www.zonerpress.cz

E N C Y K L O P E D I E G R A F I K A A F O T O G R A F I E

naučte se fotografovatdigitální zrcadlovkou

Michael Freeman

Úvod 6

Jak digitální snímání změnilo fotografii 8

Digitální snímání obrazuPřechod 12

Digitální jednooká zrcadlovka 14

Objektivy pro digitální jednooké zrcadlovky 16

Makrofotografie a fotografování

zblízka v digitální fotografii 22

Složené snímky 24

Skladba nabídky funkcí a nastavení 26

Digitální zadní stěny 28

Čip 30

Interpretace dat z čipu 34

Vývojové trendy v oboru čipů 36

Procesor 38

Rozlišení 40

Formát obrazového souboru 42

Komprese a obrazová kvalita 44

Měření expozice 46

Dynamický rozsah a expozice 48

Dynamický rozsah v praxi 50

Pracujeme s kontrastem 52

Znovuobjevený zónový systém 54

Zónový systém v praxi 56

Základní světelné situace 58

Citlivost a šum 60

Vyvážení bílé 62

Správa barev přímo ve fotoaparátu 64

Standardní barevné tabulky 66

Tvoření profilů fotoaparátu 68

Vytváření profilu 70

Paměťové karty 72

Wi–Fi 74

Úpravy a redakce snímků ve fotoaparátu 76

Baterie a energie 78

Elektřina v zahraničí 80

Péče a údržba 82

Přímo na počítač 84

Blesk na fotoaparátu 86

Zábleskové jednotky 88

Stálé osvětlení 90

Stativy a stojany 92

Příslušenství a nástroje 94

Balení 96

The Digital SLR HandbookMichael Freeman

Copyright © 2005 by The Ilex Press LimitedThis translation of The Digital SLR Handbook published in English in 2007 is published by arrangement with The Ilex Press Limited.

All rights reserved. No part of this book may be used or reproduced in any form or by any means – graphic, electronic, or mechanical, including photocopying, recording or information storage and retrieval systems - without the prior permission of the publisher.

DSLR – naučte se fotografovat digitální zrcadlovkouMichael Freeman

Copyright © ZONER software, s.r.o.2007 – první vydání.Překlad knihy The Digital SLR Handbook z angličtiny z roku 2007 je vydán se souhlasem The Ilex Press Limited. Všechna práva vyhrazena.Zoner PressKatalogové číslo: ZR717

ZONER software, s.r.oNové sady 18, 602 00 Brnohttp://www.zonerpress.cz

Šéfredaktor: Pavel KristiánOdpovědný redaktor: Karel VlčekDTP: Lenka Křížová© Překlad: Milan Krupár, Mgr. Alžběta KrausováObálka: Lenka Křížová

Informace, které jsou v této knize zveřejněny, mohou být chráněny jako patent. Jména produktů byla uvedena bez záruky jejich volného použití. Při tvorbě textů a vyobrazení sice bylo postupováno s maximální péčí, ale přesto nelze zcela vyloučit možnost výskytu chyb. Vydavatelé a autoři nepřebírají právní odpovědnost ani žádnou jinou záruku za použití chybných údajů a z toho vyplývajících důsledků. Žádná část této publikace nesmí být reprodukována ani distribuována žádným způsobem ani prostředkem, ani repro-dukována v databázi či na jiném záznamovém prostředku bez výslovného svolení vydavatele s výjimkou zveřejnění krátkých částí textu pro potřeby recenzí.

Dotazy týkající se distribuce směřujte na:Zoner PressZONER software, s.r.o.Nové sady 18, 602 00 Brnotel.: 532 190 883, fax: 543 257 245e-mail: knihy@zoner.cz

ISBN: 978-80-86815-79-4

Obsah

Proces zpracování fotografiePlánování procesu 100

Požadavky na počítač 102

Barvy 104

Správa barev 106

Monitory 108

Kalibrace monitoru 110

Kalibrace s využitím kolorimetru 112

Denní stahování dat 114

Dočasná úložiště dat 116

Prohlížeče 118

Databáze 120

Software pro proces zpracování obrazu 122

Titulkování a klíčová slova 124

Ukládání a archivace 126

Optimalizace – základy 128

Pokročilá optimalizace 130

Tipy pro optimalizaci 132

Práce se soubory ve formátu RAW 134

Základní postup práce se soubory RAW ve Photoshopu 136

Pokročilé RAW 138

Histogram a úrovně 140

Nastavení křivek 142

Nastavení stínů a světel 144

Optimalizace v jednom kroku 146

Metoda ostření 148

Techniky ostření 150

Pokročilé ostření 152

Techniky změny měřítka 154

Specializovaná změna měřítka 156

Tiskárny 158

Kalibrace tiskárny 160

Korektura, kontakt, zobrazení 164

Editace obrázkuBarevné prostory a módy 168

Oprava 170

Oprava šumu 174

Software pro redukci šumu 176

Tónové artefakty 178

Korekce zkreslení objektivu 180

Korekce natočení a perspektivy 182

Nastavení barev 184

Paměťové barvy 186

Metody výběru 188

Složené zaostření 190

Selektivní zaostření 192

Změna tónového rozmezí 194

HDRI 196

Změna světla a atmosféry 198

Černo bílá konverze 200

Skládání 202

Ovladače vrstev 204

Slepování 206

Oprava slepování a jeho optimalizace 208

Panoramata v QuickTime 210

Filtry efektů 212

Z filmu do digitáluSkenery 216

Základy skenování 218

Bitová hloubka a dynamické rozmezí 220

Zrnění a blednutí 222

Optimalizace naskenovaných obrázků 224

PředáváníMédia a formát 228

Online předávání 230

Nastavení Wi-Fi 232

Svolení, publikace a autorské právo 234

Webové stránky 242

Styly webových stránek 244

Prodej fotek 246

Glosář 248

Rejstřík 252

36

ýrobci fotoaparátů mohutně investují do vývoje vlastních nebo alespoň přizpůsobených čipů, protože technologie čipu je základem digitál-

