Evropané a krize - European Parliament...ZVLÁŠTNÍ EUROBAROMETER EVROPANÉ A KRIZE 2 Eurobarometr...

ZVLÁŠTNÍ EUROBAROMETER EVROPANÉ A KRIZE

1

Eurobaromètre spécial

Evropané a krize Zpráva

Terénní výzkum: srpen – září 2010

Zveřejnění: listopad 2010

Eur

obar

omèt

re s

péci

al /

Vag

ue 7

4.1

– T

NS

Opi

nion

& S

ocia

l

Průzkum byl proveden na žádost Evropského parlamentu pod vedením generálního ředitelství Komise pro komunikaci (Oddělení pro sledování veřejného mínění). Dokument nevyjadřuje názor Evropské komise ani Evropského parlamentu. Uvedené interpretace a názory představují pouze postoj autorů.

EVROPSKÝ PARLAMENT

Zvl

áštn

í Eur

obar

omet

r / v

lna

74.1

– T

NS

Opi

nion

& S

ocia

l


2

Eurobarometr 74.1

EVROPANÉ A KRIZE

Průzkum uskutečnila společnost TNS Opinion & Social na žádost

Evropského parlamentu

Průzkum koordinovalo generální ředitelství Komise pro komunikaci

Společnost TNS Opinion & Social 40 Avenue Herrmann Debroux

1160 Brusel Belgie


3

OBSAH

ÚVOD .......................................................................................................4

1. DOPAD KRIZE ............................................................................................ 9

1.1 Evropští občané chtějí, aby Evropský parlament přijal jako svou hlavní prioritu

řešení chudoby a sociálního vyloučení. ........................................................... 9

1.2 Dopad současné krize........................................................................... 20

1.3 Dopad krize na zaměstnanost dotázaných a jejich okolí. ........................... 26

2. INSTITUCE PODÍLEJÍCÍ SE NA ŘEŠENÍ KRIZE ................................................... 32

2.1 Instituce, které mohou neefektivněji bojovat s krizí ................................. 32

2.2 V rámci Evropské unie: individuální nebo kolektivní opatření? ................... 38

3. ÚLOHA EURA VE FINANČNÍ KRIZI.................................................................. 48

4. VÝCHODISKO Z KRIZE ................................................................................ 52

4.1 Snížení veřejných výdajů nebo investice do opatření na oživení ekonomiky?52

4.2 Kdo by měl vyvinout největší úsilí v oblasti úsporných opatření ................. 57

4.3 Solidarita mezi členskými státy v době krize ........................................... 63

4.4 Opatření pro vymanění se z krize........................................................... 75

4.5 Je pravděpodobné, že krize nadále potrvá?............................................. 92

ZÁVĚR ....................................................................................................97


4

ÚVOD

Od krachu společnosti Lehman Brothers Holdings Inc. a začátku nejvážnější

finanční, hospodářské a sociální krize, jaká svět postihla od třicátých let

dvacátého století, uplynuly dva roky. Tato doba byla poznamenána krizí

související s rizikovými hypotékami, dopadem některých skandálů, jako byla

např. Madoffova aféra, či poněkud komičtějšími, zato však příznačnými výšemi

prémií vyplácených některým obchodníkům.

Během těchto dvou let vyvinuli evropští a američtí představitelé veškeré úsilí o

obnovu důvěry přijetím zvlášť ambiciózních plánů na podporu a obnovu

hospodářství. Většina členských států zároveň zahájila realizaci politik s cílem

snížit zadlužení a schodků veřejných financí. Geograficky bližší řecká krize znovu

otevřela rozpravu o vnitroevropské solidaritě a potřebě vytvoření evropského

stabilizačního hospodářského mechanismu a případně i systému řízení evropského

hospodářství. V tomto ohledu představuje strategie Evropa 2020 obnovení

hospodářských a sociálních ambicí ve snaze o udržitelný růst1.

Podle předběžných prognóz pro EU, jak je zveřejnila Evropská unie na svých

oficiálních stránkách dne 13. září 20102, budou čtvrtletní výsledky lepší, než

předpokládaly prognózy z jara loňského roku, přestože ve druhém pololetí tohoto

roku se očekává zpomalení růstu. Je to způsobeno kladným dopadem dynamiky

růstu ve druhém čtvrtletí. Evropské hospodářství je proto na cestě k oživení ve

větší míře, než předpokládaly jarní prognózy. Přetrvává však nejistota a oživení

je nadále velmi křehké.

Tato vlna Eurobarometru 74.1 se uskutečnila ve dnech 26. srpna až 16. září 2010

a probíhala na pozadí tohoto váhavého a křehkého, i když skutečného oživení.

Průzkum pod názvem Evropané a krize je druhým průzkumem mínění věnovaným

tomuto tématu a provedeným jménem Evropského parlamentu. První průzkum

mínění byl na toto téma proveden jen několik měsíců po začátku krize3.

Následně budou oba tyto průzkumy srovnány a zohledníme rovněž některé

výsledky průzkumů mínění Eurobarometru provedených Evropskou komisí v

letech 2009 a 2010.

Tento Eurobarometr zadalo generální ředitelství Evropského parlamentu pro komunikaci. Průzkum mínění provedla společnost TNS Opinion & Social ve dnech 26. srpna až 16. září 2010. V jeho průběhu bylo dotázáno přibližně 26 635 evropských občanů starších 15 let a to v rámci terénního výzkumu prováděného dotazovateli sítě společnosti TNS Opinion & Social formou osobního terénního 1 http://ec.europa.eu/eu2020/index_fr.htm 2http://europa.eu/rapid/pressReleasesAction.do?reference=IP/10/1111&format=HTML&aged=0&language=FR&guiLanguage=en 3 Zvláštní průzkum Eurobarometru provedený v období leden-únor 2009, Evropané a krize: http://www.europarl.europa.eu/parliament/public/staticDisplay.do?id=40&refreshCache=yes&language=fr&pageRank=6


5

výzkumu (dotazníky vyplnili dotazovatelé v domácnostech respondentů). Metodologie byla stejná, jaká se používá pro standardní průzkumy Eurobarometru prováděné Generálním ředitelstvím Evropského parlamentu pro komunikaci (Oddělení pro sledování veřejného mínění). V příloze této zprávy je uvedena technická poznámka o způsobu, jakým ústavy společnosti TNS Opinion & Social vedly terénní výzkum. V této poznámce jsou definovány metody terénního výzkumu a intervaly spolehlivosti.

Tento průzkum mínění zahrnuje 27 členských států a tvoří součást vlny EB 74.1.

Je tvořen otázkami, které byly v rámci barometru položeny v předchozích vlnách

a které umožňují zjistit nastalé změny, a novými otázkami.


6

Poznámka

Jednotlivé země jsou v této zprávě označovány svými oficiálními zkratkami. Tyto

zkratky jsou následující:

ZKRATKY

EU27 Evropská unie – 27 členských států DK Nevím BE Belgie CZ Česká republika BG Bulharsko DK Dánsko DE Německo EE Estonsko EL Řecko ES Španělsko FR Francie IE Irsko IT Italie CY Kyperská republika LT Litva LV Lotyšsko LU Lucembursko HU Maďarsko MT Malta NL Nizozemsko AT Rakousko PL Polsko PT Portugalsko RO Rumunsko SI Slovinsko SK Slovensko FI Finsko SE Švédsko UK Spojené království


7

SHRNUTÍ

Dva roky od začátku nejvážnější krize moderních dějin poskytují výsledky tohoto

průzkumu mínění důležité informace o tom, jak se cítí evropští občané

v hospodářském kontextu, který je nadále nejistý. Hlavní zjištění plynoucí z tohoto

průzkumu jsou tato:

• Většina evropských občanů (52 %) je přesvědčena, že řešení

chudoby a sociálního vyloučení by měla být přiznána priorita na

úrovni EU, to je o osm procentních bodů víc než na začátku roku 2010.

• 52 % dotázaných rovněž uvedlo, že krize měla vážný dopad na jejich

osobní situaci (o 6 bodů méně oproti začátku roku 2009) a 90 %

dotázaných se domnívá, že krize postihla světové hospodářství, evropské

hospodářství a vnitrostátní hospodářství jejich vlastní země.

• Navíc 40 % evropských občanů uvedlo, že někdo, koho znají a kdo

není jejich příbuzný ani kolega, přišel o práci v důsledku krize,

přičemž 20 % dotázaných uvedlo, že někdo z jejich kolegů přišel o práci,

a 23 % jich uvedlo, že někdo z příbuzných přišel o práci následkem

krize. 11 % dotázaných, to je jeden z deseti evropských občanů,

uvedlo, že sami (nebo jejich partner) přišli o práci v přímém důsledku

krize.

• Z průzkumu vyplývá, že za stávající situace se s negativními dopady

současné hospodářské a finanční krize nejlépe dokážou vypořádat

vnitrostátní vlády a Evropská unie přijetím účinných opatření

(tento názor zastává mnohem větší počet občanů než těch, kteří se

domnívají, že s dopady krize se nejlépe dokáže vypořádat MMF,

skupiny G20 či Spojené státy). Toto stanovisko zastává 25 %

evropských občanů pro obě rozhodovací úrovně, přičemž vnitrostátní

vlády zaznamenaly nárůst o 6 procentních bodů a Evropská unie pokles

o 1 bod.

• Poměrná většina evropských občanů (44 %) se domnívá, že v situaci

krize postupovaly jednotlivé členské státy Evropské unie

individuálně. Tyto výsledky jsou stejné jako výsledky zaznamenané na

začátku roku 2009. Více než jedna třetina dotázaných (38 %) je

přesvědčená, že státy naopak postupovaly koordinovaně s ostatními

členskými státy.

• Většina dotázaných (52 %) však uvedla, že by byli lépe chráněni,

pokud by jejich země přijímala opatření a uplatňovala je

koordinovaně s ostatními členskými státy, tj. o 9 procentních bodů

méně než na jaře 2009.


8

• Většina evropských občanů (50 %) se domnívá, že euro nepřispělo

ke zmírnění negativních dopadů krize, zatímco 33 % zastává opačný

názor.

• Pokud jde o způsob, jak se z krize vymanit, 38 % evropských

občanů je přesvědčeno, že členské státy Evropské unie by měly

nejprve investovat do opatření na oživení hospodářství, zatímco

35 % dotázaných se domnívá, že by se měly nejprve zaměřit na

snížení veřejných výdajů.

• Více než třetina evropských občanů (34 %) je přesvědčena, že

k překonání krize by největší úsilí v oblasti úsporných opatření měli

vyvinout představitelé velkých firem a průmyslových podniků.

• Měly by si členské státy, které čelí hospodářským potížím,

navzájem projevovat solidaritu? Kladně odpovědělo 49 %

evropských občanů, kteří by byli ochotni poskytnout finanční pomoc

jinému členskému státu, který se nachází v hospodářských nebo

finančních potížích, zatímco 39 % evropských občanů zaujalo opačné

stanovisko a odpovědělo záporně:

o Většina (51 %) evropských občanů, kteří považují solidaritu

s ostatními členskými státy za žádoucí, by poskytlo svoji pomoc

„jménem evropské solidarity mezi členskými státy“.

o Naproti tomu 66 % těch, kteří by finanční pomoc jinému

členskému státu EU čelícímu vážným hospodářským a finančním

potížím neposkytli, uvedlo, že občané jejich země by neměli

platit za hospodářské problémy ostatních členských států EU.

• Více než čtyři z deseti dotázaných (43 %) jsou přesvědčeni, že jedním

z prostředků, jak se vymanit z krize, by mělo být přiznání priority

investicím do vzdělání, odborné přípravy a výzkumu. 40 %

dotázaných je rovněž přesvědčeno, že je třeba podporovat malé a

střední podniky a velmi malé podniky.

• Sedm z deseti evropských občanů je rovněž přesvědčeno, že jedním z

účinných způsobů předcházení a zabránění krizím v budoucnosti

je přísnější regulace a dohled nad účastníky finančních trhů

(například regulace bonusů obchodníků).

• Většina evropských občanů (37 %) se domnívá, že návrat k růstu

začne v nadcházejících letech, zatímco čtvrtina z nich (26 %) se

dokonce domnívá, že krize bude trvat řadu let.


9

1. Dopad krize

1.1 Evropští občané chtějí, aby Evropský parlament přijal jako svou

hlavní prioritu řešení chudoby a sociálního vyloučení.

- Většina evropských občanů se domnívá, že řešení chudoby a sociálního

vyloučení by měla být přiznána priorita -

Evropští občané se stále zaměřují na potřebu řešit důsledky finanční, hospodářské

a sociální krize. Proto také politiky, které má podle mínění evropských občanů

Evropský parlament naléhavě řešit, jsou politiky, které se týkají jejich

každodenního života. Respondenti měli zvolit nejvíce čtyři politiky

z dvanáctibodového seznamu4.

Přední místo na seznamu priorit jednoznačně zaujímá „řešení chudoby a

sociálního vyloučení“, stejně jako na začátku roku 2010, kdy byl prováděn

poslední průzkum Eurobarometru na toto téma. Tentokrát však tato odpověď

získala podstatně vyšší podporu, tj. o 8 procentních bodů více: na prvním místě

svého seznamu uvedla tuto politiku více než polovina dotázaných (52 %).

Další nejčastěji uváděnou politiku „zlepšení ochrany a zdraví spotřebitele“

uvedla třetina dotázaných (33 %, pokles o 2 procentní body).

Třetí nejčastěji uváděnou politiku „boj proti terorismu při respektování

svobody jednotlivce“ uvedla jen necelá třetina dotázaných (28 %, pokles o 6

procentních bodů).

Po těchto třech nejčastěji uváděných politikách následuje řada čtyř bodů, které

uvedla přibližně čtvrtina dotázaných: „zemědělská politika šetrná k

životnímu prostředí a přispívající ke globální potravinové rovnováze“ a

„koordinace hospodářské, rozpočtové a daňové politiky“ (v obou případech

27 %, první z politik zaznamenala pokles o 1 procentní bod a druhá nárůst o 3

procentní body od počátku roku), po nichž následuje „boj proti změně klimatu“

(26 %, pokles o 8 procentních bodů) a „bezpečnostní a obranná politika,

která umožňuje EU čelit mezinárodním krizím“ (23 %, pokles o 7


4 QC1 Evropský parlament podporuje rozvoj některých politik na úrovni Evropské unie. Které z následujících politik by podle vás měla být dána přednost?


10

„Společnou energetickou politiku s cílem zabezpečit energetickou

nezávislost EU“ a „politiku v oblasti přistěhovalectví prováděnou po

konzultaci se zeměmi původu“ uvedl jeden dotázaný z pěti (20 %, tj. pokles o

4 procentní body v prvním případě a nezměněný výsledek v případě druhém).

Následující politiky vyvolávají na druhé straně patrně menší nadšení, protože je

uvedli méně než dva z deseti dotázaných: „společná zahraniční politika,

která umožňuje EU vystupovat jednotně na mezinárodním poli“ (17 %,

pokles o 4 procentní body), „politika výzkumu a vývoje zajišťující

konkurenceschopnost a inovaci“ (14 %, nárůst o 1 procentní bod) a

„prosazování evropského sociálního modelu“ (13 %, nárůst o 2 procentní

body).


11


12

A) Rozdíly mezi členskými státy

Analýza podle jednotlivých zemí ukazuje priority politik zjištěné

v jednotlivých členských státech.

Nejčastěji uváděna politika „boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení“

(EU 52 %) zaznamenala nejvyšší podporu v Řecku (68 %), které bylo krizí

výrazně postiženo, a vyskytovala se rovněž často v Portugalsku (64 %), v Litvě

(62 %), ve Španělsku (61 %), v Belgii a ve Finsku (v obou zemích 60 %).

Méně zásadní se však tato politika jeví občanům dotázaným na Maltě (37 %),

v Itálii (40 %) a ve Spojeném království (43 %).


13

Nejvýraznější nárůst počtů odpovědí, které zvolily boj proti chudobě a sociálnímu

vyloučení, mezi členskými státy od ledna-února 2010 zaznamenalo především

Řecko (o 27 procentních bodů) a Španělsko (o 18 procentních bodů) – země,

které obě byly zasaženy vážnou sociální krizí, – stejně jako Slovinsko (o 17

procentních bodů). Celkem 12 členských států zaznamenalo dvouciferný nárůst

v počtu odpovědí volících tuto politiku. Na druhé straně jedinými zeměmi, kde

podpora pro tuto politiku poklesla, jsou Spojené království a Slovensko (v obou

zemích pokles o 1 procentní bod).

