Eva Kanturkova: Tajemstvi sametu

KantÛrková - zlom 29.11.1956 18:23 Stránka 1


Eva KantÛrková

TAJEMSTVÍ SAMETU



Eva KantÛrková

TAJEMSTVÍ SAMETU

(O zákulisí pfievratu 1989 s reÏisérem Jifiím Svobodou)

AKROPOLIS 2013


© Eva KantÛrková, 2013 © Graphic design Cyril Hádek, 2013 © Jifií Tomá‰-nakladatelství Akropolis, 2013

ISBN 978-80-7304-158-8


31. srpna19:51

MÛÏete poloÏit otázku jako první? Jste pfiece jen chytfiej‰í. E.K.

2. záfií 5:00

To jste mû ale zaskoãila. Otázky moc klást neumím (s v˘jimkouotázek, které ãas od ãasu kladu sám sobû). Jinak je mi odevÏdycky cizí chuÈ vyzvídat. Vypadá to ohleduplnû, ale jednaz m˘ch pfiítelkyÀ mi pfied ãasem vyãetla, Ïe v tom spatfiuje mousebestfiednost a nezájem o to, co proÏívají lidé kolem mne. Pros-tû sobectví. Na tom bude asi nûco pravdy – bojím se dozvídatnûco, co by mû nutilo zaujmout nûjaké stanovisko, zaãít se po-dílet na problémech tûch kolem mne. Instinktivnû asi vyznávámpfiísloví „kdo se moc ptá, moc se dozví“.

S tím sebestfiedn˘m úvodem ale souvisí to, na co se chci zeptat(kdyÏ uÏ jste mû vyzvala) i s rizikem, Ïe se „moc“ dozvím. A neníto otázka, jaká by mûla b˘t – jasná, srozumitelná, vyÏadující ne-ménû jasnou odpovûì.

Osobnû jsme se poznali pfied pûti mûsíci. KdyÏ jsem Vás jel po-prvé nav‰tívit, mûl jsem trému (byÈ jsem ostfiílen˘ kozák). Tré-ma tváfií v tváfi spisovatelce va‰eho kreditu, která mi nabízí text,jemuÏ musela vûnovat mnoÏství ãasu, poznávací energie a autor-ské invence, je pfiirozená. Mûl jsem ale i trému, podnícenou zezcela jiného smûru – v dobû, kdy jste Vy byla pronásledovanáa dokonce vûznûná, byl jsem ãlenem Komunistické strany, jeÏbyla organizátorem a viníkem Va‰eho útlaku a existenãníchi existenciálních potíÏí. O pronásledování disentu jsem samo-zfiejmû vûdûl, nemohl jsem nevûdût. A pfiece mi to nedûlalo velkéstarosti – chci b˘t docela upfiímn˘. Byl jsem Ïenat˘, mûl jsemzdravé, chytré dûti, mûl jsem i milenky, kamarády – Ïil jsem pro-stû spokojenû. Nebyl jsem bohat˘, ale nejsem nároãn˘. A jestli

7


mne nûco trápilo, byly to vÏdy znovu pfiistfiihované meze talen-tu, které jsem pociÈoval a dodnes pociÈuji pfii kaÏdém filmu.

V mezích, které nám svût umoÏÀuje, uskuteãÀujeme kaÏd˘ vol-bu sám za sebe. S vûdomím v‰ech dÛsledkÛ. Nikdy jsem netou-Ïil b˘t disidentem, nechat se ‰ikanovat policií, mít zakázánopracovat. A netouÏím po tom ani dnes, i kdyÏ se domnívám, Ïesouãasnost potfiebuje disidenty stejnû jako minulost. Zatím jenikdo nezavírá. Pfiedlistopadov˘ reÏim chtûl b˘t permanentnû le-gitimizován souhlasem. Nevystaãil si souhlasem u volebníchuren. Souãasn˘ reÏim obãansk˘ souhlas k niãemu nepotfiebuje.Staãí, kdyÏ jednou za ãtyfii roky pfiijde ãást obãanÛ k volbám.Kverulanti, ktefií popisují stránky internetu nûjak˘mi v˘levy, po-slance a ministry ani dost málo nezajímají.

