NÍŠ* PROGRAM.

DOA^AO Famfíía Ceynar Alexander Cejnar

+ 11/03/1928 Ť05/10/2007

Jablonec-R.Tcheca daina.cejnar@bol.com.br

Sáo Paulo/Brasil

Ve veřejném životě, ještě více než v životě soukromém je potřebí, aby každý otevřeně přiznal barvu a neuváděl ani záměrně, ani mimoděk nikoho v omyl o svých snahách a úmyslech. Cíle a snahy Modré revue nemohly býti neja-sné žádnému pozornému čtenáři, zdá se však, že se přece jen v exilní veřejnosti vyskytují některé mylné představy o tom, co chceme a kam patříme. Považujeme proto za nutné jasmě konstatovat, jaký je náš program a čemu sloužíme.

Modrá revue není listem žádné politické strany, ani zájmové či jiné skupiny. Jsme nezávislí na všech směrech a organisacích a tuto nezávislost si hodláme uchovat za všech okolností. To neznamená, že bychom se vzpěčovali při-spět k sdružení lidí příbuzných cílů a snah, ale v každé jednotě, k níž by došlo a k níž by v zájmu našeho exilu mělo dojiti co nejdříve, uchováme si právo na nezávislost, protože jednota, o kterou by měl exil usilovat, musí být jednotou svobodných lidí a ne totalitní jednotou loutek, jež za drátky tahá ukrytý lout-kář. Členové redakce i vydavatelstva působí zde ne jako zástupci a snad i ná-stroje organisací, k nimž kdysi patřili, nebo dosud patří ale jako jednotlivci, kteří považují program Modré revue za správný a kteří také si vyhrazují právo míti vlastní názory na jeho interpretaci. Totéž platí nutně o všech spolupra-covnících Modré revue, pravidelných i občasných. Mají právo projevit názory podstatně odlišné od názorů v Modré revui vyslovených, pokud za tyto své názory jsou ochotni převzít odpovědnost, pokud formulace těchto názorů má nezbytnou úroveň a pokud také tyto názory nevybočují ze širokého rámce zásad našeho listu.

Jaké jsou tyto základní názory? Modrá revue je především listem národním. Oddanou službu národu považujeme za nezbytný předpoklad každé činno-sti v emigraci. Můžeme sloužit jen našemu národu a nikomu jinému. Vlastenectví ovšem nevylučuje přátelství s národy jinými, ani podporu snah států, jež můžeme považovat za spojence v zápasu o svobodu našeho národa. Ale sloužit lze jen vlastnímu národu a ne národu jinému, nebo vládám jiných národů. Jsme pro spo-jenectví, ale odmítáme posluhování.

Modrá revue je listem demokratickým. V dnešním myšlenkovém zmatku slovo.demokracie nemá již pro mnohé onen přesný význam, jaký kdysi mělo. Pod tímto označením se často kryjí směry á akce, jež nemají s demokracií, jak ji chápeme my, nic společného. Nevymysleli jsme si ovšem vlastní koncepci demokra-

- 2 -

cie. Pod. tímto označením rozumíme to, co se chápalo pod pojmem demokracie za svo-bodné československé republiky. Jsme si vědomi, že demokracie nespočívá na dogma-tech, ale že její podstatou je ustavičný vývoj, uznání práva většiny rozhodovat, ale závazek většiny respektovat odlišná mínění a hlavně umožnit jejich svobodný projev. Každý demokrat bude klást důraz na jinou stránkou demokracie, jíž považu-je za nejdůležitější a každý má a musí mít toto právo i na našich sloupcích. Ale podstata demokracie musi zůstat nedotknutelná a nemůžeme se sejít s nikým, kdo by chtěl demokracii omezovat tím. či oním způsobem.

Protože jsme demokraty odmítáme nejen fašismus a komunismus, ale také duševního otce a tak často spojence a průkopníka komunismu, totiž socialism. Soci-alism, i když si říkal demokratický, připravil půdu pro komunism. Připravil ji ideologicky i svým přímým i nepřímým ochraňováním Sovětského svazu. Kdo hlásal a hlásá třídní boj, vládu proletariátu a omezení hospodářských svobod, hlásá tím i omezování svpbod politických a občanských a nutně připravuje cestu vítězství komu-nismu. Toto odmítnutí socialismu neznamená, že bychom se stavěli proti sociálním reformám, jež by odstranily ze světa bídu a strádání. Tyto reformy jsou nutné, ale je nutno se o ne snažit jinými metodami, než metodami socialismu, který ve svě-tě uplatňujícím plně "budování socialismu" nedokázal odstranit bídu, ale zvětšil ji a k tomu zanesl tam.ještě nezměrné strádání.

Modrá revue sloužíc zásadám a ne úzkým zájmům vegetujících exilních organisací snaží se především připomenout svým čtenářům, že člověk se liší od zví-řete především tím, že je nadán rozumem. Jsa nadán rozumem má tohoto rozumu použí-vat. Nemá papouškovat hesla, jež dávno ztratila všechen smysl. Má uvažovat a ne zavírat si oči dogmaty. Proto se snaží Modrá* revue mluvit o věcech zásadně a je ochotna připustit k slovu každého dobrého vlastence a demokrata, který má co říci a dovede to říci, i když se to rozchází s. názory,, jež před tím někdo jiný v Modré revui vyslovil, pokud to zůstává v rámci toho, co je našimi zásadami. Chceme tím dát příklad: v exilu by mělo být více snášenlivosti k odlišným názorům než dosud,-ač by mělo být mnohem méně snášenlivosti k politické a jiné nepoctivosti než dosud.

To jsou tedy naše snahy: snažíme se sloužit věci národa a demokracie tím, že chceme mluvit věcně a zásadně o problémech, jimž se exil zpravidla vyhýbá, nebo o nichž mluví lacinými frázemi. Tato naše služba patří celému národu a ne-sloužíme žádné straně ani žádné jiné skupině a to ani. veřejně, ani zastřeně. Stále se zvětšující okruh věrných čtenářů je nám důkazem, že stále více lidí chápe a schvaluje tyto snahy. . 4

Redakce a vydavatelstvo Modré revue.

NA PŘELOMU. ' ' *. <.'. ̂

Myslím, že je účelno zamyslet se nad několika letopočty. Rakousko-uherská monarchie zanikla I9I8, poslední svobodné volby v republice se konaly 1935? svobodný život v republice skončil 1938 a i tá podivná první etapa ošidné národně frontové lidové demokracie měla'svůj konec I948. "A letos je 1958.

Několik dat, ale jak poučných. Komu bylo 21 let r.1914, když Rakousko-uhersko šlo do sebevražedné války, tomu:je dnes už .65 let a komu bylo 21 let když Rakousko padlo a vznikla republika, tomu je dnes 61 let. To jsou tak ti nejmladší, kteří mají ještě jakési více méně spolehlivé upomínky na to, jak to.bylo za Rakous-ka a v prvních dnech republiky. Spočítejte:si, kolik jich zbylo, když právě tyto ročníky hynuly na frontách první světové války a ty zbylé kromě přirozených příčin smrti postihla ještě okupace, koncentráky nacistů, válečná vřava druhé světové vál-ky a pak ještě lidově demokraticko-komunistická.persekuce, jež si v ničem s tou na-cistickou nezadá.

Těch, kteří pamatují vólby z roku 1935 - byly to poslední svobodné volby, ale nebyly to ty nejkrásnější volby, jež jsme v republice prožili - je

- 3 -

ovšem mnohem více. Nejsou to také již žádní jinoši. Komu tehdy bylo 21 let, to-mu je dnes 44 let a také tato generace povážlivě prořídla nejen přirozeným úbytkem ale účastí na druhé světové válce a hlavně účastí na domácím odboji. Také zde si nacistická, lidově demokratická a pak čistě komunistická persekuce vyžádala dan nepřiměřeně velikou. Ale lidé, kterým je dqes nejméně 44 let jsou ti nejmladší, kteří si ještě mohou pamatovat lepší časy 3 kteří mohou v záplavě prolhané komuni-stické propagandy uchovávat ještě vědomí pravých národních tradic kulturních i po-litických. Bylo by potřebí mít spolehlivou statistiku rozvrstvení obyvatelstva republiky podle věku. Myslím, že se nemýlím, odhaduji^li, že lidí, kteří překro-čili věkovou hranici.44ti let je už méně než polovina. Možná, že se ten počet bií ží ápíše jedné třetině.

Od únorových událostí, jež jsou neprávem považovány za příznačný mez-ník v našich dějinách, uplynulo deset let. A zase, vezmeme-li za základ, že. co bylo před nimi, pamatují a chápou - a to není nijak zaručeno - lidá, jimž teh-dy bylo nejméně 21 let, vidíme, že nejmladší lidé, kteří mohou ale nemusí míti ja-snou představu, jak to bylo před tím, než se komunisté dostali k moci, mají dnes 31,let. Ti mladší, o nichž se.to nedá vůbec předpokládat a kteří nemají ani potu-chy o svobodné republice, budou pomalu tvořit plnou polovinu obyvatelstva a toto procento se bude rok od roku prudce zvětšovat.

Nelze ovšem generalisovat. Lidé, kteří prožili lepší doby a mohli by být jejich spolehlivými svědky a strážci tradice, v níž byli vychováváni, mohli do cela dobře podlehnout komunistické propagandě a docela zapomenout na to, v čem kdy si žili. A lidé, kteří nikdy nedýchali vzduch svobody mohou vlivem rodiny ochrano vat ve svých duších vzpomínky na něco, co nikdy nepoznali. Ale povšechně lze říci že je zde propast mezi dvěma generacemi, rozlom a přelom, jaký naše dějiny zazname návají v době pobělohorské. Je dobře si to uvědomit. Je potřebí na to pamatovat ve všech plánech do budoucna. V dnešním Československu není jen hanebný režim, který jednoho dne zmizí. Je tam a dorůstá generace, jež byla vychována v docela jiných představách a názorech než my a ta generace tam zůstane a bude vychovávat generace další, kdežto ty zbytky generace, k níž patříme my, mizí a budou mizet vždy rychleji.

