50/10
Lotus proti LotusuKdyž dva dělají totéž a vypadá to přitom blbě.
Téma týdne:
Budoucnost:Nová generace motorů
Ohlédnutí 2010:Série GP2
Oslavenec:Emerson Fittipaldi
MS silničních motocyklů:Mistři světa 2010
Inventura 2010:Souboje týmových kolegů II
Rozhovor:Nico Hülkenberg
50/101
téma týdne
Lotus proti LotusuAutor: Tomáš Richtr
Neměli jsme tu po desetiletí ani jeden takový tým, a teď rovnou dva! Jeden Lotus už rok jezdí a příští rok ponese slavné jméno ‚Team Lotus‘, ten druhý se právě spolčil s tím, co ve formuli 1 zůstalo po Renaultu, a vytvořili formaci Lotus Renault GP. Který tým je ten pravý, kdo si zaslouží účast ve formuli 1 a hlavně masivní podporu fanoušků, o tom se bude nejspíše ještě hodně dlouho debatovat. F1mag vám minimálně odhalí zájmové skupiny, které za jednotlivými Lotusy stojí.
hlavně Ferrari jako ředitel marketingu. Situace se začala komplikovat Baharovým úmyslem udělat z Group Lotus něco podobného, jako McLaren nebo Ferrari. To se vám ale bez platformy zvané formule 1 jen těžko povede, a v ní má na pět let jméno Lotus zabrané pan Fernandes. Ten nelenil a rychle se dohodl s Davidem Huntem na odkoupení jména Team Lotus, než Bahar zasekl licenční právo na jméno ‚Lotus Racing‘, původně na pět let. Proto Fernandesův tým v příští sezoně ponese jméno ‚Team Lotus‘ od Davida Hunta – je již na oficiální soupisce. Tato situace nastartovala několik soudních pří a žalob – k jejich projednání ale nedojde dříve než v letní přestávce nadcházející sezony. Jedno je jisté – bojuje se zbraněmi silného kalibru a Fernandes s Baharem na sobě nenechají nitku suchou ani skrze média a internet.
Zápletka? Dany Bahar se dohodl s finanční skupinou Genii Capital. Ta doposud vlastnila majoritní podíl v týmu Renault F1, který na konci sezony 2009 v soutěži zanechala automobilka Renault (a stále
50/102
Jak z Lotusu uděLat FerrariDětinský spor dvou vlivných osobností reálně hrozí vyústit v bizarní situaci: příští sezonu budou proti sobě soupeřit dva týmy se stejným názvem – Lotus. Jedním bude Lotus Renault GP, tím druhým Team Lotus. Jak se to vlastně mohlo stát? Lotus je z pohledu historie F1 velmi známou značkou. Nebyl to ale jen pouhý tým F1, nýbrž několik firem tak, jak například dnes funguje McLaren. Různé firmy a subjekty s názvem Lotus zažívaly různé osudy. Inženýrská skupina Group Lotus (zejména Lotus Engineering a Lotus Cars) složitou cestou skončila v rukou malajsijského výrobce automobilů Proton. Cesta samotného týmu formule 1 byla jiná, byť o nic méně složitá. Značku Team Lotus již dávno zaniklého týmu F1 dlouhodobě drží David Hunt, mladší bratr mistra světa F1 z roku 1976 Jamese. Tedy, alespoň je o tom přesvědčen! Letos Hunt prodal jméno Team Lotus malajsijskému podnikateli Tonymu Fernandesovi.
Fernandes ještě donedávna neměl se jménem Lotus společného vůbec nic. Rozhodl se ale v roce 2010 vstoupit do F1 a k tomu chtěl využít zvučného jména. Paradoxně mu bylo jedno, zda se o užívání jména Lotus dohodne s Davidem Huntem nebo automobilkou Proton. Vzhledem k jeho kontaktům až na nejvyšší malajsijská místa se nakonec jako jednodušší jevila druhé cesta. Fernandes získal práva na využívání značky ‚Lotus Racing‘, a to na pět let. Proč ne Team Lotus? Inu, i když to Proton nikdy, ale opravdu nikdy nepřizná, ví, že se jménem Team Lotus není vše v pořádku. Minimálně to, že jej asi vlastní někdo jiný (Hunt).
Propůjčení značky ‚Lotus Racing‘ se odehrálo před tím, než do Protonu přišel jako nový výkonný ředitel Group Lotus (firmy Protonem vlastněné) Dany T. Bahar. Pracoval například pro týmu Red Bull, ale
nese jeho název). Automobilka Renault skupině Genii odprodala svůj menšinový podíl a místo ní se spolumajitelem týmu stal… Group Lotus! O rovnou oznámil, že tým se budě nově jmenovat Lotus Renault GP. A je to.
Možná jednou z největších ironií je, že Fernandes/Team Lotus pro příští rok dohodl dodávku motorů od automobilky Renault. Stejné motory budou ale nadále pohánět vozy současného týmu Renault F1, nově přejmenovaného na Lotus Renault GP (nový název ale ještě musí schválit FIA). Není bez zajímavosti, že šasi ponese nadále oficiální jméno Renault (název Lotus ve jméně týmu je jen titul sponzora). Oficiálně to tedy budou dva různé týmy: Renault-Renault a Lotus-Renault (první je výrobce šasi, druhý dodavatel motorů). Což ale vzniklý zmatek nijak nezmírní.