Demokracie? Svobodné volby? Nikdy jsem Ïádného poslancek niãemu nepotfieboval. Ani v minulém reÏimu, ani dnes. Bylomi jedno, kdo sedí v parlamentu. A s krátk˘m intermezzem1990-94 je mi to neménû lhostejné i dnes. Tehdy hledali lidév parlamentu politickou pozici, dnes skvûle placené zamûstná-ní, k nûmuÏ nepotfiebují nic umût a nemusejí se ani namáhat,mohou tam klidnû spát. Na poslaneckém klubu jim sdûlí, kdyhlasovat pro a kdy proti. Jedinou vût‰í zátûÏí poslaneckého fie-mesla je otrlost v poslouchání stupidních fieãí. Je to v˘nosné za-mûstnání – ti ‰ikovnûj‰í vyjdou po nûkolika létech z parlamentus kontem naplnûn˘m miliony, ãi desítkami milionÛ. Pfii hlaso-vání prodají svou loajalitu k voliãÛm a volebním programÛm,ztratí kontakt se sociální realitou a domnívají se, Ïe si v‰ichniÏijí „jak prasata v Ïitû“ – tak pravil pan ministr Kalousek.

JenÏe to jsem v roce 1990 nevûdûl. Pfied listopadovou revolucía nûkolik let po ní jsem mûl jisté iluze o moÏném idealismu po-litikÛ v demokratick˘ch pomûrech. Dnes uÏ ztracené iluze. Pro-to k volbám nechodím. Kdyby si v‰ichni lumpové, co si bez-osty‰nû cpou vefiejné peníze do sídel na Floridû nebo v Dubaji,mysleli, Ïe volby mÛÏou jejich postavení nûjak ohrozit, urãitû byje zakázali.

8


Ale vy, milá paní KantÛrková, jste idealista. Vy jste v ÏivotûvÏdycky niternû vnímala étos, poslání. A za své pfiesvûdãení jsteruãila svou svobodou, sama sebou. Proto mám pfied Vámi nûcojako v˘ãitky, pocit viny, Ïe jsem v ãase, kdy jste byla vûznûna naRuzyni, nefiekl nikde hlasitû, Ïe s tím nesouhlasím. Îe je ha-nebné za my‰lenky a vefiejné postoje ãlovûka pronásledovata dokonce vûznit.

Osobnû jsme se poznali pfied pûti mûsíci. A já jsem po kaÏdémsetkání, nejprve obezfietnû, podezíravû, pak ale stále otevfienûjinab˘val dojmu, Ïe mezi námi vzniklo a existuje nejen lidskésouznûní, které Ïiví mÛj respekt k Vám, Va‰e bezprostfiednost,jistá plachost, to, jak hezky se umíte smát. Lidské souznûní, alei velká blízkost názorÛ na tak mnoho otázek – v fiadû z nich jsemsi na poãátku myslel, Ïe se urãitû mineme (tfieba Palestina-Izrael).Dnes mám dojem, Ïe se pfiátelíme (neuraÏte se nad tím v˘razem)uÏ dlouh˘ ãas.

Ale není to sebeklam? Myslím si to jen já? A pokud bych mûlpravdu, jak je to moÏné, kdyÏ nás rozdûluje tak propastnû jináÏivotní zku‰enost? Vy jste psala svÛj osud s Janem Husem, jábych ho psal docela urãitû spí‰ s Galileem.

Vá‰ Jifií

2. záfií 10:43

Nezklamala jsem se. Jak se tak zkoumáme navzájem, já jsem siovûfiovala (a stále ovûfiuji), jestli jste ten, za kterého Vás mám.Proto jsem Vám nabídla spoleãnou knihu. Vefiejn˘ dialog. Proto-Ïe text se nedá o‰idit, tak jako se nedá o‰idit film. Získal jste simû – a moje pfiedstava o Vás pochází z toho záÏitku – filmemBoÏí duha. Já tu knihu, i samotného Jaroslava Durycha, pova-Ïuji za jeden ze stfiedobodÛ nejen ãeské literatury, ale i ãesk˘chdûjin. Jaroslav Durych se svou povûstí katolického v˘trÏníka za-

9


tím nemá v na‰em kulturním povûdomí to postavení, jaké si za-slouÏí. Uvûdomila jsem si to na Bloudûní, ve kterém ho umûlec-ká intuice a nepodplatiteln˘ talent donutily provázat v lidskémvztahu dva duchovní proudy, které jsou v pobûlohorském kon-fliktu historiky vykládány jako nesmifiitelné. Umûní má sílu pfie-konat poplatnost spoleãenskému mínûní.