Mezi námi jsou dosud lidé, kteří se domnívají, že stačí, aby padl ko-munistický režim v Československu a všechno bude tak, jako bylo v datum, jež se. každému z nich nejvíce zamlouvá. Bude jistě dobře, až komunistický režim padne, ale pak si budeme moci opakovat slova, jimiž Viktor Dyk varoval rozjásaný národ při vzniku republiky, že boj nám teprve nastává. Objeví se úkol překlenout pro-past mezi minulostí a přítomností, aby obojí přešlo do budoucnosti důstojné nejlep Šícha nejušlechtilejších tradic národa. Kdo áe domnívá, že to bude úkol snadný, je na tragickém omylu. Bude to největší problém celého osvobození, který zastíní všechny jiné, nechť přijde'dnes, za deset nebo za sto let. A nebude výřešen tím, že se v zahraničí rozdělí ministerská křesla, na něž ostatně nikdo z těch, kteří jsou v zahraničí nikdy nezasedne.

Je jen pochopitelné, že každý z 'nás si představuje národ takový jakým byl, když odcházel. Ale život je stálá změna a beze změny nezůstala ani ta ulice, v níž jsme kdysi býdleli, beze změny nezůstali ani ti, s nimiž jsme se důvěrně stý kali. Život je ustavičná změna a od našeho dětství jsme je prožívali. Nepozorova li jsme je proto, že se děly před našimi zraky á že byly tak pomalé, že jsme si je neuvědomovali. Kdo z nás postřehl, že už není tak mlád jako byl? Ale změny byly, jsou a budou a této změně podléháme my.v zahraničí i národ doma. A proto je potře bí vždy většího úsilí s naší strany, chceme-li zůstat v nepřerušeném duševním sty-ku s národem, abychom sledovali, jakou cestou národ jde a jak myslí. Neboť -a to bychom si měli uvědomit všichni - až jednou nastane radostný den opětného setkání, nebude to národ, který se bude přidávat k nám ale my, kteří se budeme mu-set začlenit do jeho řad.

Je-li nutno si uvědomit tyto skutečnosti, abychom se uvarovali chyb-ných odhadů situace a neživili se těšínskými jablíčky, neznamená to, že máme slo-žit ruce v klín a kapitulovat před nepříjemnými skutečnostmi. Nepříjemné skutečno

- 4 - -

sti nelže odstranit ze světa tím^ že před nimi zavřeme oči, jako to činí převážná většina emigrace,.jež žije tak důkladně v minulosti, že pomalu zapomíná utrhávat lístky na kalendáři. Ale nepříjemně skutečnosti lze odstranit tím, že se o to při-činíme prací stejně usilovnou jako rozvážnou, že prostě pochopíme, jaký je vlastní úkol' nás všech, kteří jsme v zahraničí.

Tento úkol je docela prostý. Zachránit, co se zachránit dá z našich národních tradic^ bez jejichž záchovy nebude národ již nikdy tím, čím byl. Zacho-vat je, znamená ovšem především je poznat a podle nich žít. Opatrovat je,, jako kdysi římské Vestalky střežily posvátný oheň, který nesměl uhasnout, abychom.je jednou my nebo ti, kteří přijdou po nás, přenesli do domoviny. To' je. náš skutečný úkol a ne snít o tom, že se vrátíme domů jako páni diktátoři,, kteří národu vnutí svou vůli. Vrátíme-li se, tedy jen jako strážci odvěkých plamenů, kteří přenesou nazpět světlo do země, v níž tak dlouho panovala tma.

'Je možné, ba je dokonce pravděpodobné, že i přemnozí z těch, kteří do-ma trpí ukrutnostmi režimu a dívaj-í se nevraživě na jeho tmářství a nesnášelivost, nebudou.nám i starým tradicím zprvu řozumět, že jejich odpor proti tornu co se dnes, v republice děje je negativní - proti komunismu - a ne pro něco konkrétního, r už proto ne, protože, jak patrno z dat, o nichž jsme mluvili na počátku, o něčem ( jiném.ani nevědí. Ale tam teprve bude náš veliký úkol, připomínat národu jeho le-pší minulost. V době, kdy tak mnozí sní o úřadech a hodnostech, jež si vyslouží pobytem v zahraničí, je potřebí připomenout, že pro ty z nás, kteří se toho dožijí, je-rvyhražen jen skromný ale nezměrně těžký i záslužný úkol a úděl buditelů. Naším a těch kteří přijdou po nás úkolem budě postavit most mezi přítomností k minulosti i k budoucnosti. Buditelé a budovatelé mostu - toť úkol, k němuž bychom seněli připravovat mnohem důkladněji, než to dosud činíme.

R.Kopecký

' . . — x —

Cs. ARMÍDA A MNICHOV. . ' " '

Zatím co diplomatické i politické zákulisí Mnichova.v.západních státech je dnes již obecně známo, co se dělo v Československu v politickém a státním záku-lisí je dosud zastřeno clonou"těžko proniknutelnou. Dokumenty jsou téměř nedostup-ný, pokud je neuveřejní komunističtí vládci země ve výběru, jenž má potvrzovat je-jiph thési, že všichni zradili stát, jen ne profesionální komunističtí zrádci.

ř Jednou ze záhad mnichovské doby byla reakce armády, to jest jejího vrch-ního; vedení. Kdo byl ve styku s armádou ve zbrani, tou, jež íiěla nasazovat životy, nebyl nikdy na pochybnostech jaké je její stanovisko. Nadšení, s nímž-bylo uposle-chnuto mobilisační výzvy v květnu i ve dnech předmnichovských bylo svědectvím nále-žitým. Ale tato armáda složila zbraně, sice na rozkaz shora ale bez odporu. Bez odporu? Ani to není pravda, protože je známo jak se bouřili vojáci a nižší důstoj-níci proti rozkazům opustit opevnění a připravené bojové posice.' A znal jsem plu-.kovníka, který-když došel rozkaz kapitulovat, dal vytroubit nástup a chtěl věsti svůj' pluk "na Prahu", aby v ní udělal pořádek a byl jen s námahou zadržen ve svém p.očínání. Dostal za to typickou odměnu: Benešův režim ho odkopl a-komunisté ho po-slali do koncentráku.

Ale co generálové, hlavně ti nejvyšší, kteří měli armádu v rukou a mo-hli j.i stejně vést do boje nedbajíce rozkazů vlády, .jako ji nakonec vedli k tomu, aby složila zbraně? Jaké bylo jejich stanovisko,.jako jednotlivců i jako kolekti-vu? 0 tom historie dosud mlčí a potrvá dlouho, než bude možno vynésti konečný soud. Ale alespoň něco se dá zjistit, jaké totiž bylo stanovisko' hlavního stanu č'e.branně moci a jeho náčelníka armádního generála Ludvíka Krejčího, který, když se gen. Sy-rový stal předsedou.vlády, byl automaticky předurčen k úloze hlavního, velitele čs. branné moci. Ve skutečnosti jim byl. od odchodu francouzské vojenské mise. Syrový byl representační figurou, ale jen figurou. Krejčí byl faktickým vůdcem armády,

- 5 . -

* jak to ostatně plyne z kontinentálního vojenského systému, v němž se postavení ná-čelníků štábů podstatně liší od jejich postavení v systémech anglo-amerických.

Po kapitulaci byl gen. Krejčí zahrnut hanou od mnoha neinformovaných i od mnohých, kteří by byli mohli vědět jak se věci měly. Byl činěn odpovědným za to, že armáda nepovstala proti vládě. Výtky mu činili politikové, stejně jako vo-jáci, kteří sami ovšem nepodnikli nic. Ale ovšem, čím výše je kdo postaven, tím větší je jeho odpovědnost, tím větší jeho vina, je-li tu nějaká viná. Je tu však nějaká vina? . . . ..Komunistický , režim v Praze vydal k smutnému výročí Mnichova soubor- do-kumentů, náležitě ovšem probraných. Mezi nimi však můžeme nalézti i některé, jež