EB74.1Aug.-Sept. 2010

EB73.1Jan.-Feb. 2010

Diff. EB74.1 - EB73.1

EU27 52% 44% +8

EL 68% 41% +27

ES 61% 43% +18

SI 53% 36% +17

BG 56% 40% +16

CY 54% 39% +15

LU 49% 36% +13

DE 56% 44% +12

PT 64% 52% +12

RO 50% 38% +12

CZ 51% 40% +11

FR 57% 46% +11

IE 51% 41% +10

BE 60% 52% +8

FI 60% 52% +8

PL 55% 48% +7

LT 62% 56% +6

EE 48% 43% +5

NL 48% 43% +5

IT 40% 36% +4

HU 56% 52% +4

DK 45% 42% +3

SE 50% 48% +2

LV 54% 53% +1

MT 37% 36% +1

AT 50% 49% +1

SK 47% 48% -1

UK 43% 44% -1

QC1 (3) The European Parliament promotes the development of certain policies at a European Union level. In your opinion, which of the following

policies should be given priority?- Tackling poverty and social exclusion -


14

• Politika „zlepšení ochrany spotřebitele a veřejného zdraví“ (EU 33 %)

má zvláště silnou podporu mezi dotázanými v jižních státech Evropské unie:

konkrétně na Kypru (74 %) a v menší míře v Řecku a v Bulharsku (v obou 48 %),

na Maltě (47 %) a v Irsku (43 %). Podstatně menší podpory se však na druhé

straně dostalo této politice ve Švédsku (21 %), ve Spojeném království (22 %),

v Lucembursku (23 %) a ve Španělsku (27 %).

Je třeba uvést, že i když tuto politiku uvedlo celkem 33 % Evropanů, v zemích,

které přistoupily k EU po letech 2004/2007, ji uvedlo 40 % dotázaných5 ve

srovnání s 31 % dotázaných z členských států před rokem 20046.

• Třetí nejčastěji uváděnou politikou byl „boj proti terorismu při

respektování svobody jednotlivce“ (EU 28 %). Tento výsledek odráží obavy

evropských občanů z této problematiky v situaci, kdy jsou teroristické útoky a

únosy vnímány v celém světě jako potenciální hrozba. Největší pravděpodobnost,

že dotázaní vyjádří názor, že této politice by měla být přiznána priorita, je

v Nizozemsku (43 %), v Dánsku (42 %) a na Kypru (41 %). S vážnými obavami

je tato otázka rovněž vnímána na Slovensku a ve Spojeném království (v obou

zemích 33 %), ve Švédsku (32 %), v Belgii a v Německu (v obou zemích 31 %).

Dotázaní v Lotyšsku (13 %), Estonsku, Slovinsku a v Litvě (ve všech třech zemích

14 %), v Rumunsku (15 %) a v Portugalsku (17 %) přisuzují tomuto problému

patrně menší důležitost.

• „Zemědělskou politiku šetrnou k životnímu prostředí a přispívající

ke globální potravinové rovnováze“ (EU 27 %) považují obecně za zásadní

občané dotázaní v Lotyšsku (42 %), ve Finsku a ve Švédsku (v obou zemích

41 %), ve Francii (40 %), v Estonsku a v Bulharsku (v obou zemích 38 %).

V podstatně menší míře pak na Maltě (14 %), ve Španělsku (16 %) a v Litvě

(18 %).

• „Koordinaci hospodářské, rozpočtové a daňové politiky“ (EU 27 %)

uváděli především dotázaní v Litvě (48 %), v Maďarsku (43 %), v Lotyšsku

(41 %), v Estonsku (39 %) a na Slovensku (38 %); všech 5 těchto zemí

přistoupilo k Evropské unii v roce 2004.

Avšak nejmenší pravděpodobnost, že dotázaní se budou domnívat, že by této

politice měla být přiznána priorita, je v případě občanů dotázaných v Dánsku

(7 %), na Maltě a ve Švédsku (v obou zemích 12 %) a v Lucembursku (15 %).

• „Boj proti změně klimatu“ (EU 26 %) patří nadále k obavám, které jsou

časté zejména v severní Evropě: ve Švédsku (69 %) a v menší míře v Dánsku

5 Zeměmi, které přistoupily po letech 2004/2007, se rozumí 12 členských států, které se staly novými členy EU v květnu 2004 a v lednu 2007. Tyto země jsou: Bulharsko, Česká republika, Estonsko, Kyperská republika, Lotyšsko, Litva, Maďarsko, Malta, Polsko, Rumunsko, Slovinsko a Slovensko. 6 Zeměmi, které byly členskými státy EU před rokem 2004, se rozumí 15 členských států, které se staly členy Evropské unie před rokem 2004. Tyto země jsou: Belgie, Dánsko, Německo, Řecko, Španělsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko, Rakousko, Portugalsko, Finsko, Švédsko a Spojené království.


15

(47 %), v Rakousku (44 %) a ve Finsku (40 %) a rovněž dále na jihu ve

Slovinsku (42 %).

Tato politika však vzbuzuje mnohem menší zájem v pobaltských zemích: 6 %

v Lotyšsku, 7 % v Estonsku a 12 % v Litvě.

Je třeba konstatovat, že v zemích, které přistoupily k EU po letech 2004/2007

(19 %), je menší pravděpodobnost, že respondenti uvedou boj proti změně

klimatu, než v zemích, které byly členskými státy EU před rokem 2004 (28 %).

Na celoevropské úrovni však byla tato politika uváděná méně často než na

začátku roku 2010 (pokles o 8 procentních bodů), jakoby se v době

hospodářských a finančních obav jevila problematika životního prostředí

evropským občanům méně zásadní. Poměr dotázaných, kteří uvedli tuto politiku,

se zvýšil pouze ve třech z 27 členských států Evropské unie: v Rakousku (nárůst

o 4 procentní body), v Belgii a v Nizozemsku (v obou zemích nárůst o 1 procentní

bod).

Na druhé straně podpora této politiky nejvíce poklesla na Maltě (o 5 procentních

bodů) a v Rumunsku (o 21 procentních bodů).


16


17

• „Bezpečnostní a obrannou politiku, která umožňuje EU čelit

mezinárodním krizím“ (EU 23 %) uvádí dotázaní častěji na Kypru (43 %), v

Rumunsku (38 %) a ve Švédsku (34 %), zatímco na druhé straně stupnice jsou

dotázaní ve Slovinsku (14 %), v Portugalsku a v Litvě (v obou zemích 15 %).

• „Společnou energetickou politiku s cílem zabezpečit energetickou

nezávislost EU“ (EU 20 %) uvádí nejčastěji dotázaní v Maďarsku (38 %),

v Rakousku (32 %) a v Litvě (30 %) a nejméně často ve Španělsku (8 %), ve

Francii (13 %), a v Portugalsku a na Kypru (v obou zemích 14 %).

• „Politiku v oblasti přistěhovalectví prováděnou po konzultaci se

zeměmi původu“ (EU 20 %) vnímají jako prioritní především obyvatelé

Rakouska (35 %), Belgie (33 %) a Dánska (31 %). Avšak velmi zřídka byla tato

otázka uváděná v Rumunsku (4 %), v Maďarsku a v Bulharsku (v obou zemích

6 %), což je zajímavý výsledek s ohledem na pozornost, jaké se této otázce

dostalo letos v létě ze strany sdělovacích prostředků.

I když tuto politiku uvedlo celkem 20 % Evropanů, v zemích, které přistoupily k

EU po letech 2004/2007, ji uvedlo 8 % dotázaných ve srovnání s 23 %

dotázaných ze zemí, které byly členskými státy před rokem 2004.

• „Společnou zahraniční politiku, která umožňuje EU vystupovat

jednotně na mezinárodním poli“ (EU 17 %) uvádějí zejména dotázaní v Irsku

(33 %), v Lucembursku a na Kypru (v obou zemích 26 %), avšak pouze 8 %

dotázaných v Litvě a 10 % v Portugalsku, ve Spojeném království, ve Španělsku a

v Lotyšsku.

„Politika výzkumu a vývoje zajišťující konkurenceschopnost a inovaci“

(EU 14 %) se zjevně v rámci Evropské unie těší vyrovnané podpoře (v průměru

14 %), přesto tuto oblast uvedlo 25 % dotázaných v Dánsku a pouze 5 % na

Kypru.

Konečně „prosazování evropského sociálního modelu“ (EU 13 %) vnímá

jako prioritu v průměru pouze 13 % evropských občanů. Největší

pravděpodobnost, že dotázaní uvedou tuto politiku, je ve Slovinsku (24 %) a

v Rakousku (22 %), přičemž nejméně často ji uváděli dotázaní ve Spojeném

království (3 %) a na Maltě (4 %).


18

B) Sociodemografická analýza

Zaměříme-li se na tři nejčastěji uváděné politiky, vyplývá ze sociodemografické

analýzy odpovědí řada zajímavých závěrů.

• „Boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení“:

U žen je větší pravděpodobnost, že je bude tento problém zajímat, než u mužů

(55 % žen a 49 % mužů).

Naproti tomu v jednotlivých věkových skupinách je zastoupení poměrně

stejnoměrné (54 % dotázaných ve věku 15-54 let), přičemž u nejstarších skupin

respondentů je poněkud menší pravděpodobnost, že uvedou tuto politiku (49 %

dotázaných ve věku 55 let a více).

Je poměrně logické, že tato politika vzbuzuje zvláštní zájem u respondentů ze

sociálně zranitelnějších kategorií (64 % nezaměstnaných, 55 % osob manuálně

pracujících a 61 % těch, kteří se řadí do spodní části společenského žebříčku).

Je třeba připomenout, že u dotázaných, kteří se řadí k levé části politického

spektra, je větší pravděpodobnost, že uvedou tuto politiku (58 % oproti 52 %

těch, kteří se řadí ke středu, a 45 % těch, kteří se nacházejí na pravé části

politického spektra).

• „Zlepšení ochrany spotřebitelů a veřejného zdraví“:

Ohledně této politiky není žádný výrazný rozdíl mezi muži a ženami (muži 32 % a

ženy 33 %).

Navíc ani věk nepředstavuje v této otázce žádnou rozhodující proměnnou: tuto

politiku uvedlo 33 % mladých lidí ve věku 15 – 24 let a 31 % dotázaných ve věku

55 let a více.

V této otázce proto zjevně převládá napříč jednotlivými sociodemografickými

kategoriemi shoda, i když u sociálně nejvíce zranitelných skupin respondentů je

pravděpodobnost, že tuto politiku uvedou, poněkud vyšší (35 % manuálně

pracujících a 37 % osob, které mají často problémy s pokrytím svých výdajů).

• „Boj proti terorismu při respektování svobod jednotlivce“:

Tato politika má jednoznačně podporu u všech kategorií, i když se zdá, že větší

důraz na ni kladou dotázaní, kteří se řadí do pravé části politického spektra:

33 % oproti 31 % ve středu politického spektra a 23 % těch, kteří se řadí

napravo.


19

Tackling poverty and

social exclusion

Improving consumer and public health

protection

Combating terrorism while

respecting individual freedoms

EU27 52% 33% 28%GenderMale 49% 32% 27%Female 55% 33% 28%Age15-24 54% 33% 26%25-39 54% 34% 26%40-54 54% 33% 28%55 + 49% 31% 29%Respondent occupation scaleSelf- employed 46% 33% 25%Managers 49% 29% 26%Other white collars 49% 34% 27%Manual workers 55% 35% 28%House persons 54% 32% 29%Unemployed 64% 34% 26%Retired 49% 31% 29%Students 52% 32% 26%Left-Right scale(1-4) Left 58% 33% 23%(5-6) Centre 52% 33% 31%(7-10) Right 45% 32% 33%Self-positioning on the social scaleLow (1-4) 61% 35% 24%Medium (5-6) 52% 33% 27%High (7-10) 48% 31% 31%

QC1 The European Parliament promotes the development of certain policies at a European Union level. In your opinion, which of the following policies should be given priority?

Tři nejčastěji uváděné politiky.


20

1.2 Dopad současné krize

– Většina evropských občanů pocítila dopad současné krize osobně –

S cílem zjistit, do jaké míry evropští občané pociťují dopad krize, jsme jim položili

otázku, zda se domnívají, že má krize dopad na světové hospodářství, evropské

hospodářství, hospodářství jejich vlastní země a jejich osobní situaci.

Úvodem je třeba poznamenat, že pokud jde o první tři body, byly výsledky

naprosto shodné s výsledky průzkumu Eurobarometru ze začátku roku

2009 (EB71.1): 90 % evropských občanů souhlasí s tvrzením, že současná krize

má velmi vážný nebo spíše vážný dopad na světové hospodářství, evropské

hospodářství a hospodářství jejich vlastní země.

Menší počet dotázaných, i když stále většina, se domnívá, že krize má

vážný dopad na jejich osobní situaci: v současnosti je o tom přesvědčeno

52 % dotázaných, což však představuje pokles o 6 procentních bodů oproti

začátku roku 2009. Z tohoto výsledku vyplývá, že finanční situace evropských

domácností se patrně poněkud zlepšila.

Navíc dotázaní v zemích, které přistoupily k Evropské unii po roce 2004, se častěji

domnívají, že krize má vážný dopad na jejich osobní situaci, než dotázaní ve

starších členských státech (64 % v zemích, které přistoupily k EU po letech

2004/2007, oproti 48 % dotázaných z členských států před rokem 2004).


21


• Mezi členskými státy Evropské unie existuje téměř naprostá shoda ohledně

názoru, že současná krize má vážný dopad na světové hospodářství (EU

90 %).

Nejčastěji s tímto tvrzením souhlasí respondenti na Kypru (97 %), v Belgii a ve

Slovinsku (v obou zemích 96 %). V menší míře je toto přesvědčení rozšířeno

v Polsku a v Rumunsku (v obou zemích 83 %) a v Rakousku (85 %), i když je

stále sdílí převážná většina obyvatel.

Je třeba dodat, že podíl respondentů, kteří zastávají toto stanovisko, se v 10 z 27

členských států od začátku roku 2009 zvýšil. Nezměněný podíl zůstal ve 4

členských státech a v ostatních 13 členských státech tento podíl klesl.

• Situace je podobná, pokud jde o vážný dopad na evropské

hospodářství (EU 90 %), což je přesvědčení, k němuž se hlásilo nejvíce

dotázaných v Řecku (97 %), v České republice, na Slovensku a na Kypru (ve

všech třech zemích 96 %).


22

Pokud jde o dopad na světové hospodářství, nejmenší pravděpodobnost, že

dotázaní budou sdílet tento názor, je v Polsku (83 %), v Rumunsku a v Rakousku

(84 %) a na Maltě (rovněž 84 %).

Počet dotázaných, kteří zastávají toto stanovisko, od začátku roku 2009 vzrostl

v 10 členských státech, přičemž poklesl ve 13 členských státech a nezměněný

počet jich zůstal ve čtyřech zemích.

• Totéž rovněž platí o názoru respondentů na vážný dopad na

vnitrostátní hospodářství (EU 90 %). Tento názor sdílí až 99 % dotázaných

v Řecku, které se nachází uprostřed nebývalé finanční krize, zejména od konce

roku 2009. Za nimi těsně následují dotázaní ve Španělsku a na Slovensku (97 %

v obou zemích), v České republice, Estonsku a v Maďarsku (ve všech třech

zemích 96 %).

Poměrně nízkými výsledky naproti tomu vyniká Lucembursko (76 %, pokles o 13

procentních bodů), Rakousko (77 %, pokles o 6 procentních bodů) a Polsko

(78 %, pokles o 4 procentní body); v těchto zemích je zajímavá ta skutečnost, že

výsledky jsou zde nižší než výsledky zaznamenané na začátku roku 2009.

o V Lucembursku jsou výsledky nižší rovněž pro ostatní tři tvrzení: vážný

dopad na světové hospodářství (pokles o 7 procentních bodů), dopad na

evropské hospodářství (pokles o 6 procentních bodů) a především dopad

na osobní situaci respondentů (pokles o 25 procentních bodů).

o Opačný případ však představuje Dánsko, kde se poměr dotázaných, kteří

se domnívají, že jejich země v současnosti trpí dopadem krize, zvýšil o 15

procentních bodů (ze 77 % na 92 %). Totéž platí i pro ostatní tři tvrzení:

vážný dopad na světové hospodářství (nárůst o 6 procentních bodů),

dopad na evropské hospodářství (nárůst o 8 procentních bodů) a

v poněkud menší míře, pokud jde o dopad na osobní situaci respondentů

(nárůst o 2 procentní body).