Tak jsem se zaãala ptát, proã jste si právû Vy vybral BoÏí duhua jak se Vám stalo, Ïe jste postihl její podstatu. Co to je v ãlovû-ku, tedy v nûkterém ãlovûku, Ïe se v díle vymaní ze sv˘ch „svût-sk˘ch“ pout. A díky BoÏí duze jsem taky získala dÛvûru, Ïe sebudete umût sÏít s Janem Husem.

K tomu, co pí‰ete o Husovi a Galileovi poznámka: na Husovijsem si zkoumala, kromû toho, proã a Ïe radûji volil hranici neÏkompromis, jak se stane upfiímnû vûfiící katolick˘ knûz kacífiem.Hus nebyl kacífiem zaloÏením, nebyl to kfiikloun ani fanatik, jenprostû stupeÀ za stupnûm reagoval sv˘m zaloÏením na pomûrya situace, do kter˘ch byl uvrhován. Tomu rozumím. Tak podob-nû se z nûkter˘ch z nás stávali disidenti. S tím rozdílem, Ïe roz-chod s platn˘m reÏimem to byl sice hlubok˘, zcela zásadní, alene‰lo nám pfii nûm o Ïivot. A pokud jde o Galilea, ten ústupekz nûj nedûlá men‰ího astronoma. A nadto, mil˘ pane Jifií! To Vásnûkdo chtûl zabít! Ne mû.

âímÏ jsem skonãila osobní ãást úvodu a chci se zeptat: byla tofrajefiina, projev vzdoru, uváÏlivé rozhodnutí nebo je‰tû cosi ji-ného, Ïe jste se po pfievratu stal pfiedsedou komunistÛ? A jakjste se cítil v prostfiedí, které dobová atmosféra touÏila zadupatdo zemû, vykluãit, rozbít na padrÈ? Anebo nebyl sám pfievrattak dalekosáhl˘ a politická zákoutí nabízela ne tak smrtonos-ná fie‰ení?

A omlouvám se. ¤íkala jsem Vám, Ïe budu nepfiíjemná.

E. K.

10


4. záfií 00:51

Va‰e otázka není nepfiíjemná, je logická. Nicménû tûÏké je na nizcela popravdû odpovûdût. Motivace jednání mnohdy postrádajíracionální jádro.

Vzdor urãitû! To je správné slovo, byÈ ne vyãerpávající. Lidé kolemmne se tehdy mûnili velmi pfiekotnû a kupodivu: doba k tomubyla vstfiícná. AÏ pozdûji se nûkter˘m pfiipomínala minulost, nû-kter˘m se zapomínala. Ale v té první fázi sametová revoluce ak-ceptovala s otevfienou náruãí v‰echny, kdo v okamÏení prozfielia zcela se odfiízli od minulosti. Jména mohu dodat aÏ ústnû, ne-míním nikoho denuncovat. KaÏd˘ zná nûjak˘ pfiíklad ze svéhookolí.

Byl jsem od roku 1987 pfiedsedou filmové sekce Svazu drama-tick˘ch umûlcÛ. Za dobu mého pfiedsedování byla narovnávánakritéria ãlenství a mnozí z tûch, kdo v pfiedchozích letech ne-mohli b˘t ãleny, za mého pÛsobení byli pfiijati. K. KachyÀa, J.Jire‰, E. Krumbachová, dokumentarista Fairaizl, J. Krejãík.âlenství jsem nabízel V. Chytilové a J. Menzelovi – oba odmítli,byli opravdu v˘jimkou, které si s odstupem let váÏím je‰tû vícneÏ tehdy. J. Menzel je ze v‰ech kolegÛ v branÏi, které jsem kdypoznal, nejzásadovûj‰í. A navíc svou zásadovost a lidskoui umûleckou integritu nikdy nestavûl na odiv. Je stejnû krásn˘a ãist˘ jako jeho filmy.

