Stejně rychle jako voda v říčce Loučná,která protéká Litomyšlí, letěl čas nad zá-meckým návrším a odnášel s sebou do ar-chivu paní Historie program letošníhoročníku festivalu. A právě tady, v centru„hory Olivetské“, na zámku, se odehrálajeho největší část. Opery, recitály, symfonie, oratoria…všechny ty krásné tóny, jichž bylo městoa jeho okolí skoro celý měsíc plné, pomalu

doznívají, s festivalovou hudbou se rozlou-čily Svitavy i Chrudim, ztichly Nové Hrady.Ale všeho do času! Dramaturgický plánna příští sezonu se už víc než jen rýsuje. Král zemřel, ať tedy žije nový král! Vždy,když usedal na trůn, vzbuzoval značnáočekávání: že bude progresivnější, ušlech-tilejší, dokonalejší než jeho předchůdce. Ju-nioru Smetanově Litomyšli 2015 vskutkunezávidíme. Překonat otce – tedy silný

ročník letošní – bude asi pěkně náročné.Ale věřme pořadatelům. A to se nikdo ne-chce chlubit vlastním peřím. Stačilo na-slouchat po kavárnách, na náměstí,dokonce při nákupu v supermarketu… Aleco víc. Návštěvník si odnesl příjemné po-znání – zdejší lidé berou festival za svůj.Smetana, Jirásek, Rettigová, Váchal,Kopal… by jistě byli potěšeni.

Už patnáct let pravidelně navštěvujiLitomyšl během týdnů, kdy se toto lí-bezné historické město každoročně stávámetropolí české kultury. Smetanův festi-val je pro mne už neodmyslitelný předělmezi akademickým rokem a prázdninami,časem jedinečných kulturních zážitkůa milých setkání se vzácnými lidmi, kteříse o kulturu Litomyšle starají. Obdivuji je-jich invenci, která každoročně připravujeúčastníkům festivalu nová překvapení,a rád se nechávám překvapit i tím, jak se

vedení města stará o stálé zkrášlováníarchitektonických památek, které tvořímalebnou kulisu festivalu a dodávají muneopakovatelnou kouzelnou atmosféru –letos mám na mysli zejména dokončeníopravy piaristického chrámu. Vážím si toho, že smím občany i návštěv-níky Litomyšle během festivalu oslovitpři již tradiční nedělní bohoslužbě a taképři ekumenickém setkání na Růžovémpaloučku.

Příští rok začínáme znovu

festivalové noviny 556. Mezinárodní operní festival Smetanova Litomyšl / 4. července 2014

S LO VO N A P Ř I V Í TA N O U

Mons. Tomáš Halík

Foto

Fra

ntiš

ek R

enza

2

Sobota 5. 7.Georg Friedrich Händel: MesiášOratorium pro sóla, sbor a orchestr,HWV 56Účinkují: Gabriela Eibenová (soprán), Mar-kéta Cukrová (mezzosoprán), VáclavČížek (tenor), Roman Janál (bas), Českýfilharmonický sbor Brno pod vedenímsbormistra Petr Fialy, Čeští komorní só-listé Brno, Vojtěch Spurný (dirigent)Koncert se koná v 16.00 v piaristickémchrámu Nalezení sv. Kříže. K pořadu jepřipraven lektorský úvod v 14.30 hodinv Zámecké jízdárně, vstup volný.

Sobota 5. 7.Galakoncert – Návštěva v La ScaleNa programu mj. Giacomo Puccini, PietroMascagni, Ruggero Leoncavallo, GiuseppeVerdi.Účinkují: Oksana Dyka (soprán), StefanoSecco (tenor), Vincenzo Taormina (bary-ton), PKF - Prague Philharmonia, dirigentAlessandro FerrariPředstavení začíná v 20.30 hodin na II. zá-meckém nádvoří. K pořadu je připravenlektorský úvod od 19.30 hodin v Zámeckéjízdárně, vstup volný.

Nenechte si ujít v nejbližších dnech

ke královskému ohňostroji v podání rezi-denčního orchestru Česká Sinfonietta podtaktovkou Radka Baboráka) i nedožitéosmdesátiny skladatele Luboše Fišera.Z díla Bedřicha Smetany budou napříkladuvedeny Dvě vdovy (Národní divadloPraha) a v podání České filharmonie zaznítaké symfonický obraz Macbeth a čaro-dějnice; tentýž orchestr provede pod tak-tovkou šéfdirigenta Jiřího Bělohlávkai 3. symfonii Gustava Mahlera. Ve festiva-lové premiéře uvede Státní opera Národ-ního divadla Praha zcela novou inscenaciVerdiho Macbetha a týmž souborem budeprvně na festivalu provedena kompletníklasická opereta – Straussův Netopýr.Janáčkova opera Národního divadla Brnose na Smetanově Litomyšli představís novou inscenací slavné opery GiacomaPucciniho Tosca a jedná se i o dalším, mi-mořádně zajímavém titulu.Z Rakouska se na Smetanovu Litomyšlchystá – ve spolupráci s festivalem Gra-fenegg – prestižní Tonkünstler Orchestera unikátní jistě bude i koncert Sólo pro 100smyčců pod taktovkou Leoše Svárov-ského. Zkrátka nepřijdou ani milovníci

Letošní festival vrcholí a organizátořii návštěvníci pomalu vyhlížejí nadcháze-jící, v pořadí již 57. ročník Smetanovy Li-tomyšle. Ta se uskuteční od čtvrtka11. června do neděle 5. července 2015a v programu jsou opět naplánovány vícenež tři desítky představení a koncertů.Dramaturgie tradičně připomene některádůležitá výročí, mimo jiné 70 let od skon-čení druhé světové války (IV. symfonie Bo-huslava Martinů z května 1945), 600 letod upálení Jana Husa (premiéra kantátyJaroslava Krčka Krédo Mistra Jana),330 let od narození barokních velikánůJ. S. Bacha a G. F. Händela (mj. Hudba

netradičních a přesahových pořadů: Kon-certy na přání by měly být procházkou pomuzikálech z Broadwaye, Dan Bárta sepředstaví s Illustratosphere a filharmonic-kým doprovodem. Zuzana Lapčíková pro-vede s baletním souborem NDM OstravaBalady, pořad Hudební zeměkoule anebMuzikanti na cestách je určen dětema mládeži, připravuje se i další stagiona nazámku v Nových Hradech.Pokud jste v tomto výčtu zatím nenašli to,co byste chtěli slyšet, vidět a na Smeta-nově Litomyšli prožít, nemusíte mít obavu:nemůžeme vám přece již nyní prozraditúplně vše! Sledujte prosím naše webovéstránky www.smetanovalitomysl.cz, před-běžný program jako již tradičně zveřej-níme nejdéle začátkem ledna, v únorubude program definitivní a opět – jako jižřadu let – první březnovou středu, kon-krétně 4. 3. 2015, začne předprodej vstu-penek.

Těšíme se na vás.

