Představujeme 2Pel-mel 4Soutěže Světového poháru na Slovensku 6Mistrovství Evropy kosmických modelů 6Majstrovstvá Slovenska U-modelov 7Mistrovství Evropy pro upoutané modely 8Kabinový motorák Aldebaran 474 B 10Šarišské krídlo 2011 10RC souprava JR XG8 12AR 9200 Power Safe Evolution Spektrum DSM2 14Síťový zdroj Power X-80 16Picaxe-08M2 18„Zpátečka“ u letadel 19Poradna 20Francouzská kachna Canardel 22Mistrovství ČR v kategorii RCEJ 22JETI Model Meeting po sedmnácté 26Malý elektrovětroň z EPP Omega 1200 28Luky Termik – elektrovětroň s velkým V 30Switchblade – model, zbraň…? 34Nová Cessna 172 z Piešťan 35Jde to i obráceně 35Rekreační elektrovětroň Čáp 36Letovické polítání 2011 39Velcí ptáci opět nad Znojmem 40Lietanie v raji 2011 42Soutěž F3M, RCAS a polétání v Kyjově 43Jets over Model City 2011 44Lehrte 2011 – stále silnější česká stopa 46MVVS Cup 2011 48Lipenecký obr trochu jinak a lépe 50Elektronický vypínač Spark Switch 52Záhada okolo DLE 111 a ladeného výfuku 52S-4 Kania 3 – dědictví po panu Klejchovi 53Nový Fokker D.VII 54Polomaketa Biplum 58Pro šikovné ruce 584. ročník helisletu Trnávka Funfly 60VariEze – Burt Rutan 62Flaperony 64Nekupte to! 66Oprava ložiska spouštěče 66Pila v rozsypu 66Parníkářův pohled na mistrovství světa 68Plánek Modelář 37s – Barracuda 70Bitka o Atlantik 72Lánská louže 7344. Jablonecká kotva a 40. Modrá stuha 74Jinolice 2011 ve fotografiích 76Žáci bojovali o mistrovské tituly 77Řádková inzerce 79

1

SLOVO ÚVODEM

RCR 10/2011

OBSAH 10/2011

±

Modeláři v roce 2011Je konec září, v noci už se občas

vyskytují přízemní mrazíky a na letištích se začínají prohánět stude-né větry… prostě další letová sezo-na se chýlí ke konci.

Ekonomická situace určitě není růžová, a to nejen u nás, ale téměř v celé Evropě. V současné době máme prakticky jedinou jistotu – že bude hůř. Denně jsme médii masírováni novými a novými re-formami, které mají společné jed-no: naprosté většině z nás přinesou okamžité zhoršení. Popravdě řeče-no mám už dost obehraných plků našich politiků, že to „děláme pro své děti“. Toho jsem se naposlou-chal více než dost, a to nikoliv jen za uplyných dvacet let. Inu, politici sice mění svou ideologii, ale jinak zůstávají stále stejní. K světlým zí-třkům musíme dnes podle nich procházet slzavým údolím. Osob-ně bych to radši vzal oklikou.

Ale pryč od politiky, nač si zby-tečně drásat játra. S potěšením mohu konstatovat, že ani ve zhor-šujících se podmínkách čeští (a slo-venští) modeláři neustávají ve své aktivitě. O tom svědčí i jejich vý-sledky na nejvyšších světových a evropských soutěžích. Jak je vů-bec možné, že modelářští repre-zentanti země v celosvětovém mě-řítku celkem malé a nepříliš vý-znamné si v řadě modelářských kategorií – a to i těch nejnáročněj-ších – dlouhodobě udržují místo na světové špičce?

Soudím, že je to především díky velké členské základně, kterou ze-jména v Česku, ale v menší míře i na Slovensku modeláři mají. Z rozhovorů se svými kolegy ze za-hraničních časopisů i s různými za-hraničními modelářskými předsta-viteli vím, že jinde tomu tak není.

Tak například v Polsku je sice celkem dost modelářů, kteří se za-bývají soutěžní činností, ale tako-vou masu rekreačních, nikde neor-ganizovaných modelářů, jaká je u nás, bychom tam jen těžko hleda-li. A není to snad, jak by se někdo mohl domnívat, nižší životní úrov-ní Polska; podobně jako v Polsku tomu je i ve Slovinsku, které je s námi co do životní úrovně srov-natelné. Ostatně v takovém Nor-sku, jež je na špičce evropských zemí, také abys modeláře špend-líčkem hledal. Prostě v přepočtu na počet obyvatel je v Česku mož-ná největší koncentrace modelářů v Evropě, potažmo v celém světě.

Nesporně by byla docela zají-mavá studie, proč tomu tak je. Na-jde se mezi modeláři nějaký socio-log, který by se touto otázkou chtěl zabývat? Přiznám se, že já se příči-nu tohoto stavu neodvážím ani od-

hadovat, zůstávám jen u prostého konstatování, že tomu tak je.

Ještě více než mezinárodní úspěchy našich modelářských re-prezentantů mě těší aktivita mode-lářů na domácím poli. Přes zhoršu-jící se celkovou ekonomickou situ-aci nejrůznějších propagačních ak-cí neubývá, a ty špičkové jsou do-konce pořádány v čím dál větším měřítku. Příkladem může být le-tošní Lipenecký obr, kterému evi-dentně svědčí, že se jeho organiza-ce v posledních několika létech ujal Marcel Hladík, majitel fi rmy HVP Modell, jenž má ale také k ruce výborné spolupracovníky z řad členů lipeneckého klubu. To-lik nádherných modelů se na jed-nom místě hned tak nespatří. Sa-mozřejmě podobných výborně zor-ganizovaných a dobře obsazených akcí je víc – připomenu letošní Ho-líč na Slovensku – to jen, že jsem v Lipencích byl a mám to ještě v živé paměti.

Fenoménem posledních několi-ka let na těchto akcích jsou kompo-nované pořady modelářských sku-pin. Takový Great War Flying Cir-cus nebo Výkumný ústav valaš-ského letectva si už dobyly i mezi-národního věhlasu. Nejsou ale jediné, třeba parta rakovnických modelářů pod vedením Reného Černého předvádí epizody z 2. světové války. Ukázky těchto sku-pin na propagační akci vždy spo-lehlivě přitáhnou pozornost i laic-kých diváků a bývají vyvrchole-ním jejího programu.

Propagační akce se prostě rok od roku lepší a o těch vrcholných se dá říct, že jsou organizovány na skutečně profesionální úrovni. Ně-kdy mě proto docela zaráží malý zájem regionálních médií o ně. O každé blbé výstavě koček nebo kanárů se toho většinou dočteme víc než o špičkové modelářské ak-ci. Nezbývá než věřit, že se tento macešský přístup médií změní, nejlépe už v příští sezoně.

Propagační akce a i výsledky reprezentace jsou samozřejmě na veřejnosti nejvíce viditelné. Nic-méně vlastní těžiště modelářské činnosti je někde jinde. Spočívá na tisících jedinců, kteří, ať už si své modely kupují, anebo sami stavějí, si chodí třeba jen o víkendu zalétat (zajezdit) někde za chalupou. Tě- ší mě, že ani jejich počet výrazně neklesá, a věřím, že ať už bude ekonomická situace, jaká chce, tihle modeláři potáhnou svou kár-ku dál. A proto nemám o budouc-nost modelářství v nejbližších lé-tech obavy.

Tomáš Sládek,váš šéfredaktor

±±

±±

±

jsou motor, křidélka, výškovka a směrovka.

Technická data: Rozpětí 2 110 mm; délka 995 mm; letová hmotnost 790 g; nosná plocha 28,6 dm2; ploš-né zatížení 28 g/dm2.Vyrábí: Ripmax, Velká Británie Dodává: Astra, Předbranská 415, 688 01 Uherský BrodProdávají: modelářské prodejnyCena 2 799 Kč

Proboat Impulse 26 Deep-V 2,4 GHz RTR

Závodní rychlostní člun Impulse 26 Deep-V je dodáván kompletně sestaven s nainstalovanou RC sou-pravou 2,4 GHz s pistolovým vysí-lačem Proboat System Spektrum Marine. Motor velikosti 550 s vod-ním chlazením zajišťuje razantní výkon, trup z ABS zaručuje stabili-tu nejen při rychlé jízdě, ale i v ost-rých zatáčkách kolem bójek. Obsa-hem balení je loď s nainstalovaným přijímačem, servem, motorem a vo-dotěsným regulátorem 35 A se zpá-tečkou. Sada neobsahuje baterie a nabíječ.

Technická data: Délka 660 mm; šířka 152 mm; přímý pohon, fl exi-bilní hřídel.Vyrábí: ProboatDodává: Astra, Předbranská 415, 688 01 Uherský BrodProdávají: modelářské prodejnyCena: 5 299 Kč

Beechcraft Staggerwing 480 ARF

je vyroben z materiálu Z-Foam™ s řadou maketových detailů. K říze-ní stačí 4 mikroserva, k pohonu je doporučen motor E-fl ite Park 480 BL s regulátorem 30 A a baterií Li--pol 2 100 mAh / 11,1 V. Model lze vybavit vztlakovými klapkami a za-tahovacím podvozkem.

Technická data: Rozpětí 890 mm; délka 780 mm; letová hmotnost 730 g; plocha 22,9 dm2; plošné zatí-žení 32 g/dm2.Vyrábí: E-fl ite, USADodává: Astra, Předbranská 415, 688 01 Uherský BrodProdávají: modelářské prodejnyCena: 3 599 Kč

PŘEDSTAVUJEME

2 RCR 10/2011

Pult pro vysílače Optic 5, Optic 6, 6 Sport

Stavebnice pultu obsahuje 3 fré-zované díly z překližky 6 mm, 4 podložky a matice M6, 4 mosazné trubky, 2 spojovací šrouby a 2 opláš-ťované a ohnuté závitové tyčky s ot-vorem pro kroužek. Překližkové dí-ly je nutné nalakovat a na spodní díl nalepit zarážku kyanoakrylátovým lepidlem. Pult se může slepit napev-no, anebo používat jako rozmonto-vatelný pro lepší přepravu například v kufříku s vysílačem.Dodává: MGmodel – Ing. Marián Greš, Voženílkova 5 562, 760 05 Zlín, tel. 602 580 415, www.mgmodel.czCena: 379 Kč

Pur-Elastic

Mléčně transparentní polyure-tanové lepidlo k lepení materiálů jako jsou EPP, styro, ABS, PVC, ale i dřevo, balza, uhlík, laminát, kov atp. Není vhodné k lepení „mastných“ umělých hmot (tefl on, silon atp.). Doba zpracování je ko-lem 40 min podle teploty. Zasychá do 2 hodin a plnou pevnost získá do 24 hodin. Aplikací vodního roz-toku a zvýšením teploty až do 60 °C se doba vytvrzení značně zkracuje. Po vytvrzení je lepený spoj elastický, ale velmi pevný, tak-že lze s výhodou lepit jak měkké materiály, tak pružné. Slepený spoj při ohybu nepraská ani se nevydro-lí. Jde jen velmi obtížně brousit. Lepidlo je po vytvrzení úplně odol-né proti vodě. Dodává: Esotop, Klatovská 115, 320 00 Plzeň, tel. 604 436 733, e-mail obchod@esotop.cz, http://eshop.esotop.cz/ Cena: 45 Kč / 50 g 95 Kč / 130 g

Vrtulník Speeder 23,5kanálový vrtulník s elektro-

nickým gyrem a infračerveným ovládáním je určený pro interiérové

létání. Při jeho konstrukci a výrobě byly použity moderní technologie. Vrtulník má zabudované gyro nové generace s automatickou kalibrací a dále obvody bránící úplnému vy-bití baterie. Nové elektronické ob-vody chrání motory a převody vrtul-níku při náhlém přetížení například při nárazu rotoru do překážky. Vrtul-ník disponuje vyztuženou konstruk-cí, takže je vhodný i pro úplné začá-tečníky. Je vybaven dálkovým ovlá-dáním světla. Při létání je možné zvolit ze dvou nastavitelných rych-lostních stupňů – pro začátečníky a pokročilé. Vrtulník je nabízen ve třech barvách: zelené, žluté nebo červené.Dodává: Corfi x Distribution, Komárovské nábřeží 1, 617 00 Brno, tel. 545 423 100Prodávají: modelářské prodejnyCena: 899 Kč

T-38 Thunderbird

je zásupcem malých 3kanálových modelů s gyroskopem, které jsou určeny do vnitřních prostor. Výrob-ce se proslavil zejména „nerozbit-ným“ modelem T-34 a i v tomto modelu použil zcela netradiční ma-teriály, které mají nesrovnatelně vyšší výdrž, než je zvykem. Model se dodává ve dvou barevných pro-vedeních jako RTF sada.Vyrábí: MJX, ČínaDodává a prodává: www.rcking.czCena: 690 Kč

Servo HS-430BH, Hi Volt

Nástupce oblíbených standard-ních serv HS-422 a HS-425 BB s plastovými převody a kuličkovým ložiskem umožňuje používat napá-

jení z 2s Li-pol nebo LiFe (popřípa-dě 5čl. NiCd/NiMH) přijímačových akumulátorů bez potřeby dodateč-ných stabilizátorů napájení a rizika snížení životnosti. HS-430 HB je standardní servo vhodné pro běžné modely letadel všeho druhu (až do velikosti pro cca 15-20 cm3 spalo-vací motor, ale využití najde i v ob-řích modelech), auta i lodě.

Technická data: Tah 4,1/5,0 kg/ /cm; rychlost 0,16/0,14 s/60°; roz-měry 40,6 x 19,8 x 36,6 mm; hmot-nost 45,5 g; napájení 6,0–8,4 V.Dodává: RCM PelikánProdává: modelářská prodejna Reichard, Palackého 134a, Brno, tel. 549 212 719, www.reichard.czCena: 329 Kč

Cessna 182 new ARF 6k

Stavebnice obsahuje téměř hoto-vý model letounu Cessna 182 z EPP se střídavým motorem, osazeným třílistou vrtulí s kuželem, 30A regu-látorem a 6 servy, sadu drobného příslušenství a prodlužovacích ka-belů, kontaktní lepidlo a návod. Mo-del má prosklenou kabinu a funkční navigační světla.

Technická data: Rozpětí 1 400 mm; délka 1 100 mm; hmotnost cca 1 500 g; plocha křídla 27 dm2; ovlá-dané funkce S, V, K (2), F (2), M. Dodává: RCM PelikánProdává: modelářská prodejna Reichard, Palackého 134a, Brno, tel. 549 212 719, www.reichard.czCena: ARF 3 990 Kč

Kit (bez elektroniky) 2 790 Kč

ASW 17 Plug & Play

Model vyrobený z Elaporu je do-dáván s nainstalovaným střídavým motorem, vrtulí a kuželem, regulá-torem 10 A a 4 servy. Montáž bez použití lepidla je velmi rychlá. Stačí doplnit RC soupravu a 3článek Li- -pol 800–1 100 mAh / 30 C s nabí-ječem. Model je dodáván v charak-teristickém červenobílém provede-ní. Na spodní stranu trupu lze nain-stalovat podvozkové kolo. Řízeny

3RCR 10/2011

Uvedené slevy (v procen-tech) získáte, když se při

osobním nákupu v pro dejně proká žete svou Kartou

předplatitele, kterou jste obdrželi jako celoroční

před platitelé RC revue. Po-kud nakupujete u zásilko-vých služeb, připojte foto-

kopii karty ke své objednávce.

KLATOVSKÝ MODELÁŘKollárova 400

339 01 KlatovyTel.: 605 925 156, fax: 376 310 343

Po–Pá 9–12, 13–17, So 9–12www.sosmodelar.cz

Dřevocentrum Sedlčanyul. 28. října 8

SedlčanyTel.: 736 630 516

Po–Pá 8–17, So 8–11

SATRIAE. Krásnohorské 3

779 00 Olomouc-HodolanyTel./fax: 585 228 544

Po–Pá 9–17.30, So 9–12

REICHARDPalackého 134a

612 00 Brno-Královo PoleTel.: 549 212 719, fax: 549 252 805

Po–Pá 10–18, So 10–12

ŽELEZÁŘSTVÍ OLDŘICH BARTÁKTáborská 224

615 00 BrnoTel.: 548 425 810; 777 603 699

Po–Pá 7.30–18; So 8–12 www.naradi-bartak.cz

SAPEKOŠtefánikova 50, 949 01 NitraTel./fax: 00421 377 414 695

Mobil: 00421 907 523 523 Po–Pia 9–17, So 9–12

www.sapeko.sk

KARMAR MODELVrchlického 883

440 01 LounyTel.: 415 658 234

Po–Pá 9–12, 14–17, So 9–12

REZLERJabloňová 227

583 01 ChotěbořTel.: 569 623 607, mobil: 606 611 683

Po–Pá 15–19, So 9–13

TATRAMODELPod Hradiskom 50, 010 04 Žilina

Tel./fax: 00421 417 634 524Mobil: 00421 905 471 582

Po–Pia 8–12, 13–17, So 9–12

ModelářPolská 22

779 00 OlomoucTel.: 777 617 962

Po–Pá 10–17, Čt 10–13So 9–12 po tel. domluvě

JUNIORMODELLitvínovská 46/291

190 00 Praha 9Tel.: 604 645 718, 603 993 986

Po–Pá 14–18

ČERNÝ LADISLAVMasarykova tř. 534

698 01 Veselí nad MoravouTel.: 777 324 434

Po telefonické domluvě otevřeno kdykoli

AVANTIPoděbradova 255

506 01 JičínTel./fax: 493 534 404, mobil: 603 552 512

Po 13–17, Út–Pá 8.30–11.30, 13–17So 8.30–11.30

Modelářství – TepliceU Červeného kostela 36/17

415 03 TepliceTel.: 777 200 475

Po–Pá 9–12, 13–17.30

OBCHODNÍCI PŘEDPLATITELŮM

Modelář VaňouchKorunovační 16 170 00 Praha 7

Tel.: 233 378 679 Po–Pá 9–18

LESTR MODELSOC Galeria CílTopolová 2915

106 00 Praha 10Tel.: 602 388 031

Po–Pá 8–17

ESOTOPKlatovská 115320 17 Plzeň

Tel.: 377 423 635Po–Pá 9–17, So 9–12

MODEL INZERT-prodejnaObchodní dům Dvořák (2. patro)

tř. 9. května 2886390 02 Tábor

www.volny.cz/model_inzert

PEMI MODELPieskova 16949 01 Nitra

Tel.: 00421 377 416 198Po–Pia 10–17

So 9–12

RC modelyKe stadionu 196

513 01 SemilyTel.: 603 753 790

Út-Pá 9–12.30, 13–17 So 9–11.30

KOSTKA MODELCENTRUMŽižkova 102

586 01 JihlavaTel.: 736 775 148

Po–Pá 10–12; 14–17, www.kostkamodelcentrum.cz

HT MODELNa letisko 49

058 01 PopradTel.: 00421 527 768 212; 527 768 408

Po–Pia 8–17, So 9–12

Pavel Vít - PV modelNádražní 410/171

702 00 Ostrava-PřívozTel.: 596 111 446, 739 419 415

Po–Pá 9–17, So 9–12

RC FactoryBeranových 130199 00 Praha 9

tel: 777 337 567Po–Pá 9–16.00

www.rc-factory.cz

RUDOLF HIESBÖKHusova 15

539 01Hlinsko v ČecháchTel.: 469 315 039, mobil: 604 705 455Po–Pá 8.30–11.30, 12.30–17, So 8–11

www.hiesbok.cz

WWW.AGAMA-COLOR.CZPřerovská 496

530 06 PardubiceTel.: 603 223 877

Po–Ne 0–24

RC MODELY – PHVáclavské nám. 254

284 01 Kutná Horatel.: 777 152 294

Po-Pá 10–17, So 9–12www.Rcmodely-PH.cz

FunmodelsOkružná 6

917 01 TrnavaTel.: 00421 905 327 107

Po–Pá 9–17, So 9–12

o

Obchodníci předplatitelům

Oxford BookshopLaurinská 9 Bratislava 1

Tel.: 00421 252 622 029Po–Pá 10–19, So–Ne 10–17

MG modelVoženílkova 5562

760 05 Zlínwww.mgmodel.cz

Po, St, Čt, Pá 10–18; So 9–12

RC market Pálavské nám. 11

628 00 Brno-VinohradyTel.: 511 116 693

Po–Pá 9,30–18, So 9–11

Fogt ModellsportMasarykovo nám. 26

Tel.: 518 342 506, 608 035 067Po–Čt 10–17, Pá 10–14

Sleva pouze při platbě v hotovosti

Modelářství Louny U Žatecké brány 5,

Louny

Po–Pá 9–17, So 9–12

4

PEL-MEL

RCR 10/2011

Dne 31. srpna zemřel po delší těžké nemoci ve věku 70 let

Jiří VojáčekByl dlouholetým členem modelářského klubu Uničov, kde vykonával funkci hospodáře. Své bohaté modelářské zkušenosti nezištně předával dětem v kroužcích, které úspěšně vedl několik let. Soutěžně létal s modely volných kategorií A3 a A1, později s RC větroni V1 a V2. V posledních létech

se věnoval výhradně elektroletům, a to jak soutěžním letadlům, tak modelům pro radost. Byl přátelský a dobrý kamarád.Čest Tvé památce, Jirko

Členové Model klubu Uničov

Dne 1. září ve věku 78 let odstartoval svůj let do modelářského nebe

náš velký kamarád a vynikající modelář

Ing. Stanislav RoubínekStanislav začal se stavbou modelů letadel v LMK Poděbrady. Díky svému vzdělání inženýra elektro-techniky se nespokojil pouze se stavbou samot-ných modelů, ale konstruoval a vyráběl i první rádiové soupravy pro jejich řízení. Po přestěhování

do obce Sedlec-Prčice se stal členem LMK Sedlčany. Po ukončení aktiv-ní sportovní činnosti se věnoval převážně funkci sportovního komisaře při modelářských soutěžích v kategoriích RCV2 a F3J. Mnozí modeláři se s ním mohli do posledních dní jeho života potkat na některém ze svahů v okolí Sedlčan, kde pravidelně létával se svými RC větroni. Stanislav Roubínek byl osobností, na kterou se nedá zapomenout pro jeho všestrannou vzdělanost, inteligenci a dar dělit se o své pozoruhodné znalos-ti a poznatky s ostatními. Setkání s ním vždy znamenalo mnoho krásných zážitků, na které budou s úctou vzpomínat kamarádi z modelářských klubů v Sedlčanech, Poděbradech a Týnci nad Sázavou.

Dne 7. září opustil řady lutínských modelářů ve věku 74 roků

Bedřich NevrlýBedřich se věnoval modelařině od svých útlých dětských let. Jeho život byl vždy spojen s tím, co létá. Krása tichého letu, to bylo to, co ho provázelo celým jeho modelářským životem, a jako mode-lář se ze začátku věnoval volným modelům. Měl dobré praktické zkušenosti a teoretické znalosti

o létání, které vždy dokázal předat kamarádům, třeba při zalétávání modelů nebo zkrocení neposlušného stroje. V 60. létech byl jedním ze zakládajících členů LMK Sigma Lutín a dlouhá léta byl známou postavou mezi modeláři na Olomoucku. S rozvojem RC ovládání se začal věnovat větroňům a pozdě-ji především modelům s elektrickým pohonem. Donedávna se zúčastňoval soutěží elektrovětroňů. Ani jeho těžká nemoc mu nezabránila přijít se aspoň na chvíli podívat mezi nás na letiště.Bedřichu, odebral ses nám na poslední let a budeš nám tady chybět. Nezapomeneme.

Kamarádi z LMK Sigma Lutín

Víkend s modelyPolétání s jety

Atraktivní modely tryskových letadel budou mít diváci možnost zhlédnout dne 1. října cca od 10 hod. v areálu známého Modelparku v Suchém (u Karlových Varů).

Kontakt: Pavel Štern, e-mail pavel.stern@genope.cz, tel. 602 445 717

Setkání na RanéTradiční setkání maket větroňů

se bude konat v baště českého bez-

motorového létání, na kopci Raná u Loun, ve dnech 7.–9. října.

Kontakt na pořadatele: Petr Stejskal, tel. 602 429 041, e-mail petrs23@volny.cz

Podzimní Předveď a prodej neboli modelářský miniveletrh vše-ho, co k naší zálibě patří, se koná v sobotu 8. října na modelářském le-tišti Nesvačily. Plocha bude otevřena od 8.30 hod., letové ukázky začnou v 10.00 hod. nebo podle počasí.

Vstupné je pro všechny (prodá-vající či nakupující) stejné: 50 Kč za osobu.

Zavírání nebeKaždoroční obřad zavírání letiš-

tě v Boleradicích se letos koná 16. října.

Kontakt: Libor Stehlík, tel. 603 772 838, e-mail lmkb@seznam.cz

Sraz lodních modelářů se koná ve dnech 21.–23. října na rybníku Brodský u Červeného Kos-

telce. Možnost občerstvení a ubyto-vání v areálu autokempu (www.campbrodsky.cz).

Program:Pátek

15:00 příjezd účastníkůSobota

dopoledne výstava a jízdy mode-lů, odpoledne jízdy a rychlostní zkoušky modelůvečer diashow a volná zábava

Neděle dopoledne jízdy modelů12:00 ukočení srazuKontakt na pořadatele: e-mail

machanl@seznam.cz, rikko@seznam.cz

Nová modelářská prodejnaNově zrekonstruovaná modelářská prodejna na dobře známém a přístup-ném místě v Brně v ulici Veveří 109 nabízí nejpoužívanější modelářský sor-timent od setů pro začátečníky až po obří modely. V prodejně je k dispozici RC simulátor a poradenská činnost.

Otevírací doba: Po–pá 9.00–18.00 hod.; So 9.00–13.00 hod.

Tel. 604 135 747; 541 210 393 www.rcmshop.cz

Nová modelářská prodejnaV Žatci byla v ulici Dlouhá č. 120 otevřena modelářská prodejna VaSa model-hobby. V jejích dvou místnostech naleznete sortiment pro letecké, automobilové a železniční modeláře; zkrátka nepřijdou ani kitaři. K prodejně přiléhají výrobní prostory pro modely z EPP. Na přání zá- kazníka mohou být tyto modely kompletně osazené a zalétané.

Otevírací doba: pondělí–pátek 10–16 hod. tel. 603 220 993, e-mail obchod@csi-system.eu

www.vasamodel.eu

5RCR 10/2011

PEL-MEL

Model Hobby přede dveřmi

Navštivte náš stánek na výstavě v Praze-Letňanech

ve dnech 29. září až 2. října!

Každý, kdo si na výstavě předplatí časopis RC revue nebo RC cars na 12 měsíců, obdrží 2 miniserva ES-05 nebo jiný pro

modeláře zajímavý dárek!

V našem stánku bude již v prodeji CD-ROM s ročníkem 2010!

Pořádání letošního evropského šampionátu raketových modelářů se ujala rumunská modelářská federace a raketomodelářský klub v Buzau. Mistrovství proběhlo od 20. do 27. srpna a zúčastnili se ho soutěžící ze třinácti evropských zemí, bohužel

bez České republiky. Kro-mě našich reprezentantů, chyběla i Velká Británie a Bělorusko.

Z pohledu bodovače kategorií S5 a S7 dlužno dodat, že se neobjevilo nic nového, snad jen nejed-notný výklad pravidel. Tak jak se zařazují nové změny, pravidla se více komplikují, i když by se předpokládal pravý opak.

V kategorii výškových maket S5 se sešlo 35 mo-delů. Vzhledem k zlepše-nému měření výšky alti-metry a také z loňských

zkušeností se celá polovina maketá-řů S-pětek upnula k maketám Bum-per. Mezi juniory obsadily tyto mo-dely prvních pět míst, mezi seniory první dvě. Na dalších místech se umístily Tomahawky. Mezi juniory zvítězil Rus Verstov s výškou 481 m,

druhý skončil Rumun Aleksandru a třetí byl Rus Kaškin. Soutěž druž-stev vyhrálo Rusko před Rumuny a Srby. Mezi seniory vyhrál Polák Bielecky s výškou 672 m. Na dru-hém místě skončil G. Constantines-cu a třetí Ovidiu oba z Rumunska. Družstva patřila Polákům, druzí byli Rumuni a třetí Rusko.

Kategorie S7 juniorů nepřinesla žádné překvapení. Po statickém hod-nocení vedli Srbové Stančevič s 791 body, druhý Čipčič měl 782 bodů a třetí Jovičič 775 bodů, všichni se Saturnem 1B. Lety ale po-řadím zamíchaly. Zvítězil Rumun Radu s perfektním třístupňovým letem Aria-ne 3 za 180 bodů. Až dru-hý skončil Srb D. Stanče-vič a třetí byl opět Rumun M. Constantinescu. Mezi seniory bylo první místo jasné už po bodování. Zví-tězil jako už tradičně Rus Levych se Sojuzem TM 12. Body po statickém hodnocení (827) mu zaru-čovaly klidnou první pozi-ci. Druhý po bodování

skončil M.Stančevič ze Srbska (795) a třetím byl jeho krajan Josipovič (782), oba se Saturny 1B. Nutno po-dotknout, že lety seniorů ovlivnila velmi přísná rozhodnutí hlavního rozhodčího. To, co prošlo u juniorů, neprošlo u seniorů, a tak jsme se do-čkali pouze čtyř (!) platných startů z devatenácti. Zvítězil Levych pouze se dvěma stupni, celkem za 1 018 bo-dů, druhé místo patřilo domácímu G. Constantinescovi s Ariane 44LP (957 b.) a třetí skončil Tarasov z Rus-ka s Ariane 3 (909 b.). Družstva

Na Slovensku se v srpnu pořádaly hned dvě soutěže Světového poháru v raketovém modelářství.

Na Bratislava Cupu, který se ko-nal ve dnech 3.–5. srpna, startovali závodníci ze Slovenska, Polska, Lo-tyšska, Ruska a Česka. RMK Krup-ka reprezentoval Bedřich Pavka, RMK Dalovice Jaroslav Chmelík, Josef Musil a Václav Krůta, MK Še-nov Jaromír Chalupa a Jan Šebesta, MK Severka Modelpark Suché Petr Dubina a Jan Čerepjuk; celkem za Česko startovalo osm závodníků.

V kategorii raketoplánů S4A zví-tězil K. Przybytek z Polska, třetí místo patřilo Janu Šebestovi a čtvrté Jaromíru Chalupovi. Do první desít-ky se ještě dostali na devátem místě Josef Musil a na desátém Václav Krůta. Vítězem v kategorii S6A (streamer) se stal Jan Šebesta, třetí příčka patřila Jaromíru Chalupovi, pátá Bedřichu Pavkovi a na sedmém místě skončil Josef Musil. V katego-rii vírníků S9A zvítězil S. Byrtek z Polska před Jaroslavem Chmelí-kem, čtvrté místo patřilo Bedřichu

Pavkovi. V kategorii RC raketových kluzáků S8E/P získal třetí místo Petr Du-bina, čtvrtý byl Jan Čere-pjuk, pátý Jaromír Chalu-pa a sedmý Bedřich Pav-ka. V kategorii bodova-cích maket S7 zvítězil W. Krzywinski z Polska před Bedřichem Pavkou a Ja-nem Šebestou.

Na soutěži Slovak Cup v Partizánském, která se konala ve dnech 6.–7. srp-na, startovali závodníci z pěti zemí. RMK Krupka reprezentoval Marek Pav-ka, RMK Dalovice Jaro-slav Chmelík, Zbyněk Krámek, Josef Musil a Václav Krůta, MK Še-

nov Jaromír Chalupa a Jan Šebesta, MK Severka Mo-delpark Suché Petr Dubi-na a Jan Čerepjuk, RCSO Český Těšín David Pas-tuszek a Jan Buba. Věra Pavková pracovala v jury a Bedřich Pavka tentokrát nezávodil, ale poprvé se představil jako bodovač kategorie S7.

V S4A zvítězil Bole-slav Večeřa ze Slovenska před Václavem Krůtou. Do desítky se vešel na šes-tém místě Josef Musil a na osmém David Pastuszek. V kategorii S6A zvítězil A. Bernacki z Polska, třetí příčka patřila Jaroslavu Chmelíkovi, pátý byl Jan Šebesta, osmý Václav Krůta, desátý David Pas-tuszek a o jedenáctou příč-ku se dělili Marek Pavka a Jan Buba. V kategorii S9A zvítězil Václav Krůta, čtvrtý byl Josef Musil a těsně jedenáctý Marek Pavka. V kategorii S8E/P se do fi ná-le dostal jako druhý nejlepší Zbyněk Krámek, nakonec mu však patřila jen bramborová medaile. Šestý byl Jaromír Chalupa a do desítky se na sedmém místě vešel ještě Jan Čere-pjuk. Závěr světového poháru patřil

maketám S7. Vítězem se stal Marek Pavka před Janem Šebestou a W. Kr-zywinskim. Jury měla tentokrát více práce, musela řešit dva protesty; oba vyřešila ku prospěchu soutěžících.

Naši závodníci přivezli z obou soutěží tři vítězství, tři druhá místa a pět třetích příček.

Mgr. Věra Pavková

RCR 10/20116

NEJEN RC

Soutěže Světového poháru na Slovensku

Mistrovství Evropy kosmických modelů

Poláku Bobrowskému při startu jeho Satur-nu 1B prošlehl motor

Alexandr Levych na kon-trole po startu. Všimněte si pomocných rozklápě-cích stabilizátorů

Na Bratislava Cupu v kategorii S6A zvítězil Jan Šebesta (uprostřed), druhý byl Polák K. Wierzbicki (vlevo) a třetí Jaromír Chalupa

Vítěz soutěže kategorie S7 v Partizánském Marek Pavka se svým modelem Ariane 4

Posledný augustový víkend bol už tradične venovaný upútaným modelom. Zväz modelárov Sloven-ska a ZO Csemadok LMK Humen-né v spolupráci s LMK Stropkov usporiadali majstrovstvá Slovenska s medzinárodnou účasťou v kategó-riach F2A, F2D, ŠUM, UŠ, Ro- deo 2, Rodeo 2.5. Vzhľadom na veľký počet kategórií bola súťaž dvojdňová.

V prvý deň sa lietali kategórie Rodeo 2, F2D a ŠUM. Hneď ráno bolo jasné, že súťaž preverí súťažia-cich i organizátorov ako fyzicky, tak aj psychicky. Predpoveď, ktorá hlá-sila slnečné počasie s teplotami do 35 °C a vetrom do 4 m/s, sa naozaj vyplnila. Nakoľko išlo o majstrov-stvá s medzinárodnou účasťou, pri-jali naše pozvanie aj modelári z Poľ-ska a Českej republiky. Po slávnost-nom zahájení riaditeľom súťaže Ing. Attilom Csontosom okamžite nastalo súťažné zápolenie.

Piloti kategórie ŠUM (športové upútané modely) nastúpili so svoji-mi strojmi na statické hodnotenie. Celkom sedem súťažiacich predsta-vilo modely Zlín Z-226 MS, Piper PA-18, Suchoj Su-31, Jak-55, Sky-raider, Focke-Wulf Ta-152C1 a Zlín

Z-43. Trojica bodovačov Ján Mydla, Miroslav Salak a Hubert Borodáč sa pustila do bodovania.

Zatiaľ čo prebiehalo statické hod-notenie modelov SUM, na letovej ploche sa začalo súťažné lietanie rýchlostných modelov Rodeo 2. Do tejto nenáročnej kategórie nastúpilo celkom dvanásť súťažiacich, z toho boli dvaja žiaci. Lietanie bolo ukon-čené pred obedňajšou prestávkou. Pre súťažiacich i funkcionárov bol zabezpečený výdatný guláš.

Po obedňajšej prestávke nastal čas pre ďalšie súťažné lety. Na rade bola kategória F2D, upútaný kom-bat. Nastúpilo celkom osem pilotov, päť Poliakov a traja Slováci. Po roz-losovaní nastala poriadna riava. Na športové správanie v kruhu dozeral Ing. Rostislav Rozbořil a dôsledným štartérom bol JUDr. Marián Jurko-vič. Súťažiaci z Poľska preukázali svoje pilotné umenie. Slovákom uštedrili poriadnu príučku a právom obsadili všetky tri stupne víťazov.

Po odlietaní šiestich kôl F2D na-stal znova čas na prestávku. Vzhľa-dom na vysoké teploty bol počas ce-lého dňa k dispozícii bufet, v ktorom si bolo možné načapovať osviežujú-cu kofolu.

Po prestávke sa súťa-žiaci kategórie ŠUM pre-miestnili k letovému kru-hu, aby k výsledkom bo-dovania pridali aj výsled-ky z letovej časti. Koneč-ne sa ukľudnil vietor a aj slnko vzhľadom na po-kročilú hodinu už tak ne-pálilo. Prvé letové kolo sa začalo lietať o 17:30. Naj-ťažšie to mali bodovači, nakoľko piloti predvádza-li naozaj perfektné a vy-rovnané výkony. Posledné kolo sa už lietalo za men-šieho šera.

Po dolietaní posledné-ho súťažiaceho nastal ko-nečne čas na odpočinok. Slnko z každého vyšťavi-lo maximum jeho sily.

Všetci súťažiaci sa presu-nuli k bufetu, kde už bol nachystaný gril a ku kofo-le pribudol aj sud piva. Zatiaľ čo súťažiaci veče-rali, nastal čulý ruch vo výpočtovom stredisku. Netrvalo dlho a všetky výsledky boli spracované. Potom sa už aj organizá-tori mohli navečerať a pri-pojiť sa k debate súťažia-cich, ktorá pokračovala až do neskorej noci.

V nedeľu sme sa pre-budili do chladnejšieho rána s vý-datnejším severným vetrom. Boli naplánované kategórie UŠ, Rodeo 2.5 a F2A.

O 9:00 sa začala kategória UŠ, do ktorej nastúpilo sedem súťažia-cich. Silnejší vietor preveril nervy a pilotné schopnosti pilotov. Jedinú nehodu zaznamenal Michal Hricin-da pri druhom lete a do tretieho už nenastúpil. Na modeloch boli bada-teľné nové trendy, keď traja súťažia-ci nastúpili do súťaže s modelmi so striedavými elektromotormi. Elek-tropohon prináša pre upútané mode-ly nesporné výhody, najdôležitejšou je spoľahlivosť.

Po odlietaní kategórie UŠ bola na rade rýchlostná kategória Rodeo 2.5, ktorá bola dolietaná akurát včas pred obedňajšou prestávkou.

Posilnení pečenou klobásou a kofolou sa súťažiaci znova pobrali k letovému kruhu aby sa mohla od-lietať posledná kategória, a síce F2A. Nastúpilo celkovo päť súťa-žiacich, jediný Marián Jurkovič disponoval súťažným špeciálom F2A. Bohužiaľ pri prvom neúspeš-nom pokuse pri pristávani jeho mo-del zachytil výškovkou malý ka-mienok, ktorý ju poškodil a zne-možnil tak opakovať štart. Nako-niec všetci odlietali kategóriu F2A s modelmi Rodeo 2.5, ktoré zodpo-vedajú kategórii F2A, ale podávajú menšie výkony.

Pak sa znova do činnosti dalo vý-počtové stredisko, ktoré behom

chvíľky spracovalo výsledky a pri-pravilo všetko potrebné pre sláv-nostnú ceremóniu odovzdávania ocenení športovcom. Po odovzdaní cien sme sa všetci lúčili s úsmevom na perách a s výhliadkou na ďalšie majstrovstvá upútaných modelov, ktoré v roku 2012 s najväčšou prav-depodobnosťou usporiada LMK Stropkov.

V závere by som rád poďakoval všetkým organizátorom za perfekt-ne zvládnutú súťaž, ako aj všetkým účastníkom za ich disciplinovanosť.

Michal HricindaFoto: Arpád Csontos

a Attila Csontos

Podrobné výsledkové listiny a ob-rázky je možné zhliadnuť na adrese: http://www.lmkhas.sk

Výsledky kategórie Rodeo 2, se-niori: 1. JUDr. M. Jurkovič; 2. R. Rozbořil; 3. I. Krajňak – žiaci: 1. M. Rusinko; 2. J. Kollárik

Rodeo 2.5, seniori: 1. P. Sobala. Poľsko; 2. M. Lesczak, Poľsko; 3. JUDr. M. Jurkovič – žiaci: 1. J. Kol-lárik; 2. M. Rusinko

UŠ: 1. A. Csontos; 2. R. Kičura; 3. Š. Csontos

ŠUM: 1. A. Csontos (Zlín Z-226 MS); 2. R. Kičura (Piper PA18); 3. M. Hricinda (Jak-55)

F2A: 1. JUDr. M. Jurkovič; 2. R. Kičura; 3. M. Hricinda ml.

F2D: 1. G. Popowicz; 2. D. Ku-ras; 3. M. Podgórny, všetci Poľsko

vyhrálo Rusko, druhé bylo Rumun-sko a třetí s jediným platným startem Polsko!

Organizačně bylo mistrovství za-jištěno velmi dobře a nedokázala je narušit ani středeční večerní náhlá bouřka, která doslova rozmetala star-toviště. Ve čtvrtek se začínalo jen s půlhodinovým zpožděním. Ještě jedna výrazná novinka se objevila v itineráři – antidopingové kontroly. Nevím, zda se nějaká uskutečnila, ale pivo si v průběhu soutěží oprav-du nedal nikdo.

Jiří Kašpar

Výsledky ostatních kategorií

Junioři S1A: 1. R. Němec, Slo-vensko, 367; 2. N. Alexandru, Ru-munsko, 350; 3. V. Kataničová, Srbsko, 344 m

S3A: 1. M. Savova, Bulharsko, 900; 2. J. Lopez, Španělsko, 885; 3. M. Petrovič. Srbsko, 882 s

S4A: 1. S. Zbytek, Polsko, 540; 2. A. Kaškin, Rusko, 456; 3. V. Ka-taničová, Srbsko, 447 s

S6A: 1. M. Petrovič, Srbsko, 482; 2. L. Volarevič, Srbsko, 466; 3. M. Dyba, Polsko, 451 s

S8D: 1. R. Švec, Slovensko, 1023; 2. E. Jaskin, Polsko, 899; 3. P. Ivaška, Slovensko, 898 s

S9A: 1. V. Kataničová, Srbsko, 753; 2. V. Verstov, Rusko, 748; 3. A. Lutyj, Rusko, 493 s

Senioři S1A: 1. V. Menšikov, Rusko, 666; 2. J. Čuden, Slovin-sko, 659; 3. P. Krasnov, Rusko, 642 m

S3A: 1. S. Szulc, Polsko, 1 352; 2. D. Perc, Slovinsko, 1 186; 3. A.

Todorov, Bulharsko, 878 sS4A: 1. K. Przybytek, Polsko,

840; 2. S. Lasocha, Polsko, 806; 3. Z. Katanič, Srbsko, 758 s

S6A: 1. L. Malmyga, Polsko, 515; 2. J. Stradzas, Litva, 486; 3. A. Zemljanukin, Rusko, 460 s

S8E/P: 1. A. Ojavers, Lotyšsko, 3 917; 2. P. Janisiewicz, Polsko, 3 877; 3. T. Starin, Slovinsko, 3 852 b.

S9A: 1. M. Timofejev, Litva, 1 090; 2. A. Mazzaracchio, Itálie 1 051; 3. S. Romaňuk, Rusko, 1 002 s

7RCR 10/2011

NEJEN RC

Súťažný let Jaku 55

Majstrovstvá Slovenska U-modelov

Aj takto niekedy dopadne model po súboji v kategórii F2D

Polsko, Czestochowa 23.–30. července

Pořádáním mistrovství Evropy bylo tentokrát pověřeno poutní mís-to Polska, město Czestochowa. Z Česka to není daleko, a tak jsme vyrazili soukromými vozy již v pá-tek dopoledne 22. července, aby-chom mohli ještě trochu trénovat a zvyknout si na místní podmínky. Po odřeknutí Radka Dobrovolného a Pavla Beneše jsme tým akrobatů doplnili Ing. Pe-terem Kapuscinským a Zbyňkem Kravčikem. Za juniory létal Michal Maisl a třetí senior a zá-roveň vedoucí týmu jsem byl já.

Abychom to neměli jednoduché, pořadatelé přesunuli startoviště ak-robatů ze stadionu ve městě na letiště Rudniky, asi dvanáct kilometrů za městem. Pravdou je, že podmínky pro létání a tré-nink tam byly lepší, ale zato jsme během mistrovství najez-dili přes 200 km jen na letiště a zpět.

Počasí tentokrát stávkovalo. Střídavě pršelo, foukalo a ráno se tvořily mlhy. V neděli jsme prošli přejímkou modelů a odpoledne nás čekal ofi ciální trénink. Jelikož ale pršelo, tak jsme ho raději vyne-chali.

V pondělí nastal maraton čtyř postupových kol, která se měla ne-zvykle odlétat už ve třech dnech. Na každého tedy připadal jeden den, kdy měl odlétat dva soutěžní starty. Létalo se, jak je již několik let zvy-kem, na dvou kruzích. Na každém kruhu bodovali tři bodovači. Bodo-vačský křest si v Czestochowé od-

byl náš Ing. Pavel Macek. Dalšími členy komise byli Ital Massimo Se-moli, Australanka Joan McIntyrová, Polák Stefan Kraszewski, Rakušan Franz Oberhuber a Francouz Serge Delabarge. Nutno podoknout, že již několik let jsou na vrcholných ak-cích bodovači naprosto korektní a ani tentokrát nikdo neměl k jejich práci žádné výhrady.

Jako první z nás nastoupil k letu Ing. Peter Kapuscinský. Bohužel

jeho renovovaný model ještě nebyl úplně seřízen a nedovolil mu odlétat naplno. Obdržel 947 bo-dů. Po něm nastoupil náš junior Michal Maisl s té-měř stejným výsledkem. Zbyněk Kravčik potvrdil svou dobrou formu vý-borným letem, za který dostal 1 002,73 bodů. Já jsem zaznamenal 1 058,40 bodů. V průběž-ném pořadí vedl po prv-ním kole Ing. Alexander Schrek ze Slovenska před svým týmovým kolegou Ing. Igorem Burgerem a úřadujím mistrem svě-ta a Evropy Richardem Kornmeierem z Němec-ka.

Tyto výsledky ale nebyly směro-datné, bylo nutné počkat na zbytek letů kvalifi kace. Průběžné výsledky však už naznačovaly, že tentokrát do boje o medaile v soutěži druž-stev nezasáhneme. Výborně létali Ukrajinci, Slováci a Rusové. U nás

to vypadalo na šesté místo, ještě za Francouzi a Italy.

Další dny jsme odlétali téměř se stejnými výsledky. V čele se vytvo-řila dvojice Igor Burger s násko-kem 2,5 bodu před Richardem Kor-maierem. Třetí se ztrátou 60 bodů jsem byl já, o 0,01 bodu před Ale-xandrem Schrekem. Následovali bratři Jurij a Andrej Jacenkové s asi 20bodovým odstupem. Do fi nále se konečně dostal dobře létající Carles Mas ze Španělska, který nakonec skončil osmý.

Z našeho družstva jsem do fi nále postoupil tentokrát jen já, spolu se Slováky Igorem Burgerem a Ale-xandrem Schrekem. Na 22. místě skončil Ing. Ján Škrabálek. Zbyněk Kravčik skončil na 26. místě, Mi-chal Maisl na 33. místě a Peter Ka-puscinský na 40. místě. Jako druž-

stvo jsme obsadili páté místo. I pře-sto hodnotím výkon Zbyňka i Mi-chala jako výborný. I Peter udělal za těch čtrnáct dnů, které jsme mu dali na přípravu, kus práce, ale pro lepší výsledek to chtělo trochu lehčí model. Tři zástupce ve fi nále měla Ukrajina a Rusko. Těsně za brana-mi fi nále skončili například i takoví borci, jako výborně létající Pavel Dziuba z Polska, Henk de Jong z Nizozemí a otec a syn Gauthiero-vé z Francie

Finále se létalo na tři kola, při-čemž dvě se letěla ve čtvrtek a jed-no v pátek. Tentokrát zvítězil vy-rovnanými lety Igor Burger ze Slo-venska. Na druhém místě skončil Richard Kornmeier z Německa a na třetím já. Čtvrté místo obsadil Ale-xander Schrek. V soutěži druž-stvech zvítězili výborně létající Ukrajinci, druzí byli Slováci a třetí Rusové.

Co se týká techniky, ubylo mo-delů poháněných motory s laděný-mi výfuky i čtyřdobými motory. Startovní pole ovládly motory z Ukrajiny a Ruska, nejvíce asi Discovery Retro, spolu s modely bratrů Jacenkových. Je to způsobe-no nedostatkem vhodných sériově vyráběných motorů. S elektromo-torem ve fi nále letěl Igor Burger a já. Dá se ale předpokládat, že po-stupem času se tento pohon rozšíří. Vhodné a hlavně dostupné jsou motory AXI, MVVS, Hacker a Scorpion. Většímu rozšíření elektromotorů zatím brání absence profesionálně vyráběné elektronic-ké regulace.

