Kapitola prvníPŘICHÁZÍM NA SVĚT

Prokázat, zda se co hrdina vlastního životopisu projevím jásám nebo zda to místo zaujme někdo jiný, bude úlohou těchtostránek. Abych začal s životopisem od samého začátku, uvádím,že jsem se narodil (jak jsem slýchal a jak věřím) jeden pátek vedvanáct hodin v noci. Zaplakal jsem prý poprvé současně s prv-ním úderem hodin.

Bába a s ní několik moudrých žen ze sousedství, které se o mneživě zajímaly už několik měsíců předtím, než kynula jakákolimožnost, abychom se seznámili osobně, prohlásily se zřetelemke dni a hodině mého narození, že mi osud za prvé nadělil dovínku smůlu v životě, a za druhé, že budu mít výsadu vidět duchya přízraky — neboť jak věřily, oba tyto dary prý nevyhnutelněprovázejí všechna nebohá nemluvňata obojího pohlaví, narozenáv půlnočních hodinách z pátku na sobotu.

K prvnímu bodu nemusím podotýkat nic, protože nic nemůžeprokázat lépe než můj životopis, zda příští mé osudy správnosttéto předpovědi potvrdily nebo ji vyvrátily. Co se druhého bodupředpovědi týče, tu podotýkám jen tolik, že neprojevil-li se tentodíl životního odkazu mých sudiček, dokud jsem byl nemluvně,dodnes jsem toto dědictví ještě nenastoupil. Ale ani v nejmenšímsi nestěžuji, že mi až dosud tento majetek byl odpírán; a těší-lise snad z jeho držení tuhle chvíli někdo jiný, ze srdce mu hopřeji, ať si ho jen klidně ponechá.

Narodil jsem se v Blunderstoneu v Suffolku nebo „tam někde“,jak říkají ve Skotsku, a to jako pohrobek. Otec zavřel oči předsvětlem tohoto světa o šest měsíců dříve, než jsem na toto světlootevřel oči já. Ještě dnes mi připadá jaksi podivná představa, žemě vůbec neviděl; a ještě podivnější mi připadá matná vzpo-mínka, kterou mám na své první dětské dojmy z jeho bílého ná-hrobku na hřbitově a na nevyjádřitelnou lítost, kterou jsem

7

David Copperfield_34_TISK_Zradne srdce_Maska cervene smrti_01 19.8.2013 13:09 Page 7

k tomu kameni pociťoval, že tam venku leží v temné noci taksám, když v našem malém pokoji je teplo a jasno od ohněa svíčky a dveře našeho domu jsou na ochranu proti noci — ažkrutě, jak se mi někdy zdálo — na závoru a na zámek.

Hlavní slovo v naší rodině měla otcova teta, a tedy moje pra-teta, o které budu mít příležitost vyprávět víc s postupem času.Slečna Trotwoodová čili slečna Betsy, jak jí chudák matkavždycky říkala, když strach z této obávané osobnosti ovládlanatolik, aby se o ní vůbec zmínila (což bývalo jen zřídka), sekdysi provdala za muže mladšího, než byla sama; byl to mužsice velmi hezký, ale nikoliv ve smyslu běžné průpovědi: „Hez-ký je, kdo hezky jedná“ — neboť byl v silném podezření, žeslečnu Betsy mlátí, ba že se dokonce jednou při řešení spornéotázky v domácnosti sice překotně, ale rezolutně pokusil vyho-dit ji z okna v druhém poschodí. Tyto známky neshody jejichpovah přiměly slečnu Betsy, že ho za odstupné přiměla k roz-vodu se souhlasem obou stran. S těmi penězi pak odjel do Indie,kde ho podle fantastické pověsti, tradované v naší rodině, kdosijednou spatřil, jak se projíždí na slonu s paviánem; podle méhoto však spíš byl asi nějaký indický pán nebo urozená paní. Buďjak buď, deset let po jeho odjezdu došla z Indie rodině zpráva,že zemřel. Jak to dojalo tetu, nikdo nevypátral, neboť hned porozvodu přijala zase dívčí jméno, koupila si v jisté vzdálené vsina pobřeží domek, usadila se tam s jednou služebnou jako svo-bodná žena, a jak se říkalo, od té doby tam také žila osamělev zatvrzelém ústraní.