V té dobû existoval titul „zaslouÏil˘“ a „národní“ umûlec. MoÏnánetu‰íte, jak mnozí o ty tituly stáli. A protoÏe se domnívali, Ïev tom mohu vzhledem ke své funkci pomoci, volali mi oni ãi je-jich manÏelky. Pro mne to nebylo snadné. Nemohl jsem jen takvolnû oslovit ministra Kymliãku ãi Klusáka, musel jsem si vy-myslet nûjakou legendu o roz‰ífiení svazové ãinnosti, poÏádato pfiijetí, a pak bûhem rozhovoru mluvit i o titulech. S ãist˘msvûdomím jsme navrhli J. Jiráskovou, J. Adamíru. Ti nikdy ne-volali. Ti jiní, které jmenovat nebudu, mi volali dvakrát v t˘dnu;

11


jejich Ïeny volaly mojí Ïenû. Toãil jsem v té dobû film Prokletídomu HajnÛ podle románu J. Havlíãka. Byl jsem mimo Prahua proklínal jsem tituly, titulÛ laãné kolegy i jejich Ïeny.

Pak pfii‰la revoluce, a oni s p˘chou tituly vraceli. Jednomu zezaslouÏil˘ch jsem pak nûkdy v roce 1990, kdyÏ hrdû oznamoval,Ïe titul zahodil, pfied celou spoleãností fiekl: „BoÏe, a komu jsi hovrátil?! Mûl jsi ho vrátit mnû!“ To já bûhal k ministrovi a ten mifiíkal, „ale toho nemá rád Müller“. Já psal návrh a jménem sva-zu ho podepsal. Já psal dopisy ústfiednímu fiediteli filmu, Jifií-mu Pur‰ovi a pfiedsedovi vlády, Lubomíru ·trougalovi.

A tak mohu v motivech ke vzdoru pokraãovat. Kdysi jsem na ja-kési konferenci spolu s nûkolika kolegy vystoupil proti ústfiední-mu dramaturgovi Barrandova Ludvíku Tomanovi. Dneska v‰ich-ni vûdí, jak hrozn˘ to byl „‰kÛdce“, pí‰í to ve vzpomínkách, tehdyto fiíkali moÏná potichu doma. Vefiejnû jsem to od nich nesly‰el.

Nûkolik jin˘ch kolegÛ na popud vedoucího oddûlení kulturyÚV KSâ Miroslava Müllera napsalo na‰e hodnocení: krajní levi-ãáci (tam jsem byl zahrnut já) se spojili s exponentem pravice,Jifiím Krejãíkem, a zaútoãili na ãestného soudruha Ludvíka To-mana… atd. Mám stále je‰tû xerox toho hodnocení i s podpisy.Koncem roku 1989 tito kolegové vefiejnû oznamovali na rÛzn˘chautodafé, jak vystupují z KSâ. To tehdy pfiesahovalo práh méhovkusu.

Prostû se mi zdálo, Ïe v‰echen Ïit˘ ãas je souãástí mé identity,Ïe nemohu odvrhnout vlastní minulost pfied vefiejností jako ba-toh se zátûÏí. Byly to pak kru‰né ãasy, pfiedev‰ím pro manÏelkua pro dcery, které chodily do ‰koly. Ony ani moje maminka mitehdy ani pozdûji nic nevyãítaly, byÈ jsem se jich pfiedem neptal,zda s m˘mi rozhodnutími a jejich následky budou souhlasit.A pro nû to v nûkter˘ch pfiípadech znamenalo podstoupit kon-flikty i rozchod s pfiíbuzn˘mi.

Legitimaci KSâ jsem tehdy nezahodil. Ani vefiejnû, ani tajnû.Nûkdy v bfieznu ãi dubnu 1990 mne pak oslovily dvû kolegynû,které v KSâ, tehdy jiÏ KSâM, rovnûÏ zÛstaly, zda bych nechtûlkandidovat do Federálního shromáÏdûní. Kandidoval jsem na

12


prakticky nevolitelném ãtvrtém místû v Praze do Snûmovny ná-rodÛ. ·anci na zvolení mûl jeden, moÏná dva kandidáti.

