od sv. Františka občasník choceňské farnosti září 2011 Milí přátelé, doufám, že jste během letních prázdnin našli aspoň pár dní k odpočinku, ke ztišení, k obnově vnitřních i vnějších zdrojů svého života. Mně osobně zůstává hluboko v mysli a v srdci zapsán farní tábor - týden strávený s mládeží a dětmi naší farnosti mi umožnil více je poznat a navázat či prohloubit vzájemný vztah, podporu a vědomí sounáležitosti. Báječná byla také třítýdenní dovolená na ostrově Ischia v Neapolském zálivu. V tamní farnosti Fiaiano jsem navázal na stará přátelství a dal podněty k vytvoření jakési družby s naší farností. Uvidíme, zda se to ujme. Když jsem se s mnohými z vás setkal na začátku září na farním dvoře, uvědomil jsem si, kolik se toho za ten rok změnilo. Před rokem jste pro mě byli jen masou většinou neznámých lidí, nyní jste mi skoro všichni již nějak povědomí a něco pro sebe navzájem znamenáme. To je velká radost. Je to i výzva, neboť jsem přesvědčen, že můžeme a máme pokračovat, vzájemně se podporovat ve všem dobrém. Kéž se stáváme stále moudřejšími správci Boží milosti, kterou Pán zahrnuje každého z nás. Přeji všem požehnaný podzim ve stopách sv. Václava a sv. Františka! otec Jiří
Transcript
od sv. Františka
občasník choceňské farnosti
září 2011
Milí přátelé,
doufám, že jste během letních prázdnin
našli aspoň pár dní k odpočinku, ke ztišení,
k obnově vnitřních i vnějších zdrojů svého života.
Mně osobně zůstává hluboko v mysli a v srdci zapsán farní tábor -
týden strávený s mládeží a dětmi naší farnosti mi umožnil více je poznat
a navázat či prohloubit vzájemný vztah, podporu a vědomí sounáležitosti.
Báječná byla také třítýdenní dovolená na ostrově Ischia v Neapolském
zálivu. V tamní farnosti Fiaiano jsem navázal na stará přátelství a dal
podněty k vytvoření jakési družby s naší farností. Uvidíme, zda se to ujme.
Když jsem se s mnohými z vás setkal na začátku září na farním dvoře,
uvědomil jsem si, kolik se toho za ten rok změnilo. Před rokem jste pro mě
byli jen masou většinou neznámých lidí, nyní jste mi skoro všichni již nějak
povědomí a něco pro sebe navzájem znamenáme. To je velká radost. Je to
i výzva, neboť jsem přesvědčen, že můžeme a máme pokračovat, vzájemně
se podporovat ve všem dobrém.
Kéž se stáváme stále moudřejšími správci Boží milosti, kterou Pán
zahrnuje každého z nás. Přeji všem požehnaný podzim ve stopách
sv. Václava a sv. Františka!
otec Jiří
2
Ze ţivota farnosti
NOVINKA FARNÍ PASTORACE: PRACOVNÍ TÝMY
Když jsem během léta uvažoval o tom, jak prohloubit a zefektivnit
naši vzájemnou spolupráci na Boží vinici choceňské farnosti, uzrála ve mě
myšlenka deseti pracovních týmů, které by se specializovaly na různé sektory
pastorace ve farnosti. Řada z vás již dlouhodobě, vytrvale a nezištně pro
farnost pracuje, mnozí z vás ještě možná neměli šanci nebo odvahu se do
něčeho zapojit. Každopádně všichni potřebujeme o životě farnosti více
společně uvažovat a komunikovat, máme-li se rozvíjet a stávat rodinou.
Rád bych vám v následujících řádcích přiblížil oněch deset oblastí pastorace
s jejich současnými perspektivami. Prosím, čtěte je s vnitřní nesmělou
otázkou, zda právě vy byste v této chvíli mohli něčím konkrétním přispět
a pomoci.
1. Pastorace dětí
Farní pastorace dětí má za úkol pomoci rodičům v jejich úkolu
předávání víry svému potomstvu. To se děje jednak prostřednictvím školního
vyučování náboženství, účastí na bohoslužbách, zvláště těch dětských
(každou středu v 18 hodin), a při mimořádných akcích jako výlety či sobotní
setkání na faře. Velmi originální a smysluplnou aktivitou je celoroční
katechetický projekt, který se snaží každou neděli po bohoslužbě vtáhnout do
hry děti od 4 let. Letošní projekt nazvaný "Ve znamení ryby" chce děti uvést
do hlubšího poznání zkušenosti víry prvních křesťanů.
Největším hybatelem pastorace dětí je již léta Martina Krsková, která
většinu aktivit vymýšlí a organizuje. Náboženství dále vyučují Marie
Víchová a Jan Kučera. V nedělní hře jí letos pomáhají Zuzana Siegelová
a Zuzana Ropková. Všichni jmenovaní mají talent i zkušenosti a za jejich
úsilí jim patří velký dík. Rád bych však, abychom dokázali ještě více
rozvinout týmový charakter této služby a dokázali společně hledat
nejvhodnější přístupy, metody i konkrétní způsoby náboženské výchovy dětí
v naší farnosti. Chceme v této věci naslouchat zvláště vám, rodičům, kteří
máte za náboženskou výchovu svých dětí hlavní zodpovědnost.
2. Pastorace mládeţe
Pilotním projektem nabídnutým farní mládeži v tomto školním roce je
příprava na přijetí svátosti biřmování, do níž se přihlásilo 10 mladých
(a 3 dospělí). Každý měsíc je čeká jedno večerní nebo víkendové setkání, na
3
kterých budou doprovázeni otcem Jiřím hledat odpovědi na zásadní otázky
svého života. Očekávání kandidátů biřmování jsou skutečně velká:
"porozumět, co ode mne můj Pán žádá", "prožít hlubší spojení s Kristem,
zpečetit svůj křest", "více poznat Pána Boha skrze evangelium" apod. (to
napsali na svém prvním setkání 16. září). Kdyby se chtěl ještě někdo připojit,
má poslední šanci.
Dále se bude mládež setkávat ve dvou skupinách jako dosud. Bude to
1 - 2 x měsíčně zpravidla v pátek večer na faře. Zde nás čeká ještě trochu
hledání té nejlepší formy organizace a realizace.
