EU a boj proti EU a boj proti změnám klimatuzměnám klimatu

Vývoj enviromentální politiky

• dlouho nebyla nikde zakotvena• EU má dnes ve světě vedoucí postavení

1959 – 1.norma v oblasti životního prostředí ve smlouvě o EUROATOM

1972 – mezinárodní konference v Stockholmu

1973 – sekce v Evropské komisy na ochranu životního prostředí- 1. akční plán

1980 – Evropský soudní dvůr potvrdil možnost přijímat evropské závazné normy pro ochranu životního prostředí

1981 – generální ředitelství pro ochranu životního prostředí

1984 – vznik fondu pro ochranu životního prostředí

1987 – Jednotní evropský pakt vytváří zvláštní politiku ochrany životního prostředí

1993 – Maastrichtská smlouva zavádí princip ohleduplnosti vůči životnímu prostředí při přijímání a provádění všech politik ES

1994 – vznik Kohezního fondu neboli Fondu soudržnosti

2001 - platí VI. Akční plán pro životní prostředí

Základní principy

• Envir.politika EU je založena nejen na potřebě spolupráce a trvalého konsenzu, ale taky na etických a ekonomických zásadách a principech obecného dobra

1. Etický princip – předpoklad: příroda má svou hodnotu a jako taková by měla být chráněna

- např. právo na život živočichů a přežití druhu 2. Princip obecného dobra – založen na vztahu mezi ničením

životního prostředí a lidským zdravím- spojen z problémy vyžadující spoluprací mezi státy a

nejen těmi členskými (přeshraniční znečišťování a jeho dopady na zdraví, ozonová vrstva globální klima)

- Následky průmyslové činnosti ekonomicky silných státu Severu (včetně EU) na úkor chudších zemí Jihu solidarita

3. Ekonomický princip – v současní době je nejsilnější - Nejvlivnější na harmonizaci legislativy členských státu, která

je jedním z nosných prvků evropského sjednocení Společné envir. standarty jsou podmínkou pro

fungující vnitřní trh, kdy by nedostatky v harmonizaci env. politiky zvýšení nákladů podniků chovajících se ohleduplně k živ. prostředí

oproti těm, kteří s jejím uplatňováním váhají Není-li efektivní řešení vznik dalších nákladů Investice do této sféry přinášejí nové pracovní

příležitosti

Hlavní zásady

• Uvedeny v čl. 130 r (2) Smlouvy o ES

Vysoká úroveň ochrany

Přijímání evropských norem živ. prostředí podle tradic států s přísnější env.politikou

Zásada předběžné opatrnosti

Env. škodám by se mělo zabránit kdykoliv je to možné

Např. nové chemické látky nesmějí být volně prodejně, pokud není znám stupeň jejich nebezpečnosti nebo dovoz a používání geneticky modifikovaných organismů

Zásada ,,znečišťovatel platí’’ (Polluter Pays Principle – PPP)

Náklady na odstranění znečištění by neměla hradit společnost, ale konkrétní znečišťovatelé

2000 – Komise zveřejnila Bílou knihu o odpovědnosti za škody na životním prostředí

Zásady integrace

Zakotvena v čl. 3 c Amsterodamské smlouvy

k dopadům na životní prostředí musí přihlížet i při navrhování a provádění ostatních politik ES

Zásada subsidiarity

EU by měla být aktivní pouze v případě, že může být úspěšnější při řešení problému než dané členské státy

Problém by se měl řešit na nejnižší možné úrovni (obec, okres,…

Cíl trvale udržitelného rozvoje

byl definován jako „rozvoj uspokojující požadavky současnosti bez toho, aby byla narušena schopnost příštích generací uspokojit své vlastní potřeby".