Tehdy, na rozhraní pfievratu, bylo politickou módou, stát se mi-nistrem za KSâ a ve volební kampani pak vefiejnû a s pfiíslu‰n˘mkomentáfiem ze strany vystoupit, udûlali to napfiíklad VladimírDlouh˘, dnes kandidát na prezidenta, ãi Milan Luke‰, tenkrát mi-nistr kultury. Na místû pfiede mnou kandidovala ministrynû, uÏnevím, jak se jmenovala, a protoÏe taky vystoupila z KSâM, po-sunul jsem se na kandidátce na tfietí místo. V ãervnu 1990 jsembyl v Praze zvolen díky 15 nebo 20 tisícÛm preferenãních hlasÛ.

Poslaneck˘ klub KSâM ve Federálním shromáÏdûní byl tehdy,aÏ na v˘jimky, silnû proreformní. Koncem fiíjna 1990 se konalsjezd KSâM a nûktefií poslanci mne navrhli za kandidáta napfiedsedu strany.

Z pfiesvûdãení, Ïe je to správné, ale mimo jiné i proto, abychvyslal signál, jak bych si vedení strany pfiedstavoval, jsem ve Fe-derálním shromáÏdûní spolupodepsal návrh zákona, kter˘ mûlex-lege rehabilitovat v‰echny, kdo byli kdysi odsouzeni podle§231 tr. zákona a pfiiznat jim morální i pfiimûfiené materiální od-‰kodnûní. S tím ostfie nesouhlasili ani nûktefií jinak dosti libe-rální poslanci KSâM, a na klubu mû opakovanû vyz˘vali, abychpodpis stáhl. Neudûlal jsem to. A kupodivu navzdory tomu jsembyl na sjezdu v Olomouci pfiedsedou zvolen.

Krátce po zvolení jsem telefonoval s manÏelkou. ¤ekla, „uÏjsem to sly‰ela ze Svobodné Evropy, doufám, Ïe nám nevytluãouokna“. Nevytloukli.

A tak uÏ k tomu dlouhému a nezáÏivnému laudátiu jen krátkoudou‰ku: tu‰il jsem tehdy, Ïe bude v âeské republice tfieba vy-tvofiit silnou levicovou stranu, která by zastupovala sociálnízájmy velk˘ch skupin obãanÛ. Tehdy jsem to tu‰il, dnes jsempfiesvûdãen˘, Ïe se to mûlo stát. Îe mûla v utváfiejícím se demo-kratickém systému vzniknout sebevûdomá politická reprezenta-ce, která by nedopustila loupeÏe za bílého dne, k nimÏ pak prÛ-bûÏnû a systematicky docházelo. Sociální demokracie takovoureprezentací nebyla, jak dokazoval mlad˘, nadûjn˘ StanislavGross, poslanci Wagner, Pohanka, Melãák, Kraus… etc.

13


Politická reprezentace, o jaké mluvím, by ov‰em musela b˘tdÛvûryhodná, coÏ v pfiípadû KSâM znamenalo vyrovnat se zá-sadnû s minulostí, se zloãiny padesát˘ch let, s rokem 1968a s vpádem armád var‰avského paktu a následn˘mi represemia nezákonn˘m kriminalizováním opozice.

Souhlasil jsem s Václavem Klausem, Ïe Obãanské fórum, chá-pané jako sjednocující síla celé spoleãnosti, je krátkodobou zá-leÏitostí revoluãních mûsícÛ. A nutnû musí dojít k polarizacipravolevého politického spektra, jak to do nedávna bylo bûÏnév demokratick˘ch systémech. Bylo pfiece zfiejmé, Ïe se Vy, PavelDostál, ãi Petr Uhl, budete jen tûÏko shodovat s Václavem Ben-dou, kter˘ obdivoval A. Pinocheta. Jednotní jste byli v odporuproti nedemokratickému reÏimu, kter˘ kriminalizoval my‰lenkya názory, ale vÛbec ne v projektu budoucnosti. Pí‰u to jako kon-statování, ale je to zároveÀ otázka – m˘lím se?

Jaká byla Va‰e vize budoucnosti? A v jaké mífie se Vám splnila?