"mohou napomoci historickému poznání., K nim patří také doklady o stanovisku armádě ního vedení. Dva z nich přejímáme k informaci o tom, jaké bylo stanovisko náčelní-ka hlavního štábu armádního generála Ludvíka Krejčího. Je to především záznam dál-nopisného rozhovoru předsedy vlády generála Syrového s generálem Krejčím* Přeti-skujeme doslovně. (Rozhovor je datován 2$.září 1938.) '(Gen.Syrový): Zde generál Syrový. Co si přeješ bratře generále? (Gen.Krejčí)3 Jsme velice znepokojeni konferencí čtyř v Mnichově, která jistě.bude jednati na náš účet. Je nebezpečné, bude-li Hitler vycházeti ze souhlasu k ústup-kům, jež dala stará vláda. Těmi ústupky není podle mého soudu vázána dosud vláda Tvoje a tak bez parlamentu není možné též podle ústavy činiti komukoliv územní ú-stupky. Je třeba vzíti toto a říci to též spojencům, že náš voják nikdy nevydá a žádným rozkazem ho nedonutí vydati pevnosti. Je to hnutí živelné a to již samo by vyžadovalo, aby bylo lámáno násilím. Z toho by- mohly být nedozírné konce. Než konference skončí, budeme v situaci, že se budeme moci úspěšně bránit. Síly jsou vlastně v rovnováze, na naší straně pevnosti a morálka, jakou nemá žádná armáda. Včera by bývala naše situace dosti svízelná, zítra bude již .velmi dobrá. Budeme již silami uskupeni tak, že můžeme čeliti ohroženým áměrům. Jen služby nebudou je-ště všechny na místě. S Polskem je třeba mluvit jasně. Vidíme, že Hitler nemůže a bojí se jít^do války. Podařilo se mu zastrašit celý svět, my však známe jeho slabiny. Je více třeba operovat diplomaticky také s Ruskem. V nejhorším případě^, nedovolit' žádné územní ústupky, které by přesahovaly čáru opevnění. Toto se netý-ká Polska. Končím. (Gen.Syrový): Nová vláda musela příjmouti za' základ to, co bylo již slíbeno spojen-cům a sice ustupky, stanovené při bcrchtesgadenském. jednání mezi Anglií a Francií, poněvadž.jen za těch podmínek se mohlo počítati s pomocí Francie, Anglie a Ruska. Hitler ovšem chce daleko víc, na to ovšem my přistoupit nemůžeme za žádných okolno-stí. Poslední jednání Chamberlainovo s Hitlerem mělb donutiti Hitlera, že žádné další ústupky dělány nebudou, poněvadž Hitler nechtěl od svých dalších podmínek u-stoupit, přišlo ke krisi. V předvčerejší noci fronta, která se vytvořila proti Hitlerovi, byla taková, jak jsem Ti ji předal, byl jsem tehdy šťasten, že dojde ke konfliktu, který by nás zbavil i těch nešťastných podmínek anglo-francouzské"doho-dy. Bohužel naši spojenci jsou. zbabělci-a v poslední chvíli, když už mělo dojít*' k boji, toho se polekali a svým záludným způsobem přece jen zase zahájili nová jed-nání a dochází k mnichovské konferenci. Poláci, kteří odpověděli na proposici pre-sidenta republiky, jak jsem Ti sdělil již včera, chtěli jednati, zdá se však,že ny-ní pravděpodobně pod tlakem Německa mluví s námi ultimativním způsobem a kromě to-ho rozpoutali tiskovou kampaň proti náiá. Rusko pardon, s Ruskem se stále jedná. Situace naše politická je nyní velmi těžká a nevíme, co nového nám přinese Chamber-lain v posledních proposicích, které dal Hitlerovi. Uvažuje o postupném předávání našeho území; proti tomu jsme se postavili. Byly též podniknuty kroky, aby jak Chamberlain, tak Daladier byli informováni o tom, .jak výhodná je nyní.situace pro . nás a spojence', aby byl Hitler jednou pro vždy likvidďván... Taková je asi dnešní situace. Konec. -(Gen.Krejčí}: Všemu jsem rozuměl. Chápu situacj,,dobře, ale nechápu,, áby se stále jednalo o nás bez nás. Nejsme přece Habeš a stojíme tu se silnou armádou, která

- .6 -

je s to snésti německý úder. Konec. (Gen. Syrový): Z celé situace je jasné to, že naše opevnění na mnohých místech^je dosti vzdáleno od státních hranic, takže může lehce býti předpolí opevněné linie obsazeno německým vojskem, takže nemůžeme vycházet z předpokladu, že neodstoupíme ani piK našeho území. To si musíme jasně uvědomiti, že nemůžeme se pouštět do bo-je úplně sami, opuštěni všemi spojenci, poněvadž by to znamenalo při známé brutál-nosti Hitlerově vyhubení našeho národa. Konec. (Gen. Krejčí): Vím, Že určitou část území bychom předati musili a mohli, ale linii opevnění můžeme.držet a hájit. Jak jsem již podotkl, vojáka našeho nikdo ani nási-lím ž opevnění.nevypudí, respektive nepřinutí, aby opevnění vydal. To vojáci pří-sahají spontánně podle hlášení jednotlivých velitelů. Nevím tedy, jak by se utvá-řela situace u nás doma. To je třeba vzít v úvahu. Končím. (Gen. Syrový): Všeho toho jsem si plně vědom a také na to upozorňuji. Pan presi-^ dent situaci zná. Budoucí jednání ukáže, jak se toto vyklizení bude moci provésti, kdyby k němu muselo dojiti. Konec. (Gen. Krejčí): Chtěl bych Ti ještě sdělit následující: začínají se projevovat dů-sledky organisace vašich dobrovoleckých sborů.. Pravděpodobně,- že to některé posád-ky začaly dělat nešikovně. Polský rozhlas již tím operuje. President sděluje, že se má ta.akce zastavit. Pokud jsou již někde prvky postaveny, ihned je vzít do^ru-kou a dát pod vojenské velení ve. smyslu zákonných možností a O dobrovolné službě vojenské. Konec. (Gen. Syrový): Provede to MNO nebo to mám zařídit já? (Gen.Krejčí): Proved to sám, protože Ty to máš v rukou. (Gen. Syrový): Ještě Ti sděluji zprávu, kterou dostávám, že do Mnichova jede též vyslanec Masaryk s jedním úředníkem, dále dr.Masařík ze Zamini a vyslanec Mastný, ovšem jako pozorovatelé. Konec. (Gen. Krejčí): Proč nejede alespoň ministr zahraničí dr.Krofta? (.Gen. Syrový): Poněvadž jsou to pozorovatelé. Děkuji - Konec. (Gen. Krejčí): Ještě něco k nobilisaci. Podle zpráv, které dostávám o.pohotovosti, vidím, že jsou někde značné nedostatky ve výzbroji a výstroji, mohli bystě zjistit, jsou-li,někde přebytky, vyrovnejte to viřmánem. Obávám se, že pro nováčky, kteří teX nastupují, nebude dostatek výzbroje. Nařídil jsem příslušným přednostům odbo-rů, aby s největším urychlením, co se dá, ještě opatřili. Mám zprávy, že prý zálo-žníci nejsou ani ubytováni pod střechou. Týká se prý to Zvoleně. Již včera večer jsem vám to- sděloval a prosím o rychlé.přezkoušení, abych na patřičných místech mo-hl zakročit. Jsou to, jak víš nebo se můžeš domyslet, poslanecké zákroky. Konec. (Gen. Syrový): 0 nedostatcích výzbroje'a výstroje nedostal jsem dosud žádné hláše-níl Že různé frikce a nedopatření se objeví, je věc přirozená. Zařídím vše, co' bude potřeba. Děkuji. Konec. (Gen. Krejčí): Děkuji. Konec.

Generál Krejčí se nespokojil tímto hlášením předsedovi vlády. Téhož dne,poslal presidentu republiky telegram tohoto znění:

"Panu presidentu republiky. . . . .S o&a^mi pohlížíme na konferenci v Mnichově, kde bez naší účasti se

budou dnes dělit.o naše území, zatím co naše armáda asi ve "dvou dnech bude úplně pohotová zadrž.eti útok snad všech sil Německa bez velkého nebezpečí, nepůjde-li proti nám Polsko. Západní mocnosti dosud ustupovaly Hitlerovi z obav před možnou válkou, nechť jsou však vyrozuměny; že dnes bude velmi těžko naši velmi dobře vy-zbrojenou armádu s výbornou morálkou stáhnout zejména z opevnění a postavit ji před

- 7 - -

fakt, že bez jejího zásahu se.stát oklesťuje. Prosím proto, aby o naší situaci byl jasně vyrozuměn vyslanec Masaryk, neboť situace se zdá vyvíjet tak^ že můžeme bez- obav uplatňovat též svoje nároky co se týče eventuálních územních ústupků, aby tak-životaschepnost naší vlasti neutrpěla. Je proto třeba rázně se též již jednou ohradit proti,Hitlerovým požadavkům. Generál Krejčí." .

Na. tento telegram dr.Beneš odpověděl ještě;téhož dne, jeho odpověď zů-stává však dosud zahrabána v archivech, spravovaných dnes komunisty.

Není pochyby, že v Praze bylo 'několik generálů, jejichž odvaha^do vál-ky" sé nerovnala odvaze a odhodlanosti armády, určené pro službu v poli. Příliš^ často se názory těchto kancelářských hrdinů považovaly za názory celé armády. Cito-vané projevy náčelníka hlavního štábu gen.Krejčího nejen vrhají pravdivé světlo na osobu tohoto našeho-nejschopnějšího vojenského velitele, ale i na ducha cele česko-slovenské armády, jež nebyla ničím, než národem ve zbrani. Tento národ byl ocho-ten bojovat - na neštěstí ti, kteří měli na starosti osudy národa připravili si-tuaci, v níž národ bez své viny se octl sám na celém světě. Mnichov není kapitula-cí čs.armády, ale krachem československé zahraniční politiky.

,< HISTORICUS

Stanislav Koutník:

--h:. , ' j: JAK BYL V ROCE 1939 ZVOLEN KARDINÍL PACELLI " ;; PAPEŽEM PIEM XII.

* Kardinál Pacelli si nikdy nemyslil, že by se kardinálové mohli při.pa-pežská, volbě shodnout právě na jeho osobě. A přeci se stalo něco podobného, co .. v roce I903 se^přihodilo benátskému patriarchovi, kardinálovi Sartovi, který před odjezdem na konklave do Říma, si koupil téŽ zpáteční jízdenku Rím-Benatky. Také kardinál Pacelli měl již připraven cestovní pas a jízdenku do,Švýcar, nebot mel v úmyslu ihned po volbě odejet a konečně jednou po;dlouhých letech si take trochu odpočinout. Jakmile však vstoupil do Sixtinské kaple, hned bylo všem kardinálům -Jasno, že Pacelli je jedním z nejvážnějších kandidátů na papežský stolec. Snad .. při tom 'hrál úlohu i určitý psycholQgický činitel: poněvadž kardinál Pacelli zasta-val úřad kancléře svaté římské církve, bylo jeho jméno uváděno při všech obřadech, které následovaly po smrti papeže Pia XI. Kancléř vykonává totiž po cas osireleho papežského stolce všechny příkazy sboru kardinálů., týkající se světské správy ve-škeré církve. Prakticky je tedy nejdůležitější osobností v celém Vatikane, a to^ přirozeně do určité míry ovlivňuje všechny-výpočty a odhady možného výsledku samé-ho konklave. Nikdo se přirozeně nemůže vyhnout nepřímému vlivu, jaký nan vykonává osobnost kardinála, který je,pověřen úředním zjištěním papežovy smrti. Je to jaký-si poslední rozhovor mezi živým kardinálem a nrtvým.papežem: rozhovor, ve kterém ten-.druhý již neodpovídá.

