1ESPRIT ZDARMA

ČASOPIS PRO VŠECHNY, KTERÝM DUŠEVNÍ STRASTI NEJSOU LHOSTEJNÉ

5–62010

B

anks

y (fo

to: h

ey m

r gle

n, F

lickr

.com

)

Komunita vrací lidi s psychotickým onemocněním do života (3) | Transformace v zájmu vážně duševně nemocných (4) | Blog: Česká psychiatrie a lidský přístup (8) | Pomáhá mi Itareps (9)Beate Albrich: psychiatři nevnímají arteterapii jako možnost léčby (10) | V závojích galerie Extraart (14) Co skrývá Kateřinská zahrada (15) | Kde hledat zdroje duchovního života (16)

TÉMA:

ARTETERAPIE

esprit 5-6-10.indd 1 10.6.2010 11:35:50

2

Valná hromada ČAPZ

Česká asociace pro psychické zdraví se přestěhovala

Vážení a milí čtenáři,

už víckrát jsme psali o nedostatcích systému psychiatrické péče v České republice a o potřebě systému komunitní péče. Ten u nás zatím neexistuje, ale jsou zařízení, která se snaží alespoň o komunitní přístup.

Věnovat se pacientovi v duchu komunitního přístupu znamená mít na něho dostatek času, nezaměřovat se jenom na psychiatrické symptomy, ale naslouchat člověku se vším všudy a snažit se mu pomoci. Jelikož vážnější psychické nemoci, zvláště psychotické poruchy, mají přesahy do různých sfér – osobní, pracovní, sociální – je nezbytné, aby do hry byli zapojeni různí profesionálové, včetně rodinných příslušníků.

Možná nejdůležitějším aspektem komunitní péče je propojenost a návaznost. Tu by měl zajišťovat takzvaný klíčový pracovník – jakýsi spojovatel nebo výhybkář, který nemocného provází různými formami komunitní péče.

Další velmi důležitý aspekt komunitní péče spočívá v tom, že člověk je minimálně vytrhován z domácího prostředí. Tím nemyslím jen rodinu, ale i lokalitu, kde žije. Není přivezen na měsíc někam na kopeček do nějaké instituce. Například v anglickém Birminghamu se akutní psychotický stav řeší buď domácí hospitalizací, nebo pacienta umístí do pronajatého hotelového apartmá a krizový tým je tam s ním 24 hodin denně. V osmdesáti procentech případů stačí na zvládnutí akutní psychotické krize týden.

V indikovaných případech je nutné umístit člověka do instituce, proto musí být součástí systému komunitní péče i psychiatrická lůžka. Někdy je užitečné vzít člověka z rodinného prostředí, kde narostlo příliš velké napětí. V Anglii a v Holandsku ho v takovém případě mohou umístit do jiné rodiny, která s tím počítá a od obce dostává určitou finanční dotaci. Může tam pobýt třeba měsíc a pak se navrací domů.

Komunitní péče a komunitní přístup jsou však dvě odlišné věci. Komunitní péče je jasně stanovený, oficiálně přijatý a v legislativě zakotvený systém péče o duševně nemocné. O komunitní přístup se v České republice pokouší několik nadšenců, téměř bez jakékoli pomoci „těch nahoře“. Snaha o poskytování komunitních služeb je dosti chaotická a nárazová. Stojí pouze na entuziasmu hlavních protagonistů.

MUDr. Martin Jarolímek

zprávy z čapz

V e středu 12. května 2010 se konala Valná hromada České asociace pro psychické zdraví. Členové Asociace

se k jednání sešli v nových prostorách na adrese Klánova 62/300 v Praze 4, Hod-kovičkách. Hlavním bodem jednání bylo schválení rozpočtu a konkrétního plánu realizace jednotlivých projektů. Vedení ČAPZ dále seznámilo Valnou hromadu

s finanční situací a s průběžným stavem jednotlivých dotačních řízení. Ve společné diskusi se pak probírala témata týkající se role ČAPZ na poli péče o duševně nemoc-né. Valná hromada se shodla na potřebě dalšího, systematického a profesionálního tlaku na transformaci systému psychiatric-ké péče s důrazem na rozvoj péče komunit-ní. Důvěryhodnost těmto aktivitám dodává

stabilní a dobře fungující poskytování soci-álních služeb v rámci samotné Asociace. Ze závěrů Valné hromady vyplývá, že snaha o transformaci psychiatrické péče a po-skytování kvalitních a účinných sociálních služeb jsou dvěma hlavními tématy pro další směřování ČAPZ a je třeba je rozvíjet ve vzájemném souladu.

–red–

N a začátku dubna 2010 jsme se přestěhovali a od 20. května 2010 je Klánova 62/300, 142 00

Praha 4-Hodkovičky naším oficiálním síd-lem. Telefony a e-mailové adresy zůstávají stejné.

esprit 5-6-10.indd 2 10.6.2010 11:35:50

3 zprávy z čapz

T akovou situaci by ale rodiče neměli považovat za konečnou. „Smíření rodiny s tím, že jejich nemocný syn nebo dcera nebude

žít, ale jen přežívat jako chronický psychia-trický pacient, je špatné. Rodiče se nesmí ,vyrovnat´ s tím, že jejich dítě nikdy nebude samostatně fungovat, že nikdy nebude pra-covat, mít své vlastní zájmy, přátele a vzta-hy,“ říká Martin Jarolímek, prezident České asociace pro psychické zdraví (ČAPZ). Prá-vě z těchto důvodů ČAPZ už sedm let provo-zuje Terapeutickou komunitu. V objektu bý-valé fary v Mýtě u Rokycan nabízí komunita společný prostor a čas až dvanácti mužům a ženám, kteří se dlouhodobě potýkají s du-ševním onemocněním. Spolu s šestičlenným týmem terapeutů – rehabilitačních pracov-níků tvoří společenství, které umožňuje učit se samostatnosti, komunikaci a pracovním návykům v chráněném prostředí. Pobyt v komunitě má pomoci obnovit právě so-ciální dovednosti, které klienti vinou nemoci ztratili a připravit je k pozvolnému začlenění do „normální“ společnosti.

Spíš starost kozy než péče psychiatraBěhem maximálně ročního pobytu má klient zajištěnu i psychiatrickou péči. Psy-chiatr dojíždí do komunity jednou měsíčně, vede krátké rozhovory s klienty o jejich

zdravotním stavu případně medikaci, situa-ci klientů konzultuje pak také s terapeutem. Na prvním místě je ale pracovní a sociální terapie. Všední dny v Mýtě jsou pracovní, samozřejmě s ohledem na možnosti a reha-bilitační plán klientů. K činnostem, jejichž osvojení jim pomáhá vkročit do skutečného života, patří zejména péče o dům, v němž komunita sídlí, o zvířata a zahradu. Nabízí se také práce v postupně se rozvíjejících dílnách – truhlářské, textilní, nově přibude i sklokeramická pec. „Budeme vyrábět šperky, falešné vitráže, ploché mísy. Navíc plánujeme zavést výtvarný kroužek pro širší veřejnost z Mýta, kde komunita sídlí,“ vy-světluje jedna z terapeutek komunity a sklář-ka Martina Horáková. V zimě, kdy práce na komunitním hospodářství odpočívá, jsou tři pracovní dny v týdnu věnovány tvoři-vým činnostem v dílnách, jeden den úklidu a jeden den nutné údržbě domu. V letních měsících se poměr obrací, protože v tu dobu je většina nutné práce venku, přesto je třeba pokračovat i ve tvořivých činnostech.

Komunita Každé ráno a večer se všichni právě přítom-ní setkávají ke společnému sezení – komuni-tě. Ráno se plánují denní aktivity, rozvrhují síly k práci, ale mluví se i o tom, jak se kdo vyspal, jak se cítí. Při večerní komunitě se hodnotí prošlý den, pracovní výsledky,

Komunita vrací lidi s psychotickým onemocněním do života

Rodiče a ostatní osoby, které pečují o člověka s psychotickou poruchou, znají ten obraz velmi dobře. Pro všechny členy rodiny je náročná situace, kdy člověk v klidové fázi choroby bloumá po bytě, prospí celé dny, není schopen najít si práci, neumí sám nakoupit nebo uvařit, udržovat pořádek. Často mu chybí komunikační dovednosti, takže obtížně hledá přátele nebo partnera, nevěnuje se žádnému zájmu či sportu.

rozdělují služby a funkce na druhý den, všichni mají možnost společně řešit vše, co komukoli připadá důležité.

Jednou za měsíc se koná tzv. velká ko-munita, které se účastní všichni obyvatelé komunity, nikdo z klientů nemá vycházky a přijíždějí také všichni terapeuti, nejen dvo-jice, která má právě službu. Zde je prostor pro řešení stížností, podnětů a společných témat uplynulého měsíce. Víkendy mají klien ti volné, ale pokud možno je tráví společně. Klient ale může během nich odjet i mimo komunitu. První víkend v měsíci bývá vyhrazen návštěvám rodinných pří-slušníků.

Jako doopravdy – muži a ženy společně Terapeutická komunita pro psychotické pa-cienty je v České republice skutečně unikát-ním zařízením. Nejen proto, že je na našem území jediná. U klientů s psychotickou poruchou zde probíhá terapie metodou spo-lečného pobytu mužů a žen, odborně nazý-vanou koedukace. „Trend ze západní Evropy je jednoznačný. U stabilizovaných pacientů by měla být terapie koedukovaná. Nejsilnější argument je, že se takové prostředí velmi blíží tomu reálnému, kde na druhé pohlaví klienti narazí. Nejde o to, aby se přímo seznamovali nebo intimně sbližovali, ale aby žili v prostře-dí, kde jsou obě pohlaví rovnoměrně zastou-pena. Mnozí z nich znají pouze své rodiče, jde tedy o to poznat ještě někoho dalšího,“ říká M. Jarolímek, který je zároveň psychiatrem komunity a vede úvodní pohovory s žadateli o pobyt. Zdravotní stav potenciálního klienta by měl být kompenzovaný, protože pobyt v komunitě je náročný a pacientům v akutní fázi nemoci nebo těsně po hospitalizaci v zá-těžové situaci hrozí relaps. Důležitá je také vlastní motivace a ochota se něco nového naučit, něco změnit a pracovat.

Petra Klusáková

neboJte Se ozvatKontakt na MUDr. Martina Jarolímka: Denní psychoterapeutické sanatorium Ondřejov, Klánova 300/62 14200 Praha 4, tel: 777937901

foto

: Lub

or B

rabe

c

esprit 5-6-10.indd 3 10.6.2010 11:35:51

4 zprávy z čapz

V České republice se s vážným psychickým onemocně-ním potýkají nejméně tři procenta obyvatel. Důsledky psychické choroby nesou spolu s nemocnými také jejich blízcí. Těžké psychické poruchy tedy u nás postihují

nejméně 300 000 tisíc nemocných lidí. Spolu s nimi nese břemeno obtíží a problémů spojených s duševní nemocí zhruba dvojnásobný až trojnásobný počet rodinných příslušníků.

Stávající systém psychiatrické péče v České republice dlouho-době trpí závažnými nedostatky, které vedou k nízké kvalitě života duševně nemocných lidí. Hlavní problémy jsou známé:

Psychiatrická péče je nedostatečně finančně zajištěna. Lůžková péče je soustředěna především do kolosů psychiatric-

kých léčeben, které potřebám pacientů a jejich rodinným přísluš-níkům z mnoha příčin nevyhovují.

Investiční zanedbanost psychiatrických léčeben, hospitalizace ze sociálních důvodů a další problémy komplikují situaci také poskytovatelům, organizátorům a plátcům péče.

Není dostatečně zajištěna ochrana práv duševně nemocných lidí. Kapacita psychiatrických ambulancí nestačí potřebám pacientů,

lékař má v ordinaci na jednoho pacienta minimum času. Duševně nemocní nemají dostatečný přístup k psychoterapii. Chybí systém preventivní péče, nikdo nemá povinnost pečovat

o duševně nemocné, kteří sami nevyhledají odbornou pomoc. Chybí celostátní síť zařízení komunitní péče umožňující poskyto-

vání služeb duševně nemocným lidem v místě jejich bydliště. Sociální systém opomíjí potřeby duševně nemocných lidí (inva-

lidní důchody, příspěvek na péči, sociální a pracovní rehabilitace, bydlení, zaměstnání).