• Pokud jde o vážný dopad na osobní situaci dotázaných (EU 52 %),

některé země významně převyšují celoevropský průměr. To se týká zejména

Maďarska (86 %), Rumunska (85 %), Řecka (83 %), Lotyšska (78 %) a

Bulharska (77 %). Navíc v 18 z 27 členských států se většina dotázaných

domnívá, že současná krize má určitý dopad na jejich osobní situaci.

V ostatních členských státech se však dotázaní podle všeho cítí krizí méně

dotčení. To platí zejména o severních členských státech Evropské unie: Švédsko

(19 %), Dánsko (24 %), Německo a Rakousko (v obou zemích 27 %), Finsko

(28 %), Lucembursko a Nizozemsko (v obou zemích 29 %).

• V tomto bodě poklesl od začátku roku 2009 počet dotázaných, kteří

uvedli, že krize má „velmi vážný dopad“, v 19 z 27 členských států.


23

Naproti tomu 7 zemí zaznamenalo nárůst a pouze v jedné zemi (Kypr), kde 75 %

respondentů uvedlo, že současná krize má vážný dopad na jejich osobní situaci,

zůstala čísla nezměněná.


24


• Je patrné, že odpovědi respondentů na každou ze čtyř otázek se neliší

podle pohlaví. Odpovědi mužů a žen jsou téměř totožné.

• Určitých vliv na odpovědi dotázaných má však podle všeho věk. Například

u všech čtyř otázek je u nejmladších (věková skupina 15-24 let) a nejstarších

respondentů (ve věku 55 let a více) poněkud méně pravděpodobné, že odpoví

kladně, než u středních věkových skupin (ve věku 25 až 39 a 40 až 54 let).

Existuje u nich proto menší pravděpodobnost, že se budou domnívat, že krize má

vážný dopad na světové hospodářství, evropské hospodářství, vnitrostátní

hospodářství a jejich osobní situaci.

Proto kategorie, které jsou obecně pracovně nejvíce „aktivní“, budou s největší

pravděpodobností také zastávat názor, že krize má vážný dopad na všech

úrovních.

• V otázce vnímání dopadu krize na světové, evropské a vnitrostátní úrovni

se od sebe jednotlivé kategorie povolání respondentů liší jen velmi málo.

Na druhé straně existují poměrně jednoznačné rozdíly, pokud jde o jejich osobní

situaci: proto 42 % řídících pracovníků (v porovnání s celkem 52 % evropských

občanů) se domnívá, že krize má vážný dopad na jejich osobní situaci; u

nezaměstnaných toto číslo činí 72 %.

• Profil respondentů, kteří se budou s největší pravděpodobností

domnívat, že krize má vážný dopad na jejich osobní situaci, můžeme

shrnout takto:

Mohou to být ženy stejně jako muži (52 %) a bude se spíše jednat o příslušníky

střední věkové skupiny – 25 až 54 let (57 % v porovnání s 45 % dotázaných ve

věkové skupině od 15 do 24 let). Jedná se osoby sociálně zranitelnější, které

ukončily vzdělání poměrně brzy (55 % těch, kteří ukončili vzdělání ve věku 15 let

nebo dříve, oproti 46 % těch, kteří studovali do 20 let a déle) a především jsou to

lidé, kteří mají často problémy s pokrytím svých výdajů (80 % proti 39 % těch,

kteří se svými prostředky bez problémů vyjdou). Konečně 55 % dotázaných,

kteří nepodporují vnitrostátní finanční pomoc zemím v krizi, jsou lidé, kteří

pociťují dopad krize osobně (ve srovnání s 49 % těch, kteří tuto pomoc

podporují).


25


26

1.3 Dopad krize na zaměstnanost dotázaných a jejich okolí.

– Většina evropských občanů uvádí, že nebyla přímo ani nepřímo

postižena propouštěním –

Ze zjištění, jakým způsobem Evropané vnímají dopad krize na světové

hospodářství, evropské hospodářství, vnitrostátní hospodářství své země,

vyplynulo, že většina z nich se domnívá, že krize má rovněž dopad na jejich

osobní situaci. Dále byly položeny čtyři otázky s cílem zjistit, do jaké míry krize

ovlivnila pracovní život evropských občanů a jejich okolí.7

Z výsledků (poměrně logicky) vyplývá, že čím více se lidé ve svém pohledu vzdálí od svého bezprostředního okolí, tím více pozorují dopad hospodářské krize:

o V odpovědi na tvrzení: „někdo, koho znáte a kdo není ani váš

příbuzný ani kolega, přišel o práci“ uvedlo 40 % dotázaných, že se tak

stalo v důsledku krize. Podobný počet dotázaných uvedl, že taková

situace nenastala.

o Dvacet procent dotázaných uvedlo, že někdo z jejich kolegů přišel o

práci v důsledku krize.

o 23 % dotázaných rovněž souhlasilo s tvrzením, že někdo z jejich

příbuzných přišel o práci v důsledku krize.

o 11 % dotázaných také uvedlo, že oni sami nebo jejich partner přišli o

práci v přímém důsledku krize.

Z uvedených údajů vyplývá, že na početnou menšinu evropských občanů měla

krize přímý a zvlášť závažný dopad.

7 QC3 Zde je několik situací, které mohly v nedávné době nastat ve vašem pracovním životě nebo v pracovním životě lidí kolem vás. U každé z těchto situací mi, prosím, řekněte, zda nastala jako přímý důsledek krize, zda nastala, ovšem nikoli jako přímý důsledek krize, nebo zda vůbec nenastala. Vy sami nebo váš partner/vaše partnerka (manžel/manželka atd.) jste přišli o práci; někdo z vašich příbuzných přišel o práci; někdo z vašich kolegů přišel o práci; někdo, koho znáte a kdo není ani váš příbuzný ani kolega, přišel o práci. Ano, a stalo se tak v přímém důsledku krize; ano, ale nikoli v přímém důsledku krize; ne, tato situace nenastala; nehodí se (SPONTÁNNĚ).


27


• Zkoumáme-li odpovědi na tvrzení: „někdo, koho znáte a kdo není ani

váš příbuzný ani kolega, přišel o práci“ v důsledku krize (EU 40 %), 80 %

dotázaných v Lotyšsku a 75 % dotázaných ve Španělsku se s tímto tvrzením

ztotožňuje. Členskými státy s nejnižšími výsledky jsou opět Malta a Polsko (v

obou zemích 21 %).

• V reakci na tvrzení „někdo z vašich kolegů přišel o práci“ v důsledku

krize (EU 20 %) zaznamenalo opět nejvyšší výsledek Lotyšsko (56 %), po kterém

následuje Irsko (45 %) a Španělsko (44 %), zatímco nejnižší výsledky byly

zaznamenány na Maltě (5 %), v Lucembursku a v Polsku (v obou zemích 8 %).

• V odpovědích na tvrzení „někdo z vašich příbuzných přišel o práci“

v důsledku krize (EU 23 %) vede opět Lotyšsko s 57 % dotázaných, kteří uvedli,

že se na ně toto tvrzení vztahuje. Totéž platí rovněž o Irsku a Litvě (v obou

zemích 50 %), zatímco k nejméně postiženým patří občané dotázaní v Belgii a ve

Finsku (v obou zemích 11 %).


28

• Konečně, pokud jde o tvrzení „vy sami nebo váš partner jste přišli o

práci“ v důsledku krize (EU 11 %), uvedla více než třetina dotázaných

v Lotyšsku, že tuto situaci zažili (34 %). Další nejvyšší výsledky byly

zaznamenány ve Španělsku (24 %), v Litvě (23 %) a v Estonsku (22 %).

Na druhé straně se nejméně tímto problémem cítí být postiženi dotázaní na Maltě

(3 %), v Lucembursku (5 %), ve Francii, v Německu, ve Finsku a ve Švédsku (ve

všech zemích 6 %).

o Zdaleka největší pravděpodobnost ze všech evropských zemí, že

dotázaní osobně (nebo v kruhu přátel a rodiny) pocítili přímý dopad

krize z hlediska ztráty pracovního místa, je v Lotyšsku. Osm z deseti

dotázaných uvedlo, že se tak stalo někomu, koho znají a kdo není ani

jejich příbuzný ani kolega, i když oni sami nebyli postiženi. Více než

jeden ze tří dotázaných (34 %) uvedl, že sám/sama, nebo jeho/její

partner přišel o práci.

o Dotázaní ve Španělsku a v Irsku uvedli, že na ně krize těžce dolehla:

45 % dotázaných ve Španělsku a 50 % v Irsku uvedlo, že někdo z jejich

příbuzných přišel o práci v důsledku krize, a 75 % dotázaných ve

Španělsku a 74 % v Irsku uvedlo, že o práci přišel někdo, koho znají a

kdo není ani příbuzný, ani kolega z práce.

o Na opačné straně žebříčku je Malta, kde je nejmenší

pravděpodobnost, že dotázaní nebo někdo z jejich příbuzných či kolegů

přišel o práci v důsledku krize.


29


30


Pokud se zaměříme na respondenty, kteří uvedli, že v důsledku současné

krize přišli o práci, nebo o ni přišel jejich partner, případně, že mají

příbuzné či kolegy, kteří byli propuštěni, zjišťujeme toto:

• Existují jen velmi malé rozdíly mezi pohlavím dotázaných. U mužů je

však poněkud pravděpodobnější než u žen (23 % a 18 %), že uvedou, že někdo

z jejich kolegů přišel v důsledku krize o práci.

• Pokud jde o věkovou proměnnou (a to u všech čtyř tvrzení), lze s největší

pravděpodobností očekávat kladnou odpověď u evropských občanů ve věku 25 až

39 let – tedy u mladých lidí v produktivním věku, zatímco nejstarší dotázaní (ve

věku od 55 let) jsou skupinou nejméně postiženou.

• Z hlediska povolání dotázaných z výsledků vyplývá, že nejvíce

znevýhodněné kategorie (nezaměstnaní, osoby v domácnosti a manuálně

pracující) jsou také nejvíce ohroženy – stejně jako ti, které znají – ztrátou

zaměstnání v důsledku krize.

Proto také 39 % nezaměstnaných uvedlo, že oni sami nebo jejich partner byli

v nedávné době propuštěni z práce v důsledku krize, zatímco 37 % uvedlo, že se

totéž stalo někomu z příbuzných, 39 % uvedlo kolegu/kolegyni z práce a 54 %

z nich zná někoho – kdo není ani příbuzný ani jejich kolega –, kdo přišel o práci

v přímém důsledku krize.


31


32

2. Instituce podílející se na řešení krize

2.1 Instituce, které mohou neefektivněji bojovat s krizí

– nejefektivněji se podle názorů dotázaných s dopady krize mohou

vypořádat vnitrostátní vlády a Evropská unie –

Jaký je v současnosti nejlepší způsob řešení krize? Jaké prostředky jsou

nejvhodnější ve snaze o její vyřešení?

Otázka, které instituce mohou přijmout nejúčinnější opatření v boji s dopady

krize, byla evropským občanům už položena několikrát, zejména v rámci

standardního průzkumu Eurobarometru na podzim 2009 (EB72), poprvé však

také v rámci zvláštního průzkumu Eurobarometru věnovaného krizi, který byl

proveden jménem Evropského parlamentu na začátku roku 2009 (EB71.1)8.

Zaměříme se zejména na srovnávání výsledků této vlny s výsledky

získanými během ledna–února 2009.

V posledních průzkumech Eurobarometru byli respondenti požádáni, aby volili

nejen mezi nadnárodními neboli „globálními“ orgány (Evropská unie, G20 a

Mezinárodní měnový fond), ale i mezi vnitrostátními orgány (vládami) a

Spojenými státy9.

V porovnání s průzkumem mínění provedeným na začátku roku 2009

z výsledků této vlny vyplývá změna v pořadí priority u prvních dvou

položek:

• Na prvním místě se shodně umístily „vnitrostátní vlády“ a

„Evropská unie“ se stejným výsledkem (25 %) a mají výrazný náskok před

ostatními mezinárodními alternativami, pokud jde o řešení krize. V lednu–únoru

2009 v rámci vlny Eurobarometru EB71.1 dosáhl počet odpovědí ve prospěch

vnitrostátních vlád 14 % a Evropská unie získala 17 %. Oba orgány se postupně

ukazují jako nedílná součást účinného boje proti krizi.

8 Je třeba poznamenat, že při terénním průzkumu EB71.1 se položená otázka týkala G8 a nikoli G20. 9 QC7 Která z následujících institucí se, podle vašeho názoru, dokáže nejefektivněji vypořádat s dopady krize?


33

Společně s podporou vnitrostátních vlád se zvýšila podpora i pro Evropskou unii:

v lednu–únoru 2009 dosáhla 17 % a 25 % v současnosti. K postupnému nárůstu

podpory v těchto dvou oblastech však dochází na úkor dalších dvou uvedených

bodů, zejména G20 a Spojených států:

• Skupina „G20“ ztratila za rok a půl 7 procentních bodů, přičemž její

podpora klesla z 25 % odpovědí v lednu–únoru 2009 na 13 % na podzim roku

2010.

• Největší pokles zaznamenaly „Spojené státy“ a to o 9 procentních

bodů za 18 měsíců, tedy z 15 % v lednu–únoru 2009 na pouhých 6 %

v současnosti.

• „Mezinárodní měnový fond“, který v lednu–únoru 2009 získal 10%

podporu, je v současnosti podporován 13 % dotázaných.

* V měsících lednu a únoru roku 2009 se položená otázka týkala skupiny G8; v srpnu–září 2010

skupiny G20.


34

• Dotázaní v zemích eurozóny mají silnou vazbu na Evropskou unii, která

je podle jejich názoru schopná nejefektivněji se vypořádat s dopady krize: toto

přesvědčení vyjádřilo 28 % dotázaných oproti 20 % dotázaných v členských

státech mimo eurozónu.

Na druhou stranu dotázaní v zemích, které přijaly jednotnou evropskou měnu,

mají menší důvěru ve své vlády (22 %) oproti 31 % dotázaných v zemích mimo

eurozónu, kteří by očekávali pomoc od svých vlád.


Z analýzy podle jednotlivých zemí vyplývá, že existují rozdíly mezi názory

evropských občanů, na jaké úrovni by bylo nejvhodnější řešit dopady krize.

• Vnitrostátní vlády (EU 25 %) uváděli nejčastěji dotázaní v Rumunsku

(49 %), dále pak v Řecku (43 %), ve Spojeném království (37 %), v Bulharsku

(36 %) a ve Švédsku (34 %). Je třeba dodat, že dotázaní v Řecku, které se

v současnosti potýká s obzvlášť vážnou hospodářskou a finanční krizí, spoléhají

podle všeho při řešení dopadů krize více na vlastní vládu než na Evropskou unii

(30 %).

Nejmenší pravděpodobnost, že uvedou vlastní vládu, je u dotázaných v České

republice (8 %) a v Nizozemsku (14 %).

• Nejskalnějšími příznivci Evropské unie v tomto průzkumu (EU 25 %)

jsou dotázaní na Maltě (40 %), po nichž následují dotázaní v Itálii (36 %), v Irsku

(35 %) a v Belgii (34 %). Podstatně menší očekávání, pokud jde o schopnost EU

vypořádat se efektivně s dopady krize, mají dotázaní ve Spojeném království

(9 %), v České republice (15 %), v Dánsku a ve Švédsku (v obou zemích 16 %).

• Skupinu G20 (EU 13 %) vnímají jako instituci, která je schopná se

nejefektivněji vypořádat s dopady krize, dotázaní v České republice (40 %),

v Nizozemsku (34 %) a v Maďarsku (24 %). O její schopnosti přijmout účinná

opatření jsou naproti tomu nejméně přesvědčeni dotázaní v Irsku (3 %), v Řecku

(4 %), ve Španělsku, na Maltě a v Polsku (ve všech třech zemích 6 %).

• Mezinárodní měnový fond (EU 13 %) uvádí nejčastěji zejména dotázaní

ve Finsku (23 %), na Kypru (21 %) a ve Francii (19 %10), malou podporu má

však tato instituce v Rumunsku (4 %), v Bulharsku a v Portugalsku (v obou

zemích 5 %).

10 Je třeba mít na paměti, že výkonným ředitelem Mezinárodního měnového Fondu je francouzský občan Dominique Strauss-Kahn a jeho renomé může tyto výsledky částečně vysvětlovat.


35

• Spojené státy (EU 6 %) uvedlo jen velmi málo dotázaných. Důvěru

ve Spojené státy (alespoň jeden z deseti dotázaných) projevili pouze dotázaní v

Portugalsku (13 %), v České republice a v Dánsku (v obou zemích 12 %) a ve

Slovinsku (11 %). Nejvíce nedůvěřiví vůči Spojeným státům jsou naproti tomu

dotázaní v Řecku (1 %), na Kypru, v Nizozemsku, v Bulharsku, v Estonsku a

v Rumunsku (ve všech pěti zemích 3 %).