ního zpracování obrazu. Odlišnosti mezi jednotlivými typy čipů velmi narůstají a univerzální CCD a CMOS čipy třetích stran se dnes už dávají pouze do fotoaparátů pro masový spotřebitelský trh. Velmi odlišné konstrukce čipů používají firmy Fujifilm a Foveon pro novější typy fotoaparátů Sigma.

Fujifilm použil šachovnicové rozmístění fotocit-livých buněk, ale namísto čtvercových vytvořil buňky osmiúhelníkové a tak vylepšil intenzitu využití dopada-jícího světla. Toto uspořádání navíc podporuje rozlože-ní obrazu, které je bližší vnímání lidského oka a lidské mysli. Proto mohl Fujifilm oznámit skutečné, účinné rozlišení čipů téměř dvojnásobné, než byl fyzický počet pixelů na čipu (nyní 11 megapixelů z fyzických 6 me-gapixelů na čipu). Ostatní výrobci s touto interpretací samozřejmě nesouhlasí.

Zdvojené fotodiody

SuperCCD SR od firmy Fujifilm zavedl na jednu fotocit-livou buňku dvě fotodiody, jednu menší a druhou větší. Úkolem menší sekundární fotodiody je zaznamenat detaily v jasných místech, je tedy méně citlivá na světlo než primární dioda. Když jsou možnosti primární diody překročeny, nastupuje fotodioda sekundární a zazname-ná detaily, které by primární už nemohla ukázat. Když je kapacita primární fotodiody využita například z 60 %, je sekundární pouze na 10 % svých možností, a když je primární na 100 % a hrozí vypálení jasů, má sekundární dioda ještě záznamovou kapacitu. Oba náboje jsou potom zpracovány odděleně, dále analyzovány a složeny do hodnoty jednoho pixelu

Prokládané pixely

SuperCCD čip od firmy Fujifilm má podstatně odlišnou konstrukci od původního typu CCD čipů. Z technického hlediska je znám jako Pixel Interleaved Array CCD (PIA-CCD). Díky použití osmiúhelníkového tvaru fotocitlivých buněk namísto tvaru čtvercového a jejich rozmístění ve 45° úhlech namísto obvyklého pravoúhlého rozestavení se zvýšila užitná plocha čipu. Elektronické obvody jsou vedeny okolo buněk a nezabírají vlastní sloupce jako v běžných Interline CCD čipech a účinná plocha čipu se zvýšila o 30 %. Střídavé uspořádání navíc zvyšuje rozlišení detailu ve vodorovném a svislém směru na úkor úhlopříčného a lidské oko vnímá detaily přirozeněji. Všechny tyto výhody, spolu s možností lepší interpolace dat ze střídavě uložených senzorů, umožnily společnosti Fujifilm uvádět rozlišení ve dvojnásobné hodnotě (11 megapixelů při fyzických 6 milionech fotocitlivých buněk). Tento tvar rozmístění buněk také napomáhá ke zvýšení citlivosti, zlepšení v oblasti šumu a rozšíření dynamického rozsahu čipu.

Dalším podstatným krokem společnosti Fujifilm v oblas ti vývoje čipů je fyzické zdvojení diod v jedné buňce, zaměřené na zvýšení dynamického rozsahu čipu (pro informaci se podívejte na str. 48 – 51). Každá foto-citlivá buňka má malou a velkou fotodiodu. Větší (pri-mární) fotodioda pracuje ve všech běžných situacích, zatímco malá (sekundární) dioda vstupuje do hry, když je světlo příliš jasné. Větší dioda je citlivější a má větší

zazn

amen

ané

svět

lo

množství dopadajícího světla

s pixel (velká fotodioda)

x pixel (malá fotodioda)

Digi

táln

í sní

mán

í obr

azu

Vývojové trendy v oboru čipů

V

37

Foveon

Patentovaná konstrukce čipu Foveon X3, představená ve fotoaparátech Sigma, využívá průhlednosti křemíkového podkladu k dosažení podobného principu, jaká známe

z třívrstvého barevného filmu. Každý pixel obsahuje tři fotodiody nad sebou, které dodají úplnou barevnou informaci.

rozsah než menší (viz str. 50 a 51), ale její možnosti jsou pořád omezené.

Kdyby byla nastavena pro vyšší rozsah jasů (kon-trastnější podmínky), dělala by za normálních podmí-nek „ploché“ fotografie. Primární fotodioda SuperCCD čipu dosáhne mezí kapacity i v běžném světle, ale sekundární, menší, fotodioda má nižší citlivost a na-plňuje se podstatně pomaleji, zvyšuje tedy dynamický rozsah celé sestavy v jasných částech snímků a umož-ňuje zachycení dalších, jinak nezachytitelných, po-drobností.