Dany Bahar, navzdory nejistotě kolem značky Team Lotus, se prostě rozhodl jít takříkajíc přes mrtvoly. Jeho firma Group Lotus už působí v amerických formulích IndyCar, rozšiřuje své aktivity do šampionátů GP2 a GP3. Fernandes se Baharovým krokům diví, protože tvrdí, že s jeho týmem v F1 by Group Lotus dokázal daleko více daleko dříve. Jenomže kvůli licencovanému vztahu neměl Bahar nad chodem týmu F1 takovou kontrolu, jakou by si sám coby ambiciózní a egoistický člověk přál. Bahar chce být Lucou di Montezemolem nebo Ronem Dennisem. Fernandes říká: „Ferrari ale nevzniklo přes noc. Enzo Ferrari nepřišel a nestačilo mu jen něco koupit. Postavil to vše na zelené louce. Bohužel síla a ego často vládnou a logika je vyhozena z okna.“
Možná nejsmutnější na celé kauze je skutečnost, že ani Fernandes, ani Bahar nemají sebemenší podíl na současné zvučnosti jména Lotus. Colin Chapman se musí obracet v hrobě.
TURBO VYPLNÍ MEZERUS velkokapacitními motory s velkým počtem válců je, zdá se, konec. Vrací se sice opět éra turba, ale ta jen zaujme místo po výkonech, které zmizí zavedením nové specifi kace motorů: pouhé čtyři válce, maximálně 12 000 otáček za minutu, objem 1,6 litru. Suma sumárum, skončíme přibližně na 700 koních. Pozitivní tak je, že s ohledem na restrikce v oblasti aerodynamiky budou auta minimálně stejně rychlá jako letos. Milovníci klasiky pochopitelně pláčou. Sebekrásnější čtyřválec už nebude vypadat nikdy jako desetiválec, který formulky poháněl ještě nedávno. Pravdou taky je, že zmíněný výkon 700 koní nebude dostupný v plném rozsahu. Počítá se navíc s využitím systému rekuperace kinetické energie (KERS), který s novou generací bude prakticky povinný – bez něj by byl tým jen těžko konkurenceschopný.
Pravdou je, že s postupem času se technologie využívaná ve formuli 1 vzdaluje těm používaným na běžných silnicích. Alternativní zdroje, energetické úspory, emise. Aby automobilky udržely svou tržní akceschopnost, musí se přizpůsobit požadavkům trhu. S tím ale všechny programy motorsportu velkých
automobilek s jejich velkokapacitními atmosférickými motory klesají na hodnotě. Musí se přizpůsobit i ony. Specifi kace nové generace motorů od roku 2013 dále (dříve ne kvůli platnosti stávající Concordské dohodě do roku 2012 včetně) vznikla ve spolupráci s předními automobilkami, a zdaleka nejen s těmi ve formuli 1. Nejde o nic, co by si FIA sama tvrdohlavě prosazovala. Proti byly snad jen Ferrari a Mercedes, protože ty mají se čtyřválci buď malé, nebo dokonce žádné zkušenosti. Ale nové motory by naopak dokázaly nalákat jiné fi rmy k účasti ve formuli 1. A to není zpráva špatná.
JEN ČTYŘI MOTORY NA SEZONUMotory budou podle odhadů FIA potřebovat o 35 % méně paliva a množství povolených motorů na sezonu a jezdce se zmenší ze současných osmi na pět v roce 2013 a čtyři od roku 2014 dále. Již od příští sezony je ale nutné prodloužit životnost převodovek. Zatímco nyní musí vydržet čtyři velké ceny po sobě, od příští sezony to bude již pět závodů. Nebude-li některý z limitů dodržen, čeká pilota v dalším závodě pokles deseti (v případě motorů) nebo pěti (v případě převodovek) míst na startu. Z technického hlediska nás od FIA čeká upřesnění pohyblivých zadních
přítlačných křídel. Již dva roky je možné hýbat s elementy na předních křídlech, ale pro letošní sezonu přišel McLaren s myšlenkou, jak měnit hodnoty přítlaku na zadním spoileru, aniž by bylo nutné hýbat s konkrétními elementy, řešení známé pod názvem F-duct. Pro příští sezonu bude toto řešení legalizováno.
POVOLENO NEPOVOLENOJiž od příští sezony kromě technických pravidel platí některé změny ve sportovním řádu. Tou nejvýraznější je asi „odstranění“ článku zakazujícího týmové rozkazy mající vliv na výsledek závodu. FIA ale upozorňuje, že si nadále vyhrazuje právo využít pravidla zakotveného v Mezinárodním sportovním řádu, který nařizuje týmům chovat se v zájmu sportu. Jinými slovy: při aplikaci podobného divadélka, jakého se Ferrari dopustilo při letošní Velké ceně Německa, může FIA zasáhnout jako doposud, ale v daleko méně jasných a transparentních mantinelech. Revizí dozná seznam možných penalizací. Už léta je zřejmé, že taxativní seznam uvedený v pravidlech (který sama FIA beztak dost často ignorovala) je nedostatečný a nepokrývá celou škálu závažnosti prohřešků. Zde se naopak můžeme těšit na zlepšení celkové situace.