Pokud vím, měla teta kdysi mého otce ve zvláštní oblibě, alejeho sňatek ji na smrt urazil, protože matka pro ni byla „vosko-vou panenkou“. Jaktěživa mou matku sice neviděla, ale věděla,že jí ještě není ani dvacet. Otec a slečna Betsy se už potom nikdynesetkali. Když se ženil, bylo mu jednou tolik co matce a zdravíměl chatrné. Rok po svatbě, čili jak jsem už řekl, šest měsícůpředtím, než jsem přišel na svět já, otec zemřel.

Tak se tedy věci měly odpoledne toho — smím-li se s promi-nutím tak vyjádřit — památného a významného pátečního dne.Nemohu ovšem tvrdit, že jsem už tenkrát věděl, jak se věci mají,

8

David Copperfield_34_TISK_Zradne srdce_Maska cervene smrti_01 19.8.2013 13:09 Page 8

nebo že si cokoli z toho, co tu následuje, pamatuji na základěsvědectví vlastních smyslů.

Matka seděla u krbu, tělesně vyčerpaná a duševně velmiskleslá, a uslzenýma očima hleděla do plamenů v hlubokém zou-falství nad sebou i nad osiřelým cizinečkem, jehož na svět —který však nad jeho nastávajícím příchodem nejevil ani sebe-menší vzrušení — v prádelníku v patře už vítalo několik vele-tuctů titěrných předzvěstí. Matka tedy, jak říkám, seděla tohojasného, větrného březnového odpoledne velmi ustrašenáa smutná u krbu a silně pochybovala, že těžkou zkoušku, kteráji čeká, vůbec přežije, když vtom při utírání slz zvedla oči k pro-tějšímu oknu a zahlédla nějakou paní přicházet zahradou k domu.

Když se matka podívala pozorněji, měla neklamné tušení, žeto je slečna Betsy. Neznámou paní zalévaly přes plot paprsky za-padajícího slunce, když se sveřepou strnulostí v postavě i nehyb-ném obličeji, jež nemohla patřit nikomu jinému, kráčelazahradou a volným krokem mířila ke dveřím.

Když došla k domu, podala další důkaz své totožnosti. Otecčasto tvrdil, že se teta jen málokdy chová jako každý obyčejnýsmrtelník; a teď, místo aby zazvonila, přistoupila k právě tomuoknu, podívala se dovnitř a přimáčkla přitom špičku nosu na sklotak silně, že se jí, říkávala chudák matka, nos v okamžení úplněrozplácl, až zbělal.

Vylekala tím matku, tak silně, že — jak dodnes věřím — jediněslečně Betsy mám co děkovat za to, že jsem se narodil v pátek.

Matka vyskočila v tom rozčilení z židle a postavila se do koutaza ni. Slečna Betsy začala s pomalým a pátravým prohlíženímpokoje od druhého kouta a přejížděla očima, jako mouřenínovahlava na starých pendlovkách, krouživým pohybem dokola, ažjimi spočinula na matce. Tu pak jako člověk, který je zvyklý naposlušnost jiných, zamračeně kývla na matku, aby jí šla otevřít.A matka šla.

„Žena Davida Copperfielda, nemýlím se?“ zeptala se slečnaBetsy; důraz na posledních dvou slovech platil snad matčinýmsmutečním šatům a jejímu tělesnému stavu.

„Ano,“ přisvědčila matka nesměle.

9

David Copperfield_34_TISK_Zradne srdce_Maska cervene smrti_01 19.8.2013 13:09 Page 9

„Jsem slečna Trotwoodová,“ představila se návštěvnice. „O téjste už slyšela, nemám pravdu?“

Matka odpověděla, že už měla to potěšení. A pocítila trapnévědomí, že její výraz nijak nenapovídá, že to potěšení bylo ne-výslovné.

„Teď ji tedy máte před očima,“ řekla slečna Betsy. Matka seuklonila hlavou a poprosila ji, aby šla dál.

Vstoupily do pokoje, z něhož matka předtím vyšla, protožev parádním pokoji na druhé straně chodby nehořel oheň — popravdě řečeno, topilo se v něm naposledy při otcově pohřbu.A když se obě posadily a slečna Betsy pořád nic neříkala, matkase po marné snaze ovládnout rozechvění dala do pláče.

„Ale pš, pš, pš!“ řekla slečna Betsy kvapně. „To nesmíte! Notak, no tak!“

Ale přes všechno se matka nedokázala ovládnout; a proto pla-kala, dokud se dost nevyplakala.