Zcela jiný konstrukční přístup zvolili výrobci čipu Foveon. Pokusili se napodobit principy práce třívrst-vých barevných filmů a tak obejít běžnou interpolaci barev. Využili výhodu, že křemík (ze kterého se čipy vy-rábějí) je ve skutečnosti průhledný a v závislosti na své tloušťce pohlcuje některé vlnové délky světla. Takže jedna vrstva zaznamená červenou barvu, druhá zele-nou a třetí vrstva zaznamená modrou barvu. Je to pře-vratný patent, ale výhody jeho využití jsou obtížně mě-řitelné. I když je dnes důraz na věrnost barev a správu barev větší než v dobách fotografování na film (viz str. 106 – 107), je zároveň jednodušší problémy s barvami řešit. Jak jsme už několikrát zjistili, některé vlastnosti digitálního obrazu jsou velmi subjektivní – tvrdě řeče-no – co se zdá našemu oku správné, to taky je správné. V oboru technologií obrazových čipů jsou v současnosti jiné priority než přesnost barev.

Obrázek vpravo nahoře je pořízen 6megapixelovým fotoaparátem Nikon D100 a spodní zase 6megapixelovým fotoaparátem s prokládaným čipem CCD (12 megapixelů) Fuji S7000.

Vývojové trendy v oboru čipů

40 – 41 Rozlišení 50 – 51 Dynamický rozsah v praxi 106 – 107 Správa barev

Digi

táln

í sní

mán

í obr

azu

46

kamžitá kontrola vyfotografovaného snímku v digitální fotografii potlačila nutnost znalosti složitého měření expozice. Pro puristy a řemesl-

níky to může být šokující zpráva, ale jestli pořád chcete vynakládat úsilí na měření údajů ručním expozimet-rem, může vám to být jedno. I když trváte na používání ročního nastavování expozice namísto využití automa-tických režimů, je pořád rychlejší expozici odhadnout, vyfotografovat a potom zkontrolovat výsledek a zařídit se pečlivě podle něho. Jestliže vám tento způsob přijde jako nesvědomitý, musíte si uvědomit, že vyžaduje zase jiný druh znalostí a dovedností – posouzení správné expozice z poznatků z histogramu a znázorněných mož-ných „vypálených“ míst na náhledu. Stejně jako filmové zrcadlovky, také digitální nabízí výběr z maticového/zónového měření, celoplošného měření a bodového měření. Každý druh měření expozice má své využití, ale znovu zdůrazňuji, vaši pozornost si zaslouží zejména výsledek zobrazený na LCD obrazovce.

Principy měření expozice jsou stejné jako u filmo-vých zrcadlovek, navíc je jen možnost měřit v každém bodě zvlášť. Digitální jednooké zrcadlovky mají tři

Manuální nastavení

V situacích, kdy je netlačí čas, přepíná mnoho fotografů z automatického měření expozice do manuálního režimu a nastavují clonu i čas závěrky podle údajů naměřených fotoaparátem a ukázaných v hledáčku přístroje. V pří-padě, že používáte expoziční bracketing, je lepší použít manuální režim, protože správnou expozici nastavíte rychleji, než při práci s voliči úprav expozice. V situacích vyžadujících rychlou akci však může používání manuální-ho režimu zdržovat.

Bodové měření

Většina digitálních jednookých zrcadlovek vám umožní volbu měření expozice na velmi malém prostoru, často menším než bod, zabírající 2 % obrazového pole. Je to v podstatě náhrada za spotmetr, zabudovaná přímo ve fotoaparátu. Tento způsob měření může být užitečný, jestliže potřebujete založit expozici na malé části sním-ku s důležitým výjevem.

Poměrové měření s prioritou středu

Tato standardní metoda měření, která dává vyšší důle-žitost expozici středu záběru, je méně složitá než mati-cové měření expozice. Vychází z předpokladu, že mnoho snímků je komponováno tak, aby střed byl pro expozici rozhodující. Rohům a okrajům snímku je věnována menší pozornost. Přesné rozvržení matematické váhy středu fotografie při stanovování expozice se liší podle modelu fotoaparátu a některé typy dokonce umožňují stanovit matematickou váhu středu uživatelsky.

Měření expozice na tomto snímku (šéfkuchař, připravující sushi v tokijské restauraci Daikanyama)bylo potřeba založit na osobě, nikoli na pozadí za ní.

Vyřazení oblohy a popředí z procesu měření expozice pomohlo k tónové vyváženosti tohoto snímku Murk Esk Valley v severní Anglii.

základní systémy měření expozice a také různé režimy fotografování, které umožní upřednostnit čas nebo clonu nebo si vytvořit uživatelskou kombinaci obou. Korekce expozice a expoziční bracketing (režim, kdy je pořízeno několik snímků v řadě se změnou expozi-ce o stanovenou míru) jsou standardními funkcemi. Pokročilé způsoby měření na fotoaparátech vyšší třídy neberou v úvahu pouze jas scény, ale i barvu, kontrast a zaostřenou plochu, snaží se odhadnout, kterou část záběru chcete mít přesně exponovanou.

Měření expozice

O

47

Středové měření

Je to koncentrovanější varianta režimu poměrové měření s prioritou středu, používá přesně stanovenou kruhovou oblast ve středu snímku. Je to dobré řešení, když předloha zabírá většinu snímku. Jestliže ale chcete pro rozmístění objektů ve snímku použít třeba pravidlo zlatého řezu, metoda už tak vhodná není.