Zásada partnerství

Agenda 21 a Environmentální akční program „aktéři trvale udržitelného rozvoje“ by měli navázat dialog a spolupracovat při hledání řešení env. problémů

Legislativní proces v oblasti životního prostředí

• Acquis communautaire (komunitární právo) – Jádro environmentální politiky ES• obsahuje přibližně 300 právních aktů – směrnice, nařízení a rozhodnutí • Ovšem norem, kterým musí přizpůsobit svůj právní rámec nově přistupující země, je podstatně méně „enviromental acquis“ (environmentální právo) – vymezeno pouze životnímu prostředí

Asi 70 směrnic a21 nařízení

Kjótský protokol

• Mezinárodní dohoda → Rámcová dohoda OSN o změnách klimatu

• 11.12.1997 v Kjote v Japonsku podepsaná, účinnost od 16.2.2005

• Závazné cíle pro 37 krajin a ES pro snižování emisí skleníkových plynu

• Dosažení cíle prostřednictvím vnitrostátních opatřeni + mechanizmy stanovené protokolem :

Obchodovaní s emisemi- tzv. trh s uhlíkem Mechanizmus čistého rozvoje (CDM) Společná implementace (JI)

Globální oteplování

Jeho hlavní příčinou jsou fosilní paliva cestou je pro EU integrovaná politika v oblasti energetiky

Nutnost pro snížení glob. oteplování na 2 °C, aby šla příkladem, EU slíbila, že sníží své emise alespoň o 20% nehledě na to, jak se zachovají jiné země, a to pomocí integrované politiky v oblasti energetiky a změny klimatu spolu s již zavedenými opatřeními

• Pomocí zvýšení energetické účinnosti snížit spotřebu energie v porovnání s odhady na rok 2020 o 20 %

• Zvýšením podílu obnovitelných zdrojů energie na celkové spotřebě energie až na 20 %, což je více jak dvojnásobek současné úrovně

• Desetinásobně zvýšit podíl biopaliv v celkové spotřebě benzinu a nafty• Vývojem a prosazováním technologií s produkcí nízkých nebo nulových

emisí včetně technologií pro zachycení a ukládání emisí• Zvýšením konkurenceschopnosti trhů s elektřinou v celé Evropě• Lépe koordinovat energetickou politiku EU s ostatními politikami• Zlepšit mezinárodní spolupráci

• Chce toho dosáhnout skrze akčních plánů - současnosti probíhá Šestý akční plán na období 2001-2010, vydávání doporučení a stanovisek či financováním programů z fondů ES (Kohezní fond či specializované fondy životního prostředí, např. LIFE, SAVE, ALTENER) nebo třeba udělováním tzv. „ekologické známky" (Eco-label) nebo tzv. „ekologického auditu".

• Důležité instituce: Generálnímu ředitelství pro životní prostředí Generální ředitelství pro zemědělství Generální ředitelství pro energetiku a dopravu (např. programy SAVE

ALTENER pro omezování emisí oxidu uhličitého a využívání obnovitelných zdrojů energie)

Generální ředitelství pro rybolov (ochrana mořské biodiversity a zdrojů ryb) Evropská agentura pro životní prostředí se sídlem v Kodani Evropská environmentální kancelář Greenpeace International, Světový fond divočiny, Climate Network Europe či

Birdlife International na straně ekologických aktivistů a Evropské sdružení automobilového průmyslu (ACEA), Evropská rada chemického průmyslu (CEFIC) či Evropské sdružení petrochemického průmyslu (EUROPIA) zastupující průmyslovou lobby.

 

Kodaňská konference o změně klimatu, COP15

• 192 zemí• Snaha o dohodnutí „nástupce Kjótské protokolu“, který vyprší v roce

2012 • COP15 = 15th Conference of Parties UNFCC (United Nations

Framework Convention on Climate Change), zároveň páté setkání zemí Kjótského protokolu

• Podle UNFCC konference měla být schopná dosáhnout 4 cílů:• Vyjasnit v jaké míře budou průmyslově rozvinuté země jako

USA, Austrálie nebo Japonsko omezovat emise skleníkových plynů

• Určit jak a v jaké míře mohou rozvojové země (Čína, Brazílie, Indie) omezit jejich emise bez toho, aby snížili svůj ekonomický růst