S L O V O D R A M AT U R G A S M E TA N O V Y L I T O M Y Š L E

Neděle 6. 7.P. Josef Olejník: Česká mše z Andělské hory Tradiční děkovnou bohoslužbu celebrova-nou Mons. Tomášem Halíkem doprovodíčeské ordinárium P. Josefa Olejníka.Mše se koná od 10.15 hodin v Klášterníchzahradách. Předpokládaný konec ve 12.00hodin. Za nepříznivého počasí se mšeuskuteční v piaristickém chrámu Nalezenísv. Kříže

Neděle 6. 7.Velké fináleLukáš Hurník: Na cestě z LitomyšleBedřich Smetana: VltavaAntonio Rosetti: Koncert pro dva lesnírohy a orchestr Es durAntonín Dvořák: Romance pro houslea orchestr, op. 11, Bohuslav Martinů: Thunderbolt P-47scherzo pro orchestr, H309, Antonín Dvořák: Symfonie č. 9 e moll, op. 95 Z nového světaPremiéra symfonické fantazie Lukáše Hur-níka Na cestě z Litomyšle na objednávkufestivalu, inspirované stejnojmenným moti-vem Bedřicha Smetany.Účinkují: Kateřina Javůrková, Radek Ba-borák, Dalibor Karvay, rezidenční orchestrfestivalu Smetanova Litomyšl Česká Sin-fonietta s dirigentem Radkem Baborákem.Koncert začíná ve 20.30 hodin na II. zá-meckém nádvoří. K pořadu je připravenlektorský úvod v 19.30 hodin v Zámeckéjízdárně, vstup volný.Videopřenos z koncertu bude za přízni-vého počasí možno v rámci Dne se SaintGobain Adfors sledovat také v Klášter-ních zahradách, vstup volný.Tradiční děkovná bohoslužba celebrovaná Mons. Tomášem Halíkem

VojtěchStříteský

Závěrečná programová nabídka festivalu Smetanova Litomyšl

3

Nová operní sezona se v La Scale pravi-delně otvírá 7. prosince, v den svátku sva-tého Ambrože, patrona Milána, a tutotradici zavedl vroce 1947 tehdejší šéfdiri-gent Victor de Sabata. Jedná se o velkouspolečenskou událost, při níž nechybí te-levize ani rozhlas a jíž si mohou užít divácišesti set kin po celém světě. V přímémpřenosu. Málo se ale ví, že jakási předpre-miéra se koná už 4. prosince a je součástíspeciálního abonmá pro diváky mladšítřiceti let.

Národní zájmyPřed dvěma lety zažila La Scala další(z mnoha) emociálních otřesů. Šéfdiri-gent a světově proslulý klavírista DanielBarenboim zahájil sezonu Wagnerem, ni-koli Verdim, což má přece být „vlaste-necká“ povinnost! „La Scala odstavilaVerdiho ve prospěch Němce," hřímal deníkIl Giornale, o „ráně zasazené národní hr-dosti v době krize“ hovořil liberálnější Cor-riere della sera. Ředitel opery, FrancouzStéphane Lissner, se bránil, politici byli najeho straně, nicméně prezident Napoli-tano se slavnostního večera neúčastnil,ale dal si záležet na tom, aby důvody svénepřítomnosti dostatečně objasnil. Na-šinec povzdychne – svět operních diva krásných hlasů má prostě své kaprice,ale to, co je důležitější, je kvalita předsta-vení. A ta je v La Scale vysoká. Nicménětato „drobnost“ svědčí ještě o jiné věci,a to o tom, jak Italům na La Scale a opeře– jejich rodinnému stříbru – záleží.

Hvězdy, kam se podívášNejslavnější dirigenti světa, nejzářivější„stelle“ operního a koncertního nebe, nej-renomovanější režiséři, scénografové… tivšichni kráčeli a kráčejí chodbami operys bohatou historií. Otvírala ji vroce 1778sama císařovna Marie Terezie, protožev té době Milán zrovna patřil Habsbur-kům. Na její osobní zakázku La Scalu vy-stavěl architekt Guiseppe Piermarini. A tov rekordním čase dvou let! Imperátorkabyla na své dílo náležitě pyšná, dokonceprý prohlásila, že La Scala zastíní všechnyostatní operní scény. V tom se vskutku ne-mýlila. Renomé opery rostlo, svá díla tupremiérovali Verdi, Donizetti, Bellini, Puc-cini, ale také po druhé světové válce na-příklad Carl Orff či Francis Poulenc. Nelzejmenovat všechny, kteří na zdejší scéněpředvedli své umění, v Roce české hudbybudeme proto trochu nekorektní a zmí-níme jen pěvce české. Ovace tu sbíralinapříklad Ema Destinnová, Jarmila No-votná, Soňa Červená, Dagmar Pecková,Eva Urbanová, Ivan Kusnjer, ŠtefanMargita, Peter Dvorský, Adam Plachetka…Kritický byl pro operu rok 1943. Málem

nepřežila noční bombardování z 15. na16. srpna. Pohled na trosky operníhodomu, který Italové považovali za jedenz pilířů národní identity, byl tristní. Hnedpo válce, v době nejhlubší ekonomickékrize, kdy země jen obtížně šplhala z pro-pasti bídy, se započalo s rekonstrukčnímipracemi – La Scala byla první opravenouveřejnou budovou – a v roce 1946 se za-čala psát nová éra této kulturní instituce.

Teď už důkladněPoválečné rekonstrukční práce probíhalyv nebývale rychlém tempu, což mnozí kri-tizovali a poukazovali na to, že zakrýt tro-sky plechem a tlustými koberci není řešení.Faktem je, že obnova poškozené budovynebyla příliš důkladná, nicméně v tomtoprovizoriu fungovala opera víc než pade-sát let, až přestala zcela vyhovovat potře-bám moderního provozu. Přistoupilo sek druhé zásadní rekonstrukci (ty drobnějšíse realizovaly vícekrát) a v roce 2004, potřiceti měsících stavebních úprav, zmizelolešení a La Scala se nejen Miláňanůmpředstavila v celé své obnovené kráse. Ho-vořilo se tenkrát málem o zázraku, o „zla-tých italských ručičkách“, na něž by bylahrdá i Marie Terezie, o tom, že tak rychlíby nedokázali být ani Švýcaři, což potvrdili vedoucí stavebních prací, architekt MarioBotta, a mohl si to dovolit, Švýcarsko jejeho rodnou zemí… Sedmého prosince2004 se vnovotou vonícím operním sálerozezněly tóny Salieriho sklady L'Europariconosciuta, díla, jímž se opera otvíralav roce 1778. Za dirigentským pultem stálRiccardo Muti. O lístky na toto předsta-vení, a bylo jich v prodeji na dva tisíce, semálem strhla rvačka. A to prý je SalierihoEuropa dílo poněkud nudné…

Dva a půl tisíce míst v hledišti, téměř pěta-devadesátiprocentní vyprodanost, sedm-náct tisíc abonentů, čtyři sta tisícnávštěvníků ročně. Člověk by řekl, že jsouv La Scale „za vodou“. Leč nikoli. I je trápíklesající příjmy, a jedná se o peníze státní,a jsou tudíž nuceni hospodařit obezřetně,protože příjmy ze vstupného na provozzdaleka nestačí. Jak se zdá, politiky, kteříměšec s penězi v rukách svírají, kulturanezajímá. Platí to o Itálii stejně jakoo Česku. Škoda. Kdyby jen občas do operyzašli, zjistili by, že bývá vyprodáno. V LaScale i na Smetanově Litomyšli.

La Scala — synonymum pro operuJe národním svatostánkem. Dokonce i neslavně proslulý diktátor Mussolini se nechal slyšet, že je-li zavřená La Scala, je to horší,než když se prohraje bitva. Již víc než sto čtyřicet let sledují milánské „teatro” ostřížím zrakem pronikavé oči sochy Leonardada Vinciho odnaproti z náměstí a zaznamenávají všechny emoce, do nichž se jak do mušelínu majestátní budova halí. La Scala másvé rozmary, ale také oplývá kvalitou, kterou jí leckdo může závidět. A tu přijíždí představit do Litomyšle.

M I M O Ř Á D N Ý P R O J E K T

Po rozsáhlé rekonstrukci se v roce 2004 La Scalaopět otevřela divákům. Slavnostní koncert diri-goval Riccardo Muti.

4

Bilanční rozhovory bývají často o číslech.Mě by však zajímalo jenom jedno: kolikhodin jste toho během festivalu zvládnulnaspat?Víte, že to není tak zlé? Než průběh festi-valu je pro mě mnohem náročnější jehopříprava. Ve chvíli, kdy přejdeme od plánůdo praxe a práci přebere náš realizačnítým, mám čas se nadechnout a radovatse z toho, jak se nám dřívější sny a nápadyplní. Těžký život nastává technikům, kteřítady po nocích stěhují a přestavují scény,ti pracují téměř čtyřiadvacet hodin denně,takže já si nemám na co stěžovat.