RÁÁÁDIOVelkou peckou by mohlo být nařízení FIA, podle kterého veškerá rádiová komunikaci mezi týmem a jezdcem bude dostupná televizním stanicím. Není přesně jasné, za jakých okolností a v jakém rozsahu. Letos si samy týmy určují, která komunikace půjde ven a z ní ještě hlavní zřizovatel signálu, Ecclestonova společnost FOM, určuje, co půjde do televize, aniž by to místní televizní společnost mohla nějak ovlivnit. Jediné proveditelné řešení se zdá být to, ve kterém FOM nebude předem omezena volbou konkrétního týmu. Můžeme tak očekávat zapeklitě zakódované zprávy, které budou daleko méně srozumitelné, než například slavné: „To nebylo špatné na týmovou dvojku.“
Nová generace motorůAutor: Tomáš Richtr
Debatovali dlouho, dokonce se i přeli. Měli totiž rozdílné zájmy. Ale rozhodnutí Světové rady motorsportu z 10. prosince 2010 to vše zpečetilo: již za dva roky nás čeká nová generace motorů.
50/103
Budoucnost
50/104
Série GP2GP2 splnila svou úlohu. První dva jezdci celkového pořadí mají příští rok jezdit formuli 1.
Ohlédnutí 2010:
50/105
Ohlédnutí 2010
Série GP2Autor: Filip Fikejz
Na deseti okruzích dělala formuli 1 společnost její juniorka GP2. Právě odtud se rekrutují žhaví kandidáti na vstup do královské disciplíny, kterých se letos svezlo dvaatřicet. Titul šampióna získal suverénně Pastor Maldonado z Venezuely, přestože v závěrečné čtvrtině sezony nebodoval. Pro příští rok si vyjel angažmá u Williamsu. Do F1 postoupil i letošní vicemistr Sergio Pérez, kterého získal Sauber. Třetí muž celkového pořadí Jules Bianchi se stane testovacím a rezervním jezdcem Ferrari. Josef Král ztratil většinu sezony kvůli zranění, v závěru se vrátil v dobré formě.
kdy vyhrál sprint. Celkově se tak za venezuelského pilota přiblížil na rozdíl 21 bodů.
PÉREZ ŠANCE NEVYUŽILMaldonadovi vyšel start i v Maďarsku, před první zatáčkou se dostal před tři jezdce a znovu vyhrál. Pérez dojel „až“ třetí. Sprint nejlépe zvládl Ricci. Ve Spa Maldonado zvítězil naposledy. Navrátilce Álvara Parenteho z týmu Coloni porazil o pouhé dvě desetiny sekundy. Třetí dojel náhradník v týmu DAMS Romain Grosjean, který loni jezdil formuli 1. Péreze zbrzdila penalizace. Zklamání si vynahradil vyhraným sprintem. O titulu se rozhodlo v Monze. Maldonado sice v hlavním závodě odstoupil po kolizi s Grosjeanem, ale Pérez se o dvě kola později srazil s Michaelem Herckem. Vyhrál Sam Bird, double pro ART dovršil Jules Bianchi. Ve sprintu byl Pérez široký v Parabolice a Maldonado se mu vyhnul
50/106
Sérii GP2 v minulosti vyhráli Nico Rosberg, Lewis Hamilton, Timo Glock, Giorgio Pantano a Nico Hülkenberg. V rámci závodního víkendu se jezdí dvě jízdy. V sobotu dlouhý závod s povinnou zastávkou v boxech, v neděli sprint, do kterého startují jezdci podle pořadí z dlouhého závodu, ale prvních osm jezdců v opačném pořadí. V sobotním závodě boduje prvních osm v cíli systémem, který ještě loni používala F1, v neděli pak šest pilotů systémem 6-5-4-3-2-1. Letos se naposledy závodilo s vozy Dallara GP2/08 poháněnými čtyřlitry Renault o výkonu 580 koní. Česká republika měla v této sérii poprvé své želízko v ohni, Josefa Krále z týmu Super Nova.