Závěrem bych chtěl poděkovat našim sponzorům, fi rmám Laser-tech, Helimodels, Jiří Zlámal, Jo-sef Bártík, Solar Solution, Model motors, JETI model, Vaspo Vam-berk, Keller+Gremlin, Gesomont a BONAP – ICCZ.

Jiří Vejmola

NEJEN RC

RCR 10/20118

Vítězný model slovenského reprezentanta Igora Burgera

Mistrovství Evropy pro upoutané modely

Náš tým: Zleva Zbyněk Kravčik, já a Ing. Peter Kapuscinský, přede mnou v podřepu junior Michal Maisl

Škoda že model Petera Kapuscinského nebyl lehčí

Stupně vítězů: Zleva stříbrný Richard Korn-meier, vítěz Igor Burger a já

9RCR 10/2011

INZERCE

OLDTIMERY

RCR 10/201110

Technická data:Rozpětí 1 457 mmDélka 1 095 mmHmotnost 1 020 gPlocha celkem 43,89 dm2

Plošné zatížení 23,2 g/dm2

Motor benzinový Buš 6,3 cm3

Profi l křídla Eiffel 359Profi l VOP NACA 0009Profi l SOP NACA 0009

Kabinový motorák Aldebaran 474 B

Pěkný kabinový model by klid-ně mohl být i předlohou pro stav-bu UL letounu, ale především je předurčen k tomu, aby byl posta-ven jako RC model. Snad osloví ty, kteří stavějí a létají s historiky ve sdružení SAM, a někdo si jej po-staví do kategorie Texaco. Proto-typ byl postaven pouze z tuzem-ského materiálu – smrkových lišt, bukové překližky a bambusu – na benzinový motor Buš 6,3 cm3. I přes vyšší hmotnost létal Aldeba-ran 474 B spolehlivě.

Konstrukce: Bronislav Sokolíček, 1947

Trup hranatých tvarů jen s malou tvarovou nástavbou vespod má boč-nice sestavené z podélníků, příček a diagonálních výztuh 5 x 5. Moto-rová přepážka by měla být z tlustší

překližky. Motorový kryt byl naka-šírován na kopytě z novinového pa-píru prosyceného lepidlem. Polopře-pážky spodní tvarové nástavby jsou z překližky 1. Podvozek z ocelové-ho drátu o průměru 2 je vlepen mezi desky z překližky 2 a osazen gumo-vými balonovými koly o průměru 80. Ostruha z ocelového drátu o prů-měru 1, osazená kolem o průměru 30, je vlepena mezi desky z překliž-ky 1,5. Kabina je „zasklena“ prů-hlednou fólií. Poutací kolíky křídla mají průřez 5 x 5.

SOP má steven z překližky 1,5 a čtyři žebra s profi lem NACA 0009 z překližky 1. Náběžná lišta má prů-řez 4 x 4, zbytek obvodové lišty je ohnut z bambusu. Lze jej také lame-lovat ze čtyř pásků dýhy 4 x 1 ve špendlíkové šabloně. Celek vlepíme do trupu až po usazení a zalepení VOP:

VOP v celku má symetrický pro-fi l NACA 0009. Žebra jsou z pře-

kližky 1, náběžná lišta má průřez 4 x 4, hlavní nosník z lišty o průřezu 2 x 8 se ke koncům zužuje na 2 x 5, pomocný nosník 2 x 5 se zužuje na 2 x 3. Odtoková lišta o průřezu 2 x 8 je sbroušena do klínu. Okrajové ob-louky jsou ohnuté z bambusu. Střed VOP před vlepením do trupu potáh-neme kladívkovou čtvrtkou.

Křídlo je v celku. Má poměrně tlustý profi l Eiffel 359, který zapříči-ňuje dosti pomalý let modelu. Všechna žebra i položebra z překliž-ky 1 jsou opatřená vylehčovacími otvory. Náběžná lišta je slepena ze dvou lišt 2 x 5 a 2 x 8 a později za-oblená. Horní pásnice hlavního nos-níku má průřez 10 x 3, spodní 2 x 3. Pásnice jsou mezi středovými polo-žebry spojeny stojinou z překliž- ky 1. Pomocný nosník je z lišty o průřezu 2 x 8. Odtoková lišta 3 x 10 je sbroušena do klínu. Diago-nální výztuhy mají průřez 2 x 5. Ve středu má křídlo vlepeno spojku

z překližky 3 a vzadu z obou stran pomocného nosníku ještě spojky z překližky 1. Nakonec je střed pota-žen kladívkovou čtvrtkou proti otla-čení poutací gumou. Koncové ob-louky jsou ohnuty nad plamenem svíčky z bambusu.

Celý model byl potažen papírem Diplom a třikrát lakován Cellonem. Barevné ozdoby byly na model na-stříkány nitroemaily fi xírkou.

Podle podkladů B. Sokolíčkazpracoval Zdeněk Raška senior

Šarišské krídlo 2011Po úspešnom prvom ročníku sú-

ťaže historických modelov Šarišské krídlo v Bardejove sme sa rozhodli zorganizovať dňa 13. augusta dru-hý ročník. Lietalo sa na agroletisku poľnohospodárskeho družstva Ma-gura v Zborove. Predpoveď počasia bola celkom priaznivá, a tak sme predpokladali dobrú účasť, čo sa aj potvrdilo prezentovaním 22 súťa-žiacich z Košíc, Prešova, Bardejo-va, Medzilaboriec, Humenného, Nemcoviec, Veľkého Šariša, ale aj zo Svätého Jura pri Bratislave, Šale a z Bratislavy. Okrem súťažiacich však došlo aj veľa divákov a priaz-nivcov modelárskeho športu, a to dokonca z Trebišova alebo Žiliny.

Pri vyhlásení začiatku súťaže bolo jasné, že repliky historických modelov sa po minulom ročníku začínajú dostávať do povedomia východoslovenských modelárov, čo sa prejavilo v množstve predve-dených modelov a taktiež v prezen-tovaní nových fanúšikov tohto mo-delárskeho športu.

Aj napriek všetkým problémom a ťažkostiam, s ktorými sme sa stre-tli a stretávame v Bardejove, našli sme podporu v obci Zborov, a to v osobách starostu obce, prednostu obce a taktiež predsedu poľnohos-podárskeho družstva, za čo im patrí z našej strany poďakovanie.

Napriek vcelku priaznivej pred-povedi počasia nás ráno privítala zamračená obloha s ťažkými mrač-nami. Po vyhlásení súťaže začalo jemne pršať, ale to nás nijako neod-radilo a nakoniec sa aj počasie umúdrilo a naša súťaž pokračovala za pekného slnečného počasia s kopcovitou oblačnosťou a pre-menlivým vetrom od 2 do 4 m/s.

Organizátori pripravili pre súťa-žiacich priamo na ploche občer-stvenie a malé raňajky. Samotná sú-ťaž mala charakter pohodového ro-dinného lietania. Lietalo sa v šty-roch kategóriach a to: ½ Electric OT, ELOT , OTVR a Texaco.

Najviac obsadenou kategóriou bola kategória ½ Electric OT. Aj

keď v nej nedošlo k roz-lietavaniu, boli nalietané viaceré maxima. Na pr-vom mieste sa umiestnil Marián Jurkovič z Brati-slavy s modelom Presi-dent, na druhom Ján Peři-na z Prešova s Bantamom a ako tretí zabojoval Ing. Zoltán Lukáč z Ko-šíc s modelom Hep Cat.

V kategórii ELOT sa na prvom mieste umiest-

nil Igor Smolko z Veľkého Šariša s modelom Sugar Foot, na druhom mieste domáci Vladimír Švec z Bardejova s modelom Bantam a na treťom jeho syn Matúš Švec z Bardejova s modelom Kerswap.

V kategórii OTVR sa nám súťa-žiaci predstavili s modelmi vetro-ňov, ktoré majestátne prelietavali ponad letiskom za obdivu všetkých prítomných, či už súťažiacich, ale-bo divákov. Prvé miesto si vylietal Matúš Švec s modelom Taxi VI, ako druhý sa umiestnil Pavol Rá-bek z Močenku pri Šali s Albatro-som a tretie miesto si vybojoval Miroslav Salák z Medzilaboriec s modelom La Mouette.

Poslednou kategóriou bola Te-xaco, kde nám boli po prvý krát predvedené modely na spalovacie motory. Všetkým súťažiacim a di-vákom sa tieto modely najviac pá-čili, a tak s obdivom sledovali jed-notlive stroje lietajúce vysoko na

oblohe. Kategóriu vyhral Peter Lu-káč z Košíc s modelom Tomboy, na druhom mieste bol Belo Semsey z Košíc s modelom VB 550 a ako treťí skončil Jozef Fil z Košíc s mo-delom Queen Bee.

Po vyhlásení výsledkov sa strhla malá prietrž mračien aj s krupobi-tím. Aj napriek tomu sme si začali robiť plány na tretí ročník Šarišské-ho krídla, na ktorý si dúfam nájdu cestu už aj modelári z Martina, Dubnice nad Váhom, Žiliny alebo iných kútov Slovenska. Možno že do budúceho ročníka aj bardejovskí páni poslanci pochopia, že šport nie je len fotbal, hokej, hádzaná a atle-tika.

Za nádherný modelársky deň určite patrí poďakovanie nielen or-ganizátorom, sponzorom ale naj-mä všetkým zúčastneným modelá-rom.

Ing. Vladimír ŠvecMK Bardejov

►

11RCR 10/2011

OLDTIMERY

►

VYRÁBÍ: JR Propo, JaponskoDODÁVÁ: KRILL B. P., Hluk

V nedávné době jsme přinesli test RC soupravy JR DSX-11 (RC revue 6/2011), nyní získala naše re-dakce od dovozce, fi rmy KRILL B. P., k vyzkoušení jednodušší typ, osmikanálovou soupravu XG8 té-hož výrobce. V sadě byl kromě vy-sílače XG8 přijímač RG831B s jed-ním satelitním přijímačem RA01T, párovací propojka, inbusový klíč na nastavení pák, pružina brzdy plynu s aretací, síťový adaptér, podrobný devadesáti-stránkový originální ná-vod a jeho český překlad včetně vyobrazení.

Základní koncepce, „transformerovský“ de-sign a samozřejmě i fi lo-zofi e ovládání vysílače XG8 jsou společné s vy-sílačem DSX-11. Kromě nižšího počtu kanálů je hlavní rozdíl v tom, že XG8 používá již modu-laci DMSS (Dual Modu-lation Spectrum Sys-tem), která by měla po-stupně nahradit systém DSM2 u všech vyšších typů vysílačů JR. DMSS dovoluje přijímat tele-metrické údaje z mode-lu. Jak ukázal frekvenč-ní analyzátor, DMSS je v podstatě systém FHSS s přeskokem kanálů, střídá jich celkem 26, což je poměrně málo. Současně ale také jsou jednotlivé kanály širší a téměř odpovídají ka-nálům DSM2, takže pravděpodob-ně opravdu jde o „duální“, respek-tive kombinovanou modulaci, kte-rá nese určité znaky jak DSSS, tak FHSS. Přesné údaje o tom, jak DMSS pracuje, se mi ale najít ne-podařilo.

Vysílač výborně padne do ruky, horní lesklá část skříně je z hladké-ho pokoveného plastu a vypadá efektně, ovšem na povrchu je vi-dět každý otisk prstu. Dolní matná část skříně se zdrsně-ným povrchem a jemným vroubkováním v ruce ne-klouže. Vysílač je ne-zvykle lehký, má jen 770 g, a také celkem při-jatelně vyvážený, malou hmotnost krátké antény na 2,4 GHz kompenzuje použití

lehkého napájecího LiFe akumulá-toru. Na vysílači není párovací tla-čítko, přístup k párování a kontrole dosahu s omezeným vf výkonem je přes systémové menu.

Přijímač RG831B se páruje po-mocí propojky. DMSS „zdědilo“ po DSM2 jednu užitečnou vlast-nost: Párování se váže k číslu pa-měti modelu, takže pokud přepne-me na jiný model, musíme přijímač

znovu spárovat, zato ale nelze odstartovat s jiným modelem, nastaveným omylem.

Křížové ovladače se sta-vitelnými pákami i tuhostí vrat-ných pružin jsou přesné, chodí leh-ce a bez vůlí. Z výroby byla osaze-na hladká brzda plynu, pružina se

zoubkem pro vytvoření aretace se dá namontovat. Kulisy nebyly z vý-roby namazané tukem. Zajímavé je, že se osy páky v neutrálu od sebe mírně rozbíhají, což je příjemný er-gonomický prvek. Páčky digitál-ních trimů jsou poměrně vysoké

a mají lehký

chod do stran, není příliš

složité si do trimu „sáhnout“ omylem.

Rozložení spínačů je prakticky totožné jako na

DSX-11, uživatel si může na při-pravené plochy nalepit štítek s po-pisem funkcí podle preferovaného typu modelu. Hlavní vypínač je za-puštěný v prohlubni a jeho nechtě-

né přepnutí je prakticky vyloučené. Otočné páčky z boku mají mechanickou aretaci i zvýraznění polo-hy středu. Prostor pod ovladači zabírá grafi cký velmi dobře čitelný dis-plej s vypínatelným pod-svícením, vpravo od něj je 3D váleček ovládání menu, vlevo čtyři tlačítka s významem Enter, List, Clear a Function.

Nahoře těsně nad lo-gem výrobce je indikátor provozních stavů, při vy-sílání svítí modře, při omezeném výkonu mod-ře bliká, při provozu bez vf je červený, při nabíje-ní fi alový a blikáním upozorňuje na nízké na-pětí zdroje. Dvoučlánko-vý LiFe akumulátor s ka-pacitou 1 400 mAh je

přístupný pod krytem zespodu. Je-ho konektor má pojistku, která za-bezpečuje, že se náhodně nerozpo-jí. Připojení akumulátoru je dvou-vodičové, bez možnosti balanco-vání a kontroly jednotlivých člán-ků. Nabíjecí elektronika je součástí

vysílače a akumulátor se nabíjí po připojení síťo-vého adaptéru s výstu-pem 9 V / 1,3 A přímo v něm. Odběr vysílače nepřekračuje 330 mA s podsvícením displeje (bez něj 305 mA), takže kapacita zdroje vydrží přibližně na 4 hodiny chodu, což není mnoho. Signalizace podpětí za-

RCR 10/2011

ELEKTRONIKA

12

Křížové ovladače se sta- DSX-11, uživatel si může na při-

e z

a u

Doně

m

aži

do ruky, z hladké-

vypadá u je vi-olní ě-

ití

znovu spárovat, zato ale nelze odstartovat s jiným modelem, nastaveným omylem.

Křížové ovladače se sta

a majílehký

chod dostran, není příliš

složité si do trimu„sáhnout“ omylem.

Rozložení spínačů jeprakticky totožné jako na

DSX 11 uživatel si může na při

RC souprava JR XG8±

číná při 6,0 V, ale v menu se dá změnit až do 8,0 V.

Pod krytem baterie je přístupný slot pro paměťovou SDHC kartu s kapacitou až 16 GB. Přístup k ní je možný bez odpojení a vyjmutí baterie. Vnitřní paměť vysílače umožňuje uložit 30 modelů, uživa-tel ale může doplněním paměťové karty a přesouváním modelů na ni rozšířit kapacitu prakticky neome-zeně. Karta současně dovoluje pře-nášet data modelů nebo aktualizo-vat programové vybavení vysílače, datové soubory jsou standardní (formátování FAT) a dají se archi-vovat v PC. Ze spodní strany krytu je přístupný i DSC konektor typu Jack 3,5 mm.

Prohlídka vnitřního provedení vysílače dopadla na výbornou, pro-pojovací kabely jsou krátké a stoče-né, nikde nic nepřekáží. Plošný spoj je osazený velmi čistě, jen kolem spojů dodělávaných později ručně jsem našel stopy po tavidle. Pod na-bíjecím konektorem je pouzdro s tavnou pojistkou F3A, předpoklá-dám, že je to pojistka nabíjení. Ne-nápadným, ale velmi zajímavým prvkem je to, že vf modul není k desce připájen, nýbrž pouze zasu-nut do konektoru, takže je v podsta-tě výměnný. To vytváří do budouc-na možnost přechodu na jinou mo-dulaci.

Z hlediska programového vy-bavení nabízí XG8 většinou pro standardní funkce (reverzy, sub-trimy, koncové body výchylek, dvojí, respektive víceré výchylky atp.) standardní možnosti. Na pra-covním displeji se zobrazuje číslo modelu a jeho jméno (9 znaků), doba chodu s nastavením tohoto modelu, grafi cky typ modelu, na-pětí akumulátoru vysílače, napáje-cí napětí přijímače, údaje ze dvou časovačů, letový režim a samo-zřejmě grafi cky poloha trimů zá-kladních čtyř funkcí. Dvě páčky podobné trimům pod logem mo-hou sloužit například k trimování doplňkových funkcí, jejich poloha se ale zobrazuje na displeji před-nostně, a to kdykoliv dojde ke

změně a přes jakýkoliv obsah dis-pleje. To komplikuje čitelnost a znepřehledňuje displej, naštěstí to trvá jen krátce.

Vysílač zná tři typy modelů: vr-tulníky, motorová letadla a větroně. Pro první z nich nabízí šest typů cykliky (1 až 4 serva), nastavení mixů cykliky a volbu kanálu pro ří-zení zisku gyra. Pro motorová leta-dla se volí typ křídla a možnosti různého obsazení kanálů druhým křidélkem a typ ocasních ploch.

Větroň může mít i čtyř-servové křídlo. Letové režimy jsou popsané dvě-ma názvy, krátkým a dlouhým, pro vrtulníky může být letových reži-mů (plynů) až 6, pro mo-toráky 3 a pro větroně 5, názvy se dají měnit.

Pro všechna serva lze určit rychlost přeběhu 60° výchylky odděleně pro oba směry pohybu, pro pře-chod mezi letovými režimy nasta-vujeme plynulou změnu, aby ne-docházelo k „cukání“ modelu. Je k dispozici celkem 6 volných mixů zadávaných buď hodnotami, nebo grafi cky. Do křivek se vkládají pouze tři body, nicméně jejich po-loha může být libovolná, a jako další dva body fungují okraje gra-fu (mezní výchylky), takže křivky

jsou vlastně pětibodové a podstatně variabilnější než při předem daném odstupu bodů. Pro všech-ny kanály se dá aktivovat funkce fail safe. K řízení časovačů je možné pou-žít spínače nebo páku plynu, nastavení je ale složitější, protože nejdřív se musí na plyn navázat virtuální spínače (oba) a pak na ně zapnutí a vy-pnutí stopek.

Pomůckou významně usnadňující orientaci v menu je možnost sesta-vit si k modelu vlastní na-bídku a vybrat do ní jen ty funkce, které jsou opravdu potřeba. Tato možnost se mi velmi líbi-la už na vysílači Aurora 9 a zde je také. Myslím, že se postupně stane stan-dardem.

Přijímač RG831B se dvěma anténami a vstupními díly může být doplněn satelitním přijí-mačem RA01T, který má vnitřní anténu. Výhodou přijímače je, že jej lze napájet napětím až 8,5 V, je

tedy připravený pro pro-voz na dva články Li-pol. Každému vstupnímu dí-lu odpovídá jedna modrá LED, která při příjmu tr-vale svítí, při výpadku signálu bliká, takže je možné velmi názorně vyzkoušet a ukázat, jak si při slabém signálu pře-dávají jednotlivé vstupní

díly štafetu a jak nastavit polohu antén, aby vždy alespoň jeden díl přijímal. Je to jednoduché a velmi užitečné, kontrola se dá provést kdykoliv bez dalšího vybavení. Bylo to vidět i při zkoušce dosahu, na vzdálenost 1 350 m byl příjem spolehlivý, podle polohy antén už zůstával ale většinou jeden vstup hluchý.

Také vnitřní prohlídka přijímače dopadla na výbornou. Neobvyklé je, že přijímač tvoří tři desky s ploš-ným spojem: základní s dekodérem a dva identické přijímací moduly pootočené vzájemně o 90°. Z kaž-dého modulu vychází jedna anténa, přitom ale na modulu je konektor pro připojení další antény volný. Anténní konektory jsou zajištěny tavným lepidlem, což považuji za velmi výhodné třeba proti propáje-ní. Konektory jsou zafi xovány a ne-mohou se uvolnit, ale současně je možné antény v případě potřeby vyměnit. Přijímač je vybaven jed-ním čtyřpinovým konektorem pro připojení satelitu, kablík má délku 15 cm.

Výrobce deklaruje použití inteli-gentního systému, který automatic-ky vybírá signály, jež by měly být přenášeny ve stejný okamžik. Dů-vodem je to, že při klasickém

13RCR 10/2011

ELEKTRONIKA

(Pokračování na straně 14)

ELEKTRONIKA

14 RCR 10/2011

AR 9200 Power Safe Evolution Spektrum DSM2

postupném odesílání servopulzů z přijímače se například jedno kři-délko začíná hýbat dřív než druhé. U křidélek to tak nevadí, ale v pří-padě desky cykliky akrobatického vrtulníku už důsledky znát jsou. Aby toto vůbec mohl program dě-lat, musí znát určení každého kaná-lu, respektive musí mít připravené a známé konkrétní možnosti osaze-ní serv a uživatel je musí dodržovat. To právě XG8 dělá, výborně pokrý-vá typické modely a dává i určitou malou volnost, ale o to hůř si poradí v netypických případech. Řekl

bych, že taková koncepce spíše vy-hovuje americkému trhu než evrop-skému.

Předpokládal jsem, že uvedený systém bude posílat signály na ser-va postupně a sdruží do jednoho okamžiku jen ty, které mají jít spo-lu, třeba serva cykliky. Není to tak. Přijímač posílá výstupy vždy ve dvou vlnách po čtyřech a automat jen volí, do které vlny daný kanál zařadí. Pokud nejsou defi novány žádné vazby, přijímač pošle kanály 1–4 současně a potom 5–8 součas-ně. Když nastavíme čtyřservové křídlo větroně, půjdou spolu kanály 2; 3; 6; 8 (křídlo) a pak zbývající.

Jenže tím nastane situace, kdy se k sobě například dostanou signály čtyř serv desky cykliky (což je dob-ře), ale ocasní rotor i zisk jeho gyra budou ve stejné skupině, což řada gyr není schopná akceptovat. Tento problém před léty čistě vykrystali-zoval u přijímačů Graupner ifs2, které posílaly na výstupy všechny signály současně a procesové do-plňky (gyra, governory, stabilizáto-ry…) s nimi téměř nemohly spolu-pracovat. Také v tomto případě konstruktéři vše podřídili odstraně-ní časové prodlevy mezi servy bez ohledu na jiné důsledky. Navíc je téměř nemožné prohozením kanálů problém obejít, protože logika celé-ho programového vybavení stojí na tom, že se zachovává předepsaný účel kanálů.

Upozorním ještě na jednu věc. U všech přijímačů 2,4 GHz, které jsem zatím poznal, pořadí pulzů na výstupu určoval přijímač (dva růz-né přijímače se stejným vysílačem se mohly chovat různě), v případě DMSS viditelně určuje pořadí vysí-lač a přijímač se mu podřizuje.

XG8 má možnost zobrazovat te-lemetrické údaje z modelu, ten nej-jednodušší, napětí přijímače, se ukazuje přímo na pracovním dis-pleji. Možnostem telemetrie, či-dlům a dalším typům přijímačů se budeme věnovat příště.

RC souprava JR XG8 je nespor-ně kvalitně vyrobená z elektronic-kého i mechanického hlediska. Vý-hodou je i to, že je lehká, má před-poklady pro spolehlivou funkci a nabízí telemetrii na displeji vysí-lače. Uživatele s obvyklými poža-davky přesně a relativně pohodlně vede, stačí si vybrat z mnoha nabí-zených funkcí a podřídit se způso-bu řešení, které program zná. Tato „starostlivá péče“ o uživatele je ovšem kompenzována tím, že v ne-standardních situacích je nastavení komplikovanější nebo dokonce ne-možné.

Cena soupravy XG8 podle inter-netových stránek dovozce je 8 999 Kč. Ing. Michal Černý(Pokračování ze strany 13)

VYRÁBÍ: Spektrum, Horizon Hobby, USADODÁVÁ: Astra, Uherský Brod

DSM2, jeden z prvních systémů pracujících na 2,4 GHz, je na mo-delářském trhu s RC soupravami již několik let. Díky tomu je k němu asi největší výběr příslušenství. Přes to, že DSM2 není ani nejno-vější ani nejmodernější, stále jej

pro svou spolehlivost používám a počítám s ním i do budoucna. Pro-to jsem si při výběru vhodného při-jímače do svého nového akrobata o rozpětí 2,6 m vybral AR 9200 Power Safe Evolution.

AR 9200 není přijímač v pra-vém slova smyslu, ale celá sada dí-lů, které tvoří dohromady kombi-naci přijímače a power panelu. Zá-kladem je hlavní jednotka, na níž

jsou výstupy pro serva a vstupy na-pájení od dvou sad baterií pro-střednictvím dvou konektorů MPX. Tato hlavní jednotka neob-sahuje žádné vf díly, ty jsou řešeny samostatnými satelitními přijíma-či SPM 9546, které jsou používané běžně u systému Spektrum DSM2 k jiným přijímačům. V sadě jsou tři a jednotka má tři konektory pro připojení. Hlavní jednotka má roz-měry 99 x 62 x 20 mm a je kon-strukčně řešena jednou oboustran-nou deskou s plošnými spoji. Na ní jsou všechny součástky i konekto-ry včetně velkého chladiče stabili-zátorů. Teplo z něj je přes teplovo-divou podložku zavedeno i do hli-níkové spodní desky krabičky. Horní část krabičky z poloprůsvit-ného plastu má na vnitřní ploše vy-lisované logo fi rmy Power Box System. Je to logické, přijímač konstrukčně vychází z power boxů zmíněné fi rmy.

Uspořádání konektorů pro serva je připraveno pro typický větší ak-robat. Ten má zpravidla dvě serva na jedno křidélko – 2x Aileron + 2x AUX 1, po jednom servu pro kaž-dou polovinu výškovky – elevator + AUX 2, dvě serva pro směrovku – 2x rudder, jedno servo plynu – 1x

throttle, jedno servo pro podvozek (gear), které v mém případě využí-vám pro vypínač zapalování, AUX3 pro kouření, AUX 4 zůstává jako rezerva. Posledním konektorem je Bind/Data pro spárovaní, případně pro zobrazovací jednotku Flight Log. Na horní straně přijímače jsou dále 2x 3 LED, zelené pro provozní stav obou baterií, žluté pro mezní hodnotu, červené pro vybité bate-rie. Najdeme tady také konektory pro další vysoce svítivé červené LED, které jsou včetně kabelů sou-částí balení a dají se namontovat tak, aby byly viditelné zvenku mo-delu při kritickém poklesu napětí baterií. Vpředu na boční straně hlavní jednotky je řadový konektor, k němuž se připojuje plochým 8ži-lovým kabelem další část sestavy s názvem Sensor Switch ze sorti-mentu fi rmy Power Box System, ta slouží k zapínání a vypínání celé sestavy. Jde v podstatě o elektro-nické vypínače, proud neteče přes vypínače přímo. Na čelní ploše kra-bičky Sensor Switch jsou celkem tři tlačítka označená SEL, I a II, jedna červená a dvě zelené LED.

Instalace do modelu je velmi jednoduchá. Hlavní jednotka má ve spodní části z hliníkového plechu

±

Vyjádření výrobcePoznámka k inteligentnímu

systému paketování signálů:Firma JR-PROPO si je mož-

ných problémů se staršími typy procesových doplňků vědoma. Nicméně všechny nové procesové doplňky (gyra atp.), minimálně z produkce JR-PROPO, jsou schopny takovýto systém odesílání a paketování signálů akceptovat.

Jiří HerzánKrill Model Inc.

15

ELEKTRONIKA

RCR 10/2011

Technické údaje podle výrobce:Počet kanálů 9Modulace DSM2Rozměry přijímače 99 x 62 x 20 mmDoplňkový přijímač 26 x 20 x 7 mmHmotnost 85 g, satelity 3x 3 gNapájecí napětí 3,5–9 VRozlišení 2 048 bodů (11b)Konektory MPXNejvyšší trvalý proud 20 AHmotnost vypínače 20 gRozměry vypínače 65 x 23 x 18 mm

Dovozce, fi rma Astra, k tomuto textu neměl připomínek.

celkem čtyři otvory se si-lentbloky, přes které se dá jednoduše přiloženými vruty přišroubovat do pa-luby modelu. Ovládací jednotka Sensor Switch se montuje na bok do ob-délníkového otvoru a při-šroubuje se dvěmi vruty přes patky.

Celá sada se dodává v průhledném blistru s barevnými papírovými výplněmi. Kromě uvede-ných dílů obsahuje tři kabely k sa-telitům o délkách 24, 12 a 9 palců, všechny potřebné vruty, plastové objímky pro externí LED, párovací propojky a originální návod.

Přijímač AR 9200 Power Safe Evolution je konstruovaný pro na-pájení buď 5 články Nixx, nebo dvěma články Lixx. V přijímači je zabudovaný zdvojený regulátor s velkým chladičem, který napájecí napětí stabilizuje na 5,9 V, lze tedy použít standardní serva na 6 V. AR 9200 je schopen napájet serva špič-kovým proudem až 20 A, každý re-gulátor je schopen pracovat s 10 A. Co mě u přijímače trochu chybělo, byla možnost přepnout napájení buď pro 6V serva, nebo pro novou generaci serv na 7,4 V, jak to umějí některé jiné power boxy. Přijímač AR 9200 umí dva typy fail safe, buď pouze plyn „SmartSafe“, nebo všechna serva „Preset Failsafe“. Při instalaci je potřeba si pohlídat polo-hu základní jednotky vůči ovládací části Sensor Switch, propojovací kabel mezi nimi je sice dlouhý 35 cm, ale u obřích modelů to může být někdy málo. V nabídce dalšího příslušenství je velký výběr propo-jovacích kabelů různých délek, a to buď s konektory EC3 na druhém konci, nebo i bez nich.

Ovládání celé sestavy je násle-dující: Na jednotce Sensor Switch se stiskne a podrží tlačítko SEL. Po jedné vteřině se rozsvítí prostřední červená LED. Pak se stiskne tlačít-ko I – první sada baterií – rozsvítí se horní zelená LED, a potom tla-čítko II – druhá sada baterií – roz-

svítí se spodní zelená LED. Nako-nec se uvolní do té doby stisknuté tlačítko SEL. Tím je přijímač za-pnut a v podstatě zajištěn. Lze sa-mozřejmě navolit zapnutí jen jedné

sady baterií, druhé anebo obou. Při vypínání se postupuje stejně. Ná-hodným stisknutím kteréhokoliv tlačítka samostatně nedojde k ne-chtěnému zapnutí nebo vypnutí. Na základní jednotce se po zapnutí rozsvítí signalizační LED vyhod-nocující stav baterií. Spárování po-mocí spárovací propojky je běžné jako u ostatních přijímačů Spekt-rum.

Zajímala mě funkce regulátoru. Můj konkrétní model Katana S 33 % obsahoval šest digitálních serv Hitec HS-7985 a po jednom HS-805, HS-5485 a HS-225. Při pl-ně nabitých přijímačových bateri-

ích 2x 2s 2 100 mAh bylo na výstu-pech serv za klidu při zapojení obou baterií 5,80 V, přitom návod říká 5,9 V. Toto napětí při zapojení jedné nebo druhé baterie sólo kles-lo na 5,77 V. Při zapojených obou bateriích při pohybu serv klesalo napětí na 5,76 V. Zkusil jsem při-pojit regulovaný zdroj a postupně jsem napájecí napětí snižoval. Při 6,7 V zhasly zelené LED a rozsví-tily se žluté. Při dalším snižování se při napětí 6,6 V rozsvítily čer-vené LED, současně se také rozsví-tily externí vysoce svítivé LED, které se připojují k hlavní jednotce dodatečně. Při poklesu napětí na 6,4 V se všechny červené LED rozblikaly. Přijímač pracoval ještě při napětí 1,8 V, pak zhasly i čer-vené LED i zelené na ovládací jed-notce Sensor Switch.

Celá sestava AR 9200 Power Sa-fe Evolution se dá dále rozšířit o palubní záznamník Flight Log, což je malá plastová krabička o roz-měrech 30 x 19 x 12 mm s jedním tlačítkem a LCD displejem. Díky záznamníku lze sledovat okamžitý odběr baterií přijímače, napětí na přijímači, účinnost každého satelit-ního přijímače, zda mají slabší sig-nál, jestli jednotlivé satelitní přijí-mače měly výpadek signálu během letu a aktivaci fail safe. Při zjištění problémů se signálem palubní zá-

znamník umožňuje vyladit umístě-ní jednotlivých satelitních přijíma-čů v modelu. Flight Log lze k přijí-mači zapojit trvale nebo jen po letu do datového vstupního kanálu Bind/Data. Je to užitečný doplněk, vadila mně na něm jen malá čísla na displeji.

V případě mého konkrétního modelu je přijímač AR 9200 Power Safe Evolution ideálním řešením. Zajišťuje napájení ze dvou nezá-vislých baterií, používá elektro-nické vypínače a oproti běžně po-užívané praxi power boxu a přijí-mače zvyšuje spolehlivost vypuš-těním mnoha propojovacích kabe-lů. To současně výrazně zjednodu-ší celkovou elektroinstalaci v mo-delu.

Doporučená cena sestavy přijí-mače AR 9200 Power Safe Evolu-tion 8 999 Kč je na první pohled dost vysoká, ale pokud bych použil například podobný Power Box 40/16 Evolution II, kvalitní devíti-kanálový přijímač a potřebné pro-pojovací kabely, vyšlo by to vše dráže. V nabídce fi rmy Astra je i úplně stejný přijímač Power Safe Evolution s označením AR 9210 za stejnou cenu, rozdíl je pouze v no-vějším systému Spektrum DSM-X. Cena samotného letového zapiso-vače Flight Log je 999 Kč.

Ing. Jindřich Felkel

VYRÁBÍ: RC systemDODÁVÁ: RCM Pelikán, Pardubice

Výkonné modelářské nabíječe po-třebují podporu přiměřených síťo-vých zdrojů, a to nejen co se týče možnosti odebírat proud přesahující 20 A, ale také s vyšším napětím, než je tradičních 12, respektive 13,8 V. Po zdrojích Power X-12, X-20 a X-40 dostala naše redakce příležitost vy-zkoušet další, silnější typ z uvedené řady, Power X-80, který nám poskytl dovozce, fi rma RCM Pelikán.

Síťový spínaný zdroj Power X-80 má možnost nastavení výstupního napětí v rozsahu 12–30 V a omezení proudu na 1–30 A, takže zastane sou-časně funkci výkonného „laborator-ního“ zdroje v dílně.

Konstrukčně je velmi podobný svým předchůdcům, základem je ob-vod KA7500C, což není nic jiného než ekvivalent tradičně používaného obvodu TL494. Celá konstrukce je po elektrické i mechanické stránce velmi jednoduchá, nese známky sna-hy o maximální snížení ceny, ale sou-časně beze ztráty standardu kvality spotřební elektroniky. Vnitřní prostor plastového krytu je využit více než u předchozích typů, vyplňují jej pře-devším čtyři masivní žebrované chla-diče výkonových polovodičů. Chla-zení je aktivní, ventilátor 70 x 70 mm běží trvale na plný výkon a je poměr-ně hlučný. Zdroj by si určitě zaslou-žil alespoň jednoduché řízení výkonu ventilace, které by jeho provoz pod-statně ztišilo v době, kdy není plně zatížen.

Přístroj má dvoudílný plechový kryt a plastová čela bez pokovení. Po-dobně jako u zdroje Power X-40 byl ochranný vodič z napájecího kabelu důkladně propojen se spodní částí krytu, ale horní plechová část uchy-cená šrouby do plastu není uzemně-ná. Části krytu se dotýkají jen přes silnou vrstvu laku, takže ke spojení nedojde. Toto má vliv nejen na bez-pečnost obsluhy, ale také na celkovou účinnost odrušení. Doporučil bych horní kryt někde vzadu provrtat, ze-vnitř odstranit lak a přes vějířovou

podložku při-pojit vodič s okem pod šroub, druhý konec vodiče, jenž by měl být tak dlouhý, aby nebránil sejmutí krytu, pak zapojit do zemnícího bodu od výrobce.

Na čelním panelu na-jdeme masivní výstupní svorky s izolačními plasto-vými krytkami, nástavce lze plně vyšroubovat a uchytit pod ně oka nebo vidlice s průměrem otvoru 8 mm, případně dráty do průměru 5 mm. Vpravo je síťový vypínač, dva knofl íky nastavení napětí a meze

proudu, červený LED displej měřicí-ho modulu s obvodem 7107 a přepí-nač měření napětí a proudu. Na zad-ním panelu je pouze vstup napájecí-ho kabelu, tavná pojistka 8 A a mřížka ventiláto-ru. U vzorku byla zcela nedotažená zá-porná výstupní svor-ka, takže se při poku-su o vyšroubování za-čal překrucovat pří-vodní kabel uvnitř. Bylo třeba otevřít kryt a svorku zezadu dotáhnout klíčem. Hmatníky potenciometrů byly oba nasazeny tak, že při stažení na minimum ukazo-vala značka na maximum, daly se ale naštěstí velmi snadno tahem uvol-nit a nastavit správně.

Z funkčního hlediska výrobek pracoval na vý-bornou. Regulace napětí pokrývala rozsah 11,3– –30,0 V, nepřesnost ve-stavěného voltmetru ne-překročila 0,1 V v celém rozsahu, omezení proudu

pracovalo od 0,8 do 33,0 A a chyba měření

nepřesahovala 0,3 A. Zdroj zvládl s rezervou práci při plném zatížení

30 V / 30 A, a i když se dost zahřál, teplota součástek uvnitř nepřevýšila 85 °C. Výstupní odpor do 4 mV ví-ceméně odpovídal odporu svorek a jejich přívodních vodičů. Krátko-

dobé přetížení při na-bíjení velkých kapa-

cit nebo náběhu žárovek elektronice žádné potíže nepůsobilo, proudové omezení si bez problémů poradilo i s přímým zkratem, při němž ovšem prochází nastavený proud, pojistka zdroj neodpojí.

Výstupní svorky zdroje nejsou galvanicky spojeny s napájením ani ochranným vodičem, takže by neměl být problém spojit dva a více zdrojů paralelně pro větší odběr, pokud by bylo zajištěno jejich shodné nastave-ní napětí. Pravděpodobně by bylo možné zapojit i dva zdroje sériově.

Pětijazyčný návod k obsluze ob-sahuje i češtinu, vzhledem k jedno-duché funkci je naprosto postačující. Uvádí se v něm i možnost přímého nabíjení Pb nebo Lixx akumulátorů, což skutečně stabilizace zdroje zvlá-dá a zejména při nabíjení velkých olověných autoakumulátorů nebo trakčních bloků je výkon Power X-80 velkou výhodou. V návodu je však jedna chyba, zakazuje připojit spo-třebiče s odběrem přes 40 A, maxi-mální hodnoty však umožňují nejvý-še 30 A.

Power X-80 je výkonný nastavi-telný síťový zdroj, který poslouží jak k napájení nabíječů, tak třeba drob-ného nářadí v dílně nebo k přímému nabíjení některých akumulátorů. Je kompaktní, relativně robustní a má výborné funkční parametry. I když se na internetových stránkách dovozce uvádí výkon 800 W a to by také mož-ná odpovídalo značení (v návodu vý-kon není uveden), reálně lze ze zdro-je odebírat víc, až 900 W. Výhrady ke konstrukci mám dvě, neuzemně-nou horní část krytu a zbytečně hluč-ný trvale zapnutý ventilátor bez regu-

lace, obě nevýhody lze snad-no odstranit. Doporuče-

ná cena zdroje Power X-80 je 6 590 Kč.

Ing. Michal Černý

RCM Pelikán, Pardubice

pojiit vodič s okem pod šrouub, druhý konec vodiče,

Zvýbopo–3stapřro

33

Zdprá

VYRÁBÍ:RC systemDODÁVÁ: RCM Pelikán,

podložku při-pojiit vodič s okem pod

Zp

16 RCR 10/2011

ELEKTRONIKA

Síťový zdroj Power X-80 Technické údaje podle výrobce:Vstupní napětí 220–240 V / 50 HzVýstupní napětí 12–30 V Výstupní proud 1–30 AVýstupní výkon maximálně 800 WRozměry 260 x 190 x 105 mm

Dovozce, fi rma RCM Pelikán, k tomuto textu ne-

měl připomínek.

±

INZERCE

17RCR 10/2011

ELEKTRONIKA

18 RCR 10/2011

08M2 08M 08Kapacita paměti [byte/řádků programu] 2 048/1 800 256/220 128/110Proměnné přímo použitelné [byte] 28 14 14RAM [byte] 128 62 0EEPROM na data [byte] 256 256* 128*Hodinovým kmitočet max./min. [MHz] 32/0,031 8/4 4/4Napájecí napětí [V] 1,8–5 3–5 3–5Procedury max. 255 15 15ADC převodníky / dotykové senzory 3/3 3/0 1/0Piny konfigurovatelné / vstupy / výstupy 3/2/1 3/1/1 3/1/1Multitasking 4 ne neNezávislé načítání času ano ne nePodpora modelářských serv ano ano nePodpora digitálních čidel teploty / vnitřní čidlo ano/ano ano/ne ne/nePodpora sériové linky [SW/HW] ano/ano ano/ne ano/ne* sdílená s pamětí na program

Picaxe-08M2Procesory Picaxe-08M se staly

poměrně oblíbeným konstrukčním prvkem při řešení drobných mode-lářských elektronických doplňků. V současné době přichází na trh modernější verze procesoru pod označením Picaxe-08M2 s pod-statně zlepšenými vlastnostmi. Po-dívejme se krátce, v čem jsou hlav-ní rozdíly. Budeme předpokládat základní znalost procesoru 08M (RC revue 1–10/2009) a také spo-lečné charakteristiky řady M2 uvedené v článku o procesoru Picaxe-18M2 v RC revue 11/2010.

Na první pohled viditelnou změnou je označení Picaxe 08M2+ vytištěné z výroby přímo na inte-grovaném obvodu a ne na dodateč-ně nalepeném samolepicím štítku. Odpadá tím problém s odlepující-mi se a poškozenými štítky a také to cosi napovídá o velikosti sérií při výrobě.

Nenápadnou, ale pro modeláře velmi důležitou vlastností je rozší-ření intervalu napájecího napětí od 1,8 do 5 V. Znamená to, že obvody mohou být napájeny i z jednoho článku Li-pol (nebo dvou Nixx), ale především, že mžikový pokles napájecího napětí pod 3 V při čin-nosti serv už téměř nemůže způso-bit resetování a chvilkový výpadek procesoru. Výstupní úrovně jsou vždy limitovány napájecím napě-tím.

Hodinový kmitočet procesoru lze nyní ze základních 4 MHz pro-gramově zvýšit až na 32 MHz, což znamená čtyřnásobný nárůst rych-losti proti procesoru 08M, u něhož šlo hodiny zvýšit nejvýš na 8 MHz. Kmitočet jde ale také snížit, a to až na 31 kHz (128x), což má význam v případě, že má procesor hlídat nějakou událost při co nejmenší spotřebě proudu, spotřeba je totiž přibližně úměrná kmitočtu. V ně-kterých povelech se zadává jako parametr i kmitočet hodin (nasta-vení sériové komunikace), aby po-vel mohl sám korektně přepočítat

hodnoty a pracoval správně, v ji-ných, jako třeba „pause“, ovlivňuje jejich funkci, ale přepočítat para-metry musí programátor sám.

Počet proměnných se zvýšil 2x, takže nyní lze použít 28 proměn-ných typu byte nebo 14 typu word. Rozšířila se také RAM paměť pří-stupná prostřednictvím povelů „peek“ a „poke“. EEPROM paměť se z hlediska tabulkových hodnot nezvětšila, ale nyní je vždy k dis-pozici, zatímco u procesoru 08M byla sdílená s pamětí programu. Kapacita paměti na program stoup-la 8x a představuje nyní podle ná-ročnosti 800–1 800 řádků progra-mu.

Ačkoliv má nová verze proceso-ru stejné pouzdro jako předchozí, přibyl jeden použitelný vývod. Po-

dařilo se toho docílit tak, že ke třem konfi gurovatelným vývodům (piny 1, 2, 4), jednomu trvale vý-stupnímu (pin 0) a jednomu trvale vstupnímu (pin 3) lze využít

i vstup na pin 5, který dosud slou-žil výhradně k programování pro-cesoru. Tři AD převodníky (8 ne-bo 10 bit) zůstaly, nicméně nyní

mohou plnit i funkci „touch“ (do-tykových spínačů) a jejich rozsah lze vázat nejen na napájení, ale ta-ké na přesné vnitřní referenční na-

pětí, takže 1 bit odpovídá 1, 2 nebo 4 mV. Přibyl jeden DA převodník, ovšem omezený rozlišením 32 úrovní napětí. Nově je k dispozici také interní teplotní čidlo a funk-

ce, jež vrací přímo teplo-tu čipu ve °C, toto čidlo však není přesné a je ur-čeno především k ovlá-dání ventilátoru chlaze-ní. Obsah jedné účelové proměnné se automatic-ky každou sekundu zvět-ší o jednu a tak sleduje čas běhu procesoru. Po-čet povolených podpro-gramů stoupl 16x na až 256 při až 8 vnořeních.

Významné změny se týkají sériové komunika-

ce, piny 0 a 1 lze použít ke komu-nikaci s podporou obvodů proce-soru, zatímco dosud byla možná jen programová obsluha, což po

dobu příjmu nebo vysílání zablokovalo ostatní čin-nosti procesoru. Rychlost přenosu je určená vnitř-ním časovačem, který do-voluje nastavit podstatně vyšší hodnoty, až 115 200 bit/s. Při programové ob-sluze byla při hodinovém kmitočtu 8 MHz maxi-mální rychlost komunika-ce 2 400, výjimečně 4 800 bit/s. Ke srozumitelnosti nastavení přispělo i to, že se nyní jako součást pove-lů zadává i hodinový kmi-točet, pro nějž platí. Přiby-lo nastavení doby čekání

na data, pokud nepřijdou v limitu, procesor může pokračovat v pro-gramu. Tyto možnosti podstatně usnadní propojení s mnoha zaříze-ními, jako jsou GPS nebo zázna-mové moduly, které vyžadovaly nejméně 9 600 bit/s. Přibyla přímá podpora sběrnice i2c používané ke komunikaci mezi více procesoro-vými zařízeními po dvou, respek-tive čtyřech vodičích na krátkou vzdálenost nebo k připojení inteli-gentních čidel.

V kompletní řadě procesorů M2 je významnou změnou možnost spustit až čtyři programy součas-ně, jejich začátky jsou označeny pevně danými návěštími start0 (nebo start), start1, start2 a start3. Výměna parametrů mezi jinak ne-závislými vlákny se uskuteční přes proměnné nebo místa v paměti. Vzhledem k tomu, že procesor má jen jedno jádro, o něž se musí všechny paralelně běžící programy v čase podělit, musíme obětovat možnost zvýšení hodinového kmi-točtu až na 32 MHz a všechny pro-gramy poběží přibližně tak, jak by běžely na kmitočtu 4 MHz. To sa-mozřejmě na první pohled nevy-chází, musíme si ale uvědomit, že střídání procesů je poměrně dost náročné a „ukrojí“ si z výkonu pro-cesoru pořádný kus, téměř polovi-nu. Střídání procesů také způsobí, že jednotlivé programy se praktic-ky nemohou synchronizovat na stejné události a při rozdělování úloh na části to musíme brát v úva-hu.

Tomu, kdo pracoval s proceso-rem Picaxe-08M a narazil na jeho omezení, přepisoval programy tak, aby se ušetřilo třeba 5 bytů paměti, připadá Picaxe-08M2 jako „proce-sor snů“. Samozřejmě má také svá omezení, ale zvládne toho několi-kanásobně víc, a co je zajímavé, v nabídce obchodu http://shop.snailinstruments.com se prodává za stejnou cenu 100 Kč jako starší verze. Ing. Michal Černý

19RCR 10/2011

ELEKTRONIKA

„Zpátečka” u letadel

Moto: Nikdy neříkejte, že něco ne-jde, protože vždy se najde iniciativ-ní blbec, který neví, že to nejde, a udělá to!