Transformace není záležitostí jednoho rezortuTransformace systému psychiatrické péče je mnohovrstevný úkol, který je třeba řešit na úrovni vlády a parlamentu (příprava zákonů a prováděcích vyhlášek), plátců – zdravotních pojišťoven, organizá-torů a poskytovatelů zdravotní péče.

V České republice chybí národní program péče o duševní zdraví, který by vytvořil předpoklady pro systémové řešení nahromaděných problémů. Bez součinnosti parlamentu a vlády je transformace systé mu psychiatrické péče neuskutečnitelná.

Transformace vycházející z národního programu péče o duševní zdraví musí vést k vytvoření provázaného systému zdravotních a so-ciálních služeb. Není rozumné investovat obrovské prostředky na-příklad do farmakologické léčby schizofreniků a přitom nevytvořit podmínky, které by jim umožnily opětovné začlenění do každoden-ního společenského a pracovního života.

Transformace systému psychiatrické péče není jen záležitostí rezortu ministerstva zdravotnictví. Týká se také dalších rezortů, především ministerstva práce a sociálních věcí (sociální služby pro

Transformace v zájmu vážně duševně nemocných

lidi s duševním onemocněním), dále ministerstva spravedlnosti (ochrana práv duševně nemocných) a ministerstva vnitra (povin-nosti obcí a krajů k duševně nemocným občanům). Pro koordinaci postupu jednotlivých rezortů je nutný zmíněný národní program péče o duševní zdraví.

Změny ve prospěch pacientůNesystémovost v oblasti psychiatrické péče negativně ovlivňuje jak kvalitu života pacientů a jejich rodin, tak možnosti a profesní zájmy po-skytovatelů péče. Zděděný systém psychiatrické péče přináší problémy i organizátorům a plátcům péče. Náhledy různých zainteresovaných skupin na transformaci systému psychiatrické péče, jejich motivy a zájmy se pochopitelně různí. Obavy z komplikací a nevýhod, které by transformace mohla přinést jednotlivým skupinám poskytovatelů a or-ganizátorů péče, vedou k zakonzervování současného stavu.

Hlavním zaklínadlem k odkládání změny jsou však peníze, respek-tive jejich nedostatek. České zdravotnictví vydává na psychiatrickou péči ve srovnání s jinými oblastmi zdravotní péče (i ve srovnání s vý-daji na psychiatrickou péči v jiných zemích EU) velmi málo finančních prostředků. Diskriminace duševně nemocných se tak promítá i do dis-kriminace oboru psychiatrie. Na rozvoj komunitní psychiatrické péče, která může pacientům i celému systému přinést větší efekt, nejsou pe-níze. Na miliardové investice do zanedbaných areálů psychiatrických léčeben, kde se koncentruje většina lůžkové péče, státní rozpočet rov-něž nemá. Výsledkem je patová situace, na kterou doplácejí především vážně duševně nemocní lidé a ti zdravotničtí a sociální pracovníci, kteří chtějí, aby jejich práce měla pozitivní výsledek a smysl.

Česká asociace pro psychické zdraví se na potřebu transformace psychiatrické péče dívá především z hlediska lidí, kteří trpí vážným duševním onemocněním a z hlediska jejich blízkých. Opakované hospitalizace a předepisování drahých neuroleptik mají pro pacien-ty – bez zajištění návazné zdravotně sociální péče dostupné z místa bydliště – stejný efekt, jako plivání léků do záchodu.

Právo duševně nemocných na zdravotní péči a sociální služby odpovídající současným požadavkům je zakotveno v řadě meziná-rodních dokumentů přijatých také Českou republikou. Charakter potřebných změn systému psychiatrické péče v naší zemi ukazují dokumenty Evropské unie, OSN a dalších mezinárodních institucí, které se zasazují o humánní a spravedlivý přístup k lidem ohrože-ným diskriminací a sociálním vyloučením.

Velký význam pro odpovědnou přípravu transformačních kroků mají zkušenosti vyspělých států, kde transformace systému psychia-trické péče již několik desetiletí probíhá. Česká republika se může poučit i z chyb, kterých se při transformaci systému psychiatrické péče v druhé polovině minulého století dopustili reformátoři napří-klad v USA nebo v Itálii. Daleko větším rizikem než jaké by přinesla promyšlená proměna struktury psychiatrické péče, je odsouvání potřebných změn a prodlužování současného stavu.

Psychicky nemocní jsou v Česku diskriminovániV České republice jsou psychiatričtí pacienti diskriminovanou a stig-matizovanou skupinou občanů. Z povahy jejich onemocnění plyne,

Návrhy a připomínky České asociace pro psychické zdraví k transformaci systému psychiatrické péče v České republice

esprit 5-6-10.indd 4 10.6.2010 11:35:51

5 zprávy z čapz

že nemohou v dostačující míře hájit své zájmy a práva. V tomto smě-ru (stejně jako v každodenním praktickém životě) jsou odkázáni na pomoc svých blízkých a na pomoc všech, kdo v jejich prospěch mo-hou ovlivnit veřejné mínění a rozhodovací procesy v politické oblasti.

Vztah veřejnosti ke spoluobčanům trpícím duševní nemocí je zatížen nevědomostí a předsudky. Mnoho rodin se za své nemocné příslušníky stydí. Strach z duševních nemocí vede u velké části po-pulace k přesvědčení, že „blázni jsou nebezpeční, a proto patří do blázince“. Této mentalitě odpovídá praxe nedobrovolného umístění lidí v akutní psychické krizi do velkých psychiatrických léčeben, bez dostatečného zajištění jejich následné rehabilitace a resocializace, což nakonec vede k jejich trvalému vyřazení z běžného života. Před-sudkům společnosti odpovídá faktická lhostejnost politiků k osu-dům duševně nemocných občanů.

Tendence veřejnosti raději nevidět problémy vážně duševně nemocných lidí a nedostatek informací o povaze a důsledcích psy-chického onemocnění (na kterém se podílí nezájem médií), vytvářejí

zdání, že transformace psychiatrické péče v České republice není naléhavým problémem. Opak je však pravdou.

Celospolečenské předpoklady zahájení transformaceDiskriminací, stigmatizací a s tím souvisejícím zanedbáváním zdravotní a sociální péče trpí statisíce duševně nemocných a jejich rodin. Pacienti a rodinní příslušníci jsou bohužel spíše obětí sou-časného systému než jeho aktivními reformátory. Na hlavní roli při prosazování transformace systému psychiatrické péče nemají pacientské a rodičovské organizace dostatek vlivu a finančních pro-středků. Mají však důvěru duševně nemocných lidí a jejich blízkých. Prostřednictvím médií mohou oslovit širokou veřejnost a seznámit ji s přesvědčivými lidskými příběhy a příklady selhávání systému psychiatrické péče u nás.

K zahájení transformace systému psychiatrické péče v Čes-ké republice je nezbytná změna diskriminační a stigmatizační

V nedávno revidované Koncepci psychiatrické péče Psychiatrické

spolelčnosti ČLS JEP se píše: Česká republika patří mezi menšinové země

v Evropské unii, které nemají vládní program péče o duševní zdraví. Důsled-

kem je nesystematičnost při zřizování psychiatrických institucí, chybějící nebo nerovnoměrně rozmístěné ambulantní

služby, zastaralá struktura lůžkové ka-pacity, nedostatek zařízení komunitní péče. Dostupnost psychiatrické péče je

neuspokojivá, obor psychiatrie je v Čes-ké republice dlouhodobě nedostatečně

finančně zajištěn a jeho rozvoj je ve srovnání s většinou zemí Evropské unie

zanedbán a opožděn. Scor

pion

s an

d C

enta

urs,

Flic

kr.c

om

esprit 5-6-10.indd 5 10.6.2010 11:35:52

6

celospolečenské atmosféry. Nelze očekávat, že dojde k uvolnění do-statečného objemu finančních prostředků a k zahájení promyšlené transformace celého systému, aniž by se osud duševně nemocných lidí stal politickým tématem a aniž by se humánnější péče o duševně nemocné stala obecně uznávanou hodnotou a zřetelně artikulova-ným požadavkem veřejnosti.

Velký vliv na změnu veřejného mínění mohou mít rodiny a přátelé psychiatrických pacientů. Většina občanů má ve své širší rodině někoho, kdo trpí psychickou poruchou. Osudy pacientů a příběhy rodin (matek), které o ně pečují, mohou oslovit širokou veřejnost a přispět ke změně náhledu na duševně nemocné.

Veřejnost a také politická reprezentace musí dostat jasný sig-nál, že změna podmínek péče o duševně nemocné je nezbytná. Pokud chceme patřit k vyspělým státům Evropské unie, nemůžeme tolerovat dlouhodobé přehlížení potřeb a práv duševně nemocných lidí.

Kdo může být iniciátorem transformace?Iniciátory a hlavními nositeli myšlenky transformace systému psychiatrické péče by měli být poskytovatelé péče. Především lékaři jsou zodpovědní za kvalitu poskytované péče (odpovídající soudobým poznatkům medicíny založené na důkazech) a jsou také těmi, kdo mají největší přehled o moderních organizačních formách zajištění kvalitní psychiatrické péče. V ambulancích i v lůžkových zařízeních se psychiatři a další odborníci každodenně zblízka setká-vají s psychiatrickými pacienty a jejich problémy a také s bariérami současného systému psychiatrické péče.

Velký díl odpovědnosti za organizaci, financování a kvalitu psychiatrické péče nese ministerstvo zdravotnictví. Podílí se na tvorbě zákonů a vydává podzákonné normy, které regulují fungování systému zdravotní péče. Ministerstvo zdravotnictví je zřizovatelem většiny psychiatrických léčeben. Má také velký vliv na rozhodování Všeobecné zdravotní pojišťovny, která je největším plátcem psychia-trické péče.

Zajištění sociálních služeb pro duševně nemocné občany spadá do rezortu ministerstva práce a sociálních věcí. Transformace sys-tému psychiatrické péče směrem k většímu rozvoji komunitní péče není myslitelná bez úzké součinnosti s ministerstvem práce. Proble-matika transformace se týká také ministerstva vnitra a ministerstva spravedlnosti.

V oblasti zajišťování služeb pro duševně nemocné občany se angažují nestátní neziskové organizace, kraje a obce. Prosazovat práva duševně nemocných se snaží například Národní rada osob se zdravotním postižením. Pracuje zde skupina pro přípravu zákona na ochranu lidí s duševním onemocněním. Promyšlená a odpovědná příprava transformace systému psychiatrické péče předpokládá spo-lupráci všech výše zmíněných subjektů.

Příprava transformacePříprava transformace systému psychiatrické péče by měla probíhat ve třech liniích. První se týká vztahu veřejnosti k duševně nemoc-ným lidem, druhá diskuse mezi odborníky a třetí opatření na celo-státní úrovni.

První linieČeská asociace pro psychické zdraví považuje za nutné, aby veřej-nost byla lépe informována o povaze duševních onemocnění a o po-třebě lidštějšího přístupu k duševně nemocným lidem.

Jedním z nástrojů k dosažení tohoto cíle je mediální kampaň zaměřená proti stigmatizaci a diskriminaci psychicky nemocných. Povinnost zabránit nespravedlivé diskriminaci a stigmatizaci velké skupiny občanů má nepochybně stát. Profesionálně vedená kampaň

zprávy z čapz

by proto měla být financována z prostředků státního rozpočtu (na základě grantového řízení) nebo z fondů EU.

Ke zlepšení vztahu veřejnosti k duševně nemocným mohou dále přispět různé kulturní a osvětové akce, vzdělávací programy na školách, preventivní programy v oblasti zdravotnictví a podobně. Diskriminační atmosféru ve společnosti mohou ovlivnit veřejná vystoupení známých osobností (především v televizi), publikační aktivity (články v novinách a časopisech, knižní publikace) i aktivity a prezentace na internetu.

Druhá linieVe druhé linii musí dojít k základní shodě poskytovatelů, organizáto-rů a plátců psychiatrické péče na podobě transformace. V diskusích musí dostat prostor také zástupci pacientských a rodičovských orga-nizací a poskytovatelů sociálně zdravotních služeb.

Důležitým fórem pro přípravu transformace je jistě Psychiatrická společnost, její výbor a pracovní skupiny. Pro uplatnění požadavků a připomínek všech zainteresovaných skupin je však třeba vytvořit širší pracovní grémium, které by připravilo podklady pro jednání s představiteli vlády a parlamentu. Charakter změn systému psy-chiatrické péče a jejich načasování musí být prodiskutován také se zástupci zdravotních pojišťoven, s řediteli psychiatrických léčeben a s pracovníky jednotlivých ministerstev.