Dne 10.února 1939 měl tento tajemný rozhovor kardinal Pacelli. Papež-ský komoří podal kardinálovi Pacellimu stříbrné kladívko. Kardinál se jím dotkl právě skráně nebožtíka a otázal, se: "Achille Ratti, spíš?" Zaťukal po druhé stří-brným kladívkem na skráň papeže Pia XI. a po druhé :se zeptal: "Spíš, Achille Rat-ti?"i;.( Po třetí se dotkl kladívkem skráně nebožtíkovy a po třetí se zeptal: "Spíš Achille Ratti?" Když po třetí mrtvý neodpověděl, Pacelli se obrátil k přítomným a-řekl: "Papež .opravdu zemřel."

Opětovné zmínky Pacelliho jména při pohřebních obřadech po smrti pape-že Pia XI. usměrnily pozornost jak prostých věřících tak i kardinálů - voličů na kardinála Státního sekretáře Pacelliho. Jinak je totiž těžko si vysvětlit takový zájem o kardinála - kancléře, kterážto funkce se odjakživa považovala za hrob Ja-kýchkoliv nadějí Státního tajemníka na Petrův stolec. Státní sekre.tář je totiž

- 8 -

nejdůvěrnějším a nejbližším spolupracovníkem papežovým, který se přímo podílí' na jeho, zodpovědnosti na správě Církve. A je-li právě on pak zvolen za papežova ná-stupce, zvolí se - alespoň na určitou dobu - pokračovatel nebo spíše zachova-vatel stejného směru, jakým šel zemřelý papež._ Je docela pochopitelné, že po pa-pežově smrti si zpravidla Církev i kardinálové'přejí úplně novou vládu. V konklave v roce 1939 se však nestalo nic podobného: zvolení kardinála Pacelliho je v dšji-jiách papežských voleb ojedinělým případem pokud se týče rychlosti, s jakou se kar-dinálové dohodli na kandidátově osobnosti. Ke zvolení Pia X. bylo třeba sedm skru-tinií během" pěti dnů. Čtyř dnů a deseti skrůtinií bylo zapotřebí ke zvolení Bene-dikta* XV. Evžen Pacelli byl zvolen papežem v konklave, které trvalo pouze jeden den a mělo celkem tři skrutinia.

Co se vlastně odehrálo ve světoznámé Sixtinské kapli, ve které byli kardinálové zazděni? To* jsou otázky, na které -je velmi nesnadno odpovědět: všech-no, co se odehraje v konklave kardinálů je zahaleno rouškou nejpřísnějšího tajem-ství. Toto tajemství a mlčení je tím neproniknutelnější, čím přísnější je hrozba exkomunikace, která by postihla každého bez výjimky^ af by se jednalo už o samého kardinála či posledního komořího, který by komukoliv svěřil něco z toho, co v prů-běhu konklave viděl nebo slyšel. A přeci během tolika let se člověk v Římě může alespoň něco doslechnout dnes jednu maličkost, zítra jinou podrobnost. Stačí trpě-livě sbírat všechny ty nakousnuté věty, aby nakonec si člověk mohl zrekonstruovat alespoň nejasný a jistě i hodně mezerový, ale přeci jen pravdivý obraz toho, co se tehdy v konklave stalo. Aby si člověk mohl vysvětlit určité tajemné souvislosti, které obyčejnému věřícímu zůstávají nepochopitelné.

Kardinál Pacelli měl dva velké voliče: byl to * it^lský'*kardinál Marchet-ti Selvaggiani a francouzský kardinál Verdier,....pařížský, arcibiskup (papežský dele-gát na majestátním Katolickém sjezdu r.l$34 v Praze), oba dnes už na pravdě boží. Verdier/dovedl soustředit na Pacelliho hlasy pěti francouzských, kardinálů, kteří už po.několik dní před konklavem předvídali volbu Pacelliho: "Budete papežem",řekli mu. Pacelli nehnul však ani brvou oka a odpověděl:. "Skutečně po tom netoužím, být zvolen papežem." Verdier se též doslechl, že Pacelli měl připravený cestovní pas a vůbec celou cestu do Švýcar. Když se s ním při první příležitosti Verdier setkal, řekl mu: "Budete si moci odpočinout, budeme-li tomu my chtít. A nebudete moci-, ode-jet, jestliže Vás my nepustíme..."

V deset hodin druhého března 1$39, 62 kardinálů - údělných'knížat Církve - se shromáždilo v Sixtinské kapli. Všichni si byli vědomi nebezpečí hrozící vál-

.ky, kterou mnozí předvídali už jako neodvratnou. Uvědomovali si, že.od jejich hla-sů závisí další osud Církve. Většina, byla přesvědčena, že církev v této osudné do-bě půjde i nadále cestou Pia XI. A kdo jiný byl potom lepšín představitelem a po-kračovatelem tohoto směru, než ten, koho Pius XI. nazýval "Můj drahý Pacelli"?

Kardinálové jsou sami v kapli papeže Sixta. Nad nimi jsou jen obrov-ské postavy proroků & světců, kterými Miihaelangelo vyzdobil klenbu a četné stěny kaple. Jejich hlasy mají dát odpověčí na nedočkavé čekání, s jakým celý svět vyhlí-ží nového velekněze. Kardinálové sedí za řadou stolků; nad jejich hlavami je roz-prostřen fialový baldachýn, který se spustí v okamžiku, jakmile bude papež zvolen. -Nakonec.zůstane vztyčen ve výši nad křeslem jen jediný baldachýn, baldachýn visící nad hlavou zvoleného papeže. . "

Na stolech má každý před sebou seznam přítomných kardinálů. Každý z nich je ve stejné míře kandidátem na papežský,trůn. Pacelli sedí v řadě ostat-ních kardinálů pod baldachýnem číslo 13. Vedle něho po jedné straně sedí pařížský kardinál Verdier a po druhé milánský kardinál Schuster. Pacelli bere do ruky hla-sovací lístek, vyplňuje jej jak předpisuje příslušný kodex církevního práva a píše jméno kardinála Dalla Costa, nynějšího arcibiskupa floRentinského. Kardinál Grani-to-;di Bel.Monte - děkan sboru kardinálů - se zvedá ze svého křesla, kráčí před oltář a vkládá svůj hlasovací lístek do kalicha na oltáři. Později se proslechlo, že dal svůj hlas Pacellimu. Potom postupně ostatních 61 kardinálů, jeden po dru-hém, - ve věkovém pořadí podle doby svého jmenování - jdou rovněž vložit svůj hlas do volební urny - do kalicha. Pak se hlasovací lístky počítají: je jich 62. Kar-

- 9 -dinálové je otvírají joden po druhém a hlasitě předčítají jména. Osmadvacetkrát je slyšet jméno kardinála Pacelliho. Kardinálové si zaznamenávají za stolem hlasy odevzdané jednotlivým kandidátům: vedle čteného jména si dělají malé křížky. I Pa-celli si zaznamenává hlasy kandidátů-, , jako všichni ostatní. Budí dojem, jakoby se ho volba netýkala. Cítí však na sobě pohledy ostatních kardinálů, kteří se po něm začínají ohlížet. Hodně později někteří kardinálové, kteří mu byli tehdy na blízku prozradili, že se mu ruce mírně chvěly. Po první bezvýsledně volbě, kardinálové volí po druhé. .Za'hrobového ticha Pacelliho jméno se tentokráte ozývá 42x. Kardi-nálově oznamují poslední hlasy - a papež je zvolen. Pacelli dostal dvě třetiny hlasů, tolik, kolik podle obyčejného práva Církve je zapotřebí pro zvolení Petrova nástupce.

Zástupy lidí shromážděných na svatopetrském náměstí vidí však pomalu stoupat nad střechou Sixtinské kaple černý kouř: znamení, že papež ještě^není zvo-len. Kardinál Pacelli ve skutečnosti vstal totiž se svého křesla a za všeobecného úžasu přítomných kardinálů žádal, aby kardinálové volili ještě jednou,po třetí. Nikdo neprotestuje, ale nikdo také nechápe důvod Pacelliho žádosti. Přítomní kar-dinálové se mlčky rozhlížejí a nakonec se žádostí souhlasí: třetí skrutinium se od-kládá na odpoledne.

Poznámky a dotazy kardinálů, kteří mluví v celách šeptem mezi sebou, jsou skoro všechny stejné: proč Pacelli nepřijal volbu? Odpověď je jasná. Meziná-rodní poměry jsou krajně nesnadné a v nejbližší budoucnosti budou ještě nesnadněj-ší.. Je tedy i docela správné, aby ten, kdo na sebe za těchto okolností má přijat tak těžké břemeno, měl alespoň útěchu a posilu v jednohlasném souhlasu přítomných voličů.