SUVERÉNNÍ MALDONADOSezona začala v Barceloně. Výhru slavil pilot Ardenu Charles Pic. V nedělním sprintu už začal vystrkovat růžky Pastor Maldonado z týmu Rapax, který dojel třetí za vítězným Fabiem Leimerem (Ocean). V uličkách Monaka vyhrál v sobotu Sergio Pérez (Barwa Addax), když porazil Maldonada. Sprint se stal kořistí testovacího jezdce Renaultu Jérôma d´Ambrosia ( DAMS), který svedl bitvu s Pérezovým stájovým kolegou Giedem van der Gardem. V Turecku poprvé udeřil Maldonado. Nejrychlejšího jezdce kvalifikace Davideho Valsecchiho z iSportu porazil o osmnáct sekund. Naopak Pérezovi se nedařilo, závodním polem se propadal. Byl rád za čtvrté místo, v cíli byl ale kvůli lehčímu vozu diskvalifikován. Ve sprintu sice Mexičan podal heroický výkon, ale stačilo to jen na nebodované sedmé místo. Vyhrál Dani Clos z Racing Engineering a v celkové klasifikaci stíhal Maldonada. Jenže Venezuelan uspěl i ve Valencii, kde se při nehodách v prvním kole vyřadilo celkem jedenáct jezdců. Pérez měl opět smůlu, když ho roztočil Valsecchi. V neděli vyhrál Marcus Ericsson ze stáje Super Nova. Závod ovlivnil sezonu Josefa Krále, který se po kolizi s Rodolfem Gonzálezem ocitl se svým vozem ve vzduchu. Dopadl naštěstí na kola, ale náraz a následný kontakt s bariérou byl natolik tvrdý, že českého jezdce vyřadil z téměř celého zbytku sezony. V Silverstone Maldonado potvrdil svou suverenitu. V první zatáčce předjel Bianchiho a připsal si další výhru. V neděli po delší době triumfoval Pérez. Ale body za výhry v dlouhých závodech sbíral Maldonado. Nepotřeboval zajíždět ani pole position. V Hockenheimu se na startu dostal před Pica a opět ujel. Pérez skončil druhý. Své šance na dostižení venezuelského pilota přiživil v neděli,
jen za cenu nárazu do bariéry. Mexičan potřeboval k udržení naděje na titul vyhrát a zajet nejrychlejší kolo. Skončil třináctý a o Maldonadově titulu bylo rozhodnuto. Ve sprintu zvítězil Christian Vietoris z Racing Engineering. Ve finále v Abú Zabí se po zranění vrátil Pepa Král. Osmým místem v hlavním závodě a pátým ve sprintu si připsal první tři body v kariéře. Hlavní závod vyhrál Pérez, který už měl v té době na rozdíl od Maldonada smlouvu v kapse smlouvu v F1. Pečetil tak titul vicemistra před dotírajícím Bianchim. Poslední jízdu sezony ovládl Valsecchi.
Ti nejlepší míří do formule 1. Řada dalších si vozy F1 vyzkoušela při testech mladíků v Abú Zabí. Tam proběhly i testy GP2, ve kterých pravidelně patřili mezi nejrychlejší Herck, Leimer a Král. Favority na příští rok ale můžeme hledat i mezi jezdci, jako Bird, Grosjean, Clos či Oliver Turvey. Dá se očekávat i příchod jezdců z GP3, kterou vyhrál Esteban Gutiérrez.
Emerson Fittipaldi je pro Brazilce něco jako Fernando Alonso pro Španěly. Fittipaldi byl prvním úspěšným Brazilcem ve formuli 1. Jeho čtrnáct vítězství a dva tituly otevřely dveře do formule 1 všem dalším brazilským jezdcům a poprvé přikovaly k obrazovkám podstatnou část brazilského národa. Fittipaldi vstupoval do formule 1 teprve jako pátý Brazilec. Ve chvíli, kdy slaví 64. narozeniny, už je Brazilců v dějinách formule 1 třicet. „To kvůli Fittipaldimu se Brazilci zamilovali do závodění a vstávají v neděli brzy ráno, aby fandili brazilským jezdcům,“ říkají o něm.
NÁSTUPCE JOCHENA RINDTAVe své době byl Fittipaldi nejmladším mistrem světa v historii série. V červenci 1970 přišel k Lotusu jako třetí jezdec. Když se Jochen Rindt v září ten samý rok zabil na Monze, jeho týmový kolega John Miles tragédii neunesl a skončil okamžitě se závoděním. Z Fittipaldiho se tak krátce po nástupu stala jednička týmu. Hned v říjnu si připsal první vítězství ve Watkins Glen. Následující sezona byla útlumová,
ale rok 1972 Fittipaldi ovládl. Vyhrál pět z dvanácti závodů a získal titul. Bylo mu pětadvacet let, devět měsíců a 26 dní. Věkový rekord si udržel třiatřicet let. V roce 2005 ho překonal tehdy čtyřiadvacetiletý Alonso. Fittipaldiho soupeřem v prvních letech kariéry byl mistr světa z let ´69, ´71 a ´73 Jackie Stewart. Po zisku třetího titulu odešel skotský závodník na odpočinek a Fittipaldi se přesunul k McLarenu. Hned v první sezoně s ním získal svůj druhý titul. Vyhrál tehdy celoroční souboj s Nikim Laudou, Jodym Scheckterem a Clayem Regazzonim. V roce 1975, po dvou letech u McLarenu a tentokrát prohrané bitvě s Laudou, se Fittipaldi rozhodl soutěžit s vlastním týmem. Stáj s názvem Copersucar-Fittipaldi vedl Emersonův starší bratr Wilson. Ten závodil ve formuli 1 u Brabhamu v první polovině 70. let. Rodinný podnik ale nefungoval. Auto bylo pomalé a Emerson promarnil pět let života. V roce 1980 s formulí 1 skončil, tým
zkrachoval krátce na to. Jméno Fittipaldi se pak do série vrátilo začátkem 90. let, kdy to Wilsonův syn Christian zkoušel u Minardi a Fordu.