3. Pastorace dospělých
V současné nabídce je kromě pravidelných bohoslužeb rozjímání
nedělního evangelia (středa po mši svaté na faře, každé dva týdny), zpovídání
P. Jana Kunerta a P. Josefa Krajíčka, adventní a postní duchovní obnova
(letos chceme pozvat P. Petra Šabaku), poutě organizované paní Houdkovou;
ze společenských akcí jsou to koncerty, Modrý bál, farní den či zabijačka.
Rád bych povzbudil také společenství dospělých, která ve farnosti existují,
aby pokračovala a prohlubovala svůj život. Moji podporu mají i občasná
setkání a výpravy chlapů z farnosti. Považoval bych za užitečné aspoň jednou
za rok udělat pouť, která by byla skutečně celofarní.
Rád bych vytvořil malý tým, který by mi pomáhal vyhodnocovat
aktuální duchovní potřeby dospělých křesťanů a pak také realizovat konkrétní
aktivity.
4. Péče o seniory a nemocné
Velkou pomocí v péči o nemocné jsou akolyté, kteří každý týden
donášejí svátost eucharistie starým lidem, kteří již nemohou chodit do
kostela, ale o toto setkání s Kristem mají zájem. Já je pak navštívím zpravidla
na první pátek. Víte-li o někom, kdo by o návštěvu kněze či pravidelné svaté
přijímání stál, neváhejte nás o tom informovat.
Dále se konají bohoslužby v domově pro seniory. V současnosti
uvažujeme o rozšíření naší nabídky právě v tomto domově. Přivítám
dobrovolníky, kteří by se do toho chtěli zapojit.
5. Kostel a liturgie
V naší farnosti je řada křesťanů, kteří spolehlivě a nezištně pečují
o naše kostely. Jsem za ně moc vděčný. Rád bych ovšem v brzké době nalezl
další mladší pomocníky pro tuto zodpovědnou, ale i krásnou službu, a to
zvláště v Chocni, ve Skořenicích a na Hemžích, neboť zdejší kostelníci již
nejsou nejmladší.
4
Jsem rád, že máme v Chocni pěknou skupinu ministrantů a František
Filip mi pomáhá zvládnout ministrantské schůzky. Rád bych letos věnoval
pozornost lektorům, kteří předčítají Boží slovo, aby jejich hlásání bylo ještě
lepší. Uvažuji též o ustanovení dalších akolytů. Jak vidíte, dobrých
spolupracovníků není nikdy dost. Fungující tým lidí, kteří se dokáží postarat
o kostel a o dění v něm, je chloubou a balzámem každé farnosti.
6. Duchovní hudba
Zvláštní pozornost si zaslouží duchovní hudba, která je důležitou
součástí našeho slavení. Její koordinace, ale i péče o její kvalitu je záležitostí
týmu těch, kteří ji v různých formách v naší farnosti "táhnou" - především
varhaník Ladislav Kulla, vedoucí sboru pan Kunčický a kytarista Martin
Filip. Na nedávné schůzce jsme ladili různé představy a také harmonogram
zpívání a hraní pro další období. Za zmínku stojí současná situace
chrámového sboru. Pokud se během tohoto roku nepodaří získat do něj nové
zpěváky, s největší pravděpodobností brzy zanikne. Komu není lhostejná
úroveň chrámové hudby, ať se nad tím zamyslí a zváží své možnosti...
7. Evangelizace a ekumenismus
V minulém školním roce jsme byli svědky podivuhodné otevřenosti
a spolupráce mezi naší farností a kulturním životem města: pašijové hry, Boží
tělo, Noc kostelů. V období Vánoc a Velikonoc do kostela a na faru
přicházejí některé třídy místních základních základních škol, o čtvrtečních
večerech se na faře scházívají mladí, kteří do kostela nechodí.
Novinkou letošního roku bude FILOZOFICKÁ ČAJOVNA. Jeden
čtvrtek v měsíci se fara otevře pro všechny lidi dobré vůle, kteří se chtějí
přátelsky setkat a diskutovat nad tématy života, filozofie, ekonomiky a etiky.
Východiskem diskuze bude prezentace klíčových myšlenek knihy Tomáše
Sedláčka Ekonomie dobra a zla. Začínáme ve čtvrtek 20. října ve 20 hodin
Čajovnou s Gilgamešem. Zváni jsou lidé "nekostelní" i "kostelní".
Co se týká ekumenismu, rád bych se vrátil k záměrům, které jsme
měli před rokem na setkání duchovních různých církví, které v Chocni
působí. Musíme zas něco společného připravit. I zde spoléhám především na
"ekumenismus zdola" založený na přátelských kontaktech mezi křesťany
napříč různými konfesemi.
8. Média
Celkem úspěšně slouží tento farní zpravodaj i webová stránka
farnosti. Již trochu méně kostelní nástěnky. Děkuji všem, kdo se na této
"mediální stránce" našeho života jakkoliv podílíte. Objeví-li se však nové
otevřené hlavy s mediálním talentem jakéhokoliv druhu, rádi obohatíme své
5
zajeté způsoby a inovujeme naši "produkci". Ano, hledáme především mezi
mladou generací nové šiřitele radostné zvěsti prostřednictvím klasických
i nových médií.
9. Úklid a výzdoba
Díky všem, kteří se podílíte na údržbě čistoty a krásy prostor kostelů
a fary! Plánuji, že vás někdy všechny pozvu na čaj a probereme mnohé věci.
Co se týká květinové výzdoby choceňského kostela, s radostí musím
konstatovat, že se nám podařilo získat ženy nadšené pro tento úkol - Marie
Zimmerová (tel. 736 482 010), Lýdie Eliášová, Jaroslava Axlerová a Marie
Diblíková. Výsledky vidíte sami. Obracíme se touto cestou na všechny, kteří
mohou přispívat květinami ze svých zahrádek. Prosíme vás, abyste své
květinové dary přinášeli ve středu večer nebo ve čtvrtek ráno a nechávali je
v nádobě s vodou, která bude každý týden připravená u hlavních dveří
kostela sv. Františka. Pomůžete nám tak ušetřit značné částky ze společné
pokladny a zároveň konkrétně přispět ke kráse posvátného prostoru.