Dnes si po zku‰enosti dvaceti let myslím, Ïe jsem pfiíli‰ idealis-ticky vûfiil v pfiednosti ãítankové demokracie. „Demokracie jevláda lidu, lidem a ve prospûch lidu…“ – povídal A. Lincoln. Ne-umûl jsem si pfiedstavit, Ïe politiku zaãnou zvolení zástupci lidubez skrupulí zneuÏívat k rozkradení vefiejn˘ch statkÛ. Îe sez demokracie stane korupãní systém, do kterého se zapletouv‰echny politické strany.

Mûlo mne varovat, Ïe se uÏ tehdy Federální shromáÏdûní od-mítlo zab˘vat návrhem zákona, kter˘ jsme pfiipravili v ‰estici:·lápota, Sacher (âSL), Dostál, Fi‰era (tehdy je‰tû OF), Ransdorf,Svoboda (KSâM). Návrh zákona stanovil, aby u trestn˘ch ãinÛ,které nastanou v prÛbûhu velké privatizace, byla promlãecí lhÛ-ta trestn˘ch ãinÛ 20 let. Návrh byl smeten uÏ ve v˘borech. Tipfiíslu‰ní vûdûli, co ãiní a proã to ãiní. Zniãující korupce násled-nû prosákla spoleãnost a nabyla rozmûrÛ rakoviny. A dnes uÏ jevût‰ina miliardov˘ch loupeÏí promlãená.

Mluvíme dnes oprávnûnû o rÛstu Ïivotní úrovnû od roku1989, a zapomínáme k tomu dodat, jak byl ten rÛst mimo jiné

14


dosaÏen. Majetek dílem prodan˘, dílem rozkraden˘ v privatizacije stfiízlivû odhadován na 1,5–2 biliony Kã, dluh státního rozpo-ãtu dnes dosahuje 1,5 bilionu Kã, a k tomu by bylo tfieba je‰tûpfiiãíst dluh vefiejn˘ch rozpoãtÛ a zadluÏení domácností. Stfiízli-vû bychom dospûli k ãástce 5-6 bilionÛ Kã. To je cena, ze kterédnes vydává poãet vláda lidí, jejichÏ politické strany tento dluhvytvofiily. Pr˘ vláda „politické odpovûdnosti“, jejíÏ ministfii mizína lukrativních postech, kdyÏ se ukáÏe, Ïe se podíleli na sta-milionov˘ch malverzacích. Vláda „politické odpovûdnosti“, kte-rá si nechává své zámûry schvalovat vût‰inou, sestavenouz poslancÛ, jejichÏ jedna „koaliãní strana“ v Ïádn˘ch volbáchnekandidovala a druhá je sloÏená z poslancÛ trestnû stíha-n˘ch pro podezfiení z korupce a zlodûjen. A to nemluvím o cenûneskonale vy‰‰í, kterou je demoralizace politick˘ch elit a ze-jména vytvofiení majetkové „nesoumûfiitelnosti“, o které pí‰e takv˘stiÏnû prof. Jan Keller.

Odpovûì na va‰i otázku shrnu: ãas na‰eho Ïivota je jednosmûr-n˘ a nevratn˘; vytrhávat z nûj kusy a zahazovat je podle zmûna nálad okolí, znamená odhazovat kus své identity. V‰echno, cojsem kdy udûlal, ke mnû patfií. Nic z toho nemohu Ïít znovu,a proto se toho nemohu ani odfiíkat.

A dodám vûtu, která obvykle v‰echny na‰tve: dÛleÏité je, abybyl ãlovûk smífien sám se sebou. Co si o mnû myslí ti ostatní,není mojí, ale jejich záleÏitostí. A já jsem sám se sebou a sesv˘m Ïivotem v zásadû nejen vyrovnan˘, ale i spokojen˘.

Vûfiím, milá paní KantÛrková, Ïe jsem dnes nena‰tval já Vás. Toby mi bylo líto. Urãitû se najde mnoho lidí, ktefií mne hodnotídaleko pfiíkfieji, neÏ jak sám sebe vidím já.

To je pro dne‰ek dost. Otázku se pokusím formulovat zítra.