To zní velmi optimisticky, ale stejně mámdojem, že se příliš nezastavíte…Samozřejmě že mám za celý festival nej-větší odpovědnost. Musím sledovat, co sekde děje, a být připravený zasáhnout –pokud to ještě jde.

A jak z tohoto pohledu hodnotíte letošníročník?Jako úplně úžasný. Je totiž vidět, že týmnašich spolupracovníků je natolik zkušený,že každý přesně ví, co má dělat. A díkytomu je průběh letošního festivalu – ales-poň zatím – úplně hladký.

Kterou fázi máte nejraději? Když festivalvymýšlíte, nebo když už vidíte přicházetnávštěvníky na konkrétní představení?Nejhorší jsou dny těsně před zahájením,když vidíte, co je potřeba ještě udělat,a ono se to všemožně protahuje… A vy

přemýšlíte, na co se ještě zapomnělo, sna-žíte se všechno dohnat a najednou je tadyzahajovací koncert a začnou přijíždět vý-znamní hosté. Do toho vrcholí mediálnízájem, musíte poskytovat rozhovory a po-dobně. Takže nejnáročnější je začátek,potom se všechno zklidní a už je to jenčistá radost, klidně by festival mohl trvattřeba půl roku.

Opravdu?Opravdu. Jednou z nejlepších věcí naSmetanově Litomyšli je, že se na ní setká-

váme s lidmi, kteří mají rádi festival a kteřímají rádi Litomyšl. Jsou to nadšení ná-vštěvníci festivalu a my se s nimi vídámejednou do roka. A pokaždé máme pocit, žejsme se viděli naposledy předevčírem.

Co se začne dít, když festival skončí?Začíná další ročník. Už v průběhu předpo-sledního týdne konání festivalu zasedásprávní rada, které předkládáme před-běžný program na následující rok. Těsněpo konci festivalu musíme všechno uklidita uvést zámek do původního stavu.

I boj s překážkami může být zábavnýŘeditelem festivalu se stal v roce 1997. Od té doby jsou jejich osudy takřka nerozlučné, takže nemůžete použít v jedné větě„Smetanova Litomyšl“, aniž byste v té druhé nedodali „Jan Pikna.“

R O Z H O V O R S J A N E M P I K N O U

Festivalový tým Smetanovy Litomyšle

Foto

And

rea

Filič

ková

Foto

Fra

ntiš

ek R

enza

5

Kancelář vyřídí veškeré papírování, za-platí faktury, postará se o autorskápráva. Pak se konečně přesuneme na do-volenou, jedeme na naši chalupu, kde sevětšinou potkáme s Vojtěchem Stříte-ským, a už začínáme podrobně pracovatna dramaturgii dalšího ročníku. V zářímáme nejvyšší čas, abychom měli hotovýprogram a předložili ho potenciálnímsponzorům, protože v té době se již vevelkých firmách uzavírají marketingovéplány a rozpočty na následující rok.

Financování festivalu je velké téma…Smetanova Litomyšl je závislá na spon-zorech a neobejde se bez dotací. Ty námposkytuje město Litomyšl, Pardubickýkraj, jsme však velmi nespokojeni s výšídotace poskytované státem. Vzhledemk inflaci, k tomu, jak se festival vyvíjí a jakse zvyšují nároky, je dost hrůzostrašné, žedotace ministerstva kultury klesá. Letosse její výše vrátila až před rok 2007, kdybyl ale rozpočet festivalu o třetinu nižší!Mám pocit, že v rozdělování dotací festi-valům není žádný systém, nikdy dopředunevíme, zda vůbec a s čím můžeme počí-tat.

Jak vlastně komise festival posuzuje?Jezdí na něj dohlížet?Vůbec ne. Dělá to na mě dojem, že v ko-misích jsou lidé, kteří ani pořádně Smeta-novu Litomyšl neznají. Jinak by museliocenit, že máme v dramaturgii vždy řadupořadů výchovných, vzdělávacích, urče-ných pro děti a mládež, pořadů přínos-ných pro obor, kdy uvádíme světovéa české premiéry, málo prováděná dílaa náročné projekty, objednáváme novéskladby u současných autorů. Léty „vy-pěstovaná" vysoká návštěvnost je potomzárukou, že se i takové pořady dostanouk cílové skupině a mají potřebný dopad,naplněný smysl.

Kde berete sílu pouštět se do každoroč-ního boje o peníze?Smetanova Litomyšl je svou dlouhou tra-dicí kulturním dědictvím, které mám čest,ale i odpovědnost dočasně spravovat. Jeto závazek k lidem, kterým na festivaluzáleží. V neposlední řadě je to také radostz toho, že si můžeme plnit sny. Každý rokse snažíme přijít s něčím novým, stáleněco vymýšlíme, a když vidíte, jak se vámty sny zhmotňují a lidé jsou z nich nadšení– to je úžasná odměna a motivace prodalší práci.

Zmiňoval jste váš pracovní tým. Vím, žefungujete pohromadě již řadu let, a tímpádem musíte mít mezi sebou úplnějiný vztah, než je na pracovišti obvyklé.Cítíte to jako výhodu?Určitě ano. Je to kreativní práce, nenípouhým zaměstnáním. Důležité je, jakfunguje náš trojlístek – Vojtěch Stříteský,moje manželka, ale v tomto případě ne-stranná kolegyně Eva, a já. Stejnouměrou přispíváme nápady a vytvářímecelkový obraz festivalu. Vojtěch je vý-borný dramaturg, já se starám o do-plňkové aktivity a Eva o propagaci.

Kromě toho funguje jako skvělý katalyzá-tor mezi mnou a Vojtěchem, zvláště kdyžmáme chuť se pohádat. A kromě nás jsoutady další desítky lidí, kteří s námi nazdárném průběhu festivalu spolupracují,bez nichž by se nic z nápadů neuskuteč-nilo.

Takže spojení syndrom vyhoření nemáteve svém slovníku.Ne.

A čím si to vysvětlujete?Mám štěstí být u vzniku úžasných věcí,

setkávat se se skvělými lidmi. Ta práce sevlastně nikdy neopakuje. Je to radost.

I přes všechny ty překážky?I boj s překážkami může být zábavný.Mluvili jsme o financích, ale těch pro-blémů je daleko víc. Festival se odehráváv památce UNESCO, takže každý ročníkse nese ve znamení drobných výher i pro-her s úředníky, hasiči, bezpečáky… Pro nástotiž nemohou platit pravidla jako pro ka-menná divadla: další nouzový východtady jen tak nevybouráme.

o to, co se tu odehrává, a to mě moctěší.

A jaké máte plány pro příští rok? Jestlinám je tedy můžete nepatrně přiblížit...Plánů a nápadů je spousta, mnoho z nichjsme chtěli zrealizovat už letos, ale pro-tože ještě nebyla zcela dokončena revita-lizace návrší a nebyl dostatek finančníchprostředků, museli jsme je odložit. Ale vě-říme, že příští rok na ně určitě dojde.