36


Ze sociodemografické analýzy vyplývají některé zajímavé rozdíly.

• Kromě skutečnosti, že ženy podle všeho poněkud více než muži věří svým

vládám (26 % ženy a 24 % muži) a že u mužů je o něco větší pravděpodobnost

než u žen, že zvolí Evropskou unii (26 % mužů proti 25 % žen), jsou mezi

respondenty rozdíly založené na pohlaví malé.

• Věk dotázaných je více odlišující proměnnou: čím jsou respondenti

starší, tím větší je pravděpodobnost, že budou považovat za nejefektivnější

nástroj opatření vnitrostátních vlád (28 % dotázaných ve věku 55 let a více oproti

22 % dotázaných ve věku 15 až 24 let). U mladších respondentů je naproti tomu

větší pravděpodobnost než u jejich rodičů, že budou důvěřovat Evropské unii:

27 % dotázaných ve věku 15 až 24 let zvolilo Evropskou unii (je to nejvyšší

výsledek v této kategorii) ve srovnání s 24 % dotázaných ve věku 55 let a více.

Pokud jde o ostatní aktéry, u mladých lidí ve věku 15 až 24 let je

pravděpodobnější, že uvedou Spojené státy (7 %) a skupinu G20 (15 %),

zatímco u lidí ve věku 40 až 54 let je o něco větší pravděpodobnost, než je

evropský průměr (14 % oproti EU 13 %), že zvolí Mezinárodní měnový fond.

• Čím dříve dotázaní ukončili vzdělání, tím větší je pravděpodobnost,

že se podle jejich názoru s důsledky krize nejlépe vypořádá jejich vlastní

vláda (31 % těch, kteří ukončili školní docházku ve věku 15 let nebo dříve, oproti

21 % těch, kteří studovali do 20 let a déle). Naproti tomu podle nejvíce

vzdělaných respondentů se s dopady krize může nejúčinněji vypořádat Evropská

unie (26 %).

• Z průzkumu vyplývá, že na odpovědi na uvedené otázky má vliv rovněž povolání a skutečnost, zda dotázaní patří k některé zranitelnější podskupině obyvatelstva. Čím větší jsou tedy finanční problémy dotázaných, tím více dotázaní tíhnou k podpoře opatření na vnitrostátní úrovni. Proto také nezaměstnaní a manuálně pracující (v obou případech 27 %), což jsou

skupiny, které krize vážně postihla, častěji volí svou vládu, zatímco osoby

v domácnosti (29 %), zaměstnanci a studenti (28 %) spíše důvěřují Evropské

unii. Podobně 33 % osob, které mají často problémy s pokrytím svých výdajů,

volí vlády v porovnání s pouze 24 % těch, kteří tyto problémy nemají téměř

nikdy.


37

• Z průzkumu rovněž vyplývá, že dotázaní z pravé části politického

spektra volí ve stejné míře Evropskou unii jako vlastní vládu (v obou případech

25 %), dotázaní z levé části politického spektra jsou přesvědčeni, že s dopady

krize se nejúčinněji dokáže vypořádat Evropská unie (27 % oproti 23 % těch,

kteří uvedli vnitrostátní vládu). Dotázaní ze střední části politického spektra jsou

více rozdělení, přičemž upřednostňují své vnitrostátní vlády před Evropskou unií o

pouhý jeden procentní bod (26 % oproti 25 % pro Evropskou unii).

• 39 % dotázaných, kteří se domnívají, že by proti dopadům krize byli lépe

ochráněni, pokud by jejich země jednala individuálně, se zcela logicky přiklonilo

k tvrzení, že s dopady krize by se nejúčinněji vypořádala jejich vnitrostátní vláda.

Na druhou stranu 35 % těch, kteří jsou příznivci opatření koordinovaných

s ostatními členskými státy EU, je přesvědčeno, že nejúčinněji si s dopady krize

dokáže poradit Evropská unie.

ZVLÁŠTNÍ EUROBAROMETR EVROPANÉ A KRIZE

38

2.2 V rámci Evropské unie: individuální nebo kolektivní opatření?

2.2.1 Vnímání této problematiky ze strany evropských občanů

– poměrná většina evropských občanů je přesvědčena, že členské státy

jednají individuálně -

Jak vnímají evropští občané s ohledem na přetrvávající hospodářskou a finanční

krizi způsob, jímž Evropská unie jednala? Domnívají se, že jednotlivé členské

státy jednaly spíše individuálně? Nebo byla naopak jednotlivá opatření

koordinována s ostatními členskými státy EU? Otázky byly tímto způsobem

položeny proto, aby bylo možné zjistit, jak přesně dotázaní situaci vnímají11.

• Z výsledků vyplývá, že dotázaní jsou v této otázce poměrně

rozdělení: 44 % dotázaných se domnívá, že jednotlivé členské státy jednaly

spíše individuálně. Tento výsledek byl zcela shodný s výsledkem zaznamenaným

v lednu–únoru 2009, kdy byla evropským občanům položena stejná otázka. O

něco nižší počet dotázaných – 38 % (pokles o 1 procentní bod) – zaujímá

opačný postoj, že členské státy jednaly koordinovaně s ostatními členskými

státy EU.

Zarážející je rovněž vysoký podíl odpovědí „nevím“ na tuto otázku: 18 % (nárůst

o 1 procentní bod od ledna–února 2009).

• Je rovněž zajímavé, že dotázaní v zemích eurozóny se častěji

domnívají, že členské státy jednaly koordinovaně (41 % oproti 32 %

dotázaných v zemích mimo eurozónu).

Je u nich naopak menší pravděpodobnost, že se budou domnívat, že členské státy

měly tendenci jednat individuálně (42 % proti 47 % dotázaných v zemích mimo

eurozónu); tyto výsledky snad dokreslují dopad, jaký měla na veřejné mínění

opatření přijatá na řešení krize v rámci eurozóny.

11 QC5 Řekl(a) byste, že až do této doby měly jednotlivé členské státy Evropské unie tendenci čelit krizi… ? Měly tendenci jednat individuálně; měly tendenci jednat koordinovaně s ostatními členskými státy EU.


39


• O něco více než čtyři z deseti evropských občanů mají proto dojem, že

členské státy Evropské unie měly tendenci jednat při nastalé krizi

individuálně (EU 44 %). Toto stanovisko dále sdílí více než dva ze tří

dotázaných v Dánsku (66 %) a více než 50 % dotázaných v šesti dalších zemích:

ve Francii (58 %), ve Spojeném království (56 %), v Nizozemsku (55 %),

v Lotyšsku, v Belgii a na Slovensku (ve všech třech zemích 51 %).

Nejméně jsou o této skutečnosti přesvědčeni dotázaní na Maltě (19 %), ve Finsku

(23 %), v Bulharsku (33 %) a v Itálii (34 %).

• Zdaleka největší počet dotázaných, kteří jsou přesvědčeni, že jednotlivé

členské státy jednaly koordinovaně s ostatními členskými státy EU, je ve Finsku

(68 %). Finsko je rovněž jednou ze zemí s nejnižším podílem odpovědí „nevím“

(9 %).

Dále je třeba dodat, že podíl dotázaných, kteří se domnívají, že členské státy

jednaly individuálně, poklesl v šestnácti zemích, přičemž v 9 dalších tento podíl

vzrostl a ve dvou zemích zůstal nezměněn.


40

Lotyšsko zaznamenalo největší nárůst (o 35 % bodů), to je z 16 % dotázaných,

kteří byli v lednu–únoru 2009 (EB71.1) přesvědčeni, že členské státy jednaly

individuálně, na 51 % v září 2010. V Lotyšsku proto došlo k zásadní změně

většinového názoru, neboť většina dotázaných je v současnosti přesvědčena, že

členské státy EU jednaly individuálně. Podobně, i když v menší míře, je tomu

v Lucembursku (46 % dotázaných se domnívá, že členské státy jednaly

individuálně, nárůst o 3 procentní body) a v Polsku (42 %, nárůst o 5 procentních

bodů).

Ve dvou dalších zemích došlo ke změně opačným směrem, tedy většina

dotázaných se v současnosti domnívá, že členské státy jednaly koordinovaně.

Těmito dvěma zeměmi jsou Německo (41 %, nárůst o 1 procentní bod) a Itálie

(45 %, nárůst o 5 procentních bodů).


41

I když jsou dotázaní v této otázce poměrně rozdělení, většina se nicméně

domnívá, že jednotlivé členské státy reagovaly na krizi spíše individuálně.

Existuje však jedna zajímavá výjimka: většina dotázaných, kteří jsou

přesvědčeni, že euro zmírnilo dopady krize, se domnívá, že členské státy měly

tendenci jednat koordinovaně (49 % oproti 41 % těch, kteří zastávají opačné

stanovisko).


Výsledky sociodemografické analýzy potvrzují tento poznatek, i když se síla

odpovědí může do jisté míry lišit.

• Pokud prozkoumáme nejčastěji uváděné odpovědi – totiž, že „členské

státy jednaly individuálně“ – zjistíme, že toto přesvědčení vyjadřují častěji

muži než ženy (46 % mužů a 42 % žen).

• Toto stanovisko rovněž sdílí střední věkové kategorie (45 %

dotázaných ve věku od 25 do 39 let a 46 % dotázaných ve věkové skupině 40 až

54 let), zatímco nejmladší a nejstarší respondenti vykazují poněkud menší

přesvědčení (41 % dotázaných ve věkové skupině 15 až 24 let a 42 %

dotázaných ve věku 55 let a více).

• Rozlišující proměnnou je rovněž dosažené vzdělání dotázaných:

38 % dotázaných osob, které ukončily školní docházku před 16 rokem věku, se

domnívá, že členské státy jednaly individuálně, v porovnání s 45 % těch, kteří

ukončili školní docházku ve věku mezi 16 a 19 rokem, a až 49 % těch, kteří

studovali do 20 let a déle.

• Významnou úlohu rovněž sehrává povolání: proto u sociálně nejvíce

„zvýhodněných“ kategorií dotázaných je největší pravděpodobnost, že vyjádří

přesvědčení, že členské státy jednaly individuálně, jak to činí 50 % řídících

pracovníků v porovnání s 43 % nezaměstnaných a 35 % osob v domácnosti.

• A také 50 % dotázaných, kteří se domnívají, že euro nezmírnilo negativní

dopady krize, se domnívá, že země jednaly individuálně, v porovnání s 41 %

dotázaných, kteří se domnívají, že jednotná měna spíše zmírnila dopady krize.


42

2.2.2 Preference

- Většina evropských občanů je přesvědčena, že by byli lépe chráněni,

pokud by jejich země přijímala opatření a uplatňovala je v koordinaci

s ostatními členskými státy -

Poté, co jsme zjistili, jak vnímají evropští občané způsob, jímž členské státy

jednaly (individuálně nebo kolektivně), zjistíme, které z možností dávají přednost

a která je nejvíce naplňuje pocitem bezpečí. Cítili by se lépe chráněni, pokud

bych jejich země přijímala opatření a uplatňovala je individuálně, nebo spíše

kdyby je uplatňovala koordinovaně s ostatními členskými státy EU?12

38 % evropských občanů je přesvědčeno, že členské státy EU jednaly

koordinovaně, přičemž většina dotázaných (52 %) je přesvědčená, že by

byli jako občané lépe chráněni, pokud by jejich země přijímala opatření a

uplatňovala je koordinovaně.

I když požadavek koordinované akce mezi členskými státy je stále

většinovým přáním, od ledna–února 2009 (EB71.1) jeho podpora

zaznamenala pokles o devět procentních bodů, zatímco podpora pro

individuální opatření ze strany členských států vzrostla o sedm procentních bodů.

Je to známka toho, že účinnost tohoto přístupu není důvěryhodná, nebo se zde

odráží skutečnost, že početná menšina občanů není přesvědčená, že přijetí

koordinovaných opatření je možné? Bylo by užitečné položit tuto otázku při příští

vlně průzkumu.

Závěrem: stejně jako v posledním průzkumu na toto téma na začátku roku 2009

zůstává poměr odpovědí „nevím“ na tuto otázku poměrně vysoký (15 %, nárůst o

2 procentní body): tato otázka jednoznačně uvádí značný počet dotázaných do

rozpaků.

12 QC6 Jako občan(ka), řekl(a) byste, že byste byl(a) lépe chráněn(a) před současnou krizí, pokud by… ? (NAŠE ZEMĚ) přijímala opatření a uplatňovala je individuálně; (NAŠE ZEMĚ) přijala opatření a uplatňovala je v koordinaci s ostatními členskými státy EU.


43

První zajímavou skutečností vyplývající z porovnání výsledků je, že u

dotázaných v eurozóně je mnohem větší pravděpodobnost než u respondentů

mimo země eurozóny, že se budou domnívat, že by byli lépe chráněni, pokud by

jejich země přijímaly a uplatňovaly opatření koordinovaně s ostatními členskými

státy (58 % dotázaných v eurozóně a 43 % dotázaných mimo země eurozóny).

Naproti tomu dotázaní mimo země eurozóny uvádí častěji než respondenti ze

zemí eurozóny, že by se cítili lépe chránění, pokud by jejich země přijímala a

uplatňovala opatření individuálně (39 % dotázaných mimo země eurozóny a 29 %

dotázaných v zemích eurozóny).

Skutečností však zůstává, že obě skupiny by daly přednost koordinovanému

opatření ze strany členských států EU.


44


• Pouze v jediném z 27 členských států je většina dotázaných pro

„individuální“ opatření (EU 33 %), a to ve Spojeném království, kde by dalo

51 % dotázaných přednost tomu, aby jejich země jednala individuálně, oproti

30 % těch, kteří by upřednostnili kolektivní opatření.

• V ostatních 26 členských státech je většina dotázaných pro kolektivní

opatření (EU 52 %), i když v některých zemích je zvlášť vysoký podíl odpovědí

„nevím“ (27 % na Maltě, 23 % v Rumunsku a 22 % v Irsku).

Nejvyšší podpora pro kolektivní opatření je ve Finsku (72 %), v Estonsku (71 %)

a ve Španělsku (68 %).

Poněkud nejednoznačné jsou výsledky v Lotyšsku (47 % pro „koordinované

opatření“ oproti 44 % pro „individuální opatření“), v Rakousku (49 % oproti

41 %) a ve Švédsku (46 % proti 38 %); i když většina dotázaných v těchto

zemích se přiklání ke „koordinovanému opatření“, rozdíl mezi zastánci obou

stanovisek je velmi malý.

• Pouze čtyři členské státy zaznamenaly nárůst ve prospěch

„koordinovaných opatření“ (EU 52 %): Rumunsko (44 %, nárůst o 5

procentních bodů), Irsko (50 %, nárůst o 4 procentní body), Španělsko (68 %,

nárůst o 3 procentní body) a Itálie (60 %, nárůst o 3 procentní body). Výsledky

ve Finsku zůstávají nezměněné a jsou nejvyššími dosaženými výsledky pro tuto

odpověď (72 %).

• Naproti tomu v uvedených zemích byl zaznamenán zvlášť výrazný nárůst

v počtu odpovědí ve prospěch „individuálních opatření“ (EU 33 %): v Řecku

(38 %, nárůst o 18 procentních bodů), v Lotyšsku (44 %, nárůst o 13 procentních

bodů), ve Francii (35 %, nárůst o 13 procentních bodů), v Bulharsku a

v Portugalsku (28 %, v obou zemích nárůst o 13 procentních bodů), v Polsku

(33 %, nárůst o 12 procentních bodů) a ve Švédsku (38 % nárůst o 11



45


46


• Pokud jde o pohlaví dotázaných, u mužů (55 %) je větší

pravděpodobnost než u žen (50 %), že vyjádří přesvědčení, že by byli před

dopady krize lépe chráněni, pokud by jejich země přijímala opatření a uplatňovala

je v koordinaci s ostatními členskými státy.

• Toto stanovisko je rovněž více rozšířené mezi dotázanými ve věkové

skupině 25-39 let (55 %), zatímco starší respondenti vyjadřují toto přesvědčení

méně často (50 % dotázaných ve věku 55 let a více).

• Na odpověď má rovněž vliv dosažená úroveň vzdělání. 61 %

dotázaných, kteří studovali do věku 20 let a déle, by se proto jako občané cítili

lépe chránění, pokud by jejich země přijímala a uplatňovala opatření

koordinovaně s ostatními členskými státy EU, což je rozdíl o 15 procentních bodů

v porovnání s dotázanými, kteří ukončili školní vzdělání před 16. rokem věku

(46 %).