10. Kancelář a administrativa
Posledním polem týkajícím se farního provozu je jakési
administrativní zázemí. Rád bych získal někoho s pěkným rukopisem na
psaní matrik, jejich opisů, kroniky apod. Potřeboval bych též nalézt někoho
na občasnou službu v kanceláři, protože sám nejsem schopen zajistit skutečně
pravidelné úřední hodiny. Bylo by pěkné, kdyby se fara mohla stát živým
zázemím pro každého, kdo chce přijít a třeba jen chvíli posedět a popovídat.
Já sám toto mohu zvládnout pouze ve velmi omezené míře. Opět je tu tedy
poptávka, která se pro vás může stát výzvou.
Tolik tedy ze života naší farnosti, který je celkem pestrý a bohatý.
Jeho realizace přesahuje možnosti mé i možnosti pastorační rady jako celku,
proto se obracím na vás, choceňské farníky, s výzvou, abyste podle svých
talentů a možností hledali a nalezli "své místo" v práci na vinici Páně. Jsem
přesvědčen, že i miniaturní vklad do společného díla je nesmírně důležitý pro
život a růst celé farní rodiny. Se svými náměty a nabídkami se můžete
obracet přímo na mě.
Předem děkuji a žehám vám!
otec Jiří (tel. 604 987 520)
6
FARNÍ TÁBOR
Letošní rok tábor nesl název Indiánskou stezkou. Všichni jsme se sešli
v sobotu před kostelem, oblečení do indiánských převleků a vybavení kufry,
buchtami, marmeládami a dalšími jinými dobrotami. Naše tábořiště bylo
stejně jako minulý rok
v Prorubkách u Rychnova.
První den jsme se všichni
rozdělili pomocí hry do 4
kmenů a to Huronů, Makahů,
Soků a Apačů. Večer nám
hlavní náčelník přezdívaný
Kapoklarika přečetl příběh.
Ten nám zanechali předkové
z každého kmene a sdělil nám,
že na konci našeho putování,
až se naučíme různým
znalostem a indiánským dovednostem, nás čeká poklad. Najdeme ho pomocí
indicií a mapy. Každý den jsme začínali budíčkem, snídaní, hygienou,
slovíčkem na den a modlitbou. Jako první dopolední zaměstnání byly služby,
které se střídaly. Byl to nákup (u dětí velmi oblíbený), hygiena, kuchyň a
dřevo. Po těchto službách jsme dostali svačinku a vrhli se na hry, které byly
odvozeny od indiánských dovedností a ctností. Potom jsme se s chutí
naobědvali. Oběd nám uvařil Venulokuchto, po něm jsme si na chvíli šli
odpočinout a načerpat síly k odpoledním aktivitám. Večer jsme se sešli
v tepee anebo u ohně, kde jsme buď zpívali, nebo si přečetli pohádku a
společně se pomodlili. V neděli jsme začali 1. indiánskou dovedností a tou
byla zdatnost. Měli jsme také společnou mši, která musela být u sršáňů,
protože pršelo. V pondělí jsme se učili pozorovat přírodu, stavěli jsme zátiší a
učili se mraky, kytky a šifry.
Úterý bylo ve znamení
bratrství. Trpělivost a výdrž,
takovým ctnostem jsme se měli
naučit ve středu. Tento den byl
i celodenní výlet. Šli jsme do
Rychnova nad Kněžnou a tam
navštívili muzeum hraček. Po
cestě si každý kmen uvařil
oběd v kotlíku, kterým byl
7
guláš. Večer, když jsme přišli do tábora, trochu si odpočali a vyřádili
s vodou, jsme šli na mši. Čtvrtek byl dnem statečnosti a odvahy. Také nás
přijeli navštívit indiáni s koňmi a strávili s námi celé odpoledne. V noci jsme
byli probuzení a všichni jsme dokázali svou statečnost tím, že jsme zvládli
stezku odvahy. Pátek byl dnem slavení. Odpoledne jsme konečně mohli složit
celou mapu a každý kmen se vydal hledat poklad. Bylo to napínavé, ale
nakonec jsme ho přeci jen našli! Večer jsme se sešli u ohně a tam vyhlásili
vítěze jak za družstva, tak za jednotlivce. K večeři jsme měli obložené mísy a
po vyhlášení jsme si mohli za své korálky, které jsme dostávali každý den
jako body, kupovat různé dobroty. Ráno jsme ještě douklidili tábor a potom
už šli naproti autobusu, který nás zavezl zpátky do Chocně, kde na nás už
čekali naši rodiče.
Anička Kašparová a Klára Nováková
FARNÍ DEN
V neděli 4. září se opět
uskutečnil farní den. Stalo se
dobrou tradicí, že se po skončení
prázdnin sejdeme na farním dvoře
a pohovoříme o všem, co máme
na srdci – co nám dělá radost i co
nás tíží.
Nejdůležitější je sejít se –
vytvořit příležitost pobýt spolu.
Velké díky proto všem, kteří se
jakkoli zasloužili o dobrý průběh
celého nedělního odpoledne. Díky za přípravu posezení, za přípravu steaků
(podle výběru z vepřového nebo kuřecího masa). Též díky za nabídku
nápojů, cukroví a zákusků
k dobrému čaji nebo voňavé kávě.
Příjemnou rodinnou atmosféru,
vedle vůně masa, tvořila i jemná
hudební kulisa.
V průběhu odpoledne jsme
mohli po skupinkách zhlédnout
fotografické pásmo z farního tábora
a chvilku tak přivonět
k tábornickému životu
8
v Prorubkách, kde prožili týden naše děti s našimi mladými a s otcem
Jiřím.
Počasí během farního odpoledne bylo slunečné a mám pocit, že
příjemná rodinná atmosféra pronikala i za zdi farního dvora.
Martin Filip
PO STOPÁCH 12 APOŠTOLŮ
Asi všem nám je
známo, kdo byli apoštolové.
Jejich odkazy máme v Bibli a
slyšíme je pravidelně
v kostele. Druhou zářijovou
sobotu jsme se s dětmi však
vydali po jejich stopách ne do
Písma, ale po stopách
hmatatelných. A kde takových
stop u nás může být nejvíce?