Konkrétní kroky transformace systému psychiatrické péče musí schválit vláda. Podklady pro její jednání by měla připravit mezire-sortní komise – složená ze zástupců ministerstva zdravotnictví, ministerstva práce a sociálních věcí, ministerstva vnitra a minister-stva spravedlnosti – za účasti zástupců zdravotních pojišťoven, psy-chiatrické společnosti a uživatelů psychiatrické péče (rodičovských a pacientských organizací).

Třetí linieVe třetí linii by měla probíhat jednání s představiteli státu o vy-tvoření národního programu péče o duševní zdraví jako rámce pro uskutečnění transformace a perspektivní fungování systému psychiatrické péče. Jeho stěžejní myšlenkou by mělo být provázání zdravotní a sociální péče. Na akutní psychiatrickou léčbu musí nava-zovat systém rehabilitace a sociálních služeb, který umožní duševně nemocným lidem návrat do života společnosti.

Příprava transformace systému psychiatrické péče musí zahrnovat i úpravu současné roztříštěné a nedostatečně propracované legislativy.

O co nám jde Zahájení transformace systému psychiatrické péče a jeho promyš-lené uskutečňování může přinést velký prospěch psychiatrickým pacientům a jejich blízkým. Pro mnoho duševně nemocných lidí je už bohužel pozdě. Vážnou duševní chorobou však každoročně onemocní tisíce dalších, převážně mladých lidí. Pro ty je vytvoření moderního, vyváženého systému psychiatrické péče nadějí do bu-doucna. Nejen jim, ale každému člověku v České republice, který trpí vážnou duševní poruchou, ať je mu čtrnáct nebo pětapadesát let, může efektivnější a provázanější systém psychiatrické péče (zdra-votní a sociální) přinést zlepšení kvality života. Právě o to jde i České asociaci pro psychické zdraví.

Česká asociace pro psychické zdraví nemůže být o mnoho více než jen hlasem těch, kteří jsou v České republice nespravedlivě přehlíženi a diskriminováni – lidí trpících vážnými duševními cho-robami a jejich blízkých. Chceme důrazně upozornit, že tito lidé mají stejné potřeby a práva jako každý jiný občan České republiky.

MUDr. Martin Jarolímekprezident České asociace pro psychické zdraví

esprit 5-6-10.indd 6 10.6.2010 11:35:52

7 aktuality

Mezinárodní konference expresivních terapií Od 18. do 19. června 2010 se v Praze, v prostorách DAMU, uskuteční konference Space for Art Therapies věnovaná „terapii uměním“. Vzniká ve spolupráci České arte-terapeutické asociace, Asociace dramatera-peutů České republiky, České muzikotera-peutické asociace a České asociace taneční a pohybové terapie.

Na dvoudenní konferenci vystoupí významné osobnosti a lektoři z oblasti ex-presivních terapií. Vystoupí také zajímaví zahraniční hosté. Pro účastníky budou připraveny poutavé workshopy z oblasti arteterapie, dramaterapie, muzikoterapie a taneční pohybové terapie. Více informací a přihlášku najdete na www.expresivnitera-pie.org. –red–

Přibývá dětí s psychickými problémyDětí s psychickými problémy stále přibývá. Tomuto trendu se koncem května věnovali také čeští pediatři na svém odborném kon-gresu. Problémem se čím dál více zabývají i odborné lékařské časopisy v zahraničí. Podle primáře dětské psychiatrie v pražské motolské nemocnici Jiřího Koutka, mají největší vliv na psychické potíže dětí problé-my v rodině a vysoká rozvodovost. „Máme nedostatek odborníků, kteří by dokázali odhalit skutečnou příčinu potíží a mohli vést potřebnou terapii,“ myslí si Vladimír Mihál přednosta Dětské kliniky FN a FL UP v Olomouci. Zdroj: MF Dnes

Psychiatrické sestry z celého světa v Praze V polovině dubna se v Praze konal II. evrop-ský kongres psychiatrického ošetřovatel-ství. Akci organizovala psychiatrická sekce České asociace sester (ČAS) ve spolupráci s Evropskou asociací psychiatrických sester HORATIO.

Do Prahy se sjelo téměř 300 delegátů z 31 zemí světa. Mottem konference bylo „Budování mostů“ jak mezi profesionály, klienty a rodinami, tak mezi jednotlivými zeměmi a kulturami. Jak později zdůraznil prezident HORATIO, stejně důležité jako stavění mostů je také jejich údržba. Téma-tem diskusí byla například role sester v pe-rinatální psychiatrii, vzdělávání psychia-trických sester a přístup k pacientům se sebevražedným jednáním. –red–

P o krátké nemoci zemřel 9. května 2010 ombudsman Otakar Motejl. Od roku 2000, kdy byl zvolen do funkce

ombudsmana, systematicky navštěvoval místa, kde lidská práva mohou být odepírá-na nebo nedostatečně naplňována. Otakar Motejl poukazoval také na nedostatky ve fungování psychiatrické péče u nás. V roce 2008 navštívil se svými spolupracovníky osm náhodně vybraných psychiatrických léčeben. Z těchto kontrol byla vypracována podrobná zpráva. Mezi hlavními problémy, na které poukázal je nedostatečné respekto-vání lidské důstojnosti a práva na soukromí. Zdůraznil také fakt, že neexistuje dostatečná

I psychicky nemocným zemřel ochránce práv

síť návazných sociálních služeb. Podle jeho názoru, mnohé zjištěné nedostatky v péči o psychicky nemocné plynou z dlouhodobého podfinancování této oblasti.

O dodržování základních práv občanů bojoval jako jeden z mála odvážných právní-ků už v období totality a po listopadu 1989 pokračoval ve snaze o prosazení základních pravidel fungování právního státu. V úřadu ombudsmana se na něj občané obraceli s nejrůznějšími problémy a případy, při kte-rých mohlo dojít k porušování lidských práv. Otakar Motejl byl podle výzkumů veřejného mínění považován za jednoho z nejdůvěry-hodnějších ústavních činitelů. –red–

O d pondělí 8. 6. probíhá v Café Na půl cesty, v Centrálním parku Pan-krác v Praze 4, výstava s názvem

Znamení horoskopu. Svá díla tu prezentuje výtvarnice Michaela Vlčková, která netra-dičně pojala znamení horoskopu, jež jsou hlavním tématem její první výstavy. Jak sama říká, obrázky tvoří podle své vlastní fantazie, a používá k tomu především techniku kresby. Výstava se koná pod záštitou občanského sdružení Baobab, v jehož výtvarném ateliéru Michaela tvoří. Výstava potrvá do července 2010. Informace o programu v Café Na půl cesty najdete na www.greendoors.cz. –red–

Fantazie v Café Na půl cesty

Mezi ploty se setkalo na 30 tisíc lidí

O víkendu 5. a 6. června se v Areálu Psychiatrické léčebny Bohnice, jako každý rok, odehrál divadelní a hu-

dební festival Mezi ploty. Festival již devate-náctým rokem pomáhá zbavovat tabu oblas-ti psychiatrie a odstraňovat předsudky vůči duševně nemocným. V letošním ročníku se značně zapojila sama léčebna a terapeutické dílny. Její sekce byla pojata více happenin-gově a na hudební scéně účinkovaly kapely pacientů a terapeutů.

Díky slunečnému počasí přišlo na festival až 30 tisíc lidí. Podle ředitele Psy-chiatrické léčebny Bohnice Martina Ho-lého se vybralo skoro půl milionu korun. „Výtěžek bude použit na rozvoj terapeu-tických dílen a aktivit pro pacienty, které

nedokážeme z našich příjmů podporovat,“ řekl Holý.

Festival se tradičně zastavil také v psy-chiatrických léčebnách v Dobřanech u Plzně a v Brně. –red–

Sjon

, Flic

kr.c

om

esprit 5-6-10.indd 7 10.6.2010 11:35:52

8

Z české psychiatrie se vytratilo slovo člověk. V sys-tému psychiatrické péče, který u nás stále přetr-vává, se psychiatr nestará o člověka a o jeho život, ale o odstranění psychiatrických symptomů. Na sociální, pracovní a osobní potřeby člověka nemá čas.

edna návštěva u psychiatra trvá v České republice prů-měrně deset minut. Pro pacienty se schizofrenií je to hodně málo. Deset minut v ambulanci psychiatra stačí tak na otázku „Ještě máte ty hlasy?“ nebo „Ještě po vás jde ruská mafie?“ a na předepsání léků. Nic víc. Ambulantní

psy chiatr nemá během desetiminutové návštěvy čas rozebírat s pa-cientem jeho partnerské vztahy, nebo jestli má problémy s erekcí. Takže se na tyhle věci raději neptá, i když jsou velmi důležité a vedou k sekundárním psychickým problémům.

Schizofreniků v posledních letech přibývá. Po staletí jich bylo stabilně jedno procento, teď se to blíží ke dvěma. Pokud k nim připočítáme nemocné s bipolární poruchou a s těžkou poruchou osobnosti – tvoří společně více než čtyři procenta populace. Těž-kou duševní nemocí tedy trpí čtyři až pět lidí ze sta. Kde ale jsou? Do psychiatrických zařízení nechodí zdaleka všichni. S těžkým postižením nemohou normálně žít a někde tu vedle nás vegetují. U mnohých je neochota jít na psychiatrii symptomem jejich ne-moci. Schizofrenik může být přesvědčen, že je naprosto v pořádku nebo že je třeba Ježíš Kristus. Spousta nemocných kouří trávu a vyhulí si mozek z hlavy. Jeden z deseti schizofreniků skončí život sebevraždou.

Schizofrenie je přitom nejdražší psychiatrické onemocnění a třetí nejdražší onemocnění vůbec. Nejde jenom o velmi drahé léky, ale také o další nepřímé náklady. Schizofrenie vzniká nejčastěji mezi čtrnáctým a dvacátým rokem života, to znamená, že nemocný člověk nikdy nenastoupí do práce, netvoří ekonomické hodnoty. V České republice bohužel není dostatečně zajištěna návazná péče o psychia-trické pacienty, a tak drahá farmakologická léčba bez psychoterapie a individuálně zajišťované sociální péče, mnohdy naprosto ztrácí efekt.

Typický příběh schizofrenního pacienta začíná nedobrovolnou hospitalizací. Následují opakované hospitalizace v psychiatrické léčebně, nejčastěji dvakrát do roka (každá v průměru na čtyři týdny), plný invalidní důchod, závislost na rodičích. Pokud duševně nemoc-ný člověk s rodiči nevychází nebo rodinu nemá, je agresivní, chová se asociálně, končí mnohdy jako bezdomovec. Vypadne ze systému zdravotní i sociální péče a nikdo nemá zákonnou povinnost postarat se o něj.

Čím závažnější je psychiatrické onemocnění, tím víc vyžaduje komplexní přístup. Pokud je psychotické onemocnění tak závažné, že prosákne do všech sfér života, pracovní, sociální i osobní, je nut-né věnovat pozornost člověku se všemi uvedenými okruhy prob-lémů. Znamená to mít dostatek času promluvit s ním, naslouchat všemu, co ho trápí, a snažit se mu pomoci. K tomu je ale potřeba, aby fungoval ucelený systém komunitní péče. A ten v Česku nefun-guje.

Česká psychiatrie a lidský přístup Jde o to, aby se člověku, který potřebuje pomoc třeba v pracovní

oblasti, někdo věnoval, aby mu pomohl zajistit například chrá-něnou tréninkovou práci nebo normální zaměstnání na částečný úvazek nebo mu jenom ukázal, kde se hledají na internetu pracovní možnosti.

Spousta pacientů má obrovské dluhy, nejčastěji jsou to dluhy z toho, že jezdí načerno městskou hromadnou dopravou a nezaplatí pokutu. Za pět, deset let dluh naroste, pak dluží třeba sto tisíc a stále se to navyšuje.