KRÁL DŽUSUPo čtyřech letech bez vrcholného závodění to Fittipaldimu nedalo a naskočil do americké Champ Car, kde se připojil k týmu Patrick Racing. První čtyři roky se v celkovém pořadí držel v druhé polovině první desítky. V sezoně 1989 se stal šampionem. Příštích sedm let strávil v Penske Racing. Jeho celková umístění se zlepšila, ale na další titul už nedosáhl. V roce 1996 v necelých padesáti letech ukončila jeho kariéru zranění. Při závodě v Michiganu si nejdřív poranil krk, o pár měsíců později pak havaroval v letadle a zranil si vážně záda.
Z USA si kromě dvaadvaceti vítězství odnesl taky jeden, pro našince naprosto bizarní, zážitek. Když v roce 1993 vyhrál Fittipaldi slavných 500 mil v Indianapolis, porušil zdejší tradici a místo mléka pil na oslavu vítězství džus. Chtěl tak propagovat citrusové zemědělství, protože doma v Brazílii vlastnil sady. Američané ale jeho čin vzali jako urážku a Fittipaldi se musel omluvit. Ještě po letech pak od některých fanoušků dostával při různých příležitostech co pro to. Nejabsrudnější na tom je, že celá vážená mléčná tradice vznikla z úplně stejného důvodu, jako pil Fittipaldi svůj džus. Kvůli propagaci. Poprvé pil mléko po závodě v Indy Louis Meyer v roce 1936, a to prostě proto, že ho měl rád. Fotografi e jeho vítězné svačiny se prý ale dostala na stůl předsedovi jisté organizace za podporu pití mléka, který se momentky chopil jako skvělé reklamy. Od té doby dodávala jeho organizace sklenici mléka pro každého vítěze Indy 500.
Emerson FittipaldiAutorka: Eva Křivánková
Výročí týdne připadlo tentokrát na Emersona Fittipaldiho. První brazilský mistr světa oslavil tuto neděli 64. narozeniny. Od doby, kdy dvojnásobný šampion formule 1 pobláznil Brazílii, uplynulo nedávno už 40 let.
50/107
Oslavenec
50/108
Mistři světa 2010Mistři světa Jorge Lorenzo a Toni Elías si titul zajistili už tři závody před koncem sezony, Marc Márquez musel bojovat až do konce.
MS silničních motocyklů:
50/109
MS silničních motocyklů
Mistři světa 2010Autor: Petr Czyž
Mistrovství světa silničních motocyklů bylo v letošním roce záležitostí čistě španělskou. Mistr světa každé motocyklové kubatury je Španěl a stejnou národnost má také vicemistr světa, druhý muž v pořadí. V nejnižší kubatuře do 125ccm dokázal v průběhu sezony pouze jediný Brit Bradley Smith výrazněji promluvit do celkového hodnocení, protože tam byla přesila španělských barev ještě daleko výraznější. Každý z Mistrů světa roku 2010 triumfoval v příslušné kubatuře poprvé, jediný Jorge Lorenzo je trojnásobným šampionem. Dnes se budeme věnovat tomu, jaká byla cesta za titulem v případě Marca Márqueze, Toniho Elíase a Jorge Lorenza.
Premiérový ročník třídy Moto2 vyhrál velmi přesvědčivým způsobem další z tria Španělů Toni Elías. Po pěti letech v královské MotoGP si v roce 2009 musel Elías hledat nové místo. Vstříc mu vyšel Fausto Gresini a Španěla angažoval ve svém novém týmu Moto2. Elías mu vloženou důvěru opětoval tím nejlépe možným způsobem a v roce 2010 jim vyhrál šampionát. Cesta za titulem byla ze začátku hodně komplikovaná. V posledním testu před úvodním závodem sezony Elías havaroval a musel na operaci. Zdálo se, že jeden z velkých favoritů nově vznikající kubatury šestistovek je mimo hru a Elías skutečně první závod sezony absolvoval jen s velkou dávkou sebezapření, aby vůbec všech dvacet kol dokončil.
Nicméně už v dalším kole, které se jelo v Jerezu vyhrál svůj letos první závod Grand Prix a posunul se do čela průběžného hodnocení. Jeho radost byla o to větší, když si uvědomíme, že se z vítězství naposledy radoval v roce 2006. Španěl až na dva poslední závody sezony pravidelně bodoval, celkem vyhrál sedm závodů, jednou byl druhý a třikrát startoval z pole position. Druhým místem v Assenu překročil hranici sta bodů a všem bylo jasné, že pokud se nedopustí nějak zvlášť velké chyby, je na nejlepší cestě letošní ročník vyhrát. V Malajsii mu pak čtvrté místo v cíli stačilo k tomu, aby si tři závody před koncem sezony zajistil první titul mistra světa. Toni Elías přestoupil zpět do MotoGP, kde v roce 2011 pojede s týmem LCR Honda.