• Prozkoumat možnosti stálého financování rozvojového světa ze strany rozvinutých zemí k omezení emisí skleníkových plynů

• Najít způsoby, jak udělat z rozvojových zemí rovnocenné partnery v procesu rozhodovaní o věcech technologií a financí

Nazývána fiaskem nakonec schválena pouze právně nezávazná dohoda o změně klimatu, kterou v jakési poslední snaze o odvrácení totálního neúspěchu konference sjednal Barack Obama mezi Čínou ostatními velkými rozvojovými státy. Tu ovšem zcela odmítly menší rozvojové státy

• Cíle EU: Mluvit jedním hlasem Opatření, která by snížila glob. oteplování 2020 o 20% ve srovnání

s hladinami z roku 1990 + při přistoupení ostatních zemí na tento požadavek ochotná ten svůj zvýšit až na 30%

Nekonkrétní slib pomoci rozvojovým zemím – některé bohatší země EU chtěly být velkorysé, ovšem nově přistoupené země z východu se zdráhaly

Polsko spolu s ostatními nově přistoupenými zeměmi z východu chtělo dohodu, která by neměla příliš vysoké požadavky na ekonomiku

Otázka rozdělení financování rozvojových zemí v rámci EU – západní státy Unie chtěly vypočítávání podílu na základě vypuštěných emisí x energetika a průmysl východních zemí založen na uhlí

Ovzduší

• Zaměřeno na emise, které se vysoce podílejí na znečištění vody a půdy přesahující hranice států

• EU se v tomto ohledu drží dvou regulačních principů – určit pro znečišťovatele standarty kvality ovzduší a stanovit pro ně emisní limity

• Čištění je velmi drahé EU prosazuje zavádění integrovaných environmentálních technologií předcházejících už samotnému znečištění

• Od roku 1980 přijala EU limity kvality ovzduší pro oxid uhličitý, polétavý prach, oxidy dusíku, saze a olovo.

• 1992 – Rámcová směrnice o kvalitě ovzduší (96/62/ES), • 1996 – Směrnice o integrované prevenci a kontrole znečišťování • Auto – Oil program Program ALTER • Program SAVE

Evropský systém obchodování s emisemi (EU Emissions Trading Scheme)

• Hlavní myšlenka – zavedení ceny za CO2 je cenově nejefektivnější cesta k dosažení výrazného snížení globálních emisí způsobujících skleníkový efekt, nutná k zabránění toho, aby změna klimatu nedosáhla kritické úrovně

• Je postaven na zavazující legislativě, kterou navrhla EK a schválily členské státy spolu s EP a je založen na 4 principech:

• Systém „cap-and-trade“ („zavři víko a obchoduj“)• Povinná účast podniků v zúčastněných odvětvích• Obsahuje silný rámec spolupráce• Přestože se týká jen EU, je navázána spolupráce i se státy, které ratifikovaly

Kjótský protokol

• Skládá se z jednotlivých fází neboli obchodních časových rozmezíFáze 1 – 1.1.2005 – 31.12.2007 – pilotní fáze ‚učením se praxí‘: úspěšné určení

ceny CO2,volného obchodu s emisními příděly napříč EU a nezbytné infrastruktury pro kontrolu, ohlašování a potvrzování daných emisí v rámci zahrnutých podniků – příprava pro stěžejní fázi 2

Fáze 2 – 1.1.2008 – 31.12.2012 – se kryje s „první závazným údobím“ Kjótského protokolu - pětileté období, ve kterém musí EU a její státy vyhovět stanoveným emisním limitům v rámci Protokolu

Fáze 3 – potrvá 8 let v období od 1.1.2013 do 31.12.2020 a měla by se přispět větší předvídatelnosti nutné k dlouhodobé investici v rámci snižování emisí, od roku 2013 se počítá s následovným posílením a rozšířením Systému, které by mělo hrát zásadní roli v dosažení cílů EU v oblasti klimatu a energetiky pro rok 2020