Vá‰ Jifií

15


Ïe celé církevní restituce jsou velk˘ tunel, kter˘ si pfiipravujeMiroslav Kalousek a jeho fiídící a podfiízení a spfiíznûní, sou-hlasím s Vámi, Ïe pan profesor Tomá‰ Halík je slu‰n˘ intelek-tuál. A v diskusi malovat nûkomu rohy postrádá jakékoli inte-lektuální parametry, je to agitka. Profesora Halíka si váÏím,obdivuji jeho vzdûlanost a rád ãtu jeho meditativní knihy, mámje v knihovniãce. Vidûl jsem ho slouÏit pÛlnoãní m‰i. Byl skvûl˘!Poselství evangelia evokoval nesmírnû pfiesvûdãivû.

Jednou jsem s ním byl v poledním diskusním pofiadu v televiziNova. Citoval jsem mu tehdy pasáÏe z ãerstvé Encykliky JanaPavla II., Centesimus Annus, a divil jsem se, Ïe katolická církevu nás o sociálním uãení tak diskrétnû mlãí. Pokud si vzpomínám,tehdy se mnou souhlasil, Ïe by se církev tomuto tématu mûla vícevûnovat. Neoliberálním fanatikÛm musely pfii ãtení názorÛ Svaté-ho otce vstávat vlasy hrÛzou. Jan Pavel II. napfiíklad varoval pfiednebezpeãím „…idolatrie trhu, která popírá existenci statkÛ, jeÏ zesvé podstaty nemohou b˘t jednodu‰e zboÏím…“.

V té souvislosti se mi vybavuje i encyklika souãasné hlavy ka-tolické církve, Benedikta XVI., Caritas in Veritate: „…Globálnípandemii ekonomické krize nezavinily spekulace, nadhodnoceníhypoték a toxická aktiva bank, ale chamtivost, hamiÏnost a so-bectví…!“ To jsem se v souvislosti s vefiejnou diskusí o církev-ních restitucích nikde nedoãetl.

Vá‰ Jifií

(Pozn.: Vy si se sv˘mi jedÛvkami nedáte a nedáte pokoj! E.)

9. záfií19:26

Tak jsem si na to sedl znovu. Je to docela dlouhé. Hlavnû simyslím, Ïe to uÏ jen málokoho zajímá. V‰echno vefiejné dûní seposunulo do jiné polohy.

K textu pfiipojuji i kus projevu Václava Havla, pod kter˘ se mohlkaÏd˘ komunistick˘ poslanec podepsat, a dnes by ho pfiijal

48


Projev Václava Havla, kter˘ musel kaÏd˘ upfiímn˘ zastánce sociálnû spravedlivé spoleãnosti pfiijmout se souhlasem:

Komunisté vás budou stra‰it nezamûstnaností, není to pravda,niãeho se nebojte. Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, Ïe jsemnepfiítelem socialismu, Ïe chci v na‰í zemi obnovit kapitalismus,Ïe jsem ve sluÏbách imperialismu, od nûhoÏ pfiijímám tuãné v˘-sluÏky, Ïe chci b˘t majitelem rÛzn˘ch podnikÛ... Byly to v‰echnolÏi, jak se záhy pfiesvûdãíte, protoÏe tu brzy zaãnou vycházet kni-hy, z nichÏ bude zfiejmé, kdo jsem a co si myslím.

Slibuji vám, Ïe funkci prezidenta vezmu na jedno volební období,ale pak bych se chtûl vûnovat práci dramatika. Také vám slibujina svou ãest, pokud se za mého volebního období nezlep‰í Ïivot-ní úroveÀ v âSFR, sám odstoupím z funkce.

… Pro mû není rozhodující, s jak˘m slovem jsou sociální jistotyspojovány, ale to, jaké jsou. Já si pfiedstavuji, Ïe by mûly b˘t da-leko vût‰í, neÏ jaké poskytovalo to, co mnozí naz˘vají socialis-mem. MoÏná se ptáte, o jaké republice sním. Odpovím vám: O re-publice lidské, která slouÏí ãlovûku, a proto má nadûji, Ïe i ãlovûkposlouÏí jí.

Za svÛj tfietí úkol povaÏuji podporu v‰eho, co povede k lep‰ímupostavení dûtí, star˘ch lidi, Ïen, nemocn˘ch, tûÏce pracujících,pfiíslu‰níkÛ národních men‰in a vÛbec v‰ech obãanÛ, ktefií jsouna tom z jak˘chkoliv dÛvodÛ hÛfie neÏ ostatní.