Říká se, že toho dne kardinál Pacelli vůbec nic nejedl. Mnoho hodin věnoval modlitbám a také jeho spolubratři - kardinálové - ho zahlédli procházet se samotného pohrouženého v modlitbu breviáře.^ Ve čtyři hodiny odpoledne zvonec Six-tinské kaple volal opět kardinály k pokračování v papežské volbě. Kardinálové po-stávají v malých hlouččíoh. Mnozí stáli ještě před vchodem do Sixtinské kaple,

když najednou uviděli, jak Pacelli, přicházející proti nim z vévodské síně, zakopl o práh a upadl. Přiskočil okamžitě k němu kardinál Verdier, pomohl mu povstat a hlasitě ho oslovil: "Vicarius Christi in terra" - "Kristův náměstek na zemi". Tato slova pronesená pařížským kardinálem znamenala, že kardinálové se dohodli. Vě tře-tím hlasování Pacelli dostává skutečně také jeden hlas ,po,druhém. Jedenašedesát hlasů, poněvadž ten dvaašedesátý dal Pacelli na znamení projevu úcty děkanovi kar-dinálského sboru. Po několika letech kardinál Schuster, který při volbě seděl ve-dle Pacelliho, vyprávěl o těchto okolnostech takto: "Všichni čekali na vyhlášení konečného výsledku papežské volby. Najednou se Pacelli ke mě naklonil a připomněl, co říkával pápc.ž, svatý Pius V.: "Pokud jsem byl ještě v klášteře",(Pius V. byl ře-holníkem) - "říkával tento světec - měl jsem ještě jakous takous naději na spasení. Začal jsem ji ztrácet, když jsem se stal biskupem. "Úplně jsem ji ztratil, když "mne zvolili papežem." Na tato Pacelliho slova, která' naznačovala jeho obavu přijat vol-bu, Schuster okamžitě' odpověděl, že papež Pius V. potom skutky úplně vyvrátil své pesimistické vyhlídky. Na to Pacelli nic. neodpověděl. Ale když se podrobil výsled-ku.voleb, zvolal hlasitě: "Smiluj se nade mnou Hospodine ve svém nekonečném milosr-denství."

A kardinál Verdier, který při konklave rovněž seděl vedle Pacelliho, vzpomíná na onen okamžik takto: "Přesně ve čtyři hodiny 35 minut dne druhého března 1939 všechny kardinálské baldachýny visící v Sixtinské kapli byly spuštěny. Viset zůstal jen baldachýn Pacelliho. Kardinálové Cranito di Bel Monťe, 0' Connol a Cac-cia Dominioni předstoupili před něho: *

"Přijímáš", - otázal se latinsky kardinál Granito di Bel Monte, - "vol-bu na nejvyššího velekněze podle zásad kanonického práva?"' Zvolený zůstal několik okamžiků mlčky a potom pohnutým hlasem řekl:

- "Vaše hlasy jsou výrazem vůle boží. Přijímám. Odporučuji však svou křehkost 'Vašim modlitbám."

- "A jaké jméno si zvolíš?", - otázal se znovu kardinál - děkan. - "Pius", zněla papežova odpověď.

— x —

- 10 -

Z NOVEÍ POLITICKĚ LITERATURY.

Tři knihy o legiích a jejich válce s bolševiky. 0 československé vojenské a politické akci na Rusi za první světové ^

války bylo napsáno mnoho knih. ' Vycházela dokonce i revue, zabývající se výhradně problémy šeskslovenské akce za první světové -války. Vyšly knihy, činící si nároky na odbornost^ knihy polemické i menoirové, stejně jako veliké množství románů, jež zpracovávají toto théma. A všechny so více méně zabývají konfliktem šs.legií a ro-dícího se bolševického státu a kladou si otázku, zda byl tento konflikt nutný a správný, stejně jako si většina jich klade otázku, zda byla předcházející neinter-vence správná a zda konec intervence byl nutný a správný. Na to dosud nebyla dána konečná, to jest obecně uznávaná odpověď. Všechny tři názorové směry stojí^dosud na svém. Dnes je ovšem v Československu zakázáno diskutovat, ale je-li nakázána jedna these, neznamená to ještě, že tím diskuse skohčila. Byla jen přerušena a bu-de se v ní pokračovat. , .. .

0 tom, co se dělo v Rusku za války a za revoluce se názory účastníků a pozorovatelů rozcházejí třemi směry, podle toho, jak si odpovídají na otázku,byl-li konflikt československých legií s bolševickou revolucí něčím, co zavinily Sově-ty, nebo co bylo způsobeno tragickým nedorozuměním, nebo něčím co způsobila reakce, jež chtěla, aby legie bojovaly za cara a kapitalism. A s tím se pojí rozcházející se názory na to, byla-li správná politika nevměšování se do ruské revoluce, byl-li boj legií s bolševiky veden v rámci této politiky či byl-li jejím opuštěním.A hned je zde otázka, měly-li legie přijmout všechny bolševické podmínky a odejít z Ruska bez boje, či zda měly snad začít se svým bojem dříve a pokračovat v něm až do li-kvidace bolševického režimu v Rusku? Od Kratochvílovy "Cesty revoluce" k Zumanově "Osvobozenecké legendě" a ku Krámářově "Ruské krisi" nalezneme všechny odstíny a někde uprostřed jsou publikace Rteidlerovy, Papouškovy, a ovšem Masarykova "Světo-vá revoluce" a Benešovy "Paměti". -

Zvláštní náhodou se mi dostaly do rukou , skoro současně tři nové publi-kace,' z nichž každá hájí jednu z oněch tří základních a sobě navzájem odporujících thésí. .Nakladatelství "Naše vojsko" v Praze vydalo knihu Vlastimila Vávry, "vědec-kého pracovníka Vojenského historického ústavu", poctěnou cenou v soutěži "Svazu protifašistických bojovníků". Její jméno "Klamná cesta" i její podtitul "Příprava a vznik protisovětského vystoupení čs.legií" stačí chérakterisovat obsah i tenden-: ci knihy. Reakcionáři zavedli legie na nesprávné cesty, legie přepadly sovětský stát a ne sovětští činitelé legie, jež plníce rozkaz svého vedení z Ruska.odcháze-ly. Zachycený telegram Trockého, nakazující odzbrojit a zadržet legie, odeslaný^ dávno před konfliktem a stavší se příčinou konfliktu, 'stačí sám vyvrátit tuto the-si. Je známo, že se komunisté yiaži vydávat černé" jako bílé, ale ani Vávrovo úsi-lí nedokáže, umýt mouřenína. Zachází ovšem mnohem dále než tendenční dílo Jaromíra Kratochvíla, ale Kratochvíl ovšem psal v době, kdy ještě žilo příliš mnoho svědků . událostí a kdy kritikové neměli ještě komunistický náhubek, kdežto Vávra se nemusí bát kritiky. Kniha obsahuje však množství materiálu, ovšem tendenčně vybraného a komentovaného, s náležitou opatrností může býti prospěšná tomu, kdo se obírá histo-rií onoho konfliktu a o něm něco ví.

Linii, kterou bychom mohli nazvat oficielní a jíž u nás zastávala pře-vážná většina autorů, zabývajících se onou etapou našich dějin, zastává a vyličuje dr.František Polák. Dr.Polák byl členem politického vedení čs.legií.po čeljabin-ském sjezdu a mluví-proto ve své brožurce, vydané vlastním nákladem, z přímého po-znání. Také zde název - "Masarykovy legie v boji proti Sovětům" - charekterisu-je knihu plně a výstižně. Ve srovnání s komunistickou publikací je jeho knížka mno-hem věcnější, ač si autor zřejmě neuvědomil, že přílišně polemickým zaměřením proti lidem, s nimiž se v legiích neshodl, značně umenšuje cenu svých upomínek. Polákova kniha podává velmi výstižnýa většinou spolehlivý obraz jednání, vedeného mezi,čs. legiemi a sovětskými činiteli do odchodu čs. ozbrojených.sil z Ruska a popisuje vý-stižně průběh konfliktu vojenského i politického. Autor však netrpí nadbytkem lo-

- 11 -

gičnosti, za to však nadbytkem stranicko politického zaujetí. Především je potřebí vytknout au byzantinisn, projevující se již v názvu jeho publikace. Cs.legie ne-sporně považovaly Mas;aryka za svého vůdce a podřizovaly se ochotně jeho autoritě: . legionáři k Masarykovi lnuli úctou a většinou i láskou.' Ale z toho neplyne, že by .legie byly Masarykovy. Ani se za takové nikdy nepovažovaly. Byly to legie národa a státu a ne jedné osoby, byť i byla sebe význačnější. Je opravdovým překvapením, že si to autor neuvědomil ani po tolika.desetiletích.

Autorova snaha polemisovat ho zaplétá opětovně do násilných konstrukcí. Místo, aby klidně,doznal, že Vývoj událostí si prostě vynutil změnu politiky neza-sahovány,do vnitřních záležitostí Ruska a ruské revoluce.,*- ať již tato politika byla v době svého vzniku správná či. nesprávná snaží se dokázat, že politika by-la stále jedna a nezměněná, jak'ji Masaryk nastínil a že vystoupení čs.vojsk na Ru-si se stalo v souladu s Masarykovými příkazy a proti vůli roakčních živlů ve;vedeni jako na př. gen.R.Medka a Bohdana Pavlů. Kdyby to byl napsal někdy před třiceti lety, bylo by to* humorné ale neškodné, protože by se to dalo korigovat a také by bylo korigováno. Dnes, kdy exilní veřejnost nemá přístup k bohaté literatuře o le-giích, takovéto tvrzení můžg neinformovaného čtenáře zmásti a je proto nebezpečné-a škodliyé. Budiž tedy po pravdě konstatováno, že Masarykova politika neinteřvén-ce, prováděná politickým vedením v.němž mnozí ji neschvalovali, ale z úcty k Masa-rykovi se jí.podřídili - a to byli právě ti, které Polák,napadá - se stala po útoku bolševiků na legie neudržitelnou..'Masaryk sám tuto nutnou změnu'politiky schválily i když jen na čas přímého ohrožení legií bolševickou záškodností. Medek, Pavlů, 3vec.a jiní místo aby byli proti boji legií proti bolševikům, jak,tvrdí dr.Polák, byli proti jeho předčasnému ukončení - jejich linie byla blíže koncepci prvního mi-nisterského předsedy.RČ*S dr.Karla Kramáře, než koncepci Masarykově, a bohužel i pře-vážné většiny vlády a prvního parlamentu republiky. Byli, stejně jako,později Šte-fánik, když přibyl do Ruska, pro intervenci úplnou, jež by.vedla k likvidaci komu-nistické revoluce. J .