Trestněprávní ochrana životního prostředí

• Směrnice 2008/99/ES• schválená dne 19. Listopadu 2008 a zveřejněna v Úředním věstníku• historicky první platný předpis na úrovni ES • právním základem směrnice- společný zájem ES na ochraně životního

prostředí (čl. 175 odst.1 Smlouvy ES )• cílem směrnice je zajištění účinnější ochrany životního prostředí (čl. 1)• směrnice zavádí pro členské státy povinnost stanovit trestní sankce za

závažná porušení ustanovení práva ES o ochraně životního prostředí• sankce mají být účinné, přiměřené a odrazující

Důvody přijetí směrnice

• rozdílnost sankčních systémů členských států

• rozdílné uplatňování trestní odpovědnosti v případech závažné

environmentální kriminality

• neexistence společné úpravy trestního postihu těchto případů

• nárůst trestných činů proti životnímu prostředí i jejich účinky

 

Čl. 3 – jednání, které představují trestní činy

• protiprávní vypouštění, emise nebo uvolňování množství materiálu nebo

ionizujícího záření do ovzduší, půdy nebo vody• protiprávní nakládání s radioaktivním materiálem • protiprávní nakládání s odpady, včetně nebezpečných• protiprávní přeprava odpadů v množství nikoli zanedbatelném za

účelem zisku• protiprávní provozování rizikových zařízení• protiprávní nakládání s chráněnými druhy živočichů a rostlin• významné poškozování chráněného přírodního stanoviště• protiprávní obchodování s látkami poškozujícími ozonovou vrstvu Země

Předsednictví ČR Radě EU v roce 2009

motto „Evropa bez bariér“

Vláda ČR stanovila tři obecné priority:

rozvoj ekonomiky směřující k dosažení konkurenceschopnosti EU postavení EU ve světě, partnerství a řešení bezpečnostních otázek otázky životního prostředí, konkrétně energetika a klimatické

změny

 Pracovní program založila ČR na kontinuitě unijních politik a na spolupráci s francouzským a švédským předsednictvím vyjádřené ve společném 18měsíčním programu Rady.

18-ti měsíční program předsednictví Francie, ČR a Švédska

strategický dokument Rady EU z 30. Června 2008 země, které předsedaly EU v období od poloviny roku 2008 do konce

roku 2009 strategie udržitelného rozvoje - změna klimatu a čistá energie

- udržitelná doprava

- udržitelná spotřeba a produkce

- ochrana a řízení přírodních zdrojů

- veřejné zdraví

- sociální začlenění

- demografie a migrace

integrovaná politika – snížení emisí skleníkových plynů

- snaha o nízkouhlíkové hospodářství

- kontakty s klíčovými partnery (Spojené státy, Čína, Rusko, Indie, Brazílie)

- mezinárodní dohody v plném znění na adrese: http://www.env.cz/cz/ 18-ti mesiční program

Energetika a ochrana klimatu:

snaha předsednictví připravit cestu k dosažení širokého mezinárodního konsensu, jak celosvětově čelit klimatické změně (každé řešení

klimatického problému bude implikovat nejen určité ekonomické a politické náklady, ale i příležitosti)

energetická bezpečnost je základním předpokladem fungování unijních ekonomik (cílem EU je dosáhnut větší teritoriální diverzifikace

dodavatelů, pestřejší palety využívaných zdrojů, vytvoření jednotného trhu energií v rámci EU)

úspory energie , účelné substituce dovážených a fosilních paliv a podpory

investic do vývoje nových efektivních technologií

dobudování jednotného vnitřního trhu a jeho technických a organizačních předpokladů

snižování emisí skleníkových plynů po roce 2012 (v souladu se závazkem EU k udržení maximálního růstu průměrné globální teploty do 2°C do roku 2050)

označování organizací uplatňujících environmentální přístupy a podpora prosazování systému ekologického označování výrobků stabilizace vztahů se stávajícími hlavními zahraničními dodavateli energetických zdrojů (zejména vyjasnění úlohy Ruska a budování

pevných vztahů s dodavateli novými)