• Významné rozdíly jsou rovněž podle sociální kategorie dotázaných osob:

58 % řídících pracovníků by dalo přednost kolektivnímu opatření v porovnání

s 48 % osob v domácnosti a 51 % nezaměstnaných.

• Z hlediska politické orientace má toto stanovisko větší podporu mezi

dotázanými v levé části politického spektra (59 %) než mezi příznivci středové politiky

(54 %) nebo v pravé části politického spektra (53 %).

• Z průzkumu rovněž logicky vyplývá, že dotázaní, kteří jsou příznivci

vnitrostátní finanční pomoci zemím, které čelí vážným problémům, by dali

rovněž přednost koordinovanému opatření v rámci Evropské unie. Tuto odpověď

dalo 64 % z nich v porovnání s 44 % těch, kteří tuto finanční pomoc nepodporují.


47


48

3. Úloha eura ve finanční krizi

- Většina evropských občanů se domnívá, že euro přispělo ke zmírnění

negativních dopadů krize -

Jakým způsobem se mění obraz jednotné evropské měny v situaci, kdy překonání

krize trvá déle, než se očekávalo, a předpovědi oživení se ukazují předčasné?

Domnívají se evropští občané, že euro celkově přispělo ke zmírnění negativních

dopadů krize?

Evropští občané jsou v názoru na tuto otázku stale rozdělení, ale většina z nich

(50 %; nárůst o 6 procentních bodů) je nyní přesvědčena, že euro ke

zmírnění negativních dopadů krize nepřispělo, zatímco 33 % (pokles o 6

procentních bodů) zastává opačný názor a 17 % nevyjádřilo žádné

stanovisko.13 Za posledních 18 měsíců se tedy vnímání eura zhoršilo.

Je důležité poznamenat, že stejně jako v lednu–únoru 2009 (i když v menší míře)

u občanů zemí eurozóny je větší pravděpodobnost, že budou podporovat

předpoklad, že euro přispělo ke zmírnění dopadů krize (38 %, pokles o 6

procentních bodů), než u občanů žijících v zemích mimo eurozónu (22 %, pokles

o 10 procentních bodů). Skutečností však zůstává, že i v zemích eurozóny se

v současnosti většina dotázaných domnívá, že jednotná měna je

nedokázala ochránit proti dopadu krize (51 %). To je nárůst o osm

procentních bodů od ledna-února 2009.

13 QC4: Uveďte, do jaké míry souhlasíte či nesouhlasíte s následujícím výrokem: Euro obecně mírní negativní dopad současné krize. Zcela souhlasím; spíše souhlasím; spíše nesouhlasím; zcela nesouhlasím.


49


• V 19 z 27 členských států se většina dotázaných nedomnívá, že euro

přispělo ke zmírnění negativních dopadů krize.

• S tímto tvrzením „souhlasí“ absolutní většina dotázaných pouze ve

dvou zemích (EU 33 %): na Slovensku (57 %) a ve Finsku (50 %), které jsou

obě součástí eurozóny. Většinovou podporu má však toto stanovisko ještě v šesti

dalších členských státech: v Itálii (49 %), v Řecku (47 %), v Rakousku (46 %),

v Lucembursku (44 %), v Irsku (38 %), které jsou součástí eurozóny, a

v Rumunsku (34 %), které doposud jednotnou evropskou měnu nepřijalo.

• Na druhé straně největší pravděpodobnost, že s tímto tvrzením

dotázaní projeví nesouhlas (EU 50 %), je ve Slovinsku (66 %), v České

republice (65 %), ve Francii (62 %), v Německu (58 %) a ve Švédsku (56 %).

• Avšak ve třech zemích je počet těch, kteří podporují toto stanovisko, a

těch, kteří s ním nesouhlasí, poměrně vyvážený: v Řecku, kde 47 % dotázaných

souhlasí a 46 % dotázaných nesouhlasí s tímto stanoviskem, v Lucembursku, kde

44 % souhlasí a 43 % nesouhlasí, a v Rakousku, kde 46 % dotázaných s tímto

stanoviskem souhlasí a 42 % dotázaných nesouhlasí.


50

• Podpora názoru, že euro zmírnilo dopady krize, poklesla zvláště viditelně

ve Slovinsku: s tvrzením, které v lednu–únoru 2009 podporovala většina

dotázaných, nyní souhlasí pouze jeden ze čtyř dotázaných (26 %, pokles o 27

procentních bodů). Podpora tohoto tvrzení rovněž významně poklesla v Polsku

(22 %, pokles o 17 procentních bodů), na Maltě (33 %, pokles o 16 procentních

bodů), v Nizozemsku (35 %, pokles o 16 procentních bodů), v Estonsku (26 %,

pokles o 15 procentních bodů) a ve Švédsku (20 %, pokles o 15 procentních

bodů). Ve všech těchto zemích – s výjimkou Švédska – došlo od začátku roku

2009, kdy se většina dotázaných v těchto členských státech domnívala, že euro je

chrání před negativními dopady krize, k obratu většinového názoru.


51


První zajímavou skutečností je, že ve všech sledovaných kategoriích – bez

výjimky – většina dotázaných „nesouhlasí“ s tvrzením, že euro celkově přispělo

ke zmírnění negativních dopadů krize.

• Muži vnímají úlohu jednotné evropské měny pozitivněji než ženy, kdy

36 % mužů a 29 % žen uvádí, že euro celkově zmírnilo negativní dopady krize.

Zároveň jsou však muži a ženy téměř ve stejné míře skeptičtí ohledně zmírňující

úlohy eura: 50 % mužů a 51 % žen – což je způsobeno podílem odpovědí

„nevím“, která je podstatně vyšší u žen.

• Navíc nejvíce znevýhodněné sociální kategorie jsou poněkud

skeptické ohledně zmírňujícího účinku eura: 52 % dotázaných, kteří se řadí ke

spodní části společenského žebříčku, se domnívá, že euro nepřispělo ke zmírnění

negativních dopadů krize, ve srovnání se 48 % těch, kteří se řadí na vrchol

společenského žebříčku.

• Z průzkumu také vyplývá, že 42 % těch, kteří jsou příznivci toho, aby

jejich země poskytla finanční pomoc jiné zemi, která se v důsledku krize

nachází v potížích, se domnívá, že euro pomohlo zmírnit negativní dopady

krize, ve srovnání s pouze 24 % těch, kteří tuto pomoc nepodporují.


52

4. Východisko z krize 4.1 Snížení veřejných výdajů nebo investice do opatření na oživení

ekonomiky?

- Evropští občané jsou v otázce nejlepšího postupu do budoucna

rozdělení -

Nabídli jsme dotázaným dvě řešení, jak se členské státy mohou vymanit z krize, a

zeptali jsme se jich, kterému z nich dávají přednost14: omezit nejprve veřejné

výdaje, nebo nejprve investovat do opatření na podporu ekonomiky.

Názory na tuto otázku jsou přísně rozdělené: poměrná většina evropských občanů

(38 %) se domnívá, že členské státy Evropské unie by měly nejprve investovat

do opatření na podporu ekonomiky. Avšak téměř stejný podíl dotázaných

(35 %) se domnívá, že členské státy by měly nejprve omezit své veřejné

výdaje.

19 % evropských občanů spontánně uvedlo, že oběma opatřením by měla být

přiznána stejná priorita, zatímco 8 % nevyjádřilo žádný názor.

14 QC8 Aby se členské státy EU rychle vymanily z krize, měly by dle vašeho osobního názoru v první řadě omezit veřejné výdaje, nebo nejprve investovat do opatření na podporu ekonomiky? Nejprve omezit veřejné výdaje; nejprve investovat do opatření na podporu ekonomiky; obojí stejnoměrně (SPONTÁNNĚ).


53


I když stanoviska jsou nejednotná v celé Evropské unii, existuje řada rozdílů mezi

jednotlivými zeměmi.

• Opatřením na podporu ekonomiky (EU 38 %) dávají přednost zejména

dotázaní v severských zemích: v Dánsku (69 %), ve Finsku (52 %) a ve Švédsku

(51 %). Rovněž také dotázaní v Litvě (65 %) a v Nizozemsku (51 %).

• Dotázaní na Slovensku (50 %), ve Francii (46 %) a v Estonsku (42 %)

jsou nejčastěji přesvědčeni, že by se nejprve měly snížit veřejné výdaje (EU

35 %).

• V některých zemích jsou dotázaní ohledně této otázky téměř

rovnoměrně rozděleni: index neboli rozdíl mezi poměrem těch, kdo jsou

přesvědčeni, že země by měly „nejprve snížit své veřejné výdaje“, a mezi těmi,

kdo se domnívají, že by měly „nejprve investovat do opatření na posílení

ekonomiky“ se téměř rovná 0. Mezi tyto země patří Česká republika (poměr

obou odpovědí je 42 %), Lucembursko (poměr obou odpovědí 35 %), Spojené

království (poměr obou odpovědí 41 %), Belgie (41 % pro „veřejné výdaje“ a

43 % pro „opatření na posílení ekonomiky“), Řecko (35 % a 36 %) a Slovinsko

(36 % a 34 %).

• Ve dvou zemích – v Portugalsku (36 %) a v Německu (35 %) – uvedla

spontánně většina dotázaných, že by měla být uplatněna obě opatření

(EU 19 %). Za povšimnutí stojí, že váha této odpovědi („obojí stejnoměrně”) je

o to větší, že tuto odpověď uváděli dotázaní spontánně.


54


55


• První volba evropských občanů – investice do opatření na posílení

ekonomiky – se v jednotlivých sociodemografických kategoriích liší.

• U mužů je pravděpodobnější než u žen, že dají přednost opatřením

na podporu hospodářského rozvoje (40 % mužů a 37 % žen).

• Odpovědi jsou ovlivněny věkem: čím mladší jsou dotázaní (ve věku 15 až

24 let), tím větší pravděpodobnost že budou dávat přednost opatřením na

posílení ekonomiky (42 %). Nejstarší dotázaní (55 a více) vyjadřují

pochybnosti nejčastěji (34 %).

• Vliv má rovněž dosažená úroveň vzdělání: lidé s nejdelším vzděláním dávají přednost tomu, aby členské státy investovaly do opatření na podporu ekonomiky (43 těch, kteří studovali do 20 let věku a déle). Naproti tomu dotázaní s nižší kvalifikací dávají přednost snížení veřejných výdajů

(34 % dotázaných, kteří ukončili vzdělání ve věku 15 let nebo dříve).

• Určitou úlohu zde sehrává rovněž politická orientace dotázaných:

43 % těch, kteří se řadí k levé části politického spektra, by dala přednost opatření

na podporu ekonomiky, ve srovnání s 39 % dotázaných řadících se do středu a

38 % dotázaných řadících se do pravé části politického spektra, z nichž 42 % z

nich by dalo přednost omezení veřejných výdajů.

• Postavení dotázaných na sociálním žebříčku má poměrně malý vliv,

i když 41 % těch, kteří se řadí na vrchol sociálního žebříčku, by dalo přednost

tomu, aby země investovaly do opatření na podporu ekonomiky, zatímco stejný

názor sdílí pouze 36 % těch, kteří se řadí ke spodní části sociálního žebříčku.

Je třeba poznamenat, že poměrná většina dotázaných, bez ohledu na to,

kam se sami umisťují na sociálním žebříčku, by v každém případě dala

přednost investicím do opatření na podporu hospodářského rozvoje.

• 44 % dotázaných, kteří chtějí, aby jejich země v době krize poskytla

finanční pomoc jiným zemím, by dalo přednost investicím do opatření na

podporu hospodářského rozvoje v porovnání s 37 % těch, kteří tuto pomoc

odmítají.


56


57

4.2 Kdo by měl vyvinout největší úsilí v oblasti úsporných opatření

- poměrná většina evropských občanů je přesvědčena, že by největší úsilí

v oblasti úsporných opatření měli vyvinout představitelé velkých firem a

průmyslových podniků -

V některých členských státech je tato myšlenka už skutečností, zatímco v jiných

je tabuizována. Během tohoto průzkumu byla dotázaným představena myšlenka

na zavedení úsporných opatření jako jednoho z řešení na překonání krize. Kdo by

však měl nést hlavní tíhu těchto opatření?15

Více než třetina dotázaných (34 %) je přesvědčena, že by největší úsilí v oblasti

úsporných opatření měli vyvinout představitelé velkých firem a průmyslových

podniků.

Dalších 21 % evropských občanů zvolilo odpověď „veřejné služby“, 7 % „malé a

střední podniky/velmi malé podniky“ a 6 % zvolilo odpověď „vy sami/evropští

občané“. Méně než jeden z deseti dotázaných (8 %) nevyjádřil žádné

stanovisko.

Odpověď „všichni stejným dílem“ (tedy všichni příslušníci společnosti) se

s výsledkem 24 % dostala spontánně na druhé místo, což je bezpochyby signál

kolektivní odpovědnosti za rozsáhlé úsilí, které je třeba vynaložit.

15 QC9 Která z následujících skupin v (NAŠÍ ZEMI) by měla dle vašeho názoru vyvinout největší úsilí v oblasti úsporných opatření? Představitelé velkých firem a průmyslových podniků; malých a středních podniků/velmi malých podniků; veřejné služby; vy sami/evropští občané; všichni rovným dílem (SPONTÁNNĚ).


58


59


Rozbor údajů výhradně na úrovni Evropské unie by skryl významné rozdíly, které

existují mezi 27 členskými státy.

• A tak v evropském průměru nejčastěji na prvním místě uváděnou odpověď

– „představitelé velkých firem a průmyslových podniků“ (EU 34 %) uvedla

jako první většina dotázaných zejména ve Francii (53 %), na Slovensku (47 %),

ve Spojeném království (44 %), v Belgii a v Nizozemsku (43 %) a v podstatně

menší míře v Lotyšsku (13 %), v Bulharsku (16 %) a na Kypru (19 %).

• „Veřejné služby“ (EU 21 %) by měly vyvinout největší úsilí v oblasti

úsporných opatření podle mínění většiny dotázaných v Lotyšsku (60 %) a v menší

míře podle dotázaných v Bulharsku (39 %), v Estonsku (32 %) a v Dánsku

(30 %).

Nejmenší pravděpodobnost uvedení této odpovědi je u dotázaných na Maltě

(13 %), v Rumunsku, ve Španělsku a v Itálii (ve všech třech zemích 14 %).

• Odpověď „malé a střední podniky/velmi malé podniky“ (EU 7 %),

která se zařadila na čtvrté místo v celkovém průměru odpovědí evropských

občanů (7 %), uváděli na prvním místě o něco častěji dotázaní v Rakousku

(15 %), v Itálii (14 %), v Polsku a v Portugalsku (v obou zemích 12 %).

Naproti tomu nejnižší počet odpovědí „malé a střední podniky/velmi malé

podniky“ byl zaznamenán na Kypru (1 %), v Lucembursku (2 %), na Maltě, ve

Švédsku a ve Spojeném království (ve všech třech zemích 3 %).

• Odpověď „vy sami/evropští občané“ (EU 6 %) zařadili Evropané na

páté a poslední místo; tuto odpověď uvedl jeden ze šesti dotázaných

v Nizozemsku (16 %), 15 % dotázaných v Dánsku a 14 % na Kypru.

Nejnižší výsledky byly zaznamenány v Německu a v Portugalsku (v obou zemích

2 %).

• Konečně odpověď, která se umístila na druhém místě – „všichni

rovným dílem“ (EU 24 %) – (a která nebyla dotázaným výslovně předložena

jako jedna z možností), nejčastěji uváděli dotázaní v Německu (38 %), na Maltě

(37 %), na Kypru (36 %), ve Španělsku (33 %), v Itálii, v Portugalsku a ve

Slovinsku (ve všech třech zemích 32 %). Naproti tomu nejmenší

pravděpodobnost, že uvedou tuto odpověď, je mezi dotázanými ve Francii a

v Litvě (v obou zemích 9 %), v Nizozemsku a ve Spojeném království (v obou

zemích 10 %).


60


61


Ze sociodemografické analýzy vyplývají tyto rozdíly:

• Představitele velkých firem a průmyslových podniků (jako těch, kteří

by měli vyvinout největší úsilí z hlediska úsporných opatření) uváděli téměř ve

stejné míře muži i ženy (34 % muži a 35 % ženy).

U nejmladších dotázaných je větší pravděpodobnost než u starších respondentů,

že uvedou představitele velkých firem a průmyslových podniků (37 % dotázaných

ve věku 15 až 24 let a 32 % dotázaných ve věku 55 let a více).