Autor i jinak zatahuje do publikace, jež.má sloužit šíření historické-' ho^poznání, věci, jež do ní nepatří. Snaží se na.příklad dokázat,j'žě většinu v le-giích tvořili sociální demokraté. Legie nebyly však politickou koalicí, ale vojen-ským bratrstvem a-vojáků se nikdo neptal, které strany jsou členy. Mimochodem ře-'čenq^-^^ou jiné strany, jež by mohly vznášet s mnohem,větším oprávněním nárok na to ^/reklamuje pro sociální demokraty, ale. každý pokus analysovat politické rozvrstvení legií nutno považovat za škodlivý a zavržení hodný. Dobrovolníci šli do boje jako Ceši a ne jako příslušníci některé politické strany nebo některé církve.

, Poněkud komická je autorova stížnost, že mu vedení (zase ten Medek, Pa-vlů a spol.) nechtěli dovolit, aby vydal leták k sociálním demokratům, aby nesedali na lep komunistické agitaci. Ale proč se mělo v legiích, kde byli všichni bratry a.ne zástupci politických stran, apelovat jen k.členům jedné politické strany a vná-šet tak do vojska politické rozlišování? Má to být doznání, že ti sociální demokra-té byli nákaze nejnáchylnější? Je ovšem známo, že nečetné d&serce byly hlavně z,řad sociálních demokratů, kteří.se dali pod vedení svých podivných soudruhů Mupy, Knoflíčka, Handlíře, Haise (ArnoHais,t.č. mezi námi v exilu jako redaktor listu "ODBOROVĚ ROZHLEDY".Pozn.redakce.) a Josefa Beneše, ale nikdo se z- toho u nás nepo-koušel vytloukat politický kapitál proti sociálním demokratům. Proč na to dr.Polák vyvolává zbytečné vzpomínky?

Je to škoda, protože jeho kniha i při své stručnosti mohla být velmi cenným přínosem do naší exilní literatury a mohla posloužit jako prostředek k ucho-vání jedné velmi krásné stránky našich národních dějin.

Brožurkou "Vondrák kontra Masaryk" promluvil třetí tábor ve.sporu o če-skoslovenskou politiku na Rusi. Vyšla jako 1.svazek knižnice "Bohemia'' v Kolíně a jednu její polovinu zaujímá memorandum dr.Vondráka ministerskému předsedovi Ant.Šve-hlovi z 1$27 a Chronologie odboje 1914-18, stavící proti sobě, co se dělo pro naši věc v Rusku a co na Západě. Druhou, vlastně první polovinu zaujímají stati Vladimí-ra Pekelského a Fr.Janíka-IIoráka. Také tato publikace je polemická a i o ni platí, že by klidnější formulace argumenty učinily přesvědčivějšími.

- 12 -

' Dr.Vondrák byl významným činitelem v krajanském živote v Rusku a byl i významným činitelem v ruské veřejnosti. Byl poslancem zemského sněmu Volyňska a přeďnim organisátorem a pracovníkem svazu českých spolků na Rusi, stejně jako od. vypuknutí války byl předním a vůdčím činovníkem krajanské osvobozovací akce.^ Pomá-hal budovat základy naší armády a byl i vůdcem delegací, jež přednášely české poža-davky ruské vládě i samému caru.Mikuláši II. Jeho zásluhy o naši akci jsou nespor-né, jako je bohužel nesporné, že se mu republika odměnila nevděkem.

V Rusku jako jinde byla akce krajanů zastíněna akcí politických činite-lů přišlých z domova a'akce.těch, kteří se orientovali na Rusko akcemi těch, kteří se- orientovali na Západ. V tom hrály roli rivality politické i osobní a naše hi-storie tuto stránku odboje dosud náležitě nezhodnotila a nepostarala se o to, aby se těm, jimž se ukřivdilo, dostalo náležitého zadostiučinění. Ale to je sice ne nedůležité, ale rozhodně ne nejdůležitější otázka sporu. Vondrák představoval onu^ orientaci, jež volala po intervenci proti bolševikům včas a až do úplného vítězství a jejich likvidaci. Je to orientace, kterou u nás zastávala jen menšina národa a kterou do poslední chvíle své obhajoval dr.Karel Kramář. Po zkušenostech čtyřice-ti let můžeme říci, že tato koncepce, kdysi tak zesměšňovaná, byla správná, ale ka-ždý může říci, že je snadno být moudrý dodatečně, když vidí důsledky.

Ale otázka, měli-li jsme se vmísit do bojů v Rusku nebo ne, má^kromš stránky politická účelnosti ještě stránku morální. ,Měli jsme právo říci, že nám nic po tom není co se děje v Rusku, jež naší akci poskytlo pohostinství^a umožnilo vznik naší armády? Měla armáda, vyzbrojená armádou ruskou, jejíž byla částí, právo vyhlásit neutralitu ve vzpouře proti těm, kteří byli jejími dobrodinci? ^Ja jen po-chopitelné, že ruští Češi cítili morální závazky mnohem silněji, než většina váleč-ných zajatců, kteří oblékli ruské uniformy a šli do boje opatřeni ruskými zbraněmi, jichž byl nedostatek i pro Rusy samotné a zejména než političtí vůdci, jimž zůstal vzdálen a cizím ruský lid. Je pochopitelné, že tito krajané a někteří z legionářů a lidí doma.neutralitu, nakázanou politickým vedením v Paříži, považovali za zradu a že tento svůj úšudek, tak nepopulární i v osvobozené republice, opakovali sousta-vně. Žádný národ neslyší rád, vytkne-li se mu, že jednal nejen nesprávně, ale i nemravně. Ale, jak praví pořekadlo: "Nehněvej se na zrcadlo, máš-li křivou hubu". Zrcadlo ukazuje pravdivě. To, že jsme v Rusku nechali na holičkách naše přátele a dobrodince není nám ku cti. A není nám ku cti, že jsme to ani dnes nedovedli uznat

Memorandum dr,7ondráka,. po prvé přetištěné pro veřejnost v této brožuře vyjadřuje tyto city. Je adresováno min.předsedovi Rvehlovi před opětovnou volbou Masaryka presidentem a snaží se ^vehlu přimět, aby se proti této volbě postavil. Memorandum je důležitým dokumentem doby. Doplňuje je "chronologie odboje'.', jež u-kazuje, o kolik více pro nás, alespoň do vypuknutí bolševické revoluce,^vykonalo carské Rusko než demokratický západ. Pro většinu čtenářů toto sestavení bude vel-kým překvapením.

Memorandum i chronologie potřebují historického a politického zhodnoce-ní a doplnění a tím má býti stať Fr.Horáka-Janíka, předeslaná Vondrákovu memorandu. Tato stať je plná' citátů, svědčících o autorově píli a vědomostech, na neštěstí ne však o jeho klidu. Thési, kterou-chce dokázat, by mnohem více prospěl, kdyby ji přednesl méně agresivně. Úloha, kterou hrál T.G.Masaryk v našem národním životě^ vyžaduje spravedlivého hodnocení a spravedlivé hodnocení znamená, že nebudeme ani nekriticky schvalovat všechno co kdy řekl a učinil, ani že nebudeme všechno považo-vat za špatné a hlavně za záměrné špatné. Jako každý člověk měl T.G.Masaryk vedle předností a zásluh, jež nelze popírat také své slabosti a nedostatky. Zhodnotit to, ne abychom něco zastírali nebo někoho hanobili, ale abychom zjistili pravdu a^ z poznané pravdy čerpali poučení pro budoucnost, to je úkolem nás všech a především seriosní publicistiky. ?koda, že ani tuto publikaci nemohu uvítat bez výhrad.