Vítěz královské kubatury Jorge Lorenzo je ve svých třiadvaceti letech již trojnásobným mistrem světa. Dva tituly má ze svého působení ve čtvrtlitrové
50/1010
Mistrem světa nejnižší kubatury motocyklů s objemem do 125ccm je pro rok 2010 Marc Márquez. Španěl mistrovství vyhrál až v rozhodujícím sedmnáctém závodu seriálu Grand Prix, když o prvenství sváděl matematickou bitvu s krajanem a jezdcem Bancaja Aspar Nicolasem Terolem. Sedmnáctiletý Márquez vyhrál titul ve své třetí sezoně jezdce mistrovství světa. První dvě absolvoval v sedle KTM s výsledky v podobě třináctého místa v premiérovém roce 2008 a osmého z loňského ročníku 2009. Třetí sezona znamenala pro Márqueze změnu týmu, motocyklu a hlavně začátek spolupráce s Finem Aki Ajo, mistrem svého oboru a majitelem týmu Ajo Motorsport. Výkonnostní rozdíl byl oproti jeho prvním dvěma sezonam obrovský. V úvodních dvou sezonách si na konto připsal celkem sto padesát sedm bodů, dvě třetí místa a stejný počet startů z první řady. Letos si Márquez vybojoval neuvěřitelných tři sta deset bodů, deset vítězství, dvě třetí místa a dvanáct startů z pole position. S motocyklem Derbi našel velmi rychle společnou řeč a nebýt několika nezaviněných pádů, mohl vyhrát klidně mnohem výraznějším způsobem a nemusel tolik riskovat až do posledního kola šampionátu.
Přitom se jezdec týmu Red Bull Ajo Motorsport probojoval na vedoucí pozici až v sedmém kole šampionátu, když závodem v Katalánsku pokračoval ve vítězné sérii, která nakonec představovala pět výher v řadě. První nepříjemnost si prožil už v úvodu a navíc v domácí Grand Prix na jihu Španělska. Márquezově Derbi se uvolnil výfuk, ten spadl a motocykl svého jezdce okamžitě katapultoval mimo dráhu. Tehdy si Španěl vykloubil rameno, což mu naštěstí nezpůsobilo zdravotní komplikace a již v následující francouzské Grand Prix slavil třetí místo. Márquez v letošním ročníku mistrovství světa v nejnižší kubatuře dominoval a deset výher mluví samo za sebe. Kdyby v Aragonsku Španěla neposlal k zemi jeden z jeho soupeřů, mohl zaznamenat obdivuhodnou sérii šesti vítězství, navíc tehdy přišel o vedoucí příčku v průběžném hodnocení a dokonce byl třetí za dvojicí Terol a Espargaró. V Portugalsku si Márquez vybral pořádnou dávku štěstí, když v nájezdu na opakovaný start spadl a značně poškodil svůj motocykl. Závod tehdy vyhrál, stal se hrdinou Španělska a ve Valencii si pak čtvrtým místem zajistil první titul v mistrovství světa. V roce 2011 už bude součásti velmi vyrovnané kubatury Moto2.
kubatuře a soupeře v top třídě porazil ve svém třetím roce za řídítky tovární osmistovky YZR-M1. V letošním ročníku Lorenzo nechyboval a to byla jeho cesta k úspěchu. Prostě nikomu nedal šanci. Od závodu v Jerezu převzal vedení v šampionátu a to si udržel až do konce. V prvních třinácti kolech mistrovství se pravidelně umisťoval na stupních vítězů a nejhorším výsledkem bylo čtvrté místo v Aragonsku a Japonsku. Vyhrál cenu pro nejlepšího jezdce kvalifikací a to zcela zaslouženě, protože jen jednou nestartoval z první řady. Mnozí říkají, že vyhrál také díky tomu, že Rossi nezávodil pro zranění, ale je zcela zřejmé, že by v letošním roce Jorge Lorenzo porazil kohokoliv. Celkem si na své konto připsal tři sta osmdesát tři bodů, což je v MotoGP nový rekord a to hovoří za vše. Stejně jako jeho krajan Toni Elías si také Jorge Lorenzo tři závody před koncem sezony zajistil třetí titul kariéry a první v MotoGP, když cílem závodu v Malajsii projel třetí.
Lorenzo je obrovský talent a Yamaha v něm získal jezdce, který může navázat na předchozí výkony Valentina Rossiho. Rok 2010 byl pro Lorenza poslední, kdy v jednom týmu spolupracoval s Rossim, ale především to byli dva soupeři, kteří si na dráze nikdy nic nedarovali. Možná tu největší bitvu oba předvedli v Japonsku, tam to bylo skutečně na ostří nože, což se vedení týmu vůbec nelíbilo. Taková esa už dál v jednom týmu udržet nešlo a Rossi odešel k Ducati. Lorenzo pokračuje s Yamahou a v roce obhajoby titulu má rodák z Malorky velkou šanci vyhrát znovu. Rok 2011 je posledním rokem motocyklů s objemem 800ccm, vše se připravuje na litrovou kubaturu a Jorge Lorenzo bude jistě patřit mezi ty, jenž budou bojovat o ty nejvyšší pozice.