„Sundej si čepec, dítě“ řekla slečna Betsy, ,,a ukaž se mi.“Matka se jí příliš bála, aby odmítla té prapodivné žádosti vy-

hovět, i kdyby snad byla chtěla tak učinit. Udělala proto, jak tetařekla, a to rukama tak rozechvělýma, že se jí vlasy (a byly tovlasy bohaté a krásné) rozhrnuly kolem obličeje.

,,I propána!“ zvolala slečna Betsy. „Vždyť ty jsi učiněné dě-ťátko!“

Matka vypadala bezesporu nadobyčej mladistvě i na svá léta;svěsila hlavu, chudinka, jako by to byla její vina, a mezi vzlyko-tem řekla, že je bohužel opravdu jenom dívčí vdova, a přežije-lito, bude dívčí matka. Za krátké přestávky, která potom nastala,měla matka dojem, jako by byla pocítila, že se slečna Betsy do-tkla jejích vlasů, a to rukou,nijak nelaskavou;(když se na ni všakv ostýchavé naději podívala, spatřila tu starou dámu, jak se suknípovyhrnutou, s rukama sepjatýma na jednom koleně a s nohamana mřížce krbu klidně sedí a mračí se do ohně).

„Pro všechny svaté,“ řekla zničehonic slečna Betsy, „pročVraní hnízdo ?“

„To myslíte náš dům, paní teto?“ zeptala se matka.„Proč Vraní hnízdo ?“ řekla slečna Betsy. „Kuchyňka by bylo

10

David Copperfield_34_TISK_Zradne srdce_Maska cervene smrti_01 19.8.2013 13:09 Page 10

bývalo případnější, kdybyste byli měli trochu smyslu pro prak-tické stránky života, ty jako on.“

„To jméno si vymyslel pan Copperfield,” odpověděla matka.„Když dům koupil, liboval si v představě, že tady je hodně vran.“

Vtom právě večerní povětří zalomcovalo několika vysokýmistarými jilmy na druhém konci zahrady tak prudce, že ani matka,ani slečna Betsy nemohly odolat, aby se v tu stranu nepodívaly.Jak se jilmy k sobě naklonily jako obři, kteří si šeptají tajnosti,a po malé chvilce takového klidu se zuřivě rozkymácely a divocerozhazovaly rukama, jako by ty právě sdělené důvěrnosti bylypro klid jejich mysli vskutku tuze rozpustilé, několik ovětralýcha orvaných vraních hnízd, která tížila jejich vyšší větve, se vevichru zmítalo jako vraky na rozbouřeném moři.

„Kde máte ty ptáky?“ zeptala se slečna Betsy.„Ty... ?“ Matka právě myslela na něco jiného.„Vrány — kam se poděly?“ ptala se slečna Betsy.„Od té doby, co jsme se sem nastěhovali, tady žádné nebyly,“

odpověděla matka. „Mysleli jsme — pan Copperfield myslel—, že tady je vydatné vraniště; ale hnízda byla tuze staráa vrány je už dávno opustily.“

„To je celý David Copperfield!“ zvolala slečna Betsy. „CeličkýDavid Copperfield a nikdo jiný! — Pojmenuje si dům Vraníhnízdo, když nikde není po vranách ani památky! Věří slepě, žetady jsou ptáci, protože vidí hnízda!“

„Pan Copperfield,“ odpověděla matka, „je po smrti, — a opo-vážíte-li se přede mnou o něm mluvit nešetrně...“

Chudákovi matce, myslím, patrně v tu chvíli bleskla hlavouchuť dopustit se na tetě násilí, ale ta by ji byla jistě hravě vyřídilajednou rukou, i kdyby matka bývala mnohem způsobilejší k ta-kovému utkání než ten večer. Jak vstávala z židle, ten nápad jipřešel, a tak si zase sedla docela pokorně jako beránek a omdlela.

Když zase přišla k vědomí, nebo když ji slečna Betsy vzkřísila,buď to již tak nebo tak, spatřila tetu stát u okna. Tou dobou užsoumrak zvolna černal ve tmu; a třebaže na sebe viděly špatně,nebyly by se viděly vůbec, nebýt ohně v krbu.

„Nu,“ řekla slečna Betsy na zpáteční cestě k židli, jako by se

11

David Copperfield_34_TISK_Zradne srdce_Maska cervene smrti_01 19.8.2013 13:09 Page 11