Criticus

- 13 -

PO ČVÍCARSKgM VZORU. .'Modrá revue" otiskla doslovné tak zvaný "Memoire

v prvním odstavoi praví: "úmyslem československé vlády je ri lež přijímá za základ národnostních práv zásady uplatnene y ústave svycars^e re^ublLyr^^ž ^tvořit z československa jakýsi druh švýcarska, berouc pri tom .hled na zvláštní poměry Čechách.^ ^ ^ ^ ^ ^ , ^ ^ ^ r ^

- - r̂+im̂ F-ti "určitv čruh švýcarska". Případ Švýcarska ^ ^ I í ^ e ^ s^ý. " L ý ^ r v z n i k ^ z l d e o ^ h zcela jiných než

^ s ^ s ^ ^ k ^ taL země společný jen^boj P - ^ — rodný hrad leží ve švýcarském kantonu který a,z do doby nikoliv J rodinným majetkem habsburské rodiny, švýcarsko vzniklo tím, ze UnterJlden a Schwyz spojily k odboji na život a na ^^t, tento odboj po obrovských obětech se podařil a kolem tohoto jádra konfederace se vytvářelo vých zemí dnešní švýcarsko. Tak Curych přistoupil pred 600

rovněž do nedávná součástí území pruského. Kanton dobyt a byl až do roku 1848 vlastně jistým druhem kolonie Dsrnskyc^jtejne ja*u i Ticino bylo jistým druhem kolonie Curyšských. Vývoj svycarske J ^ o žítýrje opodstatněn dějinami země a proto nelze staletý vývoj jme jed^o4še jinde. švýcarsko prodělávalo těžké boje náboženske Zwmgli, Calvm v .Že-nevě ) byla dlíonce vedena válka s kahtony katolickými (Luzern, Schv̂ rz, Fri-b H r ^ ! 'néšní uspořádání země spočívá ve skutečné konfederaci 22 zcela^samostat-ných kaňonů ít^ré mají společnou politiku zahraniční, posty a - 1 -ic Soudnictví až na společný trestní zákon a občansky ^ fn^Plní Drávo naprosto rozdílné a často velmi zastarale. Tak ku priklaau soua S^ří eStkantlnu Va^d je pouze ústní bez odvolací instance,j kantonu curyykem ^so^tři odvolací instance a řízení se vede přísně protokolárně, nejvyssi soud íau-anne!lo^u7je í Smu dovolání vůbec přípustno, vyřizuje pak podaní v K S I ^ e c ^ francouzsky italsky^nebo réto-román^ nedávná vůbec uznávána za statni rec, ačkoliv takovou, ale tonu Graubůnden. Nejde tedy o jednotný stát s P^^ladnou toleranci jazykový o soustátí států s různými jazyky. Jsou ovšem \ s m i s e n e kantony jako Bernsky nem. čina a francouzština), Graubůndenský (němcma, Německé kantony spojuje však i gzyk alemansky, ^ a který se ' ^ - e ^ ^ ^ l i jsou i dnes vlastně-odlouče^ od života ostSnícL Soudržnost země byla dána praktickými d&vo-

h!stoSckýmH Jak se měla zachovat země s obyvatelstvem francouzským i nemeckym S přĚlS:t^rusko-francouzské války roku 1870-71? Kdyby byla — O ^ t a n ^ sko, byla by se rozpadla. Totéž platí o obou válkách sketových. Neutralita Sigc^r ska garantovaná velmocemi měla v dě jiných okolnostech garancii zaujmout nějaké stanovisko v evropských válkách - ^ - ^ ^ ^ ^ ^ ^ v í v Sdv'dány Tyto dějinné základy pro určitou národnostní toleranci^byly tedy dany územně' a vývojově. Z toho vyplynula staletími osvědčena zahraniční politika Svy-

Pro převzetí tohoto vzoru nebylo v československu ani Předpokladů. Němci v československu nebyli Alemani, ale jazykové temer

" t S i n ^ k o ^ . československo nebyla země -utrální ani nemohla bý , nýbrž od počátku smluvně vázaná s určitou skupinou mocenskou, sedilo s dvěma mocnými soupeři jako gvýcary, které hranici i s Německem i s Franci-í nvbrž velikým jeho sousedem bylo pouze Německo (s Rakouskem), kterezto zeme ue íkoSovenXo cepovaly až k Bezkydám jako neuzavřený prsten. ^estup^Nemecka mu-sil mít proto vždycky od.zvu u Němců v československu. To bylo i ve ^vycarsku,ale v rozmLech neSXnýíh. Zatím tedy co Švýcarsko je jakýmsi jazýčkem evropske ro-InovHy Kou (a sltalií tří) evropských velmocí, bylo československo y postavem

... - 14.-podstatně jiném.

Nechci se tím nijak vyjadřovat o národnostní politice československa, protože tato velmi závažná záležitost vyžaduje podrobné a dokumentované studie,jíž ...se dosud ani v exilu nikdo ještě systematicky nepodjal. Byly-li však už v "Memoi-re III." vyjadřovány zásady, jak jsou hned v prvním odstavci vysloveny, pak šlo si-ce o zásady ušlechtilé, ale pro jejich uskutečnění scházelo československu hned od počátku téměř všechno kromě snad dobré vůle.

Moje poznámka má jen ten smysl, že považuji za mylné ba osudově mylné chtít napodobovat zřízení jiných států aniž by podstata těchto zřízení byla navrho-vatelům známa nebo aniž by navrhovatelé uvážili, že nelze provádět nějakou politic-kou transplantaci, časté uvádění švýcarského vzoru j'é spíše výrazem přání, jistě ušlechtilých, ale zároveň je důkazem nedostatečné znalosti dějinného vývoje nejen, Švýcarského, ale i evropského. ;

Jurka Balej — x —

- . ' VYSLANEC OSUSK? K MNICHOVU.

.- ' Bývalý československý vyslanec ve Francii dr.Osuský uveřejnil 20.října t.r. v listu "New York Times" dopis, v němž vysvětluje některé stránky mnichovské krise a československé kapitulace. Dr.Osuský vyličuje nepravdivost sovětského tvr-zení, že Sovětský svaz byl ochoten přijíti československu ha pomoc a vyličuje, jak "československé spojenectví,se Sověty bylo učiněno bezcenným těžkopádnou procedurou, určenou spojeneckou smlouvou. Osuský kritisuje Beneše, že po Mnichovu neobvinil autory Mnichova v tehdejší Společnosti národů a nestigmatisoval jejich zločin. Osuský praví, že se Beneš stal obští toho že sám a na vlastní pěst sdělil Francii a Británii svou ochotu odstoupit určitá území a od té doby byl vázán touto nabíd-kou. Sovětský svaz se o této tajné Benešově nabídce dozvěděl a využíval toho proti Benešovi, který vystaven nebezpečí, že by toto tajemství mohlo býti prozrazeno, le-galisoval komunistické povstání z 25.února 1948. Z presidentství odstoupil teprve 7.června 1948, když se již komunisté a jejich souputníci dostali volbami k naprosté moci.

Přinášíme stručný obsah dopisu vyslance dr.Osuského listu "New York Ti-mes" protože jeho tvrzení jsou tak závažná, že považujeme za správné, aby jim byla věnována pozornost. Exilní veřejnost má právo slyšet tato obvinění, stejně jako má právo a povinnost vyslechnout obhajobu, hodlá-li někdo se jí podejmout.

Redakce.

JEgTď MEMORANDUM RUDOLFA BERANA.

V čísle květen-červen 1958 Modré revue jsme otiskli memorandum, jež vůdce republikánské strany Rudolf Beran psal ve vězení na rozkaz německých okupač-ních úřadů. Tato jeho výpověď jako obžalovaného vzbudila veliký zájem v exilním tisku. Některé listy přetiskly obšírné výtahy. Obecně bylo memorandum uznáno za pravé z důvodů, jež jsme uvedli v úvaze, jíž jsme je doprovodili.

V posledním čísle londýnského listu "český boj" je rozhovor redaktora onoho listu dr.Karla Lochera s generálem Prčhalou, který měl význačné postavení v československé armádě v době kolem Mnichova a který proto může být'dobře informo-ván o pozadí a který také znal všechny rozhodující osobnosti. Také gen.Prchala vy-slovuje názor, že memorandum je pravé. Ve svém interview kritisuje vůdčí českoslo-venské politické a vojenské osobnosti. Odsuzuje na příklad šéfa hlavního štábu ar-mádního gen.Krejčího, o jehož stanovisku - alespoň v určité fázi předmnichovské kri

- 15 -se - otiskujeme dva zajímavé dokumenty na jiném místě.

Toliko s jedné strany byly vzneseny pochybnosti o pravosti memoranda. "ZPRAVODAJ sdružení čs.exulantů v Chicagu" ve svém 9.čísle roč.III.-září 1958 pova-žuje dokument za podvržený a jeho otištění za útok na památku Rudolfa Berana. Může-me k tomu konstatovat, co jsme uvedli již při otištění dokumentu: Měli jsme příle-žitost opsat memorandum z opisu, pořízeného z originálu, uloženého ve švédsku. Pů-vodní opis byl nám zapůjčen osobou, kterou považujeme za hodnověrnou a skutečnost, že Beran psal memorandum nám dotvrdila osobně známá osobnost, jež byla vězněna spo-lečně s Beranem, jež potvrdila, že se obsah memoranda shoduje s tím, co Beran o tom svým spoluvězňům vypravoval. Uvedli jsme i jiné důvody, z nichž memorandum' považu-jeme za pravé. Memorandum, po našem názoru neslouží Beranovi k necti a rozhodně nemůže býti dílem někoho, kdo chtěl Rudolfa Berana zostudit, protože čím pečlivěji je čteme, tím jasněji nám vystupuje z něho postava hrdého a statečného muže, který se ani ve vězení před Němci nehrbil, nenadbíhal jim a ani slovem se nepokusil vzbu-dit dojem, že on by byl povolnější k Henleinovi a Hitlerovi, než ostatní čeští po-litikové. Na rozdíl od "ZPRAVODAJE" soudíme, že otištění memoranda Beranově památ-ce velmi prospělo a ne jí ublížilo.