Karolína Smetanová

Čím vás letošní ročník potěšil?Mám velkou radost z ouvertur – lektor-ských úvodů. Původně jsme si mysleli, žetento nápad nebude v prvním roce přílišfungovat a nějakou dobu potrvá, než sena ně návštěvníci naučí chodit. Od prvníouvertury je ale plno. Těší mě to, pro-tože se plní náš záměr, aby lidé nejezdilido Litomyšle jen na koncert či předsta-vení a pak hned domů, ale aby zde něja-kou dobu pobyli, nasáli festivalovouatmosféru, a aby i pořady prožívali jinak,byli na ně připraveni. Návštěvnici ouver-tur nám dokazují, že mají hlubší zájem

Smetanova Litomyšl každoročně připravuje program i pro nejmenší diváky

Novinka letošního ročníku festivalu — ouvertury, se setkaly s velkým diváckým zájmem

6

Lesní pěšina z pobřežní silnice Wörther-see-Südufer-Strasse patřící do obce Maie-rnigg vede šikmo, ale poměrně strmě dostráně ke zděnému domečku, který si tuMahler nechal postavit, aby měl kdev klidu tvořit. V lese je zarostlý zbytekplotu a branky, dá se ale pár kroky obejít.Právě tudy musel do své samoty chodit.Nosili mu sem i jídlo – tak, aby kuchařkuvůbec neviděl přicházet. Nechávala vše zaoknem. Nechtěl být vyrušován, když psal.Vyžadoval ticho. Někdy se o Mahlerovi hovoří jako o „prázd-ninovém skladateli“. Nemusí to však zna-menat totéž co „sváteční“. Ano – přes rokdirigoval a úřadoval a na jeho vlastníhudbu, v kombinaci s aktivním odpočin-kem a s přípravou na další operní sezonu,zbýval čas skutečně jen v létě. Nicméněbohatý výraz, obraznost a závažnost jehopartitur, jejich vizionářské koncepce a zvu-kové novátorství, to vše nenechává napochybách, že na notové papíry o prázd-ninách své představy zaznamenával výji-mečný umělec, génius.

Za zvířátky do dolomit Řadu roků organizovala letní pobyty probratra a ostatní dva sourozence, případněpro další blízké přátele, Mahlerova sestraJustine. Trvaly vždy skoro tři měsíce, odčervna do pozdního srpna. Po několikerýchprázdninách strávených v pronajatých po-kojích v Solnohradsku obrátil Mahler napočátku nového století pozornost do Ko-rutan, koupil velký pozemek a nechal naněm postavit své vlastní letní sídlo. Patřilk němu i „domeček“ v lese. A dole v domě,

který při cestě zpět díky dobré radě ko-nečně nacházím, už pobýval po svatběs vlastní rodinou: s manželkou Almou,o dvacet let mladší, umělecky založenouženou, a pak i s dvěma malými dcerkami.K roku 1900 se zde, na přívětivém místěna jihu Rakouska, pojí dokončení Čtvrtésymfonie, v dalších letech postupně násle-dovaly Pátá, Šestá, Sedmá a Osmáa s nimi také písně z Chlapcova kouzel-ného rohu a Písně o mrtvých dětech.Avšak roku 1907 se s tímto místem šťa-stných chvil hluboce spojila smrt staršídcery Marie. Mahlerovi sem nedokázali dáljezdit a vilu prodali.

Ta stará fotografie je trochu neostrá, alekouzelná. Mahler v obleku, Alma v dlou-hých šatech, se slunečníkem, a jdou spolupo louce. Scenerii si nemůžete splést. Horyvzadu jsou stále stejné, pod nimi vzdálenávesnice s kostelem. A cesta je zde pořád.Dá se po ní zkratkou dojít z Toblachu postráních a přes nevelký hájek, stranou odsilnic, až k horskému hotýlku, který se ten-krát jmenoval Trenker-Hof a dnes GustavMahler-Stube. Poprvé sem skladatel nadlouhý letní pobyt přijel o prázdninách1908, poté co uzavřel své vídeňské půso-bení a přijal nabídku dirigovat v Metropo-litní opeře v New Yorku. Měl před sebounecelé tři roky života. Toblach býval za Rakouska-Uherska jed-ním z letovisek, kam směřoval vladař.V nadmořské výšce kolem tisíce metrů vy-padá, jako by byl v údolí, chráněn od jihumohutným masivem Dolomit a od severulesnatými hřebeny. Dominantou městečkaje rozlehlý komplex budov využívanýchkdysi císařským dvorem, v nichž je dnesnejen hotel a ubytovna, ale mimo jiné takékoncertní sál. Impozantní vzhled si areálponechal. Něco se však přece jen změnilo.Jsme zde – v jižním Tyrolsku – už v Itálii.Území jí připadlo po první světové válce,nadále jde ovšem o dvojjazyčný region. To-blach se italsky jmenuje Dobbiaco.Cesta za Mahlerem, k dřevěnému domečkupro komponování, v pořadí třetímu, vedev někdejším Alt-Schluderbachu překvapivědo zoologické zahrady. Daňci a laně ve vel-kých lesních výbězích, bažanti a morčatav klecích, ale i divoká prasata nebo drůbež,to vše vás a vaše ratolesti čeká, když po za-

Kde psal symfonie Gustav MahlerČtvrtý červenec, byť ještě festival končit nebude, symbolicky letošní ročník Smetanovy Litomyšle završí. Zámecké návrší rozeznítóny Mahlerova Vzkříšení. Vzkříšen byl ale i celý prostor nad městem s bohatou historií. Začíná nová etapa jeho života. Vydejmese teď po stopách autora, s jehož hudba se přeneseme do dimenze nesmrtelnosti.

V Z K Ř Í Š E N Í

Krajina v okolí Tolbachu

Gustav Mahler

7

placení projdete brankou. Jsou prázdniny,návštěvníků je dopoledne hodně. Malé dětinadšeně vykřikují u klece s mývalem zvy-klým na oříšky z malého automatu. Jenmálokdo z jejich rodičů se ale zastaví párkroků odsud u šedivé, dešti ošlehané, slun-cem vybledlé a u země trochu hnijící chatky.Otvíráte dveře, vnímáte prkennou podlahu,starodávné kličky na jednoduše zasklenýchoknech a pak i výhled ven, okrajem lesa navzdálený horský hřeben. Nikdo vás neruší.Ztišeni zjišťujete, že genius loci je tu přít-omen doslova hmatatelně. Vypadá to, jakokdyby se od léta 1910, kdy tu byl skladatelnaposledy, vlastně nic nezměnilo. A jedno-duché texty a obrázky na stěnách připomí-nají, že právě tady napsal Píseň o zemia Devátou symfonii, že právě tady začalavznikat symfonie Desátá, kterou však užnestačil dokončit. Zemřel ve Vídni na jaře1911, ještě mu nebylo ani jedenapadesát.Manželé si u Toblachu pronajali u rodinyTrenkerových celé patro, však také přijelise třemi klavíry. Jednou za čas lze tyto po-koje navštívit i nyní. V penzionu se dá by-dlet, v přízemí je stylová restaurace. Důmvypadá se svými záplavami květin a okol-ními starými stromy starosvětsky. Jen tenpodnikatelský projekt se zvířaty a ploty semajitelům nějak nepovedl. Mahlerem po-stavený domeček je sice chráněn a za-chráněn, ale působí zde skoro nepatřičněa trochu ztraceně.

Na louce u jezeraTotéž vás možná napadne u jezera Atter-see v Solnohradsku, když o bíle omítnutouchatku, první ze všech tří doposud existu-jících Mahlerových kompozičních útulků,uvidíte opřenou plachtu od surfařskéhoprkna nebo potápěčskou výstroj, a když sebudete snažit nevnímat těla vystavenákolem na trávníku na plastových lehát-kách slunci. Je to ale možná lepší než předlety, kdy tu prý bývala prádelna, a snaddokonce záchody. „Klíč je k půjčení v recepci hotelu,“ dozvítese při vstupu do kempu, v jehož areáludomek stojí. Dají vám ho s úsměvem a sesamozřejmým předpokladem, že nic nepo-škodíte a klíč zase přinesete zpátky. Hotelse dnes jmenuje Gasthof Föttinger, tehdyto býval hostinec Zum Höllengebirge. Ma-hler sem do Steinbachu, respektive domístní části Seefeld, jezdil od roku 1893.První prázdniny psal svou symfonii v hos-tinci, kde bydleli, ale na cestě prý byl dostsilný provoz, a tak si pro příští léto nechalpostavit o pár desítek metrů dál, na klidnélouce na břehu nádherně modrého jezerahudební pavilonek. Komponoval prý vždyněkolik hodin ráno, část dne pak věnovalplavání a procházkám. Neopomněl navští-vit Brahmse, který trávil léto v nepřílišvzdáleném letovisku Bad Ischl. A zajel sii na wagnerovský festival do Bayreuthu,což naopak vůbec blízko není. Odemykáme, uvolňujeme petlici a ocitámese v minulosti. Uprostřed nevelké míst-nosti, tak dva na dva metry, stojí klavír, jetu stolek, židle, na stěnách obrázkya texty. Tady, v idyle, obklopen květinamia ptáky, jak vzpomínal, napsal Mahler ně-které písně a Druhou a Třetí symfonii.Osamělost, po níž tak toužil, si tady ovšem

dnes lze představit snad jen brzy ráno,když nad vodou svítá a lidé v karavanecha stanech ještě spí. Od minulé návštěvy nabřehu úplně zmizely stromy, jinak je topořád to zvláštní a jedinečné místo.A o zdejší kulturní památce se ví čím dálvíc, klíč jde z ruky do ruky. Je léto a půjčívám ho i pozdě večer. Fotografie nevel-kého černovlasého muže s holí, nebo do-konce s bicyklem, v turistickém obleku,pravda, dnešníma očima dost městském,pocházejí často právě odsud z okolí –z míst v Alpách, která dnes z Česka mů-žete snadno dosáhnout.