Tak nějak jsme si v oboru elekt-roletů zvykli, že pod pojmem „letec-ký regulátor“ se zcela samozřejmě skrývá regulátor jednosměrný, bez možnosti změny smyslu otáčení mo-toru. Zatímco v případě stejnosměr-ných motorů a regulátorů byla zpo-čátku nesporným důvodem pro za-vedení této praxe cena, jednosměrné regulátory jsou obvodově jednoduš-ší a tedy i výrobně levnější, v sou-časné době převažující střídavé re-gulátory určují smysl otáčení moto-ru jen programem a mezi jedno-směrnými a obousměrnými není ví-ceméně žádný technický rozdíl. Přesto se konvence regulátor letecký = jednosměrný udržela. Mělo by ale vůbec nějaký smysl mít v modelu letadla obousměrný regulátor? Vždyť přece změnit smysl otáčení vrtule za letu nejde, to by vedlo k havárii. Podobně uvažuje většina modelářských pilotů, asi proto, že to nevyzkoušeli.

U „velkých“ letadel je reverze ta-hu motorů poměrně běžná věc, po-máhá brzdit po dosednutí, snižuje opotřebení pneumatik a zkracuje nutnou délku dráhy.

O tomto faktu se všeobecně ví. Už podstatně méně se ale ví i to, že některé dopravní letouny mají povo-leno takto brzdit i za letu a zvětšovat tím strmost sestupu před přistáním, případně korigovat výšku nebo rychlost, když je pilot na přistání „dlouhý“. Ze známých typů civil-ních letadel jsou to třeba ATR-72, které mají ve svém parku i České ae-rolinie, reverzi za letu mohly použí-vat i některé ruské, respektive sovět-ské dopravní letouny nebo dnes již vysloužilé, ale velmi známé Con-cordy. Pokusy s brzděním reverzí ta-hu nejsou žádnou novinkou, usku-tečnily se už krátce po druhé světové válce na těžkých stíhačích P-47 Thunderbolt, u nichž měly sloužit

k strmému sestupu, aniž by byla pře-kročena maximální rychlost draku. Samozřejmě v případě vrtulových

a turbovrtulových pohonů se reverze vždy dosahovalo změnou natočení listů vrtule při neměnném smyslu otáčení.

Přestože příklad zjev-ně existuje, je reverze ta-hu u modelů výjimečná, nepočítáme-li speciální pohonné jednotky s ovlá-dáním nastavení listů vr-tule určené pro lehké ha-lové akrobaty, jimž ze-jména v kategorii aero-muzikálu toto technické vylepšení dovolilo zalét-nout zcela nevídané fi gu-ry, včetně couvání ve vzduchu.

Pokud chceme použít standard-ně dostupné a levné vybavení mo-delu, je cesta k obrácení tahu poho-nu jen jedna, roztočit vrtuli obráce-ně. Problémy se dají čekat tři, první je zhoršená ovladatelnost kvůli roz-vířenému vzduchu při obrácení chodu vrtule, kdy víry zasáhnou ocasní plochy, případně mohou za-sáhnout i křidélka a omezit jejich účinnost. Druhý problém se týká sklopných vrtulí, je rozšířený ná-zor, že je nelze roztočit obráceně, protože by se listy ani nerozevřely od trupu, má tedy smysl to zkoušet jen s pevnými vrtulemi. Třetí pro-blém je ve vlastní reverzi chodu

motoru, zejména v případě, kdy je motor za letu vrtulí udržován v otá-čení, jde-li o střídavý motor, může regulátor při pokusu o rozběh vy-padnout ze synchronizace.

První pokusy o reverzi tahu jsem uskutečnil asi před deseti léty se stejnosměrnými motory velikosti 400, v roce 2003 potom ve větší mí-ře s regulátorem Schulze Future 12.46e (RC revue 10/2003) a střída-vým motorem JETI Phasor 15-4. Do dnešní doby jsem použil tento způ-sob brzdění asi u 12–14 modelů a až na jeden případ úspěšně, některé z modelů jsou na fotografi ích. Neú-spěch jsem zaznamenal jen u delty (modelu s křídlem trojúhelníkového půdorysu) s profi lem tenké rovné

desky. Každý letoun se ovšem chová trochu jinak a nesmí se postupovat zbrkle.

Problém se zhoršením ovladatel-nosti je reálný, ale zdaleka ne tak výrazný, jak by se zprvu zdálo. Dů-

ležité je jemným a postupně se zvět-šujícím přibrzďováním zjistit, jak se model chová, zda má tendenci letět v rovině, zpomalit a „sesypat“ se ne-bo spadnout do vývrtky, či zda sklo-ní příď dolů a začne klesat. Musíme samozřejmě zajistit, aby rychlost ne-klesla pod minimální mez a měla i dostatečnou rezervu, což znamená nejdřív potlačit a až pak rozběhnout motor obráceně, na konci zastavit motor, a teprve když se model začne „rozbíhat“, přitáhnout výškovku. Často je třeba tlačit po celou dobu sestupu, což může zajistit mix vysí-lače.

Tah vrtule běžící obráceně zdale-ka nedosahuje obvyklého tahu, pře-sto je většinou nutné výkon „zpáteč-ky“ ještě omezit buď regulátorem, nebo na vysílači. Důležitý je poměr tahu (při dopředném letu) a hmot-nosti. U letadel s relativně malým výkonem (elektrovětroně s koefi ci-entem do asi 0,6) se může využít i plný reverz; je-li pohon silný (koe-fi cient 1 a vyšší), je potřeba postu-povat velmi opatrně. Většinou se mi podařilo dosáhnou stabilního sestu-pu pod úhlem 30–40°, což už dovo-lí přistání v hodně omezeném pro-storu i s modelem, který jinak vý-razně plave. Aby se vytvořila dosta-tečná rezerva, omezuji výkon zpá-tečky asi tak na sestup pod úhlem 20–30°. Modely s vrtulí vpředu za-čínají být nestabilní až při podstatně větším protitahu než modely s vrtulí za odtokovou hranou křídla (nad trupem), pravděpodobně proto, že v tom případě je vzdálenost mezi vrtulí a ocasem podstatně menší. Nezkoušel jsem zatím žádné mode-ly s motory pod křídlem, u takových bych čekal sice menší potíže se za-vířením ocasu, ale současně pod-statně horší funkci křidélek, na něž je možné se jinak víceméně spoleh-nout. Létal jsem i s modely bez kři-délek, v jednom případě šlo o velmi stabilní konstrukci s křídlem pro-hnutým elipticky do vzepětí, v dru-hém o výrazně „ušatý“ model. Při strmém sestupu s protitahem vydá-vá vrtule (respektive víry kolem ní) intenzivní a nepříjemný zvuk, na to je potřeba si zvyknout, samo o sobě to neškodí.

(Pokračování na straně 20)

ELEKTRONIKA

20 RCR 10/2011

PoradnaBolo by možné paralelne spo-

jiť výstupy dvoch prijímačov na 2,4 GHz (na príklad Futaba FASST), ktoré sú spárované s jed-ným spoločným vysielačom, a po-sielať ich na jedno servo? Fail safe by sa potom vypol tak, aby v prípade výpadku jedného z pri-jímačov prestal poškodený prijí-mač posielať impulzy. Nemuseli by sa potom používať nijaké power boxy, ktoré dokážu obslu-hovať dva prijímače.

Pavol Sabela

Výstupy dvou přijímačů se roz-hodně nesmějí a nedají přímo spojo-vat, má to zejména dva důvody. V prv-ní řadě u přijímačů v pásmu 2,4 GHz už většinou výstupní signál pro serva není synchronizován signálem z vysí-lače, jak tomu bylo dříve u vysílačů AM nebo FM s vysílanou modulací PPM. Některé přijímače i v pásmu 2,4 GHz takto synchronizované jsou, ale většina ne, zejména ne přijímače pra-cující s přeskokem kmitočtu (tedy i systém FASST) a s vysílači předáva-jícími za sekundu více datových pake-tů než 50. Když vysílač posílá 200 ne-bo i 500 rovnocenných datových pa-ketů za sekundu, na který by se to syn-chronizovalo? Prostě na výstupech těch dvou přijímačů signály pro serva

nebudou ve stejném okamžiku, a do-konce nebudou mít ani přesně stejnou délku rámce.

Myšlenka na spojení vychází z představy, že na výstupu přijímače je pulz, nebo tam není „nic“. Jenže tak to není, na výstupu přijímače je vždy logický signál, a to buď v úrov-ni logická 1 (napětí přibližně 3–5 V), nebo v úrovni logická 0 (napětí blízké nule). Vždy tam „něco“ je a v daném okamžiku platný stav výstupní obvo-dy aktivně drží. Pokud by se „potka-ly“ logická 1 a logická 0 ze dvou spo-jených výstupů přijímačů, tak se „po-perou“ (v podstatě zkratují) a vyhraje ten výstup, který bude silnější. Ten druhý se pravděpodobně časem spálí. V době, kdy se budou výstupy „přeta-

hovat“, bude výsledkem nedefi nova-ná úroveň napětí a nedefi novaně zkrácené pulzy. Jak na to zareaguje servo, to nikdo předem neví.

Pokud by byl signál z obou přijí-mačů synchronizovaný na stejný vy-sílač a vypnutý fail safe, potom by bylo možné výstupy ne vodičem, ale logickým obvodem s funkcí OR spo-jit. Power boxy přepínají svůj výstup na jeden nebo druhý přijímač, pracují tedy trochu jinak, a pokud by tam už byl OR obvod, tak by také vlastně vznikl power box, jen pracující odliš-ným způsobem a možná jednodušší, ovšem s omezením schopnosti spolu-pracovat jen na několik málo typů přijímačů. Ing. Michal Černý

Problém s rozevřením sklopné vrtule při protitahu je jen zdánlivý, ve skutečnosti je použití sklopné vr-tule dokonce podstatně výhodnější než vrtule pevné. Odstředivá síla ro-zevírající listy je mnohem větší než síla, která se snaží listy sklopit zpát-ky k trupu. Když vypneme motor, sklopná vrtule se spolu s brzdou re-gulátoru postará o zastavení motoru rychle, u pevné vrtule je potřeba mnohem větší účinek brzdy v regu-látoru a někdy se ani tak nepodaří vrtuli za letu zastavit, což pak vede k tomu, že při změně smyslu chodu se stejnosměrnému regulátoru a mo-toru „zdá o čertech“. Od komutátoru dokonce někdy létají jiskry. Špička odběru v podstatě odpovídá bloko-vacímu proudu, často vypadne ochrana regulátoru na nadproud ne-bo dojde k poškození převodovky, je-li použita. Střídavý motor obvyk-le začne „chrčet“ a nedostane se do synchronizace. To byl také důvod, proč jsem měl zpočátku před léty úspěšnost „zařazení zpátečky“ sotva 20 %, se sklopnými vrtulemi je úspěšnost téměř 100 %. To současně odpovídá i na třetí nadnesený pro-blém.

Jedna věc je vyzkoušet funkč-nost, druhá uvést brzdění protitahem do takové formy, aby bylo možné tento režim u modelu využívat bez-pečně a pohodlně. K vyzkoušení sta-čí ovládání plynu pákou bez aretace a s vracením do neutrálu. Je to nepo-hodlné, ale pro ověření se to dá

zvládnout. Nedoporučuji použít ob-vyklý plyn jen s aretací a strefovat se ručně do „neutrálu“, kdy motor sto-jí, za letu to hodně rozptyluje a ve výšce skoro není možné spolehlivě motor zastavit. Přitom právě dosta-tečná výška je základní nutnou pod-mínkou pro pokusy, aby se případná krizová situace ještě dala vybrat. Po seznámení s chováním konkrétního modelu vypínám protitah ve výšce 0,5–1 metr.

Za optimální zatím považuji na-stavení, které jsem odladil na vysí-lači Aurora 9. Jsou zavedeny (nej-méně) dva letové režimy, „normál-ní“ a „sestup“. Pro každý z nich platí jiná křivka plynu podle ob-rázku. V normálním se plyn řídí jako obvykle v celé dráze pohybu páky od spodního dorazu k horní-mu, ale rovný úsek mezi prvním a druhým bodem křivky výrazně rozšiřuje pásmo neutrálu, kdy mo-tor stojí a regulátorem brzdí vrtuli. Nelinearita není nutná, jen trochu přizpůsobuje průběh, aby tah lépe odpovídal výchylce. Křivka končí

ve 100 %, kdy zajistí „pl-ný plyn“, dokonce by mě-lo možná smysl plný plyn rozšířit na celý úsek mezi předposledním a posled-ním bodem křivky. Křiv-ka motoru pro sestup za-číná stejně, takže při pře-pnutí s vypnutým moto-rem se nic neděje, ome-zuje ale výkon zpátečky v tomto případě asi na

60 % (rozsahu), u silněj-ších pohonů ale bylo po-třeba omezit výkon pod-statně razantněji, třeba na 15 %. O nelinearitě platí totéž jako v před-chozím případě. Přepnutí letového režimu součas-ně plynule, ale výrazně potlačí výškovku a slabě zvedne obě křidélka, což jednak omezí vztlak, jed-

nak trochu zlepší příčnou stabili-tu.

Obousměrný pohon jsem v průběhu doby osa-dil jak do větších modelů, jako je třeba Arcus (RC re-vue 5/2010), tak do po-měrně malých a živých le-tadel, jako je Omega (stra-na 28 v tomto sešitu). V tomto zatím posledním případě posloužil autore-gulátor Foxy R-60B s od-straněným ventilátorem aktivního chlazení, proto-že regulátor je výrazně

předimenzovaný a nehřeje se. Obec-ně se mi více osvědčily autoregulá-tory než regulátory lodní nebo režim univerzálního obousměrného regu-látoru pro lodě. Lodní regulátory zpravidla v neutrálu nebrzdí a může se stát, že se ani sklopná vrtule po dopředném letu nezastaví a nesloží. Lodní regulátory také nemívají pro-dlevy před změnou smyslu pohybu. Na druhou stranu je jejich výhodou, že jsou dostupné i pro malé proudy

a podstatně menší. Pro stejnosměrné motory jsem používal regulátory DSYS, pro střídavé třeba již jme-novaný starší Schulze Fu-ture-12.46e nebo malý Robbe Roxxy BL-918 (RC revue 8/2008).

Některé vlastnosti au-toregulátorů se dají vý-hodně využít, třeba při přepnutí do protitahu z chodu vpřed většina au-

toregulátorů jen zastaví motor (brz-dí), ale neroztočí opačně, k tomu je potřeba stáhnou plyn do neutrálu a asi sekundu nebo dvě počkat, pak teprve začne působit zpátečka. Nao-pak když z reverzu přepneme do do-předného tahu, regulátor reaguje hned, tedy přinejmenším u stejno-směrných motorů.

Když jsem v průběhu doby uka-zoval strmý sestup s protitahem ko-legům na letišti, většina z nich rea-govala stejně. Nejdřív podle zvuku a viditelně roztočené vrtule správně určili, že vrtule se točí obráceně a re-verzem brzdí, ale pak hledali příčinu v něčem jiném, vždyť „obráceně roztočit vrtuli není možné“. Nejen že je to možné, ale při rozumné míře dokonce výborně využitelné. Lehké přibrzdění před přistáním je bezpro-blémové, nastavení pro bezpečný strmý pomalý sestup už vyžaduje opatrný přístup, ale po zvládnutí je takový už rutinní režim letu efektní i užitečný. Ať už věříte, nebo ne, je nejlepší to prostě vyzkoušet. Ing. Michal Černý

(Pokračování ze strany 19)

21RCR 10/2011

INZERCE

Na konci loňské sezony byl náš vsetínský klub osloven Svazem mo-delářů ČR, zda bychom neuspořá-dali mistrovství České republiky v kategorii elektrovětroňů RCEJ. Po výměně několika e-mailů a „bojo-vé“ poradě s náčelníkem klubu jsme na pořádání mistrovství přistoupili a pomalu začali s přípravami.

Měsíce plynuly a najednou tu byl květen a na dveře zaklepala naše přípravná soutěž. Přípravný závod měl být hlavně prověrkou pro nás pořadatele, a proto jsme se snažili jej pojmout tak, aby se co nejvíce blížil mistrovství. Po pr-votních drobných problémech a asi půlhodinovém zpoždění nakonec přípravná soutěž proběhla hladce

a my jsme se začali připravovat na den D.

Ten nastal 20. srpna. Přestože jsme soutěží v kategorii RCEJ uspo-řádali už více než deset, projevovala

se u nás větší nervozita než obvykle. Přece jenom mistrovský závod vsetín-ský modelářský klub ve své historii ještě nepořá-dal. Největší starost nám dělalo počasí, předpověď se měnila doslova hodinu od hodiny, a tak jsme do poslední chvíle počítali i s mokrou variantou zá-vodů.

Na mistrovství se při-hlásilo dvacet závodní-ků. Čekali jsme větší

účast, ale jelikož kategorie „ple-chovek“ je už na ústupu, a navíc počasí nebylo do poslední chvíle

22 RCR 10/2011

VĚTRONĚ

Modelů kachní koncepce ne-bylo publikováno mnoho, zejmé-na kluzáků. Jedním z mála je Ca-nardel francouzuského konstruk-téra Maurice Ledaye.

Francouzská kachna Canardel

Mistrovství ČR v kategorii RCEJ

Základ trupu tvoří skříň z balzy tloušťky 2 mm, zesílená po obvodu balzovými lištami o průřezu 4 x 4 mm. Přepážky vyřežeme z překliž-ky tloušťky 4 mm. Boční plochy trupu pod kachni plochou zhotoví-me z tvrdé balzy tloušťky 3 mm. Hlavici vybrousíme z balzy a odleh-číme ji dlabáním.

Na horní zaoblenou odnímatel-nou část trupu použijeme měkkou balzu. Rozsáhlý prostor po sejmutí tohoto dílu nám umožní přístup k RC vybavení. Pro přišroubování křídla dvěma polyamidovými šrou-

by M6 vlepíme do trupu pásy pře-kližky tloušťky 4 mm.

Model může být motorizován motorem uloženým na pylonu. Py-lon z duralového plechu se montuje k bokům trupu, které pro motoriza-ci zesílíme nalepením překližky tloušťky 3 mm zevnitř na bočnice. Pylon před křídlem namontujeme do místa tak, aby se nezměnila po-loha těžiště oproti bezmotorovému provedení.

Žebra svislé ocasní plochy vyře-žeme z balzy tloušťky 2 mm. Na pásnice nosníku použijeme smrkové lišty o průřezu 3 x 3 mm. Náběžnou lištu kýlovky a její zadní podélník zhotovíme z balzy tloušťky 10 a 9 mm.

Z balzy tloušťky 8 mm zhotoví-me náběžnou lištu směrového kor-midla a z balzy tloušťky 3 mm odto-

kovou. Koncový oblouk vybrousí-me z měkké balzy.

Kachní plochu vybrousíme z měkké plné balzy. Uši přilepíme s použitím krátkých spojek z pře-kližky tloušťky 3 mm. Pravou a le-vou polovinu kormidla propojíme pákou z ocelového drátu o průměru 2 mm. K náběžné části nalepíme blok měkké balzy navazující na ka-binu.

Křídlo, opatřené poměrně tlus-tým profi lem s rovnou spodní stra-nou, má žebra z balzy tloušťky 3 mm s výjimkou sedmi středových, tedy od středního žebra tři vpravo i vlevo, která jsou z překližky 3 mm. Pásnice hlavního i pomocného nos-níku tvoří smrkové lišty o průřezu 3 x 5 mm. Náběžnou lištu zhotoví-me z balzy tloušťky 12 mm a odto-kovou z balzy tloušťky 7 mm.

Tuhý potah přední části a středu křídla je z balzy tloušťky 1,5 mm. Poloviny křídla spojíme spojkami z překližky 3. Jistě nepochybíme, když alespoň k přednímu nosníku dolepíme stojinu z balzy tloušťky 1,5 mm.

Serva ovládající kormidla uloží-me poblíž těžiště; naháníme je táhly. Obroušenou kostru požehlíme fólií.

Model může být motorizován, prototyp létal se spalovacím moto-rem o zdvihovém objemu 1,5 cm3 a měl hmotnost 1 650 g. Elektromo-tor pro pohon modelu by měl mít výkon alespoň 150 W. Elektroverze by nemusela mít větší hmotnost než model se spalovacím motorem.

Pro laiky bude určitě zážitkem model létající „pozpátku“.

Podle MRAJaroslav Kroufek

Jaroslav Šmehlík na přistání

Ivan Havlík při odhodu modelu

ELEKTROLETY

(Pokračování na straně 24)

►

23RCR 10/2011

VĚTRONĚ

Canardel

►

jisté, byli jsme nakonec s jejich po-čtem spokojeni.

Počasí bylo už od rána na jednič-ku, jasné nebe s prvními náznaky mráčků slibovalo hezké počasí po celý den. Po půl osmé ráno se začali sjíždět závodníci. Jak už je zvykem, první dorazil početný tým Malčíků z klubu SMTe Mariánské Údolí. Ko-lem půl deváté již bylo všechno při-praveno, soutěžící zaprezentováni, časoměřiči přezkoušeni a již se čeka-lo jen na poslední opozdilce z Čech.

Po slavnostním nástu-pu pilotů i s letadly na plo-še, odbytí všech potřeb-ných náležitostí, zapózo-vání fotografům a rozdání snídaně ve formě buchet s úderem půl desáté od-startovala první soutěžní skupina.

Na start se dostavilo nakonec jen osmnáct zá-vodníků, což při pěti star-tovištích dávalo čtyři sou-těžní skupiny. Jelikož celá soutěž byla organizována v programu SORG a pořa-datelský tým je už za tu dobu dobře sladěn, závod hezky ubíhal.

Hned první soutěžní kolo ukázalo, že to dneska bude chodit. Tři vítězové

skupin měli takřka plný počet bodů, ze sedmi set možných jim chyběl jen jeden, šlo tedy o velmi vyrovnaný souboj.

Po dvou kolech byl na prvním místě Aleš Krátký z LMK Paskov s dvěma tisíci body, na druhém místě byl Radek Malčík se stejným bodo-vým ziskem; o jeho druhé pozici rozhodovaly nepřepočtené body, rozdíl byl jen jeden bod – jediná se-kunda! Po třetím kole již vedl Aleš Krátký s náskokem několika bodů před Radkem Malčíkem, Lubomí-rem Vaňurou a Ivanem Havlíkem,

kteří měli na svém kontě dvě čisté tisícovky a jedno méně povedené kolo. Aleš Krátký měl na kontě tři ti-síce bodů.

Po třetím kole se vy-hlásila půlhodinová pau-za, která byla využita k obědu časoměřičů, ob-čerstvení závodníků a k natočení rozhovorů se závodníky do místní tele-vize. Grilované domácí klobásky byly vynikající a nenašel se snad nikdo, komu by nechutnaly.

O půl jedné soutěž po-kračovala čtvrtým kolem, ale ke startu nastoupilo jen šestnáct pilotů. Po sečtení výsledků kraloval soutěži Aleš Krátký, jemuž ke čtvrté tisícovce chyběly necelé čtyři body. Po čtvr-tém kole měli však ještě další tři soutěžící tři čisté tisícovky a jedno slabší kolo.

Do pátého kola nastou-pilo opět šestnáct pilotů, pro technické problémy

však musel odstoupit ještě před star-tem Bedřich Koros. Při přistání Jarda Šmehlík zlomil ocasní trubku u své-ho brusu a tím pro něj soutěž skonči-la. Na špici se stále neohroženě držel Aleš Krátký s další tisícovkou, na druhém místě mu na paty šlapal také s tisícovkou Radek Malčík.

Během pátého kola jsme zažili doslova horký okamžik, když začal při nabíjení hořet jeden soutěžní mo-del, a to přímo na motoru auta. Jen díky rychlému zásahu Martina Bíl-ka, výrobce Daidalů, a Zdeňka Mal-číka nedošlo k větším škodám než ke shořenému letadlu. Oběma za jejich pohotovost patří velké poděkování.

Do závěrečného, šestého kola na-stoupili v jedné skupině dva největší rivalové, z první pozice Aleš Krátký, který si toto místo držel už od začát-ku, a průběžně druhý Radek Malčík. Tento let rozhodoval o vítězi. Bojo-valo se tvrdě do poslední sekundy.

Aleš naletěl 9:59 a přistá-ní za devadesát pět bodů, ale tento výsledek nemohl konkurovat první a záro-veň poslední sedmistovce mistrovství v podání Rad-ka – 10:00 a přistání za sto bodů ho korunovalo krá-lem letošního mistrovství.

Na prvním místě se te-dy umístil Radek Malčík (MK Moravia Mariánské Údolí) s 5 000 body před druhým Alešem Krátkým

(LMK Paskov) s 4 995,7 body a tře-tím Lubošem Vaňurou (MK Hranice na Moravě) s 4 994,3 body. Prvním třem byly předány medaile, skleněné trofeje a balíček dobrých valašských koláčů z místní pekárny. Všichni zú-častnění dostali drobné dárky a upo-mínkové předměty.

Zajímavým faktem je, že závod-níka na třetím místě dělilo od první-ho místa rozdíl 0,1 % – velmi vyrov-nané výkony, při nichž o prvním místě rozhoduje sebemenší chyba.

Velké poděkování patří sponzo-rům, SMČR, Městu Vsetín, Ypsi model a Pekárně Consi Vsetín, ale hlavně lidem, kteří pomáhali s pří-pravou nebo v samotném průběhu soutěže, ať již jde o časoměřiče, jury nebo o lidi starající se o občerstvení; bez nich by průběh závodu nebyl tak hladký. Erik Solař,

MK Vsetín

24

ELEKTROLETY

RCR 10/2011

Před rozhodujícím letem. S modely zleva Krátký, Malčík, Zemančík.

Dva rivalové – Aleš Krátký (vlevo) a Radek Malčík

Miroslav Číp připraven ke startu

Radek Malčík a jeho přistání za sto bodů

Luboš Vaňura nakonec skončil třetí se ztrá-tou pouhých 1,4 bodu na Aleše Krátkého

Zleva stříbrný Aleš Krátký, vítěz Radek Mal-čík a bronzový Jiří Vaňura

(Pokračování ze strany 22)

25RCR 10/2011

INZERCE

Letošní, v pořadí sedmnáctý JETI Model Meeting čekala další razantní změna. Dlouhá léta se tato akce konala na aeroklubáckém le-tišti v Hranicích, většina modelářů se o ní mezi sebou bavila jako o „Hranicích“. Setkání modelářů postižených elektropohonem se ale v průběhu let stávalo čím dál víc populárnější a hranické letiště už přestávalo být vyhovující. Sklou-bení provozu dospělých letadel s modely bylo problematické, a proto se organizátoři rozhodli využít nově vybudovaného mode-lářského areálu Czech Heaven v Budkovicích. Tato novinka byla mnohými modeláři zuřivě diskuto-vána, hledalo se pro i proti, byly slyšet názory, že „už to nikdy ne-bude mít takovou atmosféru jako v Hranicích“ atp. Nicméně vše by-lo nachystáno na další ročník.

Organizace se opět chopili ostří-lení a zkušení borci okolo Vítka Gybase, kteří organizovali setkání už od jeho prvních ročníků. Počasí se pořád nějak nemohlo rozhod-nout, jaký směr vlastně nabere, ze-jména vítr na sobotu byl hlášen po-měrně silný, a tak nejeden modelář váhal až do poslední chvíle zda se zúčastnit, či ne. První návštěvníci se začali sjíždět v pátek a ti, kteří Czech Heaven ještě neznali, byli velmi mile překvapeni kvalitou are-álu. Perfektní asfaltová plocha, skvěle střižený trávník, čisté zácho-dy, kantýna, sprchy, elektrické pří-pojky na ploše, večer živá hudba a v neposlední řadě i vstřícný per-sonál. Páteční večer sice osvěžila lehká bouřková přeháňka, nicméně podvečer všem nabídl krásné polé-tání za bezvětří při zapadajícím slunci v průzračně čistém vzduchu. Po fotografi ích z pátku by jistě sáhl nejeden režisér amerických seriálů chtivý západů slunce, pouze místo kovbojů v něm mizících by tam mi-zely modely letadel.

Sobota ráno byla bez mráčku a vál slabý větřík přesně ve směru dráhy – jen tak na okraj, letiště v Budkovicích bylo vyprojektová-no podle převládajících směrů vět-ru v oblasti, což nabízí daleko větší pravděpodobnost, že na akci nebu-de foukat kolmo na dráhu. Po krát-kém seznámení s pravidly létání byla akce zahájena. Když jsem tak procházel kolem vystavených mo-delů, musel jsem připustit, že tako-vé množství atraktivních maket a polomaket pravděpodobně JETI Model Meeting ještě neviděl. Ne-mám před sebou počty účastníků předchozích ročníků a je možné, že pilotů někdy bylo víc, ale s potě-

šením jsem konstatoval, že téměř vymizely „houbolety“ a „stavebni-colety“, také stále stejných Exter a podobných akrobatů bylo mini-mum; převládaly modely, na které byla opravdu radost pohledět. Také velikost našich elektrifi kovaných modelů se rok od roku zvětšuje, jak je to vidět i na západ od našich hra-nic, za což vděčíme hlavně neuvě-řitelnému skoku ve vývoji pohon-ných baterií. Dalo by se s klidem říct, že to, co bylo dřív myslitelné

pouze s pohonem spalovacími mo-tory, je dnes naprosto běžné v elek-tropohonu. Ale jen „houšť a větší kapky!“

Chtěl bych za všechny modeláře poděkovat skvělým komentátorům Vláďovi Hadačovi a Kar-lovi Galatíkovi, kteří se za mikrofonem po celý den střídali. Je to nesmír-ná dřina a dobrý komen-tátor je velké plus každé akce. Není zapotřebí chr-lit po celý den příval slov a vět, ze kterých se nikdo nic zajímavého nedozví

a co po delší době spíš obtěžuje, oba pánové ale předvedli naprosto skvělý výkon, když každý model představili a velmi často přidali ze svých encyklopedických znalostí i mnohou zajímavost z oboru do-spělého letectví. Tak se modelář i divák dozvěděli nejen, na kolik článků to létá a kolik to má rozpětí, ale třeba i historii daného letadla či nejednu kuriozitu z provozu. Opravdu smekám a tleskám!

Proti předchozím ročníkům, kdy byly na obloze vidět jen elekt-rolety, se v tom letošním představi-li každou hodinu navíc i modeláři pozvaní fi rmou JETI model, kteří používají systém JETI Duplex.

Skvělou volbou bylo při-vézt špičkového akroba-tického pilota Gernota Brukmanna z Rakouska. Jeho show se opravdu ne-vidí každý den a myslím, že i nejeden zarputilý ne-přítel „čuďasů“ měl na co koukat s otevřenou pu-sou. Gernotova sestava na hudbu i akrobacie s větroněm, který na kří-dle vezl dýmovnice, byly fascinující. Opravdu mi-lé zpestření a skvělá pro-pagace fi rmy JETI mo-del.

Letošní rok bylo k vidění mnoho skupin. Tedy ne že by někdo doma nacvičoval skupinovou akrobacii,

ELEKTROLETY

RCR 10/201126

Obří Sopwith Triplane Tomáše Vlčka

JETI Model Meeting po sedmnácté

Známý Fokker Dr.1. Martina Dietla

Phoenix D.1 Pavla Stráníka je krásný a létá skvěle

Blaník L 13J Vratislava Kovaříka má rozpětí 4 200 mm

Stuka Jiřího Sourala je postavena podle zmenšeného plánu Zirolliho a má rozpětí 2 000 mm

ale nějak tak samovolně se přímo na letišti modeláři mezi sebou do-mluvili, že sem tam poletí v tema-ticky ucelených skupinách. Obvyk-lá letka Alferyovců se tak rozrostla o další modeláře vlastnící jejich modely a ve vzduchu bylo pak na-rváno jako za bojů nad Krušnoho-řím. Dokonce se vznesla létající pevnost B-17, na kterou útočili do-těrní „němčouři“ a „amíci“ ji hrdin-ně bránili. Další zajímavou formaci na nebi utvořila čtveřice prvováleč-ných strojů a fotografové nestačili přeostřovat. Hvězdou ovšem bylo společné vystoupení legend bitvy o Anglii. Dvoumetrovou legendu Bf 109G vodil Milan Hanzl a zdár-ně mu sekundoval Michal Michá-lek se svým také dvoumetrovým Hurricanem, to vše podbarvené do-bovou hudbou, dokonce prý nahra-nou orchestrem Luftwaffe. Pravda, pánové si moc po krku nešli, ale kdo by to také se svým modelem udělal. V závěru se povedl dokonce společný průlet před diváky! Mi-chal Michálek, zvaný Bubla, byl tak zaujatý společným létáním, že večer u kalíšku dostal ofi ciální indi-ánské jméno „Ten, co nelétá sám“.

Protože se mi letos poštěstilo psát do RC revue o všech třech největších elektromodelářských akcích u nás (Mega Cup, Amper-fest a JETI Model Meeting), s vět-šinou letošních novinek jsem vás seznámil již dříve v průběhu roku. Na JETI Model Meetingu poprvé veřejnost viděla létat avizovaného obřího Sopwith Triplane Tomáše Vlčka, Hawker Hurricane Michala

Michálka, na nebe se vrátil impo-zantní F4U Corsair Petra Drahoše. Mne velmi zaujal L-13J Vratislava Kovaříka. Maketa našeho nejzná-mějšího větroně má rozpětí

4 200 mm, hmotnost 9 500 g, třílistou vrtulí 11/6 točí motor SK 5050-580 a akumulátory jsou 6s 5 800 mAh. Má zbar-vení podle skutečného letadla, které bylo moto-rizované motorem Jawa a podle motorky mělo ta-ké nádhernou červenou barvu doplněnou barvou slonové kosti. Lehce jsem zaslzel při vzpo-mínkách na svoje avia-

tické začátky a při představě, že Blaníky už na nebi dosluhují. Dal-ší „fóglovinu“ jsem už viděl na loňském JETI Model Meetingu, ale vždy mne bere za srdce a mu-sím se při jejím letu usmívat. Jde o ornitoptéru, údaje o ní a jejím majiteli jsem bohužel mezi přihlá-šenými nenašel. Pokud si matně pamatuji komentář, jde o značně upravenou stavebnici snad z USA, téměř celá je z uhlíku a majitel s ní měl hodně trápení, než ji donutil létat. Nicméně výsledek je per-fektní, ve vzduchu zuřivě mává křídly, velmi zvláštně „vrže a pís-ká“, takže myši lezou pod zem v předtuše útoku dravce, dokáže

i trošku plachtit a hlavně ve vzdu-chu působí nesmírně veselým do-jmem. Vždy, když jsem se ohlédl na diváky, všichni měli „hubu od ucha k uchu“. Pokud to bude maji-tel číst, prosím i za všechny mode-láře, napište sem do RC revue krátký článek o této „ptákovině“. Pavel Stráník se předvedl s pře-krásným Phoenixem D.1, který má rozpětí 940 mm a hmotnost pou-hých 500 g. Jde o minimaketu ra-kousko-uherského stíhacího letou-nu, na kterém létal za „císaře pá-na“ Čech Václav Voseček a bránil námořní základnu v Pule. Ostatně činnost našich letců za první svě-tové války není ve veřejnosti moc známá. Model je postavený z kla-sických materiálů, balzy a Model-spanu, dnes ve světě globálních stavebnic rarita, a je opravdu nád-herný.

Celou sobotu vál pouze mírný vánek, který se na rozdíl od před-povědi dokonce vytrácel, „zoncna rumplovala,“ (neboli slunce svíti-lo), spokojenost modelářů byla značná. Ačkoliv proti předchozím ročníkům v Hranicích ubylo divá-ků, letoškem JETI Model Meeting vstoupil do nové éry, které se ně-kteří modeláři tak zbytečně do-předu obávali, ale která se zdá být opravdu krokem správným smě-rem. Když jsem vyslechl pár sku-pinek diskutujících účastníků, všichni byli maximálně spokojeni. Sice na hranické letiště mám také ty nejhezčí vzpomínky, ale volba areálu Czech Heaven se od pořada-telů ukázala jako velmi povedená. Pohodovou atmosféru Hranic se jim sem podařilo beze zbytku pře-nést, což je to nejdůležitější. JETI Model Meeting je pořád tím sta-rým milým setkáním, i když v no-vém kabátě, na které všichni po ce-lý rok vzpomínají. Moc se těším na konec srpna v příštím roce a mys-lím si, že to mohu říct i za všechny účastníky. Díky moc pořadatelům i fi rmě JETI Model, že nám umož-ní se takhle setkávat.

Pavel Mlýnek

27RCR 10/2011

ELEKTROLETY

Nízký průlet Dakoty Tomáše Vaňka

První představení Hawker Hurricane Michala Michálka

Krása bezmotorové akrobacie Gernota Brukmanna

Ornitoptéra

Fieseler Fi 156 Storch Jiřího Bezděka má rozpětí dva metry

VYRÁBÍ: RCM Pelikán, Pardubice

Řada prakticky hotových cvič-ných modelů z EPP vyráběných v Čí-ně pod značkou fi rmy Pelikán se uvedla před časem Alphou 1500. Za-tím poslední přírůstek, Omega 1200, se tomuto letounu dost podobá, je ale menší a v letu živější, takže se spíše hodí pro ty, kteří už mají nějaké zku-šenosti, nebo pro začátečníky pod vedením zkušeného pilota. Omega je velmi skladná a snadno se přepravu-je, je vhodná i pro příležitostné polé-tání třeba na výletě nebo dovolené. Naší redakci model v sadě včetně vy-bavení a RC soupravy Ca-det 4 v pásmu 2,4 GHz po-skytl k testu výrobce.

Omega se dodává v le-penkové krabici, díly z EPP jsou zabaleny v PE sáčcích a zajištěné lepicí páskou, trup je navíc při-vázán drátem. Model je osazen střídavým moto-rem C2826, sklopnou vr-tulí 9/6, 12A regulátorem a čtyřmi 9g mikroservy. Napájecí dvoučlánek Li- -pol 1 000 mAh s přilepe-ným suchým zipem pro uchycení v trupu je přilo-žen vedle, stejně jako vysí-lač a nabíječ s kabely. Dě-lené křídlo s rovnou spod-ní stranou je osazeno dvě-ma servy křidélek řízený-mi společným kanálem přes V-kabel. V křídle je zalepena trubka z hliníko-vé slitiny, jednak jako výztuha, jed-nak pro vedení spojky křídla z pruž-ného ocelového drátu o průměru 3,75 mm. Trup je v místě spojení s křídlem vyztužen překližkou, plas-tový překryt kabiny má z obou stran uchycení na magnety. V přední části trupu jsou z boku vstupy chladicího vzduchu k motoru, regulátoru a bate-rii, výstupní otvory jsou pod křídlem poblíž odtokové hrany. Prostor pro vybavení je poměrně stísněný a dost vyplněný.

První dojem po vybalení byl vý-borný, když jsem však vzal za kabi-nu a snažil se ji tahem otevřít, jeden ze zámků vytrhl z trupu kousek EPP

i s magnetem. Později odpadl z tru-pu i druhý magnet, takže jsem je oba zbrousil a zalepil zpět pružným kynaoakrylátovým lepidlem. Hodi-lo by se jednak upozornění, že kabi-na se neotevírá tahem, ale musí se nejprve ze strany odchlípnout od trupu, jednak nějaký malý prolis, aby šlo kabinu lépe podebrat prstem. Model je doplněn podrobným čtyř-jazyčným návodem včetně češtiny, který pokrývá jak sestavení letadla, tak zacházení s RC soupravou. Dů-kladně se věnuje předletové přípravě a kontrole i základům pilotáže. Tak-hle nějak má návod pro začátečníky vypadat.

Sestavení modelu vy-žaduje usadit VOP a SOP na oboustranně lepicí pás-ku, návod alternativně uvádí pevnější přilepení kyanoakrylátovým lepi-dlem. Samotná páska při nárazu může povolit a sní-žit poškození dílů, pev-nější spoj je ale vhodný pro razantnější létání. Do-

poručil bych spoje zalepit lepidlem nejpozději po zalétání, rozhodně ne-používat pásku pro opakované přile-pení.

Napoprvé mě dost udivilo trojná-sobné zalomení spojky křídla, i se za-lomením šla ale polovina drátu zasu-nout do pouzdra v křídle a ukázalo se, že prohnutí zajišťuje tuhost spoje-ní, aby se poloviny křídla nemohly samy uvolnit. Neobvyklé, jednodu-

ché a funkční, další pojistka už neby-la potřeba, v provozu se spojka posu-nula jen při tvrdším přistání. Drát ča-sem své vlastnosti moc nemění, a kdyby to bylo nutné, dá se přihnout. Jediné, co se mi nelíbilo, bylo, že konce hliníkových trubek byly za-puštěné asi 6 mm do EPP, při spojo-vání křídla bylo potřeba nasadit drát do otvoru a „šátrat“, kde ten konec trubky vlastně je. Menší zapuštění,

řekněme 1–2 mm, by urči-tě stačilo.

Diskutabilní je uložení konektorů k servům v kří-dle. Podle návodu se zasu-nují do kanálu v trupu, pak ale kousek kabelu zůstane jako smyčka venku nebo se musí dvakrát ostře zalo-mit a zasunout vedle ko-nektoru. Raději jsem ko-nektory pinzetou zastrčil

až do trupu a později rozšířil průřez dovnitř, aby konektory snadno pro-cházely.

Přiložený nabíječ pracuje s prou-dem kolem 1 A, plné nabití akumulá-toru se změřenou kapacitou 965 mAh trvalo 70 minut, koncové napětí člán-ků bylo shodně 4,25 V. Oproti návo-du jsem nezaznamenal signalizaci fá-ze konstantního napětí blikáním ze-lené LED, po blikající červené (prů-běh nabíjení) se rovnou trvale rozsví-tila zelená (nabito).

Omega připravená k letu měla hmotnost 512 g, o 52 g více, než je uvedeno v parametrech, poloha těžiš-tě ale byla přesně podle návodu 46 mm za náběžnou hranou. Motor staticky točil 6 220 ot./min při odbě-ru 11,2 A a dával tah 4,2 N, což je velmi dobrý poměr k hmotnosti mo-delu, který dává dobré předpoklady i k náročnějšímu akrobatickému létá-ní. Výchylky byly o něco větší, než je uvedeno v návodu, a k jejich seřízení mohlo posloužit jen přemístění kon-covek táhel. Křidélka měla menší opačnou diferenciaci, ale vzhledem k tomu, že změna by vyžadovala uvolnění serv z křídla, jsem to tak ne-chal.

Několik hodů z ruky bez motoru ukázalo velmi slušný kluz, trimovat prakticky nebylo třeba, kormidla by-la v neutrálu a trimy na vysílači také. Po vypuštění na motor se ale Omega prudce vzepjala a vyžadovala ve stoupání trvale držet výrazně potla-čenou výškovku. Model reaguje po-měrně rychle a je živý, výkrut vytočí zhruba za 1,5 s, potíže mu nedělají

28 RCR 10/2011

ELEKTROLETY

Malý elektrovětroň z EPP Omega 1200±

velké, ani utažené přemety, let na zá-dech, odtlačené přemety a s trochou štěstí zvládá i souvrat, směrovka však není příliš účinná, zejména v menší rychlosti. Problém se zmíně-ným vzpínáním šel na vysílači Cadet 4 řešit jen potlačeným trimem a stá-lým letem s plynem, při přechodu do kluzu zase přetrimováním do neutrá-lu. Nebylo to moc pohodl-né, ale použitelné. Doba letu s vyšším podílem ak-robacie se pohybovala me-zi 10 a 14 minutami.

Motor je přišroubován na „chytrém“ plastovém držáku, jehož konstrukci musím ocenit, je totiž dole prodloužený dozadu a od-děluje kabely od rotujícího pláště motoru, takže se ne-mohou poškodit. Sejmul jsem vrtulový kužel, povolil čtyři šrouby a mezi motor a držák vložil plechovou podložku tloušťky 1 mm. Toto potlačení motoru vzpínání do značné míry omezilo.

Při létání větroňářským stylem (stoupání s plným plynem a kluz) zvládla Omega na jedno nabití 11x vystoupat do výšky průměrně 125 m, těsně po nabití model stoupal 5,1 m/s a ještě těsně před vyčerpáním aku-mulátoru mohl stoupat rychlostí 3,2 m/s. V kluzu bez vlivu termiky klesal rovnoměrně 1,2 m/s, let tr-val 28 minut, což je velmi dobrý výsledek. Typická letová rychlost se pohybu-je kolem 35 km/h, průlety s tahem motoru ani v kle-sání nepřekračují 55 km/h.

Návod připouští i napá-jení tříčlánkem Li-pol, po-

kud bude současně vyměněna vrtule za menší o rozměru 8/6. Zvýšení vý-konu až o 50 % posune Omegu dál v akrobatických schopnostech, nic-méně je škoda, že výrobce v tom pří-padě neosazuje regulátor s rezervou proudového limitu, aby mohl být ná-růst výkonu ještě razantnější. Motor má rezervu a lze jej zatížit proudem

až 18 A po dobu 60 sekund. Regulá-tor dobře rozpoznává dvou- a tříčlán-ky a omezuje výkon při poklesu na-pětí těsně pod 3 V/článek, brzda vr-tule je vypínatelná. Při výměně listů vrtule je třeba brát v úvahu, že musí mít kořen šířky 8 mm a otvor pro čep o průměru 3 mm. Tříčlánek Omega snadno unese a znatelně se nemění ani vyvážení, akumulátor je téměř v těžišti. Podobně lze použít i dvou-

článek o kapacitě až 2 600 mAh, s nímž se dá létat přes hodinu.

Další letové zkoušky se soustředily na seřízení při použití programovatelné-ho vysílače, tím se návod také zabývá vzhledem k tomu, že Omega se pro-dává i bez RC vybavení. S Aurorou 9 se dalo přede-

vším oddělit ovládání křidélek a na-stavit výrazná diferenciace v poměru asi 2 : 1, dále se uplatnila jemná kompenzace nedostatečného potla-čení motoru výškovkou. Obě nasta-vení pilotáž výrazně zpříjemnila a usnadnila. Naprogramování funkce vztlakových klapek naopak nemělo výraznější přínos, malé výchylky se až tak výraznou změnou neprojevily a při velkých už docházelo k omeze-ní řiditelnosti.

V kluzu v určitém malém rozsahu rychlostí docházelo u Omegy k drob-ným pootáčením kolem svislé osy.

Jev nebyl tak výrazný, aby škodil, spíš jen působil pocit nejistoty při ří-zení. Pravděpodobnou příčinou bylo asymetrické odtrhávání proudnic na křídle, jehož povrch je částečně hrub-ší (struktura EPP) a částečně krytý

hladkými samolepicími obtisky. V každém případě po nalepení turbu-látoru z pásku dvojité samolepicí fó-lie vystřižené entlovacími (zubatý-mi) nůžkami a seříznutými na šířku asi 4 mm tento jev zmizel. Turbulátor jsem nalepil asi od ⅓ rozpětí až ke

koncům křídla přibližně 15 mm od náběžné hrany, jeho optimalizací jsem se už nezabýval.

Omega 1200, ačkoliv se prodává i jako sada s vysílačem, není vhodná jako první model k samo-statné výuce řízení, jde ale k výuce použít po za-létání pod dohledem zku-šeného pilota nebo s pro-pojením vysílačů učitel/žák. Podle mého názoru je však Omega zajímavější pro pokročilejší piloty, jimž díky své skladnosti může poskytovat na do-pravu nenáročnou společ-nost. Lze s ní létat jako s menším větroněm, zvládne i akrobacii nebo svahové létání, ovšem jen ve slabých podmínkách a v neturbulentním pro-středí. Pořád jde o letadlo, které má hmotnost jen ½ kg, fyzikální zákony se obejít nedají. Omega má ovšem vynikající výdrž, půlhodinové lety na aku-mulátor 1 Ah a zhruba ho-dinové na 2,6 Ah, to je na „propátrání“ neznámého terénu hodně dobrý zá-klad. Doporučená cena kompletní sady je

3 590 Kč, verze bez RC soupravy a nabíječe stojí 2 590 Kč. Ing. Michal Černý

29RCR 10/2011

ELEKTROLETY

Technické údaje podle výrobce:Rozpětí 1 200 mmDélka 750 mmPlocha křídla 15,2 dm2

Hmotnost 460 gOvládané funkce V, S, K, M

Výrobce, fi rma RCM Pelikán, k tomuto textu neměl připomínek.

VYRÁBÍ: Reichard Modelsport, Brno

Ono velké V v titulku by mělo být vlastně troj-násobné, protože jde o model s Velkým rozpě-tím 4 450 mm, Výbor-ným zpracováním a Vel-mi dobrými letovými vlastnostmi.

Luky je vhodný pře-devším k sportovnímu termickému létání. Vy-rábí se ve dvou varian-tách: Luky Sport o roz-pětí 4 000 mm a Luky Termik s prodlouženým rozpětím na 4 450 mm na konci se vzepětím. Model snese i razantní létání s akrobatickými prvky. V kuloárech se proslýchá, že výrobce připravuje další variantu se štíhlejším trupem.