No, přece v Praze, matičce
naší stověžaté! Ono z těch 100
věží mnoho náleží kostelům,
klášterům a jiným církevním památkám. Putovali jsme po kolejích, pěšky a
po vodě a NALEZLI JSME! Hned všech 12 se nám ukázalo na pražském
orloji. Nejdřív po dvojících z výšky a potom uvnitř všichni najednou. Potom
jsme si vylezli na staroměstskou radniční věž, abychom se rozhlédli kam dál.
Na další cestě nám poskytl odpočinek bratr Ludvík v klášteře dominikánů. A
hned potom jsme další apoštoly nalezli na Karlově mostě. Radši stáli na
zábradlí, aby se nemuseli tísnit v davu mezi turisty a stánky. Ale na tom
mostě nám poradili další cestu – po vodě. Aby ne, vždyť to přeci byli
původně rybáři. A tak jsme dopluli
až proslulému Vyšehradu! Kde,
světe, div se, se po dvou z nich
jmenuje i veliký novogotický chrám!
Ale to již pozlacená ručička
pražského orloje ukazovala, že se
opět musíme vydat na cestu zpět. A
tak jsme tak i učinili a všichni se
vrátili v pořádku k rodičům.
Míra Čermák
9
Poděkování
Celoroční projekt pro děti
Před týdnem jsme s dětmi začali nový celoroční projekt, do jehož
přípravy se během prázdnin zapojilo velké množství lidí.
Chtěli bychom proto poděkovat:
Marušce Filipové a Sáře Štanclové za namalování obrázků
maminkám a babičkám, které dětem ušily chybějící taštičky
všem ostatním, kteří jakoukoliv měrou přispěli ke zdárné přípravě
projektu
Velké poděkování také patří všem lidem, kteří nabízí svou pomoc ve
prospěch dětí z naší farnosti. Všech vašich nabídek si nesmírně ceníme a jsme
za ně vděční.
kolektiv katechetů
Adopce na dálku
Drazí sponzoři,
jak se vám daří? Váš dopis mi udělal
velikou radost. Jsem velmi ráda, že máte
nového kněze. Pozdravujte ho ode mne.
Moc mě potěšilo vyprávění o tom,
co všechno děláte v kostele. Moc ráda bych
se dozvěděla víc věcí o Bibli. Ve škole
máme náboženství. Učíme se o Bibli a o
Ježíši Kristu.
Dokonce jsme už z náboženství
skládali i zkoušku, já jsem měla 40 bodů z
50.
Závěrečné zkoušky tohoto ročníku
se mi podařilo složit na 58 %. Moji rodiče
byli moc spokojení, ale já ne. Cítím, že
bych se mohla snažit víc.
10
Teď se chystám do 7. třídy.
Měli jsme picnic v Kannerimath. Je to krásné místo
a moc jsem si to užila.
Teď máme 2 měsíce prázdnin. Tady v Indii je velké
horko. Jak je teď u vás? Celé 2 měsíce prázdnin strávím u
svého strýce v domě, který se jmenuje "Londa".
Beru si s sebou všechny učebnice, abych se mohla učit.
Moc vám děkuji za vaši pomoc. Stále se modlím za
vás i vaše rodiny. Ještě jednou vám moc děkuji za krásný
obrázek a vůbec za všechno.
vaše milující Sheetal
Drazí sponzoři,
zdravím vás ve jménu našeho vzkříšeného Pána Ježíše Krista, kéž
vám dá pevné zdraví a pokoj v srdci.
Já jsem v pořádku a doufám, že vy také.
Jsem nesmírně šťastný, že vám mohu napsat o
svém studiu a vůbec o všem, co se u nás děje.
Na zkoušky jsem se připravil dobře a dostal jsem
pěkné známky. Postoupil jsem do 6. ročníku.
Jsem vděčný za vaši dosavadní podporu a prosím
o její pokračování i v tomto roce.
A teď k tomu, co se děje tady u nás.
Vánoční mše byla moc hezká. Sloužil ji pro nás
arcibiskup a řídil i celý kulturní program po ní.
Dostal jsem krásný dárek.
Letošní letní tábor byl snad nejlepší ze
všech. Celý ho organizovali bratři z bangalorské
arcidiecéze a učili nás, jaká máme práva a jak
jsme důležití.
Takže jsem se seznámil se svými právy.
Oslava Velikonoc stojí rovněž za pozornost. Byli jsme na mši a
modlili se za vás. Já i moje rodina jsme vám velice vděčni za vaši pomoc a
lásku.
Děkuji vám za všechno
váš milující Balaraj
11
Okénko pro děti
Ahoj zoubci, prázdniny nám skončily a už tu je zase září a škola. Víte,
který evangelista slaví v tomto měsíci svátek? Odpověď najdete v tajence.
1. Jak se jmenuje světec, který pomohl Ježíši nést kříž?
2. Jak se jmenuje světec, patron České republiky?
3. Komu je zasvěcen náš farní kostel?
4. Jak se jmenuje světec, ochránce řidičů?
5. Jak se jmenuje světice, která zemřela uškrcením?
6. Jak se jmenuje evangelista, jehož evangelium je nejdelší?
1.
2.
3.
4.
5.
6.
Liduš Luxová
Okénko pro mládeţ
PUŤÁK 10. – 12. 7.
Na začátku prázdnin jsme se se
starším setkem vydali na třídenní puťák.
V neděli po obědě jsme vyrazili vlakem
do Rokytnice v Orlických horách.