Maticové nebo zónové měření

V současnosti je to standardní metoda automatických režimů fotoaparátů vyšší třídy. Má dvě součásti. První je rozdělení ploch snímku do několika částí, které jsou po-tom změřeny zvlášť. Druhou součástí je databáze mnoha tisíců vzorových snímků, založených na skutečně vyfo-tografovaných nebo (a to je méně přesné) na teoreticky odvozených údajích. Naměřené hodnoty v jednotlivých částech jsou porovnány s databází a je stanovena vhodná expozice. V jednoduchosti, když je v horní části snímku velmi jasný pás, bude považován za oblohu a expozice bude zaměřena spíše na tmavší oblast ve spodní části. Podobně, když bude v blízkosti středu snímku tmavší oblast v jinak světlé scéně, bude považována za důležitý objekt a expozice bude nastavena podle toho.

Matice zaznamená průměrné hodnoty v jednotlivých částech snímku.

Tmavá část snímku v horní části a světlá oblast v popředí jsou na matici jasně vidět.Na této fotografii zabírá

předloha většinu ze středu snímku a tak je měření ve větší oblasti kolem středu vhodnější než použití bodového měření.

14 – 15 Digitální zrcadlovka 30 – 33 Čip 48 – 49 Dynamický rozsah a expozice 134 – 135 Práce s RAW formátem

Měření expozice

66

udržení konzistentních barev je nutné zavést nějaký druh standardu, předlohy, ke které by-chom se mohli opětovně vracet pro srovnání.

Můžete si vytvořit vlastní, ale tady bude věnováno tro-chu místa pro existující tabulky. Všechny jsou v oboru zpracování obrazu dobře známé a hojně užívané. Pro fotografický svět jsou nejdůležitější dvě z nich, Kodak Gray Card a GretagMacbethColorChecker. Jejich barvy jsou všeobecně známé a tak mohou být použity pro posouzení a úpravu barev vašich fotografií. Nakonec je můžete použít i jako barevné reference, ale Color Chec-ker bude daleko užitečnější pro pomoc při vytváření ICC profilu fotoaparátu (viz str. 68 a 69). Pro perfektně řiditelné světelné podmínky, jako třeba ateliéry, dopo-ručují někteří výrobci světel použití tabulky IT 8.7/2, běžně používané spíše pro skenování (viz str. 68).

Gretag Macbeth Color CheckerTabulka s 24 políčky velice přesně vytištěných barev, včetně neutrálních tónů. Tabulka je založena na Mun-sellově systému (nastavení odstínů barev, jejich sytosti a jasu) a je velmi vhodná pro fotografické použití nejen pro svou obecnou známost v oboru, ale také protože obsahuje barvy z reálného života, tělové tóny a soubor zelených barev, běžných pro vegetaci. Nicméně je dra-há. Důležité je, že barvy odrážejí světlo stejně ve všech částech viditelného spektra, to znamená, že jsou stejné ve všech druzích osvětlení. Tištěna je na matném papí-

ře, aby odlesky nezhoršovaly její použití. Vrchní řada obsahuje charakteristické barvy jako lidská pleť, modré nebe a listoví, řada pod ní středně nasycené barvy, třetí řada tři primární a tři doplňkové barvy a spodní řada šedou škálu od bílé k černé. Vzpomeňte si, že dynamic-ký rozsah zobrazení na matném papíře je nejnižší ze všech médií a tak černá je spíše jen hodně tmavě šedá. Pro více informací se podívejte na stranu 48. Aby byla přesnost barev zachována, vyvarujte se otisků prstů na tabulce, vysokých teplot a vlhkosti. Tabulku vystavujte světlu jen když ji používáte a vyměňte ji každé čtyři roky.

Popis barevPrvní je popis barev výrobcem (Gretag Macbeth) a dru-hý, v závorkách, je popis ISCC/NBS (Inter Society Co-lour Council and the National Bureau of Standards). Publikované hodnoty jsou ve standardu x,y,Y podle CIE, Munsellova systému a RGB hodnoty jsou také uvá-děny, jenže ty nejsou moc použitelné – černý čtvereček je velmi vzdálený od udávaných hodnot 0,0,0.

Gretag Macbeth Color Checker DCJe to novější, propracovanější verze uvedené základní tabulky s 24 poli, navržená zvlášť pro digitální fotoa-paráty a je velmi drahá. Může být pro mnoho fotografií považována za až příliš účinnou, a protože pokrývá

Klasický terč Gretag Macbeth Color Checker má využití pro grafické práce, televizi a vydavatelství stejně jako pro fotografii. Jeho 24 barevných polí je perfektně připraveno v barevném prostoru Lab.

Standardní barevné tabulkyDi

gitá

lní s

ním

ání o

braz

u

K

67

větší rozsah barev, vyžaduje větší přesnost při nastavo-vání profilů. Středové bílé pole je větší pro použití při nastavování uživatelského vyvážení bílé. Pás lesklých primárních a doplňkových barev je trochu kontroverz-ní, zvýší sice počet poznatelných barev, ale vyžadují dokonalou kontrolu odlesků. Některé z programů pro vytváření profilů, jako třeba inCamera, nabízí nastave-ní, které umožní tento řádek ignorovat.

Kodak Color Control Patches a šedá destička Jsou pro fotografii méně užitečné než Color Checker, ale pořád jsou lepší než nic. Tato sada dvou proužků se tradičně používala pro barevné srovnání v kopírovacích zařízeních a u tiskáren. Proužky jsou navrženy tak,

Stejně jako Color checker DC je Digital Color Checker SemiGloss navržen pro použití v běžných situacích. Má jako dodatek ke standardnímu terči 140 polí a zahrnuje barvy odrážející pokožku, listy a modré nebe.