Redakce dostala od výrobce k testu verzi Luky Termik. Sklola-minátový trup s kýlovkou je na ex-ponovaných místech, zvláště v přední části, bohatě vyztužený uhlíkovým rovingem. Špička tru-pu pro elektroverzi není odříznutá, a tak je možné postavit Lukyho i jako „čistý“ větroň.

Křídlo má polystyrenové jádro se skříňovým uhlíkovým nosní-kem a pod balzovým potahem je vyztuženo skelnou tkaninou a uh-líkovými pásy. Náběžná hrana je pro případ přistání v horším terénu zesílena vlepenou kulatinou ze skelných vláken. Jak se na tak vel-ký větroň sluší, je křídlo vybaveno plnou mechanikou. Ovládána jsou křidélka a klapky, které lze použít jako vztlakové a brzdicí. Svrchu je křídlo potaženo fólií Oracover, na-hoře bílé barvy, dole pro lepší vidi-telnost ve velkých výškách červe-

né. Vodorovná ocasní plocha je ob-dobné konstrukce jako křídlo.

Laminátový kryt kabiny s rá-mečkem je dvoubarevný. Za ten bych výrobci navrhl cenu za vyni-kající design. Okraje krytu jsou modré, ostatní plocha je stříbrná se strukturou skelné tkaniny! Na mo-delu vypadá krásně, neokoukaně a jeho celkový vzhled značně po-zvedá.

Testování začalo určitým dob-rodružstvím. S výrobcem jsme se dohodli, že si model vyzvedneme přímo v Brně. Protože jezdím ne-rad po hrbolaté dálnici D1, zvolil jsem cestu autobusem. Po převzetí modelu jsem se trochu zhrozil. Krabice s ním měla totiž rozměry 35 x 24 x 228 cm. To bylo na pře-pravu tramvají trochu moc. Čekal jsem na stanici zhruba v místě, kde má tramvaj při zastavení dveře. Po nastoupení a vystoupení cestují-

cích těsně před odjezdem jsem rychle nasoukal krabici na plošinu a tramvaj se rozjela. Měl jsem vy-hráno, tramvaják mě nevyhodil! I v autobuse Student Agency jsem měl štěstí. Zavazadlový prostor byl jen asi o 8 cm delší než krabice! V Praze jsem pro jistotu pronesl krabici těsně nad podlahou pod ok-nem dozorčího turniketu metra. Byl to důkaz, že je možné i tak vel-ký model přepravit prostředky hromadné dopravy.

Doma jsem po pečlivé prohlíd-ce jednotlivých dílů byl více než spokojen. Jak je u výrobků fi rmy Reichard Modelsport zvykem, vše bylo pečlivě zabaleno, křidélka a klapky zavěšeny, drobné díly roztříděny po skupinách v sáčcích, potah bez jediné vlnky. Zkrátka, nenašel jsem žádnou chybu.

Model je určen modelářům, kteří již mají dostatečné zkušenos-ti s podobnými menšími modely. Proto je i stavební návod trochu stručnější a upozorňuje prakticky jen na některé detaily. Text na 2 stranách formátu A4 je doplněn 10 velkými a názornými fotogra-fi emi, kterou řeknou více než ně-kolik řádků textu. Nicméně po-

drobnější návod by přece jen pomohl.

RC souprava musí zvládnout ovládání šesti serv a motoru. Výhodný je programovatelný vysí-lač, v němž je možné na-

programovat současné ovládání křidélek a klapek pro zakřivení profi lu nebo pro jednotlivé režimy mixovat výchylky výškovky. Pro ovládání křidélek jsou doporučo-vána dvě serva HS-125MG, výš-kovky HS-225, směrovky HS- -645MG a dvě HS-225 pro vztla-kové klapky.

K pohonu doporučuje výrobce motor o příkonu 1 000 W s regulá-torem nejméně 60 A a šestičlánek s kapacitou asi 3 600 mAh. Při vol-bě motoru je nutné vycházet z hmotnosti jednotlivých dílů a zvo-leného RC vybavení a pohonných akumulátorů. Křídlo má hmotnost 1 800 g, trup 640 g, VOP 100 g, kryt kabiny 50 g a směrovka 35 g; navíc jsou spojky křídla, spojovací šrouby a drobné příslušenství.

Sestavování a přípravu modelu jsem si vychutnával. Vše jsem ab-solvoval za teplých letních večerů před chatou, kdy bylo možné pra-covat až do půl desáté! Při manipu-laci s velkými díly jsem tak nemu-sel dávat pozor, kdy a kde do něče-ho bouchnu. Pracoval jsem součas-ně „na několika frontách“. Během dne jsem tu a tam něco připravil nebo zalepil a večer pokračoval již

v plné síle.Podle návodu jsem

začal kompletaci modelu montáží serva pro ovlá-dání výškovky do kýlov-ky. Všechna serva jsem použil digitální, s para-metry doporučovanými výrobcem. Pro správné nastavení táhla výškov-ky je nutné do ní nejdříve osadit laminátovou RC páku a VOP šrouby při-pevnit na kýlovku.

Pro osazení serva je dodáván servorámeček, laminátové táhlo je opat-řené šroubovacími kon-covkami. Já navíc pojiš-ťuji servo páskem ple-chu. Ovládání jsem peč-livě vyzkoušel servotes-terem a zalepil.

Potom jsem, pokud byl ještě dobrý přístup do trupu, zabudoval lanovod

30 RCR 10/2011

ELEKTROLETY

Luky Termik – elektrovětroň s velkým V

Balzová stojina s upevněným lanovodem směrovky

Servo klapek Servo křidélek výšky 10 mm

Táhlo klapek bude připojeno za osou otáčení

Táhlo křidélek bude přopojeno v ose otáčení

křidélka

±

pro ovládání směrovky. To nechává výrobce na praktikách modeláře. Já jsem podle vnějšího tvaru trupu zhotovil z měkké balzy 3 mm stoji-nu, k ní po celé délce přilepil lano-vod, stojinu zasunul do trupu a vpředu i vzadu, kam jsem dosáhl se špejlí s lepidlem, ji zalepil. Tím je zaručeno přesné ovládání kormi-dla bez zbytečných vůlí, které vzni-kají průhybem lanovodu při jeho upevnění jen vpředu a vzadu.

Před zabudováním serv jsem zhotovil prodlužovací kabel. Na celý model je ho potřeba asi 4,5 metru. Kabely po odstřihnutí kon-covky serva zásadně pájím a krim-povacími kleštěmi pak upevním koncovky nové. Je možné použít i zakoupené kabely, pokud se ta-ková délka dostane koupit, a ko-nektory řádně zajistit proti vysu-nutí.

Po zabudování serva výškovky a jeho opětovného vyzkoušení jsem zalepil steven kýlovky a směrové kormidlo. Snad jediné, co bych vy-tkl výrobci, je chybějící pásek bílé fólie pro požehlení stevenu.

Kompletaci trupu jsem začal zabudováním motorové přepážky. To je v návodu podrobně popsáno. Já jsem z vnitřní strany mezi trup a přepážku zalaminoval do spáry uhlíkový rowing. Jistota je jistota a příkon motoru 1 000 W není ma-ličkost!

Volba motoru mě trochu potrá-pila. Stále jsem počítal, kolik bude letová hmotnost modelu s potřeb-ným vybavením, a dělal tabulky a porovnával různé typy. Nejdříve jsem našel motor sice výhodných parametrů, ale s hřídelem o prů-měru 8 mm, na který se nevyrábí trámec ani kleština pro sklopné vr-tule. Nakonec jsem zvolil motor Dualsky XM-42567 EA-6 se špič-kovým příkonem 1 142 W při proudu 62 A (15 s) od fi rmy Hořej-ší model. Jeho průměr je 42 mm, délka 49 mm a hmotnost 251 g. Vr-tuli doporučuje výrobce motoru pro čtyřlánek 15/6, pro šestičlánek 14/6.

Regulátor jsem použil původně JETI 77 Opto plus, který jsem později nahradil regulátorem Fo-xy R 65SB se spínaným BEC 5 A, určený pro 2–6 Li-pol článků, s jednodu-

chým programováním pomocí kar-ty s LED displejem.

Ve vrtulových kuželech pro sklopnou vrtuli na hřídel o průmě-ru 6 mm není velký výběr. Já jsem zvolil turbokužel Pelikan o prů-měru 50 mm a šířku listu vrtule 8 mm. Chlazení je ale trochu pro-blematické a modelu také bohužel více sluší kužel klasický. Pro ko-nečnou volbu kužele se rozhodnu až po změření teploty uvnitř mo-delu, přičemž také zvážím, zda ne-bude výhodné zhotovit náběrové „kapsy“ s otvory pro přívod chla-dicího vzduchu.

V přední části trupu je tradičně zalepena soustava přepážek, která ji zesiluje; je v ní jednak osazené servo a lanovod směrovky, jednak slouží jako lože pro akumulátory, regulátor a přijímač.

Kryt kabiny je k trupu připevněn vtipně a jednoduše – pomocí vrutu

v přední části, jehož hla-vička slouží ve vypilova-né drážce jako bajonet, a čtyřmi magnety o prů-měru 5 mm.

Do křídla je nutné jen zabudovat serva s pro-dlužovacími kabely. Ta se po proříznutí potaho-vé fólie umístí do zalepe-

ných servorámečků. Do-poručuji odstranit poly-styren až na balzový po-tah a rámečky na něj při-lepit. Já jsem zpočátku přilepil rámečky na po-lystyren a po prvních zkouškách jsem vše pře-dělal. Rámeček se po prvním letu i s polysty-renem uvolnil.

Je nutné věnovat po-zornost výběru správ-ných laminátových RC pák. Pro ovládání křidé-lek jsou určeny páky, které mají zavěšení táhla v ose otáčení, pro klapky za osou otáčení, aby se mohly co nejvíce vysu-nout.

V trupu je křídlo na-sunuto na dvou ocelo-vých planžetách 2 x 14 x x 320 mm a připevněno zevnitř trupu čtyřmi in-busovými šrouby M6. Pro jejich montáž dopo-ručuji si koupit inbusový klíč M5 s kulovou hlavou nebo použít malou „ráč-nu“.

K letovým zkouškám jsem použil čtyřčlánek LiFe 2 300 mAh a vrtuli

Aeronaut 15/8, později 15/10. Po odpoutání modelu ze startovacího vozíku je odběr 42 A. Pro rekreač-ní termické létání čtyřčlánek stačí, ale po prvních zkušenostech pou-žiji raději šestičlánek s vrtuli o prů-měru 14 palců a uberu olovo na vy-vážení.

Po sestavení jsem model vyvá-žil tak, aby poloha těžiště vyšlo podle doporučení výrob-ce 115 mm od náběžné hrany křídla. Se čtyř-článkem LiFe 2 300 mAh jsem musel model dová-žit kouskem olova. Leto-vá hmotnost vyšla na 4 260 g. Výrobce udává 4 800 g, vše ale závisí na použitém vybavení.

Výchylky jsem nasta-vil u křidélek 20 mm na-

horu a 13 mm dolů, u výškovky pro termické létání nahoru i dolů 6 mm; pro létání akrobacie je bude potřeba zvětšit. Směrovka má vý-chylky 50 mm na obě strany a brz-dy na křidélkách jsou nastaveny 30 mm nahoru. Vztlakové klapky ovládám tahovým potenciomet-rem podle potřeby. Pro létání v ter-mice stačí asi 3 až 4 mm dolů. Vět-ší výchylky sice zvyší vztlak, ale neúměrně vzroste i odpor. Pro při-stání nedoporučuji výchylky větší než 30°.

První let absolvoval Luky na le-tišti Zbraslavice startem z ruky. Toho se ujal Eman Sadík. Přiznám se, že jsem měl trochu obavu. Ho-dit model o hmotnosti přes 4 kg není jednoduché. Je nutný silný a šikovný pomocník.

Po odhození Luky mírně pokle-sl a pak „šel klidně za vrtulí“. Udě-lal jsem velký oblouk a nastoupal dostatečnou výšku pro vyzkoušení reakcí na výchylky kormidel. Po zastavení motoru přešel model do klidného klouzavého letu. Nasta-vené výchylky nebylo potřeba ani trimem upravovat.

Luky se chová prakticky jako skutečný větroň. Na všechny pove-ly reaguje s rozvahou a pomalu. Při zkoušce minimální rychlosti až nad její mez přechází do mírného pádu, skloní špičku a znovu se

31RCR 10/2011

ELEKTROLETY

(Pokračování na straně 32)

rozeběhne do klouzavého letu. Při výchylce směrovky by určitě přešel do vývrtky, ale tu jsem za-tím nezkoušel.

Rychlost letu odpovídá jeho hmotnosti i rozpětí. Klouzavý po-měr je velmi dobrý, s malým klesá-ním. Po vytažení vztla-kových klapek asi o 3 mm dolů se viditelně zmenší rychlost i klesání. Vyzkoušel jsem ve výšce i vytažení klapek jako brzdy. Jsou velmi účinné, Luky zpomalí a zrychlí klesání. Pro realistické přistání jsem je vysunul asi na 30° a po dalším zkoušení jsem výchylku ještě zmenšil a klopení modelu kompenzoval mixem výškovky. Při vy-sunutí obou křidélek na-horu – batterfl y – je po-třeba udržovat rychlost klouzání, aby model na zem „nežuchl“.

Znovu jsem nastoupal a vychutnával krásu a majestátnost letu krou-žením a hledáním termiky až do do-by, než se ve výšce něco od modelu oddělilo. Byl to list vrtule i přesto, že byl šroubek zalepen kynaoakry-látovým lepidlem. Zlaté kužele MP Jet s pojistnými kroužky.

Po prvním letu jsem předělal upevnění serv v křídle a jejich rá-mečky přilepil přímo na vnitřní stranu horního potahu. Rámečky přímo na polystyrenovém jádru se mi jevily jako nedostačující.

Přemýšlel jsem jak při dalším létání startovat bez pomocníka a nakonec zhotovil startovací vo-zík ze zbytků hliníkových profi lů, které jsem měl k dispozici a spojil

je hliníkovými nýty. Rozpěrku jsem zhotovil ze závitové tyče M5, osu podle ložisek v kolech ze závi-tové tyče M10. Pro informaci uvá-dím některá technická data vozíku: rozchod kol o průměru 150 mm je 410 mm, rozvor 530 mm a vzdále-nost bočnic 330 mm. Lože pro kří-dlo je dlouhé 350 mm s mírným negativem a s přední zarážkou vy-sokou 25 mm; má ochranu z roz-říznuté plastové hadičky. Výška lože od země je 350 mm. Kvůli sta-bilitě jsem předsadil přední kola před zarážku křídla o 180 mm. Bez úpravy lože křídla nelze pro vzlet použít vztlakové klapky.

Po zhotovení vozíku jsem netr-pělivě čekal na vhodné počasí. Stá-le foukal silný vítr, ale touha start vyzkoušet byla velká, a tak jsem si přivstal a vyrazil brzy ráno na na vždy výborně posekané letiště v Miskovicích.

Mírně jsem potlačil výškovku a přidal plyn. Luky se jakoby chví-li rozmýšlel a pak se na vozíku po-

malu rozjel. Zvyšoval rychlost a já pomalu vrá-til ovladač výškovky do neutrálu. Luky se pokoj-ně zvedl a začal poslušně stoupat. Spadla ze mě nervozita a odměnil jsem se krásným a pokojným letem a hledáním termi-ky. Protože mám zatím jen jednu sadu akumulá-

torů, chtěl jsem si let užít. Před přistáním jsem se ještě

chvilku bavil nízkými průlety, lety po okruhu, zkoušením sestupu na přistání a postupně průlety na vel-ké rychlosti s opětovným nastou-páním. Za důležité považuji zkouš-ky účinnosti brzdicích klapek níz-ko, ale v bezpečné výšce a jejich kombinaci současně s batterfl y kři-délek.

Luky reaguje i na slabý závan termiky. Je poslušný a dokáže za-letět zatáčky o nízkém náklonu stejně jako zatáčky „na pětníku“ v úzkém komínu. Při tom je nutné korigovat klesání přitažením výš-kovky. V zatáčkách je nutné použí-vat křidélka i směrovku.

Luky je velmi dobře zpracován a má výborné letové vlastnosti. Cena podle výrobce činí 10 490 Kč. Jaroslav Suchomel

RCR 10/201132

ELEKTROLETY

Technická data podle výrobce:Rozpětí 4450 mmDélka 1 730 mmProfi l RG 15Plocha 99 dm2

Vzletová hmotnost 4 800 g

Výrobce, fi rma Reichard Model-sport, k tomuto textu neměl připo-mínek.

(Pokračování ze strany 31)

33RCR 10/2011

INZERCE

ELEKTROLETY

RCR 10/201134

Switchblade – model, zbraň…?

Tak jako je v dnešní postmoder-ní době manipulací médií a politi-ků stírána hranice mezi dobrem a zlem, mizí (pro leckoho překva-pivě) i hranice mezi hračkou a zbraní. A tak třeba při návštěvě aerosalonu ve Friedrichshafenu, kde jsou vystavovány tucty bezpi-lotních letadel vyrobených běžný-mi modelářskými technikami (z laminátů a kompozitů, řezáním z EPP a pěněním z EPS), jež pohá-nějí malé spalovací motory i elek-trické střídavé motory vysokých účinností, návštěvníku s neblahý-mi zkušenostmi z dob před uply-nulými dvaceti léty zatrne, zda se neblíží doba, kdy budou modeláři létající s RC modely sledováni po-dobně, jako byli sledování bdělým okem Státní bezpečnosti rogalisté s trabantími a podobnými pohony svých textilně-trubkových letadel.

Palubní laserová gyra, čidla ho-rizontu či autopilot s naprogramo-vanou trasou letu, jakož i kamery na palubě nejsou na dnešních mo-delech už nic výjimečného. A tak je bedýnkovitý Switchblade (vy-skakovací nůž, zavírák) od americ-ké fi rmy Aerovironment, kterou založil vynikající plachtař a aero-dynamik dr. Paul McCready (autor mj. šlapacího Gossamer Condoru, Albatrossu či slunečního Solar Challengeru a mnoha dalších pro-jektů) v podstatě legitimním mo-dýlkem, snad jen s tím rozdílem, že vzlétá z kontejneru na zádech vojáka.

Ovšem kromě víceméně míru-milovných a modelářům dobře známých hejblátek, kamer atp. mů-že nést Switchblade třeba kumula-tivní nebo termobarickou nálož, díky čemuž dokáže nejen poskyto-vat velmi dokonalý obraz bojiště či situace za „neprůhledným“ kop-cem nebo jinou terénní překážkou, ale předpokládané bad boys, což by zatím měli být hoši s utěrkou na hlavě a kalašnikovem v hrsti, za poměrně mírný peníz účinně ubez-dušit.

Technické údaje o tomto bezpi-lotním létajícím stroji (či prostřed-ku leteckého napadení) jsou vzhle-dem k jeho vývojovému statutu,

fi nancovanému americkou vojen-skou agenturou DARPA, poměrně skoupé. Podle všeho se u něj nepo-čítá s návratem (překvapivě prý ani v průzkumné verzi). Jeho hlav-ní předností je pohotovost nasaze-ní při zpravodajském, průzkum-ném či sledovacím letu proti cíli ležícímu mimo přímý výhled ob-sluhy a účinek v cíli u zbraňové verze. Letounek může být za letu řízen buď programem uloženým v palubním počítači, nebo dálko-vě.

Pro co nejlepší utajení před pro-tivníkem může Switchblade na mo-tor (i když ten je tichý, protože je

elektrický) nastoupat mimo cílo-vou oblast a nad cíl klouzat. Switch-blade poskytuje v reálném čase in-formaci o své poloze, směru letu atp., jeho videokamera může sbírat vizuální informace, zaměřovat cíle i rozpoznávat (například porovná-ním s daty v paměti) terénní znaky či prvky a objekty. Jeho malé roz-měry a tichý pohon ztěžují jeho zjištění, identifi kaci a sledování i na velmi malé vzdálenosti.

Switchblade je podle dostup-ných údajů také plně „škálovatel-ný“, tedy rozměrově a kapacitně variabilní (pod tím si nejspíš mů-žeme představit, že stroj aerodyna-micky shodné koncepce lze vyrá-bět i větší nebo menší), a lze jej vy-pouštět z většího množství letec-kých i pozemních nosičů.

V polovině minulého desetiletí podporovala DARPA a po ní i U.S. Air Force Research Laboratory výzkum a vývoj technologií nabí-zejících použití miniaturizovaných „lelkujících“ (loitering – tedy ve vzduchu křižujících, vyčkávajících a k akci připravených) leteckých zbraňových systémů.

Jedním z takových programů byl projekt Anubis. Jeho cílem by-

lo vyvinout prototyp zbraňového systému, který dokáže mimo pří-mou dohlednost obsluhy ničit krát-kodobě dostupné mizící cíle vyso-ké vojenské hodnoty.

Vznikl tak ozbrojený taktický miniaturní letoun (MAV), vybave-ný zobrazujícím čidlem pro identi-fi kaci cíle, jeho sledování a koneč-né navedení. To podstatné je, že systém využívá nové algoritmy pro vyhledávací a sledovací čidlo, umožňující sledovat a napadat jak stojící, tak pohybující se cíle s vy-sokou pravděpodobností zásahu. Malá bojová hlavice pak zajišťuje chirurgicky přesné ničení cíle bez velkých ztrát na okolní populaci či objektech.

Anubis tak může do značné mí-ry nahradit činnost ostřelovačů, přičemž nabízí podstatně více způ-sobů a příležitostí jak zaútočit, za-sáhnout cíl i ve složitých podmín-kách například městského boje a také lépe chránit svou obsluhu. Prototypy těchto letounků byly zkoušeny od roku 2008 a prokáza-ly schopnost přesně, rychle a účin-ně ničit cíle daleko za běžným po-

loměrem dosahu běžných zbraní pěchotního druž-stva.

V lednu 2010 dostala fi rma Aerovironment za-kázku na třetí fázi vývo-je. Protože Switchblade je přesně tím prostřed-kem, který odpovídá za-

dání programu Anubis, předpoklá-dá se, že fi rma jej bude i vyrábět. Tento první opravdu bojově schop-ný miniaturní bezpilotní prostře-dek by měl být zaveden do výzbro-je jednotek Special Operations už v roce 2012.

Celý systém může být připra-ven k boji během půl minuty, jeho čidla by měla zachytit z výšky okolo 100 m cíl o rozměru člověka na vzdálenost řádově kilo-metru za méně než 20 se-kund. Pokud nejsou na-plněny podmínky pro útok, může Switchblade létat v cílové oblasti až půl hodiny a sledovat cíl, případně vyhledávat cíle jiné.

Návrhová přesnost dopadu (pravděpodobná kruhová chyba) letadla je 1 metr při jeho maximál-ní rychlosti mezi 130 a 160 km/h, což odpoví-dá účinnosti bojové hla-vice sestavené například ze dvou granátů do gra-nátometu standardní rá-že 40 mm. Ta postačí

k účinnému vyřazení živého cíle ve volném prostoru nebo v nepan-céřovaném vozidle do dvou metrů od místa výbuchu.

Informace o prostředku samém jsou velmi skoupé – má hmotnost 1,36 kg, celý i s přepravním a vy-pouštěcím pouzdrem a naváděcí stanicí má necelé 3 kg; jeho rozmě-ry nejsou udávány, ale vejde se do standardní americké vojenské tor-ny. Vzhledem k své hmotnosti, udávané dosahované rychlosti i vi-ditelné kvalitě povrchu může být nejspíš laminátový, ale také třeba z EPP nebo EPS, křídla jsou pak nejspíš skořepiny z kompozitu – ale to jsme na tenkém ledě doha-dů.

Tandemové nosné plochy jsou pro úsporu místa sklopné, uložené pod břichem.

Pohonná jednotka (zřejmě vý-konný střídavý elektromotor s tlač-nou vrtulí napájený z Li-pol bate-rie) jsou v zádi trupu. V přídi jsou patrné objektivy optických čidel; antény GPS i RC soupravy jsou skryty v trupu.

Ale protože se na každou střelu najde pancíř, tak se i podobné mo-dýlky třeba jednou mohou jedno-duše chytat do balonových baráží s kevlarovými sítěmi tak jako za druhé světové války německé bombardéry do ocelových barážo-vých lan nad Británií či Moskvou.

Od „Zavíráku“ můžeme my modeláři čerpat inspiraci v úspor-ném a chytrém řešení sklopných tandemových křídel, která nabízejí jak větší rozsah poloh těžiště, tak slušnou nosnost. A modýlek sklap-nutý jak zavírák si na louku pove-zeme v batohu na zádech a nemu-síme mít strach, že něco ulomíme.

Martin VelekFoto Aerovironment

35RCR 10/2011

ELEKTROLETY

Jde to i obráceně

V červnovém čísle RC revue vy-šel článek o obráceně namontova-ných vrtulích. Autorovi se tak vrtuli „povedlo“ nejprve namontovat ne-chtěně, jsou ale situace, kdy to může být úmyslně.

Když jsme začínali létat s volný-mi motorovými a později jednoka-nálovými RC modely poháněnými samozápalnými motory, často jsme při zalétávání montovali vrtuli obrá-ceně. Takto namontovaná vrtule představuje pro motor větší brzdu a vykazuje nižší tah. Má mizernou účinnost. Výhodou však bylo, že se motor s obráceně namontovanou vr-

tulí vyladil do optimálních otáček a v důsledku nižšího tahu vrtule mo-del stoupal mírněji. Jestliže byl špat-ně potlačen a vyosen, nebyly důsled-ky tak vážné jako v případě správně namontované vrtule a velkého tahu. Po prvotním zalétání jsme vrtuli na-montovali správně a vyosení i potla-čení doladili.

Občas montuji vrtuli obráceně při měření motorů na mechanické brz-dě, kde vrtule představuje aerodyna-mickou zátěž. Tím nemusím mít tak široký sortiment vrtulí.

Že se začátečníkům občas „poda-ří“ připevnit křídlo obráceně, to jest

odtokovou hranou dopředu, je obec-ně známé. Ale aby to někdo zkoušel úmyslně, nebývá obvyklé. Před více než šestnácti roky jsem často prohá-něl motorizovaný větroň s motorem Modela Junior 2. Křídlo s rozpětím 2 300 mm a profi lem NACA 4412 jsem pro pobavení kamarádů občas připoutal obráceně. Předpokládal jsem nižší klouzavost a náhle končí-cí vztlakovou čáru, což se plně po-tvrdilo. Model měl výrazně nižší kri-tický úhel náběhu a po přetažení pře-cházel do střemhlavého letu až mír-ně do letu na zádech. Opatrně se s ním dalo létat.

Jednou se na naše létání přišel podívat Franta, mechanik na kated-ře letadel, hangárující svůj ultralight u nás ve Slaném. „Podívej se, něco ti předvedu, povídám. Už jsi viděl lé-tat letadlo odtokovkou napřed?“ „Blbost! To přece nemůže létat,“ prohlásil Franta rezolutně. Tak jsem křídlo připoutal obráceně, létal a bez problémů přistál. Franta jen kroutil hlavou. „To až budu v pon-dělí vyprávět ve škole, tak mi nikdo neuvěří!“ Měl pravdu. Příští sobotu jsme byli opět létat a vidím Frantu, jak si to k nám rázuje, skoro navzte-kaně. Jak přišel blíž, slyším: „Ty vo-

le, cos mi to ukazoval? Na katedře si ze mně všichni dělají srandu, jak můžu vykládat, že se dá létat odto-kovkou napřed.“

Inu, akademici to nikdy nezkusi-li. Výše zmíněný článek o vrtulích mi připomněl, že bych po mnoha lé-tech mohl předvést létání odtokov-kou dopředu svým kamarádům. Po-užil jsem k tomu 17 roků starý a značně omšelý, nyní elektrifi kova-ný historický model Buzzard Bomb-shell. Na křídle byl použit můj oblí-bený kombinovaný profi l, nahoře NACA 4412 a dole NACA 4409. Lé-tal jsem velmi opatrně, pomalu jsem nastoupal výšku a zkusil přetažení. Model se choval naprosto spořáda-ně, po přechodu do střemhlavého le-tu nebo vývrtky ani známky, jen se vždy zhoupl.

U prvního modelu byla zřejmě vodorovná ocasní plocha zasažena proudem za křídlem a ztratila účin-nost.

Tak jsem se staříkem chvilku po-letoval různými rychlostmi a kama-rádi se chechtali. Záhy jsem však přistál a připoutal křídlo normálně, abych se ukojil hodinovým létáním v termice.

Jaroslav Kroufek

Nová Cessna 172 z Piešťan

Cessna 172 je poloma-keta v mierke 1 : 10 kla-sickej konštrukcie z preg-lejky, balzy a smreko-vých lišt, potiahnutá Vlie-som, nastriekaná farbami vo spreji a ozdobená do-plnkami zo samolepiacej fólie. Má ovládané krí-delká, smerovku, výškov-ku a motor. Striedavý motor a regulátor 20 A od

fi rmy Arrowind spolu s trojčlánkom Li-pol 1 300 mAh zaručí 15mi-nútový let, pričom ostane ešte rezerva 400 mAh. Model zalieta všetky prv-ky základnej akrobacie a vyniká kľudným letom aj v turbulentných pod-mienkach.

Podľa plánu Z. Rašku si s dedkovou pomocou Cessnu postavil a lieta s ňou 14ročný Matúš Knap z Piešťan.

Gabo Vícen

Konstrukce: Ing. Miloš Mikulka

V elektrovětroni Čáp jsem chtěl získat model balzové konstrukce, který bude za letu dobře vidět, ale jeho velikost bude ta-ková, abych jej již od po-čátku zalétávání byl scho-pen házet sám, a vzhle-dem bude připomínat his-torické modely a alespoň částečně i skutečné histo-rické větroně.

Po létání s Čápem mo-hu konstatovat, že se mi vytyčené podmínky poda-řilo splnit. Model svými tvary zaujal i další mode-láře a v LMK Ostravan jsme jej postavili ve třech kusech.

Svoji koncepcí model vyhovuje pro létání v ter-mice, rozhodně však ne pro pokusy v létání akrobacie, tu ale i u skutečných větroňů – až na ně-které výjimky – létají pouze akroba-tické speciály. S ohledem na použitý profi l křídla S 3021 disponuje Čáp slušnou klouzavostí.

Model je celobalzové konstruk-ce. Nosníky v křídle a výškovce jsou z uhlíkové trubky, u křídla je nosník doplněn smrkovými lištami. Potah modelu je ze Solartexu, alternativně z Vliesu. Křídlo je upevněno k trupu

ocelovými dráty a zajištěno gumo-vou smyčkou. Výškovka je plovoucí. Ovládány jsou směrovka, výškovka, křidélka, brzdicí štíty a motor.

Model létá s elektromotorem o výkonu cca 300 W, napájeným, baterií Li-pol 3s 2 200 mAh. Pro-voz přijímače a serv je zajišťován čtyřčlánkem NiCd 1 100 mAh. Uve-dené vybavení umožňuje svižné stoupání do výšky, kde lze navázat na termiku.

Stavba ani létání s modelem ne-představují žádný vážnější pro-blém, přesto by měli model stavět modeláři s přiměřenou praxí ve stavbě i létání. Třímetrový větroň už vyžaduje, zejména při přiblížení na přistání a vlastním přistání, do-

držovat zásady, které platí pro vel-ké větroně.

Po přiměřeném zvětšení vzepětí křídla může model létat i bez křidé-lek. Je to vlastně V-dvojka, tak jak se stavěly a létalo se s nimi před cca třiceti léty. Bezpodmínečně nutná není ani instalace brzdicích štítů – model může létat i bez nich, ovšem na úkor komfortu při sestupu z ter-miky a přistání. Výsledkem je však snížení ceny modelu o cca 2 000 Kč.

Pro snížení pracnosti stavby jsou pro model připraveny podklady k řezání všech stavebních dílu lase-rem. Kontakt na řezání a podklady mohu poskytnout na adrese mi-los.m@centrum.cz.

Před zahájením stavby si připra-víme předem všechny stavební díly a veškerý stavební materiál. Pokud

se rozhodneme, že v mo-delu použijeme brzdicí štíty, pak bez jejich insta-lace nemůžeme křídlo do-končit. Konstrukce křídla počítá s jejich pevnou, ne-vyjímatelnou montáží. V modelu jsou použity elektrické brzdicí štíty o délce 185 mm. V přípa-dě použití jiných brzdi-cích štítů si musíme pře-

36 RCR 10/2011

ELEKTROLETY

Rekreační elektrovětroň Čáp

dem, s ohledem na jejich instalaci a instalaci potřebných serv, upravit konstrukci křídla a některých sta-vebních dílů

Protože model má poměrně krát-kou přední část trupu, do které se však bezproblémově vejde pohonná jednotka včetně RC vybavení, mu-síme v průběhu stavby šetřit s hmot-ností všeho, co je za těžištěm, ze-jména pak na zadní části trupu a ocasních plochách. Výhodou bu-de, když zvolíme potah Vliesem. Se Solartexem se s největší pravděpo-dobností nevyhneme dovažování.

Vzhledem k tomu, že se nepřed-pokládá, že by model stavěl začína-jící modelář, je stavební návod ome-zen pouze na některé konstrukční části. Základní stavební postupy ne-jsou popisovány.

Prototyp modelu je vybaven mo-torem Mega 22/20/3E, vrtulí 9/5" a regulátorem Advance 45 Opto plus. K ovládání slouží RC soupra-va Hitec Aurora a čtyři mikroserva MG16 Metal gear o hmotnosti 19 g.

První start modelu je vhodné provést klouznutím s mírného sva-hu. Je-li vše v pořádku, můžeme spustit motor a pokračovat ve stou-pání. Na rovině startujeme přímo s motorem v chodu na maximální otáčky. Prototyp modelu startoval přímo, hozením z místa, bez rozbě-hu, s úhlem stoupání lehce korigo-vaným výškovkou.

Letové vlastnosti modelu jsou příjemné. Model má dobrou klouza-vost. Při změně smyslu kroužení je nutno počítat se setrvačností mode-lu. Při přistání je vhodné používat brzdicí štíty.

ELEKTROLETY

37RCR 10/2011

Výkres modelu ve skutečné veli-kosti (1 list prodloužená A0, 1 list A2) a s úplným stavebním návo-dem získáte:V ČR zašlete objednávku na e-mail: obchod@rcrevue.cz s uve-dením čísla účtu, z nějž poukážete platbu 250 Kč na účet ČSOB, 576 305 253/0300. Nebo zašlete pošt. poukázkou typu C částku 250 Kč na RC revue, Baranova 31, 130 00 Praha 3 (do zprávy pro příjemce uveďte číslo „145“ a název „Čáp“). Plánek zašleme do 20 dnů po ob-držení částky. V SR zašlete objednávku na e-mail: obchod@rcrevue.cz s uve-dením čísla účtu, z nějž poukážete platbu 10,80 € na účet ČSOB, 400 536 3781/7500. Nebo zašlete poš-tovním poukazem na adresu část-ku 10,80 € na Magnet-Press Slova-kia, P. O. Box 169, 830 00 Bratislava (do zprávy pro příjemce uveďte číslo „145“ a název „Čáp“). Plánek zašleme do 30 dnů po obdržení částky.V obou zemích můžete plánek ob-jednat také prostřednictvím inter-netového obchodu na adrese: http://eshop.rcrevue.cz

Vyberte si v našem antikvariátuv Praze 3, v ulici Baranova 31. Prodejna je otevřena od pondělí do pátku vždy od 13.00 do 17.00 hod., telefonní číslo přímo do prodejny je 222 221 541, e-mail: eshop@rcrevue.cz. Kromě antikvárního zboží, které můžete zakoupit pouze v pro-

dejně, zde dostanete i veškerou součas-nou produkci vydavatelství RCR, nabíze-nou i v internetovém obchodě http://eshop.rcrevue.cz (časopisy a CD- -ROM RC revue, RC cars, časopis Robot Re-vue, propagační předměty), plánky RC

revue a Modelář, zahraniční modelářské časopisy a knihy s modelářskou a letec-kou te matikou. Na toto zboží kromě časo-pisů a modelářských plánků obdržíte slevu 10 % proti cenám uváděným v inter-netovém obchodě.

Výkup knih s modelářskou tematikou každou středu od 13.00 do 17.00 hodin!Nevyhazujte knihy, přineste je raději k nám!

Modelářská literatura

7 modelů na neděliStavíme modely (Semrád)Původní plán Tatran (Procházka)Scale Aviation Modeller 2/2008

(v angličtině)Bauen und Fliegen (Denzin,

v němčině)Původní plán Racek, větroň

(Procházka)Původní plán MKM-22 Orkán na

gumu (Neubert)Původní plán větroň Střela

(Ledvina)Původní plán Ledňáček, motorový

hydroplán (Kafka)Původní plán MKM-73 Beta

Minor na gumu (Staníček)Původní plán Meteor-AS,

motorový (Ledvina)Původní plán Biko, motorový

(Bittmann, Korda)Původní plán Messerschmitt Me

109na gumu (Ledvina)Původní plán Praga Baby,

motorový (Fleissig)Původní plán Komár, větroň

(Staněk)Původní plán V.J. 6 na gumu

(Jirotka) Původní plán Cyklon, motorový

(Neubert)Původní plán Raketa, motorový

(Hájek)Původní plán Moskyt na gumu

(Čížek)Původní plán vrtulník N112 na

gumu (Nápravník)Původní plán Racek VB 44,

motorový (Bušek)Původní plán Ostříž VB 48,

motorový (Bušek)Původní plán NL 532 Netopýr,

motorový (Neubert)Lití plastických hmot pro modeláře

(Boublík)Profi ly létajících modelů (Hořejší)Stavíme makety letadel

a kosmických lodí (Šorel)

Lietadlá – stavba plastikových modelov (v slovenštině)

Godlo i barwa (v polštině)Plastic Kits Aero Revue č.55

Historická a memoárová literatura

Nad ledem a Saharou (Stahl)Stíhací esa na Wildcatech (Barrett,

Tillman)Mc Campbellovi hrdinové (Hoyt)Canso (Krézek)633. squadrona (Smith)Stíhací esa korejské válkyKonečně Malta (Gibbs)Ve stínu slávy (Pajer)V uniformě RAF (Radosta)Krvavá jatka 2. díl (Shores, Cull)Osud byl mým přítelem (Vild)Létající tygři (Toland)Čs. letci v boji proti fašismu

(Šmoldas)Oblaka v ohni (McDonald)Bombardér T-2990 se odmlčel

(Bufka)Křídla v boji (Pokryškin)Já stíhač (Zacharov)Češi a Slováci v oblacích (Šorel

a kol.)Letci s Davidovou hvězdou

(Halperin)Nebe nad Seinou (Šikl)Motory hřmí vzduchem (Kubec)Příběh zkušebního letce (Gallaj)Letím na Berlín (Vinogradov)Bouřlivá oblaka (Liškutin)Trojúhelník naděje (Skopal)Zbylo nás devět (Osolsobě)A zdi se hroutily (Fishman)Jak se plaší smrt (Liška)Konec honicích psů (Ivankin)Noci nad Německem (Radosta)Smrt létá rychleji (Udet)Stíhací pilot (Rajlich)Operace Ratlines (McDonald)Z válečného deníku (Sitenský)Průkopníci klouzavého letu

(Nožička)Můj život letce (Udet)Izraelská válečná mašinerieLet mstitele (Hyams)Letecká služba (Liškutin)Malta I (Shores)

Přísně tajnéZielone diably (v polštině)Než nám narostla křídla (Andrejs)Stíhači (Sims)Nejrychlejší lidé světa

(Banaszczyk)II.wojna światowa-Bitwa o Wielka

Brytanie (v polštině)Letecká válka 1939–1945

(Groehler)Mnozí nedoletěli (Loucký) Stíhač, Bitva o Británii – jak to

skutečně bylo (Deighton)Stíhači nad kanálem (Rajlich,

Sehnal)Biskajská dramata (Slípka)Speciál Letectví + kosmonautika

– Češi a Slováci v historii letectví

Letecká kniha československé mládeže (Květoň)

Lehčí než vzduch (Vrchovecký)Průkopníci vzduchu (Felix)Stíhací esa Luftwaffe 1939–1945

(Matyáš)Stíhači ohnivých nocí (Kaucký)V boji od začátku až do konce

(Bala)Začátek cesty – podivná válka

(Shores)

Beletrie

Biggles ve službách Scotland YarduBiggles v AfriceIkarův návrat (Frýda)Padákoví myslivci nastupují

(Gericke)

Technika a teorie

Messerschmitt Me 163 (Ziegler)Letadla čs. pilotů (Šorel)Bojová letadla 2. světové války

(Gunston)Svět letadel (Šorel)Encyklopedie moderních

vojenských letadel (Gunston)Zbraně které zasáhly do vývoje

lidstvaSvět dopravních letadel (Toufar)Atlas letadel 5, 6, 7, 8 (Němeček)

Atlas letadel, třímotorová dopravní letadla

Atlas letadel, čtyřmotorová letadlaAtlas letadel, dvoumotorová

letadlaBlindfl ug-Instrumente (v němčině)Flieger Jahrbuch 1963 (v němčině)Flugzeuge aus aller Welt

(v němčině)Krylja moloďoži (Pěcuch, v ruštině)Československá letadla 1. a 2. dílAtlas letadelCivilní letadla 1 a 2 Atlas vojenské techniky – vrtulníkyReaktivní letounyBudeme létat (Kdér)Vojenská letadla 1.–3. dílSvět letectví (Lowe)VrtulníkyStíhací letadla 1938-45, Velká

Británie – Německo (Válka)Polski samolot i barwa

(Królikiewicz, v polštině)Samoloty bombowe II. wojny światowej (Kaczkowski, v polštině)

Triáda – Wirraway, Polikarpov Po-2, Albatros

Typy broni i uzbrojenia (různá čísla)

Focke-Wulf FW 190D, camoufl age & markings 1. díl (Deboeck, Larger…)

Focke-Wulf FW 190D, camoufl age & markings 2. díl (Deboeck, Larger…)

Ilustrovaná historie letectví (Fokker VII, La-5, MiG-15)

Konstrukcje lotnicze polski ludowej (kolektiv)

Letadla – obrázkový slovníkO letecké akrobacii (Macháček)Padák a jeho užití (Novák)Parašutistický sport (Lukin)Příručka pro sportovní letce

(Vlasák)Zarys dzialań polskiego lotnictwa

(Król, v polštině)Strojně technická příručka

Malá encyklopedie kosmonautikyVojenské raketyA velký skok pro lidstvo

Válečné lodě I, III

ANTIKVARIÁT RCR

38 RCR 10/2011

Na sklonku roku 2010 uzrála myšlenka uspořádat společnou pro-pagační akci letovického letiště ve spolupráci s Leteckým klubem Le-tovice. Slovo dalo slovo a v kalen-dáři akcí se objevil termín Letovic-kého polítání 16. července 2011.

V týdnu před konáním akce nám největší starosti dělalo počasí, jeli-kož byly hlášeny přeháňky, ochla-zení a přechod fronty. Nakonec se však v sobotu počasí naprosto neu-věřitelným způsobem umoudřilo a již od rána panovalo téměř bezvě-trné počasí, slunečno a teplo, tedy naprosto ideální podmínky.

Ofi ciální začátek byl napláno-ván na 14. hodinu, ale někteří z po-zvaných modelářů přijížděli již od dopoledních hodin a mohli tak vyu-žít čas pro tréninkové lety. Pro všechny účinkující byla připravena perfektně upravená, nakrátko stři-žená letištní plocha, která umožňo-vala přistání z kterékoliv světové strany, za což patří dík „velkým“ letcům, kteří si vzali úpravu plochy za své.

Stojánka se postupně zaplnila velkým množstvím modelů letadel všech kategorií, od těch nejmenších z EPP přes cvičné modely větroňů, školní akrobatické motorové mode-lů se žhavicími motory až po velké akrobaty s pohonem benzinovými motory a elektrovětroně s rozpětím až 4 m. S modely raket se připojili i letovičtí raketoví modeláři. K vi-dění byly i opravdové lahůdky v podobě modelu stíhačky s dvoji-tým delta křídlem poháněného pul-začním motorem a maketa stíhací-ho letounu C-11 Ivana Čániho po-háněná benzinovým motorem MVVS-116, která, provedená do všech detailů, budila zaslouženou pozornost.

Podle plánu odstartovala ofi ci-álně akci 14. hodina a nastal proud modelářských letových ukázek fundovaně komentovaných naším předsedou Ivanem Čánim a Bedři-chem Knödlem. Vzhledem k to-

mu, že modelů bylo opravdu mnoho, zmíním se jen o těch nejzajíma-vějších.

Bezesporu po tech-nické stránce, ale i divác-ky velmi přitažlivé a po-tleskem oceněné bylo vystoupení Milana Pelíš-ka s již zmíněnou del- tou opatřenou pulzačním motorem a startující z rampy katapultem. Po spuštění motoru nemohl nikdo zůstat na pochybách, že se chystá ke startu naprosto mimo-řádný stroj, který na budoucích pět minut ovládne nebe nad letištěm. Zvuková kulisa doprovázející let modelu byla naprosto ohromující, všichni zmlkli, jelikož by se stejně neslyšeli, a jen tiše pozorovali, jak pilot letoun precizně vede a nako-nec v bezmotorovém letu s přehle-dem přistává téměř k noze. Oceně-ním mu byl spontánní potlesk při-hlížejících diváků.

Následovaly krásné ukázky le-tecké akrobacie modelářů ze spřá-teleného LMK Babice. Honza Možný se svým Capem 232 o roz-pětí 2,2 m, poháněným benzino-vým motorem DL-50, předvedl

klasickou přesně vedenou akroba-cii s drobnými prvky 3D pro zpes-tření. Petr Čermák s akrobatickým speciálem vlastní konstrukce s roz-pětím 2,6 m, poháněným benzino-vým dvouválcovým motorem DL--100 naopak předvedl 3D neposed-nou akrobacii, při níž byl model v neustálém pohybu navazujících obratů, ale stále pevně pod kontro-lou zkušeného pilota. Oba sklidili zasloužený potlesk diváků i kolegů modelářů. Za domácí modeláře předvedl několikrát odvážnou ak-

robacii David Ježek s modelem le-tadla Edge 540T, poháněným ben-zinovým motorem ZDZ-50.

Netypickou letovou ukázku předvedli modeláři z LMK Svitavy, který se specializuje především na upoutané modely. Předseda svitav-ského klubu Jindřich Samek s se-bou přivezl především mladé mo-deláře, kteří dávají naději na zacho-vání vynikajících výsledků dosaže-ných v této kategorii českými mo-deláři v minulosti.

Následovalo svištění hotlinerů Lojzy Štrofa z Černé Hory a Radka Gořuly z místního Letovického modelářského klubu. Rychlé průle-ty nad letištní plochou a následně strmé stoupání do výšin, zvrat, se-stupné výkruty a návrat zpět nad le-tištní plochu k rychlému průletu. Hotlinery dosahují rychlosti kolem 100 km/h a doprovází je charakte-ristické svištění.

Maketové lety s krásnými poma-lými průlety nad letištní plochou předvedl i jediný účastník ze Slo-venska s modelem DHC-2 Beaver.

Divácky oceněna byla i letová ukázka Josefa Krále s maketovým vrtulníkem v policejní kamufl áži, který předváděl opravdu mistrnou pilotáž. Z této ukázky si diváci po-řídili jistě největší množství sním-ků, jelikož visení vrtulníku na místě ve výšce cca 1 m nad zemí k fotografování doslova vybízelo.

Překvapením byla velká účast veřejnosti, která se zájmem sledo-vala letové ukázky až do šesti ho-din, kdy ofi ciálně skončila komen-tovaná část Letovického polítání.

Velké poděkování patří členům Leteckého klubu Letovice, bez kte-rých by se taková akce nedala usku-tečnit, a také Městskému úřadu v Letovicích, který formou grantu uvolnil fi nanční prostředky na pod-poru této akce.

První ročník Letovického polítá-ní je tedy za námi a již nyní se ozý-vají hlasy pro jeho pokračování. Příští rok tedy na shledanou na Le-tovickém polítání 2012.

Radomír Gořula

39RCR 10/2011

MOTOROVÉ MODELY

Petr Čermák se svým speciálem pro létání 3D akrobacie

Letovické polítání 2011

Josef Král, respektive jeho vrtulník v letu

Nestárnoucí Ivan Čáni se svou no-vou C-jedenáctkou

Model Milana Pelíška s pulzačním motorem

Tedy nebyli to ani tak velcí ptá-ci, nýbrž velké, většinou třímetrové motorové akrobatické modely a ne-bylo to ani přímo nad Znojmem, nýbrž nad modelářským letištěm Model City několik kilometrů od Znojma. Ve dnech 11. až 14. srpna se tam totiž sjeli nejlepší volnosty-loví akrobaté z celé Evropy, aby po-měřili svou výkonnost na soutěži EXFC 2011, kterou pořádal stejně jako tři předchozí ročníky náš nej-větší výrobce velkých akrobatic-kých modelů, fi rma Krill Aircraft.