Na samotě v leseK Mahlerovu kompozičnímu domečku nadjezerem Wörthersee, kam je to od našichhranic podstatně dál, se obvykle chodíváz druhé strany, než jsme přišli, a to od par-koviště na kraji lesa. Teď v srpnu v nedělipřed polednem je už zcela zaplněné, alelidé směřují od aut na druhou stranu sil-nice, na placenou pláž. Sem nahoru přijdemálokdo, i když je cíl – Gustav MahlerKomponierhäuschen – vzdálen jen několikset metrů a hnědými tabulkami dobřeznačen. Návštěvníci se počítají na jednot-livce, maximálně na desítky denně. Jakov ostatních dvou památnících, i zde jemalá expozice. Asi nejlépe koncipovaná.Ilustrace, kopie dokumentů, přehledné in-formace. Připomínají zdejší pobyty a jejichplody. „Svého času to tady bylo hodnězpustlé, dokonce bez střechy,“ říká mi pán,

který prodává vstupenky a pohlednice a napřání pouští hudbu, samozřejmě Mahle-rovu. Město Klagenfurt však naštěstí na-konec zasáhlo, zaplatilo rekonstrukci a odosmdesátých let má domeček pod kontro-lou. Obhospodařuje a provozuje vzácnémísto, na kterém se můžete snažit vcítitdo skladatelova světa a představovat si,že právě tady to bylo… Krásná příležitostnechat jeho hodně pozdně romantickouhudbu pronikat hluboko do srdce. Obcházím domeček, největší z těch jehotří, které se v alpských končinách dajívidět. Vysokými stromy zakrývajícímii někdejší pravděpodobný výhled na jezeroprosvítá slunce. Ještě jednou nahlížímoknem dovnitř. Ve zdi vedle dveří se za-choval trezor, do kterého Mahler na nocvždy ukládal rozepsané noty. A z domkuse už neozývají jeho písně, které jsem sipředtím vybral k poslechu, ale kostelníhudba. Průvodce využívá samoty a naladilsi zřejmě rozhlasový přenos bohoslužeb.Maličké muzeum je prázdné, nikdo dalšízatím nepřišel. Ale ve mně stejně – podpo-řena uplynulými dvěma roky, poslouchá-ním hudby a nejčerstvěji teď silnýmzážitkem z místa, kde toho zkomponovalnejvíc – zůstává natrvalo jistota, že jehočas, jak současníky nepochopený rodákz Vysočiny předpovídal, už přišel.

Petr Veber

Otištěno se souhlasemTýdeníku Rozhlas

Mahlerova letní sídla – v nich vznikla skladatelova nejslavnější díla

Skromně vybavené domky jsou pečlivě udržované

8

Kudy po Litomyšli chodit? Navrhuji začít,tak jako my, na Smetanově náměstí, jemužkraluje stará radnice s barokní fasádou,mariánský morový sloup a socha nejslav-nějšího rodáka, skladatele Bedřicha Sme-tany. Jejím autorem je sochař Jana Štursa.Nesmírně příjemná a uklidňující je pro-cházka podloubími starých domů. Rozhléd-neme-li se kolem, naši pozornost bezesporuupoutá renesanční dům U rytířů. Název do-stal podle reliéfů rytířů vedle oken v prvnímposchodí, ale fasádu zdobí i nosorožec

Na procházce s Dášou

anebo lev. Tvůrcem té krásy je mistr Blažek,majitel domu v 16. století, který se nechalinspirovat vlašskými umělci. Krásné jsou alei domy ostatní – barokní, klasicistní či s růz-nými historizujícími fasádami. Dýchá z nichpohoda, klid a důvěryhodnost, což přesněobchodníci potřebovali. Jeden z nich jeovšem i příjemně provokativní. Ten, kterýnechal nakladatel Ladislav Horáčekv 90. letech pokrýt nástěnnými malbamivyhotovenými podle dřevorytů Josefa Vá-chala z Krvavého románu.

Rozmnožil i poškodilKolem pomníku Aloise Jiráska můžete pakvystoupat na zámecké návrší. V posled-ních letech prošlo díky evropské dotaci re-konstrukcí. Za pár dní se otevře Regionálnímuzeum. Novotou svítí i monumentální pi-aristický chrám Nalezení svatého Křížea celé náměstíčko před vchodem do zá-meckého areálu se vydlážděním proměnilona elegantní italskou piazzu. Radost tudyprojít k perle historické Litomyšle, památceUNESCO – ke zdejšímu renesančnímuzámku. Dostat se sem můžete i od Toulov-cova náměstí opraveným, krytým schodiš-těm, takzvanou fortnou. Od piaristickéhochrámu se pak můžete vydat dál a odpo-činout si v Klášterních zahradách, kterézdobí sochy Olbrama Zoubka. Současnoupodobu dostaly v roce 2000. Mimocho-dem, snad z žádného jiného místa není takhezký výhled na historické centrum městajako odtud. A jen pro zajímavost zajdětei k nedaleké budově základní školy v Zá-mecké ulici. Prostranství před ní vévodísocha muzikologa a politika Zdeňka Nejed-lého. Je to sporná postava naší historie,a v Litomyšli proto před lety řešili, zdapomník nemají odstranit. Nakonec to vy-řešili šalamounsky. Přidali k němu cedulku,na níž si přečtete: Rozmnožil i poškodil kul-turu českou, přinesl poctu i úhonu rodnémuměstu...

To je možné jen v Litomyšli! Snad v žádném jiném městě u nás nedo-káže tak přirozeně sousedit historická ar-chitektura s novou výstavbou jako tady.Byť město hyzdí silniční průtah a pár pa-neláků tu také najdete. Stojí za to prohléd-nout si Červenou věž u restaurátorskéškoly a novou přístavbu muzea podle pro-jektu Josefa Pleskota, zajít k III. základníškole postavené podle projektu architekto-nické kanceláře Burian-Křivinka, k městskésportovní hale od týchž architektů anebok nedávno dokončenému krytému plavec-kému bazénu, jehož střecha připomínávlny. A jsem zvědav, jak se mým Litomyšl-ským povede přístavba k piaristickémuklášteru nacházejícímu se hned naprotizámku. Vždycky si totiž říkám: Jak to, žeto tady jde a jinde ne?Až všechno obejdete, skončit můžete opětna náměstí. Na už zmiňovaném doměs váchalovskou výzdobou uvidíte cedulku,kterou zcela jistě nikde jinde u nás nena-jdete. Stojí na ní, že právě tady před letykojila svého syna Theodora Dagmar Pec-ková. Řekněte, bylo by tohle někde jindemožné?