1. Umístěte tabulku před fotoaparát nebo požádejte model o přidržení tabulky natočené k fotoaparátu.2. Ujistěte se, že světlo dopadá rovnoměrně na celou tabulku a odstraňte případné odlesky.3. Použijte nízkou citlivost a exponujte na střední šedou.4. Pro vytvoření profilu následujte pokyny softwaru (běžně zahrnují vypnutí automatických režimů fotoapa-rátu a použití buďto denního světla nebo blesku).5. Zhodnoťte při úpravě snímků (viz str. 70).

Použití barevného terče nebo šedé tabulky

Šedá destičkaColor Checker DC nabízí 177 barev v 237 polích Jeho rozměry jsou 22x35 cm a je navržen, aby vyhovoval požadavkům digitální fo-tografie. Může být využit pra vytvoření

ICC profilu fotoaparátu. Velký bílý čtverec uprostřed je určen pro digitální fotografy při uživatelském nastavování vyvážení bílé.

aby mohly být umístěny vedle zátiší nebo obrazů a jsou přibližným vodítkem pro tisk. Škála šedé má 20 hodnot v krocích denzity 0,10 mezi jmenovitou bílou s denzitou 0,0 a vytisknutelnou černou s denzitou 1,9. Písmena A,M a B označují denzity 0,0, 0,70 a 1,60. Color Control Patches jsou založeny na barvách tiskáren s rotačním ofsetem podobných jako AAAA/MPA standardním bar-vám a zahrnují tři základní barvy, tři doplňkové , bílou a černou.

Šedá tabulkaŠedá tabuka s 18% šedou barvou byla dlouho referenč-ní pomůckou pro černobílou fotografii, představovala standardní střední tón. Na digitálním snímku má měřit 50% jas a R128. G128 a B128. Důvod pro zavedení 18% standardu je nelineární reakce lidského oka na světlo a jas. Je matná pro zamezení odlesků a má denzitu odraženého světla 0,70, kterou udržuje při osvětlení v rámci celého viditelného spektra.

Standardní barevné tabulky

64 – 65 Správa barev ve fotoaparátu 68 – 96 Tvorba profilu fotoaparátu 106 – 107 Správa barev 130 – 131 Optimalizace

134

ž na případnou nevýhodu spočívající v nutnos-ti věnovat čas dodatečnému zpracování obráz-ků je formát RAW profesionální volbou. Důvod

je prostý: data a nastavení jsou při pořízení snímku uložena odděleně, což znamená, že později, ve Pho-toshopu, máte úplný přístup k prvotním datům. Navíc tyto informace o obrázku zůstávají v maximální bitové hloubce, které je senzor schopen (typicky 12bitové, 14bi-tové nebo 16bitové – viz str. 42 o důležitosti a následcích tohoto jevu). RAW formát je jasnou volbou v případě, že potřebujete obrázek optimalizovat nebo změnit.

Existuje pár rozhodnutí, které musíte učinit při zavádění RAW do svého průběhu práce. První otázka zní, jaký použít software? Jednou z možností je využít editor obrázků poskytovaný výrobcem fotoaparátu, při-čemž výhodu představuje fakt, že by tento editor měl být důkladně sladěný se senzory a procesorem fotoa-parátu. Další možností je Photoshop, který disponuje plug–inem Camera RAW a má následující výhody: za prvé, protože budete pravděpodobně pracovat s Photo-shopem, můžete zde také rovnou začít, a za druhé, ve Photoshopu jsou, ač se to může zdát zvláštní, mnohem propracovanější ovládací prvky než jaké má většina softwaru poskytovaného výrobci fotoaparátů. Nejlep-ším řešením je vyzkoušet si oba způsoby s různými ob-rázky a rozhodnout se podle sebe.

Okno kalibrace fotoaparátu 1. Vyrovnejte omyly vzniklé při čtení profilu fotoapa- rátu, nejlépe načtením předpřipraveného profilu (viz str. 139, Skutečný profil fotoaparátu).Základní okno 2. Nastavte Vyvážení bílé a Odstín. 3. (volitelně) Vyberte Automatické nastavení, abyste zjistili, co software doporučuje. Tohoto doporučení se však nemusíte nezbytně držet. 4. Nastavte Expozici podle celkové jasnosti, přičemž upřednostněte vysoké hodnoty a dávejte pozor na přeexpozici (nastavte varování před přeexpozicí). 5. Nastavte Obnovení, pokud je nutné, abyste obnovili přeexponované plochy pomocí rekonstrukce z jednoho či dvou zbývajících kanálů. 6. Nastavte Fill Light, pokud je nezbytné odkrýt stíny, ale buďte opatrní, aby výsledek nebyl přehnaný. 7. Nastavte Blacks, pokud je nutné, abyste účinně upravili stupeň černé barvy. 8. Nastavte jas, pokud je nezbytné změnit celkové tónové rozmezí (tento postup zmenší nebo zvětší stíny a zvýrazněné plochy, aniž by tyto byly vyříznu- ty, za předpokladu, že je posouvátko použito mírně). 9. Dolaďte kontrast ve středních tónech. 10. Nastavte Saturaci, abyste dosáhli požadované sytosti barvy. Upřednostněte ovládací prvek Vibrance, který má vestavěnou ochranu proti přeexpozici, když odstíny dosáhnou plné saturace.Okno křivky tónů (volitelně) 11. Pokud je to nutné, udělejte jemné úpravy v nastave- ní rozložení tónů poté, co jste pracovali v Basic window (základní okno).Okno stupňů šedé 12. Je-li to nutné, vylepšete individuální barvy.Okno detailů 13. Ostrost nastavujte pouze v případě, že chcete docílit určitého konkrétního výstupu. 14. Redukujte šum v obrázcích s vysokým stupněm ISO pomocí nastavení Luminance Smoothing pro regula- ci šumu jasu (stupně šedé) a pomocí Color Noise Reduction pro regulaci šumu rozdílu v barvách. Tuto operaci můžete nechat na specializovaný program.Okno korekce objektivu 15. Opravte barevný rozptyl způsobený defekty objektivů pomocí táhel pro Chromatic Aberration R/C (red-cyan: červená-modrozelená) a B/Y (blue- yellow: modrá-žlutá). 16. Opravte ztmavení rohů, pokud je to nezbytné (ty- pické je to při použití širokoúhlých čoček), a to pomocí posouvátek pro Vignetting Amount a Midpoint.

