnit einem schnauzchen- 'ormigen Einschnitt versehen Taf. VII. 3, XVII. 6.

Tassenformen sind sehr haufig, die meisten haben die lnkel hoch auf den Mundsaum emporgezogen Taf. VII. 9, 711. 1, einige haben auf den Henkeln sehr scharf heraus- dellierte Fortsatze (Taf. VI. 4, XVIII. 2, 4). Die Grund- .m der 'l sich urn die Profilierung des ucbes ha tend. Seltener sind Kruge wiederum rnit doppelkonischer Grund-

rofiem, sehr stark uber den Rand hochgezogenem (Taf. XV. 2-3).

~inigermaRen abweichend sind. die Formen Taf. XV. 8 und Taf. XIX. 2, 4, die schon beschadigt ins Grab gelegt wurden, sodai3 ihnen der Rand fehlt.

Das keramische Inventar, das sich mit einigen Grund- ,men begnugt, die in zahlreichen, oft recht verschiedenen rianten abgewandelt werden, ist auch der Technik und dem ~terial nach gr6Rtenteils gleich. Die Keramik ist durch-

wegs gema verm

, mit Ausnahme der Lathe-Gef'aRe aus Hiigel XI, ha] ~cht, aus groberem, roten, mit Sand- und Quarzkornck ischten Materiale. Die Oberflache ist mit einer feinei

Paste iiberzogen, die sichtlich - nicht allzu sorgfaltig - gegliittet wurde. Die Farbe der GefaBe schwankt zwischen roten, braunen und gelblichen Tonen, nur manche Gefane sind ausnahmsweise dunkler, grau bis scliwarz. Gewohnlich sind diejenigen GefaRe, die aus besserem Material bestehen, auch feiner und besser ausgearbeitet. Die Anwendung von Graphit zur Erzielung einer dunkleren Oberflache wurde nur in AusnahmefXllen bec

Der FundkompIex, dc lers was die Kerar Fft, das Graberfeld von Ku.,,,..,,~,,: so reichlich gelie,,., ..,,, ist cier Farm und Technik nach so ausdrucksvoll, daR er die E ordnung einer ganzen Gruppe anderer karpathorussiscl Funde gestattet. Die Autoren wahlten daher schon walirc der Forschung die kurze Bezeichnung ,,KuStanowitzer 7 pus", die auch bereits von einigen Forschern akzeptim wurde. Durch die Anwendung dieser Bezeichnung in (

Praxis beim Studium des ubrigen heimischen I

discben Fundmateriales wollen sie damit keinen I existierenden Unterschied zwischen den Fundel- .,,. pathoruRland und den Nachbarlandern bezeich eine ganze groOe Gruppe gleichzeitiger und Funde gibt. Es ist dies jene Gruppe, die im zweiten Kapl dieser Arbeit vorlaufig als skythisch-hallstattische bezeich~ wurde, wodurch die zeitliche Einordnung des Graberfelc von Kustanovice und der Parallelfunde bestimmt ist. Die : naue Stellung des Kustanowitzer Typus im Rahmen der : gefiihrten Gruppe bzw. Epoche wird im Arbeit bestimmt werden.

~ n d ausli ~ i she r ni( n X,,,,, U

-~ - -

Teile diet

7 D

Tab. 11.

Tab. V

1. Mohgla XIII:'CQS~ hrobu.

~ ~ h ~ i a XI. (Eis. 5 je z r n o h ~ l y VII1.)

Tab. XV.

Tab. XVI.

3 -+ _ 4 . -'-** " W i

1. Mohpla IV.

-. .- 2. Mahyla XIV.

;/;. 1 ,;P-,, ;\ : ,\ 4 \

~;T?;;,,!J <\ ,I,, .>. '

, ' ' / / '

2. Dlohyla VI. 1; mohpla VII. 2, : g ; moll) l:, I Z . 1

Date post:	07-Apr-2015
Category:	Documents
Upload:	katarina-simunkova
View:	103 times
Download:	13 times

Cz Bohm-Jankovich 1936 Skythove Na Podkarpatske Rusi

Documents