PLANETÁRNÍ STEZKAPlanetární stezka je model sluneční sou-stavy v měřítku 1:1 miliardě. Tomuto po-měru odpovídají velikosti modelů tělesznázorňující Slunce a planety naší slu-neční soustavy, ale i jejich vzájemné vzdá-lenosti, které se musí při prohlídce naučnéstezky ujít. Na každé zastávce návštěvníknajde malý model planety a informačnítabuli, na níž jsou uvedeny základní údajea zajímavosti o dané planetě. Pro lepší ori-entaci může turistůmsloužit mapka stezkya tabulka se vzdále-nostmi jednotlivých tělesod sebe, které jsou rov-něž součástí informačnícedule u každého zasta-vení. Jestliže se vydátepo této stezce, dozvítese mnoho zajímavostí

K O U Z E L N Á L I T O M Y Š L V Á C L A V A Ž M O L Í K A

Když jsem nedávno se známou operní pěvkyní Dagmar Peckovou vedl rozhovor o Lito-myšli, prohlásila: „To město za roky, co ho znám, nesmírně zkrásnělo. A já se po němstrašně ráda procházím.“ Uvědomil jsem si, že já taky.

Tip k navštívenía lépe si pak budete umět představit veli-kosti a vzdálenosti jednotlivých planetnaší sluneční soustavy a rozlehlost ves-míru. Současně budete mít možnost po-znat malebnou krajinu Prosečska a udělatněco pro své zdraví. Planetární stezku jemožné absolvovat pěšky nebo na kole.Celková délka naučné stezky je 6 km a jevhodná pro děti i seniory. Začíná seu městské knihovny v Proseči. Poté budeteprocházet kolem areálu základní školy, po

cestě západně od Pro-seče, po bílé cyklotraseč. 3 přes osadní část Pa-stvisko stále do kopce.Po 3,5 km trasa pokra-čuje po modré cyklos-tezce č. 5 až k rozhledněTerezka na Pasekácha odtud se stáčí zpět posilnici směrem k Proseči.

Nástěnné malby v ulici Josefa Váchala

9

Zpíval vám někdo v dětství?Hlavně babička a byly to převážně lidovépísně, slovenské, moravské, maďarské. Ba-bička totiž pocházela z rodiny, která mámaďarské, německé a slovenské kořeny,ve všech třech jazycích se tam běžně mlu-vilo, byl to takový středoevropský mix. Jejízpívání mě hodně ovlivnilo. Zpěv mě lákalodjakživa, písňovou formu jsem vždyckyobdivoval.

Přesto jste šel studovat housle.Protože moji rodiče říkali, že pokud sebudu chtít živit vokálním uměním, musímbýt hudebně vzdělaný a důsledně trvali natom, abych hrál na nějaký nástroj.

To ale měli pravdu, ne?Naprostou, protože člověk nikdy neví, cose mu s hlasem stane, takže kdyby náho-dou selhal, mohl mě eventuálně živit hu-dební nástroj. Ale důležitá je ještě jednavěc. Pokud máte ke zpěvu vystudovanýi nástroj, úplně jinak se vám pracuje.Dokážete se orientovat v partituře a ne-musíte chodit s klavírními výtahy na kore-petice.

Váš hlasový obor je baryton. Může se alehlasové zařazení splést?Může. Každý hlas má svou danost, sedídobře v určité poloze a jeho centrum jeu každého jinde. A tohle je potřeba vycítit.To by měl vokální pedagog rozpoznat, alenejen sluchem, i jistou empatií. A je tochoulostivá věc, jakým způsobem véstpostmutační hlasy, ale také kam je vést.Někteří kantoři to nejsou schopni vnímat,anebo mají svou metodu a myslí si, žejistá disonance souvisí s vývojovými eta-pami, k nimž je sice potřeba přihlédnout,ale pak se bude pokračovat stejnou ces-tou.

Je tedy dobré kantory střídat?Pokud vám ten, u kterého jste, škodí, takano.

Ale jak to poznáte?Trápíte se. Nepřirozeně tvoříte tóny, mátešpatný dech.

Studoval jste v Sofii. Proč zrovna tam?V osmdesátých letech, kdy jsem do školychodil, nebylo možné jen tak jít na Západ.Takže když mi na plzeňské konzervatořiřekli o možnosti studovat vokální oborv Bulharsku, vzal jsem to jako velkou příle-žitost. Mimochodem ředitelka konzerva-toře v Plzni, kterou jsem absolvovalv houslovém oboru, první rozpoznala, žemám evidentní pěvecký talent. V Sofii semi maximálně věnovali a pobyt tam mihodně dal.

Ještě umíte bulharsky?Ještě pořád.

V kterých zemích se vám nejlíp zpívá?Mentálně nejblíž jsou mi asi Italové, dobřese cítím ve Francii a pak se mi velmi dobřezpívá v Německu. Mezi mnou, Německema němčinou je nějaká hodně silná vazba,a proto se tak věnuju německým písním,Mozartovi, Schubertovi, Schumannovi,Brahmsovi…

Písně jsou vaší „slabostí“, ale jste téžuznávaným interpretem operním. Co ří-káte modernímu, až extravagantnímu in-scenování klasických oper?To je věc názoru a těžko k tomu cokoli říct.Každý národ má jinou mentalitu. Třebazmíněné Německo. Tam jsou úplně jindenež u nás, dívají se na operu z jiného úhlu,experimentují. Francouzi poslední doboutaké. Výrazně extravagantní jsou Britové.Italové jsou zase konzervativní. Záleží takéna konkrétním díle, protože tzv. věčné ná-měty, jako je třeba Don Giovanni, jemožné zasazovat do různých historickýchobdobí. Ale co třeba předvedli v Angliis Rusalkou, to bylo hodně opovážlivé. Ru-salka, Princ i Vodník, to byly samé úchylky!Nebo v Hamburku… inscenovali tu Mozar-tův Únos ze serailu a pozvali na jevištěpornoherce…

Přijal byste roli v takém představení?Zatím jsem se do takové situace neostal.

Kolik oper jste na Smetanově Litomyšliodzpíval?Šest a vždycky to byly litomyšlské premi-éry, teprve potom se inscenovaly v Národ-ním divadle v Praze.

Které role, a myslím na operu českou,máte nejraději?Jakobína, Voka z Čertovy stěny a Kalinuz Tajemství. To jsou moje srdeční záleži-tosti.

Letos už jste v Litomyšli jednou zpíval,a to v Martinů České rapsodii, ale čekávás ještě Mesiáš…Ano, zpíval jsem s FOK za vedení Rasti-slava Štúra a na Mesiáše se těším moc. Jeto takový hudební dárek, který jsem si dalk narozeninám. Poprvé jsem v Litomyšlibyl jako student a teď, po těch letech,navíc v Roce české hudby, se mi poštěstilozpívat v chrámu Nalezení sv. Kříže.Zvláštní je, že na mě působil od chvíle, kdyjsem ho uviděl poprvé. Jako bych ho znalcelý život. I Mesiáš mě už dlouho životemprovází. A teď se najednou vše propojilo…

Dlouhodobá synergiePoprvé byl Roman Janál na Smetanově Litomyšli ještě coby student plzeňské konzervatoře a ve zdejším barokním divadle zpívalBeethovenovy a Schubertovy písně. Od té doby je tu pravidelným hostem. Letošní ročník je pro něj ale mimořádný. V Roce českéhudby slaví významné životní jubileum a Litomyšl mu nadělila úžasný hudební dárek.