Pokud jde o povolání, to, aby nejvyšší úsilí, pokud jde o úsporná opatření,

vyvinuli představitelé velkých firem a průmyslových podniků, nejčastěji chtějí

manuálně pracující (37 %).

Tento názor budou rovněž s větší pravděpodobností sdílet dotázaní na levé části

politického spektra (41 %) než příznivci středové politiky (35 %) nebo pravé části

politického spektra (32 %).

• U mužů je pravděpodobnější než u žen, že budou očekávat větší úsilí od

„veřejných služeb“ (22 % mužů a 19 % žen).

U dotázaných v sociálně více „výhodném“ postavení (23 % řídících pracovníků)

stejně jako u dotázaných na pravé části politického spektra je poněkud větší

pravděpodobnost, že uvedou tuto oblast (25 % oproti 21 % těch, kteří se řadí ke

středu, a 20 % těch, kteří se nacházejí na levé části politického spektra).

• Pokud jde o poslední dvě odpovědi, „malé a střední podniky/velmi

malé podniky“ a „vy sami/evropští občané“, není z uvedených odpovědí

možné mezi respondenty vysledovat žádné sociodemografické rozdíly.


62


63

4.3 Solidarita mezi členskými státy v době krize

- Většina evropských občanů jsou zastánci finanční pomoci ostatním

členským státům, které čelí problémům -

Řešení krize rovněž vyžaduje, aby jednotlivé členské státy navzájem projevily

solidaritu v případě, že se některý z nich setkal s vážnými hospodářskými a

finančními problémy. Do jaké míry jsou však evropští občané skutečně odhodlaní

k této solidaritě? To je hlavní myšlenka otázky, kterou dotázaní v rámci

průzkumu dostali16.

Většina evropských občanů (49 %) by byla ochotna poskytnout finanční

pomoc ostatním členským státům, které čelí hospodářským a finančním

problémům. S tímto prohlášením zcela souhlasí 10 % dotázaných. Více než

jedna třetina (39 %) dotázaných však zastává opačný názor. 12 %

respondentů nevyjádřilo žádný názor.

16 QC10 Do jaké míry souhlasíte nebo nesouhlasíte s následujícím tvrzením: V době krize je žádoucí, aby (NAŠE ZEMĚ) poskytla finanční pomoc jinému členskému státu EU, který čelí vážným ekonomickým a finančním potížím. Zcela souhlasím; spíše souhlasím; spíše nesouhlasím; zcela nesouhlasím.


64

Je třeba poznamenat, že většina dotázaných v zemích, které byly členskými státy

EU před rokem 2004, souhlasí s tvrzením, že by finanční pomoc měla být

ostatním členským státům EU, které čelí hospodářským a finančním problémům,

poskytnuta (50 % proti 39 % dotázaných, kteří nesouhlasí).

V zemích, které přistoupily k Evropské unii po letech 2004/2007, je však poměrná

většina dotázaných spíše proti této myšlence (44 %), zatímco 41 % dotázaných s

tímto tvrzením souhlasí.


Celoevropský průměr 49 % dotázaných, kteří jsou zastánci poskytování finanční

pomoci ostatním členským státům, které čelí problémům, skrývá významné

rozdíly mezi 27 členskými státy.

• Za prvé, více než v polovině členských států (14 z 27) „souhlasí“

s tímto prohlášením absolutní většina dotázaných (EU 49 %).

Některé země vynikají vysoce nadprůměrným počtem souhlasných odpovědí

(souhrn odpovědí „zcela souhlasím“ a „spíše souhlasím“), zejména Kypr (70 %),

Dánsko (69 %), Švédsko (67 %), Belgie (61 %) a Lucembursko (59 %).

Tuto odpověď naproti tomu uvedlo pouze 24 % dotázaných Bulharsku, 29 % ve

Slovinsku, 32 % v Rumunsku a 35 % v České republice, Maďarsku a na

Slovensku.

• Vzhledem k situaci v Řecku a rozhodnutím členských států z jara

loňského roku ohledně Řecka, které vyvolaly v Německu jistou polemiku, je

zvláště zajímavé zjištění, že skladba názorů na toto téma je v obou zemích

stejná. 48 % dotázaných v Řecku tvoří zastánci finanční pomoci ostatním

členským státům, které čelí problémům, zatímco 46 % dotázaných nesouhlasí.

V Německu tvoří zastánci 46 % a odpůrci 45 % dotázaných.


65


• Odpovědi na tuto otázku vykazují jen nepatrné rozdíly podle pohlaví a

věku dotázaných. U mužů je však poněkud větší pravděpodobnost než u žen, že

budou příznivci poskytnutí finanční pomoci ostatním členským státům, které čelí

problémům (50 % mužů a 47 % žen „souhlasí“). Souhlas je rovněž

pravděpodobnější u nejmladších dotázaných (50 % dotázaných ve věku 15 až 39

let oproti 48 % dotázaných ve věkové skupině 40-54 let a 47 % dotázaných ve

věku 55 let a více).

• Je však jednoznačně patrné, že v případě více „zvýhodněných“

sociálních kategorií dotázaných je pravděpodobnější, že budou

podporovat pomoc ostatním členským státům. S touto myšlenkou tak souhlasí

59 % dotázaných, kteří studovali do 20 let věku a déle, stejně jako 58 % řídících

pracovníků a 53 % těch, kteří nemají téměř nikdy problémy s úhradou svých

závazků, v porovnání s pouze 36 % těch, kteří mají většinou problémy s úhradou


66

svých závazků. Většina dotázaných, kteří mají většinou problémy s úhradou

svých závazků (49 %), se nedomnívá, že je tato pomoc vhodná.

• Pokud jde o politickou orientaci, 56 % těch, kteří se řadí k levé části

politického spektra, tuto pomoc podporuje, v porovnání s 49 % těch, kteří se řadí

k pravé části politického spektra nebo do středu.


67

4.3.1 Důvody, proč občané podporují solidaritu

- Solidarita je otázka zásady, může však být nakonec prospěšná pro

všechny -

Jak je uvedeno výše, 49 % evropských občanů souhlasí s tím, aby jejich země

poskytla finanční pomoc ostatním členským státům, které čelí hospodářským a

finančním problémům. Co je však k tomu vede? K tomu směřuje otázka, která

jim byla následně položena.17 Je to proto, že jsou občané přesvědčeni, že je

v hospodářském zájmu jejich země pomoci jinému členskému státu? Nebo by

měla být pomoc poskytnuta jménem evropské solidarity mezi členskými státy?

Možnosti jsou opět rovnoměrně vyvážené. I když většina těch, kteří jsou příznivci

solidarity mezi členskými státy (51 %) by poskytla pomoc „ve jménu evropské

solidarity mezi členskými státy“, čtyři z deseti (44 %) dotázaných jsou vedeni

přesvědčením, že je „v hospodářském zájmu jejich vlastní země pomoci

jinému členskému státu“. Pouze 2 % dotázaných uvedla jiný důvod a 3 %

nevyjádřila žádné stanovisko.

17 QC11 Co je hlavním důvodem proto, že se domníváte, že je žádoucí, aby (NAŠE ZEMĚ) poskytla finanční pomoc jinému členskému státu EU, který čelí vážným ekonomickým a finančním potížím? Je v hospodářském zájmu (NAŠÍ ZEMĚ) pomoci jinému členskému státu EU; ve jménu evropské solidarity mezi členskými státy; jiná odpověď (SPONTÁNNĚ).


68

*Základní jednotka: dotázaní, kteří odpověděli, že je žádoucí poskytnout finanční pomoc jinému

členskému státu EU, který čelí vážným ekonomickým a finančním potížím (celkem 49 % vzorku).


• Většina dotázaných ve 22 z 27 členských států (z toho 21 členských

států s absolutní většinou dotázaných) podporuje, aby byla tato pomoc

poskytnuta „jménem evropské solidarity mezi členskými státy“ (EU 51 %).

Podpora zásady solidarity je zvláště silná v Řecku (od něhož se ocenění potřeby

této pomoci dá očekávat, protože ji v poslední době využilo), na Kypru a

v Lucembursku (v obou zemích 74 %) a v Bulharsku (68 %).

• Na druhou stranu hospodářské zájmy (EU 44 %) převládají u

dotázaných ve Spojeném království (68 %), v Německu (53 %), v Irsku (52 %),

v Nizozemsku (50 %) a v České republice (49 %).


69

It is in the economic interests of (OUR COUNTRY) to help another EU Member

State

In the name of European solidarity between Member

States

Other (SPONTANEOUS)

Don't know

EU27 44% 51% 2% 3%

BE 37% 62% 0% 1%

BG 31% 68% 0% 1%

CZ 49% 48% 0% 3%

DK 41% 57% 1% 1%

DE 53% 43% 2% 2%

EE 38% 59% 2% 1%

EL 24% 74% 0% 2%

ES 37% 51% 7% 5%

FR 36% 60% 2% 2%

IE 52% 43% 2% 3%

IT 38% 57% 2% 3%

CY 25% 74% 1% 0%

LT 30% 62% 2% 6%

LV 34% 63% 0% 3%

LU 20% 74% 3% 3%

HU 47% 49% 1% 3%

MT 37% 59% 1% 3%

NL 50% 48% 2% 0%

AT 39% 55% 4% 2%

PL 37% 60% 0% 3%

PT 33% 60% 1% 6%

RO 42% 55% 0% 3%

SI 24% 66% 7% 3%

SK 44% 55% 0% 1%

FI 36% 61% 2% 1%

SE 31% 64% 2% 3%

UK 68% 27% 1% 4%

QC11 What is the main reason why you think it is desirable that (OUR COUNTRY) gives financial help to another EU Member State facing severe economic and financial difficulties?

Highest percentage by item Lowest percentage by item *Základní jednotka: dotázaní, kteří odpověděli, že je žádoucí poskytnout finanční pomoc jinému



70


Ze sociodemografické analýzy výsledků této otázky vyplývají některé zajímavé

závěry, i když téměř ve všech případech je hlavním uváděným důvodem

dotázaných pro poskytnutí pomoci jinému členskému státu, který čelí vážným

finančním problémům, solidarita mezi členskými státy.

• V první řadě zjišťujeme, že výsledky patrně nijak nesouvisejí

s pohlavím a věkem dotázaných.

• Poněkud více určující je naproti tomu povolání respondentů. Například u

osob samostatně výdělečně činných (55 %), osob v domácnosti (54 %) a

důchodců (53 %) je větší pravděpodobnost, že jako důvod pro pomoc jinému

členskému státu uvedou evropskou solidaritu, než u řídících pracovníků (47 %).

Navíc 54 % dotázaných, kteří jsou přesvědčeni, že by byli lépe chráněni, pokud

by jejich země přijímala opatření a uplatňovala je v koordinaci s ostatními

členskými státy, se zároveň přiklání k tomu, aby byla tato pomoc poskytnuta „ve

jménu evropské solidarity“. Je to o osm procentních bodů více než u

dotázaných, kteří jsou zastánci opatření založených na individuálním přístupu.

50 % těch, kteří jsou zastánci opatření založených na individuálním přístupu,

uvedlo, že tato pomoc by se měla především řídit hospodářskými zájmy jejich

země.


71

4.3.2 Důvody pro odmítání solidarity

- rozšířený názor, že občané jedné země by neměli platit za

problémy jiných -

Jak je uvedeno výše, 39 % evropských občanů by nebylo ochotno pomoci

jinému členskému státu, který čelí ekonomickým a finančním problémům (viz

QC10). S cílem porozumět jejich motivaci jsme tyto respondenty požádali, aby

vysvětlili důvody svého rozhodnutí18: domnívají se, že není v hospodářském

zájmu jejich země pomoci jinému členskému státu EU? Nebo se domnívají, že

občané jejich země by neměli platit za ekonomické problémy jiných členských

států EU?

66 % uvedlo, že občané jejich země by neměli být nuceni platit za

problémy jiných.

Čtvrtina z nich (25 % přesně) na vysvětlenou uvedla, že není v ekonomickém

v zájmu jejich země pomáhat jinému členskému státu. Pouze 6 % dotázaných

uvedlo jiné vysvětlení a 3 % nevyjádřila k tématu žádné stanovisko.

18 QC12 Co je hlavním důvodem proto, že se domníváte, že není žádoucí, aby (NAŠE ZEMĚ) poskytla finanční pomoc jinému členskému státu EU, který čelí vážným ekonomickým a finančním potížím? Není v hospodářském zájmu (NAŠÍ ZEMĚ) pomoci jinému členskému státu EU; občané (NAŠE ZEMĚ) by neměli být nuceni platit za hospodářské problémy jiného členského státu EU; jiná odpověď (SPONTÁNNĚ).


72

*Základní jednotka: dotázaní, kteří odpověděli, že není žádoucí poskytnout finanční pomoc jinému



• Úvodem je třeba poznamenat, že v 24 z 27 členských států absolutní

většina dotázaných, kteří odpověděli, že není žádoucí poskytovat finanční

pomoc jinému členskému státu EU, který čelí vážným finančním potížím, uvedla,

že občané jejich země by neměli být nuceni platit za jiné členské státy (EU

66 %). V některých zemích byl tento názor vyslovován se zvláštním důrazem,

zejména ve Slovinsku (88 %), v Německu (85 %), na Slovensku (81 %), ve

Finsku (79 %) a v Rakousku (78 %).

• Tři zbývající země jsou Rumunsko (47 %), Španělsko (49 %) a Řecko

(38 %). Odpověď, že není v ekonomickém zájmu jejich země pomáhat jinému

členskému státu (50 %), uvedla pouze většina dotázaných v Řecku. Je třeba

dodat, že všechny tyto tři země se nacházely ve zvlášť obtížné hospodářské

situaci.


73

*Základní jednotka: dotázaní, kteří odpověděli, že není žádoucí poskytnout finanční pomoc jinému



74


První poznatek: neochota platit za druhé výrazně převládá ve všech kategoriích

respondentů. Existují však určité rozdíly ohledně míry zastoupení tohoto názoru.

• S ohledem na proměnné pohlaví a věku nejsou mezi dotázanými

významné rozdíly.

• Kategorie povolání má však podle všeho na odpovědi vliv. U

dotázaných v sociálně nejvíce výhodném postavení je větší pravděpodobnost, že

vyjádří přesvědčení, že občané jejich země by neměli být nuceni platit za jiné

členské státy: 67 % řídících pracovníků a osob samostatně výdělečně činných ve

srovnání s 59 % nezaměstnaných a 62 % osob v domácnosti.

• Stejně tak je pravděpodobnější, že budou toto stanovisko sdílet dotázaní,

kteří téměř nikdy nemají problémy s hrazením svých výdajů (68 %), než ti,

kteří mají většinou problémy s úhradou svých výdajů (62 %).


75

4.4 Opatření pro vymanění se z krize

- Investice do vzdělání, odborné přípravy a výzkumu, ale rovněž podpora

malých a středních podniků -

Evropská unie je zapojená do procesu vymanění se z krize do roku 2020 a politik

Společenství, které musejí získat prioritu s cílem zajistit, že se Evropská unie vrátí

na cestu růstu.

S ohledem na to přijal Evropský parlament několikrát stanoviska k opatřením,

kterým by podle názoru Parlamentu měla být přiznána priorita a která by měla

pomoci Evropské unii vymanit se z krize zajištěním obnovení zaměstnanosti a

udržitelného růstu.

Dotázaní byli požádáni, aby v rámci tohoto průzkumu Eurobarometru zvolili

nejvíce čtyři opatření (z jedenácti navržených), kterým by podle jejich názoru

měla být přiznána priorita, jestliže se má Evropská unie vymanit z krize19.

Ze získaných výsledků vyplývá, že podle evropských občanů by posílení

zaměstnanosti a návrat k růstu měly být založeny především na vzdělání a

podpoře malých a středních podniků.

• Nejvyššího poměru dosáhla odpověď „investice do vzdělání, odborné

přípravy a výzkumu“, které by daly přednost více než čtyři z deseti dotázaných

(43 %). V těsném sledu za tímto opatřením následovala „podpora malých a

středních podniků a velmi malých podniků“, kterou uvedlo 40 % dotázaných.

• Třetího nejvyššího výsledku dosáhlo „snížení byrokracie“ s více než

jednou třetinou (34 %) odpovědí před „podporou podnikání“ (30 %) a

především před konkrétními investičními opatřeními, jako jsou „investice do

obnovitelné energie a podpora energetických úspor“ (23 %), „investice

do inovací a výzkumu a vývoje“ (22 %), nebo „investice do životního

prostředí“ (17 %).