Zpočátku nás bylo 5 a to Liduš, Maritka,
Terka, Zuza a Klára. Z Rokytnice jsme si
udělaly malou procházku do blízkých
Říček k faře. Nejdříve jsme trochu
12
bloudily, ale s pomocí místních obyvatel jsme na faru včas došly. Na farní
zahradě jsme si postavily stany, pořádně se najedly a ulehly do svých
spacáků. V noci nás ale probudila velká bouřka, a tak jsme se radši přesunuly
na chodbu na faru. Další den začal velice pochmurně, i když na túru po
Orlických horách bylo počasí ideální. Ráno se k nám připojil další turista a to
„Špajz“, kamarád Terky. Navštívili jsme Anenský vrch a na něm rozhlednu,
pozdní oběd jsme si uvařili u pevnosti Hanička. U pevnosti jsme si suverénně
rozdělali oheň a v kotlíku si uvařili těstoviny, v tom za námi přijeli policajti,
že jsme v CHKO. Měli jsme velké štěstí, že jsme nedostali pokutu a zůstalo
to jen u napomenutí. Po obědě jsme ušli ještě několik kilometrů, než jsme
našli vhodné místo na spaní. Během cesty se k nám přidal další člen a to
„Staňky“ z farnosti Červený Kostelec. Večer jsme si zahráli několik her,
přečetli jsme si zajímavý
příběh, o kterém jsme dlouho
povídali, dosyta se nadlábli a
šli do hajan. Úterní ráno bylo
krásné a slunečné, a tak jsme
si dohromady udělali
rozcvičku, připravili si
lahodnou snídani a po
slovíčku na den jsme vyrazili
směr Zemská brána a
Pastviny. Od Zemské brány
s námi pokračoval v puťáku
otec Jiří. Odpoledne jsme se
celé koupali v přehradě, postavili jsme si stany hned u nádrže a navečer jsme
slavili mši svatou. Jelikož měl v ten den o. Jiří narozeniny, nechali jsme mu
udělat pizzu s nápisem 36 a poblahopřáli jsme mu. Večer jsme dlouho seděli
u ohně a zpívali písničky a hráli asociace a jiné zábavné hry. Ve středu ráno
nám kluci udělali velikou radost, protože nám přichystali výbornou snídani
v podobě čerstvých housek a sýru a šunky a zeleniny, moc jsme si pochutnali.
Středeční den už byl spíše ve znamení odjezdu. Jako první odjeli Liduš a
Maritka s o. Jiřím a nás 5 pozůstalých šlo na lodičky a ještě dopoledne jsme
se vydali také domů.
Tento puťák se nám velice líbil, každé ráno i večer jsme si přečetli
nějaký příběh, a zamýšleli jsme se nad ním. Pro mě osobně to bylo duchovně
velmi obohacující a myslím, že jsme se všichni hodně sblížili a že jsme také
zažili plno zábavy a dobrodružství.
Klára Nováková
13
PUŤÁK 18. – 21. 7.
Náš puťák začal 18. 7. ve Sloupu u Brna, kam
jsme dorazili ve složení nakonec pouze tří lidí. Mě,
Lídy a Martina. První den jsme se zabydlili v kempu,
postavili stan a šli se porozhlédnout po okolí. Na další
den jsme si naplánovali výlet na Macochu. Poté, co
jsme překonali cestu tam, jsme se sešli se Zuzkou,
Pepou, Vendou a Jiříkem a vydali se na prohlídku
jeskyní. Viděli jsme nádherné krápníky, užili si
projížďku na lodičce i dotkli se „kouzelného
černouška“. Zpáteční cesta byla sice vyčerpávající, ale
zvládli jsme ji, ušli jsme kolem 25 km. Večer jsme jen
naplánovali další den, zahráli si na kytaru a šli spát. Ve
středu jsme se přesunuli do Adamova, postavili si stan a
navštívili Zuzku, u které jsme si zahráli pár skvělých
her. Poslední noc ve stanu byla sice deštivá, ale nám to
vůbec nevadilo, ráno jsme sbalili mokrý stan a vydali se
na cestu domů. Myslím, že jsme si puťák výborně užili,
i když v tak malém počtu, a domů dojeli sice unavení,
ale spokojení.
Lenka Halbrštátová
SETKÁNÍ S PAPEŢEM V MADRIDU
Ve dnech 15. - 21. srpna se v Madridu uskutečnilo již dvanácté
Světové setkání mládeže. Mottem setkání bylo: „V Kristu zapusťte kořeny,
na něm postavte základy, pevně se držte víry.“ (Srv. Kol 2,7).
Zajímalo mě, jak si toto setkání užili naši mladí, Maritka Diblíková a Pavel
Janeček.
Maritko, Pavle, zúčastnili jste se WYD (Světových dnů mládeţe) ve
Španělsku, jaké to bylo?
M: Krásné, báječné, nezapomenutelné. Zkrátka, co Ti mám povídat, taková
akce patří mezi ty, které stojí zato zažít!
P: Naprosto úžasné.
14
Česká výprava byla umístěna v oblasti zvané Tarragona. Kde jste byli
ubytovaní (ve školách, v rodinách)? Měli jste kaţdý den předem
naplánovaný organizátory?
M: Tak tak, ještě před Madridem jsme strávili několik dní ve městě
Tarragona. Spali jsme v tělocvičně v českém centru. Program byl dost volný
a záleželo hodně na nás, jak jsme si ho zorganizovali – byla možnost adorace,
katecheze, divadla, prohlídky města, muzeí… a každý den společná večerní
mše. A moře.
P: Převážná část české výpravy byla na předprogramu ubytovaná
v Tarragoně a zbytek (kam patřil i náš bus) byl ubytován v 18 km vzdáleném
Reus v PAVELLÓ OLÍMPIC MUNICIPAL (zdejší zimní stadion) a potom
v Madridu část našeho autobusu (cca 8 kluků) bydlela v jedné rodině, jelikož
tam jeden z nás měl známé.
Co se týče organizace jednotlivých dnů tak tam bylo dost volného času,
dá se říct, že celý předprogram se nesl v turistickém duchu, při kterém jsme si
mohli prohlédnout krásy Tarragony, Reus a Barcelony…
Jaká byla organizace celého setkání? A co stravování? Slyšela jsem, ţe
jste měli nějaké poukázky na jídlo v madridských restauracích, to bylo
asi milé překvapení…
M: Organizací jsem byla
příjemně překvapená.
Hlavně si u mě „šplhli“,
jak to měli vymyšlené
s jídlem. Dostali jsme
stravenky a mohli je využít
ve většině restaurací po
městě. Ochutnali jsme tak
spousty místních specialit.