R O Z H O V O R S R O M A N E M J A N Á L E M

10

Skladbu napsal na objednávku festivaluLukáš Hurník. Podnět mu poskytl ředitelSmetanovy Litomyšle Jan Pikna, velký li-tomyšlský patriot: „Jednou jsem v antikva-riátu objevil almanach, ve kterém bylypříspěvky o litomyšlských spolcích a o lito-myšlském životě vůbec. Autorem jednohoz nich byl mladý Zdeněk Nejedlý. Zmínil sev něm o existenci krátké melodie, kterouBedřich Smetana napsal v roce 1867 a kekteré si skladatel poznamenal – snadnázev, snad jen lokaci – Na cestě z Lito-myšle.“ Pro Jana Piknu tento objev zna-menal dvě zásadní zjištění: že BedřichSmetana pravděpodobně navštěvoval Li-tomyšl častěji, než je zaznamenáno v ar-chivech (ty hovoří zejména o jehonávštěvě v roce 1880, kdy sem přijel naodhalení své pamětní desky), a že ho ná-vštěva inspirovala k radostnému nápěvu.„Víte, my v Litomyšli trpíme tím, že seSmetana k rodnému městu příliš nehlásil.Narodil se tady, prožil tu útlé dětství, alekdyž mu bylo šest let, celá jeho rodina sepřestěhovala jinam. Pak už o Litomyšlzdánlivě nejevil zájem, neměl důvod semjezdit ani tu nikoho navštěvovat. Protojsem měl takovou radost, když jsem našel

byť pouhých deset taktů věnovaných Li-tomyšli,“ vzpomíná Jan Pikna. Zdeněk Nejedlý v almanachu poznamenal,že nápěv objevil v Smetanově zápisníkumotivů. Jan Pikna proto zašel do muzeaBedřicha Smetany a požádal o jeho vyhle-dání. „Nepovažuji se za žádného objevi-tele, o tomto motivu muselo vědět víc lidínež Zdeněk Nejedlý. Jen tomu nikdo nevě-noval pozornost.“ Jana Piknu ovšem tentomotiv natolik zaujal, že přemýšlel, jak byse s ním dalo pracovat. V roce 2009 vydala Smetanova Litomyšlknihu nazvanou Bedřich Smetana – Nacestě z Litomyšle. „Je to takový Smeta-novský průvodce po Litomyšli, představujeSmetanův rodný byt a všechno, co máv našem městě s tímto skladatelem spo-lečného. Oněch zmíněných deset taktůjsme v této knize použili jako úvod. Alepořád mě neopouštěla myšlenka, že by-chom s tím měli ještě něco podniknout.“Loni v létě se konečně naskytla příležitost.Skladatel Lukáš Hurník projevil přání složitskladbu pro Smetanovu Litomyšl a roz-pracování Smetanova motivu pro něj bylovelkou výzvou. „Myslel jsem, že motiv roz-vine v podobném duchu a stylu,v jakém

byl napsán. Ale to byl omyl, to by žádnýskladatel neudělal,“ vysvětluje Jan Pikna.„Vznikla skladba zcela nová a motiv Cestyz Litomyšle je do ní včleněn jen okrajově.Slyšel jsem zatím jen demonahrávkua mohu prozradit, že se v ní objevují i dalšíSmetanovy motivy, například z Prodanénevěsty. Kompozice Lukáše Hurníka jetemná a tragická, jen občas z ní vytrysknejásavý tón. Když se nad tím člověk za-myslí, skladba připomíná, jaký měl BedřichSmetana těžký život. Slyší v ní složitostia nelehké chvíle, které občas prostřídalyjasné chvilky. A posluchač si může připa-dat, jako by se objevil ve skladatelověhlavě.“ Jak už bylo uvedeno, skladba se v nedělivečer rozezní v prostorách druhého zá-meckého nádvoří v premiéře a ředitel JanPikna je velice zvědav, jak ji přijmou festi-valoví návštěvníci. A přemýšlí o osuduSmetanova motivu dál: „Možná by se homohli ujmout i další skladatelé a každý rokbychom uvedli novou verzi, takže byvznikla celá série. Nebo bychom se mohlipokusit rozvinout i další motivy ze Smeta-nova zápisníku. Plánů máme stále více neždost.“

Na cestě z Litomyšle56. ročník Smetanovy Litomyšle se rozloučí se svými příznivci velkolepým nedělním koncertem. Na něm zazní v premiéře symfonickáfantazie inspirována původním motivem Bedřicha Smetany, zaznamenaným během jeho cesty z Litomyšle v roce 1867.

M I M O Ř Á D N Ý P R O J E K T

Projekt Revitalizace zámeckého návrší v Litomyšli je spolufinancován z prostředků Evropské unie – Evropského fondu pro regionální rozvoj.

56. mezinárodní operní festival Smetanova Litomyšl se koná v nově rekonstruovaných prostorách na zámeckém návrší.

11

Na Smetanově Litomyšli má Velké fináleuž svou tradici – předloni to byly „největšísymfonické maličkosti“, a dokonce se stří-lelo z děla, loni se na programu objevily„monumentální symfonické a vokálně-in-strumentální kompozice“. A letos tou nej-větší bombou, když už jsme u tříštivýchzbraní, bude Smetanova cesta z Litomyšle.Neočekávejte žádnou cimrmanovskou iro-nii, jedná se o výsledek cíleného pátrání poantikvariátech, muzeích a archivech a o in-venční práci skladatele moderní hudby.Tím, kdo systematicky procházel antikvá-rie, byl ředitel festivalu Jan Pikna, ostatněsám se o tom zmiňuje v rozhovoru na před-chozích stranách, a oním skladatelemLukáš Hurník. Jak bude dílo přijato, napjatěočekávají nejen oni dva, ale i Radek Babo-rák, dirigent České Sinfonietty, rezidenč-ního orchestru Smetanovy Litomyšle, s nížskladbu ve světové premiéře provede.

RezidentiSvé rezidenty má mnohý festival. Concen-tus Moraviae například vynikajícího hous-listu Josefa Špačka, festival v ČeskémKrumlově Symfonický orchestr Českéhorozhlasu, který letos na Smetanově Lito-myšli provede Mahlerovo Vzkříšení, Lito-myšli spřátelený rakouský Grafenegg zaseTonkünstler Orchester – ten se na II. zá-meckém návrší představí příští rok. A Sme-tanova Litomyšl má Českou Sinfoniettu.Mladý, ambiciózní orchestr, jehož vznik ini-cioval právě Radek Baborák. Možná si jméno Radka Baboráka spojítespíš s hornou, tedy s lesním rohem, než s di-rigováním, a nebudete se mýlit. Hraje naněj už mnoho let – mistrovsky. Je nejuzná-vanějším hornistou současnosti, a to ře-čeno bez jakéhokoli lichocení či jakékolinadsázky. Ostatně, budete se o tom mocisami přesvědčit. Spolupracoval s nejvý-znamnějšími dirigenty světa (jak sám říká,hudebně má asi nejblíže k Danielu Baren-boimovi, o němž jsme se zmínili v článkuo milánské La Scale) a s nejrenomovaněj-šími orchestry. Sedm let působil jako sólo-hornista v Berlínské filharmonii, jejíž nárokyna jednotlivé hráče jsou pověstné. Stejnějako někteří jeho kolegové, například právězmíněný Barenboim, se Radek Baborákrozhodl své umělecké působení rozšířito dirigování. A jak tuto svou novou „profesi“hodnotí? „Jsou vystudovaní dirigenti, kteřímají krásné ruce, krásná gesta, a lidé jekvůli tomu mají rádi. A potom je takováskupinka, do níž patřím já, co jsme se do di-rigování vrhli po hlavě z jakého si nutkánízkusit hledat ve skladbách vlastní výraz,a dirigujeme vším možným, jenom aby-chom dostali „ven“ zvuk a atmosféru díla,“řekl v jednom z rozhovorů. Evidentně se muto daří, neboť energie, která ze Sinfoniettyvyzařuje, je mimořádná.