Pořadí nastavení

RAW konvertor ve Photoshopu (původně nabízený jako plug–in pro verzi 7, nyní pravidelně aktualizovaný a zahrnutý do aktualizací Photo-shopu) umožňuje učinit v obrázku rozsáhlé změny. Tato dialogová okna v kombinaci s oknem Nastavení (viz. protější strana) ilustrují dostupné možnosti. Je účelné používat tato okna podle Pořadí nastavení (viz rámeček vpravo).

Práce se soubory ve formátu RAW

APr

áce

s ob

rázk

em

135

Co nastavit? Další věcí, o které se musíme rozhodnout, je, co všech-no nastavíme v této fázi, a co s pomocí běžných editač-ních nástrojů Photoshopu později. Nastavení expozice a vyvážení bílé jsou u formátu RAW jasnou volbou, a to proto, že mohou obnovit původní data, zatímco jiná nastavení, jako třeba ostrost, je obvykle lepší nechat na konec. Obtížnější je rozhodnout mezi nastavením RAW a profilováním fotoaparátu. Postup, při kterém využijete profilovacího softwaru, abyste vytvořili přes-ný profil fotoaparátu (strany 68 a 69), je vhodný pouze pro obrázky, které při otevření nebyly nijak upravo-vány. Jednoduše řečeno, nemůžete mít obojí. Jednou možností je omezit se při nastavování RAW na tónové rozmezí (tj. expozice, stíny a jas) a poté zadání profilu. Další možností je využít dialog Kalibrace fotoaparátu k upravení stejných profilových nastavení (viz Skuteč-ný profil fotoaparátu, str. 139). Pokud máte problémy se způsobem, jakým plug–in zobrazuje barvy, může být takový problém dostatečným důvodem pro použití soft-waru výrobce fotoaparátu pro nastavení RAW.

Photoshop CS automaticky otevírá soubory ve for-mátu RAW zobrazením okna nastavení, jak je vidět na obrázku. Takto nabízí všechna původní nastavení fo-toaparátu, v závislosti na fotoaparátu případně i více, přestože menu je odlišné. Zde začíná – mnohdy se tento soubor dialogů může postarat o vše, co s obrázkem po-třebujete udělat – optimalizace v jednom kroku.

Tento obrázek je původně jemně přeexponován, ale je vyfocen ve formátu RAW. Když jej otevřeme ve Photoshopu, umožní nám RAW konvertor změnit expozici, vyvážení bílé a spoustu dalších nastavení. U konečného záběru (dole vpravo) je expozice snímku snížena o 1/2 clony a změněna jsou také nastavení včet-ně uživatelského nastavení vyvážení bílé, aby byly zesíleny stíny.

Třetí strany nabízejí RAW konvertory. Výrobci fotoapará-tů často poskytují vlastní software.

RAW konvertory

Nikon Canon

Práce se soubory ve formátu RAW

42–43 Formát souboru 68–69 Profilování fotoaparátu 138–139 Pokročilé RAW 180–181 Korekce vad objektivu

180

eometrické zkreslení objektivu není nic nového, ale v současné době je významnější. Existuje více důvodů, a to nejenom kvůli digitálním

obrázkům. Menší velikosti senzorů nutně vytváří velmi krátké ohniskové vzdálenosti, které jsou díky moder-ní technologii objektivů vestavěny do transfokátorů majících větší dosah než kdy předtím. Pryč jsou doby, kdy byly objektivy s pevným ohniskem co do kvality obrázku evidentně lepší, ovšem u zoomů je obtížnější opravit distorzi (zkreslení) – na objektivu s velkým rozsahem je pravděpodobné, že dojde k soudkovému zkreslení na širokém konci, na druhém konci s delším ohniskem k poduškovému zkreslení. Širokoúhlé zoomy jsou pochopitelně populárnější, ale cenou je zkresle-ní. Vzhledem k tomu, že zkreslení může být digitálně opraveno, neexistuje žádná omluva pro jejich ignoraci, takže se stává další součástí postupu práce na obráz-ku. Zkreslení objektivu se dá opravit pomocí softwaru, v současné době je výběr nemalý. Protože mají objekti-vy individuální zkreslovací vlastnosti – a co je důleži-tější, u transfokátorů se distorze liší podle ohniskové vzdálenosti – musí být korekční software schopen in-terpolovat několik parametrů, včetně radiální hodnoty pokřivení. Na zkreslení objektivu samozřejmě záleží jen pokud je viditelné, což je hlavně podél dlouhých rov-ných linek blízkých okrajům obrázku. Pokud vás však vizuálně neruší, nemá význam je opravovat.