KUBICA VS. PETROVBilance souboje týmových kolegů u Renaultu je hrozivá. Jenom dvakrát za celou sezonu se Vitaliji Petrovovi podařilo skončit v závodě lépe než Robert Kubica. V obou přídech jen díky tomu, že Polák nedojel. V Maďarsku se Petrov dočkal pochvaly za dobrou kvalifi kaci a páté místo. Polák ale končil pravidelně v první osmičce, Rus se do první desítky dostal jenom třikrát, pětkrát nedojel vůbec. Je rychlý, ale seká chyby a má z toho nervy. Na body to dělá 136:27 pro Kubicu. V posledním závodě v Abú Zabí vylepšil Petrov celkový dojem, když za sebou desítky kol vozil Fernanda Alonsa a připravil ho tím o titul. Jako nováček to neměl jednoduché. Vedení týmu ho otevřeně kritizovalo v médiích a veřejně se vychloubalo, jaký je o Rusovu sedačku zájem. Petrov měl navíc potíže zapadnout do týmu. Pro příští rok se podle šéfů musí přestěhovat do Anglie a „zvyknout si, že bude neustále v anglicky mluvícím prostředí“. To Kubica už je zkušený profesionál. S průměrným renaultem byl letos třikrát na podiu. S týmem podepsal smlouvu až do roku 2012 a chce s ním v nejbližší době bojovat o titul. Pro Petrova je to moc těžký týmový soupeř. Situaci ještě zhoršuje uzavřená povaha jich obou. Vzájemná výměna informací ať už osobních či pracovních mezi nimi je minimální.
BARRICHELLO VS. HÜLKENBERGNico Hülkenberg vyšel ze své premiérové sezony statisticky o poznání lépe než Petrov. Je paradox, že Petrov si práci udržel, ale Hülkenberg musel uvolnit místo platícímu Pastoru Maldonadovi. Německý jezdec měl výhodu, že vedle sebe jako kolegu neměl nažhaveného, nemluvného Kubicu, ale přátelského skorodůchodce Barrichella. Nejvíc Hülkenberg zazářil
v Brazílii, kde na mokru vyhrál kvalifi kaci a i zkušení jezdci typu Alonsa nebo Marka Webbera museli nahlas uznat, že jeho kolo bylo prostě nejlepší. Neudělal žádnou chybu. Druhý den odpoledne už ho ale pole snadno semlelo a hrdina soboty byl rád, když v neděli dojel osmý. V celkovém poměru ho Barrichello v závodech předčil 12:6, ale Hülkenberg se mu většinou držel na dohled. Rozhodně blíž než Petrov Kubicovi. O formě letošního Williamsu svědčí fakt, že Barrichello byl nejlépe čtvrtý, Hülkenberg šestý.
SUTIL VS. LIUZZI Force India zažila v porovnání s loňským rokem sestup. Žádné zázračné výsledky nepotkaly ani jednoho z jezdců. Adrian Sutil předčil Tonia Liuzziho a zdálo se, že má pozici v týmu jistou. Liuzzi zajel nepřesvědčivé výsledky a taky se mu lepila smůla na paty. Z posledních pěti závodů dokončil jeden, ze zbývajících čtyř třikrát odstupoval ne vlastní vinou. Liuzzi byl v ohrožení vyhazovu celé měsíce a pro příští rok se s ním už nepočítá. Nakonec by se ale mohl poroučet i Sutil. Do týmu Vidžaje Malaji se totiž tlačí Paul di Resta a Nico Hülkenberg zaráz.
ALGUERSUARI VS. BUEMIU Toro Rosso se pozitivnější závodní bilance překvapivě přiklonila na stranu mladšího Jaimeho Alguersuariho. V kvalifi kacích jsou na tom ale se Sébastienem Buemim opačně. Co se týče bodů, Španěl bodoval třikrát, Švýcar čtyřikrát. Výsledky jich obou byly jen zřídka jednociferné. Buemimu se dařilo v Kanadě a ve Valencii, Alguersuarimu v Malajsii a Abú Zabí.
KOBAJAŠI VS. DE LA ROSA VS. HEIDFELDKamuj Kobajaši si letos žádný souboj s kolegou v podstatě neužil. První polovina sezony, ve které byl jeho parťákem Pedro de la Rosa, se nesla ve znamení destrukce. De la Rosu postihly různé katastrofy v sedmi z deseti závodů, Kobajašiho v šesti. Ve chvílích, kdy se stav letošního monopostu sauber stabilizoval, musel de la Rosa po Velké ceně Itálie opustit tým ve prospěch Nicka Heidfelda. Jejich „tandem“ posbíral dohromady 12 bodů, Kobajaši 32. Japonský závodník na sebe navíc upozorňoval zběsilou jízdou, zatímco de la Rosa i Heidfeld byli v podstatě neviditelní.
Souboje týmových kolegů II Autorka: Eva Křivánková
F1mag přináší pokračování článku o týmových parťácích. V předchozím čísle jste se mohli dočíst o situaci ve třech nejlepších týmech. Týden před tím se F1mag věnoval Michaelu Schumacherovi a Mercedesu. Tentokrát je na řadě střed pole.