Duševně nemocným lidem, kteří mají tyhle potíže, by mohli pomoci sociální pracovníci. Lze třeba úspěšně argumentovat na dopravním podniku, že dlužník je psychicky nemocný, ale někdo se tomu musí intenzivně věnovat, což stojí čas. Problém je v tom, že zdravotní pojišťovny sociální práci nehradí a dotace z ministerstva práce jsou čím dál tím menší, takže v Denním psychoterapeutic-kém sanatoriu Ondřejov doplácím na sociální pracovníky z vlastní kapsy. Oproti minulému roku jsme letos obdrželi pouze třetinu potřebných peněz.

blog

Diskuse

katango Milý Martine, nevím, jak dobře znáš situaci ambulantů. Pokud se pacientům věnují tak, jak by dle tebe (i dle mne) měli, jsou zdravotními pojišťovnami pokutováni a sankcionováni. Není to tak dávno, kdy jedna ZP vypověděla smlouvy psychiatrům, kteří vykazovali hodně psychoterapie. Průměrná úhrada na jedno rodné číslo je kolem 1500 Kč za půl roku. Na jednoho pacienta, o kterého pořádně pečuješ a kterému se věnuješ, potřebuješ tak deset pa-cientů, kteří ti jednou za kvartál zavolají. Jinak zpláčeš nad výdělkem, a to doslova. A to ještě nemluvím o limitech na léky. Možná by nebylo špatné, kdyby ses snížil k tomu, popovídat si s nějakým podle tebe tak necitlivým a lhostejným ambulantem, možná bys zjistil úplně něco jiného, než tady píšeš. Jinak – dlouho už jsme se neviděli – já jsem v invalidním důchodu po mrtvici, ke které jsem přišla tak, že jsem v zájmu svých pacientů nebrala ohled na svoje zdraví. Měj se. Zdraví Kateřina Baziková

MUDr. Martin Jarolímekhttp://blog.aktualne.cz/blogy/martin-jarolimek.php

Psychiatr, narozen 1955 v Praze, vystudoval me-dicínu na 1. LF UK, zakladatel a hlavní lékař Den-ního psychoterapeutického sanatoria Ondřejov, kde se věnuje především léčbě schizofrenie. Hájí zájmy duševně nemocných a jejich rodin. Je zakladatelem a prezidentem České asociace pro psychické zdraví. Stál u zrodu dalších pacient-ských a rodičovských organizací (Sympathea, Fokus, Green Doors, Baobab) a iniciativ k trans-formaci systému psychiatrické péče v ČR.

esprit 5-6-10.indd 8 10.6.2010 11:35:52

9

Česká psychiatrie a lidský přístup

péče

M ám schizoafektivní po-ruchu a mám to už léta. Neřeším to jako diagnózu, ale snažím se s tím žít.

Někdy to jde dobře (pořád pracuju ve stejné firmě) a někdy hůř (už 4x jsem si odskočila do Bohnic srovnat myšlenky). Pořád se ne-můžu smířit s tím, že moje fungování závisí na lécích. I proto mám snahu brát jich co nejméně a nejlépe vůbec žádné, ale pak ty konce…

Teď to bude znít jako z reklamy, ale posledních 14 měsíců jsem relativně v po-hodě, protože jsem objevila jeho. Není to doktor, není to terapeut, ani zázračný prášek.

Je to program, který byl vytvořený pro psychotické pacienty, jménem Itareps.

M noho mladých lidí s vážným psychotickým onemocně-ním trpí nedostatkem pohy-bu a nadváhou. Často záleží

spíše na jejich okolí, rodičích, kamarádech a na lékařích, zda pro sebe začnou něco dělat nebo ne. K duševní nemoci patří také ztráta objektivního náhledu na vlastní tělesnost, ne-zájem o životosprávu, chuť něco podniknout a změnit. Jinak řečeno chybí jim motivace. A právě to se snaží změnit Program pro dobré zdraví, o kterém jsme informovali už v minu-lých číslech našeho časopisu.

Podle psycholožky Leony Prokopcové, která kurzy dlouhodobě vede v Denním psychoterapeutickém sanatoriu Ondřejov v Praze 4, je dostatečná vlastní motivace klienta nejdůležitějším faktorem k úspěš-nému absolvování kursu. „Když k účasti na programu přesvědčí klienta třeba rodiče, ale on sám o to nemá zájem a neví, proč by se měl zajímat o to jak jí a co dělá, proč by měl sportovat, tak to je už dopředu odsouzené

Využívá moderní techniku a funguje tak, že uživatel jednou týdně posílá pomocí SMS zprávy a jednoduché číselné stupnice odpověď na několik stále stejných otázek o aktuálním stavu, spánku apod. Program, který tato data anonymně vyhodnotí, dává následně e-mailovou zprávu ošetřujícímu lé-kaři. Ten sám zareaguje na výraznější zhor-šení zdravotního stavu a kontaktuje vás, dá doporučení nebo změní medikaci.

Pro někoho může být výhodou, že součástí programu mohou být i nezávislé SMS od pacientova rodinného příslušní-ka nebo kamaráda. Víme, jak těžce naši blízcí prožívají náš stav i trvalou obavu z jeho možného zhoršení. Může jim to dát možnost aktivně situaci zhodnotit a ne-být jenom ve vleku událostí. Pak systém

k záhubě,“ vysvětluje Prokopcová. „To kdo se kurzu účastní, necháváme v režii psychia-trů. Ti o programu říkají svým klientům, u kterých si myslí, že by to bylo potřeba a snaží se je nějak motivovat. Někdy se to povede někdy ne,“ konstatuje Prokopcová.

Jeden kurz v Denním sanatoriu Ondře-jov právě probíhá. Pacienti se tu setkávají jednou týdně na dvě hodiny pod vedením psycholožky a fyzioterapeutky. „Pomáháme hlavně lidem, kteří berou antipsychotika a v důsledku toho mají problémy s nadváhou nebo obezitou,“ říká o programu Prokopcová. Nejsou to ale jen léky, které způsobují obe-zitu. Pacienti jsou v důsledku nemoci často pasivní, nehýbou se a mají špatné stravovací návyky. „Třeba si zapomenou dát přes den oběd, a potom si dají velkou večeři, protože se potřebují najíst za celý den, nebo zjistíme, že nepijí nic jiného než kafe nebo kofolu, což je opravdu nezdravé,“ vysvětluje Prokopco-vá. „V rámci našeho kurzu by se měli dostat do kolejí, které povedou lepším směrem,

Pomáhá mi Itareps

Zdravější život – důležitá je motivace

Píšu vám, protože bych vás jako spolupacienty a uživatele stejného oboru medicíny chtěla informovat o možnosti, kterou tato oficiální medicína alternativně nabízí.

vyhodnocuje kombinaci těchto údajů a může poskytnout ucelenější obraz situa-ce. Ale i sólové sebehodnocení pacientem je vypovídající, pokud k tomu uživatel při-stupuje tak, že je to služba pro něj a není tedy důvod si lhát.

Účelem Itarepsu je snížit množství hos-pitalizací v psychiatrických léčebnách, které nám dávají pěkně zabrat – hlavně po návra-tu. I větší propojení vztahu pacient – blízký pacienta – lékař, kdy aktivita je na všech stranách, může změnit mnohé.

Sama pro sebe vidím největší přínos v tom, že jsem si zvykla pravidelně se za-bývat stavem vlastní mysli a nálad. Je to výborná prevence, pokud rozlišíme varovné signály. A výkyvy se dají včas řešit úpravou medikace, krátkou neschopenkou, návště-vou krizového centra, terapeutickým roz-hovorem, ale i upozorněním okolí s žádostí o snížení pracovní nebo emoční zátěže, sportovní aktivitou, odpočinkem.

Co dodat? Využívání tohoto programu si může každý vyžádat u svého psychiatra, který vše zvládne s pomocí počítače ze své ordinace. Ale upozorňuji, že to může být i zkouška pro nás ve schopnosti prosadit svá přání, ne každý lékař pružně reaguje na vývoj v oboru.

Jana Holínská

pacienti si totiž často sami neuvědomují, že špatné životní návyky mají také vliv na jejich psychiku,“ dodává. Každý dostane na začátku kurzu pracovní sešit, který dává k dispozici farmaceutická firma Eli Lilly, ta dlouhodobě financuje celý projekt. „Program je dobře strukturovaný, takže si myslím, že není nutné, aby program vedl psycholog. Můžou ho vést zdravotní sestry a terapeuti. Možná psycholog tam může vnášet nějaká hlubinnější témata, ale myslím, že to není nutné,“ říká skromně psycholožka Leona Prokopcová. „Tenhle pro-gram by měl zůstat stručný, jasný, přehledný a svým způsobem i zábavný. Ať si píšou jídelníčky, ať se u toho trochu zasmějou. Tím se zároveň podporuje skupinová motivace,“ dodává Prokopcová. Stejně tak i sešit je řešen srozumitelně a prakticky, takže klient může pracovat i mimo setkání, zapisuje si jídelníček a cíle, které se mu podařilo dosáhnout. Jsou tu také praktické rady, které pacienta motivují, aby ve své snaze vytrval.

Josef Gabriel

esprit 5-6-10.indd 9 10.6.2010 11:35:53

10

Beate Albrich: psychiatři nevnímají arteterapii jako možnost léčby

téma

M ožná jste se už setkali s arte-terapií – třeba jako účastníci některého z mnoha různých kurzů, seminářů a výcviků

věnovaných tomuto oboru, nebo jako rodiče pacientů, kteří se prakticky zapojují do práce některé arteterapeutické skupiny.

Arterapie je psychoterapeutická metoda která pomáhá vizuálně vyjádřit naše nej-hlubší pocity a myšlenky, které často nedo-kážeme pojmenovat slovy. Prostřednictvím výtvarné tvorby usnadní zachytit správný význam a odstín toho, co cítíme, z čeho máme strach. Je to vlastně léčba uměním, nebo spíše vlastní výtvarnou tvorbou.

K čemu je dobrá arteterapie Umění je především stav duše.

— Marc Chagall

Nezáleží na tom zda je člověk výtvarně nadaný. V arteterapii se nehodnotí umě-lecké provedení děl. Důležitý je tu prožitek tvorby, schopnost přenést sebe sama a to co nás tíží do vizuální podoby, a vytvořit jakýsi „duševní autoportrét“. Během te-rapie se často objeví náměty, které jsou zasuty hluboko v podvědomí. Člověk o nich neví, ale přitom mu způsobují psychické problémy. Dá se říci, že je zviditelněno neviditelné. Pokud k tomu prostřednictvím malby, kresby, modelování nebo jiných uměleckých technik dojde, může se tato skutečnost stát první fází léčebného proce-su. Pacient prostřednictvím svého výtvoru

identifikuje své problémy a snaží se je pře-konávat. Neverbální komunikace může být někdy jedinou možností, jak s pacientem navázat kontakt.

Například pro pacienty se schizofrenií může být řeč výtvarných symbolů často jediný jazyk, kterým jsou schopni hovořit. Kresby také vyjadřují chorobné změny u psychotických pacientů, dá se z nich vyčíst začínající psychotický proces nebo jeho relaps ještě dříve, než je to možné postih-nout jinou klinickou nebo psychologickou metodou.

Magdalena Martínková

Arteterapie je často zaměňována s keramickou díl-nou či kroužkem. Nejde o to vyrobit s klienty hrneček, zlepšit styl malby nebo vyplnit jejich volný čas. Jde o léčbu duše.

A rteterapie má klienta dostat k sobě. Často se pracuje se zavřenýma očima. Prostřednictvím umělecké tech-niky dostávám klienta do jeho prožívání a pak spolu pracujeme na jeho životních tématech,“ konkretizuje

rozdíl mezi běžnou tvorbou a arteterapií diplomovaná arteterapeut-ka Beate Albrich, která se řadu let věnuje také arteterapii u klientů s psychotickými poruchami.

Spor o arteterapiiUsazení arteterapie do kontextu psychoterapeutické péče se povedlo díky vzniku České arteterapeutické asociace (ČAA). Ta působí od roku 1997, vydává standardy, vypořádala se s etickými aspekty arte-terapie, vypracovala pravidla vzdělávání. Ta však v praxi stále nejsou zřetelně nastavena. Vedle psychoterapeutického vzdělání potřebují arteterapeuti také výtvarné vzdělání, ale poměr těchto dvou složek

se různí. „Vyučuje se na sociálních i pedagogických fakultách, kam arteterapie úplně nepatří nebo je pak víc sociálním než zdravotním oborem,“ říká Beate Albrich. Pětiletý kurz akreditovaný pro zdra-votnictví nabízí ČAA prostřednictvím SUR (Sdružení pro výcvik a vzdělávání v psychoterapii), ale studovat arteterapii lze také třeba na Vyšší odborné sociálněpedagogické škole v Praze nebo na Akade-mii sociálního umění Tabor.