Îádné lep‰í potraviny ãi nemocnice nesmí b˘t v˘sadou moc-n˘ch, ale musí b˘t nabídnuty tûm, ktefií je nejvíce potfiebují.

Pfiipravujeme koncept dÛkladné ekonomické reformy, která ne-pfiinese sociální stresy, nezamûstnanost, inflaci a jiné problémy,jak se nûktefií obávají…

V‰ichni chceme republiku, která bude starostlivû peãovat o to,aby zmizely v‰echny poniÏující pfiehrady mezi rÛzn˘mi spoleãen-sk˘mi vrstvami, republiku, v níÏ se nebudeme dûlit na otrokya pány. TouÏím po takové republice víc neÏ kdo jin˘.

…Jsou lidé, ktefií kalí vodu a panikafií, Ïe se bude zdraÏovat.Dávejte si na nû pozor! Ptáte se s údivem, jestli bude inflace, jestli

66


bude zdraÏování? Mnohokrát a jasnû tato vláda fiekla ve svémprogramovém prohlá‰ení, Ïe jejím úsilím je, aby pfiechod od ne-ekonomiky k ekonomice byl pokojn˘, bez sociálních aspektÛ, beznávaznosti nezamûstnanosti, bez jak˘chkoliv sociálních krizínebo podobnû. Jestli se sem tam pohne cena cigaret nebo nûãeho,to v téhle chvíli nevím, zatím je snaha, aby se neh˘balo nic, ales-poÀ v nejbliÏ‰ích mûsících. Îádné gigantické zdraÏování nebo do-konce nezamûstnanost, jak to panikáfii systematicky ‰ífií, nic ta-kového nepfiipravujeme.

…Ná‰ mnohokrát deklarovan˘ úmysl provést reformu tak, abynevedla k velk˘m otfiesÛm, velké inflaci, nebo dokonce ke ztrátûzákladních sociálních jistot, musí na‰i ekonomové pfiijmout prostûjako úkol, kter˘ jim byl zadán. Zde neplatí Ïádné: NEJDE TO…

10. záfií 00:42

Odpovídám, zatímco mi Jupiter nahlíÏí do okna.Pfieãetla jsem snad v‰echno, co bylo o prvních t˘dnech pfie-

vratu napsáno; jednak jsem to potfiebovala do svojí knihy a jed-nak, jak pí‰ete, se i mnû události poskládaly jen do ãásteãné po-doby, která nejen nevytváfií hledan˘ celek, ale naopak vyvolávárÛzné otázky. Úãastníci jednání vydali kniÏnû své deníky a zá-znamy, tûch skvûl˘ch knih je nûkolik, ale buì zákulisí neznali,nebo jeho podobu chrání; a oficiální pamûtníci, vydávající vzpo-mínkové knihy, jsou taky víc neÏ opatrní. Obãas nûkomu pro-klouzne vûtiãka, napfiíklad zvídavé Irence Gérové, ale ta víc zvû-davost vyvolá neÏ nûco zodpoví. Pro spisovatele i historika jedÛleÏitûj‰í to, co neví, neÏ to, co ví. Co neví, se mÛÏe dom˘‰letnebo to zkoumat, skládat kamínky, jak pí‰ete. Popisovat, co ví,je nekoneãná nuda.

Sametovost je rozhodnû jedno z tajemství pfievratu, a co jstenapsal, nebo líp: co jste se odváÏil napsat, je skvûlé! I se v‰emizámlkami, kter˘ch si obzvlá‰È cením.

67


EVA KANTÒRKOVÁTAJEMSTVÍ SAMETU(O zákulisí pfievratu 1989 s reÏisérem Jifiím Svobodou)

Vydal Jifií Tomá‰-nakladatelství AKROPOLIS(Na Bûlidle 1, 150 00 Praha 5)www.akropolis.info v roce 2013 jako svou 296. publikaciRedakce: Jifií Tomá‰Grafická úprava: Cyril HádekSazba typem písma Bookman:Petr TeichmannTisk: Tiskárna Akcent, Vimperk1. vydání208 stranDoporuãená cena vã. DPH 199 Kã

ISBN 978-80-7304-158-8


Date post:	21-Feb-2016
Category:	Documents
Upload:	filip-tomas
View:	266 times
Download:	21 times

Eva Kanturkova: Tajemstvi sametu

Documents