50/1011
Inventura 2010
Nico HülkenbergAutor: Michal Mikoláš
Z letošních nováčků byl vidět nejvíce. Navíc je všeobecně považován za jeden z největších talentů v současné formuli 1. Ani takováto pověst vám ovšem v současné době v královně motorsportu závodní sedačku nemusí zaručit. Hülkenberg s manažerem Willi Weberem se proto po ztrátě místa u Williamsu poohlíží po všech dostupných alternativách.
Nico, po vaší neuvěřitelné pole position v Grand Prix Brazílie vás váš tým i jeho šéf Frank Williams vynášeli do nebes a mluvili o vás jako o budoucím mistru světa. V tomto ohledu je tudíž váš odchod od Williamsu překvapením. Nyní se pokoušíte získat místo pro rok 2011. Jak to s vámi vypadá? Budete příští sezonu jezdit ve formuli 1?Nico Hülkenberg: V tomto okamžiku, kdy spolu mluvíme, si ještě nejsem jistý. Ale doufám v tom, pečlivě na tom pracujeme a chceme uzavřít dohodu. Není ale tajemstvím, že mnoho dobrých míst už nezbývá. Naděje tu ovšem stále je a nechci se jí vzdát. Doufám, že vám brzy budu moci poskytnout pozitivní odpověď. Snad ještě před Vánocemi.“
Který tým je pro vás v současnosti hlavním kandidátem? Za koho byste chtěl závodit?NH: „To také není žádné velké tajemství. Naší nejlepší volbou je Force India. Zároveň je ale jasné, že se o místo u tohoto týmu pokouší i dost jiných jezdců. Jednáme spolu a uvidíme, jak se to vyvine.“
Vypadá to, že vyjma prvních čtyř týmů se ve formuli 1 rozrůstá počet platících jezdců (Hülkenberga nahradil Venezuelan Pastor Maldonado, který by do týmu měl přinést až patnáct milionů dolarů – pozn. red.). Jak těžké je v současnosti najít místo pouze díky talentu a ne s pomocí peněz?NH: „Pokud chcete jako svůj jediný prodejní artikl poskytovat pouze talent, bez větší podpory sponzorů, je velmi obtížné otevřít si tak dveře do formule 1. Je to dost frustrující a také poněkud smutné, obzvlášť když víte, že za sebou máte celkem povedenou sezonu.“
Doufal jste, že vám brazilská kvalifi kace pomůže udržet si místo u Williamsu?NH: „Samozřejmě. Pole position v Brazílii byla něco, co Williams už několik let nezažil. Je ovšem pravdou, že jediným zajetým časem se běh historie nedá změnit. Objevovaly se náznaky, že se něco děje, neboť tým opakovaně odkládal jednání o kontraktu na neurčito. Byl jsem tak trochu varován, že něco není v pořádku. Přesto bych býval rád, kdybych u nich zůstal.“
Kdy jste se dozvěděl, že budete muset z Williamsu odejít?NH: „Bylo mi to oznámeno o závodním víkendu v Abú Zabí. Náznaky se ale objevovaly už několik týdnů předem.“
Jak vás v jeden okamžik mohou chválit a následně se vás zbavit?NH: „Zvenčí to pochopitelně není jednoduché pochopit, ale tým zřejmě musel dostat do situace, která si vynutila právě takovýto krok.“
Běžný pozorovatel by pravděpodobně usoudil, že to bude mít něco společného s penězi. Jak po roce stráveném v tomto týmu vidíte jeho situaci?NH: „Jistě to má co do činění se stále složitou globální fi nanční situací. V současné době je opravdu mnohem obtížnější nalézt sponzory. Ti buď odcházejí, nebo snižují
svůj rozpočet. Bohužel se týmu Williams v posledních letech příliš nedařilo. Všichni víme, že formule 1 je drsné prostředí, kde jste posuzováni podle vaší výkonnosti. Pokud nepodáváte dostatečně dobré výsledky, musíte se poohlédnout po jiných možnostech, jak zacelit vzniklou díru v rozpočtu.“
Když se ohlédnete za vaší debutovou sezonou, v čem jste se nejvíce zlepšil? Co vás nejvíce obohatilo? NH: „Jistě to byl můj parťák Rubens Barrichello. Je to skvělý chlapík a pilot. Vážně jsem si práci s ním užíval. Začátek sezony byl dost obtížný, měl ve formuli 1 odjeto osmnáct let, zatímco já byl nováček. Jakmile jsem se rozkoukal, nakukoval jsem mu přes rameno a hodně se naučil. Až do závodu v Montrealu byl rozhodně rychlejší. Pak se mi začalo více dařit a mohl jsem tak ukázat náznak toho, čeho bych v monopostu formule 1 mohl být schopen.“
Pokud se vám nepodaří splnit si své předsevzetí, musíte mít pro rok 2011 i nějaký plán B. Jaký je?NH: „Na nějaký plán B nechci moc myslet. Stoprocentně se koncentruji na nalezení dobrého závodního místa v roce 2011. Všechny mé myšlenky se upínají směrem k tomuto cíli.“
50/1012
Rozhovor