Přijelo a zaregistrovalo se cel-kem třicet osm pilotů. Uveďme za-stoupení jednotlivých zemí: Ra-kousko deset, Česko osm, Francie pět, Itálie čtyři, Velká Británie tři, Španělsko dva, Polsko, Litva, Jižní Afrika, Maďarsko, Izrael a Malta po jednom. Soutěžilo se ve volných akrobatických sestavách se čtyřmi-nutovým hudebním doprovodem podle vlastního výběru pilota. Tato disciplína zatím nemá mezinárodní pravidla FAI, a proto také soutěž nebyla zařazena do mezinárodního kalendáře FAI. Výkony pilotů hod-notilo deset mezinárodních rozhod-čích (tři z Česka, po dvou ze Slo-venska a Rakouska, po jednom z Polska, Velké Británie a Němec-ka).

Ve čtvrtek 12. srpna probíhala celé odpoledne registrace pilotů a rozhodčích a celé odpoledne také piloti pilně trénovali a seznamovali se s prostředím letiště. Večer pro-běhla krátká instruktáž pilotů k vy-jasnění případných otázek k pravi-dlům, byla vylosována startovní čísla a bylo určeno pořadí vzletů pro druhé a třetí kolo kvalifi kačních letů. Pro postup dvaceti nejlepších účastníků do semifi nále se počítal součet dvou lepších kvalifi kačních kol. V semifi nále se pak létala dvě kola a lepší normalizovaný výsle-dek ze semifi álových kol určil deset nejlepších pilotů do rozhodujícího fi nálového kola. Rovněž rozhodčí

prošli krátkým zaškolením k vypl-ňování letových protokolů a ujasni-li si hodnocení některých kriterií, která se pro soutěž EXFC poněkud liší od kriterií FAI.

S ohledem na velký počet pilo-tů byl páteční první start do první-ho kvalifi kačního kola vypsán již na 8.00 ráno, skutečně se povedlo tento časový požadavek splnit a i další rozpis počítající se zhruba šesti minutami na jednoho pilota a pěti přestávkami pro rozhodčí probíhal naprosto přesně. Soutě-žím tohoto typu nesmírně pomáhá fakt, že všichni piloti používají RC soupravy v pásmu 2,4 GHz, a není

proto třeba se starat o případná vzájemná ru-šení a odebírat pilotům vysílače do hlídané úschovny. Na této kon-krétní soutěži měl vysí-lač v pásmu 35 MHz pouze Španěl Caldito, a tak létal na této frek-venci sám. Jinak první kolo kvalifi kace proběh-lo bez potíží či problé-mů, a skončilo dokonce s malou časovou rezer-vou, takže zbyl čas na le-

tové ukázky akrobatických dvojic a na oběd v letišťní restauraci.

Druhé kolo kvalifi kace probí-halo opět normálně a bylo naruše-no jen dvěma nepříjemnými „pří-hodami“. V té první si Jihoafričan (žijící v Anglii) Baverey při příliš nízkém průletu na zádech urazil směrovku a za celý let dostal nulu, nicméně model šťastně přistál a do dalšího kola byl opraven. Byla to jeho druhá prakticky stejná chyba, tu první udělal již v pátek při tré-

ninku. Hůře dopadl náš nadějný pilot Honzík Votava, který možná také „díky“ ostrému sluníčku je-den z obratů své sestavy „neupáč-koval“ a model nárazem do země totálně zrušil. V souvislosti s tím musím poznamenat, že orientace letiště Model City je bohužel tak nešťastně zvolená, že piloti a také rozhodčí mají téměř po celý den slunce v očích. Druhá kvalifi kační „runda“ skončila díky řediteli sou-těže Pavlu Švecovi a ukázněným pilotům opět s malou časovou re-zervou proti plánovanému progra-mu, a tak opět došlo na exhibiční lety týmů.

V sobotu ráno začalo třetí kvali-fi kační kolo opět přesně v 8.00 hod., ale již po několika startech za-čalo poměrně hustě pršet, a bylo nutné soutěž přerušit. Naštěstí déšť netrval dlouho a krátce po 13. hodi-ně byla kvalifi kace dolétána. Podle očekávání se na semifi nálových dvacet míst probojovali všichni fa-vorité, z našich závodníků jen Ku-kačka, Pasáček a Nečesánek. Mar-kovi Plichtovi uniklo semifi nále jen o tři místa, skončil v kvalifi kaci na 23. místě, když létal s modelem za-půjčeným od Kuby Nečesánka – svůj totiž již při tréninku neopravi-telně rozbil. Od týmu otce a syna Nečesánků bylo velké sportovní gesto, když svůj soutěžní model v ceně kolem 200 tisíc korun ne-zištně půjčili do kvalifi kace jedno-mu ze soupeřů.

Sobotní odpolední semifi nálové první kolo již jasně naznačilo, kde je třeba hledat fi nálovou desítku. Stále byla naděje, že by se alespoň jeden z našich pilotů do fi nále mohl dostat, ale nedělní druhé semifi ná-lové kolo bohužel tuto naději nepo-tvrdilo. Po skončení sobotních se-mifi nálových letů ale letový pro-gram na dráze letiště neskončil, di-váci viděli ukázky slétanosti švý-carského páru Sommer-Meier a německé dvojice Broemer-Brauer,

RCR 10/201140

MOTOROVÉ MODELY

Pohled do útrob jediné „elektriky“ Simona Felbera

Dva úplné týmy létající s jedním modelem. Vzadu otcové Nečesánek a Plichta, v popředí synové Marek Plichta a Kuba Nečesánek.

Velcí ptáci opět nad Znojmem

Ital Marko Maczucchelli skončil na 6. místě, jinak je to ale juniorský mistr světa v kategorii F3A!

ke slovu se dostaly i makety histo-rických letadel, proudové modely a četní diváci (odhadl jsem to na ví-ce než dva tisíce) měli možnost se po společném fotografování účast-níků a jejich modelů dostat alespoň chvíli na plochu do bezprostřední blízkosti modelů a popovídat si s piloty. Takovou „chvíli otevře-ných dveří“ jsme dosud nikdy ne-zkoušeli a divákům i pilotům se to všeobecně líbilo.

Po společné večeři účastníků v restauraci letiště se pokračovalo nočními lety, a to nejen osvětlených modelů z EPP, do vzduchu šel i osvětlený model Sebach o rozpětí 2,6 m! Španěla Pickeringa. Prostě i večer bylo na co se dívat a vyvr-cholilo to pěkným ohňostrojem, je-hož odpálení osobně řídil šéf letiště Jirka Písaříček.

Na nedělní druhé semifi nálové kolo od 8.30 hod. svítilo sluníčko, vítr byl slabý, ale postupně k poled-nímu zesiloval. Druhé semifi nále potvrdilo všeobecně očekávanou fi -nálovou desítku a vzhledem k to-mu, že se žádné výsledky z před-chozích kol nepřenášely dál, bylo stále konečné umístění otevřené. Největšími favority byli Ido Segev z Izraele a Gernot Bruckmann z Ra-kouska, kteří se o nejvyšší stupínek utkali i před dvěma roky na EXFC 2009. Dalších osm pilotů bylo pře-ce jen o poznání slabších než favo-rité, a proto od třetího místa dál se dalo jen hádat.

Finálové kolo proběh-lo před všemi deseti roz-hodčími a zhruba stejným počtem diváků jako v so-botu. Trochu jsme čekali, že na fi nále vytáhnou účastníci nějaké utajené trumfy, ale až na pár drobností jsme se nedo-čkali, a měl jsem pocit, že se létalo spíše tak trochu na jistotu. Pořadí ve fi ná-le si účastníci rozlosova-li. Jako poslední letěl Ido Segev, což mu také mož-ná trochu pomohlo k to-

mu, že fi nále vyhrál s nepatrným odstupem (50 b.) před Gernotem Bruckmannem. Na dalších místech skončili Rakušané Krahofer a Kohl-berger, páté a šesté místo obsadili Italové Matterazzi a Maczucchelli, sedmé místo vyšlo na Rakušana Brandmüellera, osmý byl Francouz Detry, devátý Ital Cecconi a jako desátý skončil Baverey z Jihoafric-ké republiky. Jen pro úplnost ko-nečné umístění našich pilotů: pat-náctý Pasáček, sedmnáctý Nečesá-nek, devatenáctý Kukačka, dvacátý třetí Plichta, dvacátý osmý Mikes-ka, třicátý druhý Krob, třicátý čtvr-tý Hofman, třicátý pátý Hrachovec a třicátý osmý Votava. Při této pří-

ležitosti si neodpustím malou vzpomínku na EXFC 2009, kdy tehdy dvanáctiletý Kuba Neče-sánek (sotva zvládající přistání s EPP kačenou blíže než do třiceti m) troufale prohlásil, že na příští EXFC bude zcela určitě létat. Spolu s ot-cem jsme mu tehdy dopo-ručili, aby chodil po ze-mi, ale ono mu to kupodi-vu (tedy hlavně díky táto-vě pomoci v roli mecha-nika a investora) vyšlo.

Závěrečné vyhlášení výsledků proběhlo na letištní ploše, všichni účastníci dostali upomínkové před-měty a všichni semifi nalisté upo-mínkové plakety. Před vyhlášením tří nejlépe umístěných pilotů ještě proběhlo losování o hlavní cenu, kterou byla kompozitová „třímet-rovka“ Jak-55 od fi rmy Krill Air-craft, tedy cena opravdu hodnotná, a vyhrál ji již výše zmiňovaný Kuba Nečesánek. První tři závodníci do-stali nádherné poháry a láhve se sek-tem, se kterým naložili jako na zá-vodech formule 1 – vždyť vlastně tyto velké akrobatické modely jsou také jakousi formulí 1 RC akrobatic-kých modelů.

Po technické stránce se žádná pronikavá novinka neobjevila, snad jen Gernot Bruckmann použil čtyř-válec 200 cm3 místo běžně používa-ných benzinových dvouválců a Ra-kušan Felber jako jediný měl ve svém modelu o rozpětí 2,6 m elek-trický motor a 2x 12 Li-pol článků. Byla to první vlaštovka, myslím, že elektrický pohon se i v této katego-rii prosadí jako tomu bylo v minu-losti v kategorii F3A. Naprostou převahu měly modely vyráběné fi r-mou Krill Aircraft, ale to se v pod-statě dalo čekat, to nebylo žádným překvapením. Zcela jednoznačně převládaly „třímetrovky“, které jsou z hlediska pořízení nákladnější, ale jejich letové chování je opět o něco blíže ke skutečným „dospělým“ ak-robatům než u menších modelů do 2,6 m rozpětí.

Co říct na úplný závěr? Podle mé-ho názoru i ohlasu od některých za-hraničních účastníků se soutěž EX-FC 2011 po všech stránkách vydaři-la. Bylo zcela evidentní, že tato sou-těž má ve znojemském regionu již svoji tradici a značnou popularitu u diváků. Ostatně není divu, u vol-ných akrobatických sestav je oprav-du na co se koukat, často nechybí ani ten adrenalin pro diváky (a snad i pro některé piloty), a tak obavy, že by na příští EXFC 2013 bylo málo přihlá-šených účastníků anebo nedostatek diváků opravdu nejsou na místě.

Ing. Jiří HavelSnímky: autor

a Ing. Vladislav Plichta

41RCR 10/2011

MOTOROVÉ MODELY

Druhý Gernot Bruckmann se svým modelem

Komletní tým Votavů (zleva otec, syn a děda) a jejich model těsně před posledním letem

Vítězný model Ida Segeva z Izraele

Yak-54 o rozpětí 260 cm od fi rmy Hyperion Rakušana Brandmüllera – dřevěná konstruk-ce, motor 80 cm3

Zleva třetí Wolfgang Krahofer z Rakouska, druhý Gernot Bruckmann, jeho krajan, a ví-těz Ido „Dodo“ Segev z Izraele

Druhý ročník zletu veľkých mo-delov všetkého druhu „Lietame v raji“ sa uskutočnil 20. augusta 2011 na letisku miestneho Aeroklu-bu Spišská Nová Ves. Usporiadate-ľom bol modelársky klub Modelári Spiša za výdatnej pomoci primáto-ra mesta, aeroklubu a spriaznených fi riem.

Ak som pri minulom ročníku na-písal o dôležitosti počasia, tak mu-sím poznamenať, že i teraz malo značný vplyv na úspech podujatia. Samozrejme, dobrá organizácia a chutný guláš boli tou pomyselnou čerešničkou. Zišla sa tu tridsiatka pilotov nielen lietadiel, ale i bojo-vej techniky či vrtuľníkov. Neboli tu iba obry, ale i menšie modely,

ktoré veľmi účinne vypl-nili čas vynútených pre-stávok v čase vzletu ale-bo pristátia skutočných lietadiel, lebo paralelne s akciou modelárov pre-biehal i deň otvoreného letiska a všetky lietajúce stroje používali rovnakú dráhu. Vzájomný rádiový odposluch bol nevyhnut-ný. O divákov tiež nebola núdza, lebo plocha letis-ka je predmostím vstupu

na územie národného parku Slo-venský raj a pretína turistické tra-sy.

Čo modelári predstavili? Bolo toho dosť na niekoľko článkov, ale pokúsim sa predstaviť hádam to najzaujímavejšie. Igor Ňaňo z Bra-tislavy priviezol maketu lietadla Robin 2160, pôvodom zo stavebni-ce, s úpravou podvozku na zadový typ. Model s rozpätím 2 200 mm a hmotnosťou 8 kg poháňa motor RCG 50 s dostatočným výkonom. Pilot model ovládal súpravou Futa-ba 28 s modulom 2,4 GHz Duplex. Jeho kolega Miloš Juríček predvie-dol zasa veľmi pekné letové ukážky s vrtuľníkom Agusta A 109 vo far-bách leteckej záchrannej služby, ktorý tiež pochádza zo stavebnice. Hlavný rotor s priemerom takmer

1,5 m poháňa motor Thunder Tiger o objeme 15 cm3. Stály účastník modelárskych zrazov Jozef Kumo-rovitz zo Svitu pretínal oblohu s modelom Mustang P-51 D. Agre-sívny letový prejav dával na znám-nosť, že naozaj ide o model stíhač-ky. Model s rozpätím 1 800 mm a hmotnosťou 6,5 kg poháňa benzí-nový motor MVVS 26. Pilot a sta-viteľ za „kniplami“ MC-22 s mo-dulom Duplex nezaváhal ani na okamih a svoje vystúpenie ukončil dlhým, ale veľmi pekným pristá-tím. Našli sme tu i večnú tému Pi-per, jedného z nich pilotoval Jaro-slav Bukovina z Popradu. V jeho parku ma však zaujal model histori-ka Cloud Snooper, ktorého predlo-ha od Eda Konefesa pochádza z ro-ku 1940. Replika v podaní Jarosla-va má rozpätie krídla 1 800 mm a hmotnosť 1 200 g. Je potiahnutá Solartexom a RC súprava ovláda výškovku, smerové kormidlo a za-paľovanie. Pohon obstaráva motor Olson 60 z roku 1930 o objeme 10 cm3 s iskrivou sviečkou. Staviteľ priznal, že najväčším problémom bolo zohnať indukčnú cievku zapa-ľovania s vhodným rozmerom, lebo tá pôvodná sa nezachovala. Majes-tátny let tohto modelu nás posunul o niekoľko desaťročí späť. Bansko-bystrický kraj zastupoval Rastislav Šušor z Lučatína. Jeho Fokker Dr.1 svojím zaprášeným povchom dával na známosť, že od jeho posledného letu uplynolo už viac času, ale po počiatočnom ostychu pilot predvie-dol bezproblémové vystúpenie.

Model v mierke 1 : 4,2 má rozpätie 1 800 mm a hmotnosť 7,5 kg. Pohon zaobstaráva benzínový motor Quadra 34. Horú-cou novinkou však bol akrobatický model Extra 230 Františka Šišku z Ho-zelca pri Poprade. Model pri svojom vystúpení ab-solvoval iba piaty štart, čo bolo trochu vidieť. Voľba pohonu ZDZ 60 sa ukázala ako vhodná, lebo

MOTOROVÉ MODELY

RCR 10/201142

Extra 260 Grzegorza Baraniaka vo vise

Lietanie v raji 2011

Extra 230 spolu so svojím tvorcom Františkom Šiškom z Hozelca

Fokker Dr.1 Rastislava Šušora z Lučatína

Plne funkčný motor Olson 60 z roku 1930 v modeli Cloud Snooper

Igor Ňaňo z Bratislavy a jeho nový model Ro-bin 2160

klasickú akrobaciu model s rozpä-tím 2 300 mm a hmotnosťou 9 kg zvládal úplne hravo s dostatočným prebytkom výkonu a aj ovládanie súpravou FC-16 s modulom Duplex bolo bez porúch, takže spokojnosť pilota, respektíve staviteľa bola oprávnená.

Domáci modelári predviedli bezpočet úspešných aerovlekov, výsadok RC parašutistu, ktoré pilo-tovali Rastislav Žemla či Miroslav

Bigoš. Akrobatickú zostavu F3A predviedol Ing. Dušan Majerník so svojím Jakom 54, ktorý bol novin-kou v predchádzajúcom ročníku podujatia, ale viem, že v jeho dielni sa už dlhšie rodí nový prírastok.

Asi najviac práce mal Andrej Hrabkovský z Kežmarku, ktorý ne-únavne krúžil so svojim modelom ťahača Faun s návesom v mierke 1 : 7, obťažkaným nákladom detí i dospelákov.

Vyvrcholením akcie bolo vystúpenie známeho poľského modelára a or-ganizátora „Modelár-skych piknikov“ z Nowe-go Targu Grzegorza Ba-raniaka. Jeho program sa „zvrhol“ na exhibíciu symbiózy pilota a mode-lu. Jeho trojmetrová Ex-tra 260 od Composite-art s motorom DA 150 a hmotnosťou 18 kg pred-vádzala hádam všetky obraty Free style, zahale-

né do už neodmysliteľnej dymovej clony. Grzegorz patrí v tejto dis-ciplíne k špičke poľských pilotov a v súťaži o poľský pohár pravidel-ne siaha na stupne víťazov. Medzi-národné úspechy si však dali ešte načas. Po zásluhe zožal potlesk na otvorenej scéne.

Prísľub účastníkov na návšte-vu budúceho ročníka je viac ako poďakovaním všetkým, ktorí sa na úspechu podujatia podieľali. Viac si môžete pozrieť na www.lz-sv.sk.

Ing. Ladislav Jakubčo, Modelári Spiša

se stal teprve desetiletý Michal Krůza, který skončil pátý a při zá-věrečném vyhodnocení dostal cenu pro nejmladšího účastníka.

V kategorii F3M bylo jen sedm pilotů. Chyběla známá jména jako Dan Hrachovec, Jirka Mikeska či Matěj Šteigl. Trochu to vypadá, že těžce nesou úspěchy pilotů mladší generace, kteří se drze tlačí do špič-ky, ale třeba je to jinak. Soutěž se létala na dvě kola povinné sestavy, dvě kola tajné sestavy a jedno kolo volné. Nejlepší kola se sčítala s „vá-hou“ 35, 45 a 20 %. Zvítězil jediný zahraniční účastník Martin Brand-müller z Rakouska, nejlepší z na-šich byli Martin Pasáček, Tomáš Kukačka a Honza Hofman.

Při slavnostní vyhlášení výsled-ků předal ceny starosta Kyjova František Lukl. První tři místa byla v každé kategorii oceně-na vkusnými plaketami, všichni účastníci dostali diplomy, trička a další upomínkové předměty a všichni také byli pozvá-ni na večerní raut, kde na

RCR 10/2011 3543

MOTOROVÉ MODELY

Nejlepší piloti F3M, vlevo třetí Tomáš Kukačka,

vpravo druhý Martin Pa-sáček,uprostřed vítězný

Martin Brandmüller

Soutěž F3M, RCAS a polétání v Kyjověaneb jak se dá s hrstkou nadšenců udělat nádherná akce

Jakub Nečesánek a jeho již pověst-ný nízký nožák s modelem Yak 55M Panter 1A

Seriálová soutěž mistrovství ČR velkých RC akrobatů kategorií F3M a RCAS se konala v sobotu 20. srpna na letišti aeroklubu v Ky-jově. V neděli se tu pak konal letec-ký den modelářů i „dospělých“ le-tadel. Díky dobré spolupráci aero-klubu a modelářského klubu Kyjov se pod taktovkou Emila Nečesánka podařila akce, na kterou se přišlo podívat více než 2 000 diváků, kteří se zcela určitě nenudili.

Sobotní soutěž byla perfektně zorganizovaná. Letový prostor byl díky velkému letišti vytyčen velmi přesně a výrazně (což obvykle ne-bývá) a některým pilotům hranice letového prostoru dělaly potíže a je-jich porušením ztráceli body. Proto-

že bodovalo pět rozhodčích a nej-vyšší a nejnižší známka se škrtaly, byla zajištěna mnohem vyšší objek-tivnost hodnocení ve srovnání s předchozími soutěžemi.

Soutěže v jednodušší kategorii RCAS se zúčastnilo třináct pilotů a vyhodnocení bylo provedeno od-děleně pro povinnou sestavu (létala se dvě kola) a volnou na hudební doprovod. Povinou sestavu vyhrál Kuba Nečesánek před Martinem Kukačkou a Martinem Haukem, kterého většina z vás jistě zná z te-levizní soutěže Talentmania. Vol-nou sestavu vyhrál suverénně opět Kuba Nečesánek před Davidem Bučkem a Martinem Kukačkou. Velkým objevem kategorie RCAS

ně čekala ochutnávka vín z vinař-ství Štěpána Maňáka, sud kvalitní-ho piva Pilsner Urquell a rožněné prasátko, u kterého probíhala druž-ná zábava do pozdních nočních ho-din.

V neděli již v devět ráno byl za-hájen modelářský letecký den, při němž vystoupili jednak účastníci sobotní soutěže, ale i další místní, přespolní i zahraniční modeláři. Je-jich vystoupení profesionálně ko-mentovali Vláďa Hadač a Karel Galatík. Odpoledne pak následova-la vystoupení velkých letadel, včet-ně přistání cvičného tryskového L-29 Delfín.

Celé akci pomohlo i nádherné počasí, odlétalo se vše podle pře-dem připraveného programu a všichni se rozcházeli s tím, že po-dobnou úspěšnou akci bude nutné v roce 2012 zopakovat.

Ing. Jiří Havel, Ing. Emil Nečesánek

Foto: Roman Klígl

P-51 D a Jozef Kumorovitz zo Svitu pri pri-prave na štart

Model ťahača Faun Andreja Hrabkovského z Kežmarku v zajatí divákov

Opředposledním srpnovém ví-kendu se konala na letišti Model City u Znojma další

zajímavá akce zaměřená na modely poháněné proudovými motory. Sjeli se piloti z několika států: Rakouska, Německa, Švýcarska a samozřejmě Česka i Slovenska. Celkem se na ploše sešlo 35 modelů, z toho dvě velké atraktivní makety vrtulníků. Jako snad v případě všech akcí ko-naných v Model City byla organiza-ce perfektní. Příjemnou novinkou bylo, že každý pilot i mechanik do-stali klasickou píšťalku, která slou-žila i k identifi kaci pro přístup do depa. Nakonec každý pískáním mís-

to tleskání dával najevo, jak se mu let líbil. Opravdu výborný nápad!

Počasí nám přálo a k vidění byly velmi zajímavé kousky. K rozpětím největším patřil třímetrový Skygate BAE Hawk rakouského pilota Ha-ralda Kafky. Kafka měl model doko-nale v ruce, udivoval diváky rychlý-mi průlety v dvoumetrové výšce, ja-ko by řídil nějakého trenéra. Záro-veň si s sebou dovezl i MiG-15 od fi rmy Composite ARF v ruských barvách. Velmi atraktivní bylo dívat se na tandemový let dvou MiGů 15; ten druhý, postavený ve stejném mě-řítku, pilotoval Michal Dvořák. Z dálky se letadla od sebe odlišovala jen tím, že stroj v českých barvách měl na křídle přídavné nádrže. Piloti nebyli pochopitelně plně sehraní, ale celkový dojem ze společného letu dvou tryskových klasik byl přesto výborný.

Netradiční model tryskáče SAAB J 29E Tunnan o rozpětí

2,3 m podle předlohy z roku 1953 dovezl Hans Kaufner z Rakouska. Daná verze Tunnanu měla odstra-něný slot z náběžné hrany a pro-dlouženou tětivu křídla, takže vzni-kl „psí zub“ a přibyl aerodynamic-ký plůtek. Tyto změny vedly ke zvýšení maximální rychlosti a sou-časně se zlepšilo chování při níz-kých rychlostech. Model J-29E je novinkou slovinského výrobce Mi-bo Modeli, který se proslavil výro-bou obřích A-10. Bohužel tentokrá-

te se žádná třímetrová A-10 v Mo-del City nepředvedla.

Z českých pilotů se představil Pavel Štern se svým Airworld F9F

Pantherem o rozpětí 2,45 m. Přestože model pohání relativně malá turbína P120SE o tahu

135 N, ve vzduchu se chová maxi-málně realisticky a ukázal velice hezký let. Se svou malou stíhačkou FeiBao F-15 Eagle v měřítku 1 : 8 o rozpětí 1,4 m v kamufl áži japon-ských leteckých sil se představil Aleš Marhoun. Přestože rozměry šlo o jeden z nejmenších modelů, měl jen 2,06 m na délku, projev ve vzduchu odpovídal reálnému stroji. Ani můj CARF Ultra Lightning, který je poháněn velkou českou turbínou o tahu až 220 N z První brněnské strojírny, si ostudu neuří-zl. Model s letovou hmotností 23 kg s tímto pohonem zvládá neomeze-ně jakékoliv manévry a dovoluje velice razantní létání s příjemnou

spotřebou. Ultra Light-ning má dvě třílitrové ná-drže, které vydrží spo-lehlivě na deset minut le-tu plus rezervu na přistá-ní. Turbína TJ 20 funguje spolehlivě a hlavně akce-lerace je v porovnání s ji-nými turbínami výborná, pilot od středních otáček ani nezaznamená nějaké zpoždění. Na stojánce

44

MOTOROVÉ MODELY

RCR 10/2011

CARF Ultra Lightning Petra Gubiho s novou českou turbínou

Rakušan Harald Kafka předváděl se svým BAE Hawkem nádherné

průlety

MiG-15 Haralda Kafky

Jets over Model City 2011

Největším modelem setkání byl MiG-29 Michala Dvořáka. Bohužel brzy po startu vážně havaroval.

měl zaparkovaného svého nového Jet Legend L-39 Albatros o rozpětí 1,88 m Jirka Písaříček, ale ani jed-nou se s ním nedostal do vzduchu. Největším modelem, který se před-vedl na akci, byl Fly Eagle Jet MiG-29 Michala Dvořáka o rozpětí 1,9 m, délce 2,75 m a letové hmot-nosti 35 kg, poháněný dvěma turbí-nami JetCat P120. Celkově má pro obě turbíny nádrže o kapacitě 8 lit-rů kerosinu. Bohužel hned po star-tu došlo k nějaké chybě a MiG váž-ně havaroval.

Samostatnou kapitolu tvořily turbínové vrtulníky. První byl Bell AH-1 Cobra s průměrem rotoru 2,5 m, poháněný turbínou Jakadof-sky. Pilot s ním předváděl úchvat-né kousky ve vzduchu, ale nakonec při druhém letu selhala turbína, helikoptéra spadla asi ze dvou me-trů a poškodila si ližiny. Druhý vr-tulník, Eurocopter EC 135 (Vario), poháněný také turbínou Jakadof-sky, předváděl o poznání klidnější létání. Přece jen v případě havárie by škoda byla obrovská.

Lahůdkou, i když „trochu“ hlučnou, byly modely Sagittario a Delfi no poháněné pulzačními motory Z-24 Pulso, které přivezl Austria Pulso Team. Tým tvoří dva piloti, Alois Martin a Thomas Geissinger, oba létají s pulzačními motory několik roků. Jejich stroje

nebyly nijak veliké, protože pul-zační motory Z-24 mají tah jen okolo 25 N. Ale čím byly menší, o to víc byly slyšet. Zvuk o frek-venci kolem 50 Hz je opravdu ne-příjemný a věrně simuluje projev německých bezpilotních bomb V1 na konci druhé světové války, kte-ré byly vybaveny také pulzační pohonnou jednotkou. Zvuk byl opravdu tak intenzivní, že přesto-že se v sobotu uskutečnily jen dvě letové ukázky, obyvatelé nedaleké vesnice si stěžovali na hluk. Asi se báli, že jim něco spadne na hlavu. Pulzační motor není možné regu-lovat, po celou dobu chodu běží naplno, proto doba letu není delší než 5 minut na jeden litr paliva. Životnost motoru se pohybuje ko-lem půl hodiny, poté se musí vy-měnit planžeta sloužící pro dodáv-ku paliva do spalovací komory. Pro nastartování je potřeba tří lidí – jeden drží model, druhý fouká stlačený vzduch do motoru a třetí zapaluje hořákem směs.

Přestože počasí akci přálo a vše probíhalo hladce, ani tady se pilo-tům nevyhnuly havárie a drobné problémy s motory, které ovšem v žádném případě neubraly na nad-šení a atraktivitě létání s modely poháněnými turbínami.

Ing. Petr GubiNučice

45RCR 10/2011

MOTOROVÉ MODELY

Klidný let turbínového Europteru EC 135 L-39 Jirky Písaříčka

Turbínový Bell AH-1 Cobra poháněný turbínou Jakadofsky Pavel Štern s vnukem-pilotem Jakubem Vlkem a jejich F9F Panther

Příprava modelu Sagittario

Delfi no s pulzačním motorem Austria Pulso Teamu

Nedávno jsme se s kolegy těšili na jubilejní 10. ročník této jedné z nejlepších akcí v Evropě, a když jsme letos dostali pozvání, s údivem jsme zjistili, že jde už o 13. ročník. Čas prostě letí nějak rychleji, než člověk stačí vnímat.

Protože jsme rádi všude včas, vy-jeli jsme v pátek brzy ráno a už od-poledne jsme byli na místě (pouhých 600 kilometrů). Proti cestě do La Ferté Allais ve Fran-cii je německé Lehrte „brnkačka“. Na místě už byla poměrně velká česká ekipa modelářů, a tak jsme tam byli jako doma. Eko-nomická krize je ale znát, z ostatních států už zde byli pouze domácí, jeden Rakušan, jeden Švýcar a dva Nizozemci. Na par-ku modelů to ale nebylo znát, dvě stě padesát met-rů dlouhé depo bylo na-mačkané modely z obou stran a místy nebylo k hnutí (bylo jich 106). Protože přihlášeni jsme byli již předem, fyzické „odfajfko-vání“ bylo dílem okamžiku a už jsme byli ve víru modelářského dění.

Vždy se tu objeví hodně nových a zajímavých modelů – abych vybral aspoň ty nejzajímavější, tak letos při-byly Grumman X 29 domácího Fri-edhelma Graulicha (ten má nový mo-del každý rok), obří akrobatický vět-roň Fox poháněný turbínou, náš čes-ký větroň Tulák Luďka Demczaka, z Nizozemí přivezli obrovské samok-řídlo Focke Wulf 3x1000B – neusku-tečněný německý projekt z konce války – poháněné dvěma turbínami, a také obrovský Raffale Thomase Rotha, rovněž se dvěma turbínami.

Co se týče letových ukázek, jak v sobotu, tak v neděli zahajovali program naši větroňáři se svými

perfektními aerovleky – vlekali Ru-da Helmer a Miroslav Nedorost a větroně pilotovali Luděk Demc-zak, Radek Helmer a Günter Proft. Bez nadsázky výborné vystoupení a velký ohlas. Velký aplaus sklidilo také vystoupení Zdeňka Hůlky s je-ho Zlínem Z-50, který již všichni známe, ale jeho velikost a výborná a klasická pilotáž stále lahodí oku

modeláře a potěší snad každého di-váka. Výborné vystoupení zde měl i kolega Jan Horák se svým Messer-schmittem Me 163 Komet (mezi di-

váky bylo slyšet pochvalné „ja, wunder schönn“), jenž za své výko-ny byl oceněn cenou „Best Tech-nik“. Opět zde zazářila skupina Great War Flying Circus, jejíž vy-stoupení provázely velké ovace, by-

la znovu oceněna jako největší show akce. Ale i její členové měli ztráty. V zápalu boje jim shořel na ploše vojenský stan a u něj jeden z pilotů, ze kterého zbyly jen boty. Bez nad-sázky se dá říct, že letošní Lehrte bylo opět na vynikající úrovni pře-devším díky českým modelářům a pořadatelé jsou si toho vědomi a vycházejí jim vstříc i třeba tím, že přihlášky jsou na internetu i v češti-ně.

V „kategorii“ akrobatů zde létal s Jakem 55 mladý domácí Miles Dunkel na hudbu a bylo to vystoupe-ní vynikající. Jeho tatínek také dobře létá, a tak je zde „rodičovská péče“ opravdu znát. Jinak bych řekl, že ak-robatů speciálů stále ubývá. Tento mládenec vynikal i při pilotáži svého vrtulníku, a to jak ve dne, tak i při večerním létání s osvětleným mode-lem.

Když už jsme u vrtulníků, létaly zde modely poháněné turbínou, vy-bavené snad stejně jako jejich před-lohy, a při realistické pilotáži diváky skutečně nadchly. Létaly i vrtulníky akrobatické, u nichž je vidět nároč-nost pilotáže v každém okamžiku, ale ani jejich „tanec sv. Víta“ už tolik příznivců nemá, a přítomné diváky tak moc nenadchly. Turbínové vrtul-níky byly typu Lama. Jeden v civilní

verzi kromě samotného realistického létání před-váděl i výsadek RC para-šutisty, i ten byl dobře ovládán a přistával na cíl. Další Lama – vojenská – předváděla raketový útok a po jeho ukončení i unik z bojové zóny a vypouště-ní klamných cílů, takže i v tomto vystoupení našla uplatnění pyrotechnika – a bylo velice dobré! Obě Lamy si díky své velikosti a propracovanosti získaly velký obdiv a uznání.

46 RCR 10/2011

MOTOROVÉ MODELY

Při startu Foxe asistuje kolega, jenž hlídá, aby model nechytil. Před startem se deka z ocasních ploch samozřejmě sundá.

Akrobatický Fox má v měřítku 1 : 2 rozpětí 7 m; je poháněn turbínou JetCat 160

Lehrte 2011 – stále silnější česká stopa!

Tiger Moth Martina Gronerta z Německa má rozpětí 5,1 m a hmotnost 54 kg, k jeho pohonu slouží motor King 95 cm3. Klasická stavba trvala několik let. Při kompletaci modelu na letišti aktivně pracovala i manželka Martina.

Rafalle C, délka 5 m, dvě turbíny Frank Raptor, ohromný a nádherný, pilot domácí Thomas Roth (vlevo)

Jan Horák se v tom modelu zhlédl. Uvidíme, zda si ho pořídí také.

Turbínové modely letadel obecně jsou stále rozšířenější a dá se již říct, že při podobných akcích převládají nad modely vrtulovými. Zde je po-třeba vyzvednout model Raffale s délkou 5 m a pohonem dvěma tur-bínami o celkovém tahu 50 kg domá-cího pilota Thomase Rotha. Thomas je velkým příznivcem maxi modelů, v reportáži z loňské show v Lehrte jste mohli zaregistrovat jeho dílo – model dopravního letadla, na nějž již potřebuje povolení k provozu létají-cích strojů od německých úřadů. Do dnešního dne je však nedostal. Úřa-dy se asi bojí, jinak to nelze vysvět-lit, protože samotný model je napro-sto perfektní po všech stránkách. Turbínových modelů tu byla skuteč-ně většina a již se dokonce vyrovná-vají i velikosti vrtulových a turbíno-vých modelů; dokonce se stále více objevují modely víceturbínové, a to je na jednu stranu velmi dobře, ale na druhou stranu je to fi nanční rána už při pořizování této techniky a její provoz také není zrovna levný.

Organizace byla opět vynikající, i když v sobotu měli pořadatelé v programu zpoždění asi půl hodiny proti harmonogramu, podle kterého zde létají. Také péče o piloty a me-chaniky tu je výborná. Kromě lístků na snídaně a večeře dostávají ještě deset Euro v lístcích na jiné pochuti-ny a piloti z jiných zemí dostávají příspěvek na dopravu v přepočtu cca 1,50 Kč za kilometr v hotovosti. To je v dnešní době obecného šetření jistě pozornost veliká a také to, že účastník neplatí žádné startovné! Je také nutné se zmínit o dortech a zá-kuscích, které tu byly k dispozici po celou dobu akce za cenu jednoho Eura. Byly prostě k sežrání a zásluhu na tom mají manželky a přítelkyně pořadatelů – dámy, klobouk dolů!

V pátek při homologačních letech měl za velkého větru a také asi kvůli nervozitě problém J. Adámek se svo-jí známou L 410 a při nepovedeném přistání ji rozbil. Další model Miloše Belady, a to Hurricane, utrpěl havárii

ihned po startu, a tak má pilot doma co dělat. Ještě jedna česká havárie tu byla a to MiG-3. Pilotu Radkovi Helmerovi se v neděli po zakousnutí motoru nepodařilo přistát a model havaroval, bohužel dost, a bude asi na zrušení. Jinak se havárie akci vy-hýbaly, kromě takových banalit, jako je uražený podvozek atp., takže cel-ková bilance je dobrá.

V sobotu po ukončení ofi ciálního programu jsme byli svědky pokusu o vytvoření světového rekordu v po-čtu létajících RC modelů ve vzduchu najednou. Myšlenka byla na 100 modelů. To se bohužel nezdařilo, ale napočítali jsme jich 64! Létaly zde modely velké, ale také ty malé z pro-dukce různých východních fi rem. Musím říct, že mne nová technolo-gie 2,4 GHz již o své správnosti utvr-dila natrvalo, protože se nevyskytl ani jediný problém s komunikací či rušením. Jen jsem si říkal, kam to už došlo, protože před časem, když už mohly do vzduchu dva modely na-jednou, bylo to něco úžasného, a dnes? Tohoto rekordního pokusu se zúčastnili také naši modeláři, a v hojném počtu. Zaslouží si po-chvalu.

Tečku za sobotním programem, a to zatím nevídanou, udělali pořada-telé po večerní produkci nádherně osvětlených modelů až před půlnocí, a to nočním ohňostrojem, který byl odpalován jak ze země, tak také z le-tícího modelu a dokonce i z přilby pilota. Model nesl na speciální ram-pě pod trupem 3 kg pyrotechniky,

byl perfektně osvětlen a výsledek byl famózní, dosud nevídaný a sku-tečně nádherný. Každý profesionál z tohoto oboru by takový ohňostroj určitě bral.

Celkově se dá říct, že letošní roč-ník Lehrte udělal zase velký krok dopředu, byl úspěšný, počasí bylo naprosto perfektní, organizace vý-

borná, účastníků hodně (108 a mno-ho z nich s více modely), diváků při-šlo už standardně mnoho, a tak začí-ná převažovat názor, že se tato akce stává jedničkou v Evropě. Jsem rád, že k tomu velikou měrou pravidelně a ve stále větším počtu přispívají čeští modeláři a dělají nám ve světě dobré jméno.

Rudof Krásenský

RCR 10/2011 47

MOTOROVÉ MODELY

Čeští piloti se svými „mazlíčky“

Stojánka nádherných českých větroňů byla stále obhlížena spoustou di-váků

Příprava na světový rekord v počtu modelů ve vzduchu. Najednou tu lé-talo 64 RC modelů!

Při nočním létáním byl předveden i RC balon o průměru 3 m. Jediné, co nešlo ovládat, byl směr větru, a proto byl pro jistotu uvázán na dlouhém lanku.

DVD z této akce se začne prodávat na stánku RC revue na veletrhu Model Hobby a poté je bude mož-né objednat na tel. 605 290 033 (p. Horák), případně v modelářské prodejně Avanti v Jičíně.

Cena 290 Kč + poštovné.

Konec letních prázdnin je ve znamení řady pravidelných mode-lářských akcí, mezi něž začal před pěti roky patřit i MVVS Cup, setká-ní vyznavačů velkých modelů leta-del, a to nejen poháněných motory MVVS. Po prvních dvou ročnících na letišti v Brně-Medlánkách se le-tos již po třetí začali 27. srpna sjíž-dět piloti do perfektně připraveného areálu Czech Heaven v Budkovi-cích u Ivančic. Areál je pro pořádá-ní takových akcí přímo ideální, s asfaltovou dráhou 150 x 12 m, zá-zemím s klubovnou, občerstvením, ubytováním v chatkách nebo v po-kojích letištní budovy, s hangáry pro modely i s bazénem se solárním ohřevem vody.

Organizačně se této akce chopili jako obvykle členové RC model klubu Brno. Ve spolupráci s gene-rálním sponzorem, fi rmou MVVS Brno, a řadou dalších připravili vše potřebné. Neponechali nic náhodě a stihli objednat i nádher-né počasí, jen v kolonce vítr se asi někdo uklepl a omylem připsal jednič-ku, a tak místo 0 m/s ode-šla objednávka na 10 m/s.

I přes dost větrné po-časí se po nezbytném brí-fi nku rozběhly letové ukázky podle programu v 10 hodin. Jako každo-ročně je zahájil Jiří Jarolí-mek junior s akrobatic-kou sestavou se svým tří-metrovým akrobatem Su-choj Su-29. Očekával jsem, že se do větrného ovzduší nikomu moc nebude chtít, ale Jirka svým letem všechny ostatní navnadil a ukázal, že to jde. Startbox se pomalu začal plnit kartičkami pilotů. Program byl opravdu pestrý. K vidění byla spousta akrobatických letadel. Pro-klatě nízkou akrobacii předvá- děl Lukáš Nesnídal s modelem MXS-R, klasickou Rostislav Lesni-

ak s modelem Edge 540T a Jakub Zakopal s Veloxem Revolution II. Přesné lety ukázal potom odpoled-ne Ladislav Ochotný se svou novou třímetrovou Extrou S 39 %, 3D se-stavu Jan Hofman také s třímetro-vým modelem Jak-55M. Úspěšně se předvedl teprve desetiletý Mi-chal Krůza s modelem Jak-54 o roz-pětí 3,1 m, osazeným motorem 3W 170 cm3.

Něčím úplně novým v akrobatic-kém létání s RC modely na této akci bylo společné vystoupení Karla Kallaba a Libora Nechvíle, oba mě-li shodné modely Jak-55M o rozpětí 2,2 m s motory MVVS 50. S nimi předváděli společné létání na hud-bu, doplněné stopami z dýmovnic na podvozkových nohách. Nejdříve létali synchronní akrobacii, potom i s náznaky vstřícného létání. Neu-lehčili si situaci barevným rozliše-ním, oba modely byly úplně stejně žlutočerné. Velmi působivé bylo,

když nakonec kreslili každý jednu polovinu srdce. Protože Karel i Li-bor vše trénovali na modelářském letišti v Medlánkách, vím, jak moc je to náročné. Také vím, že je nácvik stál jeden model při srážce ve vzdu-chu. Věřím, že do příštího roku pi-loti svou společnou show dále vypi-lují a jejich létání se bude přibližo-vat tomu, jak je to u skutečných le-tadel na leteckých dnech.

Akrobatické modely na letošním MVVS Cupu byly většinou od fi r-my Krill Aircraft. Pěkně zpracovaná a výborně létající byla i letadla od fi rmy Orion Models, ta se předvedla v novém netradičním barevném provedení od Jitky Nesnídalové.

První ročníky MVVS Cupu volně navazovaly na dlouholetou soutěž maket, kterou pořádal RC model klub Brno. Ta-to soutěž byla sice již lo-ni pro malou účast zru-šena, přesto se letos na letišti v Budkovicích ob-jevilo pár novinek i mezi maketami. Některé stály za to. Nejsem naštěstí v roli porotce, a tak ne-musím rozhodovat, která byla lepší, zda Mitsubis-

hi A6M5 Zero Silvestra Kouřila o rozpětí 2,5 m, Hawker Sea Fury Davida Kopala o rozpětí 2,25 m, Zlín 142 Miroslava Tučka o rozpě-tí 3,3 m, třímetrová Avia B-222 Ja-na Berga nebo P-47 Thunderbolt Víta Říhy. Všechny modely vyni-

kaly perfektním zpraco-váním s mnoha maketo-vými detaily i patinou. Já bych asi vyzvedl mo-del Hawker Sea Fury Davida Kopala, který letos v červnu získal 1. místo na mistrovství ČR pro makety F4C a opravdu perfektně vy-padal i létal. Škoda že se k letovým ukázkám nepřipojil Josef Brázdil se svým impozantním

48 RCR 10/2011

MOTOROVÉ MODELY

Extra 330 Ladislava Ochotného

Zlín 142 Miroslava Tučka Hawker Sea Fury Davida Kopala

Suchoj Su-29 Jirky Jarolímka mladšího tentokrát z pohledu „na břicho“

Makety bojovaly s větrem, zde Mitsubishi A6M5 Zero Silvestra Kouřila…

…tady P-47 Víta Říhy

MVVS Cup 2011

modelem Fokker V-23 o rozpětí 3,8 m. K maketám jsem, tak tro-chu hlásil i já se svou stavebnico-vou létající pevností B-17G o roz-pětí 3,05 m na čtyři střídavé elektromotory MVVS 8/680.

Bohužel na rozdíl od velkých akrobatů měly makety v silném bočním větru problémy při startu a přistání, což se neobešlo bez několika škobrtnutí, naštěstí bez větších škod. Že však lze nad větrem vyzrát, předvedl již zmi-ňovaný Vít Říha. Sice mu při startu podfoukl vítr je-ho P-47, ale pilot nelenil, skočil na stojánku a ihned odstarto-val s Fokkerem E.III. S větrem, kte-rý se navíc v průběhu dne začal otá-čet úplně kolmo na dráhu, nakonec bojovali i tak zkušení borci, jako jsou piloti z Great War Flying Cir-cus s obřími maketami letounů z 1. světové války. Skupina zde předvedla svou již mezinárodně oceněnou leteckou show navozující jednu z epizod 1. světové války.

V poledne byly letové ukázky na hodinu přerušeny, modely vy-vezeny na dráhu a začala volná prohlídka. Modelů bylo přes 40 všech možných kategorií. Kolem stovky diváků se mělo opravdu na

co dívat. I pro ně se organizátoři z brněnského RC model klubu vždy snaží akci udělat co nejpouta-vější, proto součástí programu byla

divácká anketa o nejzajímavější model.

Odpoledne začala druhá část ko-mentovaného programu letových ukázek. Již zmiňovaný vítr se mezi-tím úplně otočil a ještě zesílil až k 15 m/s. Proto třeba Radek Suk, který dovezl svůj turbínový Saab BAE JAS 39 Gripen, předvedl na-konec model jen při pojíždění. Ve vzduchu ubylo maket. Jednou z má-

la byl krásný čtyřmetrový větroň Z-24 Krajánek Leopolda Kohout-ka, který byl vyvlečen modelem Su-31 Ladislava Ochotného. Leo-pold Kohoutek s Krajánkem doká-zal najít i trochu termiky a krásně maketově v ní začal točit.

Naopak velké akrobaty pod ve-dením zejména mladých pilotů po-kračovaly dál v programu. Čestnou

výjimkou mezi jinak mladými pilo-ty byl Karel Bambula, známý vý-robce osvědčených dřevěných vrtu-lí. Ten se svým 2,1metrovým dvoj-plošníkem Ultimate létal, jako kdy-by nefoukalo. Zajímavým zpestře-ním programu byl přílet skutečného vrtulníku Robinson R-44 s nabídkou vyhlídkových letů kolem letiště.

Součástí programu bylo i hodno-cení letových ukázek a modelů. Ja-

ko odborná porota byli nominování dva z nejzku-šenějších a nestárnoucích modelářů, Ivo Kryl starší a Zdeněk Bedřich. Po ukončení letového pro-gramu kvůli stále se zhor-šujícímu počasí a násled-ném přestěhování všech účastníků do jednoho z hangárů začalo rozdává-ní cen udělených odbor-nou porotou. Pohár za nejlepší letovou ukázku si právem odnesl Jirka Jaro-límek mladší, za nejlepší

maketu Avia B-222 Jan Berg, za nejlepší letovou skupinu Great War Flying Circus a volnou cenu poroty získal nadějný Michal Krůza. Di-váckou cenu si odnesl díky podpoře místního publika Vít Říha z Ivančic s modelem P-47 Thuderbolt.

Závěr patřil tradiční tombole, bohatě dotované řadou sponzorů. Někdo měl ruku šťastnější, někdo méně. Perličkou v tomto ohledu by-lo vylosování uhlíkové vrtule od fi rmy Mejzlik Modellbau Karlem Bambulou.