Vím, že si mnozí stěžovali na fronty, ale kdo hledal i něco jiného než mekáč,
ten našel a čekat nemusel;)
P: Španělská organizace je… jiná než u nás. Oni nic neřeší, pro ně je všechno
maňana (zítra) a podle toho to taky ten první den vypadalo, zdravotníci
neměli z počátku kam dávat raněné a padlé (naštěstí nikdo takový nebyl), ale
to zázemí bylo fakt strašné, jídlo bylo sice zajištěno, ale až na druhý den…
No, ale jinak musím říct, že to zvládli v rámci možností dobře, protože to
není žádná sranda organizovat.
15
Ano, restaurace byly příjemným překvapením a takovou kompenzací
za ten podprogram, kdy jsme měli balíčky s jídlem a ne každý měl žaludek na
to, aby to pozřel (inu, jiný kraj jiný mrav a jiné stravovací návyky).
Prohlédli jste si i Madrid, jeho kulturu, atmosféru. Čím tato země
dýchá? Jací jsou obyvatelé, byli milí?
M: Madrid jako město mě nezaujal. Připadá mi prošpikovaný
infrastrukturou, trochu pátý přes devátý, jak to u tak velkých měst často bývá.
Na druhou stranu jsou tam i pěkná zákoutí. Zato atmosféra byla v celém
městě živelná, z lidí sršelo nadšení. Jestli se o některých místech říká „tady to
tepe“, tak pro Madrid to platilo bezezbytku. Jestli je to tak ve městě i
normálně, bez tolika zapálených mladých, to říci ale nedokážu.
P: Madrid… Nádherné město sice velké, ale pěkné. Se všemi svými četnými
muzei, galeriemi, královským palácem a katedrálou… A místní domorodci
jsou velmi vstřícní a jejich pohostinnost nezná mezí… Tedy aspoň to, co
mohla část našeho autobusu na vlastní kůži zažít.
Bylo asi nemoţné být všude. Co vás v programu nejvíc zaujalo?
M: Ten týden v Madridu jsem byla vděčná za české dopolední programy.
Chodila jsem na ně každý den a nikdy nelitovala. Líbily se mi různé způsoby
pojetí modlitby, svědectví i promluvy kněží. Taky byl fajn festival mladých a
ty nepřeberné možnosti odpoledních programů po celém městě - opět
koncerty, výstavy, divadla, různé způsoby modliteb a přednášky. Nedalo se
stihnout všechno, byla jsem třeba na super koncertě slovenské rockové
kapely. Na její jméno si ale nevzpomenu.
P: To máš pravdu, těch věcí k vidění bylo fakt hodně, a proto se těžko
vybírá…
Určitě to byl silný duchovní záţitek. Zaujala Tě třeba nějaká slova
Benedikta XVI.? Jaká byla setkání s jinými lidmi?
M: Zaujalo mě toto: „Drazí přátelé, nenechte se ochromit jakoukoli
nevraživostí! Nemějte strach ze světa, z budoucnosti, ani ze svojí slabosti.
Pán vám dal život v tomto dějinném údobí, aby díky vaší víře dále znělo jeho
Jméno po celé zemi.“ Benedikt mládeži věří, ví, nad čím přemýšlí, a umí ji
povzbudit. Ale nemysli si, že bych si tu větu pamatovala, musela jsem si to
zpětně dohledat na internetu
16
P: Zážitek to byl vskutku obrovský, ale slova Benedikta XVI. mě moc
neoslovila. Spíš mě oslovila atmosféra, která panovala na předprogramu i
potom v Madridu, a vstřícnost, s kterou jsem se tam setkal. K tomu člověk
nepotřeboval slova, stačilo tam jen být.
S kým jste na WYD cestovali?
M: Autobusem s královéhradeckou diecézí s kamarádkou. A na místě potom
bylo mnoho dalších přátel. Také mě překvapilo, že jeden kluk jel na setkání,
z Čech až do Madridu, na koloběžce. Uznej, skoro tři tisíce kilometrů na
kolobrndě, to chce výdrž.
P: Jel jsem se sestrou v schönstadským autobuse jako zdravotník.
Stalo se vám během pobytu něco nečekaného? Něco, co Tě zaskočilo?
M: Překvapení bylo dost, hlavně teda těch příjemných. A co mě doopravdy
zaskočilo? Po 2 týdnech vedra a sucha určitě déšť, který provázel sobotní
vigilii, vyvrcholení celého setkání. Co nám tím chtěl asi říci…?
P: Snad ani ne, když člověk začíná den s tím, že si užije naplno všechno, co
ten den přinese, tak ho nemá ani co zaskočit.
Díky za skvělý rozhovor!
Zuzka Ropková
Zamyšlení
VÝUKA NÁBOŢENSTVÍ
Začíná nový školní rok a s ním i výuka náboženství. Často se my
rodiče potýkáme s tím, že děti nechtějí chodit na náboženství. Ptají se proč,
když nás to nebaví? Jaký je Váš názor – náboženství ano či ne a je dobré děti
nutit chodit na náboženství a případně jaké argumenty použít.
Výuka náboženství ve škole navazuje na náboženskou výchovu,
kterou dítě dostává od útlého věku již doma a v omezené hodinové dotaci se
ji snaží doplňovat a rozvíjet. V žádném případě nemůže ani nechce roli
rodičů v tomto poslání suplovat. Jejím úkolem je nabídnout možnost
systematičtějšího poznání katolického náboženství a to formou školní výuky,
17
která respektuje aktuální stav poznání a potřeb žáků. Vzhledem k tomu, že
předmět náboženství je u nás nepovinný, téměř zákonitě nastává chvíle, kdy
dítě vyjádří nechuť jej frekventovat. Získá-li dítě nepřekonatelný odpor
k docházce na náboženství, je na rodičích, aby jeho náboženské vzdělávání
v této fázi zajistili zcela sami. Dokážu si představit uvědomělého rodiče,
který potomkovi řekne: buď na náboženství budeš chodit do školy, nebo se
ho budeme učit spolu doma, ale bez tohoto vzdělání být nemůžeš. Uf, řeknete
si, to by byl pěkný bič! Ale, ale? Proč byste tuto krizi nemohli přijmout jako
výzvu? Občerstvit své náboženské vzdělání, znovu doma začít hovořit o
věcech víry? Samozřejmě není třeba čekat až na chvíli vzdoru vůči školnímu
náboženství. Náš zájem o náboženské vzdělání dětí, sdílení zkušeností,
povzbuzování ve víře, společná modlitba a další prvky patří do každé rodiny,
která si říká křesťanská.