„To je konflikt celé arteterapie, kam vlastně patří. Jde o klinickou arteterapii nebo je to jakási sociální terapie, pokud něco takového vůbec existuje,“ dotazuje se Beate Albrich. Klinická arteterapie je podle ní přesně definovaná a výuka má velmi jasně stanovený cíl. „Výstupem je klinický arteterapeut, který může pracovat s ne-mocnými klienty a jejich různými diagnózami a pracuje na jejich introspekci stejně jako psychoterapeut. Sociální oblast arteterapie patří do škol či rehabilitačních zařízení. Ale nejde o žádné umělecké kroužky,“ zdůrazňuje Beate Albrich.

Duševně nemocní nemusí nutně malovatStejně jako psychoterapie má i arteterapie řadu směrů (analytický, antropologický, behaviorální), které jednotlivé arteterapeuty při jejich působení na klienty ovlivňují. Takže nelze úplně přesně říct,

esprit 5-6-10.indd 10 10.6.2010 11:35:53

11 téma

jak má skutečný arteterapeut pracovat. „Základem je práce s vý-tvarným materiálem a s člověkem, navázání terapeutického vztahu, díky němuž je terapeut schopen rozeznat, co se v člověku děje, rozvinout požadované téma, ve kterém by mohl klient vyzkoumat svoje bytí a něco na něm změnit,“ popisuje možnosti terapeutické práce Beate Albrich. Když propukne duševní nemoc, obraz světa se rozpadá, ztrácí tvar a to hlavně v akutní fázi onemocnění. „Ne-mocného člověka takový stav překvapí i v pokročilém věku, pokud však nemoc propuká poprvé a člověk je mladý, je to ještě větší ná-por,“ říká Beate Albrich a poukazuje na zlom v pubertě, kdy zdraví jedinci vnímají svůj svět prostřednictvím symbolů, takové vnímání je nemocným cizí. Pro starší lidi, kteří se lépe znají je arteterapie dobrou prevencí, počínající psychózu často lidé ve vlastní tvorbě rozpoznají sami.

U osob s psychotickou poruchou je v arteterapii rozhodující, zda je klient v akutní nebo klidové fázi choroby. „Ze stavu mysli se odvozuje zručnost a velmi důležitá soustředěnost. Tomu při-způsobuji pracovní rytmus, nebo měním materiál,“ vysvětluje. Mezi technikami převažuje malba, ale i výběr umělecké techniky závisí na přípravě terapeuta. „Nejčastější je asi malba, což ale spíš souvisí s mojí leností připravit například těžké kameny.

Není ale pravidlo, že duševně nemocní musí nutně malovat. I když je musím dost motivovat, zvlášť když pracuji ve skupině. Lidé s psychickým onemocněním se nechtějí příliš hýbat, použí-vat velké nástroje, jsou to pro ně náročné přípravy,“ říká Beate Albrich.

Arteterapeut versus psychiatr Má být arteterapie považována jen za součást psychoterapie, jak na ní nahlíží většina psychiatrů nebo má být vnímána jako svébyt-ný obor, jak ji vidí také Beate Albrich? Spolupráce arteterapeuta s psychiatrem je podle ní prospěšná ale není to nutná podmínka. „Arteterapie je velmi intimní a záleží na klientovi, jestli chce do ta-kové komunikace zapojit ještě někoho dalšího,“ popisuje možnosti interdisciplinárního týmu B. Albrich. Vztah mezi arteterapeuty a psychiatry není úplně vyrovnaný. „V léčebnách je arteterapie považována za podřadnou činnost. Bývá vnímána spíš jako plnění volného času. Když se některý lékař hodně snaží, může arteterapii brát jako diagnostický nástroj. Ale psychiatři nevnímají arteterapii jako možnost léčby,“ doplňuje Beate Albrich, která malbu jako te-rapeutický prostředek využívá, stejně jako řada psychiatrů, i sama pro sebe.

Zlatý meziprostor (2009) „Na své poslední výstavě jsem

se zabývala tím, co pro mě zna-mená meziprostor, jak se v něm cítím a jak ho výtvarně překlá-

dám,“ říká Beate Albrich.

esprit 5-6-10.indd 11 10.6.2010 11:35:54

12 téma

Proměny ženského bytí„Věnuji se vlastní terapii, výtvarno mě nejen baví, ale také léčí. Sna-žím se zpracovávat témata svého života. Na své poslední výstavě, kde jsem spolupracovala se svým bratrem, jsme reflektovali prostor mezi sourozenci. Tou dobou jsem končila v zaměstnání a měla jsem pocit, že jsem v meziprostoru. Zabývala jsem se tím, co pro mě

meziprostor znamená, jak se v něm cítím a jak ho výtvarně překlá-dám. Pracuji hlavně s asambláží – sbírám věci jako třeba odpadky, fotografie, plakáty a pak na ně maluji,“ popisuje Beate Albrich svou vlastní arteterapii. Její nový projekt ji představí jako ženu vnitřně i navenek proměněnou v čase i v životě. „Ještě nejde o klimakterium, ale spíš o zlom v ženským bytí a vnímání moudrosti, co je na tom ob-dobí hezké a co naopak těžké. Zpracovávám teď rentgenové snímky, které mi dělali při implantátu zubu. Arteterapeutická zpracování prostřednictvím nové technologie jsou ale náročná. V Čechách s tím nemáme moc zkušeností,“ dodává arteterapeutka, která studovala vysokou arteteapeutickou školu v Německu.

Světová a česká arte Využívání nových médií jako je počítač, fotografie, nebo video, není jediný rozdíl mezi českou a světovou arteterapií. Na klinic-ké úrovni jsou ve světě v této oblasti dlouhodobě podporovány neurobiologické výzkumy. Ty prokazují funkční a pozitivní vý-sledky působení arteterapie na mozek. Výzkumům se zde více než klientům věnuje asi polovina arteterapeutů. Takové možnosti zatím česká arteterapie nemá, zdejší výzkumy jsou spíše empiric-ké. I proto by podle B. Albrich měla být arteterapie vyučována na univerzitách, které klinické výzkumy umožňují. Dalším rozdílem je také využívání moderních technologií. Jedinečnou šanci, jak se otevřít světovému vlivu a ukázat své vlastní kvality, bude mít česká arteterapie již v polovině června, kdy v Praze proběhne první mezinárodní konference expresivních terapií. Pořádají ji asociace, které se věnují expresivním terapiím – arte, drama, taneční a muzikoterapii. V organizačním výboru jsou také tři členové otevřeného atelieru Extraart, který je součástí Komunit-ního centra Fokus. „Cílem je propojení, nalézání rozdílů i prolí-nání jednotlivých terapií. V praxi to tak většinou funguje. Nelze dlouhé hodiny jen malovat, musím se mezi tím hýbat, vyrábět masky a hrát s nimi, používat instrumenty,“ říká Beate Albrich. Na konferenci podle ní půjde o definování takového propojení na akademické půdě.

Petra KlusákováVíce informací o Mezinárodní konferenci

expresivních terapií na www.expresivniterapie.org

Drum bun (2009) „Věnuji se vlastní terapii, výtvarno mě

nejen baví, ale také léčí. Snažím se zpracovávat témata svého života.“ B. A.

Také Ovce v hlavě (2009) patří k životním tématům, které

B.Albrich ve své výtvarné práci zpracovává.

Kdo Je beate eliSabeth albrichDiplomovaná arteterapeutka, která v Německu studovala dějiny umění a divadelní vědu a vysokou arteterapeutickou školu. Je psychoterapeutkou se zaměřením na člověka (PCA garantováno University of Georgia, USA), prošla výcvikem s Arno Sternem (Clolieu), je akreditovanou školitelkou psy-chosociální rehabilitace (Storm Holland), akreditovanou su-pervizorkou (EAS) a senior-lektorkou psychoterapie a arte-terapie. Od roku 1992 pracuje jako arteterapeutka v ČR, kde od 1997 také jako psychoterapeutka provádí supervize. V letech 1996–2002 byla ředitelkou denního sanatoria Fokus Praha, od roku 2002 je vedoucí týmu ateliéru EXTRAART, specializovaného na expresivní terapie. Specializuje se na individuální a skupinovou psychoterapii a arteterapii, indivi-duální a týmovou supervizi, je senior-lektorka psychoterape-utického a arteterapeutického vzdělávání (třikrát komunita SUR), má praxi s komunitní prací, krizovou intervencí a psy-chosociální rehabilitací.

esprit 5-6-10.indd 12 10.6.2010 11:35:54

13

Rank

en Jo

rdan

, Flic

kr.c

om

téma

Česká arteterapeutická asociace ve spolupráci s o. s. SUR (Sdružení pro vý-cvik a vzdělávání v psychoterapii) nabízí pě-tiletý sebezkušenostní výcvik akreditovaný pro zdravotnictví.

Universita Palackého v Olomouci pořádá v rámci institutu celoživotního vzdělávání tří semestrální kurz arteterapie určený pro pedagogické pracovníky.

Pedagogická fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích poskytuje v Ateliéru arteterapie vysokoškolské, bakalářské stu-dium.

Pedagogická fakulta Masarykovy uni-verzity v Brně nabízí čtyř semestrální dopl-ňující pedagogické studium arteterapie, rea-lizované v rámci celoživotního vzdělávání.

Dvouletý akreditovaný kurz v artefiletice a arteterapii u Bc. Miroslava Huptycha.

cUltio, systematický dvouletý kurz v ar-tefiletice a arteterapii u PhDr. Mariany Bažantové.

Arte – kurzy, semináře a vzdělávání Systematický roční kurs arteterapie u He-leny Strnadlové.

Rožnovská škola v Českých Budějovicích nabízí víkendový arteterapeutický kurz a čtyř blokový a roční sebezkušenostní kurz v arteterapii. Akademie alternativa, instituce akredito-vaná MŠMT vzdělává v arteterapii během tříletého víkendového studia.

Akademie sociálního umění Tabor vzdělává ve výtvarné arteterapii.

Atelier Extraart, Fokus nabízí dvouletý vzdělávací cyklus ve skupinové arteterapii u Beate Albrich a arteterapeutický výcvik Práce u hliněného pole.

Otevřený Ateliér poskytuje arteterapii jako výtvarnou aktivitu nejen pro zdravotně postižené.

Specializační kurzy arteterapie pod vede-ním PhDr. Jany Jebavé.

Letní dům pořádá arteterapii pro děti z dět-ských domovů.

Bc. Andrea Hanzlová doplňuje odbornou individuální a skupinovou psychoterapii o techniky arteterapie.

Akropolis v Uherském Hradišti nabízí arteterapie pro dospělé a mládež.

Anabell pořádá arteterapeutickou skupinu pro osoby postižené i ohrožené poruchami příjmu potravy.

V Psychiatrické léčebně Bohnice probíhá skupinová a individuální arteterapie.

Mgr. Veronika Pavlů vede arteterapeutické dílny.

Pražská vysoká škola psychosociálních studií pořádá seminář arteterapie.

Gracent nabízí jednoleté studium v Ostravě, Olomouci a Praze zaměřené na arteterape-utické techniky a psychologii s akreditací MŠMT ČR.

esprit 5-6-10.indd 13 10.6.2010 11:35:55

14

V závojích galerie Extraart

téma

V komunitním centru břevnovské-ho Fokusu jsme se potkali s au-torkou květnové výstavy Martou Hanouskovou a také s artetera-

peutkou Lenkou Horákovou, která se o gale-rii Extraart stará. Většinou jsou zde k vidění výsledky práce v terapeutické skupině, ale tentokrát Marta Hanousková vystavuje obrazy namalované doma. Mají poetické názvy, například Zásnuby, Pohádky, Nebe plné hvězd a vesmírný čas, Dětství, Učitelé. „Myslím, že tohle není terapeutický projev, je to její umění, ne součást terapie. Když při-pravujeme výstavu klientů terapie, jde spíš o jejich příběhy, čím si kdo prošel, kudy šel, jaký byl vývoj. Marta tady vystavovala jako výtvarnice ne jako klientka,“ říká artetera-peutka Lenka Horáková. V rámci ateliéru Extraart vede dvě skupiny arteterapie, ale Marta Hanousková pod jejím vedením ne-pracovala. „Chodila jsem malovat k Beatě Albrich. Všude kam se podívám, jako bych viděla nějaké obrazy. Všechno mi něco při-pomíná, mám ráda svět, barvy a ani za to nemůžu, že z toho něco vznikne. Někdy už vidím v duchu výsledný tvar, ale většinou maluju bez určitého cíle,“ vysvětluje Marta Hanousková. „Znala jsem ji z atelieru Extra-art spíš jako tanečnici a divadelnici a pak jsem viděla její křehké a něžné obrázky. Tak jsme našli obrovskou mikroténovou fólii pro malíře a na tu jsme obrazy pověsili, aby povlávaly v prostoru jako na závoji,“ usmívá se Lenka Horáková.