V zásadě se jak soudkové, tak i poduškové zkreslení opravuje digitálně aplikací opačného radiálního pokři-vení, a to v rozsahu, v jakém můžete použít jeden ze

základních nástrojů, jakým je například filtr Korekce objektivu (Filtr > Deformace > Korekce objektivu) ve Photoshopu. Tyto nástroje ovšem neumožňují změny v hodnotách mezi vnitřními a vnějšími částmi snímku. Filtry korekce zkreslení objektivu mohou vyhovovat různým optickým vlastnostem odlišných objektivů. Stupeň zkreslení se vždy zvyšuje ve směru od centra k vnějšku, ale způsob, jakým se vyvíjí, se u každého objektivu liší. Pokud tento jev nevezmeme v úvahu, můžeme skončit s opravenými rovnými linkami u okra-jů, ale s jejich přehnanou nebo nedostatečnou korekcí blízko středu.

Softwarová řešeníKorekční software se posuzuje podle účinku na rovné linky a v menší míře i na symetrické tvary, například kruhy. Pro měření efektu filtru je nezbytné překrytí

Pamatujte si, že ne vždy se musí zkreslení objektivu opravovat. Jeho účinky jsou nejzřetelnější – a nejméně přijatelné – na dlouhých rovných linkách položených u okrajů snímku, zejména pokud se zdá, že by měly být rovnoběžné s okraji. Pokud scéna neobsahuje žádné dlouhé rovné linky, tak možná ani neexistuje žádný pře-svědčivý důvod zasahovat do obrázku. Například přírodní scenerie nemají obvykle žádnou jasnou geometrii. S vý-jimkou efektu rybího oka nevyžaduje většina objektivů žádnou velkou korekci, nejprve tedy hodnoťte očima.

Co má cenu korigovat a co ne?

Geometrie obrázku – tři postupy

Typ Charakteristika Postup1. Zkreslení objektivu Vnitřní nebo vnější ohyby Filtr pro korekci objektivu, který okolo středu (radiální). používá opačné radiální zkreslení rozdělené přiměřeně mezi střed a okraje.2. Zkreslení perspektivy Vertikální nebo horizontální Úpravy > Transformace > Perspektiva. sbíhavost rovnoběžek. 3. Natočení Sklopení ve směru nebo proti Úpravy > Transformace > Otočit, směru hodinových ručiček. nebo Obraz > Natočit plátno.

Nemusí být hned jasné, v jakém pořadí by měly být tyto postupy aplikovány, hodně to záleží na konkrétním obrázku. V zásadě jsou však výsledkem korekce zkreslení

objektivu rovné linky, které se pak z hlediska perspektivy a rotace posuzují lépe.

Korekce Ed

itac

e ob

rázk

u

G

Zde uvádíme tři záklaní druhy korekce, které byste mohli při vytváření geometrie obrázku potřebovat:

181

souřadnicovou sítí, a to buď v okně filtru nebo na vý-sledku po použití korekčního softwaru ve Photoshopu – nebo v obojím. Nastavte rozestupy souřadnicové sítě tak, že jsou její linky umístěny blízko těch linek, které jsou v obrázku nejdůležitější. Pokřivení obrázku velmi vyžaduje schopnost zpracování a kvality výsledného obrázku závisí na dobrých interpolačních algoritmech.

Ideální metodou je analyzovat každý objektiv, zmapovat jeho zkreslení (a u transfokátorů při každé ohniskové vzdálenosti), a pak v programu převrátit její efekt. V podstatě na tomto principu pracuje DxO Optics Pro a je naprosto účinný. Jedinou nevýhodu představu-je fakt, že vše závisí na časově náročné analýze, kterou provádějí výrobci softwaru a není možné nastavovat, vylepšovat nebo vytvářet uživatelský profil jakéhokoli jiného objektivu. Alternativní přístup má LensDoc od Andromedy, jež pracuje na základě určení bodů podél linie v obrázku, která by měla být narovnána, a pak ji narovná. Andromeda také poskytuje uživatelům mož-nost profilovat pokřivení samostatně, ovšem tento po-stup zabírá mnoho času.

Po provedení korekce bude obrázek nutno oříznout, aby se odstranily nově pokřivené okraje, ledaže soft-ware nabízí možnost roztažení obrázku, aby se vešel do původního snímku. Z toho důvodu neořezávejte obrázek před tím, než na něj použijete korekci zkreslení. Software předpokládá provedení symetrické korekce okolo středu obrázku, takže předchozí ořezání vyústí ve zkreslenou korekci.

Zvětšování obrázku pro dosažení původní velikosti

Tento obrázek skříně nebyl nijak upravován.

Na tento obrázek byla použita korekce pomocí LensDoc.

Toto je obvyklý námět pro korekci objektivu, ideální pro jeho profilování.

Alternativou je fotografie obrázku s množstvím rovných linek.

Záběry před a po

Korekce distorze čočky

16 – 19 Objektivy DSLR 22 – 23 Digitální přiblížení a makro 182 – 183 Korekce rotace a perspektivy

224

ílem dobrého skenování je samozřejmě získat dobrý obrázek během jednoho skenování, ale při připravování obrázku je určitá korekce téměř

nevyhnutelná. Přinejmenším musí být obrázek naske-novaný v jedné fázi posouzen ve Photoshopu, který je standardní produkční aplikací. Základní optimalizace je stejná jako u digitálního snímku (viz str. 128 – 133), i když samozřejmě existují určitá specifika. Jednou speciální výhodou je, že máte pro referenci fyzický diapozitiv.