Závěrem bychom rádi ještě připomněli, že jsme sice rádi, jsme-li cito-váni, ale že bychom si přáli, aby se laskavě uváděl pramen. "Český boj" v inter-view, o němž jsme se zmínili výše, vůbec neuvádí v českém textu kde memorandum vy-šlo a v anglickém textu sděluje, že memorandum bylo otištěno v "jednom emigrantském buletinu vycházejícím v Brusselu". Máme jméno a vycházíme v Rotterdamu*

Red. — x —

NA OKRAJ DNE. Poslední číslo měsíčníku "Český boj" v Londýně vycházejícího má na ti-

tulní straně článek "28.říjen" podepsaný značkou K.L. Autor projevuje názor,že "chce-li český národ oslavovat 28.říjen jako svůj národní svátek, nemůže mu v tom býti bráněno. Státním svátkem však 28.říjen více býti nemůže." V úvaze před tímtjb ^ prohlášením odůvodňuje autor, proč se toho domnívá. On totiž prý 28.říjen připomi-Němcům NELÍTOSTNĚ PORÍŽKU JEJICH NÁRODNÍCH ASPIRACÍ A ZTRÍTU DŘÍVĚJŠÍHO POSTAVEN^, neboť v ČSR byli prý DEGRADOVÁNI na pouhou' národnostní menšinu. V rakousko-uherském žaláři národů byli ovšem panující menšinoutV ČSR však nikdo jim neubližoval a bylo na nich jen, aby byli loayální ku státu a zvykli si považovat 26* říjen aa t o , čím skutečně byl: osvobozením a hlavně obnovením samostatného státu. PoKuc. se ná-vrhu autorova týče, aby snad byl slaven den svatováclavský jako národní svátek,do-mníváme se, že by bylo možno uvažovat spíše o svátku mistra Jana Husa,ale to již by vybočovalo z rámce této poznámky.

"ZÍPISNÍK",měsíčník pro politiku a kulturu vycházející v New Yorku,stá-le ještě vede rubriku "Jak se myslí doma",kde reprodukuje názor mladého horníka,če-kého lékaře,slovenského učitele,českého uprchlíka,dělníka z Čech atd. Opět mezi ni-mi funguje "kovář*z Čech",který říká,jak se na "to" dívají Slováci.

"Poměr Číny k Sovětskému svazu je dnes poměrem, jaký měl do nedávná So-větský svaz ku svým satelitům: není Sovětský svaz v nebezpečí, že se stane v dohled-né době jen satelitem Číny?" - napsal býv.vysl.Fr.Němec v listu "NAŠE HLASY" 4.X, 1958 ve svém článku "Chruščev v úzkých".

Inu, prorokovali proroci, že bude tma v noci.

- 16 -

Ještě k brožuře "Vondrák kontra Masaryk"; Minulost stává se předmětem diskuse. Diskuse je někdy věcná, někdy hodně nevěcná. Jistě je důležité, abychom minulost podrobovali studiu á diskutovali o ni, musíme se Však snažiti, abychom by-li nepředpojati, spravedliví a věcní.

Máme právo kritisovati i národní velikány, v zájmu zjištění historické pravdy nemáme zastírat chyby a omy3y ani těch nejslavnějších.a nejoblíbenějších o-šob, ale nemáme práva nikomu podkládat špatné úmysly tam, kde je prokázat nemůžeme. "Na neštěstí v našem exilu jé téměř vše buč jen čern% hebo jen bílé a někteří lidé nejsou ochotni vidět, že mezi bílým a černým je.ještě mnoho odstínů. Stejně tak lidé nejsou buč světci nebo zločinci, ale něčím mezi tím. Polemisuje se a kritisu-je se no věcně-, ale nenávistně. .

Příkladem takové nenávistné' kritiky je stať Fr.Janíka-IIoráka'doprováze-jící memorandum dr.Vond.ráka v brožuře "Vondrák kontra Masaryk" vydan.é v knižnici "Bohemie". Janíkova studie místo aby osvětlila pozadí sporu, jehož se Vondrák v pod-statě -jen letmo dotýká, polemiku zostřuje útokem.přehnaně příkrým, jímž memorandum skresluje a poškozuje. Ruskému Čechu se mohlo zdát, že opuštění carského Ruska le-giemi, gimz prokázalo tolik dobrodiní, je zradou', . český publicista může. považovat takovéto rozhodnutí za nesprávné a mravně pochybeně, ale nemůže proto nazývat Masa-ryka zrádcem. Spor o Masarykovu politiku v Rusku vyžaduje vyjasnění. Není však -..možno předpokládat, že nebude odrazen nadbytečně silnými a urážlivými slovy čtenář, a to i takový čtenář, který není 'zaslepen vírou v systematicky šířené legendy.. Sil-.ná a urážlivá slova argumentaci nepodporují a Horáková úvaha místo aby posílila tvrzení přednášená dr.Vondrákem, oslabuje je. Je to smutný případ, jak se v exilu píše klackem a ne perem. Je na čase, aby se s tím přestalo.

* Be. — x —

"České slovo" musí mluvit pravdu, dhce-li psáti o Holandsku.

Mnichovské "české slovo" v červnu 1958 přineslo._..článek.J'E.xulanti v Ho-landsku". Nehodláme podrobovat kritice nekritické chvalozpěvy článku o některých osobách, snad jimi "čs.slovo'! plní pouze úkol opatřovat "dorostence" pro národními socialisty organisovanou Společnost pro vědy a umění, o níž jsme měli zmínku posle-dně. Žijeme však.v Holandsku a známe poměry zde. Nemůžeme proto přejít mlčením -nepravdivá tvrzení onoho článku, že "... spolková činnost čs.uprchlíků v Holandsku ,je značně ombzena, někdejší spolky se většinou rozešly, ale.přece jenom se pořádají občasná shromáždění,,' především ve výročních dnech, jako jsou oslavy vzniku ČSR, na-rozenin T.G.M. a- pod. Politicky však činnost nevyvíjejí, neboť jim to nedovolují holandská zákony...." Naproti tomutč tvrzení "Čs,slova" pravdou je, že:

: krajanské spolky předexilové se nerozešly (spolky "K.H.Borovský" v Haagu, "Ko-menský" v Amsterdamu a j.). Pouze činnost přerušily, aby zabránily'infiltraci komunistů, kteří se o ni v poúnorových dobách pokoušeli.

Další pravdou/ je, že: ' : dodnes zde existují dva spolky, které založila určitá část exulantů (většinu v ní tvořili právě ti, kteří mají blízko k "Cs.slovu"). Spolky tyto byly zalo-ženy postupně po sobě, oba nesou jméno "President T*G.Masaryk". Druhý spolek byl založen po té,když předseda prvého spolku býv.vyslanec..X.Erban a jednatelka (současně- i pokladnice) odešli k Free Europe Rádio do Mnichova. Před svým odcho-dem nepředali ppkladnu ani doklady o hospodaření a. činnosti spolku. Drahý sp.o-

. . lek se shodným jménem "President T.G.M." založen byl dr.K.Remešem,jenž současně se založením spolku rozeslal prohlášení,že druhý spolek nechce mít nic společ-ného s prvým spolkem,pro nepořádky v něm zjištěné. Likvidační komise, která mě-la provésti likvidaci prvého spolku,skončila bez kladného výsledku a prohlásí-

- 17 -

la,že prvý spolek nelze likvidovat z důvodu,že býv.předseda a jednatelka (každý z nich rovným dílem zodpovědný i za pokladnu) odepírají z "nepochopitelných." důvodů předati vyúčtování a jakékoliv doklady. Předseda prvého spolku býv.vysl. Erban dal po svém odchodu do Mnichova zaslati pošt.poukázkou určitou částku pe-něz do spolk. pokladny,to však byla pokladní hotovost,kterou mu rovněž pošt.po-ukázkou víc jak rok před tím předal prvý pokladník spolku,když se vzdal funkce. Revisor prvého spolku nic nerevidoval,za to však pomáhal jednatelce a pokladni-ci spolku se svojí skupinou v jejích výstupech,kterými se snažila zamlžovat si-tuaci,dokud se i jí nepodařilo odejiti z Holandska do RFE aniž by se bylo poda-řilo přidržeti ji k předání vyúčtování a dokladů. Jest to již příliš obšírné, než abychom mohli líčiti další podrobnosti oněch nechutných výjevů,snad je do-bře ještě zaznamenati,že onen nerevidovavší revisor stai se pak předsedou toho-to druhého spolku "President Msaryk" a - je jím dodnes. Oba spolky dosud e-xistují^- když veřejně pozorovatelnou činnost nevyvíjejí a proto se o pořádání občasných shromáždění ku oslavám vzniku CSR a pod. starají vydavatelé "Modré revue", (fini tak již po dobu 4 let a uspořádali podobné shromáždění i letošní-ho roku dne 26.října v Rotterdamu,na němž za velmi pěkné účasti krajanů i exu-lantů velice hodnotnou přednáškou zhodnotil vývoj českého a slovenského národa před osvobozením i po něm náš spolupracovník,redaktor Rudolf Kopecký, Sinný v českém oddělení britského rozhlasu (BBC).

B<a.

Dodatek výkazu příspěvků na tisk.fond našeho časopisu za poslední pololetí odklá-dáme do prvého čísla nového ročníku, neboť zbylé místo věnujeme uveřejnění prosby sdružení uprchlíků z Rakouska. Redakce.

Po uzávěrce redakční obdrželi jsme dopis z 1.listopadu t.r., který přeti-skujeme:

SDRUŽENÍ ČESKOSLOVENSKÝCH UPRCHLÍKŮ V RAKOUSKU. Salzburg, Austria, dne 1.listopadu 1958. Hauntpostfach 178.

Vážení přátelé, prosíme Vás o pomoc pro naše uprchlíky v Rakousku. Nasta-

la nám zde zima a pro naše nemocné, invalidy a přestárlé potřebujeme jakékoliv teplé oblečení a prádlo (spodky,košile,trička,kalhoty,bo,ty, kabáty, atd. atd.) a budeme Vám vděčni za všechno, co nám pošlete. Děkujeme Vám již předem za Vaši laskavost a srdečně zdravíme.

oooooooooooooooooooooooooooooooo Prosíme dárce, kteří mají možnost pomoci, aby zaslali šatstvo neb prádlo přímo na adresu SDRUŽENÍ. Pokud by tak chtěli učiniti naším^ostřed-nictvím. zašlete na naši adresu darované předměty s dvojím seznamem.