Otevřený ateliér„Galerie byla původně nevyužitá spojovací chodba. Začala se zde vystavovat díla vytvo-řená v rámci terapií skupinových i individuál-ních, jindy vystavovali arteterapeuti, profe-sionální výtvarníci z domova i ze zahraničí a amatéři z okolí,“ tvrdí Lenka Horáková. Myšlenka vytvořit v komunitním centru břevnovského Fokusu veřejně přístupnou galerii se podle ní dříve či později objevit musela. Navazovala totiž na to, co se zde odehrávalo a stále ještě odehrává. Pod vede-ním arteterapeutky Beate Albrich se v břev-novském Fokusu scházejí členové a příznivci Otevřeného atelieru Extraart, zaměřeného

Výtvarná díla vznikající v souvislosti s arteterapií se podobají oknům otevřeným do hlubin lidské psychiky. Nahlédnout do nich můžete v jed-né z malých pražských galerií v prostorách břevnovského Fokusu.

na tzv. expresivní terapii. Za tímto názvem se ukrývají čtyři druhy terapie – arteterapie, dramaterapie, muzikoterapie a taneční tera-pie. Na výcviky a kurzy sem chodí lidé, kteří osvobozují své duše ze zajetí nemoci nebo i jen každodenní šedé rutiny hrou, tancem a výtvarnou činností. Byla by to jistě škoda, kdyby si expresivní vyjádření svých dušev-ních proměn nechávali jen sami pro sebe. Zvlášť když jejich díla provedením a vnitřní přesvědčivostí dosahují kvality umělecké tvorby. Členové arteterapeutické skupiny mají v galerii možnost setkávat se s lidmi zvenčí a veřejnost má na oplátku příležitost poznat díla vznikající v procesu terapie du-ševního onemocnění, která mají velmi blízko ke kořenům každého skutečného umění.

Nejde o to podat umělecký výkonPři práci v arteterapeutické skupině není hlavním cílem namalovat krásný obraz. „Při arteterapii jde o jiný způsob tvorby, než

když budete vědět, že obrázek bude viset někde na stěně a že se na něj budou všichni dívat. Když malujete pro diváka, přemýšlíte o tom, jestli to už náhodou někdo nenama-loval, jestli budete originální, hlavně aby to mělo nějaký váš styl. To je jiný způsob,“ říká Lenka Horáková. Podle ní obrázek vzniklý při terapii není na prvním místě výtvarným dílem, ale otiskem momentální situace lid-ského nitra. „Je to nějaký pocit ve vás a ten vyjádříte. Slovy by vám to třeba vůbec nešlo. Lépe ho můžete vyjádřit tím, že ho namalu-jete nebo zachytíte třeba prostorově. Potom můžete říct, co se ve vás dělo,“ vysvětluje Lenka Horáková s tím, že v arteterapii jde vždycky nakonec právě o terapii a o slovo. „Když se podaří, že mi klient začne důvěřo-vat a začne o sobě víc mluvit, a když řekne něco, co nikdy říct nemohl, tak to je pro mě úspěch. Největší úspěch samozřejmě je, když zjistí, že už mě nepotřebuje, že může jít dál, protože dostál svého cíle v terapii. Třeba jde do práce. Mnoho lidí z našich klientů je v invalidním důchodu, a když potom zjistí, že se pak může alespoň částečně vrátit ke své bývalé profesi, tak je to úspěch pro něj, ale pro mě taky,“ říká Lenka Horáková.

–red–

Arteterapeutka Lenka Horáková při instalaci výstavy.

esprit 5-6-10.indd 14 10.6.2010 11:35:56

15

Co skrývá Kateřinská zahrada

T vořivé práci v příjemném pro-středí chráněné dílny se věnují pacienti hospitalizovaní na psychiatrické klinice i pacienti

v ambulantní péči. Všeobecná fakultní nemocnice (VFN) získala na projekt Kateřinská zahrada, chráněné pracoviště a integrační centrum ve VFN v Praze peníze z Evropského sociálního fondu. Chráněná dílna je chvályhodným příkladem propojení zdravotnických a sociálních služeb. Klien-tům se zde věnují terapeuti, psycholog, lékař psychiatr a sociální pracovnice. Z celkové atmosféry je znát, že je práce baví a mají z ní dobrý pocit. „Problematika sociální a pracovní rehabilitace duševně nemocných se dotýká mé každodenní práce a byla i té-matem mé diplomové práce. V roce 2006 jsem mohla získané poznatky a zkušenosti využít při přípravě projektu chráněné dílny, která funguje dodnes,“ říká vedoucí projek-tu Mgr. Stanislava Bačkovská. Jako sociální pracovnice působí na psychiatrické klinice od roku 1980 a dobře ví, že chráněnou dílnu nelze financovat z prostředků zdravotního pojištění. „Teprve s evropskými penězi, které bylo možno využít pro tyto účely, zde mohla vzniknout chráněná dílna,“ konstatu-je Stanislava Bačkovská.

Jak to v dílně chodíProgram má dvě části. Dopoledne začíná pracovní rehabilitace pro pacienty nebo, chcete-li, pro hospitalizované klienty. Starají se o údržbu zahrady, drobné opravy nábytku a zařízení na odděleních a podob-ně. Pracovních míst je dvanáct, klientům se věnují dva terapeuti. Pracovní rehabili-tace zabere čtyři hodiny každý všední den. Odpoledne od 13 do 17 hodin je, nejen pro pacienty, ale i pro jejich příbuzné a přátele, otevřeno integrační centrum. „Přijít může každý, koho práce v chráněné dílně zajímá a bude se chtít podívat, co se tady dělá a jak se to dělá,“ směje se magistra Bačkovská. Program by měl pacientům pomáhat k návratu do normálního života. Oživí si potřebné sociální dovednosti a pracovní návyky, naučí se dodržovat pracovní režim,

V parku mezi Kateřinskou ulicí a Karlovým náměstím v Praze funguje už řadu let chráněná dílna. V domku stojícím kousek od psychiatrické kliniky nacházejí psychicky nemocní lidé oázu odpočinku a duševního posílení.

mají příležitost navazovat nové sociální kontakty.

Možnost zaměstnáníZapojit se do práce v chráněné dílně může každý psychicky nemocný člověk, ale za-městnanci chráněné dílny se mohou stát pouze lidé pobírající invalidní důchod. „S klienty-zaměstnanci je sepsána dohoda o pracovní činnosti. Chce-li klient skončit, je výpovědní lhůta 15 denní, ale je možno se dohodnout, klidně i ze dne na den, to není problém,“ říká vedoucí projektu. Doba, na jakou se pracovní smlouva uzavírá, je individuální, nejkratší zpravidla na 6 měsí-ců. Klienti, kteří jsou známi z předchozího projektu, mají smlouvu na celou dobu trvání projektu. Kapacita chráněné dílny je podle magistry Bočkovské optimální. „Pracovních míst na dopolední program by se možná obsadilo i víc, avšak zahrada má určitou velikost a to, co se tam dá dělat a kolik lidí to asi zvládne, je tím limitováno. Dopoled-ne přichází 12 stálých klientů, pár dalších přijde z oddělení, takže je třeba zajistit, aby zhruba 15 lidí mělo pracovní náplň,“ vysvět-luje Stanislava Bačkovská.

Intuice mě nezklamalaMnoho terapeutů vybraných na začátku projektu zde vydrželo do současnosti. „Dobře jsme vybrali,“ říká Stanislava Bačkovská. Hlavními kriterii výběru podle ní bylo odpo-vídající vzdělání a zkušenost s prací s psychia-trickými pacienty, zejména u pracovních te-rapeutů. „Při práci s klienty, jsou to převážně

muži, se mohou vyskytnout i různé problémy. Terapeuti v programu pracovní rehabilitace jsou kolegové (muži), kteří pracovali nebo pracují zároveň na klinice jako zdravotní bra-tři,“ vysvětluje vedoucí projektu. V odpoled-ním programu se klientům věnují terapeutky. Magistra Bačkovská dodává, že se za dobu, kdy dílna funguje, nevyskytl žádný závažnější problém. „Největší úskalí se objevilo asi na úplném začátku, než se projekt dostal do po-vědomí klientů a než byla obsazena pracovní místa,“ říká. O dění v domečku jsou pacienti psychiatrické kliniky informováni na pravi-delných setkáních (tzv. komunitách), aktuální program chráněné dílny visí také na nástěn-kách jednotlivých oddělení kliniky.

Budoucnost projektuPodpora poskytnutá z Evropského sociální-ho fondu činí téměř devět a půl milionu korun a pokryje 85 procent z celkových nákladů. „Nemocnice platí pouze režijní náklady, sou-visející s provozem objektu, kde se chráněná dílna realizuje,“ uvádí finanční manažerka projektu Ing. Naděžda Holmanová. Realizace projektu je plánována celkem na 30 měsíců, do 28. února 2011. Jak bude po tomto datu zajištěno financování, není zatím jasné. „Přá-la bych si, aby chráněná dílna a integrační centrum pokračovaly. Myslím si, že projekt je přínosem pro nemocnici, psychiatrickou kli-niku a zejména pro klienty. Takže doufejme, že získáme obdobné, nebo nějaké další zdroje financování,“ říká Stanislava Bačkovská .

Klienti jsou spokojeni Že dílna je oblíbená, dokazuje i dotazník spokojenosti, který se rozdává jak lidem v dopoledním, tak i odpoledním programu. „Člověk se tu krásně odreaguje a zapomene na starosti. Dává mi to pocit svobody, uva-žuji nad něčím jiným, než proč jsem tady,“ říká klientka, která chodí do odpoledního programu. Na dílně se jí nejvíc líbí atmo-sféra, milé terapeutky a krásně vyzdobené prostředí. Podle ní bývá integrační centrum někdy i přeplněno, ale pokud sem přijdete až později odpoledne, je místa dostatek.

Magda Haasová

V závojích galerie Extraart

reportáž

esprit 5-6-10.indd 15 10.6.2010 11:35:56

16

Kde hledat zdroje duchovního života

rozhovor

Zdeněk Vojtíšek je odborným asistentem Husitské teologické fakulty UK, mluvčím Společnosti pro studium sekt a nových náboženských směrů. Je také šéfredaktorem religionistického časopisu Dingir, který se věnuje současné náboženské scéně.

Můžete nám říci, jaký podnět vás vedl ke studiu kultů, sekt a no-vých náboženských hnutí?V době studia na vysoké škole jsem konvertoval ke křesťanství a ve snaze porozumět více křesťanství i sobě jsem začal tajně navštěvovat přednášky profesora Hellera na Evangelické teologické fakultě. Jeho nezapomenutelná osobnost mě přivedla k zájmu o religionistiku; věnovat jsem se jí ale mohl až ve svobodných poměrech. Pokud to mohu sám posoudit, můj zájem o současný duchovní život (a tím tedy o různá nová hnutí) asi kdesi v hlubinách pramení z toho, že jsem se nikdy nepřestal ptát, proč jsem v mladé dospělosti konverto-val, proč jsem konvertoval právě ke křesťanství a jaké byly okolnosti, které k mé konverzi přispěly.

Po roce 1989 se na knižním trhu objevilo mnoho knih s duchovní tematikou. Co vede lidi k hladu po duchovnu a co je vlastně du-chovno? Je nebezpečné zajímat se o něj?Duchovní rozměr k člověku neodmyslitelně patří a zájem o něj je po-chopitelný. Na tomto samotném zájmu nic nebezpečného není; na-opak – podle mého názoru je velká škoda na tento rozměr rezignovat a nerozvíjet ho vědomě. Podněty pro svůj duchovní život nemusíme přijímat jen z určité tradice a prostřednictvím určité instituce (třeba církve), která je strážkyní této tradice a která se současně snaží ur-čitou tradici inovovat. Duchovní život – a to je příznačné právě pro současného západního člověka – si můžeme sami skládat z různých zdrojů. Můžeme používat podněty z nejrůznějších náboženských tradic (proto ta obrovská knihkupecká nabídka, kterou jste zmínila) a přidávat i leccos zdánlivě nenáboženského, jako např. různé útržky politických, ekonomických nebo třeba ekologických ideologií, zá-žitky z umění nebo z psychoterapií, různé věštby, léčitelské metody a mnoho jiného. Charakter těchto soukromých náboženství ve stylu „udělej si sám“ je různý, ale nebývá nebezpečný. Osobně jsou mi bližší staré, osvědčené tradice, i když (anebo protože) porozumět jim a přijmout je vyžaduje více odvahy, námahy, skromnosti i pokory.