Srovnávání naskenovaného obrázku s originálem vyžaduje odpovídající podmínky zobrazení stejné u po-čítačové obrazovky a snímku. U monitoru zvažte okolní zobrazovací podmínky (viz str. 108). Přidejte k tomu prosvětlovací zařízení pro korekci barev, které má rovno-měrné denní osvětlení – a co je důležité, relativně nízký světelný výstup. Ideálně by měl odpovídat jasu monito-ru. Také je důležité zakrýt okolí kolem filmu, jinak okolní jasná plocha zkreslí váš úsudek. Malá prosvětlovací zařízení jsou dostupná pro snímky o velikosti 35 mm.

Podmínky zobrazení

Tyto mnohobarevné odstupňované artefakty, které nesmíme zaměňovat s moiré, přestože vypadají podobně, jsou způsobeny kontaktem mezi filmem a sklem, jež ovlivňuje úhel, při kterém se odráží světelné vlny. Potenciální problém představují u deskových skenerů. Obtížně se opravují a nejlepším způsobem, jak si s nimi poradit, je přeskenování a ujištění se, že se film nedotýká skla. Pokud je musíte opravit digitálně, učiňte následující. Často pomáhá rozdělit korekci tónů od korekce barev a pracovat v jednom momentu pouze na jedné korekci. U tónové korekce nejdříve najděte kanál, v němž je vzor nejzřetelnější – obvykle jde o kanál Světelnost v módu Lab. Pokud se kruhy objevují v nevýrazné oblasti, napří-klad na obloze, vyzkoušejte namalování výběru v Rychlé masce a pak aplikaci rozostřovacího nebo středového filtru. Nebo otevřete okno Křivky a uvnitř výběru klikněte za současného stisku klávesy Ctrl na tmavou skupinu a pak na světlou skupinu. Pak s těmito body lehce táhněte tak, abyste minimalizovali kontrast. Jinak pracujte na nejviditelnějších částech vzoru pomocí štětce, zesvětlujte a ztmavujte podle potřeby. Po tónové korekci najděte barevný kanál, v němž je moiré nejzřetelnější (R, G nebo B, nebo v Lab a nebo b) a proveďte korekce podobné výše popsaným. Všechny tyto postupy jsou časově náročné.

Newtonovy kruhy

V závislosti na tom, zda jste použili, či nepoužili volbu odstranění prachu a rýh při skenování, se může u naske-novaného obrázku objevit větší potřeba opravy detailu než u digitální fotografie. Prach a škrábance na povrchu filmu budou ostřeji zobrazeny než prach na senzoru fotoaparátu. Nicméně vyžadují stejné postupy (viz str. 170 – 173), ačkoliv pokud bude na obrázku spousta kazů, mohlo by být prvním krokem použití filtru Photoshopu Prach a škrábance. Čím větší je velikost filmu, tím pravděpodobnější je výskyt prachu a jako vždy musí být obrázek prozkoumán při 100% velikosti.

Retušování

Optimalizace naskenovaných obrázkůZ

film

u do

dig

itál

u

C

225

Je užitečné mít pravidelný postup provádění odlišných akcí, protože výsledky jsou pak jednotné.

1. Otočte.2. Ořízněte.3. Nastavte rozmezí.4. Nastavte celkovou barevnost.

5. Nastavte jas.6. Selektivně nastavte barvu.7. Retušujte.8. Uložte jako...

Optimalizační sekvence

Přestože mají skenery vložené profily dodávané výrobcem, můžete i přesto chtít vytvořit vlastní profil. Přizpůsobené profily skenerů jsou jednotněji použitelnější než profily fotoaparátů (viz str. 68 a 69) a v mnohém jsou vytvořeny stejným způsobem. Důvodem je, že světelný zdroj je vždy stejný a hlavní proměnnou je typ filmu, pro který jsou dostupné referenční soubory na webových stránkách výrobce. Barevný plán pro každý typ filmu však představu-je další náklady. Standardním plánem pro skenování je IT8, dostupný u výrobců filmů a některých nezávislých zdrojů, a to jak ve formě filmu, tak i výtisku, nikoliv však jako barevný negativ. Vlevo dole je datový kód, který identifi-kuje referenční soubor, který potřebujete.

1. Kupte si barevný terč a stáhněte referenční soubory od výrobce filmu (například pro Kodak na: ftp://ftp.kodak.com/gastds/Q60DATA/).2. Naskenujte terč. Ujistěte se, že: a) Bílá není přeexponována. Konkrétně, že cesta stupnice šedé je menší než 255, nejlépe kolem 250. b) Existuje znatelný rozdíl mezi každým páskem stupnice šedé na škále 22 pásků. c) Vždy skenujte ve větší než 8bitové hloubce, jak u vytváření profilů, tak i při běžném skenování.3. Otevřete soubor s obrázkem v profilovacím softwaru. Osobně používám EditLab, plug-in Photoshopu, již dříve popsaný u profilování fotoaparátů. Vyberte typ tabulky IT8 a příslušný referenční soubor.4. Umístěte souřadnicovou síť.5. Vytvořte a uložte profil.6. Po každém běžném skenování přiřaďte profil za stejné ho použití metody popsané na stranách 128 a129.

Vytváření a přiřazování profilů

Barevná tabulka IT8

Barevná tabulka IT8 na světelném panelu

Optimalizace naskenovaných obrázků

106 – 107 Správa barev 132 – 133 Tipy pro optimalizaci 218 – 219 Základy skenování