I přes hodně nepříznivé větrné podmínky proběhla celá akce ve výborné pohodě a hlavně bez havá-rie, tedy když nepočítám nějaké ty uražené podvozky. Spokojen byl nejen Ing. Dvořák za generálního sponzora, fi rmu MVVS, ale i pří-tomní diváci a piloti. To bylo tou nejlepší odměnou organizátorům z RC model klubu Brno a všem sponzorům.

Ing. Jindřich Felkel, Tomáš Felkel

Foto: autoři a Alois Janák

49RCR 10/2011

MOTOROVÉ MODELY

Fokker E.III Víta Říhy Porotou oceněná Avia B-222 a Jan Berg

Moje B-17G

Fokker V-23 Josefa Brázdila

Ultimate Karla Bambuly

Modely Orion Models s novým designem od Jitky Nesnídalové

Modelářský klub Lipence uspo-řádal ve dnech 3. a 4. září čtrnáctý ročník setkání obřích modelů leta-del. Letošní ročník zaznamenal vý-razné změny. Modelářské letiště lipeneckého klubu se nachází v záplavové oblasti, ta mu na jednu stranu poskytuje ochranu před developery, ale záro-veň výrazně limituje mož-nosti poskytovaného zá-zemí. Je třeba si uvědo-mit, že areál, ve kterém se akce pořádá, musí vyrůst pod rukama členů klubu během několika dní těsně před termínem akce a v neděli po jejím ukon-čení je nutné ho opět z velké časti „zbourat“.

Letos bylo výrazně změněno rozložení vy-hrazených prostorů. Pro-stor pro diváky byl zvět-

šen a posunut blíže k letovým ukáz-kám, stojánka modelů se tak ocitla za ochranným plotem. Také prodej-ní stánky se dostaly blíže k divá-

kům. Cenou za tyto výhody je posu-nutí kempu pro piloty do zadní části letiště, poměrně daleko od „Občer-stvovny pod lípou“.

Zásadní novinkou byly také technické přejímky přihlášených modelů, ty měl na starosti tým ko-misařů, který dohlížel i na letové

RCR 10/201150

Zdeněk Vlach létal s modelem stíhačky z období první světové války Bristol M-1C o rozpětí 4 600 mm, délce 3 400 mm a hmotnosti 50 kg. K pohonu používá samozřejmě hvězdicový pětiválec Valachmotors VM420 R5.

MOTOROVÉ MODELY

Zdeněk Vlach s sebou z Moravy přivezl i akrobatický dvouplošník Waco s rozpětím 3 000 mm, délkou 2 550 mm a hmotností 23 kg. K pohonu tohoto modelu ze stavebnice pana Ambrože užívá čtyřdobý Valachmotors VM170 4T.

Hawker Sea Hurricane Mk1B přivezl Michael Novotný z Liberce. Model má rozpětí 3 600 mm, délku 2 800 mm a hmotnost 27 kg. K jeho pohonu slouží ZDZ 160 B2 RV. Laminátovou skořepinu trupu zhotovil nedávno zemřelý Jiří Fiam. Křídlo má polystyrenové jádro a balzový potah, pak je přelamino-váno. Zatahovací podvozek vlastní konstrukce je pneumatický.

Zdeněk Ducháček létal s modelem stíhačky z druhé světové války Polikar-pov I-16 Rata o rozpětí 3 000 mm, délce 2 100 mm a hmotnosti 19 kg, pohá-něným dvoudobým boxerem MVVS 116 cm3. Polystyrenové křídlo má dý-hový potah, trup je dřevěný; to vše je přelaminováno. Zatahovací podvozek je pneumatický. Model je vybaven zařízením pro odhoz bomb.

Zdeněk Zehnálek postavil za pouhé tři měsíce model podle neokoukané předlohy Arado 195 o rozpětí 2 500 mm, délce 2 350 mm a hmotnosti 17,3 kg, osazený motorem ZDZ 80 RVJ

Pohnutý osud měl letoun R-7 Racek. S akro-batickým modelem o rozpětí 3 000 mm, délce 2 800 mm a hmotnosti 22 kg, postaveným pod-le něj, létal Radek Helmer. Model postavili Jiří Kryštof a Stanislav Zálešák. K pohonu slouží motor MT-80.

Lipenecký obr trochu jinak a lépe

ukázky během dne. Za zmínku rov-něž stojí, že klubová maringotka byla proměněna v úschovnu vysíla-čů a základnu řízení letového pro-vozu. Tak se piloti nemuseli obávat, že jim při případné prudké změně počasí zmoknou pořadateli vybrané RC soupravy.

Počasí letos vyšlo, diváků bylo opravdu hodně, dokonce tolik, že to komplikovalo jejich příjezd automo-bily, které je nutné při náročnějších letových ukázkách z bezpečnostních důvodů zastavovat. To způsobilo do-poledne, v době největšího návalu, zácpu. Tu ještě znásobili někteří ne-

ukáznění návštěvníci, kteří zanecha-li auta na příjezdové cestě; ta pak blokovala příjezd ostatním. Zadní cesta je bohužel ve velice špatném stavu vhodná pouze pro pěší.

V sobotu byly letové ukázky dané předem sestaveným rozpisem, takže každý pilot věděl, kdy přijde na řadu a kolik má na svou letovou ukázku vymezeno času. Technické prohlíd-ky a předpisové zabezpečení ze stra-ny pořádajícího klubu pak ocenila v sobotu odpoledne inspekce z UCL, která zde vykonala kontrolu.

Proti předešlým ročníkům bylo zřetelné, že se zpomalil prudký růst velikosti modelů. Je to pochopitelné dalším zvětšováním už by se spous-ta z nich svými rozměry a hmotností ocitla mimo únosnou míru náklad-nosti stavby, přepravy i skladování. I přesto se většina modelů chlubila rozpětím přes tři metry. Rovněž žha-vých novinek bylo méně než loni.

V neděli se pak létalo „na fron-tu“.

Počasí bylo po oba dny skvělé, program mimořádně zajímavý jak

pro diváky, tak pro piloty, vysoký bezpečnostní standard, slosování vstu-penek o věcné ceny, ob-čerstvení bylo dostatek pro všechny. Návštěvu příštího ročníku mohu proto všem vřele doporu-čit.

Poznámka na závěr: Pokud máte možnost vy-užít pro dopravu na letiš-tě městskou hromadnou dopravu, vyplatí se to.

Olda

RCR 10/2011 51

MOTOROVÉ MODELY

Zajímavý model dvoumotorového bombardéru Petljakov Pe-2 má rozpětí 3 200 mm, délku 2 070 mm a hmotnost 19,5 kg. Poháněn je dvojicí motorů MOKI 50VT. Jeho konstruktér, stavitel a pilot Jiří Petr jej navíc vybavil zata-hovacím podvozkem a odhozem bomb.

Stavba makety vlastní konstrukce Zlín Z-142 o rozpětí 3 300 mm, délce 2 700 mm a hmotnosti 22 kg trvala Miroslavu Tučkovi dva roky. Model je osazen motorem ZDZ 100. K ovládání je použito devět digitálních serv, na-víc je model vybaven funkčními světlomety.

Hodně neobvyklou předlohu si pro svůj větroň vybral Miloš Vaculík. Jde o Zlín VII Akela. Model má rozpětí 4 800 mm, délku 2 120 mm a hmot-nost 5 kg.

Americký bombardér B-25 Mitchell Martina Hynka v měřítku 1 : 6,8 má roz-pětí 3 m. K jeho pohonu slouží dvojice dvoudobých benzinových motorů Roto 35 cm3.

Tomáš Dvořák a Zdeněk Hůlka předvedli ukázku s akrobatickými dvou-plošníky Challanger II, oběma o rozpětí 2 700 mm, délce 2 400 mm a hmot-nosti 22 kg

Model dvoumístného větroně EL-2M Šedý vlk Petr Stejskala má rozpětí 3 700 mm, délku 1 750 mm a hmotnost 5,5 kg.

Všetko to začalo začiatkom sezó-ny na jar 2010 úplne nevinným za-kašľaním mojho boxeru DLE 111, osadeného v Pilatusu Porterovi PC-6. Čím ďalej tým viac sa mi zda-lo, že motor po zvislom lete na dol a následnom pridaní plynu náhle zníži ťah, skoro až o 50 %! Ale ne-prejavilo sa to vždy, len občas, ako-by by bol studený spoj v zapaľovaní alebo vynechávala sviečka, ktorá po plnej sezóne vlekania si povedala, že už toho má dosť. Alebo to mohla byť smietka v palive, ktorá len občas pri väčšom prietoku paliva upchala nasávacie bimbátko nádrže, alebo tankovací ventil… Tvrdou hlavou som sa rozhodol, že zistím, „odkiaľ vietor fúka“.

Začínali sa blížiť termíny pr-vých modelárskych akcií a na príči-nu tejto záludnosti som ešte nepri-šiel. Začalo sa to samozrejme vý-

menou sviečok, nasledovala zmena benzínu, nové zapaľovanie, nový kompletný palivový systém: nádrž 1,2 l Dubro, gumené hadičky Webra, tankovací ventil Dubro, no-vé zdroje zapaľovania a za každým po výmene novej súčiastky rýchlo na letisko, lebo závadu nebolo mož-né zaregistrovať pri motorovke na zemi.

Ale nie, to zakašľanie a násled-ný, niekedy aj trvalejší pokles výko-nu tam boli stále a z môjho éra o 17,5 kg letovej hmotnosti sa s ne-spoľahlivým motorom stávala po-tenciálna zbraň. Veď predstavte si, že sa to stane počas letovej ukážky na akcii plnej ľudí, keď éro potrebu-je dostatok výkonu, aby sa neprepa-dlo do nekontrolovanej vývrtky a nezrútilo sa! Navyše ako vlečná má dvojnásobnú zodpovednosť aj za vlekaného „zákazníka“.

Počas svôjho ďalšieho skúmania som zachytil ďalšiu indíciu, čierny olej z ľavého výfuku a z pra-vého svetlejší. Pripísal som to strhnutému Nika-silu zo steny ľavého val-ca. Pokračovalo to výme-nou oboch výbrusov a piestnych sád vrátane ojničných ložísk. Skúška, a zase som trafi l vedľa!

Posledné zúfalé zvola-nie do tmy bola výmena kľukových ložísk v domnienke, že pri určitých otáčkach sa kľuka vplyvom opotre-bovaných ložísk dostane do takej re-zonancie, ktorá sa prejaví na občas-nom poklese výkonu. To už bola spoločná hypotéza z dielne členov nášho modelárskeho klubu Modelá-ri Spiša. Zúfalý modelár sa každej myšlienky chytí.

Čiže si to zhrnieme: Skoro kom-pletná generálka motora, samozrej-me niektorých častí dvakrát, lebo je to dvojvalec, a stále sa prejavujúca porucha takmer bez zmien! Pretože som prekročil svoj modelársky fi -nančný limit, rozhodol som sa kúpiť úplne nový motor. Aby som sa ale necítil porazený Číňanmi, zadovážil som si presne ten istý! Predsa bol by v tom čert, aby som si nedal rady s jednym dvojtaktom, aj keď dvoj-valcovým! Motor poštou došiel, na-

montoval som ho, zabehal asi 5 lit-rami paliva a išlo sa na ladenie. Všetko ako podľa príručky, veď mám už s týmto výrobkom od DLE prax! Prvý štart, prvý aerovlek, su-per! Všetko bežalo tak, ako má, ale nastalo pár zvislých letov na dol, ná-sledné zrovnanie, pridanie plného plynu s náklonom na nízky prelet v nožovom lete a zakašľanie motora sa objavilo zase!

Už som si myslel, že si na to bu-dem musieť zvyknúť a proste nožá-ky prenechať akrobatom. Ale stále som sa s tým nemohol zmieriť, veď som investoval toľko peňazí a času a neprišiel som na to.

Skráťme to. Na vine bol ladený rezonančný výfuk! Poviete si, „to je blbec, že na to neprišiel hneď,“ ale výfuky som vylúčil už ako prvé, le-bo som do nich počas montáže a de-montáže fúkol a vôbec sa nezdali

52

MOTOROVÉ MODELY

RCR 10/2011

Elektronický vypínač Spark Switch

Technická data podle výrobce:Vstupní napětí 4–9 VVýstupní napětí 5,9 VVýstupní proud max. 2 A krátkodobě až 4,5 AProudový odběr ve vypnutém stavu 0,2 μAHmotnost 22 g

VYRÁBÍ: PowerBox-Systems, NěmeckoDODÁVÁ: WWW.X-POWER.CZ

Firma WWW.X-POWER.CZ nám poskytla k vyzkoušení nový typ elektronického vypínače urče-

ného pro RC ovládání zapalování benzino-vých motorů.

Spínač je dodáván v čirém plastovém sáčku s papírovým štítkem. Samotný spí-nač je podlouhlá malá krabička o rozměrech 48 x 19 x 15 mm. Mi-le mne překvapila skutečnost, že jsou k němu přibaleny všechny potřebné ka-bely. K výrobku je přiložen český návod na dvou listech for-mátu A4.

Zajímavý je široký rozsah akumulátorů, které je možné použít

k napájení. Výrobce doporučuje 2s Li-pol, 2s LiFe, 5s NiCD nebo NiMH.

Vyzkoušel jsem tento elektronic-ký vypínač v modelu Space Walker s motorem Saito FG 20. Odpojil jsem původní mechanický vypínač

a zapojil místo něj Spark Switch. Zástavba do modelu je jednoduchá, zabrala mi opravdu jen chvilku. K upevnění do trupu jsem použil přiloženou samolepicí pásku. Na-programování mé Futaby FC-28 tr-valo déle. Voltmetrem jsem ověřil funkci vypínače. Pak jsem provedl zkoušku motoru. Vypnutím vysíla-če jsem si ověřil správné nastavení při aktivaci funkce fail safe. Motor se zastavil, což znamenalo, že se mi vysílač podařilo hned na poprvé na-stavit správně.

V týdnu jsem si vyrazil zalétat a vyzkoušet vypínač v praxi. Fun-guje bez problémů. Jen po otevření jsem zjistil, že samolepicí páska vypínač při vibracích neudržela, takže se volně „plácal“ v trupu. Připevnil jsem jej proto kouskem suchého zipu, na kterém drží do-dnes.

Změřil jsem napětí Li-pol aku-mulátoru, vypínač nechal dva týdny připojený a poté jsem měření zopa-koval; nedošlo k žádnému poklesu napětí. Proud ve vypnutém stavu je

opravdu zanedbatelný, akumulátor má smysl odpojovat až při delší od-stávce modelu.

Spark Switch se mi osvědčil myslím, že kromě zapalování jej díky jeho malým rozměrům a níz-ké hmotnosti lze použít i k dálko-vému spínání jiných funkcí v mo-delech.

Vypínač lze zakoupit v modelář-ských obchodech nebo z interneto-vých stránek http://powerbox-sys-tems.cz za 1 150 Kč.

Olda

Dovozce, fi rma WWW.X-POWER.CZ, k tomuto textu neměl připomínek.

±

Záhada okolo DLE 111 a ladeného výfuku

Nedávno jsem se na našem mo-delářském letišti v Poličce potkal s kamarádem Honzou Flídrem, jenž měl s sebou maketu Kania 3. Model mi byl povědomý, a tak slovo dalo slovo a od Honzy jsem se dozvěděl, jak k němu přišel. Je to dědictví po Václavu Klejchovi ze Sebranic u Po-ličky, který v našem regionu, ale i v rámci celé republiky byl modelář-skou legendou s právem oslovování „Pan modelář“. Ve své nejaktivnější modelářské době (70. a 80. léta mi-nulého století) byl znám jako soutě-žící v kategoriích volných modelů (tehdy A-2, nyní F1A), svahových modelů a částečně i motorových ak-robatů. Na jeho památku i památku jeho bratra Josefa, který také létal s volnými modely, je každoročně po-řádán Memoriál bratří Klejchů v ka-tegoriích volných modelů.

Mně tento Pan modelář od třinác-ti let předával zkušenosti v oblasti volných modelů a v pozdějším věku i z ostatních kategorií leteckého mo-delářství, které jsme společně provo-zovali a setkávali se přitom na naší modelářské plošev v Po-ličce. Pan Klejch byl vzo-rem mnoha dalším mode-lářům, kteří se s ním se-tkávali při modelářských akcích v našem regionu. Vždy dokázal správně po-radit, trpělivě vysvětlovat, předvést.

Když jsem viděl po dlouhé době model Ka- nia 3, jenž v měřítku 1 : 4 pan Klejch navrhl a posta-

vil, řekl jsem si, že si letová schop-nost a vzhled tohoto stroje i po 31 lé-tech zaslouží článek v RC revue.

Model byl zhotoven v roce 1980. Pro jeho návrh posloužila monogra-fi e v časopisu Modelář 11/1978. Stavba je klasická, z balzy, překliž-ky a smrkových lišt, potah je plátě-ný. Já si model z tehdejší doby pa-matuji hlavně z akce v Dolním Újezdě v roce 1984, kde s ním Va-šek Klejch havaroval. Letěl tehdy souvrat v malé výšce a již neměl šanci model nad zemí vyrovnat. Ná-sledovala ztráta rychlosti a náraz do země. Škody byly značné, ale přesto Václav model opravil. K dalším le-tům už ale přistupoval s určitým de-spektem, a tak jich již moc nebylo. Model byl odložen jako mnoho ji-ných do depozitáře.

Před třemi a půl roky Václav Klejch zemřel a Kanii jeho manželka věnovala Honzovi Flídrovi, který na ni v době jejího zrodu soustružil a frézoval některé drobné díly. Všechno na modelu je původní, pou-ze byla nainstalována nová serva kři-

délek (HS-645), palubní baterie a přijímač. K ovládání výškovky a směrovky slouží původní serva Futaba S7.

Na první pohled zaujme maketa pětiválcového motoru, nad níž hod-ně modelářů kroutí hlavou, který že to válec je vlastně funkční. Je zhoto-vena z balzy a překližky, ale opravdu perfektně. „Fajfky“ ke svíčkám jsou k nerozeznání od té pravé. Skutečný válec prozrazuje pouze přítomnost karburátoru. Motor je Quadra 35, který chytá na první pokus. Rozpětí mo-delu je 3 100 mm, letová hmotnost 12 kg.

Model má po 31 létech správnou patinu, která se nedá naimitovat, ale je vy-tvořena právě stářím. V le-tu se chová nezáludně a stávající majitel si s ním velice dobře rozumí. Dlouhá je pouze příprava k letu, která se neobejde bez pomocníka; v roce

1980 přece jen obří make-ty nebyly ještě takovou sa-mozřejmostí, jako je tomu dnes.

Palubní systém je na-pájen pouze čtyřčlánkem, žádné zdvojení, žádný power panel, žádná bate-rie zapalování. No prostě, v jednoduchosti je síla, a navíc majitel model pro-vozuje v pásmu 35 MHz. Možná si někdo řekne, že

to je v dnešní době hazard, ale i letos na soutěží EXFC v Model City byl soutěžící, který k ovládání modelu použil pásmo 35 MHz.

Doufám, že pan Klejch je při po-hledu z modelářského nebe spokojen s tím, jak model dnes létá a jak je provozován. K dnešnímu dni má v rukou nového majitele cca deset startů. Přejme Kanii i jemu mnoho dalších úspěšných startů a přistání.

Petr Janoušek, Polička

ako upchaté, a navyše boli nerozo-beratelné, tak som usúdil, že sa v nich nemá čo pokaziť. Ale opak je pravdou. V ladenom rezonančnom výfuku sa nachádza prepážka asi z 2mm Al plechu, do ktorej sú vyvŕ-tané prieduchy aby tlmili nárazy vý-fukových plynov. Neustálymi náraz-mi horúcich plynov sa z tejto pre-pážky ulomil polmesiac, ktorý po zvislom lete modelu spadol vply-vom gravitácie do prednej časti vý-fuku a ešte po následnom pridaní pl-

53RCR 10/2011

MOTOROVÉ MODELY

ného plynu ho výfukové plyny pri-tlačili o vyústenie z výfuku. Preto to náhle zníženie výkonu, samozrejme len v náhodných intervaloch (keď to pilot najmenej čakal), a preto ten tmavší olej z ľavého výfuku než z pravého. Lebo ulomená prepážka v tlmiči stále vibrovala a trením o steny výfuku vyrábala z oleja tma-vú emulziu.

Takže ešte jeden sumár: Jedna ulomená prepážka v jednom z výfu-kov mojho DLE 111 mi zapríčinila

predčasnú generálku môjho starého, ale dobrého motora a zakúpenie úpl-ne nového.

Chcel som ešte celú vec dotiah-nuť do konca, a preto som popísal celý môj príbeh svôjmu dodávateľo-vi Marekovi Sazamovi (DL Power). Na výfuk mi už dávno záručná doba vypršala, ale pán Sazama sa mi aj napriek tomu za nepríjemnosti ospravedlnil a ako kompenzáciu mi zaslal sponzorský balíček na našu pravidelnú modelársku akciu Lieta-

nie v raji, za čo sa mu chcem aj v mene všetkých účastníkov poďa-kovať.

Teraz mám DLE 111 dva a som s nimi nadmieru spokojný. Len na poruchy podobného typu sa už dí-vam teraz trochu inak a môj mode-lársky fi nančný rozpočet budem musieť ešte natiahnuť, aby som ten druhý DLE 111 mal kde namonto-vať.

Miroslav Bigošbateriebigos@gmail.com

S-4 Kania 3 – dědictví po panu Klejchovi

Koncem sezony 2009 jsem se rozhodoval, co si postavím přes zi-mu. Moje myšlenky směřovaly ke stejnému modelu, jaký jsem stavěl v roce 2009, a to k Fokkeru D.VIII. Měl jsem již vymyšlenou řadu změn, úprav a vylepšení proti pů-vodnímu prototypu. Se svojí myš-lenkou jsem se svěřil kolegům ze skupiny Great War Flying Circus a ti mne během jednoho večera do-slova ukecali, že by se nám do letky více hodil dvouplošník. Po delší diskusi, v níž kamarádi tvrdili, že by to chtělo pořádný bitevník, padlo rozhodnutí na Fokker D.VII.

Důvodů bylo hned několik: Sa-mozřejmě jsem od začátku uvažo-val o letadle z německých řad. Mojí podmínkou byla rychlá montáž a demontáž, nějaká chmelnice tedy nepadala do úvahy. Posledním dů-vodem byly zkušenosti kolegy Kar-la Prokopa, který model stejného typu provozoval v sezoně 2007.

Volba Fokkeru D.VII trochu po-změnila plány. Původně jsem počítal s použitím motoru MVVS 80, který jsem v té době provozo-val ve Fokkeru D.VIII. Bylo však jasné, že dvou-plošník v měřítku 1:2,75 by s osmdesátkou byl vel-mi na hraně, a tak bylo potřeba zvážit koupi no-vého motoru. Na druhou stranu výběr vhodného motoru nebyl vůbec slo-

žitý. Dobrá zkušenost s dvěma MVVS 116, které provozujeme, mě přivedla ke koupi další sto šestnáct-ky z Brna.

Sezona 2009 defi nitivně skonči-la a hned druhý den po poslední od-létané akci jsem zasedl k AutoCadu a pustil se do rýsování základních

tvarů nového stroje. Vycházel jsem při tom z třípohledového plánu pu-blikovaného v Letectví a kosmo-nautice. Po cca týdnu kreslení a roz-mýšlení konstrukce byl základní plán hotov. Stejně jako u plánu na D.VIII (RC revue 8/2009) nešlo

o kompletní výkresovou dokumen-taci. Výkres na D.VII obsahoval zá-kladní tvary, úhly seřízení a něko-lik málo dílů, u kterých jsem počí-tal s CNC frézováním. Kompliko-vaným uzlem pro mne bylo uložení motoru. Při zachování bočního tva-ru trupu podle předlohy by se do modelu nevešel motor MVVS 116 s koleny a muffl ery. Nejprve jsem kombinoval různé polohy motoru a typy tlumičů, nakonec ale zvítězi-lo rozhodnutí, že nestavím maketu, ta pro náš cirkus není potřeba, a upravil jsem přední část modelu tak,abych mohl motor zastavět ve standardní poloze. Stejně jsem upravil i uložení podvozku. Protože s cirkusem létáme na různých ty-pech letišť a někdy za podmínek, které nejsou úplně ideální, posunul jsem osu hlavního podvozku smě-rem dopředu až na náběžnou hranu horního křídla. Místa ukotvení zů-stala zachována, pouze tvar noh podvozku byl upraven tak, aby byl

co nejvíc vpředu, čímž se dá přede-jít překlopení modelu při ne úplně ideálním přistání; zkušenosti, že se ne pokaždé v průběhu vystoupení přistání v chumlu dalších deseti le-tadel podaří, jsem po roce létání s cirkusem měl bohaté.

Plán byl tedy zhruba hotov a zbytek detailů se stejně musí do-řešit při stavbě a je zbytečné ztrácet s nimi čas při kreslení, protože ono to pak často vypadá trochu jinak než na papíře. Data pro frézování jsem zaslal kolegovi Jaroslavu Ve-lískovi, který ochotně a rychle do-dal základní díly, jako byly přední části bočnic trupu, žebra křídla, tvary všech kormidel a páky. Sou-časně jsem požádal Ivoše Otáhala, který má truhlářskou dílnu, o pří-pravu smrkových lišt 10 x 10 mm a jasanových lišt na podvozky a vzpěry. Z jiné truhlárny jsem si nechal dodat laťovku o rozměrech 3 000 x 800 mm, která sloužila jako

základní stavební deska. Materiál jsem měl tedy na stole a pustil se do stavby.

Začal jsem stavbou bočnic. Hlavní podélníky trupu jsou ze smrkového dřeva 10 x 10 mm, v před-ní části trupu jsou bočni-ce z topolové překližky 3 mm a diagonální vý-ztuhy tvoří balza 10 x 10 mm. Jeden den jsem tedy slepil obě boč-

nice, a když jsem je druhý den sun-dal z desky a srovnal s bočnicemi na D.VIII, šel jsem nejprve k počí-tači prověřit, zda se při tisku výkre-su nestala chyba a výkres není vy-tisknut v příliš velkém měřítku. Ne-byl, D.VII v měřítku 1 : 2,75 je opravdu obří,

Kostra trupu rostla rychle pod rukama. Motorovou přepážku tvoří 12 mm tlustá letecká překližka, dal-ší a v podstatě poslední přepážkou trupu je deska pro uložení nádrže, která je spojena s motorovou pře-pážkou a zároveň odděluje prostor tlumičů od nádrže a elektroniky. V místech ukotvení podvozku a vzpěr jsou vlepeny bukové špalí-ky, které jsou zároveň provázány k laminátovému pouzdru spodní trubky a k bočnicím z topolové pře-kližky. Dále trup tvoří pouze pří-hradová konstrukce; v místě ulože-ní VOP a SOP jsou v trupu vlepena zpevnění vytvořená ze sendviče 3mm letecká překližka, 4mm

MOTOROVÉ MODELY

RCR 10/20112254

Nový Fokker D.VIIz Flugzeug Werke FokkerGöding

Great War Flying Circus

balza, 3mm letecká překližka. Kon-strukci VOP a SOP jsem použil osvědčenou z předchozího typu modelu, proti předloze tedy nemají klenutý profi l, ale jsou postaveny jako rovná deska. Základní tvar tvoří smrkové lišty 10 x 10 mm. Di-agonály jsou balzové a v místech uchycení k trupu a uchycení vzpěr VOP jsou vlepeny sendvičové pře-pážky. Kormidla tvoří základní fré-zovaná deska z 3mm topolové pře-kližky, patřičný tvar je dotvořen páskováním 2mm balzy a vybrou-šením. Postup byl popsán v RC re-vue 11/2009 v článku Stavba letou-nu Sopwith Pup.

Po zkušenostech s ob-tížnou přepravou a sklad-ností slepeného kompletu ocasních ploch u minulé-ho modelu jsme se roz-hodli SOP začepovat do VOP dvěma šrouby M4, proti vysunutí je SOP za-jištěna dvěma křídlovými maticemi zespodu a napí-nacím lankem svrchu. Celý komplet VOP a SOP je pak k trupu přišroubo-ván čtyřmi šrouby M4 a zespodu jištěn celkem čtyřmi vzpěrami z bukové kulatiny o prů-měru 12 mm. Předloha měla vzpěry VOP pouze dvě, ale ze zkušenosti je pro jistotu zdvojnáso-bujeme, protože plocha trojúhelníkových fokke-rovských VOP je úcty-hodná.

Při stavbě křídel jsme použili netradiční meto-du. Protože máme s ot-cem bohaté zkušenosti se stavbou polystyrenových křídel moderních mode-lů, rozhodli jsme se vyu-žít těchto zkušeností. Já-dra křídel jsou vyřezána odporovou pilou z fasádního poly-styrenu tloušťky 100 mm, poté po-tažena dýhou Wawa 0,7 mm a po olištování balzou jsou na křídla ja-ko imitace žeber nalepeny smrkové lišty o výšce 2 mm, rozmístěné tam, kde by měla být žebra. Toto naznačení žeber je pouze „dekora-tivní“, a tak jsme je mohli lepit kya-noakrylátovým lepidlem, a bylo to tudíž poměrně rychlé. Hlavním nosným prvkem obou křídel je spojovací duralová trubka 25/1,5 x 1 400 mm. Důvod, proč jsme se rozhodli pro tuto technolo-gii, bylo to, že jsme křídla v hrubé stavbě měli hotová za jeden ví-kend.

Podvozkové nohy a vzpěry kříd-la jsou z profi lovaného jasanového dřeva 20 x 10 mm, kování pro uchy-cení podvozku k trupu, ale i pro svázání lišt jsem nakupoval v žele-zářství, křídlo mezi podvozkovými nohami je opět z polystyrenu a po-taženo dýhou. Celý podvozkový

komplet je pak přes kování šroubo-ván osmi šrouby M5. Celkovou tu-host podvozku dodává čtveřice na-pínacích lanek o průměru 1 mm.

Protože se už blížil začátek se-zony 2010, byl jsem přinucen stav-bu přerušit a znovu se do ní pustil až po konci této sezony. Následova-lo řešení náhonů výškovky, smě-rovky a ostruhy.O náhon každé po-loviny výškovky se stará jedno ser-vo HS-5645, o náhon směrovky a ostruhy jumbo servo HS-805BB.

Dále bylo potřeba dořešit elek-troniku a kabeláž v modelu. Serva jsou připojena přes rozvodnou des-ku od Miroslava Urbana a o napáje-

ní přijímače Futaba R6014 se starají dva pětičlánky Sanyo 1 800 SCE.

Nyní přišla řada na dohotovení hlavních vzpěr a tím i seřízení úhlů

nastavení křídel. Úhel spodního křídla byl dán vyfrézováním otvo-rů v bočnicích trupu již na začátku stavby, spodní křídlo je nasazováno na duralovou trubku o průměru 25 mm a v zadní části jištěno are-tačním kolíkem o průměru 10 mm, který prochází skrz trup mosazným pouzdrem až do druhé poloviny křídla. Samotné křídlo je pak jiště-no přes 3mm sklolaminátové jazýč-ky šrouby M4 k trupu proti vysunu-tí. Horní křídlo, spojované taktéž 25mm duralovou trubkou, je děleno na dvě poloviny. K trupu je připev-něno přes dva pásy z duralového plechu 4 mm a zajištěno čtyřmi šrouby M5. Celý vzpěrový systém je pak k trupu přišroubován celkem dvanácti šrouby M5 a M6. Celko-vou tuhost dávají křídlům mezikří-delní vzpěry z jasanového dřeva 20 x 10 mm, zajištěné přes 2mm ko-vání osmi šrouby M4.

Model je potažen Solartexem, přední část je stříkána akrylátovými

barvami. Šití potahu na VOP, SOP a křídlech je naznačeno nalepenými bavlněnými provázky pře-žehlenými portami natr-hanými ze Solartexu. Ob-zvláště na horním křídle, které je bílé s černými šik-mými pruhy, to byla práce na několik odpoledních směn, ale výsledek stojí za to! I technologie poly-styrenového křídla s „fa-lešnými“ žebry se osvěd-čila, potah se přes ně pro-věšuje, jako tomu bylo u skutečného letadla, a na pohled není poznat, že ne-jde o konstrukční křídlo. Přitom je díky polystyre-nové konstrukci křídlo velmi snadno opravitelné, hmotnost je zhruba srovnatelná s konstrukčním křídlem a v případě potřeby se nové křídlo dá bez šití opět postavit za jeden víkend.

Následovalo dokončení detailů. Palubní desku tvoří rámečky „budí-ků“, které jsou epoxidovými odlitky do pružných forem, osazené dobo-

vými snímky přístrojů a mosaznými gravírovanými ručičkami; vše je „zaskleno“ 0,7mm Durofolem. Ma-keta šestiválcového řadového moto-

ru Mercedes DIII je vyro-bena technologií lití do pevných forem; byla po-psána v RC revue 5/2010. Makety dvou kulometů Spandau zhotovil bratr. Plášť kulometu s chladi-cími otvory je frézován na CNC frézce z 0,7mm bu-kové překližky, poté na 24 hodin namočen do vody a nakonec na duralové trubce stočen a slepen ky-anoakrylátovým lepidlem.

Stejně je zhotoveno i čelo kulometu. Tělo je vyfrézováno z 3mm topolo-vé překližky a slepeno do patřičné-ho tvaru, slepený celek je pak namo-

řen a nastříkán černou barvou. Páky a štítky jsou epoxidovými odlitky do pružných forem, stejně ja-ko veškeré typové štítky na modelu.

Přišla řada na defi - nitní usazení motoru MVVS 116, tlumičů typu mufl er a řešení dobré- ho přívodu i odvodu

RCR 10/2011 55

MOTOROVÉ MODELY

(Pokračování na str. 56)

chladicího vzduchu. Protože sku-tečné letadlo bylo osazeno řado-vým motorem, čemuž odpovídal i tvar nasáva-cího otvoru skutečného stroje, nezbývalo než v přední masce dodělat dva nasávací otvory pro chlazení válců boxera a původní maketový ot-vor z velké části zaslepit plechem tak, aby nemohl vzduch do motorového prostoru proudit tudy. Velikost otvorů před válci motoru jsem stano-vil podle otvorů na modelech Ka-tana a Cap 232, v nichž motory MVVS 116 již provozujeme, a pro odvod vzduchu z trupu je celá přední spodní část trupu pod výfuky zhotovena jako odvětrávací, když tento prostor kryjí ple-chové žaluzie zhotovené z plechů ze starých radi-átorů. Dále je vzduch od-váděn po stranách trupu kolem hlav válců. O říze-ní klapky karburátoru a automatického sytiče se starají serva HS- -425BB. Napájení zapa-lování zajišťuje 3s Li-pol baterie 2 450 mAh. Palivová nádrž má objem 2 litry.

Vše bylo hotovo, přišel čas na první složení mimo dílnu, přičemž

proběhla kontrola polohy těžiště. Vypočtena byla už v době kreslení plánu pomocí programu od Pavla Königa. Díky rozmístění všech komponent v modelu nebylo třeba dovažovat, těžiště vycházelo tam, kde bylo vypočítáno. Poté proběhlo první fotografování a je nutno při-znat, že vedle modelů mého otce (Sopwith Pup) a bratra (Fokker E.III) je D.VII ve stejném měřítku opravdu velký. První slova mého bratra byla: „Vždyť to bude vypa-dat, jak když kachna vede mladé, až spolu poletíme!“

Dotvořil jsem ještě program vy-sílače Futaba T10 Cap a mohl se zabíhat motor. První spuštění by- lo zcela bezproblémové a po vy-běhnutí dvou nádrží jsem model poprvé přivezl na letiště v Holíči

k záletu. Následovaly pojížděcí zkoušky a „vyklepávací“ kontrola, poté ještě znovu kontrola chodu motoru, který opět šlapal na jed-

ničku: vrchní otáčky, volnoběh, přechody – vše v pořádku na nasta-vení takovém, v jakém tým MVVS motor dodal!

Přišla chvíle, kterou dobře zná každý modelář, který si sám na-kreslí a postaví model, ať už malý, či velký. Hlavou se honí všechny konstrukční uzly a zvažujeme kri-zový plán, kdyby se tomu nechtělo letět. Kontrola všech výchylek a může se jít na to.

Měl jsem v plánu přidat postup-ně otáčky motoru a ve chvíli, kdy model zvedne ocas, je zase stáh-nout. To jen pro kontrolu, jak se mu bude chtít do vzduchu. Přidal jsem tedy otáčky asi na čtvrtinu výchyl-

ky páky vysílače a model se rozjel. Ve chvíli, kdy jsem dal poloviční otáčky, se model asi na necelých pěti metrech odlepil od země. Byl jsem natolik zaskočen, jak snadno se vznesl, že jsem v první chvíli otáčky stáhl. Hned jsem si to ale uvědomil a zase plyn přidal, aby model stoupal. Trochu nečekaně a vlastně i proti mé vůli byl model ve vzduchu a nezbývalo než letět. Po první zatáčce jsem dotrimoval křidélka a výškovku. Fokker měl však i přes plně potlačený trim výš-kovky pořád tendenci stoupat. Mu-sel jsem jej tedy držet natlačený na ovládací páce. Překvapilo mě, že je schopen bezproblémově letět na cca čtvrtinu otáček.

Udělal jsem pár okruhů, poté je-den nižší průlet a pomalu se chystal na přistání. Nasadil jsem na okruh, po čtvrté zatáčce stáhl otáčky moto-ru téměř na minimum a model po-slušně a stabilně vyklesával; na pra-hu dráhy jsem stáhl motor na úplné minimum, zlehka podrovnal a mo-del ladně dosedl na travnatou dráhu holíčského letiště. Ten pocit po prv-ním přistání každý dobře zná.

Doma jsme upravili úhel nasta-vení horního křídla, a když se to při dalším letu neprojevilo jako dosta-tečné, i potlačení motoru .

Model se ve vzduchu chová jako „autobus“: Je stabilní a díky velké ploše a zvolenému profi lu dokáže létat i na malých rychlostech a ne-chová se nijak záludně. Při přistání je proti mé předchozí polomaketě D.VIII o poznání stabilnější. Bě-hem krátkého provozu se ještě uká-zalo, že gumy zajišťující pružení podvozku a ostruhy nejsou dosta-

tečně silné, a tak byly vy-měněny. Některé make-tové prvky, především na maketě motoru, utrpěly vibracemi, a tak bylo nut-no je lépe pojistit proti uklepání.

Přes zimu plánuji na-lakování celého modelu čirým lakem, který jed-nak zajistí nažehlované doplňky proti odlepování a zároveň dodá modelu vzhled lakovaného plát-

na, jako tomu bylo u skutečného stroje.

V současné době má motor vy-běháno cca 6 l benzinu, pěkně si „sedá“, ale ještě mu nějaký ten lit-řík směsi bohatější na olej (1 : 30) dopřeju.

Závěrem poděkovaní mému tať-kovi, který se velkým dílem podílel na stavbě celého modelu, ať už při návrhu, nebo v průběhu stavby. Dí-ky jeho výpomoci práce ve dvou pěkně odsýpala. Dále poděkování bratrovi, který vymyslel atraktivní zbarvení v duchu našeho Schwarz Weiss Luft Komanda a za dodání výzbroje v podobě dvou kulometů Spandau. Mamce, která ušila pře-pravní obaly (modelářská rodina má své nesporné výhody). Kolegům z naší skupiny za vyhecování ke stavbě tohoto obra. No a samozřej-mě také přítelkyni Barborce, která musela unést mé nekonečné pobyty v dílně a nyní stejně jako v před-chozích sezonách mi na letištích dě-lá mechanika při vystoupeních Great War Flying Circus.

Radim Hnilicawww.modellshow.cz

56 RCR 10/2011

MOTOROVÉ MODELY

Technická data:Rozpětí horního křídla 3 200 mmRozpětí spodního křídla 2 400 mm Délka 3 000 mmHmotnost 19 kgMotor MVVS 116 s muffl ery MVVS Vrtule Jas Old 30/10 Elektronika 4x HS-5645,

1x HS-805, 2x HS-425BB, Futaba R6014,

rozvodná deska s el. vypínači Baterie 2x 5článek

Sanyo 1 800 SCE, 1x 3s Li-pol 2 450mAh

(Pokračování ze str. 55)

RCR 10/2011 59

INZERCE

RCR 10/2011

MOTOROVÉ MODELY

58

Stojan na modely

Nedávno jsem listoval staršími čísly časopisu RC revue. Zaujal mne

návod na výrobu stojanu na modely ze sušáku na prádlo.

Pátrání po vhodném materiálu odhalilo starou televizní anténu pro analogový příjem, kterých se teď dí-

ky digitalizaci povaluje všude plno, a bylo rozhod-nuto. Za necelé dvě hodi-ny bylo hotovo a divím se, že už jsem se dávno nevy-bavil touto velmi užiteč-nou pomůckou.

Provedení je zřejmé z přiložené fotografi e, roz-měry jsem stanovil podle návodu Jaroslava Sucho-mela v RC revue 4/2011.

Zpevnění spodní části je z prvků osoustružených na koncích na průměr 5 mm a zajištěno roznýto-váním. Zajištění je ze zbytku čtyřhranu, drážky pak slouží k nastavení šíř-ky podle modelu, těch mám sedm a stojan lze vy-užít pro všechny.

Ladislav Studený,Křoví

PRO ŠIKOVNÉ RUCE

Polomaketa BiplumUltralehký dvouplošník Biplum,

který postavil Francouz Maurice Guerpont, nemá křidélka. Přesto je řízen kolem podélné osy, neboť horní křídlo o rozpětí 6,5 m je pev-né a spodní, které má rozpětí men-ší, je uloženo otočně. To umožňuje změnu úhlu nastavení polovin spodního křídla dolů až 3,5° a na-horu až 6°.

Letounek o prázdné hmotnosti 95 kg a letové 190 kg, poháněný tříválcovým motorem Koenig o vý-konu 16 kW, dosahuje maximální rychlosti 107 km/h. Při tříčtvrtino-vém výkonu motoru létá rychlostí 92 km/h a vzhledem k malému ploš-nému zatížení 15 kg/m2 je jeho při-stávací rychlost pouhých 42 km/h. Stoupavost 2 m/s je při malém vý-konu motoru docela slušná, stejně tak dostup 4 600 m

Letounek posloužil za předlohu pro stavbu polomakety Paulu F. Den-sonovi. Jeho konstrukce je převážně balzová.

Trup je kreslen bez tuhého potahu bočnic z překližky 0,8 mm, sahající-mu od přepážky 1 k přepážce 4.

Základem je příhradová kon-strukce ze smrkových lišt 4,5 x 4,5, doplněná balzovými příčkami a úh-lopříčkami stejného průřezu. Boč-nice motorového prostoru a zesílení u dosedací plochy spodního křídla vyřízneme z balzy 4,5. Na první přepážku použijeme překližku 5, další přepážky až k odtokové hraně

spodního křídla vyřežeme z pře-kližky 3 a polopřepážky z balzy 3. Vodorovné přepážky a odtokovou lištu pylonu horního křídla zhotoví-me z balzy 4,5. Kouty u dosedací plochy horního křídla z překližky 3 vyztužíme trojúhelníky ze stejného materiálu.

Balzové podélníky horní části před kabinou mají průřez 4,5 x 4,5 a konstrukci potáhneme balzou 1,5. Podélník hřbetu v zadní části trupu má též průřez 4,5 x 4,5. Pro připev-nění podvozku vlepíme desku z pře-kližky 4,5 a spodek přední části po-táhneme překližkou 0,8. Z překližky 4,5 je i deska a výztužné trojúhelní-ky umožňující zašroubování šroubu M5, který drží spodní křídlo.

Náběžnou lištu kýlovky tvoří bal-za 6 x 6, podélník je z balzy 6 x 8. Náběžná lišta směrového kormidla má průřez 6 x 10, odtoková lišta má šířku 10, můžeme ji lamelovat z pás-ků balzy. Žebra a diagonály jsou z balzové lišty 2,5 x 6.

Dosedací desku VOP vyřežeme z překližky 3. Nezapomeneme na výřez pro páku ovládající výškové kormidlo a vlepit trubku lanovodu procházející žebry kýlovky. Pole v bočnicích pod kýlovkou vylepíme balzou 1,5.

Podobné konstrukce jako SOP je i VOP. Podélníky stabilizátoru o prů-řezu 6 x 10 doplňují žebra 2,5 x 6. Podélníky výškového kormidla mají průřez 6 x 6.

Z překližky 3 vyřízneme dva troj-úhelníky. Jeden vlepíme dole mezi

podélníky trupu a k němu přilepíme druhý, nesoucí ostruhu.

Podvozkovou nohu ohneme z du-ralového plechu 2,5 a opatříme koly o průměru 64 mm.

Na výkresu je levá polovina spod-ního křídla a část středu horního. Obě křídla mají vzepětí 4°.

Náběžnou lištu vybrousíme z bal-zy 10 a odtokovou z balzy 6. Většinu žeber vyřežeme z balzy 1,5, výjim-kou je středové žebro spodního kříd-la, vzniklé slepením dvou žeber z balzy 1,5.

Spodní křídlo je v celku. O spoje-ní jednotlivých dílů se stará spojka z překližky 1,5, přilepená k pásnicím nosníku z tvrdé balzy 6 x 6. K přední ploše pásnic přilepíme stojinu z bal-zy 1,5. Balzou stejné tloušťky potáh-neme torzní skříň. V místech zakot-vení vzpěr nalepíme obdélníky pře-kližky 3. Do středu křídla zalepíme bukový kolík o průměru 4. Z balzy 4,5 vyřežeme koncové oblouky.

Horní křídlo je dělené, poloviny se spojují ocelovými dráty o průmě-ru 2. Středové profi ly vyřežeme z překližky 3. Z lípy vyřežeme pro-fi l, do kterého se zasouvají spojovací dráty, a jeho boky obrousíme pod úhlem 4°. U prototypu byl na dose-dací desku na vrcholu pylonu při-šroubován, určitě by ale postačilo i řádné přilepení.

Kování mezikřídelních vzpěr zhotovíme z duralového plechu 1 ohnutím do U. Mezikřídelní vzpěry jsou ze smrku 4,5 x 10. Stejná lišta je použita na vzpěry, jejichž konce na-řízneme a vlepíme do nich kování z duralového plechu 1. Pro přišrou-bování kování ke vzpěrám i překliž-kovým deskám křídla a trupu použi-

jeme šrouby M2. Vzpěry stabilizáto-ru vodorovné ocasní plochy zhotoví-me z tenkostěnné mosazné trubky o průměru 3 zploštěním a ohnutím jejích konců.

Model potáhneme nažehlovací fólií. Skutečný letoun byl v barvách lakované překližky a plátna bílé bar-vy. Překližkou byly potaženy tyto plochy: torzní skříň křídla, bočnice trupu až k polovině pylonu, přední polovina pylonu, kýlovka, bočnice pod kýlovkou, deska za zády pilota, spodní potah trupu ve stejné délce ja-ko bočnic, přední polovina krytu před pilotem. Zadní polovina byla pouze potažená plátnem a odklápěla se nahoru.

Hmotnost prototypu byla kolem 1 600 g, což by se mohlo zdát dost, ale při ploše křídel 49,5 dm2 vychází plošné zatížení jenom 32,3 g/dm2.

K pohonu modelu můžeme použít spalovací motor o zdvihovém obje-mu 3,2 cm3. V dnešní době jej asi bu-de hodně modelářů pohánět elektro-motorem, v důsledku čehož lze snížit i hmotnost draku a model potáhnout Vliesem a nastříkat. Dosažení nižší hmotnosti než při pohonu spalova-cím motorem by neměl být problém.

Maketu tohoto letounu o rozpětí 2 030 mm jsem postavil v roce 1987 a k vidění byla i na Velké ceně Mo-dely. Poháněl ji motor Raduga 10 a plošné zatížení bylo pouze 35 g/ /dm2. Model létal velmi pěkně, pří-mo majestátně, jen se při řízení pou-ze kormidly muselo počítat s línější-mi reakcemi na směrové kormidlo. Dokonce jsem s ním několikrát točil termiku.

Podle RCMJaroslav Kroufek ►

59RCR 10/2011

MOTOROVÉ MODELY

Bip

lum

►

Ano, je to tak. Ve dnech 12.–14. srpna se konal už 4. ročník srazu pi-lotů RC vrtulníků v Trnávce. O všech předchozích ročnících jsem infor-moval příznivce vrtulníků na strán-kách RC revue, popisoval přípravu, boj s přírodními živly, osudem i štěs-tím jednotlivých účastníků. Začínal jsem vždy slovy: „Rok utekl jako voda…“, „Ani jsme se nenadáli a rok se s rokem sešel…“ Tentokrát jsem chtěl začít trochu jinak. Popis sekání a hrabání trávy, stavění stanu atp. je už asi všem známý a téměř nic se na něm nemění.

Nejprve jsem tedy vyhledal stará čísla RC revue a začal trochu bilan-covat. Nakonec proč ne, blíží se 5. ročník a to je tak akorát čas na to trochu se zamyslet nad minulostí a plánovat budoucnost.