• Pětina evropských občanů uvedla, že v rámci této potřeby posílit naše

kapacity v oblasti inovace a výzkumu je zapotřebí „omezit odliv vysokoškolsky

vzdělaných Evropanů a kvalifikovaných pracovníků z Evropy“ (20 %), ale

rovněž „bojovat proti předčasnému ukončování školní docházky“ (19 %).

• 16 % dotázaných zvolilo z tohoto seznamu možností „podporu velkých

firem a průmyslových podniků“ a „rozvoj řízení evropského hospodářství

s cílem koordinovat politiky členských států EU v oblasti hospodářství“.

19 QC13 Evropský parlament podporuje určitá opatření, která mají pomoci Evropské unii vymanit se z krize zajištěním obnovení zaměstnanosti a udržitelného růstu. Která z následujících opatření by dle vašeho názoru měla mít přednost?


76

• Další po-krizová opatření byla uváděna mnohem méně často, zejména

investice do „solidarity a napomáhání začlenění osob vyčleněných ze

společnosti“ (15 %) a odstranění „překážek volného pohybu osob, zboží a

služeb v rámci EU“ (10 %). Odstranění překážek volného pohybu osob, zboží a

služeb v rámci EU je pro řadu evropských občanů bezpochyby něčím, čeho bylo

už dosaženo vytvořením vnitřního trhu.

• Existují některé poměrně patrné rozdíly v názoru na některá

opatření mezi evropskými občany ze zemí eurozóny a občany ze zemí,

které nejsou součástí eurozóny. Proto čtyři ze čtrnácti návrhů, jak pomoci

Evropské unii vymanit se z krize, uvádějí mnohem častěji dotázaní z první

skupiny než dotázaní ze skupiny druhé:

o „Omezení odlivu vysokoškolsky vzdělaných Evropanů a

kvalifikovaných pracovníků z Evropy“: 24 % občané zemí eurozóny a

14 % občanů ze zemí, které nejsou součástí eurozóny.

o „Investovat do solidarity a napomáhat začlenění osob vyčleněných

ze společnosti“: 19 % občané zemí eurozóny a 9 % dotázaných ze zemí,

které nejsou součástí eurozóny.

o „Rozvoj řízení evropského hospodářství s cílem koordinovat

politiky členských států EU v oblasti hospodářství”: 19 % občané

zemí eurozóny a 12 % dotázaných ze zemí, které nejsou součástí

eurozóny.

o „Investice do životního prostředí“: 19 % občané zemí eurozóny a

14 % dotázaných ze zemí, které nejsou součástí eurozóny.

• Naopak „snížení byrokracie“ uváděli mnohem častěji dotázaní ze zemí,

které nejsou součástí eurozóny (40 % proti 30 % dotázaných se zemí eurozóny).


77


78


Jak vyplývá z tabulky dole, pořadí, ve kterém evropští občané přiznávají prioritu

navrhovaným opatřením, se v jednotlivých zemích výrazně liší. Zaměříme se na

nejčastěji uváděná opatření.

• Investice do vzdělání, odborné přípravy a výzkumu (EU 43 %) zvolila

za prioritní opatření většina dotázaných v Irsku (66 %), na Kypru (59 %),

v Dánsku a v Německu (v obou zemích 58 %), na Maltě (57 %), ve Švédsku

(53 %), v Lucembursku (51 %), v Rumunsku a ve Francii (v obou zemích 50 %).

Nejmenší pravděpodobnost, že zvolí toto opatření, je u dotázaných v Litvě

(24 %), v Polsku (30 %), v Itálii (31 %), v Lotyšsku, ve Španělsku a ve Slovinsku

(ve všech třech zemích 32 %).


79

• Podporu malých a středních podniků a velmi malých podniků (EU

40 %) považují za významné opatření zejména dotázaní na Kypru (62 %),

v Řecku (54 %), v Bulharsku a ve Francii (v obou zemích 53 %), o Irsku (51 %) a

v České republice (50 %). Podstatně menší podpoře se však toto opatření těší na

Maltě a v Dánsku (v obou zemích 28 %).

• Snížení byrokracie (EU 34 %) uvádí mezi prioritními opatřeními

nejčastěji dotázaní ve Slovinsku (54 %), v Nizozemsku (53 %), ve Finsku (50 %)

a v Litvě (48 %), avšak pouze 15 % dotázaných v Portugalsku a 16 % ve

Španělsku.

• Podporu podnikání (EU 30 %) jako způsob, jak pomoci EU vymanit se

z krize, uváděli nejčastěji dotázaní v Řecku, ve Španělsku a v Lotyšsku (ve všech

třech zemích 53 %), stejně jako v České republice (50 %). Nejnižší výsledky u

tohoto opatření byly zaznamenány na Maltě (10 %), v Rumunsku (12 %) a

v Německu (15 %).

• Investice do obnovitelných energií a podpora energetických úspor

(EU 23 %) byly prioritním opatřením pro dotázané v Dánsku (41 %), na Kypru,

v Maďarsku a v Rakousku (ve všech třech zemích 35 %), získaly však velmi

malou podporu v Rumunsku (8 %) a ve Španělsku (10 %).

• Investice do inovací a výzkumu a vývoje (EU 22 %) byly jednou

z priorit pro dotázané ve Švédsku (47 %), v Dánsku (38 %) a v Nizozemsku

(34 %), což je přesvědčení, které v podstatně menší míře sdílí dotázaní ve

Španělsku a v Maďarsku (v obou zemích 13 %).


80


81


Ze sociodemografické analýzy výsledků vyplývá, že odpovědi se významně liší

v závislosti na dotázané podskupině. Tuto skutečnost lze doložit na opatřeních,

kterým se především dostalo podpory ze strany evropských občanů:

• „Investice do vzdělání, odborné přípravy a výzkumu“ je přirozeně

oblíbeným tématem mezi nejmladšími respondenty (50 % dotázaných ve věkové

skupině 15-24 let proti 40 % dotázaných ve věku 55 let a více). Tato politika má

však rovněž silnou podporu mezi řídícími pracovníky (54 % oproti 43 % manuálně

pracujících) a mezi dotázanými, kteří se řadí k levé části politického spektra

(48 % proti 46 % těch, kteří se řadí do středu, a 40 % těch, kteří se řadí k pravé

části politického spektra).

U dotázaných s nejvyšším dosaženým vzděláním je rovněž větší

pravděpodobnost, že uvedou investice do vzdělání, odborné přípravy a výzkumu

(48 % těch, kteří studovali do 20 let věku a déle, oproti 36 % těch, kteří ukončili

školní vzdělání ve věku 15 let nebo dříve).

Toto opatření rovněž podpořilo 48 % těch, kteří se domnívají, že krize nijak

neovlivnila jejich osobní situaci (ve srovnání se 41 % těch, kteří se domnívají, že

krize vážně ovlivnila jejich osobní situaci).

• „Podpora malých a středních podniků a velmi malých podniků“ je

poměrně logicky jedním z opatření, kterým by měla být přiznána priorita podle

mínění osob samostatně výdělečně činných (47 % proti 38 % osob

v domácnosti). Mezi zastánce tohoto opatření se rovněž řadí dotázaní ze

středních věkových skupin (43 % dotázaných z věkové skupiny 25-39 let a 42 %

dotázaných ve věku 40 až 54 let), stejně jako dotázaní, kteří nejsou příznivci

toho, aby jejich země poskytovala finanční pomoc jinému členskému státu, který

čelí finančním problémům (45 %), ve srovnání s 38 % těch, kteří tuto pomoc

podporují.

• „Snížení byrokracie“ je podle všeho prioritou spíše pro muže než pro

ženy (36 % mužů a 32 % žen). Větší ochotu podpořit toto opatření projevují

rovněž starší dotázaní (38 % dotázaných ve věku 55 let a více proti 24 %

dotázaných ve věkové skupině 15-24 let). Také skutečnost, zda dotázaný náleží

do sociálně více „výhodné“ kategorie podle všeho podmiňuje odpověď: toto

opatření uvedlo 37 % řídících pracovníků a 38 % osob samostatně výdělečně

činných.

Za pozornost rovněž stojí skutečnost, že toto opatření uvedlo 39 % lidí, kteří se

řadí do pravé části politického spektra, v porovnání s 36 % těch, kteří se řadí do

středu, a 32 % těch, kteří se řadí do levé části politického spektra.


82

• „Podpora podnikání“ přirozeně vyvolává odezvu u osob samostatně

výdělečně činných (38 %), podstatně méně často ji však uvádí řídící pracovníci a

nezaměstnaní (v obou případech 29 %).

Toto opatření budou rovněž s větší pravděpodobností podporovat dotázaní na

pravé části politického spektra (35 %) než příznivci středové politiky (30 %) nebo

dotázaní v levé části politického spektra (28 %).

• „Investice do obnovitelné energie a podporu energetických úspor“

zmiňovali častěji dotázaní s nejvyšším vzděláním (27 % těch, kteří studovali

nejdéle, proti 19 % těch, kteří ukončili školní vzdělání ve věku 16 let). Dotázaní

z nejvíce zvýhodněných kategorií rovněž připisují větší význam obavám o životní

prostředí: 29 % řídících pracovníků (proti 18 % nezaměstnaných a 17 % těch,

kteří mají většinou problém s pokrytím svých výdajů).

• „Investice do inovací a výzkumu a vývoje“ je opatření, jehož zastánci

jsou spíše muži (25 % mužů proti 19 % žen), osoby s nejvyšším dosaženým

vzděláním (29 % proti 16 % těch, kteří ukončili školní vzdělání v 15 letech nebo

dříve) a řídící pracovníci (30 % proti 15 % nezaměstnaných).

Toto opatření rovněž zvolilo 27 % lidí, kteří se řadí do pravé části politického

spektra, v porovnání s 24 % těch, kteří se řadí do středu nebo do levé části

politického spektra. Dále je častěji uváděli dotázaní, kteří se řadí na vrchol

sociálního žebříčku (28 %), než ti, kteří se řadí ke spodní části společenského

žebříčku (16 %).


83

Šest nejčastěji uváděných opatření.


84

- Výzva k přísnější regulaci organizátorů finančních trhů -

Evropské orgány v současnosti projednávají přijetí řady opatření zaměřených na

prevenci a předcházení budoucím krizím. Evropští občané byli dotázáni na

účinnost některých těchto opatření. Za tímto účelem byli respondenti požádáni,

aby vyjádřili své stanovisko k řadě sedmi klíčových opatření a aby uvedli, zda

jsou tato opatření podle jejich názoru „účinná“ nebo „neúčinná“ z hlediska

prevence a předcházení budoucím krizím.20

• Hlavní závěr, který z této otázky vyplývá, je, že velká většina

dotázaných je přesvědčena, že všechna uvedená opatření budou

z hlediska prevence a předcházení budoucím krizím ve skutečnosti

účinná. Pět z těchto sedmi opatření má dokonce podporu více než šedesáti

procent dotázaných.

• Nejvyšší podíl kladných odpovědí (70 %) získalo opatření „přísnější

regulace a dohled nad účastníky finančních trhů (například regulace

bonusů obchodníků)“.

• „Vytvoření evropského měnového fondu, který by zasáhl v případě,

že by nějaký členský stát EU čelil závažným ekonomickým a finančním

potížím“ získalo podporu druhého nejvyššího počtu dotázaných (67 %), po němž

následují opatření s cílem zajistit „dodržování společně stanovených pravidel

týkajících se zadlužení a schodku veřejných financí“ (65 %).

• „Zlepšení konzultace mezi členskými státy EU při přípravě

vnitrostátních rozpočtů“ oslovuje 64 % evropských občanů.

• 63 % dotázaných se dále domnívá, že jedním z účinných způsobů, jak

zabránit a předejít budoucím krizím, je „zavedení řízení evropského

hospodářství zajišťující koordinaci ekonomických, rozpočtových a

finančních politik všech členských států EU“.

• Více než polovina dotázaných (58 %) se domnívá, že účinným opatřením

by bylo „předkládání vnitrostátních rozpočtů členských států EU Evropské

komisi“.

Poměrná většina dotázaných (přesně 47 %) se také domnívá, že účinným

způsobem prevence a předcházení budoucím krizím v rámci EU by bylo

„zavedení bankovní daně a daně z finančních transakcí“. U tohoto opatření

byla zvláště vysoká míra odpovědí „nevím“ (21 %), což pravděpodobně odráží

zmatení, které u dotázaných tato možnost, kterou je možné různě vykládat a jejíž

20 QC14 V evropských institucích jsou aktuálně projednávána určitá opatření zaměřená na prevenci a předcházení budoucím krizím. Uveďte, prosím, u každého z těchto opatření, zda si myslíte, že bude jako prostředek prevence a předcházení budoucím krizím účinné. Možné odpovědi: velmi účinné; spíše účinné; nepříliš účinné; zcela neúčinné.


85

pochopení je poměrně složité, vyvolává. Kromě toho jsou někteří dotázaní patrně

přesvědčeni, že pokud by bylo takové opatření zavedeno, banky by bezpochyby

přinesly daně z finančních transakcí na své zákazníky, tedy na evropské občany.

• Značný počet evropských občanů nevyjádřil k tomuto tématu

žádné stanovisko bez ohledu na opatření (míra odpovědí „nevím“ se pohybuje

mezi 16 % – 21 %). Nikoli nevýznamná část obyvatelstva se neodvažuje vyslovit

názor na tuto poměrně technickou a složitou otázku.


86


87

• Dále se ukazuje, že u všech navrhovaných opatření je větší

pravděpodobnost u dotázaných ze zemí eurozóny než u dotázaných ze

zemí, které netvoří součást eurozóny, že vysloví přesvědčení, že

jednotlivá navrhovaná opatření by mohla být účinným prostředkem

prevence a předcházení budoucím krizím. To může být částečně způsobeno i

tím, že podíl odpovědí „nevím“ je vždy vyšší v zemích, které nejsou součástí

eurozóny.

Největší rozdíl v síle odpovědí mezi oběma zónami se týká pobídek či postihů

s cílem povzbudit členské státy EU, aby dodržovaly společně stanovená

pravidla týkající se zadlužení a schodku veřejných financí. Rozdíl je 13

procentních bodů (70 % v zemích eurozóny a 57 % v zemích, které nejsou

součástí eurozóny).


Mezi jednotlivými 27 členskými státy jsou ohledně navrhovaných

opatření poměrně značné rozdíly: některé země vynikají pozitivním vnímáním

účinnosti každého z navrhovaných opatření. To je zejména případ dotázaných na

Kypru, v Belgii, Řecku, Itálii, na Slovensku, v Nizozemsku, Rakousku a Německu.

Naproti tomu nejméně přesvědčeni o účinností těchto opatření jsou dotázaní ve

Spojeném království a v Estonsku.

• V případě prvního uvedeného opatření „přísnější regulace a dohled nad

účastníky finančních trhů (například regulace bonusů obchodníků)“ (EU

70 %) jsou určité rozdíly ohledně intenzity odpovědí. Nejrozhodněji vyjadřují

přesvědčení o účinnosti tohoto opatření dotázaní na Slovensku a na Kypru (v

obou zemích 85 %), stejně jako v Německu (81 %).

• Největší pravděpodobnost přesvědčení, že vytvoření evropského

měnového fondu, který by zasáhl v případě, že by nějaký členský stát EU

čelil závažným ekonomickým a finančním potížím (EU 60 %) by mohlo být

účinným opatřením, je v případě dotázaných na Kypru (88 %), na Slovensku

(85 %) a v Belgii (80 %). Stejně tak je tomu v případě pobídek či postihů s cílem

povzbudit členské státy EU, aby dodržovaly společně stanovená pravidla

týkající se zadlužení a schodku veřejných financí (EU 65 %) (87 % na

Kypru, 82 % na Slovensku a 81 % v Belgii).


88

• A jsou to opět dotázaní na Kypru (87 %), na Slovensku (83 %), v Belgii

(89 %) a v Bulharsku (75 %), u nichž je největší pravděpodobnost, že vyjádří

přesvědčení, že účinným způsobem prevence a zabránění budoucím krizím je

zlepšení konzultací mezi členskými státy EU při přípravě vnitrostátních

rozpočtů (EU 64 %).

• U dotázaných na Slovensku (85 %), na Kypru (83 %) a v Belgii (79 %) je

opět největší pravděpodobnost přesvědčení, že jedním z účinných opatření by

bylo zavedení řízení evropského hospodářství zajišťující koordinaci

ekonomických, rozpočtových a finančních politik všech členských států

EU .