Dvořák je DvořákJakmile se někde hraje Dvořák, koncertnísály jsou bezpečně vyprodané. Zvlášťpokud je v programu zařazena jeho Sym-fonie č. 9 e moll Z nového světa, důvěrněznámá jako Novosvětská. Česká Sinfoni-etta ji zahraje na samý závěr letošníhoročníku festivalu. Podle některých diri-gentů se právě na takovýchto, tedy vše-obecně známých a často hranýchskladbách pozná mistrovství orchestrua jich samých.Proč je Dvořákova hudba tak přitažlivá?Muzikolog by jistě vyjmenoval hned několik

důvodů, možná je to ale i proto, že vyrůstáz českých kořenů, zároveň je světováa velmi moderní. Často se také říká, že jejíautor patří k jedněm z mála umělců, jimžse podařilo jednoznačně vyjádřit pocitylidského štěstí. V této souvislosti je všaknutné připomenout, že mnohá, a zásadníDvořákova díla, jako je například Sedmásymfonie či Requiem, představují sklada-tele v dalším světle – jako člověka uvažu-jícího o hlubinách lidské existence, kterýcestu ke štěstí a vyrovnanosti častokráthledal velmi bolestně. Jistě, život se skládáz paradoxů…Letošní Smetanova Litomyšl zařadilaDvořákovu hudbu hned několikrát, pokuspředstavit na tomto prostoru skladate-lovo dílo v jeho celistvosti, je však předemodsouzen k neúspěchu. Obsahuje přes dvěstě kompozic – počínaje drobnými sklad-bami a konče u operních a oratorních děl.Mezi jedenácti operami se těší velké obliběRusalka, i ta byla letos na SmetanověLitomyšli uvedena, a hned dvakrát. ÁriíMěsíčku na nebi hlubokém uchvátila publi-kum jak Gabriela Beňačková, tak ReneéFleming či třeba Anna Netrebko, Dvořá-kovými písněmi nadchla svět mezzo-sopranistka Magdalena Kožená, patronkaletošního Roku české hudby, a Symfoniie moll Z nového světa mají ve svém reper-toáru nejvýznamnější světové orchestry,stejně jako nejpřednější sbory Stabatmater či Requiem. Hudba tohoto prý málomluvného, roztrži-tého muže, který se zajímal o technickénovinky a miloval přírodu, je natolik pří-stupná a přívětivá, že nám dovolí napro-sto se uvolnit a vychutnat si krásu a síluživota Dvořákem v tónech „zakletou“.Hezký závěrečný poslech.

Festival končí, vzpomínky zůstanouJe to neuvěřitelné, ale konec festivalu Smetanova Litomyšl nadešel. Neodvolatelně. Zjevil se sice jaksi „nečekaně“, neboťdíky bohaté nabídce programů, které nás návštěvníky posunuly do modu vrcholných zážitků, zůstal čas kdesi na okraji našichzájmů. Sluší se, aby na rozloučenou přišlo něco nezapomenutelného. Třeba Velké finále.

V E L K É F I N Á L E

Česká Sinfonietta pod vedení Radka Baboráka zakončí letošní ročník Smetanovy Litomyšle

Loňské Velké finále dirigoval Rastislav Štúr

Další číslo festivalových novin vyjde ažv červnu 2015. Do té doby nám zachovejtepřízeň a sleduje www.smetanovalitomysl.cz.

Festivalové noviny • Noviny Mezinárodního operního festivalu Smetanova Litomyšl 2014 • V nákladu 4000 ks vydala © Smetanova Litomyšl, o.p.s. • Redakce: Šárka Vieweghová, Karolína Smetanová • Grafická úprava a tisk: H.R.G. Litomyšl

56. ročník Mezinárodního operního festivaluSmetanova Litomyšl spolupořádají Pardubický kraj, Město Litomyšl a Smeta-nova Litomyšl, o.p.s za finančního přispěníMinisterstva kultury České republiky ve spolupráci s Národním památkovýmústavem, Státním zámkem Litomyšl a Bohemia Heritage Fund.

Těšte se na příště

Generální partner festivalu

„Jsou to milovníci umění a Litomyšle,“odpovídá na otázku, kdo jsou festivalovímecenáši, vedoucí propagace a PR Smeta-novy Litomyšle Barbora Krejčí. „Patří mezině pravidelní návštěvníci, kteří si náš festi-val oblíbili, a není jim lhostejný jeho dalšíosud.“ První mecenáši se k festivalu začalihlásit už skoro před deseti lety. Pozvolna seřady dárců rozrůstaly, až bylo potřeba za-myslet se nad jasnou strukturou mecenáš-ského klubu. „Pochopitelně jsme si nejprveudělali průzkum a dlouze jsme přemýšleli,co originálního můžeme našim přispěvate-lům nabídnout. Nejvíce je zaujala možnostpřednostního nákupu vstupenek,“ vysvět-luje Barbora Krejčí. Podle ní se festival chtělvyhnout určitému „kastovnímu systému“,který je obvyklý u některých kulturníchinstitucí, tedy že ten, kdo víc zaplatí, má za-jímavější výhody. „I když také nabízímerůzné stupně mecenášství, snažíme se kevšem přistupovat spravedlivě. Je námjasné, že částka, kterou nám poskytují, jepro ně v tu chvíli maximální a my si jich zato nesmírně vážíme.“ Smetanova Litomyšlproto všem mecenášům nabízí právě mož-nost přednostního nákupu, informuje jeo přípravách festivalu a o veškerém dění,jsou zváni na vernisáže Smetanovy vý-tvarné Litomyšle, dostávají bezplatně fes-tivalový katalog a sadu všech číselFestivalových novin, pokud souhlasí, je jimpoděkováno v katalogu a na festivalovýchinternetových stránkách. Mohou zvát svépřátele na společenská setkání s význam-nými hosty festivalu do VIP prostor. „Každýrok se snažíme nabídnout našim mecená-šům ještě něco navíc – v minulém roce senám podařilo uskutečnit setkání mecenášův rakouském Grafeneggu při závěrečnémkoncertu, takový zážitek budeme letostěžko překonávat, děláme ale maximumpro to, abychom jim mohli opět nabídnoutatraktivní kulturní zážitek i mimo Litomyšl,“říká Barbora Krejčí. Dalším příjemným bo-nusem je i setkávání členů klubu v rámcifestivalu Smetanovy Litomyšle. V letošnímroce se odehrálo před uvedením opery Ru-salka. „Uvědomili jsme si, že mecenáši, kteřífestival milují, jej znají jen ze strany diváka.Rozhodli jsme se jim tedy přiblížit festivaltaké ze strany pořadatele a po uvítánív zámeckém sklepení jsme je provedli fes-tivalovým zákulisím. Viděli v akci maskérkyi kostymérky, vyzkoušeli si ale také ovlá-

dání zastřešení II. nádvoří a dozvěděli semnohé o pozadí příprav festivalu. Po ou-vertuře se Zdeňkem Troškou následovalapohádková opera a mecenáši se vrátili dorole vděčných diváků. Byl to velice pěkněstrávený večer.“V letošním roce se klub mecenášů rozrostlna padesát členů a celkově bylo vybránopřes 950 tisíc korun. „Velice jim za to dě-kujeme, jejich přístup je úžasný, dary námposkytují s láskou a vůbec nic za to neče-kají. Celková částka je fantastická a je pronás obrovskou odměnou i závazkem, ne-smíme zklamat,“ uzavírá Barbora Krejčí.

Klub přátel a mecenášů Oficiálně vznikl před dvěma lety, navázal tehdy na spontánní rozhodnutí několika nadšenců. Nebylo jim lhostejné, že by se festivalmohl dostat do finančních problémů kvůli omezení veřejné podpory, a rozhodli se sami jednat.

P Ř E D S T A V U J E M E

V loňském roce navštívili mecenáši festival ve spřáteleném Grafeneggu

Velkým zážitkem bylo setkání s režisérem Rusalky Zdeňkem Troškou a návštěva maskérny

Smetanova Litomyšl je festival s dlouho-letou tradicí, kvalita dramaturgie, účastšpičkových hudebníků a jedinečné pro-středí zámku Litomyšl jej právem řadímezi nejoceňovanější kulturní událostiv České republice. I vy můžete přijmoutfestival za svůj, stát se jeho součástía svým příspěvkem pomoci k dalšímu roz-voji a zvyšování kvality Smetanovy Lito-myšle. Pokud uvažujete o tom, že byste sestali mecenáši Smetanovy Litomyšle,navštivte stránky festival.smetanovalito-mysl.cz/mecenassky-klub. Zde se dozvíteveškeré podrobnosti.