Je podle vašeho názoru společnost v Čechách spíše ateisticky za-ložená, jak se tvrdí?Ne, kdepak, není o nic ateističtější než jiné západní společnosti. Toto tvrzení vychází – podle mého názoru – z velkého nepochopení, které

zaměňuje ateismus za odmítavý postoj k velkým církvím. Je to asi dáno především historickými důvody, že Čech, který nechce mít nic společné-ho s církvemi, se prohlásí za ateistu. Při rozhovoru s takovým člověkem ovšem většinou zjistíte, že v něco věří. Třeba tomu říká kosmická energie, chodí na reiki a na jógu, každý čtvrtek je u kartářky, uznává Desatero, v pondělí má buddhistickou meditaci a čtyřikrát za rok se účastní kelt-ských svátků. Takový člověk samozřejmě ve skutečnosti není ateista, ale jenom „nesnáší“ církve a má nedůvěru ke všemu organizovanému. V tom je rozdíl třeba oproti Rakušanovi, který může mít duchovní život docela podobný, ale nemá problém k těmto všem aktivitám přidat ještě Vánoce v kostele a při sčítání lidu zaškrtnout římskokatolické vyznání.

Jste členem Společnosti pro studium sekt a nových nábožen-ských směrů. Kdy tato společnost vznikla a kdo ji založil? Kolik nových náboženských směrů v Čechách ročně přibývá a jak se o nově vzniklých hnutích dozvídáte?Společnost byla jako občanské sdružení založena roku 1993 za účelem setkávání lidí, kteří chtěli poznávat současný duchovní život a vymě-

ňovat si informace o jeho po-dobách. Těch lidí nebylo nikdy více než dvacet a byli a jsou to religionisté, psychologové, teo-logové, faráři i docela laičtí zá-jemci. Žádné přesné údaje o po-čtu nových duchovních spo-lečenství neexistují, ale ročně jich může přibýt několik málo desítek a v poslední době jich asi podobný počet zase zmizí. Nemáme žádnou agenturní síť, takže některá nová hnutí nějaký čas unikají naší pozornosti. My, kdo pracu jeme v oboru, ale asi

dříve nebo později na existenci nových společenství narazíme díky stu-diu, stoupencům jiných hnutí, studentům, tazatelům apod.

Na počátku bylo i křesťanství označováno za sektu a dnes jde o jedno z nejrozšířenějších náboženství ve světě vůbec. Co si o tom myslíte?Každé nové náboženské hnutí prožívá na začátku svého působení určité napětí se svým okolím. Toto okolí může svůj odpor vůči nově vznikajícímu náboženství vyjadřovat negativním slovem sekta, ať už mu v daném kulturním okruhu a v daném čase rozumí s jakýmkoli zabarvením. Samozřejmě i současná velká světová náboženství, o jejichž vzniku máme nějaké historické informace, jako např. budd-hismus, křesťanství nebo islám, vznikla jako nová náboženská hnutí a setkala se s nesouhlasem především ze strany těch, kdo reprezen-tovali tehdejší společenský pořádek a tehdejší převládající nábožen-ství. Tento nesouhlas ale tyto nové tradice přežily, uchytily se, jejich stoupenců přibylo a ti se postupně dostali do role tvůrců a pak i udr-žovatelů nových společenských poměrů.

Ve své praxi se zabýváte poradenstvím obětem sekt. Jak často a kolik lidí ročně se na vás obrací? V čem vaše pomoc spočívá?Vyhýbám se slovu oběť seč mohu, protože neodpovídá skutečnosti.

Zdeněk Vojtíšek

DUcHOvNí živOT Si MůžeMe SAMi SKLáDAT Z RůZNýcH ZDROJů. MůžeMe POUžívAT PODNěTy Z NeJRůZNěJšícH NáBOžeNSKýcH TRADic.

esprit 5-6-10.indd 16 10.6.2010 11:35:56

17 rozhovor

Dělá dojem, že nějaké hrozné sekty číhají ve tmě jako nějaké šelmy na kolemjdoucího. A že tento člověk se nestal stoupencem daného hnutí dobrovolně. Tak vyhrocená situace není, ačkoli je samozřejmé, že nová hnutí naléhavě potřebují stoupence a že dobrovolné rozhodnutí může nastat i pod nátlakem v nějaké nesnadné životní situaci. Ale k vaší otázce: poradenskou práci, pro niž jsem k dispozici, vyhledají asi čtyři klienti týdně. Někdy je to jen kratičký rozhovor, někdy je třeba i několikeré osobní setkání. Pomoc spočívá v nalezení odpoví-dajícího úhlu pohledu na problémy ve vztazích, způsobené odlišnou duchovní orientací a v nalezení vhodných komunikačních strategií, které umožňují v dobrých mezilidských vztazích zůstat navzdory tomu, že osobní duchovní život jednoho z partnerů se druhému zdá být příliš radikální a ohrožující.

A nyní přímo k sektám. Co už je a co ještě není sekta? Dá se nějak definovat?Obávám se, že ne. Slovo sekta je výrazem negativního vztahu, který má příslušník většiny k nějaké náboženské menšině. Co je a co není v dané společnosti sektou, se tedy postupem času může měnit. A také – co je sektou v jedné společnosti, nemusí být stejně chápáno na druhém konci světa. A důvody, proč většina nemá ráda onu menšinu, se také mohou měnit a jsou velmi různé: od hloupých předsudků až k (někdy i oprávněnému) strachu o život a zdraví.

Mnoho sekt vzniká kolem charismatických lidí. Je toto pravi-dlem? Čím tito lidé přitahují svoje „ovečky“?Nové náboženské hnutí (podobně jako třeba nová politická strana) téměř nemůže vzniknout jinak než díky vyhraněné osobnosti a vy-hraněným idejím, které tato osobnost nese. Právě tato vyhraně nost, která činí svět jednoznačnějším a srozumitelnějším, je pro následov-níky lákavá. Přináší zřetelné rozdělení na dobro a zlo, jasné perspek-tivy pro budoucnost, zaručené recepty na překonání zlého, různá odhalení apod. V některých životních situacích mají taková poselství zvláštní přitažlivost pro každého z nás.

Víte o existenci skupin, které se věnují péči o odpadlíky a snaží se je opět přeprogramovat do normálního života? Stojí toto velké úsilí a s jakým výsledkem?

U nás naštěstí o žádné takové společnosti nevím. V zahraničí je tvoří lidé patrně s upřímnou touhou pomoci, ale bez hlubšího pochopení nových hnutí a společenské reakce na ně. Mají oči doširoka otevřeny hrůzou ze sekt a uniká jim, že svou dobře míněnou snahou (a třeba právě oním deprogramováním) mohou nejen trochu pomoci, ale také a hlavně hodně uškodit. Ušlechtilý cíl těchto lidí nemůže podle mého názoru ospravedlnit eticky pochybné, a někdy dokonce protiprávní jednání. Úsilí je v tom jistě hodně a výsledek – jak jsem už řekl – spí-še opačný.

Co by měl dělat člověk, který se ze sekty vymanil, ale stále v něm přetrvává její učení? Co byste takovým lidem doporučil?Takových lidí není podle mé zkušenosti mnoho. Dobrovolný odchod z nějaké radikální náboženské skupiny s sebou většinou přináší i dů-kladnou osobní revizi toho, co se ve skupině učí a co se v ní praktiku-je. Při takové revizi se odcházejícímu obvykle nauka oné skupiny do značné míry zpochybní. Případ, o němž mluvíte, se možná týká spíše člověka, který byl z nějakého společenství vyloučen. Takovému člo-věku bych – krátce řečeno – doporučoval, aby se soustředil na svůj vlastní duchovní život a poku sil se najít osobní vztah k transcendenci (tedy k tomu, co nás jako lidi přesahuje) tak, aby tento vztah nebyl závislý na mínění onoho společenství. Takové případy dobře znám ze společenství svědků Jehovových. Toto společenství své členy často vylučuje, a to i za to, co tito vyloučení pova žují za maličkosti. Oni se tedy i po vyloučení považují za svědky Jehovovy a tzv. odnětí pospo-litosti chápou jako omyl nebo těžkou křivdu. Takoví lidé samozřejmě nemají důvod opouštět učení, které nadále považují za správné. Pokud mě vyhledají, radím jim, aby zkusili samostatně číst bibli, po-nořili se do budování svého osobního vztahu k Bohu a nesrovnávali vše jenom s tím, co si osvojili u svědků.

Existují nějaké publikace, kde se dají dočíst bližší informace o výsledcích vašich zjištění ohledně sekt a nových náboženských směrů?Pro nejširší veřejnost jsem kdysi napsal knížku Nová náboženská hnutí a jak jim porozumět (2007), v níž není mnoho teorie, ale o to víc příkladů a příběhů. Myslím, že je stále ještě možné ji sehnat.

Irena Prokopová

Česká společnost není o nic ateističtější než jiné západní společnosti. Že je česká společnost ateistická vychází – podle mého názoru – z vel-

kého nepochopení, které zaměňuje ateismus za odmítavý postoj k velkým církvím. Je to asi dáno především historickými důvody, že Čech, který nechce mít nic společného s církvemi, se prohlásí za ateistu. Při rozhovoru s takovým člověkem ovšem většinou zjistíte, že v něco věří.

esprit 5-6-10.indd 17 10.6.2010 11:35:57

18 bláznivé umění

... Jdu po stinné straně ulice vyhýbám se očním kontaktům slunce svítí do palice tu mou zastiňuje dům potenciální partnerky chodí ulicemi oči jak baterky co svítí do duše mi.

... Nemám dívku je po dešti mám to ale kliku: sucho na hřišti.

... Pohřbený zaživa rád sleduji ovce jsem ten co léky užívá ale nechce.

...Obout boty si umím kam chci jít to nevím

šlápl jsem do hovna to se smyslu mé cesty rovná

Adam Černý

Podivný zmatek, kdy vše do sebe zapadá. Žádné ohlížení zpět, žádná otázka: Je to vůbec možné? Neptala jsem se nikoho, tím míň sebe, Co se to kolem mě za kolotoč točí. Kdo řídí ho, kam svět mi zmizel z očí. Bez zkoumání, bez údivu, všechno jsem sama sobě spolkla. Jak rybka chytla jsem se na návnadu páchnoucí smrtí. Chvílemi ke mně problesklo Tvé světlo, chvílemi mi bylo do smíchu. Přišla noc. Ve tmě obrysy mé hrůzy pevně mě obejmuly. Já mezi nimi zajatá, ani dýchat nemůžu strachy. A pak… pak… Co pak? Pak už jen léky tišící bolest, léčící zranění, co v duši mám. Jenže na bolest je každý strašně sám. Objetí, polibky, slzy v očích, co prozradí, že ten, kdo Tě těší, sám neví, kolik toho ještě uneseš. A proč? Protože umřel děda? Protože jsem ztratila Lenku? Protože školy bylo moc? Kdo ví? Mí léčitelé neodpověděli. Hrst prášků odpověď nenabízí. Člověk se sobě vzdaluje, stává se sám sobě cizí. Nejde mluvit, nejde se smát. Čemu? A o čem? Není důvod. Mám chuť jen spát. Slzy přicházejí, však úlevu nepřináší. Kyne mé tělo, jídlo je poslední radostí. I bolestí, když do zrcadla se podívám. A tak radši jím a spím, nemyslím, necítím, nežiju, přežívám. Láska? Co je to? Rozkoš? Ach bože! Tělo v brnění, tělo ve skafandru. Neprůstřelná vesta hřeje mě na mých ramenou. Samota. Ohromná, prázdná, hnusná, odporná, nervy drásající, do morku kosti zarytá samota. Nicota. Čas, co neutíká. Bůh, co mlčí. Pravda, jenž je skrytá. Útočiště poslední v náruči první. Hltám Tvou lásku, teče mi po bradě. Tlustá a plytká, jak můžeš mě milovat, má bytosti nejdražší? Za co všechno můžu si sama, co všechno způsobily okolnosti? Kde končí má nemoc, a začínám Já?