• Předkládání vnitrostátních rozpočtů členských států EU Evropské

komisi (EU 58 %) považují za potenciálně účinný způsob prevence a předcházení

budoucím krizím zejména dotázaní na Kypru (84 %), na Slovensku (78 %) a

v Belgii (86 %).

• A konečně o účinnosti zavedení bankovní daně a daně z finančních

transakcí (EU 47 %) jsou nejčastěji přesvědčení dotázaní v Rakousku (67 %),

v Německu (62 %) a ve Slovinsku (61 %).

Největší podíl odpovědí „nevím“ na tyto otázky bez ohledu na opatření byl

zaznamenán především na Maltě, v Litvě, v Rumunsku, v Estonsku, v Bulharsku,

v Polsku a ve Spojeném království.


89


90


• Z hlediska pohlaví dotázaných byly zaznamenány některé výrazné

rozdíly v odpovědích ohledně účinnosti navrhovaných opatření. U mužů je tak

větší pravděpodobnost než u žen, že vyjádří přesvědčení, že kterékoli ze

všech navrhovaných opatření může přispět k prevenci nebo zabránění

vzniku budoucích krizí:

o Zavedení řízení evropského hospodářství: 65 % mužů a 59 % žen.

o Vytvoření evropského měnového fondu: 70 % mužů a 65 % žen.

o Zavedení bankovní daně a daně z finančních transakcí: 50 % mužů a

45 % žen.

o Předkládání vnitrostátních rozpočtů členských států EU Evropské komisi:

61 % mužů a 56 % žen.

o Přísnější regulace finančních trhů a dohledu nad účastníky trhu: 73 %

mužů a 68 % žen.

o Pobídky nebo finanční postihy členských států EU: 67 % mužů a 63 %

žen.

o Zlepšení konzultací mezi členskými státy EU: 66 % mužů a 62 % žen.

Je však třeba mít na paměti, že u mužů je poněkud vyšší pravděpodobnost než u

žen, že budou přesvědčeni o neúčinnosti těchto opatření. U žen je především

výrazný vysoký podíl odpovědí „nevím“.

• Dotázaní, kteří patří obecně ke středním věkovým skupinám

(zejména dotázaní ve věku od 25 do 39 let), budou s největší

pravděpodobností považovat tato opatření za účinná s ohledem na prevenci

a předcházení budoucím krizím. Jedinou výjimku tvoří opatření „zavedení

bankovní daně a daně z finančních transakcí“, kterému se dostalo nejvyšší

podpory mezi dotázanými v nejstarší věkové skupině (49 % dotázaných ve věku

55 let a více).

• U dotázaných, kteří patří do sociálně nejvíce „zvýhodněných“ kategorií, je

největší pravděpodobnost kladné odpovědi u všech ze sedmi navrhovaných

opatření. To se zejména týká dotázaných, kteří dosáhli nejvyššího vzdělání, jsou

v současnosti řídícími pracovníky a nemají téměř nikdy problémy s pokrytím svých

výdajů. U kategorií dotázaných s nejvyšším vzděláním je rovněž nižší podíl

odpovědí „nevím“ než u ostatních kategorií.


91


92

4.5 Je pravděpodobné, že krize nadále potrvá?

- Většina evropských občanů se domnívá, že hospodářské oživení bude

s největší pravděpodobností trvat několik let -

Na základě některých nedávno zveřejněných makroekonomických ukazatelů

někteří odborníci tvrdí, že nejhorší etapa krize je za námi21 a že hospodářský růst

je udržitelný. Na druhou stranu někteří odborníci jsou přesvědčeni, že „světlo na

konci tunelu“ se zatím neobjevuje a první nesmělé náznaky oživení nejsou

doposud natolik průkazné, abychom mohli mluvit o skutečném oživení. Co si

myslí veřejnost?22

V reakci na tato odlišná stanoviska nejsou evropští občané příliš

optimističtí. Většina evropských občanů (37 %) se domnívá, že návrat k růstu

začne v nadcházejících letech, zatímco čtvrtina z nich (26 %) se dokonce

domnívá, že krize bude trvat řadu let.

Pouze 30 % dotázaných vyjadřuje více optimismu. 17 % dotázaných se tedy

domnívá, že návrat k růstu nastane v nadcházejících měsících, a 13 % z nich je

dokonce přesvědčeno, že jsme se již vrátili k růstu.

Je třeba připomenout, že 7 % dotázaných nevyjádřilo k tomuto tématu žádný

názor.

21 K tomu viz též zpráva Mezinárodního měnového fondu o stavu a výhledech evropského hospodářství, Regional Outlook Report: EUROPE, říjen 2010, http://www.imf.org/external/french/pubs/ft/reo/2010/eur/ereo1010exf.pdf 22 QC15 Pokud se jedná o obnovení růstu v (NAŠÍ ZEMI), který z následujících názorů je nejblíže vašemu vlastnímu názoru? V současnosti se vracíme k růstu; vrátíme se k růstu v nadcházejících měsících; návrat k růstu nastane v příštích letech; krize potrvá řadu let.


93


• Největší optimismus mezi evropskými občany (EU 13 %) projevují

především dotázaní ve Švédsku (53 % dotázaných se domnívá, že už

v současnosti můžeme hovořit o skutečném návratu k růstu). Dalšími

„optimistickými“ zeměmi jsou – i když se značným odstupem – Finsko (38 %),

Německo (31 %) a Lucembursko (29 %). S největší pravděpodobností nebudou

toto přesvědčení sdílet dotázaní v Řecku (1 %), kteří se nacházejí ve velmi vážné

hospodářské a finanční krizi. Tento pesimismus s nimi sdílejí dotázaní

v Rumunsku (rovněž 1 %).

• Názor, že návrat k růstu nastane v nadcházejících měsících (EU

17 %), je poměrně rozšířený v Rakousku (26 %), ve Finsku a v Belgii (25 %).

Nejméně toto přesvědčení vyjadřují dotázaní v Litvě (5 %).


94

• Většinový názor v celkem 27 členských státech, že oživení bude

dlouhodobou záležitostí, tedy že začne v nadcházejících letech (EU 37 %),

vyjadřují nejčastěji dotázaní v Dánsku (61 %), ve Španělsku a v Lotyšsku (v obou

zemích 52 %). Jen o málo víc než dva dotázaní z deseti sdílejí toto stanovisko

v Rakousku (22 %), ve Švédsku a na Maltě (v obou zemích 23 %).

• Nejvíce pesimistických Evropanů, kteří se domnívají, že krize

potrvá řadu let (EU 26 %), se nachází především v Řecku (47 %), což je země,

která je ze všech členských států Evropské unie v současnosti krizí nejvíce

postižená. Poměrně pesimističtí jsou rovněž dotázaní v Lotyšsku (45 %) a

v Portugalsku (40 %), avšak v podstatně menší míře než ve Švédsku (4 %) a ve

Finsku (6 %).


95


• Ženy projevují v poněkud větší míře než muži přesvědčení, že návrat

k růstu začne až v nadcházejících letech (37 % žen a 36 % mužů), a také, že

krize potrvá řadu let (28 % žen a 24 % muži).

• Mladí lidé, jak tomu bývá v průzkumech mínění často, jsou méně

pesimističtí než lidé starší: zatímco tedy 30 % dotázaných ve věku 55 let a více

uvedlo, že krize potrvá řadu let, stejné mínění sdílí pouze 21 % mladých lidí ve

věku 15 až 24 let.

• Dotázaní z nejvíce „zvýhodněných“ kategorií jsou rovněž nejčastěji

„optimisty“ (uvádějí, že se už vracíme k růstu). Totéž platí o dotázaných, kteří

studovali nejdéle (18 % proti 9 % těch, kteří ukončili školní vzdělání před 16

rokem věku), o řídících pracovnících (24 % proti 9 % nezaměstnaných) a o lidech,

kteří nemají většinou problém s úhradou svých výdajů (17 % proti pouhým 4 %

těch, kteří mají většinou finanční potíže).


96


97

ZÁVĚR

Tento průzkum Eurobarometru provedený ve dnech 26. srpna až 16. září 2010 se

uskutečnil v situaci stále ještě křehkého hospodářského oživení.

První poučení, které vyplývá z výsledků tohoto průzkumu, je, že krize má

v současnosti stále značný dopad na evropské občany. Evropští občané

jsou přesvědčeni, že krize má vážný dopad na světové, evropské i vnitrostátní

hospodářství. Kromě toho se občané domnívají (i když v menší míře), že má

rovněž negativní dopad na jejich osobní situaci.

Občané si přejí, aby Evropský parlament přiznal prioritu především politice

odstranění chudoby a sociálního vyloučení (52 %, nárůst o 8 procentních

bodů), za níž s určitým odstupem následují politika „zlepšení ochrany spotřebitele

a veřejného zdraví“ (33 %) a „boj proti terorismu při respektování svobod

jednotlivce“ (28 %).

Domnívají se, že za stávající situace se s dopady současné hospodářské a

finanční krize mohou nejúčinněji vypořádat vnitrostátní vlády a Evropská

unie. Evropští občané jsou přesvědčeni, že v současnosti se jednotlivé členské

státy Evropské unie snaží jednat spíše individuálně, zatímco by byli lépe chráněni,

pokud by jejich země přijímaly a uplatňovaly opatření koordinovaně s ostatními

členskými státy.

Většina Evropanů jsou navíc zastánci finanční solidarity mezi členskými státy

v období krize, a to jak ve jménu „solidarity“, tak ve jménu hospodářských zájmů

vlastní země.

Pokud jde o euro, 50 % evropských občanů se domnívá, že jednotná měna

přispěla ke zmírnění negativních dopadů krize, zatímco 33 % zastává opačný

názor.

V otázce účinného prostředku vymanění se z krize se názory ostře dělí.

Přibližně 38 % evropských občanů se domnívá, že členské státy EU by měly

nejprve investovat do opatření na posílení hospodářství, zatímco 35 % Evropanů

je přesvědčeno, že by měly být nejprve omezeny veřejné výdaje, a 19 %

Evropanů se domnívá, že obě tato opatření by měla být uplatňována zároveň.

Opatření na posílení hospodářství budou s větší pravděpodobností požadovat

dotázaní ze zemí, které nejsou součástí eurozóny (45 %), než dotázaní v zemích

eurozóny (35 %).

Dvě hlavní opatření, která by podle názoru evropských občanů mohla napomoci

k vymanění se z krize, jsou investice do vzdělání, odborné přípravy a


98

výzkumu, ale rovněž podpora malých a středních podniků a velmi malých

podniků.

Více než třetina evropských občanů je přesvědčena, že by největší úsilí v oblasti

úsporných opatření měli vyvinout představitelé velkých firem a průmyslových

podniků.

Sedm z deseti Evropanů je rovněž přesvědčeno, že předejít krizím

v budoucnosti můžeme především prostřednictvím přísnější regulace a

dohledu nad účastníky finančních trhů (například regulace bonusů

obchodníků). Této otázce se dostalo zvlášť velké pozornosti sdělovacích

prostředků na začátku krize. Většina evropských občanů je rovněž přesvědčena,

že i další navrhovaná opatření budou účinná.

Přestože některé makroekonomické ukazatele naznačují lepší výsledky, poměrná

většina evropských občanů se domnívá, že návrat k růstu začne až

v nadcházejících letech.


99

TECHNICAL SPECIFICATIONS


100

SPECIAL EUROBAROMETER Europeans and the crisis

TECHNICAL SPECIFICATION Between 26 August and 16 September 2010, TNS Opinion & Social, a consortium created between TNS plc and TNS opinion, carried out wave 74.1 of the EUROBAROMETER at the request of the EUROPEAN PARLIAMENT, Directorate-General for Communication, “Public Opinion Monitoring” unit.

The SPECIAL EUROBAROMETER “Europeans and the crisis” is part of wave 74.1 and covers the population of the respective nationalities of the European Union Member States, resident in each of the Member States and aged 15 years and over. The basic sample design applied in all states is a multi-stage, random (probability) one. In each country, a number of sampling points was drawn up with probability proportional to population size (for a total coverage of the country) and to population density. In order to do so, the sampling points were drawn systematically from each of the "administrative regional units", after stratification by individual unit and type of area. They thus represent the whole territory of the countries surveyed according to the EUROSTAT-NUTS II (or equivalent) and according to the distribution of the resident population of the respective nationalities in terms of metropolitan, urban and rural areas. In each of the selected sampling points, a starting address was drawn, at random. Further addresses (every Nth address) were selected by standard “random route” procedures, from the initial address. In each household, the respondent was drawn, at random (following the "closest birthday" rule). All interviews were conducted face-to-face in people’s homes and in the appropriate national language. As far as the data capture in concerned, CAPI (Computer Assisted Personal Interview) was used in those countries where this technique is available.

PARLEMENT EUROPÉEN


101

ABREVIATIONS COUNTRIES INSTITUTES N° INTERVIEWS

FIELDWORK DATES

POPULATION 15+

BE Belgium TNS Dimarso 1,013 26/08/2010 16/09/2010 8,866,411 BG Bulgaria TNS BBSS 1,000 27/08/2010 07/09/2010 6,584,957 CZ Czech Republic TNS Aisa 1,001 27/08/2010 12/09/2010 8,987,535 DK Denmark TNS Gallup DK 1,012 27/08/2010 13/09/2010 4,533,420 DE Germany TNS Infratest 1,577 27/08/2010 12/09/2010 64,545,601 EE Estonia Emor 1,000 27/08/2010 12/09/2010 916,000 IE Ireland MRBI 1,011 27/08/2010 10/09/2010 3,375,399 EL Greece TNS ICAP 1,000 27/08/2010 10/09/2010 8,693,566 ES Spain TNS Demoscopia 1,005 27/08/2010 12/09/2010 39,035,867 FR France TNS Sofres 1,043 27/08/2010 12/09/2010 47,620,942 IT Italy TNS Infratest 1,029 27/08/2010 12/09/2010 51,252,247 CY Republic of Cyprus Synovate 504 27/08/2010 12/09/2010 651,400 LV Latvia TNS Latvia 1,009 27/08/2010 13/09/2010 1,448,719 LT Lithuania TNS Gallup Lithuania 1,017 27/08/2010 08/09/2010 2,849,359 LU Luxembourg TNS ILReS 476 27/08/2010 22/09/2010 404,907 HU Hungary TNS Hungary 1,022 27/08/2010 12/09/2010 8,320,614 MT Malta MISCO 500 26/08/2010 13/09/2010 335,476 NL The Netherlands TNS NIPO 1,011 27/08/2010 14/09/2010 13,288,200 AT Austria Österreichisches Gallup-Institut 1,013 26/08/2010 12/09/2010 6,973,277 PL Poland TNS OBOP 1,000 28/08/2010 13/09/2010 32,306,436 PT Portugal TNS EUROTESTE 1,011 28/08/2010 12/09/2010 8,080,915 RO Romania TNS CSOP 1,034 27/08/2010 09/09/2010 18,246,731 SI Slovenia RM PLUS 1,008 27/08/2010 12/09/2010 1,748,308 SK Slovakia TNS AISA SK 1,016 28/08/2010 12/09/2010 4,549,954 FI Finland TNS Gallup Oy 1,002 27/08/2010 14/09/2010 4,412,321 SE Sweden TNS GALLUP 1,012 27/08/2010 13/09/2010 7,723,931 UK The United Kingdom TNS UK 1,309 27/08/2010 13/09/2010 51,081,866

TOTAL EU27 26,635 26/08/2010 16/09/2010 406,834,359

PARLEMENT EUROPÉEN


102

For each country, a comparison between the sample and the universe was carried out. The universe description was derived from EUROSTAT population data or from national statistics offices. For all countries surveyed, a national weighting procedure, using marginal and intercellular weighting, was carried out based on the universe description. In all countries, gender, age, region and size of locality were introduced in the iteration procedure. For international weighting (i.e. EU averages), TNS Opinion & Social applies the official figures as provided by EUROSTAT or national statistics offices. The total population figures for input in this post-weighting procedure are listed above. Readers are reminded that survey results are estimations, the accuracy of which, everything being equal, rests upon the sample size and upon the observed percentage.

With samples of about 1,000 interviews, the real percentages vary within the following confidence limits:

Percentages observed 10% or 90% 20% or 80% 30% or 70% 40% or 60% 50%

Confidence limits ± 1.9 points ± 2.5 points ± 2.7 points ± 3.0 points ± 3.1 points

PARLEMENT EUROPÉEN

Date post:	09-Aug-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	0 times
Download:	0 times

Evropané a krize - European Parliament...ZVLÁŠTNÍ EUROBAROMETER EVROPANÉ A KRIZE 2 Eurobarometr...

Documents