Na druhou stranu je třeba vést dítě ke kontaktu s věřícími vrstevníky,
aby mezi nimi získalo řadu pozitivních zkušeností a přirozené zázemí. Tyto
zkušenosti se spolu s přiměřeným vzděláním a duchovním životem stávají
základem jeho křesťanské identity. I proto je důležité, aby dítě mělo možnost
chodit na náboženství, do kostela a na farní akce, kde se se svými vrstevníky
může setkávat, prožívat vědomí sounáležitosti a také se něco dozvědět.
Na závěr ještě jedna motivační myšlenka. Když máme někoho
opravdu rádi, tak máme též touhu jej stále více poznávat. A hlubší poznání
druhého nás zase vede k tomu, abychom jej více milovali a cenili si jej pro
jeho jedinečnost. Tento princip, který funguje mezi lidmi, je jedním ze
základních principů náboženské výchovy a vzdělávání, tedy formace vztahu
mezi člověkem a Bohem. Kéž nám - rodičům a vychovatelům ve víře - dá
Bůh toto intenzivně prožívat na vlastní kůži, ve vztahu k Němu i k těm, kteří
jsou nám svěřeni. Náboženská výchova pak již bude hračkou.
P. Jiří Pešek
převzato z nekořského farního zpravodaje
Několik rad, jak naučit děti správnému chování v kostele
Naše děti bychom měli učit cítit Boží přítomnost v těchto prostorách
již od počátku. Důležité je zachovávat ticho a důstojné chování.
Nabízíme několik rad, jak k tomu dospět:
• Při hlasitém projevu položme dítěti prst na ústa, abychom mu dávali najevo,
že se zde musíme chovat tiše.
• Vyhýbejme se společnému hraní. Dítě postupně pochopí, že zde více
pozornosti věnujete Bohu.
18
• Místo hraní využijme dětskou literaturu s náboženskou tématikou, která už
je dnes běžně dostupná. Vhodné jsou sešitky se mší svatou, kde dětem
přímo ukazujeme obrázky, které jsou totožné s děním přímo před nimi.
poz. red.: K většímu zapojení dětí do mše sv. slouží nedělní obětní průvod.
• Již doma děti učme, jak se chovat podle Božích přikázání.
• Vyberme sváteční oblečení pro nás a naše děti, i tak přispíváme
k důstojnému chování.
• Před vstupem do Božího domu si s dětmi ještě zopakujme, jak se budeme
chovat a proč. „Bydlí zde Pán Ježíš.“ Nepotřebujeme usměrnit pouze vnější
chování, ale chceme vytvářet vztah k Pánu Ježíši.
• Vyberme si takové místo v kostele, kde bude mít dítě klid alespoň na malou
chvíli soustředění a napodobení rodičů při modlitbě. Přítomnost ostatních
dětí je velkým podnětem k neklidu.
• Navštivme s dětmi kostel i mimo nedělní bohoslužbu.
poz. red.: V Chocni jsou na děti zaměřeny středeční mše svaté.
převzato z časopisu Světlo
Milí přátelé,
začátkem srpna jsme se jely (my tři holky: Cristina, Stefania a já)
podívat do Krakowa, města polských králů.
Pobyly jsme tam celý týden, to abychom tam opravdu byly nejen
tělem, ale i duší. A víte, co se stalo? Ty duše nám tam zůstaly!
Přemýšlely jsme, čím nám to město tolik učarovalo. A přišly jsme na pár
velmi příjemných okolností:
1. Poláci na nás byli vždy velmi příjemní, usměvaví, žádná servírka neztratila
trpělivost, neobracela oči v sloup, když nám chvíli trvalo, než jsme si
porozuměli.
2. Na ohromném hlavním krakowském náměstí (Rynek Glowny) nestojí ani
jediný automobil. Je to zkrátka náměstí plné kaváren a restaurací a ne
parkoviště plné aut. To se nedá říci např. o tzv. Malostranském "náměstí"
v Praze.
3. Nemusely jsme se také vyhýbat při procházkách městem psím
exkrementům. Parky nebyly plné páníčků s pejsánky.
4. Nevzpomněly jsme si, že bychom viděly třeba jen jeden pochybný podnik
s hracími automaty, natož erotic club či sex shop.
19
5. V kostelích, do kterých jsme nahlížely, bylo povětšinou několik místních
občanů soustředěných v modlitbě.
Teď už je nám jasné, že to není jenom obdivuhodná architektura,
kostely, přehršel muzeí, restaurací, co do nějakého města lidi přitahuje, aby
se tam znovu vraceli. Je to duch jeho obyvatel. Jestliže ale obyvatelé
vyznávají pokleslé a přízemní hodnoty, ani jejich město, byť by bylo
sebekrásnější, nebude lákat k opakované návštěvě.
My se ovšem těšíme, že do Krakowa pojedeme znovu a na Rynku si
od místního obchodníka koupíme jednu z nádherných květinových vazeb,
které jsou opravdu pastvou nejen pro oči, ale i pro duši.
Kateřina Pascucci
Přátelé,
v KT č. 36 byl v příloze Perspektivy na titulní straně článek o
významném benediktinovi jménem Virgil Michel. Byl to děkan univerzity sv.
Jana v Minnesotě, zakladatel liturgického hnutí v USA. Z jeho myšlenek tam
bylo citováno např.: Vlastní zdroj obnovy církve a společnosti nemůže být
nalezen jinde než v liturgii. Jen z obecenství s Bohem ve společenství církve
může vyrůstat autentický apoštolát. Jakékoli jiné pojetí se nakonec stejně
zadrhne na prázdném aktivismu. Liturgie, bohopocta, bohoslužba, božská
milost pramenící z Bohem stanovených prostředků spásy - to je sféra, kterou
nemůže poskytnout žádná jiná organizace než církev. Odtud roste touha žít
v Kristu a pro Krista ve všech ostatních oblastech života jednotlivce i
společnosti (potud citace).
Tedy liturgie, bohopocta, bohoslužba....jen církev může poskytnout!