Mimochodem jsem si uvědomil, že první článek s mým jménem se v RC revue neobjevil díky mně, ný-brž díky mamině, která v čísle 12/2007 popisovala svůj život s pilo-ty. Dost jsem ji tenkrát za to vynadal. Nicméně díky němu jsem si vzpo-mněl, že mými prvními vrtulníky byly Sceadu a Raptor 90 SE (kdeže ty loňské sněhy jsou), že vrtulníkům se věnuji již více než šest let a létání s modely více než dvacet let.

Ale vraťme se k našemu helisra-zu. Nejprve si představíme obec Tr-návku. Mám pro to závažný důvod. Když se totiž objeví reportáž o ak-cích ve Znojmě, Kroměříži, Las Ve-gas atp., každý ví, kde se akce kona-la. Bohužel ani reportéři a novináři v Moravskoslezském kraji, kteří o akci informovali a zvali na ni divá-ky, netušili, kde se to vůbec koná, a posílali diváky do Trnávky u Bo-humína v tom lepším případě a do severních Čech v tom horším.

Tak tedy: Trnávka se nachází v údolí potoka Trnávka asi sedm ki-lometrů severovýchodně od Příbora. Na severu sousedí s obcí Petřvald na Moravě, na východě s Brušperkem

(tzv. pupkem Evropy) a Fryčovice-mi, známými výrobou bramboro-vých lupínků, na jihu s Kateřinicemi a na západě s Mošnovem, místem, kde je největší moravské letiště s nejdelší přistávací dráhou v ČR – Letiště Leoše Janáčka. První zmínky o obci pocházejí z roku 1307, kdy pod názvem Trevia byla samostat-ným lénem Mikuláše von Tirnow. Byla a je v zemědělské oblasti. V je-jím centru se nachází barokní zámek z 18. století se zámeckým parkem a prochází jí krásná cyklostezka, kte-rá je součástí cykloturistické trasy Moravská brána. Nad obcí se rozklá-dá sportovní letiště, které má prona-jaté LMK Fryčovice. Nadmořská výška 246 m. n. m. (čerpáno z inter-netových stránek obce). Asi pět kilo-metrů severním směrem je Stará Ves nad Ondřejnicí, kde bydlím. Alespoň tolik pro všechny, kteří tam ještě ne-byli a chtěli by přijet.

Od prvního ročníku v roce 2008 uběhlo celkem hodně vody. Navští-

vil jsem spoustu vrtulníkářských ak-cí, ať už u nás doma, nebo v zahrani-čí. Některé byly světového významu – Las Vegas Funfl y (RC revue 4/2011), Orlando Blowout (5/2011), Venlo 3D Masters (4/2011) a některé tzv. v domácím prostředí – South

Canaan v Pensylvánii (12/2009). Vždy jsem sbíral zkušenosti a nápa-dy a přemýšlel, co mohu a chtěl bych uplatnit, a co se mi nelíbí a čeho se vyvarovat. Usilovat o to, aby Trnáv-ka byla srovnatelná s akcí v Las Ve-

gas, je samozřejmě k smíchu, ale po-hoda, zázemí, podmínky a atmosféra například South Canaan jsou mi vzo-rem. Už od prvního ročníku se sna-žím skloubit dva cíle – dobrý pocit z akce a chuť přijet znovu pro piloty a zajímavou a ojedinělou podívanou pro diváky. Ne vždy je to jednodu-ché.

Letošní ročník doznal několik změn. Akce byla třídenní, tak jako všechny předcházející. Ale pro divá-ky byla určena jen sobota. Investoval jsem do reklamy, nechal vytisknout letáky a plakáty, které jsem rozeslal a vylepil, kde se dalo, objednal re-klamu a pozvánky v rozhlasových stanicích a poslal pozvánky do mé-dií. Bohužel, jak jsem psal v úvodu, média zvala návštěvníky často do ji-ných míst a na všechny tři dny. A tak se stalo, že někteří diváci přijeli už v pátek a spousta jich přijela i v ne-děli. Ti „páteční“ se téměř všichni objevili i v sobotu, ti „nedělní“ byli zklamaní. Přesto jestliže jsme na druhém ročníku měli za všechny tři

dny přibližně 400 návštěvníků (prv-ní ročník je nesrovnatelný, protože lilo a lilo), v letošním roce bylo jen v sobotu na denním programu více než 600 návštěvníků a stejný počet pak na nočním létání. V neděli pak dorazilo dalších minimálně 400. Dá se tak říct, že návštěvnost stoupla ra-ketovým pohonem.

Každý sobotní návštěvník dostal do rukou přesný harmonogram celo-denního programu včetně noční show, který byl navíc vyvěšen, kde se dalo, a měl tak přesný přehled, kdy se co bude konat. Tady bych chtěl ve-lice poděkovat všem pilotům za po-chopení a disciplínu, s jakými pro-gram dodržovali a řídili se jím. Není to na jiných akcích obvyklé, setkali se s takovým požadavkem většinou poprvé, přesto mi všichni vyšli vstříc bez reptání a ukázali tak, jak jsou se-hraná parta, zanícená pro věc.

A co bylo v programu k vidění?Vrtulníky akrobatické i makety či

polomakety. Jednu chvíli diváky fas-cinoval svým adrenalinovým letem například Martin Bednář s T-Rexem 600E, Zdeněk Dráždil s Fusionem 50, Pavel Kefurt s Raptorem 90 či Petr Novotný s Raptorem 50. Všich-ni tito piloti i spousta dalších létala na hranici, někdy i nad hranicí svých možností. Mnohdy se vzdálenost mezi rotorem a zemí dala udávat jen v centimetrech!

Po divokých a agresivních letech, při nichž se často tajil dech, se divá-ci mohli kochat asi největším láka-dlem akce, a to maketou švýcarské-ho vrtulníku Lama SA315B (předlo-ha létá jako vrtulník záchranné služ-by ve švýcarském Zermattu), kterou dovezl a předvedl Stanislav Brož. Maketa je poháněna turbínou Jaka-dofsky a hmotnost celého stroje je 16 kg. Model je vyrobený na zakáz-ku Hugem Markesem. Není sice už úplnou novinkou – Stanislav Brož ji poprvé již předvedl na Helicupu v Kroměříži v červenci 2008 (RC

VRTULNÍKY

60 RCR 10/2011

Logo 600

4. ročník helisletu Trnávka Funfl y

BO 105 Víti Motyky

Šestnáctimetrový drak-chobotnice Ivana Tanečka

revue 9/2008), ale v Trnávce byla zcela poprvé a vzbudila u diváků, ale i pilotů, kteří ji viděli poprvé, za-sloužilý obdiv.

Maketu vrtulníku BO 105 před-vedl Víťa Motyka. Vít Klabačka „zatančil“ nádherný balet ve vzdu-chu s hudebním doprovodem Smeta-novy Vltavy v rockové podobě.

Diváci se rozhodně nenudili. Po-kud zaměřili svou pozornost na dru-hou stranu letiště, mohli ve vzduchu spatřit další překvapení – několik draků, které přivezl Ivan Taneček z Brna. Ve vzduchu se vznášela řada kačenek, netopýr nebo Batman, ale největší pozornost vzbuzoval ten největší – chobotnice s rybou v tla-mě. Se svou délkou přes 16 metrů patří k největším v Česku. Ivan Ta-neček se věnuje drakům již od svého útlého dětství, navštěvuje nejrůzněj-ší drakiády po celé Evropě. Draky si šije sám, předlohy získává z odbor-ných časopisů věnovaných drakům, především německých a rakouských. Nedá mi, abych nepřidal jednu per-ličku. Pan Taneček je spolužákem mého táty ze základní školy v Brně. A táta právě při této příležitosti vzpo-mínal, jak spolu v době, kdy jim bylo asi deset let, postavili vlastnoručně neobvyklého obrovského draka. Pouštěli ho Na Planýrce v Brně a při-tom hlídali Ivanovu mladší sestru Alenku. Ta si hrála s nůžkami stříha-la a stříhala až… přestřihla klukům šňůru a v momentě byl drak v Pánu. Co následovalo, se asi moc nedá pu-blikovat, ale Alenka přežila. Jestli si snad někdo myslí, že pouštět draky je jednoduché, hodně se mýlí. Krva-vé rýhy na rukou pana Tanečka mlu-vily samy za sebe. Rozhovor s Iva-nem Tanečkem v Trnávce uveřejnil Novojičínský deník. Článek můžete vyhledat na adrese www.novojicin-sky.denik.cz zadáním a vyhledáním textu: „Drakařů je u nás stále málo.“

Závěrečnou částí odpoledního programu byl společný start všech zúčastněných pilotů. Myslím si, že takovou show zatím neměl u nás v Česku nikdo možnost zhlédnout. Najednou za intenzivní zvukové podpory Jirky Klimenta jsme do

vzduchu zvedli 22 vrtulníků. Někdo byl výš, někdo níž, někdo předvedl i něco málo akrobacie. Všichni jsme

byli napjati jak struna před prasknutím. V některých chvílích se vzdálenosti mezi jednotlivými stroji pohybovaly v centimet-rech, ale šťastně a „celí“ jsme přistáli na zemi všichni. Všem se nám ne-představitelně třásly prsty. Musím popsat vlastní po-cit. V momentě, kdy jsem měl svého miláčka ve vzduchu, jsem cítil příšer-né vibrace kolem žaludku, nohy jsem měl úplně zdře-věnělé, jakoby vrostlé do země a ru-ce v křeči. Jen ty prsty mě poslou-chaly. K tomu všemu výborná hudba a slovní doprovod Jirky Klimenta a frenetický potlesk diváků. Když jsem spolu s ostatními přistál šťastně na zemi, měl jsem pocit, že jsem čle-nem týmu, který vyhrál olympijské zlato v Naganu.

Tři hodiny od odpoledního pro-gramu utekly jako voda, někdo se posilňoval, někdo si schrupl a někte-ří prostě dokázali, že využijí každé minuty a žhavili své stroje stále a stá-le. Nicméně v devět večer začali při-cházet první návštěvníci a my se po-malu připravovali k nočním letům. Obloha byla jak vymetená a úplněk zářil jak divadelní refl ektor. Poprvé jsem si přál, aby se objevil nějaký mrak, nebyl jsem však vyslyšen. Ko-lem půl desáté byla v areálu letiště téměř hlava na hlavě a opět to byl

Jirka Kliment, který začal „žhavit at-mosféru“. V deset to vypuklo.

První šel na start teprve třináctile-tý Tomáš Erlich a předvedl parádní let s T-Rexem 700E. Další noční lety před burácejícím publikem předvedl i Honza Erlebach s Tarotem 450, Martin Bednář s T-Rexem 600E a Roman Pospíšil s TDR Rigidem. Třešničkou na dortě byl noční let Pavla Kefurta s Raptorem 90, který má Pavel kromě nočních listů a ocas-ního rotoru vybavený i spoustou svě-telných efektů. Skvělá kompozice hudby, špičkový let, světelné efekty a skandující diváci dali této noční show opravdové grády. Všichni „noční letci“ byli vybaveni tzv. inte-ligentními listy z výroby české fi rmy KOK Composite, které umějí zobra-zovat na disku rotoru grafi cké obraz-ce. Rád bych poděkoval klukům, že

se na noční let všichni opravdu pečlivě připravili a mohli tak diváky okouz-lit nápisy jako Trnávka Funfl y 2011 nebo třeba lo-gy sponzorů akce.

Po každém letu jsme si pilota zavolali před bez-pečnostní síť, kde jsme si jej pod refl ektorem před publikem malinko vyzpo-vídali. To hlavně proto, aby v té tmě diváci měli vůbec ponětí o tom, kdo

pro ně létal. Noční show trvala asi hodinu a troufnu si říct, že z celého dne měla absolutně největší úspěch.

To byl defi nitivní závěr programu určeného pro veřejnost. Zpestřením pro diváky (pro piloty určitě men-ším) bylo i několi karambolů, ale i to k tomu patří.

Po krátké noci následovala krás-ná slunečná neděle, kdy měli všichni piloti oddech, létali si, co chtěli a kdy chtěli, probírala se nejrůznější téma-ta, vykládaly vtipy atp. Nikomu se moc domů nechtělo. Nicméně v sedm večer jsem stál na opuštěné prázdné travnaté ploše, která vypa-dala, že se tam vůbec nic nedělo. Byl jsem mrtvý únavou a nevyspáním a rozhodnut, že žádný další ročník už nebude, a přitom jsem uvažoval, co všechno v příštím roce vylepším a co bych si v příštím ročníku přál.

Chtěl bych poděkovat všem zú-častněným pilotům, protože právě oni mají největší podíl na úspěchu akce, kamarádům, rodičům a země-dělské farmě Jiřího Javorka za po-moc při přípravě letištní plochy, paní starostce obce Trnávka za zapůjčení lavic a stolů, a sponzorům (VARS Brno, Hořejší model, Helihobby.CZ, Helimodels Olomouc, BestBuyMo-del, Discount Maker, AC Aquasan CZ a panu Josefovi Ječmínkovi). Dí-ky jejich pochopení a vstřicnosti mě-la akce opět vyšší úroveň.

A nakonec: Jirka Kliment. To je moje zlatá duše. Věčně v pohybu, věčně v akci. Jeho hudební dopro-vod a slovní komentáře, schopnost vyhecovat diváky k frenetickému potlesku a piloty k maximálnímu výkonu jsou nepopsatelné. Jirko – dík!

Že akce vzbudila emoce, dokazu-je článek Trnávka Funfl y 2011, uve-řejněný bezprotředně po akci na www.heliholics.wz.cz. Obrovským překvapením pro mne byl článek jedné divačky, který vyšel 17. srpna v Moravskoslezském deníku v rubri-ce Vaše reportáž, v němž celou akci popisovala očima nezasvěceného di-váka, a já bych to nedokázal lépe. Vypůjčím si ale její jednu větu: „To se nedá popsat, to se musí vidět.“

Filip DeklevaFoto: Adam Svěchovský

61RCR 10/2011

VRTULNÍKY

Noční lety

Společný let (foto Leo Hučín)

Pavel Kefurt seká letiště

Inteligentní listy zobrazují nápis Trnávka Funfl y 2011

RCR 10/2011

PRO MAKETÁŘE

62

VariEze – Burt RutanAmeričan se švédskými kořeny

Burt Rutan je dnes bezesporu nej-známějším konstruktérem v leteckém světě. Vášnivý modelář Rutan kon-struoval a v garáži postavil svůj prv-ní úspěšný letoun VariViggen již bě-hem svých vysokoškolských studií. VariViggen se pak stal vzorem pro amatérskou stavbu mnoha letounů.

To byl počátek Rutanovy hvězdné životní dráhy. Postavil prototyp re-voluční kompozitové kachny, která byla amatéry postavena v mnoha ti-sících kusech, postaveny byly i tisíce RC modelů tohoto letounu, kterým se budeme podrobněji zabývat dále. Po VariEze následovala prodlouže-ná LongEze, futuristická ultralehká dvousedadlová kachna Quickie, dvoumotorový Deviant. Postupně postavil už ve své fi rmě Scaled Com-posites v Idahu kromě konstrukce a výroby kompozitových dílů pro různé zákazníky mnoho vesměs ne-konvenčních originálních letounů, z nichž můžeme uvést nejznámější: Motorový větroň Solitaire, zeměděl-ský tříplošný zemědělák Predator, vojenský tandemový transportér, malý dvoumotorový dopravák pro fi rmu Beechcraft, lehký proudový stíhač, výškový Proteus, létající au-tomobil a slavný Voyager, který jako první bez mezipřistání a doplňování paliva obletěl zeměkouli.

Rutan se nespokojoval jen zpra-cováváním výpočtových a kon-strukčních podkladů, ale byl zvyklý jako zručný řemeslník přikládat ru-ku k dílu. Před svým odchodem do důchodu ve svých šedesáti sedmi létech v listopadu 2010 se věnoval i kosmické technice. Je autorem projektu záchranného modulu pro osádky raketoplánů a kosmických laboratoří a nesmírný úspěch za-znamenal vítězstvím v soutěži o prv-ní let soukromého letounu Space-ShipOne do vesmíru, když splnil stanovené podmínky dvěma lety do výšky přes 100 km v průběhu čtr-nácti dnů a získal tak cenu ve výši několika desítek milionů dolarů. Z fi rmy Scaled Composites odešel v dubnu 2011 s tím, že chystá opět něco zcela nového.

VariEze je zvykem číst jako „very easy“, tedy „velmi snadný“. Letoun ve své době vyvolal senzaci. Ukáza-lo se, že nejde o žádnou utopii, ale o stroj dokonale promyšlený aerody-namicky, konstrukčně i technologic-ky. Kachní koncepce umožnila při výtečné aerodynamice dosáhnout vynikajících výkonů a letových vlast-ností bez nebezpečí pádu do vývrtky. Konstrukční provedení a stavba z kompozitů vedly k jednoduché a snadné výrobě při nízké hmotnosti letounu i v amatérských podmín-kách.

Technická data: Rozpětí 6,8 m; roz-pětí kachní plochy 3,8 m; délka 5,1 m; výška 1,5 m; plocha křídla 4,98 m2; plocha kachní plochy 1,21 m2; celková plocha 6,19 m2; hmotnost prázdného letounu 254 kg; vzletová 476 kg; maximální rychlost 320 km/h; cestovní 220 km/h; pádo-vá 96 km/h; stoupavost 10 m/s; dolet 1 200 km.

VariEze je dvoumístný jednomo-torový samonosný středoplošník koncepce kachna, se sedadly v tan-demu, s tlačným motorem a částeč-ně zatahovacím podvozkem, vyro-bený prakticky pouze z kompozit-ních materiálů.

Křídlo je bez žeber, nosník zho-tovený z olaminovaného polystyre-

nu zasahuje do třetiny rozpětí křídla. Výplň křídla je vyrobena z bloků vyříznutých horkým drátem z poly-styrenu, nejde ovšem o u nás známý „kuličkový“ pěnový polystyren, ný-brž o různě hustý materiál vypěněný z lázně. Jednotlivé bloky jsou slepe-ny k sobě a přelaminovány skelnou tkaninou. Na křídle je použit Whit-combův vysokovztlakový profi l GA-1(W). (Poznámka pro eventuál-ní stavitele makety: tento profi l není vhodný pro RC modely, na nichž ne-dosáhne dostatečné Re).

Křidélka jsou vyříznuta z hoto-vého křídla, olaminována a zavěše-na plochými závěsy na křídlo. Wing-lety jsou zhotoveny shodně jako kří-dlo, mají stejný profi l, sací strany horních dílů směřují k trupu, u spod-ních plošek od trupu.

Směrovky jsou zhotoveny ob-dobně jako křidélka, vychylují se pouze ven, do neutrální polohy se vracejí pružinou. Současné vychýle-ní obou směrovek se používá jako aerodynamická brzda.

Trup je čtyřhranný, má čtyři přepážky z tvrdé PVC pěny a čtyři

smrkové podélníky. Na přepážky a podélníky jsou přilepeny desky z pěnového polystyrenu, hrany jsou zaobleny a celek je laminován vně i uvnitř skelnou tkaninou. Na trup jsou přilepeny trojúhelníkové ná-stavce jako centroplán a skříňový nosník pro uchycení vnějších částí křídla. V centroplánu jsou palivové

nádrže. Překryt kabiny z jednoho kusu plexiskla je zalaminován do obry-su trupu a odříznut s čás-tí okolního potahu.

Kachní plochy jsou stejné konstrukce i pro-vedení jako křídlo. Mají profi l GU 25-5/11/8. (pro stavbu modelu platí to sa-mé jako pro profi l křídla). Každá polovina je na třech závěsech. Kachní plocha byla jediným kon-strukčním modulem, se

kterým byly problémy, a vyžadoval řadu konstrukčních změn. Zkouše-lo se provedení s plovoucí plochou i s diferencovaným ovládáním, kte-ré mělo nahrazovat křidélka. Kach-ní plocha dobře fungovala v oblas-tech, kde bylo suché podnebí. V případech, kdy byl proveden po-kus o start za deště, na zmoklé kachní ploše nevznikl dostatečný vztlak pro nadzvednutí přední části

letounu, křídlo zůstalo na malém úhlu náběhu s nedostatečným vztlakem pro odlepení letounu, který skončil jako ohnivá koule na konci ranveje – s fatálními násled-ky. Těch případů před vysvětlením a nápravou bylo mnoho, jev dostal název „syndrom zmoklých ka-chen“.

Přistávací zařízení je tvořeno tříkolovým podvozkem příďového typu, příďová noha je zatahovací. Hlavní podvozek je z jednoho kusu laminátu z uhlíkového rowingu a epoxidové pryskyřice. Stejně je zhotovena i noha příďového pod-vozku. Příďová noha je ovládána pákou z pilotního prostoru, obvykle se zatahuje i na zemi pro parkování a usnadnění nastupování. Po na-stoupení lze příďovou nohu vysu-nout pákou v pilotním prostoru a zvednout tak letoun do provozní polohy.

Úplné řízení je pouze v předním pilotním prostoru, v zadním je jen řídicí páka. Řídicí páka je na pravé straně, ovládání plynu nalevo. Upro-střed je páka ovládání přední pod-vozkové nohy.

Jako pohonná jednotka jsou do-poručeny motory o výkonu 58 až 73 kW a hmotnosti 70 až 97 kg. Nejčas-těji byly používány čtyřválce VW. Vrtule je pevná dvoulistá dřevěná, o průměru 1 420 mm.

Letoun VariEze se stal nejúspěš-nějším a nejrozšířenějším amatér-ským letounem. Jeho nízká výrobní cena, jednoduchá stavba a údržba a výtečné výkony, potvrzené řadou světových rekordů, dosud nebyly a v dohledné době těžko budou pře-konány.

Ing. Lubomír Benda

63

PRO MAKETÁŘE

RCR 10/2011

VariEze

Flaperony, složenina dvou ang-lických slov, spojují v jednom funkci vztlakových klapek a křidé-lek. Jejich používání bývá časté na modelech větroňů. Ostatně u vý-konných větroňů se použití fl ape-ronů nejednou ještě kombinuje se vztlakovými klapkami. Flaperony jsem v průběhu několika roků vy-zkoušel na několika modelech růz-ných koncepcí, přičemž jeden vzal při zkouškách za své.

Někdy slýchám poznámky mo-delářů, dám tam fl aperony a hned to bude na přistání pomalejší. Je to možné, ale má to i určitá úskalí. Aby zbytečně neprocházeli slepé uličky, snad jim přijdou vhod ná-sledující řádky. Protože vše souvisí se vším, bude vhodné, když si čte-náři vezmou k ruce RC revue 7/2011 strana 66 až 67, kde jsem odpovídal na dotaz týkající se zkroucení křídla. Z dříve uvedené-ho můžeme odvodit, jak se asi bu-de chovat model různé koncepce křídla při použití fl aperonů.

Flaperon se vychyluje dolů, te-dy profi l se více zakřivuje a záro-veň se zvětšuje úhel náběhu. Dů-sledkem je zvýšení součinitele vztlaku a odporu, toho chceme do-sáhnout, ale zároveň se vrchol vztlakové čáry zostří, což vede ke zhoršení pádových vlastností. Když k tomu přičteme výchylky fl aperonů ve funkci křidélek, mů-žeme mít na pád zaděláno.

Jak tedy postupovat v praxi? U větroňů bych nedoporučoval větší výchylku dolů než 15°. Posta-čující je výchylka dolů 10°, tu jsem vyzkoušel na Elipsoidu od fi rmy Reichard Modelsport. Přírůstek vztlaku je znatelný a vhodný při kroužení ve stoupavém proudu. Když se zadíváme na obrázky 3 a 5 v RC revue 7/2011 na straně 67, je jasné, že z hlediska přetažení je horší křídlo na obrázku 3 než na obrázku 5. Proto v případě křídla z obrázku 3 zvolíme výchylku dolů 10° a nebudeme překračovat 15°.

Takovou výchylku jsem použil na polomaketě akrobatického spe-ciálu. Flaperony jsem vychyloval po čtvrté zatáčce a používal malé výchylky křidélek a velké výchyl-ky směrového kormidla. To bylo ještě v pořádku. Potom jsem fl ape-rony vychyloval před čtvrtou za-táčkou a tu jsem řídil více směro-vým kormidlem než křidélky, ovšem tak, aby model neletěl vy-bočený. Zatáčku jsem letěl o vět-ším poloměru. Protože značná část modelářů není zvyklá používat směrové kormidlo, zkusil jsem za-táčku pouze křidélky. Nejprve na velkém poloměru. Potom jsem ji

trochu utáhl a už z toho byla vývrtka, kterou jsem sice zastavil, ale na vybrání strmého letu ne-bylo výšky, a tudíž ná-

sledovala kremace modelu. Zatím poslední model, kde pou-

žívám fl aperony, je Vrabec s moto-rem MVVS 26. Konstruoval jsem jej již s tímto úmyslem a křídlo od-povídá obrázku 5. Výchylky křidé-lek používám 19° nahoru i dolů. Flaperony vychyluji dolů 17°. Po-tom je výchylka ve funkci křidé-lek, vztaženo k tětivě profi lu při nulové výchylce ve funkci klapek, dolů 24° a nahoru 1°. Tedy z neut-rálu při vychýleném fl aperonu se křidélko vychýlí dolů 7° a nahoru 18°. Vše je zřejmé ze tří připoje-ných fotografi í.

Tato diferenciace je dána tím, že páka serva koná otáčivý pohyb. Při použití serva s lineární dráhou pák by tomu tak nebylo. Tato dife-renciace je žádoucí. V této konfi -guraci je model stále plně řiditelný a nejeví snahu o pád do vývrtky, což je dáno jeho celkovou koncep-cí i přední polohou těžiště. Přechá-zí do spirály vlevo i vpravo a rych-lost letu ani poloměr zatáčky se ne-mění. Sníží se klouzavost a přistá-vací rychlost. Vychýlení fl aperonů dolů vybudí tíživý moment ve smyslu těžký na hlavu, což kom-penzuji přitažením výškového kor-midla. Obvykle vychýlím fl apero-ny po čtvrté zatáčte a nekompen-zuji klopivý moment přitažením výškového kormidla, model ne-chám klesat k prahu dráhy a teprve potom přitahuji. Zkrácení přistání je podstatné.

Při vychýlení fl aperonu ve funk-ci křidélek velmi naroste na straně, kde je fl aperon vychýlen více dolů, zatáčivý moment ve smyslu ze za-táčky, takže musí být kompenzo-ván větší výchylkou směrového kormidla. Musíme se naučit správ-né souhře křidélek a směrového kormidla, aby model neletěl ve vy-bočení a náklonu.

K řízení modelů používám vy-sílač MC-19. Pro fl aperony použí-vám celkem tři mixy. Během zalé-távání nastavuji individuálně vý-chylku jednotlivých fl aperonů tak, aby při jejich vychýlení dolů nedo-cházelo ke klonění modelu kolem podélné osy v důsledku nestejné výchylky. Problém to je u souprav, které to neumožňují. V tom přípa-dě musíme věnovat velkou pozor-nost výběru serv. U Vrabce jsem vybral pro fl aperony dvě serva z několika kusů. Spojíme je V-ka-belem a snažíme se vybrat pár, kte-rý má stejnou výchylku. To platí i pro vztlakové klapky. Serva jsou při použití fl aperonů více aerody-namicky namáhána.

Na okraj ke vztlakovým klap-kám. Při velkých výchylkách

vztlakových klapek, více než 45°, se výrazně zvětšuje úhel, pod nímž nabíhá proud na VOP (srázový úhel). V extrémních případech mů-že dojít k k odtržení proudu na spodní straně VOP a ke ztrátě řidi-telnosti modelu, s přechodem do obráceného přemetu. Řeší se to různými způsoby, často obráce-ným nesymetrickým profi lem na VOP, jak tomu je například u L-410. Při použití fl aperonů, jež se vychylují méně, je toto nebezpe-čí menší. U skutečných letadel se k řízení kolem podélné osy při po-

užití fl aperonů používají i spojlery místo křidélek.

U modelů s ocasními plochami uspořádanými do T mohou ocasní plochy ztratit účinnost, pokud se dostanou do úplavu za křídlem. V případě vychýlení klapek nebo fl aperonů se přidá tíživý moment na hlavu. Může dojít k hlubokému přetažení.

Pokud se rozhodneme pro pou-žití fl aperonů, postupujeme poma-lu od malých výchylek a pozvol-ných zatáček.

Jaroslav Kroufek

TEORIE

RCR 10/201164

Flaperony

1165RCR 10/2011

CHYBÍ V RC REVUE VÁŠ INZERÁT?

Volejte, pište, faxujte:Redakce RC revue,

Baranova 31, 130 00 Praha 3Mobil: 774 777 794

Tel.: 222 221 543e-mail: inzerce@rcrevue.cz

Patřím k té skupině modelářů, kteří si svoje modely rádi stavějí sa-mi podle plánků. Vždycky mě fas-cinuje, jak se několik balzových pr-kének, pár smrkových špejlí, kou-sek překližky a trocha dalších pří-sad dokážou změnit v model leta-dla, který je schopen se pohybovat vzduchem.

Každý modelář, který si svoje modely staví sám, však musí mít ví-ce nebo méně dobře vybavenou díl-

nu. Jednou z věcí, která hodně usnad-ní modelářův život, je i malá okružní pila. Dá se s výhodou použít k řezání překližky, balzy i lišt. Pokud má pila ještě regulovatelnou hloubku řezu, můžeme ji použít i pro řezání růz-ných drážek.

Až do nedávné doby měl mode-lář dvě možnosti jak k takovému ná-stroji přijít. Tou první byla koupě hotové pily od nějakého renomova-ného výrobce. Takovéto nástroje

jsou skutečně dokonalé, ale poměrně drahé. Druhá možnost, která se nabízí, je zhotovení takovéto pily svépomocí. Stačí k tomu pár kousků překližky, sta-rý motor z elektroletu, pří-padně s převodovkou, a trocha šikovnosti. Pilka sice většinou není tak

66 RCR 10/2011

TECHNOLOGIE

Pila v rozsypu aneb modelaření před modelařením

Nekupte to!Před časem jsem v akci zakoupil

sadu závitníků a kruhových závito-vých čelistí (závitových oček) za méně než 200 Kč. Vložil jsem ji do košíku, doma uložil do skříně a pak mi nějakvypadla z paměti. Připo-mněla mi ji až návštěva „sběračů barevných kovů“ v naší chalupě, při níž mi kromě kulatin a šestihra-nů z mosazi, bronze a duralu zmi-

zely i závitníky. Při vylepšování – pravda, poněkud opožděném – zabezpečení chalupy

jsem potřeboval řezat vnitřní i vněj-ší závity. Vzpomněl jsem si na sa-du. Ta obsahuje maticové závitníky a kruhové závitové čelisti M3; 4; 5; 6; 7; 8; 10; 12 a 3/8". Imperiální zá-vit 3/8 označil výrobce 1/8". Přilo-ženo je vratidlo pro závitníky i če-listi.

Mnohojazyčný návod nepostrádá bezpečnostní pokyny. Obzvlášť

jsem si vychutnal pokyn při řezání vnitřních závi-tů: „Velikost otvoru zmen-šete z obou stran o něco méně než je 10 % vnější-ho průměru závitu.“ Asi důlčíkováním po obvodu.

Namazal jsem nástroje řepkovým olejem a zkou-šel řezat závity. Budou-cím šroubům jsem na konci vysoustružil táhlý

kužel. Nic platno, čelist se nechytala. Stejně jsem pochodil se závitníky. Když se podí-váme na sní-mek českého maticového závitníku a „německé-ho“, je jasný rozdíl v geo-metrii. Aby toho neby-lo málo, papírový obal se pyš-ní značkou TŰV.

Závitníky se mi snad podaří přebrousit. Pokud ne, pořídil jsem si za 200 Kč plechovou krabici, použitelné vratidlo pro závitníky

a možná, po úpravě, vratidlo pro závitové čelisti.

Takže rada průkopníka slepých uliček zní: Nekupovat!

Jaroslav Kroufek

sla

me

dního

-ý

-

st a.

dí-í-o

Oprava ložiska spouštěče

V jeden podvečer jsme se letos na Helicupu v Kroměříži dostali do diskuse s Jirkou Rútem na téma vý-měny vadného volnoběžného ložis-ka ve startovacím přípravku (starto-vací tyč s volnoběžkou). Začalo to

tím, jak komu dlouho volnoběžka vydrží při spouštění vrtulníkového motoru o zdvihovém objemu 15 cm3.

Osobně mám doma čtyři spouš-těče, které zvládnou desítku, ale při

pokusu roztočit patnáctku proklu-zují. Konstrukce unašeče ale povět-šinou nedovoluje jednoduchým způsobem vyjmout – vyrazit pů-vodní volnoběžné ložisko.

Jirka demontáž vyřešil tak, že použil závitník M12, který protoče-ním zakousl do ložiska a otvorem pro hřídel vyrazil.

Já jsem použil kovo-vou hmoždinku pro závi-tovou tyč. Původně jsem sice chtěl hmoždinku osoustružit tak, aby na konci vznikl jakýsi límec, za který by se zachytilo vnitřní čelo ložiska (stej-ně jako jsou vytahovací přípravky pro ložiska ve slepých dírách). Hned při

prvním pokusu se ale hmoždinka rozepřela o vnitřek ložiska natolik, že se zdařilo otvorem pro hřídel lo-žisko vyrazit průbojníkem.

Je mi jasné, že tímto článkem oslovím jen několik málo jedinců, kteří potřebují vyměnit ložisko ve spouštěči, domnívám se ale, že ře-šení bude možné využít při vytaho-vání ložisek ze slepých děr s použi-tím závitové tyče a rozpěrného kroužku, pokud nemáme k dispozi-ci profesionální přípravek na vyta-hování ložisek.

Jiří Zikmund

Příprava

Sestava vytaženého ložiska a hmoždinky

Obr. 1

dokonalá jako profesionální výro-bek, ale nějak se s ní řezat dá.

V současné době ale existuje i možnost třetí a tou je stavebnice pilky od fi rmy Mega motor. Je to ta-ková kombinace prvních dvou mož-ností. Jde o stavebnici, ze které si modelář postaví pilku svépomocí, a výsledkem je profesionální pila za cenu podstatně nižší než hotový vý-robek od jiného výrobce.

Stavebnice pily je skutečně dodá-vaná v rozsypu a každý modelář si tak pilu vlastně postaví sám z pře-dem připravených částí.

Celé tělo pily je sestaveno z topo-lové překližky tloušťky 3 mm. Vět-šina překližkových částí se musí sle-pit ze dvou kusů, takže výsledný díl má konečnou tloušťku 6 mm. Při slepování doporučuju velice pečlivě

sledovat návod. Díly jsou poměrně členité a navrže-né tak, aby po jejich slepe-ní jednotlivé konstrukční celky pily do sebe zapada-ly jako kostičky stavebni-ce Lego.

Příklad jedné bočnice je vidět na obrázku 1 (já jsem si před lepením jed-notlivé díly namořil liho-vým mořidlem, ale to není nutné). Na obrázku 2 je

rozložená „krabička“ na zachytávání pilin. Obrázek 3 ukazuje sestavené základní tělo pily a na obrázku 4 je slepený držák motoru.

Dřevěné části jsou doplněny dal-šímy díly (zápustné matice, průchod-ky kabelů, vypínač atp). Neustále je

třeba postupovat podle přiloženého návodu a doprovodných fotografi í. K identifi kaci některých dílů jsem s výhodou použil přiložený kusov-ník. Stavba postupuje poměrně rych-le a není opravdu nijak složitá.

Elektrickou instalaci tvoří motor na 220 V, ke kterému je napětí přivá-

děno přes usměrňovač, který je také součástí sta-vebnice. Postup zapojení je opět popsán v návodu. Modelářům, kteří nemají zkušenosti s elektrickým zapojením, je doporučeno požádat o zapojení odbor-níka. Vnitřnosti osazené pily jsou na obrázcích 5 a 6.

Zhruba za týden po-malé práce po večerech

jsem měl pilu připravenou. Hotová konstrukce je na obrázcích 7 a 8. Pi-la je velice kompaktní a umožňuje nastavovat hloubku řezu, takže se dá použít i k řezání různých drá-žek.

Přestože jde o stavebnici, splňuje pila všechny požadavky dané nor-

mami, takže se modelář nemusí bát při jejím používání o svou bezpeč-nost. Pila je vybavena i možností při-pojení odsávání, takže se dá použít i v obývacím pokoji a nikde nejsou žádné poletující piliny.

Stavebnice pily, kterou jsem měl k dispozici, byla ještě z předsériové výroby. V současné době je k dispo-zici už novější model, který má ně-kolik dalších vychytávek, jako je stupnice na posuvném dorazu, úh-lový doraz, a pokud vím, tak i pří-

pravek pro řezání kruho-vých tvarů. Pan Matyáš, který je konstruktérem pily, na jejím zdokonalo-vání neustále pracuje. Po-slední model jsem viděl v průběhu letošního Me-gacupu.

Takže pro všechny mo-deláře, kteří rádi stavějí, je toto tip, jak si můžou za-modelařit ještě před vlast-ním modelařením.

Rostislav Pacas

67RCR 10/2011

TECHNOLOGIE

Obr. 7

Obr. 8

Obr. 5

Obr. 6

Obr. 2

Obr. 4

Obr. 3

V pondělí 4. července jsme v šest ráno vyrazili do Bánku v Maďarsku, kde se mělo od 5. do 12. července konat mistrovství světa Naviga pro lodní modely.

Na poslední chvíli se odhlásili Tomáš Kočí a nakonec i Vráťa Emler, a tak jsme zbyli se ženou sami. No, nevadí, stejně jsme jeli, i když jsem měl jisté pochybnosti, zdali to v tamních končinách bude dobré. Všichni jsme totiž věděli, že Maďaři měli jisté fi nanční pro-blémy, a dlouho nebylo jisté, zda se mistrovství vůbec bu-de konat. V pondělí ráno ostatně na cestu počasí nic moc – přeháňky, vítr, zima, žádná sláva.

Nejhorší ale byla naše slavná dálnice D-jednič-ka. Po 100 km drncání jsme rozumně usoudili, že to takhle nejde dál, a sjeli jsme na Znojmo a dál na Rakousko, i když to vypadalo na delší ces-tu. Nevím, jak je to mož-né, ale naše dálnice je spíš polygon pro zkoušky tanků či náhrada erotických vibrátorů, a tak jsme raději jeli Rakouskem. Taky je možné, že Fábinka je krát-ká a drncá na předělech ve vymlá-cených panelech víc než ostatní auta, ale s tím jsem nemohl nic dě-lat. Takže průjezd Rakouskem, na-vigace naštěstí jakž takž ukazova-la kam, hlavně tedy ve Vídni, no a dál do Maďarska.

Trochu problémů v Budapešti, kde bylo pár ulic rozkopaných a ta naše slavná elektronická věcička odmítala průjezd jinudy než stře-dem města, ale zase jsme viděli krásný most, lodě na Dunaji, na kopci nad městem obří sochy, no a pak jsem zase nějak najel do vhodné zóny a navigace se „chyt-

la“, takže jsme nějak projeli, i když ji asi budeme muset nechat pře-konfi gurovat na novější stav silnic – tam, kde byla silnice, jsem na displeji navigace pozoroval šipku v bílém poli, a kde to ukazovalo dobře, to Maďaři zase rozkopali a projet se tam nedalo, ale někde jsem přejel zpátky a znovu a jinu-dy, až jsme byli na místě.

Mezitím se krásně vyčasilo, takže to už vypadalo lépe. Slunce po 700 km vylepšilo tělesný a psy-chický stav závodníků v páře.

Ubytovali jsme se v pěkném ho-týlku a šli jsme na setkání s kama-rády do kempu.

Hezké jezero, krásné prostředí, upravené okolí, opravdu nádhera. I když podle pana starosty má ves-nička jen 750 obyvatel, všichni by-li milí a snažili se udělat maxi-

mum – denně jsme viděli mladíka, jak v potoce opravoval vyzdění kameny, sekáče trávy, uklízeče… no, nebylo co vytknout.

Takže zahájení – a pět dní vol-na, parníkáři měli jít do akce až v sobotu, a tak jsme se bavili, jak

se dalo: výlety po okolí, okuková-ním modelů z ostatních tříd, fan-děním našim „jezdičům“; viděl jsem pár pěkných modelů, a po-kud to šlo, klábosil jsem nad nimi s jejich tvůrci.

Večer vždy do tábora, který ve složení Jihočeši-Severočeši po-skytoval dostatek relaxace, a obá-vám se, že v horku, které po celou dobu dosahovalo přes šestatřicet stupňů ve stínu a jednou čtyřicet jedna, jsem vypil docela dost piva a zase mi narostlo břicho. Všimla si toho i dcera, která mě neviděla tři měsíce, a teď jsem jí překvapil.

Nicméně pohoda, bezproblé-mové soužití, špičková péče od ve-doucího výpravy Honzíka Jedlič-ky… takhle si představuji dovole-nou.

Nastala sobota ráno. Hodnocení modelů stavební a strojní, z celkem osmnácti přihlášených modelů jsme skončili manželka na třinác-tém místě a já dvanáctý, ale s po-čtem bodů, o kterém jsme si mohli až dosud nechat jen zdát. Meziná-rodní porota, složená z Němce, Ita-

la a Francouze, zase ob-novila mou důvěru v soudce, kterou jsem ztratil po hodnocení naši-mi hodnotiteli – ti nám „sázejí“ bez rozmyslu tak padesát a padesát, a tak nemůžeme zasáhnout do bojů o prvenství v žád-ném případě. Tady ale nebylo předem nic ztra-ceno: manželka 162,36 a já 165 bodů, takže jsme mohli něco dohnat jízda-mi. Zřejmě mezinárodní

soudci mají „vyšší svěcení“, takže se ptali na to, jestli jsme si to stavě-li sami, odkud jsou plány, co je to či ono, jak jsem to udělal… Prostě jsem byl mile překvapen.

Mezi starými známými s loď-mi byli noví tři Francouzi, dva

68 RCR 10/2011

LODĚ

Startuje Casablanca Michela Vidala

Parníkářův pohled na mistrovství světa

Roland Dressel v plné parádě nad svojí lodí

Saturn Alexeje Chuchumaševa si jede pro vítězství

Stroj Regner v lodi Maquereau Rolanda Dres-sela

Rusové, Maďar a známý Roland Dressel. Jejich lodě byly pro mě přínosem, ze Sankt Petěrburgu známý Regis Boutier ale nepřivezl křižník Kleber na dva šoupátkové Antony do V, nýbrž loď Princess, uvnitř s tříválcem, pro změnu An-tonem s bočními šoupátky s ozu-beným převodem, protože Kleber prý předělal na elektropohon, aby si víc zajezdil, a tak loď soutěžila v jiné třídě.

Loď Lechalas v trochu větším měřítku, než produkuje Pepa Dar-vaš, poháněl šoupátkový stroj, ale nevím, jakého výrobce, ostatní zá-padní lodě všechny měly samo-zřejmě kupované stroje.

Další Francouz měl v lodi Ca-sablanca dva maličké Antony a tře-tí Francouz v lodi Jacqueline stroj JVC, vše zcela funkční a pěkné.

Roland Dressel měl v lodi Reg-nera, Maďar si postavil oscilační tříválec boxer s třetím válcem nad, aby se mu to rozbíhalo, a kupodi-vu to jezdilo jako čert, a Rusové byli hvězdní. Alexej Chuchuma-šev, vítěz z Pirny, předělal v lodi po Sergejovi Svárovském úplně všechno a fungovalo mu to pa- rádně.

Další Rus byl zcela neznámý Jevgenij Darisin, který si postavil stroj, jaký jsem ještě neviděl, a myslím si, že jsem už viděl hod-ně – pán, který odešel do penze a pustil se do parníčku. Jeho mo-del Minen Cutter byl známý Ret-vizančik, hvězdně postavený, se strojem, který vymýšlel sám, ne-vím, proč neudělal ploché šoupát-ko, nýbrž válcové, navíc vrtané podél a napříč do zatáčky. Excent-ry na šoupátka uvnitř kliky, a ne na konci, ale fungovalo mu to a pěkně jezdil.

Po prvním dnu jízd jsem skon-čil podle očekávání dvanáctý a manželka devátá, po druhém dni jsem se vyšvihl na deváté místo a manželka na osmé, ale po třetích jízdách jsem byl opět dvanáctý a Kristýna devátá, čili ona upro-

střed a já na konci druhé třetiny, zcela zaslouže-ně, jezdíme totiž jako ponocní. Nechci se do-tknout manželky, která gardově parkuje, ale v poslední jízdě jí vítr s lodí smýkl o dok takže –5 bodů, což by stačilo na sedmé místo. No, co se dá dělat.

Realizační tým, který se utvořil kolem nás dvou, ve složení Honza Jedlička, (nosič lodí do vody), Bo-houš Ferjančič (nosič deštníku před úpalem) a Michal Ferjančič (nosič lodí) dělali maximum, ale naše mizerné oči a odhady vzdále-ností nás strhly zpět, přitom by stačilo, kdyby se každý z nás trefi l do té prokleté dvanáctky alespoň s odřením uvnitř, a mohli jsme být šestá a sedmý. No, už s tím nic ne-uděláme.

Ještě průběh závodů: Občas ně-kdo nevyjel, někdo nedojel, bylo nutno zachraňovat, ale žádná par-ní loď se nepotopila ani nevybuch-la, i když já osobně měl problémy s horkem – bombička byla tak roz-žhavená, že se nedal seřídit pla-men hořáku a občas to zhaslo, tak-že jsem musel chladit, což byl opak běžných problémů, kdy se musí bombička zahřívat. Ale když

bylo kolem 36–38 °C a v uzavřené lodi určitě mnohem více, plul jsem asi pomaleji, než bylo v možnos-tech lodě a v důsledku toho se mě-nily poloměry zatáček.

Ale jinak naprostá paráda – ka-marádství a žádné problémy vý-pravy také díky vedení Honzy Jedličky, maskotu výpravy psu Lambruskovi, zcela špičkovým a bezproblémovým mladým „jez-dičům“, koupání v jezeře, zatrace-nému horku, pivu a pojídání me-lounů jsem byl spokojen.

Obavy kolem eventuálních ne-dostatků v zemi, která dosud něco takového neorganizovala, se ne-vyplnily, naopak vše se moc po-vedlo až na malý problém s ne-funkční aparaturou na přehrání čínské hymny zřejmě z jiného zvukového nosiče… Bylo to pa-rádní mistrovství!

Ještě výsledky. První byl opět Alexandr Chuchumašev se Satur-nem, druhý Michael Eisenblatter se starou známou Conny a třetí Regis Boutier s Princess, čtvrtý náš starý známý Karl Kastner a pátý Wolf-gang Hoffman z Rakouska.

Jiří Voráček

69RCR 10/2011

LODĚ

Rozhodčí při práci Špičková strojovna v lodi Saturn

Strojovnička v lodi Jacqueline Michaela Hainnevillea

Loď Jevgenije Daryšina Minen Cutter, ale já jí znám jako Retvizančik, člun z obrněnce Retvizan z Port Arturu

Stroj Jevgenije Daryšina, všimněte si zvlášt-ních skloněných šoupátek mezi válci

Konstrukce: Jan Nývlt a Jaroslav Zeman

Modeláři již dlouho hledají plánek modelu větší elegantní motorové jachty. Proto redakce uvítala upozorněni, že s podobným modelem jezdí dvojnásobný mistr ČSSR Jan Nývlt z Dubí u Teplic. Barrakuda je velmi úhledná a její stavba není obtížná. Jenom její rozměry v původním provedení majitele – délka 1 480 mm – se pro širší okruh zájemců zdály značné, vždyť každý ani nemá tak velký prostor pro stavbu. Vyřešil to dobrý nápad: podklady na loď jsou nakresleny v poloviční velikostí původního provedení (délka 740 mm), hlavní části pak v obou

velikostech. Každý si tedy může vybrat, která velikost se mu více hodí či líbí, případně na co stačí.Původní velký model pohánějí dva upravené (podle návodu v časopisu Modelář) elektromotory ze stíračů

automobilu Wartburg (6 V, 8 W), napájené ze dvou akumulátorů Simson 6 V / 4,5 Ah zapojených do série (na 12 V). Poloviční model pojede velmi svižně se dvěma motory Igla 4,5 V, napájenými dvěma plochými bateriemi, zapojenými podle výkresu na 9 V.Model je konstruován pro kategorii EX, tedy tak, aby dokázal na soutěžích projet v přímém směru předepsanou trať. Kdo by chtěl řídit loď rádiem, nemůže ale očekávat, že bude schopná jezdit slalom. (Ovladatelnosti jistě prospěje snížení kýlové ploutve v zadní části trupu.)Rozměry udávané v popisu stavby platí pro větší model; pro jeho menší provedení jsou uvedeny v závorkách.