Iveta Černá

Adam černý

esprit 5-6-10.indd 18 10.6.2010 11:35:57

19

11.–12. listopadu 2010 v klášteře Emauzy

Denní psychoterapeutické sanatorium a Česká asociace pro psychické zdraví pořádají

RGBoranz: 243/151/27 (FF/99/00)purpur: 228/31/103 (FF/00/66)

CMYKoranz: 0/60/100/0purpur: 0/95/27/0

Poplatky za konferenci: do konce září 800 Kč/1 den, 1000 Kč/2 dny, od začátku října 1000 Kč/1 den, 1500 Kč/2 dny. Studenti a důchodci mají 50% slevu.

Poplatek za konferenci uhraďte, prosím na účet 670100-2207581905/6210 (mBank). Do zprávy pro příjemce prosím napište jméno/a účastníka/ů Přihlášky k aktivní účasti zasílejte prosím nejpozději do konce srpna.

Žádáme o akreditaci LK, AKP, ČAS, MPSV, AKS. 11. 11. 2010 bude zajištěn večerní společenský a kulturní program. Ubytování nezajišťujeme. Je možné nouzově přespat ve spacácích v DPS „Ondřejov“ v Hodkovičkách.

Přihlášky posílejte a další informace žádejte na konference@ondrejov.cz www.ondrejov.cz/vzdelavani

11. ročník konference Integrativní přístup v terapii psychóz

Letošní ročník bude na téma:

Průvodce psychotickou atakou aneb Jak zdárně projít tam a zase zpátky

Foto

: Dirt

yfee

t, Fl

ickr.c

om

PŘEDPLATNÉPodle svých možností můžete přispět na pokrytí nákladů spojených s vydáváním espritu. Orientační cena jednoho výtisku je 30 korun. Číslo konta ČAPZ: 182843294/0300. Podpořit nás můžete také zasláním dárcovské DMS ve tvaru dMS PSYchicKezdravi na číslo 87777. Cena jedné DMS je 30 kč, ČAPZ získá 27 Kč. Za jakoukoli fi nanční pomoc předem děkujeme.

ODBěRATeL:Do konce roku 2010 vám budeme esprit zasílat zdarma. Stačí, když vyplníte tento objednací lístek a zašlete jej na adresu: ČAPZ, Klánova 300/62, 142 00 Praha 4-Hodkovičky.

ADRESA PRO ZASLÁNÍ

Jméno a příjmení: ........................................................Titul: ...............................................

Obec: ..........................................................................PSČ: ................................................

Ulice: ..................................................................................................................................

Případně uveďte telefon: ............................................e-mail: .............................................

esprit si můžete objednat také na e-mailu: esprit@capz.cz

objednací lístek 2010 eSPritMK ČR 13874, iSSN 1214-2123Časopis České asociace pro psychické zdraví Ročník Xiv, číslo 5–6 cena výtisku: zdarma

Kontaktní adresaKlánova 300/62, 142 00 Praha 4-HodkovičkyTel.: 224 212 656, e-mail: esprit@capz.cz, Blog: www.casopis-esprit.blogspot.com

RedakcešÉFReDAKTOR: Mgr. Josef GabrielReDAKTORKy: Magdalena Martínková,

Petra KlusákováKOReKTORKA: Marcela MojžíšováART DiRecTOR: Josef Gabriel ml.TiSK: AHOMi, s. r. o.

Redakce si vyhrazuje právo krácení a úpravy příspěvků způsobem, který nezmění jejich smysl. Nevyžádané materiály nevracíme. Názory autorů uveřejněné v článcích se nemusí shodovat s názo-ry ČAPZ. Své názory, připomínky a články zasílejte nejlépe e-mailem nebo na adresu redakce.

Časopis esprit vychází za fi nanční podpory Úřadu vlády České republiky.

Časopis pro všechny, kterým duševní strasti nejsou lhostejné

inzerCe

Podivný zmatek, kdy vše do sebe zapadá. Žádné ohlížení zpět, žádná otázka: Je to vůbec možné? Neptala jsem se nikoho, tím míň sebe, Co se to kolem mě za kolotoč točí. Kdo řídí ho, kam svět mi zmizel z očí. Bez zkoumání, bez údivu, všechno jsem sama sobě spolkla. Jak rybka chytla jsem se na návnadu páchnoucí smrtí. Chvílemi ke mně problesklo Tvé světlo, chvílemi mi bylo do smíchu. Přišla noc. Ve tmě obrysy mé hrůzy pevně mě obejmuly. Já mezi nimi zajatá, ani dýchat nemůžu strachy. A pak… pak… Co pak? Pak už jen léky tišící bolest, léčící zranění, co v duši mám. Jenže na bolest je každý strašně sám. Objetí, polibky, slzy v očích, co prozradí, že ten, kdo Tě těší, sám neví, kolik toho ještě uneseš. A proč? Protože umřel děda? Protože jsem ztratila Lenku? Protože školy bylo moc? Kdo ví? Mí léčitelé neodpověděli. Hrst prášků odpověď nenabízí. Člověk se sobě vzdaluje, stává se sám sobě cizí. Nejde mluvit, nejde se smát. Čemu? A o čem? Není důvod. Mám chuť jen spát. Slzy přicházejí, však úlevu nepřináší. Kyne mé tělo, jídlo je poslední radostí. I bolestí, když do zrcadla se podívám. A tak radši jím a spím, nemyslím, necítím, nežiju, přežívám. Láska? Co je to? Rozkoš? Ach bože! Tělo v brnění, tělo ve skafandru. Neprůstřelná vesta hřeje mě na mých ramenou. Samota. Ohromná, prázdná, hnusná, odporná, nervy drásající, do morku kosti zarytá samota. Nicota. Čas, co neutíká. Bůh, co mlčí. Pravda, jenž je skrytá. Útočiště poslední v náruči první. Hltám Tvou lásku, teče mi po bradě. Tlustá a plytká, jak můžeš mě milovat, má bytosti nejdražší? Za co všechno můžu si sama, co všechno způsobily okolnosti? Kde končí má nemoc, a začínám Já?

esprit 5-6-10.indd 19 10.6.2010 11:36:00

20

V přihlášce prosím vyplňte kontaktní údaje na sebe a na svéhoošetřujícího psychiatra. Vyplněnou přihlášku pošlete do centra, které jenejblíže Vašemu bydlišti. Odborná sestra z centra PPDZ Vás zkontaktujea sdělí Vám, kdy a kde začíná nejbližší běh programu PPDZ.

Bližší informace o programu najdete na webové adrese: www.ppdz.cz

Přijďte pak nezávazně na 1. hodinu programu a udělejte něco pro své zdraví !

Přihláška

Jméno:

Adresa:

Telefon: E-mail:

Podpis:

Jméno ošetřujícího psychiatra:

Adresa ambulance ošetřujícího psychiatra:

Poznámky:

Telefon:

Datum:

CZN

RS00

006

Seznam center PPDZ v ČR:

/2536, 737 468 421

BrnoPsychiatrická klinika FN LF MUPsychiatrická ambulanceJihlavská 20625 00 Brnotel.: +420 547 192 094Instruktor: Ivana Jaborníkováppdz-brno@seznam.cz

České BudějoviceNemocnice České Budějovice, a.s.Psychiatrické odděleníB. Němcové 54370 87 České Budějovicetel.: +420 387 878 710/20Instruktor: Jana Kalinová, A. Bauernöplováppdz-cb@seznam.cz

Frýdek-MístekMUDr. Weimerová MonikaPsychiatrická ambulanceStará cesta 83738 02 Frýdek-Místek tel.: +420 558 646 327, 731 081 522, 732 233 477Instruktor: Iveta Trčková, Eliška Chovancováppdz-fm@seznam.cz

Havlíčkův BrodPsychiatrická léčebna HBOddělení 6Rozkošská 2320580 23 Havlíčkův Brodtel.: +420 776 658 127Instruktor: Zdeňka Stránská, Marcela Ficbauerováppdz-hb@seznam.cz

Hradec KrálovéPsychiatrické oddělení FN Hradec KrálovéSokolská 581500 05 Hradec Královétel.: +420 49 583 3183Instruktor: Mgr. Jitka Nepokojová

JihlavaPsychiatrická léčebnaoddělení 1ABrněnská 54586 24 Jihlavatel.: +420 567 552 241Instruktor: Bohdana Kružíková, Zdenka Kaurováppdz-jihlava@seznam.cz

KarvináPsychiatrická ambulance MUDr. Alexandra SedlářováŽižkova 2803/07733 01 Karvinátel.: +420 731 575 478Instruktor: Andrea Šilhánková, Romana Rychlíkováppdz-karvina@seznam.cz

LiberecFokus LiberecObčanské sdruženíNezvalova 662460 15 Liberec 15tel.: +420 485 163 440Instruktor: R. Bergmanová, Lenka Schneiderováppdz-liberec@seznam.cz

MostNemocnice Most, příspěvková organizacePsychiatrické odděleníJ. E. Purkyně 270434 64 Mosttel.: +420 478 032 137, 476 701 655Instruktor: Lenka Tichá, Jitka Štichováppdz-most@seznam.cz

OlomoucPsychosociální centrumDolní náměstí 51772 00 Olomouctel.: +420 774 403 431Instruktor: Mgr. Zuzana Kašpárkovápscentrum@centrum.cz

OpavaPsychiatrická léčebna OpavaOddělení 17B, Olomoucká 88746 01 Opavatel.: +420 553 695 401, 398Instruktor: Mgr. Libor Kundrata, Jana Kožiálováppdz-opava@seznam.cz

OstravaMUDr. Beránková AlexandraDům duševního zdravíSkautská 1081, 708 00 Ostrava – Porubatel.: +420 596 912 009, 737 508 106Instruktor: Marcela Hlinovská ppdz-ostravaporuba@seznam.czppdz-ostrava@seznam.cz

PardubicePsychiatrické oddělení nemocnice PardubiceDenní stacionářKyjevská 44532 03 Pardubicetel.: +420 466 016 606Instruktor: Bayerová Ivetappdz-pardubice@seznam.cz

PlzeňRegionální institut duševního zdravíZábělská 43312 19 Plzeňtel.: +420 377 462 314Instruktor: Libuše Lovásová, Eva Pidojmováppdz-plzen@seznam.cz

PrahaPsychiatrická klinika 1. LF a VFNKe Karlovu 11, 128 00 Praha 2tel.: +420 224 965 339Instruktor: Zuzana Fišarová, Mgr. Milan Demjanenko, Blanka Hrubá, Marcela Kaňkováppdz@seznam.cz

Psychiatrické centrum PrahaÚstavní 91, 181 03 Praha 8tel.: +420 266 003 322/305Instruktor: Vlasta Martinková, Hana Mudrová panochova@pcp.lf3.cuni.cz

Denní psychoterapeutické sanatorium OndřejovKlánová 36, 147 00 Praha 4tel.: +420 241 444 198, 533Instruktor: Gabriela Přepechalová, Mgr. L. Šefrnováppdz-ondrejov@seznam.cz

Eset, Psychoterapeutická a psychosomatická klinika, s. r. o., MUDr. Ondřej PěčVejvanovského 1610, 149 00 Praha 4tel.: +420 272 940 880, 879Instruktor: Blanka Dvořáková, Eva Neudörflová

PřerovPsychosociální centrum Přerovnám. Přerovského povstání 1750 02 Přerovtel.: +420 581 209 622Instruktor: Ivana Špunarová, Jana Habáňová

PříbramOblastní nemocnice Příbram, a. s.Psychiatrická ambulancePodbrdská 269281 95 Příbramtel.: +420 318 654 429Instruktor: Eva Rozmajzlová, Šárka Nesvadbováppdz-pribram@seznam.cz

TáborFokus TáborMostecká 2087, 390 03 Tábortel.: +420 381 252 684 Bc. Ladislav Bryndych, Simona Severováppdz-tabor@seznam.cz

Ústí nad LabemMasarykova nemocnice Ústí n. L., přísp. org.Psychiatrické odděleníSociální péče 3316/12A401 13 Ústí nad Labemtel.: +420 477 113 141/144Instruktor: Dagmar Štrougalová, Ivana Klímová

esprit 5-6-10.indd 20 10.6.2010 11:36:00