Církev tu není sama pro sebe. Když někomu řeknete, že jste křesťan, nejspíš
podotkne: Tak to chodíš v neděli do kostela? Ano, svět to ví a vnímá (ať
pozitivně či negativně), že křesťané ve farnostech v kostelích každou neděli
při společném shromáždění hlásají slovo Boží a slaví eucharistii. Je to náš
hlavní úkol. Všechny další aktivity jako tábory, setka a spolča, farní dny...
jsou naší víceméně soukromou záležitostí. Slavení (především) nedělní
liturgie nikoli!
Nemyslím si, že živá farnost je ta, která nechá raději povykovat malé
děti, než aby řádně naslouchala Božímu slovu a naslouchání umožnila všem
přítomným. Abychom si nepletli kvantitu s kvalitou!
Kateřina Pascucci
20
ČETBA BOŢÍHO SLOVA
O prázdninách jsem měla možnost zúčastnit se duchovních cvičení na
Svaté Hoře, které vedl biblista P. Angelo Scarano, S.S.L. Na exercicie vždy
odjíždím s touhou prožít je naplno s Kristem a být otevřená všem milostem,
kterými mě Bůh chce naplnit.
Letošní duchovní cvičení byla skutečně milostiplná. Zamýšleli jsme
se nad četbou Božího slova a já mohla nově objevit a zamilovat si Písmo sv.
Již ho nečtu proto, abych ho znala, ale abych lépe poznala Krista a
prostřednictvím Krista i sama sebe.
Ráda bych se s Vámi podělila o několik myšlenek nejen z těchto
exercicií, ale i z knihy Modlit se Boží slovo (autor Enzo Bianchi):
„Kristovo tělo a krev přijímáme v eucharistii, ale rovněž při čtení
Písma.“ sv. Jenoným
„Někteří z vás říkají: Já nejsem mnich … Ale právě v tom se
mýlíte, protože si myslíte, že Písmo se týká pouze mnichů, kdežto
ono je ještě potřebnější pro vás věřící uprostřed světa. Existuje
něco ještě závažnějšího a hříšnějšího než nečíst Písmo: domnívat
se, že jeho četba je zbytečná a neužitečná.“ sv. Jan Zlatoústý
Čím více poznávám Krista, tím více poznávám sebe, jaké bohatství
mám.
K četbě je zapotřebí čas – Boží slovo můžeme číst kdykoliv během
dne, ve chvílích, kdy jsme v klidu, v tichu, o samotě.
Před četbou pros Ducha Svatého, aby otevřel oči tvého srdce.
Čti text polohlasitě – více vnímáme text, jsme méně roztržití.
Přežvykuj slova ve svém srdci a vztahuj poselství textu na sebe, na
svou situaci, aniž by ses ztratil v psychologizování a nekonečném
zpytování svědomí.
Několikrát si přečti text, pak knihu zavři a napiš si, co sis
zapamatoval.
Odpověz Bohu na jeho poselství, které ti adresoval ve svém slově.
Přijaté slovo uchovávej v srdci jako Maria.
Martina Krsková
21
Okénko do historie
Zvonice stojí
jihovýchodně od
kostela. Jedná se o
čtyřbokou budovu o
dvou patrech, cca
36 m vysokou.
Stejně jako kostel i
ona dvakrát vyhořela
v 17. století (roku
1602 a 1659).
Současný stav
zvonice pochází
z počátku 18. století,
kdy ji nechal postavit Mikoláš Rossi v letech 1702-1703. Zvonice byla
v minulosti průchozí. Původní ulice se vedle ní totiž značně zužovala, takže
stačila pro jízdu povozů, ale pěší museli procházet zvonicí, šli hřbitovem u
kostela a vycházeli z něho brankou u brány Záměstské (byla zbourána v první
polovině 19. století). Nade dveřmi zvonice je v pískovcovém ostění vytesán
nápis „Smilujte se nade mnou aspoň vy, přátelé moji: Job, kap. 19.1736“
(přesná citace je Job 19,21; číslo 1736 označuje letopočet – pozn. red.), jedná
se o pozůstatek kostnice, která stála v její blízkosti.
Zvony
Původní zvony se nedochovaly. Máme zprávy, že v roce 1660 byly
čtyři zvony odlity náchodským mistrem Schretrem. Za první světové války
došlo k jejich zrekvírování na vojenské účely. Nové zvony byly odlité za
první republiky ve zvonařské dílně v Kuklenách, ovšem přišla druhá světová
válka a v roce 1942 byly zabaveny zvony znovu. Po válce až do roku 1975
byla zvonice bez zvonů – v tomto roce zvony zasvěcené sv. Dominikovi
(650 kg), sv. Zdislavě (450 kg) a sv. Františku (360 kg) odlila rodina
Manouškových ze Zbraslavi.
Michal Hofman
22
Informace
PROSBA
České biblické dílo nabízí kurzy šití biblických postaviček. Jedná se o
zhruba třiceticentimetrové figurky, které lze velice dobře využít při katechezi
či v hodinách náboženství. Kurzy jsou víkendové a účastnice při něm ušije
cca dvě postavičky. Kurzy probíhají i v naší diecézi a jejich přehled a bližší
informace je možno nalézt na http://www.biblickepostavicky.cz/
Hledáme obětavé maminky, babičky, které by byly ochotné zúčastnit
se těchto kurzů a ušít postavičky pro potřeby naší farnosti.
Bližší informace ráda poskytnu.
Martina Krsková
POZVÁNKY
Římskokatolická farnost v Chocni
ve spolupráci s Papežskými misijními díly
Vás zvou na promítání dokumentárního filmu
z misijních oblastí nejchudšího pobřežního státu Jižní Ameriky
GUYANSKÁ DIANA v sobotu 1. 10. 2011 v 10.30 hodin
v kostele sv. Františka Serafínského v Chocni Snímek autentickým způsobem zachycuje
kontrast na pobřeží a ve vnitrozemí,
náboženskou a kulturní různorodost
Guyany,
pestrost "země rychle plynoucích vod".
Představuje rozvojové projekty a
působení Papežských misijních děl.
Natočeno během výpravy o Velikonocích
2010. Scénář napsal P. Jiří Šlégr.
Po projekci beseda s kameramanem a režisérem filmu