Trup stavíme na rovné pracovní desce. Sestává ze žeber, kýlu, záďových dílů a bočních lišt; potah je překližkový. Paluba je plaňkována ze smrkových lišt. Nástavbu sestavíme přímo na trupu z překližkových dílů. Stožáry na nástavbě jsou dřevěné, nejlépe z gabonu.Záchranné čluny opracujeme z bloku balzy, závěsný motor a záchranné kruhy zhotovíme z Modelitu. Vlajkové stožáry, sloupky zábradlí, hasicí přístroje,

světlomety, poklopy, jeřáb a buben vrátku kotvy jsou soustruženy z mosazi, vazníky a větráky z hliníku a vyleštěny. Větrací žaluzie jsou vysekány z tenkého hliníkového plechu, stejně tak i znak na řídicí kabině.Konzoly hřídelů lodních šroubů jsou z mosazného plechu; k nim jsou připájena pouzdra soustružená z mosazi. Hřídele jsou z elektrod z nerezavějící oceli, popřípadě z jiné hladké kulatiny; dnem trupu procházejí v trubkách opatřených oboustranně bronzovými pouzdry. Lodní vrtule jsou nejlépe od fi rmy Graupner. Kormidla jsou z mosazného plechuTrup, střechy a čluny mají běžnou povrchovou úpravu, tedy nátěr základní barvou, broušení, nástřik stříkacím tmelem, broušení a nakonec několik vrstev barevného nitroemailu. Díly, jež zůstávají v přírodní barvě dřeva, natřeme čirým lodním olejovým lakem.

Konstrukce: Jan Nývlt a Jaroslav Zeman

ý p jupravené (podle návodu v časopisu Modelář) elektromotory ze stíračů

automobilu Wartburg (6 V, 8 W), napájené ze

RCR 10/201170

PLÁNEK MODELÁŘ

37 S BARRACUDA

Délka 740 mm (velké provedení 1 480 mm)

Šířka 128 mm (256 mm) Ponor 46 mm (92 mm)

3 listy formátu A1 Cena 250 Kč / 10,80€

MODEL MOTOROVÉ JACHTY KATEGORIE EX

Výkres modelu ve skutečné velikosti (3 listy A1) a s úplným stavebním návodem získáte, jestliže:V ČR zašlete objednávku na e-mail: obchod@rcrevue.cz s uvedením čísla účtu, ze kterého poukážete platbu 250 Kč na účet ČSOB, 576 305 253/0300. Eventuálně zašlete poštovní poukázkou typu C částku 250 Kč na adresu RC revue, Baranova 31, 130 00 Praha 3 (do zprávy pro příjemce uveďte číslo plánku „m37s“ a název modelu „Barrakuda“). Plánek vám zašleme do 20 dnů po obdržení poukázané částky. V SR zašlete objednávku na e-mail: obchod@rcrevue.cz s uvedením čísla účtu, ze kterého poukážete platbu 10,80 € na účet ČSOB, 400 536 3781/7500. Plánek vám zašleme do 30 dnů po obdržení poukázané částky.V obou zemích můžete plánek objednat také prostřednictvím internetového obchodu na adrese: http://eshop.rcrevue.cz

71RCR 10/2011

E. Krásnohorské 3779 00 Olomouc-Hodolany

tel./fax: 585 228 544e-mail: satria@telecom.cz

Otevřeno: Po–Pá 9–12, 13–18 So 9–12

nová řada motorů

Basic 28xx

ZDE MŮŽE BÝT

I VÁŠ INZERÁT

Tak ako sme v minulom roku di-vákom na Vodnom diele Žilina pri príležitosti konania Bitky o Žilinskú priehradu sľúbili, že usporiadame aj druhý ročník, tak sa nám to aj poda-rilo. V tomto roku sme však chceli ísť vlastnou cestou, a keď sme sa v klube rozhodovali, ktorú bitku z obdobia druhej svetovej vojny stvárnime, bolo nám jasné, že by to malo byť niečo bližšie k Európe. Pa-dla voľba na Bitku o Atlantik aj pre-to, že náš Ponorkový klub by vďaka svojim ponorkám mal pri jej stvárne-ní určitú výhodu.

V minulom roku, keď sa rozhodlo o Bitke o Atlantik, sme však v klube nemali ná-kladne lode Liberta a žiad-ne vhodné sa v okolí nena-chádzali. Museli sme teda začať so stavbou. Trupy sme zakúpili hotové a prá-cu na nadstavbách si roz-delili Jaroslav Pažický a Ing. Ján Kováčik. Majo Galbavý lode striekal vo fi nále, ale pred tým som ich musel poskladať, osa-diť elektronikou a odskúšať. Stavba siedmich lodí trvala až do marca tohto roku, kedy sme sa po prvý krát dostali na vodu ku plavbe. V tomto období som musel ešte postaviť dve ponorky. Naši kolegovia z Tucan klubu Žilina si vzali na starosť lieta-dlá a myslím, že to tiež zvládli na jedničku. Počas celého leta prebie-hali skúšky so záverečnou predpre-miérou na Baškohrádkach.

Bitku o Atlantik sme naplánovali na 27. augusta, a to s ohľadom na po-časie a tiež kvôli tomu, že sme ne-chceli riskovať poruchy na nových modeloch. Rozhodli sme sa pozvať aj kluby, ktoré sa v minulom roku zúčastnili na Bitke o Žilinskú prie-hradu a svojimi modelmi zapadali do nového scenára. Až na malé výnim-ky sa to podarilo. Prišli kolegovia z RC Ships Brno, Merrimack Klubu

Praha a LMK Otrokovice. Z letcov prišli Elektroletci z Brna a RC Fógli Brno.

V tomto roku sme chceli ranný program pre deti modelársky, a tak sme pozvali aj kolegov z Lodno mo-delárskych klubov Prievidza a Ga-lanta. Prišiel aj pán Kelčík z Ružom-berka so svojim ľadoborcom.

Ranný program začal o deviatej hodine a už spomínaní modelári sa postarali o vynikajúcu atmosféru na vodnej hladine. To všetko mal na sta-

rosti Rony Bašťovanský za asisten-cie Jozefa Popradyho zo Žiliny. Myslím, že detské ráno na vodnej hladine Žilinskej priehrady malo svoje čaro, hlavne pre deti, ktorých sa tu už od skorého rána dostavilo pomerne hodne. Detské dopoludnie začali na vodnej hladine dopĺňať Li-berty, doprovodné lode, ponorky striedajúce tak remorkéry, ľadobo-rec, plachetnice a vo vzduchu si ešte na poslednú chvíľu skúšali svoje umenie letci. Musím podotknúť, že to nemali ľahké, nakoľko fúkal hod-ne silný nárazový vietor. To nehovo-riac o teplote blížiacej sa k 33 °C.

Bitka o Atlantik začala s malým meškaním, nakoľko v kolóne pred Žilinou zostal náš hosť, prvý pod-predseda vlády a minister dopravy, výstavby a regionálneho rozvoja Ján Fígeľ, ktorý mimochodom prevzal spolu s primátorom mesta Žilina Igorom Chomom záštitu nad celou akciou.

O pol tretej sa samotná akcia za-čala letom pozorovacieho nemecké-ho Kondora a jeho bombardovaním prístavu Scapa Flow, ktorý, ako ver-ná maketa, plával na hladine. Hudba,

ktorú nám na akciu nami-xoval náš kolega Jaro Rud zan, si postupne pod-maňovala divákov a vťa-hovala ich do deja.

Po chvíli sa ozvali siré-ny a na vodnú hladinu vy-plávali Liberty odprevá-dzané doprovodnými lo-ďami, ako bola 3,5 m dlhá Missouri z Kladna a ďal-šie lode, Repulse a Royal Oak. Vyplával aj Bismarck, ale ten chcel konvoj ata-kovať. Keď nemecké lie-tadlo spozorovalo konvoj, zhodilo na nej svoj náklad bômb, ktoré mimochodom aj vybuchovali. Po bom-bardovaní privolalo po-norky, ktoré vzápätí zahá-jili svoj boj známy ako útok vlčích svoriek. Na oblohe sa strhol po prvý

RCR 10/201172

LODĚ

Bitka o Atlantik

Protože bydlím nedaleko a kluky z Lán a Kladna znám, rozhodl jsem se 3. září zajet se podívat na tuto už tradiční soutěž s netradičními pravi-dly. Krásné počasí slibovalo příjem-ný zážitek, kromě toho jsem potře-boval vyzkoušet úpravy malé lodič-ky koupené v hračkářství.

U mola byla zakotvena náklad-ní vana, kterou soutěžící měli za úkol protáhnout tratí. Nápad zkusit táhnout va-nu lodí, která je mnohem menší, byl dílem oka-mžiku, i když jeho reali-zace tak trochu postráda-la zdravý rozum. Nebylo totiž jak uchytit vlečné lano na tak malou loď. Inu, protáhli jsme ho ko-lem nástavby a bylo ho-tovo. Co se dělo potom,

si umí každý představit. Lodička sice vanu utáhla bez problémů, ale v jeden okamžik se lano dostalo na stožár a neštěstí bylo hotovo. Loď se převrátila a během okamžiku potopila. Mně nezbylo než za vše-obecného veselí přihlížejících jít do trenek a do vody. Naštěstí jsem „Potápku“ rychle našel a po vysu-šení vše fungovalo.

Soutěž proběhla ve velmi přá-telském duchu, sešlo se dvaatřicet přihlášených lodí (a dalších čtrnáct mimo soutěž) zařazených do sed-mi kategorií. Účast mezi plachetni-cemi a modely poháněnými párou byly bohužel poznamenána sou-

běžně probíhajícím mistrovstvím republiky, takže chybělo několik pravidelných účastníků. V katego-rii vlečných remorkérů byl nejlepší Luděk Rais z Příbrami, který měl

krát na Slovensku súboj modelov lietadiel s použi-tím pyrotechnických efek-tov, a to v podaní žilinské-ho Tucan klubu. Na vod-nej hladine dochádzalo k bitke medzi doprovod-nými plavidlami a osamo-teným Bismarckom za po-užitia pyrotechniky a tiež k úspešnému potápaniu

lodí Liberta ponorkami. Jedna naša Liberta sa po takomto útoku rozlo-mila a klesla ku dnu. Na záver dostal zásah aj náš Royal Oak a šiel tiež ku dnu. Celá akcia trvala 40 minút a na záver sme mohli vidieť jednu z Libert, ktorá do-stala zásah torpédom, vznietila sa a nakoniec ju rozmetal výbuch preváža-ného paliva.

Bitka o Atlantik z nášho pohľadu, a dovolím si po-vedať aj z pohľadu divá-kov, ktorí prišli v takom počte ako v minulom ro-ku, bola úspešnou akciou

a už si našla svojho diváka nielen na Slovensku, ale aj v Česku a Poľsku. Záve-rom by som chcel poďa-kovať divákom za ich priazeň a sponzorom za podporu. Už teraz sa teší-me na tretí ročník, a ako inak, už sa začali aj prí-pravne práce na jeho stvár-není.

Vladimír Randa, Ponorkový klub Žilina

Foto: autor, Jaroslav Matejíček,

Július Kákoš a Michal Doležal

73RCR 10/2011

LODĚ

Lánská louže

(Pokračování na straně 74)

Letošní soutěže lodních modelá-řů v Jablonci se nesly ve znamení čtyřek, ostatně čtyřiačtyřicetiletou tradicí se může pochlubit opravdu málo modelářských akcí. Přihláše-ných lodí bylo celkem sedmdesát, bohužel asi kvůli průtržím mračen a nedalekému menšímu tornádu, které zpopularizovaly televizní zprá-vy v předvečer soutěže, část účastní-ků nepřijela. Nakonec však počasí vyšlo téměř ideálně, dokonce po mnoha létech nespadla ani kapka,

jen majitelé plachetnic by uvítali trochu víc větru.

Soutěžilo se souběžně na třech tratích, v kategorii EX-500 mohl letos s půjčenou lodí zkusit pevnou ruku a dobré oko kdokoliv, i když primárně byla soutěž určena a sa-mostatně vyhodnocena pro děti. První místo za 260 bodů ze třech započítávaných jízd získala v so-botu Nikola Holá před Tomášem Jakešem, v neděli stačilo na vítěz-ství 220 bodů Ondrovi Šmejkalovi

a za ním opět skončil Tomáš Jakeš.

Na trojúhelníku pro skupiny F2 a F4 se jely hlavní soutěže a také v sobotu večer noční jízdy, na hrází oddělené hladině se ploužily pla-chetnice v NSS regatě. Aby jejich trať využila alespoň zbytků větru, byla netradičně postavena do tvaru

U a protijedoucí lodě se míjely ne-obvykle těsně. V sobotu se regata je-la jen jako propagační jízdy, v nedě-li se v soutěži nejvíc dařilo domácí-mu Miloši Kvapilovi a jeho Stormy Wheather.

Z maket s pohonem párou upou-tal pozornost například hezky zpra-covaný služební člun H.M.S. Re-nown Vladimíra Šrámka. Josef Darvaš přijel s novým francouz-ským remorkérem Le Chalas v mě-

s modelem Sisyfos nejvyrovnaněj-ší obě kola, mezi tlačnými remor-kéry vyhrál Jaroslav Mallat z Pra-hy s remorkérem Smit Bronco. Re-morkéry tahaly nejen va-nu, ale v druhé jízdě vor složený z „klád“.

Zajímavostí soutěže je kategorie hasičských lodí, v níž obsadili medailová místa lánští modeláři v če-le s Markem Kubáčem a jeho lodí Arian. Úkolem bylo zasáhnout vodou ter-če či balonky a samozřej-mě se jelo na čas. Tam se

ukázalo, jak má kdo svůj model v ru-ce, protože trefi t terč o průměru dva-cet centimetrů metr nad vodou, to nějaký ten čas zabralo.

O výsledky však ani tak moc ne-šlo, spíš o pohodu a dobrou zábavu.

Ve většině kategorií se začínají me-zi dospělými prosazovat na medai-lová místa žáci, a to je dobře. Na Lánské louži mohl uspět každý, tře-ba i maketa přívozu, který jezdí na Lipenské přehradě a na jehož palu-bě se vozí pohledná posádka i s au-

tomobilem. Majitel mo-delu tvrdí, že získat po-stavičky bylo nejtěžší a také nejdražší z celé stavby.

Závěrem bych chtěl poděkovat pořadatelům za odvedenou práci a za to, že jsou v dnešní ko-mercionalizované době ochotni pořádat takový-hle podnik. Vždyť poho-

dy a radosti ubývá i z našich setká-ní a soutěží. Každý nahání výsled-ky a body nebo se snaží přivydělat si, a zapomíná na fakt, že modela-řit začal pro zábavu, radost a poho-du.

Ing. Jiří Chaloupka

74

LODĚ

RCR 10/2011

44. Jablonecká kotva a 40. Modrá stuhaNikola Holá vypouští model katego-rie EX-500

Falke Petra Vladyky z KLoM Brandýs nad Labem

(Pokračování ze strany 73)

řítku 1 : 15, který ale nebyl úplně hotový.

Ve skupině F4 jsem zaznamenal jeden výraznější přírůstek, maketu rychlého torpédového člunu PT-596 Milana Janoše, jíž se bu-deme věnovat podrobněji někdy příště. Objevilo se pár starších lodí, které by-ly řadu let odstaveny a ny-ní po modernizaci vyba-vení se vrátily zpátky do soutěže, ty dávaly zajíma-vou možnost srovnání pří-stupu i použitých techno-logií.

Mezi modely ze sta-vebnic převládaly jako ob-vykle Sally, Survey a poli-cejní čluny. Mezi juniory v kategorii F2 zvítězil Jan Vlach s modelem Nancy Raymond, mezi seniory Karel Majer se svým stíha-čem ponorek; v neděli se ve spojené skupině F2 pořadí opakovalo.

V nejpočetněji obsazené katego-rii F4A (modely ze stavebnic bez stavebního hodnocení) v obou sou-těžích obsadil první místo Jakub Janko z KLOM Třebechovice s mo-delem GMH a s dalším modelem PT-109 výsledek dvakrát zopakoval i ve spojených kategoriích F4B a F4C. Při předávání cen pak jeho svazek medailí hezky cinkal.

Není možné opomenout noční soutěž, které se tentokrát účastnilo deset lodí. Ve tmě mezi spoře osvět-lenými bójkami nejlépe prokličko-vala poziční světla jachty Edita Mi-loše France, který trať zajel za 100 bodů, stejně jako druhý Pavel Dara-kev s Cyclopem. O vyrovnanosti startovního pole svědčí to, že na dě-leném 3.–7. místě měli soutěžící shodně 94 bodů a i nejhorší dosáhl 79 bodů.

Všimněme si nyní amerického hlídkového torpédového člunu PT- -109, který v zimě před touto sezó-nou postavil Jakub Janko. Předloha modelu z druhé světové války byla postavena ze dřeva a sloužila v Paci-fi ku, známá je především tím, že na ní sloužil J. F. Kenedy, pozdější pre-zident USA. Stavebnici této lodě

prodává ProBoat buď jako samostat-ný trup a nástavby, nebo jako RTR sadu včetně RC vybavení. Pohon modelu obstarávají dva motory třídy 500 napřímo s protiběžnými vrtule-

mi o průměru 35 mm, jako zdroje slouží dva sedmičlánky 4 300 mAh společně napájející dva regulátory.

Motory jsou hodně zatížené a přehří-vají se, ale v soutěži se nejezdí na pl-ný výkon a jen krátce. Pružné spojky s gumovými kroužky způsobují, že pohon je neobvykle tichý. Detaily na zakoupeném trupu a nástavbě jsou dodělávané, například náboje do ku-lometu jsou z kousků mosazného drátu zabroušených do špičky. Zbý-vá dodělat funkční vysouvání torpé-dometů do strany. Nejlepším zdro-jem informací o detailech jsou staré válečné fi lmy, například „Odsouzeni k zániku“.

Na soutěži se objevilo několik menších lodí, jejichž výhodou je snadná přeprava. Mezi nimi bych si všiml osobního parníku Sir Walter Raleigh, který během jedné zimy postavil Jan Vlach z Duchcova. Brit-ský původně výletní člun byl pozdě-ji přestavěn na tažný remorkér a jez-dil v přístavu Portsmouth. Model vychází ze stavebnice fi rmy Deans Marine v měřítku 1 : 96 (485 mm), ale má například palubu původně polepenou jen samolepicí fólií s na-značenými prkny pokrytou skuteč-ným dřevem. Tmavé linie mezi prk-ny zvýrazňuje černým inkoustem probarvené lepidlo, které po pře-broušení zůstane jen ve spárách. Dvě protiběžné třílisté vrtule pohá-nějí dva motory velikosti 280 napří-mo napájené ze šestičlánku. Dodělá-vané jsou i laminátové „límce“ pod nástavbami, které původně na palu-bě víceméně jen ležely bez ochrany proti proniknutí vody do podpalubí. Model je zajímavý a hezký, ale na

hladině nevyniká stabili-tou.

Co dodat? Pořadatelé z domácího klubu Admi-ral Jablonec nad Nisou odvedli dobrou práci, ostatně s organizací této soutěže mají letité zkuše-nosti. Mezi účastníky lze najít nejen druhou, ale už i třetí generaci lodních modelářů, kteří na Jablo-neckou kotvu a Modrou stuhu přijíždějí. Ing. Michal Černý

75RCR 10/2011

LODĚ

Torpédový člun PT-109 Jakuba Janko

Nábojnice z mosazného drátu do kulometu torpédového člunu PT-109

Sir Walter Raleigh, výletní člun Jana Vlacha z DuchcovaDetail paluby Sir Waltera Raleigha

S Cyclopem soutěžil Pavel Darakev z KLoM Třebechovice

Sovětský hlídkový člun Monitor přivezl domácí Martin Solfronk

V sobotu 3. září v ATC Eden v Jinolicích nedaleko Jičína vyvrcholil 18. ročník seriálu

mistrovství ČR lodních maket sekce NS pátou soutěží. Tu si na svá bedra vzal KLoM Česílko. Přilákal řadu tradičních účastníků a několik no-vých tváří. Jelikož pano-valo letní počasí, stávalo se startoviště plachetnic NSS v dobách pauz kou-palištěm. Zbylá dvě starto-viště posloužila pro nesou-těžní jízdy, neboť ne každý je spokojen s celkovým časem, který stráví na vo-dě v rámci soutěže.

Na závěr dne přišla na řadu diskuse o pravidlech pro příští rok, jakož i o předběžném určení po-řadatelů jednotlivých mis-trovských soutěží. Bohužel ze strany těch stávajících není velký zájem a noví se z obavy ze vstupu do ne-známa nehrnou. Je tedy ve hvězdách, zda a kde se v roce 2012 uskuteční pátá seriálová soutěž.

ladous

Celkové výsledky seriálu mistrovství ČR 2011:

Kategorie F2A – junioři (5 sou-těžících): 1. Ondřej Sviták (Moni-tor), Maják Borovany, 300; 2. Jan Vlach (Nancy Raymond), KLM Royal Dux Duchcov, 280; 3. Josef Otta (Tucana), KLM Royal Dux Duchcov, 180 – senioři (9): 1. Ro-man Brychta (Atlas II), MK Slez-sko Český Těšín; 300; 2. Ivan Grňa (Strazak 14), KLoM Kroměříž, 40; 3. Miloslav Šesták (Water geus), KLoM Kroměříž, 220 b.

Kategorie F2B (5): 1. Zdeněk Urban, (Dornbusch), MK Vsetín, 300; 2. Michal Ferjančič (TR-47),

Maják Borovany, 240; 3. Jiří Lin-hart (SB-131), KLM Náchod, 210 b.

Kategorie F2C (10): 1. Jiří Kubíček (Piast), MK-Vsetín, 260; 2. Martin Houska (President Masaryk), Navi studio Plzeň, 260; 3. Ondřej Vladyka (Mutsu),

KLoM Brandýs nad Labem, 260 b.

Kategorie F4A – junioři (24): 1. Jan Vlach (Spider), KLM Royal Dux Duchcov, 260; 2. Lukáš Caj-kář (ELL), KLoM Ledenice, 240;

3. Tomáš Zbořil (Leader), KLoM Ledenice, 212 – senioři (23): 1. Michal Ferjančič (Xenie), Maják Borovany, 260; 2. Jakub Janko (GMH), KLoM Třebechovice, 216; 3. Pavel Darakev (Cyclop). KLoM Třebechovice, 195 b.

Kategorie F4B – junioři (4): 1. Jan Vlach (Sir Walter Raleigh), KLM Royal Dux Duchcov, 300; 2. Tomáš Hlach (Neptun), KLoM Ledenice, 260; 3. Jiří Vlach (Nor-den T78), KLM Royal Dux Duch-cov, 180 – senioři (6): 1. Pavel Ri-edl (Krabeton), MK Vsetín, 300; 2. Lukáš Grňa (St. Canute), KLoM Kroměříž, 280; 3. Zdeněk Křítek (Happy Hunter), MK Spořice, 210 b.

Kategoorie F4C (3): 1. Tomáš Hlach (USS Chevalier), KLoM Ledenice, 300; 2. Milan Janoš (PT- 96), KLoM Brandýs nad La-bem, 260; 3. Stanislav Jíša (Snow-berry), KLoM Plzeň-Letkov, 260 b.

Kategorie F-DS (8): 1. Jiří Špinar (Stavenes), KLoM Admirál Jablonec nad Nisou, 300; 2. Stani-slav Jedlička (St. Canu-te), KLoM Kroměříž, 260; 3. Kristina Voráčko-vá (Rostislav), Maják Borovany, 200 b.

Kategorie NSS-A (15): 1. Vratislav Emler (Vama-rie), KLoM Admirál Jab-lonec nad Nisou, 3; 2. Jo-sef Slížek (Solway Maid) Nautilus Proboštov, 6; 3. Ladislav Douša (Legend), KLoM Písek, 9 b.

Kategorie NSS-B a C (8): 1. Jo-sef Mrákota (Spray), Delta Pardu-bice, 5; 2. Jiří Malhaus (Dorian Gray), KLoM Ledenice, 7; 3. Jiří Kreisel, (Dove), KLoM Admirál Jablonec nad Nisou, 8 b.

LODĚ

RCR 10/201176

V zhruba dvoumetrovém modelu K147 Tomá-še Kočího by málokdo hledal parní stroj, pře-sto je jím poháněn

Jiří Špinar, jinak též vedoucí sekce NS, všechny přítomné překvapil zbru-su novou maketou parníku Schaarhörrn, která vznikala dva roky

Jinolice 2011 ve fotografi ích

Bismarck Oldřicha Rampase z LMK Mikulášovice rozhodně nepatří mezi skladné modely. Při premiérové účasti na soutěži obsadil poslední místo.

Plachetnice NSS během startovní minuty. Tropického dne během jízd využívali i soutěžící, kteří setrvali po kolena ve vodě.

Vamarie Vratislava Emlera, letošního vítěze v NSS-A

Krajina jihočeských rybníků, které kdysi vybudoval Štěpánek Netolický, hostila letos mladé lodní modeláře. Rybník Pod-roužek a stejnojmenný autokemp jen kilometr od Netolic ve dnech 9.–11. září byl místem letošního mistrovství ČR lodních modelářů žáků.

Ještě začátkem léta nebylo vůbec jasné, zda se letošní mistrovství uskuteční – nebyl pořa-datel. Nakonec se domlu-vily všechny jihočeské kluby, možná i záslu- hou bývalého předsedy KLoM ČR Zdeňka Hanz-líka. Hlavní tíhu pořada-telství vzal na sebe velice aktivní klub Ktiš pod ve-dením svého předsedy Romana Frčka, ale i s vy-datnou pomocí obce Ktiš v čele se starostkou Ilo-nou Mikešovou.

V pátečním odpoledni se zaplnily chaty i menší chatky výpravami mládeže jednot-livých zúčastněných klubů.

Základní modelářská třída lodí EX-500 bez RC ovládání, ač trošku některými již považovaná za překo-nanou, se v mládežnických soutě-žích stále drží ve velmi početném zastoupení. Její větší provedení, tří-da EX-Ž, však již opravdu jen pa-běrkuje. Technika přece jen pomalu i u těch nejmladších začíná převa-žovat.

Nejsilněji byly obsazeny třídy F4A, RC čluny bez hodnocení stav-by, ale bylo i sedm polomaket F4B a z rychlostních tříd deset Eco mini standard a šest Eco mini expert.

Hned po ukončení prezentace se uskutečnily první jízdy tříd Eco mi-ni a teprve pak, po krátké přestávce,

bylo před správní budovou mis-trovství slavnostně zahájeno. Po státní hymně přivítala účastníky

starostka Ktiše Ilona Mikešová, účastníky pozdravil pověřený zá-stupce SMČR Jiří Lejsek, jenž sou-časně zastával i funkci jednoho z rozhodčích. Po složení slibu roz-hodčích a závodníků informoval o některých organizačních záleži-tostech hlavní pořadatel Roman Fr-ček a program jízd a jejich provede-ní upřesnil hlavní rozhodčí mis-trovství Zdeněk Hanzlík.

Páteční program ukončila pře-jímka modelů EX, F4A a bodování stavby modelů třídy F4B.

V sobotu od půl deváté se rozjel maraton jízd všech kategorií a tříd na celkem čtyřech vzorně připrave-ných tratích pro EX-500, EX-Ž, F4A a F4B, která po odebrání části bójí sloužila i pro závody tříd Eco

mini standard a expert. O přípravu tratí se zasloužili nejen modeláři z Ktiše, ale také z Ledenic a Boro-van, protože všechny tratě jeden klub nemá, a jihočeská spolupráce klubů klapla na výbornou.

Ve třídě EX-500 i obou F4 při vyrovnaných výkonech mladých soutěžících muselo ještě dojít k do-datečným rozjížďkám o pořadí na medailových místech.

Večer si všichni účastníci po-chutnali na skvěle opečeném spon-zorsky věnovaném selátku.

V nedělním dopoledni ještě pro-běhly čtvrté jízdy tříd Eco mini a poslední jízda Eco mini team, čímž byly kompletně rozděleny ti-tuly letošních mistrů ČR. Aby se soutěžící, kteří měli již rozhodnuto v sobotu, nenudili, zajeli si ještě do-plňkové soutěže – pětistovky o kon-zoli a polomakety o pohár věnova-ný starostkou Ktiše.

Slavnostní vyhlášení výsledků proběhlo za poledního vedra. Je opět potřeba vyzdvihnout pořada-tele, kteří jak pro soutěžící, tak i pro naproti nim stojící funkcioná-ře připravili stanové přístřeší, tak-že palčivé slunce nikomu nevadilo, a naopak ještě víc zahřálo ty nejú-spěšnější ve chvilce, kdy přebírali poháry a medaile na stupních vítě-zů. Dalším neobvyklým prvkem bylo předávání věcných cen vol-ným výběrem. Pořadatelé jich zís-kali od dvaceti sponzorů mistrov-ství mnoho, a tak si každý mohl vybrat tu, o kterou měl zájem. Všechny nás potěšilo, že přede-vším zmizely z velkého plného sto-lu laminátové trupy, stavebnice modelů, nářadí jako páječky atp. a teprve pak přišly na řadu hry a sportovní nářadí. Tak jsme potě-šeně mohli konstatovat, že snad mládež bude modelařit dál a vyrostou z ní i další naši dobří reprezentanti.

Účast 46 modelářů z jedenácti klubů šesti krajů, kteří představili celkem sto modelů, je na dnešní dobu a poměrně pozdní vyhlášení mis-trovství velmi dobrá. Po-řadatelé z klubu v Ktiši, kterým všemi svými si-lami pomohli tuto akci uspořádat i modeláři

z klubů v Borovanech, Ledenicích, Českých Budějovicích a technikou i z Třešti, si zaslouží velké poděko-vání. V loňském roce podobnou spolupráci prokázali Jihomorava-né, letos totéž a snad ještě lépe předvedli Jihočeši. Moc se nám na Podroužku líbilo! A kdo příští rok?

Jiří Lejsek

VýsledkyEX-500: 1. Tomáš Franěk, Le-

denice, 100; 2. Lubomír Boček, Třešť, 96,67; 3. Karel Schilhab, Třešť, 96,67 b.

EX-Ž: 1. Martin Hanzlík, Vltava České Budějovice, 98,33; 2. Karel Schilhab, Třešť, 96,67; 3. Lubomír Boček, Třešť, 83,33 b.

F4-A: 1. Ondřej Sviták, Borova-ny, 100; 2. Jan Štrosser, Borovany, 100; 3. Roman Musil, Blansko, 100 b.

F4-B: 1. Pavel Václavů, Admi-rál Jablonec nad Nisou, 189,33; 2. Martin Solfronk, Admirál Jablonec nad Nisou, 188,00; 3. Ondřej Svi-ták, Borovany, 188,00 b.

Eco mini standard: 1. Martin Hanzlík, Vltava České Budějovice 58/16; 2. Roman Musil, Blansko, 57/18; 3. Zdeněk Bašta, Bučovice, 56/7 okruhů/s

Eco mini expert: 1. Roman Mu-sil, Blansko, 64/15; 2. Martin Han-zlík, Vltava České Budějovice 60/35; 3. Zdeněk Bašta, Bučovice, 56/6 okruhů/s

Eco mini team: Jižní Morava (Bašta, R. a T. Musilovi) 167/14; 2. Jižní Čechy (Hanzlík, Sviták, Ří-ha), 156/12; 3. Třešť (Boček, Ma-ryška), 127/31 okruhů/s

Doplňková EX-500 o konzoli: 1. Jakub Janoušek, M-tes České Budějovice

F4 o pohár starostky Ktiše: 1. Tomáš Musil, Blansko

77RCR 10/2011

LODĚ

Žáci bojovali o mistrovské titulyModely připravené k přejímce a bodování

Nejlepší ve třídě Eco mini standard: 1. Martin Hanz-lík, Vltava České Budějo-

vice. 2. Roman Musil, Blansko, 3. Zdeněk Baš-

ta, Kapitán Bučovice

Model třídy F4-B najíždí do přistávacího do-ku, což je obtížný manévr, zvlášť pokud je větřík

78 RCR 10/2011

MODELÁŘMODELÁŘMiloš Vaňouch

Korunovační 16, Praha 7Tel.: 233 378 679

Funkční modelařina pro všechny,

plastikové modelyOtevřeno: Po - Pá 9.00 - 18.00

www.modelar-vanouch.cz

Prodej, servis a bazar RC model letadel, vrtulník ,

aut, lodí a p íslušenství

www.utm.cz

Lipanská 1737, 250 82 Úvaly246 082 260, 602 141 121

ModelářstvíTeplice

Tel. 775 756 879

- Letecká škola- Výkup modelů- Nově vrtulníky Mikado Logo- Měření, výpočet pohonů letadel- Transportní obaly na T-Rex 500 a 600

SERVIS – BAZAR – SPLÁTKYTeplice, U Červeného kostela 36/17

e-shop: www.rcmodels.cz

ZDE MŮŽE BÝT I VÁŠ INZERÁT

modelá ské pot ebyPoděbradova 225, 506 01 JIČÍN

Tel.: +420 603 552 512E-mail: avantircm@seznam.cz

www.avantircm.cz

Prodejní doba: Po: 13,00 – 17,00Út – Pá 8,30 – 11,30 13,00 – 17,00; So 8,30 – 11,30

Vše děláme pro vaši spokojenost !

PŘICHÁZÍ ČAS ÚDRŽBY A PŘÍPRAV PŘICHÁZÍ ČAS ÚDRŽBY A PŘÍPRAV NA ZIMNÍ STAVEBNÍ SEZÓNU A VŠE, NA ZIMNÍ STAVEBNÍ SEZÓNU A VŠE, CO POTŘEBUJETE PRO VAŠE NOVÉ CO POTŘEBUJETE PRO VAŠE NOVÉ

MODELY, NAJDETE ZDE:MODELY, NAJDETE ZDE:

WWW.AVANTIRCM.CZWWW.AVANTIRCM.CZ24 hodin denně + naše prodejna:24 hodin denně + naše prodejna:Máme zákaznické karty – 5 % SLEVA!Máme zákaznické karty – 5 % SLEVA!Informace viz naše stránky !!!Informace viz naše stránky !!!

RCR 10/2011 77

MODELÁŘI SOBĚ

RC revue 10/2011 - soukromá inzerce

Jméno

Adresa

Nabídka(patřičné políčko zaškrtněte)

Podpis

PSČ

RůznéPoptávka

Rubriku Modeláři sobě nelze využí-vat k prodeji zboží koupeného či zhoto-veného ke komerčním účelům ani k na-bídce služeb atp. K tomu slouží inzerce plošná.

Jak podávat řádkovou inzerci pí-semně? Vyplňte originál připojeného kuponu a zašlete jej nalepený na kore-spondenčním lístku nebo v obálce na ad-resu: RC revue, Ba ranova 31, 130 00 Praha 3. Do „žebříčku“ na kuponu na-pište text inzerátu tak, aby vždy jeden znak (písmeno, interpunkční znaménko, mezera mezi slovy) byl v jednom poli. Součástí textu v žebříčku musí být i vaše adresa nebo telefonní či e-mailové spoje-ní. Redakce spojení inzerenta a zájemce nezajišťuje. Pište čitelně, nejlépe hůlko-vým písmem. Za chyby vzniklé přepiso-

váním nečitelného textu redakce neod-povídá.

Podávání řádkové inzerce mo-bilním telefonem formou SMS. Zpráva musí mít následující formu: X/mezera/RCR/mezera/vlastní text inzerátu. Včet-ně kódu X RCR v úvodu může obsaho-vat nejvýše 160 znaků. Text formulujte s ohledem na to, že neprochází redakční korekturou! Nepoužívejte diakritiku! Zprávu odešlete na číslo 900 30 20. Cena za SMS je 20 Kč. Službu technicky za-jišťuje Fincom – Materna Communicati-on, a. s.

Váš inzerát bude zařazen do nejbliž-šího čísla, redakce si však vyhrazuje možnost jeho přesunutí, pokud množství inzerátů přesáhne plánovaný rozsah in-zertní rubriky.

Další soukromou inzerci najdete na internetových

stránkách www.rcrevue.cz

PRODEJ

MODELÁŘI SOBĚ

KOUPĚ

1 Nový ZG-62 SL s Easy Start Syst. + nerez. výfuk + sací potrubí ve variantě Pitts, cena 8 500 Kč. Okr. Hodonín, tel. 728 706 0972 Časopisy Modelář r. 1964–1997. RC modely r. 1999–2010. Model Hob-by r. 2000–2010 + kat. zahr. mod. fi rem. Cena dohodou. Osobní odběr. Tel. po 18. hodině 723 776 7493 Motory Webra Speed 61 – 10 cm3 – LS, nový, 3 000 Kč; Webra Racing 61 – 10 cm3, zánovní, 3 000 Kč; serva Futaba FP-S7, vodotěsná, po 200 Kč, a podvozkové FP-S8, nové, 300 Kč. Tel. 739 740 407

4 Levně nový vysílač, soupravu, přijí-mač nebo modul pracující v systému 2,4 GHz Graupner ifs! Český návod podmínkou. SMS na tel. 723 133 3655 Motor GM 300 CO2 konstr. Ing. Gaš-parína, komplet, včetně ND, pokud mož-no nepoužitý. Brno, tel. 734 493 824

RCR - Radio Control Revue modelářský měsíčník ročník XII, č. 10, říjen 2011 Vyšlo v nákladu 13 900 ks

Vydavatel: RCR, s. r. o., Baranova 31, 130 00 Praha 3Adresa redakce: RC revue, Baranova 31, 130 00 Praha 3; tel.: 222 723 388, fax: 222 221 543; e-mail: redakce@rcrevue.cz; www.rcrevue.czNávštěvy v redakci: úterý 15.00–19.00 hŠéfredaktor: Tomáš Sládek (tel.: 222 221 557, 777 936 490; e-mail: sladek@rcrevue.cz)Redaktor: Jaroslav Kroufek (tel.: 312 520 541)Manažér redakce: Oldřich Novotný (tel.: 777 597 553; e-mail: manager@rcrevue.cz)Administrace a předplatné: Mgr. Dana Trněná (tel.: 222 723 388, 774 777 794; e-mail: predplatne@rcrevue.cz)Distribuce a plošná inzerce: Dagmar Motyčková (tel.: 222 221 543, 774 777 794; e-mail: inzerce@rcrevue.cz)Zlom a předtisková příprava: Jiří Rumíšek (tel.: 222 723 390, 777 936 490; e-mail: rumisek@rcrevue.cz)Tiskne: Východočeská tiskárna, spol. s r. o.Distribuce: Modelářské prodejny, První novinová společnost, a. s.Předplatné: na 12 měsíců 864 Kč, na 6 měsíců 432 Kč. Zašlete poukázkou typu C na adresu: Redakce RC revue, Baranova 31, 130 00 Praha 3. Do zprávy na ústřižku pro příjemce napište, od kterého čísla časopis objednáváte. (Časopis lze předplatit od kteréhokoliv měsíce v roce. Stejným způsobem si může-te objednat i starší čísla.) Celoroční předplatitelé získávají Kartu předplatitele RC revue, která jim umožní získat některé slevy ve vybraných modelářských prodejnách.

Předplatné pro Slovensko na 12 měsíců 39 €, na 6 měsíců 19,50 €. Zašlete objednávku poštou na adresu: RCR s. r. o., Baranova 31, 130 00 Praha 3, ČR, faxem na tel. č. +420 222 221 546, e-mailem na predplatne@rcrevue.cz; objednávkový formulář je i na www.rcrevue.cz. Příslušnou částku poukažte převodem nebo poštovní poukázkou typu U na účet 4005363781/7500, konstatní symbol 0308, variabilní symbol 654321, adresát RCR s. r. o. Baranova 31, 130 00 Praha 3, referenční číslo 13815470. Při platbě z účtu nezapomeňte zaslat své číslo účtu, aby platbu bylo možné identifi kovat. Předplatné na pokyn vydavatele rozesílá SLOVENSKÁ POŠTA, a. s., Uzbecká 4, P.O.BOX 164, 820 14 Bratislava 214.Foreign subscription orders: are to be despatched to Editor´s Offi ce RC revue, Baranova 31, 130 00 Praha 3, Czech Republic, by means of a Bank cheque. One issue cost 7,50 €, annual subscription 90 € including p.& p. by surface mail.Distribúciu pre SR zabezpečuje: PressMedia, spol. s r. o., Liběšická 1709, 155 00 Praha 5, ve spolupráci s Mediaprint-Kapa, Pressegrosso, a. s., Vajnorská 137, 831 04 Bratislava, tel.: +421 249 498 112-3Sprzedaż i dystrybucja miesiecznika RC revue na terenie Polski prowadzi fi rma KAL-POL. Adres: Skladnica Modelarska, 02-362 Warszawa, ul. Bitwy Warszawskej 1920 r. Nr. 6; tel.: +48 22 8220277, +48 22 8223818; fax: +48 22 6687332, www.modelarnia.plVelkoodběratelé a prodejci si mohou časopis objednat na adrese: RC revue, Baranova 31, 130 00 Praha 3, tel./fax: 222 723 388Registrace MK ČR E-10439 ISSN 1213-130XRedakcí nevyžádané příspěvky se nevracejíTitulní snímek: Adam Svěchovský© RCR - Radio Control RevueCena výtisku 89 Kč ● Slovensko 3,99 € ● Polsko 15 zł

Aeroteam str. 78

Alfa computer str. 65

Astra, s. s r. o. III. obálka

Avanti str. 78

BEL str. 78

BP service str. 79

Conquest entertainment str. 21

Conrad str. 9

eMotors str. 78

Hořejší model str. 25

IMI Nitra str. 65

Itea str. 5

Jansen Display str. 79

JETI model str. 25

JINO str. 71

JR models str. 71

Kostka modelcentrum str. 78

KRILL Model II. obálka

Mega motor str. 65

Modelář Vaňouch str. 78

Modelářství Teplice str. 78

Modelhobby str. 79

MVVS str. 65

MZK Servis str. 71

Potensky str. 78

PV model str. 78

RC Heaven str. 78

RC King.cz str. 71

RCM Pelikán str. 17; IV. obálka

RCM vos str. 71

RC Port str. 79

RCshop.eu str. 78

Reichard modelsport str. 79

Satria str. 71

Tatramodel str. 79

ÚTM Pavel Krob str. 78

Vladyka str. 78

VR technik str. 78

V tomto čísle inzerují:

80

TIRÁŽ

RCR 10/2011

Modře jsou vytištěny prodejny, kde obdr-žíte všechna dosud vyšlá čísla. Získat je rovněž můžete, pokud zašlete poštovní poukázkou typu C příslušnou částku na adresu: RC revue, Baranova 31, 130 00 Praha 3. Částka za jedno číslo je 49 Kč / 2,20 € (od č. 9/2005 59 Kč / 2,70 €; od č. 11/2007 69 Kč / 3 €; od č. 10/2011 77 Kč / 3,40 €), do zprávy pro příjemce uveďte, o která čísla máte zájem.

ČESKÁ REPUBLIKA

BENEŠOV ● Classic models, Dvořákova 2118BRNO● City Paper, Česká 16/18● Reichard Modelsport, Palackého 134a● Železářství Barták, Táborská 224● RC market, Pálavské nám. 11● RC modely, Palackého tř. 48● Prodejna modelů, Mojmírovo n. 27● Aircraft Modelsport, Veveří 109BŘECLAV● Spektrum, Husova 3015ČESKÁ LÍPA● OK model, Nám. T.G.M. 200ČESKÉ BUDĚJOVICE ● Kontakt Elektronik, Nová 17● Modelcentrum ČB, Nádražní 118/6● Hobby model, Žižkova 12DOMAŽLICE ● Sladký-modelář, Nám. míru 40FRÝDEK-MÍSTEK ● Žižamodelář, Příborská 130, ChleboviceHLINSKO V ČECHÁCH● Rudolf Hiesbök, Husova 144HODONÍN● Fogt Modellsport, Masarykovo n. 26HRADEC KRÁLOVÉ● JINO, Na Drahách 740/3a● Š-Hobby, S. K. Neumanna 281HULÍN● RM Hobby, Partyzánská 622CHODOVÁ PLANÁ● Meister –Modellbau, Slovany 462CHOTĚBOŘ● Rezler, Jabloňová 227

JABLONEC N. NISOU● A-partner, Pražská 16JIČÍN● Avanti, Poděbradova 225JIHLAVA● Kostka Modelcentrum, Žižkova 102JIRKOV U CHOMUTOVA● MP Kocourek, Hrnčířská 194KARLOVY VARY● František Kolář SHOP-RC OC Fontána - TESCO, Chebská 370KLATOVY● Modelář-Šos, Kollárova 400KOLÍN● RC modely Novotný, M. Alše 264KUTNÁ HORA● RC modely-PH, Václavské n. 254LIBEREC● Pe+Ka, Na humnech 844● RAMON Com., Tanvaldská 40LOUNY● Karmar Model, Vrchlického 883● Modelářství Louny, U Žatecké brány 5OLOMOUC● Satria, E. Krásnohorské 3● Modelář, Polská 22● Helimodels, Přerovská 688/62aORLOVÁ-LUTYNĚ● Modelář Scholz, Masarykova tř. 1017OSTRAVA ● SCZ modelpark, Chopinova 5● PV model, Nádražní 410/171● Alfa Computer a .s., 28. října 252PARDUBICE● RCM v.o.s., J. Zajíce 983PLZEŇ ● Elektro Komárkovi, Slovanské údolí 31● EsoTop, Klatovská 115● Model Fun, J. J. Ryby 66● Modelářské potřeby Jarý, Na Roudné 25● ZM model, Koterovská 39PRAHA● Krakatit, 1, Jungmannova 14● Planografie, 2, Bělehradská 73● Auto Jarov – čerpací stanice, 3, Osiková 2● Polena models, 5, Otínská 1022/44● RC servis, 6, Letecká 666

● Modelář – Vaňouch, 7, Korunovační 16● Houška Modelář, 8, Křižíkova 62● Juniormodel, 9, Litvínovská 291/46● Lestr models, 10, OC Galeria Cíl, Topolová 2915● RC shop.EU, 4, Ohradní 1357/41● RC modely, 4, Štětkova 20● RC Factory, 9, Beranových 130● SCZ modelpark, 10-Uhříněves, Fr. Diviše 105 ● ÚTM, P. Krob, Úvaly, Husova 77PŘÍBRAM● Veselý letecký modelář, Březnická 85RYCHNOV NAD KNĚŽNOU● RC modely BZUK, Dlouhá ves 41SEDLČANY● Dřevocentrum, 28. října 8SEMILY● RC Modely, Ke stadionu 196SVITAVY● Modelář, Gorkého 61ŠEBROV● JR Models, Šebrov 113ŠUMPERK● Šumperský Modelář, Masarykovo nám. 1267/20TEPLICE● Modelářství – Teplice U Červeného kostela 36/17TŘEBÍČ● MD plus, Kosmákova 1166/55UHERSKÉ HRADIŠTĚ● PK modelář, Na splávku 182ÚSTÍ N. LABEM● VR technik, Žižkova 343ÚSTÍ N. ORLICÍ● Š-Model-Hobby, Třebovská 1VESELÍ N. MORAVOU● Černý Ladislav, Masarykova 534VYŠKOV● BIKE PRO, nám. Obránců míru 4ZLÍN● ESKO, Prlovská 2490● MG model, Voženílkova 55/62ŽATEC● VaSa Model-Hobby, Dlouhá 120PECKA-MODELÁŘ ● P-1, Karoliny Světlé 3● P-1, Zlatnická● P-6, OC Šestka● Průhonice, OC Hypernova

MPM, SPOL. S R. O.● Havířov-Podlesí, Šrámkova 1379● Most, Šeříkova, blok 529/1054● Olomouc, OD, 28. října 7● Znojmo, Dolní Česká 37/384

SLOVENSKÁREPUBLIKA

BRATISLAVA ● Modelhobby, Robotnícka 3● Pecka-modelár, Avion Shopping Park, Ivanská cesta 16● Oxford Bookshop, Laurinská 9NITRA● PEMI MODEL, Pieskova 16● SAPEKO, Štefánikova 50NOVÉ ZÁMKY● ELCOM, M. R. Štefánika 91PIEŠŤANY● Modelhobby, Vajanského 58POPRAD● HT model, Na letisko 49POVAŽSKÁ BYSTRICA● UDO SK s.r.o., Nemocničná 986ROŽŇAVA● Modelár, Kóšu-Shoppera 2223/15STARÁ TURÁ● Probe, Dom Služieb, SNP 41TRNAVA● Funmodels, Okružná 6ŽILINA● Tatramodel, Pod Hradiskom 50

POLSKÁREPUBLIKA

JELENIA GÓRA● Modelemax.pl, Ul. Okopowa 6aKRAKÓW● Składnica Modelarska, ul. Dwernickiego 7POZNAŃ ● Składnica Modelarska, Łukaszewicza 16WARSZAWA ● Składnica Modelarska, ul. Bitwy Warszawskiej 1920 r. Nr 6

Prodejny, kde získáte RC revue za sníženou cenu